LORN
hrálo se Denně
od: 21. května 2007 23:23 do: 31. října 2010 21:58
Dobrodružství vedl(a) Encharion
| |
 | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hoď si desetistěnkou dvakrát, když tak bychom to ještě doplnili o jednu věc. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Potřebuji mírně upravit tvůj životopis, můžeš pocházet jedině z Doru, který byl zničen a nyní je pod temnotou.Vlož si vhodný obrázek postavy, ale prvně si hoď kostkou šestistěnkou 5x a deseti stěnkou dvakrát. Hodně zdaru, za chvíli tě uvedu do děje... |
| |
 | soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Desetistěnkou jsi hodil dvě shodné, což znamená pro mě že patříš do řad speciálních postav. Bydlíš si takhlek poklidně v chatrči, když tu na tvoje dveře zaklepe čísi ruka. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
 | soukromá zpráva od Astra And Audward pro Co bude třeba to přijde, tenhle kontinent Vareta je to njzaplivanější místo na celém Lornu, technicky vzato mírně zaostalý. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Krátce se rozhlédne po chatrči a pak zaměří pohled na tebe. "Zdravím tě, jsem Antor. Co zde pohledáváš v tomhle kraji nikoho." Vypadá přívětivě, přesto jsi ucítil mrazení v zádech když vstoupil. může to být ale jen pocit z toho že ti jen tak vkročil do baráku. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Jsem pouhý cestovatel a učeň. Mohu se optat jaký je důvod tvé návštěvy? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Vareta je pod tlakem poslední čas tak silným, že ani spojenecká vojska nemohou moc dělat." "Co jsi za učně?" zeptá se již klidněji "Jsi tady sám?" V jeho pohledu je něco uklidňujícího. |
| |
| Jsem tady sám. Od smrti mých rodičů jsem učeň dobra a všeho s ním spojeného. Pevně doufám, že krev a smrt nebudou náležeti mě? \\Jsem před připravený, kdyby na mě chtěl zaútočit. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Možná ti bude patřit obojí." Opře se o meč a hodnotí tě. "Dnes není doba na unáhlená rozhodnutí, pojď se mnou k armádě. Zrovna teď se zbírají síly jen dva dny cesty odtud, pokud víš kudy jít. Máš šanci bojovat v armádě proti temnotě za dobro a tak..." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro \\\\\Musím jít do práce, omlouvám se. Za pár hodin jsem zpátky na dýl. Snad tu budeš. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Třeba se najde někdo kdo by tě učil, já to ale nejsem." Zhodnotí tvou chatrč. "Vypadá to že toho tady moc nemáš, u trpaslíků by ses mohl dovybavit. Dřív se za to docela dost platilo, dnes je to jiné." Pokyne ti abys vyšel ven. Stojí tam naložený kůň tak, že se na něm nedá jet. Vybavení je opravdu dostatečné. "Jedu ze severu, zásoby kožešin a tak." Přitom ukazuje na svůj náklad. Jestli tedy chceš, můžem vyrazit k trpasličím horám, dnes v noci bychom mohli dosáhnout jejich úpatí." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro V dávných dobách hory popraskaly obrovskou silou, která zde byla uvolněna. V těch dobách byla Vareta jedním z nejcivilizovanějších míst světa. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Někdy kolem třetí hodiny ti Antor podal láhev aby jsi se z ní napil. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Až po pádu Doru, kdy se elfové před hordami rozutekli, nebo zemřeli, se myšlenky Dorských elfů začali směřovat k okolí. Jinak se dá říci že kromě toho, že část varety zahalila věčná noc, která je tak nepřirozená až je děsivá, se vlastně nemáš čeho chytit. Antor je člověk a ani ty jsi niky neviděl, i když z vyprávění si jej lehce zařadíš. Zeptám se tě, jaký živel chceš používat k čarování, jako mág by jsi měl mýt především kouzla směřující na mysl, ale dám ti možnost se naučít omezeně jeden okruh živelné magie, který by jsi mohl už trochu znát, než tě pustím do kouzel mysly. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pak za 4 mágů jsi schopen vyvolat malou ohnivou kouli small fireball který zraní za 1k6. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro \\\\Nevím, proč, ale chodí mi od tebe spráby o pár minut zpožděně. Mohu si to nějak zapsat do deníku? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro .... Když ses je zeptal, zdálo se jako by tě ani nevnímal. Po chvíli odpověděl. "Dostal jsem od trpaslíků za úkol dovést kožešiny mumotů ze severu. Chtěl jsem něco ulovit a tak jsem šel lesem, místo abych šel pouštní cestou." Chvíli se dívá do dáli a pak si pozdechne. "Jsem lovec." Při těch slovech se zdá jakoby to co říká byla spíš minulost, než přítomnost |
| |
| Ptám se ho, jestli nám tu hrozí nějaké nebezečí? //Jaké jsou nynější vztahy mezi elfy a trpaslíky? |
| |
| Díva se trochu tvrději.¨ "Pokud dojdeme k trpaslíkům, tak jsme v pohodě, nebezpečí je ale všude, nikdy nevíš kde na tebe budou čekat hordy skřetů, i když kvůli skupince dvou by se neobtěžovali." Na lornu je vztah mezi trpaslíky a elfy spíš přátelštější. ale nespoléhej se na to vždy. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Trochu se zamyslí a podívá se na tebe. "Víš od doby kdy vypukla válka jsem nelovil, ale ono to tak nějak občas příjde samo..." PJ - hoď desetistěnkou... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Antor se na tebe vrhl, tasil a zaútočil zničeho nic, jsi překvapený. dostal jsi zásah, který tě poslal k zemi. Stále žiješ. A teď z jiného soudku. Odnikud vyšlehl záblesk světla a místo aby tě Antor dorazil, shodil co se dalo z koně a pokusil se na něj nasednout, když se kolem vás prohnal kůň s jezdcem a tvrdě udeřil do Antora. Ten se svezl z půlky nasedání na koně a postavil se přijíždějící. Ta seskočila a zaútočila na Antora. Všude plane světlo a lítají odlesky světla, i když se již začíná stmívat. Boj skončil velice rychle. Antor skončil probodnutý zářícím mečemzůstal ležet u koně. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Jmenuji se Astra." Lehce pohlédnu na Antora. "Omlouvám se že jsi se s ním musel setkat. Měli jsme podezření že zabíjí, ale nemohli jsme to dokázat, sleduji jej již měsíce. Teď udělal konečně chybu." Podám ti ruku a omohu ti vstát. "Jestli chceš, můžeš jet na jeho koni. kůže přehodíme trochu na mého koně." Je to pěkný bělouš. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro SEdne si na zem a pokyne ti aby jsi si sedl taky. "Shadowbeste. Jsem zde, abych tě vzal do války. Pokud temnota prolomí armádu spojenců, nedokážeme ubránit náš les. Žádám tě jen aby jsi mě následoval do téhle války." Zelená hlídka ztratila víc jak deset mužů. Je to elitní formace a dostat se k zelené hlídce je velice prestižní. Pokud zrovna nebojuje, hlídají její členové hranice, přesně tak jak to děláš teď ty. Hlídka jezdí na těch nejlepších Greenských koní. |
| |
| Při doteku tvé ruky jsem mírně unešen "Velmi mě těší Astro. Mě můžeš říkat Altérie. Jsem ti vděčen za záchranu svého života." Podívám se na ležícího Antora a zpátky na tebe "Kdo to byl? Proč mě napadl. Měl jsem s ním zvláštní pocit, ale zdál se že mi chce pomoci možná i za nějakým svým účelem, ale nenapadlo by mě, že mě bude chtít zabýt. Už dlouho žiji samotářsky. Asi ztrácím kontakt s lidmy i své schopnosti" mírně si povzdechne a zklopí hlavu. "Cítím se ještě velmi a rád využiji tvojí nabídku." podívajíc se na koně "Mohu se však optat kdo jsi ty. Dlužím ti svůj život a nechci býti nevděčný, ale jsem teď trochu jako ryba na suchu. Rád bych o tobě něco věděl" Bedlivě si jí prohlíží s vděčným vírazem ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Její pohled padne na mrtvé tělo Antora. "Musíš vědět, že kromě bílé a černé je i šedá. To je Antor, vykonával úkoly pro spojence, a přesto se neubránil chuti zabíjet takové jako jsi ty. Proč tě napadl ti nemohu říci, ale tvůj pocit, který js z něho měl budeš mít ještě mnohokrát a vždy si u těch dávej na ně pozor." Vyrazí na koni lehkým cvalem k horám. "Důležité pro tebe je to, že s Antorem se ještě setkáš, ale již si na tebe nic nedovolí." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Zavrtím hlavou. "Není mrtvý úplně, sice se minimálně den nezvedne, ale není tak úpně mrtvý. Potrestala jsem jej ale jinak, až se probere, zjistí že si začne odpykávat jeden z nejtvrdších trestů." Vidíš jak si stiskla váček u pasu a lehce se usmála. Jsme již u úpatí hor a já vedu koně podél nich. "Dnes musíme dojet do Karaku města trpaslíků. Odpovědi a otázky musejí počkat." Pobídnu koně a vyrazím tryskem vpřed. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jedete tmou, po chvíli se kolem vás rozline bíle světlo,vycházíjící z Astry, není tak prudké jak při boji, je jemnější a docela příjemné, diky němu vidíte. Vycházíjící z Astry. Po několika hodinách dorazíte k Obrovské kovové bráně vsazené do skály a ozářené několika loučemi. |
| |
| Seskočím z koně a pobídnu Alta ať mě následuje. Dojdu k bráně a několikrát do ní udeřím hruškou meče. |
| |
| Následuju Astru |
| |
| Otevřeli se malé dvířka, takové, kterými by pohodlně prošel Krol a vyšel ven trpaslík. "Jsi úplně pošahaná, výš jak to duní když tlučeš do tý brány mečem, to nechňápeš že tady se v noci chrápe?" Podívá se lehce na Altheriuse a pak stočí pohled zpět k Astře. "Máš šajnu jak dlouho jsi sa kurňa flákala? Naughim sám chce s tebou hodit řeč hned jak přijedeš, a víš co sakra dělá fčíl?" |
| |
| Dojdu k trpaslíkovi a dloubnu jej do plátový zbroje mečem, dávám si bacha abych ji nepropíchla. "Jo Naugim se mnou chce mluvit a co dělá teď si dovedu dost dobře představit. Postarej se nám o koně a za odměnu si můžeš nechat Antorovu odměnu za dovezené kůže. Ten se tady jen tak brzo nukáže, trochu jsem jej konečně přišlápla." Podívám se na Alta. "Jo a ten de se mnou, takže to samý pohoštění jako mě." Projdu kolem trpaslíka a mávnu na Alta ať jde se mnou. |
| |
| Jdu za Astrou |
| |
| Za branou je velký sál, podepíraný dvěma sloupy. Zřejmě jich zde bylo o dva více, ale ty zmyzely a mísa kde stály jsou zakryty kobercy. Narušuje to sice dokonalost klemby, které chybí právě ty místa, která měly slopy odpírat a dělají velkou díru ve stropě. NA levo od brány jsou zlatem zdobené dveře. Naproti bráně jsou dva tunely a po pravici jsou druhé dveře jen pobité kusy železa. |
| |
| Jdu, rozhlížím se a čekám, co se bude dít. |
| |
| Astra prošla zlatými dveřmi a vstoupila do tůního sálu. Kromě trůnu a několika kamených stupňů tam nic není, tedy až na spícího trpaslíka, jak jinak než v trůnu. |
| |
| Perfektní, to se jeden honí posvětě a jiný si chrápe. Dojdu k Naugimovi a kopnu do něj. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Nejprve Astra: Cítíš jak jsi byla nabána za nohu a odmrštěna po zádech dozadu... Pak Altherius: Vidíš jak se zdánlivě spící postava zničeho nic pohnula a Astra dopadla kousek od tebe až to zadunělo.... Naugim se postavil a zezadu křesla vytáhl sekeru. Altherius cítí jak mu po zádech proběhla husí kůže, ten pocit co jsi měl z Altora máš z Naugima taky, akorát že tak desetkrát sinější. Astra se pomalu sbírá ze země, když Naugim začne mluvit. Jeho hlas je pevný a příjemně melodický. "Tak, Astra se nám vrátila a přitáhla sebou novýho rekruta." sjede pohledem po tobě ale nevěnuje ti skoro žádnou pozornost. "Docela jsi nám to zavařila. místo aby jsi bojovala v bitvě a modlila se k tý svý bohini, běháš za nějakým přiblblým hňupem a hledáš důkazy jeho zločinů, sakra každej to věděl a jen ty si to musíš ověřovat. Kurnik ověřovat, skoro třičtvrtě roku, stálo to alespoň za to?" Protoiže se Astra moc rychle nezvedá, podívá se na Altheria. "Co stálo to za to? Co jsi zač?" |
| |
| "Jsem Altherius, syn Thrgulia. Astra Mi zachránila život". Pomohu Astře na nohy. |
| |
| "Z mého pohledu to za to stálo." podívajíc se opět na Naughima |
| |
| Hodím Naugimovi váček. A vstanu, kolem mě proletí zablesky světla a můj hlas se stane takřka nepřirozeným. "Za zabíjení mladých," hlas se zadrhl a pohled sklouzne na Alta "tentononc no, uděluji Alorovi z rodu lidí trest dvě stě let bez tentononc toho co drží Naugim v ruce. Jako správce doličného určuji Naugima pána trpaslíků a vládce Karaku. Tak rozhodla Aislinn paní hvězd." Jak domluvím zmizí záře a já se mírně sesunu. Pak se podívám na Naugima a těžce řeknu. "Jsem sakra těžce raněná a ty tady se mnou ázíš jak s pytlem." Jde na mě vidět že se již tak tak hejbu. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Naugim drží váček v ruce. Je zřejmé že se docela bavil až do teď. "Promiň Astro, a i ty mladej. Kdyby jsi nás trochu znal, věděl bys že to je naše normální kočkování." Naugim se dívá na Astru a vypadá to, že je docela zahanben. "Budeš potřebovat doktora, nebo něco?" řekne k Astře. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| Dívám se Altovi do očí a mírně se usměju tak aby si toho všiml jen on. Ztěžka pronesu k Naugimovi. "Nechci od tebe milodary. jdu do svého pokoje." |
| |
| Naugim si sedl na trůn a zdá se že je docela dotčený. |
| |
| Pomohu Astře do jejího pokoje |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Vypajdám se z trůního sálu a nechám úslužného trpaslíka, který se tam odnikud zjevil zavřít dveře, dopajdám se do pokoje. Když sednu na postel usměji se na Alta. "Tak dneska to šlo dobře." eknu celá rozradostnělá. "Splnila jsem úkol, dostala jsem Naugima a jsem docela v pohodě." Poklepu si na brnění. "Nikdo mě nezranil, i když jsem v boji ztratila část životní síly, ale to je mezi mnou a mým bohem. To v sále až na to když jsem byla v záři byla hra a Naugim ji dnes prohrál." Trochu smutně se podívam na Alta "Škoda že jsi to odnesl taky trochu, jsi ještě moc nevynný a mrzí mě že jsem tě tímhle divadlem trochu zmátla." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro "Moc rád bych se teď dozvěděl více o tom, kde vlastně jsem a kdo jsi a co se tady děje. Jsem sice znalý, ale mé znalosti vychází spíše z knih a jelikož, tedy až do posud jsem od svého raného mládí žil samotářsky, moc se neorientuji " |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "K tomu aby se orientoval v tom co se stalo dneska potřebuješ poměrně dost času.Jedno ti ale mohu říci teď. Dokáži vycítit emoce a myšlenky, když si na ně v mé přítomnosti nedáváš pozor. Když bojuji a dojde mi síla kterou jsem načerpala od boha, ztrácím životní sílu, i když mě nikdo nezraní. Mám své poslání a pro jedno se kolikrát nemohu soustředit na druhé." Zhodím ze sebe zbroj a pod ní mám bílé šaty. "Musíš si uvědomit Alte že jsem se dnes nezachovala správně, u NAugima se chavám ztřeštěněji, než jindy, jen v přátelském kočkování, až tě bude brát za přítele, bude se k tobě chovat stejně jako dnes ke mě, protože to se v jeho humoru zdá nejlepším prokázáním náklonosti." Odložím meč a korunku z vlasů. Zřejmě jsi si jí teprve teď všimnul a sednu na postel. "Poslední věc, pokoj máš naproti mému a dnes je již pozdě o něčem se bavit. Věřím tomu že by jsi se mohl chtít ptát na pocity a to co se dělo v trůním sále, ale to všechno je tabu a nesmí se o tom mluvit přednezasvěcenýma a to jsi ty. Zítra se ti porozhlédnu po vybavení a pokusím se ti najít uplatnění. Tady v KAraku to funguje tak že se buď staráš ty, nebo někdo, kdo se tady vyzná a já ti pomůžu se zorientovat, ale né dnes. |
| |
| "Omlouvám se, jestli jsem Naughima nějak urazil. Stále se musím učit. Budu teď pozornější na spoustu věcí." Podívám se na tebe. " Přeji dobrou noc." S těmi slovy se otočím a odchozím skrze dveře do svého pokoje. |
| |
| Pokoje Karaku mají jednu postel, jednu skříň a jedny dveře do vedlejší místnosti, kde je sprcha a toaleta, je zřejmé že budování takových to pokojů je hodně nákladné. V místnosti jenavíc stolek na kterém je džbán s vodou a jídlo. I když se to může zdát divné Karak je nejcivilizovanější místo Varety a to především díky přispění trpaslíků a ostatních národů, od kterých trpaslíci kopírovali, nebo si to přímo nechali udělat. Tyto pokoje jsou nejluxusnější, pro běžné humanoidy v armádě jsou jak společné pokoje tak společné záchody a sprchy, vesměs poměrem jedna ku dvaceti na dvacet chlapůjedna sprcha se studenou vodou a jeden záchod bez vody. To se vás samozřejmě netýká... |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro V noci se spojím s bohiní a pokusím se získat zpět část božské síly. |
| |
| No jídlo a pití uvítám a jelikož jsem velmi znaven tak i tu postel. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Probudíš se. Jsi mírně vyděšený, v pokoji je znovu nachystané jídlo a navíc je na stole balík, na němž je malý váček. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro váček je malý kožený a je v něm několik zlatých mincí. Vedle balíčku je pergamen. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Alte, protože jsi ještě spal, nebudila jsem tě. V balíku máš oblečení a ve váčku několik mincí, který mi vnutil trpaslík za kůže. Jsem u armády, protože nevíš kudy se tam jde, příjde pro tebe někdo z Karakských a odvede tě tam. S pozdravem Astra paladinka Aislinn |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Shrnutí... Beleg ti nabídl aby si se přidal k sličné jízdě, čekám na odpověď... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro \\\Jak se to zapisuje do deníku? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když jsi se oblékl, zaťukala na tvé dveře čísi ruka. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Pane Altherie, jsem Fili, paní Astra mě požádala abych vás k ní přivedl, je na shromažďišti." Trpaslík se nervózně pohladí po vousech a dívá se na tebe s napjatým očekáváním. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po docela dlouhé době tě dovede k železným dveřím. "PAne, zde je shromažďiště." Vezme do ruky kliku a otevře dveře. Před tebou se rozprostírá velká louka zastavěná stany, kolem nichž se potuluje spousta....lidí, elfů, trpaslíků, atd... Na druhém břehu vidíš několik modrých draků a jedoho hnědého draka. u draků je několik lidí a vidíš tam i Astru v oslnivě bílé. Fili se na tebe krátce podívá a usměje se. "Pane, jsme zde, musím již jít." Od okamžiku kdy Fili otevřel dveře jsi ucítil známé mrazení. jen takové roztroušenější, ale intenzivní jak když jste přišli k Naugimovi. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Míříš k Astře a posleze jsi byl zastaven dvojicí elfů. "Zdravím tě," pronese jeden z nich. "Dále nesmíš." ukáže na most. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Elf se tváří trochu omluvně. "Věřím ti že jsi očekáván, ale..." Od slov jej něco vytrhlo, dívá se za tebe a v pohledu má něco velice zvláštního. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je to drak, velký a duhový. "Hm, zajímavé a velice dobré." říká a přitom tě nepřestává sledovat. "Ty jsi zřejmně kouzelník, nerozumím jen tomu jak jsi mohl projít prvním kruhem bez vedení." Dívá se na tebe a pak sloní hlavu až k tobě. "Povídej, nebo čaruj." Lehce vytasí tesáky. |
| |
| "Bylo by velmi nemoudré čarovat proti drakovi" Mírně se pousměji, ale přitom bázeň, kterou v sobě mám jistě pozná na první pohled. "protože tvůj oheň je jistě silnější než můj. A mezi námi, alespoň určitě z mé strany nevládne žádné nepřátelství. Jsem zde s paní Astrou." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Drak se zdá mírný, jako by nebyl zvyklý ztrácet trpělivost. Vidíš jak elfové odešli, kdyby jsi chtěl vkročit na most klidně můžeš, ale... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Zdravím tě, vidím že ti sedlo oblečení dobře." Dívám se po tábořišti a pak stočím pohled zpět k Altovi. "Vidíš je?" přejedu rukou po shromážděných. "Jsou zde aby za chvíli možná zemřely v bitvě na severu, můžou vyrazit zítra, nebo za měsíc, přesto budou umírat a já jako vždy musím odcestovat, protože mám poslání jinde. Jestli se nezúčastním té bitvy, která příjde bude víc mrtvých, né li všichni." Dívám se smutně. "Alte, jak dobře rozumíš magii?" |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Podívám se zpět na ní. "Astro, asi tě zklamu, ale ne tak, jak bych si přál. Vím o ní hodně, ale jsem ještě velmi mlád" a smutně se podívám k zemi. "Potřeboval bych větší přístup k informacím. Můj inventář knih byl velmi omezen." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro "Zdravím Tě Astro" Koukám se na ní. "Moc děkuji za vše. Oblečení mi opravdu krásně sedí" Na chvíli se otočím, když Astra na všechny ukazuje. Podívám se zpět na ní. "Astro, asi tě zklamu, ale ne tak, jak bych si přál. Vím o ní hodně, ale jsem ještě velmi mlád" a smutně se podívám k zemi. "Potřeboval bych větší přístup k informacím. Můj inventář knih byl velmi omezen." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Je prvním kdo překročil hranice života v bitvě prvních a draků. O té bitvě jsi nikdy nemohl slyšet, ale od těch dob se nestalo, že by první a draci mezi sebou válčili. Společnými silami zničili jeden ze sedmi národů titánů." Usměji se. "Říká že mi budeš dobrým společníkem. Chce aby jsi odcestoval se mnou pod temnotu." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro "CO budeme sebou potřebovat, ještě jsem neměl čas nic sehnat, vlastně ani nevím kde." |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Ukáži na kameny na kterých jsme posedávali když jsme se bavili s draky. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro V duchu si přemítám moji hlavní myšlenku, co nám vlastně horzí? |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Kdysi byla Akademie, nyní je pod temnotou a na ta místa nevkročil nikdo, pryý dokonce ani žádný z temnoty. Drago požádal dva draky aby se tam podívali. Řekli nám že pod temnotou je akademie v troskách a okolo ní není nikdo, ani v ní. Museli přistát aby to zjistili. To je to co Draga znepokojilo, včetně tebe." mírně si vydechnu a nechám si čas na rovnání slov. "Drago mi řekl že oládáš syrovou magii, je zřejmé že kromě draků ji nikdo nevyužívá. Proto tě navrhl k tomuto poslání. Cítil tě prý už v době kdy jsi vstoupil do Karaku." |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Jsi jediný kdo zřejmě používá ten druh magie, kdyby jsi zapracoval vyvoláš kouzlo bez pomoci rukou nebo slov. Musel by jsi ale projít buď kruhy zasvěcení, nebo tomu nechat čas, ani jedno nemůžeme udělat, protože právě čas nám chybí a proto tě musím požádat." Astra se dívá okolo sebe a pak na tebe. "Chtěla bych se tě zeptat zda by jsi se mnou bojoval na život a na smrt, kdybych tě k tomu požádala a zda by ti vadilo, kdyby jsi prohrál a zemřel bys?" |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Trochu chapajícně pronesu. "Proto po mě chtěl, abych mu něco vykouzlil. Bylo mi divné, proč to chce zrovna po Mě." CHvilinku se zapřemýšlím. "O tomhle jsem nevěděl, jak je to možné?" |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro "Nikdy jsem o tom s nikým nemluvil, ale celý můj domov byl zničen skřety, moje rodiče byli zabiti" Je vidět, jak se mi žal a přitom i nenávist vlívají do tváže, jako by se mi chtělo brečet a přitom křičet. "Všechno, co jsem kdy měl leži tam, pod nekonečnou temnotou. Celý svůj život si přeju nalést svůj domov a osvobodit ho. Přiznávám, že se bojím, ale cítím, že nastal ten čas. A krom toho, dlužím ti svůj život. Na to já nezapomínám" Domluvil a kapky slz mu stékají po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro "Proč se chvěješ? Je tu ještě něco, co se děje?" |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Dnes v noci půjdeme s Dragem do pouště a pokusíme se tě provést nejrychlejším svěcením v dějinách." položím Altovi ruku na rameno. "Sice to asi v první chvíli nepřežiješ, ale budu dělat vše pro to aby jsi se z toho probral." zahledím se ti do očí a cítíš že tě z mého pohledu naplňuje síla a odvaha. "Jsem paladin a udělám vše pro to abychom zvítězili, ale věř mi, že tvoje smrt mezi ty věci nepatří." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Ne, nebudeš nic potřebovat." Astra se podívá po okolí. "Jestli chceš, můžem si teď zkusit boj, neboj nic se ti nestane." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Přitom si pohladí svoji starou okovanou hůl, na které je vidět, že už je s ním velmi dlouho "Ale tréning je velice dobrý nápad. Kam půjdem?" |
| |
 | ,,Áno rád sa pridám k zelenej hliadke pretože keby sa nepriatel dostal k nášmu lesu asi by som to neprežil.V tomto lese som vyrastal.A budem ho brániť svojim životom.Ale mám jednu podmienku, chcem nový luk.´´ |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Beleg se na tebe mírně usmál. "Pojď tedy, zajdeme do Greenu, uvidíš že se to tam za dobu co jsi tam nebyl poměrně dost změnilo." Vyrazil do lesa směrem ke Greenu. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Můžem klidně bojovat zde." povím ti a vyzvu tě aby jsi se připravil, když budeš nachystaný, začnu s tebou bojovat. Bez štítu a bez zbroje jen mečem a vychutnávám si každý sek a každý kryt, bez razance, která by mohla zapříčinit zranění. Při boji zjišťuješ poměrně často, že jsi se ke mně nedostal nijak váznamně, aby jsi mi mohl způsobit nějaké zranění. Všímáš si i oho že na půlelfa jsem mimořádně dobře fyzicky vybavená. V poledne ukončím tréning a vezmu tě zpět do Karaku na oběd. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Jsem z rodu Stromu, u mých lidí jsem stále brána jako dítě, i když na Varetské odmínky jsem dospělá.Musíš si navíc uvědomit, že jsem bojovníkem a proto mě v boji jen tak neporazíš. Máš proti mě ale výhodu, umíš kouzla která moho zranit. Už jsem se s pár kouzelníkama setkala v bitvě a je těžké s nimi jen tak bojovat." Vedu tě nejkratší cestou k zadní hospodě která je jen několik set metrů jeskyními tunely od shromažďiště. |
| |
| Zadní hospoda - Karak Před hospodou je rušno. Astra tě vede davem a až po chvíli dorazíte do hostince. Venku bylo narváno, tady je přímo přeplněno. Nejrůznější rasy až na draky se zde cpou těmi nejrůznějšími pokrmy trpasličí kuchyně. Astra zamířila přímo k jednomu stolu, který je jako jediný v hostinci z pola zaplněný. Sedí tam tři trpaslíci dva lidé jeden elf a jedna žena z rodu prvorozených. Narozdíl od ostatních lidí v hostinci nejí, ale povídají o něčem. Jejich rozhovor byl utnut vaším příchodem. Jejich oči přejeli po Astře a zastavili se na tobě. Pohledy tě zkoumaly notnou chvíli, než z tebe sklouzly. Skupinka se začala znovu bavit, evidentně o něčem jiném. Typu jak jen jsou ti malí trpaslíci drzí, jak bylo jídlo dobré, kolik toho jen lovci nalovili, kolik toho draci sežrali atd. Astra si sedla vedle té ženy z prvních a vybídla tě aby jsi si sedl vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Zdravím vás, dovolte abych vám představila nového učedníka Draga, Altheria z Doru." Nechám chvíli osazenstvo aby se podívali na nového a pak je po jednom začnu představovat. začnu od místních trpaslíků sedících před námi. "Dovol abych ti představila velitele Karakských vojsk Unwarta, kdyby jsi potřeboval někdy zpřelámat kosti, Unwart ti v tom pomůže a ještě tomu bude říkat výcvik." "Dále pak bych představila bratry Branduura a Gimduura, protože jsi sou hrozně podobní, nechám to tak, že jsou to tito a který je který ti řeknou sami." Mírně se ukloním ženě z prvních a pak představí lidi. "Takže ten usměvavý muž je Derek velitel gardy, a ten vedle něj zamračený Sun Eagle z rodu Eaglů živitel Dereka a jeho vládce a pán." pak stočím pohled k elfovi a předtím než jej začnu představovat si stoupne a mírně se ti ukloní. "Tento jemný elf, s vybraným chováním je pátým velitelem sličné jízdy ctihodný Greenský elf ze zlatého rodu Fingofin." pak se usadím a nechám mluvit Nagaru. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Žena z prvních se postavila a z její mysli k tobě dolehl zvláštní usměvavý hlas. "Tak Dragův učedník, to je dobře že si našel nového žáka, většina z jeho žáků už nežije a on se začíná poslední dobou hrozně moc nudit." Pak se mírně usměje takovým tí pozbudivým úsměvem a začne mluvit jemným melodickým hlasem, který přímo kontrastuje s její vysokou a svalnatou postavou. "Jsem Nagara z rodu prvních, učednice Conora, členka temné hlídky dnes zničené akademie. Jsem ráda že mohu poznat chráněnce Astry, slyšela jsem že tě použila jako červa na háček a zasekla docela pěknou rybu, jen nechápu proč takovou špínu pouštěla, ale to je to její ušlectilé srdce." Kolem stolu se rozlehl hlasitý smích. Jediný kdo se nezasmál byl Fingolfin a to asi jenom proto že nevěděl přesně o čem je řeč. Když se takto uvolnila atmosféra přetočil se hovor společnosti k tématu, u kterého zřejmně byli už předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Právě přinesl trpaslík jídlo a zase zmizel. Není toho sice nejvíc, ale stačit to bude. Nagara začne mluvit tišeji než před chvílí a hluk hostince dělá dostatečnou kulisu jejímu hlasu aby nedolehl mimo tento stůl. "Titáni v poušti zaznamenali docela vysoké ztráty když se na ně vrhli Hefairové a Helsponti. Sice se i nadále nechtějí připojit k našim armádám, ale je jisté že nestojí na straně nepřítele a to nám dává naději že od nich nemusíme očekávat žádný útok. Dokonce bych řekla že pokud se někdo z naší armády ocitne blízko titána tak toto setkání zcela jistě přežije, samozřejmně za předpokladu že se nechopí zbraně a poníženě pokloní hlavu jeho majestátnosti, ale i tak je to dobrá zpráva." Nagara se zadívá na Unwarta. "Teď můžeš říci tu špatnou." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Dragův učedník je jeden tady, ale protože byl přijat za potomka Aislinn nemůžeš jej vidět. Je to Astřin učitel na její cestě paladina, i když si občas dobře vjíždějí do vlasů. Co se stalo s učedníkami Draga, kteří umřeli, to je různé, vesměs umřeli v bitvách a většinou i na dobré straně." Unwart začíná mluvit dost naštvaně. Díky hlasu NAgary jsi zřejmě nezachytil začátek. "...Hláska je jeď zamořená těmi Arachy a mi musíme držet dvě jednotky aby se nedostali dál. Díky tomu nemáme už skoro žádný utril a nemůžeme vyrazit dřív než bude po arachách." |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "To jsi měla nechat na mě, neříkala jsi náhodou, že je mým chráněncem?" pak se otočím k Altovi. "Jsou to znamenití bojovníci a mymochodem, nechat si ujít Unwartovo lámání kostí by byla škoda, je to jeden z nejkvalitnějších učitelů boje na Varetě." pak se otočím k Unwartovi. "To s utrilem je škoda, budu jej potřebovat tak půl kila." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Unwart se podíval na Astru a v jeho obličeji je něco hraničící skoro se zlostí. "To snad nemyslíš vážně, víš kolik je ho potřeba na výrobu jednoho meče? Desetina toho co požaduješ." |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Buď ti o to řeknu já, nebo Drago a hádám že se on nebude moc rozmýšlet s tebou vyjednávat o množství. můžeš být rád že jej chci tak málo." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Unwarte, vím co Astra potřebuje, pokud je to tak, nebude se rozmýšlet a řekne o to Naugimovi, nebo Dragovi. To že to říká tobě je jen její dobrá vůle, protože ví jak je pro tebe utril teď důležitý." Unwart potlačil veškerý vztek. "Dobrá Nagaro, ale utril není důležitý pro mě, ale pro armádu. Dobře víš že je to jediný kov, který zlepší kvalitu zbraně a navíc ji propůjčí světlo které je v něm ukryto a bytosti, které jsou pod temnotou jsou zranitelni buď jím, nebo stříbrem, ale to je na ně méně účiné a nedosahuje kvality utrilu i když smíšeným s nejkvalitnější ocelí." Unwart se otočil k Astře. "Nechápu na co jej potřebuješ když..." Fingolfin prudce uchopil Unwarta za rameno a poté co se na něj podíval Unwart zmlkl. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Zvednu se a vyrazím s Unwartem před sebou ven z hostince, všem přítomným lehce kývnu na rozloučenou. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Obrátil jsem se zpět k jídlu a tojsem s velkou chutí dojedl. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Jestli chceš, můžu ti odpovědět na něco co neznáš." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Nechceš toho málo, no tak za prvé. První jsou ti jenž jako první chodili po světě, všechny ostatní rasy přišli až po nich. Před nimi byli jen draci a titáni." Fingolfin se podíval okolo jako by hledal temné kouty. "O tom proti komu stojíme, to je horší. Našimi nepřáteli jsou bytosti temnoty. Pod temnotou to mohou být nemrtví, mimo temnotu Pekelné bytosti a pak obři, skřeti atd. Co vím, tak nový Dor je postaven na severu a je podpůrným místem pro naši armádu, jejíž část je právě tam. Jak jsme na tom s územím, tak to je složité, jen část Varety je pod temnotou, ale to je asi proto že dokud nebude celá zemně pod vládou temnoty, tak to tak i zůstane." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Jeden z nich je tvůj, tak si vyber." Stojí tam vyšší hnědák menší a svalnatější bělouš a grošovaný, který je nejmenší a taky nejsilnější. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Nemůžeš vědět všechno. Co máš vědět, dozvíš se." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Je takřka čas, pojď vyrazíme." Vidíš že jsem plně ozbrojena se štítem mečem ve zbroji a vakem na zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Astras se mírně usměje. "Ano máš, jdem do pouště před Karak." Astra se zvedne a pomůže ti, pak vykročí k tunelu, kterým jste ještě nešli. Je to přímý tunel skrz horu bez odboček. Po chvíli se jemně stočí a my vcházíme do spletitých uliček Karaku, dvakrát odbočíme a jsme před hlavní bránou. Projdeme ven a za námi se zavře brána. Jdem pouští a vítr žene písek proti nám, fučí docela dost, ale zdá se že vítr mírně ustává. Za chvíli vidíš Draga jak leží na písku a dívá se na nás. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Počasí nic moc, ale to se spraví. Tak co mladej, můžem začít?" |
| |
| Podívám se na Draga, potom na Astra: "Můžem začít." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Sedni si tady, připrav se, teď po tobě chci aby jsi začal čarovat, ale nevytvářej žádnou formuli, jen vyvolávej plamen. Nesmíš mu dát fyzický tvar, jen jej vytvoř ve své mysli. Bez všech těch blbostí jako jsou slova a gesta. Soustřeď se, povedu tě." |
| |
| Jdu k místu, které Drago ukázal a posadím se do tureckého sedu, hůl položím vedle sebe, zavřu oči a soustředím svoji mysl na vyvolání ohně. V hlavě si mi myšlenky hýbou a já se je snažím usměrnit správným směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hoď dvě k10. Draga cítíš ve své mysli a on je ten, který plamen v tobě drží, stává se stále více konkrétnim, ale přesto není nikde. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cítíš jak je kolem tebe styčen štít čistého světla(zřejmně Astra) uvnitř štítu plane plamen a ty se propadáš mymo svět a kloužeš do něčeho co se dá popsat jako svět ohně. Uvědomuješ si že vše co jsi četl v knížkách nedokresluje podstatu skutečného světa ve kterém se právě nalézáš. Někde na konci toho všeho si ucítil mrazivé zadunění. Propadl jsi se zpět do tohoto světa jen abys vyděl jak ti z hrudi vyje Astřin meč a pak jsi se znovu propadl do světa plamenů. Pro tebe jediného skutečného světa. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Probral jsi se v posteli, stále cítíš oheň již nikdy nebudeš zřejmně kouzlení vidět jako normální člověk. Nyní ti stačí jen sáhnout do toho světa a uděláš cokoliv. Víš ale že pokud se tak stane bude tvoje tělo možná navždy zničeno a ty se staneš životním plamenem. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Drago je na tom špatně, držel tě v kruhu a pak jste začali oba planout. Musela jsem tě probodnout abych to ukončila..." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Smutně se podívá k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| ,,Chcem toho najnižšieho koňa´´poviem Belgovi a pohladím koňa.. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro sedím na tvé posteli a podám ti malý váče je v něm krystal temně rudé barvy se stříbrným žilkováním. "Musela jsem tě zabít. Jsi nesmrtelný a bohové ti dali dar dračí magie, umíš ale méně než jakýkoliv drak který se právě narodil. To co jsme udělali s Dragem bylo jenom to, že jsme ti otevřeli bránu do toho jak draci používají magii, ale v okamžiku kdy jsi se do té brány dostal jsi se stal nekontrolovatelným. Já teď jdu na něklik hodin pryč a ty se najez." Všimneš si že mám stejný kámen jako ty, jen stříbřité barvy. "Jestli se někdy potkáš s nesmrtelným, to je ten z nějž cítíš mrazení, snaž se mu urazit hlavu, pokud dojde k boji, protože nic jiného se s nesmrtelnými udělat nedá aby navždy odešli. To co jsem udělala Altorovi, bylo to že jsem mu sebrala jeho kámen, pokud by se ti to někdy stalo, je to ten nejhorší trest." Zvednu se a jdu ke dveřím. "Chtěl jsi ještě něco?" poznáš že jsem mírně nesvá. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Beleg přikývne na tvůj výběr. "Zítra vyrazíme do města lidí a odtud bychom měli jet k trpaslíkům, prý je nějaký problém v hlásce, ta se na to podíváme." Hláska je u města lidí a spojuje nejižněší konec trpasličích hor s Karakem městem trpaslíků, které je skoro na severu trpasličích hor. Jestli něco chceš do dovybavení, tak si napiš a já ti to vyselektuji. Jinak ti dám 10 zl a můžeš si to koupit, abys mě nepsal úplně všechno. Pokud nic nepotřebuješ tak jste vyrazili na cestu, jak se dozvídáš od ostatních většina elfů udjela do nového Doru kdesi na severu a vy se přidáte ke čtyřem hlídkám sličné jízdy a Karaku. V jedné hlídce je dvacet mužů a přesně tolik vás teď jede.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je docela malé. Má kamené hradby, ale to je tak všechno. Hlavní budovou je pevnost, ve které přebývá vládce Sun Eagle. Ubytování máte v kasárnách. Beleg šel na poradu a než se vrátí, můžeš dělat co tě napadne a ptát se na to co chceš, protože si tady ještě nebyl, můžeš dělat defakto cokoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro dívám se na tebe a přemýšlím "Neustále se jen ptáš, než vyrazíme pod temnotu budem potřebovat ještě pár věcí a ty se budeš muset naučit kontrolovat sílu k tomu ti teď vytvářejí hůl z utrilu. Když s ní budeš chtít někomu utnout hlavu tak se tam nechá nějaké ostří." otočím se ke dveřím. a krátce se na tebe podívám. "Nejez se a ještě si odpočiň já musím za ještě nějakými povinostmi..." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Někde v místnosti je něco co ti nahání husí kůži. Přistupuje to k tobě a ty přes naprostou tmu vidíš obrysy démona. Jeho hlas je syčivý a mrazivý. "Rozhodl jsi se zemřít. V troskách akademie tě ani nic jiného nečeká." Pak zmizel a ty jsise probudil. V místnosti sedí Astra a vypadá zadumaně. ani si nevšimla že jsi vzhůru. Drží v ruce zlatavou hůl. Vypadá že spí, přesto má oči otevřené a dívá se pohledem do nekonečna. Když jsi se pohnul stočí se její pohled k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Naše poslání bylo odhaleno a to jsme ještě ani nevyrazili. Musíme se připravit že to nebude ic jednoduchého. Po tom co jsi před chvílí viděl pochopím když do toho nebudeš chtít jít..." Dívám se na tebe a čekám co ty na to. Nijak se nesnažím maskovat pocity. Spíš ti je dávám znát. Jsem napnutá a mírně netrpělivá. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro podám ti hůl, kterou jsem držela v ruce. Je to dva sáhy dlouhá hůl. Její spodní část je ze dřeva pobitá mitrilem. Její hlavice je opatřena bílým krystalem, kolem něhož je polokruh utrilu. Nad touto hlavicí a pod ní je plát čistého utrilu s ostřím. "Toto je tvá nová hůl. Jestli chceš, můžeš ji vyzkoušet, ale nejdřív se najez. Hádám že po příchodu tam toho to bude studené, ale lepší než nic..." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Beru do ruky hůl, pohladím jí s upřeným průzkumným pohledem. Dvakrát ji otočím. "Je krásná. Velmi moc děkuji. Jsi kouzelná" S těmi slovy se na tebe podívám a usměji. Potom se podívám na jídlo "Já bych to teď snědl, i kdyby to byla kostka ledu. Mám docela obrovský hlad." |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Musíme jít zkusit tvoji magii. Jak jsem ti říkala o Unwartovi, tak jdem tam. Je sice nakvašený jak chleba ve vodě, ale to se vzhledem k tomu že musel obětovat tolik utrilu na tvou hůl dá pochopit. Je spíš ale vděčný, protože jsem mu to nedala příkazem přes Naugima, nebo Draga. To by byl naštvanej opravdu hodně. Teď je jen trochu sklamaný. Vyrazíme tedy do tělocvičny a podívame se co s tebou..." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Vysvětlím ti jak to tady chodí. Budou na tebe útočit zbraně a postavy. Zbraně vykrývej zbraní postavy nič ohněm. Pokud ti to půjde a budeš chtít víc, stačí říci." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Drž se chlapče." řekl Unwart trochu rozradostněně. "Vsadil jsem si na tebe že vydržíš dýl než Astra při jajím prvním výcviku." Pak ti ukáže na kruh. "Tam stůj a snaž se." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| kladivo které ti mířilo na hlavu vykryl něčí štít. Díváš se že tělocvična se zastavila. Stojím vedle tebe a dívám se na tebe. "Hezky ses snažil. ale zašel jsi za hranici sil. Víc než jsi předvedl teď bys neměl praktikovat zatím. Pojď půjdem se projít." Zvednu tě ze země. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro mírně se usměji a vidíš že mě ta představa více než pobavila. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro zasměji se a otevřu bránu. "Jenomže tady u těch koní to trochu víc bolí když spadneš a navíc občas vyhazují ze sedla opravdu vysoko." Směji se a ukazuji ti na prostranství před bránou. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tvé poslání bylo docela dost neúspěšné. Ze skupiny která vyšla z Nového Doru(místo kde sídlí elfové po zničení Doru) aby pátrala po tom jak vznikají nemrtví, se vrátilas jenom ty a mistr šermíř Robin. Robin je z rasy stromu. Je to něco jako spojení prvních, který jsi zatím neviděla a elfů. Má spousty elfích rysů, měří ale přes dva metry a ohání se oboustraným kopím, které je celé dělané z kovu, který jsi nikdy neviděla. sice na jeho čepele nereagovali nemrtví tak špatně jako na tvoje ale v té spoustě kousků na které je nasekal se moc rozmáhat nemohli. Jinak jste tam nechali tři přátele kteří vám zmizeli ani nevíš jak. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Slyšel jsem že ovládáš dračí magii? No to je toho, tady z toho dělají úplný haloooo. Jo tak mě napadlo, co jsi vlastně teďka jedl?" Drak přestal stoupat, otočil se k zemi azačal prudce klesat, do toho se začal ještě točit kolem své osy." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když jsi se probudila, přišel do tvého pokoje trpaslík, a oznámil ti, že máš počkat na mistra Robina. Když přišel Robin, všimneš si, že je trochu veselejší než jindy. "Zdravím tě Eradio. Doufám že ti nebude vadit malý výcvik. musel jsem se kvůli němu docela dost snažit abych získal tělocvičnu, naštěstí ten co tam šel před tebou odpadl dřív než se čekalo, takže máme teď pár hodin na sebe." Jeho úsměv je docela jasně patrný, podle toho jak jej znáš je spíš zadumaný. tohle chování k němu moc nesedí. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ve své mysli cítíš dotek Astřiny. Vybízí tě k boji, ale moc jí nerozumíš. Drak na tebe otočil hlavu a říká. "Takže její veličenstvo Astra si diktuje abychom přestali dělat ptákoviny, které jsi vlastně po mě chtěl ty a začali konstruktivně létat a třeba na sebe občas stínově útočit, což je docela s touto velikostí problém, ale její přání bychom měli vyplnit." Drak se na tebe zazubil a snažil se letět ve formaci s druhým, docela jim to šlo. Cítíš jak mezi draky panuje docela prudká výměna názorů. Pak je náhle utnutá a draci se rozlétají od sebe. Astra se na tebe snaží mluvit v myšlenkách, ale neslyšíš ji. Kdyby mluvila pusou, určitě by jsi ji neslyšel. Když jsou draci dost od sebe začnou na sebe nalétat, pak se otočí a cítíš že ti povolili řemínky, zřejmně praskly. Přes zmatek v mysli když jsi si uvědomil že náhle padáš ze sedla, jsi zjistil že sedíš na sedle a drak s tebou přistává. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Místo toho aby jsi mu vysvětlil jak má reagovat na tvoje lítání s ním děláš vylomeniny. To že je nesmrtelný ještě neznamená že jej můžeš zabít." uvědomuješ si, že to slyšíš jenom ve svý hlavě. Drak naklonil hlavu k Astře a tváří se docela nabroušeně i podle hlasu který zase cítíš v mysli. "To se teda jako prober, vždyť jsem udělal úplně značkový přistání a ani jsem jej nevyklopil. To jsi ty vymyslela nálet a ty blbý řemínky.." Astra stojí tak na pět metrů od draka. "Jo a kdo tvrdil že se nemůžou přetrhnout? Kdo tvrdil že ty sedla jsou bezpečné. Víš jak dlouho bude trvat než jej naučíš jezdit bez jištění, když mu k tomu nic neřekneš." Drak stáhl hlavu a pak sebou jemně zatřepal. "Fajn, řeknu mu jak se lítá a bez ptákovin, mám na to tři dny ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Sundám sedlo ze svýho draka. "No nic, vy si lítejte a na oběd pro tebe přijdu." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Astra se prudce otočila a vycítíš od ní prudké napětí. Něco co skoro propaluje ocel. Drak se zasměje a vyrazí do vzduchu. PAk se otočí k tobě. Oběma rukama drž madla. Když letím do prava musíš zapřít pravou nohu ve třmeni a levou rukou přitahovat jako by sedlo. Jinak když se zapřeš celý v sedle, tak tě nevytřepu, ale dlouho to nevydržíš. Když vzlítám, nebo letím jen tak rovně, tak nemusíš dělat nic a můžeš klidně aji spát. K tomu jsou na sedle čtyři řemínky, kterými se přivážeš za pásek, nebo kalhoty. Tak jdem na obrat vpravo." PS: ZAs zítra... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Beleg se vrátil z porady. Nechal vás svolat a praví. "Takže máme problémy v jižní hlásce. odkudsi z hlubin vylezli arachnoidi. Dvě trpasličí gardy drží arachy v hlásce. Po nás chtějí abychom spolu se zdejší posádkou a trpaslíky vtrhli do hlásky a vybili pavoučky. To se samozejmně neshoduje s úkolem od Ingweho, ale ani to nevylučuje. Do hlásky musíme bez koní. Kdo nemá zbroj ať se přihlásí, budou se hodit štíty máme od našich spojenců z Ostrovní říše nějaký bomby, každej dostanete dvě. Pokud to bude jen trochu možné a zničí to dostatek Arachů, tak je používejte. Arachové nejsou nebezpeční po jednom, ale po desítkách, jsou přes půl sáhu dlouzí. Jsou podobnější mravencům a mají takřka smrtící kousnutí. takže si dávejte bacha a držte se u sebe. Než projdem hlásku, budem se muset rozdělit a spojit několikrát. abychom měli jistotu že ani jeden arach neunikne. pak půjdeme tam odkud se vyrojili. Jedna garda trpaslíků zůstane krýt východy a druhá půjde s námi. Doporučuji zápalné šípy, abychom tam viděli. úseky kterými projdete označíte v prostřed lampou a na každém kraji taky." Beleg podal několik zákresů. Jsou to mapy s vyznačením tras pro jednotlivé skupiny. "půjdem minimálně po dvou a to na co nejkratší úseky. Jinak se budeme držet při sobě. každý kdo dokobnčí jeden úsek, počká na křižovatce na skupinu, která dělala souběžný úsek. Jinak se budem neustále scházet a roscházet. Jestli nejsou žádné dotazy, vyrážíme hned." |
| |
 | Karak Byla jsem povolána do Karaku,odkud měla jít výprava do Nového Doru.Trošku jsem se polekala,když jsem ve městě narazila na trpaslíky,kteří na mě pohlíželi zrovna ne přátelsky.Je to asi tím,že trpaslíci jsou neřádi a drsná rasa oproti nám skromným elfům.Ale nechci zde nikoho kritizovat.Jelikož jsem měla za sebou dlouhou cestu z mého rodného lesa tak sem odpočívala.A pak to přišlo.Z Karaku nás vyšla skupina pěti bojovníků.V Novém Doru jsme se snažili zjistit,kde se berou ti nemrtví a najít jejich velitele o to šlo především mě.Jako vybavení jsem měla dlouhý meč,stačilo to na mé šermířské zkušenosti.Když jsme dorazili hluboko do podzemí,země se začala třást a uslyšeli jsme hrdelní smích.,,Nikdy se odtud nedostanete živý,zemřete zde odpornou smrtí a přidáte se k mojí armádě."oznámila nám věta,původce hrdleního smíchu.Půda pod našima nohama se začala propadat a vylézali z ní odporní nemrtví.Kostlivci a zombie pronikli do našeho středu a zabili našeho lučištníka.Mistr Robin potíral nemrtvé svým kopím docela silně,ale nestačilo to.Sic je zabil a udržel je nějaký čas v mrtvé poloze,ale nemrtví se pak zvedli a znovu útočili.Můj meč jim nijak neubližoval a tak mě pohltilo zoufalství. Najednou se ozval znovu hrdelní smích a z dlouhé chodby vyletěla černá koule,která mě zasáhla a utlumila moje smysly.Upustila jsem meč ani nevím jak a už si jen pamatuji,jak se na mě vrhají nemrtví a já padám pod jejich ranami. Když jsem se probudila,byla jsem venku mimo Nového Doru.Vedle mě ležel mistr Robin a jakmile jsem přišla k sobě,tak se postavil a oznámil mi:,,Vstávej,jdeme zpět do Karaku a ani nehledej naše společníky,jsou zřejmě mrtví,když jsi ztrratila vědomí,zmizeli a ja tě popadl a utekl jsem.",,Proč?"zeptala jsem se ho.,,Protože ti hrozilo smrtelné nebezpečí,nejsi dost dobrá bojovnice,aby ses postavila nemrtvým,natož nekromantovi."odpověděl rázně a mrzutě.Možná měl pravdu,ale vadilo mi na něm,že je tak mrzutý,když mi tolik připomínal elfa.Zeptala jsem se ho co je zač.Dozvěděla jsem se toho hodně.Ale ta mrzutost,já jsem byla taky docela otrávená z neúspěšné výpravy a ztráty našich spolubojovníků.O den později jsme stanuli opět před branami Karaku. |
| |
| Výcvik Brány Karaku se nám bez problémů otevřeli a většina obyvatel se seběhla,aby nás přivítala.Krev elfů a půlelfů je docela vyděsila.Já měla roztržený zápěstí a byla jsem myslím infikovaná jedem.Robin měl víc ran.Pohlédl na moje zranění a řekl:,,Není to infikované,ale radši ti to zahojím."řekl.Zamumlal pár kouzel a výlečil mi mé zranění i své.Pak jsme se odebrali do hospody,kde jsme místo zábavy přespali a truchlili pro naše padlé přátele.Byl to pro mě težký den i ten včerejší.Porazit Démona Času nebylo tak zlé,oproti tomuhle. V noci se mi zdálo o boji s nekromantem.Pronásldoval mě dlouhými,nekonečnými chodbami a já slyšela jeho hrdelní smích.Pak se prostředí najednou změnilo a já jsem spadla do hrobu.Nemrtví na mě házeli hlínu a já se.....Probudila.Vedle mého slamníku stál trpaslík,který se lekl mého probuzení a spadl na vedlejší slamník.Samozřejmě ho svoj vahou zničil.Pomohla jsem mu vstát a zeptala se ho,co tu zde dělá.Uklonil se a řekl:,,Ctihodný Mistr Robin si vás žádá na cvičišti,pro dnešek je jen vaše."Poděkovala jsem mu a odešla ven.Za chvíli přišel Robin v dobré náladě.Vysvvětlil mi,že nějaký rekrut tam skončil dřív než se čekalo a tak nyní máme pár hodin na vlastní výcvik.Jeho mrzutost zmizela přes noc.To snad nebyl ani on.Co se to dějě? |
| |
| Mistr Robin s tebou dlouho trénoval na cvičišti, když přišla žena ze stromu a vesele se na něj dívala, zřejmně jej rozptýlila natolik, že přestal s výcvíkem a šel k ní. Velice se spolu bavili a ty jsi postřehla že mezi nimi panuje víc než jen přátelství. Po chvíli přišel k tobě spolu se ženou a představil ti ji jako Astru And Audward, neboli Astra velká ze starého rodu. Vidíš že se na tebe ta žena dívá velice zvláštním pohledem. Nedá se o něm říci že je nepřátelský, ale je více než zaujatý tebou. Nevíš sice na co právě myslíš, ale to že se drží s Robinem za ruku ti zrovna moc klidu nedodává. Robin se k tobě otočil "Eradio, dovol abych tě nechal chvíli šermovat s Astrou. Za chvíli půdeme na oběd a připojí se k nám velice slibný mág." |
| |
| Nijak Eradiu nešetřím. Chci aby mi předvedla vše co umí. Soustředím se na to, aby po každé její chybě následovalo vysvětlení toho co udělala špatně. Nechci před Robinem vypadat jako špatná učitelka. Když jednou Eradii povolím, podruhé na ni zatlačím, nesnažím se ji ale zranit. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Drak přistál kousek od Filiho. Cítíš jak se ti do mysli vetřel jeho hlas. "Bylo to docela dobré na elfa." Pak se zvedl a odletěl. Trpaslík přišel k tobě a mírně se uklonil. Je vidět že je docela nervózní z draků. "Pane, Astrra vás očekává v tělocvičně." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Od doby,co jsem opustila svůj rodný les,kde jsem se téměř dvě století učila učení o starých jazycích a jiných elfským zvyklostem,tak jsem už leccos zažila.Na tréninku jsem se seznámila s Astrou,Robinovou přítelkyní.Její šeřmířské schopnsoti mě udivili,je to dobrá učitelka a já doufám,že mi pomůže spolu s Robinem na mé cestě za pomstou.Robin mi ještě slíbil setkání s jsitým mágem,jehož jméno ještě neznám. |
| |
| Alterius přišel do tělocvičny. Vidí tam jak Astra šermuje s elfkou. Chvíli mu trvá než pochopí že tu ženu zná. Je to Elfka z Doru. Nikdy se s ní moc nebavil, ale teď vidí že je naděje na to že žijí i ostatní. Hned u dveří si tě přeměřil Vysoký muž stejné rasy jako Astra. Cítíš z něj tobě známé mrazení. "Zdravím tě mágu, jsem Robin válečník Aislinn. Astra mi o tobě povídala, prý spolu půjdete podtemnotu. Kdyby mě nebylo třeba tady, rád bych šel s vámi, ale to bohužel nepůjde." Robin tě vybídl aby jsi si sedl na lavici vedle něj. "Hádám že znáš Eradiu z Doru, je to dobrá šermířka, prošli jsme spolu pod temnotou a hledali odpověď na to kde se berou nemrtví. Jak to tak vypadá jsme na to krátcí. Lepší bude když se začleníme do armády a půjdem bojovat proti tomu co na nás pošle temnota." Robin se krátce usměje. "Jaký byl let? jo a nedáš si?" Robin vytáhne z pod lavičky velký měch a nabídne ti jej. Je to medové víno. Jedno z nejsilnějších a chuťově nejlepších vín, jaké se dají nalézt na Lornu. |
| |
| Když přijde Alt do tělocvičny poívám se na něj a přestanu šermovat. "Zajdem za nima." Řeknu Eradii a jdu k Robinovi. Při nabídce jeho měchu se mírně usměji. "To je dobré před jídlem si dát to nejlepí co nám země dává, pak i to nejlepší jídlo ztratí chuť. Robine, myslím že odpověď na tvou otázku je Ano." stočím pohled k Eradii. "Jsem rozhodnutá že tě vezme se sebou a s Altem pod temnotu. Možná tam nalezneme tajemství temnoty jenž zahaluje svět, nebo tajemství nemrtvého života, i když Robin říkal že temný pán má na to své služebníky, je důležité vědět jak a proč vyvolávají mrtvé ze země. Je to hlavní důvud, proč se nedá podniknout útok pod temnotu, nemrtvých je tam tolik, že nemáme šanci projí s Armádou a místo toho se musíme neustále vyhýbat chození pod temnotou. Jestli bereš moji nabídku, ráda tě uvítám mezi námi. Jo zapoměla jsem na představování. Eradio, tento mladík je Alterius, náš nadějný dračí mág. Myslím, že se ale znáte..." Nechám je ať si poví zážitky, sednu si k Robinovi a zhluboka se napiji vína, je vážně dobré. Podám jej Eradii. (Alt se již hádám napil) |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Podívám se na ně, nejdříve na Astru"Zdravím tě Astro" Potom se ohlednu na Eradiu: "Bud pozdravena Eradio, vzpomínáš si na Mě?" Důkladně si jí prohlížím. |
| |
| Ještě nějaký čas jsem šermovala s Astrou,když najednou přišel na cvičiště muž elf,podle oblečení a ubroje určitě mág.Njespíš bitevní.Hned jsme přestali s Astrou šermovat a viděla jsem jak Robin zamířil k onomu muži.Chvíli si povídali a pak se napili z měchu.Astra mi oznámila,Ať k nim zajdem.Mág na mě pohlížel a chvíli se bavili spolu s Astrou a Robinem.Řešili tu věc s nemrtvými.A pak mě Astra představila onomu mágovi a on se mě zeptal,jestli si na něj pamatuju.Bylo mi to všechno divné.Astra mi podala měch a já se rozpačitě,mlčky napila.Najednou mi něco blesklo v hlavě.Nevím co to bylo,nedá se to popsat.To víno mi snad zlomilo jakousi kletbu.Já nejsem Eradia z Lesního království,ale z Nového Doru,tak kde jsme s Robinem bojovali.Je to domoc elfů a nejspíš tam přišli moji rodiče o život v boji s nekromantem.Na Alteriusi,jak se mág jmenoval,jsem si okamžitě vzpoměla.Zaučoval mě mému studiu kouzel,které jsem do jednoho zapomněla,bohužel však jednoho dne odešel.Když byla bitva s nekromantem,vidím své rodiče padat pod ranami nemrtvých a pak zase ďábelský smích.A pak....nic,až do teď.Vzpoměla jsem si.Rozpovídám se.,,Alterisu,ráda tě zase vidím,to viš,že si vzpomínám." Mág se usmál.,,Taky tě rád vidím.Cože si tu chvíli stála?"zeptal se mně? Vysvětlila jsem všem,že to víno zlomilo mé prokletí,co mi bránilo si pořádně vzpomenout na důvod mé pomsty.Teď ten špinavý nekromant bude litovat,že se narodil a jeho nemrtví jakbysmet.Budu se cvičit magii,většímu šermířskému umění a spolu se svými přáteli ho zabiju.Tak mě jen tak napadá,chtělo by to draka jako společníka.Zeptala jsem na to Robina..... |
| |
| Robin se usmál při Eredině požadavku na draka. "Je sice pravda že bojují na naší straně, ale myslím že jejich pomoci bude potřebovat armáda a ne vaše pouť. Myslím že by jsi měla zapomenout na nekromanta, mělibychom porazit jeho pána, který mu propůjčil tuto moc a musíme zjistit jak to že mohou povstat nemrtví a bojovat za temnotu. Do dneška víme že pokud nemrtví opustí temnotu, jsou sežehnuti. Bohové je nestrpí. Temnota zřejmně tedy kryje nemrtvé před zrakem bohů. To by mělo být jedním z voítek. Víme že Dor padl pod temnotu a pak teprve byl zničen. Vždyť tvoje sestra.." Dívá se na Astru. V jejím pohledu je smutek. Robin mírně znervózněl. "Co se vlastně stolo?" zeptal se Astry. |
| |
| "Nevím co se stalo se sestrami, odloučilo mě moje poslání. Myslím že jsou buď v Novém Doru, nebo někde hledájí způsob jak bojovat s temnotou." Mírně zatřesu hlavou. "No nic, je na čase se jít najíst." S těmi slovy se zvednu a jdu do hostince, doufám že následována všemi ostatními. |
| |
| Když sem se dozvěděla,že draci jsou na naší straněa,el hodí se spíš pro armádu než pro nás,ani mi to nevadilo.Kdo by chtěl narvat draka do nějaké kobky.Astra byla zarmoucená,říkala něco o setsrách v Doru. Při obědě mě jen tak napadlo,že jsem kdysi četla o hrdinovi Eldariovi,který přemohl nekromanta svým křišťálovým mečem Xarevilem.Příbuzní onoho hrdiny po jeho smrti meč ukryli a někde by se mněl nacházet.Že by v jeho hrobce?Nebylo by špatné mít meč nekromantobijec.Za to co nekromanti pachají na mrtvých a na všech lidech si zaslouží jediné a to smrt.Už kvůli Astře a mým zesnulým rodičům si to chci s nekromantem užít.Chci ho mučit,aby umíral pomalu. Sakra,zaklela jsem.Eradio,jsi elfka a ne barbar,říkala jsem si sama pro sebe. |
| |
| V hostinci v karaku jste sedli ke stolu pro čtyři, skoro nikdo tady není, zřejmně celá armáda jí venku na druhé straně trpasličích hor. |
| |
| Mírně se podívám na Eradiu. "Promiň že ti čtu myšlenky, ale nemohla jsem si nevšimnout tvé myšlenky na nekromanty. Naším hlavním cílem bude akademi, která byla zničena Damakonem. Temný pán doufám udělal chybu, když zabil Conora, který byl učitelem na akedimi. Je něco jako sudba hadího meče a já jsem její součástí. Pokud bychom v troskách akademi našli Conorův meč, nebo něco, mohli bychom zničit jak nekromanty, tak hlavně temnotu. Každým dnem hrozí že se rozleje přes hory a pak budem na tom mnohem hůř." Podívám se na Alta. "Ty jsi naší velkou nadějí. Umíš dračí magii, jako jediný z lidí. Co dokážeš ještě nikdo neví." "Ty Eredio si musíš dát nyní priority. Nekromantovi se nemůžeme postavit, jak mi to popsal Robin. Ta naděje, na kterou narážíš je dobrá, ale vyřeší to jen malý problém. Tím hlavním je temnota a to jak ji zahnat. Já jsem jidinou osobou, která dokáže pod temnotou rozehnat tmu a přinést světlo, sie jen na několik metrů a velice omezeně, ale přesto. Zabíjet nekromanty nám ale nepomůže ani s mojí pomocí. Musíme zničit temnotu." Usměji se na Robina a lehce jej chytnu za ruku. |
| |
| Skoro jsem až leknutím nadskočila,když mi Astra najednou při obědě řekla,že čte myšlenky.Navrhla mi něco,o měči,který potírá nekromanty.Dozvěděla jsem se,že vyrazíme na jakousi akademii,kde dřive učil Jistý Connor.Jeho meč byl nekromatobijec,ale když Conora zabili,jeho meč zůstal v troskách. Je to pravda,že zabít nekromanta není legrace.Démon času oproti tomu nic nebyl.Ani Astra,Alterius a Robin by snad nekromanta neporazili,zvlášť Nejvyššího nekromanta. Dojedla sem a pak se všech zeptala:,,Kdy vyrazíme?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Dívám se na Eradii a Alta. Připadá mi,že s nimi bude ještě docela problém. Jsou mladí a nezkušení, připadají mi stejní jako já, když jsem se vydala na svoji první pouť. |
| |
| V hostinci se zprudka zatáhlo. Cítíte jak se vám chladem zvedají chloupky na zádech. Uprostřed místnosti se zprudka objevili tři bytosti. V okamžiku kdy se objevili poznává v nich Alt svoji noční můru. Robin vyskočil prudce od stolu a složil dvěma tahama kopí a vrhl se proti démonům. Někde od trpaslíků slyšíte prudký výkřik. Hellfairové!!!! |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hoď 2k10 to je jenom pro mě.... |
| |
| Vystartuji hned za Robinem. Tasím meč a vrhám se na démona v pravo. Nemám u sebe štít a zbroj tak vypadám docela nakvašeně. Kolem mě se rozlévá záře a křičím slova, kterým nikdo nerozumí. |
| |
| Eradia je úplně ochromená strachem při pohledu na Hellfairy. Sedí a její tvář bledne. Robin se vrhl na démony vlevo. Vypadá že je jen drží a jeho zbraň jim nijak neubližuje. Temnota v místnosti se díky Astřinímu světlu roztáhla. Díky tomu jde vidět jasně bledost postav přišpendlených strachem z Hellfairů. Jejich ohnivé meče tvrdě dopadají a vypadá to že i Astra má při boji problémy. |
| |
| Do hostince vlétli najednou temné bytosti,Démoni.Robin skosil hned dva démony.Já taky tasila meč a snažila se na ně vrhnout.Ale jeden na mě pohlédl a jeho oči mi nahnaly strach,který sem nedokázala ovládnout a zůstala bezmocně sedět na místě.meč mi vypadl z ruky a já viděla najednou před očima tmu.Pak jsem ztratila vědomí,jen tlumené bušení srdce si pamatuju. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Po prvním střetu stav. Robin a Astra nezraněni démoni neublíženi. |
| |
| Byl jsem velmi vylekan, citil jsem , ze nemam dostatek sboji energie a tito duchove, citil jsem z nich ohnivou podstatu. Bylo jasne, ze ohniva kouzla proti nim neplati. Uz na me jednou zautocily, mel jsem stisneny pocit strachu. Najednou jako bych ucitil v sobe vybouchnout plamen. Vrhnu se od stolu mezi oba duhchy, kteri jsou zamestnani Astrou a Robinem a snazim se je svoji holi, kterou nosim porad u sebe sejmout. Opetovne vzpominani na to, co se stalo nasemu domovu a rodine me hnalo pomalu k nepricetnosti, jako kdyby najednou ma odhodlanost byl jeden velikej zar. Uspesne davam duchum jeden zasah za druhym, ale jako by to s niy nic nedelalo. Videl jsem jak jeden duch omracil Eradiu. To me uplne roznitilo a mlatil jsem do nej, jak jsem jen mohl. Najednou mi muj vnitrni hlas zacal mirnit a vedl me at jsu k Eradie pomoc ji. Byl zvlastni uvedomovat si ze jsem vzdy byl mirumilovnej a takovejhle napor hnevu jsem jeste nezazil. Ani Astra a Robin duchy nezranuji, ale zvladaji je a tak jdu k Eradie. Sundam si plast a dam ji ho pod hlavu. Snazim se vybavit nejake lecebne kouzlo, jedno mi v pameti vysvitne, ale citim, ze jsem velmi slab. V tu chvily, duchove utkaji a k Eradie prichazi i Astra a Robin. "Je vporadku?" Koukam se na ni, vypada blede, dycha normalne. Mam o ni starost. |
| |
| Nic nevidím.Přišlo na mě vědomí,ale stále vidím tmu.Slyším hlasy a je mi špatně od žaludku.Možná jsem zemřela.Ne to ne,to by vypadalo jinak,slyším bušení srdce.Najednou začínám slyšet hlasy.,,Je v pořádku?"zeptal se někdo.,,Nemám tušení.položte ji."slyším další hlas.Najednou mi tělem projede negativní energie a já znova ztrácím vědomí.Opět ltumené bušení srdce. |
| |
| Boj: Astře se podařilo zasáhnout jenoho z Hellfairů, přitom ztratila v něm zbraň a ten ji tvrdě poslal přes hostinec až do rohu, kde zůstala ležet. Robin stále zaměstnával ty dva, ale jeho rány na ně nepůsobili. Démon zasažený Astrou a s jejím mečem v sobě se pomalu začíná rozpadat na zemi, Robin dostává další a další zásahy. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Do hostince vtrhl Drago velký duhový drak a nelítostně se obořil na jednoho z démonů. Ten prudce vzplanul a zasáhl Draga. Ten se stáhl. Ve zvzduchu poletují prkna z Dragova průchodu menšími dveřmi než je jeho hlava. Takřka půlka hostince ztratila zeď. Drago znovu zaútočil a odhodil démona stranou. Do místnosti vběhli zvláštní ptačí lidi a démoni se dali na ústup, několik kroků a zmizeli. Jediný démon zůstal, vedle jeho ostatků leží Astřin meč. Robin se rozeběhl k Astře a pak ji zvedl. Přišlo několik elfů a začali dávat Astru do pořádku. Je bezvědomí, zalitá svojí krví. Drago se otočil k Altheriovi. "Pojďte se mnou!" Přukázal, proměnil se do podoby duhového člověka a kráčí pryč z krčmy. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Elfové se kutečně postvili k Eradii. Několi okamžiku a zmizel z ní svazující strach. Poté se bez potží mohla zvednou. "Běž s nimi." A ukázali k mizajícímu Dragovi. Když odcházíte z hostince všímáte si, že Robin je s Astrou pryč. Ptačí lidé vyvolávají jakési vzdušné víry. Elfové probírají trpaslíky. Jdete jeskyněmi a na jedné odbočce se k vám připojila Nagara z prvních. Bezeslova následuje Draga. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Som vyzbrojený..môžeme vyraziť.Odpoviem a prehodím si luk na chrbát , obleňčiem zbroj a vydám sa za družinou. Cestou si obzerám okolie a obdivujem zvieratá, ktoré behajú okolo nás. |
| |
| Došli jste do síně Karaku. Sedí tam NAugim, svůj trůn má pod podstavci v čele velkého stolu. Altherius cítí velmi silné chvění. U stolu sedí spousta osob. Další docházejí. Eradia je usazena na lavici podél sálu, Altherus je usazen ke stolu. Nagara s Dragem k němu taky zasedla. Naugim se zdá být mimořádně rozčílený a dává to znát. "Dnes dvakrát vstoupili Démoni do našeho města, nevím jak se to mohlo stát, ale stalo se, vědí o naší snaze jít do akademi, což nás nutí zvážit zda tam jít a co je ještě horší, zdá se že se armáda temnoty posunula ke konečnému rozhodnutí. Poslali jsme posly do Greenu a Našeho města abychom získali co nejvíce síly." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Naugim pán trpaslíků vzkazuje ať okamžitě vyrazíte do Karakuk, nechal zapečetit Arachy a stáhl trpasličí gardy. Pane Belegu, máte vyrazit bez prodlení. Já musím do Greenu a informovat Ingweho." S těmi slovy se drak vznesl a odletěl. Beleg je rozrušen. "Změna plánu, jedem do Karaku, zdá se že nám již nezbývá čas." S těmi slovy se vyšvihl na koně a zavelel triskem do pouště. |
| |
| U stolu povstal Drago, v lidské podobě vypadá zvláštně. "Je jisté že poslání je odhaleno a že armády vyrazili. Musíme se připravit na střet. Tím pádem padá průzkum akademi. Alespoň se tak zdá. Navrhuji aby Astra a zbytek vyrazili hned jak se Astra postaví na nohy, zítra ráno bych to viděl jako ideální dobu na tuto cestu. Tou dobou bych vyvedl armádu na sever a postavil se pod gryfími horami hned před temnotou. Ostatní dorazí na toto místo. Zbytek armády z Doru se připraví na východě a na to místo bude směřovat zbytek sil z Našeho města a z Larisu." Nagara se postavila vedle Draga "Máme ještě jednoho spojence a to Barbary. ti se přidají k Dorské armádě. Máme roztříštěné síly, ale budou dost silné aby uhájili obě pozice než přesuneme síly k tomu či onomu místu." |
| |
| Zvedla jsem se na nohy,bojovat s temito demony je pro me dočasně nemožné. Seznámila jsem se s jistým Dragem,který se umí proměnit v draka.Zavedl nás do síně výboru,kde jsme rokovali o útoku temnot na Karak.Ihned zorganizovali výpravu.Astra a my ostatní půjdem na Akademii. Drago zoraginizuje střet s nepřátelskou temnotou,budou ás jakoby krýt.Ale přesto myslím,že nás čeká boj.Přemohla jsem únavu a šla jsem si ještě zašermovat.Budu to potřebovat,ale ten nepopsatelný strach mi něco nechal na duši.... |
| |
| V sále se rozhořela prudká debata, náhle ale ustala. |
| |
| Vešla jsem do sálu a zadržela Eradii, kter´á se jej právě pokusila opustit. Mám na sobě krvavé šrámy a mírně zakalený pohled. "Nikdo neopustí sál." řeknu tvrdě a zavřu za sebou dveře. "Démoni v Karaku a přesně? Jak je to možné?" Jsem v plné zbroji se štítem na ruce a s mečem v druhé. "Je zde zrádce a mimo sál, který je chrámem boha trpaslíků může předávat informace mimo." Můj krok je nejistý, přesto jdu pevně ke stolu. |
| |
| "Mám pro vás špatnou zprávu." Podívám se po osazenstvu stolu, pak přistoupím k Dragovi a prudce jej probodnu. "Drago je stále ještě na odpočinku v horách." |
| |
| Starostlivě jsem se podívala na Astru,ketá mě zadržela,když jsem opuštěla sál.,,Nikam."řekla rázně.Měla krvavé šrámy a podlitiny.Démoni ji toho hodně udělali.Stála jsem vedle ní,abych ji v případě nehody,přidržela. |
| |
| Stalo se něco,co mě šokovalo.Astra se rozhlédla po stole a pak přišla k Dragovi.Probodla ho svým mečem a bojovníci se na ni vrhli.Ale ona je zastavila jedinou větou,že Drago je stále na odpočinku v horách.Nebyl to pravý Drago! |
| |
| Drago dopadl na zem a jeho tělo se proměnilo do těla démona. Pokusil se něco říci, pak ale padl k zemi. "Jak je to možné?" Vyštěkl Naugim Nagara se postavila a dívá se na to co se tvářilo býti Dragem. |
| |
| Podívám se po bojovnících u stolu a mírně se usměji. "Kdyby Drago bojoval s Démony zničil by je během okamžiku, sám mi vyprávěl jak to vypadalo při pádu akademi a tam je kosil jak muchy." Pomalu se vypravím ke dveřím ze sálu. Těsně před tím než bych otevřela dveře se zastvím. Zranění jsou opravdu tvrdá. Pomyslím si a pomalu se odporoučím k zemi. klečím před dveřmi dívám se na jejich emblémy. "Zůstanu teď ve svém pokoji. Než budu v pořádku." |
| |
| Dveře sálu se otevřely a vešel Robin. Vzal Astru a pomohl jí do pokoje. Nagara se zadívá na Altheria a Eradiu. "Běžte spát, nebo trénovat, buďte spolu. My musíme vymyslet co teď." S těmi slovy se posadí a zničeně se dívá. |
| |
| Je to neuvěřitelné,že se démoni umí proměnit v jednoho z nás.Takhle by nás "Drago" možná povraždil ze spánku.ještěže umí Astra číst myšlenky.Když se odebrala ze sálu,neklidně jsem pohlížela na její zranění.Poté,co vypadalo,že je zasedání u konce,jsem se odebrala na cvičiště,kde ještě chvíli trénovala šerm.Čeká nás boj.Po trénování jsem udýchaná odešla na chvíli do knihovny se věnovat četbě a učení.Našla jsem si několik knih o nekromantech.Dozvěděla jsem se toho docela hodně.Jak vzniklo toto temné povolání,koho uctívají,ale taky,že někde v Lornu se skrýají nekromanti,co oddaně slouží dobru a potírají temné síly.Nebyl by špatné mít na straně nekromanta.Přečetla jsem si i knihu Proměny.Stálo tam,že někteří elfové se umí proměnit klidně i v draka jako Drago,ale ve vlkodlaka a v medvěda,ve vlka,tyto schopnosti ale sdílejí druidi a jen málo prozradí své tajemství.Elfští šermíři se v pradácných dobách uměli proměnit v rychlého a obřího sokola.Nikdo však ještě pořádně nezjistil,jak se to dělá. Už byl pozdní večer a mnou projela příiejmá energie,strávila jsem nějaký čas v knihovně a tak mi bylo líp.Přesto jsem byla unavená a tak vrátila knihy do regálů a odešla.V hlavě jsem stále měla myšlenku o proměně v sokola.Zeptám se na to Astry nebo Robina,řekla jsem si duchu a odešla do hostince.Byl to těžký den a budou snad ještě horší dny.dát se na dráhu bojovníka není snadné,ale jde mi jen o pomstu.Aspoň,že mám konečně nějaké pořádné přátele. |
| |
| Vysel jsem s Eradio ven. Nikomu nebylo moc do hovoru. Ja jsem vse premylal v hlave a urovnaval. Obval jsem se kmoha veci. Urcite chci potom zajit za Astrou. Kouzla, jez ovladam jsou velmi nedostacujici. Musim se naucit vice, tak abych odhalil nepritele a mohl bojovat i s temi, kteří jsou ohnive podstaty. A hodilo by si i kouzlo na léčení. Každopadně to bude velika dřina. Přestože mě souboj s démony velice vyčerpal, nechtěl jsem se vzdalovat od Eradii. Šel jsem si ještě trochu zatrénovat. Každá zkušenost je dobrá a já jich potřebuji nasbírat hodně. Uz jsem opravdu moc nebyl schopena ni pořádně máchnout. Naštěstí se Eradia odhodlala jít do knihovny, ve které rád trávím nějaký čas. Už jsem toho tam hodně přečetl, ale na to, abych to přečetl všechno, to je ještě dost času. Hledal jsem hlavně nějaké kouzla mysli, léčitelské kouzla a bílou magii. Potom jsem doprovodi Eradiu na pokoj, pohledem jsem prohledl pokoj a kdyz jsem necitil nic zvláštního a ani neviděl. Šel jsem si také odpočinout. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| vešla jsem do tvého pokoje když jsi ještě spal. Moje zranění od démona se již zatáhla. Umytá vypadám ale zdravěji. Probudím tě lehce dotykem a pak se na tebe mírně usměji. "To co se včera stalo vrhá nepříjemné světlo na to co budeme teď dělat. Jít na akademii je velké riziko, mluvila jsem dneska ale s Dragem a ten říkal že to riziko stojí za to. Sudba hadího meče, prokletí země která upadne pod temnotu, nevím nevím, ale zdá se mi že máme naději. Musíme vyrazit brzo, ale né hned. První včetně Nagary chtěli jít na akademii, ale Drago jim to zatrhl. Je jediná věc co musíme udělat než tam odejdeme a to se bude zřejmně líbit Eradii. Musíme zabít zdejšího nekromanta. Jdeme ty já Robin a Eradia, jen doufám že nás její chuť po pomstě nezažene do problémů." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| "Zítra ráno. Eradia šla trénovat let na dracích. Nebudem se ani zdržovat, je důležité se připravit. Robin chystá zásoby a já se budu ještě léčit. Kdyby ti parchanti zaútočili, když jsem měla štít a zbroj, vypadal by ten střet jinak." Mírně se usměji. "Zítra ráno by měli dorazit posily z Greenu, je tam jeden hraničář a bojovník, kteří půjdou s námi. Jen doufám že to přežijeme. Robin s námi nejde, dnes ráno byl povolán Ostrovní Říší aby vysvětlil některé svoje chování." Přitom se mírně zašklebím. "Představ si že mě chtěly zavřít do školy. No hrůza." Vstanu. "No nic, je na čase vyrazit. Nechám tě se připravit, dnes budeš bojovat se mnou a vyzkoušíme tvoji magii." Jsem plně oděna v plátové zbroji se znakem jednorožce na hrudi. Se štítem vejovitě ostrého tvaru taktéž s jednorožcem a samozřejmě s mečem, který má tvar jílce připomínající hvězdu. "Nemusíš se bát že mi něco uděláš. Jen musíme otestovat razanci tvých kouzel. Drago říkal že se budeš zdokonalovat každým dnem." |
| |
| Šla jsem trénovat let na dracích.Konečně.Bylo jich celkem pět a já dostala ještě mladého samce,bledě modrého Xera.Byl to nervózní drak,který neustále poťapával na místě a divně se díval na mrňavé trpaslíky.Když jsem k němu přišla,řekl:,,Ahoj,já jsem Xer.",,A já jsem Eradia,lovkyně nekroantů,i když se mi ještě žádného ulovit nepodařilo."usmála jsem se.,,No,tak se mnou se ti to podaří,nekromanti a jiné temné bytosti z nás mají strach,přesto na nás mohou zaůtočit a to pouze v případě sebeobrany.My draci jsme se shodli,že nekromanti jsou dobrá pochoutka,ale jsou moc vyzáblí."zařehtal se Xer.Usmála jsem se a nasedla na draka.,,Kam poletíme?"zeptala jsem se.,,Ano,na Dračí Horu,tam jsem se narodil a vypadám sice nervózně,ale jsem výborný letec."řekl Xer a mávl křídly.Ihned jsme se ocitli na nebi a letěli směr Dračí Hora.Studený vánek mi profoukl vlasy a tvář a já se cítila konečně nejlépe za tyto dny.Brzo jsme přistáli na Dračí Hoře a já se usadila na kameny.Xer se jen posadil a stočil ocas kolem těla.Nebyl zrovna moc velkí jak se o dracíh říká,ale udivilo mně,že umí mluvit naší i elfskou řečí.Zeptala jsem se ho na to.,,Je to dar dávných dračích,elfských a lidských bohů,darovali nám jazyk elfů a lidí.Náš jazyk by se ti moc nelíbil."řekl Xer a předvedl malou ukázku vrčení.,,To je ono."dokončil.Užasla jsem.Takhle bychom pomocí draků mohli vymýtit všechny nekromanty z tohoto světa.,,Ano,to bychom mohli,ale stále tu je bůh nekromatů,a toho nikdo z nás neporazí.Jeho srdce leží na Hoře Zla,ukryté kdesi v podsvětí.Je tam podle pověstí prý tolik zla,že jen vkročíš na práh a jsi mrtvá ani o to nemusíš prosit"vysvětlil Xer.Polkla jsem.Zabít boha,to je nemožná věc.Opět jsem před sebou viděla moje rodiče.zakrvácené a mrtvé.Jestli se nám podaří polapit nekromanta,budu ho mučit já,ale to by se mi mohlo taky vymstít.Radši všechno nechám na Astře a provedu poslední ránů a pěkně si ji užiji.Nějaký čas jsme si ještě povídali o historii elfů a draků a pak jsme znova nasedli a lětěli nad vrcholku stromů,míjei jsme vyděšené ptáky a xer hladově koukal na stáda srnců,která pod námi probíhala.Když jsme přistáli u Karaku,tak mi Xer řekl:,,Zeptej se své velitelky,jestli bych s vámi nemohl jít na tu Akademii,jestli tam bude nekromant,rád si kousnu."Usmála jsem a zamávala mu. Bylo to překrásné letět na hřbetu draka,doufám,že ta Akademie není někde v podzemí.Vstoupila jsem do budoy,kde měla být Astra.... |
| |
| ,,Ahoj,Astro,musím ti říct,že ten let na drakovi byl skvělí,ale chci se tě zeptat,jestli by nešel s námi,nekromanti se bojí draků?"zeptala sem se Astry.Podívala se na mně. |
| |
| Dívám se na Eradii a pomalu si uvědomuji že zřejmě neví vše. "Víš půjdem zabít nekromanta co má na svědomí Dor, otázka je co se potom stane. Na akademii nevím jak to bude s nekromantama, očekávám tam něco horšího. Víš Conora prvního učitele akadmie zabil jeden muž, má spoustu následovníků a myslím že nás zadrží. Damakon, padlý bůh má spoustu možností jak nás zničit. Kdyby s námi nebyl Robin, zřejmě by nás démoni rozsekali a na akademii s námi nejde. Vlastně s námi nejde nikdo z mocných. Bojí se armády. Ta smrt nekromanta je moje a Robinovo poslání od naší bohyně. Nevím co to pomůže, ale uvidíme." Poté se otočím k Altovi. "Chci aby jsi se se mnou utkal. Když se ti povede mě porazit, povolím ti výpravu na nekromanta, jinak s námi půjdeš potom co se vytrénuješ na akademii." S tím tasím meč a vyzvu jej k boji. Štít zavěšen na ruce s září kolem sebe. Hoď 5k6 a 2k10 a podíváme se jak jsi dopad. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Altherius zaútočil na Astru. Jeho kouzla se setzkal s velkým odporem něčeho co se kolem Astry rozprostřelo. Přesto několikrát dopadly a tvrě Astrou odhodily. Bez mágů už mohl bojovat jen holí. |
| |
| Zvednu ruku na zastavení Alta. Jsem mile překvapená. Vypadá to že se docela zlepšil. Když se mi podaří trochu se probrat po smršti kouzel, mile se na něj usměji. "Vyhrál jsi pouť za nekromantem. Je to docela špatné vítězství, ale abys neřekl že vyhráváš jen špatné věci tak tě zvu do hostince, co jsem slyšela mají tam nějaké nové věci." "Mymochodem, nechci ti to říkat ale asi bych mohla. Kdyby jsi na mě ještě zaútočil, mohl jsi mě docela tvrdě zranit. S takovým stylem útoku by to nebylo nic nemožného." ozve se ti můj hlas v myslil. Zamířím S tebou do hostince. Eradia tady není a ani Robin, odešli na společný tréning. Dojdeme do hostince a usedneme ke stolu. Nové věci tam jsou ty, které byli rozbyté, jinak se nic nezměnilo. Zvednu ruku a objednám první rundu. Pro začátek jen trpasličí víno. |
| |
| Jakmile jsem začal útočit, opět ve mě zahořel ten plamen. Tentokrát jsem si ovšem dával pozor. Bojoval jsem přeci jen proti jedné z nejdůležitějších osob v mém životě. A i když jsem se snažil posílat jedno kouzlo za druhým s velkou razancí, tentokrát se m podařil plamen velmi dobře kontrolovat. Když mi došla má energie, rychle jsem se chystal vrhnout se na Astru holí, potom co se tvedala ze země, ale zastavila mě. řekla, že jsem vyhrál výpravu proti našemu Necrovi. To mě opravdu nepovzbudilo. Ale cítil jsem sám, že jsem se zlepšil a to mě uspokojovalo. Astra mě pozvala do hostince, což jsem přijal rád. Nebyl jsem moc unaven, ale psychycky trochu vyčerpán. Cestou se mi do mysli vstoupil hlas. Povyslechnutí zprávy jsem se jenom pousmál. Došli jsme až do hostince, kde jsme zahájili hostinu trpasličím vínem. |
| |
| "Vyborně jsi se zlepšil. Kdyby jsi dnes stál před Althorem, zřejmě by se na takový boj vykašlal." otočím se k hostinskému a objednám silnější pití. Trpasličí medovina, to je docela silné a lahodné pití.... "Tak na boj a samozřejmě vítězství." Připiji a objednám další pálenku a další a další. Pak se na tebe mírně zazubím. "Výš co slavíme? No s Robinem žijem tak dva rokyjakoby spolu i když nás naše poslání rozdělují a dnes je tomu dva roky a zítra před odletem nanekromancera se dáme do kupy navždy..." Nahnu si další pálenku. Náš stůl už vypadá jako sbírka skla. "Výš co je na trpasličím pití nejlepší že z něho nebolí hlava." Nalévám do sebe další a další. už ani nevím jestli Alt drží krok. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Někdy k večeru se k nám přidala i Eradia. Robin jí dal docela zabrat a když přišla do rozjeté pitky za chvíli usnula. V jednom okmžiku jsem se zarazila a řekla. "Pro dnešek už dost, budeme muset mít čistou hlavu na zítřek, tedy vlastně já." A zhluboka jsem se zasmála. Pak jsem se zvedla a pomccí Alta jsem dopravila Eradii do postele. Pro dnešek by to již stačilo. Dobrou noc a ještě lepší ráno... |
| |
| Pomohl jsem Astře s Eradiou. Uložily jsme ji do postele. a potom jsme se rozešli. Popřál jsem Astře dobrou noc a šel do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Jakpak jsi se vyspala? Dnes mě kontaktoval Pán trpaslíků Naugim že potřebují někoho na nějakou výpravu. Jestli ti to nevadí, rád bych tam poslal tebe." Mírně se usmívá a zdá se docela spokojený. PS: Hoď 2k10 mimo hru.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
 | soukromá zpráva od Isabella Liamessette pro Jak jsem se vyspala? hm....Až na vstávání, se mi spalo dobře.. zamumlám si v duchu a rychle se usměju. Dobře. Vážně skvěle.. zabručím. Když uslyším o něčem, co by mě konečně mohlo dostat z tohohle stále stejného prostředí zaraduju se. Nemám žádné námitky pane. Ráda se výpravy zúčstním. Ani nevíte jak ráda. Konečně vypadnout odsud, kde je to.. zarazím se podívám se zděšeně na velitele Proč já alespon jendou nemůžu držet pusu..zamyslím se a snažím se najít nějakou kličku. Tedy.. nemyslete si co si myslíte, protože je to jinak... Chtěl ajsem říct , že se ráda vydám pryč z tohoto stereotypu.. zamumlám a skloním hlavu... Jsem vážně pitomá! pomyslím si a omluvně se na velitele usměju a lehce zastřhám ušima |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro S těmi slovy se Fingolfin otočí a jde zase za jinými povinostmi.Udržet elfí armádu v připravenosti je fakt těžké. Jakmile jsi se stihla pořádně probrat a zvednout se objevil vysoký muž. Je z rasy stromu, která prý vznikla dotykem bohů z ras elfů a prvních. Je ve zvláštní kožené zbroji a u pasu má dvě čepele. přes záda má hůl, která taky zrovna nevypadá standartně. Jakmile k tobě příjde, pozdraví tě mírnou úklonou hlavy. "Nevím jak se vám to povedlo, ale byla jste vybrána na menší procházkou kraji kde slunce nesvítí. Mohu se vás zeptat jaké je vaše zaměření a posléze vyzkoušet vaše bojové umění v tělocvičně?" Po tomto krátkém rozhovoru tě vezme do tělocvičny. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Tak co jak jsi se vyspal? Já ani moc ne, protože nad ránem jsme měli obřad spojení, je škoda že jsi tam nesměl být, jedna otravná elfka jménem Melodie by se ti docela líbila, no nic, je nejvyšší čas jít do tělocvična a probrat strategii a boj. Takže jdem." Mírně se usměji a pak dodám. "Jo a vem sebou všechny věci, vracet se už nebudeme." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Vyrazím do tělocvičny, kde už čeká Robin a Eradia. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| V tělocvičně sedí na zemi Robin, Eradia a Isabella(elfka z greenské armády). Když do tělocvičny vejde Astra a Altherius, jejich pohledy se krátce zaměří na ně. Usednete do kruhu a Robin začne. "Naším úkolem je zabít nekromanta pod temnotou. Někteří tvrdí že sídlí v ruinách Doru, ale já s Eradií jsme jej našli nedaleko místa kde byla svedena jedna z prvních bitev. Mám za to, že nekromant je tam, protože oživuje tamní padlé. Jak todělá je naším prvotním cílem, smrt nekromanta je až druhotná. Otázka je zda jde zabít někoho kdo oživuje mrtvé. Jak jsem zjistil na vlastní kůži, je takřka nemožné nekromanta zabít normální zbraní. Takže jsem si nechal vyrobit dvě čepele z utrilu. Přesto jediná zbraň která má moc nad všemi bytostmi a i nad bohy v této místnosti je Astřin meč. Pokud to půjde dobře, bude Astra tím kdo nekromanta zabije, poté co zjistíme jak funguje temnota zakrývající Varetu a oživování mrtvých." Jeho oči sklouzávají z jednoho na druhého a když se podívá na Astru nevesele se usměje. "Jediný kdo dokáže léčit je Isabella a Astra, proto bych doporučoval aby ony dvě byly zadním vojem. První kdo půjde budu já a Eradia a v prostřed Altherius. Je samozřejmně možné že se to ještě změní a pak ještě jedna věc, draci nás vyhodí v mlžných horách a odtamtud vkročíme do temnoty. Máme tam spojence. jenomže ti nám poskytnou útočiště jedině v okamžiku když vyjdeme z temnoty. Takže jestli nejsou dotazy draci čekají. Jsou na nich všechny zásoby." Pak se podívá na Isabell. "Jelikož jsi nikdy na drakovy nezkoušela letět, vezme tě Astra za sebe. Pan Fingolfin se teprve včera večer odhodlal koho nám poskytne, takže jsi nemohla projít vícvikem jako všichni. Když teď víte do čeho jdete, máte možnost odejít a neúčestnit se této výpravy. Když se rozhodnete jít, jste povinováni poslouchat moje rozkazy." Po chvilce kdy nechal Robin možnost odejít komukoliv se zvedl a vyrazil před Karak. Na písku pouště tam stojí čtyři draci, jeden z nich je velký hnědý drak a tři menší modří. Na hnědém je dvojsedlo a žádné vybavení. Na modrých jsou jednosedla a vybavení. Hnědý drak pomalu přikročí k Astře a měří si ji svým zvláštním pohledem. "Od posledně jsi se trochu změnila, doufám že jen k lepšímu." Pak se otočí a nechá Astru nasednout. Modří dráčci jsou již osedláni Robinem a Eradií, která má v pohledu nadšený a až smrtonostný výraz. |
| |
| Podívám se na Alta a pak na Isabell. "Isabell, vím že je to nebezpečné, ale máš velice dobré předpoklady pro to aby jsi přežila tento střet, pochopím že nejsi zasvěcená do našeho poslání, ale je to důležité. Pokud zjistíme jak porazit temnotu, budem mít šanci vráti tvrdě jejich údery a vyhnat je z Varety." Pak k ní natáhnu ruku a pokud bude chtít vytáhnu ji do sedla. |
| |
| Přijdu s Astrou a všechny jsi prohlédnu, zejména Isabell. Hezky si jí přeměřím. Potom se posadím a poslouchám Robina. Po všem co řekne je mi jasné, že to bude velmi náročné a nebezpečné. Cítím z Eradie velmi mnoho hněvu, trochu se toho bojím, ale velice jí chápu. Už jsem si navykl nedávat své city až moc nejevo. Asi ten příliš dlouho samotářský život, ale také možná vím že se musím velmi kontrolovat. Je spousta věcí ukrytá v nás ve všech. Najednou mě nějaká myšlenka vytrhne z přemýšlení, podívám se na Astru, potom na Eradii a potom už vyrazím k Modráskovi. |
| |
| Když si vyslechnu co mě čeká, trochu mě to zarazí. Vždyt to měla být jen výprava. Během řeči pozoruji po očku ostatní a snažím se zakrýt strach a působit sebejistě, ale moc se mi to nevede. Když se začne mluvit o dracích, pootevřu ústa. Cože?! rychle zaklapnu pusu a když vidím, že jsem zbyla jako jediná na zemi, rychle se postavím a vyjdu ven. Podívám se na draky s úctou a lehkou nedůvěrou. Dojdu k hnědému drakovi, ale stále si držím mírný odstup. Prohlédnu si ho a snažím se se působit klidným dojmem. Jen drak, nic víc...Hodný drak.. opakuji si stále dokola, ale z přemýšelní mě vytrhne Astra. Předpoklady... Dobrá.. chytnbu se ji za nataženou ruku a vyhoupnu se do sedla za ni. Pevně se chytím nečeho, co vypadá jako kožený popruh a nehodlám to pustit od vzletu do přistání. Rozhlédnu se po všech a pak se nakloním k Astře. Kolik procent cesty zahrnuje let oblohou? Zamumlám ji do ucha a snažím se na nadcházející výlet do oblak nemyslet. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Pak pobídnu draka k letu a plnou rychlostí letím k mlžným horám. |
| |
| Letíte nad pouští Karaku a vidíte v dáli v poušti město divokých titánů. Po několika hodinách jste se dostali přes poušť a letíte přes zelené pláně směrem k severu. V dáli se rýsují mžné hory zavalené v mlze, přes ně nevidíte. Draci neomylně míří přímo do průsmyku hor. Letí prudce, ale s ohledem na jezdce. Jen na okamžik vzlétnoutrochu výše a vy vidíte nekonečné pole temnoty pod severní hradbou mžných hor. Zdá se jako by zemi pokryla černá mlha a v ní zmizelo vše, stromy, skály. Z temnoty před vámi cítíte neutuchající zlo, které se vlévá do morku kostí a na zádecch vyvolává husí kůži. Draci pomalu přistály před velkou jeskyní v jejímž ústí vidíte dva gryfy po každé staně jednoho. Sesedáte a cítíte rozbolavění v kostech. Robin a Astra sundaly všechno vybavení z draků a pomalu jej začali přebýrat. |
| |
| Podívám se na Isabell. "Mám tady pro tebe jednu zboj, stříbrné šípy, luk a široký meč. Není to žádná sláva, ale je to alespoň něco. Půjčím ti tady tu lampu, budem se střídat v jejím nošení a tady ještě vak s jídlem." Pak se otočím na Alta. "No a pro tebe mám boťoh a v něm je lano, náhradní olej do lampy a něco málo elfích placek. Zbytek placek ponese Eradia. Ty se budou jezt až nebude co." Sama vezmu jeden baťoh a Robin bere vak, ve kterém totrochu víc šlouchá než u mě. Podívám se na Gryfy a pomalu vykročím k jeskyni následována Robinem. |
| |
| Ve vchodu do jeskyně se Astra s Robinem potkali s jedním z ptačího lidu, chvíli se na sebe dívali a pak ukázaly k temnotě. Muž ptačího lidu přikývl a poupravil jejich směr. Astra se rozuřeně otočila a vracela se zpět následována Robinem, na jehož tváři nešlo poznat nic. "Trochu změna." řekl Robin a zlehka se usmál. "Astra to pod temnotou zná a já musím do nového Doru, v jeskyni je nějaký kůň, pojedu zpet a pod horama se stočím na vychod do Doru, tady se naše cesty rozělují, doufám že je to jediné rozdělení které vás čeká." S těmi slovy se obrátí k Astře a pokusí se ji políbit, ta jej ale prudce zadrží rukou. V jejích očí je zloba, která není ale nmířena proti Robinovi. |
| |
| "Až se vrátím. Teď ne, nemyslala bych pod temnotou na nic jiného, jen na to, že tě nemám po svém boku." Pak se otočím k ostatním. "Slyšeli jste, Robin jde jinam, kdyby to šlo jinak, tak by s námi zůstal. Moc mě to netěší, ale co se dá dělat. Vyrazíme." Přehodím si Robinův vak přes rameno, na druhém mám štít a u pasu meč. Na zádech je baťoh, který nepatří k největším a tak se ani moc nezadýchám. Jdu svižně z kopce dolů, vstříc nekonečné noci. Cesta údolím je klidná, celé území až kousek do temnoty střeží ptačí lid. Udržuji tak prudké tempo, že se zadýchají všichni, včetně mě. Po pár hodinách se slunce pomalu kloní k západu a já zastavím pod jedním skalním převisem. Shodím vak a baťoh a vyndám dva měchy vody, kus masa a železný pruty. Ty postavím do sebe a udělám z nich závěs. "Eradio a Alte, běžte pro dříví, hledejte pouze na dohled této cesty, dál je to trochu nebezpečné." Pak se podívám na Isabell. "Zůstaň tady, já zajdu ještě pro nějakou vodu." Pověsím do prutů kotlík a naleju do něj vodu z obou měchů. Pak se vydám do srázu nad převisem. |
| |
| Mlžné hory Altherius a Eradia: Na druhé straně od převisu je u cesty několik keřů, dále vidíte i pár nízkých stromků, dál nevidíte, protože vám pohled zakrývá převis průsmyku, kterým vede cesta. |
| |
| Rychle seskočím z draka, předkloním se a opřu se rakama o kolena. Zděžka dýchám a snažím se popadnout dech. Jakmile ujdu pár kroků, dostanu se do lepší nálady. Vezmu si od Astry zbroj a zbraně a pořádně si je připevním. Na záda si hodím vak s jídlem a počkám na ostatní až určí směr. Zahlédnu ptačího muže a pak už jen cestu a cestu acestu před sebou. Za pochodu přemýšlím o náhlém spádu událostí. Pořád se cítím nejistě mezi ostatními, ale po zasunutí meče do pochvy se cítím jistěji. Když uklouznu po jendom kameni, rychle se narovnám a podívámse na Astru v čele skupiny. Proč jenom tak spěchá? přemítám a raději tu otázku rychle zaženu. Pod skalním převisem kam konečně zašla Astra schodím vak a protáhnu si záda. Podívám se za odcházející dvojcí a otočím se k Astře. Dobrá. řeknu a posadím se na kámen. Když zmizí z dohledu i Astra, po dlouhé době jsem zase sama. Tak jako to bylo potom, co jsem se probudila v lese. Ale ted... Byla jsem zde se třemi osobami, které jsem znala téměř den, ani ne. Povzdechnu si a podívám se kolem sebe. Vaky zůstaly pohozené všude možně. Položím lampu na kámen a vaky dám opatrně na jednu hromadu. Pak se posadím na balvan vedle lampy a vytáhnu z pochvy meč a začnu so ho prohlížet. Proč si vybrali mě? Copak jim elfka jako já může nějak pomoci? Vždyt ani nevím kdo jsem? Nejsem si ani jista, že se jmenuji Isabella.... Snad jim nebudu na obtíž. Povzdychnu si a podívám se do tmy přede mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Isabell, přemýšlíš o tom co se událo, proč jsi byla vybrána? Ty stejně jako Alt jste nesmrtelní. My ostatní jsme smrtelníci. Můžeš nám hodně pomoci tím že pokud tě zabijí zase vztaneš, to je asi jediný důvod proč tě Fingolfin poslal s náma. Kdo jsi byla není teď moc důležité. Hlavní je že se postarám aby se všichni vrátili zpět, pokud to bude jen trochu v mých silách." Pak se podívám na ohýnek a zpět na Isabell. Mírně se usměji a vyhlížím Alta a Eradii. |
| |
| Když všichni nasedneme a vystartujem, užívám si cestu, jak nejvíce to jde. Vychutnávám každý kus větru, který mě ovívá. ani se pořádně nerozkoukám a už jsme dole. Možná to trvalo déle, ale pro mě to uteklo jako voda. A i když mě trochu poblívalo tělo, bylo to super. Astra mi předá nějaké zásoby a všem ostatním taky. "Díky, hmmm, elfí placky, to nejlepší nakonec." Potom se vydáme na cestu směrem k jeskyni. Tam potkáme jednoho z ptačího lidu, už jhsem jich pár viděl. Astra a Robin jdou k němu blíže. O něčem se baví, i když nepromluví ani slovo. Potom přijdou. Astra vypadá velmi rozezleně. Ani Robin není nejšťastnější. Dozvídáme se, že se od nás Robin oddělí. Už chápu, proč je Astra tak naštvaná. Vydali jsme se na dlouhý únavný pochod a nakonci jsem cítil únavu, zastavili jsme se. Zahleděl jsem se směrem k temnotě a jako by z dálky na mě dolehl ovan zla, který se tam skrýváá, cítil jsem ho. Všichni jsme schodili vaky a Astra nás hned zaúkolovala. Poslala Mě a Eradii pro vodu "Jasný, dáme si pozor." Následuj Mě prosím Eradio" vykročili jsme. "Půjdem k těm stromkům, pod ním by mohli býti suché větve a z keře vezmeme nějaké chroští na podpal, pokud tam bude. Měj se prosím na pozoru. Mám špatný pocit." Vyrazíme ke keři... |
| |
| Po chvíli jste sesbírali klacíky, vidíte že už někdo rozdělal oheň. |
| |
| Doneseme klacíky k ohništi a dívám se, jestli to bude stačit. |
| |
| Uslyším šelest nad mou hlavou a vzápetí spadne pár kamínků. Zvednu hlavu a sevřu meč pevněji. Když postava dopadne na zem lépe se na ni podívám a s úlevou zjistím, že je to Astra. Oddechnu si a znovu se posadím na kámen vedle lampy. Chvíli ji pozoruji jak sklízí vaky, ale když promluví nejsem schopna skrýt údiv. Jak... jak to víš? zeptám se a s úžasem a hne dsi domyslím. Umí číst myšlenky... zamumlám si v duchu a lehce se zděsím. Co mě tu ještě překvapí? Kdo ví... Co ostatní? A... Jsem tak zmatená... Nevím, co od nich můžu a nemůžu čekat, i když vím že bych jim měla věřit... pomyslím si a raději se podívám jinam než k již rozdělanému ohni. Astra to určitě slyší. Podívám se znovu do tmy a zaposlouchám se do ticha. |
| |
| Stále se dívám do tmy a uvidím přicházející postavy. Poznám Alta a Eradii. Když už jsme všichni u plápolajícího ohně, nevím co říct. Po dlouhém dni jsem ted všichni tady... Co budou chtít slyšet? Z hluboka se nadechnu, připravena odpovídat na jejich otázky. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dříví je dost... |
| |
| Sedím a dívám se jak se vaří maso, když je hotové sundám kotlík a dám ostatním lžíce, jak sníme vývar rozporcuji nožem maso a dojíme jej spolu se zbytkem polívky. "Tohle místo je posledním tábořištěm, než vkročíme pod temnotu, zítřejší ráno bude krátké. Ptačí lid nám hlídá ještě kousek cesty temnotou a pak je to jen na nás. Dnes můžeme jít spát všichni, od zítřkadržíme hlídky po dvojicích, takže si pořádně odpočinte." Mírně se usměji a pak si lehnu, ale stále se na ně dívám. Je vidět že moje nálada není zrovna nejlepší. |
| |
| Cítíte mírný závan větru jak se nad vámi přehnal černý stín gryfa a zase zmizel, zdá se že jste pod bedlivým dohledem ptačího lidu. |
| |
| Poslechnu jsi Astřino poslední slovo před velikou cestou do nebezpečenství. Cítím že je velmi neklidná, ale to je nás tady více. Potom co si Astra lehne se najednou zarazím a otočím se k Isabel: "Tak tebe posílá pán Fingolfin. Nemusíš se bát. Nebyla by jsi tady, kdyby jsi nebyla ta správná osoba." Pousměji se. "Odkud ses sem vlastně dostala? Povíš nám o sobě něco? Pokud to bude v mých silách těž ti odpovím na tvoje otázky. Máš jich na srdci určitě mnoho." Velmi upřeně se na ni dívám s klidnou tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
 | soukromá zpráva od Erin z Doru pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Zdravím tě sestřičko, co že se tak touláš sama?" Můj pohled je vyrovnaný, přesto mám v koutcích úsměv. Jsem jen v bílých šatec a s mečem, který ještě trochu plane jak se v něm aktivovala božská moc. "Promiň že ti kazím zábavu, myslela jsem že je to horší když na mě moje strážkyně spustila že jsi v nebezpečí. Vypadáš docela unaveně." |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro Tázavě k ní vzhlédnu... "Kdo jsi?" Otáži se ji a meč pro jistotu neschovám. V tom si uvědomím kdo ta žena je. "Též tě zdravím." odpovím a meč schovám. "Jak jsi se sem dostala? Jak jsi mě vůbec našla? Děkuju ti, zachránila jsi mi život." Věnuji ti úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Vypadáš zle, co se ti stalo? No nic, necháme to na jindy. JAk jsem se sem dostala, no Moje strážkyně od Aislinn Melodie na mě začala řvát že jsi ve smrtelném nebezpečí, tak jsem se poddala moc a nechala se přenést co nejblíž k tobě, pod temnotu to moc nejde, přesto jsem docela ráda že tě vyděli alespoň bohové, kdyby ještě pár set metrů, tak by z kostlivců byl prach, bohové nedovolí aby chodili tam kde vidí, to mě přivádí co já tady, jdem zkoumat nekromantovy praktiky a posléze jeho vnitřnosti. PAk jdeme na akademii a pokusíme se zjistit něco o temnotě. No ale teď dost, jsem ráda že tě vidím, ale musíme zpět k ostatním, zřejmě jsem je docela vyděsila jak jsem zmizela." Vezmu tě kolem pasu a pomůžu ti k našemu tábořišti, je to přeci jen něco přes míli a půl. |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro "kdo myslíš tím my?" Zamyslím se nad jejím proslovem. Celou dobu mám napjaté svaly, jak se snažím bolest alespoň trochu přemoci. Zaítms e mi to celkem daří, ale chůze i veškeré pohyby (a také všechny události za tento den) mě velmi vysilují., |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Jsem tady se třemi elfy, jeden je mág, říkejme mu klidně Alt, ovládající dračí magii, druhá je elfka Isabell, haničářka která si nepamatuje nic ze své minulosti. Tihle dva jsou nesmrtelní. Potom je s námi Eradia taky elfka šermířka a stejně jako Alt je z Doru, ta naštěstí není nesmrtelná, ale za to je fanatik po zabíjení nekromantů, nevím ale chvílemi mě to děsí. Ráno s námi byl Robin ze stromu, ale musel odjet do Nového Doru, někde tam se potlouká nějakej parchant, kterého měl za úkol zabít, proto vlastně ještě setrvává na Varetě, mám takovej blbej pocit že pokud bude mít hotovo, tak se možná bude muset vrátit na ostrovní říši spolu se mnou a mě zavřou do školy, no radši na ty hrozné věci nemyslet. Lepší bude jít zabíjet nekromanta a studovat ruiny akademie než se nudit ve zdech školy, když je mě potřeba tady." Podívám se zda je vidět tábořiště a mírně spomalím, je to přeci jen daleko a jsi vyčerpaná. "Dobrá zpráva je že noc začala před okamžikem, takže máš docela dost dlouho na to aby jsi se vyspala." |
| |
| Poté co Astr zmizela uplynula asi půl hodina, když ji zahlédnete jak jde směrem od temnoty spolu s nějakou elfkou. drží a vypadá to že se docela baví. |
| |
| Vyjdu jí naproti s tázavým pohledem. Vidím, že někoho vede, koukám se jestli není zraněna nebo nepotřebují nějakou pomoc. "Co se stalo?" |
| |
| Astra: Zhluboka se nadechnu, když energie začne proudit mím tělem. "Aha, takže počítám s tím, že mě budete chtít snad sebou." Věnuji ji již uvolněný úsměv. Ani si nevšimnu, že se někdo k nám blíží. |
| |
| Usměji se. "Chtít sebou? No co jiného? Přeci tě tady nenecháme samotnou, když budu pod temnotou, nebudu moct tě zachraňovat tady." Podívám se k tábořišti, když vidím jak se nám jde naproti Alt, mírně zvážním. "Tak a konec srandy, musíme se chovat vážně." |
| |
| "Teď nevím, jestli je to nějakej ftípek nebo něco vážného, ale bál jsem se o tebe a určitě jsem nebyl sám." Mírně ostřeji se podívám, ale je na mě vidět, že jsem hlavně rád, že jsi celá zpátky a bez úhony. |
| |
| Oplatím sestře úsměv a teprve poté si stejně jako ona všimnu přicházející postavy. Na její pokyn se můj výraz prudce změní. Nyní je vážný... Nově přicházející postavě věnuji celkem milý úsměv. |
| |
| Otocim se na nově příchozí dívku. "Zdravím tě." Obě si vás rychle změřím. "Vy se asi budete znát, tak soudím. Omlouvám se, málem jsem zapomenul na veškerou slušnost, ale o Astru mám pochopitelně strach. Jmenuji se Altherius a mírně se ukloním" |
| |
| Dívám se na Alta a přemýšlím co mu odpovědět. "Víš, šla jsem se na chvíli podívat pod temnotu, abych zjistila že to nebylo nic vážného, tedy doufám, přeci jenom nevím kolik toho tam mohlo ještě být, ale hlavně jsem si zachránila sestru a pomohla jí doklopítat k táboru, musela jít docela dlouho temnotou, protože se evidentně nemyla, ale to je v pohodě, protože vím kde je studánka." Podívám se na Erin a pak na Alta, začnu se mírně smát. "I když myslím že pokud tam smijeme tu špínu z pod temnoty, tak se nebude dát docela dlouho pít." PAk se vydáme zpět k tábořišti. Podívám se ještě po Altovi. "Možná by jsi mohl vytáhnout nějakou placku, už vařit nebudeme a hlavně je to lepší než maso pro prázdný žaludek." |
| |
| Podívám se na Erin "hmmmmmm takže sestra. Dobrá, kdybych měl sestru, tak bych se asi taky bál. Příště alewspoň prosím řekni, že je vše ok. Koukám, že jsi tam byla opravdu dlouho. Dojdem ještě pro vodu, umyješ se a já ti mezitím připravím pár elfských placek, ty tě zasytí" Už s klidnou tváří vyrazím k tábořišti. |
| |
| Mile se usměji na nově příchozího. "Také tě zdravím." Pokusíms e o úsměv. Překvapeně a celkem potěšeně odkývu vše co mi nařídí, řeknou i doporučí. Páni, nečekala, jsem že mě takhle vezmou. Rozveseleně mrknu na sestru a všechny si pečlivě prohlédnu.. |
| |
| Šel jsem kousek před Erin "Jsi Astřina sestra a já lidi neposuzuju podle toho jak vypadají navenek.Krom toho je to teď náš takový trend a každá dobrá ruka se hodí a to ty jsi.Pokud budeš chtít, ale myslím, že ty budeš. Astra ti vše vysvětlí, pokud už tak neučinila." A otočím se na Astru a pousměju se. |
| |
| Věnuji muži úsměv a celou dobu ho tiše následuji. "Ano je to její sestra a ráda vám pomohu, když o mě budete stát:-)" |
| |
| Otočím se na Erin, pousměji se a potom odbočím směrek k tábořišti na místo kde ležel můj vak. |
| |
| Koukám jak se Erin začleňuje mezi ostatní. Vezmu ji se sebou ke studánce a nechám ji umít. Pak sejdem do tábořiště a až se nají poručím všem spát, na vykládání je dost času pod temnotou, ale odpočívat se tam moc nedá. Za dnešní den jsem docela utahaná a vyčerpaná přesunem, vždy jsem se přesunula jenom ve spánku a za plného vědomí je to docela nepříjemné, takže spím a je mi docela jedno co dělají ostatní. |
| |
| Vydám se sestrou ke studánce. Konečně po dlouhé době mám šanci se umýt. Opláchnu lehké rány a také své těle. V tu chvíli se cítím jako jiný člověk. I přez veškerou únavu se stále usmívám a vrátím se zpět do tábora. Spánek mě moc zatím neláká, ale sama vím, že ho potřebuju. Následuji příkladu své sestry a ulehnu.... |
| |
| Nedopovím co jsem chtěla a podívám se na přicházejíci Astru. Na dívku se směji a trochu si oddechnu. Takže tu nebudu jediná nová... zamyslím se a pak si raději už lehnu a přetáhnu přes sebe přikrývku. Když se Astra a její sestra vrátí, popřeju všem Dobrou noc a zachumám se pod deku. ZAchumlám se a začnu o všem přemýšletz. Co že se to stalo? Kde jsem ted? A s kým? Naprosto ničemu nerozumím. Co bude dál? Má tolik otázek a tak málo odpovědí pomyslím si a povzdechnu si. Co když se mezi ně tak dobře nevčlením? Co když je zklamu? vyděsím se a snažím se rychle tu myšlenku zahnat. Ráno moudřejší večera.. zamumlám si a vzpomenu si na Altovu nabídku ohledně otázek. Myslím, že ji rozhodně využiji...Ale až zítra.. Uah.. zívnu a zavřu oči. |
| |
| Připravuji si místo naležení, když vidím, že se vrací Erin (Úplně jako nový člověk) Je velmi utahaná a zamíří si to hned do pelíšku. Donesuji ještě pár elfích placek, ne moc, ale určitě je pořádně vyhladovělá. "Na, tady jsem ti přinesl pár placek. Je jich málo, ale půjdeš hned spát a elfí placky zasytí" Podám jí pár placek. "Přeji krásnou noc a dobře si odpočiň." Pousměji se a zamířím ke svému pelíšku. Lehnu si a ještě se po všech porozhlídnu. Je tu cítit klid a vím, že brzy půjdem v mnohem horších myšlenkách. I když nejsem zas tolik unaven, vím, že si musím důkladně odpočinout. Hlavou se mi honí pár myšlenek o tom, co nás čeká a o nových příchozích. Cítím, že teď máme větší šanci, i když z někteří jsou na pochybách, brzy zjistí, že to tak není. |
| |
| Když si všichni lehnou a vypadá to, že spí, potichu vstanu a posadím se na jedne z kamenů a pozoruji potemělou obohu. Nejsou vidět hvězdy..Škoda... zamumlám si potichu, ale dívám se nahoru dál. Ohlédnu se zpět na mé ležící druhy a pousměju se. Zítra bude vše jasnější..Snad.. pomyslím si a znovu se podívám do noci. |
| |
| Mile se usměji na Altheriuse. "Děkuji ti." Usměji se a pramen mích havraních vlasů mi spadne do světlého obličeje. Zelenýma očima pozoruji odcházejícího muže. Všichni jsou tu tak milý. Stále tomu nemohu uvěřit. Neváhám a pár placek sním. Trochu mě zasytí a hned s emi lépe usíná. Naposledy si prohlédnu tábor... Vypadají jako zacelená skupina. Mohli by mít slušnou šanci. |
| |
| Vypadá to,že nebude dlouho trvat,a pomstím se.Vydali jsme se po pár cvičeních do Nového Doru na dracích,přidala se k nám mladičká elfka Issabela,která si je nejistá svou minulostí.To je velmi zajímavé.Když jsme dorazili k Novemu Doru,cestu nám střežili ptačí lidé,projela mnou negativní energie a vnitřnosti se mi svírali.Už jsem zase tu,pomyslela jsem si.Rozdělali jsme tábor a Astra šla na průzkum.Přivedla sebou svoji sestru,Erinu.Tak už je nás hojně početná skupina.,,Těš se nekromante." |
| |
| Po chvíli so lehnu zpět na své místo a zahrabu se do přikrývky. Potřebuji se vyspat, ale pochybnuji že to půjde.. pomyslím si, ale neudržím se a zívnu si. Naposledy se porozhlédnu po spící skupince a pak se položím hlavu a deku si přitáhnu k tělu. Chvíli před tím něž usnu si projedu v hlavě celý den a pozastavím se u všech osobách v této podivné výpravě. Astra umí číst myšlenky. Alt a já jsem nesmrtelní, ale co ti ostatní? Podle toho co jsem doposud viděla, je tahle skupina důležitá i pro ty, kdo o ní nevědí. Kdo tu všechno je? A co umí? naposledy mrknu a pak zavřu oči a zhluboka se nadechnu a zjeně po chvíli tvrdě usnu. |
| |
| Rános e paprsky opřou do hor. pod převisem je sice pořád ještě tma, ale já přesto všechny vzbudím. Sníme kousek masa opečeného nad ohněm a pomalu začnem balit věci. "KDyby jste někdo nechtěl jít, klidně můžete, u ptačího lidu můžete zůstat tak dlouho, dokud se nerozhodnou vypravit do Karaku." Mírně se na všechny usměji. "Pokud nechcete odejít, tak vás ujišťuji že dnešní ráno bude to nejkratší." Pak vyrazím v čele k temnotě, má korunka lehce svítí a vedle mě jde Eredia. Za námi pak Alt a skupinku uzavírá Erin a Isabella. Když dojdeme na dohled temnoty, zdá se že leží jako mlha nad krajem. Jako mlha, pod kterou nevidí ani sami bohové. Dívám se na ni a nechám Isabell rozžehnout lucernu a vyrazíme. Temnota nás pomalu odklopuje a utlumí jak moje světlo tak světlo lucerny a mi vidíme jen na pět metrů okolo sebe. |
| |
| Ráno nás všechny Astra probudí. I když je to velmi brzké ráno, jsem dost opočat. Usínal jsem unaven, ale ne tolik a dobře jsem se prospal. Bylo jasné, že to bylo na určitou dobu jeden z nejhezčích odpočinků. Pomalu začnem sklízet věci. Astra mezi tím připravila na ohni kousek masa pro všechny. Potom, co jsme dobalovali mluvila Astra o tom, že kdo tu chce zůstat, tak je pořád možnost. U ptáčích lidí. Nikomu by se to nedalo zazlívat. To kam jdeme nebude žádná procházka růžovým sadem. Ale dnes ráno jsem měl už krásně utříděné všechny myšlenky, jak o cestě tak o ostatních. Bylo nanejvýše jasné, že nikdo nás neopustí. Všichni si uvědomovali strach, ale všichni tqaké věděli, že nechat to takhle by bylo mnohem horší. Dokud táhnem za jeden provaz. Máme veliké šance. Akorát jsme dobalili a vydáváme se na cestu. Po delší cestě se na našem obzoru rozprostřela temnota. Je naplněná zlem, cítím to. Černá magie. Při té myšlence se mírně ušklíbnu a jakoby vysvitl maly plamínek hněvu. Isabell rozsvítí lucernu, ale v oparu temnoty není stejně vidět dál než několik málo kroků. Snažím se vnímat pohyby energie, abych to pochopil a pokud to bude možní vycítil nepřítele, ale tady nikdo nic najisto neví. Kráčíme vztříc osudu... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Podívám se na Astru a potichu se jí zeptám "Atro, pověz mi prosím, máš nějaký plán, jak dostat z necromencra jeho tajemství? Bude velmi těžké jej vůbec porazit a dostat ho živýho?" |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Mírně se nakloním k Eradii a zepetám se jí: "Tak jakej máš pocit? Už jsi tam byla? Co myslíš že bude následovat?" zeptám se s klidným tichým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Nakloním se k Issabel "Tak co, jaké máš pocity? Nemusíš už se bát toho, že by jsi se pro to nehodila. Pán Fingolin je velmi vznešený, sečtšlý a chytrý. Velmi dobře ví, co dělá. Pokud doporučil tebe, znamená to, že jsi ta pravá. Umýš léčit, to se nám velmi hodí a mám takový pocit že to bude zapotřebí" Mírně se pousměji "Tvoje duše je také vyznamná, je v tobě mnohem více, než si myslíš. Uvidíš" Stěmi slovy se mírně zadívám dopředu a jako by mi hlavou běžely myšlenky jedna za druhou. Potom se obrátím zpět k tobě. "Myslím, že jsi se na něco chtěla zeptat. Ne na vš u mě nalezneš odpověď. Astr ví nejvíce, ale pokusím se ti být nápomocen." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro "Povídej mi o Doru, jestli budeš moci. Vím, že je to bolavé a pochopím, pokud nebudeš chtít." V tu chvíly se zahledím dopředu "Všechno tam bylo krásné" Je vidět jak se vracím do vzpomínek, nad kterými už jsem dlouho nepřemítal. Ve tváři mi byl vidět smutek, ale taky jakoby plamen síly, která ve mě byla svázána. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro "Dobré ráno Erin, tak jak si se vyspinkala?" Usměju se na ni "Doufám, že tě elfí placky včera zasytily. Jsi Astřina sestra, nevypadáte tak" když si je obě změřím, tak rozpoznávám nějaké společné rysy. "Co jsi dělala pod temnotou? Z toho, co vím, tak není radno se tam potulovat, i když jestli si jako Astra, tak tě tohle asi moc trápit nebude." |
| |
| Když se vzbudím osatní se už začínají zvedat a balit, tak se knim přidám. Přikrývku zabalím a nastrkám do vaku a lucernu nechám venku. Temnota se blíží a bude jistěš zapotřebí. Když dobalím, sním pár kousků masa od Astry a když mluví, trochu se zastydím a raději se soustředím na žvýkání. Stále si ještě nejsem jistá s osudem, který mi byl vybrán. Zvednu se a když ostatní vydjou připojím se dozadu k Erin. Po chvíli rozsvítím lucernu a snažím se všem svítit na cestu. Stále se ale držím vzadu. |
| |
| Kdžy se mnou Astra zatřese líně se protáhnu. Potlačím touhu ještě si na chvíli lehnout a společně s ostatníma sním pár soust. Nenechám se Astřinými řečmi nijak moc ovládat a vydám se nakonci družiny. No stejně je divný, že by o nich on nevěděl. Není možné, aby mu utekla taková skupina lidí.Nemohu stále uvěřit tomu, že jsou ještě nejspíše všichni. Skupinu uzavírám a jdu vpřed přímo za pstatními. Svůj pohled upřu nepřítomně kamsi dodálky... |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro Usměju se a vztanu ze země. "Ano jsme její sestra, ale jsme každá úplně jiná..a co jsem tam dělala? Tak všechno možné.." Pokusím se vyhnout odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro "Ano máš pravdu..no teď se budu ptát já."Znovu s ena něj podívám a znovu se usměji. "Zajímalo by mě, jak se chceme k otmu nekromantovy dostat tajk blízko. Myslím, že tu bude mít všude špehy a brzy se o nás dozví." tázavě se na něj zadívám. "Jsme sestry, strašně jsem jia le dlouho neviděla. Hodně se změnila." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro "V naší rodině to vždy hodně znamenalo." Přikloním se k ní blíže a tišeji pravým "Je docela možné že už o nás ví a myslím, že jestli ne, tak se to dozví dříve. Lhal bych, kdybych řekl, že vím, jak se k němu dostaneme. A co je důležitější, musíme zjistit jak oživuje mrtvoly a jak vznikla temnota. Jsi bojovník a nevím, jaké máš zkušenosti s magií. Ostatním jsem se nezmínil, ale k tomu, aby mohl někdo spáchat tak hrozný čin není zapotřebí jenom černá magie, ale obrovská síla a vůle ovládat je. To není sranda. Většinou, aby se člověk stal něčím takovým, obětuje více než život. Sílu mu může někdo propůjčit. Je tu jedna možnost, o kterou mám strach. Ale o tom si nejdříve promluvím s Astrou. Nechci nikoho děsit, ani nikomu nic tajit. Existuje mnoho možností. Přesto nikomu toto neříkej. Jsi bojovník, zažila jsi více, než oni a než já. Můžu ti říci, že co je v mé mysli světlým bodem. Pokud budem držet spolu, síla nás všech je obrovská. Každý v sobě něco skrývá a mnohdy se to objeví až v nejvypjatěších situací. Máme šanci, ale bude to sakra těžké. S Nekromatem to bude horší o to, že naším hlavním úkolem ho neni zabít, ale dozvědět se, tajemství temnoty a oživování. Ale neboj, životy vás všech jsou pro mne mnohem důležitější, než nějaké tajemství. A pro Astru taky. Tím jsem si jist." |
| |
| Všímám si debaty okolo sebe jednotlivých členů družiny. Jdeme jiždocela dlouho a nikde ani známkapo tom že by nás někdo chtěl napadnout. Jen sbírají síly, vědí že jsme poměrně silní, to může být ještě zlé. Podívám se po ostatních. "Jedna odpověď nevím co čekat nemáme plán a nevíme ani kde hledat." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro Kývnu hlavou a pomalu mi dochází, že celá tahle výprabva nebude zas až taková sranda. "Ona mi také zachránila život. Bohužel jsem neměla dostatek sil, abych se sama ubránila." Otřesu se při vzpomínce na setkání s kostlivci. "Víš, podle mě on o nás již dávno ví, jen něco chystá a čeká na vhodnou příležitost." Rozhlédnu se kolem sebe jako bych měla nepříjemný pocit. "Měli byjsme začít něco dělat. Kdyžtak zkus si se sestrou promluvit co nejdříve. Mohlo by pak být již pozdě." Teprve te'd je vidět, že i jámám strach. Že mi dochází, že se možná ani už nevrátím a že tohle enbude sranda. |
| |
| Jdu a broukám si, po chvíli mé broukání přejde v zpěv a po chvíli i v hlasytý tak že jej slyšíte. Je to elfí píseň o hvězdách a slunovratech a návratu a začátku: "....Elen si lumen omentielvo, Ser quente anar ortononto noia ser a var moin melem ulmu ranai, ser a varmoin melem ulmu ranai...." Po chvíli přejde naprosto plynule do řeči. "..jsme sledováni, buďte připraveni tasit až na můj rozkaz, zatím si netroufají ale to se brzy změní..." Pak znovu pokračuji ve zpěvu. Jediné co se změnilo, je to že světlo mé korunky začalo planout ostřeji. Jdu a neuhýbám z cesty. během zpěvu se vás dotkne myšlenka. Zůstaňte pohromadě, budou se nás snažit rozdělit. Mírně se na vás otočím a usměji se. Vrátím pohled zpět vpřed na cestu. |
| |
| Po různých rozhovorech jsme vkročili do temnoty, tam už spíše vládlo ticho. Mám tu špatný pocit jako bych byl obklopen zlem. Cítím ho velmi silně. Mírně jsem přitlačil na moji hůl. Dodává mi pocit síly. Najednou po delší cestě si Astra začala broukat. Broukání přešlo ve zpěv. Matně jsi vzpomínám, že jsem tuhle píseň už slyšel. V mládí. Mírně jsem se zasnil a zaposlouchal. Jakmile jsem ovšem zaregistroval změnu textu, zbystřel jsem. Tušil jsem, že to tak je, ale to asi i ostatní. Hůl jsem držel pevně. Všichni jsme byli připraveni, ale nedávali jsme to najevo. Ještě tedy nedokáži odhadnout co proti nám stojí. Je to moc zla a v tom se zatím nedokáži orientovat. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Uzavírám družinu a až teprve po tak dlouhé době začínám mít strach. Lepím se nenápadně přeposlendímu na paty a i když se snažím to co nejvíce nevnímat, tatemnota za mými zády mi nahání strach. Má ruka tiše vklouzne pod plášť a lehce se dotkne rukojetě meče. Takto kráčím za ostatními... K mým uším dolehne několik tónů. Tu píseň poznám, i když neslyším všechna slova. Vsadím se, že ji zpívá Astra. Usměji se sama pro sebe a i já se přidám k pobrukování. Naplní mě to trochou odvahy a také uklidnění. |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro Povzdechnu si smutně a aniž bych chtěla stále se držím v pozadí skupiny. Držím se těsně za zády toho přede mnou. Temnota za mnou mi stále dává pocit nejistoty. "TO je pravda, strach z nepřítele je dobrá věc, i když se to tak někdy nezdá..." |
| |
| Přestanu zpívat a sleduji okolí, jde slyšet několik zvuků jak se keři a seschlou zemí něco ohybuje v několika směrech, co je horší že k nám. Světlo zaplane víc a já se otočím k ostatním. "Taste!" S těmi slovy se postaím k Atovi a kryji severozápadní směr. Eradiu nasměruji na severo východ. "Erin jihozápad, Isabell jihovýchod. Bude to tvrdé." Jakmile to dopovím objeví se v záři světla první řada kostlivců. Je jich tak šest a útočí na mě a Eradii. Zezadu se k nám žene něco co vypadá napůl jako kanec a z části jako obr, je to obalené kusy masa a vysoké je to stejně jako já. Navíc je to tak třikrát delší. za tímto stvořením se ženou tři lidi, obalené masem a s nejistou chůzí. Krátce shlédnu stav a dloubnu do Alta. "Toho velkýho." Otočím se a čekám až mi přijde první kostlivec. Zpráva: Popište boj, co budete dělat a hoďte 2k10. Poté hoďte 4k6. Výsledek boje s mým popiskem bude po té.... Hodně štěstí.... |
| |
| Vytáhnu z pochvy meč a pevně ho uchopím do obou rukou. Počkám si na ty dvě podivný obludy, tvářící se jako lidé. |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro 2k10:7 2=9 4k6:4 6 6 2=18 |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Eradia pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Pkračuji dále v dhůzi a náhle uslyším zpěv. Zarazím se, ale pokračuji dál. Když předje zpěv normální mluvu, soustředím se a držím se pokynů Astry. Když mi promluví její hlas v hlavě, leknu se a není mi to moc příjemné, ale co se dá dělat. Pomalu přesunu rukuk jílci meče a pevně ho stisknu. Tak klid skončil.. Bouře začíná.. zamumlám si a když Atrsa zavelí, chvíli se zmateně rozhlédnu po ostatních, jaké mají pozice a podle Astry zaberu jihovýchodní stranu. Z dálky slyším šustění a to se čím dál tím více blíží. Vytáhnu meč z pochvz a namířím ho proti tomu se k nám blíží. Když se z křoví objeví jakási polokancovitá rozpadající se věc, polknu a sevřu meč pevněji. Za ní se objeví kostlivci. Otřesu se při pohledu na ně a sůvj zrak namířím na tu obludu. Počkám si až se přiblíží ale ne zase tak blízko. Rychle uskočím a vrhnu se se svou malou zbraní vřep do výpadu proti ní. Otočím se rychle přeskočím na druhou stranu a svižně bodnu na místo, kde stojí obludka. To mi rozproudí krev v žílách a začne se mi tělo zalévat adrenalinem. Proti vůli soustředění, se začnu lehce usmívat. Znovu se otočím a uskočím pár kroky dál, v případě, že by chtěl azaútočit. Periferním viděním se podívám na kostlivce a pousměji se. Uskočím a znovu sevřu meč. Bodnu vpřed a zase rychle uskočím na stranu a oběhnu obludku. Výad a úskok. Rychleji. Nesmí mě dostat. A..ted! pomyslím si v duchu a začínám se znovu dostávat do bojovnosti. Uskočím trochu dále a podívám se na obludu. Tak si pro mě pojď příšero... zamumlám živě a ušklíbnu se na ni. |
| |
| Cesta křovinami mě poněkud zlobila,ještě,že Astra nám zpívala uklidňující píseň.Najednou ale píseň přestala a přešlo to v neklidnou mluvu.Varovala nás,a udělala dobře,z temnoty vyrazilo několik kostliců.Astra nás poslala různými směry.Hned se na mně vrhlo pár kostlvců z nichž jeden do mě stčil svými kostnatými pazoury.Můj meč s ním udělal krátký proces.Vstala jsem a rozhlédla se.Neútočili jenom kostlivci,ale Issabela bojovala se zombiemi a Altherius s jakýmsi obrokancem.Zvedla jsem meč a ten začal zpívat píseň smrti.Právě probíhala bitva,rozhodující o osudu nás všech,ale i osudu celého Lornu..... |
| |
| Jsem zaposlouchán do písně, pomáhá mi dodat pozitvní sílu a soustředit energii. Najednou píseň ustane a já už v dáli slyším, co se děje okolo. Tuším, že Astra brzy vydá pokyny a taky že jo. Na všechny zařve: "taste" a rychle nás zformuje do boje. Nejrychleji se k nám žene obrovité stvoření, je přímo proti mě. Uvědomuji si, že tady fyzická síla nebude stačit, i když bude zapíchnutý, tak svou mohutností a setrvačností ostatní srazí. Astra do mě drkne se slovy: "Toho velkýho." Na chvilinku zavřu oči, abych mohl soustředit poslední kousky síly a když je otevřu, zazní zvlášní formule mocným hlasem, který se rozlehl kolem a jako by mírně dodal všem pocit energie. S těmi slovy mávnu prudce holí a z té viletí menší, ale velmi silná ohnivá koule. Oči jsou jako žhavé uhlíky a já využívám své energie, dokud je to potřeba, ale zároveň ještě kontroluji, abych s ní zbytečně neplýtval a hlídám i svoje emoce, abych zůstal v rámci situace vklidu a soustředěn ještě na ostatní kdyby potřebovali pomoci a vnímajíc okolí, kdyby se ještě něco blížilo. Ostatním bych pomohl spíše svým umem s holí a jejím ostřím. |
| |
| Zšklebím se na potvoru a očkem se podívám po ostatních. Když uvidím klidného Alta, trochu mne to zarazí. Když pak vylše ohnivou kouli, rychle uskočím, ale stále se na něj dívám. Takže ře by magie?dovtípím se v duchu a poohlédnu se po Eridii a úžasla nad silou meče, kterou ovládala. Rychle jsem vyskočila a využila své mrštnosti a přeskočila jednu chodící lidskost v troskách. Opřela jsem se ji o rameno a dopadla lehce na zem. Otočím se prudce zasáhnu mečem z boku a ihned uskočím do strany. |
| |
| Boj: Altherius: Vyslal několik ohnivýc koulí po netvotovi, které jej mírně rozhodily z jeho útoku, přesto vletěl přímo do družiny a mírně rozhodil ty co stáli na místě. Jeho tělo zatlačilo na Astru a povalilo ji. Pak Alt poslal k zemi jednu chodící mrtvolu, ohnivou koulí, která měla zasáhnout netvora. Eradia: Začala bojovat se třemi kostlivci, kteří ji zatláčeli do Altových zad, Když proletěl netvor skupinkou, zjistila Eradia že na ni útočí další dva, Jeden dobře mířený úder ji poslal k zemi. To aby ji někdo další dorazil se již nestalo. Astra: Držela si kostlivce od těla, když jí do zad vletěl netvor a povalil ji na zem. Její meč opsal oblouk a odletěl kousek stranou. Jak se ale netvor pokusil zahryznout do Astry zuby, tvrdě jej odrazila štítem, tak silně že jej tentoúder poslal do křoví mimo cestu. Astra se shýbla a uchopila meč, v dalším okamžiku byla v houští. Po chvíli vyšla a vrhla se na šestici kostlivců. Isabell: Vrhla se na chodící mrtvoly a tvrdě je rozsekla, síla jejího meče jimi prošla jako nůž máslem a jedna za druhou se začali hroutit. Ke třetímu, ke kterému vyrazila sežehla Altova ohnivá koule. Erin: S elegancí uhnula netvorovi a chtěla zaútočit na chodící mrtvé, když zjistila že je Isabell velice rychle likviduje, otočila se aby se podívala co se děje s netvorem, když viděla jak jej Astra odhodila, zjistila že ve smrtelném nebezpečí je Eradia. Vrhla se proti kostlivcům a dva rozsekla takřka v jednom pohledu, pak se postavila vedle Eradie a pomohla jí udolat kostlivce. Do jejichž boku zrovna zaútočila Astra. Alt se pokusil pomoci, ale protože situace byla nepřehledná, nemohl již zasáhnout. Všichni: Statistika boje: Zraněná Eradia lehce. Alt zabil jednu chodící mrtvolu a poranil lehce netvora. Isabell zabila dvě chodící mrtvoly velice elegantně. Erin zabila tři kostlivce. Eradia i přes zranění zabila jednoho kostlivce a druhého dorazila. Astra zabila netvora a jednoho z kostlivců. |
| |
| Dívám se na spoušť po boji. Chvíli se dívám na Iabell, která stále ještě drží nepoškozenou lucernu v ruce a lehce jí obdivně kývnu, pak přistoupím k Eradii a přiložím na ni ruku. zranění se zlehka zatáhly, přesto jejich účinek nezmizel a Eradia se necíí zrovna nejlíp. Mírně se usměji na Erin. "Koukám že jsi to kostlivcům docela dala." pak se obrátím k Isabell "Myslela jsem že si jen další do skupiny a ty tady bojuješ úplně neuvěřitelným způsobem, zeptala bych se tě kde jsi se to naučila, tohle není tak úplně začátečnický boj." Otočím se ještě k Eradii: "Promiň že jsem ti nekryla záda, ale ta potvora mě docela rozhodila." Podívám se ještě jednou po nemrtvýcha pak směrem kam směřujeme. "Dál půjdem bez světla a mimo cestu, nemůžem si dovolit další střety, určitě by byly tvrdší."Posbíráme věci a vyrazíme. |
| |
| Otřu meč o kus hadru a schovám ho do pochvy. Spokojeně se rozhlédnu a můj pohled se pozastaví na kouscích, které zubyli z nepřátel. Oplatím sestře úsměv a mrknu na ni. Všimnu si Eradie. Její zranění nejsou jedny z nejlechčích, ale neohrozí její život. Příště bych jí měla krýt záda. Uvědomím si posmutněle svou chybu. Nakonec věnuji zkoumavý pohled Altheriovi. Mile se na něj usměji. Všimla jsem si jeho umění. Věděla jsem, že bude dobrým, ale že až takhle... |
| |
| Podívám se na Eradii a kousnu se do rtu. Kdybych se jen nenechala unést bojem a věnovala pozornost ostatním.... zamračím se na sebe a meč uložím do pochvy. Podívám se na všechny a pak stočím pohled k Astře. Kdybych jen věděla.... povzdechne si a snaží se utvořit úsměv. Udělá jen jakýci škleb a raději rychle skloní hlavu. Odkud jsem? A jak se jmenuji? Kdybych jen věděla.... pomyslím si stranou od skupinky a vydám se pomalu za nimi. Po očku se podívám na Alta. Možná že něco ví.... Možná něco ví Astra.... Ale minulost je minulost a já žiji přítomností. vzapmatuju se, ale stále se mi v hlavě plíží stín minulosti, který nelze chytit. |
| |
| Po boji se rozhlédnu, jak to se všemi vypadá. Rychle přispěchám k Eradie a dívám se na zranění. Jsem šťasten, že to přežije a díky lečitelským schopnostem to není už vážný problém z jakékoli stránky, ale přesto se to nemuselo stát. Otočím se, kousek popojdu. Hlavou mi probíhá spousty myšlenek. vím, že už jsem to dokázal silněji. Koncentrace byla slabá? Ne, byl jsem soustředěn velmi dobře a velmi dobře připraven. Možná jsem měl zajít dál, ale nebezpečí je obrovské. Vím, že kdyby to někdo nepřežil, dosmrti bych si to vyčítal. Je velmi obtížné takhle na začátku odhadnout možnosti a jejich hranice.... Bylo na mě vidět, že jsem zahloubán do myšlenek. Náhle se otočím a podívám se na Eradii. Cítím, že je se mnou velmi spjatá, tak mi připomíná domov a spousty věcí kolem něho... Mám v očích smutek s notalgie o dětství. Najednou se vytrhnu ze snění, všimnu si, jak se na mě Erin usmívá a jemný úsměv opětuju. Najednou mě to zvláštní pocit vrátí úplně do reality a já zase uklidním svou mysl a nahodím klidný úsměv. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Uvědomuji si, že síla mých kouzel ještě není tak vysoká a nesmím se nechat unést... Vrátím se k ostatním a podívám se, jestli při boji neutrpěli nějaké zásoby a věci. Všechno vypadá vpořádku. Bude moudré teď jít bezsvětla a mimu cestu, ale i tak tuším, že se toho ještě mnoho semele, hlavně nás nesmějí rozdělit. Po chvíli štouchnu do Astry a říkám: "Měli bychom už vyrazit. Tohlo určitě někoho přivolá a až sem přijde, tak bychom tu už neměli být." Astra všem pokyne, ať se zbalí a vyrazíme. |
| |
| Jdeme pod stromi, které se zdají být mrtvé již celá století, přesto jsou tomu jenom tři roky. Mé světlo svítí jako bludička a neposkytuje takřka žádné světlo. Vše leží ve stínech a lucerna Isabell je zakrytá kusem plátna. Po chvíli se zastavím a dívám se po krajině. "Chvíli tady zůstaneme, alt, eradia a isabell půjdou spát, já a Erin budeme hlídat, jakmile se probudíte půjdem dál a na jiném místě se vyspíme my dvě." Dívám se po ostatních a přemýšlím jak jen udělat něco jídla, pak kopnu do stomu a proprazím v něm díru, trochu ji vyhrabu a udělám ze stromu kamna, spodní část zakryji pláštěm a ve vršku udělám komínek. "Než se vyspíte, budete mít jídlo." řeknu ostatním a věnuji se přípravě jídla, bude maso, musí se sníst, jako první. |
| |
| Vyrazili jsme na cestu. Nebyl to příjemný pochod, všude tma a smrt, ani kus něčeho živého. Všechno bylo zkažené, ale na druhou stranu sla cesta docela hladce. Došli jsme až na místo, kde nás Astra zastavila, porozhlédla se po krajině a potom poručila mě, Eradii a Isabell, abychom se prospali. Už mě trochu chytá hlad, ale Astra mě uklidní, když řekne, že až se ráno probudíme, buse jídlo připravené. Maso není moje nejoblíbenější věc, ale hlad je nejlepší kuchař. Pomohu Eradie aIsabell připravit ležení a potom jsi ho sám připravím vedle nich na té nejopuštěnější straně. Tentokrát se docela potřebuju prospat a odpočinout si, ale hlavně nasbírat energii. Počkám, až se obě dívky uloží, potom si sednu do pelíšku a v tureckém sedu soustředím své myšlenky a uklidnuju mysl, abych byl co nejlépe připraven na sbírání energie.Než začnu všem popřeju dobrou noc a na všechny se usměju. Potom už jen zavřu oči. a s klidným výrazem ve táváři opouštím realitu... |
| |
| Při boji jsem skolila jednoho kostlivce,ale jedna dobře mířená rána mě poslala k zemi.Ten druhý kostlivec se mě snažil dorazit,ale odkulila jsem se stranou a porazila ho z posledních sil.Bitva ještě chvíli pokračovala,ale vyhráli jsme.Alt ke mně přiběhl a snažil se mi ošetřit mou ránu.Všichni se na mě dívali.Proč zrovna já mám takovou smůlu,povzdechla jsem si a zaryla meč do země.,,Možná vím,co máte na srdci,"promluvila jsem k ostatním, ,,ale nebyla to vaše chyba,že jste mě neubránili před zraněním,je to moje neschopnost v umění boje,a kdybyste mi kryli záda,nemohlo by to dopadnout dobře,slibuji,že se zlepším."Jakmile jsem domluvila,vstala jsem ze země a vztekle jsem mrtvému kostlivci rozšlápla lebku.Odpočívej v pokoji,popřála jsem mu v duchu. |
| |
| Celou cestu se snažím neotáčet, stále nerozhlížet, jako malé vystrašené dítě. Avšak moc se mi to nedaří. Jdu poslední a tak nejistota co může být za mnou mne stále sužuje. Neubráním se a občas se ohlédnu. V mých očích je znatelný strach, ale také odvaha. Když Astra nakáže zastavit, kámen spadne z mého žaludku a trochu mě strach přejde. Jsem moc ráda, že mohu mít první hlídku, stejně bych neusnula. Nejistota by mi to nedovolila.... Pomohu Astře s přípravou jídla. Když jsou provizorní kamna připravena, konečně se na ni usměji. Můj úsměv je jiný než kdy dřív. Není tak plný radosti, ale spíše pochybností.... |
| |
| Dali jsme se opět na cestu Temnotou.Astřina světluška zářila.Cítila jsem bodavou bolest ze zranění,snad mě to nějak nepostihne,ale my elfové něco vydržíme.Až se vrátíme,musím zdokonalit své schopnosti,je to jen moje tvrdohlavost,,že jsem se věnovala drakům,a ne šermu a umění boje.Usedli jsme u černých a zničených stromů.Astra nám řekla,ať já,Alt a Issabela si na chvíli odpočinem a ona s Erin udělá jídlo.Obyčejně jím zeleninu,ale teď sem měla hlad a tak mi maso stačilo.Ulehla jsem a ihned usnula Zdál se mi sen,kde jsem byla obklíčena kostlivci.Pomalu jsem je kosila,ale pak mě jeden sekl do ruky a řekl mi:,,Nejsi dobrá bojovnice,Eradio."znova se rozmáchl se a zmizel,namísto něj tam stál nekromant v černém plášti jak ze mě vysává sílu. Probudila jsem se a třásla se strachy.... |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Víš, občas přemýšlím nad minulostí. Bývala jsem nesmrtelná a dnes, jsem smrtelník a závidím Altovi a Isebell ten dar. Bávala jsem se od té doby o svůj život, ae být nesmtelný a neustále loven jinými nesmrtelnými, to bych opravdu nechtěla. Ty jsi někdy nepřemýšlela nad nesmrtelností?" Dívám se ti hluboko do očí, ne ve snaze zjistit zda odpovídáš pravdivě, spíš že mě tato myšlenka trápí. "Dnes jsem měla na mále, stačilo pár sekund a byla jsem mrtvá." |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Dívám se na ni a sleduji zda všichni ostatní spí. |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro |
| |
| Podívám se na probouzející se Eradii a pak na Erin. "Zdá se že tady moc klidné sny mít nebudeme. No nic, Eradio, vzbuďíme ostatní a vyrazíme, maso je jistě hotové a čeká nás hodně dlouhá cesta." |
| |
| Vzbudíme postupně všechny z družiny sníme upečené maso a vyrazíme dále do temnoty. Já a Eradia ve předu, za ními alt a za ním Isabell a Erin. |
| |
| Usadím se kousek dál od ostatních a vklidu a tiše se najím. Když dojím porozhlédnu se po ostatních. Počkám až dojedí i oni a vydáms e na cestu. znovu na konci dužiny. Nevadí mi to, alespo%ň mám klid. Jus tiše a obezřetně. Doufajíc, ež se pro příště vyhneme všem stvůrám v okolí, i když vím, že to je nemožný. |
| |
| Večer si rychle a tiše ulehnu a ani nemám čas přemýšlet nad cestou, kterou jsme šli. Unaveně si lehnu a během pár chvil tvrdě usnu. K ránu mě probudí Astra. Rychle se snažím vzpamatovat z ospalosti po ránu. Posadím se na kámen a rychle do sebe naházím trochu jídla. Než vstanu s sbalím si věci, rychle překontroluji vybavení. To co jsem včera udělali, muselo udělat velký hluk. Musíme si dát pozor. Brzy se na to příjde. A nepřátelé nebudou moc dlouho čekta. Musíme jít rychle.. pomyslím si y zvednu se. Rychle ńaházím své věci do vaku a přehodím ho přes rameno. Kdyř vyjdeme, držím se znovu vzadu s Erin. Chtěla bych si s někým trochu povídat a rozmíchat tak tu nastraženou atmosféru, ale raději jdu potichu dál vedle ní. Snažím se stále rozhlížet a kontroluji pohledem každý šelest listů. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Věnuj milí úsměv Isabelle a mrknu na ni. Vydám se dopředu za svou sestrou. Tvářím se že se nic neděje a že se jdu podívat za sestrou. Když se ocitnu u ní vesele něoc plácnu. "Astro, něco se za námi žene, měli yb jsme s enějak připravit." Zašeptám ji do ucha, jako bych ji zdělovala něoc složitého. Sama neívmc o to je a jestli s emit o nezdálo a tka nechci šířit nějaké zvěsti. |
| |
| Zastavím skupinu pozdvižením ruky a naslouchám temnotě. Jde slyšet šelestivý zvuk za našimi zády, který zdá se zesiluje. Dívám se za naše záda a pomalu tasím meč. To jsme si tedy moc klidu neužili. Dívám se po ostatních. "Připravtese na boj, nevím zda je to na nás, ale pokud ano, chci být připravená." Pak se postavím proti šelestu ve předu, když v tom se ozve zapraštění stromů ve směru odkud jsme přišli. Otočím hlavou tím směrem abych si všimla že z temnoty vystupují dva obrovští kostlivci, kteří se zřejmě vybavily těmi praskajícími stromy. Každý drží v ruce obrovskou haluz i s uschlými listy. Přetočí se kupředu a zaútočím na toho vlevo. |
| |
| Pro všechny. Nyní chci od vás popisky činností. Stylu jdu bojovat s obry, čekám co přiletí, beru si toho vlevo v pravo, utíkám a tak dále.... |
| |
| "Zdá se že nemám na vybranou." řeknu Erin a v dalším okamžiku rozžehnu svoje světlo. Na krátký okamžik oslepí všechny z družiny. Po chvíli kdy se rozkoukáte vidíte jak se na nás pozvolna snáší obrovští netopíři, jsou tak na padesát metrů. Světlo je opravdu intenzivní. Obři pomalu covli a zdá se že jsou naprosto slepí. Netopíři ale kloužou nezadržitelně dál. |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro |
| |
| Ráno, mě probudí Astra, se slovy, že je na čase za chvíly vyrazit. Nejsem úplně odpočat, ale nabral jsem hodně energie. Tady v tom prostředí asi nikdy nebudu plně odpočat. Mám docela veliký hlad. Maso je hotové a tak se jdu najíst. Když se všichni najíme, tak Astra poručí k odchodu. Všichni si vezmou již zbalené věci a vyrazíme. Cesta je dlouhá, ne moc namáhavé, ale zlo je cítit na každým rohu. Vím, že o nás vědí, ten včerejší hluk bylo slyšet velmi daleko. Všichni jsme připraveni. Pokračujem pocestě a já jdu s klidným výrazem a snažím se pozorovat oklí. Najednou kolem mě projde Erin a něco šeptá do ucha Astře. Na to Astra zastaví skupinuu zvednoutou rukou. Když se celá skupuina ztišší, je za námi slyšet nějaký hluk, když vidím, že Astra pomalu tasí meč, pevně sevřu hůl a začínám se soustředit. Ze předu je slyšet další šelest, obří kostlivci, kteří vyrazily ze stromů a oba v ruce drží obrovskou větev, ale to není všechno. Je tu ještě něco. Rozhlížím se na všechny strany a nic. Najednou Astra začne mohutně zářit korunka, tak že to všechny oslepí. Cítím, jak se mi do mysli vlévá silná energie, soustředění i rozhodování je lepší. Když mohutná záře ustane, vidím, jak se na nás z výše řítí dva obrovští netopýři. Světlo je mírně oslepilo, ale pokračují dál. Erin a Astra budou muset zvládnout ty obry, Isabell je teď vzádu sama, to nejde. Drknu do Eradii a ukáži na kostlivce. Já si vezmu na starosti ty netopýry, budu doufat, že je zvládnu, než se ke mě dostanou nebo že někdo skončí dříve a pomůže mi. V mementě, když záře ustane a já jsem připraven, mávnu holí, pronesu formuly a pošlu ohnivou kouli přímo proti netopýrovi napravo, posílám jednu za druhou, dokud to půjde. Kdybych ho zabil, okamžitě zahájím útok na druhého. Pokud se ke mě přiblíží na blízkost zranění, pokusím se vrazit hůl do protinárazu jeho letu. |
| |
| Jen,co jsem se probudila,tak jsem se vystrašená rozhlížela kolem a naslouchala Astřin hlas,který mě nabádal,abych překonala strach.Ošklivé sny se nám budou zdát častěji.Ke snídani jsme měli maso,obyčejně bych si dala zeleninu a vodu,abych jako elfka si udržela mrštnost,ale bohužel zde nic takového nebylo.Myslím,že ta včerejší neúspěšná moje akce byla kvůli tomu alkoholu co jsme v Karaku popíjeli. Po snídani jsme vyrazili dál.Alt šel klidně a pozoroval okolí.Najednou však Astra zpozorněla a jeji skoroelfské rysy nasvědočvali,že něco zaslechla.Samozřejmě,že ano,najednou k nám šli obrovští kostlivci.Astřina korunka začala zářit intezivněji,až nás oslepila.Když zář ustala,uviděli jsme důvod tohoto činu.Snášeli se k nám obrovští netopýři.Alt do mě drknul a ukázal na kostlivce.Erin a Astra už s nimi bojovali.Issabel stála vzadu sama.Alterius zaůtočil na jednoho netopýry a já jsem šla pomoct Erin a Astře zdolat kostlivce,abychom pak případně porazili i netopýri.Tentokrát se už nedám tak zranit,řekla jsem a vrhnu se do utoku,beru si kostlivce vlevo,který vypadá,že je poněkud zmatený. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Kostliví obři začali bojovat s Astrou a Erin. Jsou zmatení a zdá se že jim světlo velice vadí. Alt proměnil několik netopírů v ohnivé koule, když dopadli, uhasli a na vás se řítí humanoidní bytosti s obouručními meči, je jich celkem šest. Když Astra a Erin uviděla co se u vás děje, přestali rozsekávat obry a vrhli se vám na pomoc. Po chvíli boje se vám povedlo udolat jednu z netopířích bytostí a pak se stalo něco neočekávaného. Altem projel meč bříchem až do hrudi. Pak jej bytost vytrhla a vrhla se na vás na ostatníl. V tu chvíli se událo několik věcí. Z Altova těla začali sršet blesky energie a rozhodili vás na všechny strany. Jeden z bytostí dopadl na Isabell, Astra začala bojovat jako šílená. A najednou začaly bytosti zdrhat. Astrou projelo několik výbojů z Altova těla a dopadla na zem, okamžitě vás zalila tma. Nejdřív se zvedla Isabell a pak Erin. Astra a Alt leží na zemi, obě těla se zdají jako mrtvá. Eradia sála celou dobu a povedlo se jí zabít Bytost která probodla Alta. |
| |
| Chvílis e vyděšeně rozhlížím a potoms e vrhnu k sestře. "Astro." Zašeptám do nastálého ticha. Podepřu ji hlavu. V očích s emi oběví první náznaky slz. Z obličeje ji odendám pramen vlasů. To enní pravda ne t nemůže být pravda, ona nemůže být mrtvá! Stále neůžu uvěřit tomu cos e stalo. Před sebous tále vidím tu scénu, tu šílenou věc. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| V tom se zarazím. Její hruď s elehce pohne. Ona žije. "Rychle musíme je oba dát nějak do kupy." Křiknu na ostatní ve snaze je upozornit na to že jsou nejspíše oba ještě n živu. Podepřu ji hlavu. Sakr amusíme něco udělat. Prozkoumám jaká má všechny zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Sakra co mám dělat. Mávnu an několik lidí aby s eo Astru postarali. Ona to teď vše musí zvládnout sama. DOběhnu k Althovi a pokusíms e mu pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Pak slyšíš prudký výkřik. "Co tady děláte? Musíte se vrátit, zde jsou síně mrvých druhů, ne vaše, ještě ne...." Pak cítíš jak tě nějaká síla rychle protáhla koridorem jímž jsi prošel a v roztroušení mysli vydíš po stanách nezrozené draky, Nevíš proč to víš, ale myslíš si to. Najednou se probíráš na bitevním poli, tvé smrtelné zranění zmizelo. Vidíš jak se Erin sklání nad Astrou a Isabell nad tebou, Eradia stojí otřesená kousek vedle a sleduje okolí, její meč je zborcen krví, najednou víš něco co ti připadá jako hlas. krví upírů zborcen její meč, Jaký je jen rozdíl mezi ní a králem? Král přeci nekrvácí, ale přesto po bitevním poli tekla jeho krev. Najedno cítíš že chceš jít do velkých jeskyní za dračím králem. Ale to nutkání pomalu opadává. Máš přeci povinosti zde a ty se teď konečně úplně probíráš. Cítíš jak se tě dotýká hojivá síla Isabell. Cítíš jejího čistého ducha. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Najednou otevřu oči, vidím, jak se nademnou sklání Isabell a cítím její léčivý dotek. Cítím jak se mé tělo pomalu zotavuje. Rozhlédnu se kolem a vidím na zemi ležet Astru a u ní Erin, Eradia stojí mlčky opodál. Jakmile jsem jenom trochu schopen, okamžitě se opřu o svoji hůl, zvednu se a dopajdám k Astře spolu s Isabell, kterou táhnu za sebou. "Erin, odstup prosím kousek." Podívám se na ní, Cítím její sílu, ale je to divné, nevím co se stalo, ale něco jej jinak. Přesto cítím, že bude vpořádku. "Bude vpořádku, musíme čekat." Je vidět, že mé oči jsou jsou plny ohně, skoro jakoby opravdu hořely. |
| |
| Začnu bojovat a obři jsou brzo mrtví a netopýři Alt proměnil v ohnivé koule.Běželi jsme na pomoc ostatním členům družiny.Ale najednou se na nás vyřítilo několik dalších stvůr a jedna zastihla Alta nepřipraveného.Se zděšením jsem sledovala,jak z Altovi hrudi civí špička meče.Alterius padl na zem a Erin a Astra se jim vrhla na pomoc.My s Issabel jsme je kryli.Z Altova těla srčely výboje lektřiny,muselo se porouchat kouzlo.Jeden výboj zasáhhl Astru,která se bezvládně zhroutila na zem.Erin se včas vrhla na zem.Další výboje letěli na nás.Issabel spadla na zem,já jsem tu rovnováhu ještě stihla udržet s prudkostí jsem se vrhla na kostlivce.Porazila jsem je.Na chvíli byl klid.Nikdy si nezahrávejte s elfy,plivla jsem na jednu mrtvou nestvůru.A pak se podívala na výsledek bitvy.Alteria léčila Issabel a Erin podepírala zraněnou Astru. |
| |
| Když jsem se zvedla zdálo se mi že něco není v pořádku. Pak mi to došlo. Světlo! Astřino světlo! rychle se rozhlédnu po ostatních a hbitě vyskočím na nohy. Nejblíže leží Alt a vypadá, že nevnímá. Ztuhnu ale rychle k němu přiskočím. Skloním se nad ním a prsty mu přejedu několikrát po spánku. Něco si pro sebe zamumlám. Když otevře oči oddychnu si a rozhlédnu se kolem. Uvidím Atrsu ležící na zemi a vedle ní Erin. Zamrazí mne a podívám se na eradii. Šokovaně zírám na dvě sestry, ale to už mě Alt opírající se o hůl táhne k Astře. Dosednu vedle něj a Astry a vidím zničený výraz Erin. Vezmu ji za ruku a stisknu ji. Bude v pořádku. Neboj.. řeknu ji tiše a snažím se pousmát, ale ani mě nedělá dobře od srdce, když vidím Astru na zemi. Podívám se na Alta a leknu se když uvidímjeho oči. Jakoby v nich plál oheň. Oheň....Požár.... Ten oheň... Někde jsem ho viděla.... zamlží se mi zrak a nostalgie ze zapomenutých let mě na chvíli pohltí do sebe. Zírám stále na ten oheň a snažím se přijít na to co mi připomíná. Křik... Tma... Rychle zatřesu hlavou a odvrátím hlavu. Měli bychom se odtud dostat. Někam dál. Jsme tu příliš na ráně. Vím, že ted už o nás každý ví, ale strhovat na sebe pozornost ještě větší, podle mne není moudré. řeknu ostatním a nakonci věty se otočím na Alta. Zvládneš to? zeptám se a pak se rozhlédnu po ostatních. Někdo musí vzít Astru a ostatní je musí krýt zepředu a zezadu. Erin dokážeš podepřít Astru a kousek s ní jít? Budeme se s tebou střídat. otočím se k Erin a stisknu ji dlaň. Pak se zvednu a rozhlédnu se po ostatních. Je to poprvé, kdy jsem zasáhla do skupiny a jejího činění. Když jsem viděla výrazy ostatních, bála jsme se jejich reakce. Poprvé co jsem promluvila tak dlouhou řečí. |
| |
| Po chvíli mi začal žár v mích očí slábnout, ale ne jako by mizel, ale spíše, jako by se stahoval dovnitř. Přesto je vidět, že od té doby jsem pořád zadumaný a přemýšlím. pořád koukám na Astru, pomalu si spojuji, co se stalo, ale vše mi nesedí.Isabell se snaží vše zorganizovat a běhá kolem a pečlivě se o vše stará, stejně tak ostatní. Na jednou promluvím, můj hlas je silnější a pevnější než předtím. "Isabell má pravdu. Musíme vyrazit, přesto je potřeba Astru nést v co největším pohodlí, měli bychom se přemístit na jiné místo." Podívám se na Erin, která se chystá vzít Astru, po tom, co jí o to Isabell požádá. "Erin, Astru vezmu já, v případě útoku si nejsem jist, že bych mohl použít svoji sílu. Přeji si, aby jsi šla vedle mě, ještě nejsem úplně vpořádku, kdybych začal padat, musíš hlavně díávat pozor na ní a chtěl bych vědět, co se tu přesně stalo. Nějakou dobu jsem nebyl v tomto světě." Isabel, požádám tě, aby jsi šla vzádu a..." Otočím se na Eradii. Velmi dobře si jí prohlížím a zpříma se jí dívám do očí, potom se odvrátím. "Tebe požádám, aby jsi kryla předek." Musíme vyrazit, všechno posbirejte. Mezitím vytáhnu měch s vodou a dám trochu napít Astře. I když mé zranění záhadně zmizelo a cítím působím, jako bych měl síly za 5, Je na mě vidět, že jsem sláb. |
| |
| Stojím a sleduji akci,přik které Isabella běhá od Astře k Alteriovi,aby je ošetřila.Alterius se už pomalu zvedá,Isabella má skvělé léčivé učinky.Astra už taky dýchá a naslouchá radostným výkřikům Erin.,,Musíme si dávat pozor."řekla jsem,i když to neznělo nějak hrdinně,že jsem vyvázla tentokrát bez zranění.Spíš to znělo pošetile.V dalším boji už snad nebudu mít tolik štěstí.Podívám se na zem s hanebným výrazem.Pak ke mně přistoupí Alterius,který k nám mezitím promlouval.Jeho hlas zní silně,zranění na hrudi už nemá,jen to připomíná zničené brnění.,,Budeš je krýt zepředu."oznámí mi Alterius.Alterius začne podepírat Astru a Erin mu pomáhá.Vepředu jdu já a vzadu Isabell,obě dvě jsme ve střehu.,,Ale já neznám cestu."řekla jsem.,,Budu tě navigovat,kudy máme jít."namítl Alt a konečně jsme se dali do pohybu.Zatracený nekromant,pomyslím si a jsem ve střehu.jestli se objeví on,nemáme naději. |
| |
| Jdete poměrně dlouho, když začínáte cítit už únavu, Astra otevře oči, Jsou temné a chybí v nich jakékoliv světlo. Prudce vás odtrčí od sebe a stojí pevně na zemi. V jejím pohledu je cosi děsivého, ale pomalu to mizí, jako někdo kdo byl jinde a najednou se vrátil. Klekne k zemi a třese se. |
| |
| Skouzávám pohledem po ostatních a pomalu si urovnávám myšlenky. Pak se zvednu a podívám se na Alta. "Trochu jsi se změnil, nezdá se mi?" Pak vezmu svoje věci a rozhlídnu se kolem. "Měla jsem vám to říc, když jsme vyrazili, ale bála jsem se že by vás to jen více vyděsilo. Robin musel jít do Nového Doru aby tam zabil jednoho co slouží temnotě. Temnota totiž zaútočila na Varetu. Nejhorší je to u nového Doru, je tam polovina armády a bude se asi držet než tam příjde zbytek. Nekromant proti tomu vyslal své nemrtvé aby pobyli vše co je po kraji lesa, Čím hlouběji budeme, tím nám bude líp, ale hůř se bude odcházet." Ještě jednou se podívám o místě a pak si lehnu na zem. "Musím spát, rozdělte hlídky, poslední dejte mě, budem se střídat vždy podle poloviny oleje v lampě, měla by stačit tak na tři hodiny,...." Pak aniž bych dokončila řeč usnu. |
| |
| Astra se najednou probudila a vymanila se z Eriny a Alteriova sevření.V očích měla cosi temného,až jsem se lekla a myslela jsem si,že po nás zaůtočí.Ale pouze se snažila probudit a trochu si urovnat myšlenky.Něco prohodí s Altem a pak nám oznámí,že Robin musel jít do Nového Doru,kde měl zabít služebníka Temnoty,která útočí na Varet.Nekromant prý vyslal svoji armádu na konec lesa,kde by mělo být vojsko.Nikdo by neměl zůstat naživu.Co se týče nás,čím hlouběji budeme v Temnotě,tím nám bude líp,ale bude se hůř odcházet.Pak Astra oznámila,že se potřebuje vyspat a řekla,ať rozdělíme hlídky.Máme na to všichni tři hodiny.Přihlásila jsem se na to jako první.Všichni se shlukli a snažili se nabrat nějakou energii.Co se stane,když se rozhodne nekromant opustit svůj "brloh" a zaůtočit sám.Bude to obtížné a nebo snadné,koneckonců jen poroučí svým nemrtvým.V případě bitvy s ním by náš každý padlí by se tal jeho obětí.Přemýšlela jsem o tomto úsudky a nevěnovala pozornost okolí.Pak jsem si své chyby všimla a začala se rozhlížet.Zajímavé,že celou dobu nás hledají a když spíme,tak nás nechají na pokoji,nekromanti s námi určitě nemají slitování.Nikdy ho nemají.Usmála jsem se,při pomyšlení jak nekromant slabě prosí o svůj život,nebo jak bojuje za nás.Neuvěřitelná věc.A taky nemožná. |
| |
| Nechápavě sleduji Altha jak nejsednou vztává. Nechám oh dělat co s emu zamane. Jsme evidentně dost ještě v šoku na to, abych byla schopna cokoliv dělat. Nakonec ho uposlechnu a celou dobu jdu vedle něj. Tiše sleudji sovu sestru v jeho náručí. Je to moje vina. měla jsme ji víc krýt. Za tohle mohu já. Provinile skloním hpoled k zemi a nedokáži s ena ni již více podívat ani na Altha ne. Nakonec mu zodpovím i jeho toázku. "Já sama pořádně neívm. Tebe něco ošklivě zranilo a odnesla to i Astra...aa...co se to vlastně stalo s teobu? Co je s ní?" Hlas se mi hrozně moc třese. Když spatřím že se Astra probouzí přiskočím k ní,a le ona mě rychle dostrčí. Jako opařená na ní zůstanu zírat. Nakonec usne. Smutně si povzdechnu. "Vezmu si první hlídku, stejně bych nemohla usnout." Posmutněle s epřihlásíma nehcám je všechny ještě trochu prospat. |
| |
| Vyrazili jsme kupředu. Já s Erin jsme se starali o Astru. Jdeme po cestě a potom mi Erin vypravý, co vypráví, co všechno si pamatuje a ptá se mě. Položím si ruku tam, kde jsem byl zraněn Odpovím jí: "Ano, byl jsem probodnut, vím, že je asi nepochopitelné, že tady teď stojím a jdu, nepřísluší mi ti tohle všechno vysvětlovat a není na to ani vhodná doba. Můžeš se potom zeptat Astry. Nemusíš se bát, bude vpořádku, Musím se ti ale omluvit, nechtěl jsem, ale jsem hlavní příčina jejího zranění. Nenech se mýlit. Kdybych musel, položil bych za ní život, stejně tak jako za kohokoli tady z vás. Ovšem je mnoho věcí, které neznám. Jsou věci, které nezná ani Astra. Jsi její sestra, proto ti povím více, Byla narušena její rovnováha sil. Vždy, když se poruší rovnováha sil v takovémhle množství magické energie, je to velice nebezpečné. Podle toho co vím, jí vděčíte za život, Vaše schopnosti rostou a už tak jsou veliké, ale to, co se podle všeho na vás řítilo byste asi beze mě a Astry nezvládli. Ona je zabila nebo zastrašila.Nemohu ti všechno říci, protože i já hledám odpovědi. Bude vpořádku, ale musí velmi odpočívat." Potom se odmlčím a pokračuji v cestě, pořád přemýšlím. Najednou sew Astra začne probírat a odstrčí nás. Přesto, že jsem ji držel pevně, její síla byla nečekaně velká. Podívám se jí zpříma do očí a vidím temnotu uprostřed nich. Zarazí mě to. Cítím divný pocit. Velmi se třese a začíná se více a více vzpamatovávat. "Nezdá, ale nejsem sám?, Rád bych s tebou potom mluvil." Potom vyslechnu, co říká Astra až najednou omdlí. Otočím se na ostatní. "Připravte věci na tábořiště". Jdu k Astře, přenesu jí doprostřed tabořiště a potom, co jí připravím lůžko, jí uložím. Vrátím se k ostatním. "Rád bych vyhověl Erin, aby měla první směnu, potom Eradia, potom Isabell, pak probudte mě a Astra půjde jako poslední. Buďtě opatrní, Astra bude v pořádku, když se cokoli stanu, púrobudte mě. Isabell, udělej si ležení hned velde Astry, kdyby něco. Tvoje léčivé schopnosti jsou velmi dobré. Eradio, rád bych s tebou mluvil..." Celou dobu mluvím zpříma a mám oči otevřené. Jsou už normální, přesto můj hlas je teď mnohem víraznější, je z něho cítit jistota a síla. |
| |
| Podívám se na Alta a zeptám se ho,co potřebuje.Doufám,že mu nic není.A pak se dá Alt do řeči. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Vydám se za skupinou a uzavírám tak celý pochod. Ruku mám pevně ovinutou kolem jílce svého meče a naslouchám všem okolním zvukům. Občas se nepatrně ohlédnu dozadu a zkontroluji, jestli nás nikdo nehodlá napadnout zezadu. Přede mnou jde Alt držící Astru. Když se na něj podívám vidím stále před sebou ten plamen. Nemůžu si vzpomenout do, ale něco mi připomíná. Náhle mě vytrhne z myšlenek výkřik a skok Astry. Reflexivně stisknu meč a vytáhnu ho, když uvidím, že se jen Astra vzbudila, oddechnu si a meč uložím zpět. když se na ni ale podívám leknutím se přikrčím. Ta temnota v jejich očích, mne děsí. Hned ale zmizí. Jakoby to nebyla Astra. Jakoby to byl někdo jiný... pomyslím si a povzdechnu si když se znovu zhroutí do mdlob. Poslechneme Alta a Astru a rozděláme tábor. Přikývnu Altovi a ustelu si přikrývku vedle Astry. Když ji Alt položí, podívám se bezradně na ni. Ach Astro... Vydrž! pomyslím si a přitáhnu ji její přikrývku až ke krku. Sama si sednu vedle ni. Vyndám z vaku jídlo a po kouskách ho všem nabídnu. Sama si vezmu jen velmi málo. Kousnu si, ale hned ho zase uklidím. nemámchuť jíst ani pít. Natož spát. Odepnu si meč z boku a položím ho vedle sebe. Pak si sednu na přikrývku a zadívám se do tmy. Chvíli strnule zírám do temnoty přede mnou a pak raději rychl esklopím hlavu. Začíná mi to vše připadat příliš ´jendosměrné a tak nějak stereotypní. To není normální. Zavrtím hlavou a podívám se na Erin. Podám ji kus jídla a měch z vodou. Musí do sebe něco dostat a pořádně se prospat. Mám o ni strach. kdybych já měla sestru a viděla to co se stalo s astrou.... Chudák Erin povzdychnu si a lehnu si. Zavřu oči, ale snažím se usnout lehkým spánkem. Nesmím usnout moc tvrdě. Něco se chystá a to něco na nás velmi rychl ezaútočí. To co se stalo dnes, bylo jen oťukávání a zkoušení co vydržíme. Máme snad ještě pár věcí v záloze. nesmí nás odhadnout. Nesmí vědět jací jsme! pomylsím si a pak zavřu oči. |
| |
| Tiše s eusadím kouske do ostatníích. Všechny si je prohlédnu a můj pohled se zastaví na Astře. Můžu za to já. Kdybyhc na ni dávala jen větší pozor. A to samé za Althova zranění. Copak můžu být tak blbá? Nechat je tam samotné. Začnu si vše vyčítat a nedokáži se jen bezvládně dívat na sestru. Jak to mohou vše takhle vydržet? Zavrtím nevěřícně hlaovua je dost znatelně vidět, jak mě to vše trápí. S díky odmítnu veškeré jídlo i vodu. Nemám ani trochu hlad a ani pomyšlení na něco takového. Takto tam posedávám a všechyn sleduji. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hldáš tábor, když z ničeho ic zjistíš že jsi usnula, prudce se probudíš. Vše se zdá v pořádku, všichni jsou na svých místech. Oheň v Lampě pomalu dohořívá, zdá se že jsi zdřímla na docela dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Isabella Liamessette pro Co tu chceš? zasyčím na něj a mířím na něj dále mečem. Měla bych probudit ostatní.... To se mi nelíbí.. když mne vybízí zavrtím hlavou, ale zvědavost mi nedá a přistoupím blíže. Meč stále držím natažený. Zopakuji svou otázku. Kdo jsi a co tu chceš? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Má paní, jsem Echirov, pán zdejších upírů." lehce pokyne rukou a přejede přes křoví z nejž vystoupí dalších deset bytostí. Postaví se a vybídne tě. "Prosím, mohli bychom jít dál, jste v nebezpečné společnosti." Deset upírů se zastaví pod velkým stromem a ten jenž tě oslovil se zastaví na okraji jeho koruny asi dvacet metrů od okraje tábořiště. "Jsme přpraveni vám pomoci ve vašem poslání, co je rozkazem temnoty?" |
| |
| soukromá zpráva od Isabella Liamessette pro těší mne. ale toto není vhodná doba na seznamování. Co tu chceš? Upírů? znatelně zesinalá, al ehned vyrovná svůj výraz. Když vystoupí dalších deset upírů z poza stromů, leknu se za couvám, ale meč nepustím z ruky a začnu přejíždět pohledem po upírech. Chápu, že ve dne chodit nemůžete, ale toto není vhodná doba! obořím se, ale hned se leknu, jestli njsme je neurazila. když se mne zaptá znouv se zarazím. Rozkazem temnoty? Proč nám chcete pomoct a proč zrovna já? zeptám se nechápavě a meč lehce skloním. Stále jsem vška připravena k útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Chápu, není naší věcí vměšovat se do vašich záležitostí, kdyby jste chtěla pomoci, požádáte zajisté sama, omlouvám se za svoji neomalenost." Při omluvě se zhluboka uklonil, ostatní stále klečí. |
| |
| soukromá zpráva od Isabella Liamessette pro Já.. ehm... snažím se najít vhodná slova. Jistě pomoc bychom jistě ocenili, ale.. je tu jistý problém ohledn ěvašeho jídelníčku a důvěry.. zamumlám a skloním meč podél těla. Také by mě zajímalo proč jste si vybrali mne, když jste nás jistě sledovali celou dobu a proč jste na nás zautočili... lehce pozvednu obočí a čekám na odpověd |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Náš pán nás poslal. Dostal přímí příkaz od Damakonna. Nikdo z živých nesmí vkročit pod temnotu, obává se útoku na sebe. Chápeme že nemůžeme jít s vámi. Proč oslovujeme vás, podáme zprávu našemu pánu že jste se již vrátila a jste přeci lovcem temnoty." tváří se trochu nechápavě. |
| |
| Trochu se proberu a rychle vztanu. Pečlivě vše zkontroluji a pokud bude vše v pořádku zbudím dalšího, aby po mě převzal službu. |
| |
| Erin vzbudila Eradii. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Isabella Liamessette pro L-lovcem temnoty... řeknu neslyšně a zalapám po dechu. Náhle mi myšlenky prozířne křik. Křik lidí a elfů. Křik obětí dohnanými lovcem. Poslední požár města. Plačící dítě. Rdousící upíři pobíhající kolem. Zakroutím hlavou. Ne. To nemůže být pravda. To není možné. Já přeci nejsem... Nemůžu být... Ne.... hlesnu slabě a podívám se na vůdce upírů. Snažím se v jeho očích najít něco, co by mi dokázalo, že je to jen lest. Ž jsem tohle nikdy nedělala a že nejsem... Ani nedokážu vyslovit ta slova. Nemůžu.... zašeptám bezmocně a meč dopadne s lehkým prásknutím na zem. Nezvednu ho, ani se na něj nepodívám. Nemůžu zde lovit. Nemůžu. Oni mě mezi sebe přijali jako vlastního druha a tohle by byla... Zrada... Ale já nejsem zrádce! Nejsem! Pak si ale uvědomím, že když ne já, tak je začne lovit někdo jiný. někdo horší. Ohlédnu se pomalu na spící skupinku a po zádech mi přejede mráz. Jak bych jim mohla ublížit? Jak? Nemůžu.. Pak se otočím zpět k Enchirovi a zeptám se ho stroze a potichu. Kdo? pohodím rukou ke spícím osobám. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vudce upírů vypadá zmatený. |
| |
| soukromá zpráva od Isabella Liamessette pro Cože jsem udělala? Vzpomenu si na dívčinu a její křik. To je ten křik, který jsem mývala v hlavě. Úporně brečící a kvíliví. Ne... Bože můj... to jsem nemohla být já... polknu a málem se neudržím na nohou. Sevřu pěsti až mi konečku prstů zbělají a svaly na krku se mi napnou. Stále se dívám na temnou zem a během řeči pomalu zvednu své ledové oči k Enchorovi. Takže... Damakonn má Sašu a chce Astru a Erin... Pomoc... zapřemýšlím nad tím výrazem a pak skousnu rty a napřímým se. Musím se tomu postavit! Musím mít čas... uvažuji rychle a pak dokončím větu. Potřebuji jetš ěčas. Dejte mi čas. Když budu potřebovat pomoc, zavolám si vás. Děkuji za službu. Neodmítám ji, jen ji ted nepotřebuji. Zavolám si vás kdyby jsme potřebovala. Děkuji. dodám rychle a ledově, tak jako dřív. Tak jako jsem bývávala. Jako když jsem byla lovcem... Otočím se zpět k táboru a dojdu ke své přikrývce. Lehnu si na ni a podívám se na hvězdy. Oči se mi zalesknou. Lovcem. já jsem temným lovcem. Já jsem lovcem a ty jsi laní a samotná laň se lovci neubrání.... zazní mi hlavou moje dávná slova. Pootočím hlavu k Astře a kousnu se do rtu. Saša.... Ještě že spí. Alespon si nebudu muset dávat takový pozor na mé myšlenky. Přemýšlím co budu dělat. Svým úskokem jsem dostala trochu času, ale jak moc? Jednu či dvě noci? Enchirov a jeho skupina budou stále nablízku.... Kdybych se zbalila a utekla... Ne to není řešení! Stejně by vyslali aby je lovil někdo jiný.. s otevřenými očima zírám do tmy nad sebou. Dívám se do země a když se zmíní o Saše polknu a podívám se na něj. Cože jsem udělala? Vzpomenu si na dívčinu a její křik. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Nejsi již tím čím jsi bývala. Chceš si o tom promluvit?" Vůbec jsem se nepohnula, stále jsem tak, jak jsem byla ležící pod přikrývkou, jen meč který ležel na přikrývce tam není. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| MH:Eradia:Hele teď máš jít hlídat ty ne? |
| |
 | soukromá zpráva od Sardo pro |
| |
| Náhle jsem pocítila třes.Erin se mnou třásla,abych ji vystřídala,což jem byla nucena přijmout.Nechci být sobecká,pomyslela jsem si a vstala.Erin se uložila ke spánku a já se posadila nedaleko od tábořiště s mečem v rukou,přivítat každého nevítaného návštěvníka.Moje myšlenky směřovali k dnešnímu incidentu.I když je Astra nejlepší bojovnice,kterou jsem kdy viděla,i temné síly ji málem zahubili. Počkat,co to povídám?Málem ji zahubili Altovi blesky,ale co ta prázdnota v jejích očích?To mi opravdu nahánělo husí kůži.Žiju už přes dvě století,ale tohle místo se mi zdá velmi podivné.Jen co tohle skončí,zajedu zpět do svého rodného lesa,vzdám hold svým rodičům a naberu síly.Možná mě nějaký moudrý elfský bojovník naučí umění boje s nekromantem,ale tohle myslím,že neumí nikdo,jen pár vyvolených. Pak se mé myšlenky nasměřovali k nemrtvým.Chodí tu kolem nás,napadají nás,ale když spíme tak nic.Nekromant nikdy nemá slitování! Za to mi nebudeme mít s ním žádné,vrazím mu svůj meč do srdce.To mě ale může stát život podle pověstí.Nesmím dostat své přátelé do průšvihu,kvůli mé pomstychtivosti. Takhle jen tak přemášlím,komu dám příští hlídku.Ještě o tom budu přemýšlet. |
| |
| soukromá zpráva od Isabella Liamessette pro P-prosím? Ty víš kdo jsem byla? polknu a posadím se. Jak to ví? Copak mne slyšela? Myšlenky... Kruci... musím si dávat pozor.. stále se na ni zkoumavě dívám. Jak.. jak to víš? Já.... nehcci být.. přeci jsme nemohla být.. nejsme přeci lovcem.. vyndám nakonec ze sebe a z těžka si oddechnu. Já.. nehcápu jak jsme mohla být tak... chladná... podívám se po očku na Astru. Omlouvám se.. vím že to za to co jsme udělala nestačí, ale budu se snažit se to vynahradit. A Astro prosím nemysli si, že bych vás zradila. Jste jediní přátelé, které jsme kdy měla. Jen s těmi upíry to bude trochu potíž... zamumlám a zadívám se do tmy. oči se mi zalesknou. Znocu uslyším křik dívky. Jak jsem mohla být taková... nedokončím větu a jen pustím ruce podél těla. Jak tu může jen sedět, když ví, že já jsem lovec, který lovil její sestru... |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Pak se zachumlám do přikrývky. Ještě se na tebe krátce usměju a usnu, jsem opravdu hrozně unavená. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "promiň že nepostávám někde kolem, alehodně jsi se změnil svojí smrtí, hlavně jsi se téměř okamžitě probral a to je ocela dobré i špatné znamení. Budem vstávat, i když se mi moc nechce. Využila jsem příliš síly a nějaký den to bude trvat než mě přestanou perlíkovat v hlavě trpaslíci. Můžeš klidně vzbudit ostatní. už je stejně docela čas." Vidíš že mám smeč v ruce. měla jsem jej u sebe pod přikrývkou. Pak se mírně posadím. Po mém těle tečou potůčky potu. Pomalu se zvednu a začnu rozcházet nohy. "Už bývalo hůř, bohudík ale i líp." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| Neváhám a jakmile jsems i jistá, že je Eradia plně vzhůru ulehnu kouske od ostatních. Tiše se uložíma ještě chvíli sleduji ospalým pohledem své okolí. Teprve potom se trochu uklidním a pomalu usínám. Celou dobu se mi zdá o Astře, o celé družině. Sny jsou plné bojů a také stále dokola vidím Astru, svou sestru zraněnou. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Protáhnu se. "Teď je už ale čas vzbudit ostatní, mám takový pocit že už budeme mít klid od nemrtvých a podobný havěti." |
| |
| Z mého přemýšlení mě vytrhne nervozní nářek Erin,jak se převaluje a něco šeptá.Dotknu se ji letmo ramene a zašeptám pár elfských slov.Rázem se uklidní a zase tiše spí.Otočím se do Temnoty a zašeptám:,,Aspon při tom spánku nás nech na pokoji!"Samozřejmě to patří nekromantovi.Vrátím se zpět na svojí pozici a hlídám dál.Ve spánku bychom neměli nikdy mít žádné starosti ani deprese,jenže občas nám to nějaké osudy nebo události stěžují. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Až na Astru všichni tvrdě spíte. Tady v té temnotě se špatně odhaduje i co je za dobu, ale je celkem brzo, brzo na den, ale pro nás je nejvyšší čas vyrazit. Všechny velmi jemně a něžně vzbudím fouknutím do tváře a něžným pohlazením. Všem to dodá trochu příjemné nálady a síly na to se zvednout. Všem něžně oznámím, že je nevyšší čas vztávat a vyrazit. |
| |
| Při Althově dotyku sebou škubnu a otevřu oči. Hluboké kruhy pod očima svědčí o tom, že Eradia se svým kouzlem zasáhla příliš pozdě. Malátně se posadím a dlouze zívnu. Nejraději bych ještě několik hodin zůstala ležet a spala. Úzkými škvírami místo očí se rozhlédnu kolem. Všichni pomalu vztávají. Znovu dlouze zívnu. Musím se vzchopit. Takhle nejsem k ničemu. Rukou nachmatám své věci a postavím se. Usměji se na Altha a pomohu mu vzbudit i ostatní a zabalit tábor. Raději se vyhýbám pohledu na svou sestru. To co se stalo byla moje vina a je mi to hrozně líto. |
| |
| Přijdu k Erin a lehce se jí dotknu spocenou rukou. "Jestli si něco vyčítáš tak nemusíš, nic se nestalo a zdá se máme volný průchod." Pak vyrazím do toho pro nás nejklidnějšího dne, nikdo nás nenapadá nikdo nás zdá se nesleduje, přesto stále cítím pohled těch jenž jdou s námi aniž bychom o tom měli vědět. |
| |
| Šli jste tak dlouho, až jste začali cítit vyčerpání dlouhým pochodem, zdá se že se všichni už přestali orientovat a i Astra vás vedla dvakrát kolem stejného místa, než se vám podřilo najít ten správný směr. Došli jste na skalnatou planinu, kterou ti kteří pocházejí z Doru bezpečně idebtifikují jako místo odkud šel Dor vidět, teď tam je pusto a mrtvo. Astra si přehodila přes korunku kápi a její světlo jen lehce prosvítá. Zastavila se na planině a poručila rozbít tábor. Její tělo je pokryto stružkami, po kterých stále teče pot. Když se složíte Astra vás svolá na poradu. |
| |
| Sedím a utírám sí zpocené čelo. Protahuji zkřehlé prsty. Dívám se na vás a pomalu vás a jemně se usmívám. "Takže, jak se vyspíme půjdeme se podívat na nekromanta, má to ale jeden háček, ale to se vyřeší. Chci vědět, jak si představujete postup. Je jasné že tam nemůžeme vletět a všechno kolem rozsekat. Pokud zabijeme nekromanta nemůžeme počítat s tím že všechny stvůry pomřou s ním. Dále nevíme kde přesně sídlí a kolik a jaké tm má stráže. Takže jednoduše. Nevíme nic, víme jen to že jej musíme přinutit nám povědět co možná nejvíc informací, jak jej k tomu přinutíme netuším a jak jej chytneme to taky nevím. Podle Robina žije v Doru a kromě Eradie tam z nás nikdo nebyl. Protože se Robinovui a ostatním co s ním byli nepodařilo nekromanta zabít, řekla bych že máme docela problém." Dívám se na ostatní a setřu si novou stopu potu na obličeji. "Navíc, necítím se zrovna nejlíp a tak doufám že do té doby než vyrazíme se to trochu spraví. Teď chci slyšet vaše návrhy, až budeme bojovat o holý život těžko se budeme dohadovat co dál." |
| |
| Rychle si stoupnu vedle své sestry. No stoupnu spíše posadím. Lehce se zamyslím a v očích s emi značí starosti. "Je pravda, že nekromancii nerozumím, ale možná by ut ejdna možnost byla." Podívám se na sestru. "Mohla bych tam jít jako první. Mohu ho zkusit přelstít. Ale to by asi nevyšlo." rychle skloním pohled, protože si uvědomím jakou blbost jsem to rpávě vypustila z úst. |
| |
| Jdem cestou dál a dál. Nikdo moc nemluví a jestli jo, tak si toho vyjímečně moc nevšímám, protože pořád přemýšlím a urovnávám myšlenky. Občas se podívám na Astru, jestli je vpořádku, v rámci možností a na ostatní, všichni už vypadají vemi unaveně. Dorazíme až na místo, které se mi vybavuje v hlavě. Jako bych u tady někdy byl. Koukám se kolem a nic, ale když se podívám do dáli, najendou mě to trkne. Tohle je přece planina, ze které jsme kdysi dávno pozorovali mesto a hráli si tady. Nostagycké vzpomínky mi vnesou smutek do tvaře. Když se ovšem proberu a rozhlížím se po zničené seřehlé krajine, kde není nic než smrt a temnota, jako by se mnou hýbala obrovská síla hněvu, kterou nedávám najevo. Astra poručila, abychom se zde utábořili. Odložili jsme věci a něco málo připravili a Astra nás svolala na poradu. Pronesla, co nás čeká a jaká je naše situace, to že není nejlepší ovšem už víme. Trochu všechny, včetně mě znervozňuje, že Astře pořád ještě není nejlépe. Na všech je vidět starost.. Ani Astra z toho nemá dobrej pocit, ale zítra bude snad lépe. Jakmile Astra domluvila postvila se Erin. Nabídne plán, který by asi nevyšel, i když její odvaha a zkušenosti jsou veliké. Dlouho jsem tuto akci promýšlel po cestách a dával jí dohromady se vším, co vím. Sedíme v kruhu a potom, co Erin domluvila vztanu, všechny si prohlédnu a...:"Dlouho jsem o tom přemýšlel. Nejdříve bych dplnil úvahy: Necromantova síla je hlavně v jeho armádě a i když on sám zná také mnoho útočných kouzel, jeho armáda je to hlavní. On sám to dobře ví, proto bude co nejhloubeji to půjde. Možná o nás ví, ale potvory, které jsme porazili byli součástí armády, která je teď oddělena. Je tu možnost, že o nás ještě neví. Myslím, že by nás nenechal přijít tak blízko, možná. Necromant se skoro nedá uvěznit, ale je tu možnost, možná i více. Dá se mentálně napadnout." Podívám se na Astru "Nevím, jestli tady někdo z nás má na to, aby se s ním v tomhle utkal, každopádně pokud někdo dokáže vyvinout dostatečně silnou mentální energii, necromant nebude moc kouzlit ani bojovat, nemel by moct ani ovladat potvory, pokud jim k tomu už nedal předtím příkaz. Pokud se situace vymkne kontrole, jeho zabitím by mely potvory zmizet, ale muze se stát že některé zůstanou, jen nebudou ovládané ním. SAmotného Necra, který bude podle me asi v nejaké síni, nebude hlídat moc příšer, ale budou silné. Myslím, že naše šance je dostat se do místnosti s ncrem a zařídit, aby tam nikdo nemohl přijít, pokud to půjde, tam už potom zbývá zabít ostatní s tímk, že někdo se musí postarat o Necra, pokud bychom byli přemoženi, musí se zabít. Ještě můžeme velmi spoléhat na jeho sílu, nebude čekat, že bychom ho mohli ohrozit, podle toho co vím, s posledního střetu je si sebou jistý. Velká část armády je pryč. Jeho arogance je jeho veliká slabost." Chvilku se odmlčím "Podle me by Erin měla jít s Astrou a hlídat jí. Issabel a Eradia se mnou. Nesmi nás rozdělit, za žádnou cenu." Podívám se na Eradii "Eradio, vím, jak moc toužíš po pomstě, tvá touha je spravedlivá, ale svůj hněv kroť, dokud to bude nezbytně nutné. Rozvaha je teď to co je důležité a díky ní je tvůj hněv nebezpečný proto co nás čeká. Až přijde tvoje chvíle, poznáš to a ona přijde" Usměju se na Eradiu. Potom se po všech opět rozhlédnu a jako by se zdálo, že rostu promluvím sílným hřejivým hlasem: "Mnoho z vás mělo cestou sem spousty pochybností a výčitek. Tím že jste se dostaly až sem, jste dokaázali, že jste tu správně a ať už se stalo cokoli, jsou věci, které nám nepřísluší ovlivnit a tudíš si je ani nemůžeme vyčítat. Zítra tam půjdeme bez jakýkoli pochybností, protože k ním není důvodu" S těmi slovy se každému trochu pozvedne mysl jakoby hřejivým vánkem. Posadím se a usmívám se a čekám, co bude mít kdo další za návrh. V hlavě uvažuju nad tím, jak byse nam povedlo ho vylákat ven. To by byla obrovska výhoda, ale tohle by bylo proti jeho mysli a jestli by se tak stalo určitě by to byla past. |
| |
| Rozhlédnu se kolem a posloucám Altův návrch na polapení nekromanta.Když domluví,řeknu:,,Nekromant je zlá bytost,ale někdy ani nepoznáme,že tak vypadá.Může mít i více podob,někteří se promění i ve stín a ovládnou nás.U nekromantů nikdy nevíme.Ještě něco.Jestli ho polapíme,tak ho vyslechneme a pak......." Na chvíli se odmlčíma vzpomínám na to,jak mi ta guilda nekromantů zabila rodiče.Elfská krev,moje krev taky tekla.Ten nekromant mě proklel.Každý den,mám problémy.Cítím,jak se ze mně vysává život a já podlehám černé magii.Je jen jediné východisko.Můj meč musí probodnout jedno nekromantí srdce,abych se tohoto prokletí zbavila.Jestli ne,tak do třetího roku,prvního měsíce,podlehnu černé magii a stane se ze mně nekromanta s obrovskou silou.Proč zrovna myslím na toto.Už teď na mě Astra divně se dívá,asi mi četla myšlenky.Je to neřešitelná situace,ale co se dá dělat?Jestli dnes nezabijeme nekromanta,tak se musím zabít sama. |
| |
| Dívám se na Alta při jeho slovech a pak se mírně otřsu při nějaké zlé myšlence, která mi proletěla hlavou. Přesto ji vyslovím. "Může se stát že pokud zabijeme nekromancera, jeho armáda po nás půjde. To že nekromancer neovládá celou armádu je jen tím, že má tvory kteří jsou na něm nezávislí. Tím se dostáváme do situace, kdy splníme poslání a jejich reakce bude různá. Mentální souboj s nekromantem by možná zvádl pán Greenu Ingwe, ale nikdo z nás. Návrh Erin je směšný, místo toho by ji uvěznil, nebo kohokoliv z nás a padnout do nemrtvých rukou není zrovna to nejlepší. Pak tady máme skupiny. Pokud bychom se museli rozdělit navrhuji já a Alt, jen kvůli tomu, abychom podnikli společně útok na nekromanta. Ostatní zajistí místnost a pokud to půjde pobijí co v ní bude. Dále pak najití nekromanta, hádám že bude sídlit ve městě v nějaké věži, o které mi říkal Robin. Jeho netvory až k věži zabíjet nebudeme a budeme se jim snažit vyhnout. To se dostávám k zásadní otázce. Jakmile se vyspíme, bude mít poslední hlídku Isabella než se jako probudíme dá nám na zápěstí provazy, které trhnutím povolíme. Bude to vypadat že nás vede k nekromancerovi. Pokud se někdo z vás chce o této technice bavit tak radši ať je zticha a nemluví o ničem." Celou řeč vypadám v pohodě, jen ke konci kdy začnu mluvit o Isabell sjíždím ostatní mrazivým pohledem. |
| |
| Ráno se probudím a rychle si zbalím věci. Snažím se nedívat se ostatním do očí a hlavně se vyhýbat Erin. Přehodím si přes rameno vak a vydám se za skupinou. Držím se vzadu a nedávám o sobě moc vědět. Včerejší noc pro mne byla noční můrou. Brána do temnoty. Stále nenůžu uvěřit tomu jak jsem to mohla udělat? Jak jsem jen mohla? Otázky mi víří hlavou. Po očku se podívám na Erin a píchne mne u srdce. Pootočím hlavu k Astře a smutně pohlédnu na jeji korunku. Byly tři.. nyní jsou dvě.... Ale oni přijdou znovu. Stále tu jsou. Jen čekají... Nesmím dát na sobě nic znát. pomyslím si a stisknu dlan v pěst. Zhluboka se na dechnu a vydechnu. Když procházíme podruhé kole stejného místa, trochu mě to rozruší. Vypadá to, že i Atsra je lehce nervózní z nenalezení cesty. Když dojdeme konečně na vyprahlou a spálenou pustinu, zastavíme se. Podívám se na ostatní a vidím v jejich tvářích smutek a vztek. Chut po pomstě. Takže oni to tu znají....Alt a Eradia kouknu se po těch dvou a ucouvnu před Eradiím pohledem. To co se tu stalo musleo být otřesné. Jak to tu asi vypadalo předtím? Lesy, louka.... zauvažuji a když uslyším Astru otočím se k ní. Stále se dívám spíše do země než po ostatních. Nedokážu se jim podívat do očí. Možná by bylo lepší, kdybych to nikdy nezjistila.. postesknu si, ale hned senapomenu a soustředím se na to co říká Astra. Hned se mi v hlavě ozve mašlenka či spíše plán. Využít je a dostat nás dovnitř všechny ale jak? Copak mi uvěří? Vždyt nevěřím ani já sobě? Vždyt Enchirov byl nejistý už před tím a když mu náhle přijmu jeho nabídku, tak blízko nekromantova sídla, myslím, že bude něco tušit.. Co když to nedokážu? Ne.. pokčkám na návrhy ostatních. rozhodnu se a poslouchám mluvící Erin. Zamračím se na ni lehce a otočím svou hlavu k Altovi. Jeho plán je dobrý, avška trochu příliš nejistý. Nemůžeme tam vrthnout a čekat překvapený pohled z jejich strany. Musíme udělat něco co nečekají. Chvíli je ticho a pak znovu promluví Astra. Když mluví o ostaních návrzích dívám se po očku po skupině, ale jakmile se stočí řeč na mne ihned sklopím zrak a kousnu se do jazyka. Cítím na sobě pohledy jiných, ale hlavu nezvedám. jen lehce přikývnu Astře a pak se k ní nakloním. Nadechnu se a potichu promluvím. Souhlasím. Ale má to jeden háček, no možná více. Pokud vás tam já, Enchirov a jeho desetičlenná skupina odvede, není již cesty zpět. Oni mne budou podezdřívat Astro a ne, že ne. Náhlý návrat... Budou chtít vysvětlaní. Budou to chtít dokázat.... Nevím jestli to dokážu. Jestli je dokážu přesvědčit, že jsem.... že jsem byla... hledám vhodné slovo a pak si jen povzdechnu. No prostě nevím, jestli mi budou věřit natolik, aby mne vpustili dovnitř. Kdybychom se tam dostali, je tam další věc Ihned nás rozdělí. To znamená, že utéct jim budeme muset přímo za branou. Hned jakmile se dostaneme dovnitř. A ještě k těm stvůrám. Když se dostaneme do věžě, tedy pokud tam nekromant je, stvůry nás možná už ven nepustí. Možná, že jsou pod vládou nekromant, ale když jim jejich myls rozvážeme, stále jsem pro ně nepřítelem.. potravou... Pro Enchirova taky... domluvím a stáel se dívám na Astru. Vím že na mne ted ostatní musí civět a naprosto netušit o čem to mluvím, ale já se stále dívám na Astru. Jsem Isabella Liamessette. A tak to už navždy zůstane Astro. pomyslím si a vím, že Astra tuto myšlenku slyší. Otočím svou hlavu dolů a náhle na mne spadne všechen strach. Z toho aby mne ostatní nyní bralizpět takovou jaká jsem. Abych znovu nebyla sama. Abych zůstala Isabellou. Stále se dívám do země a čekám napjatě se strachem v očích čekám, co na to ostaní řeknou. |
| |
| Vyslechnul jsem, Eradii, Astru I Isabell. A potom, co na chvíly zavládlo ticho, rozhodl jsem se nadnést věci, které mi po ostatních řečích vyvstaly na mysl. Otočím se na Eradii a zpříma se podívám s klidnou tváří "Domnívám se , že odhalit Necromanta bude to nejmenší. Takhle magicky silná potvora by si pro ty, kteří vycítí magii mohla na sebe pověsit cedulku " Tady to jsem já a krom toho myslím, že nebude předpokládat, ž by ho nekdo mohl přemoci tam. Možná je samozžejmě všechno. Chvíly se odmlčím, otočím se na Astru. "Ano, myslel jsem si, že tenhle návrh právě kvůli tomu nebude možný, ale doufal jsem, že ty budeš schopná ho alespoň zaměstnat." na chvilinku se odmlčím "To že bude sídlit v nějaké věži je podle mě dobrá zpráva. DO věže vede jen jedna cesta, tím horší samozřejmě možná bude se tam dostat, pokud léčka nevyjde, ale věž s jednou přístupovou cestou se brání nejlépe. Nevíme co budeme moci čekat. "Tvůj návrh mi nebyl jasný až dokud nepromluvila Isabell" otočím se Isabell a podívám se na ní takovým mírně zkoumavým pohledem a při tom s úsměvem. "Chápu tvé obavy nám něco takového říci a chápu i strach, který vše prochází, ale teď si tady mezi náma. A všichni stojíme při všech, bezohledu na to co bylo, protože nás teď zajímá co je a co bude." Podívám se opět po ostatních. "Myslím, že o plánu je rozhodnuto. Skupiny jsou taky dány... Po mé řeči opět čekám na další přípomínky. U mnoha lidí jsou cítit stále veliké pochybnosti. Strach z nepřítele je chytrý tah, ale nesmí se nás zmocnit. Naše síla je v jednotě. Zítra všichni musíme opustit tuto planinku ne beze strachu, to by bylo holé šílenství, ale s pevnou myslí. Vždycky se něco může stát a stane. ALe když budeme pohromadě, tak máme sílu. Vše oběd rozebírám v mysli a přemýšlín nad jednotlivýma možnostma. Je až trochu zarážející můj poslední postoj od události s Astrou a mojí smrtí. Jako bych neměl strach. Mám pevné oči, ale klidné. Po dlouhém pozorování to vypadá, jako bych něco držel v sobě, uvnitř sebe. Vlastně to vypadá, jako bych všechno zadržoval, ale možná taky ne. |
| |
| Mírně se usměji na Isabell. "Doufám že ti můžu věřit. Svážeš nás ty, takový uzly použij abychom je trhnutím uvolnili a svaž nás do řady a nesvazuj nohy. Co řekneš upírům. Myslím že by dost dobře pomohlo, kdyby jsi jim řekla že se nekromant postavil temnému pánovi a že teď musí zemřít jak přijdeme do pevnosti, tak nás osvobodí. Doufám že ti to zbaští. Pokud ne, budu vzhůru a možná je porazíme, ale jsou věrni temnotě, ne nekromantovi, alespoň doufám. První hlídku bude mít Erin a Eradia, pak já a Alt a nakonec ty a řekneš upírům svůj plán. Doufám že to vyjde." S těmi slovy se uložím a jdu spát. Doufaje že po své hlídce budu dost v pořádku abych byla co platná. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| Mírně zvednu hlavu na Alta a a kývnu. Rozhodnu se jít si lehnout, když v tom uslyším Astru. Otočím se a podívám se na ni. Poslouchám instrukce a v ruce svírám lano, které jsem před chvíli vytáhla z vaku. Přikývnu Astře na srozuměnou a zhluboka se nadechnu. Posadím se na přikrývku a podívám se po ostatních, jak si poamlu lehají na svá místa. Pokud to zkazím dnes, nezkazím už to nikdy. Musí to vyjít. Cítím přítomnost Enchirova. brzy přijde. Blíží se noc a oni přicházejí. Podívám se na usínající Astru a kousnu se do rtu. Vzpomenu si znovu na křik bezmocné dívky, tiše vzlykající, když jsem ji odváděla pryč. Pak menší rána na tvář a ona ztichla. Ten zamtek v jejich oích. Zamtek a stracg. Míšící se s naprostou nanávistí a obavami o sestry. Zavřu taději rychle oči a utáhnu provaz kolem své ruky. Povolím sevření a lehnu si. Přikryji se a provazy schovám pod deku, tak aby nebyly vidět. |
| |
| Poté co se vystřídali hlídky a poslední hlídka vzbudila Isabell přišel Enchirov se svými upíry. Jediný kdo odolal jeho spánku je Astra. Její stav po poslední hlídce se zdá lepší než předtím, přesto má trochu kalné oči, kterými pozoruje jak Enchirov vkročil do tábořiště. "Má paní, žádala jste si naší přítomnosti?" |
| |
| Ze spánku mne probudilo lehké trhnutí. Otevřu oči a pokynu Altovi a Astře, aby si lehli. Poté vstanu a rozhédnu se po tábořišti a spících kolem. Nesmím otálet. Čas běží. rychle se sehnu pro lano a začnu jednat. Začnu všechny svazovat. Nejdříve Eradii. Poamlu se k ní s provazem v ruce přiblížím a sehnu se. Přes veškeré úsilí mi z oka zteče jedna slza. Rychel ji setřu a nedovolím si myslet na minulost. Nejsem lovec. Nejsem. Dělám to pro dobro Lornu. jen je dostávám dovnitř. Nic mne neovládne. Jsem Isabella Liamessette. opakuji si stále dokola a udělám uzel na lanu, kolem Eradiiných zápěstích. Pak se sehnu k Erin. Nedovolím si se podívat na její obličej. Když jo svazuji ruce, mírně se třesu a v hlavě znovu vidím ji tak podobný obličej bránící se dívky. Rychle se přesunu k Altovi a svážu mu zápěstí. Kousnu se do rtu a otočím se k Astře. Nadechnu se a skloním se k ní. Když dokončím i uzel na jejích rukách, musím se posadit. Než přijde Enchirov, musím se uklidnit. Podívám se do temnoty přede mnou a náhle ucítím nepříjemný pocit. otočím se a uvidím Enchirova. Ano. Děkuji, že jste přišli. Má práce je dokončena, jak vidíš. Avšak to není důvod, proč jsem vás volala. Astra i její sestra se dostanou k temnému pánovi, a jako přídavek mám jetše tadytoho elfa ukážu na Alta A elfku. Jistě budou nějakým způsobem využiti. Vědí příliš mnoho. ukážu na Eradii a apk se znovu nadechnu. Ale zpět k našemu problému. Volala jsem vás, protože chci pomoct. Nekromant se posatvil proti našemu temnému pánovi. Za tuto drzost musí být potrestán. Jsem si jista, že mi budete nápomocni. Taková drzost se neodpouští, není-liž pravda? zeptám se a nadzevdnu jedno obočí. Celou dobu mluvím mrazivě a chladně. jako předtím, když jsem lovila. Takže pomůžete mi pomstít se nekromantovi? |
| |
| Enchirov se trochu tvrdě dívá na spící a pak stočí pohled k Isabell. "Nekromanttvrdil že činí kroky z vůle pána, jen my a několik dalších jsme byli schopni přemýšlet o jeho činech. Pokud je tomu tak, pak dofám že se nám podaří proti němu postavit. Není tady více spojenců, nekromant má svoje věrné ve věži a i proti nim se dá těžko postavit. Ale dobrá, půjdem do věže a ty tam přijdi s těmi tady. vyčistíme cestu do věže a dál je to jen na nich. Těžko jim vysvětlš jak jsi přišla k družině upírů. Dobrá vzbuď je za chvíli a vyražte. Cesta bude volná." |
| |
| Podívám se na Enchirova a přikývnu. Ani si nemusím hlídat svůj výraz. Jakoby to bylo normální a naprosto běžné, to co nyní dělám. Lehce se mu pokloním a poděkuju mu. Děkuji. otočím se a dojdu k ostatním. Podívám se po nich. Všichni přesvědčiví... Přejedu je jednotlivě pohledem. Zvednu se a rychle dojdu k Astře a rozvážu ji ruce. Dokázala jsem to Astro! myslím si a vím, že mne slyší. Pak přiskočím k Erin a Eradii, rozvážu je a probudím. Nakonec dojdu k Altovi, probudím ho a rozvážu. Urychleně si zbalím věci a podívám se na ostatní. Musíme co nejrychleji vyrazit. Enchirov a jeho družina šli napřed a celá cesta až do věže by měla byýt volná, ale pak je tu už jen na nás. promluvím k nim a pak se skloním ke svému vaku. Astro. Nejsem si jista, jestli uvěřili mé lži, ale myslím, že si jistě kolem nás rozmístili nějaké hlídky. Nemluvte o ničem, co by je mohlo o jejich doměnkách podpořit. Oni mají velmi, velmi dobrý sluch. Jen nevím co budeme dělat až se dostaneme do věžě... pomyslím si a doufám, že mne Astra slyšela. Pak se zvednu od šněrování vaku a podívám se na ni, abych se ujistila, že mne slyšela. |
| |
| Přímo do hlavy všem pronikájí moje slova. Vyrazíme, jako že jdeme zabít nekromanta, upíři nám vyčistili cetu ve věži je to na nás, nemluvte o tom že o nich víte ani o ničem podobném." Pojďme musíme skoncovat s tím prevítem." Zvednu se a obeču se do zbroje, zlehka pohladím korunku, ale její světlo se nerozsvěcuje. Pak vykročím k věži. meč a štít v rukách. "Držte se pohromadě.." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Šel jsi z dobrými lidmi pod temnotou a z nich možná někdo unikl, ale jiní již běhají pod mocí nekromanta. |
| |
| Nádhera,prostě nádhera,Lépe to už nešlo udělat.Isabellini "přátelé" nás vypátrali a svázali.Kromě Isabelly zároveň.Aspoň takhle nám to nějak vyprávěla.Byli to upíři a když se dozvěděli,že Nekromant přestal sloužit Temnému pánovi a nedbá jeho příkazů,okamžitě nás opustili a šli vyčisti věž,kde sídlil nekromant.Možná trochu budeme mít šanci.Každopádn,já jsem se už se svým osudem smířila a udělala si jedno heslo:,,Bud zvítězíme NEBO zemřeme!" Astra nás vedla doTemnoty.Držela štít a meč.Můj meč chladně zářil.Byla na něm černá,zaschlá krev příšer.Safra,pomyslela jsem si a utřela si čepel o hadřík.Pak jsme pokračovali dále.Nastává poslední dějství.Pokud zvítězíme,náš boj o Lorn bude stále pokračovat.Navždy! |
| |
| Po poradě a prodiskutování ještě nějakých drobností nnašeho plánu se vydáme na odpočinek a hlídky, ty se všechny prostřídají a všechno, proběhne tak, jak má. Alespoň na oko. Nikdy nemůžem vědět, co všechno druhá strana ví nebo tuší, proto musíme být co nejopatrnější a být připraveni na všechno, ale zatím to vypadá dobře. Poslední chvíle jsem trávil odpočinkem a soustředěním své mysli. Je vydán pokyn k odchodu, všechno zbalíme a držíme se pohromadě. Ja svírám svoji hůl, rázným krokem postupuju dál, ale přitom se každej krok snažím co nejví ce zklidnit svoji mysl a nechat proplouvat energii, protože dobře vím, že brzy ji bude potřeba. Došli jsme až sem a dojdeme mnohem dál. Cítím svoji vlastní energii a sílu a to mi dodává odvahu. Rozhlédnu se po ostatních se starostlivým pohledem a v duchu si říkám, že nesmím dopustit, aby se někomu stalo. zvládneme to... |
| |
| Jdete k věži po cestě jsou zbytky nemrtvých kostlivců a chodících mrtvých. Když dorazíte k vchodu do věže jsou tam rozdrcené dvě sochy. První do věže vkročila Astra rozhlédla se a poslela Erin, Isabell a Eredii vpravo chodbou a spolu s Altem se vydali vlevo. |
| |
| Přijmu bez jakékoliv odezvy plán, který vymysleli a jakmile pomine má hlídka ulehnu a skoro okamžitě usnu. Avšak ani tak se mi nepodaří pořádně si odpočinout. Když se probudím a zjistím, že tu ty potvroy byli, není mi to zrovna příjemné. Je mi jasné, že kolem nás budou rozestavěné hlídky a jen se mi to potvrdí, když se mi v hlavě ozve Astřin hlas. S lehkým povzdechem vztanu a vydám se na cestu. Doteď jsem si nevšímala pohledů od Isabell, ale nyní se mi to začalo vracet. Co se jenom stalo? Nechápavě zakroutím hlavou ve snaze vyprázdnit si mysl. Jdu samozřejmě jako poslední. Každou chvíli se otáčím. Vím, že tam někde ty stvůry jsou. Když se ocitneme u věže trochu si dodechnu. Vím že tu na nás čeká asi nejtěžší úkol, ale alespoň tady můžou útočit pouze zepředu a nebo také ze zadu. ne ze všech stran kolem mě. Když mě má sestra pošle společně s Eradii a Isabell vpravo není mi to zrovna nejmilejší,a le poslechnu ji. Tentokráte jdu však první. Tiše kráčím zbrań připravenou, kdyby někdo zaútočil. Je mi jasné, že mím úkolem je chránit ostatní, aby mohli dokončit úkol. |
| |
| Vydáme se společně do věže. Stále citím kolem sebe strach a nedůvěřivost toho všeho. Přecházím zbytky stvůr a bezhlavých kostlivců a z toho všeho mi běhá mráz po zádech. Připomíná mi to mou minulost. Tehdy jsme to bývala já, kdo číhal ze zálohy. Rychle zatřesu hlavou ve snaze vyhnat tu myšlenku z hlavy. Příliš moc se zaobírám sebe samou a zapomínám na to, že ostatním tu ted hrozí nebezpečí. Musím se soustředit. napomenu se. Po vrkočení do věže jsme se rozdělili já, Erin a Eradia. Jdu uprostřed a meč mám jž pevně připravený v rukou. Znovu si prohmatám ruce, aby mi neztuhly a dál sleduji každý pohyb Erin přede mnou. Za mnou se plíží Eradia. Cítím, že jsme blízko. Ale stále mě trápí myšlenka, co bude potom? Co se stane pak a ž dorazíme do věžě. A jestli tam nekromant vůbec bude. Enchirov, příliš ryche skočil na mou lež. A navíc.. Že by tlupa deseti upírů porazila, všechny tyhle mrtvolky? zamylsím se a podívám se k jednomu z mrtvých kostlivců blíže. Trochu nedůvěřivě ho prozkoumám, zda-li je opravdu mrtvý. Nakonec do něj kopnu špičkou boty a namířím na něj svůj meč. |
| |
| Proč já pomyslím si. celý život se snažím bojovat proti zlu a teď se mám stát služebníkem zla??? Tak to ne musím se odtud nějak dostat. |
| |
| Jdeme pořád dál, taky jako ostatní pozoruju a cítím nějakou nekalost. Nezdá se mi to, že je to tak jednoduché, svoji hůl svírám a vím, že to brzy přijde, možná nás taky jenom zkouší. Každoipáně musím epostupovat. Astra vydala pokyn na rozdělení. Já jdu sní a Isabel, Eradia a Erin jdou jako druhá skupina. Zatím všechno vypadá dobře. Uvidíme... |
| |
| Družina třech Jdete chodbou, která se neustále stáčí níže do podzemí. Když dfojdete k malým dveřím bytelně okovaným. Isabell svítí lucernou na reliéfy na dveřích ze kterých tak trochu běhá mráz po zádech. |
| |
| Alt a Astra Chodba kterou jdete se neustále stáčí nnahoru. po pravé straně máte dveře, za kterými je harampádí, mučící nástroje a další nástroje nekromanta k provozování temné magie. Nikde ale není nikdo. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| Zastavíms e a chvíli tiše poslouchám. Vrhnu rychlý pohled na ostatní. Tak možná je už neuvidím. S lehkým povzdechem se pokusím dveře otevřít. |
| |
| Družina tří Erin otevřela dveře. Díváte se do kobek. Je tam chodba a po jejich stranách jsou zamřížované cely. V chodbě uprostřed jsou dva kostlivci. Kteří když vás uviděli vrhli se na vás. |
| |
| Neváhám a jejichútok oplatím protiútokem. Vrhnu se se vší silou na ně,a by ostatní měli čas se vzpamatvovat a popřípadě přidat. |
| |
| Družina tří Vrhli jste se na kostlivce a tvrdě je rozdrtili. stojíte v chodbě pět metrů od dveří když se otevřou dveře cel, ze kterých začnou vylézat nejroztodivnější služebníci temnoty. Za vašimi zády se zhmotnil ďábel, nejvyšší služebník zla Hellfair. Jeho tělo je pokryté plameny. V každé ruce drží zbraň v levé ohnivý bič a v pravé cep. Jeho hlas vás naplní děsem. "Odhoďte ty párátka. Není pro vás už jiná cesta než do temnoty." Pak švihne bičem a rozdrtí Erin meč v rukou. Ze stran k vám přistupují desítky nemrtvých. Stojí na tři metry od vás. |
| |
| Viděšeně se rozhlížím a moc dobře vím, že teď nic nezmůžu. Ten pocit beznaděje mě drtí. Nedokážu nic udělat a tak se vrhnu s holíma rukama na nejbližší nestvůru. |
| |
| Erin dopadla tvrdě do země a nestvůry ji přitlačily a podržely u země. Hellfair se zasmál. "Jak bláhové, stejně dopadnou i vaši kammarádíčkové co šli nahoru do věže, akorád s tím že na tu zatracenou paladinku čeká něco víc." |
| |
| Zamračím se. "Stejně je nedostanete." Zamračím se na Hellfaira. "Ty sám si na ni nikdy neměl, tak si tu nelži." Nahodím drzý úšklebek. Astro! Pozor, sakra musíme je nějak varovat. |
| |
| Vrnu se dolů a Alta beru sebou. "Myslím že tady něco setsakra nehraje." Běžíme dolů a míjíme místo kde jsme se rozdělili. Stále klesáme zdá se nekonečnou chodbou, když dorazíme ke dveřím. Hned jak se nám naskytne pohled, vidíme záda Hellfaira. Bezmyšlenkovitě se na něj vrhnu, třebaže je třikrát větší než já. Tnu jej do nohy a pak zespodu do třísel a sekám a sekám. |
| |
| Postupujeme dálepo točících schodech. Nikdenikdo. To je špatné,to je velmi špatné,Astra bystří na všechny strany a vidím s jakou siloe se pevně drží meče. Ijá svoji hůl pevně tisknu. Cítímkolem sebe tolik špatnéenergie,i přesto se pořád snažím soustředit,moc dobře vím, že brzymé energie bude velmi zapotřebí. Astra navrhuje, že bychom se měli připojit ke zbytku. "Ano,máš pravdu,tohleje přece úplnej nesmysl." V tu chvílymi začne docházet, že kdyby se tu stala vzpoura,tak by tady bud zuril boj nebo by bylo poznat, že tady byl. A Necromant by otom určitě věděl. Necromantův brloh vždy hlídá spousta přisluhovačů.... Otočím se na Astru a šeptnu: "Je to past!" Pevněji sevřu hůl a jsdem připraven,co se stane. |
| |
| Družina tří Vidíte jak se Hellfair zachvěl a pokusil se otočit. Padl k zemi a jeho plamené tělo začalo pomalu uhasínat. Když mu meč odsekl hlavu, všimli jste si Astry a za ní Alta. Nemrtví se na vás vrhli. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Jakmile se prosekám Hellfairem vrhnu se k nemrtvím kteří drží Erin a rozsekám je na kousíčky. Ještě předtím odhodím štít, bojuji jako šílená a nehledím napravo na levo... (hoďte si 2k10 a popište činost kterou chcete provést. Hodně štěstí.) |
| |
| Astra se vrhá dolu a bere mě sebou,míjímemísto,kde jsme se rozdělili. Astra do razí až k obrovskému ohnivému stvoření, respektive k jeho zádům,poznávám hoto je hellfire, a hned na něj zaútočí. Přesněmířené rány ho skolí. Kryju Astru,kdyby něco ještě přiběhlo a hlídám okolí.Je vidět,že Astřin boj je nyní velmi citově a emočnš hnaný.Emoce,zdroj naší největší síly a přitom nejvěší radosti... |
| |
| MH:já nic nezmůžu, nemám zbraň a navíc mě držej ty mrchy:-( |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| Chladnokrevně vraždím vše v okolí, občas se jim podaří proniknout mi na tělo, ale jsem rozzuřená tak že sekám a sekám, co se mi postaví do cesty umírá. Na mém těle přibývají šrámy a moje oblečení po chvíli vlaje v cancourech kolem mě, kdybych na sobě neměla zbroj, zřejmě bych byla už nahá. |
| |
| Když Astra zkolí toho Hellfira,najednou vidím,jak Erin,Issabel a Eradia jsou v rukách těch otporných nemrtvých. Erin,jepřitlačená k zemi. Astra ani na chvilinku neváhá a vrhá se proti potvorám, který drží Erin, namístě je rozcupuje,ostatní se přidávají doboje a snaží se potvory cupovat jednu za druhou. Jetoveliká převaha. Astra bojuje úplně bezmyšlenkovitě. Jejako Bersekr. Jakmile vidím, že jsou mí přátelé vohrožení života. V tu chvíli mě pohlcuje obreovský hněv. Vidím přesilu a spousty různých potvor. Hledám ty největší a hlavně ty,které nejvíce ohrožují ostatní a s obrovskou razancí a energii ponich metám jednu ohnivou kouli zadruhou. Úplněmě plní energie, formulekteré pronáším se mohutným hlasem rozléhají po místnosti. Mé oči žhnou a pomalu to vypadá, že i má hůl jako by planula. Oheň mi dodává sílu a energii... V případě potřeby jsem připraven vrhnout se doboje s holí a přesněmířenými oblouky s holí zasáhnout co nejvíce krků najedenou. A pokud to bude nevyhnutelně nutné. Půjdu za hranicimožné energie, abych posílilkouzlo, kdyby se tam náhodou hodlaloběvit ještě nějakej parchant neohnivé poctaty. Propřátele jsem připraven udělat všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Postupujeme dále. Držím lucernu před sebou v levé ruce a v pravé ruce svírám meč. Posvítím lucernou na jeden z reliéfů a v tom se za námi ozve rána a vyrojí se z ní chumel příšer všehodruhu. Lucernu rychle položím a meč stisknu oběma rukama. Přikrčím se a počkám, až si přijdou blíž a pak se do nich pustím společně s Erin a Eradii. Náhle se objeví na scéně obrovská stvůra pekel. Erin se do ní pustí, ale to už se objeví Alt a Astra. Když Hellfair padne, nemrtví se na nás vrhnou jako kobylky. Začnu kolem sebe sekat mečem, ale bojím se, že to nemá cenu. Je jich moc. Nezvládnu to... probleskne mi hlavou myšlenka abezmocně zaúpím. Když shodím jednoho z nich, náhle ve mě splane nový hněv. Tak těmhle mrchám já jsem sloužila? Tak to ne! zavrčím a vrhnu se na houfec kolem mne. Uskočím rychle před jedním útokem a rychle bodnu vpřed a znovu rychle úskok. Otočka. Periferním pohledem se podívám po ostatních a znovu rychle uskočím a seknu do obou stran. |
| |
| Altherius a Isabel se probíjí obezřetně řadami nemrtvých. Eradia se bezhlavě vrhá na nejbližší stvůry a kryje Isabel. Altherius se snaží krýt Astru ale ta je nebezpečná pro všechny a tak stojí u Erin, která střílí stříbrné šípy po nemrtvých. Řež je to hrozná, zástupy nemrtvých takřka neberou konce a všem je jasné že tento boj nemohou již dlouho vydržet, když se ozve dunivá rána a odnikud se zhmotní bílý jednorožec, shodou okolností z místa kde Astra odhodila štít s vyobrazením právě takového jednorožce. Světlo tohoto bájného koně zaplaví kobky a nemrtví padají k zemi. Právě v tom okamžiku se cosi vrhlo na Isabel a zasadilo jí bolestivou ránu do žeber. Eradia toho tvora přepůlila a pak zachytila padající Isabell. Z jejíh žeber teče rudá krev a vpíjí se do slámy. Její oči začínají rychle ztrácet jiskru a Isabell se propadla do bezvědomí. Astra bezmyšlenkovitě seká do nemrtvých, když zjistí že již žádný nestojí otočí se. Její světlo opět plane. Když její pohled dopadne na jednorožce padne na kolena a hlavou se dotkne země. Z jejích úst vychází tichá slova. "Elen si lumen Aislinn, vita Aislinn." Altherius je vyčerpán bojem. Jeho magie je vyčerpána a hůl pokrytá černou rosolovitou krví nemrtvých. Když se podívá na Erin vidí jak má šrámy na krku i na těle jak ji drželi nemrtví. Eradia je nezraněna, jen její meč je špinavější než jindy. Jednorožec pomalu prochází mezi mrtvolami až přijde k Astře. Jde vidět jak se Astra choulí při rozhovoru který mezi nimi prochází. Pak jednorožec zmizí a jediné co osvětluje kobky je Astřino světlo a oheň z rozbité lucerny, který pomalu sežírá slámu na podlaze. Když se Astra dostane k ohni jediným mávnutím ruky jej zahasí. Její oči jsou naplněny černotou noci a svitem hvězd. Její pohled se nedá opětovat. Pomalu prochází mezi nemrtvými až přijde ke zraněné Isabell. Lehce nad ní přejede rukou a ona se okamžitě zvedne ze země bez jediného zranění. Pak přistoupí k Erin a i její jizvy zmizí. lehce se dotkne Altova čela a jeho magie je opět zpět. Znovu přistoupí k Erin a odnikud jí podá meč, stejný jako má za pasem, jen o poznání kratší a tenší. Pak vztáhne ruku dál do chodby a mříže jedné cely se rozletí. Pak se ozve její až nepřirozený hlas a nutí vás padnout k zemi a schovat hlavu do dlaní. !JE NA CASE SKONCOVAT S NEKROMANTEM, ZVEDNETE SE A POJDTE, UZ PRY NA ME CEKA, JEN NETUSI ZE MISTO TE JENZ OCEKAVAL PRIJDE JEJI PANI." Kdo z vás přemýšlel co se stalo, je mu to již teď jasné. Nestojí před vámi Astra, ale bohyně hvězd Aislinn nejsilnější mezi Adar, královna draků Elenmurin, jenž sídlí na nebesích a planou jako hvězdy. Její krok je pozvolný, když kráčí ven z kobek a směřuje nahoru do nekromantova sálu. Ze zadní kobky pomalu vyšel člověk. Sardo, který zde byl jediným živým vězněm. Nemrtví v kobkách se rozpadli v prach, neschopni odolat moci světlo bohyně. |
| |
| Probíjím se dál mezi houfem a dostanu se k naší skupince. Švihnu mečem dopředu a rychle uhnu před ránou ze strany. Do očí mne uhodí světlo. Dezorientovaně vzhlédnu a uvidím jednorožce. Tak krásného, čistého a moudrého podel jeho očí vyzařující inteligencí. Náhle ucítím tupou bolest na hrudi. Bolest se rozbíhá do celého těla. Upustím meč a snažím se přemoct. Kousnu se dortu, ale během vteřiny upadám do bezvědomí. Na víčkách očí cítím ještě světlo, ale pak už neslyším nic. Probere mne dotek Astry a její melodický hlas mluvící nade mnou. Otevřu oči a snažím se rychle vzpamatovat. Ihned si vzpomennu co se stalo posadím se a rukou nahmatám meč. Ale vidím, že to už nebude třeba. Podívám se Astře jen nepatrně do očí, ale to co v nich vidím mě naplní divným pocitem. Pocitem viny. nemohu se tam podívat znovu. Jakoby o mne věděla naprosto všechno. Jakoby jediným pohledem odhalila, vše co má už tak potrhaná a kdysi černá duše skrývá. Ale černý stín v ní zůstal. Cítím se provinile a znovu uslyším hlas té dívky v hlavě. Rychle přivřu oči a stisknu pěsti. Tělem se mi rozlévá ten pocit temna. Upustím meč a křečovitě svírám pěsti. Nemohu se podívat na Astru. Pocit rozlívající se tělem, pocit náhlé potřeby Astře ublížit a zničit ji. Znovu zatnu pěsti. Nesmím se nachat přemoct! Nesmím se dát! Nemsím znovu podlehnout! Nesmím!! kousnu se dortu, abych nevykřikla, ale z úst se mi i přes mé usílí prodere přidušený výkřik. Rychle se snažím dostat se co nejdále od ní. Ale druhá část mého já, dlouho pohřbívaná v mé mysli se bez jakýchkoli problémů dere na povrch. Nemsí zvítězit! To nedovolím! Ne!!! Znovu stisknu pěsti a nechtěně se podívám na Astru. V očích se mísý nenávist a chuť zabíjet a strach a obava přemáhající tu druhou. |
| |
| Střílím jako zběsilá mezi nemrtvý, ale moje snaha není moc opětovaná úspěchem. Úzkost pomalu naplňuje mé tělo i mou mysl. V tom se něco stane. Nechápavě sleduji jednorožce a přestanu i střílet. Nejsem schopná udělat nic. Sleduji Astru i jednorožce... Nehcápavě se rozhlédnu a převezmu do sestry meč a naznačím milý úsměv. Můj pohled nabere ještě více překvapení, když zjistím co je má sestra zač. Neváháma rychle se vydám za ní s novým mečem v ruce a připravená zabíjet... |
| |
| Zabíjim jednu potvoru podruhé,pomalu měobklopuje zuřivost. vrhám jednu ohnivou kouli za druhou a další a další. Snažím se vybírat potvory, které jsou nejvíce nebezpečné a akteré nejvíce ohrožují ostatní. Aikdyž padá jedna potvora za druhou, valí se sem pořád další a další nemrtví. Zdá se, že to nejde zvládnout,už se nemohu soustředit,má energie je pryč. Cítím se sláb,ale veškerámoje zuřivost,která snad poprvé vyvstalav takovémíře na povrch mě žene kupředu. Rozeběhnu se a vší siloumáchnu holí do největší skupiny nemrtvých,která se právěchystala zaútočit z boku.Mířímna krk a přesná ránajich zkolí několik najednou.Bojuju dála dál, ale přestože všichni kosí jednoho za druhým,jsou zraňováni a docházísíly a potvor je více a více.Asi ještě jednou tolik,co jsme zabili. Bojuju úplně s posledních sil,když tu najednou se stane něco zvláštního, najednou cítím obrovský příval energie, která mě velmi posílí, rozhlídnu se co se děje a vidím jednorožce, který míří k Astře. Všechny zbylépotvory v jedné chvíli dopadnou na zem mrtvi. Astra se choulí a klaní před jednorožcem. Taková obrovská síla, to musí být božská bílá magie. Nic jiného se této síle nevyrovná. Jednorožec náhle zmizí, ale Astra vztane a všechny okamžitě vyléčí dotykem, když se jí podívám do oží, je to jako bych se díval do samotného vesmíru. Hned mi vše dojde a s Úctou se pokloním samotné Aislinn. Jedné z nejmocnějších bohyň oplývající tou nejčirejší magií, která se skrývá za samotnými základy hvězd. Když se mě dotkne, cítím,jak se všechna má energie obnoví a má únava je ta tam. Aislinn nás vyzve, abychom jí následovali. Nikdo ani juá se jí neodvažuje pohlédnout do očí, neboť toje jako snažit se uzvednout samotné základy Země.Všichni pokračujem dále... |
| |
| Jdete znovu po schodech vzhůru, když za chvíli schody skončí a je tam jen plošina stáčejíjíse vzhůru. Po chvíli jasně vidíte na zemi krvavé stopy, jak tudy byly taženy těla které nekromnt posléze použil k vytvořní nemrtvých. Když stop neustále přibývá, zřejmě jak byly vytahovány z bočních dveří. Když se začne plošina rozšiřovat, poznáváte že tady zřejmě je vrchol věže. Světlo Astry-Aislinn dopadá na vše okolo. neříká ani slovo, jen pozvolna kráčí, jako někdo kdo má spoustu času. Když dojde na vrchol věže, jde chvíli rovně a pak chytne za kliku dveří. Bez jediného zaváhání vejde do sálu a jde stále dál. Její síla táhne všechny za sebou. Když poslední z vás projde dveřmi s práskotem se zavřou a přepadne přes ně mříž. Z konce sálu uslyšíte hrdelní smích odpudivější než vše co jste doposud slyšeli. "Jak jen bláoví jste tvorečkové. Postavit se mi a v menší síle než posledně. Astro jsi blázen, když spolíháš na pomoc své bezmocné bohyně. Tady pod temnotou vládnu jen já dle přání Damakona." Hrdelní sích se znovu rozezní a vidíte jak odezdí vycházejí bytosti pekel a nemrtví, které jste doposud neviděli. Ani Astra-Aislinn světlo je nezastaví a oni jdou pevně k vám. Do vašich myslí se nalije síla klidu a vy se nedovedete znepokojovat. Stojíte klidně jakoby vám vůbec nevadilo že na vás jdou ty bestie. Z konce sálu k vám přichází ve skupince deset upírů, těch kteří vám měli pomoci. Jejich vůdce Encharov se zasměje a dívá se přímo do očí Isabell. "Ty sis vážně myslela že ti tu povídačku uvěřím? Nevím co se s tebou stalo, ale můžu ti zaručit že se to na mučení dozvím." Pak jeho pohled sklouzne na Astru a chvíli se na ni dívá. "Bojíš se tak moc, že nejsi schopna ani otevřít oči? Já sám tě teď tady zabiju." S těmi slovy se na vás vrhnou upíři a zároveň s nima desítka hellfairů, pětice bytstí jenž by normálně ve vás vyvolali panickou hrůzu, dvacítka Hellspontů a patnáct upírů plus Encharovi upíři. Když se dostanou na dva metry od vás, zastaví je neviditelná clona a pak se rozhoří světlo Aislinn a tělo Astry otevře oči. Všichni až na pekelníky jsou v ten okamžik proměnění v prach a pak začnou padat pekelníci. Vidíte jak Astra-Aislinn vybruslila z ochrané clony a začala rozsekávat prvně hellsponty a pak, jako by vyrostla. Najednou je dvakrát tak velká a jde na ní poznat všechny rysy prvních. Tne tak rychle, že její síle nikdo nemůže odolat. Po chvíli je kolem vás čisto. Astra se znovu zmenší a tentokrát nejistým krokem jde dál do sálu. Clona kolem vás zmizela a vy vidíte jak přichází ke křeslu, ve kterém sedí muž z Anadar, prvních lidí, kteří mají příbytky daleko na severu. Astra se před ním zastaví a tentokrát jejím hlasem promluví. "Příliš jsi se spoléhal na služebníky. Nemáš ani trochu síly, kterou by ses nám mohl postavit. Jsi jenom loutka co tvoří loutky. Teď mi Tarabote pověz jaká moc je ti dána k oživení nemrtvých." Astřino světlo zesílí a Tarabot si zastíní oči. V další chvíli se hroutí pod trůnem a vzliká jako malé dítě. Do jeho mysli právě vstoupila moc paladina. Když se konečně dostane ke slovům je roztřesený jako osika. To Damakon před stovkami let zajal Conora učitele, prvního nesmrtelného. Dělal s ním tak dlouho pokusy až zjistil že na nesmrtelnosti není nic a dá se vložit i do mrtvých těl, jen jde o postup. Skrze uvězněného nesmrtelného a skrze rituály a obřady povstane mrtvý. Podle jeho síly za žiota a stupně rozkladu se z něj stane buď to, nebo ono. To umění je prosté, když jej vykonává nesmrtelný." Pak se opět zhroutí k zemi. Astra se na něj usměje. "Skrze Aislinn odpouštím ti, pozvedni hlavu z prachu ať můžeš odejít důstojně. Když Talbot pozvedne hlavu, Astra mu ji jediným sekem odetne. Je vidět že jej to docela překvapilo. Než hlava dopadne na zem, naberou Alta a Isabell proudy energie. Talbot byl mocným nesmrtelným jeho energie, která mu dávala věčný život teď prýští do dvou z vás a oni vysí ve vzduchu a přitisklí ke zdem sálu. Když proud síly skončí. Sotva se dovedou zvednout. Naplněni sílou a přesto oslabeni její velikostí. Astra se posadí do trůnu nekromanta a unaveně položí bradu na prsa. |
| |
| V mysli i těle mi roste strach, ale i přesto kráčím za sovu sestrou. Hned jak vstoupíme do sálu a přes dveře spadne mříž, nedokážu se ubránit a vyděšeně sleduji dění okolo. Mohla jsem to tušit. Upírům a těmhle bytostem se nikdy nedá věřit. Chytím pevněji meč a i přes veškerý strach očekávám útok. V tom se stane něco zvláštního. Strach mne pomalu opouští a mou mysl naplňuje klid. Nechápu to, ale poddám se tomu pocitu.Ani nevnímám slova a hloupý smích ze strany nekromanta…. V tom na nás všechny stvůry zaútočí, aniž bych stihla něco udělat a Astra všechny pobije. Nemůžu tomu uvěřit a tak jen stojím a vše udiveně sleduji. Špička meče zamíří dolů. Astra se vydá blíže k nekromantovi a vůbec mi nepřijde líto jeho. Když ho konečně Astra zabije, všechny nervozita za poslední dny ze mě spadne. Veškerý strach a já si připadám jako po dlouhé koupeli. Nejméně o sto mincí lehčí. Teprve teď si všimnu Altha a Isabelly. Nevím co se to děje, ale nedokážu nic udělat… |
| |
| Stoupám po schodišti. Cítím se opravdu silný a přitom klidný. Tělem mi proplouvá čistá energie, která mi byla darována Aislinn. Moc Adar přináší tu nejsilnější a nejčistčí energii. Najednou schodištěkončí a mi vztupujeme do nějakého sálu. Jakmile vztoupíme, okamžitě se za náma zavřou dveře a zapadne mříž. V tu chvíly zazní horoucí smích nekromanta a na nás se vrhne spousty všemožnejch pekelnejch potvor. A-Aislinn promění část prach a ty se silnější magickou podstatou v mžiku rozseká. Nikdo nemá strach.Moc Adar je s náma. Pouze sleduju dění. Vím, ženemá cenu zde zasahovat. Tato podívaná je pro mě tou největší ctí, kterou jsem kdy mohl zažít. Nakonec sluduju Aislinnu štědrost, když odpouští Talbotrovi. Ale byl zkažen. Nyní ho čeká jiná cesta. Aislinn mu setne hlavu a v tom se stane neco velikeho. Najednou mě zasáhne obrovský výboj energie a cítím, jak se ve mě všechno rozpaluje, jako by mě zachvátil oheň života. Proud mě pozvednul do vzduchu a potommrštil na zeď, ale jako by zeď byla měkká, nic nebylo cítí,je ta obrovská moc a síla, která domě vplouvá. Najednou proud skončí a já dopasnu na zem, sotva se postavím na nohy. Jsem vyčerpán, ale přitom cítím, jak má síla vzrostla, na chvilinku je vidět, jhakmi úplně zažhnou oči,potom seč uklidním a dokažu se postavit a trochu i chodit."Je toúžasný, cítím se tak nádherně,silně...." Najewdnou se odmlčím. Pohlédnu na Aslinn jemžikem a pokloním se. "Mnohokrát děkuji Má paní." |
| |
| Dívám se po sálu a jsem trochu zmatená. Moc která do mě vstoupila je ta tam a já jsem slabší než kdykoliv dřív. Světlo mé čelenky plane, ale já jsem vyčerpána. Ztěžka se zvednu a dívám se na své společníky. "Mělibychom odsud vypadnout." řeknu trochu roztřeseným hlasem. "Mám takový pocit že Aislinn s tímto místem ještě neskončila a není radno tady přebívat." Pomaluvykročím ven ze sálu. Dvěře a mříž během chvilky rozsekám a pak se vydám spolu s ostatními ven. Třesou se mi nohy a sotva jdu. V jedné chvíli se chytnu Erin a už se jí až ven nepustím. Když konečně vyjdeme ven, stojí u úpatí věže pětice černých draků, jsou mnohonásobně větší než Drago. Nevšímají si nás a čekají. Když minem jednoho z ních a jsme již za jeho zády, začnou chrlit plameny na věž. Ta chvíli odolává a pak se rozsype na popel. Jdu tak daleko jak jen jsem schopná zpět a pryč odtud. Když konečně už nedokáži dál jít padnu k zemi. klečím a dívám se na společníky. Aislinn mi řekla že toto je její jediná pmoc, kterou nám může poskytnout. Bohové nesmí zasahovat do světa a to že to Aislinn udělala bylo jen kvůli tomu že jsme pod temnotou kam bohové nevidí. Ona sem ale viděla skrze mě. Proto moje čelenka nesvítila, protože se jejím prostřednictvím dívala. Spáteční cesta je jen na nás. Nemrtví jak jsem pochopila budou žít stále, ale bez rozkazů svého pána." |
| |
| Boj,boj,boj.Nic jiného neděláme.Ale co by se jiného od nás očekávalo,když jsme dobrodruzi.Trvalo to několik hodin,co jsme se probojovali pod Temnou věž.Nejhorší bylo zranění Issabelly,když jsem ji držela v rukou a dívala se jak umírá.Naštěstí vše zahránil jistý jednorožec,nebo co to bylo.Jedno je ale jisté.Nic jiného jsem nikdy neviděla,něco tak krásného.Dodalo nám to všem odvahy.Došlo i na zradu Enchirova,museli jsme se s nimi utkat. Nyní stojíme pod Temnou věží,sotva lezeme.Pohlédnu na věž a utřu si pot z čela.Jsme tak oslabení,že snad nekromanta neporazíme.Hmm,jakpak asi vypadá. Vím,že nekromanti jsou od nás odlišní,možná si ani neuvědomíme,že je to nekromant.Mimo jiné si nekromanty představuji jako starého,otrhaného muže,který vypadá jako zeschlá mrtvola.Kamkoliv šlápne,tam vše uschne a hnije.Z myšlenek mě probudila Astra,když oznámila,že nekromant drží zajatce,jistého válečníka.Je čas.... |
| |
| Kousek od nekromantovy věže Astra ulehla a ani se nestarala o to co děláte vy. Co chtěla řekla a když se na ni podíváte, všimnete si že tvrdě spí. Hvězdní draci stále ničí věž. Když už je z ní prach dělají z ní ještě menší prach. Když skončí ulehnou kousek od vás a odpočívají. Stříbrnými oči pozorují ale neustále okolí. Po chvíli se jeden z draků zvedne a přijde až k vám. Jeho pozornost je zaměřená na Astru, ta ale spí. Obrátí se k vám. Jeho hlava je vyšší než výška kohokoliv z vás. "Kdo zastupuje z vás velitelku? Chci si s ním promluvit." Z jeho řeči i tónu vyplívá že není zvyklý mluvit. Jeho oči vás krátce přeměří a pohled se zastáví na Altherisovi. "Co jen přivedlo syna plamene sem dotěchto končin." Pak zaměří na něj svoje oči a Altherisovi se promítne před očima celý jeho život od zničení Doru. "Měl by jsi vyhledat krále ohně. Stále ještě sídlí zde na Varetě v Minas Lu." Pak se stočí pohledem k Isabell a dlouze si ji měří. Nakonec se zadívá na Erin. "S tebou budu hovořit." Pak přivře oči a Erin je najednou neschopna pohybu. Jen její oči se neustále míhají jak pozoruje oči draka. Když opět drak plně otevře oči zdá se spokojen. Klidně se otočí a ulehne k ostatním drakům. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Aislinn posílá pozdrav a omlouvá se za svoje převzetí těla Astry. Nyní ji zastupuješ ty jako druhý nejmocnější z družiny. Meč co ti má paní dala je nejmocnější zbraní jakou může smrtelník dostat dobře ji opatruj. Nyní ti povím co jsem měl rozkazem povědět: Akademie je nedůležitá, musíte obnovit trojici a získat veškerou moc která bude možná. Conor je vězněm Damakona. Musíte jej osvobodit, ale vaše moc není dostatečná. Sežeňte sílu, není ale v množství. Akademie vám může dát návod, ale řešení musíte nalézt vy.... To co jsem ti pověděl je jen pro tebe a tvoji sestru. Jestli uzná za vhodné to pověět dál a jiným je její rozhodnutí. Zustanem zde po dva dny pak odejdem a vy půjdete svojí cestou, buďte připraveni, protože temný pán ví co se tady stalo a nenechá čin bez odezvy. Mimochodem, jedna dobrá zpráva: U Nového Doru jste vyhráli, jen s trochu větším štěstí a za cenu spousty dobrých lidí. Robin splnil poslání a je mimo Varetu. To co se stalo v bitvě bude námětem mnoha slavných příběhů. |
| |
| Dívám se na lidi kolem mě. Sem ještě trochu zmaten někteří se na mne jenom tak podívají ale zatím se mnou nikdo nepromluvil. Cítím velkou žízeň a hlad nejdřív však musím zjistit co jsou zač a hlavně oni mi musí věřit |
| |
| Altherius se zvedl ze svého místa kde seděl a přistoupil k Sardovi. "Zdravím tě. Aislinn tě vytáhla ze žaláře, kdo jsi? Já jsem Altherius, támhle ta spící je Astra a ty tři dámy támhle jsou Erin, Isabell a Eradia." Zdá se že je trochu nesvůj po dračí návštěvě. "Co jsi dělal ve věži a nepotřebuješ něco." Poslední větu jsi slyšel uvnitř své hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jinak se bav jak je libo, ale vyhni se závěrům, než zjistíš co a jak... |
| |
| Cítíte jak kolem obcházejí nemrtví, ale žádný z nich si nedovolí vstoupit do blízosti hvězdných draků. Přeci jenom jsou to nejsilnější draci celého Lornu. Astra spí jak ulehla. Cítíte mírné mravenčení z draků, ale jinak jste rádi jejich přítomnosti. Když už se vám zdá že je tohle nejbezpečnější místo, z temnoty se vyhrne velká skupinka nemrtvých, dříve, než se jim podaří dostat k vám, zvednou se dva draci a rozpráší je. Znovu k vám přistoupí jeden z draků. Dloubne do Astry a ta se okamžitě vzbudí. "Má paní vzkazuje že máte hned vyrazit. Čas se již nachílil." Vidíte jak unavený poled Astry sklouzl k zemi a pak mírně přikývla. |
| |
| Zvednu se a podívám se na ostatní. Mírně se na ně usměju, když sklouznu pohledem na Sarda mírně pozvednu obočí. To je ale věc kterou senehodlám nyní zabývat. Místo toho zavelím. "Musíme co nejrychleji odsud. Draci opouští toto místo a bude tady nepříjemě. Navrhuji abychom se co nejdřív dostali k Novému Doru. Je tam naše armáda a hlavě jsou tam lodě které budeme poteřebovat. Čekají nás tak čtyři dny cesty, možná pět, tak jdem." Můj hlas nedovoluje odpor. Vyrazíme a jdeme směrem k východu, to jde poznat jen podle těch stromů, kterých se zkáza temnoty nedotkla tak moc. Za námi se draci vrhli vzhůru a zmizeli za černotou temnoty. Jdu v čele spolu s Erin. Za námi jde Alt a Sardo a za nimi Isabell a Eradia. Udržuji rychlé tempo, leč ne tak ychlé aby způsobilo rychle únavu. Jediné světlo které máme je moje čeenka, lucerna vzala za své v nekromatově věži. Na kterou si skoro vůbec nejsem schopná vzpomenout a zapomínám co se dělo i pak, Co se tam sakra stalo? A co tam dělali ti draci? Nohy dopadajív nepravidelném rytmu na vyprahlou zemi. Jediné co mi přináší rodost je to že jsme všichni a ještě jeden navíc. Otočím se na Sarda a mírně si jej přeměřím. Myslím že by jsi měl začít povídat kdo jsi a co jsi sakra dělal pod temnotou a hlavně proč ještě žiješ, když jsi byl vězněm, nebo že by spolupracovník nekromanta? Můj hlas se pomalu rozlévá do tvých myšlenek a cítíš sílu jakou využívám telepatii. |
| |
| Tuhle otázku jsem si taky kladl proč tak dlouho počkali než ze mě udělali nekromant řeknu a snažím se udržet tempo Nejsem spolupracovníkem nekromanta musíte mi věřit |
| |
| Otočím se k Sardovi a zastavím. "Vím že nepatříš k nekromantovi, jinak by jsi byl jen prachem na místě kde stávala jeho věž. Co mě zajímá je ale to, proč se člověk vypravil z Eaglova až pod temnotu a proč jsi se nestal nekromantovým přisluhovačem jako všichni jeho zajatci." |
| |
| Na některé z tvých otázek ti nedokážu odpovědět. Vydali jsme se s bratrem a ještě s 5 přáteli hledat poklad bratr byl tolik zaujatý do hledání že jednou v noci utekl a my sme se ho snažili najít. Hledání nás zavedlo až pod temnotu bratra však již zajali a nás nakonec také. Další dny je začali proměňovat v nekromanty bylo mi divné že mě neproměnili ale proč na to ti nejsem schopen odpovědět. řeknu s jistým smutkem v hlase. |
| |
| "Tví přátelé se nestali nekromanty, spíš se přidali k upírům. Ti jsou taky schopni oživovat mrtvé, ale nemají tu sílu, kterou nesmrtelný, aby dokázali probudit hordy, vždy to zaměstná jejich mysl. Nebudu ti to ale tady dlouze vysvětlovat." Otočím se a dál pokračuji na východ. Po nemrtvých jakoby se slehla zem. Vidíme jen zničenou krajinu s mrtvými a hnijícími stromy. Když kráčíme jedním místem, vidíte kopí nabodaná do země a pod nimi jsou díry, jako by se mrtví vyhrabávali ven z hrobů. "Tohle je nekromantova taktika. Probrat ty jenž padli v boji a udělat z nich svoje otroky." Přistoupím k jednomu hrobu a dívám se na kopí. Je pevné a silné, když jej vytáhnu ze země, je vidět jeho hrot, který se zlatostříbřitě leskne. Podám kopí Sardovi. "Tohle je dobrá zbraň, můžeš klidně stát za námi a nemrtvé tímto zabíjet. Je to z kovu a utrilu, pro nemrtvý je to jako jed, když to bodneš do jejich těla. Kolem rány se jim začne rozpadat oživlá tkáň, dobře zasáhnout a je po nich..." Pak se vydáme dál. |
| |
| děkuji ti řeknu a vezmu si kopí |
| |
| Bojujeme se zástupem nemrtvých.Astra je velmi dobrá bojovnice a musím říct,že i mě a ostaním se daří skvěle.Pomalu se dostáváme k věži nekromanta.Kryju Issabel,ale musím vyřídit jednoho kostlivce,co mě zahnal do rohu.Setnu mu hlavu a pak uslyším výkřik...výkřik,který mě mrazí.Při pohledu na to co se stalo,se mi zastaví srdce.Issabel je zasažena nějakým tvorem do boku.Ladně skočím a tvora roseknu na dvě části.Smrdutá krev vydává omračující zápach.Issabel není schopna pohybu,meč ji spadne na zem a z hlasitým řinčením zarachotí.Pustím taky meč a popadnu Issabel,aby nespadla na zem.Z boku se ji řine rudá krev,která mi kape na oděv.Mám na sobě krev svého lidu. Skrz tu bitevní vřavu jsem si nevšimla,že Astra odhodila svůj štít a objevil se na onom místě jednorožec.Nádhera,jednorožce jsem vždy jako malá chtěla spatřit.Škoda,že ho vidím v této smutné chvíli.Jeho oslnivé světlo zabíjí nemrtvé.Když je po všem,slyším Astru mumlat pár slov.Modlí se ke své bohyni Aisllin.Pak ke mně přistoupí,uvědomím si,že mi po tvářích tečou slzy.Issabel je nejspíš mrtva.Astra se ji dotkne a Issabellino zranění je pryč,Jaká úleva.. Brzo je schopna postavit se na nohy. Pomalu jsme šli dál a můj sluch zaznamenal kroky.A,Enchirov,konečně toto trvalo.pomyslím si a naše družina vyčkává,než přijdou.Ale cítím z nich zlobu.Enchirov přistoupí k Issabell.Ha,zradili nás,konečně mám důvod bodnout si do upíra. Vlítnou na nás několik Helfairů.Začíná další boj.Tentokrát mě Helfairové neochromí a tak jednomu setnu hlavu.Pak se na mě vrhá upír a jeho meč silně září.Ucuknu mu a síla jeho meče rozryje půdu,kde jsem dříve stála.,,Neuštřím tě."řekne mi a dáme se do divokého šermu.Už jsem skoro unavená a z nosu mi teče krev,jak me upír kopl.Náhle mě další prudká rána srazí na zem a já upustím meč.,,Než zemřeš,vychutnám si tě."řekne mi upír a dá mi další ránu.Chce se mi zakousnout do krku,ale já chytnu konečně meč a vrazím mu do přímo do čelisti.Meč vyjde jeho týlem a upír se skcí k zemi.S odporem ho odhodím ze sebe a odpočívám. Vidím,že upíry a Helfairy jsme porazili. Jsme u Nekromantovi věže,ale všude kolem je zástup nemrtvých.Dojde k pár konfliktům.Pak ovšem přiletí Stříbrní draci,nejsilnější draci v Lornu.Domlouvají se chvíli s Astrou a pak jdou ničit věž.My zatím odpočíváme,draci se za chvíli vrací.Nemrtví kolem nás chodí,ale neodváží se na nás zaůtočit.Zřejmě kvůli těm drakům.Docela legrace.Usměji se a lehnu si.Nechci ale usnout i když jsem dosti unavená.Aisliin osvobodila elfského zajatce,který k nám přispěchal.Astra nás představila.Mladý elf se jmenuje Sardo,ale Astra má k němu menší podezření,že je nekromantův přisluhovač.Přesvědčuje nás a my mu uvěříme.Hledá svoje přátelé,ale Astra mu oznámí,že jsou nejspíš mrtvý.Nekromantova taktika,pokud ji mohu citovat. Zanedlouho k ní přistoupí drak a říká."Má paní vzkazuje že máte hned vyrazit. Čas se již nachílil." Musíme dorazit do Nového Doru,kde bysme nabrali silnější armádu.Cesta bude trvat hodně dlouho,ale snad tam dojdem.Draci opuští naše stanoviště.Zvednu se z námahou ze země.A zase je to jen na nás. |
| |
| Jste již unavení a tak zastavímte na jednom místě, které je z jedné strany chráněno skálou. Astra unaveně ulehne jen jak se jí podaří rozdělat oheň. Atherius si vzal první hlídku, zdá se docela odpočatý, stejně jako Isabell. Celou cestu jste nenarazili na jediného nemrtvého, zdá se že všichni jsou na okraji lesa, kam je vyslal nekromant, kromě těch, kteří s vámi bojovali ve věži. Když se Isabell vystřídá z Altem a ten ani nestačí ulehnout, objeví se v kole světla vysoká postava. Její černé vlasy spadají na její ramena a je vyšší než kterýkoliv z vás. Přijde blíž a mírně se usměje. "Myslela jsem že jste to vy, měli by jste se zvednout, zrovna tudy projíždíme, jestli jdete do Nového Doru, tak vás můžem vzít." Hlas patří Nagaře, ženě z prvních. Její pohled přejíždí po vašem ležení a mírně se usmívá. "Netušila jsem, že se vrátíte všichni a vás je k tomu ještě víc, podařilo se vám?" Když se seberete a vyjdete, vidíte po chvíli že v kus od vás je několik loučí, karavana z Karaku do Nového Doru, zdá se bezstarostně projíždí pod temnotou. |
| |
| Astra se při slovech NAgary zvedne, jediné, čeho se zdá být schopna je ji přikývnout. |
| |
| Zvednu se i když nevím kdo to je. Kdo to je? zeptám se Altheriuse |
| |
| Altherius se obrátí k Sardovi a trochu překvapeným hlasem poví.:"Nagara je učedníkem akademie, jedna z nejmocnějších na Varetě." |
| |
| Ani nepočkám, až Astra rozdělá oheň a ulehnu. Během okamžiku se propadnu do lehkého, ničím nerušeného spánku. Probere mě až hlas Nagary. Posadím se a trochu nechápavě rozhlížím. Můj nic nechápající a ospalý pohled padne na ženu a vše mi dojde. Postavím se vedle Astry a čekám co se stane. Napůl stále spím, ale již jsem schopna, alespoň trochu vnímat, avšak předešlá řeč Nagary mi unikla. |
| |
| Po další cestě jsme se zastavili u jakési skály. Cesta proběhla celkem v pořádku, až na jednoho nemrtvého, který kolem nás bloudil. Astra podotkla, že je nekromant vyslal k jezeru. U skály jsem si sedla na zem a zamyšleně si položila hlavu na kolena. Issabel získala jako první službu. Ulehla jsem s ostatními na zem, ale ne a ne usnout. Po několika hodinách jsem uslyšela kroky. Mířila k nám černovlasá žena. Astra se s ní dala do řeči. Nic jsem ovšem neslyšela. Jakobych ztratila sluch. Poklepala jsem si na své ucho. ,,Zatracení Helfairové. |
| |
| Po tom, co jsem odpověděl Sardovi na jeho otázku a vyslechl poselství od Nagary jsem se opět zahloubal do myšlenek. Setkání z hvězdným drakem a jeho slova mi pořád zněla v uší. Také mi hlavou prolítla celá minulost během mžiku a v tu chvíly mi některé věci připadali jasnější, ale nohem více nejasností se vynořilo. "V hlavě se mi pořád promítaly jeho slova" syn plamene, král ohně a Minas Lu" Něco mi to říkalo, ale nevěděl jsem, kd je. Každopádně jsem byl rozhodnut, že mé kroky velmi brzy povedou tam. MUsím se zeptat Astry, kde to je a jak se tam dostat. Když jsem ukončil své přemýšlení. Porozhlédl jsem se po všech. cítil jsem, že teď není vhodná doba se Astry ptát. Mé oči se zastavili na Sardovi. Přišel jsem k němu blíže a dúukladně jsem si ho poprvé za celou tu dobu prohlédl. Bylo v něm něco zvláštního. Astru ho podezřívala. Je to pochopitelné. Nekromant sve oběti proměnuje, aby je mohl ovládat. Potom mě něco napadlo, bylo na mě vydět, jako by mi něco došlo. "Až se to tady uklidní, počítej s tím, že budeš vyslechnut a ať skrýváš cokoli, vyjde to najevo." Podívám se na něj. "Jestli je něco důležitého, o čem jsi nám ještě neřekl, měl bys." Jeho pohled vypadal mírně vystrašeně "Ale já věřím drakům. Ani ve věži ani na prvním odpočinku tě ponechali naživu." pousměji se. " Tedy vítej mzi náma. Pokud budeš něco potřebovat, můžeš se na mě obrátit." otočím se a potom se ještě obrátím, jako bych chtěl něco dodat. "Teď záleží na tom, co bude. Věřím ti, ale pokud by se ukázalo, že se mýlím, budeš toho velmi litovat." a jako bys viděl v mých očích na chvíli zažhnout plamen. potom jsem se obrátil, odešel jsem kousek dál, sedl jsi, pohladil jsi svoji hůl koukajíc na místo kde stávala věž a kde se všechno odehrálo a čekal, až se zase vyrazí... |
| |
| Nasedli jste na vozy ke kterým vás po chvíli dovedla Nagara. Jsou to velké vozy tažené čtyřmi menšími a silnými koni, které používají trpaslíci. Ti také řídí jednotlivé vozy je jich celkem deset. Kolem vozů jde několik trpaslíků, ale většina skupiny jsou elfové. Pak je tady několik jiných ras, ale maximálně po dvou. Celá skupina čítá tak sto, přesto se zdají být obezřetní. Když usednete na jeden poloprázdný vůz, klapot kol vás brzy ukolébá ke spánku. Vozy ať jedou po jakékoliv cestě, skoro vůbec nedrnčí, jen se tak mírně pohupují. Probera vás zničeho nic hrozný pískot. Když se podíváte kolem sebe vidíte jak vozy prudce zastavili a po stranách se vynořili kostlivci. V čele kolony stále ještě hoří oheň, když uhasne zmizí i pískot. Trpaslíci kteří seděli na kozlících minimálně po dvou, ale občas i po čtyřech seskočili z vozu a vrhli se do boje. (Jste na čtvrtém vozu kolony). |
| |
| S taseným mečem se rozeběhnu vpřed, odrazím se od kozlík a přistanu před koni našeho vozu, pak se znovu aodrazím a stojím na voze před námi. Pochodně hořící po stranách vozů se jen třepetají jak kolem nich probíhám. Přeběhnu harampádí třetího vozu a zmizím za harampádím ve předu na cestě. |
| |
| Seskočím z vozu a začnu bojovat. Kopím odrážím utoky kostlivcu najednou se kolem mě rezestopí asi 5 kostlivcu to je muj konec pomyslím si. Dál se ale snažím bojovat a doufámže přijde někdo na pomoc |
| |
| Vsichni jedeme ve vozu, je znát, že je to trpasličí práce. Příjemná jízda nás pomalinku ukolíbala ke spánku. Najednou všechny zbudí velmi pronikavý pískot. Rychle se probereme a vidíme, ze celou kolonu napadli kostlivci. Astra a Sardo vběhli první do boje. Rozhlížím se, jestli není ještě jiné nebezpečí ve vzduchu, najednou se ohlédnu a vydím Sarda proti veliké přesile. Rychle sevřu svoji hůl a s mocným hlasem začnu metat jednu ohnivou kouli za druhou na ty, které nejvíce ohrozuji mé přátele. Mé oči hbitě protínají veškeré temno a vyhledávají ty nejdůležitější cíle. Další bitva začala... |
| |
| Seídm na voze a kolébání i klidná cesta mě pomalu ukolíbá...Z ničeho nic zaslechnu řev. Neochotně otevřu oči a hned s eproberu. Spatířm spousty kostlivců a podobných stvoření. Rychle vstanu a v ruce se mi objeví můj nový meč. Tvrdým pohledem změřím situaci a je mi jasné, že má sestra to zvládne. Sardovi šel na pomoc Alth a tka jás e vydám na vlastní pěst. Vyrazím mezi kostlivce a zanču se ohánět novým mečem kolem sebe. |
| |
| ZE předu se začínají linout exploze světla. Kostlivci vás neúporně tlačí k vozům, ze kterých sesedli již všichni trpaslíci a celá kolona je pod prudkým tlakem. Zničeho nic se mezi vámi objeví Nagara. Její meč ničí vše co se mu postaví do cesty a bleskové výpady povolují rychle nátlak nemrtvých. Na cestu vběhne skupina vlkodlaků, ale ani oni nedokáží prorazit obranu, která se semkla kolem vašeho vozu a dvou okolních. Ve předu zuří ale neustále bitva světel. Jasně v něm poznáváte světlo Astry které mizí jen pableskami jiného světla. I kdyby jste chtěli vědět co se tam děje nezjistíte to, jste obklíčeni a odříznuti od čela. Zvířata jenž táhli okolní vozy jsou již mrtvá a přežívá jen šestice koní, kolem kterých je vaše obrana. V okamžiku kdy zemřel první z trpaslíků se světlo Astry dostalo k vám a pak vidíte jak se zasekla do prvních nemrtvých. Její vlasy vlají kolem ní a její bojový zpěv naplňuje vaše srdce odvahou. Když konečně vyprostí cestu vidíte jak se přihnala trojice mužů ptačího lidu a jejich magie začíná ničit zbytky nemrtvých a vlkodlaků. Je dobojováno. Karavana se pak znovu vypraví na cestu. Naloží mrtvého trpaslíka a rozdělí osmici koní mezi vozy, kteráé pomáhají všichni táhnout. (Ty dva koně jsou z prvního vozu) Za nedlouho se před vámi začne objevovat světlo normální noci. Poslední příkaz nekromanta aby nemrtví hlídali hranice temnoty vás málem stál život, ale máte mezi sebou tak silné, že jste prostě nemohli prohrát. Nejhůř z vás je na tom Sardo, který musí kvůli zraněním ležet na voze. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Teprve když boj skončil všimla jsi si že Sardo byl vytažen na vůz a Astře prokapává oblečením krev z boku. Všimla jsi si toho zřejmě jako jediná. |
| |
| Ještě jste si všimli, že míso kde bylo čelo karavany bylo naprosto zničeno, stromy byly rozmetány po okolí a země byla rozryta jako by zde ryly pluhy. Ty kusy těl co se zde váleli patřící nemrtvým stále ještě pableskovli nejrůznějšími barvami. Tlak zde byl sice největší ale setkal se jen s magií a paladinskými schopnostmi ničení... |
| |
| Postupujete nocí, když se před vámi objeví postavy, které vyšly z černoty noci. Jsou to tři elfové, v čele jde muž, jehož nikdo z vás nezvá, zastaví se krátce s Nagarou a pak odchází. Vy dále tlačíte vozy, až se dostanete na kopec, z něj se vám naskytne pohled na Nový Dor ozářený jen několika světly. V této napjaté době není kolem Doru žádný val ani hradba, jen poklidně plynoucí říčka z jedné strany a les ze druhé. Pomalu sjíždíte ze srázu a po chvíli se dostanete k brodu, voda vám nesahá ani po kolena, když vytáhnete vozy z vody dotáhnete je až k bráně a od ní jdete rovnou do hospody u brány. Tam jsou pro vás iž nachystány pokoje, sotva ulehnete na lůžka usnete a probudíte se až po poledni. |
| |
| Cesta vozem příjemně utíkala....až na chvíli, kdy se mi v uších ozval hrozný pískot. Myslela jsem, že je to nějaká moje slyšina, ale všimla jsem si, že zbytek družiny a trpaslíci taky zbystřili. Z temnoty kolem nás se vynořili kostlivci a zaůtočili na karavanu. Chopila jsem se meče, ale moje reakce už nebyli takové dobré jako nedávno. Sotva jsem odrazila útok prvního kostlivce, otočil se na mě další a mě zasypal vír jisker, které se vyvalili ze dvou střetnutých mečů. Když jsem oba kostlivce zvládla, najednou mi jsem spatřila záblesk světla. Vepředu to doslova vřelo bitvou světěl a Nagara s Astrou si vedli nejlépe. Na cestu pak přiběhla smečka vlkodlaků. Jejich smrdutý dech jsem cítili už na dálku, ale nedostali se k nám přs obranu, což bylo štěstí. Po pár těžkých chvílích bylo dobojováno a my začali sčítat ztráty. Jeden mrtvý trpaslík, z několika koní zbylo jen šest. Sardo byl z nás na tom nejhůř. Sotva se plazil, kostlivci mu dali pěkně do těla. Pak jsme se opět vydali na cestu. Sedla jsem si do vozu a obejmula ruce kolem nohou. Meč jsem si odpáskovala a položila vedle sebe. Docela silný pohled byl na popředí karavany, když se dobojovala. Z toho pohledu se mi udelalo mírně zle. Jeli jsme asi hodinu, když se konečně objevili hvězdy, které mi tak dlouho chyběli. A Nový Dor. Čekala jsem, že to bude silně opevněné místo, ale celý město obepínala říčka. Trochu mi to připomnělo osadu Willhem v Ignarionském lese, kde jsem dřív žila, než se přihodila ta....nehoda. V místním hostinci na nás čekala už lůžka. Odešli jsme do svých pokojů a já po pár dnech byla zase sama se sebou. Sedla jsem si na postel a sundala si brnění. Bylo dosti poškrábané a meč taky měl už nějaké oděrky. Snad vydrží. Poté jsem provedla meditaci šermířského typu a ulehla. Víčka mi klesla a mě pohltil hluboký spánek..... konečně. |
| |
| Ráno se probudím a jdu ven, všichni ještě spíte a tak vás neruším. Světelné paprsky lehce prosvítají nad horizontem a celý Dor je utopen v klidu tohorána, jen několik málo obyvatel je již venku. Vyjdu ven z hostince a pomalu kráčím e skále, kde již na mě čekají ostatní. |
| |
| Ráno vás probudí mladý trpaslík, tváří se nejistě a když´a je na něm vidět že si mírně ucpává nos nad puchem, který se line ve vašem pokoji. Zatuchlina mrtvé země a několik dní nemytí udělalo své. Jen nejistě pronese. "Dobrý ráno, pán Sonkar se nechá pozdavňovat a páčí si vás požádat o újčast na raím dlabanci. Pokáď prý nebudete chcet, můžete se rovnou až naobjedvát, ale lázně jsou prej jen dopoledne a tak si přeje ať se vydhnoute. Mám vám na to dáť tydlek hadre." S tím vám podá balíčky s šatama. "Až sa prej vydrhnáte, tak vám vyperem ty vaše hadre, ale zatěém máte nosit tydlekt." |
| |
| Ráno nás probudil trpaslík. Já ještě víčka slepená a málem jsem omdlela z toho smradu co se bohužel z linul mých šatů a to vinou té zaschlé nermtvé krve a jiného harambudí. Trpaslík si toho jistě všiml, ale i tak nám oznámil, že se nějaký pan Sonkar pozdravuje a zve nás na snídani. Kdo je to pan Sonkar, další bláznivý trpaslík? Trpaslíkova lidština nebyla zrovna originální, i mě to občas dělalo potíže. Dostali jsme od vousáče balíčky s novými šaty, ale tohle nebylo brnění. Zřejmě naše brnění umyjí a zbraně naostří. |
| |
| Po poslední bitvě po níž jsme konečně opustily temnotu jsme po dlouhé cdestě konečně dorazili do Doru. Byl to krásný pohled. Do mé mysli se vložila nostalgie a mysl byla jakoby očištěna a ukolébána krásnými vzpomínkami. Ubytovali jsme se a po dlouhé době jsem usnul ve větším pohodlí a s krásnou bezpečnou myslí... Ráno nás probudil velmi zajímavý trpaslík. Choval se trochu zvláštně a byl velmi nesvůj. Po chvíli jsem si uvědomil, že po naší dlouhé výpravě byl náš zevnějšek velmi zanedbán. Trpaslík nám podává balíček s novými šaty a informace o jídle. Zpříma jsem se na něj podíval, potom jsem se pousmál. Poděkoval jsem za nové šaty a trpaslík odešel. |
| |
| Trpaslík se mírně uklonil a pak odešel z místnosti. Nechajíc otevřené dveře. Za okamžik ucítíte vůni linoucí se ze spodní části hostince. Cítíte vůně tak intenzivně jak jen po dlouhé době v kraji rozkladu můžete pociťovat. I sluneční paprsky linoucí se oknem vám dávají znát krásy tohoto světa. Nyní si teprve plně uvědomujete hrůzy a ošklivost světa pod temnotou. V dáli vydíte skalní převis, ze kterého zurčí potůček vody. Tam pod skálou vidíte i malebné listnaté lesy. Domky elfího města jsou nízké a přizpůsobující se více krajině než krajina jim, s doškovými a slámněnými střechami je jen těžké si představit jak toto neopevněné sídlo mohlo vydržet tak nepoškozené boj v této malebné zemi. Venku chodí elfové a trpaslíci a jen málo lidí. Jiné rasy si nemůžete všimnout. |
| |
| Trpaslík odešel a nedovřenými dveřmi se začala linout vůně skvělého jídla. Trochu jsem se protáhl, vzal jsi všechny potřebné věci a svoji hůl a namířil jsem si to nejprve do koupele, očistit sebe a upravit zevnějšek. Hlad už mě taky začal svádět do hostince, ale musel jsem načerpat krásu, kterou nabízel každý pohled mimo temnotu. Procházel jsem si trochu okolí, až mé kroky skončili v hostinci. Už z dálky mě vůně přitahovala. A odolat už tak velikému hladu prostě nešlo |
| |
| V krčmě je nyní jen málo kdo. U jednoho stolu sedí pětice trpaslíků a něcovehementně probírají. U druhého sedí jeden člověk a rozmlouvá s dvojicí elfů, když tě uvídí pokyne ti a elfové se na tebe zahledí. Jedním z nich je i Finarfin velitel sličné jízdy. Znáš jej z Karaku jen od vidění, Když si tě prohlédnou, zvednou se elfové a odchází ven z hostince. Jediný kdo zůstal u stolu je ten muž co ti pokynul. Když přijdeš blíž zvedne se a potřese ti rukou. "Jsem rád že jsi přišel, jmenuji se Sokar a jsem majitelem tohoto hostince, tvoji společníci jsou trochu pomalejší," lehce pokyne trpaslíkovi a ten odběhne do kuchyně. "slyšel jsem o tobě již z Karaku, prý jsi jediný který vládne dračí magií, tedy kromě draků, to je úžasné. Prý jste dokonce vybili nekromantovu věž a udělali tolik velkých činů, že si zaslouží spoustu obdivu. Je mi opravdu ctí že s tebou můžu hovořit. Paní Astra se omlouvá, ale jisté záležitosti si vyžadovali její pozornosti a navíc byla vážně zraněná, když odtud odcházela na setkání, ale nebudu vás déle zdržovat od jídla." Trpaslík před tebe postavil již před chvílí velkou mísu s masem a sýrem a ošatku chleba. "Omlouvám se, ale snídaně je vždy prostčí, počkejte teprve na oběd." pokračuje Sokar. "Už je na čase aby se objevili vaši společníci. Nebo doopravdy stihnou až objed." |
| |
| Nejdříve se rozhlédnu po hostinci a vidím, že je tu celkem prázdno. Nějaký muž mi pokyne, abych si přisedl k jeho stolu, jeho společníci právě odchází. Pozdravím je a i muže, který mi pokynul. Zahlédljsem Finarfina. Mezitím, co jsem se zahleděl se mi muž u stolu představil jako majitel. Vypadal trochu užasle a při jeho chvalozpěvu jsem se mirně pousmíval s klidným a vyrovnaným úsměvem. Ale při slovech, že se Astře něco stalo, jsem sebou prudce cukl. "Copak se stalo Astře?" zeptal jsem se trochu rázněji. |
| |
| Muž se mírně usmál a pak zvážněl. "Byla raněna při vašem posledním třetu pod temnotou, už je sice v pořádku, ale zranění je vážné a hluboké, když patřila k nesmrtelným, její zranění ji moc neomezovali a takovéto by měla během chvíle vyhojené, ale nyní se bude muset pár dní léčit, stejně jako váš přítel Sardo, který se prý již probral a leží v domě péče." Muž ledabile mávne rukou a pokyne ti k jídlu. "Prvně se ale najezte, pak můžeme hodit řeč..." |
| |
| Otevřu oči a vidím nad sebou střechu rychle se snažím stát ale veliká bolest mě hned zase upotala na lužko. Tu vidím že do dveří vstupuje trpaslík a nese jídlo. Kde to jsem zeptám se a trpaslík mi začne vypravovat všechno co ví po vyprávění se hned z velkou chutí pustím do jídla. |
| |
| Sardo Když jsi se najedl, vešel do místnosti muž z lidského rodu, krátkým pokynem ruky nechal odejít trpaslíkem i s podnosem a posadil se vedle tebe na postel. "Jmenuje se Karderon a jsem místním léčitelem. Musím se omluvit, ale tvá léčba byla náročná a proto jsme ji nemohli plně dokončit. Tvé čerstvé zranění není tím, proč tě zde držíme. Tím důvodem je to co do tebe vložil nekromant ve svém pokusu o něco, čemu tak dobře nerozumíme. Každopádně tkáň, které se tento předmět dotýkal zatím nereaguje na léčbu, ale očekáváme že do dvou dní by se mohli objevit první hojivé účinky na toto místo. Pod obvazy máš hojivou mast, možná se projeví regenerace rychleji, ale to se zatím říci nedá říci. Každopádně jsme udělali vše pro vaše pohodlí a doporučuji vám se trochu hýba, je to ve vašem dobru. Vaši přátelé jsou v hostinci. Je to dům na jehož štítě je korbel piva. Pokud tam půjdete, jděte opatrně, ale večer vás chci tady." Mirně a povzbudivě se na tebe usměje a pak odejde. Vizita zřejmě skončila. |
| |
| Svléknu si své smradlavé brnění a vykoupu se v osvěžující lázni. Teplá voda mi ovívá tělo a voňavé aroma mi osvěžuje mysl. Cítím, jak se do mně vlévá nová síla, kterou jsem celou dobu vyčerpávala z toho prokletého údolí. Konečně za těch pár dní se můžu ponořit do myšlenek. Podívám se na své zranění, které jsem utrpěla. Zranění prožil každý....Sardo, Isabella, už si ani nepamatuji. Někdy to bylo fakt zlé. Ale ti draci, ti nádherní draci, symbol Světla a Dobra. Kéž bych je ještě někdy spatřila. Jen lituji, že jsem neměla tu čest s nekromantem, ale podle mně by mě odrovnal. Všechny, snad kromě Astry, ale jak jsem si všiml i ona měla občas potíže. No..nikdo není dokonalý, ale o paladinech to většinou neplatí. Oproti bojovníkům, kteří se bijí hlava nehlava. No nic, nechci nikoho kritizovat. Pamatuji si, když jsme s Robinem byli v....kdeže jsme to vlastně byli? Už si ani nepamatuji název toho místa. Počkat, kde jsem byla než jsem se ocitla s Robinem na onom místě? Proč vlastně jdu po nekromantovi? Co se mi to děje s pamětí. Má to něco společného s černou magií. Mám takový pocit, že bych tu ani neměla být. Ne, měla...musím, je to moje povinnost. Zaklepu hlavou a vylezu z lázně. Roztrhnu balíček a na zem vypadnou šaty. Málem jsem lekla jako ryba, příliš dlouho na suchu. Oblečení byli šaty, nebo spíš róba bílé barvy s nachovými čárkami. ,,Co je tohle? Tohle já nenosím!" Já, cvičená ale ne moc zkušená šermířka, mám nosit ženské šaty. No, ale nechci být nezdvořilá a tak si šaty obléknu. Vypadám jako princezna. To snad ne! |
| |
| CHvíly ještě ležím a potom se rozhodnu jít za ostatnímy. Vstanu z postele ale hned na ní dosednu počkám až přestane to nepříjemné točení hlavy a potom vstanu a začnu se oblékat do šatů které jsou již pečlivě připravené na stole. Vyjdu ven a chvíly mi trvá než si moje oči zvyknou na světlo pomalu jdu a dívám se na štíty domů až uvidím korbel piva. Jdu ke dveřím a otevřu vidím všechny jak již sedí u stolu a hodují. |
| |
| U stolu hostince sedí již všichni, když do dveří vstoupil Sardo. Vidíte že není zrovna ve své kůži. Eradia a Isabell se zdají být poměrně podrážděné šaty, které na sobě mají. Erin se zdá se být ženské šaty poměrně příjemné. Altherius je v hovoru s mužem v čele stolu a nemůžete si nevšimnout mužova pochvalného pohledu který vrhá na Alta. Kromě Astry jsou tam ale všichni a dávají si dobrou snídani a pozvolna i oběd. Muž v čele stolu se zrovna rozvykládal pochvalně o poslední bitvě u Doru. Slyšíte ale jen stále jak vyzvedává sílu prvorozené Naghary a Draga. Jak neustále připomíná sílu, jenž je jim vlastní. Pak se ale jeho hovor stočí trochu stranou od této chváli a začne povídat jak se boje u Nového Doru udály. "Když přišli armády temnoty k Doru byla zde jen necelá polovina šech sil, které máme. Zbytek byl připraven na výpad podél Karakských hor, alespoň tak jsme tomu věřili. Když první vlna útoku vkročila do stříbrné(říčka u Doru) otevřeli jsme stavidla hráze a nechali je strhnout proudem, pod vesnicí se roztrhali o ostré kameny a byl od nich pokoj, ale zbytek se na nás vrhl a my jsme začali metat kameny z kopců, když ale dosáhli sříbrné, vpadl jim do zad zbytek armády. Museli projít mlžnými hory po stezkách, které nebyly pro průchod armády nikdy uzpůsobené, ale jim se to povedlo a pak pod mlžnými horami vyčkávali až jim zvědové poví o armádě. Nevím jak mohli vědět že udeří právě tady, ale věděli to. V tu chvíli mistr Robin a Dorští vtrhli na nepřátele a pobíjeli je přímo v korytě stříbrné. Armáda co vpadla nepřátelům do zad se ale setkala s tím nejtvrdším co proti nám poslali. Mohutní obři a několik černých draků. Nemluvě o těch zpropadených synech temnoty, co se k nim přidali kdo ví kde. Bylo to tam tak tvrdé, že kdybychom se k nim neprobojovali tak by tam padl jak Drago tak i Nagara. Ten boj byl prý největší a nejtvrdší, jaký Vareta pamatovala od války draků a prvních proti titánům, který skončil zničením celého rodu znešených titánů na varetě." Když konečně domluví, zjistíte že se k vám připojil ještě jeden host. Astra si sedla a nechala vás vyslechnout příběh o boji. Její tvář je vážná a její pohledu chybí jakákoliv radost, není však smutný. Tváří se spíš vážně. |
| |
| Počkaje až domluví Sokar tiše pronesu ke všem přítomným. "Jsem ráda že jste zde. Podařilo se nám opravdu hodně. Díky zabití nekromata a pobití temné armády se moc temnoty halící Varetu stáhla o několik mil. Přesto ale zůstává naše poslání zjistit co se dá v akademii. Jediní dva mistři akademie, kteří jsou nám dostupní nevědí o temnotě nic a tak se domníváme, na základě toho, že nám to nekromat řekl, že Conor třetí mistr z akademie vyzradil toto tajemství temnému pánovi. Naše poslání to trochu mění. Do této doby se myslelo, že Conor je mrtev, nyní víme, i když jen od nekromanta, že Conor je vězněn. Pokud se nám nepodaří zjistit nic na půdě akademie, máme nové poslání a tím je vydat se pod temnotu do srdce temné říše a tam osvobodit Conora. Pokud dojde na to druhé, jsem si jistá že tak jak tady teď sedíme již nikdy sedět nebudeme a co víc, myslím že nikdo z nás není dost silný, aby přežil něco takového. Proto jsem navrhla odklad jak poslání na akademii, tak čehokoliv jiného do té doby, než se vyzdravíme a vzpamatujeme z toho co máme za sebou. Beru od vás jakýkoliv návrh jak dále postupovat a co činit. Myslím že by bylo docela na snadě vydat se s Altem do Velkých jeskyní a zjistit co tam má hledat, ale je to jen další návrh a já odmítám rozhodovat, než si poslechnu názor vás všech. To mi ještě připomíná že dnešním dnem máte vy všichni udělen titul rytířů Varety, i když je to jen taková formalita a slavnostní dekorování bude nejdřív za dva dny, ale nic jsem vám o tom neřekla." Mírně natáhnu nohy pod stůl a s vděčnostní přijmu polévku, kterou mi přinesl Fili, který vás tady mimochodem celou dobu obskakoval.... |
| |
| Vylsechnu si velmi poutavý příběh a představuji si jak se to asi odehrávalo. Neustálé povídání o Dragovi a Naghaře mi nijak nepřišlo nudné. Zejména věci kolem Draga mě velmi zajímaly. Najednou jsem se zasnil a vrátil jsem se zpět pod temnotu a přišel mi na mysli sen, který se mi tam zdál a slova mocných hvězdných draků mi najednou zněla v uších. Na chvíli jsem cítil, skoro jako by mi zahhořelo srdce. Potom mě najednou rychle vytrhl příchod muže. Poznával jsem v něm Sarda. Rychle jsem se probral a všichni byli zaujatí vyprávěním, takže si ničeho pravděpodobně nevšimli. Ještě jsem trochu cítil, jak mi vře krev, pevněji jsem sevřel hůl a snažil jsem se vše potlačit a dal jsem si ruku před tvář. Sám sebe se ptám, co se děje. Najednou je vidět, jak sebou trochu cuknu a potom vše zmizí. Mám klidný, ale na pohled mírně vyčerpaný úsměv. Sokar akorát dokončil příběh. Najednou jsem si všiml Astry. Musela se přidat uprostřed příběhu. Potom co Sokar dokončil vypravování mluvila Astra. Po své řeči se posadila... |
| |
| Chvilku zavládlo ticho. "Přátelé, mám na srdci jednu velmi důležitou věc. Ale ještě než se k ní dostanu, rád bych požádal Sarda, aby nám o sobě něco pověděl" Podíval jsem se na něj s klidným a hřejivým úsměvem. "Cítím, že ti ještě neni nejlépe. Pokud se ještě na rozhovor necítíš, nic se neděje, přesto bych rád o tobě něco věděl a ty třeba o nás také." Porozhlédnu se po ostatních... |
| |
| Probudí mě teprve malý trpaslík a spovděkems i od něj převezmu šaty..neváhám a azmířím jako rpvní do lázní, kde s epořádně vydrhnu, dkyž vyjdu ven, mám na sobě nové šaty a mokré vlasy volně rozpuštěné. Přidám se k jídlu. Jím v klidu a spořádaně, avšak nejsme tak hovorná a veselá jako jindy. Za celou dobu neřeknu ani slovo, jen si hleídm svého talíře. Něco to muselo být..ti nemrtví nebyli obyčejní! Rozpadali se v prych!..do toho Astra..jak ji mohli zranit?...nechápu to... Z ničeho nic zmateně zavrtím hlavou a pozvednu pohled. Vyslechnu si celé vyprávění a jens e více zamračím. Hlavou mi kouží spousta myšlenek. V tom spatřím Astru. Nadějně k ní vzhlédnu a vyslechnu si její plán. Možná byhc si s ní měla promluvit... od té poslední bitvy jsme neměla šanci být s ní o samotě. Avšak ani tak nijak hlasitě nereaguji na její nápady. |
| |
| Konečně se posadíme ke stolu a začnem snídat, respektive obědvat. Usměji se nad touto představou. Je to lepší změna od okamžiku, kdy jsem jedli jen obyčejné jídlo. Nejsem zrovna pro život v bavlnce, k tomu jem byla vachována, abych pro obživu případně i kradla, ale když jsem se vyučila šermířem, poučila jsem se, co je to čest v boji. Pomalu hltám jídlo a přitom mlčky pozoruji okolí. Obslohuje nás Fili, mladík, který ke mně přistoupí a nalije mi do skleničky víno. Poděkuji a napiju se. Nádhera! Podle toho, co jsem slyšela, se Robin se svoji skupinou dostal hodně daleko a pobil spoust nemrtvých. Jen náš úkol se změnil. Nekromant i když je mrtvý...škoda , nám vyzradil že Mistr Connor z Akademie žije a je v zajetí. Myslím, že to nebude lehké ho osvobodit, setkáme s z mnohem většími silami a pevně doufám s dalším tupým nekromantem. Moc si věřím, to bych neměla, aby se ze mě nestala Smrtonoška. Doufám , že ne. Ale pořád mě trápí ta paměť. Vím, že predevčírem jsi si ještě pamatovala, sice nevím co, ale prostě jsem si pamatovala. Něco se smnou stalo. Radši se na to zeptám Astry. Vstanu příjdu k ní. Nerad ji ruším v jídle, ale ona si stejně všimne, že něco potřebuji. Povím ji to. Ztratila jsem paměť, ale ne úplně. Nemůžu si vzpomenout na počátky mého dobrodružství. Moudrá Astro, čím to je? Je to jakýsi druh černé magie? |
| |
| Mírně otočím hlavu k Eradii a důkladně si ji prohlédnu, pak tak tiše jak to jen jde jí zašeptám do ucha. "Myslím že to co se ti stalo je jen důsledkem pobytu pod temnotou, jakmile odhalíme její tajemství budeme vědět i co s ní, ale mám pro tebe špatnou zprávu, naším cílem nebudou nekromanti, ale přímo říše temného pána, boha, který si přeje prostřednictvím služebníků ovládnout svět, je to dostatečná výzva?" mírně se odvrátím a pohlédnu na ostatní. "Nebudeme se tím dlouze zabývat, jediné co jsem si přála říct jsem řekla, nyní bych se s vámi rozloučila, na promyšlení všech záležitostí máte ještě dva dny. Alte, k tobě mám pár věcí a k tobě Erin taky, kdyby jste mě mohli následovat?" zvednu se a pomalým krokem odejdu z hostince, ani nedojím svoji porci. Když konečně vyjdu před hostinec zhluboka se nadechnu. Nyní teprve na mě dolehne vyčerpání a bolest v boku se znovu ozve. Cítím ten svěží vzduch a ty paprsky a jen čekám na ty dva. |
| |
| Přisednu si a začnu vyprávět svuj příběh. Narodil sem se v malém městečku. Rodiče mi zabili nekromanti ještě když mi bylo 10 let. Ujal se mě jeden šermýř a ten mě učil boji. Když sem měl 19 let přijel za mnou muj bratr abych mu pomohl najít poklad nekromanta. Nesouhlasil sem s tím ale nakonec sem jel hlavně kvuli tomu abych bratra ochránil. Asi po měsíci se jednou večer bratr vytratil začal sem ho stopovat až sem ho uviděl vcházet do jeskyně. Šel jsem za ním. Ale byla to léčka. Muj bratr mě obelstil. Pak už si na nic nevspomínám jenom na to že sem se probudil ve vězení. pak se napiju vody a mlčím. |
| |
| Před hostincem Alt, Erin a Astra Mírně se usměji na Erin a pak se podívám i na Alta. "Jsme jedné krve sestro, ale naše krev je mezi nesmrtelnými nejcennější, naše krej je totiž krví prvního nesmrtelného Conora. Jsem rozervána dvěma směry. Buď zachránit našeho otce, nebo zjistit co je pro tebe třeba." přitom se podívám na Alta pohledem který se zdá být až rozzuřený. "Vím co ti řekla Aislinn, ať už jakýmkoliv prostřednictvím. To co je ve Velkých jeskyních je pro tebe i pro nás všechny důležité a je to to nejbezpečnější místo na světě, kam bychom se mohli teď vydat. Tim samozřejmě nemyslím, že to není nebezpečné. Potom po tobě potřebuji ještě jednu věc Alte, aby jsi mi slíbil že mě zastoupíš, pokud by se mělo něco stát. Když jsme tehdy bojovali před příchodem do Nového Doru, pochopila jsem co před námi ještě stojí a není tam nic, co dává možnost na přežití." Vím jak moje slova asi působí a tak se mírně na Alta usměji. "Chci jen, abys věděl že příští cesta má směřovat do Velkých jeskyní. Nyní se vrať, potřebuji ještě mluvit se setrou." Otočím se k Erin a pokynu jí ke skalám. Vím že teď má Alt o čem přemýšlet. Erin: Nerada poslouchám Astřina slova. Vrhnu vyděšený pohled na Altha a potom bolestný na sestru. Ne..tobě se nic nestane, o to se už postarám. Slíbím v duchu a smutně si povzdechnu, protože vím, že ona má pravdu. Smutně se kývnutím rozloučím s Althem a vydám se za Astrou. Alt: Pečlivě sleduji, jak se vyvíjí sezení dál. Nejvíce mě ovšem teď zajímá Astra. Cítím, že něco není vpořádku. Cítím, že i ostatní mají podobné myšlenky. Je vidět, že něco zakrývá a dělá to velice dobře. Astra nás provedla asi tím největším nebezpečenstvím, co jsme kdy prožili a přesto to není nic proti tomu, co je v dáli a co je před námi. Astřina moc vychází ze samotné božské podstaty. To je její největší síla a zároveň slabost. Její zranění není dobré a nejhorší je, že nemůžeme nic dělat. Uvidíme, co se stane.... Astra najednou naposledy promluvila, co chtěla a potom si mě a Erin vyžádala ještě o samotě. To co jsem nyní vyslechl a ucítil bylo velmi rozporuplné. Astra nyní před námi nic nezakrývala, cítil jsem bolesti, Erin se okamžitě nabídla, jestli nepotřebuje pomoci, ale já už jsem věděl, že ne. Tohle není v našich silách, alespoň nám to není známo. Byl jsem navíc položen do velmi bolestivé situace. Nic jsem si teď nepřál více, než navštívit ty jeskyně, ale ne za cenu nějakého života a specielně, pokud jde o otce Astry a Erin. Ovšem o Astřinu rozhodnutí jsem nehodlal diskutovat. Vím, že se rozhodla na základě věcí, které mi nejsou známi. Nebyla moc ráda, že půjdem nejdříve cestou vedoucí do jeskyň. Ovšem zdrcující pro mne byla poslední slova. Akorát potvrzovali mé myšlenky. Její žádost jsem ovšem nemohl odmítnout. a proto jsem se poklonil a zavázal se, že v případě, že by se jí něco stalo, vezmu si výpravu na starosti, ale též jsem pronesl: "Pokud bude v mých silách záchránit tvůj život, potom se tak stane" Opět jsem se poklonil na důkaz potvrzení slibu a úctou v jeho platnosti. Po pár větách mě Astra poslala zpět. Pomalým a smutným krokem jsem se vrátil do hostince. Jako by ve mě vyhasnul plamínek. Nikdy mě nikdo z vás neviděl tak přemýšlejícího a bezmocného. Kdekoliv v bitvě na pokraji smrti hořel můj nehynoucí plamen, ale nyní jsem byl jako splím. Nedbal jsem na nikoho. Má poslední slova ke všem: "Za dva dny se zde sejdeme, přemýšlejte o našich dalších možných krocích a o všem, co se vám zdá důležité. Naše kroky se budou ubírat směrem k jeskyním. Toť pro dnešek vše. Máme dva dny. Užijte je prosím v největší možné radosti. Nyní vás požádám, abyste se prozatím odebrali na jiné místo." Po odchodu všech požádám obsluhu, aby mi donesla veliký džbán vína a malou skleničku... |
| |
| Pod skalami Nový Dor (Erin a Astra) Astra: Jdu s Erin ke skalám a rovnám si myšlenky. Jen zlehka dopadám na pravý bok a snažím se nevnímat bolest. Když konečně příjdeme pod skály, z nichž jako zelený vodopád spadáva závoj trávy a mechu, dovolím si sednout. Chvíli se dívám na Erin, než začnu. "Zranění, které jsem utrpěla v posledním boji se zahojí. Horší to bude ale se Sardem, jak mi řekl léčitel, měl něco v těle. Když to vyjmul, musela jsem jít do domů uzdravování, abych se pokusila napravit zničenou tkáň. Moc to nešlo, ale snad se to spraví. Pak je tady ještě to o čem vám nikdo neřekl a to, že síla naší armády zaznamenala těžký úbytek sil. Poslední stet nás vyčerpal víc než nepřítele, i když prohrál. Takže naše jednání bude rychlé. za dva dny vyrazíme ať už to bude kamkoliv. Pak je tady ta záležitost s námi. Probírali jsme s veliteli náš úděl a stojíme na pokraji rozhodnutí a to, že pokud budeme muset jít k temnému pánu, musíme nejdřív najít naši sestru Sašu." mírně se usměji. "Nevím co si od toho slibují, ale do doby než jsi ty jako poslední dostala dědictví našeho otce, byli jsme já a Saša nesmrtelní. Od této doby jsme jen obyčejní smrtelníci stejně jako ty, i když podle jiných jsme daleko víc a stáváme se průkopníky síly smrtelníků. Nevím co si o tom všem mám myslet." Pak se na tebe teprve přímo podívám. "Ale tebe trápí taky něco? Nevím že jsem si toho díve nevšimla. Co se děje, nad čím přemýšlíš?" Mírné klokotání potůčku někde pod námi dokresuje ticho místa pravého poledne, kde i ptáci čekají až opadne největší teplo, nebo až domluví dvě elfí ženy. Erin: Zmateně se vydám za sestrou. Bolestně sleduji její klopýtavou chůzi a nakonec se posadím vedle ní do trávy. Tentokrát mi to ale nepřinese radost. Mám přírodu ráda, ale útrapy posledních dnů už nic nezmění. Vyslechnus i tiše její slova a při zmínce o jakémsi dědictví po otci, na ni zmateně zamrkám. "O jakém dědictví to mluvíš?" Otázám se jí a nakonec ji nechám dopovědět. "Víš...cestou jak nás znovu napadli nemrtví a ti kostlivci, něčeho jsem si všimla. Normální nemrtví se rozpadnou na kůstky,a le tihle se rozpadli v prach, nic po nich nezbylo. Víš, že se v tomhle vůbec nevyznám, ale přišlo mi to divné. Navíc jsem si všimla, že se ěnco stalo s tebou." Najednou mám plno pochybností i sama o sobě. Zmatený pohled upřu kamsi před sebe a očekávám ejjí odpověď. Astra: Mírně si povzdechnu, je v tom lítost nikoliv naštvání. "Víš,co se tam stalo bylo mnohem horší než v nekromantově věži, nemrtvých bylo spousta a tak mágové ptačího lidu vyvolali ty nejhorší kouzla co jsem kdy vyděla. Já sama jsem tak moc vyčerpala síly bohyně, že jsem nebyla po chvíli schopna už ani bojovat a tehdy mě roztrhl bok jeden vlkodlak. Jen díky mágům si na mě nesmlsnul víc a někdy v ten okamžik jsem se vydala za vámi. Tlak už tam byl slabý a já se bála co je s vámi. Ti kostlivci rozpadající se v prach byla moje práce. Ti jenž zasáhli mágové tam prostě už nebyli. Nikdy jsem neviděla větší masakr, než který jsme způsobyli, jen nechápu, proč mě žádali o pomoc, když se to zdálo že to zvládnou, možná jenom potřebovali mít před sebou nějaký kryt, aby se mohli plně soustředit na čarování." mírně se ušklíbnu. "To by tak bylo jako odpověď na tvou otázku, co jsem viděla nebylo nic, s čím bych se přd ostatními chlubila, jen nechápu jak jsme mohli mít tak hrozné ztráty, když tihle ptačí mágové bojovali s námi. K té otázce o dědictví, no nechce se mi o tom moc mluvit, ale bylo řečeno že ten jenž vlastnil hadí meč, tedy Conor, znovu povstane díky třem sestrám z různých plemen, kteé mají jeho krev a pak se stane něco." mírně se zachvěji při pomyšlení na verše té proklaté sudby, kolikrát jsem ji jen viděla ve snech, jen jsem nikdy nechápala proč jen já. "Nikdo neví co bude následovat až se setkáme my tři a přijdem za Conorem. K tomu ale potřebujeme Sašu a nikdo neví kde je, alespoň mi to nikdo ještě nezdělil, ale v tom tempu, které máme se není čemu divit. Někdy se mě zdá poslední dobou, že doháníme vše, co jsme za roky války nestihli v několika málo dnech." Nyní se na tebe teprve usměji. "Jsem ráda že jsme tady alespoň my a věřím i Altovi, dokonce i té přeučené lovkyňi temnoty Isabell, jen z Eradie mám strach, protože je tak posedlá tím podělaným nekromantem a nemrtvými, že se mi někdy zdá, že není schopná logicky uvažovat, ale vynahrazuje to snahou a to je dobré. Stejně tak i doufám že Sardo je venku z toho co mu udělal nekromant, ať už to mělo být cokoliv." Erin: Smutně se na sestru podívám. "Tohle je těžké a nemáme šanci se odtamtud dostat všichni živý." Zopakuji jen to, co sasi každý ví a tuším že ona s tím i počítá. Astra: Proto musíme udělat všechno proto, abychom to přežili. Připozdívá se, půjdem do hostince, ať nejsme dlouho pryč." Zvednu se a zahledím se na krajinu. "Je tady pěkně, myslím že by bylo dobré načerpat tady sílu, než vyrazíme dál. Dole pod vesnicí je hospoda u Zoltana, prý se o ní poslední dobou říkává, že kdo tam vstoupí, střízlivej nevyleze, řeknem ostatním a uvidíme jak Zoltanova pálenka působí na starosti." Erin: Na tváři vyloudím smutný úsměv a vykročím za sestrou. Jsem podivně zamlklá a kamenný pohled nespouštím ze země. Přemýšlím o tom co mi řekla, c vše to pro nás může znamenat...až se ocitneme před hostincem. DO nosu mě uhodí vůně jídla a to mě trochu probere ze zamyšlenosti. |
| |
| Astra a Erin v hostinci u Zoltana ............................................ Astra: Vstoupíme do hostince, je zde více než narváno, ale přesto si najdeme kousek místa. Přes hluk se mi podaří sdělit křikomluvením Erin. "Sokar je hostinec, kde se ubytovávají a probírají strategie, u Zoltana se jen pije a ti co to nezvládnou tady i spí, na seně. Kdysi jsem tady byla, když se Nový Dor zakládal a nikdo si tehdy nemyslil, že by se trpaslík mohl uživit u elfů jako hostinský a koukej jak má nabytej lokál." Mírně se otočím po trpaslíkovi, který jako jeden z několika tady roznáší pití. Jen se na nás krátce podívá a už pokládá vínou karafu na stůl a dvě číše. Snažím se na něj zekřičet ať donese košt pálenky, tzv. Zoltanice, ale nevím zda mě v tom kravále slyšel. Rozliju víno do pohárků a pozvednu je. "Na život." pak teprve se napiju. Víno má omamnou vůni bylin a chuť medu a vinných hroznů. JE považováno za jedno z nejvýraznějších vín s velkou sílou, po kterém nebolí hlava(kupodivu). Když vypijem šálek vína, donese nám trpaslík malinkatou karafu a dvě malé skleničky. Zoltan: "Pán Zoltan sa nechá pozdravit a posila todlecto jako present. Prej jestli chcete pošle vám i svoju spešialitu, samozřejmý že za darc. Tož jak si prej želáte." trpaslík i přes veškerej hluk mluví tak že je mu dobře rozumět, až tedy na tu jejich mluvu. Astra: Mírně na trpaslíka mávnu a nechám jej odejít jako že jo. Když naleji do skleniček pálenku, rozlne se po místnosti opojná vůně jarních květin. Pozvednu číši, ale již bez přípitku si pouze přiťuknu. Pálenka po vypití je bez chuťi, pak se ale pomalu začne rozlévat žilami horkost a v krku a na jazyku jde cítit vůně pelyňku, bezu, petrklíče, pryskyřníku, a mnoha dalších méně ale výrazných bylin. Pomalu upíjíme karafu jak vína tak pálenky a já jen čekám až začne Erin povídat. Ne že bych takto činila abych ji opila, ale jen proto, abychom zapoměli na muka pod temnotou a oddálili nevyhnutelnou volbu. Sano: Ze začátku pijete, jako by se nic nedělo, ale postupně si všímáš že tvůj pohled i mysl se pomalu uvolňuje a ty se cítíš bez jakýchkoliv starostí a bez zábran. Pálenky mnoho nepijete, stále v ní máte víc jak polovinu, ale víno vám začíná pomalu docházet. Když Zoltan přinese druhou karafu vína, již jsi uvolněná a i hluk hostince pomalu přestáváš vnímat. Když k vám přistoupí zgvláštně vypadající muž Astra jen pozvedne na něj obočí. "Zdravím tě Sano, copak, dostal jsi novou zakázku, nebo se jen poflakuješ." Muž se mírně usmál a pak shodil kápi. Černé havraní vlasy mu spadají na ramena, tvář je pěkná, i když je na ní znát vysoký věk a moudrost. Přes záda má oboustrané kopí rozložené na dva díly. Když se pozdraví s Astrou, mírně se usměje i na tebe. "Erin, jak podobná a přesto jiná jsi své sestře, více než své vlastní matce, jak zvláštní." mírně se od tebe odvrátí a znovu se zadívá na Astru. "A ty si nedělej legraci z mého poslání, vždyť tvůj vlastní muž se živí tím samým, ale ne, nelovím zde nikoho, jen jsem byl vyslán abych dohlédl na předání lodě a nechal si ji od tebe podepsat. Víš při zkušenostech s tvojí ztrátu lodě stromu je opatrnost na místě a tato loď je pro nás velice cenná, než abychom ti ji jen tak odpustili, ale nezatěžujme se formalitami, probereme to zítra večer, je zde u Zoltana vaše povýšení, jak jsem slyšel a pak se probere teprve následná strategie postupu, není jisté zatím nic a ty jsi ta kdo má rozhodnout o tom co varetští ritíři budou dělat." znovu se odvrátí od Astry a zadívá se na Erin. "Hádám že ti jako vždy všechno neřekla, ale plány zatím vychází a není důvod si myslet že budou vypadat příště nějak jinak." S těmi slovy se mírně uklonil a odešel pryč. "Zítra po setmění se budu těšit dámy." S tím se odvrátí a zmizí v lokále. Všichni kdo jsou zde již sice sedí, ale je jich tady tolik, že spadnout pod stůl najde vás někdo až ráno. Astra se zdá být velice v klidu, pomalu rozlije další vín a vybídne tě aby jsi řekla co tě trápí. Erin: Upíjím výborné víno a občas ochutnám i dobrou pálenku. Kdo ví proč, ale začínám zapomínat na všechny starosti, které mě poslendí dobou zužovali. Čím více přestávám myslet na všechny starosti, tím větší je úsměv na mé tváři. V tom se k nám ke stolu přiblíží nějaký muž. S lehkým úsměvem na rtech si ho pečlivě prohlížím. Překvapí mě, že mě zná a tka se jen mile usměji a snažím se dále poslouchat to co říká. Rozloučím se s ním kývnutím hlavou a počkám až odejde. "KDopak to byl?" Otáži se a její otázku naprosto přehlédnu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro PJ: Vešel jsi do pokoje. První den jste tady spali všichni. Nyní vidíš jak na posteli u jedné stěny leží pouze Sardo, zřejmě se vykašlal jít do domu uzdravování. Druh postel je volná. Nikde není ani kus oblečení, jen vedle postele je lavor, v něm je džbán s vodou a na lavoru je osuška. Postele jsou potažené ovčí kůží a stejně tak přikrývka je z ovčí kůže. Před postelí je skříň, v níž jsou všechny tvoje věci a naproti je skříň se Sardovými věcmi. Na stole je položený nějaký balíček. Ulehneš a jdeš spát. Když se probudíš je již pozdní ráno. Nikde nikdo. Jen z lokálu je slyšet halasný smích, který tě zřejmě i probudil. Třebažejsi mnoho nespal, cítíš se odpočat a pln síl. Alt: Probudím se a koukám, že v místnosti nikdo není. Chvíli mě zaujal hlu, který byl pravděpodobně příčinou mého vzbuzení. Rychle si ve zkratce projedu minulé události a podívám se na stůl jestli tam pořád leží balíček, kterého jsem si včera nvšimnul, ale už jsem neměl sílu se jím zabývat. Mé další kroky, po oblečení a upravení budou následovat za horoucím smíchem, který se ze zdola ozývá... PJ: V balíčku jsou tvoje šaty, jsou vyčištěné. Kromě toho ve tvé skříni je ještě jedno oblečení, které je honosné a velmi pěkně zdobené, celé připomínající plameny. Je na něm malá cedulka, na níž je napsáno. NEŠAHAT AŽ NA PASOVÁNÍ ASTRA Když sejdeš dolů, vidíš tam lidskékho muže v černém jak se právě prohýbá smíchem. U stolu sedí již Sardo, Isabell, Astra, Erin, Eradia. Pak tam je ještě několik elfů, jedna elfka a dva muži z lidského rodu. To tě ale tak moc nezajímá nyní, protože ten muž v černém je přitahován tvým pohledem, po zádech ti přebíhá mrazení a pak si teprve uvědomíš že onen muž je nesmrtelný a hodně silný, zatraceně hodně, skoro tak jako Nagara, i když je to jen člověk. Když utichne na chvíli lomoz, uslyšíš jemný elfí hlas jak říká. "...to ale nebyl konec, když se mi je podařilo vyhodit spolu s desítkou z greenské gardy a několika trpaslíky, vrhli se na nás. Ještě že jim Zoltan strčil zbraně pod pult. Když jsme je konečně natlačili do středu vesnice, tak se obrátili ke studně a pili a pili. Když jsme je tak viděli, tak jsme k nik´m přišli, byli tak rozpáleni, že by se na nich dali smažit vajíčka. No jo, to je ta společná náklonost." stůl znovu vyprskl v smích. Teprve teď jsi si všiml, že Astra je červená jako ředkev a jako jedinná se nesměje, místo toho vrhá vražedné pohledy na Belega velitele Greenské sličné jízdy. Alt: Tam jsem potkal vcšechny své přátele a i spousty dalších. Scházím solu po schodech a v tom mě zarazí pocit obrovského mrazení. Mé oči se zaměří na muže v černém sedícího mezi všma. Byl velmi mocný. Cítil jsem to. Po chvíli jsem svůj upřený pohled na něj přerušil a já jsem se zaposlouvhal do příběhu, který vyprávý jeden z elfů. Podle toho, co poslouchám, šlo o bitvu, která se odehrála. Po skončení jsem přistoupil ke stolu. "Dobré ráno vám přeji" Měl jsem čerství a mírně usměvavý pohled, ale bylo mírně poznat, že ,mě něco trápí. |
| |
| U Zoltana Astra - Erin: Astra: Mírně se usmívám, zřejmně kvůli pálence a vínu. "Sano, lovec skalelfů, jeden z nejmocnějších nesmrtelných varety. Živíse tím, že loví ty, jenž porušili zákony skalelfů, některé zabíjí, jiné jen dovede, těch je většina. Jinak je to hlavní diplomat a kdo by jej taky neposlouchal, když dokáže tak dobře bojovat." Otočím se k Zoltanovi a zavolám jej že budu platit. Položím na stůl pyramidku ze zlata a čekám na jeho příchod. "Na zítřek musíme být v pohodě, ale stejně chci vědět co tě trápí, ráda bych to věděla dnes, zítra na to nebude tolik času." |
| |
| Zdá se, že v hospodě u Sokara není nikdy plno. Když už se vrátil Alt z venku hostince, zdál se být tak rozladěný že radši zmizel s vínem. Stejně tak i Eradia a Srdo nebyli dvakrát v nejlepší náladě. Když už snědli a vypili co se dalo, zamířili ven, projít se po elfím městě. Elfím bohužel jen podle stálých obyvatel. Cestou potkávali desítky lidí trpaslíků a občas i někoho z ptačího lidu. Elfů zde bylo poměrně hodně, Geenští, Dorští a několik skalelfů, kteří namyšleně procházeli mezi ostatními. Byli sice vstřícní, ale jejich moc byla opravdu značná a oni se nebáli dát o hní vědět. Když se Sardovi ozvalo zranění, obrátili kroky a vydali se zpět do hostince. Jen proto aby zjistili že Isabell je pryč i s jejími věcmi. Navíc se dozvěděli že mají nové pokoje. Eradia má spát sama a Alt a Sardo v jejich bývalém pokoji. Erin a Astra spí samozřejmě spolu a hlavně stále zde nejsou, Jak Astra a Erin tak i Alterius. Eradia uloží Sarda do postele a ten po chvíli usne. Pak vejde do svého pokoje a obleče se do svého oblečení, vděčná za to že se zbavila ženských šatů Ráno přišel trpaslík Fili a oznámil že snídně je na stole. Dole již sedí jak Astra a Erin, tak i několik vysoce postavených členů armády Varety. Astra se po vašem příchodu dává hned do představování. "Tak jsme tady už skoro všichni. chybí jen Aterius, který přišel pozdě a tak jej necháme ještě chvíli spát. Dovolte mi tedy abych vám představila členy mé skupiny. Sardo, Eradia a Erin." Pak začne omalu ukazovat na jednotlivé členy stolu. "Mistr Ramirez(člověk), velitel Fingolfin(Greenský elf), Unwart, Bargil, Kili, Borin (trpaslíci), Ceatlin (lidská žena). Ještě příjdou dva ze skalelfů Sano a nějaký šlechtic." Pak teprve usedne a čeká co ostatní. První se ujme slova Ramirez, ale okamžitě je vám jasné že se nejedná o nic k tématu putování. "Dlouho jsi se Astro nenaila půlnočního kvítí a to jsi byla prý včera u Zoltana. Navíc jsem slyšel že jsi toho tam celkově moc nepila. Rád bych obeznámil tvé společníky se základním faktem vaší cesty. Musíte hlídat Astru, v okamžiku kdy začne pít po vědrech a vůbec to z ní nebude spodem vytíkat je zle. Strom má totiž unikátní alergickou reakci na bbylinky, tedy spíš na jednu bylinku. Většině lidí se po ní chce souložit. Tedy stromu taky, ale navíc by ji neměli konzumovat. Běhali by totiž za chvíli po louce jako králíci a okusovali by veškeré výhonky. Pan Zoltan jim ale usnadnil celou práci a rozhodl se že jim to dá do nápoje neznaje jejich chování. Když tedy Astra a Robin vypili u Zoltana vše co mělo v sobě tuto bylinku, chovali se už tehdy nepříčetně. V hspodě u trpaslíků je takové chování na denním pořádku......(viz Alt) |
| |
| Altův brzký ranní návrat a pozdně ranní vstávání: PJ: Vešel jsi do pokoje. První den jste tady spali všichni. Nyní vidíš jak na posteli u jedné stěny leží pouze Sardo, zřejmě se vykašlal jít do domu uzdravování. Druh postel je volná. Nikde není ani kus oblečení, jen vedle postele je lavor, v něm je džbán s vodou a na lavoru je osuška. Postele jsou potažené ovčí kůží a stejně tak přikrývka je z ovčí kůže. Před postelí je skříň, v níž jsou všechny tvoje věci a naproti je skříň se Sardovými věcmi. Na stole je položený nějaký balíček. Ulehneš a jdeš spát. Když se probudíš je již pozdní ráno. Nikde nikdo. Jen z lokálu je slyšet halasný smích, který tě zřejmě i probudil. Třebažejsi mnoho nespal, cítíš se odpočat a pln síl. Alt: Probudím se a koukám, že v místnosti nikdo není. Chvíli mě zaujal hlu, který byl pravděpodobně příčinou mého vzbuzení. Rychle si ve zkratce projedu minulé události a podívám se na stůl jestli tam pořád leží balíček, kterého jsem si včera nvšimnul, ale už jsem neměl sílu se jím zabývat. Mé další kroky, po oblečení a upravení budou následovat za horoucím smíchem, který se ze zdola ozývá... PJ: V balíčku jsou tvoje šaty, jsou vyčištěné. Kromě toho ve tvé skříni je ještě jedno oblečení, které je honosné a velmi pěkně zdobené, celé připomínající plameny. Je na něm malá cedulka, na níž je napsáno. NEŠAHAT AŽ NA PASOVÁNÍ ASTRA Když sejdeš dolů, vidíš tam lidskékho muže v černém jak se právě prohýbá smíchem. U stolu sedí již Sardo, Isabell, Astra, Erin, Eradia. Pak tam je ještě několik elfů, jedna elfka a dva muži z lidského rodu. To tě ale tak moc nezajímá nyní, protože ten muž v černém je přitahován tvým pohledem, po zádech ti přebíhá mrazení a pak si teprve uvědomíš že onen muž je nesmrtelný a hodně silný, zatraceně hodně, skoro tak jako Nagara, i když je to jen člověk. Když utichne na chvíli lomoz, uslyšíš jemný elfí hlas jak říká. "...to ale nebyl konec, když se mi je podařilo vyhodit spolu s desítkou z greenské gardy a několika trpaslíky, vrhli se na nás. Ještě že jim Zoltan strčil zbraně pod pult. Když jsme je konečně natlačili do středu vesnice, tak se obrátili ke studně a pili a pili. Když jsme je tak viděli, tak jsme k nik´m přišli, byli tak rozpáleni, že by se na nich dali smažit vajíčka. No jo, to je ta společná náklonost." Celou dobu vypráví Robin takovým vypravvěčkým talentem, že stůl se otřásá smíchem. Teprve teď jsi si všiml, že Astra je červená jako ředkev a jako jedinná se nesměje, místo toho vrhá vražedné pohledy na Belega velitele Greenské sličné jízdy. Alt: Tam jsem potkal vcšechny své přátele a i spousty dalších. Scházím solu po schodech a v tom mě zarazí pocit obrovského mrazení. Mé oči se zaměří na muže v černém sedícího mezi všma. Byl velmi mocný. Cítil jsem to. Po chvíli jsem svůj upřený pohled na něj přerušil a já jsem se zaposlouvhal do příběhu, který vyprávý jeden z elfů. Podle toho, co poslouchám, šlo o bitvu, která se odehrála. Po skončení jsem přistoupil ke stolu. "Dobré ráno vám přeji" Měl jsem čerství a mírně usměvavý pohled, ale bylo mírně poznat, že ,mě něco trápí. |
| |
| Probudím se a čekám na příchod lékaře. Najdou strnu začnou se ve mě probouzet vzpomínky. Vidím nekromanty jak na de mnou stojí a pak velký červený kámen. Vykřiknu a znovu se vrátím do reality. Jsem zpocený a točí se mi hlava musím si znovu lehnout abych neupadla na zem. |
| |
| Ležeje na posteli, vidíš jak vedle na protější posteli spí Altherius. Karderon sice přijde, ale po chvíli prohlížení tvého stavu odejde. Nechaje otevřené dveře. Slyšíš jak se na chodbě s někým baví, jako by z dálky. Po chvíli dojdou hlasy až takřka ke dveřím a ty slyšíš Astru a Karderona jak rozmlouvají na téma ty. Karderon: "Je to horší než včera, mám takový pocit že jsme to neměli vůbec vytahovat." Astra: "Myslím že se to spraví, říkal jsi přeci že většina černoty už ustoupila, jen se snaží pořád dostat na vyléčená místa. Jen nechápu jak je možné že se mu přitížilo, když předtím to měl skoro v celém těle?" Karderon: "Je to na páteři a myslím že i ten kousek který tam zbyl napadá pořád nervový a pohybový systém. Přeci jenom vše vychází a řídí páteř, bojím se že to může zasáhnout i mozek." Astra: "Už jsem jej ale léčila, má moc ne to nestačila." Karderon: "Zkus to ještě jednou, byla jsi taky na konci sil, když jsem tě k němu zavolal." Poté slyšíš kroky a pak do místnosti vejde Astra. Je pouze v bílých šatech a s korunkou na hlavě. |
| |
| Sednu si vedle Sarda a chvíli se na něj dívám, můj obličej se zdá být vyrovnaný bez jediné špetky pocitů. "Lehni si na břicho, bude to jen chvilka." Poté co se otočíš se místností rozlije bílé světlo, chvíli se zdá jako by se nic nedělo a pak světlo získá na intenzitě, je to ale jiné světlo, než jaké bylo pod temnotou. Tohle osvětluje jen nejbližší okolí tvého těla a všude jinde je tma a pak si teprve uvědomíš že to světlo sálá z tebe. Když zavřeš oči, vidíš stále skrze víčka. Po chvíli si uvědomíš že se celé tvoje tělo chvěje, ale nejsi schopen jediného pohybu. Pak ti pronikne ohromná bolest do hlavy a až do posledního konečku prstů. V dalším okažiku ztratíš vědomí. Když jej znovu nabydeš, sedím vedle tvé postele a držím si kolena pod hlavou. "Vypadá to, že je to už v pořádku. Zdá se že jsem ti vyléčila sny. KArderon měl pravdu, měl jsi to v těle schované tak aby se to nedalo jen tak najít a aby to dovedlo být všude, když jsem tě poprvé léčila jen se to schovalo a ustoupilo od tamtuď kde to bylo vidět. Stále se ti ještě musí zahojit tkáň tam kde to bylo, ale už to v sobě nemáš. Lituji té bolesti, co jsem ti způsobila." Jsi ještě celý zesláblý a takřka neschopen slova, jen na kratičký okamžik zavřeš víčka jako by na znamení souhlasu a když je otevřeš, svítí ti do nich vycházející slunce. Nevíš jestli to nebyl jen sen, ale byl lepší než ten, který se ti zdál předtím. Vedle tvého lůžka stojí trpaslík a významně si odkašlává, ve snaze upozornit že bys měl už jít do jídelny. |
| |
| Tiše sedím u stolu a všechny si prohlížím. Ani nemám hlad ani žízeňa tka jen sem tam upiji trochu z poháru přede mnou, abych tma neseděla jako nějaký žebrák. S nikým se moc nebavím a raději přemýšlím. |
| |
| "Myslím že půjdeme." řeknu z ničeho nic Erin a zvednu se. Dnes jsme něco probrali a trápit se nemá cenu. Odejdem od Zoltana a jdem k Sokarovi. Tam dostanem nový pokoj jen pro dvě a já si lehnu na postel. Podám ti amforu vína a vybídnu tě k pití. "Zítra se všechn rozhodne, myslím že nemá cenu teď nad tím přemýšlet." |
| |
| Mrknu na Astru a poslušně ji následuji. Je na mě znát únava. Jakmile vstoupím do koupele, trochu se vysvleču, nechám jen nějaké věci, zakrývající zbytek mého těla a ulehnu na postel. Kdo ví proč, během okamžiku usínám... |
| |
| Ačkoliv jsou mé vzpomínky matné, nezapomínám na to, oč toho tu jsem. Ano, přesně tak...Pomsta! Na ten osudný den si pamatuji moc dobře pamatuji. Byl to krásný, sluneční den a naše elfská společnost zažívala velmi dobré chvíle. Ale to trvalo jen chvíli, protože se najednou objevila horda nemrtvých v čele s tím nejodpornějším nekromantem. Vypadal jako potulný čaroděj, jeho špičatá kouzelnická čapka působila nenápadně. Ale obličej byl mrtvolně bledý a on seděl na koni, ze kterého viseli cáry masa. Na naši dědinu chvíli hleděl a po chvíli ukázal prstem na nás. Jeho kostlivci, zbrojení kopím, mečí a štíty se vydali na útok.  Naši obránci si zprvu mysleli, že dědinu ubrání, ale kostlivci je překvapili velikou silo a výdrží. Během půlhodiny tekla říčním potokem krev, elfská krev. Přeživší elfové včetně mně se dali na ztéč a kostlivci je opět pobili. Já byla zraněna a z bitvy násilně odvedena. Ale ten škaredý obličej jsem si zapamatovala a chci ho vidět ještě jednou, až mu budu kroutit čepelí svého meče v břiše. Budu se mu smát, zatímco on bude umírat. Nyní stojím v tomto městě, uprostřed Temnoty. Je tu ticho a já v ruce držím meč. Tato bojechtivá myšlenka mi nedala a prostě si se svým mečem jen tak pohrávám. Sardo je ještě stále zraněn a ostatní vysedávájí v hospodě. Já chci být o samotě, ale skrz těch tolik myšlenek vím jedno. Astra mě naučila zkušenosti v boji proti nemrtvým, nekromant, který padl nebyl nekromant po kterém pátrám, a ten skutečný, jenž na mě čeká nebude lehký. |
| |
| Eradia: Sice sis myslela že tě nikdo nesleduje, ale nyní máš neodbytný pocit. Mráz ti přeběhne přes záda a naježí ti i ty poslední chloupky na těle. Přímo před tebou vystoupil odnikud muž celý v černém a strach který jsi z něj pocítila je mnohonásobně horší než strach jenž jsi cítila u nekromanta. Jen meč v tvých rukou ti dává trochu síly. Nechápeš jak mohl někdo takoý vstoupit do místa kde je taková síla mocných z armády dobra. Možná pozvedneš meč, možná se jen v tvých rukách zachvěje, když k tobě přistoupí. "Vyděl jsem mnohé bojovníky zaslepené touhou po pomstě. Nikdo z nich se již nevrátil ze zemí pod věčnou nocí bez hvězd, ve kterých nyní přebývám. Přestaň se soustředit na služebníky a soustřeď se na pravou podtatu. Je jen jeden bez kterého by oni být nemohli a ten je tvým nepřítelem, stejně jako je nepřítelem celého světa. Temnota má pro něj jen jedinou službu, odhalíte li temnotu zničíte i jeho. Řekni děvčatům že je mám sice rád, ale měly by se více zajmat o svoji třetí sestru." S těmi slovy zmizí a ty pocítíš ohromnou úlevu. Po chvíli si uvědomíš že strach z něj vyplíval jen z ohromné moci jenž v něm dlela a ne ze zla. Když se konečně trochu vzpamatuješ, vidíš jak na zemi leží řetěz se žlutým kamenem. Když jej otočíš, spatříš na druhé straně nápis jenž jsi v životě neviděla. Ten muž byl stejně jako Nagara z prvních, ale moc jenž z něj vycházela předčila mnohonásobně moc Draga. Když se uklidníš, cítíš jak se tvé myšlenky zbavují strachu aby v tobě převládl údiv. Kámen jenž držíš v ruce tepe jakby svým vlastním životem. |
| |
| Stále se vzpamatovávám z příchodu velmi mocného muže. Zřejmě stál na straně Dobra. A taky stále myslím na to, co mi řekl. Má pravdu, musím se soustředit na jeho samotného. Ne, ne, co to povídám, pomsta by mě zahubila, měla bych poslouchat moudřejšího, což tento muž byl. Počkat, říkal že když zničíme Temnotu samotnou, zničíme i Jeho. A předpokládám, že Jeho je ten nekromant, po kterém pátrám. A ještě se zmínil o děvčatech. Má je moc rád, ale měli by se starat o svojí třetí dceru. Ihned mě napadlo, že ty děvčata myslel Astru a Erin, ale že by měli třetí sestru. O tom se mi nikdy nezmínili. Stále stojím na opuštěném místě, můj meč leží stále na zemi, ale místo něj držím v ruce zlatý řetěz, který tu předtím nebyl. Pulsuje z něj silná energie, cítím to až v posledním nervu ssvého těla. Asi bych měla zajít za Astrou? pomyslím si a to taky udělám. Řeknu ji to radši o samotě, protože nerad bych tohle vytahovala před radou Starších, nebo co je to za mudrlanty. |
| |
| Již schopen slova se podívám na trpaslíka. Co se stalo zeptám se protože si pamatuji jen malé utržky z včerejši noci. PO dlouhé chvíly se ale citím svěží a zdraví. |
| |
| U Sarda v pokoji Fili se mírně zašklebí pod fousy. "Tož to já fakt neťápem voco vám choďá. Zdaliž myslíte na toť jakož přichoďil pán Altherius skoro s kokráním kohůta? Nebo Eradiu hledajíců Astru vo půlnoci, nebo to jak ju hledal léčitel po hodině na to aby kráčela k vám? To fakt nechňápem co z tohoť všeho myslíte. Jediná věc vo který vím že je tak máte vztávať a upalovat do jídelně. Hosi už jsou tam a vy si tady vylehujete jak v noci, pardón, v noci jste tady pobíhali, tož já fakticky nevím co vy potřebujete věďět, hádám že se tohož dozvíte na poradě až až." Po těch slovech se otočí a odkráčí budit další. |
| |
| Hned se obuji a vyrazím do jídelny. Cítím se opravdu velmi dobře nejlíp za posledních 2měsícu. Otevřu dveře jídelny a pozdravím opět usednu na své místokde sem seděl poprvé. vezmu si stehno kuřete a s chutí se pustím do jídla. |
| |
| SARDO: U stolu již sedí Eradia, Astra a Erin. Všem vám fili představí: Mistr Ramirez(člověk), velitel Fingolfin(Greenský elf), Unwart, Bargil, Kili, Borin (trpaslíci), Ceatlin (lidská žena). Všichni se dlábujou jídlem a zatím se hovor nijak nerozvádí, zdá se že se chtějí všichni najíst. Astra je mírně vyčerpaná po bouřlivé noci. Mírně se na tebe usměje. Všechno v pořádku doufám? |
| |
| Ano řeknu astře . Chtěl bych vám ještě jednou poděkovat za pomoc. |
| |
| "Jsem ráda že je ti lépe."řeknu Sardovi a pak začne Beleg vyprávět. "Dlouho jsi se Astro nenaila půlnočního kvítí a to jsi byla prý včera u Zoltana. Navíc jsem slyšel že jsi toho tam celkově moc nepila. Rád bych obeznámil tvé společníky se základním faktem vaší cesty. Musíte hlídat Astru, v okamžiku kdy začne pít po vědrech a vůbec to z ní nebude spodem vytíkat je zle. Strom má totiž unikátní alergickou reakci na bbylinky, tedy spíš na jednu bylinku. Většině lidí se po ní chce souložit. Tedy stromu taky, ale navíc by ji neměli konzumovat. Běhali by totiž za chvíli po louce jako králíci a okusovali by veškeré výhonky. Pan Zoltan jim ale usnadnil celou práci a rozhodl se že jim to dá do nápoje neznaje jejich chování. Když tedy Astra a Robin vypili u Zoltana vše co mělo v sobě tuto bylinku, chovali se už tehdy nepříčetně. V hspodě u trpaslíků je takové chování na denním pořádku..." schází Alt "...to ale nebyl konec, když se mi je podařilo vyhodit spolu s desítkou z greenské gardy a několika trpaslíky, vrhli se na nás. Ještě že jim Zoltan strčil zbraně pod pult. Když jsme je konečně natlačili do středu vesnice, tak se obrátili ke studně a pili a pili. Když jsme je tak viděli, tak jsme k nik´m přišli, byli tak rozpáleni, že by se na nich dali smažit vajíčka. No jo, to je ta společná náklonost." Celou dobu vypráví Robin takovým vypravvěčkým talentem, že stůl se otřásá smíchem. Teprve teď jsi si všiml, že Astra je červená jako ředkev a jako jedinná se nesměje, místo toho vrhá vražedné pohledy na Belega velitele Greenské sličné jízdy. Po chvíli co získám svoji normální barvu se konečně dostanu k tomu co jsem měla už dávno začít. "Myslím že nemá cenu otálet, chtěli jste znát mé rozhodnutí a to je že půjdem do Velkých jeskyní. Co tam najdem nevím, ale můžem se pak vydat kolem Larisu do země kde bývala akademie a cestou nabrat spojence v ostrovní říši a Eaglově. Pokud se nám nepodaří získat v akademii to co potřebujeme, pojedem znovu k Varetě a odtud k severu do země pod temnotou. Je to sice delší cesta, ale na smrt se nevyplácí spěchat, radši si budu jistá že není jiné cesty. Včera mi Eradia přinesla toto." vytáhnu z kapsy náhrdelník a hodím jej Ramirézovi. "Toto je Conorův náhrdelník. Je jisté že temný pán ztratil nad ním kontrolu. Je tedy jisté že musíme i tam, i kdybychom našli to co potřebujeme. Je tedy logické se obrátit zpět k Varetě a předat informace. Navíc jsem vyslala Isabell pod temnotu, aby tam našla moji druhou sestru Sašu." Sednu a čekám co ostatní na to. |
| |
| Sedím u stolu..sleduji ostatní a nechápu... Jak se můžou takhle přecpávat, Copak nevědí co se děje? Co hrozí? Jak jsme tma vůbec Sašu mohli nechat? Proč jsem nevěděla dřív, že mám ještě další sestru? Hlavou se mi honí tisíce otázek. Aby se neřeklo, vezmu jablko a zakousnu se do něj. Přitom už přestávám vnímat hluk kolem sebe..najednou se proberu ze zamyšlení a vyslechnu si celé vyprávění..nijak se nesměji a navíc, když můj pohled padne na mou sestru Astru, dobrá nálada mě opravdu opustí. Podívám se na Altha, abych zjistila co tomu říká on. Přeci jen mi přišel moudřejší než většina lidí tady. |
| |
| Ramirez drží v ruce náhrdelník a nic neříká. Jediný, kdo se zvedl je Fingolfin a Beleg. Oba se dívají na náhrdelník v Ramireově ruce, jinak je u stolu ticho, přerušované jen šoupáním židlí a napětím. Po chvíli Ramirez promluví mírně zastřeným hlasem. "Býval jsem jeho student, řekl mi, že já půjdu, když všichni ostatní si budou myslet že není cesta. Myslel jsem že je to jít proti Cortanovi, ale teď vím že jej mám osvobodit. Jdu s vámi, ale netuším jak do té skládačky zapadá ten vzkaz o meči?" Bezradně se dívá přes stůl na Astru a Erin a tehdy se ozve rána do stolu. Unwart se zvedl ze židle tak prudce až odletěla. Jediný, kdo pohotově reagoval je Fili, který židli přisunul zpět. "Moc přemýšlíte a nevidíte skryté archaismy, já sice nejsu tak inteligentní jako většina z vás, ale pokud sudba hovoří tu o sestrách a tu o meči, neměli by být ty sestry vlastně zbraní jak porazit to o čem se v sudbě nemluví? Může to být Cortan, to ano, ale pokud zaženem temnotu, nebude už nechráněný ten jenž pod ní se schovává, nezasáhnou bohové na něj? Když Astra byla u nekromanta, jen to že Aislinn byla s ní vedlo k pádu a zničení celé jeho věže a dokonce přišli i draci, to je jasné znamení toho, že bohové budou jednat, odstranímeli jim jejich jedinou překážku aby mohli udeřit na toho jenž nazývají padlým bratrem." Astra se na Unwarta zle zašklebí. Nikdo nemá tušení, kvůli čemu a pak si uvědomíte že její pohled je jak led. "Lehce se ti spekuluje, když znáš jen sekyru a její práci v tvých rukou. To co se stalo u nekromanta bylo výjmečné, sama Aislinn mi tehdy řekla, že nemohou vystoupit přímo, ale jen prostřednictvím. Pokud je tomu tak, je jisté že i když padne temnota, nikdo z bohů nepůjde a nezabije svého bratra, i když je zkažený do morku kosti, nevztáhnou na něj ani ruku. Neberme si plané naděje, to do čeho jdeme je daleko složitější, než přirovnat někoho k meči, pokud chcete přirovnání, tak pak je jeden verš sudby, jenž je znám a to: Tři sestry různých plemen, znovu v meči rozžehnou, to co se zdálo vždycky skryto, to jediné v něm naleznou.... Nelze tedy usuzovat že se jedná o ty samé osoby." Všichni kdož jsou u stolu se dívají překvapeně na Astru, zdá se že je překvapena kolik toho ví a přitom se zdá že se nikomu moc nesvěřuje., ani sestrám. Po chvíli napjatého ticha, kdy nikdo nemluví začne Sokar roznášet nápoje, je zvláštní jak se káždému umí trefit do chuti. Všichni mlčí a přemýšlí, kdo začne. Je zřejmé že Astřina slova nebyla mířena proti nikomu, ale zdá se že je naštvaná že je na této poradě Unwart, ať už vůli čemukoliv. Nezdá se ani trochu vyčerpaná, jako ze začátku a její pohled sklouzává po vás, její družině, jakoby čekala že něco uděláte nebo řeknete. |
| |
| Potom, co přijdu mezi ostatní a posadím se, velmi dobře poslouchám každé slovo a sleduji každou reakci. Když je hozen Conorun náhrdelník na stůl, bylo to zvláštní. Nikdy jsem ho neviděl, ani o něm neslyšel nebo si to už nepamatuji, ale má zvláštní moc, cítím to. Pojí se k němu mnoho silných vazeb. Takových to předmětů je velmi málo a tento je opravdu velice zvláštní. Mám chuť si ho vzíti do ruky, ale cítím úctu k takovým to silám. Po tom, co pronesl Unvart bylo na Astře jasně vidět její naštvání, Naprosto jsem to chápal. To co říkal byla velice opovážlivé. Cítím že se na mě občas upírají i tázavé pohledy. Posledními slovy Astra všechny tázavě vyzve, aby se vyjádřili, chvíli nastane ticho a po tom se po dlouhé době rozhodnu promluvit. Opřu se o hůl a zvednu se. Vypadám rozhodně, stojím zpříma a v mích očí a pohledu je cítt něco silného a přitom klidného. Po dlouhé době pod temnotou se taky ukazuje vysoké charizma. "Přátelé, nyní je na čase se rozhodnout, kam povedou naše další kroky a jak se budeme ubírat. Rozhodnutí, která padnou zde budou možná ty nejdůležitější pro celý průběch. Dokázali jsme vyhrát obrovskou bitvu, ale válka nás teprve čeká. Temný pán se brzy dozví, co všechno se stalo. Bude teď mnohem obezřetnější. Temnota se zmenšila a podle mého názoru se teď nebude moc rozšiřovat. Všechna síla se bude soustředit tam. Ovšem..." chvíli se odmlčím "jakmile ovšem nashromáždí potřebnou sílu, udeří a udeří tvrdě. Ačkoli jedním z důvodů, proč byla vytvořena temnota je právě to, že božstvo skrze ní nevidí. Nemůžeme rozhodně spoléhat, ba ani žádat přímí zásah bohů." Pootočím se na Undwarta "Temný pán, jenž jediný je opravdu vinen je jako loutkař. On sám jen tahá za provázky a všechno ostatní dělají jeho loutky. Bohové nemohou zasáhnout přímo proti někomu, kdo se chová nepřímě. Ale přesto říci, že bohové nezasahují by byla lež. Dobrá rada nás nyní může navést správným směrem. Na co se mi můžem spoléhat, že Temný pán se teď bude soustředit na zvětšení své síly. Proroctví, které zde bylo řečeno je velmi důležité a je nutné jej správně vyložit. Nyní je ještě čas na získání informací. Cítím, že jeskyně nám nabídnou velmi mnoho odpovědí. Budeme doufat, že Isabel uspěje, pokud by se tak nestalo, měli bychom zvažovat jako cíl i třetí sestru. Je velice důležité, aby se sestry setkaly. A ne jenom kvůli tomu, že by se to pravděpodobně týká sudby" Očkem přejedu po Astře a Erin "Návrh Atry na cestu se mi zdá nejvíce přijatelný s tím, že se to bude odvíjet podle Isabelina poslání, podle toho, jak se vyprava bude vyvýjet a také bych rád navštívil jedno důležité místo na Varetě a to co nejrychleji to půjde" Astro ví, o kterém místě mluvím. Je velmi důležité navštívit Minas Lu, než by mohlo být pozdě. "Je nutné to někam vložit podle toho, jak se bude vyvíjet situace." Po všech se porozhlédnu. "Ovšem důležité je, aby skupina, která odsud vyjde spolu držela více než kdy předtím. Jeskyně možná skýtají veliké bezpečí, ale cesta jeskyněmi nekončí a potom nás čeká opravdová zkouška. Jakmile se rozhodneme odejít, nesmíme ani na chvíli pochybovat. Pokud bude naše mysl jasná, šance je veliká. Ovšem všichni buďte smíření s jedním. Tahle cesta vede buď k životu nebo k smrti..." Můj jasný a přímí hlas najednou ustane a já se posadím |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když však uvidíš co ti dali, nestačíš se divit. Je to jedna z mála plně titánskou technikou vybavených lodí, jak to jen tedy šlo, nemá plachty, ale pohon vedený dvěma trubkama v bočních plovácích a jednou pod kýlem. Vybavená dvěma paprsko děly, srdce veškeré této techniky je veliký krystal v podpalubí veliký asi jako hlava. Navíc na lodi máte ještě jeden náhradní krystal. Tato loď nikdy nebyla spatřena nikým jiným než skaelfy a pro maskování jejího pohonu byla na palubu připevněna plachta. Tvým úkolem je jet na sever podél pobřeží a navíc odvést mistra Sana, ze kterého má většina tvého lidu mrazení na zádech. Je to totiž jediný, který je přímo podřízen pouze králi a je smrtonosnou zbraní proti těm z vašeho lidu, jenž poruší zákony, ublíží li někdo někomu ze skalelfů, je zde on aby jej ztrestal. Vypráví se o něm přímo legendy. Nebudu tě ale déle zdržovat, cesta k severu proběhla rychle a bezpečně a ty ses dokonale naučil používat techniku titánů k pohonu lodě. Dorazili jste tedy do Nového Doru a nyní sedíte v hostinci u Sokara a s vámi tam sedí i tvoji noví pasažéři, příspěvky ale piš až tě vyzvu..... |
| |
| Od stolu se zvedne jediný jenž dosud vám je neznámý, je to muž, jehož jste si při příchodu ani během jednání nevšimli a jako jediný ani nedostal pití od jinak svědomitého Sokara. Jednou rukou odhrne kápi a na vás zhlíží strhaný elfí obličej. "Jmenuji se Finwe, pro ty co mě neznají. Mladík ať ještě nerozvážný ve svých slovech vyjádřil stejně jako Astra, jenž se bojí mluvit o všem hlavní myšlenku toho kam a jak se mají ubírat. Ty Ramirezi nepůjdeš s nimi na jejich poslání, tvé místo je nyní jinde, znovu sjednoť celou měsíční družinu z časů akademie a vydej se za tím, jenž mě připravil o ruku a jenž si nezaslouží být mými ústy jmenován. Ty Astro vem všechny, jenž do teď byli tvými spojenci a odejdi tam kam máš namířeno. To co se teď schyluje nad Varetou je daleko horší než se zdá. Městské hradby Lukuru byly prolomeny a nejmocnější rod titánů nyní bojuje o holý život, to co prožíváme zde je jen slabým odvarem moci temnoty. Už jsem povolal první z Lornu aby se připravily na pomoc titánům na Lukuru. Jestli totiž ti padnou, obrátí se na nás moc stokrát větší než jakou jsme si byli sto představit v těch nejhorších snech. Není času nazbyt, tak jednejte a nešiřte nepokoj v našich řadách." Při posledních slovech se významě podíval na Astru a Unwarta a opět usedl, všem, kdo se dívali tím směrem, kde usedl se zdálo jako by se rozplynul, když se ale podívali jasněji, vyděli jej zcela zřetelně, jen ale za cenu soustředěného pohledu, Jak ostatně předvedl Sokar když mu nesl zasloužené pití. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
 | Sedím u stolu a dívám se na mistra Sokara, přemýšlím o tom co bude dál. Alespoň se představím ostatním...Jmenuji se Dea Da Longa, zkráceně Dee. Dostala jsem úkol přivést sem mistra Sokara. Zatím přesně nevím o co tu jde, ale rychle se přizpůsobím. Kdykoliv jsem zde na pomoc těm, kdo ji potřebují. V případě nutnosti dokáži zařídit nevídané věci. Maličko se pokloním a znovu usednu ke stolu. O svém původu raději moc nemluvím, nepotřebuji mít nepříjemnosti. Jediné co mě zatím brzdí je, že přítomné osazenstvo neznám. Snad se brzy rozkoukám a oni se mi představí. Pohodím vlasy a zadívám se do očí naproti mě sedícímu. Ucukne hlavou, ale rychle se k mému pohledu vrátí. Pohled nezklamal, ostatně to se nestalo zatím nikdy. pousměji se a pozoruji osazenstvo stolu. |
| |
| Sano, ne Sokar, to jen k řeči DEE, jinak OK U stolu vládne trochu napjatá atmosféra, nikomu se zrovna nechce začít a tak povstane Caitlin a mírným zvučným hlasem s příchutí vanilky, nebo něčeho hodně podobného začne. "Myslím že není co víc dodat. Je tedy jasné co a jak bude nyní. Astra, Altherius, Eradia, Erin a Dee odjedou do dračích jeskyní u majáků. Je v tom dobré to, že se můžou alespoň rozptýlit trochu před temnotou u skalelfů, hádám že pro Dee tobude docela příjemné, zjistit že se táhla přes celý ostrov, aby jela zase domů. Pokud někdo bude chtít zbroje a zbraně, dá se to pořídit právě tam. K dalšímu co budeme dělat ostatní se vracet nemusíme. Jen bych vám chtěla popřát šťastnou cestu, není zrovna nijak jednoduchá. Věřím že se ještě stejně sejdeme na vašem pasování. Jestli tedy nikdo nic nemá, navrhuji toto setkání rozpustit, stejně tady pořád vládne napjatá atmosféra zcela zbytečně." Celou řeč se mírně usmívá, jen nakonec se zle zašklebí na Unwarta, když vidí jeho kyselý obličej, je na ní vidět jak se mírně naštvala a podala vysvětlení hned vzápětí. "Je blbost vyčítat jen Astře že jsi přišel o muže. Ona je nezabila a to co se stalo pod temnotou bylo víc než jen malý střet, jak se to zdá nám, co jsem tam nebyli. Slyšela jsem NAgaru jak říkala o tom jak i ji zranili, v jejím případě jí to vadilo asi deset sekund, ale i přesto to bylo tvrdý. Ptačí mágové pořád ještě spí po boji a Astra je stále ještě zafašovaná. Není tedy důvod házet vinu na ni. Co jsem slyšela když se vrhla do boje, byli už stejně mrtví a nemohla být všude. Poslední co bych chtěla zdůraznit je že tvůj kyselý obličej ti stejně nepomůže a mrtvým taky ne." S posledním slovem si sedne a dotkne se lehce rukou Ramirézovi, která stále svírá náhrdelník. Unwart se zvedl a odešel hned jak Caitlin usedla, další odešel Finwe, který při odchodu lehce stiskl rameno Astře, za ním šli Fingolfin a Beleg. Ramirez a Caitlin byli za chvíli jediní, kteří zůstali. Ramiréz se mírně usmál. V tu chvíli se zdál být zase tvrdým a neprostupným jako kámen. "Připravte se na cestu, pojedete ještě v noci po pasování. Zdá se to jako sranda, ale je zde jedna důležitá věc, která nezazněla. Nepřítel totiž mezi nás vysílá stále více špionů z řad pekelníků. Nedovolí si je sice poslat sem, kde jsme, ale již není bezpečno na dením světle jak bývalo. Na své cestě spěchejte a ty Astro, nesmíš jet do Ostrovní říše, ctějí tě zavřít do školy, Robin, tvůj manžel mi to řekl, když odjížděl, jeho posláním bylo tě přivést zpět, tedy potom, co vyřešil poslání, které tady měl. Jo a k tobě Altheriusi, Drago tvrdí že je v tobě toho hodně, tak se prosím tě nenech zabít. To platí ostatně pro všechny, už jste prokázali svoje kvality, takže ne že vás teď pasujem a pak se nevrátíte." Na okamžik zavládl na jeho tváři úsměv a pak se zvedl a odešel ruku v ruce s Caitlin. Astra se zdála že řeší při Ramirezově řeči nějakej spor s někým kdo tam evidentně viditelně nebyl. Když všichni kromě Dee odešli, začal Fili uklízet stůl. "To zas byla diskuza, nedivím se že je ti těžko se jen tak s nimi rozkecávat." prohlásí k Astře a za chvíli je pryč. Prázdná hospoda a tam jen vy se zdá až podivně klidná. Astra se zdá dořešila spor s prázdnem a zadívala se po těch co sedí u stolu. "Vítám tě Dee." řekne a protáhne se. "Tak to bychom měly." Ze stolu zmizela zničeho nic láhev s vínem a ozval se přímo melodický hlásek "Dík." a zůstali jste doopravdy sami. |
| |
| Sedím a dívam se na přítomné. "Takže, máme teď dvě věci na práci, první je vymyslet si jméno pro tuhle družinu, nebo nám bude přiděleno a protože je to v plné kompetenci Zoltana jakož to hlavního v tomto městě tak to bude něco jako páreček buclatých soudečků piva, nebo něco takového. Pak je tady ještě představování. Já jsem Astra a zdá se že to tady nějakým způsobem vedu." řeknu Dee a mrknu na Erin ať pokračuje. |
| |
| Po Finweho řeči... Vyslechl jsem Finweho řeč. Už předtím jsem si ho všiml, ačkoli se zdál být velmi zapadlí. To se ovšem nedá říci o jeho podstatě. Chovám moudrost a magickou podstatu velmi v úctě, takže jeho taky ačkoli moje slova odvážná. Ale řekl jsem přesně to, co jsem chtěl. Zdá se mi že někteří si pořád neuvědomují, co všechno se stalo u Necromanta a proti čemu stojíme. Cítil jsem Necromantovu moc a rozhodně ne každý obývající tuto zemi, by měl vůbec šanci na boj, na tož vyhrát a přesto to byla pouze loutka. Slova byla možná odvážná, ale v dané situaci si myslím byla na místě Po příchodu Dee... Byl jsem tak zabrán do sledování všech lidí, že jsem ani nestihl zaregistrovat příchod nového člena shromáždění. Je to krásná Skalelfka. Na jejich poměry rozhodně. Za celý život jsem se Skalelfy měl dvě vážnější setkání. Jednou mi jedna dívka z tohoto druhu zachránila život a jednou mě jdna skupina málem zabila. Takže mé pocity jsou velmi smíšené, ale moudrost jenž chovám nikdy nehodnotí nikoho podle toho co je, ale podle toho, jaký je. Mám z Dee smýšené pocity, ale cítím v ní něco velmi dobrého a je tu Astra, jejímu úsudku věřím úplně nejvíce. Dee se po chvíli zvedla a představila. Rád bych se představil také, ale mnohem vhodnější doba bude po debatě. Po Caithlině a Ramirezově řeči... Celou dobu jsem je poslouchal a v duchu se mi vyrojilo spousty dotazů. Říkal jsem si, že se ovšem potom zeptám Astry. Unvarta jsem od té doby nemusel, i když chápu co to znamená někoho ztratit, ale nedává to právo soudit někoho jiného po neprávu. Potom, co se všichni rozešli a zůstali jsme jen my, zeptal jsem se Astry: "Astro, je tu pár věcí, který mě tíží. Proč Caitlin nejmenovala Sarda? Myslel jsem, že půjde s námi. A co je na Ostrovní říši a škole? A potom bych si přál dozvědět se něco o tom náhrdelníku. Je velice zvláštní. Vím, že jsem asi příliš zvědaví, ale rád bych měl ve všm jasno." Tázavě, a však s klidnou tváří jsem se díval na Astru a čekal, jestli mi bude odpovězeno. |
| |
| Začalo představování... Astra se představila Dee a potom ukázala na Erin, která ovšem nad něčím tvrdě přemýšlela, jako kdyby byla myšlenkama v úplně jiném světě. Zvedl jsem se tedy já. "Dovol mi, abych se ti představil. Mé jméno je Altherius." dívám se na tebe klidným, ale při tom zkoumavým pohledem. když se na mě podíváš, vidíš krásnou a velmi charizmatickou postavu světlého elfa. V ruse držím zvláštní hůl, kterou málo kdy dávám ze své ruky. Má postava ti přijde velmi hrdá, ale při tom ne pyšná. "Astra mi kdysy dávno zachránila život, od té doby jsme spolu na výpravách. Vždy ode mě čekej pomoci, neb to je to, co se ode mě vždy přátelům dostane, ale" chvíli se odmlčím a potom trochu ráznějším hlasem ale klidnnou tváří "Nikdy si nás nepřej zradit." Bylo vidět, jako by mále plamínkky mírně zažhnuly v mých očích. Možná při pomyšlení toho, co jsme prožili. Po chvilince pokračuji "Každopádně vítej mezi náma" a na důkaz slušnosti se mírně pokloním "Jak už Astra řekla, ona vede tuto skupinu. Když budeš cokoli potřebovat, můžeš se na měbezproblémů obrátit." Ještě jednou jsem se mírně poklonil a potom e s klidným a usměvavým pohledem na tváři posadil |
| |
| Zkoumavě se dívám na Altheriuse, přijde mi velice povědomý. Ovšem to se mi jistě jen zdá. Promluvím velice jemným a krásným hlasem. Děkuji za nabídku, ujišťuji Tě, já nikdy nezradím a neporuším své sliby. dívám se na něj pevným pohledem a pokývnu hlavou. O chvíli později hlavu odvrátím ale hned se zas pohledem vracím zpět na jeho tvář. Nedá mi spát. Je velmi přitažlivý, ale o to tu nejde. Stále mě hlodá myšlenka že se nevidíme poprvé. Usměji se na něj. Podívám se na své ruce a v dlani se mi oběví maličký plamínek ohně s kterým si chvíli hraji. Rozhlédnu se po ostatních. Nevypadá to bže by se měli k představování. Nu což, já to nějak zvládnu. Alespoň dva z nich už znám. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro K tomu co jsi se ptala, naznačila: Nepoznáš v Altheriovi nikoho, v jednom okamžiku si uvědomíš že je nesmrtelný, je to trend, který je velice výjmečný, vždy sebou nese nějaký mimořádný dar. Mezi skalelfy se o tomto daru otevřeně mluví, jinde ne. Altherius je defakto jediný kdo je nesmrtelný, kromě tedy těch všech co odešli, ti byli všichni. Sano, Ramirez, Caitlin, Beleg, Finwe a Fingolfin atd. |
| |
| Lehce se obrátím k Altheriovi. "Jediný důvod, proč Caitlin vynechala Sarda je zřejmě ten, že není o něm rozhodnuto. Včera měl ještě vážné zdravotní kompikace, kvůli tomu co mu udělal nekromant. Doufám že to bude v pořádku, ale kdyby ne, zůstane na lodi a posléze u skalelfů a s námi dále nepůjde."mluvím zcela otevřeně a tak aby mě všichni slyšeli, týká se to ostatně i jich. "Dále je tady problém v tom že zde není nikdo z Eaglova, který by jej znal, ale budou v městě Skalelfů, které se jmenuje Naše Město. Tam se rozhodne jestli opravdu je z Eaglova. No a poslední detail ohledně Sarda, je jediný z nás, kteří byli pod temnotou a který nebude povýšen do rytířského stavu." obrátím se k Sardovi. "Snažila jsem se jim vysvětlit že jsi prošel horším peklem než ostatní a stejně jsi bojoval jak ti to jen síly dovolily, ale stejně jsem je nepřesvědčila, možná ještě to leží Unwartovi na srdci. Je důležité jej ale nesoudit, ale trpaslíci mají celkově největší ztráty ze všech národů, protože vždy stojí v tom nejhorším pekle boje." Mírně unaveně se napiju a opět svěží pokračuji. "Máme ještě chvíli než budem muset jít balit," otočím se k Dee "Co je vlastně pravda na tom že máme speciální loďku? Víš po Varetě se o mě tvrdí, že mě nikdo nepůjčí jedinou loď, protože jsem prý hrozně nezodpovědná a každou ztratím, obvykle i s posádkou, ale to je lež, ztratila jsem jen jednu loď, a jediného člena dvoučlené posádky včetně mě, ale hádám že si Sano určitě buď už dělal srandu tohoto typu, nebo to řekne při odjezdu." |
| |
| Sedím dál a je na mě vidět, že jsem velmi zamyšlený. Po chvíli se zdá jako by myšlenky ustaly a já sedím opět se svým klidným, mírně se usmívajícím pohledem a naslouchám ostatní... |
| |
| Smím se zeptat, o čem přemýšlíš, Altheriusi?zeptala sem se a upřela na něj eden ze svých pohledů...Snad neodolá, nesmí odolat, cítím se tu tak sama...potřebuji přítele...myslím si, a navíc...musím zjistit, z čeho pramení ten pocit známosti... zamyslela jsem se a pokusila si vybavit věci z dětství...na nic sem však nepřišla, bohužel...zvedla jsem se a šla si ven trénovat vrhání kouzel, ovšem jen lehce, nepotřebuji teď přijít o energii |
| |
| Deeina otázka mě probere z přemýšlení. Nyní se na ní opět dívám. Je opravdu velmi svůdná. Její pohled, ty rysy. "Drahá Dee, je toho velice moc, co jsme prožili, co prožíváme a co nás teprve čeká. V mé mysli je spousty nejasností. Přemýšlet na nimy a hledat odpovědi je v danou chvíly moudré. Brzy na to nebude toliko času." Po tom jsem se odmlčel, ale bylo trochu divné, že by to, co jsem řekl bylo jediné, nad čím jsem přemýšlel. Měl jsem už na to dost času a už jsem přece říkal, že jsem si hlavu pročístil a vše si uspořádal... Když Dee odcházela krátkým pohledem jsme se na sebe podívali a jako by se na chvíli zastavil čas a potom odešla na cvičení |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Najednou se ti v hlavě ozve hlas. "Drahá Dee, je na tobě něco zvláštního, to je to, nad čím přemýšlím. Není potřeba s tím ostatní zatěžovat. Už ti věřím více. Máš v sobě velikou sílu. A něco mě k tobě velice táhne. Je i velice možné že jsme se už někdy poznaly, bohužel, mé vzpomínky na minulost, ač mi byly na chvíli všechny odhaleny, jsou opět velice útržkovité. Doufejme, že bude čas se blíže poznat. Přeji příjemnej tréning. A mimochodem. Velice ti to sluší... V mých očích na chvíli uzvidíš zažhnout plamínek, potom se odvrátíš a odejdeš na tréning. |
| |
| Dívám se na Altheriuse překvapeným pohledem, najednou se mi v hlavě rozjede rychlý proud vzpomínek. Žádná z nich není dobrá.Týkají se jen mé minulosti. Z přívalu tolika smutných vzpomínek mi vyhrknou slzy do očí. Ryhle zamrkám abych slzy zahnala a utíkám ze dveří. Kdybys jen věděl říkám si mezitím co pod náporem emocí házím až moc veliké ohnivé koule na terč, ten vždy vzplane a já ho musím znovu hasit prosudem vody přímo z dlaně. Raději toho nechám, má nerozvážnost mě připravuje o velké množství energie. Chvíli ležím v trávě a dívám se na nebe. Najednou jsem dostala nápad. Zvedám se a rychle jdu k jedné z nebližších stájí. Najdu majitele všech těch koní a prosím jej o zapůjčení jednoho z nich. V žádném případě, slečno. Koně pouze prodávám. Máte dost peněz? Odpovídám že nemám, ale prosím jej pouze o krátkou projížďku, tolik se mi po tom stýská. Upřu na něj jeden z nejsvůdnějších ale zárověň nejsmutnějších pohledů. Maličko se zastydím že takle zneužívám svých schopností ale při vchodu do stáje se jakékoli výčitky rozplynou. Ve stáji je na dvacet koní. Hned z dálky mě zaujme překrásný bílý hřebec s uhlově černým ocasem a hřívou. Slečno, toho raději ne. Zatím nikdo ho nedokázal zkrotit.varuje mne. Ubezpečím je že se nebojím. Věřím že to zvládnu. Muž mi pořád nevěří a sarkasticky praví, že pokud Kadehara zkrotím dá mi jej zadarmo. Jdu blíž ke koni, který sebou divoce hází, podívám se mu do očí a maličko se ukloním. Najednou hřebec ustane ve svém divočení a klidně stojí přede mnou, natáhnu ruku před nozdry. Sám drkne hlavou směrem ke mě a nechá se pohladit. To snad...to není možné!!!!Diví se statkář a s pokleslým vyrazem sleduje jak se vyhoupávám na Kadehara a vyjíždím ze stájí. Po dlouhé době se mohu zas smát a nad ničím nepřemýšlet. Rychlostí blesku projíždím na Kadeharovi les, louky a celé okolí. Nakonec ze zastavím u řeky a nechám ho napást. Posadím se na spadlý kmen a prohlížím si svého nového společníka. |
| |
| Nad Dee se mihne stín, když zvedne oči nebi, vidí jak po obloze letí drak. Velký, snad přímo obravský hrající všemi barvami, míří k vesnici. Náhle se otočí, ale zdá se že se rozmyslel a pokračuje do vesnice. Směrem ze kterého přiletěl je jen moře a o kousek dál temnota. Pomalým táhlým sestupem se snese podél stěna a přistane přímo před hostincem u Sokara. Sotva dopadne změní se v humanoidní postavu, která má ale na sobě pořád dračí šupina a barva očí zůstává modrá jako nebe. Rozhodným krokem vstoupil do hostince a zamíříl přímo ke stolu. "Chtěl jsem tady být na radu, ale zřejmě jsem přišel už pozdě?"Drago se mírně usměje a sedne si na místo, kde předtím seděl Ramirez. Na židli, kde seděla Caitlin si položí nohy bez bot. "Jak se tak na vás koukám, nevypadáte zrovna nadšeně. Finwe mě již informoval o tom co tady proběhlo, je to výborné vědět že jste scopni se sami o sebe postarat." pak se zvedne a napřáhne k Sardovi ruku. "Těší mě, já jsem Drago a obvykle jsem větší, ale asi bych se sem nevešel." jakmile Sardo přijme jeho ruku Dago se zase uvelebí na židli a mírně se protáhne. "Isabella je bezpečně pod temnotou, sehnala si loď a vypravila se k Minas Miquir, ale ty zřejmě o tom víš už všechno." řekne Astře. Potom stočí pohled na Altheriuse. "Ty bys potřeboval pevnější vedení v magii, hrozně pracuješ podle instinktu, ale to se spraví ve velkých jeskyních, je dobře že jedete prvně tam." Otočí se na Eradii a jeho pohled ztvrdne, jako kdyby ji neměl rád, ale po chvíli se opět vyhladí. "Pro tebe mám jen jedno, jednej tak, jak musíš, ale soustřeď se pouze na body jenž přijdou a ne na celek, ušetříš si tím spoustu starostí a ostatní si nebudou myslet že jsi tak trochu blázen."Jako k poslednímu se otočí k Erin. "Dostala jsi velký dar pod temnotou, meč, který jsi nechala v pokoji je jedním z nejmocnějším na Varetě, ale je důležité jej správně využít a být na všechno připravený, to mi připomíná že Zoltan má ve skladě něco, co jsem mu tam pro vás schoval, ale je teď tak posedlej pálením kořelky a vařením piva, že na to zapoměl. Takže se pro to stavte. Když jste byli pod temnotou, měli jsme tady útok několika draků, ale to zjistíte u Zoltana." Drago mluví tak svižně jak u něj nebýává zvykem. "Musím se omluvit za svoji ukvapenost, ale musím stihnout ještě zasedání na Larisu a je už dnes večer, akže nemám moc času." Krátce se podívá po osazenstvu stolu a krátce se usměje, jako by mu někdo něco řekl a pak se zvedne a vydá se z místnosti. Jakmile projde dveřma, opět se stane drakem a prudce se odrazí k obloze. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Po shlédnutí draka jsem rychle naskočila na Kadehara a tryskem se hnala do vesnice. Přijela jsem pozdě. Viděla jsem pouze podivného muže vycházejícího z hostince, jak se mění v draka a opět vzlétává k obloze. Počkej prosím! pokusila jsem se na něj zavolat. |
| |
| Příchod Draga byl velmi povzbuzující. Ještě než přišel jsem cítil jeho přítomnost. Draci jsou pro mě ty nejúžasnější stvoření. Tak krásní, tak mocní a tak moudří, obvzláště Draga chovám ve veliké úctě. Když přišel mezi nás. Postavil jsem se a se slovy: "Vítám tě mezi náma." jsem se mírrně poklonil a usedl. Drago měl ke každému pár slov. Jeho slova mi trochu vrtala hlavou. Můj instinkt mě už mnohokrát zachránil a myslel jsem, že je dobré se řídit při kouzlení právě jím, ale tohle byla jedna z věcí, která mě moc netrápila. Věděl jsem, že tam v dáli na mě čeká mnoho odpovědí. Když odcházel, podravil jsem ho se slovy: "Doufám, že brzy nashledanou a děkuji za radu, k drakům chovám velikou úctu, nemusíš se bát." pousmál jsem se a to už Drago vycházel z hostince |
| |
| vběhla jsem do hostince a ptala se co to bylo? Kdo byl ten dračí muž? rozhlédla sem se po ostatních a čekala na odpověď. Nevypadalo to však že by mi kdokoliv chtěl odpovědět. Pouze na mě tak koukali a neřekli ani slovo. Díky za odpověď pomyslela jsem si a naposled se vpila do očí Altheriusovi. Otočila jsem se na podpadku a rychle vyběhla z hostincě ven. |
| |
| Dee zastavily myšlenky dost silné na to aby jí provrtali hlavu. Sedni si k nám a nedivoč tady. Ten hlas je ti dost známý, stejným hlasem mluví Astra. Její oči se na tebe modře dívají. "Je dobře že jsi se už vrátila, nevím kam tak spěcháš, ten drak byl Drago jeden ze tří starých mistrů akademie a má myslím moc práce než aby se tady dlouze vybavoval, jen tudma proběhl, tak se nechovej stejně. Vím že tě draci fascinují, ale jak tuším máte to společné s Altem, stejně jako pár dalších věcí." Zvednu se od stolu a lehce kývnu na osttní. "Myslím že s takovouhle budeme mít ještě spoustu práce, takže teď zajdem za Zoltanem a pak se sbalíme. Dee, bylo by možné vzít věci na loď ještě před setměním?" Pomalu vyjdu k Dee a lehce se usměji. "Promiň ten útok na mysl, ale nechtěla jsem abys Draga zdržovala, hádám že jej neznáš, ale tvůj otec se s ním znal hodně dobře." Podívám se na ostatní a když vidím jejich přemýšlivé tváře, hlasitě se zasměji. "Vypadáte jak rada starších, kterou právě někdo oholil. Nedělejte si starosti teď, když není s čím, dělejte si starosti potom, až bude s čím." |
| |
| Byl jsem strašně rád, že se tu Drago ukázal. Uvolnilo to moji mysl a chvíli jsem nad ničím nepřemýšlel. Najednou do hostince vtrhla Dee a vpálila na nás otázku, kdo to byl. Ovšem než stačil kdokoli odpovědět, otočila se a rychlostí mžiku si to mířila ven. Astra jí ovšem zastavila a řekla jí, ať se vrátí. Ten pohled, který na mě byl vržen před tím, než se otočila a chtěla odejít opět zatížil mou mysl a nebyl mi rozhodně příjemný. Za nic jsem nemohl, to že člověk neodpovídá jako blesk... Vím že mě trochu naštval, ale možná více mě mrzel. U Stolu už jsem se na Dee nepodíval. |
| |
| Ovšem po Astřině poznámce jsem se porozhlédl po nás a měla pravdu. Už jen vousy a byla by z nás patra mudrců. To mi zvedlo nálada a možná to bylo díky emočnímu rozpoložení, ale začal jsem se dokonce nahlas smát a to u mě nebývá zvykem. Taky už jsem něco vypil. Ale tohle mě opravdu pobavilo... |
| |
| Po Astřině rozhovoru jsem maličko zrudla, styděla jsem se za svou zbrklost. Ovšem není mi příjemné že nevím zhola nic. Otec se s ním znal? Fascinující. Proč mi to nikdy neřekl? Odpovídám na Astřinu otázku Samozřejmě, stačí říc a můžeme nakládat. . Můžu Tě však o něco poprosit? Neopakuj to pronikání do mé mysli moc často, je to dosti nepříjemné. Umím to také ale nerada to používám. Samozřejmě ale souhlasím s tím, abys to používala když budu jednat zbrkle.usměji se, nechci vypadat jak malá, hysterická holka. Přiznám trpělivost není mou silnou stránkou, musím s tím něco udělat..Podívám se na Alta, kamenně zírá jinam. Hm, asi jsem to přehnala. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| Po krátkém srovnání myšlenek jsem se pustila do rozhovoru s Astrou o nakládání věcí na mou loď. Neuniklo mi že je velmi inteligentní. Opravdu ue velice dobře že nás vede právě ona. Co všechno je nutné naložit?zeptala sem se jí. |
| |
| Usmívám se a dívám se na Dee. "Ještě nejsme zbaleni, ale myslím že hned jak odejdem od Zoltana, tak se do toho dáme. Jdeš s námi taky, k Zoltanovi, že jo?" Obrátím se k ostatním a mírně jim pokynu rukou. Dalo by se říci že je to směrodatné znamení pro odchod. Chvíli počkám, než se všichni zvednou, přeci jenom dobré jídlo a pití unaví tělo víc než celodenní boj. |
| |
| Vyšli jste z hostince u Sokara a vydali jste se do druhého hostince u Zoltana, který je ve staré části Nového Doru. Je znát že prvními stavbami byly čtyři stodoly, z nichž jedna je nyní Zoltanova hospoda, druhá stáje, třetí sklad a čtvrtá radnice. Většinou bývá u Zoltana natřískáno, ale teď v době poledne zde není takřka nikdo, až na ty, co sem zašli na oběd, takže jedině trpaslíci. O Zoltanovi je známo že jeho lihoviny pivo a víno jsou vynikající, o jeho kuchyni se dá říct to opačné. Když spatří vaši delegaci, radostně se usměje a chystá se oprašovat stůl, se slovy jako. "No to jsou k nám hosti, to se mi líbí. Zrovna máme srnčí pečeni s česnekem a bylinkami. Polívečka je masitá a je v ní i rum pro vůni a njaký česnek pro chuť." Jelikož většina z vás má poměrně dobrý čich, cítíte jak se polívka s rumem asi připálila, nebo chytlo něco od bylinek v srnčím. |
| |
| "Díky Zoltane, ale poslal nás sem Drago pro nějaké vybavení." řekne Astra dřív než stihne Zoltan dotlačit Sarda, který vypadá unaveně k židli a nosit mu jídlo. |
| |
| Zoltan se podezřívavě podívá na Astru a pak se podezřívavě podívá i na vás ostatní. "Doufám ale že umíte držet jazyk za zuby." řekne a už vás táhne do dveří vedle dveří do kuchyně, kde zrovna pobíhají trpaslíci a lijou kýble vody na cosi co zřejmě nevydrželo žár kovářské výhně, která je zde místo krbu. Podle spečeného tvaru se dá soudit že se jedná o srnčí na česneku a s bylinkami. Sotva za vámi zavře Zoltan dveře a tlačí vás do točitého schodiště, začne brblat. "To je hrozný, sehnat dneska dobrýho kuchaře. Tihle učni jsou schopni připálit i čaj. Myslím že od příštího měsíce podávám studenou kuchyni, na tom nejde nic zkazit. Polovina mých věrných hostů sem asi už nikdy nepříjde po tom fiasku s pečenými bramborami se sádlem a medem, copak je možný podpálit med? Myslím že ne? Divím se že jsem ještě nevyhořel." Když dobrblá, vyjdete na podestu, ze které vedou velké dvojkřídlé dveře. Astra je bezmyšlenkovitě rozhrne, aby se mohla někam posunout a zůstane stát. Zoltan zrovna položil jedinou otázku, když narazil zcela neúmyslně do....no do, vlastně spíš na pozadí Dee a ve snaze nespadnout po schodech dolů se zachytil za ruku Eradii, která si toho ani nevšimla, protože si zrovna všimla co viděli i ostatní. Celý půdní prostor byl vyplněn zbrojemi štíty a obleky, to by nebylo tak hrozné, ale všechno co zde bylo mělo jedno společné, materiál na výrobu těchto věcí byly jenom dračí kůže a šupiny. Jen hrubým odhadem usuzujete že na to mohlo padnout tak dvacet draků. Zoltan se zbráboral a prošel mlčícím a skoprnělím hloučkem. "No, chtěl jsem slavnostně otevřít dveře sám, ale když už jste si je otevřeli, tak vězte že při posledním boji o Nový Dor bylo zabito více než čtyřicet draků, někteří byli naši, jiní byli těch druhejch, ale to není to hlavní vo co jde. Drago řekl že když umřeli bude jejich tělo spáleno a kůže, šupiny a další důležitosti budou použity na zbroj a zbraň. No von Drago je chytrej a ani nechápu jak se mu podařilo ukecat ostatní daky aby to schválili, ale je to tak. Někteří jen ztratili šupiny, jalko ten velkej rudej, co ho Drago málem zabil, ale nakonec zdrhl, nebo ten bílej, co mu Nagara rozcekala blánu na křídlech. Holt to bylo tvrdý. Takže díky tomu, je todlek jedinej sklad všemožný dračí zbroje na Varetě je zde tedy nejvíc modrých brnění, protože z našich modrejch draků umřeli čtyři. " Zoltan chvíli čeká, jestli uděláte nějaké udivené UH, ale nic takového se u vás neozve. "No tož nic, pojďme si tedy vybrat." řekne Zoltan a zamíří do řad regálů a stojenů. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Když Astra pokyne, je jasné, že nadešel okamžik odchodu. Namířili jsme si to k Zoltanovi. Drago říkal, že tam pro nás něco má. Byl jsem velice zvědavej. Následovali jsme Astru cestou, kterou už jsem dobře znal. Zoltan už nás z dálky vítal, asi čekal, že jsi dáme něco k jídlu. Pořád něco brblal, ale potom už jsemho moc neposlouchal. Zavedl nás do hostince a přes kuchyni jsme se vydali na zvláštní místo točitýmia schody, až jsme se dostali do místnosti, kde bylo něco zakryto závěsem. Astra ho odhrnula a to co jsem viděl mě zasáhlo přímo do srdce. Ani jsem si pořádně nevšiml, že Zoltan tak klopítl a začal padat. Najednou mi pžed očima proběhli vzpomínky, některé byly mé. Jak jsem se projížděl na modrých dracích a jak jsem mluvil s hvězdnými draky, ale některé mé nebyly. Viděl jsem bitvu draků mezi sebou. Viděl jsem draky umírat. Oči se mi zalili slzami. Na chvíli jsem se úplně rozklepal, ale rychle jsem se snažil vzpamatovat, ale žal byl obrovský, jako bych ztratil někoho z rodiny. Bylo Mi smutno, velice smutno a snažil jsem se to nedávat najevo, ale je možné, že si toho někdo všiml. |
| |
| Pomalu vejdu do regálů a řad stojanů. Jsou zde štíty, brnění i pláště. Pomalu si uvědomuji čehože jsme byli ušetřeni, když jsme byli pod temnotou a pak má ruka spočine na černé zbroji a já i odtrhnu. "Zoltane, tady bojovali i temní draci?" |
| |
| Porozhlédl jsem se kolem a na oči mi přišla rudá zbroj. Přišel jsem k ní. Dotkl jsem se jí. Pomyšlení, že bych měl na sobě zbroj z draka, který mě ještě nedávno vozil mi dělalo veliké problémy, dokonce i pomyšlení, že bych měl na sobě něco z mrtvého draka. Ale šupiny toho draka, tuším, že byly z toho, který svedl boj s Dragem, to byly šupiny stále živého draka a navíc svojí přirozenosti odpovídali ohni. Koukaje pořád na tuto výzbroj z rudého draka a ke všem zády jsem pronesl: "Rád bych si vybral tuto zbroj, co si o tom myslíš ty Astro?" |
| |
| Při Altových slovech se prudce otočím jeho směrem. "Myslím že něco takového je pro tebe dobré, i když ta zbroj není tak úplně dokonalá, je to lepší než běhat v oblečení po bojišti." pak se obrátím znovu k Zoltanovi. "Ještě jsi mi neodpověděl." |
| |
| Po vyslechnutí několik proslovů i Sokara odejdeme k hostinci Zoltana, která je postavená ve staré části Nového Doru spolu s radnicí a skladem. Deska, která se houpe ve větru, hrdě hlásí svůj název a je lehce oprýskaná. Zoltan, veselý chlapík, nás uvítá a začne tlačit Sarda ke stolu, aby ho obsloužil. Ale od tohotu tu nejsme. Trošku se zamračím. Odmítnout pohostinost, ale myslím, že jsme najedení až až. Zoltan se taky zamračí a řekne: ,,Doufám, že umíte držet jazyk za zuby." Odvede nás do dveří vedle kuchyně, a ve vedlejší místnosti zrovna zmateně pobíhají trpaslíci, kteří asi zřejmě připálili nějaké jídlo. A taky, že ano. Musím se zasmát. Zoltan si cestou nahoru, kde budeme o samotě, brblá a stěžuje si na nové trpasličí kuchaře, kteří svojí neschopností připálí i vodu na čaj. Počkat...hmm, dokonce i med. To zní zajímavě. Ale když si vezmu sebe, nebylo by to o moc lepší. Oni připálili vodu na čaj... já bych připálila o vavřínové listí, které se sotva hodilo na pánev. No nic, moje kuchařské umění necháme stranou. Zoltan nám vypoví, že v nedávném útoku na Dor zařvalo čtyřicet draků. Několik na straně dobra, někteří na straně zla. Každopádně se z poztrácených šupin udělali brnění a zbraně. To nemusí být špatný nápad, pokud ty legendy co jsem slýchávala při výcviku, prý dračí brnění dokáe absorbovat magii stejně jako nefrit nebo mitril. A je prý pevná. Ale nevím jistě, jestli to je pravda. A jestli ano, odolá jejich kůže černé magii? A pak Zoltan řekne, ať si jdeme vybrat. Snad ne ty dračí zbroje? Nebo ano? |
| |
| "Je nějaká Astro, kterou by jsi mi spíše doporučila?" V mém hlase je slyšet Žal. Najednou jsi uvědomuji, že Zoltan se zdráhá odpovědět. |
| |
| Opravdu to byli dračí zbroje. Nádhernější jsem v životě neviděla. Ale je mi líto těch draků, ušlechtilých stvoření. Zabít něco tak čistého? Ale pro dobrou věc? Přijdu k brnění, které má safírovou modř. Přejíždím ho prsty. Je drsné, ale opravdu pevné. Otočím se k Zoltanovi a zeptám se ho: ,,Toto brnění je spíš pro paladiny nebo ne? Určitě ne pro pomstichtivou šermířku jako jsem já. |
| |
| Zoltan se protáhl pod nějakým regálem a usmál se. "Ale kde že, tohle je dáreček od hvězdných draků, jejich první kůže, nebo co, nikdy jsem neviděl draka svlíkat kůži, ale je to pochopitelné, v jednom okamžiku jim je zřejmě dětská kůže malá a pak ji prostě stáhnou a pod ní mají prý už tvrdé pláty jak železo, není to sice kdo ví jaká ochrana, tedy u normálních draků, ale hvězdní mají děti jak železný kule s hřebama. Todlek jsme zkoušeli probodnout a povedlo se nám to až utrilovým nožem, ale hádám že tvůj meč by tím prošel taky, ale řekni kde najdeš takový zbraně?" Zoltan se protočí a začne pomáhat Atheriovi prohlížet zbroj. "Jo, tak todlek jsou ty šupiny, museli jsme je trochu rozstříhat a pak sešít, podkladem je jemná ovčí kůže, celé je to vystužené ocelovými dráty a pokud se vám ji podaří poničit, není problém ji opravit, jen znovu natáhnete drát kůží a je to a je hlavně lehounká, kdyby jste chtěl, dal bych vám i přilbu, jen nevím." a zmizí mezi regály, zřejmě se tady poměrně vyzná, ale jeho sklad se zdá být naprosto chaotickým, i když velice působyvím. |
| |
| Odkudsi ze zadních regálů vylezl Zoltan a hodil Altheriovi přilbici, je to vlastně jen taková čapka se sklopným hledím, je na ni znát že ji nekdo udělal z odpadu právě šupin rudého draka. Je vyložena zase ovčí kůží, ale díky překrývaným šupinám není třeba mít ji nějak zpevněnou, pokud je hledí zvednuto, je výhled takřka neomezen, sklopí li se, zakryje celý obličej a opře se o šupinu na hrudi zbroje. Zoltan se protáhne pod regálem a zamíří k Eradii. "Jo tak todlekt je brnění z Bervega, mladého modrého draka, který zemřel v boji s tou ledovou obludou, do které se pak pustila Nagara, kdyby se neuzdravila od jednoho seknutí k druhému, zřejmě by ji rozsekal, ale její síla je opravdu veliká. Co se týče tohoto brnění, můžete si povšimnout jak má na předloktích rošíření, dalo by se říci že jsou to malé štíty, myslím že pro šermíře, který nebojuje se štítem je to naprosto ideální brnění, jen na vás nebudu mít přilbu v té správné velikosti, jedině že bych...." zmizí do zadu, někam za schodiště. |
| |
| Jen co Zoltan zmizí mezi regály, aby našel přílbu, dotknu se brnění. Takže je z draka, ale nejsou to kousky šupin, které drak ztratil při boji. Ten drak zahynul a ten drak bojoval za naši věc. Z mých lesklých očí pomalu steče slza, když pomyslím na utrpení toho zvířete. Ne, to nejsou zvířata, jejich inteligence by se dala srovnávat s naší inteligencí. S naší elfí inteligencí. Opět se dotknu brnění. Co mám dělat? Jestli si ho mohu vzít, uctím památku draka. Ledová obluda? Už jsem o nich slyšela, ale ten pojem mi toho moc neříká. Těch oblud už bylo.... |
| |
| Zoltanovo popis mi bohatě stačil, potvrdil mi, že je to opravdu z toho draka, o kterém se mluvilo. Pak mi ještě pomohl najít přilbu a můj výběr byl dokončen. otočil jsem se k ostatním. Má postava byla přímá, ale v mé tváři byl vidět žal "Velmi rád bych uctil padlé draky a jejich dary. Astra se nám ptala na název našeho společenství. Na jejich počest bych volil název -DRAČÍ ŠUPINA-. Co si o tom myslíte?" |
| |
| Ze stříšky nad schodištěm spadne přilba, Dee, která stála jen kousek od místa kam měla dopadnout ji chytla, zcela instinktivně. Za přilbou sjel Zoltan po stříšce a dopadl s dunivou ránou vedle Dee. "Díky prdelko a todlek je to co jsem měl na mysli." a podá Eradii přilbu bělo modrou, podobnou spíš ledu a sněhu, než nějaké konkrétní barvě. "Todlkt je rohovina, je to to nejjemnější a nejpevnější co je, tedy zevnitř přilby, vrchní díly tvoří šupiny ledového draka a stejně tak hledí, navíc k tomu mám i todlek." a vytáhne z vaku, který sebou nosí nákrčník k přilbě. "Víte při výběru dračího brnění, platí že co vás zaujme jako první by jste si měli vzít, protože co najde pak není to pravé pro vás." Podívá se na Dee, který řekl před chvílí prdelko a jemně se usměje. "Snad se vás to nedotklo slečno, pojďte, něco si vyberte, koukám že máte ráda zlatou a takový světlý barvy, tak to mám pro vás něco, z čeho si sednete na zadek." a táhne Dee někam dozadu |
| |
| Najednou ze stříšky spadne sněhově - bílá přílba. Dee ji instinktivně chytne a Zoltan sjede za přílbou. S rozdílem, že jeho už Dee nechytne. Zoltan dopadne na zem a podá mi přílbu. Vydám se zebe smích, když Dee osloví ,,prdelko". Prohlížím se přílbu, je lehoučká a velmi jemná. Vyzkouším si ji. Skvěle mi padne a přes hledí mám celkem dobrý rozhled. Podívám se na Altheriuse, který už má taky vybráno. Zřejmě se nám do dalšího výběru nechce, co máme to máme. Navrhne název spolku. Dračí šupina. To by nebylo špatné, ale já se na chvilku zamyslím a vzpomenu si na další dračí legendu: ,,Dříve jsem slyšela o drakovi, který nebyl z tohoto světa. Vlastně ani nikdo neví, kde se tady vzal, ale sloužil dobru. Pak ho ale temná moc jeho nepřátel pohltila a on propadl zlu. Vraždil co se dalo a zlo díky němu slavilo. Až při poslední bitvě, kdy z bojovníků dobra nezbylo téměř nic, tak draka pohlitila nejmocnější věc. Tak mocná, že přemůže veškeré zlo. Je to láska. Drak se zamiloval do mladé dračice, která bojovala za stranu Dobra. Když dračice umírala, drakova mysl se zotavila on začal bojovat proti svým zlým druhům. Přesila to byla velká, ale drak to dokázal a porazil armádu Temnoty. Dračice ale bohužel zemřela a hrdinný drak zemřel žalem. Nezapomnělo se však na něj. Jeho druhové a jiní draci si z něj berou příklad a dodnes mu říkají Nara - Dena. V našem jazyce tomu můžeme říkat Dračí Srdce....dokazuje to, že láska je nejmocnější. |
| |
| Pomalu vyjdu z poza regálu a postavím se vedle Alta. V příšeří stodoly a v nové černé zbroji mě nejde takřka vidět, jen se to tak nějak příjemně stříbřitě leskne. "No já si myslím že je to dobrý nápad, ale myslím že bych byla spíš pro padlé draky, nebo pro Varetští draci, ostatně na tohle téma se dá vymyslet spousta názvů, třeba by bylo dobré i dračí společenství. ale myslím že je to spíš na dloué hlasování a ne na to se o tom bavit tady, když je tady Zoltan, on by se toho mol chytnout a kdo ví co by vymyslel, třeba dračí medovina...." |
| |
| Vzadu se ozve hluk a vyběhne za chvíli Zoltan. "Vy máte dračí medovinu?" když vidí vyjevené tváře, jen si smutne protáhne ramena, "Zdálo se mi, že slyším něco jako dračí medovina, ale ono to mohlo být i rohovina..." a s drmolením zmizí vzadu. |
| |
| Sundám si přilbu a podívám se na Eradii. "Myslím že ti to bude slušet, budeš na sobě nosit památku na našeho přítele a na jeho vraha, který unikl. To zní dobře." odejdu k Sardovi, který se neustále nemůže rozhodnout co by si vybral. "Dej tomu čas, pokud se ti nic nezalíbí, nevadí." Pak se obrátím k Erin "Myslím že jsem pro tebe něco našla." |
| |
| Máš pravdu, že některé věci je tedy lepší nechat na později. Mé přání je, aby název byl památkou těch, jenž nás nyní budou chránit... |
| |
| Zoltan táhl Dee regálama až takřka ke zdi, kde byla jen úzká ulička, za ní byl malý prostor, tak velikosti předsíně, kde stálo jediné brnění i s přilbou. Celé brnění hrálo nejrůznějšími barvami a stejně tak i přilba, k brnění byl plášť z malých zlatých šupinek. "Tohle je zbroj z Dragových šupin, říkal že až pojedete mám vám ji dát. Ten plášť je z Dragova nepřítele, ale nikdy mi neřekl kdo jím byl, ale podle zlaté barvy bych to odhadoval na Tervina, který ještě před příchodem zla poštval draky poprvé proti prvním. V té bitvě zabil Drago Conora a Conor Draga snad stokrát, byli jediní, kteří žili na bojišti a pak teprve přestali bojovat a obrátili svoje národy proti Varetským titánům. Když bylo po boji, všechny kmeny titánů chtěli zničit první a tak je bohové skryli na Larisu. Nyní jdou právě odtamtuď, aby pomohli nejmocnějšímu kmenu titánů, není to zvláštní jak se to prolíná? Nechá tě projít ke zbroji. "Když Drago zabil Tervina, prý to bylo jen proto, že chtěl Tervin poštvat malé draky proti ostrovní říši. Říká se že smrtí Tervina ztratili malí draci krále a získali přátele v ostrovní říši, to spojenectví trvá dodnes, ale již žádný zlatý drak na svět od těch dob nepřišel. Jestli chcete, tak vám ...... a v dalším momentu zdrhá zpět ke schodišti, když se dozví že se nic neděje, medovina není a tak, tak se vrátí zpátky. "Zkuste si ho a přijďte se ukázat, Drago jen tak svoje šupiny nedává a jediný kdo ji dostal byla Astra a na ní má natažený nebeský kov a nosí ji jako štít." |
| |
| Projdu regálama a zastavím se u zeleného brnění. "Tohle je kůže draka, který mě kdysi málem zabil, myslím že právě tohle brnění se k tobě bude hodit skvěle, je lehké a ohebné a v lese tě v tom jen tak někdo neuvidí." |
| |
| Když se sem vrátila Dee a já pohlédl na její zbroj, nemohl jsem pomalu ani promluvit. "To jsou přece... Tak obrovský dar je opravdu vzácný. |
| |
| Vešli jsme do velkého skladu kde se dračí zbroje a šupiny hrály všemi barvami. Šla sem hned za Altem který se náhle zastavil. Co to.. pokoušela sem se zeptat ale při pohledu na jeho třesoucí se tělo mi to došlo, svíral ho obrovský žal. Stiskla jsem mu povzbudivě paži a šla s ním dál..Všichni se jali vybírat svou zbroj. Já jsem jen tak stála a nečinně přihlížela. Najednou přímo ke mě letěla helmice. Instinktivně jsem ji chytila. Při Zoltanově oslovení "Prdelko" jsem se otřásla odporem a nadechovala jsem se k odpovědi. Jen klid, nebuď tak zbrklá. ozvalo se mi v halvě. Že by? Otočila jsem se na Alta který povzbudivě kývl. Dál jsem přihlížela vybírání, když tu se Zoltan ozval znovu a zatáhl mě někam dozadu, že prý má něco přesně pro mne. Šla jsem s ní a uviděla jsem nádhernou zbroj. Hrála všemi barvami a patřil k ní i zlatý plášť. Ale to.. Ano, je z Dragových šupin Otevřela jsem ústa údivem a jen zírala na tu nádheru. Když si pomyslím že všichni hrdě poneseme památku Dračích bojovníků.. ano, Dračí bojovníci. To by znělo krásně. Chtěla jsem si oblákat brnění, ale otočila jsem se a spatřila na sobě Zoltanův pohled. Můžete prosím odejít? poprosila jsem zdvořile. Alt má pravdu, trpělivost přináší růže. Ale ještě nějaká narážka a zbrklost, nezbrklost Zoltan pozná tvrdost mojí pěsti zasmála jsem se. Oblékla jsem si brnění, připla plášť a vyšla za ostatními. Všimla jsem si Alta jak na mě zírá s otevřenou pusou, tedy přesněji, ne na mne. Na tu zbroj! Ale klid. Hlupačko, přec nebudeš žárlit na brnění.potřásla jsem hlavou. |
| |
| Následuji všechny dovnitř. Ta nová elfka se evidentně perfektně začlenila mezi naše lidi a ještě lépe k Althovi. Uklidni se..copak na ni žárlíš, Alth tu není pro tebe, máš na starosti něco jiného, tak začni něco dělat. Zastavíms e hned na okraji místnosti a jen se zmateně rozhlížím. Všimnu si daru, který ta nová dostala a také Althova pohledu. Alespoň zde vidíme, kdo má být favoritem na přežití.Ušklíbnu se sama své myšlence a vyhledám pohledem Astru. Sama se zastavila před nějakým zeleným brněním. Zavrtím hlavou a dále je všechny pouze pozoruji. |
| |
| Ucítím na sobě pohled poněkud nepřívětivý. Otočím se a spatřím Erin, zatím se neznáme. Usměji se na ni. Úsměv však neopětuje. Pokud jsem se Tě jakkoli dotkla omlouvám se, asi vím z čeho plyne tvá nevraživost. Ale pokud si tak přeješ, stáhnu se nebudu vám bourat vztahy. Omlouvám se. pošlu jí myšlenky. Smutně se pousměji a raději mizím z Althova dohledu. Procházím se skladem a prohlížím si věci zde uložené |
| |
| Překvapeně zjišťuji, že je nejspíše dosti mocná. Je mi jasné, že myšlenky, které slyšímv hlavě, patří ji. Zavrtím hlavou a raději se otočím jinam. Proč tě to tolik štve? Nikdy jsi nebyla velká hvězda, tka to přej těm, kteří si to zaslouží. Má dobrá nálada mě znovu opouští.Mám sto chutí do něčeho praštit a neob kopnout. Raději si přestanu všímat okolí a nechám všechny, ať si dělají co chtějí. |
| |
| Jak se tak procházím naleznu nádhernou temně rudou zbroj. Z každého pohloedu má jiný odlesk. Patří k ní černý plášť. Nádhera, vzdychnu. Erin, můžeš sem prosím jít? zavolám. Za chvíli se oběví, celá zamračená a útočně se na mne podívá. Já ti nechci nijak ubližovat. Neberu ti Tvé místo mezi ostatními. Podívej, myslím že tato zbroj se hodí přesně pro Tebe. Mimochodem jsem Dea, ale přátelé mi říkají Dee. Prosím, pokud ti to nebude nijak proti srsti, říkej mi tak také. V žádném případě není v mém úmyslu brát ti něco, co bylo tvé. pokývnu hlavou a odejdu. |
| |
| Překvapeně zaregistruji, že mě ta nová elfka volá. Přemůžu se a nakonec dorazím až k ní. "Proč myslíš, že by se ke mě hodila?" Zmateně se podívám na zbroj, kterou mi sama ukázala. "Dobrá Dee...chci se ti omluvit..nic jsi mi neudělala a já..mám hodně starostí. Nic mi nebereš. Ani postavení, žádné tu totiž nemám." Sklopím hlavu a lehce s ní zavrtím. "Mrzí mě, že...prostě že jsem tě odsoudila, aniž bych se tě pokusila poznat. Snad se trochu během anší cesty poznáme." Prohodím a lehce se pousměji. To však již ona odchází. Prohlédnu si zbroj a poté se rozhlédnu okolo. Vyhledám Astru a zamířím k ní. "Můžeš mi poradit? Nevím vůbec co mám dělat." |
| |
| Stojím u prostřed a potom, co přestanu vycházet z údivu z daru, který dostala Dee, se trochu uklidním a říkám. "Je to opravdu veliký dar. Zoltan moc dobře věděl, proč jsi jej dostala právě ty. Krása padá ke kráse a moc k moci." usměju se a chci si nasadit poslední část své vyzbroje, helmu. Ale když už jsem ji skoro pokládal na hlavu, upadla mi, bylo to velice divné. Vzal jsem ji do ruky a zadíval jsem se na ty šupiny, začal jsem si teď více než předtím a mnohem pozerněji všímat šupin ohnivého draka. Velmi se ji prohlíží. Jako kdyby v nich bylo něco skryto... |
| |
| Když se Erin ptá proč si to myslím odpovím..Rudá je barva ohně, máš ho v srdci spoustu. Nemyslím to zle, ten oheň je tvá síla, ten oheň e tvá láska. To ty jsi ten oheň. Myslím si že jednou sama sebe překvapíš svou mocí. usměji se ..Neomlouvej se, každý občas odsoudí dřív než by měl. Nic se neděje. Postavení tu máš, silnější než já. I když to nedávají najevo, všichni Tě mají rádi, mne ani neznají, jsem pro ně jen nová elfka.Myslím že sama víš, o čem mluvím posmutněle sklopím oči a otáčím se k odchodu.. A neboj se, zajisté se poznámezavolám na ni ještě. Teď ji tu nechám, má toho jistě k zamyšlen |
| |
| Usměji se na Altheriuse, velice mi polichotil. Hned ale skloním hlavu. Není dobrý nápad se s ním jakkoli sblížit. Nechci ubližovat Erin a bůhví komu ještě. Jako vždy se stáhnu. Mám asi psáno v osudu být sama. bolestivě se hryznu do rtu a do očí mi vytrysknou slzy. Rychle púroto zaběhnu dozadu do skladu aby mne nikdo neviděl. |
| |
| Když se podívám na Dee je mi na ni něco ovědomého jako bych ji už někdy viděl. Nezasahuji do rozhovoru ale pouze bedlivě naslouchám. Musím se pořád dívat na zbroj od Dee která je opravdu užasná |
| |
| Přijdu k sestře a chytnu ji za ramena, když uvidím odbíhat Dee, lehce mrknu na Alta a pohodím hlavou směrem, kde zmizela, aby ji následoval a pak se otočím k Erin. "Jestli chcete začít řešit milostné vztahy, tak někdy jindy, třeba bych ti mohla říct, jak se po tobě dívá Fingolfin a jak se na tebe neustále vyptává a pak sedíte u jednoho stolu a ani se na tebe nepodívá a to je prý dospělej." pomalu si uvědomuji že jsem začala asi odpovídat na myšlenky. "Říkal to někdo?" ptám se Erin a pak jen zatřesu hlavou a úplně sundám přilbu, "není to zrovna žádnej med todlecto, no nespěcháme, vybírejte, jen s tím názvem, co takhlek dračí jezdci, bojovníci, nebo hlídka." Podívám se po zbývajících, Alt je kousek dál s Dee |
| |
| Erin!!! Astra má pravdu, to zelené je to pravé, že mě to nenapadlo hned. zavolám na Erin, právě mi totiž došla moc zelených draků. To je to pravé, přesně to k ní pasuje. I oni měli ohěn v žilách, jen trochu jinak než ohnivý draci. Hlavně zelená je barva klidu, který teď Erin opravdu potřebuje. |
| |
| Pevně uchopím tu helmu a chci si ji na sebe nandat. Ale je to divné, jako by ta zbroj něco chtěla nebo nechtěla. Vím, že když jsem přišel a měl jsem si vybrat. Přesně jsem šel k této zbroji. Bez váhání. Myslel jsem, že to je kvůli tomu, co říkal Zoltan, ale teď si uvědomuji, že mě to táhle. Uvědomuji si, že ostatní velice rozlišují dobré a zlé draky. A já bojuju proti zlu a zastávám dobro, ale draci jsou jako.... "má rodina" najednou řeknu nahlas. Vůbec nechápu, kde se to ve mě vzalo ta slova. Pořád přemýšlím, jako bych se teď více než kdy jindy snažil šátrat v paměti. Držím v ruce přilbu a upřeně koukám do ní. |
| |
| Smutně s epodívám na sestru. "Nemůžu to řešit a ani nechci, protože by to bylo jen horší, chtěla jsme jen poprosit o radu, jak se toho zbavit. Zbavit těch hloupých myšlenek." Zašeptám a pohlédnu na zelené brnění. Neodkážu z něj spustit oči. "Z čeho je to brnění přesně? A název, Neívm jak chcete to mi je nějak jedno." Přejedu rukou přes kůži ze které je brnění vytvořeno. Oči se mi rozšíří úžasem a já cítím jak brnění pod mým dotekem hřeje. Ruku najednou vrátím na své místo a znovu se přes mout vář přenese šedý stín. Starosti mi zanechali mnoho vad. Opatrně sundám zbroj i s helmicí a vydáms e někam dozadu, kde budu chvíli sama. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Jdi hlavní branou, bez strachu hodným rudých draků." zdá se že mělo přijít ještě něco, ale vidíš jak Astra v jednom okamžiku napřáhla ruku a její pohled jakoby hledal nebezpečí. To gesto vše přerušilo. Cítíš že ti ten hlas měl ještě mnoho co říct, ale teď je zahnán. |
| |
| Zmizím všem z dohledu. Posadím se na zem a prohlížím si dále tu zbroj. Třeba se ke mě vážně hodí. Povzdychnu si a pokusímse do ní obléknout. Po dlouhém přetahování se mi to podaří. Sama sebe si prohlížím. Ačkoliv s emi zbroj líbí hlaovu mi krouží spousta mylenek. Zůstanu raději vzadu a pokusím se uklidnit. |
| |
| Zrovna začínám řešit nějaký myšlenkový boj, ja si uvědomuje ten co se na mě podívá, Erin, Dee a Alt jsou pryč, alespoň kousek a zřejmě nikdo až na Alta neví o co jde, ale cítíte že je lepší na mě nemluvit, ostatně co mám na sobě tu zbroj z hvězdného draka, jsem nějaká divná. Defakto odpovídám na myšlenky a tak, zřejmě. Když místo slov pošlu Erin myšlenky, začínám si uvědomovat že to brnění je něčím víc. Je to zelený drak Galedon, měla jsem s ním jeden spor, ale ten se zdá být už vyřešen." pak přejdu do hromadné telepatie jako odpověď na něčí otázku. "Není rozdíl mezi hodným a zlým drakem, každý z nich jedná na základě nejaké skutečnosti a není to doopravdy zlo, draci nic takového neznají, postavíli se drak drakovi někde do cesty, možná se zabijí a možná obejdou, záleží na jejich cílech..." v tu chvíli začnu zhazovat zbroj. slovy "Omlouvám se, ono se to nedá zas tak dobře ovládat." |
| |
| "Proč Astro?!" ozval se silný hlas, který se rozlehl místností.Všichni byli zaraženi mým vzplanutím a sílou, která teď ze mě plála. Najednou sem stál a v ruce pevně svíral hůl, má přilba seděla pevně na hlavě, zbroj na chvíli jakoby vzplanula a mé oč izařili jak mocný plamen. Najednou jsem klesl na kolena, všechen plamen zmizl a já jsem koukal na Astru. Nemohl jsem nic říci, trochu jsem nechápal, co se stalo, ale cítil jsem, že ma zbroj je velmi horká, přesto mě nijak nepálila. |
| |
| Zaslechnu Astřina slova. Zelený drak..nepřítel mé sestry...jak mám vědět co to umí? Draci sami o sobě jsou magičtí tvorové. Co dkyž tohle má také nějakou moc? Začnu váhat. V tom zaslechnu něco pro mě nepředstavitelného. Nejdříve Astru a poté ještě Altha. Zvednu se,a le nakonec si vše rozmyslím a nerozeběhnus e zpět. Nemám vlastně proč. |
| |
| Rozběhla jsem se za Althem, vyděsil mě jeho mocný křik. Není ti nic? chytím ho za paži, najednou na ruce ucítím nápor energie která mě od něj odstrčí. Pozpátku vrávorám až k jednomu regálu, nevědomky do něj vracím, on se zapotácí a s hlasitým lomozem padne přímo na mne. Ještě než na mne dopadne vykřiknu o pomoc. Výkřik se nese celou místností, pod tlakem regálu klesnu bezmocně k zemi. Oči se mi kvůli ráně do hlavy klíží a nemůžu dýchat. |
| |
| No tak se mi zdá, že se budem muset učit ovládat ty zbroje." řeknu a přestanu shazovat zbroj. "Alte promiň, ale to je přesně to o dracích a jejich sporech. Chtěla jsem tě ocránit, aniž bych věděla před čím a ty jsi to vzal jako útok, ale nechme toho. Počkáme až se vrátí Erin a Sardo si konečně vybere." otočím se na Zoltana. "Můžeš nám donést pláště na zbroje?" |
| |
| Zoltan nadzvedl regál svírající Dee a pak s toho samýho regálu začal tahat plášťě, nevšímaje si že Dee by se chtěla zvednout, ale už ji alespoň nic nemačká. Je ale jasně znát úskalí, nic vás asi jen tak neprobodne, ale kvůli pohyblivosti docela snadno pomačká, ale taky jak u které zbroje, to co má nyní Astra a Erin se zdá být bez těchto promačkávacích negativ. |
| |
| Nevím kdo ze mne sundal ten regál, ale konecne odpadla ta hrozná tíha. Stále se však nemohu nadechnout, ležím v bezvědomí na zemi. |
| |
| Rychle přiběhnu k Dee a starám se co se děje, sundám si přilbu a pohlédnu ji do tváře. "Dee, jsi vpořádku, moc mě to mrzí." |
| |
| Zaslechnu prudkou ránu a také výkřik té elfky o pomoc. Nehc je být...je jich tma dost a ona tam má jeho. Do očí se mi začnou hnát slzy. Připadám si jako na dně. Měla by jsi si zvyknout. Nikdy nebudeš jako ostatní ženy a nikdy nebudeš mít žádný úspěch. Vždy budeš jen se snažit pomáhat a akorát vše zničíš. Pokrčím kolena a přitáhnu si je k tělu. Měla bych se uklidnit, abych se mohla vrátit. |
| |
| "Astro, prosím, rychle" |
| |
| Ještě se stále kochám brněním, když Zoltan dá naší nové člence družiny, myslím, že je to půlelfka? Nebo skalní elfka? Nevím proč, ale nerozpoznám to. Každopádně, Dee dostala brnění z šupin, které dřív nosíval Drago. Takový dar je snad cennější než samotné zlato v Lornu. A kdo ho vlastní, tak je to pro něj největší čest. Postupně Zoltan rozdával brnění i ostatním a všem to moc slušelo. Ale pak se stala nehoda, jeden z regálu se utrhl. Byla jsem bohužel otočená a tak jsem neviděla, co se přesně stalo. Vidím jen jediné...Dee je v bezvědomí. |
| |
| pomalu otevřu oči, silně se mi motá hlava, opět oči zavírám, náhle však zaslechnu Althovo hlas. Otevřu oči a vidím ho jak se nade mnou sklání. Nevím co se děje okolo stále se ještě nemůžu pohnout. |
| |
| vidím jak Alth něco dělá, znovu upadám do bezvědomí |
| |
| Ležím u Dee a volám na Astru, nejhorší je to, když člověk nemůže pomoci, mé léčitelské schopnosti jsou vcelku dobré, ale Astra má mnohem větší schopnosti. proto volám nejdříve ji , sám se ovšem snažím o nápravu toho, co jsem způsobil... Přiložím ruku k její hlavě a ta začne na chvíli jemnounce plat vzhuru. Z mé tváře je poznat že se velice soustředím... Najednou vidím, jak Dee, otevře oči. "Jsi vpořádku?" V mé tváři je vidět velmi starostlivý a strachující se pohled. "Moc se za to omlouvám. Vůbec netuším, co se stalo. Moc mě to mrzí. Můžeš se už hýbat?" Podpírám Dee hlavu a se starostlivým pohledem ji sleduji |
| |
| Chudák Altherius. Taková zbrklost. Houby zbrklost, jen nešťastná náhoda. No, ale když na vás spadne několik dračích brnění, tak určitě i já bych pár hvězdiček viděla. Alt už měl v životě tolik smůly, ale naštěstí se nedočkal toho, že mě ohavná nekromantka proklela a mě v žilách koluje krev Temných Elfů. Nikdo by to neřekl, ale moje lesklé oči a černé vlasy tomu nasvědčuji. Ale černé vlasy mají i Lesní Elfové. Ale i tak to svým přátelům odmítám prozradit. Astra umí číst myšlenky, nesmím na to myslet. Ale moje srdce mi říká, že bych se měla přiznat. Mám v sobě krev Zla. Zatřepu hlavou a snažím se na to nemyslet. Dee se pomalu probouzí a Altherius s obavami v hlase se ji ptá na její zdraví. |
| |
| Altheriusi! vyhrknu a bezmyšlenkovitě se mu vrhnu kolem krku..Děkuji ti, neomlouvej se ty za to nemůžeš povídám ..najednou mi dojde co dělám..celá zrudnu a odtáhnu se od něj, s obavami čekám na jeho reakci |
| |
| Proč tohle děláš? Vzpomeň co říkala Astra. Jsou i jiní... ..ne jiní nejsou..nikdo neín, jsem sama.... ...nejsi sama.. jsme a budu...je to tak...ani sestra už nikdy nebude semnou... Před očima mi vyvstane vzpomínka na domov, na rodiče, na ty krásné chvíle. Znovu se rozbrečím. Kéž by ty chvíle šli vrátit... |
| |
| Moji tvář prolne radost a úleva. "Díky bohu, že jsi vpořádku." Dee mě obejme a to bylo velice příjemné. Žil jsem dlouho samotářský život a najednou je zde tolik lidí, na kterých mi záleží. Už dlouho jsem necítil takové silná emoce. Dee se po chvilince odtáhne a má zčervenalé tvářičky a velice zvláštní výraz ve tváři. Podívám se jí do tváře. A chvíli se na sebe jen díváme. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| Naše pohledy jsou pořád svázány. Dee mě pohladí po tváři a já zase ji. Pohladím ji oběma rukama po vlasech a potom jí políbím na čelo... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| Opět Dee pohladím po tváři. Z mích úst se linou slova dávným elfským jazykem: "Órenya linda cenwelyo. Vanesselyë silë calimavë.Melinye le." Potom tě vezmu do náručí a zhluboko políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Po dlouhém polibku se od sebe odsuneme. Má tvář úplně svítí. Pomohu Dee na nohy, ta, jak se zdá na veškeré bolesti úplně zapomenula. Teprve teď si uvědomuju, že jsou kolem nás ostatní a že velmi nechápavě sledují. Bylo to snad poprvé, co má tvář byla naplněna stydlovou červení. Rychle jsem se snažil najít nějaká slova, ale vůbec nic jsem nemohl vymyslet. Potom jsem ze sebe dostal jen "No, myslím, že si vezmeme pláště a věci a půjdeme" Láskyplným pohledem jsem se podíval na Dee a potom jsem se ohl pro svoji přilbu. Najednou se stalo něco zvláštního, zatočila se mi hlava a spadl jsem... |
| |
| Astra stojí spíš u sestry, jako kdyby cítila že Dee a Alt ji nepotřebují, když se Alt po krátkém románku zvedne, takřka se Astra usměje, ale to by ji přes tvář nesměli přeletět chmury. V takřka jedinném okamžiku se Erin, Astra, Alt a Dee odporoučeli k zemi. Jediní, kteří zůstali stát byli Eradia, Sardo a Zoltan, kteý právě odkudsi z regálu vytáhl obouroční sekyru, v dalším okamžiku ji ale zase schoval. Pa přístřešku schodiště stál muž v černém plášti a se zlatým lemováním, v okamžiku kdy skouzl k zemi, nabrali všichni vědomí. "Omlouvám se, ale chtěl jsem jít trochu dál a tady mě to zarazilo, copak nevíš Zoltane, že bys měl odstínit všechny ty brnění, vytváří to magickou stěnu." Pak se mírně usměje na zvedající se Astru a Erin. "Koukám Astro, že jsi našla alespoň jednu sestru, pro vás ostatní, jmenuji se Nauro a jsem bratr krále prvních." všímáte si, že má stejnou postavu jako Nagara, jen je o kousek menší a méně svalnatý, spíš šlachovitý. "Jen mě překvapuje že vás to trefilo holky," mluví k Astře a Erin "myslel jsem že nejste nesmrtelní." pak se otočí k ostatním a pomalu si jednotlivé prohlíží, přitom se představuje. "Těší mě že vás poznávám pane Sardo, ta odolnost na nekromancii je ve vašem případě úžasná. Eradie trochu zmatená šermířka s nejasnou minulostí, ale jakmile najdete svého otce, věřím že se to vyřeší. Dee, kdybych vám přál vše dobré, myslím že by to bylo málo, vzhledem k tomu jak se váš otec obětoval pro naši věc, to že vás Drago neoslovil, že zde byl si vyčítá více, než si myslíte, ale nemohl se zdržovat a setkání s vámi by jej určitě zdrželo, jak se ostatně daří vaší matce, druhé princezně skalelfů á vy jste jim to ještě neřekla, ale ono je to jedno, stejně by se to za pár dní dověděli. Mistr Alterius, i když jsem v magii zběhlý, jednoho dne vás nebudu moci překonat skrz vaši dovednost magie mysli a ohně, máte skvělého učitele, i když ještě neznáte ani jeho jméno. Erin, když jste dostala ten amulet, stala jste se nesmrtelnou, ale protože bylo třeba aby se váš otec vrátil, ztratily jste všechny nesmrtelnost a tím jej učinili silnějším než kdy dřív, je mi líto že za otce nesete tu melancholii právě vy, ale stačí jen trocha tréningu a uzavřete se těm útokům na vaši mysl. Astro, kdybys neměla to brnění, mohl jsem ti něco říct, ale stejně jak otevírá mysl, tak ji i zavírá a nemohu v tobě číst, ale chtěl jsem ti ještě jednou poděkovat že jsi mě vytáhla z toho mého malého šílenství. Když mě omluvíte, trochu spravím tunel a připojím se k vám třeba tady dole v hospůdce." Jeho proslov byl vyčerpávající, umění čtení myšlenek, spojená s obrovskou znalostí činí Naura dokonalým odhadcem lidí, někteří tvrdí že zná budoucnost, ale on spíš umí číst v lidech a zná spoustu ostatních věcí. Mírně se pokloní a pak zmizí. Zoltan si mírně otřepe ruky a nervózně přešlápne. "Todlecto udělal schválně, žádný odrušení, kecal jeden, transportovat se přímo do skladu dračích zbrojí, taková troufalost, to Drago vyzvonil zase něco tomu pravýmu. Blbeček jeden, " mírně se po vás podívá a omluvně dodá. "nemyslímtím Draga, ale NAura, udělat tohlekt když tady nejsme tak se spustí bezpečnostní pojistky a to by byl mumraj. Odhadl to ale dobře, ale jednou mu to nevyjde." Sardo odešel trochu bokem a dotkl se neopatrně ledového brnění, na chvíli jej zamrazila ruka a pak se brnění přizpůsobilo velikostí svému novému majiteli. Zoltan se naštvaně ušklíb. "No todlecto, a já dal zrovna ledovu helmu tady slečně, ale nevadí, když jste si tak padli s brněním do oka, postarám se aby byla pro vás i helmice a nákrčník na dnešní večer. Musíme si ale pohnout, nebo nám Nauro vychlastá všechno sváteční pivo, nechápu že ty jeho tunely vždycky vedou jen do hospody a dom, no je todlekt normální přístup, no ale co je vlastně u čaroděje normální." Nebudu ani dodávat že důvod vašeho pádu byla přítomnost mocného nesmrtelného umocněná transportem a magií brnění. |
| |
| Po dlouhé době se vzmůžu a setřu slzy ze svých rozmáchaných tváří. Se sklopenou hlavou a vlasy nahrnutými do obličeje se vrátím mezi regály a mířím rovnou k místu, kde bylo mé brnění. V tom můj pohled však padne na Altha. Je to jako by se obrovský šíp který se mi bolestivě zarýval do těla, stále hlouběji. Má ruka pevně stiskne můj bok a já zatnu zuby. Najednou to přejde a mé srdce zaplní jen bolest a žal. Otočím se k nim zády a místo toho uchopím zelenou přilbici. Pomalu ji pozvednu a opatrně si ji nasadím na hlavu. Vlasy smotám a schovám pod ní. Teprve potom se ohlédnu po všech ostatních. V mém pohledu se mísí zklamání, bolest a mnoho dalších věcí. Vrátím se dozadu pro plášť a pochvu s mečem, který jsem tam nechala. Upnu opasek s pochvou ke svému pasu a plášť si přehodím přes ramena. Vrátím se mezi ostatní, ale na nikoho nehodlám mluvit. Uzavírám všechnu tu bolest, abych mohla zapomenout. Z ničeho nic se mi zamotá hlava a já neopatrně dopadnu na zem a přitom si dám hlavou o jeden z regálů. Po chvíli se probouzím. Připadám si jako po dlouhé a těžké práci, motá se mi hlava a celé tělo bolí. Chytím se za hlavu a rozhlédnu. Můj pohled padne na neznámého muže. Jeho řeči mě moc nezajímají, ale když se zmíní o mě a tom amuletu. Já? Nesmrtelná? Cože? Zavrtím hlavou a pokusím se vstát. Ačkoliv mi to dělá trochu potíže, nakonec se mi to podaří a já se dobelhám k sestře. "Astro, potřebuju sehnat nový luk a nějaké šípy. Nevíš, kde bych něco takového zde našla?" Zeptám se jí a díky rozhovoru s ní se ke všem otočím zády. |
| |
| Dívám sse na Erin a pak se mírně usměji. "To víš že vím, půjdem hned." Podívám se na ostatní. "Půjdeme pryč, ale je dole NAuro, tak mu dělejte chvíly společnost, sejdeme se u Sokara a musíme sbalit věci. Zoltane, opatři nám když tak vůz s nějakým mezkem. Zatím se mějte." Vezmu Erin, přehodím přes sebe plášť a jakmile zmizíme za dveřmi, pomohu Erin do zbroje a pak se vydáme pro luk, když procházíme hospodou, už tam sedí Nauro s korbelem piva, udělám na něj gesto a on jen přikývne. Když konečně vyjdeme s Erin před hostinec a jdeme spolu městem, neodpustím si ji něco málo říct. "Víš Erin, problém je v tom, že ty a Alt jste se k sobě tak nehodili, jako Alt a Dee. Myslím že to bylo jasné každému kromě těch dvou a ještě si hádám užijou srandy. To že jsem šla k zemi já a ty mě nepřekvapilo, ale k zemi šla i Dee a to znamená že je taky nesrtelnou a ještě o tom neví. Kromě toho, myslím že na tebe ten pravý teprve čeká." Vyjdem za město a zamíříme ke stanům. Když jsme takřka u jednoho z velkých vyjde Finwe. |
| |
| Finwe se zastaví před vámi a pak se podívá do vašich tváří pečlivěji. "Obě vypadáte jak u umučení a čím mladší tak horší, pojďte na trochu medoviny a pak dořešíme to proč jste přišli," vyjde ke stanu a Astra a Erin za ním. Když vstoupí dá vám dva olštáře na sednutí a nalije horkou medovinu. "vlastně vím proč jste přišli, ale stejně si to nechám zopakovat, jedna má bolavý srdce a nemocnej luk a druhá si dělá těžkosti kvůli druhé bolesti, no jste zkrátka super." Podávaje vám skleničky, mírně se usměje. "Už jsem poslal pro luk a šípy, ale zdá se že se chlapec trochu zdržel." Je vám jasné že ví skoro všechno a to že ohříval medovinu nebyla taky náhoda, když vezmem v potaz že už byla horká akorát když jste přišly. "Jestli tě můžu povzbudit Erin, když Astra bývala u nás hraničářů, byla ti hodně podobná, a když se stala paladinem Aislinn, tak byla úplně stejná, jednou zamilovaná do toho, podruhé onoho, protože ten ji zlomyl srdce a tak, prostě hrozná puberta, ale pak se sklidnila, je tedy fakt, že v tomto období udělala spoustu těch pipomýnaných činnů, ale pro ni je to spíše štěstí tehdy a rozvaha dnes, že Astro." Astra se jen dívá na Finweho a je trochu rudá v tváři, ale nijak se nečertí, vypadá spíš spokojeně. "Co se týče toho luku, rozhodl jem se pro dvojramenný Melkorový luk, dá se dobře použít při střelbě a pokud se ti dostane někdo na tělo, je použitelný i jako zbraň, vybral jsem kratší variantu a několik průrazných šípů s opeřením orlích per, pak stříbrné šípy, ty mají labutí pírka a nakonec několik šípů, s klasickým husím perem. Toulec jsem vzal velký kožený na třicet pět šípů, je rozdělen do přihrádek, v každé je skoro shodné množství těch či oněch šípů, pouzdro se dá zavřít víkem a pak by mělo být vodotěsné, ale to záleží jak poctivě jej zavřete...." finwe přeruší monolog a usměje se ke vchudu, kterým právě prošla mladá dívka. "Dovolte abych vám představil svoji dceru Niuven, přemlouvala mě, abych ji pustil s vámi, jako by se jednalo o procházku lesem a to jí není ani patnáct." dívka se tváří asi tak, že čím dá tím víc rudne. "No někde jsi se trochu zapoměla, neměl ten luk přinést Fingolfin, ale to nevadí, klidně si sedni, ale dám ti jen šťávu, maminka by zuřila, kdyby se dověděla že ti dám medovinu, nebo víno." Finwe převezme od dívky luk a toulec a podá jej Erin, chvíli čeká, až si jeho dcera sedne a pak sám usedne. "Když už jsme u milostných trpasů, tak se nám tady vytváří zvláštní tojúhelník..." podívá se na Astru a je zřejmé že zbytek dořekl v myšlenkách, Astra se snažila chvíli zachovat vážnou tvář a o to horší byl její výbuch smíchu. Když jste odcházeli, zjistili jste dvě věci, Finwe porušuje zákaz dávat Niuven víno i medovinu, které má hodně dobré. Astra se snažila s Finwem kdysi chodit, což je bráno vzhledem k jeho věkovitosti jako pěkný trapas, Aislinn připoměla že jej tahala z depky když byla v potlučené pubertě a že se jí to docela povedlo, Niuven zas obdivovala odvahu všech, tedy hlavně Erin, protože ta nemohla se s Finwem bavit o něčem co neznala a tak se bavila s jeho dcerou, během řeči bylo zjištěno, že sdržení s lukem vyvolal Fingolfin, který vybral ten nejlepší a pak jej ještě přeleštil a trval na tom že se Erin nesmí dozvědět co udělal a že tam vůbec byl a tak. Niuven byla velice sdílná co se týče informací, když ji občas Finwe napomenul, dovedla si dát celé dvě minuty ticho a pak teprve pokračovala. Je jasné že s takovouhlek Astra a Erin dorazí k Sokarovi až někdy v půli odpoledne a zřejmě i trochu nestřízlivý. |
| |
| Rchle se vzpamatuji, otevřu oči a vidím, že kromě mě leží na podlaze ještě Astra, Erin a Dee a cítím zde ještě další osobu. Nevím, jestli to tady dělá to brnění nebo to, jakým způsobem se tu zjevila, ale je velmi mocná. Poslední dobou se setkávám pouze s mocnými osobami a otočím se na Dee, která se pomalu snaží zvednout. Další pád v tak krátké chvilce ji vůbec nedělá dobře. Za pomoci hole se rychle zvednu a přiběhnu Dee pomoci, mezitím se ostatní už sezbírali. Také mě zarazí, že ostatní nespadli, naštěstí mezi tím se dal do řečí příchozí muž a všechno vysvětlil. A řekl toho dokonce více než bych čekal. Proč spadla Astra a Erin jsem asi věděl. Podle toho, co jsem se dozvěděl, vychází nesmrtelnost z jedné podstaty a i když je třeba odebrána nebo způsobena jiným způsobem, její největší jádro už vždy zůstává. Proto něktreré věci působí a některé ne. A bůh ví, jakou moc tomu mohou dodat ještě ty zbroje. Ale Dee, nevěděl jsem, no možná jsem spíše neviděl, ale čím dál víc si snažím vzpomenout, jestli už jsme se náhodou nesetkaly, ach ty mo je vzpomínky. Ovšem to, že spadla DEe znamená, že je také nesmrtelná, alespoň v hhloubi to možná má, možná to ani neví. Pokud vím, tak nesmrtelnost se umocňuje smrtelnou ránou, samozřejmě, že za předpokladu toho, že to není setnutí hlavy, to je smrtelné i pro nesmrtelné. Možná, že ji ještě nikdy nikdo tak neohrozil, ani bych se nedivil. Přímí potomek princezny, tušil jsem něco takového. Teď vím, že zbroj,jenž právě nosí k ní opravdu sedne. Hlavou mi probíhá spousty myšlenek, ale je na čase jít dolu. Všichni se tak nějak posbíráme a chystáme se jít dolu.; Má helma, opět bych na ní zapomenul, její poslední nandání nedopadlo nejlépe. I když se síla, která se při něm vytvořila asi už absorbovala a teď už bych věděl, co mám čekat a kdyby to nikoho nezranilo, byl to úžasný pocit, ten příval síly, jako by do mě tekl oheň, nechci nic riskovat a helmu zahalím do pláště. Podám Dee ruku a společně odcházíme dolu na Přípitek s Naurinem. I když už nás všechny znáš, přesto se ti rád představím. Jmenuji se Altherius Mistře Naurine a mírně se pokloním. Potom se posadíme s Dee vedle sebe. A já sleduju a poslouchám, co se bude dít. Nějaký další příběh, který by otevřel nějakou další skrytou stránku by vůbec nevadil. |
| |
| "Docela jste to zvládli rychle." začne NAuro a na pozdrav jen přikývne. "Vaše rozpoložení je docela pochopitelné, vždyť já jsem stejně jako Ramirez a Nagara členem té samé družiny a přesto jsme daleko slabší než náš nepřítel, tedy jako jednotlivci. Věřím omu že se nám jej podaří porazit, budeli třeba, ale doufám že k tomu střetu nedojde, i když je nevyhnutelný." mírně se usměje a podívá se na Dee, pak pohledem sklouzne na Eradii a Sarda. "Je zváštní se na vás dívat, dříve než se věci vyvynou tím správným směrem, ale je to zřejmé. Jen si dávejte pozor na ta brnění. Je to nevýslovný poklad a kamkoliv v něm vstoupíte, všichni budou vědět že jste něco víc, vzbudíte respekt, ale i zášť a stracha a to je i v dobré společnosti nebezpečné. Používejte brnění jako zbraň, mějte je stále zahalená a jen v případě boje odhalte jejich povrch a na vaše nepřátele padne bázeň a na vaše spojence odvaha." Nauro dopije korbel piva a hodí jej trpaslíkovi u baru, zřejmě by to byla i smrtelná rána, kdyby se korbel v poslední fázi letu nezastavil sám od sebe ve vzduchu. Nauro se opět otočí k vám. "Ty brnění, co zde jsou zde byly zřejmě naposled, některé poputují do Karaku a jiné na Laris, budou uschovány ve skledech a vydány jen pro ty, jenž je budou potřebovat, stejně tak jak vy. Je to ohromný poklad, v první bitvě, kde bojovali draci se brnění nevyrobilo ani jedno, protože to ostatní draci nepřipustili, tentokrát tomu bylo jinak, naštěstí. Nemusíte se bát že vás draci budou kvůli těm brněním nenávidět, mám takový pocit že vědí že byla vytvořena." zdá se že o něčem přemýšlí. pak se mírně nakloní k Dee a dívá se na ní tak trochu zaujatě. "Zvláštní na vaší rodině je to, že všichni máte dar a nikdo jej ještě nevyužil, tím netvrdím že po něm musíš šhnout, je to i zodpovědnost a dáleko lépe se budou mít." stočí pohled na Eradii a Sarda "ti co jsou smrtelní, protože nepoesou to břímě. Není to jen boj o holý život, jak si někteří myslí, ale je to převzetí daru, pokud jej ten či onen nesmrtelný nevyužije a zemře, bohové jej dají někomu jinému, aby jej dokončil. Myslím že samotná nesmrtelnost s tím nemá co do činění, ty dary jsou tak mocné, že nositel prostě nemůže zemřít, v Conorově případě a Dragově to zašlo až tak daleko, že čepele prosekávající jejich tělo když vyšla z těla, už byl vstup bez poskvrny zahojen. Drago, stejně jako ještě jiní mocní se učí svoji sílu skrýt. Ale mezi přáteli se o nic takového nesnaží, ale v boji je nevýhodou být pro ostatní viditelný jako maják a na cetách samozřejmě taky." Nauro se mírně opře do židle. "Vím že dnes již nemáte mnoho času, ale i tak bych se chtěl zeptat co vám mohu pomoci. Vím že již jsem zodpověděl vaše niterné otázky, ale i tak vám mohu objetovat chvíly svého času, takže co vás trápí a co potřebujete vědět?" |
| |
| Vyslechnu si všechno co má Nauro na srdci a jen co se zeptá, otočím se na něj a zeptám se. "Nauro, jsi mocný a velmi znalý lidské mysli. Tíží mě mnoho otázek a některé se ubírají jiným směrem" pohlédnu na Dee a mírně se usměji "Ale je tu něco, nad čím musím velmi přemýšlet. Má minulost a vzpomínky jsou zahaleny stínem a přesto mě pořád něco táhne k dračí moci. Ty jeskyně, všechyn vzkazy a poselství, jenž nebyli všem zjeveny, pocity jenž jsem měl v tom skladu, informace, které mě obklopily při zkoumaní dračí šupiny. Nebýt Astry, ten hlas, co jsem slyšel by nezmizel. Víš něco, co by mi pomohlo objasnit více o tom, kdo jsem?" |
| |
| Nauro se zhluboka zasměje a stejně si i přihne z korbele, takřka plku vypije jediným nádechem. "Myslím že říci ti něco o tvé minulosti by bylo zbytečné, stejně na to přijdeš sám, ale co se týče Dee, tak už jste se potkali, ale," jeho úsměv se ještě víc protáhne. "Když ti řeknu, že draka nemůžeš jen tak zabít, i když je mrtev, tak vlastně stále žije a jak už jsem řekl, moc nesmrtelnosti si stejně znovu vybere toho jenž má nést dar. Ty jej neseš, ale v tobě se setkává více než jen jedna věc. Stejně tak si nesou své dary i ostatní z vaší družiny, ať už smrtelní, nebo nesmrtelní, každý má nějaký odkaz. Co se týče toho hlasu, Astra udělala dobře že jej utla, byl jsi na něj nepřipraven a jen by tě časem změnil na takového, kterým být nechceš. Nesmíš zapomínat že každá zbroj, ať už je z živého či mrtvého draka nese jeho odkaz a odraz jeho mysly, v tvém případě je to horší o to, že ten drak je živý a na straně zla, i když není zlý v pravém slova smyslu. Musíš a tím myslím i ostatní, se naučit žít s odkazem draka jenž nesl ty šupiny, v případě Eradie a Dee není problém, i když ledový drak jehož má Eradia přilbu byl na straně zla, už není a žije si svůj vlastní život nezávisle na zlo nebo dobro. V tvém případě žije drak stále pod zlem a nechce to změnit, ale i on musí poslouchat mrtvého krále a myslím že tě již víckrát nenapadne, ne pokud vstoupíš do velkých jeskyní, do té doby bych si dal ale pozor na tu přilbu. Co se týče Sarda, je to stejné jak u Eradie, jen to má trochu horší v tom, že se bude muset naučit spoustu věcí, které mu tato zbroj přináší a sám, ale věřím že to zvládne. Co se týče Astry, její volba je jasná a přímočará, jen se bude muset naučit v té zbroji mluvit ústy. Erin a zbroj zeleného draka je něco jiného, ten drak byl myslově slabý a tak poskytuje tato zbroj jen výhody a nic víc. Dee a Dragova zbroj a zlatý plášť, to je otázka, ale nikdy by jí Drago nedal něco, o čem by nebyl stoprocentně přesvědčen. Jediným slovem bych tovyjádřil, jako cestu učení. Pochopíte li jak se má jmenovat vaše skupinka, pochopíte i moc jenž vám byla dána. Výběr členů družiny nebyl ak náhodný jak se vám zdá a každý z vás má své místo. To s nekromantem byla pro vás jen zkouška a teď se jede teprve naplno. Do teď vás zvládla ochránit Astra, od nynějška se budete muset naučit ochránit více či méně sami. Není to jen tak někm naběhnout a myslet si že všechno bude dobrý. Jedůležité pochopit, že ne všechno je jen jednostrané, není to tak, že tady jsou hodní a tam zlí, je to přetahování o jednotlivé lanka, kterýma se pak dá pohnout celkem." je vidět že to pro Naura bylo obtížné vysvětlení všeho možného a tak si zhluboka přihnul zbytek korbele. "Jednu nevýhodu ta moc má, já se již nikdy neopiju, a tak to pivo piji, protože mi chutná, ne že bych byl notorický alkoholik, i když myslím že bez síly bych jím asi v brzké době byl." Jeho pohled se stočí po místnosti a v dalším okamžiku se napne, když vstoupí Ramiréz do hostince, viditelně se uvolní, nikdo z vás nepocítil moc nesmrtelného, zřejmě se Ramirez kryl. Když si všimne osazenstva a Naura, jeho tvář se protáhne do úsměvu. "Koukám že jdeš v předstihu, já jdu akorát pro brnění a ty už si tady piješ, kde je ale máš ty?" Nauro se kysele usměje. "Jako vždy tě zajímají jenom nedůležité věci, povídám si tady s těmito nadějnými bojovníky za naši věc, koho by zajímalo nějaké brnění, budem tady ještě týden, než se sem dostanou všichni. Nejhorší na tom je to, že Nagara odjela na Lukur a než jí přišla zpráva že se má vrátit, tak už u nás byl Drago, tak si hold bude muset počkat až ji vysadí na Minas Triel a pak ji budu transportovat sem a to máš tak týden, zdržení, se kterým nikdo nepočítal, ale s tím už se nedá nic dělat, ale co ty, už jsi přemluvil Melodii aby se k nám přidala, nebo jsi to nechal na Astře?" Ramirez si sedl ke stolu a stajně jako vám mu přinesl Zoltan pivo. "Melodia se se mnou nebude bavit, dokud jsem s Caitlin a protože na tom nehodlám nic měnit, tak je to opravdu jen na Astře, je to přeci její patron a ani tak nevěřím že se přidá, stejně jako Aislinn i ona musí dodržovat kodex o nevněšování se a jako potomek Aislinn jej musí i dodržet." Nauro protáhl úsměv. "Musím se omluvit, myslel jsem že vás budu poučovat a teď vím že musím i Ramireze. Copak nevíš k čemu přemlouvá Astra Melodii? Ne k tomu aby k nám šla jako potomek, ale proto aby se vzdala té moci a přidala se k nám taková, jakou jsme ji znali." Ramirez se tgváří dost nechápavě a tak NAuro pokračuje. "Jde o o, že ona se té moci může kdykoliv vzdát a kvůli tobě to neudělala. No ty js mi ale milovník, když nepřemluvíš svoji milenku k tomu co je tak prosté." Ramiréz se zdá najednou rozpačitě. "No ale co Citlin? Chtěla jít s námi místo Corana, který je na druhé straně." Nauro se začne už doopravdy smát, ne že by se vysmíval Ramirezovi, ale spíš jeho strachu před setkání bývalé a nynější přítelkyně. "Víš, holky si to přeberou po svém. Není žádný problém aby nepochopily že musí táhnout za jeden provaz a mám takový pocit, že si budou dobře rozumět a pokud se bojíš tohoto, tak se bojíš oprávněně. Je jisté, že ty dvě začnou za chvíli rozebírat svoje vztahy s tebou a budeš to mít zase o poznání horší a ještě by jsi měl velet naší družině a to myslím že pro tebe bude ještě horší v tom, že ani já, ani Nagara si nenecháme jen tak poroučet a ty dvě se budou na tvoje rozkazy taky uculovat, ale neboj, je to dobrá sestava, stejně tak dobrá jako tato," přitom ukáže na vás všechny. ", jen tady je jasné kdo velí a nikdo si s tím nebude dělat starosti, v našem případě to bude o poznání horší, ale všichni ctíme Conorův odkaz a víme že porušit jeho záměr je hloupost." Nauro se znovu zhluboka zasměje a pak v jediném okamžiku stuhne stejně jako Ramirez. "My o vlku a vlk ve dveřích." řekne NAuro a otočí se ke dveřím, do kterých právě vstoupila elfka, je malá a štíhlá, tedy ve srovnáním s Ramirezem a Naurem, jedním z prvorozených z lidské rasy a druhým z prvních. Elfka se zdá být trochu nesvá dle její chůze se zdá že si ji ale náležitě užívá. Její pohled přejede učastníky u stolu a v další chvíli se ozve její takřka melodický hlásek. "Jé je dobré vás zase vidět, omlouvám se za to víno, ale měla jsem na něj děsnou chuť, myslím že se ještě neznáme, jsem Melodie a zrovna jsem dala výpověď v práci, po tolika stoletích to bylo těžké opustit vyhřáté místečko, ale co by jedna neudělala pro trochu tý srandy." ani si nesedne a jen se zaculí na Ramiréze, v jejím pohledu je něco až zákeřnýho. "Tak drahoušku, jak moc jsi na mě myslel? Řekla jsem tvé nastávající ať mi dá tak minutku a půjdem vybrat zbroje pro našeho Nutínka, je já zapoměla že ti tak nesmíme říkat na veřejnosti." do dveřích vstoupila Caitlin a Nauro se již pomalu smíchem válel pod stolem, mezijednotlivými nádechy a záchvaty smíchu jste zachytili jen "Jo tak todlekt....Rychleji než se zdálo.....První náštěva za Caitlin....Zas se domlouvají....No tak to bude ještě....Von se dívá....To by mě zajímalo co tam budou dělat....Chudák Zoltan.....Prý Nunínek...." Ramirez červený jako řepa a evidentně vyděšený se pomalu zvedne od stolu a zamíří ke dveřím vedle dveří do kuchyně, následován dvěma ženami, které si začaly zrovna něco šeptat. Zoltan jen opatrně otevře dveře a hned je za nimi zavře. Když se NAuro probere ze smíchu a Zoltan mu donese korbel piva, jen pronese smutným hlasem starého trpaslíka. "Tak todlect teda fakt panu Ramirezovi nezávidím, takový to měl s jednou zákeřnou jednoduchý, tak mu zobala z ručky, ale dvě takové pletichařky, no tak to si teda fakt užije." Nauro jen přikývne na trpaslíkova slova a pak se obrátí zpět k vám. "Tak kde jsme to skončili? Na co ste se chtěli zeptat? Já jsem to asi při týhle scéně všechno zapoměl." |
| |
| Jsem ráda, že spojím užitečné s dobrým. A tak v tuto chvíli mohu odejít a nemusíms e dívat na Altha ani na Dee. Společně se svou sestrou se vytratím z hostince. Dole ani nepozdravím a jen netrpělivě vyčkávám, až se sestra rozhodne jít dál. Po cestě mlčím, ale její slova mě stejně neuklidní. Slzy se mi vženou znovu do očí a já se musím pevně držet, abych to ovládla. Kousnu se do rtu a společně zamíříme až ke stanům. Osobně nejsem tolik překvapena, když nás přijde muž přivítat a když nám nabídne medovinu. Nechám jeho i Astru se vypovídat a sama si okolí moc nevšímám. Spíšese zahloubám do sebe. Z toho vše mě až vytrhne příchod jeho dcery. Převezmu s vděkem od ní luk i toulec šípů. Pohledem ho prozkoumám ze všech stran a opatrně odložím, zkontroluji šípi a pečlivě si prohlédnu, kde který zrovna je. Poté se věnuji rozhovoru s mladou dívkou.... Když Astra zavelí, vstanu a s poděkováním se rozloučím. Vykročím se svými novými věcmi za sestrou a mladou dívkou. To co jsme se venku dozvěděla, jsem sice slyšela, ale nijak mi to nezvedlo náladu. Místo toho hledím na zem před sebe a kráčím za ostatními. Neváhám a kapuci si stáhnu do obličeje. |
| |
| Skoro u hostince se zastavím a mírně se na sestru povzbudivě usměji. "Myslí že je důležité vědět, že srdce se zahojí a věřím že najdeš i cestu jak a s kým žít, ale Altheriův úděl není podle mě nic, co by se ti líbilo, je tojen asi proto, že je to jediný chlap, který se ti líbil, ale věř mi, stejně jsem se cítila i já, když mě Finwe opustil jen proto aby si nechal utnout od Cortana hlavu, věděl že to by ho zničilo, ale Cortan pochopil jeho záměr a tak mu vzal pravou ruku, od té doby nemůže pořáně psát a i šavlí bojuje jen s velkými obtížemi a jediná jeho zbraň je nyní kuš a i tak si myslím že jej mám stále ráda, ale jako učitele, ne jako někoho, s kým bych chtěla žít navěky a někdy když jsi se narodila jsem potkala Robina a od té doby vím že patříme k sobě a cítíme to tak oba. Každý den se bojím že se mu něco stane a on to cítí stejné, to je to, co je tak těžké, ne odmítnutí, ale strach o blízkého a jesli můžu říct upřímě, tak kdybych ztratila jeho, je to pro mě to nejhorší, pak teprve je ztráta tebe, nebo Saši, i když by mě to taky zasáhlo a hodně." Stisknu ji rameno a pak ji pevně obejmu. "JSem s tebou, bude to dobré, jen se stačí umět usmát a přát těm, které máš áda štěstí, nic víc není potřeba." |
| |
| Už jsme skoro u hostince, když se sestra zastaví. Napodobím ji a tázavě se za ní ohlédnu. Její slova mi jen připomenou co mě čeká. Smutně se na ni podívám. "Vím, že jsi se mnou...s tímhle se však budu muset poprat sama. Já..." Odmlčím se a zatřesu hlavou. Poté se znovu podívám na Astru a smutně si povzdechnu. V očíh tentokrát nemám slzy, nýbrž žal. Otočím se a pomalu toevřu dveře do hostince. Podržím je sestře a počkám až projde. Sama se rozhlédnu a posadíms e někam co nejdále od Altha i od Dee a zároveň co nejblíže své sestře. Na nikoho se ani nepodívám a jakmile půjde hostinský okolo, objednám si číši vína. |
| |
| "Mistře Nauro, ani se nedivím vaši odpovědi. Tušil jsem, že přesně to, co mi řeknete, bude následovat. Ale zkusit jsem to musel. Jest lepší desetkrát protrpět své rozhodnutí, než ješdnou promarnit svoji šanci. I když musím pořád a teď ještě mnohem více přemýšlet, kde jsme se s Dee už setkali" Při těch slovech se pousměji na Dee " Čeká nás toho velmi mnoho. Je asi opravdu správné nevědět více, než je třeba... Přesto se trochu bojím jakéhokoli střetu s draky. Jsou úžasní a mám je vlice v úctě, ale ti, kteří zvolili cestu zla mi jednoho dne mohou zkřížit cestu. Nikdy bych nechtěl mít krev tohoto stvoření na svých bedrech. " Po příchodu Ramireze se začne dít spousty zábavných věcí, ale opět mám hlavu trochu zatíženou myšlenkami. Když přijde paní Melodie. Postavím se a zdvořile se pokloním a pozdravím ji, stejně tak jako Caithlin. Tohle Ramirezovi opravdu nezávidím. Ale každý život je naplněn radostmi a strastmi, tak je poznat, že opravdu žijeme, i když v jeho kůži bych opravdu býti nechtěl. |
| |
| To že Nauro prozradil můj původ, mne nijak netěší. Ovšem těmtoi lidem věřím.Ruku v ruce posloucháme s Altem Naurovo vyprávění a sem tam se na sebe usmějeme. Věděla jsem že se známe, ale odkud? Nauro vypráví o různých věcech a chvíli mluví o nebezpečí které z dračího brnění plynnou. Vzpomenu si na Althovo selhání následkem nasazení helmy a lehce se zachvěji. Přivinu se eště blíže k jeho prsoum a poslouchám jak mu tluče srdce. Nádherný pocit. Do místnosti vstoupila Melodie a o chvilku pozdději za ní Caitleen. Koukám že dávají Ramirézovi pěkně zabrat. Podívám se na Alta a šibalsky se zasměji. Vzpoměla jsem si na otce, najednou se mi vybavilo ještě něco. Vyskočím na nohy a seč slovy Musím jít vybíhám z lokálu. Cestou jsem málem polila Erin vínem, které jí právě donesli. Pardon hlesnu a běžím ven. Ani nevím jesli mne Alt následuje. Tak je pro mne myšlenka na nové zprávy důležitá. |
| |
| Do hostince teď přišla Erin a Astra a posadili se ke stolu. Zoltan všem začal nosit pití. Člověk by řekl, že toho má na několik dalších století. Erin se mi poslední dobou zdá smutná a dost melancholická a vzpomenu jsi na to, co říkal Nauro. Najednou se Mi Dee vysmekne a se slovy: "Musím jít."vyběhne z místnosti velikou rychlostí. Cestou mále srazí Erin. Nevím co se stalo a chvíli trvá, než se vůbec vzpamatuji. Vezmu hůl a se slovy "Omluvte mě prosím." vyběhnu z místnosti za Dee. |
| |
| Běžím k dokům kde kotví má loď. Ptal se proč jsem sem běžela. Hned uvidíš, pojď chytnu ho za ruku a táhnu na loď. S úžasem studuje vybavení mé lodi. Stojím na přídi a zhluboka oddechuji. Konečně pevná půda pod nohama, teda...víš jak to myslím zasměji se. Na této lodi sem trávila poslední měsíce. Už jsem zvyklá. Zapískám. Najednou se přímo na mne řítí velký nádherný orel. Pozor! Alt se mne snaží varovat. To už mu ale odepínám od nohy papír s psaním od otce. To je Rafa, můj orel. Jen díky němu mohu komunikovat s matkou.Je to taková moje posštovní sova. Jen o dost větší. směji se a za odměnu dávám Rafovi něco na zub. |
| |
| Trochu závidím Erin a Astře, jsou to sestry a mají sami sebe. Ale jim se dostalo aspoň té pocty, že jsou spolu i když možná přišli o rodinu. Momentálně sedím na zápraží a dívám se na svoji novou, ledově zbarvenou přílbici. Přílbici, která dřív patřila zlému drakovi, nějaké bestii. Rozhlédnu se. Mám přátele, ty nejvěrnější, jaké mohu mít a bojuji proti nekromantovi. Proti temné straně, proti zlu, proti svému vlastnímu osudu... A jak to dlouho trvalo, než jsem se sem dostala. Vstanu. Chodím sem a tam a moje mi prudce tepají v hlavě...tak silně. Nad takovou drzostí, nad takovým sobectvím. Mám sto chutí vzít meč a pustit se do boje sama, i když by to mělo znamenat jistou smrt. Alespoň najdu klid a znovu se uvidím se svými druhy. Ale hlavou mi stále procházejí slova toho mocného muže, který mě varoval, že pomstichtivost není vše, musím se soustředit na určitý cíl. A to taky udělám. Znova se posadím, abych si vzpoměla na den, kdy mé naděje na klidný život nadobro skončili. Sluneční paprsky probleskly můj rodný les a já tenkrát seděla na poraženém dubu, který už byl moc starý a sám mi řekl, že jeho chvíle nadešla. Dřív jsem byla totiž druidka, která toužila po tom, aby mluvila se zvířaty a se stromy. Abych čerpala věčnou a bezpečnou přírodní magii. A přechozí noc se mi to povedlo, starý dub se mi s tím svěřil. A bouřka té noci ho porazila. Hladila jsem jeho kůru, dokavaď nezemřel a když se tak stalo, zavládl ve mě smutek. Tak starý a moudrý, vládce všech stromů. Matka Příroda si ho ale vzala. Pomalu jsem se zvedla a odcházela zpět do našeho města. Obydlí byla postavená na stromech a všude zněly elfské písně. Přišla jsem do svého domu, který byl postaven asi pár metrů nad zemí. Vkročila jsem dovnitř a zahleděla se na zrcadlo. Moje sluneční vlasy byly pokryté, spadaným dubovým listím a moje modré oči jasně svítili skrz přírodní magii. Ideální elfská podoba. Všichni lidé v našem městě, především ženy, vypadaly stejně jako já, to je u elfů zcela běžné. Aspoň u našeho druhu. Posadila jsem se k stolu a do dřevěného hrnku si nalila víno. Lokla jsem si a po těle mi projelo příjemné teplo. A pak to přišlo, jak zjevení ve zlém snu. Zaslechla jsem výkřik. Nelidský výkřik a pak bolest u srdce, což naznačovalo, že někdo z naší rasy byl hodně blízko zabit. Všichni elfové včetně mě se podívali co se děje. Viděli jsme mrtvého elfa, zčásti rozsekaného kostlici. Bylo jich hodně. Ale my jsme veděli, co máme dělat. Naši bojovníci se pustili do bitvy, tvrdé bitvy, ale kostlivci v čele s ohavným nekromantem se probíjeli vpřed. Nakonec velký strom, kde všichni měli svá obydlí, sežehla obrovská energie. Zavrávorala jsem a spadla dolů. Postupně jsem ztrácela vědomí. Když jsem se probrala, ucítila jsem obrovskou bolest na svém břiše. Trčel mi odtamtud šíp s černým peřím. Asi mě někdo chtěl dorazit a málem se mu to povedlo. Vytáhla jsem si šíp z břicha a zastavila krvácení. Dodnes mi tam zůstala ohavná jizva. Když jsem se donutila vstát na nohy, můj žal byl veliký. Všude kolem mě leželi pobité druhové. Ženy, maldé dívky, muži a dokonnce i nevinné děti. Elfská krev jim stékala snad úplně ze všeho. Rychle jsem začala prozkoumávat tábor, jestli někdo zůstal naživu. Ale bohužel.... Uvědomila jsem si, že já jediná jsem přežila a že musím odejít. Ale bolest v mém břiše příšerně pulsovala. Ta bolest se nedala vydržet a tak jsem si nic nezabalila a hned odešla. Trmácela jsem se nehostinnou krajinou, zničenou všudypřítomnou černou magií. A myslela taky na to, proč nekromantský řád objevil náš skrytý les. Někdo nás zradil? To už se asi nikdy nedovím. Asi drudý den jsem byla na pokraji sil. Upadla jsem a odmítla vstát. Byl se mnou konec, stíny mě pohlcovali a já zavřela oči, pevně připravená odejít do království nebeského. Ale osud mi nepřál toto štěstí mít. Našla mě jistá stařena. Asi to byla kouzelnice, protože moje tělo začala najednou levitovat a stařena mě odnesla do své chatrče. Další tři dny jsem proležela, na mém břiše se neustále střídali bandáže a obvazy. Šíp byl otráven černou magií, kterou stařena snadno vyléčila. Po dalším týdnu jsem už byla v lepším stavu a chtěla jsem pokračovat do lidského města, abych informovala lidského krále o nebezpečí, jenž postihlo naši zemi, ale Lorn to nebyl. Každopádně se mě stařena zeptala: ,,Odcházíš?" Kývla jsem hlavou na souhlas. Stařena se usmála. ,,To sotva..." Chvíli jsem nechápala co říkám, ale najednou jsem ucítila pach smrti a hniloby. Podívala jsem se ven a vušde stáli kostlivci a dva nekromanti. Chtěla jsem se dát na útěk, ale stařena švihla holí a já upadla. Byla jsem paralyzována. Nekromanti mezitím vstoupili dovnitř a řekli mrtvolným hlasem: ,,Dobrá práce Niaro." ,,Děkuji vám, byla to maličkost, tato druidka sotva umí zacházet s nožem na kořínky." řekla stařena a nekromanti se zařechtali. Provokovali mně. ,,Hmm, pěkné vlasy a tělo, to jsou typičtí elfové." řekl jeden nekromant, hledějíc na mně. Bez něj bych na to opravdu nepřišla. ,,Ale byla by z ní dobrá služebnice, co říkáte? Projevila velikou sílu, odmítala zemřít. řekla stařena a ti dva s ní souhlasili. Paralyzace dostala oslabení a já se zmohla na slova: ,,Co to má jako být?" Stařena mě znova paralyzovala a jeden z nekromantů ke mně přistoupil: ,,Elfko, tvůj les byl zničen od našeho pána, ale ty jsi přežila. Ty jsi totiž Klíč..." Než však chtěl pokračovat, venku se ozval hluk. Na kostlivce útočila banda vojáků za pomoci jednoho draka se zlatými šupinami. Stařena neváhala a seslala na mě kletbu. Ucítila jsem velkou bolest a chtělo se mi křičet. Moje sluneční vlasy nabyli novou barvu, měli teď havraní barvu. Moje modré oči zůstali naštěstí tak jak byli dřív, ale objevili se mi tam černé kruhy. A pak se to stalo. Chýše se začala hroutit a nekromanti se rozplynuli ve vzduchu...asi odešli, ale určitě nezemřeli. Stařena chtěla udělat to samé, ale zasáhlo ji kopí přímo do hrudi. Kostlivci byli znova, a snad už napořád mrtví. Kletba se zastavila, ale měla kladné i záporné vlastnosti. Stala se ze mě napůl Temná Elfka, naštěstí jen vlasy, kůže zůstala naštěstí bílá, ale rameno mi zdobí mlhavé tetování. A díky kletbě jsem měla více síly a obratnosti. Ideální podmínky na šermíře. A to jsem se taky stala, po krátkém výcviku jsem odešla od jednotky a dostala se do Lornu, do Karaku. Altovi jsem zatím neřekla, co se stalo a možná jen Astra pořádně ví, za co se mstím. Ale zlobím se, že nevím k čemu jsem podle nekromantů pojmenovaná Klíč. A k čemu? každopádně, když jsem přijala členství v této družině, zbytečně jim běžím do rány, ale dříve nebo později by mě nekromanti stejně dostali. Tak proto bojuji. Nejen ze msty, ale i ze strachu, aby se ze mě nestalo něco co nechci. Nyní jsem v Doru. Mám na sobě dračí brnění a sotva vím, co bude dál. Jedno vím jistě....budu bojovat do roztrhání těla. |
| |
| Když jsem doběhl na za Dee, stáli jsme v docích na její loďce. Byla velice krásná. Už vím, proč tak hnala. Přiletěla pošta od její matky. Byl to opravdu krásný orel. Trochu jsem zavzpomínal do minulosti na svoje rodiče a přepadlo mě trochu melancholie, ale naštěstí už jsem takovéhle věco poměrně dobře přecházel. Za tu dobu, co jsem bez rodičů mi nezbývalo co jiného dělat."Dee, drahá, moc rád bych se teď d tebou projel a aždo odjezu bych byl pouze s tebou, ale myslím, že bychom se měli vrátit. Ačkoli mé srdce touží po tom, býti s tebou osamotě, brzy bude naše pasování a tak významnou událost nechci promeškat a ostatní na nás čekají a nechat je čekat by od nás bylo sobecké a též se musí ještě pár věcí připravit. Budu doufat, že se nám brzy naksytne příležitost a mi budeme moci být o samotě. " S těmi slovy jí pohladím po tváři a hluboce políbím. "Nyní už bychom měli opravdu vyrazit zpět za ostatními" |
| |
| Samozřejmě, Altherie, v náhlém přívalu radosti jsem zapoměla, proč tu jsme. políbím jej na tvář. Možností bude eště dost a dost. Jen cesta přes moře bude trvat pár měsíců. Ráda bych se tam dostala jinak a rychleji, bohužel do řízení mé lodi jsem zasvěcenná jen já. pousměji se smutně ale zároveň nadšeně. Hodím Rafovi ještě pár krys a pospíchám za Altem z lodi. Nesmutni kvůli rodině, vím,stesk je obrovská bolest.Ale teď máš nás ako rodinu. Máš mne. |
| |
| "Ano, nebýt vás všech, můj život by vypadal úplně jinak, mnohem smutněji. Víš už si nepamatuji, co všechno se stalo, ale vím, že to, že jsou mé vzpomínky zahalené do stínů má svůj důvod. Některé =useky si vybavuji, ale e jich příliš málo. Já ani nevím, co se z moji rodinou stalo, vím jen, že celé město bylo zničeno a že jsem prý jediný kdo to přežil. Chci své vzpomínky zpět tak strašně moc, jak strašně moc se bojím, co se stalo. Naše cesta nás zavede na mnohá místa, uvidíme, jak se vš vyvine. Nyní musíme přemíšlet nad přítomností." Š těmi slovy se vydám ruku v ruce s Dee nazpět. |
| |
| Vejdu do hostince a napiji se vína, sedím sice vedle Erin, ale jakmile odejde Alterius, řeknu všem ať si nanosí věci na vůz a jen zbraně ať nechají u sebe. Vím že toho od nich moc nebude, ale všimla jsem si že trpaslíci už začali nakládat zásoby. Balení bylo docela obtížné, ale nedalo se s tím nic dělat, když konečně máme všechno i těch pár Altových věcí, necháme trpaslíky zapřáhnout mezka a vydáme se za těma hrdličkama. Cítím Erin a její bolest, ale věřím tomu že se s tím popere. Když je potkáme hned za vesnicí, seskočím z vozu a vydám se k nim pěšky. "Myslela jsem že se ještě zdržíte, vezeme věci na loď, za chvíli musíme jít na pasování." Nechám Dee ať nás s Altem doprovodí a Dee aby nám ukázala na kterou loď máme složit zásoby a věci. Ani mě nepřekvapuje že na lodi je deset kajut a velký sklad, před kterým je kuchyně. Je to veškerý komfort, který jen šel. Celá loď je konstruovaná tak pro dvacet lidí, ale nás tady pojede sotva čtvrtina, když se dívám na plachtu cítím se trochu nesvá. Začnem nosit věci do kajut a zásoby do skladu, kuchyň je vážně pěkná, za nedlouho máme plný slad a tak co jde skládáme i do kuchyně, buď do skříní, nebo do sítí. Kajuty jsou poměrně malé, na chodbičce byl důraz na pohodlný průchod a to se jim i podařilo, dva se tam vyhnou, samotná kajuta byla jedna skříň, jedna truhla, síť a pryčna na spaní. malý stoleček tak akorát na jídlo pro jednoho. Oproti tomu kuchyně byla postavena na vaření maximálně tří lidí a se stolem kam si mohla sednout celá posádka. Sklad byl jen shluk sítí a lan a nyní i zásob. Vypadalo to, jako by od nás někdo očekával že budeme lovit ryby. Na palubu se začali nosit sudy s vodou a dírou v palubě se jiné spouštěli do podpalubí, ale na to již nebyl čas a my se vypravili k Zoltanovi, jen s oblečením dračím brnění a zbraněmi. Neodpustila jsem si mírně závidivý pohled, když jsem viděla kajutu v přídi. Mohla sloužit jako pokoj kapitána a jeho přítelkyně i jako pracovna, narozdíl od zbytku lodi zde nebyla ze dřeva okna, která šla otevřít nebyla li bouřka, ale jedno velké okno z křišťálu, které místy vytvářelo pěkné poblekující obrazce, sice už světlo zacházelo, ale určitě to musí vypadat dobře. Když si uvědomím že bych tuto kajutu mohla mít já, jen nesouhlasně pohodím hlavou a radši si vezmu kajutu kousek od vchodu. |
| |
| Vzpoměla jsem si na Kadehara, nemůžu je tady nechat. Šla sem tedy za mistrem těch trpaslíků a domlouvala s ním vystavění menšího přístřešku na palubě. Je to sice riskantní, zvlášť pro koně který potřebuje pohyb, ale věřím, že to zvládneme. Studovali jsme s trpaslíky plán lodě a rozhodli jsme se o menší přístřešek dvakrátdva metry. Mezitím co ej trpaslíci začali na mé přání stavět, vydala jsem se s jinou skupinou trpaslíků do vesnice pro zrní, seno a několik spadavých jablek. Nechala sem to nanosit na loď, když jsem se vrátila na palubu byl přístřešek už skoro hotov. Vždy sem obdivovala práci trpaslíků. Nechala jsem je pracovat a šla ještě zkontrolovat loď, jestli je vše na svém místě. Nakonec jsem nakoukla do své kauty. Byla překrásná. Byly tam dvě postele. Rozhodla jsem se, že jednu přenechám Astře. Alt to musí pochopit. Já sem kapitán lodi a je důležité abych byla v okamžité komunikaci s Astrou jakožto velitelem, kdyby se něco dělo. Chvíli jsem ještě kontrolovala trpaslíky. Jeich mistr mi oznámil že přístřešek pro Kadehara je hotov. Běžela jsem tedy zpět do vesnice do stájí a tryskem na něm odjela na loď. Cítil se sice celý nesvůj ale uklidnila jsem ho a zavřela do Přístřešku, otevřela jsem mu horní polovinu dvěří a on zvědavě koukl ven. Naposledy sem se rozhlédla a rychle běžela za ostatními na ceremoniál. Už tak jdu pozdě. |
| |
| Když Alth hned po Dee opustí hostinec, trochu se mi uleví. Během chvilky je má číše prázdná. Uposlechnu Astru a vezmu své věci a odnesu je na již připravený vůz. Ani mě nepřekvapí, když dorazíme k lodi a cesotu se k nám připojí Alth i s Dee. Zařadíms e nakonec průvodu a stále přemýšlím. Celou cesut mlčíma nevnímám nikoho kolem. Doraízme k lodi a já jsme nucena se zastavit před tou velkou a nejkrásnější kajutou. Obdivně si prohlédnu kajutu z venkua zaujme mne především okno z křišťálu. Ostatní mezitím vyložili věci a pomalus e chystají na ten hloupý ceremoniál. Zahalím se celá do pláště tak, aby z mého těla nebyl vidět ani cíp oblečení. Vydáms e znovu pomalu za ostatníma. |
| |
| Na cestě zpět jsme podkeli Astru. Už z dálky jsem ji viděl a bylo mi úplně jasné, proč jde za námi. Věděl jsem, že je nejvyšší čas. Začali jsme společně nosit všechny věci do skladu. Brzy byla loď úplně naplňena. Dee tam ještě udělala nějaké úpravy vůli svému koni. Předtím jsem se nedostal k tomu, abych si prohlédl celou loď, bla opravdu nádherná, její interiér byl na efektivitu velmi vhodný a vkusný a to se ani nebavím o hlavní kajutě. Bylo tam místo pro dva, ale Deeno rozhodnutí, že tam bude s Astrou se mi zdá moudré. Naše city by neměli ovlivňovat náš úsudek, i když bych si opravdu přál trávit noc tam. Vybral jsem si malou kajutu hned vedle. A tam si nanosil něco málo věcí, které jsem sebou nosil a které jsem potřeboval. Nebylo čas si moc vše promýšlet. Pasování měla začít za chvilinku. Všichni jsme byli pořád oděni v dračích zbrojích, ale na pasování jsme už oděvy měli dávno vybrané. Ovšem, počkám, až nám Astra řekne, jestli se máme převléci. Myslím, že by nebylo moudré dávat k údivu všem vědět o tom, jakým darem disponujem, ale tady v tomto městě by se možná nic nestalo. Astra nám určitě řekne, vlastně, proč se jí nezeptám. Ještě na lodi, než vyjdeme na chvíli zastavím Astru a ptám se: "Astro, prosímtě, budeme se převláíkat do našich slavnostních oděvů nebo si necháme na sobě, co máme a po případě, kde se budeme převlékat?" Každopádně nechávat tyto zbroje bez dohledu a daleko od sebe by bylo velice nemoudré... |
| |
| Když jse došli do hosince u Sokara, křekvapilo vás že jsou zde snad všichni, z celého města, sice zde někteří nebyli, ale toho jste si nemohli nevšimnout. Jeden trpaslík vás postvavil bokem a Ramirez se rozvyprávěl o tom, co jste pro varetu vykonali a že vás čeká ještě nejednou poslání v pomoci proti temnotě. Když posloucháte ten proslov, pomalu si uvědomujete, že není proto aby vám přiznal nějaký titul, ale aby povzbudil morálku ostatních a dal jim dobrý příklad. Když Ramirez ukončí krátký proslov, předstoupí Zoltan a pomalu loví v papírech, nějak se mu nedaří najít to co hledal a tak jen tak ledabyle říká. "No vymyslet jméno těmto statečným hrdinům, sakra kam jsem to strčil, nebylo vůbec lehké, podělaný složky, dlouho přemýšleli sami, aby to nechali jako vždy na někoho jiného, teda já toho Burgala zabiju, takový bordel v papírech a to jsem to tam dal před hodinou nahoru." když se trpaslík zmíní že o čem vlastně je jeho proslov udeří se Astra dlaní do čela a pronese něco jako sakra buclatý soudeček. "tak kde jsem to jento htěl jsem říct, že název byl těžký, ale díky hlasům osudu a statečnosti bylo jméno najednou tak zřetelné. Debil jeden, tady to je, sakra co to tam načmáral? Jo aha zítřejší objednávku do Karaku." hospoda se prohýbá smýchy, při jednotlivých pasáží, Astra je ale napnutá jak stuna a neustále si tiše opakuje ne buclatý soudečky. Zoltan se nyní vypne do plné výšky tak metr dvacet i s podpatkama a jeho hlas nabere na síle. "Dovolte mi abych vám představil dužinu Coivie ton fealoke, družinu bdící plamen daků." Astra už při elfím oslovení přestala být strhaná a jen hlesla. "Tak tohle není z něho." Pak ale Zoltan vybídl aby jste předstoupili a vy jste prošli špalírem lidí do středu hostince, kde na vás čekal jak Zoltan, tak Ramirez, NAuro, Melodie, Caitlin a Drago ve své humanoidní podobě. |
| |
| Vtrhla jsem do hostince u Sokara ostatní už tam stáli nastoupeni, nenápadně jsem se proplétala mezi davem a zařadila se vedle Astry a Alta. Nepřišla jsem o nic? zašeptám Altovi. "Ne, zatím jen vymyslel juméno" Ticho! ozvalo se mi v hlavě. Ano, promiň Astro. odpověděla jsem ji v myšlenkách. Zrovna jsem zaslechla Zoltana jak říká "Dovolte mi abych vám představil dužinu Coivie ton fealoke, družinu bdící plamen daků." a Astra vedle mne si zhluboka oddechla. Nádherné, opravdu vznešený název. pomyslím si a napjatě čekám co bude dál. |
| |
| Drago: Pomalu před vás předstoupil a uklonil se každému z vás, ve vašich myslích plál jeho hlas stůjte zpříma a ten jenž bude osloven poklekne. celý sál je najednou hrobově tichý, jako by mělo přijít něco velkého. Drago roztáhne ruce a hlasitě vykřikne, "Kde je ten jenž se nezalekne smrti, ten, jehož jméno je jak padající listí a krása ducha odrazila se mu ve tváři. Bojové srdce plane plamenem jenž nelze uhasit," v mysli Dee se ozve hlas draga poklekni "vyzývám tě dcero skalelfů, poklekni." Drago přistoupí k Dee a vloží jí svoje ruce na temeno hlavy. "Tímto svazuji tvůj život a dávám ti moc jenž nikdo jiný nedostal." odstoupí a vloží Dee kolem krku náhrdelník, v němž se mísí duhové barvy a barvy zlata. "Nyní povstaň Dee Alkar Laure.(Dee zlatá záře)." |
| |
| Jdu za ostatními. Není mi nejlépe a do hostince vstoupím jako poslední. Už se ani nesnaížm držet své sestry. Oni jsou moc blízko ní a tak jsem raději sama. Vkročím do hostince a zastavím se v těsném závěsu za ostatními. Zmatený proslov ani pořádně nevím koho, mi nepřišel zajímavý ani nijak důležitý a vtipný. Proto ho moc nevnímám. Jakmile nás vyzvou, jdu s ostatními a napodobím je. |
| |
| Napjatě sleduji Draga jak před nás předstoupil a něco vykřikuje. Nejdnou se mi vhlavě ozval příkaz abych poklekla. Splnila jsem jeho rozkaz a vyslechla jsem si jeho řeč. Nakonec jsem dostala nádherný náhrdelník.Zvedla jsem se a opět se zařadila mezi ostatní. V hlavě mi hrálo tisíce myšlenek. K čemu mám zrovna já všechny ty vzácné dary? Můj čas jednou nadejde, cítím to. A potom naleznu odpovědi na všechny své otázky. Přemýšlím a napatě pozoruji ostatní |
| |
| Nauro: Další předstoupí NAuro, už se nikomu nepokloní, vztáhne ruce vzhůru a usměje se, je znát že tohle jej docela baví. "Nezdolná je síla ducha a stejně tak i těla, v nemž tento duch přebývá. Z dob jenž dávno zapomenuty se k nám vrátil jeden z nejmocnějších odkazů, přebývající v křehkém těle. Je však možné toto tělo usmrtit, když jeho duch jej mnohokrát předčil?" Mohutným hlasem zvolá a Alt ucítí v mysli dotek Naurových slov. Poklekni " Poklekni Altheriusi a přijmy vše co ti náleží." slova jako by otřásala celé základy budovy, pak vezme NAuro náhrdelník barvy plamenů a vloží jej Altheriovi kolem krku. "Povstaň Ilfirin Urma-Haran (nesmtelný králi plamene)." Po těch slovech padne Nauro na kolena a hluboce se Altovi pokloní. |
| |
| Ramirez: Jako další předstoupí Ramirez, je znát že v této roli je nesvůj a zdá se že ještě něco si připoměl s NAurem. "Cesta kterou šla tato dívka, jenž třímá meč i magii je zalitá krví a slzami. Síla která je v ní se ještě ani nestačila probudit a už spaluje vše co se jí postaví do cesty." Eradia uslyší v mysli Naurův hlas poklekni Ramiréz vstáhne ruce vzhůru a vykřikne "Eradio, Toril-oro(královno krve), poklekni a přijmy svůj osud." Ramirez vloží své ruce na Eradiinu hlavu a tichým šepotem pronese "Nechť dny tvého života se naplní světlem a srdce odvahou." Poté mírně pomůže Eradii vstát a drží ji lehce za ramena. "Je mi ctí." a poklekne |
| |
| Caitlin: Caitli vystoupí z řady pasovatelů a usmívá se jako měsíček. "Moc jenž dřímá a čeká probudí se, stejně tak, jako síla která stojí ve větru a nezlomí se. Ten jenž prošel smrtí, který jako jediný poznal smrt a zmar několikrát a vždy si zachoval sám sebe je tím, jenž smí nosit zbroj ledu." v Sardově hlavě se ozve Naurův hlas. poklekni "Sardo synu lidí ty jenž si se nezalekl a nezlomil a stal jsi se silnějším, než kdy jindy, přijmi svůj úděl a moc, která v tobě dříme, Sardo gwath lambule(stín velké temnoty)." s těmi slovy vloží na tvoji hlavu přilbu, jenž má hrůzostrašnou masku ve tvaru dračí tlamy ledového draka. Od chvíle kdy se přilbice dotkne Sardovi hlavy, jeho mysl se propadne do věků a zjeví mu ty nejhorší bitvy, kterými prošel ledový drak. Sardovo tělo a mysl, ale naplňuje něco, co nikdy necítil, obrovská síla ledového draka a k ní i jeho láska. Jen pochopení proč se nedostává, jak by mohl ledový drak mít rád někoho jako je člověk? V tu chvíli Caitlin poklekne před Sardem. |
| |
| Právě vcházíme na půdu, kde má proběhnout naše pasování. Je to obrovská spousta lidí, tolik lidí jsem ani nečekal. Ramirez má na úvod nějakou řeč, ale zdálo se, že je to pouze na povzbuzení bojovné morálky, chápu to. Takové věci jsou zapotřebí, zejména, když proti sobě máte silného nepřítele. Potom měl proslov Zoltan, no byl velmi nesvůj a když řekl, že má někde napsáno jméno naší skupiny, byl jsem nesvůj i Já, Astra a určitě i ostatní. Naštěstí se každému ulevilo, když začal pronášet elfský název. V překladu "Bdící plamen Draků" je myslím velmi vhodný. Na konci naší cesty jsme se setkali z našimy přáteli. Dee jde pořád s námi. Doufám, že to nebude problém, jsem rád, že v téhle chvíli jde bok po boku se mnou, ale nebyla s námi na první výpravě. Nechám to volnému průběhu. Ale po chvíli bylo jisté, že Dee tam opravdu je zprávně. Byla první, kdo byla oslovena a to samotným Dragem. Poklekla před ním a on jí s vážnými slovy daroval velmi vzácný a úžasný náhrdelník. Ovšem to byl je zprostředkovatel mnohem většího daru... Myslím, že se brzy dozvíme, o co šlo. Potom ke mě přistoupí Nauro a vyzve mě, abych poklel. Udělám to. Jeho slova mi probíhají hlavou a dávají úplně jiný smysl mnohha věcem. Jeho slova najednou zmohutněla a jako by otřásla celou budovou. Potom mi nasadí úžasný náhrdelník. Když mi plamený kámen dopadne na hruď, bylo to, jako bych cítil oheň samotných základů země. Ovšem slova, která pronesl potom mi v hlavě zněla jako kozlo, které otevřelo dveře "Ilfirin Urma-Haran (nesmtelný král plamene)" Najednou mnou proběhl hřejivý dotek ohně a já jsem viděl sebe jak jsem urpostře obrovského plamene, nikde není nic jiného než ten plamen. A já jsem uprostřed něj ten plamen mě obklopuje a jeho energie přechází do mě. Jako bych zase cítil mé brnění, které se opět začallo mírně žhavit. v mých očí najednou projede obrovský žár. A slova jenž vše začala po té sám pronesu "..." a všechno se vrátí do normálu, až na moji zbroj, jenž pomalu chladne, ale její teplo ještě cítím a na mé oči, jenž se zdají být ostré a stále trochu zářivé. Vidím jak přede mnou Nauro klečí a klaní se mi. Ta chvíle je pro mě velice důležitá a slova, jenž byla pronesena nyní budou více a více nabývat svého smyslu. |
| |
| Drago: znovu vyjde Drago a davem zašumí hlasy, on se však jen ukloní a tiše promluví. "Vystupuji podruhé jako zástupce Nagary, jenž nemohla dostavit se. Je však patronem Erin a tak nemohu jinak, než ji zastoupit." dav přestane šumět, ono by jinak Draga nešlo slyšet. Když promluví, jeho hlas je najednou hlasem Nagary. Ruce vztyčené vzhůru se zdají být najednou plny síly. "Nikdo z moudrých nezná cetu, po kterou se bude ubýrat kroky, jenž jemnými tahy dokáží ovládnout svět. Nikdo netuší a ani neví, jak mocná je ta co zde je. Jen síla a moc však nestačí, mnoho musí poznat v učení. " Hles zaburácí a v dalším okamžiku se ozve Erin hlas v hlavě poklekni. V dalším okamžiku se plášť jenž na sobě Erin má a je jím zahalená i včetně hlavy vzplane a odletí zhůru, dříve než doletí ke stropu dohoří a promění se na bílé lísky, které spadají dolů. "Erin yen quende(Erin, dcero elfů). Dávám ti zpět sílu tvého otce." celá hospoda se zachvěje náhlým zjištěním co ty slova znamenají a nesmrtelní pocítili jak se zničeho nic mezi nimi objevila nesmrtelná. Drago Vzal stříbřitý náhrdelník z průzračným kamenem a položil jej Erin na krk. "Jsi dědičkou Conora, patří aby jsi měla jeho odznak moci." Nyní se zdá že již nastal hřeb večera a davy se udiveně bavily mezi sebou, o poselství, které bylo odhaleno a o síle. Dcera nejmocnějšího nesmrtelného, nesoucí jeho odznak moci, co víc mohlo být dnes spatřeno? Drago nepoklekne a jen šeptne Erin do ucha. "Až ji potkáš, poklekne před tebou sama." |
| |
| Napjatě jsem poslouchal slova, jenž byla pronesena ke každému dalšímu členu našrho společenstva a sledoval jsem, jak mocní vzdávají úctu nám, až došlo na Erin. Předstoupil před ni Drago a dal ji dar jí hodný. Vložil do ni to, jenž bylo jí dávno vzato. Cítil jsem ja se vnímaní k ní změnilo. Ona, jenž mezi námi jest, už podtstatou stala se nesmrtelná. Byl to úžasný zážitek. |
| |
| Sleduji ostatní jak postupně poklekávají a jejich patroni jim žehnají. Samotná si ani neuvěodmuji, že to vše čeká i mě. Z ničeho nic se ke mě obrátí Drago. Sama překvapena tím co se děje pokleknu. Můj plášť vzplane. Sklopím hlavu a očekávám něco obyčejného, přeci jen ostatní mají i nějaký dar, či nějaké poslání, já nic jediné co mě mezi nimi drží je má sestra Astra. Pak vška zazní jeho oslovení: "Erin yen quende(Erin, dcero elfů). Dávám ti zpět sílu tvého otce." Trochu se zarazíma překvapeně pohlédnu na Draga. On mi dá jakýsi náhrdelník jako odznak moci. Pořádně to enchápu a jeho slova mě ani nepřkvapí. Neodkáži ze sbee dostat poděkování a tka jen přikývnu a nakonec se vrátím mezi ostatní. Připadám si zvláštně, když s ena mě skoro všichni ,idé dívají a já s ejich snaížm nevšímát. Mísot toho čekám, co bude dále. |
| |
| Melodie: Z řady vystoupí poslední, Melodie se zdá být drobná, ale přitom je stejně vysoká jako Caitlin a i silná, její tělo se náhle jako by rozprckne a bělost jejich šatů, schovaných pod pláštěm se zaleskne ve světle luceren a pochodní. "Jediný, kvůli komu bych sestoupila kdy na zem a položila za něj život, stojí zde mezi vámi. Vše zahodit a jít pomoci ostatním, to je víc než dovede kdokoliv jiný, když byla vybrána jako paladin, nechápala jsem ani já smysl tohoto činu, zvlášť u mé matky bohyně Aislinn, která nikdy žádného paladina nevyvolila. Když vkládala na její bedra úkoly, jenž by ji jisto jistě zabily, vždy přežila a dokonce byla schopna mě zachránit přede mnou a to je víc než mohu kdy dostat od kohokoliv." Melodia se obrátí k Astře a ta se na ni jen zářivě usměje, pak poklekne. "Astro And-Audward(velká ze starého lidu((není to elfština, ale řeč prvních, který nikdo z vás nerozumí)) ) , velká ze starého lidu, přijmi to co již jsem ti dala." Melodie poklekne před Astru a obejme ji, zdá se že tím porušila ceremoniál a Astra se zdá být chvíli zmatená, pak ji ale pevně stiskne taky. Melodie pronese sice tichým hlasem, ale v ztichlé hospodě je i přesto její melodický hlásek jasně slyšitelný. "Jsi mi jako sestra Astro, děkuji ti za vše co jsi udělala a omlouvám se že jsi přišla o svého patrona." Melodie se zdá začala trochu ronit slzy a pak společně s Astrou povstaly. Astra ji chytla za ruku a pevně ji stiskla. "Melodie, budu tě brát vždy jako sestru, vždyť si mi jí byla celé staletí." Melodie se zařadí do řady a po její tváři se koulejí slzy jako hrachy. |
| |
| Se všemi různými pocity vychutnávám ceremoniál plný všech možných sitů, emocí a síly, jenž ho doprovází. |
| |
| všem pošlu hromadnou myšlenku. "Pokloň te se pasovatelům." Poté co takto učiníme řeknu Následujte mě. opět v myšlenkách a zamířím ven z hostince, sice bývá zvykem nové rytíře ještě ten den opít, ale... "Musíme hned vyrazit, zaznělo zde více než mělo, musím odtud, dříve než ta zpráva dorazí pod temnotu, aby nás mohli špehovat. Budou vědět že nejedni se proti nim vypravili a budou se obávat naší moci, to je taky důvod proč jedem do velkých jeskyní pryč od temnoty. S nikým se již nerozloučíme, pojďte, musíme spěchat, trvalo to příliš dlouho." Rozeběhnu se pomalým klusem směrem k přístavišti, když doběhnu, kleknu a udělám zvláštní symbol. "Fajn, není tady nikdo, tak Dee, rozjeď to a netvrď že skasáš plachty, máš tady sice všechno pro plachtu, ale háky nejsou vůbec vytrhané od větru a to znamená že ta plachta je jako síto a nelape žádný vzduch." Můj úsměv je tak trochu jízlyví, protože mám takový pocit že tohle mohla Dee svým společníkům sdělit. "Loď na titání pohon přes krystaly a Sano mi tvrdil už před roky že to nejde, to jde vidět jak velcí jste tajnůstkáři." Nyní se usměji a lehce ji poklepu po ramenou, do rána musíme bát co nejdál, prosím udělej co budeš moci. S těmi slovy sejdu do podpalubí a věci na spaní, které mi Dee dala do velitelské kajuty vezmu a položím je do kajuty, kterou sem si vybrala, hned naproti Erin. Mírně se usměji a jdu sundat zbroj, poté co ji nechám v truhle, obleču si bílé šaty a přes ně přehodím bělošedavý plášť. Vyjdu na palubu a z přídi se dívám na vlnky narážející na kýl. |
| |
| Ceremoniál ani pořádně neskončil a my jsme museli už odcházet. Ať bylo město jakkoli bezpečné. Nikdo nemohl udržet takovou to věc v tajnosti. Brzy se to roznese pod temnotu a v té době už musíme býti co nejdále. Proto jsme na Astřiny pokyny museli urychleně odejít. Následovali jsme ji až na loď, která se měla co nejrychleji vydat na cestu. Už cestou jsem dostal os Astry menší dárek, aby toho ještě nebylo málo. I když pro mě byl opravdu radostný. Nevím, kdy nejdříve se takováto chvíle opět naskytne. Vzal jsem si ze své kajuty to málo věcí, které jsem tam měl a přestěhoval jsem se do kajuty k Dee. Astřin vzkaz a popřání jsem opětoval myšlenkami vděkem. Dee měla ještě nějaké starosti a tak zatím byla na palubě a něco zařizovala. Ten čas jsem využil k nějakým zkrášlejícím úpravám už tak krásné kajuty. Všude jsem rozestavěl svíčky a na stolek uprostřed jsem položil dvě skleničky a speciální flašku, kterou jsem dostal od Zoltana. Sedl jsem si na postel a sundal jsi dračí zbroj, která byla ještě mírně vlažná. Položil jsem ji vedle postele a také přilbici a svoji hůl. Zatoužil jsem vyzkoušet si šaty, jenž nám byly ušity na pasování a tak jsem rozbalil balíček, který jsem měl u sebe a oblékl jsem si tyto šaty. Byli opravdu nádherné. Velmi pohodlné a jemné, protkané zvláštními barvami. Byly tam symboly draků a když se v nich odrazilo svétlo, vypadalo to, jako když hoří plamen. Cítil jsem se opravdu pohodlně. Dee, zatím pořád nešla. Pravděpodobně ještě něco řešila s Astro nebo tak. Hlavou mi teď lítalo spousty myšlenek, ale obrátil jsem se opět ke své zbroji a zejména ke své přilbě. Vzal jsem si ji do ruky a opět ji prohlížel, ale v tom jsem uslyšel kroky, které jistě patřili Dee, která právě vcházela do kajuty |
| |
| Dee, byla velice překvapena, že mě tam vidí nebo to alespoň tak vypadalo. Má drahá, už na tebe čekám. Je toho toliko, co mám na srdci. Mávnu rukou a pronesu zvláštní formuly a všechyn svíčky se rozsvítí. Pomohu Dee z dračí zbroje a spolu se posadíme ke skleničce vína. "Je to dárek od Zoltana. Prý je na velmi zvláštní chvíli a bude nám určitě chutnat. Je to sice hrozný kuchař, ale jeho nápoje jsou slast sama a toto víno je prý vzácné. A proto pro tuto chvíli vhodně. Stejně si myslím, že Zoltan něco takového vytušil." Otevřu láhev a oběma nám naliji. "Připíjím na dnešní den, jenž bude vždy jeden z nejvýznamějším v mém životě, neb jsem nalezl část sebe samého a další část sebe samého jsem otevřel tobě má drahá. Toliko významných událostí se dnes odehrálo, ale věz, že ty jsi ta pro mě a mé srdce nejvýznamější." V nových šatech se veškerá má krása setkávala s romantickou atmosférou a tváří jenž byla naplněna mnoha city. Snad nikdy jsem nevypadal lépe, až se zdálo, že mé obklopuje zář. Možná to bylo právě tím, že jsem asi nikdy necítil tak plně šťastné srdce, jako teď. Po místnosti pronesl tichý tvuk staré elfské řeči, jenž ukončoval přípitek a v překladu zněl: "Na zdravý má Lásko". V tu chvíli jsme oba pozvedli své číše a napili se plnými doušky... |
| |
| Jakmile se loď rozjede plnou rychlostí, přijdu k Dee. "Sice neumím tak jako ty tu loď řídit, ale budeš muset jet ve dne a hlídat špiony, přes noc to tady vezmu já a Erin." po těch slovech převezmu kormidlo a začnu se usmívat, když Dee odejde. Když vidím Erin sice se trochu usměv zkřiví, ale pak se zase rozlije po tváři. Bude se s tím muset naučit žít. Zamířím lodí trochu od pobřeží a sleduji Gryfy, jak poletují noční oblohou a hlídají celý okruh kolem přístaviště. Loď měla být utajená, o to se postaral Sano, vytáhnu list, co mi dal v davu na ceremonii a pomalu jej na hlas přečtu. "Sano píše, Drahá společnosti, je jasné, že osud tomu chtěl abych vám já sdělil rozloučení za všechny. Drago mě překvapil, když prohlásil jak se má jmenovat vaše družina, stejně tak mě překvapil i pasováním Dee, která nikdy nestála v žádné bitvě, ale protože Drago dlužil mnoho jejímu otci, pochopil jsem že se nemohu s ním přít. Teprve když jsem si uvědomil při poradě, jaká síla se ve vás skrývá, takřka jsem se zastyděl za své myšlenky a omlouvám se, že jsem ve vás více nevěřil. Loď která vás veze je unikátem skalelfské techniky, tak že ne ji někde ztratíš Astro, jinak když jsme jeli sem, jeli jsme podle plachet, a jejich rychlosti, ale pro vás je potřeba jiná rychlost a to co nejvyšší. Tak se nebojte a vyražte. Skalelfové se dovědí o vašem příjezdu a zabezpečí území u majáků. Cesta podél Verikské pouště je otevřená a dejte si tam pozor, až připlujete ale k modrým horám, budou nad vámi bdít morří draci. Jinak mám vyřídit pozdravy od všech. Mějte dobrý vítr a ať se vám daří. Sano. Dočtu dopis a mírně se usměju na ty co jsou ještě na palubě. "Tak alou spát a ty Erin, vem si přikrývku a lehni si tady na palubě, až budu potřebovat vystřídat tak tě vzbudím." Mírně upravím směr abych brala lépe vlny a zadívám se do černoty moře. Dnešní noc bude hodně černá, doufám že nám to pomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Společně s ostatními se vrátím na loď. Jsem hodně zmatená. Nedokážu na nic myslet, vše se propíjí do druhého a já už ani nevím, co se vlastně mělo dneska stát. Dorazíme v rychlosti na loď a já zjišťuji, že Astra se vzdala té nejlepší kajuty a tak se rychle ubytuji naproti ní. Nechám tam své věci a donutím se sundat i svou zbroj. PEčlivě je uložím a zůstanu jen ve svých normálních šatech. Nový luk zkontroluji a ošetřím a teprve potom uložím. To samé meč od té bohyně. Poté vyjdu na palubu, už tam moc lidí není, pouze Astra. Rozhlédnu se kolem sebe a zjišťuji, že Alth ani Dee tu není. Smutně skloním hlavu a dojdu až k sestře. "Nechce se mi spát." Zašeptám do nastálého ticha a rozhlédnu se po noční obloze. Jak je to dlouho, co jsem tohle viděla naposledy? Schválně se snažím najít stejná souhvězdí jako kdysi. Posadím se kousek od mé sestry na zem a s pohledem upřeným na nebe vyčkávám. |
| |
| Když konečně jsme na tom správném kurzu a dostatečně daleko od pobřeží, je jasně vidět na jihu jak se na kratičký okamžik objevuje světlo. Otočím se k Erin. "Támhle to světlo to jsou majáky prvních, přesněji Minas Drago, dračí věž, jen kousek od něj jsou dračí jeskyně a i tak nám cesta potrvá více než deset dní. Docela mě překvapuje že jde trochu vidět." Moje oči se zdají být trochu zasněné. "Jestli nechceš spát tak nemusíš, ani jsi mi neřekla jak se ti líbí luk od Fingolfina?" přitom se mírně usměji a pak si sednu na lavici za kormidlem. "To co se dneska stalo je dobré i špatné zároveň, stala jsi se nesmrtelnou a dostala jsi i jméno ve vznešeném jazyku prvních elfů, Erin yen quente. Pokud můžu usuzovt správně, tak se proroctví pomalu naplňuje. Pokud Isabell uspěje, osvobodí Sašu s područí temnoty a připojí se k nám. Pokud neuspěje, budem muset hledat samy a znám jen jméno ostrova kde by mohla být a bohužel nevm co bychom tam dělali a jak hledali, je to území nepřítele. Podle toho co mi říkala, je Saša nyní upírkou, ale v síle jejího ducha je to jedno. Víš je spousta toho co ještě nevíš. Je zde jeden kouzelnílk vod a jmenuje se Elmo. Jeho magie je dost mocná, ale co je nejdůležitější, prý vychovává syna Saši. Sice nevím jak a kde se narodil a kdo je jeho otec, ale svým způsobem jsme už teď tety. Ikdyž jsem si myslela že být tetou bych mohla až budu starší." Mírně upravím nohou kormidlo a podívám se na Erin. "Promiň že tě tahám do svých úvah, jsi ještě hodně mladá, než aby ses zatěžovala nějakými problémy. Vlastně jsi nejmladší z družiny, až tedy na Sarda, který je taky klukem, v jeho případě jej zřejmě temnota hodně změnila, protože na něj nic neúčinkuje, žádná léčba, žádná magie, jedině moc bohů jej uzdravila a nebo samozřejmě jeho tělo. Takže těžkosti má kde kdo, ne jenom ty s Altem. Bát na tvém místě, byla bych šťstná že má někoho s kým je mu dobře, vždyť vy jste se do sebe navzájem tak nezakoukali." Lehnu si na lavici na břicho a dívám se na svoji sestru, jak sedí na palubě. "No tak, vidíš že má starosti kde kdo, ne jenom ty. Tak se zkus trochu radovat, byla bych ráda, kdyby jsi byla tak bezstarostná, jako jsi bývala v Doru, před tím než jej zasáhla temnota." |
| |
| V hlavě se mi pořád honí ceremoniál a to jak sem viděl pradávne války. Pohrávám si jen tak s mečem a žasnu nad silou kterou sem nikdy nepoznal. Sem unavený a proto si du lehnout. Asi hodinu se snažím usnout ale pořád se mi to nedaří pořád vzpomínám na to jak sem byl uvězněn a hlavně na svého bratra. Proč on na mě musel nalíčit léčku. Pak si ale řeknu že to byl asi osud a jenom díky němu sem potkal tyhle lidi kteří se se mnou ted plavili a dostal sem sílu ledového draka. |
| |
| Rychle opouštíme hostinec u Sokara, kde právě probíhá oslava na naši počest. Nu což, tak se opijí sami pomyslím se musím se zasmát. Poslání co máme teď je o mnoho důlkežitější Došli jsme na loď a Astra se dožadovala vysvětlení jaký pohon má má loď, ji prostě neošálí nic.Má . Máš pravdu, plachta ne této lodi je jen pro maskování, . Je to jedna z mála plně titánskou technikou vybavených lodí, jak to jen tedy šlo, nemá plachty, ale pohon vedený dvěma trubkama v bočních plovácích a jednou pod kýlem. vysvětlím. Procházím celou loď a naposledy kontroluji vše potřebné. Astra mne ujistí že v noci vede loď ona a Erin, mohu si tedy ít lehnout. Vešla jsem do své kajuty a čekalo mne překvapení. Místo Astry zde byl nastěhovaný Alt. Kajutu nádherně vyzdobil svíčkami, na sobě měl šat, jenž byl připraven na ceremonii a v ruce držel víno. Snad i pod vlivem nápoje večer pokračoval poněkud jiným směrem. Ale on i já jsme si jej náležitě užili. Probudila jsem se něco k ránu. Venku byla ještě tma.Přes spoře oděnné tělo jsem přehodila SAltův plášť. Šla jsem zkontrolovat klid na palubě, cestou jsem pozdrawila Astru a Erin. Šla jsem se podívat na Kadehara, začátek plavby pro něj byl velice nepříjemný, avšak teď už spokojeně spal. Došla jsem až na záď lodi a posadila se na polstrovanou sedačku. Z tajného šuplíku v ní jsem vytáhla brk a pergamen. Začala jsem psát matce. "Milá maminko! Již brzy se znovu setkáme, již jsme na lodi a brzy budeme na místě. Ještě pár dní a vypovím Ti všechny ty věci , co mne za tak krátký čas potkali. Seznámím tě se zbytkem družiny. Doufám, že Tě naleznu stále tak krásnou a plnou zdraví, jako jsem Tě před časem opouštěla. Líbám Tě. Dea" Zapískala jsem na prsty a za chvíli ke mě přilétl Rafa. Dala jsem mu dopis na nohu a vyhodila ho do vzduchu. Chvíli jsem ho ještě sledovala než se stratil za obzorem. Již brzy, brzy se vrátím domů a shledám se s matkou. Ovšem ne na dlouho. Zaslíbila jsem se těmto lidem, lidem pro které jsem ochotna položit život. Musím také dokázat, že Dragova poselství nebyla jen kvůli dluhu otci, ale že i já mám nějaké schopnostiJeště chvíli jsem sledovala oblohu. Za chvíli začalo vycházet slunce. Šla jsem za Astrou a Erin. Již brzy vás vystřídám, jen se převléknu a nasnídám a můžete jít spát. usměji se a vrátím se do kajuty. Obléknu si své smetanově bílé šaty a střevíce. Vlasy na temeni hlavy sepnu a něchám je volně splývat na záda. Zajdu si do jídelny a pojím trochu lembasu s kozím sýrem a vypiji velký šálek černé kávy. Znovu se vrátím ke kormidlu a pošlu Astru a Erin spát. |
| |
| Když přijde Dee, jen se usměji a nechám ji převzít kormidlo. "Vím že bych tě neměla poučovat, jakým způsobem máš řídit loď, ale přesto ti musím pár věcí vysvětlit. Po pravici měj pevninu jen tak, aby jsi ji viděla jen nezřetelně, nemůžeme si dovolit přes den přijet blíž, protože teď jsme viditelní z Verikské pouště, posledního gryfa jsem viděla tak před dvěma hodinami a to znamená, že už míjíme poušť. Pokud bude dobré počasí jeď klidně i dál od pobřeží, udělá li se škaredě, připluj klidně blíž, nebo se oriantuj podle světla Minas Drago, stejně k němu plujeme." protáhnu se a posbírám si věci, které jsem si zavřela do bedny. "Doufám že nás po poledni vzbudíte a probereme co budete mít na srdci. Jo a ještě, s tím orlem to není moc rozumné, chápu že on by psaní nikdy nedal nepříteli a věřím že jsi tam nenapsale nic důležitého, ale pokud po nás půjdou, tak by mohl zahynout a to by nebylo pro tak ušlechtilého tvora dobré." Už se pomalu chystám k odchodu, když si všimnu odlesků z pobřeží, někdo si dal docela velkou práci na sebe upozornit. Pečlivě se zahledím do dálky, ale nic nevidím. Mísí se ve mě pocity ostražitosti a zvědavosti, co s tím? Podívám se na Dee a vidím že i ona si toho všimla, no nedá se nic dělat. "Dee, odpluj ještě trochu od pobřeží, možná je to pro nás, ale nebudeme riskovat." Zajdu do kajuty a padnu na postel, dokud nebudou vlny, je tohle to nejlepší spaní, plášť přehozený přes sebe a za okamžik už spím, dvě noci jsem se nevyspala. |
| |
| Převezmu kormidlo a odpovídám Astře na pokynySamozřejmě, není za potřebí ukázat všem démonům, že už jsme tady. A co se týče Rafaela, zůstane u matky dokud nepřijedeme. Moře i nebe vypadají klidně, Myslím že bouře se pro dnešek bát nemusíme. Naednou si všimnu podivných odlesků na pobřeží, na radu Astry pootočím kormidlem na druhou stranu od pobřeží.Samozřejmě, na oběd vás zbudím, neměj strach. Loď mám pod kontrolou, však ji také znám do posledního detailu usměji se a znovu se otočím ke směru plavby. Plaba probíhá klidně, zaháknu tedy kormidlo a jdu projít loď a zkontrolovat Kadehara. Nevypadá moc klidně. Už jen pár dní, koníčku můj. Plujeme daleko rychlejším pohonem. Vln se bát nemusíš, pokud nás nestihne bouře loď se skoro nepohne. uklidňuji ho. I přes to že mi vlastně nerozumí vypadá o dost klidněji. Podám mu jablko a on si ho v klidu rozžvýkává. Vrátím se zpět ke kormidlu a pohlédnu k nebi. Slunce už je výš nad obzorem. Tipovala bych to tak na sedmnou hodinu ranní. |
| |
| Ráno se probudím a po dlouhé době se cítím oprqvdu svěží s čistou hlavou. Po rozhlédnu se po kajutě. Dee už zde není. Protáhnu se, poskládám oblečení, jenž mi bylo darováno na pasování, do úhledného balíčku, ve kterém jsem to dostal. Poklidím trochu kajutu po včerejší noci, obléknu se a vezmu si svoji hůl. Zjistím, že můj plášť zde chybí. Vyjdu z kajuty na palubu a tam vidím Dee u kormidla. Přijdu k ní a políbím jí. Potom se rozhlédnu po krajině a v dálce uvidím světla Minas Drago. Je to krásný pohledd. "Nepotřebuješ něco donést, nemáš hlad nebo žízeň Lásko?" A s láskyplným a starostlivým pohledem se na Dee usměji |
| |
| Dívám se dopředu a najednou ucítím na šíji jemný polibek. "Dobré ráno, lásko, děkuji. Nepotřebuji nic. Spíš tobě něco chybí" usměji se. "Nemohla jsem si pomoci" s těmito slovy sundavám jeho plášť a podávám mu ho. Odhalila jsem tak svou postavu v nádherných dlouhých smetanových šatech lemující mou postavu. Měly dlouhé rukávy, když jsem zvedla ruku, rukáv vysel ještě dobrých půl metrů pod ní. Šaty byly lemovány zlatým rantlem. Usmála jsem se na Alta a poslala jsem jej nasnídat se. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| Pán jeskyně popisuje loď. Na zádi je trochu vyvýšený mustek, pod kterým je vstup do sladu, do kajut se chdí přístřškem před stěžněm. To je střed lodi. Na přídi je přístřešek pro koně, a samozřejmě i jystouplá příď, která je ukončena trnem a taranování. Pokud mě tedy někdo napíše že jde ke kormidlu, jde na záď a pokud mi někdo napíše že jde za koněm, jde na příď. Samozřejmě že je za koněm ještě místo, kde je strážní stanoviště na měření hloubky. S přáním dobré orientace PJ PS: ne že by se někdo spletl, ale dlouho to trvat nebude.... |
| |
| Dee, mi odevzala můj plášť pod kterým se schovávali krásné šaty, jenž zdobily její nádherné tělo. Odpověděla mi, že nic nechce a poslala mě na snídani, což jsem docela uvítal. Měl jsem veliký hlad. V zásobách jsem si našel skromnou, ale vydatnou snídani a po tom, co jsem se nasnídal jsem vyšel ven a dělal Dee společnost při naší spolešný plavbě... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| Střídáme se se sestrou u kormidla. Poslouchám její slova a u srdce mě bodá eldový krystalek, který odmítá roztát. Její slova mě však neuklidní. "Luk je překrásný, doufám,ž e ho budu moci brzy vyzkoušet." Odpovím ji a dál již mlčím. Ráno vstanu a rozloučíms e s ní. Zalezu do své kajuty, kde ulehnu na postel. Jsem trochu promrzlá, protože můj plášť shořel při seremoniálu. Jakmile ulehnu, skoro ihned usnu tvrdým spánkem. |
| |
| Ještě před polednem se zvednu, jako by z nějakého špatného snu. Zkusím zavolat Melodii a nic, pak si teprve uvědomím že již není potomkem. Nakvašeně přijdu do kuchyně a najím se. Nějak mě to nechutná, ale přesto to málo co mám dojím. Mám tak nějak nakvašenou náladu, což u mě není normální. Zajdu tedy na palubu a ukusuju ještě jabko, které nevyhradila Dee pro koně. Jde na mě vidět že mě něco žere. Tak blbou náladu jsem neměla ani pod temnotou. Obrátím se k pobřeží. Odlesky jsou ty tam a pak si teprve uvědomím co mě žralo. Jediným skokem vyskočím na palubu a prudce stočím loď k pobřeží. Ne tak aby to nějak vadilo koni, ale přesto poměrně svižně. Obrátím se na Dee a naštvaně řeknu. "Jsem debil, to bylo znamení našich, už před několika lety jsme se tak domluvili se Šenkem." Loď strmě probodává vlny a míří k pobřeží. Půl dne ztráta výří mi hlavou. V mých očích plane zuřivost. "To jsem tedy podělala. Pokud umře, je to jen a jen moje chyba." Zdá se že o něčem takovém už nehodlám ani spekulovat a nedávám nikomu možnost nějak mé rozhodnutí změnit. Pohled upřený ke zvedajícímu pobřeží Verikské pouště. V tom se objeví znovu odlesky a můj pohled se uvolní. "Nejedem ještě pozdě. |
| |
| V klidu kormidluji loď, když v tom mne Astra odstrčí. Rychle mi vše vysvětlí. A sakra, ale to zvládneme, zatím jedeme jen na dvě turbíny. Pokud chceš zapneme třetí. Budeme tam tak za dvě hodiny, využijeme li zvýšený pohon. |
| |
| Plavba pokračuje klidně. Dee musí mít mořeplavectví opravdu v lásce. Vypadá to, jako by vychutnávala každou chvíli u kormidla. Já jsem se občas prošel po lodia díval jsem se do dálek, jestli nezahlédnu něco podezřelého, ale cesta se zdála velice klidná. Uprostřed naší stráže a vedení plavby jsem opět dostal menší hlad. Tentokrát jsem se už Dee neptal a přinesl jí jen něco lehkého. Jako sobě jsem jí připravil něco, jako ovocnou mísu. Neměli jsme kdoví jak bohaté zásoby, ale trochu kulinářského umění a trochu toho ohýnko a dalo se o z těchto zásob udělat něco dobře vypadajícího a velice chutného. No, doufám, že se mi to povedlo, ale určitě by to mělo být lepší, než u Zoltana. Přinesl jsem Dee, to co jsem připravil. "tady jsem ti udělal něco k snědku, od rána si nejkedla. Dokud je ta možnost, měla bys vychutnávat každý dar." pousměju se a vzpomenu si na stravování pod temnotou. "Nejsem nejlepší kuchař, ale naučil jsem se toho poměrně dost. Velice dlouho jsem žil sám." řeknu s trochu smutným výrazem "To se potom člověk naučí spousty věcí. nyní si nech chutnat." Dee, začne zobat připravené jídlo a zdá se že jí to velice chutná. Trochu se začervenám. Zbytek plavby jsem seděl u Dee na dece, kterou jsem si donesl s kajuty. Bylo celkem krásné počasí. Byl to příjemný relaxační odpočinek. Když se blížilo poledne, začínalo se schylovat k době střídaní. Já jsem nebyl nijak unaven a ani Dee nevypadala unaveně, naopak bych řekl, že si stále plavbu vychutnávala. V duchu jsem si říkal, že necháme Astru a Erin pořádně prospat, zaslouží si to. Najednou se Astra s čistajasna objeví na aplubě, vrhne se ke kormidlu a rychle bočí směrem k pobřeží. Nikdo nechápe co se děje, ale Astra velice rychle podává vysvětlení. Po opatrném, ale velmi prudkém otočení lodi už každý vyhlíží odesky, které jsme míjely asi před půl dnem. Máme štěstí, vzadu je totiž opět zahlédneme. Bylo vidět, že Astře se velice ulevilo. Nyní tedy míříme směr břeh... |
| |
| Loď se po zapnutí podpůrného pohonu takřka nadzvedla a její taranující špice míří hodně do vrchu. Když asi po hodině vidíte pobřeží, dokážete rozeznat jak se tam pohybují skřeti a barbaři, zřejmě tam již nějakou chvíli zuří bitva, ale nemůže tomu být moc dlouho. Po chvíli je vám zřejmé že tam bojují velcí skřeti Skurut hai s Barbary. Elfové dokonce rozeznají že na straně barbarů bojuje jeden vysoký a starý skřet se dvěma bastardy. |
| |
| Když vidím že se na pobřeží odehrává bitva, je mi jasné, co se stalo. Barbaři se vzepřeli takřka po dvaceti letech nadvládě skurutů a poslechli jemnou diplomacii Šenka. Měla zde stávat hlídkující loď, kdyby se něco takového odehrálo. Nyní je jasné, že hlídku už dlouho nikdo nedrží a nikoho by ani nenapadlo, že se po tolika letech barbaři konečně vzepřou. Museli vědět že proti skurutům nemají mnoho šancí, dle jejich výzbroje se to dalo i poznat. Jen málo barbarů mělo nějaký železný meč, většina držela v rukou palice z kamene a dřevěné násady. Několik mělo i kopí a jimi drželi v dostatečném odstupu skřety. Bylo ale jasné, že to dlouho nevydrží. Celá formace barbarů držela půlkruk kolem pobřeží a na pobřeží byly ženy a děti. Ženy byly vyzbrojeny klacky, kdyby se někdo ze skurutů probil až k nim. Když vidím tu zkázu, kterou dobře vyzbrojení skřeti působí v řadách barbarů, začnou mě téci po tvářích slzy, chvíli přemýšlím, jesti by nešlo jet rychleji, ale usoudím že asi ne. Na necelou půl hodinu od pobřeží začnu vydávat rozkazy. "Alte, běž si obléknout zbroj a vzbuť Erin, ať se vyzbrojí a vezma hlavně luk a brnění. Sardo a Eradie, půjdete se mnou na pobřeží, oblékněte si zbroj a vezměte si zbraně. Dee, běž se obléknout do zbroje a vezmi si i zbraň. Ještě mi z kajuty až budeš vezmi meč, štít a zbroj. Zbroj je v truhle a zbraně vedle postele." Mírně se nadechnu a pokračuji v rozkazech. "Zajedeme lodí až na pláž. Alt, Erin a Dee budete na lodi a krýt ústup žen a dětí, nikdo je nesmí ohrozit. Já Eradia a Sardo půjdeme na pomoc barbarům, ten skřet, který jim velí je na naší straně, ale k němu nepůjdeme, oběhneme formase z boku a zaútošíme na skřety od pobřeží, je jich tak dvakrát až třikrát tolik co nás, takže jakmile budou ženy a děti na palubě, odrazíte loď od pobřeží a necháte nás tam, dál nás ale budete krýt, pláž je do kopce, takže budete mít bezvadný palebný výběr na skřety, proti magii a průrazným šípům, nejsou odolní." Prudce vydechnu, zřejmě jsem to řekla jedním dechem. "Dělejte, běžte!" Dodám a sleduji jak mizíte v podpalubí. Mohli jsme tady být dřív. |
| |
| Jakmile asi po hodině cesty uvidím, co se na břehu děje. Je jisté, že to nevěstí nc dobrého. Skřeti, pomyslím si. Na světě neexistují ohavnější stvoření. Mé mlhavé vzpomínky na to, jak skřeti zničili můj domov a pravděpodobně zabili mé rodiče jsou jedna z mála věcí, která mi dokáže opravdu rozproudit krev v žilách. Vyslechnu Astřiny pokyny a se slovy: "Dobře hned jsem tu." rychle zmizím směrem ke kajutám, když se vracím. Zpod pláště je vidět oděna dračí zbroj. Přilbici však držím v ruce. "Všechny jsem vzbudil a vyřídil vzkazy" Mé očitrhají vzdálenosti a já vidím, že na straně barbarů bojuje jeden mohutný skřet. "Na straně barbarů vidím bojovat jednoho skřeta, je mohutnější, než ostatní. Pokud se nemýlím, drží v ruce dva veliké meče. Astro, jsou velice daleko. Než tam dojedeme, může se stát mnohé. Máš nějaký nápad?" S těmi slovy se otočím na Astru. Ta už má vše promyšlené a přesně každého směruje |
| |
| Jakmile vyjde Alt ve zbroji, na nic nečekám a předám mu kormidlo. Seskočím z paluby na dolní palubu a zamířím přímo do kajuty. Dee tam ještě není a tak se začnu oblíkat. Sundám šaty a jen s bederní rouškou začnu na sebe dávat zbroj, někde ve věcech mám košili a kalhoty, ale nemám moc času to hledat, moje zbroj je přeci jenom komplikovanější a plnější než zbroje Alta a Dee. Když se konečně obleču do noh a nahodím na sebe kyris, vstoupí Dee. Jen rychle řeknu přes rameno. "Běž za Altem a řiď přistání, nehodlám hodit ústa jak narazíme na pobřeží. NAtáhnu ruky, zapnu je a ramena a pak nasadím rukavice, jsou kupodivu velice pohodlné. Pak s trochou obav nasadím helmu a zničeho nic se mi otevře mysl, jsme už skutečně blízko a Dee začala brzdit loď, Šenkova mysl se mi otevře a já do ní lehce řeknu, už jsme tady. Vezmu zbraně a vyběhnu na palubu, chvíli se rozhlížím a zaběhnu ještě do skladu a přinesu několik provazů, začnu je uvazovat kolem stěžně a pak je přehodím přes bok. "Ženy a děti posílejte do podpalubí a do kajut." Mírně se usměji na Eradii a Sarda a zaklopím hledí. Loď už je takřka na pobřeží a já si stoupnu vedle boku lodi. Na okamžik si uvědomím děs žen a dětí a jediným klidným pohladěním mysli jim řeknu. Jdeme pro vás, přesně jak zněla dohoda. Jakmile je loď jen několik málo metrů od pobřeží vyšlu myšlenku skřetům "Jsme zde a jdeme si pro vás." Je znát jak se řady skřetů zachvěli, sice nás nemohou moc vidět, přes kýl lodi, ale i tak poskytli obráncům trochu prostoru. Jakmile loď narazí na pobřeží, mírně se zachvěje a to je všechno. Seskočím z paluby do vody a vrhnu se na právý bok. Do mysli žen a dětí vložím slova. "Běžte na loď tam budete v bezpečí, Coivie ton Fealoke vás ochrání." teprve pak si uvědomím že barbaři zřejmě nerozumí elfštině, což by mohl být v překladu těch slov problém, ale nijak to neřeším, jen doufám že jdou Sardo a Eradia v mých patách. Štítem odsunu barbara, který se merně kopím snažil proniknout pláty skřetího bojovníka a v tu chvíli si dovolím zakřičet "Elen lie ghurt orqui (Elfí píseň smrti skřete)." a s těmi slovy jej jediným sekem rozpářu. Mlátíc štítem do skřetů a sekající mečem, vydám se podél řady babarů jak anděl pomsty, Celá v černém a s mečem rozstříkujícím tmavou krev. |
| |
| Dee, zrovna zmizela pro svoji zbroj a všichni se připravují. Já mám za úkol na chvíli řídit loď, ale Dee se naštěstí brzy vrací a přebýrá řízení. "Má drahá, naše první společná bitva. Nechť je požehnáním pro dobro a zatracením pro zlo" Má poslední slova jsou řečena s velikým hněvem. a je vidět, jak mi zažhne v očích. Nebyl proti nám těžký nepřítel, ale velice těžký úkol, každá minuta byla drahá. V duchu se mi začaly rojit myšlenky. Skřeti, útočí na bezmocné a nepřipravené, nemají úctu, jen strach a krutost. Cítil jsem, jako by mou krví protékal oheň. Najednou jsem ucítil obrovskou touhu pomsty a zároveň chuť obléci jsi tu přilbu, hleděl jsem do ní, až se najednou mé ruce odhodlali, rázně chytli přilbici a posadili ji na hlavu. Cítil jsem jen, jak má chuť po pomstě vzrostla a jak se moje smysli zbystřili. Z dáky jsem pozoroval krutost skřetů, jako bych to měl přímo před sebou. Niky jsem nepocítil takovou chuť po pomstě jako teď. Nedokázal jsem se pořádně soustředit, ale přesto jsem cítil energii a jak jednoduše s ní mohu nakládat. Už jsme skoro tam. Někde ve mě se ozývá hlas, který se mě snaží krotit, ale nejde to. Už to nemoh vydržet, bezmoc, která nás provázela než jsme se dostali dostatečně blízko jen umocnila můj hněv. ALe nyní jsme na dosah. Pouštím svoji hůl, která dopadá na zem a s rukama před sebou vytvářím obrovskou ohnivou kouli, kterou se chystám poslat do největšího shluku skřetů, který je mírně v pozadí a nejsou mezi nimi žádní barbaři. Trochu se mi začnou třást ruce. Tak mohutné kouzlo jsem zatím nikdy nepoužil, ale cítím tolik energie, že její uvolnění je jedinou cestou. Když cítím, že více energie by mohlo být nebezpečné, napřáhnu se rukama svírající ohnivou kouli a s mocným hlasem, který se rozezní po lodi a dolehne až na skřety zazní věta "Za moji rodinu!!"a pošlu jí přímo do srdce skřetů... |
| |
| Kouzlo bylo opravdu silné a mělo zničující účinky a jako další účinek vystrašilo sposty skřetů okolo. Cítil jsem pořád chuť po pomstě, ale moc kterou jsem použil byla možná až příliš veliká. Cítil jsem trochu slabost a přesto obrvskou sílu. Mé tělo myslím na něco takového ještě nebylo připravené, ale můj duch chtěl bojovat. Právě jsme přirazili a Astra, Eradia a Dee vyběhli do útoku. Já jsem zvolal: " Dee, Erin, jděte pro ženy a ostatní vzádu, kryju vás ze zádu" Rychle jsem sebral hůl a s její pomocí jsem zabíjel kohokoli, kdo by se jen opovážil ohrozit ženy a ostatní zatlačené ke břehu. Vzduchem lítali formule, jenž jsem provolával a ohnivé koule likvidovali jednoho skřeta za druhým. (Má kouzla byla mocnější než předtím a na hrudi mi zážil náhrdelník, jenž jsem dostal při pasování) Celá ohrožená zadní skupina se pomalu nalóďovala. Když už byli skoro všichni tu, cítil jsem, že už nemohu dál. V dálce jsem uviděl, jak se dva sřeti z boku přiblížili k posledním nenaloděným ženám. Nemohl jsem je sestřelit. Zasáhl bych i ženy. Pozvedl jsem hůl a s posledních sil jsem pronesl formuli, jenž jsem vůbec neznal. Najednou se mi objevila v hlavě. Mávnul jsem holí a oba skřeti na místě vzplanuli. Najednou zazněla menší rána. Má hůl mi vyklouzla z rukou a já jsem dopadl na zem. Mé brnění bylo horké a mé oči zavřené... |
| |
| Shrnutí boje číslo 1: Když dorazila loď ke břehu, seskočili mnozí na pláž a dali se do zachraňování, zabíjení a kouzlení. Už od začátku je znát že Alt je hodně v ráži a plně oděn v rudém brnění a pouze s pláštěm přes záda vypadá jako drak. Velice rychle se povedlo nalodit ženy a děti a ani jeden skurut se k nim nedostal. S poslední ženou a dítětem na palubě si Erin a Dee všimli, že Altherius leží na pláži, voda omívající mu nohy se se syčením dotýká jeho rozžhaveného brnění. Je jasné, že takto rozpálenýho jej nemůže nikdo dostat na loď a ani magii si nikdo (Dee) nedovolí použít, protože cítí jak je kolem Alta narušena magická hmota. PS: PJ: Hodně štěstí...... |
| |
| Altherius: Cítíš jak se ti v hlavě ozve hlas: "Přišel jsi aby jsi zemřel, co pohledáváš v síních ohně nepřipraven?" hlas je tvrdý a neústupný. "Odejdi dříve, než zemřeš. Nemůžeš stát nepřipraven v nejmocnějším ohni světa!" hlas najednou zmizí a uslyšíš jej znovu jen malý kousek od tvého temene hlavy. "Odejdi! Nebo zemřeš!" Otočíš se a spatříš obrovskou dračí tlamu, z níž šlehají plameny a udeří tě do tváře. Nemůžeš se ale ani pohnout, ani promluvit. Jediné co můžeš je přemýšlet a je zřejmé že obrovský rudý drak už o tvoji přítomnost nestojí. "Pak tedy zhyň." vidíš jak se drak zvedl na zadní a jeho hlava se zvedla do výše. V jediném okamžiku hleděl kamsi vzhůru ke kamenému stropu a pak obrátil hlavu k zemi a plameny vyšlehly obrovskou silou, bez možnosti je zadržet. V posledním okamžiku, sis uvědomil že je toto skutečnost a vše ostatní je jen sen. Neschopen pohybu tě obklopil oslnivý záblesk a pak tě pohltila temnota. |
| |
| Po přiblížení k pobřežím jsme zjistili, že celá pláž je jedno velké bojiště mezi barbary a mějakými skřety. Astra rozdávala rozkazy a všichni okamžitě uposlechli. Bežela jsem do kajuty a převlékla jsem se do brnění, nasadila jsem si luk a na záda pověsila toulec s šípy. Zůstala jsem s Altem a Erin na palubě a kryla ostatním záda. Najednou Alt vyrazil kupředu, vypadal jako by se sám stal jedním velkým plamenným ohněm, plamenem pomsty. Vedl si dobře já s Erin jsme zatím pomáhali ženám a dětem. Najednou jsem zahlédla Alta jak padá přes zábradlí. "Néé!" zakřičela sem mocně až se někteří skřěti ohlédli mým směrem. Ucítila jsem obrovskou bolest a zároveň vzedmutí obrovské síly. Rozběhla jsem se k zábradlí a začala střílet na nejbližší skřety, neměla jsem moc šípů a tak byl toulec brzy prázdný, poháněna bolestí a láskou jsem seskočila ze zábradlí přímo do písku aniž by se mi cokoliv stalo. Chtěla jsem pomoci Altovi ale jeho brnění bylo velmi žhavé, pokusila jsem se ho tedy ledovým kouzlem schladit ale nefungovalo. Kolem Altheria se vytvořila magická clona. Shlubokou nenávistí jsem posílala mocná kouzla na skřety a zmrazovala je do morku kostí. Kryla jsem záda našim, bojujícím na pevnině. Kouzla mi ubírala mnoho sil, sevřela jsem tedy v dlani meč, jež jsem sebrala jendomu mrtvému skřetovi. Vrhla jsem se do víru bitvy a jednoho po druhém jsem protivníky zabíjela. Poháněla mne láska k milovanému Altheriovi a chuť dokázat že nejsem jen maličká princezna. Schytala jsem mnoho ran, ale díky dračí zbroji žádná nebyla vážná. Rozhlížela jsem se okolo a viděla Astru, jak odvážně hubí protivníky. Byla opravdu dobrá. Najednou se za ní objevil obrovský skřet, jehož si bohužel nevšimla "Astro! Za tebou" poslala sem jí v myšlenkách a ona se bleskurychle otočila a protivníka vyřídila jednou ranou. Bojovali jsme dlouho, až se mi zdálo, že se boj přece jen obrací k lepšímu. |
| |
| Z mé kajuty mne vytáhne až zvuk boje, enváháma rychle na sebe nasoukám zbroj i s přilbicí. K pasu rychle připevním meč a s lukem v ruce a otevřeným toulcem na zádech vyběhnu ven. Neváhám a pokud se nějaký skřet, přiblíží k lodi, okusí hrot mého šípu. (použiji obyčejné). Nakonec s enalodí snad již všichni a já spatřím dole ležet Altha. V tu chvíli se endokážu ani pohnout. Podíváms e na Dee a rozhlédnus e po Astře. |
| |
| Shrnutí PJ část druhá: Mělo to být řečeno hned na začátku, na pláži bojuje celá populace barbarů z Veriku. To je 1500 osob. Z toho je cca.: 1000 žen a dětí, samozřejmě i chlapců, kteří nemohou bojovat. Počítala jsem konstrukci loďe a vyšlo mi že 1000 osob je namačkáno jak v podpalubí, tak jeden vedle druhého na palubě. Takže loď je více než přetížená, ale zvládne to, je to velice luxusní plavidlo s důrazem na pohodlí pro dvacet osob a tři velitele. Jen pro bližší představu, kajuta, kterou využívala jedna osoba má kapacitu cca deset namačkaných osob, což je jen v kajutách více než dvě stě osob. Do zaplněného skladu se vejde více než 180 osob a to jsou i v kuchyni. Do velitelské kajuty se vejde přes 40 osob. To máme celkově 720 osob v podpalubí. Na palubě je tedy 280 osob. Což je hodně, dáme li že jedna osoba vží 50 kilo, vyjde nám konečných 50tun zatížení lodě, což při tvaru lodě a její stavbě ji pomalu ale jistě začína na měkém písečném pobřeží sunout do moře. Takže výsledný efekt je že si loď sedne do vody a k prvazům se musíte brodit po pás ve vodě. To máme loď, teď to horší. Když vezmem v úvahu že skřetů je cca.:1500, vyjde nám silový koefiient 1 barbar na Tři skuruty, což ještě není všechno. Skurut je přibližně o 20% silnější než barbar a o 50% lépe vybaven, což ukazuje přesilu jeden na jednoho více než 35%. Jediným kladem pro barbary je že bojují o holý život nejen svůj, ale i svých blízkých a daný koeficient se posouvá ve prospěch barbarů, nepatrně. Z toho vyplívá, že tato bitva je opravdu velká a družina šesti, promiň Alte 5 bojovníků nepřinese zásadní obrat, ale počkejte si ještě hráčského příspěvku. S pozdravem a přáním pěkného poledne váš PJ, doufám že máte už strach. |
| |
| Poměrně obstojně tlačím skřety, kteří jsou předemnou. Můj meč nemůžou jejich štíty a zbraně zadržet. Navíc jim občas propaluji mozek mentálními útoky, které jsem právě objevila ve zbroji, ale i přes mé likvidační schopnosti není možné nad takovým množstvím zvítězit. V jednom krátkém okamžiku odrazím štítem tři skuruty a stáhnu se za Eradii a Sarda, kteří mi byli poboku. Krátce pokleknu, skloním hlavu a vykřiknu slova starého jazyka prvních. "Požehnej našim zbraním ať probodnou nepřátele, požehnej našim srdcím ať zaženou strach, požehnej našim smyslům ať odvrátí meče nepřátel a nenechají nás zhynout. Volám tě má paní Aislinn, přijď na pomoc!" Nikdo sice mým slovům nerozuměl, ale v boji nastal najednou obrat, tam kde vítězili skuruti, byli najednou zadrženi, tam kde tlačily byli odraženi a tam kde umírali, byli masakrováni. S mírným motáním hlavy se zvednu, když uslyším hlas Dee, je spíš v mé hlavě, než zachycen smysli, ale přesně vím co říká. Prudce se otočím a rozetnu Skuruta. na dva kusy. Nebeskou ocel nezastaví žádné brnění, ani to z dračích šupin, které zastaví cokoliv. Hlasitě se zasměji, moci, která nám byla dána, vypadá to nadějně. Když v tom ucítím mocnou přítomnost něčeho, co jsem naposledy cítila v Doru. Prudce se otočím k lodi a vidím Alta, jak leží ve vlnách a voda, jenž jej omývá vře a odpařuje se ve sloupu páry. Rozeběhnu se za ním a stihnu jen varovat Eradii a Sarda, "Nebudu teď s vámi, držte se." když v tom ucítím sílu jenž dopadá na Altovo bezbrané tělo. Z posledních sil, dosprintuji k místu kde leží a skokem vletím mezi moc a jeho tělo a štítem zasloním ten smrtelný útok. Moc, která byla vržena se nedá srovnat ani s mocí titánského blesku, moc mě odhodí stranou. Narazila ale i přesto na moc mého štítu a mé bohyně. Na desítky metrů se zničeho nic vzedme písek a voda a vyletí v ohromném gejzíru do vzduchu. loď je stržena silou do moře a Erin na její palubě upadne a luk opustí její ruku a zamíří do davu padajících barbarů, dříve než se jí jej podaří zvednout, zalije palubu a celé bojiště sprška vody a písku (štěstí že tam nebyly kameny). Kůň zarže, ale klidně stojí dál, vědom si nebezpečí, jenž by prudkým pohybem moh způsobit ženám a dětem (je to chytré zvířátko). Altovo tělo, leží stále na tom samém místě, kde dopadlo, nyní už ale bez života, ale vcelku. celou dobu se mi jako zázrakem povedlo neztratit vědomí. Štít rozpůlen na zlomené ruce jen slabě jiskří mocí, kterou odrazil. s vypětím sil se zvednu ze země a zachytím nejdelší a jediné lano lodě, která míří do moře. držeje lano jedinou zdravou rukou, krátce se podívám na jeho délku a hodím jej k místu, kde je Alt. Doběhnu k němu, zrovna když dopadá sprška vody a písku. jednou rukou přehodím Alta přes záda a meč zabodnu do středu lana. Vykřiknu slova starého jazyka a na okamžik, jako by se pro mě zastavil čas. Lano je našponované a já vběhnu na jeho povrch. S vypětím síly za okamžik kratší než dva údery srdce, doběhnu k lodi a přehodím Alta přes zábradlí. Dopadnu na kolena na prkené podlaze a natažením zdravé ruky přivolám meč, který se vytrhne z písku. Místo, kde byl zabodnut se proměnilo ve sklo a vytržením se roztříštilo na tisíce kousků. Takřka neschopna řeči se podívám na Erin a vyšlu k ní jedinou myšlenku, které jsem schopna. "Pomoc!" S dalším úderem srdce dopadnu na palubu loďi neschopna pohybu. |
| |
| Shrnutí boje 3: To co se stalo u Alta je pro vás sice smutným vyvojem událostí, ale pro skuruty něčím čeho se dokáží zaleknout. Magická síla ve střetu s boží mocí vytvořila obrovský gejzír, jenž se dal přirovnat jen malému výbuchu sopky. Tlaková vlna nezasáhla jen Astru a Alta, kteří byli v největší ochraně štítu Aislinn. Jinak celé bojiště padlo na zem, ať už spoře vyzbrojení barbaři, ebo v dračích zbrojích oděni bojovníci. Nikdo ani netuší, co se s čím střetlo. Jen následek toho střetu vatvořil ohromnou tlakovou vlnu, jenž poslala loď do vln moře a ta i když za zvláštní události (Astřin neuvěřitelně rychlý, takřka okem nezachytnutelný běh po provaze). Vyjela ohromnou silou na moře a zdá se že posádka lode jako jediná byla ušetřena nejhorším účinkům tlakové vlny. Lidé na loďi se již stihli zvednout, zatím co celé pobřeží ještě leží na písku. Jen zázrakem nikdo z loďi nespadl do moře a nebyl umačkán ničím v podlalubí. Pro skuruty, kteří se zvedli až po Eradii, Sarda a Dee se naskytl hrůzný obraz. To že někde nějaké skřety masakrovali do dračích zbrojí oděni bojovníci byla jen lokální záležitost. To co spatřili skuruti bylo něco jiného: Obrovský gejzír vody vyvržený k nebi a z něj povstali bojovníci z dračího plemene. Mečem zabíjeli druhy, jenž předtím srazily k zemi. Jisti si svou mocí jen pomalu postupovali a vráželi do srdcí bratrů meče, z nichž tekly proudy černé krve. Vychutnávající svoji moc a převahu nad slabším plemenem, smáli se náší slabosti a rozhodnuti nás zmasakrovat kochali se úplným vítěstvím. V záchraně holých životů odhodili jsme meče a štíty vrhli jsme se pryč, neboť smrt vstoupila do našich řad a nebylo možné ji zastavit. Přesně toto řekli skřeti svým pánům, když se jich ptali, proč nezničili barbary. Všichni se na výpovědi shodli a i na mučidlech mluvili jen takto. Temný pán rozkázal neříci o těchto věcech už ani slovo, ale přesto se právě tímto zapsala bitva o život verikských do dějin po celém Lornu. Nikdo si již nikdy nevzpoměl na to, co se tam ve skutečnosti stalo. |
| |
| Poté co se barbaři zvedli, viděli jen mizející armádu takřka poloviny skřetů, která na ně zaútočila. Kousek od pobřeží v bezpečné vzdálenosti byla loď s jejich ženami a dětmi a barbaři si jen málo dovedli vybavit, jak se tam dostali. To o viděli bylo pro ně, jakoby jim přišli na pomoc sami bohové. Dračí lidé pobijeli ještě hýbající se skřeta a nikdo nebyl najednou sto sy vybavit kde se zde vzali. Jejich síla ale musela být ohromná, pomalu procházeli bojištěm a vychutnávali si zřejmě vítězství. Barbaři zařvali mocným hlasem, když zjistili že vyhráli. Bohužel z takřka pětiset barbarů přežilo jen necelých tři sta, více než dvě stovky barbarů leželi na písku mrtví. Mezi nimi i jeden starý velký skřet, jenž jako jediný vedl barbary ke svobodě, v ruce jeden zlomený meč a v druhé meč zabodnutý stále do těla svého soka, zalitý od hlavy až k patě krví, která byla především krví jeho nepřátel, probodnutý třemi meči, uloživ se k věčnému spánku jako hrdina. |
| |
| Dívám se na Dee a smutně se usměji. Přivolala mě z bezvědomí, abych zjistila že Alt je mrtvý. Odepnu štít z ruky a dva kusy štítu dopadnou na palubu. zvednu se a shodím přilbu úplně z hlavy, nechám drahocenou dračí helmu jen tak na palubě. Barbaři jsou evidentně šokováni mým vzhledem, ještě nikdy neviděli nikoho ze stromu a jejich přesvědčení o božích bojovnících mezi nimi neustále plane. Přijdu až k Dee a položím ji nezraněnou ruku na rameno. "Je to marné Dee, je mrtvý, budeš se bez něj muset den obejít, než se probere a ještě jeden den bude muset ležet. Moc často ještě nezakusil smrt a tak ji jeho tělo nezná. Naposledy jsem jej zabila já a to pro něj bylo poprvé a ihned jsem jej léčila, dřív než srdce dotlouklo. Teď už mu ale nepomůžu." Smutně vedle ní pokleknu. "Někdo ale velice mocný se jej pokusil zabít, musíme zjistit, proč to udělal, ale pro jistotu mu sundej zbroj. Pak pomalu dojdu k zábradlí a zadívám se na bojiště. Otočím se na Erin u kormidla. "Jeď tam." |
| |
| To co se stalo po vzedmutí obrovského gejzíru vody je pro mne stále záhadou. Jistě vím jen jedno, vyhráli jsme. Rychle jsem organizovala přesun na loď. Erin připlula lodí blíž aby všichni mohli bezpečně nastoupit. Když už se chtěla rozjet zjistila že něco brání spodní turbíně. Svlékla jsem zbroj a en v šatech skočila do vody. Potopila jsem se a zjistila že v turbíně sou zamotané obrovské chaluhy. Vyplula jsem nad hladinu a zavolala na Sarda "Hoď mi nějakou dýku" do vody vedle mne dopadla dýka, rychle jsem se pro ni potopila a jala se osvoodit svou loď od toho slizkého pouta. Turbíná se roztočila a loď začala plout. Najednou mě odmrštila nárazová vlna. Odplavila mne až na pláž k tělům mrtvých barbarů. " Nechť jejich duše nadejdou klidu, nechť jejich duchové chrání své blízké. Nechť nikdo nezapomene na hrdinské činy, jež tito hrdinové vykonali!" zvolala jsem zařekla jsem něakou formuli a na pobřeží se objěwil obrovský pomník z Bílého kamene a kolem ně tolik křížů kolik padlo barbarů.. Když jsem znovu pohlédla na loď, byla už dost daleko. Vběhla jsem do vody a Sardo mi hodil provaz. Chytile jsem se a on mne s pomocí barbarů vytáhl na loď. Rozhlížím se po Altovi. Najednou jej vidím ležet na zemi.Rychle běžím k Altovi jež leží bez života na palubě. Srdceryvně se rozpláču a volám svého milovaného zpět. Pokouším se ho vyléčit ale nedaří se to. Další chvíli ležím na jeho hrudi a pláču. Najednou se zvednu. "Pokud mu někdo může pomoci, si to ty" pravím spíš pro sebe směrem k bezvládné Astře. Pokynu jednomu barbarovi aby se posadil a vzal Astřinu hlavu do dlaní a držel i maličko nad zemí. Běžím do kajuty a vytáhnu maličkou lahvičku vracím se zpět a naliji si dvě kapky na prst. Rozetřu je Astře na čelo ve tvaru kříže a počnu odříkávat formuli. " Smrtelný chlade opusť toto tělo, vrať život tam, kde byl pomaličku brán. Naprav vše zničené a navrať zdraví tam, kam patří. Nechť je opět duch tohoto těla svobodný a tělu se navrátí život a veškerá jeho síla." dokončím a znovu rozetřu Astře po čele tekutinu. Položím levou ruku na její hlavu a pravou na její srdce. Cítím jak se mé ruce stali prostředníkem k vrácení života a energie, cítím jak z mých dlaní vychází teplo jež poté prochází Astřiným tělem. Astra stále ještě neschopná pohybu otevře oči. Vběhnu do kuchyně a naliji pohár vína. Do něj kápnu kapku toho lektvaru a podám jej Astře. S posledním polknutím se vrátila do jejich žil chybějící energie a ona se mohla znovu hábat. Rychle se zvednu a opět mířím k Altovi, sednu si na zem opřu se o zábradlí a na klín položím Altovu hlavu. Opět se rozbrečím a do jeho vlasů dopadají mé slzy. |
| |
| Stále ještě v slzách svírám Altovo bezvládné tělo, ovšem Astřino uklidnění že za dva dny se ke mně vrátí zpět mne uklidní. Při zmínce o jeho vrahovi se mi naježí vlasy nenávistí. Alt sice úplně nezemřel, ale co kdyby? Nevzdám se dokud nezjistím kdo to byl. Poprosím dva urostlé barbary aby odnesli Alta do mé kajuty. Položili jej na postel a já z něj pomalu začalůa sundavat brnění. Nakonec lezel na posteli jen v obleceni, vylecila jsem mu zraneni polibila ho na celo a pravila starověkým jazykem jenž znám jen já : Que past et lie, do Paate. ( Vrať se mi brzy, mé srdce.) |
| |
| Tlaková vlna mě odhodí, stejně jako ostatní. Luk mi vyletí z ruky a já se ho rychle vydám hledat. Jsem unavená, ale vidím co se děje..jakmile je to v mé možnosti, pomohu Astře. Altha nechám na starosti Dee, avšak ta se znovu připlete i mezi mne a sestru. Pokusí se jí vyléčt a musím uznat, že jako vždy je ve všem lepší než já. Odstoupím stranou a mám sto chutí ji od ni odstrčit, avšak Astra se probere. Pomohu ji se posadit. Pokleknu vedle ní. "Vydrž, z tohohle tě dostanu." Zašeptám a rychle hledám nejhorší zranění. Objevím několik otevřených ran. Rychle přiložím ruce nad ně a pomocí jednoduchých zaklínadel rány zavřu. Poté se vrhnu na zlomeninu. Netrvá dlouho a kost se zase spraví...začínám cítit únavu,a le vím, že pokud Astře nedobiji životní energii, zemře. Podívám se na ní a přiložím svou ruku na její čelo. Usměji se na ni a pevně stisknu v druhé ruce její dlaň. "Nyní to potřebuješ více než já..vezmi si co ti náleží a co ti dlužím..svůj život." Zašeptám a zavřu oči. Soustředím se...vyšlu ke své sestře zbytek své energie. Jen doufám, že se mi to podaří a nevyjde mi to nadarmo. Otevřu oči a zjišťuji, že energie se dostala do jejího těla..nyní je to na ni. Zamotá se mi hlava a já si uvědomím co jsem udělala..nezbyla mi žádná energie, na chod těla...oči se protočí v sloup a mé tělo dopadá v bezvědomí na zem. |
| |
| Podívám se na dozadu a uvidím Astru. Nejdříve se rozhoduju jestli mám za ní utíkat ale potom vidím Erin jak k ní přibíhá. Cítím velice divný pocit byla to přece jenom ona která mě zachránila a vytáhla ze mě kámen nekromanta. Sem ji vděčný. Pak ale vidím jak se Erin zkácí na zem a rozběhnu se za ní. |
| |
| Když loď dokotví k pobřeží, už začínají barbaři hloubyt hroby a sbírat zbraně. Opatrně sestoupím z lodě a zadívám se na bojiště. Je to horší, než jsem doufala. Stovky mrtvých barbarů, kteří neměli ani pořádné zbraně, natož pak nějaké brnění. Pomalu procházím bojiště, až spatřím mrtvé tělo Šenka, pokleknu vedle něj a položím si jeho hlavu do klína a opřu lokty o jeho hruď a meče v ní zabodnuté. Ruce sepnu za hlavou a schovám hlavu na jeho těle. Dlouho jsem tak. Když se zvednu, moje oči jsou zalité slzami, ale nezdá se že bych chtěla něčí pomoc. Erin stojí vyčerpaná u zábradlí a já pomalu procházím bojiště. Tiše něco povídám a až po chvíli se zastavím u vysokého barbara. "Jestli tady tomu velíš, tak poslouchej co ti řeknu a udělej to. Zde," a ukáži na travnatý pahorek kousek od pláže. "pochováte mrtvé, každému vložíte do hrobu zbroj a meč jednoho mrtvého skřeta. Jejich zbraně zarazíte na místo, kde je uložíte. Zbraně skřetůjim budou ležet v nohách. Ve středu hrobů pochováte Šenka a jeho zbraně mu položíte přes hruď a zbraně těch, které zabil mu položíte do noh. Jeho hrob označíte kamenem a na něj napíšete toto: Zde leží bojovníci Veriku, jenž vzepřeli se zlu. Ať nikdy na ně nezapomenem, ať navštíví nás v snu. Chránili své ženy, ochránili i děti. Pod vedením přítele, vzítězili všichni. Na památku barbarů a Šenka, jenž zradil svůj druh aby zachránil svobodné barbary od útlaku temnoty." Mírně poklesnu v kolenou, ale nenechám se zachytit. Moje oči jsou najednou jiskřivě černé, když pohlédnu na barbara. "Teď vystoupí z lodě ženy a děti a až pohřbíte vaše lidi a Šenka, necháte zde ležet skřety. Vyzbrojte se ale jejich zbraněmi a jděte podél pobřeží, ještě dnes k vám dorazí posily z Nového Doru a bezpečně vás tam dovedou." Pak stisknu barbarovi ruku, jeho slova díků přejdu lehkým úsměvem a zamířím na loď. Když začnou ženy a děti vystupovat z lodi, sedím opřená o zábradlí se zavřenými oči. Když sejde poslední žena, objeví se v dáli na severu malá tečka. Mírně se usměji a postoupím k Erin a chytnu ji za rameno, dívající se jí do očí. "Drago tady bude do pár hodin, ale poplujeme, nemáme čas se zdržovat, ještě dnes asi budeme objeveni, sice nám již nehrozí nebezpečí od Veriku, ale i tak se nechci dočkat u Minas Drago nepříjemného překvapení. Hlídej oblohu a veď loď co nejdál od pobřeží, že jediné co bude vidět bude za noci Minas Drago." S těmi slovy ji stisknu rameno a pomalu sestoupím do podpalubí. Jdu přímo do velitelské kajuty, kde najdu Dee u Alta. "Běž za Erin a řiďte loď, v noci vás vystřídají Eradia A Sardo. Dohlídni na všechno ať je tak jak má a pak jim za soumraku předejte řízení loďe. Nech Alta ležet tam kde je, dneční noc budeš spát v mém pokoji. Pokud přijde ten jenž se jej pokusit zabít, jsem povolanější boji s ním a dám ti vědět. Dnešní noci tady budu ale spát já, tím nechci říci, že sem nemůžeš přijít." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Altherius (smrt): Svět se stahuje do malých a velkých okének, jako kdyby záře, která tě pohltila, snažila se tě udržet při životě, ale smrt přišla, nevíš proč a jak, ale cítíš že když jsi zemřel, bylo to jiné, než když vás někdo probodne. Není na tvém těle jediné viditelné zranění a přitom jsi mrtev. Sice nevidíš svoje tělo, ale víš že není poškozeno. Opět procházíš kolem známých soch a najednou si uvědomuješ, že všechny ty sochy jsou draci aty míříš k obrovskému drakovi, který se nad tebou ční do víše. Již jsi jej někdy viděl, nebo to byl jiný? Když promluvíš, víš že se jedná o dračí řeč, ale rozumíš jí. Je to jiný hlas a přesto tento drak je tomu druhému tak podobný. Všimneš si ale jednoho rozdílu, tento drak na tebe působí zvláštně a pak si teprve uvědomíš že je nesmrtelný. "Zavolal jsem tě, abys poznal a byl připraven. Cesta draků je dlouhá a není vždy bezpečná, ty jsi ale mnou vyvolený a nikdo z mých poddaných ti nesmí zkřížit jediný vlas. Ještě než jsi se narodil, vyvolil jsem tě, ale než zaujmeš svoje místo, musíš získat co ti chybí. Ptej se tedy co potřebuješ znáta já tě naučím otázkami a odpovědmi poznat podstatu a ty se pak naučíš zbytek." Drak si lehne proti tobě a i tak tě několikrát převyšuje. Uvědomuješ si, že je větší než Drago, mnohem větší, Drago proti němu by vypadal jako pes u nohou svého pána. Pak si teprve uvědomíš, že to přirovnání je přesné. Tento drak, ať je jakýkoliv je pán. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro "Můj pane" a s těmi slovy jsem se poklonil a po té následoval mocného draka k posazení. "Mám mnoho otázek. Některé z nich mě trápí, ale cítím v hloubi duše, že nejsou podstatné, některé si myslím, že mi nebude příslužet na ně znát odpovědi, alespoň prozatím. Proto bych se se vší úctou odvážil se zeptat na mnoho věcí a na tobě můj pane raději přenechám otázku podstty a zbytečnosti mých dotazů." chvíli se odmlčím a potom se zamyslím. Jako by tady na tom místě byly mé smysli, reakce, vnímání mnohokrát zvětšeny. "Otázka, která mě trápí nejvíce a jenž mě jako jediná prvází už od začátku je pro mě asi nejpřednější a zatím jsem dosáhl mnoha pojmenovánítéto věci, ale nikdo mi nedokázal a nebo možná nechtěl říci podstatu toho, KDO VLASTNĚ JSEM?" Na chvíli se podívám na draka a zahledím se do jeho očí. Slovy se nedá vyjádřit jeho majestátnost, moc a moudrost, jenž jej obklopuje, ba ani můj úžas, který z tohoto setkání obklopuje zase mě. Drak dále naslouchá a já pochopím, že mě nejdříve chce vyslechnout a tak pokračuji: "Moje minulost je zahalena do stínu. Což ještě více umocňuje všechny věci, na které nedokáži naleznout odpovědi. Draci jsou jako má rodina, mohou být všeliají a i když jejich volba byla zlo, přesto k nim cítím úctu, je pro mě těžké jen pomyslet na to, že bych měl někdy nějakého zabít, i když jeden před chvílí zabil mě a cítím, že to není naposledy, co se o to nějaký drak pokusil. A to není mé rozhodnutí, ale má přirozenost. Cítím v sobě obrovský plamen a obrovskou moc, ale přesto jsem vytvořením silnějších kouzel nevydržel ten nápor. Bylo to divné. V srdci jsem cítil, že bych mohl vytvořit stokrát silnější kouzla, ale mé tělo mi to nedovolilo." Mé otázky začaly přecházet do zasněného proudu myšlenek "Všechno je tak zvláštní. Proč přesně se všechno dračí točí kolem jednoho elfa. Rozumět dračí řeči, ale nevědět jak, rozumět dračí magii, ale neovládat ji, dokázat číst v dračích šupinách, ale neodolat moci v nich skryté. Je to jako kdyby celý můj život naplňovali draci a přesto, pokud vím, jsem prvního uzřel teprve nedávno. I ty se mnou mluvíš jako s Drakem..." v tu chvíli se na chvíli zarazím a uvědomím si, jak zněla jeho slova Zavolal jsem TĚ, abys poznal a byl připraven. Cesta DRAKŮ je dlouhá a není vždy bezpečná, TY jsi ale... V hlavě se mi prohání myšlenky. Všechno by tomu odpovídalo, ale to není možne. Jsem elf, matka a otec byly též elfové a má síla se dračí nevyrovná. Otočím se na draka a ještě se trochu s hlavou v oblacích zeptám "Kdo vlastně jsem?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "vím co se stalo a využil jsem toho momentu, jak ti ještě zodpovím, ale nemohu začínat od konce a musím začít od začátku." Mírně se usměje. Přitom ukáže zuby ostré jako břitvy a veliké jak ty. "Narodil jsi se elfím rodičům, kteří tě vychovávali v dnes zničeném Doru. Když byl Dor napaden skřety, utekl jsi přes mlžné hory a žil jsi v savaně na pokraji VAretské pouště, dokud tě neobjevila Astra. To je tvůj život od narození až do teď. Jsi elf z Doru a opravdu velkou cestu jsi zažil až poté co jsi potkal toho zlotřilce, který se odvážil na tebe vztáhnout ruku." Je poznat že je silně rozzuřen,ale přesto se ovládá, zdá se že před tebou se nebojí ukázat svoji zuřivost. "Co se týče toho co se stalo v bitvě," pokud do teď zuřil, nyní běsní. "nebýt té mladé paladinky, nezbylo by z tebe nic. Zachránila víc než jen tvůj život a třebaže si mnozí myslí že ví mnohé, ve skutečnosti neví nic a jen má štěstí. Myslím, že věděla proti čemu se postavila, když se ti vrhla na pomoc a proto ji jako jedinou přijmu, jen proto že jí dlužím za tvůj život." Drakův pohled zničeho nic ztvrdne. "Co se týče toho kdo tě napadl, je to ten, jenž vlastnil šupiny, které máš na sobě a dokud nepříjdeš ke mě, nesmíš si ji obléci, i když nevěřím že by se odvážil ještě nějakého kousku, je to zrádce a jako s takovým se s ním vypořádáš až přijde čas. Nyní jej necháme a zbroj, až pro tebe ideální, nebudeš nosit. Když za mnou přijdeš, dám ti jinou abych ti mohl být nápomocen. Chci aby jsi mi věřil, pokud nyní řekneš že mi nevěříš, můžete klidně obrátit loď k severu a už tě nikdy neoslovím a nevstoupíš nikdy do síní draků." Dříve než stačíš odpovědět tě zarazí. "rozmysli si zda chceš přijmout svůj úděl, je to zodpovědnost a čekají tě velké věci. Co se týče dračího jazyka a všeho okolo, pochopíš až budeš znát co musíš a co se týče magie, dokud neovládneš plamen jsi jako troud, vzplaneš rychle a mocně a shoříš." Najednou se zvedne a zadívá se kamsi do ztracena. Jeho oči se přizpůsobují něčemu a zaměřuje a pak nikam vysloví slova, které nejsou určeny tobě. "Je mrtvý a tak je tedy můj. Nemusíš jej chránit, já jsem jeho život." Znovu se obrátí k tobě a usměje se. "Mluv a řekni zda mi věříš? Nenech se všek nikdy mílit, pozlátko není vždy tím čím se zdá a v říši mrtvých je vše jinačí než ve světle dne a tmě noci. To co vidíš nyní není tím co spatříš jindy." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Ničemu nerozumíš. Vše pro tebe bude připraveno. Copak jsi nepochopil proč jsi v říši mrtvých? proč jsem si to přál? Paladinka tě zachránila nejen před silou úderu, ale i před smrtí, proč jsi nepochopil že jsi mrtvý z mé vůle? To o čem mluvíš není tvůj osud. Budeš přihlížet bezpráví a nebudeš nic dělat, budeš mít moc a stejně ji nepoužiješ. Všichni ti mocní čarodějové jako Melodie a Nauro nejsou ničím proti Dragovi, nebo mě. Nikdo jiný už není. Bohové sami nechápali proč jsou nesmrtelní, dokud nebyla založena akademie. Jediný kdo chápal byl Drago a Conor. Nebýt jich, nikdy by se bohové nedozvěděli tu nejednoduší věc. Příjmám tvou nabídku a nemrzí mě tvoje neznalost, vždyť jsi vyrostl mezi hlupáky. Jediný kdo ví je ale Dago a Cortan, ani ten ubožák Thalos nepochopil, dokud neviděl. Doufám že ty pochopíš až uvidíš." Drak se vydá po stupních, které jsou vytesány jen pro něj a postaví se na vrchol schodiště. "Nemám už důvod tě zdržovat. Běž a otevři oči. Vše máš před sebou a stejně jsi nic neviděl. Hloupoučká paladinka se štěstím již má otevřené oči, protože mnohé musela pochopit aby nezemřela. Nemluvím tak aby to bylo pěkné jak pro tebe tak pro ni. Mluvím pouze tak, jak chci abych byl upřímný. Vidím ti do srdce a vždy máš už na dosah odpověď i víš proč se ti zdá ta nicotná Dee známá. Stejně se stále řídíš srdcem a ne rozumem a logikou." Drak skloní zklamaně hlavu. "Řekl jsem ti vše abys pochopil. Není už důvod setrvat mezi mrtvými, budu se na tebe ale těšit až přijdeš." S těmi slovy jsi se probudil v kajutě u Dee. Vedle sebe vidíš Astru, která se na tebe dívá svými světle modrýma očima jemně se usmívá. Venku už je tma. Cítíš dotek jejího dechu. Její oči se zdají, jako by se rodovaly. Když k tobě natáhne ruku, vidíš že její pravá ruka, je omotaná obvazy. Její levá ruka je však jemná, když se dotkne tvého čela. Její hlas se zdá slabý a pak si uvědomíš že jej porovnáváš s hlasem draka. "Ten co se tě pokusil zabít nemůže za tvoji smrt, co tě zabilo, nebo kdo? Vím že mi na to neodpovíš, ale chtěla bych už jít do své kajuty, Dee je celá žhavá jí sem spát a neustále sem chodí a ruší mě. Před setměním se objevila jiná síla, daleko mocnější než v Doru, nebo na pláži a přesto se zdálo že ti neubližuje. Jsem z toho zmatená a jestli s tebou budu muset být celou noc, nevím co si o tom bude myslet Dee. Jsem sice vdaná, ale poslední dobou je o tebe scháňka, ještě aby začala Eradia a zblázníme se z toho." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Před poledním dorazili skurut hai, kteří měli barbary hlídat a hlavně měli dávat pozor, aby se nepostavyli moci temnoty. Když vidíš armádu skurutů přicházet je ti jasné, že tuto bitvu nemohou babaři vyhrát. Sice je skurutů stejně jako barbarů, ale mezi barbary jsou většinou děti a ženy. Jen asi pětistovka barbarů stojí na pobřeží a vytvořila půl kruh pod vedením velkého skurut haie. Sice nechápeš proč tento skřet stojí na straně barbarů,, ale to je teď jedno. Ještě než se armády střetnou, vidíš jak se na moři objevila loď. I když není největší, je dostatečně velká, aby se na ni vešlo potřebné množství vjáků na podporu barbarů. Když loď dorazí k pobřeží, zjistíš že na palubě je jen šest osob. Všichni mají na sobě dračí brnění a ty si najednou uvědomíš že toto je ta družina, kterou hledáš. Sice nechápeš, jak by mohli zasáhnout tak, aby porazili skuruty, ale sedneš si a dáš se do pozorování. Barbaři se jen těžce brání, ale pod vedením velkého skuruta se poměrně drží. Vidíš jak z loďi jeden v rudém brnění, podobný jen draku plamenů, hází oheň do skřetů a způsobuje jim ztráty, které ale nejsou ničím v jejich počtu. Druhá postava v duhovém brnění a se zlatým pláštěm pomáhá ženám a dětem na loď a posílá je do podpalubí a později i na palubu. Třetí postava na loďi v zelené zboji střílí do skurutů šípi a zabíjí ty jenž by nejvíce mohli ohrozit naloďované. Z loďi seskočili tři, každý ve zbroji, jeden v černé, druhý v bílá a třetí v modré. Zaútočili na bok skurutů od moře a ty si všímáš že postava v černém musí být opravdu silná, protože rozsekává skuruty i ve zbroji většinou na dva kusy, což s mečem je takřka nemožné, ne v bitvě. Bitva se vyvíjí ale pořád ve prospěch skurutů, poslední dvě ženy se šplhají na loď, když se k nim přiženou dva skuruti. V dalším okamžiku je ale pohltí plameny a oni se obrátí v popel, tak mocnou magii jsi neviděl, pohlédneš na toho v rudém brnění a zjistíš že dopadl do vody. Zdá se ti jako by jej spíš někdo srazil, ale nikoho nevidíš. Při této události jsi i bokem oka zahlédl černě oděnou postavu, jak se stáhla za své dva společníky a vykřikla něco v jazyce prvních. Sice nevíš co to je, ale jazyk poznáš. Barbaři zničeho nic začali mít navrch a obrátili boj, třebaže v početní převaze. Velký Skurut na straně barbarů padl moment řed tímto zvratem probodnut ze tří stran do hrudi. Přesto zvládl jedním mečem ještě zabít dva své vrahy a v ten okamžik se ten meč zlomil. Druhý meč vrazil do třetího a takto padl k zemi. Vidíš jak postava v černém zabila znovu rozseknutím skuruta, který jí stál v zádech a o kterém nemohla vědět, když se rozeběhne k loďi a místu kde dopadl ten v rudém brnění. Skočí nad jeho tělo a v dalším okamžiku vidíš bíle světlo, do kterého narazil proud rudého plamene. Světlo se zachvěla a plamen byl odražen. Vše se událo tak rychle, že nepozorné oko by to nepostřehlo. Postava v černém se zvedne, štít na její ruce je na dva kusy aruka jenž jej drží je zlomená a krvácí. Přiběhne k postavě v rudém, která leží pořád na stejném místě. Loď se vrhla do moře tlakovou vlnou tohoto podivného střetu, při kterém armády padly tlakovou vlnou, až k tobě jde cítit lehký závan této vlny a to sedíš na jižní skále daleko od bojiště. Co se potom stane je ale neuvěřitelné. Postava v černém si zdravou rukou hodí na záda postavu v rudém a zabodne meč do lana od lodě. to se zapeče do písku, který se promění ve sklo a dříve než si stihneš povšimnout, je na loďi i s postavou v rudém, za tak krátký okamžik se to prostě nedalo stihnout. Hodí postavu v rudém na loď a postava v duhovém sundá rudému přilbu. V dalším okamžiku shodí přilbu i postava v duhovém aty víš že rudý je elf z Doru a duhová je elfka z Našeho města skalelfů. Postava v černém shodí přilbici taky a ty pohlédneš do tváře ženy ze stromu, to by vysvětlilo běh po provaze, ale ani náhodou to nevysvětlí jak to stihla tak rychle. Natáhne ještě ruku ke konci provazu a do její ruky jí vletí meč. Na pobřeží se zvedli jako první ti v dračích brněních a dali se do dorážení skurutů, ti se sice zvedli taky, ale jejich armáda byla najednou poloviční, zřejmě kvůli tomu jak ta žena v černém vykřikla. Když si všimli dračích bojovníků, začali zahazovat zbraně a štíty a utíkali pryč. Sice nepochopíš, proč, ale zřejmě se zalekli toho gejzíru vody a písku a samotné přítomnosti někoho ve zbrojích. Vidíš jak ta v zeleném brnění taky shodila přilbu a probrala z bezvědomí postavu v černém, ta pak jak loď znovu dorazila k pobřeží přišla k mrtvému vůdci barbarů ke skurutova a zřejmě u něj dlouho plakala. Nepochopíš to jednání, vždyť to byl její nepřítel, i když je zvláštní že bojoval na straně barbarů proti svým. Pak se vylodí ženy a děti a poté co loď i s dračími bojovníky odjede, uvidíš jak k barbarům přiletěl velký duhový drak. Barbaři stále ještě pohřbývali mrtvé barbary a s obrovskými poctami toho skuruta, který je vedl. Ostatní skuruty připravili jen o zbaně a brnění a už řádně vyzbrojených tři sta barbarů se staralo o to, aby měli všichni v hrobech meče nepřátel. Skuruty nechali na pláži a na jejich mrtvá těla se začli snášet racci. Počítáš mrtvé na obou stranách a dojdeš k číslům, kteránejso dobrá. 800 skurut hai zemřelo, proti 500 slabších barbrů, z nichž zemřelo jen něco přes dvě stě. Tento střett byl pro skuruty hroznou porážkou a jejich útěk byl více než ospravedlněný. Poté co jsou všichni pochováni, odejdou barbaři i s drakem podél pobřeží k severu, zřejmě do Nového Doru. Podle toho kam jede družina usudíš že jelikož je s nimi i skalelfka, zřejmě míří pod Minas Drago do Našeho města, sídla skalelfů. |
| |
 | soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Barbaři vedeni „skřetím „ vojevůdcem, děje se zde něco co mi nejde do hlavy. Ach tak barbarům se blíží posily?...Jedna poměrně velká loď,beze všeho plná cvičených vojáků. Pomyslím si když se na obzoru objeví loď plující směrem k budoucímu bojišti,očividně mě poněkud překvapí když zjistím že loď má jen šest osadníků,tedy nejspíš krom klasické posádky,která je nutná v takové situaci.Nadzvednu mírně obočí,když si pořádně všimnu toho že jsou obrnění jako bájní draci. Tak tedy,toto jsou ti které mám sledovat,slavná družina Bdícího plamene Verety?Myslím že budou tvrdým oříškem, ale to rozhodne až bitva. Boj započal a já se zájmem sleduji počínání družiny,barbarské kmeny až na důležitější okamžiky na něž upozorňuje ryk boje daleko ode mne.Zjevně jsem velmi překvapen „rudým mágem“ , jež dělá do skurutských oddílů nepříjemné díry svou ohnivou magií, avšak oddechnu si vždy když padlé válečníky nahradí dvakrát tolik nových. „Duhový samaritán“ téměř unikl mému zraku, tedy až do doby než jsem viděl padat mnoho skurutů, kteří se snažili ohrozit ženy a děti a nutnou chvíli sem hledal příčinu těchto úmrtí,zaostřil sem svůj sluch,když sem uslyšel sic jen lehký náznak zvuku, v okolním ryku to ani nešlo.Zvuk byl svištivého charakteru a vždy byl zakončen pádem těžkého těla. Lučištník?...Kde se jen skrývá? Jakmile se mi myšlenka dostane do hlavy tak jej najdu,“zelený běs“ jež stojí na lodi. Z lodi seskočila trojice postav,“tří barevní rytíři“.Téměř sem neuvěřil vlastním očím když sem jednoho z nich „černého mstitele“ viděl jak jednou ranou přesekne plně ozbrojeného skuruta ve dví. I přesto co jsem viděl,mě značně uklidňoval fakt že skuruti mají stále na vrch v tomto těžkém boji.Do mých myšlenek se vloudí obavy ve chvíli kdy vidím dva skuruty jak se z ničeho nic obrátí v popel.To mě okamžitě donutí mihnout zrakem k „Rudému mágu“. První důkaz slabosti u těchto zvláštních dobrodruhů. Tvář mi najednou i přes nastalou situaci v boji zdobý škodolibý úsměv a rozšíří se ve chvíli kdy se „černý mstitel“ stáhne za své společníky,jenže úsměv mi rychle klesne když vidím jak rozsekl jednoho skuruta o kterém v žádném případě nemohl vědět. Co se stalo? Pomyslím si když si mnu oči z nenadálého záblesku světla.A téměř se zalknu když vidím co se vlastně stalo,obě armády sražené tlakovou vlnou,loď jež byla mrštěna od břehu,skoro jsem nepostřehl černého,ale nakonec jsem si uvědomil že je zde něco špatně,jeho štít přetnut vejpůl a jeho ruka také asi nebude v pořádku,v tu chvíli na mě dolehne závan větru. Cože?...Vítr?Vždyť je bezvětří,snad zbytky toho co dole způsobilo tolik škody. Následující události ve mně nechali smíšené pocity,kdo ví zda mě tolik ovlivnil zbytek tlakové vlny či jsem nemohl uvěřit tomu co se stalo,když „černý mstitel“ unikal s postavou v rudém na rameni.Mlčky a překvapeně sleduji události na lodi. Kdo by čekal že tak mocné postavy budou vypadat tak „lidsky“.Nevím,čekal sem snad anděly? Můj pohled se mihne na bojiště,zrovna ve chvíli kdy skurutští válečníci odhazují zbraně a dávají se na panický,neorganizovaný úprk. To jsou skuruti?...Kde je jejich pravidlo:Bojuj dokud nepadneš i v prohrané bitvě?“ Při příletu draka jsem málem upadl zděšením a hlavou se mi začal honit neorganizovaný sled myšlenek,že jsem si málem nevšiml toho že můj cíl odplouvá,pomalu jsem se postavil,trochu se mi klepali kolena při pohledu na tajemného ještěra jehož šupiny zářily mnoha barvami.Téměř neváhám a otáčím se k odchodu,kdo ví jestli jsem postřehl správný směr kudy drak s barbary kráčí. Selvetarme!…To myslíš vážně,můj cíl je pod ochranou draků?Ochraňuj mě. Mnu si přívěšek jež se mi houpe u krku a pomalu se vydávám za svým cílem,loď je již daleko,ale jsem přesvědčen že znám jejich cestu,pokud si pospíším a seženu koně ,budu schopen si je počkat než vstoupí do sídla skalelfů. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Je noc a hvězdy již svítí dlouho nad mořskou hladinou. Posbírám Altovu zbroj z velitelské kajuty a projdu uličkou do svého pokoje. Na posteli leží Dee a ani se nesnaží zavřít oči. Mírně se na ni usměju. "Už se probral, běž za ním, ráno bymohl být v pořádku, zdá se že to bylo tou zbrojí." Přijdu k truhle a zbroj rudého draka hodím na zem. Otevřu truhlu a vyndám z ní svoje brnění a místo něj tam dám rudé. Svoje položím do sítě. Už se mi nechcejej někam ukládat. Konečně si lehnu na postel a přeýšlím že Dee docela rychle zmizela, jen doufám že nechá Alta alespoň trochu vyspat. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cesta k Minas Drago by měla trvat pevninou jen asi něco kolem pěti dnů, ale musíš projet pod modrýma horama a kolem modrého jezera a to je území nepřítele. Je zde jediná a největší známá kolonie modrých draků, jenž sídlí v horách a v jezeře loví. I to jezero jenebezpečné, hluboké je několik set metrů a dalo by se považovat spíš za vnitrozemní moře. Už teď jsi na úpatí modrých hor a viděl jsi dva modré draky, přemýšlet že by ses jim skryl je zbytečné a tak jediné rozumné chování je jet otevřeně a mávat na ně jakmile je uvidíš, slyšel jsi že právě takto projeli zvědové temnoty k Našemu městu, aby se tam setkali s nějakým zabijákem od nich a zemřeli, dříve než se jim podařilo otrávit krále. Pod horami vede navíc cesta až k Minas Drago, která je opředena bájemi a nikdo živý si do ní nedovolí vstoupit. |
| |
| Se smutným povzdechem uposlechnu svou sestru. Nejsem z toho nadšená a také to přesně dávám znát. Dojdu ke kormidlu a je mi jasné, že tím má úloha končí. Loď jsem nikdy neřídila a tak to asi jen tak nedokážu. Jako vždy mě zastoupí Dee. Z její přítomnost nejsem vůbec nadšená a tak odejdu dost daleko od ní, abych se s ní nemusela bavit. Můj žal a bolest, nyní sídlící v mém srdci, je příliš veliká na to, abych se ovládla. Proč mi to sestra dělá? Copak mě jen chce více trápit? Znovu si posmutněle povzdechnu a zavrtím hlavou. Kdo ví proč, od té doby co mám na sobě nové brnění a od té doby, co jsem dala svou sílu sestře...mám zvláštní pocit..cítím se jako po dlouhém spánku..odpočata a plná síly..sama to nechápu... Dojdu až k zábradlí a rozhlédnu se kolem. Brzy se sešeří a tak můj pohled přiláká noční obloha. Ještě nyní poznávám některé hvězdy. Kdyby se mohli vrátit staré časy....přála bych si být zase doma...žít v klidu a nakonec se třeba vdát a založit rodinu....vše zničili oni... Při vzpomínce na nemrtvé ve věži, boj s nimi a samotný příchod Aisilin, popadne mne vztek. Jak je možné, že jsem to o sestře nevěděla? Vždyť...znám ji tak dlouho..ale vlastně...vždyť o ni nic nevím i když je to má sestra. Mé úvahy jen prohloubý depresivní pocit v mé hlavě. Ohlédnu se a můj pohled znovu padne na Dee... Jsem tu naprosto zbytečná..vždyť...na co tu jsem? Bojovníků mají dost a má durhá sestra jistě dorazí také..k čemu mě tu vlastně potřebují? Měla jsem zůstat v Doru...tam patřím..co tu mám dělat? Vše co já umím, umí i ona a bojovníků tu mají dost... Pocit bezúčelnosti a samoty mě dohání již k šílenství...vzpomenu si na Altha, když se viděl s Dee... Proč to udělali? Copak mi chtějí jen ubližovat?....ale já se jim pomstím... Zaleknu se své myšlenky...oběví se mi v očích slzy... ...Proč...proč jsem taková? Vždyť přeci bych jim to měla přát!... ..přát? Zničili tvé štěstí...zničili ti budoucnost..podívej se na ni..má vše co tobě chybí, je nadaná a užitečná... Nezvládnu to a tiše se rozbrečím. Mé kroky mě zavedou až na příď, kde hledím na potemnělou hladinu moře, kterou rozráží akorát naše loď... |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Takže duhový drak stále žije.Ďas aby ho vzal.Bude to těžké,ale udělám co budu muset. Teprve teď si uvědomím kudy mě má cesta povede a lehce mě s toho zamrazí.Pomalu mi začínají slzet oči, slunce si vybírá svou daň na drowovi. Hbitě si přehodím přes hlavu kapuci svého pláště a stáhnu si jí hluboko do obličeje.Pak mě ovšem na mé cestě cosi vyruší.Ten zvuk.Máchání obrovských blanitých křídel mě vytrhne z úvah, křečovitě vzhlédnu a musím si zastínit oči, slunce mě nepříjemně dráždí oči,dráždí je natolik že jsem musel sklopit zrak. Když jsem vzhlédl podruhé tvořily mé oči jen úzké štěrbinky,konečně jsem je zahlédl,dva modré draky. Proklatě, smůla mě pronásleduje i zde a to jsem doufal že se jí zbavím když sem musel otéct z Podtemna.Jak jen byly ty povídačky,mávat jim?…Pche, že by nakonec nebyli tak chytří jak se o nich říká? Napřímím se v sedle a zprvu poněkud křečovitě začnu jednou rukou mávat a druhou držím uzdu svého koně. Teď jen doufám že ty báchorky byly pravdivé, jestli ne tak někoho zabiju když přežiju. Na mou tvář se vloudí úsměv při myšlence někoho zabít,ale jakmile si uvědomím nastalou situaci úsměv pekelně rychle zmizí.Snažím se svou tvář držet v takovém úhlu vůči drakům aby byla co nejméně vidět,ale zase tak aby to nevypadalo že jim uhýbám pohledem a vzbudil sem podezření. Nenávidím tuto zemi, kam sem se jen dostal…V Podtemnu mě ohrožovali nanejvýš mnohoocí démoni nebo pojídači mozků, ale draci…To je trochu něco jiného. |
| |
| Probudím se a odcházím na službu. V hlavě se mi pořád honí bitva kterou jsme vybojovali před několika hodinami. Opět sem byl překvapen mojí silou a rychlostí ale i výborným bojem mích spolubojovníci. Vzpomenu si taky na svého bratra Proč on mě musel zradit tuhle otázku si podávám už po několikáté. I když mě zradil a chtěl abych zemřel pořád si musím myslet že jednal pod nátlakem nekromanta ale proč by nekromant chtěl právě mě. Vyjdu na palubu a čerství vánek mě probudí podívám se na nebe kde krásně září hvězdy. Jdu ke kormidlu a pozdravím Dee. Kde je Erin zeptám se a rozhlídnu se po palubě. |
| |
| Vrátili jsme se na pláž, kde se odehrála ta smrtící bitva. Obdivuji Astru s jakou silou zvládá organizaci všeho, co je potřeba. Držím se vzadu a jen sleduji okolní děj. Vrátili jsme se na loď a já s Erin jsme dostali za úkol řídit loď. Erin rychle opustila mou osobu, už ji nebudu dál trápit, zkoušela jsem to mnohokrát, dál už musí ona. Dívám se na nebe a přemýšlím, Alt už se probral , zašla jsem a políbilaho na čelo. Astra mne varovala, že je ještě dost slabý a musí si odpočinout. Uvědomila jsem si, že plakat nad Altovým tělem byla chyba. Ve velkém šoku jsem zapoměla, že je nesmrtelný. Mezitím jsem mohla pomáhat zařizovat jiné věci. Přemýšlím a pozoruji hvězdy. Po chvíli ke men přišel Sardo, hledal Erin. Myslím, že je na přídi. odpověděla jsem mu. Vydal se za ní tím směrem a já jen sledovala jeho vzdalující se záda. Pousmála jsem se dál se věnovala kormidlu. Chvílemi se mi únavou zavíraly oči, ale snažila jsem se to překonat. Hlavou se mi honilo tisíce myšlenek. V čem dělám chyby? Jak mám zmírnit spor mezi Erin a mnou? Beru jí snad její pozici? Ne, to ne. To jsem nikdy nechtěla. e mi velice líto celý ten spor, Erin se to sice snaží nedávat najevo. Ale už jen z jejího výrazu je poznat co se v ní odehrává. Zavřu víčka a najednou mi do očí vyhrknou slzy. Rychle e setřu hřbetem ruky. Lítost se sem nehodí, musím být silná! |
| |
| Po Astřině odchodu s kajuty opět ulehnu a probudí mě až příchod Dee. Cítím jemný polibek na svém čele. Podívám se vzhůru a nad sebou uvidím Dee. "Má lásko, je to velice krásný pohled. A nebýt Astry, už jsem jej nikdy nemusel vidět." Po těch slovech opět usnu. |
| |
| Proč to takhle vždycky končí? Za co si to zasloužím? Po mé tváři s ejiž kutálejí další a další slzy a pomalu jizmáchají mé tváře a dopadají na brnění, které mám na sobě. Možná je to mým údělem..copak..měla jsem si toho všimnout dříve, vždyť...nikdy se mnou nepromluvil..nikdy se o mě nezajímal..ale to stejně jako ostatní... Myšlenky mne nemohou uklidnit. Avšak zaslechnu něčí kroky a tak rychle vstanu. Spatřím Sarda a tak se skryji ve hlouběji ve stínu. Co tady chce? Copak mi nedají klid ani kdžy vidí, že jsem na dně? Evidentně si to rozmyslel a já dostanu šanci se dostat do své kajuty. Tiše se tam proplížím jako nějaký zloděj. Proč tohle všechno dělám? bylo by jednodušší tohle vše ukončit..jednou pro vždy... Potichu pootevřu dveře do své kajuty. Proklouznu dovnitř a zase je tiše zavřu. Sundám ze zad luk a od pasu odepnu meč. Stejně naložím i s toulcem a všechno to odložím vedle truhly. Poté ze sebe začnu soukat i zbroj. Po nějaké chvíli se povede a já zbroj pečlivě uložím do truhly, stejně jako helmu, meč a toulec se šípy. Luk ještě ošetřím, vyčistím a pečlivě zkontroluji, zda není poškozen, poté ho uložím také. Nakonec nezbyde, než jen ulehnout. Můj pohled zabloudí znovu k noční obloze prozařující skrz malé okénko. Aisilin...proč se tohle vše děje? Otážu se při vzpomínce na jedinou bohyni, kterou znám. Vlastně jediná není, ae jediná, která mě nyní napadla. Ještě dlouho takto ležím a pozoruji noční oblohu. Po mé tváři se kutálejí slzy, ukazující žal v mém srdci. Po hodně dlouhé době usínám, nejspíše jako jedna z posledních. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když padne noc, najednou zjistíš že před tebou stojí jeden z draků, přimo ti v cestě, když vidí že jsi zastavil, popojde k tobě a bedlivě si tě prohlíží. "Jé ty jsi ale špinavý elf, nikdy jsem neviděl tak špinavýho elfa." zjevně naráží na tvoji barvu pleti. "Víš já jsem se tu nudil, chytat ryby mě už nebavilo, umíš si hrát?" Drak se přitočil až k tobě a mírně ti foukne do tváře. "Moc nemluvíš, ale všichni elfi jsou chytří a hezky se s nimi hraje. Umíš krále a královnu? (něco jako šachy, ale na jedné straně je král a na druhé královna a každý ma jinačí armádu, na útočné jednotky se používají obrané a králem nebo královnou se likvidují všichni.)" Drak před tebe rozloží plánek a mírně se usměje. Plánek a figurky měl v kožené brašne na krku, jsou dimenzované do dračích rozměrů, ale klidně je uneseš, cca deset kilo nejtěžší figurka krále. "Můžem si zahrát třeba o večeři, když vyhraju, sním ti koně, když vyhraješ, dám ti rybu? Nebo si taky můžem zahrát jen tak." Nikdy jsi neslyšel, že by nějaký drak hrál logické hry a tento drak je evidentně mladý, i když je z velkých draků a má již velikost dospělého malého draka. |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Možná to přece jen bude lehčí než se zdá. Sesednu ze svého koně s vážným výrazem v tváři, přesto se snažím tvářit mile,kdo mě zná pochopil by jak se mi toto gesto příčí, ale je jasné že na sebe nesmím upoutávat pozornost a budu si z drakem muset zahrát. Blah, vskutku podivné způsoby, je ještě mladý a hravý, mám více štěstí než bych si mohl přát, co kdybych zde potkal starého draka a ten by rozeznal mé úmysly? Při této myšlence se zjevně pousměji ještě více,tentokrát je úsměv spíš upřímný. „Budiž tedy, zahraji si s tebou…Ale svého koně vsázet nebudu vzhledem k faktu že jsem tuto hru nikdy nehrál.Přijmáš mou nabídku?“ Snažím se pravit mile a bez náznaku přízvuku temných elfů, i přes všechnu snahu zdůrazňuji nevědomky sykavky.Jakmile drak rozloží svůj plánek pomalu jej celý obcházím a prohlížím si rozměrné figurky,vskutku mistrovská práce vzhledem k jejich velikosti.Pomalu přijdu k figurce krále,tedy alespoň k tomu co podle mě král je a pokusím se jej zvednout,nečiní mi to přílišné problémy,na mou tvář se vloudí pobavený úsměv. Někdy musím žasnout nad chováním některých tvorů, tolik síly se v nich skrývá a přesto mají chování malého dítěte,pospolu z jejich hravostí a naivitou. Pomalu se vrátím ke svému místo naproti dračímu hráči a opět pravím : „Zasvěť mě do pravidel této hry a zkusíme to,samozřejmě první tah je tvůj.“ Přičemž se nedívám na draka přímo,nýbrž na strategický plánek s figurkami přede mnou,mé krvavě rudé oči se snaží vyhnout kontaktu z dračíma. Snad mě tento rozmar příliš nezdrží v mém poslaní a dorazím ke svému cíli včas. Zamyslím se ještě než bude mít drak možnost chopit se svého učitelského údělu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Už vím kdo jsi. Ty jsi posel z podtemnoty." Hrkne v tobě, zdá se že tě prokoukl. "Vím už kam jdeš. Myslím že je skvělé, že jdeš za skalelfy, nikam jinam tato cesta ani nevede. Já vždycky tvrdil, že elfové mají držet při sobě, když jsou zlé časy. Je to ale odvaha, vydat se takový lán země. Poté se mírně usměje a zadívá se ti do očí. Vždycky jsem měl rád elfy, ale pak mi řekli, že je nesmím papat a že je mám radši chránit. Takže to i udělám." Najednou se postaví a vydá táhlý pronikavý tón. Poté se k tobě skloní a lehce se usměje, přičemž ti ukáže obrovské zuby. "Víš, poslali mě abych tě prohlídl. Nikdo zlý by si se mnou nezahrál. Takže nejsi zlý. Tak tě nechám jít." Posbírá figurky a v mžiku je pryč. Chvíli se sice zdá že nad tebou krouží, ale to jen nabral výšku a zmizel v horách. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Dostal jsem zprávu z Nového Doru, nebude se ti to líbit, ale chcou, aby jsme vyčistili okolí kolem Našeho města skalelfů a Minas Drago. Nevím co zamýšlí, ale nesmí tam být ani jeden nepřítel, jako by nevěděli, že modří draci ochrání celou oblast. Stejně nás tam posílají." Vezme pivo, které mu přinesl hospodský a naráz jej celé vypije. "Mám totiž jeden problém, co se týče toho všeho. Nemůžu odejít, protože mám hlídat karavanu do Karaku a navíc mám ještě dohlížet na vyklizení nepřátel okolí skalelfů, jako že by tam nikoho nenechali jen tak, takže za mě půjdeš po těch vetřelcích," přitom udělá gesto, které znázorňuje, že nic jako vetřelce neočekává a pak pokračuje, stajně ironicky jak začal. " a dohlídneš na pořádek tam. Mám pro tebe pět mužů, to by mělo stačit na to, pokud se postavíte proti medvědům, vlkům a hlavně veverkám, ať nikdo netvrdí, že jsem nic neudělal. Pokud se nikdo z vás nevrátí, hold jsem přecenil sílu veverek." Potom vypije půlku nového piva a podívá se na tebe. "Co ty na to? Bereš to jako výzvu hodnou válečníka? Podle mého je to ta největší blbost. na výchopdě je bezpečno jak nikde a jediný nebezpečí je až za karakem." Jeho ruce se mírně roztřesou, když do něj strčí někdo zezadu, když zrovna pil. Prudce se otočí a udeří muže do obličeje, ten sice nespadne, ale mnoho mu nechybělo. Omluvy, jako promiňte seržante, říká přes rozbitý ret jen těžko. Seržant si zase sedne a začne si utírat kapesníkem pivo, které má všude po brnění. "Hrozná nevychovanost. No, na tebe mám ještě jednu věc. Máte vyrazit hned, takže vem chlapy z kasáren, oni už vědí, kteří to jsou, tahali si na to slámky a hned vyrazíte. Chci, aby jste tam došli za dva dny a prohlídli to tam a po pěti dnec mi příjdeš říct, kolik veverek jste tam našli. Pět dnů, myslím hledání, ne že tam dojdeš a půjdeš pryč, to by jste si schytali, hned jak by mě Sun Eagle degradoval na vojína, rozumíme si? Prostě tam klidně buďte dýl, hlavně, když se vrátíte s tím že je to tam v pořádku." Poté se zvedne a zamíří ke stolu důstojníků, se třetím pivem v ruce. |
| |
| Je už skoro poledne, když jsem se konečně probral. Kajuta byla prázdná. Postavil jsem se a cítil jsem, že má energie se úplně obnovila. Oblékl jsem se, vzal jsi svoji hůl a potom, co jsem si připravil něco k jídlu a k pití, protože jsem měl veliký hlad a žízeň, vyšel ven na palubu. Cestou jsem podkal pouze Dee, která byla u kormidla. "Ahoj Lásko" s těmi slovy jsem ji políbil. "Převezmu teď na chvíli řízení. Byl bych rád, aby se všichni po obědě sešli zde u řízení. Jsou jisté věci, které mám na srdci. Samozřejmě kromě Astry, která se bude muset dlouho zotavovat. Prosím všechny svolej asi tak za 3 hodiny. Mezi tím se jdi trochu najíst." Pousměju se a potom jen namířím svůj pohled na směr naší plavby. |
| |
| Skoro v poledne, když stále stojím u kormidla, ke mně přijde Alt. Jsem velice šťastná že už je zase se mnou pln síly. Políbil mne a poslal na snídani, ještě mne poprosil abych pak všechny, kromě Astry, vzbudila. K snídani jsem si dala trochu ovoce a horký čaj. Šla jsem se do kajuty převléci, vzala jsem si kožené kalhoty, bílou halenu a přes ni červený korzet. Ještě jsem šla uklidit Kadeharovi jeho maličkou stáj, přinesla jsem mu novou slámu a oves a několik jablek. Chvíli jsem k mpříteli mluvila a kartáčovala jsem mu hřbet. Nakonec jsem ho pohladila po hřívě a odešla jsem zpět do kajuty. Na hodinu jsem si zdřímla, však jsem také nespala už dlouho. Probudila jsem se a šla ostatní vzbudit. Všem do jednoho jsem řekla: "Vstávej, Altherius svolává poradu o kormidla. Obleč se a co nejrychlei přijď." Jako poslední jsem vzbudila Erin. Jen co otevřela oči vynadala mi, jak se opovažuju jí budit, že rozhodně nevstane. Zkoušela jsem to ještě chvíli, ale nic nepomohlo. Nakonec jsem porposila Sarda, by ji vzbudil. Mne prostě nerespektuje. Ale ani eho neposlechla. Snad si to nakonec rozmyslí. |
| |
| Usnu zhruba uprostřed noci. Má nálada právě dosáhla bodu mrazu a já nedokáži nic jiného, než s ejne přemáhat, abych se každou chvíli nemusela rozbrečet. Ani mé sny nejsou nejlepší, stále se mi zdává o tom, jak některý můj blízký umírá mě před očima a já s tím nedokážu nic dělat. Znovu se vzbudím, celá upocená a vyděšená. Zaslechnu kroky a tak se otočím ke stěně a ále dělám, že spím. Někdo vejde dovnitř a začne se mnou třást. Ospale se otočím čelem k němu a spatřím Dee. "Dej mi pokoj, chci ještě spát, tkaže nikam nejdu, stejně mě tam nepotřebujete." Odseknu a otočím se zpět ke stěně a dále pokračuji v divadle. Má hruď se prqavidelně zvydá a zase klesá. Snad již odešla..proč mě budí? Copak jí nestačí Alth? A navíc budou tam ostatní..k čemu tma potřebbují zbytečnou otrapu? Zanšu se v duchu vztekat a zavřu oči. Z pod víček se spustí zase slzy, když si uvědomím jak velkou mám pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Určitě začíná něco tušit, já věděl že mi to jen tak neprojde. Ano následovalo druhé vítězství,když v tom mě to co se stalo silně překvapilo,jakmile na mne drak promluvil mým tělem projel šok, jež způsoboval mírnou bodavou bolest ve svalech, rozhodně sem nečekal že to na mě vybalí tak najednou.Na mysl se mi dostane jediná myšlenka, můj meč. Přeseknout mu tepnu,jeho kůže nebude dost silná,je ještě mladý…Zabij jej než on zabije tebe. V tu chvíli si uvědomím že drak na mě stále mluví a rozhodně ne v nepřátelském tónu On si snad vážně myslí že se temní chtějí v tomto čase spojit se skalelfama?Nemýlil jsem se tedy,je velmi naivní. Lehce sebou cuknu,ve chvíli kdy vydal pronikavý tón,ale brzy jsem si uvědomil že to měl být snad signál pro ostatní draky,že jsem neškodný.Zamáváním se z drakem rozloučím,jakmile odletěl na tváři se mě zjevil pobavený úšklebek. Tak jsem tedy prošel, pokud vše půjde jak má draků s této kolonie se již obávat nemusím…Snad tedy. Když můj sok odletěl v krouživých pohybech, dostal se do mého žaludku hlad,vskutku nepříjemný pocit,ani si nepamatuji kdy jsem měl naposled něco k jídlu.Sundám ze zad svůj vak a chvíli se v něm přehrabuji doufaje že naleznu něco k jídlu. Selvetarme,netvrď mi že jsem zapomenul doplnit zásoby. Brzy jsem nalezl kousek chleba a nasolené dušené maso. Alespoň něco,budu muset doplnit zásoby,už mi toho příliš nezbývá. V klidu naplním svůj žaludek,ne mnoho,ale prozatím to musí stačit a vydám se opět na cestu. |
| |
| Dee, mi přišla říci, že všechny vzbudila a však Erin se nechtěla dostavit. Trochu smutně se podívám. "Drahá, ještě o něco tě požádám. Připrav jsem prosím nějaké jídlo a pití. Já mezitím zajdu za Erin. Ať se tu ostatní zatím posadí a udělají si pohodlí." S těmi slovy se otočím a namířím si to do obytné části, kde se nachází kajuty a také Erin... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Po chvíli se vrátím z podpalubí a vidím, že všichni, kromě Erin už jsou zde. Někteří už se dali do připraveného jídla a pití. Když přijdu, všichni se na mě otočí a čekají, co bude. "Jak jste si mohli všimnout, chybí zde ještě Erin. Počkejme prosím ještě 20 minut. Velmi doufám v to, že přijde." Opět se ujmu kormidla. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jídlo elfů ti sice připadá moc navoněný a jemný, ale přesto je výživný. Jeskyně zřejmě slouží poutníkům, na cestě, ale je to jeskyně skalelfů a ty by ses zrovna s nimi nechtěl potkat, ještě dnes si pamatuješ, když rozbili vaše lodě pod temnotou, jsou to opravdu silní mořeplavci. Používající titání děla na svých vesly a plachtami poháněných lodí. Jediní, kteří se jim mohou měřit jsou titáni a ti se zdá se přiklánějí v bojích na stranu spíš dobra. Největším úkazem je Lukur, který jako první město titánů povstalo proti temnotě a přibývají další, ale moc temnoty jen tak nezlomí, spíš naopak, čím víc mrtvých, tím větší síla nemrtvé armády a titán je opravdu silný nemrtvý. |
| |
| Konečně Dee odejde a já se otočím a ulehnu na záda. Svůj zmatený pohled, plný slz upřu na strop. No tak holka, přece se jim nemůžeš pořád vyhýbat! koukej se vzchopit! Pomalu začínám uvažovat o tom, že bych opravdu vstala a šla za ostatními, když někdo zaťuká. Tiše sleduji otevírající se dveře a rychle si setřu z tváře několik slz. Ve dveřích se objeví Alth a já nevím co mám dělat. Tiše vyslechnu jeho slova a nechám ho zase odejít. Proč nemůžu mít jednou chvíli klid. Povzdychnu si a shodím ze sebe deku. Vstanu z postele a rychle se obléknu do normálních věcí. Snad tedy budou spokojeni. Pomalu vyjdu ze dveří. Je to snad poprvé, co si nezakrývám tvář kápí a nebo hlavu přilbicí. Jakmile vyjdu, chladný vánek nasycený slanou vodou se mi opře do tváře. Dlouhé černé vlasy se rozlétnou do všech stran. Zelené oči jsou trochu zarudlé, ale jen nepatrně, takže doufám, že si toho nikdo moc nevšimne. Na sobě mám přilehlé kožené kalhoty a volnou halenu. Vykročím tedy za ostatními a zjišťuji, že již všchni jsou na místě. Jídlo a pití jen spražím pohledem a místo toho se posadím sama kousek opodál, abych si mohla vše vyslechnout. Svůj pohled zabodnu do Altha. |
| |
| Když mezi nás zavítá Erin, otočím se. "Tak jsme tu všichni. Chtěl bych se nejprve omluvit za to, že jsem vás některé vzbudil, ale to co mám na srdci je velice důležité, abyste věděli. Také si myslím, že byste měli vědět, co se opravdu stalo tam na pláži, co se týká mě a Astry a mělo by vás to ponaučit. Chybu, kterou jsem udělal Já už by nikdo z vás neměl opakovat, ale všechno hezky od začátku." V mé tváři je vidět klid, ale i starost. Na všechny se podívám. "Nyní jsme asi 5 dní od cíle naší cesty. Toto území je hlídáno modrými draky, takže by zbytek naší cesty měl proběhnout velice v klidu. Astra je nyní těžce oslabena. Dal jsem jí slib, že v době, kdy ona nebude moc, musím se postarat o vás a pokračování naši výpravy." Na všechny se na vás znovu podívám "Ale sám to rozhodně nezvládnu. Než bude čas na to, bavit se o přítomnosti, sdělím vám to, co se opravdu stalo." S hlubokým a mírně smutným nádechem pokračuju. "Každý z nás má srdce plné nejrůznějších emocí. Citů, zášti, radosti, tužeb, pomsty." Podívám se do ztracena a je vidět, že vše je vyprávěno ještě z velmi živých vzpomínek. "Ten den, kdy propukla bitva jsem si opět nasadil celou dračí zbroj. Vaše dračí zbroje jsou vyrobeny ve směs z mrtvých nebo neaktivních draků, ale ta má byla vyrobena z šupin draka, který ne jen že žije, ale rozhodl se pro zlo. Měl jsem dříve tušit, že je to nebezpečné, už při prvním kontaktu, ale neměl jsem představu, co všechno to může způsobit. Mé schopnosti jsou zatím velice malé, ale síla mého ducha je obrovská. Drak, z jehož šupin je zbroj vyrobena mi skrze ní předal ještě více síly a já si myslel, že to zvládnu. Opak byl krutou pravdou. Zdálo by se, že více síly je prospěšné, ale tato síla mě málem stála více, než jenom život." má tvář se na chvíli mírně zamračila. "Když jsem viděl ty skřety už z dálky, jak v přesile likvidují svého nepřítele a vzpoměl jsem si na svoji minulost, mé srdce zatoužilo po pomstě. Můj hněv ještě více živil moji energii. Výsledkem toho všeho bylo, že jsem dosáhl mocnějších kouzel, než kdy předtím, ale mé tělo na to nebylo připraveno a poslední kouzlo, jenž jsem nikdy předtím neznal a jehož formule mi vyvztala na mysli vysálo až příliš moc mé energie, energie, nejen magické, ale i té životní. Kouzlo vzplanutí je na místě smrtící, ale proti ohnivým koulým je to velmi mocné kouzlo. Nebyl jsem na takhle mocné kouzlo připraven a jeho použitím narušil rovnováhu mezi tělem a duší a proto se má duše propadla do jistě svéry. Není důležité vám vysvětlovat, jak to funguje. Ani já sám to úplně nechápu. Ale co je důležité, že díky mé chybě jsem byl vydán na milost drakovi, který toto všechno pečlivě plánoval. Jeho moc je veliká a jeho plamen by mě rozdrtil na prach, nebýt Astry. To, že jsme nesmrtelní, neznamená, že nemůžeme být zničeni. Nebýt Astry, už bych se nikdy neprobral. Myslím si, že Astra věděla, do čeho jde, ale co nemohla vědět je to, jestli tento střed přežije." Na všechny se podívám a cítím, že se mi slzy hrnou do očí "To, co jste tam mohli spatřit byl obrovský střet magické a božské síly. Astřin štít, který byl posílen božskou mocí mocné Aislin se rozpadl a magická síla narušila i božskou moc, která chrání samotnou Astru. Ona byla ochotna obětovat svůj život, kvůli mě." V tu chvíli se mi dvě kapky spustí po tváři. "Byla narušená celá její životní síla, ale ona přesto po krátkém probuzení, které ji ještě ublížilo dala svoji sílu, aby mě vyléčila. Její oběť byla tak veliká, že si to mnozí z vás ani nedokážete představit a ona by to udělala kvůli každému z vás. Takto se to celé stalo. Velmi bych si přál, aby tato oběť měla nějaký smysl. Víte, co mě opravdu zabilo? Nebylo to to brnění, jak jste se někteří domnívali, nebyl to ani drak, který skrze něj operoval" Chvilinku se odmlčím "Nebyl to nikdo jiný, než já sám. Má touha po pomstě a mé emoce, které jsem neovládal dovolily, aby to takhle dopadlo. Řídil jsem se srdcem, místo toho, abych poslouchal svůj rozum. A má slepota mohla mě, ale hlavně i Astru stát život. Díky tomu co se stalo jsem měl možnost pochopit mnoho věcí, které jsem měl přímo před nosem a ke kterým jsem byl úplně slepý. " Na chvíli se odmlčím, ale dívám se stále do neznáma, má tvář je jasná a rozhodná "Srdce je zdrojem naší síly, ale také naší slabosti. Rozum je to, čím se všichni musíme řídit." Otočím se na vás. "Čeká nás veliká a dlouhá cesta, ale nikdo z nás nemá šanci, pokud nebudem táhnout všichni za jeden provaz. Nechybělo mnoho a já jsem zaplatil za svoji slepotu obrovskou daň. Říkám vám to vše pro to, aby jste pochopili, co bylo v sázzce. Ve veškeré úctě, kterou chovám k sobě, vám a k Astře vás tady žádám, aby jste urovnali spory a záště, které mezi sebou vedete. Protože, pokud jsi budeme věrní a budeme stát jeden za druhým, máme šanci, ale pokud ne, dříve nebo později to někoho bude stát život. Jestli jsem byl příčinou něčeho, co vás jakýmkoli způsobem poškodilo, moc se za to omlouvám a velice mě to mrzí. Nikdy jsem neudělal nic se špatným úmyslem. Ale někdy naše rozhodnutí nejsou zprávná, ať mají jakýkoli úmysl. Následujících 5 dní vám bylo věnováno, naložte s tímto časem co nejlépe" S těmi slovy se na vás podívám a je jasné, že teď už dále v řeči pokračovat nebudu a čekám, jestli někdo něco chce říci, či se na něco zeptat... |
| |
| Seděla jsem u stolu naplněného jídlem a pitím, už od samotného rána mi bylo velmi zle. Seděla jsem daleko od Altheria, nohy tesně skrčené u těla a hlavu položenou na dlaních. Poslouchala sem Altovu řeč a do očí se mi valily slzy. Představila sem si, co bych dělala, kdyby tu teď nebyl. Došlo mi, že probouzet Astru byla chyba, avšak tenkrát mi to přišlo správné. Otřásala mjsem se hlubokými vzlyky. Doufala jsem, že si nikdo z nich nevšiml v jakém jsem stavu. Když mluvil o řešení problému v nás a mezi námi, vzpoměla jsem si na Erin. Je mi jí líto, je to asi všechno moje vina, celá tato situace. Kdoví, nebýt mne je teď šťastná. Nebýt mne, je teď s ním. Poznala jsem, že veškérá zášť pramení z toho, že podle ní mám všechno co ona ne. Ale to já nechci!Nikdy jsem se neměla vetřít tam, kde není mé místo.Měla bych zmizet, pro všechny to bude lepší Rozplakala jsem se ještě víc. Seděla jsem v ústraní všech, byla jsem si jistá, že mne nikdo nevidí. Utřela jsem si zarudlé oči, uhladila halenu, zvedla se a chtěla sem odeít. Na sobě jsem zachytila Alteriův pohled. Sklonila jsem hlavu, nemohla jsem se mu dívat do očí. Že by věděl na co myslím? Už jsem se na ně dál nedívala, neposlouchala jsem zanícenou debatu. Otočila jsem se k nim zády a odešla na záď lodi. Schoulila jsem se do rohu a objala si kolena. Dívala jsem se na obzor a znovu si v hlavě přehrávala Altův monolog. Znovu jsem se rozplakala. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Vrátila jsem se zpět a jen z povzdálí sledovala debatu. Chvílema jsem se přistihla že vůbec nevnímám jen zírám do prázdna. Únavou mi padala hlava složila jsem ji na kolena a usnula. |
| |
| Vyslechnu si Althův monolog a i když jsem toto nečekala, moc mě to nepřekvapilo. Je to hloupé, ale tohle se opravdu nesmí opakovat. Mohlo to stát nejen jeho život, ale také další problémy. Zavrtím hlavou a vstanu. Je mi jasné, o čem Alth mluvil, ale já nasadím kamenný výraz a odhodlaně se na něj podívám. "Jsem ráda, že si nám řekl pravdu, ale k tomuto tématu opravdu nemám co dodat. Jsem dosti unavená a ráda bych dokončila svůj odpočinek. Prosím tedy, aby jste mne omluvili." Kývnu hlavou a můj pohled padne na odcházející Dee. Nejspíše ji došlo, co mohla ztratit. Ušklíbnu se sama pro sebe a zamířím do své kajuty, kde za sebou zavřu dveře a ulehnu na postel. Během okamžiku znovu usínám. |
| |
| Otočím se na Erin, která se právě chystá odejít. "Ano Erin, máš oravdu. Zde není už moc co dodat. Jen doufám, že to pochopíš dříve, než Já. Přeji ti příjemný odpočinek." Má tvář je pevná a jasná. Budu muset doufat, že se co nejvíce sporů vyřeší. Ten drak měl pravdu. Nevím, co si s ní počít. Měl jsem takovou chuť jí říci, jak hloupě se chová, ale ničemu by to nepřilepšilo, ba naopak. Budu doufat, že to pochopí dříve, než bude opravdu pozdě. Je to o to horší, že mi na těchto lidech záleží více, než na komkoli jiném. Je to má rodina. Musím se nyní soustředit na to, aby se všichni bezpečně dostali k cíly |
| |
| Po skončení debaty, vezmu Dee, která usla na palubě do náručí. Ani se moc nedivím. Nespala už dva dny. Velice lehce ji zvednu a opatrně ji nesu do naší kajuty. Položím ji na postel, optraně ji vysvléknu a přikreju. Poskládám její šaty vedle postele, políbím ji na čelo a poté se vracím ke kormidlu. Někdo by tuhle loď měl řídit a i když je teď kurz danej a neměnej. Rozhodně by někdo měl alespoň hlídat. Všichni ostatní se mohou prospat. Stojím u kormidla a zamyšleně se dívám směrem k Minas Drago. |
| |
| Zdárně se blížíme k našemu cíly. Ve svém zamyšlení vůbec nevnímám plynout hodiny po hodině. Slunce už zapadlo a zase vyšlo. Čas teď moc nevnímám, ale cítím, že se blížíme. Naštěstí tady zbylo ještě nějaké pečivo, sušené maso, ovoce a voda. Takže jsem se od kormidla vlastně asni nehnul. Bylo krásné pozorovat, jak se blížíme k cíly. Cítil jsem, jak mě to tam táhne. Cesta pokračovala opravdu bez problémů. Chtěl jsem si vyčistit hlavu od všeho. Nevěnoval jsem už žádný čas k přemýšlení nad situací mezi námi. Věděl jsem, že te´d už proto nemohu udělat více. Ovšem trápilo mě, jak naše skupina vypadá. Samozřejmě, že od takových to lidí, jenž prošli tím, na co se normální člověk ani v těch nejhorších snech neopováží pomyslet. Ale trápilo mě to. Věděl jsem své. Ty lidi pro mě znamenali vše a já jsem cítil, jak se ženou do záhuby. Eradia, která se mi poslední dobou zdá býti velice uzavřená, stejně tak, jako Sardo, který ze všech nejvíce skrývá své city a myšlenky, Erin, jejíž hněv mě nejvíce trápí. Myslím, že je naštvaná na všechny, ale nejvíce na Dee a na mě. Ne pro to, že bychom jí něco udělali, ale pro to, že nám závidí. Opravdu velmi mě to mrzí. Možná jsme se k Erin všichni zachovali nějak špatně, ale pokud někdy cítila nějaký problém, měla s ním jít navenek. Měli bychom problémy řešit mezi sebou a ne si je schovávat a hýčkat. Pokud někdy cítila k někomu větší náklonost, měla ji dát najevo. Její obrovská sobeckost mě až zaráží. Někteří z nás ztratily úplně vše. Rodinu, přátelé, domov. Ona má dvě sestry a možná i otce. Má přátelé a jen co někde vidí a přesto všechno si myslí, jak je na tom špatně. Možná to je věcí její povahy nebo něčeho, do čeho nevidím. Není na mě, abych soudil lidi, ale co má říkat Eradia nebo Sardo nebo Já. Kdybych nepodkal Dee, byl bych na tom stejně. Nyní mám někoho, ke komu jsou své city a mé srdce mnoho nakloněni. Ale to nejcenější, co mám není Láska. To nejcenější jsou přátelé, které jsem zde našel. Každý z vá Od Erin, přes Sarda až po Astru, Astra, jenž je světlo nás všech je pro mě tím nejcenějším člověkem na celém světě. Doufám, že Dee už pochopila, že to není její chyba, jak se Erin chová a že ji to nebude tak zraňovat. Možná ji právě na Dee vadí, že má rodinu přátelé a Lásku. Dee toho z nás má opravdu nejvíce, kromě Astry. Ale Astra toho má nejvíce, také protože toho nejvíce dává. A ona by jsi zasloužila mnohem víc. Vím, že jí špatnosti v našem společenstvu také velmi trápí. Doufám, že se vše brzy vyřeší. Dál už jsem opravdu neměl na žádné myšlenky náladu, sílu, ani chuť. Dívál jsem na světlo, jenž nás brzy čeká a pokračoval v řízení. |
| |
| Kvečeru nad lodí přeletí rychle pětice modrých draků směrem od pevniny na moře, Dříve než zmizí se jejich štíhlá těla zabodnou do vln, chvíli je nejde vidět a pak se vynoří s velkou rybou, společnými silami s ní letí a kousek za lodí vás minou. Sice nad vámi občas jeden nebo dva draci přeletěli, ale tohle je poprvé, kdy lovili. Již je noc a světlo Minas Drago je zřetelnější a ostřejší. Když konečně Alt opouští kormidlo vystřídán Sardem, zdá se že Sardovi oči se změnili, přes den tmavé a v noci stříbřité. Třebaže je z lidí, zdá se že vidí v noci zcela zřetelně, i když není schopen pohlédnout do tváře. Sardo stojí u kormidla a na sobě má své dračí brnění, zcela si vychutnává nový pocit, který z něj má. Bez jakékoliv snahy z ní získává moudrost a učení něčeho, o čem si nikdy nemyslel že by mohl znát. Kolem půlnoci vyšla i Eradia na palubu. Chvíli se na sebe se Sardem dívli a pak se rozhodli, že si chvíli zašermují, tehdy se stalo to, co muselo jednou přijít. Eradia zkušená šermířka podlehla Sardovi. Jeho styl boje ji absolutně rozhodilo, zdál se rychlý a neuvěřitelně mrštný. Když konečně docvičili, i Eradia se na něj tázavě podívala a všimla si že se v něm odehrává nějaká změna. |
| |
| Vyšel sem na lod a zjistil sem že vidím ve tmě skoro stejně jako ve dne. Vystřídám Alta u kormidla a uvidím modré draky kteří přeletí nad naší lodí. Sem zdar Dnes se cítím jako nikdy předtím pořád si musím prohlížet své brnění a cítím opět tu velkou sílu která mnou prochází. Za chvíli se oběví Eradia. Přišla až ke mě a podívala se na mě já jí pohled opětoval. Už dlohou sem necvičil šerm řeknu. a doufám že Eradia bude chtít si zašermovat. Eradia kívla a já si vza svuj meč. Začali sme šermovat a já sem byl překvapen svým stylem boje a svou rychlostí. Rychle sem měnil pozice a Eradia se chvíli musela jen bránit. Dokázala však taky několik výborných výpadů s kterýmy sem měl velké obtíže. Ale na konec k překvapení mě ale i Eradie sem vyhrál. Po boji se na mě Eradia jakoby nevěřícně podívala. |
| |
| Loď plula již dva dny bez jakékoliv nehody. Modří draci se zdá neustále hlídají váš směr, i když nikterak nezasahují do vaší cesty. Od boje na pláži uběhli již celé tři dny. Vztahy na lodi se zdá býtpořád stejné. Erin nemá ráda Dee, Alt se snaží chovat k oběma ženám dobře a věnuje svoji lásku Dee ke zlosti Erin, i když nenápadně, přesto jeho postoj lze cítit. Eradia a Sardo začínají společně trénovat na palubě a oba se velice zlepšují v šermířském umění. |
| |
| Ležím v posteli a tvrdě spím, ani jsem se neprobudila když mne Altherius odnášel do postele. Nespím však klidně zmítám sebou v podivných křečích. Klidný spánek ruší noční můra která jako stín doprovází mé dosavadní bytí. Naposledy se u mě obevila den před mým příchodem sem. Do té doby rušila mé spaní každou noc. Tentokrát je ovšem daleko horší. Stále mne pronásleduje vysoká postava v temné kápi a láká mne " Jdu si pro tebe, maličká princezno, pojď. Přede mnou neunikneš Deo!" poslední slova se rozléhají jakýmkoli místem, kde se sen odehrává. Utíkám před postavou, ale ta mne pokaždé dostihne. V tu chvíli naštěstí sen končí. Dnes však ne. Zvedá mne ze zěmě a drží nad zemi. "Už Tě mám, princezno!" směje se ďábelským smíchem. Ze spaní křičím a vyděšeně sebou škubu. |
| |
| Je ráno, sluneční paprsky pozvolna pronikají oknem mé kajuty a já konečně otevřu oči. Moje životní síla je obnovena a moc paladina chce ještě čas a meditace, ale jediné co mě zajímá je jídlo. Vejdu do kuchyně a začnu pojídat ovoce a připravovat maso s chleboými plackami. Když se konečně najím a zdá se že do sebe víc nedostanu, konečně vyjdu na palubu. Jen v bílých šatec a s čelenkou na hlavě. Můj šedý plášť na zádech. Zdá se že sluníčko vyhnalo všechny ven. Alt se baví s Dee na můstku a nezdá se že by je plavba zajímala víc než jeden druhého. Jen se nad nimi usměji a pak se podívám na Sarda a Eradii. Sedí na palubě a zbraně položené vedle sebe. Pomalu vyjdu na můstek a tím uniknu pohledu Sarda a Eradie. Dee si mě všimne o trochu dříve než Alt. "Je vidět že se docela bavíte. Jen se zdá že Erin se moc nebaví, myslla jsem si to. Událo se tedy něco? Mám takovýý pocit že jste to poměrně zvládli." Jsem uvolněná, pravou ruku mám stále v závěsu na těle. |
| |
| Šel jsem si zrovna pro něco málo k jídlu při mé službě u kromidla, když najednou zaslechnu křik z naši kajuty. Rychle jsem upustil vše co jsem držel v ruce, čapl jsem svoji hůl a běžel jsem ke kajutě. Když jsi v trhl dovnitř, viděl jsem dee, jak sedí na postely celá orosená od potu. V tu chvíli si také uvědomuji, že řev, jsem slyšel mnohem citlivěji, než byl ve zkutečnosti slyšet. "Dee, copak se stalo?" Když vidím, jaká je situace, uvědomím si, že to vypadá, jako by se jí něco zdálo, něco velice ošklivého. Dee je ještě trochu zaražená a mírně se klepe " Dee, Tobě se něco zdálo? Copak se stalo? " A trochu viděšeně, ale s klidnějším usměvem ji obejmu a čekám co mi poví. |
| |
| Další den se společně s Dee probudíme a rozhodneme se, že by bylo příjemné, když skrze okna vidíme to krásné počasí, že bychom si na vrchu lodi mohli udělat piknik. Dojdeme do jídelny a vezmeme nějaké jídlo a pití. Na palubě nejdeme Eradii a Sarda, sedí vedle sebe a vypadají unaveně, jako by právě zkončili s bojem. Když si všimnu zbraní vedle nich, tak si uvědomím, že asi trénovali. S Dee jsme si rozprostřeli deku a všechny věci kousek od nich, abychom je nerušili a my měli taky trochu lidu a pustili jsme se do jídla a pití, protože jsme měli hlad. potom jsme si povídali o všem možném a vychutnávali jsme krásu dnešního dne. V myšlenkách mě trochu mrzelo, že Astra se pořád neprobouzí a že Erin je sama a bůhví co jsi o nás nemyslí. Ale jít se mi za ní už nechtělo. Tušil jsem, že by to nemělo sebemenší smysl. Jen jsem se modlil, aby Astra byla v téhle věci mnohem úspěšnější. |
| |
| "Dlouho, už moc dlouho mne pronásleduje jedna noční můra. Ani přesně nevím kdy se prvně vkradla do mého spánku. V tom snu mne každou noc pronásleduje nějaký velice vysoký muž v kápi. Nevidím mu do obličeje ale znám ho, jsem si tím jista že v tom snu vím, kdo to je. Zatím nidky mne nedostihl. Dnes poprvé ano. Nechápu co po mě chce, vždy mě jen volá a já instinktivně vím, že mám utéct. Pronásleduje mne každou noc. Po dobu co jsem zde, jsem mlěa klid. Dnes se však oběvil znovu a intenzivněji než kdy jindy. Ten sen je až nepřirozeně reálný. vysvětluji a po tváři se skoulí slza. Dál už o tom nejsem ochotna mluvit. Křečovitě obejmu kolena a nepřítomně zírám do zdi. V hlavě se mi jako ozvěna opakuje "neunikneš, neunikneš, neunikneš, ...." |
| |
| Ležím ve své psotely...spím co nejvíce to jde...pomalu dobijím energii a je mi jendo co se děje... Probudí mě až můj žaludek hlasitě si žádajíc to co mu patří. Otočíms e an druhý bok a ons e ozve znovu. Vstanu z postele a najdu nějaký starý trochu ztvrdlý chléb mezi svými věcmi. Posaídm se na posteli a pokusíms e ho sníst. Je top lepší než nic. Běž za nimi...určitě na tebe čekají. Zavrtím hlaovu a místo toho se rozhlédnu kolem. Co jen mám dělat. Povzdechnu si a můj pohled padne na truhlu kde je schované brnění. |
| |
| Najednou se otočil a uviděl Astru. Oči se mi rozsvítili radostí. Při jejich slovech o Erin se mi ovšem radost mírně vytratila a trochu jsem zklopil hlavu. Chtěl jsem Astře říci a požádat ji, aby jsi promluvila se sestrou, ale myslím, že ví o situaci více, než mi a že udělá, co uzná za vhodné a bude tot to nejlepší. Přece jen, je to její sestra. "Nic moc se tady neudálo. Modří draci jsou opravdu dobří hlídači." Na její poznámku o naší zábavě a o Erin jsem nechtěl reagovat. "Ale ty prosím povídej, už je ti lépe? Cítíš se vpořádku?" A na tváři se mi objevil velmi starostlivý obličej |
| |
| Poslouchám vše co mi vypráví Dee o tom snu a cítím, že tohle nezní dobře. Není dobré, dělat ukvapené názory, může to být jenom sen. Chvilinku se zamyslím. Sen se opakuje, to není dobré znamení. "Drahá, už je to pryč. Nenech se tím rozhodit. Nikdy se snem nenech ovládnout. Pokud se jím nenecháš ovládnout, nemá nad tebou moc. Nevím, co to znamená. Jestli budeš chtít, zeptej se Astry, jí můžeš věřit více, než komukoli jinému a ví o těhle věcech více než já. Teď už se tím netrap. Jsem tu s tebou a nic se ti nemůže stát." Počkám až Dee usne a ještě chvíli u ní se dím a koukám, jestli je vše vpořádku. Potom potichounku dojdu zpět do kuchyně, dokončit svoje jídlo a zpět ke kormidlu. Po vystřídaní se vrátím k Dee. Vypadá to, že teď už spí vklidu a její mysl nic netíží. Obléknu si jemné oblečení na spaní, hůl si poločím vedle sebe na zem a ulehnu do postele. |
| |
| Mořské vlny narážejí prudce do naší lodi. Sedím ve své kajutě a čtu si jakousi knihu. Ale houapání lodi na mořských vlnách mě hrozně vzbuzuje k tomu, abych vyšla na palubu. A to taky udělám, vemu si své brnění, protože ono aspoň trochu hřeje. Nejspíš je to tím, že brnění obsahuje dračí šupiny. Na palubě bylo doslova nádherně. Třpytivý měsíc svítil na vodní plochu a vytvářel tam dokonalé, přírodní dílo. Noc jako den, den jako noc. To by se dalo říci o dnešní době. Ve dne vládne temnota, která zastíní slunce a my bojujeme ve stínu, a v noci nám měsíc osvítí naše tváře, zničené neustalými boji. Ale je vidět, ještě jsme nezapomněli, co je světlo. Prudký, mořský vítr mi ošlehne tvář a já se nechám unášet jeho hebkostí. Zanedlouho jsou moje tváře ošlehané větrem a já se rozhlédnu po palubě. Všimnu si, že Sardo vystřídal Alta u kormidla. Kývnu Alteriovi na pozdrav a jdu za Sardem. Společně se díváme na mořskou hladinu a najednou mi Sardo oznámí, že dlouho necvičil. Podívám se mu do očí. Co to s ním je....vypadá jako Noční Elf. U Sarda proběhla jakási mutace. Temné oči, které má ve dne zmizeli a vystřídali je stříbřité a zářivé. Přesto si toho nevšímám a odpovím: ,,Abych pravdu řekla, taky jsem dlouho necvičila. Mohl bychom to zkusit." ,,Zahájíme doučování?" podotknu a usměji se. Popadneme jílce svých tenkých mečů a při vytahování chladné čepele nebezpečně skřípou. A pustíme se do boje. Sardo nemilosrdně zaůtočil a já jsem byla překvapená jeho stylem boje a zdá se, že i on sám je tím překvapen. Ale i tak jsme v boji pokračovali, předvedla jsem pár mistrovských výpadů ale u posledního jsem zaváhala. Čepel Sardova meče se zablýskla a já leknutím povolila stisk, jenž svíral můj meč. Sardova čepel se sřetla s tou mojí a nás zasypala sprška jisker. Otočím se...můj meč leží nedaleko ode mně. Sardo mě porazil. Nevěrívně pohlédnu na Sarda. To není možné, nikdo nemá takovou sílu, aby vyrazil zkušené šermířce meč z ruky. Přesto se usměji. ,,Koukám, že od toho zranění se tvoje bojové umění zlepšilo. Neměli náhodou nemrtví ve svých zbraních něco...čím tě nadopovali?" Dělám si samozřejmě legraci. To jsem celá já, pro vítězství udělám cokoliv a když mi nevyjde, jsem nepříjemná. Sardovi to však tolik nevadí. Posadíme se na palubu a dáme se do řeči. Povídáme si ovšem možném. O tom jak šermíři jsou podle nás lepší než paladini. Při tomto tématu se hodně nasmějeme, protože si uvědomíme, že Astra je paladin. Ale nic je neřeknem, i když umí číst myšlenky. Brzo se nad obzorem vyhoupnou sluneční paprsky a osvítí celou vodní plochu, asi jako v noci měsíc. Nádherné ráno. Otočím se na Sarda a řeknu: ,,Bodlo by víno.... |
| |
| Na Altovu poznmku o mém zdravotním stavu jen lehce pokrčím rameny a mírně se usměji. "Nebudu v pořádku do dračích jeskyní a mám z toho trochu obavy, místo, kde padla většina velkých draků v boji s titány, to není dobré místo pro kohokoliv, ale vím že Drago tam často chodíval. Myslím že ale jen ze sentimentu, protože tam není už nikdo živý. No ale nedělejme si starosti s tím teď, myslím že je důležité urovnat spory a to hned." S tím se otočím a odejdu do podpalubí. Chvíli váhám zda mám zaťukat a pak vstoupím, bez ťukání. Erin leží na posteli. Lehce k ní příjdu a sednu si vedle ní. Jen jí lehce položím ruku na rameno a ona na mě obrátí oči. Jen tak sedím a nic neříkám, nevím co bych měla říci. Udělat ale něco jiného bych si netroufla. Jakékoliv slovo by bylo jen planým a já neumím takto jednat, vše už bylo řečeno, teď je to jen na Erin. Lituji jen toho, že není jako já. Mě nikdo kromě Finweho nevychovával a i ten mě opustil po pár týdnech. Ten čas byl dobrý, Vareta žila v míre a pak teprve přišli všechny špatnosti.Pomalu si uvědomuji, že mluvím nahlas, sice potichu, ale je to jako šepot. |
| |
| Když Astra odchází, je mi jasné, že ještě není vpořádku. Není se také čemu divit. Ale jsem rád, že jde za Erin. Moc se modlím, aby se to dalo dohromady. Je to opravdu velice důležitá věc. Otočím se směrem k Minas Drago, trochu se zamyslím. Už brzy tam budeme. Mírně se pousměhu a potom se vrátím k Dee. Bude nejrozumnější si vyčistit hlavu a trochu se odreagovat, dokud na to je čas... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nyní jsou draci spojenci proti temnotě a nedovolí si nikomu ublížit. Nyní sedíš na pařezu a díváš se jak stromy pomalu pouští listy v začínajícím podzimu. Zde, kde není země vyprahlá pouští Veriku, je kraj v létě zelený a v zimě zasněžený. Z lesa pomalu vystoupí mlžný opar a zastaví se kousek od tvé nohy. Je to zvláštní, jako by na něco čekal. Pomalu se sformuje v postavu a ty se jej ulekneš, před tebou stojí bytost, jenž má šedobílá křídla podobná ptačím a shnědou pleť. "Jsem Ichirion, potomek Ulweho, pána země. Ví že jsi jeho oddaným služebníkem a jsi blízká jeho srdci, stajně jako tvé je blízké jeho darům a tvorům. Nyní je čas zlý a pán Ulwe si přeje tvoji pomoc. Do kraje modrých draků stoupil Dwor, temný elf, špión temnoty, který má za úkol sledovat družinu nesoucí jméno Bdící Plamen Varety. Musíš najít tu družinu a upozornit je na jeho oči. Budou za tři dny u Minas Drago. Cestou tě budou ochraňovat všechny zvířata lesa a můj pán ti dává jako společníka svého nejvěrnějšího služebníka, který tě záhy vyhledá. Jen na okamžik se zdá jako by se bitost poklonila a najednou se mlžný opar rozpline. Jsi ještě otřesena tímto setkání, když ucítíš vlahý dec na své ruce a následně drsný jazyk, podíváš se vedle sebe a uvidíš žluté oči protkané černými nitkami. Ohromný černý vlk jako noc stojí po tvém boku a spokojeně vrtí ocasem. Jeho morda je plná zubů ostrých jak břitvy. Zdá se ti že takový vlk snad nikdy nebyl v lesích. Jde z něj strach a je jisté že není jen tak obyčejný. Když se na tebe podívá, jako by říkal. "Na co ještě čekáš? Máme jít a cesta je dlohá, povedu tě svými pěšinkami, tak pojď." Mírně sklopí uši k hlavě a pozvedne ji k nebi, pak se ozve jeho táhlý hlas, po kterém ti přeběhne mráz po zádech. Jeho vytí je tak děsivé a zároveň je v něm něco příjemného, jakoby strach měl patřit pouze nepřátelům. Vlk se mirně skloní a natáhne se na předních nohách. Pak se na tebe vyčkávavě podívá. |
| |
| Sedíme s Dee na dece, dojídáme poslední kousky jídla a vychutnáváme krásné počasí a společnou chvíli. "Dee, myslím, že je na čase trochu ten den oživit a také je na to nejvyšší čas." Podívám se na ní a usměji se. "Dojdi si hned pro svoji zbroj, budu tě čekat na přídi u kormidla." S těmi slovy vztanu, vezmu svoji hůl a jdu směrem ke kormidlu. Cestou míjím Sarda a Eradii. "Tak, doufám, že jste si dobře potrénovali. Pokud budete mít ještě zájem a chuť, tak přijďte, ale pozor, bude to věru ohnivé trénování" Usměji se a nechám je o samotě, aby dokončili rozhovor, který jsem přerušil. Za chvíli už vidím přicházet Dee v dračí zbroji. "Tak, začneme trochu trénovat. Mnoho potvor, se kterými se můžem setkat používá magii ohně. Tvé brbění tě chrání před útokem mnoha zbraní, ale už ne tolik proti magii. Pamatuj, vždy používej rozum a nenech se ovládnout emocí. Některé kouzla je lepší zastavit, jiným se vyhnout a před některýma utéct." Podívám se na ní a usměji se. Vidím, že neví, co bude následovat. "Protivník ti nikdy nedá zprávu o tom, co bude dělat. Musíš se naučit své živly ovládat co nejlépe a nejrychleji. Jsou místa, kde magie ohně nepomůže. A potom se budeme všichni spoléhat na tebe." Poodstoupím, mávnu holí a ozvese:"Flammeus Vipera" S těmi slovy z hole vylítne malinký ohnivý dráček. Vypadá strašně roztomile. Zakejvá hlavičkou a otočí se na Dee. "Je hezký, že jo" Ale Dee, vycítila, že jsem ho nevykouzlil pro to, abych ji ukázal krásu ohně a vrhla po něm velikou kouli vody, která ho uhasila. "Dobré. Rychlý potřeh." Takže znovu: "Flammeus Vipera". Z hole opět vyletí dráček, který se ovšem hned vrhne na Dee. Dávám pozor, aby kolem ní spíš kroužil. Není nebezpečný, je lsaboučky. AleDee, brzy zjišťuje, že v moc veliké blízkosti je těžké použít kouzlo na něco tak mrštného. Nakonec mávnu rukou a pošlu maléhodráčka přímo do středu zbroje na hrudi. Dee udělá krok dozádu, aby se udržela a brnění je trochu teplé, ale nic jiného se neděje. "Proti každému protivníkovi platí něco jiného. Ale dobrá obratnost." Usměju se. Dál jsem pokračoval a vyvolal ještě pár dráčků. Dee nakonec přišla na mnoho způsobu, jak je porazit. I když pár hezkých zásahů dostala. "Dobré, moc dobré, ale abych tady jen neseděl a nehrál jsi, tak budem trénovat proti sobě. Neboj se, budu posílat velice slabá kouzla a mířit na místa, kde máš zbroj. Takto slabá kouzla jí nic neudělají a tobě taky ne, ale pamatuj, že kdyby to bylo opravdové kouzlo, každej zásah je nebezpečnej.Samozřejmě taky budeš útočit, ale ber na vědomí, že namám zbroj, takže prosím ohnivá kouzla vynech" Trochu se usměju "Jsi připravena? Po kladné odpovědi." Jsem začal posílat malé kouličky veiké, asi jako golfové míčky směrem na Dee. Ze začatku jí zaskočila jejich četnost a tak často dostávala nějaký ten zásah, ale bylo vidět, jak jí to čím dál více jde a začíná využívat magii, je, když je potřeba a ostatním se vyhýbá. "Moc dobře. Lepšíš se. Neplýtvat magií je důležité." Usměji se. "Nechci vyplítvat všechnu magickou sílu, takže další tréning bude tváří v tvář, ale prosím dávej pozor, přece jen jsem bez brnění." A usměju se. Dee vytasí svůj meč. "Tak jdeme na to." Netrénovali jsme takto dlouho, protože jsem využíval výhody delší zbraně a bylo vidět, že Dee se držela trochu stranou, kvůli tomu, že nemám zbroj, ale to já jsem musel taky. Silná rána ostřím této hole by zbroj poničila, ale doteky jí nic neudělali. Dee už byla unavená a tak jsme přestali a sedli si. "Bylo to dobré, ale potřebuješ se zlepšit. Nejsem na boj v tváří v tvář tak dobrý. Požádej Erin, Eradii, Astru nebo Sarda. S nimy si zacvičíš lépe. Já můžu u všech trénovat postřech a obratnost a jak se bránit kouzlům. Jsem z toho dost unaven. Ale chci ještě zůstat venku. Dnešní den je opravdu krásný. Ale dostal jsem hlad a žízen." |
| |
| Nakonec znovu ulehnu na postel. Někdo vejde a já jen zavřu oči. Astra chvíli mlčí a pk začne tiše promlouvat, nevím, necháou poiřádně její slova, ale to je asi ž normální. Tiše ležím a naslouchám jejím slovům. Znovu se mě chopí depresivní nálada, do očí se naženou slzy a hjá s ekousnu do retu. Sakra přestaňs e chovat jako malé děcko! Copak to chceš? Chceš aby si o tobě mysleli, že jse neschopná? co? Ne? Tak proč tohle děláš? Myslíš že tu vážně nejsi užitečná?... ..NE..vše mají...co jim chybí? Odejdu... ...Tak to ne..ještě budeš potřeba... ...Ano potřebují mě jen aby vyhráli, pak budu mít klid... Otočím se se smutným pohledem k Astře. Nevímc o ji mám říct, ale semráda, že je se mnou. |
| |
| Chvíli jen sedím, ruku položenou na Eriině rameni a pak se na ni podívám. "Je to jinak, než si myslíš že to je. Jsi ještě mladá na to, aby bylo pozdě na jakýkoliv vztah a já byla zamilovaná před Robinem do dvou mužů, z nichž oba nejenom že mě odmítli, ale dalo by se říci že předemnou i zdrhli. Prvním byl Finwe, který se rozhodl položit život proti Cortanovi a druhým byl Nauro, který mi ve svém pomatením změnil mysl, pak jakmile jsem jej uzdravila, tak mě hodil do hlavního města a zdrhl před titánama, se kterými jsem se jaá a zbytek ostrovní říše utkali s pomocí skalelfů, no a na konec jsem potkala Robina, který mě měl dotáhnout do školy a já jsem se jej snažila přesvědčit že patřím sem na Varetu. Škola ostrovní říše je dá se říct něco, jako vězení, které nesmíš opustit, jsi li nebezpečná pro společnost. Je třeba mít vyrovnanou mysl a naučit se co jde a pak tě nechají jít. Byla jsem tam dva roky, než mě povolala Aislinn, abych dovezla do obloženého Lukuru dopis pro Thalose, od jedné ženy z ostrovní říše. Bylo těžké se odtamtuď dostat, ale nakonec mě museli pustit, protože si nedovolili znepřátelit Aislinn. Když jsem odjela, půjčila jsem si loď od jedné kněžky Aislinn a vysoce postavené šlechtičny a tu mi zničili titáni. Podařilo se mi sice předat dopis, ale loď byla zničena a já letěla na bleskovém drakovi a neustále dostávala takové kopance, že jsem občas upadla i do bezvědomí. Pak jsem se v Doru potkala znovu s Robinem a tehdy jsme se do sebe zakoukali a už to skoro bylo, ale znovu a znovu nás od sebe odháněli povinnosti, až nakonec jsme stanuli vedle sebe v bitvě u Doru, když byl Dor napaden temnotou. V té bitvě jsem zemřela asi třikrát. Drželi jsme většinu síly skřetí armády, až nakonec jsme byli nuceni ustoupit a nechat vyplenit Dor. Utekla jsem ke skalelfům a snažila se je získat pro spojenectví, nakonec se mi povedlo získat Sana a on přemluvil krále. Tak se začalo formovat alianční vojsko, ke Karatským, Greenským, Dorským a hobity z Quetu, přybyli skalelfové a aliance utvořila radu. Později se přičiněním Ramireze přidali i lidi z Eaglova. Po zničení vsi vyvrhelů se tamní obyvatelé přidali na stranu Greenských a ti byli schopni udělat tři družiny jízdy a jednu pěchotu. Někdy v této době jsem potkala Šenka skuruta, který padl na pláži a s jeho pomocí osvobodila Quetské, které věznili surut-hai, kteří dobili trpasličí hlásku. Potom Šenk pomohl ještě několikrát, než se vydal do Veriku aby přetáhl barbary, podporující skřetí armády k alianci. To se mu po více než dvaceti letech povedlo před pár dny. Nyní víš tedy jak je to se mnou. Není to jen hrdinství a úcta, ale vše je doprovázeno bolestí, když jsem ztratila Finweho, byla jsem stejně zdrcená, jako když jsem poté byla opuštěna NAurem, hned po něm jsem padla sice taky do jednoho románku, ale jelikož je ten muž teď vládcem koruny, tak bych to moc nepřipomínala. Při pobytu v ostrovní říši jsem potkala Sašu, která tehdy byla Drakanem, měla rysy draků a stavbu těla lidí, něco jako když Drago vezme malou podobu. Po bitvě na lodi, jí Aine nabídla na sto let jiné tělo, protože její bylo uvězněno pod mořem. Když pak bojovala pod temnotou, našla ptačí lid, kterému připadala temnota jako špatná mlha a tak ji došlo že temnota není tak silná jak se zdálo. Přemluvila ptačí lid ke spolupráci a ti se po třech letech rozhodli že pomohou. Bohužel když to Saša šla sdělit, byla zajata Isabell a odvlečena a změněna v upírku. Tehdy jsem se vydala jí na pomoc, ale naštěstí jsem přišla do Nového Doru a potkala tam tebe. Bylo mi jasné že jsi poslední sestrou a tak jsem ti objasnila náš společný původ. Musela jsem odejít a ty jsi tehdy našla už změněnou Sašu.Já mezitím sformovala družinu v Karaku a vydala se pod temnotu. Přivolána tebou na pokraji sil jsem tě osvobodila od posledního úponu nemrtvých, abych tě mezi ně znovu a ve větší intenzitě zavedla. Vím že budeš stejně jako kdokoliv tvrdit něco jiného, ale v tvém případě jsem selhala, jaknikdy v ničem. Pro tvoji mladou a křehkou duši jsem udělala vše abych ji zlomila. Prvně jsem ti řekla že jsi ztratila rodiče, kteří nebyli více než pěstouni, poté jsem ti řekla že tvoje druhá sestra je někde v zemi, které jsi se k smrti bála, tím jsem tě vehnala do náruče temnoty, kde zemřeli všichni tví přátelé, kteří tě následovali a pak jsi málem umřela i ty. Když jsi tehdy opustila temnotu, měla jsem tě poslat k ptačímu lidu, ale to byla už čtvrtá chyba, vzala jsem tě znovu pod temnotu, protože jsem přišla o podporu Robina a snažila jsem se vyplnit díru v řadách, když ne někým stejně dobrým jako Robin, alespoň někým kdo je schopný boje a bude oporou, tehdy jsem si neuvědomila, že to bylo spíš jinak. Ty jsi myslela, že jsem tvou jedinou žijící sestrou a nechtěla jsi mě ztratit, proto jsi víceméně s námi šla, když jsi zažila nekromantovu věž a boje předtím i potom byla jsi tak otřesena, že jsi měla jediné dva body, mě a Alta, kterého jsi platonicky milovala a on o tobě nevěděl a bál se k tobě jít, kvůli tomu že jsem tvoje sestra a má mě v úctě. Tehdy jsem selhala po páté, když jsem si neuvědomila jak je pro tebe ten vztah důležitý, jaké světýlko to pro tebe je. Byla jsem si sice vědoma, že to je, ale protože jsem věděla, že se vzájemě nemilujete a máte se spíš hodně rádi, přešla jsem to a když přišla Dee, neuvědomila jsem si, že moje selhání bylo dovršeno. Nebyla jsem schopna ochránit ani jednu ze sester, třebaže jsem je obě našla a odhalila jim poselství hadího meče. ." Nadechnu se a vydechnu, jako kdybych celé vyprávění nedýchala. Po tváři mi putuje pomalu slza a já se ani nesnažím ji setřít. "Vy si myslíte, že jsem skvělá, ale není tomu tak, je to en zdání velikosti, ve skutečnosti jsem selhala mnohoikrát a mnoho ztratila. Narozdíl ale od tebe, jejíž ztráty jsem způsobila jen já. Tebe mají všichni rádi a Alt tě má rád hodě, ale není to láska, měla by jsi být ale vděčná za to, protože takových citů poznáš málo a mít někoho, na koho se můžeš obrátit je skvělé. Jednou si najdeš někoho, s kým se budete navzájem milovat, ale srdce je velké a přijme hodně lásky. Stejně jako já mom pořád v lásce Finweho, Naura a Ardona, přesto nejvíc miloji Robina, kterého jsem potkala prvně, když mi bylo třikrát tolik co tobě teď. Nejlepší co můžeš udělat je že do ran, které jsem ti způsobila nebudešpřisypávat sůl, ale vyléčíš je a první krok jsi již udělala, i když o něm nevíš, teď je čas si uvědomit že jsi velkým přínosem pronaši družinu. Samotná Aislinn tě požehnala svým výjmečným darem, kterého se mi dostalo za tak dlouho. Jsi oblíbenější než si myslíš a to co jsi předvedla na pláži bylo mistrné umění zvládnutí situace. Dokážeš být nad věcí a velmi pomoci, a jsi dokonce tak skromná, že si svoji hodnotu nepřipouštíš." Se slzami v očích jemně Erin políbím na čelo a vyjdu ven z kajuty. Utřu slzy a rozmrkám oči. Vyjdu na palubu a usednu na strážní stanoviště na přídi a díám se na vlny. Je zváštní jak vlny zdá se přinášejí odpalvení všeho. Sleduji vlny a moje oči se znovu lehce zalijí slzami. Snad nás tahle cesta uzdraví. |
| |
| Jen Astru tiše pozoruji. Má pravdu, neměla bych se ut jen tak shovávat. Posaídms e anproti ní a ona se chystá odejít. Vstanu a vyjdu za ní. Jen ve svých lehkých věceh, zbroj a prozatím i zbraně nehcávám v truhle, až s ebudeme blížit ke břehu, vemzu si ji projistotu na sebe. "počkej, ymslíš, že bych někde sehnala nový plášť? Tamten mi jaksi shořel." Pokusíms e o lehký úšklebek a ačkoliv to envypadá tka jak by asi mělo, je vidět, že jsme se trohcu vzchopila. Vyjdu za Astrou a nechám ji chvíli v klidu. Smaa zamířím k boku lodi, kde nikdo není. Nehácm si tvář ovívat mořským ledovým vzducehm a raději pozoruji vlnící se mořskou hladinu a také snad již přibližující se cíl naši cesty. |
| |
| Po boji s Altheriem sem mírně unavená, ovšem ne zcela. ak je vidět Alt mě dosti podceňuje, nu dobrá. Však on uvidí kdo se musí zdokonalovat. Zsměju se. Nejsem jízlivá ani zlá. Není první a ani poslední kdo mne tak podcenil. Pro všešchny jsem jen maličká princezna. Netuší nic o mne ani mé minulosti. Neví, že jsem byla vychovávána stejně jako mnozí chlapci. Ano, byla jsem princezna v šatečkách, ale výcvik v boji se mi nevyhl. Nic však neřeknu, pouze prohodím "Těším se na příště" odcházím do kajuty převlékám se do šatů a jdu do kuchyně udělat neco k jídlu. Udělám obložený stů pro všechny a Altovi donesu jídlo na palubu. |
| |
| jak jsem zahlédla Erin vycházet na palubu neubráním se úsměvu. "konečně" vydechnu. Rozloučím se s Altem, je unaven tak si prý nejspíš půjde lehnout. Já osobně tak moc unavená nejsem, ráda bych ještě trénovala a zárověň relaxovala. A už vím i, jak toho docílit. Pomalu dojdu k Erin Zdraím Tě, vypadáš už o dost lépe. Doufám že je ti líp. Mohla bych tě o něco pžádat? Jak jistě víš, stejně jako ty střílím z luku. V mém případě to však byl jen dětský koníček. Ráda bych se něco přiučila, nikdy nebudu tak dobrá jako ty. Ale učit se od mistra, by pro mne bylo ctí. Myslím, že ty jsi k tomu nejvhodnější. Opravdu obdivuji tvé umění střelby z luku. usměji se Samozřejmě pochopím, když odmítneš. Vím, že tvé rozpoložení není nelepší a situace mezi námi rovněž. Rozhodnutí je na tobě. Ne samozřejmě pochopím. kývnu hlavou a ještě jednou se usměji. Chvíli se na Erin dívám a pak se otočím a mám se k odchodu. Jdu se podívat na Kadehara. Zalezu k němu do stáe a kartáčuji mu hřbet a hřívu. Přinesla jsem mu čerstvou vodu a oves a začala mu uklízet stáj. |
| |
| Zesednu ze strážného stanoviště na přídi a přejdu na palubu. Zdá se že se nikdo moc ničemu nevěnuji a tak sejdu do podpalubí, vezmu svůj meč a meč Erin a vyjdu na palubu. Přistoupím k ní. "Myslím že je čas se trochu protáhnout." Podám Erin meč. Svůj mám opásaný u boku, jakmile si jej vezme přejdu do středu lodi a postavím se do bojového postoje druhou ruku přivázanou k hrudi a levačce meč. "Nebudem se snažit bojovat, jen si ukážeme pár úniků. Je důležité, abys uměla vboji získat prostor." Poodstoupím trochu ke kraji lodi a pokynu Erin k útoku. Jakmile se setkají čepele proklouznu pod nimi a stoupnu si Erin do zad, znovu ustoupím a pokynu jí k útoku. Jakmile zaútočí nechám meč tvrdě dopadnout na svůj a protočením jej stočím od těla a ustoupím v zad. "Tohle jsou základní úniky v boji jeden na jednoho. Pokud jsi ale ve formaci a je třeba aby jsi držela místo, musíš uvolnit soupeře mnohem obtížněji." Pokynu Erin a nechám ji zaútočit. Jakmile meč dopadne, nechám jej projít po skloněném meči vedle těla. Skloním čepel a zakryji možnost případného útoku ze spod. "Tak a teď si to zkusíš ty." Poté co Erin bezchybně udělá tři úniky, lehce se usměji. "Správně by na konci toho druhého měl být odraz protivníka štítem, ale bohužel nejde všechno." Mírně se usměji a pokrčím rameny nad zlomenou rukou. "Teď zkusíme boj a postup ve formaci." Stoupnu si vedle Erin a pokynu jí aby mě následovala, dělám krátké a pravidelné kroky. Při každém kroku vpřed seknu buď zvrchu dolů, nebo ze spodu nahoru. PAk se zastavím a začnu couvat, kroky jsou o poznání kratší a místo seků děláme dva kryty a po nich jeden obraný sek, nebo únik. Vypadáme jako synchronizované baletky. Když přestanem ťapkat, mírně se na Erin usměji. "Půjdem se najíst. Potom svoláme všechny a zavedem bojový výcvik, myslím že bude potřeba, bojujeme hrozně individuálně." Sejdeme do kuchyně a najíme se, Dee udělala docela dobré pohoštění. Tvářím se dost přemýšlivě. Pak přeci jenom řeknu co si myslím. "Dee, běž se ozbrojit a řekni to i těm na palubě, není třeba zbrojí." pak se obrátím k Erin "a ty skoč do skladu a vem odtamtuď dvě kluba provazů." Vyjdu na palubu, jakmile všichni přijdou, tak se dám do objasnění. "Chtěla bych, abychom se naučili bojovat v kolektivu, to co jsme předvedli na pláži byla rychlá improvizace a docela dobrá, ale mohlo to být lepší." Postavím se před ostatní a pomalu si je prohlížím. "Takže Alt do středu, vedle něj Sardo a Eradia, vedle Eradie Erin, vedle Sarda Dee. Vedle Dee budu já. Když něco přijde, jde vzad Dee, Alt a Erin, kouzlí a čarujou. Je li třeba kruh. stoupnu si já vedle Erin a erin vedle mě tak, že prostě přejdem za řadu a ostatní se postaví do kruhu. Bude li boj tělo na tělo, jdou Alt a Dee do kruhu a každý z nás kryje směr před sebou. Ten, který je vám po pravici kryje vás, stejně tak, jako kryjete vy jej. Budeli boj v kruhu moc tvrdý, postaví se Alt a Dee na svá místa vně kruhu, nebudeli třeba likvidovat nikoho na dálku, pak se postaví ven jen Dee a Alt zůstává v kruhu. Pokud bude třeba postupovat někde kde je málo místa, jde v čele Sardo a já, pak Erin a Eradia, na konci Alt a Dee, je li třeba krýt zad, jde vzadu Erin a Eradia. " Při výkladu neustále nechám ostatní nacvičovat dané formace. |
| |
| Došla jsem do lodní kuchyně pro trochu vína. Mezitím venku na palubě slunce vylezlo horizontálně na oblohu. Ranní větřík byl osvěžující a já jsem šla zpět k Sardovi. Podala jsem mu trochu vína a sama si tohoto ,,zdravého nápoje" lokla. Na pálivém slunci dokáže ale alkohol své a tak jsem s pitím radši přestala. Odhodila jsem láhev a prohrábla si své uhlově černé vlasy. Asi hodinu jsem stále neměla co dělat, maximálně bojovat se Sardem. Dali jsme si ještě jeden souboj, při kterém jsem vyhrála pro změnu já. ,,V noci neporazitelný, ve dne zranitelný. Tohle není normální...tohle není obyčejný elf. Až konečně, těeně před polednem jsem se zvedla a procházela se po palubě. Sledovala jsem třpytivé moře a vzhledem k velikému vedru jsem zatoužila si do té osvěžující vody skočit. A proč ne? Touha mě ovládla a tak jsem si odpáskovala brnění ,že my nakonec zůstalo jen lehké oblečení. Přehoupla jsem se přes příď a taky pěkně v ústranní. Jen aby někdo nezačal křičet: ,,Muž přes palubu!" A pardon: Žena přes palubu! Hlasitě jsem šplouchla do osvěžující vody. Byla tak studená, že jsem se po dlouhé době, strávené v temnotě a utrpení z mého proletí, cítila opět dobře. My elfové umíme velice rychle plavat a tak jsem se držela plovoucí lodě. Po několika chvílích jsem se nadechla a tenhle postup jsem opakovala asi třikrát. Už jsem se chtěla vyšplhat zpět na palubu...ale najednou jsem ucítila přítomnost světla. Otočila jsem se a viděla malé, nepatrné světílko. Byla to jako malá kulička, sotva velikosti prachu. Ale mohutně zářila safírovým světlem. Potopila jsem se a chmátla po té kuličce. Najednou kulička explodovala. Vytvářela kolem mě bubliny a spirály, které mě začaly obmotávat. Světlo byla tak silné, že mě úplně oslepilo a já vnímala jen tlumenou tichost moře. Spirály mě stahovali dolů pod hladinu. Najednou sevření povolilo. Rozhlédla jsem se. Safírové světlo nikde...vyplavala jsem na hladinu a nabrala dech. Moře mi už dnes stačilo! Vylezu zpět na palubu...nebylo to obtížné. Počkám opět v ustránní a čekám, až mě slunce osuší. Poté se své brnění opět připáskuji a chystám se odejít do své kajuty, abych si odpočinula. Cestou potkám Sarda. Otočí se na mě a vykulí oči. ,,Eradio, co se ti stalo?" zeptá se mě, dalo by se říct s užaslým výrazem. ,,Co by se mi mělo stát?" ptám se i já zmateně a prohlížím se. Žádné zranění...nic. ,,Tvoje...tvoje vlasy..." zašeptá Sardo. Chmátnu po vlasech. Mají v sobě zbytky mořské soli, ale ty rychle seklepu. ,,Ne, oni naprosto změnili barvu." oznámí Sardo a stále se na mě dívá. Srdce mi hlasitě zatluče. Beze slova odejdu do své kajuty a vyndám malé zrcátko. Rychle na něj pohlédnu....Srdce mi žasnutím opět zatluče a já leknutím nadskočím. Moje vlasy mají opět sluneční barvu, temně uhlíková zmizela. Najednou pocítím i jinou změnu, stejnou jako při skoku do moře. Podívám se na své tetování...je pryč. Rychle vyndám meč a říznu si. Krev není temno - červená...ma obyčejnou, elfskou barvu. Posadím se na postel a prudce dýchám. Mé prokletí...je zrušeno. Už nejsem poloviční Temná Elfka. Jsem opět normální Lesní Elfka...tak jak jsem se narodila. Usměji se. Tohle znamená...že zlo na mě může čekat. A tentokrát mě nemůže ovládnout. Nekromante! Připrav se na válku...tu největší apokaliptickou válku, kterou jsi kdy zažil! |
| |
 | soukromá zpráva od Linthir pro Všimnu si mlhy, ale než se stačím tázat sama sebe, kde se tady a teď tak najednou vzala, zhmotní se v postavu, jež ke mně promlouvá. Překvapením nejsem schopna slova. Jen nehnutě sedím a naslouchám, něvěřím a trochu pochybuji, zda se mi jen něco nezdá...Sám Ulwe si žádá mou pomoc? Pomoc obyčejného hraničáře, který víc rozumí lesu a zvvířatům v něm než ostatním lidským tvorům?...mlha zmizí stejně tak jako se objevila...Tak přeci jen šálení smyslů?...než stačím sama sebe přesvědčit o tom, že se mi jen něco zdá i za bílého dne, ucítím na ruce teplý, vlhký dotyk. Rychle se otočím. Pohled na bílé tesáky mohutného vlka mně trochu vyděsí. Nějak ale cítím, že tohle stvoření mi nehodlá ublížit...Tak tohe je ten průvodce a pomocník...Chvíli si ho prohlížím. Zdá se trochu netrpělivý mou nerozhodností, jakoby mne pobízel k činu. Zvednu se a v tu chvíli již vím, co musím udělat, vím, co se ode mne žádá..."Tak mě veď příteli. Zdá se, že máme něco neodkladného na práci..." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jeho žluté oči tě pozorují a dávají znát vysokou inteligenci zvířete. |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Mám to považovat za dar,nebo za prokletí?...Jeskyně na dosah ruky a přesto by mohla být nebezpečná, je zjevné že je to poutnické nocležiště. Koně odvedu do hustšího porostu,nejlépe mezi stromy kde jej uváži, než cokoliv udělám musím se ujistit že to neohrozí mou misi.Pomalu se vracím k vchodu jeskyně,ne nevstupuji dovnitř,nýbrž se přitisknu ke štěně vedle něj a napnu svůj sluch. Doufám že zde již nikdo není,potřebuji si odpočinout…Ale co kašlu na to, budu li na slunci jen o sekundu déle tak bych se s toho mohl zbláznit. Pomalu sjedu ke své botě a vytáhnu dýku,kterou pohybem zápěstí převrátím do backendového úchopu a skryji ji za předloktí.Pomalu vstupuji dovnitř a prohledávám nejbližších pár metrů jeskyně.Ujistím se že mi zde nehrozí žádné nebezpečí čí nepříjemné překvapení,pokud to tak je najdu si klidné místo někde ve stínu abych nebyl při pohledu do jeskyně viditelný,ale předtím dovedu dovnitř koně a shrábnu všechen lembas do své torny. Nechutné,převoněné jídlo…Ale když jde o přežití nesmím na to hledět. |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Sednnu si do měkkého mechu a pohodlně se opřu o strom, abych dala odpočinou tunavenému tělu. Vlk zmizí a za chvíli mě příjemně překvapí svým úlovkem...Spíš bych se měla starat já o tebe a ne naopak...pomyslím si. Vstanu, abych se poohlédla po troše dřeva na oheň, na kterém bych si mohla připravit králíka. Za chvíli už sedím u malého ohýnku a otáčím staženým a vyvrhnutým králíkem. Lesem se line příjemná vůně pečeného masa. Když je hotovo vezmu si pro sebe jen stehno a zytek položím před svého společníka. S chutí se pak pustím do jídla. po dlouhém dni oparvdu vyhládne. Hřeji si ruce a koukám do palmenů na malé raráška, kteří tam poskakují a hrají divadlo pro ukráceení dlouhé chvíle. Po očku sleduji svého společníka, jehož oči mají stejnou barvu jako řežavé uhlíky. "máš nějaké jméno můj milí příteli? Jakpak bych ti měla říkat?"...zeptám se a vzápětí sama sobě usměji. Vím, že mi nerozumí lidské řeči a já umění mluvení se zvířaty ještě neovládám, přesto s ním mluvím dál, tak jao yb mi snad mohl rozumnět..."Tak půjdem spát, hádám že nás zítra čeká dlouhý den." Pohodlně se natáhnu u ohně a přikryji se svým pláštěm... |
| |
| Překvapeně se otočím, když ek mě přistoupí Dee a začne mne prosit o lekce ve střelbě. "můžu tě zkusit něco naučit, ale smaa toho tolik neumím." Překvapeně na ni kývnu a ona poté odejde. Vystřídá ji Astra a tka vstanu a pochvu s mečem připevním k pasu. Vše dělám co po mě chce a tka s enám to začne i dařit. Poté mne pošle pro ostatní. Nedělá mi rpoblém je sehnat a poté ani dané formace dodržet. Usměji se na svous estru. Boj mi hodně zlepšil náladu. Nakonec výcvik ukončí, což mi je docela líto. Stejně jako ona se vydám k jídlu. Musím uznat, že Dee je dobrá kuchařka. Posaídm se kousek od ostatních a v klidu se najím. Počkám až dojí i sestra. ¨"astro, ty klubka provazu, mohu si je pujčit? Mohli by posloužit jako terč pro trénink střelby." Otáži se když k ní dojdu. Jakmile mi odpoví, pokud souhlasí, doběhnu k sobě do truhli pro svůj luk a přez rameno si upenvím toulec se šípi. Vyjdu ven a obě klubka připravím na palubě k rténinku. |
| |
| Po tréningu s Dee jsem zůstal ještě chvíli sedět na místě a nechával jsem se osvěžit mořským větrem a stále krásným počasím. Dee odešla směrem ke kajutám. Po chvíli se vrace a nesla mi nějaké jídlo a pití. "Děkuji Dee.Tohle je úplná záchrana." A stěmi slovy se napiju a něco málo pojím. Dee se posadila vedle mě a chvíli jsem společně vychutnávali trochu klidu. "Jsem trochu unaven. Asi jsi půjdu lehnout." povídám Dee. Dee se se mnou rozloučí a někam a odchází pryč. Já vztanu a pohlednu opět k Minas Drago. Už to nebude dlouho trvat a vztoupíme do jeskyní. Sám pro sebe se pousměju. Ze snění mě probere až Astra, která všechny svolala na jídlo. No, byl jsem už docela najede, ale vždy jsem rád, když jsme někde všichni, takže jsem šel. Byli tam všichni. Občas jsem se díval na Erin, vypadala lépe. Doufám, že vše se dá dohromady. S těmi myšlenkami jsem získal trochu smutný výraz. Astra všem řekla, že jsi musíme dát tréning kolektivního boje a to je pravda. To potřebujeme jako sůj. Vyjdeme tedy na palubu a posloucháme příkazů Astry. Trénujeme poměrně dlouho mnoho různých sestav a znovu je opakujeme, abychom si to natrénovali. Po chvíli nám to šlo už dost dobře a každý věděl, kde je jeho místo. Astra nás pořád kontrolovala, poopravovala a volala na nás jednotlivé formace. Myslím, že jsme to zvládli dobře. Po tréningu jsem všem řekl: "Jsem unaven, půjdu si odpočinout a nabrat zpět svoji sílu. Kdyby bylo cokoli potřeba, tak mě vzbuďte. Přeji krásný příjemný večer." S těmi slovy jsem se mírně poklonil a odešel do kajuty. Má tvář byla jasná a spokojená a opravdu tomu tak byla. Byl jsem rád, žře jsme byli všichni spolu a Erin vypadala, že má lepší náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ráno znovu vstanete a pokračujete modrými lesy, které jsou zbarveny v barvách pozimu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jako by kromě těch draků, které jsi zřejmě ošálil bylo i něco jiného. Pomalu podezříváš že draci dobře věděli kdo jsi a proč sleduješ družinu, ale přesto tě nechali projít. Pocit nebezpečenství ještě zesílí, když vjedeš do lesa. Zdá se ti, jako by tento les bylo to pravé místo pro bedlivé hraničáře a přitom žádneho nevidíš. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vlk se protáhne a znovu se zdá být netrpělivý, když jej sleduješ, pomalu zjišťuješ že se zřejmě orientuje tvým dechem, když zkusíš dýchat rychleji, zvolní tempo, ale protože se zdá že tě prokoukl tak začal udržovat včerejší tempo. Před obědem se vrhl z cestičky, kterou jste zrovna šli a zmizel v lese. Ani dlouho netrvalo a uslyšela jsi podivný skřek. Když jsi doběhla na místo, kde stál vlk, uvědomila sis co to bylo. Menší skřet se zdá roplížil do těchto lesů a vlk mu roztrhl krk. Je to zvláštní se dívat na skřeta a uvědomovat si tu sílu. Jenomže kde je jeden, tam jich je zřejmě víc. Dříve než se ale vypravíš je hledat, vlk znovu zamíří vaším směrem a ty jej následuješ, zdá se že tě vede on a né ty jeho. V odpoledním slunci vlk zastavil a pomalu se procházel u tebe. Díváš se mu do očí a jako by jsi cítila dotek jeho myšlenek. "Dnes večer budem z lesa a to není dobré. Nepřítel je zde a nikdo o něm nevěděl. Musíme získat čas, ale nesmíme riskovat. Teď i odpočneme a vyrazíme pomalu v noci, skřeti v noci nevidí dobře a já o nich budu vědět dříve než oni o nás." Po této řeči není pochyb, že je tento vlk ze smečky Ulweho. Jsou to prý inteligentní vlci, se schopností mluvit s lidmi. Pozoruješ jej a zdá se že se tím baví. "Cos čekala, že ti Ulwe pošle vlka, coby tě rozpáral? Sice se to nezdá, ale zuří zde válka a bohové vědí že je čas zasahování do běhu světa, nebo bude zničen. Ti jenž padnou ve válce jsou proměněni na nemrtvé, síla temnoty posiluje a třebaže se na Varetě již dlouho nešíří je pravda že zakrývá takřka polovinu světa a bude zřejmě i hůř." Vlk se stočí do klubíčka a zdá se že tě spokojeně pozoruje. |
| |
| Stojím v pokoji a vnímam jak mnou prochází síla. Povede se mi vztáhnout jednu ruku, ale druhá je pevně uvězněná v bandáži. Pomalu si uvědomuji že takto a Irsou těžko promluvím a tak se pokusím o to, co jsem měla udělat už dávno. "Aislinn, paní hvězd a moci, prosím tě, přijď ke své služebnici a pomož jí v její nouzi." Chvíli se nic neděje a pak cítím přítomnost jednorožce, stejně, jako by stál vedle mě. "Má paní, síla tvá ať protéká opět mými žilami, abych mohla šířit tvé světlo v temnotách." Pak pozvednu zničený štít a zmizí z mé ruky. Oslabena a vyčerpana lehnu na postel a neschopna si vybavi kdo hlídá loď propadnu se do spánku, kde cítím ale již pevnou oporu a mohu spát bez strachu, má paní je opět se mnou a plní mé tělo silou. Je ještě tma, když se vzbudím, na palubě je Eradia a Erin, obě se zdají být si tak podobné a já cítím jak je to najednou nevhodné. "Aine z tebe smyla tvoji část jenž byla temnou elfkou, ale nevím jestli je to to, co jsi měla popírat, vždy jsi jen tím čím jseš, ale dobrá." stojím vedle Eradie a dívám se na kopce ve tmě. "Cítím, jako by se na nás něco hrnulo a přitom vím, že jsem mezi přáteli a na území, která kontrolujeme, pořád ale cítím, jako by to nebylo všechno." Podívám se na Erin a najednou si uvědomím co mě tak vyděsilo. Čtyři dny viditelný Minas Drago právě zhasnul, poprvé od dob, kdy byl postaven. Dívám se tím směrem a přestože vidím věž, nedokáži poznat světlo na ní. "Tak tohle je první špatné znamení." Pohlédnu k obloze a zdá se že modří draci létají stále stejně beztarostně. "Ještě dva dny a jsme u města Skalelfů, dnes večer doplujem k Minas Drago a bojím se že noc není tím pravým časem tam vstoupit, ale nemáme čas." Opřu se o zábradlí a vidéte jak obě ruce jsou zdravé a pevné. Poslední hvězda pohasne a v tom dopadne na palubu s třeskotem štít. Stojím a když se proberu z úleku zvednu jej. Je opět jako nový. O tomhle si budu muset ještě s Irsou promluvit. |
| |
| Druhý den se probudím se svěžím pocitem a dobrou náladou. Obléknu se do vých obvyklích šatů a mé první kroky vedou do kuchyně. Připravím nějaké jídlo pro sebe a pro Dee. Vratím se do kajuty a Nechám tam připravené jídlo pro Dee. Sám si vezmu svoji hůl a vyjdu na palubu. a mířím k přídi ke kormidlu, abych vystřídal toho, kdo tam bude. Ještě než tam dojdu ovšem uvidím něco hrozného. Zůstanu chvilinku jako zmražený a dívám se na Minas Drago, jejíž světlo úplně zmizelo... |
| |
| Historie Minas Drago: Když draci a první uzavřeli spojenectví a zničili město Varety, mocného klanu titánů. Byly postaveny majáky. V té době, kdy první vládli mořím by se dalo říci že je použili k navigaci, ale ve skutečnosi je nepotřebovali. Majáky označili místa, která byla důležitá. Minas Drago nad Velkými jeskyněmi a Minas Ithil nad městem dnešních skalelfů, kde v jeskyních sídlili mořští draci. Další vystavěli na mnoha ostrovech a pevninách, aby připoměli důležitá místa, na Larisujich bylo více než deset. Minas Drago, díky tomu že stála nad dračími jeskyněmi byla jedna z nejvyšších. |
| |
| Jak říkal můj velitel, který mě naučil šermířskému umění: ,,Další den, další mrtvola." Ale dnes, nebo zatím v této době to naštěstí nemusí platit. Ale vždy, když si vzpomenu na jeho černý humor, musím se usmát. Stejně jako další den začal pro mě. Tentokrát jsem vstávala s radostí. Moje nová podoba mi dávala energii a potěšila mě slova Astry, když mi řekla, že temnoelfskou krev jsem neměla zatajovat, že i tak jsem byla dobrá. Ale bylo to o fous. Kdyby nekromant přišel na to, že jeho příslušníci to ze mě málem udělali, tak by mě ovládli. Obléknu si brnění, ženské šaty ani náhodou! Moje staré zvyky mi zůstali. Zajdu do kuchyně a rozhlédnu se po nečem k snědku. Beru sýr a podělím se i s krysou, lehce nazelenalé barvy. ,,Jo holka, když máš hold mořskou nemoc, nemáš lézt na loď." Poté vyjdu na palubu a podívám se na moře. Ale tentokrát můj zrak nespočine dlouho na azurově modré pláni, ale na majácích Minas Drago, které jsou opřené tolika legendami o jejich záři. Ale teď se vznáší ve tmě. Je to smutný pohled. Ale draci nad námi vypadají klidně. |
| |
| VStanu od zábradlí, to co znepokojila mou sestru mi na klidu také nepřidá..zamračena a zamyšlena zmizím ve svém pokoji, přicházím se svým novým lukem a toulcem. Klubka provazu nyní využiji jako terče. Jendo z nich položím na zem a stoupnu si několik sáhů od něj. Nanu tětivu a zaměřím svlj pohled pouze na to..pusítm tětivu a samozřejmě trefím. Udělám několik kroků dozadu a znovus e trefím..takto to pokračuje, dokud mi nedojdou šípy...poté je všechny seberu a stoupnu si znovu trohcu dál od klubka. Zhluboka se několikrát nadehcnu a vydechnu. Vyčkám, až okolí bude prázdné a opatrně nahmátnu okraj šípu...prudce ho vytáhnu a bez míření vystřelím, snažím se rychle a těsně za sebout ahat další šíp a zkouším rychlostřelbu,a však po durhém šípu to dopadá špatně. První šíp dokonce trefil cíl, ale další dva zkončili v podlaze...přestanu střílet a znovu šípi seberu...(používám pouze obyčejn=) svěho okolí si raději mco nevšímám..zamyšleně se rozhldnu..hleádm místo, kam lze klubko zavěsit |
| |
| Rozhlédnu se po oklía vidím pár modrých draků. Určitě si toho také všimli a vypadají klidně. To mě uklidní. Potom se zeptám Astry, zatím není třeba si tím tížit mysl. Projdu celou loď. Zjsiím, že na palubě nikdo není. Je mi to trochu divné. Vždy jsme měli nějakou hlídku, ale tahle loď moná žádnou nepotřebuje, pokud jsme v bezpečné oblasti nebo si někdo zašel jen pro něco k jídlu. Je dobré, že se tuhle noc všichni dobře vyspí. Přejdu na úplně přední část lodi, posadím se na zem do tureckého sedu a využiju klidu, který na palubě je pro poslední meditaci a urovnání myšlenk. Je důležité, abych obnovi svoji sílu. Ať už mě tam čekalo cokoli, je dobré tam jít absolutně připraven. Jeskyně mě pořád přitahovali. Už dlouho jsem nemeditoval. Je zvláštní, že se mi síla obnovovala i bez toho, ale byla chyba si neurovnávat myšlenky. Cítím, jak mi tělem protéká energie a veškerá má mysl se soustředí na střed celého těla, jeho těžiště, jeho centrum. Cítím, jak magická energie posiluje mé tělo a mám mysl je uvolněná, až dosahuje vyrovnanosti. Už dlouho jsem to neprovozoval. Cítil jsem, že mysl je nyní mnohem jasnější a čistější. Má energie byla obnovena, ale já jsem ještě nechtěl skončit. Cítil jsem, že v téhle fázi je přísup k mé mysli mnohem jasnější a já vnímám vazbi, které jsem nevnímal. Najedenou jsem se ocitl ve středu své mysli. Velice špatně se to vysvětluje. Jako byste byly v místnosti, ze které vede spousty oken na všechny možné strany a každé okno nahlíží někam. Některá byla nová a některá stará, některá rozbitá a některá zavřená. Bylo tam jedno, které bylo velice zvláštní. Bylo taky zavřené a velmi mě to k němu táhle. Bylo jiné od všech ostatních. Mé srdce ho toužila otevřít. Sám sebe se ptám,"co to je?" a jako by mi v hlavě zněla odpověď "Některá místa nám ukazují co bylo, některá co je a některá, co bude." Už jsem chápal. Toto okno ukazuje budoucnost. Cítil jsem, jak ho chci otevřít a cítil jsem, že na to mám, ale cítil jsem také varování a pak jsem si uvědomil podtsatu všeho. "Přítomností žijeme a v budoucnost doufáme, ale pokud se chceme ponaučit, není lepším učitelem, než je minulost." Přejdu k jednomu velice starodávnému oknu a otevřu ho. Njaednou mi hlavou projede spousty vzpomínek, něco podobného, co se mi stalo, když jsem se setkal s hvězdnými draky. Viděl jsem pohrmohu, která napadla Dor, Můj starý domov. Cítil jsem, že se mě snaží jako vždy polapit hněv, ale tentokrát nemá šanci. Prožíval jsem vš znovu, vzpomínky se mi hoili hlavou a já viděl věci, které jsem dlouho přehlížel. Viděl jsem opět své rodiče a taky celý útok. Uvědomuji si, že skřrti nebyli jediní. Bylo tam i pár zlobrů a nějaké další zrůdné druhy a všechny pohánělo veliké zlo. Viděl jsem cestu, po které jsem šel, znovu jsem viděl lidi, kteří mi pomáhali. Viděl jsem, ty oči a ta tvář......to je přece Dee. To ona mi tenkrát zachránila život. Mé vzpomínky pkrčují dál. Mé první setkání s Dragem. Poslouchám, jak ke mě mluví a v tu chvíli si uvědomuji, že on to věděl. Věděl, že přijdu a není se čemu divit. Všechny vzpomínky na Draga mi odhalují, že někteří opravdu ani netuší, kdo je. Chválí jeho moc, mají ho v úctě, ale samotné jádro jim uniká. Hlavou mi probleskávají sny, které jsem měl po své první i druhé smrti. Spousta slov, které jsem považoval za důležité byli najednou jasná a nedůležitá a slova, který jsem myslel, že jsem chápal a připadlai mi zbytečná nyní dostávali pravý tvar. Cítil jsem, že se vracím zpět a začal jsem pciťovat, že dračí jeskyně jsou už velice blízko. Cítil jse je. A také jsem cítil, že toto nebude zkouška naší skupiny, ale má zkouška. Je toho mnoho, co mi teď probleskovalo hlavou, ale mysl mi to netížilo. Celou svoji mysl jsem opět soustředil do centra svého těla a když jsem cítil absolutní klid, otevřel jsem oči. |
| |
| Stojím na palubě a prochází se mezi ostatními. Po chvíli sejdu do podpalubí a vezmu zbroj. Obleču ji na sebe a nasadím si přilbu. Vezmu meč a štít a vyjdu na palubu. "Myslím že je na čase se trochu vzdělat." S tím se usměji na Eradii a Sarda. "Běžte si pro zbroje a zbraně." Jakmile se vrátí, dám se s nimi do drilu, Sardo je vážně výjmečně zdatný, ale jako by proti mě stále něco ztácel. Eradia oproti tomu bojuje pevně a jistě. Když kolem poledního skončíme, sotva se hýbu. Jsem unavená a tak si lehnu na palubě a opřu se o stěnu můstku. "Docela dobrý, potřebovali jsme trochu tréningu. Myslím že už vím co se dá čekat. Nepřítel je zřejmě u majáků, takže půjdeme všichni, kdyby se nám pokusili ukrást loď, daleko by díky drakům nedopluli a myslím, že Dee by měla vzít koně na pevninu, bude rád když se proběhne a kdyby bylo potřeba, může na něm dojet za chvilku do Našeho města." Poté se vysvléknu ze zbroje a dám Dee pokyn ať zastaví. Pak se obrátím na muže a lehce se usměji. "Pánové, dovolíte aby se dámy vykoupaly?" Jakmile zmizí tak si jdem zaplavat. |
| |
| Když otevřu oči, zslechnu zvuky boje, otočím se a jdu směrem na záď, kde právě Astra, Eradia a Sardo končí tréning. Vypadají unaveně. Astra jim dala zabrat, ale oni jí také. Zahlédnu také Dee a Erin, ale to už má Astra něco na srdci. Vyslechnu si Astřino vysvětlení a hlavou mi prolítne, že se to daleko čekat. Myslel jsem, že tam ovšem s touto lodí budeme dříve. Potom nás Astra pošle pryč, aby se mohli s ostatními vykoupat. Otočím se na Sarda. "Pojď Sardo, necháme tyto krásné dívky v jejich společné samotě a dáme si něco k jídlu. Po tom boji máš určitě hlad. Možná i sklenička neuškodí." Usměju se a se Srdem odcházíme do kuchyně. |
| |
| Po koupeli je již mírně po poledi a tak se jdem do kuchyně. Zásoby se v tomto složení takřka nekrátí, ale i tak je důležité brát to co se rychle zkazí. Když koušu jabko ke kusu masa s chlebem, dívám se na ostatní. Pomalu si začínám na tuto sestavu zvykat. "Vemte už teď zbraně a zbroje nahoru, kdo je tam ještě nemá. Možná budou potřeba dřív, pokud se nepřátelům povedlo něco, jako pruchod až k Minas Drago, nebude to žádná sranda, za chvíli budeme na něco jako dostřel z Mnas Drago a tak bych byla ráda, kdyby nikoho nic co od tamtuď příjde nezabilo. Alte, ty si zbroj neber, jen hůl." |
| |
| Vklidu si sedneme v kuchini se Sardem. Vezmeme si něco k jídlu. Koukám na jablka, které mi chutnaly, ale chtěl jsem vyzkoušet také jiné ovoce. Nakonec jsem zvolil hrušku s kouskem chleba a masa. "Myslím, že by nás sklenička dobrého vína nezabila." Trochu se na sarda usměju a do dvou pohárů najelu z jedné láhve vína. Tu potom zavřu, aby to byla opravdu pouze jedna sklenička. "Tvé schopnosti se zlepšují. Moc dobré. Brzy budou velice potřeba." Opět se trochu usměju. V tu chvíli už slyším nějaké kroky. "Předpokládám, že dámy právě skončili se svoji koupelí." A chvilinku na to všichni dorazí do kuchyně. Astra nám podá výpověď o situaci a má ještě pár poznámek. Trochu mě zarazilo, čím vším by po nás mohli z věže útočit, ale mnohem nepříjemnější myšlenka pro mě byla, že ty stvůry jsou tak blízko posvátných jeskyní. "Neboj se Astro, vím, že by to nebylo moudré." Trochu se pousměji. |
| |
| Zůstanu na palubě i kdžy všichni odejdou..jsem kupodivu plna síly a lukostřelba mě uklidňuji. Několikrát ještě zkusím rychlostřelba, ale mé neúspěchy mě dohánějí skoro k šílenství. Nakonec ot vzdám a vzdálím se do své kajuty...trvá vcelku dlouho než vyjdu zase ven..tentokrát ve své zbroji i s helmou, u pasu mám přiepvněn svůj meč od Aisilin. Přes rameno mám toulec plný šípů, otevřený..jsou tam znovu pečlivě vyrovnané i obyčejné šípy. Luk mám připravený v ruce. Zastavím se u zábradlí a hledím k přibližující se pevnině..upřímně doufám, že budu moci své umění nějak využít. |
| |
| Už se začíná pomalu smrákat, když se přiblížíte k velkým jeskyním, teprve teď si všimnete schodů vsekaných do kamene. Jsou poměrně vysoké, něco kolem půl metru, za to mají ale široký a dlouhý schod, jsu to spíš takové podesty. Když sledujete směr schodů, vidíte jak jedny zahýbají vlevo a druhé vpravo. Ty vpravo jsou delší a stoupají až na vrchol hory. Ty vlevo jsou kratší a míří do ústí jeskyně, která je sice směřovaná k jihu, ale i přesto vidíte kousek jejího obrovského ústí a velký klenutý oblouk nad vchodem. Před jeskyní je zřejmě velká rovná plocha. Maják, i když se zešeřilo je stále temný a bez světla. Doposuď jste si nevšimli žádného pohybu. Nikdo po vás nestřílel a nikdo na vás neútočil, což může být dobře a nemusí. Loď pomalu mění kurz a míří ke kameným molům vedle schodiště. Zdá se že je zde vše k tomu aby se zde dalo lehce přistát. Několik vlnolamů zajišťuje klidnější hladinu přísaviště a stále je znatelné že podél cesty od přístaviště ke schodům bývalo zábradlí, to je teď ale již značně zničené. |
| |
| Po tom odejdu s kuchyně do své kajuty. Chci se převléci do něčeho bojovnějšího, než je mé současné oblečení spíše pohodlného a lehkého typu. Mám tu nějaké pevnější věci, není to nic moc, ale lepší než nic. Vezmu svoji hůl a chystám se na palubu, když do kajuty vejde Dee. "Má drahá, dobře se připrav." Otočím se, podívám se na ní a ona na mě. Mé oči jsou jasné, jako má tvář a pohled přímí. Přijdu k ní a obejmu ji. "Dee, nyní pro mě nastává velice důležitá skutečnost. Ať se stane cokoli, pamatuj, že mé srdce patří tobě. Naše cesta má společný průběh, ale nesplývá. Opatruj se má Lásko." S těmi slovi jí hluboce políbím a odejdu nahoru na palubu, kde se nakonec sejdeme všichni připraveni a čekajíc na to, co se bude dít. |
| |
| Všichni už jsou na palubě a z dálky vyhlížejí nepřítele. Už jsme jen pár minut od břehu a je celkem dobře vidět na celé okolí. Není tam ovšem vidět ani živáčka. Porozhlédnu se po celém okolí a pak se otočím k ostatním. "Ať nás tam čeká cokoli, jsou tu dvě věci, které mám na srdci. Zaprvé vás chci požádat, ab jste k tomuto posvátnému místu chovali velikou úctu a za druhé, je tu něco, co jsem vám zatím neřekl." Podívám se směrem k Erin "Nyní Erin přichází tvá chvíle, neboť na tobě bude záviset mnohé." Chvilinku se odmlčím "Nebýt vás, mnohé by bylo úplně jinak. Jste má rodina, ale do samotných jeskyní se mnou jít nemůžete. Moc bych vám přál uvidět tu krásu, ale touto cestou se musím vydat sám. Teda skoro sám." Otočím se na Astru. "Astro, za tvůj hrdinský čin a záchranu mé existence ti je dovoleno vztoupit se mnou, pokud tak budeš chtít učinit. Já osobně bych byl poctěn, kdyby jsi mě doprovodila, ale rozhodnutí je na tobě." Loď právě přirazila k molu. |
| |
| Obezřetně s erozhlížím a v ruce mám luk i se šípem,a však tětivu zatím nenapínám...zarazí mě Althova slova... "Jak na mě? Jaká chvíle?" Zamračím se a je vidět, že mu docela nerozumím..poté vyzve Astru mou sestru...vyděšeně se podívám na ni. To snad nemyslí vážně! |
| |
| Mírně se usměji po Altových slovech a nasadím si helmici. "Dobrá, Erin je zodpovědná za to, že se nic nedostae za námi do jeskní a bude nám hlídat vchod. Já s Altem půjdu dovnitř a zjistím co je tam pro nás tak důležité." |
| |
| Zmateně zamrkáma skloním luk..podívám se na sestru...kývnu hlaouv že rozumím, luk však prozatím neuklidím...dokud nebudu na břehu, nechám ho u sebe... |
| |
| Dee dovedla loď do přístaviště a pomocí tří lan jste ji přivázali, plně ozbrojeni a oděni, až na jednoho jste se vypravili vstříc ústí jeskykně, ale není to žádný med, Dee vede sebou koně, protože po schodech se na koni takřka nedá jet, ale zdá se že pro koně jsou schody pohodlnější než pro lidi, nebo elfy. Jdiná Astra, která je z vás nejvyšší, díky jejímu původu jde docela pohodlně. Jinak půlmetrový schody jsou takřka nekonečný, když se dostanete na rozbočku schodů už je docela bytelná tma. Nezapalujete louče, protože by mohly být vidět nežádoucími pohledy. |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro "Tak kudy dnes, milý brachu?...dáme se opět do běhu. Vede mne neomylně vpře, jakoby sledoval nějakou čáru, která je před ním narýsovaná na zemi...proč se vlastně divím, vede ho boží ruka... Když vlk objevil nepřítele, se kterým rázně zkoncoval, uvědomím si, že nebezpečí je blíže než se zdálo. Začínám si více všímat okolí, ale je mi jasné, že smysly mého čtyřnohého společníka nebezpečí zachytí snad stokrát rychleji než ty moje... Lhala bych kdybych tvrdila, že mě to, že se mnou ten vlk dokáže komunikovat, nepřekvapilo. V tu chvíli jsem se asi musela tvářit docela duchapřítomně, protože můj společník se tím očividně docela bavil... "to že bys mne rozpáral, jsem vskutku nečekala, ale to že s tebou budu moci mluvit po pravdě řečeno taky ne." usměji se a natáhnu se do stínu stromu. Po cestě jsem docela unavená, ale v řádném odpočinku mi brání spousta myšlenek. které mi víří hlavou... Někde kolem snad číhá nebezpečí. Zákeřný zrádný nepřítel. A zrovna mne si vybrali, abych varovala nějakou skupinu. A můj společník...možná, že i teď čte mé myšlenky a cítí, že srdce bije o něco rychleji než obyčejně... Nakonec mne přeci jen zmůže únava... |
| |
| Jakmile dojdeme na rozcestí, zahledím se na hvězdy a pak na oba směry cesty schodů, od křižovatky je jen několik schodů k jeskyním a ty jsou po více než dest metrů rovné, než začne pokračovat další, na vrchol jsou stejné schody jako doposud. "Nezdá se mi to, kdyby tady byla armáda, už bychom si někoho všimli, pokud nešli po stezkách z druhé strany ale jak by se jim to povedlo, když jsou tady draci, to nevím. Možná tady nikdo není a možná tady někdo je, každopádně si budeme muset dát pozor." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Nemáme už čas, před námi je tak hodina cesty a jsme u hor, tam musíme jít tunelem, který vychází u dračích jeskyní, nevím co se děje, ale zřejmě museli být rychlejší, než se čekalo." Vlk se protáne a znovu se vydá na cestu, neuběhne však ani hodina, když se zastaví a výhrůžně zavrčí. Taky se zastavíš a pak si teprve všimneš jak před vámi stojí pět skurutů, v plné zbroji a s luky v rukách. Vlkův hlas je rozčílený. "Zatracení draci, ti by sem nechali projít i armádu. Zřejmě o nás ještěnevědí, jinak by už stříleli, ale stojí zatraceně blízko tunelu. Bude nejlepší, když je odlákám a ty půjdeš do toho tunelu, který je přímo za nimi. Je to rovná cesta a není na ní žádná odbočka. Navíc je velmi úzká a těžko o ní skuruti vědí. Zřejmě zde jenom hlídkují, protože je dobře vidět na obje strany cesty, jak k jih tak k severu." Dřív než stačíš něco odpovědět, vrhne se vlk vpřed a skočí na jednoho skuruta, kterému jediným trhnutím rozpárá krk a pak se vrhne směrem k severu vedle cesty, běží mlázím, aby jej nebylo moc vidět a přesto dělá takový hluk, že se skuruty podle něj mohou vydat na jeho pronásledování. |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Po upozornění, že už nenáme tolik času se vyhrabu ze země a následuji vlka. Mám trochu obavy, že v téhle tmš se tu někde natáhnu a přelámu si kosti. .. Černá vlčí srst dokonale splývá s okolní tmou, takže spíš než podle zraku se musím spoléhat na svůj sluch... Najednou se nečekaně zastaví a ozve se temné zavrčení. Někdo nebo něco tu je. Rozbuší se mi srdce. Oči upírám do temnoty před námi a uši mám nastražené tak, že bych snad slyšela i pád listu na zem. Chvíli mi trvá, než přijdu na důvod naší zastávky. Kdybych mohla začala bych halsitě klít... V hlavě slyším vlka. Nedá mi nejmenší příležitost k tomu, abych snad něco namítala. Sotav domluví vrhne se na nepřátele... Teď není čas na váhání. Rozběhnus e směrem, ketrý mi popsal vlk a doufám, že je dostatečně zaměstná. Myslet na to, co by se stalo, kdyby si mne někdo z nich snad všiml s emi příliš nechce a doufám, že i můj společník odtud vyjde se zdravou kůží... |
| |
| Tak zase nás čeká boj... Dee vede loď do přístaviště a my na palubě, po zuby ozbrojené společenstvo v dračím brnění. Než loď zakotví, sedím na palubě a hladím ostří svého meče. Leskne se...připraven na boj a já...stejně jako ostatní členové naší výpravy, připraveni na smrt, která může přijít náhle. Ale vycvičení jsme dost, takže nezařveme hned na poprvé. Zanedlouho ucítím šplouchání vln, které jasně znamená, že se blíží břeh. A pak zakotvíme. Dee vede koně a my ostatní jdeme připraveni vpřed. Stoupáme po strmých schodech a já se neohlížím za sebe. Výstup je namáhavý, jen klikař Astra nepociťuje velikou únavu z namáhavého výstupu. Kdo ví, co nás čeká nahoře? Už jen proto, že zhasly majáky, tak je to špatné znamení. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Jen jsi ušla několik kroků uslyšela jsi výkřiky ze tmy a tebou, skřeti zřjmě ztratili vlka a vraceli se zpět na své stanoviště, které hlídal jen mrtvý skurut. |
| |
| Naše kroky směřujou z lodi směrem ke schodů, které vedou dále až na vrchol hory a do nitra jeskyní. Schody nebyli stavěné pro normální lidi. Všiochni se tam trochu zapotili. Když jsme došli až na rozcestí, Astra se zahleděla a její myšlenka se mi zdála zprávná. "Je to opravdu divné. Draci by určitě zareagovali, kdyby se tu něco shrocovalo. Za světla by to bylo určitě vidět a minimálně by nás varovali, si myslím. Ale je tu ještě jedna možnost. Je možné, že se vydali do jeskyň, ale to už bychom se myslím nemuseli bát". Mírně se usměju. "Myslím, že nejvíce by nám mohla prozradit Minas Drago. Jestli se tam něco stalo, budou tam nějaké stopy a tak. Je to opravdu zvláštní. Je to na tobě." |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro |
| |
| Podívám se na Alta a pak jen nepřítomě přikývnu. "No doufejme že nic, jdeme tedy." |
| |
| Přišli jste až ke vchodu do jeskyní. Je to obrovský vysoký portál, který je spíš široký než vysoký, ale přesto je jeho výška více než dvě desítky metrů. Za portálem je ohromná jeskyně. Je zde spousta stop po tvrdých bojích. Rozbyté kusy skalních stěn, kdysi stojící sochy na plošině rozházené do stran. Zdá se že zde nikdo není, ať se díváte jak chcete, nevidíte nikoho, v jeskyni je tma, kterou neprohlédnou ani Sardovi zvláštní oči. Když vstoupíte pod portál, cítíte strach a bázeň proti mohutnosti. |
| |
| Konečně jsme došli ke vztupu do jeskyně. Byla to uchvátná podívaná. Cítil jsem to všude kolem. Poznával jsem bázeň, kterou jsem pociťoval z tohoto prostředí. Předstoupil jsem trochu přede včechny. Díval jsme se přímo do nitra úplné temnoty. Konečně tady. Po chvíli jsem se otočil. "Tady se naše cesty dělí, avšak znovu se spolu shledáme. Velmi se opatrujte a dávejte na sebe pozor." Potom se otočím na Astru a zpět se zadívám do jeskyní. Bouchnu holí o zem na jejím konci vysvitne malý plamínek "Až budem uvnitř, světlo zvětším, ale tady nebudeme raději nic riskovat." |
| |
| Po noci stráwené s Altem vyjdu na palubu, všichni se tváří nějak zaraženě. Pohlédnu směrem k Minas Drago, čekám že jeho světlo rozsvítí i mů den. Avšak Minas Drago..nesvítí. Znepokojeně se rozhlédnu, avšak modří draci vypadají úplně klidně. Chvíli pozoruji, jak Astra Sardo a Eradia bojují. Poté vyslechnu Astřiny rozkazy a spěchám do kajuty.Zastihnu ho tam a poslechnu si jeho proslov, jen pokývnu hlavou a opětuji mu polibek. Vrátila jsem se na palubu a dovedla jsem loď ke břehu. S trochou nejistoty sestupuji po můstku dolů a za uzdu vedu Kadehara. Stoupám po strmých schodech a čekám co se bude dít. Velikost schodů mi dává docela zabrat, naštěstí Kadehar to zvládá s přehledem, držím se tedy jeho uzdy a tím mi můj věrný nesmírně pomáhá. Vyšláply jsme to až ke vchodu do Jeskyní, jejich majestátnost ve mě vyvolávala smíšené pocity, které ovšem překryla bázeň z až příliš velké nepřirozené tmy. Altherius právě vyslovil něco, s čím jsem už v podvědomí počítala. Zprvu mě naplnil strach o něj, ten jsem však rychle zahnala Vždyť to zvládne. pomyslela jsem si a čekala na Erininy rozkazy, od Altovo a Astřina vstupu do jeskyně nám velí ona. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Mírně naštvaná se krátce soustředím a místnost přizáří světlo Aislinn, ale je to to samé jako Altovo světlo a tak to utnu, jako by jeskyně pohlcovala světlo, ale od trpaslíků vím že to je u každé jeskyně stejné. Když už ani nevidíme vchod, všimneme si velkého kamenného kvádru. Když si na něj pořádně posvítíme, je znát že se jedná o podstavec, to co na něm bylo tam ale už dávno není. Dlouho jdeme, než naazíme na obrovskou kostru, pro nás na štěstí je u stěny a kousek od ní je ústí tunelu. "Zdá se mi že je chození po tmě tady zcela kničemu, myslím že tady na tu tmu si můžeš dovolit i větší světlo, ať alespoň vidíme na stěny týhle chodby." |
| |
| Celou dobu tiše kráčím uprostřed mezi ostatními členy naší výpravy...v ruce držím svůj luk a tiše našlapuji a naslouchám okolí..jsem připravena kdykoliv střílet bude-li to třeba... |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Světlo hole ozářilo stěny chodby, která je lemována obřími sochami draků a vede dolů do hody. Je znát že zde byly velice intenzivní boje, leží zde spousta kostí draků, zpřelámané a splené, to co se zde odehrálo muselo být hrozné, protože většina koster není ani zdaleka kompletní. Co je ale zvláčtní, že všechny hlavy draků mají v mísech kde by měly být oči něco jako plamínek věčného světla. Podle koster ale nelze rozlišit, kterou rasou který drak byl. Scházíte pomalu chodbou stále hlouběji a mocné sochy draků na vás zhlížejí, nezdají se ani hodnými ani zlými. Jsou to draci plní vážnosti a síly. Míjíte již asi třicátou sochu, když se chodba prudce rozšíří. Vešli jste do dalího ohromného sálu, jehož stěny vám zmizeli do stran. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Plamen hoří vevnitř a vy spatříte sál v celé své majestátnosti. Je to víceméně oválný sál, i když obrovských rozměrů, v chodbě byli mrtví draci, tady není žádný. Jen stovky stupňů vzhůru na konci sálu, které končí zřejmě velkou náhorní plošinou. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Jsi tady i s tou, která tě zachránila, ale teď tě nic nezachrání, nesmí sem vstoupit nikdo kromě draků a jak se dívám, žádný drak s vámi není a navíc se snažíte stoupnout na královské schody." Ten hlas poznáváte oba, je to ten samý, který byl v Doru i na pláži. Rudý drak, jehož zbroj málem zabila Altheriuse. Drak se zničeho nic vyšvihne stejně jako jeho společník a vrhnou se na vás. Astra stačí jen tasit meč, když se sál zachvěje a oba draci se v letu zastaví a stojí jen kousek od vás. Na vrcholku schodů se objeví kostra draka a shlíží dolů. Neslyšíte nic, ale oba draci se zastaví a skrčí, jak spráskaní psi. Když se ozve hlas, cítíte jej jen ve své mysli. "Nechoď dál Astro a ty, pochopil jsi co jsem ti řekl? Jsem zde, ale nejsem takový, jaký jsem se ti jevil." Drak stojí na nejvyšším schodě a shlíží dolů. JEho hlas je příjemný, i když z něj čiší síla. "Pojď Altheriusi, musíme si promluvit, kým vlastně jsi." Drak se zlehka otočí a odejde dozadu na plošinu, kde ze země nejde vidět. Cítíte nenávistné myšlenky obou draků, kteří jsou drženi jen mocí mrtvého krále. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Věděl jsem že přijdeš, ale i tak vím že mnoho jsi ještě nepochopil. Jsem mrtvý a žiju jen kvůli jediné věci, jakmile bude vykonána odejdu. Ty jsi dědic věčného plamene, nyní je čas aby jsi se vypořádal s tím, kdo jsi sám." Drak ulehne a v dalším okamžiku se jeho tělo promění v rudou zář a rozplyne. Jediné co zůstalo je zbroj. Ležící teď ve střeu podesty. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Vstup tam je zřejmě zapovězen a dokud jsi nahoře, draci na tebe nezaútočí. Hlavně ale jednají jak by měli, je to jejich přirozenost, ne nenávist k nižším rasám. Takže by měl být příspěvek typu, něco vymyslím, ne že jim rozkážu, to bys možná zvládl v normální řeči a ne v řeči draků. Poslední věc je to, že král ti vysvětloval, že nemůžeš se řídit srdcem, ale rozumem, tak to zkus, dám ti ještě jeden pokus a pokud se ti to neovede, dám ti ještě jednu nápovědu. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dračí král žil jen proto, aby on mohl přijít a učit se a dračí král by nikdy nemohl opustit jeskyně, aniž by jej bohové zabili, protože byl nemrtvý. Proto jedinou cestou pro krále bylo vložit sám sebe do zbroje a stále moci učit svého učedníka. Pomalu si uvědomuje, to Altheriovo já, které shlíží na jeh zatím bezvládné tělo, že draci co jsou dole jsou rozzuřeni, ale né kvůli nově příchozím, ale pro vědomí že jejich král už není. Hrozné chvíle, které prožívali, když jim vládl nemrtvý král a oni museli shlížet na jeho utrpení skončili, ale přesto jsou draci rozezleni, protože právě v něm měli svého krále, který byl vždy nad věcí a jehož slovo mělo vždy pro draky smysl. Altheriovo já si uvědomí že není dědicem králů, že není princem, který by po mrtvém králi usedl na trůn, protože králem není nikdo, nikdo se nevyrovná ohromné moci, kterou měl dračí král. Je jen dědicem moci, to v něm se potkává učení, které nemrtvý král draků nemohl nikomu předat, protože nikdo nebyl hoden, dědictví věčného plamene, nejsilnější megie světa, magie ohně, který dokáže mocně ničit ale i tvořit. Nové poznání udeřilo Altheriuse jako kladivo. Ohnivá magie není zlá, jen je ak mocná že kdo jí vládne může zkrz ni tvořit i ničit a ničení je tak snadné, ale tvořitelé z ohně jsou mnohem mocnější, to Damakon nikdy nepochopil. Další rána, jako kladivem, Damakon není vládcem ohnivé magie, jen je jejím učedníkem, oheň stejně jako veškerá magie pocházejí od jediného a to stvořitele. Jen každý z bohů se naučil něco jiného, aby mohl tu danou věc zastoupit. Jiný obraz najednou uvrhne Altheriuse do minulosti a vidí jak dračí král jde jeskyní a před ním se tvoří štola i se sochymi, kolem kterých jste prošli. To DAmakon nikdy nedokázal. Další kladivo a další úder. Damakon uměl jen ničit, ne tvořit, byl tedy slabším než král draků. Poslední zjištění bylo tak intenzivní, že na chvíli nemohlo Althriovo já nic jiného vnímat. Další záblesk. Altherius vidí Draga jak je sápán ohromným zlatým drakem. Jeho tělo se vypaluje a i když se zdálo že nemohl nikdy zemřít, nyní umírá, stejně jako vládce draků se stane nemrtvým, ale oproti němu bude navždy zničen už v zápětí, protože se nikam neskryje. Vten okamžik do zlatého draka vnikne kopí a drak se otočí, proti němu stojí maličký muž. Zlatý drak upustí takřka mrtvého Draga a vrhne se na muže, který by mu neměl moci vzdorovat, ale on vzdoruje. Altherius si uvědomuje, že vše najednou vidí Dragovýma oéčima a jehomyslí. NEchápe proč je to tak důležité, ale je fascinován a dívá se. Mocný zlatý drak najednou jen nakratičký okamžik ztratil veškerou moc a muž mu probodl srdce. Drak, ale svoji moc znovu získal a muže jediným úderem zabil. Drago se stále nemůže pohnout. Jeho moc dlouho obnovuje jeho tělo, než je schopen se postavit a podívat na muže. S vědomím že jej dnes zachránil Král draků a tím porušil kodex a tada ten, tak podobný Dee? Altherius se najednou probere a zná sám sebe. Není nyní čas na obrazy. Dojde na konec podesty a shlídne dolů, oba draci pořád drží Astru v šachu, připraveni ji zabít. Nyní ale již víš co máš dělat. Nikdo si nedovolí zabí toho, který získal odkaz krále draků a diky kterému mohl král zemřít, hold si na to budou draci muset zvyknout, že nemají krále a zřejmě jej nikdy ani mít nebudou. Na mysl ti vyvstane Drago, ale pak jej zavrhneš. Je sice rozumný, ale neřídí se moc rozumem a spíš se soustředí na srdce, takový král být nesmí. Se vzpomínkami Krále, s jeho znalostmi, které se ani nesnažíš teď poznaš, víš žeovládáš jazyk draků, ale i ta ti připadá zbytečné k nim promlouvat. Nezasloužijou si to, vždyť jeden z nich si doolil jít proti nevyřčenému přání krále a pokusil se tě zabít, třebaže věděl že v tobě doutná plamen. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nikde nikdo. Ani nad tebou, ani pod tebou, nikde. Za tvými tády se tyčí Minas Drago, který nesvítí. Nepamatuješ si že by se to někdy stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Rozhlížím se po jeskyních a pokračuji stále směrem k východu |
| |
| Čtveřice dlouho čeká u vchodu do jeskyní, přes neprohlédnutelnou tmu jeskyně není vidět nic. Noc je již za polovinou, když Sardo uslyší nad vámi nějaký hluk, jako kdyby někdo šel po skále nad portálem do dračích jeskyní. Pak stejný zvuk uslyší i ostatní. Nyní je již zřejmé že nad vámi někdo je. |
| |
| Obezřetně se zastavím před vhcodem do jeskyně a pohledem se rozloučím se svou sestrou. Teď je to na tobě holka, tak se snaž. Prohlédnu přes ostatní a s lukem v ruce s erozhlížím..náhle zaslechnu nějaký zvuk..rozhlédnus e po ostatních a kývnutím hlavy jim naznačím, aby se přitiskli tiše ke skále, bude lepší, když toho jež tam je překvapíme, než aby nám vpadl do zad. Naponu tětivu a vyčkávám, jakmile by se k nám přiblížil, zaútočím. |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Pomalu vzhlédnu k lesu do nějž se chystám vstoupit a hlavou se mi honí mnoho myšlenek,jsem zjevně velmi zmatený z mého nedávného setkání s draky. Hráli to na mě,nebo jsou opravdu tak naivní?...Jsem jen figurka v jejich sprosté hře nebo projedu k svému cíli jako nažhavený nůž máslem? Tato úvaha mě donutí pozvednout obočí,jak vidno myšlenka překvapila i mě samotného a nutí mě o tom uvažovat hlouběji. Co když je to jen hra a někde se skrytu mě sleduje jejich zabiják? Pomalu vjíždím do lesa,když pocit nebezpečí ještě zesílí, ruka mi nevědomky cuká k meči u pasu a stále se nervózně rozhlížím po okolí. Třeba nějaký prokletý hraničář! Při této myšlence se lehce oklepu,mým tělem proudí nervozita a ruce stále častěji mají tendenci dotýkat se jílce meče.Přesto pokračuji dál v cestě,snažím se být ve střehu,ale vzhledem k tomu že nejsem zvyklý na pohyb v lese je to pro mě i přesto,že v noci vidím velmi dobře až nadmíru těžké. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Už ráno sis všiml že Minas Drago přestal svítit, třeba to je právě ten důvod, proč zde jsou. |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro |
| |
| Všichni kromě Alta a Astry jsme zůstali čekat před vchodem, najednou se nad námy ozval šramot. Někdo tam je! Přitáhnu Kadehara až ke stěně, je dost velký a schovat ho před nepřítelem je takřka nereálné, zvlášť tady. Z pochvy vytáhnu meč a koncentruji se pro případ, že by bylo potřeba kouzel. |
| |
| Na vzdálené stěně portálu vidíte postavu jak pomalu slézá příkrou zeď, v místech, kde je cesta na druhou stranu hor. Nikdo kromě Sarda nevidí detaily, ale z jeho rozpoložení je zřejmé že se nejedná o nepřítele. Prokáže to dostatečně tím, že zasune meč a vydá se k postavě, která sotva přistála na zemi. Protože jste skryti v ústí jeskyně, kde je opravdu velká tma, nejdete vidět. |
| |
| Sardo: Vystoupil ze stínu jeskyně a svižným krokem se vydal k elfce, ketrá právě slezla stěnu, zastavil se jen pár kroků od ní a sejmul z hlavy přilbu, aby nepůsobil tak nebezpečně, jak dračí brnění většinou působí. Sardo Lithir: "Zdravím tě, jmenuji se Sardo, copak pohledáváš v těchto končinách? Nebo ráda šplháš za měsíčku ze skal?" Jeho hlas je sice humorný, ale zdá se že je v něm něco, z čeho tomu, kdo jej nezná běhá mráz po zádech, takový příslib nebezpečnosti, který získal, když jej nekromant věznil a dělal na něm své pokusy. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hodně štěstí.... |
| |
| Leknutím se mi málem zastavilo srdce. Rychle se otočím po hlase. Rukou zajedu pod plášť a nahmatám dýku, připravena se ihned bránit, pokud by to bylo třeba... Alespoň to není skřet...pomyslím si a přeměřím si příchozího od hlavy k patě...I když proti tomuhle bych dvakrát moc šancí asi taky neměla...ukončím své hodnocení. Trochu mne uklidní to, že místo zbraně drží v rukou helmu...Třeba je to ten koho hledám...Chvíli váhám, ale nakonec se rozhodnu...koneckonců jestli jsem přestřelila se dozvím velmi brzy... Jeho otázku nechám nezodpovězenou a místo toho jen pronesu tři slova..."Bdící plameny Varety." |
| |
| Sardo Lithir Sardo se mírně ušklíbne. "Jen část, dva jsou v jeskyni a tři čekají za mnou u vchodu, proč? Pořád ses ale nepředstavila." Je to člověk, zřejmě z Eaglova, ale oproti normálním lidem má teď stříbrné oči protkané šedámi nitkami. Je šlachovitý, žádný svalovec, u pasu má poměrně obyčejný meč. Zdá se že tvoje krátká otázka u něj vyvolala spíš podezřívavost, i když tlumenou tím, kdo jsi. |
| |
| Tep srdce a šermíská připravenost.... Vyšli jsme nahoru, před vchod do jeskyně. Nikdo zde nebyl...ale proč majáky nesvítí. Muselo se zde něco semlít. Draci by ale jinak zaůtočili, ale oni byli převážně klidní. Ale pak se ozve šramot a rázem hluk našich připravených zbraní. Ať už je tam cokoliv, tak to na nás vběhne. Na vzdálené straně portálu vidíme postavu, která pomalu sléza. Sardo, seběvedomý, zasune meč do pochvy a jde svérazně k postavě. Náhle si uvědomím, že jsme skryti ve stínu, takže nás není vidět.... |
| |
| Trefa do černého. Výborně...oddechnu si a sundám ruku z dýky..."Pak tedy dovol, abych se také představila, jmenuji se Linthir a mám pro vás jednu zprávu, bohužel ne zrovna příjemnou..." na chvíli se odmlčím...jen doufám, že jsem nenaletěla... "Mám vás varovat, vaše kroky sleduje nepřítel, temný elf Dwor." dokončím svou odpověď a čekám na jeho reakci. |
| |
| Sardo: Jeho tvář se mírně skřiví, zdá se že o něčem přemýšlí a pak se trochu usměje. "Myslím, že bych tě mohl představit tomu Dworovi." Vydá se na druhou stranu portálu ve světle hvězd, až přijde k ostatní. "Dovolte abych vám představil Linthir, přišla nás sem zřejmě varovat před tebou Eradie." A usměje se do tmy, pak si teprve uvědomí že zřejmě jeho nová společnice nic nevidí a tak se obrátí ke tmě. "Myslí že by jste se mohly seznámit na světle." |
| |
| Zdvyhnu dlaň a v ní se objeví maličký plamínek, není ani zdaleka tak silný ako Altův, ale na osvícení nás a nové příchozí stačí.Přiblížím se blíž k tajemné postavě a Sardovi, za sebou vedu Kadehara, ten jen neklidně pohazuje hlavou. Zastavím se zhruba metrpřed nimi a podezíravě si neznámou změřím. Vypadá jako člověk, ale rysy má i elfí. Dál na ní shlížím v celku podezíravě. Vyslechnu její slova. Její pohled se na chvíli zaměří na mne, vidí vysokou, stříbrnovlasou půlefku. Její vzheld je maličko nezvyklý. Má namodralou pleť a na čele něco, co připomíná královskou korunu. Jakmile zachytím pohled neznámé stáhnu si kapuci hloubš do obličeje. Jmenuji se Dea řeknu a maličko skloním hlavu. |
| |
| Po Sardových slovech jsem více než zmatená...co? Oni to ví? Snad je dokonce jendím z nich?...už si nejsem tak jistá, že jsem objevila ty správné lidi. Trochu nervozně těkám pohledem z jednoho na druhého a prohlížím si jejich tváře v záři malého palmínku, který má na dlani ta, jež se představila jako Dea. Z mé tváře lze jasně vyčíst nejistota a němá otázka... |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro |
| |
| Mimochodem, nikdo ze čtveřice nevypadá jako Drow. Eradia, která byla napůl je normální, takže Sardova poznámka může být z pohledu Lin jen ironická poznámka. |
| |
| Jsem jim jen pro blázny? Vítané rozptýlení a příležitost pobavit se na dlouhé cestě?....Kam jsi mě to poslal? Měla jsme je varovat, ale očividně o to vůbec nestojí. Nebo to nejsou ti, které hledám?...Jenže kolik skupin elfů se bude asi tak toulat kolem, právě tady a teď?... Tak trochu začínám pochybovat o tom, že ten, kdo mne sem poslal, byl skutečně přítel. Nejraději bych se hned vrátila tak, odkud jsem přišla...kdyby tu cestu nehlídali ti zatracení skřeti... Bezděčně couvnu o krok dozadu a ruka opět zavítá k tesáku ukrytému pod pláštěm. Nakonec se rozhodnu, že jim všem znovu zopakuji to, co už jsem předtím řekla tomu, který se představil jako Sardo... "Mé jméno je Linthir. Měla jsem nalézt skupinu nesoucí jméno Bdící Plamen Varety, což byste měli být, alespoň dle tvých slov..."zablouím pohledem k Sardovi..."vy. Měla jsem vám donést zprávu a varovat vás před jakýmsi Dworem, temným elfem, špiónem temnoty..." Raději spolknu poznámku o tom, že jak je vidět, ví o tom už dávno, že?...a jen čekám, zda mi někdo konečně podá nějaké vysvětlení... |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Skuruti, zajímalo by mě jestli jim temnota podala zprávu o mém příchodu nebo mě budou chtít zastavit. Pousměji se a pomalu sjedu rukou k jílci mého meče a pobídnu koně ať pokračujeme v cestě,za jízdy si sundám kapuci aby mohli skuruti vidět kdo vlastně přijíždí. Doufám pro jejich dobro že jsou dostatečně chytří aby ve mně poznali co jsem a že mají ty správné rozkazy,jinak zde dnes někdo zemře. Pomalu se blížím ke skupince Skurutů,mlčky,jen moje oči svítí do okolí jako oči lovce,který právě čeká ve stínu na svou kořist,i přesto že předpokládám že skuruti jsou informováni o mé misi jsem stále připraven prudce tasit a rozsévat kolem sebe zkázu a utrpení,kdyby to bylo potřeba. |
| |
| Sardo přišel k postavě. Asi se nikdy nedovíme, co ho k tomu vedlo, ale postava patřila ženě, zřejmě elfce. Z té tmy toho moc vidět nebylo. Oddechli jsme si a poslouchali Sardův rozhovor se ženou. Prozradila své jméno, jmenuje se Linthir a chce nás varovat před....to snad není pravda. Temný Elf? Co ten tady dělá? A navíc, v té temnotě bychom ho vůbec nezahlédli. Sama moc dobře vím, že Temní Elfové mají největší zbraň v temnotě a ve tmě jsou prakticky neviditelní. Ale i když jsem ještě nedávno byla napůl Temná, v noci jsem nikdy nemizela, což může být v pořádku. A když jsem se proměnila zpět krásnou a čistou Lesní Elfku, věřila jsem si, že Temné Elfy bude hračka porazit. Teď na mě padá vlna nejistoty. Přežiju...? Nebo přežijeme? Temní elfové jsou zákeřná stvoření. |
| |
| Stáhnus e více do tmy a čekáma tiše poslouchám co se děje...vypadá to na nějakou novou postavu a tka s epomalu přiblížím a vkročím do světla... Mám na sobě brnění ze zelného drak a v ruce naleštěný dlouhý luk. "Zdravím tě...mluvíš o nějakém špiónu temnoty? Kdo to vzkazuje?" Otážu se a přejedu Sarda zklamaným pohledem. Kdyby nás měla sledoval isair, musela by stále být drowkou a tou už není. |
| |
| Do světla plamínku vstoupila další postava...Třetí, takže se tam v té tmě schovává ještě někdo, protože ten tady předtím mluvil o čtyřech...pomyslím si. Letmo pozdraví a hned se táže, kdo je tím, jež je po mně posílá varování. "Ulwe si přál, abych vás varovala. Poslal Ichiriona, který mi předal tuto zprávu a řekl, kde a koho mám hledat. sem mne pak dovedl jeho služebník"...vypovím po pravdě, ale netuším, zda mým slovům budou věřit... |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Skřeti se zdají spokojeni, že potkali někoho, kdo může rozhodovat a vést je v tuto chvíli. |
| |
| Řekli jste si o to sami, - dlouho stojíte a nic neděláte, když od cesty, která vede na cestu do města skalelfů slišíte drsné hlasy, zřejmně skřeti a hodně,- je to poměrně rámus. Co je ale nejhorší, začalo padat hodně kamínků z portálu, což může znamenat jen to, že tam někdo je...... |
| |
| Čekám na odpověď nebo na reakci na má slova, ale místo toho se na scéně objeví skřeti. podle hluku, který působí se zdá, že málo jich zrovna nebude. A k tomu je zřejmě někdo i nad námi, snad v místech odkud jsme slezla já... že by nakonec našli cestu do tunelu?... Otočím se k postavám..."Nevím jak vy panstvo,ale já bych doporučila zhasnout a rychle a hlavně potichu se někam vypařit." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Do tvé mysli vstoupí hlas krále. "Velké jeskyně jsou mrtvé a vše v nich už nežije, jsou zde jen dva strážci, jenž jsi potkal pod schody. Jestli rozžehneš velkou jeskyni, budou vědět o mé odkazu tobě. Uvaž sám, mají li to poznat. Znovu ti ale musím říci, že velcí draci se neorientují srdcem, ale logikou. Pokud tě chtěli zničit a nyní nevědí proč jsem tě povýšil, budou to nyní znát a jejich reakce je jen podle jejich znalostí." Pak se velký král na chvíli odmlčí a potom jako by se usmál. "Nečekej že tvoje moc je nyní větší, budu tě učit, aniž bys o tom věděl, ale nepřemáhej své síly, dělej méně, než více. Nenechám tě umřít, bude li to v mých silách, ale pokud zemřeš z vyčerpání magií, dlouho bude trvat než se probereš a ještě déle budeš obnovovat síly, nemyslím to kvůli ohni, jenž teď můžeš vyvolat snadno, ale kvůli tomu, co by se pak mohlo stát." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Zaslechnu tichý klapot kamínku vrhnu varovný pohled na Dee a chytnu novou příchozí ke ji lehce zatáhnu do stínu..snad osttaníá pochopili o co jde..připravím si znovu luk a napnu tětivu..tiše vyčkávám a doufám, že nemáme zaděláno na problémy. |
| |
| Na plošinu vyjdou první skřeti a s nimi i skuruti. Pomalu vchází na plošinu a zdá se že zde někoho očekávají, ale zatím se nezdá že by o někom věděli. Ve světle hvězd a měsíce jsou dobře viditelní. Skuruti mají na sobě drátěné košile doplněné pláty železa a pevné helmy. skřeti mají jen oblečení a občas kožené zbroje, co je ale nebezpečné, mají v rukou luky a u pasu krátké tesáky. Skuruti mají jen velké meče, občas štít a někteří mají na zádech kuši. Zatím jich vidíte jen deset, ale další přicházejí. Baví se svojí odpornou řečí plnou sykavek a nikomu z nich nerozumíte. Od doby, kdy Alt a Astra vešli do jeskyní uplynulo již více než pět hodin, do rozbřesku zbývají jen tři hodiny, ale je vám jasné že za tu dobu už o vás budou vědět. |
| |
| Opatrně a tiše začnu ustupovat a hledám skalní výběžek, za který bych se mohla schovat... Astro..kde jsi? Potřebujeme pomoc...sami tohle nezvládnem, je jich moc... Začnu v duchu prosit svou sestru o pozornost. Ty luky..jsou dost enbezpečný,a le zatím o nás neví, to ej naše výhoda, snad nikoho nenapadne prozatím útočit, třeba se nám podaří vyklouznout..pokud však budou chtít vstoupit, musím je zastavit...a to i když to bude stát můj život... Pokusíms e alespoň trohxcu zahlédnout osttaní kde se ukryli oni... Teďe se uvidí, zda si dobře pamatují ony formace jež je učila má sestra... Znovu se zahledím směrem ke skřetům a vyčkávám..luk připravený, jakmile by si někoho z nás všimli, či se snad chtěli vidat dovnitř, začnu likvidovat první řady. |
| |
| Sotva to dořeknu, chytne mne jedna z těch postav za ruku a vtáhne mne k sobě do stínu. Tiše stojím přitisknutá ke stěně a netroufám si ani dýchat...tak tohle bude vážně ještě docela zajímavé. 6e by jich bylo zrovna málo a dali se vyřídit levou zadní, tak to se tedy říci nedá...opatrně se snažím dostat dál do stínu... |
| |
| Na plošinu už vyšlo více než dva tucty skřetů a skurutů ( 25 bytostí). Dalšé přichází, ale zdá se že je cesta úzká a nemůže jich přijít mnoho najednou. Skřeti po chvíli zřejmně zachytili stopua vydali se směrem k jeskyni. Skuruti si jich moc nevšímají, oni jsou tady jen kvůli boji. Když jeden skřet cosi vykřikne, otočí se skuruti k jeskyni a sevřeným šikem začnou postupovat, objeví se světla několika lamp. |
| |
| Usotupím o kouske dozadu....napnutětivu a zamířím na jendoho z těch, kteří nesou lampu..to bude jejich velká nevýhoda..rychle uchopím další šíp a vystřelím znovu. Musíme se někam schovat...Astro kde jn jste? Začnu ustupovat dozadu a snažíms e zlikvidovat všechny skřety s lucernami. |
| |
| Jen co uslyším hluk a zachytím Erinin varovný pohled, rychle plamínek zhasnu a stáhnu se do stínu. Najednou se kus od nás objeví značné množsví skřetů a skurutů. Erin začně okamžitě likvidovat světlonoše. Dobrá práce pomyslím si a začnu taky jednat. Zprvu jen větrnými kouzli skazuji kameny ze skal do různých míst jejich šiku, poté prstem vytvořím maličký vír. Snad je to zabaví Rychle ale vytáhnu luk a vylezu na Kadehara, abych měla lepší výhled. |
| |
| Skřeti se najednou prudce pohnuli a vrhli se k jeskyni. Po cestičce začali přibíhat další a co bylo horší, z převysu, pod kterým stojíte seskočilo deset skurut-hai se štítama a s kušemi. Sice zatím nevidí do jeskyně, ale to se v krátké chvíli změní, když do ústí vhodí několik zápalných lahví. Plameny ozáří vaše postavení a vy už nejste skryti v temnotě. V další chvíli přiletěla salva šípů z kuší a Dee sletěla z koně, který zmizel v temnotě jeskyně. Zřejmně zasažen šípem a vyděšen ohněm. |
| |
| Spatířm zápalné lahce a další skřety... Už jsou mco blízko..Hodím luk na rameno a vytáhnu meč od Aisilin. Aisilin..požehnej mi..dodej mi sílu ať je dokážu všechny ochránit. Pomodlím se v duchu a vehnus e na první skřety...v mých očí se objeví vztek. "Rychle..využijte to co nás Astra naučila..nemsíme je tam psutit." Křiknu na okamžik. |
| |
| Zatímco si Sardo a nová příchozí povídají, uslyšíme odporný smrad a těžké kroky. Poblíž jeskyně jsou skřeti a skuruti. Ale nevšimli si nás a my jsme schovaní v temnotě jeskyně. Cítím tlukot vlastního srdce, opět. A mám i pocit, že hladina adrenalinu stoupla v žilách všem. Jsme tak tiše, že sotva o sobě víme. Ani zbraně nemáme připravené, ale na skřety a skuruty dobře vidíme. Skřeti, malinké bestie, ale pěkne nebezpečné a skuruti, mnohem lepší zabijáci a taky větší. A taky mají lepší zbroj, kroužokovou a se značky plátové, a jejich vybavení je doplněno helmou a divoce vyhlížejícími meči. To skřeti jsou na tom velmi chudě, ty mají buď jen koženou zbroj, nebo pár hadrů a oproti skurutům mají jen malé tesáky a luky. Ale skuruti mají kuše, které jsou pomalejší, avšak rychleji zabíjejí. Skřeti byli klidní a taky hodně ukecaní, ale najednou se pár skurutů rozběhlo k jeskyni. To by snad napadlo i mě. Nikdy nevíte, co v té tmě může být. A ty tupé skuruty dokonce napadlo, že sem můžou hodit i pár zápalných lahví. A to taky udělali. Světlo z nich nás rázem osvítilo a my jsme byli prozrazení. A všimli si nás. Takže se na nás valila slušná horda. Tasila jsem meč, připravená k boji. Otočila jsem se k Sardovi a řekla: ,,Kdo jich bude mít víc na kontě, až bitva skončí....nebo víš co, nech to plavat. Co dostaneme, to promyslím během bitvy. Pohladím ostří svého meče a zašeptám: ,,Zpívej Píseň Smrti! |
| |
| Najednou je tu čivo až přespříliš, rozhodně víc než je mi milé...všimli si nás a dosud bezpečnýúkry ve stínu se změnil v osvětlenou scénu, na níž jsme hlavními aktéry...Někdo začal střílet z luku a bral si na mušku, ty jenž nesli lucerny, osvětlení se nám však záhy dostalo i z jiné strany... Dea začala kouzlit, ale když nedaleko nás přistály zápalné lahve, nedobrovolně "sesedla z koně", který okamžitě zmizel v temnotě jeskyně. Jediná rozumná věc, kterouv tuto chvíli mohu dělat (nepočítám-li v to, že bych se vrhla na pozuby ozbrojené skřety jen s tesákem, což by se z mého pohledu rovnalo dobrovolné sebevraždě, na druhou stranu třeba by je to pobavilo tak, že by smíchy popadali někam ze skály...) je to, že se zajímám o to, zda je Dea po pádu z koně v pořádku, případně ji pomuhu vstát... |
| |
| Po pádu z koně jsem s Linthirinou pomocí vstala, zjistila, že Kadehar utekl do ústí jeskyně a všimla si, že Erin má dost práce. Rychle jsem tasila meč a luk prozatím uklidila. Co dokážeš? Nepostávej, musíme im pomoci. řekla jsem Lithnir s díkem za zvednutí. Rychle jsem se vrhla do víru bitvy, Nwepočínala jsem si tak dobře jako Sardo a Eradia, ale přece jen výcvik byl k něčemu dobrý. Zkušeností nekolika let jsem se snažila vyřídit jednoho po druhém. |
| |
| Pomohla jsem Dea vstát, sotva se postavila na nohy a pustila se do protivníků... Co dokážu? No právě. Rovnat se v umění boje s nimi to rozhodně nemohu, ale stát v zadu a dívat se to také ne. Takový zbabělec nejsem... Moc dloho se nerozmýšlím, odhodím dlouhý plášť, do kterého bych se jen zbytečně zamotala. Vytasím tesák a koukám se zapojit...jsi sbevrah, běží mi hlavou a v duchu úžasně špačkuju. Ale co, když se jim nevyrovnám v umění boje, mohu využít rychlosti a obratnosti a trochu se plést těm potvorám pod nohy...třeba přežiju, alespoň chvíli. Jak dlouho může pětičlená skupinka odolávat takové přesile?...zbytečně sýčkuješ, nic s enejí tak horké, jak se to uvaří...jenže tohle je horké až moc...dohaduju se svým vnitřním hlasem. |
| |
| Skřeti se brzy dostali na steč a za nimi se objevili těžce ozbrojení skuruti a za nimi skuruti bez štítů. V tuto chvíli je tam již více než čtyřicet skřetů a skurutů dohromady. Dee, Eradia, Erin a Sardo se postavili skřetí armádě na steč, když se do boje vložila i Lin, Sardo se otočil, jediným mávnutím ruky ji odhodil dozadu, aniž by se jí dotkl a v další chvíli jí k nohám přijel Eriin luk a toulec se šípy, řemen toulce je přeseknutý, zřejmně od Sarda, který jej i mávnutím ruky poslal spolu s lukem Lin. Eradia se snaží šermířským uměním odpoutat skřety a pobíd je, je trochu horkokrevnější, když ji odhodí vzad najednou tři vystřelené šípy z kuše, přistane na zádech a na ni dopadne mrtvý skurut, než se stihne vydrápat, zastoupí její místo na chvíli Erin. Eradia bez zranění se zvedne a zapojí se zpět do řeže. Dee bojuje mečem, ale proti pevným šikům skurutů se štíty si oc poradit nedokáže, když jí jeden sekne po nechráněné ruce, objeví se jí na ruce hluboká jizva a ruka trochu znecitliví, přesto srdnatě bojuje dál. Sardo, na chvíli vytržený, se zapojil do boje, působí mezi skuruty zřejmně nejtěšší ztáty. S poměrně obyčejným mečem bravůrně uhýbá i šípům a některé odkloní i v letu. Skuruti si brzy uvědomili jeho převahu a drží proti němu převážně štíty a nesnaží se s ním bojovat. Místo toho se zaměřili na Dee a Eradii, které vytypovali během šarvátky jako nejslabší. Další zápalné láhve ozářili jeskyni. Skřeti se pokusili obejít formaci a zaútočit na Lin, která je docela s přehledem likvidovala, ale když zjistili, že se proti nim zničeho nic odpoutal Sardo, rychle utekli za šik skurutů. Ústí jeskyně je ale široké a nové jednotky se sformovali na vzdálenějším kraji a pomalu začali schováni za štíty obcházet postavení obránců. Po chvíli vnikli do tmy jeskyně a jen s těží se dali spatřit ve tmě skoro na so metrů od místa střetu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro (Druhá skupinka nepřátelské armády vidět není!) Je zřejmé, že obránci budou brzy zatlačeni do jeskyně a nemohou udržet své postavení proti citelné přesile jeden proti deseti. Astra zavřela přilbu a vrhla se vpřed, právě když Dee spadla z koně, její světlo zaplálo a ozářilo jen několik metrů kolem ní. Je tak měké, že jej obránci a skřeti zřejmně vůbec neuviděli, nebo se tak alespoň zdá vzhledem k tomu že nikdo v boji nijak nereagoval. (Střet je příliš daleko, aby se teď dalo nějak kouzlit.) |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Najednou uslyšíš hlas krále.:"Rozžehni světla velké jeskyně. Stojíte proti daleko větší síle než jakou vidíte. Pamatuj, draci nejsou hodní ani zlí, ale toto je místo jejich utrpení a nebudou se stavět proti těm jenž jej chrání, stejně jako se nepostaví útočníkům, nebudou li muset, ale oni nejdou po nich, ale po vás." |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Mým směrem?...To by mohla být příčina mé nervozity když jsem vjel do lesa,přece jen tak dlouho to zase není.Ale co by to mohlo být?...Vlkodlak?...Pochybuji, ale v této zemi mě snad už nic nepřekvapí. Jakmile Skurut domluvil zůstal jsem ještě chvíli mlčky na koni.Brzy jsem se však nadechl a v mém hlase se snoubil chlad s tónem jež by mohl u vesničanů způsobovat úzkost,mé sykavky jsem teď až nadmíru výrazné. „Když říkáš před chvílí,jakou dobu bych si měl představit…Ale když o tom mluvíš měl jsem podezření že je mi něco v patách,velmi zvláštní pocit.“ Uchechtnu se,ale přesto pokračuji velmi vážně. „Nemohl to být třeba divoký Vrrk?..Ve zvířeně této země se příliš nevyznám.Ale již nebudeme kličkovat kolem tématu.Kolik vojáků máš k úkolu k dispozici?“ |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sotva skurut domluví, dolehnou k vám zvuky boje odkudsi z vrchu. Je jisté že na plošině Velkých jeskyní, nebo přímo v nich se začalo bojovat. Občasný pablesek ozáří krajinu. Skurut se skrčí, ne strachem, ale leknutím. "Pane, co to je? To přece nemouhou být skalelfové, co by dělali tam, když k Minas Drago se jde támhlektudy a ukáže na cestu za tebou, která se stáčí do hor." |
| |
| Pomalu jsem si ani nestačila uvědomit, jak se to stalo, ale najednou se elgantním letem plavmo vracím na místo, odkud jsem před chvílí vyběhla a vzápětí mi u nohou přistane i luk...chápu, ale šlo to říct i jemnějším způsobem...pomyslím si a škrábu se zpět na nohy. Sotva se postavím, popadnu luk a posílám těm potvorám své pozdravy... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Celou jeskyni v jediném okamžiku osvítil oheň, hořil po obvodu ve výšce dvaceti metrů a ve středu jeskyně plála u stropu zavěšená mísa z kamene. Nyní teprve lze vidět vnitřní prostor jeskyně, jenž má hladké stěny s vyobrazením dračí slávy dávných časů. Ve středu je velký podstavec, na němž bývala socha rozdrcená kolem něj. Po zemi leží místy kostry titánů v jejich zbroji a kostry draků, jenž zemřeli v zájemném zničujícím boji, který byl vítězným jen pro titány. Skřeti, když spatřily světlo jeskyní na okamžik couvli, aniž by si uvědomovali, že plamen Minas Drago právě zaplál věčným světlem. Astra na koni vtrhla do řad skřetů právě v okamžiku jejich rozptýlení a projela celou jejich družinou. Pak seskočila a začala je vraždit ze zadních řad, kde proti ní stáli jen malí skřeti. Nyní teprve vidíte sílu která proti vám stojí, více než stovka skřetů a skurutů. Světlo velké jeskyně svítí daleko do dály. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Astro..potřebujeme pomoc. Ucítím jen lehký dotek a můj luk i s toulcem odletí stranou. Krucinál kdo si to... Uvědomím si, že Sardo poslal můj luk té nové. Mohl jsi ji poslat vlastní zbraň, když je enschopná se bránit. Vrhnu na něj rychlý vražedný pohled a dál se snažím prodrat mezi skřety a co nejvíce z nich vyřadit ze země života. Sestro kde jenom jsi. Nyní bojuji spíše sama na sebe..neodkážis e džet stáe při ostatních,a však něco mě však donutí bojovat. Zaslechnu další sinkot zbraní a mé srdce poskočí. Do toho všeho konečně vzplane oheň. Dokázali to, jistě už přijdou na pomoc. |
| |
| Minas Drago vzpál...dobré znamení? Snad...Je vidět, že protivníka to trochu zaskočilo.Vzápětí se do boje pustí další postava na koni a působí pěknou paseku v zadních řadách skřetů. Teprve při pořádném světle je vidět, kolik jich tu vlastně je...jak dlouho takhle můžeme vydržet? |
| |
| Altherius doběhl právě ve chvíli, kdy skřetí řady obešli řadu obránců a Sardo vystřídal v postavení Dee, která zaujmula jeho místo ve středu řady. Stojíte přibližně tři metry od sebe a jen díky Lin se dařilo držet nepřátele dál, to teď už není pravda, začali vás obestupovat a Erin v jedné chvíli stojící proti skurutovi se štítem v další chvíli letěla, když se jí dostal do zad druhý skurut a hodil jí dokonce až za Lin. Tím si uvolnili místo a zatlačili na Eradii a z druhé strany na Dee. Šik skřetí a skurutí armády, co vám měl vpadnout do zad se zdá zaměstnán, v jeho zadních řadách vře boj, jak Astra likviduje lehce oděné a nedostatečně vyzbrojené skřety, přes které se k ní nemohou skuruti probojovat. Deein kůň stojí poměrně klidně na plošině, nezdá se že by se chtěl lést do bojů, které tam zuří. |
| |
| Doběhnu akorát ve chvíli, kdy se skřetům a skurutům začalo dařit obcházet naši ochranu. Věděl jsem, že bych mohl zaútočit do největšího středu a zabít jich hodně najednou, ale nejdůležitější bylo udržet zádní část čístou. Postavil jsem se a ze zádu jsem začal likvidovat všechny, kteří by nějak ohrožovali ostatní. Útočil jsem přesnými ohnivými koulemi hlavně do hlavy a pokud se dostaa nějaké větší skupina za záda ostatních, tak jsem vyjímečně použil silnější kouzlo. Nevím, jak dlouho vydrží má energie, ale pokud dojde, budu krýt ostatní ze zádu svoji holí a veškerým umem, který ovládám. |
| |
| Altherius se sice pokusil umírněněji bojova proti skurutům, ale zdá se že jeho magii se dovedou poměrně obstojně bránit nastavením štítů střelám. Podařilo se jim projí středem a Stiskli Eradii ke stěně. Ta si snažila udělat místo, ale jedna řada bojující s ní a druhá řada kryjící první nedovolily její osvobození. Dee a Sardo se k sobě museli přitisknout zády a kolem nich nastala stejná situace jak u Eradii, akorát s nimi bojovalo skřetů víc. Jen díky Sardovi se dařilo Dee držet si skuruty a skřety od těla. Nepřátel mnoho nepadlo a už se jim podařilo rozdělit své nepřátele na čtyři místa. Astra byla konečně skuruty a skřety dotlačena ke stěně, ale na paladinku v plné zbroji je i přesila tolika skurutů a skřetů málo, sice je přestala zabíjet, ale stále je nutí s ní bojovat a tak hlavní část armády odpoutávat od zbytku. Erin, která se s bolestí v zádech a v rukou, na které dopadla konečně postavila aby musela čelit skřetům, kteří se vrhli proti Lin. Altherius, kousek za nimi se musel soustředit ohněm přímo před ně, neschopen kvůli mačkanici pomosi jiným. Čísla z bojové statistiky: Eradia vrs. 6skurutů a 5 skřetů kil: 3 Dee a Sardo vrs 12skurutů a 8 skřetů kil: 9 Lin, Erin a Altherius vrs 6 skurutů a 12 skřetů kil: 7 Astra vrs 32 skurutů a 22 skřetů kil: 9 Celkové skóre: 56 živých skurut hai 47 živých skřetů 28 mrtvol, z toho 21 skřetů a 7 skurut hai |
| |
| Po chvilince si všímám, že skuruti se naučili poměrně vykrývat ohnivé koule a je tedy zbytečné tím plýtvat energii, ovšem v hlavě se mizridl jiný nápad, rychle zhodnotím situaci a vyberu místa, která potřebují nejvíce odtáhnout od náporu té odporné chamratě. jeskyní se párkrát ozvou slova: "Flammea Tellus" a v tu chvíli se na některých ze země vyvztane oheň. Když z toho hned uhnou, tak je to tam maximálně trochu ožehne, ale pokud jsou ve rvanici a zůstanou na to stát, tak bych nechtěl být v jejich kůži a minimáýlně je to může vyhodit z koncentrace. |
| |
| Altherius: Na třech místech jeskyně povstali ohnivé sloupy, které hořely jen pět sekund, než pohasly. Jeden jen kousek před Erin, na kterou se sypali útočníci. Jeden u Dee a Sarda a třetí v chumlu u Astry. Celkové ztráty skurutů sice nepřesáhli desítku, ale moc ohnivé magie ji sebrala jejich kuráž. Statistika: jména bojových skupin, počet mtvých ohnivým sloupem (skurut hai a skřet)((v závorce jsou ti co umřeli)) Sardo a Dee, 2 mrtví (1a1) Erin,Alt a Lin 3 mrtví (1a2) Astra 4 mrtví (2a2) |
| |
| Cítím v sobě ještě dostatek energie, ale více než to by to chtělo dobrý nápad. Ohnivé sloupy skřety překvapili a trochu poděsili, ale skřeti jsou velice přizpůsobivý. Moment překvapení je už pryč. Snažím se něco vymyslet a mezitím občas vrhnu ohnivou kouli, nyní už jsi vybírám pouze skřety, ty nejsou tolik ozbrojeni, je veliká šance, že jejich kožené zbroje ještě vzplanou, stejně jako jejich luky. Nemají žádný veliký způsob obrany. Dokud mě nic nenapadne a budu mít energii, tak se zaměřuju na skřety. |
| |
| Blbá připomínka...Alt,Erin a Lin bojují proti přesile jen 1:5 ostatní cca 1:10 a Astra 1:50, což znamená že Alt, Erin a Lin by se měli vypořádat s tím co mají před sebou a pak pomoci ostatním...... |
| |
| Vidím, jak se situace vyvíjí a začíná to být opravdu moc. Sejmul jsem mnoho obyčejných skřetů, ale cítím, že energie ubývá. V tu chvíli mě něco napadne. To, co by dříve bylo považováno za číiré bláznovství se nyní, díky odkazu vyvynulo, jako velice chytrý tah. Dračí zbroje všem zachraňují život a nebýt nich, tak už by by tu bylo mnoho mrtvých. Soustředím se a jeskyní se rozlehnou slova: "Flammeus Telum" v tu chvíli vršek mé hole obrovsky vzplane a já se vrhám na pomoc nejdříve Erin a Lin. Teprve teď je vidět, že už nejsem beze zboroje, ale že jsem oděn ve zbroji, která je jiná. Je jako jeden kus. Pokrývá dokonale celé mé tělo, je velice zvláštní, ale každý poznává, že je z dračích šupin. Vrhám se do prvního útoku a mocnými udery zasazuju rány protivníků, které jsou ještě umocněny plamenem na konci hole. |
| |
| Alt se vrhl proti skřetům, ale v dalším okamžiku byl odhozen silou zpět, když na zemi obrátil hlavu za sebe, spatřil jak v jeskyni stojí dva draci z plemene rudých velkých draků. Sledují bitvu a nezdá se že by se chtěli zapojit. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Drak si lehne na placky a dívá se stále na tebe. "Mohl by jsi vyvolat třeba dračí oheň, tam u té paladinky je poměrně plno a co se týče jí, tak jí to vadit nemůže, protože je v plné zbroji, ale šetři sílu, jinak tě to zabije a hlavně se na to soustřeď trochu dýl, nebo to zbabráš a budou seškrabovat tvé méně oděné společníky ze země a stěn." |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Takže dohromady 300,to už je solidní pluk a mohl by v této oblasti něco znamenat…A jestli vybudovali pevnost přímo zde získali i velmi strategické místo. Mé uši se náhle pohnou,lehce jako bych se snažil zachytit vzdálený zvuk,brzy je ovšem dost silný aby byl poznat válečný ryk .Teprve teď jsem si všiml záblesků jež občas v nepravidelných intervalech osvětlují krajinu. To není pravda…Že bych je našel dřív než sem předpokládal a za úplně jiné situace?...Skoro jako by nahoře byl „Rudý mág“. „Máš nahoře nějaké muže?“ Lehce se usměji,v mé tváři se objevuje výraz uspokojení. „Asi vím co se děje.Tam nahoře je zase můj úkol…Měli by jsme je překvapit,vedou tudy nějaké skryté horské cesty k plošině?“ |
| |
| Rychlá a krvavá bitva dostává na rychlosti a zuřiosti, Dee a Sardo v těžkém zlikvidovali skřety kteří byli kolem nich, ale pořád přižilo 9 skurutů, kteří na ně tvrdě doráželi. Sardo v lehčí zbroji již znatelně krvácel, ale na rychlosti a tvrdosti úderů mu to neubralo. Dee, která měla poněkud mohutnější zbroj právě jenom díky ní ještě stála takřka nezraněná, její ruka byla sice celá od její krve a rameno té samé ruky již asi celé zmordalo, protože i pevná dračí zbroj nezabrání následkům síly vedené na pohyblivé pláty dračích šupin. Eradia u stěny byla dotlačena dvěma skuruty a jejich štíty na zeď a pokusili se ji i probodnout. Následkem toho měla Eradia pohmožděné celé břicho, a jeden skurut půlku hlavy a dva skřeti neměli ani to. Lin se podařilo šťastnou náhodou střelit skuruta pod přilbu a ten se zkácel k zemi. Šíp původně mířil na skřeta, před kterého si stoupl skurut a od jeho plátů šíp putoval kamarádovi pod přilbu. Erin oproti tomu neustále tlačená a ustupující před skuruty a tlučíc do skřetů zabila tři skřety, než ji jeden skurut narazil štítem a ona se dostala zase až za Lin, která se musela opět o něco ztáhnout a právě v tom momentě jí proletěl rukou šíp a v zadních řadě, kde bojoval Sardo a Dee se mihl černý stín. V místech kde se dala tušit Astra se zablesklo bílým světlem a on světlo letělo přímo k Altovi, chvíli předtím než se jej dotklo, zmizelo a následkem toho Alt odletěl o několik metrů vzad a všiml si dvojice draků. (pouze Alt, protože ostatní se dívají hlavně před sebe......) |
| |
| Bojuji s s víc jak tuctem skřetů, když si všimnu, jak Alt odlétl někam dozadu. Díky jeho plameným sloupým se situace maličko zlepší. Otočím se směrem k němu a zahlédnu dva obrovské draky. Najednou mě jeden z nich silně sekl do ramene. Mám sicě brnění, ale rána to byla opravdu silná. Nemůžu hýbat rukou. Naštěstí je to levé rameno, bojovat můžu dál. S nově nabytou energií z bolesti se vrhnu do boje. Přežívám dál jen díky Sardovi. Jeho umění s mečem je bravurní. Bojuji s několika skřety a najednou za sebou ucítím někoho dalšího, div nestačím ani otočit hlavou a ž mne k zemi sráží mohutný skurut hai. Vyděšeně na něj pohlédnu a vykřiknu "tarrotos ice"! V tu ránu se ze skuruta a několika skřetů stanou ledové sochy. Rychle vyskočím na nohy a bojuji dál, sem tam zmrazím několik protivníků, jež nebezpečně ohrožují mé přátele. Ráda bych zmrazila všechny, ale má energie a nedostatečně rozvinuté schponosti tomu nedovolí. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Není zde žádná tajná chodba, jen se dá jít k Minas Drago a pak po skále seběhnout až nad portál a slézti buď na cestu sem do údolí, přímo před vchodem, nebo seskočit tam kde to není tak vysoiké přimo na plošinu, cesta přes minas Drago je delší, ale je tam zbytek mužů pod vedením Ugluše, který zničil plamen ve věži a je velmi silným nesmrtelným....."pak se vyděšeně podívá po náhlém světle a spatříte jak velké síně draků plane světlem, tím, které zaniklo od vybytí velkých draků titány. V té samé chvíli zaplálo i světlo Minas Drago mnohem intenzivněji, než kdy dřív a jeho světlo se zdálo více rudé barvy, než bílé, jak bylo u majáků zvykem. Skurut se zkrčil, jako by se lekl, ale hned se zase napřímil, vědom si kdo je před ním. "Pane, vy víte na co to narazili naši? Na plošině neměl být nikdo, oni jen šli na křižovatku schodů, kdyby se náhodou vypravili skalelfové po moři, ale něco takového co se tam děje, to nejsou skalelfové!?" |
| |
| Hned se na mě vrhne pár skřetů a skurutů. Moc rychle jsem to nějak nespočítala, ale vrhli se na mě zuřivě. Ale ten kdo nemá brnění a místo toho má jen kus hadru, tak je lehké ho zabít. Chrochtaní skřetů kolem mě dohání k šílenství. Ale pokusím se zachovat chladnou hlavu a dál se řežu. Pak se na mě vrhne i šest skurutů, kteří se na mě vrhli. Bojuji s nimi jak se dá, jsou to opravdu těžcí protivníci. Pokouší se mě dostat svým tzv. šermířským uměním. Někdy lituji, že nejsem paladin nebo dokonce nekromant, ten aspoň vysává životy na dálku. Ale to bych musela probodnout sama sebe, když tak vděčně toužím po pomstě. Najednou mě dva skuruti dotlačí štíty na zeď a snaží se mi probodnout břicho. Už nestíhám odrazit útok a před očima se mi zatmaví. Čepel protíná brnění a břišní svaly. Elfská krev mi príští z rány a já padám na zem, dorážena skřetímy údery. Byl to takový rychlý sen, místo toho skřetí tupé meče neprorazili brnění. Mít své brnění, které jsem nedávno nosila, byla bych ten svůj rychlý sen uskutečnila. Skuruti tupě zírají na moje brnění a vztekají se. Pohmoždili mi břicho. Zvedám meč a jednomu z nich přetnu hlavu ve dví. Druhý skurut se dá na útěk, ale místo toho se na mě vrhnou další dva skřeti. Jednoho bodnu do prsou a useknu hlavu. Druhý dopadne stejně, nejdřív mu vrazím meč do břicha. Skřeti jsou tak tupí, že nepoznají hrot meče, ani když jim trčí z břicha. Chvíli, nemalou vteřinu, která mi připadá jako věčnost, nechám skřetovi trčet meč z břicha. Pak vezmu za jílec a prutce trhnu. Skřetí krev se vyvalí z rány a postříká mi obličej. Skřet padá k zemi....a hlava padá o kousek dál. Zavřu oči a vychutnávám pach smrti. Pach krve nepřítele, kterého jsem porazila. Ale to břicho mě opravdu bolí. |
| |
| Výsledek boje: Erin a Lin se podařilo pobít skuruty a skřety útočící na ně. Erin s množstvím pohmožděnin a Lin bez šípů se vrhli na pomoc Eradii, která na tom už taky nebyla nijak dobře, její zbroj sice povolovala více pohybu, ale i více prostoru k zásahu, nyní již s Eradie kapaly kapky krve. Když se obrátili na pomoc Dee a Sardovi, už spatřili jen mrtvé nepřátele. Najednou si všimli, že před Altem se chvěje vzduch, obrovská síla se zničeho nic uvolnila a Dee pochopila, co je Altova magie proti její. Plamen, který Alt vrhl proti skurutům a skřetům zapaloval jejich těla a tavil jejich železné zbroje. Jen pár sekund olízl zeď jeskyně, než pohasl. Astra v černé zbroji se odpoutala od stěny a překlopítala přes hořící těla. jen několika skřetům se podařilo uniknout a zmizeli. V jeskyni není nikdo kromně vás, jen mrtví skřeti a skuruti a známky dávné bitvy. Astra shodila helmici, její obličej je rudý a místy popálen, její oči se i přesto usmáli na Altheriuse. "Zmizíme odsuď, než ještě někdo přijde." pronese Astra, uchopí přilbici a zvedne se ze země. Nyní teprve vidíte co jste způsobyli za zkázu, na zemi je asi deset tuctů mrtvol, z toho padasát polovina je práce Altheria. |
| |
| S úžasdem hledím na následek Altova kouzla. Ano, a já jsem kouzelnice zasměju se ironicky. Všichni jsme pochopili Astřiny rozkazy. Zashlédla jsem Kadehara a chtěla ho vzít a jít s ním pryč. Ovšem při prvním kroku se mi podlomila kolena a já spadla na zem. Hlavou mi prolétaly podivné obrazce a já neměla ani tušení co to může být. Jen jsem opět zaslechla známý hlas. Než ale stihl cokoliv říc cítila jsem na zdravém rameni něčí dotek. Vzhlédla jsem a obrazce zmizeli, oddechla jsem si a uviděla Alta. Nemůžu vstát. řekla jsem a podívala se na příčinu. Z místa spoje břišní části brnění trčel nůž. Jen jsem bolestně vydechla a nůž vytrhla. Poprosila jsem Alta a s jeho pomocí jsem se dostala až ke Kadeharovi, spíš než nasedla jsem na něj nalehla a nechala se vést ven. |
| |
| Poté co se proberu z toho v čem jsem stála si uvědomím, že moje oblečení pod zbrojí se asi drtí v prach. Přijdu k Erin a lehce se jí dotknu na rameni. "Docela jste to tady zvládli, tohle bylo víc než bych čekala, musíme o tom spravit skalelfy. Jsi dobrá a ještě tady máte někoho nového?" Podívám se na Lin a lehce se usměji. "Tak pán země si myslel, že nám hrozí nebezpečí od temného elfa? No žádný tady sice nebyl, ale to neznamená že někde být nemůže, budem muset prohledat loď a pospíšuit si, proniklo li tolik skřetů přes draky, mohlo jich být klidně i víc, cítila jsem že se něco děje, ale tohle je vážně moc. Pojedeš s námi Lin, jmenuji se Astra a ten co nechal vzplanout naděje skřetů že mně umačkají je Altherius, ale říkáme mu Alt, stejně jako zkracujem tvoje jméno. Jo a ten tvůj chlupatý přítel stojí támhlek na plošině. Jo to jak se divíš že to vím je asi to, že čtu myšlenky a komunikuji jimi, ta zbroj co mám na sobě tomu taky dost pomáhá." Začnu vytahovat šípy z mrtvol, když si všimnu jak ze Sarda kape a že se zdá docela vyčerpán, mávnu na Erin. "Prosím tě, postarej se o něj, nebo nám tady vykrvácí." Přistoupím k Eradii a pokusím se jí zastavit krvácení, ale nejude to tak jak by mělo, alespoň trochu zabrala moc a zbytek zvládnou normální obvazy, pak dosbírám šípy a vydáme se k odchodu, u východu ještě zkontroluji Dee, ale její moc již zastavila krvácení. Pomalu se vydáme k lodi, jakmile jde ze schodů vidět k majáku, trochu se zarazím, ale zdá se že světlo plane a snad jsem tam nikoho neviděla. |
| |
| Zaútočím do vřavy a skřeti jsou nejdříve náporem na chvíli zaskočeni, ale potom se opět vrátí do svého útoku. Pomohl jsem to na chvíli uvolnit, ale tihle skřeti, hlavně ty skurut-hai jsou velice odolní a dobře vyzbrojen. Najednou mě něco odhodilo opět dozádu a já těžce dopadl na záda. Nic se mi nestalo. V tu chvíli se mi hlavou proženou myšlenky. Myšlenky, které míří na mě. Vidím před sebou za náími ohnivé draky, kteří se zábavou sledují, co se děje. Je jasné, že kdybychom neuspěli, tak jsou tu od toho, aby zabránili skřetům postoupit do jeskyně. V duchu si pomyslím: No, vlastně neumím. Byl jsem varován, že mám dávat veliký pozor na kontrolování své síly. Cítím, že mám ještě dost energie. Chtěl jsem využít potenciálu brnění a tuhle myšlenku jsem zavrhl hned na začátku, protože bych nerad udělal ze svých přátel topinky. Ale je pravda, že dračí zbroj je ochrání. Draci, jsou tak úžasní ve své majestátnosti a síle, ale uvědomuji si, že i u nich jsou věci, které jim chybí. Nedokáží vidět jiné hledisko, než to svoje. Vím, že jsem postupoval dobře, Všichni vzádu od Erin, Dee, Sarda až po Lin, Eradii a mě, tak nám se společnými silami povedlo se prosadit, ale na Astře bylo pořád navázáno asi 50 skřetů. Astra proti nim stála hrdě, ale tohle už bylo moc. Dívám se na to, co se děje a to už opravdu sledovat nebudu. I přes veškeré urážky mi draci řekli něco velice důležitého. Čeho bych mohl být schopen. Soustředím se a vidím energii, už připravenou na útok, stačilo by jen vyslovit, ale já energii soustředíma n jedno místo, místo toho, aby se zvětšovala, tak jak je to u mocnějších kouzel, tak jí zhustšuji a zintenzivněji. Cítím, jak je energie čistčí a teď už vím a chápu, jak se to dělá. Energii, kterouu soustředím před sebe, je opravdu mocná, cítím to. Celé okolí začalo vybravot při takové síle. Trvá to oproti normálním kouzlům poměrně dlouho, ale v jednu chvíli se mé myšlenky otočí k cíli a potom veškerou energii proměním v hořící plamen a pošlu ji proti svým nepřátelům. Bylo to velice vyčerpávající, ale sledovat účinky dračího plamene bylo opravdu úchvatné. Sám jsem netušil, jak moc může způsobit, ale najednou sluším v myšlenkách: Ale ano, tušil. Žádná slova, žádná gesta, prostě jen čistá energie, to je to, co je tak mocné.. Po útoku všichni stojí opodál a někteří trochu s údivem vše sledují. Ostatní skřeti to raději vzdali a někam zmizli. |
| |
| Chvíli ještě stojím na místě a uvědomuji si sám sebe. Potom se porozhlédnu po ostatních. Astra mě mezitím stihne představit Lin. Nic neříkám, ale po jejich slovech si Lin mírně ukloním na důkez toho, že vnímám a že ji zdravím, ale nic neřeknu. Erin mezitím léčí Sarda. Když odcházíme, přijdu k němu a pomohu mu docestovat k lodi, kam máme namířeno. Všichni přežili, velmi se mi ulevilo. Cítil jsem veliké vyčerpání. Ne z toho, že by kouzlo sebralo tolik energie. Bylo to zvláštní, ale oproti tomu, jakou energii jsem vytvořil jsem toho moc nespotřeboval. Jako bych bral energii ještě odněkud, ale pravděpodobně tím, že jsem takové kouzlo použil poprvé jsem byl vyčerpán. |
| |
| Neváhám a poslechnu sestru..Přistoupím k Sardovi a donutím ho s eposadit..ošetřím jeho rány jak nejlépe to jde, ale neplítvám ynní tolik energie. "Nemohu to vyléčit úplně,a le na lodi to doléčíme, zvládneš teď vcestu?" Optáms e, když mu rány zavážu a spokojeně zjišťuji, že krvácení již není takové. Astru nechám ať se postará o Lina sama si dojdu pro svůj luk, seberu i svůlj toulec a pokusíms e najít i své šípy, které očistím o mrtvá těla skřetů a vrátíms´je do toulce. |
| |
| Během cesty na Kadeharovi pozoruji mrtvá těla skřetů a dívám se na ostatní. Musím smeknout nad jejich silou, obratností a čistou myslí. Kdežto já, má první bitva a už mám zraněnou paži a tržnou ránu na břiše. Podívám se a zjistím, že rána na břiše se sama zacelila. Zajímávé, třeba to bude tím brnění.. Vyjedeme z jeskyně a vidíme, že Minas Drago znovu vzplál věčným světlem. Astra rozhodla, že musíme zkontrolovat loď. Vjedu na Kadeharovi pryč ze schodů, na hliněný sráz. Maličko ho popoženu a už si to ženeme k lodi. Moji loď NIKDO ničit nebude! křiknu ještě a jedu z kopce dolů. Zastavím se před lodí, vyjdu na palubu. Zdá se prázdná. V dalším prozkoumávání ovšem nepokračuji, čekám na ostatní, kteří jsou již velmi blízko. Přeci jen, pokud tu někdo je, já s tím moc nezmůžu. Energie již moc nezbývá a zranění ruky mne docela zmáhá. I přes vyléčení rány na břiše mi v ní občas bolestivě škube. |
| |
| Dee stojí na palubě a najednou si uvědomí něčí přítomnost, ze tmy loďe na ni zírají dvě žluté oči, tak nebezpečné a přitom ne nepřátelské. Obrovský černý vlk stojí na palubě a jeho ostré zuby jako žiletky jsou mírně vyceněny, ale zjevně nesleduje Dee, ale něco čeho si Dee na první pohled nevšimla a pak si uvědomí že z těch tesáků kape černá krev. U lodního zábradlí je mrtvola skuruta, který zjevně zavítal na tuto loď před vlkem. Jeho helmice leží kousek od jeho hlavy, která odtržená od těla se válí kousek od jeho těla, v němž stále ještě mírně cuká a krev už jen líně odtéká z krční tepny. Vlk popošel blíž k Dee a jeho tlama se zavřela. "Zdravím tě Dee z rodu králů. Tohle byl jediný nevhodný návštěvník, pěkně to tu zasvinil svou odpornou krví. Jmenuji se Enchor, jsem z Ulweho smečky a společník Linthirin, nemusíš se mě bát, ani tvůj kůň se mě nebojí, ale asi by jsi mu měla vyndat ten zlomený šíp z boku, zdá se že tě na to nechtěl sám upozornit." Vlkův hlas cítíš jen v mysli, je nebezpečný a milý zároveň, jako by přinášel smrt i život, tak promíchán protiklady. Paluba loďi se mírně zhoupla vlnou a skurutova hlave bez přilby přepadla přes palubu dírou v zábradlí. Pod loďí se ozvalo žbluňk, jak hlava dopadla a na palubu vstoupili ostatní. |
| |
| Když se pod náporem intuice otočím a zahlédnu pár žlutých očí, jen vyděšeně otevřu oči a bez hlesu hledím na nádherného, přesto nebezpečného vlka. Vlk však nesleduje mě ale mrtvolu skuruta ležící vedle mne. Fuuj otřesu se nechutí, když na bezhlavou mrtvolu pohlédnu. Znovu pohlédnu na vlka a vyslechnu jeho řeč, nebo spíš myšlenky, a hlesnu Díky. Při řeči o šípu v Kadeharově boku se rychle otočím a omluvně hledím na Kadehara. Omlouvám se příteli, v tom zmatku jsem si tvého zranění bohužel nevšimla. Rychle špí vyndám a ránu vyčistím, pomocí kouzel jí zacelím a vedu Kadehara do jeho stáje. Dám mu jako omluvu několik jablek a vtrátím se na palubu. Najednou se loď zhoupne a hlava se zkutálí přes palubu. Fuj, konečně je to pryč odfrknu si a znechuceně hledím na tělo ležící kus ode mne. V tu chvíli vešli na palubu ostatní. |
| |
| Scházíme po schodech a kolem nás profrčí Dee na svém koníkovi. Míříme přímo na loď, na kterou docházíme chvíli po Dee. Na palubě je vidět mrtrvé skřetí tělo bez hlavy. Trochu zbystřím a rozhlédnu se po lodi, když vidím dalšího tvora. Začíná svítat, ale stejně je ještě dost tma. Mé oči ovšem rozpoznají tavr nějakého velikého vlka a jeho oči. Vypadá hrozivě, ale nevypadá, že by se chystal zaútočit. Přesto držím svoji hůl pevně v ruce a jdu trochu blíže. Vlk je pořád na místě a v tu chvíli si všimnu, že je kousek od něja také Dee, která je úplně vklidu. To mě uklidní, stejně tak jako to, že si všimnu odporné černé skřetí krve, která mu kape z tlamy, ale rozhodně to bude potřebovat nějaké vysvětlení. "Jsem trochu zvědavej, nevíte někdo, co dělá ten neznámí roztomilý vlk na naši palubě?" |
| |
| Jako poslední vyrazím od jeskyně směrem k lodi patřící Dee. Dee se rozjela napřed. Nějak mi nedochází, že ten jež nás údajně sledoval, je možná v té lodi. Kráčím pomalu a klidně a v rukou třímám otulec s prasklým popruhem. TO budu muset ještě zpravit. Pomalu dojdu k lodi a všimnu si vlka..v ten okamžik se zarazím a s pusou doslova dokořán zírám. Co ten tu dělá? Vždycky jsme si přála mít takového přítele. |
| |
| Všimnu si jak ostatní zařaženě zírají, tak se jen zasměji. Na Altovo otázku odpovím Jak vidíš je to vlk trošku úcty, jmenuji se Enchor ozve se mi v hlavě No dobře, to je Enchor, zabil toho skřeta. Takže nám vlastně nejspíš zachránil život. Hlavně mě, protože těžko bych se bránila když jsem o něm nevěděla a byla jsem sama.Ale víc nám asi poví Lin. |
| |
| Vstoupím na loď a vlka si moc nevšímám, už jsem se s jejich plemenem setkala, ale nikdy ne jako společníky někoho, čtu myšlenky více než je přirozené a tak radši znovu sundám přilbu. Místo nějakého povídání přehodím skuruta přes palubu na kamenné molo a podívám se na Dee. "Vyveď loď na moře a poplujem k Našemu městu. Erin, ty běž ošetřit raněné a pak se podívej i na koně." Mírně se usměji na Alta. "Zůstaneš s Dee řídit loď. Já si popovídám tady u kormidla s Lin a ostatní půjdou spát." Uvědomuji si že rozkazuji, ale není zrovna prostor pro debaty. |
| |
| Pousměji se na Astru a potom se pousměji na Dee. Ještě než se kamkoli vydám se otočím na plápolající Minas Drago a na Dračí jeskyně. Dívám se na ně, jako bych opouštěl opravdový domov, ale tvářím se šťastně. Potom se otočím a dojdu k Dee. "Myslím, že je na čase odrazit drahá." S těmi slovy se pousměji a spolu s Dee směřuji ke kormidlu. U kormidla, když se nikdo nedívá Dee silně obejmu a políbím. "Je toho mnoho, co se stalo, ale není teď doba na to o tom mluvit. Nyní budeme vychutnávat společné chvíle a řídit loď, abych dojeli tam, kam tvé srdce jistě touží." Pousměji se na Dee a potom už jen cítím, jak loď pomalinku odráží a my jedeme vztříc novému cíly |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Vskutku překvapivé,je to buď předzvěstí příchodu draků nebo krvavé bitvy Usměji a stále poslouchám Skuruta,můj kůň párkrát nervózně odfrkl a stále přešlapuje na velmi malém prostoru. „Ugluš říkáš?...kolik vojáků je pod jeho vedením?“ Zda se tomu vůbec dá říkat vojáci,jen hrstka bestiálních skurutů. „A ano nejspíš vím co se nahoře děje.Skupina několika dobrodruhů,říká se jí bdící plamen Vereny nebo tak nějak,nejsem si úplně jistý.Můžu tvrdit že jsou velmi mocní a proto navrhuji napadnout je ze zálohy.Jak daleko je to Uglušovi a jeho mužům?“ Mluvím tiše a chladně, i přesto že cítím obrovské vzrušení z nadcházející bitvy. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Ugluš je u Minas Drago, po této cestě je to chvilka." Vyběhne na cestu a jeho druhové jej následují, zdá se ti že jsi spatřil kousek nad sebou černý stín, ale zmizel velice rychle, co to bylo nevíš, ale zmíňka o černém vlku je možná přeci jen pravdivá a zdá se že je již hodně daleko v horách, určitě vás předběhne. |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Mluvím tiše,téměř jako bych se bál že by někdo mohl poslouchat,někdo kdo by mi mohl překazit mou misi.Úsměv který doteď přetrvával na mé tváři se rychle vypaří když jsem zahlédl zvláštní stín. „A buďte po cestě ostražití,něco se mi v těchto končinách nezdá.“ Co to mohlo být, že by přece jen ty báchorky o černém vlku byly pravdivé,no musíme se nechat překvapit,teď je důležitější můj cíl a toto budou jen mé loutky a štíty k jeho dosažení. Trhnu otěžemi svého koně a vydám se směrem kterým šel velitel skurutích vojsk.Přesto se ale stále rozhlížím kolem sebe a snažím se odhalit cokoliv co dle mě je neobvyklé. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Uglůš tě chvíli pozoruje a pak se zasměje. "Pozdě, slídiči. Tihle tři jediní přežili a zdá se že jenom dva. To co se tam stolo půjdem ještě ověřit, ale zdá se že sedm bojovníků pobilo 61 skurut hai, připravených na cokoliv a 68 skřetů, protože tenhle už taky chcípne." a ukáže na zdechajícího skřeta. Znovu se obrátí k tobě. "Je pozdě přemýšlet nad tím zda jsme měli zasáhnout, ale před chvílí minuli hlídku u křižovatky a zřejmně jsou již na loďi, museli připlout od Doru, odtamtuď jsme sle žádnou loď neviděli, buď byli moc rychlí, nebo si to hlídky v horách schytají." Obrátí se ke svým mužům, vidíš stovku skurut hai a stejné množství skřetů. "Jestli chceš vidět co způsobili, pojď se mnou, chci vidět ten masakr na vlastní oči." Řekne přes rameno a mávne na desítku těžce ozbrojených skurutů, kteří se hned k němu postaví, jeho osobní garda, ti nejlepší. |
| |
| Po Astřině poznámce o odjezdu se jen seberu a s Altovým doprovodem mířím ke kormidlu. Odrazili jsme loď a nastavili správný kurz. V hlavě mi běžela jedna a ta samá myšlenka pořád dokola. Až tak, že jsem skoro nevnímala ani Altova slova. Jen jsem nepřítomně kývla a políbila ho. Vracím se domů, vracím se domů.... bylo toho tolik kolik mi přeběhlo v mysli, matka jak nás vítá, pár dní v našem sídle, Rafa, a hlavně maminka pořád a pořád dokola. Sedla jsem si na zem a tekly mi slzy štěstí. Třeba není mé štěstí vůči některým fér, ovšem já to také nemám dokonalé, neví o mne zhola nic. I já stratila otce. Měla jsem i bratra, ale kde tomu je konec? Ani nevím, zda pořád žije, nebo je již mrtvý. A navíc, nikdo z nich není sám, když už nemají žádné žijící příbuzné, mají aspoň jeden druhého. Doufám, že je maminka v pořádku. |
| |
| Hodím odcházející Erin vak od Lin s jejími věcmi. "Dej to zatím do mé kajuty, až půjdem spát dám to Lin." S tím se otočím k Lin. "Vím kdo tě poslal a proč, ale ten tady není, takže to buď nestihl, což je lepší varianta, nebo to stihl, ví o každém našem kroku a bude nás sledovat do města skalelfů. Takže mi teď odpověz a snaž se mluvit pravdu. Viděla jsi něco, co by nasvědčovalo tomu, že jsme se střetli jen s částí armády? Dokud na to nemyslíš, tak to nevidím, takže přemýšlej než odpovíš." |
| |
| Všecho se to událo tka ryhcle a přeci mi to připadalo jako nekonečně dlouhá doba, než boj zkončil. Nakonec jsme z toho vyvázli s vlekou pomocí dvou pro mne nových postav, jež se mi později představili jako Astra a Alt... Všude kolem nás se povalují mrtvoly skřetů, takovýto konec rozhodně neočekávali. Při pohledu na tolik mrtvých nepřátel si uvědomím s jak mocnými jsem se to setkala... Pár zranění je i na naší straně. Rychle odtud odcházíme, prý zpět na loď...S nikým nemluvím, jsem vyčerpaná a po pravdě řečeno se mi trochu třesou kolena... Na lodi je můj společník, který se zasloužil o to, že jsem našla onu skupinku... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Enchor...a mně si své jméno nesdělil, pomyslím si trochu ukřivděně, ale po pravdě řečeno jsem ráda, že ho zase vidím...koukám, že ses staky přičinil, podotknu v duchu, když si všimnu mrtvoly skřeta a vlčích tesáků zbarvených skřetí krví. Přeje si se mnou mluvit Astra. Trochu se mne dotklo to, že mne upozorńuje na to, abych mluvila pravdu, jako bych jim snad doposud v něčem lhala. Nahlas, ale neříkám nic, na nějaké poznámky jsem příliš unavená a ona beztak bez problémů čte mé myšlenky..."Cestou sem jsme j v lese narazili nečekaně, alespoň podle Enchora na pár skřetů, se kterými se vypořádal a na další jsme narazili až zde před vchodem do tunelu."... na chvíli se odmlčím a v duchu procházím znovu cestou, ale ne ničeho jiného jsem si opravdu nevšimla..."Snad by ti o tom mohl říci něco více Enchor."...podívám se na vlka...víš snad něco víc než já, co bys jim mohl prozradit?... |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Nebyli připraveni a zaplatili a i kdyby byli stejně by tu všichni zahynuli. „To se nezdá ale je to tak,vím přesně o jaké skupině mluvíš a musím říct že jsem je již viděl bojovat,pár dní cesty u pobřeží na straně barbarů,říkají si Bdící plamen Verety.“ Usměji se jako bych byl rád že jsem si konečně vzpomněl na jejich správné jméno,ale stále chladně pokračuji. „Ale myslím že i kdyby jste na ně byli připraveni skončil by boj úplně stejně.Takovou nespoutanou moc jsem v boji dlouho neviděl,naposled u nás doma.“ Mou tvář stále zdobí lehký úsměv,ani ne takový jako bych se vysmíval bezmoci skurutů,nýbrž vzpomínky na můj domov vehnaly do mého srdce jakýsi nával radosti i přesto co jsem tam prožil a za jakých okolností jsem jej musel opustit. „Tak pojďme tedy,ale jsem přesvědčen že si umím představit jak to tam vypadá.“ Domov,kdo ví jestli sladký…Ale i přesto že by mě zabili bych se tam vrátil… Pobídnu svého koně a následuji Ugluše k místu zkázy. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| Mírně se usměji na Lin, "Tohle není výslech, jen potřebuji vědět co se tady děje, skřetí armáda za modrými horami, to není normální. Draci hlídají krajinu dobře, skřeta a skuruta by nenechali projít. Nezatěžuj se tím, řeknem skalelfům že tady jsou a zřejmně dost a pak je to na nich." pak se podívám na moře, zdá se že jsem docela spokojená. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ugluš mezi nimi přechází a pak se na tebe otočí. "Muselo jich být víc,"dívaje se na zuhelnatělá těla lehce se zachvěje. "A tohle jsem již viděl, je to následek dračího dechu, zdá se tedy že draci nebo alespoň jeden tady byli." Najednou se zarazí a přijde k tělu bez hlavy. "Tohle byl Vergo, jeden z nesmrtelných, museli jej zabít ještě před tím plamenem. Zdá se tedy, že jsou mei nimi nesmrtelní. To není dobré." Konečně se obrátí na tebe. "Jestli je sleduješ, je to to nejdůležitější co je, musíme vědět jakou mají sílu a co je jejich slabinou, ale to nezjistíme koukáním na ně, měl by ses k nim nějak přidat a až zjistíš jak jsou zranitelní, tak je zničíme." po těch slovech se zasměje spokojen sám se sebou. |
| |
| Vstoupím za ostatními na loď..po chvíli si přestanu všímat vlka a vrhnu se na sovu práci. Nedělá mi potíže vyléčit lehčí zranění, a doléčit i ostatní,a le únava se ukíže teprve potom. Se všemi se rozloučím kývnutím hlavu a se sestrou lehkým úsměvem, poté s eodeberu do své kajuty. |
| |
| Všichni šli spát, po krátké promluvě poslala Astra i Lin do kajuty a předala jí její věci, které Erin dala do jejího pokoje. Sama stála na palubě a její myšlenky se ubírali do budoucnosti výpravy, když vlula od maják Minas Dorien, nad měsem skalelfů. Otočila se, aby spatřila plamen Minas Drago, světlo bylo sice jiné, ale stejně intenzivní, jako předtím. Zastavila kormidlo a sešla do velitelské kajuty, protože jen skalelfové znali cestu do přístaviště Našeho města. Poté co se Dee zvedla a řídila loď bezpečně až do přístaviště v jeskyni, objevily se na východě první paprsky. |
| |
| Spala jsem jen krátce, poté jsem vyšla na palubu a dívala jsem se na moře. Astra potřebovala abych vedla loď, jen já znám cestu do přístaviště. Tak tedy, jdeme na to. Poklidně jesem vedla loď a občas se prošla po palubě. Pozorovala jsem klidně spícího Kadehara, sledovala bdícího Enchora, jež byl ještě na palubě a přemýšlela. Už se moc těším domů, na maminku, na všechno. Konečně si všichni na pár dní odpočineme. Po posledním dopisu maminka nařídila služebnictvu a každý má připravené lože přímo pro něj. Jen s Lin a vlkem se nepočítalo. Nevadí, přece jen, pokojů máme dost a místa také. Budu mít matce co vyprávět, ona samozřejmě také má nějaké novinky za tu dobu. Jednou se zmínila že mápro každého nějaký dar. Že jí o všech Drago vyprávěl. Tak uvidíme. Dál jsem přemýšlela a mezitím jsem zavedla loď až do přístaviště. Už začalo svítat. Asi půjdu probudit ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nyní jejich loď pomalu vplouvá do přístaviště skalelfů a ty seběhneš schody od Minas Dorien a vstoupíš do přístaviště Dragon Weron, jediného přístaviště, které je v jeskyni, kde žili mořští draci, ne příliš odlišní od modrých, ale málokdy opouštějící modré oceány, kam odešli nikdo dnes ani neví, ale stále je námořníci potkávají na moři. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Ačkoliv jsem se cítila velmi unevená, dlouho jsem nemohla usnout. Hlavou se mi honily události posledních několika dnů a hodin. Dlouho hledím jen tak do stropu. Snažím se nemyslet na nic, ale nějak se mi to nedaří. Únava je ale nakonec přeci jen silnější, kolébána mořem se ubírám do říše snů. |
| |
| Loď vplula do přístaviště a ozvaly se zvuky rohů, jenž vás uvítaly. Kdo spal, probudil se a mohl spatřit krásu přístaviště našeho města. Ohromná síň, plná reliéfových vyobrazení na stropu, především krajů, viditených z moří a podpírána sloupy podobným vlnám. Je tam spousta velkých i malých lodí a vy jedete do kotviště, kde jsou právě ty malé, vaše plavidlo je stejné jako většina plavidel, jen některé jsou jiná, protože jsou jiných národů, než skalelfů. Když konečně zakotvíte a sejdete na molo, stojí tam muž, jenž má šedivou pleť a nebezpečný vzhled, tmavo šedá bělma očí a rudé duhovky doplněné panenkou v barvě sříbra. na sobě má lehký oděv a u pasu dlouhý zdobený meč. Jen Dee zná jeho jméno ( Princ ) jeden ze členů královské gardy, jejíž symbol má hrdě na hrudi. |
| |
| Probouzí mne zvuk rohů. Otevírám oči a v první chvíli netuším, kde jsem. Pak si ale uvědomím, že les jsem nechala daleko za sebou a hlavou mi znovu problesknou vzpomínky na včerejší den... Mám pocit, že jsem toho moc nenaspala a asi to nebude jen pocit, určitě jsem usnula až někdy nad ránem. Rychle se obléknu a vyjdu na palubu. Právě vplováme do přístavu. Pohledem pátrám po Enchrovi, a když ho najdu zamířím k němu...Dobré ráno příteli...zabořím ruku do jeho srsti...doufám , že ti to nevadí. Pomyslím si...a sleduji okolí. Na molu stojí trochu zvláštní muž... |
| |
| Lin: Enchrovi to nevadí, zdá se docela spokojený a odpočatý a když je odpočatý nevypadá ani moc krvelačně, v noci spal v přístřešku u koně, ještě z něj čouhá sláma. Poté co jej pohladíš, vydá se k molu, ani se nesnaží bavit, asi se mu nechce. |
| |
| Dee, nevíš kdo jsou jeho rodiče....ach jo, to bude přepisování.... |
| |
| jo příspěvky jsou fuč, omluva a až princ opraví a upraví, tak pište k němu.... |
| |
| Najednou slyším nějaké rohy. Uvědomuji si, že je to zvuk, který mě probudil a také zvuk, který ohlašuje náš příjezd. Rozhlédnu se kolem a zjistím, že Dee tu neni. Po chvilince si uvědomím, že musela navigovat loď. Hlavou se mi prožene pár myšlenek. Tak konečně přichází ta chvíle. Jsem velice zvědavý. Nesmím se nechat ničím ovlivňovat. Veškeré emoce musí jít stranou. Nyní musíme všichni spojit veškeré své síly. Podívám se na svoji zbroj a obleču se do ni. Zahalím ji pláštěm tak, aby nebyla vidět, do pláště jsi vezmu pár věcí a do ruky svoji hůl. Tak, jsem připraven vyjít ven. Pomalu vylezu na palubu a vidím tu krásu, kterou skalelfí přístav ukazuje. Je to opravdu skvost a nádhera. Rozhlížím se kolem a po chvíli kochání se podívám na molo, kde stojí muž. Vypadá jako válečník, podle všeho, každopádně je tu pro nás. Myslím, že počkám, až Dee nebo Astra proloměj ledy, takříkajíc. Nemám důvod zatím nic říkat. Stojím na lodi v plášti a mé oči bystře sledují vše kolem nich. Ve tváři je vidět klid a mír, ale také jasnost a důstojnost. Stojím spříma a čekám, co se bude dít |
| |
| Lehce dovedu loď k molu. Ještě se dojdu převléci do zbroje a přes sebe přehodím plášť. Vrátím se na palubu a jdu otevřít Kadeharovi stáj. Nakonec spouštím můstek a scházím pomalu dolů. Najednou si všimnu známé tváře dole na molu. A hele, Prince, on je taky někdy tady? ušklíbnu se a jdu dolů. Jsem ráda že konečně vidím někoho známého, ale raději než jeho bych viděla maminku. Přece jen co o něm vím? Nic je to jen jeden z královské gardy. S těmi já jsem nikdy neměla tu čest. Zahlédnu jeho pohled. No vida, i on se dívá jako by mne vůbec neznal. Tak co. Sejdu dolů a postavím se před něj. Dobré ráno, Princi! řeknu jen a otočím se jiným směrem. |
| |
| Princ sdělil Dee, že máte jít ke králi a pak vás vede po široké cestě z přístaviště na krásně zdobenou cestu s reliéfy ryb a podmořského života na útesech a v hloubkách. Když přijde ke zlaceným dveřím, na nichž je syblo moci skalelfů loď s plachtou a vesly. Na obloze jsou draví ptáci a mořští a ve vodě plave mořský drak. Když se otevřou dveře, vidíte elfa ve zdobeném (nikoliv honosném) oblečení, s šedými oči, jaké jsou nejčastější mezi skalelfy. Nad ním je oboustrané kopí, jenž simboluje boj, v dobách míru tam bývalo pouze veslo. Muž se na vás dívá a jeho pohled vás zkoumá. Je ale příjemný a bes stopy povýšenosti, z krále vyzařuje jeho moc tak přirozeně, že aniž si uvědomíte, pokloníte se, zřejmně i proto že tak učinili Dee, Princ i Astra před vámi. Král si vás dlouze prohlíží, až se obrátí k Princi. "Pojď ke mě," tím samozřejmně myslel, aby muž, který vás sem dovedl zaujal své místo u krále, jak má. Pak se obrátí k Dee a lehce se na ni usměje. Jeho pohled přejede od Dee k Altheriovi a chvíli si jej prohlíží, pak padne na Sarda a naokamžik, jako by se zamyslel, pak se podívá na Eradii a mírně jí přikývne a pak padne na Astru. "Paladinko, yla jsi významná již před sto lety a ukázala jsi mnohé a mnohým jsi se zasloužila, doufám, že to poslání dovedeš do dobrého konce, ale mám pro tebe špatnou zprávu. Princ, který vám sem přivedl byl u akademie a je střežena nepřáteli, byla to tedy pravda, co ti pověděl démon, byl bych rád, kdyby jsi si vybrala jinou cestu, záleží mnoha skalelfům na tobě a nerad bych pochovával svoji neteř, kvůli bláznoství." Astra neodpověděla jediné slovo, její pohled ale mírně posmutněl. Pak král pohlédl na Erin a usmál se. "Jsem rád, že tě našla, tehdy pod temnotou, jsi stejná jako Astra, když byla v tvém věku, radost a smutek se v ní mísili, stejně jako voda na pobřeží." Pak se podívá na Lin. "Tebe znám, ale netušil jsem, že jdeš s družinou Bdícího Plamene Varety, ale dobrá." Pak vám pokyne a nechá vás vstanout. "Prosím mějte se zde jako doma, budete ubytováni v prostorách paláce, Dee a Princ vás uvedou." Zdá se že král skončil, když se na vás podívá, vidíte že je trochu jiný, jako by nevěděl, ale přesto to udělá. "Byl bych radši, kdyby se k vám připojil Princ, již několikrát byl pod temnotou a byl mími očima, stejně, jako může být vašima, protože jako jediný, koho znám a je na naší straně, vidí ve tmě a zná to pod temnotou dobře a nikdo jej tam dokonce nenapadá, ale s vámi to bude mít těžší." V jeho pohledu je tichá prosba a čeká co vy na to, Astra se po vás podívá a cítíte její myšlenky, které vás nabádají, aby jste jí řekli, co si myslíte o novém členu, pak se ale otočí ke králi a mírně se ukloní. "Vím že uděláte vše, aby jste nám pomohl, ale pochopte i vy mě a mé společníky, musíme si o tom ještě promluvit mezi sebou, promluvím si o tom až večer, stejně zde zůstanem přes noc a teď je teprve ráno." Po těchto slovech vás král propustí a vy se vydáte chodbami do velké síně, u vnitř které je spousta denního světla z průduchů ve stropě a kde stojí něco jako palác, který se svými věžmi dotýká až stropu. Vstoupíte železnou bránou a míříte do velké síně, kde jsou prostřené stoly a několik skalelfů a několik mužů ze stromu, když je Astra spatří, zarazí se a takřka se stáhne, vyděšenější, než proti nepřátelům, pak se ale přinutí jít dál, když se na ni podíváte, u jednoho místa sedí muž ze stromu v černém, když spatří Astru, vyjde k ní a ona se konečně usměje, pak si padnou do náručí a začnou se líbat, kdo jej zná, tak pozná Robina. U stolu je i Deeina matka, a zbytek její rodiny. Princ zaujme místo na rohu chodby a vystřídá tak jiného strážce z královské gardy. |
| |
| Po Princově sdělení jdeme do zámku, vyslechneme strýčkovo kázání a poté se jdeme ubytovat do zámku. Strýček chce aby šel Princ s námy. Proboha proč jako? Ne že by mi byl nesympatický, ale mohl by se ke mě chovat jinak. Ne tak odmítavě. Jdeme po nádvoří a najednou si všimnu že se Astra úzkostlivě zarazí. Dívám se na ní. Než se však stihnu zeptat co se děje vyjde k ní jeden z mužů. Chtěla jsem zaktročit, to už se však k němu Astra rozběhla a k mému překvapení se políbili. Aha, tak toto je ten slavný Robin. No těší mne. Astra aspoň vypadá spokojeně, celá září. usměju se a najednou si všimnu maminky. Je vysoká, vypadá jako já. Jen má pleť normální skaelfí barvy. Od našeho posledního rozloučení však jakoby o dost zestárla. Přibylo ji několik nových vrásek. Přesto byla neskutečně krásná. Rozběhnu se k ní a se slzami v očích jí obejmu. Maminko, tolik jsi mi chyběla. Ty i strýček samozřejmě. Co se stalo? Tváříš se nějak smutně. Ale teď už jsem se ti vrátila, alespoň na chvíli. Toto jsou mý přátelé. řeknu a pravou rukou ukážu směrem k ostatním. Támhle vzadu s Robinem je Astra, paladinka. Velice mi pomohla. Měla bys ji vidět, matko, v boji. Vede nás všechny. Dále Erin, Astřina sestra. Je to nejlepší lukostřelec kterého jsem kdy viděla. Od ní se mám ještě hodně co učit. Dále pak Eradia, nejlepší šermířka široko daleko. Sardo, neohrožený bojovník. Má opravdu netušené schopnosti.Támhle s tím vlkem to je Linthir. A nakonec, ale v žádném případě poslední, Altherius. Jeho magie ohně je velice mocná. Ale není to jedné kouzlo na něm mocné. dál už však nemusím říkat nic, matce stačí jediný pohled aby poznala jak to mezi mnou a Althem je. Princi, doveď ostatní do loží, jistě jsou unaveni. Já zatím zůstanu s matkou. Děkuji. usměji se.A přivezla jsem si nového přítele, to je Kadehar ukážu rukou na černého hřebce s bílou hřívou. Matko, je toho tolik co ti chci říc, ovšem nejdřív ty, řekni mi co se stalo za dobu mé nepřítomnosti. ještě dlouhou chvíli si povídám s matkou. |
| |
| Vystupujem z lodi a všichni následujem Prince. Cestou se kochám skvostem a dějinami tohoto národa, které jsou vepsané ve všm, co míjíme. Jsou to opravdu nezapomenutelné zážitky. Procházíme mnoha místy a všude jsou vidět symboly dávné historie a kultury. Přicházíme do velikého sálu, nejkrásnější místnosti ze všech. Přijdeme do sálu, projdeme kolem strážného, není zvlášť vyjímečně oblečen, ale jeho síla je v jiném. Postoupím trochu blíže a s úplnou samozřejmostí, bez jakýkoli nutných náznaků, se pokloním. Ať už je to moc krále, která je samotnou jeho přirozeností a nebo mími morálnímy zásadami, ale prostě není zde o čem přemýšlet. Král si nás všechny velice dobře prohlíží a potom promlouvá k Astře a navrhuje, aby Princ šel s námi. Astra mu mu taktně odpovídá, že to nezáleží jenom na ni. Kromě projevu zdvořilosti a úcty není potřeba, abych zde cokoli dodával. Při odchodu se králi ještě jednou pokloním a potom odcházíme na hostinu a odpočinek. No, prospal jsem se hodně, ale co se týče pořádného jídla, tak na to se těším :-). Vztupujeme do sálu, je zde mnoho lidí. Ale kromě Robina, kterého poznám hned, jak na něj Astra, no dá se říci doslova skočí. Když ho Astra přestane Láskou tisknout, zastavím se u něj: "Buď zdráv po dlouhé době. Jsem rád, že se opět setkáváme." A mírně pokývu hlavou. Všimnu si, že Dee je zabraná s někým do hovoru a tak přijdu blíže. Když uvidím tu ženu, není pochybu, že bych se mohl mýlit. Je to určitě Deeina matka. Ty oči, tvář a výraz. Přijdu k ní, akorát ve chvíli, kdy mě Dee představuje. "Velice mě těší, že vás poznávám. Mé jméno je Althérius. Jsem opravdu poctěn touto návštěvou." Otočím se na Dee: "Má drahá, nechám vás teď o samotě. Máte si toho určitě co povědět." Otočím se k Deeině matce: "Nedá se ani slovy vyjádřit, jak se na vás těšila." mírně se pousměji. Celou dobu chodím vzpřímeně a hrdě, ale ne povýšeně. Má velmi charizmatická tvář je jasná, klidná a velice upřímná. Zasednu ke stolu a ochutnávám pochoutky, které nám byly připraveny. |
| |
 | Další ráni mé služby. Studený mořský vítr mi fouká do tváří a cuchá mi mé černé vlasy, které se třepotají v tomto přírodním, neviditelném jevu. Odcházím z paláce, abych přivítal v přístavě Varetské Rytíře, nebo jak se jim říká. Uchvátné, to co oni dokázali. Přesto, že už jsou na světě jen chvíli, malé děti si už o jejich činech začínají vyprávět legendy. Nedávno král vyslal za nimi do Nového Doru Deu De Longu, královu neteř. Vskutku půvabná žena, ale sympatie k ní necítím. O mě už mělo zájem tolik ženskejch, ale všechny jsem odmítl. Vztah se ženou pro mě nemá žádnou cenu! Alespoň poslední dobou potkávám zkušené válečnice, se kterýma můžu bok po boku bojovat a prozkoumávat Temnotu, aniž by se na mě neustále ohlíželi. Aspoň se mi nevěnují Jdu k přístavišti a čím víc jsem blíž, tím více cítím slaný mořský vzduch, který mě v duši alespoň trošku utišuje, teď, když Temnota postupuje. Vzal jsem si jen jeden ze svých mečů, myslím, že vzhledem k mým válečným schopnostem a mírné magii mě nikdo nenapadne. Lidé ke mně chovají důvěru. Stojím na molu a na obzoru se brzo objeví loď. Zanedlouho zakotví u mola, kde stojím. Čas jsem si krátil....no to jsem celej já. Stojím a dívám se, zcela nevnímaje své okolí. Z lodě začnou vycházet Varetšští Rytíři a já si je prohlížím. Nějaký mág jde bok po boku s Deou De Longou, pak vidím půlefku, podle výrazu asi paladinka, určitě je to paladinka. Dále vidím člověka. Asi bojovník nebo šermíř. Chudák, mezi půlelfy a elfy...špatná situace. Dále uvididím další šermířku, elfku, poznám ,,čistou rasu" i když jí sám nejsem. Nejspíš bojovnice nebo šermířka, jako ten příslušník lidské rasy před ní. Dále vidím další půlelfku, která se nenápadně podobá paladince a jako poslední jde v závěsu další půlelfka. Její jméno opravdu neznám a nerozeznám ani povolání. Až na ni mají všichni dračí brnění. Co se drakům stalo, že začínají rozdávat své šupiny? Dee De Longa ke mě přistoupí a popřeje mi dobré ráno. ,,Vám taky, má paní." oplatím slušně pozdrav a otočím se. Má paní, král vás chce uvítat ve svém paláci, prosím, následujte mně." řeknu, aniž bych se otočil a vyrazím. Dobrodruzi se určitě kochají tímto městem, je pěkné...dalo by se říct. U krále se všichni shromáždí. Konečně si vzpomenu, kdo je ta neznámá půlelfka. Je to Linthir, ta má zatracená paměť. Paladinka se jmenuje Astra a jak se později dovím, její sestra je Erin. Ta elfská šermířka se jmenuje Eradia. Mág se jmenuje Altherius. Člověk je Sardo, bojovník. Král si povídá s dobrodruhy a vypráví o mých vyprávách do temnoty. Jo, to je pravda, že v temnotě vidím, ale doufám, že se mi ti dobrodruzi v tom blázinci navzájem nepomlátí. Není to tam procházka růžovým sadem. Poté Dea De Longa odejde za svou matkou a já vystřídám stráž. Tak....konečně nadešla má šance se ukázat před zkušenými bytostmi. |
| |
| Astra si sedla vedle Robina a začali spolu jíst a rozprávět, všichni jste se tak nějak začlenili do snídaně, až v jednom okamžiku se zvedl jeden muž ze stromu (Astra je taky ze stromu, pro ty co nevědí a je to národ jenž je něco mezi elfy a prvními a spolu se skalelfy a korunou chrání vody oceánů) a přišel k Astře. "Nemohl jsem si nevšimnout že jste zde Astro, říkal vám váš muž, že je na vás vystaven zatykač?" Astra evidentně tochu polkla a otočila se k muži. Jistě, vím všechno, takže coi chcete vy? Pořád rada nechápe že moje místo je zde?" Muž mírně zakroutí hlavou. "Mílíte se, vaše místo je ve škole, pokud si vzpomínám, byla jste propuštěna jen na krátké období a po splnění úkolu ste se měla vrátit a neučinila jste tak." V tu chvíli se do hovoru vložil Robin, postavil se a jeho pohled byl najednou jako mramor. "Pokud si dobře vzpomínám, řekla mi rada, ať přivedu nesmrtelnou, jenž se jmenuje Astra And Audward a pokud vím, tato žena není nesmrtelná a její věk je již jiný, než aby byla ve škole." Muž ze Stromu se mírně stáhl, když si uvědomil že něco může být špatně, o Robinovi a jeho schopnostech v boji se vyprávěli legendy a ne na darmo byl lovcem ostrovní říše, protože málokterý se mu mohl postavit. Od stolu vstala žena se stříbrnými vlasy taktéž ze stromu a položila muži ruku na rameno. "Pokud vím profesore, tak já sedím v radě a je li tady porušován zákon skalelfů, pak by Robin měl zasáhnout a jak správně řekl, nikoho takového nenalezl, takže dokud se neobjeví nesmrtelná Astra And Audward...." Zbytek věty nedokončí, protože profesor se šel usadit, žena se mírně usmála na Astru a sedla si, evidentně spokojená. |
| |
| Vycházím z lodi, zachmuřena a jako poslední následuji ostatní. Jsme oblečena ve své brnění ze zeleného draka. Přes rameno mám svůj luk a upoevněn i toulec se sesbíranými šípi. U pasus e mi houpe meč od Aisilin. Vydáms e za ostatními a ani envnímám krásu tohoto města. Zpruv se jen rozhlédnu a poté si již všímám akortá cesty před sebou. U krále se jen rozhlédnu, prohlédnu si všechny okolo a potom již zaměřím sovu pozornost jen na krále. Poté nás znovu odvedou jinam a já jen slepě následuji jejich kroky. Vsotupíme do rozlehlé síně. Astra se ode mě odpojí a tak zaujmu první volné místo a zůstanu sama ve svých myšlenkách. |
| |
| Vycházím z lodi. Dea se jen letmo pozdraví s Princem. Zavedl nás ke králi, je trochu překvapen mou přítomností zde a po pravdě řečeno já vlastně také. Je mi příjemnější přítomnost zvířat než lidí. Necítím se zde příliš dobře. Snad jsem byla sama až moc dlouho. Stal se ze mne takový vlk samotář. Ostražitý a nedůvěřivý... Král by si přál, aby se k nám přidal i Princ, ale astra se o tom chce poradit i s ostatními. Mírně se pokloníme a odcházíme. Ve velké síni jsou připraveny prostřené stoly.Když vejdeme Astra se trochu zarazí, ale pak se vášnivě přivítá s jedním z mužů. Dea nás představí své matce. pozdravím jen lehkým pokývnutím hlavy a pak se usadím u stolu. |
| |
| Moje zranění je těžké, ale ne zas tak hrozné, spíš silně pohmožděné. Krvácení Astra po pár pokusech zastavila. Než jsme se dopluli do přístavního města, odpočívala jsem ve své kajutě a přemýšlela o tom, co nás čeká dál. Ostatně, v této době se nic jiného dělat nedá. Když konečně nadešlo ono ráno, slyšela jsem, jak loď kotví. Rychle jsem si oblékla dračí brnění a odešla na palubu, kde už se všichni vyloďovali. Na molu jsem viděla Dee, jak stojí poblíž jednoho muže, říká si prý Prince. Zavedl nás do paláce, kde nás uvítal král. Řekl nám něco o Princi. Prý vidí ve tmě, takže když nás prý povede do Temnoty, budeme to mít snadné, ale on s námi ne. To je tak schopný? |
| |
| Sedím u stolu a zaháním svůj hlad, no teď už spíše hýčkám své chutě. Je tu opravdu mnoho lidí. Rozhlédnu se po všech a cítím, že je zde mnoho napětí. Najednou jsi všimnu, že u Astry je nějaký muž a baví se o něčem. Neslyším o čem, ale Astra nevypadá moc šťastně z toho, co jí muž říká a ona mu taky něco říká, potom se do toho rozhovoru zapojí i Robin a nějaká další postava. Vypadá to, že jsou to všichni lidé ze Stromu. Nakonec se vše uklidní, ale Astra z toho nemá dobré pocity. Vrátím se ke svému jídlu, ale cítím, že tento spor ještě neskončil. |
| |
| Astra se během snídaně přesune kdo ví kam, ale protože se přesunula s Robinem, nikoho to ani nepřekvapilo. Enchor se snažil jíst ze stolu a poté co jej jeden ze skalelfů zkusil napomenout, zřejmně mu to myšlenkami vysvětlil a pak si sedl i když docela nerad a začal dlábovat nějakou porci. Princ po krátké promluvě s královnou k vám přišel a navrhl vám, aby jste jej následovali do palácových zahrdad a kdo prý chce, může pak zají i do zbrojnice a vybrat si co bude libo. |
| |
| Přišel za mnou Princ, abychom jej následovali do zahrad tohoto paláce. Rozhlédnu se kolem a vidím, že Astra je pryč a nevidím tu ani Robina. Mírně se pousměji a potom odpovím. " BUde mi potěšením." Otočím se na ostatní. "Přátelé, je na čase opustit tyto pochoutky, alespoň na chvíli." A trochu se zasměju. Zvednu se ze židle a potom následuji Prince svým vzpřímeným krokem. |
| |
| Myšlenkami se toulám někde mimo tento sál, zpět mne přivede až menší rozruch, který způsobí Enchor svou snahou zísakt něco na zub ze stolu. Jeden z muřů se ho sice snažil napomenout, ale zdá se že Enchor mu to vysvětlil po svém...Ddyž se neurazíš neco ti sundám na zem, myslím, že tot ak pro tebe bude pohodlnější...otočím se na Enchora a podám mu pár pochoutek. Prince nás vyzve ať jej následujeme do palácových zahrad. Jako první se zvedne Alt. Dokoušu sousto a vydám se za nimi. |
| |
| Princ vás odvedl od stolu a vedl vás zdobenou chodbou paláce, až ke dveřím s rostlinými motivy, za nimi je zahrada, která se zdá, jako by jste byli venku. Skalelfové si eveidentně nepotrpí na přílišnou přeplácanost a tak spatříte rozlehlou louku, na které rostou stříbrné stromy se zlatými listy, které jemně opadávají po celý rok. Pak je zde hájek stromů, které mají dlouhý kmen a košatou korunu a pod jejich větvemi je příjemný stín. V hájku je altánek a nad ním je nízký vodopád, který běží po kamenech až odkudsi ze stropu. Vše je ještě tím zvláštnější, že nad hlavami máte kamenou střechu jeskyně, ze které dolů spadají zelené a zlaté řetězy květin, s rudými a stříbřitými květy. Tráva zahrad je krátká a houževnatá a jejich celková rozloha je kruhová o průměru tisíc metrů, tato jeskyně samotná je mnohem menší než jeskyně ve které byl palác, stejně jako ta byla menší než přístaviště a to bylo menší než velká síň v dračích jeskyních. Světlo sem proudí průduchy v kamenné střeše a omocňují jej krystaly, zavěšené pod nimi, které posílají svělo všemi směry, aniž by ubrali na jeho intenzitě. V zahradách je několik skalelfů, Greenských elfů a mužů a žen ze stromu a koruny. Ty poslední ostatně vidíte prvně a okamžitě poznáte o koho se jedná, jsou mohutní a vysocí, zároveň jsou ale vznešeného vzezření a jejich vzhled budí majestátnou úctu. Oproti nim muži a ženy stromu vypadají jako hravé krásné děti. "Tyto zahrady mohou sloužit pro váš volný čas a jste zde vítáni." pak vám ukáže na nízké dveře kousek vedle těch, kterými jste přišli. "Tam za těmi dveřmi je sál a nad ním po schodech jsou pro každého z vás nachystané pokoje s výhledem do zahrad. V noci zahrady díky zlatým stromům jemně svítí a jsou velmi hezké. Nyní mě prosím následujte do zbrojnice a pak můžete jít vybalit věci. Zbrojnice je kousek od přístaviště, takže se můžete vrátit i pro svoje věci na loď, ale vemte jen to, co budete potřebovat do zítřejšího rána, protože jak jsem byl informován budete po svítání odjíždět." S těmi slovy se vydá zpět do síně, kde jste pojedli a velkou chodbou vás pak odvede od paláce do přístaviště, aniž by jste prošli trůním sálem. Ještě před doky zahne do menší uličky a po chvíli chůze stanete před nízkými dveřmi, když jimi projdete, spatříte pult a za ním muže skalelfů. Vedle pultu je ulička, jenž je poměrně široká a vede do třech řad regálů za mužem. Princ krátce promluví s prodavačem a pak se vám ukloní. "Ukázal jsem vám již vše, nyní půjdu, má služba pro dnešek skončila a uvidíme se večer." S těmi slovy odejde. Pro Prince: Jak jsi byl vybídnut, máš přijít ke králi, než si půjdeš odpočinout do královských kasáren. |
| |
| Mymochodem, teď je čas na doplnění toho co nemáte, tak si pište, jinak odejdete z obchodu a nic mít nebudete, každému na to dám jen tolik času, než se přihlásí..... |
| |
| Prince nás zavedl do zahrad, je tu nádherně. Pohádková zhrada, ale přesto to na mne působí trochu stísňujícím dojmem. světlo je zde sice důmyslně rozvedeno pomocí krystalů, takže by nikdo nepoznal, že je clasrně v jeskyni, jenže mi začíná chybět volné nebe nad hlavou a obyčejný les s jeho vůněmi a zvuky...jsi bláhová, je tu nádherně a ty si stěžuješ....ozývá se ve mně znovu můj vnitřní hlas. Prince nám ještě ukáže kudy se dostaneme ke svým pokojům a pak nás vede dál do zbrojnice, prohodí pár slov k prodavači a pak nás opustí s tím, že jeho služby zde končí, a že se s ním znovu setkáme večer. Trochu nejistě přešlápnu z nohy na nohu...co bych měla potřebovat? V těhle věcech se moc nevyznám, vlastně skoro vůbec. K lovu v lesích mi vždy stačil jen tesák nebo luk...no asi ti nezbyde nic jiného než požádat o radu. Obrátím se na muže za pultem:"Já... asi budu muset požádat o radu. abych řekla pravdu v tomto se příliš nevyznám na vysokou se chodí s něčím trochu jiným než do boje." trochu omluvně se usměji. |
| |
| Je odpoledne. Vojáci se něco brblají, ani je moc neposlouchám. Moc dobře vím, že se snadno nechají zlákat k pověrčivosti a krvelačnosti nekromantů, jejichž služebníci rvou střeba nebohým lidem z těla. To však je lež. Vojáci ale bývají někdy hodně schopní, jak se ukázalo při dnešním výcviku. Stál jsem na cvičišti, bylo to krátce po tom, co jsme přivítali dobrodruhy v našem městě. Dali nám přestávku, abychom si chvíli zacvičili.. Sešlo se nás pár na městském, gardovním cvičišti Svlékl jsem si tuniku a nechal jsem si jen kalhoty. Kolem pasu jsem si uvázal červený šátek a tasil jsem meč. Tomuto výcviku říkáme ,,Garna" neboli přesila v mém jazyce z dalekého Západu. Z našich řad se vybere jeden voják a ten se brání pak proti deseti mužům nejméně. Je to dokonalé, vyžaduje to velké šermířské umění a obratnost. Dnes jsem šel já dobrovolně, ale nebyl jsem sám. Poté šli další a další. Postavil jsem se doprostřed arény a kolem mě se shromáždili v kruhu deset bojovníků. Tasil jsem meč, jeho čepel jsem obmotal hadrem, abych nikoho nezranil. Mí spolubojovníci udělají to samé. Pak jsme si dali mlčení, které nám pomáhá v soustředěnosti před bojem. Vítr ovíval moji vypracovanou hruď a na zátylku jsem cítil první kapičky potu. A pak jsem udělal prudký výpad, který znamenal začátek boje. Vojáci se na mě vrhli, ale nebyl to bezhlavý styl boje. Vyhýbal jsem se ránám a přípaně je odrážel. Někdy je to velká zábava, která vyžaduje i trochu myšlení a styl boje Garna vyznává i boj za pomocí předmětů. Pokud je po ruce úlomek větve, řetěz, Garna neváhá a zaůtočí i touto zbraní. Když bylo po výcviku, vzal jsem si zpět svoji tuniku bez rukávů a pak jsme útočili ještě na dva muže. Pak bylo načase odejít.... Zašel jsem nyní za dobrodruhy, abych je zavedl do zbrojnice. Cestou se kochali naší zahradou, která vyhlíží sic obyčejně, ale je pěkná. Promluvil jsem se prodavačem a pak jsem dobrodruhům oznámil, že pro dnešek moje služba končí a odešel jsem za králem. Ten byl v trůním sále. Vytáhl jsem meč a poklekl. ,,Přál jste si mě vidět, můj králi? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Dostalo se mi špatných zpráv, Astra cítí tvoji polovičatost v lidství a odmítá tě vzít pod temnotu, říkala ale že by chtěla být upřímná a prověřit si tě sama." Král ustoupí a nachá projít postavu v černém plášti. Ta jej shodí a vidíš tvář ženy stromu, jenž přišla s dobrodruhy. Aniž bys stihl cokoliv udělat najednou tvoji mysl pohltí jiná. Není to nepřátelské sevení, ale dělá ti problémy se na cokoliv soustředit a tehdy ti jako v obraně vyvstane na mysl jediné co dovedeš, ale dříve než si uvědomíš že jsi seslal kouzlo, je rozptýleno, stejně jako plamen, který vrazí zničeho nic do moře. Astra o krok ustoupí a zdá se rozzuřená, ne na tebe, ale na krále, nevíš co se děje, ale pak se obrátí k tobě. "Tvůj král udělal chybu, když předemnou zatajoval tvůj démonický původ. Pokud by mi řekl hned o co se jedná, přijala bych tě již v síni a nebylo by třeba týhle maškarády." Prudce odhodí plášť a odejde. Král se obrátí k tobě a mírně se usměje. "Přišla i na to, že jsi můj nevlastní syn a že jsem nikdy neřekl nic o tvém původu, je hodná, ale tohle je jí vlastní, soustředí se jen na srdce a rozum používá jen selže li cit. Většinou jí neselhal, takže budem doufat že se z výpravy vrátíte v pořádku. Večer se rozhodne, přijmeli tě, přijď ještě za mnou." Otočí se a znovu usedne na trůn, založí ruku pod bradu a zdá se přemýšlí. |
| |
| Když se král, postavil, oznámil mi, že Astra cítí můj démonický původ. To ne! Než stihnu něco udělat, postava v černém, která doposud stála za králem vyšla, a stáhla si kápi. Byla to sama Astra. Než mi cosi zaůtočilo na mysl, slyšel jsem v hlavě králova slova....,,říkala ale, že by chtěla být upřípmná a prověřit si tě sama. Moji mysl sžírá ohavná bolest, nemohu se na nic soustředit, ale ani si neuvědomím, že jsem vyslal kouzlo. Pak bolest ustane, ale já jsem zmatený. Bolest ustoupila, stejně jako plamen, který v dálce pohasínal v moři, vyslaný mnou. Astra útočí na myšlenky? Astra se ke mně otočí.....Nebyla to moje chyba, že jsem to zatajoval, mám na mysli to, že jsem polodémon. Ale to je moje věc....takhle se mnou nikdo někam nepůjde ani náhodou. Asi si všichni naivně myslí, že by je polodémon Prince zardousil ze spánku. Pche, kdybych mohl, už bych zabil svého krále, který je mým nevlastním otcem. Ale kde je můj vlastní otec? Král se pokusí o utěšující slova, která mi oznamují, že se večer rozhodne, jestli s nimi půjdu a nebo ne. Poté si sedne zpět na trůn a začne přemýšlet. Večer za ním mám ještě přijít. Odcházím....ale ještě se otočím. Vždyť já jsem přece dobrý.... |
| |
| Celou dobu jsem ponořena jen do svých myšlenek. Zkoumavě sleduji prince a něco mi na něm nesedí. Jsme nejspíše příliš podezřívavá, měla bych ho nechat, stejně mezi nás nepatří a pokud někdy bude, Měla bychs e zasměšřit konečně sama na sebe a přestat smutnit, ti dva jsou zamilovaní, od sebe je nemůžeš dostat..jsou to přátelé! Pamatuješ, jak se tě Alth ujmul? Byl rpvní a jediný, kdo se o tebe postaral, když si to potřebovala. Smutně skloním hlavu a kráčím za ostatními. Nemám chuť něco vybírat, ale stejně to udělám. Neváhám a vsotupímd ovnitř, kde první co udělám, bude to, že vyhleádm alespoň dva toulce šípů, a to nejlépe různých druhů. Jinak více zatím nepotřebuji. |
| |
| Po odchodu ze sálu jsme následovali Prince. Byl jsem nějaký zahloubaný. Netrvá to dlouho a po chvíli procházíme krásnými obrovskýmy zahradami. Je to velice nádherné, celé město je velice nádherné, ale zahrady mě přitahují asi nejvíce. Ten skvost přírody, krásné stromy, souhra všech barev, voda, je to opravdu nádherné. Je tu mnoho lidí různých druhů a chvíli se zakoukám. Támhleto, to budou asi titáni. Ale potom už následujeme Prince dál až do zbrojnice. Tam nám je nabídnuto, že bychom si mohli vybrat, pokud budeme něco chtít. Tam se s námi také po několika informacích o cestě k přístavu a dalších umístění Princ rozloučí. Z mého přemýšlení a pozorování okolí mě vytrhne až Dee. "Ahoj Dee, potom bych se s tebou rád chvíli prošel v zahradách, pokud to bude možné, ale chápu, že jsi chceš vychutnat každou chvilinku volného času se svoji matkou. Tak mě kdyžtak tady vyhledej. Budu v zahradách." Pousměju se a pokračuju dále v cestě na loď držejíc se s Dee za ruku. Na lodi si vezmu veškeré své věci a odnesu si je do pokoje a potom se vrátím směrem ke zbrojnici. Pozdravím zbrojmistra a požádám ho, jestli se mohu podívat. Ten mi uvolní uličku, určitě ví o tom, že to máme dovolené. Nepotřebuji nic zvláštního, zbroj a hůl mám svoji a po jiné ani neoužím. Je zbytečné si brát něco, co bych nepotřeboval. Svým pohledem narazím na jednu dýku. Jestli se něco hodí, tak je to dýka a tahle vypadá, že je ze stříbra a je krásně zdobená. Je velice pěkná a tak volím ji. Potom zajdu za zbrojmistrem a ptám se ho, jestli by tu neměl nějaký plášť, ten poslední skončil neblaze a teď mám svůj náhradní a nějaké oblečení pod zbroj? |
| |
| Po věcmi se zbrojnicí se opět jdu podívat do zahrad. Procházím se a uklidňuju své myšlenky. Je tady velice uklidňující prostředí. Je to úžasně osvěžující. Miluji přírodu a tady je opravdu skvostně šlechtěna a je o ni pečováno. Je to trochu až moc, ale tím, že jsou zahrady veliké je chvíle ma opravdu pocit, že jsem mimo město :-) Procházím se a přemýšlím o mnoha věcech. |
| |
| viconia5668.jpg Dlouhou dobu si povídám s matkou. Poté se zvedne a k mé nelibosti mi oznámí, že musí jít něco probrat se strýčkem. S neskrývaným zklamáním se zvednu a jdu si projít město. Procházím důvěrně známé uličky a připomínám si již zapomenuté události. Když dojdu k cvičišti a uslyším zvuk střetnutí kovů, nedá mi to a jdu se podívat. Stojím skryta Za jedním z ramenních sloupů a pozoruji bojovníky. Zahlédnu Prince, právě bojuje zhruba proti deseti mužům. Musím uznat, že mu to jde opravdu výtečně. Chvíli je ještě pozoruji a když mám dojem, že končí, rychle se vytratím zpět do paláce. Sedím v síni a pozoruji děj okolo. Chvíli sedím u Linthir a pozoruji Enchora. Poté se vrátí Princ a ukazuje ostatním palácové zahrady. Sice je už znám ovšem ten pohled si nenechám ujít. Dlouze se nadechnu a vnímám vůni zahrady, která způsobuje další příval vzpomínek z dětsví. Usměji se. Poté nás Prince zavede do zbrojnice. Prodavač mne pozná a pokloní se, přeci jen tady jsem doma a jako princezna nejsem zas až tak neznámá. Dobrý den usměji se. Dívám se jak volí ostatní a nakonec si vyberu nový luk a zásobu šípů. Již mám snad vše, co bych mohla potřebovat. Vyjdu tedy ven a jelikož ještě nejsem unavena, procházím se pomalu městem. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro Maminka, no, zdá se něčím utrápená, ale jinak se má dobře. Hodně mi toho řekla. Jsem strašně ráda že ji zas vidím. Chyběla mi. A to jsem ji neviděla takovou dobu. Ty mi chybíš i když tě nevidím jen pohou minutu. Políbím Tě. Pojď, projdeme si to tu, je to nádhrea, že? |
| |
| Stojím s Robinem v zahradě a jsme blízko u sebe. Když se na okamžik od sebe odtáhnem a robin jediným pohybem složí své oboustrané kopí, já sundám štít a tasím meč a pak se rozline zahradami třeskot zbraní. Robinovi se v jednom okamžiku podaří mě připravit o meč a s myšlenkou že zvítězil se vrhne na mě, ale meč, zabodnutýá do země bezpečně vletí do mé volné ruky a pak mu vyrazím z jedné ruky kopí a pak mu štítem pomohu v odzbrojení, jakmile je bezezbraně skočím na něj a srazím jej na zem, někde v letu jsem odhodila zbraně. Když na něm chvíli sedím, začnu se smáta pak jej políbím, netrvá dlouho a je nahoře on, tentokrát s mým dovolení. Podívám se na ty jenž se prochází zahradami a zvednem se, posbíráme zbraně a zmizíme v křídle pro vářené hosty, v hale hodíme na zem zbraně a vyběhnem po schodech do pokoje a zavřem dveře, když zasunu závěru, už se nezajímám o okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Dostala jsi meč a děláš že jej neznáš, Aislinn ti dala meč, který jsem jí dal, než mě zabili. Jsi jediná dědička mé moci. Tak se vzpamatuj a začni jí využívat, ten meč co máš se jmenuje Častýř a ovládá čas okolo sebe, můžeš být rychlejší než nejrychlejší šermíř, můžeš být světlejší než světlo ve dne." Po těch slovech se muž otočí a zničeho nic zmizí, zdá se ti, jako by se podíval na něco za svými zádami a lekl se. Když jsi se vzpamatovala z úleku, spatřila jsi ve své ruce lísteček s veršy.: Tři sestry různých plemen, z jedné krve zrozené. Jen nejmladší však meči vládne, temnotu navždy rozžene. Papír je starý a po přečtení se v rukou rozdrolí a třebaže by ses jej pokusila zachránit dopadá po koscích k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Spokojeně vyjdu ze zbrojnice a rozhlédnu se. Nevímc o dělat a tak se jen sama procházím, v tom ucítím něčí dotek. Nestihnu ani vyjeknout a ta neznámá osoba mne zatáhno do jedné z uliček. Stáhne kapuci a já zůstanu zírat, enschopna pohybu, slova čehokoliv. Jehot vář mě však enpřekvapí tolik jako jeho slova, z ničeho nci s eohlédne a zmizí. Hodnou chvíli zírám řped sebe, než se trochu vzpamatuji. Srdce se znovu rozbuší a donutí krev, rozvířit se v mých žilách. Co to má znamenat? Jak jediná? mé obě sestry jsou mocnější než já, jak mohu já rozehnat temnotu? Vytáhnu z pochvy meč od bohyně a prohlédnu si ho. Jak je možné, ž epokud má opravdu takovou moc...jak to že jsme na to nepřišla dříve? Nevěřícne kroutím hlaovua v mé ruce teprve nyní ucítím lísteček. Přečtu si verše a stejně jako bych je psala brkem na pergamen, si je vryji do své paměti. Lístke s erozpadne a s ním zmizí i mé ohromení. Na tváři se mi oběví první stopy po prvních slzách. Zůstanu skryta v úzké a temné uličce a již se tomu nesnažím bránit. Tohle není možné....spletli se! nemohu být nejmladší, enmohu tohle všechno udělat..nemám jak....sakra jsme tři..nemůžu být dědička všeho toho... Hodnou chvíli trvá, než se ovládnu a řpestanu alespoň brečet. Meč raději uschovám a vyádms e do zahrad. Po stínem koruny stromů s epřemýšlí njelépe. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| Dee a Alt: Věnuje te se docela příjemnému lenošení, když uslyšíte bouchání na dveře. Erin: Sedíš v zahradě, když k tobě přijde jeden z gardy. "Máte se dostavit do haly ve vaších ubikacích." |
| |
| Přehodím přes sebe rychle svůj plášť a pošeptám Dee: "Myslím, že bohužel budeme muset přerušit tuto krásnou chvíli. Já to vyřídím." Otočím se ke dveřím a zvolám: "Co jsi přejete?" |
| |
| Za dveřmi se ozve hlas "Jsem z královské gardy, mám vás odvést do haly ve vašich ubikacích, paní Astra si s vámi přeje mluvit." |
| |
| "Děkujeme za vyřízení, dorazíme tam během chvilky." Otočím se opět na Dee, která se evidentně moc nikam nechce, mě ostatně také ne, ale je na čase o mnohém rozhodnout a Astra by nás nevolala, pokud by nebyl nejvyšší čas. Políbím ji se slovy: "Jak si slyšela Lásko. Je na čase vztávat." Obléknu se do svého oblečení a své zbroje. Pomohu ještě Dee, která už se horkotěžko, ale konečně doluje z postele. Když jsme oba připraveni, vezmu svoji hůl a společně vyrazíme za Astrou. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Takže, ohledně tvých schopností a tak, navrhuji toto: 1, jsi kouzelnice a tudíž ovládáš magie vody a vzdychu, které jsou typické pro skalelfy. 2, ovládáš luk jen jak jej ovládá každý skalelf a tudíž nejsi v jeho používání nikterak výjmečná 3, jelikož není nikde stanoveno, že je třeba aby jsi jako zbraň měla hůl, povolím ti meč, s jehož zacházení tě trénovali ti nejlepší ze skalefů a tudíž jej ovládáš vyjmečně dobře. Co z toho vyplívá: Jako každý čaroděj, kouzelník a mág máš schopnosti magie a tak dokážeš používat telepatii, nejsi schopná s její pomocí číst myšlenky, ani nikoho ovládat. Kouzla sesíláš jen v živlech vody a vzduchu, ocharné štíty, mrazivá kouzla(voda) a trhací (vzduch) a tak, pokud budeš chtít něco zesílat, doporučuji držet se trochu v mezích, jsi přeci jenom slabší a nemáš tolik síly. Co se týče boje s mečem, doporučuji typickou zbraň skalelfů a to oboustrané kopí, což jsou vlastně dva dlouhé meče s dlouhým držadlem, které jde vsadit do protikusuv druhém meči. Takže ať se daří s pozdravem PJ |
| |
| Voják odvede Dee a Alta do společné místnosti v palácovém křídle pro výjmečné hosty u palácových zahrad. Erin sedí kousek od Astry a je mírně rozladěná a hodně zamyšlená Eradia a Sardo sedí v křeslech u krbu, ve kterém hoří oheň před krbem líně leží Enchor, který se zdá jakoby spal. Lin sedí vedle něj na kůži a ruku má zabořenou v hřívě jeho dlouhé srsti. Astra počká až se usadí Alt a Dee a pak se postaví. |
| |
| Dívám se po všech, kteří se sešli. Lehce stisknu ruku Erin, její mysl je mi zavřená a to mě znepokojuje. "Chtěla jsem s vámi probrat jak se budou ubírat naše kroky. Přijmuli jsme tak nějak beze slov mezi sebe Lin a nyní máme mezi sebe přijmout i jednoho z královké gardy, který je navíc polovičním démonem. Přesto je v jeho srdci dobro a tak je podle mého dobré jej přijmout. Já jsem pro a doufám že moje stanovisko není pro vás směrodatné, ale rozhodnete se podle sebe." Usednu a počkám co ostatní. |
| |
| Ačkoli bylo jasné, že se tato schůzka bude týkat mimo jiné právě tohoto tématu, nevypadá to, jako by nad tím mnoho lidí přemýšlelo, každý si chtěl trochu odpočinout, uniknout ze spárů všelijakých myšlenek a nebo se prostě pobavit. Ani já jsem nad tím nepřemýšlel tak dlouho, jak bych měl, ale rozhodně jsem nad tím přemýšlel. Z čistě technického hlediska je to vítečný bojovník a posila našeho společenství se vždy hodí. Také by jeho odmítnutí mohlo být trochu bráno jako neúctu, i když to je věc, kterou se nenechám ovlivnit jako prioritní, ale je dobré zvážit vše. Co se týče jeho podstaty, to je jiná otázka. Poskytuje to určité výhody, ale jisté nebezpečí, které musíme velice zvážit. Přesto odsoudit člověka za to, co je je z mého hlediska velice nemorální. Důležité je to, jaký je a to já bohužel nemohu vědět, neb jej tak dobře neznám. Má Astřinu i královu důvěru, to svědčí o mnohém. Myslím, že po zvážení všech pro a proti v duchu souhlasím, přesto chci ještě o něm něco vědět a tak se obrátím na Astru: "Astro, přemýšlel jsem o tom a utvořil jsem si na to svůj názor, avšak, než ho pronesu, rád bych o něm něco věděl. Podle toho, co jsem měl možnost pozorovat jsem si utvořil jisté mínění, ale ty o něm budeš jistě vědět více a myslím, že před naším rozhodnutím by bylo dobré se ještě něco dozvědět, jestli je to možné?" Podívám se s klidný,m pohledem na Astru. |
| |
| Podívám se na Alta a mírně se usměji. "Nezjišťovala jsem všechno a to co jsem zjistila stejně neřeknu a s vaším rozhodování to nemá co dělat. Každopádně pro říši skalefů udělal mnohé a byl často tam, kam se nikdo nedostal, stejně jako oni mají špióny zde, i my máme jednoho, o kterém tedy víme, může jich být více, to že nám to král prozradil je určitá solidnost z jeho strany a vědět vše co vím dnes, neodmítala bych jej, ale nyní je rozhodnutí na vás, je mnohem větším než se vám zdá, přijmeme li Prince mezi nás, bude naším členem a tudíž nebude prioritně gardistou, ale pouze druhořadě. Naše poslání nás svazuje něčím víc a tak bych chtěla i vyjádření Lin, zda s námi chce jít." S těmi slovy se podívám na dívku sedící u vlka a uvědomím si že je zřejmně ještě mladší než Erin. |
| |
| Vyslechnu si Astřina slova a ačkoli by se někomu mohlo zdát, že toho moc neříkají, mě toho řekli až moc. Už trochu Astru znám a vím, že tohle je správný směr. Astřina otázka teď směřuje na Lin, je pravda, že jsme v žáru bitvy ani neměli mnoho příležitostí nad nějakým rozhodováním, ale nyní je rozhodnutí na ní. Vše není tak jednoduché, jak se zdá. Z vnějšího světa neznalých můžem vypadat jako hrdinové, jenž jsou opěvovány slávou, ale to sebou nese veliké daně a možnost smrti rozhodně není první ani poslední z nich. Byla to naše volba a ta teď spočine na Lin. Lin chvíli přemýšlí. Otočím se na ní: "Cítím, že otázka tě trochu zaskočila spíše, než že by si nedokázala odpovědět. Tato volba je důležitá a zásadní. Dopřej si chvilinku času na zvážení všech možností." Usměju se na Lin. Hned potom se postavím a po všech se rozhlédnu. "Vše jsem ještě jednou zvážil a ačkoli mám jisté pochybnosti, mé rozhodnutí je jednoznačně ano. " Posadím se a čekám, jak se k tomu vyjádří ostatní. |
| |
| Posaídms e tedy vedle Astry a položím ruce do klína, kde je porplepu pomocí prstů. S kamennou tváří a zamyšleným prázdným pohledem sleduji své prsty a přemýšlím. Tohle...není to možné...jak byhc mohla tohle vše zdědit já? Proč vůbec já? Ale....jsme nejmladší..to Astra je silná, ne já...Astra to dokáže... V jednu chvíli mám na krajíčku, ale mohlo to být jen zdání, protože v okamžiku druhém pozvednu hlavu a všimnu si Astřinýho pohledu. Snažíms e duržet sovu mysl pevně uzavřenou, aby se nikdo nedozvěděl co se dnes stalo. V hlavě si stále opakuji ty verše... DO jejich debaty se moc nepletu. |
| |
| Vyslechnu Astřiny proslov i Altovo dotazy a přemýšlím. Po promyšlení pro i proti pronesu. Podle mě má mezio námi místo. Pokud mu věří král i Astra měli bychom také. Sama jsem viděla umění jeho boje. Já se tedy již déle rozhodovat nemusím. Za ta léta co ho znám , i když jen povrchně, vím že udělal mnohé. Kývnu hlavou a podívám se na Lin, teď ještě závisí na ni jak se rozhodne. Na ní a Enchorovi, ten jistě bude souhlasit. Znepokojeně pohlédnu na Erin, je jasné že ji něco rmoutí. Má pořádný důvod k přemýšlení. Astro, pokud dovolíš. Po našem rozhovoru a tvém doporučení bych si ráda ještě zašla do zbrojnice. Vyměnit si zbraň. Děkuji. |
| |
| Sedím před krbem, ze kterého sálá příjemné teplo. Enchor leží vedle mne, hlavu spokojeně položenou na předdních tlapách. Probírám se v jeho srsti a hledím nepřítomně před sebe. Jsou zde všichni, tedy ti, co tu mají být. Astra chce, aby se rozhodli, zda mezi sebe přijmou Prince a já se mám rozhodnout, zda se přidám k nim. Alt se na mne obrátí s tím, ať své rozhodnutí dobře zvážím a chvíli popřemýšlím, než jim odpovím. Tak trochu mám pocit, že už bylo rozhodnuto za mne. Před pár dny tam v lese. Možná by se tomu dalo říkat osud, možná příležitost, možná náhoda...ale na náhody já nevěřím. Život uprostřed lesů, daleko od problémů všedního světa...nebo? Jenže ty problémy se dotýkají každého z nás a nejde jen zastrčit nos a schovat se. Když každý řekne své připomínky k Princi, zvednu se a začnu mluvit: "Netoužím po slávě nebo po hrdinských činech, to vůbec ne. A dobře jsem si vědoma nebezpečích, která jsou s tím spojena. Přesto bych se k vám ráda přidala. Nebude-li mít tedy nikdo z vás nic proti." Rozhlédnu se po všech, co jsou přítomni a pak se usadím zpět k Enchorovi a znovu zabořím ruku do jeho hebké srsti. |
| |
| Světla v zahradách potemněla přicházejícím soumrakem, místo světel z průduchů se pomalu rozzářily zlaté stromy a deště, vynoucí je ze stropu jeskyně a začali čím dál více prozařovat zahradu měkým zlatavým světlem naprosto jiným než světlem měsíce a hvězd. V sále se rozžehlo světlo lámané zrcadly a jen světlo krbu dozařovalo místnost, Dee se vrátila ze zbrojnice a Astra odešla s Erin do jejího pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když odhrneš plátno, spatříš na posteli hnědou zbroj z dračích šupin. Enchor jen vrčí. "Chtěl jsem ti to říci už u krbu, ale nějak jsem si na to nevzpomněl, tím že patříš k nim, jsi dostala i dračí brnění, nejoblíbenějšího draka našeho pána, který padl u Nového Doru a byl přítelem Astry." Enchor přeběhne pokoj a skulí se u nohou postele a ovčí kůži, položí hlavu na tlapy a napjatě tě sleduje. |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Mrzí mě až teď, že jsem navrhoval aby jsi šel s nimi." prudce přejde k trůnu a chytne se jej jednou rukou. "Astra mi vzkázala, že s nimi můžeš ráno jít, až teď jsem si uvědomil, do čeho jsem tě naverboval." otočí se, po jeho tváři běží slza. "Nebude to, jako poslání, která jsi měl do teď, musíš na ně dát pozor a přijmout svůj úděl, omlouvám se, jestli jsem ti udělal cokoliv, pojď." Vezme tě za rameno a jde s tebou za trůn, otevře dveře a tam je několik zbraní a dvě zbroje ze šupin mořských draků, které patřily mladému páru, kterému mořští draci poskytli v těchto jeskyních útočiště a ze kterých povstali skalelfové, oba pak zahynuli ve válce prvních, draků a titánů. Král přistoupí k větší zbroji, která patřila otci skalelfů a jemně se jí dotkne. "Toto je největší cennost našeho rodu, kdo ji nosí, má podporu dračího plemene vod a nemůžou jej pozřít žádné vody i ty nejtemnější. Prosím vrať ji a s ní i sebe, teprve teď jsem zjistil že vaše cesta půjde až do samotného srdce Damakona, tam, kde vězní nejspíš prvního nesmrtelného Conora. Musíš být opatrný" s těmi slovy se otočí a nechá tě si obléci zbroj, poté co vejdeš zpět do sálu, sedí opět v trůnu. Poky ne ti, aby jsi přišel blíž. "Dávej na sebe pozor a pamatuj, jsi jedním z nás, ne z nich." Poté tě nechá odejít a zůstane sám se svými myšlenky. Protože jsi měl být dnes na stráži v trůním sále, pochopíš že máš vlastně dneska volno. |
| |
| Po rozhodování jsme se rozešli,Dee říkala, že si chce zajít do zbrojnice a já jsem zamířil do pokoje, abych se trochu prospal. Ani nevím proč, ale byl jdem nějakej unavenej a velice jsem se těšil na odpočinek. V pokoji jsem si sundal své brnění, položil ho s holí hned vedle postele a po převlečení do jemného oblečení na spaní jsem se natáhl do postele a usnul jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Pohledem sjedu k mrtvému Vergovi a v mysli se usměju. Nesmrtelný a přesto zabit,může to potkat každého z nás i když jsme jedni s těch co umí obelhat převozníka. Lehce přikývnu Uglušovi a pomalu pravím :“Sílu?...Tu mají obrovskou,viděl jsem jí na vlastní oči.Žel slabiny se budou hledat velmi těžce,ale přesto udělám co je v mých silách ve jménu temnoty.Ovšem v tom případě bych měl co nejdříve vyrazit na cestu.“ Pomalu se otáčím směrem od bojiště a připravuji se k odjezdu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cesta probíhá poklidně, když druhý den ráno vidíš skálu skalelfů s jejím majákem, všimneš si i ozbrojené hlídky u vchodu. |
| |
| Ránní paprsky pozvolna osvětlovali zahrady, už před hodnou chvílí vás vzbudil Princ, že musíte vyplot než skončí odliv. "PS: teď pište příspěvky, trochu se omlouvám, ale včera a dnes mám poměrně vysokou horečku tak to lepší nebude, kdo přijde ať píše a s tím i Princ samozřejmně, přeci jenom by se měl seznámit." |
| |
| Pomalu otevřu oči. Kdo ví co mě vůbec vzbudilo, možná sen, netuším. Přetočím se na druhý bk a zavřu znovu oči. Neuvědomuji si, že po tváři mi stéká studený pot, jediné co dokáži vnímat, je to, že znovu vidím onohomuže, znovu spatřím jeho tvář vyděsím se a znovu čtu ty řádky. "Ne!" Vykřiknu a posadím se. Setřu rukou z tváře pot a rozhlédnus e kolem sebe. Byl to jen sen! Hloupý sne nic víc! Mám co dělat, abych udržela slzy na krajíčku. Setřu je a připevním si meč i s pochvou k pasu, v tu chvíli, někdo vrazí do mého pokoje a když se otočím spatřím prince. Kývnu mnu na pozdrav a přez záda si řehodím luk a připevním i toulec se šípy. Udělám několik menších krůčků směrme k němu, na znamení, že jsme řpipravena a odeberus e s ním ven... Vstnu z postele a obléknu se. Vezmu si na sebe znovu své brnění. Po včerejším podvečeru nedokáži věřit ani sama sobě, mám strach..možná z toho, že onen muž měl pravdu. Znovus e mi vybaví jeho tvář. c tati..co mám dělat? Nemám mco ani sílu na něco takového....proč...proč tohle po mě chcete? nevím jak tohle dokázat... |
| |
| Erin vyšla ven z pokoje, Astra a Robin sedí již v hale, Astra v plné zbroji a Robin ve splívavé říze, která absolutně nepasuje k jeho vzezření válečníka. Altherius a Dee postávají kousek pod schodištěm a Sardo sedí v křesle a leští si nový meč. Eradia vychází taky ze dveří svého pokoje a zdá se odpočatá a svěží. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Pusítm radjěi mča vyjdu ven z pokoje. Všichni kromě Eradie, která práv vychází také, tu již jsou... Zarazíms e a všechny si prohlédnu..jen na okamžik se zdá, že po mé tváři přechází stín. Hned po té s emůj výraz změní v kamenný a já se vmísím mezi své společníky. Přemýšlím,a le snažím se chovat normálně, aby nikdo nic nepoznal, uzavřu sovu mysl a vyčkávám. |
| |
| Lin vstoupí do místnosti spolu s Enchorem, který se zdá být toho dne v dosti nabroušené náladě, cenní zuby a stěžuje si myšlenkami Lin. "Kdybych chtěl se procházet po lese, určitě bych ho nezhledal v jeskyni a ti skalelfové tady nemají ani králíka, aby se jeden mohl pobavit." Znuděně se postaví vedle dveří a čeká až někdo zavelí k odchodu. |
| |
| Astra se konečně zvedne a naposledy se rozloučí s Robinem, pak se mírně na vás usměje. "Lodď je již naložená, takže můžeme vyrazit. Skalelfové nám poskytli ještě nějaké zásoby a mírně upravily stání pro koně. Do velitelské kajuty dali ještě něco zbraní a vybavení. Ve skladech jsou pak ještě nějaké další zásoby navíc. Musíme se jen rozhodnout, zda plout zpět k Doru, nebo to vzít radši kratší a bezpečnější cestou ke Greenu, kde se ale zastavíme jen na pobřeží a doplníme zásoby." S těmi slovy přistoupím k Erin a lehce ji uchopím kolem ramen, jen pro ni zašeptám do ucha. "Ať se děje cokoliv, není to důvod, aby jsi se tady trápila, lehčí jsou břímě tím, čím víc lidí je s tebou nese." Vyjdu s Erin k přístavišti, před námi jde Lin, která sleduje prvního člena výpravy Enchora, který se už nemůže dočkat až opustí jeskyní komplex. |
| |
| Nejsi sám, kdo se teší až bude mít nad hlavou volné nebe, příteli...uklidňuji Enchora. Astra se loučí s přítelem a pak nám oznamuje, že lodˇje připravena a že se jen musíme rozhodnout, kudy se vydáme na cestu. Mlčky následuji Enchora, který pospíchá jen aby už byl pryč. |
| |
| Astra ke mě přijde a zašeptá mi několikslov. Překvapeně se na ni podívám a raději se vyádm směrem za ostatními ven. "Ale mě nic enní nebojs e o mne" Pousmějis e an ni a ladným krokem vykročím dále. Nikomu nic není do mých problémů ani tobě již ne..tohle je moje věc a já ji musím zvládnout sama. Skryji veškeré emoce myšlenky do sebe a navnek vypadá spokoejně. |
| |
| Tak znovu nadešel čas s loučení. Dlouze se objímám s matkou. Ta pak obejme i Alta. Ještě k ní pomluvím pár slov. Tak sše znovu rozcházíme, maminko. Pamatuj, že já Tě neopouštím. Navždy budu s Tebou tady. dlaň položím na srdce. Nemusíš mít o mne strach, všichni mí společníci jasou velice schopni. Navíc, Altherius je velice mocný. Nemáš se čeho bát. Ale já už teď vím, že se budu bát o Tebe. Nechávám Ti zde Rafaela, kdyby se cokoliv stalo okamžitě mi po něm pošli zprávu. Nemohu si ho vzít s sebou, posílání zpráv by bylo velice riskantní. Znovu matku obejmu. Budeš mi chybět, avšak mé poslání mne volá. Vrátím se. políbím matku na čelo a s posledním kývnutím hlavy se otočím a odcházím za Enchorem, Linthir a Astrou. |
| |
| Ráno se probudím velice brzy, ale cítím se úplně vyspalý a odpočatý, taky aby ne. Včera jsem šel spát velice brzy. Obléknu se do své zbroje a vezmu si svoji hůl.Ostatní věci zatím nechám v pokoji. Vyjdu ven z pokoje a jdu se ještě porozhlédnout poi paláci. Dívám se na různé kresby na zdi a přemýšlím nad tím, co asi znázorňují. Jsou velice krásné. Když se tak procházím po paláci, podkám Dee. "Ahoj Lásko, Doufám, že jsi se krásně vyspinkala" a políbím ji. Dee mi to odkývala a požádala mě, jestli bych se s ní nemohl jít rozloučit s její maminkou."Velmi rád Lásko, bude mi potěšením." Spolu jsme se vydali za její maminkou. Tam jsme se všichni rozloučili. Trochu jsem se zdráhal nějakých kontaktů. Na něco takového jsem nebyl moc zvyklej. Nakonec jsem se slovy: "Bylo mi potěšením se s vámi seznámit." jsem Deeinu maminku obejmul a všichni jsme se rozloučili. Měli jsme se připravit do haly, abychom se brzy vydali na cestu, dokus je ještě odliv. Došli jsme si s Dee společně pro věci a potom se odebrali do hali, kde jsme měli na všechny počkat |
| |
| V přístavu se s vámi rozloučilo několik dalších ze skalelfů a jedna žena ze stromu, která se loučila s Astrou v jejich jazyce, kterému nikdo moc nerozumněl. Erin přinesl jeden z elfů ostříže, kterého pro ni nikdo poslal, vycvičený pták se zdál plně připravený, na její vedení a tak ji poslouchal na slovo. Altherius a Dee byli poměrně překvapeni, když kromě vekého stolu na zasedání ve velitelské kajutě měli navíc v kajutě stojany s nejrozličnějšími zbraněmi. Sarda nečekalo žádné překvapení, za to ale kuchyni ano, všude po podlaze byli sudy s vodou a dalšími nápoji, v sítích nad stolem byly zavěšeny sítě s ovocem. Skladiště bylo dvakrát tak plné, než když jste vyráželi na cestu. Kromně potravin zde nechybělo ani nářadí, kůže a další materiál, Sardo k tomu jen poznamenal že to vypadá že budeme stavět obléhací věž a pak radši odešel. Khanderas dostal nové stání. Na to, co už bylo, natáhli skalelfové kůže a ve stání vybudovali koš se senem a vědro na vodu. vedle stání bylo mírně ohaničené místo pro Enchora, který rád u koně během dne polehával. S posledními vlnami odlivu jste vyploli na otevřené moře. Astra seděla na palubě a měřila si mořskou hladinu svýma modrýma očima a přitom se neustále dívala po vás. Sardo místo toho zašel do podpalubí a dal se do přerovnávání v kuchyni. Vysledkem bylo to, že se v kuchyni dalo pohybovat, ale nedalo se tam sedět ve větším množství než ve dvou, stejně tak i s vařením. Princ si vzal nejkrajnější kajutu, hned vedle schodiště. Když jste kolem poledne vytáhli vlajku skalelfů, vesele se třepotala na stožáru. Ostříž křižoval oblohu vysoko nad vámi a vykřikl vždy, když na obzoru spatřil nějakou loď, zdálo se že křičí ale radostně, i když to nikdo z vás nedovedl tak úplně posoudit, snad kromně Erin. První den se zdál být velice rychle za vámi. Noční hlídky se ujala Erin a Lin, podle harmonogramu, který si někdo dovolil nabít pod hlavní palubou, který jasně určoval kolotoč služeb, všicni se všemi. Bylo zvláštní že tam byla jednu chvíli i služba Lin a Enchor, ten se ale zdál že s něčím takovým nesouhlasí a umělecky začernil ono místo, ale zdá se že nikdo nevěděl kdy, Astra k tomu jen podotkla že jej to stejně nemine a Enchor na ni jen zavrčel. Když jste pluli podél jižního pobřeží Varety, viděli jste hned první del mnoho lodí skalelfů a společenstva (strom, koruna a hora). |
| |
| Tak vyplouváme na širé moře. Dnešní den utekl příliš rychle, než se člověk nadál počalo se smrákat. Každý se dnes zabavil po svém. Enchor si oblíbil lenošení ve stání pro koně a jen s velkou nelibostí nesl to, že by se měl v noci také podílet na službě. Jeho jméno záhy zmizelo z harmonogramu, který byl vyvěšen. Nemáš rád noční ponocování příteli? Nechal bys mne tu v noci samotnou? Myslela jsem, že vlci jsou právě nočními tvory....zaútočím na něj, jakmile se mi připlete do cesty a šibalsky se na něj usmívám. První noční hlídka připadla na mne a na Erin. Nu dobrá tedy. Stojím na palubě, jemný větřík si pohrává s mými vlasy a já hledím na hvězdnou oblohu nad sebou a hledám známá souhvězdí. |
| |
| Enchor se zdá že si tvé poznámky ani nevšiml, ale po chvíli ti přijde jeho odpověď. "Nechci dělat žádné hlídky, když vás musím hlídat vlastně pořád." S těmi slovy se protáhne a zdá se že je to pro něj vyřešené, protože zase zalehl do stáje a spí. |
| |
| Tak jsme se konečně v hale sešli všichni. Trochu mě zarážela Erin. Byla velice zaražená a posmutnělá. Dalo by se říci, že takováhle už je nějakou dobu, ale mám takový divný pocit, že tentokrát je to něco jiného. Rád bych Erin nějak pomohl, ale pro zatím myslím, že budee lepší počkat. Třeba to bylo jen něco ojedinělého, ale v duchu vím, že to tak asi nebude. Všichni se vydáváme na cestu k lodi a já se naposledy dívám po skvostech, které zde jsou. U lodi je ještě další skupinka skalelfů, která se s námi chce rozloučit. Nechce se mi odsud, ale co jsem si všiml, tak Enchor je rozhodně jiného názoru. Ten tomu tady asi moc neholdoval. Všichni jsme nastoupili na loď a loučili se, když se loď dala do pohybu a my jsme vyrážely na další cestu. Šel jsem do kajuty, kde jsem si chtěl dát opět své věci. Čekalo tam na mě docela překvapení. Jako kdyby sem někdo přemístil část zbrojnice, moc hezký. To ještě lepší překvapení mě ovšem čekalo za chvilinku. Uslyšel jsem nějakou velikou ránu. Jako kdyby něco velikého spadlo. Vyšel jsem tedy s kajuty a šel jsem se podívat, odkud to šlo, když jsem u cíle narazil na Sarda, jak přeskupuje a rovná naší opravdu velice hodně nově naloženou kuchyň. Při prvním pohledu mi prolítlo hlavou, že tady budeme moci s těmihle zásobami žít až do smrti. Tak to sice vůbec nebylo, ale jídla a pití bylo opravdu požehnaně. Usmál jsem se na Sarda a povídám: "Koukám, že nás skalelfové zásobili na pár let." a šibalsky se usměju. Necítím se nijak unaven, ani hladový. Než jsem se loučil s Deeinou maminkou, něco málo jsem ještě v paláci pozobal. Nemám celkem zatím co dělat a tak se jdu podívat na palubu na ostatní a rozhodně se chci zastavit za Astrou. Jen by mě trochu zajímalo, jakej je náš nynější cíl cesty a co nás vlastně teď čeká a tak. |
| |
| Poté, co jmse vypluli, stojím ještě dlouho na palubě a protahuji se. Ještě naposledy zamávám matce a přátelům. Konečně zas mořská hladina. Doma je doma, a bude mi to chybět, avšak na moři se cítím lépe. Tak nespoutaně. Procházím si loď, jak tak koukám strýček nesklamal. Loď je zásobená až po strop kajut. Zjistila jsem také, že upravili stáj pro Kadehara. Hned se máš lépe že, příteli? Koukám, že Kadehar není jediný komu se stáj líbí. Enchor si ji také oblíbil a ihned si tam zalezl. Zajdu se podívat do naší kajuty. Ale ale, že bychom tu měli soukromou zbrojnici? zasměju se. Alespoň budu mít po večerech co dělat, mohla bych si všechny ty zbraně prostudovat a zakreslit do deníku. Znovu vyběhnu na palubu a jdu si sednout na příď. Únava mne zatím nestíhá. |
| |
| Chci se vrátit na loď, když dostanu na starost sokola. NEdá mi to a nedokáži z něj spustit oči. Nechám ho brázdit oblohu a vrátím se na loď. Dostanu hned první hlídku a tka poslušně odneus jen sůvj vak do kajuty a zůstanu na palubě ve své zbroji, s mečem připásaným k pasu a lukem na sývch zádech. Kývnu Lin na pozdrav a sama se postavím k zábradlí odkud sleduji mořskou hladinu a občas také opeřence nad námi. |
| |
| Jsem nyní na palubě a dívám se kolem sebe. Koukám, že mnoho lodí je nyní na vodě. Nevím co to znamená, ale mám takový divný pocit, že něco určitě. Ve vzduchu zahlédnu nového Erininýho přítele. Krásný sokol. Krouží nad námi jako hlídač a zvýšky je slyšet jeho hlas. Vztahy na palubě se mi zdají být zamrzlé. Má poslední dobou velice špatný pocit. Když stojíme proti nějakému nebezpečí, tak jsme jako jeden muž, ale zdá se, že jinak se teď každý snaží spíše se trochu separovat. Možná to je tím, čím vším procházíme, možná něčím jiným, ale cítím, že to není dobré. Ale nejvíce mi hlavou vrtá Erin, opravdu mě trápí, co se s ní děje. Nakonec se rozhodnu, že se s ní pokusím alespoň promluvit. Možná to skončí odmítnutím, jako posledně, ale trápil bych se o to více, kdybych se o to alespoň nepokusil. Dojdu až na kraj lodi, tam kde nyní stojí u zaábradlí... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro "Nemůžeš mi pomoci..tohle je jen v mé hlavě..nevím proč mám smutnou náladu...musím si najít něco na odreagování. Možná zase začnu trénovat." Lehce a smutně se posuměji a otočím čelem. "Je spousta věcí, které mi vrtají hlavou, ale nenechte si tím nikdo kazit náladu, možná je to jen dobou, možná únavou..to se nějak zvládne." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro "Když bude možné, aby mi někdo z vás pomohl, nebudu váhat a přijdu,a le nyní asi nepomůže nikdo. To vše teď musím sama." Položím ruku na zábradlí a můj pohled zamíří k nebi, kde stále poletuje sokolík. |
| |
| Po chvíli, kterou jsem vedle Erin a po kterou bylo z dálky vidět, že se o něčem bavímze odcházím s mírně smutným pohledem. Potom mě napadne, že by bylo dobré se lépe poznat s nově příchozímy. A proto zajdu za Lin, která má také hlídku. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro "Příliš dlouhý příběh to nebude. Enchora neznám o moc déle než vás. Poslal mi ho Ichirion s tím, že mne dovede k vám a že vás mám varovat, což se stalo. No a dál už to znáš....A pocity? Zatím mi to asi ještě úplně nedochází. Ale na náhody nevěřím, jestli mi rozumíš." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro "Nejsem zaražená, jen...takový vlk samotář. Odvykla jsem lidské splečnosti. Les, volné nebe nad hlavou a přítomnost jen němých tváří mi byla příjemnější. Zvířata nezradí, neublíží slovem....Les a příroda je to co nejvíce miluji a také místo, kde se cítím nejlépe. A okouzlujícího říkáš? Aby tvá přítelkyně nežárlila. Pověz mi tedy něco o vás." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| S Linthir se posadíme na místě, kde jsme se setkaly a o něčem si povídáme. Obadva máme dobrou náladu a mírně se umíváme. Po chvíli se zvednu a odejdu směrem do kuchyně. Jo, když hlad zavelí, já poslouchám... |
| |
| Na loď padla tma a jako každé noci v bezpečných vodách jste zapálili lucerny. Světlo příjemně ozařuje palubu, vlk se prochází a nebo polehává u Lin, sice je inteligentní, ale jinak se chová chvílemi jako divoký vlk a z toho jako krotký pejsek. Altherius se šel najíst do kuchyně, kde uviděl Astru jak sedí na stole a prohlíží si starou mapu. Když si jej všimla, nevzrušeně se zase zadívala do mapy. Jsou na ní klikyháky neznámých písmen a je výkusem čehosi, co nepřiomíná ani kouskem známý svět. Na palubě: Poté co padla půlnoc se vlk zdál ukolíbán vlnami, když v tom se prudce se zavrčením otočil, když zjistil, že kolem něho neníní nikdo jiný než Erin A Lin položil zase hlavu na tlapy a zdál se že opět spí. Ráno: se přihnal lehký deštík a mírně zkrápěl palubu, když se po pár hodinách utišil, byl cítítit ve vzduchu ozón a vlkost. Astra seděla na palubě a pročítala si nějakou knihu a přitom stále sledovala dění na palubě. Zdálo se, že je plně oddaná nějakému studování. S pohledem na jižní pobřeží Varety a vzdálenněší pobřeží Lornu jste vstoupili do nového jitra. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Alt a Astra kuchyně: Projedu prstem po mapě z jednoho rohu k pevnině, která je takřka uprostřed, je to poměrně velký kontinen a na něm je spousta roztodivných značek. "Někde tady se nachází akademie, je to ale velké sídlo a já se snažím přijít na to, co nás asi cestou potká, kdybychom kontinent objeli, abychom po souši měli co nejkratší cestu, dostli bychom se moc blízko tomuhle ostrůvku a pokud mě paměť neklame, je tam sídlo Cortana. Když proti tomu půjdeme po pevnině, čeká nás čtrnást dní pod temnotou a z toho mi taky není nijak nejlíp, hlavně v těhlek horách jsou skřeti a mi půjdeme přímo přes ně. dál v pláních budeme jako ovce na porážce viditelní z velké dálky a kdybychom se stočili k lesům, zřejmně si na nás smlsnou nemrtví, takže to znamená že nemáme takřka cestu jak přijít do akademie. Možná nejschůdnější je cesta ze severu, kde je pro nás překážkou jen cesta několik málo dní a zřejmně největší nakupení nepřítele, který sídlí na kontinentu hned za okrajem mapy. Kdybychom šli z jihu, můžeme projít podél skal a jezer a dostat se do akademie za nějaký tři týdny, s tím že loď bude v relativním bezpečí, protože pod kontinentem akademie je sídlo prvních lidí a to zaručuje i trochu bezpečnosti na moři." Mírně si povzdechnu a podívám se znovu na mapu. "Nejlepší by asi bylo zastavit na jižní části a nechat loď oplout ze západu, aby nás vzala na severu. Je to hodně riskantní, ale pokud se dostaneme do akademie, hádám že budeme muset poměrě svižně zmizet a tady máme před sebou jen pět dní cesty. Kdybychom měli problémy, je to lepší, ale riskujeme, že budeme muset bojovat na moři i na zemi." Mírně stočím hlavu zpět k zákresu a potom se podívám na Alta. "Kdyby záleželo na mě, šla bych buď ze severu, nebo z jihu a vždy tam i zpět, jenže nevím, jak se nám může podařit dostat jen do akademie. Je sice obrovská a do jejích zdí mnoho služebníků nechodí, ale i tak je zde to jak dovnitř. Pokud bychom volili tu cestu z jihu na sever, musela by loď hodně spěchat, protože musí obkroužit celý kontinent a naše výprava půjde přímo, ale nebudu tě moc unavovat. Podle mě je prostě teď nutné soustředit se na naše poslání a co nejrychleji je dovést k nějakému vásledku, ale to má ještě tak deset dní čas, než o tom budem muset uvažovat. Je to ale na snadě, buď krátká cesta a hodně nebezpečná, nebo dlouhá a taky nebezpečná, kdo ví." Ještě chvíli sedím na stole a pak se obrátím k Altovi. "Docela se nám tady rozmáhají dračí brnění, na to jaká je to vzácnost, král skalefů věnoval jednu z jejich takřka posvátných zbrojí Princovi a Lin dostala kdo ví od koho zbroj hnědého draka, takže si teď všichni tady myslí jak jsou nepřemožitelní a přitom si málo kdo uvědomuje že proti pekelníkům a nestvůrám co mají jen pod temnotou je to jen malá ochrana. Erin se tváří, jako že je tady trpěná a přitom je nejlepší léčitelkou mezi námi. Ty oproti tomu jsi pevně chytl otěže své moci a teď u tebe budu mít strach jen jak moc ji budeš využívat, aby jsi nám neskolaboval. Lin se zřejmně z potulek v divočině nedokáže mezi nás začlenit a Princ dělá že tady je jen z královi vůle aby na nás dával pozor." Mírné moje úvahy se najednou přetrhnou a podívám se na Alta trochu jiným pohledem. "Není to, že bych siá na ně stěžovala, ale kromě zbrojí nemají mnoho společného. Eradia a Sardo mají alespoň společný tréning, což posuzovat u Erin a Dee ani nejde. To jak jsi se snažil trénovat s Dee bylo sice hezký, ale ona si potřebuje uvědomit že je nutné aby to dovedla v boji. Kouzly se dá obít spousta nepřátel, ale stejně tak se dá říci že meč je účinější na ty silné." Mírně zatřesu hlavou. "Moje myšlenky tě ale asi moc zajímat nemusí, koukala jsem že přemýšlíš stajně a snažíš se to tady ztmelit, ale potřebujeme především zkušenosti a to co se stalo ve Velkých jeskyních se stát nemělo, měli se vyhnout tomu masakru, zvlášť když tam skřeků bylo asi víc, naštěstí pro nás trochu jinde." Zadívám se znovu na Alta a vezmu si jablko zesítě, která mě mlátila neustále jemně do zad. Zakousnu se a zdá se že zase přemýšlím, když vytáhnu malou knížku a pomalu si v jejím nepřehledném škrabopisu čtu, zdá se že konverzace už skončila. |
| |
| Astra a Alt v kuchyni Velmi dobře poslouchám Astru a přemýšlím nad vším. Je sice pravda, že na rozhodnutí našeho směru je ještě čas, ale na druhou stranu se to nesmí odkládat. Když to tak poslouchám, hned přemýšlím, co by bylo asi nejlepší. "Neznám ty místa moc dobře, takže se mi jen těžko odhaduje to nejlepší, ale podle toho, co říkáš myslím, že bude důležité uchránit loď pro případ zpáteční cetsy, pokud nechceš mít další loď na svědomí." A trochu šibalsky se uměju. "Ne, to byl jen vtip, ale nejhlavnější bude jít co nejvíce nepozorovaně. Bude těžké zvolit správnou cestu, ale měli bychom využít poslední záchytný bod a to město. Budeme mít nejčerstvější informace a doplnění věcí a také loď vcelku. Ale je to jen můj nynější názor. Uvidíme později. Rozhodně nesmíme zapomenout na cestu zpátky. A také počítám s tím, že k ní spíše budeme donuceni..." Chvilinku se zapřemýšlím. "Nejlepší by bylo dostat se tam vzduchem, ale to asi nepůjde, když jsme tam byli s Dragem, byli jsme tři. Teď by nás bylo trochu více a takhle veliká skupina by se už asi neutajila tak lehko." Velmi upřímě se podívám na Astru "Ano, máme asi velice společné myšlenky. Je nutné se zlepšit, hodně trénovat, ale mnohem důležitější je stát jako jeden člověk, si myslím. Je tu příliš mnoho emocí a velice často špatných. A ačkoli v boji se projevujeme, jako sehraní, emoce nás ovlivňují a naše úsudky nejsou potom nejsprávnější. O moji sílu se nemusíš bát, pokud to nebude nevyhnutelně nutné, dokáži se držet v hranicích své síly. Vím, že hranice můžu překročit, ale neudělám to, pokud nebudu vědět, že přišla chvíle postoupit dál. Jen se trochu bojí. Tam v té jeskyni jsem použil vyšší magii, ale na popud strážců. Dokáži to zopakovat, ale vím, že na cestě nás čekají věci, proti kterým ani tahle magie neuspěje a proti kterým budou výhody, na které spoléháme oslabeny. Tam jsem měli štěstí, ale to se nemusí opakovat. Neodvažuji si ani přemýšlet, co by se stalo, kdyby oni tu myšlenku nevnukly. Astro, vím, že sám bych na to nepřišel. Potřebujem se všichni více spojit. Myslet jako skupina, ale přesto být schopni sami rozhodovat s čistou myslí. Ale za boha, ať nad tím přemýšlím sebevíce nevím, jak to udělat. A při tom to tam bude otázka života a smrti." S trochu posmutnělo tváří si vezmu kus chleba a kus masa, který jsme dostaly. |
| |
| Na palubě: Celou noc hlídám palubu společně s novou členkou Lin. Když se začne stmívat a ostatní se odeberou na kutě, jen se pousměji a préhlédnu si okolí. Sokolík se na chvíli vrátí, ale jen pro to, aby mohl za chvíli zase zmizet. Je mi to trochu líto, ale i tak se dál věnuji svým myšlenkám. Pomalu procházím palubu. Jak to myslel,ž e já mám tu moc? Jak mohu zastavit čas tím mečem? Copak to je vůbec možné?... Tážis e stále sama sebe a vytáhnu meč z pochvy...za svitu hvězd a měsíce si ho prohlížím, ale mé soustředění narušuje stále se zobrazující podobizna muže. Měla bych to nechat plavat. Posmutněle meč zase uklidím a radějis e věnuji hlídce. Tentokrát vše uteče brzy a začne se pomalu rozednívat..s prvními paprsky slunce přijde i vlahý deštík a já počkám, až se ostatní vzbudí....déšť mi nijak nevadí. Když ostatní vstanou, pokývnu na ně a kývnutíms e rozloučím i s Enchorem a Lin. Odeberu s ena kutě dohnat ztracený spánek. |
| |
| Po náštěvě kuchyně a nějakém tom jídlu a pití jsem se vydal do kajuty. Tam jsem podkal Dee. "Ahoj Lásko, cítím se nějak zmoženě trochu, myslím, že si půjdu lehnout a ty bys rozhodně měla taky. pokud jsem se dobře díval, tak zítra máme službu my dva a měli bychom být pořádně vyspalí. Chci vystřídat Erin hned ráno. Dělá mi veliké starosti. Něco ji poslední dobou velice zaměstnává mysl." Mírně smutně se podívám k zemi. Potom dijdu k Dee a políbím ji. "Ještě si dojdi pro něco na zub. Myslím, že jsi ještě dneska moc nejedla, ale nezapoˇmeň si jít brzy lehnout, ať si ráno vyspinkaná." Dojdu k posteli, poločím hůl na zem a sundám si zbroj, převléknu se do pohodlného oblečení na spaní a potom, co se trochu opláchnu vodou si zalezu do postele. |
| |
| Bylo opravdu znát, že jsem šel spát dříve, ráno jsem se probudil asi první. Dee ještě spala. Vztal jsem z postele, převlékl se do normálního oblečení, vzal si svoji hůl a než jsem odešel z kajuty, tak jsem ještě políbil Dee na tvář. Spinkala jako nemluvňátko, byl to velice roztomilý pohled, ale nechtěl jsem ji budit, ať se pořádně vyspí. Vyšel jsem z kajuty a cestou jsem vzal z kuchyně jen džbánek s vodou, sýr, chleba a ještě nějaké maso. Bylo to upečené maso, to se nesmí nechat dlouho, ale koukám, že mizelo velice rychle. ani se nedivím, bylo velice dobré. Vyšel jsem nahoru na palubu a pozdravil Erin a Lin. Paluba byla mokrá, asi před chvílí pršelo. "Přišel jsem vás vystřídat, běžte si odpočinout. Zasloužíte si to." Usměji se na ně a postavím se ke kormidlu. |
| |
| Nakonec mě Varetšští Rytíři přece jen vzali k sobě, diskutovali o tom celou noc, alespoň to si myslím. Každopádně, na mě teď závisí důležitý úkol, povedu je přes temnotu. Už kvůli tomu, že jsem polodémon a tma je mým přítelem, nikoliv však temnota, budu v určité výhodě proti mocnostem zla. Ráno, kdy sluneční paprsky uvítali každý nový den a tma ustoupila, už jsem byl ve svém pokoji a připravoval se. Oblečením se nějak nezatěžuji. Červený šátek, případně kožená zbroj a mé dva meče, tvaru luku, ostré, leč velmi těžké. Všimnu si, že jsou poněkuď tupé a tak je nabrousím. Poté, jak je u mečů tohoto typu zvykem, se říznu malou dýkou do paže a pokropím svou krví chladné čepele Xartetingu a Hastry, aby mi to přineslo štěstí a požehnání boha písečných bojovníků při bitvě. Poté, co jsem kompletně připraven, vyčkám na Varetské Rytíře a pak nás doprovází garda až k lodi. Tak opět na moře, tam, čemu jsem se velmi dlouho vyhýbal. Pamatuji si na své dětství. Dětství, kdy jsem byl mladý rekrut u písečných bojovníků a při koupání jsem se málem utopil. To je má slabina....voda. Tma je můj přítel, nikoliv však temnota, která je spolu s vodou zas mým nepřítelem. Proto na palubě zaujmu nejlepší kajutu a abych pravdu řekl, odmítnu vylézt, dokud nedoplujeme. Směšné, velmi směšné. Já, písečný válečník a člen královy gardy, mlatím příslušníky zla, statečně je biji a....bojím se vody. Ostuda. |
| |
| Noc proběhla klidně. Jen Enchor v jednu chvíli vyjel a zavrčel. Trochu jsem se lekla, ale zdá se, že se mu jen něco zdálo. Zlý sen? Možná. Hned si zase položil hlavu na přední tlapy a spokojeně oddychoval. Nad ránem se přihnal déšť. Nastavím mu tvář a nechám si jím omývat obličej a přitom se bláznivě usmívám. Jakoby mne nabil novou energií. Mám chuť se smát a metat kotrmelce, ale ovládnu se. Paluba lodi je na takové šílenství beztak moc malá. Zato Enchor mé nadšení z deště příliš nesdílí a raději se zaleze někam schovat. Možná, že si myslí, že jsem se právě zbláznila. Ani bych se mu nedivila. Po dešti se krásně vyčistil vzduch. A za chvíli už začalo svítat. Alt si přivstal a přišel nás vystřídat. Na pozdrav se jen usměji a klidím se do své kajuty. Stáhnu ze sebe ještě vlhké šaty po nočním dešti a spokojeně zalezu do postele a za chvíli už spím spánkem spravedlivých. |
| |
| Po pravici na Varetském kontinentu vidíte pás lesa, z obou stran lemovaný horami. Zde je hranice území lidí a skalelfů. Po levici pak vidíte vysoké hory Lornu, které se vám ale ztrácejí větší částí za obzorem moře. Kam až oko dohlédne vidíte přibližně stejně širokou cestu mezi kontinenty, ale není to žádný průplav, na šířku by přejetí vzdálenosti mezi objema kontinety trvalo tři až pět dní s vaší lodí a týden s obyčejnou plachetnicí s vesly, kterou používají skalelfové. Jen plachetnice stromu jsou o trochu rychlejší, ale pouze modely určené k rychlému transportu, válečné lodě a transportní vyrábějí pak koruna a hora a ani zdaleka nedosahují rychlosti a svižnosti lodí stromu. Na palubě máte ostatně čtyři lehké čluny stromu, něco jako záchrané loďe, nebo kdyby jste se rozhodli plout po nějaké řece, s přehledem pojme čtyři osoby, ale pro bezpečnost je lepší ji zatížit třemi osobami a nákladem, který člun stabilizuje. Je to něco jako kánoe, ale má navíc odkápěcí plovák na jedné straně, z pochopitelných důvodů se pak musí pádlovat na druhé straně a v zadu je kormidelník, který celou loď stáčí. Na loďi panovalo až do poledního klid, tehdy se ale na obzoru objevila loď koruny, jako naschvál si zamířila k vaší lodi, snad aby se vám předvedla. Velký bojový koráb s palubou pětkrát výš, než je vaše a délkou desetinásobnou se hrdě tyčil nad vaší lodí, námořníci vás ale jen z dálky pozdravili a pluli si svým směrem. Když se Astra konečně zvedla po odplutí lodě, odnesla knihu do podpalubí a vyšla na palubu, prvně se nadýchala svěžího vzduchu a pak se podívala po palubě. V ruce držela luk trochu podobný tomu, který má Erin, ale ne tak zdobený a silný. Přistoupí k Lin a dá ji jej i s toulcem. "Myslím že se ti bude hodit." Pak se posadí za kormidlo k Altovi a jen se na něj usměje. "Napadlo mě co dělat, budem si krátit čas třemi věcmi, já budu učit boj, ty magii a Erin první pomoc a střelbu. Tvoji studenti budou Dee a Princ. Moji studenti budeš ty, tvoji studenti a zbytek posádky a stejně tak i Erin bude učit všechny, lukostřelbě bude učit ale jen Lin, Prince, Sarda, Dee a Eradii." Šibalsky se usměji. "Protože k magii je nejlepší ráno, tak zítra začnete, já a Princ máme dneska službu, takže se budeš most připravit a nepřijdeš ani o studenta, protože Princ bude trochu ještě schopný, ale dej si bacha na jeho magii, vůbec, ale vůbec se mi nelíbí její chování, je taková nepříjemná. Já budu mít hodinu pak v poledne po obědě a Erin pěkně před spaním a bude nám to tady pěkně ubýhat, že?" Zdá se že představa tréningu se mi poměrně zamlouvá. |
| |
| Po vystřídání Erin a Lin stojím u kormidla a sleduji jak slunce stoupá výš a výš. Stále cestou podkáváme nějaké lodě. Všiml jsem si i několika bitevních obrovských lodí. Ty jsou veliké a opravdu si zaslouží obdiv, ale v tuto chvíli si uvědomuji, jak veliké síly jsou v pohybu. Celá hlídka probíhá vklidu. Jediné, co by se vzdáleně dalo považovat za narušení bylo zhruba kolem poledne. Jedno obrovská bitevní loď se rozhodla, že nám trochu zpříjemní plavbu a tak proplula hned vdle nás. Trochu to s námi zamávalo, ale jinak vpohodě. Mám takový pocit, že jsem určitě slyšel někoho spadnout, ani se není čemu divit. Kdybych se pevně nechytil kormidla, tak už bych ležel taky. Zamávali jsme si na pozdrav a pokračovali dále v plavbě. Po chvíli přijde Astra, asi mi dělat společnost. Usmívá se na mě a to vždycky člověka potěší. Po chvíli promluví a její slova se týkají toho, o čem jsme se včera bavili. "Myslím, že je to velice dobrý nápad. Všichni potřebujem zlepšovat své schopnosi. A já se alespoň nebudu nudit a obklopovat se různými myšlenkami. A čas tu bude opravdu rychle utíkat, po tam rozsáhlým a náročným tréningu bude každej rád, že si bude moci odpočinout. a všichni budou spinkat, jak když je do vody hodí.A ani nemluvím o tom, že by to aspoň trochu mohlo všechny stmelit. I já bych se opravdu měl začít věnovat zdokonalování sebesamého. Tréning s holí a léčitelské schopnosti mi také určitě prospějí. Zejména to léčitelstvé. S tím jsem dost na štíru. A luk, to jsem rád, že to mě mine. Luk v mých rukách je velká zbraň nepřítele." Zasměju se. Zatímco Astra vypadá spokojeně. Mě ta myšlenka velice nadchla a nejvíce to, že by to opravdu mohlo ztmelit náš kolektiv. "Opravdu skvělí nápad. Přeji ti klidnou službu." S těmy slovy odejdu do podpalubí. Přece jen, podívám se ještě na to maso, pokud tam něco zbylo. Bylo by škoda to tam nechat na pospas kažení. Radji se obětuji a spořádám to. |
| |
| Po několika hodináchs e probudím. Jsme celá rozlámaná,a le odpočinuta. Dlouze zívnu a dlouho se nedokáži zvednout z postele, když se mi to podaří, nechám brnění brněním a vyjdu ven. Uvítá mě sokolík, který přilétne se pomazlit. Kdžy tka učiním, vzlétne zase do vzduchu a chvíli krouží nad námi, poté usedne na zábradlí. Převezmu ho na sovu ruku a porozhlédnus e po ostatních. |
| |
| Probudím se chvíli před poledním. Protáhnu se, abych trochu rozproudila krev v těle a pak hupsnu do oblečení.Vyjdu na palubu,pozdravím přítomné a chvíli se jen tak dívám do vln. Pak mám v úmyslu zastavit se v kuchyni, protože můj žaludek už se hlásí o slovo. Na palubě mne ale zastaví Astra a vtiskne mi do ruky luk s toulcem stím, že se mi bude hodit. Než stačím alespoň hlesnot děkuji, už zase odchází. Prohlédnu si zbraň a vrátím se s ní do kajuty, abych ji tam uložila. Mé další kroky míří konečně do kuchyně, kde upokojím svůj žaludek. Něco k zakousnutí pak vezmu i pro Enchora, který zase určitě lenoší u koně. |
| |
| Po krátké zastávce v kuchynijdu k sobě do kajuty. Opatrně otvírám dveře. Možná je to neuvěřitelné, ale Dee pořád hezky vychrupuje. Vypadá strašně roztomile. Jako malé děťátko. Z mého vaku vytáhnu pergamen a něco na psaní a chvíli něco horlivě zapisuju na kus pergamenu. Chvilinku to trvá, ale po chvíli se zdá, že jsem hotov. Potom ještě zahrabu ve vaku a z malé truhličky různých všehochutí vyndám 4 hřebíky. Vyjdu z kajuty ven a vedle místa, kde je vyvěšená vývěska se službami pověsím nový papír. Trénig je cesta ke zkušenostem a zkušenosti jsou cesta k moci. Ráno Dee a Princ si pod vedením Althéria budou zlepšovat své schopnosti v oblasti magie. Odpoledne Všichni si budou pod vedením Astry zlepšovat své bojové schopnosti v boji na blízko. Večer Všichni se budou učit nebo si zlepšovat léčitelské schopnosti pod vedením Erin, která si také vezme na starosti Lin, Prince, Sarda, Dee a Eradii v oblasti lukostřelby. Přeji všem příjemný a vyčerpávající tréning. Potom se odeberu na příď lodi. Posadím se tam na palubu do tureckého sedu. Hledím na širé moře, které se rozkládá po směru naši cesty a uvolniju veškeré napětí. Nechávám vzduch, aby mě ovíval a mysl volnou a čistou... |
| |
| Neumím si to vysvětlit ale spala sem neskutečně dlouho, když jsem se konečně probudila a vyhlédla malým okýnkem ven bylo už něco popoledni. "Můj bože!" Rychle jsem vyskočila z postele a v rychlosti na sebe naházela oblečneí, ještě trochu rozcuchaná jsem vběhla do kuchyně vzala si pár kousků ovoce a vodu a vyběhla na palubu. Zastavila sem se u rozpisu služeb a přečetla si nový papír. Ajé, asi budu mít co dělat. zasměju se. Projdu palubou a pohledem hledám Alta. Trošku rozpačitým úsměvem pozdravím ostatní, přece jen se stydím že jsem spala tak dlouho. Na přídi zahlédnu Alta, rozeběhnu se za ním. Na chvíli zpomalím a po špičkách se blížím až k němu, aniž by to čekal, povalím ho na zem a se smíchem pravím: "Takže pan učitel, ano? Asi budu mít co dělat, ale aby ti to nebylo líto taky tě něčemu přiučím." Udiveně se na mne díváš tak te na důkaz tvých slov políbím. Pak se posadím a jen na tebe mrknu. "Jen se pěkně uč. A akto že jsi mne nevzbudil? Nevím proč jsem spala tak dlouho ale neníto vůči ostatním fér.Mimochodem dnešní hodinu už jsem asi propásla co?" |
| |
| Vklidu si medituju a připravuju se na zítřejší hodinu, když mě najednou něco povalí. Rychle se otočím a vidím smějící se Dee. Má ke mě nějakou řeč, ale jještě chvilinku ji moc neposlouchám. Přerušit meditaci takovým způsobem je velice nepěkné. A to taký svým výrazem dávám trochu najevo. Dee mě políbí a to mě trochu utěší. "Dneska ještě hodina nebyla. Začíná se odzítřka. Doufám, že to staneš trochu dříve, aby jsi alespoň něco stihla." a šibalsky se opravdu ze srdce zasměju. "Ne Miláčku, nechtěl jsem tě budit. Vypada jsi tak roztomile, a doufám, že sis toho spánku užila. Dlouho si ho teď neužiješ. Kdyby jsi to nebyla ty, tak bych ti předvedl, jak nepříjemné, je přerušení meditace." Je na mě poznat, že to sice myslím vážně, ale beru to ze srandy. "Nyní bych potřeboval pokračovat." Opět se posadím, zavřu oči a opět se ponořuji do hlouby své mysli. |
| |
| "Tak pardon, nemohla jsem si pomoc. Ani nevím, proč jsem spala tak dlouho. Ty si mě předtím vůbec neposlouchal viď?" tvářím se uraženě. "Lásko, nebuď na mě zlý. Nechtěl bys mne přece připravit o první ranní polibek. Dobře už mlčím, budu meditovat s tebou." prohlédnu si tě a napodobím tvé posezení. Chvíli se pokouším púředstírat meditaci ale moc mi to nejde. Vyskočím tedy na nohy a jdu dělat něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Na palubě se neděje nic zajímavého a tak se vrátím k sobě do kajuty pro svůj luk a nějaké šípy. Zarazíms e, když spatřím nový papír, rychle přečtu několik řádek a zůstanu překvapeně zírat. Já je mám učit, K čmeu jim to bude, Léčit pomocí magie nezvládne nikdo jiný než hraničář...museli by mít k otmu různé byliny a rostliny a ty těžko na moři seženeme. Ušklíbnus e a raději odejdu do své kajuty. Vezmu svůj zdobený luk a toulec s obyčejnými šípy. Kolem pasu upnu svůj meč. Zkontroluji tětivu na svém luku a rychle ji ošetřím, poté vyčistím a zkontroluji sůvj luk. Nakonec se odeberu zpět na palubu, sebou táhnu několik klubek provazů různých velikostí. Tak zkusíme si zase rychlsotřelbu. Usmějis e a se spokojením zjišťuji,ž e na palubě nikdo moc není. Vezmu tedy největší klubko a položím ho několik desítek sáhů od sebe. Teď už se jen soustředit. Vezmu do své ruky luk a otevřu pouzdro toulce na svých zádech. Lehce přimhouřím oči a chvíli jen tak stojím a hledím na svůj terč. Jeidné co nyní narušuje ticho vládnoucí kolem, jsou nárazy mořských vln o příď...dokonce i sokolík se usdil na zábradlí a tiše sleduje dění kolem sebe. Soustředím veškerou svou sílu do jediného pohybu..má ruka vyletí obrovskou ryhclostí k toulci, odkud vytáhne šíp, zasadí ho do luku a vystřelí, hend násleudje další a další....takto vystřelím asi deset šípů. Navenek to vypadá spíše jako několik střel najednou. Více jak polovina dokonce zasáhne svůj cíl. Sama sotjím a najednou azse vnímáms vě tkolems ebe. Dojdu ke klubku a zjišťuji, jaké jsme udělala chyby. Hm po chvíli mi to klouže kouske do prava, ale to se dá napravit. SPokojeně sesbírám šípy a opakuji své cvičení... |
| |
| K večeru přijdu k rozpisu a podívám se na svoji službu, kterou mám společně se Sardem. Mírně se usměji a projdu po palubě k Altovi, zdá se že už přestal meditovat a jen tak posedává. "Myslím že by ses měl pořádně vyspat na zítřek, pokud ti můžu doporučit vem na tréning i Sarda, zdá se že by se měl školit v magii, i když ji nikdy asi používat tak úplně nebude." S tím se otočím a jdu se podívt na mapu u kormidla, chvíli měřím vzdálenosti, ale v navigaci mi to nikdy moc nešlo a tak si nechám poradit od Dee. Když konečně zjistím jak se s tím zachází, vytáhnu kus pergamenu a čtu si několik poznámek, potom se ještě jednou přeptám radši na měření vzdálenosti a už se tak moc neusmívám. Ještě že se stavujem u Greenu pro zásoby. Krátce se pozdravím se Sardem a jdu se věnovat řízení loďi. |
| |
| Poměrně velice dlouho medituju, ale ne kvůli tomu, abych doplnil energii, ale pro lepší koncentraci a práci s energií a uvědomění si její možností. Je to opravdu poctatnej rozdíl oproti tomu kouzlit absolutně z nenadání a nepřipraven. A k tomu ještě kouzlení s absolutně čistou myslí je taky velice důležité. Po chvíli už jen sedím a snažím se přijít ještě na jednu věc. Nevím, jestli to půjde, ale bylo by to dobré. Po tom, co mi ředvedla Dee jsem zjistil, že je člověk velice zranitelný při meditaci. Zkusil jsem meditovat a přesto se snažit vnímat okolí, ale měl jsem pořád tendenci otevřít oči a to mě vždy vyhodilo ze soustředění. Budu na tom muset ještě zapracovat. Najednou si uvědomuji, že je večer a tak už jen chvíli posedávám na palubě a sleduju moře a poslední měsíček zapadajícího slunce, když v tu chvíli přijde Astra a navrhuje Mi, že by bylo dobré, aby se mých hodin účastnil také Sardo. Trochu mě to zarazí, protože Sardo je přeci bojovník, ale je možné, že je v něm více. No, uvidíme zítra. První části hodiny se stejně budeme muset zaměřit na poznání. Velmi mě zajímá, co mi k tome řekne on sám a také Mě zajímá, jakou magií se zabývá Princ. No, už brzy se to dozvím. Když Astra odejde, ještě chvíli sedím a potom zajdu do kuchyně, trochu se nadlábnout a než půjdu spát, ještě připíši na vývěsku Sarda a vyhledám Dee, abych jí dal polibek na dobrou noc. Mé tělo je sice plné síly, ale má mysl je pro dnešek velice unavena a Tak skoro okamžitě usínám. |
| |
| Po té, co jsem upokojila svůj žaludek, se odeberu na palubu. Všimnu si, že zde přibila nějaká nová listina. Zvědavě k ní zamířím, abych si mohla přelouskat, co zajímavého nám, kdo píše. Trénig je cesta ke zkušenostem a zkušenosti jsou cesta k moci....stojí napsáno hned nahoře. hmm pěkně řečeno. Koukám, že budu mít celkem nabitý program. Odpoledne cvičení v boji tvváří v tvář, večer lekce v léčitelství a umění lukostřelby. Takže o zábavu máme postaráno. Jsem docela ráda, že budu mít příležitost něco nového se přiučit a snad se i trochu zdokonalit ve svých schopnostech. Jakmile dočtu, usadím se na přídi. Pohodlně opřená zády o zábradlí pozoruji bílé mraky plující po obloze. Fantaskní obrazy na obřím malířském plátně se mění každou vteřinou. Při troše fantazie tam člověk zahlédne vymalované celé příběhy bájných hrdinů z dávných časů. |
| |
| Kolem rána jsem vyšla ze své kajuty a ranní paprsky slunce mi znemožnili dočasně výhled na moře, jak mě oslepili. Když jsem se konečně rozkoukala, hrdě jsem nadmula hruď a nasála do plic čerstvý mořský vzduchu. Od dob, co už nejsem skoro - Temná elfka, mi je na světě líp. V přístavu jsem si perfektně užívala pohostinosti a většinou půlelfských válečníků, kteří mi byli hodně sympatičtí. Podle mě byl asi nejlepší Prince, i když jeho meče vyhlíželi opravdu divně a nikdy jsem tento druh neviděla. Ale Prince je poněkuď tichý, z kajuty od vyplutí nevylezl a pořád se schovává před našimi zraky. Rozhodla jsem se ho navštívit. Dala jsem si ruku na vrch jílce meče a šla jsem směrem k Princově kajutě, která byla na lodi asi nejluxusnější. Cestou mě však zaujal malý pergamen, pověšen na lodní vývěsce. Písmo je zřejmě Altheriuse.... Hmm? Tréning je cesta ke zkušenostem a zkušenosti jsou cesta k moci. Zajímavé. pomyslím si, u přečtu si další podrobnosti. Takže Prince bude cvičit taky....to by mě zajímalo, kdo dokáže proti těm jeho monstrům se ubránit. S touto myšlenkou mě žene povinnost. Povinnost dostat stydlivého Prince z kajuty. Když příjdu ke dveřím, zaklepu a ze vnitř se ozve tiché, leč slyšitelné - ,,Dále." Vejdu dovnitř. Princova kajuta vypadá omšele, ale jen díky jeho věcím, které tu má. Ale jeho zbraně, ty mě zaujali. Zkusím se na ně pak zeptat. ,,Potřebuješ něco?" zeptá se mě Prince, který stojí za stolem a zkoumá maličkou mapu, která již vskutku vyhlíží chudě a otrhaně. Ukloním se a řeknu: ,,Dnes po celý den bude cvičení, nezapomeň přijít. Ráda si vyzkouším bojové umění čistokrevných elfů, proti skalelfovi a ještě k tomu dobrému bojovníkovi." řeknu mu. Na Princové tváři se objeví úsměv. ,,Lákavá nabídka, leč nemohu, neboť..." Princ se zastaví. ,,Neboť co?" zeptám se. Prince se lehce začervená. ,,Já se totiž bojím vody." Po této odpovědi zrudne jeho zjizvený obličej ještě více. Usměji se. ,,Neohrožený bojovník jako ty? Nesmysl...a kdyby, já plavu dobře." řeknu. ,,Ty se mě nebojíš?" zeptá se Prince, aby změnil téma. ,,Proč bych se tě měla bát?" zeptám se nechápavě. ,,Jsem totiž polodémon, to už ale ostatně víš od paladinky." odpoví Prince. Sundám ruku z jílce a přistoupím blíže k Princovi. ,,Milý Princi, já jsem ještě nedávno v sobě měla krev, která nenáleží hodnosti Varetského Rytíře. V podobě, ve které mě teď vidíš, bys mě taky ještě nedávno nepoznal. Byla jsem zčásti Temný elf." vysvětlím mu. Prince se zasměje. Zřejmě mu to nevadí a pak řekne: ,,Pokud mi při tréninku zajištíš bezpečí, že nespadnu do vody, rád si s tebou zacvičím. Výborně, takže teď ty zbraně. pomyslím se a zeptám se taky na to. Prince bez libosti mi jeden z mečů podá. Jakmile jeho váha klesne na moji ruku, div neupadnu. ,,Jsou hrozně těžcí." řeknu užasle, neboť neznám žádného válečníka, který by tohle používal na šermování. Prince se opět zasměje. ,,Elfko Eradio - jmenuješ se tak že? Výborně. Víš, tyto meče mají v sobě jakýsi druh kovu, který dokáže pořádně unést jen ten, koho si ty meče vyberou. A to jsem já. Jako ty jsis vybrala svůj meč, on si vybral tebe a bojuje za tebe, je ti věrný a ty za jeho pomoci zažíváš vítězství i bolest. Cesta šermíře je dlážděna mrtvolami, ale i tvou vlastní krví....nezapomeň na to." Poté se zvedne a vezme si meč, který mě tížil čím dal víc. Pohladí čepel. ,,Toto je Xarteting, dostal jméno podle válečníka, co si chtěl užít klidný farmářský život, ale nebylo mu dopřáno klidu. Bojoval tak dlouho, dokud nepadl. Jeho duch prý vstoupil do tohoto meče. Ten druhý meč je Hastra a jméno dostal podle schopného pouštního žoldáka, který si vždy dokázal ohlídat své zájmy a peníze. O meči bys toho měla hodně vědět a i to, kdo ho vlastnil předtím. Meč je náš pobočník." Princovi rady jsou velmi moudré a já nestačím zírat. Rozhodnu se odejít. Popřeji Princi hezký zbytek rána a odejdu z jeho kajuty, stále užaslá nad jeho znalostmi o meči. |
| |
| Dlouho se procházím po palubě a dívám se na širé moře, občas poradím Astře s vedením lodi, jinak se neděje nic zajímavého. Když se jdu podívat na Kadehara otevřu dveře stáje a vyruším tak spícího Enchora, ten jen rozmrzele zavrčí "Kdo otravuje mé spaní?" Rychle tedy zavřu a vydám se zpět na palubu. Políbím Alta, je iž znaven a jde spát. Nakonec se rozhodnu že si půjdu popovídat s Lin. "Dobrý podvečer! Jak se cítíš? Nechybí ti tu nic? Strýček a ostatní mou loď poměrně přeplnili ale alespoň nás nebude trápi hlad. Enchor asi nemá rád když ho někdo budí že?:D" |
| |
| 1. hodina magie - poznání a seznamování Ráno se probudím s dobrou náladou. Dnes je na čase se pustit do tréningu. Je ještě poměrně brzo. Obléknu se do zbroje a vezmu si svoji hůl. A poté vyrazím do kuchyně na nějakou lehčí snídani a potom, co se nasnídám obejdu všechny mé studenty, ať už spí nebo jsou vzhůru, ať se připraví a sejdeme se na přídi asi tak do hodiny. Potom odcházím na smluvené místo a ještě jdu meditovat. Když konečně všichni dorazí: "Vítám vás tu. Nyní je na čase, abychom rozvíjeli své schopnosti v oblast magie. Než cokoli začneme, chci vám něco říci. Nikoho z vás nenutím na hodinách býti, ale pokud tu budete, tak to bude zaprvé velmi náročné a za druhé velmi upřímné. První, co je velice důležité je blíže se poznat, přesněji řečeno poznat svoji podstatu. Je to velice důležité pro naše další pokračování. Jen velice těžko vás můžu trénovat, když mi budete něco z tohohle hlediska tajit. Pokud tak učiníte, potom je možné, že tréning bude nefektivní. Přeji si, aby každý promluvil o sobě a své síle. Pokud vás bude něco zajímat, hned se ptejte. Je zde pár věcí, které mi nejsou tak úplně jasny. První je to, proč Astra doporučila, aby i ty jsi navštěvoval můj tréning." Podívám se na Sarda. "A druhá je spíše specifikací teb samého Princi. Vím, že díky svému původu jsi částečně odolný vůči některým typům magie, ale tvá magie má zároveň ještě něco více, pokud se nemýlím." Podívám se na Prince. "Abychom začali. Mé zaměření je magie mysli a ohně. Jsem obdařen velmi vzácnou silou a díky tomu bude vaše poznání boje proti ohnivé magii mnohem lepší a právě to je velice důležité, protože velmi mnoho služebníků zla používá právě magii ohně, ale ačkoli jejich kouzla jsou mocná, někdy, jejich magie je slabá. Poznání je velikou sílou magie, kterou musíte znát." Po všech se rozhlédnu. "nyní je řada na vás." |
| |
| Příjemným lenošením na palubě lodi jsem strávila celé odpoledne.Stejně jako Enchor.pomyslím si. Z příjemného snění s otevřenýma očima mne vyruší až Dea. Táže se, zde něco nepotřebuji a jak se cítím. "Je mi fajn, děkuji a nic mi neschází, na této lodi je opravdu téměř vše k mání." Při zmínce o Enchorovi se jen usměji. "Pokud se nic neděje, celkem rád lenoší, a když ho někdo vyruší, umí svou nelibost dát najevo poměrně nevybíravým způsobem." Když domluvíme, odebru se do kuchyně a vezmu si něco k večeři, výběr je zde opravdu veliký. Po té vezmu i něco pro Enchora a zamířím do stáje, která se stala jeho nejoblíbenějším místem. Poodhalené bílé tesáky a tiché hrdelní mručení prozrazují, jak je rád, že sem zase někdo leze. Když však uvidí, že se nese něco na zub, jeho nálada se rázem změní. S plným žaludkem je to přeci jen příjemnější společník. Ještě chvíli se pak procházím po palubě a pozoruji kouzelný západ slunce. A pak už se odeberu do své kajuty spát. |
| |
| Když se ráno probudím Alt vedle mne není,obléknu se rozčešu vlasy a vyjdu na palubu. Najdu ho v kuchyni. Políbím ho na přivítanou. Poví mi že zhruba za hodinu se sejdeme na přídi, je čas začít s tréninkem. Dodu tam a posadím se. Vyslechnu si Altovu řeč. Povím tedy něco o mmé magii. "Já jakožto dcera skaelfů nemám zaměřenou magii, jsem zameřena všestraně. To znamená že akž takž na úrovni ovládám jakoukoli magii. Jen magie mysli mi dosti uniká, v té sem neslabší. Naopak mou nesilnější stránkou e magie vody a větru." Na ukázku něco zašeptám a mírně fouknu do dlaně a rozfoukám tak Sardovi vlasy. Složím ruce do klína a rozhlížím se po ostatních. Zvlášť mne zajímá co poví Princ. Doma jsem nikdy neslyšela o tom že by on ovládal magii. Ale mohlo mne to napadnout. Jak tak na něj koukám je zdatný asi ve všem. |
| |
| Ráno se dívám na začínající hodinu Alta, sice bych měla jít asi spát, ale vyspím se až kolem poledne, docela mě zajíma co se tak mohou učit o magii toho moc nevím, hlavně pozoruji Prince, to co se mezi námi stalo v paláci mě trochu zaráží a tak jej vlastně teď zrovna tak trochu špehuji. Dívám se po vlnách a pomalu si uvědomuji že mě Altova hodina zajímá daleko méně než by něco tak fascinujícího jako kouzla mě udivili jindy. Jediný koo pozoruji je Princ a ten se zdá že si toho ani nevšímá. Po chvíli přejdu do podpalubí a udělám si menší snídani, se kterou vyjdu na palubu a dál sleduji magický kroužek. |
| |
| Ačkoliv jsme na palubě zprvu sama, netrvá dlouho a přjde Alth přichystaný na svou první hodinu. Uvolním tedy palubu a sesbírám všechny své šípy. Musím je však nejdříve vyprostit z klubka lana. Poté je uložím do toulce a seberu i lana. S tímto všíms e odeberu do své kajuty, kde to vše uložím. Nakonec se vrátím na palubu. Zavolám k sobě sokolíka a nakrmím ho. Vím,ž e s eo sebe dokáže postarat, ale stejně to udělám. Nakonec se usadím na zem a opřu o zábradlí. Sokolíka pohladím. udu ti muset vymyslet konečně nějaké jméno. Co Morwin?" Kývnu na souhlas anechám sokolíka znovu vzhlédnout. Poté se zahledím na Altha a sleduji jeho hodinu. Je mi líto, že mě nic takového nečeká, ale bohužel s tím enmohu nic dělat. |
| |
| Princ: Sedí sice v hloučku, ale jako kdyby tam nebyl, když konečně se Alt zeptá na zaměření jednotlivých spolusedících, Princ se na něj dívá, jako kdyby udělal něco co neměl. Když ale vidí že ostatní odpovídají, Princ jen pokrčí rameny a mírně se zašklebí. "Co já vím, kdyby jste mě nezavolali do tohoto kroužku, ani bych si neuvědomil, že mám nějakou magii, jsou to podle mého jen věci, které se dějou kolem mě a pro mě, nikdy jsem se u nikoho neučil, třeba jako Dee, ne že bych jí to vyčítal, spíš ji lituji že musela celé dny prosedět a studovat kdo ví co." Jeho ruce se mírně posunou od sebe a mezi nimi se sformuje něco jako planoucí proužky dýma a pak to zmizí. "Prostě umím tohle a když mě někdo naštve, je to horší." |
| |
| Podívá se na Altheriuse a ostatní a udělém kruh levou ruko na svou pravou poté přiložím obě ruce k sobě a hned je rychle od sebe odtrhnu vytvořím zmrzlou koli a chvílí jí držím ve vzduchu poté tlesknu a koule zmizí. |
| |
| Dívám se na všechny a pozorně sleduji a poslouchám všechno co říkají a ukazují. Trochu mě zaráží přístup některých, ale zas to není nic tak nečekaného. Spousta lidí si neváží věcí, které si to rozhodně zaslouží. "Ačkoli někteří nejsou úplně nkloněni spolupráci." Podívám se na Prince mírně vyčítavým pohledem. "Všem vám děkuji, za představení, všichni jste mi víceméně na začátek odpověděli. Ke každému z vás mám pár věcí a pokud něco zajím vás, tak se ptejte." "Ty Dee, máš dar svého lidu, nemáš žádné zaměření na nějaký živel, ale dokážeš ovládat částečně každý živel. Měla by jsi se teď více soustředit na práci s energii, meditovat, aby jsi se naučila kouzlit rychleji a efektivněji a pokud zvýšíš tento potenciál a budeš trénovat a učit se, tvoje schopnosti si velmi rozvinou. Jednou budes moci vyvolávat symbiózní kouzla, spojení více magií najednou." Pousměju se a otočím se na Sarda "Ty Sardo máš v sobě sílu svého lidu a pokud uvažuju správně, tak došlo ke spojení mezi tvým brněním a tebou. Takové spojení je vždy zvláštní, nikdy nevíš, co z něho může vyústit. Poslední dobo jsem si měl tu možnost objasnit pár věcí, co se dračích brnění týče. Dávej si pozor na to, aby tvé schopnosti vycházeli vždy s tebe a ne odjinud. Naučím tě využívat tyto schopnosti co nejlépe a rozumnět jim a při tom se chránit před brbněním samotným, i když si myslím, že to nebude třeba, ale tvoje vastní Já je vždy to, co by jsi měl poslouvhat a to platí i jinde." Nakonec se otočím k Princovi."Ty Princi máš velice zvláštní druh magie, velmi divoký. Je to zajímavá magie a svoji zvláštností mocná, ale to je ta magie. Jsi výtečný bojovník a v kombinaci s magií velice nebezpečný, ale přesto jsi slabí." Přímě a z ostrým, ovšem nevyčítavým pohledem se podívám. "Tvá magie je dar a ty o ni nepečuješ. Využíváš ji pouze díky emocím a jelikož tvé emoce, jako emoce válečníka a tvé zkušenosti, které jsi získal, jsou veliké, tvé schopnosti dostali silný ráz a tvá magie dobrou sílu. Ovšem není to nic proti tomu, jaká moc se v ní skrývá. Nikoho nenutím být na mých hodinách, ale pokud chceš opravdu poznat sílu, která je v tvé magii, tak zde je dobrý začátek." Po všech se podívám. A čekám, co mi odpovědí. Potom pokračuju "Když jsme se seznámili, je na čase začít. Prví věc, kterou se budeme učit je správná meditace. Je tověc, která pomáhá obnovit energii, ale taky ji soustředit a připravovat na použití. Čím více budete cokoli opakovat, tím se to bude lepšit a bude vám to pomáhat v praxi." |
| |
| Princ: Dívám se na Alta a mírně přemýšlím o tom co říká, ale stejně tak je poznat že je to podle mého pěkná blbost. Když nám dá čas na otázky tak promluvím. "Myslím že to co používám je magie, kterou nikdo neučí a ani já ji nemám rád. Je to něco co vychází z já, o kterém nechci nic vědět, ale chápu že se to může hodit, proto tady taky sedím, místo toho abych se věnoval čemukoliv jinému." V mém hlase není žádná jízlivost, jen nespokojenost že Alt dělá závěry z něčeho o čem neví všechno, ale věřím že se u některých trefil. |
| |
| Cítím, že Princovi se něco na mých slovech úplně nezdá, možná jsem byl špatně pochopen. Podívám se na Prince chtíc reagovat na jeho připomínku. "Možná jsem byl špatně pochopen a rozhodně jsem se tě nijak nechtěl dotknout. Jestli se tak stalo, tak se za to velice omlouvám. Ale mě trochu zaráž tvůj přístup k této věci. Ať je magie jakkákoli, ať vychází z dobra nebo ze zla, až je silná, nebo slabá, měli bychom ji chovat v určité úctě. Některé skutečnosti jsou mi o tobě známy, jiné jsou skryty. Nikdy bych si nemohl dovolit učit tvůj druh magie, neb je to teď poprvé, co se s něčím takovým setkávám. Ale můžu ti pomoci s ní lépe nakládat, stejně, jako se před ni chránit." ěkám, jak bude Princ reagovat. Koukám na něj s jemnou mírnou tváří. :-) |
| |
| Podívám se na Altheriuse, stekajíc mi po tváři studený pot. Přesto se na jeho výtku musím víceméňě vyjádřit. ,,Milý mágu Altheriusi, ano jsem válečník a s kombinací s mou magií je to opravdu veliká divokost. Ale když je někdo polodémon, ano jsem polodémon, ale to už zřejmě víte. Každopádně, prošel jsou několik bitev, viděl jsem tolik krve a utrpení a za války jsem viděl i nevinné lidi, které prosili o své slitování. Prošel jsem si zajetí, viděl jsem popravu nevinných dětí a starých mužů, kteří by sotva unesli meč. Viděl jsem i svého kamaráda od dětství a nemohl jsem skoro nic dělat, když mu meč protínal břicho. Když už jde o divokost, hrůzy které jsem spatřil, mluví za všechno. Možná je to ode mne trochu sobecké, ale mé meče vyzařují slabší magií, ale já si neuvědomuji svou sílu mysli a nehodlám se jí jen tak vzdát. Minulost není přítomnost, jak se říká. Pro mě to však neplatí, ale pokud chcete, povedu vás pod Temnotu a až se naše cesty rozejdou, opustím vás a nebudu překážet." Domluvím a opřu se o své meče. Tyhle Varetšští Rytíři možná prošli temnotou, ale ještě nejsou pořádně pokřštění krví svých přátel a nevinných lidí. |
| |
| Kolem poledního skončila Altova hodina a pak přišla řada na Astru a k večeru na Erin, oběd byl poměrně vydatný a tak když jste přišli na palubu, moc se vám nechtělo hýbat. |
| |
| Stojím na palubě a dívám se jak přichází pomalu na horu. Nejprve je nechám protáhnout tělo a procvičit svaly. Poté co se rozhýbou, tak vám ukáži pár seků a fint aby jste si to procvičovali a já začnu s jednotlivci trénovat souboj. se štítem a mečem kryji rány a ukazuji slabosi, stejně jako přednosti. Nejprve trénuji s Altem, který i přesto že má hůl již dlouho, plně si neuvědomuje její možnosti v samotném souboji a propracovanost těla celé zbraně pro možnosti, které s jinou zbraní nejsou. Poté trénuji se Sardem, ale jeho technika souboje je příliš dobrá a tk jej nechám, s tím že mu mnoho nemůžu ukázat, jen některé věci, které nezná. Celkově je Sardův způsob boje založen především na únicích a obratech útoku na protivníka, tak trochu připomínající boj zlodějů, akorát že s mečem. Dále trénuji s Erin, po chvíli se zdá že jsem mírně rozptýlená bojem s ní, pak jí řeknu že si s ní ještě večer promluvím a přejdu k jinému boji. Poměrně tvrdý oříšek je Eradia, ale i ona má z šermířského umění jen základy a tak ji velice rychle doplňuji chybějící dovednosti, přeci jenom se nevěnovala jen meči. Dee je proti tomu jen průměrný protivník, i když na kouzelnici poměrně dobrý, s oboustraným kopím umí zacházet každý skalelf a ani Dee není vyjímkou, jen je problém v jejím boji, stabilitu má dobrou, ale schází jí rychlost a předvídání. Linthir je na tom zdá se podobně s technikou jako Erin, jen je rozhodnější v boji i obraně, přesto že má stabilitu, takřka neovládá samotný boj, protože je více zaměřená na přírodu než boj. Když vyzvu Prince, zdá se že si je suveréně jistý svoji silou, ale po chvíli poznává že přeci jenom stříbrovlasá paladinka je nad jeho síly. Když jej zbavím jednoho meče, jeho výhoda obouručního boje padne a rychlým vítězstvím jen potvrdím svoji sílu, ale na úkor Princovi porážky, zdá se že souboj s Princem byl jen ve snaze aby jeden z nás vyhrál, ale když mu pomáhám na nohy, mírně se usmívám. "Myslím že můžeš klidně jít za Sadem a trénovat s ním v příštích hodinách, základy máš dobré, ale očekávej že tebe a Sarda přizvu k výuce ostatních někdy, hlavně Dee by jsi měl naučit ovládat kopí, protože jej není schopná jednou rukou zvládnout, ale to až příáště." Obrátím se k ostatním a tvářím se poměrně vesele. "Takže, od příští hodiny budou spolu šermovat Sardo a Princ a pilovat souboje, vy ostatní potřebujete doladit techniky, takže vás budu trénovat a až se dostanete dál, začnete souboje spolu. Zdá se že první dvojicí by mohla být Erin a Eradia, ale nebudeme předbýhat, takže děkuji vám za pozornost, nyní se můžete připravit na hodinu od Erin, nebo si jít odpočinout před službou (Alt a Dee(jaká náhoda))." Po ukončení proslovu přijdu k Erin a mírně jí naznačím aby mě následovala do kajut. |
| |
| Ráno si trochu přispím. Slunce už stojí vysoko nad obzorem, když jsem konečně vylezla z postele. Po krátké snídani vycházím na palubu. Jak tak koukám právě tu probíhá hodina magie. To je obor, který mi nic moc neříká, a tak se raději uklidím do stáje k Enchorovi. Už odsud pomalu nevystrčí nos. Sednu si k němu do sena a probírám se jeho dlouhou hustou černou srstí. Po obědě mne čeká první hodina - boj tváří v tvář. Astra nejpreve ukáže něco z umění boje všem a pak se věnuje každému jednotlivě. Když zkončíme, vrátím se do akjuty uklidit meč. Zastavím se také v kuchyni, abych se trochu osvěžila. Pak zamířím zpět na palubu, kde se pohodlně usadím. Opřena o zábradlí čekám, než začne další hodina tentokráte v umění léčitelství. |
| |
| Hodina Magie No, některé věci je možná zbytečné rozebírat do podrobna. Začneme se samotným tréningem. Ze začátku jsem podle znalostí oťukával všechny. Bylo to velice rozvrstvené. Nejdříve jsem všechny nechal meditovat a soustředit mysl. Bylo zvláštní, ale jeden z nejvyrovnanějších byl Sardo. Přestože nikdy nemeditoval a bylo znát, že ze začátku nedokázal plně soustředit mysl, jeho mysl, byla vyrovnaná. Naopak Princ měl, zdá se přirozenou schopnost soustředění mysli, kterou jsi možná ani neuvědomoval a práce s energií mu šla. Bylo ovšem znát, že jeho mysl neni vyrovnaná a spíše emotivní. Dee meditovat po praktické stránce uměla ze všech nejlépe. Její technika byla dobrá, ale měla by se naučit více pracovat s energií a to chce jen praxi. Ačkoli se to nezdá, nadměrné nečekané soustředění mysli a práce s energií byla velice unavující po psychické stránce, já už jsem si to vyzkoušel, takže jsem to čekal. Nejlépe se s únavou vypořádával Princ. Ale jeho vyrovnanost byla ještě menší. Každopádně všichni si vyzkoušeli, jakým způsobem by měli pracovat s energií a ovládat její schopnosti. Tahle část už vyžaduje pouze praxi a tou se docílí jen tréningem a opakováním :-) |
| |
| Poté co jsem bojoval s astrou a zjistil své pokroky sem se díval na ostatní. Astra řekla že budu cvičit s princem na co se těším protože princ je výborný bojovník. Začal sem si pomalu zvykat na svou sílu a dokážu jí již lépe ovládat. Pak jsme se všichni odebrali z Altem meditovat. bl sem celkem nervozní protože sem ještě nikdy nemeditoval. Ze začátku sem měl problém se soustředit a vyčistit si mysl jakoby myšlenky na mě naschál dotíraly. Pak ale najednou sem se jakoby přenesl do jiné sféry a cítil sem jak se mé tělo pomalu uvolňuje a mysl mám čistou a zbavenou starostí. Poté co sem se probudil tak sem se cítil jakobych prospal celý den a hlavně sem měl vyčištěnou hlavu od všech starostí. |
| |
| Po své hodině jsem se se všema rozloučil a těšil jsem se na zítřejší pokračování. Následoval oběd, na který jsem se veolice těšil. Kupodivu jsem neměl ani tak veliký hlad, ale obrovitou žízeň. Po lehkém obětě a chvilky odpočinku mě čekalo pokračování. Následovala hodina tréningu boje. Poslední dobou jsem boj s tyčí velice zanedbával a soustředil jsem se hlavně na magii. Nemohu říci bohužel, ani bohudík, ale to se také velice projevilo. Zatímco moje magické schopnosti a moc rapidně stoupli, můj um s holí se trochu zhoršil. Ten tréning je opravdu potřebný. Princ a Sardo jsou v boji opravdu dobří. ALe i zde, po tom, co Astra určila Sarda a Prince, aby trénovali spolu, bylo vidět jejich odlišný styl boje. Sardo působí velice vyrovnaně, naopak Princ působí velmi emotivně. Přesto jsou jejich tak rozdílné techniky boje svoji mocí srovnatelné. Když jsem je viděl bojovat, byl jsem rád, že jako válečníky je máme na naši straně. Po hodině jsem byl docela unaven, ale ještě mě čekala hodina léčení, na kterou jsem se také dost těšil. Je potřeba znát alespoň základy tohoto učení a to větší než ty úplně nejzákladnější, které mám :-) Zjistil jsem že po hodině léčení mám hlídku, a to s Dee, To je mi ale náhodička. :-) |
| |
| Když jsme dokončili hodinu magie a já si vyslelchla vše, co mi Alt chtěl říci, zvedla jsem se a ladně odešla. Šla jsem se projít po palubě a zašla jsem se podívat na Kadehara.Zašla jsem se také najíst a v kuchyni jsem potkala Alta. Pak jsem šla na palubu, připravit se na hodinu s Astrou. Ještě jsem zašla do kajuty a převlékla se do něčeho pohodlnějšího. Boj s kopím mi dal opravdu zabrat. Po očku jsem sledovala Prince, byl opravdu dobrý bojovník. Chvílema jsem se přistihla že na něj zírám a vůbec se nevěnuji boji. Když jsme skončili a já celá unavená se sesula na zem, pozorovala jsem boj Astry a Prince. Nemohla jsem se očima odtrhnout. Bylo to velice zajímavé. Obdivovakla jsem Astru, je opravdu výborná bojovnice. Když skončili, ještě chvíli se věnovali rozhovoru. Zaslechla jsem útržky z něj a zděsila se. Princ mě má učit? Jsem opravdu potěšena, od něj se ráda něco naučim. Ale pokud bude výuka formou boje uteču a schovám se někam do kouta. Proti němu nemám sebemenší šanci....Ale co! Nejsem zbabělá! Poté jsem se zvedla a s velkým úsilím se dobelhala do kajuty. Padla jsem na postel a chvíli spala. Spala jsem ovšem jen chviličku. Za chvíli jsem měla další hodinu a poté hlídku s Altem. Převlékla jsem se do svých šatů a odešla na kajutu. Unaveně jsem se posadila do stínu Kadeharova přístěnku, zavřela jsem oči a přemítala jsem. |
| |
| Během výcviku mě nenapadlo nic jiného, než pozorně sledovat, nyní však výcvik zkončil a všichni dotyčnís e odebrali k odpočinku. Sama vstanu také a odeberus e do své kajuty, kde odložím své věci. Poté se vrátím na palubu a plně se věnuji morwinovi. |
| |
| Nechala jsem Erin vydechnout a až se vrátila na palubu, přišla jsem k ní a lehce se dotkla jejího ramene. "Překvapuješ mě, máš v sobě velkou moc a držíš ji veškerou pod pokličkou, co se s tebou děje? Myslela jsem že jsi pochopila proč jsi zdědila hadí meč, vědět to někdo tady, nevím jak by se na tebe dívali, poté co jsi tady předvedla v boji." dívám se do jejich očí a sleduji beznaděj i strach a vše co jen se v Erin prolíná. Já jsem vždy bojovala se vším co se týkalo mého života, zatím co Erin doufá že to odpluje. "Sama jsem prošla stejnými strastmi jako ty, já jsem měla být kdysi hraničářkou, ale pak si mě vyvolila Aislinn a najednou jsem se cítila slabší, přesto jsem měla víc, ale jen jsem to neuměla použít. Jestli budeš chtít odhalím i tajemství hraničářství, ale nemohu ti vysvětlit jak se máš stát neporazitelnou s mečem, který máš, jen by jsi si měla uvědomit, že má ohromnou moc a vlastní duši jako odraz duše našeho otce. Zkus jej někdy třeba oslovit." Dívám se Erin do očí a čekám co udělá. |
| |
| Ucítím něčí dotek a tak vzhlédnu. Překvaqpivě sleduji sovu sestru a poslouchám její slova. "Nemám skoro žádnou moc..ano..slyšela sjem, že něoc ten meč umí." Lehce se zamračím při vzpomínce na událost s mým otcem a rozhodnu se o tomto pomlčet. "Myslíš, že svou moc dusím? ne...udělala jsem vše co bylo vmých silách, více ensvedu. Možná tne meč je mocnější,a le já to neumím použít ačkoliv jsem se o to mnohokrát pokoušela. Nemůžeš po mě chtít víc." Klidně se podívám do její tváře. "Nemám žádné problémy, necvítíms e nějak slabá. Nechápu jak si na to přišla. Nic mi není. A proč si vůbec myslíš, že jakousi moc skrývám? já žádnou jinou nemám. Udělala sjem co bylo v mých silách, tka mi tu teď nic nevyčítej prosím." Ledově klidný pohled trochu skloním a pohladím sokolíka na mé ruce. |
| |
| Vezmu Eriin meč a chvíli jej držím, pak jí jej vrátím a mírně se na ni usměji. "Má svoji duši, stejně jako všechny zbraně, které třímala moc velkých, nebo bohů, stejně jako moje zbraně, nebo Princovi. Jen ji musíš uvolnit, meč sám ví že má svého pravého pána právě v tobě, bude tě poslouchat. |
| |
| Dny se počaly míjet a jeden následoval druhý. Tréningy se zdoonalovaly, stejně jako jejich účastníci. Jen málo z vás pochopilo, že Astra je v boji slabší než se zdá, její moc vychází jen z její podstaty a bez použití moci je jen průměrný šermíř. Erin se oproti tomu povedlo změnit meč přímo v jednom souboji s Princem tak aby jí lépe vyhovoval a ani si to neuvědomila, naštěstí ji na to někdo upozornil. Princ konečně začal používat svoji magii zcela účelně a s plným vědomím. Alt oproti tomu získal zcela spontální magické dovednosti a naučil se důvěřovat plemenu, protože ten se zdá jej hodně miluje a nedovolí mu ublížit. Dee se propracovala do stádia, kdy magie je pro ni zcela přirozenou obranou i útokem a plně ji dovede využít tak že v řeži nepotřebuje zbraně. Sardo je již nejlepším bojovníkem z vás a i Princ mírně pokulhává za jeho uměním, s využítím ale síly zbraní je na tom o něco lépe. Eradia konečně pochopila že né vše se točí jen kolem nekromanta a taktéž poznala že její jedinou silou je meč a plné soustředění. Povedlo se jí několikrát finta, jenž odzbrojila nejednoho soupeře, bohužel vždy jinak a tak stále nemá přesvědčení že to byla jen náhoda. Po těchto příjemných dnech, kdy se všichni naučily použít lečitelských a bojových doedností a někteří i magických jste vpluli pod temnotu a známá tíseň vás opět pohltila. |
| |
| Do temnoty ještě zbývalo mnoho času. Tento čas jsme věnovali pro mě poměrně vyčerpávajícímu tréningu. Každý den jsem strávil ranní meditací před moji hodinou, následovala hodina magie. Někdy to bylo opravdu náročné, ne vždy se všechno chápalo hned napoprvé a někdy mi to stěžoval ještě přístup a také jsem nikdy nebyl v postavení, abych někoho učil. Vlastně kdysy dávno jsem pomáhal s dětmy a učil je o přírodě, ale to už je opravdu dávno. Po hodinách magie jsem se připravoval na výcvik boje se zbraní a to se mnou Astra někdy měla opravdu těžké trápení. Bylo někdy dost obtížné po náročných hodinách magie přejít pohotově do vyýciku se zbraní. Později jsem si na takové zatížení navykl a bylo to lepší a lepší, ale chvíli to trvalo. Nakonec hodina léčitelství. Ta mi narozdíl od boje šla mnohem lépe. Erin, ačkoli ze začátku ne moc nadšená že by něco měla vyučovat, zjistila, že jí to jde. A bylo to znát i na hodinách. Byla to po tom celém dni trochu odpočinková hodina. Ale i tak byla náročná. Mezitím jsem samozřejmě jedl a jedl jsem více, než normálně. S Dee jsme neměli moc času na sebe a mnohem častěji jsem také musel ždat o zstavení lodi, protože jsem poslední dobou byl jako v ohni a chladil jsem se v mořské vodě, kde jsem také smýval veskeré nečistoty. Přiblížili jsme se na dosah temnotě a bylo jasné, že tam už nebude moc tréning pokračovat tak, jak doposud. Ovšem bylo to velice prospěšné. Všichni kteří na to nebyli úplně zvyklí se přizpůsobili, jako třeba já. Bylo vidět, že Princ měl asi nejmenší problémy s takovou zátěží spolu s dalšíma. Ale Dee to dávalo taky dost zabrat. Na hodině magie mohu s radostí říci, že všichni dělali veliké pokroky. Dee se konečně naučila používat magii úplně přirozeně a zlepšila si jak meditaci tak rychlost vyvolávání a přesnost. Sardo se naučil perfektně ovládat sílu, která mu byla darována a hlavně ji kombinovat v boji s ostatnímy útoky a z Prince mám největší radost. Zdálo by se, že se toho naučil ze všech nejméně a možná to bylo pro to, že z jistých pohledů toho naopak uměl nejvíce, ale jsem strašně moc rád, že právě on dal magii šanci a pochopil některé věci a zjistil, že s nimy dokáže používat magii ještě efektivněji. Nyní přichází temnota a to si počkáme na to, co řekne Astra o tom, jak se bude naše situace dále vyvíjet. |
| |
| Den a noc pod temnotou neznamená nic, na palubě planou lampy, které osvětlují nejbližší okolí, mohli byste sice plout pod úplnou tmou, ale tak by jste neviděli nic. Když ucítíte náraz do kýlu lodi. Kolem vás plavou trosky lodí. Těla nevidíte, buď je pozřelo moře, nebo něco daleko horšího. V některých troskách poznáváte jemné lodě společenstva, především lodě stromu a koruny, ale jsou zde i trosky těžce opancéřovaných lodí hory, pobyté silnými pláty železa. |
| |
| Přistoupím k Altheriovi a lehce se dotknu jeho ramene. "Budem potřebovat více světla, chci vidět trosky co jsou zde, podle toho co vidím nemůžem usoudit, jak velká ta bitva byla a hlavně chci se podívat, zda někdo nepřežil." |
| |
| Zrovna se procházím na palubě a sleduju temnotu, která nám ční nad hlavama. Hlavou se mi honí spousty věcí a jsem hluboce zamyšlen. Z mých myšlenek mě vytrhne až Astra, požádá mě o trochu více světla, aby se mohla pořádně podívat na ty vraky a jestli někdo nepřežil. Ano, svědectví toho, co se tu stalo by se velice hodilo a mít přehled o situaci taky není k zahození. Ovšem k tomu, aby pronikd¨lo něco v této temnotě to bude chtít velice silný plamen. CHvíli se soustředím potom prudce mávnu holí směrem vzhůru, zakroužím s ní a bez jediného slůvka hůl opsala velice zářivý prstenec ohně, který se mírně vznesl nad loď i prorážel i tak hustou temnotu, jako je tato. Musel jsem se soustředit, abych stále dodával energii, ale nečinilo mi to moc veliké potíže, dokonce jsem se bál, že temnota pohltí mé světlo, ale bylo vidět, že i síla ohně byla v mých rukách mnohem mocnější. Prstenec stále rotoval nad naši lodí a jeho světlo poskytlo všem neblahou podívanou... |
| |
| Celou moji výuku odučím. Malé pokroky jsme zaznamenala, ale je mi jasné, že by bylo třeba ještě více cvičit. Sama jsem využila každé volné chvilky k tréninku. Lano, které jsem doteď používala jako terč, je již vlastně nepoužitelné. Nic jiného než terč z něj už nikdo neudělá. Další hodiny, které jsme absolvovala (nebylo jich moc) mi nepřinesli moc požitku. ano souboje s mečem mě bavili. Prý s emi dokonce několikrát podařilo něco s mečem rpovést, ale nevěnovala jsme tomu pozornost. Snažila jsme se na sobě zapracovat a nevěnovat pozornost moc ostatním. Nakonec výcviky zkončili. hodiny magie, mi připadaly nejzajímavější,a el sama jsme se jich účastnit nemohla. Mrzí mne to, ale nic s tím neudělám. Zbytek času jsem strávila s Morwinem. Stal se mým nejlepším přítelem. Dokonce začal nahrazovat mous estur, která se mi kvůli svým povinostem začala vzdalovat. Nyní trávím čas občasným tréninkem a zbytek jen podřimováním a tichým pozorováním na palubě. |
| |
| Den střídal den a každý přinesl něco nového. Tréninky sezbraní v ruce, které snad splnily svůj účel, ale po kterých mě bolelo celé tělo. Přesto však to byla únava vcelku příjemná, vždyť jsem měla možnost na sobě zase trochu zpracovat. A po nich následovaly hodiny léčitelství, které byly neméně zajímavé. Volný čas jsem trávila stejně jako Enchor příjemným lenošením na palubě lodi nebo na Enchorově oblíbeném místečku ve stání pro koně, kde vždy podřimoval na seně. Ale kdo teď rozezná co je noc a co den? Kolem panuje neprostupná temnota. Stíny noci jen trochu zaplaší lampy na palubě. Čas teď většinou trávím u Enchora, na palubě už se nemohu kochat bílými mraky plujícími po modrém nebi. Vše je přikryto neprostupným černým závojem, jakoby vám najednou někdo zavázal oči. Náraz do trupu lodi mě přinutí vyjít na palubu. Alt se postaral o trochu více světla. Všude kolem nás jsou se na hladině pohupují žalostné trosky lodí. Bezeslova zírám na ten pbraz zkázy kolem... |
| |
| Když Altherius rozsvítí ohvnivý prstenec, vidíte jak na vodě plavou trosky několika lodí, musela sezde udát bitva, která ovšem zničila jen lodě společenstva, není hmatatelného prostředku jak zjistit kolik to bylo lodí, ale přesto je můžete odhadnout na více než dvě desítky, nikde ale není ani tělo, jen cáry šatů. Astřiny oči se stahují zlostí, něco podobného jste u ní snad ještě neviděli. |
| |
| Několika pohyby odjistím zámky na zbroji a nechám ji dopadnout na zem. Poté co sundám poslední zbytek, pevněji si upevním korunku a hodím do vody provaz, jenž přiváži k jakože stěžni. Poté skočím do vody a nechám kolem sebe rozlinout světlo, na palubě vidíte jak se světlo postupně vzdaluje a slábne, jako bych si dala závody v potápění, po docela dlouhé chvíli se světlo začíná znovu objevovat až vyplavu na hladinu a rychle vyšplhám na palubu. "Alte, zhasni lampy a prstenec, nech jen lampu v čele, ta je na bázi krystalu a neměla by vadit." Pak se obrátím k Dee "Vem loď co nejrychleji odsuď." Moje tělo se začne třást chladem, přesto se ještě podívám na Erin. "Erin, musíš s Linthir vzít stříbrné šípy a luky a dávat pozor, uvidíš li šedý stín pod hladinou, klidně do něj pal." Pak se teprve obrátím k odchodu a vezmu zbroj sebou do kajuty. |
| |
| Chvíli poté co Astra odešla se vedle boku loďi, kde stála Erin objevil šedý stín, daleko větší než loď a prudce se vynořoval, dříve než se dostal ale do kýlu lodě, Erin vystřelila, zřejmně šíp jen sjel do hladiny a pak neškodně doplul k tělu, ale jakmile se jej dotkl, šidivý stín sebou cukl a zmizel kdesi od hladinou. Dokud Astra nevyšla nestalo se již nic. |
| |
| Astra se rozhlížela po moři a pod novým světlem se nám naskytla opravdu zlá podívaná. Všude byly vraky lodí, ale divné, byli to jen lodi společenstva, nikde nevidím vraky jiných lodí. NIkde nejsou vidět ani těla. To byla jistým způsobem úleva, ale na druhou stranu to přináší otázky. Astra po chvíli rychle obblékla svoji zbroj a skočila do vody. Po chvíli se vynořila a rozkázala zhasnou všechny světla a sledovat dno moře a v tu chvíli mě to trklo. Okamžitě jsem přerušil ohnivý prstenec. CHvíli se ještě točil a potom znizel a ostatní zhasínali jednu lampu za druhou až na tu poslední crystalovou. Že mě to nenapadlo dříve. Jedině mořská potvora mohla nečekaně zaútočit na všechny lodě a zničit je a proto tu nejsou žádná těla. Můj vztek a hzněv obrovsky narostl, chápal jsem Astru, ale snažil jsem se i přes to zvěrstvo zůstat vklidu. Musím mít v rozhodování mysl a rozum. Já si beru svoji zbroj skoro vždy, kroměspánku, koupelí a podobných záležitostí. Je mi velice příjemna a pohodlná. Kontroloval jsem břeh lodi, kdyby bylo potřeba řici a Erin už na druhém střílela na Astřino upozornění do vody. Tím se to potvrzuje. Jsem připraven, ale s ohnivou magií proti vodě nyní asi moc neuspěju, i když síla dané magie může sahat až za hranici normálního chápání. |
| |
| Sednu si na schůdky na můstek a zahalím se pláštěm, je mi ještě zima, voda zde je takřka ledová. Do ubrousku si otřu krev, která mi steče ještě trochu z nosu. Pak se zadívám na ostatní a mírně se usměji. Vše co žilo v moři je mrtvé, nebo přetvořená napodobenina života. Musíme doufat, že nás nenapadnou, teď je moře pro nás tím nejnebezpečnějším. Když jsem zde byla před několika lety, nebylo tomu tak, připadá mi, že temnota buď zesiluje, nebo se snaží odlákat pozornost od toho, že třeba zeslábla, nevím ale jak tomu je, takže počítejme s tím horším." Přejdu k Erin a zadívám se jí do očí. "Nyní je myslím ten pravý čas na to, abych ti řekla tak trošku pravdu. Když jsi se narodila, věděla jsem že budeš nejmocnější ze tří, takže pokud to nepůjde podle našich představ, musíš ty přežít, doufám že chápeš že i za cenu toho, že nás opustíš v nejhorší bitvě, rozumíme si." |
| |
| Astra z ničeho nic skočí do vody. nechápu to, avšak kdžy se postavím, stačím zahlédnout torsky lodí. Posadíms i Morwina na rameno a vyčkávám návratu své sestry. Pomohu ji na palubu a vyslechnu její rozkazy. Co se tady vůbec stalo? nic nechápu. Rychle zapudím své myšlenky a doběhnu do kajuty pro svůj luk a své šípy, toulec ses třbrnými hodím přes rameno a luk ponechám v ruce. Nahlédnu přes zábradlí na potemnělou hladinu. Opatrně vytáhnu prví šíp a založím ho, tětivu aztím však nenapínám. Můj pohled sklouzne k Linthir a poté k mé sestře. Kývnu na druhou lučištnici a šíp znovu uklidím. Poté sundám svůj plášť a doběhnu ke své sestře. "Vem si to, zahřejetě, dojdu ještě pro nějaké deky." Astra mne však zadrží, chvíli na ni nechápavě koukám a promýším její slova. Ohlédnu se po ostatních a zavrtím hlavou. "Ne, půjdu s vámi, nejsme nejmocnější a i kdyby..nenechám vás tu samotné. Jdu s vámi od začítku a tak to i zůstane." Lehce přimhouřím oči a podívám se Astře do tváře. Jasně tím říkám, že neznám jiné volby. |
| |
| Hledím na trosky všude kolem nyní přízračně osvětlené. Pak ale mou pozornost upotá Astra. Během okamžiku ze sebe shodí zbroj a za chvíli už mizí pod hladinou. Jakmile se vrátí na palubu začne udílet rozkazy, které jsou ihned splněny. Alt zhasne světlo a my se chopíme svých luků. Znovu upřeně hledím na vodní hladinu luk připravený k výstřelu. Jen bozi vědí jaké potvory se tu skrývají pod hladinou... |
| |
| Otočím se od Erin a zadívám se na vodní hladinu před námi, zřejmě se nám povedlo dostat se dál než společenstvo, doufám jen že se někomu povedlo uniknout, v těchto místech se zdá jako by se čas zastavil v noci, která zhoustla a ztratila vekerý lesk hvězd. Po chvíli se otočím a podívám se na Prince, je mi jasné že on v této tmě vidí úplně normálně a tak přejdu k němu. "Král udělal dobře že tě s námi poslal, teď zhasneme lampu z krystalu a ty nás povedeš stále rovně, až k pevnině. jediné světlo co budeme mít bude jedna lampa u koně, vím že mi budeme tápat, ale nemůžem si dovolit vyprovokovat střet s tím co je pod námi." dívám se na ostatní a přemýším jak tato nedobře začínající plavba dopadne. v podpalubí zabedníme okna a rozžehnem lucerny, ale ven pronikne jen svělo ze schodiště a trocha od přístřešku zvířat. |
| |
| Po vyslechnutí Astřina rozkazu rychle přiskočím ke kormidlu. Mohu jen přemýšlet nad tím, co viděla. Moc příjemné to ale asi nebylo. Pak vysvětlí co se skrývá pod hladinou moře a já se jen otřesu odporem. Když pak mluví s Princem a rozkáže zhasnout všechna světla, rychle si dojdu do kajuty pro svůj meč a brnění a opět se vrátím ke kormidlu. Když kajutu pohltí tma, chvíli mi trvá, než uvidím alespoň obrysy naší posádky. Poslouchám Princovu navigaci a poslepu řídím loď. Je to ale moc obtížné, proto poprosím Prince o pomoc. Takhle poslepu je to velice těžké Princi, vím že ty stejně jako já umíš tuto loď řídit, veď ji prosím až k pevnině. Je to pro mne opravdu obtížné. S těmito slovy se jdu posadit ke Kadeharovo a Enchorovo příbytku. |
| |
| soukromá zpráva od Xar'zith Draguel pro Lehce se ušklíbnu když si v mysli zrekapituluji situaci poslední doby. Taková skupina která jistě poutá mnoho pozornosti a já je nakonec ztratím. Vyhoupnu se do sedla svého koně a pomalým klusem se vydám k severu,kde budu hledat prostředky k zničení "skupiny barevných rytířů". Svou cestu si rozkládám jak nejlépe je to možné abych byl při síle v nepříjemných setkáních.Jedu v noci a přes den přespávám v temných místech.Jen zásobami šetřím. Již brzy dorazím do državy temnot,doufám že najdu nějaká vodítka kde se "duhoví" nalézaj. Vždy když mi na mysl přijde vzpomínka na skupinu,tak se lehce ušklíbnu,jako bych jimi pohrdal,ale zároveň je obdivoval. |
| |
| Poslouchám Astru a mrzí mě, že mi ani neodpověděla. Zvednu se tedy od ní, nechám ji i svlj plášť na zahřátí a jen ve své zbroji a s lukem v ruce nahlédnu přes zábradlí do temných vod, světla po chvíli zhasnou a já ztratím skoro okamžitě přehled. Pro jistotu odsotupím od zábradlí a přivřu oči. Zaposloucháms e do zvuků nebojácného moře. Můj sokolík se ke mě nakonec přidá a já jen vyčkávám, luk se zasazeným šípem v ruce. |
| |
| Moji hlavou se honí spousta myšlenek, není to nic nového. Mě se vlastně vždycky honí hlavou spousty myšlenek. Myslel jsem, že tentokrát je to jiné, protože se ženeme do neznáma, ale vždycky jsme se hnali do neznáma a v tu dobu to bylo přesně takové. Nesmím ztácet chladnou hlavu. Můžem si to schrnout. Čeká nás místo odpovědí, akademie. Pro nás nejdůležitější by mělo být býti co nejnenápadnější. V nepozorovanosti máme největší šance, ale těžko říci, jak to je. Je veliká šance, že to, že míříme do akademie se už rozlehlo, ale nemyslím si, že by tady někdo hlídal. Každý bude spoléhat a ty potvory dole a bude toto území brát jako hlídané. Pokud se nám povede tudy projít, tak je veliká šance, že to bude nepozorované. Pokud o nás nevědi, tak bychom měli mít šanci. Asi určitě tam narazíme na nějaké samostatné skupinky, ale při střetu si myslím, že to nebude takový problém. Naše schopnosti se zlepšili a to není jediné, co nám přihrává. Je nás nyní více a dá se říci, že i vztahy se díky společné práci zlepšili a v neposlední řadě lepší taktika společného boje. Nyní více, než kdy jindy vidím svě schopnosti, učením jsem si mnoho věcí dobře zautomatizoval a dokáži přesně nakládat s magií, ale jsou tu otázky, které mě pořád trápí. Už od jeskyní má zvláštní chutě s ohněm. Učení a vytváření různých ohnivých obrazců mě bavilo mnohem více než pouhé metání ohně na nepřátele. Když jsem byl poprvé pod temnotou vím, že v duchu se mi strašně líbilo poslat ty potvory k čertu¨. Teď když to udělám, cítím radost z toho, že jsem ochránil své společníky a příspěl, jak se říká tou svoji kapkou, ale mám pořád touhu oheň tvarovat a využívat úplně jinak a vlastně ani nevím pořádně jak, ale mnohem kreativněji. Když si kouzlím sám pro sebe, tak to zahání smutek, ale lepší by bylo kdybych ohněm mohl zahřát každou duši, ne jen tu svoji. Je to zvláštní všechno. Vím, že hranice mé síly vlastně neexistují, pokd mé srdce zůstane čisté, ale nesmím nikdy použít více síly, než na kolik jsem připraven. Po zkušenostech se dost bojím se k této hranici vůbec přibližovat. Je to sice chytré být opatrný, ale kdyby mě tam ty draci netrkli, nepoužil bych to, ta síla byla přesně na hranici a jejím použitím se mi zase vzdálila, ale je těžké se v tomhle orientovat. Vlastně je to jediná věc, která mi je nejasná. Taky mě trápí, že ke mě zatím nepronikla žádná slova od toho jediného, jenž je nyní skryt. Ale asi ještě není čas. Možná bych měl se s.... Rychle se otočím a všimnu si, že ke mě jde Dee. Mám velmi zamyšlený pohled "Drahá, půjdu si na chvíli odpočinout do kajuty." S těmi slovy ji políbím a odejdu do kajuty. |
| |
| Dívám se na Prince jak řídí loď. Teprve po chvíli se lehce usměji na Erin, třebaže mě neviděla, ale vím čeho se bojí, stejně jako já nechce přijmout svůj úděl, je úplně stejná. Přejdu k Princi a lehce se dotknu jeho ramene. "Přímo proti nm bude špičák pevniny, tam jeď, přímo do největší jeskyně, je to dávné přístaviště tvého lidu a hlavně je to jediné místo kde budeme v bezpečí a loď taky, musíme tam dojet během několika hodin, ale nevím jak to v této tmě poznat." |
| |
| Jakmile jsi přijel do táboru skřetů, udivilo tě, kolik je tam nejenom skřetů, ale i skurutů. U Veriku museli prohrát a utéct. Vidíš zde i náčelníka, kterého jsi viděl u Minas Drago, ale nejhorší je že je zde i Cortan, pravá ruka temného pána a nejmocnější z nesmrtelný na Lornu, kromě mistrů akademie. Když tě uvidí, jen si pobaveně odfrkne. "Ztratil jsi je, přesně jak jsem čekal, alne na štěstí pro tebe, přesně víme kam jdou, přímo do akademie. Jeden z našich dobrých zvědů nám to řekl již před pár dny." Pak se otočí na velkého černého draka. "Dregene, vem jej do akademie," docela se divíš jak drzým tónem mluví s tebou i drakem, přesto jej drak okamžitě poslouchá. "a ty Draguele, mohl by jsi mi vysvětlit co se stalo na Verikských plážích, že většina skurut hai utekla? Nevěřím jim ani slovo o dokonalosti těch štěňat." |
| |
| Ucítím na sobě něčí pohled a nenápadně se rozhlédnu, spatřím sovu sestru a tka ji dál nevěnuji pozornost. Měla ybch jim to říci, řpeci..je to i jejich otec. Má ruka opatrně vytáhne lístek, spíše ho ejn sevřu v dlani a zavzpomínám. Ale proč o sobě nedal vědět? Proč nás všechny tu nechal? ano...musím se tomu psotavit..nemohu čekat...ale jak? nedokážu využít toho co údajně umí ten meč, neumím nic. Smutně shcovám šíp do toulce a luk hodím přes rameno. nyní již jen sleduji klidnou plavbu. Postaráms e také o sokola a řádně ho nakrmím. Znovu jsem zakřiknutá. |
| |
| Další dny plynuly ve tmě, vždy když šel princ spát, zastavili jste, nebo jste alespoň s lodí spomalily na minimum. Jediné světlo které máte je v podpalubí a tak trávíte většinu času buď u Dee v pokoji, nebo ve svých kajutách. Když konečně šestý den pod temnotou uvidíte nad sebou černý štít hor, zdá se že jste na místě. Po chvíli rozžehnete světla a Princ navede loď do ústí jeskyně, chvíli tmu probodávají jen lampy lodě, ale po chvíli se přes tmu začnou drát pablesky modrého světla pod vámi, jak plujete dál, světlo pod vámi získává na intenzitě, až konečně vplujete do tunelu, který je celý zalit stříbřito - modrým světlem. Po delší chvíli se tunel rozšiřuje až přejde v obrovskou jeskyni. protějším konci jeskyně vidíte mola snad pro stovku lodí, přístaviště je daleko větší než přístaviště v Našem městě. Když navedete loď k molu, vidíte jak kraje dvou největších mol, jsou zdobené obrovskými sochy draků, takové sochy jste již jednou viděli, bylo to ve Velkých jeskyních pod Minas Drago. Jakmile přistanete u mola a upevníte loď, zdá se že máte konečně chvilku, kdy si můžete v klidu odpočinout, do těchto míst zlo nevkročilo, ať už je kolem vás cokoliv, toto je jedno z mála bezpečných míst pod temnotou. |
| |
| Konečně jsme po dlouhé době dorazili do cíle. Obrovské přístaviště bylo velmi úchvatné, ale mě mnohem více zaujali sochy draků. Sice se tyto sochy těm těm z jeskyní nedají rovnat, ale i přesto je to příjemné připomenutí. Všude je cítit pocit bezečí, ale teď už je málo míst, kde by se člověk mohl opravdu cítil bezpečně. Je tu zvláštní pocitticha a prázdna. Už pro jistotu jsem před příjezdem oblékl svoji zbroj a v ruce mám svoji hůl, kterou skoro nikdy nedávám z ruky. Stojím na palubě a čekám, co se bude dít dál. Teď už je rozhodování opět v hrsti Astry. |
| |
| Pomalu sleduji, jak se přibližujeme a nakonec nemohu spustit oči ze soch draků... Chtěla bych jednou potkat takové stvoření...slyšela jsme kolem nich spoustu bájí... Můj pohled je dosit zasněný, najednou si všimnu Altha. Otočím se, až sokolík na mém rameni zamává křídly a zamířím dál od zábradlí. Spatřím Astru a přisotupím k ní. "Můžu s tebou hovořit? někde mezi čtyřma očima? Potřebovala bych ti něco ukázat." Kývnu hlaovu směrem k mé kajutě. Mé ruce se evidentně třesou. |
| |
| Neprostupná temnota všude kolem nás. Den a noc splývají v jedno a je těžké je od sebe rozeznat. Tohle místo se mi nelíbí ani trochu se mi nelíbí. Jsem z toho trochu nesvá, chybí mi modré nebe nad hlavou. Mám pocit, že se tu nemohu volně nadechbout. Jen u Enchora nabývám obvyklého klidu. Zde trávím nejvíc času. Konečně po několika dnech vidíme něco jiného než temnotu. Stojím na palubě opřena o zábradlí ohromeně pozoruji obrovskou jeskyni, přístaviště, do kterého vplouváme. Sochy draků úctyhodných rozměrů tu stojí jako němí strážci tohoto místa, jen jim vdechnout život, zamávají blanitými křídly a vznesou se do povětří. Přistaneme u jednoho z mol. Dál stojím na palubě a prohlížím si toto místo. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nevíš jak přesně to vysvětlit, ale svým způsobem to na tebe působí pokojem, a zároveň to v tobě vyvolává i vzrušení. Je však zváštní že zde není jediný drak, který by toto místo střežil a přesto se zdá že by jich zde mělo být mnoho. Některé z tvých pocitů jsou pocity dračího krále, přebývajícího v tvém brnění, stejně jako informace, zdá se že na něj toto místo působí stejně jako na tebe velké jeskyně a co je hlavní, zdá se že o existenci tohoto místa nevěděl. Když ti tato myšlenka proletí hlavou, dračí král se po dlouhé době ozve a sdělí ti některé pocity a slova, vaše komunikace není již o slovech jako takových, ale zdá se že jej chápeš plně v něčem, co je zřejmně jen pochopitelné mezi draky a jinému člověku tento pocit nemůžeš blíže popsat. Dračí Král: "Vím jen to, co jsem poznal za svého života a co mě sdělili po mé smrti jiní. Toto místo v mých časech neexistovalo, protože, kdyby bylo, musel bych o něm vědět. Stejné místo měli pod velkými jeskyněmi vodní draci, ale ve velké bitvě mnoho z nich padlo a navždy opustili svoje domovy, nyní ta místa obývají elfové ze Skaltu, nazývající se skalelfové. Pokud tedy složíme tyto útržky, zdá se mi že toto místo vytvořili vodní draci po pádu velkých jeskyní, mnohé národy si mysleli, že právě vodní draci vymřeli, ale oni byli jedním z nejhouževnějších rodů, obývali vodní říši, stejně snadno jako větrná pohoří, navíc měli mocnou přímluvkyni u Aine, jistou prvorozenou Sepinerot, která po mé skoro smrti převzala vládu nad draky, tedy alespoň něco takového, draci ji sice respektují, ale svým způsebem ji neuznávají, jejím miláčkem je i třeba Drago. Myslím že zde přebývali, nebo stále ještě přebývají, nesnaž se je hledat, budou li chtít, najdou tě sami, být zde jako drak, tak vím zda zde jsou, nebo nikoliv, ale takto to nelze poznat. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pokud by jsi zde kouzlila kouzlavodní magie, byly by již v základu daleko silnější a nikdy by ses jejím čarováním neunavila. Poctivá studentka z dřívějších dob si v tobě marně snaží vzpomenout co všechno jsi se o zřídlech učila. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Zdá se mi že nejsme jedinými návštěvníky tohoto místa, cítím něco, co jsem nikdy necítil a toto místo mi jen ježí srst." A skutečně má mírně zježenou srst na hřbetě. |
| |
| Podívám se po Enchorovi, jeho sdělení se mi příliš nezamlouvá. Copak se tu skrývá? Co se mu nelíbí? Měla bych to někomu říct. Na chvíli se zadívám do jeskyně a pak pohledem hledám na palubě někoho, komu bych mohla říci, co mi sdělil Enchor. Kousek dál stojí Alt, a tak zamířím přímo k němu. "Enchor si myslí, že tu nejsme sami, něco se mu tady nelíbí." řeknu, když dojdu blíž a znovu se zadívám do jeskyně. |
| |
| Opřená o zábradlí sleduji jeskyni, když ke mě přijde Erin, jen jí mírně přikývnu a vydám se za ní do podpalubí. Moje černá zbroj se vesele třpití ve světle jeskyně, ale moje tvář je stažena starostmi. Připluli jsme do jeskyní, které popsal Robin, ale moc se mi nezamlouvají. Když vejdem do Eriiny kajuty, teprve se odvážím promluvit nahlas. "Co jsi chtěla, že jsi mi to nemohla sdělit před ostatními, stalo se ti něco?" v mém hlase je náznak starosti, ale možná je jen odrazem mého vnitřního neklidu. |
| |
| Stojím na palubě a rozhlížím se po jeksni. Na chvíli se zasním a můj pohled vypadá opravdu nepřítomně a velice zamyšleně. Pochvilince mě vytrhne z mých myšlenek Linthir se svojima obavama. Otočím se na ní a se velmi zvláštním plamínkem v očích a mírným úsměvem na tváři pronesu: "Drahá Linthir, Já pevně doufám, že tu nejsme sami. Chápu že prostředí zde je velice nezvyklé, ale domnívám se že tady by na nás opravdoví nepřátelé čekat neměli a pokud ano, tak se střetu s nimy stejně nevyhneme a na naši pouti se střetu s nimy určitě nevyhneme, ale pokud se jedná o toto místo. Ne všechno tajuplné a mocné je zlé." Bylo znát, že naproti všem osattním situacím, ve kterých se ocitáme a kdy vždy rozhoduje pouze rozum, logika a taktika, tady je z mého hlasu cítít a znát mnoho emocí. Potom se otočím zpět k molu, ještě chvilinku se rozhlížím a potom sestoupím z lodi do přístavu. Jsem na dohled lodi, ale musel jsem být blíže těm sochám. |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro "Něco sem ti totiž enřekla." Opatrně yvtáhn lístek od otce a sevřu ho v dlani. "Náš otec žije a byl..byl za mnou...mluvila sjme s ním....nechápu co to ale mělo znamenat." Podám sestře lístek a beznadějně s eposadím na postel. |
| |
| Stojím na palubě a dívám se za odcházejícím Altem. Z jeho sdělení jsem mírně zmatená. Možná jsem si to měla nechat pro sebe. Vrátím se zpět k Enchorovi a zabořím ruku do jeho srsti. "Slyšels, prý je to v pořádku." Sednu si k němu na zem a dál se probírám jeho dlouhou srstí. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Víš, tvrdí se o prvních třech nesmrtelných že jejich síla je tak velká že nemohou zahynout žádným způsobem, jsou něco jak bohové, akorát bez jejich moci a v normálních tělech." Mírně se otočím ke dveřím a zpět k Erin. "Společenstvo si již dlouho myslelo, že je Conor vězněm Temného pána, ale až teď se jejich dohady potvrzují. Náš otec zřejmně po mnoha stoletích přišel na to jak se osvobodit, tím jsme se zrodili my, první já, pak Saša a nakonec ty. Když jsi se ty narodila, byla jsem já v Doru a věděla jsem že je na tobě něco zvláštního, ale nemohla jsem to poznat, až později jsem si uvědomila že jsi mojí sestrou, zrovna v časech, kdy se mi podařilo ztratit Sašu, se kterou jsi se potkala jen na chvíli již v Novém Doru." Zdá se že jsem trochu netrpělivá, ale přesto se snažím jednotlivé věci poskládat tak aby jsi jim porozuměla. "To že tě otec navštívil svědčí jen o tom, co jsem ti sama říkala, možná se ti zdá že to tak není, ale zdědila jsi plně to, v čem byl Conor výjmečný, Saša je bojonice, bez jakýchkoliv magických dovedností, mě si vybrala Aislinn jako svého paladina, ale vím že vě mě do té doby dřímalo něco co máš nyní jen ty, není jediného tvora na Lornu, který by ovládl to, co v tobě dřímá. Musíš se snažit, ale nikdo ti nedá učitele, protože kromě otce, který je uvězněn to umění nikdo neovládá." Lehce se dotknu tvé ruky. "Jediné co nyní potřebuješ je najít sama sebe, stejně jako já jsem se našla. Jsi naprosto stejná jako já v tvých letech, jediné co ti může pomoci je to, co jsem ti už řekla. Mnoho moci leželo v meči Conora, díky němu dovedl spousty a spousty věcí a hlavně, ten meč je živý, povídá se taková povídačka, že Conor jednou zapoměl svůj me a dostal se do boje, dlouho ničil své nepřátele jen holí, ale bylo jich mnoho a tak v jednom okamžiku vztáhl ruku a jeho meč se v ní objevil, nikomu kromě kouzelníků se nic takového nepovede a co přesně udělal, to nikdo neví, zda je to pravda, nebo není, ale být tebou, ptám se meče, on s ním byl již od počátku a zná to co Conor, jsi dědic jeho moci a krve, bude tě poslouchat, jinak by s tebou nebyl." Snažím se vypadat klidně a vyslechnout si Erin, i když moji mysl stravuje něco jiného a pak jen na kratičký okamžik si nasadím helmici. Když ji znovu sundám, zdá se že už máme dost času. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Zůstaňte na lodi" |
| |
| SLeduji jeskyni a je mi vidět na očích, že se chci přiblížit k těm sochám a prohlédnout si to zde. Ale na své cestě se zarazím a prudce se o točím k lodi. Jsem jen kousek od lodi a chvíli se dívám na palubu a potom rychle zamířím zpět na palubu. Chvíli potom ještě hledím do míst, kde se rozkládá přístav a potom se obrátím a zamířím k Lin. "Je to opravdu zvláštní místo, i já bych měl být obezřetnější. Máš obrovskou výhodu a štěstí, že máš sebou takového společníka." S těmi slovy se můj pohled obrátí směrem k Enchorovi. "Asi bude nejlepší počkat na Astru a ostatní. Mě osobně toto místo velice imponuje a cítím se zde velice silný, ale to neznamená že je bezpečné, ani pro mě, ani pro jiné. Většinou už se spoléhám na rozum, ale v takovýchto místech to vzbuzuje mé emoce. Možná to není dobré, ale není to ani špatné. Ztratit kontakt s city a emocemi je špatné." je vidět, že jsem se trochu zasnil a povídal hledící směrem do prázdna. |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro "Dobrá tedy...nevím o tom nic a vědět raději nechci, nechci být jediná. Proč vy jste se mohli rozhodnout a na mě zůstala ona povinnost, navíc se můžeš plést." Znovu si smutně povzdechnu a začnu se oblékat do své zbroje, když si na hlavu nasadím i helmu, na záda upevním otevřený toulec šípů a k pasu svůj meč, který má údajně veliké schopnosti. "měli bychom jít za ostatními, jak se zdá, máš své starosti, nebudu tě se svými již obtěžovat." Znovu nasadím kamenný výraz a snaížm se udržet. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Jsi moje sestra, vždy jsem tady hlavně pro tebe, to co mě trápí je naše budoucnost, víme že temnota je tady hodně silná a bojím se tomu postavit. S tvojí silo jsem si jistá, dokonce ji i cítím. Vím že říkám všem že nejsem nesmrtelná, ale jsem, cítím sílu, ale sama jsem přišla o regeneraci, to je moje daň. Ty máš ale mě, kdykoliv a jakkoliv dlouho potřebuješ, nechci aby sis prošla sklamáním jako já, i já milovala muže, jehož jsem nikdy neměla a nechtěla jsem přijmout svůj dar, i když jsem musela." Po tváři se mi rozeběhne jedna slza a já tě obejmu. "Miluji tě, budu tě ochraňovat, když tě tehdy tam pod temnotou málem zabili, použila jsem moc, na kterou jsem neměla právo, stejně tak jako ji použiji kdykoliv, abych tě ochránila, ale pro své vlastní dobro, zkus oslovit meč, snad ti dá odpovědi ohledně tvé moci." |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro "Nechci aby si kvůli mě riskovala, ale...děkuju." Oplatím ji obětí. Rychle zaženu slzy, které se mi vženou do očí. "Měli bychom se vrátit k ostatním, te´d tě potřebují oni, nejspíše stejně jako ty tuší co se děje." Vstanu a upravím si zbroj, znovu tevřu toulec na mých zádech a přes rameno hodím svůj skvělý luk. |
| |
| Pomalu vyjdeme s Erin na palubu, zdá se že moje obavy jsou nepodstatné, ale pak si všimnu hlubokých rýh na zemi a tasím meč. Robin neřekl vše, jen o boji, ale že byl až takový? Dívám se po stěnách a hledám to o čem mluvil, ale nic tam není. Všimnu si velkého ochozu k majáku, který byl zhasnut před příchodem temnoty, schodiště je prázdná, doufejme že stejně jako cesta. Mírně se usměji a nasadím si přilbu, seberu batoh s jídlem a podívám se na ostatní. "Je čas vyrazit, do akademie je to více než tři dny cesty a musíme počítat se spoustou nepřátel střežícími zdi akademie. Držte se pohromadě, toto místo je jediné bezpečné na tomto kontinentu, ale stejně zde není bezpečno, tak jak by se mohlo zdát." Pomalu sejdu na molo a rozhlížím se, zdá se že vše je tak jak má být, tak proč jsem tak nesvá? |
| |
| Astra konečně vyjde s Erin, něco spolu řešili, to je důležité. Vycházet na tuto cestu s čímkoli nevyřešeným je jen další kousek nejistoty, který nepotřebujeme. Astra nás po krátké řeči vyzve na cestu. Ještěš než jsme vyrazili, vzal jsem si rychle ještě kus chleba a jablko a poslední zbytky sušeného masa a vzal jsem pro jistotu něco málo vody a jídla k sobě do pláště, ale je to spíš záloha kdyby se něco stalo, je toho opravdu málo. Stále na tomto místě cítím velikou sílu, ale vidím, že Astra je velmi neklidná, možná to udělal i ten rozhovor, možná je jen ostražitá, ale ať je to jakkoli, jejím instinktům je radno důvěřovat. Vždycky se to vyplatilo a proto jdu též ostražitě a vyráží směrem za Astrou. |
| |
| Má sestra vyjde ven a sestoupí na molo. Na chvilku se zastavím a přivolám svého sokolíka. Pohladím ho vyženu myšlenky ze své hlavy.Své černé vlasy mám smotané tak,a by nevykukovali z přilbice a tak je dosti možné, že by si mě mohli splést i s chlapem nebýt pár odlišností na mém hrudníku. Kývnu vyrovnaně na svou sestru a ještě než dojdu k zábradlí, vytáhnu svůj meč... Říká se, že umíš více než si doteď ukázal. Převeď mi svou sílu a chraň nás před tím vším co na nás čeká... Přestanu si prohlížet meč a sestoupím k sestře. "Půjdu s tebou ve předu, kdyby se cokoliv dělo." Usmějis e na ni a rozhlédnu kolem. Poré se vydám po jejím boku. |
| |
| Meč který drží Erin v rukounáleožije a zaplane sluečním světlem, jeho záře e stejně intenzvní jako sluneční a nejbližší soha na kratičký okamžik zění barvu, pak ale je zase stejná jako předtím. |
| |
| Sejdu na moo a naposledyzkontroluji úvazy a pomlu se s ostatnímichci vydat na cestu k majáku a odtamuď k akademi,kdyžsi šimnu záře ečev rko Erin, tak takoé světlo neumím ani já. |
| |
| Chystáme se odcházet, když Erinin meč se na krátký okamžik rozzáří. Cítím jeho sílu, je to velmi povzbuzující energie, najednou mě zarazí něco zvláštního. Hledím na sochu, která při záři svého meče změnila barvu. Hlavou mi rychle prolítne spousty myšlenek. Ta socha, necítím nic zvláštního, ale jsou mnohé věci které neodhalím a zrovna tady v temnotě. Temnota kryje zlo a světlo meče ho dokáže odhalit, třeba jako sluneční světlo. Může to být mnoho věcí, ale kdyby to bylo něco dobrého, už by se to s námi spojilo. Mnohem pravděpodobnější je potvora, která se tu schovala a vyhlíží nás. Nerad bych zbytečně a unáhleně vyplašil nás nebo ji. N pár fteřin zavřu oči |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Astra z ničeho nic tasí, třebaže byla obrácena k vám a nemohla vidět sochu a její změnu, zdá se, že je stoprocentně si jistá že zde není něco v pořádku. V tom okamžiku se socha pohne a i ostatní, z šedé kamenné barvy se náhle změní na třpitivě modrou, na tu, kterou má na sobě i Princ. Socha-drak, která vám byla nejblíž pomalu vyjde k vám. Je to drak, ale takové velikosti, že drago, nebo rudý drak, který je daleko větší než drago, jsou proti tomuto jak nedorostlé děti. Jen král draků byl větší, ale ten už není. Drak se zastaví tak daleko, aby jste se na něj nedostali a skloní hlavu do vaší výšky. "Jmenuji se Encharion a jsem vládce vodních draků, nechtěli jsme vás napadnout, ale od souboje v našich síních si je střežíme. Známe vaše poslání i vaši cestu, nepomůžem vám a ani vám nebudem stát v cestě. Pokud tedy nikomu neřeknete že jste nás viděli a hlavně vy dva ze skalelfů, pro které jsme jakousi modlou, i vy musíte přijmout mlčení." Zbývající dva draci došli rychlejší chůzí k vám a vy jste sevřeni z jedné strany Encharionem a z druhé dvěma o něco více menšími draky. Tito draci jsou velcí modří, takzvaní vodní draci, viz předchozí příspěvky. Proti modrým drakům VArety jsou dvojnásobní. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "To se dalo čekat, vždy se uměli skrýt. Takže zbaběle vyčkávali a že zrovna Encharion, který byl druhým nejmocnějších mých živých časů, on měl vést draky a já mu to sám říkal, stejně jako já věděl o všem a dovedl rozhodovat, místo toho si jeho rod a další kteří zde beztak jsou získávají sílu a nestarají se o to že síně na Varetě je třeba zaplnit. Já s ním nemohu mluvit, ale zkus to ty, nemůžu tě ale podpořit, měli by se vrátit do Velkých jeskyní, ne pro boj s temnotou, ale draci potřebují obnovit, jsou rozházeni a bojují proti sobě, to je to nejhorší co se kdy stalo." |
| |
| Když vyjdou na palubu i ostatní, vstanu. Sebru luk, který jsejm měla položený vedle a pomalu scházím s Enchorem za ostatními. Na chvíli se zde objevilo intenzivní světlo, které vycházelo z Eriina meče. Na okamžik se zastavím. Všimnu si sochy, která tak náhle na krátký okamžik změnila barvu. Hmm, to bude ještě zajímavé... Sejdu pak za osatními po molu, luk v ruce, sleduji okolí a občas kouknu po Enchorovi, co ten na to. Něco se mu tu nelíbí a to je důvod pro to být opatrný. Už jsem si ověřila, že jeho instinkty bývají dobré... Astra najednou tasí socha, která před chvílí byla ještě studeným kamenem je najednou nějak moc živá a kráčí rovnou k nám. Překvapením jsem snad přestala i dýchat. Mlčky vyslechnu promluvu draka, jež se nám představil jako Encharion a prohlížím si obrovská těla draků. |
| |
| Tasím meč a ten se rozzáří, překvapeně se zastavím a můj pohled padne na onu sochu, prudce se k ní otočím a přikrčím se, připravena útočit. Socha se změní v skutečného draka a já nepřestávám zírat. Lehce skloním špici meče a naznačím úklonu. "Myslím, že v tom nebude nejmenší problém. Mé jméno je Erin a zaručím se za své přátele, že udrží toto nemalé tajemství svým životem." Lehce se ukloním, přeci jen, draci jsou pro mě velice zvláštní bytosti, velice moudré a úctyhodné. |
| |
| Sleduji co se se děje a teď už chápu. Astra byla neklidná z oprávněných důvodů a já jsem necítil nebezpečí, ale sílu. Najednou se na chvíli zarazím a potom znničeho nic předsoupím před Enchariona a ostatní nechám za svými zády. Hluboce se pokloníma potom mluvím. "Veliký Encharione, s úctou a pokorou se před vámi klaním, abyste věděli, že má slova tě nechtějí nijak urazit a ani si dovolit za tebe rozhodovat. Jsou tu však věci, které si myslím, že je velice důležité říci. Víte o nás a našem poslání. Nevím, jestli víte, co se stalo v mocných síních Varety, ale Veliký Král nevěděl o tomto místě. Dračí jeskyně znovu vzpláli a Král byl konečně osvobozen ze svého utrpení. Jsi nyní nejmocnější Drakem, který chodí po této zemi. Oba víme, co si Král přál a co ti sám mnohokrát říkal. Draci jsou ty nejúžasnější stvoření na světě a přesto že v porovnání s vámi jsem pouhé dítě, vím, že pokud se Draci nesjednotí a neobydlí svůj starý domov, zažije tento svět mnoho smutku a utrpení spácháném na vás, a mé srdce také.Děkuji za tvoji pozornost." Znovu se pokloním. |
| |
| Po Altheriových slovech se drak náhle změnil, jeho vzezření se stalo najednou tvrdým, na hřbetě se mu zjižily ostny, které jste nikdy na žádném drakovy neviděli trčet, i na jeho hlavě naskočila řada ostnů z každé strany a jeho druhové se prudce stáhli od něj a od vás. Encharion mírně přiklonil se k vám a vy si uvědomujete že zde končí veškeré přátelství. "Co jsi zač že si dovoluješ se mnou mluvit tak jako by jsi věděl co je pro nás nejlepší. Nosíš svoji hlavu příliš vztyčenou. Nikdo nemůže mluvit za mrtvého." Drak prudce změní své postavení a během prchavého okamžiku se na Altheria snese jeho ohon s ostny a Alt je najednou........ |
| |
| .......Jako kdyby se svět přehoupl, najednou velký Encharion couvl, zasažen dračím ohněm a jeho ocas se mihl jen kousek před Altem, který v dalším okamžiku dopadl na molo, vyčerpán k Smrti, aniž by cokoliv učinil. Encharion proti tomu nezraněn stojí a jeho ostny již nejsou vztyčeny, z jeho těla ještě stoupá pára jak do něj narazil plamen, který jej odmrštil od toho, jehož málem zabil. Encharion bez jediného slova se otočí a odchází, ponoří se do vod a zmizí pod hladinou, stejně jako jeho druhové. |
| |
| Aniž bych dokázala cokoliv udělat, zdá se že situace se vyřešila sama, chvíli stojím a nechápu že by Alt mohl potřebovat pomoc, jsem zasažena tím co se stalo, že jen klesnu na kolena a hledím na místo, kde již není žádný Encharion a kde leží Alt, můj svět se změnil a já nechápu co se zde událo. Jen cítím že to co se stalo je velice důležité. Copak mohl takhlek rychle Alt vyčarovat něco tak mocného? |
| |
| Ležím na molu a nejsem schopný se ani pořádně zvednout. Mé tělo se zdá být nezraněno a vpořádku. A zdá se, že jsem přivědomí. Ovšem zůstávám ležet. Mírně to vypadá, jako kdybych se na něco soustředil, ale co se opravdu stalo je záhadou. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Za pravdu se každý zlobí, to je vaše přísloví. Věděl jsem co mám udělat a přesto jsem to neudělal, douaje že nikdy nepřijmu něco, co jsem odkládal celou dobu, od pádu Velkých jeskyní. Nyní se vrátím na světlo a se mnou i někteří, kteří se zde pouze skrývali. Můj lid však zůstane zde a bude střežit toto místo, nepomůže vám nikdo z nás, ale nedovolíme aby při jeskyních se vyskytl jediný nepřítel, který by vás ohrozil. Věděl jsem že jsi dědic plamene, ale neuvědomil jsem si pár věcí, třebaže jsem je věděl. Buď v dračí přízni." Řetěz myšlenek pozvolna skončí a nyní teprve promluví ti známý dračí král. Zdá se že se to povedlo, přijmul osud stejně jako já.... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Mé oči zalije pár slz, ale ve tváři je mi vidět jeden z nejš'tastnějších pohledů, který u mě kdy někdo viděl. Bylo jasné, že má energie se navrátila, ačkoli jsem stále vypadal otřeseně. Na všechny se podívám, vypadají trochu vystrašeně a také velice zvědavě. "Mí drazí přátelé, mé poslání je u konce, nyní je čas na naše poslání. Pamatujte, že tyto jeskyně jsou pro nás nyní bezpečné.Prosím ještě o pár minut a potom vyrazíme." Na všechny se usměji a počkám, jestli se bude někdo chtít na něco zeptat. |
| |
| Ta temnota mě děsí, samozřejmě, věděla jsem že to přijde, nebo ne? přemýšlím po celou dobu plavby. Jsem neobvykle zamlklá. Většinu času trávím u Kadehara a Enchora v přístěnku, či jen tak beze slov stojím v temnotě na palubě a snažím se v té temnotě rozeznat alespoň něco. Poměrně v poklidu dojedeme do přístaviště. Mlčky obdivuju sochy draků. Když poté vstoupíme na molo a Erinin meč vzplane jasným světlem, obezřetně se rozhlédnu a všimnu si sochy která změnila na okamžik barvu. Překvapeně se na ní dívám, neschopná pohybu. Když se poté změní na obrovského vodního draka, nejsem schopna ani nic říci. Pouze se ukloním a přikývnu, že budu mlčet. Když s ním Alt mluví přejíždím jen očima z jednoho na druhého. Bože zašeptám, takovou reakci modrého draka jsem nečekala. Rychle přiběhnu k Altovi. Drahý, jsi v pořádku? ptám se starostlivě. |
| |
| Po chvíli jste se konečně zvedli, cesta z přístaviště vedla jeskyní k majáku, jenž se jmenoval Minas Arcad, maják vzestupu, byl jedním z méně výáznamných, třebaže byl vytvoen stejným uměním, jako majáky na Varetě, v dávných dobách ale tato místa byla dlouho bezvýznamná, dokud zde nebyla vybudována akademie. Astra se zdá být pohroužena v myšlenkách, až do doby, kdy vyjdete horou do síně pod majákem. Je to rozměrná jeskyně s náhorní plošinou, čnící vysoko nad krajem. nejsou zde žádné schody a díky temnotě ani nic nevidíte, kdyby ale nebylo temnoty, dohlédly by jste až k akadmii a mohli obdivovat její bývalou velikost, připomínající se nyná jen troskami. Jediný kdo vidí co je očím všech skryto je Princ a pro jeho srdce je to jeden z impozantních pohledů. Astra vás navede na strmé úbočí, klesající méně prudce do nížiny pod horou. Sestup je ale velice obtížný a jen s těží dovedete nacházet cestu, než se vám povede slézt z hory, jste již vyčerpaní tak, že vaše víčka jen těžce drží otevřená. Princ se zastavil kousek nad vámi a prohlíží okolí, zdá se že jeho zrak je v temnotě stejně ostrý, jak elfí zrak za jemného šera, jen některé místa se zdají jako by zahaleny v mlze a zřejmně i skutečně jsou. Popis kraje máte ale jen od Prince, vaše cesta byla osvětlena jen lampamy, které jste skrývali pod plášti a nyní jste je zhasli. Jste sice na přátelském území, ale kousek od vás, takřka u vašich pat jsou nepřátelé číhající jen na to, až vás spatří. |
| |
| Když jsem konečně dospěla z kopce dolů, zastavila jsem se kousek od Prince a vyptala jsem se jej na to co vidí, poté jsem jej nechala ať společně se Sardem drží hlídku a pak vzbudí mě a Erin, my pak nakonec vzbudíme Alta a Dee. Linthir jakmile se dověděla že nebude hlídkovat jen spokojeně ulehla. Podívala jsem se na Dee, která za světla lucerny kontrolovala koně, ale zdálo se, že mu příkrý sestup nijak neublížil, na horu to bude zřejmně těžší, ale otázkou je jaké to bude a zda se sem vůbec vrátíme. Sedící jen kousek od Erin, ponořila jsem se do spánku, ze kterého mě probral až Princ, snad příliš brzo, ale tak, jak jen byl schopen ještě udržet víčka otevřená, spolu s Erin jsme drželi hlídku a naslouchali temnotě okolo nás, tísnivý pocit zaháněla jen vědomí že nejsme sami, plny myšlenek na to co se stalo v jeskyni a kam se budou ubírat naše kroky, když jsem budila Alta, zdálo se že se temnota okolo nás neslšně pohnula, ale zdálo se že to i tím skončilo. |
| |
| Po chvíli bylo načase vyrazit. Přesto, že jsem vyplýtval veškerou energii, velice rychle se mi obnovila. Bude to tímto místem, stále zde cítím sílu. Všichni jsme se vydali na cestu. Cesta temnotou byla velmi nepříjemná, ani ne tak náročná, jako nepříjemná. Už jsem pod temnotou byl tak to není tak hrozné, jako předtím, ale vždy je člověku nepříjemné, když nevidí a neorientuje se. Všichni si spoléháme jen a pouze na Prince, on jediný zde vidí a může nás včas upozornit. Mám teď ovšem klidnější svědomí. Ať se se mnou stane cokoli, můžu doufat, že to, co se stalo se také dokoná a má úloha zde byla splněna. Teď jsem teprve začínal chápat některé věci, proč jsem byl vybrán já. Král nikdy nemohl vybrat žádného draka. Jedině někdo jiný mohl docílit změny. Z myšlenek mě vytrhl až náročný sestup z hory. Ještě dlouho jsme šli a Princ nám všem říkal a popisoval cestu. Bylo na čase se utábořit. Astra rozdělila hlídky. Já s Dee jsme měli být poslední a tak jsem okamžitě ulehli. Ze spánku mě vytrhla až Astra, která mě budila na hlídku. Nevím, kolik bylo a ani kolik jsem naspal, ale měl jsem poměrně dost síly a ani jsem nebyl unavenej. S Dee jsme teda měli dokončit hlídku. Věděl jsem, že tam ve tmě jsou nepřátelé a já je nevidím. Možná proto jsem měl našpicované všechny ostatní smysly. Osobně si myslím, že opravdové nebezpečí na nás čeká v akademii. Bylo by bláhové domnívat se, že naše cesta zůstala utajena. A kdybych já byl na místě protivníka, nehonil bych nás po planinách temnoty, ale čekal bych až přijdem do pasti. I přesto jsem měl mysl na pozoru. |
| |
| Mlčky vše sleduji a nijak se již nezapojuji. Alth ležel na zemi a během okamžiku už u něj byla jeho milovaná. Nechtělo se mi mezi ně moc míchat a raději jsem se držela své sestry. Sestoupili jsme prudký svah dolů a já se usadila nedaleko od ostatních. Na spánek nebylo vůbec pomyšlení. Místo toho jsme si znovu prohlížela svůj meč. Jak je možné, že vždy když ostatní potřebují se rozzáří a nebo udělá jinou věc? Vždyť ani nevím co umí a jak ho ovládnout.. Nakonec je řada s hlídkou na mě a tak vstanu a meč schovám. Všichni ostatní se pohrouží k neklidnému spánku... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Je kousek od místa kde Conor padl, bude se probouzet, ví že jej drží jeho dědic." |
| |
| Pomalu skončila vaše noc, nic se nezměnilo, jen vaše nálada lehce poteměla, kdo již byl pod temnotou, zvládá to lépe, ale pro Linthir je to tvrdá zkouška. Jen její přítel Enchrov se zdá být naprosto vpořádku a drží i ji. Když vstávala družina, zdálo se že právě Enchrov na okamžik znejistěl, ale pak klidně pokračoval. Vyrazili jste po něčem, co se dalo považovat za trávu, ale temnota tady byla už dávno a až po dlouhé době si uvědomíte že je to prach a pavučiny. Po delší době vejdete do lesíka, kde se stromy pod dotekem rozpadají, jestli si někdo myslel že by zde mohlo něco žít, je si teď jist, zde nežije nic. Jakmile vyjdete z lesa, zastavíte své kroky, pobyt zde je pro vás těžký, zvláště proto, že zde již život nic nepřipomíná. Astra stojí jen pár kroků před vámi a kromě ní cítí to samé i Erin, tady není již nic dobrého, zde se hranice vlivu vodních draků ztrácí, zde je místo nepřátel. Pod vámi se prostírají rozlehlé pláně, na nichž stojí i akademie, jediný kdo vidí zdi je znovu princ a právě on se zastaví. "Akademie je střežena, vidím jen několik Helfairů, ale zde jsou to nejmocnější bytosti. Pokud se chceme dostat do akademie, musíme se začít skrývat, vidím li je já, budou nás vidět i oni." |
| |
| Naše cesta pokračovala dál. Zde si člověk není jistý ničím kolem sebe. Čím dále jsme byli od přístavu, tím horší se vše zdálo. Krajina kolem nás ukazovala jen temno a smrt a bylo úplně jedno, zda jsme procházeli lesem nebo jsme šli planinou. Došli jsme až na místo, kde se moc, která chránila a obklopovala přístav úplně ztratila. Tohle je území smrti. Já jsem doteď čerpal trochu pohody a klidu právě z této síly a až doteď mi nedělal cesta zas takové potíže, ale tady jsem najednou cítil, že to opravdu nebude lehká cesta. Princ nás informoval o Hellfairech. Přemýšlím o tom, co všechno se může stát a najednou si uvědomuji, že bych potřeboval doplnit pár informací a připadám si dost neobezřetně, že jsem se na tohle neinformoval dříve. Hellfairové nejsou jediný, kteří tady používají magii ohně a proto proti nim nemohu tuto magii používat. Pokud vím, tak ale dračí oheň působí mnohem ničivěji a na jiné magické sféře a to by proti nim mělo platit stejně jako posvátný oheň nebo tak mocný oheň, aby ho nedokázali snést ani oni. Ale myslím, že bude nejlepší se na tohle zeptat Astry, protože ta bude naše protivníky znát, pokud se to tak dá říci, velmi dobře a také má přibližnou představu o mě a mé síle. Bude znát nejlepší způsob útoku a obrany. Odpojím se na chvíli od Dee, se kterou jdu přes celou temnotu bok po boku: "Omluv mě na chvíli, chci něco projednat s Astrou." S těmi slovy jdu potichu k Astře a šeptem s ní diskutuju. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Když zaslechnu Astřina slova jen se na ni podívám. Nakonec stejně jako ostatní vstanu, ale meč mám stále připravený. Vím, že ho nedokáži ovládnout, ale doufám, že se znovu v pravý čas projeví jeho moc. Stejně jako Astra vycítím co nás čeká. Zhluboka se několikrát nadechnu a zase vydechnu. Pohladím sokolíka na svém rameni a levou rukou zkusím pro něj najít něco k jídlu. "Skrýt se...najdi způsob jaks e řádně skrýt a uděláme to. Nechci s nima bojovat v přímém boji." Zašeptám,a však má slova jsou jasně slyšitelná. |
| |
| Pomalu pokračujem dál od přístavu a v mysli mám stále uložené obrazy vodních draků a s tím se prolíná vzpomínka na modrou oblohu a nekonečné dálky moře, které bych tak ráda chtěla prozkoumat. Nebo i na moji proměnu, která se tam udála, stále si na to nemohu zvyknout, ale jsem přesto šťastná. Ale ale, tady se v někom probouzí šílenství duše. uslyším v hlavě můj vlastní hlas. Šílenství duše? Ne to ne, spíše si myslím, že mé kroky brzy spočinou na půdě smrti. Tak to máme menší problém, když si teď moc nevěříš. Pravda, budu se snažit. Zatřesu hlavou a přestanu si v duchu povídat se svým svědomím. Pokračujem dále do kopce a mé srdce mírně buší, když si uvědomím, že každou chvíli stanem opět pod temnotou a hlavě zas budeme bojovat. Jak je to dlouho, co jsi nebojovala? Naposled na lodi, když jsme se cvičili. To se nepočítá, já mám na mysli to, kdy jsi naposled zabíjela. Ty máš něco na mysli? odseknu a svědomí si opět nevšímám. Procházíme kolem obrovského majáku a Astra nám o něm něco řekla. Minas Arcad, zvláštní název, není liž pravda. Astra nás dovede na náhorní plošinu a zde se temnota mnohem víc rozšíří. Obdivuji Princovi schopnosti, že vidí kdysi tak uchvátný kraj a akademii o které jsem slyšela jen z vyprávění. Musíme se dostat dolů a jelikož služebníci temnot nebo sama příroda nám chtějí naši výpravu stěžit, začíná namáhavý vzestup dolů. V půli cesty mi čelo zmáchají krůpěje potu a dole již sotva stojím na nohou, v krku mám sucho a rty popraskané od malého kontaktu s vodou. Popadnu svůj měch a zlehka se napiji, protože tady asi moc vody neseženeme. Prince se zastaví a slyšíme jak s Astrou o něčem mluví. Poté se k nám otočí a navrhne odpočinek, rozdělí hlídky, kupodivu mi žádnou nepřidělila a tak jsem ulehla, ale spánek mi toho moc nedal, zdáli se my sny o černých bytostech, smrti a krve. Nedokázala jsem v klidu spát, ne dokud budu pod temnotou. Ráno zaslechnu Astru jak se baví s Princem o Helfairech. Žaludek mi sevře čirý děs. Pamatuješ si na ně? Nepřípomínej mi to, prosím. Ale no tak, ty jsi za to nemohla, že jejich hrůzostrašný zjev tě ochromil, přiznej si to. A co? Že máš strach, Eradio, že máš strach. Já nemám strach. Zaklepu hlavou a vstanu. Vytáhnu meč ze svého pouzdra a stisknu v ruce. je čas. Doufej, že ne tvůj poslední. |
| |
| Sestup na planinu byl více méně jen skrývání za trsy trávy, jenž se rozpadá při doteku v prach a za stromy, které jsou taky jen drolící se trosky. Když pak konečně slezete dolů, poznáte že jste na cestě, ta bývala sojnicí majáku a akademie, proože je však podle Prince střežena, musíte se dostat trochu okruhem od ní, třebaže směr máte společný. Když pak konečně jdete pustinou tím správným směrem, Princ vás zastaví, jeho oči spatřili nepřátele, velice blízko a ne ty, jichž se nejvíc obáváte, nedaleko od vás leží kostry, dost daleko, aby se daly obejít. Jakmile však změníte směr, spatří další pohřebiště. Zde zřejmě leží okolo akademie všichni kdo tam kdysi padli. Dále je cesta jen bojem, který nemůžete vyhrát a o pomoc nemáte možnost požádat nikoho. V myšlenkách jste tedy usedli, aby jste poznali jak dále postupovat. |
| |
| Jakmile jsme poznali co jsou zde za hlídky, bezradně jsme usedli. V hlavě se mi rojí nápady, ale jen málo jich je správných, když pak po chvíli promluvím mám pevný hlas, jako vždy, jen někde dole se mírně vpíjí nejistota. "Myslím, že jsem z vás v tuto chvíli nejmocnější, vzhledem k tomu, proti čemu stojíme." Chvíli se stiším, nejista si snad, nebo přemýšleje, zda to nen jako vychvalování, ale vzhledem k tomu, co bude následovat myslím že nikoliv. "Nemůžem se do akademie dostat silou a přesně to teď stojí před námi. Nevíme co je dál, ale jedno je jisté, musí tam jít Princ, pokud nechceme být viděni se světlem, Princ je našimi očima. Musím tam jít já, nebo Erin, protože jsme Conorovi dědičky a kdo ví co tam je, tedy Erin by měla jít především, protože mnohé vyvstane jenom jí, v místech kde padl Conor. Altherius musí jít taky, protože na to, co přijde teď není ten pravý a kdo ví coé bude v akademii. Eradia, Linthir a Dee jsou příliš slabí na to, co tady bude muset být a po Sardovi to prostě chtít nemůžu, i když je dobrý šermíř, proti Helfairům nemá zbraně, takže zůstanu zde já a budu bojovat s kostrama tak dlouho, než se mezi nimi vytvoří skulinka, kterou proběhnete. Pak musíte být hodně rychlí a dostat se co nejvíce do bezpečí, stejně tak, jako se o to pokusím já." Když domluvím, snažím se nevnímat myšlenky jen sedím a čekám, co kdo odpoví. |
| |
| Když bylo na čase vyrazit, jen jsem se zhluboka nadechla a duševně se připravila. A tady začala tlaková vlna pochybností. Co tu dělám? Nezdržuji je jen? Jak jim já můžu pomoci? raději jsem myšlenka hned zahnala a snažila se roreznávat obrysy v temné černi. Opatrně sem za sebou vedla Kadehara a byla vděčna kovářům. Díky podkovám byly jeho kroky skoro neslyšitelné. Když nám Princ řekl o Helfairech temné myšlenky se znovu tlačili do mého vědomí avšak já se statečně bránila. Šli jsme značně pomalu a potichu, na všech byly cítit značné pochybnosti. Díky Princově zraku jsme přesně věděli kudy jít aby si nás nevšimli. Snad se nám to povedlo. Po chvíli jsme se usadili a přemýšleli co dál. Vyslechla jsem Astřiny rozkazy a snažila se vstřebat informace. Co cože? raději jsem si plán prošla ještě jednou...Měla jsem v tom jasný zmatek. Jsem vážně k ničemu. řekla jsem si a rozhlédla se po ostatních. Přece se nebudu litovat! vlila se mi do žil nová bojovnější krev. Zradila bych nejen sebe ale je. |
| |
| Ta chvilka světla a pocit bezpečí, jež na malý okamžik zavládl v přístavišti je tam tam. Nenávratně pryč a ztracen v době, která se teď zdá velmi dávnou minulostí. Zase jen temnota, černočerná neproniknutelná temnota všude kolem. Co v ní číhá a vyčkává na naši chybu? Tak se asi cítí slepec, navždy ztracen v temnotě....jen asi necítí to co já nyní a ani já si vlastně nejsem jistá svými vlastními pocity...je to strach, nejistota, váhání?... Pokračujeme dál a jediný, kdo se tu alespoň trochu dokáže orientovat je Prince. To on je teď našima očima. Procházíme mrtvým územím. Nic z toho, co tu snad kdysi bývalo a žilo tu není. Jen žalostné zbytky toho ,co se kdysi nazývalo přírodou. A pak kostry. Jsme ještě naživu nebo už jsme taky jen pouhými přízraky? Položím ruku Enchorovi na hřbet, potřebuji cítit, že tu se mnou někdo je. Vyslechnu Astřina slova. To jsem došla až sem jen proto, abych teď utíkala? Mám strach to ano, to zapřít nemohu, ale... "Copak mohu zůstat vzadu a dokonce utíkat, když ostatní jdou dál?" řeknu tiše v odpověď a probírám se Enchorovou srtstí. |
| |
| Ucítíte silnou vlnu myšlenek. "Nemluvím o tom, že půjdete zpět, vy půjdete do akademie a já se vvrhnu támhle na ty kostry, se vší mocí, kterou vládnu a vy proběhnete do akademie, já zůstanu tady a pokusím se utéci zpět do přístaviště, kde na vás taky počkám. Takže do akademie jdete všichni, kromě mě." |
| |
| Po další části naší cesty jsme se dostali do úzkých. Stále máme výhodu překvapení, díky Princovým radám a dobrému skrývání jsme se dostali co nejblíže to šlo a nepozorovaně, ale Akademie je obklíčena. Všichni jsme si sedli a bylo teď na nás vymyslet plán. Astra pronesla svůj plán, ale cítil jsem, že to je skoro sebevražda. Přemýšlím o jiných možnostech, jak se tam dostat.. Astra má v mnoha věcech pravdu a toto se zdá jako jediná možnost, ale bojím se o Astru. Podívám se na Astru a potom i na ostatní. "Opravdu nyní nemohu přijít na nic jiného a tvůj plán má svoji logiku až na jednu věc.. Když budem uvažovat, že se zvládnem dostat do akademie a ty když se dostaneš do přístavu, tak mám takoví pocit, že nepřátelé budou velmi platit za svoji opovážlivost, ale bojím se té cesty. Ztratíš výhodu vidění krajiny a ten vzestup z planiny bude náročný. Tu krajinu jsme šli. Bojím se, že to je pro tebe sebevražda. Měl by tu být někdo, kdo tě bude krýt. Nešlo by je odlákat jinak?" Se svoji řečí jsem zatím skončil, ale bylo vidět, že v myšlenkách se pořád snažím vymyslet co dál. Rád bych chránil Astru a kdyby jsme se dostali až do jeskyní, má moc je tam mnohem větší. Na druhou stranu Astra je opravdu nejsilnější, ostatní možná budou potřebovat moji pomoc, ačkoli jsem si vědom, že hlavní úloha tady spočívá na někom jiném. Opravdu nevím. Možná mě ještě něco napadne, ale mezitím si vyslechnu i názory ostatních a uvidíme, co se z toho vyvrbí. |
| |
| Postupovali jsme dál, Prince se neustále rozhlížel a zkoumal okolí, zatímco já zkoumala kraj, který v sobě skýtal jen malou útěchu na vítězství. Je to kraj plný beznaděje, kraj, jenž kdysi na svých pláních ukrýval nádherné zelené pláně a ohromnou akademií uprostřed. Alespoň takhle se to odvíjí v mé fantazii. Teď tu kráčíme a tráva se rozpadá na prach při každém s tyku s našimi nohami. Najednou se Prince zastaví a rozhlédne se. Vysvětlí Astře, že není možnost to nikterak obejít, jen jednu hlídku zdržet. Kostlivci přeci nejsou silní, nebo ano? Záleží na tom? Jsem průměrná bojovnice, je to jen hromádka kostí držící tupou a zrezivělou zbraň. Jsi moc tvrdohlavá. Já vím... Astra nám poví svůj plán, který je velice nebezpečný, ale když zaslechnu své jméno se štítkem ,,příliš slabí", zvedne se ve mě vlna vzteku. Kolik jsem toho prožila, z kolika kostlivci jsem bojovala, s kolika příslušníky zla jsem bojovala, můj meč proléval jejich černou krev a teď, kdy mám konečně šanci bojovat, mám utíkat? Ale co když jiná možnost není. Když však Astra dojde na slova, která naznačují, že ona s námi do Akademie nepůjde, jen zdrží kostlivce a pak se vrátí do přístaviště, pokouším se ozvat. Astra je dost silná, svatým světlem může kostlivce pobíjet po stovkách, ale co výstup zpět nahoru, to je příliš nebezpečné, v tom bych ji nerada nechala. Tak ji nabídni své služby, znáš ji dlouho a v té akademii se tě nic netýká. Ale moji přátelé budou potřebovat pomoc. Takže? Takže půjdu se skupinkou do Akademie a pokud mě zlo ovládne, budou to mít se mnou lehké. Proč by tě mělo zlo ovládnout? Protože si myslím, že bez ochrany Astry už moc déle v Temnotě nevydržím, já světlo potřebuji. ,,To se musíš rozhodnout sama. Docela by se hodila dvojnice, nevíš o nějaké. To opravdu ne, spíš se místo vtipů rozhodni. ,,Možná vám to bude připadat hloupé, ale já bez světla propadnu panice a nevím co by se mnou dělo. Nepamatujete si na mou podobu Temné elfky? Co když se znova proměním a tentokrát mě už svatý štít neochrání? Podle mého názoru byste se měli rozhodnout vy, co se mnou bude a kdo s kým půjde, ale....Mě už nebaví ohlížet se dál přes rameno. Šílený proslov. Neobviňuj mě. |
| |
| Podívám se překvapeně na Astru a vyslechnu si její plán. To nemyslí vážně, přece ji tu nemohu nechat. Smutně vzhlédnu ke své sestře a zadívám se jí do očí. "Astro..to nemůžeš myslet vážně. Víš,ž e bez tebe nic nezvládnu. Nemohu tu zůstat s tebou a...nebo..neob nemůžeš jít s námi?" Ostří mého meče se zaleskne a já prosebně hledím dál na sovu sestru. |
| |
| Sedím a přemýšlím, po chvíli se přeci jen po vyslechnutí všech slov konečně rozhdnu. "Nejde o to, že napadením kostlivců by bylo nebezpečné, ale Helfaiři zde mjí daleko větší moc než na Varetě, toto území je jejich již hrozně dlouho. Když se střetnu s kostlivci, je zcela zřejmé že přijdou i oni, vaší jedinou šancí je rychlý úprk do akademie, co vím, tak za její zdi se oni neodváží a i moc temnoty tam slábne. Není to sice bezpečné místo, ale není tak moc nebezpečné jako pláně. Já mohou navíc přivolat světlo, jenž dokáže samo o sobě zranit i Helfairy, nebo je alespoň oslabit, takže šnci mám, vy proti tomu máte před sebou daleko větší nebezpečenství a při zpáteční cestě ten samý problém, kdyby to tady dopadlo hodně dobře tak vám pomohu při cestě na zpět, ale nepočítejte s tím, jakmile uvidíte světlo, vyrazíte s Princem vlevo, je tam nejmíň síly temnoty, doufejme, že se to povede. Takže ať se vám daří." S těmi slovy vstanu a jdu vpřed, za okamžik se ztratím v temnotě. Chvíli se nic neděje, po chvíli se ozve křupání kostí a pak zaplane světlo, které ozáří bojiště. Kostry se takřka nedají považovat za soupeře, ale již vidíte že i několik málo helfairů se zhmotnilo přímo z temnoty, v ten samý okamžik vás Princ vybídne k běhu. |
| |
| Běžíte temnotou a nic nevidíte, jen vaše siluety, vedle sebe, klopýtáte, ale běžíte jak nejrychleji to jde, Princ vás zřejmě provedl nějakou úzkou štěrbinkou, na okamžik se zdálo že budete prozrazeni, ale nepřátelé jsou plně zaměstnáni mocným nepříteleme. Když vás Princ zastaví, vidíte že stojíte u ohromné nepoškozené zdi, nyní již jdete pozvolna podél ní, světlo se vám zdaluje jen velice pomalu a pak náhle úplně pohasne. Princ neví proč, jeho oči se s přechodem mezi světlem a temnotou dostávají pomaleji než vaše. Jdete už jen chvíli, než vkročíte do akademie, jakmile projdete portálem brány, jenž je úplně znčená, všimnete si, že za zdmi akademie je zvláštní šero, vidíte stejně jako při večerním západě slunce. Veškeré budovy jsou poškozené, některé víc, jiné míň. Na mnoha ístech je znát že zde probýhaly velice tvrdé boje. Akademie je obrovská, je jen na vás kam se nyní vydáte. |
| |
| Ještě chvilinku probíhá diskuze, ale Astra je už jasně pevně rozhodnutá a tak to ukončí dá se říci příkazem. Není času nazbyt a jelikož nikoho nic nenapadlo a ani já jsem nevymyslel nic jiného, budeme se tedy držet plánu. Astra už odběhla pryč a my čekali na světelný signál. Když přišel, Princ nás vedl cestou do akademie až jsme se po chvíli dostali tam. Astřino světlo zhaslo, ale proč to nikdo z nás neví. A ať se stalo cokoli, my teď musíme pokračovat dál. Astra se dokáže dostat t velikých šlamastik, ale jistý si tím úplně nejsem. Jediné, co vím, že teď máme všichni práci.V akademii je alespoň vidět a to je příjemná úleva. Kolem je spousty polorozpadlích budov. Je tu zvláštní moc. Tady nás bude čekat ještě mnoho překvapení. "Měli bychom vyrazit. Myslím, že nebudem moci projít každou budovu. Hledáme nějakou hlavní budovu, pravděpodobně veprostřed areálu. Erin ze Sardem Erin s Princem by měli jít vepředu, protože některé věci odhalí jen Erin a Prin zde pořád má nejbystřejší zrak. Já s Dee půjdem uprostřed a Sardo s Lin a Enchirovem nás budou krýt ze zádu. Myslím, že tady na nějaké kostlivce nenarazíme, tady nás budou, když už, čekat mnohem horší protivníci, takže bychom se měli pohybovat co nenenápadněji. Pokud máte někdo jiné plány nebo informace, které mi nejsou známy, tak povídejte." Jinak musíme vyrazit. Teď přemýšlím, jestli jsem raději neměl nechat mluvit někoho jiného, ale vím, že nás trochu tlačí čas a slíbil jsem Astře, že kdyby se něco stalo, povedu všechny. Strávil jsem s nima mnoho času a vím, že nejlépší vedení je nezasahovat jim do práce, ale teď bylo nutné rychle vyrazit a proto bylo důležité to popohnat. Nikdo neví, co je s Astrou a mají o ni strach, já ho mám obrovský, ale snažím se to nedávat ani trochu najevo, na tohle teď není místo, teď musíme dokončit úkol a žal je nebezpečný. Bude to náročné, ale musíme to zvládnout. |
| |
| Má sestra promluví a rovnou se vydá za svým hloupým úkolem. Zůstanu překvapeně zírat směrem, kterým se vydala a najednou se tma rozzáří světlo. Dlouhý okamžik nejsem schopna se ani hnout. Meč v mé ruce jako by zkameněl. Najednou tma jsme sama a rozeběhnu se rychle za ostatními. Kdo ví proč, ale po chvíli, která se mě zdá jako alespoň hodina se dostaneme až k jedné z mohutných zdí akademie. Ohlédnu se a zjistím, že světlo pohaslo. Mé vnitřnosti sevře zvláštní pocit. Bodne mne u srdce... Stáhnu si helmu více dolů a pohlédnu na ostatní. "Alth má pravdu. Musíme co nejrychleji zase zmizet. Teď hrajeme o čas." S tím sevřu pevněji svůj meč a kývnu na Prince. Skoro okamžitě se vydám směrem, kudy tuším zhruba prostředek. Tam by jsme měli najít náš cíl. |
| |
| Zamířili jste do středu akademie, dříve, než jste došli do omyslného středu, zvedly se před vámi koruny stromů. Zdá se že zde nerostou dlouho, ale co je zvláštní, jsou živé a dokonce snad i zdravé. Jejich listy jsou jiné než listy stromů, které znáte a jejich kůra je protkána zlatavými nitkami, zdá se že světlo akademie je jen prací těchto stromů. Celý park se rozprostírá nyní všude před vámi. |
| |
| Překvapeně přisotupím k jednomu ze stromů a nepřestávám zírat. Nejdříve pohledem zkoumám jejich kůru protkanou zlatem, poté i mě enznámé listy. Nakonec na kmen přiložím ruku a jen se rozhlédnu. !To vše..za to vše můžou ty stromy. Prohodím jako byt snad nebylo jasné, pak se však vzpamatuji. !Musíme dál, Althe co přesně máme heldat? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ovládáte dobré lodstvo, i když jste o něj několikrát za dobu války přišli, vždy jste jej znovu vybudovali a díky tomu jste měli klid. Nyní je to ale jiné, spolu s muži tvého rodu jste byli vysláni do míst, kde byla akademie nesmrtelných. V těchto místech je prý i odpověď na otázky jak porazit temnotu. Když jste vypluli, bylo vás přes třicet, ale než jste zakotvili na ostrově, kde bývala akademie, bylo vás již méně než deset. Po smrti druhého velitele jsi ses musel ujmout vedení vaší skupiny. Díky speciálním brýlím váš lid vidí pod temnotou a to vás i na chvíli zdrželo, protože jste narazili na silnou hlídkou, před vstupem do akademie, záhy ale několik Helfairů zmizelo a zbývající dva pro vás již nepředstavovali překážku. Proběhli jste střeženým pásmem kolem akademie a vnikli jste hlavní bránou za její zdi. Nyní stojíš za zdmi akademie a je jen na obě, kde začnete pátrat po odpovědích: - Co je temnota a jak se dá zničit, - Jak zabít Damakona, temného pána, který je bohem - nebo cokoliv, co by vám pomohlo v letitém boji........ PS: Jsi velitel desítky mužů, dá se tedy usuzovat že tě budou poslochat a tak, ale nečekej že ti za ně budu odpovídat, bude to jen z druhé ruky, jako vykonali co jsi chtěl a přinesli ti to co chtěli..... Tak se do toho obuj a jedem šeptáním....Jinak děj můžeš zjistit i tak trochu z příspěvků..... |
| |
| Pokračujem dál. Zatím to vypadá dobře. Akademi je opravdu velice mocné místo. Dojdeme až k obrovskému stromoviště a napohled je jasné, že veškerá moc sálá odtud. Zde se chvíli zastavíme a Erin se ptá, co vlastně hledáme. Chvíli se zamyslím "Hledáme odpověď Erin. Něco tady způsobuje a dává vzniku temnotě a dodává ji sílu. Musí to být opravdu silný zdroj energie, tak silný, jaký třeba tady drží světlo. Může to být kdekoli, ale myslím, že to bude v hlavní budově celé akademie nebo v nějakém velice mystickém místo. Musíme to hledat, dokud to nenajdeme. Až přijdem na to, kde a jak temnota vzniká nebo co to je, budeme mít i odpověď na otázku jak to zničit., nepřítel ztratí svoji největší výhodu. Ty jsi ovšem rozhlížej všude kolem, protože na místě tvého otce, uvidíš mnohem více, než bude dovoleno vidět nám. Až narazíme na hledané místo, myslím, že ty to poznáš, jako první.. Stromy reagovali na náš příchod." Na chvíli se zarazím. "Počkat, všimněte si, že tyhle stromy tu nestojí zrovna moc dlouho, ať jsou jakkoli nádherné a i když nám působí příjemné světlo. Vznikli zde za vlády nepřítele. Myslím, že to tady není pro naše dobro. Mezi středem areálu akademie a námi je nyní tenhle park, jediná cesta je asi skrz něj, ale mám divný pocit." Opět se chvilinku zarazím. A potom se obrátím na Lin a na Prince "Lin, prosím, zeptej se svého přítele, co o tom soudí a stejně tak bych rád slyšel tvůj názor Princi. Jsi v temnotě z nás nejzběhlejší a Linin přítel Enchirov má velmi dobrý smysl pro mocné síly." |
| |
| Astra uskutečnila svůj plán, o kterém nehodla příliš diskutovat, byla pevně rozhodnuta. Rychle jsem vyrazili tmou za Princem, který nás bezpečně dovedl do akademie. A to jen díky Astře samozřejmě. Snad ví co dělá...anebo neví, ale nic jiného nezbývá... Za zdmi, za kterými se teď nalézáme již není taková tma, jako byla všude kolem. Přijímám to s jistým ulehčením. Alespoň si už nepřipadám jako se zavázanýma očima. Alt určil v jakém pořadí půjdeme dál. Já a Enchor máme jít vzadu a krýt jim záda. Bezeslov zaujmu své místo a následuji ostatní. Zastavíme se až před jakýmsi parkem prapodivných stromů, jejichž kůra je protkána jakýmisi zlatavými nitkami. Alt je něčím znepokojen. Ten park tajuplných a zároveň krásných stromů se mu příliš nezamlouvá. Mně se tu nezamlouvá nic už od začátku... pomyslím si, ale pak se obrátím k Enchorovi s otázkou, na kterou se Alt ptá. "Slyšels ho příteli? Ptá se, co o tom zde soudíš ty. Jemu se ten háj stromů očividně příliš nezamlouvá." Čekám až mi Enchor něco odpoví. |
| |
| Enchrov se chvíli dívá na Lin a pak stočí pohled k Altovi. To co soudím je jen to, že tyto stromy jsou velmi vzácné, ale přesto podobné pěstují i elfové ze Skaltu. Netuším co je drží při životě, ale jsou to mocné stromy, proto zde asi i vydrželi. Myslím, že hledáte odpověď na temnotu, ne na to, proč vzácné stromy září..." |
| |
| Otočím se na Enchirova. "Děkuji za odpověď příteli. Ano máš, pravdu o tom co hledáme, ale opatrnosti není nikdy dost. A každá informace se může hodit." Potom se podívám skrz les "myslím, že je na čase vyrazit. Buďte projistotu ve střehu. pokud se nemýlíme v našem cíli, tak by měl ležet hned za tím parkem." Ještě různě rozhlížím, jestli já nebo někdo jiný nezahlédne něco zvláštního a potom vyrazíme. |
| |
| Dříve než pokročít k lesu, všimnete si, že je mezi stomy zváštní chodníček, stáčí se kolem stomů a nechává je volně růst, přesto je rovný abez jakéhokoliv zvlnění kořeny stromů, ani ne po deseti metrech končí přehrazen železem, je to obrovský titánský meč, památka na boj v akademii. Cestička vede kamsi do parku. |
| |
| Akorát se chystáme vykročit, když si toho všimneme, támhle vede nějaká cesta. Ono se není moc čemu divit. I když stromy vytváří v této temnotě úžasné světlo, přesto je tu poměrně šero. "Myslím, že jít po cestě bude asi nejlepší. Pokud se někomu něco nebude líbit, ihned to řekněte, Jinak budem postupovat dál." Vykročíme tedy kupředu a opět se kolem sebe rozhlížíme. |
| |
 | soukromá zpráva od Naikl pro |
| |
| Jdete dlouho, než se ocitnete na palouku, je zde příjemné zátiší a skoro světlo jako ve dne. je zde malé jezírko. V tomto místě cítíte kdož jste nesmrtelní ohromnou sílu, nenesmrtelní naopak cítí zvláštní chlad. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Došla jsi daleko, ale nyní se musíš rozhodnout, buď vyhraješ a osvobodíš svět od temnoty, nebo zachráníš obě sestry, které jsou nyní v moci temnoty. Pokud se rozhodneš pro cokoliv, druhé ti bude navždy odepřeno." |
| |
| Pokračujem v naší cestě. Park je velmi obrovský. Jdeme až dorazíme k malému jezírku. Jeho síla a moc je obrovská. Cítím, jako by přede mnou stál velmi mocný nesmrtelný. Je to ohromná síla. Potom se rozhlížím kolem. "Velmi zvláštní jezírko. Myslím, že to bude zdroj síly těch úžasných stromů." Chvíli jsem pemýšlel nad myšlenkou, že bych chtěl okusit a napít se z jezírka, ale není to rozumné už jen pro to, že je to velmi lákavé. Chvíli se zde zastavíme. Dalo by se říci, že je tady skoro den. A každýmu z nás to tu připadá příjemné už je kvůli tomu, že zde není cítit skoro žádný náznak temnoty. V době odpočinku jsem pořád zahleděn do jezírka a okolí, jako bych chtěl nalést něco, co tam na první pohled nebylo a možná že vůbec ne. Ale pocit je pocit. |
| |
| Pomalu a obezřetně kráčím dál. Srdce mi tluče stále rychleji. Žaludek mi sevřel strach a já pomalu přistoupila k jezírku a zadívala se do vody. Jak dlouho tohle ještě potrvá? Kdy ho uvidím? Kdy se to vše splní? Co je s Astrou? Já..nechci je obětovat! Nesmím dovolit, aby se jim něco stalo. Chvilku mi trvá než si uvědomím co vlastně v odraze ve vodě vidím. Odraz ztrápené tváře a dívky, kterou snad již ani nepoznávám. Najednou se musím hodně přemáhat, abych nerozčeřila vodu, jelikož se mi obraz v ní vůbec nelíbí. Pak zaslechnu onen hlas a vytřeštím oči. "Došla jsi daleko, ale nyní se musíš rozhodnout, buď vyhraješ a osvobodíš svět od temnoty, nebo zachráníš obě sestry, které jsou nyní v moci temnoty. Pokud se rozhodneš pro cokoliv, druhé ti bude navždy odepřeno." Ta slova mě zamrazí, jako by mi někdo vrazil ledovou čepel dýky do srdce. V očích se mi objeví slzy. TO ne..jak je to možné? Jak mohli získat i Astru? Musí existovat přece i nějaký způsob jak zvládnout oboje. Musí. Pokleknu na břehu jezírka a znovu se nakloním nad vodní hladinu. "Musí to nějak jít, přece je tma nemohu nechat..za...co mám dělat? poraď mi..musí existovat jiné řešení..jak mám vědět co je správné?" Začnu šeptat, jako by mne onen hlas mohl slyšet, jako by mi to snad mělo vše ulehčit. |
| |
| Všichni odpočíváme a já se sleduji jezírko a jsem zahloubaný do vlastních myšlenek. V jednu chvíli mě ovšem vyruší Erin. Sedí nedaleko ode mně a hledí do jezírka ještě urputniji, než-li já. A slyším jak si šeptá něco pro sebe, neslyšel jsem úplně co a to co jsem zaslechl, tak tomu jsem moc neporozumněl, ale znepokojuje mě její výraz ve tváři. Vztanu, přijdu k Erin "Děje se něco Erin, vypadáš velmi smutně. Mohu ti nějak pomoci?" Trochu se mi nechce se Erin na nic ptát. Poslední dobou prochází těžkým obdobím a nebyla příliš komunikativní, nechci jí ještě neštvat, vypadá opravdu rozladěně, ale na druhou stranu bych se cítil blbě, pokud bych se jí alespoň nezeptal. Jsem tu, abych se snažil všechny co nejlépe chránit a besmím být slepí k ničemu. |
| |
| Najednou jako z dálky zaslechnu něčí hlas. Zvednu svou uplakanou tvář a snažím se zadržet další příval slz. Přivřu oči a zhluboka se nadechnu. "Astra...ona..dostali ji." Znovu zavřu oči a pohlédnu k ostatním. "Astra i Saša jsou v moci temnoty. Musíme si nyní vybrat. Buď je zachráníme a nebo zničíme temnotu. Jedno nebo druhé, oboje nikdy nezískáme." Má tvář řádně zbledne a já hledím Althovi do očí. |
| |
| Erin mi rychle vylíčí, co se děje a potom mi s obrovským strachem a nevěděním co a jak dál hledá do očí. Chvíli vůbec nemám co říci, hlavou mi prolítne spousty myšlenek. Tohle je složitá situace a musím vš promyslet a to ve velmi krátkém čase. Ale jedna věc je jistá. Pokud se budeme muset rozhodnout je nezachránit, musím to dát Erin příkazem, jinak by s tím, že za to může ona žila až do smrti. Ale je to divné, pokud vím, tak podle proroctví se musí spojit síla všech tří sester. Jsem vázán mnoha slibi. Slíbil jsem Astře že všechny povedu dál, pokud se jí něco stane a to taky udělám, ale dlužím jí život, už mě mnohokrát zachránila. Porazit temnotu je velmi důležité a velké činy si občas žádají veliké oběti, ale není přece to nejduležitější bojovat, ne za obětování, ale za život. Astra se obětovala pro nás, věděla moc dobře, že to nezvládne. Podle toho, co vím, je teď nejdůležitější ochránit Erin, kdyby ji dostal náš nepřítel měl by všechny tři sestry a byl by konec.. To se nesmí stát. Přistoupím k Erin, je z toho úplně rozklepaná, obejmu ji. A pošeptám "To bude dobré, něco vymyslíme, pamatuj, vždy je naděje. Něco vymyslíme. Nevím, jak víš to, co víš. Nechci nijak vyzvídat, ale pokud uznáš za vhodné, že bych to měl vědět, tak se mi s tím svěř. Já se o tom zatím nebudu zmiňovt, sama uznej za vhodné, komu to říci. Pokud budu moc pro tvoji sestru něco udělat, tak to udělám. Teď, ale musíme pokračovat. A ty bys měla nejlépe vědět co hledáme. Soustřeď se na to a pamatuj, že tvůj meč si ty. Ovládej ho, jako bys ovládala sebe. Jeho moc je opravdu obrovská." Otočím se na osatní. "Poslouchejte mě. Pomalu se začněte připravovat k odchodu. A ještě jedna věc. Pokud by se mi něco stalo Princi, vyvedeš všechny ostatní zpět do jeskyní a Sardo, ty hlídej Erin jako oko v hlavě. Za žádných okolností se jí nesmí nic stát.. Brzy budem u cíle a může tam na nás čekat cokoli, tak se připravte." Teď jsi náhle uvědomuji, že podobnou řeč měla před našim odjezdem Astra a teď úplně rozumím jak to tehdy přesně myslela. Ale Astru nemohu nechat napospas tomu bídníkovi, pokud tomu budu moc zabránit. Způsobí ji tak ohromnou bolest a muka, že to nedovolím. Najednou si uvědomuji, že už zase sleduji to jezírko. přijdu k němu blíže a ponořím doněj konec své hole, jako bych tušil, že skrývá nějakou sílu nebo odpověď, ale možná to je jenom moje fantazie, ale za pokus to stojí. |
| |
| Nevěřícně hledím na Altha a on mě obejme. "můj otec! Musíme si vybrat a to hned teď. Není co víc hledat, dkyž se rozhodneme, nebude tot ak těžké. Buď půjdeme dál a ztratíme Astru i Sašu a nebo...je půjdeme zachránit." Ramena se mi roztřesou dalšími potlačovanými vzlyky a já jens těží udržím pozornost Althovím slovům. |
| |
| Chvilku se dívám na Erina a potom opět promluvím. "Rozhodnutí je na nás dvou. Pouze my dva jsme zde od začátku a jsme nejvíce zainteresováni. Na druhou stranu jsou to zástupci svého lidu, takže by se možná měl vyjádřit každý. Ty víš nejvíce věcí v téhl záležitosti. Co navrhuješ?" Podívám se na Erin, osud ji dovedl až sem, nechci do něj zasahovat. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tak takto je sudba, výborně, teď vím co je údělem tvým a mým. Ty Altherie jsi zde jen proto, aby jsi nechal zaplát můj plamen, který mimo jeskyně neplál již celá staletí, od boje s titány, důvěřuj mi, půjdeme jen mi dva a zachráníme paladinku, malá Erin půjde za svým údělem, spolu s ostatními." Najednou ucítíš příchod síly a dračí král jakoby zmizel, když jej znovu ucítíš, cítíš že je plně rozhodnut a čeká jen na tebe. Po chvíli cítíš jen jeho myšlenky, jak si přemílá verše. Obraz smrti zkázy, síla ducha víry, nezkušenost mládí, Varetský plamen září. Příchod světla velkých obětí, na Varetě světlo rozáří, jen žívý a nemrtví, mohou změnit dějiny. |
| |
| Ještě než se Erin odhodlá k nějaké odpovědi se najednou zastavím a chvílemi to vypadá, jako bych se zvětšil. Cítím příval ohromné síly, opět je tady a já více, než kdy jindy cítím naše spojení. Je to, jako bych se položil do studny s energií. Někdo by mohl přísahat, že viděl mé oči zářit. Obrátím se k Erin a má předchozí nerozhodnost se najednou změnila v úplné vědění, jako bych najednou prozřel a věděl. "Erin, nyní je na čase vyrazit. Ty máš svoji úlohu a za žádných okolností ji nesmíš zanechat. Jsi naděje a síla nás všech. Já ti přivedu sestry zpět." Obrátím se k osattním. "Nyní je na čase se vyrazit, ale zde se naše cesty dělí, vaše poslání je chránit a hlídat Erin. Ona jediná může uspět, ale bude potřebovat pomoci." Potom se otočím k Dee. "Má drahá Dee, srdce mě trhá, když se musíme nyní odloučit a možná je to naposledy, co se vidíme, ale Astra mi zachránila život a já ji to dlužím, obětovala a obětovává se pro nás stále a stále. Nyní je na čase, bych jí to vrátil, neboť je to můj úmysl. Možná to nepřežiju, ale ukážu temnotě, co je to opravdu mocný plamen." Chvílemi se zdá, jako bych mluvil i pro sebe. Potom obejmu Dee a vroucně ji políbím, přesně tak, jako bych ji měl vidět naposledy. "Síla vás provázej." potom se otočím a ještě promluvím, ale je jasné, že to už nemluvím k nikomu z vás. "Jsem připraven, můžem vyrazit." S těmi slovy se otočím a vydám svoji cestou a nechám Erin, aby dokončila, co má. |
| |
| Překvapeně zamrkám a smažím se tak vyhnat slzy z očí. Atlh začne promlouvat a mě stále dělá problémy udržet svou pzoornost. Stále a dokola se mi vracejí ta slova. Poté mě požádá o názor. Co mu mám říct? Co mám dělat? Nemůžu udělat ani jedno. Nemohu sestry v tom nechat a nemohu zanechat tohohle úkolu pro kterýs e Astra obětovala. Co teď? Než však stačím udělat cokoliv, Alth již znovu rozpráví. Při jeho slovech mát vář více potemní. "A dost! Nemůžeš tam jít sám! Půjdu s tebou!" Avšak ons e rozeběhne ryč a já zůstanu sama a bezmocná u jezírka. Marně se snažím potlačit vzrůstající vztek. CO mám jako dělat? Astra byla stržena silami temnoty a on si v klidu odejde. CO si myslí? CO mám zase dělat? Zase sem zůstala sama. Vzpomenu si, jak se předlouze loučil s Dee a zatřepu hlavou. NE! Teď se musím sebrat! Je to an mě..vlastně ne..teď výpravu vede Princ... Škodolibě se usměji a otočím k ostatním. "Nemáme času nazbyt. Je nutné temnotu zničit dřív, než nám bude tato pravomoc odebrána." Poté se otočím čelem k Princi. "Princi, te´d je vše na tobě. Jsi vůdcem naší skupiny,t ak nás veď." Zvolám a nenechám nikoho se nějak angažovat v tomto rozhodnutí. |
| |
| PRINC Princ stojí a dívá se chvíli na Erin, než odpoví. "Klidně povedu tuto skupinu, ale kam? Kde je odpověď na otázku jak zničit temotu, kam máme jít, kam vás mám vést, vždyť nevidím zde žádné směrovky tam je odpověď na vaše otázky, vy možná víte co hledat, ale já ne. Byl jsem již poblíž akademie, ale nikdy né v ní, neznám to tu a ani žádné mapy akademie neexistovali. Pokud tedy dovolíš Erin, povedu vás, ale musím vědět kam, pokud bys chtěla jít zpět do Našeho Města, dovedu tě tam, ale tady opravdu nevím co hledat. Myslím ale že jsem pochopil, že ty máš meč svého otce a ten ti dává odpovědi, tak se ptej, nebo já fakt nevím proč Astra nechala jít tebe do akademie, když sama je mnohem zkušenější a znalejší věcí temnoty." Tak dlouhý proslov Prince evidentně vyčerpal, až do teď neřekl víc než pár vět a to ještě né v celku. |
| |
| SARDO Dívá se kolem místa kde jste, takže neviděl odchod Alta, když se vrátil a slyšel Prince, mírně se usmál. "Víte, na to odpověď nemám, ale našel jsem něco zajímavého." Chvíli společně jdete, až dojdete k místu, kde je menší kamený sráz a pod ním leží kamená deska, na ní jsou vyryty písmena v jazyce prvních (Astra jím občas mluvila i psala, z vás jej nikdo nezná). Co je zajímavé, kámen je potřísněn čerstvou krví, alespoň se tak zdá. V mysli vám vyvstane že právě na tomto místě byl Conor zabit a akademie byla vydána do rukou temnoty. |
| |
| tento příspěvek bude smazán.... tak už začněte něco psát, nikoho vyřazovat nechci, i já toho času zrovna nemám. je to dračák, takže luštěte a domlouvejte se já hraji za neaktivní postavy, ať se někam hneme. |
| |
| //Já se snažím hrát jak jen to jde;-) |
| |
| Podíváms e naštvaně na prince. "Sama neívm, proč mě sem Astra poslala. Ani entuším kde a co vlastně hledat. Proto jsi tu byl zvolen ty. Meč mi žádné odpovědi nedává. Bohužel..nejsem nejspíše ta, kterou hledá. Jediné co vím, je to,ž e se musíme rozhodout. Buď vykročíme dál a necháme mé sestry napospas oudu a nikdy je již více neuvidíme a nebo se vydáme pro ně, ale temnota tu zůstane s námi. usíte se rozhodnout sami. Já rozhodnout nemohu. Má volba by byla totiž jasná." Pronesu k Princovi, když b tom se objeví Sardo a zavede nás na nějaké místo. Trochu více zblednua schovám meč do pochvy. Z tohoto místa se mi dělá zle. Není však jen tou zaschlou krví. "Pokud se nepletu, nehrozí nám zde žádné nebezpečí. Mohli bychoms e rozdělit a začít hledat. bude to tak rychlejší. Když by kdokoliv z nám něoc našel, může ostatní sehnat a ukázat jim to." Porozhlédnus e po zbytku naší bývalé družiny a zamraíčm se. "Ví tu vůbec někdo co hledáme? Co by to mohlo být? jak to vypadá?" Snažím se nehledět na ono místo a radějis e věnovat přemýšení o důležiých věcech. Samozřejmě si držím sokolíka u sebe. |
| |
| Na chvíli se zastavíme u jakéhosi jezírka. Zvláštní místo, stejně jako všechno tady kolem... Po zádech mi přeběhne mráz. Nejdřív zůstala Astra tam venku a teď ještě někam zmizel Alt, pomalu tomu nějak přestávám rozumnět. Vyslechnu rozhovor Erin a Prince. Erin se zdá poněkud nesvá. A ty se divíš?...Jak by asi bylo tobě?... Nevíme jak dál?..... Pak se objeví Sardo s tím, že objevil něco zajímavého a odvede nás k jakési kamenné desce pokryté písmem, jež je mi neznámé, a potřísněné krví. V zamyšlení přejedu rukou po desce vyhýbaje se opatrně kapkám krve. "Dokáže to někdo přečíst?" zeptám se aniž bych reagovala na otázku Erin a přelétnu pohledem přítomné a zastavím se u Enchira, jako bych u něj hledala odpovědi na všechny otázky. |
| |
| ENCHIROV Tváří se jako že jej to nezajímá až dokud jej osloví Linthir, pak jako by se probral a můžete cítit jeho myšlenky. "Starý jazyk, mrtvý jazyk a tak vzácný, jen nemnoho jemu porozumí, snad proto, že je tak přirozený a přitom nepřirozený, mluvit jím lze a číst jej nelze, musíte jej chápat." Jak kdyby četl nějakou poučku a pak si stoupne přední nohy položí na desku a vůbec mu nevadí že máchá v krvi tlapu. Verega, na luva lugara belega. "Sice nevím co to znamená, ale čtu to tak jak to je, tad už je to normální." Najednou se zastaví a prudce se odtáhne od desky. "Sudby hadího meče, potřísněna Conorovou krví, zde byl zabit a uvězněn, jestli jste chtěli znát sudbu hadího meče já ji číst nebudu. Je tam jen jedno co by vás mohlo zajímat. / Palantor naleznou, temnotu zaženou / Nevím sice co to je, ale hádám že je to přesně to co hledáte. Za přečtení sudby je smrt a poznat ji celou mohou jen ti jenž se mají za koho skrýt, kromě božské podstaty a temnoty vás před jejímy následky nic neochrání." Enchor se otočí a jde pryč, protože na něj jen zíráte, otočí se k vám a vyčítavě vás přejede. "Jdete? Musíme do knihovny, vím kde je." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na místě, kde došlo k souboji je mnoho rozpadených koster, snad všechny, které byly poblíž. Jen nadvou místech leží mrtví helfaiři a i v jejich smrti jsou hrůzostrašní. Na zemi leží Astřina korunka, meč a štít, zřejmě si je nedovolily, nebo nemohli vzít, spolu s Astrou. Tím jsou ale i ve výhodě, protože Astra jen díky těmto třem věcem je pro temnotu nebezpečná. V dáli vidíš menší pevnůstku a jako by bylo zcela zřejmé, že právě tam je Astra držena. |
| |
| Překvapeně zamrkám, když Enchir zamíří k desce potřísněné nejspíše otcovou krví. Smutně skloním pohled a vyčkávám. jeho slova mě však překvapí. Pokusím se na desce něco přešíst, ale nic nerozluštím. Pak se Enchir rozeběhne pryč a ještě nás pobízí. Vykročím rychle za ním. "Počkej, co to má jako znamenat? Palantor naleznou, temnotu zaženou Co je to Palantor? To musí být klíč k vyřešení té věci!" Snažíms e z něj vymámit ještě nějaké informace. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Díky příteli...Pomyslím si. Chtěla bych se ptát dál, ale vlk už na nic nečeká a rychle míří pryč a s otázkami mne předběhne Erin. Palantor, tohle slovo mi nic neříká... Vydám se rychle za nimi, než mi tu ještě někde zmizí... |
| |
| Nsledujete vlka až ven z lesa, tam zatočí do uliček budov až dojde před velkou budovu knihovny. Dveře knihovny jsou zavřené a neporušené. Zdá se že sem nikdy nikdo od zničení akademie nevešel, přesto Enchor vrčí a astahuje se odedveří, jako by cítil za jejich věřejemi něco, čemuž se nemůže postavit. Zježená srst vlka působí hrůzostrašně, až děsivě. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dračí plamen je sice spálil, ale jsou tu jiní a všude kolem tebe. Zdá se ti, že můžou temnotou cestovat, bez jakékoliv pořeby času, přesto se k tobě nedostali tak, aby tě mohli zasáhnout, a pak si to uvědomíš, poprvé spatříš jak se v jejich rukou objevili biče, dosáhnou na tebe všichni, celkem tucet a půl heifairů je připraveno tě zničit. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Pospíchám za Enchorem. Zastaví se před nějakými dveřmi. Srst na hřbetě se naježí. Kouknu po ostatních. Bezděky sevřu luk pevněji v ruce. Po zádech mi přejede mráz. Copak se děje, příteli? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Bič dopadl a pak se prach z něj v bezvětrné krajině snesl k tvým nohám, kde se za chvíli ocitla i tvoje hlava. Kraj kolem tebe, jako by se vlnil, plmeny ve své síle nadzvedávaly zemi, aby ji spálenou a zničenou ohromným žárem položila zpět. Když jsi zvedl oči, nebylo kolem tebe po pekelnících ani památky, jejich těla zničená žárem se válela jen jako prach na tvrdé rozpraskané stusce s kusy skla, keramiky a kamení, pod kterou se převaluje tekoucí láva, která velice rychle chladne, protože ji není ani dest centimetrů. Vchod do tvrze je jen kousek od tebe a v tu chvíli se ozve král. "Vlevo jsou malá dvířka, těmi bych doporučoval jít. Jinak ti to jde dobře, podruhé jsi udělal mocné kouzlo a bez soustředění, za chvíli budeš už zralý pochopit poslední kousek." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vejdeš do chodby a jdeš dlouho obtočným stoupajícím schodištěm, až přijdeš k místu, kde se cesta dělí, jedna zdá se pokračuje ne nádvoří a druhá stoupá dál. Aniž bys nad tím přemýšlíš pokračuješ dál, pak si teprve uvědomíš, že cítíš ohromnou sílu nesmrtelného. Ne tak mocnou jako Dragovu, ale daleko přímější a méně skrývanou. Jdeš po její stopě až přijdeš na malý ochoz. V sále pod tebou je jeden muž z prvních a Astra připoutaná ke dvěma sloupům, stojící uprostřed místnosti. Její kdysi býlé šaty jsou v cárech, na zádech jsou stopy po bičování na tváři krvavé stopy a její vlasy jsou krutě ožehnuté, že místy je jen krátké strniště. Přesto něco v jejím pohledu je nezlomeno, pohlíží na muže před sebou a v její tváři je posměch. Muž proti tomu se zdá být klidný, i když je znát že je vnitřně napnut, vedle něj leží dračí brnění, které měla Astra na sobě. "Dal jsem ti několik příležitostí se zachránit a ty jsi je odmítla. Copak jsi tak slepá? Bohyně tě nevidí, pokud nemáš její oko sebou, to jediné je ta tvoje korunka, oko, kterým tě špehuje, ať děláš cokoliv a s kýmkoliv. Já ti nabízím otevřený vztah, pokud ti něco bude vadit, řekneš mi to, stejně jako já tobě. V této válce vítězíme již dloho a s tím co nyní máme i zvítězíme, poslední koho podrobíme budou bohové, již teď máme jednoho na své straně." Muž prudce vstane a přejde k Astře, chytne ji za bradu a nakloní si ji k sobě. "Vážil jsem si tvého boje, ale i tak musím uznat že tvůj poslední počin byl vskutku nelogický. Vím že si o sobě myslíš kdo ví jak nejsi silná, ale ve skutečnosti jsi slabá, veškerá tvá moc vychází jen z bohyně Aislinn, která je již dnes takřka poražena." Po posledním slově se Astra konečně pohne. Jediný kop jediný úder nohou zasáhne muže do holeně a přerazí kost. Ve tváři Astry se teď teprve značí zlost. Kost zlomená se okamžitě napraví a zahojí, v dalším okamžiku jí muž uštědří tvrdý políček a na tváři Astry naběhne podlitina a z několika míst vytryskne krev, přesto se zmůže na slovo. "Nikdy jsi nebyl tak hloupý, jako teď předvádíš. Jsi jen sluha svého pána a po mě chceš abych byla tvým sluhem? Jsi blázen Cortane, přesto děkuji ti za tvé slova, řekl jsi více než jsi měl a za to ti taky jedno povím a to, že ten, jehož jsílu jsi kdysí získal ji má již zpět a ty sisi to ani neuvědomil, zatím co jsi ty stagnoval na síle a myslel jsi že je to vše co můžeš mít, on sílil, již dnes je stejně silný jako býval a brzy si přijde za tebou vyřídit účty. Už nejsi ničím, n se totiž již vrátil do světa a já to poznala až před zdmi akademie. Již není vězněm a ty brzy budeš bez toho co tak marně mluví." Cortan se otočí od Astry a odchází zpět do křesla. V om okamžiku se Astra podívá přímo na tebe a její oči jako by našli tvé v dračí přilbě, řesto nepronikla jediná myšlenka, jako by se Astra právě jich bála. |
| |
| Enchrov zvyklý na komunikaci myšlenkami se jen otočí hlavou k Linthir a znovu se zahledí na dveře, jeho postoj je stále stejně výhružný, jako před chvílí, jen se trochu více přiblíží ke dveřím. Nyní teprve zaslechnete jeho myšlenky. Za dveřmi je Něco..... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Podívám se do sálu a uvidím Astru a jednoho z prvních. To je ten nesmrtelný. Jeho síla je ohromná, ale najednou si uvědomuji, že on tu moji necítí, myslím že to bude brněním, To je moje obrovská výhoda. Ať je to sebevětší spodina a vrah, je mocný a to se nesmí podceňovat, ale on si ani neuvědomuje, jak obrovskou moc teď v sobě pociťuji. Mé oči se rychle odvrátí k Astře. Jsou na ni známky mučení, je hrozně oslabena, zničena, ale je v ní něco co nezlomil, odolávala mu celou tu dobu. Má mnoho modřin a je možné, že jako nesmrtelnou ji mohl nejednou zabít a všimnu si, že ji mučil ohněm. Je to zvláštní, ale přivelo mě do varu, když jsem si uvědomil, jak se opovažuje takto zneužívat oheň. Měl jsi pravdu králi, nikdy nebude tak silný, protože on nezná sílu a podstatu ohně. Umí jen zastrašovat a ničit. Když jsem viděl Astru, několik slz mi projelo po tváři. Měl jsem 100 chutí tam vletět a zničit ho, ale to by nebylo moudré. Nyní jsem ve veliké výhodě. Kdyby se pokusil Astru zabít, zastavím ho, ale Astra to bude muset ještě chvíli vydržet. Ve své píše se Cortan rozhovořil a takové informace jsou dražší než všechno zlato světa. Poslouchám Cortana a hned první slova mi udělají radost. Blázen vé své pýše mi prozradil funkci čelenky, kterou mám u sebe stejně, jako zbytek Astřiných věcí, ale co je mírně povzbudivější je, že teď už vím důvod, proč Astru chtěl živou. Bál jsem se, že to bude mnohem horší záležitost. Poslouchám dál celý rozhovor a oba bedlivě sleduji. Při té menší šarvátce utrží Astra další ránu, ale myslím že ji už po těch hrozných věcech co tady prožila tahle rána skoro nic neříkala, ale ve mě se to opět hlo, věděl jsem však, že musím počkat dokonce. V jednu chvíli si uvědomuji, že Astra mluví o Králi. Vím, že jí se možná měl říci co se tam stalo, ale bylo nejmoudřejší to neříci nikou. Po těch slovech se Cortan otočil a odešel do svého křesla. A mé oči se poprvé střtli s těmi Astrynými. Astra se nezdála úplně překvapena, že mě tu vidí, ale zvláštní bylo, že mi nedala vzkaz. Ona mě zná osobně, musela cítit můj příchod. Pravděpodobně nechce komunikovat přes myšlenky. Tak mocný nesmrtelný jako Cortan by to mohl určitě zachytit. Nyní je tedy na mě co udělám. Ochoz je nízko a nebude pro mě problém dostat se dolu, ale správně uvážit, jak využít svoji výhodu. Boje s Cortanem se nevyhnu a ani nechci. Musí zaplatit za to, co provedl všem. Ale první bych měl osvobodit Astru a hlavně ji dát její věci. Nejen proto, že vzhledem k situaci, která už se týká bohů by spolu mohli mít kontakt, ale také proto, že štít ji bude chránit. Náš boj bude vemi nebezpečný pro vše kolem nás. A pokud by mě Cortan přece jen porazil, Astra musí být volná a musí mít svě věci. Pokud se bude moci spojit s bohyní Aislin, tak temnota zažije krušné časy. Řetězi, které drží Astru bezproblémů roztavím i na dálku. A potom, podle toho jak bude Astra schopná pohybu ji může ostatní věci hodit nebo dostat je k ní co nejblíže. Astra má v sobě dost sil. Sice na hranici se smrtí, ale má v sobě něco, co se dá jen těžko zlomit. Má postava teď žhne, jako bych byl sám oheň a to mi dává sílu, nemohu čekat, že bych se prošel po sálu a Cortan by si mě nevšimnul. K boji dojde a bude to tvrdý boj. Cortanovi musí být sťata hlava. Síla ohně mě provázej... |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Jdiná ruka je mírně roztažená, jako by čekala že do ní něco přiletí. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Prohrál jsi zmetku, už nejsi neviděn." Sálem se rozline světlo a z něj vystoupí Irsa potomek Aislinn, Stojím teď kousek od Alta a v mých očích je trocha usměvu. Uchopím štít a postavím se kousek od Alta, ve snaze sevřít Cortana do půlkruhu, ten již stojí s mečem v rukách a nyní se teprve zdá hrůzostrašný. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Astra se sice ozbrojila, ale dala i spoustu času Cortanovi. Irsa je sice potomek Aislinn, ale proti moci jednoho z nejmocnějších nesmrtelných je stále slabý, přesto stojí ozbrojen po vašem boku a jeho brnění z božského mitrilu září jako hvězdy. Cortan proti vám nemá žádnou zbroj, ale vzhledem k rychlosti jeho regenerace ji ani nepotřebuje. Když zaútočí na Astru, stihne se jen vykrýt a v zápětí odletí pod ochoz a pomalu v bolestech se zbírá, pak se obrátí na Irsu, ten jeho ránu vykryje štítem a dokonce mu opětuje i ránu, ale přesto i on je sražen k zemi, Cortan dál postupuje k Irsovi, ponecháveje spoustu času Altovi, kterého nepovažuje za soupeře. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Altherius nevědom si sebe sama na Cortana udeřil, a za chvíli, se podíval do očí Astry. Byly kdesi venku, před pevností a kousek bokem postával Irsa. Po chvíli se otočil a mírně se usmál. "Byl to dobrý boj, mějte se a ať se vám daří." po těch slovech zmizí a Astra se dál dívá do tvé tváře. Nyní si teprve uvědomuješ že víš kde jsi, sedíte pod majákem, od nehož jste vyšli k akademii, pod vámi je přístaviště a sídlo vodních draků. Najednou si uvědomíš že tvé brnění na tobě není. Jen Astra tě drží a další pocit pronikne tvým tělem, jsi zraněn, rány jsou sice takřka všude, ale již se hojí. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Bohyně mě vyléčila, ale to je nic proti tobě. Budu si s tebou muset promluvit, jak budeš trochu silnější, teď budeme muset přejít do přístaviště a na lodi si vše povíme, jen co získáš trochu sil." Pomalu uchopím Alta a nesu a zároveň vleču jej dolů do přístaviště, tam jej uložím do postele na lodi a sama si zdřímnu, alespoň na chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tvé brnění a ani hůl nikde v pokoji nejsou, jsou tam jen šaty, které jsi nechal na lodi. Když vyhlédneš ven, vidíš na molu ležet jednoho draka a Astru stojící kousek od něj. Zdá se že jsou oba zaujeti v myšlenkách. Jizvy na tvém těle se již zacelily, přesto stále ctíš nějakou podivnou slabost. Když se pohybuješ, zdá se ti že to není takové jako vždy. Na to co se stalo v boji si nepamatuješ a přesto tušíš, že Cortan žije a že vy jste byli těmi, kteří museli utéct, ale jinak nic nevíš, jen tento podivý pocit a sny o rudých dracích tě stále ještě doprovází. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Jsem ráda že jsi v pořádku, tvého brnění a hole je mi líto, vše bylo zničeno v hlásce. Hůl ti zničil Cortan a brnění se tak nějak ztratilo." Pokynu drakovi a ten jen líně zvedne hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Získal jsi dědictví krále. Náš pán ti dal vše a ty jsi toho využil, ale neměl jsi to dělat, málem tě to zničilo a nebyl jsi dle Astry na něco takového připraven. Měl jsi využít psychického boje, než boje ohně, nebo zbraně, plamenem jsi prozradil nepříteli kým jsi a oni se tě pokusí zabít, jsi pro ně teď skoro stejně nebezpečný, jako Tři sestry." Drak se mírně zvedne a ukáže na vodní hladinu. "Již zde skoro nikdo není, Encharion odvedl většinu draků na Varetu a svolal sněm, my zde jsme jen jako hlídka, ale nejsme dost silní, abychom vzdorovali síle, která je na tomto ostrově. Cortan brzy vyrazí a prvním cílem jeho útoku budu akademie, pak se vrhne na tyto jeskyně a my jej nezastavíme. Jedinou nadějí je že by Encharion dorazil s posilou, pro kterou jsme poslali, ale nevěřím tomu a budem se muset stáhnout. Vím že náš pán vám zde zaručil bezpečí, ale to bylo ještě před událostmi v hlásce." Drak znovu ulehne a dívá se do tvých očí, jen na chvíli stočí zrak k Astře. "Nejsem si tak úplně jist, zda to co mi řekla Astra je přesné, ale zřejmě to tak bude. V hlásce při boji s Cortanem jsi použil více moci než je člověk i nejmocnější schopen. Vzhledem k tomu co bylo před hláskou, zdá se že i tam jsi spustil mocné kouzlo a to by tě i jako nesmrtelného samo o sobě zabilo. Posledním drobečkem je únik z hlásky, kdy jsi zničil, nebo proměnil dračí brnění. Nemůžu soudit, ale hádám že je stále u tebe, i když o něm nevíš a ani já jej necítím, budu o tom muset ještě mnoho rozvážit, ale již teď vím co se bude muset udělat. Pokud budeme zde napadeni, musím tě dopravit k Encharionovi, neboť jen on může rozhodnout. To co se mezi vámi stalo jej velice poznamenalo, cítí se vinen, ale nemůže se omluvit, udělal jsi velké změny a je těžké je vstřebat pro náš národ, který je jen pomalu schopen je příjmat." Drak dále sedí a dívá se do tvých očí, zdá se že je teď nejistý si tím kam rozhovor schválně nenechal dojít. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Musíme do akademie. Sestra a ti co jsou s ní, včetně tvé Dee jsou, nebo brzy budou v pasti. Našli jsme cestu. Vím že jsi vyčerpán, ale chci aby jsi šel se mnou, budem tak mít více šancí. Prý jste narazili na jezírko, to je ať se ti to zdá jakkoliv zvláštní, únikovým tunelem z akademie sem a odsuď tam. Nevím jak to funguje, ale draci tvrdí že to přižiji i já nenesmrtelná." Na okamžik se zdá že jsem zdělila vše co jsem chtěla, ale pak pokračuji. "Chci aby jsi věděl, co se stalo v hlásce. Když jsi mi hodil meč, myslela jsem že tě roztrhnu, potřebovala jsem korunku, ale přesto jsem jí dosáhla, doufala jsem že Irsa je dost silný aby vzdoroval Cortanovi, ale mýlila jsem se a ty jsi jednal líp než jsem si myslela. Nepotřebovala jsem Irsu, jen mě vyléčil jako prostředník bohyně, to ty jsi vyhrál boj." Najednou jako bych se na tebe podívala jinak. "Myslela jsem že tě znám, myslela jsem že jsi mě i zradil, ale udělal jsi to co jsi udělal. Po tvém kouzlu se takřka rozpadla Cortanova tělesná schránka, přesto dříve než jsi jej dosáhl zbraní, už znovu stál na nohách, nechtěla bych vidět co by to znamenalo, kdyby měl dračí zbroj, kterou on má. Zbraň ti zničil hned prvním sekem, ale dříve než dosáhl čepelí tvého těla, změnilo se a ty jsi jej smetl k zemi. Pak jsi jej zasáhl dračím plamenem a zastavil jsi jej právě na tak dlouho, aby jsi uchopil moje dračí brnění a Irsu, já se sotva zvedla a pak jsi uchopil i mě a zničil jsi celou stěnu hlásky a i s hradbami. Nejsem si jistá, ale to co jsem viděla byl rudý drak co stálo předemnou a né kouzelníček, kterého jsem potkala na pokraji pouště, kterému hrozila smrt. Nejsem si jistá že jsi byl skutečně drakem, spíš se mi zdálo, nebo si to alespoň myslím, že dračí král tě změnil v sebe, protože jsi byl přesně tak velký jako on a Cortan, který se právě v ten okamžik zvedl se dal na útěk a on by iluzi poznal. Proto nemáš brnění. Jen nechápu ty jizvy a rozervání tvého těla, když jsi mě a Irsu složil, nebo král, u Minas Arcad. Draci se tě bojí a váží si tě, vědí že jsi dědic krále, ale o tom že jsi přijal jeho podobu jsem jim neřekla, řekla jsem jim jen že jsi přijal podobu draka a oni se zdají jen tím tolik rozladěni, že jsem již víc neřekla, přesto nám dávají cestu do a z akademie, takže můžem? |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Teprve na molu se znovu obrátím se slovy k Altovi. "Máš pravdu, ale i ne. Ohledně zásahu bohů máš pravdu, až na Aislinn. Ta začíná zasahovat více než ji přísluší už dlouho a pak Ulme, bůh země. Ten poslal jednoho ze svých nejmocnějších stvoření k Linthir a jaksi mu nesdělil kdy končí jeho služba. Enchor, jakkoliv se zdá že je pouze velkým vlkem je i něčím co se snad nedá ani popsat. Není sice neskutečně silný, ale je v něm dost síly, aby vnímavý nepřítel poznal, že je to posel boha a to samo o sobě stačí. Nemluvě o jeho znalostech." Na chvíli se zastavím, jako kdybych nechtěla aby mě slyšel drak čekající na nás. "Ostatní bohové se ale osmělují až po Aislinn a Aine, paní hvězd a paní vod jsou dvě, jenž nejvíc ze všech zasahují do války. Stále se snaží vypadat jako nezasahující, i když kdokoliv to vidí ví že to již dlouho není pravda." Teprve nyní se vydám znovu k drakovi a zastavím se před ním. Mírně pokynu Altovi, aniž bych mu nějak vysvětlovala proč on má mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ukáže na vodní hladinu a mírně se usměje. Pod vodou je výklenek, v jehož stropě je portál, přímo ústíci do akademie. Není těžké se tm dostat, poplaveteli chvíli po hladině a pak se až vám řeknu potopíte. Musíte se ale hodně nadechnout, vy míváte málo vzduchu na plavání a tak myslím že by jste dlouho nevydrželi, kdyby jste se málo nadechli. Portál je trochu divný, zejmě vás chvíli i podrží jakoby ve vodě, než vás přenese, tak s tm počítejte až půjdete zpátky. Každopádně já tady budu a kdyby to někdo nezvlád tak mu pomůžu, ale nevím, jestli jeto to pravé, ale uvidíme." Pak skočí do vody a čeká jen na vás. Plavete s ním pomalu po hladině až k nejvzdálenější stěně přístaviště. Pak se dráček potopí a navede vás pod převis, kde ve stropě pableskuje modravá záře, jenž zdá se je zdrojem veškerého světla této jeskyně, dokonale rozptýleného vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Tak tohle se mi nelíbí, ani trochu se mi to nelíbí... Couvnu o pár kroků zpět a snažím se předstírat, že se ani trochu nebojím, ovšem netuším na kolik se mi to daří. Zadívám se na dveře a pak na ostatní. Tak tam já dobrovolně rozhodně nepolezu, vůbec nejsem zvědaví na to, co je uvnitř. Vážně ne... "Já..tedy pokud by bylo po mém, tak dovnitř bych rozhodně nevstupovala." Vážně jsem to řekla nahlas?...Budeš vypadat jako zbabělec...ještě řekni, že se nebojíš... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zvláštní je že voda v jeskyni je slaná a tady je sladká, ale s plnými plícemi obou vod vás to moc zrovna nezajímá. První se vydrápal Altherius, protože mu chyběla zátěž zbroje, po chvíli i Astra. Ležíte ve trávě a ztravujete takřka utopení. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Přistoupím k jednomu ze stromů a lehce se jej dotknu. Z mého hrdla se ozývá melodický tón, jenž roste a klesá a je podoben hlasu stromu když šustí větrem. Po chvíli se od stromu odtáhnu a podívám se na Alta. "To je to, proč je má rasa nazývána rasou stromu, nedovedem s nimi mluvit, ale cítit. Vím teď že jsou potěšeni naší přítomností a vím i že naši šli tam pak tam a odtamtud, takže tady zřejmě něco hledali, nebo tak nějak. Musíme najít to co našli oni." Přejdu k Altovi a ukáži mu půlkruh. "Ty pátrej tam a já budu tady, snad se dostaneme k tomu co našli oni." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ze svahu vedou dolů jedny stopy, které pod svahem končí, poměrně obratně někdo přeběhl po hlíně, ale zpět šel zřejmě schůdnějšími cestami, které jsou o něco delší. Na desce je nápis, ale na tuto vzdálenost malá písmena ani pořádně nevidíš. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Astra by si to přála..Alth ji zachrání a já přitom zničím zlo..musí se to povést! Pomalu přistoupím ke dveřím a vztáhnu ruku ke klice, když v tom mě Enchor varuje. Jeho tiché zavrčení mi zabrání zkusit dveře otevřít a otočím se k němu. “CO se děje Enchore? Kdo tma je“ Rychle zase spusítm ruku z kliky a pohladím sokolíka. Má tvář se lehce zamračí. CO to může znamenat, Nejspíše tma na nás někdo čeká, ale kdo? Zlos e přece nemohlo dostat až sem. To není možné….tati přísahám,ž e jestlis e s teobu ještě někdy setkám, budeš se mi muset hodně zodpovídat! Pohlédnuske dveřím a rpudce vytáhnu meč. Můj pohled spočine na něm. Teď je to na nás. Ukaž svou moc a zaveď nás konečně k našemu cíli! Znovu přistoupím ke dveřím a opatrně se je pokusím otevřít. Jsme připravena na útok z vnitřku budovy. Jsme ochotna i zabíjet, ikdyž se protivníka pokusím spíše zneškodnit a vyzpovídat. Pokud to jinak nepude, klidně ho i zabiju. |
| |
| Erin otevřela dveře, za nimi je velký sál, obklopený nejenom knihami, ale i rozličnými předměty, uprostřed sálu stojí obr v černé oceli. Jakmile Erin nakoukne, připraví se k boji, ale pak zničeho nic uvolněně zasune obrovský meč do pochvy. Sálem se rozline jeho hlas siln jak bouře. "Vítám tě dcero Conorova, však sem nemůžeš vejít. Smí vstoupit jen žáci a mistři a ty nejsi ani jedno." Po těch slovech se zdá že krátce přemýšlí, než pokračuje. "Však celé věky již uplynuli, co zde naposledy byl někdo kromě služebníků Damakona, budu rád, budeteli mi dělat chvíli společnost, ale toho čtyřnohého nechte venku." |
| |
| Pomalu kráčíme dlouho chodbou, tentokrát se úlohy vedení ujal Linthir vlk Enchirov, Prince jde opodál a kryje nám záda, já stojím před ním. Teď, kdy už nás nevede Astra a Altherius je nezvěstný, probudil se v nás, dejme tomu název, trochu duch odvahy či rozhodnutí, hlavně u Erin. Pozoruji jí, jak pevně tiskne svůj meč a kráčí do neznáma, zatímco moje elfí uši se snaží zaznamenat jakýkoliv podezřelí zvuk v tomto doupěti zla. Jediné, co potřebuji, je černé srdce nekromanta, co proklel moji sestru. Zanedlouho vlk zastaví u dveří a podle divného výrazu v očích Linthir usuzuji a nejsem sama, že za dveřmi se nachazí jakési tajemno, kterého se to zvíře bojí nebo je z něj nervózní. Erin přistoupí ke dveřím, zatímco Prince nás sleduje opodál a stíny v jeho tváři mi moc odvahy nedávají, jsem docela ráda, když stojí při nás. Co si povídali Linthir a Erin jsem nezaslechla, soustředila jsem se na zvuky zvenčí Akademie. Pak jsem sebou prudce trhla, kdy Erin bláhově dveře otevřela a vstoupila dovnitř. Instinktivně se mé kroky ocitli za dveřmi vedle Erin a Linthir a můj meč byl připraven prolít démonickou krev. Stojím v knihovně plné rozličných předmětů, nejvíc nás ale zaujal obr v černé oceli. Jsem jediná, kdo má v ruce zbraň, Erin svoji při pohledu na obra meč zasune zpět do pochvy. Zanedlouho se sálem rozline jeho bouřlivý hlas, který mé uši snad trhá na kusy, ovšem obr touží po společnosti, krome Enchirova... |
| |
| Otevřu dveře a pohled na onu postavu mě zarazí. Zůstanu strnule stát. Když k mému uchu dolehne jeho hlas a pozdrav, neváhám se uklonit. "Zdravím tě strážce, však také nepřicházíme náhodou." Přistoupím blíže a svou zbraň skloním a nakonec ji i schovám. Nemá cenu se s ním prát, musíme ho přesvědčit, že náš úkol je velmi důležitý. Zvednu svou tvář k jeho obličeji. "Přicházím s žádostí o pomoc. Jistě víš, co se děje s okolním světem. Temnota pomalu pohlcuje vše co ještě doteď žilo. Všude je plno nemrtvých, kostlivců a podobných stvůr. Přišli jsme hledat odpověď. Musíme najít způsob, jak temnotu zahnat a zničit. Ta odpověď je pouze zde." Můj hlas se ani na okamžik nezachvěje. |
| |
| Mé poznámky o tom, že bych raději nezkoumala kdo nebo ce je uvnitř si nikdo nevšiml nebo ji nebral na vědomí. Bohužel či naštěstí? Erin pak najednou otevře dveře. Zatajím dech. Možná jsem čekala, že na nás něco vyskočí, bude nás to chtít rozsápat, roztrhat na kousíčky nebo já nevím kdo ví co ještě. Nic se však ven nevyřítilo. Místo toho se nám naskytl pohled na obra, který naštěstí nemá v úmyslu dát si nás k večeři. Ohromeně si ho prohlížím doufaje v to, že nevypadám příliš vyjeveně. A jseš zbabělec... obviňuji v duchu sama sebe. Pozve nás dál, ovšem Enchor by měl zůstat venku. Ohlédnu se po něm. Tuším, že tohle se mu příliš zamlouvat nebude. Ostatně mně se to taky moc nezamlouvá, nechci jít někam bez něj... |
| |
| Obr si přeměří všechny, kteří vstoupí a pak se obrátí k Erin. "Nikdy jsem neviděl temnotu, nevím co tím myslíš, ale jestli myslíš šero tak to zde panuje dlouho a ti jenž zemřeli a ožívají, to jsou přeci nesmrtelní. Ale nebavme se o hloupostech, co Tholos a Lukur, jak se jim daří?" |
| |
| Přistoupím blíže k obrovi. "Omlouvám se vám strážce. Není to hloupost. Poslal mě sem můj otec. Temnotou nemyslím šero, nýbrž sílu, která mrtvá těla vyzvedne z hrobů a donutí je poslouchat její rozkazy. Sílu, která pomalu ovládá svět, zabíjí bezbranné a ničí vše živé. Je to něco, co pohltilo většinu světa. Již není nic jako dříve." Skoro již prosebně vzhlédnu k obrovi, ale jak se zdá, je má snaha naprosto k ničemu. |
| |
| Obr se zasměje. "Jste malí a tak vnímáte velké věci velce. Jen to vede k tomu, že nevíte kde stojíte. Temnota je temnota a chodící mrtví jsou mrtví, jsou jedno s druhým, ale jedno nejsou." Obr se podívá ke dveřím, kde stojí Enchrov a jediným mávnutím ruky mu zabouchne dveře před nose. "Copak to se ve světě nic jiného neděje?" |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Tušila sem že je to on, jen sem si nebyla jistá." Podívám se n Altheria a mírně se usměji. "Tak tohe nám mo nepomže, alvíme ž byli tay, musíme s zkust podívat doměsta,třebaje najdme tam, určtě budu hledt odpověď na to co je Palantor." |
| |
| Smutně skloním hlavu a podívám se posmutněle na své přátele. "Ne nic jiného ne a my jsme tu proto, abychom našli způsob jak to vše skoncovat. Znovu nastolit rovnováhu. Pokud nám nejsi ochoten pomoci, budeme to nuceni udělat bez tebe. Otec mě sem neposlal jen tak." Znovu se podívám na obra tentokrát zabodnu svůj pohled do jeho očí a lehce se zamračím. |
| |
| Oči obra jsou plny něčeho co se dá nazvat jen nenávistí, přesto se zdá že nad něčím přemýšlí. "Dívenko, nemysli si že jen kvůli tvému otci se před tebou budu plazit, ani on to odemě nikdy nechtěl." Obr se zdá že vás každou chvíli smete, ale místo toho jen mávne přes knihovnu. "Já vám odpovědi nedám, ani vlastně nevím na co se ptáte, jen mluvíte o temnotě, ale všechno jsou to jen slova, nic víc, hledejte co chcete a chceteli si povídat, tak povídejte, ale nechtějte po mě něco, co vlastně ani neznáte." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Po třetím domě vyjdu ven a chvíli se snažím vzpamatovat, tohle hledání je hrůza. "Možná už akademii opustily, nevím, kde je hledat, ani je necítím, kdybych jen věděla kde jsou, co ty myslíš, jak po nich pátrat?" |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Dál se dívám po akademii a přemýšlím. Zničené domy a přesto jsou místa, kterájsou nezasažena jako lesík a hradby, jak to? |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "To není dobrý nápad, akademie je hlídaná a oni už vědí že zde někdo je, věděl to již Cortan v hlásce." Dívám se po okolí a pak si šimnu toho co mě unikalo, geometrie ulic, stejná jako ve městě prvních. "Nikdy jsem v akademii nebyla, kromě žáků a mistrů zde nebyl nikdo a nikoho nenapadlo zaznamenat její stavbu, ale musí být zcela logická, jsou zde zřídla něčeho, co přinutilo stavět Conora, Draga a Thalose právě zde, blízko ledových hor, sídla nepřítele. To je vše co tak o ní vím, můžeme hledat klidně roky, než zde něco najdeme, ale pokud mají otázky, myslím že by šli do knihovny, jenomže to by mohli hledat roky, než by ji našli, nikdo z nich přeci neví kde je." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Enchrov možná ví víc než si myslím, je to vlk boha, měl by to vědět. Vím i kde je knihovna, tedy možná." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Její oči se stáhnou do úzkých štěrbin, jak se snaží najít v šeru nepřítele. |
| |
| S obavami stojím za Lin a když promluví, přitakám. Ano, ani já bych tam nechodila, ale co tedy budeme dělat? řeknu a přemýšlím. Když pak Erin otevře dveře, všichni strachy tají dech. Enchor zlostně vrčí a my víme že na nás nečeká nic dobrého. Když nás pozve dál uctivě se mu ukloním, jeho nebetyčná výška mi opravdu na kuráži nepřidá. Ohromeně si jej prohlížím a v duchu lituji Enchora, že musí zůstat venku. Lituji jen jeho nebo i nás? V duchu obdivuji Erin, že se odváží promluvit. Se zatajeným dechem a rozšířenýma očima poslouchám rozhovor, ježe se týká nás všech a přitom jen Erin. Nerozumím významu jeho slov, ale tuším, že Erin ví více než my. Sleduji obra očima plnýma úzkosti. Jak to ale máme poznat? Chceme li to poznat, není nám dáno, jelikož to neznáme. A neznáme to, protože nemáme šanci to poznat. Je to ajko nekončící kolotoč. Žádáme od vás laskavou službu pomoci. Nikdo přeci neříká, že se máte klanět. To spíš já se klaním vám. dopovím a ukloním se. Mám trošku strach z toho, jak se obr zachová, ale doufám, že královská diplomacie mi snad bude k užitku. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Obr se dívá na Dee a jeho oči si jakoby zvykali na roztodivnou osobu. "Jsem titán, nechci vaše poklony, nebo pochlebování, nestojím ani o to, aby jste mi jakkoliv dávali rozkazy. To co hledáte tady třeba najdete, nic jiného nečekejte. Nechám vás zde hledat, ale jen kvůli dceři Conorově." Titán se otočí a zdá se znuděn usedne na jednu stranu ohromných schodů do vyšších pater, sundá přilbici a vy spatříte černou tvář a zlatorudé oči. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Drak se otočí. Jeho bílá kůže pableskuje v šeru akademie. Z jeho těla jde chlad, že zem, na které přistál zmrzla, prudce se otočí a udeří na Astru ocasem, její tělo kryté štítem odletí stranou a skončí kousek bokem v rozvalinách. Při tom jediném pohybu se vrhne na Alta tlamou a srazí jej do domu po pravici. Prudce se odrazí a vrhne se do domu. Náhle Altovi zaplane plamen v celém těle, rozhodnut zničit toho, jenž jej srazil, i bez zbroje se zdá být bez zranění. Vy chvíli kdy se drak vrhne do domu jsi už plně připraven, Alte. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jakmile je drak venku, zda se jako by na někoho zapoměl, zcela zaujat první kořistí, pak se ale obrátí k Astře. Její tělo plápolá bělavou září, stejně tak, jako se zdá i černé jako nejčernější noc. Když se na ni drak oboří, ani se nehne, jako by kolem ní bylo nějaké ochrané pole. Místo toho vyběhne po jeho těle a zabodne meč hluboko do jeho těla. čepel se však zapříčí o šupiny a zůstane uvěznena. V tu samou chvíli se dostane Altherius z trosek, padající dům narazil na jeho štít a většina věcí se odtavila, zbytek jej na chvíli přimáčkl. Astra dopadne kousek od Alta, právě v okamžiku kdy drak vychrlí ledový dech. Domy, které byly příliš blízko pukají mrazem, zbytek pokrývá jen jinovatka. Astřin štít jako by držel clonu teď kolem dvou, jakmile dech pomine, drak se znovu vrhne na místo kde stojíte, Astra jej mine a její meč se jí vrátí do ruky. Drak znovu udeřil na Alta a Astra se na chvíli zarazí. Její těžká rána je zahojená a ona si teprve nyní uvědomila že drak je nesmrtelný. Chvíli stojí a pak zvolá. "Trabortone, bojuješ se synem Dračího Krále." Drak se ani na okamžik nezastaví a Alt ucítí dotek mysli Astry. On to totiž už ví, ten parchant. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro ALT Cítíš že ohnivá kouzla tě nevyčerpávají, ale najednou si nejsi jistý svým tělem, jakoby se znovu dostávalo do toho podivného stavu, ve kterém jsi se ocitl u Minas Arcad. Jenomže teď obráceně, jako by tvoje tělo bylo něčím co nedovedeš použít a tlačí tě do něčeho, co jsi ale zatím nepřijmul vědomě a proto ten sžíravý zvláštní pocit netěla. Astra Zastavila se a zdá se že se na něco soustředí, její meč se začíná měnit, až dosáhne podoby dlouhého kopí. Nikdy jsi to u ní neviděl a zdá se že ji ta proměna trochu vyčerpala, ale za chvíli již znovu stojí pevně, jednou rukou držící štít a konec kopí, druhou vrch kopí, od kterého je ještě více než dva sáhy, než kopí končí hrotem. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Přitom vytrhnu kopí z dračí hlavy, ale znovu bez výsledku, jen jsem jej zdržela. Bez obrany se otočím a zarazím takřka celé kopí do jeho hrudi. Drak se prudce odmrští v bolestech a přední pařátou si rve kopí z těla. Po chvíli se mu to podaří a prudce jej zlomí. Vztáhnu obě ruce vpřed a kousky kopí se mi jako zlomený meč objeví v rukách. "Tak a teď bys měl něco dělat ty." a otočím se na ohnivou hradbu Alta. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když se podíváš kolem sebe, vidíš malou Astru, jak se znovu obklopila polem vytvořeným štítem. Kolem tebe plane žár a oheň. Místo rukou máš pařáty, Na zádech máš složená ohromná rudá křídla. Je to ale jiné než v hlásce. Tam jsi byl zcela pod vůlí dračího krále. Teď a tady jsi sám sebou, s jeho tělem, s jeho silou. Víš že nejsi tak silný jako on, ale dispozice jeho těla jsou nezaměnitelné, i ledový drak ti připadá menší, než ty, ale ve velikosti se zas tolik nelišíte. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Nyní je tu ovšem můj protivník. Ačkoli má křídla majestátně goří, jaké mé tělo, nemám potřebu zatím použít svůj plamen. Zaútočím na svého ptorivníka svým ocasem a svou mohutností, kterou nyní mohu využít. Mezi námi není takový rozdíl, ale i tak to mohu mírně využít. pařáty mu půjdu po krku, ale tlamou také. Ale hlavně se snažím používat svůj ocas, který n echám vzplát a pařáty se hlídám jeho útoky a svoji hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vrhl jsi se na svého protivníka, třebaže je nesmrtelný, zas tak silný proti tobě není, pocítíš to hned, snaží se uniknout a najít si štěrbinku k útoku, ale mnoho se mu to nedaří. Chvíli bojujete silou a zdá se že jej to poměrně vyčerpává, přesto bojuje jak jen to jde. Když jej konečně srazíš k zemi a tvoje tělo sevře jeho, zdá se že je již definitivně poraněn. Na těle má několik ran, jako by tvoje zranění byla pro něj hůř hojitelná, než Astřina. Ta sedí kousek bokem a ani se nesnaží se do toho sporu vměšovat. Zdá se že je to celé jen na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Po tvrdém boji se mi nakonec povede protivníka porazit. Nyní se dostanu do pozice, kdy je sražen a já držím jeho živt ve svých pařátech. Jedna mocná rána přes jeho krk a je mrtev. Jeho síla by přešla do mě a byl bych mnohem mocnější, ale pro to tu nejsem. Moc neni v energii, ale v duchu a mým poslaním neni ničit draky, ale snažit se, aby nezanikly, aby semeno zla, které do nich zasel pán zla bylo vytrženo. "DObře mě prosím poslouchej nyní. Nejsem tu, abych ničil vzenešené draky a bez ohledu na tvoji volbu ty jsi drak. Jsi mocný a přišel jsi mě zničit. Ale řekni, copak ty nechceš, aby váš rod byl zase jako jeden. Aby se všichni draci spojili a byli zase jako rodina. Nyní ti nepřikazuji, ale žádám tě o volbu. CHceš být volný drak, který opět získá možnost volby a nebo chceš být jen loutkou temného pána. Už se prolilo mnoho dračí krve. Ale ty a další tobě podobní jste opravdovou silou jeho moci. On sám nedosahuje vaši vznešenosti.Nejsem tady, abych vám vládl nebo vám poroučel. To mi nepřísluší a ani já sám to nechci. Jsem tu, abych vám ukázal možnost.f Řekni mi, co by sis přál?" Bedlivě ho sleduji, Pokud by se pokusil znovu zaútočit na mě nebo na Astru, jsem připraven ho rozdrtit, ale musel jsem mu dát možnost volby, protože tak je to správné.Možná to je to, co draci mezi sebou nedokážou. Dát si volbu. Nevím, ale cítím, že takhle je to správné. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Za chvíli je tady Cortan s armádou, měli by jste hned zmizet, je rozhodnut vybít vše v akademii, včetně strážce a všeho co střeží." Pak se podívá do tvé tváře. "Teď mě pusť....Boj skončil." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Myslím že by jsi měl na sebe vzít zase svoji podobu, aby jsi neskončil jak posledně, přeci jenom si půjčuješ mrtvé tělo." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Nemá cenu přemýšlet nad tím kdo je strážce. Stejně bychom se jim nemohli postavit. Neměl by jsi zkoušet se proměnit i kvůli boji, tady je nás málo na otevřený boj, musíme zmizet a to hned." Dívám se na naše poslední bojíště a pak se podívám na Alta "Půjdem ke knihovně, najdeme li je tam, dobře, nebudouli tam, je to dost v háji." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Věnuji obrovi úklonu a děkovný úsměv, potés e otočím na ostatní. "Ať už naše odpověď je jakákoliv, hledejte. Myslím, že odpověď poznáme." Vypadám nadmíru spokojena a podívám se na obra. "Povíš mi něco o akademii a knihovně?" Otážu se a rozhlédnus e kolem sebe. Ale kde mám azčít, Může to být kdekoliv...jak poznám správnou odpověď? Musíme to anjít. |
| |
| Titán chvíli přemýšlí a potom se podívá na Erin. "Akademie, copak jste o ní neslyšeli už dost? Zde se soustředila ta největší síla ve spojení trojice praotců a jejich žáků." Chvíli se zdá že již nic víc říci nechce, ale pak pokračuje. "Knihovna je výsledek jejich práce, je zde vše, co má nějaký význam, mnoho zbraní zde nenajdete, ale jsou zde natolik mocné věci, že ani samotní bohové je nedokázali vytvořit." Titán se chvíli dívá na kouli, jenž vysí na stropě a pak se podívá znovu na vás. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Musíš pochopi že přijmáš tělo mrtvého, nejhorší na tom je že se na to nedá spolehnout a draci si mysleli že to bylo poslední přijetí dračí podoby, více bude vědět Encharion, ale ani ten není neomylný a vševědoucí. Je lepší nebrat na sebe tu podobu, než ji používat, je to podoba mrtvého krále a na draky to působí zvláštně." Dál jdu a prohlížím si zlomený meč, vypadá komicky, jako nějaká krátká dýka. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro Zdá se že tou představou nejsem zrovna nadšená. Radši se věnuji cestě, přeci jenom je to stejně velké jako město prvních tahle akademie a všude je daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Následuji Astru a cesta je opravdu dlouhá a akademie veliká. Netušil jsem, že je to tak obrovské. Nějakou chvíli jdeme a já Astru sleduji, vím, že ji trápí to, že si myslí, že tomu nerozumím a že bych mohl udělat neuváženost. CHtěl bych ji nějak uklidnit. Teď neni moudré ji přivolávat více starostí, než je potřeba: "Nemusíš se strachovat. Nepoužiji tu moc, pokud to nebude nevyhnutelně možné. Uvědomuji si, jak moc je to nebezpečné, neboj. Jsi moc hodná. Nebýt tvých rad a starostlivosti, tak už jsem určitě dávno mrtev a nejenom já. Moc si toho vážím a vždy tě budu brát na velkou váhu." Potom se na ní jen usměji a pokračuji, zahloubán do myšlenek, po cestě. |
| |
| Vejdeme. Enchor zůstane venku za zavřenými dveřmi. Omlouvám se...vyšlu k němu svou myšlenku. S ním se cítím přeci jen jistěji a bezpečněji. Beze slov sleduji rozhovor, který se zde rozvinul. Trochu s obavou hledím na obra, kterému je očividně zcela jedno, co se děje kolem něho. On má nejspíš pocit, že je v naprostém bezpečí. Když Erin řekne, že máme hledat odpověd, zatvářím se trochu nešťastně. Hledat, jenže co? A kde a jak?...přemýšlím a kloužu pohledem po prostoru kolem. Zastavím se na dveřích, za kterými zůstal Enchor. Enchor, no jistě, to on nás sem přivedl. Co to jen říkal u toho kamene...naleznou...žaženou...jak to jen bylo...p..pa...palantor... vzpomenu si konečně na to zvláštní slovo, pod kterým si nedokážu nic představit. Podívám se zpět na obra. Já ne, ale někdo jiný třeba ano... Pomalu se přiblížím a chvíli váhám, než konečně promluvím doufaje v to, že nedělám chybu. "Dovolíš ještě jednu otázku? Nevíš náhodou, co je to palantor?" ptám se a dívám se na něj. Připadám si proti němu tak maličká... |
| |
| Titán se chvíli dívá na Linthir a pak se usměje. "Copak by jste s ním chtěli?" |
| |
| Co bychom s ním chtěli dělat, no to vlastně nevím.... "Venku jsme nalezli jednu kamennou desku, kde stálo:palantor naleznou, temnotu zaženou." opakuji slova, která nám tam řekl Enchor. "Po pravdě řečeno, nikdo z nás neví, co to je a asi ani co s tím, ale je to zřejmě to, co bychom měli nalézt." vypravím ze sebe po pravdě a čekám, co na to titán. |
| |
| Titán se usmívá. "Vy nevíte co s ním a chcete jej najít, znovu se musím opakovat, když vám povím že temnota není temnota, ale šero, šero, jenž nedovoluje nízkým rasám vidět a bohové vidí jen málo." |
| |
| Vypadá to, že rozhovor s ním je zcela zbytečný. Tady se odpovědí asi opravdu nedočkáme. Jen bezradně pokrčím rameny a raději se jdu porozhlédnout kolem. Hledat...hledat jehlu v kupce sena...to by bylo asi jednodušší, o jehle alespoň vím, jak vypadá...palantor...kniha, zraň, nápis...co to vlastně je a k čemu?... Začínám mít pocit, že s tím nakonec vůbec nic nezmůžem. |
| |
| Titán se dívá na záda Linthir a zdá se že jej cosi zaujalo. "Neodpověděla jsi mi." Titán se zvedne a rozhlédne se po knihovně. "Vše co je tady, je vám k dispozici, ale když nevíte co hledat, nenajdte t, jsem knihovnk, dolížím na to o je zde, ale chceteli, ak vám můžu ukázat cestu" |
| |
| Otočím se, když na mě titán znovu promluví. Že by přeci jen?... "Ne nevíme, co s ním a ano, chceme nebo máme jej nalézt." opakuji znovu v odpověď a pak pokračuji. "Velmi bys nám pomohl, kdybys nám ukázal cestu." |
| |
| Titán se chvíli dívá na Lin a pak se zadívá na obrovskou kouli zavěšenou ze stropu. "To je cesta." |
| |
| Tohle?... Zadívám se nahoru a prohlížím si ten předmět. A co s tím teď?...Tohle je cesta?... Bezradně se podívám po ostatních a zřejmě při tom vypadám velmi duchaplně. |
| |
| Titán chvíly přemýšlí, pak se podívá na celou družinu, pěkně po jednom. "Víte, bozi tady nevidí vše, ale vy jste úplně slepí, kolik hodin jste strávili Vy hledáním něčeho, co máte na očích. Toto je Palantor, koule vidění a vědění. Díky němu vím, že sem jdou vaši dva společníci a z druhé strany celá armáda temnoty. |
| |
| Jsme slepí...no to asi jsme, kdybych věděla, co hledám od začátku, nejspíš bych si toho všimla...tak oule vidění a vědění...a jdou sem naši společníci? Že by Astra a Alt...tak to je celkem dobrá zpráva horší už je ta druhá... Dál jen bezradně stojím a koukám po ostatních doufaje snad v to, že oni snad budou vědět, co dál. |
| |
| Výborně, tak jsme našli tu naši jehlu v kupce sena... Střídavě koukám na tu věc u stropu a na titána. Koule vidění a vědění...on díky ní ví, že sem jdou...jak?... Znovu se podívm na postavu tyčící se vysoko nade mnou. "Jak, jak to díky němu víš?" pokládám další troufalou otázku doufaje v to, že ho příliš nerozčílím. ...Čarodějčina křišťáloá koule... vodní hladina ve studni, co zjeví budoucnost...tajemné zrcadlo.....napadají mne všemožné hlouposti..... |
| |
| Titán se podívá na kouli a pak na vás. "Jste nižší rasy, nemůžete vidět co je tam."titán chvíli přemýšlí a pak se mírně usměje. "Myslím že by jste měli jít, nepřítel je iž tady za zdmi akademie." |
| |
| Zastavím se. Kousek před námi je velká budova, která by měla být knihovnou, před ní leží Enchrov a dívá se takřka vražedným pohledem. No myslím že jsme je našli." Řeknu právě v okamžiku, když se na konci ulice objeví pětice v dračích zbrojích. "Alte, běž za nimi do knihovny, musíme zmizet, ať vezmou palanthor a jdou, už není čas." Sama vytasím meč, který zdá se zalit světlem, jakmile pohasne, je vidět že je opět celý. Pomalu jdu ke knihovně, oči upřené do dáli na pětici. |
| |
| Jdeme už dlouhou cestu, když se před námi konečně objeví rysy veliké budovi. Před ní zahlédnu Enchora, který nevypadá zrovna nadšeně. Na konci ulice zahlédneme první známky nepřátel. Astra tasí meč a posílá mě pro ostatní. Rychle se vydám ke knihovně. nyní opravdu není času na zbyt. |
| |
| Vešel jsi do knihovny. Sardo sedí na jedné z menších židlí, ve které se docela ztrácí a snaží se relaxovat, neboli otevřít vytrínku, ve které je dlouhá katana. Princ stojí u dveří a zdá se že ví že mají zmizet. Lin, Dee a Erin ukecávají titána, aby jim pomohl odnést Palanthor, alespoň do dračí jeskyně, titánovi se jaksi nechce opustit knihovnu. Zdá se že je zde vše docela dobře organizované, na kraji knihovny leží vaky s nějakýma věcma, co chtěl titán vzít zřejmě pryč. Když se podíváš na knihovnu tak se zdá že nic nezmizelo. |
| |
| Vejdu do knihovyn a tam uvidím všechny zabrané do jednání. Velké překvapení je obr, který je též v knihovně. Je honosně oděn. Podle toho, jak vypadá a podle toho, co jsem viděl v zahradách u Dee je to titán. On bude asi ten strážce. "Vítám vás přátelé. Je na čase vyrazit. Už nemáme žádný čas. Na vysvětlení bude čas později. Astra nyní bojuje s prvními známkami nepřátel. Mám pouze vyřídit, že máte vzít palantor a jít. Armáda temnoty je nyní už velice a blízko a vše tu zničí. Pospěšte si prosím." potom se podívám směrem k titánovi, mírně se ukloním. "je mi ctí se s tebou setkat. Ty budeš strážce. Mrzí mě, že jsem posel takto špatných správ, ale vše tady bude zničeno nebo padne do rukou Cortana, vyjmaje toho, co odneseme. Předpokládám, že tvým úkolem je hlídat toto místo, ale věz mi, že proti armádě ani ty neobstojíš. Nedovolil bych si ti nijak radit, proti tobě jsem moc mlád, ale pokud odtud neodejdeš nebo neznáš něco, co dokáže zastavit celou armádu, tak zhyneš. Bylo by nám ctí, kdyby jsi nás doprovodil a pomohl nám. Dračí jeskyně nám poskytnou alespoň větší úkryt a možnosti." |
| |
| Titán má cosi neurčitého ve tvaři a pak promluví. "Vím že musím s vámi, jinak Palanthor neodnesete, ale pokud bych zde zůstal, zůstalo by zde vše v pořádku, ani destinásobná armáda temnoty by se nedostala do knihovny, kdybych jim to nepovolil." Titán se napne a suná kouli od stropu. vloží ji do obrovského pytle a přehodí si ji přes rameno, i pro něj je to docela problém. Pak vyjdete před knihovnu, Astra stojí nedaleko a přeměřuje si pohledem kousek dál jdoucí pětici. Když vás uvidí mírně se usměje. "K jezírku, rychle!" Sama pomalu pokročí k pětici, pak se obrátí a běží s vámi pryč... |
| |
| Nemohu se přít se slovy strážce, možná má pravdu a měl tedy zůstat sám. Asi ví více než my ale nejsem si jistý vším. Cortan by jednou našel způsob jak budovu dobýt a nebo zničit. Ale koneckonců, rozhodl se jít s námi. Jeho rozhodnutí je nejmoudřejší, takže má důvod, proč to udělat. Všichni vyjdeme ven.l Tam už na nás čekáý Astra. A míříme k jezírku. Hlídám všechny členy, kdyby bylo potřeba zasáhnout. |
| |
| Sleduji mlčky rozhovor Lina titána, když d knihovny dorazí i Alth. Zklamaně skloním hlavu. Zklamala jsem, měla jsme udělat tolik věcí a nic z toho se mi nepovedlo. Zvednu hlavu a podívám se na Altha. "Kde je Astra?" To už se všichni ženou ven, vytáhnu znovu z pochvy svůj meč a vyjdu pomalu ven. Spatřím svou sestru. Chvíli ji sleduji a nakonec aniž bych pronesla slovo poodejdu dál a zamířím za ostatními k jezírku. |
| |
| Běžíte ulicemi akademie. Zdá se jako by nepřátelé tady ještě nebyli, ale cítíte je na každém rohu. Titán se vám již ztratil z očí a vy po vyčerpávajícím běhu doběhnete do lesíka, když přiběhnete k jezírku, vidíte jak tam titán stojí, palantor už u sebe nemá, v ruce má velký meč a přilbu na hlavě. "Není čas." řekne tiše a dívá se na vás. "Jezírko vede do dračích jeskyní. Je to jediný portálový průchod, jenž přežil zničení akademie. Teď je čas i na jeho zničení, nenecháme jim volnou cestu, jak odejdete, zničím jej. Vy jse postarejte, aby vše co vezete na lodi se dostalo do bezpečí." Mírně vám pokyne k jezírku a dál stojí jako zapomenutá socha cizí doby. Když poslední z vás zmizí v portálu, zavře se nad vámi hladina a s ní i pohled na posledního z akademie, který proti své vůli přežil její zničení. |
| |
| Neváhám a schovám meč do pochvy. I kdyby se někomu nechtělo, donutím je do portálu vstoupit a sama zůstanu na břehu jako poslední. Rozhlédnu se ještě kolem. Tak tímhle to má skončit? Tázavě se podívám na titána, jako by mi on mohl odpovědět na mé myšlenky, ale nakonec i já vstoupím do jezírka. Pevně u sebe držím sokolíka, kterému by se to nemuselo líbit. Hladina se mi nad hlavou uzavře a mé tělo prostoupí pocit...zvláštní pocit, který se mi nelíbí a rozhodně mi nepřidá na klidné náladě... |
| |
| Vyplavali jste v dračí jeskyni pod Minas Arcad. Na molech stojí desítky draků a mezi nimi i několik rudých draků. Když se vynoříte, zdá se že je to absolutně nezajímá, když pak doplavete k molu, jeden z malých rudých draků přistoupí k Altovi. "Encharion rozhodl, třebaže jsi člověkem, jsi jedním z nás a tak se k tobě budeme i chovat. Je rozhodnuto zavřít jeskyně, jakmile je opustíte. Již není cesty zpět, portál průchodu bude za chvíli zničen a poté zemře i poslední ze strážců akademie, veškeré poznání světa moudrých a velkých ras se stane majetkem a ochranou Velkých jeskyní. Palantor bude dopraven do velkých jeskyní, dokud vaše poslání neskončí a vy se nevrátíte. Zahyneteli na cestách, přejde vše pod ochranu dračího rodu a pouze Palantor bude vydán někomu jinému, než vám." Malý dráček se usměje a mírně žďouchne do Alta. "Já osobně nevěřím, že se ty nevrátíš, ale plujete prý ještě na jedno místo." |
| |
| Stojím na molu a ze mě kape voda, sdělení draků není nejlepší. "Vím co se děje, ale Palanthor musíme vzít sebou, myslím že vím co je třeba. Ostatní můžete odnést do Velkých jeskyní, ale připravte se na to, že malé rasy budou chtít znát vědění, které jsme teď z akademie odnesli." Po těch slovech se přesunu k malému rudému drakovi, jenž se do teď bavil s Altem. |
| |
| Chvíli to vypadá, že naše vyjednávání s titánem nepovede nikam. Pomalu z toho začínám být unavená. Pak se najednou na scéně objeví Alt. Bohové díky... pomyslím si a jen poslouchám jeho sdělení. Dobré i špatné zprávy...musíme zmizet. Titán nakonec souhlasil, že půjde s námi a vezme Palanthor. Když vyjdu ven, zařadím se po bok Enchrova a na kratičký okamžik mu zabořím ruku do srsti. S ním po boku se cítím opravdu nejlíp. Portálem se dostaneme zpět do dračích jeskyní. Pohled na početnou skupinu draků na molu mne ohromí. Proč jsi neustále ze všeho tak vykulená?... zlobím se v duchu sama na sebe. Vyhrabu se z vody na molo a mlčky poslouchám sdělení jednoho z draků pohledem přitom kloužu po nádherných tělech ostatních draků. |
| |
| Nakonec se vynořím i já. Spatřím různé draky, jejichž šupiny lákají můj pohled jako nedokáže žádný poklad tohoto světa. Pohlédnu zda jsme kompletní a vydám se ke břehu. Tam však již slyším slova rudého dráčka, jež se baví s Althem. Zaslechnu jejich slova a smutně se pro sebe pousměji. |
| |
| Draci se zdají mírně rozladěni, ale nakonec naloží do nákladového prostoru Palanthor a nechají vás vyplout. |
| |
| Stojím na palubě lodě a pak se teprve po chvíli obrátím k ostatním, nechávaje prince řídit. "Není to dobré, to co jste viděli u knihovny, byla elita temnoty, něco jako my, nebo Ramirézova skupina. Říká se jim Legie temnoty, pokud by došlo k boji, zřejmě bychom to nepřežili, ale oni nevědí kdo jsme a pokud by mezi námi byl jeden z mocných, byl by boj vyrovnán. To co udělal kupříkladu strážce plně vypovídá jak moc jsou nebezpeční. Zničil portál a zůstal aby bojoval, přesto to udělal jen proto, aby ukončil svůj život, protože jsem z něj cítila zlomení, to že přežil pád akademie bylo pro něj, jako by už v životě přesluhoval, je to jeden z mála pravých titánů a to že byl nesmrtelný a nešlo to moc cítit jen umocňuje jeho moc." Stojím na můstku a pomalu jdu dolů. "Nyní musíme na Lakor, do sídla bohů, sice netuším co tam budeme dělat, ale je to mimo temnotu, bohužel od Varety a toho co je tam, myslím že touto chvílí se tam schyluje k válce, ve které jsem měla být." Otočím se na Erin a mírně se usměji. "Každopádně jsem ráda, že někteří z vás konečně přijali to, čím jste." |
| |
| Běžíme směrem k lesu a dále k jezírku. Po chvíli začínají být všichni unaveni, ale je nutné se ani koutkem nezastavit. Strážce už zmizel před náma. Cíl je už nadehled a brzy budeme tam. Všichni jsou pohromadě. Erin všechny hlídá vzádu, proto jsem se rozhodl krýt a sledovat boky. Astra nás vede. Vztupujeme do lesíka a to už je kousek od portálu. Tady už na nás čeká strážce. Je plně oděn ve zbroji. Přikáže nám, abychom šli. Je mi jasné, že on s námi nepůjde, i když mě to velice mrzí, ale je to jeho volba. Dávám pozor hlavně na Dee, po které se mi toliko stýskalo. Ještě než všichni začnou skákat do vody je upozorním, co je čkeká, aby se nelekli a hospoařili s dechem. Potom i já zamířím do vody. Druhá plavba byla o něco lepší. Když jsem se vynořil. Před sebou jsem uviděl úžasný pohled. Desítky draků se mohutně a majestátně tyčili před námi. Nikdy jsem neviděl toliko draků pohromadě. Mezi nimy hrdě stál Encharion, jako jejich velitel. Potom ke mě přistoupí malej ohnivej Dráček. Ten, co nás vyprovázel a podá mi informace o mě a o rozhodnutí, které byli učeniny. Draci mě uznali, jako jednoho z nich. Vždy jsem je viděl, jako svoji rodinu, ale nyní i oni mě vidí taky tak. Jeho slova mě úplně zarazila. Dnešek se i přes všechno špané stal jedním z mých nejšťastnějších dnů. Potom, co mě dráček opět vytrhne ze snění mu odpovídám se štěstím ve tváři: "Jsi posel dobrých zpráv. Je škoda, že s vámi nemohu mluvit déle. Venku čeká mnoho nebezpečí. Budu na sebe dávat pozor, ale ty hlavně dávaj pozor na sebe. Cortan pochopil, že nesmí své protivníky podceňovat. Bude teď obezřetnější. Přesto, pokud se draci sjednotí, nic je neporazí. S9la jejich ducha, jako jednoty je nezlomná. Vyřiď prosím Encharionovi mé vřelé pozdravy a mrzutost nad tím, že jsem neměl možnost s ním promluvit a taky mi ho pohlídej, ona je naděje všech." mírně se usměju a potom obejmu ohnivýho dráčka na rozloučenou. Nevím, co mě to popadlo, ale v tu chvíli jsem v něm viděl bratra, i když byl teď o 6 hlav větší, než já. A na rozloučenou jsem ještě mávl rukama a vykouzlil zvláštní plamený plášť, který se nesl nad dráčkem a vypadal jako by z něho byl pán s hávem a potom se jako pohlazení rozplynul. To už jsem vyrazil k lodi, kde už čekala Astra a ostatní, no, vlastně se čekalo na mě. Nyní je na čase odvést náš cený náklad do bezpečí, ale nejdříve musíme jet na místo zvané Lakor, je to prý sídlo bohů. Je možné, že už jsem o něm někde slyšel, připadá mi to povědomé, ale jestli ano, tak už to bylo dávno.Astra nám připomněla situaci. To se strážcem je mi líto a nemilá je i správa o temné elitě v dračí zbroji, viděl jsem je. Vypadali opravdu jako elita. Ale já cítím, že přece jen vane dobrý vítr. Draci se sešli, to, co už se nestalo toliko let, se nyní opět vynořilo a síně Varety možná opět ožijí. Po tom, co Astra domluvila, jsem šel na příď la tam jsem se zahleděl do dály, kam nyní směřovali naše kroky |
| |
| Po proslovu se na chvíli stáhnu do podpalubí a najdu si konečně nějaké oblečení, shodou okolností v kajutě Dee. Zdá se že je toho tam víc než je pro pár lidí potřeba. Když konečně Vyjdu na palubu, vidím ještě zasněného Alta u Dee. "Alte, nevím jestli to víš, ale ti draci, co jsi viděl v jeskyni byli zřejmě ti, co neodvedl Encharion na Varetu, vráti li se sem někdo, už je tady nikdy neuvidí, což je škoda, ale co je docela děsuplné je to, že když jsme do přístaviště vplouvali, muselo tam být draků daleko víc." Nevím, jestli tu informaci potřeboval, ale já mu to říci musela, usednu na sud u stěžně a dívám se jak loď probíjí vlny, ještě dva až tři dny pod temnotou a kolem Lukuru a budeme tam, pokud jsou informace stejné, jako skutečnost, budeme svědky největší bitvy mezi temnotou a spojených sil prvních a titánů Lukurova kmene, bitva, kde je lepší nebýt... |
| |
| Seděl jsem na palubě a vychutnával to, že jsme opět na moři. Nevím proč, ale je mi zde mnohem příjemějí, než tam. Vítr mi šlehá do tváře a já si uvědomuji, že po tom všem bych si mohl obléci lepší oblečení, protože teď nás čeká nebo alespoň by měla čekat příjemná cesta. Ovšem pořád musím být ve střehu. Ale nejdříve se půjdu najíst, mám opravdu veliký hlad. Z mého snění mě najednou vytrhne Astra jistými slovy, které ve mě vzbudili rozporuplnou náladu. Je smutné, že tak veliká část draků bude skryta, ale pro mě to není to nejdůležitější. To nejdůležitější je to, že nyní mají opět vůdce a že jsou spolu. Těžko říci, jak dlouho to vydrží, ale dokud bude jem malé ohrožení toho, že by se něco mohlo opět pokazit, bude mě tu zapotřebí. Až tady jsem plně pochopil proč to král udělal. Chtěl mi ukázat tu možnost. Astra měla vlastně pravdu, i když některé pocity jí ucházeli, to je jasné, nezažila to. Tímhle král myslel moji moc, o níž kdysi dávno také mluvil při našem setkání. Mám moc je moudře volit je opravdu nutné, aby přišel mezi nás. Ale naštěstí to nebude potřeba. Pokud Encharion dosáhne cíle, už se nestane, že bych se ocitl v boji s drakem tváří v tvář. Nikdy nechci mít ruce takto poskvrněny, pokud to půjde. Vztanu a jdu za Astrou. "Ano, tušil jsem to. Ale teď to vím, Je to smutné, ale co se dá dělat. Encharion jistě ví. Mohla by jsi mi více povědět o místě, kam jedeme a proč tam jedeme?" s trochu nostalgickým úsměvem se na ni podívám. |
| |
| Má sestra pronese svá slova a nakonec se otočí i na mě. Její slova zasáhnou bolestivé místo a já provinile jen skloním hlavu. Přijala to co je...a co jsem? Nedokázala jsme to ani splnit...bohužel.... Pomalu dojdu do zadní části lodi, kde se opřu o zábradlí. Sokolíka hlídám, přeci jen zde pod temnotou, by pro něj nemuselo být bezpečno. V tu chvíli přestávám vnímat okolí. Můj pohled klouže po vlnách stejně jako příď lodi trhající tu nádheru a rozsypávající ji do miliónů kapek...stejně jako křídla mladého dravce, jež odolávají ledovému větru... |
| |
| Zdá se že v mé tváři jsou myšlenky na cosi o čem ostatní zatím ani netuší, obrátím se k Altovi a mírně se usměji. "Lokur je ostov na východě, jen kousek od Lukuru, kde sídlí velcí titáni, ze kterých byl i stážce v knihovně. Jsou jediní z velkých, kteří se postavili moci Damakona a jsou rozhodnuti jej ztrestat. Teď k nim jedou první z Lornu a pokusí se prolomit obležení a přemoci armádu u Lukuru, tam namířeno nemáme a pokusíme se tomu konfliktu vyhnout. Naším posláním je Lokor kousek bokem, kde sídlí nejenom bohové, ale i jejich oddaní služebníci, těm předáme Palantor a snad s jeho pomocí oslabíme temnotu, ale nevím. Nyní je ale jedno jisté, palantor je to nejdůležitější co máme na lodi. Jakmile odevzdáme Palantor, poplujeme zpět na Varetu a do nového Doru. Měla by tam být Saša a s ní se pokusíme osvobodit našeho otce, snad do té doby se nic nezmění, ale už teď jsme měli jet do Nového Doru a ne k bohům, snad jak opustíme temnotu, přijdou si pro Palantor sami." Ještě chvíli stojím na místě a pak přejdu k sestře. "Netralp se, v akademii se to povedlo a co víc, knihovník se obětoval, aby nám zachránil ústup, tím že jste s ním mluvili jste jej přinutili změnit jeho kroky a zachránit tak mnoho životů. Nevím co jej k tomu přimělo, ale jsem ráda že jsme to všichni přežili." |
| |
| Poslouchám Astru a potom se na ni podívám "Ano, máš pravdu, dopadlo to docela dobře. A je obrovské štěstí, že jsme zachránili ty největší poklady, které tam byli střeženy, ale mrzí mě, že byla knihovna zničena a sní spousty vzácných věcí a že byla zničena akademie. Doufám, že si Palantor vezmou bohové co nejdříve. Přináší nám všem obrovské nebezpečí. A také jsem si chtěl promluvit s Encharionem. Ale hlavně, že jsme všichni naživu. Půjdu teď do jídelny. Mám opravdu veliký hlad." Ještě se chvíli dívám na moře a potom se odeberu do jídelny, kde si dám oravdu do nosu. Trochu jsem vypadal jako bych týden nejedl. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Mrzí mě že jsem ti vše nepověděl a i Astra měla trochu pravdu, když tě varovala, ale nevěděla všechno." Hlas patří dračímu králi, ale je slabší než kdykoliv předtím. "Jsi můj dědic a jsi jím, protože jsem se tak rozhodl. Nemohl jsem učinit to co Conor, ale učinil jsem něco podobného. Když jsi se narodil, vložil jsem do tebe sílu draků a zkryl jsem ji. Udělal jsem z tebe nejenom svého dědice, ale i draka. Jsi dračí mládě a to co jsi cítil, když jsem ti propůjčil mé tělo, byla vlastně tvoje přirozenost. Ve svém strachu jsem z tebe stvořil Drakana, člověko - draka. Kdykoliv budeš chtít, proměníš se znovu v draka. Ten dráček, který tě následoval apředal ti zprávy od Enchariona je tvým bratrancem a encharion se právem bojí o své postavení, protože až dospěješ, stane se z tebe dračí princ a on tě bude muset respektovat a pro draky je těžké poslouchat někoho kdo je i člověkem, nebo elfem. Já jsem již jinde a nepomohu ti, ale věř mi že jsem udělal vše pro to, abych ti pomohl, teď se musíš učit už jen sám...." Hles krále odezněl a ty cítíš zvláštní pocit jeho lásky k tobě. Byl jsi jeho jediným potomkem a proto se tak staral aby jsi přežil a zdá se že i Astra byla v jeho plánech aby tě ochránila a dovedla k němu. |
| |
| Když vyjdu z jídelny, vypadám, jako bych měl ve tváři 10 let navíc a jako bych nad něčím velice přemýšlel. Vyjdu na palubu a opět se odeberu na příď, kde se uchýlím k meditaci. Občas probleskne malinký ohýnek. |
| |
| Když se vrátíme na loď, vyslechnu si Atru. Takže musíme někam dál...do sídla bohů?... Zmizím na chvíli v podpalubí a najdu si něco suchého na sebe. Připadám si jako vodník a začíná mi být celkem chladno. Vrátím se na palubu, sednu si na zem, opřu se o zábradlí a na chvíli zavřu oči. Hlavou mi víří spousta myšlenek. Patřím sem vůbec a jsem jim k nečemu...nejsem spíš jen na obtíž?...vždyť se s nimi nemohu vůbec srovnávat...a kdyby nebylo Enchrova... Najednou začínám tak trochu pochybovat, že jsem se rozhodla správně, když jsem se k nim přidala... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Raději se snažím na nic nemyslet, nevím proč, ale mám najedou pocit, že mé myšlenky nejsou jen mé. Pomalu se zvednu a dojdu na příď lodi, kde sedí Alt. Stojím pár kroků od něj, nic neříkám, jsem si jista tím, že ví, že zde jsem. A jsem zvědavá, proč si přál se mnou mluvit... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Mám mu to říct?....budeš vypadat jako zbabělec, budižkničemu...a co vlastně jsem?... I když si většinu věcí raději nechávám pro sebe, teď mně něco nutí mluvit, říci to nahlas. Po nějaké chvíli promluvím tiše, skoro šeptem a dál se koukám někam do dáli, jako bych se snad bála říct ti to do očí. "Mám pocit, že...že sem nepatřím. Budu vás zdržovat, překážet...možná sem s vámi vůbec neměla jít..." Na tos přišla docela brzo, že jim budeš k ničemu...není na to už trochu pozdě?... |
| |
| Jste již poměrně daleko od jeskyní, když se zableskne. Záblesk jakoby vycházel odkudsi z dálky, přesto jeho intenzita byla takřka děsivá, poté co vás prudké světlo přeběhne se ozve ohlušující rána jak se trhají skály a země. Po chvíli vidíte jak v ustupující záři se k vám valí obrovská vlna vody. |
| |
| Stojím na palubě a když vidím co se děje, prudce se otočím a strhnu Erin do podpalubí, křiknu něco i na Alta a Lin. Zdá se že Enchrov pochopil co se děje a zmizel v podpalubí, ale kůň Dee se zdá že se nemá jak dostat do podpalubí. Prudce otevřu nákladový prostor a takřka násilím jej do něj vtáhnu. Pak zavřu poklop a sama seběhnu do podpalubí a zavřu průchod, vlna již je nedaleko a její hlas již začíná zpívat píseň smrti. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Než stihnu dostat odpověď, stane se něco velikého. uslyším velikou ránu a potom kolem nás proletí světlo. Rozhlédnu se kolem a vidím obrovskou vlnu. Tady žádná magie nepomůže, pomyslím si. Astra na nás křičí varování. Rychle zvednu Lin a společně míříme do popalubí. |
| |
| Chci něco odpovědět, ale stihnu jen otevřít pusu a pak ji nechat v úleku otevřenou. Záblesk, rána, zmateně se rozhlédnu...a pak utíkáme skrýt se do podpalubí. Stihnem to?...A přežijem to vůbec?... Vlna, která se k nám blíží je obrovská. |
| |
| Hovor s titánem vypadá jako bezvýsledný, na všech je již vidět, že strácí nit a naději. Jen Lin se pořád drží a díky ní zjistíme, co Palantor je. Je však opravdu obrovský a nemáme jej jak odnést. Situace se zdá bezváchodná. Naštěstí se k nám záhy přidává Alt, jenž dojde rozřešení. Obr se vydá s námi k nedalekému portálu uprostřed lesa. Lituji a zároveň hluboce obdivuji jeho oběť. Nechci se mu pochlebovat ani nic jiného, jen mu vzdát hold a úctu, než skočím do portálu ukloním se. Když projdeme druhou stranou portálu, jsme celí mokří, ale ve všech očích je vidět naděje. Tu prohloubí vidina draků. S úžasem sleduji jejich rozhovor s Althem a tvář mi projasní úsměv. Zasloužím si já někoho takového? Čekám na něj, než nás doběhne a společně vejdeme na palubu. Políbím jej na přivítanou a jdu se převléci. Zkontroluji Kadehara a uklidňujícně jej hladím po šíji. Poslouchám, co Astra říká a beze slov přikyvuji. Je až neuvěřitelné, co všechno dokáže. Alth odchází do kuchyně a já společně s ostatními vysedávám na palubě. Těším se z nově nabytého klidu, jsem opravdu unavená a těším se, až si odpočinu. Na přídi se opřu o zábradlí a zavřu oči, občas pozoruji Altha při meditaci. Najednou mě z klidu vytrhne obrovský záblesk světla. Po něm je hrozivé ticho, následované hromovým šuměním. Vím, že se blíží vlna, ale jak obrovská poznám, teprve až když Astra žene všechny do podpalubí. Pomáhám jí dotlačit Kadehara do nákladového prostoru. Všechny dveře a poklopy pevně uzavřu. Potřebuji lano. Musím tu zůstat a držet loď na hladině. Je teď víc než důležité aby se nepotopila. křiknu na ostatní a hledám lano, kterým bych se mohla přivázet ke kormidlu. Uvnitř vím, že musím zůstat na palubě, pomáhat lodi mého rodu vzdorovat silám přírody. Mám strach, ale vím, že tak je to správné. |
| |
| Když mě Dee pomohla s koněm do podpalubí, myslela jsem že chápe, pak ji ale prudce chytnu a vtáhnu ji do podpalubí, tahle vlna nenechá nikoho, ani ji, ani nikoho jiného. Jsem si téměř jistá, že by všichni stejně zemřeli, kdyby dělali cokoliv. Když ji vtáhnu dovnitř, uslyším praskot jak se lodď dostala k první vlně a pak se svět otočí a nárazy těl v podpalubí se zdají nesnesitelné, dokud se neobjeví krátké bezvědomí. Proberu se jako první, snad i proto, že mám na sobě dračí brnění a v době nárazu jsem měla kolem sebe obranou auru. Když vidím ostatní, procházím prvně ne-nesmrtelné zda jsou v celku, jen Lin je na tom hůř a tak ji uložím do postele a pak teprve vyjdu na palubu. Vše je pryč, stožár i kapitánský můstek, zábradlí i kormidlo. Jediné co přežilo je místo pro koně a z něj stejně zůstala jen bytelná trpasličí konstrukce a to snad jen díky poctivému kování. Záď je popraskaná a zpřetrhaná, přesto se zdá že loď stíle ještě drží. Snažím se pochopit co se stalo, ale nedovedu to, jen doufám že to nebylo to co si nyní myslím. Přejdu zpět do podpalubí a sednu si vedle Erin, vyčkávaje až se někdo vzbudí. Vím že tohle byla ta nejhorší rána a docela závidím nesmrtelným jejich regeneraci. |
| |
| Vůbec nechápu co se děje, Astra mě chytne a strhne do podpalubí a sama vyběhne ven..náhle se ozve praskot pak nic... Pomalu otevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe. vedle mě sedí má sestra a kolem jsou i všichni ostatní. Trochu zmateně se zarazím. "Co to bylo?" |
| |
| Nyní jsme všichni uzavřeni v hlavním prostoru. Čekám na to, co se bude dít. Upnu se do rohu místnosti a snažím se uchytit a přidržet stran. Cítím, že loď se začíná čím dál, tím více rozhoupávat. Vím,že brzy to přijde. Najednou loď nabere obrovský rotační spád. Chvíli se vší silou držím, ale po chvíli páídám díky dynamice, se kterou je loď házena a jediné co si pamatuji je veliký náraz... ... Po chvíli se proberu. Loď je téměř na kusy, ale její hlavní konstrukce drží. Pomalu se zvedám a cítím, že mé tělo je hodně rozlámané a musím si opět ještě na chvíli posadit. Vidím Astru, která je jediná vthůru. Pomalu se opět zvedám a s mírným praskáním protahuji své tělo. Drží pohromadě, ale bude ještě dlouho cítit známky po omlacování v podpalubí. Astro, co se stalo, jsou všichni vpořádku? Sleduji okolí a snažím se Astře pomoci s ostatními. Loď drží, ale otázkou je jak. |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro "Nevím jestli jsem zrovna já příliš přispěla tomu, že jsme nakonec získali palanthor." řeknu po pravdě. Vždyť jsem se jen hloupě ptala na spoustu otázek... "Povolání? To ti klidně prozradím - hraničář. K přírodě mám nejblíže." odpovím a teprve teď se na tebe podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| S největším sebezapřením se nechám Astrou dotáhnout do podpalubí, jen se modlím aby to ta loď vydržela. Ve velkém nárazu na nás dopadla první vlna, najednou jsem viděla všechno rozmazaně, padali jsme jeden přes druhého a dál už nevím. Po nějaké době jsem otevřela oči. Hlava mi mírně třeštila, ale bylo to v pořádku. Očima jsem vyhledala Athla a ten byl díkybohu celý. Nevěřícně jsem se pozastavila nad faktem, že Kadehar vydržel. Vyběhla jsem na palubu a kontrolovala škody. Stožár by měl být v podpalubí náhradní, sic daleko menší, ale přece jen nějaký. Plachta by tam měla být také. Můstek ani zábradlí nejsou nijak potřebné a kromidlo by šlo snad udělat nové z konstrukce Kadeharova přístřešku. Když jsem vše překontrolovala a v hlavě si vytvořila plán na obnovu lodi rozběhla jsem se za Althem. Jsi v pořádku, drahý? zeptám se a obejmu ho. Zkoum,avě si ho prohlížím. Cítím z něju změny. Jemně ho pohladím po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Začnu se mírně usmívat. Ani sama nevím proč, ale najednou se prostě usmívám. Poslouchá se to celkem pěkně. Úplně jsem si představila nerudného obchodníka...a taky jsem si jista, že Alt by ho dokázal rozhodně také umluvit. "Děkuji." šeptnu jen. Nejsem příliš hovornou a delších proslovů se ode mne asi nedočkáš, což už ti možná došlo. A přemýšlím o tvých slovech...možná časem... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| První se probral Altherius. Vše kolem něj je zdá se stejné, nedaleko leží Dee a Princ. Linthir je pryč, stejně jako Enchrov. Astra sedí u schůdků, nedaleko Erin. Jestli jsi měl nějaké zranění, teď žádné nemáš. Princ se probere dříve než se stihne Altherius zvednout. Jeho brnění se zdá být dostatečným argumentem pro to, že je v pořádku. Dee. Sice jsi se probrala mezi posledními, ale za to s ohromnou migrénou hlavy. Zřejmě si se do ní uhodila a když zkusíš temeno, je bolestivé a trochu od krve. Erin. Třebaže jsi byla v brnění, není ti nejlíp a jen těžko se zvedáš, zdá se ti že v tobě pulzuje zvláštní síla, kterou nedokážeš popsat. Sardo se probírá mezi posledními, třebaže mu jako zázrakem nic není, zdá se jako zbitej a malánej, což u něj není zvykem. Eradia se probere až jako poslední, kromě Linthir. Je zraněná na ruce i na hlavě a třebaže měla brnění, nic ji neuchránilo pádu do kuchyně, jen štěstí že tam nejsou žádné nože. Linthir, leží na posteli, kam ji uložila Astra. Vedle jejího lože sedí Enchrov a zdá se zláštně naladěn. Nehýbe se a jen se dívá, jako by se snažil pomoci kde nemůže a v jeho pohledu je i cosi z čeho zamrazí. Linthir je vážně zraněná a její zranění jsou poměrně rozsáhlá, i když nejdou vidět. Loď. Kromě toho co mohla Astra vidět, je kormidlo pod lodí na kousky. Jediné co přežilo bez úhony jsou boční plováky a pohon, akorát že není možné loď směřovat. Navíc je zničen celý můstek a s ním i veškeré navigační přístoje. Zadní část lodi je popraskaná a je div že jí nezatíká, přední se zdá bez vážnějších škod, kromě pár zničených míst se zdá takřka netknutá. |
| |
| Jakmile se Erin zvedne, mírně ji pomůžu a pak se nevesele usměji. "Linthir je na tom zle, musíš jí pooci, pod temnotou je má moc velice omezena a nedovedu její stav ani pozastavit, je to s ní čím dál horší." V mém pohledu je hodně strachu o její život a pak i výčitka že to chci po někom, kdo se zrovna probral z bezvědomí. PS(PJ): Rozsáhlá vnitřní zranění s nepřestávajícím krvácením. Je třeba léčit bylinami i magií a hodně při tom odpočívat, tento stav nezvládneš, aniž by ti někdo nepomáhal, musíš během léčení hodně spát a po krátkých časových intervalech. PS2(PJ):Lin to není za to, však ty víš, ale prostě mi to tak padlo. |
| |
| Astranám přiblíží situaci a já jen sleduji, jak se ostatní pomalu probírají. Opět sedím na zemi a nemohu se pohybovat. Není to zraněním, ačkoli to tak vypadá. Jako jediný jsem neměl brnění a přesto jsem téměř nezraněn. Podívám se na své ruce a potom je zatnu a cítím to, co je moje ochranou. Rozhlžím se opět kolem a to s velkým rozpolcením. Na jednu stranu sem rozhněván nad tím, co se stalo a na druhou stranu mě tíží strach z toho, jak jsou na tom ostatní. Astra na moji otázku neodpověděla, ale ani nemusela. Později nám určitě poví, co si myslí, že to bylo, ale viděl jsem to. Ať to bylo cokoli, musel to udělat někdo velice mocný a někdo, kdo nechce, aby se náš náklad dovezl tam, kam má. Po chvíli ke mě přiběhne Dee. Je celá zmatená a přes svoji akčnost si asi ani neuvědomila, že má na hlavě ránu. Snaží se najít nějaké věci k lodi, ale já ji zastavím. "Dee, počkej, zůstaň teď na chvíli vklidu. Loď nebo to, co s ní zbylo ti nikam neuteče. CHvilinku si odpočiň. Jsi zraněná, já ne. Bolest hlavy přejde, ale i to nechce se teď slepě honit. Prostě tady buď." řeknu až trochu velitelsky, ale potom Dee políbím tak, jak už dlouho ne a pohladím ji po jejich vlasech, které jsou teď mírně potřísněné krví. Musím se jít podívat za Lin. Vztanu, podložím Dee hlavy, ačkoli je mi jasné, že bude stejně za chvíli na nohou a jdu za Lin. U jejího lůžka sedí Enchirov, jako strážce. Koukám se na její tvář a teprve teď mě přepadá veliký hněv. Jakoby mé oči opět začali mírně a jemně žhnout. Jestě před chvíli jsme spolu mluvili, říkám si v duchu. Políbím Lin hřejivým polibkem na čelo a při to mi ukápne slza, která ji stýká po tváři. Potom raději odejdu. Tady nemohu nic dělat. Jedině Erin ji může pomoci. Astra pomáhá ostatním a já se vrátím k Dee. Nejraději bych teď Astr vyzpovídal, aby nám řekla všechno, co ví, ale má teď svoje starosti a práci a potom nám určitě řekne, co si myslí. "Dee, mrzí mě, že poslední dobou nejsme spolu jako dříve, ale procházím teď velmi vláštnímy proměnami a je toho mnoho, co mě tíží a o čem musím stále přemýšlet. Jednoho dne se opět vrátíme do bezpečí a budeme mít na sebe mnoho času, ale nyní mám velikou zodpovědnost za mnohé věci. Netroufám si říci, co nás čeká v budoucnu, ale má láska k tobě není o nic menší. Jen teď musím být opatrný a připravený na cokoli. V očích temnoty jsem teď kandidátem na smrt číslo jedna. Může se znova stát, že se budeme muset zase oddělit. Musíš teď býti trpělivá a chápavá." Má slova mě vůbec netěší, ale řekl jsem to, co jsem musel. Sedím u Deea potom se otočím na Astru "Jak vlastn dopadl náklad, doufám, že se mu nic nestalo a taky by mě zajímalo, co si myslíš, že to bylo?" Nechctěl jsem se původně ptát, ale když se Astra na chvíli zastavila, tak jsem toho využil. Teď mi to bylo trochu hloupé, ale nutně jsem chtěl vědět, co nás může čekat. |
| |
| Opatrně se podepřu rukama a pomalinku se zvednu. Zprvu si ani nevšimnu své změny uvnitř, strach o ostatní je důležitější. Když vidím, že skoro všichni jsou alespoň trochu v pořádku, teprve ucítím co se stalo. V tom však ke mě přichází Astra a já jen přikývnu a vydám se od pokoje za Lin. Alth zrovna odchází a já se posmutněle usměji na Enchirova. Pokleknu vedle lůžka Lin a zkontroluji všechny její životní funkce, zda plní svůj úkol. Jakmile se ujistím, že má šanci na přežití, pošlu Astru pro své věci, kde bych měla mít schované ještě nějaké byliny a podobné věci. Mezitím než se Astra vrátí, se pustím do léčení. Pokusím se zastavit vnitřní krvácení a ošetřit nejdříve vnitřní zranění, která by ji mohla nejvíce uškodit. Pokud to nepude jinak, připravím z dostupných bylin odvar, který by ji měl pomoci. Teprve nakonec nakonec se věnuji menším a povrchním zraněním. |
| |
| Stojím a dívám se na zraněnou Lin, kdybych mohla tak ji pomůžu, ale to teď nejde, chvíli nechávám Altovu otázku bez odpovědi, než konečně promluvím. "Myslím že zabili knihovníka." Dál se dívám na zraněnou Linthir a pak se teprve mírně usměji. "Mohlo to být horší, pokuste se opravit loď a já zatím s Erin se budeme snažit aby to Linthir přežila." |
| |
| Loď: Tak jste bez stěžně, což vám nevadí... Nemáte kormidlo, to se asi urvalo, bylo ze železa, tak snad jej jen nahradit, což znamená se potápět a tak..... Nemáte zábradlí, to vám taky nevadí. Sklad máte plný harampádí, takže materiálu dost a náklad včetně koníka je v pořádku... Takže je to celkem v pohodě.... PS: Snažte se opravovat, čekám příspěvky... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Co nás zmůže spasit? Nic. Jen popel a prach. Když se na nás řítí obří vlna, mé rty se stáhnou do grimasního úšklebku a čekám na pořádnou dávku bolest a osudu. Avšak rozum mi v hrsti stále zůstal. Chytím se co nejbližší lodní sítě, po nárazu se má mysl ztratí ve víru barev a hodně rychlého usínání. Když se probírám, hlava mi třeští a já hlasitě zakleji. Rychlá kontrola těla, kosti a svaly na svém místě jsou, to je hlavní. Altherius je již taky vzhůru, ale do vstávání se mu moc nechce, proto se opřu o své ruce a s výdechem se zvednu nejprv na kolena a poté i na zdravé nohy. V nose stále cítím ten příval slané vody, kdo ví, co nám tak zhatilo naše plány. Místo zraněných kontroluji loď, škody jsou obrovské. Samá toť chvála na tyhle lodě, ale nevydržejí pořádně ani jednu vlnu, když už tak už, měla skončit na dně, než tohle. Kormidlo jest urvané, až běda mluvit, stěžen můžeme tak rozčtveřit a přiložit do krbu a jak teď se budu cítit v bezpečí, když můj strach z hluboké vody vítězí nad uměním boje a odvahou, jak? Pokud to můj jazyk může říct, tak tentokrát my nápady došly, takhle přemýšlet o opravách lodě špatné by nebylo... |
| |
| Oči se mi únaovu již skoro sami zavírají. Nenápadně sleduji Astru a dlouze zívnu. Potřebuji si odpočinout, tohle nikam dál nevede. Smutně spusítm ruce a podívám se na astru. "Potřebuji si odpočinout, takhle ji nepomůžu, ale nemůžeme ji tu nechat. Můžeš tu u ní chvíli zůstat? Je třeba rány obkládat tímhle odvarem, mělo by ho tu být dost, aby vydržel než se vrátíma naberu trochu síly." Prosebně se na ni zadívám a počkám co mi odpoví. Pokud vše dosouhlasí, znovu zívnu a odeberus e do svého pokloje, kde se uložím alespoň k torchu spánku, abych nabrala potřebné síly. |
| |
| Astra jen tiše přikývla souhlasem a lehce položila ruku na čelo Lin. po chvíli šlo slyšet její takřka šeptavý hlas, kterým promlouvala k Linthir. Jazyk prvních se zdál naplněn silou, jako by temnota na chvíli opět ustoupila. |
| |
| Procházím se po palubě a při každém kroku pod mýma botama zašplouchá mořská voda. Nepříjemně se vsáká, studí jako led na mořskou, zřejmě temnota to má na práci. Zakleji a rukou smetu z nejblžšího sedavého objektu vodu, posadím se a vztekle odhodím boty, které promočené dopadnou opodál. Zvednu se jdu do lodního skladu, kde bych mohl najít nějaké harambudí. Mé oči spatří obraz zkázy, neboť kdysi nádherně poskládané nářadí je všude rozházené a tak se snažím najít něco rozumného, abych mohl opravit to zatracené zábradlí, jenž mi způsobuje tak nepříjemnou a až příliš blízkou hlubokou vodu. U opasku si odpáskuji mešec a vysypu z něj různé harampádí, avšak vše projde přísným výběrem. Srdce Helfaira, nechci. Prst zombie, nechci. Oko mumie, hmm, dobrá nechám si ho. Tak copak tu máme dále. Zatraceně. Já a ty moje suvenýry. Kus střeva z prohnilé zombie se mi rozteče ruce na sliz, velice pachnoucí. Nechutně si oklepu hmotu a nasbírám do měšce pár hřebíků, vypatrané zpod jedné bedny na rybářské pruty. Zajímavé, jsou z bambusu. Sice nic moc, ale na nové zábradlí budou stačit, v těhlech vodách chytíme maximálně tak hydru. Proto je beru do ruky a opět se vracím na palubu. Cestou vidím, jak se zbytek Varetských Rytířů snaží ošetřit svoji společnici. Přeji té dívce co nejlepší, ale koneckonců, smrt a sláva by byla lepší než tvrdnout v tomhle prohnilém světě. Na palubě dojdu urychleně k místu, kde chybí velký kus zábradlí. Místy jsou jen obyčejné pahýly, z nichž číhá mnoho třísek. Vytáhnu meč z pochvy a pahýly odseknu, pak začnu spojovat bambusy a z vlasců je svazovat dohromady. Snad se mi to povede" projede mi hlavou a tiše mlčky pracuji dále, ničím neruše. |
| |
| Studený pot mi stéká po zádech a po čele v mohutných krůpějích, ale já přesto sleduji svůj výborný výplod mé práce. Zábradlí z rybářských prutů je sice poněkuď kostrbaté a při každém poryvu větru se prohne a tak se radši vzdálím, aby náhodou v jednu chvíli neprasklo a letící kousek by mi nezmasakroval břicho nebo jinou další část těla. Trošku smutně se podívám na stěžen, který při pádu rozbil mnohé bedny a místy rozmlátil palubu. Třeba by se dal nějak opravit. Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem v přístavu navštivil jednoho matematika, bylo to asi před dvěma lety. A pamatujte, pane Princi, že zákony páky se dají využít skoro při každé činnosti či opravě, počkejte...najdu vám nákres. Hergot, kam jsem to jen...a tady je to." Matematik bere do ruky pergamen a rozevře ho. Nákres je velmi nepřesný, popsaný čísly, přesto mi muž vysvětluje jak na to. ,,Fajn, tady vidíte rovnou přímku, to představuje povrch země či jiných plošin. A tady, ano tam nahoře, je kotouč, nejlepší je přehodit ho lanem, jeho druhý konec budete držet v ruce a ten další konec přivážete k velkému závaží. A pak, nemusíte vynaložit moc síly - se dá předmět zvednout a za pomocí dalších dělníku přemístit. Věřte, nedávno jsem slyšel, jak díky mému vynálezu začali stavět budovy pro šlechtice ve velkém stylu. Nuže, doručte tento pergamen prosím králi, ať jej dovolí patentovat, ne jako ti páprdové, co mi to povolili jen v daném rozsahu." Ano, ten nákres si pamatuji. Opět zaběhnu do skladiště a najdu lano. Na palubě jej přivážu k horní části a zbytek lana. Vylezu na ráhnoví a přehodím lano skrz sí't. Vše je připraveno, ale...zatraceně, něco tak těžkého jsem neviděl. Jdu proto najít mága Altheriuse, zda neumí levitaci. |
| |
| V podpalubí se pracuje na záchraně dívky, která se náhodou dostala do družiny plamene Varety, aniž by si přála, aniž by si chtěla vybírat, jen šla tam kam ji to vedlo a po jejím boku nejděsivější vlk ze všech, který by pro ni obětoval svůj život, ale nemůže, zoufale leží vedle jejího lůžka a dívá se jak Astra přikládá obklady na ránu, ze které teče krev. Vnitřní krvácení v dutině břišní je proříznuto a krev se vsákává do lůžka, nikdo neví jestli dívka tak drobná a jemná tak náročnou léčbu přežije, naděje je jen v Erin, jenž krátce spí, aby mohla léčit a znovu si jít lehnout. Ta marnost v podpalubí vyhnala všechny na palubu, aby pomohli s opravami lodi, teprve po několika hodinách je znovu funkční kormidlo a zábrádlí je vztyčeno jen z želez přivrtaných k palubě a spojených lany. Stěžen byl použit na kormidlo a zbytek se rozštípal znovu na přístřešek pro koně, kterého se podařilo vyvést přes kuchyň podpalubím ze skladu na palubu. Unavení prací sedí všichni, romě dvou sester a vážně zraněné Linthir na palubě. V dáli pozorujete zář, jenž v temnotě by byla příslibem lepších zítřků, jenže v těch místech byla akademie. |
| |
| Když vyjdu nahoru z podpalubí, na chvíli se zastavím a sleduji vše kolem. Loď je poškozena, ale dá se opravit, to sice vím. Ale jestli toho o něčem opravdu nevím, tak jsou to lodě. Jediné, co s nima mám společného je, že se raději plavím na nich než bez nich a že umím celkem obstojně plavat i bez nich, ale to je tak vše. I Princ zprvu vypadá trochu bezradně, ale nakonec se vrhne do díla a snaží se něco vymyslet. Jsem si vědom jeho odporu k vodě, ale pochází z toho správného národa, aby o lodí něco věděl a to se i později ukazuje. Jsem mu k ruce a snažím se pomoci s čímkoli, co je potřeba. Nakonec se nám podaří loď zprovoznit do chodu, krásou zrovna neoplívá, ale to je teď jedno. V podpalubí se snažím ještě poklidit nějaké rozházené věci. Trochu se to tam zlepší, ale žádná sláva. Nakonec vyjde ven. Už kvůli Lin nechci zůstávat v podpalubí. Dojdu na konec lodi tak, abych koukal od místa, ze kterého jsme vyjeli, od místa kde kdysi dávno stávala akademie. Když jsem byl v knihovně, byla tam cítit moudrost věků a jedna celá etapa, to je nyní ztraceno. V duchu se mi honí hlavou, že jednou přijde den a akademie bude obnovena. Knihovník mi nebyl nijak zvlášť příjemný, ale choval jsem ho v té nejhlubší úctě asi tak jako draky, ale každé z jiných důvodů. Sleduji pozorně dálavy až bych hrozně rád nahlédl přesně na to, co se tam děje. Doléhá na mě veliký smutek a žal, jednak ze ztráty akademie, ale hlavně protože cítím a vím, že Lin je velice slabá a možná nás opustí. Na druhou stranu Erin, ať je jakákoli má úžasné schopnosti a záleží jen na ní, jestli jim uvěří, může jí zachránit, vše je teď ve hvězdách. Najednou se poslouchám, jak si zpívám dávnou elfskou písničku. Někteří ji nerozumí, někteří jen zpola. Je to zvláštním elfským dialektem, dnes už se s ním nemluví a objevuje se prakticky jen v historických textech, básních. Je to prosba k andělské bytosti, aby dala sílu a požehnala. Když skončím, uvědomím si, že jsem zpíval nahlas a že už jsem dlouho nic nezpíval, když jsem byl mladý, měl jsem na zpěv veliké nadání, ale zanevřel jsem na to. Nyní zbývá čekat, co bude dál... |
| |
| Znovu otevřu oči, připadáms i, jako bych je právě zavřela, však uběhlo dost času. Rychle vztanua vezmu potřebné věci a vrátíms e do msítnosit, kde leží zraněná Lin. "Jak je na tom?" Optáms e své sestry a smutně prohlédnu dvku. Zkontroluji její zranění a popřípadě s eji pokusím znovu a lépe pomoci. Poté se podívám an vlka a pohladím ho po hlavě. "Neboj se bude v pořádku, udělámv še co budu moct." Zašeptám mu do ucha a smutně ho pohladím, poté se vrátím k zraněné dívce. |
| |
| Po úmorné práci si konečně všichni sedneme do nejbližšího stínu paluby, abychom ochladili naše těla, překypující dávkou potu. Ale naše ochablé myšlenky zužuje jedna nepříjemná věc, dosti by stačila minuta či hodina, aby na lodi zavládl smutek a případně pohřeb, hodný samotné královny. Dívka s vlkem, mladá Linthir, je těžce zraněná a je jen v rukou světelných, požehnaných samotnými bohy paladinů, aby ji uzdravili či zpečetili její osud. Ale co já? Proč na mě tyhle tíživé myšlenky tak negativně působí, proč ostatní prosí o zázrak a mě je obcházení smrti po naší lodi nějak zvláště jedno? Co za to může. Že by má polo - démonská povaha. Je ve mě snad špetka zla či nesoucitu? Zavřu oči a myslím na něco lepšího, co mě v životě potkalo, ale těch dobrých moc není, maximálně bojové tréninky. |
| |
| Když Erin započla s druhou léčbou, Astra se trochu zničeně otočila a vydala se na palubu, kde dlouhou chvíli pohlížela k místu kde hořela akademie. Erin zatím v podpalubí zastavila vnitřní krvácení a povedlo se ji na chvíli probrat Linthir. Po chvíli znovu usnula, ale zdálo se že je vše na nejlepší cestě. Kousek od lodi se pohnula hladina, jak kolem lodi proplulo cosi velkého. jen na okamžik se zdálo že tělo patří některému z draků, pak zmizelo v temnotě. Astra se po delší době otočila k ostatním, sedících na palubě. Její pohled zdál se více než smutný, ale při pohledu na vás se mírně rozzářil. "Je konec akademie, ale ne toho, co znamenala. Nemusíme se ani zdalovat z našeho směru, bohové si sami vezmou co budou potřebovat, jakmile opustíme temnotu." Na chvíli si Astra sedne k ostatním. |
| |
| Stále sedím na konci lodi. Na lodi se mihla Astra, měla stejné pocity jako já, ale její uklidňující slova mírně zapůsobili i na mě. Najednou mi hlavou opět začnou proudit myšlenky. Ucítil jsem v blízkosti něco nedobrého. Vždycky když se soustředím tak vnímám mnoho věcí nad normální smysli. Cítím že i mé mentální schopnosti se tím zlepšují. Ovšem myšlenky mi teď prolítávají hlavou rychle a opět mě vedou ke strategickému cíly. Dřív jsem myslel více citově a emočně, ale nyní je vše jiné... Hlavou mi probleskla mocná síla, která se spustila po smrti knihovníka. My jsme velice daleko místa, kde padl a přesto byla síla velmi tničující. Dobrá zpráva tedy je, že ti kdo byli blízko nedopadli dobře. Ovšem nyní má Cortan přístup do knihovny, pokud neblya zničena. Nebude se určitě probírat starými spisy, ale bude přesně vědět, že je zde něco, co chybí a dojde mu, že je to na cestě pryč. Udělá všechno, aby to dostal. On určitě ví, že je to věc, která může zvrátit mnoho výsledků. Několik dalších myšlenek a možností mi prolítlo hlavou. Rychle jsem vztal a vidím, jak jsou všichni poznamenáni žalem. A není se čemu divit. Lin... Přesto musím zakročit. Za každým kromě Astry, Erina samozřejmě Lin dojdu a upozorním ho, ať se nyní s co největší silou věnuje pozorvání a hlídání okolí a sleduje vše a cokoli podivného. Dojdu do podpalubí a s velikou tichostí a opatrností jdu k Astře, která už je opět s Erin u Lin. Erin je opět skloněná k Lin a nebudu ji rušit, ale Astře pošeptám svoji obavu. Je to sice jen pocit a třeba nepravděpodobné, ale zase logické a mé pocity jsou až příliš pravdivé. Ať už se něco takového stane nebo ne, raději vypadat jak strašpytel než jako mrtvola... Potom se vrátím na palubu, sednu si na své místo a snažím se soustředit svoji psychiku na vnímání všeho kolem... |
| |
| Čas pomalu plyne, loď stále míří dál na západ, kde je sídlo bohů, ale stále jste pod temnotou. Přibližně po třech až čtyřech dnech se konečně stav Linthir zlepší. Po krátkých probráních z bezvědomí se konečně probere na delší dobu a zdá se že léčba Erin se ujmula a Linthir bude v pořádku. Enchrov se konečně vzdálil od dívky a sežral co našel v kuchyni. |
| |
| V den kdy se Linthir udělá lépe se vzdálím do své kajuty a konečně si odpočinu, po tři dny jsem moc nespala a tíseň na lodi se zdála nepřekonatelná. Temnota opět zatnula drápy do psychyky těch, co pod ní dlouho setrvávali a zničení akademie k tomu přispělo ještě víc. Když se probudím vyjdu na palubu a spatřím v dáli slabý odlesk světla, na druhý den vyplujem z pod temnoty, někde u Minas Palanth, od tohoto majáku je již jen pět dní cesty k bohům a ohromná dálka k Varetě, jak ráda bych opět stanula na její půdě. V mém srdci se znovu objeví neurčitý nepokoj. |
| |
| Otevřu oči a hledím do dřevěného stropu nad sebou. Svět se konečně přestal tak šíleně točit a houpat a dokonce zmizela i ta podivná mlha, ve které se topil a rozpíjel...nebo to nebyla mlha?... snažím se vzpomenout na události posledních dnů, ale myšlenky víří v hlavě jena přes druhou a mně se nedaří je nijak usměrnit. Pokusím se tedy pohnout, posadit se, ale mé tělo jakoby mne odmítalo poslouchat. Připadám si strašně unavená a mám pocit, jakoby se přeze mne přehnalo stádo koní. Nechám marných pokusů o pohyb. Na chvíli zavřu oči a pokusím se trochu urovnat své myšlenky a neusnout při tom. Před očima se mi míhajjí tváře Erin a Astry, jejich ústa se pohybují jakoby něco říkaly, ale já jim nerozumím. Hlasy ke mne doléhají jen z velké dálky. Znovu otevřu oči. Pak se mi v mysli vybaví rozhovor s Altem...záblesk...vlna...kvpaný útěk a pak...pak už nic....jen ustarané tváře nad sebou a hlasy, kterým není rozumnět. Znovu zavřu oči a za chvíli opět usnu... |
| |
| Vypluli jste z pod temnoty do noci. Hvězdy jen nejasně září jak je mírná oblačnost zakrývá. Astra spolu s Dee neustále přeměřují hvězdy a dohadují se kolik dní byli pod temnotou, ale zdá se že je to jedno. Po chvíli je vypnut pohon lodi. Zdá se že jste úplně jinde než jste chtěli být a mapy, jenž skalelfové mají se do tohoto místa nedostaly. Pokud by jste chtěli plout k bohům, museli by jste znovu pod temnotu a tam se nikomu zdá se nechce. Po chvíli Astra vstoupne a volá Melodii, teprve po druhém výkřiku si vzpomene že melodie již není potomkem Aislinn a že nepřijde. Zkroušeně si klekne na palubu a položí hlavu na dřevo. Když se její rozechvělé ruce dotknou dřeva paluby, zdá se že spí, ale ustavičná slova v jazyce, kterému nerozumí nikdo až na Enchrova, vám dávají znát že se modlí. Enchrov, který chvíli pozoroval zcénu se zdá být nevzrušen okolním děním a po chvíli sejde do podpalubí k Linthir, která opět spí, její tělo je sice v pořádku, ale únava rychlého léčení ji ponořila ještě na pár hodin do spánku. Když se rozední, vidíte kousek na sever pořeží, jenž se mírně zvedá do zelených plání a hustých lesů. TEprve tehdy, až první paprsky přistanou na lodi, se zvedne Astra, její tvář se zdá strhaná vypětím sil. Když promluví, její hlas se chvěje. "Jsme tam, kde máme být." řekne a podívá se k pobřeží. "Tam je něco co je třeba vykonat, ale netuším co tím něčím je. Bohové bojují s Damakonem o svět, zdá se že zesílil natolik že obléhá samo sídlo bohů. Aislinn nám nepomůže a ani její pomocníci. Všichni bohové nyní bojují a my jsme sami. Palanthor jenž máme v podpalubí nemůžem předat a ani bohové si jej nemohou vzít, třebaže o něm vědí, zdá se že tuhle válku jsme prohráli. Jediná Vareta a Lorn se ještě drží. Ostrovní řiše byla zničena a s ní i vše co představovala, první umírají spolu s titány na Lukuru, kam nepřítel udeřil nejtvrději. Nemáme čas, jediné co nás snad zachrání je ta země před námi, o které nikdo nic neví." Astra si stoupne ke kormidlu a namíří loď směrem k pevnině. "Je konec s naším světem jak jej známe, co přinese zítřek?" |
| |
| Když loď připlula k pobřeží, stále jsem ještě nevěděla co zde dělat. Nakonec jsem se přeci jen rozhodla. "Dee, potřebuji, abys s koněm projela okolí a podívala se co je kolem nás, najdeš li nějaké osídlení, nebo něco podezřelého, vrať se zpět." Pak se otočím na Enchrova. "A ty půjdeš s ní, chci aby byla v bezpečí, vůbec nevíme co je tohle za zemi." Podívám se na ostatní a mírně se usměji, v tom úsměvu je ale málo síly, co v něm bývalo, snad ta únava, která jde na mě vidět to ještě více podtrhává. "Zajdeme do lesa a začneme opravovovat loď, z odpadu uděláme tři ohně, jeden před lodí a dva po bocích, Linthir si může sednout na loď a s lukem a šípem dávat pozor." Poté zajdu do skladiště a pošlu koně nahoru, posbírám pily, sekery a hřeby a položím vše na palubu. |
| |
| Sedím, opřený o jediné z mála nezničené zábradlí na palubě a mlčky pozoruji hvězdy, jejichž svit by možná tak uklidnil člověka, půlefa, elfa, trpaslíka nebo i skalelfa, kteří by nikdy nebyly v takovém problému, jako se nacházíme my. Není nikdo, kdo by nebyl alespoň patrně nezraněn, loď se ještě jakžtakž hýbe, ale moc nedopluje a jak se houpe na vlnách, vyvolává ve mě pocit nechutnosti. A to jsem námořník...když se to tak vezme. Povzdechnu si a namáhavě se zvednu. Veškeré mé bojové smysly jsou příliš unavené. Po pár hodinách němého pozorování tiché činnosti na palubě vysvitnou za obzorem první paprsky slunce. Pozoruji jejich cestu napříč vodní hladinou a spatřím zemi. Srdce mi radostně poskočí, když vidím písek pobřeží, které vede do zelených kopců, posazených stromy. A nejsem sám, kdo onu zemi spatřil. Ale je to ta země, kde máme být?" pomyslím si. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Prokletý Kalendars, v týhle zemi nikdy nic nebylo." Poté seskočil z paluby a následoval Dee na jejím koni. |
| |
| Nakonec se mé nevyslovené přání splnilo a Astra stočila loď k pobřeží. Jen co se příď zaryla do písku, už jsem byl připravený a jako první, pln radosti skočil na pevnou, sic neprobádanou zem a násal vůni písčité duny. Pomalu, ale jistě jsem cítil, jak si mě půda podmaňuje a navracuje mi síly, oproti ostatním členům výpravy jsem vypadal asi nejlíp, i když mé zničené brnění, obličej posázený šmouhami a pachem hniloby tomu tak nenasvědčovaly. Nebýt moře, byl bych čistější..." povzdechnu si, ale zklamání ihned vystřídá úleva a já se konečně postavím. Astra podá rozkazy a jen co jsou uděleny, vydám se do blízkého skupenství stromů nasbírat větve a dřevo na opravu lodě. Tam si u menšího dubu sundám brnění a košili...snažím se napodobit a znovu si procvičit Garnu. Běhám obratně mezi stromy, nabírám vzduch do plic a vydechuji jej pouze nosem, abych se unavil co nejmíň. Krajina se mi brzy rozmázává před očima. Když se ujistím, že mé tělo a mysl opět nabyly síly, zastavím se, obléknu se a nasbírám několik dřevin, hned poté se vrátím na pobřeží a jsem zvědav, co Dea De Longa objevila, neboť to byla právě ona, kterou Astra uvolila průzkum okolí. |
| |
| Když se znovu probudím, všudypřítomná tma, která nás tak dlouho obklopovala je pryč. Zase sem vniká sluneční světlo. Jak vzácné se teď zdají sluneční paprsky. Člověk by skoro zapomněl jaké to je, jaké je slunce. Posadím se a v myšlenkách procházím události posledních dnů, tedy alespoň ty, co si pamatuju. Tak už konečně vstaň a ukaž, že s tebou neztráceli čas zbytečně... Vyjdu na palubu a chvíli jen mžourám do slunce a pak jsem se teprve rpzhlédla kolem. Loď je v celkem dosti žalostném stavu. Vlastně je zázrak, že se ještě drží na vodě. Pohledem zaletím i k pevnině, která se zdá na dosah. Uvelebím se na přídi a pozoruji přibližující se pevninu ruku položenou na Enchorově hřbetě. Zdá se, že tu panuje poněkud stísněná nálada, a tak raději zůstávám sama, ačkoliv mám pár věcí na srdci, ale teď k tomu jaksi není ta vhodná příležitost. Když přistaneme, vyslechnu si rozkazy Astry, bez řečí na okamžik zmizím pro svůj luk a jen nerada pak přihlížím tomu, jak Enchrov odchází. Moc si ho přivlastňuješ... Jenže bez něj se cítím až příliš zranitelná a sama, ačkoliv vím, že jsem mezi přáteli. Co Kalendars? ráda bych se ho na něco zeptala, ale to už je pryč. Rozhlédnu se a vyhledám Astru. "Možná že Enchrov ví víc o zemi, kde jsme přistáli. Kalendars." promluvím a vyslovím jméno země, jenž jsem před tím zaslechla od Enchrova. Jenže co je to za zemi? |
| |
| Po dlouhé a vyčerpávající cestě temnotou jsem na poničené palubě lodi usnula s těžkým srdcem a neklidnou duší, mezi třískami a rozpolcenými trámy. Nebyl to klidný spánek, ba dokonce ani spánek, spíše jsem bdila a probudil mě každý šramot, když některý z členů výpravy prošel poblíž. A ráno. Temně černá oblaka ztratila svoji hustotu a začala se rozptylovat a trhat a zanedlouho nabraly obyčejnou šeď, skrz ní si začaly razit cestu první paprsky slunce a ozářily vodní hladinu. Zanedlouho byla temnota pryč, ale zjistila jsem, že jsme s temnoty pouze vypluly, za zády se oblaka stále tyčila jak temní obři. Ovšem nás světlo trochu uklidnilo, nicméňě, nevýlečilo nás z našich útrap a zranění a loď se na vlnách houpala, jakoby se měla každou chvíli převrátit. My si toho ani moc nevšímáme, spíše sledujeme ryby, které radostně vyskakují nad hladinu a spršky vody se ve slunečním světle nádherně třpytí. A pak naše zraky upadnou na pobřeží v dáli. Zírám na pevninu s otevřenou pusou, ale zvědavost mě už stála mnoho, setrvávám na svém místě. Astra obrátí loď a my plujeme vstříc neznámu. Když jsme blíže, mohu si prohlédnout místní floru. Píšsčitá pláž, ale údolí tahnoucí se do kopce obsahuje zelené pláně s menšími lesíky. Jestli tam je zdroj pitné vody, musí tam existovat i život, pomyslím si. Loď po chvilce s cuknutím najede na břeh a samozřejmě strašpytel z vody, Prince, je hned první nohama na souši. V očích se mu zračí radost. Pomalu sestoupíme z paluby a prohlížíme si dílo zkázy, tedy naši rozbitou loď, kdysi majestátní plavidlo, nyní vrak. Astra si povzdechne a udělí rozkazy, rozhodla se loď alespoň trochu opravit a učinit ji plavbyschopnou. Dee dostane za úkol průzkum, ostatní nasbírat dřevo na opravu. Unaveně se otočím ke korunám stromů a vykročím napříč pláží k lesíku. |
| |
| Stojím kousek od Linthir, když zaslechnu její slova. Trochu ji chápu, ale jsem příliš vyčerpaná, než abych jí odpovědla íce uvážlivě. "Enchrov je jeden z nejmocnějších tvorů země, v té podobě, kterou má nyní jsem nikdy neviděla vlky bohů, vzal na sebe přijatelnější podobu, ale je pravda že jsem jej neměla s tebou rozdělovat, ale kdyby se něco mělo stát, je lépe aby tam byl on, přeci nevíme co můžeme čekat. To jaká je toto země a co je tady, to nevím, ale bohové nás poslali právě sem, je to jejich záměr, válka je tak děsivá, že se zdá že tam, kde nic není, najdeme odpovědď na vše, jen je škoda že palanthor je na lodi a není bezpečné loď nechat bez dozoru." Obrátím se k lodi a vezmu do ruky sekeru, pár tahama odstraním prasklé desky na boku, abych spatřila co mělo být skryto. Veškeré dřevo, kterým byl pobit trup tam bylo jen proto, aby schovalo železné pláty, ze kterých byla loď skutečně. "Dáme všechny desky pryč, není třeba takové kamufláže. Uděláme z nich nové zábradlí a máme loď spravenou, stěžeň taky nebudem potřebovat, náš pohon je přeci jiný, čím budeme lehčí, tím lépe..." |
| |
| Najednou z nenadání otevřu oči. Mírně se sám pro sebe pousměji. Začal jsem meditací a skončil jsem spánkem. Spát v sedě... hm příště zkusím asi postel. Poslední dobou si nepřipouštím únavu, ale to je přesně to, co mě obklopilo, tak jsem usnul. Trochu se promnu a najednou vidm před sebou pevninu. V téhle ponuré náladě je to docela příjemné. Projdu celou loď, abych zkontroloval, co je nového a taky se zastavil v kuchyni, mám hlad, jako vlk. Jak správně načasované, zrovna jdu kolem Enchirova. Vypadá stejně hladově, jako já. To on ale často. Zase se pro sebe mírně pousměji. Celá posádka je dost unavená. Všichni si trochu oddechli, protože Lin už je lépe a vypadá na tom dobře. Astra vypadá, že trochu tápe a to není dobrý. Byl jsem na ní zvyklý, že je to takovej brouk pytlík, všechno ví, všechno zná... Zase se pro sebe pousměji. Pevnina už se blíží a když dorazíme, jsem sakra rád, že stojím na pevné zemi. Mám vodu sice rád. Ale nejlépe tak 38 stupňů a ve vaně. Astra rozdá rozkazy a já zatím zůstáváým u lodě. Zprávy o bozích nejsou vůbec příjemné. Pořád se mi v hlavě točí ten Palanthor. Od první chvíle jsem měl zvláštní pocit, kdykoli se o něm někdo zmínil. Snažím se na něj nemyslet. Má zvědavost je veliká, ale zatím to krotím. Začnu tím, že ho budu hlídat. Lin hlídá na lodi. Půjdu za ní. Nechci aby ted byla sama. Dee a Enchirov vyrazili dál. Cítím, že se ještě necítí úplně fit. Přijdu na palubu a sednu si kousek od ní" Ahoj, tak jak ti je? Doufám, že už je to lepší?... |
| |
| Doplouváme ke břehu, nikdo z nás netuší, jak dlouho jsme v temnotě byli a nejspíš ani nebude možné to zjistit. Každopádně na všech je patrná úleva. Úleva, že naše nohy mohou spočinout na pevné zemi. Hledím na pevninu a v srdci se mi rozlévá podivný klid a odlehčení. Chvíli hovořím s Astrou, občas se jdu podívat na Altha a několikrát skontroluji Kadehara. I on nejspíš cítí pevnou zemi, protože je o poznání klidnější. Samozdřejmě, jak si přeješ. Přikývnu na souhlas, když mi Astra sdělí, co potřebuje. Jdeme se projet, Kadehare. Vím, že máš radost z pevné půdy pod nohama, ovšem musíme být opatrní. Hladím jej po šíji a vedu dolů po můstku na břeh. Ještě jednou se otočím na ostatní a kývnutím ukážu, že jsem připravena. Vyšvihnu se na koně a společně s vlkem se vydáme hlouběji do vnitrozemí. |
| |
| Válka je tak strašná...zní mi v uších slova Astry. Vrátím se na palubu a sednu sio někam, kde mám dobrý přehled o okolí lodě, luk položen na kolenou, toulec se šípy přehozen přes ramneo. Snad nebude potřeba... Dostanem odpovědi na otázky a dostanem se vůbec dál? Otočím se, když mě někdo osloví. Alt. Na pozdrav se pokusím o úsměv, který se mi asi příliš nedaří. "Žiju." hlesnu jen. "Jsem v pořádku, díky Astře a Erin." dodám ještě, když si uvědomím, že má předchozí odpověď byla až příliš stručná. |
| |
| Enchrov a Dee Cesta koně a vlka byla rychlá, jako by oba byli rádi že jsou na pevné zemi a mohou se proběhnout. Zdá se že Enchrov má více síly než Kadehar, ale ani jeden se nezdá být unaven. V nejbližším místě přistání nebylo nic zajímavého, jen jeden králík a ten skončil ve vlčích zubech. Dál ve vnitrozemí za mírnými pahorky lehce zvlněné země byl dobrý výhled na roviny před vámi. Několik desítek kilometrů rovných pastvin a jen tu a tam rostoucích stromů. Nikde žádné viditelné osídlení a tak se zdá že můžou průzkumníci obráti a jet zpět, když však nechrov promluví, zdá se být mírně zneklidněn. "Něco zde je, smrdí to jako trpaslík, který se koupal v byliné lázni. Nikdy jsem to necítil, ale je to daleko, zřejmě někde tam v těch pahorcích proti nám, později bych se tam podíval." Enchrov se otočí směrem k přístavišti, je již poledne a jeho pohled jako by hledal loď, která je skryta za pahorky. Zdá se že je zneklidněn tím, že nemůže být na lodi, jako by Linthir byla to jediné co jej na téhle výpravě zajímá. |
| |
| Kolem poledního se podařilo servat prkna z lodi. Byla jimi tak zakryta, že ani kousek kovu nešel vidět. Když padlo poslední prkno, ukázala se kráska v celé své nádheře. Hladký lesklý povrch kovu, byl daleko štíhlejší, než původní tvar. Tělo loďi bylo zdobeno mnoha symboly jenž měli co společného ze skalelfy. Z prken se snadno zhotovilo kormidlo a nahradilo tak to minulé zničené. Zábradlí trvalo o něco déle a tak když v pozdním odpoledni dorazila Dee a Enchrov, viděli loď již skoro opravenou. Chyběl sice ještě přístřešek a můstek, ale jinak vše bylo již hotové. Začaly se zakládat ohně a rozdělovat hlídky. Když Dee přijela, vytratila se Astra do podpalubí, začně vyčerpána, jako by modlitba pod hvězdami byla nad její síly. Když začala noc, vlál vlahý větřík a zdálo se že toto je jediné místo, kde válka není..... |
| |
| Linthir mi odpoví, ale je ještě hodně unavená a nemá zrovna náladu na rozhovory, což je pochopitelné. Dál se rozhlížím, co se kolem děje a sleduji okolí, jak jen to jde. Mezitím se pokračuje v pracích. Občas jsem k ruce Astře, když je potřeba. Ale přeci jen fyzická síla a práce nejsou moji doménou. Loď je brzy zbavena krytí a teprve teď se naskýtá ten pravý pohled, který vystihuje její úžas. Ze zbylého dřve se zhotovují věci. Všichni čekají na Dee s Vlkem, ale ty jsou tay taky až podivuhodně brzy. Po té temnotě se zdá, jako by všechno utíkalo o mnoho rychleji. Vyslechli jsme si hlášení o tom, co průzkumníci viděli. Až na Enchirovo zneklidnění je to v podstatě úplný klid. Ale vlastně mě trochu více zneklidňuje to, že tady je až příliš veliký klid a možná za ten klid může to, co zneklidňuje Vlka. Tak či onak je dobré se míti na pozoru a na to místo se později určitě vypravíme. Opět mi přichází na mysl ten palanthor. A uvědomuji si, že abychom se tam vypravili, museli bychom jej nechat málo chráněný a nebo ho vzít z lodi sebou. Asi bude lepší, když jsi o tomhle promluvím s Astrou a mé kroky zamíří k ní... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Dnes do rána budeš vůdcem ty, vše rozhodni, tak jak chceš, co se týče průzkumu, myslím že se nemáme čeho bát, můžou zde být jiní tvorové, ale i já slyšela o tomto místě, je to velký světadíl a nikdo jej nikdy neprozkoumal, psalo se o něm jen v době válek prvních a draků, když sem unikl Conor, aby se zde skryl s nepočetnou družinou. S palanthorem se nikam tahat nebudem, stejně bychom jej neunesli, pokud půjdem, necháme zde loď dobře schovanou, nebo najdem nějaké lepší místo, ale teď bych to viděla jen na průzkum a dnes v noci na odpočinek, klidně můžou hlídat jen dva, myslím že zde nám nic nehrozí." Zdá se že jsem řekla víc než jsem původně chtěla, přeci jenom jsem již značně unavena. Během řeči jsem si lehla na postel a jen se nyní dívám, zda to Altovi stačilo.... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Mé první kroky vedli k Astře, která hbytě zamířila do kajuty. Asi po čtvrt hodině vycházím od ní. Jdu do své kajuty pro pár věcí a za chvíli už mě je vidět, jak se koupu a řachtám ve vodě. Je to opravdu příjemný pocit. Po chvíli vylezu ven a sleduji dění kolem. Všichni něco dělají a vypadají mnohdy velmi unaveně. Vzpomenu si na můj nechtěný spánek na palubě a důvod proč já cítím jen drobnou únavu. Ke všem promluvím: "Astra mě prozatím pověřila vedením. Je velmi unavená a potřebuje nabrat plné síly. Vydám se teď ještě na malý průzkum do večera a se mnou půjdeš ty Eradio, pokud ti to nebude vadit. Měli bychom tu býti v relativním bezpečí, přesto ať jeden nebo dva lidi dávají bedlivý pozor. Lin můžeš si jít odpočinout, pokud budeš chtít. Enchirov se o tebe určitě dobře postará. Dee, ty bys taky měla, dlouho jsi nespala. Sardo s Erin, ať nyní dávají pozor. Já s Princem budu mít večer službu." Bylo vidět, že takovéto hovory často nevedu. Na to je odborník Astra. Všichni zase pokračovali v činnostech a já jsem se šel připravit na cestu. pr jistotu si vzít svoji zbroj zahalenou do otrhaného pláště, hůl a samozřejmě něco málo k jídlu a pití, kdyby náhodou se něco stalo. |
| |
| Do odpoledne probíhali práce na lodi, které, snad krom Prince a Alta, zmohli každého, tedy včetně mě. A zatímco na palubě probíhal rozhovor mezi čarodějem a Astrou, ostatní si dělali své vlastní věci. Proto jsem se rozhodla vyčistit si své brnění. Odepnula jsem ho a nejdřív sundala hrudní pancíř. Bylo vidět, že má za sebou hodně bojů a potyček, i tak se ale držel statečně a všudypřítomná špína mu na kráse neubývala. Zatímco jsem jej oplachovala vodou, v relaxu zavzpomínala na staré časy a všechny se mi vybavili před očima. Mé rozhodnutí o pomstě, setkání s Robinem a výprava do temných končin, kde zahynuli dva naši druzi a jen my dva s Robinem jediní přeživší spatřili opět denní světlo. A dále tu bylo setkání s Astrou, mé zjištění, že nejsem dobrá bojovnice a že se musím ještě hodně co učit. Setkání s Helfairama, první let na drakovi...jakže se jen jmenoval? No ano, Xer, ten nervózní, leč moudrý drak. Je vůbec ještě mezi živými, když si pomyslím, co se v Lornu děje?" A pak přišla opět cesta do Temnot...opět mě poranil kostlivec, ale časem se mé schopnosti zlepšovaly. Čas je jako řeka, každý proud rychle uteče, ale na každý proud občas rád zavzpomínáš. A co budu dělat, jestli tento boj se zlem někdy skončí? Z myšlenek mě vyrušil zvuk Altova koupání. Když vystoupil na břeh, přestala jsem čistit brnění a naslouchala jeho hlasu. ,,Vydám se teď ještě na malý průzkum do večera a se mnou půjdeš ty, Eradio." ukáže na mě Alt prstem. Rozhodně se zvednu, i když trochu nemotorně a navleču si zpět svůj hrudní pancíř a další rozkazy už neposlouchám. Připravím si meč, prstem jemně objedu čepel. Levá má lepší ostří, vpravo je meč naštípnutý, bojím se, aby se nezlomil. Jak mi napovídá můj instinkt, seberu svůj cestovní vak a nacpu do něj vak s vodou a jednu porci proviantu, která tam zbyla z přechozích dní. Přidám i pár obvazů, natrhaných z košil. Meč zasunu do pouzdra a to si pevně připevním k opasku. Vzhledem k tomu, že půjdem do kopců, si odepnu svůj potrhaný plášť a hodím ho družině se slovy: ,,Rozdělejte si tím oheň, půjde to snáž." Udělám poslední kontrolu, ale možná není potřeba...jedná se pouze o průzkum určitě neosídleného kousku země. |
| |
| Altherius a Eradia vyrazili, pěšky si mohli vychutnat jemnou krásu kraje, poté co vyšli na pahorky, rozhostila se již tma, zdálo se, že nic zajímavého zde nenajdete, až do okamžiku, když se v dáli rozžehne světýlko, je příliš daleko a příliš malé, ale je zřejmé že je to světlo louče, nebo spíš lampy. To že zde nejste sami už tedy víte, ale kdo je s vámi v této krajine zjistíte jedině celonočním pochodem.... |
| |
| Už se chceme skoro vracet, když tu najednou mě zaujme v dáli světlo. Možná bych ho ani neviděl, kdyby nebyla taková tma. Vypadá to jako louč nebo lampa. Můj bystrý zrak přeci jen není na temnotu tolik stavěn. To je důvod, proč jsem se rozhodl, aby hlídku na noc měl Princ se mnou. Chvíli jsem dokonce uvažoval nad pronásledováním, ale je jasné, že by to nebylio moudré. Přihnu se k Eradie: "Měli bychom se vrátit a ohlásit to. V táboře nás čekají a ať už je to cokoli, bude lepší to zkontrolovat ve dne a ve více lidech. Necítím nic zvláštního, což může znamenat to, že je to obyčejný člověk nebo taky moc vzdálená potvora. Buď teď více ostražitá při cestě zpět a snaž se zanechat co nejméně stop. Potichounku vyražme." Cítím, že Aradii velmi zajímalo, co to může být a byla trochu zklamaná, že za tím nejdem, ale riskuji jen, když je to nezbytně nutné. Dřív bych bez váhání vyrazil. Ale mnoho mě naučil svět kolem mě a ještě více svět ve mě. |
| |
| Pomalu jsme se škrábali s Altem do kopců a příroda kolem nás vyzařovala pohodu a klid. Občas jsme prohodili spolu pár slov, především o našem dětství, ale jinak jsme šli celou cestu mlčky. Na kraj večer padne tma, ale není to tma, jakou si pamatuji v Lornu. Tato tma je součástí obyčejné noci, na nebi září hvězdy a svítí měsíc. Alt jde přede mnou a najednou se zastaví, jakoby jej něco rozrušilo. ,,To se už vracíme?"" zeptám se. Alt si dá prst na ústa a ukáže na vzdálený kontakt. Spíše světlo. Srdce mi poskočí radostí. ,,Půjdeme? No tak, jediná šance, zítra to tady už nebude." zašeptám. Ale mladému mágovi se do dalšího průzkumu moc nechce. Jen co mi oznámí, že se chce vrátit, trochu se rozlobím. ,,Vím, co cítíš. Ale oba dva jsme zkušení bojovníci, tolik kostlivců se pod mým ostřím změnilo v prach a ty sám svými kouzly bys mohl pohnout nebesy. I když...rozhodni, jak chceš, šla bych to klidně sama prozkoumat." Mé přesvědčení zní trochu přehnaně, ale ve vzrušení nevím co říkám. Jakákoliv únava ze mě ihned vyprchala a já lačním po dalším dobrodružství. Je snad tato země dílem zla. Panenská příroda a temné síly. To nejde dohromady, zde se nemůže nacházet žadný přívrženec Temnot." pomyslím si a čekám, jak Alt rozhodne. |
| |
| Eradie na mě začala přemlouvat, abychom tam ši. Já osobně bych taky nejraději vyrazil. Chvíli se zamyslím. "Uděláme to takhle. Pokusím se poslat zprávu Erin. Pokud se mi to podaří, tak můžem jít dál. ALe nemůžem beze slova zmizet. Mohla by nás začít hledat a začali bychom se ztrácet. A velmi by se báli a nevěděli co se s námi stalo." Potom si jen sednu, zavřu oči a snažím se soustředit poslat jasnou zprávu. //Narazili jsme na světlo, asi louče. Jdeme to prozkoumat. Je to na celou noc. Princ ať hlídá s někým přes noc bedlivě tábor. Nacházíme se na pahorku mezi kopci přímo proti vám a světlo je v dáli...//... |
| |
| Alt změní rozhodnutí, za světílkem se však nechce sám pouštět a proto se dá do telepatické zprávy, jenž za pomocí své mysli uvědomuje Erin, jak mi řekl. Já poodejdu, abych jej nerušila a dále mlčky pozoruji světílko. Absolutně bez hnutí zaznamenávám jen pohyby drobné lesní zvěře a zpěvu ptáků. Pořád mě ale zevnitř sžírá pocit, že ono světlo nepochází z rukou nekromanta či jiného temného stvoření. Moment...V Lornu se něco děje a temné sily mají taky své nástroje na cestování po tomto světě..možná Temnota dorazila na ostrov ve stejný čas jako my a spřádají své plány. Nechci si však tohle tvrzení připustit a čekám na Alta. |
| |
| Altherius a Eradia Na sklonku noci jste spatřili již zcela jasně co že je to osvětleno, na malé skobě se houpe lampa a osvětluje vchod, jenž vede do kopce. Nikde se nezdá že by byl nějaký živý tvor, když však přijdete blíž, všimnete si, že je tam pes, ale evidentně na vás nijak nereaguje, jen se na vás dívá. Ve svahu vidíte několik polootevřených oken, ale do tohoto podivného příbytku nevidíte. Kolem vchodu je něco, co by se dalo přirovnat k né moc povedené zahradě, možná někoho, kdo má špatný vkus. Jinak je zde však vše docela čisté. |
| |
| U lodi Celá noc proběhla v klidu, Enchrov chodil několikrát za noc k Linthir, ale jinak se nic nestalo, když jste se ráno probudili, všimli jste si že Astra sedí na zádi a pozoruje moře, v její tváři je smutek, ale když si všimne že ji vidíte, zvedne se a jde k vám, ve tváři takřka bez výrazu. "Dobré ráno, myslím že bychom měli jít na lov, abychom neplítvali potravinami z lodě." |
| |
| U chatrče. S Eradií jsme se mírně přiblížili k chtrči. Nevědomost toho, co může přijít byla trochu nepříjemná. Ale měli jsme už něco za sebou a to nám dodávalo sebedůvěru. Do chatky nebylo vidět a pes, kterého jsme zahlédli zůstával v klidu. Šeptnul jsem Eradii, ať hlídá prostor okolo a já chatu. Ačkoli jsem boj nepředpokládal, snažil jsem se na něj být připraven. Jištěn za zády Eradií jsem se přiblížil k chatce doufaje, že uvidím něco bližšího, co by nám pomohlo. V jedné ruce hůl a v druhé ruce energii připravenou na formování, ale přesto je nejdůležitější poznat o koho jde, abych nevrhali ohnivé koule proti nějakému poustevníkovi... |
| |
| Altherius a Eradia Dveře do kopce se otevřeli a v nich stál mohutný trpaslíku podobný humanoid, bez jediného vousu, možná i trochu hubenější, ve tváři docela příjemné, přesto však nijak okouzlující. Když spatřil Alta, podíval se na psa a pak znovu na něj a pak promluvil jazykem, jenž připomínal jazyk, kterým se mluvilo na Varetě, přesto jste byli schopni rozpoznat jen něco jako. Čehož si žádáte? |
| |
| U chatky Z ničehož nic vylezl proti nám tvor, podobný trpaslíkovi, s jistými odlištnostmy. Moc jsme mu nerozumněli a v tu chvíli jsem si pomyslel, že by to chtělo Astru. Chvíli jsem stál beze slov a Eradia taky. Potom jsem se chopil slova. Zdravím vás. Omlouváme se, že rušíme v takto pozdní hodinu. Procházeli jsme se krajem a zahlédli jsme svělo. Mysleli jsme, že jsme tu sami a tak jsme chtěli zjistit, kdo kromě nás tu ještě je. Nevykládejte si naši návštěvu nijak zle prosím. Ačkoli trpaslík se netváří nijak vesele, ale ani nerudně, spíše neutrálně. Snažím se celou dobu držet přívětivý úsměv a mluvit zřetelně, ne si nejsem jist, zda mi rozumí... |
| |
| Po dlouhém čekaní dostal Alt konečně povolení prozkoumat neznámé světílko a jak tma padala na kraj, v tom nočním tichu byl slyšet skřípot mého meče, vyplouvající z pouzdra. Se vzrušeným výrazem v očích jsem se pustila za Altem, který šel přede mnou a jelikož patříme mezi elfskou rasu, obyčejná noční tma nám nedělala velký problém. Po pár krocích se světlo na obzoru zvětšovalo a jen co se Altovi zdálo až příliš velké, zastavil a vyčkával. Ale hned se dal opět do pohybu a stanuli jsme před velice...ehm...vkusnou zahradou? Každopádně ta kupa plevelů v sobě skýtala cestu, vedoucí do kopce, na němž stála chatrč. Najednou jsme oba ucítili známky života a ve tmě jsme spatřili světelkující oči hafana, který se zdál očividně v klidu a naše přítomnost mu nedělal starost. Trochu jsem si ulevila. Temnota by nenechala naživu takového tvora jako je pes. Načež mi Alt pošeptal, abych mu kryla záda a hlídala okolí, on si bere chatu. Prošli jsme kolem psa. Opět nejevil žádné známky dobrého hlídače pozemku. Jak se Alt blížil do kopce a já sledovala okolí, dveře chatky se otevřeli a před námi stanul malý humanoid, zřejmě trpaslík. Milá tvářička byla roztomilá asi jako skřetí nemluvně, ovšem beru v potaz, že se trpaslík zachoval přívětivě k nám, k válečnici s mečem a k mágovi s nabitou holí. Vymumlal nějaká slova, možná jsem je někdy zaslechla. To už se slova chytal Alt a věta, vypuštěná z jeho úst, měla omluvný tón. Jak domluvil, oba s napětím jsme čekali, jestli nám trpajzlík porozumí, či ne. |
| |
| Po našem velmi krátkém rozhovoru s Altem, nebo spíš po mojí velmi úsečné odpovědi, ještě dlouho sedím na palubě a jen mžourám do slunce. A zvednu se tperve tehdy, když už se začíná pomalu smrákat. Ráno je zase tak krásné a klidné, jakoby se vůbec nic nedělo, jakoby nás nečekaly žádné velké události. Jakmile Astra oznámí, že by bylo vhodné vydat se na lov, abychom zbytečně neplýtvali zásobami na lodi, bez váhání se přihlásím. Potřebuji mít pocit, že jsem alepoň k nečemu užitečná. "Mohu jít s Enchrovem." Co říkáš příteli, půjdeme se trochu protáhnout? trocha pohybu nám oběma jistě prospěje... obrátím se v myšlenkách ke svému čtyřnohému společníku. |
| |
| Altherius a Eradia Muž se na vás chvíli díva a pak zase pronese tím svým jazykem, který zní jak pro čecha polština. "No tak nestůjme venku a pojďte dál, dáme si čaj a povyprávíte mi, co zahnalo lidi jako vy do této země, opět války?" Zdá se že je docela rád že si může s někým pohovořit. |
| |
| Jen se na Linthir usměji, není v něm obvyklá radost, ale je tam jen cosi jako že jsem spokojená, že vás mám po boku. "To je dobrý nápad. Zkuste najít i vodu, a Dee by mohla jet s vámi a rovnou dovést co bude potřeba a co ulovíte. Dávejte pozor." Po těchto slovech se obrátím na sestru a zdá se že nad něčím přemýšlím. "Zkus se porozhlédnout s princem po nejbližím okolí, ale jen na dohled lodi." Pak se obrátím k lodi a dívám se jak ji zaplavuje znovu příliv, vezmu pár lan a pro jistotu ji uvážu k pár stromům. |
| |
| Když Astra schválí náš odchod na lov, v okamžiku jsem dole v podapalubí prosvůj luk. Přes ramnea si přehodím plášť, připnu si toulec se šípy a vyběhnu zpět nahoru. Jakmile bude připravena k odchodu i Dee, vyrazíme. Zamířím dál od lodi směrem do vnitrozemí. Jakmile zmizíme z dohledu lodi, sleduju pozorněji zem a hledám nějaké stopy, které by nás dovedli k nějaké zvěři. Snažím se jít tiše a ostražitě, aby mi neuniklo ani zašustění lístku. No tak zase na lovu, co tomu říkáš? Určitě budeš lepší stopař než já, tak kdybys něco zavětřil, dej vědět... obrátím se v myšlenkách na Enchrova. Najednou mám dobrou náladu, jakoby ze mne všechno spadlo. Možná je to tím, že jsem zase ve volné přírodě s pevnou půdou pod nohama, možná jen tím, že můžu být zase něčím užitečná, moýná je to vše dohromady a třeba ještě něco víc... |
| |
| Nabyl jsem zvláštního pocitu, že ať je to kdokoli, nepatří ke zlu. Necítím zlo, ba naopak klid a řekl bych spíš unavenost a nudu v jeho hlase. Následuji ho do místnosti. Čaj bychom si dali moc rádi. Omluvte mě. Dovolte, abych nás představil. Mé jméno je Altérius a tohle je má velmi dobrá kamarádka Eradia. Pocházíme z jedné vesnice, která byla už dávno vypálena zlem. Zdá se, že ačkoli nevíte, co se děje nyní, zažil jste toho už velmi mnoho. Trochu s napětím doufám, že jsme našli někoho, kdo by nám vysvětlil, proč nás jsem bohové navedli. Nic přesného o nás nechci říci, pokud to není nutné, přesto mluvím s člověkem upřímě a narovinu... |
| |
| Altherius a Eradia Muž vás zavede do kuchyně a postaví na stůl konvici a před vás šálky, zdá se že nad něčím přemýšlí. Mnoho jsem toho nezažil, žijeme zde a nikdy jsme neviděli nikoho, jako vy, ale známe dějiny, vždy sem přišli lidé jako vy, když byli boje. My jsme Kudakové, ale vaši lidé nám říkají Kudůk, tato vesnice není příliš velká a mnoho informací zde nenajdete, ale můžete si zde alespoň odpočinout." Pak před vás postaví i sýr a chléb a sám usedne a napije se čaje. "Já jsem Brighast, ale vy by jste měli mluvit spíše se starostou Egoldem, ten už bude vědět víc." |
| |
| Linthir, Dee a Enchrov Vešli jste do lesa, dlouho netrvalo a Enchrov našel stopu, když jste spatřili mladou srnu, vrhl se po ní a dříve než jste stačili zareagovat, tak ji skolil. V dalším okamžiku se však otočil, přímo před ním stál tvor, jenž se zdál být podobný obru. Jen něco zažvatlal a udeřil do překvapeného Enchrova palicí a ten odletěl mezi keře..... |
| |
| Vypadá to, že na lov nás spíše vzal Enchrov, než my jej, a teď se nám chystá předvádět. Zřejmě nám ani nehodlá dát šanci si zalovit. Usměju se a skloním luk, který jsem měla připravený k výstřelu, už není jaksi třeba. Pak se ale stalo něco zcela nečekaného a Enchrov odeltěl do křoví odhozen nějakým obrovským tvorem. "Ne!" vydere se mi z úst výkřik a luk opět pozvednu k výstřelu, ale tětivu zatím nevolním. Těžko říci na koho nebo co jsme to vlastně narazily. "Co si zač?" vyřknu otázku doufaje snad v to, že dostanu alespoň nějakou odpověď. Nespouštím toho tvora z očí ani z mušky, připravená při jakémkoliv dalším projevu nepřátelství začít střílet. Úzkostlivě se při tom po očku dívám do míst kam dopadl Enchrov. Jsi v pořádku? snažím se v myšlenkách mluvit s Enchrovem. |
| |
| Já osobně jsem po cestě dost hladový, takže si též ukrojím kus chleba se sýrem a napiji se čaje. Uvědomuji si, že musím ještě poslat zprávu o tom, co jsme zde našli. Bylo by lepší poslat jí už Astře. Až bude volnější chvíle, hned to udělám. Víte, zmiňoval jste se, že jsem vždy při bojích jezdili lidé. Je tu snad něco, co hledali? To by nám ohromně pomohlo. s příjemnou náladou se opět napiju čaje... |
| |
| Poté, co přestanem já a Alt kulit oči na zvláštní odrůdu trpaslíka, tak ze sebe mužík vybrblá slova, znějící poněkuď znuděně. I když je mu málo rozumět, dokážu jeho slova rozeznat a Alt je na tom možná lépe, takže spoléhám spíše na jeho zdvořilost a zaujetě mlčím. Trpaslík nás zavede do kuchyně a nabídne nám židle. Pak uslyšíme pískot konvice na ohni a trpaslík před nás postaví šálky, velké asi jako můj nos a začne do nich lít čaj, dost vonný a ihned jak se napiji, tak velmi chutný. Nejen čaj, ale i jídlo, které Alt neodmítne, ovšem já jsem docela stydlivá, tak prozatím nejím. Mužík se s náma dá do řeči. Zjistíme, že patří mezi rasu, zvanou Kuldůci nebo Kaďáci, to slovo se mi těžko vyslovuje, nezní ale nepřátelsky, tak můj strach opadne a taky se obsloužím krajícem chleba. Mimochodem, jméno kuldůka je Brighast a není na tomto ostrově sám. Což mi vnuklo do rtů otázku. ,,Smím - li se zeptat, ctěný mužíku, zda naše kroky spočinuli na ostrově nebo na pevnině či kontinetu, pokud to je ve tvé moci mi odpovědět?" |
| |
| Dům v kopci Muž se dívá na Alta při jeho otázce a pak jen pokrčí rameny. "Možná si chtěli odpočinout od bojů, neslyšel jsem že by něco hledali." Poté upije čaje a dá si kus chleba se sýrem. Když se jej zeptá Eradia na zemi, zdá se že přemýšlí. "Nevím jaké máte měřítka, ale tato země je prý stejně velká jako Vareta a to je kontinent. Kdýž půjdete dál do vnitrozemí, tak najdete město, kde sídlí mnoho moudrých, a dál až na severu jsou hory a tam sídlí úplně jiní lidé než jste vy nebo já, ale opravdu se zde nevedou války. Jediné čeho je třeba se bát jsou šelmy a pár tvorů, které bych asi potkat nechtěl, ale nechodí tam kde jsou sídla." Ještě si přikousne, když do místnosti vběhne několik dětí a zarazí se ve dveřích. Hned se k nim otočí. "Toto jsou naši hosté, jsou to jiní lidé, ale přátelští, za chvíli je vezmu ke starostovi, ale vy se prvně najezte." Děti si sednou ke stolu, ale místo jídla se na vás jen dívají, dokud si váš hostitel neodkašle a pak začnou ukrajovat chleba a sýr.... |
| |
| Na lovu Poté co Linthir promluvila, obr se k vám obrátil a máchaje palicí postupuje k vám. Od Enchrova žádná odpověď a křoví kam dopadl se ani nepohnulo, jen pár lístečků ještě dopadlo na zem. |
| |
| No, muž mi odpověděl jak jsem předpokládal. ALe Eradiina otázka byla dobrá, i když jsem se v duchu musel trochu smát jejímu stylu mluvy. Bude velmi moudré promluvit se starostou. Bude znalejší potřebám, které nás tíží. Jen by mě zajímalo, jaktože se vždy válka, podle toho co říká tenhle Kudůk, vyhla tomuto území. Najednou mě z mého přemýšlení vytrhne kupa dětí., které se přiřítí domu. Jsou hrozně roztomiloučký a já si uvědomím, že už jsem žádné děti neviděl, ani nepamatuji. Jsem skoro dojat a ve tváři se mi objeví šťastný pohled z klidu, který tady panuje. Víte, podle toho, co říkáte se sem nikdy válka nedostala. Je to divné a trochu se bojím, aby se sem nedostala ta, co je teď. Takovýhle klid a pohodu už na Varetě stěží najdete. Jste moc hodný, že nás vezmete k vašemu starostovi. Mimochodem, co je to za tvory, se kterými se není radno setkat? |
| |
| Tak jo, přátelské rozhovory se nekonají....dosáhlas akorát toho, že si teď všímá nás místo Enchrova...což koneckonců není špatně... Jakmile se obr rozejde k nám s tím, že jediné rozhovory budou tak akorát prostřednictvím své palice, už neváhám. Napnu luk, zamířím na nějaké zranitelné místo - krk, a vystřelím. ANi nečekám, jak jsem byla úspěšná a už zakládám další šíp... |
| |
| Na lovu Linthir vida marnosti řeči vystřelí, ale šíp i když velice kvalitní sjede po obrově krku a nezanechá jediné zraněné místo, zřejmě má kůži velice tvrdou, zdá se jen více naštván. V dalším okamžiku jej sice zasáhne druhý šíp, ale to už musí Linthir uhnout jeho palici, se kterou máchá poměrně dobře. Dee zřejmě něco zakouzlila, ale zdá se že se to minulo účinkem, ale obr již další ránu nedává, místo toho se otočí. Lesem zaznělo tak zlostné vrčení, že i vám přejel mráz po zádech. Za obrovými zády se tyčí obrovský černý vlk, jeho hlava sice sahá jen do půli obrova těla, ale zato jehop tesáky a drápy se zdají být daleko nebezpečnější zbraní, než je obrova palice. Vlk se jen trochu předkloní a skočí. Obr trochu popojde a Vlčí bestie dopadne těsně před Linthir. Otočí se a vrhne se na obra tesáky. Ty snadno prokousnou obrův krk a v dalším okamžiku obr s takřka ukouslým krkem dopadne na zem. Vlk se jen mírně otřepa a pak se začne prudce zmenšovat až je z něj opět pouze větší vlk, otočí se k Linthir a mírně s tlamou ještě od krve se zazubí. Tak tenhle mě fakt naštval, omlouvám se že jsi mě viděla v mé podobě, vím že se svým vzhledem moc neliším od bestií, které bys nechtěla potkat, ale já jsem narozdíl od nich alespoň na vaší straně. Pak se jak neviňátko stočí u Lin a zdá se že odpočívá. |
| |
| Dům v kopci Ti tvorové nejsou nebezpeční, ale na severu jsou tací, před kterými je lepší být hodně na pozoru. Tady máme jen obry a orky, ale tam, tam jsou dokonce i draci." Tváří se že jít na sever by byla ta největší hloupost a navíc ječtě sebevražda. |
| |
| Se zdravým zájmem a klidem poslouchám našeho nového přítele, ale ve chvíli, kdy vysloví slovo draci, málem upustím hrnek s pitím. Po tváři mi opět přejede šťastný úsměv. Spíše než souvislost s tím, za čím nás bohové poslali mnou probíhá radost zase vidět draky. Víte něco bližšího o těch dracích? Jak jsou daleko, kolik jich tam je a tak? |
| |
| Něco naprosto nečekaného zmařilo klidnou obhlídku lesa, přitom se to zdálo tak nevinné. Když Enchrov zabil laň, usmála jsem se pro sebe. Během několika vteřin tuto úsměvnou chvíli přeruší obr, trhnu hlavou k místům, kam odletěl Enchrov a zmateně pohlédnu na Lin. Obě se snažímě Obru vzdorovat, Lin šípy, já kouzly. Zdá se, že ani jeden z našich pokusů nezaznamenal nějaký účinnek. Zkouším to znovu, avšak Obrovu pozornost upoutává něco jiného. Z míst, kam dopadl Enchrov vyskočí obrovský vlk, jeho ostré zuby nahání strach dokonce i obru. To, co následuje raději neslěduji, dobře mi z toho rozhodně není, zvednu ruku k dalšímu kouzlu, když podlé záblesku ve vlčích očí poznám něco známého. Domněnka se mi potvrdí, když se z obrovské bestie stane Enchrov. Enchrove hlesnu jen a musím se opřít, není mi dobře. Tento pocit je naprosto nový, neznámý. Nevím, čím je to způsobeno, ale takto jsem se ještě necítila. Děkuji ukloním se vlkovi a musím se několikrát nadechnout. |
| |
| V lese Enchrov se podívá na Lin a Dee, trochu smutným výrazem. Nezapomeňte, jsem vůdce Ulweho smečky, my jsme lovily draky a titány, ty hlavně, tato podoba je jen magií, ve skutečnosti jsem tou bestií, kterou jste před chvílí viděli a někteří z mého rodu jsou horší, já mám cit, oni jen cítí krev, ale pojďme. Zdá se že se Enchrov rozhovořil více než jindy a je i trochu zkleslý z toho, co musel udělat. Cesta k lodi se zdá klidná, jen napětí a snad i strach koluje vzduchem. Když příjdete k lodi, vidíte jak Astra s Erin rybaří pomocí prutů v moři, ale stále vám ještě chybí voda..... |
| |
| Dům v kopci Muž se zatváří nechápavě. Nikdy jsem draky nevioděl a ani vidět nechci, naštěstí jsou hodně daleko, takže se bát nemusíme. Do místnosti vstoupí dva muži a chvíli hovoří s vaším hostitelem, ale je to tak rychlé, že zaslechnete jen jediné a vlasy se vám zježí. Dcery hadího meče... Netušíte jak mohou vědět o Erin a Astře, ale..... |
| |
| Sleduji, co se náhle stane. Ačkoli se snažím špiclovat uši k rozhovru, tak neslyším skoro nic až na zmínku o dcerách hadího meče. To mě utvrzuje v tom, že tu nejsme náhodou, ale nejsem si jist, že každej kdo tuje je přítel. Budu obezřetný. Neříci nic než je nezbytně nutné a neukazovat víc než je nutné. Nikdo nemusím tušit, že bych celou boudu i s nima mohl proměnit v prach. Přesto hlavně musím hlídat Eradiu. DOtknu se jí a pošlu jí tichou myšlenku ať se má na pozoru, co jsem zaslechl a ať neříká více než je třeba... |
| |
| Na lodi: Sedím na zábradlí a houppu nuhama visícíma ve vzduchu. Po očku mrkám po své sestře. Tato činnost mě už vůbec nebaví a tka si jen tiše povzdechnu a zabodnu otrávený pohled od stále se houpající hladiny. V tom mým prutem projede lehký třes, pevněji ho stisknu. Poté sebou škubne a já s ním švihnu za hlavu. Bod, kde lanko se noří do vody, začne po hladině běhat sem a tam. Marně se snažím tahat co mi síly snaží, potvora se ne a ne vzdát... |
| |
| Mužík na mou otázku odpoví vcelku rychle. Podle jeho cizojazyčné mluvy sotva rozeznám, co řekl, ale Alt rozumí určitě dobře, jak jinak. Prý se kdesi v této zemi nachází i draci, což mě velmi potěší a zahřeje u srdce. Tak přece jenom. pomyslím si a mé elfské instikty šeptají, že i Alt cítí záchvěv naděje. Pár vteřin nato vběhne do místnosti banda malých kuldůků. Děti? To ještě existuje...jediné dítě, které jsem viděla naposled, jsem byla já..možná, že ještě sem, soudě podle mého chování." Caparti na nás hledí, dalo by se říct s úctou, ale dají se hned do jídla, co si ten vyšíí kuldůk odkašle. Správně, správně, civět na cizí lidi je neslušné. Alt se otáže, kde draky najdem, ovšem to se mužík zamyslí a oznámí, že draci jsou hodně daleko a vidět by je nikdy nechtěl. Ani se mu nedivím, při jeho výšce. Než se stačím já na něco zeptat, do kuchyně vběhnou další mužíci, mnohem statnější. Prohodí s naším hostitelem pár slov, i když je ze sebe vychrlili, zaslechla jsem a nebyla jsem sama, jako na potvoru dvě, vlastně tři hrozivá slova. Dcery hadího meče. Přiznávám, že jména Erin a Astra moc hrozivá jména nejsou. Přesto zareaguji jako válečnice, ale hned mi přijde uklidňující myšlenka od Alta, abych setrvala a čekám, co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Zřejmě je nutné že jsme tady, v této zemi byl náš otec a je důležité zjistit co zde dělal, když zuřila válka, nikdy nedělal nic bezúčelně, takže doufám že to co zde zanechal je to co potřebujem k tomu abychom zvítězili nad temnotou. Stále tomu nerozumím, vždy jsem slyšela že je otec mrtev a teď slyším že jej drží jako zajatce pod temnotou, to co zde zanechal musí být důležitější než palanthor, který vezeme a mohli jsme jej dovézt bohům, i když by to bylo nebezpečné. Myslím že ten výbuch, co zničil akademii udělal knihopvník, zřejmě při tom zemřel, ale třeba ne, třeba jím dokonce i oslabil cortanovvu armádu, nevím, v téhle bitvě je spousta věcí, které někam směřují a přesto nedávají smysl." Vyjádřím Erin své obavy a pak se na ni obrátím. "Teď se musíš rozhodnout ty, stejně jako já, chtěla bych zde nechat loď, nebo někde v přístavu, je li zde něco takového a rozdělit se, my bychom šli za Cortanovým odkazem a ostatní by mohli pátrat po čemkoliv co nám pomůže, nebo jít s námi a nechali bychom loď v přístavu." |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro Vytáhnu udici z vody a otočím se čelem ke své sestře, je vidět, že hodně přemýšlím. “Víš, když necháme loď samotnou, můžeme přijít o to, kvůli čemu byla akademie zničena. Někdo tu musí zůstat a… Lehce poblednu. …nemůžeme ostatní tahat sebou, tohle je náš úkol, oni mají jiný.“ Odpovím a zhluboka se nadechnu. “Nejlepší by bylo, kdybychom šli sami, ostatní můžou hledat po okolí a popřípadě se schovat na loď a v případě nějakého nebezpečí i odplout.“ Je vidět, že tato slova se mi neříkají snadno, však jsem pevně odhodlaná. |
| |
| Dívám se na ni a chápu její váhání. "Víš, vždy je několik cest osudu, já myslím že rozdělit se je možná horší, než někde nechat loď, to co vezeme se dá jen těžko odnést a s lodí skalelfů neodpluje nikdo, kdo nezná její techniku, tohle je země míru, není zde válka a nikdy ani asi nebude, my musíme najít náš osud, stejně jako ostatní musí najít osud tohoto světa. byli jsme posláni jako plamen Varety, měli bychom být spolu, ale je to stejné, jako když se rozdělíme, protože nikdo nám neřekne jaká je správná cesta. Nemůžu se obrátit na Aislinn, neodpoví, válka bohů a válka celého světa je něco co zde ještě nebylo, musíme dobře rozhodnout, co je správné a co nikoliv, já chci jen jedno, ty řekni, zda myslíš že cesta všech s námi je pro ně bezpečná, je to náš osud, ale je to i osud celého světa a pro jeho záchranu byli vysláni i oni." Možná jde znát moje nerozhodnost, stejně jako Erin cítím některé věci stejně, ale přesto se ptám ještě jednou, na to samé, protože nyní se musíme pevně rozhodnout, abychom stály za jedním. |
| |
| V domě v kopci Po chvíli co oba muži domluví se ten co přišel vzdálí a váš hostitel je trochu nervózní. "Zřejmě se nezachovám správně k vám, našim hostům, omluvte mě, ale budu vás muset požádat, aby jste odešli. Naši lidé viděli vaši loď a i ty, které na ní připluli, zde pro vás není nic, co bychom pro vás mohli udělat, pokud poplujete podél pravého pobřeží, když se díváte od vás sem, dostanete se do malého přístavu, tam vám naši lidé připraví koně do hlavního města, tam již na vás čeká náš král. Musíte spěchat, protože zlo se již plíží i do naší země, i když to ještě nejde vidět, ale již se zde děje něco, co se zde nikdy nedělo." Muž se mírně ukloní a přitom se na vás smutně dívá. "Možná by bylo pěkné, kdyby vás nedoprovázely dcery pána Conora, ale s tím už se nedá nic dělat. Rád jsem vás viděl a jen nerad vás vyháním ze svého domu, ale je na čase spěchat." |
| |
| soukromá zpráva od Erin z Doru pro “Víš…já nevím co je správné..vím,ž e je nesprávné vystavit je takovému nebezpečí, když na nich také leží velký úkol, když mi zklameme, můžou to oni dokázat. Však máš pravdu…je to i jejich osud..nevím co udělat…. Znovu e odmlčím..po delší době přemýšlení, kdy stále hledím na vodní hladinu a občas si tiše něco bručím pod vousy, zavřu oči. “Půjdeme tma sami, ostatní musí zůstat na živu a mimo nebezpečí, když zklameme, je důležité, aby oni nezklamali. Nebo…“ Smutně skloním hlavu. “Asi by bylo nejlepší, si promluvit s nimi, mají právo říci svůj názor.“ |
| |
| Pousměji se na muže. Jsi hodný a schodnem se na tom, že času je opravdu málo. Máš pravdu, že nyní se dějou věci, které se ještě nikdy neděli. Je mi líto, že se takto loučíme, ale snad to nebude naposledy, ať už tyto věci dopadnou jakkoli a doufejme že dobře... S těmi slovy poděkuji za pohostinost a vyrazím směrem z chaty. Zamávám ještě všm nashledanou a potom přímo vyrazíme. Musíme spěchat Eradio, co nejvíce to jde. Jestli se zlo pomalu blíží, je na čase vyrazit. |
| |
| Mé střely se jaksi minou očekávaným účinkem a jen tak tak se mi podaří uhnout obrově palici. Když se pak objeví obrovský vlk, na okamžik přestanu dýchat. Pak mne ale opanuje pocit, který je všechno jiné, ale ne strach. Úžas, obdiv, pocit bezpečí... "Omlouváš se za to, žes nás zachránil?" šeptnu a zabořím ruku do jeho srsti a chvíli se jí jen tak probírám. Představa, že ve skutečnoxti je tím, co jsem viděli před chvílí je trochu zvláštní a nezvyklá, ale přesto jsem za jeho společnost vděčná. Vracíme se zpět k lodi. snad o něco pozornější, než před tím a ostražití, protože čert ví, co vše se zde ještě může skrývat. Když dorazíme k lodi a vyjdeme napalubu, promluvím k tém dvěma, které rybaří. "Na lovu něco málem ulovilo nás. Tak pusto a prázdno, jak se zdálo chvíli zde být, tu přeci jenom asi nebude. Ale stejně budeme muset vyrazit znovu, na vodu jsem nenarazili." |
| |
| Dívám se na sestru a mírně se usmívám. "Rozhodla jsem se stejně." řeknu Erin a pak se podívám na Linthir a Dee. "No to že tady nejsme sami víme, Altherius poslal zprávu, že je již na cestě zpět a že místní obyvatelé jsou příjemní, posílají nás prý někam jinam, kde je nás třeba, prý se sem šíří zlo, ale jaké, to zatím Altherius neví, jakmile dorazí vyplujeme." Zdá se že se na mé tváři konečně objevil jemný úsměv, naprosto přirozený. "Dnes v noci si uděláme pečínku, z toho, co jste donesli, usuzuju li správně, Altherius dorazí v noci a bude se mu i Eradii hodit něco jídla, potřebuji s vámi dnes probrat něco závažného. Nechci se rozhodnout bez vás, protože se vás to taky týká." Pak seskočím ze zádi lodě do vln a dívám se k obzoru. "Jen doufám že zlo zde není tak silné, jaké nyní pohlcuje celý svět." |
| |
| Cesta zpět pro Altheriuse a Eradii ubýhá zdánlivě pomalu, oba jsou zatíženi tím co prožili. Srdečné a přátelské přivítání vystřídal strach a spěch. Váš hostitel vám dal jen něco málo jídla na cestu, snad dokonce jen to, co bylo na stole a měch se šťávou sice jemnou, ale tak trochu trpkou, zřejmě to mají na běžné pití, zahání sice dobře žízeň, ale nechutná moc dobře. Když konečně stanete nad pobřežím, vidíte zažehnutý jen jeden oheň, u kterého zrovna Astra vypráví příběh o Conorovi a této zemi. |
| |
| Cesta pro nás byla zlouhavá a pořád jsem musel přemýšlet nad tím vším, o čem asi mluvili. Myslím, že je to součást nějaké legendy, která se traduje a všichni se bojí jejího příchodu. Možná Astr bude vědět více. Konečně po dlouhé cestě, když jsme dost hladoví a žízniví a všechny naše skromné zásoby, které jsme dostali na cestu jsou pryč, jsme uviděli náš cíl. U ohně jsem rozpoznal Astru a další. Konečně jsme na místě... Cítím něco dobrého. Až je to cokoli, brzy už to bude zkoumat můj žaludek. |
| |
| Jak jsme se u mužíka, který mluví jako nedonošené skřetí mládě, usadili, tak jsme i tak rychle odešli. Stalo se to při události, v níž padla slova Sestry Hadího meče. Přišli na nás a i mužík si v té malé hlavičce uvědomil, že mi patříme k té družině, k níž patří Erin a Astra. O co horší zpráva je ta, že i k této neposkrvěné přírodě se blíží ruka zla a kuldůkové, nebo jak se jim říká, se asi taky chystají na pořádnou válku. Proto nás mužík poslal pryč, jak mě pak informoval Alt. Tma v lese by se dala krájet, ale měsíce strávené v temném Lornu ukáží přeci jenom lepší trénink a i naše elfské oči nám pomáhají. Aby se mužík necítil zahanbeně, daroval nám na cestu jídlo a měch s podivným mokem, který chutná jako žumpa, ale žízeň zažene spolehlivě. Společně jsme se vrátili cestou, kudy jsme přišli a cesta utekla neobvykle rychle. Zanedlouho jsem už v dáli viděla oheň, jehož stíny tančili po přídi lodi a vytvářeli místu, doprovázené Astřinou legendou, zajímavou atmosféru. Neseme zajímavé informace, nemůžu se dočkat, co na ně řeknou ostatní. pomyslím a spěchám společně s Altem s kopce. |
| |
| Když Eradia s Altem přichází, zrocvna začnu vyprávět. "Kdysi, když země byla ještě mladá, žili draci a titáni na svých územích a jeden o druhého se nestarali. Tehdy byli velcí titáni pouze ve svých městech a malí titáni žili v divočině v osadách. Pro draky byli titáni nezajímaví, nelovili jim kořist a to bylo to hlavní. Draci tehdy byli hodně teritoriální a neustále se přeli jenom mezi sebou, kam sahá to které území. Když však přišli první, najednou zde byla rasa, jenž lovila taky a tak se jednou stalo, že jeden drak bojoval s prvními o potravu a prohrál. Tehdy se draci spojili a zničili osadu, ze které pocházeli oni lovci. Tak začala válka mezi prvními a draky. Conor jako vůdce velkého městra prvních šel s nejvěrnější družinou k dračímu králi, ale neuspěl a tak se odebral právě sem, co jej k tomu vedlo, aby odešel na jedinou pevninu, kromě velkéhoí Lornu nikdo neví, ale byl zde dlouhé dva roky, tehdy se zdálo že první budou vyhlazeni, protože se na stranu draků, ne s nimi, ale proti prvním postavili i titáni. Když se Conor vrátil, viděl svopji zemi v troskách a tak se postavil do čela armády a tam, kde dnes leží Blízké přístavy zasadil rodu Sano zničující porážku. Pak se vydal po tehdy ještě pevnině na sever a bojoval na nynějším severu Varety proti drakům. Mnoho z jeho armády uteklo z bitvy, stejně tak, jak utíkali draci, ale daleko více jich tam padlo. Když se Conor postavil proti poslednímu draku, který neutekl ani nezemřel, bojoval s ním tři dlouhé dny, než zjistili že ani jeden z nich nemůže zemřít. Tím drakem byl Drago a spolu s Conorem ustanovili smlouvu dobra, tehdy již byli dracio rozděleni na ty jenž poslouchali hlas Damakona a na ty, kteří jej nenáviděli. Dračí král pak dal vážnost této smouvě tím, že je pouze mezi prvními a sdraky a že žádný drak, který neslouží Damakonovi ji nesmí porušit a tak se stalo že draci s prvními povstali proti nejsilnějšímu rodu Lornu, proti rodu Vareta, v zničující bitvě pobili do posledního příslušníky tohoto kmene. Odplata titánů byla ale rychlá, připluli se svými loděmi k Velkým jeskyním a bojovali zde proti Drakům a dračímu králi. Tehdy první vázáni smlouvou šli proti titánům. Jedni po souši a druzí po moři. Tehdy bohové zasáhli a změnili svět tak jak je dnes. Ti jenž šli po souši pod Conorovým vedením se vrátili domů, ale ti, jenž byli na moři se změnili a stali se z nich tři rasy, Strom, Koruna a Hora. Pamatovali si vše, ale byli již jiní. Draci přesto udržovali smlouvu a tak dnes draci pomáhají, i když je jejich král mrtev." Vyprávění bylo daleko delší, ale pro srozumitelnost jsem jej zkrátil, váš PJ Když dovyprávím podívám se na sedící u ohně. "To že nás sem bohové poslali má určitě něco společného s Conorovým pobytem zde a proto chci a se sestrou se na tom shodnem, že půjdem po Conorových stopách. Teď je jenom na vás, budeteli nás následovat, nebo půjdete jinou cestou a odhalíte co za zlo sem proudí. Armády temnoty to asi nebudou, protože ty mají dost práce jinde. Jen doufám že Temnému se nepodařilo otevřít další portály, jimiž proudí zástupy bestií, což by vysvětloval, proč je nyní tak silný." Dívám se všem do očí a postupně přes ně přejíždím pohledem. "Pátrání po Conorově odkazu je stejně nebezpečné, jako pátrání po zlu, ale pro vás možná ještě víc, je to přeci odkaz můj a Erin, ne váš, ale rozhodněte se sami, možná obědvě cesty jsou stejné, to já nevím, jsem hluchá ke vzkazům Aislinn, zdá se že mě již nemá co říci, je to jen na nás, bohové nám nepomohou, ani Enchrov nemá pojení se svým bohem a tak si myslím, že je to jen kvůli tomu, že sami mají dost práce, ale ještě nebojují, to bychom poznali." |
| |
| Poslouchám celé vyprávění a důkladně skládám všechny věci do své mozaiky. Mozaiky o které někteří nemají ani tušení. Ale jedno je mi jasné už od počátku, co jsem o tom před nedávnem slyšel. Mé kroky vedou na jasné místo a tam mě to táhne celým mým srdcem. Kousky úlomků mi opět zapadli sem do místa a historie. Po vyprávění a položené otázce vztanu. "Jsem si vědom toho, že odkaz je především záležitost těch, kterých se týka. Byli navrhnuty dvě cesty, ale já bych se potřeboval vydat třetí. DO této doby jsem vždy následoval Astru, ale teď cítím, že vím, kam mám jít a Astra určitě tuší, co mám na mysli. Válka se už zvrhla do konfliktu všech. Jediná cesta, jak vyhrát je sjednotit všechny pod jednu sílu. D9ky času asi nebudeme moci cestovat společně, ale vím, že támhle v těch končinách jsou draci a kam jinam by měli vést mé kroky, než tam. Nevím na jaké jsou straně, ani kolik jich tam je, ale jsou věci, které vím. Musíme se pokusit je přesvědčit, aby bojovali s náma. Draci určitě nebudou chtít, ale poznají, že už ani toto území neunikne válce a potom se i oni rozhodnou. Jít tam možná znamená, že se rozhodnou pro nás. Mé přání je vydat se směrem k nim a to tak, že přes město. Takže mé kroky by měli nejdříve vést s Astrou. Potom pokud budou naše cesty stejné, tak dál a pokud né a nikoho nenutím jít se mnou, tak půjdu sám." Vše co říkám říkám sice velmi horlivě, ale mé emoce jsou klidné. Přemýšlel jsem nad tím celou cestu a zatím se mi to zdá jako nejlepší volba. Záleží mi na tom, co o tom soudíš ty Astro a jak se rozhodnou ostatní? |
| |
| Dívám se chvíli na Alta a chvíli na sestru při jeho horlivé řeči a pak se mírně usměji. "Jsi jeden z nejsilnějších z naší družiny, nebojím se že by jsi padl, radši tě nechám jít cestou k drakům, než cestou hadího meče." Pak se podívám krátce na ostatní a pak znovu na Alta. "Pokuď bys měl jít, tak nechoď sám, bylo by dobré, kdyby jsi sebou vzal alespoň jednoho, ve zlé době je dobré nebýt sám, i kdyby tvůj úkol neměl být obtížný." |
| |
| Poslouchám vyprávění své sestry a jen klopím hlavu. V hlavě se mi přehrávají znova a znova čásit, které jsme již slyšela, moc jich není, ale vlastně se nedovím nic nového. Můj nic neříkající pohled pomalu klouže z jednoho přítele na durhého. Co s vlastně myslí? Přála bych si jendou vědět oc jim koluje hlavou. CO udělají? Je to těžké rozhodnutí, ale mají právo si o to říct sami. Na rameni mi znovu přistane sokolík a já ho jen pohladím, malý pták jen vrhne na ostatní pohled a plácne mě křídlem přes tvář. Když Astra domluví a spustí Alt, jen se pousměji. Můj pohled narazí na Altův a já ho radjěi sklopím. CHápu jeho plány a má pravdu, tohle je pro něj nejlepšší možnost, ale oc ostatní? |
| |
| Astřiny slova mě velmi potěší. Potom se porozhlédnu po ostatních. Potom opět a tentokrát už né tak rozhodně promluvím: Rád bych sebou někoho vzal. Vždy je moudré nebýt sám, ale je pro mě těžké se rozhodnout. Mé srdce by nejraději šlo s Dee, ale kromě mě je to jediný kouzelník. Družina by ji velice postrádala. Možná bych spíše šel s Eradií, neboť povídat si o starých časech by bylo trochu příjemné ponoření do věcí dávno minulých. Samozřejmě taky záleží na tom, kdo z vás bude ochoten jít se mnou. Nevím, jak bude ta cesta nebezpečná nebo nebude. Ale s draky už jste se setkali. Někdy se nechovají nejpřívětivěji. ALe jelikož ani jedna cesta není zrovna procházka růžovou zahradou, tak je volba jen na vás. Není zde lehčí nebo těžší, ale jen s jiným cílem. Moc rád bych Astro, pokud to nebude vadit věděl více o cestě, která čeká ty, co půjdou proti zlu. Vím, že taky nevíš vše, ale máš tušení, která jsou díky zkušenostem povětšinou správná. A taky jsem se chtěl zeptat na jednu věc" CHvíli se zamyslím a zahloubám do sebe, jako by mě tahle záležitost vrtala v hlavě Proč nemůžeme mi použít palanthor? Nebo se nesnažíme přijít na to jak? Přeci jen bychom věděli, co nás čeká... |
| |
| Usměji se při poslední otázce od Alta. "není proč používat Palantor a navíc se bojím, že ani jeden z nás by nedovedl zaměřit pozornost k tomu, co chce. Je lepší jej nepoužívat, ne proto že by to bylo nebezpečné, ale je to takřka nemožné. Myslím že vím jak má fungovat a to aby jsi myslí ovládl nějaký obraz není tak lehké, každopádně nezjeví nic z budoucnosti." Dívám se na Alta a pak trochu tišeji promluvím. "Když byl stvořen hadí meč, bylo to zřejmně tady. Pokud dobře usuzuji, je v něm něco co má vlastní vůli. To znamená že je v tom nějaký druh existence, která podle mě nepochází z tohoto světa, stejně jako ptačí lid prošel bránou, kterou vytvořil temný, prošlo i to, co je v meči, jenž má Erin. To mě přivádí k tomu, že Temný buď poznal jak se otevírají brány skrze zdejší lid, nebo jen vědomí toho že to jde mu stačilo. Navíc se zdá že první jeho pokus byl dost neúspěšný, protože sem přivedl lid, jenž je tak mocný, že bez jediného problému drží hranici svého území. Takže ptáteli se na to, co je cesta proti zlu, myslím že by to mohlo být spojeno právě s branami do jiného světa. Nebo to je invaze do této země aby vše co se tady ví o branách připadlo temnému. Ať je to jakkoliv, není to nic co by se dalo jen tak přemoci. Proto bych byla pro to, aby po stopách zlu šli všichni, kdo nepůjdou po stopách Conora." |
| |
| Dlouho nikdo nic neříkal, všichni přemýšlely nad volbou toho, co bude dál. Nakonec jsem prolomil tvrdé ticho opět já. "Myslím, že první naše kroky a to společné povedou cestou k lodi a po směru, který nás do vede na místo pozvání. Ovšm pokud se nepřihodí nic zvláštního, byl bych rád, aby mě na své cestě doprovázela Lyn. Neboť na mé cestě nepůjde tolik o nebezpečí, ale spíše tajemnu a chytrosti. Máš nevýhodu smrtelnosti, ale pokud budeš stále u mě, ochráním tě co nejvíce umím. Ostatní se v některých hlediskách o sebe mohou postarat sami. Krom toho budu potřebovat tvé bystré oči a luk. Ovšem konečné rozhodnutí je na tobě." Pousměji se na Lyn... |
| |
| Sedím na palubě zády opřená o zabrádlí, ruku zabořenou v Enchorově srsti a poslouchám. Tiše poslouchám povídání Astry o událostech dávno minulých, které se nás teď ovšem bezprostředně týkají. A doslova a do písmene můžeme říci, že budeme kráčet místy, kudy kráčela historie. V myšlenkách se toulám někde daleko, daleko od těchto míst, někde mimo tento prostor a čas. Probere mne až Alt, který vysloví mé jméno. Chvíli na něj jen beze slova koukám. Proč si zvolil práve mě? Vždyť já...přestaň už konečně s tím sýčkováním a snaž se být také něčím užitečná, zatím si byla jen přítěží, o kterou je navíc nutno se starat... "Půjdu s tebou." kývnu jen. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Snažím se však tvářit zcela normálně a jen dál se zamyšleným výrazem hledím na Alta a naslouchám jeho slovům. Poslouchá se to hezky to ano, přesto však nedokážu opětovat úsměv. Byla by to jen přetvářka a nasazená maska. Pochyby...nepochybuji o sobě, co se týče pohybu v přírodě, lovu, znalosti rostlina chování zvířat, vždyť kolik let jsem žila v lesích jen sama a zaváhání a pochyby i tam leckdy by znamenaly smrt....o tomto vskutku nepochybuji....ale o účasti v boji, kde jde o vše? Pak ano, přiznávám tady jisté pochybnosti jsou...ale dobrá, budu se snažit objevit v sobě tu sílu, kterou vidí ostatní a jen já o ní nic nevím...a nesmrtelnost? Je to vážně výhoda? Procházet staletími a pamatovat si věci dávno minulé, být svědkem událostí, které měnily svět, nést tíhu vzpomínek...ne, lidský život je sice krátký, ale o to více se ho člověk snaží prožít naplno, zvažovat všechny kroky, i když já budu žíti o něco déle, neb v mých žilách koluje i část elfské krve...smrtelnost není nevýhodou.... nechám volně plynout své myšlenky, i když vím, že pro tu chvíli nejsou možná jen mé, ale i kdyby chtěl nahlédnout, nebránila bych se. |
| |
| Ještě chvíli sleduji jak se ostatní mezi sebou baví a pak se s omluvou vydám zpět na loď. Zdá se že mě ani moc nezajímá kdo bude mít hlídku, když však odcházíte od ohně, vidíte jak sedím na palubě lodi a mohlo by se zdát že spím, ale přesto jsem jaksi nebezpečně ostražitá. Ve své mysli uslyšíte můj hlas. "Jděte spát, ráno za usvitu vyrážíme." |
| |
| Ráno se probouzíte zdánlivě s novou chutí, vysjdete na palubu a vidíte jak je již na vlnách. Na místě, kde seděla včera Astra je jen malý papírek přišpendlený malou dýkou. Když jej rozvinete, vidíte úhledné Astřino písmo. Přátelé Rozhodla jsem se, že cesta, po které se musím vypravit není pro vás. Možná někteří z vás pamatují na dívku, jenž kráčela s námi temnotou a jenž navždy opustila naše řady. Nyní je čas abych ji zachránila. Dnes v noci jsem ji konečně spatřila, jak opoučtí temnotu. Její kroky však nesměřovali do bezpečí, ale k smrti. Odešla jsem za ní, kdyby jste mě chtěli dostihnout, nedokážete to, na takouvou formu cestování nemá zatím nikdo z vás. Dopis jako by se rozechvěl, ale zdá se že je to spíš písmem a jeho rychlostí jak je psaníé na papír, písmo je stále úhledné, ale mnohem hustčí. "Odcházím zachránit tu jenž nám chtěla pomoci a svoji sestru Sašu. Prosím nehněvejte se na mě, že jsem se s vámi nerozloučila, ale nebyl čas to vysvětlovat, brzy se zase uvidíme. Astra AndAudward." |
| |
| Ráno vztanu a nejsem rozhodně mezi prvníma. Dlouho jsem nespal a potřeboval jsem pořádný odpočinek. Už, když jsem vycházel na palubu jsem cítil něco zvláštního, jakoby ponurou náladu. Ostatní vypadali, že se probrali ne o moc dříve přede mnou. A potom jsem uviděl ten dopis. Po důkladném přečtení jsem zůstal chvíli mlčky stát. "To není moc dobré. Ačkoli Astře věřím, i ona se může mýlit. Už jednou se přecenila. Mám o ní veliký strach. Ale její rozhodnutí je nevratné a nedá se s ním nic udělat. Je z nás nejzkušenější a jestli by to nezvládla ona, tak nikdo z nás." Podívám se na ostatní Nás teď čeká cesta do města ke králi, kde jsme zváni. Pokud se nemýlím, kurz už je zadán a do té doby nemá cenu přemýšlet nad tím, kam se naše cesty budou ubírat. Podle informací, které se dozvíme a podle věcí, které se stanou se potom buď rozdělíme nebo dohodnem co dál. Teď asi bude nejlepší, abychom si všichni co nejlépe odpočinuli a připravili se. Je ze mě cítit veliká starost o Astru a zachmuřenost, ale snažím se to na sobě nedát moc znát... |
| |
| Kurz je opravdu nastaven a to dvěma lany, jenž drží loď mírně od pobřeží a směrem ketrým máte plout, ale chcete li se držet pobřeží, budete brzy muset kurz změnit. Pohon lodi jede jen velice pozvolna, takže takto tam poplujete hodně dlouho. tzv.:technická PJ |
| |
| Stejně tka jako ostatní nakonec usnu neklidným spánkem, vška skoro již vyjímečně se v noci nevzbudím. Zdajís e mi zvláštní sny. Stále a znovu potkávám svého otc, jednou v oné uličce, kde mi předal malý vzkaz, pod ruhé je to tady, jako by mi chtěl něco říct..než se to však stane, otevřu oči.. Všichni již sotjí na nohou a ve shluku is něco šeptají, pomalu se protáhnu a promnu oči. "Co se stalo?" Otážu se a ještě rozespalím krokem se vyádm za ostatníma. V tom Alt začne mluvit. Vyjeveně na něj koukám a nakonec jen vyhrknu. "Kam došla?" Zašeptám a zvednu opět hlavu. Nakonec i tak musím souhlasit a tak se jen doběhnu obléknout (vezmu si opět sovu zbroj), k pasu připásám meč, který sem zdědila a do ruky vezmu luk. "Dobrá, vezmu si první hlídku na přídi." Povím Atovi, akčoliv je to blbost a vydám se na příď lodi. Ostatních si už nevšímám. |
| |
| Situace na palubě nebyla nejlepší. Dee se šla věnovat lodi a upravit kurz a přidat rychlost. Erin se byla ještě zamlklejší, než normálně. A ostatní na tom nebyli zase o moc lépe. Bylo mi jasné, že nyní musím držet po hromadě. Ačkoli se obyvatelé nezdáli nepřátelští, dosleh o dcerách hadího meče jim moc klidu a pohody nepřinesl. A i v té nejlepší vesnici se najde nějakej šmejd. Než dorazíme na místo, musím se všemi promluvit, ale bohužel mi chybí vědomosti, kterými oplývá Astra. Jedno je jisté, musíme se mít na pozoru. A musím všechny varovat, aby neprozrazovali žádnou část svého tajemství. Enchirova, dračí zbroje, naše schopnosti, hadí meč. Obezřetnost bude důležitá. Ještě máme chvíli času a já si chci své myšlenky utřídit, jako asi každý... |
| |
| Od té doby, co jsme se s Linthir a Enchrovem vrátili z lesa, nijak se nevměšuji d debat a když nemusím, nic neříkám. Není mi dobře a většinou jen hledím před sebe. Astřinu zprávu přijmu s podivným klidem a nijak ji nekomentuji. Hledím na reakci ostatních a mám dojem, že se mě nijak netýká. Beze slov přejdu ke kormidlu nastavím kurz a zamyšleně hledím o dáli. Co já tu vůbec dělám? Jsem jim snad něčím nápomocná? Za celou dobu zde jsem nijak nepomohla, dobrá, snad pomohla má loď a prostředky. Ovšem já sama? Co jsem zatím zvládla? Nic, možná bych někoho měla naučit zacházet s kormidlem a mapou, když už tu Astra není a zmizet. Necítím potřebu s někým mluvit, mám dojem, že zvuk mého hlasu by stejně nedolehl tak hluboko jak by měl. Pěvně třímám kormidlo v ruce a tiše i broukám ostatním neznámou, pomalou táhlou melodii. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Na lodi Po poledni jste spatřili zdi přístavu, postavené daleko ve vodě a fungující jako vlnolamy, pod nimi jsou velké kameny a vytváří tak umělou hráz a klidné přístaviště. Po další hodině spatříte i domky přístavu, ale daleko víc než jako domky připomínají tunely. V táhlém svahu je množství oboukovitých vchodů do nitra kopce a jen místy je něco jako dům, který pokračuje zřejmně znovu do svahu. Jedné co je jako samostatně stojící stavba je velký kamený dům kousek pod vrcholkem svahu. Když navedete loď do přístavu vidíte že v něm kotví jen malé lodě. Třebaže vaše loď patří k těm menším, v porovnání s loďmi místních je jako válečná loď vedle výletní jachty. U mol je místo všude a na jednom je dokonce i řada stejně krojovaných lidí, v jejichž čele stojí jeden, který má dražší a zdobenější šaty než ti za ním. Krátce na vás zamává a ukáže na místo u mola na němž stojí. U toho mola nestojí jediná loď, ani člun, ale zdá se že nikdo nepočítal s plováky a tak budete muset zastavit v čele mola, budeteli chtít. |
| |
| Ihned poté, co se skutálíme s Altem skopce a celí bez sebe se doplazíme do tábora, vytrvalec Altherius ještě sedne ke družině, aby si poslechl příběh, jenž vypráví Astra pro lepší pocit bezpečí z toho dnešního uválčeného světa. Bohové jsou blázni..." pomyslím si a protože je mi v brnění poněkud zima, vysypu cestovní vak a použiji ho jako polštář, samozřejmě si lehnu na nějaké volné místo u ohně a naslouchám již načatému příběhu. Ihned poté se začne domlouvat postup dalších cest a je jasné, že většina z nás nezůstane na této bohem zapomenuté zemi pohromadě. Alt se má vydat k drakům, a podle Astry je to možná lepší volba, než cesta hadího meče. I já zastávám názor cesty draka, neboť přerostlé ještěrky jsou mi milejší než malí a ulisní haďáci. A společník. Dlouho se o tom debatovalo, dokonce i já se posadila a snažila se domluvit, abych se za drakama s Altem vydala já. Linthir byla rychlejší, já a ostatní se vydáme a budeme temnotě dýchat na záda. Debaty pokračují i dlouho do noci a já unavená dnešním pochodem do kopců a poněkuď rychlým pochodem z kopců, usnu vyčerpáním. Spím jen pár hodin, ale v klidu a ničím nerušený spánek se vydaří a já se hned cítím lépe. Naše řady ale zasáhne nemilá zpráva. Astra se rozhodla nás opustit. Ne ale ze zbabělosti, nýbrž zachránit dívku, jenž kdysi bojovala v našich řadách a před krátkou dobou nás opustila. Issabela Liamesette, nebo jak se pamatovala. No ovšem, dobrá bojovnice, nemýlím-li se. Tudíž se novým vůdcem stal Altherius, druhý po Astře nejmocnější z naší družiny. Zkrátka se rozhodlo, že náš rozpadlý vrak opět vpouštíme na vodu a vyrážíme. Vstříc novým dobrodružstvím, novým bojům, přátelství i nepřátelství, ale každopádně nové etapě a vstříc nejisté budoucnosti. |
| |
| Když loď připlula k molu a byla ukotvena, předstoupil ten jinak oděný a mírně se uklonil. "Jsem rád že proroctví nevyznělo naprázdno, ale co to? Astra mezi vámi není?" Chvíli stojí pod můstkem a pak se usměje. "No nedá se ničeho dělat, račte mě následovat do radnice, kde již vás očekává starosta tohoto přístavu Fregart. Mé jméno je Stun a budeteli cokoliv potřebovat obracejte se na mě." Trochu se vzdálí, aby jste mohli sejít na molo a on vám pod můstkem nepřekážel. Špalír stráží je ukázkově v pozoru, ale jejich zbraně jsou pro vás trochu směšné, třebaže jsou menší, to co mají u pasu se dá přirovnat jedině k dýce. Zřejmně nejsou zvyklí na boje, nebo je to pouze obřadní oděv.... |
| |
| Když za mnou přijde Altherius, otočím se na něj a zdánlivě nepřítomným pohledem se dívám na něj a přitom skrz. Poslouchám co říká a když domluví, nadechnu se k odpovědi. Jako bych si to však rozmyslela, vydechnu. Omlouvám se, Altherie, ale musím vést loď. Otočím se zpět čelem ke kormidlu a sleduji vlny, jež ve zdánlivě pravidelném intervalu naráží do boku mé lodi. Po nějaké době, při které nepociťuji únavu a přitom působím značně unaveně spatřím přístav a později i detaily přístavního města. V přístavu ukotvím loď a vydám se k zábradlí, abych vyslechla slova nejlépe oblečeného muže. Ve své, teď již spíš všech, kajutě se převléknu do prostých, přesto pěkných šatů. Vezmu si své nejnutnější věci a přes sebe přehodím plášť. Odvážu Kadehara a vedu ho za sebou dolů po můstku na molo. I on jistě rád ucítí pevnou zem pod kopyty. |
| |
| Vezmu své obvyklé věci. Svoji hůl, dračí zbroj, bez které už nedám ani ránu, jako beze své hole a nějaké věci přes sebe. Normálně si beru ošuntělé věci, abych svoji zbroj skryl. Ale protože jdeme na návštěvu trochu většího významu, tak jsem svoji zbroj zakryl více upravenýma a zdvořilostnějšíma šatama. Sebou pár nezbytných věcí jako obvykle a potom už to nejdůležitější, čistou odpočatou mysl, kterou teď tížilo něco jiného než naše budoucnost. Vyslechli jsme si muže a samozřejmě se mu představili. Potom jsme ho následovali po molu až ke starostovi, který nás už má očekávat. Necítil jsem žádnou nenávist. Možná jsem si dělal obavy zbytečně, ale jistota je jistota. Rozhlížím se všude kolem a poznám nový kraj a jeho obyvatele. Očkem sleduji ostatní, jestli se držíme všichni pohromadě. |
| |
| Ráno nám přichystalo jedno nemilé překvapení, Astra odešla. Přesto nebo snad právě proto musíme pokračovat dál, vstříc... Vstříc čemu vlastně? Vždyť to nikdo z nás neví... Většinu času trávím na palubě ponořená do svých myšlenek, hledíce na vlnící se moře nebo vzhůru na ubíhající oblaka. Možná se mi to jen zdá, ale je tu cítit něco zvláštního. Ačkoliv postupujeme jako skupina, každý se zde potýká jen sám se sebou...se svými myšlenkami, pochybnostmi...s čím vlastně?... Když přistaneme a přivítá nás onen muž, jen tiše naslouchám a mluvení přenechám ostatním. Pak jen seberu pár svých věcí a po boku Enchirova vyrazím za ostatními. |
| |
| Stojím na přídi a sleduji přeibližující se molo. Pzoroně si zamračeným pohledem rpohlédnu zvláštně oděný přivítací výbor. Nastavím ruku v rukavici do výše a počkám, až můj mladý přítel sokol, přijme výzvu a vrátí se ke mě. Posadím si ho na rameno a sejdu z lodi za ostatními. To že se hned ptají na Astru mě vůbec nepřekvapuje. Na tváři udržuji kamenný výraz, vška oči žhnou jasným plamenem dobrodruha. Hlavním mluvčím bude Alth, je z nás nejvíce znalý. Zvládne to určitě s přehledem, ale co musím udělat já? Jak mám vědět co a kde hledat? Mám jít po odkaze svého otce, ale jak? Nepřítomně odhrnu plášť a položím ruku na svůj zděděný meč. Když procházím kolem hlavního ze strážných, kývnu mu na pozdrav hlavou. Nezastavuji se a vydám se hned za svými přáteli. |
| |
 | soukromá zpráva od Daniela pro Reakce je skoro okamžitá a moment překvapení hrál nyní taky v můj prospěch. V dalším okamžiku ji vtáhnu do stínu a skryji ji svým pláštěm. Nikoho ani nenapadlo se otočit a garda si ani nevšimla mého počinu. Jen zdá se ten zatracený vlk si něčeho všiml, ale i on se na konec věnoval té, které šel vedle nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro soukromá zpráva od Daniela pro Pán Jeskyně Přistoupím k ženě jdoucí skoro na konci té podivné skupinky, mírně se dotknu její brady a jediným skoro plynulým pohybem ji vbodnu do tepny na krku jehlu a vstříknu obsah stříkačky do krve. Reakce je skoro okamžitá a moment překvapení hrál nyní taky v můj prospěch. V dalším okamžiku ji vtáhnu do stínu a skryji ji svým pláštěm. Nikoho ani nenapadlo se otočit a garda si ani nevšimla mého počinu. Jen zdá se ten zatracený vlk si něčeho všiml, ale i on se na konec věnoval té, které šel vedle nohy. PJ: Po chvíli jsi se probrala. Cítíš v Hlavě tupou bolest a dělá ti problémy se soustředit. Proti tobě ve stínu sedí žena a má docela milý výraz. Na svých rukou cítíš okovy a je pro tebe těžké se soustředit. Nevíš zdali tě omámila ona, ale tušíš že ano. Magie, kterou bys mohla normálně vládnout se zdá nepoužitelná, snad to co ti dala zabránila jejímu používání. |
| |
| soukromá zpráva od Daniela pro Chvíli si ji prohlížím a je mi zřejmé že ani netuší o co jde.... "Dee, jsem ráda že tě poznávám a je mi líto že za tak divných okolností, ale čas si toho vyžadoval. Mé jméno je Daniela De Tar a jsem zde za posláním, jenž je s vámi spjaté, ale protože se málo z vás bude vybavovat s čistokrevným upírem, jsem nucena přistoupit k nestandartnímu seznámení." Chvíli ji nechám aby jí došlo co jsem právě řekla, přeci jenom je to pěkný svinstvo co jsem na ni použila. "Nejste jediní, kdo mají své zájmy v této zemi, naštěstí pro vás i pro mě si této země zatím nevšimla ani jedna strana a vy hádám jste se sem dostali taky jen náhodou. Naštěstí pro mě jste příliš apatičtí k tomu, že jste zde a to mi dává docela výhodu." Chvíli si stoupnu a dívám se z okna do bílého dne. "Zřejmně již vás začali hledat a najdou vás jak odezní síla lektvaru ve vaší krvi, ale zatím máme spoustu času." Znovu se usměji a ukáži své drobně delší špičáky. "Na to co od vás potřebuji to bude stačit." |
| |
| Kráčíte ulicemi přístavu, které jako by se kuopili jedna na druhé a mezi nimi jsou podivné vchody a přístřešky zdejšího obyvatelstva. Z lodi to vypadalo jako poměrně pěkné přístaviště, ale teď zjišťujete, že vyznat se v něm je docela problém. Naštěstí vás vedou pomalu a spolehlivě a tak vám cesta poměrně rychle ubíhá, tedy do té doby, než kůň žďuchne do Alta a ten zjistí že Dee, která vedla Kadehara se ztratila..... |
| |
| soukromá zpráva od Daniela pro "Jak už jsem řekla,jsem upír a tím taky vždy budu, ale nejsem bezduchá loutka v rukou nějakého nekromanta. To s čím jste se možná setkali jsou jen ubohé náhražky toho, čím jsem já, nebo někdo mého rodu." Položím Dee ruku na tvář a skoro okamžitě ji stáhnu. "Máme podobné zájmy, já potřebuji něco a vy taky, jenomže ani jeden z nás neví co to je a proto bychom si měli pomoci. Můj rod je již dlouho pod nadvládou toho, jehož zvete Damakonem a ani já, ani nikdo z mého rodu proti tomu nic nemě, ani proti jeho výzkumu s námi a s lidmi, ale teprve nedávno jsem si uvědomila že jsme pro něj jen pokusní králíci a přála bych si osvobodit svůj lid a tím že vám pomohu porazit Damakona, vlastně vyhraji i já." Chvíli se na dívku před sebou dívám a pak se postavím. "To co ale doopravdy potřebuji je najít tajemství, jenž zde zanechali praotci mého lidu a vím že zde zanechal jedno tajemství i Conor, jenž byl jedním z nich. Tak co pomůžem si?" Je na mě vidět napětí, co odpovíš.... |
| |
| Dávám pozor na cestu a zjišťuji, že orientace tady nebude tak jednoduchá, jak jsem si myslel. Ovšem zvládnout se to dá. Pomalu následuji našeho průvodce, když v tom do mě strčí Deein kůň. Ohlédnu se, ale Dee nikde nevidím. Rychle se otočím na našeho průvodce: "Zastavte prosím na chvíli. Jeden náš člen se asi opozdil." Měl jsem jiné tušení, ale zbytečně vyvolávat paniku rozhodně není zapotřebí. Přistoupil jsem k Erin: Můžu tě poprosit, jestli bys vyslala sokola, aby se po ní podíval? Asi se jen někde zastavila, ale pro jistotu, aby se zde nezatoulala.". V hlavě se mi honí spousty myšlenek. |
| |
| Prohlížím si mě nci neříkající uličky a bezmyšlenkovitě hladím sokola na sévm rameni, v tom se ozve Althův hlas. Prudce se otočím a shlédnu situaci. Stejně jako asi všichni ostatní si všimnu, že jeden náš člen záhadně zmizel. Kývnu na souhlas Altha a pohladím sokolíka. Převezmu ho na ruku a pusítm do vzduchu. Ten zamává křídli a vznese se vysoko nad město, chvíli ho pozoruji. Doufám, že tu nemají střelce. Prolítne mi halvou myšlenka a já se konečně usměji, ten úsměv věnuji Althovi. "Určitěnás hned dožene." V hlavě s emi odehrává spousta scén,c os e vlastně mohlo stát a proč o sobě Dee nedala vědět, je to celé podivné. |
| |
| Skupinka se zastzavila a zdá se že váš průvodce je trochu zmaten. "Tady se nikdy nikdo neztratil na moc dlouho, tak myslím že tomu tak nebude ani dnes..." Přesto dá pár povelů a vojáci se rozprchnou ulicemi a nikdo z nich s vámi nezůstává, jako by se zde dbalo více na cermoniál, než bezpečnost. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro Poslouchám, co dívká říká zdánlivě netečně. Hlava mě bolí a rozostřené vidění se mi vrací. To, čím dívka je mne nakrátko viděsí, to ano, ovšem vzpomenu si, s čím vším jsem se za svou pouť setkala a ji tedy počítám k normálu. Olíznu si suché rty, abych jí mohla odpovědět. Chvíli se rozmýšlím, než se nadechnu a v odpověď otevřu ústa. Nepřijde mi dvakrát etické někoho unést, spoutat a potom tvrdit, že se chceš dohodnout. Netvrdím, že nevím o čem mluvíš. Možná ano, možná ne. Avšak nejsem to já, kdo vede naši skupinu a může ti dát souhlas k tomu, oč žádáš. A pokud žádáš pouze mou pomoc, sklamu tě. Já ti nejspíš nemůžu nijak pomoc. |
| |
| Zůstanu stát a hledíms tále na nebe, kde jakmile spatířm nějakého ptáka, zastíním si oči a sleduji ho, nakonec stejně zjistím,ž e to můj sokolík není. Po chvíli si již začnu poklepávat nervózně prsty o kalhoty. Přistoupím trochu nejistě k hlavnímu vedení, kde čekám dál. To, ž enás nechají bez dozoru mě znervózňuje ještě více a tka nespouštím ruku z meče. |
| |
| Mám tvář plnou starostí a i když mě Erinina slova trochu uklidnila, vím dobře, že poslední dobou je Dee jiná. "Chvíli prosím počkejme. Ceremoniál stejně bez všech členů nemůže začít. Náš sokol jistě donese brzo zprávu. Asi se jen někde zastavila" Dál se různě rozhlížím... |
| |
| soukromá zpráva od Daniela pro "Právě že ty mě dovedeš pomoci nejvíc, kdybych šla za Altheriusem, tak mě rozmáčkne jako veš a s jeho silou se já rovnat nemohu, ale ty k němu máš blízko, takže ti stačí říct, že mi chceš pomoci a on mě nezabije jakmile mě uvidí." Dívám se na tebe a úsměv zmizí z mé tváře. "Vůbec nevíte nic o nesmrtelnosti, která sahá až za smrt. To Conor doopravdy zemřel a znovu ožil, protože byl prvním z nemnoha. Proto je vězněn, ale Conor není pro mě důležitý, důležitější je odkaz jeho a ostatních praotců, to je to co osvobodí můj lid." Promnu prsty v nervozitě. "Budu muset běžet, chcešli mi opravdu pomoci, řekni to teď, za chvíli přestane účinkovat to co tě svazuje a já si nemohu dovolit čekat do té doby, pokud mě budeš chtít i nadále zabít." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cítíš jak ti sděluje že Dee neviděl nikde v přístavu. |
| |
| Překvapeně se zastavím a ohlédnu. Ztratila se? Jen tak najednou, bezeslova, aniž by si toho někdo všiml?... připadá mi to trochu podivné, vlastně více než podivné, ale poznámky, které se mi derou na jazyk raději spolknu, není pro to vhodná příležitost, teď ne. Rozhlížím se kolem sebe, i když je vcelku hloupost doufat v to, že ji snad někde zahlédnu. Nikdo se tu nikdy neztratil na moc dlouho?... A co je tohle za odpověď?...to je snad normální, že jim zde mizí lidi?... Začínám být lehce nervózní, ale snažím se na sobě nedat nic znát. Bezděky zabořím ruku do Enchirovy srsti. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro Zeptám se a bojovně vystrčím bradu, v očích mi zajiskří nevolí. ještě nikdo se ke mě takto nechoval, možná je to rozmazlenost, možná ne, každopádně se mi její způsoby příčí. Máš pravdu, nevím o tom nic a vědět nechci, raději zemřu hned ne žít stovky a tisíce let v nejistotě. Ve snaze dostat ruce z pout různě kroutím rukama, kouzla, jež mi jedno po druhém přicházejí na mysl musím k mému znechucení odložit zpět. Nevím, co mi tahle dívka, či žena bodla do krku, ale jsem ještě slabší než obvykle. Což mi na klidu nepřidá. Dohodneme se jinak, až se objevíš, nedovolím mu, aby tě hned zabil a vyslechl si tě. Pokud ti bude chtít pomoc, udlá to. Vážím si jeho i jeho intuice. Nebudu nijak ovlivňovat jeho rozhodnutí, rozumíš? |
| |
| Přivítám sokolíka pohlazením a jeho správa mi vůbec neudělá radost. Co mám dělat? Když jim řeknu, že Dee tu není, vyvolá to paniku..co když s tím ti strážní mají něco společného? Musím si rpomluvit s Althem. Přejdu k Althovi a nenápadně ho dothnu dál od strážných i ostatních. Šepten mu začnu vysvětlovat co jsem zjistila. "Dee tu nikde není, ale pokud by jsi mi to dovolil, pujčím si jejího koně, vycítí svou paní, je ji oddán duší i tělem a porozhlédnu se po ní. Kdyxby se něco dělo, vyšlu sokola a ten vás ke mě zavede ano?" Otážu se šeptem, můj hlas je velmi tichý, je možné, že Alth dokonce nebude rozumnět, ale alespoň mě nemůže slyšet nikdo jiný. |
| |
| Zpráva od Erin mě moc nepotěšila. Náš průvodce vypadá netrpělivě. Otočím se na něj: "Ta, která se ztratila nebyla viděna nikde v okolí a nemyslím si, že by zašla do nějakého obchodu nebo hospody. To by bylo velice nerozumné. Máte nějaký návrh?" Než mi odpoví, otočím se na Erin a povím erin, aby zkusila sokola vyslat ještě jednou, aby se jí pokusil vystopovat s pomocí koně. Ale cítím, že je tu jen více, než zabloudění nebo zdržení. Pamatuji si, že když jsem se naposled snažil s Dee spojit, narazil jsem na zábranu. Ačkoli to dělám velmi nerad, protože tyto schopnosti nerad používám, pokud to není nutné, ale dotknu se koně, jako jedinou stopu a pokusím se jí najít. Vím, že spojení je bez problémů, pokud vím, jakým směrem se ubírat, ale snad mi v tom její kůň pomůže. A chci jí hlavně objevit, kdyby už nešlo s ní mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Daniela pro Otočím se zpět k ní a tvář mám bez sebemenší stopy radosti. Byla jsem ráda že jsem chytla právě Dee, ale co teď? "Víš tady nejde jen o tebe, nebo Alta, ale o osud mnohých včetně mého lidu, zemřu li, zemře i naděje že se osvobodí s područí Damakona a to já nemohu připustit." Moje oči se trochu stáhnou když se na ni dívám a pak se usměji ještě maličko, ale je to spíš bolestný úsměv. "Omlouvám se ti za to že jsem tě sem tak dovlekla, ale opravdu potřebuji, aby jsi mi pomohla, jinak...Nerada bych byla nucena tě zabít jen pro to, aby jsi vyzradila že jsem zde. Potřebuji tvoji pomoc a klidně si před tebe kleknu, pokud mi ji přislíbíš. Kdyby s vámi byla Astra tak by mě zabila, aniž by čekala na vysvětlení, ale já vám opravdu mohu pomoci." |
| |
| Altherius navázal spojení s koněm, ale jeho smysly jsou příliš zmatené, než aby věděl kde je jeho paní. Místo něj se však Enchrov obrátil k Altově mysli a tiše pravil myšlenkami tak že jste mu všichni rozuměli. "Mysl¨ím že je to moje chyba, před chvílí jsem ucítil něco co bych tady, kde není temnota nečekal. Nejvyšší bytosti zla, jenž jsou neživí, ale zároveň nejsou nemrtví. Myslel jsem si že se pletu a tak jsem to zavrhl. Těžko je ale vystopovat, oni nezanechávají pach, jen nejasný pocit něčeho, co se ani nedá vysvětlit, omlouvám se, měl jsem na to reagovat, teď je ale již pozdě, hádám že Dee je již mrtvá, promiň Alte." Enchrov se obrátí zpět k Linthir, jako by čekal nějaké rozhřešení. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro Tušila jsem to celoudobu, ovšem být tím ujištěna je něco mnohem horšího. Poslouchám její slova a věty miá začnou dáva smysl. Možná, že ještě působil roztok, jenž mi vstřikla do krku. Teď však vše vnímám jasněji. Nechci, aby sis tady klekala, ovšem upozorňuji tě, že to nenechám bez odezvy. Ovšem tedy dobrá. Pomůžu ti. Můžeš mě teď rozvázat? MH: nemůžeme to udělat tak, že dostanu další jed a opět budu mimo a zprvu si nebudu nic pamatovat? Vybavim i to až když se u nás Daniela objeví? |
| |
| soukromá zpráva od Daniela pro "Nebybrala jsem si tě proto, že by jsi byla nejslabším článkem, ale proto že věřím tomu že jsi dost inteligentní na to poznat přítele a nepřítele." Kousek poodstoupím a dívám se do jejích očí. "Pokud dnes v noci budeš chvíli sama, přidám se k tobě a ty mě řekneš zda mi pomůžete a nebo ne, souhlasíš?" Podívám se na dveře a nejistě přešlápnu. "Budu muset již jít, jsme dlouho pryč a tví přátelé tě každou chvíli najdou, ale opravdu by vám hodně pomohlo, kdybych se k vám mohla přidat. Astra vás opustila a sama vběhla do pasti na ni. Isabela nikdy nebyla na vaší straně a jen bohové vědí jak ten boj dopadne." |
| |
| Nemohu uvěřit tomu, co Enchrov právě vyřknul a jen na něj chvíli zírám neschopna slova. "Co to říkáš? Jak může někdo najednou zmizet, aniž by si toho někdo všiml a jak...jak si můžeš být jist, že..." ptám se tiše skoro šeptem a ani nedokážu vyslovit to, co je možná již pouhým faktem. Ale ne...nemůže být... Možná že až teď mi skutečně dochází síla a ohromnost toho proti čemu stojíme. Připadám si neskutečně malá a ztracená. Zároveň ale cítím vztek. Možná proto, že nedokážu nic udělat nebo nevím, co bych dělat měla a pocit bezmoci je něco, co bytostně nesnáším. Bezděky zatnu ruce v pěst. "To není nic, co bychom mohli udělat? Něco musí být..." hlesnu jen dívaje se na Enchrova. |
| |
| Začínam být nervózní, když se nedokáži spojit s Dee a ani jakýkoli náznak. To, co potom uslyším ve své hlavě mě úplně zarazí. Nevím, jestli mám brečet nebo se rozpadnout. Cítím, jako by veškerá soudržnost najednou zmizela. Prudece se otočím na Enchirova. Vím, že za to nemůže, ale lhostejnost, jakou to říká. Cítím se jako by se ve mě rozpoutalo peklo, spalující žár nenávisti, která mi teď vysloveně koukala z očí. Obrátím se k ostatním a slova, která řeknu jsou plna smutku a žalosti, ale také ohromné nenávisti ke zlu, které tuto bolestnou ztrátu způsobilo. "Nezlobím se na tebe. Viníkem nejsi ty, ale zlo. Nyní musíme pokračovat. Mějte se na pozoru a držte se u sebe. Enchirove, nyní sleduj bedlivě své pocity. Bez Astry jsi jediný, kdo je může vycítit." Vyrazím kupředu s hlavou mírně zklopenou, ale mé dlaně jsou spjaty v pěst a jde ze mě pocit, který ještě nikdy ode mě nebyl cítit. Už dlouho jsem nezažil tak citelnou ztrátu. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro Možná ano, možná ne. Dobrá, dnes večer se někam vytratím, hádám, že se nemusím domlouvat na čase ani místě. Dobrá, slibuji, že nedovolím Altheriovi ani jinému členu družiny aby tě zabil. Kývnu hlavou, když už jsem volná očistím špínu z šatů a stříbřitězlaté vlasy uschovám pod kapucu pláště. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro |
| |
| Vyděšeně zamrkám a o krok ustoupím. Neslyším Encharova slova, ale it ka mi dojde, co s enejspíše odehrálo. Ale jak?" Vydechnu vyděšeně a celá má tvář zpopelaví. Nakonec se Alth rozhodne vydat dál a já přisotupím ke koni a uklidňujícím dotykem ho pohladím po čele. "To chceš jít pryč a nechat ji někde tady?" Dost se na něj zamraíčm a sokol jen zaskřehotá. |
| |
 | soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro Otočím se a odejdu, jakmile vyjdeš za mnou, vidíš že jsme byli ve skladišti nedaleko místa kudy jste šli. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Kde jste byla? hledali jsme vás..." Jeho hlas je naléhavý. "Musíme jít rychle zpět, opravdu se nám tady nestává, že by jen tak mizeli lidi...." |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro Když narazím na strážného, zatvářím se nechápavě a dezorientovaně. Já..nevím, šla jsem s ostatními a pak už jsem se akorát probudila zde.. Řeknu mu a plaše se usměju. |
| |
| Slyším Erinina slova. Aniž bych se otočil odpovím. "Opravdu si myslíš, že kdybych mohl něco udělat, tak to neudělám?" V mých slovech je cítit žal, který mě teď obklopuje a proto jsou i taková, ne jako vždycky uvážená, promyslená, ale výbušná. "Odneslo ji něco, co nemůžeme vystopovat. Pokoušel jsem se o to, ale nešlo to. Jasný... Musíme dokončit náš úkol, to je to jediné, co mě teď drží.". Pokračuji dál v cestě a je na mě vidět moje sklíčenost. |
| |
| Rychle tě uchopí za ruku a vede tě nenásilně k ostatním.... cesta k radnici Po chvíli se objevila Dee, vedena strážcem. |
| |
| Jdu smerem k radnici a nevnimam ani moc ostatni za nama a ani moc naseho pruvodciho. Premyslim, jak vystopovat Dee. Opět mi na mysli vyvztane Palanthor, pomoc bohů, možná Astra by věděla a spousty dalších nereálných možností. Neztrácím naději, ani přesto, co řekl Enchirov. Nadějej vždycky umírá poslední. Jdu se sklopenou hlavou. Kolem mě proletí moucha a ja se oženu a při tom zvednu hlavu. Jsme téměř u radnice a mé oči spočinou na postavě, která stojí vedle stráže. "DEE???!!!" Okamžitě se k ní rozběhnu a obejmu ji. Taková úleva, celé tělo mi zalehlo příjemně hřejivým pocitem a uklidněním. Okamžitě sem vychrlil snad tisíce slov. "Kde jsi byla? CO se stalo? Jsi vpořádku? Nestalo se ti něco?" Myslím, že ještě trochu a asi bych jí umačkal. |
| |
| Lehce znaveně se rozhlížím okolo, když se ke mě někdo přiřítí. Je to Altherius a objímá mne. Je z něj cítit obrovská úleva a klid. Když vidím, jaká něha mu hraje v očích a že se o mně bytostně bál, nahrnou se mi do očí slzy. Nějak mě to dojalo. Rychle je setřu a podívám se na něj. Nekřič prosím.. poprosím ho a promasíruji si spánkové oblasti hlavy. Jsem v pořádku...nevím...šla jsem za vámi a pak už jsem se akorát probudila v nějakém skladišti Krátce se od něj odtáhnu, dlaně mu přiložím k tvářím a políbím jej. |
| |
| Jsem hrozně rád, že je Dee zpět, ale nemohu se nyní zbavit špatného pocitu. Pokud Enchirov mluvil pravdu, nikdo neunese někoho a jen tak ho nenechá ležet. Tohle ještě musím prošetřit. Teď nás ale už čekají... |
| |
| Radnice Váš průvudce vás usadil ve velkém sále, kde je již připravena menší hostina. Chvíli na to, co odejde vstoupí Fregart, starosta tiohoto města a krátce se na vás podívá. "Těší mě že vás poznávám, však pouze jeden z vás je tím, kdo jde cestou Conora, našeho učitele." Stojí chvíli u křesla v čele stolu a po chvíli usedne. "Jsme nyní znepokujeni, víme že ve světě zuří válka, ale to nás nikdy moc nezajímalo, ale nyní se začínají dít divné věci i zde a je proto nutné najít Conorův odkaz." Chvíli se na vás dívá a pak se usměje. "Doufali jsme že zde bude i Astra, je nejmocnější ze tří, ale nevadí, je zde ta, jenž třímá jeho sílu a doufám že s pomocí nás všech dokáže odhalit nejstarší tajemství, jehož objevování stálo všechny do dnes život." Chvíli mne hlavu v dlaních, jako by se snažil vzpomenout si. "Conor se zdržoval daleko na severu u barbarských kmenů. Byli tam s ním někteří z nás, učili se a poznávali že přišel kvůli tajemství, které jsme mu nemohli odhalit, ale alespoň jsme mu dali dva meče. Jeden i druhý byli naprosto stejné, Ten první se jmenoval Častýř a ten druhý Věštecký meč. Jeden od druhého by jste nepoznali, ale Věštecký meč měl větší sílu, takovou, jaká ve zbrani nikdy nebyla. Ten je nyní zde, u Erin. Druhý meč, Častýř si Conor z naší země neodvezl. Možná je tajemství právě v tomto, nebo může být i v něčem jiném, podle usnesení rady by ale vaše kroky měli směřovat právě tam. Dnes by jste si měli odpočinout, zítra vám dáme koně a zásoby na cestu, dávejte si ale pozor, začíná se zde objevovat stále častěji že někoho napadli Orkové, nebo Obři. U mnohých případů smrti v divočině nemáme dokonce ani to vysvětlení, zdejší země začínají být stejně nebezpečné, jako ty, ze kterých kráčíte. Nyní se prosím ptejte, máteli na co, pokusím se vám odpověďet, budu li vědět." |
| |
| Pozorně vyslechnu veškeré informace a i když pořád mírně v neklidu, jsem zase schopen suvažovat a dedukovat. Když jsme vybídnuti na otázky, promluvím... "Chtěl jsem se zeptat, co je pravdy na tom, že na sever odtud by mělo ležet sídlo nebo území draků? Mohl byste mi o tom říci všechno, co víte?" Vždycky, když mluvím o nich, tak mám zvláštní pocit radosti... |
| |
| Fregart se zatváří trochu nechápavě. "nevím co mají draci společného s Conorem, ale možná víte víc. Jistě žijí na severu, ale víc nevím, to bych se být vámi bavil až tam... |
| |
| Trochu jsem se až bavil tím, jak starosta nechápe. Svůj zrak jsem nyní otočil k Erin, protože na ní je, aby se rozhodla. Toto je její sudba... V tu chvíli mě napadne opět otázka, otočím se ke starostovi a jako bych chtěl navázat na předchozí debatu. Říkáte, že Conor pobýval na severu, no a o dracích vím, že jsou taky na severu. Zajímalo mě tedy jestli se cestou do míst Conorových, protože tam naše cesty pravděpodobně budou pokračovat, narazíme na nějaké draky, popřípadě, jestli nevíte, jak daleko jsou? Dívám se na starostu a v hlavě se mi honí myšlenka, že tahle otázku už by mu tak nesmyslná přijít nemusela... |
| |
| Starosta se usměje, jako že už pochopil. "No myslím že draků se bát nemusíte, žijí až za městem, kam vás posílám, ale cestou si dávejte spíš pozor na Orky, jsou to humanoidi s prasečím ksichtem..." to řekl trochu pohrdavě..."...začali se shlukovat a na severu s nimi byly již větší potyčky, ale zatím nic co by připomínalo válku." Starosta upije ze svého poháru ovocnou šťávu s příchutí vína. "No je skoro poledne a jste jistě vyčerpaní po cestě, můžete se jít projít do zahrad, jestli je to od vás tedy vše?" |
| |
| To je velice dobrá zpráva. To znamená, že naše cesta bude až na místo společná. Jsem trochu rád. Ačkoli je družina i beze mě velice silná. Velkej útok orků by mohl být nebzepečnej a se mnou je přeci jen družina více v bezpečí. Já už vím vše, co jsem potřeboval vědět. Počkám jestli ostatní ještě nebudou mít nějaké otázky. Erin třeba bude zajímat věci ke své cestě. Teprve až budou všichni hotovy, vztanu a odeberu se do zahrad... |
| |
| Ti, kteří chtěli vešli do zahrad a ostatním byly ukázány pokoje kousek od zahrad a volným vstupem na ně. Altherius, který se na chvíli vzdálil od ostatních najednou ucítil dotek něčí mysli, po chvíli mu došlo kdo to je, na obrovskou vzdálenost mu přišla krátká zpráva děsivá ve své podstatě i nádechu, třebaže zněla jako šeptání, zdálo se že se nebe na chvíli zatáhlo černými mraky. ... Isabell nás zradila ...na nás...Saša ... upír ...ládá se a ... s námi ... našli jsme pomoc ... ... ji nikdo nečekal ... .... nemohu říci víc ... ... Vareta je v plame... Boje jsou skor.. ... Karak odolává jako jediný ... ... ... vás ... ... je tak jak si myslíte, nevěřte světlu, zradí vás víc než temnota. |
| |
| Tomu, co starosta i Altherius říkají, nevěnuji přílišnou pozornost. Je to ode mě nejspíše velice nevychované, avšak stejně, pokud to budu chtít vědět, dozvím se to. Mé myšlenky samovolně utíkají k tomu, co se stalo ve skladišti. Kvůli tomu slibu je možné, že budu muset jít proti Altheriusovi. Bude to bráno jako zrada? Přemýšlím, když nám starosta dovolí odejít, ukloním se a vyjdu ven do zahrad. Pomalu se procházím a v mysli dokola slyším strýcův hlas. Slib zavazuje duši, Deo. Je to jako kouzelná přísaha, zvláště od někoho našeho postavení. Od někoho tvého postavení. Ať bude slib sebemalichernější a tobě se po čase rozleží v hlavě a nebudeš jej chtít splnit, uvědom si, že jsi členem královské rodiny. A ti své sliby plní. |
| |
| Okamžitě se zastavím za službou tohoto města, která nám byla dána k dispozici a požádám ji, aby našla všechny čelny našeho společenství a vzkázala jim prosbu ode mě, aby všichni naléhavě přišli za mnou do zahrad a to co nejrychleji. Sám vezmu kus pergamenu, který mám pořád u sebe spolu s psacími potřeba mi a napíšu vzkaz přesně tak jak jsem ho slyšel na papír s místama, kde je potřeba nějaké věci doplnit. Teď už jen čekám na ostatním a mezitím přemýšlím co ve správě chybí... |
| |
| Na dolní část pergamenu jsem znovu přepsal to, co jsem opsal z myšlenek na horní. a Do toho jsem začal dopisovat to, co si myslim, že chybí. Podle pomlky ve spojení se můžu dohadovat, co tam asi patrí ------------------------------------------------------------- ... Isabell nás zradila ...na nás...Saša ... upír ...ládá se a ... s námi ... našli jsme pomoc ... ... ji nikdo nečekal ... .... nemohu říci víc ... ... Vareta je v plame... Boje jsou skor.. ... Karak odolává jako jediný ... ... ... vás ... ... je tak jak si myslíte, nevěřte světlu, zradí vás víc než temnota. ------------------------------------------------------------- ... Isabell nás zradila ...na nás...Saša je upír ...ládá se a ... s námi ... našli jsme pomoc tam kde ji nikdo nečekal Teď vám nemohu říci víc ... ... Vareta je v plamenech Boje jsou skoro všude. Karak odolává jako jediný ... ... ... vás ... ... je tak jak si myslíte, nevěřte světlu, zradí vás víc než temnota. ------------------------------------------------------------- "Omlouvám se, že jsem vás sem tak narychlo a nečekaně zavolal. Vše, co tady uvidíte si nechte pro sebe. Astra mi poslala vzkaz, který není nejpříjemnější a co více, není úplně čitelný. Tohle je vše, co jsem dokázal zachytit a pod tím to, co jsem si domyslel. DObře se na to podívejte, jestli vás nenapadne něco více. Kromě toho jsem se rozhodl, že minimálně až do vesnice půjdu s vámi, kvůli větší bezpečnosti. Nevěřte nikomu, ani lidem odsud a mějte se velmi na pozoru. Pokud budem spolu, máme mnohem větší šanci, pamatujte na to. Teď se podívejte na pergamen" |
| |
| ... Mluvil jsem tiše a záludně, ale bylo vidět, že už jsem to zase já. Přesto mé myšlenky chmuřilo více věcí. Podíval jsem se také na DEE, která jasné nebyla ve své kůži. Něco tady nehrálo, ale možná se mýlím. Dee, mohl bych s tebou potom na chvíli o samotě mluvit? Věnuji ji láskyplný úsměv... |
| |
| Když pro mne přijde stráž, v klidu jdu za Altheriem a poslouchám, co nám říká. Upír...Saša je upír? Ale...ne..nebyla to ona... napadne mě. Dočtu zbytek vzkazu a přemýšlím, co to může znamenat. Myšlenky se mi vrací ke skladišti a setkání s upírkou...byla to snad ona? Nemohu si vybavit, zda se představila, či nikoliv. Když na mě Alth promluví, zprvu nereaguji. Jeho oslovení ke mě dojde se zpožděním, škubnu hlavou a otočím se na něj. Jistě.. Opět si pročtu vzkaz a zamyslím se...několik slov do mezer mě napadne, ovšem nevím, zda je to správně. ... Isabell nás zradila ...na nás...Saša je upír neovládá se a ... s námi ... našli jsme pomoc tam kde ji nikdo nečekal Teď vám nemohu říci víc ... ... Vareta je v plamenech Boje jsou skoro všude. Karak odolává jako jediný ... ... ... vás ne všechno je tak jak si myslíte, nevěřte světlu, zradí vás víc než temnota. |
| |
| Sardo: Chvíli se zdá jako by chtěl říci ještě něco, ale zřejmně mu to již nesedí.... "Omlouvám se, ale cítím že Astra stále ví víc než my tady." Naše Isabell nás zradila. Útočí na nás všude. Saša je upír, ovládá se a je s námi ... našli jsme pomoc ... ... ji nikdo nečekal ... .... nemohu říci víc ... ... Vareta je v plame... Boje jsou skor.. ... Karak odolává jako jediný ... ... ... vás ... ... je tak jak si myslíte, nevěřte světlu, zradí vás víc než temnota. |
| |
| Sardo najednou promluví a to co říká se mi zdá velmi vhodné. Dopíši tedy Sardovu část na pergamenu. ------------------------------------------------------------- Naše Isabell nás zradila Útočí na nás všude. Saša je upír, ovládá se a je s námi ... našli jsme pomoc tam kde ji nikdo nečekal Teď vám nemohu říci víc ... ... Vareta je v plamenech Boje jsou skoro všude. Karak odolává jako jediný ... ... ... vás ... ... je tak jak si myslíte, nevěřte světlu, zradí vás víc než temnota. ------------------------------------------------------------- "To vypadá už dobře, víborně Sardo, máte někdo další nějaké nápady, říkejte všechno, co vás napadne. Hlavně poslední chybějící slova by nám dost pomohla." potom se otočím na Sarda. Nepochybuji o tom, že Astra určitě ví více. Nemohla asi poslat více. Je od nás míle daleko a i když zná naše místo a pomáhá nám naše brnění, nevíme, přes co to muselo projít. Jen jedna věc. Poslouchejte dobře zprávu, co jsme dostali a mějte se na pozoru před věcmi, před kterými varuje, ale i před ní. Je to velmi málo pravděpodobné, ale mohla by mást. To co tam je nemusí být 100% pravda. Nebo taky to může být neúplná pravda a ta se může v mnoha věcech od skutečnosti lišit." |
| |
| S překvapením pohlédnu na Dee a Alta, kterému se očividně ulevilo, že ji má zase zpět. A ty se mu divíš? Ale kde byla nebo spíš kam zmizela a kde se tu tak najednou zase vzala? Enchirov přece...a mockrát se ještě nemílil. Vrtají mi hlavou události posledních chvil. Mlčky následuji ostatní a mlčky pak naslouchám rozhovoru s místními. Celkem pak uvítám, když mohu být na chvíli sama a zmizím v pokoji. Toulám se ve svých myšlenkách a mám pocit, že se něco změnilo, možná ve mně samotné. Jakoby najednou byly pryč mé pochybnosti o mně samotné, o tom, zda sem patřím. Věř si, jednou už si konečně začni věřit...je to docela fajn, ne? Moc dlouho si však své samoty neužiji, alt nás svolává dolů. Copak se to zase děje? Že by zas někdo zmizel? ...Kdo se to hle v tobě bere?... zakroutím hlavou sama nad sebou a scházím dolů. Přečtu si zprávu, která došla. "Kdo je Isabell?" vyslovím pak nahlas myšlenku, když dočtu. Nepamatuji si, že bych znala někoho toho jména a není mi zcela jasné o kom je zde řeč. "A co třeba ...vše je na vás?"doplním ještě slova, jedna z těch, která ještě schází na konci zprávy a tázavě se zahledím na ostatní. |
| |
| Naše Isabell nás zradila Útočí na nás všude. Saša je upír, ovládá se a je s námi ... našli jsme pomoc tam kde ji nikdo nečekal Teď vám nemohu říci víc ... ... Vareta je v plamenech Boje jsou skoro všude. Karak odolává jako jediný vše je na vás ... ... je tak jak si myslíte, nevěřte světlu, zradí vás víc než temnota. |
| |
| Přečut si pergamen. "Ne vše je tka jak si myslíte." Zašeptám a zachmuřím se. Posutpně si rpohlédnu všechny kolem. CO to má znamenat? Ne vše je tka jak si ymslíte, CO je s tou Dee? Proč jen mám divné tušení, Co když s Dee něco udělali?" Zachmuříms e a více si ostatní rpohlédnu. "Měli by jsme si dopočinout a to všichni. Pokud chceme vyhrát, musíme doplnit síly i rozum." Zamraíčms e a znovu si nedůvěřivě rpohlédnu Dee. Je vidět,ž e něco není v pořádku. |
| |
| Cesta lodí trvala celkem krátkou dobu, při níž, jak jsem si zvykla na břehy pevniny, se udělalo trochu nevolno a dalo by se říci, že i mnohem víc než Princovi. Ten byl zelený jak brčál v mém rodném lesíku a i když jsem na tom byla hůř, Prince využi.ll příležitosti, že jsme na palubě a odebral se do podpalubí a i přes burácení vln a fučení mořského severáku byly slyšet dávivé skřeky. Trošku se mi ulevilo, když jsme konečně uviděli první věže města a vystoupiliu na molo. Hned nás uvítal jeden další povedený výrostek a kamsi nás vedl. Samozřejmě by to nebyla naše družina, kdyby se někdo neztratil a tentokrát se do ráže dostala Dee a zmizela kamsi, kam se to bojím pojmenovat. Průvodce si toho kupodivu všimnul, asi mu hodně pomohl Deein kůň, který samozřejmě přestal cítit přítomnost své paní. Výrostek si málem vytrhal vousy, jak si mnul bradu, ale Dee si poté objevila hned u radnice, sice vypadala, jako kdyby vybumbala pár medovin, ale byla v pořádku. Starosta, další roztomil, nás vesele a vřele přivítal, ale jeho řeči rozuměl asi jen Altherius, já jsem na to byla stejně jako včera při noční návštěvě. Zanedlouho po konverzaci nás pozval starosta Fregart, tak se ten mrňous jmenoval, do svých zahrad, tak abych se podívala na něco zeleného v tomto městě, jsem se vydala s ostatníma. A díky mému silnému orientačnímu smyslu jsem taky všechny ztratila, tak se pár hodin motala a kochala se nádherou této zahrady. Přeci jenom pro mě přišla pomoc a odvedla mě k mé družině. Tam nás všechny zastihla nepříjemná zpráva, zřejmě od Astry určená Altovi. Naše Isabell nás zradila Útočí na nás všude. Saša je upír, ovládá se a je s námi ... našli jsme pomoc tam kde ji nikdo nečekal Teď vám nemohu říci víc ... ... Vareta je v plamenech Boje jsou skoro všude. Karak odolává jako jediný vše je na vás ... ... je tak jak si myslíte, nevěřte světlu, zradí vás víc než temnota. Odložím svitek a zamyslím se: Takže Issabel zradila? A světlu nemáme věřit, zradí nás víc jak temnota? Paráda...už se těším. |
| |
| Rozhlédnu se kolem všech a sleduji situaci. Je zvláštní, že teď více než dříve vnímám pocity. Ačkoli někteří z nás přes cestu spali, tak jsem cítil, že jsou unaveni a rozmrzelí. Ve svých pokojích by měli mít veškeré pohodlí. Je vidět, že všichni přemýšlí nad těmi slovy a debatují o tom. Je na čase to přetnout a Erin to svými slovy vystihla nejlépe. Snažím se vypadat klidně a dokonce i můj úsměv je mírně uklidňující, alespoň za dané situace. "Přátelé, Erin má pravdu. Je na čase, abychom si všichni trochu odpočinuli a urovnali myšlenky. Ráno budeme moudřejší. Ať jsou zprávy jakkoli špatné nebo uspokojující, dokud jsme tu my, tak je tu naděje a dokud je tu naděje, vždycky je šance. Dávejte si na sebe bedlivý pozor a to zejména, když budete sami." Otočím se na Lin. "Enchirov s námi není. Ačkoli se starosta tvářil trochu vystrašeně, může jít kamkoli budeš chtít a přes noc být v tvé komatě a hlídat tě. Poraď se s ním, co jsi o tom vzkazu myslí on." Podívám se znovu na ostatní: "Zítra se sejdeme a uvidíme jak dál. Jediné, pokud se nic nezmění, tak až do vesnici půjdeme všichni spolu, protože moje cesta je v téhle části společná. Přeji příjemný odpočinek." Všichni se začnou pomalu rozcházet, jedině Dee pokynu, aby tady ještě chvíli zůstala, jak jsme se domluvili. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Přikývnu souhlasně na Althova slova a pomalu vstanu. Sokola si bedlivě hlídám, nemám z tohoto místa dobrý pocit, vlastně z čeho teď už ano? Vydám se pomalu do místních zahrad či nějakého parku. Mezi stromy, alespoň část té přírody, toho příjemného místa, které dneska je skoro zlikvidováno… |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Prostě je to naše Isabela no...j Ačkoliv nás Altherius nabádá k opatrnosti, ešte se mi nějak nehce zpět do pokoje. Potřebuji si trochu pročistit hlavu a utřídit myšlenky. Ještě chvíli se toulám zahradami a užívám si, pokud to tedy vůbec lze takto říci, chvíli klidu a samoty uprostřed zeleně. Až po nějaké době se vrátím do svého pokoje. Natáhnu se na postel a koukám do stropu, nebo spíš do tmy nad sebou, kde tuším strop. Jen by mne zajímalo, kde se toulá můj chlypatý, čtyřnohý přítel... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hlídám venku... ozve se Enchrov. |
| |
| Šli jste spát, noc se zdála tichá a příjemná, jen někteří se ještě zabývali svými myšlenkami. Noc příjemně voněla mořem a vy jste opět nabyli pocitu bezpečí.... |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro "Alth by rád znal tvůj názor na tu zprávu od Astry. Možná myslí, že bys nám mohl říci něco víc..." vzpomenu si na to, oč mne žídal Alt a zkusím se zeptat. |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro Nyní jsi konečně schopna si mě pořádně prohlédnout. Mám černé vlasy sotva na ramena stažené do jediného uzlíku vzadu na hlavě. V černé košili a černých kalhotách bych splívala s tmou, ale místo toho sedím proti osvětlené zeleni a tak jdu docela dobře vidět. Mám vysoké černé boty na šněrování a u pasu dýku. Vedle mě leží velký černý plášť, který jsi na mě viděla posledně a který zahaloval moji štíhlou postavu. Tvář mám tmavší než by se na upíra slušelo, přeci jenom jsem dost času strávila na sluníčku. Jen oči mám jinačí než ostatní. Jsou modré s nádechem noci a bělmo má barvu zlatavě hnědé. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Myslím si že na Varetě mají docela problémy, zřejmně padli i titáni a ani netuším jak jsou na tom velké jeskyně. Jen by mě zajímalo, odkud najednou vzal temný takovou armádu, ale zřejmně je něco na tom s těmi branami, i když netuším co to je." Znovu se na delší dobu odmlčí a pak se ozve znovu. "Buď tam kde jsi!" |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Dál ležím na posteli zíraje do černého stropu, pomalu se mi začínají klížit víčka a skoro bych usnula, další Enchirova slova mne však dokonale probudí. "Co se děje?!" Posadím se a veškerá ospalost je rázem tatam. "Enchrove?" Začínám mít trochu obavy, zaposlouchám se do tmy, ve snaze snad něco zaslechnout, pak přejdu k oknu a vyhlédnu ven. Co se děje?...A kam já jsem dala svůj luk?... začnu se po tmě pídit po své zbrani rozhodnuta, že pokud se mi neozve, jdu ven. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro "Zdravím tě princezno, chtěla bych se ti omluvit za to, co se mezi námi stalo, budu ráda, když na tu malou příhodu zapomeneme, aby nenarušovala naše přátelství." Stále sedíc na zídce mírně se usměji. "Rekla jsi Altheriovi o tom, že s ním budu potřebovat mluvit?" aniž bych čekala na odpověď pokračuji. "Takže o mě zatím nikdo neví, no bylo by dobré za ním zajít teď a říci mu že by s ním potřeboval někdo mluvit a ať jej nezabije hned, jak jej uvidí." Ještě než stihneš cokoliv udělat tak se na tebe zadívám trochu pátravým pohledem. "Co ty si myslíš o mě? Vidíš ve mě jen sluhu temnoty, nebo bytost, jenž má vlastní názor, viodíš ve mě nepřítele, nebo spojence, který by chtěl být vaším přítelem?" |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro Nic se neděje. Na lodi jsem jen byla vyčerpaná, unavená a zmítaná nemilými myšlenkami. Čím dál tim víc si uvědomuji, že mezi vás nepatřím. Co tu dělám? Nejsem nijak zvlášť mocná, silná a ani v boji zdatná. Skloním hlavu a olíznu si rty. V tu dobu, kdy jsem se ztratila, setkala jsem se s jednou osobou. Požádala mne o pomoc. Přesně lépe donutila mne. Tu pomoc sem jí slíbila, není to osoba kterou by jsi očekával u dobra, ovšem zdání klame. Mou povinností nyní je, nedovolit ti jí zabít. Pevně se mu podívám do tváře. Omlouvám se S tím se otočím a odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro Nepovažala bych to zatím za přátelství, s prominutím. Trošku nuceně se na ni usměju. Stále její útok a následný únos považuji za podlý a urážlivý. Mluvila jsem s ním o tobě. Myslím, že brzy vyjde a budeš si s ním moc promluvit. Přímo o tobě nikdo neví, ale o osobě, které jsem slíbila "ochranu" už Alth ví. Co si o tobě myslím? Mé myšlenky jsou smíšené, nevím zda věřit či nevěřit, ale zdá se, že jsem si vybrala první možnost. To však nic neznamená, své rozhodnutí mohu kdykoliv změnit. |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro "Řekla jsem ti kdo jsem i co zde hledám, můj cíl je společný s vaším a svým způsobem vás dokonce i obdivuji, byli jste jedni z mála, kteří porazili temnotu na jejím vlastním území a to je více než dokázal kdokoliv jiný." |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Co to má znamenat? A ským to k čertu mluví? Teď, uprostřed noci sama v zahradách...te´d, když nás Alt varoval, atˇ jsme opatrní...tohle by mohlo mít nějakou spojistost s tím jejím podivným zmizením dnes... hlavou se mi honí spousta myšlenek, vlastně ani pořádně nevím, co si o tom mám myslet. "Enchrove?...nevím, kde jsi, ale ráda bych věděla, co se to tu děje a nehodlám být zalezlá..." snažím se jen oznámit Enchrovovi, který se mi neozývá svůj úmysl a tiše se vytratím z pokoje s úmyslem dostat se trochu blíže a třeba i něco vyposlechnout. Je mi jasné, že vúči Dee to není zrovna dvakrát fér, ale její chování je více než podivné a nejen to. Možná bych měla...ale ne, ví to Enchrov a to stačí...nejsi malá holka, dokážeš se o sebe postarat a pak copak jsem už tolikrát nestopovala a nepozorovala sama neviděna zvěř?... zaženu poslední pochybnosti o tom, zda mám jít a tiše se vytratím do zahrad... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Říkal jsem ti ať nechodíš ven. Zdá se že tato upírka co se baví s Dee ji dnes za bíleho dne unesla a nyní po ní chce jakousi bezpečnost, no necháme to jak to dopadne, ale zatím bych se do toho nemíchal. Zdá se že tobě je těžké něco poroučet. Otočí na tebe pomalu hlavu a pak se znovu zadívá ke dvojici. Jediné co jsi schopna zachytit je : ....můj cíl je společný s vaším a svým způsobem vás dokonce i obdivuji, byli jste jedni z mála, kteří porazili temnotu na jejím vlastním území a to je více než dokázal kdokoliv jiný." Žena, které vidíš jen záda mluví velice jemným hlasem, až nepřirozeně k tomu, čím je. Upíry se straší malé děti a tady se zdá je jeden, který se dokonce snad i usmívá a nevypadá na to, že by sál krev. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jakmile Dee vyjde z pokoje, zdá se že se nic neděje, pak ale začneš cítit jemné chvění a ty si uvědomíš že stejné jsi již jednou cítil tehdy když Dee zmizela, ale byl to tak jiný pocit, jenž byl příliš slabý. Nyní jej opět cítíš a jsi si jistý že je zde ta samá osoba co kolem poledne ve městě a co víc, ta osoba je nesmrtelný, u nejž se nesmrtelnost ještě neprojevila, tzv. nenarozený nesmrtelný (ten, který neprošel branami smrti) |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro A jejda... "A co mám dělat, když mne ignoruješ?...Jen jsme dostali stejný nápad..." zareaguji jen na to, když říká, že mně je těžké něco poroučet. Pak se opatrně natáhnu vedle něj a svou pozornost upřu na ty dvě před sebou. Tak upír?...Jakou bezpečost po ní může chtít upír a proč nám vůbec nic neřekla?... Dál ležím vedle Enchrova, uši nastražené, abych toho zaslechla co možná nejvíce z toho podivného rozhovoru. Cíl je společný s naším?....Jaký cíl? Co ona může mít za cíl?...našli jsme pomoc, tam, kde jsme ji nejméně čekali...ne vše je tak, jak si myslíte... víří mi hlavou vzpomínky na Astřin vzkaz. Začíná se nám to zamotávat čím dál tím víc... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tak pojď ven a promluvíme si spolu o tom." Hlas je jen jako ozvěna někoho, kdo neumí používat telepatie a jen se přichitl na tvou vlnu, když tvoje slova v mysli ustala, ustal i onen hlas. |
| |
| Všichni spí a zdajím se jim krásné sny, kromě těch, co šeptají jako oteklí a neumí si v noci odpočinout. |
| |
| Po dlouhé procházce plné zvláštních myšlenek, vymýšlení spojitostí a také smutných vpzomínek se vrátím k sobě na pokoj. Sokolíka nechám hezky u sebe a tentokrát mu ani neotevřu okno, aby se mohl prolétnout. Omluvně oh pohladím a svléknu si svou zbroj, kterou nechám hezky srovnanou ležet na svém místě. Luk přidám k tomu avšak sůvj meč si schovám pod polštář, je to divné, ale nemám z toho tady dobrý pocit. A už vůbec ne, když se tolik zjaímají o mého otce a mé sestry. Nakonec po osvěžující koupeli ulehnu do postele i já a skoro hned cose mé tělo uloží k spánku, se má mysl ponoří do říše snů... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro "Jmenuji se Daniela de Tar a přicházím sem, abych našla něco co mi pomůže vysvobodit můj lid z nadvlády temnoty." Trochu zabloudím očima po obloze, abych si ujasnila myšlenky. "Jsem sice upír, ale ne takový, jaké jste mohli potkat pod temnotou, jsme rasa, jako je rasa elfů, nebo lidí, jen máme trochu jinačí historii, ale to je spíš na klidné posezení u ohně. To co vám nyní nabízím je pomoc, kterou budete potřebovat. Vaši hostitelé jsou hodní, ale ve své hlouposti stále myslí že je zde učil Conor a že jeho dcery je ochrání před tím co přichází a přitom si za to můžou sami. Zde jsou tvůrci bran a používali je na kde jakou zbytečnost. Nyní je zde otevřeno něc, čemu by se dalo říci že je permanentní branou a protože na Lornu zuří válka, bytosti z druhé strany jsou k tomuto průchodu vábeni a vstupují do tohoto světa, co všechno to je, netuším, ale vím že to tak je, viděla jsem jak prošel jeden stín a zmocnil se těla jednoho z místních, pověděla bych vám víc, ale není na to čas. Pokud mi věříte, musíme jít a zavřít ten portál, nemám magické schopnosti a tak k tomu potřebuji vás, až vyřídíme portál, můžeme se jít podívat na sever a na Conorův odkaz, je li nějaký. Hodně jsem řekla už Dee, ale radši řeknu všechno až budou tady všichni z vaší družiny. Jsem na vaší straně, i když se vám to může zdát nemožné, ale váš úspěch je i mým. Temný pán mé lidi jen zneužíval a podle nich a po brutálních pokusech na nich, stvořil své vlastní upíry. Nyní se tedy rozhodni dědici věčného plamene, chceš li mi věřit a poslechneš mě, nebo půjdešli na výpravu za draky, která stejně nepřinese žádný užitek." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro Altherius Dívám se na Altheriuse a při jeho slovech se mírně usměji. Moje jasně bílé zuby a jemné špičáky svědčí o mém původu, můj úsměv je upřímný a odlehčený. "Jmenuji se Daniela de Tar a přicházím sem, abych našla něco co mi pomůže vysvobodit můj lid z nadvlády temnoty." Trochu zabloudím očima po obloze, abych si ujasnila myšlenky. "Jsem sice upír, ale ne takový, jaké jste mohli potkat pod temnotou, jsme rasa, jako je rasa elfů, nebo lidí, jen máme trochu jinačí historii, ale to je spíš na klidné posezení u ohně. To co vám nyní nabízím je pomoc, kterou budete potřebovat. Vaši hostitelé jsou hodní, ale ve své hlouposti stále myslí že je zde učil Conor a že jeho dcery je ochrání před tím co přichází a přitom si za to můžou sami. Zde jsou tvůrci bran a používali je na kde jakou zbytečnost. Nyní je zde otevřeno něc, čemu by se dalo říci že je permanentní branou a protože na Lornu zuří válka, bytosti z druhé strany jsou k tomuto průchodu vábeni a vstupují do tohoto světa, co všechno to je, netuším, ale vím že to tak je, viděla jsem jak prošel jeden stín a zmocnil se těla jednoho z místních, pověděla bych vám víc, ale není na to čas. Pokud mi věříte, musíme jít a zavřít ten portál, nemám magické schopnosti a tak k tomu potřebuji vás, až vyřídíme portál, můžeme se jít podívat na sever a na Conorův odkaz, je li nějaký. Hodně jsem řekla už Dee, ale radši řeknu všechno až budou tady všichni z vaší družiny. Jsem na vaší straně, i když se vám to může zdát nemožné, ale váš úspěch je i mým. Temný pán mé lidi jen zneužíval a podle nich a po brutálních pokusech na nich, stvořil své vlastní upíry. Nyní se tedy rozhodni dědici věčného plamene, chceš li mi věřit a poslechneš mě, nebo půjdešli na výpravu za draky, která stejně nepřinese žádný užitek." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro Altherius Dívám se na Altheriuse a při jeho slovech se mírně usměji. Moje jasně bílé zuby a jemné špičáky svědčí o mém původu, můj úsměv je upřímný a odlehčený. "Jmenuji se Daniela de Tar a přicházím sem, abych našla něco co mi pomůže vysvobodit můj lid z nadvlády temnoty." Trochu zabloudím očima po obloze, abych si ujasnila myšlenky. "Jsem sice upír, ale ne takový, jaké jste mohli potkat pod temnotou, jsme rasa, jako je rasa elfů, nebo lidí, jen máme trochu jinačí historii, ale to je spíš na klidné posezení u ohně. To co vám nyní nabízím je pomoc, kterou budete potřebovat. Vaši hostitelé jsou hodní, ale ve své hlouposti stále myslí že je zde učil Conor a že jeho dcery je ochrání před tím co přichází a přitom si za to můžou sami. Zde jsou tvůrci bran a používali je na kde jakou zbytečnost. Nyní je zde otevřeno něc, čemu by se dalo říci že je permanentní branou a protože na Lornu zuří válka, bytosti z druhé strany jsou k tomuto průchodu vábeni a vstupují do tohoto světa, co všechno to je, netuším, ale vím že to tak je, viděla jsem jak prošel jeden stín a zmocnil se těla jednoho z místních, pověděla bych vám víc, ale není na to čas. Pokud mi věříte, musíme jít a zavřít ten portál, nemám magické schopnosti a tak k tomu potřebuji vás, až vyřídíme portál, můžeme se jít podívat na sever a na Conorův odkaz, je li nějaký. Hodně jsem řekla už Dee, ale radši řeknu všechno až budou tady všichni z vaší družiny. Jsem na vaší straně, i když se vám to může zdát nemožné, ale váš úspěch je i mým. Temný pán mé lidi jen zneužíval a podle nich a po brutálních pokusech na nich, stvořil své vlastní upíry. Nyní se tedy rozhodni dědici věčného plamene, chceš li mi věřit a poslechneš mě, nebo půjdešli na výpravu za draky, která stejně nepřinese žádný užitek." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro "V jedné věci se hodně pleteš. Draci nejsou tím co potřebujete k vítězství nad temnotou. Dlouho jste byli pryč, ale draci jsou jednotní a pod vládou jediného draka. Tím drakem je Encharion, nevím jestli o něm něco víte, ale je to bratr mrtvého krále a nedávno se vrátil do velkých jeskyní. Draci byli postaveni před jeho neotřesitelné rozhodnutí a to, nevmněšovat se do války s temným pánem. V rozporu s tímto však řekl i to, že stará spojenectví platí a tak nyní draci pomáhají rasám prvních, ať už v ostrovní říši, nebo u města titáního rodu Lukur. To je ale vše, o nižších rasách, jako jsi ty, nebo já nepadlo ani slovo a tak draci nepomohou, budešli po nich něco chtít." Chvíli se dívám do Altových očí a pak se podívám za svá záda. "Měla bych jít. Tvůj omyl je bohužel ještě v jedné věci." znovu se podívám na Altheriuse. "Dee mě nic neřekla, mé informace jsou přímo od jedné osoby, kterou znáte jen z doslechu a to je i můj důkaz toho, že jsem na staně dobra. To abych vás vyhledala mi řekl Thalos, jeden z učitelů akademie, spolu s ostatními informacemi, které o vás mám." Jde na mě vidět že se již přestávám cítit na tomto místě klidně, zvednu svůj plášť ze zídky a naposledy se podívám na dvojici před sebou. "Ostatní si povíme tedy až ráno, přijdu s úsvitem." Na to se otočím a seskočím ze zdi zahrad na spodní terasu, která vede dále do města, během chvilky zmizím v temnotě města. |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro "V jedné věci se hodně pleteš. Draci nejsou tím co potřebujete k vítězství nad temnotou. Dlouho jste byli pryč, ale draci jsou jednotní a pod vládou jediného draka. Tím drakem je Encharion, nevím jestli o něm něco víte, ale je to bratr mrtvého krále a nedávno se vrátil do velkých jeskyní. Draci byli postaveni před jeho neotřesitelné rozhodnutí a to, nevmněšovat se do války s temným pánem. V rozporu s tímto však řekl i to, že stará spojenectví platí a tak nyní draci pomáhají rasám prvních, ať už v ostrovní říši, nebo u města titáního rodu Lukur. To je ale vše, o nižších rasách, jako jsi ty, nebo já nepadlo ani slovo a tak draci nepomohou, budešli po nich něco chtít." Chvíli se dívám do Altových očí a pak se podívám za svá záda. "Měla bych jít. Tvůj omyl je bohužel ještě v jedné věci." znovu se podívám na Altheriuse. "Dee mě nic neřekla, mé informace jsou přímo od jedné osoby, kterou znáte jen z doslechu a to je i můj důkaz toho, že jsem na staně dobra. To abych vás vyhledala mi řekl Thalos, jeden z učitelů akademie, spolu s ostatními informacemi, které o vás mám." Jde na mě vidět že se již přestávám cítit na tomto místě klidně, zvednu svůj plášť ze zídky a naposledy se podívám na dvojici před sebou. "Ostatní si povíme tedy až ráno, přijdu s úsvitem." Na to se otočím a seskočím ze zdi zahrad na spodní terasu, která vede dále do města, během chvilky zmizím v temnotě města. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dobře ji sleduji a poslouchám a ukazuje se to, co jsem si myslel už od poslání dopisu Astry. Je jasné, že ví o čem mluví. Ačkoli se mi nelíbí, že Dee prozradila návštěvnici více informací, než bylo nutné, musím uznat, že bude patřit na naši stranu. Když pronese poslední slova, tak mě to mírně, ale přesto viditelně roznítí: Měla bys být v mé přítomnosti opatrnější na to, co říkáš o dracích. Pokud s námi chceš jít a budeš chtít moji důvěru, tak se prosím jejich podceňování a urážek vyvaruj. Jsem na to dost háklivý. Jinak musím přiznat, podle toho, co cím, že máš v mnoha věcech pravdu. Pokud to, co říkáš je pravda, potom si to opravdu vyžaduje neodkladné řešení, ale mnozí z nás už dlouho nespali. Tuto noc už je nadále nechci rušit. Na tuhle cestu potřebujou sílu. Ráno pro všechny pošlu a vydáme se na cestu. Budeš nám dělat průvedce. Řekněme, že ti budu věřit. Kromě informací máš ještě jakkýkoli důkaz o tom, že opravdu patříš na dobrou stranu? A také bych rád věděl více informací o naší cestě. Ale máš pravdu, že tohle by se lépe řešilo někde v klidu. Budu na tebe čekat vé své komnatě, co ty na to? Čekám co odpovíš. soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro Dea Da Longa, Dee Dívám se na Altheriuse, když mluví, jakmile skončí, tak přistoupím o krok blíž. "V jedné věci se hodně pleteš. Draci nejsou tím co potřebujete k vítězství nad temnotou. Dlouho jste byli pryč, ale draci jsou jednotní a pod vládou jediného draka. Tím drakem je Encharion, nevím jestli o něm něco víte, ale je to bratr mrtvého krále a nedávno se vrátil do velkých jeskyní. Draci byli postaveni před jeho neotřesitelné rozhodnutí a to, nevmněšovat se do války s temným pánem. V rozporu s tímto však řekl i to, že stará spojenectví platí a tak nyní draci pomáhají rasám prvních, ať už v ostrovní říši, nebo u města titáního rodu Lukur. To je ale vše, o nižších rasách, jako jsi ty, nebo já nepadlo ani slovo a tak draci nepomohou, budešli po nich něco chtít." Chvíli se dívám do Altových očí a pak se podívám za svá záda. "Měla bych jít. Tvůj omyl je bohužel ještě v jedné věci." znovu se podívám na Altheriuse. "Dee mě nic neřekla, mé informace jsou přímo od jedné osoby, kterou znáte jen z doslechu a to je i můj důkaz toho, že jsem na staně dobra. To abych vás vyhledala mi řekl Thalos, jeden z učitelů akademie, spolu s ostatními informacemi, které o vás mám." Jde na mě vidět že se již přestávám cítit na tomto místě klidně, zvednu svůj plášť ze zídky a naposledy se podívám na dvojici před sebou. "Ostatní si povíme tedy až ráno, přijdu s úsvitem." Na to se otočím a seskočím ze zdi zahrad na spodní terasu, která vede dále do města, během chvilky zmizím v temnotě města. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Co tohle má všechno znamenat? Copak je tohle za spiknutí?... Dál ležím zcela tiše a nehybně vedlo Enchrova a špicuju uši, aby mi neuniklo ani slůvko z toho, co se tu bude povídat. Napětím skoro ani nedýchám. Trochu ostřejší Althova slova mne přesvědčí o tom, že přeci jen o žádné spiknutí nepůjde, i když se tu jako spiklenci dohadují. Tuto noc nás už nechce rušit...kdybys jen věděl... Když tajemná neznámá zmizí, čekám, zda se ještě něco bude dít dál, zatím se rozhodně nehodlám prozradit. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro "No tak to byl zajímavý a zvláštní rozhovor, co říkáš?...Jdu si lehnout, zůstaneš venku nebo jdeš se mnou?" táži se v myšlenkách Enchrova. Nějak se mi nechce mluvit nahlas. A pak mám trochu zvláštní pocit z toho, že jsem vyslechla ten jejich rozhovor. Měli bychom táhnout za jeden provaz... Ani nečekám, na Enchorovu odpověď a pomalu a tiše se začnu vracet zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na to že je upír je trochu divná, její rod jsou krvežíznivý bestie a ona se rozhodla spasit svět, nevím co z toho bude, ale tady rozhodně nebudu, když tady obchází upírka. |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Když dojdu do pokoje zvřu dveře a pro jistotu je zajistím, i když mám strážce nade všechny. Vklouznu do postele a ačkoliv mám hlavu plnou myšlenek na to, co jsem slyšela v zahradách, únavou za chvíli usnu... |
| |
| Všichni spíte ať už dobře nebo špatně. pravdou je, že takhle pohodlné postele a komfort obsluhy a všeho jste si už dlouho nevychutnali. Ani vy, ani já. Po spaní na lodi je to příjemná změna. Ráno přijde dříve, než jste čekali. Všichni jsou svoláni na desátou ráno do společenské místnosti. Někteří měli tu smůlu, že byli probuzeni, ale většina vztala ještě před desátou. Já už jsem na vás na všechny čekal. Šel jsem velice brzo spát a byl jsem plně odpočat. Moji tvář ovšem rmoutila myšlenka, která se mi honila hlavou. Po nějaké chvíli se nakonec všichni sešli. Začnu s promyšleným a jasným hlasem mluvit. "Dobré ráno, přeji všem. Omlouvám se těm, kteří ještě spali, ale bylo nutné se sejít nejpozději hned. Nastala změna, kterou nikdo z nás úplně nečekal. Na jistou dobu se změní náš cíl cesty Všichni se vypravíme na určité místo a už teď vám říkám, že to nebude jednoduché. Je to místo, o kterém mluvila Astra. Ovšem důležité věci vám řekne někdo, kdo je už velice blízko a brzy se objeví."... |
| |
| Ráno, nebo spíš už dopoledne nás Altherius nechal svolat. Nebudu zapírat, že jsem po včerejšku značně zvědavá, co se od něj dozvíme, zda nám dá nějaké vysvětlení nebo to mělo zůstat v tajnosti? No však uvidíme... Prohodím něco na pozdrav, pohodlně se usadím a poslouchám jeho tak trochu tajuplná slova, o tom, že se něco změnilo a o někom, kdo nám řekne víc. Chvíli váhám, ale ne moc dlouho. Neumím se přetvařovat a hrát divadýlko, že o ničem nevím, když vím. Možná se budou zlobit, ale já byla prostě jen opatrná, ostatně to je to, k čemu nás nabádal, ne? "Ten někdo, s kým jste mluvili už včera?" pronesu nakonec tiše a zadívám se Althovi přímo do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dobře ji sleduji a poslouchám a ukazuje se to, co jsem si myslel už od poslání dopisu Astry. Je jasné, že ví o čem mluví. Ačkoli se mi nelíbí, že Dee prozradila návštěvnici více informací, než bylo nutné, musím uznat, že bude patřit na naši stranu. Když pronese poslední slova, tak mě to mírně, ale přesto viditelně roznítí: Měla bys být v mé přítomnosti opatrnější na to, co říkáš o dracích. Pokud s námi chceš jít a budeš chtít moji důvěru, tak se prosím jejich podceňování a urážek vyvaruj. Jsem na to dost háklivý. Jinak musím přiznat, podle toho, co cím, že máš v mnoha věcech pravdu. Pokud to, co říkáš je pravda, potom si to opravdu vyžaduje neodkladné řešení, ale mnozí z nás už dlouho nespali. Tuto noc už je nadále nechci rušit. Na tuhle cestu potřebujou sílu. Ráno pro všechny pošlu a vydáme se na cestu. Budeš nám dělat průvedce. Řekněme, že ti budu věřit. Kromě informací máš ještě jakkýkoli důkaz o tom, že opravdu patříš na dobrou stranu? A také bych rád věděl více informací o naší cestě. Ale máš pravdu, že tohle by se lépe řešilo někde v klidu. Budu na tebe čekat vé své komnatě, co ty na to? Čekám co odpovíš. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Vejdu do společenské místnost, mám na sobě černé kalhoty a černou košili, u pasu mám jen dýku. Moje černé vlasy lemují tvář, která je mírně opálená od sluníčka. Blankytně modré oči se dívají trochu vesele, ve tváři mám ale stopy strachu. Zavřu za sebou dveře a chvíli u nich stojím, přičemž si prohlížím tváře všech u stolu. Dvě tváře znám a moc se u nich nezdržuji, ale ti ostatní mi působí trochu starosti. Můj hlas se mírně zadrhává, když promluvím ke shromážděným. "Přeji vám hezký den, jmenuji se Daniela a přála bych si, aby jste mi věnovali chvilku pozornosti." Poté se podívám na Altheriuse a mírně se usměji. "Včera jsem udělala pár věcí, které vám trochu narušily váš poklidný den, prvně jsem unesla Dee, abych s vámi mohla navázat kontakt. Byla to z mé strany opatrnost, co mě k tomu vedla, protože jsem měla z vaší skupiny strach. Mnoho jsem o vás slyšela a věřím tomu, že je to pravda, na to jak krátce jste na cestě z Doru, jste vykonali mnoho činů, jenž vzbudily strach v očích nepřítele, proti kterému nyní stojí celý svět." Mírně si odkašlu, nějak mi vyschlo v hrdle, nebo je to alespoň takový pocit. "Chtěla bych aby jste nyní změnili směr svojí cesty k tomu, co je opravdu důležité a co ohrožuje zdejší lid. Kromě nepřátel, kteří se zde nyní začali shlukovat, jako jsou orkové, nebo obři, má tato země ještě jednoho nepřítele a to ze svých vlastních řad. Dlouho zdejší lid využíval astrální brány do jiných světů a vlastně se nic nedělo, všechny zbraně tohoto světa, jenž jsou více než zbraněmi nesou ve svém srdci bytost, která je právě z takového světa, mnoho o tom nevím, ale je jisté, že když vypukla válka s temnotou, počala temnota přitahovat zlo právě z astrálního světa a zdejší lid nechtěně vytvořil bránu, kterou do této země vstupují bytosti zla. Zřejmě ovládly i některého ze zdejších theurgů, jak si ti jenž pracují s astrálním světem říkají, Tento theurg nyní zřejmně povolává právě tyto bytosti, najdeme li jej a zabijeme toho, jenž jej ovládá, zřejmně se nám povede bránu zavřít a ochránit tak zdejší lid od zkázy. To je to co od vás žádám, nejsem hnána tak ušlechtilými cíly, jako vy, ale budu na vaší straně." Stojím stále mezi stolem a dveřmi a nervózně si mnu dlaně, než znovu promluvím. "Mým cílem je svoboda pro můj lid, jenž je zotročován a zneužíván samotným temným pánem. Chci jej osvobodit z jeho područí a k tomu potřebuji vaši pomoc, uspějete li, bude pád temnoty blíže a jestli legenda o sudbě hadího meče říká to co si myslím, bude to konec temnoty, pokud uspějete. Můj lid nebyl vždy otrokem temnoty, mnoho se učil i od Conora, Draga a Thalose na akademii, ale při jejím pádu stál proti učitelům, i žákům akademie. Nevím co se tehdy stalo, ale zřejmně za to mohl zlatý drak, jenž můj lid nabádal mnoho k temnotě a nakonec jej i strhl pod moc temnoty. Můj lid je lid ... upírů, ne takových, s jakými jste se setkali pod temnotou, ale vlastně právě oni byly výsledkem experimentů temného pána s mým lidem." Stojím na půli cesty mezi stolem a veřmi, připravená kdykoliv uhnout útoku od kohokoliv, prosebně se přitom dívám na Altheriuse a Dee, doufaje že v nich najdu nějakou pomoc. |
| |
| Překvapeně a opožděně vrazím na místo setkání a usadím se mezi naše lidi. Trochu nervózně s erozhlédnu a svůj pohled zabodnu do oné nové psotavy. Vyslechnu si její slova, vška nic neříkám. CHvíli ji jen spaluji pohledem a čekám, co ještě udělá. Kdžy však vidím její prosebný pohled směrem k Althovi a Dee mísrně se pousměji. "ˇJmenuji se Erin. CHci se tě jen zeptat. Máš jak svá slova dokázat? Dle toho co říkáš, víš mnohé věci, možná více než já, však proč by jsme ti měli věřit?" ¨Možná ot vyznělo trochu drze, vška slova tka neměla být mířena. |
| |
| Otočím se k Erin. Ani se moc nedivím že na mě takto zaútočila, ale přesto se cítím líp, když bylo ticho prolomeno. "Nemám důkazy, které by ti stačily Erin." Chvíli přemíšlím, než se znovu podívám na Erin. "Když jsem odešla z podtemnoty, vyhledala jsem v Lukuru Thalose, abych jej požádala o pomoc, on mě poslal za vámi a to co jsem vám řekla mi řekl on a ani na to nemám důkaz." |
| |
| Lehce povytáhnu obočí, což může vypadat jako výraz posměšku, vška je to tím,ž e začnu přemýšlet. "Teď mi ještě řekni, jak chceš toho theurga najít? Nenzám to tu, nevyznám se v ničme z toho co nás čeká, vška počítám s tím, že jich tu bude více. Jak poznáme toho "pravého?" Teprve nyní to vypadá, že jsme tomu všemu uvěřila a začínám přemýšlet na detailech naší výpravy. |
| |
| Postávám od všech kus dál, řeči moc nevnímá. Říká jim to, co řekla i mě. Tíží mě myšlenky a svědomí. Všechno mě bolí, ovšem ne fyzicky. Občas koutkem oka pohlédnu na Altha, ale nejdu za ním. Nejspíš jsem ho zklamala, uarzila a kdo ví co ještě. Nedivím se mu, vlastně jsem lhala, ale ne pořád. Musela jsem. Vůbec jsem se nevyspala, je mi zima a není mi dobře. Pokouším se zahřát, ale na nikoho se nedívám ani se nepřibližuji. Bojím se, že mě obviní z toho, že jsem ji přivedla. Co když je to chyba a bude nás stát životy? |
| |
| Přijdu trochu blíž ke stolu. "No měli bychom prvně najít bránu a theurg bude někde u ní. Typuji že je to pod severními horami, protože tam většina zdejších lidí tvrdí, že se něco děje, takže myslím že směr cesty je poměrně jednoduchý, ale já zde nejsem taky delší dobu, než pár dní a ty jsem se snažila najít vás a informace mě moc nezajímaly." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Už vím, kdo to je, je to Daniela de Tarlon, jedna z žaček akademie. Když se schyloval k bitvě, tak utekla z akademi. Proč to nevím, ale myslím že je to zbabělec, možná se změnila, ale nevěřím moc tomu. Je teda pravda, že na to kolik jí je vypadá hodně dobře." Enchrov se dál válí pod stolem, když potichu promluví. "Moc se mi nechce věřit, že by upíři byli na nějaké straně, kromě té temné, ale zdá se že to co říká dává docela smysl. Upíři, kteří jsou pod temnotou, jsou jen oživlými mrtvolami, stejně jako temný zneužil nesmrtelné na kostlivce, tak zřejmně zneužil i upíří národ na nemrtvé upíry, jenž drží na živu magie..." |
| |
| Zadíváms e neznámé do očí. "Dobrá, a kdy chceš vyrazit?" Udržuji kamenný výraz v tváři, ačkolvi se mi její slova moc nezdá, nemohu upřít jejich pravdivou pravděpodobnost. "Věřím ti, dle toho co vím, by ot mhola být rpavda, ale věř mi, pokdu ej to podraz, budeš mít ještě hodně dlouhou dobu co dělat." Odpovím ještě a má slova nejsou mířena jako výhružka, nechci aby se mě nová zalekla. |
| |
| Mírně se usměji. "Myslím že bychom měli vyrazit co nejdřív, přeci jenom toho času není tolik, Jak vím, tak máte jednoho koně, což je dost málo, tady jsou docela dlouhé vzdálenosti kamkoliv, kdyby bylo na mě, tak koně nepotřebuji, ale ostatní asi ano a tak myslím že bychom si měli opatřit prvně koně." Chvíli se ještě podívám na Dee. "Byla bych ale nejradši, kdybychom vyrazily hned. To s Dee, můžu za to? |
| |
| Počkám, až se Danieliny oči, které cítím na sobě, přesunou opět někam jinam a ona zcela odvrátí hlavu. Poté, nepozorována dojdu do své komnaty. Ze stolku vyndám pergamen a na něj uhledným krasopisem napíšu jednoduchý, krátký vzkaz. "Omlouvám se, sbohem" Rozhlédnu se kolem a poté vejdu do komnaty Altha. Vzkaz mu položím na polštář a k němu přiložím ještě prsten, který si stáhnu z ruky. Spěšně vyjdu z komnaty, z budovy a dojdu si až do stájí pro Kadehara. Na všechny které potkám se usmívám, vymýšlím si, že se jdu pouze projet. Ze stájí vyvedu Kadehara, osedlám jej a vyjedu směrem k lodi. Je to má loď, tudíž mne stráž přístavu nijak omezovat nemůže. V komnatě si na sebe obleču dračí brnění a přes ně šaty. Skoro brnění ani necítím. Naposledy si prohlédnu loď a rozjedu se pryč. |
| |
| Hodně dobře všechny sleduji, Když Lin pronese svoji poznámku, jen se na ní podívám a souhlasně se usměji, jako bych tušil, jak tohle ví. Všichni chvíli čekají a někteří už trochu začínají oplývat netrpělivostí, když v tu chvíli dorazí ten, na koho všichni čekáme. Na první pohled nevzbuzuje Daniela moc přátelství, ale všichni mě vidí vklidu a to je u některých důvod také zůstat v klidu. Nechávám ji mluvit a vysvětlovat příběh. Po konci má Erin tak rychlou a jasnou myšlenku, jako já včera. Pozoruji veškeré rozhovory a jsem sticha, protože mě zajímá, jak si budou všichni počínat. Potom, co všechny hovory ustanou a nastane další tichu, promluvím: "Cesta na sever se nemění. CO se týče dopravy, tak pro nás všechny, kromě tebe Daniel, jsou připraveny koně a v nich zásoba jídla a vody. Mluvil jsem už se správcem. Na loď máme přístup pouze mi a je dobře hlídaná. No, dobře na zdejší podmínky. Ty Daniel koně určitě nebudeš potřebovat. A bylo by lepší, aby jsi s námi ze začátku cesty nebyla vidět. Budeme vyrážet během chvíle, takže si všichni pobalte věci odsud a popřípadě z lodi, kdo bude chtít." Rozhlédnu se povšem a trochu zvážním: "ALe než vyjedeme. Asi velmi málo z vás toho ví něco o Theurgii. Já toho také nevímmoc. Astra by nám pomohlo asi nejvíce, ale ta tu teď není, takže nám zatím postačí mé skromné vědomosti. Zničit portál by opravdu nemělo být těžké. Ale duchové Astrálu jsou vysoce nebezpeční pro svoji nevypočitatelnost. Vím, že nikdy nebyl celej prozkoumán a bůh ví, co tam všechno je. Duchové by neměli být bez podoby. Můžou na sebe brát podobu elementů a nebo vejít do předmětu. Ovšem O uchvácení lidí nevím nic. Naše zbroje by nás měli možná trochu ochránit. Rozhodující je tady magie. Musíme také počítat s tím, že Theurg už náš příchod očekává. Nemyslím si to, ale možné to je. Dee, ty máš výhodu magie všech elemetů. VOl dobře, které kouzla použiješ, kdyby bylo zapotřebí. Stejně tak Erinin meč má obrovskou sílu. Pokud bych z jakéhokoli důvodu já nemohl portál zničit a Dee také ne, myslím, že meč by se mohl dát použít. Studoval jsem toto kdysi dávno a jen okrajově. Nevím toho více. Theurga bych mohl ucítit, jako někteří z vás, ale taky nemusel." Je vidět, že jsem skončil a čekám, jestli má někdo ještě nějaké dotazy... |
| |
| Všechny s mírným úsměvem pozoruji, když v tom si uvědomím, že Dee chybí... "Kde je Dee?" Chvíli se zastavím a přemýšlím a v moji tváři je zase vidět starost, ale tentokrát je mi jasné, že nikdo nikoho neunesl, ani nic podobného. Na všechny se podívám: "Připravte se na cestu. Za 2 hodiny se sejdeme před vztupem do hradu." S těmi slovy opustím komnatu. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Když Altherius na má slova jen pokýve hlavou je to pro mne po pravdě řečeno trochu překvapivá reakce. Jako by bylo v pořádku, že je krom mne mohl vyslechnout vlastně kdokoliv, nebo o nás věděl? To ne...spíš si myslel, že to všechno mám jen od Enchrova, no ten za to také vlastně může, bez jeho upozornění, ať zůstanu, kde jsem bych se nikam nevydala a ... tok mých myšlenek přeruší příchod oné neznámé. Včera jsem ji viděla jen zezadu, dnes mám možnost prohlédnout si i jak vypadá. Poslouchám její slova i reakce ostatních, příliš se mi to nezamlouvá, ale nic nenamítám. Podívám se po Enchorovi a vyslechnu i jeho zajímavé sdělení. Nu uvidíme... Pročpak takový spěcha naléhání, jde jí vážně jen o to, co nám řekla?... Chtěla jsem jen Althovi ještě namítnout, že ne všichni nemají dračí zbroj, ale to už je sháňka po Dee, znova. Kampak zase zmizela?... podívám se na upírku, která vypadá tak trochu...nervózně? Možná a možná je to jen můj pocit. Nic nenamítám, většina se už vyjádřila a Alth už je také pryč a jistojistě se opět vydal hledat Dee, jejíž chování je vskutku velmi záhadné, dá-li se to takto říci. Jen se tiše zvednu a odejdu zpět do svého pokoje. |
| |
| To že Dee zmizela postřehnu, až když se o ni Alth zmíní. Jen si povzdechnu. CO ta holka blbne? Doufám,ž e nevivádí žádnou kravinu. Rychle vstanu a kývnutím hlavy se rozloučím s Danielou. Vyjdu ven z msítnosti a rozeběhnu se ke svému pokoji. Tam na mě již čeká můj přítel sokolík. Pohladím ho a otevřu okno. "Najdi Dee, rychle, možná půjde i o život." Zašeptám a vypusítm ho ven. Nečekám na nic a rychle si obleču svou zelenou zbroj, přeci jens e v ní cítím bezpečněji, enž v jiných věcech. K pasu si připásám svůj meč a několikrát zkontroluji, zda ho nemůžu ztratit. Jeslti Alth mluví pravdu, je možné, že Theurg bude chtít zničit všechna nebezpečí. Přes ramena si přehodím plášť a na záda dám svůj drahocený luk. Vzpomenu si, jak jsme k němu přišla a jak ho mladý kluk leštil xkrát, jen aby se pro mě leskl. Lehce s epousměji a zkontroluji zásobu šípů. Nakonec ještě prohledám pokoj a vydám se zpět dolů. Tentokrát na místo určení. |
| |
| Stojím a dívám se jak se pomalu rozcházejí, Altheriova slova mě trochu potěšila, ale Erin a Linthir se zdály znepokojeny mou přítomností a ten jejich vlk, zdálo se že mě moc rád nemá. Poté co odešel poslední z místnosti si sednu na stůl a snažím se promyslet si další kroky, vypadalo by divně, kdybych se za nimi hnala loukami a tak se vydám do města pro své věci a podívám se kdo má navíc jednoho koně. Po hodině se vrátím zpět, jedu na koni, jenž je osedlaný, sedlo je nové, přímo do sedláře, jen doufám že dle jeho doporučení mě nebude tlačit. Koně přivážu u brány a v černém plášti s kapucí přes hlavu stojím u brány a čekám na ostatní... |
| |
| Jedu pryč. Ujíždím z přístavního města, plná obav a provinilého pocitu. V hlavě zaslechnu Althův hlas. Je to jako blesk. Jako by někdo rozsvítil pomyslné světlo a já konečně byla schopna normálně vidět. Jako by mi někdo pomohl urovnat myšlenky a já konečně rozumně uvažovala. Ještě chvíli jedu tím směrem, když prudce zatáhnu za otěže a donutím tak Kadehara k změně směru. Vracíme se.. Oznámím svému tichému příteli a dusot kopyt na dlážděné cestě provází mou cestu zpět. Zastavím se před bránou hradu a seskočím z koně. Jen maličko nervozně a provinile kývnu na Danielu a pohladím Kadehara. Prohlédnu sedlo, otěže a podkovy, zda je vše jak má být. Nakonec zabořím hlavu do Kadeharovy šíje a zavřu oči. |
| |
| Daniela: Mírně se usmívá, když vidí jak k ní přijela Dee. "Alespoň už nejsu jediná, kdo je připraven k odjezdu." řekne a přitom se na tebe dívá trochu zvláštním pohledem. "Bojím se abych vás nezavedla do většího nebezpečí, než jaké jsme schopni zvládnout, ale jedno ti můžu říci, jsem ráda že budeš se mnou, až se dostanem do boje." Ještě chvíli se Daniela dívá na Dee a čeká zda něco neřekne k jejímu výletu. PS: Všímáš si, že dnes má úplně normální oči, bílé bělmo a světle modré duhovky, ne ty zvířecí oči, co měla včera v noci.... |
| |
| Sardo: Přišel chvíli po příjezdu Dee. Oděn do zbroje a pouze s tlumokem na zádech a mečem u pasu. V jeho pohledu se zračilo něco, co by se dalo přirovnat snad jen k zasněnému výrazu, ale pohled jeho očí byl tvrdý. Snad proto, že spatřil zase Danielu. Zdálo se že by ji nejradši zabil, ale k tomu nebyla vhodná příležitost a zdálo se že se zatím chová přátelsky, po chvíli však promluvil k ní. "Tví lidé stále jsou na straně temnoty, nevadí jim že jsi je zradila?" Daniela skloní jen pohled k zemi a snaží se tak vyhnout jeho pohledu. Jen tiše pronese: "Oni to časem pochopí...snad." Sardo se dál dívá tvrdě, ale po chvíli se odvrátí. V tom přijde velitel stráží s několika vojáky a přivede koně. "Starosta nemůže přijít, stalo se něco, co si vyžadovalo jeho pozornosti. Omlouvá se a přeje vám mnoho štěstí, zde je mapa, s místem, kde je město pod horami, kde sídlil Conor, snad vám to bude stačit, přeji vám šťastnou cestu i jeho jménem a celého našeho lidu." Postaví se kousek od Dee, které předá mapu a čeká s vámi na ostatní..... |
| |
| První den cesty a u ohně. Nakonec se všichni sešli u brány dřív, než po dvou hodinách. Váš cíl se změnil, ale veliteli stráže jste to neřekli, nasedli jste na koně a vydali se do plání za přístavním městem. Zdálo se že veliteli stráže i strážným takřka tekly slzy, když jste vyjeli. Širé pláně ubíhaly pod kopyty silných koní rychle. Jediný kůň, který se zdál být ze všech nejrychlejší byl Kadehar. Komu jízda ale vadila byl Enchrov, ale né kvůli únavě, jen se zdálo že trochu lenoší. Po polední pauze jste opět vyrazili na cestu, dle Daniely vám bude trvat minimálně týden, než dojedete do vnitrozemí, kde bude asi portál. Čeho si ale bezesporu všimnete je fakt, že zdejší kraj je spíše rovná pastvina a hluboké lesy zde aby pohledal, ale právě k jednomu takovému přijedete na sklonku dne. Tábořiště vhodně zvolíte kousek od potůčku a suchým dřevem rozděláte poklidný ohýnek. Daniela sedí a dívá se poněkud sklesle do plamínků, sedí tak, aby byla blízko Dee, jako by jí její společnost poskytovala nějakou útěchu. Zato Sardo z ní nespouští oči a sedí co nejdál od ní. Enchrov leží u Linthir a zdá se že se z její blízkosti nechce stahovat, až když náhle vystřelí jako blesk a bez jediného slova zmizí v lese. Za chvíli vyjde z pod koruny lesa. Po setmění se oči Daniely opět změnili na zlatavé bělmo a duhovky barvy tmavomodré oblohy, s podlouhlou černou panenkou. Chvíli jen tak sedíte, Enchrov nijak nevysvětloval svůj odchod a s pohledem na to jak se mlsně olizoval snad ani nemusel. Do tohoto klidu po chvíli promluví Daniela. "Opravdu můj lid není tak hrozný, jak si o něm mnozí myslí, máme velice zajímavou historii, kdysi, když zde žil Conor, poznal zde jednu ženu z barbarského rodu, s ní splodil muže, jenž si později vzal jednu ženu, jejíž původ je stále tajemstvím, tehdy již žili na Lornu, dětí měli spoustu, snad oba byli nesmrtelní, ale žili hodně dlouho na to, aby z nich povstali první upíři, jako já, i já jsem jejich dcerou a většina mého lidu, ti, jenž povstali až z jejich potomků jsou druhá vlna, jsou slabší než my a neovládají tak moc, kterou máme my. Conorův syn stále žije, ale po skončení bojů mezi draky, titány a prvními odešel k Aislinn, jeho jméno je Irsa, možná jej někteří znáte. Jeho žena odešla neznámo kam, mnozí mluví i o tom, že zemřela, ale vzhledem k tomu, co jsme tomu nevěřím. Celý náš rod má sílu nesmrtelnosti, po Conorovi, ale snad protože byla jehio síla ještě nevyvynutá, když zplodil Irsu se zdejší ženou, i my jsme nesmrtelní od narození a jakmile dosáhnem plnoletosti, přestanem stárnout, ale je nás možné zabít. Nepřejímáme sílu nesmrtelných, ale dovedem použít sílu kohokoliv na krátkou chvíli, proto jsme i upíry, tohoto mnoho neužíváme, ale ta síla je opravdu velká, napijeme li se krve, jsme schopni mít stejnou sílu, jako ten, jehož krev jsme pili a čím víc, tím více se blížíme jeho plné síle a spolu s naší jsme pak silnější než on. To je síla mého lidu a právě toto zneužil temný pán proti nám. Stvořil tvory, jenž žijí jen z krve a jejich síla se jí dlouhodoběji násobí, než u nás, jejich kousnutí je však smrtelné, mnohdy stvořil takové z potomků druhé vlny, nebo třetí, ale nyní si bere i muže a ženy první vlny a proto chci, abych svůj lid od něj odvedla, vím totiž co jim dělá, ti jenž odejdou se již nevrátí a jsou jen otci jeho výtvorů, kteří zemřou vyčerpáním, při přenosu své síly, on nás vlastně likviduje a nikdo o tom zatím neví a mě by ani neuvěřili." Daniela trochu posmutní, než pokračuje. "Když nastal boj o akademii, místo toho, abych bojovala na straně svých, pomáhala jsem jednomu ze žáků, aby se z akademie dostal a přitom jsem zabila jednoho z druhé vlny, dlouho mě to můj lid nemohl zapomenout, ale já jej milovala a chtěla jsem jej ochránit, protože veškerou svou moc vyčerpal a takřka zemřel, když bojoval, proti tomu, co temný poprvé použil v boji o akademii a to pekelníky, neboli Hellfairy, tak jsem jej zachránila jen proto, aby se naše cesty navždy rozdělily a my stáli na dvou stranách, které spolu vedly válku, on v ostrovní říši jako velký Nauro a já Ve skeletu, našem městě jako zrádkyně..." Ke konci už Daniela těžko skrývala pláč, zvedla se a poodešla kousek bokem, dívaje se na hvězdy stála tiše. Sardo se zdál po jejích slovech najednou zamyšlenější než kdy dřív a po chvíli promluvil. "Danielo, Eregast je upír první řady?" Daniela se při jeho slovech prudce otočila. "Eregast je upír první řady, ale i jeho použil temný, aby jej zničil jako otce svých upírů." Sardo chvíly seděl a pak tiše promluvil. "To on a jeho děti zabili mého bratra a ze mě málem udělal něco, z čeho mě dostala až Astra, nejradši bych jej viděl mrtvého, stejně jako všechny upíry." Daniela na něj chvíli hledí a v jejích očích je něco zuřivosti a něco slz. "Neboj, zemře, protože to co s ním udělal temný jej odsoudilo k smrti, stvoří sice silnější upíry, než je on, ale zemře přitom. První řady upírů není ani stovka a temný nas již skoro tucet použil na ty svoje zvrácenosti, jestli myslíte že vám běží čas, tak ani netušíte, jak moc běží čas mému lidu, co tři měsíce teď chce brát mé lidi a říká tomu verbování, ale je to jen trochu hrůznější poprava, jsme stejní jako vy, to že jsme se obrátili pod temnotu, bylo jen dílem třetího praotce, mocného učitele, jenž vedl dlouho náš lid, ale to on nás zradil nejvíc, byl to zlatý drak, jehož zabil Drago a otec Dee, to jemu vděčíme za to že nás má temný jako sluhy a pomalu nás likviduje, povídala jsem vám všechno jen proto, aby jste pochopili, kdo jsem." Daniela poslední slova skoro zlostně vyštěkne, pak se obrátí a jde, nebo spíš běží kousek pryč, tak, aby byla dál od vás. Kupodivu se tehdy zvedne Enchrov a přijde k Daniele. Nikdo neslyší, co si povídají, nebo zda si vůbec něco povídali, po chvíli se však Daniela s Enchrovem vrátí, ten opět ulehne u Linthir. Sardo se mírně usměje na Danielu a zdá se že z jeho strany jí je odpuštěno, alespoň trochu. Noc pomalu plyne. Po chvíli Daniela usne a drží na zemi vedle ohně. Celá noc plyne už klidně a bez zvláštních příhod, jen jediný Princ ještě po chvíli pronese, když už někteří spí jednu myšlenku. "Myslím že tři praotci upírů jsou Conor, Irsa a ten zrádný zlatý drak, no myslím že nemají tak špatný rodokmen, jen pověst, ale to se dá změnit, kdyby se přidali k nám, určitě by z toho Damakon nebyl nejšťastnější." |
| |
| O všem, co se stalo kolem Dee pomlčím a ostatním neřeknu a vzhledem k tomu, žr Dee všichni najdou na místě srazu, se nikdo neptá. Ale bohužel jsem si uvědomil i já neblahou věc. Kdykoli seněco s Dee stane, tak nejednám logicky, ale ovládnou mě emoce. Takhle to nejde. Sám u sebe jsem nalezl velikou slabinu. Musím se začít více ovládat. Nyní mám velikou zodpovědnmost a tohle už se nesmí opakovat.. V9m, že k DEE cítím velké city, ale na druhou stranu tím, co v poslední době dělá to z její stránky tak nevypadá. Že byla unesena a tak, to nebyla její věc ani chyba. Ale to zvláštní chování poslední dobou a ten útěk. Moc mi to všchno nesedne a dost mě to mrzí. Když se vydáme na cestu, tak kromě chvílí, kdy jím, hlídám ostatní a nebo poslouchám, kdo co říká, nad tímhle přemýšlím. Nakonec se doberu k tomu, že necítím žádnou zášť ani křivdu a můj cit je stejný, jako dříve, ale pocit zklamání a mírné nedůvěry mnou prochází. Kdyby mě milovala tak, jako já ji, tak by jí vživotě nenapadlo mě opustit... Dorazíme k lesu, což je tady na té cestě veliká změna. Když se připravíme na táboření, tak se tak nějak všichni sejdeme a Daniela začne vyprávět svůj příběh. Konečně také dostala vysvětlení, proč se Sardovi tak nelíbila. A řekla nám důležité informace. Některé názory na rasu, kterou se snažíme hájit jsou podobné. Věřím Daniele více, ale absolutní důvěru dostane mnohem později, to je jasné. Ráno někteří z nás opravdu vyspávají. Já jsem pln energie a nového života. Včera jsem vypadal dost sklesle a dneska je to naopak. První mé kroky vedou za Danielou. Chvíli to vypadalo, že ještě spí, ale postřehla můj příchod a ať už spala nebo ne, teď se probudila. "Omlouvám se, že jsem tě vzbudil, dobré ráno. Chtěl jsem se podívat, jestli nespíš, protože jsem ti též chtěl něco říci a na něco se zeptat. Včera už jsi byla unavená a já neměl ani náladu s někým mluvit. Určitě sis všimla, že jsem prakticky nemluvil. V9š, věřím ti více, protože chápu některé tvé plány. Ty chceš zachránit upíry. Mé poslání je taky někoho chránit a osvobodit. Ať už si myslíš o dracích cokoli, všichni mají jeden původ. A i oni byli kdysi dávno všichni stejní. Potom došlo k velkému našeptávání a intrik ze strany temnoty a ačkoli draci přes svoji vyjimečnost byli odolný. Po delší době se temnotě podařilo obrátit draky na stranu zla. Potom došlo k mnoha válkám a mnozí padli. Nyní pán zla stále ovládá některé draky, už jsem měl tu čest se s některými vidět. Víš, chci, aby se všichni vrátili tam, kam patří. Jednou musím dosáhnot toho, že všichni pochopí, jak moc jsou ovlivněni. Zamřelo tolik draků, tolik přenádherných a úžasných stvoření. Proto jsem byl poslán na tento svět. nyní už je sémně zla zaseto tak hluboko, že někteří draci jsou ztraceni, ale draci nejsou jako upíři. Pán zla je nikdy nebude tak ovládat, protože dračí vůli nezlo nikdo, pokud na světě bude existovat více, jak jeden drak. Proto chápu tvé poslání a hodlám ti v něm pomoci. Encharion udělal, co bylo správné, byl jsem u toho, ale bylo to jen pro určitou část draků a předpokládám, že ostatním se to doneslo. Ale pokud se válka bude blížit špatným koncem, nakonec i Encharion bude muse rozhodnutí velmi zvážit. A existují místa s draky, na straně dobra i na straně zla, které musím navštívit. Věz, že cesta na sever není tak zbytečná, jak si myslíš, ačkoli zavřít portál může být urgentnější." Chvíli se zastavím, jako bych ještě rozjímal a když mluvím o smrti draků, je jasné, že mě to poznamenává více než cokoli a že o tom moc rád nemluvím, přesto chci "Chtěl jsem se zeptat na něco, co bude vyžadovat tvoji důvěru ve mě. Pokud mi nevěříš, chápu to a i to, že na moji otázku neodpovíš. Znáš svůj národ více, než kdokoéli z nás a budeš vědět i jeho slabiny. A musíš mít nějaký plán, jak je přesvdčit, aby se odprostili. Chtěl bych o tomto vědět více a o tom, jak se před vámi chránit a jak moc silní můžou být ti nejsilnější upíři. Cokoli mi můžeš říci. Myslím, že máš zde, respektive pod temnotou ještě jednoho mocného spojence, ale to je jen má doměnka." Mluvím tak, že mě to velmi zajímá... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Po rituálu se vrátím zpět do tábořiště. |
| |
| Daniela se mírně usměje, když ji vzbudíš a když k ní promluvíš těch pár slov, tak se jí oči přímo rozzáří. "Ty jsi to nepochopil, to se divím, já a ostatní jsme stejní jako vy, jen máme větší sílu a když umřu, stávám se nesmrtelnou, ale to se ještě nestalo. Ti, na které se ptáš, jsou upíři, jenž tvoří temný, těm vadí stříbro a světlo, jinak jsou trochu silnější, ale pouze tedy ti, jež stvořili upíři první vlny. Jinak můj spojenec pod temnotou je přeci Thalos, mezi svými jsem vyvrženec, protože jsem je kdysi zradila. A to jak přemluvím své lidi, opravdu nevím, doufám v Conorův odkaz." |
| |
| Ráno Ráno si začal Alt povídat s Danielou, vzhůru byli teprve Linthir a Sardo, kteří ještě drželi hlídku. Ostatní se jen pomalu probouzeli. Otázka je jen, jestli spal Enchrov, protože měl hlavu a půlku těla u Linthir pod dekou.... |
| |
| Trochu se pousměji, "Omlouvám se, špatně jsem se vyjádřil. Rozdíl jsem pochopil, ale počítám s tím, žem pokud přijde nevyhnutelné, budem muset možná bojovat jak s upíry, tak s některými z tvého lidu. CHtěl jsem vědět slabiny obou, ale podle toho, co říkaš jste nám tak podobný, že ve vašem případě to není potřeba. Víš, myslím, že pokud přesvěčíme tvůj národ nebo můj národ, je jedno, který první, tak nám to také pomůže k přesvčení u ostaních. Pokud intrikám podlehli draci, mohli jim podlehnout i další národy. Chtěl Jsem se ještě dále zeptat na Varetu. Jsi poslední z nás kdo tm byl. Podle mých zpráv už se drží jenom Lukur, je to pravda?" |
| |
| Daniela Chvíli se dívám na Alta a pak se tvářím se trochu nechápavě. "Já na Varetě nebyla, byla jsem na Lukuru u Thalose a pak jsem jela přímo sem. Válka nyní vypadá tak, že Temný poslal svoji armádu na Varetu daleko tvrději než kdy dřív a boje u Lukuru taky nejsou nijak snadné, bojují tam sice první s titány, ale to stále nestačí k vítězsví, do boje u Lukuru se zapojují i draci, ale daleko méně. Většina jich je prý u ostrovní říše, mají to tam taky nejblíže z Minas Drago, která je jich teď plná, díky tomu se drží i vše od Karaku, kde je první linie. Co vím, padlo město titánů a ti teď bojují taky u Karaku. Jinak mé zprávy jsou více než deset dní staré, a to jen díky tomu, že mě sem vezl z Lukuru jeden z draků, který se hned vracel zpět. Lukur ví hodně co se kde děje, protože má spojení s ostatními titány, ale neví vše, válka vypadá tak, že ji brzy svět prohraje, nestane li se něco. Jo a ještě jsem zapoměla, mlžné hory, kde sídlí ptačí lid a které jsou hned u temnoty se taky drží, ale jen jako osamělá tvrz. Dor byl obsazen, stejně jako sídlo barbarů, ale naštěstí všichni odešli, dříve než se tak stalo." Daniela |
| |
| Když Daniela mluví o hojném počtu Draků v minas drago, tak se trochu rozzářím. Chvíli zahloubám ve svých myšlenkách. "Kéž bych tak Cortana tenkrát porazil, bylo by to mnohem jednodušší. Tyhle zprávy jsou sice 10 dní staré, ale přinášejí mnoho, co jsem nevěděl. Začí ná to vypadat, že budeme opravdu odkázáni všichni na Conorův odkaz. Nerad jsem, když nás drží jediná věc. Kdyby se tak dalo ještě někde něco udělat... Máš njějaké vědomosti, které by nám pomohli v boji s tím Theurgem a zničením portálu? Moje informace o Theurgii jsou dost chabé a o portálu nevím vůbec nic." |
| |
| Daniela Nyní se Daniela opravdu zhluboka zasměje, dokonce tak, že některé probudí, jen Enchrov je stále zalezlej. "Já nevím nic o magii, ať už je jakákoliv. Vím jen to co mi řekl Thalos, nevím odkud to ví, ale zdá se že je zde něco, co něco ví a je to jen moje domněnka, ale podle mého zde žije Irsova žena a má spojení minimálně s Thalosem a to že se nevydala zničit portál je jen proto, že bojovat neumí, nebo což je pravděpodobnější, neovládá magii, ale je to dost možná jen moje zbožné přání, že je zde. Podle Thalose ty bys měl zničit portál jako nic, nebudeli ti v tom nic bránit. Vím o tvé magii a mám z ní respekt, proto jsem taky unášela Dee, bála jsem se že mě zabiješ hned jak mě uvidíš, ale zřejmně to byla chyba. Jinak Dee by to asi taky zvládla, ta brána je magická a magie ji živí i ničí, to je vše co vím. |
| |
| Daniela "Ano, už jsi říkala, že o magii nic nevíš, ale spoléhal jsem na to, že ti Thalos nebo někdo jiný něco řekl. Říkala jsi, že ta bytost ovládla nějakého nižšího theurga, znamená to, že mocnějšího by neovládla? Podle toho co vím, by to nemělo jít vůbec, pokud si Theurg dává pozor, ale asi jsem se mýlil. Ale vím, že Theurg může být nebezpečným protivníkem, musíme si na to dát pozor. Dokážeš ho vycítit?" Chvíli se odmlčím "Přiznám se, že o Irsově ženě jsem slyšel poprvé, ale pokud by zde opravdu žila, myslím, že by se pohybovala kolem odkazu Conora, což znamená, že bychom ji mohli najít, až po něm půjdeme. Ale také je to jen doměnka." Mírně se pousměji a je vidět, že je mi příjemně v našem rozhovoru, i když se bavíme o vážných věcech. |
| |
| Daniela Usmívám se, když sebou náhle trhnu, to se za mě připlížil Enchrov a olízl mi loket. Nevím, ale zdá se že to udělal schválně, protože se po chvilce, kdy se díval na můj úlek vrátil k Lin a čekal až se vzbudí. "O tomhle opět nic nevím, Thalos říkal že to bude těžké, ale že vy jste opravdu hodně silní, takže by jste to měli zvládnout. To jeho měli se mi sice nelíbilo, ale je tady naděje, pokud se nám to nepovede, bude tady docela problém a to velkej, pokud by začalo portálem chodit něco jako jsou tady pekelníci, tak je celá válka prohraná, proto jsem tak spěchala vás najít." Chvíli se dívám na Alta, jak přemýšlí a potom pokračuji něčím jiným. "Víš, Irsa je zvláštní, je nejlepším kovářem a je i potomkem Aislinn, nikdo neví, jaká je jeho moc, ale veskutečnosti je bratrem Astry, Erin, Saši a je to i můj otec, takže jsem vlastně hodně blízká příbuzná. To mě přivádí ještě k jednomu, tuší vůbec Erin, nebo některá z nich, že v nich koluje ta nejsilnější moc mezi nesmrtelnými? Saša byla dokonce proměněna v upíra a vzepřela se svojí vůlí, nakonec byla k poslušnosti přinucena, ale stejně myslím, že uprchne, protože ta se prostě zastavit nedá. Co se týče Astry, je určitě mocnější než já, i když je mladší o někoik set let a Erin, nevím, ale myslím že všechno tohle říká to, že Irsova žena je něco jiného, než normální rasa, jen netuším co, je to sice moje matka, ale matku žádný upír nikdy nepoznal." |
| |
| Daniela Trochu se pousměji, když se Enchirov přiblíží k Daniele. Moc dobře jsem ho viděl a tak jsem se tomu úleku dost zasmál. "No, podle toho, co jsem se zatím dozvěděl je možné, že prošla portálem nebo je s ním nějak spojená. Víš..." Trochu ztrápeně se podívám dolu s mírně smutným a velmi starostlivým pohledem a potom se rozhlédnu, kde je Erin a když vidím, že ještě spí a i kdyby byla vzhůru, tak neuslyší, pokračuji v rozhovoru "co se týče Erin, Astra tvrdí, že má v sobě ještě větší moc než ona sama. Astru naučil život a zkušenosti mnohem více a už je zběhlá v tom používat své možnosti, ale s Erin je veliký problém. Myslím, že stále ještě nepochopila svoji sílu, ačkoli ji to už mnohokrát bylo řečeno. Cítím z ní velkou moc a to ani nemusím používat magii. Jenže ji stále něco brzdí. Bojím se, že za to mohu já. Erin do mě byla nebo je zakoukaná, ale mé srdce volilo jinak. Asi jí to velmi moc zranilo a to může být důvod, proč si nevěří, bojím se toho, že je to má vina. Pořád doufám, že na cestě za Conorovým odkazem přijde něco, co jí otevře oči. Už jsem pořemýšlel mockrát, jak bych to udělal, ale nakonec jsem usoudil, že to musí přijít spontálně. A nerad používám magii psychiky nasvé přátele a díky její podstatě by to ani asi nefungovalo. Cítím, že přijde chvíle, kdy vás bude vést ona a já potřebuji, aby pochopila svoji moc. Nevím, jestli jsem to pochopil dobře a dokáži to vysvětlit, ale tak, jako Cortanova moc má zdroj v ničení nebo moje moc má zdroj v tvoření, její síla a moc je v ochraně. Ale tohle jsou jen takové myšlenky, hlavní je, že musí pochopit." Chvíli se odmlčím "Chtěl jsem se ještě zeptat, co se týče toho kousnutí, když by nás kousli upíři, může to mít smrtelné nebo tranformační účinky, co když mě nebo někoho jiného kousne někdo z tvého národa? Jaké to může mít účinky?" |
| |
| Daniela Znovu se usměji. "Jesti chceš, tak tě klidně trochu vysaju, vůbec nic to není, můj rod se pouze rodí, jen upíři temnoty když kousnou tak toho koho kousnou zabijí, nikdy z něj nebude ale upír, to se musí stvořit jinak, nevím přesně, ale myslím že to co dělali Sardovi měla být něco jako příprava na upíra, takže je to složitější proces." Chvíli se dívám na Erin a pak se znovu obrátím k Altovi. "Mýlíš se v tom, že je do tebe Erin blázen, ve skutečnosti je jen sama ze sebe zmatená a z toho, že po ní někdo chce něco co nechápe. Každého musíš učit, nechceli si ale nechat otevřít cestu, je problém. Neznám vás moc dlouho, ale jediný, kdo je do koho zakoukaný jsi ty a Dee." Ještě se mírně nadechnu, než pokračuji. "Vím že vám to s Dee trochu skřípe a myslím že příčina toho nejsem já, ale klidně se můžu mýlit. podle mě by jsi měl s Dee to nějak urovnat, trápíte se tím oba a ten její útěk byl vlastně taky trochu kvůli tobě." |
| |
| Daniela Zasměju se "ne ne, děkuji, nepotřebuji vysávat krev. jen mě to zajímalo a je dobře, že vím to o upírech, tady jsem se mýlil. No, jsem rád, že Erin do mě není blázen, ale tys s námi nebyla, když to tady bylo. Opravdu se kvůli tomu trápila a už tenkrát jsem se bál. Věřím ji, určitě to zvládne. Konec konců, má v sobě ducha Conorovi rodiny." Mírně se odmlčím, opět se rozhlédnu a mrknu očkem po Dee, která je naštěstí tak daleko jako Erin, a potom pokračuji. "Víš, ono je to složité. Problémy byli i předtím, Dee se dostala do fáze, kdy nevěřla sama sobě, nevím, jak je to teď, ale už jsem se rozhodl, že se tím teď nechci nechat ovlivňovat, vaše bezpečí, všech má přednost před čímkoli. Dee si možná jen potřebuje urovnat myšlenky, ale opravdu se mi za ní nechce jít, neboť jsem to byl vždycky já, kdo za ní poslední dobou chodil. Nyní je rozhodnutí na ní, co udělá. Ačkoli mé city jsou k ní velmi nakloněny, nechci se nechat někde potahávat. Možná se mnou nebudeš souhlasit, ale tak to teď vidím. Ale neboj, ty za to, alespoň z mého pohledu nemůžeš a tudíš tě z toho nijak neviním. Udělal jsi co jsi považovala za opatrné a opatrnost je důležitá. Věděla jsi o nás naše schopnosti, ale né to, jaký jsme..." |
| |
| Daniela Chvíli přemýšlím, než začnu. "Myslím že se příliš fixuješ na vedení této skupinky, přeci jenom jdete svobodně za jedním cílem, takto to bylo i s Ramirezem a ostatními. i oni byli rozdílní a přesto šli stejnou cestou. Tehdy je snad dokonce vedl Cortan a pak je zradil. No nevím, jestli ti toto uvěřím jako výmluvu, spíš bych pochopila, žeje toho na vás na všechny moc a tak zapomínáte že žijete. Já jsem se třeba kvůli Naurovi trápila tak dlouho a zbytečně, kdybych jej potkala, tak i v největší vřavě na druhé straně půjdu k němu a vykašlu se na celou bitvu. Proto jsem taky trochu ráda že se můžu přidat k vám. Bohužel u ostatních upírů to tak asi nebude, oni nemilují nikoho na druhé straně." Chvíli se ještě dívám na Alta, než opět promluvím. "To s těmi draky myslím ale vážně, pokud jsou zde draci, tak jen proto že zde mají být, oni nikdy nepadli pod temnotu a když plane dračí oheň v Minas Drago, tak je král a zdejší draci jej poslouchají, ale jeho rozkazy jsou jasné, pomáhat dle smlouvy prvním a ostrovní říši, jinak je to jen na nich." |
| |
| Daniela Trochu zvážním "Víš, je to trochu jinak. Ne, že bych se na ně fixoval, nijak je neomezuji a vždycky jsem se snažil jim vyhovět, ale když jsme prchali z akademie, Astra byla zajata. Málem přišla o život a já jsem pocítil zvláštní pocit..." Po všech se rozhlédnu Víš, jsou pro mě všichni jako rodina. Nerad bych prostě někoho ztratil. Vždycky jsem byl schopen lásku rozdávat na mnoho míst, ale přátelé, které jsem zde získal jsou pro mě ti nejdůležitější. Jsou mi bližší než má rodina draků a to už je co říci, protože draky miluji ze všech živých stvoření na světě nejvíce." Na všechny se opět dívám. "Víš, abych byl upřímný, je mi jasné, že Draci se mnou nikam nepůjdou, pokud jime nebude hrozet žádná hrozba a předpokládám, že budou vědět všechny informace. A to, že plane oheň v minas Drago vím, byl jsem ten, kdo ho rozežnul. mě jen něco hrozně táhne na sever a kdyby tam nebylo nic prospěšného pro výpravu, chtěl bych zase být, alespoň na chvíli mezi draky. Moc mi to chybí. Hrozně rád bych viděl Draga a toho malého modrého mrňouse...." mé myšlenky nostalgicky bloudí v zážitcích... |
| |
| Daniela Dívám se na Alta a i na to, že už se většina vzbudila, včetně Dee, hádám že nebudou moc dobře brát, že si tady s Altem povídám. "Drago byl v Lukuru, něco řešil s Thalosem, nevím co, ale bylo to hodně důležité. To že jsi rozžehl oheň v Minas Drago svědčí o tom, že jsi mocnější než skoro všichni draci, vždyť posvátný oheň může zapálit jen král, nebo, možná ty jsi ..." Nedokončím myšlenku, místo toho se zadívám Altovi do tváře a zdá se že něco mě trápí. "Myslím že bychom měli už pomalu vyrazit, máme moc práce. Jen, s tím sáním krve, když kousnu, tak se rány po kousnutí hned jak oddáláím zuby zatáhnou, to se dá použít i u léčení, protože sliny mého lidu mají takřka zázračný hojivý účinek a samozřejmně když nás někdo zraní, tak se taky zahojíme takřka okamžitě.". |
| |
| Daniela Vidím, že už všichni začínají vztávat. "Děkuji za rozhovor. Má dračí podstata je tak složitá, že jí ani já nerozumím úplně a pokud vím, tak ani ostatní draci ji nerozumí úplně. Jenom vím, že je mi souzeno jí poznat, ale držím se radami, které mi po cestě mocní draci dávali, všechno má svůj čas a přijde v pravou chvíli. Ale bohužel je spíš mocná má podstata a ne já, podle toho, co vím. Ale je to divné slyšet, když podstata a osobnost bývá vždy v jednom.: Mírně se pousměji. Velice moc ti děkuji za informace a hlavně za nové zprávy ze světa. Cítím se dobře, když slyším cokoli o dracích. Už bude na čase vyrazit" Vztanu a jdu ke svým věcem a začnu se pomalu připravovat na cestu. Mám zvláštní nostalgickej pohled a kdo mě zná a vidí dýl, tak ví, že se mi stýská po dracích... |
| |
| Cesta na západ Ráno: Altherius si dlouze povídal s Danielou, která, jak se zdálo má spoustu informací o nynějším děním ve světě. Válka se zdá být prohraná, temný je příliš silný, než aby mu svět mohl odolat. U města Lukur bojují dávní nepřátelé první a titáni společně, proti temniotě a nejsou schopni zvítězit, na Varetě je bojová linie ke karaku, jinak vše je v rukou temného. V bezpečí je jen ostrovní říše a Lorn, protože spojenectví s sdraky zajišťuje prvním bezpečnost. Když nad tím celé dopoledne přemýšlíte a probíráte to snad ze všech stran, usoudíte že dračí spojenectví je vlastně díky Altovi, jenž znovu rozžehl věčný plamen a poslal Enchariona aby vládl drakům. V poledne jste pak usedli k obědu. Mnozí už začínají pociťovat čím se platí za jízdu na koni, bolavé sedací svaly mají snad všichni, ale díky síle nesmrtelnosti opravdu trpí jen Sardo a Linthir, kterým se omačkanost sedacích svalů nehojí tak jak jiným. Než vyjedete rozesmátá Daniela dá právě těm dvěma dvě lahvičky a směje se dlouho, než jim poví co za zázračnou vodičku jim vlastně dala. Vtipem se pak mohli pobavit konečně i ostatní. Daniela místo obědu šla bokem a tak dlouho plivala do flakónků, než tam byl dostatek slin k natření dvou zadků. Zdálo se, že se Daniela ve vaší přítomnosti usmívá více, než když jste ji prvně viděli, jako by pookřála. Později v odpoledni se však obloha velice rychle zatáhla mraky a po chvíli začalo pršet. Daniela se náhle zdála ztuhlá, jako by se něco dělo a Sardo se zdál být na tom stejně, když pak promluvil Sardo, zdálo se jako by se jeho hlas třásl strachem. "Něco zde je, něco jako, neumím to vysvětlit, ale cítím to skrze zbroj." V tom okamžiku se Enchrov zježí a zastaví, i Daniela zastaví koně a seskočí z něj. Její oči jsou opět ve tmě proměněny v oči šelmy. Dýku má stále u pasu, jen shodí ze zad plášť a zdá se že se chystá k boji, který příjde z jakékoliv strany. Nyní promluví i ona hlasem jenž se mírně chvěje. "Jsou zde, nevím kdo nebo co, nebo kolik, ale jsou tady." Očima probodává setmělou krajinu. Jinak nikdo nic necítíte, ale znepokojení těchto třech je přímo hmatatelné. Stojíte, mírně prší, ale temná obloha vypadá spíš na průtrž mračen s hromy a blesky. |
| |
| Brzy jsme vyrazili. Všichni vypadali šťastněji než normálně a rozumněli si. Jako by sebou Daniela přinesla trochu více skryté pohody. Možná je to tím, že teď máme přesný cíl a víme, za čím jdeme. Cesta jde velmi příjemně, až do doby, kdy začne pršet. V duchu jsem hloubal o své noční výpravě a přemýšlel jsem nad novými poznatky. Mé myšlenky mi přerušil až Sardo a Daniela, kteří upozornili na nevuditelné nebezpečí. Já nic necítil, ale možná proto, že jsem prostě nedával pozor a nebo proto, že je to něco, co nevycítím bez použití magie. ůj první pohled spočine na Enchirovi a když vidím, jak je zježený, je mi jasné, že máme problém. Stal se pro mě ukazatelem číslo jedna. Rychle velím: "Všichni k sobě do kruhu, Lin doprostřed a tas Luk Všichni se připravte na boj." Sám pevně sevřu hůl a jsem připraven použít svoji nově získanou energii. Pokusím se vykouzlit kopulovitou magickou bariéry kolem nás všech. Je vidět, že se na to velmi soustředím, protože na rozdíl od ohně, kde je má improvizace v kouzlení jednodušš, neb ho mnohem více ovládám a jde to téměř samo, psychycká kouzla, ačkoli na ně mám talent a sílu tak často nezkouším. Všichni jen vidí, jak opakuji jistou formuly a soustředěně držím hůl zabodnutou pevně v zemi a hlavicí vzhůru... Pokud to nevyjde a nebo nebude platit, využiju svůj ohnivý potenciál... |
| |
| I já cítím, že se blíží něco, čemu bychom se raději vyhli. Kadehar se staví na zadní a vyděšeně řehtá. Seskočím z něj a otáčím se dokola, dívám se po všem, co by mohlo být podezdřelé. Brnění mám na sobě a svůj meč u pasu. Přes sebe zlatý plášť, kapucu mám na hlavě. Podívám se na ostatní, zvláště rozsudek Enchira a Danieli mne zajímá. Boj. Odvedu Kadehara k ostatním koním a jdu se připravit k bojovné pozici. Když procházím kolem Altha, krátce se zastavím, položím mu ruku na rameno a naznačuji mu tak, že stojím při něm. Poté se postavím tam kam mi řekne, tasím meč a vyčkávám. |
| |
| Téměř hned poté co jste se připravili k boji se z oblohy sneslo cosi neznámého, vypadalo to jako pták, ale hned po chvíli jste zjistili, že je to něco daleko děsuplnějšího, tehdy se Daniela takřka mávnutím ruky proměnila v dravce. Její tělo se napnulo a když se řítící bytost dostala takřka ke kruhu energie, který vztyčil Altherius, vyšvyhla se ze země a vzdálenost skoro šesti metrů urazila vzduchem vstříc bytosti. Její zuby se tvrdě zahryzly do krku bestie, která ji takřka okamžitě začala pařáty drásat do hluboké rány na těle. Obě těla dopadly na zem takřka okamžitě když započal souboj. Daniela držela jednu ruku na krku bestie a druhou tiskla její křídlo k zemi, aby nemohla vzlétnout, nohama se snažila držet nohy, po chvíli se tělo bestie docukalo a Daniela s pusou od černé krve se otočila k vám. Vten okamžik se rozezněl děsuplný skřek oblohou a na vás zaútočilo více než desítka těchto supy připomínájících bestií. Jejich skřek byl takřka ohlušující..... |
| |
| Sleduji stvoření, které se na nás vyřítilo s oblohy. Cítil jsem, že má magická bariéra se povedla, ale nejsem si jist, že by jich zadržela více než jednu, zatím ne a tušil jse, že ta bestie nepřišla sama. V tu chvíli se Daniela ukázala v mocné podobě svého lidu a jako dravec zaútočila na stvoření, které se k nám sneslo. Rozsápala ho na kusy. V tom se ovšem oběvila další desítka těchto doslova hnusných velikých ptáků. Měli nepříjemný skřek a nebýt bariéry, tak by možná byl ještě silnější. V jedné ruce jsem držel zabodnutou hůl v zemi a snažil se držet ochrané kouzlo a do druhé ruky jsem si foukl plamenným dechem a tvořil ohnivé koule, které jsem vrhal proti nepřátelům... |
| |
| S otevřenou pusou sleduji Danielin boj. V očích mám rostoucí obdiv. Chci být jako ona.. Napadne mě nesmyslná myšlenka. Daniela mě zároveň děsí a přitom mne to neuvěřitelně upoutalo. Klid netrvá příliš dlouho, během chvíle přitelí nejméně deset stejně ohavných bestií a všem je nám jasné, že Daniela je nezastaví sama a ani štít nevydrží věčně. Tasím meč a zároveň si na ruce připravím kouzlo. Dokud neproniknou Altheriovou barierou, nemusím používat meč. Přesto jej mám připravený v ruce. Nedokážu po nich vrhat kouzla v takové rychlosti jako Alth, přesto však neotálím a snažím se jak nejrychlejí můžu. |
| |
| Dopad prvních bestií byl zdrcující, bariéra skoro okamžitě málem podlehla, Altherius klesn na kolena, jak jej úder srazil, naštěstí bariéra vydržela a bestie museli znovu vzlétnout, tedy některé, pár bestií se vrhl na Danielu, ta jim bleskově uhnula a skokem se dostala znovu k bariéře. Altovo kouzlo, které použil ještě předtím, než narazili bestie na bariéru zasáhlo svůj cíl a poslalo jednu z bestií k zemi, na druhý útok však znovu vzlétla do vzduchu. Linthir šípy sice zasáhla několik bestií, ale i ty se zdály stále bojovně naladěny, i když na nich to že byly zraněny šlo znát. Erin a její luk byli úspěšnější, jednu bestii poslala Erin k zemi a ta se již nezvedla. Ve vzduchu však stále bylo devěd bestií, a další útok již projde pod bariéru, jejich křik se zdá být stále děsuplnější. |
| |
| A opět na cestě. Zdá se že Altherius už se poněkud sžil s naší novou společnicí. Však on ví co dělá a třeba nám chce skutečně pomoci. Kůň je sice úžasné a nádherné zvíře a ne nadarmo se říká, že pohled na svět z jeho hřetu je ten nejkrásnější, ovšem po celodenní jízdě už pomalu začínám pochybovat o jeho vhodnosti jako dopravního prostředku. Zázračný všelék od Daniely přijmu s úsměvem, který se může zdát kysely a s díky, které jsou snad vyřčeny jen tak na půl úst. Ale možná je to pro to, že jsem dokonale rozlámaná a už také celkem unavená. Poklidná cesta velmi záhy skončí, když se Daniela, Enchrov i Sardo. Ale co je zde?...Enchrove?... hledám odpovědi u svého přítele. Když Alt zavelí příliš neváhám, sáhnu po luku a zaujmu své místo. Vzápětí jsem svědkem souboje Daniely a čehosi...a pak se jich vynoří ještě daleko víc. Založím šíp, napnu tětivu zamířím na nějakou tu potvoru nad sebou... a zase znovu... |
| |
| Druhý útok dopadl na bariéru a takřka okamžitě jí prošel, Alt se ani nesnažil už ji udržet, jeho síla by na to nestačila, místo toho se postavil s holí v ruce nově příchozí bestii, aby jej ona srazila k zemi, znovu povylétla, aby na něj mohla znovu zaútočit, jen lehce zraněná břitem jeho hole. Dee se vzdala marných magických pokusů, které jen lehce zraňovaly bestie a počkala si na další s mečem v obou rukách. Jejímu útoku se vyhla a zasadila jí ránu přes křídlo. Bestie dopadla na zem a jdoucí po pařátech a vážněji zraněná se vrhla znovu na Dee. Linthir konečně zasáhla jednu bestii přímo do krku, ta na ni sice ještě z posledních sil zaútočila, ale Enchrovi zuby práci dokončily. Sardo se oháněl mečem zcela jako ve svém živlu, uhýbal útokům a zasazoval rány, jak jen to šlo. Princ se postavil bestiím s meči v obou rukách, ale okřídlenec jej srazil a zabodl mu svůj zoban ze strany do krku, ve snaze protnout tepnu, kterou jen náhodou minul. Erin, která si šetřila šípy na bližší kontakt stočila hrot šípu k bestii rvoucí prince a prostřelila jí její hlavu. Ta klesla k zemi, ale další se snesla přímo na Erin a zatlačila ji do země, dříve, než se ale zmohla k útoku byla oslepena bílou září a její hlava dopadla na dva metry daleko utnuta zářivým mečem. Daniela se jako kočka vyhnula na těsno útoku a v dalším okamžiku rozdrtila úderem bestii kloub křídla a s dýkou v ruce se na ni vrhla, aby ukončila její život. |
| |
| Podám Erin ruku a zvednu ji ze země, v hlavě mi stále ještě hučí z přenosu, ale ryk boje pomalu ustává. Moje světlo ozařuje bojiště a já si připadám, jako bych vkročila do zkázy. "Harpie! železo na ně!" Vykřiknu a vrhnu se na pomoc Dee. |
| |
| Daniela na zemi dorážející jednu z bestií si ani nevšimla že právě na tento okamžik čekala druhá, tvrdě jí dopadla na záda a v dalším okamžiku ji zvedla ze země, s drápy pevně zatnutými do jejích zad, Daniela téměř okamžitě se pokusila vyprostit, ale její poloho jí to nedovolovala.... |
| |
| Vezmu dýku, kterou mám v ruce za střenku a prudce jí vrhnu za svá záda, ve snaze alespoň trochu zranit tu sviňi, co mě drží za záda. |
| |
| První náraz přišel jako dopad kamenů na má bedra, ale dokázal jsem je všechny odrazit. Je mi jasné, že druhý držet by nemělo cenu. Zruším ochranu a chytnu hůl do ruky. Zatím to jde a nechci používat své nejniternější síly, dokud nebude oprvdu nejhůře. Je mi jasné, že jsou to magické podpory, jinak by mému ohni neodolala žádná a to ani normálnímu, pokud bude nejhůř, použili dračí plamen. Pevně chytnu hůl a jen křiknu ""ochrana je pryč, připravte se!" Najednou se mezi námi objeví bílé světlo a mě je jasné o koho jde. Ani nezaváhám... |
| |
| Překvapeně pohlédnu na Astru, která se zde zničehonic objevila. Pomocí meče dokážu odrážet nepřítele spolehlivěji než kouzly. Ránou přes křídlo jsem ji dostala na zem, křídlo vypadá podivně pochroumané, nejspíš zlomené. Opět se na ní vrhnu a zasadím jí další ránu. Nejsem nepřemožitelná, takže ránu jejím pařátem dostanu taky. Následky zatím nepociťuji. Škubne to, ale ženu se dál. Díky další ráně se bestii podlomí pařáty. Skočím jí na záda a zabodnu mezi křídla meč. Nebo spíš, pokusím se. |
| |
| Dee dorazila bestii a její zrak na krátko spočinul na Astře, která ve zbroji a bez přilby stála přímo před ní. Astřin zrak se otočil ale k obloze, kde jedna z bestií nesla Danielu k nebi. |
| |
| Daniela se pokusila vrhnout za sebe nůž a zasáhnout jí bestii, ten všok neškodně proletěl vedle ní a ona se se svou obětí zvedala stále výš, její pařáty se přitom zařezávaly stále více do jejích zad. |
| |
| Potvora mě odhodí a okamžitě se zvedám a to řádně načtván, ona na nic nečeká a míří ke mě. mávnu holí snažím se jí sežehnout dračím palmenem, přitom nechávám mojí hůl vzplát, aby další případný útok holí byl o něco bolestivější... |
| |
| Linthir, bestie a Daniela Linthir vystřelila na Harpii, která unášela Danielu stále výše k obloze. Její luk se již mírně chvěl vypětím nervů v boji, přesto se na střelbu soustředila a počkala si na nejvhodnější okamžik. Šíp vyletěl z luku a zasáhl Harpii přímo do křídla, sice jí to příliš nezranilo, ale přinutilo jí to pustit Danielu. Smůla pro Danielu, že několik desítek metrů nad zemí. |
| |
| Uvolněna ze sevření se chvíly vzpamatovávám, pád k zemi je dlouhý a tak se stihnu stočit k pádu nohama, mírně je napnu a připravím se na dopad. Chodidla se zaryjí do země a já se skloním až k zemi, jednou rukou se dotknu země, jak mi povolily nohy. Pozvednu hlavu a podívám se na tu mrchu. Záda mi silně krvácí a já ztrácím stále víc a víc krve, necítím se už vůbec tak dobře, jako když jsem zabila tu první, moje vlastní neopatrnost mě málem stála život a tak se jen držím, abych neztratila vědomí dřív, než bude dobojováno. |
| |
| Jakmile Harpii vypadne Daniela z pařátů, stočí se a vrhne se na ni znovu, zdá se že ona není schopna čelit tomuto útoku. Přímo hmatatelně cítím její upíří podstatu. Vrhnu se k ní s mečem v nápřahu a s pozvednutým štítem ji přeskočím a srazím harpii štítem k zemi, pak jí probodnu srdce mečem a ukončím tak její nečistý život. Otočím se právě v okamžiku, kdy dračí plamen promění v prach harpii, se kterou bojoval Alherius a já se mírně usměji. Sardo drží meč u země, kousek od místa kde stojí leží harpie, se kterou bojoval on. Dívám se jak se Princ zvedá a Erin jej pokládá zpět na zem, jeho zranění silně krvácí, ale Erin jej začíná okamžitě obvazovat pruhem látky, ve kterém je hojivý list, jež zastavuje krvácení. Jsem ráda zase tady. pomyslím si a otočím se na Danielu, jejíž oči se propadají do bezvědomí. Lehce ji chytnu a položím ji na plášť, který si jediným pohybem strhnu ze zad, vedle mě leží mé zbraně. Kapky deště pomalu dopadají na bojiště, tenhle déšť bude trvat minimálně celý den. |
| |
| Dívám se do tváře paladinky a cítím že ví kdo jsem, jen nechápu, proč mě nazabila, moje myšlenky se náhle zastaví a já ztratím vědomí, krev stéká na plášť a já se cítím stále slabší. |
| |
| Po mém dračím útoku se harpie, která na mě střemhlav útočili ke mě dostává už jen jako prah. Zasměji se a mírně se ušklíbnu jako ve smyslu Jo aha, ty dračí oheň nerada Rychle obhlížím situaci, ale Erin už se jako první pustila do léčení. Ihned vyjročím směrem k Astře se šťastnou tváří. "Vítej zpět má drahá Astro, hodně si nám chyběla a musím uznat, že si vždycky umíš najít na příchod tu pravou dobu. Asi se budeme muset někam schovat. Tenhle déšť opravdu jen tak neustane, ale doufám, že nám budeš vyprávět vše, co se děje tam, odkud přicházíš" CHvíli ještě v myšlenkách přemýšlím, že jsem je možná měl bšechny spálit hned na začátku, ale plýtvat se silou je zbytečné a trénpovat všechny stránky důležité a potom, ostatní by se nepobavili... |
| |
| Jsem skoněna stále nad Danielou, má korunka stále ještě svítí, ale již jen slabým světlem, které ale dobře ozařuje celou Danielu. Jak leží na zádech, zdá se že je docela v pořádku, jen několik málo škrábanců, ale její záda jsou v jedné kaluži krve, která teď již teče z pláště na zem. Má ruka, která se dotýká jejího břicha se zachvěje, jsem příliš vyčerpaná, než abych mohla udělat něco, co by jí mohlo doopravdy pomoci, soustředím svoji sílu. Její krev pomalu přestává proudit z ran, které jsou stále hrozivě rozevřeny, jediný pohyb a rány se znovu otevřou, tady pomůže jedině magie. Podívám se na Erin a pak můj pohled skouzne i na Dee, zdá se že Erin tuhle dívku zrovna v lásce nemá, ale já stále prohlížím její tvář a vím, že ji znám, jen odkud. "Pomožte mi, sama ji nezachráním, ať je to kdokoliv, nezaslouží si zemřít, když bojovala s vámi, proti harpiím." |
| |
| DO boje jsme se ani nezapojila, vlastěn dříve než sem si uvědomila co se děje, bylo po boji. Prázdným pohledem přeleítmv šechny a dáls e jim nevěnuji. Mísot toho poodejdu stranou a rozhlédnus e kolem. Na jedné z větví spatířm sokolíka a tka ho jen přilákáma dám mu ksu masa z mého jídla.¨Posaídms i ho na rameno a dám rozjímám...hlavou se mi honí spousta myšlenek a já sama vlastně ani nevím jaké... |
| |
| Boj konečně ustal. Některé části těla mne bolí a jsem dost unavená, ale ještě stojím. To se o všech říc nedá. Kývnu na Astru a přiskočím k polomrtvé upíří dívce. e zvláštní jak je svět pln mýtů. Myslela jsem, že upíři jsou nesmrtelní. Prohlédnu její četné rány. Leží na břiše. Stáhnu z ní momentálně již pouhé cáry oblečení. Podívám se na rozsah zranění. Položím ruce nad rány. Nejsem sice tak mocná, jako Astra nebo Erin, ale něco zvládnu. Alespoň z toho nejhoršího ji snad vytáhnu. V duchu vidím poškozené orgány, tkáně, svaly a vidím, jak opět srůstají, jak se poškozené buňky napravují a svaly spojují. U plic mám největší problém. Zdá se, že harpie drápem vtáhla dovnitř žebro, takže vyléčit plíci trvá o to déle, co se kost vrací na své místo. Když už se mi kalí zrak a já cítím, že mám sílu už snad jen na to vstát a omdlít, nechám toho. Rány sice nejsou vyléčené, ale jsou jen již malé. Je to již spíše jen sedřená kůže. Z posledních sil rozdrtím nějaké bylinky, semelu je s vodou a mastí, tím Daniele pomažu záda. Ze svých šatů servu cáry a těmi její záda obvážu. Potom se vzmůžu jen na vyčerpané sesypání se vedle ní. |
| |
| Chytnu Dee, když se začala sesouvat vedle dívky a položím ji kousek vedle, kde není tolik krve. Nyní pozvednu hlavu dívky a dívám se na její tvář. Náhle mi bleskne hlavou, kde jsem ji viděla. Zvednu její nyní nahé tělo a položím ji na trávu smáčenou deštěm. Jde znát že přemýšlím a pak se podívám na koně. Přijdu jednomu z nich a vezmu černý plášť, který je u jeho kopyt a přikryju jím obě dívky. Pak se teprve zvednu. Ve tváři mám směs pocitů, ve kterých se nyní číst ani nedá. "Jsem ráda že vás vidím, nepřišla jsem sem s tím, že bych tušila nebezpečí, jen mi bylo řečeno, že se mám vrátit, ale jak vidím, tak v pravý čas." Podívám se na ty, co stále ještě stojí na nohách. Princ sice sedí, ale zdá se že bude brzo vpořádku, jen to divné napětí mě trochu děsí. "Uděláme tady tábor, jak se mi zdá, tak tady na těch pláních to bude docela dost těžko proveditelné, ale zranění a vyčerpaní potřebují sucho a teplo." uvědomuju si, že zase začínám rozkazovat a trochu se usměji. "Alte a Sardo, vemte koně a pokuste se najít někde nějaké dřevo, ať máme jak vztyčit stan, budem dělat jen jeden, ale musí být vysoký aby se v něm dal rozdělat oheň." |
| |
| Alt a Sardo se vydaly pro dřevo, na keřích a občas nějakým stromě toho však mnoho nenašli, byli docela dlouho pryč, když se vrátili, bylo vše již nachystáno jen na to, začít stavět stan. Z věcí byly vytaženy kožené deky a houně, stejně jako pláště. Postupně jste začali stavět stan, v jehož středu byla díra na ohniště. Střecha stanu byla mírně skosená k bokům, které pak strmě šli k zemi. Vše podpíraly a držely klacky, keré Altherius a Sardo našli, z odpodu se pak posbíralo dřevo na oheň. Stan byl poměrně malý. vevnitř jste prně uložili Danielu a Dee. Princ se zdál být už v pořádku, ale pomáhat jste jej nenechali. Koně bohožel museli zůstat venku, ale zdálo se že jim to příliš nevadí, stouply si blízko sebe a stály jen nedaleko stanu, bylo zvláštní že je při útoku harpí nenapadlo ani utéct, jako by je Khale... držel pospolu. |
| |
| Poslouchám Astru, ale přitom přemýšlím nad tím, jak mi Daniela, na to že je vlastně upír, přirostla mírně k srdci. V9m, že je to asi díky tomu, jak se pro nás nyní málem obětovala. Vůbec nevypadá dobře a chápu, že ji někteří nemají v Lásce. A možná mi připomíná to, jak lidé pohrdají jejím národem to, jak lidé pohrdají draky, kteří zvolili špatnou cestu a vůbec nechápou, co za tím vězí. "Sardo, připrav se a vyrazíme. Vem sebou meč, já svoji hůl nechávám tady." Ke kouzlení ji nepotřebuji a na dřevo budu potřebovat obě volné ruce. Přijdu k raněným. Zabudnu svoji hůl prudce do země a potom u ní chvíli stojím a něco si mumlám. Po chvíli z ní vytriskne oheň a udělá zvláštní tvar připomínající deštník. "Tohle chvíli vydrží, zatím připravte nějaké plachty nebo cokoli, čím budem oblopovat dřevěnou konstrukci. My jdeme" S těmi slovy mávnu na Sarda a odcházíme do lesa... |
| |
| Konečně si sednu ve stanu, své šaty jsem natáhla na Danielu o oblékla se do kalhot a košile. nejteplejší houni jsem nechala pod Dee a Danielou. Pak jsem teprve vyčerpaná usedla vedle obou a podívala se na Alta. "Myslím že by jsi mohl rozdělat oheň. zdá se že máme všichni co vyprávět." Skoro hned jak promluvím se probere Dee, zdá se že jí stačila jen pouhá hodinka a znovu je při smyslech, s upírkou to bude ale asi horší... |
| |
| Když se konečně všichni dostaneme do stanu, Astra mě požádá, abych rozdělal oheň. "Já nemám křesadlo" zasměju se. Potom fouknu do dlatě a něco si šeptám, když dlaně rozevřu, vyletí málý draček, který poletuje všude kolem až se střemhlav spustí do připravenýho dřva a zapálí jej. Prostě jsem si to nemohl odpustit. "Takže oheň máme, ale teď už se asi všichni těšíme na tvé vyprávění a na nové informace." Dívám se na Astru... |
| |
| Mírně se pousměji. V mé tváři je i něco opatrnosti, která tam až doposud nebyla. "Myslím že by mě zajímalo jak jste přišli k té upírce. Potom vám teprve povím co je nového." Dívám se na upírku, Dee znovu ulehla a zdá se že se nebojí spát vedle ní. |
| |
| Ujmu se slova. Ano, tušil jsem už z tvého výrazu, že se zeptáš. Dee, mě kdyžtak doplní, protože to byla ona, kdo jí viděl jako první. Když jsme dorazall do města a byli jsme vedeni za starostou, DEE někam zmizela, Enchirov mluvil o nějaké vyšším zlu a já se tenkrát dost rozčílil, no měl jsem slabou chvilku. Potom Dee přivedli stráže, ale až později jsem se dověděl pravdu o tom, že jí Daniela, tak se jmenuje, unesla z obavy, abychom ji neublížili, až nás osloví. Přišla za námi prý na pověření Thalose a znala dost informací o nás, které by nezískala asi jen tak. Přišla se zprávou a žádostí o pomoc. Prý je někde na severu, asi 4 dny ještě, portál, kterým jsem mohou proniknout mocné temné síly z jiného světa, světa astrálu. O tom ty budeš vědět více než já. Jsou to prý portály, dědictví tvého otce, ty, ze kterých přišli ptačí lidé. Ale podle ní se stalo, že skrze něj přišla zlá bytost a zmocnila se Theurga, který drží portál stále otevřen. Požádala nás, abychom ho zničili, protože ona neovláídá magii. To je co se týče společného cíle. Otázka proč to vlastně dělá, když patří na stranu temna je jiná. Tvrdí, že chce osvobodit svůj lid od zla a zajetí pána temnoty. její rod jí prý zavrhl. Říká, že za pomoci jejího rodu a moci, kterou dokáže využívat, stvořil temný pán upíry několika řad a že její rod je jím vlastně zotročen, manipulován tak jako další rody. Říkala mi o Irsovi, což je její předek a další jména, ale teď si je nemohu vybavit. Jde s námi a zatím se neprojevila nepřátelsky a naopak se nyní projevila, na které straně stojí. Mám tušení ji věřit, přesto jsem stále opatrný. Nevím, jestli jsem odpověděl na všechno, kdyžtak se ptej." |
| |
| V mých slovech se objevíjen náznak slz, ale rychle zmizí, zdá se že mě Altova řeč dojala, ještě mi trochu pocukává hlas, když začnu. "Poslala jsem vám vzkaz, nemyslela jsem že se jím budete řídit takto, ale vlastně je dobře, že jste ji přijali. Znám její tvář ze svého mládí, když jsem potkala Naura, ukazoval mi sochu ženy a mluvil o ní hodně hezky, říkal že jej zachránila v akademii a že teď stojí na druhé straně. Netušila jsem že na ni kdy narazím." ještě chvíli se podívám na spící Danielu a pak znovu zvednu pohled k Altovi. "Co se týče astrální brány, vím že něco takového je, ale netuším o nich mnoho, ptačí lid jí prošel a i další zlé bytosti. Ty harpie, co vás teď napadly jsou bytostmi taky z Astrálu. Bojoval proti nim ptačí lid, ale v jejich světě, né tady. Myslím že vaše cesta je naprosto vpořádky, ael brány nemají nic společného s mým rodem, to spíš právě Daniela, Irsa je můj nevlastní bratr, stejně jako jsou Erin a Saša moje sestry. Irsova žena se jmenuje Nosferatu, nevím co je zač, ale Irsa o ní vždy mluvil velice hezky. Myslím že nebude problém Daniele věřit, máme dnes mnohem zajímavější spojence." Zhluboka se nadechnu abych zopakovala informace, které již řekla i Daniela, přesto se najde něco, co Daniela neřekla. "Pamatuješli na Finweho, který nám kdysi pomáhal, tak je vůdcem krollů na severu. Vedl je na severních pláních Varety do zad nepřátelské armády a jen díky němu jsem se Sašou unikla z léčky, kterou na nás nachystali. Isabell nás vedla přímo do chřtánu posil nepřítele a do ruk jednoho z jejich velitelů, který se jmenuje Uglušafy. Posily nebyly ale dost silné, aby zastavily kroly, kteří se na ně když nás zajali vrhli. Tehdy jsem se utkala s tím ohavným skurutím vůdcem a zabila jej, něco se zase změnilo, přijala jsem jeho sílu, myslela jsem že se to již dlouho nestalo, ale jako kdyby to bylo tím, že jsme osvobodili Sašu, jsme opět nesmrtelné. Takže naše síla je jen v tom, když budeme spolu." Podívám se na Erin a trochu posmutním. "Vím že to pro tebe není lehké, jsi nejmladší z nás a přitom jsou na tebe pořád kladeny nějaké požadavky, opravdu je mi to líto, ale hodně na tobě všechno záleží." podívám se na Alta a v mých očích je něco smutku. "Vareta je úplně jiná, než jakou ji známe. Od Greenských lesů se táhne pás, jenž je střežen až k Eaglovu, odtamtuď pak začíná území chráněné draky, ale dál na sever stojí jen Karak, vše bylo jinak zničeno. Jen díky tomu, že se draci vrátili máme dobré spojence a co je nejhorší, je úplně jiný čas, než jaký se nám zdál tady pod temnotou, bohové nás museli přenést jak ze směru k nim do Khaladrasu, tak i časem, jsme pryč už tři měsíce." Podívám se na Erin a zlehka se usměji. "Pozdravuje tě Fingofin, myslím že jemu už není pomoci, místo na osud Varety myslí na to, kde jsi ty." Zdá se že mě myšlenky na elfy trochu znepokojily, ale pak se znovu usměji. "Válka je opravdu těžká, nepřítel má stále velkou armádu a my nemáme koho proti němu postavit, ani zdejší lid by nám nepomohl, kdyby vyrazil s námi do války, hodně mocných se spoléhá na nás, ale já tomu moc nevěřím, kdyby Conor tady někde schoval posily, určitě bychom o nich věděli, ale zdejší lid není dost silný, aby nám pomohl, spíš by to byla jeho zkáza." |
| |
| Velmi dobře poslouchám Astru a vidím, že s ní hýbají emoce. "Něco vymyslíme. Chtěl jsem se zeptat, jak se má Drago, jestli jsi se s ním setkala? Velmi bych sním potřeboval mluvit." Zasním se a chvíli přemýšlím "Pokud cesta za Conorovým odkazem selže, dá se ještě jinak pomoci? Existují na tomto světě nějaká místa, kde by se dalo přivést posili? Nevyznám se v této historii ani znalostech o tom, ale už mě napadla jedna věc, ovšem nemám tuchu, jak to provést. Astrálem jsem skrze brány pronikla stvoření, stvoření zla. Existuje nějaký způsob, jak sem povolat stvoření dobra? Ptačí lid by možná mohl vědět. CO myslíš?" |
| |
| Dívám se na Alta a na ostatní, zdá se že kromě Erin, Sarda, Linthir a Eradie jsou všichni unavení a šli spát a samozřejmě Altherius. Zatvářím se trochu nevesele. "Drago je prý stále v Lukuru u Thalose, nevím ce se děje, ale je to důležité. Jinak ptačí lid by byl nejradši, kdyby se brány nechaly zavřené, nikdy nevíš kam vedou, není to jeden svět, ale mohou jich být tisíce, třeba pro ptačí lid existovali protivníci, o kterých se nám ani nesnilo, ještě horší než Hellfaiři a to je co říci, myslím že tam není pomoc, temný využívá portálů aby mu jimi přešla armáda, ty si určitě nemůžeš vybrat co přijde, proto Theurgové povolávali jen malé démony do zbraní, to co jsou harpie, to je už smrtelně nebezpečné, ale alespoň je to ze světa ptačího lidu to slabší zlo." Náhle sebou trhnu, jak mi něco došlo. "Harpie byly poslány, aby vás napadly, to znamená že je někdo používá jako první slabou zbraň, víte vůbec proti čemu stojíte, jsme více než čtyři dny cesty a už nás takhlek zřídili. Daniela měla tedy pravdu, je to to nejhorší co je tady, a je třeba jednat rychle, sice nevíme kam máme jít, ale musíme jít rychle." Podívám se na Alta a v mém pohledu je znát naléhavost. "Musíme postavit hlídky a to silnější, než jindy, nevíme co může přijít a kdy. První hlídku si vem ty, Linthir s Enchrovem a Sardo. Druhou hlídku si vezmu já, Erin a Eradia. Má teď už docela strach, to nejste ani den z města." rázně ukončím debatu, pak se krátce pozdravím s Erin a jdu spát. |
| |
| Astra utla debatu opravdu rázně, ale chápu, žeb se musí vyspat. Stalo se to, co jsem tušil už od začátku. Astrál nebezpečný, dají se tam získat informace. Tušil jsem, že o nás budou vědět. Nyní ovšem raději půjdem hlídkovat. Otočím se na ty, jenž určila Astra "Je na čase postavit hlídku. Podle toho co vím, to chvíli trvá, než je něco povoláno portálem, ale tady už si člověk nemůže být jistý ničím. Enchirovi a Sardo, vy hlašte sebemenší věc, která by se vám nelíbila, vaše smysli budou možná rozhodující." Když hlídkujeme, hlavou mi běhají dávné myšlenky, cítím před námi veliké nebezpečí a vím, že jednoho dne budu muset udělat to, co nechci, to co se mi tak moc příčí... Kéž bystu byl, abys poradil... |
| |
| Noc se stáhla nad krajinou, neustálý jemný déšť bubnoval do plachet stanu, ale dobře postavený stan je nenechal projít dál. Jen na oheň dopadlo občas pár kapek. Altherius, Sardo, Linthir a Enchov drželi první hlídku, procházeli se kolem tábořiště, nebo seděli ve stanu u ohně. Princ spal skoro hned u vchodu do stanu, vedle něj Erin a Eradia, pak tam ležely věci, které jste sundali z koní, včetně sedel. Na druhé straně stanu pak ležely na houni vedle sebe Dee a Daniela a u vchodu z druhé strany ležela Astra, její jemné světlo z korunky vnášelo do stanu něco málo naděje a klidu. Mrtvé harpie ležely na jedné hromadě kus, stále budily ten děsuplný pocit, který přinesl jejich útok, jen příchod Astra a jejího světla se zdál být větší radostí a tak nepadla na všechny tíseň, který by jejich křik zřejmně způsobyl. Altherius byl opět pohroužen ve svých myšlenkách a skoro každý ze čtveřice přemýšlel o tom, co se stalo. |
| |
| Sardo Vítr občas přináší do stanu jemný vítr a já se jeho podobě takřka směji. Tato krajina je jako mír, která náhle ucítila zlo v té nejhorší podobě, které dokonce není z tohoto světa, válka na týdny cesty vzdálená sem udeřila skrytě a silně. Můj drak, jehož šupiny teď halí moje tělo, zdá se znepokojen tím co zde je, ani se mu nedivím, to co se stalo, útok harpií je jen předzvěstí něčeho daleko horšího, jak o tom mluvila Astra. Jsme vůbec dost silní tomu odolat? Místo, kde by měl být portál je na míle daleko a stejně nás napadly již první příšery, jen den od města. Co musí zažívat za strach tento lid, který se nikdy s takovým zlem nesetkal. Mé úvahy utne nový vánek, kerý přijde vchodem do stanu. Je cítit krví a zlem. Podívám se na Danielu, ani z ní jsem necítil něco takového, co to se mnou je? Když však uvidím Enchrova, jak na tento vánek zvedl hlavu a podíval se na mě, pohledem, kterým jako by říkal. Doufám že se pletu, že Sardo nic necítíš... Ale já cítím a je to daleko horší než harpie Přikývnu Enchrovi na jeho pohled a tasím meč. "Je to tady, druhý útok a horší než ten první." Koně jako by to ucítili taky, zaržály a začaly utíkat, nebo to můj hlas? Rychle pohledem přejedu po těch, které má smysl budit, Dee a Daniela by měly spát, takže všechny ostatní. Zatřesu Erin. "Probuď se, je zde něco hrozivého." Otočím se prudce po stanu. Linthir iž vzbudila Prince a ten má v pohledu něco co se dá přirovnat jen zuřivosti, jeho hlas se jemně odrazí od stěn stanu. "Mrchy, to nenechají jednoho vyspat, to jim to nestačilo?" Eradia se zvedne hned jak se jí Alt dotkne. Astra již stojí připravená. "Bojujme venku." a podívá se na spící dívky, shodí z ruky rukavici a odhalí zápěstí ruky, vím co jde udělat a třebaže s tím nesouhlasím, chápu že je to nutné. Čas plyne a já cítím že to co přichází je již blízko, tak se nedívám již na to, co Astra dělá a vyběhnu ven. |
| |
| Kus od stanu se převaluje oheň, zdá se jako by žil svým vlastním životem a jako had jde krajinou. Nezastavuje se a jde, stále blíž a blíž. Někde ve stanu pije zmatená Daniela krev z Astřina zápěstí, jen trochu, jen tolk, aby mohla zůstat ve stanu a bojovat s tím co by do něj přišlo, na tohle by její obratnost však asi nestačila. Astra zakleje hned jak se jako poslední přidá k linii před stanem. Jejich víc než jeden, přízraky ohně, nebo další helfaiři? Jsou to bytosti, které jaky by vyzařovaly žár ohně, ale jakmile sjou blíž je vidět že to jejich kůže způsobila jen klam. Astra ani netuší co jsou zač, přes dva metry vysocí, s bičem v jedné ruce a mečem v druhé. Bič se stáčí jako ohnivý had. Stojí jich před vámi tucet, příliš na to, aby se daly jen tak zadržet. Tento buj bude horší, než ten s harpiemi, přímo to cítíte. Astra zavelí hlasem rozhodným a pevným, jakého by někteří nebyli ani schopni. "Jdem k nim, utvořte rozestupy." Jako v odpověď na její slova se Enchrov proměnil. Zvedl se do výšky bezmála stejné, jakou mají nově příchozí, stále na všech čtyřech, ale děsuplný vlk, opravdová bestie, ze které jde skoro stejný strach jako z těch co přišli. Linthir stojí kousek od něj se šípem v tětivě, kousek od ní stojí Erin, taky s lukem a šípem. Altherius stojí mezi nimi a připravuje se na střet. Astra stojí z jedné strany a před nimi, z druhé stojí Enchrov. Vedle něj je Eradia a Sardo, vedle Astry pak stojí Princ. Boj jakoby se právě odmávl šátkem krve a bytosti zaútočily. Astra pevněji sevřela štít. |
| |
| Probudím se. Nademnou stojí Astra a nabízí mi její zápěstí. "Ne, vím co chceš, ale ne, přátelům krev piju jinak." Mírně se usměji, celé tělo mě bolí, ztěžka se zvednu a podívám se po stanu, nikdo tam není a já mám neblahý pocit. "Už zase? Myslela jsem že to bude snadnější, vždyť takhlek se tam nikdy nedostanem." Podívám se na Dee a zlehka se dotknu jejích vlasů. "Zachránila mi život, neboj, budeli třeba budu ji chránit, ale krev mě teď moc nepomůže." Jakmile Astra odejde, sedím a cítím chvění v těle, v hlavě mi hučí a já se snažím probrat, budu Dee chránit, je jedna z mála, kteří mě mají rádi, pro to jaká jsem a ne co jsem. |
| |
| Dobojováno jest. Najednou je tu sand až přízračné ticho, oproti skřekům, které se zde ještě před chvíli rozléhaly. Ještě trochu rozechvělá z přestátého boje, se rozhlížím kolem. Rukou se dotknu Enchrova, jako bych mu tím říkala- Díky, příteli. Dle Astřiných příkazů, která se tu tak znenadání objevila, stavíme stan. Hlídka pak probíhala celkem v poklidu, celkem. Ale proč bychom to měli míti tak jednoduché, že? Sotva jsme se vzpamamtovali z prvního, už je tu další boj. A to tentokráte stojí proti nám, vpyadá ještě o poznání lépe, než ty potvory před tím. Připravím si luk a čekám, jen na vhodnou příležitos, až si budu skutečně jistá, že zasáhnu. Kolik mi ještě zbylo šípů?...A budou proti tomuhle vůbec nějak účinné?... |
| |
| Ďáblové zaútočili. Dva si vybrali za cíl Sarda, jenž se zdál v jejich očích pro vás z nepochopitelných důvodů hrozbou. Jeden zaútočil směrem na Eradii, další na Lin a jeden na Enchrova. Stejně tak i Na Alta, Erin a Prince. Dva společně podnikli útok na Astru a dva se vydali oklikou okolo vás..... |
| |
| Vstanu a hlava se mi motá jako na kolotoči po vypití demižónu vína. Podívám se na spící Dee a pokleknu k ní. "Probuď se, útočí na nás, přeci nechceš aby tě zabili ve spánku?" Přitom jí jemě třesu a třes s ní se mi vrací ve vlnách přes ruky přímo do hlavy. Plíce mám v jednom ohni, jak moje tělo bojuje s nějakou infekcí od harpie. Kdybych si jen dávala větší pozor, taková chyba Počkám až se Dee probere a přitom přehodím boční plachtu stanu nahoru, abych viděla co se děje. |
| |
| Když se na mne vrhne jeden z těch roztomilých tvorů nebo spíš netvorů, vystřelím ahned si připravuji další šíp. Případně se snažím uhýbat jeho útoků, protoře s lukem se nebrání zrovna nejlépe a snažím se trochu ustoupit, potřebuji trochu prostoru.... |
| |
| Na Sarda zaútočili dva, prvního Sardo tvrdě odrazil a povedlo se mu jej i zranit, druhého jen odrazil, zdá se že se v boji hodně zlepšil, protože se mezi nimi pohyboval ladně, jako by mu to nepůsobilo žádné potíže. Eradia se dokázala vykrýt útoku a zasadit nepříteli škrábanec mečem, i ona se rozhodla radši pro úhyb, než silovej boj. Lin zasáhla šípem hodně přesně, teprve když jej vystřelila, všimla si že nemá klasický železný hrot, ale hrot vyroben skalelfy ze zvláštní slitiny kovů. Ten jenž běžel jejím směrem upadl na zem a jen s těží se zvedal... Enchrov proti tomu, ja byl nyní velikej nedovedl dost dobře zasáhnout protivníka, který si je díky biči držel v odestupu, začali se bít mezi sebou tvrdě, a jejich boj se zdál více než vyrovnaný. Altherius si vybral jen jediný cíl, pro jeho cíl to mělo fatální následky, ať už mu udělal cokoliv. Erin svůj šíp vyslala taky přesně, ale jeho dráze se postavil kus zbroje, kterou měli tyto bitosti na sobě jen sporadicky. Přesto jej tvrdý zásah na chvíli srazil k zemi. Princ se se svým protivníkem taky moc nepáral, rozvýřil oba meče do smrtícího tance a začal používat jak jejich schopností, tak schopností černé magie na kterou se přitom vůbec nesoustředil. Svého protivníka srazil k zemi a během okamžiku jej zabil. Astra se dvěma měla trochu větší problém. Prvního by možná zvládla, ale druhý ji překvapil a bičem jí chytil ruku s mečem. Astra se v tu chvíli rozzuřila a vzduch se u ní zachvěl. Mezi Astrou a jejími protivníky se pohnul proud světla, který toho, jenž jí chytl zápěstí srazil do kolen, druhý se však vrhl na Astru tvrdě mečem a ta se s ním dala do vyrovnaného boje. Konečně jste pochopili, kam míří ti dva, jenž se odpoutali, jejich kroky zamířily neomylně ke stanu proti Dee a Daniele, jako by je cítily, věděli, že jsou právě tam.... |
| |
| Když mne začne Daniela probouzet, s trhnutím se proberu otevřu oči a pohlédnu na ní. V to případě není čas otálet, prosím, dej si teď pozor, to uzdravování bylo namáhavější než celý boj..pro mne.. Zvednu se na nohy, seberu svůj meč a vyběhnu ven vstříc dvěma obludným bytostem. NBetuším co jsou zač, ale vidím, že jich je tu víc. O dost víc. Rozběhnu se proti němu a rozmáchnu se mečem, snažím se strefit do místa, kde není jeho tělo chráněno zbrojí. |
| |
| Běžím Dee po boku, když už jsme takřka u potvoráků, tak se vyšvihnu a narazím do něj silou, s pokusem rozpárat mu hrdlo. |
| |
| D D Obě dívky se vrhly proti nepříteli dříve, než stihl doběhnout blíž ke stanu. Daniela se vyšvyhla ze země a vrhla se proti protivníkovi, ten ji však překvapil bičem, kterým ji srazil k zemi. Bič stále ještě žhnul, když jí jej strhával z těla a tvrdě jí jej zařízl do těla. Přesto se nezdálo že by si z toho Daniela něco víc dělala, než že se lí nepovedl útok, sežehnuté šaty, které dostala od Astry a pruh spálené kůže se ani náhodou nedaly srovnat se zraněním od harpie. Dee byla poněkud úspěšnější. Útoku bičem se vyhnula, proplula pod ohnivým hadem a zaťala meč tvdě do břicha svého protivníka, hned v zápětí jej trhnutím uvolnila. Až teď si uvědomila že na sobě nemá žádnou zbroj, ale její protivník se sunul k zemi, jeho ruka s mečem se snažila jen z posledních sil zasadit Dee nějaký úder. |
| |
| Celou hlídku hloubám nad věcmi, které nás čekají. A je mijasné, pokud jsem do teď imrpovizoval s kouzli, nyní budu muset používat přesně to, co má zprávnou hodnotu. Při takhle častém útoku se nemohu do všeho opřít tak, jak bych chtěl. Má podstat je ště nemá dostatečnou kapacitu magické energie, jako třeba draci. Přemýšlím nad útočnými i podpurnýmikouzli. A bohužel se mi dostane příležitost je brzy vyzkoušet. Sardo začne alarmovat, že se něco blíží. Najednou se proti nám objeví něco jako vlčí ďáblové, je jich hodně a okamžitě se rozmisťují proti nám, jako by přesně věděli, kde kdo je. Na mě se zaměří jeden z nich. V ruce má ohivý bič a v druhé meč. Je ode mě dost daleko, ale já zakroužím holí a celým řvavým bojištěm se nese zvuk mého zaklínadla: "magia flamma magnusa" S těmi slovy vyletí z hole obrovská ohnivá a zářivá koule, která plane, jako slunce a jelikož ji vyšlu asi 6 metrů od potvory, ta nemá ani šanci uniknout tak drtivému útoku. Ostatní jsou zabráni do boje a zvládají to tak nějak, ale uvědomuji si, že na Dee a Danielu jde nebezpečí a v rámci času jim mířím na pomoc. |
| |
| Alt se otočí k D D, které bojují se dvěma nepřáteli, Dee boj docela zvládá, ale Daniela je zdá se úplně mimo. Sardo předvádí tanec smrti se dvěma pritivníky, jednoho skolí, zatím co uhýbá útoku druhého a pak při návratu jej bleskově dorazí, takže má před sebou jen jednoho protivníka. Eradii nevyšel krok v boji a ona zaškobrtla, toho využil její protivník, který jí zasadil ránu mečem, vědom si šupin dračí zbroje vedl svůj meč neomylně pod šupinu a probodl Eradii ramena ruky, ve které držela meč. Ten jí vypad a ona se jen stěží dostala z dosahu meče. Její krev se začala řinout z podzbroje a mrtvolná pravá ruka se odmítala pohnout. Lin si stále svého protivníka držela na zemi a zasypávala jej dalšími a dalšími šípy, které se zabodávaly do jeho těla, ne tak účině, jako ten ze slitin, ale přesto jej zraňovaly, i když pomalu. Enchrov byl znovu zasažen bičem a stržen k zemi, jeho protivník byl neuvěřitelně silný. Zasadil mu ránu mečem a Enchrov bolestně zaúpěl a stočil se stranou, přičemž se proměnil opět do menší podoby, jako by doufal že tak bude alespoň mrštnější, síla proti nim nebyla zrovna výhodou. Erin založila šíp a tentokrát neminula, Protivník se sotva zvedl a její šíp mu prošel zespod hlavy nahoru. Ten se jen zachvěl a skácel se k zemi. Princ se zastavil a rozhlédl se po protivníkovi, jeho pohled upoutal boj Eradie a tak jí přiskočil na pomoc. Astra si držela oba démony od těla, jejich boj byl stále vyrovnaný a nikdo se nezdálo že má nějak ýrazně navrch. D D : Dee dorazila démona, který jí padl u noh a otočila se k Daniele, aby jí pomohla. Právě v tom okamžiku jejím tělem projela čepel démonova meče a on jej trhnutím vytrhl z jejího těla. Daniela se podívala skelnýma očima na svého protivníka a z očí jí vyhrklo několik slz. Oči ztratily pohled šelmy a Daniela padl k zemi. |
| |
| Zasadím ránu obludě přímo do hrudi, oproti očekávání je to úžasný pocit. Dostala jsem ji a sama. Ještě sice dožívá, ale to už snad nebude dlouho trvat. Odrazím jeho poslední snahu o úder a podívám se na Danielu. Mám jí pomoc nebo si vzít brnění. Váhám, naprosto nemám ponětí, jakto, že brnění již na sobě nemám. Nakonec se rozhodnu jít Daniele na pomoc. Pozdě. S vytřeštěnýma očima hledím na dílo zkázy a vrhnu se na něj. To, že bez brnění jsem oslabena nevnímám. S novou vlnou síly vyvolanou vztekem a bolestí z možné ztráty někoho, kdo mi i přes podivné seznámení přorostl k srdci, se rozběhnu k protivníkovi, snažíc se mu zasadit smrtelnou ránu. Podvědomně k tomu přidám kouzlo, možná vyjde, možná ne. |
| |
| Když jsem viděl, co se stalo, okamžitě jsem se vrhl na svého nového protvníka. Věděl jsem, že nemohu použít plošnější kouzlo, protože by mohlo zranit i Danielu a DEE. Když jsem viděl tu bolest, okamžitě jsem vzplál a moje hůl se proměnila v hnivé kopí, se kterým jsem se nemilosrdně vrhl na svého protivníka... |
| |
| Boj stále zuří a naši protivníci jsou vskutku velmi dobří. Je slyšet řinčení mečů narážejících o sebe, práskání biče, svistot šípů, zaklínadlo někoho z našich kouzelníků, bolestné sténání, ve vzduchu je cítit nasládlý pach krve - hudba a pach smrti. To vše vnímám jen jako jakousi kulisu a plně se dokáži soustředit jen na svého protivníka. Po první podařená ráně, se lehce usměji. Trfa do černého... Neváhám a střílím dál, doufaje v to, že se mi ho podaří zpacifikovat dřív, než se mu podaří opět vstát nebo než mi dojdou šípy... |
| |
| Sardo si dál hraje se svým protivníkem a pomalu jej ubíjí, jako by to pro něj byla hra, v níž se pohybuje mezi mečem jeho, svým a bičem, aniž by mu to působilo potíže. Prin si stoupl mezi Eradii a jejího protivníka a poskytl jí tak čas vzpamatovat se z jejích zranění a zabránil aby ji její nepřítel ještě víc zranil. Znovu započal nyní už vyrovnaný souboj, jak se Princ snažil chránit hlavně Eradii. Lin dál posílala šípi na jednoho z démonů a nenechala jej vstát, spíš z něj dělala úhledný jehelníček. Enchrov konečně obrátil boj na svého protivníka a způsobil mu první vážnější zranění, stále ale proti sobě stáli vyrovnaně. Zuřivost Dee jenž zničeho nic vybuchla jako gejzír přinutila alta zastavit. Mezi démonem a Dee se pokřivyl prostor a ten se jen zmateně otočil, když do něj udeřil proud magie. Dee se pokusila po démonovi seknout, ale proud síly, který na něj seslala jej odmrštil na desítky metrů daleko, ještě dřív než stačila Daniela dopadnout na zem. Astra si obezřetně držela oba protivníky od sebe a jednomu zasadila tvrdou ránu, nenechávající se zvyklat jej nedorazila a pokračovala v obezřetném boji, soustředíc se na své dva protivníky. |
| |
| Stihnu jen stočit pohled k Dee, než se zamlží a zakalí. Proč já napadne mě, když meč vyjede z mé hrudi. Svět se zachvěl a já pomalu padala k zemi, jak mě svaly a kolena nechtěly pustit do náruče smrti. Tak takový je můj konec? Bojovat na straně dobra a když poznám štěstí zemřu? Probleskne mi hlavou poslední myšlenka před černočernou smrtí. |
| |
| Boj vyčerpává síly pomalu na obou stranách. Sardo, Lin a Enchrov pokračují ve svém typu boje, jeden se pohybuje a dělá přitom z protivníka mrtvolu, Enchrov zase neví jak bojovat a tak se neustále snaží, aniž by to mělo nějaký hlubší výsledek. Lin se rozhodla vyrobit si svého ježka a jako nějaká sadistka se neustále marně snaží svého protivníka zabít. Erin stočila svůj šíp mírně vpravo a dorazila jehelníček Lin. Princi se podařilo vzdálit se s protivníkem od Eradie a konečně se do něj pustil natvrdo. Astra dorazila zraněného a obrátila svoji pozornost k druhému, kerým náhle projelo ohnivé kopí. Astra bez protivníka se obrátila za sebe a náhle si všimla jak Daniela leží Dee v náručí a Alt je rudej vzteky, nebo ohněm. |
| |
| Jsem překvapená tím, co jsem dokázala. Takový proud energie jsem v životě nedokázala. Démon můj útok nepřežil, dál se jím již nezabývám a běžím k Daniele. Kleknu si k ní a položím si ji do klína. Na šaty mí stéká její krev. Pokusím se jí léčit, jenže útokem na démona jsem vyplýtvala naprosto všechnu magii. Nemůžu jí zachránit a cítím obrovskou beznaděj. Snažím se jak můžu ale je to již marné. Nahám toho a skloním hlavu. Po tvářích mi stékají slzy. Položím dlaň na Danielinu tvář. Omlouvám se. Skoro cítím, jak život vyprchává z jejího těla. |
| |
| Přistoupím až k Dee a dotknu se jednou rukou jejího ramene. Jakmile zvedne hlavu usměji se. V jedné ruce meč a štít kdesi na bojišti. Pozvednu meč a jediným prudkým pohybem si přeříznu žíly na zápěstí i s několika šlachama. krev se začne rychle řinout z otevřené rány a já přiložím své zápěstí k pootevřeným ústům Daniely. Po chvíli proud krve ustane, jak moje nesmrtelná síla uzavře ránu, chvíli rozhýbávám prsty a pak se otočím zpět na bojiště. |
| |
| Můj protivník padne a já jen vytáhnu další šíp a rozhlédnus e kolem. Alth vše zvládá, Astra již boj dokončila, však Lin má trochu problémy a tak jen zamířím a běhe mrknutí oka se příšera odebere do věčných končin. Luk si nechám v ruce a odeběhnu zpět ke našemu stnau, kde vidím Dee a Danielu. Snažím se přemoci nechuť, ale přeci jen se zastavím až nad Dee. V tu chvíli se ke mě vrátí sokolík, kterého jsme poslala do bezpečí větví. Prohlédnu si nehybné tělo Danieli a jen Dee položím ruku na rameno. Mlčím, nemám co říci,v šak v očích mi planou divoké plamínky. Mrkne po Astře, ale nijak s enehodlám zapojovat. |
| |
| Proud síly zaplaví mé tělo, jako elektrický šok. Rána na hrudi se rychle zatáhne a oči se zmateně podívají do tmy. Jsem mrtvá napadne mě v první chvíli, ale pak uvidím nad sebou Dee a její uslzenou tvář. "Takže mě zachránila, už zase." Moje oči jen těžko zaostřují na svět kolem mě. "Díky." pronesu tichým hlasem a pokusím se zvednout, nejde to, i když mi v žilách koluje síla, že bych mohla lítat, ¨jsem příliš slabá. Zase jsem byla na pokraji smrti, už podruhé mě zachránila. Dívám se na Dee, když mě znovu přepadne únava a já usnu, vyčerpaná, ale živá. |
| |
| Poslední tři protivníky dorazili společnými silami Enchrov, Sardo, Princ, Lin a Alt. erin se připojela k Dee, ale bez jakékoliv ochoty upírce pomoci, jen pozorovala Astru jak si kvůli upírce přiřízla žíly a vlila ji svoji krev do úst a tím ji zachránila, chtěla to udělat už ve stanu, blesklo erin hlavou a nechápala jak ta upírka si mohla všechny tak omotat kolem prstu, že i její sestra pro ni klidně krvácí. Astra se ke konci boje přidala k dorážení protivníků. Na východě se objevily první paprsky slunce a prozářily noc bledým světlem. Déšť stále neustával, ale dál na západ jste mohli spatřit les, na půl dne cesty, tento vypadal konečně větší, než ty shluky keřů, které jste cestou potávali. |
| |
| Překvapeně zamrkám a ústa pootevřu dokořán údivem. Proč tohle dělá? Snad ji na všechny ty lži neskočila! To nemůže myslet vážně. Vzpomenu si na Altha i na Dee a ostatní jak se upírce div nevrhli k nohám. Proč tohle dělá? Co když je to všehcno lež? Omotala si tady každého kolem prstu...ne..to nemůžu dovolit..jednou..jediná chyba a zabiju ji! Nemůžu je všechny nechat v takovém nebezpečí! Naše poselství by potom bylo zbytečné. Zamračíms e a nechám všechny osamotě a místo toho vyjdu raději ven. Studené kapky deště mi dopadají na obličej a já pohlédnu k nebi, které s epomalu azčíná rozzařovat prvními paprsky slunce. Proč Astra mluvila o tom klukovi? Copak je opravdu takový blázen? Vzpomenu si na Astřinu zmínku o chlapci. Je ho potřeba jinde, možná.. Vrhnu se ke svému vaku a začnu v něm hrabat... |
| |
| Dívám se na spoušť kolem stanu, největší zkázu udělali Alt a Dee, svou magií, nevypadá protivník hůř, než rozpálen a spečen kouzlem. Po chvíli vidím přicházet koně, alespoň že ti mají rozum vyhnout se boji. Dívám se na stan a pak na ostatní, hlavou mě běží nejlepší strategie a pak se po chvíli rozhodnu. Udělejte jedno lůžko pro Danielu za koně. Erin, ošetři eradii, ať nám tady nevykrvácí a všichni kromě Dee, musíme zklidit tábor a připravit se k přesunu, tady na pláni to není moc bezpečné." Znovu se podívám k lesu a kývnu na Sarda. "Vem si sekeru a hřeby a jeď s Lin a Enchrovem do lesa, najďete tam nějaké vyvýšené místo, které by se dalo dobře bránit a poražte v jeho okolí pár stomů, tak aby se vyklidil váhled a stromy zůstaly jen na kopci, pak tam zbudujte přístřešek z větví a rozdělejte tam oheň, až přijedeme, uděláme z plášťů, a dek stěny, houně hodíme na zem. Zvládnete li to dříve než dorazíme my, začnete budovat zátarasy ve svahu, v tom lese budeme muset ztrávit minimálně celý zítřejší den, než se hnem dál, byla bych ráda, abychom si opravdu odpočali, v takovým stavu, jak vypadáme se dál jet nedá." |
| |
| Vytřeštěně sleduji, jak si Astra bez mrknutí oka div neusekne ruku. Krev v boji mi nevadí, ale tohle jsem zrovna vidět nemusela. Překvapeně sleduji, jak se rána v Danielině hrudi zmenšuje a zaceluje. Dívka se opět nadechne a otevře oči. Tentokrát jsem to nebyla já, kdo tě zachránil Neubráním se úsměvu, vstávám a Danielu držím pod pažemi. Neubráním se myšlence obdivu astře, že dokáže jen tak v náručí někoho nést. Ehm? Odkašlu si a s výrazem námahy se podívám na ostatní. Jsem vyčerpaná, unavená ale zároveň plná energie. Pouze té duševní však. A co mám dělat já? |
| |
| Zamrkám a jen kývnu hlavou, naprosot jsme řpehlédla Eradii, která je docela vážně zraněna. Doběhnu k ní a zkontroluji její zraněný. Několik sečných ran, drápanců a spousta krve, kosti vypdají v pořádku a tka ji opatrně vezmu a odtáhnu blíže ke stnaua svým věcem. Z batohu vytahám cáry čisté látky, nějaké bylinky, měch s vodou a malou dřevěnou misku. Do misky hned hodím bylinky a rozdrtím je, lehce zaleji vodou a vytvořím tka hustou kaši. Rány nejdříve omyji a vyčistím tak, aby se dovnitř do těla nedostala infekce, teprve poté začnu s léčením. Rány plně nezacelím, ale projistotu zkontroluji, zda nemá vnitřní zranění a kdyžtak použiji magii. Nakonec potřu okraje venkovních zraněný onou mastí a rány převážu. Díky masti by se mělo zacelení velmi urychlit a neměla by tolik bolet. Mast však npro někoho extra nevoní, je cítit sušenou trávou, ačkolivnjste si nevšimli,ž e bych tam nějakou dávala. |
| |
| Slunce vystoupalo po své dráze na obloze a místy prosvítá mezi mraky. Sardo, Lin a Enchrov již zmizeli v lese, když jste sklidily tábor, za dva koně jste přidělali nosítka a na ně uložili Danielu a Eradii. Tábor byl sklizen a vy jste se vydaly pomalejší jízdou k lesu. Když jste se dostali do lesa, už na vás čekal Enchrov, aby vás zavedl do lesa za ostatními. Sardo a Lin ještě káceli stromy, vybrali malý pahorek, z nějž vyčnívaly kameny. Alt a Astra začali budovat přístřešek, z pokácených stromů vzali větve a z nich začali budovat střechu, prvně položili několik odvětvených větví od stromu ke stromu, a přes ně položili další, do takto zbudované sítě začali od spodní strany pokládat větve a přes ně další a další, až vybudovali celou střechu. Mezitím ostatní vykáceli stromy v nejbličím okolí, některé rozsekali na dřevo, jiné použili jako kůly proti případným útočníkům. Astra s Altem a Erin pak vybudovali zástěny a položili několik houní na zem k jedné straně, tam uložili Danielu, která byla ještě v limbu a Eradii, která se tvářila jen mírně nespokojeně. Den byl v pozdním odpoledni uprostřed přístřešku se rozhořel oheň, kouř stoupal podél střechy k vyššímu okraji a pak vzhůru k nebesům, všude voněla míza. Na ohni se začaly opékat kousky masa. Koně byly na jednom konci přístřešku. Opět jste tak neměli moc místa, ale alespoň jste byli konečně všichni v suchu. |
| |
| Konec dne pak proběhl v klidu. Hrůzy bojů začaly být pomalu zapomenuty a v noci drželi hlídku jen Alt a Astra a po nich Erin a Lin s Enchrovem. Ráno přišlo rychle a vy jste měli ještě celý den před sebou, znovu jste načerpali sílu a dokonce si našli šaty, které by nebyli roztrhané a špinavé, ty jenž vypadaly nejhůř byly šaty Daniely a Astry, která ji půjčila svoje. Nakonec se pro ni vyčlenily náhradní šaty od Dee. Teprve ráno se probudila i Daniela, její zrak byl ještě kalný, ale zdála se že je z nejhoršího venku. |
| |
| Bitva je dobojovaná a plamen, který mě obklopoval zmizí. Okamžitě začneme uklízet věci po bojia ošetřovat zranění. Mé léčebné schopnosti tady asi neobstojí. Vím, že na kašel je dobrej heřmánkovej čaj, ale pomohl jsem s okolními práce. Noc už je v klidu. Než půjdu spát, pomocí meditace zregeneruji svoji magickou sílu a potom jen s mnoha myšlenami rozjímám ve svých snech. Ráno už je na čase vyrazit dál a už je asi každému jasné, že to nebude tak jednoduché, jak se zdá... |
| |
| Probudím se po noci, kterou jsem dýchola vůni mízy, ale uvědomuji si že cítím i něco jiného, napětí. Zvedla jsem se a podívala se na ostatní, Lin a Erin stále ještě stojí před přístřeškem, zahloubáni v myšlenkách. Cítím že bych měla něco říci, ale netuším co, má poslední předpověď se vyplnila takřka hrůzostrašně a Danielu to málem stálo život. Podívám se na ni, stále ještě spí, ale už by se měla taky vzbudit. Zvednu se a přijdu až Erin a Lin. "Vím že ji neschvaluješ Erin, ale já o ní již slyšela, měli bychom jí věřit." |
| |
| Otevřu oči právě, když kolem mě projde Astra, dobře jsem slyšela co povídala venku. Zvednu se a dělám že jsem se právě teď probudila. Dívám se přitom okolo sebe, kde že to jsem, nakonec se zvednu, necítím malátnost, ani únavu. Dívám se okolo sebe a nakonec si sednu vedle Dee. Dvakrát jsi mi zachránila život, vím že mě uzdravila krev Astry, ale stejně jsi mě dvakrát zachránila, díky." Chvíli sedím vedle Dee a ještě se rozkoukávám po okolí. |
| |
| Zas bych to nepřeháněla. lehce se pousměju a zadívám se na Danielu. Mám na sobě čisté šaty, tychle již nejsou zas až tak uzpůsobené na boj. Už jich tolik nemám a ty lepší jsem nechala Daniele. Já na sobě mám světlé plátěné legíny, dlouhé světlé krémové šaty s vyšíváním. Jsou to šaty jenž jsem normálně nosila na zámku. Jen teď mírně špinavější a pro volnější pohyb rozpárány po stranách. Ranky na tváři rukou ani jinde neřeším, energií na ně neplýtvám. Jsou to jen škrábance. Bílé vlasy mám sepnuté do culíku. Nemáš hlad? Zeptám se, nějak nevím, jestli může jíst normální jídlo. Vím ale, že nikdo z nás dlouho pořádně nejedl. Naposledy kousky masa včera, ale bylo to narychlo. Rozhlížím se, abych našla svůj starý luk. V boji s mečem jsem lepší, ale moc bych jím asi neulovila. Měla bych jít sehnat něco k jídlu. Řeknu Astře a Erin když vyjdu ze stanu. |
| |
| Daniela se nasnídala, přeci jenom jí jako všichni. Pomalu jste sklidili vše co bylo třeba a vyjeli jste na koních. Daniela konečně dospěla do stavu, že mohla běžet podél vás, zdálo se že ji takový pohyb nevyčerpává a může být i rychlejší než koně. Astra se sice tvářila trochu rozpačitě, že jí sebrala koně, ale Daniela jako by to ani nepocítila. Ostatní probírali kde co, nejvíc témat měla zase Astra s Altem, ale jen ohledně spekulací kam jedou. Navečer jste zastavili ve vesnici, byla to první osada po třech dnech cesty, vesničané vás mile přivítali a dokonce vám ráno dali jednoho koně pro Danielu, za co, to sice neříkali, ale daniela tvrdila, když vás právě na něm po chvíli dohnala kousek za vesnicí, že to nebylo tak drahé. Další den uplynul bez jakýchkoliv komplikací a vám se najednou zdálo, že nebezpečí bylo spíš za vámi, než před vámi. V pohledu Astry bylo něco, co se zdálo být prvními obláčky chmurů, ale nijak se o to bavit nechtěla. Pátý den cesty jste znovu usnuli na pláni, pod skrovným stanem, který taky opatřila Daniela někde ve vesnici, zdálo se že má na shánění věcí talent. Sotva se setmělo, ucítili jste snad všichni zvláštní pocit, s předzvěstí něčeho zlého jste vyšli ven, aby jste spatřili tři muže mohutné postavy a vysokého vzrůstu. "Zdravím vás." prohlásil první a zkoumavě si vás prohlížel "Jedete zvláštním směrem, protože tam kam směřujete mnoho nechodí." pokračuje dál a čeká co vy na to... |
| |
| Chvíli čekám, že promluví Astra, ale nic neříká a proto se ujmu slova. Je mijasné, že tady člověk neví, co může čekat. A nevěřím jim ani za mák, proto jsem připraven a se vší opatrností se s nimi dám do hovoru. "I my vás zdravíme. Je možné, že tudy opravdu mnoho nechodí, ale my nejsme zdejší a náš směr je určitě správný. Smíme se zeptat, kdopak jste vy?" Ačkoli čekám, že poblíže bude více členů tohoto druhu a že na nás mohou zaútočit. Jedná velmi slušně a s mírným a vlídným úsměvem. |
| |
| Muž se mírně usměje. "Pak by jste si měli dát pozor, chodí zde mnoho tvorů, kteří zde nikdy nebyli a Kudukové již tuto zemi opustili, ze strachu. My jsme zde na rozkaz Meleany, máme hlídat aby do té propadené země nikdo nevstupoval." Vidíte jak muž instinktivně stiskl přívěšek na krku. Hned po svém proslovu se tázavě podíval směrem k Sardovi, vedle něhož stála zrovna Daniela, nevíte komu patřil ten pohled, ale muž se dál tváří stejně důležitě s mírným úsměvem. |
| |
| Muže si prohlížím a zatím nereagoval nijak agresivně. Vypadá to, že mluví pravdu. Pokračuji svým vlídným slovem. "Ano, v tom máte až přílišnou pravdu, ale tito tvorové už pronikli mnohem dál do vnitrozemí. Vím to, protože jsme už všichni měli čest se s nimy setkat a vězte, že málo jich nebylo. Naše poslání je v zájmu celého světa, který se kloní ke straně dobra. Dalo by se bez nadsázky říci, že jsme zástupci života na zemi. Naši družinu tvoří mnoho zvláštních ras, ale všichni máme jeden cíl. Jsem si jist, že strážení tohoto prostoru je především kvůli bezoečnosti. Ale my jsme si všech rizik vědomi a nebezpečí je ne jen pro nás už téměř všude." |
| |
| Muži jako by konečně došlo, koho potkal, netváří se nijak udiveně, ale chápavě. "My střežíme jen to, aby sem nikdo nechodil, co pronikne ven pokud je to moc silné, necháme, pokud ne, zabijem to, dá-li se, svět si s tím musí poradit sám, ale ta desítka harpií a tucet pekelníků šel zřejmně tedy po vás, nu dobrá, až to tady vyřídíte, Meleana vás očekáve v pevnosti Severka." S tím se muž otočil a vydal se spolu se svými společníky na další obchůzku. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Víš, nejhorší temnota není tam, kde jsou nemrtví, ale tady." Přičemž ukáži na své srdce. "Můžeš se vyhýbat osudu, který nám byl předurčen, ale jednou se budeš muset postavit světu, mnoho těch, co jsou tady nerozumí všemu, ale přesto jdou, protože v tom vidí smysl, co vidíš na naší cestě ty? Jak už jsem ti řekla, jsi nejmocnější ze třech, bojím se, aby jsi se neobrátila do temnoty. Saša odtamtuď teď přišla a statečně bojuje na Varetě, kam ty jdeš?" Zvednu a vyjdu ze stanu. |
| |
| Vyšla jsem prudce ze stanu, tak, že jsem málem vrazila do Prince, jenž se díval za odcházejícími muži. Projdu mezi těmi, co stojí před stanem a jdu do mírného kopce směrem na východ, teprve až zmizím z dohledu tábořiště se usadím na jeden kámen a dívám se pod sebe, do nížiny, která se před námi rozprostírá, tam je osud této země. |
| |
| Vyjdu za Astrou a následuji ji na vyvýšený kopec, odkuj je perfektní výhled na krajinu před námi. Když ji dojdu, vidím, jak se zamyšleně rozhlíží pokrajině před námi, tam co velmi brzo sestoupíme. Je mi jasné, nad čím zhruba přemýšlí "Neboj, společně to musíme zvládnout. Právě proto jsme tady." Dívám se na krajinu stejně zahleděně, jako Astra. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Stála jsem za svůj život před většími nebezpečenstvími, než stojím nyní, ale nikdy jsem neztrácela půdu pod noham, jako právě teď." Dál se dívám do krajiny, jako by tam byly odpověďi. "Erin ještě nedospěla k použití své obrovské síly, místo toho se propadá do svých vlastních temných myšlenek a já ji v tom nijak nepomohla, ba naopak, příchod Daniely narušil její křehkou rovnováhu a ona se nám nyní ztrácí." Dál se zamyšleně dívám do krajiny. Nyní nás čeká něco, z čeho vyzařuje úplně jiné zlo, než jaké známe a bojím se že protivník, jenž proti nám bude stát bude daleko horším, než jak jsme si dokázali představit. Radši bych bojovala s rozzuřeným rudým drakem, než s tím co cítím, že tady je, Otec Lži, zlo v té podobě, jakou jste ještě neviděli |
| |
| Počkám až muži odejdou a pak se ztratím z tábora¨tak nenápadně, jako bych tam nikdy ani nebyla, nebo byla všude, nikdo si nevšimne, když se na víc jak hodinu ztratím. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro Zdravím, jsem daniela, co měl znamenat ten pohled? A kdo je ta vaše Meleana? Zapoměli jste nám říci, kde leží ta vaše Severka. |
| |
| soukromá zpráva od Astra And Audward pro "Přejdem ten most, až u něj budem, do té doby se nám snad podaří uhasit ten oheň, který hrozí vypuknout." S těmi slovy se zvednu. "Vím že jsem nechala vést skupinu toho pravého, myslela jsem že snad Erin, ale bylo by to pro ni daleko horší, jsi schopný a i draci na Varetě o tobě mluví, někteří líp, někteří hůř, ale zná tě již skoro každý drak, myslím že v tomto jsi docílil jednoho z největších úspěchů války, ale ani ty by jsi se již neměl zabývat draky, jsme plamen Varety a musíme jí a celému světu pomoci, s draky jsme to zvládli jen tak navíc, ale máš pravdu i v tom, že rozhodující je střet teď a tady, alespoň pro osud Khaleandru." "Měli bychom jít zpět, nebo Dee začne žárlit, zdá se jí a dokonce i mě, že se mnou trávíš víc času než s ní." S tím se zvednu a vydám se s Altem zpět do tábora. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Upovídaná to teda jsi, No tak Meleana je vůdkyní severních kmenů, mezi než patřím i já a mojí dva společníci. Severka je na severu, myslím že ji bez problémů najdete a co měl znamenat ten pohled, jsi upírka, takoví jako ty nám způsobují na severu nemalé problémy, ale ty jsi jiná, viděli jsme tě jet pod sluncem s odhalenou tváří, takže víme že nejsi stejná jako oni." |
| |
| Po chvíli Astra odejde a já ještě sleduji krajinu, která nás čeká... Tady to vypukne, cítím to, jako by to přicházelo větrem. Bude nás čekat to, co ještě nikoho nečekalo, protože nikdo neví, co všechno může přiít. Čím dál více začínám cítit, k čemu dojde a co budu muset udělat... |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro "Jo tak to by mě ani nenapadlo, mymochodem pánové, jak jde služba, je to zodpovědná práce, pro." Chytnu je za jejich paže a obdivně je prozkoumám. "Takový chlapy, jsou všichni u vás ve vesnici, nebo v té Severce takoví?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Jen přijďte, budete výtáni, věřili jsme že tací hrdinové, jako vy zabloudáí do našich končin, to samotní bohové vás sem posloli, mocný Manwe, jenž vede větry a Ulme, pán země, buďiž požehnaní, za váš příchod, řeknu ti však jedno maličká, boj s bestiemi je jedna věc, ale ten jenž jim velí je daleko horší, nikdy nevíš, zda tě pohladí, nebo uštkne, jdete li jej zabít dobrá, ale pamatuj je jedním z nás, tak se jej pokuste zachránit, je to totiž bratr naší paní a náš princ, jeho otec teď smutkem neopouští severku." Poslední slova ti takřka zašeptal do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro |
| |
| Dostanu se do tábora nenápadně jak to jen jde, kopajíce noho a naznačujíc tak že jsem si byla vyčistit hlavu, zamířím hned za Altem a Astrou, které vidím právě přicházet do tábora. "Musím s vámi mluvit a táhnu je tam, odkud přišli." Mírně se usměji a podívám se na Alta. "Hádám že jste byli zase probírat taktiku boje, ale už vím, kdo je tím, jenž otevřel portál a ten, jenž je za vše zodpovědný. Máme tedy velkej problém, nesmíme jej zabít, měli bychom z toho jen problémy, zdejšímu lidu by to nevadilo, ale seveřanům asi jo. Kudůkové ovládají otevírání bran, ale ten, jenž je teď ovládán tím co prošlo, není Kudůk, ti by se asi ovládnout nenechali, ale severský princ a to myslím jako PRINC, když jej zabijem a zavřem portál, splníme to, proč sem jdeme, ale seveřani by byli radši, kdyby to šlo i jinak, sice jsou s jeho smrtí smířeni, ale myslím že by byli sdílnější k naší další cestě, kdybychom to udělali, bez jeho smrti." Vzpomenu si, že bych se mohla nadechnout a půl minuty se rozdýchávám, protože jsem na to při své řeči zapomněla. "Navíc mě varovali, že má dvojí jazyk, nevíš zda pohladí, nebo udeří, to se říkalo i o DAmakonovi, než se ukázala jeho tvář, nebo spíš po tom, že to samozřejmně všichni věděli, to opravdu máme bojovat proti dvěma temným pánům?" Zas se rozdýchám, ale už né tolik. Naléhavost v mém pohledu je přímo hmatatelná, kloužu pohledem z jednoho na druhého a pak se obrátím, že i většina ostatních nás vlastně slyšela. |
| |
| Dívám se na Danielu a její horlivou a udýchanou řeč, přemýšlím, zda je to mladá dospívající dívka, nebo upírka, která žije již tisíc let, nakonec usoudím že někteří nedospějí k moudrosti stáří nikdy, zato si zachovají svou bláznivou mladistvost navždy. Vzpomenu si na Naura, ktrý byl plný právě té stařecké váženosti a pak si vzpomenu, že mě v mládí říkal, že na mě má rád právě tu moji nespoutanost, ale to je již pryč, teď se i já musím rozmýšlet, než něco udělám "Nezabijeme jej, půjde li to jinak, dobrá." S tím pokračuji zpět do tábořiště, zařídit hlídky a ostatní nezbytnosti. Na tváři mi hraje úsměv a pocukávají mi koutky úst, hádám že Daniela chtěla slyšet něco víc. |
| |
| Stojím a hledím za Astrou a odcházejícím Altheriusem. Hledím, jako by mi někdo dal studenou sprchu. Cože to říkala, ... Jdu zpět za nimi a dívám se na ty, co si vyslechli rozhovor s těmi dvěma, nebo spíš s Astrou, myslela to vůbec vážně. Sakra, vždyť je to princ, princeznu zakletou v pohádce taky nikdo nezabije, a Prince dobrá? Sednu si ve stanu a přemýšlím, zda by to šlo říci i jinak. Princ, Princ, sakra PRINC. Asi ne.... Sedím a rezignovaně si mnu ruce. |
| |
| Přijdu ke stanu a dívám se kdo co dělá. "Dnešní hlídku bude mít Alt, s Dee, pak ji budu mít já a Erin, na sklonku noci pak vzbudíme Danielu a Prince. Ostatní budem budit, budeme li mít pocit, že se něco děje a půjdem se na to podívat, ale doufám že když tady hlídkujou seveřani, nebude se dít nic, od zítřka však hlídky budou i přes den, vždy dvojice půjdou před námi a budou prozkoumávat cestu, vždy na dohled, myslím že od zítřka nastane ta horší část naší cesty." S tím si sednu k ohni a ještě chvíli přemýšlím, než půjdu spát. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro 2-9 3-9 4-0,5 |
| |
| Noc proběhla až k neuvěření v klidu. Ráno jste se vydali pěšky ze svahu do údolí, znášela se zde podivná mlha, vonící spáleným dřevem a ještě něčím. Přesto přes nišlo jakž tak vidět, jakmile slunce vystoupalo do čtvrtky své dráhy, nebylo po mlze ani památky. Viděli jste krajinu, která byla zřejmně ještě nedávno krásná a zelená s pěknými stromy, ty teď ale byly z poloviny bez listí a zbytek listí byl poschlý. Tráva byla bledě zelená a místy z ní trčely seschlé květy, jenž museli mít dříve pěknou barvu. Po poledním odpočinku se vedení ujala Dee, s Lin a Enchrovem, polední slunce příjemně hřálo, ale zdálo se že tato krajina pomalu umírá, je li někde tedy zlo, musí to být tady, chvíli po polední spatří hlídka místo, kam zřejmně jdete, na pláni před vámi na více než den cesty se rozléhá menší město, s kamenou pevností ve svém středu, město je i na tu dálku, co vás od něj dělí znát, že je mrtvé. Enchrov po chvíli zavětři a zdá se že se mu něco přestalo líbit. Před vámi je poze rovina, kterou v dáli křižuje řeka, ale Enchrov je přesto nespokojen, všichni uslyšíte jeho myšlenky, které používá místo řeči. "Něco je přímo před námi, nevím kde, ale smrdí to, jako staré ponožky, které někdo nechal dozrát v plesnivém dřevě." Enchrov se napřímí a podívá se zpět. "Pujdeme dál ve předu, ale dávejte si pozor kam šlapete, cítím mokrou hlínu a to znamená že zde někdo kopal." Při dalších krocích náhle poznáte proč, Dee našlápne na zem před sebou a trsy trávy se pod jejím chodidlem propadnou do jámy, ze které trčí k nebi ostré kůly. Hned jak se tak stane, odkryje se zem před vámi a z ní vyskáče spousta mylých, výškově asi jak hobit, stvoření hubených s podlouhlýma hlavama a dlouhýma špičatýma ušima. Je jich snad stovka, možná víc. V rukou mají krátké luky s šípi bez peroutek a dlouhými tenkými meči. Krajina před vámi se jimi přímo hemží. |
| |
| Zvednu štít a vyslovím několik slov, pak jej zase sklopím. "Zpátky!" Vykřiknu a podívám se na ostatní. "Všichni s Brněním dopředu a nasadit přilby, tohle jsou hodgoblini, taky jedni z démonů astrálu." Podívám se na Alta a lehce se dotknu jeho ramene. "Spíš by se nám hodila clona, zapal něco." Znovu se otočím na ostatní právě v okamžiku, kd déšť šípů zasypal Dee, Lin a Enchrova, šípy popadaly před nimi na zem a já se mírně zachvěla. "Erin, střílej po nich, ale přesně, klidně si počkej, jsou to úskočný potvory, takže se nepřesným střelám vyhnou." |
| |
| Po dlouhé době spatříme to co již delší dobu hledáme. Velké město a ještě větší pevnost v jejím středu. Zastavím se a zavětřím, můj nepříjemný pocit, pramenící z devastovaného okolí, potvrdí jen myšlenky našeho vlčího přítele. Neváhám a z ramena shodím luk a hned zasadím šíp, však tětivu napnu až se před námi vynoří malí mužíci. Jeden šíp střídá druhý a až s děsivou přesností míří ke svému cíly… |
| |
| První střet na luky jste bez jakýchkoliv problémů vyhráli, šípy hodgoblinů dopadali na neviditelnou stěnu před Dee, Lin a Enchrovem, kteří se stihli během okamžiku vrátit. Erin způsobila v řadách hodgoblinů jen nepatrné ztráty, ale zato káždým šípem. Když dorazili Dee s Lin a Enchrovem, už jste začali páchat mezi hodgobliny pořádnou paseku, Alt seslal ohnivé kouzlo na celou řad hodgoblinů a ti popadali jako mouchy, ale stále se jich z jejich děr řinulo spousta, před vámi se na pláni hemžili jako mravenci, které spoléhají že vás udolají počtem, hned jak se k vám dostanou, štít Astry stále držel nad vámi, ale dle výrazu její tváře bylo jasné že už to dlouho trvat nebude. Poslední střet na luky jste způsobili v řadách hodgoblinů jen malé ztráty, Dee seslala jen jediné kouzlo, když štít nad vámi povolil a vzduch proťali první šípy. |
| |
| Souboj na meče. Hodgoblini dorazili až k vám, jejich nekonečné řady se na vás začali sypat a třebaže jste je zabíjeli jednou ranou, nebylo vám to nic platné, vzhledem k jejich množství. Lin zničeho nic zasáhl jeden šíp do ramene a ona klesla na kolena, sice se hned zvedla, ale to již rozzuřené Enchrov počal dělat mezi hodgobliny paseku. Sardovi najednou byla jeho obratnost v boji kničemu, bylo to stejné jako být pavouky a i jeho zranil jeden goblin sekem pod koleno, sice tím Sarda nesrazil, ale dost mu znepříjemnil pohyb. Alt páchal mezi hodgobliny úplné jatka, jeho plošná kouzla zabíjeli cokoliv co zasáhly, ale jakmile se dostali všichni až na střet, tak byl najednou bezradný a musel se uchýlit k drobnějším kouzlů s použitím hole. Erin musela taky vyměnit zbraně, protože se na ni sesypalo několik těchto kobylek, meč začal zpívat podivnou píseň a bojištěm se rozléhal několikatónový hlas, jako by si meč sám pro sebe zpíval píseň boje. Astra zasypaná gobliny se náhle podivně pohnula a desítka goblinů na ní zničeho nic odlétla několik metrů vzad, mrtvá, další už se k ní nehrnuli a ona se zapojila do boje jinde, v ten samý okamžik se podařilo jednomu goblinovy vbodnout zezadu meč Altovi pod koleno a tím mu úplně vyřadit nohu. Ten jej zato odměnil proměněním v hromádku popele. Řady hodgoblinů významě prořídly a během chvíle se přeživší daly na ústup do všech stran. Daniela se zdála být jediná nezraněna, jinak si všichni nesly nějaké škrábance. Altova noha se počala hojit, ale Sardo měl výrazné potíže s chůzí a Lin skoro nemohla pohnout levou rukou, kam ji zasáhl šíp. |
| |
| Dívám se po bojišti, v očích mám klid. Můj pohled dopadne na věž pevnosti a já se dlouze dívám tím směrem, než se otočím k Lin a opatrně jí vytáhnu šíp z ramene. "Pořád je tady dost jiných, které se postarají o chlapy." Ani nevím proč to říkám, dívám se přitom ale na Erin, ani to nedovedu dost dobře vysvětlit a pak mě zaklapne pár věcí a já se skoro stydím že jsem v zamyšlení řekla něco takového. "Teď se nelekni." Přiložím rty na její rameno, které jsem právě odhalila od šatů. Dlouze natáhnu, až mě vnikne do úst její krev a něco. Odplivnu si a znovu saju, dokud není rána dost čistá, stále tam ale něco je a koluje to již krví. "Promiň, teď to nebude nejpříjemnější." Znovu přiložím své rty na její kůži, ale tentokrát pod kůži zajedou moje zuby a já nasaji její krev, poté mé sliny zatáhnou ránu po zubech i po šípu. Zvednu se a zamyšleně mnu pusou, něco se mi nezdá, tohle není jed, nebo je? Po chvíli mi to dojde. "Drahá, máš v sobě něco, co ti ovlivňuje vidění myšlení, kdybys viděla něco tak to třeba tak vůbec není, teď budeš nějakou dobu oblbnutá a i my ti budeme říkat že vidíme něco jiného a říkáme..." Podívám se na ni, stejně to má už v krvi a za chvíli to začne účinkovat, tak to nemá stejně smysl jí něco říkat. "Myslím, že teď budete asi všichni pěkně veselí a mymo, normálně se mažou zbraně jedem, tihle asi věděli, že jsou tady nesmrtelní, tak vzali oblbováky na vás, dá se předpokládat, že nás něco příjde zfetované dorazit." Usmívám se, ne proto, že by mi to něco dělalo, ale proto, že jsem si uvědomila, že na tohle ani léčitelé nestačí." |
| |
| Rychle hodím luk na sév rameno a vytáhnu zděděný meč, který se zaleskne a krásně zazvoní. Rozmáchnu se jedinou ranou a vut chvíli to začnu..otočka a další máchnutí meč,e které zasáhne svůj cíl. meč se rozezní svou písní a já jen jakoby v rytmu oné písně tančím mezi nepřátelia snaížms e jich tak co nevjíce zpustošit. |
| |
| A je to tady. Enchirovi starosti se opět potvrdili. Před námi se začnou rojit houfy a houfy malých šmejdů s lukama a mečma. Vypadají drze a agresivně. Ačkoli nevypadají nijak silně, jejich počet je čím dál, tím větší. Okamžitě zakouzlím bariéru, aby se všichni mohli dobře připravit na boj. První salvy šípů dopadnou na neviditelnou bariéru a spadnou na zem. Je mi jasné, že to tady moc nepomůže. Astra mi naznačuje, že zde bude potřeba oheň. Všichni se na nás vrhli a já jsem vyslal první proud ohně a ten spálil celou řadu těch potvor. Začali nás obklopovat. Najednou začali lítat vzduchem formule mnoha slov. Má hůl vzplála a já začal zářit. Někteří hobgoblini se na chvíli zastavili. Potom se na mě vrhli. První ode mě vybouchl prstenec ohně, který všechny spálil a potom lítali, ohnivé blezky, koule, oštěpy, ničivé ohnivé vlny. Vypadalo to, ajko, kdyby sám oheň tancoval uprostřed hord a ukazoval svoji ničivou stránku. Kolem mě se hromadili mrtvoli, ale hobgoblinů bylo pořád více a více, nové a nové bárky, až už nešlo plošně kouzlit, tak jsem sesílal menší kouzla a má hul spalobvala a srážela jednoho za druhým. Najednou jsem ucítil ohromnou bolest v noze. Štíhlímečík pronikl slabinou v brnění u nohy. Najednou jako yb kolem m,ě vybouch meteorit a to spálilo většinu všech kolem mě. Ostatní se začali dávat na ústup, ale zranili mě. Zranění se naštěstí hojilo rychle, ale ostatní na tom byli hůře... |
| |
| Vyrážíme dále jako předsunutá hlídka. Krajina před námi vypadá přehledně, v dohledu nikde nic, co by se nám mohlo postavit do cesty. Jak velmi jsem se spletla ve svých doměnkách, vypadá to, že nebezpečí musíme čekat odevšad, ze všech stran. Najednou se všude před námi vyrojí malé potvůrky, jako by přímo vyrostli ze země. Jsou jako mravenci, dotěrný hmyz. A v takovémhle množství se ukáží i jako vcelku nebezpeční protivníci. Posílám do jejich řad jeden šíp za druhým. Jsou všude, protivné malé potvůrky dorážející na každého z nás. Pak mi najednou ramenem projede bolest a nenadálý náraz a vlna bolesti mne srazí na kolena. K čertu s tím... zakleju v duchu a snažím se co nejrychleji dostat zase na nohy. Rukou sotva pohnu a že bych do ní vzala luk, na to už není ani pomšlení. Můžeš po nich ty šípy teď leda tak házet... Naštěstí je brzo po boji. Když se ke mě přiblíží Daniela s tím, že se postará o ten šíp v mém rameni, chci něco namítnout, ale pak jsem zticha. No tak nebuď blázen ona je na naší straně, i když je něco jiného...nedokázala to snad už několikrát?... přesvědčuji sama sebe a nechám si vytáhnout šíp z ramene. Zatnu zuby a jen se při tom zachvěji. "Co?..." pokusím se trochu protestovat proti tomuto způsobu léčení, ale nakonec si nechám líbit i to. Když skončí dotanu ze sebe jen tiché děkuji. poslouchám pak její slova o tom, že mám něco v krvi a popravdě řečeno se na ni dívám asi dosti nechápavě. "Co? Ale mně je dobře, tedy teď už je mi dobře a neřekla bych, že vidím nebo slyším něco, co tu není." bnamítnu a pohledem hledám Enchrova, jako bych snad od něj čekala nějaké zastání nebo vysvětlení. |
| |
| Po chvíli se dostavily první halucinace Altovi a Sardovi, krajina kolem nich se změnila do úplně jiných barev a dokonce i jejich společníci se jim změnili v nejrůznější bytosti, ale zatím jenom v dobré. Ostatní se začali připitoměle usmívat a na to všechno se dívali Linthir a Daniela s Enchrovem, bez jakýchkoliv následků halucinogenu. |
| |
| Podařilo se vám svázat jaki Alta, tak Sarda. Ostatní zatím seděli na místě a pozorovali krajinu, nebo se snažili procházet, v čemž jim dost dobře bránil enchrov, až do chvíle, kdy jste ucítili první chvění. Krajina před vámi se zavlnila a přímo před vašimi zraky povstal z ničeho démon. Velký jako titán, s blanitými křídly na zádech a obrovským ohnivým mečem, v druhé ruce nesl velký štít. Z tohoto démono doopravdy šlehaly plameny. Všichni kromě Dee, Lin, Daniely a Enchrova viděli jak se po louce převaluje hejno motýlků. Jen tito čtyři spatřili pravé monstrum, v jeho pravé podobě. (Jen pro představu, tohle je Balrog z pána prstenů, kromě meče a biče má meč a štít, jinak je to stejná potvora) |
| |
| Když se nám podaří Altha i Sarda svázat, ještě se podívám na ostatní, jak se mají. Já měla zpočátku lehce veselejší náladu, opojení z látky bylo zajímavé. Teď jsem však normální. Dojdu ke svázanému Althovi a přidřepnu si před něj. Jak ti je, lásko? Zeptám se ho a položím mu ruku na rameno. Mám o něj starost. Hodgobliní jed má velice prauvláštní účinek. Nikdo z nás nyní netuší, co od postihnutých jedem očekávat. Když přijde první zachvění půdy, div neupadnu. Postavím se a rozhlédnu se kolem. S děsem v očích se dívám na tu obrovskou obludu. Pozor! Křiknu k ostatním, i když ti si toho určitě všimli. Je to prostě reflex. Co teď? Utéc není kam, navíc Alth a ostatní by s námi těžko běželi. Nejspíš nezbývá než bojovat. Bude to však těžší, protivník je obrovský a my musíme ještě bránit ty pod účinkem jedu. |
| |
| Enchrov Vlk Ulveho pána země, vůdce jeho smečky se začne zvětšovat, až nově příchozímu sahá vrškem hlavy do pasu. Jeho pohled je daleko víc jiný, než jaký jste u něj kdy viděli. Jeho zuby se promněnily v špičáky z černé oceli a jeho morda vyzařovala plamen jeho nitra. Takovou podobu jste u jinak příjemného vlka nikdy neviděli. Oči, jako by se propadly a místo nich se objevila temnota. Jeho hlas, ve vašich hlavách znel děsivě, i když se jej snažil tlumit a mluvit co nejvlídněji, stejně vás přejela vlna děsu. Nyní jste konečně pochopili, co byl Enchrov zač. Toto nebyl Vlk, ale jeden z Dar (něco jako andělé, akorát tohoto světa - Lornu). ODVEĎTE VŠECHNY DO BEZPEČÍ, NA TOHLE NESTAČÍ ANI JEDEN Z VÁS TŘÍ, AŽ SE OSTATNÍ PROBEROU Z TOHO, CO JIM UDĚLALI HODGOBLINI, VRAŤTE SE. Enchrov zavrčí hlasem nahánějící strach a ježící i chloupky na zátylku. Jeho hlava se obrátí k Lin a jemně se jí dotkne nosem. CHRAŇ NEVINÉ A SLABÉ, STEJNĚ JAKO JÁ CHRÁNIL TEBE. NEBYL JSEM POSLÁN, ABYS DONESLA ZPRÁVU, ALE PROTO, ŽE JIŽ SES MUSELA ZAPOJIT, JEDNOU POCHOPÍŠ, MOU I SVOU CESTU, ALE NYNÍ JE VEĎ DO BEZPEČÍ, UTÍKEJTE A UJÍŽDĚJTE, JAK NEJRYCHLEJI JEN MŮŽETE. Ještě jednou se dotkne jemně Lin, až nepochopitelně na to, jak je obrovský a pak se třemi skoky přesune k démonovi. Čtvrtým skokem na něj zaútočí a rozpoutá boj. Zem se započne chvět a praskat, jak se souboj odráží od vyprahlé země. |
| |
| Rychle Chytnu Alta a vyhodím jej do sedla jednoho koně, ruce mu připoutám k sedlu, Pak Chytnu i Sarda a stejně jej naložím, pokračuji s nakládáním všech na koně, dokud nejsou připraveni, pak lanem svážu na delší kousek uzdy koní a dva konce provazu přitáhnu k jednomu koni. Mezitím křičím, ať holky udělají to samé, jako já. Jakmile jsou všichni naloženi, otočím se k bojujícím monstrům. Jen doufám že Enchrov ví co dělá "Jeďte, co nejrychleji můžete!" křiknu na Dee a Lin, sama se vydám pěšky za nimi a hlídám, aby nikdo nespadl ze sedla. |
| |
| Tak nakonec měla Daniela pravdu, něco na těch šípech vskutku bylo, ovšem na mě to z nějakých důvodů nemá žádné účinky. Nejhůř na tom byli Alt a Sardo, které nakonec nezbyde nic jiného než spoutat, aby si nakonec neublížili sami nebo snad ostatním. První, kdo se z toh oblbnutí vzpamatuje je Dee. Jsem celkem ráda, protože ze vzniklé situace jsem lehce nervozní. Doufám, že se nic nestane, než se z toho vylížou i ostaní, ale tuším, že to mělo svůj účel a mělo nás to oslabit. A vskutku, to co se objeví před námi nevypadá nijak pěkně. Je to špatné, tak proč by to nemělo být ještě horší?... Když se Enchrov najednou promění, zachvěju se, i když ho znám, nebo jsem si to alepsoń myslela. Poslochám jeho slova a nemohu se zbavit pocitu, že se loučí. Ještě zabořím ruku do jeho srsti a na okamžik nejsem schopna ničeho. Pak se najednou otočím a zamířím k ostatním. Vida, že Daniela byla duchapřítomější, jen pomohu se svazováním koní, pak se vyhopnu do sedla a zamířím pryč, občas se ohlédnuvše zda jsmes tále ještě všichni v sedle, střežíce se však pohlédnout do míst, kde se odehrává boj. |
| |
| Odjeli jste dost daleko, zemně se stále ještě chvěje a v dáli slyšíte jak se méně odolné domy bortí, pod následky tohoto boje, zřejmně se podařilo Enchrovovi zatlačit boj až do příměstí, kde se domy jen ze dřeva bortili pod soubojem jako domečky z karet. V té době se probala i Astra, Eradia, Princ a Erin. Poznali jste to takřka okamžitě, pouta na Astřině zápěstí povolila a ona se otočila k městu. |
| |
| Otočím se, přímo hmatatelně vnímám co se za mnou děje. Mám ještě krapet zmatek v hlavě, ale ta se během krátkého okamžiku sama vyčistí. Podívám se na Sarda a Alta, kteří jsou stále ještě mimo a pak na Danielu. "Danielo, zůstaň tady s Altem a Sardem, až se proberou, tak nás dožeňte, my ostatní, za Enchrovem, tohle je i na něj moc." S tím otočím koně a uháním zpět k městu. |
| |
| Nechám Alta, se Sardem na koních a jen odvážu jejich uzdy z provazu. Uzdy držím v jedné ruce a dívám se za ostatními. Proč se o ně mám starat já? Napadne mě. Možná jsem mezi ostatní zapadla méně, než si myslím, nebo mi Astra tak moc věří? Zvládnu, kdyby se něco mělo stát? |
| |
| Nenechám se Astrou dvakrát pobízet, bleskově odvážu koně, jenž jsou přivázáni k mému a pobídnu koně za Astrou. Možná je to zvláštní, ale mám o něj strach. Mám strach o to obrovské mocné stvoření, které svým vzezřením strach vzbuzuje... |
| |
| Dojeli jste k městu, cesta vám trvala daleko kratší dobu, než se vám kdy zdálo, že urazíte v tak krátkém čase. Koně byly zpěněné potem a těžce oddychovaly, když jste z nich seskočili. Domy předměstí byly zničeny, všude se povalovaly trosky domů, jenž některé ještě doutnaly žárem. Všude byl až neskonalý klid. V obláčcích zvýřeného prachu a kouře jste vešli do města, které muselo kdysi vypadat přímo nádherně. nyní to byly jen ruiny, jako následek souboje dvou mocných protivníků. Po chvíli jste nalezli štít, rozervaný drápy a tesáky na několik kousků, byl černý, jako by jej něco spálilo na prach. Vaše kroky šli dál, koně již byly daleko za vašimi zády, hlídané jen koněm Dee. Všichni jste drželi v rukou své zbraně, očekávající nepřítele každým krokem a pak jste spatřily mezi domy tělo. Na mnoha místech byly vytržené chlupy a hluboké rány. místy pak byla kůže spálená až na prach, tak jste nalezli Enchrova vůdce Ulweho smečky. Jeho hlava se k vám mírně otočila a jeho lesnoucí se pohled pohlédl na Lin, hruď se vzedmula, ale tělo se kromně hlavy ani nepohlo. MÁ DRAHÁ, TOHLE JE KONEC NAŠÍ SPOLEČNÉ CESTY. MUSÍM JÍT TAM, KAM MĚ NÁSLEDOVAT NEMŮŽEŠ A JÁ JIŽ NEBUDU U KONCE TÉTO CESTY. VRACÍM SE ZPĚT KE SVÉMU PÁNU, RÁD JSEM TĚ CHRÁNIL, I KDYBY TO NEBYL ROZKAZ, ALE JEN JEHO PŘÁNÍ, NECHOVAL BYCH SE JINAK, PROTOŽE JSEM TĚ MĚL OPRAVDU RÁD. MÉ TĚLO JIŽ UMÍRÁ, ALE ZABIL JSEM NĚCO, CO BYLO NAD SÍLY DAR. NEŘÍKÁM TI SBOHEM, JEN NASHLEDANOU MÁ MALIČKÁ LINTHIR. S těmi slovy vydechne a jeho hlava dolehne do prachu. |
| |
| Obejdu Enchrovovo tělo a jdu dál do města, nechávajíc za sebou ostatní. Oči se lesknou slzami, ale já vím že musím jít dál, i kdybych neslyšela co Enchrov řekl. V rozbořených domech spatřím to, s čím bojoval. Obrovské černé tělo, démona, jenž nikdy nespatřil tento svět. Něco daleko horšího, než Hellfaiři. Život v něm dohasl a on se promněnil ve skálu z popela. Mé oči se upřely k pevnosti. Daniela ani netušila, jak její poslání bylo důležité, projde li toto portálem. Svět se nikdy nedozví, co mu hrozilo za nebezpečí, povedeli se nám zničit ten portál, nepovedeli se nám to, pak svět zachvátí dvě zla, naše a to odjinud. Pomalu se vrátím zpět. Mé oči jsou stále ještě zality slzami, ale v mém pohledu je odhodlanost, vím co je potřeba udělat a to se musí udělat hned. |
| |
| Vracíme se, všude kolem jsou stopy strašného boje, ale nyní je zde až úděsné ticho, příliš přízračné a přliš...mrtvé. A když pak uvidím Enchorovo těl, na okamžik se zastavím, luk ještě před chvílí připravený k výstřelu poklesne a vyklouzne mi z rukou. Rozeběhnu se k němu a sklouznu vedle něj do prachu. Poslouchám jeho slova a hladím ho po srsti. "Nemohu zůstat sama." zašeptám jen. Najednou je mi jako by odešlo kus mne samotné. Klečém v prachu vedle něj, najednou tak sama, tak strašně sama. Pak již nedokážu zakrát svou slabost a po tváři mi sklizne první slza. Okolní svět pro mne v ten okamžik vůbec neexistuje.. |
| |
| Když se zbytek těch malých potvor dá na ústup, zastavím se na místě. Ránu na moji noze už ani necítím, ale mám zvláštní pocit. Po všech se začnu rozhlížet a koukám divně. Zdá se mi to jako pocit radosti, ale vůbec nemám tuchu z čeho... Ostatní se věnují léčení , ošetřování a nebo dopobíjejí zbytek prchajících. Najednou se začnu hrozně smát a u toho tancovat. Přičemž ode mě začnou vystřelovat veliké koule ohně a dopadat mezi prchající potvory a dělát z nich guláš. Po chvíli se začnu smát tolik, že už ani nejsem schopen kouzlit. Všichni se na mě dívají dost podivně a také se dost podivně dívají na Sarda, protože ten mlátí mečem o zem a směje se u toho stejně jako já. Ti, který jsou střízliví by se mohli vlastně smát taky. Jak často vidíte jednoho z nejmocnějších mágů široko daleko, v úchvatné dračí zbroji, tancovat chachu, zpívat si smát se na celé kolo a do toho mávat holí jako mažoretka. Po chvíli jsem už snad ani nic neviděl. Jeidné co si pamatuji, že jsem se najednou nemohl hýbat a potom jsem se probral jako ze snu, spoutaný a pryč od většiny družiny... |
| |
| Stojím na zemi a poslouchám zvuk boje. Když ustane, vidím, že ostatní tam ještě nedorazili. Ani si nevšimnu jak se Altherius probral, jak jsem poslouchala jestli i oni bojují. Všimnu si že Altherius je probraný až po chvíli, kdy lomcuje provazy. Vytáhnu nůž a přeřežu je. "Zdravíčko, to ti připadá normální, že se o tebe musím starat, zatím co ostatní bojují?" Rozvážu i Sarda, který se už jen zmateně dívá. "Napadl nás nějaký démon a my jsme byly jenom tři a Enchrov, pustil se do toho sám a my jsme utekly. Pojeďte za mnou." řeknu spíše Altovi, Sardo je ještě trochu zmatený, ale už se chápe otěží. Rozeběhnu se zpět k městu a doufám že mě doopravdy sledují. |
| |
| Najednou jako bych se probrala z nějakého snu. Trochu zmateně se rozhlížím kolem a marně se snažím zvednout ruce, teprve potom si všimnu, že je mám spoutané. "Co?..." Nedořeknu ani větu a můj sokolík se pustí do rozvazování. Když se mu to povede, Astra již vyrazí zpátky a já jen otočím prudce koně a rozjedu se tryskem za ní. Po chvíli společně dorazíme k branám města...místo jež bývalo tak krásné se změnilo v trosky. Seskočím ze sedla a pomaličku vytáhnu svůj zděděný meč. Uvnitř mě narůstají obavy, vím co se asi stalo. Něco muselo proklouznout skrz bránu, ale co? V tom spatřím jakési tělo, místy je srst spálená, někde i vytrhaná. Překvapeně zamrkám, když v něm rozpoznám našeho vlčího přítele. Zarazím se a hodnou chvíli jenom tak hledím, je mi jasné, že on už s námi dál nepůjde a je mi to líto, nejen kvůli Lin. Můj sokolík mi přistane na rameni a já ho třesoucí se rukou pohladím. Nemohu se dívat na to jak Lin trpí a tak se začnu rozhlížet kolem, Astra se vydala do popředí a já místo toho zkoumám pohledem trosky domů kolem nás, snažíc se zahnat slzy, které se mi derou do očí. |
| |
| Vrátím se. Všichni se svým způsobem stáhli do sebe a i to je to, čeho jsem se bála. Zvednu ze země Linthir a jemně ji obejmu. "Jednou se vrátí, je Dar, nesmrtelný, jen ztatil své tělo, vrátí se, my ale musíme jít dál." Obrátím její tvář k sobě, i v mých očích jsou slzy, ale v pohledu plane odhodlání. "Musíme jít dál, hned, nemůžeme čekat ani na Alta se Sadrem a Danielou, za chvíli padne tma a my musíme zničit portál dříve, než projde něco podobného." Podívám se na Dee a pak na Erin. "Pojďte, musíme spěchat." S těmi slovy se rozeběhnu do města, k pevnosti, vím že mě následují ostatní. Slunce se naklání k západu, když se zastavím před zavřenou bránou pevnosti. Těžká kovaná brána, je zasazena do jediného kusu kamene. Opřu se o štít a pokleknu, chvíly klečím, než vstanu a udeřím štítem před sebe. Brána se zachvěje a rozletí se na tisíc kusů, před námi je nádvoří, na kterém plane ohromný oválný kruh, jenž stojí jako zrcadlo. Jeho povrch je jako hladina vody, čeří se a přelévá tisíce odlesky. Nikdo na nádvoří není, jen ten portál, podívám se na Dee, tohle by měla udělat ona. Slunce zalilo oblohu rudými paprsky a krajina se začala propadat do tmy. |
| |
| Pohlédnu na svou sestru a mé srdce zalije teplo. Konečně po tak dlouhé době znovu cítím naše pouto. Lehce se pousměji a hned se rozeběhnu za ní. Sokolík vzlétne nad nás a začne kolem nás kroužit. Bude pro nás varováním. Astra se najednou zastaví před bránou a poklekne. Chvíli na niv vyjeveně hledím a nechám ji dělat co chce, v tom se brána rozletí na kusy a já div nevykřiknu. Můj pohled padne na onen portál a já pomalu vstoupím na ohromné nádvoří. Podívám se na Dee. Pokud se jí to nepodaří, bude řada na mě, Astra má pravdu, nemůžeme čekat na to,a ž se Alth s Danielou vrátí. |
| |
| Po řadě těžkých bojů, kdy se můj meč doslova složil operu smrti pro spousty nepřátel a je pravda, že i já jsem nevyvázla bez škrábánců, nicméně musím uznat, že se mé schopnosti mnohonásobně zlepšili, když jsme šli tenkrát s Robinem na nekromanta a tam zahynuli naši dva společníci. Když si ovšem pomyslím, jak ti tvrdohlaví kostlivci uměli bojovat, tak tyhle dnešní potvory umějí bojovat teda zákeřně. Takhle jeden další pěkný den, plný bojů, kdy se celý svět zmítá ve válce, jsme se vraceli k jednomu městu a všude byly vidět známky vskutku slušného krveprolití, ale ticho...to ticho, až příliš podezřelé. Seskočila jsem ze svého neklidného koně a oprašila jeho ústa a hlavu od zbytečného popela. Poté jsem ho vzala za uzdu a pomalu ho vedla, svůj věrný meč raději připravený v levé ruce. V případě útoku bych byla v nevýhodě, levá ruka není zrovna moje gusto. Slyším hlasy ostatních a seskupují se. Proto poplácám koně po hřbetě a odběhnu kousek od něj. Ihned mě zasáhne těžká rána a myslím, že nejsem sama. Linthir, žalem skosená, drží nejspíše mrtvého Enchrova a její slzy dopadají na jeho poraněný kožich. Smutně přistoupím... Ten starej vlčák to zabalil...pomyslím si a držím v sobě vztek. Po pár minutách ticha se tiše zeptám: ,,A co bude dál? |
| |
| Doběhnu na místo, kde nechali koně, podívám se na Alta a Sarda a chvíli přemýšlím, slunce už zapadá, jedině já budu vidět dobře, ale mám sebou mága a nějakého bojovníka, třeba budou ostatní potřebovat naši pomoc, podívám se na pevnost, určitě šli tam. Vydám se tedy tam, ale po krátké cestě spatřím mrtvého Enchrova. Jeho obrovské tělo leží nehybně. Že by šli dál, nebo si jej nevšimli? Všude vidím jejich stopy. Přistoupím k mrtvému tělu, je ještě teplé, krev tedy ještě poteče, vůbec nevím co za branami pevnosti může čekat, ale lepší je být co nejsilnější. Lehce pohladím mrtvé tělo. Promiň příteli Pak poodhrnu srst na krku a proříznu tepnu. Vidět mě teď Linthir, tak mě zabije. Piju, cítím sílu, jak mě projíždí žilami, přímo exploduji, když dopiji. Klečím vedle mrtvého vlka a snažím se vzpamatovat. Moje oči jsou opět očima šelmy a já se znovu podívám na pevnost. "Dnes poteče krev!" řeknu slova, která mě najednou napadly, jako bych tušila něco, co se ještě nestalo. Shodím plášť a ze zášivky vytáhnu kožené pouzdro, rozdělám širší konec a odhalím tak jílec meče. Plášť přehodím přes vlkovu hlavu a opásám se mečem, pak se podívám na své dva společníky. "Můžeme jít?" |
| |
| Ačkoliv jsou ztráty na naší straně malé, přesto nás udeří do duše smrt Enchrova. Jen zničením portálu uctíme jeho památku. Tyhle slova sice nikdo z naší družiny nevyřkl, ale odhodlaně s mečem v ruce kráčím já a ostatní za Astrou k těžkým vratům. Astra se zprvu zastaví a za pomocí kouzelné formule se snaží vrata rozbít. Já mezitím pohlédnu na nebe. Večerní červánky jakoby uzavíraly dnešní den plný krve a sluneční prstenec se nebezpečně rychle sklání na západ. Astra dokončí své kouzlo a vrata se rozlétnou na malé a malé kousíčky. Ihned nato naše zraky spočinou na ohromném portálu - ohnivém kruhu, jehož povrch tvoří látka, podobná vodě. Sic jak úder přírodních živlů. Co je tohle zač? Nevyučila jsem se druidkou jak bylo předem naplánováno, ale menší znalosti bych měla mít. zahloubám ve své mysli. Tak či onak jsme na nádvoří vtrhli a zajistili ho před případnými útoky. A nyní - zničit portál. Ale jak? Má otázka zanikne v náhlém přívalu tmy, neboť slunce zapadlo a já lituji, že jsem mu nevěnovala alespoň pohled. Otočím se k západu. Snad má tvář tebe ještě někdy spatří. |
| |
| Vstoupili jjste na nádvoří, podlaha je plná nejrůznějších reliéfů, které nezapadají do podoby pevnosti, jako by je sem dal někdo nedávno. Portál plane na konci nádvoří jasným modravým světlem, zdá se že zde nikdo není, než se portál zavlní a z něj vystoupí muž v pěkných šatech a s dlouhým mečem u pasu. "Jsem rád, že jste již tady. Všichni démoni utekli, když viděli váš boj, i na mě jste udělali dojem. Chcete li portál zavřít, musíte na druhé straně zabít démona, jenž jej ovládá, nebojíte li se." Muž se mírně usměje a uvolněně stojí vedle portálu. |
| |
| Potom co mě Daniela rozváže jsem ještě dost malátnej, ale je mi jasné, že se musím vydat za ní. Na noze už není ani škrábanec a uvědomuji si, že ten jed měl asi fakt sílu. Rychle nasednu na koně a vyrazím za Danielou, která už peláší před námi. Vedle mě jede Sardo. Musím uznat, že jsem asi ze všech nejpomalejší a Daniela není zrovna ten typ, který by na ostatní čekal, ale chápu naléhavost věcí. Cítím ve vzduchu veliké pohyby energie a to nikdy nevěstí nic dobrého. Jedeme poměrnně dost dlouho, až přijedem na dohled obrovskému tělu vlka. Je mi jasné, že zde leží Enchirov. Nevím, kdo byl jeho protivník a ani kde je, ale musel šíleně utrpět, pokud ještě vůbec žije. Jinak by jsme ho určitě zastihli. Daniela se u něja zastavuje a něco na nás mluví a přikrývá jeho hlavu, ale moc jí neposlouchám a vydávám se rovnou k bráně města, které leží před námi. Vím, kdo byl Enchirov a ačkoli jeho tělo je mrtvé, jeho podstata jde tam, kde jí bude také velice zapotřebí. Já mezitím mířím k bráně... |
| |
| Muž, jenž vystoupil náhle z portálu, nám udělal dosti všiváckou nabídku. Nejdřív z něj vypadlo pár blábolů, a pak ona solidní nabídka. Moc se mi to nezdá. Vím, že Astra oplývá schopností číst myšlenky a protože svůj názor nechci říkat nahlas, soustředím se proto na paladinku a duševně promlouvám: ,,Nezdá se mi to, Astro. Jsou - li tvé schopnosti jakékoliv, jak můžeme tušit, že nás tento muž nezabije ihned jak portálem projdeme. A co s tím démonem? Zabijeme - li ho, portál se uzavře a my zůstanem uvěznění v neznámém světě. Pokud ale toto riziko jsme schopni podstoupit, záleží pouze na tobě." |
| |
| Dívám se na muže a snažím se vyčíst něco z něj, ale moc se mi to nezamlouvá, pak se mírně usměji, protože jsem pochopila, co jsem potřebovala. "Portálem se dá projít jak tam, tak zpět. Teď jsi říkal že všichni démoni utekli, ale neviděla jsem jediného, který by utíkal od pevnosti a tak se mi zdá že všichni jsou tam." Ukáži na portál a usmívám se, když jdu k němu, ostatním ukazuji, aby stáli za mnou. "Věřím že jich je tam dost, na to aby nás zprovodili ze světa, tak nevidím jediný důvod, proč portál nezničit odsuď, máme tady jednoho, který vládne plamenem draků, jestli to ten portál vydrží nevím, ale určitě mu to neprospěje." Sice lituji, že tady není Alt, ale i tak doufám že to bez něj zvládnem. |
| |
| Muž se usměje a podívá se jako by do portálu. "Chtěl jsem, aby to pro vás bylo jednodušší, ale nedáváte mi na vybranou, mohli jste umřít pomalu, teď to bude bolet." Na jeho slova se portál rozvlní výbuchem energie a Astra se hned zaštítí štítem, mohutný proud narazí na její bariéru a rozlije se přes ni a pak přes vás modrým plamenem, vnitřek pevnosti pohltí modré plameny, které jen pomalu uhasínají, dříve, než ale uhasnou, vyřítí se z portálu čtyři bytosti, jenž kloužou po ocase k vám, jsou vysoké a mohutné stavby, jejich tělo vypadá jako hadí, ale tělo mají pokryté zlatým železem a v rukou nesou káždá šest mečů. Šestiruká monstra se vrhnou na Astru, která znovu udeří štítem před sebe, ale do země, několik dlažeb mozaiky praskne a ona vyletí do vzduchu a přistane jen tři kroky před vámi. Ozve se sičivý zvuk a čtveřice se hbitě pohne vaším směrem, tehdy slunce zapadne a to co bylo bránou se zalije modravým plamenem. Muž se začne smát a v jeho smíchu je něco přímo ďábelské spokojenosti. Astra se otočí k vám a podívá se na Erin. "Použij meč, mluv na něj, je to jediná cesta, jsou to Stigy, nezranitelné železem, použijte magii, ale za portálem je ještě něco jiného." Dřív než Astra stihne dokončit svá slova otočí se a udeří do dvou paží, jenž se po ní napřáhly šavlemi štítem, její meč projede okolo štítu a poraní stigu na jedné ruce, druhá se pokusila zaútočit na Lin, ale v dalším okamžiku ji odmrštila Astra, svým štítem. Nyní, když vidíte jak Astra bojuje, zjistíte že za těch pár dní, co s vámi nebyla, se změnila, její boj je daleko dynamičtější a používá daleko víc schopností, které získává díky síle Aislinn paní hvězd, její bohyně. Jako v odpověď jejího úderu udeřil i Princ na nejbližší stigu, jeho čepele se zavýřily, ale v dalším okamžiku byl odražen obrovskou silou zpět, jen díky dračímu brnění nebyl rozťat na tři kusy, dříve než se jeho pohyb vzad zastavil, už znovu stál na obou nohách a když se rozběhl kupředu, zavýřila kolem něj aura temné magie.... |
| |
| Prince Poté co znovu zaútočím, hodím jeden meč přímo před Eradii, tak že dopadá jílce dolů. Já chytnu meč obouruč a udeřím pod kyris té nagy. PJ (Sorry, jsou to nagy, stigy jsem vám tam opravdu dávat nechtěl, ale Nagy, to je ten debilní bestiář, člověk to zavře a pamatuje si tu hezkou bestii, takže NAGY) |
| |
| Uslzenýma očima pohlédnu na Astru, přinutím se vnímat její slova a pak jen přikývnu. Setřu z tváří slzy a rozhlédnu se kolem, kde jsem nechala nebo spíš upustila svůj luk. Najít ho není zas až tak těžké. Seberu jej ze země a vydám se za ostatními. Poslední pohled ještě věnuji Enchorově tělu. No tak...říkal naschledanou, ne sbohem...vím, že byl nesmrtelný... vím, že je nesmrtelný...přesto mám pocot jakési osamělosti...bude mi chybět... Nutím se myslet na něco jiného, nutím se vnímat okolí a soustředit se na to, co je před námi, ale po pravdě se mi to příliš nedaří, jako bych teď byla zašažena neznámým jedem já. Asi mi až příliš přirotl k srdci... Když dorazíme k portálu, ani pořádně nevím o čem se mluvilo. Zpět do reality mně dostane až to, co se vylíhne z portálu. Astra mně uchrání prvního útoku. Trochu couvnu, abych měla místo. Založím jeden z šípů s hrotem z barevného kamene. No tak, uvidíme, co na ty potvory bude platit... Pustím tětivu a hned si připravuji další šíp... |
| |
| Boj s Nagy Eradie - stáhla se a vykryla některé útoky, když viděla, jak se před ní mihl Princův meč docela bez problémů jej chytla a udeřila Nagu přes kyris, ta se stáhla, ale jinak zraněna nebyla. Erin se podařilo odrazit první útok a protáhnout se tak, že si získala místo k boji. Prince zasadil úder pod kyris nagy, ale jeho meč těžko procházel hlouběji, než několk centimetrů, přesto se naga prudce zavlnila a stáhla se zpět, připravena se proti tomuto bojovníku více bránit. Astra projela mezi čepelemi, jako tanečník a udeřila nagu zezadu přes záda, naga se stočila kupředu a protáhla se tak, že se postavila tváří k Astře a zády k Dee a Lin, Lin hned využila pohledu na holá záda Nagy a vpálila jí šíp mezi lopatky, Naga se zavlnila a stočila se stranou..... |
| |
| Stočím se bokem ke schoulené Nage. Postupuji k ní opatrně, tak, aby mě nemohla překvapit náhlým útokem meč opřený čepelí o vrchní hranu štítu. Hledí helmy lícuje s vrchní hranou štítu. |
| |
| Boj s Nagy Eradii se podařilo zranit svoji Nagu na jedné ruce tak, že jí z ní vypadl meč, tak ztratila jednu šestinu své nebezpečnosti, ale hned na to se jen s těží bránila dalším útokům, naštěstí díky brnění to bylo trochu jednodušší, protože jejich meče nemohly projít dračími šupinami, ale to neznamená, že nenajdou skuliku mezi pláty zbroje. Erin, která bojovala na levé straně bojiště, byla sražena drtivým útokem hned čtyř čepelí a jedna ji dokonce lehce zranila na rameni, naga se bleskově přesunula nad Erin s jasným úmyslem do ní zatnout co nejvíc čepelí, ale útok na ni přišel od Dee. Bledý blesk protnul nádvoří a udeřil nad kyris nagy přímu pod krk. Ta se prudce stáhla o deset metrů vzad a prudce se stočila bolestí, hned se sice napřímila, ale z rány pod krkem prýštila černá krev na zlatý kyris, proud však rychle ustal a ona se znovu vrhla k Erin, která měla dost času se zvednout a poděkovat Dee za pomoc. Prince byl po svém úspěšném seku odražen ke zdi. Dopadl opravdu tvrdě, na chladné kameny, až si skoro vyrazil dech. Jen neochotně se zvedl po prožité bolesti, aby se postavil proti Nage, která se jej snažila udržet u zdi a ubít čepelemi. Astra opatrně bojovala s Nagou, která měla evidentně nejhorší zranění po společném dobrém útoku společně s Lin. Když Nagu zasáhl další šíp zezadu do krku, prudce se stočila a práskla sebou o zem. V tu chvíli Astra znovu zaútočila. Svíjející se Naga si nevšimla, jak ji Astra přeskočila, ve skoku se otočila a zahodila přitom štít, držeje obouruč meč, vší silou při dopadu zasekla meč do krku Nagy. Dopadla na koleno, aby se musela dalším skokem klidit z jejího dosahu, protože její tělo se začalo prudce zmítat ve smrtelné křeči a její krev cákala na všechny strany. |
| |
| Samozřejmě že tajemný muž spustil ihned salvu výhružných slov, mluvil ale tak klidně. Prý urychlit smrt? Smrt? Příteli, naše duše zhynuli už dávno. pomyslím si. To už portál začíná pulsovat a z něj vystupují ohavné bestie, snad nejhorší, které jsem kdy měla tu neblahou poctu spatřit, stejně jako moji druzi. Přerostlé ještěrky, jenž se kloužou po ocase s hadím tělem a jejichž tělo je pokryto zlatými šupinami, si na nás urychleně brousí meče. Kdyby aspoň dva, nebo tři, ale každá z potvor jich má šest, jeden do každé ruky. Astra, stojící v čele, odráží jejich útok první. Pod těžkým náporem na nás houkne. Ony bestie se nazývají Nagy a nejsou zranitelní vůču železu. Když se na nás vrhnou, Prince, který doposud si pískal za našimi zády, se vrhá kupředu a útočí na první. Ta ho snadno odrazí, Prince se však bleskurychle zvedne a útočí opět, až kolem něj víří jeho démonní magie. To už ale na nádvoří zuří bitva nebývalých rozměrů, možná ta největší, jenž každý z nás musel podstoupit. A Alt o ovše příjde...chudák. Pustila se do mě jedna Naga po krátké pošťuchovačce se mi podařilo ji useknout jednu ruku, vzápětí mi netvor dával snad větší práci, než předtím. Nyní se soutřeďuji na obranu sebe sama a bojím se, aby netvor nenašel skulinu v mém brnění. |
| |
| Boj s Nagy Astra se vrhla na pomoc Princi, právě ve chvíli, když jej jeho protivník přitlačil ke zdi a meči se pokoušel najít skulinku mezi neproniknutelnými pláty brnění, Když astra sekla po jejích zádech, ta se prudce otočila a srazila Astře čepel dvěma meči, jeden z šesti mečů konečně vbodla Princi pod zadní plát a přejela mu jím po zádech, nový protivník ji ale zaměstnal dost na to, aby se princ mohl zvednout a uštědřit další úder z druhé strany. Nagy se stáhla a se dvěma protivníky proti sobě se vrhla do nového boje. Erin se podařil další dobrý zásah do již zraněné Nagy a prosekla jí tělo na zádech, ta se po Erin prudce ohnala, ale v dalším okamžiku jí ze strany do hrudi vletěl šíp od Lin. Eradia se stáhla a snažila se svoji protivnici co nejvíce poranit, ale její souboj s ní byl více než vyrovnaný, když Dee seslala kouzlo po její Nage, to sklouzlo jen po jejích zádech a způsobilo jí nepřijemnou, ale nikoliv zničující bolest. |
| |
| Souboj s Nagy, konec Astra s Princem zatlačili Nagu ke zdi, ta se ale svým ocasem držela stále od ní a tak měla volno k boji. Astra vykryla svým štítem tři ruky, které proti ní bojovaly a svůj meč vrazila mezi ruky a přední plát nagy, ta se ji pokusila srazit jednou rukou, kterou bojovala s Princem, ale v ten samý okamžik ji zasáhl jak Prince tak Lin, Astra zapáčila svým mečem v jejím boku a prořízla životně důležité orgány. Erin stále bojovala se svojí Nagaou, která byla již značně ubitá, o její konec se postarala Dee, která jí kouzlem znovu otevřela ránu na krku a Naga se v divokém tanci zkroutila na zem, kde skonala. Erin se otočila k Eradii, ale ona již její pomoc nepotřebovala, mečem pomalu odetnula většinu jejích rukou a pak ji jediným sekem skoro oddělela hlavu od těla. Potřísněna krví se podívala na Erin a pak přehlédla mrtvé bojiště. Některé nagy ještě sebou cukaly, ale byl to již konec, nad krajinou byla tma a ten, jenž vás zde uvítal nikde. "Prošel portálem." řekl Prince, jako odpověď na otázku těm, co se po něm dívali. Astra se obrátila k portálu a pak k bráně, modravý plamen držící bránu a tvořící střechu nad nádvořím pomalu dohasl, ani si neuvědomujete, že jste bojovali tak dlouho, kolem vás je již neproniknutelná noc, ale světlo Astry dostatečně osvětluje celé nádvoří. |
| |
| Dříve než stačím něco udělat, vrhne se na mě jedna z těhc potvor. Netrvá to dlouho a dostane mě do úzkých, z tohoto problému mi však pomůže Dee. Vehnu na ni děkovný úsměv a přemáhájíc bolest, se vrhnu v proti úder... Netrvá to dlouho a všechny Nagy jsou pobity. Uvědomím si svou chybu a pozvednu svůj zakrvácený meč. Tvá příležitost teprve přijde. Rozhlédnus e po bojišti a zkouknu jak velká jsou zranění z našich řad. "Portál musíme zavřít, jestli to neuděláme hned, všechna ta stvoření se dostanou sem." |
| |
| Bitva neustává a její řev se určitě nese na míle a na míle daleko. Ale já, Eradia, v boji neustávám. Mé pohyby se zrychlují a hluky boje mi v uších ústavají, i přesto, že krvavá řež pokračuje. Vše co je pro mě důležité, je Naga s pěti rukama. Její zuřivost nezná mezí a po delším bráněním dostanu svého poučení, že nejlepší obrana je útok. V momentě překvapení použiji to, co jsem viděla od Prince. Chytnu se Nagy a přehoupnu se ji za záda. Přistanu a lehce zavrávorám, každopádně reflexy šermíře zapracují a já máchnu mečem. Mé dračí brnění potřísní krev a další ruka padá k zemi a nějaký čas se ještě svíjí. Nagu ale něco takového nerozhodí, nadále se se mnou pouští do nerovného boje. Třetí ruka odpadla celkem rychle a s každou useknutou moje síla a sebevědomí roste, brzy se štěstí přiklání na moji stranu. Naga je však stále naživu. Při boji mi hodně pomohla Dee. V poslední fází, kdy už má Naga mnoho sečných ran, použiju své nohy a skopnu ji k zemi. Zuřivost se ve mě probouzí, začínám ji stínat hlavu ve jménu svého národa elfů, ve jménu mé zabité rodiny a ve jménu mých věrných přátel. Přesto mi tvrdé šupiny a svaly nedovolili hlavu přeseknout celou, neboť jsem skrápěna krví od hlavy až k patě. A tak boj skončil a já si jen stěží uvědomila, že jsem stále mezi živými. Oděrky bych měla a únava si mě podmaňuje, bohužel, noc teprve začala... |
| |
| Když dorazíme k branám města, tak sesednu z koně a projdu dovnitř. Po chvíli narazím na osattní. Všichni jsou vpořádku, akorát mají sem tam nějaká zranění a někteří vypadají trochu znaveně, ale jinak všichni vypadají že jsem vpohodě. Potom se otočím a na místě vidím několik různě rozporcovaných hadích ještěrek šestirukých a spousty černé krve. Za nimy se tyčí portál, který ze sebe vyzařuje obrovské množství energie... |
| |
| Vstoupím na nádvoří a s klidem si prohlížím bojiště. "Tak kde to vázne? Našli jste prince?" Dívám se na Astru a čekám co na to poví ona, nebo kdokoliv jiný. |
| |
| Ze svého vaku vytáhnu pár bandaží a amatérsky si ošetřím drobná zranění. Taky ze sebe setřu čerstvou krev, o dračí brnění se prozatím nestarám, jen okem si všimnu, že má pár oděrků, ty proklaté meče mu moc neublížili, díky němu má zranění nejsou horší. To už ale vidím přicházet Sarda, Alta a Danielu. Když Alt prochází kolem mě, prohodím: ,,Přišli jste o to nejlepší..." a vítězoslavně se usměji. |
| |
| Stojím a dívám se na portál, po chvíli se podívám na Alta. "Musíme jít na druhou stranu, ale cítím tam něco silného, daleko silnějšího, než byl Balrog. Možná by bylo lepší aby tady zůstala Lin, přeci jenom nemá brnění." Podívám se na Lin a v mém pohledu je znát že se nyní opravdu bojím. "Jestli chceš, pojď, ale byla bych radši aby jsi tady byla a s tebou ještě Dee a někdo z bojovníků, to co tam je možná nebude chtít bojovat, ale určitě nebude dobré být tam zranitelný a nestůjte před portálem, radši buďte bokem." Znovu se otočím k portálu a přemýšlím, opravdu se zdá že nevím co mám dělat, ale bez smrti, nebo porážky toho, kdo jej drží jej žádný kouzelník nezavře. |
| |
| Dívám se na portál... "Pokud je to naše jediná cesta, tak nemáme na vybranou. Portál musí být zavřen za jakoukoli cenu. Určitě se nedá zničit odtud?" Podívám se na Astru... |
| |
| Všechno se seběhlo opravdu rychle. Portál, muž jenž z něj vyšel, jeho nabídka i trest. Boj s nagy byl obtížný. V mnohých případech i životně nebezpečný. Je to těžké, tolik bojů za sebou. Všichni se vyčerpávají daleko rychleji. S mečem jsem toho tentokrát moc něudělala, kouzla však dosti pomohla. Mám z toho radost, pocit méněcennosti mizí. Hned se však snítko opět vetře do mysli. Rychle jej vyháním z hlavy. Myslím, že bych mohla být nápomocna, ale věřím, že ty víš o čem mluvíš. Přizpůsobím se. Portál se dá zavřít jen z jedné strany. Když my zůstaneme tady a oni tam. Jak se pak opět shledáme? |
| |
| Dál se dívám na portál a jen na Altovu otázku zavrtím hlavu. "Nezavřeš portál, když žije ten co jej drží a princ hádám utekl na druhou stranu, takže jej musíme dotáhnout sem a vyhnat z něj to, co se do něj usadilo a pokud to nepůjde, tak zabít prince, já nevím nemám s tímhle skoro žádné zkušenosti, netuším, jak se to zavírá, ale vím že zničit portály je takřka nemožné, na to opravdu nemáme čas." |
| |
| Spolu s ostatníma sleduje portál a hněv, soužící mou mysl, se dere na povrch jak hladový vlk i pár vteřin po boji a mým tělem probíjí vlna temné energie. Zakrvácené šavle držím v obou rukou, pomalu, kapka po kapce z nich krev odpadává. Vše by přehlušil tlumený tlukot mého srdce. ,,Varetší Rytíři, ten jenž se nazývá princ, uráží tím moji osobnost a já, jako obyčejný námořník, toužím po odplatě. Nenajdu klid, dokud mu své jméno nevyryji na hruď a dokud jeho hlava nebude v malém pytli u mého opasku. Pojďme, mé meče prahnou opět po krvi." Přibývající tma mi přidává na sebevědomí a temná síla se vě mě opět probouzí. |
| |
| Dobojováno jest, skloním luk a dívám se na smrt, jež jsme rozeseli kolem. Přišli jste o to nejlepší...zní mi v uších slova a já jen zatnu ruce v pěst až mi zbělají klouby. Jo o to nejlepší... tahle poznámka se mně nějak dotkla, ani vlastně nevím proč. Jsem poněkud mimo, naštvaná na celý svět i sama na sebe a ...sama. Otočím se a hledím do tmy. No tak oni za to nemohou... otočím se až když na mne začne mluvit Astra. Jen zavrtím hlavou. "Pokud je tam něco, co bude ještě horší než to, co bojovalo s Enchrovem, budete potřebovat všechny. Jdu s vámi." Vážně jsem to řekla? Asi jo...nejsem žádný velký bojovník, ale najednou nemám strach, je to zvláštní, ale je to tak... |
| |
| Dívám se na odhodlání všech a mírně se usměji. Zdá se mi, že to co teď budu muset udělat moc nepochopí, ale já doufám že časem mi odpustí. Aniž bych čekala na to, co budou dělat, nebo kam se vydají projdu portálem. |
| |
| Seduji portál velmi pozorně. a poslouchám Astřina slova. "V tom případě je jim jasné, že portálem projdeme. Budou na nás čekat." Přistoupím blíže k portálu a sleduji jeho střed. Cítím tu energii, která prochází skrze. Nepoznám, jestli je to mocnější než balorog, ale cítím mocnou podstatu. Znal jsem Enchirovovi možnosti, plus minus a pokud je to něco mocnějšího, už nebude jiná možnost. Vím to. Astra měla tenkrát pravdu, ale zde asi nebudou jiné možnosti. Sundám ze sebe hadry,které by měli krýt moji zbroj, ale teprve teď si mnho z vás uvědomuje, že na sobě vlastně žádnou zbroj nemám. Ačkoli byste mohli odpřísáhnout, že jste ji kolikrát viděli. Stále stojím u portálu a vypadá to, ajko bych si tam něco mumlal. Když se na vás otočím, mé oči žhnou. "Jděte hned za mnou a nepřibližujte se ke mě více, než bude nezbytně nutné. Astro, ochraňuj je jak nejlépe dovedeš." Ačkoli není vidět jediný plamínek, kolem mě to vypadá, jako by vzduch spaloval sám sebe. Je to jako bych vytvořil silné energetické pole, které mě obklopovalo. S posledním mávnutím hole jste uviděl plamen a já jsem zmizel v portálu... |
| |
| Prošli jsme portálem, Alt jako první mohl spatřit stůl, nebo spíš oltář, na kterém leželo lidské tělo. Stojíte na můstku, který je obklopen rudým mořem lávy, tento můstek končí asi po deseti krocích plošinou, na které je právě ten oltář a kromně něj je tam i několik tvorů, vypadají jako velké ještěrky a v rukou mají především kopí, šavle a někteří i štíty v kombinaci se šavlemi a oštěpem. Uprostřed té řady, která stojí před vámi stojí okřídlený démon, podobný těm, co na vás zaútočili po harpiích, tento je ale daleko děsuplnější, kolem jeho těla se vlní magie. Jakmile jste prošli, vyšel vám trochu vstříc, ale jen tolik, aby se zastavil u oltáře, na kterém leželo princovo tělo. Jeho hlas byl jemný jako samet a sladký jako med, když k vám promluvil. "Proč sem přicházíte? Copak vám nestačilo to krveprolití, které jste způsobili mým lidem? Vy si myslíte že my jsme vás napadli, vždyť jsme přicházeli jen na vaše zavolání, na vaše prosby, celé věky jsme sloužili vašim záměrům, zbraně které nesete nesou i náš podpis. Nechtěli jsme být jenom otroky vaší zlovůle nás chytat a ukrývat do nástrojů zkázy, chtěli jsme se bránit, chcete s námi bojovat jen proto, že jsme se jako otroci vzepřeli?" Démon má obě ruce položené na oltáři a podívá se na princovo tělo. "To on chtěl víc. Válka, která zuří ve vašem světě byla jeho hnací sílou, aby požádal o nejvyššího služebníka a on přišel, ale když viděl že má být jen nástrojem zkázy v jeho rukách, rozzuřil se a ovládl jeho slabou mysl a otevřel portál aby zničil ty, jenž nás tak dlouho zneužívali. Měli jste z nás jen lepší nástroje na smrt, Vy jste ti, kteří začali válku s námi, máme být vašimi otroky?" |
| |
| Vyjdu před Altheriuse a jdu až skoro ke konci můstku, kde se zastavím a pokleknu před tím, jenž mluvil. "Pane, je li tomu tak, pak dovol, abych toho, jenž vše způsobyl, vzala do našeho světa a tam se zpovídal ze svých činů." Dál klečím na jednom koleni a meč položený vedle sebe na zemi. Hlavu mám skloněnou až pod úroveň oltáře, od kterého jsem na tři metry. |
| |
| Sleduji okolí a vidím zde mnhoho tvorů, ale co je hlavní před sebou ležící tělo na oltáři, to bude asi Princ, kterého hledáme. Je zde mnoho bytostí a ta nejmocnější k nám promluví. Než stihnu cokoli uděllat, předejde mě Daniela a promluví. Ačkoli mám trochu jiné názory na její řeč, počítal jsem s tím, že mluvení obstará Astra nebo někdo jiný. Já se soustředím pouze na svoji energii a na to, co by mohlo být. Je se Daniela dostala dpo nevýhodné pozice mezi nás všechny... |
| |
| Stojím a nikterak nezasahuji do dění, štít a meč mám sice v obou rukách, ale dokud mluví snažím se poslouchat, jakmile začnu mluvit Daniela podívám se na Alta a pak přejedu pohledem na sestru. Všichni můžou slyšet má slova, která proudí jen do mysli. "Lže, cítím že lže, dávejte si pozor, tohle je ten, co je stejný jako Damakon, Otec Lži, největší zlo tohoto světa, nesnažte se bojovat, tohle bychom nevyhráli." S tím postoupím trochu stranou a soustředím se. |
| |
| Jen opětovná myšlenka projede po stejné vlně. Vím to, cítím to, boj začne velice brzy... Připravte se... |
| |
| Démon se zasměje, při slovech Dan. "Soudit? Jak jej potrestáš za činny, kterých se dopustili jiní? Ne, bude zde a věčně trpět, jeho mysl bude sžírána po zbytek jeho dní tím, jenž jej ovládl. Svět, ze kterého přicházíte bude muset přijmout, že tam jsme taky a útoky na naše slabé bude muset ukončit." Démon se podívá na Danielu a v jeho tváři se objeví zloba. "Ty zde předemnou klečíš a chceš někoho soudit a sama neseš meč, v jehož nitru je jeden z nás?" Démon se zdá rozezlen, ale po chvíli se znovu usměje. "Povstaň, nekleč, ukaž mi, kterého z mého lidu jsi uvěznila ve své zbrani." |
| |
| Vstanu, na požádání démona a meč mám ve své třesoucí se ruce. "Pane, odpusť, ale můj pán mi jej dal, jako dar od mocného spojence." S těmi slovy předám meč tomu, jenž stojí předemnou a skloním hlavu. "Odpusť, ale ten meč měl vykonat to, co ani jeho nejlepší muž nedokázal a to zabít sestry hadí sudby. Jeho přítel jej poslal jako dar, netušila jsem, že je v něm vězněn jeden z vás." Dál pokorně stojím před démonem. |
| |
| Démon vezme do svých rukou meč a chvíli si jej prohlíží, potom jej vrátí Daniele a tváří se velice přívětivě. "Tvému pánu jsem jej dal já, do jeho nitra jsem ukryl jednoho ze svých nejvěrnějších služebníků, netušil jsem že jej tak brzy uvidím, ale přicházíš s mnoha dalšími, to oni jsou ti, kteří mněli zahynout jeho čepelí? Nebo jsi již vykonala službu, pro kterou jsem jej stvořil?" |
| |
| Vezmu si meč a ukryji jej do pochvy u svého pasu. "Netušila jsem, odpusť, pak ty jsi ten, který mému pánu přispěl tak velkou pomocí, ale proč zde, když můj pán vytvořil mnoho bran, kterými mu proudí posily? Nechápu sice jeho konání, ale věřím že je dobré a správné a že jeho smysl nepotřebuje znát ten, jenž mu věrně slouží, to je vaše věc, vás mocných." Přičemž se mu znovu ukloním. Poté se podívám k portálu, kde stojí ostatní. "Ne, tak snadné mé poslání není. Přicházím sem jen proto, že můj Pán si myslel, že by mohl ovládnout severské kmeny a já viděla v osvobození jejich prince cestu k vítězství nad jejich slabou myslí, ale chápu že věčná trýzeň jeho těla je pro vás Pane mnohem důležitější." |
| |
| Nyní se usměji já. Těsně u oltáře, na němž leží princovo tělo. "Pane, omlouvám se vám, ale v jedné věci nejste tak úplně přesný. Má mysl není tak slabá, neboť jsem pila krev andělů, než jsem sem přišla a tak jsem vám mohla lhát." Při těch slovech uchopím Princovo tělo a hodím jej Princi do náruče a sama se pak otočím a klidím se tak rychle z tohoto světa, jak jen to jde. |
| |
| Démon poodstoupí od oltáře a jde ke svým démonům, zdá se že přemýšlí, vědom si své síly, ani jej nenapadne, že by jste mu mohli něco udělat, když dojde ke svým démonům, přehlídne jejich řady a pak se obrátí k Daniele. "Vidím, že náhoda nás svedla, jsem tomu rád, protože tvá mysl je příliš slabá, aby mi dovedla lhát. Jsi pouze upírkou, nástrojem svého pána a tak ti to mohu říci, i když to ke svému jednoduchému poslání nepotřebuješ. Tento portál je jediným portálem, kterým proudí tvému Pánu posily. Všechny portály, které ovládá on jsou jen mezi pevností a jeho zemí, aby se k němu dostaly posily, musí ten jenž ovládá princovu mysl držet tento portál a tvůj pán si pro posily otevírá svůj vlastní. To, kolik mu přijde posil je omezeno jen mým služebníkem, protože není možné poslat příliš mnoho bytostí tohoto světa do toho vašeho, protože ti, jenž si říkají bohové tomu brání." Démon se dotkne jednoho z ještěrů a něco mu řekne, pak se otočí zpět k Daniele. "Pošlu s tebou tři své služebníky, aby ti pomohli zabít sestry hadího meče." |
| |
| Nyní se usměji já. Těsně u oltáře, na němž leží princovo tělo. ."Pane, omlouvám se vám, ale v jedné věci nejste tak úplně přesný. Má mysl není tak slabá, neboť jsem pila krev andělů, než jsem sem přišla a tak jsem vám mohla lhát." Při těch slovech uchopím Princovo tělo a hodím jej Princi do náruče a sama se pak otočím a klidím se tak rychle z tohoto světa, jak jen to jde |
| |
| Démon se otočí zpět k oltáři a v jeho očích plane hněv. Přímo spalující žár pohltí desku oltáře a pak udeří na prchající Danielu. Princ se mezitím otočil a zmizel do portálu, spolu s všemi ostatními, kromě Astry, Alta, Eradie a Dee. |
| |
| Ještě než Daniela udělá to co udělá vidím konečně že má postraní plán. Abych se pravdu přiznal, tak jsem to nečekal. Ale nyní to přijde. Najednou se Daniela vrhá pro Princovo tělo a mrští je k portálu. Nikdo nestihne nic udělat, ale při jejím úprku se na ní démon vrhnu svůj hněv. Já čekám na jediné, až se dostane za mě. Energie kolem mě vzplane a místo polonahého Altéria tam stojí o polovinu vyšší ohnivá postava. Cítím Astřin magický štít, který všechny chrání a pomáhá odvracet útoky spolu s ostatními, kteří ještě zůstali...Nadešel čas, který nás prověří... Od mého místa vyšlehne jako obrovský výbuh zničující dračí plamen na všechyn strany přede mnou a spaluje vše, co mus tojí v cestě... Cítím stejný pocit jako tenkrát u hlásky. Cítím obrovskou energii podstaty ohně a jakmile je to možné, tehdy, když jsou všichni v bezpečí, opustím sám s posledním ničivým kouzlem, kterého jsem schopen, tento svět a zmizím portálem, který, jak pevně doufám bude moji poslení ránou zničen... |
| |
| Jako poslední prošli portálem Astra a Altherius, který sice doufal že zničí portál, ale ten stále existoval. Astra se hned vrhla k princovu tělu, zatím co Dee znovu držela Danielu, která byla opět v bezvědomí. Málem by skončila v lávě, nebýt štítu Astry a Alta, ale zranění temnou magií ji zasáhlo do zad, sice né naplno, ale dostatečně na to, aby jí záda pokryly krvavé šrámy a přitom jí vyrazily dech. Vedle princova těla se zhotnila bytost podobná vůdci démonů, jen daleko menší a s šedou kůží. Prince, který stál hned vedle jej přesekl na tři kousky. Astra zvedla pohled k Altovi. "Teď!" |
| |
| Síla Dar mi koluje v žilách, když utíkám, ale přesto příliš pomalu. Když už si myslím že jsem utekla, ucítím hroznou bolest. Když otevřu oči, dívám se na Dee v poloze, na kterou si už s touhle skupinkou začínám zvykat. "Lhala jsem mu, jsem s vámi." šeptám, jen tak hlasitě, že to zaslechne snad jen Dee, cítím se, jako by mě podupalo stádo býků a třesu se tím podivným chladem, jenž mi zároveň spaluje záda, znovu zavřu oči, ale bolest neustává, jen se hromadí. |
| |
| Oheň, který mě doprovázel celým portálem a i z východu stále planul byl spalující. Pochybuji o tom, že by nás někdo tímhle pronásledoval, ale bylo mi jasné, že portál jsem nepoškodil. Myslel jsem si to a porot jsem si kouzlo uchoval ve své moci. Na Astřino zvolání jsem do něj pustil poslední a to veškerou energii, mávnul jsem holí a portál explodoval přímo kousek ode mě. Já byl odhozen silnou tlakovou vlnou dozádu... |
| |
| Znovu jsem zvedla štít, když jsem viděla jak Alt plane svou mocí, síla jeho kouzla mě ani nepřekvapila. Ucítila jsem expozi, ale štít vydržel, když dopadla energie výbuchu na zem a několik kamenů pevnosti se roztavilo, nebo rozpadlo, zvedla jsem se a vyléčila zranění temnotou u Daniely. Pak jsem si lehla na zem a konečně si dovolila vydechnout. Tak Damakon si nechal na nás poslat meč, no o tom si s Danielou ještě promluvím. Štít pod hlavou, noční nebe nad sebou a třpitivé hvězdy. "To máte pokoukáníčko, moji milí ElenNaugmir." řeknu hvězdám a snažím se uklidnit energii, kterou jsem během tak krátké chvíle ztratila. "Tak teď se nám povedla další dobrá rána temnotě." nesnažím se už víc mluvit, i ta poslední věta byla s vypětím sil, místo toho jen ležím a odpočívám. |
| |
| Po výbuchu portálu mě to odmrštilo skoro přes celé prostranství. Plamen, kterým jsem hořel, byl pryč, než jsem dopadl. Stěží si lze představit, že ohnivá postava v podobě velikého draka, kterou jste mohlo vidě na druhé straně portálu je ta samá postava, co teď leží, téměř bezmocně a bez síly u zídky na druhé straně. Tělo mám popraskané na mnoha místech, ale je vidět, jak se mi rány velmi pomalu zatahují. Tenkrát to bylo horší a te´d jsem krom toho nemusel sáhnout tak hluboko, jako kdysi. To je opravdu v nejvyšší nouzi. Jsem rád, že jsem dokázal tak nějak zvládnout takovou koncentraci energie. Stálá cvičení, praxe a poznávání samotné podstaty mě posunují dále a dále. Sice se prakticky nemohu hnout a mé rány pořád krvácejí, ale pomalinku to ustává. Je mi skoro na omdlení, ale postupně se to zlepšuje. Kolem mě jsou ještě známky po smrtícím plameni a jen stěží koukáte na to, že má pokožka neutrpěla žádné popáleniny. Jen ležím a dívám se na místo, kde kdysi stával portál.... |
| |
| Když se vedle mě zhmotňuje démon, myšlenky ve mě divne zapochybují a mé meče, Xarteting a Histra touží po krvi. Je to démon, stejně jako ty." ,,Ale není to můj bratr." řeknu si sám pro sebe, popadnu meče, zatnu paže a do první rány vydám co nejvíce síly. Jak Histra protíná démoní maso v trupu a Xarteting u prsou, je slyšet křupot svalstva a chlemtání krve, jenž zborcuje mé tělo. Odseknuté dvě části vylétnou do vzduchu a jeden z nich ještě přeseknu pro větší jistotu. Jednou vymýtím všechny démony z našeho světa. pomyslím si, když skáču zpět do portálu. Jsme opět na nádvoří, ale to už noční vzduch narušuje hluk a následný výbuch portálu nás všechny odmrští. Astra, Altherius a Daniela odpočívají a lížou si své rány, ostatní mezitím obstarávají přípravy na další den a na tuto noc, kdy si snad všichni odpočineme. Abych pravdu řekl, netrvalo mi moc dlouho najít dříví na oheň, vytrhal jsem z pár budov a oheň zapálit mi nikdy nedělal problém. |
| |
| Je konec? Alespoň na chvíli? Snad ano... rozhlížím se kolem po ostatních. Prince se ujal rozdělávání ohně. Položím luk a vrátím se do míst, kde jsem nechali koně, abych je přivedla zpět k nám. Zdá se, že dnešní noc strávíme tady. Musím něco dělat, musím prostě něco dělat, přiložit ruku k dílu, abych neměla čas přemýšlet. Mám pocit, že to vše byl jen sen, jen pouhý sen, ze kterého se za chvíli probudím a jen se usměji myšlence na nějaký boj s temnotou, myšlence na válku. Uvnitř cítím podivnou prázdnotu. Nechce se mi plakat, ale možná už nemám slzy, které bych prolila, možná mi dochází, že odešel jen na jiné místo a neříkal sbohem. Možná, ale jen velmi pomalu. Když se vrátím k ostatním, odsedlám koně, a když je vše hotovo, sednu si kousek stranou, hledím do tmy. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Lehce se dotknu ruky Dee a v mých očích je opět síla, dívám se na koně a na to, že všichni se zdají trochu otřeseni, zvednu se a přejdu k princi seveřanů, lehce jej pohladím po tváři, když se nic neěje vlepím mu dvě facky, pěkně z každé strany, aby to bylo vyrovnaný. |
| |
| Princ se probere, dívá se do očích šelmy a zdá se že má v očích strach, zničeho nic udeří proti Daniele a snaží se od ní dostat pryč... |
| |
| Uchopím prince za ruky a přitlačím jej k zemi. "Pěkně se odvděčuješ za záchranu života!" Jeho reakce mě opravdu vyděsila, hlas se mi třese, ale snažím se jej ovládnout, další slova jsou již trochu vyrovnanější. "Chci vědět jak to bylo s tím portálem, co jste tady u všech bohů dělali, vždyť jste ohrozili celý svět, tak mluv, nenuť mě litovat toho že jsem pro tebe nasazovala krk." |
| |
| Princ se tváří i nadále vyděšeně, jeho pohled přejede po nádvoří a když vidí spoustu elfů a jen jediného člověka, nezdá se že by se nějak uklidnil, místo toho se snaží stále shodit ze sebe Danielu, přesto ale odpovídá možná ještě vystrašenějším hlasem než před chvílí Daniela. "Pomoc, zachraňte mě, copak nevidíte že je to upír, prosím, pomoooc." |
| |
| Zvednu se z prince a tvářím se trochu zmateně. Co to má sakra znamenat? Podívám se po ostatních a radši jdu bokem, zdá se že princ si na to že jsem jej zachránila udělal nějaký předsudky, kvůli tomu, kým jsem. Sakra, jak může znát upíry? |
| |
| soukromá zpráva od Linthir pro Ale to je...sednu si na zem a rukou přejedu po zbroji. Je krásná. "Děkuji, příteli." zašeptám do větru a hlas se mi při tom trocu zadrhne. Když zvedám zbroj ze země a vklouznu do ní, na tváři se mi objeví úsměv, první od té chvíle. Nemohu říci, že se mi přestalo stýskat, že mi přestala chybět jeho společnost, ale něco ze mne jako by spadlo... |
| |
| Princ se zvedne ze země a podívá se po nádvoří, v pohledu má známky strachu, který se nijak nesnaží skrývat, ale zdá se že nechápe co se tady děje, protože na vás kouká jako ve snu, jeho hlas je taky jiný, než když s vámi mluvil prvně, když na vás posílal Nagy. Podívá se nyní už jen po jednotlivých, přejede pohledem ležící Astru, i odpočívajícího Alta, jeho pohled se zastaví na koních a Lin, jako by přemýšlel, pak se podívá na Sarda a usoudí že ani on sem nepatří, i když je člověk jako on. Nakonec se podívá na Prince a zdá se že se moc pohledem na zakrváceného bojovníka neuklidnil, nakonec se podívá na Dee a pomalu se vydá jejím směrem. "Kdo jste? Co tady děláte? Kde jsou všichni?" |
| |
| Co kdyby jsi se uklidnil? Vřeštíš tady jak malej kluk. Kdyby ti ta "upírka" nezachránila život, tak si už někde úplně jinde. A tam by se ti nelíbilo. Utnu jeho vřeštěný, rozčiluje mě, bolí mě z něj hlava a navíc vidím, jak se to Daniely dotýká. Dojdu k ní a položím jí ruku na rameno. V pořádku? Ujistím se, jestli si to nebere moc osobně. Na Prince hodím nechápavý a lehce naštvaný pohled a nad jeho počínáním zavrtím hlavou. Koho myslíš tím všichni? Už když jsme sem přišli, bylo to tu opuštěné. My jsme.. přemýšlím, jak nás nejlépe charakteristikovat. Jsme ti kteří chtějí osvobodit svět od temnoty. Začnu ukazovat na jednotlivé a představovat je. Toto je Astra, mocná paladinka a nejsilnější bojovnice kterou jsem kdy viděla. Toto je Altherius, mág ovládající oheň. Tady je Lin, dívka křehkého vzhledu, přesto zdání klamě. Dále tu máme Erin. Astřinu sestru, výbornou lučištnici a kouzelnici. Sardo je výborný šermíř, metody Princova boje mi zůstávají utajeny. Přesto jsi snad nikdy nic podobného neviděl. Eradie je také výborná šermířka. Daniela ukážu na upírku Je ta co tě zachránila, bez ní by jsi těžko byl mezi námi, ač je její původ temný srdce a duši má jasnou. Já jsem Dee. |
| |
| Princ se zdá být trochu vyděšený, ale přesto se trochu uklidnil. "Omlouvám se jsem Drake, princ severského království, byl jsem zde na přátelské návštěvě. Nevím sice co se zde stalo, ale zřejmně to bylo něco zlého, děkuji vám, ať už jste udělali cokoliv, jen nechápu co je tohle za upírku, upíři, co žijí u nás, by zabíjeli tak dlouho, než by je zabili, nebo nebylo vše kolem nich mrtvé, ti se nikdy nezdržovali tím mluvit." Princ stojí před objema dívkami a pak se trochu neochotně ukloní Daniele. "Omlouvám se, jestli jsem vás urazil, ale pochopte, váš rod je postrachem severu." |
| |
| Nyní se já dívám na Drake zmateně. "Můj rod žije daleko odsuď, nikdo z mých lidí zde nežije, jsme potomky Irsy a Nosferatu, nevím nic o tom, že by někdo z nás někdy vedl válku mimo naše území." Podívám se na Dee a lehce se usměji. "Děkuji ti za pomoc, tohle už zvládnu snad sama, opět mě zachraňuješ, nevím jestli ti to někdy oplatím, nevím zda jsi mě slyšela, ale opravdu jsem tam lhala, jen s tím mečem jsem si byla skoro jistá, ukradla jsem jej Damakonovi, když jsem utíkala na Lukur." |
| |
| Nyní si princ trochu ulehčeně oddechne. "Zvláštní doba, legendy se vrací zpět, je to již dávno, kdy jsem slyšel pohádky. Irsa byl bojovníkem a nejlepším kovářem světa, když se zamiloval do jedné z nejmocnějších upírek, zdálo se že je s ním konec, ale jejich láska zvítězila nad její temnou duší a přes nástrahy rodiny upírů si vybojovali společný život a žili šťastně až do smrti. Moc se mi nechce věřit, že jsi jejich dcerou, ale zřejmně je to tak." dál se dívá na Danielu a pak se usměje. "Snad ano, věřím, nejsi taková, jako ti, co s námi bojují na severu, nemáš ani ten zlý pohled, snad jen vystrašený, omlouvám se, ale opravdu jsem si v první chvíli myslel že mě přepadli upíři, ale mohli by jste mi odpovědět, co se tady stalo? Mám jen černé představy, ale obrazy jsou zmatené a neurčité, jen strach z nich plane." |
| |
| To, že jsem princezna z rodu Skaelfů jsem schválně vynechala. Jen se usměju na Danielu, když řekne, že to zvládne sama a jdu se usadit někam dál od ostatních. Mají si co říc a mě se zrovna nechce. Jo, šťastně až na věky..myslím, že to je vážně jen v pohádkách.. Pomyslím si trpce. Vztah Altha ke mě se rapidně změnil. Vím že za to můžu, ale ač jsem udělala cokoliv, nikdy neodpověděl. Opřu se o kámen za sebou a zavřu oči, aspoň na chvíli, abych nabrala síly. |
| |
| Asi potřech hodinách jsem schopnej tak nějak zase fungovat a reagovat. Tři hodiny jsem ležel sám na místě, kde jsem dopadl. Princ mezitím tak nějak zmatkoval a postupně se dozvídal nové informace o tom, co se stalo. Naše nynější cesta povede asi do jeho říše, bych tak odhadoval. Všechno je jiné. Nevím, jestli to bylo btím nárazem, ale vzpomínám na dobu, kdy mi Astra zachránila život, když jsem v akademii prošel magickým kruhem ohně společně s Dragem, když jsme bojovali s Cortanem, když jsem podkal Dee. Všechno bylo takové jiné. Možná to je tím, že je nás teď více, možná tím,že jsem byl postaven do pozice vůdce, nevím. Ale všichni se ke mě chovají jinak, odtaženě. Možbá je to tou zodpovědností, která stále přibývá. Astra se musí starat více o ostatní, Lin vždycky byla hlavně po boku Enchirova. Ačkoli vím, že jak se věci mají, je mi jí v tomhle líto, Eradia je stále samotářská, asi jako Sardo nebo Princ a Dee, už dlouho se pořád odcizujem, Než jsme připluli, tak jsem se ještě různě snažil s ní komunikovat a tak, ale teď už na to nemám sílu. Poslouchat další odmítání... Nemluvě o tom, že si mě nevšímá. Teď tu ležím tři hodiny, zraněn a ačkoli se z toho jasně dostanu, právě od Dee bych alespoň trochu pozornosti čekal. Stýská se mi po dracích, možná to je tím, co jsem, že věci tak vnímám, ale miluji stabilitu draků, lidi se tak moc mění... Hrozně mě láká navštívit ty na severu. Hrozně rád bych opět mluvil s Dragem, vlastně s jakýmkoli drakem... |
| |
| Dívám se na prince a je mi jasné že ten mi nic nepoví, nic neví, ovládli jej a potlačili jeho vlastní myšlení, kdybych to jen tak často neviděla u nekromantů, možná bych se i smála. "Ovládl tě démon a pomocí tebe sem proudili portálem další a další démoni. Myslím že tady ještě nějací budou, ale s tím co jsme s nimi udělali si sem už asi netroufnou a rozutečou se po kraji. Časem si s nimi poradíme buď my, nebo někdo nám podobný, ale teď by jsi se měl soustředit na to, co je opravdu podstatné a to tvoje říše. Myslím že jsem sama chybovala v tom, co jsem udělala, byla jsem tak nadšané že zachráním prince, že jsem toto ani nečekala. Miluji pohádky a ještě radši mám ty se šťastným koncem. Ještě jednou se ti omlouvám." Otočím se k Lin, která je ještě kousek od koní a pomalu k ní přejdu. "Postavíme stan, pomůžeš mi?" zeptám se Lin a sama vytáhnu věci ke stanu a začnu jej stavět s těmi, kteří se do toho dají se mnou. Potom tam dotáhnu Astru i Alta a nechám je odopčívat. Vím že toho mají za sebou moc a já jsem taky unavená, ale jaksi se mi moc spát nechce, snažím se co nejvíc věcí dělat jen proto, že jsem si uvědomila jak moc pro mě znamená co ostatní udělali pro mě. Když je konečně postaven stan a ohýnek vesel plápolá, zdá se mí že je vše připraveno na odpočinek. Pak se ale podívám na meč. Ten, který stále nesu u pasu, prokletá zbraň, kterou bych nejraději viděla zničenou, ale už spatřila světlo světa a já jej nemohu jen tak zahodit. Znovu se vrátím k Dreikovi, ale vlastně nevím ani co říci, jen si sednu a dívám se na Dee. Docela dost jí dlužím, ani nevím, zda jí a ostatním to budu moci někdy splatit. Pak můj pohled sklouzne k Erin a já vím že tahle by mě nejradši zprovodila ze světa, kdyby jí ostatní dali možnost. Připadám si sama, možná víc, než kdy dřív, ale zato jsem i šťastná. |
| |
| Když Daniela dostaví stan, vzbudím se a zvednu se. Měly jste mne probudit, pomohla bych vám. Zlahke se pousměju, rozhlédnu se okolo, jako bych něco hledala. Samozdřejmě, že něco hledám. Tedy spíš někoho. Potichoučku dojdu do stanu a zastavím se u Althových nohou. Nevím, zda spí nebo má jen zavřené oči. Ve tváři mám provinilý výraz. Tiše si k němu sednu a jen se na něj dívám. Vzpomínám si, jak jsem jej potkala v tom hostinci. Mnoho vzpomínek mi tehdy vířilo hlavou, měla jsem dojem, že jej znám. Vzpomínám si na noci strávené na lodi. Všechno jsem svým chováním zničila a stratila. |
| |
| Nad krajem se začalo rozednívat, snad proto, aby se slunce mohlo podívat na stan na nádvoří, vyhaslý ohýnek, z nějž stoupal jen proužek dýmu. Dreika, prince seveřanů ležícího na nějaké dece a vedle něho spící Danielu. Erin, která usnula v sedě. Astru, která stále měla za nejpohodlnější polštář svůj štít. Alta, který usnul vedle Dee, aniž by o tom jeden nebo druhý z nich věděl. Sarda, kterému z pod přikrývky koukali jen nohy. Prince, který ležel na špalíku dřeva a Eradii, která ležela na největší hromadě přikrývek a spalo se jí jak princezně. Lin, která jako jediná držela hlídku a dívala se z cimbuří pevnosti na širé pláně, ze kterých se na třech stranách zvedala plošina a na čtvrté straně bylo v dáli vidět jezero, do nějž ústila řeka, jemně plynoucí vedle pevnosti a městem, při druhé straně, než kterou jste přišli. Tato krajina se zdála v ranní mlze krásná a přívětivá, třebaže mnoho listí ze stromů bylo mrtvo a třebaže tráva stále vypadala tak jak vypadala, vybledle a suše. Přesto se do této zemně vrátil život. Jako by se vše chtělo znovu probudit, síla v přírodě, jako by dřímala v době zla a teď chtěla dokázat svoji sílu. Mezi trsy trávy přes noc vyrazil první květ, maličký, ale né poslední, když slunce vystoupilo výše, už květy pokrývaly louky, kam až oko dohlédlo. Lin se již pomalu vydala zpět k ostatním, když si všimla stínu na obloze, jenž se rychle přibližoval. Po chvíli byl jasně vidět ohromný šedivý drak, dvakrát se otočil nad pevností a pak zamířil k severu, koně se mírně plašili, když kroužil nad pevností, ale byl příliš velký, než aby mohl přistát na nádvoří. Alt se probral, když už byl drak pryč, ale ještě někdo k němu zvedl oči kromně Lin, Dee probouzející se ze snu ržáním koní, spatřila jen ohromné tělo, jak dokončuje obrátku a mizí na severu. |
| |
| Pomohu Daniele se stavbou stanu a pak se dál držím trochu stranou. Potřebuji si jen srovnat některé věci v hlavě. Nechce se mi spát a nakonec zůstanu vzhůru jako jediná. Nový den mne zastihl na cimbuří. Měla jsem dos času o všem přemýšlet. Vracím se zpět k ostatním, opět klidná s lehkým úsměvem na tváři, snad smíená s osudem, smířená s tím, co se událo. Život jde dál... Zastavím se, když zpozoruji na obloze temný stín a v úžasu pak hledím na obrovské a zároveň ladné tělo draka, který se tu tak náhle objevil. Skoro všichni ještě spí a koním se přítomnost tohoto tvora příliš nezamlouvá. Když se probere Alt, ještě chvíli hledím do míst, kde drak zmizel. "Šedý drak, mířil na sever." řeknu jen tiše, snad čekající na nějakou domněnku či vysvětlení od toho, jež o nich ví nejvíce. Jistě vám neujde, že ze mne spadl žal nad ztrátou přítele. Můžete si všimnout i toho, že pod pláštěm se v raním slunci něco zablýskne, zbroj? A také malého rudého kvítku, jenž mám vetknut ve vlasech. |
| |
| Po rozdělání ohně se k němu pár členů družiny přiblížilo, aby si užili teplo a světlo, i když takových věcí bylo dnes až příliš, soudě podle mě. A ten, jenž se nazývá princ, a ten, jenž byl ve skutečnosti omámen démonickými silami, by o svůj bídný život přišel, kdyby jej nezachránila Daniela. A tento muž se právě probudil. Musím říct, že jeho první dojem z nás nebyl zrovna pěkný a ani se mu nedivím. Ležící paladinka, zraněný mág a já, od hlavy až k patě pokrytý krvavými šmouhami, takové uvítání si nezaslouží ani ubohé prase. Mladík se dal ihned do řeči s Varetskými Rytíři, ale já se k této záležitosti nepřipojil. Mým úkolem je pouze doprovázet a pomáhat jim v časech největší temnoty, tudíž tu budu, dokud mě bude potřeba. Jen jeden člen z nich neměl co říct, a to byla právě Eradia. Zvláštní, její jméno vždy vyslovím...jak bych jí měl říkat? Šermířka? Elfka?" pomyslím si. Dám se s ní do řeči, povídáme si o dnešku, ale i o zvycích mého lidu. Když už je noc velmi stará, většina členů ulehne, já si najdu něco tvrdšího a skoro hodinu nezahmouřím oko. Ráno vstanu před svítáním, svléknu hrudní plát a košili a odhalím svalnatou hruď. Je čas oslavit Gerenu. řeknu si. Potichu se vzdálím, abych tento svátek uctil. Pokleknu a sleduji východ slunce. |
| |
| Spím a zají se mi zvláštní sny, příjemné, ale zvláštní. Probudím se velice brzo ráno. Všichni ještě spí a já se opět vydám na svoji cestu, abych návrátil svojimagii do plné připravenosti. Než ovšem vztanu, uvědomím si, že Dee leží vedle mě se spokojenou tváří a opírá si o mě hlavu. Byla to po dlohé době známka našeho vzájemného souznění. Opatrně položím její hlavu a políbím jí. Pořádně ji přikryji dekou a než vyrazím, tak ještě vidím, jak se v ní chumlá. Když se vracím, tak ještě všichni spějí a ani se nedivím, je stále velice brzké ráno. Přitulím se k Dee a opět usnu. Když se opět probudím, je odpoledne, něco se mi mihlo myslí a to mě vzbudilo, sleduji, že mnoho z nás se dívá na oblohu. Ovšem vysvětlení přijde až od Lin: "Šedý drak, mířil na sever." pronese. Draka nezastihnu, ale po chvíli přemýlšení se otočím na Astru a ostatní. "Podle toho, co vím by tady lítat draci neměli. Nevím proč, ale mám pocit, že to nebyl zdejší drak a že nesl zprávu na sever a myslím si, že tu zprávu musel poslat někdo významější, možná Drago nebo samotný Encharion. Je to samozřejmě jen tušení, ale nyní se brzy budou pravděpodobně naše cesty dělit. Nevím, kde přesně leží sídlo severního království, ale mé kroky musí na sever a to z mnoha důvodů" Přitom se dívám tázavě po princi, aby mi odpověděl, jako moc se cesty liší a taky po Astře na její názor... |
| |
| Drake se usměje. "Myslím čaroději, že tě severka překvapí a jestli míříš ke drakům, pak jakmile dojdeš do severky, nebude se ti chtít pryč, ale měli bychom prvně opatřit jednoho koně, protože jak počítám tak počítám, stále tady jeden chybí. Doporučoval bych Parteron, těží tam kudůkové vzácnou rudu pro výrobu šperků a velice vzácných mečů. Můj lid ten důl chrání, mohli bychom tam sehnat jak koně, tak zásoby a je to na sever odtuď jen tři dny cesty." |
| |
| Opět jsme změnili směr naší cesty a pro tentokrát jsme vyrazily podle princova doporučení k dolům, během odpoledne jsme se dostali přes řeku a začali stoupat do svahu, z kterého jsme na druhé straně tohoto údolí teprve před nedávnem sestoupili. Jakmile jsme se předvečer dostali na vrchol svahu, spatřili jsme širé pláně a v dáli vysoké štíty hor. Znovu jsme postavili stan, tentokrát již nad údolím, v němž není zlo, tedy alespoň né takl silné, jak před necelým dnem. První noční hlídku si vzal Altherius a Dee, nebo spíš jim to bylo mnou doporučené, druhou jsem si vzala já se sestrou, ale jaksi jsem neměla moc témat k rozhovoru. Je sice pravda že mě již neznepokojuje rozhodnutí ohledně Daniely, ale znepokojuje mě Eriin postoj k ní, ale třeba se to jednou zpraví samo. Další den zamířily naše kroky k štítům hor, na jejichž úbočí dle princova slova měly ležet kudůkské doly, chráněné seveřany. Další den monotóní krajinou, která byla jak rovná deska s občasným keřem a ne mnoha zvířaty utekl opravdu pomalu. Noc pak bez jakéhokoliv narušení přešla a již jsme si začínali zvykat na poklidnou cestu, když kolem poledního dospěly jsme k dolům přivítala nás dvojčlená stráž hned u vchodu a uvedla nás i prince do vstupního sálu, podepíraného pěti kamenými sloupy, odtuď vedly několikary dveře, ale my jsme byli usazeni u velkého stolu a po chvíli přišel hlavní z dolů a dlouze se vítal s princem. Když skončily obvyklé ceremonie započal rozhovor. "Od dob, kdy jste tudy projížděl na jih." začal předák "se mnohé změnilo, prvních pár dnů jsme těžili jak jindy, ale pak byly stráže před dolem napadeny neznámými bytosti a jen s těží se nám je podařilo zadržet, museli jsme začít těžit pouze vedne a v noci pak střežit všechny chodby, protože bytosti sem chodily jak zvenku, tak i z hlubin dolu, těba je nyní tedy daleko pomalejší a horníci se bojí, ale není to nic co bychom nezvládli, vaši lidé posleli zprávu o pomoc a během pár dní očekáváme příchod vojska, které prohledá doly a zničí ty, které jsme do teď nezabili, nevím jak se to stalo, ale je tomu tak." Po těchto slovech mu princ vylíčí co jste mu pověděli vy a co si za těch pár ní už domyslel a předák se poněkud uklidnil, přesto ale svá opatření stále nezmění, nebudeli mít jistotu. Po krákém obědě, byli jste uvedeni do jedněch dveří, které pokračovali dobře osvětlenou chodbou vnějšími průduchy. Tam vám byli poskytnuty pokoje a vy jste po dlouhé době pokoje jen sami pro sebe. Já jsem se mohla zdát zamyšlená a než jsme se rozešli po pokojích, řekla jsem jen pár informací. "Vím že by bylo pro vás asi nejlepší si pořádně odpočinout, ale jsme daleko lépe trénovaní než tito lidé, proto bych navrhla, že nyní půjdeme spát a jakmile nastane noc, půjde jedna skupinka hlídat do dolů a druhá bude hlídat vchod, přeci jen jsme lépe vycvičeni a vybaveni, než zdejšíé lidé. Navrhovala bych dvě skupiny, jedna pod vedením Alta a druhá pod mým vedením, Alt by si vzal Dee, Danielu, Sarda a Eradii a já bych s ostatními hlídala vchod." |
| |
| Na slova našeho budoucího hostitele se jen usměju a souhlasně přikývnu. Moji hlavou se honí spousty myšlenek. Nyní tedy vyrážíme k blízkým dolům. Byl jsem především rád, že naše cesty vedou k severu. Cesta byla poměrně příjemná. Přiroda se zdá se opět v plném probouzela k životu. V podpvečer jsme se dostali na vrchol svahu, který nám byl už dobře znám. Tam jsem přenocovali. Já jsem měl první hlídku s Dee, Astra se poslední dobou hodně činí... Hlídka byla celkem klidná a když jsme se po střídání ráno probudili, vyrazili jsme na cestu. Brzy jsme dorazili na určené místo a tam Prince vítali a všechny nás uvedli do velikého sálu. Zde bylo vyprávěno o příhodách, které jistě souviseli s portálem a jeho návštěvníky. Ale princ vylíčil všechno velmi obratně. Bylo mi jasné, že zdejší mají větší problémy, než tvrdí. Možná proto Astra doporučila, abychom si v noci vzali hlídku. Vyrazili jsme, po dobrém jdle a pití, do svých komnat. Na Astřina slova při odchodu jsem jen podotkl: "Také si myslím, že to bude jistější. A6 nastane ten správný čas, tak mě přijďte vzbudit..." Usměji se a zmizím ve své komnatě... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro Přijdu k tobě a v ruce držím dva šálky horkého pití. Usměji se na tebe "Je trochu chladněji, tady máš teplé pití." Posadím se vedle tebe a popíjím teplý čaj stejně jako ty... |
| |
| Celou dobu se držím stále stranou družiny. Čím dál více mě znepokojuje postavení Danieli a náklonnost ostatních. Jak se zdá, nikdo o ní ani malinko nepochybuje a už vůbec je nenapadne si na ni dávat pozor. U portálu to vypadalo,ž e nás zradila, ale nyní je opět mezi námi. Nechápu to. Čím dál více se ponořuji do deprese a připadám si jako černá ovce. Nakonec smířena s touto skutečností se věnuji spíše svému příteli sokolíkovi. Nakonec dorazíme i do dolů. Stejně jako doteď stojím kousek od ostatních. Však co nejvíce natahuji uši, aby mi nic neušlo. Nové informace o jakýchsi bytostech mě znepokojí, však nedám na sobě nic znát. Nakonec vyslechnu jen Ostřina slova a bez nějakého slůvka, pouze pokývnutím hlavy s rozloučím a odejdu do svého pokoje. Pootevřu okno a pustím sokolíka na lov, pokud se mu nebude chtít dám mu kousek ze svých zásob, i když to asi není nic moc. Nakonec si svléknu zbroj, luk i toulec šípu, které položím vedle postele na zem, meč si schovám po polštář, tak, aby nikdo nemohl vidět kde je schovaný. |
| |
| Měla jsem krásný sen, zdálo se mi, že opět přituleni k sobě ležíme s Althem a oba hmatatelně cítíme to souznění. Když se ráno probudím, zjistím, že to nebyl sen ale skutečnost. Tiše, s jemným políbením jeh čela vyjdu ze stanu a posadím se kus od něj, všimnu si Lin, která zarytě hledí na nebe. Copak si prohlížíš? Zeptám se a zvednu hlavu týmž směrem. Drak.. S maličko pootevřenými rty na něj hledím a vyskočím na nohy. Zrovna se vzbudil Alth a Lin mu o Draku pověděla. Maličko se zachmuřím, když Alth pronese něco o tom, že se cesty rozcházejí a musí odejít. Rozveselý mě princ, když jej ujistí, že cesty máme společné. Atřino rozdělení se mi taky líbí. Putujeme celý den až se zastavíme. S Althem máme první hlídku, při které se mu ospravedlním za své zdrženlivé chování. |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro S úsměvem převezmu šálek, který mi podává a vděčně se usměju. Když se vedle mě posadí, nejprve se napiju a pak se na něj zadívám. Dovol mi prosím ti vysvětlit své chování v posledních dnech. Olíznu si rty a na chvíli se odmlčím. Netuším proč, ale v posledních dnech jsem měla velice zastřené myšlenky. Pochybovala jsem o sobě, svých schopnostech a místě mezi vámi. Byla chyba o tom přemýšlet a ještě větší chyba bylo přenesení mých niterních pocitů do našeho vztahu. Vím, že můžu za naše odcizení a kajícně tě prosím za odpuštění. Skloním hlavu a jen s nadějí čekám na jeho odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| soukromá zpráva od Dea Da Longa, Dee pro Můžeš si být jist, že to plat i obráceně. Navždy a ještě déle. Pousměju se, nechám se políbit a polibek opětuji stejně vroucně jako jej přijímám. Poté se opřu o ALthovo rameno a jen vnímám pocit bezpečí, jeho blízkosti a lásky. |
| |
| Hlídka u vchodu (skupina Astry) Hned po soumraku jste se ujali hlídky ve vchodě do jeskyně, krajina byla tichá, občas přerušená zvuky nočních zvířat. Hvězdy jasně zářily a nezdálo se, že by se na tom mělo něco měnit. Seveřani, kteří stále ještě někteří přecházeli po dolech, kolem půlnoci donesli ke vchodu jídlo a horkou medovinu. Sice nebyla velká zima, ale u vchodu profukovalo a tak horký šálek přišel vhod. Hlídka ve vstupu do dolů (skupina Alta) Setmělo se a vy cítíte jak z hlubinn černé tmy, kam nedosvítilo světlo loučí, zdá se že něco procitá. Zachvěv strachu a napětí ve vás budí ty nejčernější obavy, ale jste zvyklí i na horší situace než je tato. Do dolů, díky pochodním a především lucernám vidíte na dobrých padesát metrů chodby a na trojitou křižovatku, kde začínají štoly. Jemný závan z hlubin vás uvede do ostražitosti, přímo cítíte že se něco blíží, pomalu to stoupá vzhůru, než se to zastaví na rozmezí tmy a světla. Pak se to pomalu vynoří. Na hranici vidění a světla spatříte nočního dravce, který vám trochu připomíná enchrova ve své děsivé podobě, tomuto vlkovi však planou oči žárem pekla. Celý jeho kožich na světle plane rudým žárem, když se vynoří ze tmy, nasaje pach vzduchu a s vrčením vyběhne ze štoly, v jeho zádech jej následují jeho dva druhové. Pekelní psi, z jiného světa se vydali na lov a kořist, jako by jim stála daleko blíž, než čekali. |
| |
| U vchodu: Trochu zklamaněse rozhlížím kolem, ruku na jílci meče. Přeci jen jsme doufala,ž e se také dostanu do řádného dění, však ani tentokráte to nevyšlo. Tentokráte se ani nedržím stranou od ostatních (není tu upírka), ale jsme stejně mlčenlivá jako doteď. Sokolíka nechám létat kouske nad námi, kdyby se blížilo nebezpečí, varuje nás dříve, než bude pozdě. Studený vánek se nakonec dostane skoro až do morku kostí a já děkuji bohu za to,ž e náms emd onesli tu medovinu. Trochu ucucávám, vška dávám si pozor, aby medovina neoblbla mé smysly. |
| |
| Já, Dee, Daniela, Sardo a Eradia - 2. skupina Vklidu si povídáme na hlídce, když tu k nám vzduchem přivane nepříjemně zlí vzduch. Okamžitě se všichni otočíme do nitra dolu. Sardo už instinktivě předstoupil před nás. Měli jsme dost času se sformovat. Pochodně a lucerny nám poskytl dostatek světla. Všichni jsme netrpělivě čekali, když s eto před námi objevilo. Tři mohutný vlci v trojúhelníkové formaci a ten nejbližší byl větší... Všichni planuli ohněm. Rychle zhodnotím situaci "Dee, toho v pravo a magie vody, Sardo, drž se vlevo u strany, ať tě neobklopí, Danielo vem toho vlevo a Erodio, ty si vyber, kde bude potřeba. Já vezmu toho uprostřed." Udělám krok vpřed a kolem mě opět začne teplat vzduch, hůl držím v jedné ruce a mezi hlavicí hole a druhou rukou vytvářím ohromnou ohnivou kouli, která se více a více zmenšuje. Nepřátelé se mezitím začali přibližova. Když už měla koule velikost pěsti, zčal se sám vzduch kolem třást. Když už byli nepřátelév polovině, mávl jsem holí a vyslal přesně mířenou ohnivou střelu ve tvaru kopí, které byla rychlá, jako vítr, a ničivá jako samo jádro sopky. Vdzuch kolem ní planu. Bylo jasné, že tady slabí oheň nepomůže a plošná kouzla by neměli takovou moc jako ta samá energie a síla ohně v jedné střele... |
| |
| 2.skupina Pohled na tři obrovské vlky mě zprvu vyděsí, vědomí, že mám Altha vedle sebe mě však uchlácholilo a dodalo mi novou kuráž. Jen kývnu na souhlas po jeho rozkazech, trvá mi déle vytvořit silné kouzlo. Od kotníkú až k obličeji se kolem těla obtáčí jako had jako zápěstí silný proud vody. Prudce natáhnu ruku před sebe a kouzlo vrhnu na vlka. Ihned se vrátím k dalšímu tvoření vodního útoku, nyní však menšího, není čas na vytváření něčeho silnějšího a ubírá to přemíru energie. Po třetím útoku, při kterém jsem musela dávat přednost i obraně se mi mírně podlomí kolena, statečně však bojuji dál. Semtam se poočku podívám, jak si vedou ostatní. |
| |
| Hlídka ve vstupu do dolů (skupina Alta) Cesta proběhla hladce, až k neuvěření, po mých neblahých zkušenostech z každého boje jsem tomu byla i ráda, za stovky let jsem nikdy nebyla tak blízko smrti jako nyní s těmito lidmi, nebo spíše elfy. Snažila jsem se pochopit co je vede na tak nebezpečnou cestu. Motivace obou sester byla jasná, i když Erin se zdála že stále nějak nezapadá do běhu života ostatních. Eradia se taky zdržovala od ostatních, a byla jsem si skoro jistá, že její minulost musela být docela jiná. Linthir byla dítětem, které najednou bylo postaveno do života, jen jsem nepochopila, proč jí tak pán zemně chrání. Nejvíc mi k srdci přirostli Alt a Dee, a tak jsem byla docela ráda, že Astra rozhodla že budu s nimi. Když jsem ucítila že se něco děje, už zareagovali i ostatní. Čarodějové si stoupli za nás a já, spolu se Sardem a Eradií jsme byli připraveni čelit vlkům. Vytáhla jsem meč, doufaje že oba čarodějové dovedou zastavit alespoň nějakého vlka. Já se připravim k boji, podle mého způsobu, až se jeden dostane ke mně, přeskočím jej a meč mu zabodnu do zad. |
| |
| Hlídka ve vstupu do dolů (skupina Alta) Alt vyslal ohnivé kopí proti vedoucímu vlku, ten se však odrazil a střela bez účinku dopadla za jeho zády. Dee vyslala svoji střelu o něco málo později, ale i jí se druhý vlk vyhnul a dál skoro bez zaváhání prokračoval k vám. Na podruhé už Alt neminul a zasáhl vlka plnou silou ohně do hlavy, ten se na okamžik zastavil a pak byl silou mrštěn o kus zpět, kde hořící zkapal. Dee sice napodruhé taky zasáhla, ale jen vka zpomalila a ten se vrhl přímo na Danielu, která jej jediným plynulým pohybem přeskočila a zabodla mu meč do zad, ale uvázl jí v žebrech vlka a ten dál pokračoval přímo na Dee, která stihla v obaně zvednout jen štít energie, vlk do něj narazil a Dee byla silou odmrštěna dál do chodby, kde dopadla na záda, vlk dál pokračoval po Dee, ale po několika krocích se zastavil a padl k zemi, život z něj začal pomalu odcházet a jeho tělo se začalo rozpadat od místa, kde v jeho těle vězel Danielin meč. Sardo a Eradia se postavili poslednímu vlku, ale ten jimi proběhl a pokračoval proti Altovi, jen s několika málo ranami na bocích, které mu uštědřili Sardo a Eradia. |
| |
| Nejraději bych použil nějaké opravdu destruktivní kouzlo, ale většina byla blízko mě. Ihned po druhém útoku jsem pozvedl hůl, mávnul jsem s ní a švihem jsem ji nakoso proti vlku zabodl do země. CHtěl jsem použít hůl, ale něco zvláštního jsem ucítil, něco co ve mě vzbudilo vzpomínku dávno zapomenutou, slova, která mi vymizela z paměti. Najednou jsem svoji hůl vnímal spíše jako zátěž, než jako pomoc. V blízkém kruhu kolem mě vzplanul ovál ohně jako bariéra a já jsem se zhluboka nadechl a celým svým dechcem vyvrhl dračí plamen přímo proti svému nepříteli.... |
| |
| Hlídka ve vstupu do dolů (skupina Alta) Alt vytvořil kolem sebe bariéru, vlk do ní narazil, ale přesto jí prošel, když byl takřka u Alta, ten vzplál mocným plamenem a pak od něj vytryskl plamen i proti vlkovi, doslova od hlavy až k ocasu jím projel a zanechal po něm jen hromádku popela. Alt se ale konce vlka nedočkal, protože mocné kouzlo jej přivedlo na pár okamžiků do bezvědomí. Mezitím se Eradia a Sardo vzpamatovávali z úderu plamene. Přímo hmatatelně mohli cítit jeho sílu těsně vedle sebe, třebaže neutrpěli zranění, náhlý žár v těsné blízkosti je takřa stejně ochromil, jako Alta jeho použití. Hůl, kterou až doposud Alt používal, se tímto žárem rozpadla. Nebyla to nikterak impozantní hůl, jen jedna z těch, které měla vaše loď ve zbrojnici, ale přesto to byla hůl pro kouzelníky, která by měla nějaké té energii odolat, ale této evidentně ne. Jediná Daniela se vyhnula běsnění ohně a z tohoto boje vyšla bez sebemenší újmy. |
| |
| Když jsem se poněkolika okamžicích probral, cítil jsem nové věci a mírnou únavu, tak jak jsem to cítil vždycky, když jsem postoupil kousek blíže do tajů své podstaty. Ačkoli jsem byl ještě mírně malatný, narozdíl od ostatních, kteří sice omdleli na chvíli, samozřejmě kromě Danieli a její hbytosti a Dee, která si myslím určitě pozvedla nějaký ochranný štít, se bez menších následků a možná s trochu větší teplotou zvedali. Opět jsem spálil veškeré své oblečení, díky bohu jenom nahoře a jediné, co v mé horní části zůstalo, byl můj náhrdelník plamene. Vše jsem si najednou uvědomoval. Vždycky jsem svoji hůl používal jako pomoc, ale teď zjišťuji, že mě ke kouzlení vlastně brzdila, přeci jen, byl to určitý prostředník. D"vod proč jsem omdlel byl jasný, mé tělo na to nebylo připraveno v takovém množství. Příště už budu vědět, co to vyžaduje. Čím dál více se blížím k tomu, co je mi nejbližší. Cítil jsem ohromonou energii při tom utoku a jelikož jsem po probrání před sebou viděl pár hromádek prachu tak jsem si domyslel, jak asi můj protivník skončil. A taky jsi uvědomuji, že čím více je kolem mě ohně, tím jsem silnější a mocnější. I tímto jsem zesílil to kouzlo více, než jsem potřeboval. Je přede mnou asi ještě hodně, co musím objevit, ale každým krokem se cítím více a více jako opravdový drak.... Znovu se podívám po ostatních: Omlouvám se přátelé těm, kteří byli příliš blízko. Ačkoli jsem o vás věděl a dával jsem velký pozor, stali se určité změny, se kterými jsem nepočítal" Potom se zkloním k zemi a vytáhnou drobný zbytek s utaveným koncem toho, co kdysi dávno bývala má hůl. "To už je druhá hůl, kterou jsem roztavil. Ačkoli mi na jednu stranu bude trochu chybět, na druhou stranu ji nepotřebuji. Někde bych se měl porozhlédnout po jiné, ale neznám žádnou, která by něco vydržela" Mírně se usměju při představě, že ta první byla dokonce z utrilu.... |
| |
| Vytahnu meč z mrtvoly vlka, je na mě znát, že jsem trochu více v rozpacích. To co se stalo vlkovi je pro mě trochu moc drsné, ne že bych to krvelačné bestii nepřála, ale tahat se s mečem, který takto likviduje své protivníky se mi zrovna nelíbí. Přejdu k Dee a pomůžu jí na nohy, poté se vrátím k ostatním. "Tohle není všechno, tady je to jako v pasti, v hlubinách tohoto dolu to přímo kypí nenávistí a zlem, myslím že by bylo daleko lepší, kidyby to tady zavřeli, dokud to jejich armáda nevyčistí..." Jdu kousek dál k dolu a dívám se na vstupy do štol. "Je tam toho víc, kdyby nás to chtělo zničit tak to dokáže, ale zatím to tam jen vyčkává, opravdu by tady nikdo být neměl, ani my, ani ti, co tady těží." Vrátím se k ostatním a sedím trochu bokem, prohlížejíc si meč. Jak já tě nenávidím. říkám meči a stále pozoruji jeho ostří, byl stvořen jistě na něco jiného, než je zabíjení vlastních démonů. |
| |
| Ráno v Palanthoru Po bitvě u vstupu do dolů byla altova hlídka až na Danielu vystřídána seveřany pod vedením prince Dreikem. Hlídka u vchodu si zatím až do ranního úsvitu hověla v těžkých pláštích. Když ranní paprsky prozářily krajinu, dusno z dolů, jako by ustalo a stáhlo se kamsi do hlubin. Daniela dál trvala na zavření dolu, s tím že to co je tam dole je daleko silnější než to s čím jste se setkali, nakonec princ svolil, začala se budovat těžká brána, jenž uzavře vstup do dolu a horníci i stráž nadále budou setrvávat v ubikacích dolu, než příjde přislíbené vojsko. Ráno jste znovu vyrazily na cestu, seveřani vám dali nové koně, daleko robustnější stavby a s delší srstí, která lépe odolává chladu severského království. Od dolu jste vyrazili po kamenné cestě, která kousek od dolu začínala a která protíná pevnost severka, aby od ní směřovala až k hraniční linii pevností, na druhém konci království severu. První den jste urazili cestu poměrně rychle, až k malému srubu, vedle nějž byl přístřešek pro koně. Dle prince je celá cesta až k severce lemována podobnými odpočívadli, vždy na den cesty. Ve srubu nikdo nebyl, přesto byl odevřen a v něm bylo vše nachystáno na podpal i topení. V kraji, kterým projíždíte není sníh, v dáli mezi úbočími skal jste mohli zahlédnout i několik polí a zemnědělských usedlostí, dál na sever je však již krajina pokrytá sněhem, s hustými jehličnatými lesy. Tam zamíří vaše další cesta, po noci v dolu se zdá tato krajina naplněna klidem a mírem. Zdá se vám, že seveřani jsou ale naprosto rozdílní od kudůků, se kterými jste se setkali jako prvními v této zemi. Seveřani jsou národem bojovníků, vysokých mužů, kteří jsou zvyklí na nejdrsnější zimy. Dle jejich výstroje se zdá, že nějaký boj je jejich denním chlebem. Když na třetí den cesty spatříte vysoký horský štít, princ se mírně usměje a ukáže vám na něj. "Ta hora v dáli, to je severka. Největší pevnost, v dobách klidu tam sídlí i deset tisíc vojáků." Na druhý den spatříte v půli hory vysokou hradbu a několik opracovaných částí hory, tak aby splňovali účely pevnosti a obytných místností. Na vrcholku hory pak vidíte několik jeskyní. Na druhý den jste se dostali pod severku a celé dopoledne jste strávili výstupem k první bráně, od ní jste pak již pěšky pokračovalůi k druhé bráně a obytnému kompexu pevnosti. Když jste v pozdním odpoledni dorazili do pevnosti, hned vám byli chlapci odebráni koně a odvedeny do stájí, vy jste pak byli uvedeni do křídla hrau pro návšťevy, kde na vás čekaly lázně a po nich i večeře. Na večeři jste byli uvedeni do večeřadla, kde vás přivítal Drake a jeho sestra. Po jídle se pak věnoval čas debatě, poté co vypověděl něco princ sestře, se vás zeptala, na cíl vaší cesty. |
| |
| Po krátkém odpočinku takřka po týdení cestě usednu u večeřadla. Jídlo probíhá v tichosti, jen Drake se svou sestrou Menean probírají něco, co je zřejmně jen a jen jejich věc. Po večeři se k nám Menean obrátí, zdá se že je zde považována královnu a princ je jen jejím rádcem. "Výtám vás ve severce, doufám že se vám zde bude líbit a že naleznete co potřebujete. Děkuji vám i za svého bratra a lid naší zemně, to co se stalo v Thordovigu, nás velice zasáhlo, poslala jsem tam bratra, aby jednal mým jménem a jménem mého lidu o vyslání pomoci vašemu světu, ale jak se zdá sami jsme právě vaši pomoc potřebovali. Nyní tedy stojí celá naše zemně na těžkém rozhodnutí. Jsme žádáni abychom poskytli pomoc v boji se zlem a přitom máme stále v naší zemi jeho stopy. To co jste spatřili v dolech je jen malá ukázka zla, které se u nás usídlilo. Vždy můj lid bojoval z tvory jenž přicházeli ze severu a útočili na naše hraniční pevnosti, napadáni jimi, nebo upíry, kteří sídlí za naší hranicí v Nokturnu, jsme byli vždy zkoušeni v boji, ale nikdy jsme nemuseli naše vojáky obrátit k jihu. Zlo jenž odtamtuď přišlo bylo daleko nebezpečnější než to, kterému jsme po léta čelili. nyní ale více než polovina naší armády bude muset jít na jih a vyčistit ty nejhorší místa střetu, v hraničních pevnostech je nyní jen poloviční posádka, ale je léto a tak nehrozí, že by na nás byly vedeny na severu větší útoky. Jakmile vyčistíme jih, pošlu své muže na Varetu, nebo Lorn, ale nebude to dříve než za měsíc. S vaším světem udržuje nyní daleko větší kontakt, než kdykoliv za posledních několik set let. Jistý Drago he Falags, si vzpomněl, že v naší zemi je síla a mluvil o ní i Conor de Rever, náš učitel, po jehož stopách jste se vydali. Tímto vás tedy znovu vítám v zemi, kde ponechal své dvě děti. Tato pevnost, kterou zde vidíte zbudoval on za přispění spojenců a mého lidu, ale nemohu vám nyní říci vše, chtěla bych znát co přesně vede vás sem a proč kudůkové, kteří jsou jinak velice opatrní ve výběru svých přátel nám poslali zprávu hned jak jste dorazily k našim břehům a s tím abychom vám zde byli jak jen to půjde nápomocni. Vím že jsou mezi vámi dvě sestry hadího meče, ale ani tato věc nás nepřiměje se k vám chovat jinak než k hostům, tím že jste zachránili mého bratra a zničili zlo v Thorgridu, jste si vydobili respekt, ale musím vám připomenout i tak, to co říkám všem mým hostům. Buďte zde vítáni, ale vykonáteli něco, co bude v očích našeho zákona zločinem, nebo vstoupíte li do míst, kam nesmíte, budete za své činny plně zodpovědni a po zásluze potrestáni." Na chvíli se odmlčí. V jejím pohledu není jediná stopa nepřátelství, třebaže poslední věty nebyli přátelské, ale zřejmně jsou nutné v této zemi říci. Poté se mírně usměje. "Vím proč sem přicházíte a budeme vám v tom i nápomocni, díky tomu vstoupíte i do některých prostor, za jejichž shlédnutí by jakýkoliv náš host byl na místě popraven, ale pamatujte na jedno, nikam kromně křídla pro hosty nepůjdete bez dohledu mých vojáků, nebo kohokoliv z mého lidu, které vám určím jako doprovod. Je to nezbytné opatřenáí pro bezpečnost této pevnosti a dokonce i vaši. Nyní by mě zajímaly vaše otázky, abychom předešli pozdějším sporům a předsudkům z jakéhokoliv důvodu. Vím že pravidla máme přísná, ale i přes to jste zde vítáni." Jakmile domluví, zvednu se já a ne méně jasným, ale ze to daleko jemnějším tónem promluvím. "Děkujeme za přivítání, i když chápu že musíte brát v zřetel některá bezpečnostní opatření, nerada bych si zde připadala jako ve vězení. Pevně věřím tomu že to tak být nemá, ale jak jistě chápete v našem světě zuří válka a já udělám vše pro to, abych ji ukončila a pomohla. Pátráme po odkazu našeho otce Conora, v něm je totiž klíč k vítězství a možná i jeho osvobození z podtemnoty. Zajímalo by mě, ale které druhé dítě zde Conor zanechal, víme jen o Irsovi a to jsme se dověděli teprve nedávno." Menean stále stojí, když Astra mluví a jen potichu odpoví. "Zdá se že skoro nic neznáte o osudu vašeho učitele a otce v tomto světě. Jeho druhým dítětem byla Fealin, která se narodil té noci, kdy Conorova žena zemřela při jejím porodu. Od té doby neměl Conor v naší zemi stání a opustil ji, zanechajíc své děti v péči mého lidu, teprve později jsme pochopili, že se vrátil do své zemně, aby čelil válce, před kterou utekl právě sem, takřka na druhý konec světa." Nyní teprve usedne a dívá se na vás, zda ještě někdo bude mít nějakou otázku, přičemž její pohled stále zkoumá Danielu, je v něm i stopa zájmu, ale především při pohledu na Danielu je znát strach. |
| |
| Zbytek služby nám skončil dobře. Daniela trvala na zavření dolu a já osobně si myslím, že to rozhodně bude jistější. Dostali jsme veškerou výbavu a vyrazili jsme na cestu. Cesta byl příjemná. Seveřani měli vybudovaná odpočívadla a zdá se že byli velmi vyspělí, jak vojensky, tak technicky. Rozhodně více, než kudůkové. Brzy jsme dorazili na dohled obrovitého města. Bylo opravdu źžasné. A rozhodně by nebylo jednoduché ho dobýt, za což jsem velmi rád, neboť mám takový pocit, že k tomu možná ještě dojde. Všude o nás bylo nádherně postaráno, což bylo také velice příjemné. Konec naší cesty byl k večeru a příjemného jídla. Zde jsme se poprvé setkali také se sestrou prince. Chvíli si něco povídali a potom se na nás podívala a otázala se na naše cíle. Všichni mlčeli a dokonce i Astra, tak jsem se zpříma postavil a jako první promluvil. "Mé jméno je Altherius. Náš hlavní cíl je zastavit temnotu, která se nyní rozprostírá po celém světě. Boje zuří všude a ačkoli tomuto místu se vždycky vyhly, tentokrát to buhužel bude jiné. Boje se přesunuli i mezi bohy. A bohužel musím konstatovat, že válku nevyhráváme. Naše cesty byly svedeny sem, takže zde leží náš cíl. Něco, co by nám mohlo pomoci. Naše osobní cesty mohou být rozdílné, ale náš cíl je toto a ve spojením s tím bych se já rád otázal vás, jestli nemáte představu, o čem by mohla být řeč?" |
| |
| Menean se podívá krátce na bratra a ten se jen mírně ušklíbne. "Kdybychom věděli co doopravdy hledáte, dali bychom vám to, ale nevíme to. Conor de Rever, zde zanechal mnohé, dokonce i jeden meč, který mu patřil, jej má nyní jeho dcera Fealin, jestli hledáte ji, nevím čím by vám byla víc nápomocna než nám. Nikdo z mého lidu nechápe sudbu hadího meče, zdá se že byla vyřčena s příchodem temnoty a vztahuje se vlastně jen k ní, ale nikdo ji nezná celou, sesbírání fragmentů této sudby tedy pro vás nepřipadá v úvahu, aby jste zde hledali a zanechalli zde Conor de Rever ještě něco, zřejmně kolem toho buď chodíme denně a nevšimli si toho, nebo to dovedou najít jen ti, kterých se týká sudba hadího meče." Princ se chvíli dívá na Alta a chvílemi na Astru a Erin. Poté se podívá na Danielu. "My máme taky ale otázky. Jak je možné že z nejčistčího zla této zemně povstane upír, který bojuje proti zlu, není to proti jejich přirozenosti?" Jestli si někdo myslel že by si Daniela začala nějaký románek s princem zdejší zemně, bylo mu jasné že by jej nyní na místě zabila, kdyby od něj nebyla tak daleko, její pohled se stočil mírně bokem a pak se zvedla a odešla, tedy spíše utekla... Princ se díval jak za ní zapadli dveře a pak se znovu obrátil k Astře. "Ty víš, že cítí zlo? Viděl jsem již promněněné nepřátele v prach, ale ani jeden se nerozkládal, to co jsem viděl v dolech a co na ní pozoruji již dlouho svědčí o tom, že není tak úplně na té straně, jak tvrdí. Možná chce vidět co hledáte a poté..." Princ ani nedokončí svá slova, když v Astřině pohledu narazí na něco co by tam nečekal. Astra: "Myslím že by jste se jí měl omluvit princi. Neznám ji o moc déle než vy, ale jeden z mých dobrých přátel ji kdysi miloval a ona mu zachránila život, třeba že to pro ni znamenalo potupu od svého společenství. Ne nemyslím si že to co říkáte může být pravda. Já cítím daleko více než vy si dovedete jen představit a jsem si jistá že je v Daniele dobro, má li jiné úmysli, pak je to její věc, ale nyní jste ji křivdil." Obrana Astry byla tak nekompromisní že se princ skoro zachvěl. Jako by náhle byl u stolu chlad, sice jej rozdmíchal princ svým napadením Daniely, ale Astřina nesmlouvavá obrana jej naprosto vyděsila a zřejmně i jeho sestru, která však nedávala nic znát. Dříve než kdokoliv z vás promluvil zvedla se Astra. "Děkuji za večeři i za vaši pomoc, ale to,kdo je v Plamenem Varety nerozhoduji já, ani nikdo z nás, ale osud a až do teď nás vedl dobře. Danielu tedy neberte jako upírku, ale jako jednu z nás a mě nebo mou sestru neberte jako sestry Conorovy, ale jako sestry ve společenstvím, kterým jsme. Všichni kdo tady s vámi sedí u stolu patří z nějakého důvodu k ostatním a jdem za jedním cílem, doufám že ráno zapomenem tento svár, který vznikl jen z nevědomosti a přejdem k tomu, co je opravdu důležité, nyní mě ale omluvte." S tím Astra odejde a ponechá zaraženého prince sledovat její záda. Menean se dívá za odcházející Astrou taky, ale v jejím pohledu je jiskra jakéhosi pochopení a čelo jí jen jemně stahují vrásky přemýšlení. |
| |
| Sleduji celou scenu a abych se pravdu priznal, mel jsem chut princatku podpalit trenky. Protoze, ackoli toho ani ja nevim moc, vim , ze se dotkl veci, kterym absolutne nerozumel. Vzdycky se na tohle tema budu Danieli zastavat, protoze citim, ze zde je neco, co mame velice spolecne, ackoli v trochu jinych souvislostech. Do ted jsem bral prince jako neznaleho, ale temi poslednimi dnesnimi slovy u me ztratil veskery respekt. Dál uz jsi prince nevsimam a otocim se k Menean "Doufejme, ze zitra budeme pokracovat s prijemnejsi naladou. Mám jetště několik otázek a určitě nejsem sám. Nyní by ovšem nebylo vhodné pokračovat v rozhovoru." Poté vztanu a mírne se poklonim na dukaz pratelstvi, respektu a pozdravu na rozloucenou. Po princovi hodim jen ne zrovna privetivy, nikoli vsak nanevistny, spis takovy karavy ostry pohled a potom odejdu. Je videt, ze mam uctu k pohostinstvi a respekt k vudcum teto zeme a Menena se mi jevi dokonce velmi rozumna narozdil od sveho bratra, ale svoji druzinu budu vzdy hajit an prvnim miste. Vedle meho bohu odchazi Dee a po nas postupne vsichni. |
| |
| Sednu si na hradbu do stínu, dívám se na cestu kterou jsmer přišli a přemýšlím, zda bych se nemněla vrátit, vždyť to co jsem měla udělat jsem udělala a tohle už opravdu není má záležitost. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Promiň mi to, není tak snadné zapomenout že tvá rasa je zodpovědná za mnoho z mých mužů, často útočí na naše vesnice a často zabíjejí jen tak, je mi líto že jsem ti ublížili, ale vše nasvědčovalo tomu, že ty jsi jednou z nich, asi se mýlím. Má sestra mi přikázala abych se ti omluvil, ale stejně bych to udělal, Astra odešla chvíli po tobě a prvně nám doela dost vynadala, jestli tedy chceš, přijmout moji omluvu, budu rád, jinak jsem nyní tím kdo vás bude provázet po pevnosti, ale jen jestli budeš chtít." Sedne si vedle tebe a dívá se do tvých očí, hledaje v nich odpuštění. |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro Chvíli přemýšlím jestli už se neobhajuji až maöc často a rozčarování jde na mně i znát, ale pak se mírně usměji na Drakeho. "Máš li nás provádět, doprovoď mě do komnat a já ti dokážu že nesajeme krev, tedy moc." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Víš já jsem si myslel že se po mně hladově díváš." Vezme tě za rameno a doprovodí tě až k tvému pokoji. |
| |
| Naše hlídka proběhne až moc klidně a ráno jen vyslechnu vyprávění o tom, co se stalo v dolech a pokud možno pomohu se stavbou brány. Poté se vydáme všichni zase na další cestu… Netrvá to dlouho a narazíme na menší usedlost, kde strávíme další klidnou noc a hned ráno další klidnou cestu. Dorazíme do pevnosti vytesané přímo do velké hory a uvítá nás sama princezna. Její slova mě moc nepotěší. Už abychom byli všichni odsud. Opravdu to tu vypadá jako ve vězení. Trochu e zamračím a dál klidně sedím. Při zmínkách o hadím meči má ruka jen pomalu sklouzne k pochvě u mého pasu. Bráním se myšlenkám a snažím se udržet pozornost. Má sestra má pravdu. Daniela odejde a já se jen malinko ušklíbnu, jak se zdá mé pochyby jsou možná i oprávněné, ale to ukáže čas. Jakmile se zvedne má sestra a odejde, následuje ji i Alth a nakonec i já, jen pokývnutím hlavy s rozloučím a odejdu za nimi. |
| |
| Ráno v Severce Pokoje ústí do jedné chodby, která končí sálem, odtuď teprve vedou schody a chodby dál až ven z křídla pro hosty. Bylo by to dobré ráno a cítili by jste se jistě jako hosté, vždyť stůl v sále hned u pokojů byl plný jídla, že vám bylo hned jasné že to opravdu nesníte, zřejmně nevědí jak málo jedí elfové, pro deset lidí by to bylo zřejmně ale taky více než dost. Včerejší hádka, dá li se to tak nazvat se zdá být zapomenuta při pohledu na hostinu, kterou před sebou vidíte, ale stráž u dveří vám připomene, že přeci jenom slova princezny platily. Všichni se sejdete skoro ve stejnou dobu u stolu, všichni až na Danielu, dveře její komnaty jsou stále zavřené a vy jste již i po snídani, služebnictvo jen odneslo něco málo z toho, co již bylo snězeno a vy jste mohli příjemně rozmlouvat. Asi po hodině se dveře od pokoje Daniely otevřely. Jindy upravená dívka se tváří jako by celou noc nespala a ještě k tomu kdo ví kde lítala. Vlasy má ledabyle sepnuty. Když usedne ke stolu, zdá se že je úplně vyřízená, ale její tvář a oči hovoří jakoby o něčem jiném, nějaká vnitřní spokojenost. Chvíli kouše do snídaně, než začne komunikovat. Astra se zdá být zamyšlenější než jindy a na jejím hedvábném čele, jako by vyrostly další vrásky. Nesnaží se ani moc komunikovat a na otázky odpovídá jen nezbytným minimem. Oba strážní, kteří se zdají že hlídají aby sem nikdo nevešel se dívají jak na schodiště tak na vás, zdá se že elfí národ je v tomto kraji opravdu ralitou a až doposud jste si toho nemohli všimnout. |
| |
| Dokoušu kousek masa s chlebem a namáčím si sýr v husté omáčce, přitom si přihnu víno tak, že ani nevím jak chutnalo. Když ukojím první hlad, otřu si ruce do utěrky a podívám se na okolo sedící. Vím že jsem nepozdravila, ale kdy by zdravil, když nespal, tedy né déle než hodinu a to nevalně, protože se všichni začali probouzet. "Nemyslím že by ten včerejšek byl takový, jak vypadal. Jen myslím že mají zcela oprávněnou obavu z upírů, zdá se že zde jsou něčím jako lovci lidí a zabíjejí daleko více než musí." Vypiji druhou číši vína a podívám se na Astru. "Děkuji ti, že jsi se mě zastala." sklouznu pohledem po ostatních. "Jinak všem hezký ráno, no nepodíváme se teď po něčem, co patřilo Conorovi, ať víme co hledat?" Rozvážu si vlasy a vytáhnu hřeben, začnu je pomalu pročesávat a dívám se co ostatní, kteří zřejmně čekali jen na mě. To bude ostuda. Probleskne mi hlavou myšlenka při vzpomínce na včerejší den. |
| |
| Vytáhnu z brašny knihu, ani jste si nevšimli, že bych nějakou brašnu, natož s tak velkou knihou měla, chvíli jí listuji a pak ji zaklapnu a podívám se po ostatních. "Možná bychom se neměli ptát co po Conorovi zde můžeme najít, ale co je tady tak zajímavého, že kvůli tomu sem Conor vůbec jel." V mém pohledu je něco, co svědčí o tom, že jsem právě na něco přišla a chci to sdělit tak, aby to mělo hlavu a patu- "Když vypukla válka, putoval velitel jednoho kmene prvních přes půl světa, aby se dostal do zemně, kde nic nebylo. Kudůkové sice provozovali svoji alchymii a astrální sféry, ale kromně lepších zbraní to nenabízelo nic. Conor to bral určitě jako něco druhotného, když začal budovat uprostřed horské pustiny tuhle pevnost, která je sídlem i desetitisíc seveřanů, tolik nemá ani armáda na Varetě. Podle mě je důvod jediný. Věděl že boje v tehdějším světě nebudou ukončení a tady je síla. Žijí zde sice menší rasy, než jsou první, ale v té době neexistovali lidé, kromně těch, ze kterých je Ramirez a ti jsou taky více podobní prvním, jak délkou života, tak silou. Zde je proti tomu rasa seveřanů, kteří jsou dostatečně silní, rychle se rozrůstají, mají li k tomu správné podmínky a mohli by třeba rozhodnout válku. Conor tedy vybudoval Severku a začal pracovat na hraničních pevnostech, podle jeho nákresů je pak dokončili a my teď víme i to, že právě díky těmto pevnostem, severce a Conorově příchodu je mezi seveřany skoro třicettisíc bojovníků. Můžou si myslet, jak moc je tady nebezpečí, ale ani zdaleka nebojují tolik, jako elfové na Varetě, nebo trpaslíci. Dokonce i Varetští lidé bojují daleko víc za jeden rok, než zdejší lidé za celý život." Napiji se vína a podívám se po ostatních. "Myslím že z toho co víme bychom měli vytěžit maximum. Takže musíme zjistit, s čím na severu bojují, dá li se tento boj zničit, nebo potlačit, co všechno byli Conorovy plány, než odešel. Co je tady tak zajímavého, aby nám to pomohlo. Myslím že na jeden den je toho více než dost, takže bych navrhovala, aby jste se vyjádřili k tomu, co je pro nás nyní prioritní a půjdeme po tom, mě by třeba zajímalo, na co jsou ty jeskyně na vrcholku hory, mám sice jednu teorii, ale bylo by to dobré zjistit taky." |
| |
| Když se všichni sejdem u stolu a počítám i velice pozdní příchod Danieli, tak Astra začne svými teoriemi. Mé myšlenky se spíš ubírali cestou klidu a odpočinku. Ale potom co Astra domluví je jasné, že musím reagovat. Některé věci, o kterých mluvila mě příliš nezajímali, ale něco mě opravdu zaujmulo. "Je zde mnoho podivuhodností. I když vezmu v potaz jinou kulturu lidí, mám pocit, že před námi něco tají. CO se týče Conorových záležitostí, je to věc, do které se nechci zapojovat více, než svoji pomocí. Pokud zde bude potřeba jakkákoli pomoc z méstrany, tak zde jistě zůstanu. Osobně by mě také velmi zajímala ta jeskyně, co o ní Astra mluvila. Ale jestli mě zde nebude zapotřebí, už dávno jsem vyslovil své přání. Chci se vydat na sever. Mám pro to mnoho svých důvodů. Takže teď záleží v mém případě pouze na tom, jak se situace vyvrbí..." Potom usednu zpět do židle a čekám na názory a reakce ostatních... |
| |
| Dočešu vlasy. Zatím jsem jen poslouchala, jak Astru, tak Altheriuse, ale chápu že bych se měla taky zapojit. "Já bych se vydala taky radši na sever, myslím že by bylo dobré vědět proč můj lid tak nenávidí. Přemýšlela jsem a jsem si jistá že můj lid mě nebude poslouchat, jen tak, že já se rozhodla, bylo by dobré mít v ruce alespoň něco, když se vrátím." Dopiju další pohár vína a cítím že čtvrtý by mě asi už líp neudělal. "To co je v jeskyních tak trošku tuším, ale nechci se splést. Nejlepší by bylo, prostudovat co jen půjde tady a dál se vypravit můžem kdykoliv, třeba nakonec zjistíme že se můžem klidně vrátit. Vás netlačí tak čas, jako mě." Asi jsem třetí pohár pít neměla, už cítím účinky vína, je tedy docela silné. "Navrhuji se podívat na to co nám ukážou od Conora a bylo by dobré jim trochu prohlídnout knihovnu, nebo alespoň tu knihu, kterou nám nechtěli půjčit." Přitom ukážu na Almanach, ve kterém listovala Astra. |
| |
| Schovám knihu do mošny a přemýšlím, že bych mohla vyhodit stráže, ale nakonec si to rozmyslím. "Takže myslím že by bylo dobré probrat to co máme, co třeba u tebe v pokoji?" Přitom se podívám na Danielu a lehce se usměji. |
| |
| Podívám se s úsměvem na Astru. "Ještě jsem tam po včerejšku neuklidila, to že lítám kdoví kde, scháním klíče u kde koho a nakonec mě ani nenecháte vyspat, není se co divit, že neuklidím. Myslím že lepší by bylo sednout někde bokem, a ostatní by mohli prozkoumat ty jeskyně." Začnu kousat jabko a přitom se dívám co ostatní na to. |
| |
| Zaraženě sedím a mlčím. Poslouchám pečlivě vše co ostatní říkají, ale nijak se k tomu nevyjadřuji, spíše přemýšlím. K čemu jeskyně? Ano bylo by dobré se tam podívat, třeba tam na nás čeká něco, co právě hledáme. Ale prohlédla bych také knihovnu. Určitě tam bude něco o mém otci a něco o jeho plánech, pověsti cokoliv. Když se Astra zmíní o Danielině pokoji, jen se zamračím a nakrčím nos, je vidět, že jsem podrážděná a že z toho nemám vůbec žádnou radost. Má ruka sklouzne k mému pasu a já si vzpomenu na svůj meč. A co když...možná, že v odkazu mého otce..v jeho hledání by nám pomohl meč..ale jak? Jestli tu něco zanechal díky němu by jsme to mohli najít....ale kde začít? Zatřepu hlavou a přejedu všechny zamračeným pohledem. Astra má své plány, když mě budou potřebovat řeknou si. Přeci jen má tu upírku, ta je totiž nejlepší a nade všechny. Zamračím se ještě více na svou sestru a Daniela mi nesotjí ani za jediný pohled. |
| |
| Chvíli přemýšlím, než se konečně rozhodnu. "Dobrá, tak Altherius a Dee se podívají na jeskyně, Erin, Daniela, Linthir a Eradia se podívají do knihovny a já, Sardo a Princ se podíváme do Conorovy pracovny, nebo co tady vlastně mají. Prostudování knihy si necháme až na večer." S tím se zvednu a promluvím se stráží, zdá se že čekali, že se možná rozdělíme a tak během chvíle jsou tam tři průvodci, stráže zůstávají na svých místech, jako by to bylo zcela normální. Ke káždému je přidělen jeden voják a spolu s ním jdeme. Alt a Dee Voják vás vyvede ven a pak jedním vchodem, který se zdá být vchodem do citadely vás vede po strmém schodišti, které je osvětleno průduchy. schodiště je tak stmé, že šplháí do něj působí poměrně velké vyčerpání. Na jednom odpočívadle si voják sedne a vybídne vás, aby jste jej následovali usednutím na lavičky, jenž jsou tesané do skály a na nich jsou silné kožešiny. "Cesta do stříbrných jeskyní je dlouhá, takto se odpočívá normálně, cesta je na několik hodin a není dobré ji kvůli náročnosti zdolat na jednou. Nepůjdu s vámi až na konec, mě nepřísluší vstoupit do jeskyní a tak na vás na posledním odpočívadle počkám." Po chvíli se zvedne a jdete dál, stejně náročné schody a na takřka konci sil usedáte již hodně znaveni na další z odpočívadel. Když vyrazíte po krátkém odpočinku dál, strážný již s vámi nejde. Po chvíli se cesta stane ještě strmnější a schodiště se o něco málo zůží. Když stanete jna jeho konci jste již takřka na konci sil. Hned na konci schodiště je podoné odpočívadlo a vy hledíte na osvětlenou chodbu lemovanou sochami nejrůznějších bytostí, z nichž některé ani neznáte. Chodba vede chvíli rovně, pak se rozšiřuje a ústí do třech různých tunelů. Erin, Linthir, Daniela a Eradia Jdete se svým průvodcem ven z křídla pro hosty a po chvíli odbočíte do citadely, stoupáte po velkém schodišti, než stanete na jeho konci, procházíte dlouhou chodbou, na jejímž konci jsou dveře, ty ústí do knihovny, když otevřete jedno křídlo dvoukřídlých dveří, spatříte podobnou knihovnu, jako v akademii. která navíc má po stranách podestu, kde je uložena další knihovna a pak další podestu, na kterou se chodí z nižších podest. "Toto je jediná knihovna našeho národa, odtuď se opisují knihy pro využití jinde a je poměrně chráněna, ve spodním patře jsou spisy a celém světě a všem z naší historie, ve vrchním patře pak pohádky a nejrůznější příběhy a poezie. Do nejvyššího patra knihovny jít nemůžete, protože to je jen pro královskou rodinu." Strážný se postavil bokem a dívá se jen tak neurčitě po knihovně. Astra, Sardo a Princ Strážný nás vede křídlem pro hosty a z něj přejde úzkým průchodem přímo do citadely a odtuď pak stoupá po točitém schodišti. Když vyjde na širokou chodbu, vejde jí do místnosti, jenž je ve spodním patře zařízena jako tělocvična a je zde i postel a malá knihovna, ve vyšším patře je pak několik věcí a map. Jedinou zbaní v celé místnosti je kopí, které je krásně vyrobené a je tak vysoké, že zabírá celé spodní patro a část vrchního, stojí hned vedle schodiště. |
| |
| Knihovna Jakmile strážný odejde kousek bokem, šeptem promluvím k ostatním. "Tam na vrchu jsem už byla, vzala jsem jim tam ten grimoár, jenž má nyní Astra. Jestli mě omluvíte, půjdu se podívat na jejich poezii." S tím přejdu do vrchního patra a začnu si pročítat knížky s básničkami, teprve po chvíli si uvědomím, že jazyk kterým jsou psané je jazyk mého lidu. Dívám se na řádky a pak začnu hledat jména autorů, po chvíli se přímo zhrozím. Většina poezie je psaná upíry první řady, ale jak je to možné? Dívám se po knihovně, nenajdu li nějaké jiné vodítko, ale nevidím nic, co by mi pomohlo přejdu k Linthir a potichu jí zašeptám. "Většina poezie v knihovně je napsaná upíry z první generace, mezi které patřím i já, ale jsem příliš mladá, než abych si pamatovala život někde jinde, než v akademii, zdá se ale, že zde žili tak dvěstě let, pokud tedy neposílali knihy z akademie sem." Dívám se na strážného u vchodu a mám sto chutí jím pořádně zatřást a vysypat z něj to, proč mě tady nemají rádi, když většinu knih tady napsal můj národ, zajímalo by mě kdo je autorem toho Grimoáru, který zůstal u Astry. |
| |
| Conorovy komnaty, citadela Procházím se po spodní místnosti a prohlížím si nejrůznější nástroje, kopí u schodiště mě sice zaujala, ale moc dobře vím, že je to kvalitní práce prvních a jejich nejpoužívanější zbraň. Některé věci mě zaujmou, ale není zde nic, co bych mě nějak směřovalo. Místo toho zasednu ke stolu ve vrchní části a spolu s Princem a Sardem studujeme grimoár. Je zde několik kapitol, první psal Conor, druhou Irsa a třetí nějaká Fealin, chvíli přemýšlím a pak si uvědomím, že je to vlastně moje sestra, přímý potomek Conora a jeho ženy, poslední zápis je starý ani né několik měsíců a já pomalu dostávám tušení že možná ona je tím chybějícím článkem. Dlouho zapomenutý potomek Conora, který žije mezi seveřany, její návrat by možná znamenal narušení sil ve válce, ale jak zahnat temnotu? "Možná bychom měli kontaktovat Fealin, ale než se tak stane, zajímalo by mě, co se tady lastně děje." Znovu se začtu do knihy a pročítám stránku za stránkou, tichým hlasem mluvící k Sardovi a Princovi. Zdá se že Conor zde hledal klid, po bitvě, v níž umírali jeho druzi se cítil bezradný, zde našel sílu. Zdá se že lid této země na něj udělal dojem svou statečností a neústupným bojem s bestiemi severu. Pro ochranu lidu navrhl vystavění haničních pevností a nekonečné zdi. Zde poprvé rozmlouval s draky, zdá se že zdejší draci jsou jiní, než ti, kteří byli pod dračím králem. conor poté co se narodila jeho dcera a zemřela jeho žena, vydal se zpět do svého světa, naplněn statečností zdejšího lidu. Myslel že zde je pro jeho potomky bezpečnější místo a tak je nechal zde. Zdejší lid z nich udělal krále, ale Irsa toto privilegium odmítl a Fealin jej sice přijmula ale vládnout nechtěla a tak ustanovili seveřani ze svých řad královskou rodinu, v níž se vládci nazývají princem, nebo princeznou a královna je pouze Fealin, aniž by o něčem rozhodovala, je však prvním velitelem vojsk a to již několik století. V tomto se zarazím. Zdá se tedy že je nesmrtelná, ale jak, když tady o její smrti není ani zmíňka, všichni ostatní nesmrtelní by prostě zestárli a zemřeli." Chvíli jen tak listuji knihou, nyní již v zápiscích Fealin. "Zdá se že Fealin tady popisuje osud upírů, i když je tak nikdo nenazval. píše: Irsa s jeho početným potomstvem odešel do nížin, protože jeho manželka vzbuzovala v řadách seveřanů odpor a strach, ne jednou se stalo, že někoho z místních zabila, ti však z úcty k Irsovi neřekli ani slovo, Irsa však vycítil napětí a odešel. Zde končí zápisky o Irsovi a Fealin zde popisuje boje na severu. Zdá se že bytosti severu nejsou hloupé, ale pouze v zimě bojují proti seveřanům a v chladných rokách, zajímalo by mě proč vlastně?" Zaklapnu grimoár a podívám se z okna, již je hodně po poledni a tak se začnu zaobírat věcmi v pracovně, ale není zde nic, až na jednu věc. Mírně se usměji. "Zdá se že Daniela bude mít ještě jednu práci, pochybuji, že by nám tohle dali jen tak, ale je to mého otce, tak myslím že to nyní potřebujeme víc, než seveřani." řeknu Princovi a Sardovi šeptem a pokynu jim k holi, jenž je ve vytríně. "Conor tohle jistě nikdy nepoužíval, ale Altovi se bude nová hůl hodit." |
| |
| V knihovně: Tiše vstoupím do knihovny a Danieliny řeči naprosto řpehlížím. Usměji se na Linthir. "Podívám se na báje a pověstia také na ty spisy, přeci jen by se tam mohlo něco najít. Vesele na ni mrknu a zamířím mezi regály. Je mi jasné, že dole toho moc nebude, to co by nám nejspíše pomohlo, bude v nejvyšší patře. Proč nás tma ale nepustí? Možná bych měla poprosit králvnu o možnost poohlédnout se tam. Postupně prohlížím knihy a hledám nějakou zmínku o dobách minulých zde v této pevnosti. |
| |
| Knihovna Začala jsi prohlížet knížky. Pohádky mají někdy psané opravdu hrozným způsobem, tak, že jejich vykládání by bylo pro děti ne zrovna zajímavé a hlavně strašidelné. Když se dostaneš k jedné legendě, zaujme tě název. prokletí meče Narozdíl od jiných je velice jemným jazykem psaná a příběh tě strhne za okamžik tak, že prostě stojíš a čteš. Pevná vazba knihy a pevný papír jednotlivých listů se ve tvých rukách otáčí zvolna, jak hltáš slovo od slova, pomalu se vracíš do dětsví, kdy ti matka povídala pohádky. Příběh, který čteš je příběhem dívky, jenž potlačila zlo v sobě, aby mohla zachránit svět. Nikde však neviděla cestu, až se před ní jedna otevřela a ona ji zase zavřela, radši plula s davem, než ji dostihl její osud a ona si musela zvolit a tak se vydala na cestu. Její přesvědčení o dobru se nikterak nezměnilo, ale ona přesto začala sloužit zlu kdesi na severu, jen proto, aby ochránila lidi, které milovala a přemluvila tamní lid, aby se soustředily na sebe sama a vzdali se bojů proti její rodině. Jednou v noci musela bojovat, když lid, u nějž byla byl napaden hrůznými upíry a ona, která neměla ráda boj, nebo dokonce umírání, když viděla zkázu, kterou upíři způsobili, vyřkla slova kletby. Zabíjte mečem, jen z temnoty srdce, ta vás pak dožene a duši vaši sežere. v okamžiku, kdy tohle řekla, jeden z upírů jí probodl srdce a zem, na kterou dopadla stala se úrodným Landeranem. Nejseverněší rovinou země, na které třebaže na kopcích zuří sněhové bouře, je teplá a úrodná a žije tam lid, jenž již nikdy nenapadl národ dívky, žije tam v blahobytu a míru a nikdo s nimi nebojuje. Protože duše upírů od té doby se bála země, ve které zabili dívku. Duše upírů, temná a zlá byla od těch časů sžíraná bolestí, kterou nemohli utišit ani zabíjením, ani nenávistí, jediného léku pro ně byla láska, které nikdy nebyli schopni. Dočetla jsi příběh a ještě chvíli kokáš na stránky. Když už se chystáš zavřít knihu, padne ti do pohledu jméno autora Melodie. Zachvěješ se představou, že by to mohla být ta samá, která se vzdala před nedávnem moci potomka Aislinn, aby mohla bojovat proti temnotě, ale jak by se kniha od ní dostala sem? Krátce přejedeš další listy, vše je psané Melodií, příběhy se týkají především míst Varety, na poslední straně je krátké věnování. Irsovi za meč, Melodie Zvedneš pohled, musela jsi číst dlouho, všichni ostatní prohlíží regály s knihami a jejich počínání ti připadá nevhodné, zvedneš zrak a díváš se do očí mohutný ženy, které saháš svou výškou sotva do půli těla. Teprve po chvíli si uvědomíš, že je to pouze obraz. Žena je vysoká a v ruce třímá dlouhé kopí, pod obrazem je vyryto. Fealin, žena Conora, matka Irsy a Fealin. Na tom obrazu tě udiví především to, že tvář té ženy je tak moc podobna Astřině, jako by to byla Astra, nebo dokonce ty. |
| |
| Jeskyně U stolu se ještě vedou nějaké debaty, ale nakonec Astra rozdělí skupiny a jejich cestu a směr pátrání. Já jsem měl jít s Dee do jeskyně. Byl jsem rád za to, že jdu s Dee i za to, že se budu moci podívat do jeskyň. Po pár rozhovorech se strážemi, jsme si vzali nějaké nutné potřeby na cestu, protože to vypadalo na delší cestu a vyrazili jsme. Cesta byla velice náročná, ale naštěstí seveřané měli po celé délce trasy vybudovaná malá odpočívadla, na kterých jsme s doprovodem vždy podeděli. Moc jsme toho nenamluvili ani já, ani Dee, protože výstup nám bral hodně sil. Na předposledním odpočívadle náš doprovod zůstal, protože dál neměl právo pokračovat. My jsme se vydali dál a po o něco kratším úseku, než byly ty ostatní jsme se dostali až ke vchodu jeskyně. Tady jsme se s Dee posadili na lavičku. "Tady se zdržíme trochu déle a odpočineme si. Vzal jsem pro nás nějaké jídlo a pití. Ať už je ve vnitř cokoli, občas nemám tady na tom místě dobrý pocit a nechci vlézt do jeskyně úplně vysílen..." Podám Dee nějaké jídlo a pití a políbím ji. Potom se otočím a rozhlédnu se po krajině. Je to opravdu úžasný pohled. Z takovéhle výšky jsou vidět známé i neznámé končiny. Ještě chvíl si s Dee povídáme a po delším odpočinku se nakonec vydáme do chodby, po jejíž délce jsou vyobrazeny různé bytosti. Nakonec dojdeme na rozcestí. Jsou zde tři cesty. Chvilku pomyslím na to, že tohle odněkud znám, vždy jsou tři cesty. "Myslím, že tady není dobrý nápad se dělit. Půjdeme pravou cestou a uvidíme, jestli je to ta pravá. Ale buď v pozoru, ačkoli to nevypadá na problémy, pro jistotu buď ostražitá" Já se chvíli zastavím, zahloubám ve svém nitru a společně vykročíme pomalu chodbou... |
| |
| Jeskyně Jdete chodbou vpravo. Sochy byly pouze v hlavní chodbě a zde je příjemné příšeří, světlo sem proudí jen z krystalů na spodní stěně jeskyně. Když se chodba rozšíří, stojíte ve větší jeskyni, nic zde není, jen prostora, která má podél stěn asi pět metrů nad vámi rampy, táhnoucí se po celé jeskyni. Z jeskyně vede dál veliký tunel, již hojněji osvětlen krystaly, které zabírají asi dva metry na výšku ve spodní části tunelu. |
| |
| Jeskyně Rozhlížíme se kolem celé jeskyně a já přemýšlím, k čemu to tady asi slouží. Je to obrovská jeskyně a je vidět, že to tu za nějakým účelem bylo takto vystvěno. Možná už je to opuštěné, ale možná taky ne. Asi bude nějakej důvod, proč je sem většině vztup zakázán. Rozhlédnu se znovu kolem a nahoru, jestli neuvidím něco zvláštního a pokud ne, vyadám se s Dee směrem k další části jeskyně, tedy chodbě, která vede kamsi dál. |
| |
| Jeskyně Vejdete do tunelu, ještě než se ale z něj vynoříte, uvidíte podobnou jeskyni jako byla ta před touto, ale tato je o něco vetší. Na rampách ale leží bílí a šediví draci. Především spí, jen několik z nich zvedlo svoji hlavu a pohlédlo na vás. Z jeskyně vede průchod ven ze skály a druhý dál do jeskyní. |
| |
| Jeskyně Když vejdu do jeskyně a spatřím draky, je to ohromně zvláštní poct, tak dlouho jsem je neviděl. Rozhlížím se kolem bez jakéhokoli strachu, ale s jistou dávkou obezřetnosti. Vidím, že většina spí, někteří mě spatří a já čekám, jestli ke mě budou mít nějakou větu. Nechce se mi zde moc mluvit, abych nevzbudil ty, kteří spí. Je to pro mě hrozně nádhernej okamžik, nemám slova a proto se jen z úžasem rozhlížím. Pokud se mě draci nebudou všímat vyrazím dál. Moc rad bych s nimi pobyl, ale nyní většina spí a já je nechci rušit a také se chci podívat dále do jeskyní. |
| |
| Jeskyně Vyrazili jste dál, ale když jste byli v půli cesty jeskyní, draci zvedli hlavu a jeden z nich seskočil z rampy a zastavil se kousek od vás. "Altherius? Čekali jsme tě, co hledáš? Nevíš že tvá cesta už dávno vede jinudy?" Drak se nezdá nepřátelský, jen zkoumavě pohlíží na tebe a tvou společnici, stejně tak jako ostatní draci. |
| |
| Jeskyně Zastavím se a podívám se směrem k drakovi, který mě oslovil. Zdravím tě. Ano, to jsem já. Doufal jsem, že vás zde objevím, a to právě proto, že nyní hledám tu správnou cestu a proto jsem také přišel požádat o radu... |
| |
| Jeskyně Drak se trochu stáhne a zdá se že přemýšlí, ale jeho další slova tě docela překvapí. "Jsme draci ledu a chladu, nikdy se neklaníme dračímu králi, ale královně ledu. Nechápu co tady pohledáváš dědici plamene, zde nejsi potřeba." Drak se vyšvihne a přistane na vyvýšené plošině v obvodu jeskyně. Možná cítíš z jejich strany obezřetnost, i to, že zde nejsi příliš vítán, ale to se ti stalo už častěji. |
| |
| Jeskyně Dobře draka sleduji a také ostatní. Asi stejně, jako oni mě. Jeho slova jsou trochu překvapující a i mě přinášejí nové informace. Též se chvíli zapřemýšlím a potom promluvím: "Prosím, nevysvětlujte si moji přítomnost zde nijak špatně. Jsem tu, protože mé srdce zde chtělo být a to je to, co je mi velmi nápomocno. Netroufal bych si vyžadovat cokoli ani od těch, kteří podléhají dračímu králi, natož od vás. Sám jsi, řekl, že jste mě čekali. Přicházím s prosbou a nebezpečným příběhem, který se velice blíží. Už jsem říkal, že přicházím pro radu. Já zde jistě nejsem zapotřebí a možná podle něktrých ani vítaný. Už jsem na to zvyklí, ale v celém ostatním světě vládne zuřivá válka. Jestliže víte o mě, budete mít jistě i informace z venkovního světa. Řeknu vám pro jistotu vše, co vím já, aby jste chápali mé úmysli. Už mnoho válek prošlo světem, ale vězte, že tahle je jiná. Nepřítel nikdy nebyl tak mocný, jako teď. Tomuto kraji se vždy válka vyhla, ale tentokrát se mu nevyhne. Temnota zasáhla i bohy a do dalších krajů, kde dříve nebyla. Nepřítel využívá stále nových a nových prostředků a okolní svět prohrává. Nebýt mých druhů, tak by už možná okolního světa nebylo, ale nepřítelovi útoky jsou silnější a silnější a draci a celý zbytek národa umírají. Přišel jsem vás požádat o pomoc a radu." Má slova znějí po celé jeskyni a je vidět, že mi jdou přímo ze srdci. Nesnažím se drakům nic zatajit, ani skrývat... |
| |
| Jeskyně Chlad vedle tebe se zachvěje a ani né metr od tebe vystoupí z ničeho dívka, krátce pohlédne na tebe i Dee. Při pohledu na ni se usměje. "Války tohoto světa se nás nikdy netýkali." dívka se obrátí k vám čelem a dívá se svýma chladnýma očima na vás. "Nejsme tací, jaké znáš ze svého světa, nikdy bychom se nepostavili proti drakovi, ani bohovy, proto vám nepomůžem, protože Damakon, ačkoliv je zlý je stále bohem." Dívka na chvíli zmizí a hned se objeví nyní již v zářivějších barvách a né tolik průhledná. "Jmenuji se Itris andente Derve, někdo by to mohl přeložit jako nekonečný chlad. Přesdto že žijeme zde, nejsme chladní k tomu, co se děje, ale naše přesvědčení nezmění ani dědic ohně." Dívka se znovu usměje na dívku, která tě následuje a nyní přejde zcela otevřeně k Dee. "Znala jsem tvého otce, dobrý muž a velmi dobrý přítel. Nebýt jeho, Drago by nyní byl již mrtvý a světu by možná místo Damakona hrozil daleko hroznější stín zlatého draka." Dívka se dotkla rukou ruky Dee a na jejím šatě hned vyrostla jinovatka, přesto ji příjemně zahřála. "Myslím že by jste měli jít, nebudem bojovat a nebudem se o boji proti bohům nebo drakům vůbec bavit, pokuď přijdete na něco lepšího, přijďte, ale do té doby nechoďte." Dívka se ještě jednou obrátí k Dee a usměje se. "Než odejdeš ze severky přijdu se s tebou rozloučit, pokuď budeš stejně dobrý přítel jako tvůj otec, budeš vždy vítána mezi námi." Dívka se rozpustila v chladu a zmizela. Teprve nyní vidíte jak většina draků je napnuta, jako by čekali co přijde, čekali možná něco víc, ale nic a oni sklopili hlavy. |
| |
| Jeskyně Po chvíli se u nás objeví sama královna. Cítil jsem jí a čekal jsem, že má řeč ji přivede mezi nás. Když se kolem nás mírně ochladí, prostor nejblíže kolem mě se mírně zahřeje. Královna se nám představí, já se mírně pokloním a potom pronese svoji řeč. Její řeč je příjemná a svým způsobem hřejivá. Po své řeči zmízí. Je mi divné, že úplně nepochopila o čem jsem mluvil. žádal jsem o radu a pomoc, ale nedostalo se mi ničeho. A byl jsem i velice špatně pochopen v tom, že jsem žádal pouze o vojenskou pomoc. Ale jak se zdá naše návštěva je u konce a já jsem z ní více zklamán, než jsem očekával. Tušil jsem, že draci budou držet nestrannost, ale že to dopadne takto, to jsem nečekal. Podívám se po celé jeskyni. Vé své tváři mám zklamaný, ale pevný pohled. Je mi líto že naše návštěva je u konce, ale pro tento čas tudy cesta opravdu nevede. Nebyl jsem úplně pochopen, ale pravdou je, že má další návštěva bude tehdy, pokud si to vyžádají okolnosti. po těch slovech se mírně ukloním na symbol přátelského rozloučení, otočím se a vykročím směrem k východu. |
| |
| Jeskyně Cesta zpět byla o něco rychlejší, váš doprovod vyrazil před vámi a za chvíli jste byli zase u Citadely. Doprovod vás vedl zpět ke křídlu pro hosty, kde už čekal princ. Na stole bylo opět jídlo, ale tentokrát jej bylo o něco méně. Drake když vás uviděl, zvedl se a v jeho tváři bylo něco, co by se dalo jen těžko popsat, když jste konečně přišli trochu blíž promluvil, stále ještě stojící. "Musím se vám omluvit za to, co se stalo včera. Už jsem to s Danielou probral a odpustila mi, tak doufám že tak učiníte i vy. Jinak to že mi ukradla klíče jsem zjistil, ale nic z toho dělat nebudu, věřím že nemá špatné úmysly, jen využívá situace." Usedne a nyní je znát, že na jeho tváři hraje i trochu pobavení... |
| |
| Cesta zpět je rychlejší, ale moje nálada je mnohem zkleslejší. Pochopil jsem další část svého já, svého dračího já. S Dee jdeme bok po bohu a pokračujem až na začátek cesty, kde už na nás čekají. Jsme doprovozeni do sálu, kde už na nás čekají Drake. Dee se drží po mém boku a já pokračuji ke stolu. Drake má několi vět na úvod a zdá se že včerejší spory jsou zmírněny. Na mé tváři by ale stěží někdo hledal šťastný nebo veselý pohled. Zatím pouze mlčím a je vidět, jak se skleslou tváří nad něčím velice přemýšlím. Zasedneme za stů a já odpovím na Drakeovu poznáku: "Vpořádku, je pro mě nejdůležitější, aby zde bylo co nejméně sporů. už takto máme mnoho problémů kolem nás, nemusíme tedy vytvářen ještě další. Já se na tebe nijak nezlobím..." čekám co pro nás Drake má za novinky... |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Drake se mírně usmívá, když Altherius usedne. Na Dee se sice chvíli podívá, ale veškerou svoji pozornost soustředí na Alta. "Včera se něco změnilo, budu rád, když mi dovolíte abych s vámi prozkoumal co budete potřebovat zde, nebo kdekoliv v naší zemi. Moje sestra mě nic nenařídila, je to jen a jen moje rozhodnutí s vámi jít, pokuď vám tedy nevadím já a doprovod deseti rytířů?" Drake chvíli mne prsty a po chvíli se mírně usměje. "Nevím čím bych vám pomohl, ale jedno pro vás udělám, až se vrátí ostatní, vezmu vás do křišťáové síně, kam mají přístup jen členové královské rodiny, nedá se to vysvětlit, ale je tam něco víc, než jsou artefakty minulých časů, tam je minulost i budoucnost, jak mnozí tvrdí, ale na cestu tam a ani na to co je tam se prostě nedá připravit." |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Drake začne mluvit a já bedlivě poslouchám. Vypadá trochu tajuplně úplně jinak, než včera i chování je jiné. Jeho slovům věřím i když určitě zde je ještě jiný postraní úmysl. Nemusí být rozhodně špatný, ale to princátko má něco za lubem. Když domluví už s trochu lepší náladou hned odpovídám. "Je na tobě vidět jistá změna a klidně se nám můžeš svěřit o co se jedná..." Mírně se zasměji svoji ironickou poznámkou, protože je mi jasné, že to asi Drake moc chtít nebude. Možná v tom je nějaká ženská, že by Daniela? To že jí odpustil krádež těch klíčů... I hned ovšem pokračuji "Co se týče naší společné cesty, tak moje pátrání vyšlo ne zrovna úspěšně. Budu doufat, že ostatní přijdou s lepšími informacemi, protože já nyní nevím, kudy se naše cesty budou ubírat. Ale pokud se neobjeví nic naléhavého. Velmi rádi se podíváme do té tajuplné křišťálové síně. Je možné, že už jsem o tom něco někdy slyšel, ale nevím to jistě a nevím o ni vůbec nic. Jen mi to jméno připadá povědomé. Co se týče naší společné cesty. Myslím, že pokud nenastanou nějaké nové události, tak můžeš jít bezproblémů s námi. V těchto dobách se každá pomoc velice cení. Mezi tím, než přijdou ostatní, pověz mi prosím, jakej vztah je mezi vámi a draky, co sídlí v jeskyních?" |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Dtake se na vás chvíli dívá, než odpoví. "Draci zde byli vždy. Pro nás to je zcela běžné, my si nevšímáme jich a oni zase nás. Nikdy jsme s nimi neměli žádné problémy, ale od doby, co vzplál plamen v Minas Drago a dračím králem se stal Encharion, je vše jiné. Draci jsou zamlklí a možná bych řekl i nepřátelští, ale je v tom více podrážděnost, než nepřátelství k mému lidu." Zdá se že Drakeovi toto téma není zrovna nejpříjemnější, ale zase je mu příjemnější než to první, kterému se vyhnul. "Královna zuřila, když se doslechla že dračím králem je Enchrov a chvíli to vypadalo i tak, že snad odejdou do boje, ale nestalo se tak, zdejší draci málo bojují, vládnou ledu a ohni, nikdy jsem neviděl vaše bojovat, ale ti jenž sídlí zde, o jejichz síle se povídají přímo legendy, ale to bylo už dávno. Když sem přišel Conor, tehdy prý draci bojovali s ním daleko na severu a drželi všechny nepřátele z dosahu hranic naší země, dokuď nestála hraniční zeď. Nevím co je na tom pravda, ale vzhledem k tomu, co je na severu, museli mít obrovskou sílu, když to dokázali zadržet po skoro tři roky." |
| |
| Vydáme se do knihovny samozřejmě s naším průvodcem, který se od nás nehne ani na krok. Trochu bezradně se rozhlédnu po tom množství knih, které nás obklopuje. A tady v tom máme něco nalézt, je to jak hledat jehlu v kupce sena a k těm důležitým knihám nás stejně nepustí... Otočím se a naslouchám tichému sdělení Danieli. její tvrzení o autorství těch děl je vskutku zajímavé. Když vstoupí Erin a Danielu naprosto ignoruje, jen mne napadne, jak dlouho tahle nevraživost bude ještě trvat. Opětji však úsměv a pak jen přikývnu. Tak se do toho taky pustíme ne?...Te´d by se mi hodila tvá chytrá hlava, příteli...vzpomenu si na Enchrova, ale rychle tu myšlenku zase zaženu, aby se mi nezačalo příliš stýskat a raději se vydám mezi tu spoustu knih a namátkou některou vytáhnu, prolistuji jí, vrátím ji na své místo a tak dál, dokud nenajdu něco, co by mne zaujalo nebo dokud tak neučiní někdo z ostatních... |
| |
| Knihovna - Linthir Náhodné procházení knih nevedlo zdánlivě nikam. Většina knih byla vzájemně hodně podobná, až na jednu. Mírně tě zamrazilo, když jsi chytla do ruky knihu s včí hlavou, okamžitě jsi sice pochopila že se nejedná o Enchrova, ale brzy jsi zjistila že i tak je ta kniha více zajímavá, než by se zdálo. Když jsi knihu plně otevřela vypadl z jejích útrob papírek, na němž byla krátká poznámka. Ohni se nedá věřit, je nevyzpitatelný, stejně jako ten jenž mu chce vládnout. Netušíš odkuď to vypadlo, ale přímo cítíš že tato poznámka byla napsaná někým, kdo to myslel jako varování vyplívajíci z nějakého studia. Když pak nalistuješ jednu stránku v knize, nemůžeš chvíli uvěřit že tu knihu někdo tak moc záměrně poškodil. Jednotlivé řádky jsou proškrkané a slova jsou nadepsána nad těmi, které byly škrknuty, příliš rychle, než aby se to dalo snadno číst, ale po chvíli přečteš, oč vlastně jde. Falgast byl drakem, jenž žil ves tínu krále králů, vládce plamene. Jeho srdce plálo však žárem, jenž nebylo možné uhasit ničím, co mu nabídl svět a tak ve své touze probudil hory a by vydaly svá bohatství a dlouho pracoval na tom, aby vytvořil něco, co svět dosuď neviděl. Byl zabrán natolik do své práce že si nevšímal ničeho co se dělo kolem něj. Když byl hotov se svým dílem, povolal mocného boha, vládce nad smrtí, jenž byl schopen vdecnout život jeho dílu. Když však bůh uviděl co vytvořil, zalekl se a místo toho aby dokončil práci zničil ji. Tak povstal ze země a z ohně zlatý drak, jenž nesl naděje svého mistra a zlobu toho jenž mu dal život. Zlatý drak se brzy naučil ovládat síly kolem sebe, aby jí vnukl svůj záměr a cíl. Zprvu bez vedení bohů, ale časem si k němu našel zalíbení jeden, jenž mu kdysi dal život. Brzy bylo zaseto sémě zla po celé zemi, národy a rasy šli proti sobě a válka byla nevyhnutelná. Tehdy mladý drak vstoupil do nerovného boje se zlatým drakem a třeba že v něm sídlila síla samotných bohů a jejich životní energie, nebyl schopen zlatého draka porazit. Tehdy však do boje vstoupil muž z malé rasy elfů a svým činem obrátil misky vah na stranu mladého draka. Tak padl Zlatý Drak, jeho skutky však nezemřely a svět se stále víc bude propadat do temnoty a zmaru, dokuď nepřijde věta nadškrabaná nad řádky příběhu prudce končí, na konci stránky je však vepsaná malá poznámka, podobná jako na papírku. Obrátili pravdu v lež a lži se staly pravdou. Malí dovedou napravit škody mocných. úhledné písmo je zakončeno tečkou, zde zřejmě setrvalo pero déle, protože inkoust vnikl i na stránku pod tečkou. Chvíli se díváš na to co jsi objevila, listuješ stránkami, ale není zde již nic jiného, nic co by stálo za poznámku tomu, který přepsal snad nezajímavější pasáž knihy. Na opravené stránce vidíš spoustu slov hrdiného eposu, který se příliš neliší od toho co je nad řádky, ale děj i konec je jiný, vyplívá z původního příběhu spíše to, že zlatý drak byl zabit mladým drakem v boji o moc a elf jej zradil v zrádném okamžiku bitvy. Skutky zlatého draka jsou pak popisovány jako boj dobra proti sílící mu zlu, jenž kolem sebe rozprostřeli nesmrtelní. |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Drake mi začne odpovídat. Prvnímu tématu se úplně vyhne, ale když začne mluvit o dracích, tak velmi zbystřím a je vidět, že mě to zajímá více, než cokoli jiného. Poslouchám jeho vyprávění. Jakmile se ovšem zmíní o tom, že Královna zuřila, tak se ve mě úplně pohne na a oči mi na malou chvíli vzplanou. Když Drake domluví, pokračuji v rozhovoru. Podívám se princovi do očí a v mé tváři je vidět pohled draka "Děkuji ti velice moc za tyto informace. Pokud bys věděl ještě něco, tak ti budu velice vděčen, když mi o tom povíš. Tvá slova doplnili některé mé mezery a pochopil jsem díky tomu určité věci, ale..." můj hlas zesílí "... aby jsem pravdu řekl, zneklidnila mě a myslím, že i naštvala. Řeknu ti nyní já něco, abys věděl. Draci se mohli vyvíjet staletí od sebe a jsou mezi nimy veliké odlišnosti, ale jsou stejní, v hlubi duše. Podle toho, co vím, tak pouze Zlatý drak byl jiný díky svému původu. Nebyl to drak, já ho za draka nepovažuji. On zasel sémě nenávisti a nebýt něho, drak by nikdy nevztáhnul ruku na draka. Draci ve válce mají nepřemožitelného ducha, díky nim jsou ještě místa, kde temnota nevyhrává, ale draci tady nejsou o nic horší ve svých schopnostech. Duch, který v nich je je síla sama pro sebe..." Cítíte, jako bych vše říkal z vlastní zkušenosti a pomalu jako báseň plnou citu. "... Echarion je dobrý vůdce a když už nic jiného, vede svůj lid a vede ho dobře. ROzjeli se věci, který se nedají zastavit a jen nečině přihlížet už nelze. Královna chce chránit svůj lid a to je důvod, proč si ji vysoce vážím. Ale ne za cenu toho, že bude slepá vůči světu." Je vidět, že se mnou bouří emoce a to je pro mě vysoce neobvyklé až se zdálo, že se v místnosti oteplilo. Jevidět, že jsem znepokojen vším. Nakonec zůstanu mlřčet a přemýšlet... |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Drake se při Altových slovech zdá mírně rozčarován, když se však chystá odpovědět, místnost náhle zalije chlad. Z chladu vystoupí žena, ve světle zde v citadele ještě krásnější než v hoře. "Doufala jsem že to co jsem vám řekla bude stačit, ale ty Altheriusi jsi jedním z mála, kterým jednoduchá odpověď nestačí, časem by jsi určitě pochopil proč jsem byla proti Encharionovi, ale kalí ti to tvůj úsudek." Královna si sedne na jednu židli u stolu a položí ruku na jablko, to se nijak nezmění a ona jej začne pomalu ukusovat. "Na počátku světa byli jen správci a ten, jenž jim dal moc, dříve než odešel učinil něco, co změnilo svět takový jaký by jej byli schopni tvořit jen správci, zasel život, třebaže to není přesné, ale bylo tomu tak." Královniny oči se upřou na Dee a tvář se lehce protáhne v úsměv, pak přejdou na Altheriuse a jsou opět stejně chladné. "Když povstali první rasy, byli jsme u toho, já a můj muž, měli jsme dávat to pro co jsme byli na světě, ale on byl příliš horlivý a brzy se zapletl do bojů, je jedno jaké to byli boj, nebo proti komu, i kdyby zabil samotného Damakona, porušil to co měl dělat, strážit oheň." Královna mrskne ohryzkem o sloup a ten se rozletí do tisíce ledových střepů, které dopadnou na zem jako zvonkohra. "Encharion je stejný jako můj muž, příliš zaslepen tím co je teď a tím co bude, místo toho aby se soustředil na to, co již není a co je třeba obnovit. Ty jsi tím, kdo vládne silou dávného ohně, jen to ještě nedovedeš použít, ale tvoje cesta není cesta boje, ani usmíření draků, nebo cokoliv co tě doposuď napadlo. Tvoje cesta je jen jediná. Ty musiš obnovit oheň." Královna pohlíží do očí Altheriuse tak tvrdě, že se zdá jako by jej chtěla na místě zabít, ale náhle si uvědomíte že je v jejím pohledu i cosi jiného. "Správci se vždy snažili držet svět tak, aby byl, ale bohužel jeden z nich selhal. Tehdy jsme to nechápali ani jeden, ale brzy jsme to pochopili a nejen já a můj muž, ale dokonce i ještě jeden drak." Královna přejde kolem stolu a přijde až k Dee, lehce se dotkne jejího ramene a její pohled je plný něhy. "Tvůj otec umíral s vědomím že zabil netvora, ale ten netvor měl být spásou světa." Královna se zvedne a zdá se že je zasněná, ale opět jako by jste neodhadli její city, protože vzápětí je zřejmé že je to zuřivost. "Správce, který mu dal život jej pošpinil tak, jak nikdy žádný tvor na světě pošpiněn nebyl a tak padli všichni do jeho klamu. Nikdy bych vám to neřekla, kdyby jste již neobjevily moje poznámky." Královna přejde kolem stolu a opět usedne na stejnou židli na které před chvílí seděla. "Chtěl jsi vědět jaká je tvoje cesta. Ať půjdeš kamkoliv jsi synem pravého ohně a to je tvoje cesta, pomož přátelům musíš li, ale toť vše. Nejsi drak, nebudeš drakem, ale za to jsi takový malý, jaký se často nezrodil s odkazem mého muže jsi možná nejsilnějším kouzelníkem světa, tedy až se ten odkaz naučíš používat." královna se najednou usmívá, jako by měla rodost ze všeho co právě vidíte a slyšíte. "Poslední co potřebujete vědět se dozvíte jak přijdou vaši přátelé, dejte skládanku dohromady a pochopíte vše i cíl vaší cesty a koho žádat o pomoc a o jakou." Královna se trochu natáhne na židli a usmíváí se zatím co drží jednu ruku před ústy. "Zlatý drak rozsel faleš, jeho poslání mělo být ale jiné. Kdyby nebyl, pak svět by nikdy nezaplavila temnota. Kdyby nepadl Damakon, nikdy by nebylo války kterou mnozí nazívají bojem dobra a zla, ale nebojuje dobro proti zlu, ale bratr proti bratrovi." Královna položí nyní obě nohy na stůl a zdá se že začala právě si hovět. Nebýt chladu který ji obklopuje, byli by jste klidně ochotni si myslet že je to jen žena příjemného vzhledu, neurčitého věku a rozverné nálady, ale přesto v ní hrají emoce, jak vám předvedla při svém proslovu. Její šedomodré oblečení je takřka nerozeznatelné od těla, nikde díky auře, která ji obklopuje nelze poznat přesné tvary ani šatů ani těla, jen tvář je zřetelná, šedá pleť a ledově modré oči. |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Všiml jsem si, že to Drakea trochu rozhodilo, ale než mohl reagovat, vzduch kolem nás se ochladil a mezi nás přišla královna ledu. Dala se do mnohem většího rozhovoru než při našem posledním setkání a já jsem jí celou s mírným úsměvem a pevnou tváří pozoroval ať už měnila své nálady do jakýchkoli podob. Kddyž domluvila, tak se posadila a tentokrát neutekla, jako minule. Po té co domluvila, ačkoli některá její slova mě opravdu překvapila, jsem se na ní podíval a pokračoval: "Je na místě, abych se omluvil. Už podruhé jsem využil svých slov k tomu, abych tě přilákal." Mírně se pousměji a pokračuji "Ale prosím pochop mě. Poslední náš rozhovor nebyl zrovna obsáhlý a já neměl moc prostoru k reakcím a to nemám rád. Ze všech důležitých věcí jsou věci, které by jsi řekla že vím a při tom nevím a obráceně. O své podstatě se dozvídám informace z různých směrů, ale není to dlouho co o tom vím a vše se pořád mění a vyvíjí. Informace a zkušenosti mě posunují dál. A myslím, že jsem si od tebe zasloužil více informací, než jsem dostal. Kdo jiný by mi mohl říci více, než žena mého patrona. Vím, že nejsem drak a že dračí podoba, kterou jsem použil a která ve mě je je spojena úplně s něčím jiným. Také proto jsem ji použil toliko pouze jednou. Ale tím jak se ve vztahu k drakům cítím, jak je vnímám, jak jim z části rozumím a to, že mě za jednoho z nich považují ze mě jistým způsobem dělá člena rodiny. Vím, že tvé znalosti a zkušenosti zde už asi předčí málokdo, ale já se jen o draky bojím. Jsem napůl obyčejný člověka napůl něco, co pořádně ani já nechápu, drak, oheň,... Některým věcem tedy dobře rozumím a některým ne. S nezměrné úcty a oddanosti k tvému muži povařuji za svoji prioritu to, proč jsem tady, ale to já nevím, postupně na to přicházím a to je také důvod, proč jsem s tebou chtěl mluvit, ale poprvé se k tomu už nedostalo. Přál bych si, abys mi především v tomto byla nápomocna. Není na mě soudit tvá rozhodnutí nebo rozhodnutí tvého muže, neboť mé znalosti a zkušenosti tak daleko nesahají. Ale můj strach o moji rodinu je obrovský. Proot pochop některé mé jednání, které se ti mohou zdát ukvapené, ale ne vždy musí být nezbytně špatně.". |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Královna má nohy na stole a poslochá tě bez jediného pohledu, nebo čehokoliv jiného, jen se dívá na zeď před sebou. "Nejsi ještě schopen pochopit co jsi, nebo nejsi. Drak neznamená tvory s křídly, ale něco úplně jiného. Byli jsme jednou z prvních ras, která osídlila tento svět, ale jsme také tou rasou, která možná první tento svět opustí. Posláním prvních velkých draků bylo rozset znalosti, ale nikdo z nich se toho úkolu nezhostil, komu, proč, to jsou otázky skoro všech. Jediný, který to pochopil byl Drago. Tím se myslím stal taky asi i jediným. Proto zřejmě se stalo to co se stalo. Znalosti a vědění muselo plynout, ale setrvávalo tam kde setrvat nemělo, proto snad povstali nesmrtelní, ale jejich existence je bohužel tím co nepochopím a tak myslím že není v rukou správců, ale samotného stvořitele. Ty nejsi ničím jiným než nadějí, mnozí draci tě nechápou, ale já vím vše co se s tebou děje a tak i vím že nejsi Drak, jsi jen něčím co měli být draci, nevysvětlím ti to ale, není na to čas. Vy teď musíte jednat, na vašich rozhodnutích závisí bohužel více než si uvědomujete a kdyby jste byli co k čemu, už by jste odhalili i to co vám nemohu říct a co už máte dávno vědět. Největší pokladnici znalostí nosíte sebou a nepoužíváte ji. Myslím že jsem skončila, pochopte co chci po vás já a co potřebuje svět a jakmile na to přijdete, možná vyhrajete. Neodhalíteli nic, já vám pomoci nemohu ze stejného důvodu proč tak neučiní Dar a Adar. Složte si všechno na hromádku a ujasněte si proč. Proč třeba jeden z nejsilnějších Dar byl ochráncem elfky? Odpovíteli na otázky, které zde jsou, pochopíte cestu, cíl i způsob vítězství." Královna mluí tak lehce, jako by vlastně nic nesdělila. Natáhne ruku a její poloha je pro ni mírně nepohodlná, když si podá jablko a dá se do jeho okusování, už zase si lebedí na židli... |
| |
| Podívám se na královnu trochu ostřeji: Královno ve své moudrosti, zkušenosti a znalostem by jsi neměla zapomínat, že naše životy jsou pouze střípkem proti těm tvým. Mám zvláštní pocit, že po nás chceš věci, njenž ti sice připadají absolutně jasné a zřejmé, ale neuvědomuješ si, že my nejsme jedna osoba, nežijem spolu po celou dobu cesty a nechodíme po zemi tak dlouho... Mí přátelé nyní hledají odpovědi. Snažíme se jak se dá, ale ne vždy je všechno tak jasné, jak se ti jeví. O tomto dál nemá cenu se bavit, dokud zde nebudou ostatní. Nyní bych tě rád požáda, jestli bys mi, vzhledem k tomu, že jsi řekla, že mě absolutně znáš, neprozradila více o mě a mém stvořiteli. Dračí král mi toho nikdy moc nepověděl o mě a už vůbec né o sobě, přesto chovám největší úctu právě k němu. A zase ze mě prosím nedělej hlupáka. Moc dobře vím, že drak se neposuzuje podle své podoby, křídel nebo jiných fyzických prvků. Pověs mi prosím více o tomto a o mé cestě, pokud můžeš... Dal jsem královně najevo, že musí brát jisté rozdíli v potaz, ale přesto je má řeč vůči ní jemná a upřímná. |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Královniny oči se zůží, není poznat či zlostí, nebo něčím jiným, ale přesto je na její tváři jakýsi úsměv. "Kdybych ti mohla dát návod, tak bych ti jej dala, ale jedno ti říct můžu. To jak jsi postupoval bylo dobré, až tedy do Minas Drago, tam jsi udělal velkou chybu tím že jsi rozžehl oheň, protože jsi nebyl připraven na to, co se pak stalo. Draci uviděli maják dračí moci a šli za tím, kdo je zavolal, ale ty jsi prostě nebyl ještě připraven, třebaže můj muž si byl tebou jist, já měla a mám své pochyby o správnosti jeho rozhodnutí. Není to neúcta k němu, ale spíš opatrnost, která mu chyběla vždy. Druhá tvoje chyba byl Encharion, to že se stal nyní dračím králem je chyba, není tím pravým, tím pravým je někdo jiný a dokonce o tom ani neví." Královna si sedne zpříma a poťukává prsty na stůl. "To co ti teď povím ti možná pomůže. Nejsi Drakem a nikdy jím nebudeš, ale nejsi ani elfem a tím taky nikdy nebudeš. Kdyby jsi pochopil vše hned, tak ti to nepomůže, ale dračí král do tebe vložil víc než jenom naději na to aby přežil dračí odkaz. Stále ještě nejsi připraven a ani nemůžeš být, ale jsem na tebe i trochu hrdá, protože jsi s tím jak jsi byl nepřipraven na vše co tě potkalo, dokázal tak dobře uspět. Bude tě to trochu mrzet, ale než skončí válka, budeš se muset postavit Encharionovi a zabít jej, protože on, aniž by to můj muž kdy jen tušil již dávno podlehl svodům zlatého draka a byl dost mocný aby to nikdo nepoznal, ale já jsem jediná, kdo o něm ví vše, pátrala jsem a hledala všechny informace, co se jen daly a odhalila jsem i toto spiknutí, ale nemohu zasáhnout, já totiž nejsem stejná jako ostatní draci, stejně jako dračí král nebyl, oba jsme byli vždy Dar a jsme jimi, on sice ztratil tělo, ale stále je, což už jsi jistě i poznal po jeho smrti." Královna se zdá že nad něčím přemýšlí a pak se prudce rozhodne. Její slova jsou nyní chladná jako nejtvrší mráz. "Nevím proč jsi to ještě nepoznal, vlastně to vím, soustředil ses příliš na to co jsi viděl v plameni a zapoměl jsi na své umění mentálního boje a síly mysli. Ty nejsi ničím, co sis do teď myslel, Saša, jedna ze sester je stejná jako ty, až přijde Astra zeptej se jí na to, čím je Saša a pochopíš i čím jsi ty, jen trochu v něčem jiný, ale základ je velice podobný, jen ty to máš jinak, prostě druhá přirozenost. Tohle by jsi vědět neměl, ale nikdy jsi neměl otce a tvá matka tě nepočala, jen tě porodila, vše ostatní je práce jen ... na to budeš muset taky radši přijít sám, nechci ti ublížit tak jak můj muž, kdyby ses vyvíjel bez jeho zásahu, byl bys možná už připraven, ale ani Drago tě nepoznal a to mě utvrzuje jak dobrým výsledkem jsi." Královna najednou stichne a dívá se přímo na tebe, co ty na to. |
| |
| Celou dobu, co královna mluví ji sleduji a naslouchám jejímu hlasu. Velmi hluboce přemýšlíma při tom se zpříma dívám do očí královny, jako bych chtěl vidět skrze až hluboko dovnitř. "Tvá slova mš těší, ale i rmoutí. Některé věci jsou mi nyní jasnější a na některé se dle tvé rady zeptám. Ale to, že bych měl zabít Enchriona mě velice rmoutí. Ať už si volí tu či onu stranu, ať už jsem cokoli, vztáhnout svoji moc na draka je pro mě nyní velmi náročné. Máš pravdu, že jsem nikdy moc svoji mentální sílu nezlepšoval, dostal jsem se dál, než mí druzi, když nepočírám Astru, ale ve srovnání s magií ohně je to neporovnatelné." při těch slovech si začnu hrát s ohněm, který mi plane na dlani a smutně přemýšlím o tom, proč musí drak zemřít moji rukou. Potom se podívám opět na královnu "O svých schopnostech ohně toho vím mnoho, ačkoli je ještě nedokáři plně využít. Ale mluvila jsi o mých schopnostech mysli, nevím, jak se v nich mám dostat dál a nevím, kde v tomto jsou mé hranice?" Dál si hraju s ohněm, který mě trochu uklidňuje. |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Královna se zasměje. Chvíli se dívá na Drakea, který jen sedí a poslouchá a pak se podívá na Dee. "Už chápu, že jste měli menší krizi, já ji mám teď už taky." Ještě se usmívá, když se podívá zpět na Altheriuse. "Tvoje moc je v některých věcech neomezená a to je mysl a oheň. Navíc by jsi měl v sobě probudit po jejich zvládnutí a zbytek sil, ale tím tě zatěžovat teď nebudu. Tvoje moc je neomezená, ale tvoje tělo ji nezvládne, dokuď nepochopíš čím jsi, budeš stále omezen právě tělem, ale ještě můžeš trénovat, protože nejsi na hranici a dříve než se na ni dostaneš, pochopíš, už jsi udělal i dobrý krok, to že jsi jej nedokončil tě šlechtí, než jej skutečně uděláš, budeš muset trénovat až k hranici smrti. To bylo i to co Drago udělal dobře, otevřel tvoji nesmrtelnost, i když to nechápal, věděl že je to cesta k něčemu v tobě, kdyby věděl k čemu, asi by tě zabil, protože by mu chyběla znalost ostatního a nebo by prostě byl jen opatrnější a vzhledem k jeho povaze myslím že by udělal to druhé, ale naučil tě víc, než si uvědomuješ a tobě opravdu hodně pomohl, ostatní draci ale ne, prostě stále je to to samé, nechcou ostatní učit, jediný dobrý drak je Drago, tedy alespoň v tomto, jinak má spoustu drobností, které kdybych jej viděla mu vytknu." Královna si vezme další jabko a začne okusovat, zdá se že jí jabka opravdu chutnají. |
| |
| Knihovna Konečně se mi zdá že něco máme, i když napětí v naší skupince je díky Erin hrozné, vůbec nechápu že to dělá. Navrhnu Eradii aby zavelela k odchodu zpátky a snažím se té divné elfce vyhnout, její nepřátelství mě už vážně unavuje a nejradši bych jí jednu flákla, ale bohužel je to stále ještě v jakýchsi mezích, i když i ty se zdají stále menší. Při návratui zpět do křídla pro hosty před společenským sálem zaslechnu hovor, zdá se že už se tam o něčem debatuje, ale hlasy, alespoň jeden nepoznávám. |
| |
| Opět poslouchám královnu a zdá se žemám radost. Aby ne. Myslím, že jsem alespoň jedou pochopil snad všechno, co řekla. Důležité je, že vím, že se budu muset zdokonalovat a budu se muset zaměřit na moji sílu mysli. Nejsilnějkší co jsem zatím udělal byla mentální bariéra, proi mým ohnivým kouzlům se to nedá postavit. A taky si uvědomuji, jak to s Dragem myslí. On má pravda něco, co jsem zatím u ostatních draků nikdy neviděl. Uvědomuji si nové věci. Vždycky jsem se snažil mezi draky patřit a svým způsobem patřím, ale je to jinyk, jsem nad nimy a ne mezi nimy. "Takže mým úkolem není být mezi draky a chránit je, ale přivést je k tomu, k čemu byli předurčeni?" Se stejně tázavým pohledem sleduji královnu a její reakci. |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Královna se tváří najednou trochu jinak. "Ne, myslím že je to trochu jinak, ale prvně se zaměř na sebe a pak se snaž pomoci drakům, nebo cokoliv jiného." |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Cesta po schodišti byla dlouhá, unavující a především vysilující. V duchu děkuji předvídavosti toho, kdo do skály vytesal lavičky. Moc toho nenamluvíme, šetříme dech i síly na cestu. Náš doprovod nás u konce opustí a já mu uctivě poděkuji. Před vstupem, na poslední lavici, jsme s Altheriem poseděli, pojedli a sbírali síly. I ty buď opatrný, můj drahý stisknu mu ruku a na čelo vtisknu polibek. Vydáme se dál a procházíme jeskyní dál a dál, v jedné jeskyni dřímají draci. Zastavím se a s neskrývaným úžasem na ně hledím. Jeden z nich seskočí z rampy a mluví k Altheriusovi. V srdci se mi děje něco nepopsatelného, obrovská radost a zároveň I bázeň se mi rozlévá celým nitrem. Ledový draci.. to zjištění ještě více prohloubí mou náklonnost. Vždy jsem měla raději chlad, zimu, sníh. Najendou se jakoby z ničeho objevila dívka. Neumím to pospat, ale ihned jsem k ní pocítila náklonnost, až jsem jí musela věnovat menší pokývnutí hlavy a taktéž milý úsměv, který byl věnován i mě. Nevěděla jsem nic o tom, že to ona je královna ledu. Vždyť vypadala tak mladě. Je mi líto Altheria, ale jako bych chápala ledové draky i jejich paní. Stejně jako Alth i já se hluboce ukloním a spěchám za ním. Ještě naposledy se ohlédnu, abych snad nezapomněla tento výjev. Daleko rychleji, než probíhala cesta tam, uběhla cesta zpět a brzy již stojíme opět v sále, kde u stolu sedí Drake. U mne vždy najde pochopení a odpuštění ten, kdo si jej zaslouží Usměji se na něj a pokračuji za Althem, posadím se vedle něj a vezmu jeho ruku do dlaní, cítím z něj zklamání a chci mu být oporou. Do Althova rozhovoru s Drakem se nevměšuji, jen tiše poslouchám a hledím střídavě na hovořící. Když se opět objeví Královna, rty se mi protáhnou do upřímného úsměvu a poslouchám její hovor, rozeznávám veškerý tón jejího hlasu, rozhořčení, něhu, ale hlavně velikou moudrost. Chápu a zároveň nechápu její postoj vůči Altheriovi. Když projde kolem stolu a krátce spočine rukou na mém rameni, vzhlédnu k ní a v očích je vidět rozpor nad jejími slovy. Otec umíral v klamu? Dál jen tiše poslouchám toliko rozdílný rozhovor jejich. Stejně bych jim nijak nepomohla, proto jen mlčím a poslouchám. Když Alth na Královnu zvýší hlas a promluví ostřeji, takřka automaticky se na něj zamračím, on si toho však ani ve svém zabrání do hovoru nevšimne. Zkoumavě oba sleduji,v jednu chvíli se Královna otočí na mne a mluví o krizi. Překvapí mě tím. Chvíli nad tím uvažuji, přemýšlím o významu jejích slov. |
| |
| Křídlo pro hosty - společenský sál Dorazily brzy i Astra, Prince a Sardo z procovny Conora, chvíli po nich i ostatní z knihovny. Královna draků při příchodu Astry najednou vypadala jako obyčejná žena s neobyčejnou aurou kolem sebe. Astra si ji dlouze měřila, ale Sardo se jí překvapivě prvně poklonil a pak si zalezl doslova. Usednul a ani si nedovolil zvednout pohled k ženě, přesto se na ni neustále díval. Astra taktéž usedla, ale v jejím pohledu bylo spíš poznání a vědění, přesto se nesnažila nijak zasáhnout do hovoru, který jako by jejich příchodem skončil. Královna ač zdá se z nepochopitelných důvodů seděla dál i když přišli ostatní. Teprve když byli všichni v místnosti zlehka se zasmála. "Vidím že si nesete nejistotu. Není se čeho bát toto je bezpečné místo a vše zde má nějaký smysl. Možná bych se ale prvně měla věnovat svým povinostem." Zvedne se a zcela nepochopitelně se ukloní mírně před Linthir. "Doufala jsem že tě jednou potkám, ale nečekala jsem že zde a takto. Vím že nic nevíš, ale brzy zjistíš vše. Máš ve mě podporu, stejně jako ti ji naídl Enchrov, i já jsem vázána stejnými sliby, jen lásku kterou ti dal on ti já dát nemohu, ale toho si odemě žádat ani nemůžeš." Krátkým pohledem se podívá na erin a zdá se že tuší něco co nikdo jiný, její pohled se zdá být najednou chlednějším než předtím. "Pojďme, hovořme o věcech které vás teď budou čekat." Sráž u dveří najednou zmizí za ledovou stěnou a všechny východy ze sálu jsou stejně uzavřeny, jen chlad zde chybí, i když máte dojem že jen proto že vás nectěla vystavit nepohodlí... |
| |
| Pevnost Severka - křídlo pro hosty, společenský sál Itris andente Derve Královna chvíli přechází po místnostni, než se konečně zhluboka nadechne. "Jmenuji se Itris andente Derve, jsem titulována i jako Královna Ledu, ale mí draci mi říkají i jinak. Vím že je pro vás teď těžké pochopit co vlastně máte dělat, ale vše co jste až doposud za dnešní den poznali vás dovede k pravé cestě a možná i k vítězství." Chvíli se zdá že přemýšlí, než znovu začne mluvit, nyní přejíždí přes vás pohledem, neusmívá se, zdá se zamyšlená. "Jistě jste již pochopili, že vaše poslání zřejmě rozhodne válku, ale v jiných věcech stále tápete. Pvně začnu tím že vám vysvětlím sebe a podstatu Zletého draka. Já jsem byla stvořena při stvoření světa, stejně jako můj muž, jehož jste viděli předtím než odešel na horu bohů. Mým mužem byl a je Král ohně, jediný pravý dračí král, to co udělal Altherius že poslel Enchariona na dračí trůn byla chyba, ale to poznáte později." Nyní se zdá že neví jak pokračovat, ale jakmile promluví poznáte že jsou v tom vzpomínky plné citu na někoho, koho milovala. "Můj muž byl velice dobrý, měl zlaté srdce a přál všem jen dobré, ale boje a zlo světa jej změnili, byl stále dobrým, ale již né tak... čistý. Když padli draci na pláních Deregurt, dnes je to tam, kde jsou Varetské pustiny. Rozhodl se dračí král že vše napraví, že napraví celý svět a dá mu to, co jej povede. Tak stvořil Zlatého draka, dlouho na něm pracoval a nedovolil nikomu se podílet na jeho díle. Pak, nevědom si proměny Damakona, pozval jej do Minas Drago, aby jako nejmocnější ze strážců vdechl život jeho dílu. Damakon však neviděl chloubu dračího plemene, ale nástroj pro jeho vlastní plány a tak se stalo, že kromě toho že mu vdechl život dal mu i obraz své temnoty a drak se probral k životu. Byl dokonalý, draci k němu vzhlíželi a poslouchali jej. Nebylo na něm poznat že by měl zlé úmysly, dokonce se i zdálo že naplňuje to co chtěl můj muž. Když ale Titáni zaútočili na Minas Drago, nepřišel a tehdy jsem poznala že je na něm něco divného a více jsem si všímala jeho skutků. Velké jeskyně padly, svět se změnil a správci světa (strážce, správce vše používá pro Bohy, postavy to určitě chápou) řekli že to bylo naposledy co mohli přímo zasáhnout do běhu světa. Tehdy jsem to nechápala, ale kdyby nyní zasáhli museli by bojovat s Damakonem a svět by možná byl zničen. Nyní zpět k Zlatému draku. Po boji o Minas Drago se zdálo všem že Zlatý drak pracuje na obnovení dračí říše, ale podařilo se mu ji rozdělit. Malí draci jsou ve svých jeskyních a bojí se velkých. Velcí draci bojují mezi sebou. Když bojovali draci mezi sebou dříve, nikdy se nestalo že by byl některý z nich vážněji zraněn, ale dnes už tomu tak není, jen draci co jsou zde a znají pravdu vědí co se děje. Zlatý drak vnesl nepokoj svár a klam do srdcí dračího lidu a Encharion je dokonce nejvíce poblouzněn jeho bludy, třebaže nyní dodržuje dohody, neude dlouho trvat a jakmile bude mít podporu více draků obrátí je na stranu Damakona. Můj muž (v jazyce draků by bylo asi druh, manžel, druhá polovina srdce atd, v jazyce lidí to říká takto, ale cítíte z toho to co to má skutečně být)byl naivní, až do odchodu k bohům a možná i teď si myslí že Encharion odolával svodům Zlatého draka, ale on ve skutečnosti podlehl jako první vidině moci dračího krále." Nyní se Zastaví a dívá se na Altheriuse. "Nemohl jsi to tušit, byl jsi veden mým neviným a naivním mužem, jenž stále věřil v dobro, tam kde již dávno nebylo." poté začne znovu přecházeta dívá se na vás. "Jediný z velkých draků prohlédl klam Zlatého draka, ale bylo již pozdě, draci byli rozděleni a válka s Damakonem nevyhnutelná. Místo toho aby svojí mocí zabránil pádu Akademie, odešel Drago za Zlatým drakem na pláně Deregurt. Tam, v místě kde byla uzavřena smouva mezi Dragem a Conorem o věčném míru mezi národem draků a Prvními, v místě kde stál památník míru sídlil Zlatý drak. Drago předstoupil před nejlepšího z draků a vyzval jej k boji na život a na smrt. Tehdy se mu Zlatý drak vysmál, odhalil mu něco ze svého plánu a vrhl se na něj, jenže zlatý drak nepochopil sílu nesmrtelných. Jen tři nesmtelní byli takoví, Thalos, Drago a Conor. Nemohli zemřít, ať se stalo cokoliv síla v nich stále znovu a znovu obnovovala tělo, jenže i ta se dokáže unavit a Zlatý drak by zřejmě našel způsob jak Draga uvěznit do konce světa, jenomže když už památník míru byl v ruinách a Drago neschopen pohybu, mezi troskami se protáhl jeden z rodu skalelfů, celou dobu tam byl, celé dny čekal na vhodnou příležitost, vědom si ohromné síly která před ním stojí vyčkávall a plížil se, až se dostal tak blízko Zaltému draku, že v okamžiku kdy se smál znovu Dragově slabosti, vyrazil a kopím probodl srdce z drahokamu. Zlatý drak se nezrodil, byl stvořen a zničením jeho síly zničil otec Dee i jej. Drago sice nezabránil pádu akademie, ale zničil nejhoršího nepřítele. Navíc se mu i splnilo co chtěl, že drak nezabije draka, ale roky na to se bohužel Zlatý drak stal koncem všech draků, jenž padli v boji proti svým druhům, jen Drago nezabil jediného z nich, mnohdy jim utržil řádný výprask, ale vždy se snažil nezabít ostatní, přesto nejsem si jistá vhodností Draga na dračí trůn, ale byla by to lepší volba než Encharion." Dlouhé vyprávění skončilo a královna konečně usedla do čela stolu. "Vždy je největší síla v poznání, já jsem stejná jako správci, já nikdy nezasáhnu přímo do běhu světa, ale je vždy způsob jak pomoci, nemohu vám říci více než již víte, ale mohu vám to zopakovat tak, aby jste pochopili." Po delší chvíli, kdy se zdálo, že již nebude pokračovat, promluvila znovu. "Nyní již víte že draci stojí proti sobě jen z klamu a nesoustřeďte se nikdo na ně. Dračí král stvořil Zlatého draka, byl to on, jenž předal svoji moc někomu z malé rasy a jeho snem bylo napravit svět." Pečlivě volila slova poslední věty, tak, jako by stála na hraně a jen jediné slovo navíc by ji strčilo přes útes a ona by navždy spadla. Když ji dopoví, odlehčeně si oddechne a usměje se. "Vy jste již příliš dlouho někde, kde vlastně ani být nemáte. Musíte udělat jen jedinou věc a tou pomůžete překlopit misky na vaši stranu, ale dávejte pozor co to je, jediná věc, stačí udělat zde v severce a získáte velkou sílu, ale neuděláteli ji, nezískáte nic víc než co vám mohou zdejší lidé nabídnout." Královna opět mlčí, ale nyní promluví o chvíli dřív, než je to již opravdu dlouhé. "Nyní je ten pravý čas, aby jste věděli co je křišťálová síň, je to místo, z nějž je možné vidět a vědět cokoliv, ale nikdo nedá směr tomu na co pohlédne... je to i místo, odkuď se ale můžete dostat pryč z této země a vstoupit do síně v Minas Drago, ale jakmile se tak rozhodnete, bude muset již vše mít svůj cíl a nesmíte zapomenout na loď a Palanthor." Nyní se zdá královna vyčerpaná, jakmile její slova dozní pozvedne unavenou tvář. "Ptejte se, jak jen budu moci, pomohu vám." |
| |
| Po zádech mi přeběhne mráz, když se mi v ruce objeví kniha s obrazem vlka. Vzpomenu si na Enchrova a rukou přejedu hřbet knihy, tak jako bych se zase probírala jeho srstí. Vytrhnu se ze zamyšlení a začnu listovat těžkou knihou. Co to... sehnu se pro lístek, který odsud vypadl. Ohni se nedá věřit, je nevyzpytatelný, stejně jako ten jenž mu chce vládnout. v duchu si několikrát opakuju slova, jež zde stojí a přemýšlím nad jejich významen i nad tím, kdo si zde udělal takovou poznámku a proč. Pak se začtu do jedné ze stránek, jejíž obsah mne více než zaujme. Obrátil pravdu v lež...a lži se stali pravdou?...kdopak pozměnil ten příběh a proč? Čí lži se měli státi pravdou?...Dokud nepřijde co?... místo odpovědí na otázky, zdá se mi, že vyvstávají stále nové. Zvednu v zamyšlení zrak od písma v knize a pohledem přejedu celou knihovnu. Za chvíli se všichni vracíme do společenského sálu, kde jsou již ostatní a ještě někdo, královna. Když se přede mnou ukloní a promluví, mám na tváři jistě velmi duchaplný výraz. Říci, že jsem překvapená, je málo. Jen nevěřícně zírám na ženu neschopna slova. Hlavou se mi honí nejrůznější myšlenky a spousta otázek. Trochu se vzpamatuji, až když začne vyprávět příběh o dracích, jakoby to bylo povysvětlení toho, co jsem si přečetla v té knize, ovšem stále mi tam jaksi něco chybí. Udělat jen jedinou věc…jen jednu jedinou věc?... v zamyšlení nepřítomně hledím na desku stolu před sebou, jako bych si snad všechny odpovědi na otázky mohla přečíst tam. |
| |
| Jen tiše poslouchám a mlčím. Netorufnu si říct jediné slovo. Vím,ž e to totiž nezáleží na mě. Když královna domluví jen po očku s epodívám na svou sestru. V tom můj pohled padne na Danielu a je mi jasné, že nemá cenu ani nci říkat. Otočím hlavu an durhou stranu a založím ruce na prsa, ne naštvaně, spíše přemýšlivě. Tak setrvám a snaížms e zabránit některým otázkám, abys e prodrali naporvch. |
| |
| Pevnost Severka - křídlo pro hosty, společenský sál Sedím a dívám se. Vnímám pohled Erin, i pohled královny, soustředím se na její slova a po chvíli si uvědomím co řekla, pohlédnu na Altheriuse. Chvíli jej pozoruji a začínám chápat. "Takže Altherius je místo zlatého draka? Má zabránit boji mezi draky?" Svá slova řeknu pološeptem, ale ve ztichlé místnosti snad až příliš hlasitě. Dívám se na královnu a lehce přejedu pohledem přes Erin. "Když vás požádáme o pomoc, pomůžou nám vaši draci?" Sklopím pohled, proč jen já musela prolomit ticho jako první? |
| |
| Než stihne královna reagovat, hybtě odpovím. "Nepomohou. Draci s touto záležitostí nemají aktivně moc společného a proto nebudou zasahovat. Tato pouť se týká nás a my máme řešení u sebe. Jen ne pohromadě, proto každý musí přiložit kousíček skládanky, jinak se nepohneme a myslím, že v tomhle by měl začít někdo, jehož krev je tím přímo pojena a jehož se přímo sudba dotýká. Moje kroky k vám byli svedeny, ale můj cíl cesty je daleko..." |
| |
| Pevnost Severka - křídlo pro hosty, společenský sál Pozvednu hlavu při posledních slovech královny a dívám se ještě chvilku na ni, než konečně promluvím. "Chápu, jsi stejná jako bohové a potomci. Už chápu proč jsme nemohli k sídlu bohů, proč je střeženo, kvůli nám, nebo komukoliv kdo by tam chtěl zavítat. Co se týče naší další cesty, půjdem k hranicím a vyhledáme Fealin, možná se dobereme někam dál a co se týče osudů kohokoliv z nás, myslím že naše společná cesta zatím byla cestou každého zvlášť, třeba se někde rozdělíme, stejně jako družina z akademie pod vedením Ramireze, nevím. Myslím že jsem i pochopila kus Altovy budoucnosti a je mi jasné že pokuď budeme chtít na Varetu, budem potřebovat křišťálovou místnost a setkáme se s Encharionem. Nevím co bude, ale myslím že by bylo nejlepší, kdybych palanthor svěřila tobě, budou li ostátní souhlasit." |
| |
| Pevnost Severka - křídlo pro hosty, společenský sál Před příspěvkem Astry, nějak se mi jej podařilo smazat... Královna se při Altových slovech zasměje. "Upírka vysála vše co jsem řekla, pochopila alespoň něco, ale né vše." Pak se podívá na Alta "Já s vaší záležitosti nesmím mít nic společného a nesmím vám pomoci, jen já, za draky mluvit nemůžu, ale když budou vědět že s tím souhlasím, určitě se budou jinak rozhodovat." |
| |
 | Pevnost Severka - křídlo pro hosty, společenský sál Poslouchám pozorně královnin proslov i následnou diskuzi po něm. Možná, že bych byl své zemi více platný, kdybych byl s nimi..........A chtějí mě vůbec? Dal jsem jim pro to snad nějaký důvod? Perou se v mé mysli mezitím mezi sebou protichůdné myšlenky. Je mým posláním, postarat se o bezpečí. A když půjdu s nimi. mohu jim pomoci a tím ochránit i náš lid..........Pche, bláhovče. A v čem se jim vyrovnáš. Jsou hrdinové. Co jsi ty? Princ jedné malé země. Ani ne vládce.......Jsem......Nejsi. Na trůnu sedí tvá sestra.......Vládneme spolu...........A proto jsi ji tu nechal mnoho let samotnou?...........Chtěl jsem pomoct.........Čím? Ano, vlastně nevím, co jsem chtěl. Čeho jsem si myslel, ře dosáhnu. Co získám. Nicméně............Co? Sotva jsi se vrátil, zas ji opustíš?.........Abych pomohl...........Abys zemřel...........Ne. Vrátím se. Nejsem špatný v boji............Ale nejsi nesmetelný.........Tak dost. DOST. To by stačilo. A ikdyž se stále ještě uvnitř chvěji nejistotou a rozpolceností, najednou jsem rozhodnut Teď už vím, co chci udělat. Co bych měl udělat. Co MUSÍM udělat. Opatrně povstanu a při tom si v duchu skládám myšlenky do vhodně formulovaných slov a vět. Pro jistotu pod stolem vztáhnu rukua lehce se dotknu paže vedle sedící Daniely. Snad v chabé žádosti o podporu ve svém konání. Úklonou se omluvím královně, že na ni mluvit nebudu a pak promluvím. K družině. "Já........Měl jsem během rozhovoru, který zde byl veden možnost slyšet vás, hledět do vašich tváří, do očí a skrz ně do duší, pozorovat a poznávat vás, mnohé si srovnat a pochopit. A......Rád bych se k vám přidal na vaší další cestě, neboť budu-li s vámi, pomáhat vám a učit se, pomohu tím snad i své zemi a lidu." A můj pohled se na cestě po všech tvářích přítomných členů družiny nakonec zastaví na tvářích Astry a Altheria. |
| |
| Pevnost Severka - křídlo pro hosty, společenský sál Astra se soustředí jako by sama na sebe, po princových slovech se na něj nějakou dobu nedívá, ale uvědomující si že stále ještě stojí na něj pohlédne. "Vlastně již jsi s námi. Není to mé rozhodnutí, ale stejně jako ty se k nám přidala i Dee, Vád Urgas (Sardo) a Linthir, vlastně všichni s k nám přidali náhodou na cestě, která musela přijít. Nyní se ale musíme dobrat řešení naší situace." Mírně pootočím hlavou na Alta, jako by právě on měl vědět co dělat a pak pohlédnu na Královnu. "Myslím že chápu že draci bojovat nepůjdou, alespoň ne s námi, ale mohli by bojovat na severu, stejně jako kdysi, zatím co zdejší lid půjde s námi na Varetu a nejrychlejší cesta na Varetu je přes křišťálovou síň a jestli jsem to dobře pochopila Fealin, dcera Conora je zde a velí armádě, jistě se tedy připojí k lidu, se kterým tak dlouho bojuje, jen nechápu již úlohu nás dcer hadího meče." Dívám se na královnu a očekácvám odpověď na poslední řečené. |
| |
| Pevnost Severka - křídlo pro hosty, společenský sál Královna ledu Krátce pohlédne na Astru a usměje se. "Sama jsi to řekla, jste dcery hadího meče, ale ne Conora. Zdědili jste jeho moc, jeho sílu, jeho znalosti, jeho krev, ale vše se dělo zásahem jiného, než Conora a ten jiný zasáhl do tohoto světa častěji, než by si bohové uvědomili. Nevím co přesně sledoval, ale hádám že to Conor odhalil dávnio předtím než jste se narodili, jeho činost na akademii nebyla takřka žádná, ale přesto tam sepsal sudbu a udělal vše pro to, aby nastala." |
| |
| Pevnost Severka - křídlo pro hosty, společenský sál Dlouhou dobu mlčím a dokonce i když promluví Princ a směřuje na nás ssvoji jakoby žádost, nechám mluvit Astru, teprve potom se opět ujmu slova a první se otočím na Prince. "Přesně, jak Astra řekla. Pokud budeš ctít naši družinu, tak si myslím, že už dávno jsi její součástí a pravděpodobně budeme potřebovat pomoc tvého lidu, který bude mnohem klidnější, když bude mít právě tebe po boku. Bez ohledu na to, jak některé věci dopadli se mi zdá, že tvé úmysli byly vždy ty nejlepší. Budeme tedy rádi, když se k nám připojíš pro tuto dobu na trvalo." Usměji se na pranci a potom se podívám na ostatní se slovy, které se mi asi celou dobu honily hlavou a které jsem se snažil uspořádat. "Vážení, nyní je na čase se rozhodnout. Nesmíme věci uspěchat, ale také nesmíme ztrácet čas. Pokud soudím dobře, nakonec naše kroky povedou do křišťálové místnosti a tam odtud na místo, které nás nemine." Při posledních slovech se tvářím mírně pochmurně a smutně a zklesle, jako bych čekal a předpokládal, co tam na mě čeká. Už je opět vidět má předvádavost. "Nyní ovšem by se každý měl zamyslet nad úlohou, která je s ním spojena a jak to vše prospívá společnému cíli. Po posledních slovech je zřejmé, že Astra a Erin jsou nositelky dědictví, to především je pojí s Conorem a pokud dobře uvažuji, jsi to ty Erin, kdo má tu moc postoupit dále a přijmout sílu, která ti byla dána a jejíž nástroj bys měla začít používat. I další mají své střípky, které by měli předložit. NA co jsme ovšem pozapomněli je něco velice důležitého a mocného. Jedná se o náš náklad. Nevezeme ho právě sem jenom tak. I to má svůj účel a myslím, že bysme měli rychle přijít na to, jak ho využít.A měli bychom i srovnat naše poznatky, které jsme objevili. Jak jsem dopadl já ve svém hledání v jeskyních je jasné a co vy přátelé." Nyní mlčím a čekám, že bude někdo pokračovat. Je to velmi mnoho myšlenek na jednu hlavu. |
| |
 | soukromá zpráva od Vád Urgas pro Dor |
| |
| Pevnost Severka |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pokoj noc Chvíli nic neslyšíš, ale pak ucítíš jasný hluboký hlas přímo ve tvé mysli. "Udělal jsem chyby, nevím jestli to odčiním, ale doufám že alespoň tobě pomůžu, tobě, ke kterému se nekromant choval velmi zle a přitom ti dal něco, co nikdy žádný člověk nedostal. Máš dar, který se zdál být prokletím, pomůžu ti s ním, jmenuji se Fenet a jsem bílý drak, jehož šupiny jsi dnes na sebe prvně oblék." Chvíli je ticho, jen tak dklouho, aby jsi to stačil rozvážit a pak se jeho hlas ozve. "Pomohu ti jak jen budu moci, dnes nestojím ani na straně dobra, ani na straně zla, prozřel jsem, chceš moji pomoc?" |
| |
| Pevnost Severka Společenská místnost Chvíli je ticho, cítíš jeho přítomnost, ale jako by něco bránilo jeho slovům, potom k tobě dolehnou jako by z dálky a pohled královny na tebe v tu chvíli padne, chvíli jako by zkoumala co ti drak říká a pak se podívá zpět na ostatní. Bílý drak sice mluví krátce, ale chápeš že teď je pro něj z nějakého důvodu těžké hovořit. "Královna vám pomůže, ale nesmí přímo, proto jste za clonou. Tebe se to netýká, pozor v Minas Drago, mířím tam, ale nevím kdy tam dorazím." |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Dor |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro pokoj-noc Drak jako by se na dálku usmál. "Ne, tohle není trest, jen osud draků, který málokterý z nich přijmul, svět je prý ještě mladý, co bude později nevím, ale jedno vím už teď nekromant tě nechtěl nechat žít jako člověka, ale byl jsi mu vyrván, když mě budeš poslouchat a učit se, naučím tě využít to co se zdá být trestem a později to snad předáš dál..." Drak ztichne, uvědomující že bys možná něco chtěl říci... |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Dor |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro pokoj-noc Drak se usměje. "Chápeš to, to je dobře. Jedy jenž ti kolují žilami změnili tvé tělo, změnili i tvé city, nemůžeš cítit k lidem to co dříve a bolest takřka nepociťuješ. Nebudeš ale cítit ani žádná omezení, jak v rychlosti, tak v pohybech." Drak jako by na chvíli přemýšlel. "Jen jedinou noc jsi se vyspal klidně, to když tě léčila Astra a setrvala u tebe do rána, budeš li ale souhlasit, dám tvé mysli soustředění během této noci a několika dalších, ty budeš mít klidné sny, třebaže tvůj spánek bude ostražitý. Jakmile přetvořím tvé sostředění tak aby jsi se mohl plně ovládnout, zmizí sny o nekromantovi a ty budeš vyrovnaný jako kdysi, možná i více, ale musíš s tím souhlasit a mít na sobě přilbu z mých šupin, pak teprve tě mohu začít učit." |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Dor |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pokoj-noc Chvíli je ticho. "Myslel jsem že to chápeš, jakmile budeš vyrovnaný, budu tě moci učit zbytek a vše není tak úplné, bolest cítíš, ale daleko méně, city máš, ale daleko slabší, budeš se muset je naučit více vnímat a myslí si je přetvářet, ale vše pochopíš až později, teď musíš být vyrovnaný, co se týče mysli, pomohu ti, ale co se týče tréningu, budeš muset cvičit sám..." Chvíli se zdá že drak jako by na tebe koukal. "Tak chceš pomoci?" řekne, jako by jsi mu stále dlužil odpověď na nějakou drobnost. |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Dor |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na moři u Veriku Dnes jste osvobodili národ barbarů z Veriku, připoměli ti tvůj lid, ale přesto byli jiní, dnes se poprvé projevil ohromnou mocí mág Altherius a Astra měla co dělat aby jej zachránila, když se probral z bezvědomí, shodil ze sebe dračí zbroj a věnoval se až příliš svým věcem. Verikští utíkali před skuruty a doufali v pomoc na pobřeží, ale místo armády jste přišli jen vy, zachránili jste je jen tak tak, ale přesto ty jsi jim moc platný nebyl, stále jako by těněco brzdilo. Šel jsi spát hned po první hlídce, sny byly klidné, dokuď tě ve snu nenavštívil drak. "Myslím že tvé soustředění je u konce, chceš li, naučím tě pohyby." Mlčí, jako kdyby přemýášlel nad tím jak ti to sdělit a hlavně čeká na tvůj souhlas. |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Pobřeží Varety |
| |
| Pevnost Severka Pozorně poslouchám rozhovory ostatních a studuji výrazy jejich tváří. Nevměšuji se, zatím nemám co říc a plácat hlouposti je nesmyslné a v této situaci jasně nepatřičné. Když už je ticho a vím, že nikoho nepřeruším, promluvím na Královnu. Má paní oslovím ji, abych na sebe upozornila. Již všichni chápeme, ,proč draci nebudou bojovat, avšak nápomocni by být mohli. Prosím vás, zamyslete se nad možností, kterou navrhnu. V mé hlavě se zdá být zcela jasná a důležitá. Při bojích odejde ze země armáda, ovšem chráněna být musí. Žádám vás, aby se ochrany země ujali draci. A ještě jednu prosbu mám. Z knihovny jsme sebou přivezli Palanthor. Kdo jiný by se o něj lépe postaral, než vy a vaši draci? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Verik Drak jako kdyby přeýšlel a potom ti začnou proudit do hlavy sekavé pohyby postavy, proti ní útočí ze začátku lidé, ale stále častěji jsou to nějaká monstra. Pak obrazy skončí a ty se probudíš do dalšího dne. Den za dnem pak stále znovu a znovu vydíš ve snu pohyby meče, těla, proti pohybu nepřítele. Po bojích u Minas Drago, každou noc se rychlost obrazů zvyšuje a ty cítíš jak i tvé tělo reaguje. Stále častěji chodíš trénovat, aby jsi si vyzkoušel nové pohyby. Když pak opouštíte akademii, znovu tě osloví bílý drak, nyní již bojuješ snadno a rychle, ale jeho slova jsou přesto smutná. "Nemůžeme již otálet, jsi stále lepším v boji, ale chybí ti spousta věcí, které jen těžko získáš, jakmile se potkáme jednou, dám ti je, ale nyní se musíš naučit poslední věc a to jsou znamení moci." Drak jako by byl na rozpacích, až znovu promluví cítíš jeho strach. "Není to magie, jsou to znamení, jenž ještě nikdy nikdo nepoužil. Soustředíš se na věc, kterou chceš udělat a postavíš prsty na ruce do určitého postavení, pak jejich pohybem dosáhneš síly znamení, nyní tě budu učit jak se máš soustředit, uděláš li znamení špatně, nemusí se stát nic, ale může se stát i cokoliv, dávej si s ními pozor, dokuď je nezvládneš myslí, nenaučím tě jejich tvary." |
| |
| Pevnost Severka - křídlo pro hosty, společenský sál Královna se mírně usmívá. "Dobrá, armádu si budete muset sehnat sami, můžete je provést křišťálovou místností do Minas Drago, ale nevěřím že vás Encharion nechá jen tak projít jeho sídlem, zradí vás a pokusí se vás pobít, jedině že by první šel Altherius, ale když nebude připraven zemře." Královna najednou zmizí a stěny z ledu také, za nimi stojí jen vyjevení strážní... |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Pobřeží VaretyChvíli trvá než se mi dostane odpovědi, je to něco jiného než doteď teď mi posílá obrazy, obrazy boje a manévrů, boje proti lidem nelidem i stvůrám, obrazy se postupně zrychlují až dostanou opravdovou rychlost, celé dny trávím cvičení a broušení fint a rychlosti , nyní jsou mojí životní náplní, píle a nadšení ze mě přímo záři na všechny strany. Až jsou mé pohyby vybroušené k dostatečnému ladu a jednotlivé pohyby na sebe dokážu navazovat intuitivně bez sebemenšího váhání ozve se mi znova Fenet. Znamení moci? Co je to znamení moci? Myslíš že jsem už dost dobrý v boji? Opět se projeví má zvědavost, možná i touha slyšet od mistra chválu ale tu se snažím nedávat najevo protože jak mi říkávali když sem byl malý pýcha je největším nepřítelem dobrých válečníků. To znamená že budu první kdo je zkusí? Jsem opět připraven naznova se učit, drakovo umění je čím dál zajímavější. Co mám tedy dělat? Zeptám se ho skoro až dychtivě. Slyším z jeho hlasu strach snad se obává mi předat svá tajemství. Nezklamu tě mistře. Řeknu prostě. |
| |
| Pevnost Severka - křídlo pro hosty, společenský sál Když královna mluví o armádě, zasvítí mi oči. Tady bych mohl pomoci. Být jim alespoň k něčemu. Královna náhle zmizí a s ní i její ledová stěna zanechávaje nás v sále pohroužené v hrobovém tichu. Nebýt směšně působících vyjevených výrazů ve tvářích stráží, napětí by se tu jistě snad dalo krájet. Tiše si odkašlu. I tak zní ten, jindy tichý zvuk příliš hlasitě. "Nevím kdo je Encharion a kde je Minas Drago...Je-li však třeba armáda, mohl bych se pokusit ji svolat. Seveřaná jsou dobří bojovníci. A pokud to pomůže i jejich vlasti, půjdou." Odmlčím se a pak tiše, spíše víc pro sebe, než pro ostatní řeknu. "Doufám. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Fenet chvíli váhá a pak se dostaví jeho odpověď. "Znamení ovládám jen já, jsem jediným drakem, který se je naučil a proto je mým posláním předat především tyto znamení dál, ale jsou zrádná. Neučinkuje proti nim magie, pouze proti znamení, ale nejsou zas moc silná, ale i člověk bez magického nadání je schopen se jich naučit a to jsi teď ty." Fenet se na chvíli odmlčí a pak pokračuje. "Jsou tři kruhy znameních, prvním je pohyb. Můžeš pohnout čímkoliv kamkoliv, nebo dokonce i s kýmkoliv, když budeš hýbat dlouho jednou věcí, je to náročnější než pohnout velice těžkou věcí kratičký okamžik. Druhým kruhem je kruh obrany, účinkuje pouze na magii a čím jej zvládáš lépe, tím silnější kouzla na tebe nemají vliv, na tento kruh se nemusíš soustředit, je stále v tvé těsné blízkosti. Posledním kruhem je kruh zranění, kdy znamením způsobíš zranění, dokonalé zvládnutí tohoto kruhu dokáže zabít." Fenet se na chvíli odlčí a pak se usmívajíc na tebe skrze tvůj sen dívá. Je to předposlední věc, kterou tě naučím, pak ten odkaz budeš muset předat dalším." |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Pod temnotouPozorně poslouchám jeho slova, dojde mi že znamení jsou klíčem k velké moci i zodpovědnosti. Aha, rozumím. řeknu však celkem zbytečně abych draka ujistil. Opakuju si v duchu co drak říká. Čím mám tedy začít? Připravuju se že po mě bude drak chtít něco jako dlouhé nehnuté sezení se zavřenýma očima na místě a soustředění se. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Probrala jsi se až z příliš dlouhého snu, pamatuješ si jak jsi žádala Sinku ( potomek bohyně vod Ainne) o návrat tváho těla. Nyní jsi se probrala v pokoji, kde není jediné světlo, jen podedveřmi je mírný odlesk světel lamp. Jistě tady bude i nějaká lampa tady, ale skrz hučení v hlavě a pocit docela silné dezorientace na hledání nějaký lampy nemáš ani pomyšlení. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cesta k bohům Drak se zasměje, jako by cítil tvoje myšlenky. "První co musíš udělat je něčím pohnout, pak ti teprve ukáž základní znamení, kterým to umocníš. Znamení děláš jednou rukou, ale na to je čas. Nyní natáhni ruku a zkoušej pohnout nějakou věcí." |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Pod temnotouTrochu se divím tomu že by v tom nemělo být nic dalšího než se rozhodnout s něčím pohnout. Na jeho slova kývu jakoby mě mohl vidě, sedím na palandě ve své kajutě a začnu se soustředit na vidličku na stole. Po dvou hodinách soustředění zjistím že to nebude tak jednoduché. To nejde, něco mi ještě chybí ta vidlička se ani nehne. Trvá ještě několik dní urputného neustálého soustředění vidlička je můj stálý cíl. Jednoho dne už to mé nervy tak úplně nevydrží, skoro týden zírat na vidličku co se ani nehne, skoro tou dobou nejím ani necvíčím. Zírám na vidličku bez přestání několik hodin. Pro Bohy POHNI SE! zakřičím na ten kus železa a u tu chvíli popojede vidlička na kraj stolu a balancuje těsně před pádem. Ano! zalije mě vlna euforie a pak si všimnu opět vidličky jak balancuje na kraji stolu, natáhnu k ní ruku a soustředím se aby se šoupla zpět, a po chvíli se skutečně pohne zpět na stů, oči se mi rozzáží štěstím. Mistře! Mistře! Mám to, jde to! rozkřiknu se v myšlenkách zvesela, povedlo se mi to. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pohl jsi vydličkou a v mysli se ti ozval unuděný hlas, který začal zívnutím. "Jo, tak to by bylo, už jsem málem nevěřil že se ti povede s ní pohnout, tuhle sílu má každý, jen musí zapojit své vlny na předmět, ale nebudu tě tím unavovat." Drak jako by se protáhl a pak pokračuje už méně ospalým tónem. "Vlastně ne každý má dar s něčím pohnout, ale tohle znamení ti k tomu pomůže trochu víc, záleží i na pohybu ruky, když chceš dát něco od sebe, pohneš rukou od sebe a tak." Domysli ti skočí obraz překžížených a zvednutých prstů, zrovna nic lehkého. "Nauč se je složit a potom to používej spolu se snahou něčím pohnout." |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro KalendarJehho hlas zní trochu znuděně což mě zklame a pak začne říkat něco o vlnách ale když se podívám z okna skoro žádné vlny nejsou. Během rozhovoru už šoupu s vidličkou po stole. Takže ten dar je spíše taková výhoda? Začnu křížit prsty jak mi drak ukázal a až do večera vydržím trénovat postavení prstů, pak už vidlička létá po místnosti jako divá přičemž mi několikrát málem vypíchne oko. Když vylezu na palubu lodi vidím že se blíží pevnina neodpustím si pár věcí nechat občas někomu uhnout těsně zpod ruky, i pár těžkých věcí se mi povedlo přesunout. Mylsím že pohyby sem zvládl nahlásím mistrovi když vysedám z lodě. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kalendar Fenet se ti ozve teprve až vyrazíte z přístavu. "Zrovna moc dobře nenakládáš se znamením, ale zapoměl jsem ti vysvětlit že to není hraničářská telekineze. Znamení používej krátce na odražení, vyražení a tak, ne že jím budeš tahat kočky za ocas." Jeho řeč se nezdá být výtkou, ale je to rýpání do někoho, kdo si hraje s blbostí. "Znamení ti mají pomoci v boji, nic víc od nich nečekej a čím kratčí jsou, tím větší silou je provedeš." Nyní tě čeká druhá lekce a to obrana, dělá se stejně jako první znamení, ale používáš u něj jiné postavení prstů. Znovu se ti v mysli objeví nové postavení ruky. "Můžeš to trénovat s čarodějem, protože jinak na tebe magický útok nepůjde, kdybys měl to co potřebuješ tak bys čaroděje i cítil, takhlk cítéš jen lehké chvění, když čaruje. Procvičuj znamení, jakmile je dokonale zvládneš, znovu se ti ozvu." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Kalendar |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Altherius se na tebe krátce podívá a pak tě srazí kouzlem na zem. "Lepší?" Vůbec se na něj nesoustředil a nedal ti ani čas aby jsi mohl zareagovat, pro něj jediná dobrá věc, že ti kromě pádu na zem nic neudělal. Jen se na tebe kouká, zda ti to stačilo. |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Kalendar |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Altherius zlehka pokrčí rameny. "Nevím co chceš, ale dobrá." A znovu letiš k zemi, opět milosrdně, opět ale bez obrany, kterou jsi ale bohužel stihl provést a dojkonce se ti povedla. V hlavě ti zazní znovu hlas Feneta (že to jeho jméno vypadá skoro jako Ferneta?) "Výborně, kdyby se nejednalo o dračí magii, vykryl by jsi jej." Cítíš že bílý drak se přitom trhá smíchy (mymochodem PJ taky....) |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Kalendar |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dee sledovala tvůj počin s Altem, místo kouzlení se na tebe starostlivě podívá. "Jsi v pořádku? Chápu že ti Alt nechtěl ublížit, ani já nechci, nespravila by to facka?" Fenet se válí smíchy, ten tio těžko odpoví...:) |
| |
| soukromá zpráva od Vád Urgas pro Kalendar |
| |
| Pevnost severka - společenský sál Ani se nepohnu ze židle, jen, když princ promluví, otočím na něj hlavu, zdá se že ačkoliv se to vyvíjí najednou dobře jsem stále více v temných myšlenkách a něco mě najednou trápí. "Budem vděčni za jakoukoliv pomoc, svolej armádu ze severní stěny, s Fealin a jejími muži v dolech ale nevím. Než se sejde armáda, budem muset vymyslet jak projít přes Minas Drago, nechtěl jsi naás vzít do křišťálové síně, myslím že teď je ten pravý čas." |
| |
 | soukromá zpráva od Saša Dragward pro Ach..Bohové.. Ještě se zavřenýma očima slezu z postele a chvíli trvá, než se donutím rozlepit oči. Spala jsem až příliš dlouho a přesto je únava obrovská. Konečně otevřu oči a dezorientovaně se rozhlížím kolem sebe. Chtělo by to světlo Pomyslím si, když svou čelist protáhnu zívnutím. Zjistím, že nevidím vůbec nic, jen proužek světla z jedné strany, kde odhaduji dveře. Hlava mi třeští, až mám pocit, že jsem snad vypila sud medoviny. Znaveně se odploužím ke dveřím, cestou do něčeho nabourám a jen polohlasně nadávám. Otevřu dveře abych dovnitř pustila světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Spala jsi v malé místnosti, jsou tam vedle postele složené tvoje věci, do toho jsi zřejmě vrazila. Na chodbě nikdo není, jen louče ji osvětlují. Na konci chodby vidíš více světla a kraj přístaviště. Čeho si ale všimneš je tvoje kůže, je smaragdově zelená a šupinatá, jak kůže hada, ale není slizká, nebo hadí, je jemná jako chmíří. |
| |
| Pevnost severka - společenský sál Po zbytek rozhovoru mám velice zadumanou tvář, tak zamyšlenou, že je očividné, že nad něčím konkrétním velmi tvrdě přemýšlím. Ačkoli vnímám slova a děj kolem mě, hlavní pozornost je vryta mezi mé myšlenky.¨, až mě po chvíli nkdo nevnímá, po královniných slovecha jejím zmizení mluví Daniel a potom Astra navrhne cestu do křišťálové místnosti. "Stůjte všichni" Můj hlas se rozezní po mísnosti a všichni se překvapeně otočí. Vidíte mě stát a je jasné, že veškeré moje dumání vyústilo v konečnou myšlenku. Navšechny se zpříma podívám a promluvím: "Královna má pravdu."mírně smutně se podívám k zemi a pokračuji "Enchariona nikdo z vás neporazí a pokud ho neporazíte, neprojdete přez něj ani s tísícem vojáků. Počet v tomto ohledu nehraje žádnou roli. Dokud je Encharion vůdcem draků, budou stát za ním a nikoho z vás neposlechnou. Pokud má královna pravdu, tak není jiná možnost, budu muset jít první a pokud nebudu připraven, není cesty zpět. Encharion je mocný a jeho síla je veliká, znám ji. Chápu svoje možnosti a znám je, ale potřebuji ještě něco. Pravděpodobnější totiš je, že bych ho takto neporazil. Počítám, že seskupení armády bude trvat několi dní. Proto chci tento čas využít k pozvednutí schopnosti mé mysli a většímu zesílení a zocelení. Chtěl bych Danieli vědět, za jak dlouho budou armády shromážděny a poté vás hned po návštěvě křišťálové síně opustím a s mým návratem doufejme přijde i volná cesta. Skončil jsem a čekám pouze na odpovědi na mé dotazy, protože v tomhle není moc o čem spekulovat... |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Pevnost severka - společenský sál Právě jsen se chystal odpovědět Astře a odejít, abych vyslal jízdní posly k velitelům vojsk u severní stěny, když se Altherius probral ze zadumání, a zastavil nás, ačkoliv zatím nikdo nikam neodchází. Vyslechl jsem tedy co nám chtěl říci. "Ano. Královna málokdy říká něco, čím by si nebyla jista." Odpovím pak. "Počítáme-li, že jízdním poslům bude trvat den, či dva, dorazit na místo určení, pak den najít všechny velitele a vyřídit jim co bude třeba, vojsku pak dva dny návrat, půjdo-li okamžitě, což si troufám myslet, že se nestane.....a......pak je tu ještě Fealin a její vojsko.....s ní bych rád mluvil o té věci osobně, tak se snáze dobereme výsledku....nu....šest dní? Bude to stačit na tvou fyzickou i mentální přípravu?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vyslal jsi myšlenku k dračí královně, cítíš že je kdesi daleko, chvíli jako by jsi čekal na její odpověď, ne proto že by nechtěla odpovědět, ale cítíš jakési napětí, jakmile se uvolní královna ti pošle myšlenkou zpět odpověď. "Nepomohu ti v tomto, jdi do křišťálové síně a tam nalezneš to co hledáš. Šla jsem již dál než jsem měla s pomocí vám, jsem s vámi, ale opravdu vám já nemohu přímo pomoci, draci severu mohou, seveřani mohou, ale já nesmím, i kdybych chtěla." Najednou cítíš nějakou vlnu, která se dotkne vašeho přenosu myšlenek a vše je opět tiché. |
| |
| Severka - společenský sál - křídlo pro hosty Zvednu se ze židle a ani nevím zda jsem něco z toho co je na stole snědla, v pohledu mám přemýšlivý výraz, když se otočím k Danielovi, vrásky přemýšlení na mém čele stále jsou. "Znám cestu k dolům, půjdu já, ty by jsi měl zatím zorganizovat armádu tady, jsi jejich princ, můžeš je vést a dohlédnout na přípravy, co se týče armády ze severních pevností, myslím že tam posly vysílat nemusíš, draci se dost dobře postarají o to aby pohlídali hranice a vyřídili vzkaz návratu sem. Pomož Altheriovi, jak jen to půjde, vem jej do křišťálové síně a kdyby potřeboval cokoliv, tak mu pomož." Uvědomuji si že dávám příkazy princovi, ale stále přemýšlím jak a co udělat, protože tento moment se zdá být nejdůležitějším momentem naší výpravy, kdyby se nám povedlo přijít na varetu s touto armádou, mohli bychom konečně pohnout válkou výrazně v náš prospěch. Chvíli se zdá, jako kdbych s někým mluvila a pak se usměji na prince Daniela. "Altherius se nyní bude věnovat tomu co potřebuje. Ty organizuj co potřebuješ tady ty a domluv se se sestrou, ať ví o našich plánech." Otočím se na Erin a mé čelo se stáhne starostlivými vráskami. "Zatím co budu pryč, starej se o vše co je třeba, Altherius se musí zaměřit sám na sebe a nemůže mě tudíž zastoupit. Byla bych ráída, kdyby jste za mé nepřítomnosti vyřešili vaše problémy s Danielou." Chvíli se zdá že bych chtěla ještě něco říci a pak se jen usměji a pohledem se rozloučím se všemi v sále, pak rázným krokem vyjdu ze sálu. |
| |
| Poslouchám Astru a a její návrh zní rozumně a znale. "Ano, to je velmi moudré. Mé kroky nyní musí směřovat do křišťálové síně a tobě Astro přeji mnoho zdaru. Myslím, že bychom se tedy měli vydat tam, kam je potřeba." S těmi slovy skončím a jejasné, že už jen čekám, až se všichni rozhodneme vykročit dále. |
| |
| Nečekal jsem, že Astra přijme můj nástin budoucí činnosti beze zbytku. Nepošítel jsem ale ani s tím, že mi již naplánované věci překazí zcela. A takto velitelským tónem. Na druhou stranu ji chápu. Má zodpovědnost. A o Altheria musí být dobře postaráno. "Ano Astro, vynasnažím se. Přípravy budou provedeny. Že nechám urozenou Fealin pozdravovat." Řeknu proto jen v odpověď. A s úklonou hlavy na Astře na rozloučenou se obrátím na Altheria. "Jsi-li si, Altherie, jist, že je opravdu nezbytně třeba abys vstoupil do křiš´tálové síně už nyní, pak mne následuj, zavedu tě tam." Vyzvu jej. "Ostatní se, samozřejmě, mohou přidat. Ikdyž zatím jen na prohlédnutí té místnosti." Obrátím se ještě na ostatní..........A než opravdu vykročím ze sálu, nabídnu dvorně Daniele rámě. |
| |
| Severka Jen se líně zvednu. Celý hovor, jako by mě míjel. Nabídnuté pomoci si všimnu až příliš pozdě, jen se na prince usměji. "Ráda vás doprovodím do křišťálové síně, jen netuším co si od toho mám slibovat." Jdu poblíž prince a mírně se usmívám. To co se dělo v sále mě trochu vyděsilo, můj pohled spočine krátce na Altheriovi. Takže naše šance na úspěch a neúspěch jsou v rukou tohoto čaroděje? Zatřepu hlavou, do mysli se mi promítají možné scénáře a já si uvědomuji, že až příliš se rozhovor s královnou točil kolem jedné věci, ale spojitost s námi... Znovu se podívám na Altheriuse a začnu si uvědomovat, že by to přeci jenom mohla být pravda. Možná jsem blázen, když si myslím že je něco takového možné... |
| |
| Severka Oplatím plaše dívce úsměv. "Inu....Je to jedno z míst velmi stěných mým lidem. A......je překrásná. Opravdu je celá z křišťálu. Nádherně se v ní odráží světlo. Když nic jiného, Danielo, mohla by se ti ta místnost líbit." Odmlčím se a zamyslím. "Jen nevím, jak skrze ni lze někam cestovat, když má pouze jeden východ......A ten vede do chodby, kterou do ní, při prohlídce, vstoupíme my." Dodám pak tiše trochu nechápavým tónem. Ale to už vedu ty, ktčří se byli ochotní přidat, ven ze sálu. |
| |
| Severka Jdu s Danielem a doufám že je do té síně povolen vstup i upírům. Někde při cestě se lehce dotknu Danielovi ruky, jako důkaz že jsem s ním, ale přeci jenom nechci, aby si toho ostatní všimli. |
| |
| Severka Vyšli jste z křídla pro hosty do studeného počasí. Venku je všude sníh a zdá se že začalo i trochu víc mrznout. Sice mráz není nijak hrozný, ale příjemně to praští. Všude se rozléhají hlasy a vy pomalu kráčíte kolem hlavní budovy a dál za ni, až konečně přijdete ke kamenému portálu, jenž je vysoký více než tucet metrů a stejně tak i široký, většina draků by jím prošla, jen ti největší by zřejmě měli problém. Začnete stoupat po kamenité podlaze, jenž má ve svém dně spoustu nepravidelných drážek, až po chvíli si uvědomíte že to jsou stopy draků a jejich drápů. Chodba se hned za vchodem rozšiřuje o více než dvojnásobek, zdá se že byla uměle zazděná, teprve při bližším pohledu si všimnete spár mezi kameny, přesto je zazděná velice pěkně a takřka neznatelně. Jdete chodbou, jenž se pořád stáčí, ani jednu chvíli nevede rovně, přesto je pravidelná. Na stěnách chodby jsou reliéfy, jenž nic nezobrazují, spíše zdobí chodbu, ale kdo ví třeba je to dračí písmo. Když konečně uvidíte zaplavu světla linoucí se z konce chodby, pokračujete dál a vstoupíte na okraj síně. Vchod je zde vyveden tak, že jeho oblouky jsou ze stejných kamenů, kterými je pokryto všechno v sále. Stěny, strop, i podlaha jsou z průhledného křišťálu, který jako by byl nekonečný. Celá síň se zdá být neuvěřitelně obrovská i malá zároveň. Stojíte v ní, ale klidně si dovedete představit že stojíte i kdekoliv jinde, ten pocit ve vás přetrvá až do okamžiku, kdy se objeví první tvary v křišťálech. Prvně nenápadně a pak najednou se objeví zcela zřetelně, pro každého jiný. |
| |
| Křišťálová Síň Když vykročíme na cestu, chvíli trvá, než se dostaneme na místo, ale když konečně doratíme domíst a poté přímo dochodby, kteá vede na ono místo, tak je vše mírně zvláštní. Vždycky, když se setkám se silným ohněm, tak mě to naplňuje jistým druhem energie, tady cítím podbné chvění a pocit, ale v jiné části mých schopností. Pomalu mi dochází některá královnina slova. Když už jsme skoro na dosah, nečekám na ostatní a jdu už sám kupředu, jako bych věděl, kde se nachází místnost a kudy mám jít. Zdá se mi, že někde v mém nitru jsou odpovědi na všechny mé otázky. Jakmile vidím křišťáli místnosti a jejich prazvláštní pohyby, uvědomím si, že tu cítím ohromno energii. Otočím se na všechny kolem "Přátelé, nejsem si úplně jistý ničím a chci se o něco pokusit. Myslím, že tuším, jak se odtud dá dostat tam, kam budem potřebovat, ale na to teď není čas. Chci se pokusit o to, co je nutné pro nás všechny. Poodstupte prosím všichni dál ode mě, nejlépe mírně ke vchodu, ale nechoďte moc daleko, protože si opravdu nejsem jistý, co se stane. Nemusí se stát vůbec nic a také se mohou dít nečekané věci" Potom už jen dojdu do středu místnosti, pokleknu na jednu nohu a dlaněmi se plně dotknu křišťálu na zemi, který obklopuje v různých podobách všechny strany síně. Je jasné, že tato místnost reaguje na naše myšlenky a mysl. Vím co potřebuji. Plně se soustředím na vzpomínku, když jsem prošel prvním kruhem ohně v akademii a byl jsem probodnut, protože tenkrát jsem dosáhl největšího skoku v pozdvižení mých schopností, protože to byl počátek, cítil jsem změnu a potenciál, který se ve mě mísil. Plně se soustředím a uvědomuji si všechny mé skoky, tenkrátu lodi s barbary, když přesáhl své možnosti, u Cortana, když jsem sáhl až donitra své síly a pochopil a uvědomoval jsem si svůj růst moci ohně a hlavně když mi dračí král vysvětloval rozdíl mezi moji mocí a mocí Cortanovou a opravdovou sílu ohně. Vzpomínal jsem na veškerý růst mého poznání, síly a schopností a potom jsem přeměnil své myšlenky na to co je potřeba. Využít své druhé strany, sílu, kterou jsem v sobě nechal pouze doutnat a jejíž pravou moc jsem si uvědomil až při zastavení harpií a po slovech královny. Nechám své myšlenky volně plynout a jsem otevřen všemu, co mi to zde může přinést a snažím se podle toho postupovat... |
| |
| soukromá zpráva od Saša Dragward pro Rozhlédnu se na chodbě po jakýchkoli známkách života. Zdroj nejspíše denního světla jsem již našla a vydám se blíž. Hledím stále před sebe a tak je spíš náhoda, že se podívám na svou paži. Sním snad či bdím? Zastavím se a pořádně si prohlédnu povrch těla. Konečky prstů přejedu od zápěstí po loket. Překvapivě to není jakokůže hada, ač to tak vypadá. Snad jsem ještě píliš rozespalá, ale neumím si to vysvětlit. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Uvědomuješ si že ti bohové dali tělo, které mělo být tvým už od narození, sice tě mírně překvapilo, že tělo je tělo humanoidního draka, ale přesto jsi se vdala dál, netrvá dlouho a před tebou se objeví Beleg, vůdce Greenských elfů v boji, jeho tvář se mírně usměje, když tě spatří. "Spala jsi dva dny, zrovna jsem se na tebe šel podívat, ale zdá se že se ti daří dobře. Jestli jsi připravená, měli bychom co nejdříve vyrazit do Xanu (měcto lidí, kde vládne Sun Eagle, sice jsi tam ještě nebyla, ale již jsi o Xanu něco slyšela) pro zbytek armády. Skalelfové nám přislíbili pouze námořní podporu, takže teď je boj na zemi jen na nás." Beleg se mírně otočí, když vidí že přicházejí jen členové sličné hlídky (takto se nazívá armáda Greenských elfů) znovu se otočí k tobě. "Armáda nepřítele se prý u Veriku pohla a jde směrem na jih, sice netuším co tam chtějí dělat, ale kdyby věděli o zadní trpasličí cestě, bylo by to špatné. Je to sice tajný vchod, ale nedávno proražen a není takřka chráněn, jen těžko by tam trpaslíci mohli bránit svoje město. No ale již dost řečí, půjdeme." |
| |
| soukromá zpráva od Saša Dragward pro Jistě, také jsem si ten krásný spánek zasloužila schovívavě se na něj pousměju a poslouchám, co říká dál. Překvapuje mne, že jeho můj vzhled nepřekvapuje. Vlastně, jak on sám řekl, spala jsem dva dny, nejspíš si na to zvykl. Připravená jsem vždy a ke všemu, ovšem ráda bych před tím něco snědla. Co dalšího se stalo po dobu mého spánku? Pohlédnu na procházející vojáky a dál poslouchám Belegova slova. V to případě by jsme se tam měli co nejdříve vydat a případně jim pomoci. Pokud o vchodu ještě neví, někdo by se měl postarat o jeho znovuukrytí. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Beleg se mírně usměje. "Vidím že jsi při chuti něco dělat, vyražte tedy s těmi ze skalelfů, kteří chtějí jít do války na zemi a pokuste se dostat k trpaslíkům do Karaku dříve než nepřítel. Já pojedu s mými lidmi do Xanu a pokusím se vám přijet co nejdříve na pomoc." |
| |
| soukromá zpráva od Altherius pro |
| |
| Pevnost Severka |
| |
| Křišťálová síň Altherius zničeho nic odletěl leknutím z místa, kdee klečel a pak koukal na strop síně, ale to už i ostatní pocítili sílu této místnosti, kde minulost, budoucnost i přítomnost nesou obrazy do srdcí a myslí těch, jenž ji navštíví... |
| |
| Křišťálová síň - Daniela Stála jsi poblíž Daniela, když najednou jsi spatřila Nokturnu, vůdkyni tvého lidu, jenž ti toliko způsobila utrpení, to její názor na svět obrací v prach veškeré snahy osvobodit tvůj lid z područí temnoty. Jako nejstarší a nejsilnější z upírů tvého rodu jej vede od časů, kdy jste přišli do země, kde jste se usídlili a kde teprve později byly postaveny zdi akademie. To ona rozhodla o vaší účasti na pádu akademie, stejně jako na přidání se k temnotě. Nyní sedí na zdi, s jejím povrchním a svrchovaným výrazem a dívá se na trosky severky. Mrtvá těla lidí mezi troskami. Její smích anajednou cítíš že nejsi sama kdo se dívá na tento obraz zkázy. Jako by vedle tebe stál severský princ Daniel a přihlížel zkáze nejpyšnější pevnosti jeho lidu, kde již po staletí žijí v přátelství s draky severu. |
| |
| Křišťálová síň - sir Daniel Delvar Díváš se jak ostetní zničeho nic se dívají jedním či druhým směrem, jen Daniela po tvém boku má kamený výraz a v jejím pohledu je něco, co ti najednou připadá jako vrčení, nebo nenávist, jakmile se podíváš tím směrem, který sleduje ona, spatříš jak na zdi sedí v podřepu černá postava a dívá se na hořící trosky. Ty trosky ti až příliš připadají jako lidská obydlí, ta postava ti až příliš připomíná Danielu, přesto to však není ona, v jejím výrazu je něco naprosto jiného, než bys čekal u jakéhokoliv člověka. Bílé vlasy najednou utečou z pod kápě a ty spatříš tvář ženy, jenž by mohla být sestrou, či matkou Daniely, když se znovu podíváš na její tvář, spatříš v ní, že až příliš dobře ví, kdo je na té zdi, na zdi, jenž je pobořenou hradbou Severky. |
| |
| Křišťálová síň - Altherius Snažíš se soustředit, ale přesto na tebe najednou zaútočí obraz. Přímo proti tobě se vyřítí rudý drak a srazí tě k zemi, na stropě jej pak vidíš, jak bojuje, ale né s tebou, ale se zlatým drakem, který je stejně veliký jako on. Toho draka poznáváš, je to Encharion, nynější vládce draků. Oba spolu bojují bez kouzel, bez ohně, jen vlastní silou, s hlubokými ránami do krve. Obraz najednou skončí a ty vidíš zaltého draka, jak se pomalu pohybuje chodbou, příliš zraněn, aby mohl rychleji... |
| |
| Křišťálová síň - Vad Urgas Pocítil jsi krátké brnění a pak jsi spatřil na protější stěně bílou mlhu, po chvíli se rozplynula a ty vidíš bílého draka, jak se vrhá na malou postavičku, nevidíš jej, ale plášť jenž halí jeho záda a meč pověšený na zádech ti až příliš připomíná tebe... |
| |
| Křišťálová síň Ačkoliv mi cosi uvnitř říká, že tohle není skutečné, přesto se neubráním a po tváži mi steče slza. A po ní druhá a třetí. Kutálejí se mi pomalu po obou tvářích, jako šňůrka křišťálků. A mé chvějící se rty roztřeseně opakují, jako v horečce: "To ne, tohle ne. Tolik krve, tolik zkázy. Tolik zla. Proč? Za co? Co jí udělali? Co komu udělali? Proč má zem? Proč Severka? Můj domov. Má zem..............MÁ SESTRA!" Nakonec se na ten hrůzný výjev už nedokážu dívat, ale pronásleduje mě všude kam pohlédnu. Ne, tohle není skutečné. Není to pravda. Jen obraz............Ne. Ne."NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!Zazní můj výkřik do ztichlé křišťálové síně. A já se snažím dostat co nejrychleji pryč. Přitom ale nepouštím Danielinu ruku. Jako by to jediné, ta hebká dívči dlaň, byla záchrana, která mě drží v jistotě, že za tím vším je někde nějaké venku, nějaká skutečnost, kam se dá, ještě....snad.....vrátit. |
| |
| Křišťálová síň Nechám se vés princenm až k východu, kde jej teprve zastavím. "Nevím jestli se to stalo, nebo se to stane, ale pokuď to půjde, zabráníme tomu." V mysli my vyvstávají různé možné scénáře, včetně zabití Nokturny. Podívám se znovu na Prince a chápu že tomu možná zcela nerozumí. "Vím kdo tam byl a kdo je tak zvrácený zabíjet jiné, můžu ji vyhledat a zabít, stejně si to za všechno zlo, které na můj lid vrhla zaslouží, ale teď je mnohem důležitější Altherius." Nakloním se k Danielovi a zlehka mu zašeptám do ucha. "Myslím že Altherius je..." |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro "...nový Zlatý Drak." |
| |
| Křišťálová síň V mém pohledu je najednou spousta síly a ohodlání. "Musíme udělat vše pro to, aby pochopil on sám, vše mu snad již bylo ukázáno a teď, když zde není Astra je potřeba aby byl znovu celý, jako kdysi. Myslím že jej ta odpovědnost vnitřně vyčerpává, ale jakmile pochopí, bude znovu celý." Vidíš že ze svéhlavé a nekontrolovatelné dívky je najednou cítit pevné rozhodnutí. "Vím že si myslíš, že teď je pro tebe nejdůležitější tvůj lid, ale budoucnost tvého idu je stále v křišťálové síni." |
| |
| Severka Myšlenky, které mi poslední dobou dost často putují někde ve vzálených cvětech už zase někam utekly. A další hovor v sále jsem už příliš nevnímala, vlastně to byla jen taková zvuková kulisa. Je to jako snít s otevřenýma očima a já utíkám do snů čím dál tím častěji. Vnímat své okolí začnu až tehdy, když se ostatní začnou zvedat. Postřehnu jen, že řeč se točí kolem nějaké křišťálové síně či čeho. Nechci se ale ptát a přiznat, že jsem byla tak trochu mimo dění, ale ono to na mne bylo možná i poznat. Prostě se jen zvednu a následuji ostatní. Místnost, sál, síň či jak nazvat to, kam jsme vstupili je vskutku impozantní. Zastavím se kousek od vchodu a rozhlížím se kolem... |
| |
| Síň |
| |
| Křišťálová síň Vytržen z rozhovoru s Danielou Val Urgasovými slovy, obrátím se na něj. "Ja vím, Val Urgasi. Teď už vím." Odpovím mu. "A......ne vždy, utíká-li nškdo z určitého místa, je to aktem strachu. Nebo zbabělosti. Já neviděl útok a neprchal před ním. To co jsem ale zahlédl, jsem neviděl sám........Byl to jen pokus zaplašit tu iluzi.....ten zlý....příšerný sen.....Ten obraz zkázy.....Víš o mě málo. Ne, nejsem zbabělý....Zeptej se kteréhokoliv z těch, jimž jsem už mnohokrát stál v čele." Nepronáším ta slova se zlobou. Říkám to klidně. Spíše přátelsky. Jako bych spíš vysvětloval, než cítil nutnost muset se ospravedlňovat. |
| |
| Linthir Pohlédla jsi na skvostnou síň a hned v zápětí jsi spatřila obrazy v protější stěně, zprvu se zdály rozmazané, ale pak jsi zaslechla hlasy, najednou ti došlo že vidíš jak Ulwe posílá Enchrova za tebou. "Vyřiď jí vše tak jak je. Musíš ji chránit svým životem, nesmí se ji nic stát, je příliš důležitá a jen s nimi dospěje." Obraz se náhle stočí pryč a ty vidíš mocného jak sedí na trůně a před ním se po zemi plazí jiní, velmi mocní, ale nikoliv jako ten na trůně. Víš že vidíš Damakona a jeho služebníky. Jeho hlas se chvěje. "Najděte ji, ať je kdekoliv a zabte ji."víš že mluví o tobě, že to se děje právě teď a pak si náhle uvědomíš že se dívá přímo do tvých očí. Jeho pohled je najednou jiný, možná ještě více hrozivý. Víš že tě vidí, víš že právě teď ví kde jsi a cháleš že zuřil kvůli tobě. Zdá se že by tě chtěl rozpárat na dálku, ale z nějakého důvodu toho není schopen. jeho tvář se pohne v úsměvu a jeho slova směřují jen k tobě. "Brzy, již brzy." řekne a obraz zmizí. |
| |
| Vád Urgas Cítíš že mistr je s tebou, ale že neví co jsi viděl. "Je to jen obraz minulého a budoucího, stejně tak, jako toho co je nyní. Nic není dané a vše se může změnit, jen si dávej pozor, ne vždy je vědění k užitku." |
| |
| Pevnost Severka je vskutku impozantní místo. Národ Seveřanů se jeví jako druh nelítostných válečníků, ale je v nich cosi tajemného, něco, co mi nedá spát. Ale mé myšlenky a vnímání je čímsi narušeno, a to už velmi dlouho. Jakoby zlo do mě proudilo a já dobře vím, že po dlouhé době se se mnou něco opět děje. Nestačilo, že jsem dlouze byla Temnou elfkou. Temnota chce něco víc. Chce ze mě udělat zbraň. A proto v Severce se nachází Křišťálová síň. Tam vede moje cesta, spolu s ostatními. Nevím k tomu ale velký důvod. Zachumlaná do kožichu odkopavám čerstvě nasněžený prašan a vstupuji vstříc neznámu. |
| |
| Bez hlesu hledím na výjev před sebou. Když spatřím Enchrova, sevře se mi hrdlo. Proč...proč jsem tak důležitá?...Tos mi zapomněl řícct, víš?...Chránnils mne svým životem, ale proč...co jsem já?... v očích se mi zalesknou slzy. Po zádech mi přeběhne mráz, když se obraz na stěnách najednou změní. Ačkoliv bych chtěla nedokážu od těch očí, co na mne hledí odtrhnout pohled, nemůžu... Když obraz najednou zmizí, stále mi ještě v uších zní ten hlas "Brzy, již brzy." Bezmocně se sesunu na zem a ač bych chtěla nedokážu zadržet slzy, které se mi derou do očí. Nechápu, nechápu nic a nerozumím tomu všemu a cítím se tak strašně sama... |
| |
| Eradia Vstoupila jsi do síně a díváš se na zvláštní chování tvých druhů, zdá se že v nekonečném křišťálu síně něco spatřili, ale ty nejsi schopna vidět co. Urgas, Daniel a Daniela po chvíli odešli a ty ještě vidíš hroutící se Linthir, jenž skončila na kolenou a pláče. |
| |
| Linthir Obraz se zdá být stále před tebou, když však najednou ucítíš dotek na tvém rameni a všechno zlé co jsi viděla je najednou pryč. Za tebou stojí dračí královna, která se tady z ničeho nic objevyla. Jeji hlas najednou jako by to vše zahnal. "Je spousta těch, kteří nedopustí aby se ti něco stalo, jsi velice důležitá, ale ne pro boj, ale pro šanci ostatních." Síň jako by pohasla a královna k těm, jenž v ní ještě jsou promluví. "Cokoliv jste viděli, viděli jste z nějakého důvodu, ale nyní již není bezpečné síň použít, myslete na to co jste spatřili a vězte že ne vždy se vše musí vyplnit tak jak jste viděli." |
| |
| Uslzenýma očima vzhlédnu k té postavě, která mi položila ruku na rameno. Obrazy zmizely tak náhle, jako se objevili, ale jistá pachuť po nich stále zůstává někde hluboko uvnitř. ...důležitá ne pro boj, ale pro šanci ostatních?...já? Hlavou mi prolétne pár zmatenýc myšlenek a vyvstávají přede mnou další a další nezodpovězené otázky. ztracená sama v sobě?...možná... "Proč?" uklozne mi najednou tichá otázka v jediném slůvku, ve kterém však jako by bylo obsaženo vše, nač bych se ráda zeptala, protože nerozumím. snad s nadějí vzhlížím k té postavě nad sebou. Musím vědět proč...musím vědět proč mne měl chránit....proč usilují o můj život...proč jsem tak důležitá...jinak jsem jim k ničemu... |
| |
| Křišťálová síň Královna si sedne vedle Linthir a je z ní cítit obrovská moc, né tak jako z Enchrova, tady je to něco mnohem většího, ale přesto děsivosti Damakona nedosahuje. "Jsi naděje pro ostatní v tom co jsi, nepochopíš to do té doby, než bude třeba, temný se tě právem obává, ale né proto že bys mu pobila armádu, ale že bys mohla udělat něco horšího, zatím vede, ale to se zřejmě brzy změní." čupí vedle tebe jako nějaká přítelkyně, ale přesto je cítit její autorita, když znovu promluví zdá se že její hlas je jiný. "Už se setmělo, měly by jste jít, zítra vás bude čekat těžký úkol, musíte vysvětlit mému lidu proč by měl jít za vás na sever." |
| |
| Stojím v Křišťálové místnosti a se zvědavostí v očích se rozhlížím. Po stěnách jsou obrazy a mí přátelé v nich cosí vidí, ale ať já se dívám jak se dívám, nemůžu na nic přijít ani nic vidět. Začíná mě bolet hlava. Pohnu se, abych se zeptala Daniely, co mám dělat. Je vidět, že jsem s nadpřirozenými silami ještě stále nezkušená. Než ale k ní dojdu, tak se Daniela otočí na podpatku a kráčí pryč. Otře se mi o rameno a beze slova odejde. A ní i Vád Urgas a Daniel, jeden ze seveřanů. Sleduji je, ovšem vyruší mě nezvyklý hluk. Linthir klečí na zemi a pláče. Rozhodnu svoji zvědavost držet na uzdě, mít oči otevřené a dávat pozor. Snad se na mě usměje štěstí. |
| |
| Poslouchám královnu a pak jen přikývnu. Přikývnu jako bych rozuměla, avšak nerozumím. Snad tedy časem pochomím. Časem...snad...možná pochopím...ale jak bych mohla já...nějaký důvod to mít bude...však uvidíš...a teď už se seber...seš jak malá holka....už zas... Setřu slzy z tváří a začnu se pomalu sbírat ze země. Pokusím se o úsměv, ale nevím, zda z toho nakonec nevyšel jen nějaký škleb. Rozhlédnu se kolem, ale téměř všichni už odešli. Ani já tu už nechci setrvávat déle. "Děkuji." zašeptám ještě tiše. Pomalu se vydám za ostatními ven. Oči ještě rudé od slz. Všimli si toho?...určitě...a kdyby ne, ty oči jsou dost výmluvné... Vyjdu ven a zastavím se jakoby nic u ostatních, kteří zde postávají zabráni do hovoru. |
| |
| Dny Severky (Noc po křišťálové síni ztrávili jste poklidně. Románek mezi Danielou a Danielem, zdál se být zcela veřejný, i když jej oba skrývali. Druhý den musel jít princ na několik hodin za sestrou a vrátil se se zprávou, že sestra se pokusí přesvědčit draky, proč tak neučiní nikdo jiný jste se mohli jen domnívat.) Přišla další noc a vy jste, ač ve snaze na něco přijít stále tápali v kruhách, vyrušilo vás až to, že se na nádvoří zvedl povyk, když jste vyběhli ven, viděli jste Danielu, uprostřed hloučku lidí a vojáků, jak stojí nad mrtvým tělem nějakého muže, v rukou stále ještě zkrvavenou dýku. Výmluvně pokrčila rameny, když vás spatřila a pak tichm hlasem, až moc jasným v tichu pronesla. "Byl to upír a nechtěl se se mnou bavit, chtěl mě zabít, tak jsem jej předešla." Nijak nevysvětlila, co se přesně stalo a proč byla venku, ale už jste si povšimli její záliby, zmizet a zase se někde objevit, čeho jste si možná ještě mohli všimnout, že má nový náhrdelník... (Nyní je to na vás, stojíte na nádvoří a lidé zdá se nechtějí Danelu pustit z kruhu...) |
| |
| Pevnost Severka Ať už místnost sloužila komukoliv a jakoliv, já v ní žádné odpovědi nenašla. Dokonce ani otázky a to už je co říct, když moje osoba nemá otázky. Následující den jsem strávila v klidu a ignorovala okolní svět, snad jen jsem si pouze připomínala své šermířské triky na vycpaném panákovi. Další noc, další bloudění. Moji druzí tápají, ale já nečinně sedím, neboť Křišťálová místnost mi své záhady odmítá nadále vyjevit. Najednou pozvednu hlavu. Vyruší, a nejen mě, hluk z nádvoří. S Astrou v čele vyjdeme z místnosti a vidíme hlouček. Vojáci svírají pevně své halapartny a obyvatelé vyděšeně kroutí hlavou. A centrum všeho dění je nikdo jiný, než naše přítelkyně Daniela, jenž svírá v rukou dýku, po jejímž ostří stéká temně rudá krev. Daniela samozřejmě poví něco na svoji obhajobu. Upír? A tady? nechápu, ale to už přicházejí další problémy. Vojáci namířili halapartny na Danielu a odmítají ji pustit. Aby toho nebylo málo, tak obyvatelé se shlukli a vytvořili neprůstupný kruh. Daniela jen bezmocně chodí dokola a kýpí v ní hněv. Většina z nás, kromě Alta, se podívá na Astra v domnění, že něco udělá. Já bych samozřejmě tuhle situaci ještě zhoršila a tak raději neříkám nic. |
| |
| Pevnost Severka Jako bych to tušila, to ráno jsem se obzvlášť snažila, aby mi to slušelo. Zlaté vlasy jsem několikrát rozčesávala, až se leskly. Oblékla jsem si pěkné, čisté šaty a zlatý plášť spojila sponou se znakem Skaelfího království. Při ruchu i já vyběhnu ven a pohledem přehodnotím situaci. Hmm..hm...co mám dělat.. Pomůžeš mi? (Zeptám se prvního z naší skupiny, kdo se namane, muže) Zaháknu se za jeho rámě a se vztyčenou hlavou mířím k nim. Diplomaci, diplomacie Ehm ehm.. Odkašlu si a dělám to celou dobu, dokud nedonutím všechny přítomné čumily se rozestoupit alespoň tak, abych stála u vojáků. Pánové, velice se omlouvám. Jsem Skaelfí princezna, Dea Da Longa a tato žena, Daniela, je má komorná a zároveň nejlepší osobní stráž. Vážně se omlouvám za nepokoje, které způsobila, ale pokud říká, že to byl upír, má pravdu. Její intuice je nezměrná. Již několikrát mi zachránila život a já vím, že by nikdy nelhala. Pokud je to nějaký problém, zaveďte mě za vaším velitelem a já to s ním sama vyjednám. Tvářím se důstojně, autoritativně a princeznovsky. Jen loupnu po Daniele pohledem, který říká jediné. Spolupracuj. |
| |
| Pevnost sevrka Dee se zavěsila do Vád Urgase a mírně jej tlačíc přišla k dění na nádvoří, po jejich slovech jeden muž hlasitě promluvil. "Všichni kromě vojáků odchod! Jakmile civilisté odejdou, muž se obrátí k Dee. "Jmenuji se Serbag a jsem kapitánem deváté pevnosti, tvoje komorná nezabila upíra, ale jednoho z mých mužů, kdyby to byl upír, jistě by se již nějak projevil, ale velel jsem mu tři roky, takže princezničko, vaši komornou předáme královně, ať j soudí za zabití. O jejím osudu ať rozhodne soud." |
| |
| Pevnost Severka Vážně? Pochybovačně se mu vpiju do očí. Omluvte mé pochybnosti, pane, ale jak poznáte upíra? Řídíte se snad také těmi babskými pověrami, že se nesmí ocitnout na slunci a tak dále? Jak víte, že v době, kdy jste jej neviděl se nevykradl a nezabil někoho zapomenutého někde pryč? Jak to můžete vědět? Upíři, jak známo, mají neuvěřitelné dovednosti. Můžete mi odpřísáhnout na vlastní čest, že stoprocentně víte, že nikdy nic takového NEMOHL udělat? Mluvím klidně, pomalu, uvolněně, diplomaticky. Nenaléhám, jen očima se jej snažím přesvědčit, nebo alespoň jej donutit o tom přemýšlet. |
| |
| Pevnost severka Serbag se jen usměje. "Jak tedy ta vaše komorná mohla vědět že byl upír?" Muž pokynul vojákům a oni namířili hroty mečů na Danielu, ta jen sklopila oči, přitom se jemě usmála na Dee. |
| |
| Pevnost Severka Skoro mi až unikl povzdech, měla jsem dojem, že se v tom ztrácím. Víte, určité druhy lidí, elfů a podobně, mají od matky přírody určitý dar. Jako například já, jsem čarodějka. I vy jistě máte spoustu mágů a čarodějů ve své zemi. Má komorná má jako dar intuici a jasnozřivost. Je to něco jako její další smysl. Vycítí nebezpečí a brání se zuřivěji než li lev. Pokud poznala, že se blíží nebezpečí, byla ostražitá a upíři, lačni po krvi jsou přece již předem prozrazeni. Mýlím se? Domnívám se, že když upíři pijí mkrev, mají ty povestné špičáky. Pokud má komorná vycítila nebezpečí, spatřila jeho a jeho zuby, spojila si to dohromady, což dalo jasný celek. |
| |
| Pevnost Severka Zbytek dne po té zvláštní příhodě při návštěvě Křišťálové síně, jsem rovnoměrně rozdělil mezi rozhovor se svou sestrou, trénink s vojáky a sbližování se s Danielou. Noc jsem pak téměř celou probdl, neboť ve snech se mi několikrát vrátil onen hrůžný obraz, z vize v Kříšťálové síni. Opravdu usnout se mi zdařilo až k ránu a tak jsem si dopřál druhý den pozdějčí vstávání. Ani spánek však nerozptýlil mé obavy a já přes den tak vehementně nutil voéky cvičit, až se mě jich několik zeptalo, chystá-li se snad válka? Ještě že jsem školen v diplomacii, byl bych jim jinak prozradil i to, co zatím vědět nemusejí. Ne řadoví vojáci. V noci jsem opět neohl spát. Takže není žádný div, že když se na nádvoří shromáždila celá družina, aby hájili Danielu evidentně stojící nad mrtvým s vražednou zbraní v ruce, došel jsem na to nádvoří také. "Kapitáne Serbagu." Přicházeje akorát ve chvíli, kdy Dee zkouší zachránit situaci a promluvím tedy až poté, co chvíli sleduji výměnu názorů mezi ní a kapitánem. "Skloňte zbraně. Pokud tato žena říká, že ten muž byl upír, pak jím byl, neboť není v pevnosti a jejím okolí nikdo povolanější, kdo by lépe znal jejich zvyky a praktiky, nežli ona." Mluvím klidným hlasem. " Jděte spát, kapitáne. A své mužr vemte s sebou. Zde jich není třeba." Kapitán moc dobře zná tento tón mého hlasu, pevný a rozhodný, a ví, že tohle není žádost, nebo dpopručení, ale spíše rozkaz, ikdyž pronesený klidně a bez rozkazovacího tónu. "Pokud však nevěříte ani mě, jděte kapitáne, a přesvěčte se. Dívka je pod mou osobní ochranou. A......jak zde již řekla slečna Dee....je vyloučeno, aby se její intuice a další schopnosti mýlily." Vlastně sám nevím, zda tomu věřím.....může to přece být ta druhá, ta z té vize, byly si tak podobné......ale něco mi říká, že věřit mám. |
| |
| Nádvoří |
| |
| Po křišťálové síni to netrvlo dlouho a stal se další incident v němž měla hlavní úloha Daniela, její dýka a jeden mrtvý. Brzy jsem pochopil o co tu jde, avšak jsem se nijak prozatím nechtěl z moc dobrých důvodů vměšovat. Bylo jasné, že mnoho členů naší družiny se vměšovat chce a je to tak i správné. Okamžitě zasáhla Dee, Daniel i Vad a někteří trochu s nepochopením koukali, proč já nic nedělám.Až když už se začalo přiostřavoat jsem si mocným hlasem vmýsil. Vojáci se až trochu vylekali, ale ti co mě snají a ostřílený kapitán Serbag, který byl už na lecos zvyklý ke mě pouze otočili pozornost.. Mluvil jsem potom užvklidu a jemně, protože jsem si uvědomoval, že k vojsku a zejména k velitelům se musíme teď chovat diplomaticky vzhledem k tomu, co budeme potřebovat. "Přátelé, kapitáne, tento spor nejlépe vyřešíme na trochu jiném místě. Musím souhlasit s kapitánem, že pokud je potřeba šetření, myslím, že se nemusíme ničeho bát ani my, ani Daniela, vzhledem k tomu, že to co říká je jistě pravda" příjemně se podívám na kapitána, aby věděl že mu rozumím Ale přesto bych musel zasáhnout a to velmi tvrdě, pokud by se někdo z vás pokusil nyní Daniele ublížit nebo s ní špatně zacházet s těmi slovy se podívám na vojáky a očkem mrknu na přátelé i na kapitána. Vemte tedymrtvé tělo a půjdeme společně na patřičná místa. Souhlasíte kapitáne? Vyrovnaně, nijak špatně, spíše příjemně a chápavě se podívám na kapitána... |
| |
| Nádvoří Kapitán Serbag, jakmile zaslechl prince, hned se otočil a pokynul svým mužům, aby sklonily zbraně. Poté přešel blíže k princi. "Odpusťte pane, jsme zde teprve chvíli, nevěděli jsme, jestli tedy jeden z mých mužů byl upír, mělo by se prošetřit prvně to." Daniely si najednou nikdo nevšímá a ona proklouzla mezi vojáky a zavěsila se do Alta, jako by patřila k němu a né k Dee, přitom jej táhla pryč z nádvoří. Na nádvoří zatím Dee ucítila jako by na mrtvém bylo nějaké kouzlo, po chvilce to ucítil i Daniel, jako by to kouzlo přetvářelo tvář mrtvého, možná jej zlomíte, ale nikdy jste se s ničím takovým nesetkali, zřejmně jej cítíte jen proto, že život z mrtvého již vyprchal. |
| |
| Nádvoří Najednou se tam vrtne daleko víc lidí, než jsem očekávala a trošku mě to vyvádí z míry. Překvapeně pohlédnu na Altha a hned se otočím pryč. V hlavě mě hldoají ošklivé křivdivé myšlenky. Dobrá, už se nebudu o nic snažit, velký Altherius to přec zvládne všechno za nás. Pomyslím si trpce a odstoupím od něj. Místo toho se usměju na Prince, zvládl to. Daniela už se proplétá zpátky a já se na ní potěšeně usměju. Když se však zavěsí do Altheria, trpké myšlenky se prohloubí, byla to jako facka. Místo toho se tedy podívám na mrtvého a jakási magická vlna mě při pohledu na něj zasáhne do nitra. Cítíš to taky? Zeptám se prince, a přijdu k rmtvému. Pokleknu vedle něj a prohlédnu si ho. Je to jako, jako..jako nějaká maska,.. Nechápavě se podívám na Prince. Nic takového jsem zatím neviděla. Jemně se mrtvému dotknu čela a přemýšlím. |
| |
| Náměstí |
| |
| Je to docela chuml a chvilku už není jasné, kdo co dělá, ale když se soustředím na kapitána, tak mě Daniela najednou popadne a táhne mě kdo ví kam. Nejsem si vůbec jistej, o co jde, ale zdá se mi to podivné. Doufám, že se to brzy vysvětlí... |
| |
| Nádvoří "Rozumím kapitáne." Odpovím v zamyšlení. "Dejte mužům rozchod. Ať nadále drží hlídky, střídající se po dvou hodinách. Až do prvních slunečních paprsků. Ti, kteří nebudou hlídkovat, ať se jdou ještě vyspat. Bude to třeba." Zní můj rozkaz. Až poté se teprve věnuji něčemu jinému. Oplatím Dee její úsměv. Ale i já cítím tu magii. A to velmi silně. "Ano.....Také to cítím." Odpovím Dee. Ani já nevím, co to má znamenat. "Ano, maska. To je přesné. Jako by tvář vojáka, zastírala pravou tvář toho mrtvého." Pokleknu vedle Dee. "Docela bych rád věděl, kdo je to doopravdy." |
| |
| Daniela Altherius a Daniela - společenský sál Jakmile Daniela zavřela dveře obrátila se k Altheriovi a vytáhla z pod dlouhého pláště dlouhou hůl, je zázrak jak ji dokázala skrýt, ale povedlo se jí to. "Astra chtěla, abych ji pro tebe vzala z Conorovi pracovny, ale dalo mi to více práce než jeden den, je přeci jenom hodně střežena, není nezničitelná, ale je vyrobena Irsou, jenž dělal zbraně i Astře a dokonce i z božského kovu, tuhle by jsi už zničit snad neměl, i když u tebe nikdo neví, ale radši ji měj schovanou, než odsuď odejdeme." Otočí se a svižně odběhne ze sálu, nečekajíc na tvoji odpověď a rychle se vrátí zase na nádvoří. "Abrus Interno, převzetí tváře mrtvého, umí to jen staří mezi upíry, dá se zlomit časem, po smrti, nebo kouzlem, vzpomněla jsem si na tom až po rozhovoru s Altem, ale zdá se že má jinou práci, než aby se sem vracel, tak to jen mám vyřídit." Usměji se na Dee a tvářím se že jsem nevinnost sama. |
| |
| Potom co mě Daniela odvleče úplně pryč jen čekám, co se bude následovat.Vzpomněl jsem si na výraz Dee, která se netvářila nijak zvlášť nadšeně a ani ostatní nebyli dvakrát potěšeni Danyeliním jednáním. Potom co se ocitneme v sále sami mi Daniela předá hůl od Astry se vzkazem a potom bez odpovědi odběhne pryč. Nijak Danielu nepronásleduji a ošahávám si novou hůl. Hned si jí vyzkouším pár pohybama a je velice příjemná do ruky. No, jsem spokojený, ačkoli už jsem si zvykl na to hůl nepoužívat, trochu mi i chybí. Snad tato vydrží trochu více. Hůl schovám pod háf a po nějakém čase vyhledám ostatní... |
| |
| Nádvoří Opět přejedu mrtvému konečky prstů přes tvář. Snad to brzy zjistíš. Za chvíli se vrátí Daniela, jen se na ní podívám. Zoufale se snažím ubránit zášti a zlobě, ale moc to nejde. Raději se zamřím opět na mrtvého a Danielu jen poslouchám. Abrus interno...zajímavé. Napadne mě a přemýšlím. Celkem to trvá, než vymyslím, co bych mohla vyzkoušet k odhalení jeho pravé tváře. Faciem veram appare! Vyslovím a opět mu přejedu prsty přes tvář. Uvidíme, co tím získám. |
| |
| Nádvoří Na dotek a slovy Dee se mužovy rysy tváře změnily a místo pohledné tváře vojáka zjevila se před vámi hrozivá tvář. Není škaredá, ale budí děs. Daniela, která právě přišla se jen kysele ušklíbne, zdá se že má na muže nepříliš dobrý názor. Velitel severské pevnosti proti tomu ale najednou jakoby procitne. "Pokuď se upíři uí skrýt za tvářemi našich, mělo by se hned informovat princeznu." Podívá se na prince, jako by si právě uvědomil že je tady a omluvně pokrčí rameny. "Pane, měli bychom něco udělat." |
| |
| soukromá zpráva od Saša Dragward pro Dobrá, vyrážím ihned. Uidíme se brzy. Kývnu hlavou a odcházím, abych svolala všechny, co chtějí jet se mnou. Moji milí Skaelfové. Naši přátelé, trpaslíci z Krakau potřebují naši pomoc, musíme jim pomoci ukrýt zadní vchod, než na něj přijde nepřítel, případně jim pomoc odrazit útok. Hlas mi zní pevně, hlasitě, autoritativně. Když je všechno hotové a všichni jso připraveni, vyrazíme. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Stoupáte po skaliskách modrých hor, po levici žhnoucí Minas Drago a před sebou strmá pohoří těchto mini hor, jednou jdete nahoru, pak dlouho táhle dolů. Když se konečně dostanete k modrému jezeru, začnou skalelfové připravovat loď, sice nemá ani plachtu ani vesla, zato je rychlá, jakým způsobem ji pohání netušíš. Vyrazilo vás jen deset, pět skalelfů, dva lidé a tři Greenští elfové, z nichž jeden se těší mezi skalefy nebývalé úctě, sic stále zahalen v plášťi, ale se shozenou kapucí, na ruce mu nevidíš, ale jeho zasněný pohled ve tváři ti dává tušit, že nad něčím stále hloubá a ty se jej nechceš ptát, netušíš kdo z Greenských on je, protože všechny snad znáš, až na tohoto muže. Výpravu vedeš ty, ale on navrhl tuto cestu, že je rychlejší. Nyní sedí na židli na palubě a dívá se po okolí modrého jezera. Velitel skupinky skalelfů se jmenuj Menwyl, ale ani ten není příliš hovorný, aloe vyčerpávající skoro celodení pochod nedal moc času na mluvení. |
| |
| Skloním se nad mrtvým upírem a divím se, že ho Daniela zabila jedním bodnutím. Narovnám se a shlížím na tělo z vrchu. Kopnu do něj špičkou boty. Upír se ani nepohne, jen se mu rozjede čelist dokořán. Rozeznávám dva ostré špičáky, na nichž se ještě ve světle měsíce třpytí číši krev. Stal se snad někdo obětí tohoto upíra, předtím, než jej Daniela umlčela? Zakroutím hlavou a myslí mi projíždějí rozzlobené myšlenky. Tvrdneme v nějaké hloupé místnosti a hledáme odpovědi na naše otázky, místo toho, abychom se šli bít se zlem. Čekáme jen na to, až si zlo příjde za námi. Kde jsou ty staré dobré časy? A i já sama si připadám už opotřebovaná. Křišťálová síň nebo jak ji Seveřané říkají, mě odmítá zjevit odpovědi. |
| |
| Pevnost Severka Neklidně se otočím, jako bych něco zaslechla, chvíli se dívám do neurčitých dálek, kdesi na jih od Severky a pak se podívám na mrtvého. "Zřejmě zde nebyl tak dlouho, jeho lidé jsou stále tady, nevím na co čekají, ale jsou tady." Otočím se od severu a stisknu ruku Danielovi. "Řekni svým lidem že se upíři dívají na severku, jsou kdesi tam, nevidím je, ale můj zrak není ve dne moc dobrý, nevěřím ale tomu že nevědí co se tady stalo, musíte začít jednat, nevím co to znamená, ale běhá mi z toho mráz po zádech, jako by se to co jsme viděli mělo teď naplnit, nebo hodně brzy a draci jsou pryč." Vypadám že se opravdu děsím, jako by můj rod byl pro mě noční můrou. |
| |
| Pevnost Severka Držím Danielu za ruku a její neklid jako by částečně přešel i do mě. Když mi pak stiskne ruku, neváhám s odpovědí, ačkoliv vlastně vůbec nevím, zda bude naše obrana účinná. "Ano, také cítím jejich oči, upřené na nás. Nemohu zapomenout na ten výjev, viděný v Křišťálové síni. Udělám vše, co bude v možnostech mých a vojska, aby to vidění nedošlo naplnění." Znějí má slova, doprovázená povzbudivým stiskem její malé dlaně mou dlaní, velmi odhodlaně. "Slyšel jste slova paní Daniely, veliteli." Obrátím se vzápětí k veliteli se stejným odhodláním v hlase, který teď zní velmi pevně. "Odkliďte se svými muži to tělo. A zdvojnásobte.....ne ztrojnásobte hlídky. Na každém rohu, u každé brány a branky, na každém cimbuří či výspě, chci vidět do hodiny nejméně tři plnně vyzbrojené muže, bdělé a připravené pohotově reagovat na napadení, ať přijde odkudkoliv. I z řad vlastních spolubojovníků. Tohle není místní nepokoj, lokální válka o pár čtverešních netrů půdy, ani cvičná pohotovost. Tohle je skutečný boj. V němž se jedná o naše životy, naši svobodu a naši zem. Braňte Severku doslova za cenu života. Pokud padne, padne celý náš domov." Až při vyslovení posledních dvou vět se mi hlas trochu chvěje. Ale je-li strach kdesi uvnitř ve mě, na povrch nevyplul ani teď. Ten záchvěv hlasu je způsoben daleko spíše smutkem, že musíém vydat takový rozkaz, než strachem. Přese všechna tvrzení o tvrdosti seveřanů, nejsem z kamene. |
| |
| Nádvoří Když pod mým dotekem zmizí mužova maska a objeví se upírova pravá tvář, musím odvrátit pohled. Oproti Daniele je odporný. Alespoň z mého hlediska. Děsivý a příšerný. Když Daniela přišla zpět, zvedla jsem se od těla a poodstoupila. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a s uvolńujícím výdechem zavřela oči. Jen z povzdálí poslouchám Danielina a Danielova slova. V tomto případě, drahý pane, nepomůžou ani desetinásobné zvětšení hlídek. Severka stojí proti většímu nepříteli. Ač vycvičeni, jsou to stále lidé. Te´d upíři jistě vědí, že o nich víte a budou opatrnější. Útoky budou jiné, plynulé a neviditelné. Severka se rozpadne zevnitř. Mluvím tiše a klidně. Stále odvrácena. Severka i její obyvatelé musejí být chráněni účinněji. |
| |
| Nádvoří Vyslechnu slova, která pronáší Dee v hlubokém zadumání, věnujíc její však těm slovům veškerou pozornost. "Ano. Máte pravdu Dee. Proti síle upírů je jidská síla, byť i cvičená a obohacená zkušenostmi příliš nedokonalou a slabou obranou. A.....ano, oni si teď nejspíše budou opravdu dávat pozor. Použijí svých letitých zkušeností. Zapojí inteligenci, lstivost a schopnost zapůsobit." Uvažuji poté nahlas. "Ano, opravdu je třeba chránit Severku jinak. Možná........nepomohou-li draci, snad by mohla pomoci magie." Ve skutečnosti si nejsem zcela jist, zda proti upírům pomůže magie. A i kdyby.......netroufl bych si přísahat, že má magie, která stačí na léčení, stačí i na tohle." |
| |
| Zdechlina bledého na nádvoří Od dob, co jsme se dostali do Severky, jsem se začal pěkně nudit. Varetští rytíři se seznámili celkem rychle se zdejším okolím a dokonce se zabavili i zkoumáním jisté místnosti, ale více podrobností jsem zjišťovat nehodlal. Spíše jsem se chtěl vrátit ke starému životu, kdy jsem potíral démony a občas si cucnul medoviny v přístavu. Místo toho trčím v této pevnosti a čekám, jak se bude naše dobrodružství nadále rozvíjet. Přeci jsem si ale po pár dnech našel nějakou zábavu. Našlo se pár vojáků, toužící poznat mé bojové umění. Ten, který měl co nejvíc odvahy se mě zeptat, nesměle ke mě přistoupil zrovna, když jsem byl opřený o chladnou stěnu pekárny, z níž sálalo trochu tepla. ,,Můj pane...mohli bychom se vás na něco zeptat?" zeptal se mě. ,,Už ses mě zeptal...a neříkej mi pane. Tvá služba náleží někomu jinému, než jsem já, otrhaný a až příliš otužilý námořník. Nuže, polož další otázku, jsi - li toho hoden." odpovím mu tak, jak uznám za vhodné. ,,Víte, viděli jsme vás cvičit a je úžásné, jak se dokážete ubránit několika mužům." pochválí mě voják. ,,Jistě, úžásné to je, ale není to zrovna čestný způsob boje. Snažíš se neustále dostat za záda svého protivníka." potvrdím. ,,Mohl byste nás to naučit?" ,,Ne." ,,Máte k tomu nějaký důvod?" ,,Ano." ,,Smím vědět, jaký?" ,,Ano, smíš." ,,Takže?" ,,Dlouhé roky tvrdého výcviku, mnoho šrámů od dřevěných mečů a později i riziko smrti, když se bojuje se skutečnou zbraní a pak musíš mít i velký postřeh. To je vše. Ale možná se mýlím a ty a ta tvoje skupinka dosáhnete svého." ukončím debatu. A to byla právě moje zábava v téhle díře. Neustále odmítat ty vojáky a odhadovat, kdy to zabalí. Snad je to brzo omrzí. Ale budu toho pak litovat." Takhle jednou na večer jsem znovu byl opřený o pekárnu a skládal si v duchu staré námořnické básně. Sotva jsem si vybavil pár slok a veršů, ozvalo se u té budovy, kde trávili Varetští rytíři většinu svého času, nezvyklý lomoz. Zvědavě jsem vykoukl a viděl houf lidí, jak kolem něčeho stojím. S klidnou hlavou jsem šel až přímo k davu a rozrazil jsem několik okolo postávajících obyvatel. Na zemi ležela bledá postava upíra, nebo aspoň myslím, že to byl upír...cítím z něj ten podivný železitý pach krve. A jak se zdá, to Daniela jej usmrtila a tak se situace začíná pomalu řešit. Neposlouchám to a jeden z mnoha mrtvé tělo zkoumám. ,,Rozkošné..." zamumlám a dotknu se chladných špičáků. Shodou okolností se mi podaří vyslechnout rozhovor Dee a sira Daniela. Přistoupím k nim a oboum se lehce ukloním. Pak se otočím na sira a řeknu: ,,Omluvte mě, sire, ale zaslechl jsem vaši řeč. Naše situace je opravdu vážná, ale bude - li to v mé moci, tak jako lovec démonů bych mohl alespoň několik upírů zvládnout či oslabit, i když nedůvěřujte mé sebedůvěře. Důvěřujte mě či mým schopnostím, pokud je už znáte. Jestli ne, rád vám je předvedu." Delší řeč, pravda, nervozitou mi trochu vyschlo v krku. |
| |
| Daniela Zadívá se na Prince a jen se zlehka usměje. "Nevěřím tomu že budou chtít zaútočit, ale nedá se na to spolehnout. Myslím že jsou plni nenávisti ke všemu živému, tento alespoň byl, nechápu to." Daniela se znovu zadívá k obzoru. "Netuším jak jsou silní, netuším, nevím, kdybych věděla řeknu zda se máte obávat či nikoli, ale stále je naší nadějí že přijede brzy Astra s Fealinn dcerou Conora a uvidíme zda se to vyřeší, či nikoliv, ale v hlídkách problém není, pokuď by upíři zaútočili, mnoho nám nepomůže." Zdá se že Daniela je plná rozpaků, teprve po chvíli zamyšlení tiše pokračuje. "Budu je hlídat, ale mnoho neslibuji, snad zjistím kdy zaútočí, ale během bílého dne to nebude." |
| |
| Útržky rozhvoru Zamyšleně nakloním hlavu na stranu. Uvažuji o slovech, které právě Daniela řekla a v podstatě má pravdu. ,,Nepochybuji o tvých slovech. My dva bychom mohli ustát případný útok těchto zrůd, ale nevím, co ostatní vojáci. Určitě by zemřeli rychlostí blesku a co poté? Ale to ses mi nepochybně snažila říct, že?" usměji se a dotknu se hrušky jílce mého meče. Daniela lehce kývne a já zčervenám. Každopádně snažím se nevypadat jako hlupák a pokračuji. ,,Omluv mé sebevražedné plány, ale zrovna se mi v hlavě dva vylíhli. Ten jeden zní: Budu s tebou hlídat upíry či vyhledávat, kdo ví, kolik se jich tu potuluje. A ten druhý je následující. Mohli bychom se vydat hledat jejich doupě a oddělat hlavního zlouna, což je asi z tvého pohledu velmi pošetilý nápad, leč se mi zamlouvá...tedy aspoń mě." poslední slova téměř zamumlám. ,,Že já si nikdy nedám pokoj." povzdechnu si. |
| |
| rozhvor Když mluví Weiri Aëmeio i poté, když se slova ujme Daniela, tiše, leř pozorně a se zájmem naslouchám. Do řeči se jim ale nepletu. Obzvláště pak, mluví-li po chvíli spolu. Promluvím teprve poté, kdy jejich slova dozní. "Neznám rozsah vašich schopností, pane Aëmeio, ale jistě by jste neputoval světem spolu s těmito skvělými dobrodruhy, nebyl-li by jste toho hoden. Věřím, že jste schopen obstát i ve velmi tvrdém boji. Avšak......stál jste již někdy tváří v tvář upíru, hodlajícímu vás odstranit? Tohle nebude obyčejný boj. Všechny trumfy jsou zatím na jejich straně. My.......my máme pouze vidění. Krátký záblesk budoucnosti, ukázaný mě a Daniele v zrcarlech zrcadlové síně. A touhu a odhodlání, bránit Severku. Moji muži jsou zkušení vojáci, povětšinou zocelení mnohou bitvou. Vědí jak bránit svou zem, i jak ustát mnohé z toho, co by méně zkušené porazilo...... jak bránit své domovy, rodiny, děti, přátele. Svou královnu. A já vím, že nechal -li jsem je teď rozestoupit po hradbách a obsadit každou branku a bránu, mnohé z nich posílám na smrt. Vědí to i oni, přesto půjdou a rozkazy vyplní. Pokud jim svými schopnostmi jste schopen a ochoten umožnit větší šanci přežít, není mi třeba zkoušky, abych věřil že se to podaří." Odpovím Weirimu. "Možná nebudou chtít útočit hned, Danielo. Obrátím se pak slovy na dívku, jíž jsem při pronášení předchozích slov málem rozdrtil dlaň, hledaje v tom gestu podporu. "Ale, co když přece? V takovém případě budou lidé Severu a obyvatelé Severky jistě vděčni každému, kdo posílí řady obránců a třeba i přijde s nápadem, jak pžípadný útok zastavit za cenu co nejmenších ztrát, alespoň do doby příjesdu Astry a paní Fealinn. Bude mi hlubokou ctí, v takové podpoře se k vám připojit. Ač budeme však hlídkovat všichni tři, vedne a tím urputněji v noci, sami vojsko mnoho neposílíme ani tehdy, uskutečnili-li bychom jeden za smělých plánů pana Aëmeioa. I přesto vám dvěma budiž dík za ochotu pomoci." Pak sklopím zrak a poslední slova čeknu o hodně tižším hlasem, plným smutku, nehledíc ostatním do tváře. Možná sbych v těch tvářích nečetl neochotu také pomoci. Nebo hůře...beznaděj. "Nikoho, kdo to sám nechce, ale k přípravě na boj nenutím, možná bude třeba odvést ženy, děti, starce a královnu do hor, do bezpečí a někteří z vás usoudí, že je jich při přesunu více třeba. I za to máte můj dík." Z těch slov nezní nedůvěra, nemluví z nich pohrdání, ani zbabělost. Jen smutek. A snad i trochu strach, nebo spíše obavy. Obavy, jak se ve zdejším kraji stále ještě cizinci, zachovají. Ano, věřím jim. Důvěřuji. Ale.... |
| |
| Mé odpovědi Vyslechnu mladého sira a jeho otázky. Když domluví i s Danielou, promluvím jako první. ,,Je pravda, že po tomto světě chodím už nějaký ten pátek. A za tu dobu jsem byl šlechtěn a pěstován jedině pro boj tváří tvář. Síla a čest mnou oplývá a i k těmto vlastnostem patří má zvláštní pozornost. Ale jak jsem putoval světem, přes souš, či přes zrádné moře, mé schopnosti a smysly se zostřovali do obrovských mír a brzy jsem zapomněl na světlé stránky světa. Vnímám pouze zlo. Díky němu žiji, díky němu bojuji a díky němu dýchám. Můj vlastní život je můj nepřítel a věřte mi, sire, že kdybych byl barbar, stovek hlav poražených upírů a démonů bych nabodával na kůly před svým domem v odtud velmi vzdáleném přístavu. Ovšem už i několikrát jsem vedl námořníky proti lodím, plné nestvůr a vždy to dopadlo celkem dobře, ale chápu, že smrt může přijít znenadání. Jsem ochoten vést vaše muže do bitvy, i když to je velmi těžké břemeno. Ale ať už budem bojovat jakkoliv, zlo tu stále bude. Nikdy nás nepřestane sžírat. A stejně jako dobro. Budeme bojovat, dokud nás zub času či snad nešťastná náhoda uvrhnou do chladné náruče smrti." domluvím a popadnu trochu dechu. Pohlédnu na temné nebe. |
| |
| Daniela I když se zdá že souhlasí po chvíli promluví. "Upíry vede moje matka, neudlám nic proti ní, ale zbytek té sebranky klidně budu zabíjet." Chvíli se snad zdá že je to vše, co chtěla říci, ale poté pokračuje. "Severka kdysi bývala sídlem Irsy a mé matky, myslím že si své sídlo chce vzít jen zpět, byla z něj vyhnaná a ta zášť v ní zřejmě jen rostla, teď když zde nejsou draci nemůžeme obstát v boji proti takové síle, možná by bylo nejlepší abychom se připravily na boj, protože ten přijde, ale nevím co víc dělat." |
| |
| Začíná to jít do pekel Poté, co Daniela domluví, sprásknu ruce a řeknu: ,,Souhlasím plně s vaší domněnkou, i když přece...je známo každému malému děcko, že upír spočine v náručí smrti v době, kdy se mu do krve dostane stříbrný předmět a pokud i tato země není výjimkou, trocha toho stříbra by opravdu neuškodila.Sire,," otočím se na sira Daniela, ,,pokud máte ve své pokladnici dost stříbrných mincí, prosím, darujte je tavičům a kovářům, aby se ihned dali do výroby. Šípaři by měli pomazat hroty šípů také stříbrem, ale taková opatření, jako je stříbro, jistě znáte, že? " |
| |
| Nádvoří Dívám se na Weiriho, přemýšlím zda má cenu něco vysvětlovat. "Víš," začnu opatrně. "Je spousta věcí, co jsou v Kalendoru jinak než ve zbytku světa." Snažím se vymyslet jak to co nejrychleji shrnout a jde vidět že mi to v hlavě běhá tam a zpět, abych neřekla víc a jinak než můžu, hlavně když je tady ještě ten voják. "Upíři Kalendoru jsou rasa, stejně jako lidé, elfové, nebo trpaslíci. Když je zabiješ zabiješ je a je jedno jestli k tomu použiješ osikový kůl, stříbro, nebo železo. Upíři co jsou na Varetě jsou výsledek temné magie, toho jenž nejmenujem, proto na ně platí jiné věci, než na živé tvory, jsou totiž někde mezi životem a smrtí, někde mezi bytím a nebytím, vytvořeni z života a magie." Dívám se na ostatní, zda to chápou a pak pokračuji. "Zdejší upíři jsou rasa, pití krve jim dodává nadlitskou sílu, ale bez ní, jsou jen normální tvorové, možnýá trochu silnější, než lidé, ale ne o mnoho silnější. Jen pokuď se napijí krve někoho jiného, jejich síla se násobí o sílu toho, jehož krev pozřeli. Jen pití jejich vlastní krve nemá na ně žádný účinek. Myslím že nejde ani tak o pití krve, jako spíš o životní sílu. Když pije upír málo, jeho síla se jen lehce znásobí, ale když pitím krve vyčerpá všechnu sílu tvora, jehož krev pije, jeho síla je neskonale větší, než jeho samotná. Navíc po takovém pití síla zůstává v těle upíra dlouho. Dokonce staří upíři si ponechávají sílu tvorů jenž vypili. Né sice tak velkou, jako při samotném pití, ale dost velkou, na to, aby ze všech tvorů, které vypili, stali se takřka neporazitelnými." Najednou mi vyschlo v ústech, bavit se sama o sobě a nevědět ani jestli to co říkám je skutečně pravda, ale myslím si to, už dlouho to vidím na jiných, jen kdybych já pila víc krve, možná bych věděla, jak uchovat tu sílu, ale za tu dobu co žiji jsem nejvíc krve vypila v Kalendoru. "Doufám že chápete proti čemu stojíte. Mezi upíry je mnoho starých a díky síle nesmrtelnosti jenž v sobě nosí není tak snadné je zabít, ale odsekněte jim hlavu, rozsekněte tělo, nebo je spalte, je i po tom nejsilnějším z nich a je jeno, jestli při tom budete dělat opičky se svěcenými zbraněmi a stříbrem, nebo ne." Dívám se na přátele i na vojáka a je mi jasné, že v jeho pohledu je pochopení toho kdo jsem, už jsem se prozradila a kdybych teď mlčela, stejně by věděl, kdo jsem. Jen díky Danielovi si nedovolí na mě vztáhnout ruku a tak, jen pro to, abych zůstala stále skrytá mezi lidmi, než se před nimi víc prozradím, dodám. "Jmenuji se Daniela, z rodu Tar, jsem dítětem Irsy, potomka Aislinn a Nosferatu, královny upírů Kalendoru. Nikdy jsem nechtěla stát proti lidem a přeji si, aby i můj rod stál na jejich straně ve válce proti temnotě, ale bohužel zatím jsem jediná, kdo stojí na vaší straně, ale jsem při vás už od časů akademie a nemít rod, který mám, asi bych již dříve bojovala na vaší straně. To že jsem teď tady, je jen díky Aislinn, jenž mě povolala do této války a neodejdu z ní dokuď nepadnu, nebo nedojdeme vítězství nad temnotou. Ve starých legendách mého rodu se praví, že pád temnoty spojí upíry, jen doufám že na tu správnou stranu." |
| |
| Nádvoří Velitel ze severní hradby Opravdu se zdálo že jsem pochopil co je dívka zač, dříve než to řekla, ale jakmile to řekla, jen jsem se usmál. "Vidím že si princezna Dee zvolila tu pravou osobní stráž. Sice nevěřím všemu co jste si do teď vymysleli, jen pro to, abych neměl podezření, ale pravda se mi zdá daleko lepší. Vědět že na naší straně je upír je dobré vědět, když na nás jiní upíři hodlají zaútočit. Navíc, když vím že ten, který stojí na naší straně je ze silnějšího rodu, než ti, proti kterým budeme bojovat." Lehce se ukloním princi a podívám se ještě jednou na Danielu, pak se podívám na Daniela a chápavě se usměji. "Dám připravit vše k obraně, doufám že toho ale nebude zapotřebí, ještě nepřišli všichni vojáci ze severu a draci jsou pryč, pokuď by upíři chtěli zaútočit, neznám lepšího času, než dnešní noc, protože zítra dorazí další tři pevnosti a pak další a další, pokuď budeme bojovat, tak dnešní noc, tento." Ukáži na mrtvého na zemi. "Byl jen špehem a to že neprošel je jen díky našemu sajícímu spojenci. Pošlu ženy a děti do spodních jeskyní a vojáky připravím k boji." Otočím se, vím že jsem zde zevloval déle než jsem měl, ale cítím se daleko lépe. |
| |
| --- Vše sleduji docela se zaujetím. Všichni tu stojí dokola, předvším Sir Daniel, Daniela a Prince, nebo spíše Weiri, jak nám nedávno prozradil své skutečné jméno a baví se o nadcházejícím útoku. Je to hodně zvláštní...proč bojujeme? Toť otázka k zamyšlení. Velitel severní hradby prozradí té trojce své plány na rozmístění jednotek, v tom mě ale napadne jeden nepříliš skromný nápad. Přistoupím rychle k velitelovi, který už byl na odchodu od Daniely, Daniela a Weiriho, a zeptám se ho: ,,Veliteli, nebylo by špatné, kdyby každý z Varetských rytířů sloužil určité vaší jednotce, každý by si vzal jeden oddíl. Samozřejmě ani vy byste nezůstal pozadu, jenom chceme trochu pomoci. Co se týče potírání zla, jsme hodně zkušení...nebo aspoň ty ostatní, mnou prostupuje vlna pomsty a už hodně dlouho, ale většinou tu byli lidé, kteří mě dokázali udržet na uzdě. Každopádně...co říkáte na můj návrh?" Jakmile dopovím, tak se prokleji, protože mám takový sžíravý pocit, že tento nápad už navrhnul sir Daniel, ale já jsem nějak neposlouchala. Skryju zmatený úšklebek a čekám na odpověď. |
| |
| Nádvoří severky, ráno Velitel ze sevrní hradby Víte drahá slečno, já nad tím taky přemýšlel, ale nechte to na mých mužích, s úpíry už bojovali a přidáte li se, nemůžu vám zaručit bezpečnost." Otočí se a odchází, zdá se že tím pro něj debat končí. |
| |
| Shrnutí Od doby, kdy jste bojovali proti démonům jiného světa uběhlo jen pár dní, stále jsou nepřístupné doly seveřanů, kam odjela Fealinn, dcera Conorova a Astra, s armádou severu by situaci měli zvládnout a znovu obnovit činost dolů, jenž jsou potřeba k výrobě zbraní, pro nadcházející válku. Před dvěma dny odletěli draci na sever, aby tam převzali stráž za seveřany, jenž se z nejbližších pevností dostali do severky včera večer. Ráno se zvedlo pozdvižení kvůli Daniele, která se tvářila tajemně a hlavně zabila jednoho ze seveřanů. Později se ukázalo, že se nejedná o vojáka, ale o upíra maskovaného kouzlem. Ještě jste si mnoho neodpočinuli a už se zdá že budete muset znovu bojovat, upíři, pokuď zaútočí, bude to dnes večer. Současnost¨ Pevnost se počla chystat na boj, to že by ji někdo zapálil, z toho moc strach nebyl, ale přesto se všude chystala spousta věder s vodou, a pak se rozlívaly po hradbách a přístupových cestičkách, po všem, kromě hlavní brány, nad ní se umístnili dvě balisty se dvěma tětivami. Vojáci nanosili na hradby štíty a zbraně, další zbraně nanosili na nádvoří a po deseti metrech na hrabách zapálili kolem poledního ohně. Po poledni vojáci začali odpočívat, raní schon ustal a oni začali držet hlídky a dochystávali zbraně a zbroje. Vás si málokdo všímal, Jen Daniel, princ severu a ještě velitel severní pevnosti, s nímž jste se viděli ráno... |
| |
| Ráno jsem vstala překvapivě brzy a podle toho, jak mě silně bolela hlava, jsem spala sotva hodinu. Ale na odpočinek nebyl čas...na hodně pořádný odpočinek nebyl nikdy čas, od doby co jsem s touhle svojí družinou. Boje stále trvají...a budou trvat. Když je řeč o bojích, stačí mi pohled z okna ven. Všude běhají vojáci, buďto nesoucí zbraně, nebo vědra s vodou. Na případný požár se chtěl Daniel připravit. I já se pomalu připravuji na nadcházející bitvu a pokaždé, když si navleču kousek brnění, si vzpomenu na dávné časy, především na ty bojové a ptám se svého svědomí, zda to i dnes přežiju ve zdraví. Za ty roky jsem se ale naučila dobře bojovat. Už nejsem ta nezkušená elfka, která sotva věděla, co je to meč. Nasnídám se, ale to napětí způsobuje, že mi jídlo hořkne v puse a já nemůžu polknout. Zabalím proto chleba zpět do ubrousku a vyjdu ven. Mou tvář ovane studený severský vítr a já začnu v tom vojenském mumraji hledat své společníky. Našla jsem je, ale všichni byli zamlklí...v podstatě se není čemu divit. Všichni budeme opět výřeční, až nadejde bitva...která nepochybně příjde brzy. |
| |
| Nádvoří severky po poledni Kapitán severní pevnosti Serbag přišel k Dee a Altheriovi, právě ve chvíli, kdy přišla i Eradia. Jeho tvář se zdála být klidná, a to, že je čeká boj. "Princ Daniel si přál, abych vás o všem informoval, před chvílí se vrátila Daniela a říká že nepřátel je několik tisíc, ani jsme nevěděli, že by upírů mohlo být tolik, vždy jsme stáli jen proti desítkám, možná i stovce, ale takový počet. Vojákům nic říkat nemáme a i vy jste vázani mlčenlivostí, ale obáváme se, že proti takové přesile mnoho nezvládneme a tak doufám že máte víc než jen zbraně, jinak totiž severka padne, draci jsou pryč a jen s muži a železem pevnost neuchráníme." Kapitán se obrátil na Alta. "Prý jste mocný čaroděj, vládnoucí dračí magií, doufám že se mohu na vás spolehnout, prý jste všichni rytíři varety, tak doufám že tak budete i bojovat, máme tady sice několik tisíc mužů, ale Daniela mluví o přesile upírů, spoléhám na vás a omlouvám se za to nedorozumění ráno, stejně již ale vojáci vědí kdo Daniela je, přesto k ní svým způsobem vzhlížejí, protože je přeci dcerou Irsy a upíří královny a to je silný původ." Kapitán stojí a čeká, zda někdo něco nechce říci... |
| |
| Nádvoří severky po poledni Altherius Zdá se býti zamyšlený, místo odpovědi se jen otočí a jde si stoupnout na hradby, jeho plášť vlaje mírně ve větru a občas udeří do rudého brnění, které si Alt již oblékl po obědě. Nedívá se na místo, odkuď přijdou nepřátelé, jen hledí do dáli a přemýšlí. Jeho myšlenky nezatěžuje boj s upíry, ale přemýšlí nad tím, jak má zprovodit ze světa někoho tak mocného, jako je rudý drak Enchariel. Daniela Chvíli sleduje Alta a pak se podívá na velitele."Myslím že potřebujeme zázrak, abychom zvítězili a tím by mohl být jen příjezd Astry a Fealin, jinak jsme ztraceni." Otočí se a jde zpět do křídla pro hosty, když vyjde, má opět kolem pasu zavěšen meč, jenž měl být původně na zabití Astry. |
| |
| Severka |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Drak odpověděl tak rychle, až jsi se ulekl, nikdy nemluvil tak rychle a tak moc. Nemůžeš proti nim bojovat, jako proti upírům temnoty, s upíry mají jen to společné, že pijí krev, ale úplně jinak. Musíš přinutit Atheriuse, aby odkryl svoji podstatu, jinak nemáte šanci, jen dva draci jsou v severce, ale moc obou stačí, aby upíři nevyhráli, ty můžeš probudit jen jednoho, toho nejmocnějšího z draků, bez původu Dar.(Dar-andělé) ((IDar-označení anděla)) |
| |
| Pevnost Severka podvečer V kopcích na jižní straně, nad jedinou přístupovou cesou zahořely ohně, ozvaly se trouby a zvuky pohybu vojska rozléhali se započínajícím šerem. Vojáci udělali vše pro obranu a teď již záleželo jen na jejich síle, jak dobře obstojí proti přesile. Jedinou výhodou byly hraby severky, ale všem bylo jasné že jakmile nepřítel pronikne, už nebude mnoho naděje na vítězství. Armáda šla z kopce a šla dlouho, i oni se horečnatě připravovali k boji, postavili obléhací stroje a vše co bylo potřeba k dobytí pevnosti. Prvně jste spatřčili dvě velké věže, pak mezi nimi i beranidlo, kryté stříškou, jenžý byla natažena mezi věžemi a v neposlední řadě po stranách prvního voje byly taženy katapulty, tažženy zvířatami, jenž jste ještě nikdy neviděli, něco mezi medvědem a vlkem. Zvířata byla kraty vydělanou kůží propletenou kroužky přeplátovanými místy destičkami plechu. Vojsko pak bylo ve zbrojích a s luky a meči, někteří nesli dlouhé píky a všude vlály proporce různých barev. Armáda několika tisíc upírů se zastavila na dohled pevnosti a natáhli katapůlty a čekali. V ústrety jim šla jediná postava, aniž by prošla bránou, zahalená do pláště, k nepoznání, byla drobnější, ale její krok byl rychlý. astvila se několik desítek metrů před armádo a v ústrety jí vyšla vysoká žena, chvíli spolu hovořili a pak se postava otočila a vydala se zpět k pevnosti. Brána se před í otevřela a ona zůstala stát na nádvoří několik metrů za již zavřenou bránou. Ve tváři Daniely se zračil smutek. "Královna vzkazuje že pokuď seveřani opustí pevnost, nechá je odejít do jejich měst na jihu a spokojí se s vlastnictvím severky, pokuď ale budete bojovat, zničí vás teď zde a pak kdekoliv jinde, kde neustoupíte. Princezna, jenž stála na nádvoří se jen ušklíbla. "Pak bylo zbytečné tě posílat, budem bojovat a neustoupíme, do dvou dnů dorazí posily, udržíme li pevnost, padnou jim do zad a zničíme je, pošlete jim pozdrav." Zavelela a z hradeb vystřelily balisty a katapulty, dopadli všinou před armádu a zbytek se zařízl do věží. Armáda se pohnula a začla přestřelovaná, jenž zatím nepůsobila moc ztrát na žádné straně. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
| |
| je smutné že jediné příspěvky píše admin |
| |
| bohužel... máte týden na polepšení :-) |
| |
| Pevnost Severka - počátek konce Jakmile mě princezna propustila ustoupím stranou a dívám se na hemžení na hradbách. Mluvila jsem s matkou, ne jen o tom co si přála princezna severu, ale i o jiném. Chápala jsem proč vytáhli, proč útočí, proč bojují a já nebyla schopna bojovat proti nim, ani s nimi. Stála jsem jen bokem toho dění a jako by z dálky slyšela jsem hluk bitvy. Seveřani nemají šanci. Upíři jsou sice slabší než já, ale daleko silnější než muži bránící pevnost. Proč jen nedá se dohodnout, usmířit? Znovu přijdu k Princezně, která nyní již velí boji. Zlehka se dotknu jejího ramene, abych upoutala její pozornost a tiše, tak, aby mě slyšela jen ona promluvím, to, co tíží mé srdce. "Paní, prosím kapitulujte, neudržíte severku ani do rána, natož pak dva dny a co když se Fealin a Astra zdrží, kdo ví proti čemu bojují. Prosím, zastavte boj, vzdejte se a vraťte severku upírům." Vím jak zní má slova, jako slova zrádce a veškerá důvěra, kterou snad ve mě paní měla je ta tam, ale já vím co se stane. Viděla jsem to v křišťálové síňi. Vím že severka padne a ti jenž ji brání budou mrtvi ležet kolem. |
| |
| Pevnost Severka - počátek konce Princezna se obrátila v okamžiku kdy se ruka Daniely dotkla jejího ramene. Prvně se usmála, ale jakmile Daniela mluvila její pohled se změnil. Již nebyl vlídným úsměvem, ale rozzuřeným. "Ty mě nabádáš k tomu, abych se vzdala pevnosti, jenž patří seveřanům? TY jsi stále upírkou, mýlila jsem se v tobě. Nevybrala jsi si ale dobrou dobu k rebélii. Nabádání ke vzpouře ve válce se trestá smrtí. Stráže! Zatkněte ji." Princezna počkala až stráže obestoupili Dan a pak se teprve znovu věnovala boji. Mezi muži byl i kapitán ze severu, s nímž měla Dan problémy v brzkém ránu. "Běžte bojovat, nebude klást odpor a na hradbách je jí třeba." řekl a jakmile jeho společníci odešli udeřil Daniele facku, až upadla k zemi. "Divím se že tě rovnou nenechala popravit. Co sis sakra myslela že udělá, bude o tom přemýšlet?!" Kapitán se sehnul a zvedl Dan ze země, pak jí táhl ke zdi hradu a tam jí praštil už méně naštvaně o stěnu. "Spletla jsi se, tvá matka tě oklamala, stejně jako Irsu. Je v tom nejlepší, je matkou noci i lži a kdyby mohla vyplení celý svět do základů, její lži jsou její nejlepší zbraní a ať už ti řekla cokoliv, lhala. Pevnost byla sídlem Irsy, zde se narodil zde vyrůstal spolu se seveřany, dokuď nepřišla ta ďáblice, pomátla jej a založila s ním farmu na tebe a tvůj lid, ale oni se vzepřeli Irsovi i jí a odešli, stejně nakonec podlehli klamům, ale naštěstí ne těm nejlepším, které tvoje matka ovládá lépe než Damakon." Jméno temného zaznělo do tmy a mnoho těch co byli poblíž jej slyšeli, ale viděli jen velitele ze severu jak drží u zdi tu upírku a věnovali se boji. V očích velitele byl chlad, když smýkl Danielou do temného kouta. "Zůstaň tady a ani se nehni, ne dokuď nebudou tví bratranci za zdmi, pak se bude tvoje pomoc hodit." Velitel se otočil a bez jediného ohlédnutí odešel. Dan byla ponížena, ale velice ladně schovaná, o jejím úkrytu snad nikdo ani nevěděl, snad jen ti co to sledovali a vojáci co to viděli nevěděli o tom co řekla princezna a tak nevěnovali Daniele v temném zárubní pevnosti žádnou další pozornost. |
| |
| Pevnost Severka - počátek konce U studené zdi. V příšeří věčím než na zbytku nádvoří. Ponížena jak zpráskaný pes dívala jsem se jak ten jenž mě ponížil odchází. Hlavou mě bleskla jediná hloupá myšlenka a já se nad ní stejně zamyslela. Porušil výslovný příkaz. Proč? Velitel zašel, snad znovu bojovat. Ale já jsem najednou myslila jen na jediné. Porušil příkaz a co řekl, jak mohl vědět co se stalo co mi matka řekla, copak to mohl slyšet. Chlad mi probodl srdce, když jsem najednou dospívala k rozhodnutí. "U všech děsů, já..." Nebyla jsem schopna se zvednout, v zádech mě mrazilo při pomyšlení co jsem právě zjistila. Nechápala jsem to a přitom jsem to měla vědět hned. V křišťálové síni byl jen jeden, kdo viděl to samé co já, byl to princ, ale někdo věděl o všem co se nám zjevilo. Byla li to past, pak ale z ní mrazilo, tak jak to jen uměla. Zvedla jsem se ze sněhu a tasila temnou čepel žrouta duší. S úsměvem jsem očekávala pád brány. NAjednou jsem byla nedočkavá, protože na jatka co přijdou jsem se začínala těšit. |
| |
| Pevnost Severka - útok Upíři se rychle dostaly na dotřel svých zbraní, stejně tak jak seveřani. Palba začala být účinná, celá armda upírů s zastavila na dostřel,jen dvě mohutné obléhací věž postupovali dál a dál,sic pomalu, ale o to strašnější se zdály být, tyčily se několik metrů nad hradby a jistota že jsou plny vojáků naplňoval obráce strachm. Přec jenom již několikrá stáli proti upírům, ale toto bylo daleko horší. Věže nešly ani zapálit šípy, jenžto měli udělat stále hořely navěžích. Hradní katapulty zahájil palbu do věží, ale pokud se tefily, moho škod nenadělaly. Když dorazila první věž k hradbě, zastavia se a pak s majestátní ránou padl sklápěcí most a na hrabu se narnuli první neřátelé. V tu chvíli se pohnula i armád a jen několik málo štítů zůstalo a krylo těžké střelné zbraně, katapulty a balisty. Obráncům se podařilo drhou věž ochromit právě v okamžiku, když padl můstek první. Z věž vyběhlo moho upírůa pod kytem štítů přesunuli se k první věži. Na obou sranách byly ztáty, u upírů sice větší, ale t se mělo rychle změnit. |
| |
| Pevnost Přemýšlím, je hodně věcí k zamyšlení. Nejdůležitější je vymyslet, jak odrazit upíří útok a zachránit co nejvíce životů. Magie, ano, snad ta by dokázala pomoci. Mluvím jako by pro sebe. V hlavě se jako nejjemnější pavučinka zosnuje plán. Jenže, stačím na to? Zvládnu to? Zaobírám se vlastními myšlenkovými pochody. Zdánlivě zcela duchem nepřítomna. Zvládnu však vnímat i debaty ostatních. Nejdůležitější je zničit je a zachránit Severku. Aby svět zůstal tím, čím je. Není důležité, co je teď, co bylo, ani co bude. V téhle válce nejsem důležitá. Nejsem nepostradatelná. Jsem nahraditelná. Zvládnu li však pomoci, je jakákoli snaha nedocenitelná a stojí za tu oběť. Poslouchám plány Danieli, Daniela i Weiriho. Chtějí hlídat ve dne v noci. I tento způsob má však trhliny. Daniela nejspíš ne, ale ti dva spát musí. Hlídka, která může trvat dlouho, než se upíři rozhodnou zaútočit, je může velmi jednoduše připravit o síly a zastihnout nepřipravené. Poslouchám návrhy i Danielino vyprávění o upírech. Stráž… Jen se nad tím ušklíbnu a povzdechnu si. Ta brzy nebude zapotřebí. Nejsem naivní, abych si myslela, že zvládnu vše a přežiju. To rozhodně ne. Jednou přijde den, kdy naposledy zavřu oči a je už vcelku jedno, zda to bude hned a pomůže to docility konce války. Vyslechnu prosby, naléhání i pokyny kapitána severní pevnosti. Neodpovídám, nevím jak. Jen přikývnu. Na Altheriuse pohlédnu jen na okamžik. Ve chvíli, kdy odchází a staví se na hradby se i já otočím na podpatku a mířím so svých komnat. Je čas vše připravit. Oblečená do dračí zbroje, s vlasy pevně sepnutými a navíc kryta pod temným, snad trošku sešlým pláštěm pospíchám chodbami. Tatínku, prosím, stůj při mně. Ochraňuj mé kroky a bdi nad mými činy. Posvěť mou mysl a očisti srdce. Otče, i otcové jeho předků. Bděte nad severkou a obyvateli. Dejte sílu mé magii a váhu rozhodnutí, které se právě posledním stává. Spěšně, přesto tiše procházím chodbami. V ruce svírám talisman pro štěstí a tiše se modlím ke všemu, co by nám mohlo pomoci. V myšlenkách přemýšlím nad svou dračí brnění, jejím dárcem a tím, zda alespoň myslí stojí při nás. Dostanu se až ke věži paláce, kam se pokusím nějakým způsobem vyšplhat. Až nahoru. Tak, abych měla veškeré dění jako na dlani, viděla na upíry, vojáky i armádu. Zavřu oči. Rozpažím ruce a koncentruji se. Nikdy jsem nic tak těžkého a obtížného nedělala. Vždy jsem kouzlila jen drobně, přesto účinně. Vím, že tady nahoře jsem snadným terčem pro útok zdáli. Pro šípy, kuše i kouzla. Vím to, přesto se však musím pokusit! Pokusit se koncentrovat ducha, tělo i mysl na jednu jedinou vlnu. Na ničivé kouzlo plné všeho možného i nemožného. Lásky i nenávisti, života i smrti, naděje i beznaděje, světla i temnoty. Kouzlo plné samotné energie bytí. Mé energie, spaluje a vysává mě. Je jak houba, vsakující do sebe vodu. Musím však setrvat. Musím věřit tomu, že to dokážu. Že to zvládnu. Že jedna oběť nebude zbytečná. Nefandím si, nemám dojem, že vyřídím všechny, ale snad tolik, aby to pomohlo vyčkat do příjezdu Astry. Et vaerte so dorore, pa fisiles, felix nostra terra. Amen. |
| |
| Pevnost Severka - útok Na chvíli jsi spatřila obraz duhového draka a pak jsi ucítila sílu, jako by nebyla ani tvá a přesto z tebe. Ač jsi se snažila o mocné kouzlo, uvolnilo se síly zdánlivě nepatrně. Ucítila jsi ohromnou bolest desítek bytostí, jenž najednou začaly trpět. Když jsi se podívala na bojiště, spatřila jsi jak jedna z věží se sesouvá k zemi a pohlcuje ty, jenž zůstali v jejích troskách. Na radost však není čas, neboť první upíři stanuli na hradbách a třebaže seveřani bojovali jak jen mohli, upíři byli vidizelně lepší, někteří se sehli k padlým a dali se do pití jejich krve a pak s ještě větší silou zaútočili na obránce. |
| |
| Hradby Severky |
| |
| Hradby Severky Vád Urgas se vrhl do nejhorší spouště, jeho meč koloval mezi nepřáteli a zasahoval tvrdě a účině, jako by toto bylo jeho životem. Upíři nepadali sice tak rychle, aby to na vývoji něco měnilo, ale v obraně seveřanů se zrodilo něco nového. Inspirováni jeho uměním meče vrhali se do marných bojů, aby poskytli čas, čas, kterého se tolik nedostávalo. Když se zdálo, že postup je pomalejší, padla brána, jediným mocným výbuchem, jedinou explozí roztrhla se ve dví a jedna polovina padla bez pantů a zábran na zem. Tlaková vlna srazila i Váda Urgase a ten na koleni pohlížel zmateně k bráně. V ten okamžik si uvědomil že to né on, ale bílý drak viděl draka, ne lítajícího nad pevností, ale chránícího ji. Před branou stál jen jediný seveřan, muž z hlídky, s nímž byly hned ráno problémy a který celou dobu zasahoval do příběhu družiny. Bez meče, bezezbraně stál a čekal. První upír stanul v bráně a zmrzl, druhý hned v zápětí zmrzl taky, zatím co se první rozpadl na tisíc kousků. "Odejdi Nosferatu, už zde nejsi doma, nikdy jsi zde doma nebyla." Velitel severní pevnosti se změnil, už to nebyl válečník, ale zosobnění ledu. V bráně se objevila vysoká žena a přišla až skoro před seveřana. "Královno, činíš co nesmíš. Je zakázáno mocí Dar měnit osudy. Ty jsi Dar a přijala jsi nařízení." Velitel se usmál a zmenil se v ženu, jenž byla vládkyní draků severu. "Nejsem zde jediná kdo tě může zastavit." Tělo královny zmizelo a v ledu a mrazu po ní zůstala před branou jen královna upírů Nosferatu a z mlhy mrazu se vynořila Daniela. Zhouba v jejích rukou volala po odpírané krvi a Nosferatu o půl kroku ustoupila. "Zabiješ svoji matku?" Zeptala se Daniely a ta se jen ušklíbla. V Bráně se rozpoutal boj a upíři znovu povstali, znovu útočili přes věž, ale ani jediný si nedovolil zasáhnout do boje dvou žen v bráně. |
| |
| Hradby Severky Nebyl jsem přítomen rozhovoru, který se odehrál u brány, mezi Danielou a Mou sestrou, ani jsem si nevšiml jak ten, jehož jsem měl za vojenského kapitána, přistoupil k Daniele, vyčkávající u brány a něco jí řekl. Nebyl jsem u toho, neboť to nebyla má starost. Mou starostí a mou povinností v tomto boji přece bylo vést své muže v boji. Stál jsem tedy v jejich čele. Ne, jim po boku. Bojoval jsem s nimi a viděl je padat pod zbraněmi upírů, ale i vítězit v nesnadných soubojích s nimi. I já byl sražen několikrát k zemi výpadem o mnoho prudším, než jaký jsem očekával. Vstal jsem však a bojoval dále. Já mohl. Mnozí z mých mužů ale nedostali šanci, znovu vstát a bojovat. Byli strženi a bez milosti vysáti, Zakousnuti, jako by to byli jen králíci ve spárech zuřivých psů. I je jsem viděl. Počítal. A nakonec přestal počítat. Ve chvíli, kdy s mohutným výbuchem praskla v pantech a zbortila se brána Severky, stál jsem na hradbách, nedaleko mohutně se mečem ohánějícího Váda Urgase a právě se snažil ze všech sil bránit jednomu z upírů tak, aby on byl zmaten, nebo v lepším případě zraněn a tím zpomalen a já zraněn nebyl. A tehdy padla brána a tlaková vlna mnou smýkla o dláždění na ochozu hradby. K mému velkému překvapení a štěstí jsem nebyl jediný, koho tlaková vlna odhodila. Odhozen byl totiž i můj soupeř, a to tak, že síla výpadu, který udělal právě vteřinu předtím, než jej vlna zasáhla a který mohl mne nabodnout na jeho zbraň, spojená s působením tlakové vlny, mu onu zbraň vyrvala z ruky a jeho poslala setrvačností rovnou proti mé zbrani, jíž jsem při pádu pozdvihl, snad ve snaze zabránit jejímu zlomení o tvrdý kámen. Mou vlastní zbraní probodené tělo ale spadlo na mě, jak jsem tak ležel na zemi, sražen tlakovou vlnou…a chvíli trvalo, než jsem byl schopen vzpamatovat se a sám nevím jak se vydrápat zpod mrtvého nepřítele, vytáhnout z něj svůj meč a pozdvihnout jej opět k boji. Jen na malý okamžik jsem si dovolil rozhlédnout se kolem a mezi zmateně se zdvihajícími muži spočítat zbývající obránce a upíři už opět útočí. S nezměněnou silou, možná ještě čímsi posílenou. Není čas zjišťovat kolik jich je, nebo odkud vedou útok…….Teď ne. Teď je čas bojovat. “Útok chlapi! Braňte náš domov! Držte si je od těla, ať se z vás nenapijí!“ Zní první můj rozkaz od chvíle, kdy brána padla. Teprve tehdy, když, jdouc mužům příkladem, se vrhám na první nepřátele, padne rychlý pohled mých očí na prostranství, kde se roztříštila padající brána. Zde se mi naskýtá zvláštní pohled, ale tan pohled vlívá jako zázrakem do mé duše naději a do mých svalů, umdlévajících, přes veškerou snahu o dojem opaku, únavou, novou sílu. Dole, mezi sutinami, které zbyly z brány, kolem sebe, podobny dvěma dravým šelmám, krouží dvě stejně urostlé a stejně štíhlé ženy. “Za domov! Za Severku! Za svobodu! ZA LÁSKU!“ Zařvu a pozvednu meč k prvnímu úderu, nenechávaje tak nepřátelům výhodu prvního úderu. Snad je to optický klam pod dojmem právě probíhajícího okamžiku, snah zvláštní zalomení světla na čepeli mé zbraně……nicméně zbraň září. Slabě, ale přece. Modravým světlem naděje. |
| |
| Brána Severky Boj se stal vysulujícím, obě ženy, ač zdáním mladé, kroužili kolem sebe zkušeností stovek let prožitých v boji. Jedna byla Adar, vládkyní upírů a matkou všech co útočili na pevnost. Druhá byla její dcera, jenž nesla v sobě krev prvních, po otci. Ani jedna nechtěla dát druhé šanci uniknout z boje. Ani jedna nechtěla odejít, nechávajíc ve svém soupeři zbytek života. Daniela na krátký okamžik klopítla a toho její soupeřkyně využila, bodla mečem ve smrtelném úderu a Daniela jen s největší obtíži vykryla částečně ránu. Meč prošel její paží a rozsekl jí do hloubky svaly až ke kosti. Daniela upustila meč. Nad zemí jej chytla a aniž by se kryla sekl. Potkala se s mečem nepřítekyně právě v okamžiku, kdy měl seknout do jejích zad. Královna upírů couvla. Její noha byla zevnitř otevřená a rána jako by hnila a hojila se zároveň, přesto nezatáhla se, jen přestala krvácet. Daniela naklonila meč nad hlavou a napila se několika kapek, které jí padly do úst. "Chutná to jak krev mrtvoly matko." Královna couvla za bránu. "Chtěla jsem tě zabít, ale pohraji si s tebou než zemřeš." Královna ustoupila až stála těsně před branou a jen několik kroků od upírů čekajících na konec souboje. "Zabte všechny, ale tu běhnu chci živou." Upíři obtekly královnu jako proud řeky kámen a vrhli se do pevnosti. Daniela se pokusila bojovat, ale to množství ji zaplavilo a ona zmizela v davu nepřátel. Vojáci seřazení před bránou postavili se první vlně a na okamžik se vše zastavilo. Pak ale severská hradba štítů polevila a upíři vtrhli do seveky, projeli mezi vojáky a rozpoutali peklo na nádvoří. Do davu náhle padl odnikud drak a zaplavil nádvoří zlatavým prachem. Kdo ze seveřanů ještě žil, zvedl se z kamenů nádvoří. Upíři křičeli a padali k zemi, jejich těla rozpadala se a prach pomalu se zvedal a mizel, zanechávajíc po sobě jen oděv mrtvých upírů. Ze země zvedla se i Daniela, z její hlavy tekla krev, v boku měla velmi hlubokou ránu, přesto žila, přesto usmívala se. Podívala se na draka a chtěla něco říci, ale drak náhle padl k zemi a zmizel ve zlatém prachu, jenž se kolem něho zvedl. Daniela se rozběhla jako střela a skočila do oblaku. Tehdy zvedl se nový útok upírů. Byla smetena první vlna, ale druhá již byla připravena pomstít stovky mrtvých. Seveřani se znovu zvedli k boji, a upíři je před branou rozdrtili během několika málo vteřin. Když doráželi posledního z vojáků vyřítila se jízda zevnitř hradu. Muži v těžkých zbrojích, na těžkých severských koních, zařízli se do nepřítele. Upíři padali pod ranami těžkých řemdychů, mečů a kopyt koní, znovu se rozpoutal boj a nádvoří ještě před chvílí plné zlatavého prachu zalila krev. V zápětí za jezdci vyrazili vojáci jenž dosud stříleli spodními střílnami v hradbách a zařízli se do nepřítele v bráně. Nápor ale nepolevoval. Vád dokončil spolu s princem a vojáky krvavou řež na hrabách. Bylo zde více mrtvých z armády severu, než upírů, ale když zatlačili společnými silami posledního na ochoz věže, udeřily dvě balisty do horní části věže. Ta se nebezpečně naklonila, přesto by nepadla, kdyby se nezvedl vítr ledový až zařezával se do tváří a nechával po sobě jen ostré krystalky vody. Jeho nápor opřel se do věže a vítr zmizel. Věž naklonila se nad bránu a padla. Přes trosky neproudily už posily a seveřani náhle zdálo se že vítězí, ale jen na chvíli. Trosky věže rozbyl další výbuch a z trosek vyšla královna a její upíři. Jezdci se rozjeli od brány a vojáci se semkli podél hradeb do těsné formace. Upíři zaútočili znovu, jízda dokončila obrátku na nádvoří a znovu vjela do nepřátel. Tentokrát byly ztráty na obou stranách a seveřani se vším co měli nebyli schopni vzdorovat, ač měli velká vítězství, v této bitvě, nemohli vzdorovat síle upírů. Princezna zadula na roh pichlavý tón a muži začali ustupovat do hradu, Stejně tak i muži z hradeb běželi přes hradby a házeli po upírech co se dalo, měli jedinou cestu přes skály do nestarší části hradu, ostatní utíkali do hlavního vchodu a opouštěli prohranou bitvu o nádvoří. Za hrad, do jeskyně z křišťálů vletěl ledový stín. Poslední vojáci opouštěli nádvoří, aby se zabarikádovali v nejbezpečnější části severky, za hradbami ledového kamene. Muži opět stoupli k hlubokým střílnám, k nimž vedly dvě chodby od vchodu, obepínající celou patu severky. Jezdci seřadili se ve velkém sále připraveni vyrazit proti upírům, když padne brána a před bránu, jenž se otevírala jako dveře padla zvrchu nová železná. Princezna se obrátila k vojákům. "Bojovali jste statečně a dobře, mnoho nestvůr je mrtvých na nádvoří, než dnešní noc skončí, chci vidět ale ještě více mrtvých stvůr. Zabijete je tedy pro mě?" Vojáci co byli ještě v sále zvedly zbraně nad hlavu a zapnily severku mocným hlasem. Shrnutí: Daniela a Altherius soukromě PJovi DEE v paláci na věži nad nádvořím Daniel, Vád Urgas Hradby Erin, Linthir nyní už v paláci spolu s vojáky |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ledová jeskyně Altherius se probral na teplých rovných kamenech, náhle si uvědomil že je nad ním průzračná nebe, plné slunečního svitu, sen o Dragovi a zlatém draku pomalu mizel, pamatoval si, že tam byl i král draků, s nímž se setkal v Minas Drago. Byl tam a vypadal silný a mocný, žádný z draků nemohl se mu měřit. Zlatý drak se naposledy usmál, jakoby z modrého nebe, jenž měl Altherius nad hlavou a pak se mu smýkla hlava stranou a narazila na křišťálovou podlahu. "Zatraceně vzbuď se!" slyšel Altherius výkřik nad sebou plný strachu a zloby, zloby jenž směřovala ale mimo Altheria. Královna se zasmála a zastavila ruku Daniely, jenž se již připravovala vlepit další facku. "Už se probral, nemusíš do něj dál mlátit, mohlo by to mít pro jeho hlavu následky." Před očima Altheria zjevyla se Daniela, jenž na něm klečela a nad jejím praým ramenem stála ledová dívka, jenž se dívala kamsi do křišťálů. "Bouře smetla obránce z nádvoří, ale v pevnosti jsou v bezpečí, alespoň nakrátko, Jediné dva vstupy jsou možné do severky a hlavní bránou budou dobývat se do hradu dlouho. Přes skály pak zase rychle, ale po malých krocích v nevýhodném postavení." Jako kdyby královna mluvila sama pro sebe, pak se obrátila k Altovi. "Zabil jsi jich stejně jak celá obrana severky, přesto to nestačilo a tvou moc musela jsem vést já. NEchápu jak takovou zodpovědnost může někdo dát takovému...elfové, ještě štěstí že na severu žádní nejsou, kromě pár, kteří sem přišli hledat pomoc." Královna ledu se ušklíbla a zvedla Danielu. "Nerozvážně jsi ji zranila, buď jsi ji měla zabít, nebo nechat, mohla porušit pravidla a pak bych mohla zasáhnout, teď nebude jiné cesty než čekat. Ještě štěstí že jsi zachránila alespoň tady toho kouzelnického nekňubu." Daniela chtěla něco říci, ale rozmyslela si to, jakmile pohlédla do ledových očí královny. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Altherius se probral na teplých rovných kamenech, náhle si uvědomil že je nad ním průzračná nebe, plné slunečního svitu, sen o Dragovi a zlatém draku pomalu mizel, pamatoval si, že tam byl i král draků, s nímž se setkal v Minas Drago. Byl tam a vypadal silný a mocný, žádný z draků nemohl se mu měřit. Zlatý drak se naposledy usmál, jakoby z modrého nebe, jenž měl Altherius nad hlavou a pak se mu smýkla hlava stranou a narazila na křišťálovou podlahu. "Zatraceně vzbuď se!" slyšel Altherius výkřik nad sebou plný strachu a zloby, zloby jenž směřovala ale mimo Altheria. Královna se zasmála a zastavila ruku Daniely, jenž se již připravovala vlepit další facku. "Už se probral, nemusíš do něj dál mlátit, mohlo by to mít pro jeho hlavu následky." Před očima Altheria zjevyla se Daniela, jenž na něm klečela a nad jejím praým ramenem stála ledová dívka, jenž se dívala kamsi do křišťálů. "Bouře smetla obránce z nádvoří, ale v pevnosti jsou v bezpečí, alespoň nakrátko, Jediné dva vstupy jsou možné do severky a hlavní bránou budou dobývat se do hradu dlouho. Přes skály pak zase rychle, ale po malých krocích v nevýhodném postavení." Jako kdyby královna mluvila sama pro sebe, pak se obrátila k Altovi. "Zabil jsi jich stejně jak celá obrana severky, přesto to nestačilo a tvou moc musela jsem vést já. NEchápu jak takovou zodpovědnost může někdo dát takovému...elfové, ještě štěstí že na severu žádní nejsou, kromě pár, kteří sem přišli hledat pomoc." Královna ledu se ušklíbla a zvedla Danielu. "Nerozvážně jsi ji zranila, buď jsi ji měla zabít, nebo nechat, mohla porušit pravidla a pak bych mohla zasáhnout, teď nebude jiné cesty než čekat. Ještě štěstí že jsi zachránila alespoň tady toho kouzelnického nekňubu." Daniela chtěla něco říci, ale rozmyslela si to, jakmile pohlédla do ledových očí královny. |
| |
| Uvnitř paláce Zvednu svůj pohled k princezně, snaží se vojáky povzbudit, ale já moc naděje nevidím. “Hned jsem zpátky.“ Zavolám na Lin a rychle odeběhnu. Musím napsat Astře, ona je naší jedinou šancí.“ Mezi vojáky pro mě není problém proklouznout nezpozorována. Rychle proběhnu několik místností a místnůstek. Nakonec v jedné zůstanu a na malý útržek pergamenu, který sem našla, napíšu vzkaz: Potřebujeme tě v pevnosti, bez tebe nemáme jedinou šanci přežít, nepřátel je příliš mnoho. Opatrně vzkaz přivážu na nohu svému příteli. “Leť vysoko, ať tě ty bestie nevidí, nesmí tě chytit. Najdi Astru a přiveď ji. S těmito slovy otevřu okno a nechám sokolíka vylétnout ven. Ještě chvíli pozoruji, jak stoupá k nebi a pak shlédnu situaci venku… Nakonec se vrátím k Lin dolů mezi vojáky. “Co budeme dělat? Nehodlám tu stát a čekat.“ Rozhlédnu se kolem sebe a pak svůj pohled opět zabodnu na Lin. |
| |
| Uvnitř paláce To co se kolem děje mi připadá jako sen, jako zlý sen. Nejsem bojovník, nikdy jsem jím nebyla a nikdy jím nebudu, přesto stojím po boku ostatních s lukem v rukou snažíc se...o co vlastně? Všude kolem vidím jen obraz zkázy. Seveřané se bijí jako lvi, přesto se zdá, že zbytečně. Nakonec musíme ustoupit až do útrob paláce. Co teď?... Když se Erin vrátí zpět a udeří na mě svou otázkou, proberu se ze zamyšlení. Jenže netuším, co budeme dělat. Čekat, čekat na to, až se probijí až sem se mi taky nechce, ale co můžem dlěat?... "Nevím." hlesnu jen. "Pokud máš ty nějaký nápad. Já vskutku netuším, jak bychom mohly být nápomocny." |
| |
| Uvnitř paláce - věž Erin vyšla se svým sokolíkem na věž, aby jej vyslala s žádostí o pomoc k Astře. Sokol vzlétl vysoko a mocně nabral výšku. Ledový vítr opíral se do jeho křídel a on rychle zamířil k dolům s lískem připevněným k noze. Když se podívala Erin na nádvoří, spatřila několik stovek upírů, jak hodují na mrtvých seveřanech a koních. Nádvoří bylo pokryto těly. Dokonce i těla upírů nebyla ušetřena řádění svých bratrů. Jen několik málo upírů bylo zraněno a odpočívali pod přístřeším u hradeb, kam jim bylo doneseno několik lidských těl, aby z nich nabrali sílu. Královna upírů přihlížela krmi armády a vůbec se nestarala o pevnost, zdálo se že si je jista svým vítězstvím a porážkou severu. Však taky její armáda snadno dobyla hradby a před upíry byla poslední štace. Zdi pevnosti, vystavěné v počátcích světa Conorem. Pevnost severka nikdy nebyla dobyta, snad proto, že se nikdo nepokoušel dobýt sídlo ledových draků, jenž byli skutečnými vládci severu. Pohled byl odporný, přesto jedna věc upoutala pohled Erin. Na nádvoří, hned u vstupu do křišťálové síně stáli tři sochy z ledu. Byli to upíři, jenž snad chtěli vtrhnout do síně, jenž byla největším pokladem severky. Jenže Královna ledu nepřála si býti rušena. Jediné co jí bránilo v boji byla přísaha Dar, že nikdy nezasáhnou do života malých ras. Přesto zasahovali. Královna upírů, i královna ledu byly vázany přísahou, kterou porušovali, ale stále si drželi odstup, aby jejich činny nezasahovaly příliš do života malých, jen je vedly, ale každá nějak jinak. Královna upírů byla stále raněná, Vysavač duší ranil ji vážně, když jej vedla Daniela v boji na život a na smrt proti upíří paní. Jeho čepel stále ležela před branou, kde si jej královna vyrvala ze zad. Kousek vedle z věže pročísl klidný vzduch bles a zařízl se do několika upírů, jenž hodovali na tělech lidí severu. Dee se vyčerpaně opřela o ochoz. Její kouzla ji vyčerpala, použila mnoho sil, proti první vlně náporu k bráně, poté na upíry v bráně a nyní již poslala třetí kouzlo proti upírům na nádvoří, ale její síla již byla vačerpaná a věděla, že již žádná další kouzla vyslat nemůže, jinak by riskovala mdloby. Věž byla tak moc vysoká že ani šípy vystřelené jejího ochozu nemohly přesně trefit, proti těm, jenž byli na nádvoří by šípy stejně moc účiné nebyly, protože upíři hojili se velice rychle. Jen královnina zranění dosud zhojená nebyla, i když se již značně zlepšila. Síla Adar přeci jen dokázala bojovat se zhoubou meče, požírajícího duše. |
| |
| V paláci: S rostoucí hrůzou a hněvem sleduji veškeré dění kolem pevnosti. Upíři jasně vyhrávají a my můžeme jen nečině přihlížet. Astro pospěš si, jsi naše jediná naděje, kéž by si tu byla s námi. Rychle se rozeběhnu zpět dolů k Lin, dokážu si představit jak je to pro ni těžké. Když k ní doběhnu bezradně se rozhlédnu kolem. “Poslala sem pro Astru, snad to stihne.“ Pošeptám Lin ve snaze dodat ji odvahu a naději. “Možná bychom mohli pomoci při léčbě zraněných, určitě se jim bude hodit každá ruka.“ Usměji se vřele na Lin. Pokud nějací zranění jsou. Dodám v duchu a doufám, že si Lin ničeho nevšimne. |
| |
| Doly severu, třetí den bojů Venku mělo již brzy svítat, když Fealin s Astrou dobyly poslední monstrum. Jijich paže již takřka nebyly schopny držet meč, přesto únavou zvedly a sklonily, podle jejich výšky. Jedna ke druhé hlavu. Na rtech zahrál jemný úsměv, vyčerpaný, ale plný uspokojení. Černá krev rozlévala se po jejich tělech v odporných rosolovytých stříkancích. Astra měla utrženou zbroj na hrudi a tak veškerá krev nepřítele tekla přímo po jejích šatech. Fealin byla nezraněna, ve zbroji, jenž byla ze dvou vrsev dračí kůže. Byl to dar od otce před dávnými věky, když dosáhla dospělosti, předala jí tento dar sama královna severu, protože její otec již bojoval proti nastupující temnotě. Dvě sestry, jenž měly společného jen otce se naposledy podívaly na svého posledního nepřítele. Mocný pán pekla jiného světa, ležel rozpárán na zemi, i přes hrozné rány v jeho těle, stále naháněl strach a děs. "Spálíme jej, nechci aby se jen tak válel v našich dolech." Řekla Fealin a Astra mírně přikývla, přestože Astra byla hodně vysoká, sahala své nejstarší sestře jen do půli těla. Fealin se podívala na chodbu, kterou sešli až na dno dolu. "Myslím že máme dost času na to pohřbít mrtvé, zaslouží si řádný pohřeb, ne nějakou hromadnou díru, přeci jenom položili statečně životy za svou zem." Astra se mírně zamračila, ne nesouhlasně, ale zdálo se, že je zamyšlená a smutná. "Obávám se že času již není, při boji s tímto monstrem, cítila jsem špatný pocit..." Fealin položila ruku na Astřino rameno. "I já cítila strach a hrůzu, jenž tento tvor naháněl do mého srdce, nejčernější myšlenky dotýkaly se mé mysli, byl to ale jen ten tvor, co vzbuzoval ten strach, nyní je již mrtev a snad až vyjdeme na světlo, zažene jeho jas ten strach, co my stále ještě svírá srdce a tobě zřejmě taky." Astra zvedla pohled k Fealin. "NE. Vím že cítíš to co jsem cítila i já stále cítím i něco jiného, ještě než jsme sestoupily do chodeb, rostl ve mě neklid a nyní jsem si jistá že je opodstatněný. N2co se děje, jen nevím kde, bojím se že jedna z mých sester má problémy a ráda bych co nejdřív byla na Varetě a v severce. Nemusíš jít se mnou, až uděláte co je třeba, přijeďte, ale já..." Fealin se zasmála. "Vyčerpaná až k smrti a stále se strachuješ o své blízké. Ne sestro, počkáš tady a odpočineš si alespoň pár hodin, za ty tři dny jsi mnoho nenaspala, myslím že odpočinek urovná tvé myšlenky a dá ti sílu na cestu do severky. Vojáci mohou pohřbít své druhy a bratry a v poledne můžeme být na cestě všichni." Zdálo se že Astra chce něco namítnout, ale hlas Fealin nebyl hlasem někoho kdo doporučuje, co by se mohlo dělat, ale někoho, kdo udílí rozkazy a nenechá nikoho byť odůvodněně o žádném příkazu pochybovat. Vyšly tedy společně na povrch a pohlédly k východu, kde se již nebe barvilo rudou barvou východu slunce. Krvavé červánky vznášely se na prozářene obloze a Astra zatnula zuby, když ji Fealin poslala odpočinout do svého stanu. |
| |
| V paláci Zraněných je dost, jsou povětšinou uvnitř pevnosti, ti jenž ještě mohou bojovat, mají jen nahrubo obvázané rány, buď si je stáli sami, nebo jim pomohli jejich druhové, těch vážně raněných je jen pár. Většina jich je již mrtvá na nádvoří a zbytek byl odnesen do hodovní síně, kde o ně ve spěchu pečuje jen jediný felčar a několik holek z kuchyně. Přesto v pevnosti panuje zvláštní klid, jako by seveřani na něco čekali, snad na to, až se upíři pohnou blíže k pevnosti a oni dobře kryti zdmi mohli jim způsobyt další ztráty. Vád a Daniel zabouchli za sebou dveře, ještě chvíli déle bojovali s upíry, ale nyní již museli ustoupit. Vád si držel poraněné břicho, jak se jednomu z upírů povedlo jej seknout pod kyrys a dobodnout ještě kousek dále meč, do jeho těla, víc nestihl, protože mu vád jedním mečem takřka rozsekl hlavu, zatím co druhým mečem kryl ránu od dalšího upíra. Daniel byl na tom trochu hůře. V poslední šarvátce kousek odedveří pevnosti mu jedem upír vážně rozsekl čelo a nebýt Váda, snad by jej i dorazil. Vád dal princi tolik času, aby se stáhl a ještě naposledy poslal poslední blesk do první řady upírů, než definitivně ustoupili. Dva vojáci okamžeitě začali ošetřovat Daniela, a i přes jeho protesty, táhli jej do pevnosti, kde se o něj moho postarat zkušenější. Vád se necítil nijak špatně, jen možná jej trochu mrzelo, že jej se nikdo neptal na to, jak se cítí, Jen mu několi vojáků obdivně pokynulo a řeklo pár obdivných slov. Když zavřeli těžké dveře, přirazili závoru a začali čekat. Tuto branku brzy nepřítel prorazí, ale další dveře byly jen deset metrů, a pak další a další a další. Vždy po stanách chodby byly široké zbi, v nichž byly otvory pro kopí, které již měli v rukou vojáci, co se stáhli jako první. A až padne první část choby vylijí další vojáci zapálený olej otvory ve stropu a uškvaří tolik nepřátel, kolik se jen vejde do chodby a pak budou lít další olej, dokuď budou nepřátelé, nebo nedojde olejová sprcha, jak seveřani rádi nazývali tuto cestu. Zdálo se že se seveřani těší, až upíři prorazí dveře, ale zatím se zdálo, že se o to vůbec nesnaží, jen stáli za velkými štíty kousek odedveří a čekali...na co? |
| |
| V paláci "Snad."kývnu, ale z tohohle nás může dostat snad už jen zázrak, pomyslím si. Vzpomenu si na Enchrova, jak ráda bych ho měla zas u sebe, povzdechnu si, ale rychle zaženu nepříjemné vzpomínky. Erin má dobrý nápad, že bychom se snad alespoň mohli postarat o zraněné. V odpověď přikývnu. "Tak jdeme, alespoň k něčemu můžeme být užitčné." Teď mohu alespoň zužitkovat to, co jsem se přiučila při cestě na lodi. Najít zraněné z takového boje není takový problém, stačí se torchu porozhlédnout. Snažím se přiložit ruku k dílu a rány po boji zraněným alespoň trochu vyčistit a čistě ovázat, pokud je zde vůbec čím. Bohové stůjte při nás. |
| |
| soukromá zpráva od Daniela De Tyl pro Zvednu se z Alta a dívám se na královnu ledu. "Děkuji vám za to co jste udělala, vím že jste nás v tom mohla nechat a vy jste nás přesto vedla už od dnešního rána. Jen nechci čekat, jistě je něco co můžeme dělat, třeba jít pomoci ostatním v boji, byli přeci zatlačeni do pevnosti, mohli bychom proti upírům udělat snadno výpad a pobít pěkných pár dalších, až se Alt vzpamatuje a bude schopen opět jednat." Dívám se na královnu, ale je mi jasné že není moc co dělat. Altherius málem umřel a do tohohle boje již asi nezasáhne a já sama toho moc neudělám. Jen přemýšlím kde zustal můj meč, docela jsem si tu odpornost oblíbila a nechtěla bych aby jej nějakej upír slintal v hubě. Napadlo mě že bych se zeptala královny, ale radši ne. No a dostat se ven a bojovat, nebo proklouznout do severky, není taky zrovna možné. Sílu matky jsem použila na záchranu Alta a teď mi již nezbylo nic, jen moje síla. Kdyby Alt věděl že jsem jej lečíla svou krví, asi by se mu to moc nelíbilo, jenže jemu to může být docela jedno. Znovu se podívám k východu a přemýšlím co by se dalo dělat, jak ostatním pomoci, ale moc variant nemám. "Co teď bude?" zeptám se královny. |
| |
| V paláci Čistých pláten je hodně. Vody taky, tinktur taky a tak zraněným může být poskytnuta dostatečná péče. B2hem jedné hodiny obvázaly jste s Erin snad všechny co šli, přesto zranění několika málo vojáků je tak vážné, že nedožijí rána, ne bez magie, ne bez pomoci. Když do místnosti přitáhli vojáci prince, i ti hodně vážně zranění pozvedli hlavu. Přeci jenom v něm viděli svého vůdce. Daniel byl bledý, z rány na čele tekla mu krev a vůbec neprotestoval, nebo spíš už nemohl, když jej položily na jeden stůl. Vrchní ranhojič se nad ním sklonil, vetřel mu obratně mast do rány a dal se do zašívání čela. To konečně přestalo díky masti krvácet, dokonce šití ani moc nebolelo. Když ranhojič dokončil své dílo, mírně se usmál. "Tak a doufám že to byl poslední raněný, teď bychom měli upírům snad konečně zatopit my, jen nechápu na co ještě čekají." Vytáhl malou lahvičku z kapsy a dal ji princi k nosu. Do mozku Daniela pronikl ostrý vněm a probral unavené myšlenky, stále malátně se posadil na stůl a nyní se teprve probral. Jeho první pohled byl na vážně raněné a pak si všiml i dvou dívek, jenž stále v dračích brněních ošetřovaly raněné. |
| |
| U raněných v paláci: Vydám se za Lin a snažím se v duchu sebrat. No tak, teď tě potřebují! Můj pohled klouže z jednoho zraněného na druhého. Lin se hned pustí do práce a já hned následuji jejímu příkladu. Snažím se veškerým zraněným pomoci nejen čistým obvazem, vodou ale také úsměvem a vlídným slovem. Snažím se jim do srdce vložit naději a pozvednout jejich náladu, i když sama ji nemám zrovna nejlepší. V jednu chvíli přivedou dovnitř zraněného prince. Vrchní ranhojič se hned vrhnul k němu a tak ho nechám v klidu pracovat, místo toho ho z povzdálí sleduji. Jakmile se nám podaří ošetřit posledního zraněného, poodejdu stranou a rozmýšlím co dál… |
| |
| V paláci Možná jsem, díky zranění, unavě a ztřátě krve, na chvíli omdlel....nicméně pamatuji si, že jsem se silně bránil snahám, nechat zraněného Váda Urgase u dveří a mě dostat do bezpečí do paláce. Musel jsem zřejmě ztratit vědomí, neboť když mě probral ostrý pach čehosi velmi intenzivního, zřejmě strkaného mi pod nos, ještě v polovědomí jsem zjistil, že ležím.....na něčem tvrdém. Dotkl jsem se toho tvrdého a zjistil, že se jední o desku stolu. Na sotva pevných rukou jsem se malítně opřel o tu desku a zdvihl se do vysokého polosedu. Zatočila se mi hlava a já si uvědomil, že zranění na mém čele už nekrvácí. Posadil jsem se a dotkl se čela....zabolelo to, a já pohmatem zjistil, že mám něčím ovázanou hlavu. Jak jsem se, sedíc na stole, pomalu probíral, probudila se trochu i bolest v právě sešité ráně. Zaostřil jsem rozmlžený pohled unavených očí a bolest se pokusil trochu potlačit. Rozhlédl jsem se po sále a uviděl tu spoušť, která zbyla z mých mužů. A ve vší tá krvi a bolesti zářil jasný paprsek světla naděje a útěchy. Dívka, která, oblečena v dračí zbroji, pomáhá starat se o zraněné. Ne....vlastně dvě dívky. Nemohu si teš vybavit jejich jména ale znám je. Přišli s Danielou a s Vadem Urgasem. Kde je vlastně Daniela? Naposledy jsem ji viděl u brány.....bojovala s nějakou upírkou. Byly si tolik podobné. A.....Kde je můj druh ve zbrani, kterému vděčím za život?.....Snad nezostal tam u těch dveří...nezaplatil ten můj vlastním životem?........Byl taky zraněný. Na noze. Nemohl utíkat. Pomalu slezu ze stolu a chvíli se ho přidržujíc, nabírám sílu a pokouším se ještě více potlačit bolest. Usměji se na dálku na jednu z dívek v dračí zbroji, která na mě na krátko upřela unavený pohled. Lin jí říkali.....Linthir. Zvláštní a krásné jméno. Spojil jsem si tvář se jménem, jak bolest díky potlačování, ustupuje. Ale ani toto poznání mi nepčidá na klidu. Vyhledám očima vechního felčara, který mezitím odběhl, postarat se o jiné zraněné a pomalu, snažíc se o pevný krok, se vydám k němu. Přesto se několikrát musím při chůzi zachytit něčeho pevného, abych neupadl. Rána už sice nebolí...tolik...ale pořád je tu vyčerpání. A stále se mi ještě točí hlava. Dojdu k doktorovi a musím se nejdříve soustředit na zaostření na něj a na udrření dojmu, že jesm už v pořádku, než promluvím. "Doktore. Když přivedli mě, byl jsem sám, koho přivedli?" Táži se hlasem sice tichým, ale zřetelným. A v jeho naléhavosti je znát, že mám o někoho starost. |
| |
| Palác Hlavní felčar se orátil na Daniela a jen zakroutil hlavou. Pane, je spousta mrtvých venku, ti co žijí jsou dobíjeni upíry, ale zatím se nepokusili zaútočit na sídlo, již je to hodnou chvíli, co obsadili nádvoří, ale zatím jen hodují na mrtvých a co je s vašimi muži? Ti co vás přivedli tvrdili že se připravili u stesky smrti, aby pořádně nepříteli zatopili, ale zatím je prý klid." Felčar se obrátil k těžce raněnému a dotkl se jeho čela, zdálo se že používá magii, ale pak to vzdal. Místnost naplnil chlad a přímo před Danielem, jenž již byl při smyslech se zjevil drak. "Sever zaútočil, rozbili se o hradby, je jich více než kdy jindy, vše zvládnem, jen prosím řekněte vše paní, nevíme kde je." Obraz zmizel a drak se rozplynul. Obraz ze severu je všem místním jasný. Draci bojují a paní je jejich královnou, to že o ní nevědí je zvlášť znepokojující. Jenže paní byla v severce, královna draků se stáhla před Nosferatu. Co to vše znamená si zřejmně jen můžete domýšlet. V okamžik vzkazu prolomili upíři branku přes skály a začalo pravé peklo. Otvory ve stropě řinula se zapálená smůla a Vád byl donucen stáhnout se za druhé dveře, nechávajíc za sebou více než dvě desítky mrtvých těl. Obránci opustili konec postraních chodeb a připravili se za druhou brankou rozsévat smrt. |
| |
| V paláci: Z povzdálí pozoruji Daniela a hlavního felčařa. Jak se zdá, má oči jen pro Linthir. Otráveně protočím oči v sloup a poodejdu k oknu, odkud sleduji dění venku. Astro kde jsi? Zahledím se na oblohu doufajíc, že zahlédnu svého sokola anebo alespoň náznak malé naděje, která zatím ještě plápolá v mém srdci. Pohlédnu zpět do místnosti, jak se zdá léčitel to již vzdává, stejně jako všichni ostatní. Musíme s tím něco udělat, bez naděje padneme dřív, než se Astra vrátí. V očích se mi objeví slzy, když si uvědomím, co nás všechny čeká a rychle zamrkám, abych je z očí dostala. Dojdu až k felčarovi a ignorujíc Daniela se ho se smutným povzdechem optám: “Můžeme vám ještě nějak pomoct?“ Pokusím se o povzbudivý úsměv a snažím se nevnímat nářek některých raněných. |
| |
| Boje o severku |
| |
| Severka: Sama v sobě se snažím najít naději, zahnat slzy, proto stále hledím nepřítomně z okna, z mých myšlenek mě však vytáhne něčí hlas, rychle se otočím za zvukem. Prudce zamrkám, abych vyhnala i sebemenší náznak slz z mých očí, však je již pozdě. Můj pohled padne na lehce zraněného Váda. “Počkej, takhle ne!“ Přiskočím k němu, když vidím jak si ránu ani nevyčistí a hned n ni cpe obvaz. “Pojď blíž ke stolu“ Donutím ho udělat pár kroků směrem k jednomu ze stolků, kde je ještě jedno z mál umyvadel s čistou vodou. Obvaz smotám a položím vedle umyvadla, poté navlhčím kousek tkaniny a opatrně omyji okolí jeho rány na břiše, svalů si však nevšímám. “Měl si štěstí, není to hluboké.“ Ránu pořádně dočistím a poté pevně obvážu, aby brzy přestala krvácet. Nakonec pohlédnu opět směrem k oknu. “Venku umírají neviní a já jim nedovedu pomoct. Navíc máme jen jedinou šanci jak to dnes přežít a nevím, jestli dorazí včas.“ Semknu oční víčka k sobě při představě co by to znamenalo a co by čekalo mou sestru, kdyby přišla pozdě. Rychle se otočím k rohu místnosti a sundám si z ramene konečně svůj luk. Díky velkému počtu raněných sem n něj úplně zapomněla. Meč po svém otci si však nechám připoutaný u boku. Otočím se k Vádovi a prohlédnu jeho věci. “Myslím, že budou potřebovat trochu vyčistit, chceš s tím pomoct?“ Pokusím se o velmi slabý a smutný úsměv a ještě dodám. “Ta rána není hluboká, ale dávej si na ni pozor, krvácet přestane brzo, ale při neopatrném pohybu, si můžeš strhnout strup a bude to to samé.“ Pohledem prozkoumám, zda obvaz ještě nepromoká jeho krví. |
| |
| Toto dobrodružství končí, nyní se vše pesune do počátku, čekám vaše pihlášky a vše budeme ladit poštou... |
| |
| Nová jeskyně Počátek |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR