Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 28. srpna 2016 22:43

Vítejte v novém fantasy světě Legendarion. Tento svět je pohádkově barevný, hororově děsivý i dramaticky temný. Podle kraje, do kterého nahlédnete. Funguje na vlastních pravidlech, a to jak po stránce samotného univerza, tak po stránce hratelnosti. Je naplněn typickými fantasy bytostmi známých z knih, filmů a her, bytostmi z pohádek a legend a různých světových mytologií. V tomto světě se odehraje netradičně tradiční příběh o cestě skupiny dobrodruhů po mnoha krajinách, vedené touhami po bohatství, moci či čistou potřebou pomáhat lidem.

Vypravěč - 03. září 2016 22:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro …svět se mění každým dnem a ani nám to tak nepřijde. Měl hluboký, příjemný hlas letitého vypravěče. V jeho tváři, jakoby se zrcadlilo vše, co vyslovil. Kameny se drolí pod podrážkami našich bot, sluneční paprsky a tichý vítr berou vodu ze země a nosí ji na zcela jiná místa, třeba i na druhý konec světa. Ale pravda… Prohrábl si bílý vous. …někdy se svět změní k nepoznání takřka přes noc. Slunce zapadne, kdo ví kam, a když na nás další den opět pohlédne…vidí úplně jinou tvář, než je ta, kterou uložil ke spánku. Takových nocí bylo… a přes to málo kdo takovou zažije. Bývají to dlouhé, temné noci. Noci, kdy někteří přestávají doufat, že ještě někdy uvidí slunce vycházet. Svět, jaký si pamatuji, byl jiný než dnes. A přes to svým způsobem stejný. Bylo v něm líp? Nebo hůř? Zavrtěl hlavou a přejel unavenýma očima celou místnost. Ne, tak to nechodí. Život je vždycky takový, jaký si ho uděláte a můžete žít kdykoliv a kdekoliv. Dobří lidé se nakonec najdou. Tak přestaňte mrmlat, zvedněte se, obujte si pevné boty a…co že jsem to vlastně chtěl? Náhle své vyprávění přerušil a chvíli se zmateně rozhlížel kolem. Ve snaze si vzpomenout, promnul své staré oči. Znenadání zamžikal. Ne…ne, o tom jsem dnes mluvit nechtěl. A..ach, ano! Starý svět…ono víte, tenkrát se mu říkalo taktéž nový. Už deset tisíc let, a aby v tom byl čert, jestli ne i před tím. Lidi totiž nazývají starým cokoliv, co se stalo jaksi minulostí, ale ne včera nebo před týdnem. Ta poslední změna…kdy vlastně začala? Když Temudžajové vypalovali elfské vesnice? Když Velká mezihvězdná výprava vyrazila k cizím obzorům? Když elfové obchodovali s lidmi? Je těžké najít v historii prameny toho dlouhého příběhu, ale ještě těžší jeho začátek. V průvanu se zavlnily závěsy a světlo svíček se zamihotalo. Vítr odhalil malou, kulatou zadní místnost kousek za starcovým křeslem a několik paprsků si do ní našlo cestu. Uvnitř nebylo dlouho uklizeno. Papíry, zmačkané, roztrhané, válely se po podlaze i na stole. Červený ubrus místy nasákl čerň inkoustu z neotřeného pera a v malé petrolejové lampě oheň již dávno spálil veškerý olej. Několik šálků, do sebe naskládaných, jakoby celé dny už volaly po umytí a postel dnes taktéž nikdo neustlal. Jak to vlastně všechno začalo…kde začít? Snažil se rozvzpomenout si na všechny podrobnosti. Ano…tam to bylo. Pronesl tichým, spokojeným hlasem a počal se usmívat. Setkali se v zemi na jihu. Horké to byly země, ale rozmanité, hrající všemi barvami. Svobodné cesty, tak se jim říkávalo. Vedly z Rhiony, pouštní říše těch, kterým se tenkrát říkalo hrozba. Zasmál se a zavrtěl hlavou. Kdyby bylo před opravdovou hrozbou tak snadné utéct jako z Rhiony do Svobodných cest. Ony nebyly příliš daleko, lidé vlastně jen vyšli za hranice a po pár dnech byli tam. Zanedlouho vyrostlo na každé dvacáté míli malé městečko a cesty se přestaly prodlužovat. Pravda, některá města byla krásná, rostla rychleji, až zaujala pozornost lidu a z celého světa se v nich začali setkávat. Kdo? No všichni. Lidé, trpaslíci i elfové všech druhů. A tak nebylo divu, že se v tomto kraji setkali i oni. Prozatím byli čtyři. Trpaslíci Oltrag, jehož celé jméno je doposud zahaleno tajemstvími a Therinor Duran. Byli to houževnatí a vytrvalí bojovníci, jak se na trpaslíky sluší. Elf Fëanor, učeň z Vilramanu, magického města z východu…A třetím byl bojovník Maldir Stoneskin, muž s pravou, horkou, barbarskou krví v žilách, který svým divokým zjevem kdekoho přiměl k zamyšlení, zdali je moudré zkřížit s ním svou zbraň. Skupina, která se vydala na dlouhé dobrodružství, se začala pomalu dávat dohromady. Bylo to na začátku jara, co chvíli mělo začít období dešťů a protože v těchto krajinách nebyla období sucha dlouhá, byl nejen důvod, ale i jídlo a pití k oslavě. Tolik lidí, co se sešlo. Trpaslíci zpívali, lidé jásali, elfové…no, většinou byli jen přítomni. Ale bavili se všichni. Po svém. Do žádné hospody by se jich tolik nevešlo, a tak k jedné z nich, na okraji města, postavili veliký otevřený stan, rozvěsili lampióny, zapálili barevné svíce a do větví stromů zapletli pentle. Kejklíři žonglovali s hořícími pochodněmi, polykali oheň i meče, chodili po provaze a bavili hosty. V malém kruhu, ohraničeném ohrádkou, šermovali muži zahnutými šavlemi a diváci uzavírali sázky na vítězství toho lepšího z nich. Byla už dávno noc a slavnost se počala chýlit ke svému konci, když se mezi hosty objevila statná mužská postava. Neznámý cizinec v plášti, jenž vplul do davu a během okamžiku se v něm ztratil… Závan letního vánku opět rozhoupal závěsy a světlo dopadlo na otevřenou brašnu, opřenou o neustlanou postel toho starého muže. Ve slabém světle se matně zaleskla kožená vazba zelené barvy. Byla to kniha. Velká a mohutná. Do prosté brašny se nikdy nemohla vejít celá, a tak z ní vyčnívala dobrou polovinou. Paprsek světla postupoval vpřed a znovu se vracel, jak se závěs houpal a vlnil ve větru. Se silnějším závanem se počaly posouvat kroužky, na nichž byl zavěšen, po dřevěné, hrubě opracované tyči, uchycené nade dveřmi a světlo konečně pomalu dopadlo na hřbet tajemné knihy. A jak světlo postupovalo po zelené vazbě, písmeno po písmenu odhalovalo obyčejným, velkým písmem napsaný název knihy, který jakoby si doposud nepřál být odhalen. Stálo tam jediné, nezvyklé slovo - LEGENDARION.

Vypravěč - 03. září 2016 22:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Půlnoc je už nějakou dobu ta tam. Hosté se pomalu, ale jistě vydávají domů. Zvláště ti, kteří přišli z okolních vesnic. Už dávno oslavu opustili tví rodiče. Stáří jim ztížilo a značně zpomalilo jejich pohyb a domov je daleko. Tvá situace je však jiná. Mladé nohy tě donesou domů, ani se nenadáš a spánek na tebe stále nepřišel. Je to zvláštní, být zde, v mírném kraji hojnosti a lidu všech světových barev. Není těžké zde zapomenout na starý život. Na Ostrově jsi byl barbar, kterého respektovali. Zde jsi osadník, ze kterého mají ostatní strach. Nejsi zde dlouho, ale vyhýbají se ti a nepamatuješ dne, kdy se ti někdo dokázal podívat do očí. Svým způsobem nepříjemná věc má ale své výhody. A to u lidí, kteří hledají výzvy. Tři rádoby bojovníci, spíše sedláci s mečem po dědečkovi, kteří ve snaze předvést se před svými děvčaty, na plné čáře ztratili svou hrdost, když jsi poslal do prachu jejich malé mečíky a následně i je, s vlastními zuby rozesetými kolem hlavy. Křik kolem sílí a po dlouhé době se cítíš ve svém živlu, když ti jejich krev stéká po kloubech prstů. Tentokrát se ale do ohrady přehoupne štíhlý muž v černé, kožené zbroji, vyzbrojen zahnutou šavlí a levoruční dýkou. Jeho krok je lehký stejně jako dopad a rázem poznáváš cvičeného bojovníka. “O pět stříbrných. Troufneš si?“ Víš, že pět stříbrných znamená většinu tvého dosavadního obnosu, navíc se tento muž zdá být ti rovným soupeřem.

Vypravěč - 03. září 2016 22:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Půlnoc je už nějakou dobu ta tam. Hosté se pomalu, ale jistě vydávají domů. Zvláště ti, kteří přišli z okolních vesnic. Když jsi přišel do Svobodných cest, tvůj měšec byl vesele plný, ale teď ti téměř vyschl a poznal jsi, že je znovu čas na nějakou tu práci. Teď stojíš u tabule s vyvěšenými nabídkami práce, zatímco kolem ještě stále zní výkřiky a smích bavících se hostů. Čtyři rvačky za večer a nezastavující se šermířský turnaj, který v poslední hodině ovládl černovlasý muž, divokého vzezření, to je vzrušení, kterým se prostý lid rád baví, takže se celý večer zdá povedený, nemluvě o tom, že jsi se dosyta najed. O pivu se mnoho chvály říct nedá. Ta břečka, co zde nalévají, se sotva dá srovnávat s pivem v Angornu, natož na dalekém severu. Horké podnebí dělá své. Zdejší nabídky ale nestojí za nic. Většinou se jedná o nabídky trvalé práce jako hlídání dobytka a práce na poli. Těch pár zajímavějších úkolů jako hledání hadího hnízda či hubení malých štírů, zaběhlých z jihu, je jen mizerně placených. Když už to vypadá, že si zde nevybereš, uslyšíš přímo za sebou šustnutí pláště a cinknutí kroužkové zbroje. “Jak jsou zde pošetilí…mrhat zásobami ve víře, že přijde déšť a znovu úrodný rok. Zvláštní, jak rychle se nechali zhýčkat.“ Když se otočíš, vidíš muže střední výšky v kroužkové zbroji s pláštěm pískové barvy. Má černé vlasy i plnovous a hluboký hlas. Z korbelu vylévá zbytek piva na prašnou cestu. “Nabídka tady za moc nestojí? Jste v bezstarostném kraji. Ve vesnici nedaleko odsud jsem našel lepší nabídku.“ Vytáhne ruličku pergamenu.

Maldir Stoneskin - 04. září 2016 10:38

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Oslava a nový vyzyvatel Ti tři neznamenaly žádnou hrozbu. Vůbec nevypadaly, že někdy drželi v ruce meč. A to jsem na ně byl ještě dost hodný. No co, stříbrný jsou stříbrný a lidem se můj výstup nejspíš líbil. Svůj Falchion jsem ještě ani nemusel použít, protože porazit taková páratka by šlo i holýma rukama. Chvilku trvalo než sebrali svoje zuby a odešli bez špetky cti, která by jim po tomhle výprasku zůstala. Meč jsem vrátil zpět do pochvy a chtěl jsem si na chvilku dáchnout a napít se něčeho dobrého. To ale přerušil nový vyzyvatel. Černá kožená zbroj, šavle a dýka, lehký krok. Konečně pravá zábava. Po jeho výzvě o pět stříbrnejch jsem se jen tak podíval a řekl. ,,Jsem barbar. Vypadám snad jako někdo, kdo nepříjme výzvu?'' narychlo se napiju a vrátím se zpět k mému novému soupeři. ,,Máš to mít. Každý z nás použije jednu zbraň na blízko podle svého výběru. Já pro změnu volím svůj Falchion. Co bude tvoje zbraň? podívám se na něj tázavým pohledem čekajíc na jeho výběr, aby jsme mohli začít tento zajímavý duel. Po jeho výběru zbraně boj může začít.

Vypravěč - 04. září 2016 10:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mužův opálený obličej se na tebe usměje. "Jen jednu zbraň? Moudré rozhodnutí." Poodstoupí, vytáhne dýku z pochvy a za ohradou ji pustí. Dopadne čepelí na zem a zabodne se do prachu. "Uvidíme, jestli ti pomůže." Muž pak vytasí svou dlouhou šavli, vzdáleně podobnou tvé zbrani. Chladná ocel opustí pochvu a vydá syčivě zvonivý zvuk, v tu chvíli blízké okolí ztichne a jediné, co slyšíš, jsou hlasy vzdálenějších hostů. Ve světle ohňů se čepel soupeře blýská jako kdyby hořela. "Na seveřana je tvůj Falchion neobvyklá zbraň. Uvidíme, jak jste vy barbaři rychlí." Postaví se do střehu se zbraní v dosahu té tvé. Levou ruku ukryje za záda a zbraň drží v pravé zcela uvolněně. Jeho výraz je náhle klidný. "Zaútoč." (Popiš svůj pokus o útok a hoď kostkou na procenta. Pak čekej na reakci nepřítele a výsledek tvého útoku.)

Vypravěč - 04. září 2016 11:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro …svět se mění každým dnem a ani nám to tak nepřijde. Měl hluboký, příjemný hlas letitého vypravěče. V jeho tváři, jakoby se zrcadlilo vše, co vyslovil. Kameny se drolí pod podrážkami našich bot, sluneční paprsky a tichý vítr berou vodu ze země a nosí ji na zcela jiná místa, třeba i na druhý konec světa. Ale pravda… Prohrábl si bílý vous. …někdy se svět změní k nepoznání takřka přes noc. Slunce zapadne, kdo ví kam, a když na nás další den opět pohlédne…vidí úplně jinou tvář, než je ta, kterou uložil ke spánku. Takových nocí bylo… a přes to málo kdo takovou zažije. Bývají to dlouhé, temné noci. Noci, kdy někteří přestávají doufat, že ještě někdy uvidí slunce vycházet. Svět, jaký si pamatuji, byl jiný než dnes. A přes to svým způsobem stejný. Bylo v něm líp? Nebo hůř? Zavrtěl hlavou a přejel unavenýma očima celou místnost. Ne, tak to nechodí. Život je vždycky takový, jaký si ho uděláte a můžete žít kdykoliv a kdekoliv. Dobří lidé se nakonec najdou. Tak přestaňte mrmlat, zvedněte se, obujte si pevné boty a…co že jsem to vlastně chtěl? Náhle své vyprávění přerušil a chvíli se zmateně rozhlížel kolem. Ve snaze si vzpomenout, promnul své staré oči. Znenadání zamžikal. Ne…ne, o tom jsem dnes mluvit nechtěl. A..ach, ano! Starý svět…ono víte, tenkrát se mu říkalo taktéž nový. Už deset tisíc let, a aby v tom byl čert, jestli ne i před tím. Lidi totiž nazývají starým cokoliv, co se stalo jaksi minulostí, ale ne včera nebo před týdnem. Ta poslední změna…kdy vlastně začala? Když Temudžajové vypalovali elfské vesnice? Když Velká mezihvězdná výprava vyrazila k cizím obzorům? Když elfové obchodovali s lidmi? Je těžké najít v historii prameny toho dlouhého příběhu, ale ještě těžší jeho začátek. V průvanu se zavlnily závěsy a světlo svíček se zamihotalo. Vítr odhalil malou, kulatou zadní místnost kousek za starcovým křeslem a několik paprsků si do ní našlo cestu. Uvnitř nebylo dlouho uklizeno. Papíry, zmačkané, roztrhané, válely se po podlaze i na stole. Červený ubrus místy nasákl čerň inkoustu z neotřeného pera a v malé petrolejové lampě oheň již dávno spálil veškerý olej. Několik šálků, do sebe naskládaných, jakoby celé dny už volaly po umytí a postel dnes taktéž nikdo neustlal. Jak to vlastně všechno začalo…kde začít? Snažil se rozvzpomenout si na všechny podrobnosti. Ano…tam to bylo. Pronesl tichým, spokojeným hlasem a počal se usmívat. Setkali se v zemi na jihu. Horké to byly země, ale rozmanité, hrající všemi barvami. Svobodné cesty, tak se jim říkávalo. Vedly z Rhiony, pouštní říše těch, kterým se tenkrát říkalo hrozba. Zasmál se a zavrtěl hlavou. Kdyby bylo před opravdovou hrozbou tak snadné utéct jako z Rhiony do Svobodných cest. Ony nebyly příliš daleko, lidé vlastně jen vyšli za hranice a po pár dnech byli tam. Zanedlouho vyrostlo na každé dvacáté míli malé městečko a cesty se přestaly prodlužovat. Pravda, některá města byla krásná, rostla rychleji, až zaujala pozornost lidu a z celého světa se v nich začali setkávat. Kdo? No všichni. Lidé, trpaslíci i elfové všech druhů. A tak nebylo divu, že se v tomto kraji setkali i oni. Prozatím byli čtyři. Trpaslíci Oltrag, jehož celé jméno je doposud zahaleno tajemstvími a Therinor Duran. Byli to houževnatí a vytrvalí bojovníci, jak se na trpaslíky sluší. Elf Fëanor, učeň z Vilramanu, magického města z východu…A třetím byl bojovník Maldir Stoneskin, muž s pravou, horkou, barbarskou krví v žilách, který svým divokým zjevem kdekoho přiměl k zamyšlení, zdali je moudré zkřížit s ním svou zbraň. Skupina, která se vydala na dlouhé dobrodružství, se začala pomalu dávat dohromady. Bylo to na začátku jara, co chvíli mělo začít období dešťů a protože v těchto krajinách nebyla období sucha dlouhá, byl nejen důvod, ale i jídlo a pití k oslavě. Tolik lidí, co se sešlo. Trpaslíci zpívali, lidé jásali, elfové…no, většinou byli jen přítomni. Ale bavili se všichni. Po svém. Do žádné hospody by se jich tolik nevešlo, a tak k jedné z nich, na okraji města, postavili veliký otevřený stan, rozvěsili lampióny, zapálili barevné svíce a do větví stromů zapletli pentle. Kejklíři žonglovali s hořícími pochodněmi, polykali oheň i meče, chodili po provaze a bavili hosty. V malém kruhu, ohraničeném ohrádkou, šermovali muži zahnutými šavlemi a diváci uzavírali sázky na vítězství toho lepšího z nich. Byla už dávno noc a slavnost se počala chýlit ke svému konci, když se mezi hosty objevila statná mužská postava. Neznámý cizinec v plášti, jenž vplul do davu a během okamžiku se v něm ztratil… Závan letního vánku opět rozhoupal závěsy a světlo dopadlo na otevřenou brašnu, opřenou o neustlanou postel toho starého muže. Ve slabém světle se matně zaleskla kožená vazba zelené barvy. Byla to kniha. Velká a mohutná. Do prosté brašny se nikdy nemohla vejít celá, a tak z ní vyčnívala dobrou polovinou. Paprsek světla postupoval vpřed a znovu se vracel, jak se závěs houpal a vlnil ve větru. Se silnějším závanem se počaly posouvat kroužky, na nichž byl zavěšen, po dřevěné, hrubě opracované tyči, uchycené nade dveřmi a světlo konečně pomalu dopadlo na hřbet tajemné knihy. A jak světlo postupovalo po zelené vazbě, písmeno po písmenu odhalovalo obyčejným, velkým písmem napsaný název knihy, který jakoby si doposud nepřál být odhalen. Stálo tam jediné, nezvyklé slovo - LEGENDARION.

Maldir Stoneskin - 04. září 2016 13:09
	soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Lehký meč a krok. Bude velmi pohyblivý. Né že bych sám nebyl dostatečně rychlý. Půjdu na to chytře. Vší silou se rozběhnu, ale nechystám se na přímý útok. Útok pouze naznačím a počkám na jeho reakci. Poté teprve zaútočím přímo. Schválně jestli je dostatečně chytrý, aby prokouknul moji faleš.

Vypravěč - 04. září 2016 13:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž vyčkává a pak uhne do strany, aby se vyhnul tvému útoku. Tvá změna pohybu však byla na poslední chvíli a velmi překvapivá, což způsobí, že ti naběhl přímo do rány. Svou šavlí útok vykryje, což mu ji v nepřipravenosti málem vyrazí z ruky. Ustoupí o krok dozadu a ihned se na tebe vrhá bodnutím. Tento útok bez problému odkloníš bokem a bojovník se znovu stáhne, aby udržel stabilitu a mohl se krýt. Zanedlouho už nebude mít místo k ústupu. Jeho výraz již pozbyl jeho původní jistoty, očividně čekal mnohem hrubší a pomalejší chování. Znovu se uvolní a čeká na tvůj útok.

Maldir Stoneskin - 04. září 2016 13:48
	soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Můj protivník se musel stáhnout a už nemá moc míst kam uhnout. Pokusím se ho stahovat se stále víc dorážením z bezpečné vzdálenosti. Přesto si stále dávám pozor na jeho pohyb, abych ho mohl zachytit při případném úskoku. Až se dostane úplně ke kraji bude panikařit a pokusí se o útok. Ten se pokusím vykrýt a následně tento souboj ukončím.

Vypravěč - 04. září 2016 17:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj soupeř dělá všechno proto, aby kryl tvé údery. Vidíš, jak rychle mu docházejí síly. Když už doslova leží na ohradě, zmůže se už jen k jedinému útoku bodnutím. Krouživým pohybem tento jeho marný pokus zcela zmaříš a o okamžik později jeho meč odlétá bokem a padá do písku. Poražený muž ztěžka oddechuje a hledí na tebe vyděšenýma očima, stále trochu nevěřícně. Pak jednou rukou sjede opatrně k váčku, přivázanému u pasu a odtrhne jej. Opatrně ho hodí do písku ke tvým nohám.

Maldir Stoneskin - 04. září 2016 17:32

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Zasloužené vítězství. Váček, který byl hozen do písku přede mne vezmu přičemž nepřestávám mířit zbraní na onoho bojovníka. Poté, co ho zvednu schovám svoji zbraň a pomůžu mu postavit se na nohy. ,,Byl to dobrý duel. A ty jsi byl dobrý soupeř. Seber svoje zbraně a posaď se se mnou, ale pouze v případě, že se nenajde jiný odvážlivec, který by rád přišel o svoje peníze.'' zvolám do prostoru naznačujíc, že již nemám náladu otravovat se se sedláky, kteří sotva unesou meč. ,,Jmenuji se Maldir Thrafann Stoneskin. Pocházím z Ostrova a v těchto končinách jsem, abych proslavil svoje i jméno vesnice, ve které jsem vyrůstal takovým tím starým barbarským způsobem. Prostě zabiju jakoukoliv bestii, kterou mi lidé zde zadají zabít. Mohl bych se zeptat na tvoje jméno ctěný bojovníku?''

Vypravěč - 04. září 2016 17:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvá cesta tě zavedla do Svobodných cest. Cestoval jsi po tomto kraji už nějakou dobu, když jsi se doslechl o oslavách jara v jednom z měst. Ke tvému zklamání jsi dorazil až po půlnoci. Vidíš, jak první hosté odcházejí. Shlížíš na veliký stan z kopce a nasloucháš hlasitému hovoru hostů. Hlasy splývají jeden s druhým. Možná ještě stihneš vzít si nějaké jídlo nebo pití. Na okraji té veliké hostiny tě zaujme velmi hlučný kruh lidí, uprostřed kterého je ohrada a v ní muž divokého vzhledu (Maldir), bojující s mužem v černé zbroji. V divokém poznáváš rysy Keltiků. Lidí, které někdejší trpaslíci v podstatě vysvobodili z otroctví. Původní obyvatelé Ostrova. Když jsi přišel do Svobodných cest, tvůj měšec byl vesele plný, ale teď téměř zeje prázdnotou a poznal jsi, že je znovu čas na nějakou tu práci. Možná ji najdeš na vývěskové tabuli, u které spolu rozmlouvá jiný trpaslík (Oltrag) s lidským mužem v plášti. Možná tě ale spíš zaujme jídlo a pití, kterého na stolech už skoro nezbylo, ale jeden trpaslík by se z toho stále dokázal dosyta nadlábnout. Nebo trpaslice, tančící s věnci na hlavách kolem jednoho z obrovských ohňů. Až sem nahoru se nese hudba a zpěv. Bojový kruh rázem zakřičí jeden přes druhého, když divoký odzbrojí dalšího bojovníka. Vypadá to, že je opravdu dobrej.

Vypravěč - 04. září 2016 17:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dobře, že jsi na něj nepřestal mířit. V ohni jeho očí pochopíš, že neměl nejčestnější úmysly. Když mu podáváš ruku, zdá se ale, že konečně vychladl. "A jméno tý tvý vesnice?!" Ozve se odněkud z davu a z několika míst se ozve smích. "Jmenuji se Vress. Nečekal jsem, že budeš s tím mečem umět zacházet. Na severu jsou obvyklé těžší zbraně, alespoň co jsem slyšel." Kývne hlavou a vyskočí z ohrady, aby sebral svůj meč. Ihned z kapsy vytáhne kus látky a začne jej čistit od prachu, než jej zasune do pochvy. "Rád se s tebou napiju." řekne a rozhlédne se, jestli se ještě někdo má k pokusu o tvou porážku. Tvá vítězství jim však, zdá se, sebrala veškerou soutěživost a zkazila tak zábavu na další hodinu. Hlouček se začíná pomalu rozpouštět a nikomu už se nechce ztrácet ego v souboji s tebou.

Oltrag - 04. září 2016 22:41

soukromá zpráva od Oltrag pro Poslední dny byly značně vysilující pro můj měšec. Trochu jsem sešel ze své cesty a logicky pokud si chci postavit své vysněné doupě dobrodruhů na křižovatce, musím více vydělávat než utrácet. Ale tento večer jsem si ještě dopřál co hrdlo ráčilo. Masa co se vešlo a té slabé břečky co jí říkali pivo jakbysmet. Pak si prohlížím zamračeně tabuli pro potulné dobrodruhy, ale nic z toho nestojí za mou snahu. "Potřebujou mít nějakou radost ze života, to je celý" zabručím na odpověď, zatímco se stále dívám na tabuli ale pak se otočím. "Jo, stojí to za prd vyzáblýho krysodlaka ... fakt? Tak proč jste po ní nešel sám?" ušklíbnu se a pohodím hlavou "vo co má jít a proč mi to řikáte?"

Vypravěč - 04. září 2016 23:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž se potutelně usměje a pergamen ti podá. Když ho rozložíš, dočeš se, že vesnice vzdálená tři hodiny cesty má problémy se smečkou hyenovců. Odměna za její likvidaci je neuvěřitelných šest zlatých. "Dobrá otázka. Odpověď je dokonce ještě lepší. Nejprve se tam vydal jeden odvážlivec a už ho od té doby nikdo neviděl...dobrodruh. Odměnu tedy zdvojnásobili a po týdnu se tam vydali další dva. No a když jsem přišel já, odměna byla opět dvojnásobek té předchozí, což znamená, že se tam už může válet pár zajímavých věcí. Neudělám chybu toho prvního. Ani toho druhého. Hyenovec je jakýsi větší a agresivnější druh běžné hyeny. Trochu jsem se poptal. Obyčejní lidé popisují čtyřmetrovou obludu, lovci a městské hlídky dva metry dlouhou šelmu. Oboje dá jednomu zabrat až až a údajně je tam pět jedinců." Rozhlédne se kolem. "Proto jsem se rozhodl uspořádat výpravu. Vaše boty jsou ošoupané, nemluvě o vašich ponožkách, které doslova vyprávějí příběhy..." nakrčí noc a pokračuje. "...také máte zbraně a zbroj, takže odhaduju, že jste potulný žoldák a dost možná dobrý žoldák. Koneckonců...to se možná uvidí." Usměje se vlastnímu vtipu a kývne směrem k muži v ringu, který už vyřídil tři sedláky s mečem a během vašeho rozhovoru jednoho místního bojovíka. "Pak se můžeme stavit tam za tím barbarem. Sám se tak označuje." Dodá na vysvětlenou. "Nakonec bych mohl najít dostatečný počet bojových talentů už v tomto městě." Pak ještě rychle dodá. "Mimochodem mé jméno je Garett. Zkráceně Gar." Sehne se a podá ti ruku na pozdrav.

Oltrag - 04. září 2016 23:44

soukromá zpráva od Oltrag pro Se zachmuřeným obočím muže plně vyslechnu. "Nech si ty vtípky mladej, nebo ti dám ve spánku čuchnout" ušklíbnu se při narážce na své ponožky. "Oltrag ... a vo mejch kvalitách se přesvědčíš, když na to přijde. Po světě už se courám nějakou dobu a zatím žiju. Jo, jdu do toho, výzvu uvítám" silně mu stisknu ruku a popotáhnu si ze zvyku popruh kuše a sjedu pohledem k hromadě masa v ringu. "Jo, ten by se hodil ... zabere jím víc času ho sežrat něž nějaký tintítko a ten čas se nám bude hodit, když na to přijde" pochechtnu se. "Hyenovci jsou relativně klasický psovitý šelmy. Co ale vím, takhle velká smečka se tvoří málokdy, protože mají problémy s hyerarchií alfa samce. To by sme možná mohli využít. Klíčovej bude průzkum terénu. A ideálně kdyby se nám podařilo oddělit je a dostat jednoho po druhým" zapátrám v mysli, jestli si o nich něco pamatuji.

Therinor Duran - 05. září 2016 08:42

soukromá zpráva od Therinor Duran pro Jak jsem v dálce zahlédl poslední zbytek jídla, okamžitě jsem začal utíkal dolů z kopce. Bohužel jsem chtěl utíkat rychleji než stačili moje malé nohy a zbytek cesty jsem strávil spíše ve vzduchu, protože hned při prvních metrech jsem zakopl o kus drnu. Hned jak jsem dopadl pod kopec, jsme se zvedl a utíkal dál, odřené nohy a ruce mě nezastavili před sebou jsem měl vidinu jídla a pití ! Utíkalo se mi ale špatně, protože hlava se stále nestihla vzpamatovat a když už jsem byl téměř u stanu s jídlem narazil jsem do nějakého kůlu, který tam dělal bůhví co. Omámeně a potichu jsem zamumlal:"do zlověstné sekery !"

Vypravěč - 05. září 2016 09:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Během tvého pádu tě několik očí pozoruje a desítky z nich vybuchnou smíchy. Po nárazu dokůlu se ti krátce zatmí před očima a když se ti znovu rozjasní, zjistíš, že jsi odvrávoral a spadl pod lano provazochodců. Matně vnímáš, že dívka, chodící po provaze nad tebou, nemá pod sukní žádné spodní prádlo. Pak ti ale většinu výhledu zastíní hlava tlustého, plešatého chlapa. "To nám to tady chceš všechno rozflákat nebo jsi tak nenažranej, že se ženeš do stanu s jídlem takhle hlava nehlava? Dávej si bacha, abys neudělal nějakou škodu, nebo tě dám vykázat." Popadne tě pod paží, zvedne na nohy a posadí k nejbližšímu stolu. Před tebe postaví tác s chlebem a s masem nějakého místního ptáka a korbel piva. Maso je dobré, i když trošičku tužší. To se ale nedá říct o pivu, které se nevyrovná žádnému na sever odsud a je to spíš podivně nasládlá břečka.

Vypravěč - 05. září 2016 09:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett vypadá pobaveně. "Než ho začneš porcovat, upozorňuji, že ho pak sežerou rychleji." Otočí se zase k tobě. "Takže s těmi tvory máte zkušenosti. Výborně. Ať je jich tam, kolik chce, dokážou napáchat dost škody na sedlácích na poli i na jejich dobytku, takže budou dost nenažraní. Dá se předpokládat, že za tu dobu stihli trochu zlenivět díky dostatku snadné kořisti?" Někde za davem se ozve řinčení podobné tomu, jako když se rozsypou plecháče a stan s jídlem se otřese, jak do podpěry narazilo něco velmi těžkého. Garett se tam rychle podívá, nic však není přes lidi vidět, ale několik z nich dostane záchvat smíchu. "Hmm...zkoušel jste se někdy zvedat ze země v plné plátové zbroji? Není to nic příjemného." Otočí se znovu na tebe a sundá ruku z jílce jednoručního meče u pasu. "Půjdu teď za tím barbarem. Můžete jít se mnou, jestli se nechcete na zítřek pořádně vyspat. Vyrážím za úsvitu zde od této tabule." Kývne hlavou k tabuli a čeká na tvou odpověď.

Therinor Duran - 05. září 2016 10:20

soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Jako kdyby snad nikdy neměli hlad" pomyslel si Therinor a s chutí se pustil do dalšího sousta přemýšlejíc o té pěkné ženštině bez spodního prádla. "Dívka to pěkná je ale na mě moc vysoká, spíš o ženských bych měl ale přemýšlet o práci". Therinor se zadíval do davu a zaujala ho jedna osoba stojící u jednoho sloupu podpírající stan. Dojedl tedy poslední sousto, dopil pivní břečku. Byl už plný sil a tak se vydal za osobou kterou zahlédl. Když už byl kousek od ní zakřičel: "Hej, ty tam, nevíš jestli tu někdo nehledá práci ? Nejlépe kovařinu". osoba se pootočila a byl to Elf !

Vypravěč - 05. září 2016 10:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Elf si tě prohlédne od hlavy k patě. "Zaprášená plátová zbroj, pomačkaná. Vy budete ten trpaslík, co se tu před chvílí skutálel z kopce. Budete spíš potřebovat kováře na opravu vaší výbavy." Elf nakloní hlavu na stranu a pak ukáže k tabuli, kde se spolu baví lidský černovlasý muž v plášti, který vypadá, že se již má pomalu k odchodu a trpaslík, v jehož oděvu již odsud poznáváš, že se spíš jedná o tuláka (podoba viz obrázek Oltrag). Pokud je na tabuli dobrá nabídka, je možné, že ti ji právě vyfoukli nebo to brzo udělají. "Pokud někdo hledá pomocníka nebo nabízí práci či odměny za dopadení, obvykle to vyvěsí tam na tu tabuli. Kovárna je pak na hlavní ulici kousek od náměstí, nelze to přehlédnout, ale vyklepání všech těch plátů vás bude stát majlant. A pochybuju, že zítra kovář otevře." Ukáže na chlapa jako horu s černým, mastným knírem, jak spí na pupku na bečce od piva. Jeho poloha by se dala popsat jako pytel, přehozený přes rameno a pod hlavou má už solidní kaluž zvratků. (pokud se vydáš za Oltragem, můžeš už psát i jemu, ale hráčům už nemůžeš ani otáčet hlavy :D)

Therinor Duran - 05. září 2016 11:06

soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Děkuji ti mnohokrát", řekl Therinor hlubokým hlasem div se nezakuckal. V krku mu zůstalo asi ještě to jehněčí které špatně polknul. Therinor se tedy rozhodl že zkusí štěstí u spícího kováře a že se ho pokusí nějak probudil. Vydal se tedy řinčivým krokem za spícím kovářem a cestou šlápl do kaluže plnou bahna. "Do kundy medvědí co se mi dneska ještě může stát ?". Therinor došel ke spícímu kováři podíval se na něho a dloubl do něj opačným koncem své sekery. "Spíte ?" zeptal se.

Vypravěč - 05. září 2016 11:18
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Kovář se přerývaně a chraptivě nadechne a když do něj šťouchneš, sud pod ním se rozpadne na kusy. Při svém pádu vydá nepříjemné škytnutí a začne znovu zvracet. Ve zvratcích si všimneš stop krve a jeho dech už také neslyšíš. Jo, vypadá to, že je mrtvej. Můžeš jen doufat, že tě nikdo nepozoruje.

Therinor Duran - 05. září 2016 11:33
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Dorpdele". Nenápadně jsem se otočil zasunul jsem si sekeru mezi opasek a pomaličku s pobrukováním jsem odešel si sednout na jednu židli opodál a čekal jsem co se stane.

Maldir Stoneskin - 05. září 2016 13:42

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Nějak mě nevadilo, že se hlouček rozpustil. Na posměšné otázky o vesnici jsem taktéž neodpovídal. ,,Je pravda, že je u barbarů zvykem používat těžké zbraně jako sekery, dvouruční meče, kladiva a další. Já jsem jsi zvolil dvě lehké zbraně, abych se mohl lépe pohybovat. Rád rozdávám rychlé rány.'' odpovím na jeho připomínku a napiju se z korbelu. Stále si na Vresse dávám malinko pozor, jen kdyby náhodou.

Vypravěč - 05. září 2016 13:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pojď si sednout a najíst se." Zavede tě ke stanu s jídlem, kde si můžete zadarmo nabrat, co chcete. Pravda, většina jídla už zmizela, ale stále ještě něco zbylo. Především ovoce a zelenina a trochu masa. Pečivo už skoro došlo. Když si naberete, jdete si sednout ke stolu. "A co máš tady na jihu v plánu? Není tu na seveřana trochu horko?" Zeptá se a nalije si ze džbánku s uraženou hubičkou pohár červeného vína, když se k vám přišourá trpaslík ve špinavé a pomačkané plátové zbroji (podoba viz Therinor Duran). Vyskočí na židli, podepře si bradu rukou a začne nervózně bubnovat prsty do stolu. (Od teď piš mě i Therinorovi)

Vypravěč - 05. září 2016 13:55
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Přišoural jsi se co nejnenápadněji to šlo k jednomu ze stolů, vyskočil jsi na vysokou židli a čekáš, co se bude dít dál. Nevšiml sis, že ten hromotluk, co rozdával rány v ringu, ta hora masa, sedí hnedle vedle tebe i s mužem v černé zbroji, kterého před chvilkou porazil.

Maldir Stoneskin - 05. září 2016 16:07

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro ,,Co bych ti tak pověděl. Jsem tady ze dvou důvodů. Prvním je, že se do Svobodných Cest rodiče přestěhovali. Druhej je, že od dvaceti let chodím po světě a pomáhám se vším, s čím lidé ve světě potřebují. Nedá se říct, že bych měl furt na co sáhnout. Většina se mi vyhýbá obloukem, ale mě to nevadí.'' Zase jsem upil z korbelu a všimnul si, že na druhou stranu stolu se posadil trpaslík v pomačkané zbroji. Chvíli jsem ještě seděl a mluvil s Vressem, ale klepání prstů toho trpaslíka mě nedalo a obrátil jsem se k němu. ,,Zdravím vás mistře trpaslíku. Nemohl jsem si nevšimnou, že vás něco trápí a nebo na někoho čekáte. Maldir Stoneskin jméno mé. Pokud bych vám mohl nějak pomoci. Vidím totiž, že máte pomačkanou zbroj. Měl jste nějaký souboj?''

Vypravěč - 05. září 2016 16:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vress se na Maldira překvapeně podívá. "Na někoho, kdo se prohlašuje za barbara a kdo evidentně patří k divokým seveřanům, máte zvláštní způsoby. Většinou se nenechali snadno civilizovat...spíše jsem slyšel o lidech, žijících na stromech a v chatrčích, kteří požírají vlastní potomky. Ale což oto, člověk neovlivní, kde se narodí a kam jej osud zavede. Navíc historky mezi lidmi jsou často přemrštěné." Když pak Maldir promluví na trpaslíka, Vress si poupraví svou černou koženou zbroj a rozhlédne se kolem. "Dojdu pro pivo, jestli Anton všechno nevychlastal. Totiž Anton je místní kovář a piva se do něj vejde jako do vola." Vstane a odejde někam mezi lidi. Vás dva tedy nechá o samotě.

Oltrag - 05. září 2016 23:18

soukromá zpráva od Oltrag pro Ušklíbnu se "eště abych jim ho porcoval, to by měli moc lehký. Ne, jen ať si hezky rozžvejkaj" protáhnu si široká ramena "já plátovku nenosím, je to moc vomezující" podívám se k místu, kde se ozval rachot "tak dem" popotáhnu si popruh kuše a ruku si položím na hlavu sekery a mířím za svým řekněme novým společníkem a během cesty za další obětí si odplivnu a pokračuji "mno jestli jejich útoky trvají delší dobu, budou už mít vytipovanou nejsnadnější a zároveň nejvhodnější pastvinu a už si nebudou dávat tak bacha. Toho můžeme využít. Navíc možná už nechodí lovit všichni, jestli je nikdo dostatečně neohrozil, což je taky plus."

Vypravěč - 05. září 2016 23:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett ještě vytáhne druhý pergamen a pověsí jej na tabuli. Je na něm to samé jako na předchozím, jen podané jako svolávání výpravy na zítřejší úsvit. Pak se otočí a společně zamíříte k bojovému kruhu. "Myslíte, že bude stačit najít to jejich oblíbené místo a vyčkávat na první vlnu? Dokážete je pak vystopovat a zavést nás ke zbytku smečky?" Jak se blížíte ke hloučku lidí kolem dřevěné ohrady, dav okolo něj se začíná rozpouštět a když se mezi všemi propletete a dorazíte na místo, nikdo už zde nebojuje. "Tak to vypadá, že jsme se minuli. Ale takovej hromotluk jen tak nezmizí." Rozhlíží se bojovník kolem, ale nezdá se, že by jej viděl. Kolem vás proběhne skupina trpaslic s věnci na hlavách a dají se do tance kolem velkého, několikametrového ohně na louce. Postupně se do kruhu přidávají další a další lidé. "Víte, že tam ta kejklířka pod těma šatama vůbec nic nemá?" Řekne jen tak mimochodem a ukáže na plavovlasou lidskou dívku, která se také právě zapojila do tance. Znovu upře pozornost na lidi ve stanu a rozhlédne se. "Zkusím ho najít. Kdyby šel kolem, řekněte mu o naší nabídce." Prohlásí a začne se motat mezi stoly. A tu ho uvidíš. Řídnoucí dav ti uvolnil výhled a rázem se přímo před tebou objeví statná postava v obyčejném koženém brnění, jak sedí u stolu a popíjí. Po jeho pravici sedí opálený muž v černé, kožené zbroji a po levici nějaký trpaslík v zaprášené, pomačkané plátové zbroji (podoba viz Therinor). Zdá se, že spolu všichni tři rozmlouvají.

Vypravěč - 06. září 2016 00:29
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Menší muž v černé zbroji po chvilce někam odejde a už rozmlouvá jen barbar s trpaslíkem.

Therinor Duran - 06. září 2016 20:57

soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Zdd.. zdravím tě Maldire" trochu nervózně jsem odpověděl. "Né já jen tady tak sedím a pozoruji ty ožraly a ta zbroj ? Noo... měl jsem za sebou dlouhou cestu a tady ta zbroj nebyla u kováře od té doby co jsem ji poprvé nasadil. Omlouvám se za svou nezdvořilost, moje jméno je Therinor Duran" Jak jsem slyšel, že Vress šel hledat kováře, okamžitě jsem nervózně začal klepat nohou. "Kovář ? Joo toho jsem někde viděl..." a nenápadně jsem se napil z kousek stojícího korbelu piva.

Oltrag - 06. září 2016 22:01

soukromá zpráva od Oltrag pro "Nevím, jestli to bude, ale začal bych tím" pokrčím rameny, jak se prodíráme davem "nejsem přímo stopař, jestli se ptáte na tohle ... věci co lovím často zanechávají dost očividné stopy" ušklíbnu se a pak se rozhlížím a hledám toho hromotluka a pak se zadívám na zmíněnou kejklířku "jo? tak to by zasloužila na holou ... a pak pěkně naložit" zašklebím se, sjedu ji hodnotícím pohledem ale pak dál hledám naši akvizici. "Mno jasně, mrknu po něm. Jen aby jsi věděl mladej, pod zlaťák za tu práci nejdu" prohodím a pak se asi oddělíme.

Oltrag - 06. září 2016 22:11

soukromá zpráva od Oltrag pro Propletu se davem a dojdu k lavici, kde popíjí a baví se hromotluk a trpaslík ve zbroji. "Brej večír. Hele vy dva, vypadáte, že se vo sebe umíte postarat. Co by jste řekli troše tréninku na smečce hyenovců? S jedním mladým dáváme dohromady partu co je sejme" ukážu palcem za sebe k dřevěné vývěsce. "Už pár vodvážnejch blbců sežrali, tak je nejni radno podceňovat. Vesničani platěj ve zlatě" popotáhnu si popruh kuše přes rameno. Popis postavy: statný trpaslík v kroužkové zbroji, husté černé vlasy a vousy. U pasu má zastrčenou sekeru, na zádech na plášti má hozený štít a přes rameno mu visí masivní kuše, jejíž toulec se šipkami mu visí u opasku.

Maldir Stoneskin - 06. září 2016 22:26

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Pár minut tam s Therinorem jen tak sedím, když se ukáže další trpaslík. Přeměřím si ho rychle pohledem. Kroužková zbroj, sekera se štítem a fajná kuše. Oba trpaslíci vypadají jako dobří válečníci. ,,Smečka hyenovců? Hmmmm... to zlato zní dobře a já jsem pro každou rvačku. Jak v hospodě tak s bestiema. Těch pár odvážnejch... nebyly to náhodou nějací místní sedláci? To je pak jasný proč je za ně zlato. Tak či tak. Jdu do toho.'' dopiju ze svého korbelu a zvednu se. ,,Jen mi dejte tak dv minuty. Za někým narychlo skočím a hned jsem tu.'' odběhnu směrem, kterým se vydal Vress pro pivo, ale nemůžu ho najít. Ta černá zbroj v davu lidí nepomáhá. Vrátím se zpět a říkám. ,,Toho koho jsem hledal jsem bohužel nenašel. To ale moje rozhodnutí neovlivní. Jdu do toho. Mohu se jenom ještě zeptat na jméno? Moje jméno je Maldir Thrafann Stoneskin.'' dokončím svou řeč a jsem připraven vydat se zabít pár bestií.

Therinor Duran - 07. září 2016 10:18

soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Zdravím tě bratře, mé jméno je Therinor Duran" přestal jsem nervózně klepat nohou a prsty. "Hm, trochu zlata bych potřeboval, má zbroj není zrovna v nejlepším stavu. Určitě jdu do toho". Vstanu a popravím si dvě sekery za opaskem. "No nějací sedláci, čert je vem. Vress je k nenalazení ? Nevadí určitě se najde." S klidem jsem odpověděl. "No nic tak jdem ?". Ještě jsem si potáhl opasek a byl jsem připraven vyrazit.

Oltrag - 07. září 2016 18:45

soukromá zpráva od Oltrag pro "Jsem Oltrag" bouchnu se sevřenou pěstí do prsou "těch pár nebyli sedláci, ale dobrodruzi. Ale jen blbec jde na Hyenovce sám, když neví jak na něj. A tedlech je navíc nějakých pět nebo šest" odfrknu si "Mno, ale díky těm pár mrtvolám odměna narostla, tak můžem bejt rádi. Je to šest zlatek, ale třeba to ještě vyšponujem" usklíbnu se. "Nejni nutný spěchat, vodchází se za úsvitu támdle vod tý tabule" ukáži na vývěsku. "Jde s náma minimálně ještě jeden, člověk, ale vypadá, že se vo sebe postarat umí. A jestli seženem ještě dalšího jednoho nebo dva, taky dobře. Hyenovce nejni dobrý podcenit, ty mrchy jsou velký a divoký" protáhnu si ramena.

Vypravěč - 12. září 2016 17:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Za vámi se objeví středně vysoká mužská postava v kroužkové zbroji a světlém plášti. Vlasy i plnovous má černé barvy a nevypadá na víc než čtyřicet let. "Vidím, že jste jej našel, Oltragu." Usměje se a kývne za sebe. "Vypadá to, že jeden chlap v černé kožené zbroji ve rvačce zabil místního kováře, brzy tu bude rušno." Pohlédne na Meldira a poté na Therinora. "Další trpaslík? No předpokládám, že vám Oltrag pověděl o výpravě. Jmenuju se Gar, těší mě." Podá vám ruku a po pozdravu pokračuje. "Tak co na to říkáte? Půjdete s námi? Myslím, že nabídka je dost slušná a když vyrazíme hned brzo ráno, nikdo nám ji nevyfoukne."

Maldir Stoneskin - 12. září 2016 20:08

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro ,,Nedělá mi jedinej problém zaseknout svůj meč do hejna potvor. Jdu s tebou.'' odpovím Oltragovi a zase se posadím. Pak příjde další chlápek. Kroužková zbroj se světlým pláštěm a slušnej plnovous. Povídal Oltragovi něco nejspíš o nás. Pak zaslechnu spojení černá kožená zbroj a slovo zabil. ,,Vress sejmul kováře? Ať to byla rvačka, nebo ne, ten chlápek je hodně pohyblivý. Možná zabiják, nebo vrah. Zbraně by tomu odpovídaly. Zdravím tě Gare. Moje plné jméno je Maldir Thrafann Stoneskin. O výpravě vím a rozhodně se přidám. Na těch sedlácích si sotva zabojuju, ale prašule z nich padal dobrý. I když už se mnou asi nikdo bojovat nebude.''

Therinor Duran - 13. září 2016 08:21

soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Jdu taky ! Pár drobných se hodí..." odpovím všem a napiju se piva z korbele. Najednou vidím že směrem k nám někdo přichází, chvíli ho pozoruji ale pak se zase začnu věnovat svému pivu. "Cože ? Kovář je kaput ? Zrovna jsem potřeboval opravit zbroj, no nevadí nějak to ještě vydržím." Poposedl jsem si a utřel nos. "Zdravím tě Gare moje jméno je Therinor Duran, o výpravě samozřejmě vím, už se těším až něco odporného pozabíjíme !" podívám se na hvězdy a poté na Maldira. "Maldire už máš domluvený nějaký nocleh ? Protože já pořád nevím kde se tady dá přespat, nejspíš bude nejlepší se domluvit s nějakým vesničanem."

Oltrag - 14. září 2016 22:04

soukromá zpráva od Oltrag pro Podívám se na Gara skoro uraženě "jasně, že jsem je našel mladej, pochybovals snad?" odfrknu si a podívám se po těch dvou a vyslechnu si s povytaženým obočím historku o kováři. "Fajn, tak než vodkliděj chcíplotinu, najdu si nějakou pěknou stodolu. Nezaspěte jo?" houknu na ně, popotáhnu si popruh kuše a zamířím si to někam ke kraji k farmám "jojoooo pár sviní potřebuje seeeeejmout" zahulákám si cestou a praštím pěstí do dlaně druhé ruky. Potom si najdou nějakou útulnou stodolu, případně hodím vlastníkovi stříbrňák, vyspím se na seně a ráno před úsvitem už čekám u tabule.

Vypravěč - 14. září 2016 22:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Gar povytáhne obočí a koukne na Oltraga. "Hledali jsme oba a..." Povzdechne si. "Ta zbroj ještě něco zvládne, jen si vyklepej kdyby něco drhlo, ať se ti nezastaví ruka nebo noha v pohybu. O kováře se už nemusíme starat." S hlasitým smrknutím Garett potáhne nosem a když natáhne dostatek vzduchu, tak zamlaská. "Do rána nezaprší, i když démon ví, jak je to tu s počasím." "Tak mě těší, že jsem vás všechny poznal a ráno se sejdeme přímo tady. Za východu slunce vyrážíme. Uvidíme, jestli ještě někoho najdem po cestě. Vyspěte se pořádně, bude to náročný pochod." Bojovník se přestane opírat o židli, prokřupe si klouby u prstů a zamíří k jinému z hostinců ve městě. Po cestě vytáhne jednoho přiutopeného opilce z kašny na náměstí a nechá ho ležet na zemi. Pak vám zmizí z dohledu. (až ulehnete ke spánku, hoďte si každý %)

Maldir Stoneskin - 14. září 2016 22:30

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro ,,Spím rád a spím dobře kdekoliv jsem. Vzhledem k tomu, že na cestách skoro vždy spím pod širákem mi nebude vadit, když si zalezu na větev stromu a tam se krásně vyspím. Třeba tamten.'' odpovím Therinorovi a ukážu na strom s velkýma a silnýma větvama, které na jednom místě tvoří takovou nedodělanou kolíbku. ,,Stejnak se mi nechce spát. Ještě se tady posadím a napiju se. Popřípadě se projdu po okolí. U tabule budu včas.'' odpovím ostatním a zase se usadím ke stolu, kde začnu popijet z korbelu. Jenže mi za chvilku dojde a já jen tak smutně koukám, jak pivo, které bych si tak moc dal leží pár metrů od vousatého kováře. ,,Inu počkám až se to tam přežene. Snad to pivo nikdo neodveze.''

Vypravěč - 19. září 2016 21:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Během nějaké doby spánku si uvědomíš, že jsi ve snu. Svět kolem se zná živý jako kdyby byl skutečný. Víš, že to nemůže být Del da rah, zřejmě půjde o lucidní snění. Stojíš na okraji obrovského kráteru, jehož střed je v nedohlednu, stejně jako žhavá, kouřící stěna za tebou, která se sotva znatelně stáčí do kruhu a mizí za horizontem. Sám stojíš na sluncem rozpáleném, sytě žlutém písku, který vyplňuje celý kráter a tvoří poušť. Přímo před tebou, někde za dunami, stoupá k nebi mnohem hustší sloup kouře, odlišný od těch ostatních. Vypadá to, že jsi úplně sám, když si povšimneš osoby, zahalené v šedivých hadrech na hromadě písku přímo před tebou. Jde pomalu, ale ztrácíš ji z dohledu, když zmizí za nejbližší dunou.

Maldir Stoneskin - 19. září 2016 22:51

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Na pivo jsem čekal dostatečně dlouho a klid tam zrovna nebyl. Vresse jsem tam neviděl a tak jsem se rozhodl vrátit se ke stolu a sebrat nějakej džbán vody pokud tam ovšem byl. Že bych se už vydal vyspat? Noc už se dostává do druhé části své cesty po obloze a spánek potřebuje každý. Vydal jsem se k onomu stromu a zpětně na všechny, co ještě zůstali u stolu zvolal. ,,Užijte si to tu. Hlavně ať vás nějaký vojáci nesbalí jako svědka smrti toho kováře. Přejte mi mraky nočních můr.'' dodal jsem s humorem i když je pravda, že strašidelné sny a noční můry nebyli pro mě žádná novinka. Na strom jsem si vylezl bez větších problémů a uvelebil se v koruně na nejlepším místě. Odsud mě dostane až konec nadcházejícího snu a nebo pád ze stromu.

Vypravěč - 19. září 2016 23:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nejsi zrovna nejohrabanější a tvá cesta do koruny stromu je namáhavější, než jsi čekal, ale nakonec jsi tam a najdeš si větev, která by tě mohla přes noc ve spánku udržet. Není to nic pohodlného, ale jsi zvyklý, a tak brzy usneš. Náhle si uvědomíš, že sníš. Nacházíš se v domovině. Studené pobřeží před tebou je však podivně zlomené a částečně se tak potápí alespoň kilometr země, který byl doposud nad vodou. Stromy okolo trhliny v zemi jsou vyvrácené a můžeš sedovat, jak se trhlina postupně zvětšuje a část pobřeží se sune do vody. A pak zahlédneš vesnici, napůl zatopenou. Z potopených domů se lidé snaží vysvobodit své druhy, ale nedaří se jim.

Maldir Stoneskin - 20. září 2016 16:20

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Zabralo mi jen pár minut než jsem kompletně vytuhnul. Pravdou je, že jsem byl trochu unaven a tak to vlastně šlo samo. Začal se mi zdát sen. Otevřel jsem oči a viděl jsem moji domovinu. Problém je, že část domoviny, kde se nyní nacházím je pod vodou. Tady jsem cvičil s otcem, když jsem byl ještě malý neschopný spratek. Běhali jsme tudy až k okraji moře. Tehdy jsem z něj ještě neměl panickou hrůzu. Ale teď je to tu skoro celý pod vodou. Země mizí a stromy, o které jsem trénoval údery mečem jsou vyrvané z kořenů. Chvilku jen stojím na místě a nevěřím vlastním očím, jak se místo, kde jsem strávil dětství posouvá do vody. Než si to uvědomím tak jsem po kolena ve vodě. Já tu vodu..... cítím??? Tohle není normální noční můra. Tohle je něco jiného. ,,Jsem snad vzhůru? Je tohle vůbec možné?'' zeptám se sám sebe. Bohužel na to, abych zjišťoval jestli to je realita nebyl čas. Zahlédl jsem vesnici, napůl potopenou, kde moji druhové zachraňovali ostatní z již potopených domů. Musím jim pomoct. Jestli je to jen sen, tak mohu vyzkoušet to, co mi dříve matka říkávala, když jsem byl ještě dítě. Ve snu jsem svým pánem. Mohu v něm dělat cokoliv chci a nic v něm není nemožné. Jediné omezení je moje fantazie. Tyhle slova mi dodala odvahu skočit do vody a plavat až k potopeným domům, kterým sotva kouká vršek střechy nad vodou.

Vypravěč - 21. září 2016 18:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kupodivu bez problému jsi doplaval k domům, ačkoliv voda jakoby chvílemi byla hustší a tak se do ní občas podivně zaboříš. Když se dostaneš k první střeše, začneš z ní vytrhávat kusy dřeva, uvnitř slyšíš křik a tlukot pěstí o střechu. Ale ať vytrhneš kusů, kolik chceš, pokaždé tě čeká další vrstva prken a pomalu ti začínají docházet síly. Kolem tebe jsou další takoví, kteří osvobozují uvězněné. Ti začnou z ničeho nic jeden po druhém mizet pod vodou, jako kdyby je něco stáhlo za nohy. Kupodivu si toho nikdo nevšímá, avšak lidí stále ubývá a další střechy mizí pod vodou. Souš je stále vzdálenější.

Oltrag - 22. září 2016 22:58
	soukromá zpráva od Oltrag pro "Co to kur..." prudce se narovnám a rozhlížím se jako tlustá surikata. "Co tohle sakra je?" točím se kolem dokola a pak zkontroluji jestli mám své vybavení a jestli neleží někde kolem a kdyžtak ho posbírám. "Hej!" křiknu na muže když si ho všimnu a rozeběhnu se za ním "Stůj! Kde to do hajzlu sme?!" dupu pískem a snažím se ho dohnat a donutit, aby se mnou mluvil.

Vypravěč - 23. září 2016 18:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Své věci máš u sebe na běžných místech. Jsi zde vlastně tak, jak jsi usnul. Vyběhneš na dunu a uvědomíš si, že je ti náhle neskutečná zima, ačkoliv jsi v poušti v rozpáleném kráteru. Postava už je dole a stále se vzdaluje. Náhle se začne ztrácet v davu průsvitných osob, které se berou odnikud. Dav duchů jde zleva doprava i zprava doleva a zahalená osoba je kolmo křižuje a hladce proplouvá mezi nimi. Na druhé straně se zastaví a otočí se na tebe. Vypadá to, že na tebe čeká, jakoby na druhé straně přízračné řeky. Vidíš zde průsvitné zástupce všech ras. Lidi, trpaslíky, elfy všeho druhu. Žádné démony však. Někde na okraji mysli vnímáš tlumený hovor těchto přízraků, je nepříjemný, dráždivý na mysli. Chvílemi jako kdyby jsi už rozeznával slova, ale pak znovu hlasy zanikají v hovoru mnoha osob.

Maldir Stoneskin - 23. září 2016 20:24

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Stále další a další vrstvy dřeva, které nemají konce. ,,Odstupte od střechy!'' zařvu a pokusím se prorazit střechu mečem. ,,Pojďte mi sem někdo pomoc!'' zařvu na další barbary, ale oni tam nebyly. Začaly mizet pod vodou stejně jako domy, ale nikdo si ničeho nevšímal. Souš je už daleko a pokud budu pokračovat tak nebudu pravděpodobně dost sil, pro návrat. Nenechám je tu umřít! Musí to nějak jít. Musí být způsob jak získat čas, abych je odsud dostal. Na souš se dostanu s většími kusy dřeva, která jsem vyrval ze střechy. ,,Kde jsou všichni?'' stoupnu si na střechu a pozoruju, že už jsem tu skoro sám a další stále mizí ve vodě. Dej mi sílu otče. Jsi velký válečník s obrovskou silou a nezlomnou vůlí a já tuto sílu nyní potřebuju. Věřím, že poté dokážu zachránit ty, co mají střechy stále nad vodou.

Vypravěč - 24. září 2016 10:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zarazíš svůj meč do střechy, ale už se ti nedaří jej vyprostit. Najednou je ticho. Žádný křik, žádné bouchání zevnitř. Jsi sám. Tvůj meč je náhle vtažen do budovy a jak klesá, dostáváš se už po kolena do vody. Když se pak otočíš ať už za účelem plavat ke břehu nebo jakýmkoliv jiným důvodem, náhle ti projede mezi očima studená čepel tvého vlastního meče. Před tebou stojí muž podivně zeleno-modré barvy, z úst mu vytéká voda a vydává při tom podivné zvuky někde mezi dávením a žabím kvákáním. Vypadá jako oživlý utopenec. Ostří ve tvé lebce ti působí odpornou bolest a cítíš, že se pomalu začínáš probouzet. Oči ti začínají šilhat všemi možnými směry a všechny svaly v těle cukat. Jak ve snu, tak ve skutečnosti. Cítíš, jak tě meč, zaražený do čela pomalu táhne nahoru z vody, pak zrychlí a utopenec tě přehodí přes sebe. Čepel vyklouzne ze tvé hlavy a pošle tě asi dva metry do dálky. Místo do vody však dopadneš na zem a ošklivě se potlučeš. Jsi vzhůru, nevyspaný, vyčerpaný z podivné noční můry. Do svítání ještě daleko, ale při vzpomínce na sen ještě stále cítíš bolest v hlavě. A pak to uvidíš. Na jedné z nižších větví visí lidské tělo, těsně jsi minul hromadu výkalů pod ním. Poznáš jej však na první pohled. Je to muž, se kterým jsi včera pil i bojoval. Zlynčovaný, špinavý, oběšený. Zřejmě jsi prospal něco velkého. Vše nasvědčuje tomu, že lidi vzali spravedlnost do vlastních rukou a pomstili smrt kováře.

Maldir Stoneskin - 24. září 2016 11:58

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Proberu se celkem zvláště. Držkopád k zemi není úplně ideální způsob začátku dne. ,,Moje hlava...... to byla zvláštní zkušenost.'' prohlédnu si rukou hlavu jestli ji fakt nemám děravou. Je stále noc, ale dneska už asi neusnu. ,,Co to kurva?!'' zvýším hlas, když vidím, že nademnou visí chlápek. Stále pořádně nevyspalý začnu zjišťovat o koho jde. A jéje. To je Vress. To ho potkal blbej osud. Špinavej, zesměšněnej, zlynčovanej. Je pravda, že toho kováře sejmout neměl, ale nevím co se tam stalo. I přesto se mu pokloním a pomodlím se za jeho duši, aby našla věčný odpočinek a klid. Měsíc se pomalu blíží ke konci své cesty po obloze takže si jdu sednout kousek od tabule, kde se máme ráno sejít. Stále mě bolí hlava a trochu se i potím. Možná je to tím, jak jsem v tom snu plaval. Připadalo mi to až moc reálné. Musím se dát do kupy. Zkusím najít něco k pití, popřípadě nějakej zapomenutej kus žvance a dám si brzkou snídani. Pokusím se přijít na jiné myšlenky a přemýšlím o tom, jakou taktiku na ty potvory použít. Přímý útok, nebo pasivně agresivní přístup? Rychlý jsem dost tak mám hodně na výběr.

Vypravěč - 24. září 2016 12:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro …svět se mění každým dnem a ani nám to tak nepřijde. Měl hluboký, příjemný hlas letitého vypravěče. V jeho tváři, jakoby se zrcadlilo vše, co vyslovil. Kameny se drolí pod podrážkami našich bot, sluneční paprsky a tichý vítr berou vodu ze země a nosí ji na zcela jiná místa, třeba i na druhý konec světa. Ale pravda… Prohrábl si bílý vous. …někdy se svět změní k nepoznání takřka přes noc. Slunce zapadne, kdo ví kam, a když na nás další den opět pohlédne…vidí úplně jinou tvář, než je ta, kterou uložil ke spánku. Takových nocí bylo… a přes to málo kdo takovou zažije. Bývají to dlouhé, temné noci. Noci, kdy někteří přestávají doufat, že ještě někdy uvidí slunce vycházet. Svět, jaký si pamatuji, byl jiný než dnes. A přes to svým způsobem stejný. Bylo v něm líp? Nebo hůř? Zavrtěl hlavou a přejel unavenýma očima celou místnost. Ne, tak to nechodí. Život je vždycky takový, jaký si ho uděláte a můžete žít kdykoliv a kdekoliv. Dobří lidé se nakonec najdou. Tak přestaňte mrmlat, zvedněte se, obujte si pevné boty a…co že jsem to vlastně chtěl? Náhle své vyprávění přerušil a chvíli se zmateně rozhlížel kolem. Ve snaze si vzpomenout, promnul své staré oči. Znenadání zamžikal. Ne…ne, o tom jsem dnes mluvit nechtěl. A..ach, ano! Starý svět…ono víte, tenkrát se mu říkalo taktéž nový. Už deset tisíc let, a aby v tom byl čert, jestli ne i před tím. Lidi totiž nazývají starým cokoliv, co se stalo jaksi minulostí, ale ne včera nebo před týdnem. Ta poslední změna…kdy vlastně začala? Když Temudžajové vypalovali elfské vesnice? Když Velká mezihvězdná výprava vyrazila k cizím obzorům? Když elfové obchodovali s lidmi? Je těžké najít v historii prameny toho dlouhého příběhu, ale ještě těžší jeho začátek. V průvanu se zavlnily závěsy a světlo svíček se zamihotalo. Vítr odhalil malou, kulatou zadní místnost kousek za starcovým křeslem a několik paprsků si do ní našlo cestu. Uvnitř nebylo dlouho uklizeno. Papíry, zmačkané, roztrhané, válely se po podlaze i na stole. Červený ubrus místy nasákl čerň inkoustu z neotřeného pera a v malé petrolejové lampě oheň již dávno spálil veškerý olej. Několik šálků, do sebe naskládaných, jakoby celé dny už volaly po umytí a postel dnes taktéž nikdo neustlal. Jak to vlastně všechno začalo…kde začít? Snažil se rozvzpomenout si na všechny podrobnosti. Ano…tam to bylo. Pronesl tichým, spokojeným hlasem a počal se usmívat. Setkali se v zemi na jihu. Horké to byly země, ale rozmanité, hrající všemi barvami. Svobodné cesty, tak se jim říkávalo. Vedly z Rhiony, pouštní říše těch, kterým se tenkrát říkalo hrozba. Zasmál se a zavrtěl hlavou. Kdyby bylo před opravdovou hrozbou tak snadné utéct jako z Rhiony do Svobodných cest. Ony nebyly příliš daleko, lidé vlastně jen vyšli za hranice a po pár dnech byli tam. Zanedlouho vyrostlo na každé dvacáté míli malé městečko a cesty se přestaly prodlužovat. Pravda, některá města byla krásná, rostla rychleji, až zaujala pozornost lidu a z celého světa se v nich začali setkávat. Kdo? No všichni. Lidé, trpaslíci i elfové všech druhů. A tak nebylo divu, že se v tomto kraji setkali i oni. Prozatím byli čtyři. Trpaslíci Oltrag, jehož celé jméno je doposud zahaleno tajemstvími a Therinor Duran. Byli to houževnatí a vytrvalí bojovníci, jak se na trpaslíky sluší. Keltik Brian O´Brolchain, čaroděj přírody, jak bylo zvykem - poutník…A čtvrtým byl bojovník Maldir Stoneskin, muž s pravou, horkou, barbarskou krví v žilách, který svým divokým zjevem kdekoho přiměl k zamyšlení, zdali je moudré zkřížit s ním svou zbraň. Skupina, která se vydala na dlouhé dobrodružství, se začala pomalu dávat dohromady. Bylo to na začátku jara, co chvíli mělo začít období dešťů a protože v těchto krajinách nebyla období sucha dlouhá, byl nejen důvod, ale i jídlo a pití k oslavě. Tolik lidí, co se sešlo. Trpaslíci zpívali, lidé jásali, elfové…no, většinou byli jen přítomni. Ale bavili se všichni. Po svém. Do žádné hospody by se jich tolik nevešlo, a tak k jedné z nich, na okraji města, postavili veliký otevřený stan, rozvěsili lampióny, zapálili barevné svíce a do větví stromů zapletli pentle. Kejklíři žonglovali s hořícími pochodněmi, polykali oheň i meče, chodili po provaze a bavili hosty. V malém kruhu, ohraničeném ohrádkou, šermovali muži zahnutými šavlemi a diváci uzavírali sázky na vítězství toho lepšího z nich. Byla už dávno noc a slavnost se počala chýlit ke svému konci, když se mezi hosty objevila statná mužská postava. Neznámý cizinec v plášti, jenž vplul do davu a během okamžiku se v něm ztratil… Závan letního vánku opět rozhoupal závěsy a světlo dopadlo na otevřenou brašnu, opřenou o neustlanou postel toho starého muže. Ve slabém světle se matně zaleskla kožená vazba zelené barvy. Byla to kniha. Velká a mohutná. Do prosté brašny se nikdy nemohla vejít celá, a tak z ní vyčnívala dobrou polovinou. Paprsek světla postupoval vpřed a znovu se vracel, jak se závěs houpal a vlnil ve větru. Se silnějším závanem se počaly posouvat kroužky, na nichž byl zavěšen, po dřevěné, hrubě opracované tyči, uchycené nade dveřmi a světlo konečně pomalu dopadlo na hřbet tajemné knihy. A jak světlo postupovalo po zelené vazbě, písmeno po písmenu odhalovalo obyčejným, velkým písmem napsaný název knihy, který jakoby si doposud nepřál být odhalen. Stálo tam jediné, nezvyklé slovo - LEGENDARION.

Vypravěč - 24. září 2016 12:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bývají to náročné noci. Ať už chceš slavit nebo spát, ráno budeš stejně vyčerpaný z kluku kolem. Ne však, když si zdřímneš aspoň pár hodin v lese. No hovor se časem přesto ztišil a většina hostů odešla. Když jsi se ráno vrátil do míst, kde tato velká slavnost probíhala, našel jsi jen pár opilců u několika stolů, mluvících z posledních sil nesmysly, které by střízlivý nepochopil ani kdyby jim přes ztěžklý jazyk šlo rozumět. Kroužky podobně zřízených jedinců kolem nich se však stále dobře baví, jako kdyby měli vlastní řeč. Do svítání ještě nějaký ten čas zbývá, ale u vývěsky stále hoří louče. Ano, to bude středobodem tvého zájmu. Tvůj starý měšec v posledních dnech splaskl jako šourek kastrovaného koně a pokud si nenajdeš nějakou práci, budeš odkázán čistě na lov v krajině, kterou neznáš s flórou i faunou, které ti jsou cizí. Smutný je pohled na tento měšec Štěstí se na tebe však usmálo. Mezi podřadnými a mizerně placenými službičkami místních řemeslníků najdeš lehce pomačkaný pergamen, že jistý Garett svolává členy výpravy na lov hyenovců s výplatou ve zlatě a možnou bohatou kořistí z jejich předchozích obětí. Co je zač hyenovec, těžko říct, ale ve hře je šest zlaťáků, rozdělených mezi členy výpravy a to není k zahození. „…Vyrážíme za úsvitu odsud.“ Dočteš se na posledním řádku. To je dobrá zpráva, protože máš ještě stále čas na odpočinek. Hvězdy teprve začínají blednout. V tu chvíli uslyšíš, jak daleko za tebou něco spadlo a pod stromem, na kterém osaměle visí oběšenec, se ze země zvedá mohutná postava. (Maldir) Chvíli si ve tmě oběšence prohlíží, pak se ukloní a s hlavou skloněnou chvíli postává před ním. Pak se otočí a pomalu zamíří k jednomu z opuštěných stolů a vyhledává zbytky. Je to statný bojovník barbarského, divokého zjevu se dvěma meči. Nelze popírat, že patří k jednomu z Keltických kmenů. K jednomu z nechvalně proslulých barbarských kmenů, které ještě dnes ojediněle napadají civilizovanou většinu Ostrova. Do svítání máš ještě čas a v tuto hodinu se nic zajímavějšího v okolí nenachází.

Brian O´Brolchain - 24. září 2016 13:02

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Nesnášel to tu vlastně ne nenášel jen prostě nedokázal najít tu stejnou pobavenost a veselí jako všichni okolo jemu tolik lidí jídla a výkalů na jednom místě prostě smrdělo a toho hluku kolik udělá banda opilých lidí nezvládnou ani všichni nadržení jeleni světa. Pokud se chtěl aspoň trochu vyspat musel poodejít notný kus od všeho toho pachu a hluku do míst kde byl taky ruch ale přirozenější místní zvěř se hlásila o slovo a vítr si pohrával mezi keři a stormy stejně jako na ostrovech, tady se dalo spát a za tu cestu každý večer tam a zase zpátky to stálo. Jinak byl tenhle kraj na nic docházeli mu peníze a vypadalo to ,že se bude muset rychle přizpůsobit a naučit co vše se v tomhle kousku světa dá sníst aniž by jste toho litovali dalších několik hodin zalezlí v křoví, nebo hůř. Ale v každém soužení a i v té největší tmě je jiskřička naděje ta jeho byla Garet respektive nabídka která byla nejspíše od někoho toho jména. Netušil co jsou ty hyenovci na druhou stranu to znělo jako zvíře a se zvířaty se dá vyjít rozhodně lepe než s lidmi a taky to byla cesta jak se pohnout z tohohle místa. Ani na vteřinu nepochyboval, že pokud to jsou zvířata tak lidé prostě narušili jejich teritorium a pak to šlo rychle zvíře si zvykne na chuť a snadnost kořisti jakou je člověk pak už se jim nebude chtít lovit nic jiného. Tak jako tak musel najít onoho Gareta. Do slunce ale zbývalo ještě pár chvil a tak se mohl rozhlédnout kolem. To co zaujalo jeho pohled byl oběšenec. Zřejmě si místní krajina vybírá svou daň na psychice lidí a pokud se nedostane k penězům nebo nenaučí co jíst muže tak jednou skončit také, vlastně byl onen obešený takový připomínka špatných rozhodnutí a osudů. Nebyl jediný kdo se o oběšeného zajímal tím dalším byl Keltik podle všeho z té části která ráda s pěnou u pusy plení vesnice a znásilňuje ovce a nebo aspoň tak nějak se to o to říkalo. Měl se tedy před tímto mužem lehce na pozoru ale na druhou stranu potkat ostrovana tak daleko se nestávalo ani ti zuřící takhle daleko nechodili. Pokynul tedy onomu bojovníkovi. Vlastně sním ani moc nechtěl mluvit spíš mu dát najevo že ho registruje. Trochu tušil, že někdo jako on bude na boj proti čemukoliv dobrý. Teď ale bylo na místě čekaní a celkové těšení se z klidu co tu je než se všichni vzbudí, i když ten klid rušilo chrápaní.

Vypravěč - 24. září 2016 14:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dveře jednoho hostince se otevřou a vypotácejí se z něj dvě plavovlasé dívky ve vínem lehce politých šatech Jedny šaty jsou červené a druhé zelené. Jsou krásné, ale úplně na mol. Jedna z nich ukáže na Maldira a poté na Briana. Chvíli si něco šeptají a začnou se smát. Nejprve vyrazí za Brianem. Není to dlouhá cesta, ale jejich trasa má tvar vlnek, občas i smyček a ačkoliv se vzájemně podpírají, občas jedna z nich zakopne a taktak že se společně nezřítí k zemi. Poté se ta v zelených šatech opře o Briana a druhá ji jen tak pozoruje. "Ahoj, fešáku..." Vypraví ze sebe dívka, teď zavěšená do Briana a začne se hlasitě smát. "Nechtěl by sis dát...něco u mě? Mám tam...tohle." Vezme ho za ruku a začne se snažit nacpat si ji do výstřihu, když po ní skočí ta druhá. "Počkéj...nevidíš, že je to panic?" Začne se taky smát a pomalu táhnout dívku v zelených šatech pryč. Ta jí však vzdoruje. "A jak to ty můžeš vědět? Je tak sladkej..." Začne se znovu na Briana sápat a snaží se ho začít líbat. Z jejího dechu je cítit víno. Těžko říct, jestli je celá tato situace spíše zajímavá nebo spíš trapná. Zřejmě záleží na vkusu. Mezitím se druhá dívka v červených šatech začne sama blížit k Maldirovi a dvakrát sebou plácne do prachu než je konečně u něho. "Pojď k nám, noc je ještě mladá..." Ukáže na blednoucí hvězdy na rozjasňující se obloze a začne se na něj lepit úplně stejně jako ta první na Briana. Do svítání máte ještě zhruba hodinu času, můžete jej využít jak chcete. Ať už s těmito dívkami nebo s kýmkoliv jiným.

Maldir Stoneskin - 24. září 2016 15:52

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Během modlitby jsem si koutkem oka všimnul postavy, kterou taky zajímal Vress, ale nejevil jsem nějakej větší zájem o tom, kdo to je, nebo co tu pohledává. Seděl jsem pár metrů od tabule, když se kus za mnou otevřeli dveře hospody, ze kterých se vyvalily dvě dívky, jedna v červených a druhá v zelených šatech. Vlasama jsem si zakryl oči, aby neviděly, že je pozoruju. ,,Tak ty mají dost.'' pousměji se a dál si hledím svého pití. Po chvilce se nalepí na onoho člověka, co se stejně jako já zajímal o oběšeného Vresse. S pobavením sleduji jak se ožralá dívka v zelených šatech snaží dostat jeho ruku do svého výstřihu. Začnou se mu smát a já si jen šeptem pobaveně směrem k onomu člověku řeknu: ,,Tak se předveď bejku.'' Jak se na něj začala sápat tak jsem měl chuť vybuchnout smíchy, ale to se změnilo, když se jedna z nich začala držkopádama blížit ke mně. Vyslechnu si její nabídku, ale nehodlám nic podnikat. Práci jsem ještě nikdy nezmeškal a na určeném místě jsem byl vždy včas. Jó... peníze jsou peníze. Jenom přikývnu a nechám se jí vést někam bůhvíkam jen abych zjistil jestli to není nějaká levárna. Třeba tam na mě čeká nějakej naštvanej sedlák, kterému přebírám holku? Rád si zabojuju, ale na to, co chtějí ony teď fakt čas nemám. Vždycky pak usnu a to teď nebude. Nejdřív práce, potom zábava.

Oltrag - 24. září 2016 16:19

soukromá zpráva od Oltrag pro Udýchaně doběhnu až ke kraji pole duchů, kde to ale zašlaufuju. "Hej! Kdo seš a kde to sme?!" křičím na něj a sundám ze zad štít a od pasu sekeru. Pomalu ale jistě se vnořím do davu duchů a soustředím se na to, jak se cítím, jestli mě nechtějí nějak pohltit. Při prvním náznaku, že ztrácím kontrolu nad situací a svou možností pohybu se pokusím dostat z pole co nejrychleji, ideálně k tomu muži, pokud cesta skrz pole v tu dobu nebude o moc delší než cesta ze břehu, odkud jsem vstoupil. Jinak si prohlížím tváře přízračných bytostí, jestli zachytím jejich výraz, jestli to nejsou vyděšené uvězněné duše nebo naopak prázdné nemyslící schránky, nebo jestli jsou to prostě jen echa žijících normálních tvorů. Pokud vše proběhne dobře, zamířím za tím mužem "tak co je tohle kurva za místo a proč jsem tady?!"

Vypravěč - 24. září 2016 16:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Postava na tebe čeká a neodpovídá. Jen tě pozoruje, jak si počínáš. Duchové proudí kolem tebe zcela netečně, ale kupodivu se ti vyhýbají, když ale projdeš několika řadami, jako kdyby tě začali vnímat a když jsi uprostřed, všichni se zastaví a otočí se čelem k tobě. V tu chvíli vytáhnou průsvitné nože a žádný odpor už nemá cenu, když se na tebe vrhnou. Rány jsou bolestivé, ale nepůsobí žádné fyzické škody, když se náhle tato podivná řeka těl rozestoupí a přímo před sebou vidíš opět tu postavu, zabalenou v hadrech, jak se zvednutou rukou drží duchy na uzdě. "Vedl sis dobře." Pronese mužským hlasem a upírá na tebe svůj pohled. Poté postava vzplane fialovým, démonickým ohněm a zmizí. Duchové se na tebe znovu vrhnou, ale než tě pohltí, probudíš se. Jsi zmatený a v nose máš uvízlé stéblo suché trávy, ale jsi odpočatý. Ačkoliv se to všechno zdálo velice živé, už nyní to pomalu odchází a upadá v zapomnění. Do svítání zbývá ještě necelá hodina, ale tam, kde byla ona oslava, už panuje opět ruch. Když vykoukneš ze seníku, vidíš, jak se dvě značně podnapilé dívky věší na dva muže. Jeden z nich je Maldir, toho už odsud poznáš. Druhý je neznámý. (Brian) Garett zatím nikde a Therinor se taky odnikud nevykutálel.

Brian O´Brolchain - 24. září 2016 16:35

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Jako by toho nebylo málo měl jsem tu čest stát se obětí šprýmů bohu opilství, protože jinak se to co následovalo snad ani popsat nedalo. Dvě dívky ve stavu ve kterém by se slušná dívka rozhodně ocitnout neměla se rozhodly,že si se mnou zašpásují k velkému pobavení onoho barbara.Potlačil jsem touhu zrudnout jako rak, tohle spíš potřebovalo jiný druh umění ,protože na opilé dívky nemám náladu zvlášť když chvilku za nimi může vyjít jejich přítel či manžel. Pomalu k sobě přitisknu dívku žadonící o polibek jemně jí zmáčknu a do ucha jí zašeptám. "Někdy jindy krásko dnes mě čeká práce a tebe bolehlav." řeknu dost důrazně,aby bylo jasné ,že aktuálně zájem nemám. Jediné pozitivní ,že mou nechuť k radovánkám před prací sdílí i poněkud více vypracovaný kolega.

Vypravěč - 24. září 2016 16:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka, která táhne za ruku Maldira se směje při každém zakopnutí, kterých určitě není poskrovnu a pomalu se blíží k jednomu z domů. Než tam však dojdou, samy se otevřou dveře a z nich vyjde starý sedlák v bílé noční košili se spací čepičkou a s vidlemi v rukách. "Óóó...Ingrid? Domů! A fofrem! A kde máš...Silvo?!" Houkne na druhou dívku u Briana. "Taková ostuda! A vy jste kdo?!" Popojde kupředu a prohlíží si Maldira, zatímco na něj stále míří vidlemi. "Ještě jim není ani dvacet...co jste s nima udělali?! Jak je mám takto provdat?! Leda tak do hampejzu, co?!" Lze docela dobře poznat, že se zlobí víc na holky než na vás, což svědčí leda tak o tom, že to nebude první aféra neposlušných dcer. Někdy se rodiče stydí za své děti, jindy je to naopak, ale první možnost je ta smutnější. "Budu čekat jenom na tebe." Řekne ještě Silva Brianovi a když se začne vzdalovat, pošle mu vzdušný polibek. Ihned po něm se natáhne na zemi a chvilku trvá, než se posbírá. Dívky se s chichotáním začnou stahovat k domu obě svou vlastní chůzí. "Zítra vám to nedaruju!" Znovu se durdí postarší rodič. "Vás mi jsou démoni dlužní! Taková ostuda!" Vypadá, že by zalomil rukama, kdyby stále nemířil vidlemi na Maldira.

Vypravěč - 24. září 2016 17:03
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Po chvíli vyjde z jednoho domu starší sedlák v noční košili a čepičce s bambulkou. V ruce drží vidle a míří s nimi na Maldira a peskuje je všechny. Obě dívky se klátivou chůzí začnou stahovat směrem k sedlákovu domu. Pravděpodobně jejich otec. Těch posledních pár hostů, debatujících u stolů, se začne chechtat opileckým smíchem nad celou tou situací.

Maldir Stoneskin - 24. září 2016 17:22

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro ,,Zdravím. Neměl jsem v plánu cokoliv s vaši dcerou provést. Spíše jsem jí jenom chtěl pomoci, aby se v pořádku dostala někam od těch ožralů támhle za stolem a v hodpodě. Mimochodem moje jméno je Maldir Stoneskin. Jsem Keltik. Když už spolu mluvíme tak bych ocenil, kdyby jste na mně přestal mířit těma vidlema.'' povím co nejklidněji. Radši dám ruce pryč od zbraní, aby věděl, že nehodlám nic podniknout. ,,Navíc támhleten nevypadá na to, že by taky něco zkoušel.'' ukážu směrem na toho člověka, u kterého byla Silva. Zahodím vlasy, abych lépe viděl a pokoušel se uklidnit staršího muže. ,,Podle toho, co říkáte... jsou mladé a rády zkoušejí nové věci. Není moc věcí, které by to teď mohli změnit, ale časem pochopí svoje dřívější chování.'' pokusím se ho uklidnit. Moje chování nebylo o moc lepší, když jsem poprvé vyrazil do světa ve 20 letech. To bylo piva, rvaček, piva a..... no piva tolik, že jsem se mnohokrát probral v úplně jiné vesnici. V jedné malé zapadlé vesničce dokonce už nejsem vítán. Zapomeneme, že se tato věc stala ano?'' podám návrh. Tahle situace je už tak dost vyhrocená.

Therinor Duran - 24. září 2016 19:00
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro Porozhlédnu se kolem a zahlédnu strom u kterého by se dalo spát. Přijdu k němu a zjistím že je zčásti dutý. "No akorát pro mě !" protáhl jsem se, vlezl do dutiny stromu a usnul jako medvěd. "Grfrgrfr"

Oltrag - 24. září 2016 19:05

soukromá zpráva od Oltrag pro Když se vzbudím, něco si zabručím a vykutálím se ze seníku před stodolu a vyskočím na nohy, když tu náhle uvidím opileckou společnost a jak sedlák zahání své pravděpodobně dcery domů. Vyfrknu nosem stéblo slámy, letmo zkontroluji, že mám vše a klidným krokem zamířím na cestu. Rukama si zběžně opucovávám stébla ze zbroje a výstroje. "Bej vám, dlouho tady nezůstávám. Vo co, že hned jak je zažene do bezpečí, je tu s těma vidlema zpátky" zabručím, když je míjím. "A my máme něco jinýho na práci, než vysvětlovat, proč jsi zabil farmáře Maldire. Hyenovci čekaj, tak hejbni zadkem k tabuli. A jestli je tvýmu kámošoj je milejší zlaťák než vidle v prdeli, může se přidat" houknu přes rameno a rázuji si to k místu setkání.

Vypravěč - 24. září 2016 19:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dododo Ucítíš někde za hranicemi své mysli, al velmi rychle to onu hranici překračuje. Dododododo Převalíš se na bok a otevřeš oči. Dododododododododododododo Ozývá se všude kolem a do obličeje ti spadne sprška ztrouchnivělého dřeva. Jo, datel si vybral právě ten strom, do kterého sis zalezl a teď do něj vyklepává dírku. Ale to není to nejhorší, protože během noci na tebe napadala všelijaká havěť a ty zjišťuješ docela nešťastnou nepříjemnost. Do tvé plátové zbroje nalezli mravenci. A právě teď se do tebe rozhodli pustit. Máš štěstí, že do svítání ještě nějaký ten čas zbývá a že jsi strom našel docela daleko, aby ve místě oslav neslyšeli tvé lamentování a naříkání. Mravence bude potřeba vyhnat. Je to opravdu smutná náhoda, že si tě zrovna dnes našli, ale není divu, když sis ve vousech zapomněl půlku večeře, kterou jsi tak nezřízeně sežral. Ale pomalu se již blíží úsvit a není jisté, že do té doby stihneš všechno sundat, vyčistit a znovu nasadit.

Maldir Stoneskin - 24. září 2016 21:13

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Chvilku se ještě vybavuju se sedlákem, když kolem projde Oltrag a doporučí my, abych se dostavil k tabuli. ,,Proč ne. Já s tím problém nemám'' prohodím. ,,No pěkně jsme si pokecali, ale nyní už musím jít. Jak můžete vidět tak je potřeba sejmout pár hyenovců. Já jsem jen seděl tam a nic jsem neviděl. Přeji vám dobrý den.'' dopovím a doběhnu Oltraga. ,,Ty myslíš tamhletoho člověka? Toho popravdě neznám, ale po něm ty holky šli také. V podstatě dopadl lépe než já. Mě slovní konfrontace normálně nevadí, ale když mám práci, tak nepříjdu pozdě.'' Chová se jako můj otec před 20-ti lety. Taky nic moc neřešil, jen něco maximálně doporučil, ale většinou bojoval s potvorama před vesnicí. To se mě líbí. Přerovnám si svůj Bastard a Falchion, abych je měl oba připravené použít během okamžiku. Znova si zkontroluju, jestli po svém snu doopravdy nemám díru v hlavě a cestou si ještě upiju vody z blízkého korbelu.

Brian O´Brolchain - 24. září 2016 21:50

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Nakonec to dopadlo dobře ženské jsem se zbavil a jejich otec se jal otravovat spíše Maldrina než mou osobu. Dal mi tedy chvilku na úvahy o tom, zda je smutnější když se musí rodiče stydět za děti, nebo ty je neposlouchají. Už už se chystal prostě jít hledat svou práci když, padla slova o Hyenovcích. Povzdechnu si zdá se ,že mě čeká putování s lidmi co se naučili myslet rukama,nebo něčím horším, ale po pravdě peníze nesmrdí a trocha toho intelektuálního nepohodlí se dá snést. Hlavně abychom už sakra byli od tohohle místa hodně daleko. Trpaslíkovy neodpovím nepovažuji to za nutné a prostě se jen vydám na místo setkání.

Vypravěč - 24. září 2016 23:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zde na jihu je svítání i západ slunce rychlý. Před chvílí sotva zesvětlala obloha a teď už mraky na východě září rudou barvou. Obě dívky se vmotají do dveří a sedlák taktéž zaleze i s vidlemi. Nevypadá, že by Maldirovi příliš věřil. "Na shledanou." Řekne prostě a zavře za sebou dveře na závoru. Když dojdete zpět k ceduli, v ulici se už rázným krokem blíží mužská postava v plášti pískové barvy, chřestící kroužkovou zbrojí. Když k vám dojde, rozeznáte černovlasý a černovousý, usmívající-se obličej Garetta. "Dobré ráno. Vidím, že se naše řady rozrostly." Usměje se na Briana a podá mu ruku. "Mé jméno je Garett, pořádám tuto výpravu. Dělit se budeme rovným dílem." Pak se rozhlédne. "Ještě nám chybí jeden trpaslík. Do svítání zbývá ještě několik minut, třeba se sem stihne v té plátové zbroji dokolébat" Upře pohled k východu, kde se rozednívá a pak jej zaujme oběšenec na stromě. "Slyšel jsem, že kováře hodil na sud s prasklou obručí. Ta měla kováři probodnout břicho. Lidi se do sebe nesmyslně pustí a pak to končí takto." Ukáže na tělo a obrátí se na Maldira. "Byl to váš přítel?"

Maldir Stoneskin - 25. září 2016 13:03

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro U tabule se k nám přidá onen človíček, po kterým se jedna z dívek sápala. ,,Snad se co nejdříve objeví. Nemám rád, když někdo chodí pozdě'' vyjádřím se a dál poslouchám Garreta ohledně Vresse. ,,Nedá se říct, že to byl můj přítel. Vyzval mě k souboji a prohrál, ale bojovat uměl. Pozval jsem ho na pivo a chvilku jsme si povídaly. Pak odešel pro další a dál si jen pamatuji, že sejmul kováře'' odpovím. ,,I přesto doufám, že jeho duše nalezne věčný klid'' dodám. Taková ta barbarská zvyklost vyjádřit úctu mrtvým, aby jejich duše nezůstali zde a bezcílně chodili po světě. ,,Chtěl bych mu udělat aspoň nějaký pohřeb, ale bohužel..... práce nepočká.''

Therinor Duran - 28. září 2016 19:58

soukromá zpráva od Therinor Duran pro Rychle jsem vstal a začal ze sebe strhávat všechnu zbroj a oblečení. "Doprdele, proč zrovna já ?!" klejíc jsem se snažil vytřepat všechnu tu havěť ze svého brnění. Zhruba po čtvrt hodině se to povedlo. Hodil jsem na sebe oblečení a zbroj a vydal jsem se na místo setkání. "Á jablko, aspoň nějaká menší snídaně". Zhruba po pěti minutách jsem dorazil k tabuli a už z dáli jsem viděl že už tam všichni stojí. " Nejdu pozdě ? Omlouvám se ale nějací brouci mě nalezli do brnění !" odbrkl jsem si. " Co ... dělá Vress na tom stromě ? .... " asi se tam nehoupe jen tak". "Co se tady u všech seker stalo ?

Brian O´Brolchain - 29. září 2016 13:46

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Takže přeci jen jsem trefil správné místo a brzo dokonce poznal muže jménem Garet. " Brian." řekl jsem jediné slovo neb na víc řečí jsem neměl na tomhle místě chuť tak trochu jsem věřil, že to náš zaměstnavatel vysvětlí sám a nebo ,že se to prostě dovím až bude potřeba. Nakonec jsme byli všichni sebranka přímo k pohledání,ale co některé příběhy začínají i horšími skupinami a končí dobře ,tak třeba to bude i ten náš.

Vypravěč - 29. září 2016 15:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Páni...vy toho moc nenamluvíte. To se mi líbí, zajisté jste muž činu. Věřím, že se s tou holí umíte ohánět. Hyenovci jsou pořádně velké mrchy, víc vám však o nich řekne zde trpaslík Oltrag." Ukáže Garett na trpaslíka. "Mimochodem jaká byla noc?" Rozhlédne se po všech a zaujme ho přibíhající malá postava v plátové zbroji. "Už jsem se obával, že jste zapomněl, jak vypadá východ slunce...a přitom si jen neumíte vybrat slušný nocleh, co?" Vypadá značně pobaveně a znovu pohlédne k východu. "Smrt kováře pokazila pár zdejším včerejší oslavu...nejvíc však Vressovi, když se lidi rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou." Kývne hlavou směrem k tělu. "To ale není náš problém, čeká nás pět hodin cesty. Na místě budeme odhaduji krátce po poledni...asi za dvě hodiny budeme v lese, takže nebudeme muset přečkávat ve stínu." Muž se rozhlédne kolem. "Zdá se, že už nikdo nemá zájem se přidat. Tak dobrý lov." Pohodí hlavou. upraví si tašvici a vyrazí směrem na západ. Projdete zákrutem cesty, vyjdete menší kopec a vstoupíte na dlouhou pláň zažloutlé trávy a suchých keřů. Brzy se to všechno zazelená, ale to ještě může několik dní trvat. Vy však míříte směrem k poušti. Po dvou hodinách cesty skutečně dorazíte k řídkému borovému lesu, porůstajícím skalnatou půdu, na mnoha místech vyvráceném, avšak zdejší vzduch je podstatně chladnější a o to víc, když najdete čistý potok, kde můžete do svých kožených vaků doplnit zásoby. Vaše tempo se ale začíná značně zpomalovat. Brian a Maldir v lehkém oděvu snadno snášejí horko, trpaslík Oltrag a Garett taktéž drží krok, ačkoliv s větší námahou. Nejhůře je na tom Therinor, který ve své poškozené plátové zbroji nejen že nadělá neskutečný rámus, ale také se stává čím dál méně pohyblivým. Nakonec uděláte krátkou přestávku, kdy Garett společně s Therinorem vyklepou onu trpasličí zbroj tak, aby se tolik nezadrhávala a z lesa vyjdete až o dobrou hodinu později, než byste měli. "Už to není daleko. Oltragu, včera jsi mi navrhl jistou taktiku, jak na hyenovce vyzrát s co nejmenší šancí na ztráty. Myslím, že bys ji mohl pro všechny ještě jednou zopakovat." Před vámi se nyní rozkládá krajina, rozdělena několika dřevěnými ploty, oddělujícími od sebe pole a pastviny mnoha různých majitelů. Zdejší cesta je o něco prašnější a vše nasvědčuje tomu, že se blížíte k městu.

Oltrag - 30. září 2016 23:16

soukromá zpráva od Oltrag pro Smrt kováře a oběšení Vresse už nekomentuji a čekám, až skupina konečně vyrazí. Během toho si překontroluji kuši a tu si pak hodím přes rameno. Na další příchozí jen kývnu a vyrazím na cestu. Nasadím svůj vytrvalostní sveřepý pochod a na tempo ostatních se moc neohlížím. "Takže pro ty z vás, co nemaj páru ... hyenovci jsou psovitý šelmy, asi jedenapůlkrát větší. Dýlka těla kolem dva a půl metru, váha tak 120 kilo. Silnej stisk tlamy, ukousnou vám klidně ruku, nohu nebo hlavu. Naše výhoda je, že jsou to silně teritoriální zvířata. Ještě jsem neslyšel o smečce větší než pět kusů. Většinou cestuje třeba jen pár. Teď k tomu plánu. Jelikož jsou to líný mrchy, zbytečně se neunavujou. Už se tam nějakou dobu živěj z ovcí nebo čeho. Je to snadnej přísun masa, to znamená, že lovit nepůjdou všichni. Takže navrhuju vyčíhat si takový místo, nalíčit past, hodit třeba tajdle plechovku jako rádoby zraněnou návnadu a toho jednoho nebo dva co dojdou sejmout takhle vodděleně. Mno a pak dorazit zbytek. Útočit rovnou na celou smečku může jen debil. Ňáký dotazy?" rázuji si to dál.

Maldir Stoneskin - 03. října 2016 17:23

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Sešla se nás teda zajímavá parta, ale nemám žádné problémy. Zkontroluji jestli jsem něco nezapomněl a pak jsme již vyrazili. Ve své lehké zbroji nemám problémy držet krok. Nakonec se ukázalo, že Therinor na nás v lese trochu ztrácí. Udělala se přestávka, aby se vyklepala jeho zbroj takže jsme ztratili nějakej čas. Když z lesa vyjdeme tak se před námi malebná krajina s ploty majitelů pozemků. Vyslechnu si Oltragovu taktiku. ,,Na to ale potřebujeme úkryt a tahle krajina nevypadá na to, že by poskytovala dobrou pozici pro přepadení. Pokud nenajdeme nějakej kopec tak to bude těžké, ale stále je možnost vzít to kus zpět do lesa a vyrvat nějaká křoviska jako provizorní úkryt.''

Therinor Duran - 03. října 2016 19:57

soukromá zpráva od Therinor Duran pro Ještě se nadechnu a vyrážíme. S tou těžkou zbrojí se špatně šlape a ještě taková dálka ? No už jsem ušel i delší vzdálenosti. Po nějaké chvilce si ale musím dát menší přestávečku. Ono se s těžkou zbrojí špatně chodí a ještě když je samá boule ? No to je nejhorší. Garret mi pomohl zbroj opravit ale kdo se ho o to prosil, vždyť já jsem několik let dělal kováře, no alespoň to netrvalo tak dlouho. Když byla opravená šlo se mi líp. Po čase jsme vylezli z lesa, krajina to byla strohá a nudná. Chvilku jsem poslouchal Oltraga ale jen co se zmínil o mě jako o plechovce rozběhl jsem se proti němu a nezastavil jsem se dokud jsem do něho nevrazil. "Co jsi to říkal bečko sádla ? Narozdíl od tebe nemusím vymýšlet taktiky na likvidování nějakých kočiček !" Naštvaně jsem zafuněl. "Pořádnej trpaslík si chytře poradí sám !". Popošel jsem kousek dál a sedl si na balvan co byl u cesty a napil jsem se z čutory zbytku piva z oslavy.

Oltrag - 05. října 2016 23:46

soukromá zpráva od Oltrag pro "Mno zkusíme najít nějaký úvoz na výstupu z lesa u farem a nalákat je do něj... na slabou kořist půjde jeden nebo maximálně dva, jestli si v těch končinách už věřej..."prohodím a zavrčím, když do mě Therinor vrazí a navezu se do něj na oplátku ramenem. "Pořádnej chytrej trpaslík by věděl, že hyenovec nejni vůbec kočka. A že jít na jejich smečku sám může jen debil nebo sebevrah. A když máš takový silácký řeči, tak je vidět, že vůbec nevíš, jaká plácá ty frajere. Estli seš takovej borec, tak si jich pět sejmi sám. Za takovou podívanou mi přijití vo můj podíl stojí. Hyenovec má tak silný stisk čelisti, že ti je schopnej promáčknout i tu tvou plechovku a na rozdíl vod kroužkovky, ta se sama nenarovná, až tě pustí. Ale třeba na tebe budou hodný, třeba tě chytěj každej za jednu končetinu a ten pátej ti rovnou rozlouskne hlavu jako vořech a budeš to mít rychlý, místo aby tě nechali chcípat pomalu z bolestí z mnohonásobných zlomenin. Nebo zatáhnou a rozčtvrtěj tě. Ale moc bych na to nespolíhal. No každopádně víme, kdo bude návnada..." zabručím a odplivnu si.

Brian O´Brolchain - 06. října 2016 10:28

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Naše výprava začala opravdu skvěle , neměl jsem nejmenší tušení proč se mají trpaslíci mezi sebou potřebu hádat nebo si dokazovat kdo má větší svaly, z toho co znal o přírodě stejně nakonec nešlo jen o množství svalů ale o to co s nimi umíte. Počkal jsem tedy až po sobě přestanou trpaslíci štěkat a promluvil jsem. "Takže máme chytat přerostlé psi....nedražte se ale nápad s živou návnadou je šílený. Nevím jak hyenovci ale psovité šelmy na ostrovech nejsou blbé, na lidi utočí maximálně z nouze a pokud někdy potkali plechovku tak si na ní rozhodně nepůjdou vylámat zuby , no možná nějaký slabý to zkusí. Jenže aby ta vaše past mohla fungovat nesměl by nikdo z nás být tak blízko aby ho šelma necítila. Což je velká vzdálenost na to kdyby se něco zvrtlo je snažší chytit něco jiného a použít to jako návnadu, už proto že to bude mít víc krve a ten pach kořisti." nemluvil jsem nahlas jestli někdo bude poslouchat je na něm.

Vypravěč - 06. října 2016 11:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když Therinor vyštěkne a rozběhne se na druhého trpaslíka, Garett se jen plácne dlaní do čela a přejde ke dvojičce. Když Oltrag vrátí úder, už na nic nečeká, popadne Therinora za rameno a jediným škubnutím dozadu a nastavením nohy s ním švihne o zem. Pak vytáhne meč, jehož čepel působí jako zhmotnění temnoty, obklopení rudou, mihotající se aurou, která vydává zvuk hořícího plynu a volně jej drží Therinorovi nad hlavou. "Tak se zase všichni uklidníme...přijatelné ztráty jsou v tuto chvíli nula celá nula, nula, nula...pokud to pochopíte, pane Durane. Fakt by mi zkazilo den, kdybych musel hledat náhradu." Ujistí se, že trpaslík varování pochopil a zbraň pozvedne. "Oltrag má pravdu, není nutné naběhnout na ně na všechny. Ale nehodlám pro pobavení dopustit nezdar této výpravy. Jestli se chcete sázet, najděte si nějaké hyenovce až vyřídíme tohle." Ustoupí a zbraň schová. Otočí se na Briana. "Návnada pravděpodobně nevyjde...vytypují si nejsnazší cíl, pravděpodobně stádo. Ale už týdny se jim nikdo nepostavil na odpor, který by za to stál, takže si myslím, že už budou dost drzí na to, aby se lekli pár lidí. I když trpaslíka možná ještě neochutnali."

Therinor Duran - 09. října 2016 16:50
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro Hned jak jsem se vzpamatoval a zvedl se, šel jsem zpátky ke kameni kde jsem seděl předtím. Měl jsem vztek na Oltraga i na Garetta ale můj vztek vůči Garettovi byl mnohem větší protože na mě vytáhl meč. Po pár doušcích piva mi to už bylo všechno jedno. "Chlapy... Hek... Tak .... Hek... Co teda ? Jdeme na ty kocoury ?.... Hek"

Vypravěč - 09. října 2016 22:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett chvilku sleduje Therinora. "Beru nápad s návnadou." Řekne jen a pokyne, že je na čase pokračovat v cestě. Po chvilce dojdete k jedné z pastvin. "Prý útočí nejčastěji tady a pak tam na protějším kopci." Ukáže na svah z druhé strany malého města, ukrytého v mělkém údolí. "Brloh mají někde v lese ještě kousek na východ." Pak si vás prohlédne. "Já jen poslouchal zdejší historky, ale vy tři vypadáte, že máte s lovem více zkušeností. Je na čase dohodnout se na finálním postupu." Ukáže na Maldira, Oltraga a Briana. Sedne si pod ojedinělý strom na starý pařez, do pusy si dá fajfku, do které nasype tabák, zapálí jej a zabafá. Pak si najde brousek a olej a začne si brousit svůj jednoruční meč, který je teď bez aury zcela obyčejný. Po chvilce si začne dokonce pobrukovat. Vypadá to, že veškerou iniciativu teď přenechal vám a sám už se neobtěžuje s nějakými návrhy. Jen po očku kouká, jestli jste se už shodli. Mezitím je slunce již v krajně nepříjemných výšinách a vzduch se na některých místech třese horkem. Teď se však počíná zatahovat a ve vzduchu je cítit blížící se jarní déšť. Asi to dnes nebude nejpříjemnější čekaná.

Therinor Duran - 10. října 2016 12:14

soukromá zpráva od Therinor Duran pro Snažil jsem se poslouchat, ono když má člověk v sobě skoro celej sud piva špatně se mu vnímá. "Tak na .... východ jo ?" Pomyslel jsem si a řekl si že abych byl nějak užitečný vydám se je stopovat, alespoň pomůžu a odeženu chlast. "Já ti ukážu ! Abych já neměl zkušenosti s lovem ?!" Potichu jsem sundal svoji zbroj a tichým krokem jsem obešel svoji skupinku a vydal se na východ ožraleckým krokoplazením.

Maldir Stoneskin - 10. října 2016 15:44

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro To tu ještě chybělo. Dva trpaslíci, kteří se sejmou navzájem. Naštěstí pro mne Garett zareagoval celkem přesvědčivým způsobem. Na tom mě zaujal hlavně ten meč. Tohle nebude asi zrovna normální meč. Je snad očarovaný? Návnada.... musíme se schovat tak, aby nás nevycítili. Proti větru, nebo po větru??? Mám v tom zase bordel. Therinor se jeví dost naštvanej, ale začal se opijet, takže s ním nebude snad takovej problém. Vydali jsme se na pastviny, kde se slunce začalo jevit dost otravné. Nebyla zrovna ideální teplota. Doslova nelidské horko. S lovem zkušenosti mám, ale proti hyenovcům jsem ještě nešel. Co jsem ale zjistil tak mám nějakej plán, ale nejsem si jim úplně jist. Pochody mích myšlenek ale přerušil Therinor, který si sundal brnění a speciálním krokem nás obešel. I když nejsem zrovna osobností, kterou by něco rozesmálo, tak jsem zde jen těžko zadržoval smích.

Oltrag - 13. října 2016 23:35

soukromá zpráva od Oltrag pro "Mno tak fajn" rozhlížím se po místech, které Garett ukázal jako dvě nejčastější místa útoku. Zhodnotím členitost terénu, speciálně rokliny a vhodné vyvýšeniny a také jak se točí vítr, aby ideálně šelma měla nás po větru, což vše hlasitě nahlas komentuji, ale spíše pro sebe. "hyenovci jsou psovitý šelmy. Takže se spoléhají hlavně na čich než na zrak. Pokud dokážeme skrýt svůj pach, fyzické skrytí už by nemusel být problém" řeknu a pak vyberu nějaké úzké místo vhodné k přepadení. "Támdle" ukážu. "Náš borec se potře krví, ideálně svou vlastní a až bude správnej vítr zamíří k lesu, bude skučet a úpět a pak bude postupovat zpátky k nám. Jakmile ji vyláká, potáhne ji do támdlectoho žlabu. Bacha, ty mrchy jsou rychlý, jak jde vo žrádlo. Musíš vypadat zuboženě, že už meleš z posledního a dotáhnout ji k nám tak, aby se soustředila na tebe a neměla čas čumet vokolo. Na začátku rokle hraj, že už nemůžeš a plaz se do středu. Zvládneš to všechno? Hej! kam to jdeš, přestaň blbnout a vrať se sem! My budeme čekat nahoře nad hranou, každý na jiné straně roklinky" ukážu na sebe a Briana "a Maldir počká, až oba vejdete a vodřízne ústupovou cestu... no a pak už je to jasný ... hele máš čím střílet? Kdyžtak skočíš zeshora ve vhodnej čas..." otočím se ještě na Briana. Pokud nikdo nemá námitky, nebo lepší plán, zamířím pak k roklině jakoby od města, kde hodlám najít si vhodné místo asi uprostřed roklinky nad jednou hranou jejího převisu a sundám a nabiju si kuši a do země u sebe zapíchám pět šípů do ní, abych je měl hned po ruce. Cestu tam vezmu kolem nějaké farmy. Tam bez nějakých okolků vezmu ze země kravinec a směsicí jeho a slámy si natřu pá míst na zbroji. Nijak přehnaně, jen v nezbytném množství. "To pro ten pach, aby cejtil maximálně krávu, kdyby se otočil vítr."

Brian O´Brolchain - 14. října 2016 07:28

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro oni vážně chtěli jednoho z nich použít jako návnadu, vždyť to bylo naprosto šílené ,většina lovu pomocí pasti spočívala v tom, že se lidé od pasti vzdálí a zbytek je o štěstí, nebo umu odhadnout jestli zvíře projde přesně v tom místě. Stejěn tak mi přišlo šílené spoléhat na to ,že šelma pujde za pachem krve bezhlavě, jistě nikdy jsem hyenovce neviděl,ale většina zvířat si počíná hodně obezřetně když se dostává ke zraněnému kusu, navíc jestli tohle jsou opravdu velké šelmy, mohou nám trpaslíka vzít a mi už ho nikdy neuvidíme. Všechno to spíš byli myšlenky ,které mi šli hlavou, rozhodně jsem se nechtěl hádat nebo poučovat. "Jestli mám něco čím mohu střílet. Já nevím vypadá na to ,že mám v kapse luk nebo kuši?" nemohl jsem si neodpustit trochu sarkazmu, ano bylo tu něco čím bych mohl střílet,ale to se dalo využít i jinak a jak tak zatím sleduji plán bude to potřebovat. "Jak moc hyenovci umí šplhat ?" nadhodil jsem otázku, pohyb ve stromech respektive přemístění mé osoby do korun stromů by byl dobrý, neb si nejsem jistý zda by channel de kraví lejno nějak pomohl.

Maldir Stoneskin - 15. října 2016 22:42

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Už i na smích bylo celkem vedro. ,,Neříkám, že s nápadem tady plechové návnady souhlasím, ale lepší pláne nemáme. Bude to muset stačit.'' povím ke skupině. Ta roklina vypadá až moc dobře na to, abychom ji nevyužili. Taky si vezmu něco kravince a nanesu ho na to kožené kalhoty. Stejně tak na zápěstní bandáže a vydal jsem se ke konci rokliny. Ještě předtím mě ale zaujala Brianova otázka. ,,Jsou to psovité šelmy. Skákat to umí, ale drápy na lezení to nemá. Snad.'' odpovím na Brianovu otázku a dál si to štráduju směrem k jednomu konci roklinky. Najdu si tam menší prohlubeň na kterou navrším trochu trávy tak abych skrz to viděl, ale aby oni neviděli mě.

Therinor Duran - 20. října 2016 20:57

soukromá zpráva od Therinor Duran pro Já vám něco řeknu....hek. Vy si možná myslíte, že jsem snad nikdy nic nezažil a nikdy s ničím nebojoval...hek. To js...jste ve velkým omylu! hek... S tátou jsem od mala chodil na lov a poznám snad každou stopu, to je jen začátek...Když jsem odešel z hlavního města trpaslíků směrem na jih cesta nebyla vůbec jednoduchá. Několikrát jsem se musel vypořádat s divokýma tvorama, který jste ani jeden z Vás nikdy neviděl. Pak jsem se musel setkat s krvelačnýma pirátama a drsnýma banditama a vždy jsem všechno bez problémů přežil a pár zasraných parchantů zabil. Proč si myslíte, že moje zbroj je tak poničená ? Oltragu, jestli si myslíš, že budu tvoje návnada...hek, tak to si myslíš špatně. Podíval jsem se na všechny a pomalým krokem jsem odešel. Zkusím se po těch hyenovcích mrknout, kdyby se něco stalo...he budu řvát, jak o život...hek Doufám, že hyenovci nejsou moc rychlí a taky doufám, že se na své nové přátele mohu spolehnout. Odbrkl jsem si a pokračoval dál a možná jsem trochu očekával, jestli mě někdo zastaví...

Vypravěč - 21. října 2016 21:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak a dost." Řekne Garett a ukáže na odcházejícího trpaslíka. "Ty vystřízlivíš a už nebudeš chlastat nebo nedostaneš podíl. A nikdo nebude na hyenovce chodit sám." Otočí se na zbývající trojici při smyslech. "Když vaše návnada nechce spolupracovat, bude nejlepší najít místo v lese, kde se stopy těch potvor spojují v jedinou jejich stezku. Tam si pak na ně počkáme na nějakém dobrém místě. Máme tak jistotu, že je nemineme. Tady nám stejně bude návnada na nic, pokud se rozhodnou útočit na sousedovo stádo." Ukáže na hlouček ovcí za ohradou asi sto padesát kroků daleko. Z mraků začínají padat krůpěje prvního deště, před kterými vás řídká buš neochrání, ale po poledním vedru to je příjemná změna. "Tak pojďme." Pronese Garett a vykročí kupředu trpaslíkovým směrem a kroutí hlavou. Při tom si mumlá něco o tom, že dnešní trpaslíci vydrží míň než elfové.

Oltrag - 23. října 2016 11:03

soukromá zpráva od Oltrag pro Rozhodím rukama a zavrčím "měl jsi šanci vokázat, že nejseš jen tupej tlučhuba, ale taky něco zvládneš" směrem k Therinorovi a stočím pohled ke Garettovi "mno jo, jenže to už budeme na jejich teritoriu. To se situace s možným momentem překvapení votočí proti nám. Kdyby šli na ty ovce, mohli jsme jim vpadnout do zad. Ale ty seš tu šéf" pokrčím rameny a vykročím k lesu. Kuši držím pevně v obou rukách připraven kdykoliv vystřelit a držím se těsně před skupinkou a obezřetně si prohlížím okolí a můj pohled je vždy v plném souladu se stáčením mušky kuše. "Tak alespoň držte huby..." prohodím za sebe a koukám na zemi po stopách a snažím se najít nejpoužívanější stezku.

Brian O´Brolchain - 24. října 2016 07:17

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Bylo to čilé šílenství, jistě sice jsem nevěděl co jsou ti hyenovci zač,ale zdálo se že nikdo z přítomných nelovil nikdy víc než svoje vzpomínky po pátém korbelu piva. I když vlastně jsem na tom nebyl o mnoho lépe jen jsem měl aspoň nějakou znalost o tom jak uvažuje zvěř. Ponořen do myšlenek jsem následoval skupinu, protože jakýkoliv další komentář by byl stejně zbytečný, raději jsem sledoval místa odkud by mohl vyskočit větší pes a doufal, že něco takového nepřehlédneme a že s velkou slávou nenakrčíme přímo do doupěte těch šelem, snad jen skutečnost že obrněným se bude utíkat poněkud hůře udržovala moje kroky za skupinou a né na druhou stranu od této výpravy.

Maldir Stoneskin - 24. října 2016 17:37
	soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Lehce naštvaně rozkopu svoji hromádku a sundám ze sebe kravinec. ,,V lese se lépe schováme, ale zase bude problém, že jich tam bude pravděpodobně víc.'' Vydal jsem se za zbytkem do lesa. Horko bylo velký, ale držel jsem se až moc dobře. Brian očividně taky. Podobně jako Oltrag jsem se snažil najít nějaké stopy při cestě doufajíc, že to nějak vyjde.

Vypravěč - 24. října 2016 18:00
	soukromá zpráva od Vypravěč pro (stopaři si hodí procenta)

Vypravěč - 25. října 2016 23:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Therinorovi se podaří jako prvnímu spatřit po krátkém hledání několik stop, ale dřív než to nahlásí, stopu znovu ztratí, zatočí se mu hlava a taktak udržel rovnováhu. Sotva však dorazíte do buše, Oltrag už vidí několik cestiček, tvořených stopami hyenovců. Ačkoliv jsou podobné psím, velikostně jsou srovnatelné s medvědem. Když zamíří rovnou k místu, kde by se za křovisky, měly spojit, může slavit úspěch, neboť se zde skutečně všechny stopy spojují do jediné frekventované stezky, rozbrázděné vlečenými těly kořisti. Hlouběji je les o něco hustší, ale před lijákem, který se spustil, vás neochrání. Déšť však během pár okamžiků ustane a znovu začíná být vedro. Asi po hodině postupu po stopách konečně nacházíte místo vhodné pro úkryt. Malá, přehledná, rozbrázděná vyvýšenina asi osm metrů nalevo od stezky, krytá křovinami. Také se zde nachází jeden pevnější strom. Konkrétně buk. Na ten by se možná dalo vyšplhat (vyžaduje akrobacii). Pokud se na pahorek schováte, budete nad stezkou, což je výhodné místo pro střelce. Stezka je však úzká, že musíte jít za sebou a po pravé straně je prudký spád, prorostlý trnitými keři a zakrslými stromy. Souboj na blízko by mohl být dost ošemetný. "Jestli se dobře ukryjeme, ucítí nás až když budou za námi." Poznamená Garett. "S dobrým větrem nás neucítí vůbec." Dodá a začne se drápat do kopce.

Therinor Duran - 29. října 2016 19:28

soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Hrom aby to vzal jestli tudy nešli ti hyenovci ! ...hek" Potichu jsem si krknul. "Díky tomu zatracenýmu lijáku se ty stopy rozplývají ! " Podívám se na Briaena a v tu ránu si vzpomenu že moje brnění zůstalo tam někde na pasece u lesa. "Vždyť já vůl si nechal svoje brnění na té vyschlé louce... hek !" Vzdychnu a nadavajíc pokračuji v cestě. "Budu na ty hyenovce muset trochu chytře bez brnění to bude těžší !" Podívám se jestli mě někdo poslouchá. "Aspoň že už přestalo pršet...hek. Myslíte že hyenovci ucití ze mě ten chlast ?"

Vypravěč - 01. listopadu 2016 10:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett chvíli kráčí do kopce a pak se otočí, co bude. "Myslím, že ucítí daleko víc než chlast, jestli se neschováme v závětří." Vaše váhání však již napáchalo své škody. Na pěšině se ozve šustění, jak šelmy kladou své mohutné tlapy na spadené jehličí řídkých borovic, kterých poskrovnu roste na skalnaté půdě na vrcholu kopce. Teď už se schovat nestihnete. Před vámi se objeví dva hyenovci. V podstatě hyeny, ale veliké jako pět trpaslíků, postavených za sebe. Když vás spatří, vydají podivné vrčení, ale nevypadá to, že by se chtěli vzdát kořisti, pro kterou si jdou a začnou vás obezřetně obcházet směrem do kopce nalevo od cesty. Tím se ocitáte v další nevýhodě. Při útoku z kopce na vás mohou několika skoky zaútočit. "No potěš..." řekne tiše Garett, který hned na to vytasí meč, který tentokrát žádná aura neovine a postaví se mezi Hyenovce a skupinu. "Teď by se nám hodil mág jako sůl..." Když vykročí, hyenovci se na pár vteřin zastaví, ale pak znovu pomalu pokračují ve stále zmenšujícím se oblouku. "Jestli se dostanou na pět metrů, shodí nás jediným skokem z cesty."

Oltrag - 01. listopadu 2016 21:12

soukromá zpráva od Oltrag pro Obezřetně postupuji lesem s mířící kuší obhlížím okolí. Garett se najednou začne drápat do kopce. Rozhlédnu se po skupince. raději bych šel ještě kus, ale možná má pravdu a lepší místo už nenajdeme. I taková chvilka nás však stojí, jak se brzy ukáže, cenný čas. Dvě z těch potvor se vyloupnou z křoví. Dva, to eště nejni tak zlý. Sleduji Garettovo počínání a jednání šelem, které je celkem čitelné. Nač čekat. "Nebuď baba mladej" ušklíbnu se, dojdu vedle něj rázným krokem, švihnutím odspodu namířím kuši a vystřelím šelmě, která nás více strategicky ohrožuje, na hlavu.

Brian O´Brolchain - 03. listopadu 2016 16:12

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Jak jinak ano mohl čekat, že prostě nakráčí do pasti těm Hyenovcům a taky ,že jo netrvalo to dlouho a měli před sebou ta stvoření. " No jo mít sebou tak Mága co?" řekl sarkasticky " Jenže mág není kněz zázraky neumí, a když si někdo ani zbroj neveme a nikdo neposlouchá pak je to problém." udeřil svou holí o zem. "Ale tak aby se neřeklo ,že tu jsem k ničemu." řekl a jeho hlas už nabral jiný rytmus ale hlavně hloubku. " Pokusím se prvního co skočí srazit a odmrštit tak aby spadl ze srázu." s těmito slovy si začal něco mumlat pro sebe začalo to něčím o neschopných trpaslících ale přešlo to do jiné řeči i když řeči spíš vrčení a skřeků. Natáhl ruku o kousek před sebe jakoby chtěl něco ve vzduchu zespoda podržet a pak začal sevření svírat, najednou se ze země začali zvedat malé ostré kamínky ze šlahounů pod nimi se začali lámat trny a vše začalo formovat jakési broky za dva údery srdce už se nad jeho rukou hromadil takových broků opravdu velký počet, střela byla připravena vložil do ní maximum kterého byl schopen protože za a byla tak střela větší a hlavně měl pocit, že na to aby tak velké zvíře ve skoku srazil a donutil ho sletět do srázu bude potřeba opravdu hodně energie. Pak bylo potřeba jen mít výhled a čekat až skočí první zvíře.

Maldir Stoneskin - 05. listopadu 2016 12:09

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Chvíli jdeme lesem až narazíme na takové krásné místečko, kde by se dalo krásně připravit přepadení. Jak je ale vidět tak se neumíme rychle domluvit na strategii a hyenovci nás předběhnou a získají výškovou převahu. ,,To jsme to vyhráli. Čas se pořádně bránit.'' povím ke skupině a vytasím meč Bastard. Je delší a líp se s ním teď ubráním. Brian prohodí jednu větku, která mi vyčaruje malej úsměv na tváři. Zároveň tam začal kouzlit nějaké kořeny, nebo co to bylo. ,,Tohle místo musíme udržet a pokud se přiblíží tak si počkat. Pokud nejsou pitomý tak budou nejdřív dorážet. Musíme na to počkat a pak je zkusit poškádlit pod krkem.'' Bastard napnu před sebe tak, aby byl přesně mezi mnou a hyenovcem. Druhou ruku mám připravenou u Falchionu, kdyby se jim podařilo dostat se až k nám. Tak pojďte potvory. Mám tady pro vás chladnou ocel.

Therinor Duran - 06. listopadu 2016 22:42

soukromá zpráva od Therinor Duran pro "To jsme se teda pěkně ukryli !" zamrčel jsem a odflusl si. "Přísahám že ty svině pochcípaj všechny, ikdyž nemám svoji zbroj !" podíval jsem se na Briaena který zrovna čaroval nějaká elementární kouzla či co, poté jsem se koukl na Malfira jak tasí svůj meč a něco si mumlá. "Tak co bojíte se takových kočiček ?! Já teda ne !" a vší silou jsem po jednom z hyenovců hodil svou sekeru, druhou jsem si nechal pro případ že by na mě skočil. "Tu máš ty zvíře !"

Vypravěč - 07. listopadu 2016 15:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltrag vystřelí a jen taktak mine zátylek hyenovce, oba však zareagují na náhlý zvuk prásknutí kuše. Jeden zdrženlivě a druhý agresivně, což ve výsledku povzbudí i toho, který se zjevně lekl do plné rychlosti. To už se Brianovi formuje v rukách zeleně zářící energie, živena okolní přírodou a hyenovci popár vteřinách běhu skočí do útoku na Garetta a Oltraga takřka stejně. Garett ve vzduchu švihne mečem a hyenovec, letící vzduchem na něj, je odražen rudým zábleskem, který se mu mihne na hrudi, náhle vzad a začne se kutálet z kopce, přičemž se hrabe zpět na nohy. Sprcha hořících chlupů v podobě jisker pokropí Oltraga stojícího hned vedle, ale jedná se už jen o doutnající popel, jenž býval srstí, a tak nic nepopálí. Hyenovec se svalí na cestu za skupinou přímo před Maldira a mezi předními tlapami můžete vidět seškvařenou srst. Během chvilky však bude opět na nohách. Nejhůř dopadl "kupodivu" Therinor, který se rozhodl hodit jednou ze svých těžkých zbraní. Jediné, co se však stalo, bylo, že se mu sekera vymkla z ruky, praštila ho toporem do zubů a rozpárala mu spodky od stehna až ke konci jedné nohavice, kde se její ostří zaseklo do boty a zastavilo se až o kosti prstů pod tenkou kůží nártu. Nepříjemné zranění.

Oltrag - 09. listopadu 2016 22:01

soukromá zpráva od Oltrag pro Zakleju, když minu svůj cíl, ale vyčkám si na její skok a na poslední chvíli - to aby neměla moc času zareagovat - se podkulím přes rameno proti ní ale trochu bokem. Kuši držím v rukách, abych si ji při tom nerozmáčkl ale hned jak se vyhoupnu na nohy, hodím si ji na záda a stáhnu si sekeru a štít. "Tak pojď mrcho!" prásknu sekerou o štít a čekám až zaútočí. Její pozornost se snažím hecováním držet na sobě a pokud se ožene tlamou, narvu jí do ní na štorc štít a máchnu jí sekerou proti v té situaci krásně vystavené lebce.

Vypravěč - 09. listopadu 2016 22:41
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Hyenovec se rozeběhne na Oltraga, který se mu v jeho skoku účinně vyhne. Jeho drápy těsně minou Oltragovu hlavu a zvíře letí přímo na Briana. Pokud mu chce dát solidní zásah, teď je správná chvíle. Oltragův manévr nicméně není tak rychlý, aby se včas stihl otočit a sáhnout po zbraních.

Maldir Stoneskin - 10. listopadu 2016 22:14

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Stojím na místě, připraven odrážet útoky Hyenovců. Vydržel bych takhle celou věčnost. Ani jedna strana nebyla ochotna přijít s útokem první. To se ale změnilo když Oltrag vystřelí z kuše. Oba hyenovci začnou být agresivní vůči Oltragovi a Garretovi. Garret útok svého hyenovce s klidem vykryl a poslal ho k zemi přede mne. Na nic nečekám a ještě na zemi se mu pokusím vrazit Falchion do krku. Packy se mu škvaří slušným způsobem jen co je pravda.

Vypravěč - 11. listopadu 2016 16:22
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Hyenovec před Maldirem se sotva stihne vyškrábat na nohy a ostří lehkého Maldirova meče mu nařízne krční tepnu. Je štěstí, že se mu nepodařilo meč do krku zabodnout, protože kdo ví, jestli by jej stihl včas vyprostit. Hyenovec s sebou začne škubat a z posledních sil zaútočí výpadem na Maldirův bok.

Brian O´Brolchain - 11. listopadu 2016 18:48

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Přišel ten čas. Vlastně ani nikdy nemohl být lepší i když opět díky neschopnosti trpaslíků to mohlo být mnohem horší. Nezbývalo než doufat v to ,že kouzlo udělá to co chce a zbaví mě toho hyenovce. "Zasraní trpaslíci." procedím jako poslední slova zaklínadla a zem i trny se spálí do zeleného světla v ten samí okamžik vrhnu proti hienovci,snažím se v rámci pohybu uhnout trochu na stranu,aby mě náhodou nesvalil,ale vlastně doufám ,že spíš odletí dozadu nejlepe mrtev.

Vypravěč - 11. listopadu 2016 20:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Útok hyenovce byl podle všeho příliš prudký. Ačkoliv měl Brian kouzlo připraveno dopředu, šelma se před ním zjevila nečekaně a kouzlo prolétlo kolem její hlavy, zamihotalo se ve vzduchu a po několika metrech zaniklo. Jediné čarodějovo štěstí bylo v tom, že hyenovec, snažící se chňapnout Oltraga, narazil do Briana stejně překvapen jako on. V dalším okamžiku leží Brian na zádech a na jeho hrudi stojí předníma tlapama těžký hyenovec, rozhodující se, jestli se zakousne do Brianova krku nebo se radši ožede po Therinorovi, stojícím vedle něj. Oltrag je taktéž připraven zaútočit na hyenovce zezadu. Pouze Maldir čelí útoku druhého z nich, avšak Garett vrazí šelmě planoucí meč do měkkého, žebry nechráněného boku ve chvíli, kdy zaútočí. Jeden je tedy mrtev a Brianův život závisí nejspíš k jeho nelibosti jen na trpaslících.

Oltrag - 14. listopadu 2016 11:05

soukromá zpráva od Oltrag pro Když se otočím a vytáhnu zbraň, šelma neútočí kupodivu na mě, ale stojí na hrudníku Briana. "Hele nech ho ty mrcho!" zařvu a plnou rychlostí běžím k ní. V téhle póze ale nemohu útočit, aniž bych mága ohrozil. I ve smrtelné křeči bestie by byl v radiusu její tlamy. Není čas něco vymýšlet. V plné rychlosti nastavím štít před rameno a narazím do hyenovce z boku s úmyslem srazit ho dolů ze srázu. Vzhledem k tomu, že se nijak nezapírám abych neztratil kinetickou energii, počítám, že v případě úspěchu půjdu s ním.

Vypravěč - 14. listopadu 2016 13:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hyenovec útočící na Maldira byl rychlý a stihl se mu do boku zakousnout. Než však stihl sevřít, byl tuhý. Zvláštní, že tomuto barbarovi nezpůsobil na holé kůži ani škrábnutí. V případě Oltraga se o takovém štěstí mluvit nedá. Trpasličí průraznost už zjevně není, co bývala nebo by to chtělo mnohem lepší rozběh. Náraz do hyenovcova těla nenaplnil kýžený účinek a Oltrag je tvrdým nárazem štítu takřka zastaven na místě. Ustoupí o krok, ale udrží se na nohách a je schopen se bránit. Hyenovec tiše zakvičí bolestí a rychle se otočí. Ačkoliv stále dupe po Brianovi, v tuto chvíli už jen zadníma nohama, jeho pozornost upoutal Oltrag a má se k útoku, ve kterém se snaží sevřít jeho hlavu mezi mohutné přední tlapy a následně ho zranit čelistí v obličeji. V tuto chvíli již Brian není bezmocný a mohl by mu teoreticky zkusit zaútočit na citlivé partie na spodní části těla, zároveň všichni ostatní jsou schopni útočit na poslední živou šelmu.

Oltrag - 14. listopadu 2016 13:50
	soukromá zpráva od Oltrag pro "Jooo to je vono, jen pojď ty psisko uslintaný!" zakřičím s úšklebkem, když se mi alespoň povede obrátit pozornost šelmy od ležícího muže na sebe. V sebeobraně se jí pokusím nacpat štít na štorc do tlamy a o protiútok sekerou se pokusím jen pokud se mi to povede. Jinak se soustředím na obranu.

Vypravěč - 14. listopadu 2016 15:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltrag se s tím očividně nesere. Nastavený okraj štítu zaryje potvoře hluboko do tlamy, čímž jí znemožní útok na hlavu. Z tlap na ramenou si očividně vůbec nic nedělá a sekerou ji zespodu dvakrát sekne do břicha, až Briana pod ní pokropí sprška krve z protržených tepen. Pak si trpaslík pohodí sekerou, položí si ji před obličej na štít, ozve se břinknutí, jak kov přejede po ploše a jediným švihnutím ve spršce jisker odsekne hyenovcovi polovinu lebky od čenichu nahoru. Překvapeného Therinora, Garetta i Maldira ostříkne mozkový mok, bestii selžou zadní nohy, které držely většinu její váhy v polovzpřímené poloze a sesune se zadní částí na Briana, ze kterého málem vymačká duši než ji Oltrag štítem odhodí na bok, kde dopadne na cestu jako pytel brambor. Trpaslík musel vynaložit veškeré úsilí, aby ji udržel byť jen zlomek okamžiku v této poloze a vyplatilo se to. Garett otře z čepele meče zbytky seškvařené krve pergamenem, na který před nedávnem vypsal onu výpravu a uznale kývne na Oltraga. "Hmm...Tak takhle se to dělá...vemte si tady z trpaslíka příklad. Jen u toho nemusíte dělat vždycky takový čurbes." K tomu, co předvedl Therinor se nikterak nevyjadřuje. "Nuže je čas se trochu posilnit...v brlohu nás čekají ještě minimálně tři takoví, tak snězte kolik je libo. Ale ne že usnete..." významně pohlédne na Therinora ...ještě nás čeká pochod. Dopoví a každému hyenovcovi uřízne oháňku, které si přiváže u pasu. Sám se pak neobtěžuje s nějakým vyvrhováním. Vytáhne velký nůž a obratně oddělí jedné šelmě zadní kýtu. S tou pak stoupá do kopce k místu, kde původně plánoval úkryt a tam během několika okamžiků rozdělá oheň. Na klacek pak napíchne několik plátků masa a začne je opékat. "Eh...exotika...ale maso jako maso." Zamrmle si pro sebe.

Oltrag - 14. listopadu 2016 21:56

soukromá zpráva od Oltrag pro Chvíli jsem měl mozek jakoby zatměný, přesto jsem však nikdy nic neviděl jasněji a nevnímal ostřeji. "Byls tak hr něco zakousnout, až jsi z toho ztratil hlavu ha?!" vyštěknu a odvalím tělo potvory v návalu adrenalinu stranou a natáhnu pravačku k Brianovi "vstávej hezoune, todlec je blbej čas i místo na vodpočinek" pomohu mu trhnutím na nohy, pokud ruku přijme. Pak se ušklíbnu na Garetta "máš připomínky mladej? Pamatuj si, je lepší bejt jako prase a živej, než bejt nól hezká sváča" vycením v úšklebku vesele zuby a zamířím k potvoře. Vytáhnu nůž a velmi hrubě a nevybíravě jí stáhnu co největší kus kůže bez obtahování končetin a hlavy. Pak sekerou obou oddělím oběma hyenovcům hlavy, tomu mnou zabitému vypáčím nejhezčí špičák a obě hlavy hodím na stažený kus kůže, který použiji stažením konců jako provizorní pytel. Odříznu tenký pásek kůže, kterým to svážu a sekerou podobně jako Garett odseknu jednu kýtu. Pak se rozhlédnu po ostatních "hele frajeři, vemte taky něco jo? Vazoune, co kdybys vzal trofeje? Věř mi, lepší důkaz vesničanům nedáme" kývnu na Maldira a pohodím hlavou ke krvavému primitivnímu pytli. Potom se zadívám na zuboženého Therinora. Otlučená brada, rozseklé spodky a sekera zaseklá v noze. "Den blbec ha?" okomentuji to pozvednutým jedním obočím. "A kde máš sakra brnění?!" Zbraně i štít si utřu do čisté kůže druhého zvířete, kus jí také odříznu a co nejvíce očistím sám sebe. Pak si posbírám své zbraně, překontroluji funkčnost kuše, hodím si kýtu přes rameno a začnu se drápat za Garettem.

Therinor Duran - 15. listopadu 2016 23:32

soukromá zpráva od Therinor Duran pro Naštvaný a trochu zmatený jsem pohlédl na Garetta a Oltraga "tak tohle není zrovna můj nejlepší den" utřel jsem si pot z čela a podíval jsem se na svou nohu. "To se může stát jenom mě ! Házení sekerou jsem už asi zapomněl !" a s mírným zaskučením jsem si vytáhl sekeru z nohy. "Brnění nějakých desítek mil daleko, noha na sračky, předvést jsem se taky nedokázal !" Povzdychnu si, podívám se ještě na Maldira a Braiena a pronásleduju Garreta vstříc jídlu. "Určitě se budete chtít pořádně najíst a odpočinout si ! Přemýšlím jestli si mezi tím nemám zaběhnout pro to brnění, bez něho jsem jako bez duše !" ještě jednou se podívám na svoji nohu. "Akorát nevím jak dlouho mi to bude trvat." Porozhlédnu se ještě po krajině a pak usednu vedle Garreta k ohni.

Maldir Stoneskin - 17. listopadu 2016 18:38

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro V rychlosti jsem si zkontroloval bok. Jen jestli tam nemám ránu, ale nevypadalo to, že by se cokoliv stalo. No oba hyenovci to zabalily a byl čas shrábnout nějakou tu kořist. Oltrag ke mne prohodil větu, jestli bych nevzal trofeje v krvavém jakože pytli. Než jsem je vzal tak jsem si Bastardem odsekal taky jednu kýtu. Následně jsem ji vzal i s trofejema na kopec a tam ''pytel'' odložil. Pomocí kratšího meče jsem odřezal z kýty kůži a odřízl několik plátků masa stejně jako Garret. Zbytek kýty jsem zase položil na odřízlou kůži. ,,Čas se pořádně nažrat což? S tou nohou se vrátíš tak za měsíc.'' Zavtipkuju a dál se věnuju masu.

Brian O´Brolchain - 19. listopadu 2016 09:44

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Vlastně jsem ani nevěděl co byl větší otřes jestli fakt že jsem kouzlem minul a málem mě sežral hyenovec nebo to ,že ten kdo mi pomohl byl trpaslík. Kecám rozhodně to bylo to s tím trpaslíkem, ale odnesl jsem si z toho jedno dobré poučení hyenovci mnohé nevydrží takže pro příště není potřeba vytvářet tak velkou a obtížně kontrolovanou střelu. Jakoby mému pokoření nebylo za dost ještě mě Oltrag nazve hezounem a pomůže mi vstát, dobře normálně bych tu ruku nepřijal ,ale po takovém otřesu jednám spíš intuitivně.Dokonce zabručím i jisté poděkování. Když se začne péct a porcovat maso musím si sednou tyhle střeli prostě berou až moc energie. Moc nevnímám okolí až na to ,že snad jeden z trpaslíků má něco s nohou, což mě přivede do stavu poněkud bdělejšího,přeci jen to je moje chvíle zase být pro výpravu užitečný. "Hale ty zapomínači zbroje když se dopajdáš sem tak s tou nohou můžu něco udělat." tedy nejspíš mohu přeci jen po posledním selhání se střelou bych raději magii volil jako poslední možnost,ale něco mi říká že vzhledem k tomu aby se zranění vylečilo ihned to bude potřeba.

Vypravěč - 21. listopadu 2016 15:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dýl než hodinu se nezdržíme." Řekne Garett Therinorovi a vloží do plamenů placatý kámen. "Příště bys neměl nechávat svoji duši samotnou na nehlídaným místě. Jestli jsi ale dobrý běžec a i v brnění dpstatečně pohyblivej...můžeš nás stihnout dřív než dojdeme k cíli." Otočí se na Briana. "Jo...s vyléčenou nohou má trochu větší šanci..." Znovu se otočí na Therinora. "Ale jdeš do toho sám...jestli něco potkáš...nebo někoho, budeš se muset o sebe postarat." Dál si už trpaslíka nevšímá a rozhodnutí nechá na něm. Ať už odejde nebo si to rozmyslí a zůstane, chvíli jen tak kouká do ohně. A když si konečně opeče maso, vyhrabe ve své polní výbavě váček mouky, měch vody a sůl, od všeho trochu smíchá dohromady v misce, klackem vytáhne plochý kámen z ohniště, který tam před tím vložil a začne si na něm péct šedou, popelovou placku. Pokud se Therinor rozhodne odejít, Garett počká, až je z doslechu a následujícího rozhovoru již tedy není svědkem. (nedoporučuji mu odkrývat spoiler) Zobrazit SPOILER "Ačkoliv jsme tady očividně všichni hlavně za žoldem, možná by bylo vhodné, kdybychom si aspoň ve stručnosti řekli něco málo o sobě mezi sebou, pokud vám to nebude vadit..." Začne najednou. (stejně jsem věděl, že to otevřeš, Therinore! :P ) "Tak třeba já jsem se narodil na Ostrově...pravděpodobně budu mít nejblíž tady k pánům z posledních keltických lesů, pokud se ve vašem původu nemýlím. Kdysi jsem byl templářem, jak jste si už jistě všimli, ale to je už dávno pryč. Až tato výprava skončí, brzy budu mít na starosti velmi důležitý, riskantní úkol, se kterým budu pravděpodobně potřebovat pomoct. Minimálně dva z vás vypadají velmi schopně přinejmenším za placenou práci. Pohlédne Garett na Oltraga a Maldira. Ostatní se můžou předvést zanedlouho. Vězte, že odměna by byla úměrná riziku a pokryje i vaši mlčenlivost a utajení mého zdroje před kýmkoliv, včetně vás, do doby než riziko pomine." Navrhne náhle. "To je také jeden z důvodů, proč bych rád věděl, s kým mám tu čest."

Oltrag - 24. listopadu 2016 22:54

soukromá zpráva od Oltrag pro Když se utáboříme, najdu si klacek, který ořežu sekerou do špičky, napíchám na něj fláky masa odřezané z kýty a začnu je opékat nad ohněm a když jsou alespoň medium rare, začnu je rovnou z klacku ukusovat. Vyslechnu Garetta a pak pokrčím rameny. "Já sem z malý rybářský osady, kterou vyvraždili. Vod tý doby se toulám. A dobře placenou prací nepohrdnu, pokud nejde vo vraždění nevinnejch" prohodím stručně a hltavě se láduji, hlasitě si po jídle říhnu a spokojeně se opřu o jeden z padlých kmenů. Kuši a zbraně si ale držím neustále na dosah ruky.

Therinor Duran - 29. listopadu 2016 09:52
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro "No asi si pro to brnění zaběhnu a zkusím Vás poté dohnat. Když se do 5 hodin nevrátím tak je jasný že mě buď něco sežralo a nebo jsem někde zapadl." Šibalsky jsem se usmál. "Briaene mohl bych tě o něco požádat ?" odfrkl jsem si. "Ty máš takovou kouzelnou moc léčení, nemohl bys mě trochu popravit tu nohu ať jsem rychleji zpátky ?"

Vypravěč - 29. listopadu 2016 09:57
	soukromá zpráva od Vypravěč pro (Trošku to nakopneme...Brian už Therinorovi léčení nabízel, takže mu vyléčil nohu, Therinor odběhl a už rovnou navažte na část, kde Therinor už není.)

Brian O´Brolchain - 30. listopadu 2016 07:13

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Léčení mě unavilo na tak malou chvíli bylo podle mě magie až dost. Ale aspoň se mi trochu vrátilo sebevědomý inu nejspíš je moje magie opravdu spíš cílená na podporu a léčení než na ubližování. Docela jsem uvítal táboření ,ale fakt že jsem se založením tábora založili i svařovací kroužek mě moc nepotěší. Přeci jen na povídání natož o sobě moc zvyklí nejsem. A tak si spíš povzdechnu a s trochu kyselým výrazem začnu mluvit. "Ano nemýlíte se jsme z lesů ve kterých ještě najdete divokost a řád je jim cizí...Vše co jsem se naučil i řekli lesy zvěř a země. A já se je naučil respektovat. Díky tomuto spojení jsem schopen vládnout magii ...Vlastně bych nikdy lesy neopustil nebylo by třeba ale někdy je člověk málo a musí jít za tím co vidí." usměju se rozhodně nikomu nechci vyprávět o tom proč vlastně putuji světem a ani se víc zabředávat do toho jak fungují má kouzla nebo cokoliv co by pro mě bylo osobní, možná za to muže tajný úkol,že jsem se rozhodl mít i já svá tajemství.

Vypravěč - 30. listopadu 2016 21:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta ti docela ubíhá, když se ti náhle zatmí před očima a upadneš. Chvíli nevíš, co se děje, ale během minutky je ti zase dobře. Až časem si uvědomuješ, že si nemůžeš vzpomenout na žádné stopy zvířat ani vše o lovu, co jsi doposud znal. (lov - 1 úroveň) Když dojdeš na dohled stromu, u kterého jsi zanechal svou zbroj, zjistíš, že se tam nějaký mladík přehrabuje. Když tě zmerčí, narazí si na hlavu tvou přilbu a začne se snažit před tebou utéct.

Therinor Duran - 30. listopadu 2016 22:02
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Hej ! Stůj ! Vrať to !" Okamžitě jsem se rozběhl za ním, vzhledem k tomu že jsem neměl žádné brnění tak se mi běželo dobře. "No počkej !" Vzal jsem kámen a hodil jsem ho směrem k jeho hlavě.

Vypravěč - 30. listopadu 2016 22:15
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Kámen vletí někam do křoví a akorát jsi dal klukovi náskok. Za chvilku bude ve vesnici a tam by se ti mohl ztratit i s helmou.

Therinor Duran - 30. listopadu 2016 22:19
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro Vzdychnu si, otočím se a začnu se vracet pro svo výzbroj. "Pacholej jeden nerozumnej... Ten se bude divit až ho najdu !" Promnu si jedno oko a zachvilku dorazím ke svému vybavení.

Vypravěč - 30. listopadu 2016 22:24
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Když dorazíš, všimneš si na kmeni blízkého stromu několika řádků písma, psaných očividně každý řádek jednou rukou. Ani za kradení to nestojí. S tímhle zajdi do šrotu. Kdo se má tahat s tak pomačkanou plechovkou? More, dík za železo! Poslední řádek zřejmě napsal zloděj, kterého jsi vyhnal.

Therinor Duran - 30. listopadu 2016 22:32
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Si tady odližím brnění a hned je to takovej zájem ?! Kam jsem se to dostal ?" Ušklibnu se a podívám za sebe. "Dneska lidi nemají žádnou čest !" Mávnu rukou a začnu si oblékat svou výzbroj. "Už asi nemá cenu tu přilbu hledat". Znovu se ušklíbnu a pomalejším během se vydám zpět za svou družinou.

Maldir Stoneskin - 02. prosince 2016 20:22

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Sedím si tam u ohně a opékám maso z hyenovce, když Brian léčí Therinorovo zranění. Následně když odchází pryč pro brnění tak se začneme navzájem představovat. Tak nějak jsem počkal na ostatní a poté jsem se přemohl k nějakému tomu představení z mé strany. ,,Moje jméno je Maldir Thrafann Stoneskin. Jméno Thrafann jsem zdědil po otci. Na místo odkud pocházím si pamatuju trochu matně, protože už 16 let putuju světem a beru každou práci, která se mi naskytne. Zabijím potvory, bojuju s bandity, pomáhám na stavbách a nebo si vydělávám souboji ve vesnicích. Pocházím z vesnice barbarských válečníků vzývající největšího a nejsilnějšího barbara vesnice, Tald' Bhula. Ve vesnici jsem byl naposledy před třemi lety, kde jsem se zdržel jen pár hodin, abych zjistil, že moji rodiče odešli žít do Svobodných cest. Jsem celkem dobrý v lovu a hodně dobrý v používání jednoručních zbraní. Mám rád dobré jídlo, pití a zábavu. Přítele nezradím a je na mne spoleh.'' pověděl jsem můj příběh s kamenným výrazem. Následně jsem se zase vrátil k masu. Hlad jsem měl celkem velký.

Vypravěč - 12. prosince 2016 20:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro "No tak vypadá dobře sepsaný životopis!" Plácne se Garett do stehna a usměje se. Do toho žvejká chlebovou placku s masem. "Jak tedy slyším, není nic, co by vás vázalo na jednom místě, no někdy je dobře, když to tak je. A nebojte se, nejde o vraždění nevinných. I když...kdo je nevinej, že jo." Vstane, když dojíte a botama zahrne ohniště prachem. Během chvilky zahladí veškeré stopy. "Zákon přírody rozhodně neporušíme...dnes ani jindy. A zákony bytostí jsou všude jiné, stačí si jen vybrat, který právě porušujeme. V některých elfských provinciích by nás soudili už za tohle." Ukáže na trofeje a opráší si ruce. Pak se vydá zpět k hyenovcům. "Chcete z nich někdo stáhnout kůži? Jestli ne, tak je odtáhnu někam dál z cesty...nerad nechávám na svý stopě supí hejna...a vy si můžete zatím odpočinout." řekne a jakmile zužitkujete, co chcete nebo pokud se k tělům nikdo nemá, popadne jedno z nich za zadní nohy a táhne ho dolů z kopce, až vám zmizí z dohledu. Z křovisek se po chvilce ještě ozve: "Když uslyšíte křik, běžte a zachraňte Therinora...ať už ho bude žvýkat co chce." Pak zašustí větve a je pryč.

Vypravěč - 25. prosince 2016 12:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvíli se nic neděje a jedinou zajímavou věcí je hromádka prachu po ohništi, ze které se zvedají poslední řídké obláčky kouře. To se však za okamžik změní. "Promiňte, ale sedl jste mi na žalud." ozve se za Maldirem hluboký, hromový, ale ospalý hlas a když se otočíte, vidíte ve ztrouchnivělé kůře starého, bleskem rozštípnutého dubu obličej. Když se usměje, třetina obličeje se rozpadne a sesype se na zem. Polovina stromu jsou zlámané větve, ležící na zemi, avšak ne jediné suché. V koruně se nachází už jen málo zelených, živých větví. Bude už velmi starý, jistě mnoho prožil.

Oltrag - 29. prosince 2016 21:31

soukromá zpráva od Oltrag pro Úkosem se podívám na mrtvoly a protáhnu vzduch mezi zuby "nooo ... normálně bych se do nich pustil, ale teď na to není moc čas, hlavy musej stačit" pokrčím rameny a pomohu Garettovi s uklízením. Při zmínce nad trpaslíkem jen mávnu rukou a pak si je opráším, když je práce hotova opucuji si je u sebe, seberu výstroj a zarazím se při zaznění dalšího hlasu. Ze všech sil se pokusím nedat na sobě znát překvapení a po krátké póze sochy dokončím svůj pohyb a hodím si vak na rameno "stromovec" odtuším co nejsamozřejměji zvládnu "eště že jsme ho nepřiložili ... tak dělej, vstávej vazoune, to je asi jediný co má pohromadě" popoženu ho rukou a důkladněji si prohlédnu rozpadající se strom. "Snad jsme tě moc nevyrušili ... při rozkladu..."

Maldir Stoneskin - 06. ledna 2017 21:08

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro ,,Nemám moc nápadů, co dělat s takovou kůží. Moc cenná nevypadá, ale to může být jen můj dojem, protože tyhle jsem ještě zabijet nemusel.'' Dojídám zrovna poslední kus masa, když se za mnou ozval hluboký hlas. Rychle jsem vstal ze svého místa a otočil se jen abych zjistil, že ke mně mluvil bleskem rozštípnutý strom. Nad Oltragovou narážkou se lehce pousměju. ,,Věřte mi, že jsem to neudělal úmyslně. Moc se omlouvám stromovče.'' Prohlédnu si ''zbytek'' stromu, kde vidím jen hodně málo. ,,Již jste zde mnoho let, je to tak?''

Vypravěč - 08. ledna 2017 22:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Strom nejprve pohlédne do míst, kde Maldir seděl. Trochu se při tom i nakloní, až v jeho útrobách zapraská. "Óóó...škoda, škoda...ale nevadí, nevadí...omluva se přijímá." Z jeho úst se ozve tón podobný zvuku flétny a pár zmáčklých lístků na zemi se opět napřímí. "Hmm...půda už není, co bývala." Zatváří se smutně a pohlédne na Oltraga. "Vyrušit? Mě?" Zasměje se hlubokým hlasem, až mezi vás popadá několik suchých větví. "Poslední stovky let je svět tichý...každým dnem jsem slyšel méně a méně hlasů, až nakonec umlkly." znovu se napřímí a několik dalších šupinek kůry z jeho obličeje se poroučí k zemi. "Kdysi nás bylo mnoho, naše kořeny se proplétaly. Oceán, neoceán...poušť, nepoušť. Ale jak to vypadá, zůstal jsem na staré kořeny sám. Vítr a voda odnesly živou hlínu, zanedlouho nebude ani mě. A žádné z mých dětí..." Zasekne se a očima přejede vás všechny. "Bytosti lesa se bez nás stávají drzé a zlé, přestávají si hledět domova, lidských duší se jim zachtělo. A stejně tak trpasličích. Až odejdu já, zdivočí i tento les...už to začalo." Jeho oči pohlédnou nahoru do své vlastní koruny, kde dozrává několik posledních žaludů. "Dávno mě ptáci přestali poslouchat, už mi nepomohou. Zůstal jsem na to sám a žádný zde už nedoroste." "Kam vede vaše cesta?" Zeptá se náhle se zvědavostí v hlase.

Brian O´Brolchain - 13. ledna 2017 13:32

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Dobře. Možná při střetu s hyenovci opravdu došel k nějakému zranění neb se teď bavili se stromy něco takového sice chápal jako běžné ,ale ne tady. Vlastně fakt, že si je strom zvolil ke komunikaci mohlo znamenat buď to ,že hyenovci snědli něco po čím je jejich maso nacucané a co z nich dělá .... stravu ,která umožňuje mluvit s ledasčím. Druhá varianta byla ,že se to děje. A protože je občas lepší neodporovat,což naštěstí všichni záhy pochopili. " v půdě není živá hlína? A je to jen větrem a vodou jestli ano, nebylo by pro vás snazší se přesunout,tedy pokud můžete. Mi mi tu vlastně tvoříme z hienovců kvalitní hnojivo. Nejspíš jsou součástí vašeho upadajícího vlivu.... s tím se ale asi nedá nic dělat ,že?" to byla rozumná odpověď na to kam jdou a navíc třeba by se tomu stromu dalo nějak pomoci, i když zaležitosti vod a hlíny byli poněkud moc složité.

Oltrag - 14. ledna 2017 22:46
	soukromá zpráva od Oltrag pro "Mno, jestli se už necejtíš na tendlec život a nemáš v plánu votočit to k lepšímu ... tak nám se zásoba dřeva na táborák hodí" pohodím si sekerou "teď ale musíme sejmout pár hyenovců, co ti tu dělaj bordel. Máš nějaký rady?" kývnu a podívám se po ostatních. "A neměli bychom je nechat čekat, nebo si nás vobhlídnout..."

Vypravěč - 15. ledna 2017 15:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro "A vidíš tu snad někde nějaké nohy?!" Dub se znovu hlasitě zasměje a podívá se na hyenovce. "Na pár měsíců by mým dětem tato těla pomohla, ale když kořeny narazí na skálu kousek pod povrchem, nevydrží dlouho...dnes už se tu drží jen borovice." Rozhlédne se starýma očima po jehličnanech všude okolo. "Ne...hyenovci nejsou následkem mého upadajícího vlivu. Jsou to zvířata, žijí, jak byli stvořeni. Bytosti lesa jsou často mnohem podobnější vám samotným." Vyslechne si Oltraga. "Vážně? Tak tady máš halouzku." řekne jen a rázem letí na trpaslíka dva metry dlouhá a jako ruka tlustá, suchá větev, která ho zasáhne do zbroje na hrudi, povalí ho na zem, přelomí se o něj na dva kusy a ty ještě na další dva. Ten strom už opravdu nedrží pohromadě a kromě lehce vyraženého dechu trpaslíkovi nic nebude. "Radu bych měl...ale něco za něco. Řeknu vám o těchhle hyenovcích víc, ale vy na oplátku uděláte něco pro svět a v každém lese, do kterého vstoupíte, najdete úrodné místo, kde zasadíte jedno z mých dětí. Tady v tom mladíkovi cítím spojení s přírodou, pozná taková místa." Podívá se na Briana.

Brian O´Brolchain - 17. ledna 2017 07:09

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro "Vskutku nohy chybí." zasmál se také " No a někdo z vašeho lidu není borovice, že by sem zasadil své mladé?" když se spustila větev na trpaslíka tak se začnu smát už doopravdy. "Bývali doby Oltragu kdy pokud se stromu vyhrožovalo sekerou, tak s tebou strom hodil tak daleko jak uměl...." pak ,ale přijde nabídka ,kterou je nutno brát vážně. " Vlastně pokud by jste o to požádal udělal bych to i bez těch informací, snad vždy v lese najdu místo které bude dost úrodné pro vaše děti."

Maldir Stoneskin - 20. ledna 2017 20:55

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro ,,Ty hyenovce je třeba sejmout, ať se děje co se děje, ale i tobě by se teda dalo pomoct.'' zamyslím se. Z myšlenek mě ale rychle vyvede velká větev letící na trpaslíka. Jen těžko jsem zadržoval smích a podám mu ruku. ,,Tak vstávej Oltragu. To je jako by jsi chtěl zabít nevinného člověka.'' Aspoň mě to tak teda připadá. Při návrhu stromovce se mi zlepšila nálada. ,,To zní dost dobře. Za informace o těch hyenovcích to slibuji, že v každém lese zasadíme jedno z vašich dětí. Možná i tady v lese by se dalo najít nějaké místo, kde by mohlo vyrůst jedno z vašich dětí. Co myslíš Briane. Je tu takové místo?'' otočím se na Briana.

Oltrag - 22. ledna 2017 21:45

soukromá zpráva od Oltrag pro "Dík" vyhrknu když vidím letící větev, chytím ji do náruče a její síla mě svalí na zem a okulím se přes ramena a hlavu a skončím zase na břiše, ovšem stále s větví v náručí., Kdžymi Maldir pomůže na nohy, zabručím "ale houbelec vazoune, určitě chce dát svýmu zbytku života smysl, tak proč nepomoc vohřevem těm, co mu pomůžou chránit nevinný lesní tvory před bestiema" odfrknu si a provokativně začnu větev štípat sekerou. "Nesmíte bejt takoví měkoty, musíte myslet prakticky." Při návrhu stromovce se stočím pohledem na Briana "já sem pro, jestli tu má někdo dělat rozsévače semene starýho dřeváka, ať je to támdle hezoun" odtuším s vážným výrazem ve tváři a pokrčím rameny "v tom nevidím problém"

Vypravěč - 22. ledna 2017 23:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsou to zvířata, která zde žijí...jejich smrt lesu neprospěje, ani neuškodí. Doba strážců lesa je dávnou historií a mě záleží na mých dětech víc než na životě jedné smečky, která přitáhla odněkud..." řekne stromovec monotónně a mračí se na Oltraga, štípajícího suché dřevo. Bez varování pak začne třást větvemi a z koruny nebo spíše z těch několika posledních zelených částí začnou padat žaludy, jako palce u nohou přímo na vaše hlavy. Stačí jen pár kroků na to, dostat se z dosahu a podařilo by se to vám všem, kdyby Oltragovi nevyrostl v cestě úniku přímo pod nohama tenký kořen, o který nevyhnutelně zakopl, a tak se stal obětí tvrdého bombardování právě ve chvíli, kdy se mezi stromy znovu objevil Garett. "Co tu blbnete?" Zeptá se jen a podívá se na strom, na kterém v tu ránu není vůbec nic neobvyklého. Větve se přestanou houpat a jediné, co slyšíte, je ševelení větru. "Ten trpaslík se ještě nevrátil? Bude nás muset dohnat. Je čas jít dál."

Vypravěč - 22. ledna 2017 23:26
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Když začneš sbírat žaludy a nabereš si je do dlaně, ucítíš, jako kdyby se uvnitř čile pohybovalo něco živého.

Brian O´Brolchain - 24. ledna 2017 07:05

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Bylo potřeba ignorovat to ,že mi trpaslík neustále říká hezoune však ona ho ta větev naučí vážit slova. důležitější byla Maldirova otázka. "Jestli je tady takové místo, myslím že ten kdo tu žije to pozná lépe než já,ale pokud najdeme podloží kde budou růst jiné stromy než břízy pak možná." řeknu dost opatrně protože sám nemám tu jistotu jestli dokážu taková místa poznat ,ale ž dřív mě příroda vedla tak snad mě povede i nyní. Posbírám tedy žaludy mocného stromu a nejspíš to bude ve chvíli kdy se vrátí náš průvodce s otázkou co tu provádíme. "Ale Oltrag se snažil získat dřeva a no jak to dopadlo vidíš sám."

Vypravěč - 25. ledna 2017 22:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett si vyslechne Briana a pak se podívá na Oltraga. "To chceš brát otýpku s sebou? Jsem si celkem jistý, že nocovat budeme ve městě, hyenovci nebudou chodit každý den takovou vzdálenost kvůli pár ovcím, abychom museli tábořit." Chvíli se pak rozhlíží po žaludech kolem a po Brianovi, který je sbírá. Pak pokrčí rameny a pokyne, abyste ho následovali. Sám se pak vydá zpět k cestě, odkud vás trpělivě vyhlíží.

Oltrag - 04. února 2017 18:54

soukromá zpráva od Oltrag pro Zkusím utéct ostřelování žaludy, ale nevysvětlitelně se natáhnu jak široký, tak dlouhý. "Kurva práce" stočím se do klubka a pokud možno, nastavím nad sebe svůj štít, abych si chránil hlavu. "Trhni si haluzí ty poleno jednol" zakřičím na strom a čekám až to přestane. Pak se zvednu, opucuji a zamračím se na přicházejícího Garetta. "Jasně, však tou votepí je utluču" zabručím a odhodím dřevo. "Tak co ta rada ty haluzáku?!" zakřičím na strom a ať to dopadne jakkoliv, zařadím se na své místo do popředí skupiny s nabitou kuší v ruce.

Maldir Stoneskin - 06. února 2017 18:40

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Smích to byl vydatný, ale rychle přešel kvůli kanonádě žaludů ze stromovce. Dostal jsem se z dosahu palby. Kromě Oltraga, který schytal všechno, co šlo. Díky jeho nadávkám se začnu znova křenit. Chtěl jsem něco říct, ale to už se objevil Garett. ,,No tak jakože...... Oltrag je na zemi zasypaný žaludy. To ale nic moc nevysvětlí. Pokud jde o mně. Já jsem připraven vydat se na cestu.'' promluvím a posbírám všechno, co jsem nechal volně se válet na zemi. Je na čase vyrazit.

Vypravěč - 06. února 2017 22:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Strom mlčí, co se objevil nový příchozí. Ať už je jeho důvod jakýkoliv, očividně nechce před Garettem odhalit svou podstatu a na Oltragovu otázku reaguje asi tak, jako každý jiný kus dřeva. Garett ho u toho sleduje a lehce se nakloní k Maldirovi, který se k němu právě připojil. "To vážně mluví se stromem?" znovu pohlédne na Briana, sbírajícího žaludy a zdá se, že mu celá tato situace začíná vrtat hlavou. Upře svou pozornost tedy k suchému stromu a chvíli si ho zamyšleně prohlíží. V tom vás vytrhne z dosavadní činnosti zvuk za zatáčkou na cestě, kterou jste sem přišli. Když se zaposloucháte, může se zdát, že se k vám blíží skupinka oplechovaných ozbrojenců. Garett v tichosti vytasí meč a postaví se do pozoru. Brianovi i Oltragovi, kteří jsou v tuto chvíli více než deset kroků nad cestou naznačí rukou, ať zůstanou na místě. Mají na útok z dálky perfektní pozici. On a Maldir zanedlouho spočinou k příchozím tváří v tvář. Po chvilce však už dokážete po sluchu rozeznat, jak se boty těžké postavy boří do hlíny na cestě a na jistotu slyšíte pouze dvě chodidla, ačkoliv hluku vydají možná i za šest nohou. Kdo to asi může být?

Vypravěč - 06. února 2017 22:24
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Některé žaludy se zdají opravdu živé a když je schováš u sebe, některé si i jednou či dvakrát poskočí. Ale ať už se uvnitř těchto plodů děje cokoliv, během chvilky, zdá se usnou. Zřejmě se jim u tebe líbí stejně, jako nahoře mezi listy.

Brian O´Brolchain - 07. února 2017 20:06

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro " Ano někdo prostě pobyt mezi strom snáší hůř a tak se s nimi snaží mluvit." vysvětlím Garettovi. " A někdo se uklidňuje sbíráním žaludů." vysvětlím ještě když dávám plody do kapes. Pak se ale začne ozývat chodící železářství něco nebo někdo se sem hrne je na čase přichystat kouzlo, pro případ že cokoliv přijde bude nebezpečné ,ale po pravdě to nejspíš bude jen druhý trpaslík.

Vypravěč - 13. února 2017 23:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Během cesty lesem si uvědomíš, že asi dvě stě kroků za tebou po stopách tvých i ostatních společníků postupuje dvojice ne moc vysokých lidí, zahalených v pláštích. U pasu mají dýky a přes ramena svázaný každý po jednom pytli...zloději jako vyšití. Očividně se více soustředí na stopy než na tebe a tak si tě pravděpodobně nevšimla ani jedna z těchto postav. Těžko říct, co je jejich úmyslem, ale nic počestného to nejspíš nebude. Stopování jim pravděpodobně zjednodušují hluboké ťápoty v zemi, které dělají tvé boty, protože na sobě táhneš opravdu těžkou zbroj...přes to jejich postup není nijak rychlý a zdá se, že tě na tuto vzdálenost nezaslechli. Můžeš je zkusit vyřídit tady na místě, ale co z toho bude? Když je zabiješ, nikdo tvé hrdinství neuvidí, když tě přemůžou, nikdo ti tu teď nepomůže a kdo si vzpomene, aby hledal tvou mrtvolu? Jejich postup je pomalejší než ten tvůj a tak můžeš přidat do kroku, vrátit se ke svým společníkům a varovat je. Nebo si nechat informace pro sebe a vyhlížet ničemy při hlídce, až budou ostatní spát a trochu si napravit reputaci ze tvého boje s hyenovci. Pokud se ti ovšem podaří vzít si hlídku ve správnou chvíli, kdy se vás pokusí okrást...

Vypravěč - 15. února 2017 15:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Therinor Duran: Když jsem matně zahlédl vzdálené postavy a všiml si, že žádní dobráci to nejspíš nebudou tak jsem si pomyslel, jestli by nebylo dobré udělat na ně nějakou pastičku. "Já se přece sledovat nenechám" řekl jsem tiše. Akorát mě v hlavě nenapadla žádná možnost jak to provést. Raději jsem zrychlil svůj krok abych dohnal svoji skupinu a oznámil, že nás někdo sleduje. Přece jenom bych na ně asi nestačil. "Že já jsem tehdá nedával se svým otcem pozor, už mohli ležet v nějaké hluboké jámě plného listí a bahna." Zamumlal jsem si pro sebe.

Oltrag - 15. února 2017 18:37

soukromá zpráva od Oltrag pro "Tak to ne!!!" zavrčím, sevřu sekeru do obou ruk a nakročím na strom "já jsem sice hovado, ale držím slovo! Řekl jsi radu za naši pomoc. Nevidím žádnej důvod ti pomáhat, když nedokážeš splnit, co jsi slíbil. Kdo ví co bychom zasadili za vodrůdu. Hej, hezoune, spal jeho žaludy ... a ať se na to dívá!!" štěknu ke stromu, ale má poslední slova patří Brianovi. Srdce mi buší a ve spáncích tepe krev pod návalem adrenalinu. Pak ale zaslechnu šramot a po Garettově pokynu, jakožto momentálního vůdce skupiny, zalehnu s nabitou kuší ke kořenům stromu, sekeru a štít na zemi u sebe hned u ruky, a nehnutě čekám, kdo se vyloupne "beztak to bude náš hromdopolice..." zabručím si pro sebe.

Vypravěč - 15. února 2017 19:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve chvíli, kdy všichni upínají pozornost na záhadného příchozího, vyjede ze země pět kořenů. V podstatě zároveň se ti obmotají kolem krku, rukou a nohou. Pokusíš se vykřiknout, ale nejde to. V následující chvíli se pod tebou objeví díra, jak rozestupivší kořeny pod tebou roztrhly zem do dvou strany. Poslední, co uvidíš, je přibíhající Therinor a mizíš v hloubce. Chvíli ještě slyšíš hlasy nahoře, během chvilky jsi však hluboko pod zeminou a hlas nahoře utichne. Následně se sevření uvolní a dopadneš na dno malé jeskyně bez východu, osvětlené houbami a hmyzem, ale jinak jsi prakticky po tmě. Chvíli máš čas popadnout dech, zjišťuješ, že vzduch je kupodivu dýchatelný, když však chvíle uběhne, ozve se známý hlas stromu. "Poslyš, trpaslíku. Ten váš přítel, který přišel...příroda mu není nakloněna a proto mu nemohu pomoct. Mohu však poradit vám ostatním, zde nás nikdo neslyší. Jestli se o to podělíš i s tím mužem...to už mě nemusí zajímat. Ti hyenovci se nechovají běžným způsobem. Jsou slabí...celou smečku spojuje něco, co je nesmírně vyčerpává, proto se drží pohromadě. Také bys měl vědět, že to něco má nadřazenou vůli...nemohu určit, co to je...mému zraku to uniká. Ale dávejte si velký pozor. Nepodceňujte to. Jsi mladý a horlivý a jsem vděčný, že jsi vnesl trochu svěžesti mládí do tohoto starého dřeva." Pokud bys viděl obličej, vsadil by ses, že se právě usmál. Pak náhle zabručí. "Hmm...nemáme rádi sekery, nejradši bych ti ji už nevrátil. Ale budiž...budeš ji v souboji s netvorem potřebovat." Před nohy ti spadne něco velkého a těžkého. Lehce to zazvoní o kameny na dně podzemní dutiny. "Jestli jsi spokojený, je čas vrátit tě zpět do světa tam nahoře." Řekne a slyšíš a ve tmě trochu i vidíš, jak se z matně osvětlených stěn vysouvají temné stíny kořenů směrem k tobě.

Vypravěč - 15. února 2017 19:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Therinor vyběhne zpoza zatáčky. Na to, kolik musí vážit to brnění, které má na sobě, si běží docela svižně. Narazil na vás tedy na stejném místě, kde vás zanechal, ale to, co uvidí, zřejmě nečekal. Garett s Maldirem po boku, oba se zbraněmi v rukách, směrem do kopce Brian s kouzlem připraveným chudáka trpaslíka zasáhnout. Přesto nikdo z uvítacího výboru není překvapený, že se jedná o starou známou, kovem pobitou postavičku. "Ani kovářská dílna nenadělá randál jako to tvoje brnění..." řekne Garett a v klidu schová meč. "Aspoň, že teď se nemusíš schovávat..." Uchechtne se a pohlédne na Oltraga, který před chvílí dost rozvášněně seřval starý dub, jenomže...zatímco jste všichni upínali pozornost na přibíhajícího trpaslíka, Oltrag zmizel. Jediná stopa na místě, kde zalehl, je do spirály stočený písek, tvořící dojem zastaveného vodního víru a pažba kuše, čouhající z jeho středu.

Oltrag - 15. února 2017 19:57

soukromá zpráva od Oltrag pro "Hmpfghmblglllpfhgrhblpgklplmsrf"zmítám sebou a nadávám načež dopadnu na zem jeskyně. Když zjistím, že jsem volný, nezmatkuji, ale dýchám pomalu a v kruhu hledám svoje věci. pak strom promluví a já ustanu ve svém snažení. "To jsou kurevsky blbý fóry, máš štěstí, že jsem trpaslík" zabručím, postavím se a i pod zemí se rozhlížím. "Therinor jo? Co je na něm tak zlýho, jestli jsi tak starý, musíš vědět, že trpaslíci mají tvrdé slupky, ale to nemusí znamenat tvrdá srdce" přemůže mě zvědavost a popustím trochu uzdu uvážlivější části osobnosti, kterou nedávám tam nahoře znát. "Říkal jsem si, že je to divné, ale že až tak. Mno sprovodit ze světa zlo je moje hobby. Ty mi přísahej, že náš úkol s tvejma žaludama nemá světu a nevinnejm lidem uškodit."

Vypravěč - 15. února 2017 20:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Trpaslík? Nikoliv trpaslík...mluvím o tom lidském muži s planoucím mečem. Nevím, jaká je jeho minulost, ale příroda od něj odvrátila zrak. Takových je na světě víc. Musel se kdysi dávno zřejmě něčím provinit. Pokud si vzpomínám dobře, o jeho odloučení rozhodl Velký Tis z Levironu...když ještě stál. Hádám, že se někdy v minulosti znelíbil lesním elfům, kteří tam žijí." Přemýšlí hlas, který tě zde v podzemí obklopuje. "Jsem součástí světa déle než kdokoliv živý...kdysi jsem mohl cestovat, ale dnes již nemám sílu. Dá práci nechat vyrůst výhonek z kořenů a čekat desítky let než znovu narostu...dnes již ne. Můj čas zde se chýlí ke konci a chci jen obnovit pořádek v lesích než odejdu nadobro...nemusíš se bát zla, zde žádné není."

Brian O´Brolchain - 16. února 2017 08:19

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro "Neřekl kdy ta pomoc přijde." řeknu v podstatě klidně nevadí mi to vlastně svým způsobem ta dohoda muže být naplněna kdykoliv. Pak se přiřítí naše kovárna a já z ulevou přestanu držet kouzlo. Pravda, tohle bylo plýtvání mocí za které nebudu mít těžkého trpaslíka chvilku rád,ale co se dá dělat. V onom zmatku si nikdo z nás nevšimne jak se to stalo ale najednou je pryč Oltrag jako by ho něco vtáhlo dolů. Na malou chvilku si pomyslím ,jestli to nemůže být dílo onoho stromu a pak se podívám na našeho průvodce ,pokud někdo aspoň trochu tuší co se sakra děje bude to on. Celkově moc nemluvím a raději zkusím stanout na nějakém pevnějším podloží s tím ,že čekám co se bude vlastně dít.

Therinor Duran - 18. února 2017 18:13

soukromá zpráva od Therinor Duran pro Trochu zadýchaně jsem doběhl ke svojí známé skupince. Očima jsem si projel všechny obličeje. "Kde Oltrag ?" Mezitím promluvil Garret. "Težko říct jestli bychom se neměli schovat všichni. Několik kroků zamnou jsem si všiml, že naše stopy sledují nějaké dvě postavy pod pláštěm, nejspíš zloději podle toho co měli na sobě. Odflusl jsem si. "Jsem si jistý že mě nezahlédli, akorát jsem nevěděl jestli na ně budu stačit sám, tak jsem raději zrychlil tempo abych Vás všechny upozornil."

Vypravěč - 18. února 2017 19:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett se znovu na trpaslíka, který právě přiběhl ani nepodívá a sleduje místo, kde zmizel Oltrag. "Jestli si tě nevšimli, tak pochybuju, že tě neslyšeli...hlídejte cestu a svah nad námi." Dodá rychlé instrukce a odepne si pochvu s mečem od pasu, kterou vloží Therinorovi do rukou a rychle zamíří k místu, kde byl trpaslík viděn naposledy. "Tohle mi podrž a bacha, kde stojíš." Přistoupí na okraj zatravněné půdy a prohlíží si útvar na zemi před sebou. "V těchto místech je to víc než divný..." zabručí a sáhne po nejbližším těžším kameni, který hodí do písku. Chvíli čeká, ale nic se neděje. Pak přikročí a uchopí oběma rukama pažbu kuše, která vyčnívá ze země. Několikrát se zkusmo zapře nohama a pak zabere, až mu v obličeji naběhnou žíly. První pokus je neúspěšný, druhý a třetí a několik dalších taky. Kuše se ani nepohne. Pak od místa ustoupí a mne si ruce. "Zřejmě se zaklínila někde pod kořeny." Oddechne a vrátí se k Therinorovi pro meč. "I kdyby narazil na pevný dno, teď už je to jedno." Otře si nos otočí se na zbývající dobrodruhy. "Jestli chce někdo riskovat a vykopat si tu kuši, tak prosím...Takže...řekni znovu, co jsi viděl, Therinore? Jak daleko za námi jsou?" Než stihne trpaslík odpovědět, kuše pohne, písek se začne vlnit a odepsaný trpaslík, celý špinavý od hlíny a pokrytý všemožnými půdními živočichy, se zjeví opět mezi živými a začne hlasitě kašlat, protože se mu prach dostal tam, kam neměl. "Dobrá! Dobrá..." Kroutí Garett hlavou, drží se za čelo a kouká z jednoho na druhého. "Jeden se honí ve zbroji po lese a druhej se vrtá v zemi...trpaslíci...jasně...proč já se vůbec divím?" Sedne si na kámen a čeká, až trpaslíkův kašel ustane. Při tom ty dva v tichosti sleduje a chvílemi zvedne zrak i ke strouchnivělému dubu. "Takže...domluvte se, kdo bude mluvit jako první..." Řekne rezignovaným tónem a zkontroluje, jestli Brian s Maldirem nadále hlídají situaci okolo.

Oltrag - 19. února 2017 11:20

soukromá zpráva od Oltrag pro Přes vrstvu hlíny konečně zase spatřím sluneční světlo. Ani nevím, jak jsem se vlastně dostal zpátky nahoru, ale když se nadechnu, abych utrousil nějakou poznámku, vdechnu prach a nekontrolovatelně se rozkašlu. Abych během toho dělal něco užitečného, opucuji se alespoň nahrubo od hlíny a oberu žížaly a brouky - především z vousů důkladněji samozřejmě. "Coby, byl jsem navštívit prababičku" odfrknu si, když si rukou oprašuji hlínu z ramen a hledám svoje vybavení. Když uvidím svou kuší napůl v zemi, zbrunátním, vrhnu se k ní a začnu ji tahat ze země. U toho něco nesrozumitelně rozčileně mumlám. Když nejde, začnu ji opatrně ohrabovat kolem, až se mi to podaří. K mé nelibosti je ovšem poškozené lučiště. Sice se dá opravit, ale zrovna teď, uprostřed lovu, je to komplikace. Opěšt něco zamrmlám, hodím si ji na záda a vezmu si sekeru a štít. "Tak jdem, nebo co? A hele, byl to Therinor. Seš slyšet přes půl lesa..."

Brian O´Brolchain - 19. února 2017 11:48

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Raději nerozvádím úvahy o tom co trpaslíci dělají a proč...vlastně natom všem mě nejvíc zaujalo to ,že máme v zádech nejspíš nějaké bliživé existence. Začnu se proto rozhlížet a dávat pozor. Pokud na nás někdo má skočit, dost pravděpodobně půjdou první po mě nejsem evidentní hrozba na rozdíl od mích bojovných přátel. Vlastně i proto se snažím držet pohromadě s ostatními a krýt si záda, doufám ,že trpaslíci pro tentokráte k něčemu budou stejně jako moje magie.

Therinor Duran - 22. února 2017 21:35

soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Vím určitě že jsi mě nevšimli, ti byli tak zaujatí našima stopama, že nevnímali okolí kolem sebe, dokonce ani moje brnění ne !" kopl jsem do malého kamínku před sebou a mezitím mě Garett hodil pochvu i s mečem. "Zůstanu stát, tam kde stojím !" Chvíli se dívám jak se Garett snaží vytáhnout kuši a pak se zase chvíli na les, od kterého jsem přišel. "Viděl jsem... "Mezitím se náhle ze země vynoří Oltrag, jako kdyby vstal z mrtvých. "Zkontrolujte někdo, jestli to není živá mrtvola !" řekl jsem s humorem. "Jsi v pohodě brachu ? Jaké to tam dole bylo ?" a zvědavě jsem se podíval na Oltraga. "No nic." Podívám se na všechny. "Předpokládám že za chvíli tu budou, měli bychom se někde ukrýt. Možná to budou jenom nějaká nemehla ale to nemůžeme riskovat." odflusnu si. "Měli bychom je překvapit abychom nad nimi měli navrch ! Mohli bychom se ukrýt někde u těch keřů co jsou támhle" a ukážu na keře které jsou kousek ode mě. "Oltrag by se mohl zahrabat do země, už se mu to jednou povedlo" pousmál jsem se s úctou. "Když se nám to podaří můžem jim vzít ty pytle co mají sebou, třeba tam budou mít... pivo !"

Vypravěč - 22. února 2017 22:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett pohlédne na Oltraga a ušklíbne se. "Příště aspoň křič, když si stoupneš na tekutý písky. A ta kuše mě mrzí...ale viděl jsem, že se dovedeš o sebe postarat i bez ní. Vydrž ještě, tenhle prý po cestě viděl nějaké stopaře, uchvácené půdou, kterou po cestě rozryl...jen jestli si tě podle té brázdy nespletli s divočákem, Therinore?" Zasměje se a prohlédne si stopy, které obtěžkaný trpaslík zanechal na cestě. Poté si trpaslíka vyslechne. "Pytle? Nebudou to spíš pytláci? No...za keři budeme naopak více viditelní a sami budeme mít omezený výhled díky těm listům. Když zalehneme, budeme kryti zespodu od cesty srovnaným terénem a ze svahu částečně těmi keři za náma. Jestli jdou po stopě, tak budou na cestě včas viditelní a můžeme je z dálky varovat než zamíří sem nahoru. Co zbraně? Neměli luky nebo kuše?" zeptá se ještě a již nepřestává cestu sledovat. "A jaký máš před nimi náskok?" Pak pohlédne na Briana. "Jak jsi na tom s energií? Kolik toho zvládneš do dalšího odpočinku?" (zrušené kouzlo ti odebralo 2 body pro info)

Therinor Duran - 28. února 2017 09:34
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro "U pasu měli dýky, žádných jiných zbraní jsem si nevšiml. Tipuju že to budou lidé, protože nebylo moc velcí ani moc malí. Jsou od nás tak 5 minut ale to těžko říct. Měli bychom se mít na pozoru a rychle se někam ukrýt." Ušklíbl jsem se.

Vypravěč - 28. února 2017 09:51
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak si všichni hoďte na procenta, za Maldira hodím já.

Oltrag - 01. března 2017 17:33
	soukromá zpráva od Oltrag pro Zalehnu ke kořenům stromu a připravím si zbraně k rukám "ať je to kdo chce, nechal bych je bejt. Jak víme, že nám chtěj nějak škodit?" pokrčím rameny ale pokud dojde k útoku, připojím se ke skupině, ač nesmrtícím útokem, dokud nebudu přesvědčen o jeho oprávněnosti.

Vypravěč - 01. března 2017 19:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pět minut..." Podrbe se Garett na bradě. "Tak to je nejvyšší čas něco podniknout. Otočí se na Oltraga a kývne. Prostě zalehneme a podíváme se, co jsou zač, nebudeme se ukazovat, pokud nesejdou z cesty směrem k nám." Řekne a sám si lehne na okraj mírné vyvýšeniny před strmějším klesáním. Vy následujete jeho příkladu, pouze Maldir a Oltrag dostanou pokyn, ať hlídají kopec za vámi. Tak tam ležíte...pět, deset minut...půl hodiny. A stále nic. "Tak co? Chcete je hledat nebo půjdem dál? Protože nás buď odněkud pozorují nebo nás viděli a radši to zabalili." Otočí se na Therinora a poté i na vás ostatní.

Vypravěč - 01. března 2017 19:12
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Zmizel ti vak s věcmi a měšec.

Vypravěč - 01. března 2017 19:13
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Zmizel ti váček s penězi.

Vypravěč - 01. března 2017 19:15
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Zmizel ti brousek, křesadlo a třetina tvé zásoby šípů.

Vypravěč - 01. března 2017 19:17
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Zmizely ti peníze, jedna sekera, náhrdelník od rodičů a tvůj příruční soudek s pivem je taky v tahu.

Brian O´Brolchain - 02. března 2017 07:02
	soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro jako jen tak za bílého dne když jsem uprostřed lidí ...wow začínám mít k těm zlodějům respekt. :)

Vypravěč - 02. března 2017 08:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hej fakt jsem nastavil hranici vzájemného všimnutí 80, cokoliv výš by bylo nakloněno na vaši stranu, cokoliv níž na jejich. A padlo mi jedna :D přemýšlel jsem, že by mohli trpaslíky klidně i oholit :D Pravděpodobně jste trochu usnuli, jak jste si lehli, protože jinak nevím :D ten váš hod už byl pak jen na to, co vám vezmou. Abych to urychlil, házel jsem to jako zloději vs skupina v jednom hodu. Samozřejmě nechci mít ze hry čistou matematiku a beru to z velké části prostě logicky, ale tady to bylo tak fatální, že se nějak mezi nás dostali. Kdybych hodil třeba deset, dvacet...tak už si vás jen všimnou a opravdu to zabalí, protože uznají, že nemají šanci vás takto ve skupině okrást.

Brian O´Brolchain - 02. března 2017 11:58
	soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro ne já to beru jen říkám že respekt a jen taková rada někoho kdo hraje dnd nech všímaní hazet nám :D

Vypravěč - 02. března 2017 12:01
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Chtěl jsem, ale to by mohly být dvě kola jen házení a žádný posun :D

Oltrag - 04. března 2017 18:38

soukromá zpráva od Oltrag pro Ležíme, ležíme, je to už podivně dlouhá doba. Zamračeně se rozhlížím a pohled mi sjede na toulec se šipkami "co to kurva...? Kde mám šípy?!" vyskočím a zajedu rukou do vaku. Křesadlo a brousek v tahu. Nenápadně se pobouchnu rukou na zbroji, kde mám měšec, který naštěstí zůstal na svém místě. "Vstávejte lemry, už tady byli. Vomrkněte co vám chybí. Chraň je otcové skal, jestli ty zmetky někdy dostanu do pazour!" křiknu částečně na své kumpány a částečně do lesa kolem.

Maldir Stoneskin - 04. března 2017 23:09

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Už jsme leželi pořádnou dobu a v hlavě se mi točilo mnoho myšlenek, jestli má vůbec cenu ještě čekat. Z myšlenek mě vyvede Oltrag a jeho nadávka a následné prohledávání vaku a dalších míst. Skoro jako poslušný pes jsem vstal a začal si procházet věci. ,,Kde mám vak s penězi? Přísahám na svůj život, že ještě před chvilkou tu byl. Tak nejsi jedinej, kdo o něco přišel Oltragu. Ale čekali jsme už dost dlouho. Je na čase se pohnout.'' promluvím ke zbytku skupiny, když překontroluji zbytek věcí.

Brian O´Brolchain - 05. března 2017 09:06

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Leželi jsme dlouho. Mělo smysl čekat dost možná ani ne....Najednou začal klít jak Oltrag tak Maldir.... vzpamatuji se projdu svoje věci a skutečně vše je pryč. "To si děláte.... kdo by mohl být tak dobrý aby nám ukrad všechno? To jsou neviditelní?" označit mě jako naštvaného by nyní bylo velice slabé označení na druhou stranu pokud zloději ukradli i váček se sazenicemi stromu.... "Bežte napřed doběhnu vás zkusím zjisti kde jsou ti zatracení zloději." vlastně jsem jen chtěl abych mohl u onoho stromu být sám. Ve chvíli kdy se tak stalo jsem se podíval trochu ztrápeně na strom. "Omlouvám se že ruším ...ale tvé děti mi byli odcizeny....tuším ,že možná máš cestu jak je najít nebo zadržet jejich zloděje...rád bych dostál svému slibu ,ale je to skoro nemožné když ti věci odcizí za bílého dne."

Oltrag - 05. března 2017 11:26
	soukromá zpráva od Oltrag pro Ostatní jsou na tom podobně, Brian zdá se postrádá i nasbírané žaludy. "Jo, dobrej nápad, vyražte, já pohlídám hezouna a pak vás doženem. Nikdo by se neměl voddělovat sám vod skupiny.Dávejte si bacha a krejte si záda jo?" houknu na ty tři a posunkem je pošlu pryč a když vyrazí na cestu, vykročím za mladíkem ke stromu.

Oltrag - 05. března 2017 11:35

soukromá zpráva od Oltrag pro Když staneme s Brianem sami před stromem a ostatní jsou z doslechu, o čemž se pořádně ujistím, tiše pronesu, stojíc vedle něj a přejíždějíc pohledem okolí "měl bys vědět mladej, že ty hyenovci se nechovaj běžnym způsobem. Jsou slabí a celou smečku spojuje něco, co je děsně vyčerpává, proto se držej pohromadě. A to něco má nadřazenou vůli. To mi řek von a já to říkám tobě, kdyby se mi něco stalo jasný? Je tady za tím něco víc, tak si musíme dávat bacha. Věci často nejsou takový, jaký se zdaj bejt" prohodím klidným hlasem a s rukou na topůrku sekery obhlížím stále okolí. Pak čekám, až si Brian dokončí práci a vydáme se za zbytkem skupiny.

Brian O´Brolchain - 05. března 2017 11:50

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro "Něco co je nadřazeno hyenovcům....existuje magie vlastně magie pocházející ze stejného zdroje jako ta má....a ta tohle umožňuje ,ale kdo by nechal hyenovce napadat lidi? Možná to je způsob jak přijít k majetku a nebo se děje něco opravdu zvláštního" bezděčně si sáhnu do kapsy a zjistím že sazenice mám tam. "Zdá se že to nejcennější neukradli,ale i tak tohle je....divné...ale díky za informaci." usměji se trochu,ale je pravda že mi to na klidu nepřidá místo kde zloději dokážou lidi obrat jen když si lehnou a někdo kdo ovládá zvířata...to nebylo dobré.

Vypravěč - 05. března 2017 12:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett se na vás všechny podívá. "Chcete říct, že sem vletěli a nikdo si ničeho nevšiml?" Pozvedne jedno obočí. "Divím se, že vás neokradli i o chlupy na prdeli...no dobrá. My vyrazíme." Podívá se na Maldira a Therinora. "Je nejvyšší čas. A vy se za nima nehoňte, můžou být už za horama. Spíš se podívejte po stopách, jestli nějaké nejsou...možná najdete nějaké místo, kde vyhodili bezcenné věci. A pak nás rychle dožeňte." Pokyne Maldirovi a Therinorovi, aby ho následovali a společně vyrazí po cestě.

Oltrag - 05. března 2017 12:06
	soukromá zpráva od Oltrag pro "Mnojo no" pokývu hlavou "možná už by ti to řek i sám, když tu nejni Garett - nelíbí se mu, prej možná kdysi něco udělal elfům..." pohodím hlavou ke stromu a začnu v okolí hledat stopy po zlodějích, pokud se poštěstí.

Vypravěč - 05. března 2017 13:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ani se nemusíš moc rozhlížet. Na suché, kamenité půdě sice těžko najdeš nějakou stopu, ale prakticky okamžitě si všimneš lesknoucího se předmětu na mechu asi padesát kroků na západ. Když k němu přijdeš, všimneš si, že se jedná o jednu z Therinorových seker, opatrně položenou do mechu. Hned vedle vidíš stopy dvou postav, které se tu zřejmě spolu bavily a přešlapovaly z místa na místo. Odhadnout, kam odsud zloději vyrazili, by už vyžadovalo větší soustředění.

Oltrag - 05. března 2017 17:38
	soukromá zpráva od Oltrag pro Zamyšleně si sekeru prohlédnu, strčím do ní klackem a opatrně ji seberu. Nejde mi na rozum, proč by ji opatrně pokládali na zem, když to byla asi jedna z cennějších věcí, když si vzpomenu na svůj brousek a křesadlo. Pokud je ale v pořádku, vezmu ji a vrátím se za Brianem.

Vypravěč - 05. března 2017 17:46
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatím jsi strom neoslovil a tak mlčí. Všimneš si, že Oltrag kousek poodběhnul a teď se vrací zpět a v ruce má jednu z Therinorových seker.

Brian O´Brolchain - 07. března 2017 10:30

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro "Strom má něco proti Garetovi?" zasměji se nad tou myšlenkou. "Asi to chápu no za pokus stojí." Když Oltrag jde pro onu sekeru využiji chvíle kdy jsem o samotě se stromem. "Moudrý... vím ,že to nejcennější nezmizelo,ale bez vybavení na tom budeme dost špatně..." řeknu tiše. "Navíc jak se zdá tu někdo ovládá zvěř. Nevím jestli obé souvisí ale mohlo by tak jako tak byl by jsi té dobroty a pomohl mi zjistit kde jsou zloději našich věcí a co jsou zač?" mluvím tak uctivě jak bych nemluvil k žádnému lidskému králi. "Moudrý...co se týká druhé věci věřím ,že pokud je naším úkolem přemoci hyenovce bude lepší když přemůžeme to co je nutí dělat tyhle výpady."

Vypravěč - 08. března 2017 07:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Na stromě se opět objeví obličej, což doprovází další opad ztrouchnivělé kůry. "Není v mé moci nalézt ty, jež vám odcizili vaše věci...jsem už příliš starý, po lese se pohybuje mnoho bytostí, nedokážu je rozeznat." "Pouze lesní tvory vidím čistě a jasně, to, co nepochází z lesa, zůstává zahaleno svým cizáckým původem. A to, co hyenovce ovládá, z lesa nepochází. Takové bytosti jsou mimo můj dosah, vnímám je spíše jako stín v záři rostlin a živočichů. Vidím, že se tam někdo nebo něco nachází, ale víc vám nemohu pomoct." Strom se na chvíli odmlčí a zdá se ti, že usnul. Pak se na tebe opět rychle podívá a z větví opadá několik suchých listů. "Jak vidím, zbraně vám ponechali. Prozatím si s tím vystačíte. Do západu slunce ještě zbývá času dost." Pak se zdá, jako by si na něco vzpomněl. "Až budeš opět v Del da rah, vzpomeň si na mě. Díky těm žaludům bude snazší se vzájemně nalézt. Ale teď už jděte. A pamatujte, že mnoho těch, co šli před vámi, tam leží doposud. Nepřeceňujte své síly." Unavený obličej se opět vytratí a kolem se rozhostí ticho. Nevypadá to, že by vám chtěl ještě něco říct.

Vypravěč - 11. března 2017 13:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vydáváte se dál po cestě směrem na severovýchod, až se asi po dvaceti minutách stopa hyenovců, která se doposud táhla podél ní, oddělí a zamíří směrem na sever a v posledních úsecích se stočí dokonce na severozápad. Chvíli jdete po rovině a nakonec začnete klesat, až se dostanete na okraj lesa k údolí, ve kterém jsou tři skály, opírající se o sebe a vytvářející úkryt před větrem s otevřeným stropem. Kolem skal je jen písek, nasvědčující, že kdysi tu mohlo být malé jezero. Písek postupně přecházející ve žlutou, suchou trávu a vy máte sotva účinný úkryt v trnitých křovinách mezi borovicemi. Mezi brlohem a vámi je v tuto chvíli asi třicet kroků. Zatím je klid, vypadá, že šelmy jen čekají v úkrytu, než jim jejich teď už mrtví druhové přinesou potravu. Trvá to jen pár minut a na stejné místo dorazí i Oltrag s Brianem. "Tak..." zašeptá Garett, "nějaké použitelné lovecké praktiky?" Podívá se na vás a zjevně od vás očekává nápady. Vítr v tuto chvíli vane od skal směrem k vám (ze severozápadu), ale pomalu se stáčí (brzo bude vanout přesně ze severu, poté ze severovýchodu, východu a nakonec z jihovýchodu), a tak dokážete odhadnout, že pokud bude vše pokračovat stejným tempem, máte ještě tři kola na domluvu a přehodnocení taktiky. Na skype vám pošlu hrubý nákres lokace.

Vypravěč - 15. března 2017 21:32
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Všude kolem skal jsou v písku stopy po soubojích. Kousky oděvů a zaschlá krev, táhnoucí se od větších kaluží až mezi skály, jak šelmy odtahovaly těla do úkrytu. Nedaleko od vás leží zlomené kančí kopí, jehož hrot je ohnutý a zrezivělý od dešťů. Také vidíte v prachu něco, co zřejmě kdysi bylo lukem, než z něj zvířata nadělala třísky.

Therinor Duran - 15. března 2017 22:14
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Tady to vypadá jak po souboji s Titány..." Nevěřícně pohlížejíc na pláň u skal. "No myslím že by bylo dobré se někam ukrýt a počkat odkud ty potfory vylezou !" podívám se na Garetta pak na Maldira jako kdybych očekával nějaký úžasný nápad a pevně jsem sevřel sekeru v ruce.

Oltrag - 17. března 2017 18:51

soukromá zpráva od Oltrag pro Hned jak dorazíme na místo, přikrčím se vedle ostatních. "Vítr se pomalu stáčí, musíme se posunout, aby nám tahle výhoda vydržela co nejvíce, až na hranici nynějšího úhlu v náš prospěch" naznačím rukou kolem bývalého jezera. "Schováme se za velké stromy, jeden bude hrát návnadu a vyláká je z úkrytu. Když nás neucítí, s trochou štěstí po nás půjde jeden nebo dva. Návnada se odbelhá mezi stromy a jak proběhnou, pustíme se do nich. S trochou štěstí je vyřídíme dřív, než k nám doběhnou další a tím si je pěkně rozdělíme. Nebo mít víc času na přípravu, zapálíme polena, pošleme je do doupěte a upečem zaživa" nadhodím a čekám, co ostatní na to, já jsem ale připraven na pohyb. "Vítr tak jako tak musí hrát v náš prospěch, ať máme alespoň nějakou výhodu."

Vypravěč - 18. března 2017 21:45
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett přikývne. "Pokud to pomůže, přesuňme se tedy. Ale kdo se dobrovolně přihlásí jako návnada?" Optá se a začnete postupovat společně s větrem. Vítr se zatím stabilně stáčí a nedochází k žádným náhlým změnám. Konec prvního kola.

Therinor Duran - 24. března 2017 10:55
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro Zamyšleně se podívám na Briaena. "Briaene, nemůžeš nějakým směrem hodit proud kouzla ? Třeba je to zmate." Prdnu si. "Nebo by to chtělo někoho, kdo má dlouhé nohy." "Zamnou by asi běželi určitě, nadělám randál jako armáda."

Vypravěč - 24. března 2017 14:51
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Žádná životní zkušenost nemůže člověka připravit na to, co právě trpaslík vypustil. A tak si Brian a Maldir hodí na procenta proti Therinorovi na odolnost proti toxickému útoku :D

Oltrag - 25. března 2017 20:55
	soukromá zpráva od Oltrag pro "Ty seš teda profesionál, eště že dem po větru" zabručím si pro se a od pasu vytáhnu jednu s z Therinorových seker, co jsem našel a hodím mu ji. "Snad ti to tentokrát půjde líp" připravím si svoji sekeru s štít "návnada budu já, jen dejte vědět, až budete moct"

Vypravěč - 25. března 2017 20:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Maldire, nebyl to pro tebe zrovna fajn zážitek, ale špatně se ti naštěstí neudělalo. Brian má štěstí, že jde před Therinorem. Garett, který jde naštěstí úplně vepředu, se otočí na trpaslíka. "Nervózní?" Ušklíbne se a pokračujete. "Jestli si troufáš, tak jen do toho." Než se ale stihnete domluvit na tom, kdo bude návnadou nebo se Therinor odhodlá vyběhnout, vítr se náhle obrátí a vane přímo směrem k doupěti. Uběhne sotva pár okamžiků a v doupěti se něco pohne. Dvěma vstupy vyjdou tři hyenovci, větší, svalnatější a vypasenější než ti předchozí dva, se kterými jste se utkali. Vydají několik svých charakteristických zavytí a poté vás zaregistrují. Začnou na vás štěkat a z dálky dorážet, ale zatím se nezdá, že by se chystali pustit se s vámi do křížku. Pak z ničeho nic utichnou a otočí se za sebe. V tu ránu vyrazí všichni tři na steč na vás. Máte je po pravé straně, v tuto chvíli jste seřazení v zástupu, takže mohou narazit v podstatě do kohokoliv z vás. Házejte si tedy každý na iniciativu, jestli se stihnete postavit do potřebných pozic nebo jste zaskočeni.

Vypravěč - 25. března 2017 21:19
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Odvolávám házení...máte dost času. Házejte si až na obranu. Útočit první vám pravděpodobně nevyjde, na iniciativu hyenovců jsem hodil 97.

Oltrag - 27. března 2017 21:57

soukromá zpráva od Oltrag pro "Mno tak to nám situaci trochu mění co?" odfrknu si, pevně sevřu sekeru a hlavně štít a nastavím se jím proti běžícímu hyenovci "rozestupte se, můžeme těžit jedině z početní výhody. Therinore, Maldire, my tři si je natáhneme - každej jednoho. Držte je na sobě a zaměstnejte je. Briane, Garette vy dva jste žolíci. Po jednom je pomožte odrovnat, tři na jednoho máte dobrý šance ho sundat rychle. Začněte u Therinora" houknu na ostatní a sám udělám pár úkroků, abych roztáhl bojové pole. Pak bouchám sekerou o štít, abych upoutal pozornost hyenovce nejblíže mě "tak poď ty uslintaná mrcho. Tvoje máma mi dělá podložku ve vobejváku!"

Vypravěč - 27. března 2017 22:23
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Máš tohle kolo plus ještě jedno než doběhnou pro útok z dálky. Pokud si chceš kouzlo připravit a získat tak bonus k přesnosti, jedno kolo ti to zabere. Manu za magické střely jsem upravil, takže tě bude stát každá střela podle její úrovně, tedy 1, 2 nebo 4 mana

Brian O´Brolchain - 30. března 2017 12:10

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Ač jsem nebyl zcela přesvědčen, zda-li je vhodné uposlechnout rozkazů trpaslíka kývnu na něj a ustoupím dozadu. Stejně nikdo žádné jiné návrhy nemá a na dohadování je už pozdě. Nechám tedy jít toho obra i vousáče napřed a sám si rychle najdu místo s výhledem. Svou hůl zabodnu do země a v ruce začnu za tichého šeptání shromažďovat energii žlutozelené barvy. Když mám kouzlo připraveno, zamířím na hyenovce, běžícího k Maldirovi a vyšlu střelu po něm. Ať je zásah úspěšný nebo ne, začnu si v ruce připravovat druhé kouzlo.

Therinor Duran - 31. března 2017 21:01
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Jasně, na další nápady stejně nenji čas !" odsouhlasím Oltrahův návrh.Pevně sevřu obě dvě sekery a postoupím o pět kroků dopředu a zařvu na nedalekého hyenovce."Tak pojď ty potforo, já ti zmaluju kischt !".

Vypravěč - 01. dubna 2017 00:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett přikývne, vytasí meč, rovnou jej pozvedne k úderu a ustoupí trochu blíž za Therinora, který stojí pár metrů po Oltragově pravici, zatímco Maldir s mečem bastardem v ruce odstupuje po jeho levici. Hyenovci se po několika skocích rozdělí a běží každý na jednoho z vás. Kousek před Maldirem hyenovce sežehne na hřbetě Brianova střela a zvíře zpomalí. Krátce na to doběhne v plné rychlosti jeden z hyenovců k Oltragovi a skočí po něm. Jeho čenich však tvrdě narazí s kvíknutím do plochy štítu a v jednu chvíli jakoby na něm ležel, než se odrazí nohana a dopadne na bok do trávy, kde se rychle převalí na všechny čtyři. I když trpaslíka obrana před takovým úderem stála nějakou tu námahu, je konečně akorát tak správně rozehřátý na pokračování. Obdobně probíhá situace u Therinora, který toporem sekery odrazí tlamu hyenovce bokem těsně před svým obličejem a ramenem mu tvrdě narazí do prsou. Hyenovec se stočí v nárazu, zadní nohy mu vyletí do vzduchu a udělal by pravděpodobně dokonalý přemet, kdyby ve chvíli, kdy mu zadní část těla trčí kolmo nahoru, nedostal zásah Garettovým kouzlem přímo do hřbetu. Ozve se zapištění a hyenovec doslova odletí několik kroků zpět, kde dopadne nedaleko Therinora. Dvakrát zahrabe předníma v prachu a zůstane nehybně ležet. Na zádech má vypálenou hlubokou černou rýhu, kam ho zasáhla astrální plamenná čepel. Therinorovi zůstala jen mírná promáčklina na nárameníku a rameno bude možná pár dní bolet od poctivého nárazu, ale tak to má být, seš sakra trpaslík, ne?! Smutnější průběh má bitva na jejím levém křídle. Zvíře, které se doteď hnalo na Maldira, se po vlastním zásahu střelou a po spatření neúspěchu svých druhů sice téměř zastaví a s vrčením hromotluka obchází, ale pak zaútočí jediným překvapivým výpadem a přadníma tlapama Maldirovi strhne celou přední část koženého kyrisu a jen taktak, že mu nevyrazí meč z rukou. Hromotluka náraz odmrští dva kroky dozadu, kde se rozplácne na zádech v prachu. Teď má co dělat, aby popadl vyražený dech, zvedl se ze země a připravil se k obraně. Nebude to vůbec snadné, ne s nechráněnou hrudí, na které má několik šrámů, jak dvě tlapy prorazily své drápy skrze kůži a vnitřní orgány tak zůstaly v bezpečí jen díky žebrům. Ne však na dlouho. Ta potvora se chystá k dalšímu útoku. Oltrag má v dosahu hyenovce před sebou, sraženého hyenovce před Therinorem a postřeleného hyenovce před Maldirem. Therinor má v dosahu sraženého hyenovce před sebou a hyenovce před Oltragem. Pokud by chtěl pomoct Maldirovi, zabere mu přeběhnutí jedno kolo. Maldir leží na zádech a háže si rovnou znovu na obranu. Pokud hodí pod 20, nepodaří se mu včas popadnout dech a další námaha ho na jistotu vysílí do bezvědomí, pokud hodí 20 - 39, bude se bránit v leže, pokud hodí nad 40, stihne se dostat na nohy a brání se vestoje.

Brian O´Brolchain - 01. dubna 2017 00:09
	soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Můj útok byl úspěšný, nicméně postup zvířete nezastavil, což jsem ani nečekal. Nečekal jsem však ani to, že si s tím obrem poradí tak snadno. No, aspoň mám teď čistou dráhu k nepříteli...pomyslím si a pošlu na hyenovce rychle druhou zelenou střelu, než se zmůže k dalšímu útoku.

Vypravěč - 01. dubna 2017 00:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Brianovo kouzlo nalezlo opět cíl a než stihl kdokoliv zareagovat, záblesk energie ustřelil hyenovcovi před Maldirem levou přední tlapu. Zvíře s nářkem, který vám skoro až trhá srdce uskočí pryč od vás a několikrát se převalí na zemi, než se posbírá a s pajdavým během a se staženým ocasem mezi nohama se rozeběhne zpět k doupěti. Maldir tedy nemusí házet a podařilo se mu zvednout, přes to v tomto kole nebude ještě schopen útočit.

Vypravěč - 01. dubna 2017 00:50
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Maldire, zbývá ti: 72 životů ze 100 a 17 zbroje ze 30 ...nejsi na tom zase tak moc špatně, ale teď máš jedno kolo bez možnosti útočit.

Oltrag - 02. dubna 2017 09:46

soukromá zpráva od Oltrag pro Po úspěšné obraně se uchechtnu ale vývoj po mé levici mi vyžene pobavení z úst. Už už se chystám křiknout na Garetta, aby přebral mého hyenovce a sám se vrhnout na Maldirova, abych zvíře odlákal, ale Brian to vyřeší nejlepším možným způsobem. Štítem nastaveným před sebou přiskočím k bestii přede mnou, ranou od spodu se jí pokusím přimět zvednout hlavu a následným úderem sekery spodním obloukem zasáhnout ideálně měkkou část ve spodní čelisti, což by byl prakticky přímý zásah do hlavy zespodu, nebo alespoň seknout ji do krku.

Vypravěč - 02. dubna 2017 12:09
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltragův pokus o útok nedopadl zrovna valně. Co nevidíš je, že jeho hlava se ti o štít tak akorát smekne a zůstává za ním skrytá. Když po něm následně zaútočíš sekerou, vystřelí z poza štítu jeho tlama a rafne tě do ruky. Rychle s ní škubne a zase pustí, ale stačí to na to, aby ti sekera vypadla z ruky a jako naschvál zrovna pod nohy zvířete.

Vypravěč - 02. dubna 2017 12:18
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Máš to za 2 životy a 2 poškození zbroje. Natrhl ti nějaké řemínky v rukavici a pohmoždil zápěstí. Taky tě celkem sevřel, tak to bude taky trochu bolet.

Therinor Duran - 06. dubna 2017 12:13
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Zasraný přerostlý kočky !" Utřu si pot z tváře. "Tak dneska se pořádně najíme !". Podívám se na Oltraga a všimnu si že má problémy. "Hned jsem u tebe !" Prudce vyrazím zvířeti vstříc abych ho dodělal.

Oltrag - 09. dubna 2017 11:29

soukromá zpráva od Oltrag pro Syknu a zatnu zuby a zakleji v trpasličině, když mi upadne sekera. Navíc to asi zítra bude docela bolet, Ale co, mé trpasličí ego se trochu uchlácholí tím, že já na ni byl sám, zatímco ostatní to brali po dvou. Sevřu štít oběma rukama a pokusím se vyčkat na další útok hyenovce a odrazit ho vší silou ranou přes čumák. Nebudu se snažit ho zastavit, to by stálo hodně sil, spíše využít jeho vlastní sílu a svést jeho výpad stranou.

Vypravěč - 09. dubna 2017 13:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Therinor se rozeběhne a obě sekery vrazí hyenovcovi do žeber, čímž jej zabaví a dal možnost Oltragovi zaútočit štítem. Obě rány najdou své místo, ale Therinorovy sekery se zasekly do kostí a uvízly v nich. V tu chvíli po něm začne hyenovec chňapat tlamou a točit se dokola. Trpaslík na něm nadále visí na obou sekerách a nohama se jen sem tam odrazí od země, ale drží se. Těžko takhle od pohledu odhadnout, jestli jde o nehodu nebo o profesionální způsob, jak zvíře uštvat. Dobrá zpráva je, že Oltrag si může znovu vzít svou zbraň, ale zaútočit na hyenovce by teď znamenalo vysokou šanci, že zraníte Therinora. Mezitím zvíře bez nohy doklopýtá zpět k doupěti, kde se u jednoho z vchodů zastaví a začne uskakovat bokem, jako kdyby bázlivě vyklízelo cestu dalšímu příchozímu. Tak, Therinore, co uděláš? Teď si házej na každý svůj pohyb.

Vypravěč - 09. dubna 2017 17:24
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Maldir se mezitím vzpamatoval ze zranění a je opět schopen jakékoliv akce.

Therinor Duran - 10. dubna 2017 20:10
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Třebbb...a za..chvilk...ku ch...cípne !" horko těžko jsem řekl.

Maldir Stoneskin - 10. dubna 2017 20:19

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Konečně jsem se vzpamatoval z toho hnusnýho útoky a byl jsem připravený přidat se k boji. Vezmu svůj Bastard do pravé ruky a postavím se do pozice, ze které se mohu bránit případnému útoku dalších možných hyenovců. Pokud v tom doupěti teda ještě nějací jsou. Pomalu se ale začnu přibližovat k tomu bez nohy, abych mu uštědřil pořádné bodnutí mečem mezi žebra. Stále si ale dávám pozor na cokoliv, co by mohlo vylézt z toho doupěte.

Vypravěč - 10. dubna 2017 20:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nechcípl. Hyenovec se převalí na bok a Therinor je s jíknutím zavalen mohutným tělem. Když se opět objeví, leží s rozpřaženýma rukama na zemi, zabořenej do země. Spoje na jeho zbroji jsou rozervané, několik ostrých hran zabodnutých do jeho těla a každý kus plechu pomačkaný tak, že se nemůže ani pohnout a je odkázaný na pomoc ostatních. Aspoň, že jeho sekery z hyenovce vypadly a leží teď na zemi kousek od něj. Hyenovec otřepe a rozeběhne se taktéž zpět k brlohu. V tu chvíli si Brian promne čelo a Garettův meč opět obalí rudé plameny. "Tenhle pocit si zapamatuj, čaroději...Maldire! Zpátky!" Křikne a vyběhne kupředu, když si všimne, že se bojovník v kožené zbroji blíží k brlohu. Před Maldirem mezi skalami se objeví dvě fialově zářící oči a následně se z úkrytu vyvalí další zvíře. Na délku má dobré čtyři metry, což je skoro dvojnásobek těch předchozích a ještě je o něco mohutnější. Na zádech mu z každého obratle vyrůstá ostrý, kostěný výrůstek a jeho srst, která už na většině místech zcela vypelichala, má červenou barvu. Co však shledáte nejděsivější na první pohled, je jeho hlava. Kůže na ní jako by byla malá velikosti lebky, a tak z ní kus čenichu vyčuhuje jako holá kost se zuby a nozdrami. Z fialově svítících očí se line jemný fialový kouř a z tlamy kouř černé barvy. Celému obličeji vévodí čtyři rohy, dva krátké a dva dlouhé, vyčnívající z čela a nepravidelně se klikatící směrem nahoru. Obě zvířata se úprkem stáhnou za bestii a ta pomalým krokem postupuje směrem k Maldirovi. "Oltragu, zvedni toho trpaslíka! Briane! Ty mě krej z dálky! Maldire! Počkej až ho odlákám a dostaň ty živé! Na bestiálního satyra ocel nestačí!" křičí Garett za běhu a blíží se k Maldirovi.

Brian O´Brolchain - 10. dubna 2017 21:11

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro No jasně, pomyslím si, když vidím, jak bezstarostně se ten divoch vydal na vlastní pěst k tomu brlohu a nečekaně se mu to nevyplácí, ale to už mě Garett volá, abych mu asistoval. Trochu mě vývoj událostí znervózňuje, protože mi už zbývá jen velmi málo magické energie a to, co zbývá, jsem plánoval šetřit na léčení, ale poslechnu ho a rozeběhnu se blíž k němu, abych mohl využít alespoň to málo, co mi zbylo. Obejdu tedy bez jediného pohledu trpaslíka zaraženého do země a připravím se k dalšímu kouzlení.

Vypravěč - 11. dubna 2017 09:03
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokud se Oltrag rozhodne pomoct Therinorovi, zabere mu celé dvě kola, než z něj strhá zničenou zbroj. Maldir je přibližně uprostřed všeho dění, tak to má zhruba jedno kolo na doběhnutí ke každému. Therinor je logicky paralyzován.

Oltrag - 12. dubna 2017 22:19
	soukromá zpráva od Oltrag pro "Vstávej starouši, přece si nenechá ujít všechnu srandu" přikleknu k Therinorovi a začnu ho dolovat ze zbroje. Ujistím se, že mu nic vážného není a když ho dostanu do stavu, kdy už se ze zbytku bez problému a rizika dalšího zranění dostane sám, seberu štít i sekeru a běžím ostatním na pomoc.

Vypravěč - 13. dubna 2017 00:50
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Therinor má osvobozené ruce a za tohle plus další dvě kola se z toho dostane sám. Oltrag díky úspoře času může v příštím kole do akce.

Vypravěč - 18. dubna 2017 10:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Znetvořená bestie se stále blíží k Maldirovi, už zbývá jen okamžik na změnu přístupu, podle napjatých svalů pod téměř holou kůží si jsi jistý, že už brzy na tebe zaútočí a budeš se muset sám bránit podstatně silnějšímu nepříteli. (pokud si nechceš rovnou házet na obranu, tak napiš během dneška, to je poslední příležitost na připojení se zpět k ostatním nebo jiné akci, která tě napadne...)

Maldir Stoneskin - 18. dubna 2017 20:58
	soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Chvíli jsem stál jak opařený, když jsem spatřil to obrovské hnusné monstrum. Nejdřív v úžasu na Garretovo zavolání nereaguji, ale po pár vteřinách se přece jen začnu stahovat zpátky k ostatním. S tímhle nechci mít žádné výrazné problémy.

Vypravěč - 20. dubna 2017 10:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Maldir začal ustupovat právě včas. Bestie sice stále zkracuje vzdálenost mezi nimi, ale zatím se nerozeběhla. Ve chvíli, kdy se k Maldirovi připojí Oltrag, se obrovské zvíře zastaví a otevře tlamu, ve které se chvěje jakoby světle fialový vzduch, který se zevnitř hrdla počíná rozsvěcovat. Náhle potvora vydá nepřirozený řev a ožene se po tetelící se rudé bludičce, která přiletěla odněkud zprava a přitiskla se jí na bok, kde se začala rychle propalovat řídkou srstí i kůží. Garett pohybem ruky navede bludičku do vzduchu a zuby bestie scvaknou na prázdno. Tímto způsobem ji pomalu začne navádět k sobě a cesta ke zbývajícím dvěma hyenovcům je pro všechny ostatní volná, ačkoliv se stále drží poblíž bestie. Bludička v následující chvíli již značně slábne a zpomaluje, a tak není pro zmutovaného hyenovce problém ji chytit do čelisti, ve které bludička vyhasne úplně. Následně si všimnete, že z hyenovce, toho, který převálcoval Therinora a který má stále ještě všechny nohy, vyjde jemná záře. Zvíře zakňučí a zavrávorá a tato záře se přenese do zmutované bestie, které se rázem zahojí veškeré popáleniny a plnou rychlostí se rozeběhne na Garetta. "Kurva, má je napojený!" Zanadává Garett a připraví se k obraně. Maldir a Oltrag můžou útočit na hyenovce, kteří teď zůstali nechránění. Therinor měl štěstí a k osvobození se ze zničené zbroje mu stačilo jedno kolo, takže se může do souboje zapojit taky, i když na sobě nemá ani kousek plechu. Brian asistuje Garettovi.

Oltrag - 21. dubna 2017 22:09

soukromá zpráva od Oltrag pro Dobíhám k ostatním a zamračím se, když vidím tu bestii. "Páni, ty seš ale hnusnej parchant" odfrknu si a obíhám ji bokem. Když vysaje z hyenovce sílu, docvakne mi co se tady vlastně děje. "Nejsme slepí mladej" houknu na Garetta a skočím k právě oslabenému, ale co do končetin kompletnímu hyenovci a pokusím se využít jeho rozhození z rituálu a uštědřit mu ránu z milosti a hlavně tím eliminovat na dobro jeho hrozbu.

Vypravěč - 21. dubna 2017 23:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hyenovec se ještě pokusí ve zmatení rychle uskočit před blížícím se trpaslíkem, ale to už se mu Oltragova sekera ponoří do hrdla. Okamžik stojí na místě a několik vteřin po jejím vyproštění se složí na zem, kde v tichosti nehybně vykrvácí. "Příště zařvu jen kurva..." Procedí Garett mezi zuby a přikrčí se s mečem u těla, namířeným proti blížící se šelmě. Ta se však po smrti jednoho ze svých zdrojů síly zastaví a šlehne pohledem po trojici za sebou. Garett se znovu napřímí. "No do pr..." V tom momentě se bestie otočí a běží zpět, přímo na vás. Při tom začne před sebe a trochu i do stran chrlit z tlamy něco, co vzdáleně připomíná hustý fialový dým. Hyenovec bez tlapy mezitím tak rychle, jak jen může, zacouvá do pelechu a zmizí vám z dohledu. Těžko říct, jestli na "rozkaz" nadřazeného nebo z vlastního pudu sebezáchovy. Nejblíž bestii je Oltrag, ale také jen skok od vchodu mezi skály do brlohu. Schovat se do něj je automatický úspěch, pokud se bude bránit štítem nebo uskakovat do otevřeného prostoru, bude si házet. Maldir s Therinorem mají silně zvýšenou šanci na úkryt v brlohu, na okamžitý útěk pak středně zvýšenou šanci, v dalším kole vás dožene, ale možná ho zdrží někdo z ostatních.

Oltrag - 22. dubna 2017 11:53

soukromá zpráva od Oltrag pro "Jo, to je lepší a výstižnější" ušklíbnu se a nasadím psychotický sebevražedný škleb, když se bestie otočí na mě. "Jo, to je vono, jen pojď!" křiknu a bouchnu sekerou o štít. "Bacha na ten dejm. Hlavně se nenadejchejte!" couvám do jeskyně ale dál hulákám na příšeru, abych si držel její pozornost. Snažím se v ní vzbudit dojem, že budu nejsnadnější kořist, ale jsem připravený hupsnout do bezpečí skal když vyrazí. "Maldire, Therinore, najděte toho uniklého a doražte ho, ať ta mrcha nemá z čeho čerpat energii a taky ať mě tu nekousne do prdele"

Vypravěč - 22. dubna 2017 13:39
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vklouzneš do úkrytu, všimneš si, že druhý hyenovec je hned vedle tebe. Leží v pelechu a olizuje si napůl krvácející a napůl seškvařenou ránu na pahýlu. Když tě zaregistruje, přestane a jen tě tak pozoruje.

Vypravěč - 22. dubna 2017 13:58
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Příšera skutečne zahne, zahrabe v prachu a zamíří skály za Oltragem, při tom naštěstí přestane chrlit. Kouře je však dost a tak se dál valí na Therinora s Maldirem. Vybrat zatáčku jí zabere chvilku času, máte všichni stále vyšší šanci pro útěk i kryt v brlohu. (Na skype pošlu mapu se současnými pozicemi)

Therinor Duran - 27. dubna 2017 21:41
	soukromá zpráva od Therinor Duran pro "Kdyby si kousnul do tvojí prdele určitě by se s ní najedl na celý měsíc !" řekl jsem na odlehčení situace. "Můžem to zkusit ale spíš mám větší obavy z toho přerostlího doutnáka !" Podíval jsem se na zem pode mnou až se mi z toho zatočila hlava.

Vypravěč - 28. dubna 2017 23:03
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Therinor uskočí před podivným proudem kouře za Oltragem do doupěte a téměř se kouzlu vyhne. Proud ho zasáhne pouze do pravého ramene a lehce to zasyčí. Je to bolestivé asi jako poleptání kyselinou, měl štěstí, že se dostal včas do blízkého úkrytu Therinorovo zdraví kleslo na 51%. Maldire, budeš je následovat nebo budeš utíkat jiným směrem?

Vypravěč - 28. dubna 2017 23:04
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Therinor se ocitl znenadání vedle Oltraga, záhy zjišťuje, že zraněný hyenovec bez tlapy leží v pelechu hned kousek od vás a jen tak na oba kouká.

Maldir Stoneskin - 29. dubna 2017 22:35
	soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Budu následovat. (Příspěvek jedna báseň :-D Debilní maturity)

Vypravěč - 30. dubna 2017 23:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Maldir skočí za vámi, ale kouzlo ho i tak zasáhne po celém těle, prosákne koženou zbrojí a ošklivě ho popálí Bolest jej div neparalyzuje a kožená zbroj se začne krabatět, praskat a kroutit, až je nakonec křehká jako suchá kůra stromu. V tuto chvíli jste všichni tři i s beznohým hyenovcem uvnitř brlohu. Hyenovec na vás furt kouká a jen pokud se k němu přiblížíte, zavrčí. Za vámi se u druhého východu z doupěte ukáže Garett, který stojí jen pár metrů od něj. "Nezdržujte se tam a nalákejte mi ho! Rychle!" Až teď si všimnete, jak má zmutovaná bestie prodloužené prsty na tlapách. Jednu z nich použije jako ruku a přitáhne se ke vchodu, kterým jste vběhli. Čelistí útočí na Oltraga, jediného, který má na sobě ještě funkční zbroj.

Vypravěč - 30. dubna 2017 23:26
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Maldire, tvoje zbroj klesla na 4, zdraví na 30.

Vypravěč - 30. dubna 2017 23:33
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Znovu posílám nákres na skype

Brian O´Brolchain - 30. dubna 2017 23:35
	soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Když vidím, že té potvoře čouhá z jeskyně pouze zadní část těla a nemá tedy možnost uhnout, popojdu kousek vpřed a vyšlu na ni ještě jedno kouzlo a doufám, že to neotočí na mě.

Vypravěč - 30. dubna 2017 23:46
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Brian opět ukáže, že jeho muška nemá chybu. Jeho kouzlo trefí bestii do zadní nohy, přepálí kost a končetina jen zůstane plandat na zbytku kůže. Zvíře ztratí rovnováhu a jak se chystá zaútočit na Oltraga, spadne na zem přímo k jeho nohám. Tím vám dal spoustu času jednat, než se vzpamatuje. Ačkoliv není jisté, co ta potvora udělá potom.

Oltrag - 05. května 2017 23:08

soukromá zpráva od Oltrag pro "Ustupujte k východu!" křiknu přes rameno na Maldira a Therinora, které nechám proběhnout dovnitř. Když pak Brian solidně zasáhne hyenovce a ten padne, zaváhám s ústupem a místo toho se rozmáchnu sekerou a vší silou se mu ji pokusím zaseknout do hlavy. Může to být magická mrcha, ale to musí i ji minimálně zabolet. Jeden pokus. Nechci si nechat roztavit nohy nebo i zbytek těla. Máchu a seknu. Pokud minu, stáhnu se za ostatními a stále se kryji štítem. Pokud zasáhnu a příšera se bude stále hýbat, také ustoupím, i kdybych se sekera zasekla a nešla hned vyprostit.

Vypravěč - 05. května 2017 23:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltrag zasekne svou sekyru opravdu hluboko do hlavy bestie a lebka pukne vedví. Oltraga okamžitě na to rozbrní ruka, pocitově by se dal jeho úder srovnat se seknutím do dřevěného uhlí na povrchu ohořelého kůlu. Když sekeru vyprostí, můžete si všimnout fialové energie uvnitř lebky, která okamžitě obě poloviny stáhne k sobě, ačkoliv ne do stoprocentně původní polohy. Ať je to cokoliv, tělo vypadá, že není tou živou částí onoho tvora. Bestie upře oči na sekeru, poté na Oltraga a s lehkostí se zvedne na tři nohy. Hyenovec vedle vás začne z ničeho nic kňučet a tisknout se ke skalní stěně. Než se však zmůže na útěk, nějaká neviditelná síla mu v něm začne bránit, a tak jen zmateně poskakuje na místě jako pes na řetěze, cítící nebezpečí.

Oltrag - 07. května 2017 23:27

soukromá zpráva od Oltrag pro Nejprve v duchu zajásám, když zasáhnu přímo a hluboko hlavu příšery. Když zaznamenám zatáhnutí rány po vytažení sekery a její bezstarostný výskok na nohy, úsměv mi ztuhne. "Eeee ... tak jo. Pryč pryč pryč!" křiknu na ty za sebou a utíkám se štítem zastaveným mezi sebou a potvorou ven tak rychle, co mi ta pozice dovolí. Něco mi říká, že utíkat teď s odhalenýma zádama není dobrý nápad. "Táhnu ji Garette, připrav se! Všichni vypadněte!" křiknu a běžím ven východem k našemu průvodci. Tak nějak čekám, že si počíhá za rohem a využije moment překvapení.

Vypravěč - 07. května 2017 23:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Therinor se ještě pokusí ohnat se sekerou po hyenovci, kterého bestie drží nějakou neviditelnou silou a zjevně se jej chystá také vysát, aby si vyléčila zranění od Briana. V tu chvíli ta zmutovaná potvora vyskočí dva metry do vzduchu, odrazí se tlapama od stěny, čímž změní směr a dopadne těsně vedle Maldira a ustupujícího Oltraga. Naneštěstí Therinorovi přímo na záda. V trpaslíkovi to zakřupe a s heknutím se složí na zem. Poslední zvuk, který vydá, je nesnesitelný řev, když se mu tesáky bestie pohrouží do temene hlavy a je následně utnut trhnutím dozadu, čímž mu příšera nejen oddělí hlavu od těla, ale také za zvuku praskání žeber vypárá páteř až do poloviny zad, než obratle v krční páteři konečně povolí a oddělí se od sebe. "Kdyby mi někdo řekl vo tomhle, tak se na to vyseru!" Vykřikne Garett a rozeběhne se směrem k jeskyni Oltragovi naproti. "Uhněte všichni!" Hned na to se na místě chybějící zadní nohy zableskne zažehnutí fialové energie a téměř upadnutá končetina se vrátí do své původní polohy. Poslední hyenovec padne bez života na zem, vysátý do posledního dechu a bestie se znovu vrhá po nejbližším cíli.

Vypravěč - 10. května 2017 22:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro …svět se mění každým dnem a ani nám to tak nepřijde. Měl hluboký, příjemný hlas letitého vypravěče. V jeho tváři, jakoby se zrcadlilo vše, co vyslovil. Kameny se drolí pod podrážkami našich bot, sluneční paprsky a tichý vítr berou vodu ze země a nosí ji na zcela jiná místa, třeba i na druhý konec světa. Ale pravda… Prohrábl si bílý vous. …někdy se svět změní k nepoznání takřka přes noc. Slunce zapadne, kdo ví kam, a když na nás další den opět pohlédne…vidí úplně jinou tvář, než je ta, kterou uložil ke spánku. Takových nocí bylo… a přes to málo kdo takovou zažije. Bývají to dlouhé, temné noci. Noci, kdy někteří přestávají doufat, že ještě někdy uvidí slunce vycházet. Svět, jaký si pamatuji, byl jiný než dnes. A přes to svým způsobem stejný. Bylo v něm líp? Nebo hůř? Zavrtěl hlavou a přejel unavenýma očima celou místnost. Ne, tak to nechodí. Život je vždycky takový, jaký si ho uděláte a můžete žít kdykoliv a kdekoliv. Dobří lidé se nakonec najdou. Tak přestaňte mrmlat, zvedněte se, obujte si pevné boty a…co že jsem to vlastně chtěl? Náhle své vyprávění přerušil a chvíli se zmateně rozhlížel kolem. Ve snaze si vzpomenout, promnul své staré oči. Znenadání zamžikal. Ne…ne, o tom jsem dnes mluvit nechtěl. A..ach, ano! Starý svět…ono víte, tenkrát se mu říkalo taktéž nový. Už deset tisíc let, a aby v tom byl čert, jestli ne i před tím. Lidi totiž nazývají starým cokoliv, co se stalo jaksi minulostí, ale ne včera nebo před týdnem. Ta poslední změna…kdy vlastně začala? Když Temudžajové vypalovali elfské vesnice? Když Velká mezihvězdná výprava vyrazila k cizím obzorům? Když elfové obchodovali s lidmi? Je těžké najít v historii prameny toho dlouhého příběhu, ale ještě těžší jeho začátek. V průvanu se zavlnily závěsy a světlo svíček se zamihotalo. Vítr odhalil malou, kulatou zadní místnost kousek za starcovým křeslem a několik paprsků si do ní našlo cestu. Uvnitř nebylo dlouho uklizeno. Papíry, zmačkané, roztrhané, válely se po podlaze i na stole. Červený ubrus místy nasákl čerň inkoustu z neotřeného pera a v malé petrolejové lampě oheň již dávno spálil veškerý olej. Několik šálků, do sebe naskládaných, jakoby celé dny už volaly po umytí a postel dnes taktéž nikdo neustlal. Jak to vlastně všechno začalo…kde začít? Snažil se rozvzpomenout si na všechny podrobnosti. Ano…tam to bylo. Pronesl tichým, spokojeným hlasem a počal se usmívat. Setkali se v zemi na jihu. Horké to byly země, ale rozmanité, hrající všemi barvami. Svobodné cesty, tak se jim říkávalo. Vedly z Rhiony, pouštní říše těch, kterým se tenkrát říkalo hrozba. Zasmál se a zavrtěl hlavou. Kdyby bylo před opravdovou hrozbou tak snadné utéct jako z Rhiony do Svobodných cest. Ony nebyly příliš daleko, lidé vlastně jen vyšli za hranice a po pár dnech byli tam. Zanedlouho vyrostlo na každé dvacáté míli malé městečko a cesty se přestaly prodlužovat. Pravda, některá města byla krásná, rostla rychleji, až zaujala pozornost lidu a z celého světa se v nich začali setkávat. Kdo? No všichni. Lidé, trpaslíci i elfové všech druhů. A tak nebylo divu, že se v tomto kraji setkali i oni. Prozatím byli čtyři. Trpaslíci Oltrag, jehož celé jméno je doposud zahaleno tajemstvími a Therinor Duran. Byli to houževnatí a vytrvalí bojovníci, jak se na trpaslíky sluší. Keltik Brian O´Brolchain, čaroděj přírody, jak bylo zvykem - poutník…A čtvrtým byl bojovník Maldir Stoneskin, muž s pravou, horkou, barbarskou krví v žilách, který svým divokým zjevem kdekoho přiměl k zamyšlení, zdali je moudré zkřížit s ním svou zbraň. Skupina, která se vydala na dlouhé dobrodružství, se začala pomalu dávat dohromady. Bylo to na začátku jara, co chvíli mělo začít období dešťů a protože v těchto krajinách nebyla období sucha dlouhá, byl nejen důvod, ale i jídlo a pití k oslavě. Tolik lidí, co se sešlo. Trpaslíci zpívali, lidé jásali, elfové…no, většinou byli jen přítomni. Ale bavili se všichni. Po svém. Do žádné hospody by se jich tolik nevešlo, a tak k jedné z nich, na okraji města, postavili veliký otevřený stan, rozvěsili lampióny, zapálili barevné svíce a do větví stromů zapletli pentle. Kejklíři žonglovali s hořícími pochodněmi, polykali oheň i meče, chodili po provaze a bavili hosty. V malém kruhu, ohraničeném ohrádkou, šermovali muži zahnutými šavlemi a diváci uzavírali sázky na vítězství toho lepšího z nich. Bylo už nad ránem a slavnost se počala chýlit ke svému konci, když se mezi hosty objevila statná mužská postava. Neznámý cizinec v plášti, jenž vplul do davu a během okamžiku se v něm ztratil… Závan letního vánku opět rozhoupal závěsy a světlo dopadlo na otevřenou brašnu, opřenou o neustlanou postel toho starého muže. Ve slabém světle se matně zaleskla kožená vazba zelené barvy. Byla to kniha. Velká a mohutná. Do prosté brašny se nikdy nemohla vejít celá, a tak z ní vyčnívala dobrou polovinou. Paprsek světla postupoval vpřed a znovu se vracel, jak se závěs houpal a vlnil ve větru. Se silnějším závanem se počaly posouvat kroužky, na nichž byl zavěšen, po dřevěné, hrubě opracované tyči, uchycené nade dveřmi a světlo konečně pomalu dopadlo na hřbet tajemné knihy. A jak světlo postupovalo po zelené vazbě, písmeno po písmenu odhalovalo obyčejným, velkým písmem napsaný název knihy, který jakoby si doposud nepřál být odhalen. Stálo tam jediné, nezvyklé slovo - LEGENDARION. _________________________________________________________________ “V tu samou chvíli, na odlehlém místě, na okraji Nekonečné pouště, prožívala zcela opačný, mnohem smutnější osud osamělá mladá čarodějka. Osud, jenž ji přivedl do okovů otrockých.“ Povzdechl si a klouby jeho prstů pobledly, jak starcova dlaň tiskla opěradlo křesla. “Bylo to v horách, kde písek vystřídal šedivý popel a rozpálený vzduch doplňoval zápach síry. Nikdo ve zdejších končinách nepřežil déle než několik let. Ti, které Rhioňané odváděli do sirných dolů, nepřežili často ani rok.“ Stařec vzal z blízkého stolku do rukou pomačkaný pergamen a počal jej rozkládat. Na jedné jeho straně byl zanedlouho rozeznatelný obrázek. Spalující sluneční paprsky, nezastíněné jediným obláčkem, dopadaly na jednoduché kresbě na šedivou poušť a na kopce, ze kterých stoupal šedivý kouř. Ve stínu těchto kopců, nacházelo se několik dřevěných osad, obklopených palisádami a ostny, trčícími ze země po vnějších stranách. “Avšak…se štěstím lze nalézt cestu i z těch nejhorších časů. Cesta to může být dlouhá, plná nástrah a pádů, ale děvče to bylo šťastlivé. A tenkrát ještě netušila, že daleko na západě, za okrajem pouště, se jedna z bran na tuto cestu pomalu otevírá. Prohrábl rukou své bílé vlasy a usmál se. Ta dívka se jmenovala Mína…“

Vypravěč - 10. května 2017 22:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ze spánku tě probudilo známé cvaknutí paklíče. Ten zvuk jsi milovala i nenáviděla, znamenal přítomnost člověka, ale člověka, kterého jsi znala, také jsi ovšem věděla, že do buzení zbývá ještě aspoň hodina času. Na rameni jsi ucítila stisk ruky, která s tebou jemně zatřásla. Smutně jsi rozeznala, že ruka, beroucí tě do přítomnosti ze světa snů, který všichni čarodějové navštěvují a kde jsi se mohla už týdny těšit jediné svobodě, je každým dnem slabší. "Našel jsem nějaké jídlo...musíš vstát...rychle, než začne nástup." Hlas zněl přívětivě, ale naléhavě. Převalila jsi se na druhý bok a pohlédla na siluetu mladého, rozcuchaného chlapce. Tady ve tmě to bylo snadné, na přímém světle ti však pohled na něj svíral duši. Setkali jste se na lodi, kterou vás převáželi. Byl to jediný člověk, který měl trpělivost s tvým mlčením a uhýbáním. Paradoxně to byla jeho přítomnost, která ti pomohla tu trýzeň překonat. Po několika dnech plavby už jsi nevnímala ostatní kolem a zdálo se ti, že jste v podpalubí jen sami dva. Nebýt tohoto pocitu, byla jsi si skoro jistá, že tě z toho množství spoutaných lidí kolem a zápachu desítek nemytých těl, na místě vezme smrt. Teď se ti ztrácel před očima. Jeho obličej v temnotách dolu vybledl a nabral modrozelený odstín z otráveného vzduchu, jeho oblečení vlálo na vyhublých končetinách. Pod krví podlitýma očima, nacházely se kruhy z nedostatku spánku a vrásky z neustálého tlaku. Nejednou jsi ho zastihla v trýznivém záchvatu kašle, avšak včerejší setkání ti vehnalo slzy do očí, když jsi mezi jeho šedivými, popraskanými rty, zahlédla kapky krve. Nemohla jsi se zastavit, zahnali vás do klecí a ty zamkli, jako každý večer. Raila odvedli na jeho místo a ty jsi zůstala sama. Začalo ti docházet, že ho ztrácíš. Z vás dvou jsi to byla právě ty, kdo dopadl líp. V dřevěné boudě na povrchu byl vzduch znatelně čistší a tvé ruce, které dokázaly léčit, tě dostaly na většinu času právě sem. Šrámy, zlomeniny, popáleniny, to byl tvůj úkol. Pod rukama ti jich prošly stovky. Vyčerpávali tě až do poslední kapky many, každý den, než tě nechali odpočinout, aby tě vystřídal někdo jiný. Nesnášela jsi to, dotýkat se tolika lidí, ale po několika týdnech sis zvykla. Jiné možnosti nebylo. O to horší však byl pocit, že jemu pomoci nemůžeš. Zkoušela jsi to, ale každodenní vystavení jedovatým výparům síry bylo příliš dlouhé a ty jsi nebyla ještě silná tolik, aby jsi dokázala napravit způsobené škody. A teď byl tady, jako každé ráno. Netrvalo dlouho a obstaral si paklíč, díky kterému se mohl procházet po nehlídaných místech. Věděla jsi, že nepřestal hledat způsob, jak tě odsud dostat.

Mina - 10. května 2017 23:11

soukromá zpráva od Mina pro V hlavě se mi honí jen jedna myšlenka. Proč toho pro mě tolik dělá? Copak od svého zmírajícího těla odvrací zrak? Každý pohled na něj mě naplňuje smíšenými pocity. Radostí, že pro někoho znamenám tolik. Smutkem, protože ten mladík, který přede mnou stojí, už tu pro mě více nebude. Pokud s tím něco neudělám. Ale co můžu udělat? Jak nás můžu zachránit, když ze mě léčení vysává veškerou energii? Nejsem dost silná. Beru jeho tvář do svých dlaní a s ponurým úsměvem se mu zadívám do očí. "Děkuji... " zašeptám a oči se mi zalijí slzami. Ale ne. Teď není čas plakat. Musím se najíst a pobrat co nejvíce síly. Musím přijít na to, jak si nechat nějakou zásobu energie a podívat se po vodítkách k úspěšnému útěku. Musím odtud. Musíme! Railův paklíč nám odemkne cestu, ale nedostaneme se přes strážné. Nemám žádnou zbraň, ani žádné brnění. Vše mi vzali. Kdybych jen našla něco, co by nás posunulo blíž k útěku. Pomalu Raila objímám a rty se přiblížím k jeho uchu. "Dostaneme se odtud a seženu ti pořádného léčitele... Bez tebe bych tu už nebyla..." Pomalu ho pouštím a pohladím ho po vlasech. "Spolu to zvládneme..." Usmívám se na něj. Věří mi to? Oceňuje moji snahu povznést se myšlenkami nad naši situaci, nebo si o mě myslí, že jsem naprostý blázen... Tak či onak, nejsme v tom sami a máme jeden druhého. Aspoň pro teď.

Vypravěč - 11. května 2017 10:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Do ruky ti vtiskne několik chlebových placek. Jsou ti odporné, nepamatuješ už pomalu dne, kdy jsi jedla něco jiného. Víš, že ve tvém přídělu, který po rozednění vyfasuješ, bude to samé. Otře ti slzy z tváře a trpělivě čeká, dokud vše nesníš. Země se zatřese a mezi prkny dřevěné boudy, ve které se nacházíte, sesype se na vás hrstka šedivého prachu. Na otřesy sis už zvykla, přicházejí pravidelně každý den. Dřevo zasténá, klece místy zachrastí, ale pak je zase na několik hodin klid. Rail se na tebe usmívá. Nezdá se, že by před tebou projevil jakoukoliv známku beznaděje. "Brzy," odpoví ti. "Brzy se odsud dostaneme. Slibuju. Něco mi říká, že tentokrát jsem na dobré cestě." Vybaví se ti vzpomínka, jak ho jednou přistihli při prohledávání obydlí dozorců. Trvalo několik nocí, než jsi ho dala aspoň trochu dohromady po tom, co o něj zlomili hůl. Tenkrát jsi každý den omdlévala vyčerpáním. Ale přežil, podařilo se ti vyléčit jeho zranění. Přitiskne tě k sobě a dlouhou chvíli se mlčky objímáte. Polibek, který ti z ničeho nic vtiskl na tvář, není dnes o nic jemnější než suchá kůže na chodidlech, z obětí tě pouští, zdá se, jen neochotně. "Držíš se?" Zeptá se jako obvykle a vezme tě za ruce. Tvé dlaně začne hladit palci a starostlivě si tě prohlíží. "Neubližují ti?" Víš, že v následujících několika okamžicích odejde. Dozorčí zanedlouho naplní prostory v uličkách a začnou odemykat klece. Do zítřejšího rána s ním nepromluvíš.

Oltrag - 11. května 2017 23:44

soukromá zpráva od Oltrag pro Bestie je rychlejší než se dalo čekat. Ani nevím jak se ocitla na Therinorovi a trhá hlavu i s páteří. "Kurva do prdele!" zakleju a vyjeknu napůl a klidně vytlačím barbara před sebou ven. "Vypadni Maldire, nebo nás to čeká taky! Musíme na něj v přesile! Briane, drž si odstup, tohle je asi na vás dvou, my ho můžeme maximálně rozptýlit" vyběhnu ven a se štítem i sekerou se otočím k potvoře a snažím se ji nalákat. "Tak polez ty svině vošklivá!" zakřičím a zaskřípu zuby.

Vypravěč - 12. května 2017 11:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett mine Oltraga a chytí pod ramenem Maldira, který z ničeho nic ztratí rovnováhu. Na pravé polovině jeho těla, kterou zasáhlo kouzlo bestie, začíná vyrůstat pevná červená krusta, bránící v pohybu. Vypadá trochu jako červený lišejník. Garett ho hned hodí na rameno Oltragovi. "Odnes ho za Brianem, ať mu hlídá průchodnost dýchacích cest." Pak ještě rychle vytáhne pouzdro s dýkou, které Oltragovi vsune za opasek. "Kdyby to nevyšlo..." řekne a s poplácáním po zádech vyšle trpaslíka na cestu. Po celou dobu sleduje bestii, která se zatím ostýchá přiblížit. Pak jí ale dojde trpělivost a rozeběhne se na Garetta, který se připraví k obraně mečem. Bestie na poslední chvíli v rozběhu uhne lehce do strany, vyhne se střetu a zadní nohou udeří Garetta do boku, až ho odhodí na zem. Než se stihne zvednout, rychle se otočí a běží zpět. Garett proti blížícímu se zvířeti namíří dlaň a z té vyjde záblesk světla, zvíře s sebou cukne, odskáče do strany, vrtí hlavou a ryje čenichem v prachu. Tím si Garett získá čas, aby se vyškrábal zpět na nohy. Mezitím už Oltrag mohl dostat Maldira k Brianovi.

Oltrag - 12. května 2017 18:07

soukromá zpráva od Oltrag pro "Co je to sakra za svinstvo?! Tak pojď vazoune" bafnu Maldira a s trpasličí urputností ho táhnu co nejrychleji k Brianovi. "Ani nemysli na to, že mi tam chcípneš než se vrátím mladej!" křiknu přes rameno na Garetta a se supěním táhnu kolos v podobě barbara co nejblíže Brianovi. Moc se s ním ale nemazlím, ani když ho skládám na zem, spíše ho odhodím a sám padnu na jedno koleno. "Máš dát bacha ať se neudusí, hned jsem zpátky" vyškrábu se rychle na nohy, bafnu do ruky štít a chytám se sekery ale pak má ruka sklouzne k dýce, kterou mi Garret dal. Muselo to mít důvod. Pevně ji sevřu a takhle vyzbrojen se rozeběhnu zpátky.

Mina - 12. května 2017 20:06

soukromá zpráva od Mina pro Mohli by tu rozdávat i něco jiného než jen chlebové placky. Takhle si přidávají práci se získáváním nových a nových otroků, jelikož jim tu padají hladem jako mouchy. Usmívám se na Raila. Musí jít. Za chvíli to nebude bezpečné. "Utíkej. Uvidíme se zase zítra. A dej na sebe pozor." Pokud ho neodeženu teď, zůstal by tu moc dlouho. znova ho dávat dohromady nechci. Nechci vidět, že na tom bude ještě hůř, než je teď. Rail odchází a já tu jsem zase sama. Jako každé ráno stojím čelem k mřížím a čekám na strážného, než dojde k mé cele. A jako každý den mu zmizí úsměv ze rtů, jelikož mě nemůže, jako ostatní, vzbudit něžným kopancem do zad. Výraz v mém obličeji zmizel. Není třeba plýtvat na takového muže emocemi. Pokyne mi hlavou, já přes sebe přehodím plášť a nasadím si kapuci. Pro nás oba je lepší, když se tudy procházím zahalená. Takových jako já tu moc není. Světlé vlasy a alabastrová pleť jsou tu docela vzácnost. Procházíme chodbou kolem ostatních cel. Nikdy se nerozhlížím. Straním se utrpení ostatních. Stačí, že mi je budou vodit do léčitelského stanu. Ale dnes je to jiné. Po očku prohlížím prostory, abych si vštípila veškerá temná místa, skulinky, praskliny a rohy, ve kterých se dá při útěku schovat. Když se tudy proplíží Rail, já to musím zvládnout také. Jsme tu. Pár ošoupaných lehátek a magické stěny. Strážný mi sundá náramky, které potlačují moji magii a popostrčí mě do mé nové klece. Zase vše nanovo, ale dnes budu předstírat únavu mnohem dříve.

Vypravěč - 13. května 2017 12:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Rail zaboří pohled do země a povzdechne si. "I ty na sebe dávej pozor." Vyklouzne ven a klec za sebou obratně zamkne. Opět se ocitáš sama ve tmě, když se po chvíli odněkud z vedlejší klece ozve hlas starší ženy. "Moc si na něho nezvykej...v těch dolech nepřežili jiní vazouni, tenhle střízlík ti už dlouho nevydrží. Jestli k životu potřebuješ společnost, měla by ses už radši podívat po někom jiným." Pak je chvíli ticho. Náhle se odhrnou plachty, které zakrývaly velká střešní okna v podobě širokých mezer mezi prkny v šikmé střeše a dovnitř dopadnou paprsky matného světla z oblohy před rozedněním. Tuhle část nesnášíš. Odhalí se ti pohled na celou halu. Klece jsou umístěny ve čtyřech řadách se dvěma uličkami. Každá klec je přibližně dva metry široká a jeden metr vysoká a každá řada má osm pater, přístupných za pomoci žebříků. Dozorci na vás slovy neplýtvají. Obejdou všechny klece a po železných mřížích vašich klecí nechají tancovat velký klíč na matice. Tatatatatata...! blíží se k tobě ten protivný zvuk, až nakonec projde i přes tvou mříž a poté se vzdaluje. Vše doplňuje křik těch, jejichž rozum už tohle zacházení nevydržel. Mnohdy i bijí hlavou do své mříže a jsou těmi jedinými, se kterými se dozorci obtěžují zabývat. Není však jich mnoho a vždy jsou v prvním nebo druhém patře, odkud je mohou bez problému vytáhnout a odvést ven, kde je nějakým způsobem uklidní. Poté teprve začnou odemykat ostatní klece, přičemž ve vyšších polohách otroky nejprve znehybní semknutím náramků k sobě, kdyby někoho napadlo dozorce shodit. Systematicky tak odemknou všechny klece, včetně té tvé a následně nařídí jejich vyklizení. Po nástupu obdrží každý otrok misku s mlékem neznámo jakého tvora. Každý je povinen svou dávku vypít, dokud jste nastoupeni v řadách. V jeho chuti i pachu je cítit ono zvíře a nejednou byl zápach tak silný, že jsi měla co dělat, abys mléko udržela v sobě, ale víš, že to je jediný zdroj živin, který vás drží nad nutným minimem. Poté obdržíš do papíru zabalenou hromádku chlebových placek a přesuneš se na své místo Nejsi zde sama, se svou kolegyní léčitelkou se střídáš každé dvě hodiny. Často to bývá minimum, potřebné k alespoň částečné obnově sil, ale dnes mají otroci lepší den. Poté, co ráno očistíš několik o mříže opakovaně rozbitých hlav třesoucích se chudáků, objevují se zranění, vyžadující magii, jen ojediněle. O to horší je tvůj šok ve chvíli, když na nosítkách přinesou a před tebe položí zrzavého chlapce. Sotva Raila poznáváš. Jeho ústa, znečištěná zvratky, jsou oteklá a zdá se, že je sotva při vědomí, ale snaží se ti něco říct. Není to první takový případ. Jednou za čas se objeví otrok, jehož otrava se dostala do kritického bodu, u Raila to však přišlo tak nečekaně brzy. Víš, že jediné, co můžeš udělat, je ulevit mu od jeho otoků a pomoct mu lépe dýchat. Do dolů se už nevrátí. "Byl jsem tak...blízko." Řekne tiše. Jeho ruka se tě dotkne v podbřišku a když se na ni podíváš, vidíš, že ti podává svůj šperhák. "Musíš...v noci...ti řeknu víc..." vidíš, že zadržuje další nával, který se mu podaří potlačit a na chvíli jen mlčky leží se zavřenýma očima. Pak je otevře a podívá se na tebe. Poprvé v jeho tváři spatříš beznaděj. "Teď je to na tobě." Když jej odnesou, zůstaneš stát jako opařená. Neslyšíš ani pokyn ke střídání. Tvá kolegyně k tobě přistoupí a odvede tě na místo, které navštěvujete za účelem odpočinku. "Znáš pravidla. Kdo nepracuje, nejí. Už nemá moc času." Řekne a podá ti svůj balíček s plackami, ve kterém ještě dobrá polovina zbývá. "Zvyš mu šance." Řekne prostě a vrátí se na místo. Dalo by se říct, že jsi měla štěstí. Práce tě nevyčerpala tolik jako v nejhorších dnech. Na druhou stranu duševní únava je nezanedbatelná. Večer dostaneš opět jen chlebové placky a znovu máš co dělat, aby jsi je vůbec pozřela. Ve chvíli, kdy jsi v kleci, začnou se ti klížit oči. Když dozorci odejdou, zahalí velkou místnost opět téměř naprostá tma. Je jen na tobě, jestli vyrazíš hned nebo si přivstaneš jako Rail až k ránu.

Vypravěč - 13. května 2017 12:51
	soukromá zpráva od Vypravěč pro (jestli chceš nejprve spát, tak si hoď %, jestli se probudíš včas...od této chvíle házíš na všechno...odemykání, hledání cesty, a tak)

Mina - 13. května 2017 13:14
	soukromá zpráva od Mina pro Není času nazbyt. Rail je na tom špatně. Hrajeme tu o čas. Musím ho najít a dostat nás odtud. Nejdřív se ale musím dostat z té klece. Vytahuju šperhák a zkouším odemknout zámek. Doufám, že to půjde tak snadno, jako to vypadá v Railových rukou.

Vypravěč - 13. května 2017 13:34
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvilku ti to trvá, ale už v tom máš nějaké zkušenosti, a tak víš, jak důležitá je trpělivost. Nakonec se ozve cvaknutí a klec je otevřená. Pod tebou je jen jedno patro, a tak snadno seskočíš z výšky jednoho metru na zem. Ve tmě sotva rozeznáváš obrysy mříží, dalším krokem je dostat se odsud.

Mina - 13. května 2017 13:42
	soukromá zpráva od Mina pro Pokud jsem tak už neučinila, tak si přehodím přes hlavu kápi. Ikdyž je tu tma jak v tanku, tak moje pleť a vlasy vyčnívají v temnotě jako světlo na konci tunelu. Musím najít Raila, ale potřebuju se odtud vymotat, aniž by si mě stráže všimli. Nadechnu se, přikrčím se a připlácnu se tělem k nejbližší kleci. Soustředím se, jestli uslyším kroky blížících se stráží.

Vypravěč - 13. května 2017 13:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett si Oltraga všimne a ustoupí blíž k němu. "Štít se bude hodit." Prohodí a jeho meč znovu začne planout temně rudým plamenem. "Bude útočit opět z rozběhu. Když ho zastavíš, můžu mu konečně zasadit pořádnou ránu." Dodá ještě. Besti se opravdu vzpamatuje a vydá hrozivý ryk, až se obě oddělené poloviny lebky zachvějí a tlama vypadá, jako by se tentokrát otevírala do tří stran. Garett zabručí a ustoupí kousek za Oltraga. Bestie si však teď už nevšímá nikoho jiného a rozeběhne se na něj, nehledě na to, že poblíž je trpaslík, který jí rozštípl lebku.

Vypravěč - 13. května 2017 13:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nikde nic není slyšet, pouze oddechování spících otroků. Nikdo si tě, zdá se, nevšímá. Budova, ve které se nacházíš, je očividně nehlídaná. Pouze od vrat je slyšet tichý rozhovor dozorců v místním jazyce, ze kterého jsi zatím mnoho nepochytila. Když k nim přistoupíš, nenajdeš žádný zámek a dokážeš odhadnout, že nejbližší osoba nebude blíž než šest kroků. Bohužel vrata jsou zvenčí zajištěna závorou.

Mina - 13. května 2017 13:59

soukromá zpráva od Mina pro Sakryš! Musím ty dveře zkusit nějak otevřít. Něco mě napadlo. Kdybych ty stráže nějak donutila vejít dovnitř, schovala se v temném koutě a pak proklouzla ven, měla bych po starostech. Jak je ale přinutím vejít? Můžu zkusit zaklepat, ale to by mě s grácií odvedli zpět do mé cely a ještě by mi přistála nějaká ta přátelská rána. Co kdyby je dovnitř přilákala panika vězňů? Zkusit to můžu... Nejdřív ale musím najít místo, kde se ukrýt. Rozhlédnu se, jestli je blízko nějaké temné zákoutí, kde se můžu přikrčit.

Vypravěč - 13. května 2017 14:03
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Dalo by se říct, že všechna zákoutí jsou stejně temná. Pokud zůstaneš celou dobu na jednom místě, uvidí tě.

Mina - 13. května 2017 14:08

soukromá zpráva od Mina pro Nemůžu proklouznout jen tak. Ale zkusím poodejít a schovat se za několik cel. Pokud vyvolám paniku, mohli by se rozeběhnout až dozadu. Přinejhorším budeme kličkovat. Teď nebo nikdy. Zhluboka se nadechnu. "Pomozte nám! Hadi! Aaaaaaaaaa! Jeden mě kousl! Kde je?! KDE JE?!! NEVIDÍM HO!" zařvu z plných plic a jak nejvíc hystericky dokážu. Snad to vzbudí ostatní vězně a spustí to chaos. Přikrčím se za jednu z klecí v boční řadě a sleduju dveře.

Vypravěč - 13. května 2017 14:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Několik nejbližších vězňů se probere a rychle se přikrčí ve stoje do některého z horních rohů klecí. "Hadi!" Panika se šíří dál a po chvilce budovu zaplní řinčení klecí a křik nejednom jazyce ve spodních patrech. Ozve se vysunování závory a dovnitř vstoupí dva muži s loučemi a zahnutými šavlemi v rukách. Rozdělí se a každý začne procházet jednou ze dvou uliček. Jeden se velmi rychle blíží k tobě a proti světlu jeho louče si až teď všimneš, že jsi zapomněla za sebou zavřít svou klec. Nejhorší na tom je, že ji má ve výšce očí. Pokud nebudeš rychle jednat, všimne si toho. (házej si % na jakoukoliv akci)

Mina - 13. května 2017 14:35
	soukromá zpráva od Mina pro Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Ne! Můžu být ještě blbější? Rukou nahmatám nejbližší kámen a házím ho strážnému na stranu od jeho nohou, aby směřoval svou pozornost k zemi a kutálejícímu se kameni. Snad si bude myslet, že je tam had a zatím proklouznu druhou stranou kolem něj.

Vypravěč - 13. května 2017 14:41
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Přicházející muž se zastaví a louči namíří za zvukem, když se kolem něj prokutálí kámen. Rychle začne postupovat zpět se šavlí v natažené ruce před sebou. Při tom začne okřikovat otroky, ať jsou potichu a budova se začíná utišovat.

Mina - 13. května 2017 14:43
	soukromá zpráva od Mina pro Teď nebo nikdy. tiše našlapuji směrem k otevřené kleci a co nejtišeji ji přivřu.

Mina - 13. května 2017 14:48
	soukromá zpráva od Mina pro Beru další kámen a vší silou ho hodím po otrokovi v kleci , která je jen naproti ode mě. Budu muset být rychlá a tichá. Snad se trefím a on pořádně zaskučí!

Vypravěč - 13. května 2017 15:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Těžko říct, kde ty kameny pořád bereš, ale trefila jsi akorát tak mříž. Kámen se od ní odrazil a spadl ti přímo k nohám. Chlap se otočí a chvíli na tebe kouká. Pak schová šavli a tvoje náramky na rukách i na nohách se přitáhnou k sobě. Hned na to tě tvrdě udeří hřbetem ruky přes obličej, chytne za vlasy a táhne tě za ně ven. Žádný odpor nemá cenu, je to utrpení, ale každý tvůj pohyb způsobí jen ještě bolestivější trhnutí. Muž něco křičí na svého kumpána a společně tě pak vytáhnou před budovu a zavřou za sebou. Teprve teď ti povolí náramky a oni tě dostrkají až k ohni, kde sedí další dva. Strhají z tebe oblečení a tebe nechají ležet nahou v prachu, kde ti opět zabrání v pohybu a pobaveně si tě prohlížejí. Jeden z nich si začne prohlížet tvůj plášť a na něco se zeptá toho druhého, který jen pokrčí rameny. Zdá se, že ti ho už znovu nevrátí. Zbytek tvého oblečení zběžně prohledají, ale máš štěstí, šperhák nenajdou. Jeden k tobě přistoupí a začne se tě dotýkat na prsou i v ohanbí, ale některý z ostatních, nepoznáš, který, ho okřikne. Dozorce toho nasupeně nechá. Z výrazů se dovtípíš, že se nikomu nechce riskovat chycení breberek. Pak tě ten samý muž nahou odvede zpět do klece a hodí ti tvé oblečení kromě pláště, který si jeden z nich přivlastnil. Až teď přede všemi konečně promluví obecnou řečí. "Příště ti oholím hlavu a vyjebu z tebe podobný nápady, je to jasný?" Zamkne a praští do dvířek klece loučí, až se dovnitř sesype několik uhlíků. Dveře se zavřou a jsi opět ve tmě. Okolo se z několika míst ozve naštvané šumění hovoru, ale i to rychle utichne. Všichni tu očividně nechtějí nic jiného, než se na zítřek vyspat.

Mina - 13. května 2017 15:40
	soukromá zpráva od Mina pro "Dohajzlu!" syknu. Zpanikařila jsem. Sesunu se k zemi a opřu se o klec. Blbý náramky. Zadívám se na ty kroužky okolo zápěstí a prohlížím si jak vypadají. Možná, kdybych si zlomila palce, tak je z rukou dostanu... Jsem unavená. Musím na chvilku zavřít oči a zítra to zkusit nanovo.

Vypravěč - 13. května 2017 15:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Následující den probíhá podobně, až na to, že dostaneš asi poloviční porci jídla, než je obvyklé. K večeru se ale na ošetřovně zastaví muž středního věku s pořezanou dlaní. "Drby se tu šíří celkem rychle. Slyšel jsem, jak si to včera schytala. Ten tvůj kluk mě vždycky budil, když z mý klece vyskakoval na okno, tak jsem mu řekl, že když mi taky bude nosit jídlo, že to nenapráskám. Můžeme se dohodnout stejně, co ty na to?" Usměje se na tebe svými černými zuby z páchnoucích úst.

Mina - 13. května 2017 16:24

soukromá zpráva od Mina pro Tssss! Co s tímhle idiotem...? Nezbývá mi, než mu dát část mého přídělu. Nemůžu riskovat, že Raila napráší. Povzdechnu si. "Fajn." špitnu a chytnu ho levou rukou za zápěstí zraněné ruky. Prst mu zabořím do rány a dlouze se mu podívám do očí. "V noci se stavím s jídlem. Řekni, kde máš celu." Tohle je cesta jak zjistit, kde Raila najdu. Ještě nevím, jak to večer provedu. Pořád přemýšlím nad tím, zlomit si palec. Stejně se můžu hned vyléčit. Je lepší snést trochu bolesti, než se nechat znásilnit opicí. Pořádně si prohlédnu ránu na mužově dlani. "Tohle nevypadá jako náhoda..." pošeptám. Zavřu oči a pustím se do práce. Shromáždím energii ve špičce ukazováčku a zlehka jím přejedu po ráně, která se začne pomalu ale jistě zatahovat. Zastavím se. Proč mě to nenapadlo?! Zaraženě se podívám na muže. "... okno." Proč mě to sakra nenapadlo dřív?! Proč bych se měla plížit dveřmi, když existuje jednodušší varianta. "Můžeš nějak označit okno u tvé cely, abych k vám v noci trefila?"

Vypravěč - 13. května 2017 16:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když mu zaboříš prst do rány, zkřiví obličej, chytne tě pod krkem a přitáhne si tě až k obličeji. "Nepokoušej se mě naštvat, děvenko..." Pak tě pustí. "Úplně vzadu nalevo...hlavně se nevracej s prázdnou." Zabručí na tvou poznámku o tom, co je nebo není náhoda. "Kurva, čekáš snad, že ti tam budu stavět maják?" Zeptá se. "Snad se i bloncka jako ty dokáže vyznat v obdélníkový místnosti." Dodá hrubě a prohlédne si ránu. Poté mlčky odejde a zůstaneš sama. Dnešek byl pro tebe podstatně náročnější den, pokud se vypravíš ven ještě večer, budeš se muset potýkat s vyčerpáním.

Mina - 13. května 2017 16:49
	soukromá zpráva od Mina pro Při vstupu do své cely si povzdechnu. Bez otálení zavřu oči a snažím se na chvilku zabrat, abych načerpala trochu energie. Jsem vyčerpaná. Nejedla jsem... Aspoň pro dnešek to ještě vydržím. Musím najít Raila.... zavřu oči a usínám. Za chvilku se probudím... Snad.

Vypravěč - 13. května 2017 17:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Probouzíš se, ani nevíš kdy. Z klece se tentokrát dostaneš už rychle a jdeš na určené místo. Když vylezeš do nejvyššího patra, opravdu se dostaneš na klec, ze které by šlo skočit na okno, kde plachta, která jej zakrývá, vypadá uvolněně. Musíš si však stoupnout na okraj klece a vyskočit půl metru vysoko. Pokud se ti to nepovede, čeká tě pád po zádech osm metrů hluboko. (schválně, jestli hodíš nad 20 :D)

Vypravěč - 13. května 2017 17:31
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Úspěšně jsi slezla a jsi mezi dvěma budovami s otroky. Hlídky u ohně tě díky tmě nevidí, je jen na tobě, kudy to vezmeš k Railovi.

Mina - 13. května 2017 17:40

soukromá zpráva od Mina pro Teď a nebo nikdy. Zatnu zuby, zavřu oči a pohybem levého palce zatlačím na svůj pravý, dokud neuslyším křupnutí. Je to rychlé, ale pronikavá bolest mi vžene slzy do očí. Ještě není konec. Přetahuju náramek přes zápěstí a stéká mi slza bolesti po tváři. Je dole. Můj pravý palec je naprosto fialový. To je pohled. Potřebuju to vyléčit. Zavřu oči a zkouším se soustředit na koncentrování léčivých schopností jen v levé ruce a přiložím ji nad pravou.

Mina - 13. května 2017 17:42
	soukromá zpráva od Mina pro Setřu si slzy a vydechnu. Fuj. Teď k Railovi. Je tma. Stráže mě neuvidí. Vezmu to přímou čarou k protější budově. Nebudu otálet v meziprostoru. Ale přece jen se přikrčím a budu našlapovat zlehka. Jsou slepí,ale nemusí být hluší.

Vypravěč - 13. května 2017 17:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Naskytne se ti pohled na ubikace dozorců. Pomalu tam začíná být rušno, přece jen se zanedlouho rozední. Do kuchyně by ses mohla dostat. Dveře jsou otevřené a uvnitř je světlo, očividně tam už někdo je. Podaří se ti nepozorovaně proplížit až k ní. Když nahlédneš dovnitř, vidíš dvě ženy. Jedna míchá těsto a druhá vytahuje placky z pece. Nedaleko od tebe už komínek placek chladne.

Mina - 13. května 2017 17:58
	soukromá zpráva od Mina pro Musím aspoň nějakou placku ukořistit. Podaří se mi nepozorovaně jednu čmajznout, až se nebudou dívat?

Vypravěč - 13. května 2017 18:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Získala jsi dost placek pro Raila možná i na dva dny a dokonce něco navíc, aniž by si tě kdokoliv všiml. S takovým množstvím sice nikam nevylezeš, ale dostat se k němu se ti podaří otevřením závory. Okamžitě, když se ocitneš uvnitř, dýchne na tebe odporný zápach, doprovázející projevy otravy. Zde nejsou klece, ale spousta lůžek, umístěných ve dvou řadách s uličkou, u každého je kýbl a jen málokterý je prázdný. Konečně nacházíš Raila. Nespí. "Čekal jsem na tebe." Řekne ti šťastným, ale slabým hlasem. "Doslechl jsem se, že ti včera v noci hrozně ublížili."

Mina - 13. května 2017 18:32
	soukromá zpráva od Mina pro Zavrtím hlavou. "Jsem v pořádku." vtisknu mu do ruk placky. "Sněz co můžeš, nezůstaneme tu." mrknu na něj a ukážu mu pravou ruku zbavenou okovů. Zavřu oči a zkusím mu trochu ulevit mýma voodoo čárama na zlepšení zdraví.

Vypravěč - 13. května 2017 18:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Rail placky přijme a začne jíst. "Nevysiluj se...ještě chvíli to vydržím. A ty máš před sebou ještě několik dní." Pohladí tvou tvář a usměje se na tebe. "Našel jsem méně hlídaný východ...jedna šachta prý ústí na severní stranu kopce. Tam už nepracují otroci, ale svobodní zaměstnanci, vyrábí tam střelný prach. A pak jsem viděl mapu." Na chvilku se odmlčí. "Dnes už není čas...za chvilku se rozední a ty se musíš vrátit. Zítra si sežeň zbraň, cokoliv, s čím umíš. Násadu na koště, nůž...něco..." v tom si všimne, že jeden z náramků nemáš. "Ty...jak jsi...doufám, že jsi ho nenechala nikde ležet?" Zeptá se. "Nikdo nesmí přijít na to, že jsi to sundala...představ si, co by ti mohli udělat...Míno." V jeho očích se objeví zoufalý strach, zdá se, že se svým osudem se možná již smířil, ale ne s tvým.

Mina - 13. května 2017 19:21
	soukromá zpráva od Mina pro "Nikam se vracet nebudu. Je čas odtud odejít." Usměju se na něho. Snad si nemyslí, že se tam vrátíme. Není tu bezpečno, ví o nás ten cápek a Rail na tom taky není dobře. "Můžeme to tu zapálit. Všichni uhoří. Pro některé trápení skončí a dozorce sežehne pekelný plamen."

Vypravěč - 13. května 2017 19:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ale no tak...neříkej takové věci. To nejsi ty." nakloní hlavu na stranu a usměje se na tebe. "Navíc...byli bychom v pasti, potřebujeme tu mapu dolu. Musíš ji získat nebo obkreslit. Ve stejný sen, kdy odsud odejdeme...pokud při tom budeš muset někoho zabít." Odmlčí se. "Je v ubikacích dozorců...v horním patře na konci chodby je místnost...jsou tam veškeré plány. A potom v dolech...každé ráno dovnitř vchází skupina plašičů, zahnat všelijakou havěť do svých hnízd, ta se tam pak drží, dokud dělníci neodejdou. Ale ve dvou ji nevyženeme, budeme se muset nějak probít." Rail se rozkašle a podívá se na tebe svýma žilnatýma očima. "Kéž bych ji stihl obkreslit...už jsem ji skoro měl. Když mi došlo, že skončím tady...já...spálil jsem ji. Bál jsem se, že ji najdou. Bál jsem se, co by se mi v mém stavu stalo. Bál jsem se smrti a zapomněl na tebe. Odpusť mi to." Poprvé od té doby, co ho znáš, vidíš kutálet se po jeho tváři slzy lítosti, aniž by se je snažil skrýt. Mnohokrát jsi věděla, že pláče, ale nikdy tě nechtěl stáhnout s sebou. "Kdyby spustili poplach, uteč beze mě. Nějak se odsud dostaň, zachraň se..." v tu chvíli mu již selhal hlas, přitiskl si zaťatou pěst na rty a odvrátil od tebe svou tvář. Nechtěl, abys propadla beznaději.

Mina - 13. května 2017 19:53
	soukromá zpráva od Mina pro "Tak já mizím. Musím promyslet náš bitevní plán." povzdechnu si... "dozorci... no to bude něco." Políbím ho na čelo a plížím se ven. Musím se vrátit ke zdi a nasadit si ten náramek. Mohla bych ho rozstřelit a jen ho pak nasazovat. Zkusím to pak v cele.

Vypravěč - 13. května 2017 20:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Překvapí tě, jak už je venku světlo. Na východě se již pomalu modrá záře začíná barvit do oranžova a z ubikací čas od času vyjde některý z dozorců. I tak se ti podaří vrátit zpět a kouzlem udělat malou trhlinu do náramku. Poté jej již snadno rozehneš a nasadíš. Vylezeš nahoru na střechu a skočíš na klece. "Tak jakej byl lov, bloncko?" ozve se okamžitě pod tebou. "Radši mi něco hoď, než sem někdo přijde."

Mina - 13. května 2017 20:28
	soukromá zpráva od Mina pro Povzdechnu si. "Dozorci jsou všude. Mohla jsem si to akorát obhlídnout..." Nemá cenu se tu zdržovat. Vlezu zpátky do své klece a zamknu za sebou. Při představě, že mě čeká velký dobrodrůžo k dozorcům... Achjo. Budu muset šetřit každou kapku síly, abych zvládla další noční výlet.

Oltrag - 13. května 2017 20:37

soukromá zpráva od Oltrag pro "Si piš mladej" ušklíbnu se "když si musím vybrat zbraň nebo štít, tak štít vždycky vyhraje. I s ním můžeš dát někomu do držky" zachechtám a a cítím, jak chytám trpasličí bojovou horečku. "Hele, umí ten nožejk na sejra cos mi dal něco extra, nebo je to jen fešná kudla?" uptám se, kdiž zpevním úchop na štítu a připravuji se na útok netvora. Pokud řekne, že to jen prostě nůž a neposkytne mi nějakou výhodu, rychle ho ještě vyměním zpět za sekeru. "Tak jen pojď ty démonická čubko!" zakřičím, ale vidím, že tvora zajímá jen Garett. Postavím se mezi ni a něj a je mi jasné, že mě bude chtít přeskočit. "Připrav se na výpad" syknu a sleduji běh. Podle vzdálenosti je jasné, kdy se bude must odrazit, aby se přenesla přese mě a zároveň dopadla na něj. Počkám si, až v běhu dopadne předními tlapami na zem a pak vyrazím se štítem před sebou proti ní. Buď ji překvapím v meziskoku, nebo se to pokusí zašlaufovat a změnit směr, což by ji mohlo vyvést z jistoty pohybu. Štítem se ji pokusím zastavit ranou do hlavy nebo i zespoda ji srazit stranou a vyvést z rovhováhy.

Vypravěč - 14. května 2017 00:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hlavně mi tu fešnou kudlu nepoškrábej, až ho s ní doděláš," poznamená Garett a připraví se k výpadu za Oltragem. Znetvořený hyenovec nabere rychlost, jakou doposud neměl. Do Oltragova štítu narazí takovou silou, že ho odhodí a proběhne pod ním. Garett rychle uhne před letícím trpaslíkem a zkusí zaútočit mečem na nepřítele, ale už je z dosahu. Chudák trpaslík se převalí po zádech bestie, plné kostěných výrůstku a na jednom z nich se jeho kroužková zbroj při vší smůle zachytí. Z obou protivníků se následně stane jeden kutálející se chumel, ze kterého odletují kusy zbroje, až nakonec zůstanou oba ležet v písku. Oltrag s naprosto roztrhanou kroužkovkou, která visí jen v cárech z jeho těla, začne se pomalu zvedat na nohy a z jeho rozedraných rtů kape krev. Jeho štít odletěl kdo ví kam a jedinou účinnou zbraní je nůž, který jako jediný nepřestal svírat v ruce. Pár metrů před ním se bestie znovu pomalu zvedá na nohy, zády k němu. Nezná se, že by si netvor ublížil, ale vypadá překvapeně, zaraženě, co se vlastně právě stalo. Trpaslík někde za sebou slyší řev přibíhajícího Garetta, vše se pro něj zdá zpomalené. Cítíš přirozenou zběsilost někde uvnitř svého těla. Zevnitř do tvé lebky bijí tisíce bubnů. Rozum pohasíná a s ním utichnou i zvuky okolo tebe. Před sebou vidíš jediný cíl. Jediný cíl, který tě právě teď nasral, jako nikdo před tím. Tvé smysly přestaly vnímat vše okolo, ale na tohoto démona se zaměřily s dokonalou ostrostí. Budeš u něho dříve než Garett.

Oltrag - 14. května 2017 00:31

soukromá zpráva od Oltrag pro Přes veškerou snahu mě ten démonický chlupatec převálcoval jak kůň usoplené děcko. Najednou jsem zachycený na jeho zádech a válíme se po zemi. Štít jsem držel zuby nehty ale stejně jsem o něj přišel, když se vzpříčil při jednom přemetu pod tělem té mrchy a následně byl odmrštěn do dálky. Nakonec se oddělíme a oba vstáváme z písku. Jediné co jsem udržel je nůž, ale než začnu situaci hodnotit strategicky, krev se mi navalí do hlavy, začnu vidět rudě a vím přesně, co se děje a co musím udělat "Aaaaaaaaaaaaaaaa ty sviněěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěě!!!" vyřítím se na hyenovce pouze s nožíkem, ale je mi to úplně jedno. "Já ti tu tvou zasranou palici utrhnu!!" skočím po ní a pokusím se jí nůž prohnat hlavou.

Vypravěč - 14. května 2017 01:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltrag se rozeběhne a nezatížen zbrojí se rychlým skokem ocitne u bestie. Dvěma bodnutími jí vypíchne oči a nepřestává jí bodat do hlavy, kam nůž vjíždí, jako kdyby to bylo máslo. Příšera s sebou začne házet ze strany na stranu, ale trpaslík se jí nepřestává držet a bodat. Následně k ní z boku přiběhne Garett a dvěma seknutími jí odsekne půlku těla za hrudním košem. Pak jí ještě proklane mečem přímo do srdce a tělo umře nadobro. Oltrag si zjevně ničeho nevšiml a stále si jede svoje a vylévá si zlost na její lebce. Z mrtvého těla náhle vyskočí spektrální tvor, vypadající jako ztělesnění temnoty. Nejedná se o zvíře větší než průměrný pes. Garett jako kdyby si ho k sobě přitáhl, rychle po něm chňapne a chytí ho pod krkem. Chvíli spolu zápasí, když z ničeho nic Garett vypadne jako astrální bytost ze svého těla a oba zamíří k zemi, kde se rozplynou. Garettovo tělo následně ještě chvíli stojí na místě a pak dopadne na zem. Teprve teď si Oltragovi vyjasní před očima a uvědomí si, že masakruje mrtvé tělo. Cestou, kudy jste přišli, ozve se náhle pomalé tleskání a když se tam otočíte, vidíte přicházet dvojici zahalených postav s noži za opaskem a jednoho mohutného hromotluka s šedivou kůží, obrovskými spodními špičáky a s kyjem, opřeným o rameno. "Já jsem věděl, že mě nezklamete," ozve se jeden ze zahalených a sundá si šátek. "Vidím, že příliš velké ztráty nemáte. Dovolte mi, abych vám pogratuloval k vítězství." Ukloní se s úsměvem a rozhlédne se po vás. "A také mi dovolte nabídnout vám vaše věci zpět. Výměnou za..." *Vžuf...* ozve se a temně rudá bludička mu proletí hlavou, poté se otočí a zastaví se jeho kumpánovi v zádech, kde chvíli trvá, než se propálí skrz a pokračuje v cestě. Krátký jekot druhého ze zlodějů tím okamžikem skončí a bludička se vrátí ke Garettovi, který opět stojí na nohou, opírá se oběma rukama o svůj meč a vypadá znatelně nasraně. Bludička za nim opět zahne a zůstane mu obíhat v širokém kruhu kolem těla. Se zájmem si prohlíží toho třetího, zubatého příchozího. Ten se chvíli kouká po svých mrtvých kumpánech, jejichž těla se až nyní poroučela k zemi, pak nad tím vším mávne rukou a s kyjem na rameni si to začne rázovat zase někam zpátky do lesa. "Nesnáším obchodníky," utrousí Garett monotónně a hlasitě potáhne nosem. Pak rychle překoná vzdálenost mezi mrtvou bestií a Maldirem, kterému přes obličej drží Brian ruku a vypadá soustředěně. Garett si barbara prohlédne a přejede rukou po krustě, která se mu na kůži vytvořila. Pak sáhne k opasku a otočí se na Oltraga. "Potřebuju tu kudlu zpátky."

Vypravěč - 14. května 2017 01:39
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Aktuální statistiky: Zbroj 0; Zdraví 68; Štít 1 z 10ti destruktivních úderů

Oltrag - 14. května 2017 22:36

soukromá zpráva od Oltrag pro Ani nevím, co se stalo, ale najednou je bestie mrtvá. Rozhlédnu se a vidím padající Garettovo tělo "tak to mě ani neser mladej, vstávej, ty mi tu nechcípneš!" rozeběhnu se k němu, ale zastaví mě podivná trojice. Nakrčím ret, jako bych se chystal zavrčet, ale pak si bludička propálí cestu skrze jejich hrudník a já jen zamrkám. Když se poslední rozeběhne pryč, zahalekám za ním "řekněte o nás svejm známejm!" zašklebím se a obrátím se ke Garettovi. "Jsem rád, žes dostal rozum" plácnu ho po rameni a dojdu rázným krokem k Brianovi a Maldirovi. Když si náš průvodce vyžádá kudlu, prohodím si ji v ruce a podám mu ji rukojetí napřed "tak vo co tady de mladej, už bez keců" optám se na rovinu, zatímco sleduji pokus o záchranu života.

Vypravěč - 15. května 2017 00:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jde o to, že se skupina civilistů rozhodla kolonizovat území, které nikdo před tím nevyčistil od podobnýho svinstva." Garett přijme nůž a začne opatrně Maldirovi seškrabávat krustu z kůže na obličeji. Druhou rukou na očištěná místa čas od času pošle temně rudý plamen, který očištěné místo lehce seškvaří a zřejmě tak zabije organismus, který z kůže vyrůstá. Maldir čas od času zajíkne bolestí, ale většinou se drží. Ožehnutá kůže se poté již sama pomalu uzdravuje, až nakonec nejde poznat, že tu kdy něco rostlo. "Byl to bestiální démon...je to bytost stejné podstaty jako humanoidní démoni, jen toho moc nenamyslí. Tenhle patří do kategorie gama, nejméně nebezpečná skupina ze všech tří kategorií." Garett si přesedne a pustí se do Maldirovy ruky. "Démon se v průběhu posedlosti může, ale nemusí snažit vytlačit vrozenou duši. Tyhle zvířata to však obecně dělají vždycky, protože ji berou jako teritoriální konkurenci. Ve chvíli, kdy se jim to podaří, vzniká tento typ nemrtvého, kterému se říká satyr. Projevuje se to růstem rohů a různými mutacemi." "Co se týká tohoto lišejníku, jedná se právě o tuto mutaci...děje se ale jen povrchově, protože tělo stále žije. Na zadušení to ale stačí. Je to čistá démonická magie. Když se nám podařilo zničit vazby, držící démona v těle, uvěznil jsem ho v Del da rah...to je astrální svět, vytvořený za tímto účelem. Kolem vězení démonů ale mágové nakonec vytvořili celý kontinent, a tak tam občas ve spánku chodí se uvolnit. Brian to zná.." Kývne na léčitele. "Nenapadlo mě, že máme co do činění s démonem, dokud na nás neupoutal pozornost. Kdybyste v tu chvíli nebyli rovnou na raně, velel bych k ústupu. Budiž země lehká Therinorovi. Dokončí svou práci a Maldirovi se zahojí poslední zasažené části těla. Dnes jste prošli nesmírně náročnou zkouškou schopností i bolesti...jste družina, kterou potřebuji, tím jsem si docela jist. Je asi na čase seznámit vás s mou nabídkou. Jakmile dostaneme odměnu, zamířím dál na východ, na předsunuté stanoviště, kde budu čekat na zprávu z jednoho ze sirných dolů, které využívá Rhiona k výrobě jistého výbušného prachu, který se málem stal a stále se může stát kritickým faktorem v takřka vyrovnaném konfliktu. Mým úkolem bude pak převzít a ubránit jeden odcizený náklad tohoto prachu a dostat jej nějakým způsobem přes moře na sever do Angornu. Je to náročný úkol, na který by se mi hodil doprovod. Vaše práce bude dobře zaplacena, o to se nebojte. Pokud chcete už teď zálohu, můžete si mezi sebou rozdělit můj podíl z odměny za tyhle...hyenovce."[/b] Garett se po vás podívá a pak se pohledem vrátí k Oltragovi. "Jo a k tomu noži...je to obyčejná dýka. Tedy byla...mám ji od svých sedmi let, za takovou dobu kovy i některé jiné materiály, přebírají část ze schopností jejich uživatelů, pokud jsou v této schopnosti opravdu silní. Mnoho takových zbraní není, ale tato byla vytvořena přímo pro tento účel, takže jí i laik jako já za ty roky mohl něco málo předat. Na slabého démona očividně stačila, ale upřímně...nebyl jsem si tím úplně jistej." Usměje se a vrátí dýku zpět do pouzdra, které si připne za opasek. "Ňáké dotazy?"

Oltrag - 17. května 2017 00:06

soukromá zpráva od Oltrag pro Během přednášky si posbírám své roztroušené věci a do zbroje se zkusím ustrojit, pokud možno i jen do cárů a štít si hodím na záda. Pak si založím ruce a sleduji dění kolem Maldira "technicky vzato mezi démonem a nemrtvým je poměrně velký rozdíl ne?" nakloním hlavu. "Hele mladej, pokud máme čelit dalším takovejm mrchám ... a jakože asi ještě silnějším ... tak budem potřebovat odpovídající vybavení. Pro začátek zbraně, co je skutečně dokážou zranit a zbroj a štíty, co budou mít nějakou vobranou hodnotu. Jinak se ti družina bude zatraceně rychle zmenšovat. Možná kdybysme alespoň vzdáleně tušili, vo co půjde ... pravda, některý by do toho možná nešli, ale mohli jsme se na to připravit" pokrčím rameny, nechám je u léčení a na pahorku nad okrajem jezerní kotliny začnu kopat hrob trpasličí velikosti za pomoci plochého kamene nebo nástroje, který bude po ruce.

Vypravěč - 17. května 2017 01:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Technicky vzato je v tomto případě démon tou energií, která pohání mrtvé tělo. U nekromancie touto energií bývá vůle nekromancera, případně nějaká lokálně seslaná kletba, artefakt a podobně. Pokud jim vezmeš energii...vyženeš démona, zabiješ nekromancera, zvrátíš kletbu či zničíš artefakt...nebo správně poupravíš příkazy, které nemrtví mají, jejich tělo znovu padne k zemi...ve všech případech jde ale o ovládnuté neživé tělo, ačkoliv jsou podstatné rozdíly v jejich chování. Pokud dá nekromancer nějakému kostlivci úkol útočit na všechno, co se v blízkosti pohne, těžko se dočkáš v jeho chování projevů inteligence. Pokud však mrtvé tělo obývá entita, dočkáš se komplexního chování. Ve všech případech máš ale pohybující se mrtvolu. Žádná krev, žádné dýchání, jen změny v důsledku příslušné magie. Nemrtvý." Při návrhu na přípravu zbraní a zbrojí se Garett pousměje. "Banda vidláků, zakládající kolonie, bude mít sotva nějaké magické zbraně. V trpasličích a elfských zemích, případně i v Angornu bys nějakou takovou mohl koupit, ale jejich ceny jsou sakra vysoké...ani já takovou zbraň nemám, když nepočítám, že ta dýka zjevně něco dokáže. Ne, kdybych věděl, že jdeme na démona, nešel bych do toho ani náhodou. Když se něco podobného objeví, obvyklý postup je přivolání skupiny mágů, nic se nenechává náhodě." Zakroutí hlavou a jde si prohlédnout tělo bestie. "A pak jsi žoldák, ne? Touláš se po světě bez magických zbraní či artefaktů. A vzhledem k tomu, že ještě dejcháš, se vsadím, že jsi na tohle narazil dnes poprvé...ono jich moc není a kdybysme tomu nepíchli do hnízda, tak ani nevyleze...radši se nechají krmit, když to potřebují. Můžu ti s vysokou pravděpodobností zajistit, že po cestě na démony nenarazíme. Chystám se na stovky let obydlená místa a používané cesty. Ale určitě se ti bude hodit funkční zbroj, mrkni se do brlohu, možná tam najdeš něco, co moc nerozcupovali." Když Oltrag dojde pro Therinorovo tělo, skutečně najde mimo to jeho v brlohu i hromádku koster, která by stála za prozkoumání.

Oltrag - 17. května 2017 20:49

soukromá zpráva od Oltrag pro Při obšírnějším výkladu jen pokyvuji hlavou. "Taky jsem nemyslel, že je koupíme za odměnu z likvidace té smečky u místního kováře mladej" odfrknu si. "Nemáš jo? A co ten tvůj fešnej mečík. Tvoje magie hádám, ale ne každou zbraní může efektivně prostoupit, takže to taky nebude šunka za pár stříbrných. Moje pointa je, že tohle je taky obydlené místo už dlouho a stejěn tu něco takového bylo. Můžeš snad garantovat, že nic takovýho nebo i horšího nepotkáme? Nebuď naivní. S světem něco není v pořádku a ani bych se nedivil, kdyby tohle" kopnu do ostatků bestie "začalo na něj prosakovat častěji a ve větší síle. Žoldák neznamená být nerozvážný bezstarostný debil. Je lepší bejt připravenej na všechno, než se nechat zaskočit" odplivnu si už za cesty pryč od skupiny. Když pohřbím trpaslíka i s jeho veškerým sem doneseným majetkem včetně seker, naskládám na hrob masivní mohylu z kamení okolo a vlastní krví na vrchní z nich nakreslím několik starých ochranný trpasličích run, které si pamatuji. Pak se vrátím do brlohu a důkladně ho prošmejdím. Všechno prohrabu, nějakým starým nástrojem i prohrábnu zem, která není viditelně roky udusaná. Co kdyby něco zahrabal.

Vypravěč - 17. května 2017 23:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro Je večer. Dřevěnou budovou se nese zápach potu a moči. Jediné, co teď slyšíš, je pravidelné oddechování spících otroků kolem. Škvírami dovnitř proniká chvějící se světlo ohně, které čas od času zaplane v podobě tenkého proužku i před tvou klecí. Čekáš. Tvůj den byl klidný, příliš jsi se nevyčerpala a večerní meditace ti doplnila velkou část tvých sil. Zanedlouho usnou i dozorci, kteří nejsou na hlídce. Otevřeš oči, vykradeš se z klece a úspěšně se dostáváš ven na střechu a poté dolů na zem. Priam dnes není vidět a měsíc je sotva v první čtvrti, noc je jednou z těch temnějších, které ti obloha může připravit. Dokážeš odhadnout, že je přibližně jedna hodina ráno. Je jen na tobě, co a jak podnikneš. Jestli se vloupáš do ubikací, jak radil Rail a nebo se na úkol nejprve připravíš, popřípadě vymyslíš jiný plán. U ohně jsou opět čtyři muži. Dnes spolu rozmlouvají obecnou řečí, ale odsud nerozeznáváš, o čem se baví. Díky ohni ale poznáš už z dálky, že pouze jeden sedí na lavici. Ostatní tři jsou na zemi, blíž u ohně a opékají na klaccích malé kousky masa. Libá vůně pečeného se dostane až k tobě a praští tě do nosu. S lítostí zjišťuješ, že dnes se bude tvůj hlad ozývat asi celou noc.

Vypravěč - 18. května 2017 15:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett si povzdechne. "Svět není v pořádku už tisíce let...a moje magie mečem neprostupuje, pouze obklopuje zbraň, kterou držím v ruce. Je to poměrně běžný meč...pravda, kdysi jsem měl k lepším zbraním přístup, ale to byla jiná doba, tenkrát jsem byl součástí řádu." "Situace je taková, že k lepším prostředkům se v těchto končinách nedostaneme, ale furt tu máte paladina a čaroděje a se správnou taktikou démona můžeme zvládnout. Důležité je, aby ve chvíli, kdy se objeví, byla jeho pozornost upoutána čistě na mě, vy se pak můžete postarat o jeho přisluhovače. Ale neútočit na ně ve chvíli, kdy je vysává. V takové situaci je vysoká pravděpodobnost, že se na vás naštve a začne si svůj zdroj bránit." "A jestli si označení žoldák bereš osobně, nemyslel jsem to jako urážku. Chtěl jsem tím naznačit, že jsi už kus světa viděl a mohl bys odhadnout, jak často na podobné věci narazíš. Na světě je dost démonů a každou chvíli se objeví další, ale v civilizaci jsou jejich počty drženy. Zde jsou lidi sotva pár let a čistky ještě nějakou dobu potrvají."

Vypravěč - 21. května 2017 21:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltrag se začal prohrabovat kostmi. Jak zjistí, hyenovci zbroje radši vyjídali než trhali, a tak našel kromě neidentifikovatelných cárů látky nepoškozenou kroužkovou košili, orezlou dýku a obyčejný meč. Dále našel zrezivělý zavřený medailonek, dvanáct měďáků a váček, plný lesklých kuliček, které vypadají jako pryskyřice s vyřezanými texty v elfštině. Při pohledu proti slunci je poznat, že uvnitř je něco zalitého. Dále se tam nacházelo několik nepoužitelných předmětů, jako zlomený srp, vidle a cep na obilí. U těl dvou zlodějů objevíte všechny své ukradené věci, u každého po jedné dýce, jedna malá jednoruční kuše s dvaceti šipkami a kožené zbroje s plášti a šátky. Vlastní peníze si s sebou očividně nevzali.

Oltrag - 21. května 2017 21:45

soukromá zpráva od Oltrag pro "Lepší než drátek do voka" zabručím, vyčistím vnitřek kroužkové košile a pokud je pro mne použitelná, nasoukám se do ní. Kuličky i medailonek si prohlédnu a hodím do vaku, stejně jako měďáky. "moc velký úspory ste tady teda neměly, mrchy chlupatý" vydám se zpátky, meč a dýku z doupěte hodím na zem ke dvoum mrtvým tělům s tím, že kdo chce, ať si poslouží. Od lapků poberu své věci, jejich dýky nechám rovněž ležet, ale seberu si kuši a šipky. A polepším si o jeden plášť, pokud možno tmavé barvy. "Kdybych se urazil mladej, tak to poznáš. Jen říkám, že ne každej žoldák je nepřemýšlející nebo neplánující hovado, který za pár mincí jde do čehokoliv. A neříkám, že ty zbraně musíme shánět tady. Ale jestli jde o delší cestu, kde podobný střety hrozej, neměli bychom to podcenit a minimálně bychom to měli vést v patrnosti. Navíc nemůžeme slepě spolíhat na tebe a hezouna, že budete vždycky po ruce v použitelným stavu" plácnu ho do zad s takovou herdou, že asi až poposkočí aby neupadl a podívám se na Maldira. "Jak je na tom? Dá to?" pohodím hlavou a pokud mě nepotřebují, vezmu rezavou dýku a jmu se stahovat co nejlepší možné použitelné kůže z mrtvých hyenovců, včetně hlavy.

Mina - 23. května 2017 18:35
	soukromá zpráva od Mina pro Chvilku se budu potulovat kolem budov, abych našla nějakou hůl/násadu od smetáku/lopaty/whatever.

Vypravěč - 23. května 2017 18:40
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Procházíš ve tmě kolem obytné budovy, ale jak tak chodíš křížem krážem, zjistíš, že tady venku nikdo nic nezapomněl. Od ohniště se ozve krátký výbuch smíchu, očividně se tam dozorci dobře baví.

Mina - 23. května 2017 18:49
	soukromá zpráva od Mina pro Co se dá dělat. Je na čase vloupat se do ubikace dozorců pro mapu.

Vypravěč - 23. května 2017 18:54
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Přijdeš ke dvěma budovám, okny vidíš, že na chodbách se svítí, ale místnosti jsou až na jednu, dvě výjimky tmavé. Menší budova má jen jedno patro a dveře jsou dokořán. Zevnitř slyšíš tlumený rozhovor, druhá budova má patra dvě a dveře jsou zavřené.

Mina - 23. května 2017 18:55
	soukromá zpráva od Mina pro Podívám se, jestli se do dvoupatrové budovy nedá dostat třeba oknem.

Vypravěč - 23. května 2017 19:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Obcházíš budovu a skutečně zjistíš, že z druhé strany je jedno okno dokořán. Uvnitř je tma jako v pytli, ale tvé oči jsou už přivyklé tmě venku. I tak budeš uvnitř muset dávat velký pozor, abys neudělala hluk. Když vejdeš, ocitneš se ve veliké místnosti ve tvaru L s několika stoly a lavicemi, zřejmě se jedná o jídelnu vedou odsud dvoje dveře, oboje zavřené. Pro jakýkoliv pohyb po místnosti si hoď na %.

Mina - 23. května 2017 22:07
	soukromá zpráva od Mina pro Podívám se po místnosti, jestli nenajdu nějakou hůl nebo něěco, co by hůl připomínalo. Beru i nůžu. Nebo vařečku. Snažím se našlapovat opatrně a nic neshodit.

Vypravěč - 23. května 2017 22:40
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve vší té opatrnosti se ti podařilo nepřevrhnout jedinou židli. Jídelna je ale uklizená jak jen to jde a v té tmě je to možná jen dobře pro tebe. Když už se ti to chce vzdát, tak v jednom z rohů slavnostně najdeš kýbl a v něm postavený, do rohu opřený mop. Jak si všimneš, je už téměř suchý.

Mina - 23. května 2017 22:41
	soukromá zpráva od Mina pro Beru. Přejdu k bližším dveřím a zkusím je potichu otevřít.

Vypravěč - 23. května 2017 22:51
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Potichu otevřeš dveře. Máš štěstí, že nevržou, asi budou dobře namazané. Naskytne se ti výhled do chodby, když vystrčíš hlavu, tak vidíš dokonce do dvou směrů, protože stojíš prakticky v rohu. Když vykoukneš a podíváš se doleva, vidíš troje dveře a východ, v chodbě před tebou napravo jsou pak další dvoje dveře a na konci schodiště nahoru.

Vypravěč - 29. května 2017 19:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Medailonek je zcela obyčejný, ale uvnitř se nachází velmi povedený malý portrét pohledné dívky. Oltrag sebere tedy co chce a zbytek vystaví pro ostatní. Kuliček je ve váčku celkem deset a kdo ví, co vlastně jsou tyhle věci zač. Oba lapkové jsou oděni do tmavě hnědé kožené zbroje a černých plášťů i šátků, takže se trpaslík může zahalit do tmavého, jak plánoval. Garett si mezitím ještě prohlíží Maldira. "Jak se cítíš? Celkem hnus tohle svinstvo, co? Měl by ses podívat, jestli ti nějaká ta jejich zbroj nepadne, z té tvé moc nezbylo." Pak se kolem opět provalí Oltrag a plácne Garetta pevnou rukou do zad. S tím to sice kdoví jak nepohne, ale prudce se otočí a vsadili byste se, že v jeho obličeji vidíte výraz podrážděného trpaslíka. "Koukej se nechat u Briana ošetřit, máš taky dost. Ve městě se dáme do pucu, odpočineme si a zítra se můžeme vydat na cestu. A myslete pozitivně, nebezpečí je tu totiž vždycky s námi." Mrkne na vás s úsměvem a následně se vydá k brlohu, kde začne mrtvým hyenovcům odřezávat oháňky. Jak tak Oltrag stahuje kůže, všimnete si, že jedno ze zvířat sebou pohne a začne se plazit směrem od vás zmateným plácáním předními tlapami. Zadní polovinu těla má oproti tomu úplně nehybnou, což pravděpodobně způsobilo do černa vypálené zranění na hřbetě. Je to hyenovec, kterého zastavil Therinor a následně vyřídil Garett, očividně to v tomto politováníhodném stavu přežil.

Mina - 30. května 2017 14:01

soukromá zpráva od Mina pro "Co že tu vlastně hledám? Jo... tu mapu..." špitnu si pro sebe. "Levá, pravá... kudy z nudy..." Vydávám se doprava. Vezmu to postupně nahoru a pak až ven. Systematicky. Dá se říct. To je jedno. Není času nazbyt a já tu polemizuju nad tím, který pokoj prohlédnu dřív. Důležitý je, aby mě nenašli. Raději bych si vykuchala břicho, než porodit bastarda nějakýmu barbarovi. Zkouším zlehka otevřít nejbližší dveře napravo.

Vypravěč - 30. května 2017 14:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Opatrně otevíráš dveře. V kuželu světla, který padne do místnosti rozeznáváš kuchyň, která je spojena s jídelnou druhými dveřmi. Není zrovna kdoví jak uklizená, nádobí je umyté, ale jen nahrubo naskládané do vysokých komínů na dvou pracovních stolech. Od ploten u protější stěny ještě stále sálají poslední zbytky tepla. Zde zřejmě žádnou mapu nenajdeš, pouze na druhé straně místnosti jsou ještě jedny menší dveře, vedoucí zřejmě do malé místnosti pod schodištěm. Odněkud z venku se ozve rozhovor. Slova nerozeznáváš ale jeden z hlasů dobře poznáváš. Srdce se ti prudce rozbuší, když zjistíš, že je to onen muž, který tě posledně chytil. Vypadá to, že jsi je zastihla při střídání nočního dozoru a kroky se blíží ke dveřím do ubikací.

Mina - 30. května 2017 14:29
	soukromá zpráva od Mina pro Do kravského lejna! Já mám takový štěstí, že to ani možný není. Vejdu do kuchyňky s pomalu za sebou zavřu dveře, abych neudělala moc velký randál. Zkusím se tu schovat, než se vyčistí vzduch. Co kdybych zatím prozkoumala ten přístěnek pod schodištěm? Třeba si tam dozorci schovávají nějaké zajímavé věci.

Mina - 30. května 2017 14:30
	soukromá zpráva od Mina pro Zkouším otevřít dveře do přístěnku. Třeba se mi poštěstí a najdu třeba nějaký vak, ve tkerém můžu schraňovat věci. Nebo novou kápi. Jó to by bylo. Když si vzpomenu na mou kápi, která mi byla tím opičákem odcizena, zachvátí mne žal.

Mina - 30. května 2017 14:31
	soukromá zpráva od Mina pro (Na první jsem hodila 12, na druhý 42.. každopádně v té rychlosti jsem stejně utíkala ke dvěřím do přístěnku, takže ikdyž mě uslyší zavírat dveře, tak zkouším přístěnek)

Vypravěč - 30. května 2017 14:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve chvíli, kdy zavřeš dveře, se ocitáš v téměř naprosté tmě. Jediný způsob, jak by ses tu mohla pohybovat, je podle paměti, tepla z kamen a jen o trošku světlejší ploše na stěně, ve které se třpytí v místním vzduchu pouze ty nejjasnější hvězdy. Pohybovat se po tmavé místnosti s kastroly naskládanými na stolech, které máš zhruba ve výšce pasu, bude poměrně náročný úkol. Kromě toho ony komíny ční někdy až do výšky tvé hlavy.

Vypravěč - 30. května 2017 14:43
	soukromá zpráva od Vypravěč pro (Stačí jeden příspěvek...odepisuju takřka hned, takže jsem si nevšiml, že jsi napsala další :) Stále záleží na způsobu, jakým překonáš tu místnost, abych věděl, kolik pro to musíš hodit. Dveře jsi zavřela bez problému, průvan tam není :))

Oltrag - 04. června 2017 23:13

soukromá zpráva od Oltrag pro Věci, které zůstanou jako lup zabalím do kusu látky a hodím si je přes rameno. Nad Garettovou pobídkou k léčení mávnu rukou "já něco snesu mladej a tady hezoun tak potřebuje nějaký síly na cestu. Do vesnice to doklepu. Hele vem taky něco jo?" pobídnu ho, sám se chopím jedné kůže hyenovce a balíku zbytkových předmětů a koukám, jestli pobereme vše, protože vracet se asi nebudeme. Hlavně abych měl všechny své věci. "Tak jak vazoune? Dem?" houknu na Maldira a když nebude nikdo mít námitky, vydáme se nejkratší cestou k vesnici.

Maldir Stoneskin - 09. června 2017 23:10

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Nedýchalo se mi zrovna nejlépe, ale už to bylo o poznání lepší, než když mi to červené svinstvo lezlo po těle. ,,Už se cítím mnohem lépe Garette. Jsem tvým věčným dlužníkem. Hned co tohle skončí, tak budu oslavovat na tvojí počest.'' Měl pravdu i s brněním. Moc ho už nemám a přece jenom ta jejich zbroj poslouží, pokud mi padne. Seberu zbroje a postupně se přesvědčím, jestli mi vůbec nějak budou. ,,Rád bych ještě projevil úctu Therinorovi.'' promluvím potichu a vydám se ke zbytkům Therinora. Kleknu si a pronesu krátkou motlitbu za jeho duši. Úplně ignoruju plazícího se hyenovce a vezmu všechno, co kde zbylo a mohlo by se jakkoliv prodat. ,,Jdeme. Tady už stejně není co dělat.'' odpovím a následuji Oltraga.

Brian O´Brolchain - 11. června 2017 13:53

soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro Konečně je vše hotovo. Jsem na pokraji sil, tahle práce mi dala zabrat víc než jsem čekal, ale před trpaslíkem nedám nic znát. Therinor tam zařval...nepřekvapilo mě to. Není to veselá zpráva, ale někdo, do si zapomene zbroj na rozcestí, prostě nemůže dopadnout jinak. "Dobrá, jestli potřebujete léčitele...budiž, půjdu na tu výpravu...ale teď už pojďme odsud, nechci se tu s démonem zdržovat. I když je mrtvý." Využívám zpravidla každou příležitost na cestování mimo rušná místa a tohle zní jako velmi dlouhý výlet. Silní chlapi už pobrali, co se dalo. Z toho, co se tu válelo, jsem neusoudil, že by se mi cokoliv hodilo, a tak se opřu o hůl a čekám, kdy konečně vyrazíme.

Vypravěč - 11. června 2017 13:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett přistoupí k plazícímu se hyenovci a prorazí mu hrudník mečem přímo do srdce. Několikrát s ním zakýve, aby zvětšil ránu, a pak jej lehce vytáhne ven. I poslednímu hyenovci tedy uřízne oháňku a vezme si ji. Maldir má štěstí. Sice by to chtělo na pár místech zbroj trochu poupravit, ale díky všemožnému roztažitelnému šněrování získá kompletní černou, lesklou koženou zbroj, zřejmě podobné kvality jako jeho původní. "Měl bys být trochu rychlejší," pronese Garett jeho směrem. "Kožené zbroje bez očarování nejsou odolné proti kouzlům, chce to buď změnit styl boje nebo vyměnit zbroj za kroužkovou." Poté pobere vše, co ostatní nepobrali a vydáte se na cestu. Slunce už přestává pálit a i v řidším lese už nepůsobí jeho paprsky tolik nesnesitelně, jako v poledne. Po chvíli minete starý dub a z lesa vycházíte, když už je slunce před vámi rudé. Po cestě minete strom, kde ráno Therinor shodil a zapomněl svou broj. Neunikne vám několik nápisů na stromě, které každý z nich pravděpodobně psala jiná ruka. Ani za kradení to nestojí. S tímhle zajdi do šrotu. Kdo se má tahat s tak pomačkanou plechovkou? More, dík za železo! "Zdá se, že ten trpaslík upoutal pozornost..." pronese Garett a nasměruje vás k městu. "Nečekejte nic velkého. Pine Valley je zatím velmi mladé město." Město to bude, to ano, ale nyní vidíte, že se jedná v podstatě o čerstvou kolonii. Obyčejná louka, pokrytá několika desítkami stanů, ve které se tyčí sem tam nějaký ten kůl či první patro rozestavěné budovy, zbytek staveb jsou zatím jen základy. Okolo kolonie pomalu roste hrubá palisáda a cíp lesa, který se ještě nedávno dotýkal okraje stanové louky, je dnes již vykácený. Jak procházíte hlavní ulicí, dojdete na malé prašné náměstí, u kterého se tyčí nedávno dokončená radnice, několik dostavěných domů, pekárna a rozestavěná hospoda U Kohouta a Píšťalky, kterou prozatím zastupuje velký stan hned vedle, stejně jako místní kovárnu. "Líbí se mi ty vaše kuše, dám vám za ně svou sestřenici!" osloví znenadání jeden z obyvatel Oltraga. Je to malý, vyzáblý, vlasatý mužík, se zvědavým obličejem a chtivýma očima. Dvě děti proběhnou těsně kolem Maldira a třetí se zavázanýma očima do něj tvrdě narazí. Brian prochází rušnou ulicí a tváří se jako kakabus, dávaje tak znát svou nelibost k pobytu mezi lidmi a vyhýbá se jakémukoliv možnému kontaktu s kýmkoliv.

Vypravěč - 11. června 2017 14:11
	soukromá zpráva od Vypravěč pro PS: Když sis posbíral použitelné kusy zbroje a nějakým způsobem je uchytil na svých místech, společně s kroužkovou košilí jsi dostal 14 bodů zbroje, tvoje zdraví zatím zůstává na 68%.

Vypravěč - 11. června 2017 14:13
	soukromá zpráva od Vypravěč pro PS: Tvoje hodnota zbroje navrácena díky tomu, co jsi našel, na 30, vyléčen jsi byl na 80% zdraví.

Mina - 12. června 2017 14:11

soukromá zpráva od Mina pro Snažím se utíkat rychle, ale obratně. Prsty mám rozevřené před sebou a po stranách a pokouším se polštářky nahmatat překážky přede mnou. Že zrovna teď se musejí střídat. Doufám, že to tu všechno popadá a nalítnou sem oba dva. Tohle je tak absurdní situace. Railovi utichá život a já se tady babrám s nějakýma neandrtálcema, kteří umí ženskou jenom znásilnit. Kam sem se to dopracovala, babičko.

Oltrag - 13. června 2017 23:23

soukromá zpráva od Oltrag pro Když se už už chystám jít dorazit hyenovce, Garett to udělá za mě. Jen pokrčím rameny, vezmu svůj lup čítající kůže a nějaké předměty a hasím si to klidným tempem do vesnice. U stromu, kde nechal Therinor zbroj ani nezpomalím, nač se zatěžovat přehnaným sentimentem. Svůj hold jsem mu už projevil při pohřbívání. "Dělejte lemry, ať to máme z krku" houknu dozadu. Už když přicházíme k vesnici a vidím pobíhající děcka, zastrčím si váček s penězma za zbroj, aby nebyla tak snadný cíl pro chmatáky. Když se na mě obrátí muž, který chce vyměnit sestřenici za kuši, jen zavrčím "sáhni na ni a přijdeš vo pracky" a hasím si to dál směrem, kde tuším radnici. Pokud ji nenajdu, optám se lidí. Pokud na starostu nenarazíme někde cestou hodím kůže na zem v radní síni a zahalekám "vo ten problém je postaraný, kdo tady tomu šéfuje?"

Maldir Stoneskin - 15. června 2017 23:05

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro ,,Promyslím si to. Ale nemůžu být zase jen kus pohybující se pevnosti, která sotva dokáže uhnout útokům.'' odpovím Garettovi. Rychle poupravím novou zbroj, aby to aspoň nějak vypadalo. Následně se vydáme na cestu do nejbližší vesnice. U stromu, kde se válela Therinorova zbroj jsem se na pár vteřin zastavil. ,,Aby to právě nedopadlo nějak takhle.'' prohodím směrem k Garettovi a pokračuji v cestě. Ono vesnice, nebo budoucí město bylo teprve v rozkvětu. Taková typická barbarská vesnice s palisádama, stany a jen několika budovama, když je celá hotová a každý přemýšlí už jen nad tím, jak se nejrychleji ožrat. Oltragova výbušná povaha začala úřadovat, když ho někdo oslovil s výměnou kuše za sestřenici. Sám jsem ale nakonec musel řešit jistou situaci, když do mě narazilo něčí dítě se zavázanýma očima. Slabě jsem zavrávoral. Hnedka, co jsem získal část ztracené rovnováhy tak jsem se otočil a nasměroval to dítě směrem k ostatním. Nemá cenu se rozčilovat nad něčím, co nešlo moc ovlivnit.

Vypravěč - 16. června 2017 14:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kroužková zbroj tolik neomezuje v pohybu, ale jestli se setkáme s kouzelníkem, musíš se v té kožené zbroji víc hýbat." Odpoví Garett Maldirovi a jde dál. Ulice si žije vlastním životem, každý zde něco dělá, v očích lidí vidíte nadšení z budování a nového začátku. Dítě se nechá Maldirem nasměrovat a jde směrem na Briana, který před ním rychle uhne s rukou na měšci. Muž, kterému se líbily kuše, ve chvíli, kdy Oltrag odpoví, začne se tvářit, že nikdy nic neřekl a pokračuje si ve své cestě. Garett vás zavede na radnici, kde vás po krátkém rozhovoru dva muži v kožené zbroji s meči a štíty uvedou do prázdné místnosti s mohutným stolem uprostřed. Když Oltrag pustí pytel na podlahu a zařve, ozve se zevnitř stolu rána a zakňourání. Po chvilce se nad ním objeví hlava muže s řídkými, tmavými vlasy, na stůl položí několik pergamenů, které mu zřejmě upadly na zem a podívá se zvědavě na Oltraga. "A o jakou práci, pane..." Garett mezitím vystoupí dopředu a na stůl mu položí pomačkaný svitek. Muž si na nos nasadí skřipec a zběžně si jej prohlédne. "Ach ano, konečně...málem jsme přišli o všechna stáda, naštěstí nešli tolik po jehňatech." podívá se na oháňky, které mu Garett ukáže a spočítá je. "To by snad mohli být všichni." Pak po očku jukne na to, co nese Oltrag. "Očekávám, že budete chtít odměnu...do hodiny, možná do dvou ji dáme dohromady, zatím se můžete porozhlédnout po okolí, náš hostinec sice ještě není dokončení, ale Horvat se činí seč může. Nikam neodcházejte, až pro vás nechám poslat, bude tu už vaše odměna čekat."

Vypravěč - 16. června 2017 14:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jdeš přes místnost po tmě. Už po pár krocích nahmatáš prsty hrnce, seskládané do vysokého komínu, který se pod tvým tlakem nepříjemně nahne. Na to uděláš ještě dva kroky a udeříš se bokem do stolu. Stůl se otřese a ozve se řinčení plechu. Rychle se dostaneš ke dvířkům a zkusíš je otevřít, ale jsou zamčená. V tu chvíli se otevřou dveře a kužel světla, postupující po podlaze a po stěně, se zastaví těsně vedle tvé ruky. Dovnitř nakoukne mužská silueta a houkne něco neznámým jazykem. Za ním se objeví další muž. "Co se děje?" zeptá se. "Myslím, že Jire se zase snaží vykrást spíž... odpoví a ještě ve svém jazyce zavolá několik slov. Hmm...počkej tady, dojdu pro svícen." řekne a otočí se. Muž, který zjevně neumí jejich jazyk, vstoupí dva kroky do místnosti, zůstává stát v kuželu světla a mžourá do tmy. Zatím si tě však nevšiml.

Oltrag - 21. června 2017 22:45

soukromá zpráva od Oltrag pro "Mno tak fajn, na" pokrčím rameny, nechám mu tu nejlepší staženou kůži na památku a nadbytečné trofeje si zase vezmu "tak kam teď bando? Kde myslíte, že to nejlíp střelím?" hrnu se ven ze dveří a rozhlížím se po hostinci "dokončenej nedokončenej, snad nám něco naleje ne?" hasím si to tam a vlezu dovnitř "hej, hospodo, pivo a maso" hrcnu si na nejbližší židli ke stolu a odložím si věci. Vůbec mi nevadí, jestli chybí kus střechy nebo zeď, hlavně že jsem v hostinci.

Vypravěč - 07. července 2017 21:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Před radnicí se na vás Garett otočí. "Teď už je to ve vašich rukách. Uvidíme se později večer v hospodě," dodá a proplétá se mezi stany a staveništi, až se vám ztratí z dohledu. Brian se taktéž oddělí se slovy, že hospoda, plná lidí není pro něj a na jídlo se staví až později večer. Oba s Maldirem pak zamíříte do hospody. Když se přiblížíte k rozestavěné budově, zjistíte, že dokončená část slouží pouze jako ubytovna a všechno veselí je ve velkém stanu hned vedle, ze kterého se ozývá hlučné jásání. Název U kohouta a píšťalky je vám vysvětlen scénou, která vám padne do oka v okamžiku, kdy odhrnete plachtu u vchodu a vstoupíte dovnitř. Uprostřed je malá dřevěná ohrádka a kolem ní lavičky, napěchované lidmi, zaujatými, co se děje uprostřed. A že se něco děje. V ohrádce se do sebe hlava nehlava pouští dva kohoutí gladiátoři, opatření několika koženými chrániči a zašpičatělými břitvami, přivázanými na spodní straně zobáku. Veškeré osazenstvo se věnuje sázkám uprostřed a okolní lavice jsou v podstatě prázdné, kromě několika pocestných, kteří zde hledají spíše odpočinek než vzrušení a skupinky sedláků, z nichž několik čas od času sleduje kohoutí zápasy s viditelným znechucením. Maldira na to zastaví postarší žena a snaží se ho vyvést ho z hlučného stanu ven, a tak dá pokyn Oltragovi, aby pokračoval dál sám. Když tam tak chvíli čekáš, za několik okamžiků se rozhrne vchod do stanu a dovnitř se dokolébá trpaslík se sudem na zádech a postaví jej na pult, kde jej začne narážet. Až pak přejede pohledem po provizorním lokále. "Aaaa...no tož to mňa poser na holý záda!" vykřikne a rázuje si to k tobě. Kromě hnědých, prošedivělých vlasů a vousů tě zaujme jeho pupek, který visí z pod jeho zástěry až skoro na zem a dělá trpaslíka dvakrát tak širokého, jako jsi ty. "To sem tu už dlóho neviděl. Trpaslík ve Svobodnéch cestách, no kurňa, to sa často nevidí." Popadne tě za ruku a začne s ní třást. "Dófám, že sa zdržíš." Usměje se na tebe a v jeho červeném nose rozeznáš lesknoucí se všechny tři svíčky, stojící vedle tebe na stole.

Oltrag - 16. července 2017 22:36

soukromá zpráva od Oltrag pro Kývnu na Garetta a namířím si to směrem do hospody. nakrčím nos, když vidím, že hotová je jen ubytovací část, ale s lehkým úsměvem zamířím do stanu vedle. Sázky ignoruji a posadím se k volnému stolu kus stranou. K mému překvapení na mě v dobrém naběhne trpaslík a začne mi třást rukou. "Bejt trpaslík přece neznamená bejt zahrabanej pod zemí" zahlaholím a potřesu mu rukou s úsměvem na tváři. "No moc dlouho ne. Voddělali jsme tu pár hyenovců, čekám na žold a pak potáhnem dál, pro někoho jako my je dneska všude práce dost. A co ty? Ty se tu usadíš? Abych věděl, kam se vracet do krčmy - seš hospodskej ne?" nahnu hlavu.

Vypravěč - 20. července 2017 20:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nu slyšel sem ňáko historku, že tady v tý póšti sa ňácí trpaslíci zahrabávaj v písku a přepadávaj tam lidi, ale to u nás nikomu nevadí, je to Rhiona." Uchechtne se a vrátí se k soudku, kde začne čepovat pivo. "Tož ovšem, že su hostinské, což to není poznat?!" Pleskne se po obnaženém břichu, až se mu pupek pod zástěrou rozhoupe jako závěs ve větru. "Ale do zejtřka tu budeš, ne? Počkej, počkej... zamává nadšeně rukou rukou...my sa vožerem, žes to neviděl...hele, ty hyenovci sou pěkný potvory. Žrali mi ovce a zákazníky, to ste dobře udělali, že ste jim zatli tipec." Načepuje dva korbely, jeden podstrčí tobě a druhý si ponechá. "Todle je na mě..." řekne a posadí se naproti tobě. "Na vodměnu čekáš? Jo? To su zvědavý, co vám za to daj. Možná tak povolení ke stavbě domu a ňáký materiál, tady sa totiž zatím penězmi moc neplatí, těch sem jednou za čas pár cizinců donese, ale zas tak dlóho tu ta kolonie nestojí." Pokrčí rameny a upije ze svého korbelu. "Hele, nechtěl bys tu už zostat? Večer budeš mít pívo zdarma a přes den budeme chodit do bitek. Tady ty lesy vokolo sou plný všelijakých sraček...a pokladů z dob, kdy eště trpaslíci ovládali celé západní svět."

Vypravěč - 20. července 2017 20:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po cestě z radnice náhle ucítíš ruku na rameni. Když se za ní podíváš, uvidíš ženu malé postavy středního věku, s vlasy pod šátkem a v obyčejných šatech. Vypadá někde mezi vyděšením a zlobou a povídá něco, čemu nerozumíš. Nakonec tě vypudí ven z hlučného stanu a začne tě obcházet, tahat za každý popruh tvé zbroje a stále něco drmolí pravděpodobně Rhionským jazykem. Tvé poznámky, že jí nerozumíš, nemají absolutně žádnou odezvu a její počínání a prohlížení tvé zbroje je stále ostřejší a agresivnější. Dva ozbrojenci s kopími, kteří stojí poblíž radnice, si vás tak brzy všimnou a zamíří k vám. Jeden z nich, ačkoliv míří k oběma, věnuje svůj pohled výhradně tobě."Hele, vy dva...tady žádný potyčky. Běžte si to vyříkat jinam, nebo někoho zraníte." Promluví obecnou řečí a druhý zřejmě podobným stylem napomíná ženu v jejím jazyce. Situace nevypadá, že se bude vyvíjet příjemným způsobem, ale doposud jsi se nedozvěděl, co vlastně ona žena chce.

Maldir Stoneskin - 21. července 2017 23:25

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro ,,Tak znova.... nemám šajna, co mi říkáte a nemusíte mě tak tahat. Stačí jenom pokynout.'' Moje poznámky pokračovaly s každou možnou chvílí, kdy na mě hodila zlej pohled, ale zjevně to nemělo žádnou cenu. Dokud se ke mně a té ženštině nepřiblížily dva ozbrojenci. Jeden mluvil tak, abych mu rozuměl a druhý si to vyříkával s ní. ,,Vy jste moje spása. Nerozumím ničemu, co mi říká a rád bych aspoň věděl, co po mě chce. A potyčky? Já jsem hodnej barbar a prát se teď rozhodně nechci. Spíš bych chtěl vědět, proč mě táhne bůhvíkam.'' Bylo by záhodné vědět, co se to vlastně děje.

Vypravěč - 24. července 2017 09:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stráže chvíli poslouchají vyšilující ženu před tebou a pak se ten, který tě před chvílí oslovil. "Říká, že máš na sobě zbroj jejího syna, hodnej barbare..." Druhý se na něj otočí. "Hloupost. Před pár hodinama jsem viděl, jak vyšel do lesa s tím svým kámošem a s tou gorilou, co má furt za prdelí." Jeho kolega přikývne. "Tady je to celkem běžná zbroj...ale myslím, že bysme ho stejně měli zadržet, než se kluci vrátí." Oba se zamyslí. Vypadá to, že jde jen o jednoduché sedláky. Pak se oba otočí na tebe. "Co nám řekneš ty?"

Oltrag - 24. července 2017 21:45

soukromá zpráva od Oltrag pro "Vono se toho nakecá, ale kdo ví, třeba je to fakt" odfrknu si a protáhnu si ramena "no právě že je, na první pohled" zašklebím se a přijmu korbel, pozvednu na přípitek a oklopím ho do sebe. "To jo, sou to mrchy. Divoká zvěř je nebezpečí každý vosady. Zůstat nemůžu, tyhle toulavý boty mě táhnou dál. Fakt jo? Trámy a kus země mi ji na pytel na cestách. Hele, co kdyby jsme udělali vobchod? Vypadáš jako férovej chlap. Kdžy to fakt bude zem a matroš, řeknu si vo sousední s tvou hospodou a nechám tě ho využívat a uděláš že mě společníka v podnikání. Nech tam postavit co chceš. Sklady, stáje, ubytování, co bude třeba pro další rozvoj aby jsi tady z toho udělal pověstnej podnik. Za to chci vodpovídající podíl na zisku a když sem zavítám s partou tak jídlo a pití a mít kde složit hlavu. A já já ti přinesu vždycky nějaký suvenýry a trofeje i s příběhem, abych ti pomohl s reputací i v dalekejch krajích. Co řikáš?" nadhodím a dovyprázdním korbel.

Maldir Stoneskin - 30. července 2017 21:51

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Jen co my strážnej řekne, že mám na sobě zbroj pravděpodobně jejího syna, tak se jen blbě začnu dívat jak po strážných, té ženě a po samotné zbroji. Zatímco se vybavují mezi sebou, tak mi to v hlavě začíný šrotovat. Nakonec se mě přeci jen zeptají, na to, jak jsem ke zbroji přišel. ,,Chcete znát pravdu? Tak tady jí máte. Ta zbroj se válela na zemi nedaleko doupě hyenovců v lese. V okolí nikdo nebyl a moje původní zbroj byla zničená během boje s těmi hyenovci. Viděl jsem ji a zjistil, že mi jakš takš padne. Nevím komu patřila, ale jak říkám. Byla tam a nikdo u ní. Třeba jí odhodil, aby od těch zvířat mohly utéct rychleji.'' odpovím strážím a poprosím je o laskavost. ,,Mohli by jste jí říct, že netuším, jestli ta zbroj je jejího syna. Vím jen to, že byla pohozená v lese.'' Popravdě mi ta ženská už chvilku leze na nervy. Jen zázrakem se ještě těším celkem klidné náladě.

Vypravěč - 31. července 2017 01:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Že sa vám, trpaslíkom chce furt enem vobchodovat..." zakroutí trpaslík hlavou. "To je ten důvod, proč sem vypadnul z města. No ono sa tu zatím vážně moc neplatí. Lidi mi doneso kozle, já ho zaříznu, upeču, uvařím a nakrmím z toho je i sebe a sme si vyrovnaný. Nebo jim za pivo pomožu se stavbó. To víš, tady pracujeme fšeci za fšecky." "Ale estli mi dáš pozemek vedle, tak ti možu slíbit, že tu budeš mít vždy fšecko zadarmo a esli se mi dostane do ruk ňáký ten zlaťák, tak sa vo něj podělím," dodá k tomu. "Nechceš něco k jídlu? Ať mám ňáké ty peníze na dělení." Zasměje se a otře si pivní pěnu z vousů. "A kam tě to ty tvý boty táhnó tentokrát, že se ptám?" Brian a Maldir se zatím neukazují. Kohoutí zápasy skončily smrtí jednoho z kohoutů a hlouček se rozchází po hospodě. Někteří odejdou, ale většina si posedá na lavice u stolů a dá se do hovoru. Kolem výherce kohoutích zápasů sedí víc chlapů, než se vejde na lavici a tak sedí i na stole. Gratulují mu a plácají ho po zádech. Něco jiného je to u stolu poraženého. Ten se očividně s prohrou nechce smířit, a tak přistoupí k výherci a vezme ho půllitrem po hlavě. Hliněný korbel se roztříští o plešatou hlavu vazouna před ním, až se z toho v hostinci rozhostí ticho. Následně se oba chlapi do sebe pustí a vypadá to, že zbytek osazenstva se co nevidět přidá. "To ne! Zničíte mi to tu!" ozve se náhle vysokým hlasem trpaslík Horvat a zvedá se od stolu, když tu se stane něco, co jsi nečekal. Do stanu vrazí nový příchozí. Trpaslice, velká jako Horvat a jak on tlustý, tak ona široká a ramenatá. Jedinou ranou zaťatou pěstí seshora do temene hlavy vyřídí útočníka, který je právě v podřepu, jako kdyby praštila do stolu a tomu se rozjely nohy. Druhého popadne rukou zezadu za opasek a jediným švihem ho vyhodí ze stanu, čímž zřejmě způsobila menší rozruch na náměstí venku. "To je moja žena!" vykřikne Horvat s úsměvem a hrdě se podívá na Hulka mezi trpaslíky, kterého vidíš jako temnou siluetu proti dennímu světlu venku. "Hlídej si tu aspoň pořádek, když si povídáš s kamarády a nepracuješ." pronese jemným, vlídným hlasem, když prochází okolo a zaujme tě její přívětivý obličej, orámovaný světlými vlasy barvy kukuřice. "Enem sme si povídali, Zecilko!" Brání se trpaslík, který v tuto chvíli vypadá, že žije hluboko pod pantoflem a je s tím plně spokojený. U vchodu se objeví dva chasníci ve zbrojích, zřejmě místní stráž, a ujišťují se, že je všechno v pořádku. Ve chvíli, kdy uvidí trpaslici, se jen usmějí, letmo zasalutují směrem k ní a vyjdou zase ven. Ta je za to obdaruje úsměvem s rukama, založenýma v bok. Hospoda se mezitím vylidňuje od těch, kteří tu zůstali jen kvůli bitce a těch, kteří vynesli omráčeného rváče ven ze stanu. "Dáte si ještě něco?" Usměje se na tebe mile a zopakuje otázku, kterou ti před chvílí položil její manžel. Nutno říct, že z ní doslova sálá nepřekonatelný respekt i mateřská přívětivost.

Mina - 31. července 2017 16:43

soukromá zpráva od Mina pro Do vlčího zadku! Není možné. Rychle se přikrčím a schovám se za první hmotný objekt, který nahmatám. Budu muset doufat, že projdou kolem a nevšimnou si mě. Popřípadě trošku poodejdu dál z jejich zorného pole. Teď si nemůžu dovolit, aby mě chytli. Teď ne. Už ne. Nic zbrklého. Krčím se za stolem na opačné straně od dveří a jsem připravena proklouznout někam dál, třeba ke stěně. Rozhlídnu se znova a naposled se pořádně nadechnu. Tohle zvládnu. Je to stejné, jako když jsem se schovávala před rodiči v naší bylinkové zahrádce. Pomalý pohyb, skoro nedýchat, sleduj svou kořist. Pro Raila. Mysli na Raila.

Vypravěč - 31. července 2017 17:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zanedlouho dorazí i druhý a společně se svícnem dojdou až ke spíži. "To je divné..." řekne jeden a začnou se rozhlížet, když se na druhé straně dveří ozve tiché zašramocení a jeden z nich náhle vykřikne. "Zasraný krysy!" lamentuje a snaží se zadupat kličkujícího hlodavce, který samozřejmě zmizí v protější zdi. "Nesnáším to tady. Už měsíc ve zkaženým vzduchu a teď ještě k tomu dostanu mor..." druhej, ten, kterého znáš, ho vezme za rameno a vede ho ven. "Buď rád, že z tebe neudělali otroka v den tvýho příjezdu." "Přežil jsem krvavou mši, co víc chcou?" "Měl jsi nás v Angornu krýt pořádně." "Víc to nešlo. I tak jsem musel zdrhnout...měl jsem se dobře!" ...dveře se zavřou a dalšímu hovoru už příliš nerozumíš. Teď se ale musíš soustředit na svůj cíl, ukrytý v místnosti ve druhém patře na konci chodby. S trochou štěstí už třeba nikoho nepotkáš. Vyjdeš ze svého úkrytu a zamíříš nahoru po dřevěných schodech. Každé jejich vrznutí ti zní jako skřípění dračích zubů a máš pocit, že tě každou chvíli musí někdo zaslechnout. Přes to se ale dostaneš nahoru, projdeš chodbou až na konec křídla, kde v pravém úhlu zatočíš doprava a dál až ke dveřím, které hledáš. Jsou o něco pěknější než ostatní dveře a jsi si jistá, že máš před sebou to, co hledáš. Bohužel je velitelova pracovna zamknutá, ale možná se ti podaří klíč někde najít. Ze zadní části chodby slyšíš chrápání a o něco blíž k tobě, když se pořádně zaposloucháš, tlumené šplouchání vody. V části chodby, kde se nacházíš, jsou po straně ještě další dvoje dveře a za rohem další troje. Je jen na tobě, kde začneš s hledáním.

Mina - 31. července 2017 17:14

soukromá zpráva od Mina pro Jasně, že je zamknuto. Mám co dělat, abych si nepovzdechla tak nahlas, že by to vzbudilo celý tábor. Co naplat. První zkontroluju, odkud jde to chrápání a s trochou štěstí to bude chrápající velitel. Nebo údržbář se všemi klíči. Vydávám se potichu chodbou k místu, odkud se zvuky ozývají. Nemůžu být hlasitější, než když jsem šla po těch schodech. Kdo je vůbec navrhl? Někdo s mou vahou je dokáže takhle rozvrzat? Pod ostatníma se musí tíhou propadat. Ale kuš. Soustřeď se holka. Žádné chybičky, uši nastražené a pokračuj směle vpřed.

Vypravěč - 31. července 2017 17:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Míjíš první dveře. Za nimi se ti zdá, že je ticho. Následně jdeš podél zdi a slyšíš, jak se přibližuješ a následně vzdaluješ zvukům vody. Konečně dojdeš ke třetím dveřím a zjistíš, že jsou malinko pootevřené. Nahlédneš dovnitř, ale jediné, co uvidíš, jsou prázdné stoly a tabule zřejmě s rozpisy práce. Chrápání je slyšet až za rohem a jedná se o hlas několika chlapů. Zřejmě výše postavení dozorci, ne jako ti dole. Z místa, kde se ozývá šplouchání se začne ozývat i tiché prozpěvování a zvuk drbajícího kartáče. Někdo si tu zřejmě přivstal nebo se naopak teprve chystá jít spát, ale to by asi znělo trochu jinak. Stále jsi však nenašla dveře do této koupelny za stěnou.

Mina - 31. července 2017 17:49
	soukromá zpráva od Mina pro Zkusím se dostat k té zpívající entitě. Zkusím vedlejší dveře od místa, kde se ozývá ten zpěv a prohledám celou místnost. Snad najdu dveře do "koupelny".

Vypravěč - 31. července 2017 17:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dveře do koupelny jsi našla. Stejně jako druhé dveře do pracovny. Obě se ukrývají ve zdobené místnosti, kterou zjevně obývá místní velitel. Na druhé straně místnosti u okna uvidíš postel, vedle které jsou ony dveře, odkud se line zpěv. Nad postelí visí malá polička s lucernou, osvětlující celý pokoj a vedle dveří do pracovny vidíš stůl, na kterém leží kromě mnoha pergamenů taktéž svazek klíčů a prsten, stejný, jako mají všichni otrokáři k ovládání pout. Pokud jej chceš zkusit použít, budeš muset házet na procenta.

Vypravěč - 31. července 2017 18:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba chlapi pokývají hlavou. "Hyenovci nás už dlouho terorizují. Máš štěstí, že jsi vyváznul živý." Druhý mezitím mluví se ženou a snaží se ji uklidnit a ukonejšit. Ta však stále lamentuje a nakonec nasupěně odejde. Hned na to ze stanu, který momentálně slouží jako hospoda, vyletí plešatý chlap jak hora a asi po dvou metrech se rozvalí v prachu jak dlouhý, tak široký. Následně hlouček dalších lidí vynáší ven černovlasého, mladšího chasníka v bezvědomí a míří s ním někam pryč. Stráž rychle jde tím směrem, nahlédne do hospody a pak vypomáhá s křísením obou zmlácených mužů, které následně, každého jedna skupinka, odnáší jiným směrem. Oba se pak na tebe jeden z ozbrojenců znovu otočí. "Je to pro ni těžké...pro nás. Jestli je její syn skutečně mrtvý, zasáhne nás to všechny. Už tak jsme spoustu lidí v tom strašlivém doupěti ztratili."

Mina - 31. července 2017 19:15
	soukromá zpráva od Mina pro Co se může stát hroznýho? Vezmu do ruky svazek klíčů a ten prsten a zkusím s ním otevřít ony velitelovi dveře. Doufejme, že tam teď nebude chrnět.

Vypravěč - 31. července 2017 19:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Úspěšně se ti podaří dostat se do jeho pracovny Tyto jeho osobní dveře jsou kupodivu odemčené. Jeho pracovna je prázdná a neosvětlená, ale po chvíli najdeš, co jsi hledala. Mapa dolů je připíchnutá k jedné dřevěné stěně malou, obyčejnou dýkou. Dále je v jeho pracovně i regál a stůl s židlí, na kterém má srovnáno několik pergamenů. Můžeš se tu ještě zkusit porozhlédnout po šuplících, jestli chceš.

Mina - 31. července 2017 19:54
	soukromá zpráva od Mina pro Odpíchnu dýku a i s mapou si ji vezmu. Porozhlídnu se kolem, jestli nenajdu něco užitečného v šuplíkách a po pracovně. Ideálně nějakou brašnu, nebo něco, co by se jako brašna použít dalo. Přece jen potřebuju nést víc věcí a mít plné ruce mi k ničemu nebude. Koneckonců můžu použít i šňůru ze závěsu jako opasek, ke kterému bych různé věci připevnila.

Vypravěč - 31. července 2017 20:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Najdeš koženou tašku přes rameno. Uvnitř jsou dvě přihrádky. Úzká a pevná na spisy a volná na vodu a potraviny. Taktéž najdeš šňůru ze závěsu. Odřízneš ji a stáhneš s ní své otrocké hadry. Tvůj plášť, který ti výjimečně nechali, tady asi nenajdeš. V jednom z šuplíků také objevíš nedojezený, okoralý krajíc s tvarohem a oschlý tvarohový koláček. Taktéž jsi našla měch na vodu. Zatím prázdný.

Mina - 31. července 2017 20:41
	soukromá zpráva od Mina pro To by stačilo. Vykrádám se zpátky ven. Cestou to vezmu přes kuchyň a zkusím se podívat po nějaké vodě. Pobalím vše co můžu, mapu hodím do úzké přihrádky, jídlo a měch do větší a dýku si pro všechny případy nechávám v ruce.

Vypravěč - 31. července 2017 21:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se už konečně hodláš vrátit, po projití dveřmi se zarazíš. Přímo naproti tobě, ve dveřích do koupelny, stojí nahý chlap s osuškou přes rameno a tváří se vyjeveněji než ty. Chvíli na sebe jen tak hledíte, pak se ale vzpamatuje. Očima začne pátrat po stole vedle tebe a jeho pohled se zastaví na prstenu pro ovládání pout, po kterém rychle skočí. Pokud chceš kouzlit, měla jsi v jeho chvíli překvapení čas strhnout si prasklý náramek z ruky. (házet nemusíš na nic)

Mina - 31. července 2017 22:11
	soukromá zpráva od Mina pro Vystřelím po něm kouzelnou střelou. Není nutno rozmýšlet nad tím, jestli je to zlý nebo hodný člověk. Vede tady tu bandu idiotů a surovců, ať zemře.

Vypravěč - 01. srpna 2017 14:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Za svištivého zvuku přelétne místnost žlutý záblesk a zasáhne velitele do spodní části krku krátce před tím, než dosáhne na prsten. Nevydá žádný zvuk. Padne na kolena a drží se za škvířící se ránu, ze které ještě stoupá kouř. S vyvalenýma očima a otevřenou pusou na tebe hledí a v tichosti se snaží nadechnout, což mu očividně jde jen těžko a nebo vůbec ne. Zdá se, žes mu spálila hlasivky. Jeho umírání bude pravděpodobně dlouhé a bolestivé, pokud mu nedopřeješ milosrdnou smrt.

Mina - 01. srpna 2017 14:29
	soukromá zpráva od Mina pro "Tss." odvrátím od něj zrak a pokračuji ven. Nemůžu se zdržovat s někým jako je on. NechŤ je jeho bolest aspoň z poloviny stejná jako Railova. Takový člověk si slitování nezaslouží. Nebudu mu věnovat ani další sekundu svého života. Spěchám k Railovi.

Mina - 01. srpna 2017 14:30
	soukromá zpráva od Mina pro Vybíhám obezřetně z místnosti a vydávám se opatrně po schodech dolů a ven. Zbývá jen dostat se k Railovi a uvést ho do stavu, kdy bude moci jít.

Vypravěč - 01. srpna 2017 14:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jen co vyjdeš ze dveří místnosti, tvoje nohy jsou s cinknutím přitaženy k sobě, stejně jako rozbitý náramek k náramku na tvé levé ruce, a ty spadneš na zem, přičemž se uhodíš do hlavy o protější stěnu chodby. Když se otočíš, vidíš stále nahého velitele s nasazeným prstenem, opírajícího se o stůl. Z pouzdra na věšáku vedle vytáhne dlouhý, zahnutý nůž a stále v tichosti se rozejde k tobě. Než se dostatečně probereš z rány do hlavy, vrhne se po tobě s nožem, namířeným na tvé břicho.

Mina - 01. srpna 2017 15:10
	soukromá zpráva od Mina pro Sakra. Snažím se odvalit se někam na bok, než na mě dopadne. Přece pro něj musí být taky těžké vůbec se hýbat. Jakmile se dovalím. Zkusím vytáhnout ruku z poškozeného náramku a znovu na něj vystřelit.

Vypravěč - 01. srpna 2017 15:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nůž se zabodne do podlahy vedle tebe. Zraněný velitel však nemá dostatek síly na to, aby se zapřel a dopadne vedle tebe i on. Neváháš, přiložíš mu dlaň na spánek a vyvoláš druhou střelu. Na to mu vyletí jedno oko z důlku a za ním se s jiskřením vysype hrstka uhlíků. Máš štěstí, že jsi neupoutala ničí pozornost. Alespoň ne tak, aby vyšel z pokoje a šel se podívat, co se děje. Dál už ti nic nestojí v cestě, jak si poradíš s tělem, je na tobě. V kuchyni se tentokrát pomalu a obezřetně vyhneš nádobí. V rohu najdeš sud s vodou, a tak naplníš měch. Pak zamíříš přes tábor k Railovi. Dozorci se už vystřídali, a tak se jim dá snadno vyhnout, protože opět posedávají okolo ohně. "Doufám, že chceš utéct, dnes se cítím trošku líp..." usměje se Rail na tebe, když se posadí na lůžku. "Máš tu mapu? Budeme potřebovat i nějakou zbraň, kdyby se na nás vrhla nějaká havěť."

Mina - 01. srpna 2017 16:44

soukromá zpráva od Mina pro Tělo jsem dokutálela do pracovny, sebrala nůž, kterým mě napadl a klíčem uzamknula pracovnu. Mělo by to na nějakou dobu zamést stopu po mrtvole. Moje radost při pohledu na Raila, kterému je o poznání lépe, je nezměrná. "Mám mapu a mám i zbraň." Usměju se na něj, zvednu ruku, ve které držím dýku a z brašny vytáhnu nůž, který jsem sebrala veliteli. "Pro každého jedna." "Chceš se na cestu posilnit?" s těmito slovy otevřu brašnu a ukážu mu potraviny a měch s vodou vevnitř. Měli bychom vyrazit. Při cestě pryč podepírám Raila pod rukou, aby se mu lépe a hlavně rychleji a tišeji šlo.

Vypravěč - 01. srpna 2017 17:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jen vodu. Na jídlo bude čas později...brzy přijdou na to, že něco není v pořádku." S tvou pomocí poté vstane na nohy a zakašle. "Jedno si ujasníme. Když budeš muset utíkat, tak na nic nečekej a běž. Jo?" Vyrazí s tvou pomocí z budovy a zamíříte ke vchodu do dolů. Během cesty zkouší, jestli zvládne sám chodit, ale moc se mu to přes slabost nedaří. "Umíš ještě léčivá kouzla, že jo? Až budeme schovaní, můžeš mě zkusit postavit na nohy. Možná to pomůže...na chvíli." Přejdete pracovní tábor a před vámi se zjeví temný vchod do tunelu. Rail tě zavede ke skříňce s lucernami a křesadly, takže nebudete muset jít po tmě. "Každé ráno chodby prochází skupina plašičů, aby otroci nepřekvapili žádné zvíře a nerozdráždili jej. My ten luxus nemáme, tak se dívej, jestli nám v cestě neleží had nebo štír. Občas se sem zatoulá i nějaký goblin, ačkoliv furt nemůžeme přijít na to, kudy sem pronikají."

Mina - 01. srpna 2017 17:58

soukromá zpráva od Mina pro Před skříňkou s lucernami se zastavíme. Zatím co Rail vysvětluje situaci, za které budeme procházet dolem, posadím ho pomalu na zem a začnu s léčivými kouzli. Po magické proceduře se trochu napiju z měchu s vodou. Nejsem stroj abych jela na baterky. "Doufám, že na moc potvůrek nenarazíme." povzdechnu si nahlas. "Na druhou stranu je to mnohem příjemnější společnost, než ti strážní." Jen při pomyšlení na ten nepříjemný střet s nimi se celá osypu. Prohledávám skříňku jestli něco jiného nenajdeme, co by se nám mohlo hodit.

Vypravěč - 03. srpna 2017 17:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve skříňce si můžeš vybrat z pěti křesadel, které funguje nejlíp, ale nutno dodat, že odsud jste stále na očích a světlo by mohlo přitáhnout nežádoucí pozornost. Také v rohu objevíš malou koženou čutorku s náhradním olejem. Když se Raila dotýkáš a odříkáváš formuli k léčivému kouzlu, všimneš si, že se mu trošku vrátí barva. Jeho tělo nebude chvíli podléhat otravě jedovatými plyny, ale ne na dlouho. Ještě horší to bude díky tomu, že musíte projít prostředím, které jej do tohoto stavu dostalo. "Děkuju" Obejme tě a trošku se mu zlomí hlas. Po dlouhé době přestal odolávat emocím z nutnosti nezdržovat se a nevypadá, že by tě chtěl v nejbližší době pustit. Cítíš, že se nejspíš každou chvíli rozpláče. Obloha na východě malinko zbledla a těch pár hvězd, jejichž světlo si prorazí cestu místním vzduchem, taky ubylo. Za pár hodin nastane den a vyvstane ti vzpomínka, jak vás sem vedli přes poušť, jak nejeden slabší člen tvé skupiny zajatců zůstal ležet uprostřed moře písku a už se nezvedl. Ačkoliv jste cestovali jen ráno a večer, byl to ten nejhorší pochod, který si pamatuješ. Co budete dělat, až se dostanete ven a tohle všechno bude opět před vámi? Rail s tebou mluvil o skrýši vozech, ale i tak vás čeká nesnesitelné vedro po několik dnů, než dojedete do města, kde byste se mohli ukrýt.

Maldir Stoneskin - 03. srpna 2017 23:48

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Nakonec její hatmatilka utichne, když se konečně rozhodne jít pryč. Chvilku oddychu ale nedostanu, jelikož z ''hospody'' vyletí pěknej valibuk, který dostal nejspíš slušnej výprask. A hned za ním odnášejí dalšího. Vydal jsem se do hospody, abych zjistil, co se to tu vlastně stalo. Cestou ještě odpovím jednomu z těch dvou strážnejch. ,,To věřím. Budu se modlit za jeho brzký návrat.''

Mina - 04. srpna 2017 13:47

soukromá zpráva od Mina pro Pomalu se od Raila odtáhnu. "Ještě chvíli vydrž. Nemůžeme se moc zastavovat." Nejraději bych mu spočinula v náručí, ale teď na to prostě není čas. Brzy bude ráno a někdo stejně najde tělo velitele, až rozrazí dveře. Začne zapáchat, pod dveřmi proteče krev, cokoliv. Vezmu ze skříňky jedno z několika křesadel a svítilnu / Pochodeň. Nemám preferenci. Co mi přijde pod ruku beru. Pomohu Railovi znovu na nohy. "Co budeme dělat až projdeme doly? Ta informace o vozech platí? Co když je budou prohledávat?" špitám spíš pro sebe než pro Raila. Je toho moc co ještě musíme promyslet, ale budeme to muset udělat za pochodu. Vytáhnu z brašny mapu a roztáhnu ji tak, aby viděl i Rail. Vejdeme hlouběji do dolů a s rozsvíceným světlem se díváme pod nohy, aby nás nepřekvapila nějaká potvora.

Vypravěč - 04. srpna 2017 15:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Neochotně tě pustí a vezme si také jednu z luceren a zamíříte společně do dolu. "Snad nezjistí moc brzo, že jsme utekli. Než se informace o našem útěku dostane na druhou stranu hory, nějakou dobu to také potrvá. Musíme doufat, že do té doby nějaký vůz pojede a nebude prohledáván. Druhá možnost je zkusit uniknout pěšky, ale bez potřebného oblečení a bez zásob vody se o nás postará slunce...pokud nás dřív nedostanou jezdci na koních. Ale slyšel jsem, že dál v poušti rostou jakési podivné rostliny. Vypadají jako kameny, ale uvnitř je tekoucí pitná voda. Možná by se nám s nimi podařilo přežít, ale jak velká je šance, že je rozeznáme od kamenů?" Zajdete za roh a Rail otevře svou lucernu. "Většina havěti snad uteče před světlem..." dodá ještě a nastaví ji, abys v ní mohla křesadlem zapálit plamen.

Oltrag - 04. srpna 2017 23:56

soukromá zpráva od Oltrag pro "Mno tak uvidíme, co ze starosty vypadne" pousměji se a zvednu se, když vypukne rvačka, ale hostitelova žena to uklidní. "Rád vás poznávám madam" zazubím se když vidím, jak se s nimi vypořádala. "Mno, nepohrdnul bych kavalcem nebo kupou sena estli máte" poškrábu se na bradě. Je třeba si sehnat nocleh, jinak jsem ale už dost unavený, takže pokud bude možnost zalomím to a ráno se vydám zase za starostou.

Vypravěč - 06. srpna 2017 15:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro "To my všichni. I když to byl prevít, byl jedním z nás." odpoví ozbrojenci a jdou si zase po svých. Slunce se mezitím uložilo ke spánku mezi kopce a pod rudou oblohou začíná se rozmáhat po kolonii šero. Když nakoukneš do hospody, ještě kolem tebe projde pár dalších lidí, kteří následují odnesené rváče, ale jinak to vypadá, jako kdyby se tu nic nestalo. Pouze pár střepů po rozbitém hliněném korbelu leží na zemi a zatím se jim nikdo nevěnuje. Trošku dál vidíš sedět Oltraga s nějakým jiným, opravdu tlustým trpaslíkem naproti, popíjejí pivo a hovoří s velkou, svalnatou trpaslicí s vlasy barvy zralé kukučice, která stojí u nich. Ve skupince panuje očividně dobrá nálada, ale tak namakanou ženskou jsi opravdu ještě neviděl. Po Brianovi se zatím slehla zem, stejně jako v sousední vesnici, kde jej nebylo vidět a ukázal se vlastně až ráno.

Maldir Stoneskin - 10. srpna 2017 13:04
	soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro (Nemám zrovna moc času takže příspěvek zkrátím) Zajdu k hospodskému a objednám si pivo. Následně se připojím k Oltragovi, kde se všem, co mě neznaj představím a najdu nějaké místo k sezení.

Vypravěč - 15. srpna 2017 16:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro "A k jídlu si nic nedáte?" zeptá se trpaslice vás obou, když se připojí i Maldir. Trpaslík nevypadá, že by se mu chtělo rozhovor opouštět a zřejmě to zatím není žádný problém, hosté už obslouženi byli a noví nepřibývají. "Tož to mi povedz, jak to jako myslíš s tím barbarem! Dyť fšeci divocí Keltikové, co sem kdy poznal, sa dušujó, že barbaři só ti, co jim začali kácet lesy! Ač sem jich nepotkal moc. Jak sa menuje tvůj kmen?" začne se zájmem trpaslík Horvat, aniž by si vzpomněl, že by se měl taky představit. Mezitím jeho žena obsluhuje a po chvilce se vrátí k Oltragovi. "Tak mě napadlo...nevzali byste na tu vašu výpravu našeho syna? Však víte, na zkušenou, ať sa trochu otrká." "Dyť je na to eště mladé! Má teprve štyrycet, sotva plnoletosti dosáhl!" začne se starat trpaslík, jakmile to zaslechne. "Má nejvyšší čas." odpoví mu trpaslice rázně. "Nu dobře, Zecilko, ale furt záleží tady na chlapech, aby je ten náš holomek nebrzdil." "Tvůj pupek by je brzdil..." zasměje se žena a otočí se znovu na vás. "S kladivem docela umí. A má...mateřskou výchovu, jestli rozumíte." pokrčí skromně rameny.

Oltrag - 20. srpna 2017 21:40

soukromá zpráva od Oltrag pro Když padne řeč na syna, podrbu se na zátylku. "Hele, bejt to normální kšeft, řeknu že jo. Trpaslík co se umí vohánět se vždycky hodí a věřím, že tenhle se vo sebe umí postarat po mámě. Ale tohle bude kurva vo kejhák a nemůžu ručit za jeho bezpečí, nebudu mít čas ho hlídat. Dneska už jsem jeden trpasličí hrob kopal a to teprve začínáme" řeknu to na rovinu, jak jsem zvyklý.

Maldir Stoneskin - 21. srpna 2017 20:22

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro ,,Když o tom tak přemýšlím, tak bych si přece jen něco dal. Kus masa by bohatě stačil.'' přisednu a snažím se pochopit o čem se tu vede řeč. Pro mě zatím neznámý trpaslík se začne ptát na různé věci o mém kmenu a další. ,,No já pocházím z kmene uctívajícího jednoho z největších barbarských válečníků, známého jako Tald' Bhul. Můj kmen se vlastně jmenuje po něm. Jsme synové Tald' Bhula. A co se týče těch keltiků. Nějaké dřevo na stavby potřebuje každý že? Hlavně co se děje ve vesnici já teď nevím. Dlouho jsem na cestách po světě a naposledy jsem tam zavítal před třemi lety, protože moji rodiče teď žijí ve Svobodných cestách.'' Poté dál poslouchám konverzaci. ,,Mistr trpaslík má pravdu. Už byl položen jeden z životů naší výpravy. Taky nemůžu zaručit, že se vrátí, ale zase zkušenost ve světě je důležitá. Já jsem začal chodit po světě a v tu dobu jsem ještě ani nedospěl.''

Vypravěč - 24. srpna 2017 13:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vidíš, ženo, nechaj je, ať dělaj svou prácu. Kluk sa zaučí časem, třeba sa tu stavijó eště někdy a pak možou zajít třeba lovit divočáky." Usměje se Horvat, vstane a rychle zamíří pro jídlo. "Lovit divočáky...mýho muže nikdy nic lepšího nenapadne." Usměje se na vás jeho žena a začne obcházet ostatní stoly. Mezitím se trpaslík vrátí s jídlem pro vás oba. "No já sem enem nikdy neslyšel nikoho chlubit sa, že je barbar. Teda slyšel sem hodně lidí, co označujó Keltiky za barbary, ale Keltici z toho byli spíš uražení. Ten barbar Tald'hul nebo jak si to vyslovoval, to musel bejt řádnej borec, že udělal z označení barbar symbol hrdosti. Řekni mi vo něm víc." Nějakou dobu si povídáte a máte čas se v klidu najíst. Po chvíli se však v hospodě objeví mladý lesní elf a zamíří k vašemu stolu. "Dobrý večer." Promluví typickým přízvukem, který zní trochu drásavě oproti přízvuku elfů ze severu. "V klidu si dojezte a dopijte, jen jsem vám přišel vyřídit, že vaše odměna už čeká," řekne a posadí se k vedlejšímu stolu. Jakékoliv jídlo i pití mávnutím ruky odmítne a se založenýma rukama čeká na vás.

Maldir Stoneskin - 13. září 2017 22:10

soukromá zpráva od Maldir Stoneskin pro Kdybych mohl lovit divočáky. To by byla pohodka. Tohle bohužel žádná pohodka není. Jen tak tam sedím a pak trpaslík přejde na řeč o Tald' Bhulovi. Chtěl jsem se velmi rozvášnit a vzývat jeho jméno k nebesům, ale přece jenom by bylo lepší, aby všem sluch dál sloužil tak jak má. ,,Podle našich legend, které mi vyprávěl můj otec se říká, že Tald' Bhul Obrovský je největší ze všech barbarů s výškou přes jeden a půl sáhu, který dokáže sám uzvednout kamení, které nikdo z nás zvednou nedokázal. Vládne obrovskou silou, která dokázaže vzrostlé stromy povalit a palisády ničit na třísky. Se svou obrovskou berdychou porážel jednoho protivníka za druhým. Nikdo se mu nevyrovná v síle a ani v pití. Říká se, že s požehnáním starších odešel před třiceti lety na sever odkud se zatím nevrátil. Nebo aspoň se nevrátil v době mé poslední návštěvy vesnice. Někteří odvážlivci tvrdí, že viděly stín obrovské postavy se sekerou větší než medvěd v jedné ruce procházet ve velkých vánicích. A že nedaleko těchto míst nacházely vyhaslá ohniště. Nevím co si o tom myslet.'' dopovím a pozoruju možné reakce v okolí. Přece jenom jsem nebyl zrovna potichu. Pustil jsem se do jídla, které ve mně mizelo až závratnou rychlostí. Načež se objeví ušatej a mluví o odměně. ,,No Oltragu, Garett na nás už nejspíš čeká.'' Dodělám všechno potřebné a s uctivým rozloučením ještě prohodím. ,,Promluvíme se zbytkem výpravy jestli to vidí stejně jako Oltrag. Pak sem přijdu říct, jak jsme pochodily.'' načež se vydávám směrem elfovi.

Oltrag - 19. září 2017 21:49

soukromá zpráva od Oltrag pro "Třeba jindy a jinam" kývnu na trpaslici a pak si zamnu ruce, když donesou jídlo a hned se do něj trochu nevybíravě pustím a všechno spucuji a řádně zapiji korbelem piva. V odpověď poslíčkovi i Maldirovi si hlasitě spokojeně říhnu, až se okna zatřesou, jak se sluší a patří na správného hosta. "Díky za jídlo. Ještě se tu vokážu, než na dobro zmizíme" kývnu a plácnu trpaslíka po ramenou a vydám se s Maldirem na radnici. Ať už tam Garett je nebo není. Napochoduji ke starostovi a rozhédnu se "tak co pro nás máte?"

Vypravěč - 31. října 2017 17:08

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zaplatili jste trpaslíkovi za jídlo a nechali se doprovodit zpět do radnice. Tam už na vás kupodivu čeká i Garett s Brianem, ačkoliv vám bylo řečeno, že se potkáte později v hospodě. Odměna, kterou vám starosta nakupil je očividně v naturáliích. "Nezoufejte, dobré duše...je to jen jedna z možností. Pokud byste se chtěli usadit, kolonie stále čerpá z nadbytku a co zde vidíte, je skvělou ukázkou toho, že by se vám zde nežilo zle a někdo jako vy by se nám tu rozhodně hodil." Ukáže na stůl, na kterém vidíte ošatku kuřat, zrna na setí všeho možného a pytel mouky. "Co zde vidíte, má v Angornu hodnotu přibližně jednoho a půl zlaťáku...zbytek by stačil sotva na základy domu, ale u nás dostanete materiál na stavbu celé chalupy. K tomu pozemek samozřejmě, ty si tu odpracovat zatím nikdo nemusí, místa je dost." Přejde místnost a posadí se ke stolu, kde má rozložený pergamen. "Pokud však trváte na peněžní odměně, mohu s vámi na místě sepsat smlouvu a Angornská banka vám vyplatí celých šest zlatých. Zlato, které mám zde na místě, nemohu postrádat a k dalšímu výběru se zatím nechystám. Nevýhodou je, že budete muset zavítat na území Angornu. Pokud nechcete čekat, jestli se v nejbližších měsících jejich působení nerozšíří. Dle mých odhadů k tomu však nedojde dříve než za půl roku." Přisune smlouvu na druhou stranu stolu a otočí ji tak, abyste si ji mohli přečíst (barbar hází % na správné přečtení). Pro ostatní obsah smlouvy: Zobrazit SPOILER Já, Samuel Arnoe tímto převádím svůj majetek v hodnotě __ zlatých, __ stříbrných a __ bronzových obecných mincí na níže uvedené osoby. Částka bude vyplacena dle jejich požadavků bez ohledu na daňové podmínky. Veškeré poplatky za transakci budou dále uhrazeny z mého účtu. "Zde podpis každého z vás, přidám pečeť, částku dle vašeho rozhodnutí a dokument bude platný." Ukáže na vyhrazené místo na smlouvě. Brian se po vás rozhlédne a mlčky přistoupí ke smlouvě, kde na vyhrazeném místě napíše své jméno. Garett přistoupí k Maldirovi a něco mu pošeptá: Zobrazit SPOILER "Ty by ses tu usazovat radši neměl, ta ženská od hospody už ti domlouvá lynčování u místní Rhionské menšiny." Pak si přejede palcem po krku a mrkne na něj. "Tohle je mezi vámi třemi, své odměny se vzdávám ve váš prospěch, jak jsem slíbil...berte to jako malou zálohu. Ale vězte, že se na konci naší cesty do Angornu podíváte. Až bude naše práce hotová, vystavím vám podobnou smlouvu."

Vypravěč - 01. listopadu 2017 11:11
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Maldir pochopil: "Já, Samuel Arnault, přenáším své majetek ve výši __ zlatých, __ stříbrných a __ bronzových běžných mincí pro níže uvedené osoby. Částka bude vyplacena v souladu s jejich požadavky bez ohledu na daňové podmínky. Všechny poplatky za transakce budou i nadále placeny z mého účtu."

Vypravěč - 21. dubna 2018 12:15
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Samuel se na vás stále dívá a očekává odpověď.

Bimba - 01. června 2018 09:52

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Vypravěč - 07. června 2018 02:21
	Budeme pokračovat jakmile budou všichni členové znovu moct

Bimba - 08. června 2018 16:34
	I ti co už jsou skoro rok neaktivní? Popřemýšlel bych, zda má smysl pokračovat. Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba

Mina - 20. června 2018 11:34

soukromá zpráva od Mina pro Rozdělám oheň i v Railové lucerně. "A nebo my utečeme před havětí." Usměju se. Horší už to stejně nemůže být. Jediná cesta je vpřed. V mapách jsem měla vždy zmatek. Budu muset věřit Railovi a až se odtud dostaneme, tak mě bude muset naučit, jak v nich číst. "Dej si pozor ať nezakopneš. Není tu moc rovná zem." Snažím se našlapovat opatrně, ale svižně. Srdce mi bije. Pořád se mi v hlavě objevuje představa toho, že nás dostihnou. Byl by to konec. Žádná další šance. (Zapomněla jsem, jak to tam vypadalo!!! Need help, mistr vypravěč!)

Vypravěč - 20. června 2018 18:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Když tak se po tom oženu s lucernou...myslím, že dnes moc neuběhnu." Odpoví ti a pohyby lucerny si prohlédne stěny a strop. "Nikdy jsem nebyl na více než dvou stanovištích, pamatuješ si kudy jít?" Zeptá se tě. Jdete víceméně rovně, když se tunel otevře do prostornějšího sálu. Uprostřed se světlo kmitá ve vodní hladině, do které kape voda z malého krápníku na stropě. Okamžitě ti projede chřípím odporný zápach síry a máš co dělat, aby se ti neudělalo špatně. Rail znovu pobledne a rozhlédne se. "Vím, že cesta napravo je slepá, ale ani při práci tu není o moc víc světla." Kromě zvuku, který vydávají kapky dopadající na hladinu, slyšíš ještě něco, ale nedokážeš to identifikovat ani lokalizovat. Zní to lehce podobně jako čištění koberce, kůže či hřebelcování koně, jen o mnoho tišší.

Mina - 01. července 2018 13:17
	soukromá zpráva od Mina pro "Tak půjdeme tou další. Třeba něco objevíme. Drž se u stěny a přidržuj se, ať nezakopneš." pousměju se na Raila. Našlapuju stále opatrně. Nechci uklouznout a řešit v těchto podmínkách rozseknutou kůži o kámen.

Vypravěč - 01. července 2018 14:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak dobře. Sám se opře o stěnu a jednou rukou se tě stále dotýká, snad aby se ujišťoval, že se od sebe nevzdálíte. Když popojdete kolem jezírka, světlo lucerny dopadne na protější břeh hladiny a všimneš si potůčku krve, který se do ní z druhé strany vlévá a zvuk, který nyní jasně slyšíš z onoho směru, krátce ustane a ozve se tiché cupitání nožiček po protější stěně, které utichne někde na stropě. Brouci... bojí se světla a živí se mrtvolami, které odsud otroci zapomenou odnést. Jsou neškodní, i když vypadají děsivě. Vybraná chodba je teď vedle vás a ve světle rozeznáš žebřík na konci, který vede do nižšího patra.

Mina - 01. července 2018 17:05

soukromá zpráva od Mina pro "Fuj." Brouci a mrtvoly. Krásná kombinace. Přímo večerní romantika. Mám husinu po celém těle. "Vydáme se po žebříku dolů. Nemám zájem kamarádit se s brouky." Pevně sevřu Railovi ruku. Pořád nevěřím, že jsem se do takové situace vůbec dostala. Tolik dívek mého věku by se rozpadlo pod pohledem i toho nejslabšího dozorce. Ale mě ženě víra svobody. A nutkání zachránit Raila. Je tu nepříjemně. Stěny jsou moc blízko. Nedá se tu dýchat. Ale vše je jakoby v útlumu, když pomyslím na to, že Rail musí přežít. A přežije.

Vypravěč - 01. července 2018 17:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stiskne tvou ruku. Ve svém momentálním stavu ti připadá spíš jako dítě než mladý muž, který se o tebe staral. Jak lezete po žebříku dolů, všimneš si na stěně hned vedle sebe pohybu. Brouk, dvakrát větší než tvoje hlava, bílý, téměř průhledný, takže matně rozeznáváš pohyb jeho orgánů uvnitř těla, se dá na útěk před světlem dlouhou chodbou, do které jsi právě vstoupila. Rail leze ihned po tobě a rozhlíží se po okolí. "Tady už to neznám," dodá jen šeptem a posvítí do chodby, mírně se stáčející doprava.

Mina - 01. července 2018 17:43

soukromá zpráva od Mina pro Chytnu Raila znovu za ruku. "V objevování je zábava." uchechtnu se. Mám neblahý pocit, že vím, kde jsme. Co ale mapa neprozradí je, kdo se tu dole může ukrývat. Nebo co. A nebo také nic. Jdeme chvíli podél stěny. Pokud mám pravdu, za chvíli se chodba bude stáčet ostře doprava a poté se před námi rozvine prostor s něčím uprostřed. "Nemám ráda mapy. Jsou tak nic neříkající." povzdechnu si. "Pokud se tahle chodba bude stáčet ostře doprava, asi vím kde jsme. Ale pořád nevím, kde tu co je a není." otočím se na Raila. "Doufám, že tu někde nebude nějaká broučí královna." při pomyšlení na bílé brouky se oklepu. Zase na druhou stranu by albínům ze tmy mohlo vadit světlo.

Vypravěč - 01. července 2018 18:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak jsi předpokládala, tak se děje. Po chvilce se chodba stočí prudce doprava a pak zase mírně doleva a pak se chodba rozdělí na dvě. Nemáš ale moc času zkoumat, kam vedou, protože se nalevo za rohem asi tak metr od tebe objeví něco malého, zeleného a ušatého, co se tam snažilo nadloubat si síru do váčku. Je to goblin, ozbrojený dřevěnou holí, probitou několika hřebíky. Uskočí leknutím a něco zaskřehotá, pak upustí váček, uchopí hůl, ukáže na tebe prstem a něco drmolí jazykem, který neznáš. Rail se rychle postaví vedle tebe do střehu a vytáhne nůž, který jsi mu dala. Spíš však čeká, co se bude dít.

Mina - 01. července 2018 18:04
	soukromá zpráva od Mina pro Proč já?! Goblini... Nu což. Zkusíme na to jít trošku jinak. Přiložím si prst k ústům a udělám tiché a klidné "Šššššššš." Poté rukou sáhnu na Raila, aby povolil napětí. Ukážu goblinovi prasklý lesklý náramek s gestem darování.

Vypravěč - 01. července 2018 18:07
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Goblin nakloní hlavu na stranu, když uvidí něco leského, krátce zasyčí, přiblíží se kolébavou chůzí a s očima, upjatýma na tebe, ti náramek prudce vytrhne z ruky. Chvíli jej prohlíží, pak jej očichá, kousne do něj a zacinká s ním o stěnu. Vypadá to, že vám už věnuje jen takovou pozornost, abyste ho nepřekvapili. Po očku vás sleduje a prohlíží si dárek.

Mina - 01. července 2018 18:24
	soukromá zpráva od Mina pro Uculím se. Chytnu Raila za ruku a popotáhnu. Jestli tu bude oblíbil víc, tak už jim nemám pomalu co dát. “Jdeme. “ Proklouzneme kolem goblina levou chodbou a jdeme dál.

Vypravěč - 01. července 2018 18:32
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Myslel jsem, že jsou agresivnější..." pronese Rail a následuje tě. Jdete jen kousek a chodba se prudce stáčí doprava. Na levé straně má hned za sebou dvě další možné cesty nebo můžete jít dál rovně chodbou, která se stále stáčí doprava, jako kdyby se vracela.

Mina - 01. července 2018 18:37
	soukromá zpráva od Mina pro Ta chodba nalevo je slepá, ale můžeme ji omrknout. Nikdy nevíš. zvědavost zabila kočku. Na něco umřít musíme. Tahnu Raila za mnou a svitim si na cestu.

Vypravěč - 01. července 2018 18:43
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Na konci chodby leží kladívko a dláto...zřejmě zapomenuté nářadí. Jinak tady na první pohled nic nevidíš, pokud nehodláš obětovat nějaký čas na detailní průzkum. (Pokud ano, řekni jak dlouho a hoď si na %.)

Mina - 01. července 2018 18:48

soukromá zpráva od Mina pro "Helemese." Položím lampu na zem. Rozervu si suknici a udělám si z ní provizorní tašku/vak přes rameno. Nález patřičně uschovám. "Jak jsem řekla. Nikdy nevíš." zachichotám se. Vstanu, vezmu lampu a Raila za ruku a jdeme další odbočkou dál. Před námi je cesta dlouhá, ale krůček po krůčku jsme blíž svobodě. Stále opatrně našlapuju, opatrnosti tu není nazbyt. Na chvíli se zastavím a otočím se k Railovi. "Jak se držíš? Nepotřebuješ si oddechnout?" zeptám se, ale nejraději bych pokračovala cestou dál.

Vypravěč - 01. července 2018 18:52
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zvládám to. Hlavně ať už jsme na čerstvém vzduchu." Řekne a pokyne, že můžete jít dál. Za chvíli dorazíte k žebříku, který vede pro změnu tentokrát nahoru. "Asi už brzo budeme venku." Podívá se na žebřík a chystá se na něj vylézt.

Mina - 01. července 2018 18:59
	soukromá zpráva od Mina pro Kývnu na něj. "Dobrá." vybelhám se za Railem po žebříku nahoru. Ačkoliv se tu může ukrývat spousta pokladů, a nebo také nic, jeho zdraví je na prvním místě. Vzhůru za čerstvým vzduchem. Pokud mě paměť nešálí, před námi se bude rozprostírat chodba vlevo i vpravo. Ale mělo by nás vést světlo zvenčí!

Vypravěč - 01. července 2018 19:09
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Chodba zde už vede poměrně prudce nahoru oběma směry, kupodivu však světlo nevidíš ani z jedné strany, možná by se dal správný směr odhadnout ale jiným způsobem.

Mina - 01. července 2018 19:15
	soukromá zpráva od Mina pro "Tak zkusíme zavětřit. Musí odněkud jít čerstvý vzduch, nebo aspoň vánek." zamyslím se nahlas. Vejdu do pravé chodby, přivřu oči a zkusím nasát vzduch.

Vypravěč - 01. července 2018 19:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když chvilku čekáš na pravé straně, ucítíš i přes pobyt v jedovatém prostředí, lehký závan průvanu, nesoucí čerstvý vzduch. Když zamíříte nahoru, trvá to už jen pár vteřin, než se před vámi objeví výhled na další rhionskou kolonii, zalitou temnou nocí. Oproti vašemu pracovnímu táboru se však jedná o asi trojnásobně velkou zástavbu, obehnanou dřevěnou palisádou. "Musíme se ukrýt do vozů...každý den odsud odváží střelný prach přes poušť do měst. Tedy doufám, že každý den." Řekne Rail, který se snaží po odchodu z důlního prostředí zhluboka dýchat. Městečko až na pár hlídek spí, jak to však vypadá. Nedaleko od brány si však všimneš několika připravených vozů, z nichž do dvou jsou již zapřažení dva černočerní koně.

Mina - 01. července 2018 20:00
	soukromá zpráva od Mina pro "Jdeme." zašeptám. Táhnu Raila k vozům. Našlapujeme potichoučku, abychom nevyděsili koně a nepřipoutali pozornost nikoho nechtěného. Prohlížím si náklad na vozech, abych rozhodla, kam se ukryjeme.

Vypravěč - 01. července 2018 20:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Na každém vozu se nachází velká truhla a několik pytlů. Jedna truhla a několik pytlů vidíš i kousek opodál. Tyto jsou však prázdné. Hlídky si vás naštěstí zatím nevšimly a k vozům se nikdo nepřibližuje, brána je uzavřená a městečko spí, jen obloha je o něco jasnější než před pár minutami a hvězd ubylo. Muži, kteří zde hlídkují, jsou však jiní, než ti u vás. Všichni jsou ve zbrojích, jejich lucerny svítí spíše modrým světlem a u pasů mají všichni dlouhé, zahnuté šavle a dvě podivné krátké, ale široké, zahnuté hůlky, které jsi nikdy neviděla.

Mina - 01. července 2018 20:30

soukromá zpráva od Mina pro Ukážu na prázdné pytle. Vezmu dva a zašeptám Railovi do ucha. "Co takhle vlézt si do pytlů a schovat se mezi ostatní pytle na už naloženém voze?" ..... Napadá mě ještě přeskládat věci z truhly na voze do té prázdné, ale čert ví, co je uvnitř, a jak dlouho by nám trvalo to přeskládat. Nebo kdo by si nás u toho všiml. S těmihle si nechci zahrávat. Nevypadají tak tupě, jako stráže v táboře.

Vypravěč - 01. července 2018 20:34
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pokud na nás ještě něco dalšího nenaházejí." Odpoví starostlivě Rail. "Radši bych si vlezl do truhly, ale musíme si dát pozor, aby se nad námi nezacvakla." Prohlíží si okolí stejně jako ty. "Našla jsi cestu přes důl, nerad bych to teď pokazil..." Rozhodnutí očividně nechává na tobě.

Mina - 01. července 2018 20:36
	soukromá zpráva od Mina pro "Můžeme narvat do zámku truhly nějakou látku. Ale tu by mohl masivní zámek procvaknout. Nebo ho poničit." vzpomněla jsem si na své mládí plné vylomování zámků a na kladívko s dlátem v brašně.

Vypravěč - 01. července 2018 20:38
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hmm...myslíš, že bys dokázala ten zámek zaseknout tak, aby jej nebylo možné uzavřít?" Napadne Raila.

Mina - 01. července 2018 20:41
	soukromá zpráva od Mina pro Mrknu na něj a vypláznu jazyk. "Nech to na mě." Vlezu na vůz, pootevřu víko truhly a začnu si hrát se zámkem. Musím pracovat precizně. Nikdo nejde kolem, tak raději kvalitní práce, než uspěchaná!

Oltrag - 01. července 2018 21:14

soukromá zpráva od Oltrag pro Dojdu s ostatními za starostou a kamenným výrazem přejedu hromadu naturálních odměn. Pohládnu na ně, na něj a zase na něj. "Mnooo asi takhle, kdybyste viděl to, vod čeho jsme tu vaši osadu uchránili, dáte nám půlku města. Páč i ta druhá by bez nás stejně brzo skončila v troskách. Todle si nechte, já bych chtěl něco jinýho. Vedle stavící se hospody je volnej plac, teď na něm vede provizorní knajpu trpaslík s manželkou. Chci ten plac a nějakej stavební materiál. Nebudu dělat problémy, jasně že knajpa tam může zvostat, navopak, budu jen rád. Až se hospoda usadí, může to ten pořízek používat na rozšíření a budem spolumajitelné. Možná se vám to zdá jako hodně vo co žádat, ale co až z toho bude vyhlášená hospoda v celé oblasti, portože její zdi budou lemovat trofeje jako tadle a ještě lepší" ukážu na hlavu hyenovce "a každou z nich bude doprovázet příběh, za kterým se budou sjiždět dobrodruzi z daleka. No a samozřejmě jako místní vobyvatel příště takovýhle věci budu řešit zadarmo. Voboje pro město dobrý ne?" ušklíbnu se. "Tak si plácnem?" natáhnu rázně svou mozolnatou ruku.

Vypravěč - 01. července 2018 21:22
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Samuel se podrbe. "Pozemek jsem už přislíbil...ale vem to satyr, ujednám to." Řekne a začne si něco někam psát. "Tím pádem máte vyplaceno v naturáliích," řekne a ještě se domluví na platebních podmínkách s Maldirem. "Tak tedy..." promluví Garett "...před setměním se sejdeme na náměstí a vyrazíme naší cestou, jak jsem naplánoval."

Oltrag - 01. července 2018 21:56

soukromá zpráva od Oltrag pro "Paráda ... jooo a můžeme ten dekret rovnou sepsat? Se smlouvou pro toho trpaslíka?" nadhodím a pak to sepíšeme s písařem podle podmínek, co už jsem si s trpaslíkem dohodl. Svoji smlouvu se pak vrátím po dojednáním uložit do městského archivu. "Je s váma radost vobchodovat, ale nebotje, todle se vám vyplatí" zahlaholím, sbalím si papíry a vyrazím za hospodským. "Jak se vede brachu?" plácnu mu herdu po zádech, když dorazím, div nerozlije pití. Počkám, až donese současnou várku a odvolám si ho k výčepu. "Estli sis to nerozmyslel, tak je to zařízený" plácnu před něj dekret a i sepsanou smlouvu. "Tendle plac je teďkonc muj. Už tě nikdo nevyžene a můžeš ho využívat jak libo. Až dostavíš hospodu, můžeš tu udělat třeba další pokoje, stáje, sklady ... prostě co budeš potřebovat. A jak jsme se bavili, až sem zase zavítáme, nocleh a jídlo pro mě a kumpány a úměrnej podíl ze zisku. Možná by pak nebyl špatnej nějakej vyhrazenej slušnej pokoj pro dlouhodobější vobejvání někde stranou jen pro mě, ale to až bude všechno šlapat jak má a bude na takový blbosti čas, žejo? Já ti za to sem budu lifrovat trofeje a historky z cest a uděláme tady z toho vyhlášenou hospodu široko daleko, kam se budou lidi sjíždět jen pro ten zážitek, co řikáš? Jméno Oltrag bude pojem a tadle hospoda z něj může hodně vytěžit a ty a tvoje krásná žena máte zase pevně v ruce i hlavě byznys ... tak bereš to?" zazubím se a napřáhnu ruku i k němu.

Vypravěč - 01. července 2018 22:23
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Stačí si jen trošku pohrát se zamykáním a cvočky se ti podaří zaseknout v uvolněné poloze. V truhle je však asi dvacet váčků střelného prachu a i když je vyskládáte, do truhly se vejde jen jeden z vás, takže budeš zřejmě muset zvládnout to samé ještě u druhé truhly nebo se vrátit k nápadu s pytli. "Dobrý." Ohodnotí tvou práci šeptem Rail.

Vypravěč - 01. července 2018 23:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Všechno je sepsáno a vracíte se na nocleh do hospody. Oltrag se mezitím ještě staví za Horvatem. "No tož to mňa poser na holý záda...na to abychom sa napili! Hele, todle bude chtít naprosto novó strategiu. Víš jak...pořádně to naplánovat, co se vyplatí postavit a co ne...vony tu ty zisky eště dlóho nebudó, protože zatím je to tu celé pěkně na začátku. Ale za pět let věřím, že sa budu jinak vohánět a budu rád, že tu bude víc místa! Tak to budu rozšiřovat postupně, jo? A když si to třeba rozmyslíš, tak si můžeš postavit něco na místě, kde ještě nic nebude."

Oltrag - 01. července 2018 23:22

soukromá zpráva od Oltrag pro "To je jasná věc!" hned sáhnu po škopku. "No to ja jasný, že to nebude hned, ale zatím tam můžou kupci parkovat s vozy, můžeš tam mít stáje, nebo skladiště. Prostě místo navíc. Hehe neboj se, až tu budou viset takový trofeje jako jsem dneska odnesl starostovi, dobrodruzi se za tím smai potáhnou. Jak se to vůbec bude jmenvoat ta hospoda? Máš nějaký hustý jméno?" přiťuknu si s ním a asi naši vzájemnou dohodu řádně oslavíme.

Vypravěč - 01. července 2018 23:30
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dyť je to na ceduli...U kohouta a píšťalky. Vono to nezní nějak drsně, ale máme tu kohoutí zápasy a se ženou sme to chtěli pojmout takhle venkovansky." Trpaslík si s tebou rád přiťukne a požádá ženu, jestli by vám všem třem, včetně jí, nepřinesla něco na zub.

Mina - 02. července 2018 13:13
	soukromá zpráva od Mina pro "Ajé.." povzdechnu si. "Tak ještě druhou." přelezu na druhý vůz a nechávám Raila zatím vyskládávat náklad truhly do jednoho prázdného pytle. Jdu poničit i druhý zámek.

Vypravěč - 02. července 2018 13:19
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvilku na tom pracuješ, ale když cvočky uvolníš, znovu se vysunou, což v tobě vzbudí nelibost. Ta se ještě umocní, když zjistíš, že už nejdou zatlačit a truhla bude po uzavření nadobro zacvaklá.

Mina - 02. července 2018 13:32
	soukromá zpráva od Mina pro Pokrčím rameny. "Vlez si sem. Až budeme na místě, tak ten zámek odpálím." usměju se na něj. "Aspoň tě nikdo nebude rušit při odpočinku." Pomůžu Railovi přeskládat obsah do dalšího pytle a přidržuju ho, když leze do bedny. Dám mu pusu na čelo a pomalu za ním zavřu víko. Jdu ke svému vozu a sama si vlezu do otevírací truhly. Teď už zbývá jen čekat a modlit se.

Vypravěč - 02. července 2018 14:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Než zaklapneš víko, Rail tě ještě naposledy vezme za předloktí a věnuje ti dlouhý pohled. Pak kývne a zavřeš nad ním víko. Srdce se ti sevře a přejdeš ke druhému vozu, aby ses sama schovala. Uběhla snad celá věčnost, než se něco začalo dít. Slyšíš, jak někdo vylezl na kozlík a vůz ze pomalu dává do pohybu. Za sebou slyšíš klapání koňských kopyt druhého vozu. Zaskřípe otevírající se brána a vozy vyjíždějí z městečka ven. V tom uslyšíš vzdálený, ale povědomý zvuk. Chvíli trvá, než jej zařadíš, ale po chvilce poznáš, že jde o poplašný zvon na druhé straně hory. Hned na to se rozezní druhý zvon, kousek odsud a slyšíš rozhněvané hlasy, jak něco křičí v místním jazyce. Když nadzvedneš víko truhly, vidíš, jak několik mužů na dřevěné hradbě drží v rukách ty podivné, zahnuté hůlky a míří na vůz, jedoucí za tím vaším. Několik ohlušujících ran a záblesků tě překvapí, nikdy jsi nic takového neviděla, ale další výstřely opouští podivné zahnuté hůlky. Vůz za tebou pohltí plameny. Vozku hodí výbuch daleko dopředu a dopadne téměř až ke tvému vozu jako hořící pytel ve tvaru člověka, zapřaženému koni exploze roztrhá půlku těla a nechá jej hořícího cukat se na zemi v tom nejbolestivějším ržání, které jsi slyšela. Vůz, ve kterém byl ukrytý Rail, se rozletí na změť ohnivých kusů, z nichž některé narážejí o skály napravo a zůstávají na cestě, další se však poroučí do strže nalevo od cesty a tříští se o skaliska. Plameny tě oslepují a nechávají v naprostém šoku. Kočí švihne otěžemi "Hyjé! Rychle!" ozve se nad tebou ve tvém jazyce. Hlas je ti povědomý. Vůz náhle zrychlí do plného trysku a něco se sesype na víko truhly, až tě trochu udeří do hlavy. Všechno kolem duní, jak se vůz žene po kamenité cestě, mačkáš si uši, abys zastavila ten zvuk. Po nějaké době však vůz zastaví. "Je...je tam někdo?" Ozve se nad tebou a slyšíš, jak někdo spadl z vozu, sbírá se na nohy a nepravidelným krokem obchází vůz. Truhla je však zavalená a nejde otevřít.

Oltrag - 02. července 2018 15:39

soukromá zpráva od Oltrag pro "Nojo, máš recht, vo to víc to bude drsňácký až s takovým jménem bude spjatá hustá pověst" zachechtám se, přiťuknu si s ním, i jeho ženou případně, div nerozbijeme korbel ... no a asi pořádně zachlastáme a novou dohodu oslavíme. Pokud budou mít někde nějakou cimru, sebemenší, vyspím se tam, ráno se rozloučím "tak se tu mějte a ať se stane cokoliv, ať se daří a přízeň bohů vás provází" zahlaholíma vyrazím za sraz s Garettem a spol, připraven na další cestu.

Vypravěč - 02. července 2018 16:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Všechno oslavíte tak akorát, aby jsi zvládl včas vstát. Vyspíš se v rozestavěné budově, ale dva pokoje již jsou obyvatelné a slouží právě pro hosty, ačkoliv zatím jsou zařízené vskutku provizorně. Brzo ráno vstaneš a jdeš na místo setkání, kdy se setkáš s Brianem a Garettem. "Maldir musel naléhavě odcestovat, tak je to jen na nás třech." Vysvětli Garett Maldirovu nepřítomnost a vyrazíte po cestě na severovýchod. Jdete celý den mezi horami, když se před vámi les změní na křovinatá skaliska a nakonec se dostanete až na okraj samotné pouště, kde zamíříte po cestě přímo na východ. Po pár dnech jste rádi, že Garett má připravené zásoby. Horský pramen potkáte jen občas a jídlo už vůbec ne. Akorát vám po cestě ukáže podivné rostliny, které vypadají jako kameny, ale uvnitř se nachází dužina, podobná kedlubně a dutinky s vodou. Po čtyřech dnech se však před vámi ukáže něco nevídaného. Vypadá to podobně jako zapomenuté trpasličí mechanismy, ale tohle má na délku snad míli. Gigantický stroj, ležící na úbočí hory pouště a cesta vedoucí do otvoru uprostřed něj. "Jeden z největších zdrojů Rhionského bohatství. Pozůstatek ztracené civilizace...z dob, kdy lidská rasa neexistovala a svět byl rozdělen mezi elfy, trpaslíky a je," ukáže Garett na stroj. "Uvnitř se nachází město...budeme tam muset nějakou dobu počkat na signál od mých lidí." Když po dalších několika hodinách spočinete v chládku mohutného trupu, vzbudí to ve vás majestátný pocit, doplněný pocitem vaší neuvěřitelně malé, zanedbatelné nepatrnosti. Lidé zde mají jemné rysy a pleť barvy písku. Město, vybudované uvnitř, žije vlastním životem. Garett vás zavede do jednoho z domů, kde vás překvapí, že je uvnitř ukrytý malý holubník, opečovávaný Garettovým spojencem. Zde žijete poklidně asi tři dny, když v sobotu Garett, Brian a Josh, jak se jmenuje nájemník, který vás ubytoval, odejdou na místní mši. "Sobota je posvátný den. Dle zdejších zvyků jej slaví pouze lidé, pro které je povinnost účastnit se mše. Členové ostatních ras v tento den nesmí být viděni mimo svá obydlí...bohužel musíme respektovat jejich zvyky, pokud máme přežít." Vysvětlí Garett a odejdou. Vrátí se asi po třech hodinách, kdy jsi byl v domě sám.

Brian O´Brolchain - 02. července 2018 16:23
	soukromá zpráva od Brian O´Brolchain pro "Tohle je na mě moc...na takovémto dobrodružství nemám zájem se nadále podílet..." Rozrazím dveře a začnu okamžitě balit své věci. Podívám se na váček se žaludy a hodím jej Oltragovi. "Tohle si vem, já se vracím...všechno, co se tady děje, je naprosto nepřirozené a zvrácené." Pokračuji dál v hledání svých věcí a mám se k odchodu.

Mina - 04. července 2018 10:15

soukromá zpráva od Mina pro Sakra. Víko nejde otevřít. Přetočím se na záda a nohama se snažím vykopnout víko. Nemám tušení, kdo je venku, ale pokud mi bude chtít ublížit, dostane ťafku kladivem do hlavy, dřív než řekne "mandelinka". Co byl ten výbuch? A kde je Rail? Snad je v pořádku. Počkat. Ten výbuch. Na chvíli nevím co dělat dál. Mám v hlavě prázdno. Strašně mě bolí hlava. Zaženu slzy a soustředím se na to, abych vykopla vší silou víko truhly.

Vypravěč - 04. července 2018 16:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Několikrát udeříš nohou do víka, ale v těsném prostoru se ti nedaří zapřít. Rozhodně jsi tím ale upozornila člověka venku, že v truhle jsi. "Počkej...zkusím to sundat." Několikrát zakašle a slyšíš, jak se na truhle něco pohne. Pak muž venku vykřikne bolestí a znovu zakašle. Slyšíš, jak si sedá na zem. "Ty jsi ta, co se krčila přes noc v kuchyni, co? Kdyby sis vybrala jinou noc, tak jsem s tím odjel a nikdo nic neví..." Několikrát se sýpavě nadechne. "Já chcípnu rychle, ale ty to budeš mít horší, až vyjde slunce..." Poznamená slábnoucím, rezignovaným hlasem.

Mina - 04. července 2018 18:46

soukromá zpráva od Mina pro Idiot. Povzdechnu si. "Opovaž se to vzdát a chcípnout tady! Dostaň mě ven! Nechceš se odtud dostat?! My tu neumřeme! Vyléčím tě a utečeme odtud daleko!" znovu kopnu nohou do truhly. Proč jsem tu musela uvíznout s lidskou troskou. Matně si vybavuju, že když jsem byla v kuchyni tehdy v noci, přišli tam dva strážní a bavili se o někom dalším. Ale kdo je to? Kdo je ten muž venku? Pokud se nesebere, tak se to nikdy nedozvím. "To je tvá vůle žít tak slabá?! Necháš se zahanbit holkou?! Zaber! Nevzdávej se!" zakřičím znovu. Sama nevěřím tomu, že tu vedu motivační projev někomu, koho ani neznám. Ale život je dobrá motivace pro každého. "Dostaneme se odtud živí a zdraví! A pak půjdeš kamkoliv budeš chtít! Někam kde je chládek, chlast a ženy! Budeš trávit večery v příjemné spole-" zamlknu. Rail. Mám slzy v očích při vzpomínce na výbuch a vůz, který se rozletěl. Stesk ustoupil vzteku. Utřu si slzy z očí a pokračuju. "A když budeš chtít, tak se vzchopíš, zesílíš a smeteš tohle místo se zemí! Tohle mám tedy v plánu já!" Vzali mi Raila. Já jim vezmu život.

Vypravěč - 04. července 2018 21:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Léčitelka? Kurva..." zakleje a s nelidským rykem se vydrápe znovu na nohy, znovu slyšíš, jak se snaží něco zvednout a znovu selže. Složí se vedle vozu a slyšíš, jak oddechuje kousek od tebe. "Tohle je ta nejzkurvenější ironie, jaká snad může existovat...kulky v pajšlu a léčitel v bedně...skvělý." Snaží se to rozdýchat a znovu se drápe na nohy a zase spadne, tentokrát ztěžka, až se o vůz uhodí. "Jsi z Angornu, viď? Taky jsem...sehnat tohle asi byla poslední mise...může trvat dny než si to přijdou vyzvednout...snaž se přežít, holka...šetři dech. Šetři dech."

Mina - 04. července 2018 21:52
	soukromá zpráva od Mina pro To je v háji. Nemá dost síly a jsem tu zaseknutá. Prohmatávám truhlu zevnitř, abych zjistila, jestli nenajdu nějaké slabé místo, které bych mohla zkusit rozbít kladivem s dlátem. Pokud to nejde vrchem, prosekám se ven jinudy! "Já se tak snadno nevzdávám!" zakřičím a začnu zuřivě ohmatávat stěny a dno. "Je nějaká strana truhly odkrytá?!"

Oltrag - 04. července 2018 22:00

soukromá zpráva od Oltrag pro Dlouhá cesta není něco, co by mě nějak unavovalo nebo stresovalo. Celý můj život je cesta a hledaní a snad jen nějaký boj bych brzy uvítal, abych si i jinak protáhl své kosti. Město v podivném stroji komentuji jen kamenným přehlédnutím a započnu sestup a ačkoliv uvnitř se důkladně rozhlížím, nedávám najevo žádné překvapení nebo zvědavost. Když pak v jeden del lidé odejdou, jen pokrčím rameny a den strávím důkladnou kontrolou péčí o svou zbroj, zbraně a vybavení. Odpočinku bylo až dost a nervózní jsem spíše z něj. Navíc mě překvapí Brian, do kterého jako když střelí, hodí mi nějaký pytlík a prostě odejde. Pokrčím rameny, pytlík rozvážu, vytáhnu podivný žaloud, očuchám ho a olíznu a přemýšlím, jestli se to dá jíst, nebo k čemu je to vlastně dobré. Jinak se ale stáel věnuji svému vybavení, abych dělal alespoň něco a čekám, kdy dá Garett pokyn k dalšímu přesunu.

Vypravěč - 04. července 2018 22:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to smůla, když jeden zažije zrovna krvavou mši..." komentuje to Garett, ale nebrání Brianovi v odchodu. Další den konečně dorazí signál. "Tak jo. Čekají nás na předání dva vozy. Ještěže jsme aspoň dva." Vyrazíte okamžitě a jdete přes noc. Za úsvitu se dostanete na předurčené místo. Je však podivné, že tam čeká jen jeden vůz a vozka sedí v kaluži krve, opřený o zadní stranu. Garett okamžitě přejde k němu a prohlíží ho. "Je mrtvý...co se tu, bohové, stalo?"

Vypravěč - 04. července 2018 22:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ať se snažíš sebevíc, truhla drží. Ani rozmáchnout se pořádně nemůžeš. Nevíš, jak dlouho tam jsi, venku už je naprosté ticho, jen vítr občas zakvílí mezi skalami. Jedna ze stěn je stále víc horká, jak na ni dopadá slunce a tobě dochází, že se truhla mění v jednu rozpálenou rakev. Je nakonec štěstí, že na ni něco dopadlo, protože v poledne horko lehce poleví a stěna začne chladnout. Pomalu ztrácíš vědomí, víš, že vítr venku utichl a vnímáš jen žízeň a pot, stékající po tvém těle. Probouzíš se. Tvoje mysl je zase čistá, ale tělo stále stejně slabé. V tuto chvíli je ti snad i chladno. Nevíš, jak dlouho jsi spala, ale víš, že když znovu usneš, umřeš. V téhle bedně uprostřed pouště. Je jen zázrakem, že ses ještě neudusila. Čekáš. Čekáš na smrt. Myšlenky v hlavě ti už nedají odpočinku, víš, že každou chvíli znovu vyjde slunce a každá myšlenka pak možná bude tou poslední. Po několika hodinách konečně slyšíš kroky, jak někdo přešel k muži za vozem. A hlas. "Je mrtvý...co se tu, bohové, stalo?" Ozve se.

Mina - 04. července 2018 22:37
	soukromá zpráva od Mina pro Mám sucho v ústech a motá se mi hlava. Ty hlasy slyším hodně vzdáleně. ”Halóóóó...” zasýpu, ale moc zvuků, ze mně nevychází. Vezmu do ruky kladivo a zabouchám do stěny. Musí mě slyšet. Musí mě dostat ven. Nemůžu tu umřít po tom všem. Při vědomí mě drží jen vůle žít.

Vypravěč - 04. července 2018 22:39
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Halóóó" Ozve se vysílený hlas z truhly na voze, přes kterou je přehozený velký pytel a následuje naléhavé zabouchání. (Od teď piš Mině)

Oltrag - 04. července 2018 22:55
	soukromá zpráva od Oltrag pro "Co je sakra krvavá mše?" povytáhnu obočí, pokrčím rameny a strčím žalud zpět do váčku, který řádně zatáhnu a zasunu si ho pod zbroj. Když pak přirpavím signál, vyrazíme na cestu.

Oltrag - 04. července 2018 23:02

soukromá zpráva od Oltrag pro "S tebou nejni nikdy nic snadný co mladej?" založím si ruce na prsou, když koukám jak Garett konstatuje smrt vozky, a rozhlédnu se v tomto postoji okolo. "Tvý šéfové doufám budou pamatovat v gáži i na rizikovej příplatek, páč hrobníka jsem mohl zůstat dělat i v té vesnici s hyenovcema a míň bych se u toho nacestoval" odfrknu si a lehce trhnu hlavou, když se ozve ozve nějaké volání. Přejdu k zadní části vozu a co mi trpasličí hbitost dovolí se vyhoupnu na vůz, následně odhodím těžký pytel a špičkou sekery podeberu kraj víka a odklopím ho. "Koukej co jsem našel mladej. Necheš mi doufám říct, že jedeš v otrokářství viď? Páč to bych ti rovnou jednu fláknul" ušklíbnu se a prohlížím si obsah truhly a poodstoupením mu i dám možnost vylézt.

Vypravěč - 05. července 2018 14:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nevím, co se stalo...měly tu být dva vozy střelného prachu." odpoví Garett a stlačí mrtvému víčka dolů. Pak se rozhlíží a po chvíli odtáhne tělo stranou, kde je trošku měkčí povrch a začne rukama rozhrnovat drsný písek. "Otrokářství? Cože?" Zvedne se a jde zpátky k vozu. Nahlédne dovnitř a uvidí drobnou, blonďatou dívku, úplně propocenou a špinavou. "Nejvyšší..." rychle se sehne a vezme Minu do náruče. Posadí ji na okraj vozu a najde ve svých věcech čutoru. Ne to černovlasý muž s plnovousem, ve kterém se dá najít už několik šedin. Je statné postavy se širokými rameny, ale ne zase tak vysoký. "Oltragu, drž jí opatrně ruce, teď se nesmí napít tolik, kolik chce, zabilo by ji to." Pronese a opatrně přikládá dívce k ústům čutoru a nalévá jí drobné doušky mezi rty.

Oltrag - 05. července 2018 15:23
	soukromá zpráva od Oltrag pro Sleduju Garettovo počínání a důkladně si prohlédnu i dívku. "Nejsem expert, ale sud se střelným prachem vypadá trochu jinak" odtuším kousavě, ale pak si k ní přiklenu a podržím ji ruce "vypadám snad jako nějaká trpasličí ošetřovatelka nebo co? By se napila víc no, maximálně se pobleje ... nebo co v tom máš za utrejch?" nadhodím a přidržuju dívce ruce. "Co je zač?"

Mina - 05. července 2018 16:26

soukromá zpráva od Mina pro Někdo mě zvedl. Necítím pod sebou zem, jenom lidské teplo. Tak strašně se mi motá hlava. Muž, které mě drží mi něco přikládá k ústům. Voda? To je voda! Mám takovou žízeň. Nemůžu pohnout rukama. Něco mi je drží. Potřebuji toho víc. Mnohem víc. Polknu. Zklidním se. Zamžourám. Dobře. Musím být v klidu. Nebylo by dobré toho teď vypít víc. Dobře, že mě drželi. Začínám vnímat okolní hlasy. Baví se o střelném prachu. Není divu, že se druhý vůz rozletěl v pekelných plamenech. Teď na to nemysli. Přijde čas. Zhluboka se nadechnu. "Mina..." zasýpu. "Díky..." Kdyby mě nevytáhli z té truhly, teď už by bylo po mě. Je mi líp. Mnohem líp. "Druhý vůz nepřijede." odmlčím se. Vybavil se mi pohled na vůz, který se rozletěl na miliony kousků v obrovském výbuchu. Rail už nepřijede. Aspoň to bylo rychlé. Sesbírám svůj vnitřní klid a rozhlédnu se. Zrakem spočinu na mrtvole vozky. "Kdyby mě dostal z truhly včas ven, mohli jsme žít oba." suše poznamenám spíš pro sebe a zamračím se. "Takže obchodujete se střelným prachem? To jsem se svezla v dobré káře." pousměju se. "Nehodila by se vám na nějakou dobu třeba léčitelka?" V tomhle stavu se neubráním ani větru. A moc dobře vím, že moje schopnosti jim budou velice ku prospěchu. Pokud to jsou pašeráci, tak se jim určitě nebezpečí nevyhýbá.

Vypravěč - 05. července 2018 16:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mina...mluvíš obecnou řečí, hádám, že jsi z Angornu...to bychom tě mohli dostat domů," poznamená. "Já se jmenuji Garett. A v tuto chvíli...snad něco jako obchodníci se střelným prachem. Pověz, co se stalo?" Po očku mezitím kontroluje vůz. "Myslím, že se nám bude hodit každý, vyrazil jsem sem s mnohem větší výpra..." zarazí se. Ve vzduchu jsou slyšet hlasy a klus koňských kopyt. "Oltragu, připrav se. Nenech je útočit z dálky, musíme je donutit se krýt...mají zbraně, které provrtají téměř cokoliv a útočí okamžitě. Jestli zasáhnou vůz, je po nás, takže dál od něj." Vydá rychle za sebou rozkazy, vezme koně za uzdu a odvede je kousek stranou. Minu pak sesadí z vozu. "Udržíš se na nohou? Musíš se krýt."

Oltrag - 12. července 2018 21:11

soukromá zpráva od Oltrag pro Se založenýma rukama poslouchám jejich rozhovor a následně se zadívám směrem odkud jde zvuk kopyt. "Nechceš mi kurva říct, vo co tady fakt jde mladej? To tajnůstkaření mě začíná pěkně točit, nemám problém s tím čelit silnému nepříteli, mám problém s tím čelit něčemu vo čem nic nevím!" odseknu celkem nevrle, zatímco si hodím na záda štít a sekeru zasunu za opasek a místo toho si vezmu do ruky a nabiji svou kuši. "Jsme si vůbec jistý, že jsou to nepřátelé?" pohodím k němu hlavou a koukám jak odtahuje vůz. "To tu není kam schovat ... to jsme stejně tak mohli my prostě popojít blíž k nim a nemusel jsi to vodtahovat ne?" nadhodím a koukám za který větší kámen sebou mohu v případě problému švihnout. Hádám, že se vyloupne nějaká skupina lidských jezdců, ale moc na tom nezáleží. Hned jak budou na doslech, zahalekám na ně "Hele! To je vaše? Estli jo, tak mám pro vás blbý zprávy, nikdo to nepřežil" pohodím hlavou směrem k vozu. "Nevíme kdo to udělal, ale my to v každým případě nebyli. No a eslti to vaše nejni, tak my tu byli první a je to tím pádem naše" pokrčím rameny a čekám na jejich reakci.

Mina - 14. července 2018 15:36

soukromá zpráva od Mina pro Tolik otázek. Tolik informací. Nevím, kde bych začala. A teď nad tím ani uvažovat nemusím, protože nás dohnali. "Sakra." zamrmlám si pro sebe. "Jo, už se udržím, regeneruju rychle." pousměju se. Aspoň něco málo pozitivního v téhle prekérní situaci. Žádná slává to sice není, ale mnozí by na mém místě prospali další týden. Aaach spánek. Už ani nevím co to je. Soustřeď se! "Jestli mě zase chytí, tak už z toho živá nevyváznu!" zamrmlám si pro sebe a znovu zakleju. Představa, jak ze mě serve nějaký smradlavý voják šaty a zneuctí moje čisté tělo nějakou hnusnou nákazou mě přímo děsí. Ale teď na to nejsem sama. Teď by se mi mohlo povést utéct i s tímhle novým doprovodem. Rozhlížím se kolem, kam bych se zašila. Sice jsem dobrá v boji na blízko, ale i tak mám jen kladivo a dláto. A než bych se k nim dostala, tak bych mě dřív odstřelili. Užitečnější budu jako záloha. "Nemůžeme je vylákat k vozu a pak ho z dálky odpálit? Myslím, že by je to mohlo vzít všechny. Nebo aspoň většinu. Nebo je to aspoň zpomalit." Je mi jedno k čemu ten prach chtějí. Ale naše životy jsou důležitější, než nějaký špinavý obchod. "Ale pokud se s nimi chcete utkat tváří tvář, tak jsem vaše schopná záloha!" Tohle bude ještě zábava.

Vypravěč - 14. července 2018 16:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Čelíme nepříteli, který má přede všemi národy technologický náskok. Výbušný prach jim umožňuje metat kovové koule takovou rychlostí, že roztrhají palubu naší lodi jediným dobře mířeným výstřelem." Odpoví Garett Oltragovi. "Tenhle vůz se musí dostat do Angornu. Je to teď jediná šance jak zabránit, aby se tenhle národ rozlezl do celého světa. Byli jsme prozřetelní a zničili jsme jejich flotilu," odpoví i Mině a rozeběhne se pomoct trpaslíkovi. Mezitím se ze zatáčky vyřítí čtyři jezdci na černých koních, oděni do hnědé kožené zbroje s celým tělem zahaleným a rouškami přes pusu. Když Oltrag spustí, seřadí se v půlkruhu kolem něj a prohodí mezi sebou něco vlastním jazykem. Pak všichni jako jeden sáhnou k pasu a namíří na trpaslíka dřevěnou, podivně zahnutou dutou trubičku. V tom Garett zakřičí, rozpřáhne ruce a před obličejem se mu zformuje černá koule, planoucí temně rudými plameny. Ze dvou hlavní vyšlehne záblesk a ozve se ten nejhlučnější zvuk, jaký kdy trpaslík slyšel. Další, co uslyší, je, jak mu kolem hlavy prosvištělo něco, co se pohybovalo velice rychle a dva kroky za ním to plesklo o písek. Další dvě hlavně namíří na Garetta, ale ten už vyšle svou bludičku útočníkům naproti. Ozvou se další dva výstřely a Garett dopadne na záda, ale bludička narazí plnou rychlostí do jezdců a všechny je shodí z koně, první, do kterého narazila, začne okamžitě hořet a aniž by se snažil se zachránit, rozeběhne se s šíleným rykem směrem k vozu. Bludička ještě chvíli stojí ve vzduchu, ale po několika okamžicích se vytratí. Garett se s klením posadí a prohlíží si situaci. Tři jezdci se pomalu zvedají na nohy a sahají po svých zahnutých mečích u pasu.

Vypravěč - 14. července 2018 16:05
	soukromá zpráva od Vypravěč pro (Abych nezapomněl...na souboj házíme v rozmezí 1 - 50, abych snížil míru náhody...to však platí pouze pro schopnosti, u kterých máte skill. Pokud bojujete zbraní, se kterou nemáte zkušenosti, výsledek bude plně náhodný 1 - 100)

Vypravěč - 15. července 2018 14:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro …svět se mění každým dnem a ani nám to tak nepřijde. Měl hluboký, příjemný hlas letitého vypravěče. V jeho tváři, jakoby se zrcadlilo vše, co vyslovil. Kameny se drolí pod podrážkami našich bot, sluneční paprsky a tichý vítr berou vodu ze země a nosí ji na zcela jiná místa, třeba i na druhý konec světa. Ale pravda… Prohrábl si bílý vous. …někdy se svět změní k nepoznání takřka přes noc. Slunce zapadne, kdo ví kam, a když na nás další den opět pohlédne…vidí úplně jinou tvář, než je ta, kterou uložil ke spánku. Takových nocí bylo… a přes to málo kdo takovou zažije. Bývají to dlouhé, temné noci. Noci, kdy někteří přestávají doufat, že ještě někdy uvidí slunce vycházet. Svět, jaký si pamatuji, byl jiný než dnes. A přes to svým způsobem stejný. Bylo v něm líp? Nebo hůř? Zavrtěl hlavou a přejel unavenýma očima celou místnost. Ne, tak to nechodí. Život je vždycky takový, jaký si ho uděláte a můžete žít kdykoliv a kdekoliv. Dobří lidé se nakonec najdou. Tak přestaňte mrmlat, zvedněte se, obujte si pevné boty a…co že jsem to vlastně chtěl? Náhle své vyprávění přerušil a chvíli se zmateně rozhlížel kolem. Ve snaze si vzpomenout, promnul své staré oči. Znenadání zamžikal. Ne…ne, o tom jsem dnes mluvit nechtěl. A..ach, ano! Starý svět…ono víte, tenkrát se mu říkalo taktéž nový. Už deset tisíc let, a aby v tom byl čert, jestli ne i před tím. Lidi totiž nazývají starým cokoliv, co se stalo jaksi minulostí, ale ne včera nebo před týdnem. Ta poslední změna…kdy vlastně začala? Když Temudžajové vypalovali elfské vesnice? Když Velká mezihvězdná výprava vyrazila k cizím obzorům? Když elfové obchodovali s lidmi? Je těžké najít v historii prameny toho dlouhého příběhu, ale ještě těžší jeho začátek. V průvanu se zavlnily závěsy a světlo svíček se zamihotalo. Vítr odhalil malou, kulatou zadní místnost kousek za starcovým křeslem a několik paprsků si do ní našlo cestu. Uvnitř nebylo dlouho uklizeno. Papíry, zmačkané, roztrhané, válely se po podlaze i na stole. Červený ubrus místy nasákl čerň inkoustu z neotřeného pera a v malé petrolejové lampě oheň již dávno spálil veškerý olej. Několik šálků, do sebe naskládaných, jakoby celé dny už volaly po umytí a postel dnes taktéž nikdo neustlal. Jak to vlastně všechno začalo…kde začít? Snažil se rozvzpomenout si na všechny podrobnosti. Ano…tam to bylo. Pronesl tichým, spokojeným hlasem a počal se usmívat. Setkali se v zemi na jihu. Horké to byly země, ale rozmanité, hrající všemi barvami. Svobodné cesty, tak se jim říkávalo. Vedly z Rhiony, pouštní říše těch, kterým se tenkrát říkalo hrozba. Zasmál se a zavrtěl hlavou. Kdyby bylo před opravdovou hrozbou tak snadné utéct jako z Rhiony do Svobodných cest. Ony nebyly příliš daleko, lidé vlastně jen vyšli za hranice a po pár dnech byli tam. Zanedlouho vyrostlo na každé dvacáté míli malé městečko a cesty se přestaly prodlužovat. Pravda, některá města byla krásná, rostla rychleji, až zaujala pozornost lidu a z celého světa se v nich začali setkávat. Kdo? No všichni. Lidé, trpaslíci i elfové všech druhů. A tak nebylo divu, že se v tomto kraji setkali i oni. Prozatím byli čtyři. Trpaslíci Oltrag, jehož celé jméno je doposud zahaleno tajemstvími a Therinor Duran. Byli to houževnatí a vytrvalí bojovníci, jak se na trpaslíky sluší. Keltik Brian O´Brolchain, čaroděj přírody, jak bylo zvykem - poutník…A čtvrtým byl bojovník Maldir Stoneskin, muž s pravou, horkou, barbarskou krví v žilách, který svým divokým zjevem kdekoho přiměl k zamyšlení, zdali je moudré zkřížit s ním svou zbraň. Skupina, která se vydala na dlouhé dobrodružství, se začala pomalu dávat dohromady. Bylo to na začátku jara, co chvíli mělo začít období dešťů a protože v těchto krajinách nebyla období sucha dlouhá, byl nejen důvod, ale i jídlo a pití k oslavě. Tolik lidí, co se sešlo. Trpaslíci zpívali, lidé jásali, elfové…no, většinou byli jen přítomni. Ale bavili se všichni. Po svém. Do žádné hospody by se jich tolik nevešlo, a tak k jedné z nich, na okraji města, postavili veliký otevřený stan, rozvěsili lampióny, zapálili barevné svíce a do větví stromů zapletli pentle. Kejklíři žonglovali s hořícími pochodněmi, polykali oheň i meče, chodili po provaze a bavili hosty. V malém kruhu, ohraničeném ohrádkou, šermovali muži zahnutými šavlemi a diváci uzavírali sázky na vítězství toho lepšího z nich. Bylo už nad ránem a slavnost se počala chýlit ke svému konci, když se mezi hosty objevila statná mužská postava. Neznámý cizinec v plášti, jenž vplul do davu a během okamžiku se v něm ztratil… Závan letního vánku opět rozhoupal závěsy a světlo dopadlo na otevřenou brašnu, opřenou o neustlanou postel toho starého muže. Ve slabém světle se matně zaleskla kožená vazba zelené barvy. Byla to kniha. Velká a mohutná. Do prosté brašny se nikdy nemohla vejít celá, a tak z ní vyčnívala dobrou polovinou. Paprsek světla postupoval vpřed a znovu se vracel, jak se závěs houpal a vlnil ve větru. Se silnějším závanem se počaly posouvat kroužky, na nichž byl zavěšen, po dřevěné, hrubě opracované tyči, uchycené nade dveřmi a světlo konečně pomalu dopadlo na hřbet tajemné knihy. A jak světlo postupovalo po zelené vazbě, písmeno po písmenu odhalovalo obyčejným, velkým písmem napsaný název knihy, který jakoby si doposud nepřál být odhalen. Stálo tam jediné, nezvyklé slovo - LEGENDARION. ______________________________________________________________ Avšak mezitím, co jiní jásali a oslavovali a nalézali nové přátele, daleko na severu hořela zášť a konflikt...malý konflikt, ale i takový některým vezme vše. Muž položil na stůl svitek a počal jej rozmotávat. Světlo svíce odhalilo na zažloutlém pergamenu vybledlou malbu větrem bičovaného, pustého pobřeží. Ostrov Dimmiga skogar, tak jej nazývali místní - mezi lidmi jedni z nejtvrdších divokých bojovníků. Znovu svitek smotal. Zde se počínala psát jiná kapitola příběhu. Nenávist jednoho z Athkaltských šlechticů vůči rabujícím barbarům stala se mocným nástrojem příběhu a vzala mladé bojovnici vše. Vše, na čem jí záleželo a vše, čím byla. Stařec sklopil pohled a zadíval se na nakřivo pověšenou malbu medvěda na stěně. Říkali jí Ursa.

Vypravěč - 15. července 2018 15:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Probudila ses uprostřed noci. Znovu se ti zdál ten sen, znovu jsi byla v té chvíli. Nenáviděla jsi ten pocit, kdy se ti draly slzy do očí, nikdy jsi nebrečela. Zarog od tebe dávno odvrátil svůj pohled a tys cítila svou ženskou stránku, byla jsi slabá. Tak slabá, jako nikdy před tím. A přesto bys jim dokázala jediným trhnutím otočit hlavu až by jim brada spadla mezi lopatky, těm, kteří ti to udělali! Bylo to už několik týdnů, co tvou vesnici zalil oheň a vypukla bitva. Zatímco vesnice hořela, ze tmy přilétaly přesně mířené šípy a srážely na kolena vaše nejlepší bojovníky, než mezi plameny vtrhly postavy mužů v lehkých zbrojích a nemilosrdně zabíjeli každého, který se byť jen pokusil pozvednout proti nim svou zbraň. Svého medvěda jsi od té noci neviděla, snad se zalekl plamenů a neodvážil se přiběhnout ti na pomoc, snad byl příliš mladý na to, aby se za tebe postavil v tu chvíli...snad skončil v kleci na obchodní lodi? Kdo ví. Jedno bylo jisté, v té bitvě jsi byla sama jako nikdy před tím. Vyšla jsi z chýše a viděla před sebou mladého muže s mečem v ruce a on se díval na tebe. Nechtěl bojovat, takové nedochůdče, ve tvých očích si nikdo takto slabý nezasloužil ponechat naživu déle než mu na tváři vyraší první vous. On však zabíjet nepřišel. Rozhodla jsi se ukončit jeho život, přistoupila k němu a rozpřáhla se svou obouruční sekerou, když ti zezadu do hlavy narazila tupá bolest a svět pohasl. Věděla jsi, že to byla vůle toho muže, kterého jsi chtěla zabít, že tě ušetřili. Tvůj kmen vzal při nájezdu život jeho matce, manželce jeho otce. Cestu msty jsi chápala, ale cestu milosrdenství nikoliv. A přes to jsi byla vděčná, že žiješ. Přivezli tě do velkého přístavního města, deštivého, špinavého. Athkalta mu říkali. Ostříhali ti vlasy a oděli do šatů těch slabých, hubených či buclatých, měkkých žen, které zde žily. Zeslábla jsi, než ses uzdravila ze zranění, svým rukám jsi už nevěřila tolik jako kdysi. A bylo jedno, že v zemích Angornu je otroctví zakázané, ty jsi neměla na výběr, neuměla jsi tu žít a věděla jsi, že lesy okolo města bys sama neporazila a na loď by tě nevzali. Udělali z tebe služebnou syna onoho šlechtice, syna, jenž tě ušetřil. Jednou se tě pokusil políbit, věděla jsi, že tě miluje, ale byl tak slabý, že jsi k němu nedokázala cítit ani špetku upřímného respektu, natož city. Uhnula jsi a dělala jsi, že nic. Teď sedíš na posteli, znovu máš to celé před očima a lituješ se. Poprvé v životě se lituješ. Bílé světlo, které se dostane mezi jemnými mraky, začíná pronikat okny a je tu nový den. Nový den předstíraného vděku, že tě nechali žít a služby lidem, které neznáš. Už z tebe mnoho nezbylo.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 15. července 2018 16:17

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Seděla jsem na jednoduché posteli a dívala se z malého okna ven. Mračila jsem se protože jsem už zase musela dělat něco, do čeho mě ostatní nutili. Vzdechla jsem a protáhla jsem si záda která hlasitě zakřupala. Po protažení jsem si dala šátek na hlavu abych neměla vlasy v obličeji který jsem si myla. V zašpiněném střepu od zrcadla jsem viděla svůj naštvaný obličej. Obličej plný zášti a vzteku který křičel po pomstě kterou dostanu i kdyby to byla poslední věc co udělám. Chyběl mi můj medvěd Bjarke, moje svoboda, víra i můj klan. Tohle nebyl život který jsem chtěla. Jenže mě nezlomí! Naštvaně jsem do zrcadla, zavrčela a vycenila zuby. Oči mi žlutě žhnuly a já se probodávala pohledem jako kdybych za to všechno mohla já. Teď ale musím jít pracovat... Měla jsem jednu z nejpodřadnějších prací ale ten komu sloužím mi to doteď trochu ulehčoval protože jsem se mu líbila.

Vypravěč - 17. srpna 2018 20:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Někdo zaklepal na hrubé prkno dřevěných dveří a po krátké odmlce se otevřely. Stála v nich Nora, robustní žena a nejvyšší ze čtyř služebných v domě. Ty jsi byla pátá, ale tady tě nikdy nikdo pořádně nepřijal, ne že bys jim k tomu dala mnoho příležitostí. Ještě to nebylo dlouho, co přivezli tě rozbouřeným mořem do tohoto přístavu a zatím jsi zde s nikým nepromluvila souvislou větu. Možná dnes konečně? "Ursi, vstávej, děvče," řekla, když tě uviděla sedět ještě na posteli. "A uprav se. Mladý pán si zřejmě přeje, aby byl tvůj obličej prvním, který ráno uvidí. Přineseš mu snídaní a otevřeš okna v jeho pokoji, hmm?" Sama mezitím přešla tvou malou světničku, otevřela okno, rozevřela vnější okenice a znovu okno zavřela. Šedivé světlo, které doteď pronikalo jen škvírami, se provalilo ven a přesvědčilo tě o tom, že už je opravdu vlastně ráno.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 20. srpna 2018 21:03

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zašklebila jsem se jak se místností prodraly paprsky ranního slunce. Nikdy jsem nebyla ranní ptáče... Spíše noční tvor... To by vysvětlovalo moje ponocování. Falešně jsem se usmála na Noru která se tvářila že chce odpověď a rychle jsem se doupravila. Než stačila něco dalšího říct, zmizela jsem neslyšně ze svého pokoje a mířila do celkem vzdálené kuchyně pro snídani svého pána a snad i kousku pečiva či ovoce pro mě. Svého pána... zamračila jsem se nad tou myšlenkou. Nesnáším ten pocit že někomu patřím. Je to patetické! Já Ursinia Bjornskog a jsem něčí sluha?! Alespoň mi práci usnadňuje to že je to mě ten hlupák zamilovaný. Obličej mi při myšlenkových pochodech hrál různýma grimasama. Od smutných po naštvané a někdy až i zoufalé. Zkousla jsem si spodní ret když jsem si to uvědomila. Nedokážu ovládat svůj výraz když prožívám intenzivní emoce. Z rozjíaní mě vyrušilo cinkání příborů a nádobí. Byla jsem už blízko kuchyně. Ucítila jsem vůni čerstvého jídla a já si uvědomila jak dlouho jsem pořádně nejedla. Když jsem vešla do kuchyně, zakručelo mi v prázdném žaludku. Ignorovala jsem výrazy kuchařů a zamračená jsem čekala na snídani kterou mám přinést pánovi. I když jsem se stále mračila, nemohla jsem si odpustit dlouhé zívnutí. Když mě někdo pozdravil jenom jsem kývla a dál jsem se opírala unaveně o stůl u kterého nikdo nestál, abych nepřekážela a dál jsem se topila v myšlenkách.

Vypravěč - 30. září 2018 17:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Popis Nekonečné pouště Nekonečná poušť zaujímá přibližně 70 % území Rhionského národa, jedná se o drsnou krajinu, ve které většina těch, kteří sejdou z cesty, zemře. Zhruba polovina pouště je kamenitá, tzv. Hamada, desetina je sopečná a zbytek tvoří poušť písečná. Úplně na jihu, na samotném okraji území Rhiony až za ním, se nachází pohoří aktivních vulkánů, které pokrývají poušť ve svém okolí šedivým popelem, dále je poušť v tomto okolí kamenitá, místy protkaná skalisky korodujícího pískovce v odstínech od písečné barvy až po červenou, vlivem příměsi železa. Pokud dojdete do severovýchodní pouště, zde se postupně kameny mění na štěrk a následně na písek, právě zde se hromadí horniny, zkorodované na nejjemnější částice a jedná se o nejnebezpečnější část pouště

Vypravěč - 30. září 2018 17:27
	soukromá zpráva od Vypravěč pro

Mina - 22. října 2018 16:55

soukromá zpráva od Mina pro "To si ze mě děláte srandu....!" vážně proti mě běží hořící týpek? Tohle se mi musí zdát. Tohle všechno se mi musí zdát. Není možné, aby mě potkalo tolik smůly během posledních pár týdnů. Rychle sáhnu po noži a pevně jej sevřu v levé ruce. Buď ho složím a nebo zemřu. Zhluboka se nadechnu. Ale tak co... kdyby mě nevytáhli z té bedny, tak jsem tak či tak mrtvá. "Jdeme na to!" Rozběhnu se proti hořícímu muži, který má teď na mysli nejspíš jen to, jak moc ho to bolí a kam musí doběhnout. Myslím, že výhoda je na naší straně. Proč ne. V obličeji má tolik bolesti. Jede už jen na výpary. Smutné. Ukončím tvoje trápení. Neboj se... Jsem už na dotek u něj. Jako by se zastavil čas. Stačí bodnout. Bodnout? To je moc slabý. Podříznu ho jako sele. Za všechno to, co mi prováděli. Ach ano... Vždycky jsem milovala ten pocit moci, který nastal po vyléčení druhých. Vždy jsem si připadala jako anděl. Seslaná na pomoc druhým. Ale teď vím, že je to jinak. Pravá moc je rozhodovat o tom,kdo žije a kdo zemře. A pokud nad někým vynesu rozsudek smrti, sama ho také vykonám. Krev hříšníka je mnohdy více uspokojující, než uzdravení zchátralého těla. Pokud tu mám teď umřít, tak si to taky můžu náležitě užít. Zajímalo by mě, jaký výraz mám teď ve tváři. Ale co... Je to tady. Z pokrčení se vypíchnu vzhůru k hořícímu muži a má levá ruka, pevně svírající nožík, míří kolmo k jeho krku.

Vypravěč - 22. října 2018 18:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Venku začínají kokrhat kohouti, štěkat psi a ozve se i ržání koně. Zvířata se už také probudila, což se ovšem nedá říct o pánech domu, spících v péřových duchnách v horním patře domu. Když jsi dorazila do kuchyně, zjistila jsi, že zde už je práce v plném proudu. "No heleme se, kdo se probral. Vyspaná?" Prohodí k tobě usměvavý kuchař a ukáže na tác s kávou a chlebem, na který přihodí talíř s vejci se slaninou. "Jako vždycky." Pokyne ke schodišti do vyšších pater. "Lavor s vodou pro mladého pána máš nachystaný u dveří jako vždycky. A radši ho nebuď jako včera. Na tebe je hodný, ale na nás pak celý den otráveně bručí. A v tomto počasí se mi to nechce poslouchat." Uslyšíš, jak na okenice se závanem větru narazí několik kapek. Ve zdejším kraji se střídá déšť a pošmourno velmi rychle, slunce tu vykoukne z oblak jen jednou za několik dní. Pak je to ale krásný kraj. Během rozhovoru s kuchařem si všimneš, že jedna z komor je pootevřená a ve škvíře zahlédneš letmo osvětlený obličej Jenny. Mladé, jemné dívky se zářivě blonďatými vlasy, bledou pletí a modrýma očima, jak se na tebe usmívá a ukazuje na tebe, abys šla k ní.

Vypravěč - 22. října 2018 18:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Běžící ohnivá silueta proběhne kolem Míny, když ta proti ní vyrazí s nožem. Ozve se zvonivý zvuk čepele, která prošla kůží a sjela po kosti. Muž uběhne ještě pár kroků a složí se na zem, kde se s chropěním ještě chvíli kroutí. Z jeho tepny stříká krev a barví zem na rudo. Pomalu však ustane a zůstane z něj jen schoulená postava, na které dohořívá oblečení. Jednoho jste tímto vyřídili, ale Oltrag stojí proti třem bojovníkům, sbírajícím se ze země a sahajících po zahnutých šavlích u pasu. Stejně tak se sbírá Garett o několik metrů dál.

Oltrag - 23. října 2018 15:53

soukromá zpráva od Oltrag pro Události se seběhnout tak rychle, že si ani nestačím zacpat uši při silném třesku a už se všichni válí po zemi. Tedy krom jedné živé fagule, která si to hasí k vozu s prachem. Doufám, že ta holka ho buď zastaví, nebo od toho vozu vypadne, ale střílet po něm je riziko - mohl bych zasáhnout ji. Já mám ale své starosti, když se zvedají ti tři. Udělám pá rázných rychlých kroků, abych se dostal do bezprostřední blízkosti a po tom, u kterého je největší šance na zásah, střelím ze své kuše. Cílem je zranit a znemožnit boj, takže pokud má dobře odhalenou hlavu, pálím na ni. Přebíjet ani nezkouším, zbraň rychle otočím a pažbou kuše se pokusím dalšímu uštědřit co nejsilnější ránu přímo mezi oči. Pak hned uskočím, kuš odhodím bokem a sáhnu po sekeře a štítu. "Vstávej mladej, eště není po všem ty lemro!" křiknu na Garetta.

Vypravěč - 23. října 2018 17:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltrag se rychle vzpamatuje z ohlušujících výstřelů a prvnímu z útočníků z bezprostřední blízkosti prožene hlavu šípem. Ani se pořádně nezvedne ze země a bezvládně se svalí se šípem uprostřed čela. Druhý, kterého se pokusí praštit pažbou kuše, je už však připraven a úder jednou rukou odkloní, zatímco druhou rukou vytasí meč a zaútočí na trpaslíka šikmým sekem, vedeným zespodu na trpaslíkův pravý bok. Poslední útočník mezitím také vytasí a obejde Oltraga, aby jej mohl šavlí bodnout do zad, zatímco Garett se zvedne a s levou rukou na místě, kam ho zasáhla kulka, se snaží doběhnout Oltragovi na pomoc, ale zdá se, že to nestihne včas.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 28. října 2018 00:18
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Po tom co se dobavím s kuchařem se rozhlédnu a opatrně příjdu k mrkající dívce. Myslím na to že musím pánovi rychle odnést jídlo abych se mohla věnovat dalším věcem. ,,Copak?" zeptám se hned jak k ní nahlédnu do komůrky. Mám pokerface a ještě nevím co si Jenny vymyslí z lumpárnu a docela se i bojím.

Vypravěč - 28. října 2018 11:43
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Našla jsem kávu. Usměje se na tebe dívka a podá ti malou konvici. Když přineseš horkou vodu, budeme dnes snídat jako královny. Usměje se ještě víc. Urso, nezdržuj se nikde. ozve se za tebou znovu kuchař. Jestli mladého pána neprobudíš včas, jeho otec bude zase vzteklej...a jestli už je vzhůru, tak už čeká na snídani.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 12:15

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Chvilku přemýšlím ale pak se rozhodnu. Usměji se na dívku. ,,Promiň Jenny, možná příště" Rychle jsem se otočila a svižně sebrala tác se snídaní. Rychlým krokem jsem se vydala do komnat mého pána. Snažila jsem se potlačit vzdechnutí. Káva by se teďka hodila... Ale i když proti tomu mám výhrady, nejdřív práce potom zábava. Zase jsem si na obličeji nastavila svůj angry pokerface.

Vypravěč - 07. listopadu 2018 12:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Stav se potom, já tu počkám." usměje se na tebe znovu Jenny, když se máš k odchodu. Když vyjdeš schody, pocítíš, jak je zbytek domu oproti kuchyni chladnější, ale přes to stále dobře vytápěný. Vlastně můžeš být ráda, že aspoň pracuješ v domě a ne kolem něj jako někteří. Překročíš lavor s vodou vedle dveří a když se po krátkém zaklepání nic neozve, zatáhneš za kliku. Jakmile otevřeš dveře ložnice svého pána, naskytne se ti rozporuplný pohled na jeho holý zadek pod vyhrnutou noční košilí a šourek, vyčuhující mezi stehny. Místo slov na uvítanou pak jen tiché chrápání. Komnaty mladého pána zahrnují celkem dvě místnosti. Ložnici, která slouží zároveň jako studovna a za dalšími dveřmi jeho vlastní koupelna. Když se rozhlédneš, vidíš kromě postele s péřovými duchnami několik skříní, psací stůl s židlí, knihovnu a velké zrcadlo u zástěny v rohu. Na zemi před postelí je pak místo koberce rozložená medvědí kůže.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 12:49
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zamračím se na nahého pána a snažím se nedívat na medvědí kůži. Podle toho jak vypadá to byl mladý silný medvěd... taková škoda... Opatrně jsem kůži obešla a položila na nejbližší stolek snídani. ,,Musíte vstávat" řekla jsem hrubě a rozhrnula jsem závěsy. Doufala jsem že ho to probere. Ale odmítala jsem se na něj podívat, znechucoval mě.

Vypravěč - 07. listopadu 2018 13:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro Na postel dopadne syrové, bílé světlo. Nahá část těla rázem zmizí pod peřinou a ozve se tlumené zamručení. Nevypadá to, že by se mu dnes chtělo z postele. Na bílém povlečení vynikla čupřina černých, rozcuchaných vlasů, jak zabořil obličej do polštáře. Na okno se závanem větru znovu zabubnovala sprška dešťových kapek a v komíně zakvílela meluzína. Tohle místo ti připomínalo tvůj domov...domov pod zástavbou těchto civilizovaných lidí. Kdo ví, jak to teď vypadá tam u vás...

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 13:11
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Otočila jsem se a nafoukla jsem trochu tváře. ,,Musíte vstávat, už je pozdě máte tu i snídani a trochu kafe" Podívala jsem se zase z okna a zasnila se. Kde je Bjarke? Jak se mu daří? Byl přeci ještě malý... Po chvilce můj pohled opět padl na polonahého šlechtice zahrabeného v naduchaných přikrývkách a otráveně jsem vzdechla.

Vypravěč - 07. listopadu 2018 13:23
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Otočí se v posteli a povzdechne si. Rysy jeho obličeje jsou ještě jemné, mladé, nebude starší než ty. Kůži má bledou, typickou pro tento kraj a černé vousy upravené do knírku a bradky. Po chvilce se otevřou jeho temně modré oči. "Pojď sem, Ursinko." Natáhne k tobě ruku a oči znovu přimhouří, když v ospalosti podlehnou náporu přímého světla.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 13:28
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro S váháním přistoupím ale ne na jeho dosah. Hlavou se mi honí různé scénáře a psychicky se připravuju na nejhorší. Jsem stále mírně zamračená a ostražitě sleduju každý jeho pohyb. V místnosti je stále slyšet šum deště a jak kapky dopadají na skleněné tabule velkých oken.

Vypravěč - 07. listopadu 2018 13:37
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neboj se, přistup blíž...notak." Jednou rukou si zacloní oči a druhou stále natahuje k tobě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 13:46
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Opatrně a obezřetně se na něj podívám a přistoupím tak aby se jeho prsty dotýkaly špičkama mojí zástěry. Pořád ho sleduju jako kdybych ho chtěla zabít.

Vypravěč - 07. listopadu 2018 13:49
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Natáhne se, vezme tě za ruku, zavře oči a chvíli to vypadá, že takto znovu usne. Pak ale konečně ospale promluví. "Přál bych si, aby se ti tu zalíbilo, vážně. Vím, že můj otec se k tobě chová ošklivě, ale něco s tím zvládnu udělat, slibuju." Dopoví a poté znovu umlkne a jen tam tak leží s tvou rukou ve své.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 13:53
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Líbilo se mi to doma, tohle na mě nepůsobí jako domov... nejsou tu medvědi, boje, zbraně..." zmlkla jsem a podívala jsem se na kožešinu na zemi. Nasucho jsem polkla a zamrkala. Nechala jsem ho ať mi drží ruku, stejně za chvilku ucuknu abych mu donesla snídani do postele. ,,Kávu?" zeptám se rychle.

Vypravěč - 07. listopadu 2018 14:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano, děkuji." Odpoví ti a posadí se v posteli. "Ve městě je zápasnický kruh. Někdy tě tam vezmu, kdyby ses chtěla podívat. Je to tedy beze zbraní, ale...možná ti to aspoň trošku přiblíží tohle místo domovu." "Víš, lid Athkalty má stejné předky jako ten tvůj. Jen jsme se vydali jiným směrem. Jsme jediný kraj z celého království, který se civilizoval sám. Bez zásahu těch elfských chovanců, ovládajících jih. V mých žilách koluje divoká krev stejně jako v těch tvých."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 14:04
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Rychle mu naleji horkou kávu do šálku a donesu mu jí na talířku do postele. ,,Jen podívat...?" vzdechnu. Chybí mi vzrušení z boje... Chybí mi krev... Už nejsem tak dobrá jako jsem byla ale snad úplně jalová nejsem. Na jeho poznámku o krvi se nevyjadřuji. Radši. ,,Snídani si dáte u stolu nebo do postele?"

Vypravěč - 07. listopadu 2018 14:09
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Kávu s chutí příjme a usměje se. "Můžeš mi ji podat sem. Ať tě nepohoršuji, jsem jen v noční košili." Odmlčí se a zamyslí. "Jsou i dívčí zápasy. Smíšené jsou pouze členům stráže a armády...ale podívat se může každý."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 14:19

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Seberu tác a opatrně mu ho položím opatrně na klín. Pousměju se nad poznámkou o pohoršení. Myslím že jsem dneska viděla víc než jsem chtěla a potřebovala. To z hlavy jen tak nedostanu... uff... ,,Dneska jsou to zase vejce a slanina" na chvilku zmlknu. Můžu využít toho že se mu líbím? ,,Chtěla bych začít trénovat a po čase se zůčastnit zápasů. Klidně jenom dívčích" řeknu chladně ale odhodlaně. Potom zabrblám tíché ,,prosím" a hodím psí očka. Modlím se aby to zabralo.

Vypravěč - 07. listopadu 2018 14:24
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Promluvím s otcem." odpoví ti. "V moc nedoufej, ale udělám co budu moct." S chutí se pustí do jídla. "Určitě už jsi hladová. Přines mi prosím do koupelny vodu a běž se také nasnídat." Usměje se na tebe a propustí tě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 14:28

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Ukloním se a rychle doběhu pro teplou vodu kterou donesu do koupelny. Přede dveřmi se opět ukloním a poděkuji. Když vyklouznu ze dveří mám zvláštní pocit. Dobrá nálada? Ne... to nemůže být... Naděje že si opět zabojuji mi rozbušila srdce a na rtech se mi objevil úsměv. Asi první opravdový úsměv od doby co tu jsem. Teď bych měla jít za Jenny a dát si s ní tu kávu jak si přála.

Vypravěč - 07. listopadu 2018 14:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny tě znovu pošle pro horkou vodu, kterou na kávu potřebujete, ale to pro tebe nebyl problém v kuchyni sehnat. Za chvíli spolu sedíte v komoře s horkou černou kávou v hrníčcích a pochutnáváte si na bílém chlebu s máslem. Pečivo má jemně nasládlou chuť. "Nikdy jsi mi neřekla, odkud vlastně jsi." Zeptá se tě Jenny snad už podesáté od té doby, co jsi přišla. "Já myslím, že se nemáme špatně, ne?" Dodá s úsměvem a usrkne horké kávy. Její nehynoucí dobrá nálada někdy dokáže člověka rozveselit i vytočit.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 14:44
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Usrknu si horkého kafe. Pak vypláznu jazyk protože jsem se opařila. ,,Jsem ze severu ostrova Dimmiga skogar... Tam to bylo lepší... tam by tě neostříhali" pokrčila jsem obočí a prohrábla si vlasy. Kousla jsem si do chleba, který se dneska ráno opravdu povedl a podívala se na Jenny čekajíc její odpověď.

Vypravěč - 07. listopadu 2018 14:48
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mě nikdo nestříhal." Usměje se. "Když máme dlouhé vlasy, musíme nosit při práci čepec, ale já je mám ráda krátké." "Tam na tom ostrově...v čem to tam bylo lepší? Slyšela jsem, že je to pustina, moc tam toho prý není."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 14:56

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Záleží kde jsi... naše ves byla skvělá... plno medvědů... plno válečníků! Mě ostříhali protože moje vlasy byl moc divoké a nepoddajné..." zase jsem udělala pauzu na napití se kávy. Tentokrát jsem pila opatrněji abych se opět nespálila. ,,Měli jsme války proti dvěma kmenům... ale většinou jsem vyhráli..." zamračila jsem se jak jsem si vzpomněla na poslední prohru než mě dotáhli sem... Vzpomněla jsem jak jsem držela malého Bjarkeho aby mi ho nebrali... Bohužel jich bylo víc... Ale pobila jsem jich hodně než mě chytli ...

Vypravěč - 07. listopadu 2018 15:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Války...my jsme taky ve válce. Nás se zatím naštěstí nedotkla, ale bojím se, že jestli prohrajeme, tak pobijí nás všechny...a pak se dostanou i k vám. Kvůli náboženství udělají cokoliv. Slyšela jsem, že používají lektvary, po kterých jejich bojovníci ještě stále zasazují smrtelné rány, i když jsou jejich těla už dávno posekána na cáry. Dokud drží kosti, drží i oni. A pak padnou až když lektvar přestane působit. Musí to být strašné na pohled." "Kdyby se měli dostat sem, radši vypiju jed," dodá a zadívá se do svého poloprázdného hrnku. "Nejsem bojovnice. U nás moc žen nebojuje."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 15:12

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Všimla jsem si... bránila bych tě" usmála jsem se a dojedla jsem chléb. ,,Zní to ale hrozivě... kdyby mi ale nevzali sekeru tak by z nich nezbyli ani kosti. Je těžké bojovat když jsi na kaši" zasmála jsem se. Ale myšlenka toho lektvaru mi naháněla husí kůži. Ale na druhou stranu to muselo být fascinující... Avšak ve velkém množství .... polkla jsem.

Vypravěč - 07. listopadu 2018 16:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Musíme věřit, že to zvládnou. Musíme být pozitivní." Usměje se a dopije kávu. "Dnes na tebe přišla řada v uklízení pracovny starého pána...za jeho přítomnosti. Vůbec ti to nezávidím, občas je pěkně nepříjemný." Pro tebe je to o to horší, že nebýt jeho syna, zabil by tě už tenkrát na tvém ostrově. Byla bys mrtvá společně s tvými bratry. Nebylo to jeho rozhodnutí ušetřit tě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. listopadu 2018 18:33
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro "Dopr... to abych tam byla včas... " zavrčím a vyskočím na nohy. Ještě mám pár minut na to abych tam doběhla a uklidila. Snad se nezabijeme.... Pomyslím si.

Vypravěč - 08. listopadu 2018 01:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Do pánovy pracovny vtrhneš ve spěchu s koštětem, kbelíkem i prachovkou. Všeho máš plné ruce, a tak máš co dělat, aby ti to nepopadalo. V tom si všimneš, že pán už je za stolem a v pracovně zrovna mluví kočí. "Ten hřebec je jak utržený. Není bezpečný s ním cestovat. Je nadrženej, měli bychom ho vykastrovat. mluví kočí a jen se krátce podívá na tebe. Pán však na tobě zůstane viset chladným pohledem. "Je to zároveň pořád plemeník... začne mluvit na může, ale stále pozoruje tebe. "Co kdybychom mu na vyřádění přivázali tady tu malou divošku? Stejně je od kozomrdů..." mihne se mu na obličeji jízlivý úsměv. "Em...pane?" zeptá se jen kočí, který neví, co říct.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 01:21

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Naježí se mi chlupy na krku a zabiji ho pohledem. Nejradši bych ho tím koštětem ubila do bezvědomí ale to by mě stálo krk. Dál jsem pracovala cenila jsem vztekle zuby na podlahu mezitím co jsem jí agresivně drhla. Musím to dokončit co nejrychleji abych pak mohla odejít a nevrátit se.... ne, nejlépe se mu zas alespoň týden vyhýbat. Jeho syn je v tomhle lepší.

Vypravěč - 08. listopadu 2018 01:25
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Nic mi na to neodpovíš, křovačko? Nepřestává provokovat tvou trpělivost. Stále se hnusně usmívá.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 01:27
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Nadechnu se a když se otočím, věnuju mu ten nesladší úsměv na světě. Poté zase rychle pracuji abych to měla z krku. Nehodlám tady s tím kmetem být o minutu dýl!

Vypravěč - 08. listopadu 2018 01:42
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ach ano. Máš štěstí, že ten hloupej kluk má pro tebe slabost. Nebýt jeho, byla bys už se svýma na onom světě nebo na ulici ve špíně, parazitech a nemocích...co na tobě jen vidí, že nad tebou drží ochrannou ruku, to nechápu. Kočí tam mlčky stojí s pohledem do země a k situaci se nevyjadřuje. Zřejmě má se svým pánem sám dost potíží tak jako skoro každý zde.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 01:44
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Nevinně na něj zamrkám a dál uklízím. Myslím si své. Myslím na to jak mu to jednoho dne dám všechno sežrat... každou urážku, každou ránu co mi kdy dal. Ach ano... já se tak těším! Tahle myšlenka mi udržuje roztomilý úsměv na rtech. Plus napomáhá že už mám skoro uklizeno.

Vypravěč - 08. listopadu 2018 01:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vypadá to, že už jsi jej přestala zajímat. Začne s mužem v místnosti probírat koupi valacha náklady na ustájení. Když douklízíš, dostaneš se konečně ven z té jeho pracovny a víš, že do oběda máš volno. Po cestě po chodbě se však srazíš s se synem tvého pána, tentokrát již oblečeným, a popadá ti úplně všechno na zem. "Omlouvám se, neviděl jsem tě hned...byl jsem zamyšlený." Shne se a věci ti podá.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 01:54

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,V pořádku" usměju se. Slzí mi oči vzteky ale doufám že si toho nevšiml. Začnu sbírat věci ze země s mladým pánem jen abych se už mohla někam uklidit a zůstat tam aspoň hodinu sama. Nejradši bych toho starýho zku*vysyna vykuchala jako podsvinče a aby k tomu nedošlo, potřebuju si odpočinout. Buď a nebo se rozbrečím... a nepotřebuju aby to viděl každý...

Vypravěč - 08. listopadu 2018 01:56
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Všechno v pořádku? zeptá se se strarostlivým výrazem ve tváři.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 01:57
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zacuká mi brada. Ale hrdě se usměju a kývnu. ,,V naprostém"

Vypravěč - 08. listopadu 2018 17:48
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobrá. Budu tě čekat za deset minut u vchodu. Teple se oblékni." Řekne s úsměvem a zamíří do pracovny svého otce. Dům pomalu utichá. Přibližně za dvě hodiny tě budou potřebovat při přípravě oběda, teď však má většina služebnictva čas pro sebe.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 17:54

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Kývnu a jdu do své komory. Nejdřív s sebou švihnu na postel a tlumeně zakřičím do polštáře. Nemám jak vybít vztek, tak mi pomůže aspoň vztekle zařvat. Když se zvednu zamířím k malému šatníku. Najdu tam velký odrbaný černohnědý plášť s kapucí který si rychle navléknu. Zkontroluji svůj stav v zrcadle a kysele se na sebe zašklebím. Než vyjdu ze dveří dám pěstí do trámu a tiše si zanadávám. Před tím než otevřu dveře jen tiše povzdechnu a vydám se za Henrikem.

Vypravěč - 08. listopadu 2018 18:14
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Za chvíli se Henrik objeví u tebe. "Bojovat ti otec nedovolí, ale můžeme se tam jít podívat, jestli chceš. Tak můžeme vyrazit." A nabídne ti rámě. Venku stále prší, ulice jsou špinavé a páchnou odpadky a močí. Nikdy před tím jsi nežila na tak hustě obydleném místě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 18:38
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Vztekle jsem si pro sebe zavrčela a chytla ho jemně za paži. Je to sice slabý muž ale je to gentleman... alespoň něco. Nesnáším jeho otce... A nesnáším tohle místo. Úzkostně se rozhlédnu a nasadím si velkou kapuci. ,,Jdeme" zašeptám zklamaně a nechám se vést do arény.

Vypravěč - 08. listopadu 2018 20:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pomalu jdete ulicemi. Město je v tomto počasí spíše klidné. Do obchodů se vydají lidé jen pro to nejnutnější a zase rychle spěchají domů. Nejdete ale dlouho a dorazíte k jedné z budov, ze které jde očividně ruch. Nehledě na to, jak je venku, zde je plno lidí, usazených v kruhu a uprostřed kruhu je klec, ohraničující malou arénu. Uvnitř jsou zavření dva zápasící muži. Jeden z nich tedy už spíše dozápasil, neboť jej druhý, který má přes dva metry a je hotovou horou svalů, drží oběma rukama za hruď ve vzduchu. Netrvá dlouho a ozve se zapraskání žeber a davem projede jásot i pobouření. Chlap jak hora zahodí poraženého zápasníka do rohu klece a zvedne obě ruce. Nikdo kromě tebe by zde nepoznal v takové rychlosti a s takovou přesností bojovníka kmene Zil'Ean. Žádný lupič ani vrah. Bojovník tyranského kmene.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 20:34

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Silně jsem sevřela ruku Henrika a hlasitě jsem zavrčela směrem ke kruhu. Měla jsem hroznou chuť do ringu skočit a utkat se s tou špínou! Ukázala bych mu který kmen je lepší! Jen ne v tomhle stavu... ,,Potřebuju začít trénovat... co nejdřív!" řeknu odhodlaně sama pro sebe. Slyšet mě v tom ruchu mohl jedině můj doprovod. Cenila jsem zuby směrem k ringu a zářily mi oči vzrušením. Tahala jsem Henrika blíže abych mohla vidět bojovou taktiku toho barbara. Na jednu stranu mě ale zajímalo co dělá Zil'Eánec tady? Štěstí že mám jiné oblečení jinak by mě poznal.

Vypravěč - 08. listopadu 2018 20:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro "O to právě jde. Otec se domnívá, že by ses nás pokusila povraždit, kdybys začala trénovat." Odpoví ti Henrik a nemá problém tě vzít blíž. "Co za problém máš s tímto mužem?" Zápasník se na chvíli opře o mříže a upře pohled směrem k vám, zatímco za ním odklízejí chudáka poraženého. Pak se vaše oči setkají a ty si uvědomíš, že skutečně poznal, kdo jsi zač. Chvíli si tě prohlíží, ale pak se věnuje džbánu vody, který mu přinesou. Doprostřed klece pak vstoupí další muž, očividně ze zámožných poměrů dle jeho oblečení a obrátí se k davu. "Kdo další to zkusí?! Kdo další má tu odvahu porazit mocného, nezničitelného Medvědobijce?!" Publikem se roznesou debaty a místy i hádky. Zatím se však nic neděje.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 20:49

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Tebe ne ale jeho určitě někdy zabiju ale to nikomu neříkej... " vypláznu roztomile jazyk ale zabíjím pohledem samozvaného medvědobijce. Nechám Henrika aby si sám přebral tu větu jak chce.... Teďka bych neměla proti Zil'Ean šanci... ale to nutkání... ,,,Je ze znepřáteleného kmene co nás napadal a vraždil nás i naše medvědy... můj problém je celá jeho existence" zavrčím vztekle a nakrčím pihatý nosík.

Vypravěč - 08. listopadu 2018 20:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Můj otec nikdy nebyl zlý člověk, Urso. Je zahořklý. Zahořklý po tom, co dojel s matkou na náš letohrádek na východě a vrátil se bez ní. Celou tu výpravu tenkrát vedl jako záchranu, protože věřil, že ji tvůj kmen unesl. Nedokázal si připustit, že uhořela již při vašem útoku. Nemohli jsme ji ani pohřbít, to zanechá...stopy." Začne vysvětlovat pohnutky svého otce. "Neříkám, že jej takové jednání ospravedlňuje k pomstě nebo násilí...jen je to pochopitelné."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 21:04

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Jenže já to neudělala...a nechci tu ani být... ja za to nemůžu" fňuknu. Jsem rozrušená z toho rozhovoru i z toho že pár metrů ode mě stojí můj úhlavní nepřítel. Super situace. Chtěla jsem skočit do ringu a zabít ho. a nikdy se už nevrátit do zámku... jenže když tam skočím tak se už nevrátím. ,,Perkele" zavrčím ve svém jazyce a podívám se na Henrika ,,jdeme zpátky, ten muž mi hýbe žlučí"

Vypravěč - 08. listopadu 2018 21:12
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "A jak víš, že je opravdu jedním z nich? Vypadá, že je tu spokojený. Třeba je to odpadlík. Já kdybych byl na tvém místě...bylo by pro mě hodně zajímavé si s ním promluvit. Vždycky je zajímavé zeptat se nepřítele, proč nás tolik nenávidí." Pokrčí rameny. "Ale jak chceš."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 21:44

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Poznám to, věř mi že se s ním nepotřebuji bavit a už vůbec ne takhle na veřejnosti ... napadne nás a já v tomhle stavu nejsem tak dobrá abych nás zachránila... " zabrblam a deru se davem pryč. Snad si nás nevšimne ... mír v duši tomu kdo proti němu bude příště a padne... Nasucho polknu a doufám že mě Henrik bude následovat... Zil'Eánec si všiml i jeho ...

Vypravěč - 08. listopadu 2018 21:53
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik tě v klidu následuje a když jste venku, podívá se na tebe. "Na holku z divočiny jsi celkem náročná." Usměje se na tebe. "Tak co bys chtěla dělat? Kam bys chtěla jít?"

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 21:57

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Usměji se nad jeho poznámkou. ,,Nevím co se tady dá dělat... musím pak pomoci v kuchyni s obědem" zamrkám. Toho barbara jen tak z hlavy nedostanu tak snad dostanu na práci klepat řízky nebo nosit pytle mouky... mouky... zajiskřily mi oči. Nikdo nemusí vědět že trénuji... Stačí tahat často těžké věci a koště bude lehká náhrada za sekeru... základy si pamatuji, jde o rychlost a sílu... zazubím se nad svojí chytrostí.

Vypravěč - 08. listopadu 2018 22:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Na to máme ještě dost času...kdyby nepršelo, mohli bychom se procházet, ale takto...na šperky asi nebudeš...na šaty hádám taky ne...počkej, něco mě napadlo. Ale musí to být jen naše tajemství." řekne a vede tě ulicemi, až nakonec dojdete k jednomu z krámů. Když vstoupíte dovnitř, zjistíš, že je to obchod s malými zbraněmi, především s noži. "Vyber si kteroukoliv dýku. Ale musí být malá a nenápadná. A musíš mi slíbit, že ji nikdy nepoužiješ proti nikomu z našeho domu."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 22:09

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Slibuji na Zaroga" vydechnu ohromeně. U nás je slibovat na Zaroga asi ten nejpřísnější slib který musíme dodržet i kdyby nám šlo o život. ,,Opravdu můžu?" vykulím oči a poté se zadívám na malou dýku. Nevím z jakého je materiálu ale ten medvěd na ní byl úžasný! Její hrubost ... ta čepel... Skoro jsem začla slintat a čekala na Henrikovo odpověď. Nejspíš jsem vypadala jako děcko v cukrárně.

Vypravěč - 08. listopadu 2018 22:15
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ovšemže." Usměje se a přistoupí k prodavači. Za chvíli ti oběma rukama dýku předá. I její pouzdro je ze zdobené kůže. "Jsem rád, že ti mohu udělat radost. Nevím, jak jinak bych mohl. Jestli ji u tebe ale uvidí otec, netroufám si hádat, co by udělal." Dodá a znovu ti nabídne rámě. "Nejspíš je na čase vrátit se do vily."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 08. listopadu 2018 22:21

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Nemusí mi to ani říkat... zabil by mě... A co je nejhorší já bych se bránila. Všemi dostupnými prostředky. Nevytáhla bych na něj ale dýku, přetáhla bych ho třeba židlí nebo tak... Zátahnu Henrika za roh. ,,Chvilku hlídej" a vyhrnu si sukni. Připnula jsem si dýku vysoko na stehno aby byla nenápadná. Napadlo mě jí nacpat do výstřihu ale to by nebylo pohodlné. Na sukni mám kapsu, tu když z jedné strany odpářu vevnitř tak mám dokonalý přístup ke zbrani. Zazubila jsem se a než jsem spustila sukni tak jsem roztrhla kapsu. Jaký úžasný pocit to je!

Vypravěč - 09. listopadu 2018 01:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vyhrneš sukni, všimneš si jeho pohledu, který sklouzne na odhalenou nožku a postřehneš nepatrnou změnu v Henrikově dechu. "Jsi...překrásná." Promluví, když se zase upravíš. "Ale měli bychom se už nejspíš vrátit. Ať stihneš v kuchyni chytit nějaké dobré místo." Usměje se na tebe a vezme tě za ruku. Pomalu s tebou zamíří uličkami zpět. Jdete sotva pár minut, když se před vámi zjeví dvě postavy s obličejem zahaleným zelenými šátky. Henrik tě rychle vtáhne do boční uličky. "Doufám, že nešli po nás. Když tak se to brzy dozvíme, nezastavuj se." Ještě chvíli se proplétáte mezi domy, když se zahalená postava vynoří ze stínu před vámi. Henrik tě rychle stáhne za sebe a vytasí kord, který nosí u pasu a namíří s ním na postavu. "Otoč se a jdi si po svých." Vyřkne hlasem, který se mu mírně třese. "Mám lepší nápad. Co třeba dát nám peníze?" Ozve se za vámi a za tebou se objeví druhá postava. Oba muži jsou vysocí, u pasu mají po krátkém meči a levoruční dýce. Oba vytasí a namíří na vás. Nemůžete vpřed ani vzad, jste obklíčení.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 01:32

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Vytáhnu dýku a zaujmu obranou pozici tím že se věnuji jednomu oponentovi a druhého nechám na Henrikovi. Nevypadají jako válečníci ale nesmím je brát na lehkou váhu když nemám sekeru. Prohlédnu si muže naproti sobě a zamračeně hledám slabinu. ,,Zvládneš jednoho nebo mi dáš meč?" zašeptam na Henrika. Hlavně ať jim nedává peníze! Pořád nespouštím oči z mého oponenta. Jsem připravená se rvát. Malinko se usměju. Konečně nějaké vzrůšo! Klepu se dávkou adrenalinu v krvi a mírně se koušu do spodního rtu abych se neculila. Zas tak moc z formy doufám nejsem, dva ubožáky zpraskáme ale nevím jak dobře umí bojovat Henrik. Kdyby něco musím ho bránit svým tělem jinak to odnesu u jeho otce. Sakra...

Vypravěč - 09. listopadu 2018 02:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne tak hrrr..." Poví k tobě Henrik a znovu promluví na útočníka před sebou. "Takže je to pravda... Zelená ruka přepadává občany. Co vaše hraničářství? Lesy jsou plné příšer a neprostupné...co vy na to?" Zeptá se. "Nejsou to ani tvé peníze, jsou tvého otce. Má jich dost, všichni jich máte dost, zatímco město je špinavé, lidé se mají mizerně a o dění v království se už ani nezajímáte. Ani vy neděláte svou práci." "Nejde o prachy, ale o čest." Znovu odvětí Henrik. "No pak záleží jestli se ti pro tu čest vyplatí riskovat výprask..." Oba se k vám začnou přibližovat. Každý z jedné strany uličky. "Sakra, tak dobrá. Dám vám ty peníze." Povolí nakonec Henrik.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 02:45

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Dá vám ty peníze jen přes mojí mrtvolu!" zařvu a rychle si roztrhnu sukni abych se mohla lépe hýbat. Možná jsem udělala chybu ale nenechám si ujít příležitost boje! ,,Dej mi meč!" zavrčím zbrkle na šlechtice který mě opět přesvědčil o svojí slabosti ale i tak jsem připravena ho bránit. Kdybych ho nebránila bohové ví co by mi pak jeho otec nechal udělat a představa koňského přirození mě stále děsila... Srdce mi bušilo vzrušením a já se klepala. Tohle bude !doufám! snadné.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 02:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik ti uhne, nenechá tě vzít mu zbraň. "Nech je být, Urso!" Hraničář je náhle u tebe. Chytne ti ruku s dýkou, přehodí tě přes záda a švihne s tebou o zem. Druhý napadne Henrika, ale nevíš moc, co se děje, protože tvůj oponent tě zalehne a drží u země. Dýku ti vykroutil z ruky a hodil nekam do stínu. Chvíli slyšíš řinčení oceli, pak ale Henrik zasténá, padne vedle tebe a útočníci jsou náhle fuč. Henrikův kord je zlomený a na jeho boku ošklivý šrám po váčku s penězi, ze kterého zbyl jen kousek provázku, kterým byl přivázán k opasku.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 03:06

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Jako to dělají malé děti, chytnu rapl a začnu mlátit pěstma do země a vztekle řvát. Jsem ráda že nikdo nerozumí tomu co křičím, myslím že bych je pohoršila. Musel na mě být komický pohled, jak ležím v louži a vrtím se jako návnada na příšery... ale co se dá dělat. Teď jestli mě Henrik osloví, neručím za nic co odpovím ani co udělám... vlastně mám chuť se vrátit do arény a nechat se zabít tím ohromným Zil'Eáncem. Taková potupa... Jsem celá roztřesená když si vracím dýku na stehno že se do něj bodnu. Spustím další salvu nadávek a mlátím do zdí kolem. Fakt den nahovno.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 14:40
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Urso klid...nic se nám nestalo a byl to jen poloprázdný měšec. Tihle jsou celý život cvičení, kdysi sloužili městu. Teď už ne." Položí ti ruku na rameno a všimne si krve na tvé noze. Sám si svého šrámu nevšímá. "Počkej, ovážu ti to." Klekne si k tobě a vyhrne ti sukni až nad pas a prohlíží si nejspíš tvé zranění...i když kdo ví.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 17:18

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Vztekle na něj vrčím. ,,A já snad nebyla cvičená?" odseknu a sukni si zas stáhnu. Je na cáry a totálně zablácená. ,,Nesahej na mě! stejně už mám průser... jdu pozdě na oběd... a nechala jsem tě okrást... moje čest...! " zabručím a rychle vstanu. Otočím se zády. Dříve jsem hraničáře kosila hlava nehlava a teď... Stekla mi po tváři slza. Jsem na tom hůř než jsem čekala. Musím se sebou něco dělat. Cítím se slabá. Nejhorší pocit na světě...

Vypravěč - 09. listopadu 2018 17:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano, jsi cvičená, ale dlouho jsi se zotavovala ze zranění...a tihle byli elitou. Na svém ostrově ses nemohla setkat s někým jako oni. Možná s pár naivními dobrodruhy. Pokud jsi se neúčastnila nájezdů na naše města. A i ve městech se málokdy pohybují. Hraničáři chrání cesty před příšerami a bandity. Teda tihle už ne, ale obyčejně to tak je." Snaží se tě uklidnit. "Na tvou čest to nemá vliv, nezavázala ses mě chránit. Zavázala ses jen k životu služebné." Usměje se na tebe. "A svou práci ještě stihneš, pospěšme. A na tohle zapomeň, to se stává."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 17:32
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Chci se zavázat jako něco jinýho" nafouknu napučeně tváře,, jako někdo kdo může bojovat" opakuju stále tvrdohlavě i když vím že mi to nedovolí. Mračim se jako dnešní nebe a mám červené a uslzené oči. Nedbám na Henrika a vyrazím směrem domů. Naštvaně si bručím ve svém jazyce pod vousy a dupu v kalužích.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 17:45
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik jde za tebou a jen utrousí škádlivou poznámku. "Jsi takto celkem roztomilá, víš to?" Usměje se a nejspíš čeká, co mu za tohle provedeš.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 18:28
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Prudce se otočím a dodupu k němu. Přitisknu ho ke zdi a zamračeně si odplivnu. ,,Mohla bych tě zabít kdybych chtěla" nakrčím nos a přiblížím se k němu asi na dlaň daleko. Byl to opatrný ale výhružný postoj. Dívala jsem se mu přímo do očí a pak si praštila dlaní do čela. Naznačovalo to že je naprosto praštěný.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 18:32
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Nejprve se na tebe pobaveně usmívá, dokud si neodplivneš a nevyřkneš svou výhrůžku. V ut chvíli jeho obličej zvážní. "A chtěla bys?" Zeptá se a sám se ti upřeně dívá do očí.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 18:50

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,V okamžik kdy jsi jim chtěl dát peníze tak ano... ale jinak... ne, nevadí mi tvoje existence..." zazubím se pobaveně a otočím se na odchod. ,,Jdeš? Nastydneme pokud se budeme moc dlouho zdržovat..." nakloním hlavu na stranu jako to dělávají zvířata co se něco snaží pochopit a nevinně zamrkám. Je mi zima a jsem promoklá na kost. Cítím jak mi po noze teče teplá krev z rány co jsem si svojí chytrostí způsobila. Snažím se působit jako že to byl vtip. Ale v ten okamžik jsem ho doopravdy chtěla zabít. A teď bych nejradši zabila sebe. Cítím se slabá.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 18:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Do určité míry vypadá, že se mu ulevilo. "Jsou to jen peníze...nepřišli jsme o moc. A ano, jde o čest, ale...pořád to nestojí za to nechat se zabít. Budeš si muset zvyknout, že tady u nás lidé myslí trošku jinak než na vašich ostrovech. Nemusí to nutně znamenat slabost, ale pamatujeme na své rodiny a přítele, které bychom kvůli marnivé snaze dokazovat si nějaké principy a ideály navždy opustili. A za jejich smutek to už nestojí." Dá ti poměrně dlouhý proslov, ale při tom vyrazí s tebou. Zbytek cesty už proběhne v klidu. Když dorazíte k domu, měla bys mít ještě dostatek času se umýt. "Ještě něco..." šibalsky se na tebe usměje. "Teď bych od tebe chtěl menší pozornost já...ty máš dýku, já jsem na řadě." Poslední slova nechá viset ve vzduchu a usmívá se na tebe.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 19:01
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Celou cestu mám v hlavě to co mi řekl... Myslíme na své rodiny a přátelé které mi jeho lid povraždil... ,,Co?" řeknu jednoduše a opět pootočím hlavu na stranu. Doufám že nebude chtít nic složitého, musím se převléct a upravit abych mohla do kuchyně jinak mě kuchaři zabijou. Bojím se co bude chtít.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 19:07
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hmm...pusa by byla fajn." Pousměje se. Zřejmě mu nedošlo, že ty už nejspíš nemáš pro koho být ztracena, a tak si z toho, co ti řekl, nic nedělá.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 19:08
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Co s pusou?" nechápu. Čekám na vysvětlení. Mám někomu odřezat rty a donést mu je?

Vypravěč - 09. listopadu 2018 19:14
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik se usměje, naznačí ti, abys přistoupila, pak tě uchopí za ramena, opatrně tě políbí a následně se ti pokusí strčit jazyk až do pusy.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 19:18
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Leknu se a kousnu ho do jazyku. Ne moc silně ale i tak to určitě bolelo, mám dost ostré zuby. ,,Co to je? Co to děláš?" panikařím a odtrhnu se. Nevím co se děje a co to má znamenat. Jsem šíleně zmatená. Na mém výrazu je vidět panika z toho co se to dělo.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 19:20
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik ucukne a přiloží si dlaň na rty, nejprve nechápe, ale pak se na tebe pousměje. "To nic, v klidu. Na to přijdeš. Nakonec ti to bude příjemné." Snaží se tě uklidnit. "Byl to jen polibek."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 19:22
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,To se dělá normálně? Proč to lidi dělaj?" panikařím a koukám na Henrika zmateně. Držím si ruku před rty. Tohle je pusa? Kdyby po mě chtěl něčí uřezané rty bylo by mi to stokrát příjemnější.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 19:28
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "No...časem pochopíš, co to znamená. A ano, u nás je to běžné." Usměje se. "Doufám, že se ti dnešek i přes těch pár nepříjemností líbil. Teď už radši běž ať nemáš problém." S úsměvem tě opustí, vejde do domu a jde nahoru do své ložnice. Ty osiříš venku sama a vypadá, že už je na tobě, jak se zbytkem volného času naložíš.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 19:32

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zamrkám. Měla bych se převléct. Když se podívám na čas zpanikařím. Nestihnu se umýt. Běžím do svého pokoje a rychle se usuším. Během sušení ze sebe sházím bahno a převleču do tmavě hnědých šatů. Zavážu si vlasy do čistého šátku černé barvy. Když se podívám do zrcadla spokojeně vzdechnu. Popadnu čistou krémovou zástěru kterou si vážu kolem pasu až když jsem na cestě do kuchyně. Jsem zvědavá co bude dneska k jídlu. Jídlo je tu mnohem lepší než u nás! Alespoň nějaké plus.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 19:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Přes všechno se dostaneš do kuchyně mezi prvními, a tak si můžeš vybrat, co budeš dělat. Kuchař pak předstoupí a několik čeledínů donese do kuchyně všechny potřebné ingredience. "Tak jo. Dnes děláme škvarkovou pomazánku, hovězí vývar, jehněčí pečeni s povidlovou kaší a játrovou paštiku. Pečivo je už připravené. Pán dnes čeká návštěvu, takže máme spoustu práce před sebou." Celý proces se pomalu rozjede a za chvíli je celá kuchyně v jednom kole. Zanedlouho tu bude pořádné horko.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 19:46
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Nenápadně tahám to nejtěžší věci během toho co chystám jídlo. Snažím se je hodně často pokládat a zvedat. Budou mě pořádně bolet ruce ale bude to stát za to! Zubím se nadšením jak tahám těžké hrnce.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 19:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ursi nenos tak těžké věci, vždyť jsi na to malá..." Hubuje tě občas Nora, ale tvou tvrdohlavost toleruje. V kuchyni je spousta práce a trvá dlouhou dobu, ale nakonec je vše stihnuto včas a služebnictvo se pustí do prostírání ve slavnostní místnosti. Nejprve ji poprvé od té doby, co jsi zde otevřou, pak ze všeho nábytku sundají bílá prostěradla a dají se do úklidu. Sem už tě nepustí, mají obavu, že bys mohla něco křehkého rozbít. Nakonec před tebou vysmýčí zdobenou, velkolepou místnost s velikým stolem a tanečním parketem i místem pro hudebníky v rohu a dávají vědět, že vila, ve které žiješ, není jen tak nějaký dům, ale honosné sídlo.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 20:14
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zíram na honosnou místnost jako dítě. Dokonce jsem se zastavila a tiše jsem jí obdivovala. Nikdy jsem nic takového neviděla! V ten okamžik jsem byla ráda že mě tam nepotřebují a se mohla dívat. Asi budou opravdu bohatí!

Vypravěč - 09. listopadu 2018 20:21
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Urso, nestůj tu tak a běž za Jenny. Dá ti slavnostní úbor. Pánové tu už budou každou chvíli a je ve zvyku, aby služebnictvo před návštěvou nastoupilo." Znovu tě začne peskovat Nora. Všechny přípravy jsou skutečně v plném proudu a chýlí se do finále. Nikdo už nemá čas.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 20:29
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,P-pardon!" zakoktám a vyběhnu za Jenny. Zahoří mi tváře. Nechala jsem se příliš unést. Jaká asi bude návštěva? Kolik těch lidí bude? Jak budou vypadat? Odkud budou? Jsem zvědavá jako štěně nad příchozími. Cítím ale i nervozitu. Co když něco pokazím? Ne, nesmím!

Vypravěč - 09. listopadu 2018 20:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když přiběhneš do ložnice Jenny, otočí se už napůl ustrojená a usměje se na tebe. "Vida, tady jsi. Doufám, že ti padnou." Sama si váže šátek a kývne hlavou na postel, kde leží tmavě zelená, jednoduchá sukně, bílá zástěra, bílý čepec a bílé punčochy. Stejně tmavě zelené jsou střevíce u postele a prachovka na nočním stolku. "Barvy Athkaltských obyčejů...jsme potomci lesního lidu." Usměje se na tebe a u malého zrcátka zkontroluje, jak jí čepec sluší a poupraví si blonďaté vlasy, aby nevyčuhovaly, kde nemají. "Jak se ti líbí?"

Mina - 09. listopadu 2018 20:44

soukromá zpráva od Mina pro Běžím. Běžím. Běžím. Běžím! Nesmím se zastavit. Musím k nim doběhnout, jinak nás jednoho po druhém pobijí. A mě znásilní. Ugm... hnusná představa. Mám s každou vteřinou více síly. Mohla bych zkusit vyléčit jednoduchá zranění, jen se Garetta dotknout! Očima sleduju děj přede mnou, ale bojiím se, že než se dostanu blíž, tak Oltraga prošpikují jako Kebab. Potřebujeme čas, moment překvapení. Přemýšlej! Co by mohlo.... Ugh! Za zkoušku to stojí! Rozthnu si kus róby od krku přes hrudník dolů a zakřičím z plných sil. "Ne!! Moje prsa!!!" zaječím a doufám, že se aspoň jeden otočí mým směrem a nebude si Oltraga všímat. Nepřestávám běžet dál směrem ke Garettovi s jasným cílem pomoct mu od zranění. Prosím, ať jsou to takový prasata jak si myslím...

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 20:47

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Zelená se mi líbí ale bojím se aby mi byly přes hrudník" zvednu jedno obočí. Musím si je ale zkusit abych věděla. Když si oblékám punčochy, překvapí mě jak jsou hebké a pohodlné. Tmavě zelená sukně mi byla trochu delší ale to doufám tolik nevadí. ,,Okamžik pravdy" zatvářím se odhodlaně na oblečení. Když jsem se do něj nasoukala, uculila jsem se nad svým odhadem. Byly mi úzké. Ale nebyly nepohodlně úzké takže jsem v nich mohla pořád pohodlně pracovat. Vzdechla jsem a obula jsem si boty. Také super pohodlné s tenkou podrážkou. Po chvilce jsem si vytáhla malý hřeben kterým jsem začla česat svoje bujné kadeře. Moc to nešlo jelikož se mi snadno cuchají. ,,Ahhh perkele" bručela jsem jak jsem bojovala s vlasy.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 20:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bojovník, který na Oltraga už útočí, se rozptylovat nenechá, avšak druhý, který jej obcházel, se v mžiku otočí, díky čemuž nenapadnou Oltraga zároveň, ba dokonce při pohledu na blížícího se Garetta a odhalený hrudník Miny přeruší svůj útok, popojde o kousek dál a připraví se se svou šavlí do obranné pozice. Mina sice Garetta nestihne vyléčit dřív než dojde ke střetu, ale aspoň odvrátila zákeřný útok na trpaslíka a ten má šanci se ubránit. Čepel Garettova meče se v tu chvíli změní v ebenově černou mihotající se masu, ověnčenou tmavě rudými plameny a brzy dojde ke střetu.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 21:06
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Cože to?" Zeptá se Jenny, když uslyší, co říkáš a upraví si i tkaničky na střevících. Zvenku se ozve klapání koňských kopyt. "Už jsou tu. Nemusíš se bát, není to žádná slavnost, jen večeře pro rodinné přátele...Pan Lassard, jeho žena a tři synové, nenaběháme se moc."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 21:10

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Perkele je neslušná nadávka v mém jazyce..." zabručím a rychle si na hlavu narazím šátek. Upravím si ho, popadnu prachovku a jdu s Jenny dolů. Pět lidí... to je na muj vkus docela dost... Jsem nervozní z toho aby mě taky nešikanovali jako starý pán... Zamračím se. Nikdo mě nešikanuje jako starý pán... Ale i tak... Zavrtím hlavou. Ne musím být v klidu a nemračit se. Nasadím tedy totální pokerface a ten mi vydrží až dolů.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 21:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ach tak. No, neboj, vlasy pod tím čepcem stejně nejsou moc vidět. Jsem zvědavá stejně jako ty, Lassardovy jsem také ještě neviděla." Obě zamíříte do předsíně, kde se vás všech pět služebných seřadí. Všechny máte prachovky, pouze Nora drží tác s poháry. Henrik a starší pán Ricken již stojí naproti dveřím a čekají, až budou jejich hosté uvedeni dovnitř. Netrvá dlouho a dveře se otevřou a dovnitř vejde starší pán s cilindrem na hlavě v dlouhém černém plášti, vedle sebe vede podstatně mladší ženu a za ním v doprovodu tři mladí muži. Jednomu bys typovala tak dvacet, druhému ne víc než osmnáct a třetímu okolo patnácti. Všichni v mokrých pláštích. Jenny a další dvě služebné se dají do sundávání mokrých plášťů a jejich věšení, hlava rodiny si rovněž sundá cilindr a začne vítání. "Vítám vás i vaši rodinu v našem skromném domě. Jsem potěšen, že jste přijali naše pozvání." Začne objímání a potřásání rukou. Očividně se znají především dospělí, mladí kluci se spíše rozhlížejí okolo a vypadá, že se jim sem dvakrát nechtělo. Poté si všichni připijí s proslovem na uvítanou a jsou uvedení do velkého sálu a celé uvítání je rozpuštěno. Ty jsi poslána do kuchyně mezi kuchaře a hostům se věnuje zbytek. Jen ještě slyšíš vrchního kuchaře, jak hostům objasňuje, jaké jídlo bude podávat.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 21:35
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zeptám se nejbližšího kuchaře jestli něco potřebují, jestli jim vlastně vůbec budu k něčemu.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 21:42
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Určitě. Můžeš pomoct s aranžováním pokrmů, jestli si na to troufneš a jestli to nebudeš moc vrtat. A pak bude hodně špinavého nádobí." Odpoví ti mladý ušatý kuchař a vyskládá misky s pomazánkou a pečivem na velký tác, který následně předá nosiči. "Ale moc ne nezapotíme, většina je už předpřipravená." Mezitím se vrátí šéfkuchař a má se k dokončení hlavního chodu.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 21:46
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Kývnu a pomáhám připravovat jídlo. Nádobí mi taky nebude dělat problém, aspoň si nebudu připadat k ničemu. Jediné co mi teďka hýbe žlučí je to že mě mírně dusí moje tunika... ,,Já říkala že bude malá..." bručím si pro sebe mezitím co zdobím jídlo.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 21:59
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak si ji sundej..." Pousměje se na tebe šéfkuchař a začne naproti tobě na stole zdobit šlehačkou piškotový dort.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 22:31
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,To bych mohla ale potom by jsi pánům naslintal do jídla" zasměju se a tuniku si poupravím. Hladově se podívám na dort předemnou. Nikdy předtím jsem dort neměla.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 22:34
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Kuchař sleduje tvůj pohled. "Neboj, vždycky to děláme tak, aby se nesnědlo všechno. Stačí být trpělivá." Usměje se a když dort dokončí, jde znovu zkontrolovat pečeni. Pak pekáč vytáhne na stůl a naskládá kousky masa na velké talíře, které nechá odnést do jídelny. "Co na ně říkáš?" Zeptá se.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 23:31
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Vypadá to mega luxusně!" při pohledu na maso se mi sbíhají sliny! Miluju maso! Nemůžu se dočkat až se vrhnu na zbytek pečeně. Zdevastovala bych to celé jako barbar.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 23:32
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ach...no to je jasné. Sláva budiž masu, jak já říkám. Ale myslel jsem naše hosty." Rozesměje se kuchař, až se mu břich houpe ze strany na stranu.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 23:38
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Ah... uhm" zrudnu ,,vypadají mega slušně a doufám že si mě nikdo nebude všímat" zasměju se.

Vypravěč - 09. listopadu 2018 23:42
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "No jen aby ses nedivila, jsou to ptáčkové...ale jestli chceš mou radu, nenech se. Pro šlechtice jsou služky vždycky jen chvilková zábava." Mrkne na tebe a začne si prohlížet dort, co by na něm ještě mohl vylepšit.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 09. listopadu 2018 23:55
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Já se nenechám! Nejsou můj typ" zasměju se a dál se věnuji jídlu. Když se nad tím tak zamyslím tak asi nikdo tady není můj typ.

Vypravěč - 10. listopadu 2018 00:00
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Nějakou dobu se věnujete jídlu a uklízení a pomalu se blíží čas na moučník. "Safra..." Zakleje kuchař. "Nikde tady není čajový servis...ty ženské mi ho zapomněly přinést!" Promne si bradu. "Nemůžeme teď odnést z vitríny v sále čajový servis...budeme muset vyčistit ten starý...Urso, mohla bys mi pro něj skočit na půdu? Poznáš ho, je stříbrný."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 10. listopadu 2018 00:09
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Dobře" usměju se a otřu si ruce o zástěru. Oddechnu a dam se do běhu na půdu. Než doběhnu nahoru stihnu se několikrát přerazit na schodech.

Vypravěč - 10. listopadu 2018 00:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po chvilce vyběhneš po dřevěných schodech až nahotu na půdu. Když se tak po ní procházíš a hledáš čajový servis, upoutají tvou pozornost podivné zvuky. Jakmile se otočíš, objevíš i jejich původ. Opřená o zavřené okno na vnitřním parapetu tam sedí Jenny, nohy roztažené do stran a před ní se staženými kalhotami jeden ze členů oné velkolepé návštěvy, který divoce přiráží. Jenny se na tebe podívá a v úsměvu odhalí své krásné, bílé zuby. Pak zavře oči a obejme chlapce kolem ramen a dál si tě nevšímá. Jediné, co slyšíš, je jejich tlumené vzdychání a mlaskání, jak do ní naléhavě proniká. On si tě očividně zatím nevšiml.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 10. listopadu 2018 00:22
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Pohoršeně vykříknu, popadnu tác s čajovým servisem a pozadu vycouvám z půdy.

Vypravěč - 10. listopadu 2018 00:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile vykřikneš, tak na sebe samozřejmě upozorníš. Kluk se rychle otočí a ty vidíš jeho napřímené bidlo, jak na tebe míří. Dívá se na tebe nechápavě a trochu vyděšeně, je to z Lassardových synů ten nejmladší. Jenny jej však zase popadne a přivine si jej k tobě, a tak si tě znovu přestanou všímat. Když dojdeš zpátky do kuchyně, kuchař se na tebe usměje. "Výborně, musíme to rychle vyleštit, jinak...co se ti stalo?" Zadívá se na tebe, když vidí tvůj výraz v obličeji.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 10. listopadu 2018 00:31
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Myslím že jsem viděla něco co mě pohorší do konce života" prkeně se usměju s vytřeštěnýma očima. Jenny... proč... Měla jsem rudé tváře a cítila jsem se trapně. ,,Mám ho... vyleštit?" chopím se čajového servisu.

Vypravěč - 10. listopadu 2018 00:33
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano, buď tak hodná...pomůžu ti s tím, nemáme moc času. A co jsi viděla? Neboj, budu mlčet jako hrob." Usměje se na tebe a sám se dá do čištění jedné z konvic.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 10. listopadu 2018 00:37
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Co myslíš? Jenny ... a to o čem jsme se bavili...ten mladej šlechtic..." polknu nasucho a dám se do úpravy servisu. Tvářím se pořád pohoršeně ale práce mi jde od ruky.

Vypravěč - 10. listopadu 2018 00:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Naše Jenny?" Podiví se kuchař. "Ta se nezdá. Na pohled nevinnost sama, co? Ale víš...šlechticům se někdy nevyplatí odporovat. Někdy to na ně přijde a pak...o starém pánovi a Noře se ledacos šušká...o místo přijít nechtěla." Pokrčí rameny a pokračuje v práci. "Nic si z toho nedělej. Buď ráda, že jsi nikoho nemusela odmítat ty. Měla bys to těžké, když tady nemáš nikoho, kdo by z toho udělal humbuk." Pak se na tebe podívá. "Zajímavé. Hádal bych, že divocí tyhle věci neřeší, že jsou spíš tak nějak...s prominutím na jedné hromadě." Usměje se a pokyne, že tuto svou domněnku nemyslí jako urážku.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 10. listopadu 2018 01:33
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,My to bereme úplně jinak... hromadné orgie bývají ale jenom pro vybrané... Nikdy jsem nebyla vybraná ... proto jsem měla takový šok když...." zrudnu a sklapnu. Začnu drhnout agresivněji. A Jenny už dělá takové věci! Jsem opravdu tak moc pozadu?

Vypravěč - 10. listopadu 2018 01:36
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "A podle čeho se vybírá? To vás nenechají spát si s kým chcete? Musíte jít chtě nechtě na orgie?" Vyptává se dál.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 10. listopadu 2018 01:42
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Ne můžeš si vybrat na těch orgiích ale musíš na to mít věk... já se tomu vyhýbala..." zamračím se a podívam se na zem. Teď už se na naše kmenové orgie nikdy nedostanu když nás povraždili. Vezmu servis a praštím s ním o stůl. Ale pořád tak aby se nepoškodil.

Vypravěč - 10. listopadu 2018 08:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jiný kraj, jiný mrav. Vlastně to může být osvobozující, když tyhle věci sdílíte všichni. U nás je tohle po celé věky většinou záležitost párů, a tak jsme v těchto věcech mnohem zranitelnější." Chvilku tě pozoruje, jak si počínáš. "Promiň... nedokážu si představit, jaké to je ztratit vše. Třeba ten masakr někdo přežil...třeba ještě potkáš své bratry. Neztrácej naději." Dočistíte servis a kuchař nakrájí dort. Vše pak nechá opět odnést do sálu. Mezitím se do kuchyně nenápadně přikrade Jenny a přátelsky tě dloubne prstíkem do boku. "Líbila jsem se mu." Usměje se na tebe.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 10. listopadu 2018 14:28

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Hlavní je že jsi si to užila" zazubím se na ní a dloubnutí jí vrátím. Přemýšlím jestli je ještě potřeba něco dělat. Napiju se trochu vody ze džbánu pro sluhy. Dnešek byl dlouhý den, pomyslím si a upravím si hrudník v těsné tunice. Nemůžu se dočkat až to vysvleču a navléknu se zase do svých šatů. Ty mě alespoň nedusí. S povzdechem si stoupnu ke dřezu a začnu umývat horu nádobí.

Vypravěč - 11. listopadu 2018 15:50
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny se usměje a zavře oči. "Cítila jsem ho až...až..." sevře v dlani tvou sukni a kousne se do spodního rtu. Pak se zasměje a ještě chvilku se ovívá dlaněmi a začne ti pomáhat s umýváním nádobí. Kuchař vás obě pozoruje a jen mírně zakroutí hlavou. "Mladé holky..." povzdechne si a odejde do sklepa.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 11. listopadu 2018 15:59

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Nepotřebuji to vědět... stačilo mi to vidět..." odseknu a odstoupím od ní. Dlouho se jí nebudu moct podívat do očí. Když už někoho na ...to... tak vyberu někoho kdo vypadá jako silnější samec! Tohle bylo pískle kterému ještě teklo mléko po bradě. A budu to dělat třeba ve své komoře a ne na půdě kam může přijít další služebná a bude mít dlouhodobé trauma. Vzdechnu a snažím se to mít rychle za sebou abych se mohla vrhnout na zbytky jídla.

Vypravěč - 11. listopadu 2018 16:05
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Co se děje, Ursi? Mě nevadí, že jsi nás našla. Kdyby to byla Nora nebo někdo jiný, tak by mě to vyděsilo, ale před tebou se nestydím. Jsi taková...nevím, prostě ti věřím." Usměje se na tebe. "Mám tě ráda, nerada bych, aby tohle ovlivnilo něco mezi námi." Jednu ruku si utře a obejme tě s ní kolem ramen.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 11. listopadu 2018 16:06
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Já tebe taky ale nepotřebovala jsem tohle vidět...." obejmutí jí vrátím. Myslím si že tohle změnilo pár věcí.

Vypravěč - 11. listopadu 2018 16:15
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Promiň, nebyl to můj nápad. Šla jsem pro svíčky a on tam šel za mnou a najednou mě přitiskl a... prostě to udělal." "A mě se ani nechtělo mu odporovat. Jednak se mi stejně líbil a jednak by z toho byla zbytečná aféra. Kluk se jen teď bojí, že se to roznese. Tak to prosím nikomu neříkej, jo?"

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 11. listopadu 2018 16:17
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Neboj se" polknu nasucho. Na jednu stranu jí v tomhle chápu ale i já říkám Henrikovi ne... Ale mě se ani nelíbí.. je zbytečně moc slabý... Jak přemýšlím najednou došlo nádobí které by jsme mohli mít. ,,Čas krmení" usměju se spokojeně.

Oltrag - 11. listopadu 2018 20:54

soukromá zpráva od Oltrag pro Situace se nevyvíjí úplně růžově a zvláště když se mi nepodaří zneškodnit druhého z útočníků a třetí mě obejde, vypadá to naopak spíše bledě. Zaslechl jsem sice pokus té dívky, který byl velmi originální, ale nečekal bych, jestli na někoho z nich zabere. V každém případě, jakmile mi srazí druhý z mužů útok pažbou kuše stranou, prostě toho pohybu využiji a skokem do boku ve směru toho sražení se pokusím dostat bokem z jejich sevření. Při dopadu na zem pustím kuši, odkulím se ještě dál stranou a pokusím se co nejrychleji postavit na nohy a za neustálého ustupování vzít do ruky štít a sekeru. Hlavně ale ten šít, abych se mohl alespoň bránit. "Tak pojď ty parchante!" křiknu na útočníka.

Vypravěč - 16. listopadu 2018 01:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltragova situace se nevyvíjí dobře. Ať už to bylo rozptýlení útočníkem, který jej chtěl napadnout zezadu či snad odhalený hrudník Míny, mrštnost a rychlost protivníka jej zaskočila. Již ve chvíli, kdy se pokusí uskočit ve směru, kterým mu je sražena kuše, narazí bokem na ostrou šavli Rhioňana. Ten snad jako by rozeznal nebo čirou náhodou zasáhl oslabená místa na trpaslíkově zbroji, způsobená nedávným soubojem s hyenovci a která byla opravena spíše provizorně a kroužky téměř po celé délce kroužkové košile jsou znovu odděleny od sebe a Oltrag ucítí, jak mu hrot šavle přejede po žebrech. Poničená zbroj se začne barvit krví do ruda a útočník se usměje. Teprve v tuto chvíli se Draikovi podařilo se od útočníka vzdálit a popadnout svou sekeru a štít. Mezitím však Garett dorazí ke druhému ze zbývajících jezdců a zaútočí na něj mečem v mocném seku seshora. Ten spíše v hrůze přihlíží na temné plameny, obklopující blížící se meč a pokusí se útok šavlí vykrýt, ale i tak pod útokem povolí, až se mu Garettův meč mírně zasekne do ramene. Poté do sebe zůstanou ještě chvíli zaklesnuti, ale čepel šavle se v plamenech Garettova meče zbarví do červena a ohne se. Garett se ještě jednou pořádně zapřel a koženou zbroj Rhioňana od amene až po stehno prořízne jakoby nic a způsobí mu tak podobné zranění, jako to Oltragovo. Spodní vrstvy zbroje však začnou okamžitě hořet a bojovník se ve snaze uhasit plameny začne válet po zemi. Následně jej Garett ponechá jeho starostem a vyrazí pomoct Oltragovi. Mína mezitím dorazí na bojiště a může se zapojit do souboje.

Vypravěč - 16. listopadu 2018 01:11
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltragovy současné staty: Zbroj 6; Zdraví 79

Vypravěč - 16. listopadu 2018 01:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nedělej si starosti. Kdybych nechtěla, odmítnu ho. Před několika týdny to na mě zkoušel Henrik, ale ten je na mě už moc starej." Znovu se na tebe usměje a je v kuchyni nápomocna, kde se dá. Kuchař se mezitím vrátí ze sklepa se sudem vína a postaví jej do stojanu a narazí. Pak vám oběma naservíruje talíře s jídlem, které zbylo včetně dortu. "I pes má svůj den, co říkáte?" Usměje se a pobídne vás do jídla. Ani jste si neuvědomily, jak čas mezitím pokročil. Vaše návštěva se celou dobu dobře baví a vy jste se k jídlu dostaly až na sklonku večera. "No...já myslím, že toho klučinu zvládnu nalákat ještě na jedno kolečko." Pronese Jenny, zvedne se od stolu a začne si uhlazovat zástěru. "Co vlastně ty a mladý pán? Ten je do tebe zakoukanej jak nikdy do nikoho."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 16. listopadu 2018 01:31
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Neustále uždibuji zbytky i když jsem plná. ,,Ať si poslouží na někom jiném, není můj typ a ať mu to opakuji sebevíc..." usměji se unaveně a strčím si do pusy vidličku s trochou masa kterou zapiju vodou. Doufám že Jenny pochopila a nemusím tak větu dokončovat. Jediný způsob jak mě uspokojit v téhle zemi je jídlem!

Vypravěč - 16. listopadu 2018 01:40
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "No ještě se uvidí, jak to dopadne." Dodá Jenny a odběhne z kuchyně. "Naše dnešní práce se chýlí ke konci." Poznamená kuchař a přisedne si k tobě. "Hosté do hodinky odjedou a už zbude jen rozestlat pánům postele." "Stále mi připadáš trošku vyděšená...nechceš si o tom všem promluvit?" Zeptá se tě ještě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 16. listopadu 2018 01:45
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,V pořádku děkuji, jídlo mi pomáhá ze všeho nejvíce! "zasměju se a nemotorně vstanu. Doufám že mi nepraskne vršek oblečení jak moc jsem přejezená! Za chvilku budu muset jít Henrikovi rozestlat postel a pak už si můžu jít dáchnout. I když bych klidně dál jedla... uculim se.

Vypravěč - 16. listopadu 2018 01:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kuchař se už dál nevyptává. Zbytek dne uteče jako voda, návštěva se všemi formalitami opět odjede, ačkoliv museli před odchodem ještě čekat na svého nejmladšího člena, který shodou okolností nebyl k nalezení stejně jako Jenny. Každý pak nakonec dorazili z jiné strany domu a Jenny s tvářemi červenými jako rajčátko. Další dny již byly klidnější, avšak podobné. Vždy jsi chodila budit mladého pána ty. Každé ráno tě uchopil za ruku a vinul k sobě ve snaze tě obejmout či políbit. Starému pánovi ses naštěstí vyhýbala. Jenny si to nedokázala nechat pro sebe a v následujících dnech ti barvitě popisovala všechny pocity snad v každém zákoutí svého těla, které díky oné návštěvě zažila. Brzy však naštěstí téma vyčerpala a začala s ní být znovu normální řeč. Dnešek začal znovu jako obvyklý začátek každého dne. Ozvalo se klepání na dveře, dovnitř vzoupila Nora a vytáhla tě z postele, pak jsi šla do kuchyně a dostala znovu za úkol vzbudit mladého pána a donést mu snídani. Jediná podivnost byla, že komůrka, ve které se touto dobou Jenny schovávala, byla dnes prázdná. Nikdo na tebe odsud nenakukoval a nezval tě na společnou snídani. "Urso, teď se s Jenny nezdržuj, běž nejprve zanést tu snídani." Jako obvykle tě popožene kuchař.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 16. listopadu 2018 02:05

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Každý den ni přišel stejný. Těšila jsem se pokaždé jen na jídlo. Když byla možnost potají jsem cvičila jak taháním těžkých věcí tak jsem i máchala s koštětem. Klidně i po nocích. Uklidňovalo mě to a dávalo mi to sílu, tělo si zase zvykne. Když se s Jenny nedalo bavit radši jsem šla mýt nádobí nebo jsem se něčím cpala. Musím hodně jíst a hlavně maso abych byla zase silná! Jsem tou myšlenkou skoro posedlá. Moje tělo si jenom potřebuje vzpomenout. Boj se nezapomíná. Toho rána jsem Jenny dokonce i chtěla vidět, překvapilo mě to. Ale jelikož mladý pán potřebuje snídani nemůžu se tím moc zabývat. Popadla jsem tedy tác a vše potřebné jsem mu svižným tempem nesla do pokoje.

Vypravěč - 16. listopadu 2018 02:08
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladý pán jako obvykle spí. Tentokrát mu zpod noční košile čouhá naprosto všechno a peřina leží spadlá na zemi vedle postele. Místností slyšíš jen tiché oddechování.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 16. listopadu 2018 02:12
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Otráveně protočim zorničky. Odložím podnos na stolek a roztáhnu těžké závěsy. Ignoruju rozcapeného naháče. ,,Už jsi zase zaspal!" zavolám a doufám že ho to probere. Abych se nemusela dívat na jeho... chloubu...

Vypravěč - 16. listopadu 2018 02:16
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Tělo na posteli ožije a začne se zakrývat. Pak sáhne z postele pro peřinu. "Ten dům je přetopený..." zabručí. Skutečně vnímáš, že je tu možná až zbytečně horko. Když se konečně zakryje, teprve se posadí. Rukou poťapká na postel vedle sebe, aby ses vedle něj posadila.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 16. listopadu 2018 02:18
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Kafe?" ptám se jako vždycky a automaticky saham po šálku který naleju a donesu mu ho do postele. Stojím u něj ale sedat si nepotřebuju. Podívám se na něj a doufám že mi řekne co chce. Ale ano, je tu opravdu teplo...

Vypravěč - 16. listopadu 2018 02:22
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Posaď se, Urso. Rád bych s tebou mluvil takto. Když už ne z vlastní vůle, tak za ten dárek. Mimochodem...schovala jsi tu dýku dobře?" Zeptá se.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 16. listopadu 2018 02:23
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Kývnu a poplácam si stehno zakryté dlouhou hnědou sukní. Sednu si k němu na postel a zvědavě čekám co mi poví.

Vypravěč - 16. listopadu 2018 02:29
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Víš...za pár dní mě přijmou do Široké Aristokratické rady. Budu se podílet na rozhodování ohledně Athkaltského léna a města Athkalty. Je to jen jeden hlas z mnoha, ale...je něco, co by sis přála, aby se tady ve městě změnilo? Názor někoho jako ty by byl určitě v tomto městě unikátní" Zeptá se tě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 16. listopadu 2018 02:32
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zamračím se a usilovně přemýšlím... nic mě nenapadá ale věřím že na něco přijdu. Zírám si na špičky černých bot a usilovně přemýšlím... bohužel mě zatím nic nenapadá...

Vypravěč - 16. listopadu 2018 02:35
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Obejme tě kolem pasu a přitiskne si tě k sobě. "Víš, co k tobě cítím. Nikdy bychom nemohli být oficiálně spolu, ale naslouchal bych ti. A možná by se nám společně podařilo změnit to, jak místní smýšlejí o vás, kteří žijete v divočině."

Mina - 16. listopadu 2018 17:02

soukromá zpráva od Mina pro Tohle není souboj, ale jatka. Tolik krve! A tolik ohně! Jako by nestačilo, že už tu i tak je pořádný vedro. Po tomhle budu spát týden. Hmm. Garett vytasil parádní představení, takže hádám, že to tak horký nebude, ale Oltrag vypadá poněkud bledě. Z moci mi svěřené mnou samou prohlašuji, že Garett zatne zuby a chvilku to vydrží. Běžím k trpaslíkovi s nataženou rukou mířící ke zranění na žebrech. Stačí se jen ujistit, že to nebude hluboké. S povrchovým zraněním ať si klidně usekává hlavy drakům. Vzpomněla jsem si na moje výlety k vodě, kdy jsem se vykradla z babiččina domu, když mě zrovna chtěla učit o bylinkách, a šla jsem smočit nohy v chladivé vodě... Jen ta představa je nádherná. A snad i brzo proveditelná! Jen se musíme vypořádat s tímhle! Už jsem od něj na délku prstu. Soustřeď se, Mino! Mysli na energii, kterou chceš usměrnit... 3...2...1... fyzický kontakt! Překrývám dlaní Oltragovo zranění a soustřeďím se na léčení!

Oltrag - 17. listopadu 2018 14:39

soukromá zpráva od Oltrag pro Napůl zavrčím a napůl vykřiknu bolestí a skrze zuby procedím několik jadrných trpasličích nadávek, když mi chlápek krom zbroje začne porcovat i tělo. "Já tě zabiju ty parchante!" zavrčím, ale dál ustupuji a lákám jeho pozornost pohybem na sebe, abych koutkem oka zaznamenal Garettův souboj. Trochu znejistím když ke mě doběhne ta dívka a natáhne se po mě. Mám tendence i ucuknout, protože vůbec nevím o co jí jde, ale když se mě dotkne, zaznamenám štiplavý pocit následovaný hlavně úlevou. "To ti to trvalo, dělej, tak už ho sejmi!" křiknu najednou a dívám se lehce přes rameno útočícího muže. Doufám, že tento starý trik ho trochu rozhodí a snad se i pootočí a pak vyrazím k útoku štítem napřed. Pokusí se jím odrazit jeho zbraň bokem nebo vzhůru a zaseknout mu sekeru do hůře chráněných míst zbroje, ideálně do oblasti kde končí hrudní a začíná kalhotová část zbroje a vykuchat ho.

Vypravěč - 17. listopadu 2018 18:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltrag rozvážně ustupuje před protivníkem a vyhodnocuje situaci, když jej překvapí Mína, která jej v podstatě obejme zezadu a ruku mu zasune na ránu pod košili na hrudi. Něco takového nejspíš opravdu nečekal, avšak rána se během okamžiku zatáhne téměř po celé délce a bolest je definitivně ta tam. S obnovenou kuráží pak Oltrag odrazí šavli zahaleného bojivníka a ten jen tak tak uskočí před nebezpečným úderem sekerou na břicho, která i tak projede jeho zbrojí a nařízne citlivou kůži na jeho boku. Během úskoku si bojovník zkontroluje záda, aby zjistil, že tam nikdo není, ale všimne si blížícího se Garetta. Jen tak tak znovu pozvedne šavli ke krytu, ale ta je opět sražena bokem a bojovník tentokrát dostane bodnutí do hrudního plátu kožené zbroje, ze které se ihned začne stoupat kouřit, a tak si zranění s bolestivým výrazem ve tváři poplácává, aby předešel vzplanutí jako jeho dva kolegové. Pak se ale stane něco, co jste nečekali. Garett vykřikne bolestí a oba si všimnete, že zakuklenec, který se ještě před chvílí válel po zemi, dokázal plameny uhasit a nyní stojí za Garettem s dýkou vraženou do jeho boku. Garett se ožene máchnutím ruky a muž i s dýkou před ní rychle uskočí. Když však vidí příležitost bojovník, stojící před Oltragem, taktéž ji využije a zasekne Garettovi šavli zezadu do pravého ramene. "Kurva!" Vykřikne Garett a snaží se ustoupit tak, aby měl oba nepřátele před sebou. Plameny na jeho meči po prvním zásahu notně poleví, ale po druhém zranění vyhasnou úplně a je z něj teď obyčejný jednoručák.

Vypravěč - 17. listopadu 2018 19:47
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltragovy současné staty: Zbroj 6; Zdraví 96

Mina - 17. listopadu 2018 21:21

soukromá zpráva od Mina pro Pustím trpaslíka a vydechnu. Fungovalo to. Jsem zpátky! Pozoruji vývoj boje a nastřádávám síly. Nikdy nevíte, kdy budou potře... Sakra! Garett zařval. Hmm, běžet tam se mi moc neoplatí, ale jeden z těch blbečků ke mě stojí zády. Mohla bych to prubnout a zabodnout můj malý nožík do jeho nechráněných zad! Přímo do páteře! Sahám po noži a odpichuju se z místa. Bodám nožem a mířím mezi lopatky! Jakmile ho bodnu, snažím se rychle uskočit zpátky dřív, než začnu zkoumat, jaké poškození jsem způsobila.

Oltrag - 18. listopadu 2018 12:24

soukromá zpráva od Oltrag pro "Sakra mladej dávej bacha!" křiknu když vidím, jak Garetta porcují, naberu notnou porci trpasličího zarputilého vztehu a z výskoku se pokusím zaseknout sekeru do hlavy útočníka, který šel po mě, ale pak zasekl mému společníkovi velmi neohleduplně šavli do ramene. Pokud by výskok a útok na hlavu byl moc nevýhodný a neměl šanci na úspěch, spokojím se i s krkem. V případě, že by se útok opravdu evidentně zadařil a sekera byla zaseknutá hluboko a nepřítel eliminovaný, prostě ji pustím abych neztrácel čas vyprošťováním, sevřu pevně štít, nastavím si ho před rameno a naběhnu proti druhému z útočníků s cílem ho tím štítem odrazit od Garetta dál, aby se mohl dát trochu do kupy.

Vypravěč - 18. listopadu 2018 13:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mína rychle obkrouží popáleného bojovníka a pokusí se na něj zezadu zaútočit bodnutím do páteře. Ten si jí však všimne a pokusí se její útok vykrýt. Dívka je však rychlejší. Bez větších obtíží mu zablokuje ruku s nožem a druhou rukou mu vrazí dýku pro změnu hluboko do podpaží. Muž vykřikne a rychle se stáhne z boje. Svou dýku upustí na zem a drží si zranění. Mezi prsty mu crčí čerstvá krev a muž padne na kolena. Úspěch slaví i Oltrag. Rhioňan se sice na poslední chvíli zmůže na nějakou obranu, ale proti síle trpaslíkova útoku s výskokem nemá moc šancí. Sekera prorazí jeho obranu a zasekne se mu seshora do levé klíční kosti. Muž odklopýtá stranou a pravděpodobně by byl schopný zranění ještě chvíli nějakým způsobem ustát, ale protože se Oltrag rozhodl sekeru pustit a ponechat ji tam, kde je, muž ztratí rovnováhu a i se sekerou v rameni se po pár zoufalých úskocích složí na bok. Šavle mu vypadne z ruky a muž zůstane na zemi krvácet a sténat bolestí. Garett se rozhlédne, jak jste situaci vyřešili, oddechne si a vsune meč do pochvy. "Díky...budeme se muset vydat na cestu co nejrychleji. Zajatce nebereme." Prohlásí a zamíří k vozu. Po cestě si sundává horní část zbroje a jen tak ji odhazuje na zem. Během toho několikrát bolestivě sykne a od srdce si zanadává.

Mina - 18. listopadu 2018 17:12

soukromá zpráva od Mina pro Rozhlédnu se kolem sebe a vydechnu. Je to pro teď za mnou. Seberu ze země dýku, kterou upustila ta lidská troska přede mnou. Může se ještě hodit. Kopnu mu písek do očí. "Trochu chyba zkoušet nás zastavit, co?" pousměju se. Chovám se jak dítě, ale vítězství je teď naše. Jen ať si tu pojde. Podívám se očkem na Oltraga jestli stojí, ale kupodivu nemá žádné obtíže. Zranění se nejspíš zahojila. Poskočím směrem k vozu za Garettem. "Já tu teda zůstávat taky nebudu." doběhnu Garetta a položím mu ruku z boku na krk. Zkusím mu alespoň trochu ulehčit. Vždycky mě pobaví, když s sebou lidé trochu škubnou, když se jich poprvé dotknu. Asi reflex přežití. Zavřu oči a zkusím nabrat síly na léčení. Špičky prstů mi brní v místě, kde se dotýkám Garettovi kůže a usmívám se. Mnoho lidí to neví, ale kromě té únavy je léčení docela slast. "Doufám, že odtud zamíříme někam, kde je větší vlhko!" zazubím se. Mám opravdu skvělou náladu. Chci odtud co nejdál a co nejrychleji.

Oltrag - 18. listopadu 2018 17:39

soukromá zpráva od Oltrag pro Rozhlédnu se po bojišti a němým kývnutím na znamení díků počastuji dívčinu, kterou jsme vytáhli z bedny. Když Garett prohlásí ´žádné zajatce´, pouze kývnu krátce hlavou, seberu šavli jednoho z útočníků a postupuji u všech stejně: přesvědčím se o jejich vědomí/nevědomí, odkopnu jim z dosahu použitelné zbraně (nehodlám nic riskovat) a toutou jejich vlastní šavlí jim každému zasadím jistou smrtelnou ránu. Každému jinam a jinou, aby to při troše štěstí vypadalo, že se mydlili i mezi sebou. Když jsem si jistý, že jsou všichni mrtví, začnu je prohledávat. Proberu jim kapsy a vaky a všechno co by se mohlo hodit, včetně zbraní, naházím na jednu hromadu a případně to nasáčkuji do těch vaků a zbraně zabalím do nějakého pláště nebo kusu látky. Jinak řečenu poberu všechno co se nám může hodit nebo má nějakou cenu a naházím to na vůz a koukám, jestli jsou v dohledu nějací jejich koně, i to se může hodit. Pokud ne dojdu si pro svého a připravím se na cestu. Ještě si seberu svou kuši, své vystřelené šipky a ujistím se o tom, že mám všechno s čím jsem přišel. "Tak mladej, kam teď?" vyhoupnu se na koně a kontroluji škody na své zbroji i funkčnost své věrné střelné zbraně.

Vypravěč - 19. listopadu 2018 22:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett shodí zbroj od pasu nahoru a prohlíží si zranění, když přiběhne Mína a dotkne se ho. Postarší bojovník vydechne úlevou, jak jej opustí bolest a je vidět, jak přetnuté cévy v ranách se samy k sobě přitáhnou a okamžitě srostou. Pak podobným způsobem částečně sroste i svalovina, ale na několika místech zůstanou hlubší zranění patrná a kůže taktéž nesroste. "Děkuji...ještě jednou. Vezmeme tě domů, když se nás budeš držet." Pronese Garett potichu a mezi svými věcmi najde lékárničku. "Zvládla bys mi pomoct i s tímhle?" Zeptá se. Oltragovo zranění je skoro celé fuč. Na jeho hrudi zůstala pouze načervenalá jizva, táhnoucí se od pravého boku až k levému rameni. Trošku svědí a na pár místech vypadá nedohojeně, ale vypadá, že infekce už nehrozí a cítí se dobře. Naproti tomu Mína ve chvíli, kdy opadne z jejího těla účinek adrenalinu z nebezpečí, znovu začíná pociťovat následky úžehu, který se začíná ozývat v její hlavě i žaludku. Oltrag při prohledávání tří těl, která neshořela, nalezne u každého bojovníka tu podivnou hlučnou zbraň, váček nějakého prášku a váček kovových kuliček. Dohromady osm stříbrných mincí, dvě šavle, tři dýky, tři tlumoky s vodou a tři balíčky placek, které místním lidem vydrží možná na půl dne, ale pro trpaslíka jsou spíše nezajímavou svačinkou. Ten, který dostal šípem čistý zásah do hlavy má pak nepoškozenou použitelnou zbroj. Míně by nemusela být ani tolik velká, ale určitě budete muset něco udělat se symbolem na levém prsu. Ten vypadá jako slunce, vycházející za písečnou dunou. Garett se otočí na trpaslíka, který se už vyškrábal do sedla jednoho z koní jezdců. "Zpět stejnou cestou, kterou jsme přišli. Prozatím. Situace je ale jiná než se kterou jsem počítal. Nepřítel o nás ví." Poté, co je ošetřen Mínou nebo si pomůže sám, si znovu začne oblékat zbroj. "Budeme se po cestě muset rozhodnout o dalším postupu. Máme tady pět pytlů výbušného prachu na voze. Takže buď pojedeme s celým vozem nebo riskneme, že to zvládnou koně na hřbetech. Druhá věc je, že nejbližší přístav ve Svobodných cestách je dál než nejbližší přístav Rhiony. Je pravděpodobné, že nás mezitím doženou a bude jich víc. Naproti tomu do nejbližšího Rhionského přístavu bychom mohli stihnout dojet včas. Pokud nebudeme odhaleni, bude stačit nalodit se na první loď trpasličí obchodní společnosti."

Mina - 20. listopadu 2018 17:00

soukromá zpráva od Mina pro Vezmu si od Garetta lékárničku a začnu se jí prohrabávat. Vytáhnu hojivou mast a pár fášků a začnu ho ošetřovat. "To je pro mě dětská hra." No alespoň má nějaké zásoby. Já bych se s dalším kouzlem sesypala. Zkusím si pak po cestě odpočinout. "Alespoň něco s tím teď uděláme, než se vrátím do kondičky." Zavážu mu poslední ránu a sklidím zbytky do lékárničky. Vrátím ji Garettovi. Protáhnu se a otočím se na Oltraga, který se k nám přidává hned poté, co prohmatal ty lidské záchody. "Hm, záleží na vás, já se jen přidám, ale přijde mi možná rozumnější vzít celý vůz. Aspoň si odpočineme. Cesta na koňském hřbetu je unavující." promnu si ramena. Prohlédnu si svou špinavou a potrhanou róbu. Mohla jsem skončit i hůř, ale stejně je to pěkný hnus. "Je mi jedno kam se vydáme. Když cestou narazíme na vodu, tak jen dobře. A když cestou narazíme na nepotrhanou róbu nebo košili a kalhoty, tak ještě lepší." usměju se a zazubím se na ně. Mám po tomhle všem až moc dobrou náladu. Vůně svobody je mocná. Ale něco mi říká, že to nepotrvá dlouho a vrátí se mi zpět můj cynismus a apatie. Měla bych si tuhle náladu užít, dokud trvá. "Rozhodujte, rozhodujte pánové. Dlužím vám oběma svůj život, takže se přidám na dobu neurčitou." rozhodím rukama a mířím k vozu, kde si sednu na pytle, konečně pořádně vydechnu a povolím všechny svaly.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 20. listopadu 2018 18:41
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zamrkám a trošku se odtáhnu. Je moc blízko.. Jsem mírně zamračená jak tím zjištěním že mě objímá tak i tím že nevím co chtít. Bezradně se na něj podívám. ,,Nevím... až budu vědět řeknu ti" zazubím se a vstanu rychle abych mu donesla snídaní do postele.

Vypravěč - 21. listopadu 2018 00:58
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik si povzdechne a poděkuje ti za snídani. Víc už po tobě nechce, jen mu opět doneseš ještě vodu do koupelny. Když pak sejdeš znovu dolů do kuchyně, Jenny stále nikde. "Co bys chtěla na snídani?" Zeptá se tě kuchař.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 21. listopadu 2018 08:01
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Maso!" rozzáří se mi oči a sednu si stranou ba zem.

Vypravěč - 21. listopadu 2018 11:29
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Kuchař se zasměje. "Teď ráno? Budeš se muset spokojit s vejci se slaninou. A pojď si sednout ke stolu." Ve dveřích uvidíš Jenny. Je pobledlá, má kruhy pod očima, vlasy má rozcuchané a zástěru neobvykle neupravenou. Vyčerpaně se opře o futra a rozhlíží se po kuchyni.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 21. listopadu 2018 11:55
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Když se usazuji kývnu na ní ať jde ke mě. Jsem zvědavá s kým se radovala tentokrát a nedočkavě vyhlížím snídani.

Vypravěč - 21. listopadu 2018 11:58
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny k tobě přejde, sedne si vedle tebe a položí ti hlavu na rameno. "Není mi dobře...asi jsem nemocná." Obejme tě oběma rukama a zavře oči. Kuchař se krátce otočí od plotny. "Dobré ráno, Jenny. Dnes sis přispala?" Jenny ale neodpoví.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 21. listopadu 2018 12:15
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Podívám se bezmocně na kuchaře a zavrtim hlavou. ,,Pomoc?" zašeptam a doufám že mě slyší.

Vypravěč - 21. listopadu 2018 12:17
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Kuchař tě přes smažení slaniny s vejci nemůže slyšet. Je zabraný do práce a pobrukuje si u toho. "Nepřispala, nemohla jsem moc spát..." řekne se zavřenýma očima a uvelebí se na tvém rameni.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 21. listopadu 2018 12:20
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Mám říct Henrikovi? jak je ti špatně? " zeptám se a opřu si o ní něžně hlavu. Potom jí dám ruku na čelo abych zjistila jestli nemá teplotu.

Vypravěč - 21. listopadu 2018 12:22
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Teplotu nemá, jen vypadá nevyspaně. "Nevím, nad ránem jsem čtyřikrát zvracela, ale snad už to bude dobré." Přitulí se k tobě ještě víc.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 21. listopadu 2018 12:25
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Dojde mi to a zazubim se. ,,Snídaně i pro mámu!" zakřičím na kuchaře.

Vypravěč - 21. listopadu 2018 12:29
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mámu? Čí mámu?" Podiví se kuchař a postaví na stůl dva talíře s vejci se slaninou a bílým chlebem. Jenny vezme příbor a neochotně začne krájet slaninu.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 21. listopadu 2018 12:47
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Mámu Jenny" mrknu na kuchaře a očima mu naznačím že je jí zle. Rychle zdlábnu snídani a snažím se nakrmit Jenny. ,,Mám to říct Henrikovi?" ptám se jí dokola.

Vypravěč - 21. listopadu 2018 12:51
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ty myslíš, že jsem..." podívá se na tebe Jenny. "Ty myslíš, že je..." podívá se na tebe kuchař a obě otázky zůstanou viset ve vzduchu stejně jako pohledy na tobě. Na tvou otázku zjevně zapomněli reagovat.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 21. listopadu 2018 12:54
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Zatím to vypadá že ano, jak to zjišťují vaší lidé? " zamrkam a vzpomenu si na šlechtice a Jenny na půdě. Zvedne se mi trochu žaludek ale zvládnu to.

Vypravěč - 21. listopadu 2018 12:58
	soukromá zpráva od Vypravěč pro No...i běžně dostupní léčitelé mají nějaké schopnosti a mohou to vycítit. řekne kuchař. Kdo by byl tátou? Jenny jen zaboří obličej do dlaní a rozpláče se.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 21. listopadu 2018 16:05

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,O-ou" zatvářím se kysele ale hladím Jenny po zádech pro malou útěchu. Je mi jí líto ale i tak vítám vzrůšo. ,,Nepozveme zase Lassardovy na večeři a nenápadně naznačíme otci co provedl?" zazubím se nevinně. Představa plněné krůty nebo něčeho podobného mi přišla vtipná. A hlavně čím větší jídla tím těžší věci můžu nosit. Už teď unesu víc než předtím.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 01:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tohle nezáleží na nás..." odpoví ti kuchař a taky položí Jenny ruku na rameno. "Neboj, tohle se zvládne. Zvládlo to už tolik holek před tebou..." Pak se znovu podívá na tebe. "Otázkou je jak s tím teď naložit a jak to budeme řešit. Tohle je hodně citlivá záležitost. Kterej z Lassardových to byl?" Zeptá se. "To mě ani nenecháte se rozhodnout jestli něco takového vůbec chci?" Zeptá se skrze slzy ostrým hlasem Jenny a oba vás probodne pohledem.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 10:04
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zmateně zamrkám a podívám se na kuchaře. ,,Vy se můžete rozhodovat jestli chcete dítě nebo ne?" pootočím zvědavě hlavu. Pořád hladím Jenny. ,,A proč brečíš? Mít dítě je normální v tomhle věku?! Pak ho dáš do jeslí k ostatním a máš klid, starají se o ně starší, nebo ne? " zeptám se ještě více zmateně.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 11:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Máme tu lektvar, díky kterému je plod vypuzen. Ale v době válečných konfliktů je zakázán. A o děti se tady vždy starají rodiče. Živí je i vychovávají tak dlouho, dokud se o sebe nepostarají sami. Máme tu syrotčinec, přes který by to šlo vyřešit, ale tam jsou podmínky pro ty malé jen o trochu lepší než na ulici." vysvětlí ti kuchař. "Já nevím co dělat...je o tolik tříd výš než já...o nějakou služku jako já se nemůže ani pořádně zajímat, rodiče mu to nedovolí."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 11:19
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Tak seženu lektvar" usměju se na Jenny. ..Ale budu to mít u tebe!" vypláznu jazyk a konejšivě jí pohladím po zádech. ..Každopádně mátě to divné... my víme čí jsme děti ale takhle mají rodiče více času na svojí práci a děti se učí bojovat už od mala..." zamrmlám si pod vousy pro sebe.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 18:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Děkuju." Zavzlyká ještě Jenny. Kuchař vás ještě chvíli pozoruje a pak promluví. "Nebude těžké jej najít, ale bude těžší ho získat. Nemám tušení, co by za něj takový léčitel mohl chtít, když je nyní zakázané jej prodávat. Běžte za ním radši společně ať vám nejprve potvrdí, že je opravdu v tom." "A bojování přece není všechno. Ani práce. Mezi rodiči a dětmi takto vzniká úplně jiné pouto a rodiče jim ukazují, jak správně žít, jak oni chtějí aby žili. Jdou příkladem. A předávají zkušenosti." dodá. Jenny sedí s bradou podepřenou a opatrně začne jíst snídani. Kromě poděkování z ní už nic nevypadlo. Jen se stále napůl choulí k tobě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 20:05
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Jenny chceš jít za léčitelem se mnou? doprovodim tě ... Jen se zeptám Henrika jestli nás uvolní" zazubim se a nad kuchařovou poznámkou se jen pousmeju.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 20:26
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny kývne a zkusí ti úsměv oplatit, ale moc to nedopadlo. Kuchař se pak dál věnuje své práci. "Ale nezapomeňte nejprve udělat svou práci." Zavolá za tebou.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 20:40
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Neboj se" usměju se na něj. Poplácám Jenny mírně na zádech a umeju po sobě talíř. Když skončím v kuchyni a mám hotovou práci (opět tahám těžké věci a cvičím s koštětem) hlasitě zaklepu na Henrikovo dveře. Touhle dobou bývá ve své ložnici.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 20:45
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Ozve se šramocení a bouchnutí zavíraného šuplíku. "Dále." Ozve se a když vstoupíš do pokoje, vidíš, že sedí u stolu u okna, na kterém je několik knih a popsaných papírů. Henrik sedí obráceně a kouká na tebe. "Co bys ráda?" Zeptá se s lehce nervózním úsměvem.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 20:51
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,, Mám.. mám.. prosbu..." Zabrblám potichu a zrdunu. Žádosti mi nikdy nešly. Muchlam si při tom zástěru oběma rukama jak nervózně přejíždím pohledem sem a tam po místnosti. Občas se prosebně podívám na Henrika. Cítím se sakra trapně a hloupě.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 20:52
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano?" Zeptá se a s úsměvem čeká, co z tebe vypadne.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 20:57
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,, Potřebuju k léčiteli zjistit jestli ... Těhotenství.... A případně koupit lektvar.... Ale nemám nic jen dýku a dary se u nás nesmí prodávat..." Brblam a koukám do země. ,, Klidně bych zas udělala tu věc!!! Dala ti tu... suudella... Polibek...." Zatvářim se znechuceně. Ale co bych pro Jenny neudělala.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 21:07
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik na chvíli překvapeně otevře pusu a zůstane na tebe zírat. Pak se znovu otočí ke svému stolu. "Na nočním stolku jsem nechal dvě mince, můžeš si je vzít." řekne a ukáže na jednu zlatou a jednu stříbrnou minci.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 21:12
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,N-není to pro mě!" vyhrknu a stydlivě se kouknu na zem. ,, Já nejsem tak snadná na získání..." Zabrblám potichu a pořád stojím na místě.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 21:17
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jenny?" Zeptá se Henrik. "No jestli je to pravda, probereme to spolu. Teď ale nemám čas, vezmi si ty peníze a běžte zjistit, jestli to tak opravdu je. Lektvary jsou teď zakázané, hádám, že žádný neseženeš." Dodá.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 21:21
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Smutně kývnu. Chvilku stojím před dveřmi ale pak si dojdu pro dvě zmíněné mince. Při cestě zpátky se zastavím u Henrika a vlepim mu lehký polibek na tvář. Usměju se. ,,Děkuji i za Jenny" pohladim ho po vlasech a jdu pryč.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 21:39
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik trošku ztuhne, ale vsadila by ses, že se v tu chvíli usmál. Když zavřeš dveře, po chvilce uslyšíš, jak si něco povídá pro sebe, ale jelikož jsi už na cestě dolů, tak ničemu z toho nerozumíš. Jenny najdeš u ní v pokoji. Leží na posteli jako svíčka s rukama na břichu a kouká na tebe svýma velkýma modrýma očima. Rty stáhne na stranu a nadzvedne mlčky obočí.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 21:44
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Cestou k Jenny jsem chtěla drhnout rty po koberci znechucením... Ale postačil rukáv od šatů. Nic proti Henrikovi jako společníkovi ale partner... Ne... Když jsem byla u Jenny sedla jsem si k ní na postel a chytla jí za ruku. ,,Jdeme?" Usmála jsem se a podala jí mince.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 21:52
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny se na tebe usměje a stiskne do ručky mince. "Jdeme." Vyjdete z vily a nějakou dobu jdete po městě, když vás Jenny zavede k malému krámku. Nad dveřmi je vidět nakreslený smotek obvazů a flakónek lektvaru. "Tady to je...mám strach." Řekne Jenny a nevypadá, že by se jí úplně chtělo dovnitř.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 21:54
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Protočím zornice, chytnu Jenny za ruku a táhnu jí dovnitř obchůdku který už z dálky divně voněl.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 22:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak divně voněl, tak podivný opravdu je i uvnitř. Při otevření dveří zazvoní zvonek a ty se můžeš rozhlédnout. Regály se spoustou knih a svitků u dlouhé stěny napravo, uprostřed místnosti dlouhý pult a stovky lahviček v regálu u dlouhé stěny nalevo za pultem. Celým krámkem se pak nese zvonivá melodie, vycházející odněkud zezadu, stejně jako huhňavé pobrukování muže, který se tam vzadu v podivné kukle, zakrývající celou hlavu, hrbí nad kotlíkem a přilévá či přisypává do něj předem nachystané ingredience na stolku všude kolem. Jeho pracovní stolek je umístěn tak, že k vám stojí zády a očividně si vás nevšiml ani neslyšel zvonek. Melodie pak vychází z krabičky s klikou, ležící na poličce nad ním.

Oltrag - 22. listopadu 2018 22:02

soukromá zpráva od Oltrag pro Usadím se na hřbetě koně a když zkontroluji, že vše je jak má být, opřu se o hrušku na přední části a podívám se na ty dva. "Mno mladej, jde vo to kolik toho vobsahu potrebujem převízt. Pak máme eště jednu možnost. Napytlujem co největší vobsah sudů koňům do brašen co zvládnou ... a stím pojedete do toho přístavu co je blíž. Voklikou zpátky. Páč estli po nás někdo jde, tak hledá vůz se sudama. No a já vezmu vůz s prazdnejma sudama po vzdálenější trase a udělám návnadu. Poženou se za mnou a vy proklouznete bez povšimnutí. Když naberu dost času, ať tak nebo tak, vezmu koně, nechám vůz vozem a dorazím za váma. Jestli jsme hledaný, tak jet do jejich vlastního přístavu se sudama ať už na voze nebo na koních, je podle mýho sebevražda" narovnám se a čekám co oni na to.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 22:05
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Zarog s tebou!" pozdravím starce a snažím se ignorovat silnou vůni. Neustále držím Jenny za ruku. ,, Potřebujeme pomoc, pane"

Vypravěč - 22. listopadu 2018 22:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž leknutím nadskočí a do kotlíku mu spadne celá lahvička...něčeho. V kotlíku se udělá obrovská bublina, která se nafoukne a praskne a alchymistovi na ochrannou kuklu stříkne pleskanec tmavě fialového slizu. "Jej!" vykřikne a začne si kuklu rychle sundávat. "Jejejejej!" běduje, jak je kukla rozežírána a sliz se pomalu z fialové mění na černý. Pak ji rychle zahodí přímo do zdi před sebou. Všude kolem vás se ozve zadunění jako když pukají ledovce a ve stěně se objeví tetelící se otvor, ze kterého vyletí obrovské asi tři metry dlouhé chapadlo a začne se mrskat v místnosti. "Ech! Huš!" Vykřikne alchymista a ustupuje před chapadlem. Bez kukly vidíte, že je to bělovlasý a bělovousý, velice starý muž. Rychle popadne smeták a začne chapadlo pleskat. To mu však vytrhne smeták z ruky a hodí jej po vás. "Sakra!" Zakleje stařík a v jeho ruce se zformuje tetelící se zářivé kouzlo, které vstřelí do zdi a udělá do ní půl metru velkou díru. Chapadlo upadne na zem a ještě se chvilku mrská. Pak se zbarví lehce do fialova a postupně se vytratí. "Tak tohle bylo na můj věk trochu moc vzrušující...Nemůžete na mě takhle vybafnout, když pracuju." Zpraží vás obě pohledem. "Co potřebujete?" Opráší si ruce a přesune se za pult.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 22:36
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Chtěla jsem muži vyběhnout na pomoc ale byla jsem moc v šoku. Tak jsem pouze zírala s otevřenou pusou. Po chvilce mi došlo že je to neslušné a ústa jsem zavřela. ,,Omlouvám se... Jen potřebujeme zjistit těhotenství a popřípadě odkoupit lektvar na potracení" usměju se mile na pána.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 22:46
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hmm...těhotenství vám klidně zjistím, ale potrat...to asi nepůjde. No uvidíme pojďte sem za mnou a posaďte se na pult. Nebojte se." Jenny nevypadá, že by se jí dvakrát chtělo. "Ursi, já mám strach..." řekne. "Nebojte, nic to není. Bude to jen chvilka." Pobízí dál.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 22:54

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,, Proč to nepůjde?" zamračím se trochu a jdu k pultu s Jenny. Stále při tom sleduju břečku na zemi a přemýšlím jestli si můžu trochu vzít a trénovat na ní. Ale na druhou stranu s tím nechci mít nic společného... Smrdí to a vypadá to divně... Ale chapadla? ... Zčervenala jsem... Ne... Nečisté myšlenky nevhodné pro válečníka ale pro kurtizánu!!! ,,Neboj Jenn, jsem tu s tebou" usměju se na ní a pomůžu jí na pult. Radši jí neříkám že si za to může sama a čekám na staříkovu odpověď.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 23:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Protože to zákon v tuto chvíli nedovoluje. Ačkoliv...tady na Angornské zákony z vysoka...víte co. Asi by to šlo nějak zařídit." Poklepe prsty na stolní desku. Jenny si sedne na pult čelem k muži a zády k tobě, takže na starého muže před ní vidíš. Namočí si pravou ruku do nějakého roztoku a mezi prsty si vloží proužek tenkého bílého papírku. "Teď budu muset dovnitř, ničeho se nebojte a jen se uvolněte." Jenny si povzdechne a stáhne si spodní prádlo. Stařík vsune ruku pod její sukni, pak se znovu narovná a z police za sebou položí na pult vedle tebe přesýpací hodiny. Písek se chvilku sype a pak alchymista znovu vsune ruku do oněch míst opět i s papírkem. "To bychom měli...můžete se obléct." Papírek pak vhodí do baňky a odměří několik tekutých látek, které postupně k papírku do baňky přilévá. Nakonec s ním zamíchá a baňka se naplní bílým kouřem. "Ach...hotovo." Usměje se a předá Jenny do ruky baňku. "Představuji vám vaši dcerku." Usměje se stařík na Jenny a když se jí podíváš na rameno, uvidíš v baňce jako v ranní mlze blonďatou dívku, jak běží bosa po louce, pak ženu, jak tančí s černovlasým mužem v uniformě a nakonec stařenku, vyšívající neuvěřitelně detailní vzor do bílé košile. Je neuvěřitelné, jak je Jenny podobná a přes to to není ona. "To všechno už tam je...je to fascinující." Usmívá se na vás muž. Jenny s otevřenou pusou hledí na ty obrazy a po tváři se jí kutálejí slzy z jejích velkých modrých očí. Ale její výraz už není nešťastný.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 23:14
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Všimnu si jejího výrazu a vzdechnu. ,, Necháš si tu napůl ädel dívku?" Opřu si hlavu o její rameno a dívám se jí do obličeje. Pokud nebude chtít potrat... Mohla bych se starce zeptat....

Vypravěč - 22. listopadu 2018 23:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny položí jednu ruku na svůj podbřišek a nemůže odtrhnout pohled od baňky, dokud kouzlo nevyprchá a obraz se nerozplyne. Ještě chvíli se do ní dívá a pak ji položí vedle sebe. Oběma rukama se chytí za bříško a s úsměvem se otočí na tebe. "Mhmm" kývne a začne si bříško jednou rukou hladit. "Tomu se říká zázrak." Usměje se stařík, vezme baňku a položí ji do lavoru s vodou, ve které už leží další alchymistické nádobí. Pak přejde ke svému kotlíku a obsah z něj začne vylévat do veliké nádoby. Mezitím vás nechá si povídat.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 23:24
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Jak jí pojmenuješ?" usměju se. Potom to budu muset probrat s Henrikem... Dychtivě při tom přemýšlím nad lektvarem nebo kouzlem který by mi vrátil mé staré já.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 23:37
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "No...to nejspíš ještě proberu s tátou. Budeme muset pozvat Lassardovi." Usměje se. Stařík mezitím uklidí a pak se na vás znovu podívá. "Tak...budete si přát ještě něco?"

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 23:42
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Ano, chci se zeptat..." odmlčím se a podívám se na Jenny. ,,Jak získat zpátky sílu kterou jsem dříve měla?" zajiskří mi oči a až hladově čekám na odpověď.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 23:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stařec se na tebe záhadně pousměje a jakoby se mu v očích objevil mladý duch. "Ursinia Bjornskog se zrodí z popela jako fénix." Pronese tajemným, hlubokým hlasem. "Teď už musíte odejít." Pronese znovu normálně. "Mám ještě moc práce." Znovu natočí kliku v hrací skříňce a chytlavá melodie znovu spustí. Alchymista si na stůl znovu vyskládá několik ampulek a začne pracovat. Dál se vám už nevnímá.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. listopadu 2018 23:53
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zamračím se a s Jenny odejdeme. Ten mi vážně pomohl... Ani peníze nechtěl? Kdyžtak je vrátíme Henrikovi... Mračím se jako dnešní obloha. Zaskočil mě.... Jak mě může znát?! Vzdechnu a opět nasadím kamarádskou masku. ,,Jdeme zpátky? Cítíš se dobře?" usměju se na Jenny. Cítím se unaveně. Určitě vypadám jako mýval.

Vypravěč - 22. listopadu 2018 23:58
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Po cestě se Jenny usmívá. Ano, jdeme domů...kolik to vůbec stálo? Zeptá se tě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 00:03
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Asi jenom dobrou náladu" usměju se na ní a zamračím se na cestu před námi. Cítím se nepohodlně a zamyšleně... Jak to myslel? Vzdechnu a vezmu si od Jenny stříbrné mince od Henrika které zabalím do šátku a podsunu je bylinkáři pod dveřmi do světnice. Opráším si kolena a mlčky se vracíme domů.

Vypravěč - 23. listopadu 2018 00:05
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se otočíš, zjistíš, že žádné dveře tam nejsou. Jen dvě okna do světnice, ve které žena středního věku vaří oběd.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 00:08
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Pozvednu jedno obočí a přivřu oči. Tohle byla opravdu zvláštní zkušenost... Dotknu se špičkami prstů dýky a snažím se rychle odejít... Vlasy mi tím obchodem budou čpět ještě dlouho....

Vypravěč - 23. listopadu 2018 00:12
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny se ani neotočila, jen ti s úsměvem mince předala. Přešla k malé kašně uprostřed náměstíčka a dívala se na chvilku na odraz na hladině než jsi ji znovu vzala a společně jste odešly domů. "Takže...myslíš, že by nám mohl pomoct Henrik?" Zeptá se tě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 00:14
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Jo pevně v to doufám" usměju se rychle a potom zase zírám před sebe.

Vypravěč - 23. listopadu 2018 00:17
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Po chvilce dojdete domů. Služebnictvo se zatím ještě nečiní a tak je tady úplné ticho. Když vstoupíte za Henrikem do pokoje, podívá se na vás. "Tak jak to dopadlo?" Zeptá se.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 00:19
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Podívám se na Jenny pohledem - řekni mu to sama. Jinak se snažím tvářit nepřítomně... až neviditelně. Hlasitě ale vzdechnu což opět připoutá pozornost na mojí viditelnost a nabroušeně si odkašlu.

Vypravěč - 23. listopadu 2018 00:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny se na tebe podívá a pak spustí. "Já...jsem těhotná. Ale rozhodla jsem se si to nechat. Otcem je Petric Lassard. Ráda bych mu to řekla...mohl byste zařídit, aby se tu ukázal? Prosím?" Henrik se podívá nejprve na ni, pak na tebe a pak zase na ni. "Nejsem si jistý, jestli je tohle moudré. Petricovi je teprve šestnáct...v tom věku mají děti leda tak sedláci, nepřinese to nic dobrého."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 00:30
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro 666!!!! Jen je z povzdálí poslouchám. Přemýšlím nad jinýma věcma. Snažím se ignorovat vlastní pocity ale ta úzkost... Ten vztek z neznáma....

Vypravěč - 23. listopadu 2018 00:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Musím mu to alespoň říct...přece na to nebudu úplně sama." Začne Jenny. "Úplně ne. Samozřejmě tě určitě nikdo vyhazovat nebude. No ale jak myslíš. Napíšu Peterovi, že bych ho rád viděl." Dodá Henrik. "Musí to nějak jít! To malé potřebuje tátu! A Peter je možná mladý, ale určitě to zvládne, je ze zámožné rodiny..." spustí Jenny. "Tak ze zámožné rodiny?" Ozve se za vámi hlas starého pána. "Co se tady sakra děje?" Podívá se po vás všech, na tebe jako na kořist, která mu utekla.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 00:50
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Na tebe mám teďka tak náladu, pomyslím si a narovnám se. Sleduju starého pána co bude dělat. Cítím jak mi rychle buší srdce a adrenalin se mi vlévá do žil. Tohle bude nepříjemná situace ...

Vypravěč - 23. listopadu 2018 01:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Otče...tohle bych rád vyjasnil..." "Mlč!" Okřikne ho otec. "Takže?" Podívá se na Jenny. Dívka sklopí pohled. "Já...budu mít miminko s..." odmlčí se. "S?" Naléhá. "To je její věc!" Vstoupí do toho rázně Henrik. "Tohle je můj dům! Né tvůj!" Začne řvát zahořklý starý muž. "S Petricem Lassardem." Pomalu vykoktá Jenny. Henrik si povzdechne a promne si čelo. "Ach tak..." Pokýve hlavou Ricken Siebertz. "Sbal si svých pět švestek a vypadni." "Otče!" Vykřikne Henrik a starý muž se otočí. "Taky si tu můžeš posedět další dva roky...chceš být v radě? Tak sekej dobrotu jinak se to s tebou ještě hodně dlouho potáhne." Henrik okamžitě zavře pusu. "Ano...jsme všichni stejní, jak jde o postavení, co? Dobře, že to chápeš." Dodá a podívá se na tebe. "Co s tím má vůbec společného tahle čubka?"

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 01:07
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Hrklo ve mě. Oči se mi podlily krví. Musím se držet, bohové ví co by se stalo kdyby mi ruplo v palici... Nesmím si to dovolit! Ne teď, už jenom kvůli Jenny.... Skřípala jsem zuby ale na povrch jsem nedala znát nic. Tvářila jsem se pořád stejně.

Vypravěč - 23. listopadu 2018 01:10
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny se podlomí kolena a s pláčem se zhroutí k zemi. "Pomoz mi..." slyšíš ji v nářku říct, ale nejspíš jsi jediná, kdo to v místnosti slyšel. "Máš k tomu snad něco?" Zeptá se tě starý pán znovu skřehotavým hlasem.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 10:57
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Nechte. Jí. Na. Pokoji" mezi každým slovem dělám pauzu a mračím se jako noc. V hlavě mě při zdravém rozumu drží jen představa toho že trest by pak byl šílený.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 11:01
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Mezitím se takticky přesouvám mezi Jenny a Rickena. Sleduju ho a jsem připravena jí bránit.

Vypravěč - 23. listopadu 2018 12:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Starý Rickren tě provrtává pohledem. "Nechám. Nechám ji na pokoji. Na ulici." Dodá a vyjde z místnosti. Henrik vypadá, že by se chtěl zvednout ze židle a pomoct Jenny, ale pak se zarazí a nechá, abys ji utěšila ty. Předkloní se a chytne se oběma rukama za hlavu. "Tohle je šílenství..." pronese. "Jenny, určitě nikam nechoď. Urso, ty nemáš moc věcí. Pomoz Jenny přestěhovat si je k tobě, ale ať to starý pán nevidí. Do zítřka se pokusím něco vymyslet, určitě tě nenecháme na ulici." Jenny se na něj podívá. "Jestli na ní skončím, všichni se to dozví. Manželka každého pána bude vědět, že nebohá Jenny skončila na ulici, protože ji Lassard přefikl v Siebertzově domě." V jejích očích vidíš zlost a odhodlání. "Slibuju, že na něco přijdu." odvětí Henrik a opře se lokty o stůl.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 12:15
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Trochu zchladnu a pomůžu Jenny na nohy. ,,Jdeme hned" řeknu rázně a pomáhám Jenny. Jsem naštvaná na Henrika. Zase ukázal slabost. Už mě to ani nepřekvapuje. Vztekle jsem ještě v Henrikovo pracovně praštila pěstí do zdi. Pomáhala jsem Jenny ale asi jsem jí moc táhla.

Vypravěč - 23. listopadu 2018 14:37
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Slovo sudy nahrazuji pytly...Draiku, čti pořádně :-D

Mina - 23. listopadu 2018 15:04

soukromá zpráva od Mina pro "Nejsme pro, abychom se rozdělili, ale je to nejlepší řešení teď. Pokud ti ovšem nevadí, že BUDEŠ návnada." Protahuju se v leže na pytlech. Takový malý odpočinek je vždycky lepší než nic. Posadím se a změřím Oltraga pohledem. "Budeš to mít těžký." Zývnu a znovu se protáhnu. Těším se, až se budu moct pořádně prospat. Objednám si pokoj v nějakém hostinci a budu spát týden. Hmm. Moje ruce vypadají příšerně. Všude mám malé škrábance a stroupky. A mám zlomený nejeden nehet. Podívám se střídavě na Garetta a Oltraga. "Takže jak to teda hoši provedeme?"

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 15:11

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro V jejím pokoji jsem jí nechala sedět a sebrala jsem jen to nejdůležitější aby se do mého pokoje vešla i s věcmi. Nakonec vezmu i starou matraci na které spala. Nenechám jí nic tahat protože by jí mohlo být ještě hůř a aspoň se uklidním ,posilováním'. Jsem zvědavá jak se s tím Henrik popere. Všechno jsem to odnosila sama a nechala jsem Jenny ať odpočívá u mě na posteli.

Vypravěč - 23. listopadu 2018 15:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett si trpaslíka prohlédne. "Je to dobrý nápad, ale dost možná sebevražedný. Musíš si naplánovat únik...použít ty jejich zbraně, prach, určitě ve voze budou i zápalné šňůry...splašit koně a ujet jakmile se objeví. Ale pamatuj, že jsou lepší jezdci než ty. A radši pověsí za střeva drzého zloděje než aby se hnali za ztraceným majetkem. Minimálně se rozdělí. Musíš je přelstít." Garett se doobléká a dojde s vozem k ostatním koním, které k němu začne přivazovat. "Koně budeme šetřit dokud to půjde...pak je naložíme." Když jsou všechny přípravy hotové, dokončí rychle pohřeb svého přítele a sedne si na kozlík. Společně pak vyrazíte zpět na cestu v kamenité poušti.

Vypravěč - 23. listopadu 2018 15:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny je jak duše zbavená. Neochotně se nechá vláčet po domě a zůstane sedět na tvé posteli. Pozoruje, jak ji stěhuješ. "Mám strach, Ursi. Jak tohle dopadne? zanaříká a lehne si na postel. Ruce sepne na břichu. "Myslím, že už mě napadlo jméno. Marion... pronese tichým zasněnými hlasem. "Snad jí dokážu udělat šťastné dětství." Během stěhování pak potkáš kuchaře právě když jdeš s matrací. "Co se děje?" podiví se.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 15:55

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Neboj nenechám tě a nedám tě!" usměji se na Jenny a obejmu jí. ,,To je na dlouho, počkej až to dodělám. Máme problém" zabručím a táhnu dál matraci po chodbě. Když jsem ve své světnici, hodím matraci na zem a připravím Jenny místo na spaní. Až bude mít větší břicho, pustím jí na postel. Jsem stále zamračená. Když dodělám svojí práci, nechám Jenny se zabydlet a dupu vztekle za Henrikem.

Vypravěč - 23. listopadu 2018 16:07
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobrá. Řekne kuchař a dá se do připravování si kuchyně k vaření oběda." Henrik tě hned pozve dál. Najdeš ho zamýšleného, jak se dívá z okna do deštivého počasí.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 16:09
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Máš plán?" zavrčím nasraně a mračím se na něj.

Mina - 23. listopadu 2018 16:19

soukromá zpráva od Mina pro "Takže..." znovu spadnu na pytle. "Co teda bude?" Oni se snad nikdy nedomluví. Pozoruju nebe a plující mraky. Užívám si chvíle klidu, než se domluvíme, jak budeme pokračovat. "Říkáš, že je lepší pokračovat spolu a rozdělit se v případě nouze?" Rozdělit... vybouchnout vůz a vzít blbečky s sebou s pořádným výbuchem! Bam! Pousměju se. Seškvařím je všechny do jednoho. Jednoho dne zaplatí. Slastně přivřu oči a zakloním hlavu.

Vypravěč - 23. listopadu 2018 18:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Částečně." Řekne Henrik. "Zatím musíme zařídit, aby Jenny odsud nikdo opravdu nevyhodil nebo aby neutekla. A já zjistím, kdy otevíráme náš letohrádek. Jestli to bude někdy brzo, přesunul bych vás tam a domluvil se s Petricem. Jsme přátelé." Položí ti ruku na rameno. "Zvládneme to. Jen Jenny hlídej. A taky ti dám za úkol ode dneška třídit poštu. Což znamená, že dnes večer s Jenny za mnou přijdete a budeš se učit číst. Nechci aby se mému otci dostal do rukou žádný dopis od Lassardových." Pronese vážným, nesmlouvavým tónem a při tom se vrátí k oknu s rukama za zády. Poprvé jej vidíš zcela narovnaného a odhodlaného. Připadá ti tak o hlavu vyšší.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 23. listopadu 2018 21:37
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Dívám se na něj a kývnu. ,,Pracovaly by jsme tam s Jenny samy?" zamrkám zvědavě a pootočím hlavu na stranu. Zkřivím trochu obličej a zatvářím se divně. Z šátku na hlavě mi vypadlo pár pramínků dlouhé ofiny které mi lemují obličej. Už se nemůžu dočkat až mi vlasy zase dorostou.

Vypravěč - 23. listopadu 2018 21:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, ovšem že ne. V tuto chvíli je tam jen jedna služebná, ale bylo by vás tam víc. Po zimě je to tam potřeba dát pořádně do pucu. Práce bude víc než dost." Odmlčí se. "Snad to vyřeším dřív než tam začne jezdit můj otec." Posadí se do židle. "Chci abys věděla, že mi záleží na tom dostat se do rady. Je to důležité pro víc lidí. Pro víc než jednu těhotnou holku, i když správnou. Udělám co budu moct, ale nemůžu riskovat, že se tam nedostanu."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 24. listopadu 2018 14:20

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Všechno mu odkývu a unaveně se koukám na zem. Doufám že nás tam přesune co nejdříve aby Jenny měla klid. A aby nehrozilo že po Rickenovi v obraně skočím. Doufám že si toho nikdo nevšiml. Na druhou stranu si za to Jenny může sama.... Mlátí se ve mě směska různých pocitů a já nevím co dělat. Na jednu stranu je to moje staré já ale pak i mé nové já co se snaží přežít v úplně jiném světě než na který jsem zvyklá. Doufám že se to Rickenovi vymstí... že ho taky někdo takhle zneužije... Nevědomky si sahnu na vlasy. A oholí mu hlavu....

Oltrag - 26. listopadu 2018 21:47

soukromá zpráva od Oltrag pro Protáhnu se a znovu se opřu o hrušku sedla oběma rukama "no hele mladej, mě je to prakticky jedno. Ty platíš, ta si řekni co líp tvýmu plánu vyhovuje a hlavně znáš zdejší kraje ... no nevím jak tady náš novej dorovod, ale rozhodně líp než já. Tak jako tak, já se vo sebe postarám, žádnej strach, takže to rozsekni" pokrčím rameny a jdem přirpavený se zařídit podle příkazů.

Vypravěč - 26. listopadu 2018 22:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett se zamyslí. "Já bych řekl, že tohle by bylo i nad vaše síly, mistře trpaslíku. Ale nápad se mi líbí. Mohli bychom naložit prach na koně a vůz poslat cestou, kudy jsme přijeli...když bychom jej podpálili, koně se splaší a poběží i s ním, dokud se neutrhne." Nadnese Garett. "A teď by nám Mína mohla dopovědět, co se jí vlastně stalo...docela by mě to zajímalo." Významně se podívá na dívku a čeká na odpověď. V průběhu dívčiny odpovědi Oltragovi vyskočí z měšce žalud, spadne rovnou do vozu a kutálí se směrem k Míně. A za ním další a další, až jich je celá řádka a poskakují kolem Míny jako pejsci. Garett to se zdviženým obočím sleduje. "To jsou...Brianovy žaludy?" Zeptá se Garett a sleduje tu zvláštnost, která se děje. Mezitím najedete na cestu, která v kamenité poušti vypadá jen jako mírně uhlazený pruh. Občas se někde objeví křoviny, ale jinak je tu naprosto pusto. Oltragův kůň se ale náhle zastaví u kamene a začne jej očichávat. Nedbaje na trpaslíkovy pokyny, po chvilce do něj kousne a začne si pochutnávat na šťavnaté dužnině, až mu voda ukapává od tlamy. Tento kámen nebyl asi tak úplně kámen.

Vypravěč - 26. listopadu 2018 22:16
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik tobě i Jenny ještě ten večer oznámí, že budete muset v domě vydržet ještě dva týdny a pak vás bude moct přesunout na letohrádek. Následující dny se naučíš obstojně číst i psát, i když velice pomalu a spíše škrabopisem. Poštu starému pánovi nosíš ty a bedlivě prohlížíš, kdo mu píše. Až jednoho dne konečně objevíš na jednom z dopisů jméno Lassard.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 26. listopadu 2018 22:25
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Dopis okamžitě donesu Henrikovi.

Vypravěč - 26. listopadu 2018 22:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik dopis otevře a čte. "Sakra...to je od starého Lassarda." Po chvilce hodí dopis na stůl. "Do háje." Zakleje znovu a podívá se na tebe. "Petrick je horká hlava. Napsal jsem mu, že se všichni potkáme na letohrádku, ale ten kluk nemá trpělivost. Vydal se se svými kamarády Jenny unést. Jeho otec píše mému otci aby nechal stráže kluka i jeho kumpány zadržet jakmile vstoupí do města. Domnívám se, že tu budou dnes večer. Co navrhuješ?" Zeptá se tě.

Mina - 26. listopadu 2018 22:52

soukromá zpráva od Mina pro Posadím se. Co to? Sleduju podivný úkaz kolem sebe a prstem do jednoho ze žaludu cvrnknu. "Hmmmm. Prča." podívám se na Oltraga a se stejným častováním, které před chvíli použil Garett a s přemírou nadsázky zvolám: "Mistře trpaslíku! Co se to tu děje?" poškrabu se na hlavě a dál cvrnkám na střídačku do žaludů, které vypadnou z kruhu a okamžitě doběhnou zpět. "vím, že jsem docela hezká, ale aby mě uctívaly i rostliny, to je i na mě moc." Dnešní den už nemůže být šílenější. Povzdechnu si.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 00:12
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Jít jim s Jenny naproti?" pokrčím rameny. V ten moment mi to přijde jako nejchytřejší nápad.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 00:21
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Lesy okolo jsou v dnešní době tak nebezpečné, že bez skupiny ozbrojenců je neprojdeme. A jestli dám dohromady celou výpravu, můj otec si toho všimne...ale mohli bychom je počkat v Robotě. Tamtudy musí projít. Je to vesnice přibližně jednu míli daleko. Budeme ale muset jít pěšky. Hádám, že pro tebe není problém trošku posílit nohy." Podívá se na tebe.

Oltrag - 27. listopadu 2018 00:46
	soukromá zpráva od Oltrag pro Jak se žaludy rozkutálí a poskakujou kolem Miny "jo no ... něvím co to vlastně je" pokrčím rameny a prohlížím si ten úkaz "dal mě je nákej ukecanej strom" a podívám se na koně "hej! Co to sakra.." dojdu tam a rýpnu do ´kamenu´

Mina - 27. listopadu 2018 00:54
	"Pro případ nouze." řeknu a rozdupnu jeden žalud. Vyberu pozorně vnitřek žaludu a nabídnu Oltragovi. "Dáš si taky?" zazubím se a začnu kousek žvýkat.

Oltrag - 27. listopadu 2018 00:56
	soukromá zpráva od Oltrag pro Nadehcn use než stačím Míně zabránit ´křup´ a žalud se rozslouskne. "Eeeee, to nebyla nouzová zásboy jídla ... ale vypadá to, že jdou za tebou, tak asi víš co děláš" vezmu si nabízený kousek a ochutnám "třeba jsou nějak extra výživné..."

Mina - 27. listopadu 2018 01:02
	soukromá zpráva od Mina pro Pokrčím rameny. "Je v nich vlhkost. Aspoň neumřeme na dehydrataci. Pak si můžeme žvejknout ještě z toho koňského kamene." pokrčím znovu rameny. "Tolik divných věcí se děje." Vstanu a jdu k nakousnutému kamenu, naberu si do dlaní hrst vodnaté dužiny a napiju se. "Není nic lepšího než jídlo hned zapít." pohladím si bříško a zazubím se.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 01:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kámen drží v zemi kořenem zespodu, a tak poznáš, že se jedná vlastně o rostlinu. Nadzemní část je pak tvořena dužinou, která připomíná kedlubnu a uvnitř je spousta dutinek s vodou. Kámen je velký tak, že by naplnil čtyři dlaně. "Mluvící strom...slyšel jsem o tom. Stromovci. Kdysi nás bylo v družině víc, Brian mi o tom vyprávěl. Já jsem u toho bohužel nebyl." poznamená Garett. Ve chvíli, kdy Mína jeden ze žaludů rozdupne, všechny se okamžitě přestanou pohybovat. Když se však podívá, co je uvnitř žaludu, neobjeví jen obyčejné semínko. To, co je uvnitř, ačkoliv je to zelné, má tvar malinké krevety, která mrská ocáskem. Dokonce to ještě piští. Garett to mlčky sleduje. "To je nechutný..."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 01:20
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,, Tím chceš říct že nemám sílu v nohách?" zamračím se a dupnu. Nohy jsou jedna z mála partií co opravdu slabé nemám... Celodenní běhání po celém pozemku tam a zpátky a ještě po schodech.... Vzdechnu... ,,Fajn jdeme ale hned! Míle není tak hrozná vzdálenost" mávnu rukou a otočím se zády.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 01:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik protočí oči a začne se chystat. "Oblečte se dobře, jaro je letos studené. A ať nenarazíte na otce." Řekne ti ještě a sám se začne chystat. Jenny najdeš u sebe, jak z nudy vyšívá vzory do své bílé zástěry. Usměje se na tebe, ale poznáš, že jen maskuje otrávený výraz. Být většinu dne zavřená v jedné místnosti musí být zdrcující. "Tak mě napadlo, že bys mě mohla někdy naučit šermovat." Řekne a v jejích očích se objeví nadšení. "Určitě to umíš s kordem, že?" zeptá se. Je to poprvé, co něco takového navrhla.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 01:50
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,, Ženy u vás ale nebojují?" Pootočím zmateně hlavu na stranu. Potom jí začnu balit nejdůležitější věci. ,, Jdeme na výlet, bude to zábava" usměju se na ní. S kordem se může naučit jindy... Teď je důležité aby se dostala do bezpečí... Co nejdál od Rickena... A já s ní jako doprovod... Konečně se odsuď dostanu taky...

Vypravěč - 27. listopadu 2018 02:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Obvykle ne. Ale pár jich v armádě je či mezi strážemi, ale je to spíše výjimka. Branné cvičení mají povinné pouze muži." Odpoví ti. Henrik ti přinese ještě koženou tašku, do kterého můžeš vše zabalit. Když pak malinko pootevřeš dveře ze své komůrky, slyšíš za nimi starého Rickena, jak mluví s kuchařem. "Ne, chci říct, že mám pocit, že sobě i služkám příliš dopřáváš." Uslyšíš rozhovor bez návaznosti. "Dávám jim jen to, co zbude...přece to nenechám zkazit." Odpoví kuchař. "Zkazit nezkazit, strhnu ti to z platu." začne Ricken. "Při vší úctě..." ohradí se kuchař, "Při vší úctě to můžu strhnout z planu i těm služkám, to bys chtěl?" dokončí za něj větu Ricken a začne ochutnávat připravované jídlo v kuchyni. "Škrte..." utrousí kuchař potichu, který je teď k tobě poměrně blízko.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 02:26

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro My máme nějaký plat?! Zamračim se. Tohle mi bude muset Henrik vysvětlit... Čekám až Ricken odejde a dojdu ke kuchaři. ,,Něco jsem slyšela... nevšímej si ho" usměju se na něj mile a poplácam ho po zádech. Vím že peníze jsou důležité ale Rickena je třeba brát s rezervou. Mám přes rameno tašku s věcma a jsem teple oblečená. Přes hlavu mám tlustou kapucu.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 03:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já to s ním zvládnu... Usměje se kuchař a prohlédne si vás. Takže nás opouštíte? Budete nám moc chybět. Noře se i trošku uleví, bála se, že ji Rickmen donutí tě fyzicky trestat, Ursi. Snad tam, kam jdete, budete šťastnější." Po chvilce se objeví Henrik. "Nevím, co Petrick vymyslel...kam Jenny schová. Je možné, že půjdeme hned zase zpátky, takže si nedělejte příliš velké naděje. Musíme být hlavně rozumní, ten kluk je mladej a příliš horlivej."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 03:20
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Fyzicky by mě potrestal jednou ..." usměju se a obejmu kuchaře na rozloučenou. ,,Řekni Noře že jí děkuji, Zarog s vámi" Doufám že se už nevrátím... a když už udělám cokolovv abych se nevrátila ...

Vypravěč - 27. listopadu 2018 03:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vyjdete ven, Henrik vás nejprve zavede do míst, která jsi ještě neviděla. Odemkne jedny dveře do domu ve dvoře a vejde dovnitř. Když vejdeš za ním, zjistíš, že ses právě ocitla ve zbrojnici. Jsou to obyčejné, účelové zbraně, žádná skvělá řemeslná práce, ale poslouží. Jsou tu štíty, dýky, jednoruční i obouruční meče. Bohužel žádné sekery ani kladiva. Henrik si pro změnu nevezme kord, ale dlouhý jednoručák. "Vyber si zbraň." Řekne krátce a vidíš, že se netváří zrovna nadšeně z toho, co právě dělá.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 13:11
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Trochu zaváhám ale shánu po obouručním meči který mi byl nejblíž. Mávnutím zjistím jestli mi sedí, jak je těžký a hlavně jestli není křivý. Zkusila jsem jich ještě pár dokud jsem nenašla nějaký co mi seděl. Pak jsem se spokojeně usmála na Henrika.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 17:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pozor, ať tu něco neshodíš...nebo nás prozradíš." Podívá se na tebe Henrik zúženým pohledem. Jenny se radši drží ve dveřích a jen pozoruje, co se děje ve zbrojnici. "Ještě něco bych ti rád řekl než odejdeš. Poslední týden jsem pátral a zjistil jsem, že tvůj kmen nevyhynul. Někde v království se nachází osmnáct žen a dvacet tři dětí podobného osudu jako máš ty. Chtěl jsem ti o tom říct až budu vědět, kde jsou, ale teď se nějakou dobu neuvidíme...tak ať máš aspoň trošku radost. Až se za dva týdny potkáme na letohrádku, snad už budu vědět i kde jsou. Prozatím neznám ani léna či provincie."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 17:55
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Hrkne ve mě. Muj kmen... Nevymřel? Ale nejsou muži... Ale i ženy s dětma se můžou pomstít... ,,Děkuji" usměju se na Henrika a letmo ho obejmu. Meč si dám na záda a když vylezu ze zbrojnice usměju se na mé dva společníky. ,,Jdeme?"

Vypravěč - 27. listopadu 2018 18:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hádám, že až obnovíte osadu, tak vaše děti unesou a nadělají si děcka v břichách spoustě našich žen jak se u vás sluší a patří..." Henrik se na tebe usměje a mluví tak, aby jej Jenny neslyšela. Pak ti ale sepne ruce a zabalí ve svých dlaních. "Náš národ ale není tak pospolitý jako váš, s tím útokem má něco společného jen pár lidí...jejich rodiny ani nemusí vědět, co jejich otec tam u vás prováděl. Pamatuj na to. Buďte milosrdní alespoň k nevinným. Chápu, že loupíte v přístavech, ale už znovu neunášejte." Dívá se ti do očí jako by snad doufal, že ti promluví do duše.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 18:26
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,My neunášíme, my zabíjíme rovnou..." zamrkám zmateně. K čemu je unášení? Každopádně má pravdu... Zabijeme jenom Rickena... S naším rodem to nějak vymyslíme...Musíme se zase postavit na nohy, ve jménu Zaroga! ,,Henriku?" nahodím ten nejsladší výraz na světě.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 18:30
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobrá." Odpoví ti. Vyjdete ze zbrojnice a Henrik zamyká vchod. "Ano?" Zareaguje na tvé oslovení.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 18:31
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Měli by jsme si pospíšit, mám divný pocit..." zabručím a nakrčím nosík. Chytnu Jenny za ruku a podívám se na ní.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 18:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Půjdeme." Řekne Henrik a vede vás ne hlavní ulici, ale postranními uličkami směrem k městské bráně. Tam se pozdraví se stráží a vyjdete ven z města. Krajina je zde částečně lesnatá, částečně vykácená, ale poměrně dost kopcovitá. Skrze město protéká řeka a cesta z něj vede rovnoběžně s touto řekou. Hned za hradbami vidíš hromady odpadků, které sem nejspíš měšťané vynášejí a nejedna otrhaná postava je zde prohledává a další podobné postavy klečí se sepjatými dlaněmi u cesty. Přes to jsou i zde nějaké domy, především dřevěné s doškovou střechou, ale i pár lepších. "Žebráci mají zakázáno vstoupit do města." Vysvětluje Henrik. "Hnojiště je špinavé místo, ale přes to tu žijí lidé. Zjistili, že tím, co páni vyhodí, se vždycky dá nakrmit alespoň prasata...ti ubožejší tím krmí i sebe." Ukáže na žebráky.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 18:50
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Nemáte tolik plýtvat" vypláznu na něj jazyk a vzpomenu si na kuchaře a Rickena. Prohlížím si okolí. Lesy vypadají dneska krásně a voní to jinak než město. Zhluboka se nadechnu a s hlasitým ach vydechnu. Usmívám se.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 18:53
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Rozhazovačnost mocných někdy nezná mezí..." Přikývne. "Je to úleva, co?" Zeptá se tě Henrik. "Město je velmi lidnaté. A počkej až jednoho dne uvidíš lesy okolo našeho letohrádku. Netknutá divočina." Usměje se.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 18:56
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Škoda že to neuvidí Bjarke...." povzdechnu si a viditelně zesmutním. Ale vidina divočiny mi dá naději. Těším se na ten vzduch, na tu absenci lidí... na ten klid od Rickena! a hlavně na intenzivnější tréning.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 19:04
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kdo je Bjarke? Nebo byl? Tvůj bratr?" Zeptá se Henrik a když vidí, že jsi zesmutněla, pohladí tě po paži. "Byl to její medvěd." Odpoví za tebe Jenny, aby se také zapojila do rozhovoru. Na rozdíl od tebe vypadá trošku vyděšeně. "Aha. Mrzí mě, že jsi přišla i o něj. Ale i kdyby přežil, tady u nás bys ho chovat nemohla...to by v našem domě nešlo."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 19:06
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,On ale žije! Kdyby nežil, věděla bych to" vyhrknu a v očích mi svítí naděje. Je logické že bych to věděla když jsou naše duše sepjaté rituálem.... Podívala jsem se na Jenny. ,,Co se děje?"

Vypravěč - 27. listopadu 2018 19:17
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já jen...nikdy jsem Athkaltu neopustila. A ani jsem se nerozloučila s maminkou. Ale já to zvládnu." usměje se na tebe. Věc s medvědem už nikdo nekomentuje. Pokračujete dál, zápach města je stále slabší a slabší a na obloze se mezi šedivými mraky občas objeví trhlina, která vždy na chvíli propustí na nějaké místo v krajině paprsky zlatavého slunečního světla.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 19:38
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Pošli jí dopis" usměju se na Jenny. Zmáčknu jí ruku aby věděla že v tom není sama a opět se utápím v krásné přírodě.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 19:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny přikývne a když ji vezmeš za ruku, trošku se k tobě přitiskne. "Snad to dobře dopadne." Poznamená. Netrvá dlouho a dorazíte do nemalé vesnice. Celou dobu jste šli rovně a víceméně po rovině, takže město je odsud stále vidět. "Jsme tady." Oznámí Henrik. "Vy běžte do hostince, já tu počkám, až se objeví Petrick se svou družinou. Jsem zvědavý, co vymyslel za řešení." Řekne vám a zůstane venku stát.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 19:55
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Pošlu Jenny dovnitř objednat si teplý čaj a dojdu k Henrikovi. ,,Děkuji" usměju se na něj a čekám s ním na Petrickovo družinu.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 19:58
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "No...je zač. Poťouchle se usměje Henrik. Ale nevím, jestli je chytré poslat mladou dívku samotnou do hospody," namítne. "Aspoň na ni občas nakoukni, jestli ji někdo neobtěžuje. Ožralové jsou občas pěkně drzý prasata."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 20:00
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Dobrý nápad, budu lítat tam a zpátky abych věděla že jste oba v pořádku" usmála jsem se na něj a šla jsem dovnitř. Jsem zvědavá co za to ode mě bude chtít.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 20:06
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jedná se o poměrně velký lokál. Je zde spousta stolů, ale poměrně prázdno, nejspíš se to tu zaplní až večer. Jenny se snaží objednat si čaj a hostinský před ní má z něčeho nesmírnou srandu. "Hele tak aspoň ruma do toho...ne?" Zeptá se jí.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 20:07
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Ruma dej mě" přijdu k nim a zazubím se na něj. Obejmu Jenny jednou rukou kolem ramen a zvědavě čekám na jeho odpověď.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 20:11
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Slečinka ráda čistej?" Podívá se na obouručák na tvých zádech. "Pardon, slečna..." Řekne a vezme středně velký roh ve stojánku, do kterého začne nalívat rum a trošku crcne i do šálku čaje pro Jenny. "Ups, to mi ujela ruka!" Vykřikne a posune vám oběma pití. Jenny zaplatí, vezme si trošku neochotně šálek a jde si s ním ke stolu.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 20:14
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Trošku tě nezabije... sedni si ke vchodu ať se můžu věnovat vám oboum abych věděla že jste v pohodě" usměji se na ní a srknu si rumu. Zčervenají mi tváře. Lahoda! Takhle dobrý rum jsem neměla dlouho! Sice jsem v kuchyni upíjela ale ten mi nechutnal tolik. Možná že teďka si ho můžu dovolit? Zazubím se ještě víc a posadím se s Jenny ke stolu.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 20:36
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny se na tebe pousměje. "Neměla by ses před cestou opít." Usrkne horký čaj a zahledí se k oknu, za kterým opět ubývá světla, jak se obloha venku znovu zatahuje a zahaluje krajinu do šedavého hábitu světlých oblaků. Znovu se ozve meluzína v komíně, jak venku zavanul vítr. Zde uvnitř je ale krásně teplo a tichý hovor doplňuje praskání ohně v krbu.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 20:43

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Tohle mě neopije ale zahřeje'' zazubím se a srknu si znovu. Rum mě zapálil trochu v krku ale se mnou to ani nehnulo. Jen jsem blaženě vydechla. ,,A dodá odvahu" zašeptám si pro sebe a zavrtím se abych se ujistila že mám na zádech meč. Když cítím jak se zavyklá, spokojeně si kývnu sama pro sebe a podívám se vchodové dveře. ,,Neměla bych mu donést něco k pití?''

Vypravěč - 27. listopadu 2018 20:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny se na ně také podívá. "Možná by to nebylo od věci," kývne hlavou. "Petrick!" vykřikne z ničeho nic a vstane tak prudce, až rozviklá stůl, že se čaj málem rozlije. Dovnitř hostince vstoupí mladík v kroužkové zbroji s mečem u pasu a za ním osm dalších mužů, ozbrojených meči a palcáty, oděných do kožených či kroužkových zbrojí. Celou skupinu nakonec uzavírá Henrik. Jenny se s Petrickem obejme a políbí se. "Myslela jsem si, že na to zůstanu úplně sama..." začne dívka. "Neboj, jsem tady." "Tak se snad aspoň posadíte, než mi tu zbouráte hospodu, ne?" Houkne na ně hostinský a celý dav se postupně usadí. Henrik si pak sedne vedle tebe.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 21:00
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Sleduju co se děje a piju dál tu trochu rumu co mi zbyla.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 21:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik nechá chvilku páreček objímat se a pak se do toho vloží. "Takže...jak máš v plánu zajistit, že Jenny a Ursa neskončí na ulici?" Zeptá se. "Ursa?" Podiví se Petrick a prohlédne si tě. "Aha...trošku se známe. No...můj otec se snaží prosadit. Je milosrdný, ale jde mu o pověst a lpí zbytečně na pravidlech. Ale mí dva bratrové stojí za mnou a když jsme na něj tři, už se mu nedaří vzdorovat. Ale divokou s sebou přivést nemůžu, je mi líto. V tom by mě bratři určitě nepodrželi." Odpoví Henrikovi. Henrik si povzdechne a pohlédne na tebe.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 21:16
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,To nás jako rozdělí?" podívám se na Jenny starostlivě. Jenny... ,,Jsem tu od toho abych jí chránila!" zavrčím najednou. ,,Kdy už si přestanete vy namyšlený měšťáci myslet že jsme něco míň?! Já nejsem věc!!" nasupeně praštím do stolu a jdu ven. Nečekám na žádnou reakci. Samozřejmě svůj rum si beru s sebou.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 21:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ačkoliv jsi nasupená, během svého odchodu si všimneš, že dva muži, kteří přišli s Petrickem a seděli u vašeho stolu už před tím odděleně, jsou pryč. Ještě před chvílí se tam o něčem bavili, ale teď zmizeli. Každopádně obejdeš stůl a míříš ven, kde tě dožene Henrik. "Urso! Počkej. Slibuju ti, že vás s Jenny nerozdělíme. Já tohle nedovolím. Pamatuješ na náš původní plán? Můžeme zkusit přesvědčit Petricka, aby se jej držel. Zeptáme se Jenny...když bude chtít odejít s ním, za dva týdny tě osobně odvezu na náš letohrádek. Tam budeš mít klid a s Jenny budete sousedky. Budete spolu moct být jak dlouho chcete a na letohrádku teď nebude jediný šlechtic. Jen já, když za tebou přijedu." Chytí tě za ruku a podívá se na tebe zblízka. "Vím, že to máš těžké, ale dělám co můžu. Zkus mi věřit."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 21:27
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zamračím se a vytrhnu mu svojí ruku. ,,Fajn" zavrčím nasupeně a sednu si. Naštvaně brumlám nadávky kterým rozumím jenom já a prohlížím si lidi kolem.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 21:29
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik se na tebe podívá. "Zvládneme to. Teď pojďme zpět dovnitř. Promluv si s Jenny a uvidíš, co ti řekne. Když jsi odešla, rozplakala se."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 21:33

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Vzdechnu a nahnu si z rohu. K mému rozhořčení tam už nic není. Zabručím a vrazím svuj roh Henrikovi. ,,Jelikož jsem doteď nevěděla že máme výplaty... zaplať mi další rundu... řekni hospodskému že je to pro prsatou slečnu s mečem, bude vědět" strhnu si z vlasů šátek a dám si ho kolem krku. Rozcuchám si vlasy abych je měla navolno. Poplácám se po stehně abych se ujistila že mám stále dýku od Henrika a jdu do krčmy.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 21:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik na tebe zůstane koukat, vezme pohár a už nic neříká. Tvůj nástup v hostinci vyvolá okamžitě pozornost. Když nasupeně vejdeš, všechny oči skončí na tobě. Bez šátku naplno vyniká tvá krása a s dlouhými vlasy by byla ještě podtržena. Málem se však srazíš s uplakanou Jenny, která očividně mířila za tebou. Rychle tě obejme. "Já nechci pryč bez tebe, vždyť tam nikoho nemám...co si bez tebe počnu?" Vzlyká ti na rameni. Henrik vás opatrně obejde a jde ti objednat přesně jak jsi mu přikázala.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 21:39
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Já bych nikam nešla neboj" obejmu jí a pohladím jí po vlasech. Chytnu jí za ruku a odvedu jí ke stolu kde jí nechám si sednout a pak až teprve si sednu já.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 21:42
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak...co budeme dělat?" Zeptá se tě. Henrik před tebe postaví další rum a všichni chlapi se pošoupnou kousek dál a dělají, že tam vlastně nejsou.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 21:54
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Kývnu na Henrika jako dík a zhluboka se napiju. Po napití si hlasitě říhnu a oddechnu. Tváře a nosík mám načervenalé a můj přízvuk je silnější. ,,Budeme se držet původního plánu nebo...?'' zvednu jedno obočí a postavím roh na stůl.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 21:56
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bojím se vrátit zpátky za panem Rickenem..." odpoví Jenny. "Ale co když tě už nikdy neuvidím, když teď odejdu? To nemůžu...tolik jsi pro mě udělala, mám tě tolik ráda." Na tvé říhnutí kupodivu nikdo nereaguje. Nejspíš jsou buď dost překvapeni a nebo se neodvážili.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 22:00

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Za Rickenem se nikdo vracet nechce... Kromě Henrika ale u něj je to logické... " odpovím zadumaně a blbě se zasměju. Prohrábnu si vlasy a upravím výstřih. ,,Každopádně jestli chceš, odjeď... já si k tobě cestu najdu! Ale nejradši bych byla aby jsme jely na ten letohrádek" zamyslím se a srknu si rumu. Jak by to dopadlo kdybych se s Jenny už neviděla?

Vypravěč - 27. listopadu 2018 22:03
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ale letohrádek je ještě zavřený, nevím ani kdy se začne vytápět." Odpoví Jenny. "Za dva týdny." Doplní Henrik. "Další dva týdny s Rickenem, který mě už vyhodil na ulici...ukrývání v domě, většinu dne v jedné místnosti?" Zeptá se Jenny. "Jako...zvládla bych to, byla bych s tebou. Ale...ach jo. Rozhodni to za mě, Ursi."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 22:05
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Můžeme být jinde ty dva týdny?" rozhlédnu se kolem. ,,Já bych to zvládla v nějaké chatrči v lese ale nevím jak Jenny..."

Vypravěč - 27. listopadu 2018 22:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni se na vás podívají a mlčí. "Já už mám doma tři hladové krky..." řekne jeden z nich. Petrick hned protestuje. "To ne, nenechám Jenny jen tak někde..." Jenny se na tebe taky podívá dosti bázlivě. "A nebo jak jsem už navrhoval Urse, váš rozdělíme jen na dva týdny. Až otevřeme letohrádek, potkáte se tam." Jenny chvilku přemýšlí a pak se podívá na Petricka. "Budeš se o mě dva týdny starat? Nikdo na mě nebude zlý?" Zeptá se a Petrick kývne a políbí ji na čelo. "Ursi...já bych to tak asi udělala. Dva týdny jsou přece chvilka, bude se mi stýskat, ale budu se na tebe hrozně moc těšit. Ale nechávat tě se starým...je na tebe hrozně zlý."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 22:35
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Já tam už nejdu" zamrkám. Nikdo mě tam už nedostane.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 22:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik se na tebe podívá se strachem v očích. "Ne...Urso..." Tentokrát se na tebe dívá opravdu naléhavě. "Ani nevíš, jak bylo těžké přesvědčit mého otce aby tě nezabil tenkrát u vás. Když jsi byla v bezvědomí, několikrát jsem mu zastavil ruku. Pak tě chtěl vsadit do té nejtemnější kobky ve městě...nápad udělat z tebe služku jsem mu nutil po celou plavbu zpět. Já nechci vědět, kterou z těch dvou věcí ti nechá udělat, jestli se dozví, že nejsi u nás ani na letohrádku." Chvilku se odmlčí. "Nechá tě ulovit jako zvěř a já s tím už nic neudělám." Jenny vyvalí oči. "Tak já budu ještě ty dva týdny s Ursou a uvidíme se na letohrádku." Navrhne rychle.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 22:47

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zamračím se a vydechnu. ,,Jenny jeď s Petrickem, my s Henrikem to spolu zvládneme" usměju se na ní a mrknu jedním okem. Snažím se vypadat vesele ale neláká mě představa že se vrátím. Každopádně Ricken zaplatí za každou ránu co mi zasadil když jsem byla v bezvědomí... a Henrik? Podívám se na něj a pokrčim obočí. Chudák zamilovanej. Napiju se rumu, jen aby muj přízvuk byl ještě silnější a tvrdší.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 22:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobrá..." Henrik se uklidní, ale pořád tě po očku sleduje jak kdyby čekal, že se chystáš utéct. Celá situace se uklidní a všichni u stolu postupně zapředou své rozhovory mezi sebou. Dva muži, kteří se před tím vytratili, se vrátí, zaplatí za pití a oznámí Petrickovi, že jdou do města, že ho doženou po cestě zpět, ať nečeká. Den se postupně přesune k pozdnějšímu odpoledni. Chystáš se ještě zapříst nějaký rozhovor?

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 23:03
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Blábolím tak nějak se všema a mezitím pořád popíjím. Čekám na někoho kdo se mnou bude mluvit.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 23:11
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si chceš objednat třetí pití, Henrik zasáhne. "Ne, myslím, že už stačilo...náhoda je blbec, neprovokujme, že se něco stane." Jenny nakonec přestane cukrovat s Petrickem a nakloní se k tobě. "Budeme si psát, že ano? Teď když kontroluješ poštu, tak to nebude problém." Usměje se. Vypadá to, že po tom, co docucala třetí čajíček se jí celkem zvedla nálada.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 23:42

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Asi ji ulil hodně rumu, pomyslím si. ,,Samozřejmě" usměju se na ní a obejmu jí. Naštvaně se zamračim na Henrika že mi zatrhl další pití ale jen nad tím pokrčim rameny a zase pohodim vlasy. Ještě jsem si nezvykla na délku těch vlasů. Smutně si chytnu pramínek a zamračim se na něj. ,,Blbé vlasy"zamručím. Mám už docela upito ale pořád se dokážu tak nějak kontrolovat.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 23:48
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenny se k tobě přitulí. "Jsi nejlepší kamarádka, jakou jsem kdy měla. Nebýt tebe, možná bych už byla na ulici...Miluju tě." Jenny tě políbí na rty.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 27. listopadu 2018 23:53
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Vykulim oči. Nebráním se jen ztuhnu. Dotknu se jemně svých rtů a po chvilce šoku se na Jenny usměju zpátky. ,,Taky tě mám moc ráda" opřu si o ní hlavu. Nemám odvahu se rozhlédnout po chlapech. Jak jsem o ní opřená a je mi teploučko začínám usínat.

Vypravěč - 27. listopadu 2018 23:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik s Petrickem zírají. "Holky trošku přebraly." "Nojo" Oba se podívají na sebe a odtáhnou se od sebe. Byl by to celkem vtipný pohled, ale pohlcuje tě teplo dívčina těla, zalévá tě hřejivými pocity tlukot jejího srdce. Nikdo tě neruši a po chvilce usneš. "Ursi, už odcházíme." vzbudí tě její jemný hlas a ucítíš, jak tě něžně pohladí ve vlasech. Hospoda už se začíná plnit. Místnost teď osvětluje mnohem víc svící a celá Petrickova družina se už sbírá k odchodu. "Neodešla bych bez rozloučení." Když otevřeš oči, zjistíš, že máš hlavu na jejím klíně a rozhlédneš se po dění v hospodě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 28. listopadu 2018 00:28
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Perkele jak dlouho jsem spala?" vyskočim napůl vystřízlivělá a podrbu se na tváři. Zmateně se rozhlížím. Půjdeme taky s Henrikem? Podívám se na Henrika stále zmatená.

Vypravěč - 28. listopadu 2018 00:32
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jenom půl hodiny. Ale po tmě nikdo nepůjde do lesa, i když je nás celá ozbrojená družina." Pokrčí rameny Jenny. "A tys tak krásně spinkala..." "A my budeme do setmění také doma." Dopoví Henrik. Všichni se zvednou a Petrick pomůže Jenny obléknout se. "Děkuju moc, že jste mě v tom nenechali." Jenny tě obejme, pak Henrika a nakonec skončí v náručí Petricka.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 28. listopadu 2018 00:36
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Uvidíme se za dva týdny" usměju se na Jenny a potom se podívám na Petricka. ,,Starej se o ně hezky!" ukážu Jenny na bříško. ,,A musí jíst hodně ovoce a zeleniny! když je to holčička! kdyby to byl kluk tak maso!" začnu spouštět moudra svého kmene.

Vypravěč - 28. listopadu 2018 00:40
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Petrick se usměje. "Budeme na to pamatovat." Vyjdete ven před hostinec a Jenny tě ještě jednou obejme a snad celou minutu tě nepouští. Pak se ti opře čelem o čelo a po jejím líčku se skutálí jediná slza. "Opatruj se, Urso." Zaševelí a pustí se tě. Společně s Petrickem a celou družinou pak odchází cestou směrem na východ. Gratuluji, zachránila jsi Jenny.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 28. listopadu 2018 00:43
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Vdechnu a zamáčknu slzu. Trošku mi cuká brada a slzí oči. Uklidňuje mě jen to že vím že je v bezpečí i s malou. Zhluboka se nadechnu a vesele se zasměju. ,,Jsem zvědavá co je dneska k večeři" pronesu šťastně a vydám se směrem domu napřed aby Henrik neviděl že i divocí mají slabé chvilky.

Vypravěč - 28. listopadu 2018 00:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik se taktéž rozloučí a vydá se za tebou směrem k městu. "Myslím, že kuchař mluvil o jehněčí pečínce." Usměje se. "Až pojedeme na letohrádek, koupím ti jakou zbraň budeš chtít a nechám ti udělat panáky na cvičení. Vím, že po tom toužíš." Henrik kýchne a trošku z toho pozakopne. "Je to pravda...kruci. Budu se ti snažit všechno zpříjemnit. A možná se mi podaří ti jednou vyjednat svobodu." Usměje se na tebe.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 28. listopadu 2018 00:59
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Svoboda hm?" zopakuju a usměju se do větru. Zbrkle se otočím na Henrika a chytnu ho za ruku. ,,Obouruční sekera" řeknu rychle, zase se otočím a jdu dál. Nevím jak vyjadřovat vděk.

Vypravěč - 28. listopadu 2018 01:09
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je hodně těžká zbraň..." podívá se na tebe. "Ale budeš ji mít." Usměje se a chytí tě za ruku. Poté si nervózně odkašle. "Nikdy jsme si nepromluvili o nás dvou...věřím, že víš, co k tobě cítím."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 28. listopadu 2018 01:12
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Myslíš älskar? Lásku?" pootočim hlavu na stranj a zamrkam. Snažím se vypadat jako nejmilejší stvoření na světě. Tohle bývá pro měšťáky hodně citlivé téma...

Vypravěč - 28. listopadu 2018 01:15
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano...myslím, že přesně to myslím." Odpoví ti a očividně se snaží až příliš pečlivě kontrolovat svůj hlas, což je poznat, když normálně mluví přirozeně.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 28. listopadu 2018 10:30
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,A co, s tím ?" zamrkám a podívám se mu do očí.

Vypravěč - 28. listopadu 2018 20:46
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "No...jen mě napadlo...jestli by se ti nelíbilo se mnou být. Nevím, jak tohle děláte tam u vás...jestli bych měl nejprve něco ulovit?" Zeptá se a usměje se na tebe.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 28. listopadu 2018 22:32
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Eh?!" vydám skřek a kouknu se na něj s otevřenou pusou skřivenou do strany. Mám u toho i mírně zavřené jedno oko. Cože? ,,Víš...já byla zadaná do doby než tvůj otec vyvraždil náš lid..." usměju se smutně a zadívam se na zem. Zase jsem si vzpomněla na starý život a dál jsem pokračovala cestou lesem.

Vypravěč - 28. listopadu 2018 22:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ach..." Henrik vypadá zaraženě. "To jsem netušil. Dělejme, že jsem nic neřekl." Henrik tvému uhledu uhne a zabodne pohled do země. Když procházíte městskou branou, opět k vile míříte postranní uličkou. Na konci uličky už vidíte dům, když se ozve zvuk tříštícího se skla a z jednoho z oken Siebertzovic domu vyšlehnou plameny. Uličkou se směrem k vám pak rozeběhnou dva smějící se muži. Když doběhnou k vám, pohlédnou na Henrika a s hrůzou se zastaví. Poznáváš ony dva muže z hospody, kteří tam většinu času nebyli, stranili se všech ostatních a nakonec i odešli dřív. Henrik si je s kamenným výrazem prohlíží a sáhne po meči. V tu chvíli vytasí i oni dva své jednoruční meče. V domě se pomalu ozývá křik, jak jeho obyvatelé zjišťují, co se děje.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 29. listopadu 2018 00:40
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Henriku! běž je zachránit do toho domu!" zakřičím a tasím obouruční meč.

Vypravěč - 29. listopadu 2018 01:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik vypadá, že se rozhoduje. Všichni čtyři stojíte naproti sobě v patu. Jeden ze záškodníků ustoupí stranou a uvolní tak po kraji uličky Henrikovi dostatečné místo k průchodu. "Ne," procedí mezi zuby. "Dnes zasadím smrtelnou ránu i já," rozhodne. Vezme svůj meč oběma rukama a sekne vší silou po záškodníkovi naproti němu. Ke tvému překvapení prorazí jeho obranu a na útočníkově koženém plátu na paži udělá dlouhý šrám. V tu chvíli na tebe zaútočí ten, který stojí naproti tobě. Protože se jedná o první útok, můžeš si zvolit, jestli zkusíš zaútočit zároveň či se budeš bránit...v případě neúspěšného hodu na útok však schytáš plné číslo útočníka, obranou jej můžeš alespoň snižovat. (na každou akci házíme 1-50, kostky jsou nad textovým polem, vyplníš čísla od 1 do 50 a klikneš na "vlastní rozsah")

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 29. listopadu 2018 01:27
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Pokusím se vyhnout a podrazit mu nohy.

Vypravěč - 29. listopadu 2018 02:56
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Útoku protivníka se ti podaří vyhnout jen taktak, tvému kopnutí se mu však taktéž podaří se vyhnout. Druhý útočník mezitím zaútočí na Henrika. Ten mu ale točivým pohybem stočí meč až k zemi a přišlápne, čímž mu jej vytrhne z ruky, takže útočníkovi nezbývá než rychle vytasit dýku a připravit se k obraně.

Vypravěč - 01. prosince 2018 18:30
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik se znovu rozmáchne po útočníkovi, který se mu s dýkou v ruce pokusí vyhnout, ale schytá další šrám, tentokrát přes hruď. Muž se chytí za ránu a připraví se k útoku zpět na Henrika. Mezitím se útočník naproti tobě napřáhne a zaútočí sekem seshora na tvou hlavu.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 19:01
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Kašlu na obranu a zaútočím.

Vypravěč - 01. prosince 2018 19:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jsi rychlejší. Svou obratností i s tak velkou zbraní jako je obouruční meč jsi jej zjevně zaskočila. Čepel tvého meče projde jeho zbrojí a zastaví se až o žebra. Tím jej odhodíš asi metr vzad, kde zůstane ležet na zádech s rozseklou zbrojí, krvácející ze zranění po celé délce těla. Slyšíš, jak tiše sténá a lape po vyraženým dechu. Rychle se ale dává dohromady a vzchopí se aspoň do nějaké obranné pozice. Druhý záškodník se bodnutím nože pokusí zaútočit na Henrika, ten mu ale útok stočí stranou, obejde jej a jediným tahem mu ostrým mečem seřízne zbroj na zádech i s kůží jako kdyby strouhal mrkev a zeď domu za ním ostříkne cákanec krve. Útočník začne prohnutý v zádech řvát z čiré bolesti a zbytek jeho zbroje mu odpadne z těla jako nepoužitelný hadr. Henrik se následovně otočí a zezadu muži v otočce přesným sekem setne hlavu. Když to ten před tebou uvidí, zahodí meč a zvedne obě ruce nad hlavu. "Smilujte se nad hříšníkem!" křičí. Znovu si uvědomíš křik z hořícího domu, ale Henrik nevypadá, že by měl v hlavě čisto. Jeho oči jsou zality zběsilým vztekem.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 19:51
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Henriku, zabij i tohohle já mám práci jinde" usměju se sladce a běžím do domu na pomoc

Vypravěč - 01. prosince 2018 20:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Henrik přikývne. Chlapa popadne, přirazí ho ke zdi a nadzvedne ho jak jen se mu to levou rukou podaří. Pak mu do podbřišku vrazí meč a připíchne jej takto ke zdi. Z útrob muže začne řinout krev smísená s močí a ozve se přerývané skuhrání. "Proč jste to udělali?!" Slyšíš ještě Henrika křičet. Polovina domu už hoří. Kuchař a dvě služebné jsou již venku, ale zevnitř se stále ozývá ženský hlas. "Nora tam zůstala...sir Ricken se pro ni vrátil, ale už je to několik minut a stále nic." Oznámí ti kuchař. "Nejspíš se k ní nedá dostat nebo je už po smrti." Znovu se ozve volání o pomoc.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 20:19
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Zavolejte pomoc!" vykřiknu a vběhnu do hořícího domu zakrývajíc si obličej šátkem abych nenadýchala spodin.

Vypravěč - 01. prosince 2018 20:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vstoupíš do velké předsíně. Odsud vidíš i do sálu, ve kterém už padají na zem hořící kusy závěsů a jedna stěna je zcela v plamenech. Hlas tě však vede do pro tebe známějších míst. Zde je situace horší. Projdeš okolo kuchyně a zamíříš směrem k pokojům služek, ale cestu máš zatarasenou plameny, které šlehají ze dveří od komory, které leží vylomené z pantů na zemi jak byly zřejmě vymrštěny, když uvnitř komory vybuchly lahve alkoholu. V ten okamžik uslyšíš za sebou ránu a šplouchnutí, jak někdo upustil vědro s vodou na zem. Rychle se otočíš a vidíš Rickena, který v okamžiku vytasil kord a jediné, co tvé uši v tu chvíli vnímají, je zlověstný svist čepele, prořezávající vzduch někde ve tvém okolí.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 20:38
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Rickene!" vykřiknu ,,kde je Nora?!" Snažím se šetřit dech. Vidím že spodiny a kouř se drží u stropu tak se trochu přikrčím abych měla co nejvíce čerstvého vzduchu.

Vypravěč - 01. prosince 2018 21:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Úder tě zaskočí. Ozve se škrknutí a do pravého oka ti začne téct krev, jak ti hrot přejel po lebce a rozřízl kůži nad okem i pod okem. Je štěstí, že jsi alespoň instinktivně trošku uhnula, ale v tu chvíli jsi vstoupila jednou nohou do plamenů. Zranění tě přiměje k dalšímu kroku a tvé oblečení počíná hořet. "Měl jsem tě zabít rovnou, žhářko!" Vykřikne, natáhne se k tobě a popadne tě za zápěstí. V tu chvíli se tě již zmocňuje panika z plamenů na tvých nohách a snažíš se mu vytrhnout, ale za tebou jsou stále plameny, do kterých ještě víc vejdeš. Než si však v šoku uvědomíš, že by ses měla muže snažit spíš přetlačit než se mu vytrhnout, on už chladně využívá situace a strčí tě vší silou rovnou do komory, která je v jednom ohni. Svět zmizí v záplavě oranžového světla a ty cítíš, jak ti země mizí pod nohama. Tvůj oděv i vlasy chytnou po celé ploše a ty cítíš, jak padáš do temnoty. Pak přijde náraz, tma, ticho. Jen jemný hukot někde nad tebou a teninký zdroj vzduchu k dýchání tě přesvědčí o tom, že ještě vnímáš. Pak ustane i to. (Všechny tvé schopnosti, ve kterých jsi měla nějaké zkušenosti, klesají vlivem těžkých zranění především na hlavě na úroveň 1, ostatní zůstávají na nule) Nevíš, jak dlouho jsi tam ležela. Když se probereš, zjistíš, že jsi mnohem slabší než po útoku na tvou vesnici...na vesnici. Jediné, co si řádně vybavuješ, jsou události posledních týdnů...Henrik, tvůj život služky a vězně zároveň, to zůstalo, ale před tím...víš, že jsi kdysi měla rodinu. Velkou rodinu...ale kde to bylo? Kdo to byl? A co to bylo tenkrát za útok? Nic. Ve tvých vzpomínkách se tvá minulost zračí jako jediná velká propast. Ale teď je důležité, kde jsi teď. Něco ve tvých plicích tě nutí kašlat, ale i to je téměř nemožné, uvědomuješ si, že ležíš na zemi, zasypaná, pohřbená něčím, co pokrývá celé tvé tělo.

Vypravěč - 01. prosince 2018 21:16
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Vítej ve hře, zde to teprve začíná!

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 21:42
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Kašlu a snažím se vyhrabat ven. Kde je Henrik? Co se dělo? Kde jsem? ... Kdo jsem? honí se mi hlavou mezitím co se hrabu ven.

Vypravěč - 01. prosince 2018 21:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po chvilce se ti podaří pohnout rukou, po chvilce i nohou a uvolníš jí malinký prostor pro další pohyb. Trvá si asi pět minut než odtlačíš několik cihel a jedna ruka se dostane ven z hromady suti. Tou si pak ze sebe postupně odkládáš další úlomky, suť, prach a popel. Když odhalíš tvář, prudce se nadechneš a začneš vykašlávat hleny, které chutnají jako popel. Jsi hrozně potlučená a jsi ve tmě. Uvědomuješ si, že ses propadla do sklepa.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 22:17
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Skvěle, jak se odsud dostanu?" zabručím vztekle a snažím se očistit si obličej. Jediné co skrz ten nános sazí svítí jsou moje zvědavé a unavené oči. Jediná myšlenka co se mi honila hlavou byl letohrad a Henrik...

Vypravěč - 01. prosince 2018 22:22
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Zabručíš a uslyšíš svůj hlas v ozvěně. Očistíš si obličej, jsi uprostřed tmy, nic nevidíš, jsi pomlácená a svědí tě šrám přes oko. Vzpomeneš si, že by tu však kolem tebe měly být police s jídlem. Ve sklepě byly zavařeniny, viselo tu pár salámů a klobás a ještě zbývalo pár oschlých jablek. Ale jsi v naprosté tmě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 22:24
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Vstanu po slepu zkoumám okolí. Snažím se být opatrná.

Vypravěč - 01. prosince 2018 22:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Několika regály jsi proletěla, nahmatáš police, které jsou na zemi, jednou málem spadneš, když ti pod nohou podjede cibule, ale jsi opatrná, a tak to ustojíš. Nacházíš dost pevných dřevěných regálů, dokonce rozeznáš pár malinkých soudků s medem, zavařeniny, salámy i klobásy. V rohu místnosti pak najdeš bedýnku s ledem, díky kterému je zde chladněji. Zjevně ho nedávno doplnili.

Vypravěč - 01. prosince 2018 22:32
	soukromá zpráva od Vypravěč pro A vzpomeneš si, že do sklepa se chodilo po žebříku padacímí dvířky u jedné ze stěn.

Vypravěč - 01. prosince 2018 22:33
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Po čase žebřík najdeš a vyšplháš na něj, ale dvířka, která se otevírají směrem nahoru, neotevřeš.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 22:40
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Napučeně slezu a začnu se cpát věcma co najdu.

Vypravěč - 01. prosince 2018 22:43
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Zboucháš půlku salámu, zajídáš to povidly a zapíjíš medem, nakonec najdeš i kvašené zelí, takže si s ním trošku odpočineš a naházíš do sebe ještě dýňový kompot a kousneš si do slaniny. Po této bombě jsi totálně plná a máš neskonalou žízeň. Taky se ti začíná dělat lehce nevolno.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 22:45
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Poslepu najdu bednu s ledem a po hrstech si ho cpu do úst i když to znamená brainfreeze. Abych mohla přemýšlet, musím být najezená.

Vypravěč - 01. prosince 2018 22:47
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jsi najedená, napitá, ve tvém bříšku začíná povážlivě škroukat a začíná se ti chtít spát, ale po ledu je ti teď ve sklepě pěkná zima i když poslední, co si pamatuješ, bylo, že nad tebou hořelo.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 22:48
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Snažím se zahřát pohybem a vztekle všude chodím a hledám jak se dostat ven. ,,POMOC!" zakřičím vztekle.

Vypravěč - 01. prosince 2018 22:54
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Ozve se ti jen velice krátká ozvěna, ale ani ta tu pořádně není. V té tmě se docela blbě chodí a málem zakopneš o hromadu sutin, co zůstala v místě, kde ses propadla.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 23:13
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zamrkám a plácnu se do čela. Po slepu se opět dostanu k policím a opatrně na ně lezu.

Vypravěč - 01. prosince 2018 23:17
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Po zranění a oslabení se stále dost motáš, ale podaří se ti to. Po chvilce nahmatáš otvor, kterým jsi propadla, ale je od regálu daleko. Odhrneš tedy suť jak to jen jde a znovu vylezeš na regál. Hmatem přijdeš na to, že přes otvor leží dva ohořelé trámy, ale takto s nimi nepohneš. Je však mezi nimi mezera na celou pěst.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 23:19
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Strčím mezi ně ruku a snažím se je odhrnout od sebe.

Vypravěč - 01. prosince 2018 23:23
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Malinko s nimi pohneš, ale takto se nikam nedostaneš, už teď jsi na pokraji sil.

Vypravěč - 01. prosince 2018 23:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po chvilce snažení to už vzdáváš. Seskočíš na zem a šlápneš na polici z rozbitého regálu, kterým jsi propadla. A napadne tě, že by se mohl dát použít jako páka. Vsuneš tedy polici mezi dva trámy a zabereš. Sesype se na tebe další sprška popela a dovnitř pronikne jasné světlo. "Ursinia Bjornskog se zrodí z popela jako fénix," zazní ti v hlavě, když ti padnou paprsky do obličeje a na moment tě oslepí. Máš volnou cestu.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 23:41
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Naštvaně si zamlžím oči rukou a vyhrabu se na povrch.

Vypravěč - 01. prosince 2018 23:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dostaneš se nahoru. Po domě zbylo jen pár zdí. Je pošmourno jako obvykle, vítr nepříjemné fouká a obloha je zakryta jediným nekonečným bílým mrakem od severu po jih, od východu po západ. Vítr odnáší obláčky popela ze spáleniště a ty sleduješ, jak se rozplývají ve vzduchu do ztracena. Motá se ti hlava a je ti špatně. Znovu se rozkašleš a zjistíš, že hleny na tvé ruce jsou černé jako saze...zřejmě to budou saze a popel. Cítíš se hrozně a jsi úplně osamělá.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. prosince 2018 23:50
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Smutně se zamračím, co budu dělat? Je mi zima a jsem ohořelá... Nemám kam jít... a nic si nepamatuju... Možná krčma? Či snad šlofík na suti v zimě?

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 00:01
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Chytnu se za hlavu a zabručim. Kam mám jít? Doufám že Henrik ví že mě najde u arény... Povzdechnu a vydám se tam.

Vypravěč - 02. prosince 2018 00:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro Potácíš se ulicemi, až se nakonec dostaneš na náměstíčko u arény, kde si tě všimnou dva strážní a okamžitě zamíří k tobě. "Nevíš, že žebráci mají do města vstup zakázán? Jak ses sem vůbec dostala, ženská?" Bohužel vypadáš opravdu hrozně a o svůj meč jsi někde v tom ohni ztratila, tak se nemáš moc jak prokázat. "Tak jako tak tě musíme vyprovodit před bránu." Dodá druhý.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 00:15
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Doprdele jsem Ursa, služka Rickena a Henrika Siebertzů! jestli si myslíte že jsem žebrák tak jste si asi nevšimli že jsem skoro uhořela..." zavrčím na ně vztekle.

Vypravěč - 02. prosince 2018 00:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeden ze stráží se podívá na druhého. "Vykradačka trosek..." Druhý si promne bradu. "Nepomyslel bych, že se to o požáru donese ven tak rychle." Druhý protočí oči. "Rychlostí větru, copak jsi neviděl ten kouř? Čapni ji a jdeme...ať to máme z krku. A nenech se kousnout, kdo ví, co má za nemoci." Oba muži v kroužkové zbroji tě popadnou za ruce a vlečou tě směrem k bráně.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 00:21
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Vztekle se mrskám a nadávám na stráže co mě neposlouchají. Jsem tak sprostá že si všímám lidí jak se otáčí. Skoro si sama ublížim jak se je snažím kousnout nebo jim udělat nějakou újmu.

Vypravěč - 02. prosince 2018 00:23
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jen se tak zmítáš v jejich sevření, až tě nakonec dostanou před městskou bránu a tam tě hodí před sebe. Spadneš na zem a dostaneš další záchvat kašle. Znovu vykašleš popel, ale už jej není tolik, tvé plíce se pomalu zbavují nečistot. Ocitáš se na Hnojištích.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 00:37
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Rozhlednu se kolem. Super, alespoň někam zapadam. Zamračim se. Budu muset prohrabat tu špínu tady abych se koukla po něčem užitečném... Vzdechnu a dám se do hrabání a hledání jídla, oblečení, zbraní... čehokoliv... popřípadě si začnu povídat s dalšíma lidma.

Vypravěč - 02. prosince 2018 00:54
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Začneš hledat, ale je to bída...většina je už dávno přebraná. A tak se rochníš v plísni a hnilobě, ale nakonec najdeš velkou netknutou mrkev. Někdo ve městě se musel splést. Nedaleko od sebe vidíš špinavou zahalenou ženu s dítětem přivázaným na prsou, jak taktéž hledá. Kousek opodál pak další žebrák, ten však vypadá na chudého jako celkem hromotluk.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 00:59
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zajdu za hromotlukem. ,,Ahoj" usměju se na něj.

Vypravěč - 02. prosince 2018 01:00
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Čau." Přebírá odpadky a hodí po tobě okem. "Co chceš?"

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 01:01
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Spíš jestli ty chceš pomoc s hrabáním věcí...." usměju se.

Vypravěč - 02. prosince 2018 01:15
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Podívá se na tebe. "Jakože něco vyhrabeš a dáš mi to?" zeptá se tě a vypadá, že ho taková myšlenka zaujala.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 01:17
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Samozřejmě! Některé věci si budu nechávat abych měla co jíst a tak.... ale chci za to mít kde spát... přísahám že budu přínosem!" zamrkám smutně.

Vypravěč - 02. prosince 2018 01:26
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž si povzdechne a zachrchlá. "Už tak se mačkáme jeden na druhýho...ale aspoň bude větší teplo. Dobře, až tu skončíme, můžeš jít se mnou. Teď hrabej." Řekne ti a sám se jen tak posadí na zem a zlomenou břitvou si začne ořezávat nehty u nohou. Za každou půlhodinu hledání si hoď jednou %...nechám na tobě, jak dlouho budeš hledat, ale poznáš, že je odpoledne.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 01:32
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,A svoje jméno mi neřekneš?" zvednu jedno obočí mezitím co se začnu hrabat ve věcech.

Vypravěč - 02. prosince 2018 01:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ty ses mi taky zrovna nepředstavila..." odpoví hrubým hlasem. Muž má tmavé vlasy a velký nos. Nebude mu víc jak 40 a podle hlasu si asi rád přihne, pokud má příležitost. Ty máš ale zřejmě i v tomto neštěstí šťastný den. když zjistíš, že někdo vyhodil celou hromádku krásných čistých brambor, která by tě zasytila na celý den. Zřejmě si dotyčný, který je vyhodil, myslel, že jsou všechny plesnivé, ale plesnivá je jen polovina.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 01:39
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Promiň, jsem Ursinia ale lidi mi říkaj Ursa" usměju se a donesu mu brambory, potají si přitom asi dva strčím do kapsy.

Vypravěč - 02. prosince 2018 01:43
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Chlap se podívá na brambory, které sis schovala. "Vem si ještě dva, to ti bude stačit na večeři. Já jsem Viktor. Těší mě." Sesbírá si brambory a další dva ti nechá. Pak se zvedne a zamíří k velké dřevěné stodole s prohnutým střešním hřebenem a několika otvory ve štítu.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 01:45
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Kývnu a poděkuju. Mrkev a čtyři brambory... to nezní zle! Usměju se a následuju Viktora.

Vypravěč - 02. prosince 2018 01:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Během pár minut dojdete do stodoly. Když do ní vejdeš, první, co tě praští do obličeje, je pach mnoha nemytých těl. Stodola je v tuto chvíli tak z poloviny plná posedávajících lidí a několik z nich se tiskne u ohně uprostřed. Viktor přejde k ohni a klackem z něj odhrne asi polovinu horkého popela. Do toho pak hodí sám šest brambor a kývne na tebe, aby ses přidala. "Do večera se upečou." Všimneš si, že někde mezi těly se zvedlo něco chlupatého a míří to k tobě. Když tvor vyjde na světlo, pronikající dovnitř jedním z otvorů ve štítu, poznáš huňatého psa, který k tobě svižným krokem cupká a houpe oháňkou ze strany na stranu.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 01:59
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Rychle do ohně přihodím brambory a nadšeně přivítám psa. Smrdí ale vypadá jako hodný.

Vypravěč - 02. prosince 2018 02:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pejsek si tě začne očichávat a očividně se mu líbíš. "Nová tvář..." ozve se hlas postaršího muže a pes se okamžitě rozeběhne ke zdroji onoho hlasu. Muž s dlouhou holí vystoupí také na světlo s pejskem poslušně u nohy. Je to starý muž s páskou přes oči a prošedivělými vlasy, které jsou místy již skoro bílé. "Vítej mezi námi. Odkud jsi?" V tuto chvíli to vypadá, že ti věnuje pozornost celá stodola. Všichni otočili své pohledy na tebe.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 02:07
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Zdravím" usměju se na muže který můj úsměv nevidí. Na jeho další otázku nevím jak odpovědět. ,,Nevím přesně odkud jsem... ale vím že nejsem odsud....a dělala jsem služku Siebertzům dokud..." začne se mi klepat hlas a začnu fňukat.

Vypravěč - 02. prosince 2018 02:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Každý z nás se sem nějak dostal," řekne. "Osud nás může zavést do mnoha situací. Zde se můžeš mezi námi ukrýt před zimou. Zdarma. O nic se nedělíme, jen si vzájemně poskytujeme teplo a ochranu před případnými vetřelci." Přistoupí k tobě , nahmatá tě a položí ti ruku na rameno. "Kéž tohle utrpení přežijeme. Jmenuji se Abelard. A tohle je Trinke." Ukáže na psa, který mu sedí u nohou a s vypláznutým jazykem na tebe kouká veselýma očima.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 02:32
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Jsem Ursinia Von Bjornskog... prostě Ursa" utřu si nos. ,,Hrozně moc děkuju" usměju se a opět podrbu hafana. Chytnu Abelarda za ruku a něžně mu s ní potřesu.

Vypravěč - 02. prosince 2018 02:34
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Hmm..."Co dělá bojovnice kmene Bjornskog tak daleko? Určitě máš zajímavý příběh." Muž se k tobě posadí a všichni si začnou zase hledět svého. Je nepochybné, že tato osoba má zde veliký respekt.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. prosince 2018 02:37
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,, Já ... nevím... nic si nepamatuji..." zafňukám znova a sednu si k muži. Polila mě vlna zoufalství. ,,Nevím odkud přicházím... Vím jen že někde ve světě mám medvěda... Svojí spřízněnou duši... Ale to je vše....''

Vypravěč - 02. prosince 2018 17:08

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokračujete po cestě asi půl dne. Ve voze je plachta, a tak si přes poledne můžete udělat stříšku, koně jsou očividně na slunce zvyklí. Tu Garett seskočí z vozu a pytle střelného prachu až na jeden přeskládáte na volné koně. Potom se Garett sehne pro poslední, který rozváže a rozsype prach po voze. Následně k němu upevní jednu delší zápalnou šňůru, zapálí ji a pleskne koně pochvou meče přes zadek, až se zvířata zběsile rozeběhnou cestou, kudy s Oltragem před tím přišel. "Koně nešetřete, ale ať nám zase nepojdou." řekne stručně a vyskočí do sedla. Následně se rozjede rychlým klusem dál pouští. Od této chvíle již pro vás není možné cestovat nepřetržitě. Každé poledne si musíte rozložit přístřeší a přečkat spalující žár přímého slunce. Tímto způsobem po několika dnech dojedete k zeleni. Mezitím vám všem došlo jídlo a od posledního nalezeného "jedlého kamene" uběhl už také celý den. A tak jste nadšení z datlí, které jste zde nalezli. Máte už pocit, že vaše zadky jsou dávno na kaši, když se před vámi konečně objeví moře a bílé domy přístavu. Vaše cesta se přiblížila k cíli. V laguně pak vidíte spoustu lodí království Angorn. "Blokáda ještě drží. To je dobře. Nemohou se přiblížit na dostřel aby nás nabraly, takže se svezeme lodí Obchodní společnosti. Trpaslíkům bránit v příjezdu a odjezdu nemůžeme...politika. Ale teď se nám to bude hodit." Vysvětlí. "Do hodiny budeme na moři."

Vypravěč - 02. prosince 2018 17:25
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Po nějaké době už opravdu sedíte na trpasličí obchodní lodi a břehy pouštní země se od vás vzdalují. Loď je plná trpaslíků, kteří disciplinovaně veslují v bezvětří a velí jim černovlasý kapitán bez vousů. Kdo vás dále zaujme, je trpaslík v lodním koši, který neskutečně falešně neúnavně zpívá a statná blonďatá trpaslice u kormidla.

Mina - 02. prosince 2018 22:03
	soukromá zpráva od Mina pro Porozhlédnu se po lodi. Konečně jsme z té blbé pouště pryč. To mi vážně chybělo. Vlhkost vzduchu, jemný větřík... Podívám se na falešně zpívajícího trpaslíka a pousměju se. Tuhle píseň znám. Potichu si začnu pobroukávat. "A kam tedy teď směřujeme?" zeptám se svých soudruhů dobrodruhů.

Vypravěč - 02. prosince 2018 22:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett se podívá po vzdálených Angornských lodích, které se rozprostírají po celém obzoru zálivu. "Do Athkalty. Snažil jsem se přesvědčit kapitána, aby nás vysadil někde blíž hlavnímu městu, ale prý mají už tak týden zpoždění. Nu aspoň máme jistotu, že cesta bude rychlá." Loď, na které jste, je typický trpasličí drakkar, které na rozdíl od těch Angornských mají trup uzavřený palubou. Je také podstatně větší. Uprostřed jediný stěžeň s velkou čtvercovou plachtou zajišťoval lodi pohyb při větru a v případě bezvětří bylo po každé straně čtrnáct vesel. Pak se najednou celá posádka připojí krátkým popěvkem k muži v lodním koši. Přístavy rájem jste rozličných krás Way hay! A kozy ven! Pivo se leje a zpěv nás zahřeje, my víme že máte to u nás! Slunce na východě na moře zve Way hay! K obzoru hleď! Nech korbel býti a ženu spát v síti, vždyť moře je láska naše! Celé to vypadá, že si těchto pár veršů místní posádka vymyslela sama. Garett se pak posadí k přídi a nechá vás o samotě. Po chvilce k vám přistoupí kapitán. "Tož ty seš ale pěkná kočička. Varuju, že za plácání přes zadek se na týhle lodi neručí." Jakmile to dořekne, plácne Mínu přes zadek. Pak se otočí na Oltraga. "Kámo, ta kuše je fakt pěkná prácička. Kolik bys za ňu dal, kdybych ju chtěl?"

Oltrag - 02. prosince 2018 23:53

soukromá zpráva od Oltrag pro Co se týká žaludů, svou porci nakonec nepozřu z jednoduchého důvodu - nejím něco, o čem nevím co to kurva je. Ať si kdo chce říká o výběru trpaslíků co chce, klidně sežeru opečeného Bažinatce, ale tohle neznám a testovat to nebudu. Žaludy tedy shrnu zpět do váčku a své uvažování, že bych je přehodil jako zodpovědnost na Mínu prozatím odložím. Ale jinak si s tím hlavu nedělám. Vysypalo se to samo a kutálelo se to k ní samo - jeho blbost že je to sežrané. Pomohu Garettovi s realizací plánu s vozem a pak se útrpně trmácíme pouští. Musím říct, že poušť je asi to nejhorší ze všech klimat, kde si sám sebe dovedu představit. Nevadí mi zmrzlé hory, nevadí mi mokřady a bažiny, nevadí mi podzemní sluje ani mořská hladina. Ale suchá vyprahlá poušť je něco, co jsem nikdy rád neměl a mít rád asi ani nebudu. U svého koně dbám pečlivě na jeho stav a aby řádně pil z nalezených kamenů. Koneckonců na zvířatech závisí naše přežití, protože my můžeme jet blouznící v sedle, ale chcíplý kůň znamená, že půjdu pár dní jakž takž čerstvý po svých, ale pak padnu a zdechnu taky. V přístavu se na nic moc nevyptávám a pomohu skupině hlavně tím, že podpořím dojem že náležíme k trpaslíkům a nejsme vůbec nic mimořádného, nad čím by se měl kdokoliv pozastavovat. Když opustíme vody přístavu, docela si oddechnu. Až s opožděním zareaguji na Garettova slova o napadání trpasličích lodí "to bych vám sakra radil mladej, věř mi že trpaslíčí národ nechce nasrat ani jeden z vás" ušklíbnu se ale i tak budu rád, až blokádu mineme a dostaneme se na skutečně otevřené moře. Mezitím prohodím pár bodrých slov tu s plavčíkem, tu s veslařem, tu dělníkem - se všemi bezezbytku. Jednak se snažím navodit dobrý přátelský dojem a jednak nějaká ta informace by nebyla od věci. Dám k dobru pár historek ze svého toulání za pár jejich historek a zpráv a zajímavostech poslední doby. Pak se usadím na jednom sudu poblíž Míny. Jedna věc je, že se k nám přidala ani nevím jak a nevím co je zač. Druhá věc pak je, že prostě taková holka to nebude mít na takový lodi jednoduchý a ať je zač co chce, teď je součást mé družiny a podle toho je třeba se chovat. Opakovaně kontroluji své vybavení, vyndám si i opravnou sadu a snažím se poštelovat kuši a opravit zbroj jak jen mohu. Lehce pobaveně sleduju kapitána a plácnutí po zadku mé společnice a kdyby se snad náhodou chtěla ohradit a zároveň se před tím podívala mým směrem, lehkým posunkem naznačím, ať tohle ještě nechá být. Řeč se pak stočí ke mě a mé kuši "no to teda je, ale nedám. Je to má společnice i živitelka ... a kdo by něco takovýho vyměnil za pá měšců zlaťáků?" zahlaholím se smíchem a i absurdně nadsazenou cenou ve zmínce dám najevo, jak moc si ji cením a že obchod nebude. "Sám sem prováděl ňáký úpravy, ale estli chceš, poptám se ti po podobným kousku ... když mi řekneš kudy kdy plouváte a jak ti to doručit" zazubím se. "Ale tadlecta kráska musí bejt v pohotovosti. Třeba zrovinka včera ukázala, že je tvrdá jak její majitel, když její pažba přerazila nos na třikrát jednomu frajírkovi, kterej se sápal tady po mladý víc, než by se jí líbilo" pohodím hlavou k Míně a nenápadně na ni mrknu a ukážu kapitánovi mělký podlouhlý důlek, který ve skutečnosti vznikl pádem na kámen při jednom prolézání jeskyně a souboji s medvědem, abych svou historku podložil. "Ale klid, jsem si jistej, že takový malý plácnutí vod takovýho frajera jí nevadí ani za mák" zasměju se. I s kapitánem navážu přátelský rozhovor a za jeho pohostinost a cestu na jeho lodi dám také k dobru pár historek, které můžeme probrat i během cesty u piva. Jinak ale cestu lodí rozkládám právě mezi rozhovory s posádkou a získávání informací, opakovanou kontrolu a údržbu výbavení, hlídání Míny a odpočinek a vyřezávání ze špalíků dřeva a vyhlížím cílovou destinaci, pokud se nic neobyčejného nestane.

Mina - 16. prosince 2018 21:56

soukromá zpráva od Mina pro Ano. To jsou ta slova písně, kterou si vždycky broukal jeden mistr trpaslík, kterého jsem v dolech pravidelně léčila. Víš než zranění z práce měl ale zranění od dozorců. Byl jedním z těch, kteří si nenechávali nic pro sebe. Trochu se osypu, při pomyšlení na tábor. Trošku sebou trhnu, když mě kapitán plácne přes zadek. Rozhodně je to příjemnější pocit, než jakýkoliv dotek od těch hnusných a oslizlých dozorců. Netřeba vyvádět, musíme zapadnout. Takže nahoď masku a zkousni to. "Od kapitána to může být přece jenom lichotka." usměju se na něj. "Kdyby to ale zkusil někdo jiný, nemůžu zaručit, že se nespálí." zachichotám se nevinně. Nevadilo by mi, kdybych mohla vyventilovat frustraci. Připálit někomu plnovous... až pozdě jsem si uvědomila, že se mi to všechno promítlo do obličeje a znova se nevinně usměju. Kapitán s Oltragem se začnou bavit o jeho kuši, ale mě to moc nezajímá. Porozhlédnu se po lodi. Odpíchnu se od zábradlí a rozhodnu se procházet chvíli sem a tam. Za chůze navazuju oční kontakt s posádkou a buď jim pokývu hlavou a nebo se pousměju. Celou dobu jsem připravená někoho bacat drápkama přes nenechavý pracky a v mé mysli se tomu strašně směju. Nevím, kdo jsou mí společníci. Nevím vlastně pořádně, kam se s nimi dostanu. Nevím nic. Nevím ani, jestli je vhodné s nimi začít všechno probírat už teď a snažit se něco zjistit a nebo až vystoupíme a budeme mít trochu soukromí. Přece jen mi pomohli utéct a získat svobodu. Hluboce si povzdechnu. Svět je občas zvláštní místo. Pořád si říkám, že jsem připravená vydat se někam daleko. Vydat se na dobrodružnou cestu napříč světem. Třeba je tohle ten správný krok. Ale cítím, že tu něco chybí. Asi víc lidí? Větší diverzita? Takhle přece dobrodružství začíná, ne? Potkáváš nové a nové lidi. Třeba se k nám bude chtít přidat někdo z této posádky. Rozhlídnu se kolem. Nevypadá to. Všichni sem zapadnou. Všichni kromě nás. "Nudím se." povznesu. Třeba je tu něco, co bych mohla dělat. Někdo, komu bych mohla pomoci. Rozcupitám se zpátky k Oltragovi a kapitánovi a s úsměvem se zastavím až u nich, div nezakopnu. "Kapitáne!" pomalu mu zařvu do ucha. "Není někdo z vaší posádky zraněný? Někdo, komu bych mohla ulevit od bolesti?" zahlásám s nadšením a v očích mám jiskřičky naděje. Nejen, že se zabavím, ale třeba se taky dozvím nějaké nové informace. Něco za něco. A koneckonců budu zase pro chvíli užitečná. Přece jen už je to nějaká chvilka a já mám zase energii zpátky. "Před vámi stojí v plné kráse, a možná tak tříčtvrteční síle, léčitelka!" zazubím se. "Dokážu vyléčit zranění, oděrky, některé nemoci..." vyjmenovávám a celá nedočkavá čekám na odpověď. Významně se podívám na Oltraga. "Já se alespoň zabavím a aspoň rozproudím konverzaci, abych tu neumřela nudou." pak se otočím na Garetta a vyplázne jazyk. Společníci na prd. Abych si povídala sama se sebou.

Vypravěč - 17. prosince 2018 16:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Che! Ta holka ví, vo čem mluví!" Vykřikne kapitán. "Nic sa nebojte trochu seknót drápky, ale ať možou chlapi ještě veslovat." Zasměje se. "Tož já takovó kušu nepotřebuju, ale kupca bych určitě našél. Ale chápu, zbraň je nélepší ženská pro trpaslíka." Poplácá Oltraga po rameni. Zatímco se Mína prochází po lodi, trpaslík si nadále prohlíží kuši. "Próraznost bude slušná...fakt je to pěkná prácička, řek bych, že i medvědovó hlavó by dobrý šíp s touto kušou prošel." Pokývá hlavou. "Jak's k ní vlastně přišel?" Loď pomalu vypluje ze zálivu a doposud svěšená plachta se napne. Trpaslíci vytáhnou vesla a uschovají na palubě a někteří se začnou bavit mezi sebou. Loď nabere rychlost a projede mezi kotvícími loděmi Angornu, které jsou o dobrých pár stop nižší než loď trpaslíků, a tak jim vidíte na palubu. Většina je vyzbrojena balisty a na každé je alespoň tucet lučištníků. Garett na přídi některým kapitánům zasalutuje a necháváte Rhionu i s blokádou za svými zády. Poté dívka začne nabízet své služby. "Já su zraněné! Strašně zraněné!" Vykřikne okamžitě čtvrtý veslař napravo. Je to trpaslík do půli těla svlečený, řádně chlupatý, zrzavý, od slunce a soli skoro až do oranžova. A jeho vlasy a vousy jsou kudrnaté až krepaté. Trpaslíci kolem vyprsknou smíchem. "Toť su raněný!" Ukáže dlaněmi na kalhoty a přidá několik demonstrativních pohybů pánví. Sladká panna z moře! Na palubu skočila! Na to vsadím duši, pravda to byla! Jenže dřív než začala, písnička skončila! Panna mořská, spanilá muže utopila! A do hlubin temných i s lodí mířila! Dolehne k palubě další ne příliš melodický popěvek z lodního koše. Kapitán se jen usměje a pokrčí rameny. "Možete si je vobejít, určitě se aspoň půlka z nich v přístavu poprala...v Rhioně sa vždycky pocupujó s místními chlapy." Trpaslice u kormidla to doposud sledovala mlčky, ale teď se konečně ozve. "Len sa jich nebój, děvče, ty jejich plešky só duté jak bambus...jednó je přes ně přetáhneš a nebudó vědět, co s tó otvěnó uvnitř dělat!" posádkou se na to pronese tiché zachechtání. Exotické břehy za vámi se zmenšují a míříte stále na sever. Plavba je klidná a vítr příznivý. Netrvá dlouho a octnete se na volném moři bez jediného náznaku pevniny na obzoru. Zde je vítr o něco chladnější, což je ale příjemné oproti Rhionské poušti. "Váš šéf vod nás kópil ňáké kožichy, tak sa možete hlásit v podpalubí, až vám začne bét moc velká kosa...plujem do přístavu na severu, kde teprv začíná jaro. Pozétří tam budem." Oznámí ještě kapitán mimoděk.

Vypravěč - 17. prosince 2018 17:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Medvěda..." Pronese tiše stařec a natáhne ruku ke tvému obličeji. Položí ti ji na čelo a vypadá soustředěně. "Ano, vaše srdce jsou propojená...bijí stejně. Tvůj medvěd žije. Ale čím déle jste rozdělení, tím je pouto slabší...nesmíš na něj zapomenout, jinak i on zapomene na tebe. A bude navždy pryč." Stáhne ruku a nakreslí několik čar v prachu na zemi. "Bohužel ti neřeknu, kde teď je, ale zkusím něco vymyslet." Někde mezi žebráky se roznese dětský pláč, matka rychle přispěchá k dítěti a nabídne mu prs, aby jej nakojila. Dítě se přisaje a utichne. "Zde i děti křičí jen kvůli hladu...připrav se, že hladoví lidé jsou nevrlí. Ale zlo mezi námi nenajdeš. A těžce se potáže ten, kdo by jej pokusl přinést."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 17. prosince 2018 23:09
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Nasucho polknu ale věnuji mu odhodlaný výraz. ,,Zapomenout na Bjärkeho není v plánu" a hrdě zvednu hlavu. Potom se ale usměju. ,,Já nepřicházím se zlou, vždycky se snažím vše sjednat v míru... " zašeptám nakonec a podívám se na zem. Kdepak asi můj chundeláč je? Zajímalo by mě jak teďka vypadá...

Mina - 30. prosince 2018 14:56

soukromá zpráva od Mina pro "Tak to si skočím pro kožich a pustím se do práce." zazubím se a prokřupnu prsty před sebou. Když procházím kolem veslaře, zastavím se u něj. "Mistře trpaslíku, pokud máte nějaký MALÝ problém, určitě se s tím dá něco dělat. Moje babička mě naučila recept z mořských řas pro opruzeniny, tak vás to můžu naučit." vypláznu na něj jazyk a pokračuju dál. Začíná se pomalu ochlazovat. Stojím na palubě a koukám na vlny kolem nás. Čím dále jsme od pouště, tím líp mi je. Tím víc uvolněná jsem. A tím víc myslím na to, že zabili Raila. Pod povrchem bublá vztek. Jednou za to zaplatí. Vrátím se pro jejich hlavy. Je tu tolik lidí na palubě a přitom tu je strašně ticho. Jsem sama. Zase a znova. Kdo ví, kdy se mě mí společníci zbaví. Ale prozatím se jich chci držet, aby ta samota nebyla tak strašná. Zaměstnám svoji hlavu. Jop. Dobrodružství je před námi.

Vypravěč - 30. prosince 2018 16:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Trpaslíci se nad poznámkou Míny o opruzeninách jen zasmějí a dál pokračují v práci. Několik šrámů, vyrážek a popálenin od provazů na ošetřování se najde, a tak se mladá dívka zabaví celkem snadno. Trpaslíci jsou hrubou, ale zároveň milou a příjemnou společností a cesta vám utíká rychle. Oltraga zasvětí do rybaření speciálními kušemi, vystřelujícími harpuny na provaze, a ten si tak užije i rybolov. Jen Garett se do žádných rozhovorů nezapojuje a většinu dní jen mlčky hledí k obzoru s ustaraným obličejem. Netrvá dlouho a před vámi se objeví pobřeží. Pobřeží vysokých skal a plné zelených, vysokých listnatých i jehličnatých stromů, seskupujících se v divoké lesy na bílých útesech. Po té době v tropickém podnebí je čerstvá, divoká zeleň jako osvěžení pro duši. Loď nadále několik dní pluje podél břehů této země směrem na sever, vidíte skaliska různých barev od bílých vápenců přes žulové a černočerné čediče až po rudé železité skály, útesy, pláže, lesy i dlouhé zelené pláně bez jediného stromu. Minete takto spoustu malých přístavů a podnebí je stále chladnější a větrnější, až se nakonec každý den z nebe spustí minimálně dvouhodinové mírné mrholení, většinou doprovázené duhou přes půl oblohy. Typické jarní počasí. Mezi trpaslíky si začínáte z rozhovorů všímat, že brzy budete v cíli. Na pobřeží začne být země opět plná divokých lesů a skal, obloha se změní v jednolitou vrstvu bílých mraků a v mírném osvěžujícím dešti se před vámi znenadání objeví zátoka a v ní obrovské město. "Představuju vám Athkaltu, esli ji eště neznáte." Zahlásí kapitán a ukáže na záplavu domů na břehu. "Mesto, kde nájdete snad fšecky radosti i neřesti světa. Křižovatka severu. Možu na svý fósy přísahať, že vetšího mesta sem eště nespatřil. I hlavní mesto má Angorn menší než toto." Nad městem se třepetá spousta vlajek, avšak pouze dvou erbů. Angornský - zlatý dub na černém štítu a za štítem s bílou kouzelnickou holí a dvěma zkříženými meči s podélně rozdělenými čepelemi; a Athkaltský - dvě dlaně, z nichž jedna třímá chléb a druhá nabízí zlaťák. Garett se podívá na oblohu, ze které padá vytrvalý déšť a zabalí se do kožichu pečlivěji. Srst, kterou jsou vaše kožešiny pokryté, obsahují očividně přirozený maz zvířete, ze kterého je stáhli, takže ačkoliv páchne jak pižmo, voda po něm stéká netečně na zem. "Musím vás poprosit abyste s nákladem zacházeli tak, aby se pokud možno co nejméně namočil. A pokud možno co nejdřív." Požádá trpaslíky a počká, až loď dopluje k přístavním molům. Nakonec ji k jednomu z nich přirazí a přivážou. Pak Garett s kapitánem opustí loď a jdou promluvit si s úředníkem v přístavu. Asi po deseti minutách se vrátí. "Só to vydřiduši, vždycky byli." Prohlásí trpaslík. "Co naplat," odpoví mu Garett a hodí trpaslíkovi zlaťák. "Tak tedy můžeme vylodit. V přístavu je hospoda, můžeme si v ní promluvit o ceně...jak se o ni rozdělíte s dámou, nechám na vás...přece jen se ukázala jako užitečná, ačkoliv se přidala nedobrovolně." Usměje se na Mínu. Necháte trpaslíky dělat jejich práci a společně s Garettem se usadíte v přístavní hospodě U zlomeného vesla. Není to hospoda, která by patřila mezi ty páchnoucí potem a močí ani voňavá po fialkách. Ve vzduchu zde cítíte atypickou kombinaci mnoha známých i exotických vůní koření a stejně tak zdejší hosté jsou všeho druhu a barev. Z každého koutu se ozývá jiný jazyk, z nichž většině nerozumíte ani slovo a je navýsost jasné, že křižovatka severu je výstižné přízvisko. Usadíte se u stolu v rohu a Garett vám všem objedná jídlo i pití dle vaší volby. Takže...musím vám poděkovat za pomoc. Oběma. Snad se nám podle vzorku, který jsme z Rhiony odvezli, podaří vyrobit náš vlastní výbušný prach a následně porazit ty fanatické šílence. Byl by to konec otroctví jak jej známe. Pokyne Míně. "Kdybyste se někdy chtěli zapojit do války, můžete se nechat naverbovat v příští vlně, určitě byste byli přínosem. A teď k ceně..." Usměje se. "Vycházel jsem z odměny ve výši sta zlatých, avšak s ohledem na zranění a poškození zbroje, bych vám vyplatil o dvacet víc, to by mělo na opravy stačit. Byli byste s takovou částkou spokojeni? Jak se podělíte, nechám na vás." Ke stolu vedle vás se usadí skupina tří lidí. Dva ozbrojenci ve zdobeném brnění důstojníků městské stráže a jeden muž, který po odložení mokrého černého pláště odhalí drahý černý kabát a kord u pasu. Jeho tmavé vlasy jsou již zpola prošedivělé a hladce oholenou tvář zvýrazňují vystouplé lícní kosti. Všichni tři se usadí a zapředou se do rozhovoru. Garett si jich všimne a vypadá, že příchozí poznává, ale prozatím se věnuje vám a nenechává se rušit.

Vypravěč - 30. prosince 2018 16:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Během plavby si všimneš, že tě začíná častěji svědit levý loket. Při pohledu na něj nic nevidíš, ale poměrně často se potřebuješ podrbat a zkoušení tvých léčivých schopností nepomáhá. Až krátce před tím než dorazíte do cíle, si všimneš, že kůže na lokti ti mírně zesvětlala oproti zbytku kůže, což u bledé dívky, jako jsi ty, znamená hodně světlou kůži. Uprostřed onoho světlého fleku se ti v průběhu dalších hodin utvoří nazelenalá modřina, ale svědění se zmírní

Oltrag - 30. prosince 2018 21:14

soukromá zpráva od Oltrag pro Cesta proběhne celkem hladce a tím pádem není moc co řešit. Rybaření kuší ale velmi uvítám a podrobně studuji mechanismus i konstrukci šípu, abych toto mohl využít na svých cestách. Pro kožich si zajdu - no už proto, že mladej ho zaplatil a na severu se kožich zdarma hodí. Když se blížíme pevnině, prohlížím si jeji obrysy a přírodní útvary. Nejen abych se kochal, ale abych se podle nich uměl orientovat, kdybych se tu na moři někdy zase ocitl. Když pak doplouváme, osobně se jdu rozloučit a prohodit pár bodrých slov s každým členem posádky, se kterým jsem přišel do styku a s kapitánem zvlášť. Jeho se vyptám jak často sem plují a kdy to bude příště a rozloučíme se. Když pak vystoupíme, hodím si kuši na rameno a zaujmu klasický doprovodný prostor kousek za Garettem a trochu bokem a jdu s ním a cestou si prohlížím město, stále ale se soustředím hlavně na bezpečí jeho i Miny. Co se nákladu týče, má práce se zdá u konce a zamířím s Garettem tedy do hospody, kde si sedneme a nenápadně si přeměřím osazenstvo a následně i nově příchozí. "No podívej mladej, mě ta vaše válka nezajímá, nic ve zlým. Lidský ideály a cíle se mění tak rychle, že za to fakt často nestojí nasazovat krk, pokud cena není víc než odpovídající. Neříkám, že votroctví je správný, to fakt ne, ale taky je otázka, co jsou vaši velitelé ochotni a schopni udělat pro jeho zastavení. Aby to nebylo ještě horší. Takže se mnou v tomdle punktu nepočítej. Voják musí poslouchat a je jedno, co mu velitel nakáže. Já beru jen kontrakty co sám chci a sám si určím jejich podmínky, jako s tebou" ušklíbnu se na něj ale kývnu hlavou a opět přikývnu když řešíme peníze. "Jo, to zní slušně, jsem rád že držíš slovo a seš uznalej mladej" přemýšlím jak peníze rozdělit a podívám se na Minu. Nabrali jsme ji nechtěně a až docela pozdě, ale na druhou stranu se docela hodila. "Mno ... tady kočce dej 35 a mě zbytek. Nic ve zlým děvče, ale já se tady s mladým trmácel už vod začátku a bylo tak nějak plánovaný" promluvím na Garetta a následně stočím svůj pohled k dívce.

Vypravěč - 30. prosince 2018 23:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stařec si povzdechne a pohladí tě po rameni. "Zítra jdeme já a tady Trinke žádat o almužnu do Roboty...můžeš se ke mě přidat jestli chceš. Tady u města žebráci už moc nepochodí a jestli se udělá hezky, budou sedět na hromadách a rvát se o jídlo jakmile tam nějaké přistane." Povzdechne si a odněkud ze svého otrhaného pláště vyloví malou fajfku, kterou naplní sušeným listím podivné vůně. "Moje malé tajemství..." Usměje se. "Nikdo jinej neví, kde tady poblíž roste." Zapálí listí a potáhne z dýmky. Pak ti dýmku nabídne.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 30. prosince 2018 23:28
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Usměju se dýmku si vezmu. Ještě předtím než si potáhnu mu poděkuju a odkývnu cestu do Roboty. Ráda se projdu a alespoň ho v nouzi můžu zkusit bránit. Potáhnu si ale trochu se rozkašlu.

Vypravěč - 30. prosince 2018 23:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Opatrně." Zasměje se. "A ne aby sis na to moc zvykla." Poznamená. To, co kouříš, není tabák, ale je to velice podobné. Nicméně po chvilce se ti rozleje po těle pocit tepla a pohody...a snad i chuť k jídlu. Tedy do chvíle než si vzpomeneš na Siebertzovic sklep, který jsi vyjedla. V tu chvíli se ti vybaví ta ďábelská kombinace všemožných jídel, které jsi do sebe nacpala a zhoupne se ti žaludek jako na vodě.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 31. prosince 2018 00:28
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Spokojeně si pomlaskám. Je mi jedno co se mi stalo... Je mi jedno že je mi zima a mám hlad... jen chci spát a jíst.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 31. prosince 2018 00:38
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Najednou přijde pocit uvědomění. A sakra. Hlasitě mi kručí v břiše a přijde první nával. Ten zadržím. S druhým návalem si hlasitě říhnu a zmateně se podívam na slepého starce. Při třetím návalu rychle vstanu a běžím hlasitě evakuovat obsah svého žaludku který stále poctivě držel zbytky jídla ze sklepa. Tohle je trapné.

Vypravěč - 31. prosince 2018 00:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Žebrák ti rychle sebere dýmku a sotva vyběhneš ven, žaludek se ti prudce stáhne a cítíš, jak je jeho obsah vytlačen nahoru jícnem v několika rychle za sebou jdoucích dávkách ven a dopadá na trávu. Jeden z žebráků, který zrovna prochází kolem tebe, nehne ani brvou, ale kouká, jak se ti vede. "Takový plejtvání..." Utrousí a zajde do stodoly. Pach zvratků je nepříjemný a taktéž štípání v nose, do kterého se taktéž něco dostalo, ale najednou je ti líp. Jen účinky dýmky jsou ty tam a máš docela žízeň.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 31. prosince 2018 00:49
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Utřu si rty a když procházím kolem žebráka co si rýpnul, šťouchnu do něj. ,,Jestli ti to přijde jako plýtvání, příště to hodím do boty a jak s tím naložíš je tvoje věc" zazubím se nevinně a odejdu.

Vypravěč - 31. prosince 2018 01:14
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne každý to snese, ale tohle..." Poznamená neutrálně a zamává dýmkou. Lidi okolo spolu občas tiše mluví, ale spíše jen polehávají, starají se o děti nebo tě pozorují.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 31. prosince 2018 01:16
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Já bych to snesla líp kybych nesnědla takové kombinace a nezapila to medem... " zabručím a sednu si. Lehce si ještě říhnu a protáhnu se.

Vypravěč - 31. prosince 2018 01:20
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Starci se na obličeji objeví udivený výraz. "Jak jsi k něčemu takovému přišla? No jestli se potřebuješ napít, tak ve městě kousek před hradbami je volně k mání studna i s vědrem na laně."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 31. prosince 2018 01:23
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro "Vyhrabala jsem se z ohořelých trosek a náhodou jsem byla ve sklepě... děkuji za radu, vrátím se" usměju se a vydám se ke zmíněné studni.

Mina - 31. prosince 2018 01:55

soukromá zpráva od Mina pro Procházíme městem a já se víc zabalím do kožichu. Být na lodi s trpaslíky je jedna věc, ale procházet se v poloroztrhaných a na rychlo posvazovaných šatech po ulicích města... pro ženu je to potupa. Budu si muset někde sehnat něco obstojnýho na sebe. Po příchodu do hospody se pohodlně usadím. Konečně se pode mnou nehoupe zem a ten loket už mě taky moc nesvědí. Můžu si vydechnout. Aa... Garett mluví o otroctví. Hlavou mi problikne moje bývalá klec, jak jsem se krčila v kuchyni, jak jsme procházeli dolem a taky... výbuch. Zadívám se nepřítomně před sebe a vydechnu. Je to za mnou. Ale co teď? Potřebuju sehnat nějaký peníze. Na jídlo a oblečení. Peníze... Pootočím hlavou a všimnu si, že chlapi mluví o penězích, mlčky poslouchám. Proč bych měla dostat odměnu za kontrakt, který nebyl můj? Vždyť jim vděčím za život... Co už. Nezapomínej na svoji hrdost. Otočím se na Oltraga a mírně pokývu hlavou. "To se mi zdá fér." Jupí. Nákupy. Porozhlídnu se po hospodě. Sem tam se střetnu pohledem s nějakým ožralou, který se na mě úlisně usměje. Ugh! Štěstí, že sedím ve společnosti dvou chlapů. Počkat. Když je teď po jejich kontraktu tak Garett bude řešit ten střelný prach. A co Oltrag? "Oltragu... Kam máš teď namířeno?" zeptám se zvědavě a snažím se nevypadat jako opuštěné štěně. Možná by mi to šlo líp, kdybych na sobě necítila ty úchylný pohledy přes celou hospodu. Nepříjemné. Nedokážu se soustředit. Hlavně ne v těchhle otrhaných hadrech. Moje ego je převeliké, ale nikdy neuškodí mít kromě povahy i vzhled, kterým lze na první pohled odzbrojit. Musím se pak podívat kolem a nakoupit pár potřebných věcí. Jak se dokážu myšlenkami takhle zatoulat? "Víš, kdyby se ti ještě hodil léčitel... chci říct." odmlčím se. "Stejně už nemám domov... a už nemám ani nikoho, ke komu bych se vrátila." konec už jen zamumlám.

Mina - 31. prosince 2018 02:02

V hlavě přemítám, co vše potřebuji koupit. Určitě oblečení. Buď nějakou róbu a nebo lepší by byla nějaká tunika a kožené kalhoty? volnější pohyb a víc prostoru pro úchyt váčků. A rozhodně potřebuju novou kápi. Cestou do hospody mě sledovalo víc lidí, než bych chtěla. Tenhle obličej přitahuje moc velkou pozornost. Měla bych si pořídit i nějakou normální kudlu. Nožů není nikdy dost. To mě učila už babička. A kromě zbraní by se mi hodily a nějaké ty drobnosti pro pohodlnější cestování: čutora, svíčky, křesadla, lano? A někde budu muset najít i alchymistu a bylinkáře. Nikdy neuškodí mít pár léčivých bylin po ruce. Budu se muset nejdřív porozhlédnout a zjistit, jaké jsou tu ceny.

Oltrag - 31. prosince 2018 10:22

soukromá zpráva od Oltrag pro Stočím svůj pohled opět na Minu, o jejímž dalším osudu jsem zrovna začínal uvažovat. Zadumaně pokývu hlavou a zvažuju možnosti a víceméně přemýšlím i nahlas. "Víš děvče, tyhle nohy jdou, kam je vítr a srdce nese. To povyražení tady s mladým nebylo to nejhorší v čem jsem kdy byl a ani do budoucna nevím, do čeho se namočím. A často to fakt nejni nic pěknýho a nejsem si jistej, jestli tohle by bylo pro tebe. Navíc ... jak to říct ... kvůli cestování s někým jako ty se nebudu měnit. Smysl mýho cestování je být svobodnej a dělat si co chci a jak chci. Na druhou stranu léčitel se hodí určitě a zvedá to potenciální úspěšnost akcí a i rozšiřuje jejich možnou škálu. A kdyby ses se mnou nakonec važně chtěla toulat, i kdyby jen na chvíli, můžu ti slíbit férovej podíl ze žoldu a že ti budu vždycky krejt záda, pokud mě nepodrazíš. Takže ... rozhodnutí asi bude na tobě" naznačím rukama vyvažování misek vah. Bezpochyby cestování se mnou má svá pro i svá proti.

Mina - 31. prosince 2018 13:49

soukromá zpráva od Mina pro Ohohooo je to v mých rukou. Rozhodnutí je na mě! Triumfálně se na Oltraga usměju. "Takže si můžeme připít na nová dobrodružství!" zazubím se. "Jen tě chci varovat. Sice jsem sakra dobrá léčitelka, ale neykoušej něco jako umírání. Je to tenká hranice a moje schopnosti mají limit." povydechnu si a v tu ránu si vzpomenu na varování mé babči. S oživováním si není radno. Těm, kteří si bez svolení zahrávají se smrtí hrozí, že přijdou o svůj život. Chytnu se bezděčně za loket. Tohle budu muset sledovat. Má to něco dočinění s tou divnou žaludovou krevetou, která se mi nabídla? Takz bzch neměla sníst všechno. znova si povzdechnu. "Potřebovala bych si jít vyřídit pár věcí. Víš co... sehnat nové oblečení, zásoby na cestu. Moc se tu ale nevyznám. Už jsi tu někdy byl?" mrknu na Oltraga a doufám v kladnou odpověď. Představa, že se budu polonahá plahočit městem se mi vůbec nelíbí.

Oltrag - 31. prosince 2018 14:13

soukromá zpráva od Oltrag pro Holka asi nebude takový upejpátko jak se může zdát. Pozvednu korbel k přípitku "tak na nový dobrodružství!" a zhluboka to zapiji. "Neboj, já budu rád, když budu tvé služby v tomhle ohledu využívat co nejmíň. Ale to, že po něčem přímo netoužíme neznamená, že nás to nemůže potkat a hodit se to" prohodím na poznámku o léčení a umírání "navíc nesmím bejt moc zhečkanej, takže za tebou nebudu běhat ani s každým škrábancem, neboj" pokývu hlavou. "Jo, já taky, myslím že to bychom měli udělat teď. Pořádně se najíst, vyspat a nabrat síly a mezitím si zařídit pochůzky. Potřebuju opravit zbroj a doplnit výbavu a hlavně tebe potřebujeme vybavit komplet. Na jednu stranu by mi sice takový doprovod spoře oděný určitě nevadil, ale prakticky vzato, do boje se to moc nehodí a neochrání to. A že dřív nebo pozdějc se do boje dostanem. Nevím jak na tom seš, ale doporučoval bych ňákou dobře padnoucí koženou zbroj, která ti nebude moc bránit pohybu. A ňákou zbraň samozřejmě ... jaký způsob boje ti vyhovuje? Musíš se umět ubránit zblízka to jo, ale neuškodilo by kdybys uměla něco na dálku. Asi by bylo lepší, když máš léčit, aby ti nehrozilo takové riziko zranění v souboji jako mě a spíš sis držela odstup. Co třeba luk nebo lehká kuše? Umíš s tím?" nakloním hlavu. Pak ještě pokrčím rameny "jsem tu prvně, ale to nevadí, tohle bude všude stejný, navíc ... mladej, kde je tady řemeslná čtvrť a kde dostanem solidní služby a zboží bez vojebu?" obrátím se věcně na Garetta.

Mina - 31. prosince 2018 14:32

soukromá zpráva od Mina pro "Dá se říct, že moje specializace jsou nože." zazubím se. "Ale od mala trénuju s lukem a ve volném čase jsem s bratrem potírala mladiství zločin pomocí ulomených rukojetí od košťat. Ať je to hůl a nebo kovová tyč, také se s tím yvládnu ohánět." hrdě pronesu. "Ale i tak jsou nože a dýky moje forte. Nemám ale nic proti tomu uchýlit se spíš k lukostřelbě. Přece jen. Neuškodí mít eso v rukávu. Nebo nůž v botě." uchechtnu se. "V případě nouze umím seslat o magickou střelu. Ale ne vždy se hodí, aby ti něco vzbouchlo vedle hlavy. Mám respekt před ohněm." podotknu jen tak jakoby nic. "To si ráda nechávám jako další eso v rukávu. Magie je zrádná milenka." Změřím se pohledem. "Nejraději bych si sehnala nějakou lehkou koženou zbroj. Nějaká míra obrany, ale přitom hodně prostoru pro pohyb. Pohyb stíny je moje parketa." vzpláznu jazyk. Všimnu si dalšího oslizlého pohledu od vedlejšího stolu. "Umm... a potřebuju nutně kápi." Teď si změřím pohledem Oltraga. "Když už jsme u toho, jaký styl boje upřednostňuješ ty?" napiju se a prohlídnu si jeho kuši. "Luk ti nesedne? Podle mě mají víc elegance. Oblé hbité tělo a musíš se víc angažovat v celém procesu... kdzž se nad tím yamzslím, je to v boji spíše na škodu, viď." usměju se. "Ale i tak upřednostňuji luky."

Vypravěč - 31. prosince 2018 14:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett vás nechá povídat si a mezitím si vyžádá od hostinského brk a kalamář. Když je mu vyhověno, vytáhne z brašny dva svitky pergamenu a nerušeně se dá do sepisování. Pak je poskládá, vloží do obálek, nad svíčkou rozehřeje tyčinku černého vosku a dokumenty zapečetí. Podá každému z vás svou obálku. "Když už jste se dohodli..." usměje se. "Platnost je obecně do konce roku, takže máte osm měsíců na uplatnění. A pokud se nevyznáte v oblasti, zkuste zajít za kronikářem. Hned vedle banky je radnice, v přízemí má malý obchůdek. Je to sběratel informací a artefaktů, ale také prodává. Mapy rozhodně bude mít. Obchody střední třídy pak najdete nedaleko na Prašném náměstí, nejvyšší třídy pak také u radnice, pokud chcete mé tipy. Jinak to tady také příliš neznám…kde jsou kováři a tak, ale lidí se určitě doptáte. S tím vojebem to bude horší…" Ztiší hlas. “Místní šlechta díky svým daňovým podmínkám stojí střední třídě na krku, uzurpují si více moci než je zdrávo a vypadá to na snahu oddělit se od zbytku království…napjaté vztahy cenám zrovna neprospívají. Pokud vám příliš nesejde na zdobení a luxusu, tak u čeho není nutná nejvyšší kvalita, zkuste to radši v Robotě, to máte půl hodiny chůze po cestě do vnitrozemí, ta vesnice poměrně hezky vzkvétá a o zákazníky se tam perou.“ Usměje se a mrkne na vás. Pak již do rozhovoru nezasahuje, dokud… "Mýho syna předevčírem zase okradli zelení..." ozve se od vedlejšího stolu naštvaný hlas. "Rickene, o tom už jsme mluvili. Děláme, co můžeme, ale jsou to…tedy byli to hraničáři, stačí jim aby zmizeli za rohem a naši chlapi..." odpoví ozbrojenec naproti němu, ale není mu umožněno domluvit. "Garett Thardim?" Vykloní se ze svého místa onen starší muž s výraznými lícními kostmi. Garett se otočí. "Ricken Siebertz...buďte zdráv." Podívá se na vás a nevypadá, že by byl zrovna dvakrát nadšený z vyrušování. Muž vstane ze svého místa a přisedne si k vám, zatímco jeho dva společníci se zůstanou bavit mezi sebou. "Dobrý den vespolek," pozdraví vás všechny. "Jak je možné, že mi v našem městě unikla návštěva jednoho z nejznámějších královských vykonavatelů?" "Jsem tu neplánovaně." Odvětí Garett. "Ach tak, tajná mise...chápu. A představíš mi své společníky? Nebo jsou jejich jména tajná?" "V jejich případě to záleží pouze na nich." Pokyne vám.

Oltrag - 31. prosince 2018 15:30

soukromá zpráva od Oltrag pro Poslouchám Minino vyprávění a pokývu hlavou "jasný ... takže pár nějakých slušných nožů nebo tesáků a luk na záda ... a používat to budeš podle situace ... no a možná nějakou šikovnou hůl do ruky? Snadno to skryješ za poutnický nástroj a nikdo neví, jestli jde jen o klacek na opření a nebo s tím umíš zasazovat tvrdé rány, dokud nejni pozdě hm?" přemýšlím. "Snad bychom mohli pár dní zakotvit na nějakém slušném místě a trochu to i potrénovat, jestli chceš. Já používám kuši, pro konstituci trpaslíka je asi lepší, je silná a přesná, i když pomalejší, ale to zase může hodně vyvážit zkušenost. Ale jinak beru svou sekeru a štít a jdu do boje přímo. Záleží na tom, co se v dané situaci hodí víc, jeden se musí umět adaptovat na situaci. Zrádnou milenku si ty nech jako to eso, nikdy nevíš kdy se bude hodit překvapivý trik. Zrádný milenky jsou sice míň spolehlivý, ale mají daleko divočejší efekt, než ty uťáplý nebo všema vyzkoušný. Chm ... škoda že nejsem ten typ, co chodí do bordelu. Ale chlap co si musí za takový věci platit nejni dost chlap" ztratím se na chvíli ve vlastních myšlenkách, ale hned navážu. "Takže plán jasnej, odpočinek, výbava ... a pak se mrknem po nějaké zajímavé faše". Stočím pohled na Garetta a povytáhnu jedno obočí, když si převezmu pergamen "co to sakra je mladej? Čekal jsem měšec, s tímdle mám jako dělat co? Potřebujem něco čím můžem platit na různejch místech, né nóbl toaleťák, kterej se nám v lijavci rozmočí a máme po prdeli" zamávám mu papírem před obličejem. Náš rozhovor ale přeruší vedlejší společnost a nově přísedící. Nehnu ani brvou, když odhalí doplňující informace našem dočasném zaměstnavateli a jen lehce kývnu hlavou "Oltrag Příšerobijec, výběrovej kontraktor speciálních bezpečnostních služeb". Což je fráze, kterou jsem se naučil pro lepší společnost, která může ohrnovat nos nad označením žoldák nebo nájemná zbraň. A tihle na to zatím vypadají.

Mina - 31. prosince 2018 16:21

soukromá zpráva od Mina pro Přisedl si k nám nějaký Garettův přítel. Ne, spíš jen známý. Nevypadá moc rád. A co se tak vyptává? Nebudu nějakýmu slizkýmu hadovi říkat, kdo jsem. Koutkem oka mrknu na Oltraga, kterému očividně nevadí prozrazovat svoje jméno lusknutím prstu. Ale... výběrovej kontraktor speciálních bezpečnostních služeb? Uchechtnu se. Nově příchozí se zadívá na mě. Jsem na řadě? Zhluboka se nadechnu, zadívám se mu do očí, pousměju se a beze slova vstanu. Zamávám obálkou ve vzduchu a směrem ke Garettovi prohodím "Takže díky za vše," a věnuji mu svůj nejmilejší úsměv. "Až se příště potkáme, neváhej mě požádat, abych ti pofoukala bolístky," mrknu na něj. Vždycky mě bavilo rozhazovat kolem sebe sugestivní a dvojsmyslné fráze. Otočím se na Oltraga. "Potřebuju nutně sehnat kápi a poutnickou hůl," usměju se na něj při slově 'poutnická' "a zbytek můžeme obstarat v tom městečku ve vnitrozemí. Co myslíš?"

Oltrag - 31. prosince 2018 16:44

soukromá zpráva od Oltrag pro Nechám si od Garetta stručně vysvětlit, co vlastně s tím pergamenem máme dělat, dopiju své pivo a pak rovněž jako Mina vstanu a napřáhnu k němu mozolnatou ruku. "No mladej, byla to sranda. Mimochodem nějakou dobu se tu teď asi budem potulovat kdyby něco. Dík že držíš slovo a dávej na sebe bacha" pousměju se a když mi ruku sevře, plácnu ho pořádnou pozdravnou herdou po rameni na nazloučení. Vezmu si své věci a s kývnutím na rozloučenou hlavně jemu ale i jeho novému společníkovi zamířím za svou novou členkou družiny a srovnám s ní krok. "Jo to zní rozumně" přikývnu a nechám ji si vybrat kam chce zamířit. Po městě ji dělám doprovod a její nejistotou se snažím trochu vyvážit svou rázností. Při nákupech si pak prohlížím zboží v krámech, ale spíš dávám pozor, aby ji prodejci moc nebrali na hůl a jinak ji dám volnou ruku.

Vypravěč - 31. prosince 2018 16:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Garett protočí panenky. "S tím zajdeš do banky a vyplatí ti tvou odměnu...počítám, že to uděláš dřív než s tím začneš zdolávat močály." Pousměje se a poté se s tebou taktéž rozloučí. "Těšilo mě a velice ještě jednou děkuji za pomoc. Pravděpodobně se už neuvidíme, musím co nejrychleji zajistit, že se zboží dostane do hlavního města." Garett se zvedne a má se taktéž k odchodu. "Sire Siebertzi, omlouvám se, ale neplánuji se zdržet a nejsem posel ani politik, takže vám s vašimi problémy nemám jak pomoct. A pokud vím, váš hraničářský sbor hromadně sběhl až po tom, co byli staženi královští hraničáři z vašeho léna, takže si problémy budete muset vyřešit sami." Ricken se ušklíbne. "Dobrá, poslouchejte! Vyhlašuji..." na to se dostanete z doslechu a zamíříte do ulic. Mezitím přestalo pršet a udělalo se pěkně, takže jsou ulice doslova napěchované davy.

Vypravěč - 31. prosince 2018 17:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak se tak prodíráte davem, ucítíš, že ses někomu trošku zachytil do oděvu, ale jak je dav v pohybu, tak se okamžitě oddělíte. Jen na ruce ti zůstane lehký šrám, jak ses o něco škrábl. Minu najednou nikde nevidíš, chceš na ni zavolat, ale zjistíš, že tvůj jazyk ochabl. Tvůj pohled se rozostří a začneš se motat. Někdo tě čapne za ruku a vtáhne do postranní uličky a svět zhasne.

Vypravěč - 31. prosince 2018 17:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vyjdeš ven, okamžitě tě zaplaví dav. Pro sociofoba nic pěkného. Zmateně se rozhlížíš a snažíš se zorientovat nebo najít Oltraga, ale trpaslíka nikde v davu není vidět. Po chvilce málem vrazíš do prodavače u stánku s rybami a zmocňuje se tě panika. Nezvládáš tolik lidí, tolik těl na jednom místě. Náhle pocítíš škrábnutí na ruce. Někdo ti vytrhne obálku z ruky, chceš vzdorovat, ale tvé tělo slábne. Tvůj jazyk ochabne a místo křiku z tvého hrdla vyjde jen zachroptění. Pak tě někdo vezme za ruku a táhne někam pryč a mezitím ztratíš vědomí.

Vypravěč - 31. prosince 2018 17:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro O několik týdnů později na jiném místě "...déle se už zdržet nemůžu. Ale probudí se každou chvíli." slyšíte mužský hlas jako byste byli pod vodou. "A co s nimi mám dělat pak, pane doktore?" Ozve se ustaraný hlas dívky. "To svinstvo je už venku...dej jim najíst a napít. Ještě budou pár hodin paralyzovaní. Měli by pomalu začít vnímat, za pár minut budou moct mluvit a pohyb bude možný asi za půl hodiny." "A co jim mám říct? Budou si myslet, že jsem jim to udělala já." "Poslyšte fakt už musím...dobře...tady...tohle jim přečtěte, umíte číst, že jo? To je diagnóza. Jestli tomu neuvěří, s tím já už nic neudělám, ale teď mě čekají další a mnohem bohatší pacienti, takže jestli dovolíte..." Rozhovor se přesune do vedlejší místnosti a pak se ženské kroky vrátí a zavřou dveře. Slyšíte ji chodit po místnosti již čistě a jasně a pomalu vám začínají fungovat mimické svaly, takže už jste schopni otevřít oči a pomalu i mluvit. Vaše mysl je jako na kousky. Pomalu se skládá dohromady, ale moc jí to nejde. Čím vzdálenější vzpomínky, tím mlhavější až se nakonec ztrácí. Dovzpomínáte se jen na váš pobyt na jihu...hyenovci, poušť, otroctví, prach...cokoliv před tím je jako zakryté mlhou. Vaše těla jsou stále neschopná pohybu. Dívka neustále přechází tam a zpět a šeptem si stále dokola něco čte. Zní velmi nervózně.

Mina - 31. prosince 2018 17:40
	soukromá zpráva od Mina pro Je mi děsně. Moje tělo je jako kotva. Nemůžu se hýbat. Někdo tu chodí. Mluví o NÁS. Takže tu jsme minimálně dva. Poslední, co si pamatuju je jak jsem se ztratila Oltragovi na náměstí. Hmmm... je tu taky? "Oltragu?" .. vyskřehotám ze sebe. Snažím se posadit, ale tělo mě neposlouchá. Nejde to, tak jen zůstanu ležet a sbírám dál síly.

Oltrag - 31. prosince 2018 20:40

soukromá zpráva od Oltrag pro Prodíráme se davem když tu náhle se o někoho lehce zaseknu. Instinktivně sáhnu po svém měšci ale ten je na místě, takže opravdu jen náhoda v davu. Když v tom ... vlastně ani nevím co se stalo, kam mě vlekli a kde jsem se to probudil. Kde jsem, kdy jsem ... a kdo vlastně jsem? Oltrag, jo jasný, to jsem já. "Jsem tady kočko, co se stalo?" vydám ze sebe, ale poněkud přidušeně. Citím, že se mi špatně mluví, ale co je horší, nemůžu se hýbat. "Kde ... to jsme?" snažím se pootočit hlavou ve směru zvuků chůze a šeptání. "Hej, vy tam, co se stalo, kde jsme a proč?"

Vypravěč - 31. prosince 2018 21:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ach...už jste mezi námi. No...jste na Hnojištích. Všechno vám vysvětlím, jen prosím nevyšilujte." Dívka je malé postavy s hnědými dlouhými vlasy, spletenými do mohutného copu. "Našla jsem vás před třemi týdny ležet nahé na hromadách odpadků před městem...vůbec se mi to nelíbilo, chtěla jsem jít pryč, ale vaše výrazy...to škubání v těle, prostě jsem řekla otci, že vás tam nenechám a vzali jsme vás sem. Celou noc jste měli křeče, tak jsme zavolali doktora." Podívá se do poznámek od doktora. "Prý jste byli otráveni nějakým nervovým jedem z východních zemí. Musel vás uvést do umělého spánku a udržovat jej po celou dobu, aby jed nezničil všechno a nervy se mohly hojit. Prý máte štěstí, že je původem cizinec a věděl co s tím. Dnes ukončil léčbu a neutralizoval anestezii...prohlídka při vědomí prý nebude, jestli zůstanou nějaké následky, už s nimi nic nezmůže...a taky už nemáme z čeho jej platit. Tatí i tak musel prodat naši krávu abychom vydrželi do sklizně, víc už na vás nedá. Za chvilku se ale už jistě budete moct hýbat, ale mysl se bude ještě nějakou dobu zotavovat. A asi budete dost zesláblí, mohli jsme vás krmit jen vývary." Tělo vás brní, jak nervy pomalu přicházejí zase k sobě, ale už se můžete lehce rozkoukávat. Vidíte, že ležíte na provizorních lůžkách na zemi ze slámy, přikrytí ovčí kožešinou. "Kdo jste zač že vám někdo něco takového udělal?" Zeptá se dívka.

Oltrag - 31. prosince 2018 21:25
	soukromá zpráva od Oltrag pro "Estli je to tak děvče, koupím vám těch krav pět, hned jak budu moct, nenechávám své dluhy nezplacené ... jak jsme daleko od Athkalty?" natočím k ní hlavu a snažím se alespoň podepřít na loktech. "Bylo víc takových případů v poslední době ... nebo jen my dva? Nevíš?" postupem času se pokusím i pomalu posadit a svěsit nohy na zem.

Mina - 31. prosince 2018 21:31

soukromá zpráva od Mina pro "Jsme mrtví. Já to věděla!" žertovně prohodím. "Takže jsme u sebe nic neměli?" povzdechnu si. Konečně se dostanu k penězům a můžu se obléct a stejně skončím nahá. "Mě to oblečení asi není přáno..." zamumlám si jen tak pro sebe. "Pořídíme vám celé stádo i plemenného býka!" usměju se na ni. Po nějaké době se pomalu zvednu a sedím. Ještě bych nezvládla vstát, ale v sedu se můžu lépe rozkoukávat kolem. Pootočím se k dívce. "Díky," prohodím. Chytnu se za hlavu. Mám v ní nekonečný vesmír prázdna. Skvělé. Na chvíli zavřu oči a usměju se. "Vlastně jsem o moc nepřišla. Nic moc jsem neměla, teď se to tolik neliší. Kromě toho dunění v hlavě. Moje babičky vždycky říka-" Cože? Kdo? Nemůžu si vybavit, že bych měla nějakou babičku... Vidím jen šedou siluetu a tlumené mumlání. Nevybavuju si nic před táborem... Ksakru! "Hele Oltragu... nemůžu si vybavit nic co se odehrálo pár týdnů předtím, než jste mě našli... ale vím, že mám chuť to tomu, kdo mi tohle provedl oplatit." Mluvím tiše, klidně ale už bez úsměvu. Někdo se dotkl mých vzpomínek. Nakonec se uchechtnu. "Takový dětinský pocity..."

Vypravěč - 31. prosince 2018 22:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nacházíte se v obyčejné místnosti poměrně chudé dřevostavby. Podlahou je dobře udusaná, tvrdá hlína, uprostřed místnosti stůl se třemi židlemi, u zdi jedna skříň a na stěně ne příliš vyvedený portrét ženy, avšak vzdáleně se podobající dívce před vámi. Nad oknem pak je zavěšená malá hrubá řezba bohyně plodnosti Epony, nahé dívky jedoucí na koni...v tomto případě s obilím místo vlasů. Žena se usměje a ukáže na dveře do chodby. "Zdi Athkalty jsou kousek odsud. Když mí předkové přišli k branám města, žili jen z toho, co bohatí odhodili. A hle, o dvě generace později zde stojí náš dům. Pomoc bližnímu byla pro mě samozřejmostí. I pro mého otce, když jsem mu to připomněla." Usměje se. "Abych se představila, jmenuji se Libeth." Vezme ze stolu hromádku oblečení z pytloviny a před každého z vás položí hrubé kalhoty, halenu i návleky na chodidla. Uvědomíte si, že jste stále nazí. "Moc to nezahřeje, ale když to vycpete tou slámou z lůžka..." Otočí se na Oltraga. "O ničem jsem neslyšela, ale předevčírem ve městě hořelo. Prý lehlo popelem celé sídlo rodiny Siebertzových. Pan Siebertz i jeho syn jsou členy městské rady, ale ne zrovna oblíbení. Naštěstí se nikomu nic nestalo." Poslechne si Minu a zakroutí hlavou. "Bohužel nevím, kdo vám tohle udělal, ale musel být zoufalý...snížit se k tak hanebnému činu."

Vypravěč - 01. ledna 2019 00:48
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Zamíříš k cestě a pak ke křižovatce, kde už vidíš u jednoho z domů studnu, u které čekají tři ženy v řadě se džbány až si první z nich nabere vodu. Když se k nim přiblížíš, dvě z nich si tě přeměří pohledem a pak si hledí svého. Třetí, v řadě hned před tebou, se na tebe jen usměje a pokrčí rameny. "Přeji hezký den."

Oltrag - 01. ledna 2019 15:29

soukromá zpráva od Oltrag pro Pomalu se posadím, přidržím si hlavu a pak s ní trochu zatřesu, jako bych si snad chtěl nějak srovnat myšlenky. "Jasně že jo, já jsem ..." zarazím se, když zjistím, že ani při seběvětší snaze si nevybavím minulost. "Doprdele ... taky ne .... jen cesta s mladým a hyenovci ... do hajzlu, ty žaludy..." zaskřípu zubama. "No přinejhorším vím, kam se můžeme vrátit, jenže tam se odsud nedostaneme" zapřemýšlím a převezmu si oblečení. Za současné situace nahotu ani nějak neřeším, Minu sice nijak neomočumuju, ale ani nějak teatrálně neodvracím zrak do stropu a všude kolem, jen abych nezáhledl ani kousek její kůže. Navléknu se do pytloviny a obrátím se k dívce. "Díky za vaši péči. A já nezapomínám na lidi, který mi pomohli. No a těch co mě zradili, těch už moc nejni" pousměju se a nakonec i trochu ušklíbnu. "Začnem asi tím, že se postaráme o to, abych naplnil první část" slezu pomalu ze stolu. "Ale úplně nejdřív ... máte tu břitvu? Pokud ne, mohla bys mi prosím nějakou někde půjčit? Stejně si potřebuju se svou společnicí promluvit o samotě, pokud by to bylo možný" podívám se na mladou dívčinu.

Mina - 01. ledna 2019 16:12

soukromá zpráva od Mina pro Pytlovina? Proboha. Moje kůže řve už teď, ale je to lepší než drátem do oka. Povzdechnu si a vezmu do rukou košili. Nějak mě netankuje, že jsem nahá. Jsem léčitel, nahé tělo je přirozenost. Pomalu se obleču. Opatrně vstanu a protáhnu se. Ještě se trochu motám, ale už udržím stabilitu. Mrknu na Oltraga a odcházející Libeth. "Tak o čem si chtěl mluvit?" prohodím a založím si ruce na prsou. "Dostali jsme se do zapeklitý situace, viď."

Vypravěč - 01. ledna 2019 16:18
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Můj otec má." Přikývne dívka. "Zaběhnu na pole zeptat se jej jestli vám ji mohu půjčit...zlobil by se kdybych se nezeptala." Dívka odběhne a nechá vás v místnosti o samotě.

Vypravěč - 01. ledna 2019 16:26
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se prohlédneš, všimneš si, že na lokni máš velký flek světlých puchýřků, které jsou v podstatě odumřelou kůží, která se velmi snadno sdírá. Pod touto tenkou vrstvou objevíš něco, co ti nápadně připomíná kůru mladého stromku

Oltrag - 01. ledna 2019 16:58

soukromá zpráva od Oltrag pro Kývnu na dívku, počkám až odejde a obrátím se Minu. "To teda jo. Takže, než se ta holka vrátí ... přinejhorším, kdyby všechno šlo totálně do hajzlu, máme místo kam se vrátit. Vezmu tě s sebou, ale je to až ve Svobodnejch zemích, takže to je zpátky přes oceán a tu podělanou zemi, ze který jsme se museli dekovat. Tak jako tak ale na to budou potřeba prachy se tam dostat, takže teď hned to stejně nejni reálná možnost. Další věc je ta, že bychom měli před všemi ostatními zapomenout i na celou cestu s mladým a jeho byznys. Nevíme proč se nám to stalo, třeba šlo jen o náhodu, jenže kdo by na nás používal tady exotickej jed a navíc, zasáhlo to nás oba a jen nás. Nikdo jiný na skládce prej nebyl. A jediný pojítko mezi mnou a tebou je ta cesta s ním. Třeba celá situace nějak souvisí i s požárem sídla toho Sieberta, nebo jak se jmenuje, kór jestli nešlo o požár ale výbuch. Pokud zdejší město rebeluje proti království a mladej je jeho vysokej agent, dávalo by to možná smysl, spoustu toho nevíme. Na ty jejich testy, z čeho ten prach je, by jim stačil jeden vak a ne celý náklad. Možností kdo nám to udělal a proč je víc, ostatně nemůžeme vyloučit ani mladýho samotnýho, aby se zbavil svědků. Takže doporučuju dodatečnou amnézii a nepamatujem si nic, až probrání na skládce. Možná by alespoň dočasně bylo dobrý i zapomenout jména a dát si jiný - i kdyby nás někdo poznal, ale bude si myslet, že si nepamatujeme vůbec nic, nebudeme hrozba a nebude riskovat po nás znovu jít ... snad" řeknu tlumeně ale rychle. "No a my se teď musíme nějak zařídit, abychom přežili další dni. Estli nám tihle zachránili život, nemůžem se teď vypařit a nechat je ve srabu, do kterýho se dostali díky nám. Já půjdu prohrabat tu skládku, třeba najdu nějaký užitečný věci a nástroje. jeslti tam vyhazovali i věci po požáru, mohlo by tam být něco použitelného, i kdyby třeba jen dřevo. Ty by ses tu zatím mohla rozhlédnout. Jednak budeme potřebovat vědět co tu kde blízko je, kde sehnat jídlo a vodu a kde se obchoduje a dost možná i kde si budeme moct stlouct nějakou chatrč, jestli nebudem moct zůstat tady. Jestli se na to budeš cejtit, tvoje léčitelský schopnosti by někdo mohl ocenit pár mincema, ale nedělal bych kolem toho moc velký haló, aby to nepřitáhlo až moc pozornosti" kývnu na ní a čekám reakci.

Mina - 01. ledna 2019 17:46

soukromá zpráva od Mina pro Prokřupnu si prsty. "Takže zmizíme z povrchu." Instinktivně se chytnu za loket. Neměla jsem tu krevetu jíst, teďka se změním ve strom! Ale co bylo bylo. Teď musíme sehnat co nejvíce informací a nějaký základ. "Mladá říkala, že její otec je doktor, můžu se ho poptat, jestli nenabízí práci pro asistenta," pokrčím rameny. "Nepřišlo by mi fér vyfouknout mu práci pod nosem." Přešlápnu na místě a porozhlédnu se kolem sebe. "Každopádně ti musím říct, že i tahle situace je mnohem lepší, než smrdutý důl na střelný prach, kde ti každý den vyhrožují znásilněním." usměju se. Založím si ruku v bok a všimnu si, že moje tělo je naprosto v pořádku a můžu se hýbat s lehkostí. Udělám malou piruetku na místě a zlehka se ukloním Oltragovi. "Léčitelka Foxy, k Vašim službám, mistře trpaslíku." uchechtnu se. Usměju se na něj a čekám, než se vrátí mladá.

Vypravěč - 01. ledna 2019 17:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sotva Mina domluví, rázně se otevřou dveře a dovnitř vejde středně vysoký, hnědovlasý muž s mírně prošedivělým vousem a prohlédne si vás. "Dobrej den přeju. Tak jste se z toho dostali." Dívá se z jednoho na druhého a pokýve hlavou. "Já nebudu chodit kolem horký kaše..." dodá zachmuřeně, podá Oltragovi břitvu a povzdechne si. Libeth vejde do místnosti za ním se skloněnou hlavou a mlčí. "Nemám nic proti vám a jsem rád, že jsme vám mohli pomoct, ačkoliv mě k tomu musela přesvědčit má dcera...ale nevíme, kdo jste a nakolik vám můžeme věřit...a teď na jaře je tu příliš mnoho práce na to, abychom vás mohli neustále kontrolovat...ale zase ne tolik, abychom mohli živit čeledíny, jestli rozumíte. Nemusíte nám nic oplácet, nic po vás nebudu chtít, ale...nemůžete tady zůstat. Dáme vám bochník chleba na cestu, měch vody, to ještě postrádat zvládneme, ale žádám vás o pochopení..." Nevypadá, že by byl dvakrát šťastný z toho, co říká, ale přesto svým slovům věnuje důraz. "Když můj děd přišel na tohle místo, byl žebrákem. A vždy říkal, že stát se žebrákem může být osud, ale zůstat jím je volba. Pokud chcete nějakou radu, vzdalte se od města. Sem už žebráci chodí jen žebrat. I teď je jich u brány tucet. Asi tohle není život, na který byste byli zvyklí, ale lze se z něj dostat. Bude to jen o vás."

Mina - 01. ledna 2019 18:48

soukromá zpráva od Mina pro Usměju se na otce Lisbeth. "Dobrá. Pokud bychom byly jenom přítěží, tak se tedy vzdálíme. Ale až budeme mít příště cestu okolo, tak se vám řádně odvděčíme," usměju se na něj. Otočím se na Oltraga, ale můj pohled spočine na obzoru za oknem. Respektive mě zaujme dívka u studny, která má zabořenou hlavu ve vědru s vodou a všude kolem sebe cáká. Uchechtnu se. "Tohle se jen tak nevidí." Vezmu si od Lisbeth a jejího otce pouze měch na vodu. Nebudu jim brát jídlo. Něco cestou snad najdeme a nebo ulovíme. Naposledy se jim ukloním a běžím ven a přímo ke studni. Tohle si nemůžu nechat ujít. Oltraga jsem nechala v chatrči. Doběhnu k dívce a poklepu jí prstem na rameni. "Ummm... nezasekla se ti tam hlava?" zasměju se zlehka.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. ledna 2019 18:56

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Vytáhnu hlavu z vědra a chystám se praštit osobu co si dovolila na mě sáhnout. Zamračeně se otočím a ignoruju mokré vlasy co mám přilepené na obličeji a kolem hlavy. Když ovšem spatřím mladou culící se slečnu, mé srdce roztaje. Dívám se na ní jen s otevřenou pusou ze které se mi řine voda. ,,Uhm... no..." zakoktám a prohlédnu si jí celou. Zrudnu jako paprika. Moc hezká.

Mina - 01. ledna 2019 19:05
	soukromá zpráva od Mina pro Pořádně si prohlédnu dívku přede mnou. Je roztomilá! Až na ten hrudník... Cože??? To je tak nefér! Ale je roztomilá. Tak roztomilá. Počkat! Proč má na sobě ohořelý oblečení? "Nejsi popálená?" zeptám se jí rychle.

Oltrag - 01. ledna 2019 19:08

soukromá zpráva od Oltrag pro "Thorkan jméno mé .... a neříkala, že otec je felčar, ale že ho zavolali, otec pracuje na poli ... aaaa my o worgovi a worg za dveřmi" otočím se na nově příchozího. Vyslechnu jeho řeč a kývnu s vážným výrazem hlavou "jasně, to chápeme a nedělejte si s tím hlavu ... děkujeme za vaši pomoc. Oplácení není věc k diskuzi, těch pět krav od nás dostanete a klidně vám na ně postavím i vohradu, pokud nemáte. To není tak že si o ně říkáte, ale tak, že já nenechávám žádný dluh nezplacený. A Foxy taky ne" s přikývnutím přijmu břitvu a vyhledám zrdcadlo nebo prostě něco lesklého a komplet si do hola oholím hlavu. Pečlivě a precizně. Pak břitvu důkladně očistím a vrátím mu ji. Pokud nám tedy dá ještě měch vody a bochník chleba, ještě jednou poděkuji a ukloním se. "Všechno vám vrátíme nejmíň pětinásobně, na to vemte jed. Díky a ať se vám daří" kývnu, pousměju se i na dívku a vyjdu ven. Namířím si to rovnou k Foxy, kterou možná má holá hlava trochu překvapí, a její nové společnici. "Už sis našla kámošku? Tohle zatím podrž, je to momentálně to jediný co máme, tak ať to nezničím" podám jí měch a chléb a vydám se rovnou k hromadě u hradeb a začnu hledat něco užitečného, beru všechno od lan přesstaré nebo i částečně rozbité nástroje či zbraně po i částečně poničené či ošoupané hadry, tlumoky nebo deky.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. ledna 2019 19:09
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zavrtím nesouhlasně hlavou. ,,Očividně jsem nehořlavá" pokrčím rameny a zazubím se. Po úsměvu se rychle zamračím při vzpomínce jak jsem ohořela. Oklepu si vlasy které se namočily při chlemtání a protáhnu se. Tím se mi na hrudi napnou knoflíky které už jen tak drží silou vůle. ,,Ursinia Bjornskog... říkej mi Ursa" zazubím se na drobnou slečnu.

Mina - 01. ledna 2019 19:13

soukromá zpráva od Mina pro Vezmu si od Oltraga měch s vodou a chléb a až pak si všimnu holé lebky. "No ty kráso..." hvízdnu za ním a sleduju, jak se jde přehrabovat v odpadcích. Otočím se zpět na Ursu. "Koukám, že jsi taky utekla hrobníkovi z lopaty," uchechtnu se. "Mě můžeš říkat Foxy a támhle můj společník se ti představí sám, jakmile se přehrabe v bordelu. Je to věc chlapského ega..." nemám tušení, jak si chce Oltrag nechat říkat. Jen pokrčím rameny a zazubím se. "Takže požár? Nebyla jsi náhodou ve městě v domě Sie-... sakra kdo ví jak to bylo. Nezdvořáci mě nezajímají..." Mrknu na ni a usměju se. Beztak ho doběhla karma za to, jak nám narušil konverzaci v hospodě. Vážně nezdvořák.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. ledna 2019 19:21

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Siezbertů..." zavrčím a naštvaně zatnu pěsti. Zamračeně se podívám na zem. Po chvilce ticha se ale vzpamatuju. ,,Uhm... nechceš ho následovat?" ukážu za plešatým trpaslíkem. Zvednu tázavě jedno obočí a zadívám se Foxy do očí. NE, ŠPATNÝ NÁPAD. Při tom jak se nám setkaly oči jsem opět zrudla a musela jsem se odvrátit. Jak někdo může být tak proklatě sladkej?! Snažím se tvářit nonšalatně.

Mina - 01. ledna 2019 19:24
	soukromá zpráva od Mina pro Pokrčím ramena. "Moc se mi nechce přehrabovat v tom sajrajtu. Nechám to na pořádném chlapovi. Ale ten požár by ho možná taky zajímal." Pokynu Urse, aby mě následovala a vydám se směrem k Oltragovi. Chvilku koukám, jak se přehrabuje v bordelu a pak na něj promluvím. "Tohle je Ursa. Málem uhořela v domě Sieb- .... sakryš já si to nezapamatuju..." konec zamumlám pro sebe.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. ledna 2019 19:31
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Já se v tom klidně pohrabu" usměju se na Minu a zamávám na Oltraga se kterým se za chvilku budu rochnit v hromadě bordelu. ,,Ursa" představím se rychle a začnu přehrabávat hromady věcí.

Vypravěč - 01. ledna 2019 19:53
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Ursa se začne hrabat v odpadcích a najednou chytí vypaseného, špinavého křečka, který se snaží dostat z jejího sevření.

Vypravěč - 01. ledna 2019 19:58
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Rodina se s tebou rozloučí a předem poděkuje za slib splacení jejich pomoci. Dívka pak zavře dveře a muž se vrátí pracovat na pole. Pak odevzdáš vodu s chlebem a začneš se rochnit v hromadách odpadků. (házej na procenta)

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. ledna 2019 20:05

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Rozzáří se mi oči. ,,Vypadá úplně stejně jako Bjarke!" zaševelím spokojeně a dřepnu si. Snažím se vzteklého tlustého tvora hladit a uklidnit. ,,Mohla bych ho jít umýt! a nakrmit!" přemýšlím nahlas. Doufám že mi neuteče! Je hrozně roztomilý! ,,Vypadá jako knedlíček nebo brambora s nožkama... Budu mu říkat .... Hmmm .... Knéďa Špekovicz! drsný bojový křeček!" spokojeně mu zmáčknu fald.

Vypravěč - 01. ledna 2019 20:11
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Křeček sebou hází, mává tlapkama a jakmile se ti dostane k Ursiným prstům, zakousne se a zmítá se ještě víc, aby se vykroutil a kvičí u toho jak šílenej.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 01. ledna 2019 20:14
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,SKIT!" zařvu ale křečka nepouštím. Chytnu ho bezpečeněji pro nás oba. Nechci ho pustit, potřebuju mazlíčka nebo mi prdne cévka.

Vypravěč - 01. ledna 2019 20:58
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Oltrag se chvíli rochní na hromadě a pak vytáhne trochu orezlý, ale jinak zachovalý a bytelný rýč do špičky. Možná by jej šlo použít i jako provizorní sekeru, kdyby se správně nabrousil.

Oltrag - 01. ledna 2019 21:12

soukromá zpráva od Oltrag pro "Thorkan" kývnu na dívku a trochu víc si ji prohlédnu. Ona může vidět celkem statného podsaditého trpaslíka s necelým metrem a půl výšky a kolem sto kil váhy s hustým černým vousem, účelově staženým do několika pramenů. Hlava je nyní úplně holá. a momentálně je navlečený do nejobyčejnější pytloviny. Když vytáhnu rýč, prohlédnu si ho a pokývu hlavou "hm, tohle je slušný, ten se hodí" zapíchnu ho zatím do země vedle hromady a hraboším dál. Zhejčkaný lidi přeci nevyhodí jen zbytky jídla a naprosto rozloženej materiál.

Vypravěč - 01. ledna 2019 21:32
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Málem bych zapomněl...máš momentální výhled. Většinu zakrývají dva nejbližší kopce.

Oltrag - 01. ledna 2019 22:26
	soukromá zpráva od Oltrag pro "No nic víc tady asi už není, žebráci to vybírají poctivě a pravidelně a nemá smysl čekat, až zrovna sem někdo něco zajímavýho vyhodí" nechám to být a vezmu rýč. "Myslím, že bychom měli vyrazit od města ... prý tam je nějaká vesnice Robota, kde by byla šance na nějakou práci" prohodím k Foxy a rýč si hodím přes rameno.

Mina - 01. ledna 2019 22:32
	soukromá zpráva od Mina pro "Thorkan? Kdo si to má pamato-" trhnu s sebou a zazubím se na Ursu. Hupsík. Přešlápnu na místě. "Robota zní dobře. Vypadá to jako to pravé místo, kde můžeme peníze vydělat a hned také utratit. Pořád chci tu kápi!" usměju se. Otočím se na Ursu. "A ty máš namířeno kam?"

Oltrag - 01. ledna 2019 22:41
	soukromá zpráva od Oltrag pro "S kápí se počítá, já zas potřebuju pořádný boty a sekeru" kývnu, vezmu od ní měch s vodou, ale na chléb nesahám, když jsem se hrabal v bordelu. Pak pohodím hlavou a dám se do chůze "fajn, tak čím dřív tam budem, tím líp"

Vypravěč - 01. ledna 2019 23:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nejspíš ses hodně praštil. Pravděpodobně tě zbili hodně. Jsi rád, že se vůbec můžeš pohnout. Otevřel jsi oči a uhodilo ti do nich prudké denní světlo. Svět pod tebou se podivně houpal a tvému žaludku to nedělalo zrovna dobře. Pokusil ses rozvzpomenout si, co se stalo, ale jediné, co si vybavuješ, je rvačka v hospodě, kterou jsi buď vyvolal nebo ses do ní připletl, sám si nejsi jistý. Víš jen že jsi někdy během ní skončil v bezvědomí. Znovu se pokusíš otevřít oči, tentokrát pomalu, tak, aby sis na světlo zvykl. Cítíš, jak ti zaschlá krev na obličeji utváří krustu, díky které je pohyb mimických svalů ještě o něco nepříjemnější. Pomalu si uvědomíš, že jsi na voze. Na voze, plném sena. Na voze v pohybu. Trošku se rozhlédneš a všimneš si, že vůz je součástí dlouhé karavany a společně s ní jde i skupina ozbrojenců. "Vo ty lesy by se měl někdo postarat...i s převozem sena aby jeden čekal na karavanu...a ještě platil za doprovod." Ozve se od kozlíku. "Zelená ruka bohužel hromadně dezertovala. Cesty už nikdo nečistí." Ozve se někde od cesty u vozu. "Jo, nikdo nemluví vo ničem jiným..." Zamručí muž na kozlíku.

Vypravěč - 01. ledna 2019 23:37
	soukromá zpráva od Vypravěč pro + 1 zk za nápad se změnou jmen

Vypravěč - 01. ledna 2019 23:39
	soukromá zpráva od Vypravěč pro + 1 zk za ušetření života i za cenu možného hladu

Nergüi - 01. ledna 2019 23:43
	soukromá zpráva od Nergüi pro Pomalu se zvednu na rukách a přisunu se tak abych se mohl zády opřít ve voze. Poměrně hlasitě přitom heknu a rozhlédnu se směrem za hlasy.

Vypravěč - 01. ledna 2019 23:57
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Vidíš, že karavana vyjíždí pomalu z lesa a jede po cestě, která se nedaleko blízké řeky kříží s jinou cestou. Karavanu tvoří šest vozů a u každého na koni jedou dva ozbrojenci v plátové zbroji s meči u pasu a štíty na zádech. "Brzo bude pršet, cejtím to." Potáhne muž na kozlíku. Jeho vlasy mají kukuřičnou barvu a je v obyčejném oděvu.

Nergüi - 02. ledna 2019 00:03
	soukromá zpráva od Nergüi pro Moc zbit a vysílen na to abych se pokusil o úprk jen tiše sedím, rozhlížím se a čas od času si heknu bolestí. Výraz v mém napuchlém obličeji smutně říká že jsem smířen se svým osudem a nehodlám s ním nic dělat.

Vypravěč - 02. ledna 2019 00:09
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Mezi kopci na západě spatříš velké město, ale brzy ti zase zmizí z dohledu, když vůz zahne k řece. "Tak pozdravujte ve Pstružince!" Zavolá ještě voják a mávne rukou. "Budu!" Zahuláká sedlák a zastaví se svým vozem kousek od vody. Sám pak sleze z kozlíku a zajde k jednomu z obydlí, kde si sedne do kadibudky a zavře za sebou dvířka.

Nergüi - 02. ledna 2019 00:17
	soukromá zpráva od Nergüi pro ekám poklidně na voze, a když vozka vyleze z kadiboudy opatrně na něj zavolám z vozu. "Moc se ombouvám ,ale" doprovázejíc slova uctivým skloněním hlavy tak hluboko co zmožené tělo dovolí "jak jsem se dostal na váš vůz?"

Vypravěč - 02. ledna 2019 00:18
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž leknutím div nevyletí z kůže. "No...chlape...co já vím co tam děláte?! To mi řekněte vy! Vypadáte hrozně. Poslyšte, slezte dolů." jde k vozu a vypadá velmi překvapeně.

Nergüi - 02. ledna 2019 00:22
	soukromá zpráva od Nergüi pro "Tak to se moc omlouvám" S vypětím všech sil slézám z vozu, ale stejně se mi podlomí nohy, takže zůstanu sice na zemi, ale opřený o vůz.

Vypravěč - 02. ledna 2019 00:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ztěžka se zapřeš o stranu vysokého vozu a bojuješ s rovnováhou. Pak se ale něco pokazí, vozu na mokré trávě podjede kolo a převrhne se i s tebou do řeky. "U všech bohů! Chlape! Co mi to děláte?!" Slyšíš ještě lamentování někde za vozem, ale se svými silami se ti nedaří klást proudu odpor a vleče tě pryč. Znovu cítíš únavu, vyčerpání a nevolnost a chvílemi jsi rád, že vůbec držíš obličej nad vodou. Než se ti podaří se svými i tak nevalnými schopnosti doplavat ke břehu, uplyne to snad nekonečná doba. Zůstaneš ležet a jen ztěžka oddechuješ. Tvé oblečení je mokré, potrhané, zablácené a páchnoucí od ne příliš čisté vody rybinou. Jsi nedaleko mohutných městských hradeb, kterými řeka protéká. Kdo ví, co by se s tebou stalo kdyby tě voda odnesla až do moře. Pravděpodobně bys omdlel vyčerpáním a utonul. Cítíš, jak tě někdo bere pod rameny a druhý tě vezme za nohy. Nevíš, kam tě odnesli, jen, že je tu příjemné přítmí. Pak usneš. Probudí tě zvedající se vítr venku. Jsi ve stodole...ne zrovna udržované stodole. A nejsi tu sám. Je tu plno lidí. Každý špinavý a páchnoucí jako ty. Ale už je ti líp. Žádné bezvědomí nevydá za skutečný spánek. Kousek od tebe se ozve zakňučení a všimneš si, že tě z hlavou nakloněnou na stranu pozoruje v přítmí silueta ovčáckého psa.

Nergüi - 02. ledna 2019 00:41
	soukromá zpráva od Nergüi pro Pomalu se zvednu a nabídnu ruku psovi o očichání, pak se rozhlédnu po lidech okolo, Zkoumajíc jejich rysy. Přesunu se k vratům stodoly a vykouknu ven. Odrazen větrem vlezu zpět a sedám si ke zdi, pohledem přitom přejíždím osazenstvo. Za celou dobu s nikým nemluvím, snažím se vyhýbat střetnutí pohledu s ostatními.

Vypravěč - 02. ledna 2019 00:46
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Se mnou navazovat oční kontakt nemusíš." Ozve se hlas starého muže, sedícího opřeného o zeď kousek vedle tebe. Jeho oči jsou zakryty páskou. "Včera ty, dnes další dívčina a pokud vím, přivede sem další dva...pokud tedy nechtějí zmoknout. A všichni tak zmatení..." Pes se přesune k němu, lehne si a položí mu hlavu do klína. "Kdo jsi zač, mladíku?" Zeptá se.

Nergüi - 02. ledna 2019 00:51
	soukromá zpráva od Nergüi pro chvilku přemýšlení než odpovím; "jsem jen vypravěč pane."...Jak, jak jste věděl že .. no.. že sem se vám nedíval do očí? Mluvím sice tiše ale velmi zřetelně a s respektem ke staršímu.

Vypravěč - 02. ledna 2019 00:56
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Na některé věci nepotřebuji svůj zrak, mladíku." Jeho zahalený pohled je obrácen někam do neurčita a mírně se pousměje. "Jsi vypravěč? A jaké příběhy vyprávíš?" zeptá se tě.

Nergüi - 02. ledna 2019 01:03
	soukromá zpráva od Nergüi pro "no.. já vyprávím příběhy ostatních,sám žádné nemám.A nejoblíbenější je ten o hloupém kupci a o Králově dceři,legendy a dějiny už dnes nikoho nezajímají"řeknu tišeji.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. ledna 2019 06:11
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Já jdu zítra žebrat do roboty... i když to vypadá že bude jarní bouřka" zamračim se a zavetřím. ,,Jdu umýt Knéďu" usměju se rychle a jdu ke studni kde se snažím něžně křečka umýt. Mezitím se snažím přijít na to proč mi neříkají pravá jména.

Vypravěč - 02. ledna 2019 09:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Uvědomíš si, že na mnoho příběhů se ti podaří si vzpomenout. Jsou opravdu hluboko ve tvé hlavě. Ale žádné další vzpomínky nezůstaly. Až do oné rvačky v hospodě je celá tvá minulost jako zakrytá mlhou. Pamatuješ si své jméno a něco ze svých schopností, ale to je tak vše, co zbylo. "Opravdu nikoho?" Podiví se muž. "A povyprávěl bys starému žebrákovi o tom hloupém kupci?"

Nergüi - 02. ledna 2019 11:52

soukromá zpráva od Nergüi pro Natočím se směrem ke kupci, začnu psa pomálu drbat, a velmi poutavým hlasem začnu: Mladý kupec, který žil kočovným životem, s vozíkem a oslem svět projezdil, potkal jednou trpasličího obchodníka s drahými kameny, mistr řemesla svého, všechny kameny náramně opracované, a některé obohaceny překrásnými vzory. Jeden problém ale tenhle trpasličí mistr měl, nedokázal na uzdě udržet svoji lásku k láhvi. A jako každý trpaslík i na to výdrž měl. Kupec hned v trpaslíkovi našel zalíbení, a nabídl mu, aby jezdil s ním, a umění své prodával v dalekých krajích. Ale trpaslíka ta nabídka nezajímala, nechtěl opustit hospodu svoji domovskou, kde štamgasti ho znali a piva ani medoviny nebylo nikdy málo. Kupec byl si jistý tím že trpaslík by výborným byl společníkem, a tak přešel k hostinskému. “Hospodo, co za recept na tvojí slavnou medovinu si řekneš?“ Hostinský se smíchem mu odvětil že recept jeho, na prodej není, pak se ale zarazil, a pomyslel si, že by mohl kupci trochu měšec ulehčit. Chvíli něco na prstech počítal a mumlal si něco pod fousy a pak nabídl mu, že když dokáže trpaslíka do němoty opít, a sám přitom na nohou zůstat, recept mu dá. Kupec věděl že nemá šanci s trpaslíkem pít, ale nabídku přijal. Pak dělal co nejlépe uměl, začal se štamgasty obchodovat, a když už prodal všechno kromě osla, měl pořádnou sumu u sebe. Pak do hospody znova vlez a řek že sázku najisto vyhraje a že je potřeba předem to oslavit. Přítomní sice nejprve divili se, protože nebylo přece možné, aby s trpaslíkem chlastal, ale když řek že na oslavu příští sudy platí, řekli si všichni, že je to hlupák a pak rychle na sázku zapomněli a začli s radostí pít. Když k večeru kupci došli peníze, v hospodě už málo hostů sedělo, protože většina buď odešla, nebo se pod stoly váleli. Dokonce i trpaslík už začínal mhouřit víčka. V tu chvíli kupec, který celý večer platil, ale sám nic nevypil, sedl si k němu a na souboj v pití ho vyzval. Trpaslík nikdy by neodmítl takovou výzvu, a tak pít začali. Netrvalo dlouho a kupec zvítězil. Ráno od Hostinského vyzvedl si recept, a pak už nebylo tak těžké trpaslíka přemluvit. Odjeli s na oslíkovi a říká se, že potom velmi zbohatli, a cech založili, byli z nich velcí obchodníci ke kterým lidé vzhlíželi.

Vypravěč - 02. ledna 2019 12:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Žebrák celou dobu tiše a bedlivě poslouchá. "Hloupý kupec ukázal se být chytrým kupcem. A někdy je to jen o štěstí." Usměje se žebrák. "A jak tebe osud zavanul až sem k nám? Mezi ten nejnuznější lid?" Ukáže kolem sebe, kde je půlka stodoly naplněná dalšími ubožáky. Venku znovu zavane vítr a sprška prvního deště zaklepe na prkna stodoly. "Dnes to vypadá na jarní bouřku." Zaposlouchá se žebrák.

Nergüi - 02. ledna 2019 12:14
	soukromá zpráva od Nergüi pro Chvilku na něj koukám jako bych mu chtěl odpovědět, ale když mi dojde že si to nedokážu vybavit jen se letmo usměji a zase se opřu."Zemi i lidem trocha vláhy prospěje"

Mina - 02. ledna 2019 13:48

soukromá zpráva od Mina pro "Tak když máš taky namířeno do Roboty, tak můžeme cestovat společně. Je to bezpečnější, než když se budeš toulat sama." usměju se. "Kdybyste si cestou všimli nějaké větve nebo hole, sem s ní." založím ruku v bok, druhou rukou zformuju palec nahoru a zazubím se. "Mistře trpaslíku," prohodím na Oltraga. Je to bezpečnější. Hlavně to zakryje ten problém, že jsem zapomněla, jak se teď jmenuje. "Měli bychom se vydat na cestu, ať jsme co nejdříve tam." pokynu hlavou a dám se do chůze.

Vypravěč - 02. ledna 2019 14:30
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vítej v jednom z těch deštivějších krajů Angornu." Řekne stařec. Tady uvnitř je dobře, ale venku by ti určitě byla zima a začínáš mít dost hlad. Přece jen už jsi od včerejška nejedl. Ale tady to nevypadá, že by vůbec kdokoliv měl co do úst. Jen jeden z žebráků si opéká placku z mouky a vody na plochém kameni, vytaženém z ohně, rozdělaném uprostřed stodoly.

Nergüi - 02. ledna 2019 14:41
	soukromá zpráva od Nergüi pro Chvíli na něj hladově koukám ale pak se otočím zpátky na starce "a Co děláme tady? říkal jste že mě sem někdo přivedl, kdo to byl? co má se všemi těmi lidmi tady v plánu?

Vypravěč - 02. ledna 2019 15:00
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tohle je úkryt před větrem, deštěm a noční zimou. Někdo tě našel dnes ráno...nevím, kdo. Nebyl jsem tady." Muž se zasměje. "V plánu? Já? Ale kdepak...všichni tady jsme žebráci a jediné, co máme v plánu, je žebrat nebo se z toho nějak dostat. Ale já sem patřím...starám se o ně." Odpoví ti.

Nergüi - 02. ledna 2019 15:36
	soukromá zpráva od Nergüi pro Hluboce se starci ukloním, pak se na chvilku zarazím protože nevím jestli vidí nebo ne, "Děkuju vám za úkryt."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. ledna 2019 16:40
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Uhm já měla jít až zítra s Trinkem a tak... měli by jsme se zeptat dědy" nervózně se usměju po tom co se vrátím s umytým křečkem kterého si kvůli zimě dám do kapuce. Zavětřim znovu a zamračim se. ,,Brambory!!" zakřičím a rozběhnu se ke stodole.

Vypravěč - 02. ledna 2019 16:45
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Křeček Urse chvíli pobíhá v kapuci, ale pak jí zaleze za límec a ostrými drápky běhá přímo po jejím holém těle. Obloha se skutečně začíná zatahovat a vítr přináší první studené kapky.

Vypravěč - 02. ledna 2019 16:50
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Nemáte zač. Ještě tu je místo. Přístřeší není problém, ale jídlo si budete muset nějak opatřit sám. Nečeká vás jednoduché období. Z poprchání se pomaličku stává skutečný déšť, když se u vchodu do stodoly ozvou probíhající kroky.

Nergüi - 02. ledna 2019 17:17
	soukromá zpráva od Nergüi pro Počkám jestli nezareaguje někdo jiný, a když vidím že ne, dojdu k vratům a nastevřu je tak abych viděl ven.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. ledna 2019 17:24

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Knéďo ty debile" zavrčím a vylovím křečka. Nakonec si ho píchnu do výstřihu kde se jen tak nepohne a ve spěchu vběhnu do stodoly. Zamířím k ohni a vytáhnu svoje brambory. Pak si uvědomím že to byl špatný nápad a vrazím si prsty do úst. Vztekle něco zavrčím a brambory opatrně zavážu do šátku který jsem dřív nosila přes vlasy. Zamířím znovu k Oltragovi a Míně. u nich si dřepnu a vytáhnu z kapsy mrkev. Kousek ulomím a dám ho neposednému křečkovi. ,,Dáte si brambory? mám sice jen 4 ale nějak se podělíme" usměju se na ně a zvednu šátek s úlovkem.

Nergüi - 02. ledna 2019 17:33
	soukromá zpráva od Nergüi pro Protože jsem stál ve dveřích dostal jsem ránu dveřmi do žeber, takže chvilku postávám zmateně u dveří. Pak se zmateně podívám za ženštinou. "Máte tady běžně takhle rušno?" Zeptám se starce když dojdu zpět k němu.

Vypravěč - 02. ledna 2019 17:34
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Prsatá dívka Nergüiho u vrat téměř smete a běží k ohni, pak zamíří ven do začínajícího deště

Mina - 02. ledna 2019 17:38

soukromá zpráva od Mina pro Začnu se smát, když vidím jak sebou Ursa kroutí. Myslím, že se jí ten křeček ve výstřihu udusí. "Kam utíkáš?" koukám na ni, jak mizí ve stodole. Po chvíli se vrátí s jejím úlovkem a já si kromě brambor všimnu i lehkých spálenin na rukách. Opatrně jí přiložím ruce zespod jejich a vyléčím jí bebí. "Dávej pozor." Otočím se na Oltraga. "Bereme Ursu sebou. Je to nemehlo." zazubím se.

Mina - 02. ledna 2019 17:41

soukromá zpráva od Mina pro Začnu se smát, když vidím jak sebou Ursa kroutí. Myslím, že se jí ten křeček ve výstřihu udusí. "Kam utíkáš?" koukám na ni, jak mizí ve stodole. Po chvíli se vrátí s jejím úlovkem a já si kromě brambor všimnu i lehkých spálenin na rukách. Opatrně jí přiložím ruce zespod jejich a vyléčím jí bebí. "Dávej pozor." Otočím se na Oltraga. "Bereme Ursu sebou. Je to nemehlo." zazubím se.

Nergüi - 02. ledna 2019 17:43
	soukromá zpráva od Nergüi pro Když zaslechnu část rozhovoru z venku znovu se vynořím ze stodoly a prohlížím si odkud hlasy přišly.

Vypravěč - 02. ledna 2019 17:45
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Na cestě tam stojí skupinka svou lidských žen a trpaslíka a asi si nevšimli, že moknou. Trpaslík a jedna dívka jsou v poměrně čisté pytlovině, dívka, co proběhla kolem, má šaty od popela a ohořelé.

Vypravěč - 02. ledna 2019 17:49
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Ursu okamžitě přejde všechna bolest, ale popáleniny nezmizí. Zřejmě Mina pozapomněla i tohle.

Nergüi - 02. ledna 2019 17:51
	Chvilku skupinu pozoruju, pak polknu slinu a přiblížím se k nim. "Proč slečny stojí ve větru a dešti? vždyť uvnitř je sucho, a u ohně i teplo." během toho nespouštím oči z chleba.

Vypravěč - 02. ledna 2019 17:53
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Nergüi kouká na chleba. Chleba nekouká. Chleba jen tiše mokne.

Mina - 02. ledna 2019 18:02
	soukromá zpráva od Mina pro Zamračím se. "Nejsme z cukru, abychom se roztekli v lehkým deštíku." povzdechnu si. "Chtěla bych vyrazit co nejdřív," otočím se na Oltraga a v hloubi duše doufám, že se mnou bude souhlasit. Přitisknu si chleba k hrudi a trochu se předkloním a nahrbím, aby nemokl.

Nergüi - 02. ledna 2019 18:10
	soukromá zpráva od Nergüi pro Na chvilku se zatvářím tragicky a pak začnu, než stihne trpaslík odpovědět."Moc se omlouvám slečno, nechtěl sem vás nijak urazit, chtěl jsem jen nabídnout pomoc.. navázat konverzaci" Pak ze sebe vyhrknu jako básničku naučené: "nehledáte výpomoc? , za sousto zbytků pomůžu vám s těžkou prací. Za teplou porci příběhy vyprávím!"

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. ledna 2019 18:52
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Ursa se na Nergüiho mračí jako noc a mezitím hladí křečka co se cpe. Na její výšku se tváří dost povýšeně.

Vypravěč - 02. ledna 2019 18:56
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Začíná dost vydatně pršet, odněkud za kopcem i zaburácí hrom.

Vypravěč - 02. ledna 2019 20:12
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Ze stodoly svižně vyběhne mladý pes (tervueren), nejprve zamíří k Nergüi a očichá mu ruku, pak k Mině, u které se nechá podrbat, Oltragovi očichá zadek a u Ursy začne větřit křečka.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. ledna 2019 20:19
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Trinke fuj! Knedl je kámoš ne žrádlo!" vykřiknu a kreju křečka. ,,Vy si rozdělte brambory, každej jednu" podam pytlík Nergüimu, Mině a Oltragovi.

Mina - 02. ledna 2019 20:20
	soukromá zpráva od Mina pro "Hafík!" Ve vteřině odhodím chleba na Oltraga a dřepnu si k pesanovi. Dám mu pořádnou a luxusní drbačku, než se zvedne a poodejde očichat někoho dalšího.

Nergüi - 02. ledna 2019 20:22
	soukromá zpráva od Nergüi pro Zatvářím se jako bych viděl světlo na konci tunelu, zdráhavě si vezmu brambor, a nezdráhavě se do něj zakousnu a dloouze vychutnávám jediné sousto, zbytek si strčím do kapsy.

Oltrag - 02. ledna 2019 21:23
	soukromá zpráva od Oltrag pro Celou situaci sleduju s kamenným výrazem "jo je to tak, jsme ve cvokhauzu" odtuším nic neříkajícím tónem. "Jo kočko, měli bysme vyrazit ... počkej, to ji fakt chceš vzít s náma? Nemáme teď svejch starostí dost?" povytáhnu jedno obočí a bramboru s díky odmítnu. To tak, teď jsem se prorbal a budu žrát jídlo z neznámýho zdroje.

Mina - 02. ledna 2019 22:41

soukromá zpráva od Mina pro Vzhledem k tomu, že jsem snědla živou příšerku z kouzelnýho žaludu, bramboru si s díkem vezmu, ale schodám do kapsy, pro pozdější užití. "Díky." Otočím se na Oltraga. "Prohlédni si ji. Má dost osvalenou postavu. Vypadá, že si dokáže poradit s mnohým a že se s ní bude dát vyjít." pokrčím rameny. Pokračuju tichým hlasem, aby slyšel jen on. "A pokud si dobře vzpomínám, mladej v hospodě říkal něco o tom, že tu může v okolí někdo číhat." Odmlčím se a dál pokračuju zase nahlas. "Nehodilo by se nám teď pokračovat ve větší skupince, alespoň než dojdeme do Roboty?" Pořádně si prohlédnu bramborožrouta. Může být zesláblý hlady? Ale tu bramboru neslupl celou, ikdyž mohl. Má nějaký pekelný sebeovládání? To nebude taky obyčejný žebrák. "Hej ty. Co umíš?"

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. ledna 2019 22:55
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Spokojeně hladím křečka a sleduju dění. Knedl se mi vrtí ve výstřihu a tak ho krmím dál mrkví. Jsem zvědavá jak se co vyvrbí. Snažím se tvářit hloupě a nechápavě ale jinak hltám každé jejich slovo a zpozorním když Mina začne šeptat.

Nergüi - 02. ledna 2019 23:01
	soukromá zpráva od Nergüi pro "Já.., jsem zvyklý pracovat" poodhrnu si hadrové oblečení a ukážu svalnaté tělo. "jinak jsem vypravěč, znám příběhy staré i nové. Můžu vám třeba pomoct nosit těžká zavazadla!"

Oltrag - 02. ledna 2019 23:37
	soukromá zpráva od Oltrag pro Zhluboka se nadechnu a vydechnu "fajn, koneckonců, jestli chtějí jít s námi, klidně, proč ne ... tak jestli máte nějaké věci, sbalte si je a vyrážíme, kdo chcete jít" kouknu na ty dva, ale ještě odtáhnu Minu trochu stranou, aby nás neslyšeli a něco ji tlumeně řeknu. Pak na ně počkám a rázným krokem vyrazím k Robotě.

Oltrag - 02. ledna 2019 23:41

soukromá zpráva od Oltrag pro "Heleďse, estli jsme se stali vobětí nějakýho komplotu, jak můžeme vědět, že jeden z nich nebo oba nejsou jho součást jako záložní plán, co nás má hlídat, kdyby jim to první nevyšlo? Nebo že tohle nebyl cíl od začátku. Do tý Roboty jdem proto, že do města takhle nemůžem a o jiným místě nevíme. Ale poslal nás tam Garret a jestli to je jeho dílo, tak nás tam chce mít. Měli bychom si obstarat to nejnutnější a pak si jít opravdu po svým. Navíc ... myslíš že ti dva budou nějaká posila? Ta holka je střevo a ten týpek je fakt divnej. Musíme si navzájem hlídat záda, zatím k nim teda žádnou důvěrou neoplývám a ty bys taky neměla" syknu k Mině.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 02. ledna 2019 23:48
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Rychle jsem se zaběhla omluvit stařešinovi a vydala jsem se s nima na cestu.

Mina - 02. ledna 2019 23:50
	soukromá zpráva od Mina pro "Hmm... když někde zastavíme, budeme se střídat v hlídce. Vždycky jim v noci můžeme podříznout hrdlo."

Nergüi - 02. ledna 2019 23:51
	soukromá zpráva od Nergüi pro Poslušně následuju skupinu, a je jasné že nejvíc se držím mladé prsaté co mi dala brambor.

Mina - 02. ledna 2019 23:52
	soukromá zpráva od Mina pro Poté, co Oltragovi šeptem odpovím se na něj zářivě usměju. "Myslím, že ani jeden z nás s tím nebude mít problém. Ale teď už bych opravdu ráda vyrazila. Čím déle budeme stát na dešti, tím víc riskujeme nachlazení některýho z těch dvou.." Otočím se na patě a kráčím po cestě směrem od města. "Honem, nebo vás tu nechám. Povídat si můžeme i cestou."

Oltrag - 02. ledna 2019 23:52
	soukromá zpráva od Oltrag pro "Jo ... rejčem ... necháme to v záloze jako krajní možnost..." ušklíbnu se.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 03. ledna 2019 00:09
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Rychle doženu Minu ale nic neříkám. Jen vedle ní jdu a dívám se do země. Občas zkontroluju křečka jestli žije.

Mina - 03. ledna 2019 00:56
	soukromá zpráva od Mina pro "Hele... jestli cestou někde uvidíte nějakou betelnou větev nebo hůl, řekněte." Za chůze se rozhlížím po okolí a hledám něco užitečného. V duchu se směju nad Oltragovou poslední poznámkou.

Vypravěč - 03. ledna 2019 18:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak jdete, vzduch se postupně ochlazuje a déšť sílí. Ochránit chléb před vodou se vám nepodaří a když dorazíte do Roboty, kůrka začíná být značně rozbředlá. Najít po cestě nějakou větev či tyč se vám prozatím nepodařilo, ale úspěšně jste dorazili na místo. Na vesnici se jedná o poměrně rozsáhlou zástavbu, která by už brzy mohla vydat za malé městečko. Každá chlalupa či stavení mají vlastní zahrádku, ale samotná vesnice leží mezi rozlehlými lány pole, na kterých se ještě pár vesničanů snaží rychle dokončit rozdělanou práci, ale jinak je zde v dešti pusto a prázdno. Na ulici je spousta vyklizených stánků, vypadá to, že u hlavní silnice je ke každému domu jeden, nikde ale ani noha.

Vypravěč - 03. ledna 2019 18:49
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzpomínáš si, že při poslední návštěvě Roboty jsi u rychtářského domu viděla tabuli s různými nabídkami i poptávkami. Taktéž víš, kde je tady hospoda. Když se ale podíváš na místo, kde tabule visela, spatříš jen prázdný podstavec.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 03. ledna 2019 19:16
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zamračím se a kreju rukou křečka. ,,Tady měla být cedule s poptávkama... Chcete do hospody?" otočím se na družinu připomínající zmoklé psi. Já jim říkala že bude pršet.

Oltrag - 04. ledna 2019 17:21

soukromá zpráva od Oltrag pro Počasí nám zrovna nepřeje, ale není nic, co by trpaslík jako já nezvládl. Chleba je mi sice trochu líto, ale snad se brzy dostaneme k nečemu, co ho minimálně nahradí. A jelikož potřebujeme začít nějaké dobré vztahy, rozhlédnu se po polích, kde zemědělci dokončují narychlo práce a koukám, komu by se hodila pomoc. Například pokud někdo rychle nosí nějaké pytle, bedny nebo jiný náklad z vozu do stodoly nebo domu, aby to nezmoklo, doběhnu tam a se slovy "ukažte, ať to je co nejrychlejc" pomůžu rychle nosit nebo tahat, případně zatlačit co nejrychleji celý vůz. Klidně i více lidem, pokud potřebují pomoct a ostatním ukážu, ať taky přiloží ruku k dílu, pokud je kde.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 04. ledna 2019 17:34
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Dobrý nápad... " zašeptám si pro sebe a běžím i s Knéďou na pomoc lidem i Oltragovi. Pravý Bjornskog se deště a práce nezalekne!

Vypravěč - 04. ledna 2019 17:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Opravdu si v této plískanici všimnete nedaleko vesnice, jak se starý sedlák pokouší odtáhnout vozík s několika pytly ze pole, připraveného na setí. Upravená půda se však změnila v bláto a kola vozíku se do něj s přibývající vodou víc a víc boří. Trpaslík ani Ursa neváhají a přiběhnou sedlákovi na pomoc. "Díky!" Zakřičí muž do deště a společně se začnou drát z pole o něco rychleji, ale stále mají značný kus před sebou a déšť nijak nepolevuje. Sedlák si mimoděk prohlédne trpaslíkovo pytlové oblečení a Ursiny ohořelé hadry. "Jestli to dostaneme pod střechu, máte dnes ode mě v hospodě teplou polívku s chlebem!" Snaží se vás motivovat a zapře se vší silou do vozu, který se začíná blížit okraji pole.

Nergüi - 04. ledna 2019 17:41
	soukromá zpráva od Nergüi pro Běžím trojci na pomoc, bezeslov se přidám, a tlačím.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 04. ledna 2019 17:41
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Vykulím oči. POLÉVKA! Hodím Knéďu do kapuce aby se mi líp pracovalo. Zakřičím a začnu do vozu tlačit plnou silou až mi z toho uletí knoflíky z haleny a vypadne mi jedno ňadro. Ignoruju to. Na konci pole si prso stydlivě zakrývám. Blbá halena.

Oltrag - 04. ledna 2019 18:06

soukromá zpráva od Oltrag pro Sedlák mě moc motivovat nemusí, ostatně moje žoldácká vypočítavost s něčím takovým i trochu kalkulovala. Buď to a nebo nocleh na seně stodoly místo na ulici, ale teď se nám hodí všechno. Zapřený ramenem se vší silou opírám do vozu se zarputilým výrazem odhladlaný dotlačit tam vozík i sám, když budu muset a nepolevím, dokud nebude v bezpečí suchého přístřešku. Když je pak po všem, neodpustím si k Urse trochu uštěpačnou poznámku, když si zakrývá prso "jen klid, nemáš se za co stydět" mrknu na ni a zazubím se.

Mina - 04. ledna 2019 18:42

soukromá zpráva od Mina pro Pokrčím rameny a jdu se přidat. Jelikož ale pořád držím bochník, tak ho obejmu jednou rukou a ramenem na stejné straně a volnou rukou tlačím do vozu. "Pokud to bude klouzat i tak, můžeme kola něčím podložit... třeba touhle kousavou pytlovinou," zavrčím. Aspoň k něčemu by ten kus hadru byl dobrý. "Raz, dva, teď!" odpočítám. Musíme s tím nějak hnout. Třeba nám z téhle ochoty něco kápne. A třeba se jen schováme před deštěm.

Vypravěč - 04. ledna 2019 18:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Společnými silami dostanete vůz z pole coby dup a společně se sedlákem zamíříte k chalupě, kde pod malým přístřeškem vůz uložíte. "Ech...jo kdybych býval měl aspoň na vola..." sedlák si protáhne záda a podívá se na vás. V tuto chvíli jste od kolen dolů špinaví všichni úplně stejně. "Děkuji vám mnohokrát za pomoc, žebráci. Myslel jsem, že to stihnu dodělat..." podívá se nahoru na pole, přes které se táhnou koleje od vozu a zamračí se. "Jsem to ale hlupák." Pak si vás prohlédne a zuje si zablácené boty. "Všichni u mě máte polévku. Hned jsem zpět." Zajde do chalupy a když vyjde, znovu si obuje špinavé boty. "Tak můžeme jít." pokyne vám ať jej následujte a jde po ulici směrem ke středu vesnice.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 04. ledna 2019 18:58
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Stále si zakrývam hrudník. S tolika chlapi kolem nehodlám prso pouštět. A když už tak jen kvůli výdělku. Nonšalantně následuji sedláka.

Oltrag - 04. ledna 2019 20:44

soukromá zpráva od Oltrag pro Otřu si čelo a opráším si ruce, když se nám podaří dostat vůz do sucha. "Mnojo, někdy se prostě nezadaří" pokrčím rameny a jdu za sedlákem "já klidně svou polívku vyměním za dobrou informaci, kde by se tu dala přivydělat nějaká ta mince ... páč i když má jeden v životě smůlu, neznamená to, že musí zůstat na dně a žebrat ... nejsou tady ňáký problémy, které by houževnatá trpaslík, co se nebojí potu a krve mohl, mohl pomoct zažehnat?" nadhodím, hodím si zas přes rameno rýč a jdu za ním.

Vypravěč - 04. ledna 2019 22:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mno každou chvíli se něco semele. Někomu se zlomí kolo vozu, někdo sjede do příkopy...včera jsme sousedce chytali králíka po zahradě. Ono záleží, co se nachomýtne. Určitě se vám lidi nějak odmění." Sedlák přidá do kroku, aby cesta v dešti rychleji utekla a blížíte se k hospodě. "Zodpovědnější práci vám asi hned nenabídnou. Ale i bez toho jde dát najevo ochotu a pracovitost. Je hezký vidět, že se někdo z vás snaží se svým životem něco dělat."

Oltrag - 04. ledna 2019 22:48
	soukromá zpráva od Oltrag pro "To je jasné ... ale tak mohl byste ztratit slovo když se něco namane? Nepotřebuje třeba někdo naštípat dříví? Se sekerou to celkem umím a je to pro leckoho zdržující a příliš namáhavá práce, mě ale nevadí. Je tu pěkně, najdeme si nějaký přístřešek a možná se chvíli zdržíme, ale nechceme žebrat" pokrčím rameny.

Nergüi - 04. ledna 2019 22:48
	soukromá zpráva od Nergüi pro Poslušně potichu následuju skupinku jako štěně. Když si všimnu že prsatá si zakrývá.. prsa... nabídnu jí svůj zablácený svršek. Je sice neelegantní ale je vcelku.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 04. ledna 2019 22:55
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Usměju se na Nerguiho a svršek přijmu. Gentlemanské! Mezitím vnímam rozhovor Oltraga a muže. ,,I JÁ TO UMÍM SE SEKEROU!" vykřiknu nadšeně. Sekera! Jen to slovo mi dělá radost! Potom si ale uvědomím celkem důležitou věc. Podívám se zvědavě na Nerguiho. ,,Jak že se vlasně jmenuješ?" zamrkám na něj po tom co se zahalím.

Nergüi - 04. ledna 2019 23:14
	soukromá zpráva od Nergüi pro Chvilku přemýšlím než zdráhavě a tiše odpovím "Nergüi"... pak to řeknu znovu už plnohlasně jako bych našel odhodlání "Jmenuju se Nergüi"

Mina - 04. ledna 2019 23:36
	soukromá zpráva od Mina pro Přicupitám k trpaslíkovi a přidám se jakoby nic do rozhovoru. "A Kdyby tu byli nějací lidé, kteří by potřebovali ošetřit, jsem dost schopná léčitelka" usměju se. "Tady fešákovi jsem pomohla zahojit už nejednu bolístku," poplácám Oltraga po rameni a vykouzlím sladký úsměv.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 05. ledna 2019 00:14

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Já jsem Ursinie! Ale říkej mi Ursa! Té krásné slečně můžeš říkat Foxy a ten trp... plešoun je Thorkan" usměju se mile. Pořád je jedním uchem poslouchám a snažím se uklidnit Knéďu co se snaží zakrýt se pod moje oblečení a Nerguiho, rybinou smrdící, svršek. ,,Knéďo ty debile..." zavrčím si pro sebe a při snaze chytit křečka se opět obnažím. Ale jenom na chvilku. Rychle se zakreju a přidám na kroku k Mině a Oltragovi.

Vypravěč - 05. ledna 2019 00:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sedlák se usměje. "Možná vás k sekeře někdo pustí. Já mám naštípáno. A...vy jste léčitelka? No nejprve vám musí lidé dovolit na ně sáhnout. Nic ve zlém, ale víte jak většinou reagují na žebráky," pokrčí rameny. Dojdete k hostinci, který není příliš velký, ale vypadá to, že v podkroví má i nějaké pokoje. Jakmile vejdete, uslyšíte v téměř prázdné místnosti u pultu ženský hlas. "Stát!" Sedlák se zastaví a tázavě zvedne ruce. Žena ukáže na boty vás všech. "S tímhle mi tu tlapat nebudete!" Ale Emmo, oni mi pomohli na poli a... "O tvých botách mluvím zrovna tak!" Muž si povzdechne. "Mohla bys je tedy usadit třeba aspoň pod přístřešek pro koně? Zaplatím jim každému polévku s chlebem." Žena si povzdechne. "Tak to obejděte na dvůr..." řekne a zajde někam do kuchyně. "Asi jí nedochází, že prší...za chvilku jí tu podlahu stejně někdo zamaže. Ale tu polívku vám dá." Usměje se na vás a zamíří malým průjezdem kolem hospody. Budova má tvar písmene U s tím, že poslední část tvoří nejspíš nějaké skladiště. Mezi zdmi je pak dřevěný přístřešek se senem na zemi a místem pro uvázání koní. Na dvoře je dále studna a kousek dál v ohrádce stádečko pochrochtávajících si vepříků. "Teď si vzpomínám...někdo psal na městské vývěsce, že shání dva čeledíny. Aspoň myslím...ale nepočítal bych, že vám tu dovolí na něco pořádně sáhnout, dokud si na vás lidi nezvyknou. Já si bohužel trvalou pomoc nemůžu dovolit. Tabuli určitě vyvěsí zase zítra jestli přestane pršet, tak se můžete podívat." Dodá sedlák. "Myslím, že když budete pečlivě hledat"

Vypravěč - 05. ledna 2019 00:28
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokud s ním půjdete na dvůr, asi za deset minut vám Emma přinese každému pořádně tlustý krajíc chleba a kyselici s kousky špeku.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 05. ledna 2019 00:37

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Děkuji mnohokrát mladá paní!" usměju se vřele a příjmu s úsměvem jídlo. ,,Bože to voní krásně!" vzdechnu a narvu si lžíci polévky do úst. Spálím se ale to mě neodradí od toho spokojeně vzdechnout. Potom jsem mile zamrkala. ,,Prosímvás, vím že toho chceme moc... ale nevíte kde bych si mohla usušit oblečení?" skočím do mluvení Nerguimu. Je mi chladno a křečkovi určitě taky není nejlíp.

Mina - 05. ledna 2019 00:51
	soukromá zpráva od Mina pro Vezmu si polévku a pokývnu děkovně hlavou, protože ostatní už mluví. Potichu jím a přemýšlím, co dál se svým ubohým životem.

Vypravěč - 05. ledna 2019 00:52
	soukromá zpráva od Vypravěč pro + 1 zk za pomoc sedlákovi

Vypravěč - 05. ledna 2019 00:53
	soukromá zpráva od Vypravěč pro + 1 zk za pomoc sedlákovi

Vypravěč - 05. ledna 2019 00:53
	soukromá zpráva od Vypravěč pro + 1 zk za pomoc sedlákovi

Vypravěč - 05. ledna 2019 00:53
	soukromá zpráva od Vypravěč pro + 1 zk za pomoc sedlákovi

Oltrag - 05. ledna 2019 01:40

soukromá zpráva od Oltrag pro Mlčky jdu za sedlákem a pokud na té polévce trvá, kdo jsem já, abych se mermomocí bránil. Sedneme si venku v přístřešku pro koně a když žena přinese jídlo, kývnu hlavou "díky, oběma" kývnu i na sedláka. "Vy nepotřebujete naštípat dříví nebo pomoct s nějakou náročnější prací?" podívám se na hostinskou a pustím se do jídla. Vývěska zní dobře, třeba se nám podaří sehnat něco, co nám pomůže se odrazit ode dna. "Chm, je tu někde les, kde je možné volně kácet stromy?" nadhodím.

Nergüi - 05. ledna 2019 17:26
	soukromá zpráva od Nergüi pro Poděkuju ji a než odejde zeptám se jí "Nemáte zájem o příběh pro hosty? Vyprávím báje i pohádky. Na oplátku jen nocleh tady venku na slámě pod střechou pro mě a společníy" ukážu při tom na bandu. celý rozhovor probíhá tlumeně ve snaze aby mě banda neslyšela.

Vypravěč - 06. ledna 2019 14:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sedlák zaplatí za polévku a podívá se do deště. "No, musím letět, aby stará doma nebrblala. Přeju vám hodně štěstí." Usměje se a znovu zrychleným krokem vyjde na ulici. "Les je až za řekou." Ukáže žena na les, u kterého se krčí dalších pár domů, převozníkova chalupa a hlídkovací věž, ve které stejně jako ve zbývajících dvou posedává či přechází muž s lukem. "Ale pro kácení potřebujete povolení. Pokud vím, tak volně kácet můžete až v divokých lesích. Ale to není bezpečné. A že je háj mezi Athkaltou a Obřími čelistmi posvátný, to doufám víte." Žena se chvíli rozmýšlí a pak ukáže na hromadu dřeva. "No...jestli máte čím..." Pak si vyslechne šeptání od Nergüiho. "Myslím, že se mi víc hodí lákat si do hostince jiné hosty než blechy..." Prohlédne si ho od hlavy k patě. "Dobře, když mi naštípete dříví a naskládáte do kůlny, nechám vás tady přespat. Ale ať vás tu ráno nikdo nevidí..." Žena sáhne za dveře a podá vám sekeru. "A nemyslete si, že mi utečete i se sekerou. Pár takových už skončilo na pranýři a nebojte se, že byste byli výjimkou." Žena má tmavě hnědé vlasy, svázané do drdolu, na obličeji přísný, nesmlouvavý výraz a je poměrně štíhlé postavy. Pak se obrátí na Ursu a prohlédne si její oblečení. "Uvnitř ne. Ale kůlna na dříví je u stěny do kuchyně, možná ti to tam uschne rychleji než tady." Pak vás ještě jednou přejede pohledem i celý dvůr, sekeru nechá opřenou o zeď a vrátí se do hospody.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 06. ledna 2019 15:22
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Vzdechnu a vstanu. Polévku jsem položila opodál a dala jsem se do štípání dříví. Aspoň si pak nikdo nevšimne mého super nasraného výrazu.

Nergüi - 06. ledna 2019 17:32
	soukromá zpráva od Nergüi pro Pomálu dojím a jdu nabídnout Urse že ji vystřídám.

Oltrag - 07. ledna 2019 01:15

soukromá zpráva od Oltrag pro V klidu se najím a přemýšlím o tom, co všechno nám žena řekla. "Vim, že pro Vás jsme jen vobyčejný žebráci, ale vemte jed na to, že to nejni na dlouho" kývnu na ženu a osobní urážku v náznaku na krádež sekery hořce polknu. Teď a tady v tomhle trikotu není vhodná doba a místo mít hrdý řeči. Ursa se místo jídla dala hned do štípání, což mi koneckonců vyhovuje, alespoň se o sekeru nebudeme tahat. Když v klidu dojím a vytřu chlebem talíř, který odložím, vstanu a zamířím ke špalku, sekeru si od Ursy vezmu těsně před Nerguim, i kdybych ho měl nějak odstrčit - ne surově, spíše jde o trpaslíkovsky jemné nesmlouvavé gesto. "Radši nos do kůlny mladej, Foxy ti pomůže" řeknu a dám se do štípání. Na pohybech musí být znát, že si se sekerou rozumím dobře, štípu hladce a efektivně jako stroj, spousta špalků povolí hned na první ránu až na několik zásaků v suku, které vyřeším dodatečnou ranou, či úderem z druhé strany. K sekeře nehodlám už nikoho dalšího pustit, jednak abych jaksi ukázal své nesmlouvavé postavení a jednak hlavně proto, že jde o monotónní činost, která mi umožňuje přemýšlet. Pokračuju tak, dokud není vše naštípáno, protože i za tmy bych měl mít už tak naučené pohyby, že bych to zvládl snad i poslepu. Pak výřečně zaseknu sekeru tak silně do špalku, že slabší netrénované ruce budou mít asi problém ji vytáhnout, a opráším si ruce a podívám se na ostatní, kteří doufám štípané dříví nosili do té kůlny. "Tak fajn, něco si vyjasněme a nebudem si mazat med kolem huby jasný? Jedinej, kdo mě v tuhle chvíli zajímá je Foxy. Sice nevím vlastně proč, ale jí věřim. Takže vim, že s ní můžu počítat a že se vo sebe navzájem postaráme. Co se týká vás dvou, vám nevěřím. Nemám důvod, stejně jako vy nemáte důvod věřit mě, což taky respektuju, nejsem pokrytec. Takže jak to bude dál je na vás. Nebudu vám vyčítat vaši pozici, jsme na tom vostatně všichni stejně a ani mě nezajímá proč jste na tom tak jak jste. Já ale rozhodně neplánuju v tom bahně zvostávat, kapiš? Jestli se ke mě a Foxy budete chtít přidat, teda za předpokladu ale že i vona bude souhlasit pochopitelně, je to za mě votevřená možnost. A já vám můžu garantovat, že se z těch sraček vyhrabem dřív nebo pozdějc. Spíš dřív, páč mě osobně se v nich nelíbí a hodlám s tím něco dělat. S tim de ale ruku v ruce to, že když chete být člen skupiny, musíte a taky budeme respektovat nějaký základní pravidla. Třeba to, že jeden druhýmu pomáháme a kryjem si záda za všech vokolností. Když jsme v průseru, jsme v tom spolu, když vyděláme, dělíme se. Když dojde na čísla, tak každýmu pětina s tím, že ta pátá jde taky za mnou, ale bude vynaložená na společný náklady nebo zájmy skupiny dle mýho uvážení. Taky neškodíme lidem, který si to nezasloužej, kór když maj dobrou vůli nám pomoct. Takže žádný krádeže a podobný vylomeniny, pokud to nejni nějak rozumně ospravedlněný, není to součást mnou schválený zakázky, nebo nejde o život. A nakonec, cesta, kterou minimálně já dlouhodobě, ale asi i Foxy se mnou půjde, nebude procházka růžovým sadem. Bude to nebezpečný, bude to bolet, bude to stát pot i krev, ale bude s tím spjatej respekt, zážitky a zkušenosti. Vy sami si musíte říct, estli to je a nebo nejni život pro vás. Ať se rozhodnete jakkoliv, já to respektuju a je to vaše svobodná volba, kterou bychom měli mít všichni" zakončím svůj monolog, který má nesmlouvavý, ale upřímný tón. Pak sekeru trhnutím vytáhnu a pověším ji na trámek u stěny v kůlně, kam se nosilo dřevo a nechám je, ať si to přeberou.

Nergüi - 07. ledna 2019 09:35
	soukromá zpráva od Nergüi pro Když trpaslík začne s monologem, zbývá něm ještě pěkná hromádka dříví, přesto se ale všichni zastavíme a vyslechneme si ho. Já si řeči vážím o to víc že je velmi zdatně řečnicky podaná, což jakožto vypravěč musím tiše pochválit. Pak kvapně pokračuju v nošení dříví aniž bych vydal hlásku.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. ledna 2019 15:53

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Naštvaně si odfrknu. Kdo mu dál právo velet? Kdo si myslí že je mluvit takhle se mnou?! Nasraně se zamračím a láduji do sebe polévku do které jsem si rozkrájela upečenou bramboru co mi zbyla. ,,Já se z těch sraček chci dostat ale očekávám upřímnost ze všech stran pokud chcete být skupina, nemůžu být s lidma co něco skrývají nebo tají, klidně si vyslechnu vaše příběhy ale netoleruju aby se mnou někdo vymetal... Hodlám být v paktu s někým kdo ví co dělá a jaké jsou jeho schopnosti a nebude mi chtít urvat hlavu za můj cíl... A hlavně ... nesnáším být označována za žebráka!" zamračim se mezitím co vykládám a lehce gestikuluji prázdnou lžící. Křeček se vrtí v kapuce tak mu odlomím další kousek mrkve a hodím jí k němu. Podezřívavě a ostře si všechny prohlédnu. Po tom si protáhnu záda a dám se do svlékání mokrého oblečení. Je mi jedno jestli mi Knéďa zdrhne, jde mi jen o to se vysvlíct z mokrých hadrů a dát si je usušit. Mám pod tím jenom kalhotky které jsou jakž takž suché. Všechno si pověsím na řečenou stěnu a prsa si zavážu šátkem. Buďto nastydnu nebo budu ok a ráno budu mít suché oblečení. Alespoň se smyla ta špína a popel. Popadnu křečka a dám si ho do vlasů. Tam by mu mohlo být alespoň trochu teplo.

Vypravěč - 07. ledna 2019 17:22
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Ano, viděli jste správně. Ursa má nůž, respektive dýku, kterou si nakrájela bramboru, ale na první pohled poznáte, že ačkoliv je jílec dost poničený, tvar a řemeslná kvalita čepele vypovídají o skutečné zbrani.

Oltrag - 07. ledna 2019 17:26
	soukromá zpráva od Oltrag pro Pokrčím rameny "mno jasně, ale to je záležitost času žejo. Než si začnem věřit, tak to potrvá i tak. Ale já si pamatuju kulový, takže nejni moc co říct. A nic důležitýho co se vás bude tejkat vám zatajovat nebudu, není důvod. Ale estli se vám to nezdá, nenutím vás" dodám.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 07. ledna 2019 17:36

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Půjdu s Váma, zdáte se jako fajn lidi, když bude problém, domluvíme se..." usměju se a tím odhalím špičaté zuby. Ve tmě mi trochu svítí žluté oči. Mám husí kůži ale není to tak hrozné jako u nás když měl být člověk nahý ve sněhu. Opřu se o teplou zeď a vzdechnu. ,,Thorkin, že? Myslím že když spojíme síly, zvládneme velké věci, vypadáš že to se sekerou umíš, já jsem lepší na ty obouruční těžké věci" usměju se mile a snažím se ohřát o zeď sebe i křečka. Víc mi jde ale o křečka kterého něžně drbkám. ,,Jestli zdrhneš, najdu si tě a zabiju tě" zašeptám křečkovi a podívám se mu do korálkových očí. Mile zamrkám a dál ho hladím. Jak jsem polonahá, je vidět že mám na stehně přivázanou dýku.

Nergüi - 10. ledna 2019 10:54
	soukromá zpráva od Nergüi pro Napůl v sedě napůl v leže tiše poslouchám se zavřenýma očima, a jen sem tam přikývnu, jako třeba když Ursa mluvila o tom že půjde s váma, přikývnu jako že já taky.

Vypravěč - 18. ledna 2019 19:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro I přes zimu se vám postupně podaří usnout. Není to však tak dlouho, co jste se všichni probrali z nějakého typu spánku či mdlob, a tak trvá, než se vám podaří zamhouřit oči. Co už netrvá tak dlouho, je vaše probuzení. Zima, která ve druhé polovině noci prořezává vaše tělo, vám uspořádala nepříjemné a dlouhé čekání na rozednění. Pršet přes noc přestalo a obloha se zcela vyjasnila a u vašich úst pozorujete tvorbu obláčků páry. Nejednoho z vás napadne myšlenka zalézt si do malé boudy v ohrádce prasat a ohřát se u těl nových chrochtajících kamarádů, protože ti kolem vás jsou úplně stejně promrzlí jako vy. Na tohle nebyla připravena ani Ursa…mokrá, v zimě, bez ohně takto dlouho a navíc po několika měsících ve vyhřátém domě…ale je jí trošku líp než kdyby zůstala v mokrém oblečení. Její nový kamarád křeček se dost možná drží u ní jen díky tomu, že aspoň trošku hřeje. Jediný, kdo to jakž takž zvládá a občas si trochu i pospí, je trpaslík Oltrag. Nergüi si tak akorát vzpomene na žebráckou stodolu s ohništěm uprostřed a trpí dál a Mina jako nejhubenější z vás, která strávila nejdelší čas v horké poušti, má v posledních několika hodinách už opravdu pocit, že budou její poslední. Nakonec začnou hvězdy blednout, obloha se rozjasňovat a teplota stoupá. Když se pak ozve kohoutí zakokrhání a vrchol kopce nad Robotou se rozjasní rudým ranním sluncem, jste rádi, že jste noc přežili. Všichni však začínáte cítit mírné škrábání v krku.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 19. ledna 2019 19:39
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Perkele" za chraptím první slova a promnu si zmrzlá ramena. Zkontroluju křečka který je zmuchlaný v mých rozcuchaných vlasech a usměju se. Knéďa to taky přežil a zůstává u mě. Doufám... Vezmu ho do dlaní a dechem ho začnu zahřívat. Je mi zima ... ale čeká na mě oblečení které doufám alespoň trochu uschnulo.

Oltrag - 20. ledna 2019 13:24

soukromá zpráva od Oltrag pro Noc nebyla zrovna ideální, neprospím celou a ráno se probudím prochřadlý. "Mno, zažil jsem už teplejší noci, jen co je pravda" zabručím a třením rukama se pokusím trochu zahřát a ozhlédnu se po ostatních. "S holkama se můžem třít kuze o kůži, Nergui se musí zahřát během" ušklíbnu se. "Hele, viděl bych to asi takhle, noci a rána jsou chladný, můžem zkusit od starosty dohodnout povolení ke kácení v tom lese. Já zkusím u kováře vyměnit ten rejč za sekeru, to udělám stejně, a můžem prodávat štípaný dřevo. S trochou štěstí vyděláme brzo na další nářadí, sekery a pily, možná i vozík a něco lepšího na sebe ... plus si díky tomu u lesa můžem postavit dřevěnej tábor a udržovat oheň pro zahřátí a třeba se tam dají nasbírat i nějaký houby a tak ... a nebo se můžeme podívat po jiný práci, komu co sedne. Můžem se na jídlo skládat jak se komu bude dařit ... přežijem pár dnů a pak už budem v pohodě. Ještě by to chtělo podívat se po vývěsce s nabídkou práce nebo žoldáckejma zakázkama ... ale s jedním rejčem tam toho asi moc nezmůžem" rozhlédnu se po ostatních co oni na to.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. ledna 2019 19:52

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Skočím na Oltraga a začnu se o něj třít. ,,ZIMAAAA! UDĚLÁM COKOLIV!" vykřiknu a ve snaze se o něj alespoň trochu ohřát, mu strčím ledové ruce pod tuniku. Není o tolik menší než já což je skvělé. Kdybych ale takhle skočila na Minu bude to divné a hlavně bych tím ukázala že se mi líbí.... Prosebně se dívám na mistra trpaslíka. ,,Najdi mi práci, nebudeš litovat" zašeptám a mrkám na něj žlutými očky.

Oltrag - 24. ledna 2019 13:32

soukromá zpráva od Oltrag pro Trochu zamrkám, když se ke mě Ursa skutečně vrhne a cuknu sebou, když mi zastrčí ledové ruce pod pytlovité tričko, což samozřejmě dost studí. Pokrčím ale rameny a hned se ve mě probudí pragmatické uvažování. Rukama ji obejmu co to dá a přitisknu k sobě "nejefektivnější je to holá kůže na holou kůži, nejrychlejc se předá teplo a nejlíp mezi nimi udrží, a pak to tření no" přejíždím jí rukama po zádech nahoru a dolů co nejrychleji, abych ji ohřál i tam. Koneckonců, jsme teď skupina, musíme se o sebe starat a pomoct si. "Seženu, můžeš využít svůj šarm na starostu a sehnat nám to povolení, Mina by v tom taky mohla pomoct. Můžete to zkusit a já mezitím zajdu k tomu kováři"

Nergüi - 24. ledna 2019 15:12
	soukromá zpráva od Nergüi pro Lehce závistivě se dívám na ten páreček, pak přejedu pohledem Minu, povzdechnu si a jdu se projít, zahřát se pohybem, nejdu nikam abych je ztratil, jen cykluju před hospodou.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 24. ledna 2019 15:28

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Mrknu na Nerguiho než odejde a pak se podívám na Oltraga. ,,Potřebuju zašít tuniku... z kabátu mi nevypadne nic když budu mít zašitej ten prťavej kus hadru" zavrčim ale užívám si jeho snahu o to mě zahřát. Jelikož ze mě déšť smyl špínu, dá se na mě alespoň trochu dívat. Potřebuju jen lepší oblečení ale i bez něj můžu zkusit zazářit. Potom se víc přitisknu k trpaslíkovi, skoro ho dusím prsy.

Oltrag - 24. ledna 2019 22:29

soukromá zpráva od Oltrag pro Situace ve které jsme sice celkově není zrovna příznivá, ale vstiskněte trpaslíkovi hlavu mezi masivní nahá prsa a svět je hned veselejší, ať je kde je. Vlastně jsem si ani pořádně neuvědomil, že ona stále krom kalhotek nic jiného nemá a věci si sušila. Nikdy jsem ale naptřil mezi ty, kteří by byli striktně rasově orientovaní a Ursa má až moc pěknou tělesnou konstituci, abych o ní nepřemýšlel alespoň chvíli jako o ženě. Proto když se na mě natiskne tak, až mě kozama téměř dusí, kdo jsem, abych se bránil ne? "Myslel bych rovnou na nějaký slušný šaty, tyhle pytle nemá moc cenu zašívat. Něco odolnýho" řeknu, když se odtáhnu, abych se nadechl. "A zrovna bejt tebou bych strach neměl, s tímhle arzenálem není na škodu, když je občas něco vidět, naopak, třeba se vám u starosty povede vo to líp" zašklebím se a dál ji zahřívám, dokud jí není lépe.

Vypravěč - 24. ledna 2019 22:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vesnice se začíná pomalinku probouzet. Z největšího domu uprostřed vynese mladý muž tabuli a pověsí ji na hák na mohutném kůlu, který venku zůstal i přes noc. Hlídky ve věžích se vystřídají a dosavadní ticho protne zatroubení rohu. "Odbila hodina pátá! Slunce vychází! Zdar a sílu při práci!" Ozve se pronikavý hlas ponocného, kterému se zřejmě v nočním dešti nechtělo do zimy vylézt. Z některých komínů se začne kouřit a vesnici zaplní vůně čerstvého pečiva. Z jednoho z domů vyjde žena, něco volá na hlídku ve věži a chvíli se dohadují. Pak se vrátí zpátky do domu. Spousta dalších lidí se začíná trousit s nářadím na okolní pole či nemalé záhony u jejich domů. Vesnicí se roznese bučení dojených krav, z ohrádky kousek od vás sání mladých selat. V dálce občas zaržá i kůň a okolní pastviny se začnou naplňovat zvoněním a bečením ovcí, jak je pastevci vyhání se svými ovčáckými psy. Několik dětí pak zamíří na louku k řece se kozami a husami, kolem kterých utvoří kruh a jak se zvířata pasou, tak se děti kolem nich točí a odříkávají při tom básničky. Na druhém břehu vyjdou z lesa dva myslivci v zelené uniformě, posadí se k řece a zažnou lepit pírka k novým šípům svých loveckých kuší a pozdraví dva ozbrojence, kteří kolem jejich stavení projdou směrem k veliké strážní věži na vrcholu kopce. Vesnice ožila.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 24. ledna 2019 22:55

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Cítím jak mi Knéďa vylezl do zacuchaných vlasů a jednou rukou ho podrbu. Opřu si na chvilku bradu o trpaslíkovu pleš a po chvilce přemýšlení se jdu obléct. Oblečení je trochu teplé ale pořád mi vysí prso ven. Chvilku jsem měřila šátek který jsem si nakonec zavázala tak, abych nepohoršovala. Můj lid nahotu moc neřešil ale vím že tihle většinou na to dbají až moc. Zastrčim Knedla mezi prso a šátek kde bylo alespoň trochu tepla a ukrojim další kus mrkve který mu podám do pacek. Ještě jednou obejmu Oltraga a poděkuju mu. Jdu ven za Nerguim s plánem ho zahřát.

Nergüi - 24. ledna 2019 22:59
	soukromá zpráva od Nergüi pro Mířím velmi pomalým tempem k té tabuli co někdo postavil na kůl ( který zůstal přes noc venku) s úmyslem přečíst si co na ní stojí. Přitom si čas od času nasraně kopnu do kamene nebo bordelu u cesty a něco si mumlám.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 24. ledna 2019 23:05
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Doběhnu Nerguiho držíce si prsa aby neumlátila křečka v poprsí a skočím na něj. Obejmu ho tak abych nezabila Knedla kterej žere mrkev. ,,Teď zahřeju tebe" zamumlám mu do ramene a pritisknu se víc. Snažím se co nejvíce rozdělit o svoje teplo. To mají přeci společníci dělat!

Nergüi - 24. ledna 2019 23:11
	Nejdřív se šeredně leknu, pak si uvědomím co se děje, začnu se červenat, a vynaložím veškeré úsilí abych jí to oplatil, ale moc se mi nedaří, protože ji mám na zádech, a křeček mě lechtá mezi lopatkami.

Vypravěč - 24. ledna 2019 23:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Na ceduli visí už z minulých dnů hřebíčky přibité celkem čtyři nabídky práce: Sedlák Najdou-li se v této vesnici dva muži či ženy, kteří se nebojí opravdové práce, poptejte se po sedlákovi Caarlovi Tinkerovi - to jsem já. Budou u mě pod jednou střechou dobře živeni jako čeledíni s malým obnosem navíc. Švadlena Nechť se mladý muž či dívka s dobrýma očima a základy umu ovládat nit a jehlu, ochotných vypomáhat a učit se dostaví do Egnesina krejčovství. Vlastní komůrka a malý obnos je samozřejmostí. Hrobník Najde-li se muž či žena dobré vůle pomáhat služebníku Noela Klíčníka doprovázet naše bratry na jejich poslední cestě, dostavte se v dopoledních hodinách na hřbitov, kde provádím pravidelnou údržbu. Wileem Tailor Ať už se jejímu obsahu věnujete či nikoliv, všimnete si, že po ulici opět chodí ona žena, která se před chvílí dohadovala se strážným. Chodí od domu k domu, klepe na dveře, ale každý před ní zabouchne dveře, a tak pokaždé se zoufalejším výrazem, později už v slzách zkouší klepat u dalších a dalších dveří. "Ááá...nové tváře." Objeví se za vámi hubený muž v obnošených šatech s šedým kloboukem na hlavě. "Myslím, že jste právě někdo, koho potřebuju a já budu někdo, koho potřebujete vy." Zaklepe na ceduli. "Frank Stale, jméno mé. Vidím, že sháníte práci, ale nikdo se vám neodmění tak jako já když teď pomůžete mě. Vidím, že to umíte se zvířaty," ukáže na křečka v Ursině výstřihu a pak vás prstem přejede od hlavy až k patě "...a potřebujete nějaký nový oblečení. Já mám oblečení, který bych vám mohl dát, když mi pomůžete s jedním zvířetem. Tak pojďte, pojďte, ať se můžeme v klidu domluvit." Usmívá se na vás, jednu ruku rozpřáhne a druhou vám ukazuje, abyste jej následovali.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 24. ledna 2019 23:44
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Dřív než nás osloví sedlák, vítězoslavně zašeptám Nerguimu do ucha Jag har dig... Mám tě... Pořád se držím Nerguiho ale jdu za sedlákem... takže za sebou šikmoočku v podstatě táhnu... Zajímá mě co má se zvířaty.

Oltrag - 25. ledna 2019 00:55

soukromá zpráva od Oltrag pro "Nevěrnice" uškklíbnu se na Ursu, ale v mých očích je poznat, že to byl pouze žert. Hodím si přes rameno svůj rýč a pomalu vykročím. "Tak jo, porozhlídnem se. Sejdem se tady kus od hostince za poledne jasný? Zkuste zjistit co nejvíc a neudělejte žádnej průser" kývnu pro jistotou na ostatní (pokud Mina bude chtít zahřát, jsem rovněž k dispozici) a vykročím k ceduli a přelouskám si ji. "Hrobník je špinavá práce, ne každej ji chce dělat a proto by se za to nemuselo platit tak málo. Nechám si to v záloze. Urso, zkus případně vyzjistit to povolení ke stavbě dřevorubeckýho tábora a kácení jo?" kývnu na ní, než k nám doběhne ten divný týpek. "Počkej počkej mladej, seš ňákej moc horlivej ... vo co de? Moment..." jeho zarazím, když po očku sleduju zoufalou ženu "tadydlec má společnice rozumí beztak zvejřatům víc než já, žejo Knéďo?" kouknu na Ursu a pak do jejího výstřihu na křečka a pomalu se bez dalšího slova vydám za tou pobíhající ženou "hej, děvče, co se děje?" dojdu k ní s klasickým trpasličím výrazem, lehce zatvrzelým a podmračeným ale ne nepřátelským. Vypadá zoufale, asi potřebuje pomoct s něčím pro ni důležitým. Zoufalí lidé jsou ochotni platit víc a navíc o vás dobře mluví, když jim pomůžete v těžké chvíli.

Mina - 25. ledna 2019 12:32

soukromá zpráva od Mina pro Promnu si ospale oči. Zamžourám na Oltraga a Ursu, kteří se nemilosrdně ojíždí rukama po chladné noci a lehce zachraplu. Lehké nachlazení. Ale není to nic příjemného. Vím, že jsem přišla o většinu svých schopností, ale i tak si instinktivně přiložím ruce na krk a zkusím to malé otravné škrábání v krku vyléčit. Posadím se. Pozorně si prohlédnu ostatní a své okolí. Po ránu jsem prostě pomalejší a rozespaná. Plně si užívám to, že jsem se neprobudila v malé kleci a že je v mé blízkosti osoba, které můžu věřit když odpočívám. Pořád jen mlčky koukám. Včera se toho řekla spousta. Ale Oltrag má pravdu. Cesta, která před námi leží, je dlouhá a obtížná. Musí se sami rozhodnout, jestli se k nám budou chtít přidat a nebo ne. Začnu si rukama pročesávat své dlouhé vlasy. Déšť z nich smyl špínu a prach. Zase krásně září. Bohužel. Pořád nemám svou kápi. Psychicky se připravuju, že zase přitáhnu většinu pozornosti kudy půjdu. Mohl by mě zachránit jen Ursin výstřih. ”Půjdu s Ursou pro to povolení.” zašeptám a dál se češu. Musím vypadat aspoň trochu reprezentativně, pokud z toho chci něco vytřískat. Povzdechnu si. Určitě budou mít fůru narážek. To mě dokáže vždycky tak vyčerpat... ale pro náš osud je potřeba mnohé obětovat. V prvé řadě náš komfort. Otočím se na Oltraga. ”Můžu jít takhle do světa?” zazubím se.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 25. ledna 2019 12:41

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Pořád se držím Nerguiho a zírám střídavě na chlapa, Oltraga a Minu. Na Minu hlavně protože je strašně roztomilá po ránu! ,,Kam mam teda jít dřív? Za starostou nebo s Frankem na zakázku se zvířaty?" zeptám se a zoufale střelim pohledem po trpaslíkovi. Stále drtím Nerguiho ruku a druhou volnou rukou se drbu ve vlasech do kterých se přemístil Knéďa. Vlasy mám po ránu rozcuchané a zamotané ale to vyřeší trocha protrhání.

Vypravěč - 25. ledna 2019 13:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Che! Lakomá Lora? To si moc nepomůže." Pohodí Frank hlavou k Oltragovi a stále vás pobízí, abyste jej následovali. Žena se zastaví a podívá se na trpaslíka zoufalým pohledem. "Můj syn v noci zmizel, našla jsem jen prázdnou kolébku. Určitě se mu něco stalo...na hlídce byl zrovna Gergor, ten mi nic neřekne...neviděl jste ho, prosím? Dám vám co jen budete chtít." Křeček pobíhá v Ursiných vlasech a řádně je zacuchává, až to skoro vypadá, jako kdyby si v nich chtěl stavět hnízdo. Mina když si přiloží ruku na krk, pocítí, že škrábání ustane a nepříjemná bolest odezní a má pocit, že s rostoucí teplotou vzduchu ji nemoc začíná opouštět. Oltrag nad nějakým škrbáním v krku může mávne rukou, trpaslíka něco takového nerozhodí. Ursu drží její výcvik a otužilost, takže ji nečeká víc než slabší rýma, ale Nergüi cítí, že další takové nocování by jej mohlo položit.

Mina - 25. ledna 2019 14:18
	soukromá zpráva od Mina pro Běžím těsně za Oltragem. Pořád jsme trochu rozespalá, ale instinkt velí držet se ho. Navíc zděšený matky kápnou třeba víc. Otočím se rychle na Franka a pouměju se. "Hned budeme zpět.. jen si ji vyslechneme." Doběhnu Oltraga a ženu a nahodím ten nejvíc starostlivý výraz, který zvládnu.

Oltrag - 25. ledna 2019 17:07

soukromá zpráva od Oltrag pro "Ty vždycky, budete s Ursou dynamické duo" ušklíbnu se na Minu. "Ale nechoď nikam sama, držte se spolu, musíme ti sehnat něco na tu hlavu" zarazí mse ještě trochu než vyrazíme. Vyslechnu si ženu i Franka a trochu si povzdechnu. Ještě jednou si ho změřím pohledem, nemohu si pomoct, něco mi na jeho chování nesedí. "Hele mladej, pomůžem jasný, když to teda nebu žádná levárna, ale všechno pěkně popořadě. Řekni kam máme přijít a dorazíme hned jak to bude možný" kývnu na něj a otočím se na Ursu "v první řadě potřebujem vědět, jak jsme na tom s možností povolení, páč podle toho budem jednat dál, takže určitě dřív za starostou, než se rozprchnem po nádeničině" snažím se nějak urovnat pořadí věcí "ale nejdřív vy, madam vidíte, že m sami jsme v trochu nepřiznivý situaci, doslova řešíme co a kdy budeme jíst ... vidím, že potřebujete fakt pomoct a my pomůžem rádi, ale musím se zeptat za nás všechny, můžete nás kompenzovat nějakým trochu lepším oblečením, nějakým nářadím jako sekera nebo palice a jídlem a noclehem dnes večer? Estli jo, řekněte mi kdy se asi prcek ztratil, kolik mu je a další věci, co můžou pomoct"

Vypravěč - 25. ledna 2019 18:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobře, dobře...večer zaklepejte na tam ten barák s modrou střechou." Ukáže na jediný dům, který má skutečně obarvené tašky na šedo, možná i lehce na modro. "Tak tedy zatím nashledanou." Ukloní se a odkráčí k sobě domů. "No...jsou mu teprve čtyři roky, vždycky se drží u mě, za ostatními dětmi nikdy neběhal a musel zmizet někdy přes noc, když jsem spala, ale vážně nevím jak. Jak jsem řekla, hlídkoval tou dobou Gergor, ale ten se mnou nepromluví kvůli jedné...záležitosti s jeho bratrem. Teď bude asi ve zbrojnici. Spává tam." Sklopí hlavu. "Dám vám oblečení po nebožtíkovi manželovi, mám tam dvě košile i kalhoty a jedny šaty mám navíc...jídlo, nocleh...no a boty můžu udělat pro vás pro všechny. Hlavně mi ho pomozte najít."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 25. ledna 2019 19:04

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Půjdu si promluvit s Gregorem, kdo půjde se mnou?" rozhlédnu se a konečně už pustím Nerguiho. Knéďa mi mezitím na hlavě udělal pořádný bordel tak ho jemně chytnu a vlasy si upravím. Lemují mi obličej a i když jsou jen po ramena, je vidět jak jsou mírně zvlněné a divoké. ,,Můžu si jen ty šaty zkusit? Nebo cokoliv co mi bude přes hrudník... Nemůžu tady běhat obnažená...." zamrkám na paní. Teď asi zjistím proč jí říkají lakomá. Možná nás jenom celou dobu tahá za nos? Možná až jí najdeme dítě tak nás nechá na ulici? Nevím... ale za pokus nic nedám. Zamračeně přemýšlím a koušu si ostrými zoubky rty až skoro krvácí. Mezitím střílím žlutýma po všech kolem.

Oltrag - 25. ledna 2019 20:25

soukromá zpráva od Oltrag pro "Zatim Franku" kývnu na muže a otočím se k ostatním. "Tak jo, pojďme k vám domů, tam nám řeknete co a jak" otočím se na ženu s tím, že klidně nechám Ursu a kohokoliv jiného jít za strážným. Třeba budeme mít větší šanci, když se rozdělíme. Pokud žena souhlasí, jdu s ní až k jejímu domu a hned se optám "tak jo, vzpoměňte si na co nejvíc věcí ... kdy asi mohl malý zmizet a slyšela jste něco, cokoliv podezřelého? Kde je okno vedoucí z jeho pokoje?" obcházím pak opatrně chalupu a hledám různé stopy ... poznávám, že moje lovecké schopnosti se dost zhoršili, ale něco tam pořád ještě je. Hlavně včera dost pršelo a rozmoklá půda odhalí mnohé daleko snáz. "Hádala jste se s někým v poslední době, nebo jste měla dlouhodobej spor?"

Nergüi - 26. ledna 2019 09:33
	soukromá zpráva od Nergüi pro když ještě všichni stojí s Frank u nás, pokusím se něco říct, ale když se ze mě ozve jen nesrozumitelný chrapot, a nepříjemná bolest tak to vzdám. Když pak Oltrag prohlásí že jde za ženou ukážu na sebe a pak udělám gesto ve stylu "já taky ?" abych se dozvěděl jestli mám jít s ním nebo se rozdělit.

Vypravěč - 26. ledna 2019 21:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Žena pohlédne na Ursu a na místě si sundá šaty, takže je v ranním chladu jen ve spodničce a podá jí je. "Jsou vaše, jen mi prosím pomozte." řekne a zachvěje se zimou. Šaty budou Urse trošku delší a jeden knoflíček bude přes prsa lepší pro jistotu nezapínat, ale jinak jí padnou dobře. Pak ty, kteří ji následují, zavede k sobě domů a Urse ukáže cestu k malé zbrojnici vesnické domobrany, která je vidět z dálky a nachází se u hlídkovací věže nad větrným mlýnem. Její dům je hned vedle sedláka, kterému jste pomáhali včera v dešti. Když vejdete do světnice, poznáte, že se jedná o švecovou. Několik rozpracovaných bot, připravených kůží a kladívko jsou toho svědkem. Místnost je chudě zařízená, oddělená od komůrky s černou kuchyní a spižírny. U zdi stojí skříň, postel a truhlice, uprostřed místnosti pak stůl se třemi židlemi z nichž každá je úplně jiná a kolébka. Na první pohled je zřejmé, že čtyřleté dítě už se v ní bude muset poměrně krčit. Dveře mají zevnitř závoru, která je teď opřená o zeď, ale pro tak malé dítě vypadá poměrně těžce a ve výšce, ve které bývá na dveřích umístěna, by se k ní muselo ztěžka natahovat. Žena si vezme ze skříně dlouhý hnědý plášť s kapucí a zabalí se do něj, protože je stále jen ve spodničce. "Nevěděla jsem, že má takovou sílu, aby si otevřel, pokud to byl on, ale okenice přes noc zavírám. Asi před čtvrt hodinou jsem se vzbudila, závora na zemi, dveře pootevřené a kluk nikde...ani stoličku si nepřitáhl...nikde se neschovává, dívala jsem se všude, volala ho..." Zvedne z kolébky malého vyřezávaného medvěda. "Nikdy jej nedává z ruky. Vyřezával to manžel...něco se stalo, nemůžu přijít ještě o dítě." Klesne na židli a pohlédne na vás zoufale. "Před rokem Gergorovi onemocněl bratr. Jeho matka Theres a já jsme se nějakou dobu přátelili a když onemocněl, skoro celá vesnice se složila, aby s ním mohla do města k lékaři. Dostala dost peněz, na doktora stačily, tak jsem jí tenkrát nic nedala. Nebylo to už potřeba. Jenže chlapec se neuzdravil. Ne kvůli penězům, ale proto, že to zkrátka nešlo. Jenže Theres to pochopitelně zlomilo a začala nenávidět mě. Nikdy jsem jí to neměla za zlé, lidé často musí někoho obvinit za své neštěstí, aby se nezbláznili...umřela měsíc na to. A vina zůstala na mě. Proto mi nikdo nepomůže." Sklopí hlavu. "Bohové mě trestají, mohla jsem jí tenkrát něco dát. Měla jsem z čeho. Tenkrát jo."

Vypravěč - 26. ledna 2019 22:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pro ty, kteří jdou za Gergorem s Ursou: Cesta až ke zbrojnici nevede, takže kousek jdete trávou, která je stále mokrá. Před ní u otevřeného okna v houpacím křesle sedí hnědovlasý rozcuchaný mladík se strništěm, který působí trochu zanedbaně a během houpání se v křesle kouří lulku. "Dobý den, flefno." Usměje se na Ursu a přesune si lulku do koutku pusy. "Čím vám pofloužím?" Nepřestává se na křesle houpat. Vedle něho je o zeď opřené kopí s dlouhým hrotem, ale vypadá, že tento má dnes volno. "Hale! Hlavně se před ní nezouvej v uzavřený místnosti!" Ozve se z hlídkovací věže provokativní podobně mladý hlas. "Zalef a hlídej, idiote!" Muž na křesle se sehne k zemi pro kámen a hodí jej nahoru na věž, kde hlava v přilbě rychle zmizí za okrajem a ozve se klepnutí o zábradlí, než se kámen znovu poroučí dolů k zemi. "Vedle, vedle, vedle, vedle!" Ozývá se z věže. "Mám tam na tebe vlítnout?!" Zvedne se Hal z křesla s dýmkou v ruce a pohrozí nahoru pěstí. Mladík nahoře se však už jen směje a neodpovídá. "No jak vidíte, fungujeme na plný obrátky, i když máme volno." Usměje se a znovu si s dýmkou v puse sedne do houpacího křesla. "Tak fo váf přivádí?"

Oltrag - 27. ledna 2019 00:12

soukromá zpráva od Oltrag pro Podívám se na Nerguiho, kývnu a pokrčím rameny, že jestli chce, tak proč ne. Pak jdu za ženou, nechám si od ní všechno říct a sleduju pak stopy kolem domu a zastavím se u jedné čerstvé "dobře..." pokračuju stále ještě sehnutý nad stopou "jedna věc - viděla jste teď někdy ochomejtat se tady tu Theresu? Chovala se ňák divně, nebo vyhrožovala? A co o ní víte? Čím se živí, co dělá a kde bydlí a kam chodívá? A druhá věc? Co je na sever odsud?" vstanu a ukážu tím směrem. "Je tam nějaké zajímavé, důležité nebo oblíbené místo kam by moh jít?" pokusím se hledat další stopy v tom směru, které by nás vedly dál.

Vypravěč - 27. ledna 2019 00:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pro ty, co doposud zůstali s Oltragem: Zobrazit SPOILER "Jak jsem řekla, umřela měsíc po svém dítěti. Zanechala tu muže, dva syny a tři dcery. S nikým z nich jsem nemluvila měsíce ani jsem je tu neviděla. když se mineme, děláme, že se nevidíme." Žena se podívá na kopec na severu. "Na severu...vesnice Baronova točna je trochu směrem na východ. Přímo na sever je Sokolí tvrz...stará zřícenina, ale tam dnes už nevede žádná cesta. A pak Obří čelisti, ale to už je víc na západ," odpoví žena Oltragovi. "Pokud vím, chodí tam jen dřevorubci. A sběrači růžové soli. Starší děcka tam určitě občas chodí, ale ještě nikdy jsem tam s ním nebyla, jsou to dvě hodiny cesty." Když Oltrag dojde k poli, už jde snadno rozeznat, že tudy dětské nožky rázovaly do kopce hlava nehlava přes hnědou upravenou zem i přes brázdu od včerejší záležitosti s vozem. Tam je vidět, že sebou dokonce do hlíny plácl.

Oltrag - 27. ledna 2019 13:14

soukromá zpráva od Oltrag pro "Tak jo a zabývá se někdo z těch pozůstalejch třeba okultismem nebo nějakým druhem magie?" nadhodím a jdu dál po stopách. Průběžně kontroluju jejich směr, jestli jsou od chalupy rovně, nebo se pak začnou někam stáčet, v hlavě si tak buduji přímku nebo křivku, kam by při stejném trendu směřovaly, a jdu po nich dál dokud to jen jde. Také hledám v blátě stopy toho, jestli dítě někdo doprovázel.

Nergüi - 27. ledna 2019 15:07
	soukromá zpráva od Nergüi pro Protože vidím že s Oltragem šla Mina .. a trochu taky proto že mě Ursa táhne za ruku, jdu s ní.

Vypravěč - 27. ledna 2019 16:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro "U nás v Robotě? Nevím o nikom z jejich rodiny. Nejblíž je tomu u nás asi Wileem, ale to je kněz a moc hodný člověk. A příbuzný tu s nikým není." Pokrčí rameny a následuje vás při pátrání. Stopy jsou rovné jako přímka. I po tom, co dítě upadlo, vrátilo se na stejnou trasu. Téměř přímo na sever. Jeho stopy sledujete přes obdělané lány polí až na vrchol kopce, kde stopy zmizí v pláních krátké trávy, vypasených ovcemi a dalším dobytkem, který vodí lidé po okolí. Zde se konečně rozhlédnete téměř po celé krajině.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 28. ledna 2019 14:20

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Uculím se když vidím dřevěného medvěda. Chvilku pozoruji Oltraga a Minu. Potom se s Nerguim potichu vypařím protože věřím v Oltragovo schopnosti. Nergui jde pomalu za mnou mezitím co já si to sebevědomě šinu mezi strážné. ,,Hledám Gregora" usměju se sebevědomě ale zároveň trochu laškovně a snažím se ignorovat Knéďu co mi spí ve výstřihu a trošku mě ze spaní drapká. Zamrkám na strážného co mě označil jako 'flefnu' a věnuju mu můj nejsladší úsměv. ,,Prosím?" zkousnu si jemně spodní ret.

Vypravěč - 30. ledna 2019 18:11
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Asi myslíte Gergora, co? Je uvnitř a chrápe." Ukáže palcem na otevřené okno, vstane, dýmku si vezme do ruky a nakloní se do okna. "Gergu, chce tě nějaká kočka!" Zevnitř se ozve jen zamrmlání. "Ech...co byste potřebovala?" zeptá se Ursy a koukne na Nergüiho. "Nebo potřebovali."

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 30. ledna 2019 23:09

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Zdravíčko" usměji se a opřu se o okenní rám prsy. Ignoruji poznámku muže o kočkách a upravím si křečka ve výstřihu který je povolený o jeden knoflík kvůli nehodě kterou bych nerada opakovala. ,,Potřebuju si s Váma promluvit o jednom ... tématu, udělal by jste si na mě čas?" zamrkám a kousnu se jemně do spodního rtu. Doufám že to zabere. Snažím se vypadat uvolněně a nenuceně.

Vypravěč - 09. února 2019 16:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pod peřinou se něco pohne, vyjede ruka, čapne botu u postele a hodí ji po Halovi, kterého trefí podrážkou přímo do čela. "Ta slečna se tě na něco ptala!" Vykřikne Hal a vběhne dovnitř. Popadne postel a obrátí ji vzhůru nohama i s Gergorem. Pak znovu vyjde ven, sedne si do houpacího křesla a do pusy si strčí lulku. Postel se následně pohne a objeví se rozcuchaná hlava mladíka s naštvaným výrazem. Gergor přejde k oknu a opře se o něj zevnitř. "Co potřebujete, slečno?" Zeptá se.

Nergüi - 19. února 2019 09:56
	soukromá zpráva od Nergüi pro Behem celé akce postávám za Ursou, mračím se , a neříkám ani slovo.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 24. února 2019 17:20
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Zamračím se. ,,Prosím příště poslouchejte" zabručím mu do tváře a se vzdechnutím se opakuji. ,,Potřebovala bych s Vámi o něčem diskutovat... nejlépe v soukromí" mrknu a ukážu na Nerguiho. ,,Jediný další člověk by byl můj partner zde, ale to už záleží pouze na Vás"

Vypravěč - 25. února 2019 01:29
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Gergor si Ursu chvilku a Nerguiho prohlíží a povzdechne si. Pak znovu zajde dovnitř a vrátí se ven s kopím v ruce. Kývne směrem za budovu a zamíří tam. "No dobrá, pojďte." Hal vás jen sleduje a znovu pokuřuje. "Tak o čem chcete diskutovat?" zeptá se znovu.

Vypravěč - 25. února 2019 01:31
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Mina: "Myslím, že víc vědět nepotřebujeme." Ukážu na stopy, které vedou přes pole. "Tak co? Jdeme za ním?" Zeptám se napůl Oltraga i matky.

Nergüi - 28. února 2019 22:31
	soukromá zpráva od Nergüi pro Chvilku zůstanu opodál, ale když si ho tak prohlížím, radši jdu taky. "Chceme se vás zeptat ohledně vaší hlídky, hledáme chlapce který se tou dobou ztratil".

Vypravěč - 04. března 2019 19:09
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Chlapec se ztratil? O ničem nevím... Gergor se překvapivě podívá na vás oba a podrbe se ve vousech. Neviděl jsem, že by se něco dělo... jaký kluk se ztratil?

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 10. března 2019 12:10
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Dítě paní Lory... nevíte jestli měla nějaké nepřátele?" zeptám se a hraju si s knoflíkem od šatů. Líp se mi potom přemýšlí. Koušu si spodní ret a sleduji Gregora. Samozřejmě během toho občas podrbkam Knéďu.

Vypravěč - 10. března 2019 16:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Lory? Co mi je do ní...jak říkám, nic jsem neviděl." Odbyde vás Gergor a zamíří zpět k domu. "Ta ženská nemá žádný svědomí, nechci s ní mít nic společnýho. Vůbec se nedivím, že se jí její ochota vrací stejnou měrou." Projde kolem Hala, zajde dovnitř do domu a zabouchne dveře. "Hmm... mě fi vžíkal něfo iného." zažmoulá mladík fajfku v puse a zazubí se. Pak ji vytáhne a vyfoukne obláček kouře. "Prý se mu na hlídce udělalo špatně a na pár minut omdlel. Takže... jestli se v tu chvíli zrovna něco stalo, možná to nebude úplná náhoda." Vstane s úsměvem z houpacího křesla a zajde znovu do zbrojnice, kde si nasadí koženou zbroj, k pasu si připne krátký meč a do ruky vezme kopí. Pak otevře velkou knihu a něco do ní zapíše. "Tak se jdeme na to místo činu podívat."

Vypravěč - 10. března 2019 17:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Můžeme." přikývne žena. Stopy lehkých nožek ve vysoké trávě zanikají, ale na vypasených plochách se znovu zřetelně objevují. Postupně vás tak zavedou až ke zřícenině na okraji lesa, u které stojí dva muži a hledí někam nahoru na deštěm oprýskané zdi. Na jedné z nich se krčí malý chlapec. "Bohové, to je on..." sepne Lora ruce u úst. "No tak! vykřikne jeden z mužů. "Slez už dolů a my tě zavedeme za mámou!" Oba mají na hlavách klobouky, otrhané oblečení a u pasu každý po jednom obuchu, jeden si ten svůj dokonce probil hřebíky. Kluk se podívá na vás a ukáže vaším směrem. "Máma je tam." oba se zaraženě otočí na vás a podívají se na sebe. "Nechce slézt dolů..." zamumlá jeden a odhalí vám úplně černé, zkažené zuby.

Oltrag - 16. března 2019 22:57

soukromá zpráva od Oltrag pro Postupně dojdeme až po stopách dojdeme ke zřícenině, kde se nám naskytne zajímavý výjev. Rýč si hodím na rameno silnější ruky a pevně ho sevřu. Se zhoupnutím na patách si prohlédnu podezřelou dvojici s obuchy a už čichám problémy. Pohledem pak i přejedu malý dítě nahoře a hvízdnu na něj. "Hej mladej, co tam nahoře vyvádíš? Jak ses tam dostal?" pokynu pak jeho matce, ať jde blíž a zkusí si ho uklidnit. "A co vy dva? Co jste zač? Vy jste majitelé týdle honosný nemovitosti či co?" přeměřím si je pohledem důkladněji a rychle se rozhlédnu kolem a vrátím se pohledem k nim.

Vypravěč - 16. března 2019 23:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bojím se jich!" Ukáže kluk na oba muže a znovu se přikrčí ke zdi, na které dřepí. Jeho matka se podívá na trpaslíka a pak s dostatečným odstupem obchází oba muže. "Už můžeš dolů, neboj se, nikdo ti neublíží." "Ne, jsme pocestní." Promluví ten, co již promluvil. "Pocestní," zopakuje to ten druhý. "Nevypadá to tam nahoře bezpečně, tak jsme mu chtěli pomoct dolů." ... "Pomoct dolů," opakuje znovu druhý z mužů, který má právě obuch probitý hřeby a oba sledují jak vás, tak ženu, která je obchází. Ta dojde až ke zřícenině a natáhne ruce k chlapci, který pomalu začne lézt dolů. "Co tady děláš? Proč jsi sem šel?" "Nevím...zdálo se mi, že někam jdu a pak jsem se probudil a byl jsem tady. Myslel jsem si, že jsem se ztratil a pak se objevili ti páni. Mají škaredé zuby, bojím se jich." Kluk nakonec sleze až do míst, kde jej matka vezme do náruče a přitiskne k sobě. "Asi jsi náměsíčný..." řekne a pohladí jej. I s dítětem se vrací k vám, když k ní nejspíš chytřejší z pobudů přiskočí a hladkým obuchem ji praští do čela. Než se svalí k zemi, vyrve jí z náručí dítě, sám jej zvedne a obuch namíří na vás. Druhý z pobudů se v tom okamžiku stáhne k němu a do ruky si vezme svou hřeby probitou zbraň. "Teď zahoďte tu lopatu nebo jí rozbijeme hlavu!" Drží dítě mezi vámi a sebou a obuch spustí podíl těla k omráčené ženě na zemi. Druhý muž jen výhrůžně zavrčí.

Oltrag - 17. března 2019 00:18

soukromá zpráva od Oltrag pro Celé to počínání sleduju a jen si velmi nahlas a táhle povzdechnu. "Všude je to stejný" promnu si volnou rukou čelo. "Tak hele frajere, mám kurevsky blbej den, vlastně dva jo? Otrávili mě, vobrali mě, probudil jsem se ve sračkách. Ale že seš teprv první, kdo mě vod tý doby fakt nasral, dám ti na výběr dvě možnosti. Pustíš dítě, který beztak nic nemá a nic si na něm tím pádem nevezmeš, necháš nás vzít jeho mámu a vodtáhneš s pohmožděninama, ale asi po svejch. Druhá možnost je, že tuhle velkorysou nabídku odmítneš. V tom případě tady tvýmu kamarádovi upižlám tímhle tupým rejčem palici, tebe zmlátíme a zpřelámeme ti pár kostí a vodtáhneme tě do vesnice ať si tam s tebou poradí tamní kat. A i to pro tebe bude milosrnější, než když si tě komplet vezmu do parády já. Takže - jak to bude?" stáhnu si rejč z ramene do připravené pozice v ruce a tou volnou mině za zády naznačím, ať se připraví.

Vypravěč - 17. března 2019 00:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dítě až doposud leknutím ani nedutalo, ale teď spustí křik a začne s sebou házet. "Jeden pohublej trpaslík s rejčem, jedna neozbrojená holka!" koukne na Minu a kývne na svého kumpána. Druhý pobuda si stoupne k ženě a přiloží jí ostnatý obuch k hlavě. "Myslím, že podmínky tady určuju já. Takže jestli ten rejč nezahodíš než napočítám do...tří, ta ženská zemře. A jestli uděláš krok dopředu nebo tu lopatu nezahodíš ani pak, zemře i ten kluk!" zkusí to ještě jednou a začne s dítětem ustupovat dozadu ke zřícenině, zatímco ten táhne s sebou i onu ženu. Mina se zamračí a zamumlá. "Můžu zkusit magickou střelu...ale nezabije je."

Oltrag - 17. března 2019 00:45

soukromá zpráva od Oltrag pro "Noooo tak ty seš asi úplně blbej. Nebo si myslíš, že jsem blbej já. Parchanti jako ty udělaj jedinou věc, když se odzbrojím - sejmout nás bezbraný snáz, jako to dělaj správný srabi, kteří berou děcka jako rukojmí. Takže si naser. To čím vyhrožuješ se pokusíš udělat stejně, to víme oba. A to dítě z nějakýho důvodu potřebuješ, jináč si nedovedu vysvětlit proč by ses s ním tahal když nic nemá. A seš moc blbej na to, aby to byl tvůj plán, takže ti to někdo nařídil a jestli mu ublížíš, tak tvůj šéf, co ho chce, ti udělá určitě horší věci než já" ušklíbnu se, Mině naznačím, že to je dobrý nápad a ať trefí toho co chce zabít ženu, protože o ni patrně nešlo a tím pádem si opravdu nebudou dělat násilí ji dorazit. Pokud Mina vystřelí, hned vystartuju a půjdu po zasaženém muži. Zneškodnit za každou cenu, takže silná rána hranou rýčem do krku by měla posloužit dobře.

Vypravěč - 17. března 2019 01:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mina kývne a vypadá, že se připravuje k útoku. Chytřejšímu z mužů však během Oltragova vyjednávání zcela zamrzne výraz. Chvíli se dívá na Oltraga, pak na dítě a znovu na Oltraga. "K Čelistem! Honem!" Vykřikne a pustí dítě. "Proč?" Zeptá se druhej. "Makej!" Zakřičí znovu a oba se okamžitě rozeběhnou na západ, kde nad lesem ční několik rudých skal. Mina je chvíli sleduje, jakoby se rozhodovala, jestli za nimi něco poslat, ale pak s naštvaným výrazem zamíří k ležící ženě, u které klečí chlapec. "Bude v pořádku, neboj." Klekne si u ženy a položí jí dlaň na ránu na čele.

Oltrag - 17. března 2019 01:25

soukromá zpráva od Oltrag pro "Ještě jednou Vás uvidím a sejmu vás na potkání!" křiknu za nimi a pak rychle dojdu k Mině léčící ženu. "Musíme vypadnout, jestli šli pro posily, musíme je dostat pod ochranu vesnice" pořád kontroluji les, jestli neuvidím další hrozbu. Pokud vyléčí ženu rychle a přivede ji k vědomí, dobře pro nás ale pokud to vypadá na delší dobu, klidně si ji hodím na ramena a spěcháme do vesnice. Cestou pořád kontroluji jestli nás někdo nesleduje nebo nepřepadne nějak z boku. teprve mezi prvními domy si oddechnu "jak jsme na tom?"

Nergüi - 17. března 2019 10:08
	soukromá zpráva od Nergüi pro Letmo poděkuji strážnému za ochotu a následuji ho na místo činu.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. března 2019 19:34
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Naštvaně zabručím a když se nám nabídne druhý strážný vesele ho následuji. Kdyby tam nebyl Nergui asi Gregora zmlátím nebo podříznu... naštvaně podrbu křečka ve výstřihu a držím se blízko Nerguiho kterému skoro vysím na ruce.

Vypravěč - 27. března 2019 16:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když dojdete k domu Lory, na klepání nikdo neodpovídá, ale strážný obejde dům kolem dokola a pak se k vám vrátí. "Jsou tu stopy směrem na sever, tak to prověříme. Vypadá to, že jedna z osob byla trpaslík." Podotkne a zamíří s vámi po stopách. Přejdete blízký kopec a zamíříte ke vzdálené zřícenině. Když se k ní blížíte, rozeznáváte několik postav u ní a vidíte, že se něco děje. Než však dojdete dostatečně blízko, dvě z nich utečou do lesa. Zůstane tam blonďatá dívka, trpaslík, malý kluk a žena, které trpaslík pomáhá na nohy. "Co se to tam kruci děje?" Zabručí Hal. "Hej! Vy tam!" Zavolá na ně. "Co se to tu děje?!" Rozeběhne se k nim.

Vypravěč - 27. března 2019 16:49
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Ženu se vám podaří rychle vzkřísit, téměř okamžitě vstane, ale dřív než stihne cokoliv říct, ozve se za vámi mužský hlas. "Hej! Vy tam! Co se tu děje?!" Když se otočíte, vidíte muže v kožené zbroji s kopím v ruce, mečem u pasu a štítem na zádech, jak k vám běží. Za ním mezitím zaostávají Ursa a Nergui.

Oltrag - 02. dubna 2019 21:09

soukromá zpráva od Oltrag pro Jakmile uslyším mužský hlas, instinktivně chytnu rýč a otočím se na něj a postavím se mezi naši zuboženou skupinku a jeho. Pak zahlédnu přibíhající Ursu a Nerguie. Trochu se nakloním, aby bylo vidět že mluvím na ně a houknu "aaaa kavalerie je tady. Ten je s váma, nebo ho mám vzít na plocho rejčem?" ušklíbnu se a stočím pohled opět na muže. "Ňáký dva parchanti chtěli unýst tadydle mladýho, kterýho asi jejich šéfík ňákým čáryfukem vytáhl ve spánku až sem. Když jsme je našli chtěli jeho mámu voddělat, tak jsme je zahnali, řvali něco o čelistech. Ale vzhledem k naší vejbavě a hlavně protože je prvořadý dostat tajdlety dva do bezpečí" ukážu nejdříve palcem za sebe k místu, kudy utíkali lapkové a pak na matku s dítětem "... mě neměj za zlý, že jsme se za nima nehnali frajere" zhoupnu se na patách a otočím se zase na ty tři za sebou "tak radši pojďte, máme tu posily, ale kdo ví, koho si přitáhnou voni" odkašlu si a pobídnu je.

Vypravěč - 04. dubna 2019 17:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hal, robotská domobrana, trpaslíku. Tihle dva hádám patří k vám." Ukáže na Ursu a Nergüiho. Mladíkovi odhadem nebude moc přes dvacet. Je sice rozcuchaný a neoholený, ale poklepe prstem na odznak, přišitý na kožený prsní plát zbroje. Pak pohlédne na rudé skály, tyčící se nad lesem na západě. "Čelisti...budeme to muset s chlapy prověřit." Zamračí se a pohlédne na dítě v náručí ženy, pak si všimne krvavé rány na její hlavě. "Vše v pořádku, Loro?" "Ano, jen odřené..." "I tak se podíváme, jestli to nebude potřeba zašít...no máte pravdu, měli bysme odsud radši zmizet." Zamíří k nejbližší cestě, neboť z mokré trávy máte již všichni boty i kalhoty až po kolena mokré. "Je v pořádku, že jste je nenaháněli...asi tam někde budou mít celou tlupu. A jestli mají čaroděje..." nechá větu viset ve vzduchu. "Nezmínili se náhodou, na co chtěli kluka?" Jak slunce stoupá po obloze a blíží se poledne, jarní vánek vyčistí oblohu do posledního mráčku a začíná být opravdu hezky. Teplota stoupá a než dojdete na cestu, je tráva okolo téměř suchá a začíná schnout i vaše špinavé hadrové oblečení. "Na skupinu ubožáků jste projevili nevídaný zájem, když jste se rozhodli někomu pomoct," promluví Hal. "Co jste zač? Nikdy jsem vás tu neviděl."

Oltrag - 04. dubna 2019 21:04

soukromá zpráva od Oltrag pro Mladíka si prohléddnu od halvy k patě a povzdechnu si "nic proti tobě mladej, alespoňs přijel, ale měli byste si to tam ňák vyřikat, když tady chudák ženská musí chodit vod baráku k baráku a prosit lidi, když se jí ztratí dítě ... místo aby se mohla spolehnout na domoobranu ... ale třeba se blýská na lepší časy, když ucho jako ty sedne na koně a jede hledat i sám..." odvětím neutrálním hlasem a gestem pobídnu Minu a ženu s dítětem a kývnu směrem k Urse a Nerguiovi "jo, ty patřej k nám, rozdělili jsme se, abychom měli větš šanci kluka najít rychle" Pak se dáme na cestu. "Jasný, páč je rozdíl mezi odvahou, ochotou a blbostí. Ty dva blbci s vobuškama neměli šanci, ale kdyby jich tam bylo dvacet, to už je jiná. Je to divný, až se mladej uklidní, měli byste s ním projít jestli si něco nepamatuje. Ale proč chtěli zrovna jeho, jestli teda to bylo cílený, a jak ho vůbec dostali, to vážně nevim. Asi bude dobrý bejt vopatrnej a pár nocí ho možná i nějak hlídat, kdyby byl druhej pokus" pokrčím rameny a pomalu dojdeme do města. Po zmínce ubožácích se na moment zatvářím, jako bych s ním nejradši vytřel náves, čehož si pravděpodobně i všimne, což i chci a pak zase nahodím klidnout tvář. "Víš mladej, ne vždycky můžeš dát na první dojem. Někdy se jednomu život prostě posere a von s tím nemůže nic dělat. Ale víš jaká je výhoda toho když seš na dně? Že se můžeš maximálně pohnout vejš. Původně jsme si hledali nějakou práci, ale ... hádám že to počká, když je třeba najít malý děcko" poškrábu se na krku "navíc, co bych to neřek, tady Lora nám za pomoc slíbila nějaký jídlo a dneska střechu nad hlavou a ňáky boty a staré oblečení. Chtěl jsem se zeptat místního šéfika, estli by nám nedal povolení na dřevorubecký tábor u lesa, jenže nemáme ani pár seker a pilu, takže tím musíme začít ... ňákej maník Frank vod nás chtěl pomoc, takže to bude naše další zastávka. Ty vo něčem nevíš, kde by se vocenila další ruka k dílu za pár mincí nebo vybavení?" zhoupnu se na patách.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 04. dubna 2019 23:03

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Naštvaně si odfrknu. ,,Samozřejmě že tu nejsem když se má bojovat..." nafouknu tváře. Potom pohledem střelím po Mině abych se ujistila že je v pořádku. Všichni ostatní vypadají potrhaně ale nikdo nevypadá vystrašeně jako ten malý kluk. ,,Ahoj, chceš vidět mého křečka?" usměji se na něj mile a vyndám Knéďu z výstřihu. Vypadal celkem rozespale a rozcuchaně ale na odreagovaní od situace by to mohlo stačit. ,,Čí je to děcko?" střelím pohledem po ostatních. Kradení dětí... zní to jako dílo nějakého spolku pedofilů.... ,,Thorkine? pak až to s Halem dořešíte tak na slovíčko" zatahám trpaslíka za lem šatů a laškovně mrknu na Hala.

Nergüi - 11. dubna 2019 09:43
	soukromá zpráva od Nergüi pro Celou dobu slepě následuji skupinu, jen těsně to setkání jsem se optal raněné jestli nechce nějak pomoct, ale byl jsem odmítnut stejně jako Hal. Teď postávám u Ursy a chlapce, a z nějakého důvodu ( přesto že Urse důvěřuji) vypadám jako bych byl připraven kdykoliv skočit mezi ní a kluka, kdyby mu chtěla něco udělat.

Vypravěč - 13. dubna 2019 20:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dnes se ani nebojovalo," poznamená Mina a ohlédne se k lesu. Když Ursa vytáhne střapaté zvířátko, klukovi se rozsvítí oči a nastaví dlaně. Křeček si do nich zkoumavě přeleze a šplhá mu po rukávu nahoru. "Maminky." odpoví sám Urse na otázku čí je a přitiskne se k Loře, která stojí za ním. Pak se přikrčí pod pichlavými drápky křečka, který mu teď lomozí za krkem. "Jéééé!" Zaječí se smíchem. Hal si mezitím po cestě vyslechne Oltraga. "Vaše slova jsou kritická, ale pravdivá. Vy opravdu nebudete jen nějaká banda žebráků. Jak říkáte. Budu si muset s Gergorem promluvit a pak zajít za otcem Wileemem, aby trochu pokáral lidi, že si navzájem nepomáhají. A Loro, s klukem zajdi za otcem taky, třeba zjistí, jestli na něm není něco zvláštního." "Co se týká vaší odměny...Loro, dej jim jídlo, nocleh a vyrob pořádné boty...oblečení nech na mě, ať máš za pár let kluka do čeho voháknout. Jsem si jistý, že nějakou práci najdete, jakmile se trochu obléknete, na tabuli byly nějaké nabídky pokud vím. A co se týká dřeva...za řekou už mají výhradní povolení Sleryho dřevorubci. Mají za kopcem obrovskou pilu. Ale pokud vím, tak v tom lese nad Sokolí tvrzí touhle dobou nikdo nekácí. Povolení si zařiďte v Baronově točně...ve vesnici za náma," ukáže palcem na cestu za sebe. "To nebude problém, ale na sekeru si budete muset vydělat." Po celou dobu po očku sleduje Nergüiho. "Vy jste Munok, že ano?" Zeptá se. "Nikdy jsem žádného z vás neviděl, ale slyšel jsem o vašich rysech. Elfové jsou spojenci království, ale zajatce už nevydáváme. I tak si dejte pozor, abyste nějakého nepotkal. A taky si dejte bacha na některé šlechtice. Na veterány snad nenarazíte, od války uplynulo už přes šedesát let." Kladouce nohu za nohu nakonec dojdete zpět do Roboty, nedlouho po tom, co vesnice znovu ožila a lidé se vracejí z oběda zpět do práce. Obloha se opět pomalu zatahuje mraky a teplota začíná znovu klesat. Jestli bude večer stejná zima jako včera, určitě se vám bude nocleh u Lory hodit. Odněkud mezi domy se objeví chundelatý ovčácký pes a vesele zamíří k Urse, které přičichne k ruce a následně se přivítá i s Nerguim. Je to ten stejný ovčák, kterého jste potkali včera u stodoly. U jednoho z domů sedí i jeho majitel - otrhaný stařec se slepeckou holí a zakrytýma očima páskou, který žmoulá v ústech podarovanou chlebovou placku.

Oltrag - 19. dubna 2019 12:48

soukromá zpráva od Oltrag pro Mladíka si vyslechnu a uvažuju nad tím co říká. "No to si piš že nejsme, to že tak vypadáme nic neznamená. O nás se bude eště mluvit, to uvidíš" ušklíbnu se a kývnu na Loru "fajn, tak se uvidíme večer, mco si s náma hlavu nedělejte, jen nechcem zmrznout" pokrčím rameny a obrátím svou pozornost zpátky na Hala "no když hadry vobstaráš, nebudem se bránit. Však jestli máš něco s čím můžem pomoct, tak sem s tím, nevadí že to je těžký ... třeba bys pak nějakou starou sekeru i někde vyhrabal co?" zazubí mse a jdu s ním. "Hele, co víš vo ňákým Frankovi?" nadhodím, jak tak přemýšlím o nabídce od Stala. Někdo kdo se tak radostně hrne k bandě pobudů asi má namysli nějakou levotu, aby to pak na ně mohl hodit nebo se od nich distancovat.

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 26. dubna 2019 08:36

soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro ,,Jestli máš něco co by se dalo použít jako obouruční sekera, budu ti vděčná!" houknu směrem k Oltragovi a pořád nechávám klučíka hrát si (pod přísným dozorem) s Knedlíkem. ,,Ahooooj!" zakřičím a zamávám směrem ke starci než mi dojde že je vlastně slepý. ,,Tak jste si s pejskem našli cestu až sem! Jsem ráda že jste dorazili v pořádku" usmívám se na něj a táhnu ze sebou Nerguiho. Knedlíka jsem si od chlapce na chvilku vzala, nemůžu riskovat ztrátu!

Vypravěč - 01. května 2019 23:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Když říkáš, že bude, tak to asi bude pravda," usměje se Hal. "Páni...starou sekeru...takovou bohužel nemám. Ale jsem si celkem jistý, že když seženeš nějaké stříbrňáky, tak ji někde seženeš aspoň na dluh." Oltragovi se o nohu zastaví zatoulaný list novinového papíru. Velkým písmem vám udeří přímo do očí nadpis článku: Angornská flotila rozehnána, Rhiona vypálila Svobodné cesty. "Myslíš Frank Stale?" Zeptá se Hal a zasměje se. "Je to kvítko, ale je neškodnej. Občas se prospí v cele, když vymyslí nějakou hodně velkou kravinu, ale tak nějak jsme si na to už zvykli. Příklad si z něj asi moc neberte." Znovu se zasměje. Mezitím se Ursa dá do řeči se slepým žebrákem. "Ano, vyrazili jsme z rána. Trinke to tu má rád." Usměje se. "Zdá se, že sis našla přátele. To je dobře...moc dobře." Narovná se a jakoby přejížděl pohledem z jednoho na druhého, když se jeho výraz zasmuší. "Ale...to je nemilé...mohla bys mi prosím zavolat tu druhou slečnu?" Zeptá se a slepeckou holí ukáže neurčitě mezi vás.

Oltrag - 02. května 2019 10:53

soukromá zpráva od Oltrag pro "Mno tak nic, to je jasný, jen se blbě shání dobře placená práce když nemáš základní nástroj ... dost vypovídá to, že ty dva pitomce jsem chtěl umlátit rejčem" pokrčím rameny a přečtu si titulek a začtu se pak do podrobností, jestli tam jsou a prohlédnu si i další zprávy "ne neboj, fakt si z něj příklad nebudem brát, ale vypadá to že nám může trochu vylepšit situaci, jen by to nestálo za ňákej průser ... ale jestli řikáš, že je neškodnej" prohodím zadumaně během četby a když dočtu, list přeložím a zastrčím do kapsy. "Tak jo, co bude s těma hadrama mladej?" otočím se zase na něj "ať se pohnem"

Vypravěč - 31. května 2019 14:18
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Knéďa Špekovicz volá do zbraně! Už téměř měsíc uplynul od posledního příspěvku, Knedlík ale nezahálí! Ví, že svět bude brzy své hrdiny potřebovat a jestli se neseberou, se zlou se potáže! Proto vás vyzývá k brzkému pokračování!

Ursinia (Ursa) Bjornskog - 22. června 2019 08:21
	soukromá zpráva od Ursinia (Ursa) Bjornskog pro Se zamyšleným pohledem se kouknu si do výstřihu... Asi vím jak si vydělat! ,,Uh oh... můžeš jít prosím sem?" s červenými líčky zavolám na Minu.

Bimba - 01. srpna 2019 21:06

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Bimba - 03. srpna 2019 15:06
	Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovedete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba

Vypravěč - 02. října 2019 00:59
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatím čekáme na Minu.

Vypravěč - 17. listopadu 2019 02:29
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Snažím se upravit příběh tak, aby fungoval bez Miny. Prosím, napište mi PMku, kdo má ještě zájem pokračovat.

Bimba - 10. února 2020 13:08

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Bimba - 04. března 2020 13:09

Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba