Letopisy Narnie, princ Kaspian
hrálo se Denně
od: 16. července 2008 23:12 do: 01. listopadu 2009 21:50
Dobrodružství vedl(a) Shillen
| |
 | Je to volné pokračování filmu Letopisy Narnie, princ Kaspian. Narnie je znovu sjednocena, Aslan se vrátil a celému království vládne král Kaspian X. Petr, Lucie, Edmunt a Zuzka se již před rokem vrátili do Londýna. Kouzla a magie v Narnii opět ožívají a zavládl toužebně očekávaný klid. Narniané žijí v poklidu sTelmaríňany i když hrstka z nich plánuje vzpouru proti králi. Jaký bude život v Narnii dál? Udrží mladý král Kaspian vládu a mír? |
| |
| Úvodní přízpěvek Je krásný teplý večer, slunce už zapadlo za obzor a na obloze se objevují první hvězdy. Nádhera. Z jeskyní a zvířecích doupat jde vidět světýlko, všichni se těší na poklidný večer. Král Kaspian zasedá s radou v trůnním sále, nejedná se o nic vážného. Pouze shrnutí událostí uplynulého týdne. Na rozdíl od minulých let sedí v řadách rádců a zástupci Narnianů, trpaslík Morgrim, kentaur Sillias, faun Sardon, pan Bobr a další. Západem slunce se i ze stromové víly Náiady stal člověk a leží společně s přítelkyní Eleanorou u břehu moře. Eleanora zná mladičkou devatenáctiletou vílu už od jejího narození. Každý večer lehávají spolu na stemnělé pláži a Eleanora jí vypráví příběhy dávno minulé. (Eldenorovův úvodní přízpěvek bude později, nejprve se s ním musím na pár věcech domluvit) |
| |
 | U břehu moře Pozoruji tak jako už dvacet let pořád stejný západ slunce. Je tak nádherný. Modrá se mísí s růžovou a slunečními paprsky. Nasaju čerství vzduch. Je cítit slanou vodou. Podívám se na svou přítelkyni a složím tlapky na písek. Dnes byl rušný den viď? Zeptám se Náiady a rozhlédnu se kolem. |
| |
 | Na pláži To ano, musela jsem vyřídit spousty vzkazů, dokonce byl jeden i králi. Ovšem nemohla jsem ho najít, tak jsem ho předala takovému tmavovlasému mladíkovi. Znaveně si lehnu na písek vedle Eleanory, hlavu si položím do jejího měkkého bílého kožichu. Neviděla jsem ho poprvé...už mnohokrát jsem ho viděla sedávat v mém háji, posílala mu lístečky na rozveselení...kdo jen to je? Zamyšleně přemýšlím o totožnosti neznámého. Dlouze a srdceryvně vzdychnu. |
| |
| Na pláži Ležím a koukám na moře. Ty jsi předala vzkaz určený králi neznámemu člověku? Zeptám se trochu nevěřícně. Zakroutím lehounce hlavou. Modré oči mi trochu zasvítí odrazem od slunce. Je tak nerozvážná... co když to bylo tajné a důležité? A kdo to vůbec může být? |
| |
| Na pláži Bylo to puze o tom, že voda v řece opět stoupá. Odpovím lehce zahanbeně Eleanor. A navíc, já mu věřím. Nevím proč, ale jemu určitě mohu věřit. Byl poměrně vysoký, pohledný. S delšími lehce zvlněnými vlasy, hnědýma očima a ostrými rysy. Zavřu oči a v mysli si vybavuji jeho tvář. Aniž bych o tom věděla, teatrálně zasněně vzdychnu. On to určitě předal, víš přece, že důležité zprávy se posílají jinak. Je mi líto, že mě ten mladík nemůže vidět. Telmaríni nevidí mou noční proměnu. |
| |
| Na pláži Usměju se a trochu vycením zoubky. Myslím, že se tvůj vzkaz dostal do správných rukou. Mírně protáhnu přední tlapky. Dobře vím, kdo byl onen mladík. Zdáš se mi zamyšlená. Nad čím přemýšlíš? Zeptám se potichounku. Za chvíli už slunce zajde úplně. Tělo víly, ale srdce člověka plné lásky. Chudák Náiada. |
| |
| Na pláži Eh? Trhnutím hlavy se podívám do očí tygřice a jako by nic se usměju. Jen jsem se zamyslela nad..zítřejším dnem. Ve skutečnosti nemohu vyhnat z hlavy jeho tvář. Proč nemohu být člověkem? Zachumlám se do kožichu své přítelkyně a znovu zavřu oči. Znám jí od okamžiku, co si pamatuji a ona mě ještě déle. Vedle ní se se svou křehkou a drobnou postavou skoro strácím, možná proto mě ráda oslovuje maličká. |
| |
| Na pláži Chci něco namítnout, protože jí znám. Nakonec to však nechám být. Nechci jí trápit zbytečnými dotěrnými poznámkami. Zavřu oči a pohladím Náiadu ocáskem. Trochu se zamyslím i nad svým osudem. Většina tygrů mě odsuzuje pro můj původ a bílou srst. Ale já přece nebyla nikdy uplně člověkem. |
| |
 | Zasedací sál Když vidím, že jsme se všichni sešli, chvíli posečkám a postavím se. Zdravím vás, milí přátelé. Po krátké odmlce - Chtěl bych nyní tradičně hovořit a poděkovat za poněkud prospěšné novinky v uplynulých týdnech. Například, díky panu Bobrovi je dostavěna hráz, takže vřelé díky za vaši ochotu, pane Bobře. Dále bych chtěl poděkovat všem, co se podíleli na odvalení balvanů ze vchodu do podzemní jeskyně, či obnovění několika rozbořených mostů. Narnie se začíná obnovovat, milí přátelé a staré stopy zla zahlazovat. říkám s úsměvem, pak se chvíli odmlčím a již trochu tižším hlasem Jen tak dál. ale to už si opět sedám na křeslo a dívám se na ostatní... Nyní mají slovo ostatní... . |
| |
| Zasedání Pan Bobr se pyšně postaví a děkovně se uklní, je potěšen chválou od krále. Ještě stále si pamatuje, jak ho mladý král loni zachránil, ale přesně tak to bylo i opačně. Schůze probíhá poklidně a během půl hodiny skončí. |
| |
| Po zasedaní Když zasedání skončí, počkám až všichni odejdou a vyjdu jako poslední. Hned, když zavřu dveře sálu se neubráním usměvu nad myšlenkou, která mě právě napadne. Mířím si to do své lóže, cestou všem oplácím vřelé pozdravy a pokunytí. Když již jsem ve svém pokoji, zajdu si na balkón kde mám přenádherný výhled. Je v tom však ještě něco skrytého, skrytá záminka, fakt, důvod. Nejednou jsem už totiž ze svého balkónu viděl stvoření, které mě vždy omámilo. Dívka. Rozhlédnu se tedy pořádně a opravdu, je zde zas. Leží na pláži, vedle ní jakýsi tygr. Povídá se, že tato dívka není člověk, je to prý víla, neznamená, že by mě to mělo odradit od jejího vyhledávání, to v žádném případě. Třeba, pokud bych se stal jejím srdcem, tak by se změnila v člověka. Jako to bývá v pohádkách... . V hlavě se mi mísí myšlenky a skoro nevědomky jsem nasadil až komický úsměv, při kterém jsem opřen loktem o zábradlí balkónu. Co mám ale dělat abych se s ní zblížil? Jít tam za ní? Nejsem přeci blázen... . Jak by to vypadalo? Jedině s nějakou záminkou. Jít na houby? vyprsknu smíchy... . Skvěle, na pláži se většinou hledají houby. Ach jo, leze mi to na mozek říkám si s úsměvem. Hmmm... Že bych tomu nechal volný průběh? při této myšlence se narovnám, od opírání se o zábradlí, otáčím se a jdu zpět do pokoje, kde si vyzuji boty a lehnu na postel Nejspíš ano, nechám tomuhle volný průběh... potvrzuji. |
| |
| Nový den K ránu slunce rozevřelo své paže a celou narnii rozsvítili první sluneční paprsky, současně s nimi se z Náiady stala opět víla. Všichni se probudili do klidného nového dne, Eldenor má na dnešek poměrně dost práce. Do jejich kovárny přišla žádost o nový cvičný meč pro krále Kaspiana. Mistr se rozhodl, že výrobu tohoto meče přenechá na Eldenorovi a on sám jej tam i zanese. |
| |
| Pláž Ještě chvíli jsem ležela na pláži a pozorovala hvězdy, když jsem na sobě ucítila něčí pohled. Otočila jsem hlavu tím směrem a spatřila známého mladíka. Pracuje pro krále Kaspiana? Zamyslím se, viděla jsem ho jen chviličku, zrovna odcházel dovnitř. Zachumlám se Ele do kožichu a usnu. S prvními slunečními paprsky stratí mé tělo podobu člověka a opět jsem jen stromová víla. Začíná jaro a já mám v této době spoustu práce, pomáhám stromům v mém háji kvést a povídám si s nimi. |
| |
 | Les--.pláž Cupitám lesem. Občas žuchnu, protože, třeba o něco zakopnu, sem ještě dost nemotorná. Začínámmít hlad. To mi dává najevo i žaludek, ve kterémmi zakručí. Nachvilku se zastavím abych si odpočinula. Sednu si. Po chvilce mi na čumáčku přistane motýlek. Oženu se po něm tlapkou, ale on uletí. Začnu ho pronásledovat. Motýlek vyletí z lesa a letí někam k něčemu velkému, modrému a šumivému. U toho je něco žlutého.(Moře a pláž) Nevšimnu si postavy co jena tom žlutém. (Eleanory) Je to dolů z kopce. Vyskočím po motýlkovi a spadnu. Začnu dělat kotrmelce dolů. Celou tu dobu co se kutálím dolů žalostně mňoukám. Nakonec se dokutálím k té postavě. To něco je velké, bílé a z pruhama(Eleanora) . Vystrašeně uteču kousek na kopec. |
| |
| Eleanora, pláž První sluneční paprsku už ohlásili nový den a pomalu mi prohřívají kožich. Koutkem oka zahlédnu malé hopkající tygří mládě, jak se blíží na pláž. Honí se za motýlem a mě si očividně ani nevšimlo. Když pak upadne a dokutálí se až ke mě, zvednu hlavu a prohlídnu si ho. Je ještě maličké. Vyděšeně uteče nahoru a mě stačí dva skoky a jsem u něj. Neboj se, mládě, neublížím ti. Máš hlad, viď? |
| |
| Kopeček Zamňoukám. Podívám se na El. "Ona." řeknu mluvení mi moc nejde.(Aby nedošlo k mílce přehodila jsem písmenka). Hlad mám opravdu veliký. Zakručí mi v žaludku. Jsem, ale taky dost vyděšená. Co to je? Kdo to je? Neublíží mi? ptám se sama sebe. Uši mám přitisklé až k hlavě a ocásek stažený. |
| |
| Kopeček Tak pojď, mládě.Jmenuji se Eleanor. kývnu hlavou směrem, kterým se vydáme. Cčstou kontroluji, zda se kotěti nic nestalo a je pořád za mnou. Dovedu ho až do jednoho lesa, kde se uvelebím na zemi a chvíli čekám. Lehni si. Řeknu mláděti přívětivě a přivřu oči. Za chvíli se mezi stromy objeví majestátný bengálský tygr. Jmenuji se Rafa. Zavrčí, jeho tń je však přívětivý. Jak se jmenuješ, dítě? |
| |
| Cesta-->les Celou dobu jdu za El. Když mě vybbídne abych si lehla, Tak to udělám. jen čekám. Když vidím toho tygra, sklopím uši a vyděšeně se na něj koukám. Pak se mě zeptá na jméno. Jen chvíli koukám a přemýšlím nad tím. "Tlapka." odpovím. Mám vztyčenou hlavu a upírám oči na tygra. |
| |
| Les Usměju se mírně na tygře a pak Rafu. Neboj se. Rafa nám pomůže. Protáhnu si hřbet po běhu. My totiž lovíme ve smečce. |
| |
| Les Nechápavě se na El podívám. "ov? Ve sme ce?" zeptám se, no moc mi to nevyšlo. Co je to lov? ptám se sama sebe. Co je to smečka? ptám se znovu sama sebe. |
| |
| Les Trochu se zasměju. Jen se uč. Brouknu na tygře. Pak na něj spustím naším mňaučením, abych mu vysvětlila o co se jedná. |
| |
| Les Se zajmem poslouchám El. " a e, já aso, ni dy ne ed a." namítnu. Pak si složím smutně hlavu na tlapky. Vzdychnu si. V mých očích je poznat smutek a žal. Maminko, kéž by jsi tu byla. napadne mě. " o e, mamin a už neži e." řeknu a znovu si vzdychnu. |
| |
| Les Kouknu se na mládě a pak na Rafa. Vím, že potřebuje spíše matku. Potřebujeme mu sehnat novou mámu. Houknu na Rafa. Jinak nepřežije ani týden. Pak povzbudivě šťouchnu mláďátko čumákem. Snad zapadne lépe než já. Já vlastně mezi ně ani nepatřím, ale Raf mi naštěstí nikdy nic neodmítne. |
| |
 | Les Řekni to ještě jednou a srozumitelně, mládě. Zavrčím na ní, není to výhružné. Jsem ale již starý a staří tygři spíš vrčí. Mládě zůstane nějaký čas se mnou, Eleanoro. Musí se naučit způsobům lovu, maso mu zatím zajistím a o mléko se postará Náiada, víš, že nám vždy s výchovou malých pomáhá. Navíc teď tu není žádná tygřice, jež by ho mohla krmit. Řekni své oblíbené tygřici, já vím, že není jako my, ale každý si zaslouží šanci. Mládě, musíš se naučit mluvit. Nejsi jen tygr. Jsi Narnijský tygr a to už něco znamená. Mezitím co mluvím vydám se hloubš do lesa, musíme lovit jen v oblastech, kde jsou zvířata. Obyčejná zvířata. |
| |
| Les Podívám se na Rafa. "Já aso ikdy ejdla." řeknu. Zvednu se na mé amlé nožky a vydám se za Rafem. "Nar ijský tygl?" zeptám se a cupitám za Rafem. "Co je Narnie?" zeptám se již srozumitelně, je to má první srozumitelná věta. |
| |
| Les Zatím co Raf vede mládě do lesa já jdu za Niádou. Běžím lesem, který už tak dobře znám. I když vím, že nikdy nebudu patřit mezi ostatní. Nakonec po pár metrech narazím na pokácený strom. V pohodě ho přeskočím, ale vrazím si do packy třísku. Docela to bolí a přemýšlím jestli se proměnit nebo ne... Stojí to celkem dost síli se zase pak vrátit do tygří. |
| |
 | Sezení Po tom co domluví král se všichni rozcházíme domů a já dělám zrovna tak doma vlezu rovnou do postele a usínám vyčerpaný dneškem. Ráno se vzbudím a rychle vyskočím na kopyta napiju a najím se a vyjdu ven najednou vidím nějaké tygry a Niádu Ahoj všichni a mávám na ně |
| |
| Les A co jsi tedy jedlo? Zeptám se a dál mířím hloubš do lesa. Narnije je vše kolem tebe, země ve které žiješ. Království, kde vedle sebe žijí v míru telmaríni, to jsou lidé, zvířata, víli, kentauři a jiná stvoření. Ty i já jsme Narnie. Je jen jeden les, kde můžeme lovit a brzy v něm jsme hbitě zakousnu pár králíků a nejlepší maso nechám mláděti. |
| |
| Les "Já jedla mlíčko od maminky. Mojí maminku zabili divoká zvířata.Nebo co to bylo." řeknu smutně. Skusím sníst maso. To maso mi stejně moc nechutná zatím. Lehnu si od masa kousek dál. Už mluvím srozumitelně. "Já chci svojí maminku." zanaříkám. |
| |
| Les Sežeru svůj díl masa a podívám se na mládě. Sněz aspoň kousek, večer s Náiadou domluvíme, jak to bude dál. Musíš si zvykat. Řeknu tygřeti, lehnu si kousek od něj, svalím se na bok a hlavu složím do mechu. Moji matku zabili lidé, je to už dlouho, dávno předtím než na trůn nastoupil princ Kaspian. Všechno se dozvíš a naučíš. Teď si chvíli odpočineme. Pak půjdeme k pramenu. |
| |
| Jeskyně Odplazím se nebo spíš odplížím do jedné odlehlé jeskyně. Takovou smůlu můžu mít vážně jenom já. Proměním se do své normální podoby. Dlouhé bílé vlasy mi splynou podél těla a modré oči se rozhlédnou po jeskyni. Nikdo tu naštěstí není, aby mě viděl a odhalil. Už dlouhou dobu jsem byla pouze tygr. Protáhnu se. V ruce ucítím hroznou bolest. Vytáhnu třísku, která mi teď připadá jak kus klacku než tříska. Lehnu si do odlehlého kousku jeskyně. Za chvíli se mi podaří se proměnit zase zpátky v tygří krásku. Ale bylo to dost náročné a tak v jeskyni usnu. |
| |
| Les Když mě Raf pobídne abych snědla aspoň kousek, jen zavrtím hlavičkou jako, že ne. Lehnu si na bok. Zaujme mě stéblo trávy. Začnu po tom chňapat tlapkama a hrát si s tim. Nakonec přestanu a zanedlouho usnu. Začne se mi zdát krásný sen. Zdá se mi, že žiju s maminkou a sme veselí a, že mám staršího bratra. Pak se mi zdá, že sem již dospělá a mám svoji rodinu. Celou tu dobu mám tiky v zadní nožce gtakže s ní jakoby hrabu. Pak se začnu různě převalovat vypadá to docela vtipně. |
| |
 | Les, poblíž pramene Po útoku těch dravých zvířat, sem upadla do bezvědomí. Vypadalo to, že jsem mrtvá, ale ne nebyla jsem, jen moje dcera Tlapka si myslela, že ano tak utekla. Když jsem se probrala, Tlapka nikde nebyla. Hledala jsem ji, ale nikde kolem sebe sem ji neviděla. Tak jsem stěží vstala a rozhodla jsem se jít k pramenu. Dopajdala jsem k němu. Tam sem se svalila u něj a uzž sem nemohla dál. Mám spoustu zranění na boku, ale mám i poraněnou tlapu. Sem celá od krve. |
| |
| Les Pozoruji spící mládě a bručivě se usměju pod vousy. Hlavu položím na přední tlapy a chystám se také ke spánku. Najedou něco vyruší můj klid, zavětřím podivný pach a dostanu divný pocit. Zvednu se na nohy a rozběhnu se k tomu místu. Po chvíli najdu Aliren, leží a z posledních sil dýchá. Aliren... zavrčím něžně a otřu se o její hlavu. Přivedu ti pomoc. Rozběhnu se do Náiadina lesa. Najdu ji, sic nevím, jak mi pomůže, když je momentálně pouze postava z okvětních lístků. Řeknu jí co se stalo. |
| |
| U pramene Najednou vidím jak z lesa vychází nějaký obrovský tygr. Chvíli ho nepoznávám, ale pak ano. Poznám Rafaela. jeho slova nejsem schopna vnímat. "Rafe?" zašeptám těžce, dělá mi to potíže mluvit. Ležím tam a koukám jak odchází. Ach Tlapko, kde je ti konec. Doufám, že si v pořádku a žiješ. napadne mě. |
| |
| Háj Vyslechnu si Rafaela, bohužel v této podobě nemohu mluvit. Je však na způsob mluvy víl zvyklý. Řeknu mu, ať jí přinese nějaké maso a pomůže jí napít se z ramene. Večer přijdu a pomůžu jí sama. |
| |
| Les--->Pramen Po chvíli se probudím a sem tu sama. Kouknu se kolem sebe, ale Raf nikde. "Rafe?" řeknu nejistě. Pak se rozběhnu k prameni, ale nevím o tom. Když tam doběhnu tak tam vidím ležet moji matku celou od krve. Koukám se na ni dost překvapeně. Pak se mi oči rozzáří štěstím. Rozběhnu se k ní. Pak se k ní přitulím hlavičkou. Svalím se u její hlavy a schoulím se do klubíčka. Tulím se k ní. |
| |
![200511271149leel[1]8963.jpg](200511271149leel[1]8963.jpg) | Rano v kovarne Dnes jsem nemohl ani dospat, jak se tesim. Nejsem sice zadny maly kluk, ale kazdy den se vam nepostesti vyrabet mec samotnemu krali Narnie a jeste dokonce mu ho zanest a predat do rukou.. Vstal jsem brzo a rozdelal ohen ve vyhni. Vzal jsem si vsechno potrebne a dal jsem se do prace. Dalo mi to hodne prace a trvalo cely den, nez jsem ten mec dokoncil. Dal jsem si rychlou veceri a pustil se do brouseni. Mec musi byt ostry, k cemu by jinak krali byl... Sel jsem spat az pozde v noci, druhy den jsem si vzal svatecni saty a ze steny jsem sundal pochvu, kterou pro mec zhotovil muj mistr, jeste voni olejem.. Mec jsem do ni vlozil a jako svatost ji nesu do palace. Je to dobry mec, i kdyz jen cvicny.. Neni obycejny, je lehci, diky tomu, ze jsem ho vicekrat kalil a take je trosku zahnuty, to je ted moda v severnich zemich. Poklidne jsem dosel k palaci a straze mne pustili dovnitr, cekam az se me tu nekdo ujme.. |
| |
| Hrad Bránu ti vysune hlídka, která tě pustí dál. Klepadlem zaklepeš na bránu tžkých dubových dveří, které ti hned v zápěté otevře dvoučlená stráž. Během chvíle přiběhne králův komorník. Dobré dopoledne, pane Eldenore, král vás již očekává ve své pracovně. Řekne ti a kývne na stráže, že je to v pořádku. Pojďte za mnou, pane. Vyzve tě a po schdech stoupá do vyšších pater hradu. Dovede tě až ke dveřžím, na které zaklepe a otevře je. Pan Eldenor je zde, můj králi! Ukloní se a odejde. Místnost je plná knih, všechny čtyři stěny jsou zaplněné knihovnami, jen u oken je místo. Král zrovna stojí u velkého okna a shlíží na nádvoří. Z jednoho okna míří dalekohled. Uprostřed místnosti je kulatý stůl pln papírů s poznámkami nějakými měřícími nástroji. Blízko krále je dubový stůl a židle. |
| |
| na hrade a u Krale Vejdu do hradu a uz se me ujme nejaky komori a vede mne po schodech ke krali. Prohlizim si hrad, sice uz jsem tu byl, ale ne v teto casti. Vsechno me zajima, jako maleho kluka, nevim proc.. Kdyz vejdu do kralovi pracovny, kral Kaspian je otoceny zady ke me. Rychle si prohlednu celou mistnost a potom pokleknu na jedno koleno. Muj krali, prinesl jsem Vam mec, o ktery jste zadal. Snad se Vam bude zamlouvat. Stale v kleku natahnu ruce s mecem pred sebe a cekam az si ho kral vezme.. |
| |
| Má pracovna Spokojeně vyhlížím z okna, když tu se ozve již očekávaný hlas oznamující taktéž očekávanou věc. Upřímně jsem se na svůj meč velice těšil a byl na něj o to víc zvědav. Když se, ale ozve zaklepání, dále vyhlížím z okna a jen vyřknu dostatečně nahlas "Nechť vstoupí". Když poznám, že muž s mým novým mečem již vešel do místnosti, neotáčím se ještě, jen pomalu pokládám malý dalekohled na parapet u okna a otáčím se. Vidím mladého muže klečícího na jednom koleně říkájíc uctivou větu a lze poznat, že si ji dlouho připravoval, pochopitelně. Chvíli ještě vyčkávám, než začnu mluvit a pohledem si mužíka měřím. Zamlouvá se mi a snad ani nevím proč mi do hlavy naskočí myšlenka, že bych ho někdy mohl požádat o nějakou službičku, že by on byl na úkol zcela vhodný. Nyní, však, již začínám mluvit. "Vstaň prosím příteli, klečení není nutné." V tuhle chvíli si beru meč do obou ruk a vysouvám ho z pochvy. Poté si ho se zájmem prohlížím. "Jsem velice rád, že meč mám v danou dobu, ve kterou jsem ho žádal dostat. Navíc v takové kvalitě... Odměna tě nemine, příteli, to věru ne" říkám vlídně s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Eldenor pro Pozoruji mocneho krale, ktery nastolil mir v nasi zemi a opet spratelil Narniany a lidi, aby spolu mohli zit v miru. Je to moudry vudce, slibny vladar a hlavne dobry clovek. Vstanu a usmeji se na krale. Jsem vysoky jako on, troufnu si rici, ze jsem svalnatejsi, presi jen pri praci v kovarne naberete silu i svaly. Mam plet oslehanou ohnem kovarske vyhne. Svetle vlasy az do bela a zelene oci. Podivam se krali pevne do oci a lichoti mi jeho zminka o odmene. Byla to pro mne cest, muj pane.. Pokud pro Vas budu jeste nekdy neco udelat, rad se toho zhostim... Uklonim se, jak se na dobreho kovare slusi a cekam, jestli kral jeste neco doda nebo mne posle pryc. |
| |
| Jeskyně Vyloudám se z jeskyně. Zmatená, ale už plná sil. Dojdu k řece a napiju se čerstvé vody. Je opravdu osvěžující. Pak se jdu proběhnout po lese. Třeba potkám své přátele nebo dobráckého prince. |
| |
| U pramene Ležím tam u pramene a čkeám až Raf přivede pomoc.Když tu najednou se z lesa vyřítí ten nejmín čekaný tvor. Teda tvor jakého bych nejmíň čekala já, Tlapka. Nechce se mi tomu věřit, že je to ona, neboť sem si myslela, že je kdesi v lese ztracená a ona je tady u pramene a tulí se ke mě. "Tlapko...sem...dělá mi potíže, říc neco delšího než třeba dvě slova najednou "...ráda, že..." při každém slově však sténám bolestí "...si v pořádku." skoro šeptám. Pak dál čekám na pomoc. |
| |
| Les, u pramene Děkuji Náiado ukloním se víle, možná to sama netuší, ale já vím, že jednou změní dějiny. Rozběhnu se k místu, kde jsem nechal Aliren čekat. Cestou zabiju srnu a dotáhnu jí k ní. Pomůžu jí natočit se tak, aby se najedla. Potom jí pomůžu vztyčit se na tlapy, tygřím způsobem ji podepřu a pomůžu jí k pramenu aby se napila. Až poté si všimnu Tlapky. Copak tady děláš, mládě? Tahle tygřice je vážně zraněná, buď tiše a nezlob ji. |
| |
| U pramene Nechám si pomoc pak promluví na Tlapku. Jen se pousměji. Napiji se z pramene. Díky jídlu a té vodě načeprám trochu sil. "Rafe, to je v pořádku, je to moje dcera..." zašeptám a při tom sténám bolestí. Pomalu dojdu zpět k Tlapce kde si lehnu. Začnu si čistit rány. Sice sou těžké a hluboké, ale přesto si je čistím. Nakonec se převalím opatrně na bok a zůstávám ležet. Koukám se na Rafa. |
| |
| U pramene Sedím a pozoruji jak Raf pomáhá mé mamce. Když se pak vrátí mamka ke mě a lehne si, jen jí nechávám v klidu ať si vyčistí rány. Pak si lehne na bok, já se k ní přitulím. Pak si uvědomím, že mám hlad a, že sem dlouho nejdla. Dojdu si k jednomu z cecíku a začnu sát mlíčko. Saju dost dlouho. Nakonec sem plná. Svalím se na bok u mamky břicha a olizuji se. Bříško mám plné zase po dlouhé době. PO chvilce usínám, přitulená k mamce. |
| |
| Západ slunce Slunce zapadlo a Náiadino kouzlo opět převzalo lidskou podobu. Květinovému obrazu se postupně dostávalo hmotné tělo oděné v lehkém hávu z půsvitné látky květin. Dlouhé lasy protkané měsíční září a modré oči zářící do tmy zůstanou v paměti každému, kdo dívku spatří. Pamatujíc si svůj slib, vydala se víla okamžitě k prameni pomoci zraněné tygřici. Dnešní večer se její příchod na pláž nejspíše opozdí. Zda li na ní bude někdo čekat? |
| |
| Háj, u pramene Když sunce zapadne a poslední sluneční paprsky rozváží noční kouzlo, dostane se mi opět ženské podoby. Táhne mě to na pláž, vyhlížet neznámého. Však slib je slib a já se rozběhnu k pramenu, kde už leží raněná tygřice, mládě a kolem nich obchází Rafael. Já jsem Náiada pohladím tygřici po krku a prohlédnu jí rány. Nedělá mi moc problém zjistit čím jí vyléčím. Skočím do říčky a několikrát v dlaních přinesu vodu a rány jí omyji. Na kameni menším kamenem rozemelu okvětní lístky lesních květin, smíchám je s natí kopřivy a listy vznešeného dubu. Směs jí nanesu na rány, jsem přece víla, a nebyla bych jí, kdybych neměla nějaké kouzlo. Rány se díky směsy z jedné třetiny zacelí. Když se probudí mládě, pohladím jej po hřbetě a usednu k němu. aminka je teď raněná, dokud se její rány nezacelí a nenabere síly, nesmíš pít její mlíčko. Bereš jí tak mnoho sil a vlastní energie, které tolik potřebuje, ale ty už jsi přece velká holka. Nauč se jíst maso, Rafaerl ti pomůže a ty tak pomůžeš mamince. Uvidíš, bude ti chutnat. |
| |
| U pramene Když se probudím je tu nějaká víla, která nejspíš ošetřuje maminku. Když se začne zmiňovat o mase jen si nespokojeně odfrknu. Blé maso... pomyslím si. Opatrně dojdu k prameni a zakoukám se do vody. Vidím tam svůj vlastní obraz. Co jim na tom tak chutná...napadne mě. Můj vlastní obraz se mi nelíbí tak po něm vystartuji tlapkou jenomže ano nevím jak, ale převážím se a ozve se žbluňk! Já jsem ve vodě. Začnu naříkat. Je to sutedý a mokrý. Snažím se vydráúpat na břech ale marně. |
| |
| U pramene, topící se mrně Ale notak, jsi přece mladá tygří dáma, né nějaká rybička. Rozesměju se, ale bez okolků skočím za mládětem. Vezmu jí do rukou a položím na břeh. Maso ti třeba zatím nechutná, ale brzy bude. Maminka taky jí maso a Rafael taky. I ty ho budeš jíst, aby se z tebe stala velká tygřice jako je máma. Usměju se na ní a pohladím ji po hlavičce. Z řeky nevylézám, začnu v ní dovádět, plavat a celkově si užívat chladivého pocitu. |
| |
| U pramene Venku na břehu se oklepu. Lehnu si nedaleko od něj a koukám se kolem sebe. Pak si jazykem začnu sušit srst. Nelíbí se mi, že sem mokrá. Vůbec se mi to nelíbí. Voda, bleee.... pomyslím si a frknu si abych dostala vodu ven z čumáčku jelikož mi tam natekla. Hodst frkám. Nakonec přestanu. Zvednu se a popojdu k prameni. Zakoukám se zase do vody. Opět je tam můj obraz. Najednou se tam něco mihne(Ryba). Ale já to radši nechávám bejt, rpotože nechci zase skončit ve vodě. Jen pozoruji svůj obraz. Je vidět, že mě to zaujalo. |
| |
| U pramene Nakonec se rozhodnu, že se poběžím napít. Je tam ta malá. Myslím, že se jmenuje Tlapka a také má přítelkyně Náiada. Pak se kouknu a vidím zraněnou tygřici. Sklopím hlavu a dojdu k nim. Dobrý večer a ať slunce nepálí. Pozdravím svým zvláštním způsobem. |
| |
| U pramene Když přiběhne Eleanora, vyskočím z říčky a promočená jí obejmu kolem silného hebkého krku. Přimknu svou tvář do bílého kožíšku. Elo, ráda tě vidím. Jak je vidno, slunce povolilo otěže mé nesmrtelnosti. Zaraduji se a zatočím se dokola. Na její tlapě si všimnu slepených chlupů a zaschlé krve. Co se stalo? Mám se ti na to podívat? |
| |
| U pramene I přes kožich cítím promáčené tělo mojí kamarádky víly. Trochu jí šťouchnu čumákem. Takové znamení náklonosti. I teď jsi nesmrtelná nezapomeň. Usměju se. Když upozorníš na mou tlapu pokusím se jí schovat. Jenže asi víte jak těžko schová člověk zraněnou ruku.... Natož pak tygřice zraněnou tlapu. To nic není. Jen tříska. Zamračím se. Kácejí les na místech, kde nemají. |
| |
| U pramene Inu..to není zas až takiová pravda, avšak o tom se nikde nezmiňujme.. zašeptám a mrknu na ní. Já vím, můj hvozd taky chtěli kácet, ovšem to bych nebyla já, kdybych jim to dovolila. Ti lidé však nevypadali jako obyčejní poddaní, že? Vypadali jinak.. Zamyslím se, myslím, že to je někdo, kdo s královstvím krále Kaspiana nemá nic společného. Ukaž mi tu tlapu! Rozkážu a zamračím se, v tomto budu neústupná. Kleknu si před Elu a natáhnu k ní ruku. Tak ukaž.. |
| |
| U pramene Zvednu velkou tlapu a dám jí blíž k Náiadě. Ale pořád jí držím tak abych jí neublížila. Lidi neviděli mé oči, ale les a stromy plakali. Zašeptám. Celkem těžko šlo vytáhnouti z tlapy ten kus dřeva. |
| |
| U pramene Při její poznámce o pláči lesa se i mě nahrnou do očí slzy. Kde v tu dobu byli víly vhozdů kde se kácelo? Nemohu uzdravovat celý les... povím smutně a zkroušeně. patrně, aby ji to nbolelo, vezmu její tlapu do rukou a prohlédnu si zbytek "třísky". I ten je velký minimálně jako moje předloktí. No, avšak ty nejsi lesní víla. Nemám jen dar života... Zamyšleně si její tlapu prohlédnu a nad tím zbytkem přejedu rukou. Ten začne schnout a rozkládat se a sám se z rány vysype. Teď si to omyj v řece, pak to dodělám. Jdu ke kameni, kde jsem připravovala léčivou pastu z bylinek. Seskřábu ten zbytek co tam zbyl a když si to Ela omyje, dám jí to na to. Tak, hzotovo a příště, drahá přítelkyně, dávej pozor kam šlapeš. Pohladím jí po hřbetě. |
| |
| U pramene Koukám se do vody na svůj obraz když se tam zase něco mihne a zase, a zase. TO už mě to naštve a chňapnu po tom. Opět slítnu do vody, ale najednou to příjemně chladí. Předtím mi to vadilo, ale teď už ne. Koukám se pod vodu a čekám jestli se tam to něco mihne zase. Čekám, ale nikde nic. Ve vodě kývu tlapkami sem a tam abyc se udržela na hladině. Pak doplavu ke břehu a vydrápu se tam. Dojdu k té bílé tygřici a k té víle. Skočím po té bílé tygři jako gesto, že si chci hrát. |
| |
| U pramene Až pochvíli mi dojde, že na mě někdo mluvil a představil se mi. "Jmenuji se Aliren..." odpovím tiše a v mém hlase je znát, že se mi mluví velice těžce. Jsem velice unavená. Pomaloučku velice pomaloučku usínám. Nakonec je slyšet mé docela těžké oddechování při spánku. Začne se mi zdát, všechno co sem doteď zažila. |
| |
| U pramene Moje kroky byli rychlé. Hledala jsem ty tvé. Ušklíbnu se na Náiadu a lehnu si do trávy. Lesní víli nikde neviděti. Snad nic nestalo se jim. Povzdechnu si a kouknu na tygře, které ke mě běží. Začnu si s ní hrát. Ale už dávno nejsem malá. |
| |
| U pramene Líbí se mi, že si se mnou hraje. Sice se občas vyválím v trávě, ale to nevadí. Sem pěkně špinavá jelikož se to lepí na muj mokrej kožich. Dál si El hraju. Baví mě to. Nakonec se únavou svalím na zem a oddecuji. Protáhnu si packy a zanedlouho usínám, špinavá. Začne se mi zase něco zdát takže mám tiky v packách a pořád se převaluji. |
| |
| U pramene Když vidím jak je malá špinavá začnu ji jazykem čistit. Vypadá srandovně, když tak třepe tlapkami. Zajímalo by mě co se jí asi zdá. Potom se jí zeptám. Když jí očistím lehnu si do trávy. Co státi se mohlo vílám lesním? Zeptám se Náiady. Měli být přeci chráněni. |
| |
| Má komnata - Eldenor Pokynu hlavou a meč zasunu zpět do pochvy. "Ano, tvé služby a kvality nebudou zapomenuty, to věř." pohlédnu na něj. Pak si ,ale jako kdyby něco uvědomím, pochvu i s mečem spěšně položím na můj psací stůl a zamířím k šuplíkům u mé postele. Otevřu první a rychle něco vytáhnu, je to měšec, plný. Zamířím zpět k tobě a položím ti jej s úsměvem na ruku. Je to pět zlatých ve stříbrných (Netuším jak se to bere zde v této jeskyni, ale podle mého je pět zlatých až moc, moc moc:)). "Nyní smíš odejít, neboj, nestratíš se, ten pán co tě zde přivedl tě i odvede, čeká za tě dveřmi, takže naschledanou, na brzkou schledanou." povím s úsměvem a čekám až odejde. |
| |
| U pramene Nevím.. odpovím zamyšleně a posadím se do trávy. Ale je to velice podivné.. zamyslím se nad tím a poznamenám si, že se o tom musím zmínit před babičkou. Elo? Půjdeme na pláž? Zeptám se jí, nějak jsem si na to místo zvykla, navíc, co když zrovna dnes budu moci zahlédnout neznámého mladíka? Ela se rozhodne, že tu pro jistotu zůstane s malou a raněnou tygřicí, Rafael se vydal hluboko do lesa za svými povinostmi. Kdyby něco, víš kde mě hledat... zamávám na Elu a odběhnu, lesem proběhnu až na pláž kde na okamžik vstoupím do vody a chvíli se v ní máčím, pak se cvhvíli procházím po hladině. |
| |
| Eldenor Když vyjdeš ze dveří, komorník tam již na tebe čeká a ovádí tě z hradu. Bl pán spokojen? Posledně si vaši práci opravu velice pochvaloval. Usměje se vřele a doptovodí tě až k hlavním dveřím,však je to také jeho povinnost. Zvládnete to, nebo snad chcete půjčit koně, pane? Zeptá se, úplná tma ještě není, ale slunce je již za obzorem. Cestu osvětluje měsíc a hvězdy. |
| |
| V králově pracovně Stojím a král mne chválí, nezasloužím si to... Popravdě si to zasloužím, ale král to vědět nemusí. Potom mi dá štědrou odměnu a pošle mne pryč. Děkuji za ta slova chváli, Můj pane.. Pracovat pro Vas je vždy radost a nesmírná čest. Hloboce se ukloním a odejdu z pracovny. Přivážu si měšec s penězi, která je opravdu štědrá, k opasku a zvednu oči ze země. Už je tu komorník a odvádí mne z hradu. Ano, kral vypadal spokojeně.. Nechť vládne ještě mnoho let moudře a dobře. To už jsem před hradem a zjišťuji, že slunce zapadá a první hvězdy již jsou na obloze.. Koně nepotřebuji, děkuji. Cesty jsou díky králi bezpečné a kdyby něco, jsem ozbrojen.. Přátelsky se usměji na komorníka a odejdu směr kovárna.. Docela se těším zpět. V králově přítomnosti čas velmi rychle plynul a já mám hlad, což mi došlo až teď. Možná bych se měl stavit na nějaké jídlo v hostinci.. Vejdu tedy do prvního lepšího hostince ve městě, který potkám.. |
| |
 | Pracovna Svou vládu převzala noc, Narnie se uložila ke spánku. Hm, Eldenor. Musím přiznat, že je neobyčejně nadaný ve svém oboru., pomyslím si s uznáním. Přistoupím k psacímu stolu a meč vytáhnu z pochvy. Lehký ..., udělám výpad směrem ke dveřím. Skvěle mi padne do ruky..., zatočím s mečem nad hlavou a prudkým seknutím srazím obraz ze zdi. Čepel je zahnutá. Toto jsem ještě nikdy neviděl, nejspíš nějaká novinka., pokrčím rameny. Odložím onu mistrovskou práci do z dubu vyřezávané truhly a pomalým krokem jdu k otevřenému oknu. Z hluboka se nadechnu a pohledem přejedu část své země. Krásná noc... |
| |
| Pláž, moře Jako dítě, jemuž bylo povoleno uzřít moře, užívám si vodních kapek na svsém těle. Vesele, plná radosti a taouhy tančím po břehu a máčím si nohy, pas a posléze celé tělo ve slané vodě. Pohodím dlouhými tmavými vlasy z nichž setrvačností odletí několik kapek a zanechají na klidné mořské hladině kolečka. Chtěla bych žít..užívat si pocity lidí.. Napadne mě, když vyjdu z moře a bosýma nohama se dotýkám vychládajícího písku. Chvíli se točím do kola a dovoluji tak vlasů i šatům schnout. Posléze se však vracím k vodě, tentokrát však ne do ní, ale na ní. Být víla má jisté neodepřitelné výhody. Kráčím po hladině dál a dál, litujíc toho, že bez slunce neuvidím na dno a nepoznám taje mořské říše. Krátce se otočím ke královskému hradu a zadívám se na balkon, kde každý večer vídávám onoho neznámého mladého muže s tmavými vlasy a ostře řezanými rysy. Není tam.. snad jsem čekala, že ho opět spatřím a teď jsem z toho zklamaná. |
| |
| Lord Sanderian Poklidně sedíš v pracovně svých komnat, které se rozprostírají na celé polovině 4 poschodí hradu. Tvá dospívající dcera již spí,v komnatách je klid. Žena zemřela při porodu Rainy. Když doděláš soupis nových návrhů na zákony, procházíš se po pracovně a v mysli spřádáš plány. Tolik tě láká moc a vláda. |
| |
 | Pracovna Sedím v pracovně a spřádám plán na ovládnutí království a pozdějc i celého světa. opírám se o židli a nohy mám na stole. Mám na sobě obyčejné šlechtické věci odpovídající mému původu. Jsou kompletně vyberveny do zelené což je jak moje nejoblíbenější barva tak barva mého erbu (Rudá liška v zeleném poli). Po čase se zvednu ze židle a začnu přecházet tam a z5 pak vyjdu z pokoje do ložnice mé dcery, kde ji zkontroluju. Ách sakra plány se mi hatí. Nemůžu se spoléhat an nikoho jiného než na mě. Nemůžu věřit tomu, že mé dceři se podaří dostat krále do chomoutu. Musím si to pojistit získat nějakou pomoct, ale kde ?? Musím začít patrát a nejlepší bude začít pátrat u toho starého blázna. Pak si nechám poslat pro jednoho ze svých rytířů. Mezitím vyřídím zákon ypak je uklidím a nechám je ráno podepsat králi. BYjdu na balkón a rozhlédnu se. Krásná to země už, aby byla má. Zajdu z5 do pracovny a čekám an rytíře. |
| |
| Eldenor Dobrý večer, pane osloví tě uctivě hostinský když vejdeš a usadíš se ke stolu. Co to bude? Vínečko? Pivečko? Či snad nějaký gulášek? Nabízí ti k výběru nějaké pití a několik druhů jídla, co dnes mají. Polévky, guláš, nějaké maso a tak dále. Prostě krčma. Lord Trvá jen chvíli, než po tvém neklidném přecházení přijde rytíř, jehož sis dal zavolat. Když jsi stál na balkoně, všiml jsi si nějaké dívky dovádějící u břehu moře. Dobře sis všiml, že její krása je nemírná a vychází z ní jakési slabé světlo. |
| |
| Pracovna Jak přijde rytíř. Vítejet příteli určitě nevít proč jsem si vás pozval. Hledla jsem ze svých mužů toho nejspolehlivějšího a vybral jsem si vás. Pak se začnu rádoby přehrabovat v několika pergamenech. Hm tady to neni... nu což řeknu vám to rovnou jak sem chtěl. Budete sledovat profesora. Máme podezření, že kuje něco proti říši. Doufám, že svůj úkol chápate stačí ho sledovat aa infomovat mě o každém jeho kroku vždy večer v tudle hodinu jsem přijdete mi ohlásit cojste našel. Jasné ?? Pokud jste rozuměl mám pro vás jiný úkol. Vidíte tu dívku u břehu ?? Pomalu přejdu k balkónu a ukážu. Nechte mi ji předvést chci s ní mluvit. Pak si zasednu ke stolu a počkám až rytíř odejde. Pak si vytáhnu lahev vína a dvě sklenky a položim na stůl. Dále však pokračuju v papírování. |
| |
| Rytíř Ano pane ukloní se a oddupe pryč. Schází po schodech dolů až do přízemí. Prohodí pár slov se strážnými u brány a vyjde ven. Písek pod nahama mu křupe a on dodupe až k Náiadě. Slečno, můj pán si vás žádá, pojďfte se mnou prosím. |
| |
| Pláž, hrad Vylekám se, když na mě někdo promluví a vyděšeně se otočím. Dívám se na vojáka, stojím na vodjí hladině, kdyby něco, mohu utéci. Posílá ho někdo z hradu? Co když je to ON? V dobrém rozmaru, že mě volá mladík z hradu, vydám se po boku vojáka na hrad. Procházím s ním chodbami, prohlížím si obrazy na zdech a zdobení zdí. Když dojdeme ke dveřím, muž mne jen strčí dovnitř a odejde. Překvapeně se dívám na muže, jehož jsem nikdy neviděla a rozhodně jsem nedoufala, že to bude on. Volal jste mne? Zeptám se plaše. |
| |
| Pracovna Stále stojící u okna. Hm, co má pravidelná zdravotní procházka? Pořád jen práce a práce. Takhle by to dál nešlo, Kaspiane. S pochodní vycházím z hradu, pokračuji na pláž. Pláž Vlnky vpisují svůj příběh do písku. Jednoho večera jsem zde zahlédl ... dívku? Připadala mi, jako bytost z jiného světa. Procházím se po písku, vdechuji slaný vzduch. Po půlhodině se vracím zpět, zhasínám pochodeň. Vstupuji do svých komnat a ukládám se k spánku. Bude se mi zdát o tobě? Dívko mých snů? |
| |
| Krčma Usměji se na hostinského a objednám si levnější víno a tmavé maso. Peněz mám dost, ale nehodlám nějak utrácet. Jen si dopřeji lepší jídlo než mám obvykle. Dnes jsem byl pochválen samotným králem, měl bych se odměnit.. Začnu si prohlížet hosty v krčmě. Nehledám nikoho určitého, jen jedu z jedné tváře po druhé. Je to tu namíchané, lidé i Narniané. Tak je to dobře.. Sedím a čekám až mi hostinský donese víno, jídlo bude nějakou chvíli trvat. |
| |
| Hrad Pomalu začínám jistojistě v těch papírech usínat. Když už to vypadá, že usnu nadobro otevřou se dveře a vevnitř čeká ta dívka. Uznale si ji prohlédnu a pak vstanu. Ehm vítám vás na hradě. Chtěl jsem se s vámi setkat , abyhc si s vámi jen tak promluvil. To víte slečna jako vy a tady před hradem večer se jen tka nevidí. Doufám, že jsem vás nevyrušil od nějaké vaší schůzky s přítelem. Pak jí nabídnu židli předemnou. Musim o ní zjistit co nejvíce přec jen dívka tak krásná jako ona by nám mohla překazit plány. Pak si naliju víno a i jí. Jen račte vemte si nejlepší ročník co se zde dá sehnat. Samozřejmě po královo víně. |
| |
| Hrad Děkuji pane posadím se na nabízenou židli a poslouchám, co říká. Zdání klame, pane. Tvář dívky je mi propůjčena pouze v noci. Nejsem člověk jako vy. Já jsem bytost, víla. Upřesním mu, co jsem a lehce se usměji. Nikoliv, na pláži před hradem končí má každodení pouť. Vysvětlím mu jasným, jemně zvonivým hlasem. Velice děkuji za nabídku, avšak já nepiji. Nemohu pít. Lesní víly nemají takovou odolnost jako vy, lidé. Dejte si tedy i za mne. |
| |
| Hrad Pousměju se a prohlídnu si jí přes prázdnou sklenku vína. Takže víla..jen v noci ?? Tim se nám to zjednodušuje. Pak se podívám an druhou sklenku a přemáchám se nenapít se. Ale přece byste mě neurazil jedna sklenka neudělá nic nikomu. Pak se odmlčím a naleju si další. Pokud jste však víla to neznamená, že se vám lidé nemůžou líbit ne ?? Povězte mi objevila jste někdy někoho, kdo by lákal tak pěknou ženu jako jste vy ?? Přitom se napiju a můj zrak se začín čím dál tim víc klížit. Jedna sklenka nikomu nic neudělala, ale dvě s ospalym spoustu věcí. |
| |
| Hrad Vážně ne, děkuji...jedna sklenka pro mne znamená desetkrát tolik. Opravdu se omlouvám, ale bylo by krajně neslušné, kdybych se napila a usnula vám zde. Usměju se opět. Začínám být unavená. Jistě že mohou, ale nelíbí.. zalžu, nelíbí se mi, že naprosto cizí muž, jehož jméno ani neznám se mě vyptává na věci z mého soukromí. Navíc, ten kdož mi bloudí v snácvh je z hradu, třeba je to syn nějakého z Lordů, nebo mladík ze služebnictva. |
| |
| Hrad Uklidním se, když usylším odpověď, jelikož jsem dosti unavený, ani mě nenapadlo, že by mohla lhát. No tak to je vážně škoda. Ale teďka by mě vážně zajímalo jak to máte. Pokud jste večer v lidské podobě jak to máte ve dne ?? Nikdy jsem nepochopil jak se můžete dostat z jednoho místa na druhé. to se přenášíte větrem nebo co ?? Snažím se zakecat hlavní důvod toho proč jsem ji sem pozval. |
| |
| Nový den Náiada nakonec odešla, vysvětla jak se pohybují, že ve dne je jen obrys těla složený z okvětních plátků. Lord byl již natolik unavený, že z ní nic dalšího netahal. Měl sám co dělat, aby se doploužil do postele. Dívka lehkým krokem vytančila z hradu opět na pláž, kde chvíli pozorovala moře, smutna, že neviděla mladíka. Uložila se na pláži ke spánku a usnula. Eldenor dostal své jídlo, skvěle si pochutnal. Tento hostinec je vyhlášený dobrým jídlem, navíc ne drahým. Když dojedl, pokračoval v cestě do kovárny, posléze domů, kde i on za chvíli usnul. Kaspian usnul sladkým spánkem, do kterého se mu postupně vkradl sen o dívce z pláže. Kráčeli spolu po pláži a povídali si o sobě. Kaspian však neprozradil že je král. Stejný sen se v tu stejnou chvíli zdál i Náiadě. Aliren, Tlapka, Rafael a Elanor spokojeně usnou v lese. NOVÝ DEN probhouzíte se do krásného slunečného dne. Náiada opět ztratila hmotné tělo a již od dopadu prvního paprsku pracuje ve svém lese. Stará se o zdraví stromů, o květy, barvy a tak dále. |
| |
| Hrad Ráno se vzbudím a protáhnu pak se nasnídám samozřejmě královsky, jak jsem zvyklí a pak se obleču ( snídám v posteli). Dojdu ke svému stolu a odklidím sklenky. Pak si dojdu pro papíry potřebné k úřadováni a jdu do trůního sálu, kde dám zákony na stůl panovníka. To je hnusná práce přímo se těšim, až ji bude dělat někdo za mě. Pak zase odejdu do své pracovny a tam z ní vyjdu na balkón abych si prohlídl nový krásný den. Dnešní den je nádherný přímo určený k tomu, abych se zbavil profesora nebo spíš dostal se k jeho soupisům o Narnii. |
| |
| Královská komnata Zdá se mi nádherný sen. Pláž, dívka. Jsi člověk?, odhodlám se zeptat. Odpovídá, ale ... kohout zakokrhá a sen končí. Se zíváním se probudím a při pomyšlení na každodenní povinnosti se zamračím. Schvalování zákonů, podepisování listin, diplomatické schůzky, zvýhodněné cestovní poplatky pro trpaslíky,... Měl bych se někdy vydat na lov, nebo se zamaskovat a vyrazit na trh., zasměji se nad svými nápady a už konečně vylezám z postele. Na stolku mám již od sloužících připraný lavór se studenou vodou. Omyji se a usuším, obléknu si čistý šat. S pohvizdováním se vydávám do trůnního sálu, oždibujíc cestou ukořistění hrozen vína. Ale ne, znovu další podepisování. Vezmu brko, otevřu kalamář, brko namočím v inkoustu. Hm, založení nové školy, tržní zákony ... zvýšení daní. Daní?, zarazím se a z brka mi skane kapka inkoustu na papír. O tom se mi kdosi zapomněl zmínit, že ... Sanderiane? Odhodím psací náčinní i zbytek hroznu. Zazvoním na zvonek. Jaké je vaše přání, pane?, s otázkou se ukloní přiběhnuvší sloužící. Zaveď ke mně lorda Sanderiana. Sloužící okamžitě odběhne splnit moji žádost. |
| |
| Ráno, ráníčko Ráno se probouzím. Mám pocit, že je mi již lépe a mám víc sil. Pomalu zvednu své mohutné tělo na nohy. Opatrně dojdu k pramenu. Začnu pít, avška přesto, že mi to dělá menší potíže než včera, tak to de těžce. Pak se vrátím ke své dceři a lehnu si. Sice mám hůlad, ale lov bych nezvládla, to je za hranicemi mích sil. Svalím se na bok a odpočívám, nespím, pouze odpočívám. |
| |
| Ráno Nejsem jako ostatní tygři a tak se budím dříve než s prvními paprsky. Většinou je to o dost dříve, protože se mi tak lépe loví. V noci mě zvěř vidí jen jako bílí stín a tak mám větší šanci než za dne. I když pořád je moje barva velice nevýhodná. Ráno se vrátím k tyrgům, které chráním. Mám sebou dva ulovené zajíce. Jsou z druhé části království, kde zvířata nemluví a necítí jako my. Dobré ráno. Pozdravím Aliren, když vidím že nespí. |
| |
| zase ráno Probudím se z normálního snu do dalšího normálního dne mého života. Včera jsem sice měl štěstí, že jsem byl u krále, ale to se opravdu nestává každý den... Vylezu z postele a jdu se umít. Potom lehká snídaně a zase do práce. Dneska to vidím jen na podkovy a zase podkovy. Ale když se najde chvilka času, tak bych se mohl vrhnout na svůj vlastní, nový meč. Potřeboval bych nějakou změnu. Usměji se na svého mistra kováře a pravou rukou potěžkám kladivo. Usměji se na oheň, který spokojeně plápolá ve výhni a pustím se do práce... |
| |
| Ráno u maminky Ráno když se probudím tak sem u maminky. Vstanu a protáhnu se. Jemně olíznu mamince čenich, jako by to byla pusa. Pak se kouknu na El. Docupitám k ní a taky jí olíznu čenich. Pak začnu kolem dokola poskakovat. Je to hrozná zábava pro mě. Nakonec zase přídu k mamince. Začnu jí olizovat tlapu jako bych ji chtěla vyčistit. Prostě se o ni snažím pečovat. Cítím, že to potřebuje. Dál jí čístím tlapu. |
| |
| Pracovna => Trůnní sál Z mého rozjímání a smíšlení mě vytrhne nějaký sluha. Co je ?!?! Obořim se na něj než stihne cokoliv říct. Todle jsou sloužící ani zaklepat to neumí. Pak konečně z něj vyjde, že mě schání král. Co po mě ten spratek může zase chtít ?? Nepochopil snad něco ohledně papírování ?? No je to šlechtická krysa ten to musí mít v krvi. Zvednu se a vyrážim do trůního sálu. Tam zaklepu a vejdu ukloním se a zase vstanu. Ano můj králi ?? Žádal jste si mé přítomnosti ?? |
| |
| Ráno "Dobré ráno Eleaonoro, i ty Tlapko." pozdravím obě. Lehce se pousměju, když mě Tlapka olízne a pak mi začne čistit tlapu, je to od ní milé. "Měla by ses najíst Tlapko. Prosím udělej pro mě to, že ochutnáš maso. Udělala by si mi tím radost." řeknu Tlapce. |
| |
| V lese Protáhnu se. Jen si dejte. To je pro vás. Usměju se. Což znamená, že nakřivím čenich a vypadá to trochu jako škleb. Ale tygři tomu rozumí. Já už jsem dnes ráno jedla. Ty by ses měla také najíst Aliren. |
| |
| Les Kouknu se na maminku když řekne, že bych jí tim udělal radost. Tak se vydám k jednomu zajíci. Přídu k němu a tázavě se podívám na El i na maminku. Koukám na to mrtvé zvíře. Ráda bych mamince udělala radost ale bojím se, že mi to nebude chutnat. 6e to nebude dobré. Přičuchnu si kt omu, pak si jen sednu a prohlížím si zajíce. |
| |
| Les Lehnu si normálně. Tlapou si přitáhnu mrtvého zajíce a začnu ho žrát. Dost mi to bodne. Hlavně mi to dodá energii, kteoru tak potřebuji. Když dojím tak pozoruji Tlapku co bude dělat. Jen doufám, že překoná svůj strach a sní toho zajíce. Potřebuje to. Musí si na to navyknout a čím dřív tím líp. |
| |
| Les Příjdu k Tlapce a stáhnu zajíce z kůže. Neboj se jen jez. Pobídnu jí, protože vidím, že s tím má trochu problémy. Kdyby ti to nechutnalo vím, kde sehnat mléko |
| |
| Les Chvíli se ještě ostýchám, jako ybch se snad styděla. Pak však kousnu do amsa. Je krásně měkké. Kousek si utrhnu, rozžvýkám a polknu. Není to tak špatné. Lehnu si k tomu jako by si zajíce chytnu do předních tlapek a pomalu začnu jíst. De mi to pomalu jelikož mám malou tlamičku. Kterou mám celou červenou od krve. Najendou narazím na ost, snažím se to rozkousnout, ale nejde to. Tak dál žeru maso. |
| |
| Les I já jsem vstal dřív, abych něco nalovil. Ulovil jsem mladou laň, vystačí nám na déle a má dobré měkké maso. Odtáhnu ji k pramenu a pozdravím se s ostatními. O Elinu tvář se ořu svou, u Aliren tento postu zopakuji a Tlapku pochválím když vidím, že jí maso. Nenabízej jí mléko..musí se naučit jíst maso..mléko by ji zbytečně rozmazlilo.. Zašeptám k El a začnu si s ní bručivě povídat o lovu. |
| |
| Les Když doléčím nemocné stromy, pomohu keříčkům vykvést a zvířatům žijících v korunách zlepším domečky, vydám se k pramenu, jelikož od stromů vím, že tam jsou tygři. Jediný zvuk, co z mého nehmotného těla vyjde je smích. Dorazím k pramenu a svým vlastním způsobem tygry pozdravím. Vzpomínám na sen, který se mi v noci zdál a který vypadal tak živě a skutečně. Ráda bych se o to podělila s Elou, avšak momentálně nemohu. |
| |
| Les Když mám plné břicho tak se svalím na zem. Sežrala jsem asi tři čtvrtě zajíce. Olizuji se. Mám tlamičku celou červenou od krve takže vypadám vtipně. Břiško mám větší od toho jak sem se teď nacpala. Koukám se po všech přítomných. Nemám sílu na hraní jak sem nacpaná. |
| |
| Les Podívám se na Rafeala a otřu se mu o čumák. Je ještě dítě. Zabručím. Musíme ji učit jíst maso, ale nesmíme jí nechat hladovět. Dívám se na malou Tlapku. Přemýšlím co budeme dál dělat. Lidé ničí náš les, ale nemyslím si, že by to byli Telmarýni. |
| |
| Les "Rafe, prosím pojď sem, potřebuji ti něco říct. Je to dost důležité." požádám Rafa a kousek poodejdu čekám na Rafaela. Radši teď než později, musím mu to říct. Má právo to vědět.pomyslím si. |
| |
| Les Nehladoví..vidíš? Spíš se přecpala. Zasměju se. Do Narnie se dostávají lidé? Zeptám se a v hlase je znát zděšení, lidé znamenají problémy. Vždycky znamenali. Celý tento rozhovor vedeme šeptem, nechceme, aby to Tlapka nebo někdo slyšel a dělali si starosti. Ano? Už jdu, Ali. Pohyby mohutných tlap dojdu až k ní. Prohlížím si svou dávnou lásku. Lidé se domnívají, že tygři nemohou milovat ale s partnerkou jsou celý život. Není tomu tak. |
| |
| Les "Víš Rafe Tlapka, ona, je, no oan je tvoje dcera." řeknu mu a zadívám se na přecpanou Tlapku. Pak lehce provinile sklopím hlavu. Cítím vinu za to, že jsem mu to neřkla dřív. Čekám jak na to zareaguje. |
| |
| Les Ano, hubí náš les. Zašeptám. Musím jít k hradu. Musím to říct Kaspianovi. Rozloučím se s ostatními a rozběhnu se směrem k hradu. Je to dlouhá cesta, ale mě to nevadí. Můj král mě musí přeci vyslechnout. |
| |
| Les Moje? A proč si mi to neřekla dřív? Odešla jsi jako by nic.. Naštvaně zavrčím, jsem přeci jen nebezpečný samec. Rozhodně se nad tím nebudu rozplývat. Já jsem otec...to potěš koště.. Naštvaně zavrčím a rozběhnu se pryč. Však já to vstřebám, časem. |
| |
| Les POmalu dojdu k zpátky. Smutně si lehnu na zem a položím si hlavu na tlapy. Sem z toho nešťasná. Kdyby tygři uměli brečet, si bych to už udělala. Nakonec pobídnu tlapku a vydáváme se na pláž tam dojdudem a lehnu si do písku. Koukám na vlny, které se prohánějí po mořské hladině. Vždyť já ani nevěděla, že Tlapku čekám. Zjistila jsem to až když sem byla pryč. Několik týdnů po tom co sem byla pryč. Proč si to nenechal vysvětlit. pomyslím si. Kdyby te´d někdo viděl mé oči mohl by si myslet, že v nich vidí slzy. |
| |
 | Královský hrad Obléknu si své trochu nenápadné šaty a jdu si pro svého koně. Otec by to sice neviděl rád, ale až na tuhle maličkost ctím všechna jeho přání a rozkazy. Dojdu do stáje, kde si chci osedlat svou černou kobylku. Jenže ona nemá podkovu a tak se stavím do královské kovárny. Uvidím tam mladíka. Na jeho tváři jsou vidět plameny, které se odráží od ohně. Dobrý den, mohl by mi tu někdo pomoci? |
| |
| V královské kovárně Opravdu jsem se nemýlil a dnešek je plný podkov a podobných nezajímavých kovářských prací, které sice cvičí ruce, ale dokážou otupit talent jako mráz ostří meče. Jen co se slunko vyhouplo trošku výše, tak jsem si šel odskočit do domu. Vrátím se a nikde nikdo, konečně chvilka klidu, ale v tom mne vyrušil melodický dívčí hlas. Otočím hlavou a spatřím dívku. Přátelsky se usměji a vypnu se do plné výšky. Ono 185cm není moc, ale ani málo. Pěkné tělo, svaly a šlachy, žádný tuk. Světlé vlasy, zelené oči. Co pro Vás mohu udělat, slečno? Možná hloupá otázka, ale lepší než žádná... |
| |
| V královské kovárně Podívám se na mladíka a najednou si připadám hrozně malinká. Přece jen 164 cm je docela málo, i když na dívku ani ne. Tmavé vlasy mám stočené do uzlu jaký nasí děvečky. Usměju se a zamrkám na něj zářivě modrýma očima. Mé kobylce chybí podkova. Potřebovala bych udělat novou. Promluvím lehkým zvonivým hlasem. |
| |
| utopen v modři jejích očí ZAdívám se na dívku, do jejích očí a pak rychlý pohled na celkové vzezření.. JE pěkná, opravdu roztomilá dívka.. Ale jistě, to nebude problém.. ZAjdu ke kobylce a zjistím, na které noze jí chybí ta podkova.. Chudinka poplácám na krku a pohladím po nozdrách. Na chvilku si sedněte. Bude to trvat. NE moc dlouho, ale bude.. Pronesu mile a zaleskne se mi v očích. Hodím jednu z podkov do výhně a jdu kobylce očistit kopyto. potom podkovu roztáhnu a vytvaruju, podle potřeb právě této kobylky.. Mohla byste mi jí na chvilku podržet? Zrovnajsem tu sám a na tohle jsou třeba dva. Usměji se a vyndám podkovu z ohně a jdu ke koni, abych jí ji nasadil a potom připevnil. |
| |
| V kovárně Úhlédně si sednu a pozoruji mladého kováře při práci. Snad jen mě nepozná podle mého koně. Napadne mě po chvilce, protože můj rod je známí a moje kobylka taky. Díky bílé hvězdě, kterou má pod levým uchem. Bílí znak. Jistě, pomohu vám. Zvednu se a jdu ke kobylce. Naštěstí je klidná. Jsme tak trochu spojené, protože jsme spolu vyrůstali. Dojdu ke koni a chytím ji za hlavu. Zašeptám jí něco do ucha a ta hned poslušně zvedne nohu. |
| |
 | Království krále Kaspiána Vracím se ze své dlouhé týdení obhlídky konečně z5 na královský hrad. Jako králůb halvní zpravodaj mám za úkol zmapovat poměry v království zjistit, kde je problém a pokud nepůjde vyřešit mám to oznámit králi.Když už vidím hrad na dohled udělám ve vzduchu piruletu a přitom zaberu co mi křídla stačí. Konečně doma. Pak když už jsem u věží hradu pomalu přistávám tam kam obvykle přímo královy na balón. Doufám, že Kaspián nemá moc práce. Pak se uvelebim složim si pařáty a na ně položím svoji orlí halvu a vyčkám příchodu krále. |
| |
| Královský hrad Doběhnu až k hradu, ale nevím kam dál. Vzpomenu si na královského rádce z našich řad. Amarasy, Amarasy jsi zde? Zakřičím přes celé nádvoří. Jestli někdo může ke králi tak právě on. A Kaspian se musí dozvědět co se děje. |
| |
| Královský hrad Vykouknu zpoza balkónu. Někdo mě volal ?? Pak si všimnu bílé tygřice a hned se musím pousmát. Á Eleanora. Copak žádáš ?? Přitom se vznesu a pomalu přistanu vedle ní na nádvoří. Doufám, že to neni nic vážného ?? |
| |
| Královský hrad - nádvoři Zdravím tě, Amrasy. Usměji se na strážce oblohy. Právě, že okolnosti, které vedou mé kroky sem jsou vážné. Lidé začali ničit náš les. Pronesu vážně. Nejsou to Telmarýni a ani nevím odkud přišli, ale spoušť za sebou nechávají obrovskou. Pohybem tlapy ukážu směr, kde lidé ničí naše království. Ještě je patrné zranění ze včerejšího dne. |
| |
| Královský hrad Můj výraz ustrne. Cože ?? Lidé ničí náš les ?? To určitě nebudou telmarýni o tom bych něco věděl. Dobrá Eleanoro král stejně teď asi nemá čas je ráno a on určitě vyřizuje papírování. Já tam teď zalétnu a prozkoumám co se tam dějě. Pak se protáhnu roztáhnu křídla a vznesu se do vzduchu. Neboj já s králem celou věc prošetříme. Pak mávnu křídli a mířím si to směrem, který mi Eleanora ukázala. Ničí les ?? Co to jen může být za zrůdy co jso utoho schopni. Telmarýni to nebudou mají nařízeno vždy kácet jen určitou čast a tu hned vysázet novými stromy. |
| |
| Královský hrad Děkuji ti, Amrasy. Pokloním se mu mírným úklonem hlavy. Ať Bohové přinesou příznivý vítr. Popřeju Amrasovi a pak se vydám zpátky do lesa za tygry. Celou cestu běžím a pak se jdu napít trochu vody. Král se dozví, že nám ničí les. Řeknu svým dvěma společnicím. A kde je Rafael? Zeptám se a rozhlédnu se po svém příteli a veliteli. |
| |
| Trůnní sál Ani nepočkám, až se Sanderian po úkloně znovu narovná. Drahý lorde Sanderiane, velmi mne znepokojují vaše poslední dobou navrhované zákony., odmlčím se a pohlédnu na trůn. Zvýšení daní? Zbláznil jste se?, syknu. Chcete snad vyvolat nepokoje? Sebrat obyvatelům Narnie víru v královskou milost? Jen doufám, že se Sanderian jen nechtěně přepsal. Koneckonců, věrně mi slouží již pěknou řádku let. Revolta, povstání ... nejsem jako Miráz. |
| |
| v kovárně Kobylka opravdu drží. Připevním jí tu podkovu a pohladím kobylku za uchem a všimnu si bílých chloupků ve tvaru hvězdy. ZAdívám se na tu dívku a pak sklopím zrak k zemi... Budete ještě něco potřebovat, má paní? Je to pravda, patří ke šlechtě.. Já jsem jen kovář, škoda, je to velmi pohledná dívka... |
| |
| V kovárně Sklopím zrak, ale pak ho zvednu a zašeptám. Pro vás pouze Raina. Podívám se na kobylku. Promluvím nahlas. Moc děkuji, za mou kobylku. Sáhnu do váčku a dám Eldenorovi pár zlatých mincí. Myslím, že se zase brzy uvidíme. Usměju se a nasednu na kobylku. |
| |
| v kovárně Pokloním se mladé šlechtičně a zopakuji to jméno. Já jsem Eldenor, slečno Raino.. Bylo mi potěšením. Podržím Raině kobylku v klidu, aby mohla nasednout a odjet, kam potřebuje.. Snad se uvidíme brzy... Pěknou cestu a buďte opatrná. Uschovám peníze do váčku a usměji se na Rainu. Myslím to dobře, nechci jí poučovat. Když odjede, tak se odtrhnu z jejího obrazu a pustím se zpět do práce. Jsem zvědavý, co mi dnešek ještě přinese. |
| |
| V kovárně Usměji se na mladíka. Eldenor, to si musím zapamatovat. Také mě těšilo, ale prosím, neříkejte nikomu, že jsem tu byla. Zašeptám a pak pobídnu kobylku a odjedu se projet na pláž. Miluji tuhle část naší země. |
| |
 | Kovárna Když vejdu do kovárny, uvidím akorát Eldenora jak se zasněně dívá za jakousi dívkou na koni. Na kohopak to tak koukáš? Zeptám se zvědavě a vykasám si rukávy košile. Omyju si ruce ve vodě v sudu a jdu pokračovat v rozdělané práci. Včera zde byl rytíř ze zámku, rozbilo se mu brnění, musím tedy kus s dírou zalátovat novým. |
| |
| v kovárně Odtrhnu se od hluchého bušení do kovu a odpovím Dorean... Ahoj, sestřičko... Nic, jen jedna dívka.. Na čem právě pracuješ? Pomůžu ti. Dojdu k Dorean a zkontroluji její postup při zcelování toho brnění. Myslíě že je možné se zamilovat na první pohled? Dám to brnění do ohně a chvilku počkám.. |
| |
| Kovárna Včera jak tu byl ten rytíř, prý trénovali a on si nějak udělal díru do brnění. Sice nechápu jak, ale udělal. Nemá peníze na nové, tak tam přes to jen dám nový plát. Vysvětlím mu, co právě dělám. Mám dlouhé černé vlasy, modrošedé oči a pevnou opálenou postavu. Jistě, já když jsem tě poprvé viděla, hned jem si tě zamilovala...jak je to dlouho? zazubím se na něj a pověsím se mu na záda. Hele, bratříčku, víš čím bys mi udělal radost? Kdybys mi taky vyrobil meč. Nějaký vyvážený, né moc dlouhý. Otravuji ho. |
| |
| V kovárně Začnu běhat po kovárně se svojí sestřičkou na zádech.. Běhám tak rychle, dokud se mě ta malá mrška nepustí.. Je sice krásná až to bolí, ale znám ji tak dlouho, že si nedokážu představit, že s ní mám něco intimního. Koupeme se spolu od malička... Nakonec jí shodím a vytáhnu to brnění z ohně. Už je to hodně ddlouho, divým se, že jsem tě ještě nezavřel do žádné hradní věže.. Rozesměji se a popadnu jeden z polododělaných krátkých mečů a pustím se do něj.. Chceš takový, jak ýjsem udělal včera králi, sestřičko? |
| |
| V kovárně Když Eldenor začne běhat po kovárně, radši se ho pustím. Vidět to otec, tak nám zas vynadá, že jsme jak malé děti a místo práce děláme blbosti. Proč bys mě tam jako měl zavírat? Založím si ruce v bok a zamračím se na něj. To byl ten zahnutý? Ten byl sicě pekný, ale jsem zvyklá na klasické..bůhví, co bych s tím zahnutým vyvedla..když už o tom mluvíme, máš tady ještě někde naše staré cvičné meče? Zajímám se, opravím na brnění prohyby a vezmu si kus železného plátu na zadělání díry. Sklepávám ho, dokud není úplně tenký a poté ho dám do ohně. Chceš něco říc? Zatvářím se tajemně. Běháš jako oslík toho dědy co bydlí za lesem. V očekávání vypláznu jazyk a chystám se na úhybný manévr. |
| |
| v kovárně Zasměji se při poznámce, že by něco udělala. Pamatuji si její první výpad, málem si vypíchla oko.. Sama sobě. Vytáhnu meč z ohně a odejdu do jedné z komor a donesu dva dřevěné meče, které jsou lehčí než dřevěné, jinak se s nimi bojuje stejně. Jsou stejně dělané a stejně dlouhé. Jakmile mě srovná s oslíkem, tak po ní jeden ten meč hodím a zaujmu bojovou pozici. To odvoláš.. |
| |
| V kovárně Doby, kdy jsem s mečem neuměla zacházet pominuly. Čím déle jsem to zkoušela, tím více mě to bavilo. S klidem chytnu letící meč přesně tak, že stačí natáhnout ruku a jsem připravena k výpadu. Úplný královský šermíř, co říkáš? Oběhnu kamený stůl a další věci a vyběhnu ven. Přece jen, tohle je sranda, ale postavit se otci, že jsem něco rozbila, by sranda nebyla. A neodvolám bojovně vystrčím bradu. |
| |
| Pláž Přemýšlím o tom co se předchvílí stalo mezi mnou a rafem. KOukám na moře a malá poskakuje kolem. Z myšlenek mě probere El, která na mne promluví. Zvednu hlavu smutně se na ni podívám a sklopím uši. "Naštval se na mě a odešel." odpovím. Můj hlas zní provinile a smutně. |
| |
| v zápalu boje Vyběhnu ven za tebou a postavím se proti tobě.. No do královského šermu máš ještě daleko. Usměji se a lehce pokrčím kolena, čekám na tvůj výpad. Už tě nějakou dobu znám a vím jak tě porazit. Když mě porazíš, tak to uznám.. Když já porazím Tebe, tak to odvoláš.. Bereš to? |
| |
| Pláž To je mi líto Šťouchnu do Aliren čumákem, abych jí povzbudila. On se zase vzpamatuje. Neboj se. Co ho mohlo tak vytočit? Přemýšlím. Znám ho dost dobře a vím, že jen tak by neutekl. Není takový. |
| |
| Venku Hmm...dobře zazubím se, poslední dobou jsem byla honě na cestách a mnoho věcí jsem se naučila. Od té doby jsem se zlepšila, naučila se nové výpady a nějaké finty. Když už nevyhraju, minimálně ho překvapím. Největší překvapení je, že jsem se naučila používat i levou ruku. Rukojeť tohoto meče do levé ruky sice nepadne, avčak dá se to zvládnout. Tak do toho.. Udělám první výpad ale hned opět skočím dozadu. |
| |
| před kovárnou Tvůj první výpad mne opravdu nijak nepřekvapil.. Úplně klidně ho blokuji sekem do sekundy, což tvůj meč trošku odhodí. Pěkný pokus, co umíš ještě? Usměji se a zaútočím na tebe sérií útoků. Na hava, na levé rameno, na hlavu a na pravé stehno. Potom se stáhnu a začnu kolem tebe kroužit. Pomalu a jistě. Vím že jsi rychlá, ale já nejsem o tolik pomalejší.. |
| |
| Před kovárnou Jeho výpady s menšími problémy vykryji. Dívej se a uč se zazubím se a během chviličky si přehodím meč do levé ruky a udělám výpad z druhé stran, to jsem nikdy neudělala, mělo by ho to tedy překvapit. Začnu s podpobnou sérií výpadů, méně předpokládanou. Ještě jednou si meč přehodím v ruce. |
| |
| Sanderian: psal to on ale pres icq nejde mu prohlizec Trůnní sál Docela zaraženě se na krále podívám pak se bez optání posadim an své místo, kde sedím normálně. Ale pane to snad nemyslíte vážně. Zvýšení daní je obyčejný postup. Kdyby jsme to neudělali, královská pokladnice by byla skoro prázdná a právě kvůli vaší dobrosrdečnosti. To je totiž neustále opravování statků, cest a všeho možného jen pro blaho lidu, ale taky to musí mít nějaké hranice a lid si to má sám zaplatit. Do toho zvířata, je jste z daní vyjmul což je další přítěž navíc. Popravdě pane naše pokladnice je den ode dne prázdnější a zvýšení daní je jediná věc, co nás zachrání, ale abyste neřekl netvrdím, že to je napořád. Jen co vyrovnáme stavy můžeme zase sloužit lidu. Pak se zakloním a opřu a opěradlo. Na tváři mám úsměv. A pokud se to lidu nebude líbit bude to bonus pro mě. |
| |
| Před kovárnou Jsem trošku překvapen tím, že si přehodíš meč do druhé ruky, ale tak co mám dělat. Začnu blokovat tvoje údery. Jeden za druhým.. V zápalu boje stačí udělat krok stranou a už jsem ve výhodě. Před tvým posledním útokem uskočím a klepnu Tě přes prsty. Uskočím od Tebe a nechám Tě odpočinout. Jsi dobrá sestřičko.. Kdepak jsi se naučila bojovat levou rukou? |
| |
| Trůnní sál Hm, obhajovat své názory opravdu umí., zaskočeně si pomyslím. Sanderiane, ještě před rokem byla celá Narnie ve válce., v pomyšlení na dobu minulou mi vyschne v krku. Odkašlu si. Na zvýšení daní ještě nenastala ta správná doba., poklepu rádci na rameno. Vládce má být spravedlivý a rozhodný, Kaspiane. A co tvá dcera ... Raina? Doufám, že jsem nezkomolil její jméno. Určitě má mnoho nápadníků, že ano?, usměji se. I když je královská pokladna prázdná, v případě svatby jí samozřejmě přispěji na věno. Pro přátele bych se rozdal., dodávám tiše kráčejíc ze sálu do své komnaty. Usedám k psacímu stolu, vytahuji pergamen. Eldenore, věrný obyvateli prosperující Narnie; jsem velmi spokojen s tvou kovářskou zručností, ale má prosba se kovářského umění netýká. I tak ji doufám přijmeš. Nebudu se rozepisovat, špehové jsou bohužel i dnes na každém kroku. Očekávám tě ve svém příbytku o hodinu po poledni, dnešního dne. K. Zamotám zprávu do ruličky a na její záhyb nakapu pečetní vosk. Do měkké hmoty obtisknu prsten. Dopis připnu na pařát poštovnímu bažantovi. Bažant vyrazí vrávoravě po cestě ke kovárně. Mh: ne, já vážně nepiju. XD |
| |
| Trůnní sál Zaraženě sleduju krále. Ale pane doba poválečná je právě důvod proč nemám moc peněz. Pak se ukloním a to o mé dceři jsem neslyšel. Ale pane když jste u toho už jste přemýšlel o vaší ženě ?? Jste mladý plný síly, ale měl byste přemýšlet o dědicovi. Pak už, ale odchází odcházíém tedy též do mé pracovny a rovnou praštim dveřma. Ten pablb prej spoustu nápadníků. nikdo pro ni neni tak vhodný jako vy mladý Kaspiane a ať mrtvý či živý mi posloužíte dobře. Jen musím vymyslet plán B. Pak odejdu do pracovny a začnu sepisovat zase pár zákonů co mě napadli. rozpuštění armády z důvodu poválečného stavu klidu. Naše kasa je poloprázdná, proto jsme nuceni rozpustit hlavní vojsko a ponechat jen ostrahu ve městech. |
| |
| Před kovárnou Bojuješ velmi dobře, jsem rád, že se o sebe dokážeš sama postarat.. Usměji se a zahájím další sérii útoků. Po posledním udělám krok stranou a na něco šlápnu. Ozve se výkřik a já skočím přímo k tobě. Otočím se, co za šelmu to na mě zařvalo a uvidím poštovního bažanta.. Má na noze připevněnou zpávu. Ohnu se a sundám mu zprávu z nohy. Je na něm královská pečeť. Rozlomím ji a začnu číst.. Zakaboním se a je na mě vidět rozčarování. Promiň sestřičko, král mě potřebuje.. Budeme šermovat později. odnesu svůj meč do přístřešku a zajdu se do domu za kovárnou umýt a obléct se do čistých šatů. Připnu si meč, dýku a do levé boty zastrčím nůž. Mám na sobě dlouhé kalhoty, bílou košily, koženou vestu, vysoké kožené boty a hnědý plášť... Usměji se na sestru, dám jí pusu na tvář a odejdu směr hrad.. Dojdu před bránu přesně v čas. Doufám, ž o mě stráže vědí a pustí mě dovnitř. Velmi mě zajímá, proč mě král volá k sobě. Jakou záležitost mohu pro něj vyřídit. Měl bych se bát nebo se těšit? Jsem opravdu zvědavý, co mne ještě dneska čeká... |
| |
| Projížďka Nakonec se vrátím z projížďky a vrátím koně do stáje. Nechám ho od podkoních vyhřebelcovat. Zaplatím mu a přemýšlím o mladém kováři se zelenýma očima. Dojdu do svých komnat, kde učešu černé vlasy a převléknu se do šatu, který mi jako šlechtičně patří. Ale mě se tyhle šaty nikdy moc nelíbili a tak raději zvolím lehké šaty bez korzetu. Sednu si k oknu a začnu vyšívat tak jak se sluší a patří. Moje mysl je však pořád v oblacích. |
| |
| Pracovna Dědic? Nad ním jsem ještě nepřemýšlel ... Slyším, jak Sanderian práskl dveřmi. Chudák, je toho už na něj moc. Hm, potěšil by ho řekněme ... týden volna?, přemýšlím a protahuji si záda. Vyjdu na balkón a nechávám si svou unavenou tvář laskat slunečními paprsky. Příjemné... Co mi dnes ještě zbývá na seznamu povinností? Mimoděk můj zrak upoutají sluneční hodiny. Klatě!, syknu a utíkám do vstupní chodby. Ke konci cesty se vzpamatuji a dále pokračuji královským, poklidným krokem. Á! Kováři Eldenore ... jak vidím, zpráva byla doručena. Ten vřískot bažanta byl slyšet až sem. Následuj mě, prosím. Vcházíme do komory se starým ložním prádlem. I stěny mají uši., mrknu, pečlivě zavřu dveře a opřu se o ně. Doslechl jsem se jisté ... zvěsti o chystaných nepokojích. Mám pro tebe tento úkol: projdi trh, náměstí, oblíbené hospody a snaž se získat co nejvíce informací. Nezajímají mě pomluvy a klepy. Zaměř se na opravdu vážně míněné výhrůžky., poslední větu zašeptám. Případné výlohy samozřejmě uhradím. Tak tedy ... běž. Zamyslím se. A nekráčej při plnění úkolu neozbrojen. Po propuštění Eldenora se ve své komnatě zhroutím na vyřezávanou židli a osvěžím se douškem kříšťálové vody. |
| |
| Kovárna Proč šlapeš na toho bažanta? Chudák zvíře.. zakroutím hlavou, jako bych svou vítku myslela vážně. Když Eldenor odejde, naštvaně sebou plácnu do trávy, znechucena tím, že jsem ho nemohla porazit. Chvíli jen nastavuji tvář slunci, když z kovárny vyjde otec. "Chceš tam ten kovový plát v ohništi roztavit? A kde je Eldenor?" Rozkřikne se, nemyslí to zle, ale tahle práce nás živí, musí se dělat pořádně. Jistě že ne vyskočím na nohy a zazubím se jako andílek. Eldíka si povolal král, asi něco důležitýho, protože se dost vyšňořil... Pokrčím rameny a zaběhnu dovnitř. "Dobrá.. já jedu na trh, chceš něco přivést?" Ne nic, díky Div si nespálím ruku, když dávám železnou záplatu přes díru. "Fajn, v tom případě udělej i věci za Eldenora...dnes to má být hotové..dva meče a měl by přijet mlynář s kobylou. Udělat nové podkovy" S těmi slovy odejde a mě nezbývá než brblat a nadávat. Brnění je hotové, zchladím jej v sudu a pak pověsím nahoru na hřebík. Vždyť já vůbec dělat meče neumím..Za tohle Eldenora ukamenuju.. pomyslím si vztekle a najednou mi ěnco dojde. Ten kámen! vykřiknu hlasitě. V sudu si z rukou a obličeje umyju nehorší špínu. Svážu si vlasy a vběhnu sdo světnice, kde v kusu látky mám zabalený nějaký kámen, jenž mám předat Kaspianovi. Nepřevlékám se, na sobě mám plátěnou košili, kožené halhoty a vysoké boty. Kolem pasu mám uvázaný pás za který zastrkávám potřebné nástroje. Nerada se oblékám jako jiné ženy. Tohle je mi pohodlnější a při práci se mi lépe pohybuje. Ze stáje si vezmu svého koně, jentak bez sedla na něj naskočím a s kamenem ve vaku se rozjedu na hrad. Stráže bez okolků přemluvím aby mě pustili dovnitř a nechám si zavolat krále Kaspiana. |
| |
| Hrad, sklad prádla a zase pryč Král si pro mě přišel osobně a potom jsme se zavřeli v nějaké staré komoře. Začal jsem se bát nejhoršího.. Král je sice pohledný, ale na tohle já nejsem. Za to ta dívka, šlechtična, to je jiná. Té bych dal všechno na světě. Vyslechnu si králův návrh a přijmu ho.. Ukloním se před králem. Snad nezklamu vaši důvěru, můj Pane.. Pak odejdu a zamířím si to přímo na trh.. Kdo by chtěl něco provést králi? To nechámu.. Vládne zemi dobře, ku prospěchu lidí a všech ostatních ras také. Válka již není a země prosperuje, asi.. Tak kdo? Chodím po trhu, poslouchám, mluvím s lidmi, jen tak. Čekám na nějakou příležitost. |
| |
| Pracovna Pozoruji u stropu letící mouchy, které se ženou neznámo kam. Je horko k padnutí, proto si rozepnu pár knoflíčků u nabírané košile. No co, žádnou návštěvu již dnes nečekám. Mám snad právo na trochu pohodlí. Tu náhle přichází vrátný. Milosti. Před branou stojí jakási ... slečna, ušklíbne se a zajiskří mu v očích, a žádá si vás. Žádá? Mě?, rozesměji se. Nakonec budu muset chodit po všech těch schodech k bráně, kvůli kdejakému žebrákovi. Tak to mne zajímá ..., zamumlám si pod vousy, vcházejíc (pokolikáté už?) do vstupní haly. Nuže? Čehož si žádáte? Co máte neodkladného na srdci, dámo? Je vedro, no. I slušná výchova jde stranou. |
| |
| U brány Dobrý den, králi. Udělám směšné pukrle, napodobující ženy, jenž nemají na práci nic jiného než okouzlovat krále. Výsosti, chápu že je vám vedro, ale proč tedy nosíte tolik vrstev? Zeptám se drze, nevychovali mě jako dívenku, nýbrž jako kovářku. Nebudu vás déle zdržovat, jen vám předám to, co vám posláno jest. Natáhnu k němu ruku s modrobílým kamenem v šátku. Ano, já taky nechápu proč vám posílá kámen, ale já to měla jen doručit. Otřu si rukou tvář a pohodím hlavou. Vlasy se uvolní ze spony a rozvlní se podél obličeje. Hledím na krále studánkově modrýma očima a lehce se usmívám. Pod levým okem mám na větrem ošlehané a sluncem opálené tváři, která tvář nehyzdí, nýbrž ji dělá zajímavější. Asi nejsem zrovna zdvořilá a omlouvám se za to, avšak pospíchám. Mám v kovárně ještě příliš práce a otec by nebyl nadšen, kdyby věděl, že místo práce si hraji na poštovního bažanta. Při těch slovech se zazubím, udělám další směšnou úklonku. Vyšvihnu se na koně a odjíždím. |
| |
| U brány Vyslechnu si podivnou dívčinu. Dívka ... kovářkou?, pomyslím si a usměji se. Hm ... pěkná, opálená, modré bystré oči. Ale já jen jedinou v srdci mám a ve vzpomínkách na ni, ke spánku uléhám. "Nástupkyně" poštovního bažanta odjíždí zpět na svém koni. A co mám dělat se šutrem, ženská?!, zakřičím do zvířeného prachu. Rozkašlu se a nevraživě pohlédnu na kámen. Tohle mi byl čert dlužen. Vybíhám schody, rozrazím dveře od své komnaty a mrsknu kamenem do truhly. Znechucen a hladový, jdu do kuchyně pro něco k zakousnutí. |
| |
 | V truhle Vejce pro mne je již dosti malé a mám tušení, že přišel ten pravý čas posunout se o krok dál. Pomalu zahýbu celým tělíčkem, napěchovaným v modropbílé skořápce. Tím se vejce otřese a je to z bedny slyšet. Začnu hlavičkou šťouchat do skořápky, tím se vejce začíná třást ještě víc. Pomalu se objevují puklinky na skořápce. Nakonec kousek skořápky odletí a je z toho kousky vidět můj čumáček. Pak ho zastrčím a dál šťouchám do skořápky, nakonec se mi ji povede prolomit a mám celou hlavičku venku. Překvapí mě tma, která je kolem mě. Koukám se kolem sebe a nic nevidím. Začnu se snažit rozbít i zbytek skořápky. Nakonec se zbytek rozletí na malé kousky nebo i na velké a já jsem venku. POstavím se a skusím někam jít. Po chvilce narazím do čeho si opravdu tvrdého. Jen zatřesu hlavičkou. Skusím jít nadruho tam se mi stane totéž takže se opět praštím, skusm to jít napravo a opět narazím, tak skusím jít nadruhou a zase náraz. Začnu vydávat žalostné skřeky. |
| |
| Kuchyně S kručícím královským břichem vstupuji do kuchyně. ... a potom mě políbil., zachichotá se mladá kuchtička se zamoučněnýma rukama. Opravdu? Na ... tvář?, dychtivě se vyptává děvče, přikládajíc polena do ohniště. Ale nevěřím, že je pohlednější než náš pán Kaspian., rozesměje se a nedopatřením si od popela zamouní zástěru. Odkašlu si. P - pane. Omlouvám se., vykoktá a s brekotem odběhne. Rozesměji se. Vyřiďte jí, že jsem ničehož nic neslyšel., mrknu. Vycházím z kuchyně, nepřeji si znervózňovat své sloužící ještě více. Mirázi ... i po roce tvůj duch zde zůstává. Doufám, že se dnes najím. Hrozen vína ani zdaleka neupokojil můj hlad. Pokračuji po schodech ke své komnatě. Hrom, aby do toho! Co je to za rachot? Že by kolem stráže proklouzli výtržníci z Podhradí? Ať jste, kdo jste ... nemáte právo zde dlít byť jen o vteřinu déle!, vykřiknu a v místnosti se nechápavě rozhlížím po narušiteli mého klidu. Cosi zarachotí v truhle. Pekelný stroj?, pomyslím si a prudce otevřu víko... |
| |
| Truhla Vydávám skřeky což tlumeně zní spíš jak nějaký rachot něčeho. Náhle se víko truhly otevře a do očí mě uhodí světlo. Chvíli si je musím zakrýt křídlem. Pak se kouknu na původce otevření truhly. Stojí tam jakýsi muž(Kaspian). Snažím se před ním někam schovat. Jen tak mimochodem tam vidí malé dráče, celé vyděšeně a vypadající jako na ikoně. A kusy něčehp co opn považoval za kámen. Celá se třesu a schovávám se pod svými křídly. |
| |
| Komnata Po otevření víka od truhly ... jsem zahlédl jakési ... mrňavé kuře, či co. Tohle patří zřejmě do kuchyně. Zaříznout, oškubat ... hm, to bude ale hostina., mlsně se olíznu. Ale odkdy má kuře blanitá křídla? A celkově ... vypadá nějak divně. Nejspíš mutace., pokrčím rameny. Víš, maličký. Nemám ani špetku tušení, co jsi zač. Položím tě raději na balkón, z dosahu zraku zaměstnanců. Nechtěl bys vyvolat paniku, že? Vezmu z truhly kus jemné kožešiny a podložím jí neznámé stvoření. Odnesu jej na balkón. |
| |
| Sluníčko zachází za hory, pasáčci pečou brambory Slunce pomalu konřčí svou každodenní pouť, Achnaton převedl svůj zářící kočár přes celou zemi a ještě dál, aby se opět uložil ke spánku a předal otěže měsíci. nejvíce se z toho raduje Náia, jako každý večer i tentokrát se jí dostane dívčího těla oděnného do jemných vláken. Eldenor zakončuje svůj první výzvědný den posezením v hostinci. Jak se zdá, obyvatelé mají Kaspiana rádi a neřeknou o něm křivého slova, natož plánovat zradu. Ovšem, zdání klame. |
| |
| Ná královském hradě Když zapadá slunce vběhnu do plesového sálu. Rychle tam doběhnu a celá zadýchaná se rozhlédnu. Jsem šťastná a ve své mysli mám jako každý večer krásnou hudbu. Roztočím se dokola po tanečním parketu a jsem spokojená. |
| |
| Pláž pod hradem Když se mi dostane tolik očekávaného, vytouženého těla, rozeběhnu se na pláž. Vnímám každé setkání bosé nožky se zeminou pod ní. Ať je to jehličí, hlína, kameny nebo hřejivý jemný písek. Mám ze všeho stejnou radost. Chvíli okouzleně hledím na odraz měsíce na mořské hladině, když se po ní vydám dál. Ze zámku se začne linout hudba. Toužebně se k němu otočím. Již jsem slyšela o plesech, jež lidé pořádají. Je snad toto jedním z nich? Jsou tam ženy v překrásných šatech tančících na líbivé tóny harfy, flétny a houslí? Maličko zklamaně svěsím hlavu, ale moc dlouho to neřeším. Miluji tanec a když se mi ho nedostane tam, dostane se mi ho zde. Roztančím se na vodní hladině, šat z nejjemnější bílé látky a vláken víří a vlní se kolem boků. |
| |
| V hostinci. Po celodením chození po městě se zastavím v jednom hostinci a objednám si jídlo a pivo, černé. Dneska mám chuť na černé pivo. Celý den lítám po městě a poslouchám lidi, bavím se s nimi a nic.. Podle mě Kaspianovi nic nehrozí.. Možná je paranoidní, možná jsem já neschopný.. Třeba se jen moc snažím. Sednu si tady, najím se a počká, třeba se něco vyhoupne na světlo světa i beze mne. A jak jsem řekl, tak se i stalo.. Dostal jsem dobré jídlo a dobré pití. V téhle hospodě se schází všelijací lidé, je dost dobře možné, že ti vzpouřenci se tady objeví, nebo taky ne, to ať rozhodne osud. klidně sedím ve svém rohu a poslouchám cvrkot okolí. Jedněm dojí máo kráva a jiným zase vyrostla obří rajčata. Jak je ten jednoduchý farmářský život jednoduchý... |
| |
| Eldenor Když Eldenor dopije, zjistí, že nezjistil nic. Zvedne se a zaplatí. Ještě chvíli postává. To víte, co kdyby? Nakonec se ale jen sebere a z lokálu odejde. Prostě je král nejspíše paranoidní. Míří kolem útesů směrem ke kovárně, kde i bydlí. Raina Po nějaké době přestane dívku bavit tančit, v chodbě vedle zaslechne nějaké hlasy a rychle se raději vytratí. Její kroky vedou, jako již po několikáté k útesům, kde se posadí a hledí na moře. Miluje pohled na vlny lámající se o pevnou černou skálu. |
| |
| konec dne Jídlo bylo dobré, pivo také.. Opravdu si myslí, že je princ, tedy král paranoidní a že mu nic nehrozí.. Od obyčejných vesničanů nejspíše nic. Zítra se pokusím něco objevit. Snad budu mít větší štěstí. Vstanu, zaplatím a heště chvilku stojím u bvaru, co kdyby.. Nakonec se opravdu nic nestane a já odcházím zklamaný domů.. Cestou jdu kolem útesů, je to zkratka do kovárny.. Kokám se na nebe, pozoruji hvězdy a nepřestává mě fascinovat jejich počet.. Co je asi za tím nebem a kdo tam žije..? Ve svých představách se skoro ztrácím a nakonec se posadím a poslouchám šumění vln a píseň větru. |
| |
| útes Jako každý večer se chodím projít k útesu. Je tam tak krásně a voda jak se odráží o černá skaliska... nádhera. Zavřu oči a představím si mladého kováře. Kéž by tu tak byl... Pronesu přání a když je otevřu vydím přicházející postavu. To je snad sen? zeptám se sebe sama a jen tak bosky dojdu k Eldenorovi. Nezdáš se mi? Zeptám se potichu a stojím za jeho zády. |
| |
| Sedím v písku V písku se pode mnou dělá zahřátý důlek a ten písek už mám snad všude, když se za mými zády ozve andělský hlas.. Jde o to, o kom sníte, slečno.. Opravdu je to ona? Opravdu se jí zdálo o mě..? Dnešek je skvělý den.! Krátce se podívám na hvězdy a pomyslím na podlitbu vděčnosti. Potom se položím na záda a naskytne se mi překrásný pohled na mladou šlechtičku, která je vzhůru nohama.. Tak jsem tady.. Chyběl jsem Vám, Raino? zeptám se mile a usměji se až se srdce zachvěje. |
| |
| na pláži Celé tělo se mi rozechvěje. Není to sen... Zavřu oči a pak si jdu raději sednout do vyhřátého písku. Je mi jedno, že tím asi zničím drahé modré šaty. Vypadají jako obloha plná hvězd. Tady moc lidí nechodí, lidé mi připadají jako sen. Všichni raději utečou. Povzdechnu si. Často jsem tu osamnělá a tak mi připadá jako sen, že jste tu. Usměju se a není to takový ten křečovitý úsměv, který ukazuji dvořanům, ale ten opravdový, ten můj... |
| |
| Pláž a hvězdy v jejích očích Stále ležím a ona se posadí veldle mne.. Doufám, že to nebude od kováře příliš troufalé, ale není to nebezpečné? Být sama na odlehlém místě, bez stráží? Posadím se a usměji se na Tebe.. Zahledím se do těch krásných očí.. V očích se Vám odráží hvězdy.. potom si ale všimnu, že se chvěje a sundám si vestu a přehodím Ti ji přes ramena. Celá se klepete, tohle Vás alespoň trošku zahřeje.. Jak Ti jí nandavám, nechtěně se dotknu Tvých vlasů a jsou tak hebké.. Nádhera. |
| |
| Pláž - hvězdná noc Nejsem na tak vysokém postu, aby někomu pomohlo, když mi ublíží. Pronesu tiše. Jako bych se i bála mluvit nahlas. Navíc jsem chodím každý večer a nikdo jiný tady nebívá. Nadechnu se vzduchu, který je nasáklí slanou vodou od moře. Když se zmíní o mých očích lehce je sklopím k zemi. Odráží, ale nikdy na ně nedosáhnu... Zašeptám potichounku a přitáhnu si trochu blíž k tělu vestu. Děkuji, ale není Vám teď zima? Zeptám se starostlivě a očima najdu ty tvoje. Vypadají jak listí na jaře. Plné života. |
| |
| Co se za těmi hvězdami skrývá? Usměji se a dívám se Ti přímo do očí.. Já nejsem z cukru, nezmrznu. To se nemusíte.. A prosím, jsem Eldenor... Skloním hlavu, nehodí se, aby mi vykal někdo z vyšších kruhů.. Zamyslím se na tou větou.. Nepotřebujete na hvězdy dosáhnout.. Nosíte je ve svých očích, sama jste hvězda.. Nejjasnější. Nějak to ze mě vylétne, bez rozmyslu a teď odvrátím svůj pohled, možná se i červenám, ještě že je alespoň trošku tma.. Jsem zvědavý, jestli ji Tě to neurazí, moje opovážlivost překročila míru.. |
| |
| Hvězdy jsou jako sny... je jich tolik že je nikdo nespočítá.. Tak mi taky nevykej. Řeknu slovami jak by to řekla spíše kuchtička a né šlechtična. Když mluví o hvězdě zrudnu jako prvotřídní rajče. Ale... ale... Chci něco namítnout, ale dojdou slova. Ruměnec tváří se snažím skrýt v temnotě noci. |
| |
| Tak se červenáme dva Nastane ticho a mě se zasteskne po jejím hlase.. Raino.. Co se ti tolik líbí na moři? Jeho nespoutanost, jeho volnost, jeho mocnost i jemnost nebo něco jiného? Zadívám se opět do tvých očí a všimnu si tvého ruměnce. Velmi mě to potěší. Možná až moc.. Na co to myslíš, ona je šlechtična. Ty jsi kovář. Z toho nic nebude, ale je tak krásná.. Opravdu moc krásná.. |
| |
| Moře je svobodné... Podívám se ti do očí a jako by jsi najednou o mě věděl první i poslední. To všechno. Hlavně svoboda. Dává život i smrt. Rybáři loví ryby a občas moře dostane rybáře. Dívám se zasněnýma očima malého dítěte. Přála bych si rozhodovat o sobě sama. Řeknu potichounku a přitom toužebně. |
| |
| Kousek moře je v každém z nás.. Zasním se při těch posledních slovech a vidím svou spokojenou budoucnost, ve které Ty nechybíš.. Přisunu se trošku blíže a možná že ještě trošku blíž. Moře je všmocné, stejně jako nebe.. Ale osudu nikdo neporučí. Nejsme ryby a ani gryfové.. Jsme lidé a to je samo o sobě velký dar. Smíme toužit, snít, milovat jeden druhého.. Pohlédnu Ti do očí a přisunu se ještě o trošku blíže, už se Tě skoro dotýkám.. Cítíš teplo mého těla, je to tak příjemné, v tomto chladném počasí. |
| |
| Vlnky na moři jsou klidné, ale i ty se můžou rozbouřit... Toužit... snít... milovat... Šeptám tichými rty tvá slova. Koukám ti přitom do očí a moje srdce touží poznat to co ještě nepoznalo. Touží doplnit tvá slova. Hladit a líbat... Zašeptám další slova... jsme již tak blízko.. až se mi z toho točí hlava. Bože, odpusť... Zavřu oči a vtisknu ti letmý polibek na tvář. Pak sklopím hlavu a koukám se s ruměncem v tváři do země. |
| |
| Mé srdce je jako rozbouřené moře Při každém tvém slovu se přiblížím o kousek a pak o další kousek až mě nakonec políbíš. Je to sice jen chvilka a na tvář, ale jde o ten princip.. Hladit... líbat.. Sevřít Tě v náruči a nepustit. Zvednu tvojí bradu a podívám se do těch nevinných očí a políbím Tě na rty.. Jsem sice trošku nervózní, ale vložím do toho polibku veškeré své city.. Obejmu Tě svýma velkýma rukama a pocítím tvou křehkost a něžnost. Jsi tak drobná, že bych tě mohl rozmáčknout. Je tohle správné.? zašeptám tiše do tmy, když se naše rty rozdělí... |
| |
| Jako oceán... Srdce mi buší jako splašené. Ve tvářích mám ostýchaví pohled, ale přitom plný touhy. Z hlediska etiky nebo srdce? Zeptám se šeptem a zavřu oči. Znovu najdu tvé rty a spojím je se svými. Otec mě zabije, ale nechci, aby to zkončilo. Jsem tak drobná oproti tobě. Skrytá v tvém náručí, před všechnou zlobou světa. Před otcovími rozkazy a všemi dvořany. |
| |
| jako bouře... Oddělím své rty od tvých.. Z hlediska etiky a postavení.. Srdce říká, abych nepřestával.. Naše rty se zase spojí a já cítím tlukot tvého srdce a skoro mě opouští smysly.. Za tohle mě její otec nechá popravit.. Snad se Král přimluví a bude z toho jenom vězení...! Za to to stojí.!! Pomalu Tě položím na teplý písek a všechno kolem nás se ztrácí do tmy a světel, šumění moře zaniká v tlukotu našich srdcí. Z tvých rtů se ty moje přesunou na tvůj krk a klíčníkost.. Hladím Tě po vlasech. Ať dnešní noc trvá věčně..! |
| |
| jako věčnost... Nechám se položit do vyhřátého písknu. Slyším naše srdce. Buší ve stejném rytmu a tak rychle. Tak hrozně rychle. Bože, snad mě otec nezabije. Dej ať nic netuší... Zaprosím v duchu a užívám si pocity, které cítím poprvé v životě. Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled, ale asi vážně záleží na tom na koho se díváš. Nesmí zkončit... Zašeptám potichu a připadám si jako ve snu. V nejkrásnějším snu svého života. Srdce mi buší tak rychle a nespoutaně jak jen může srdce tlouct... A do mysli se vkrádá jediné slovíčko.... miluji... |
| |
| Balkón Divím se kam mě to nese. Snažím se bránit, ale nepomáhá mi to. Kouknu se na moře kde na mořské hladině tančí dívka smutně na ní koukám. Sem na Kaspiana naštvaná. Začnu vydávat žalostné skřeky. Chvíli takhle řvu když dostanu hlad. Kouknu se na Kaspiana, který by mohl být zdrojem jídla. Tak mu vyšlu myšlenku. Hlad..Hlad....hlad...já hlad... |
| |
| Amras Jak prolétáš nad lesem, ve vzdálených končinách opravdu místo lesů spatříš palouky s pařezi. Žádné lidi ani nikoho jiného nevidíš, ovšem kácení postupuje stále dál a dál. Rychle o tom letíš informovat krále. |
| |
| Království krále Kaspiána Prolétávám zničenou krajinou a nestačím se divit. Jak mohli vykácet tolik lesa ?? Kaspián se o tom musí dozvědět. Pak se otočím ve vzduchu a mířím si to z5 do hradu tou největší možnou rychlostí, když už vidím hrad nehodlám se tu rozptylovat nějakýma zbytečnýma otočkama přímo si to mířím ke Kaspiániovu oknu a přitom vydám hvizd jako orli, ale mnohem hlasitější. Doufám, že to slyšel a ví, že to znamená poplach. Pak, když chci přistát všimnu si něčeho malého a modrého na balkóně. Co to je jídlo ?? PAk přistanu vedle toho. Ale ty si přece drak maličký copak tu chceš ?? |
| |
| Balkón V9m na co se mě ptá, ale nevím jak odpovědět, neumím to. Jen kývnu hlavou směrem ke Kapsianovi, pak se schoulím do klubíčka načež mi zakručí v žaludku. Koukám na kaspiana, jako bych ho snad hypnotyztovala. Já holka... pošlu myšlenku Amrasovi. Neumím moć slov jen trošičku. |
| |
| Balkón Jak uslyším draší myšlenku trochu se zaseknu. Á sakra a to to je ještě malý škvrně a už mi může posílat myšlenky. PAk k ní přiblížim zobák a očima si jí pořádně prohlídnu. Aha takže tě sem vzal Kaspiána a copak si provedla ?? Pač to vypadá, že tu jseš na hambě. Přitom se pousměju u gryfa to vypadá jak podivný úšklebek. |
| |
| Balkón hurá nejsem tam sama :-D Podívám se na gryfa. Já nevědět. Vylíhnout se ve tmě a pak přenesena sem. odpovím a odfrknu si. Normálnímu človeku, když se postavím sem zhruba po kotníky. Z nosu mi vylrtí obláčky dýmu. Já hlad.... povím Amrasovi. |
| |
| Balkón POdívám se na obláčky dýmu a pak z5 na tu modrou ještěrku. Jídlo no nevim na co máš asi tak chuť můžu se pokusit něco sehnat, ale nevim co vy draci jíte. Vlastně proč tě nenakrmí Kaspián jestli si jeho ?? Pak se na podívám na Kaspiána. |
| |
| soukromá zpráva od Eldenor pro Moje rty se dotýkají tvého horkého těla a snaží se jej schladit. z krku se vrátím zpět ke rtům a potom se věnuji tvým ouškům.. Jemně je žužlám a občas zkousnu. Líbám Tě na ouško, líbám Tě na krku, líbám Tě na hrudi a hladím Tě po celém Těle.. Chytnu tvou ruku a držím ji pevně, jako bys měla odejít, ale já Tě nepustím.. Dnešní noc je naše.. A jenom naše.. Miluji Tě.. Miluji Tě celou svou duší.. Zašeptám to jemně do ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Raina Sanderian pro Ležím na písku a nechávám se hladit a líbat tak jako jiná děvčata. V obličeji jsem celá rudá, přece jen je to pro mě poprvé, co se mě muž dotýká. Snažím se Eldenora hladit a líbat a vracet mu všechnu tu vášeň a něhu, kterou mi dává. Také tě miluji... Zašeptám mu u ucha. Ale já se už musím vrátit na hrad, kdyby otec něco zjistil, zabil by nás oba |
| |
| Komnata Zvířat, která byla obdarována darem řeči, stále přibývá. Ano, jsou výborní společníci a udatní bojovníci ..., ale obyčejní venkované to takto nevidí. Venkované, na jejichž bedrech leží celá Narnie. Zaslechnu pronikavý hvizd. Doufal jsem, že tento signál vznešený Amras nikdy nevyužije. Poplach..., zamračím se. Mou pozornost znovu upoutává onen podivný tvor. Aha, takže jsi ... dračice? Netušil jsem, že ještě dračí plémě existuje. Myslel jsem, že nám je budou připomínat pouze mýty a pohádky. Podle jejího skřehotání usoudím, že má hlad. Zazvoním tedy na zvonek. Za okamžik přiběhne zadýchaný sloužící. Jaké máte přání, milosti?, táže se s hlubokou úklonou. Zaběhni do kuchyně a přines mi kus syrového masa. Syrové? Pán se zřejmě spletl a zajisté mínil vařené, usmažené, dušené,... Již půldruhého týdne celou Narnii sužují ukrutně vysoké teploty. Člověk ani za boha neudrží původní myšlenku. Netrpělivě podupávám nohou. Ne, nechci ani žádné překvapení mistra kuchyně. Přines mi syrové maso, ano?, syknu. Sloužící konečně odchází a přináší s nerudným pohledem kus flákoty. Hynek vám vzkazuje, že si máte nechat chutnat., dopoví a rychle kráčí z mého dosahu (boty). Tak dračice ... dobrou chuť ti přeji. A položím kus masa na podlahu balkónu. |
| |
| Balkon Při tanci na vodní hladině uslyším žalostný křik a skřehotání. Co je to? Přemýšlím, ten zvuk mi nedá klidu. V této podobě neumím létat a tak přemýšlím, jak se nahoru dostat. Naštěstí po zdi kus od balkonu roste břečťan. Nebyla bych to víla, kdyby se mi nepodařilo "vylézt" po něm nahoru. Jen nechám některé šlahouny vyrůst, ty mi omotají pas a ten mě překrásně nese nahoru. Lehce dopadnu špičkami bosých nohou na zábradlí balkonu a seskočím dolů. Podívám se, kdo vydával tak žalostné zvuky. Ty jsi dráček.. prohlédnu si dráče pořádně. Nebo spíš malá dračice usměju se. Pročpak tu tak žalostně voláš? Zeptám se, když v tom uslyším rozhovor zevnitř. Král? Než stačím utéct, vejde na balkon král, tedy mladík, kterého vídám ve snech. Vytřeštěně se na něj podívám a rychle se ukloním. Omlouvám se milosti.. rychle se rozeběhnu k zábradlí rozložitého balkonu, abych mohla po šlahounech opět slézt dolů. |
| |
| Balkón Po chvilce příde ona dívka co se procházela po pláži a promluví na mě. Já jim rozumím, lae nedokáži jim odpovědět. Pak mi konečně někdo donese jídlo. Po´padnu flákotu lehnu si k ní a začnu jí po kouskách žrát. Obecenstvo mi nijak nevadí. Mám celou špinavou tlamičku. Hlavě ze spoda, protože je to tam bílý. Po sežrání flákoty doběhnu ke Kaspianovi a přitulím se k němu. Prostě se chci mazlit koneckonců sem ještě dítě. |
| |
| Balkón Jak vejde král chci promluvit, ale zrovna azčne mluvit na dráče a tak ho enchám přec jen to zvíře vypadalo dosti hladově a já mám trochu času. Pak přijde dokonce nějaká naiáda, kterou pozdravím pokývnutím hlavy, ale nijak jí dál nevěnuju pozornost. Za to však sleduju krále a chystám se promluvit těsně potom co naiáda zase odešla. Vaše veličenstvo mám pro vás důležitou zprávu týká se lesů. Někdo j kácí a to ve velkém měřítku. Stěžovali se mi tygři a tak jsem letěl to prozkoumat nikoho podezřelého jsem neobjevil, ale vypadá to na něco závažného. |
| |
| Balkón Hm, dračice byla pěkně vyhladovělá. Snad se u mě nestaví ochránci zvířat. Unaveně si promnu oči a v tom si uvědomím přítomnost další "návštěvy". Evidentně je u vstupních vrat několikakilometrová fronta, když už mi všichni do komnaty lezou i přes balkón. Kácení lesů, říkáš Amrasi? Nejsou to znovu nějaké hloupé povídačky? Nevěřím, že by Narnie klesla tak hluboko... A jestliže jsi nic podezřelého neobjevil, ale i tak se domníváš, že se jedná o něco závažného..., poodstoupím od zárubně dveří a opřu se o zábradlí balkónu. Nemůže za poražené stromy třeba vichřice? Roztržitě drbu dračici za šupinatým uchem. Amrasi, nevím, kde mi hlava stojí. Vidím vílu, vyhoupnivší se na balkón. Co?... Ne, nechoď., jemně ji chytím za paži. Co tu jemné stvoření jako ty, pohledává? |
| |
| Balkón, jů on mě drbeeee:-D Drbání se mi líí. Začnu vydávat slatné tlumene bručení. Zní to jako když kočka přede. Držím jako beránek. Je mi jedno o čem, si povídají. Hlavně, že mě někdo drbe, nebo prostě že si mě někdo všímá. |
| |
| Balkón Zaraženě pohlédnu na KAspiána. PAk roztáhnu křídla vstoupím mezi něho a tu dívku. Kaspiáne nejsem žádný slepec na procházce jsem zvěd a mím úkolem je sledovat. Svého úkolu jsem se zhostil, jelikož můj zrak je jeden z nejlepších z celého království a ty se mě ptáš jestli jsem si to nevymyslel ?? Promiň králi, ale poznám dílo sekery a větru. Pak složím křídla a urženě otočím hlavu na dívku. Jak jde vidět král si hledí spíše dívek než kralování. |
| |
| Balkon Nechtěně vyslechnu rozmíšku gryfa s králem. Sice se stydím, ale musím se do toho vložit. Vážně, můj pane, váš vznešený přítel má pravdu. Víly a bytosti z celého lesa si stěžují, že nějací lidé káí Západní kotlinu. My proti tomu nic nezmůžeme. Je to sice jen část lesa, kde žijí pouze normální zvířata, ale je možné, že se to rozšíří dál. Ukloním se a omluvně se podívám na gryfa a sklopím oči. Jistě je na mne naštvaný, dokážu se vcítit. Omlouvám se za nečekané vyrušení tak vážného rozhovoru, slyšela jsem skučet dráče a chtěla jsem mu pomoci. Velice se omlouvám. |
| |
| Balkón Nyní jsem vyslechl dva názory. Až překvapivě se shodují. Západní kotlinu?, vydechnu. Ale ta byla pečlivě zapsána na seznam nedotčených míst. Obrátím se na váženého posla špatných zpráv. Amrasi, přijmi prosím mou hlubokou omluvu. Musím se holt smířit s tím, že Narnie přestala být pokojnou zemí. Se zarmouceným výrazem usedám na lavičku. Zaleť na ono místo a zjisti, kdo je povolal vykonat tento hrůzný čin. Mávnu rukou směrem k obzoru a vzápětí s ní praštím do dřevěného sloupku, tyčícího se po mé pravici. Ctihodná vílo, nemáš se zač omlouvat. Nenakrmený narnijský tvor, nedůvěra v Amrase ... jsem špatným panovníkem., zamračím se. |
| |
| Balkón Ukloním se Kaspiánovi a přitom i té dívce. Jistě pane já to půjdu prozkoumat. Pak se odrazím a vzlétnu přitom se protáhnu a zaječím. Inu Amrasi práce čeká. Pak udělám and hradem jednu piruletku a letím tím směrem.těsně předtím než bych měl však přelétat nad tím územím tak přistanu a jdu po svých. |
| |
| U moře smutná:-( Koukám se na moře a nevnímám okolí sem nešťastná z Rafaela. Jsem neštastná z toho, že si to ani vysvětlit nenechal a prostě utekl. Koukám na vlny jak se svobodně prohánějí po moři. Sleduji západ sluncem který zbarvil vodu do oranžova. Už ani nemám radost z toho, že mám Tlapku, že vůbec přežila. Mám sklopené uši. Bážně kdyby se mi teď někdo podíval do očí pomyslel by si, že pláču. |
| |
| Balkon Jistě že ne, můj pane. Narnie zažívá dobu velkého rozkvětu, od té doby, co jste král. Nikdy nikdo neovládne celou zemi. Kácení lesů se nedá zabránit, zvláště když o tom nevíte. Nevěděl to nikdo, až teď tygři, když tam náhodně zavítali si všimli té spouště. Víly tvrdí, že podle stáří pařezů se kácet začalo teprve před pár dny. S lehkým měkkým úsměvem se na něj zadívám. Bylo mi ctí vás poznat můj pane. Omluvte můj troufalý nečekaný příchod. lehkou úklonkou hlavy s loučím a čekám, až mi dovolí odejít,abych o něm mohla celou noc snít. |
| |
| Balkón Zadívám se zamyšleně na promlouvající vílu. Dobře. Já jen ... snažím se neudělat žádnou chybu ve svém královském údělu. Takřka nemožné, ale i zrnko písku zadře dokonalý stroj - a toho se nejvíce bojím. Rebelie, povstání, nespokojenost..., vedu monolog. Jsem klidný jen ve svých snech., šeptajíc dodám. Je už pozdě ... vraťte se ke svým blízkým. Bylo mi ctí vás poznat., usměji se. Odcházím do své komnaty. Ta .. víla. Je mi povědomá. Umyji se, odstrojím se, uléhám do pohodlné postele. Ve snovém světě nalézám klid a mír. Přál bych si tu zůstat navěky. |
| |
| Balkón Rozběhnu se za Kaspianem a snažím se křičet u jeho postele aby se probudil. Taky se u toho pokouším na postel vyskočit, jenomže mi to nějak nejde. Nadělám u toho dost hluku. Já chci taky. pomyslím si a dál pokračuji ve skákání. |
| |
| Balkon Nikdo není bezchybný a i stroj bez zrnka písku se časem zadře... Pousměju se lehce. Při slovech o snu si vzpomenu na svůj předešlý sen. Sny jsou krásným završením dlouhého dne Zvláště pokud se mi zdá o vás.. Blízcí..kéž by Dobrou noc, králi. Rozloučím se, popoběhnu a lehkým skokem skočím přes zábradlí vychutnávajíc si hru větru s mými vlasy. Před zemí se nechám zachytit šlahounem a lehce dopadnu na zem. Plná štěstí a zároveň smutku se rozeběhnu na pláž, kde leží tygři. Okamžitě přiběhnu k El, lehnu si kolmo k ní a zabořím hlavu do huňatého kožíšku. |
| |
| Pláž Procházím se po pláži. Já, Tlapka a má tygří přítelkyně. Najednou ucítím jak se někdo chytl mého kožíšku. Ahoj malička... Brouknu tiše. Co tě potkalo, že se chvěješ? |
| |
| Pláž Hned jak vidím Náiadu tak vystřelím jako šipka a začnu se k ní tulit. Chci si hrát a mazlit se. Radši maminku nechávám být, jelikož je nějaká smutná. Bojím se abch ji třeba nerozčílila. To bych nechtěla. Radši se tulím K Náiadě. |
| |
| Pláž Ten který mi zamotal hlavu a srdce naplnil novým pocitem je...je král.. vzlyknu do kožíšku. V hloubi duše jsem věděla, že jsem nikdy neměla šanci avšak teď to už vím i na jejím povrchu. Trošku smutně pohladím mládě, které se ke mě neposedně přijde tulit. Svezu se dolů a ležím na chladnoucím písku. Zírám na nebe poseté hvězdami. |
| |
| Pláž Z ničeho nic si sednu. Podívám se na oblohu a pak do lesa. Vydám řev velice hlasitý, možná i rozléhající se obrovskou částí Narnie. Řev je plný, žalu, smutku, lítosti a možná i provinilosti. Pak svěsím hlavu a koukám se do písku. Stále mám sklopené uši. Tiše a smutně kňourám. |
| |
| Pláž Ano, já vím... Zamručím. Ale nechtěla jsem, aby si to věděla, protože nevědomost osvobozuje a dává křídla snění. Drcnu do ní trochu čumákem. Raději se přitul k mému kožíšku, maličká. Nesmíš se nachladit. |
| |
| Pláž Už je dávno po setmění, když zaslechnu žalostný řev jenž se nese celým lesem. Bolestně zařvu v odpověď a ještě chvílí se v lese ploužím. To mládě, které jsem našel je mé? Nakonec se pomalu vyploužím z lesa a zastavím se na jeho okraji. Odtud se dívám na siluety postav na pláži. |
| |
| Pláž Překvapí mě když se ozve odpověď. Pak dál, už ale nic. Tak se jen svezu na zem a zase se koukám na tmavou vodu a jak se na ní prohánějí divoké a svobodné vlnky a vlny. Nakonec mi začne být vedro. Zvednu se a jdu k moři pomlu do něj vstupuji. plavu kousek od míst kde stačím a pak se zase vrátím zpátky. Vylezu na břeh . Je mi příjemně. sednu si a koukám se k lesu kde mne zaujme temná silueta tygra. Rafael?! pomyslím si radistně a vydám se k oné siluetě. |
| |
| Pláž Chci být člověkem..proč to nejde? Zavřu oči a po jemných bledých tvářch se tiše skutálí průzračné slzy. Přitulím se k ní a opět se podívám na nebe. Na nočním nebi místo hvězd vidím tvář mladého krále. Nakonec s tichým vzlykáním usnu. |
| |
| Pláž Všimnu si, že maminka někam de. Hned cupitám za ní. Jde pomalu takže ji doženu. Snažím se s ní držet tempo. |
| |
| Pláž Podívám se na Náiadu. Nerada ji lžu, ale snad mi to jednou odpustí. To já nevím, maličká. Utřu Náiadě slzyčky koncem ocásku a jemně si ji k sobě přitáhnu. Nechci aby jí byla zima. Kéž by jsi věděla to co já... |
| |
| Komnata Se zabručením vytáhnu v polospánku za pařát neodbytnou mladou dračici na postel. Alespoň jedinkrát sdílím lože s příslušnicí něžného pohlaví., ušklíbnu se a již se propadám do hlubokého spánku. Citím se tak ... bezstarostně. Žádný královský majestát, žádné problémy, žádné úskoky a intriky. Kráčím po písčité pláži, pozoruji měsíční svit jehož přítomnost dává okolní krajině tajemný nádech. Vidím dívku, máchající si štíhlé nohy v moři. Odkašlu si ... polekaně se ohlédne po rušivém zvuku. Ta tvář... Kdo jsi?, potichu se zeptám. Nechci se probouzet, nyní ne. Nikdy. |
| |
| Sen Procházejíc se po břehu klidného moře, sleduji odraz měsíce na tmavé hladině a přemýšlím. Najendou se za mnou ozve odkašlání. Vylekám se a otočím se. Je to jen mladík. Velmi povědomý mladík. Jsem Náiada představím se mu s úsměvem. Od někud vás znám mladý pane, prozraďte mi odkud? Přemýšlím, když si ho prohlížím. |
| |
| Postel Uvelebím se u Kaspiana. Položím mu hlavu na hruď nebo bok pokud spí na boku a pomalu usínám. Zdá se mi krásný sen, že létám, že chrlím oheň a sem spřátelená se všemi tvory v Narnii. Narnie je v krásném rozkvětu. Pak se však sen přemění v noční můru. letím nad Narnií když mě náhle někdo trefí a já dopadnu na zem. Není to taková výška. Všechno kolem hoří, všude je nedýchatelno. Hrad je v troskách a kousek ode mne leží mrtvý Kaspian a na druhé sttaně má matka s otcem. Při tomhle sebo začnu škubat. Hlavička se mi přesune na kraj postele, takže mi po chvilce visí dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Eldenor pro Stále Tě líbám a přijímám tvou něhu a náhle mne zasáhne otrávený šíp a já zmrznu.. Opravdu se musíš vrátit? Kdy Tě zase uvidím? Sednu si vedle Tebe, ale stále se dotýkám tvých vlasů.. Nechápu, jak jsem bez tebe mohl do teď žít.. Jestli musíš, tak se nedá nic dělat.. Miluji Tě.. Co kdybych Tě unesl, daleko, daleko odsud..! |
| |
| Nic není na věčnost Ano, musím. Každý večer se můžeme scházet tady na pláži. Šeptám a rozepnu drobný řetízek na němž je křížek. Schovej si ho jako zástavu. Políbím tě a vstanu. Končí noc a nastane zas den. A my se můžeme výdat jen v noci, kdyby tak otec tušil. Zle bychom dopadli. |
| |
| jen napůl S vděčností přijmu křížek a koukám co bych já dal tobě.. Ani on není všehoschopný.. Budu tu na tebe čekat po západu slunce, má lásko.. Pověsím si řetízek na krk a naposledy tě políbím.. Jen pomalu pouštím tvojí ruku a pozoruji, jak odcházíš s prvními paprsky slunce.. Ještě nějakou chvilku tam stojí a vzpomínám na tvoje rty a doteky. Pak se seberu a odejdu směr kovárna. Jen se rychle nasnídám a umyju a zase vyrazím do ulic zjišťovat ainformace o vzpouře proti králi. |
| |
| Komnata, královská postýlka XD Příjemný větřík si pohrává s mými tmavě hnědými, polodlouhými vlasy. Hm ... příjemné. Náiada? Jak půvabné jméno., usměji se. Já ... Tys jen má snová postava? I když ..., tvoji odpověď si mohu domyslet. Koneckonců, každý si sám řídí svůj sen. Lucidní sny, příjemná záležitost. Zajímalo by mne, jakým tempem tu plyne čas. Mám štěstí, že nedopadnu jak právoplatní králové a královny Narnie., zamračím se. Probudit se a spatřit kol sebe jen ruiny? Ne ... to bych nepřál ani svému největšímu nepříteli. Zvolna usednu na písek a spokojeně se zazubím. Co kdybych ... ? Odkašlu si. Pohár medoviny., zamumlám. Hnedle se číše objeví v mé ruce. Zhluboka se napiji. Připadám si, jako kdybych se navrátil do dětských let. |
| |
| Hrad Rozloučím se s mladým kovářem a odcházím zpátky do hradu. Kroky jsou těžké a mé srdce ještě těžší. Dojdu do svých komnat, kde se převléknu a lehnu si do postele. Otec nesmí vědět, že jsem byla venku. Snad nás nikdo neviděl. Otec sice není všemocný, ale jistě by mi i Eldenorovi dokázal zavařit. |
| |
| Pláž Nikoliv pane, to vy jste postava v mém snu. rozverně se pousměju. Zvědavě pozoruji je počínání, líbí se mi jeho zamyšlený výraz. Ještě chvíli se na něj dívám, když se opět začnu procházet po břehu. Chvílemi po něm loupnu očima a nemůžu se ubránit úsměvu. Když se v jeho ruce objeví pohár, zastavím se. Nějaké kouzlo? zeptám se zvědavě. Voda chladne a mokré šaty se mi lepí na tělo. Přijdu blíž a raději se začnu procházet po hladině, abych uschla. |
| |
| Sen V tvém snu?, pousměji se. To přeci nelze ... každý si sní sám svůj sen., přemýšlivě zamumlám. Pozoruji nekonečné moře. Proč jen se vždy, když sním, přenáším na toto místo? Miluji divoké lesy, rád poslouchám zurčící potůčky. Jako panovník mám mnoho povinností, tak jsem si ze srdce přál, alespoň na okamžik ... pokochat se pohledem na majestátné borovice, spanilé břízy, neprostupné bučiny ... Povzdychnu si a dopiji pohár medoviny. Kouzlo? Ne, myslím., zasměji se. Jako dítě jsem měl ve snech vše, co jsem si přál. Dřevěné koníky, zlaté meče, vlastní hrad., usměji se nad probuzenými vzpomínkami. Jen jsem si dovolil ozkoušet, zda tato příjemnost ještě funguje. Náiada se prochází po průzračné mořské hladině. Nepřijde mi to nijak podivné, pouze sním, že? |
| |
| Sen Škoda...mám ráda kouzla.. lehce se usměju a zavířím se na vodě do kola. Víte, poslední dny je toto první sen který se mi zdá. Nebo který se vám zdá a já s ním mám něco společného. Docela jsem se do toho zapletla. Myslím to jinak, mě se ještě nikdy sny nezdály. Konečně objasním, co jsem měla na mysli. Jsem ráda, že se vám splnilo to, co jste chtěl. Opět se několikrát otočím dokola. Denní doba ve snu plyne stejně i tady je noc a obloha se pomalu rozjasňuje a barví se východem slunce. Sbohem můj pane Ukloním se a když se narovnávám mizím. Probudím se na pláži a je tok tak, abych si povzdechla a proměnila se opět v bytost lesa. |
| |
| Sen Pak tedy ... sbohem., zašeptám po tom, co víla po úkloně náhle zmizí. Krásný sen. Ani netoužím po probuzení. Zvednu se a protáhnu se. Hepčík!, kýchnu. Co se to děje? Nechápavě zamrkám, vzhlédnu a spatřím nad sebou tmavě modrá nebesa, připevněná k posteli. Jsem vzhůru. Ale ne..., zamručím. S chutí do toho a půl je hotovo., ušklíbnu se a neochotně se hrabu z přikrývek. Vycházím na balkón, zanechávajíc za sebou mokré stopy chodidel a snažím se najít něco pozitivního na dnešním dni. Vskutku, jsem pravý král Narnie. Nerudný, nechápající, opovrhovaný. Z hluboka se nadechnu vzduchu, prodchnutého ranní rosou a lítostivě se zadívám ke vzdálenému lesu. |
| |
| Ráno v zajímavé poloze na posteli :-D Ráno dál spím. I když je už Kaspian vzhůru. Sem v celkem zajímavé poloze. Hlava mi visí z postele dolů ocas mám u začátku kruku a sem jakoby smotaná v kluíčku. Najednou se nějak šptně pohnu a slítnu na zem. Pořádně si natluču. Začnu nahlas naříkat. Prostě vydávám skřeky bolesti. Zůstávám na tom stejnemém místě. Dole u postele a skřekama si stěžuji na bolest. Jo a ozvala se pořádná rána, když sem hapala. |
| |
| Ráno, na pláži.. Večer jsme si s Aliren nepromluvili. Jen jsem se otřel tváří o Tlapku a beze slova odešel na pláž. Ráno jsem se probudil dřív než všichni ostatní běžel na lov. Ulovil jsem srnu a mladou koroptev s nejjemnějším masem pro Tlapku. Když jsem se vrátil, byla už ona vzhůru, tak jsem koroptev roztrhal, odpírkoval a přisunul čumákem k ní. |
| |
| Ráno pláž.... Ráno když se probudím, je Raf pryč. Pak se vrátí s masem. Když mi koroptev připraví hned se do ní pustím. Maminku nechávám chnět. Potřebuje to. Včera byla hodně nešťastná. Mám celou tlamičku od krve špinavou. Mám opravdu hlad. Zbodnu celou koroptev. Pak se přitulím k Rafovi. Olizuji se a tulím se k němu. |
| |
| Ráno Jak se probudím jdu se obláchnout k lavoru s vodou, potom se nasnídám a přisednu ke stolu. Svému zákonu o rozpuštění armády tám potřebná razítka a šoupnu ho mezi reformy zemědělství. tyto zákony, ale nechám na stole a pak jdu k pokoji své dcery pomalu otevřu, ale stále spí. Achjo bohužel neni stále schopna vstávat v 6 hodin ráno. Pousměju se a zase dveře zavřu. Pak si obléknu svoji loveckou výstroj a vyjdu ke králi. Doufám, že nezapoměl na dnešní lov. Pak až dorazím k jeho komnatě zaklepu. |
| |
| Ráno Probudím se z nádherného snu. Kéž by otec pochopil, co chci já. Pomyslím si a pak si vzpomenu na hon. Nejsem z těch co by rády viděli vraždy zvířat, ale být tam musím. Obléknu si lovecký kostýmek a vyrazím do stájí pro svoji kobylku. Že by výmluva. Napadne mě a řeknu jednomu z podkoních, aby vyřídíl otci, že jsem šla nechat udělat kobylce novou podkovu. Vyrazím ke kovárně. Bůh s vámi kováři. Pozdravím tak jak se sluší a kobylka stojí těšně za mnou. |
| |
| Další den plný hledání Od brzkého rána se potuluji po městě a více než pár nadávek na lorda Sanderiana jsem nezaslechl. Ani ťuk o vzpouře či čemkoliv pofobném.. Nechce se mi plýtvat penězi za jídlo ve městě a tak se vrátím do kovárny a vezmu si kousek chleba a domácí sýr, který nám dává paní Maheimová místo peněz. Je moc dobrý a kovář si ho od ní bere, protože ji zná celý život.. Od stolu mne ale vytrhne hlas, který bych slyšel mezi tisícem jiných. Pomalu vyjdu z kovárny a schován za trámem pozoruji Rainu, jak mluví s kovářem o podkově. Výmluva, včera byly všechny v pořádku, to musím vědět.. Přišla za mnou. Kovář chytá kobylku za uzdu a odvádí ji stranou, Raina se rozhlíží. Já vykloním hlavu a zamrkám na ni.. Psss... Raino, tady jsem. Potichu zašeptám a mám na tváři velmi radostný výraz. |
| |
| U kovárny Prosím, postarejte se o ni. Poprosím kováře. Pak se k němu nakloním a dám mu do ruky několik zlatých mincí. Nechci na lov tak ať to klidně trvá celý den. Řeknu kováři a pak se zase napřímím jak se na dámu mého postavení. Uslyším hlas, který bych poznala mezi miliony jinými. S pánembohem kováři. Rozloučím se s ním a odejdu za Eldenorem. Zdravím tě. Řeknu spíše formálně, protože kolem jdou nějací dvořané. |
| |
| za trámem Když ke mě Raina dojde, tak se uctivě ukloním a společensky ji pozdravím. Přeji dobrý den, slečno Sanderian ... Jistě jste po cestě žíznivá, dovolte abych Vás pozval na malé občerstvení? Mile se usměji, jak se na poddaného mého postavení sluší a patří a poté odejdu do kovárny, kde čekám na Rainu, jestli za mnou vejde do místnosti, jakože vejde, jelikož její touha je stejná jako moje. Počkám chvilku a až vejde do místnosti, tak ji k sobě přitáhnu a políbím ji. Chyběla jsi mi..! |
| |
| V ukrytu Ach ano, ráda bych se něčeho napila. Dodám zdvořile a odejdu za Eldenorem. Nemůžu si pomoct. Polibek ti opětuji a přitisknu se k tobě. Ty mě taky a to jsme byli od sebe jen chvíli. |
| |
| v kovárně Byli jsme od sebe jen chvíli, ale mě to přišlo jako roky.. Jak jsi se vyspala? Obejmu Tě pevně a šeptám ti teplým dechem do ouška tuto prostou větu jako to největší tajemství Narnie. Držím Tě pevně a nechci Tě pustit.. Moje city se bouří a tělo zažívá nepoznané. Co otec, tuší něco.? |
| |
| V kovárně Nádherně. Zdálo se mi, že jsme spolu. Přitisknu se k tobě a poslouchám ty krásná slova. Jako by to byla modlitba k Bohu... Nic netuší... nikdo nic netuší. Vzpomenu si na kováře. Podívám se ti do zelených očí. Nepříjde kovář? |
| |
| Komnata Ale přeci nebudu celý den panovat na balkónu. Provedu obvyklou hygienu. Obléknu si černé kožené kalhoty, bílou košili a po kolena vysoké boty. Nakonec si přes královská záda přehodím sametový plášť a u krku si ho sepnu sponou, která zobrazuje majestátního Aslana. Někdo klepe. Rázně dojdu ke dveřím a zprudka je rozrazím. Ano?, zahromuji v neblahém tušení další nepříjemnosti. Ah, tos ty Sanderiane. Vidím, že máš svůj oblíbený luk. Chystáš se někam? Zamyslím se. Počkat ... na dnes jsme si domluvili lov, že? Jsem já to ale hlupák., plácnu se do čela a vbíhám zpět do komnaty. Vytáhnu luk z truhly pod velkým obrazem, se skvostně zdobeným rámem a s krátkým zaváháním si k opasku připnu svůj nový meč. Třeba se mi bude hodit. Tak pojďte, na co ještě čekáte? Jeleni vám nevběhnou přímo do náruče., zasměji se. Konečně nějaká akce. Ou, chrabrý Kaspián naloví zvěřiny pro celé město. Zastavím kolem probíhajícího sluhu. Mariáne, skoč do kuchyně pro syrové maso. Na nic se neptej. Prostě ho potom polož za dveře do královské komnaty a okamžitě se vrať ke své práci., zašeptám. Pokračuji dále směrem k ustájením koním. |
| |
| Chodba Jdu vedle krále mlčky. V levé ruce doopravdy nesu svůj tisový luk a sleduju jeho takříkajíc přetěkavou náladu. Dneska jste se asi dobře vyspal veličenstvo, že ?? Přitom pomlua přecházíme kolem mích komnat a komnat mé dcery otevřu jí pokoj a všimnu si, že tam neni. Už asi šla napřed nu což snad bude ve stáji. Pak vyrážíme směr stáje. |
| |
| Stáj,... Vcházím tedy do stáje. Hm, tak kdo to bude dnes? Ententýky, dva špalíky... Bělinka? Ryzáček? Ne, potřebuji drsného koně - ať se hodí ke svému jezdci., uchichtnu se a dál se pátravě rozhlížím po koních. Tento vypadá dost kchůl. :D Přistoupím k obyvateli stáje. Může se pochlubit ebenovým zabarvením, dlouhým nezacuchaným ocasem a nezkrotným pohledem v očích. Ano, tohoto prosím. Zabalit, sním si ho až doma. Přehodím přes něj silnou deku a sedlo s brašnou, které si poupravím na svou délku nohou. Připevním uzdu, ohlávku. Hotovo., pomyslím si spokojeně. Jsem rád, že jsem nezapomněl. Začnu si spokojeně pohvizdovat. Nuže, Smrtelný přízraku ... vyrážíme. |
| |
| Stáje Dojdu ke svému koni statnému hřebci. je bílý jako sníh a hřívá vypadá ajk nitky stříbra. Vyhupnu se na něj už je předem připravena od podkoního se dozvím, kde je má dcera. Pomalu vyjedu ze stáje a čekám na zbytek naší družina, alias na zbytek lordstva. Když vidím, že jich ještě moc nedorazilo vyjedu ke kovárně. Když k ní dorazím seskočím upravím si meč na opasku a přistoupím ke kovárně. Hej kováři ?? |
| |
| Komnata-->Stáje Po chvíli vřískání si uvědomím, že sem tam sama, neb, spíš, že můj pán odchází. Tryskem za ním vyběhnu doběhnu do stají a začnu vřískat i tam. Začnu poíhat kolem koně na, kterém princ sedí. Očividně chci taky. |
| |
| Kovárna Ještě chvíli si užívám krásných chvilek s mladým kovářem. Pak, ale uslyším hlas svého otece. Večer v zahradě. Za růžemi. Pronesu a vypařím se zadem. Pak si obejdu kovárnu a dojdu zezadu ke svému otci. Dobrý den, otče. Zdravím, kováři. Kouknu na kováře pohledem, aby bylo jasné, že má mlčet. Už je má kobylka v pořádku? |
| |
| Pláž Nechám Tlapku se ke mě přitulit a čistím jí kožíšek od krve. Chutnalo ti, mládě? Zeptám se jí a doufám že ano, byla to nejlepší koroptvička v lese, i král by z ní byl nadšen. Když je mládě čisté, položím sou hlavu na zem a zavřu oči, jako bych spal. Ve skutečnosti poue odpočívám. |
| |
| kovárna Držím Rainu v náruči jako by byla z mlhy a kdybych ji pevněji stiskl, tak se mi rozplyne. Ano, toho se docela bojím... Pak ovšem oba zaslechneme hlas jejího otce a mě naskočí studený pot. Naposledy ji políbím a pak uvolním svoje sevření.. Odejde zadem a já vyjdu předem. Najdu svého otce, který se na mě dívá docela otřeseným pohledem, ale zároveň chápavým. Muži si rozumí i beze slov. Dobrý den můj pane, co si přejete? Postavím se před Rainina otce a ukloním se. Trochu se mi klepou kolena, ale to snad přisoudí respektu, který mu náleží.. Kdyby mi mohl číst myšlenky, tak jsem na místě mrtev. Všechny totiž patří jeho dceři, speciálně jejím rtům. |
| |
| Kovárna Sleduji to divadýlko co se předemnou hraje, ale nic z toho jsem nepoznal. Pousměji se an svoji dceru, jelikžo jí po dlouhé době vidím , když zrovna nespí. Ahoj dceruško copak se stalo, že si tady ?? Něco s koněm ?? Řeknu a prohlédnu si její kobylu vedle kováře. Pak můj pohled přejede na jeho syna. Ale nic mladý pane jen v klidu pokračujte v rozdělané práci nebudu rušit. Jinak slyšel, jsem, že jste králi ukoval nový meč. Také bych potřeboval nový, ale očekávejte mou návštěvu jindy. Pak se podívám na kováře. Kováři, kdy bude tvé dílo dokonané, ať se můžem odebrat na lov ?? |
| |
| Kovárna Podívám se na otce veselýma očima a úsměvem. Jen jsem chtěla raději vyměnit podkovy. Včera mi to hodně podkluzovalo. Vysvětlím otci svou předem vymyšlenou výmluvu. Nerada bych skončila s poraněnou rukou jako minule. Připomenu mu nehodu z minulého lovu i když to byla spíše vina psů, kteří se zapletly mé kobylce pod nohy. |
| |
| Kovárna Když mi připomene tu nehodu trochu se zamračím. Anoa taky to odnesl jeden z našich nejlepších chrtů, ale co nemusíš nijak spěchat všichni lordi tam stejně ještě nejsou. Zatím tam jsem jen já a král teda už jen král. Pak pokynu hlavou dceři zamávám a jedu z5 ke králi. |
| |
| Kovárna Kdybych mohla asi se na místě zhroutím. Sednu si na židly v kovárně. Prosím, podejte mi trochu vody. Je mi takové horko. Pronesu zemdleně a podívám se na kováře a jeho syna. Tak to přece jen vypadá, že budu muset jít na lov. |
| |
| Amras Jdeš dlouho, za chvíli již začne svítat. Když tam dojdeš, zjistíš, že sekery, pily a všechny potřeby na kácení jsou pryč. Nové pokácené stromy nepřibyly a lidé, kteří v tom mají prsty tu již nejsou. Vypadá to, že opět nastal klid. Nyní je třeba práci nechat opět na vílách, které se postarají o opravu poškozených lesů. Žádný klid však není věčný. |
| |
| u kovárny Chtěl jsme pomoci otci Rainy, ale už se mu věnuje kovář, tak se uklidím někam do kouta ke svojí práci. Pozoruji, jak Raina vykouzlila velmi důvěryhodný úsměv a jak si vymýšlí. Trošku jí červenají uši, snad to není zepředu poznat. Pak lord Sanderian odejde a Raina zajde dovnitřku kovárny. Hned za ní zajdu a dám jí napít vody. Byla jsi úžasná miláčku, Dávej na sebe na tom lovu pozor.. Večer se sejdeme. Pak ji políbím a vyjdu z kovárny do města, hledám vzbouřence, jenž už nevím pořádně kde hledat, tak jen tak bloumám po městě. |
| |
| Poblíž stáje Ze zamyšlení mě vytrhne známý a otravný jekot. Protočím oči v sloup a narvu dračici do brašny. Ještě jednou pískneš a budeš prozrazena. Obyvatelé Narnie jsou velmi pověrčiví. Máš plný žaludek, starám se o tebe, seč mohu. Jsem král, nezapomeň., svoji domluvu ukončím mrknutím. Nasednu na svého bujného oře a pohledem zhodnotím situaci. Hm, moc mužů se na lov nenachystalo. To chtějí raději trávit dny pletením a háčkováním? Jejich chyba..., zamumlám. Zahlédnu zpět přijíždějícího Sanderiana. Pojedeš v čele. Potřebuješ se trochu protáhnout, celé noci trávíš sepisováním nových zákonů., zasměji se a ostruhy pobídnu koně. Ten se vzepne na zadní a já si jen vychutnávám prudký pohyb a opojný čerstvý vzduch laskající mou tvář. Zařadím se za lorda Sanderiana a konečně vyjíždíme na lov. |
| |
| Kovárna -> lov Rozloučím se s Eldenorem a vezmu svojí Hvězdu na projížďku. Nikdy jsem nelovila zvěř i když střílet z luku umím víc než dobře. Posadím se na koně a tak tak doženu krále a svého otce. Dobré ráno. Pozdravím je a zářivě se usměji. Dlouhé vlasy mám jen po bocích stažené, aby mi nelezli do obličeje. |
| |
| Brašna ach jo Když mě narve do brašny je to pěkně nepohodlné. Pak najednou narazím na jednu stranu brašny, protože jak se kůň vzepjal tak sem se svezla na tu stranu. To muhle říká staráni se? Narve mě do něčeho tmáveho, co ani nevím co je a prostě mě ignoruje. Grr...to mu oplatím. pomyslím si schoulená v brašně a pěkně naštvaná. |
| |
 | Les-->Pláž Pobíhám jen tak po lese. Sem docela i veselá na to, že sem sama. Ani se v lese nebojím. v narniiským sem se nebála nikdy. Zajdu si na místo kde pravidelně žeru jablka. Pár jich tam sežeru a pak běží dál. Ani pořádně nevím jak křídla používat. Taky nejsem ještě moc opeřená. Vybíhám z lesa a koukám se na něco velkého a modrého.(moře) Pořád to mění svůj tvar. Ale poznám, že je u toho pláž, na kterém leží tygři asi čtyři. Jedno z toho je mládě a jeden tygr je bílý. Seběhnu na pláž a začnu se tam prohánět. Všichni můžou vidět mládě hypogryfa asi zhruba jako na ikoně. Akorát mnohem méně opeřeného a všechno je světlejší. Je však zvláštní že tu poskakuji tak sama. |
| |
| útěk Sem otravná? Tak dobře jak chce. Chce mě ignorovat? Tak dobrá udělám mu radost.. pomyslím si zlomyslně a zakousnu se do dna brašny. Je to sice pěkně hnusné, ale přežít se to dá. Trhnu hlavou a urvu kus látky. Hihihi...Aspoň nebude mít koho ignorovat. On si raději jede na pitomej lov než aby se o mě staral. napadne mě. Zakousnu se znova do dna té látky a opět škubnu je slyšet jak se něco trhá. Takhle postopuji dokud tam není dostatečný otvor pro útěk. Vylezu ven a zdrhám do lesa jak nejrychleji dokáži. Ani nevím kde přesně sem prostě zdrhám. Jo a ta díra v brašně je docela velká.¨ Má to co chtěl. A ještě sem mu poškodila jeho majetek. Nenechám ho aby se mnou zacházel jak s kusem hadru. pomyslím si. Vesele si poskakuji v lese. |
| |
 | U mě doma Sedím na jediné židli ve svém domě. Kolem mě všude kolem dokola je ještě pár kusů staré dobré práce starých narnianů, ale již skoro vše je mnou opravováno. Jediný dosut v podstatě nepoškozený kus nábitku o který se pečlivě starám je stůl uprostřed chatrče. Je to stará práce nejlepších řemeslníků v narnii a je na ní vykreslená okolní krajina. Toto je hraniční dům. Kdysy tu byla hranice a mě sem poslal poslední neporažený vládce staré narnie. Od tý dobu zde zůstávám a občas proženu nějaké novonarniany, ale jinak žiji prostým životem. Chatrč za dlouhou dobu úplně splynula z lesem okolo a jen ten kdo v ní už někdy byl ví kde je. Je možně zjistit že to je chatrč pouze pokud někdo stojí přímo u ní a já mám po okolí rozmístěné tenké provázky, který se přetrhnou když někdo projde a ozve se mi slabě u mě zvonek. Za úrovní varovných provázků mám umístěné pasti a od těch samozřejmě též vedou provázky až k zvonkům. Narnie už není co bývala, pomyslím si jak tam jen tak sedím. Vytáhnu svuj luk a začnu ho trochu opravovat. Vyměním tetivu za novou a trochu ho očistím. Když tu najednou se ozve zvonek od jedný z mých pastí. Vezmu si luk, šípy a krátký meč. Všechno si dám k opasku a jdu se podívat na případný úlovek. Dojdu k místu kde je a automaticky se vyhýbám nastraženým provázkům. Uvidím jak sebou v síti hází malí dráček. Ale ale jakpak jsi se sem dostal? Zeptám se ho a stojím pod ním. Síť je pověšená na stromě past byla taková, že když někdo tam šlápl, tak síť vyletěla nahoru a ještě v ní bylo kus masa, aby nalákala kořist. |
| |
| Síť Jen tak pobíhám po lese když stoupnu na nějaký podivný provázek. Začnu ho zkoumat, ale než se naděju vyletí se mnopu síť nahoru a já sem uvězněná. Mrskám s sebou ve snaze se z toho dostat. Pokouším se přetrhnout ot z čeho je síť tvořena, ale nejde to. Je to pro mě malý prostor i když já sama neměřím ani půl metru. Sakra kam sem se to zase dostala. Tady si ani drak nemůže jne tak pobíhat aby se někam nechytil. pomyslím si a dál s sebou mrskám. Náhle přijde nějaký muž. Stojí podemnou. Snažím se vyflusnout oheň, ale nejde to, protože to neumím. Jen z mé tlamičky vyletí obláčky kouře. Na něco se mě zeptá, ale neumím mluvit zatím tak mu neodpovím. Pokusím se roztáhnout křídla, ale to mi nedovolí síť.Tak s sebou přestanu házet a uklidním se. Je ¨n začnu vydávat dost hlasitý vřískot. |
| |
| Les Pozoruji draka jak sebou hází v síti. Pokusí se vypustit kouř, ale je ještě příliš malí na to aby to uměl. Úroveň draků dost klesla když se nechalo dráče chytit do sítě, pomyslím si sám pro sebe a sleduji ho. Asi ještě neumí mluvit. By mě zajímalo kde žije to by ho měli naučit jako první věc, řeknu si v mysli a vytáhnu luk. Napnu ho a založím šíp. Buť potichu, řeknu dráčeti když začne vydávat hlasitý skřek. Zamířím šíp a pak vystřelím. Prostřelím provaz, který drží síť ve vzduchu a nechám ji spadnout na zem. Povolím tetivu a schovám luk. Vytasím dýku a přistoupím k dráčkovy. Notak klid malí nemusíš se bát nic ti neudělám, řeknu mu a začnu ho vysekávat ven ze sítě. PO chvilce je venku. Odstoupím kousek stranou a schovám dýku. čekám co udělá. |
| |
| Les Náhle onen muž vystřelí a já dopadnu bolestivě na zem. Vymotá mě ze sítě. Jen začnu couvat. Sem přikrečná k zemi připravená kousnout kdyby se přiblížilů. Mám roztažená křídla a prostě sem v bojové pozici. Začnu vydávat vyhrůžné skřeky. Cením své malé bílé zoubečky. Je jasné, že se k němu nehodlám přiblížit. Nepřibližuj se! Ani se neskoušej přiblížit. pomyslím si. vydávám výhružné skřeky, vrčím a cením zoubky.Postavím se na zadní abych vyladala větší, ale sem mu asi po kolena. Vypadám, ale docela legračně. Sice dělám bojovou pozici, ale u mláděte to vypadá dost vtipně. Začnu rozrušeně frkät takže mi z nozder letá čmoud. Malé obláčky dýmu. Grrr...Budu kousat. Nech mě bejt! napadne mě. Jak couvám tak narazím do jednoho z mnoha stromů. |
| |
| Les Jen tam tak stojím a sleduji jak se dráček snaží vypadat nebezpečně. Taky jim nejspíš poklesla inteligence. No co dnešní draci prostě nejsou to co bývali, pomyslím si a sáhnu do váčku u pasu. I když by mě zajímalo kde se tu ten prcek sebral, pomyslím si pro sebe a vytáhnu kousek masa. Máš hlad? Zeptám se ho a hodím před něj kousek masa. Hm asi to bude samice, pomyslím si když si ji pořádně prohlédnu. Vydám se k pasti a nastražím tam novou místo tý starý. Doufám, že se sem zase nechytí další dráček, pomyslím si když připravuji past. Už by tu bylo trochu předrakováno, pomyslím si zatímco se dráček div, že nerozplácne o strom. Je pěkně neohrabaná. Musí se brzy naučit aspoň lovit jinak bude s ní konec. Nejspíš žila u lidí, pomyslím si o dráčkovy. |
| |
| Les Přikrčená k zemi se přiblížím k masu. Očuchám ho. Pak ho sežeru. Postavím se normálně a olíznu se. Doběhnu k muži a začnu kolem něj pobíhat a skákat k váčku kde má maso. Nejspíš sem se vylíhla včera. Je to poznat podle toho jak sem mrˇnavá. Kdyby mi byl tak týden byla bych mu pokolena, ale nejsem. Sem mu kousek nad kotníky. Pořád skáču k váčku kde má maso a snažím se ho protrhnout. Jenmože mi to nějak nejde. Tak si nakonec sednu jako pes a snažím se zhypnotizovat váček s masem. Jo jen tak mimochodem se modorbílá. No prostě vypadám přesně jako na ikoně. Je zvláštní, že na krku mám místo šupin srst. Normální srst. Křídla jsou samozřejmě blanitá. A zbytek těla je jako dračí. Jen krk zespoda a břicho jsu osrstěné. Vypadá to zvláštně. Nakonec když váček zhypnotizovat nejde tak se začnu motat kolem nohou muže. Otírám se o ně. |
| |
| Les Po tom jak skončím s přípravou pasti pro pozdější využití sleduji jak dráče skáče po mém pytlíku kde si sebou nosím menší zásobu sušeného masa na doplnění pastí a pro všechny případy. To je pěkný hladovec. Docela by mě zajímalo co tady dělá právě narozený drak, pomyslím si a sleduji jak se snaží zhypnotizovat pytlík. Usměji se a pořádně si ji prohlédnu. Co to je? Ona má srst? To jsem ještě neviděl i když pravda k mláďatům mě nikdy žádný drak nepustil. Třeba jsou takový v mládí i když pochybuji. Tohle nebude čistokrevný drak, pomyslím si. Když se začne ke mě lísat, tak vytáhnu další kousek masa a zase jí ho hodím, aby si ho vzala. Moc zajímavý a důvěřiví. Dlouho by nepřežilo volně v přírodě, pomyslím si. Jsem muž asi 180 cm vysoký. Postavu mám svalnatou a vypracovanou dlouhou dobou v přírodě. Mám nakrátko osekaný černé vlasy a nosím knírek. Vousy nemám ty jsou oholený. Na sobě mám zpevněnou koženou zbroj a nevýrazný plášť schopný splynout s přírodou. Přes záda mi vyčuhuje luk a toulec. U pasu nosím pár váčků, tesák a krátký meč. (V podstatě vypadám viz. ikona) |
| |
| Les Rychle se vrhnu pro maso. Zhltnu ho jako malinu. Pak se olíznu. Začnu po něm skákat. Asi se chci mazlit. Nebo si hrát. Aspoň mě něignoruje jako tamten, kterýmu se pomstím. pomyslím si škodolibě. Přestanu skákat a jen se k němu přitulím. Už se vůbec nebojím. Tamten mi dal sice najíst, ale skoro si mě nevšímal. Prý sem král nezapomínej a pak mě hodí do brašny jak nějakej kus hadru. napadne mě. Dál se k muži tulím. Sem spokojená celkem. Sem ráda, že si mě všímá a nehází mě do brašny jako někdo koho nebudu jmenovat, ale jeho jméno začíná na K. " í y." snažím se něco říct, ale nejde to. Po chvilce mě zaujme něco co se kolem nás mihlo(Králík NEnarniský a NEmluvící). Zbystřím. Co to bylo? pomyslím si. Rozeběhnu se tím směrem, kterým to běželo. Skočím po tom, ale nic nechytím. Jen dopadnu na zem. Pak to kolem mě zase proběhne. Zase se to pokusím chytit, ale nic. Pořád to kolem mě běhá a já se to snažím chytit. Držím se v blízkosti toho muže. Pak se to zastaví a ždíbe to trávu. Skočím po tom až to v něm křupne. Jen to zahýbe nožičkou a už se to ani nehýbne. Rychle se schovám za toho muže. Zjistila jsem, že se toho králíka bojím. |
| |
| Les Sleduji jak slupne maso a začne se mazlit. Sehnu se a pohladím ji po hlavě. No tak určitě ji chutná, pomyslím si. Pokusí se něco říct, ale moc se jí to nedaří nevadí maličká naučíš se, řeknu jí s úsměvem když tu se mihne zajíc. Dráček po něm hned vystartuje. Ruka mi sjede k jílci nože, ale pak ji sundám a jen sleduji počínání dráčka. No tak instinkt lovce by měla, pomyslím si. Po chvilce honění se ozve křupnutí jak mu nejspíš zlomila páteř. Dračice se schová za mě. A to jsi lovec, prohodím když si všimnu jak se bojí mrtvého králíka. No aspoň něco, pomyslím si a dojdu k králíkovy. Chytnu ho za uši a hodím si ho přes jedno rameno. Pak zvednu dračici a posadím se ji na druhé. Pak se vydám ke své chatě. naprosto automaticky se vyhýbám nastraženým provázkům až k domu. Tam vejdu dovnitř a malou postavím na stůl. Vytáhnu ze skříně pěkný kus sušeného masa a dám jí ho na ten stůl. Pak se pustím do stahování králíka a jeho vykosťování. |
| |
| Dům Když mě muž vezme na rameno jen se tam uvelbím a spokojeně se koukám na cestu kudy deme. Sem tam zahlédnu nějakého ptáčka. Pak dojdeme do nějaké budovi. Tam mě položí na stůl a dá mi kus sušeného masa. Vezmu si ho a lehnu si k tomu. Chytím si ho předníma nohama a začnu ho žrát. Mňam.... pomyslím si. Ukousnu si nějaký větší kus a nejde mi rozhryzat, nebo de, ale špatně. Musím při tom mlaskat, protože to jinak nejde. Nakonec se s tím soustem nějak poperu a raději si už tak velků kus netrhám. Nakonec je maso ve mě. Jen se spokojeně převalím na bok a olizuji se. Vydám jakýsi skřek spokojenosti. Po chvilce usnu. Sem docela unavená. Ono lov zajíce dá zabrat. Je slyšet jen mé pravidelné oddechovaní při spánku. PO chvilce vydávám něco jako chrápání. Občas mám tiky v nožičkách takže mi v nich cukne, ale jinak spím poklidně. Zdá se mi, že sem už veliká, umím létat a chrlit oheň zdá se mi o mrtvém Kaspianovi už zase. Kuś od něj leží mrtvý tento muž. Převalím se na druhý bok jenomže sem na kraji stolu takže žuchnu na zem. Ozve se rána a já se probudím a vydám bolestivý skřek. Jauvajs tohle bolelo. pomyslím si. Doběhnu k tomu muži a snažím se mu vyskočit na klín. Moc to nejde. Vždycky když už tam skoro sem tak sklouznu. |
| |
| Dům Zatímco udělám práci na králíkovy, tak se dračice popere s velkým kusem masa, který jsem ji dal. Pláty masa z králíka rozvěsím na šňůry aby vyschlo maso. Chci si ho usušit na horší časy. Teda to je pěkný nezbeda, pomyslím si sám pro sebe. Po chvilce dračice usne a tak se posadím na židli a vytáhnu nedokončené šípy. Začnu je upravovat a dokončovat. Po chvilce se ozve rána a to dráče spadne dolu. To je, ale vážně velká šikulka, pomyslím si s úsměvem a sleduji jak se vyškrábe na nohy a pak se mi snaží dostat do klína. Odložím nůž a nedokončené šípy. Vyzvednu ji a položím si ji na kolena. Začnu ji hladit po hlavě a pak ukáži na oheň a řeknu jí. Oheň. Zopakuj to, vybídnu ji s úsměvem a čekám. Schválně jestli ji naučím mluvit, pomyslím si a doufám, že brzy. byly by trochu problémy kdyby se nenaučila lidskému jazyku kterým mluví všichni narniané teda staří narniané nikoli ti nový co přitáhli sebou i nemluvící zvířata, pomyslím si. Docela by mě zajímalo co poslední narnijský král zamýšlel tím, že mě poslal na tohle místo? Podle pověstí uměl vidět do budoucnosti, ale to je podle mě kravina. Tahle hranice však byla vždy klidná tak co asi zamýšlel? Přemýšlím zatímco čekám než dráček promluví. |
| |
| Dům Sem ráda, že mi pomohl nahoru do klína. Tázavě se na něj podívám když po mě chce abych něco zopakovala. "O eň." pokusím se o to. Sem zvědavá jak to ohodnotí. Ale asi ne moc dobře, protože se to moc nepovedlo. Hmm...Oheň. pomyslím si. Už se těším až ho budu umět chrlit. A taky se těším na let. Až to budu umět. napadne mě. Začnu muži jen tak žužlat ruku. Dávám si pozor abych moc nestiskla, ono sice ty zoubky jsou malé, ale za to ostré. Dávám si pozor aby ho to nebolelo. Asi mě to vážně bavím protože dál ruku žužlám. To je sranda někomu žužlat ruku..nebo co to vlastně je. pomyslím si. Po chvilce přestanu. Postavím se na zadní a opřu se o jeho hruď předníma nožičkama. Olíznu mu obličej. Pak se zase schoulím na klíně a začnu žužlat ppět ruku. |
| |
| Dům Ano to je docela dobrý jen jsi zapoměla na H. Je to oheň pokud budeš se snažit hodně mluvit tak se to naučíš, řeknu dračici a hladím ji po hlavě. Tak to nevypadá zase až tak beznadějně když dokáže hnedka takhle říct alespoň jedno slovo, pomyslím si. Začne mi žužlat ruku a já jí klidně nechám ať si žužlá. Pokud to takhle pujde i dál tak se brzy naučíš mluvit a pak ti pomůžu se naučit i to ostatní, zdělím jí s úsměvem. Opře se mi předními tlapkami o hruť a olízne mi obličej. Jen se usměji. Pak zase začne žužlat ruku tak ji nechávám a druhou rukou ji hladím po zádech. Jsem zvědaví jestli stejně ji pujde naučit i let nebo lov. Pokud se to nenaučí tak nepřežije, pomyslím si. Jediné co se musíš naučit sama je chrlit oheň, řeknu k ní a zamyslím se. Měl bych na ní hodně mluvit aby jako dítě pochiťovala slova jak mají znít, pomyslím si a pak mě napadne, že nevím jak se jmenuje. Umíš říct svoje jméno? Zeptám se jí a čekám. Při nejhorším ji budu nějak říkat, než se naučí mluvit a pak mi svoje jméno řekne, pomyslím si a sledu ji. Škoda že se nemohu starého krále zeptat co tím myslel. Taky je možný, že mu to nařídil Aslan a ani bych se tomu nedivil. Sám jsem ho sice ještě neviděl, ale určitě ho uvidím. Minimálně na to abych s ním odešel z téhle novonarnianami zaplavený zemi, pomyslím si. |
| |
| Dům Dál pokračuji v žužlání ruky. Pak se mě muž zeptá na jméno. I když je drak ve vejci tak zná předem jak se bude jmenovat. Hmmm…….Sakra, jak se to jméno jenom vysloví? Zeptám se sama sebe. Zadívám se na muže a je vidět, že přemejšlím jak to jenom vyslovit. “No a“ Zkusím to, ale vynechala jsem dvě písmenka. Sama to vím, že to asi neznělo tak jak by mělo. Já to nezvládnu. Ach jo “Já jméno Nor a.“ Řeknu skoro celou větu. Je to trochu kousavě a špatně řečené, ale aspoň sem se snažila. “Já Norsa.“ Řeknu nakonec zprávně. Pak opět začnu žužlat ruku jelikož mě to baví. Řekla jsem to zprávně? Nebo ne? No uvidím až co mi na to řekne onen muž. Jehož jméno neznám. A co kdybych se ho skusila zeptat? “Ty jméno?“ Zeptám se neohrabaně, ale tak snad to pochopí. Pak se věnuji opět ruce. |
| |
| Dům Zdá se že se jí začíná řeč dostávat na jazyk, pomyslím si jak sleduji jak se snaží. Nejdřív se jí to jméno nedaří a jak se zdá dost vynechává. Pak mě překvapí skoro celou větou kterou řekne. No teda učí se rychle, pomyslím si když ji poslouchám. Takže se jmenuješ Norsa? Pěkné jméno, řeknu jí s úsměvem a dál ji hladím. Viditelně ji baví mi žužlat ruku a tak jí nechávám. Moje jméno? Zeptám se jí s úsměvem když se znovu pokusí promluvit a celkem se jí to podaří. Moje jméno je Falzarych, řeknu a usměji se. Ani se jí nebudu divit když ji moje jméno bude dělat problémy. Jestli chceš poradit, tak si najdi nějakou zkratku jména třeba mi říkej Falzy nebo tak někam, poradím ji s úsměvem. Kdy je to naposled když jsem si s někým takovým popovídal? S někým kdo patřil k starým narnianům? Přemýšlím. Po chvilce si vzpomenu a dám si sám odpověď. Už to mám naposled to bylo před dvěmi roky na vánoce když mě přišel navštívit starý jezevec. Jo to bylo po dlouhý době co jsem někoho viděl, pomyslím si. Dokonce ani novonarniané mě nezabaví jelikož jich sem chodí hrozně málo. Oni se bojí mého lesa no v podstatě všech lesů se bojí, pomyslím si. |
| |
| Dům Pozorně poslouchám jméno. Poslouchám jak zní. “Flarazich.“ Omylem zkomolím jméno. Hmmm takhle asi ne na to se musí jinak. Pomyslím si. “Fazlarych.“ Vypadne ze mě nakonec a překvapivě je to zprávně. Zkratka? To jako zkrácený jméno? No asi jo. Napadne mě. “Oheň chtít učit.“ Promluvím zase neohrabaně. Sice mi to začíná jít a nevynechávám písmenka, ale za to ještě neumím tvořit zprávně ty věty. Ale to se doučím časem. “Já drak. Já oheň chtít učit.“ Skusím znova. Mluvit mě začíná bavit. "Mluvit mě bavit." oznámím mu a čekám co mi na to všechno poví. Vydám spokojené mručení. Sem u něj schoulená v klubíčku ruka mě už omrzela. Zalíbí se mi jeden nedokončený šíp. Tak ho vezmu do tlamičky a začnu jej hryzat, takže ho zlámu. |
| |
| Dům Sleduji jak zápolí z mým jménem a překvapivě se jí to napodruhé povedlo. (překlep neberu :) ) no teda už jí to jde. Myslel jsem bůchví jak dlouho jí budu učit mluvit a ono hele už jí to docela jde, pomyslím si. Ano správně dokázala jsi říct moje jméno, pochválím jí s úsměvem. Chce se učit oheň, pomyslím si s úsměvem. Jak už jsem řekl, tak oheň se musíš naučit sama, ale ne tady jen bys mi to tu zapálila pojď, vybídnu jí. Posadím si jí na rameno a vydám se ven. Aspoň že ji baví mluvit takhle se to naučí brzy, pomyslím si sám pro sebe. Většina mláďat u rodičů se to nechtějí učit protože s rodiči mluví hlavně po dračím a oni je k tomu musí nutit, dodám si. Donesu ji na takový ostrůvek uprostřed řeky. Zkoro nic tady neroste a je to jen kousek od chalupy. Když se podívám tak ji vidím před sebou. Tak tady můžeš trénovat, ale s tímhle ti neporadím musíš trénovat sama, řeknu jí a odstoupím trochu stranou. Jsem zvědavý jestli se jí podaří když na tom bude pracovat sama se naučit vyplivnout oheň, pomyslím si. |
| |
| Ostrůvek-->Voda Když mě donese na nějaký ostrůvek tak se rozhlédnu kolem. Nic tu skoro není. Tady se mi bude dobře trénovat. Pak řekne, že on mě nemůže učit chrlit oheň. “Jakto?“ Zeptám se když mě položí na zem. Počkám si na odpověď a pak začnu skotačit po ostrůvku. Zastavím se a pokusím se vychrlit oheň, ale nejde to. Zakuckám se a začnu kašlat jen modrobílý dým. Tak takhle ne, jak to draci dělají? Jak se chrlí oheň. Ptám se sama sebe. Pak to zkusím znova. Už je to o trošku lepší vylétnou jiskřičky, opět modrobílé. Zase začnu blbnout , ale náhle nějak zakopnu a skončím ve vodě. Nejde mi vůbec plavat. Jen tak tak se držím nad hladinou. Snažím se kopat nohama a tím se dostat na břeh. Naštěstí se mi to povede. Vydrápu se na břeh. Svalím se tam vyčerpaně. 3upinaté a blanité části těla se mi lesknou a bílá srst je teď ošklivá a splihlá od vody. Začnu vykašlávat vodu kterou mám v tlamičce. Celá se třesu zimou. |
| |
| Ostrůvek Sleduji jak dráče blbne a skotačí po ostrůvku. Pokusí se vyplivnou oheň, ale vyjde jen dým. Nemohu jelikož já nejsem drak a tak nevím jak to dělají, vysvětlím jí ochotně. Něco si hold musíš zařídit sama, pomyslím si sám pro sebe. Při druhém pokusu už vyletí modré jiskry, ale pak začne zase běhat a skončí ve vodě. Podaří se jí vyškrábat na břeh než stihnu něco udělat. Ty jo ta má ale štěstí holka, pomyslím si a přistoupím k ní. začne vykašlávat vodu a třást se zimou. Počkám až vykašle všechnu vodu co měla v sobě a pak ji vezmu do náruče. Vydám se s ní k domu kde ji položím do postele a přiložím na oheň dříví. Vezmu proutí a začnu z něj vyrábět proutěnou postýlku asi pětkrát delší a širší než je teď. Potom ji vystelu a Norsu přemístím do ní. Přikryju ji a postavím ji poblíš krbu kde je teplo. Posadím se na židli a začnu dodělávat šípy. Asi bych ji měl i naučit plavat a i ji otužovat, pomyslím si. |
| |
| Ostrov --> Dům Nakonec se mi podaří vykašlat vodu. Když mě Falzy vezme do náruče sem mu za to vděčná, jelikož bych sama nikam nedošla. Celá se třesu zimou celou cestu. Když mě donese do domu kde je tepleji sem ráda. Pak mě položí na postel a začne tvořit něco z proutí. Jen ho zaujatě pozoruji. Občas frknu, nebo si prostě pšíknu. Když je to něco hotové začne to něčím vystýlat. Pak mě do toho položí a dá to ke krbu kde je příjemně teplo. Pak mě ještě přikreje. Pomalu se přestanu třást. Schoulím se do klubíčka a usnu. Pravidelně oddechuji a chrápu.Občas sebou škubnu, ale jinak sem naprosto v klidu. Opět se mi zdá to co první noc u Kaspiana. Sice teď nejsem u Kaspiana, ale u Falzyho, a stejně se mi to zdá. Nejprve krásná Narnie na, kterou letím a pak je celá Narnie v plamenech. Všude jsou mrtvoly. A hlavně mrtvola Falzyho. Při téhle části s sebou vždycky škubnu a proberu se. Koukám se vyděšeně kolem sebe. Vidím, že Falzy je v pořádku tak zase složím hlavu. Zadívám se do krbu a koukám jak spolu tančí plameny ohně. Něco mě napadne. Skusím plivnout do krbu svůj oheň. A povede se to. Oheň v krbu se změní na modro bílý. Jen se usměji dračím úsměvem a vydám radostný skřek. Sice to bylá malá modrobílá ohnivá koule. S radostí pozoruji modrobílé plameny, které spolu tančí. |
| |
| Dům Pracuji na šípech a docela dost jich udělám. Přitom sleduji jak sebou Norsa vrtí. Teda sledu ji vždy když si dám chvilku pauzu. Udělala docela pokrok když pomyslím, že už vyfoukla první jiskry. Sice nevím jak se to u draků, ale odhaduji že by to asi nemělo být tak rychle, pomyslím si a sledu ji jí. Když se s trhnutím probere jen se na ní usměji. Je ji už viditelně líp a to je dobře. Zadívá se do plamenů a po chvilce do nich plivne svuj oheň. A heleme se to je mi pokrok, pomyslím si a odložím dokončené i nedokončené šípy stranou. Přistoupím k ohništi a prohodím si pro sebe. A heleme dračí oheň, prohodím a přiložím tam dříví. Slyšel jsem že dračí oheň rozhodně není špatný a dokonce má i některé léčivé schopnosti. Samozřejmě i ničivé léčivou jsou teda by měli být když se na něm uvaří jisté bylinky, pomyslím si. Tak jsi šikulka a ne malá, pochválím dráčka s úsměvem. Kdo je její původní páníček? Pomyslím si dám pro sebe. Jsem celkem zvědaví a tak se zeptám. Kde jsi se vlastně v tom lese tam vzala? Zeptám se jí. |
| |
| Dům "Čvera večer, vylíhnout se v temnu. Pak muž otevřít. On mě dát na bakon a potom dát mi maso. Já spát u něj v postel. Ráno jít za ním a on mě šouptnout do brašny. Já protrhnout dno a utéct. A pak chytit se do pasti." nazačátku to skomolím. Jůů já plivla oheň.. pomyslím si radostně. Kouknu se na Falzu. Usměji se dračím úsměvem. "On říct, že být král." dodám a zazubím se znovu. Byl to ignorant. napadne mě. Pak mi zase zakručí v žaludku. "Já hlad mám." oznámím. Jen sem to trošku špatně formulovala. Ale už dávám dohromady celé věty. |
| |
| Dům Pečlivě naslouchám jejímu výkladu a kývám hlavou. Ano máš zajímavý narození takové pestré, prohlásím s úsměvem. Takže den stará je, pomyslím si s úsměvem a ocením její už nynější výchovu. Zvládla toho opravdu hodně, pomyslím si. Král? To těžko poslední Narnijskej král zemřel a většina Narnianů byla vybita. Ti co přišli po nich nejsou Narniané. Nemají právo se tak nazývat jelikož jim tato země nepatří tu získali až potom co vybili Narniany a přivezli ty svoje nemluvící zvířata, řeknu jí a kývnu k masu co mi visí u stropu. Tohle je všechno z těch zvířat. To jsou ti co je přivezli nikdy nych bezdůvodně nezabil narniana jelikož ti jsou rovni všem, řeknu jí. Snad jsem jí to vysvětlil král pche. Uzurpátor, který opsadil jako jeho předci trůn a nazval se králem, pomyslím si. Usměji se když mi oznámí že má hlad. Jedno jí nikdo nevezme chuť k jídlu má, pomyslím si s úsměvem a dám k ní pořádný kus masa. |
| |
| Dům Poslouchám Falzu. Pak mi podá maso a já se zaraduji. Začnu ho žrát. Přitom hlasitě mlaskám a je jasné, že mi to šmakuje. Olizuji se a peru se s masem. Nakonec ho zdlábnu. Zase se olizuji. Už sem trošku uschl, ale ne moc. Pozoruji nadále tančení plamenů. Je mi tu doře zatím. Už se těším až se budu učit létat. pomyslím si. Vylezu z pelechu a začnu pobíhat po místnosti. Dokonce se mi po chvíli snažení povede vyskočit na postel. Vlezu si na její okraj. Odrazím se a roztáhnu křídla, jenomže jimi jaksi zapomenu mávat a nabourám do Falzy, kterému skončím v klíně. Vydrápu se na stůl a vlezu k jho okraji a zase se odrazím, jenomže nevím, že musím těmi křídly mávat. Tak spadnu na zem a pořádně si natluču. Kousnu do stolu jako kdyby on za to mohl. "Ošklivej stůl." zavrčím na stůl. Pak vyskočím Falzovi na klín. Otočím se ke stolu zády jako bych na něj byla naštvaná. |
| |
| Dům Sleduji Norsinino blbnutí po době a pak i její pokusy o lítání. To je ale rád se učící drak. Měla by si taky dát pauzu než si něco udělá, pomyslím si a trochu zavrávorám když do mě naletí. Pak se pro změnu vyškrábe na stůl a zkusí z něj, jaksi zapomene mávat, ale spíš to neumí a natluče si. Ježiš marňa, pomyslím si a když mi vyleze do klína tak ji pohladím. Ten stůl za to nemůže to tys měla mávat křídly, řeknu jí a pohladím ji po hlavě a po hřbetu. No ale docela rád bych toho samozvaného krále dostal na mušku, pomyslím si a sleduji luk v rohu. Ty se množí jak houby po dešti, pomyslím si a obrátím zrak k stolu na kterém je mapa okolí. Pokud by chtěli projet, tak by museli tudyhle, pomyslím si a očima sleduji cestu na mapě a přemýšlím. Nakonec to nechám být. |
| |
| Dům Svýma zelenýma očíčkama se podívám na Falzu. Srst na krku mám rozčepířenou a neupravenou. Zase se vydrápu na stůl. Stoupnu si na jeho okraj a odrazím se. Tentokrát křídly začnu máchat. Snažím se udržet ve vzduchu, Jenomže na to sou má křídla ještě moc malá. Teda v poměru s tělíčkem. Zase spadnu na zem. Bolestivě vřísknu. Pak se schoulím do své postílky u krbu. Tlamičkou přes sebe přetáhnu deku a koukám do ohně. Už mě ty pokusy o let přestaly bavit. Začnu si čistit drápky a pak i šupiny. Prostě se začnu celá čistit. Nakonec když sem spokojená se schoulím do klubíčka. Jediné co jsem si nevyčistila je srst na krku a na břiše. Tam se hlavou ndostanu. Mám to rozcuchané, ale to mi jak se zdá nedělá staroti. Pozoruji plameny a mám zdvihlou hlavičku, která mi pomalu únavou padá. Nakonec hlavu položím a usínám. |
| |
| Dům Sleduji jak se snaží lítat. Je na let ještě moc mladá , pomyslím když sleduji jak se přizabije. Počkej až trochu vyrosteš, řeknu jí ještě než usne. Moc mladá je ještě brzy na to, aby dokázala létat. Dost stačí, že dokáže vyplivnout trošku ohně, pomyslím si. Zatímco spí tak vyjdu z domu a vydám se po pastích, které nemám na upozornění, abych měl zásoby masa. Když se vrátím do domu z obcházky nesu sebou pár zajíců, dvě lišky a několik koroptví. Všechno položím na zem a začnu svou práci. Lišky stáhnu z kůže a maso dám do skříně na návnady, aby se usušilo. Koroptve pořádně oškubu a vykostím. Maso rozvěsím, aby se usušilo a pak se pustím do zajíců. Ti jsou už prkotiny. Stáhnu je všechny z kůže, vykostím a maso rozvěsím nakrájené na plátky vedle masa z koroptve. |
| |
| Pláž Když na pláž přiběhne mládě hypogryfa, temně zavrčím. No co, jsem samec, navíc v letech tak jsem trošku bručoun. Nevidíš, že tady někdo spí? Buď raději tiše. Doporučím jí bručivým basem. Hodím k ní kus masa ať se taky nají a alespoň chvíli je tiše. Podívám se na dvě mé tygří dámy, zkontroluji, zda je hypogřifí mládě nevzbudilo. Když se ujistím, že spí, opět se věnuji Tlapce. Už je celá očistěná. Chvíli se s ní mazlím. Otírám se tváří o její. |
| |
| Lov Vyjíždím na požadavek krále jako první, jelikož jsme jenom dva vedu já lovecké psy. Je jich sice jen 5 ( 3 královo a dva moji), ale co se dá dělat.KDyž jedeme asi tak 15 minut lesem psi chytnou stopu seskočím z koně a uvidím stopy po bližším prozkoumání mi zajiskří oči. Jelen králi. Pak na sednu na koně a pustím psi ty se hned rozběhnou za kořistí a já vyrážím za nimy. |
| |
| Les => U Kaspiana => Pláž Jak nic neuviím pomalu vzlétnu nad stromy a mířím si to z5 ke králi. Když vidím hrad konečně si oddechnu, jelikož si budu moct odpočinout. Potom co přiletím ke Kaspianovi na balkón nikoho nevidím. Kam mohl zmizet ?? KDyž ho nevidím tak se rozhlížím po okolí a jelikžo m ám výhled na pláž vidím tam svoji známou tygřici a její skupinu. Pomalu se zvednu do vzduchu a mířim k nim, jak jde poznat odpočívají a jediný tygr, který vykonává pohyb, který jssně nenaznačuje spánek je Rafael. Pomalu a potichu se snesu k nim. Pak pomalu přistoupím k Rafaelovi a začnu šeptat. Spí, nebo jen odpočívají ?? Pak zvednu halvu a všimnu si Hippogryfa jen ho přejedu pohledem a dál si ho nevšímám. |
| |
| Pláž Tázavě se podívám na Tygra co na mě zabručel. Pak přilítne gryf? Nebo hypogryf?. Očuchám si maso. Pak ho vezmu a nadhodím si ho a snažím se ho polknout najednou. Sice to moc nejde, ale nějak se s tím nakonec poperu. Začnu se honit za svým ocasem, protože se nudím. Snažím se bejt co nejpotišeji, Nakonec s sebou plácnu na písek a odpočívám. Koukám se na moře. Zase si vzpomenu na rodiče a posmutním. Koukám se na moře. Mám stažená křídla a hlavu na pařátech. Ach jo, kdo to byl? Kdo Vám to udělal? ptám se sama sebe. Nakonec se zvednu. Se sklopenou a nataženou hlavou pomalu a potichu dojdu ke skupince. Začnu šťouchat do Amrase hlavou. Mám tázavý pohled. Nechci mluvit abych někoho neprobudila. Tomu Tygrovy se velkým obloukem vyhnu. Co největším to jde. Koneckoců bojím se ho. |
| |
| Pláž Probudím se, ale ne za příčiny mláděte či Amrase, ale prostě jen tak. Vstanu a protáhnu se. Jen se něžně otřu o Rafovu hlavu. Pak zanu žrát. Co je to tu za shon tak najednou? Možná bych se mohla jít s Tlapkou podívat za Falzou. Ano to není špatný nápad. Vždyť ji ani neviděl. pomyslím si. Usměji se pro sebe tygřím úsměvem. Po žrádle se svalím vedle Rafa. "Ahoj Amrasi." šeptnu abych případn neprobudila El. "Rafe, půjdu se podívat za svým starým známým Falzou. Je to člověk. Dlouho jsem si s ním nepopovídala. Nepůjdeš se mnou?" řeknu Rafovi šeptem. Pak se otřu i o Tlapku něžně. |
| |
| Pláž Nechám Ali otřít se o mou tvář ale sám to moc neopětuji. Je ještě spousta věcé které si musím promyslet a ona to rpostě musí pochopit. Tak to příteli vypadá, že nespí. Minimálně jedna již nespí. Odpovím svým typickým bručákem Amrasovi. Něžně Tlapku odsunu a pak se zvednu. Protáhnu své mohutné tělo a na chvíli si vlezu do vody. Pak se vrátím zpět k Amrasovi. Jak vypadá opuštěná část lesa? Odešli již ničitelé stromů, nebo stále kácí náš domov? Ptám se starého přítele, když na mě promluví Ali, zaměřím svou pozornost na ni. Myslíš toho muže který je již několik let u hranic v lese? Ne děkuji, nikdy mi nepřirostl k srdci. Nechápu, proč tolik let zůstal na jednom místě. Přeci jen, ten rozkaz padl od Krále Kaspiana IX. Je to již mnoho let co král zemřel. |
| |
| Pláž-->Cesta-->Les-->U Falzy "Tak já tedy půjdu sama. Pak bychom si měli promluvit a něco bych ti asi potřebovala vysvětlit." zamručím. Vezmu tlapku a vyhodím si ji na hřbet. Pak několika mohutnými skoky, zmízím v lese. Běžím lesem, ne moc rychle aby Tlapka nespadla. A taky abych se moc nevyčerpala. Pomalu dobíháme k části kde začínají pasti. Zastavím se a opatrně začnu procházet tím bludištěm provázků, až k chatě Falzy. Opatrně tam dojdu. POložím Tlapku na zem. Sednu si a jedním drápem jakoby zaklepu na dveře a čekám až otevře pokdu tam je. Hm, třeba neví, že je nový král, Kaspian X. napadne mě. Tlapku držím u sebe aby se někam bezhlavě nevrhla. Je to takové zlobidlo, že by byla schopná se do pasti chytit. |
| |
| U mě Zslechnu sotva zaslechnutelné zaklepání drápem na dveře. Kdo to sakra může být? A jak se dostal přes provázkové zpouštěče? Pouze ten kdo vý kde jsou je mohou obejít musel ten někdo vědět o co jde, pomyslím si. Potichoučku se přemístím k luku a ten napnu. Vytáhnu šíp a založím do tetivy. Prudce otevřu dveře a namířím přímo na příchozího. Jo to jsi ty copak tady děláš? Zeptám se když poznám starou známou. Už jsme se dlouho nevidělo což? Co nového u tebe? Už se nedivím, že jsi se propletla naskrz, řeknu a usměji se. Ustoupím ze dveří aby mohla přijít dovnitř. Za ní a za Tlapkou zavřu dveře a posadím se zase do křesla. Luku povolím tetivu a položím ho do pouzdra. Čekám co z ní vypadne. |
| |
| Pláž Na pozdrav Aliren opovím kývnutím hlavy pak se však otočím k Rafaelovi. No vůbec nevím myslím, že ti lidé odtáhli jinam, ale to neznamená, že s kácením přestali. Nevím, kdo to je nikoho jsem tam enviděl, a to jsem tam byl už dvakrát. Přitom odstrčím mladého hipopogryfa co do mě dloube. A co vy nějaké jiné porblémy co můžu oznámit králi, či něco osbnějšího. Přitom šibalsky mrknu na Rafela. A když jsme u toho co tuv lastně dělá ten mladý hippogryf ?? Řeknu a hlavu otočím an to mládě. |
| |
| Dům "No to víš. Přišla jsem navštívit jednoho starého přítele co ani neví, že máme Krále Kaspiana X. Jo a taky ti tady představuji mladopu." usměji se po tygřím a kývnu na Tlapku. "Tohle je Tlapka." představím ji. Pak se zaujetím zadívám na Něco malého v proutěné postýlce u krbu. Poznám, že je to dráče. Pak mě zaujmou barevné plameny a srst co je na krku dráčete. "Kde se tu vzalo a jkto, že má srst místo šupin. To mláďata nemívají." řeknu zaraženě. vypadá to zvláštně. Pak jen tiše vyčkávám na odpověť. Dost mě to překvapilo. Tlapka se schovává za mě a dosti se bojí. Koneckonců Falza je pro ni někdo nový. |
| |
| Dům Poslední král zemřel, odpovím jí a zavrtím hlavou. Nemá žádného nástupce a dalšího nepřijmu dokud ho neschválí Aslan, odpovím jí. Nějaký král? Nepřijmu krále který si sám o sobě prohlásí že to je král. Pouze Adamův rod smí být na trůně aby byl klid a nikoho z těch nováčků nepřijmu za krále, pomyslím si sám pro sebe. Těší mě Tlapko, řeknu a kývnu na ní. Pak si všimne Norsy. Já nevím jednou se mi chytla do pasti a tak jsem si jí nechal, taky říkala něco o králi, řeknu jen tak jako by to nic nebylo. A nevím proč to je tak divný. Já jsem ji jen našel, ale nejspíš nebude čistokrevná, řeknu a sleduji je. Proč je tu najednou tolik králů? Všechny bych je postřílel stejně jako ty šmejdy co nás vyhnali, pomyslím si. |
| |
| U Falzy "Kaspian X je potomkem krále Kaspiana IX. Já vím ty tomu asi nevěříš, ale je to tak. Měl by ses taky někdy konečně vyhrabat z té tvé boudy a jít se podívat na pláž. Prospělo by ti to, věř mi." Řeknu a usmívám se. Vážně by měl nachvíli opustit hranicew a jít se pořádně projít a třeba i na pláž. pomyslím si. Tlapka začne pobíhat po místnosti, už se nebojí. Pak se přitulí k Falzovi. Zadívám se znova na dračici mladou. Je krásná avšak zvlůáštní s tou srstí na krku. To bude čistokrevný drak. Počkat, vždyť to je jeden z chráněných druhů draků. Je jich na světě málo. Sou zvláštní svou inteligencí a srstí na krku. Uvědomím si. "Ona je čistokrevná, je to jeden z nejvzácnějších druhů draků na světě.Sou zvláštní srstí na krků a svou inteligencí už od malička. Dokáží se téměř hned naučit mluvit a chrlit oheň. |
| |
| U mě Novonarnian, zavrčím a je jesné, že ho za krále nepřijmu. A nebudu nikam chodit tohle místo mi bylo určené a tak zde zůstanu, odpovím jí. Ten král si snad vážně myslí, že ho přijmu nějakého novonarniana, pomyslím si. Čistokrevný a vzácný druh jo? No je to možný v podstatě se už naučila chrlit oheň a i obstojně mluvit, řeknu a sleduji jí. Tak přece jen jsi šistokrevný dráček norso. Zajímavé, pomyslím si a pak se obrátím na Tlapku. Pohladím ji po hlavě a zase se usadím do židle a začnu dělat šípy. Vážně si myslí že někam pujdu? Nikam nepujdu moje místo je tady kde mi rozkázali být. A nějaký nový král? to těžko, pomyslím si. A copak ti vlastně děláš celou tu dobu co jsme se neviděli? Zeptám se jí a usměji se. čekám co z ní vypadne že dělala celou tu dobu. A kde jsi přišla k týhle tý tvojí potvůrce? Zeptám se ještě a kývnu k Tlapce. |
| |
| Lov Hned co vyjedeme, uslyším silné rupnutí. Brašna se rozpadne a už jen vidím, jak dračice mizí v dáli. No konečně. Pohár trpělivosti by mi rychle přetekl. Nespouštím ze zorného pole naše lovecké psy. Důvěřuji jim, jsou nebojácní a vytrvalí. To bylo rychlé ... až podezřele. Nu, Sanderiane. Buď je Štěstěna neskutečně blízko nás, nebo si s námi zahrávají temné síly., zasměji se a popustím uzdu. Sanderian v čelní pozici, ze sebe skutečně vydává to nejlepší. Vyrazím prudce do trysku, jsa se pronásledovat jelena s enormním parožím. Má záda mi jistě budou vděčna... Pálí mě v očích, potím se a nohy mám zatuhlé. Chtělo by to více stravy bohaté na proteiny a karbohydráty, Kaspiane. Skrčím se co nejblíž k sedlu, dostáváme se do hustější a neznámější části lesa. Henryku, vem si ho!, vykřiknu na svého nejlepšího chrta. Pouští se do urputného boje s jelenem. Přitáhnu uzdu a seskočím z koně. Sundám se zad svůj dlouhý luk a pečlivě zalícím. Žel bohu, střela jde vedle. V tom kolem mě proletí jiný šíp ... svoji pouť ukončí v jelenově srdci. Bravo, lorde., pochvalně zatleskám. Eh ... to ses moc nepředvedl. Teprve teď můžeš být rád za malou loveckou společnost. Rozhlédnu se kolem sebe. Sanderiane - nevíte náhodou, kde se právě nacházíme? Příště budu za sebou nechávat drobty chleba. |
| |
| Lov Dojedu k oba mužům, kteří se tak bezhlavě pustili za jelenem. Jak typické! Bravo, tati. Usměju se na něj a rozhlédnu se. Tohle už není území Narnie králi. Tady jsou zvířata divoká a můžou nám ublížit. Můj výraz nabere na vážnosti. Měli bychom se vrátit. Cestu znám. Otočím opatrně Hvězdu a čekám jak se pánové rozhodnou. Přece jen znám království z hradu tak nejlépe. Co chvíli se vypařím, abych jezdila tam, kam by mi to jistě rádi zakázali. |
| |
| V lese s dcerou a tim rozmazleným frackem Při pronásledování jelena nedávám pozor na okolí jsem unesen vírem lovu. Představa,že místo toho jelena lovím toho spratka královského namířila šíp přímo do srdce toho majestátního zvířete. Tak jelen mrtvý a co ten druhej ?? Pomalu se otočím na Kaspiána, který díky bohu neví, kde je. No pane to vy byste měl znát tajemná zákoutí své země nemyslíte ?? Pak jen dojdu k jelenovi a připravím ho na cestu z5. Samozřejmě nezapomenu na nějaké zbytky pro psy, kteří se tak snažili. Pak se kouknu na svou dceru co přijíždí. Ale né todle Narnie, ale kousky té nejstarší. V těchdle lesích může být kocokoliv. Ať od nějakých skřetů pro bandity, či možná ještě nějaká stará hlídka nasazená Mirázem. Pak nasednu na koně a zamířím si to k Raině. Sice nevím, jak je možné, jak se tu můžeš vyznat, ale veď nás teda aspoň se ukáže jestli jsi skutečně moje dcera. Nevynechám samozřejmě poznámkum, jelikož jako každý otec jsem chtěl, aby prvorozený byl syn. |
| |
| Lesíček, králíčci, jelínci No úžasné. Takže kde teď vlastně jsme? Ohó, Sanderiane. Ani sebelepší král nikdy nezná veškerá zákoutí své země. Ani lov už není, co býval. Popojedu na koni a obezřetně se kol sebe rozhlížím. No to jsem blázen... Raino, vydíte to, co já?, ukáži na pár provázků natažených přes lesní cestu. Bandité? Povstalci? Špehové? Ale Kaspiane ... ten tvůj stihomam. Měli bychom se vrátit zpět., syknu. Výborný nápad, ale jaká pěšina nás dovede zpět na hrad? Seskočím z koně a rázně přistoupím k nejbližšímu provázku. Vytáhnu zpod opasku dýku a pomalu s ní po něm přejedu. „Drnk!“ Nesmyslný předmět, bůhví co dělající v lese, se rozechvěje. |
| |
| Les Také seskočím z koně a jdu za Kaspianem. Ano, také to vidím. Zamumlám a kouknu se na provázky. Hlavně pojďme než se sami do něčeho chytíme. Navrhnu a jestli půjdou ostatní tak je vyvedu z lesa ven a zkončíme na odlehlém cípu Narnie. Pokud ne zůstanu stát. |
| |
 | Ne, nechte mě být!! Ne já nechci.. Musíš ho zabít!!! Ale proč?! Musíš... Ne! NE!!! další ráno Rychle se posaním na své posteli a otřu pot z čela. Poslední dobou mě provází tento sen noc co noc. Nevím co mám dělat, abych se ho zbavila. Vím přesně co mám dělat a udělám to již brzy. Vstanu z postele a začnu se oblékat. Vezmu si oblečení pro mě nezvyklé barvy a to béžové a zelené. Potřebuji něco nenápadného do lesa. Králů si dneska vyjel na lov a já ho musím sledovat. Mám připravené jiné oblečení pro pohyb na hradě. To až později. Rychle se obleču a do levé boty si zastrčím dýku a na záda si pověsím dva dlouhé nože. Na pravé stehno si připnu pás s vrhacími dýkami. Před domem stojí můj kůň, je to krásné zvíře, ale trošku pohublé. Vyjedu z města cestou do lesa a hledám stopy krále a jeho doprovodu. Cestou se mi všichni vyhýbají a zvířata jako první.. Cítí ze mě smrt! Nakonec dojedu do lesa a slezu z koně. Pomalu se začnu zezadu blížit ke králi. Je s ním lord Sanderian a jeho dcera, nikoho dalšího nevidím. Schovám se do koruny jednoho stromu a pozoruji jejich konání. |
| |
| chytání kouře holou rukou Toulám se po městě a vyptávám se, poslouchám a vysedávám v putikách v marné snaze najít někoho nebo něco, co mě přivede na stopu vzpoury nebo spiknutí proti králi Kaspianovi. Už mě to celkem nudí, pořád to samé a bez výsledku. Sednul jsem si na schody jednoho domu v chudé čtvrti a opřel jsem si hlavu do dlaní, abych si mohl rozmyslet kam půjdu teď a v tom se to stalo.! Z vedlejšího domu vyběhla dívka, ozbrojená, snažila se to zakrýt, ale mě neoklamala, naskočila na koně a uháněla k lesu. Vím že dneska jel král na lov. Možná to nemá žádnou souvislost, ale takové podivné lechtání v žaludku mi napovědělo, že ji musím sledovat. Rychle jsme si sehnal koně a vyrazil za tou dívkou. Bohužel se mi ztratila v lese, ale zato jsem nalezl krále Kaspiana s doprovodem. Můj králi... Odpusť můj pane, že Tě ruším při lovu, ale musíme si promluvit. Mám informace jen pro Vaše uši a není možno to odložit. S velkou úctou přestoupím před krále a pokloním se mu. Potom jeho doprovodu, lordu Sanderianovi a Raině, na tu mrknu.. Čekám jestli mě král vyslechne. |
| |
| Pláž Jen smutně sklopím hlavu a lehnu si. Položím si hlavu na přední pařáty. Pak ji zase zvednu a podívám se na Amrase svýma velkýma smutnýma očima. Pak se zeptá kde jsem se tu vzala. "Já jsem přišla. Moje maminka s tatínkem nejsou na živu. Zemřeli před týdnem. Nevím jak, a nevím kdo je zabil. Pamatuji si jen jak mě maminka před něčím schovala do křoví a já niv neviděla. Navíc sem si musela lehnout abych se tam vešla. Slyšela jsem jen křik maminky a tatínka a pak nějaké hlasy. Když sem si byla jistá, že odešli vylezla jsem z úkrytu a rodiče tam leželi bez srsti a peří. Jejich těla byla celá. Měli tam dvě díry jedna na srdci a druhá na krku." řeknu tiše pak zase složím hlavu na pařáty a z očí mi tečou slzy. Nakonec se zvednu dojdu k moři a zadívám se na svůj obraz ve vodě. Stojím tam jak socha a dívám se na sebe do vody. Zase pociťuji úzkost. |
| |
| Les Ten samý den, to samé místo... Toto má být ten báječný lov? Dnešní skóre: jeden jelen, málem postřelený král, podivné provazy, bloudění. Výborně. Jak jsi nás našel, Eldenore?, zašeptám směrem ke kováři, náhle se objevivšího u nás. Novinky? Spiknutí? Zrada? ... Povídej., vyzvu ho netrpělivě a se skrytými obavy. --> Raina. Rozhodně vám nedovolím nás vést, mylady. Kde by zůstala naše čest a pověst gentlemanů, kdyby se vám přihodilo něco zlého? Jen se držte nás, madam a ničehož nic se vám nestane. Ty provazy jsou zvláštní. Samozřejmě, že ne ty provazy, ale ... viděli jste někdy v lese natažené provazy přes cestu? Já ne. Znovu na něj zabrnkám. (Falzarychu ... máš poslední šanci se s námi setkat. Vymyslel sis to ty, tak makej. Nechci vymýšlet všechno sám.) |
| |
| v lese Pokleknu před králem a pak zase vstanu. Můj pane, žádná zrada zatím není odhalena. Lid tě má rád a ctí tě. Tvého rádce, lorda Sanderiana už nemají tolik rádi. Hledím králi přímo do očí. Našel jsem tě, jelikož jsem sledoval jednu dívku, zvláštně oblečenou a také ozbrojenou. Jela sem do lesa a potom se mi ztratila z dohledu. Omlouvám se, ale nemohu myslet na nic jiného.. |
| |
| Dům-->Les Zaslechnu zvonek. Zamračím se. Popadnu Tlapku do tlamy a rozběhnu se s ní ven ani Falzovi nestihnu odpovět. Vyhýbám se provázkům na zemi. Doběhnu na cestu kde zahlédnu stávajícího krále s někými muži, ženou a zastřeleným jelen. Opatrně Tlapku položím na zem. Zahlédnu i přetrhlý provaz. Nic neřeknu jen se na krále podívám. Držím Tlapku u sebe. "Jste téměř u hranic Narnie králi." řeknu jim a pozoruji je. |
| |
| Dům-les Zaslechnu zvonek pasti. Co? Někdo kdo nezná tuhle past? Že bych konečně dostal možnost trochu se provětrat? Pomyslím si a vyzbrojím se. Stávej, řeknu Norse a usadím si ji na rameno. Rychlím krokem se vydám do místa kde byla poškozená past. Kam zase zmizela Aliren? pomyslím si a automaticky se vyhýbám provázkům. Po chvilce dorazím na místo kde byla porušena past a vidím tam stát pár lidí a u nich je Aliren. Copak vás nikdo neučil slušnému chování? A ty Aliren mi to hned vysvětli, řeknu s nataženým lukem a v něm založeným šípem. Mířím směrem k skupince i když zatím je jakoby dole. Kdykoli ho však mohu zaměřit a vystřelit. Kdo je zas u všech čertů tohle? pomyslím si a sleduji je. Blázniví lidé asi jsem je už měl zabít, pomyslím si, ale stejně ještě čekám na vysvětlení Aliren. |
| |
| Les Sleduju nedůvěřivým pohledem krále, když mluví s tim synem kováře. Pohlédnu na Rainu a pak si vytáhnu kus soleného masa z brašny a začnu ho přežvykovat. No super proč bysme tu měli ještě zůstat já svůj úlovek mám a ještě do toho to vypadá, že se nic zajímavého dít nebude. Náhle z křoví vylítne tygřice což mě docela vyděsí chytnu luk a zamířim na ni pak, ale promluví a já luk sklopim. Hmm aspoň ,že todle neni nepřítel. Za ní však vyskočí muž, který už na mě nepůsobí moc přáteslky zvláště, když namíří luk na naši skupinku. Já mu to samozřejmě oplatím. Jak se opovažuješ mířit na krále Narnie pse. Slož zbraně a ukloň se nebo budeš ztrestán právem utrpným za napadení jeho nejvyšší milosti. Přitom přimhouřím levé oko, abych lépe zamířil jeho pravé rameno. |
| |
| Les Skočím po Falzovi abych ho shodila na zem. "Nedělej problém buď té dobroty a nemiř na ně." zavrčím. Pak se otočím ke kaspianovi a tomu chlapovi. "A kdo jste vy, že takto mluvíte? Snad ne králův rádce? Jestli jo no tak to potěš pánbůh." prohodím jakoby nic. Mimochodem když sem shodila Falzu žuchla i Norsa. "A laskavě neurážejte zvířata. Když člověka nazvete psem je to urážka psa. Laskavě si to nechte!" obořím se na Sanderiana. Chudák král jestli má takovéhle individum za rádce. napadne mě. |
| |
| Dům-->Les-na rameni Divně se podívám na Falzu když mě probudí. Proč mě zase budí? pomyslím si a protáhnu si své krátké nohy. Pak si mě posadí na rameno a někam pádí. Doběhneme na nějakou cestu, kde uvidím stát původního mého majitele. Ne to je tadyten....Učitě je na mě naštvanej kuli té brašně. pomyslím si. Když zaslechnu výhružky toho jednoho muže mám pocit, že je to na mě. Než však něco stihnu udělat, Falza leží na zemi a s ním i já. Doběhnu před kaspiana. Postavím se na zadní a udělám jakousi úklonu či co to má bejt. Aspoň trochu se to úkloně podobalo. "Kdo jste vy?" zeptám se a podívám se na Rainu a Eldenora. Čekám na odpověď. |
| |
| Les Než se stihnu vzpamatovat ležím na zemi, ale pěst mi automaticky vyletí v protiúderu a zasáhnu ji pod bradu. Hbitě se překulím dozadu do křoví a napnu luk. Mířím přímo na toho chlápka z lukem a teprve pak vstanu aby mě viděli. Falzarych hraničář pověřený posledním králem Narnie aby hlídkoval na hranicích. Jménem starého krále svobodné Narnie se vás ptám na jména a důvod k přestupu přes hranici, řeknu pevným hlasem a pohledem varuji Aliren, že příště to nebude nůž. Ona ví a já to vím taky že občas mívám problémy s ovládáním se a tak by to nemuselo dopadnou dobře. Král tak tohle bude ten nový král narnie no uvidí se jestli za to stojí, pomyslím si a čekám připraven kdykoliv vypustit střelu. Radil bych vám sklonit zbraně. Zde to znám jako své boty a jsem připraven kdykoliv toho využít nebyly byste první co tady zemřeli, řeknu chladně. Podívám se na Norsu, ale teď ji neřeším. |
| |
| Les Se znechucením pohlédnu na tygra a pak na toho muže. Myslím, že psovi, který nemluví to je jedno a ten co mluví neni pro mě pes stejně jako ty máš k tygru daleko. Přitom si odplyvnu. Stále můj luk míří na toho zálesáka co se tu jen tak vyloup. Myslím hraničáři, že jsi právě dosloužil, jelikož starý král je mrtvý a nový stojí před tebou. KRál Kaspián X syn krále Kaspiána IX a právopaltný dědic trůnu. Přitom pohledem zamířím ke Kaspiánovi. |
| |
| Les Pár metrů od skupiny, šeptajíc Eldenorovi... Říkáš, že lord Sanderian ztratil oblibu u obyvatel Narnie? To nechápu. Uznávám, že je občas popudlivý kvůli novým zákonům, ale jinak se ničím neprohřešil. Jestliže by král nemohl důvěřovat svému rádci ... komu tedy?, uchichtnu se a poplácám kováře po rameni. Vedl sis velmi dobře. Neříkám, že jsem uklidněn, ale..., nedopovím a odkašlu si. Podává mi váček s penězi. Jen si je nech, ber to jako odměnu za vykonanou práci. Aliren, Norsa, Falz, lord: Právem útrpným? Proč je děsíte, Sanderiane? Jaktěživ tu zavedeno nebylo ... a ani nebude., syknu s postupně se zhoršující náladou. Pánové, skloňte své zbraně. Hraničáři ... jak dlouho jsi dlel zde na hranici? Tvá rodina jistě po celé ty roky odloučení trpí steskem., automaticky předpokládám, že má ve městě rodinné příslušníky. Překvapeně pohlédnu na dračici. Norso?, vzpomenu si na naše "rozloučení". S vážným výrazem se taktéž ukloním, ale vzápětí se rozesměji a začnu mládě drbat na hřbetu. Všechno dobré?, mrknu. Jak to říkal Eldenor? Dívka, ozbrojená a zvláštně oděná., pátravým pohledem sleduji okolní cesty a mžikem oka kontroluji i koruny stromů. |
| |
| Les Žádný z uchvatitelů není mým králem. A mám zklonit luk? Budiž, ale až po tom vašem "psu", oplatím mu oslovení a jsem připraven kdykoliv vypustit šíp. Pečlivě sleduji jeho prsty na tetivě luku. Jakmile by vystřelil muj šíp by už taky letěl k němu a ještě jsem poblíž stromu za kterou se mohu skrýt. Je to možná nějaký lord, ale jedno vím určitě není vycvičen na boj v hraničářských podmínkách. Je možná dobrý v prohánění se na turnajích kde jim zametou bojiště, ale v lese by neměl proti zkušenému hraničáři šanci, pomyslím si. Zaslechnu jak Kaspian promluvil na Norsu. Koukám, že si našla nového kamaráda. No musím uznat, že zase není tak nejhorší možná bych ho i uznal kdyby neměl tak nemožné lidi okolo sebe, pomyslím si. |
| |
| Les Kus od mého hájku, kde přebývám a starám se o své stromy je najednou slyšet ruch. Rozběhnu se tím směrem a schovám se za strom. Pozoruji je jeden z nich je ten z mých snů! Vyletím do výše, aby se mé lístky ztratili v koruně. Odsud pozoruji počínání těch dole. Král..je to král..král Kaspian x.. Zpívám si to dokolečka a moté se mi z něj hlava. Ten člověk, který tady kousek bydlí se mi vůbec nelíbí, stejně jako muž který si dělá legraci z mluvících zvířat. Kéž bych mohla promluvit.. Něco cítím, blíží se. Ohlédnu se tím směrem. Už vidím záři jeho zlaté strsti. On cítí nepokoje a jde natsolit mír. |
| |
| Les Ten lord či co to je mě začíná štvát. Zesměšňuje mluvící zvířata a uráží mého přítele. Vůbec se mi nelíbí. Překvapí mě když mě Kaspian podrbe na hřbetě. "Jo až na někoho kdo tu uráží mého přítele a zesměšňuje Narniany." odfrknu si až z mých nozder vyletí malý plamínek modrobílý. Chovají se jak malé děti, které se hádají o lízatko. pomyslím si. Koukám se ze Sanderiana na Falzu a obráceně čekám jak to dopadne. Sedím a pozoruji dění. Sedím u koně Kaspiana. "Co to s sebou táháte králi za lidi?" zeptám se Kaspiana. |
| |
| Les Opět po dlouhé době celého roku se probouzím z bdělého spánku. Cítím nepokoj, blížící se zlo. V téhle době, kdy zlo se opět probouzí k životu musí naše země držet pospolu. Mohutnými skoky se dostávám hlouběji a hlouběji do lesa. Skočím mei tu skupinku a královsky zařvu. Koně se nevylekají, ti vědí, kdo jsem a jaký mám cíl. Jediní, kdo se vylekají jsou aktéři této hádky. Falzarychu, starý brachu, jsi v tomto lese již příliš mnoho let. Měl by ses jít podívat i do města, pro čerstvé zorávy. Kaspiane, předstup. Kývnu hlavou od něj směrem k Falzarychovi, aby si stoupl po mé pravici. Falzarychu, představuji ti právoplatného krále Narnie. Syna Kaspiana IX, dosaženého na trůn samotnými legendárními vládci Narnie. |
| |
| Les Poslouchám hádku a raději nic neříkám. Ach jo pořád se jen hádají. napadne mě. Když si Sanderian odplivne jen na něj temně a nebezpečně zavrčím. Po chvíli se tu zjeví sám velký Aslan. Obrovský a krásný lev. Jen vyskočím na nohy a pokloním se mu. Mlčím, není radno mu skákat do řeči. Falzo, Falzo já ti to říkala, ale ty pořád ne a ne. napadne mě. Všimnu si Tlapky, která se schovala pode mě. Aslana se zjevně bojí. Nebo spíš jeho řevu.Nechávám ji tam kde je. Vidí ho poprvé a tak se nedivím, že se ho bojí. |
| |
| Les Sedím po boku králova koně když náhle přiběhne obrovský lev a zařve. Rychle si lehnu a hlavu si schovám pod křídla. Snažím se hrát neviditelnou. Celá se třesu strachem. Aslan je pro mě někdo úplně nový. Mám zavřené oči a hlavu si zakrývám křídly. Když já nikoho nevidím mám pocit, že nikdo nevidí mě. Zalezu si pod koně a zůstavám tam ležet. Ať mi neublíží prosím, prosím, prosím, prosíííím. doufám v mysli a na sucho polknu. Já se bojím. napadne mě. Celá se třesu strachem. |
| |
| Les Celé to pozoruji, poslušne sedím u mamky a čekám co bude dál. O čem se to dohadují? Proč na sebe míří? zeptám se sama sebe v mysli. Když se tu objevý obří lev a zařve jen se rychle schovám pod mamku a pozoruji lva. Koukám, že nejsem sama kdo se bojí. Lehnu si a sklopím uši strachem. Sice pod maminkou se nebojím tolik, ale pořád ano. Je obrovský!! Snad větší než Raf a že ten je taky veliký. napadne mě. Nakonec pomaloučku vylezu a taky se pokloním. Sednu si na zem a čekám co se bude dít. Sice se ještě trošku bojím, ale už né tolik. Můj strach pomalu opadává. Sedím těsně u mé matky. |
| |
| Les A heleme se velký lev. Tohle je král Narnie, pomyslím si když málem pustím šíp. který by proklál toho jeho rádce. Buď vítán velký lve, řeknu a kleknu si před ním na koleno. Luk schovám stejně jako šíp. Pak se podívám na Norsu a dám si jí na rameno. Notak neboj tohle je Aslan, řeknu jí a pohladím ji po hlavě. Pak se mírně pokloním králi hlavně aby mi nesletěla Norsa. Tak přeci jen král měl byste si však lépe vybýrat lidi okolo vás i když to se časem nemění vždy je to stejný, řeknu a pak se obrátím na Aslana. To bude problém do města nechci od časů svobodné Narnie se změnilo příliš, řeknu k němu a pak se obrátím ke králi a vzpomenu si že říkal něco o rodině. Vy byste měl být se svojí rodinou i když to není možný. Já již nemám rodinu již dlouho. Myslím, že muj poslední syn zemřel v den pádu Narnie, vysvětlím mu. |
| |
| v lese Jsem velmi poctěn pochvalou od krále a s velkou potěchou přebírám od krále přebírám zaslouženou odměnu. Velmi se ukloním svému králi. Pokud Vám to nebude vadit, můj pane, tak budu nedaleko. Ta dívka zde někde bude. Poodstoupím od Kaspiana. Potom se toho stane hodně, ale objevení Aslana mě ohromí. Pokleknu před velikým lvem a projevím mu svou úctu. Postavím se za krále, když se na něj tak zle oboří ten faun a jsem připraven za krále bojovat. |
| |
| v lese Vyjedu z města a hned si to namířím do lesa, kde má být král Kaspian na lovu. Vjedu do lesa a začnu ho hledat. Po půlhodince ho najdu a ukryji se do koruny jednoho ze stomů. Pozoruji krále a připravuji se na útok. Vybralaj sem si jedovatou šipku a hned několik, pro jistotu. Potom se mezi mne a krále postaví blonďatý mladík. Potom se tak objeví tygři, faun a nakonec Aslan. Zalapám po dechu a začnou se mi třást ruce. Zhluboka se nadechnu, mám svůj úkol. Přiložím k ústům foukačku a do prstů si připravím několik dalších šipek. Fouknu a pošlu proti králi postupně tři šipky a proti Aslanovi dvě. Potom rychle seskočím ze stromu a utíkám rychle z lesa. |
| |
| Les Pozoruji velkého lva a Kaspiana. Náhle se na Kaspiana rozletí nějaké dvě šipky. Sme s Falzou dost blízko. Odrazím se od jeho ramene a skočím šipkám do cesty. Jdna mě trefí do nohy další do křídla a třetí do břich. Spadnu na zem a ležím tam. Vydávám bolestné skřeky. Nějak sem mu tu brašnu vynahradit musela... pomyslím si. Jsem na tom zle. Bolí mě celé tělo. Pomalu zavírám oči a ležím tam před nimi. Žiju, ale jen tak tak. Aspoň, že sem zachránila, život králi. Pokud zemřu tak jedině se ctí, protože zemřu pro svého krále, mého bývalého majitele a nejdůležitěšího člověka Narnie a možná se dá považovat i za mého přítele. Moje maličké tělíčko leží bezvládně na zemi. |
| |
| Les Stojím poblíš krále když tu na něj vyletí několik šipek a na lva taky. O toho se nebojím vím, že se o sebe postará, ale když šipkám do cesty skočí Norsa tak jen zakleju. Sakra sakra sakra, pomyslím si a kleknu si k ní. vytáhnu ji z těla všechny tři šípy. Vyndám z opasku léčivou mast a namažu nejprve ránu na těle a pak i ostatní rány. Ještě nemáš dost silné šupiny na takovéhle věci si počkej až zesílíš, řeknu k ní a pak ji pečlivě obváži. Vezmu ji do náruče a přenesu na pařez porostlí mechem. Tady ji pečlivě uložím a pustím se do ošetřování jelikož krev protekla tym obvazem na hrudi. rychle zavřu krvácení a vyměním obvaz pak to převáži ještě jedním. poraněné křídlo ji taky zaváži a pak přiváži dalším obvazem k tělu aby s ním nemohla hýbat. Nohu jí potřu tou mastí co sebou nosím a zastavím krvácení pak ji ji obváži. Tak nějakou dobu nebudeš ani chodit ani létat, řeknu jí když skončím. Jsem rád, že jsem se to za tu dobu co jsem tady v pustině zvládnul naučit. |
| |
| Les Dohadujeme se. Jsme takřka na ostří nože. Co se to děje s Narnií? Hádky končí s objevivší se zlatou září. Aslan? Po tolika letech... Zvolna, se vzpomínkou na staré časy, předstoupím. Vytasím meč a zabodnu ho do země. Pokleknu a skloním hlavu. Aslane..., zašeptám. SVIST!!! Bůhví odkud vyslané otrávené šipky zasáhly Norsu, smrtelně? Falzarych uplatňuje své léčitelské umění. Nebudu ho rušit. První, druhá, třetí šipka. Slyšel jsem víc, kde jsou ty zbývající? Pohlédnu na Aslana. Čtvrtá, pátá? Rychle vstanu a několika kroky zruším mezeru, která mě dělí od lva. Jedna šipka se, díkybohu, zapletla do husté zlatavé hřívy. Druhá ... nemůžu ji hned najít ... druhá se zabodla do levé přední tlapy. Okamžitě ji vytrhnu a posunkem přivolám Falzarycha. Nevyznám se v jedech, hraničáři. Setkal ses někdy s tímto druhem? Snadno dostupný, vzácný...? Rychle., se vzrůstající panikou odsekávám slova. Aslane, Aslane, ... prohrábnu se jeho hřívou ..., ani Bílá čarodějnice Tě neporazila, věříme v Tebe. Sleduji otevřenou ránu na tlapě a doufám v zázrak. |
| |
| Les Když se mě ukloní král Kaspian, ukloním se i já jemu. Král se uklání králi? Je to jako by se ukláněli dva obyčejní rolníci, jeden druhému. Nemyslíš, Kaspiane? Vřele se usměju a opět se zvednu. Při zabodnutí šipky do tlapy se mi mírně podlomí noha. Už asi stárnu, dřív by se mi tohle rozhodně nestalo. Lehce se pousměju, lehnu si na zem a tlapy natáhnu před sebe. Není třeba, Falzarychu. Starej se o Dračí mládě.. Lehce se pusměju, nechám Kaspiana vyndat šipku a položit ji před sebe. Drsným ajzykem několikrát ránu olíznu a ta se následně zacelí. Na šipku přede mnou dýchnu a ta se rozsype v prach. Možná jsem už starý, také jsem tu od počátku věků, ale některé kouzla zvládnu. Neměj strach, Kaspiane. Starý Aslan pořád ještě něco umí. Jen se teď musím vyspat. Jak ale vidíš, nachází se tu někdo nebezpečný.. Zvednu se, chůze je trošku lámavá a pomalu zajdu do lesa. Po chvíli jim všem zmizím z dohledu. |
| |
| vytrhnout trn z paty Král ode mne odejde a věnuje se státnickým povinnostem. Do naší blízkosti se dostane, nejspíše, zdejší hraničář, který pečuje o klid v lese. Má menší roztržku s králem a mě napadne, jak může někdo pochybovat o jeho autoritě a o čistotě jeho úmyslů. Král znovusjednotil Narnii a dal nám všem mír. Země se uzdravuje a lidé jsou veselí. Narniané s námi žijí v poklidné symbióze, většina, ale malé vyjímky jsou na obou stranách. Ten hraničář se uklidní a zjeví se Aslan. Němě zírám na tuto legendu a pokleknu na kolena. On si zaslouží veškerou úctu. I král se mu klaní. Otočím hlavou a někdy vykřikne, ne! Není to výkřik, je to lví řev. Aslan byl raněn a pak ještě drak. Drak?! Dračí mládě?? Cože? Jsem mírně zmaten, ale to je teď jedno. Má milá je v pořádku, vytasím meč a postavím se ke králi, kdyby se útok opakoval. Aslan odchází. Ko to mohl být? Králi, co teď? Měl byste se vrátit do hradu, tam budete v bezpečí. |
| |
| Les Všichni stárneme. Dokonce i Aslan, ač to tak na první pohled nevypadá., povzdychnu si a začnu promlouvat k osazenstvu. Eldenore ... sice nerad, ale souhlasím s tebou. Pojedu zpět k hradu. Budu ale muset o doprovod poprosit mylady Rainu. Jak jistě víte, cestu zpátky neznám., přiznám a přistoupím ke Smrtelnému přízraku. Kdo mu jen vymyslel takové jméno? No jo, já... Zdá se, že narnijské lesy již nejsou bezpečné. Pojedete s námi, lorde Sanderiane?, směřuji otázku ke svému rádci a zároveň se vyšvihnu na koně. Rád jsem tě poznal, hraničáři Falzarychu. Slib mi, že popřemýšlíš o návratu do města. A Norso ... doufám, že se ještě uvidíme. Jsem velice rád, že se naše vztahy urovnaly., mrknu na dračici a povolím uzdu. Cesta k hradu Takže na nás střílela ta podivně oblečená žena? A jak to Eldenor myslel, byla snad cizinka? Jaký národ má na svědomí takové zvěrstvo? Postupuji se skupinkou blíže a blíže k hradu (netuším, kdo se přidal, ale doufám, že Raina ano, poněvadž jinak se pořád motám v lese). *smích* Ano ... Po dlouhé a vyčerpávající cestě jsme konečně dorazili k naší domovině. Domov, sladký domov. Po ustájení Smrtelného přízraku vyhladovělý spěchám do jídelny a netrpělivě poťukávám lžící o plochu stolu. Ne ... Bloudím lesem, mám mžitky před očima a snažím se nalézt poživatelné plody lesa. Borůvky, jahody, salám,... |
| |
| Les Zatracený střelec ten se mi dostat na mušku tak z něj udělám jehelníček, mumlám si pro sebe zatímco velice pečlivě obvazuji Norsu. K obvazu přidám i pár léčivých bylinek co jsou tady v okolí, ale moc jich tady neroste. Možná se uvidíme dřív než myslíš. Už jen touha toho střelce dostat mě brzy vyžene z lesa a mám takový pocit že když budu tobě poblíž, tak ho na mušku určitě dostanu, řeknu králi na jeho větu směřovanou mě. Nyní však musím zpět zaprvé abych odstranil lovící pasti a doma mám bylinky, které Norse pomůžou i v případě že šipka byla otrávená, řeknu a tu šipku co jsem vyndal z Norsy pečlivě zabalím a dám do opasku. Pozdravím krále zvednutou rukou a vydám se svižným tempem do lesa. Po chvilce se jim ztratím z dohledu jak splynu s přírodou. Poměrně rychle se dostanu k sobě domu. Jako první co udělám, je že udělám nový obvaz Norse. Výtečně teď už bude v pořádku, pomyslím si. Jako další vtáhnu všechny varovné provázky zpět do místnosti. Hned potom co odstraním pastě obejdu lovecké nástrahy a taky je odstraním. Náhodou se mi do nich podařilo chytit jelena tak ho dorazím a vezmu sebou taky. Doma se klidně posadím a začnu stahovat kořit z kůže. Nejdříve se postarám o jelena a pak o zbytek který tvoří převážně zajíci. Rozvěsím vše na provazy. Mám dojem že za dva dny by už mohla být Norsa v pořádku a můžeme vyrazit. Zítra si chytím koně, pomyslím si při práci. Po práci si sednu a začnu dělat nové šípy. Ty trochu křivé dávám na stranu ty se hodí k lovu, ale ne k boji. Pak začnu dělat nové. |
| |
| V lese Při neustálém míření an toho hraničáře mě už začala obolívat ruka. Stáhl jsem tedy luka vyčkával co se bude dít. Po příchodu Aslane mě začal stravovat podivný pocit špatnosti a nenávisti. Už jen jeho samotná podoba ve mě vyvolala podivnou touhu Kaspiána zabít tady předevšema. Přesto jsem měl z něho takový strach, že jsem myslel, že nejlepší by bylo zmizet z tohohle msíta na míle daleko. Jak šlo, ale vidět nikdo krále asi taky enmá v oblibě. Pár krásných šipek se vyřítilo zpoza stromu. Můj úsměv se objevil stejně tak rychle jako zmizel potom co se mi vzepjal kůň naštěští se mi podaří toto přesedět a po chvíli klidnění už zase s nosem nahoru pozoruji co se děje. Jak král azčne nasedat ankoně mojí jedinou odpovědí je kývnutí hlavy. Jistě můj pane jen se vraťme domů ať m ůžu začít hledat toho co vás takhle napadl.... a pak ho pak ho...hmm nejspíše pochválím. Popoženu koně cestou z5. Tak dcerunko ukaž našemu veličenstvua mě cestu z téhle odporné djungle. Přitom všem se ani juednou nepodívám an toho zálesáka co se tak nadřazeně a neohrabaně mezi nás vkradl. Už jen jeho pohrdání authoritami ve mě vyvolává zhnusení a jeho jméno je od teď na mé černé listině. Podezření dostávám i ohledně syna kováře jeho působení kolem krále je nějak podivně časté a vypadá to ,že mají s králem něco vplánu. Musím si dát pozor a toho chlapce nechat sledovat. Nemůžu si být jistý jestli to neni králův donašeč. Pak už jen jedu vedle své dcery směr město. |
| |
| soukromá zpráva od Bloedwed pro Jen blázen by čekal, že Aslana zabije jedovými šipkami, ale tak za pokus se nic nedá, že... U lesa mám koně, rychle na něj vyskočím a ujíždím zpět do města. Rychle vběhnu do svého příbytku a tam vezmu všechno, co mám. Naskládám to do sedadlových brašen a ujíždím z města. Na severu jsou rozvaliny, v nichž mně kdosi čeká. Mám nový úkol, velmi složitý a náročný. Nevím, zda se mi to podaří. Bude muset. Mým novým úkolem je probudit k životu Ledovou královnu... |
| |
| Lord, král, Raina Po nějaké době jste se neomylně dostali k hradu. Čest krásné lordově dceři, jejíž instinkt ve zdejším lese je neomylný. Pohledem na stmívající se oblohu si uvědomíte, že jste v lese strávili více času, než jste měli v plánu. Lord musí jít sepisovat další papíry, Raina by se velice ráda vaydala na procházku a zcelůa náhodně potkala Eldenora a Kaspian má zcela jistě také něco v plánu. |
| |
| Před hradem Rozhlédnu se kolem a jsem ráda, že jsem krále i svého otce neomylně dovedla zpět na správnou cestu. Snad mě omluvíte, ale půjdu se ještě projít trochu po pláži. Sbírat mušle... Spánemenbohem. Usměju se nevinně, naznačím uklonku a políbím otce na rozloučenou. Pak už se vydám cestou na pláž. Váhavými, ale přesto rychlími krůčky jdu směrem k pláži. Snad mě nikdo nesleduje. Srdce mi buší jako splašené a jediné na čem mi záleží je být už na pláži. Tam si najdu menší skrýš u pár velkých kamenů. Už stačí jen počkat na Eldenora. Snad nezapomněl. |
| |
| rychle z lesa ven Nebezpečí je zažehnáno a král uposlechne mé rady a odjede z lesa, bohužel i s Rainou. Mé srdce posmutní, ale brzy bude večer a já se s Rainou setkám. Před odjezdem jsem zachytil divný pohled lorda Sanderiana. Ví o mě a Raině, je to králův nepřítel? Usměji se na Falzarych a pokynu mu na rozloučenou. Můj kůň, kupodivu, stojí u jednoho stromu a požírá nějakou bylinu. Nebe se zatáhlo a nejspíše začne brzy pršet, cítí se jako já. Dojedu domů a rychle se umyju. Sklunce se loučí s lidmi, mizí za kopcem v dáli. Obléknu se do volných šatů a vydám se na pláž. Procházím se po láži a čekám na Rainu, snad nezapomněla. |
| |
| Pláž Uslyším kroky a vylezu ze své skrýše. Je již tma. Eldenore? Zeptám se a srdce mi buší tak splašeně. Možná je to nějaký ochránce od mého otce. Kdo ví...snad ne. |
| |
| soukromá zpráva od Eldenor pro Písek mi chroupá pod nohama, protože je lehce stuhlý nočním chladem. Mě je teplo, ba přímo horko. Celé mé tělo touží po Rainině přítomnosti. Hladovým po jejích polibcích a zmírám bez jejího objetí. Zaslechnu své jméno a otočím hlavu. Vydám se za zvukem a uvidím tebe. Má lásko... Přiskočím k Tobě a sevřu Tě v náruči. Naše rty se spojí a pro projede vlna života. Chyběla jsi mi. Jak se cítíš, není Ti zima? |
| |
| soukromá zpráva od Raina Sanderian pro Také jsi mi chyběl a koukat se na tebe a nemoci ti nic říct bylo mučením. Přitisknu se k němu a nechám se uklidňovat v jeho náručí. Nic mi nechybí. Chlad necítím. Hlavně, že jsme spolu. Usmívám se jako sluníčko. Snad ani více to nejde. Jsem tak šťastná. |
| |
| soukromá zpráva od Eldenor pro Pevně Tě držím v náruči, jako by už nikdy neměl nastat zítřek. Směji se a mé strniště Tě lehtá na tváři. Nemohl jsem to vydržet. Co Tvůj otec, ví něco? Tolik jsi mi chyběla. Znovu Tě políbím a pohladím tvou tvář. Tvé tělo mne láká k tanci, láká mě k milování... Dnešek byl dlouhý a já bych si chtěl odpočinout ve tvé náruči, ve tvém klíně. |
| |
| soukromá zpráva od Raina Sanderian pro Nesmí se nikdy nic dozvědět. Řeknu s trochou strachu v hlase. Docela se bojím. Pohladím tě po tváři a zakoukám se ti do očí. Kéž by bylo vše jednodušší, má lásko. Skrývat se věčně bude tak těžké. Dnes máme jen chvíli. Otec mě nechá hlídat. Vysvětlím a rozhlédnu se kolem. |
| |
| Kaspian Netrělivě čekáš na služebnictvo v jídelně a klepeš lžící o stůl. Až po nějaké době si uvědomíš, že jsi na dnešní krásný večer dal veškerému služebnictvu volno, které si zaslouží. Nakonec to vzdáš a rozhodneš se jít zahnat hlad procházkou po krajích lesa. Po nhějaké době a určité vzdálenosti od hradu tě do nosu praští zvláštní vůně. Vní to jako polévka. Jsi hladový a zvědavý a vydáš se podívat blíž. Dojdeš zrovna k Bobřímu domečku, když se otevřou dveře a na zápraží zamtá paní Bobrová. O, můj bože, to jsou k nám hosti. Ukloní se. Pojďte dál, pojďte dál. Herbe, podívej, máme návštěvu! Křičí do útrob domu a vede tě do kuchyně která je za rohem. Když tam dojdete, u kulatého stolu sedí pan Bobr a kouří fajfku. Zvedne se a také se ukloní. Není to však jediný Narnijan, ketrý zde sedí. Sedí zde ještě dívka, dívka, jež se ti zdá tak neuvěřitelně povědomá. Víš, že jí odněkud znáš. Stačí jen zapátrat v mysli. Dívka stydlivě sklopí oči, když se uklání a celá zrůžoví. Pane králi, dáte si s námi polévku? Paní Bobrová snad ani na odpověď nečeká a rázně před tebe postaví velkou misku plnou lákavého obsahu. |
| |
| soukromá zpráva od Eldenor pro Smutně pohlédnu do tvých očí. Já vím... Ale ne navždy se budeme muset skrývat. Pracuji tajně pro krále. Pokud se mu někdy zavděčím, odmění mne. Třeba ze mne udělá rytíře a já si Tě budu moci vzít. Zahledím se na moře, taková budoucnost tu sice je, ale někdy hodně daleko. A potom budeme jenom spolu, napořád spolu. Pevně Tě obejmu a hladím Tě po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Raina Sanderian pro Můj otec mě chce dát princi. Povzdechnu si. Mám už věk na vdávání. Často mi to připomínají a prý jsem šlechtična a ta musí mít to nejlepší. Povzdechnu si. Kéž by jsi měl pravdu, lásko. Ale bojím se, že je to nesplnitelný sen. |
| |
| soukromá zpráva od Eldenor pro Držím Tě velmi pevně a hladím Tě po bocích. Slyšel jsem po hostincích, kde jsem pátral po králových odpůrcích, že má pletky s nějakou vílou či co.. Nebude nám stát v cestě. Hvězdy ozařují tvou tvář a já se na Tebe dívám zamilovaným pohledem. Král má teď starosti a lid nemá rád tvého otce. Něco visí ve vzduchu a já se bojím o králův život. Ale to sem teď nepatří. Uvidíme se i zítra, má lásko? |
| |
| Pláž Ano, zase zítra. Pokývám hlavou. Otec mě jistě nechává hledat nebo sledovat. Noc krásná nás obejme. Člověk vzdá se naděje. Jen v tento bezútěšný čas. Můžeme být spolu zas. Nesmí jinak být. Otec o hlavu by nás moh připravit. |
| |
| v objetí noci Proč svět je tak krutý, já nechci si už hrát. Její otec je příliš chytrý, než aby mohla mu lhát. Dnes zemřu, zítra obživnu zas. Dnes uhasne mé světlo, ráno zaplaví svět nový jas. Nemám nic než Tebe, zlost mým tělem škube. Dobrou noc má lásko, bez Tebe je mi těžko. Musíme se rozloučit... Pohladím tě po vlasech a dám ti poslední dnešní polibek. Dobrou noc má jediná. |
| |
| Rychle domů Políbím tě na rozloučenou. Dobrou noc a snad zítra. Stavím se v kovárně ti dát zprávu zda to půjde. Rozloučím se a rozeběhnu se k hradu. Musím tam být brzy, aby mě otec nezačal hledat. Mohl by něco vytušit. Mohl by dát Eldenora zabít. |
| |
| Hrad Království za skývu chleba... Stále poklepávám lžící, ale nikdo nepřichází. Zkusím zazvonit stříbrným zvonkem, ale stále žádná reakce. Je snad masopust? Morová epidemie? Nebo jsem všechny sloužící propustil? Vstanu a seběhnu do liduprázdné kuchyně. Zaslechnu šramot zpod dřezu. Za ucho vytáhnu pomocníka, který ještě neutekl. Hynku, pro Boha živého, kde jsou všichni? Revolta? Ale pane. Nepamatujete si, jak jste jednoho slunečného dne, po výtečném obědu složeného z holoubaty nadívané křepelky a dozlatova opečených brambor ozdobenou čerstvě nasekanou petrželovou natí, v dobrém úmysl pronesl - a to jsem se ještě nezmínil o vychlazeném narnijském, kvalitní odrůda z roku 563, podávané v broušených karafách... Dost!!! Přiskočím k troubě, strčím do ní hlavu a snažím se otrávit plynem. Ach, trouba ani plyn ještě nejsou vynalezeny. Pokračuj, tedy., zašeptám, svalen omámeně na kamenné podlaze. ... a servírované s papírovými deštníčky a májovými tulipány. Tehdy jste pronesl, že pokud se někdy vydáte na lov (zajisté úspěšný) a nevrátíte se do dvou hodin, pak tedy máme po zbytek dne volno?, dokončí s nesnesitelným úsměvem monolog, který se vyznačoval kadencí samopalu (ten rovněž ještě není vynalezen). Vysílen, vyrazím na obhlídku kol hradu a hledám kůrky chleba. V okamžiku kdy se mlsně dívám na toulavého psa, můj ztrápený nos okusí lahodnou vůni. S výrazem šílence se vydám po zdroji této božské many. Bobři..., pomyslím si a s razancí vystřelené dělové koule vrazím do domečku (dveřmi). Aaaa!!!, počnu hltat báječnou bramborovou polévku. Zd-ugh-ra-chlemt-vím., nesrozumitelně pozdravím děvče, které přes všechno to jídlo na stole, jen tuším ve stejné místnosti. Po chvíli jí zamávám, ať mě nemá za nezdvořáka, ale při tomto složitém manévru mi vyletí okousaný krajíc chleba z ruky. Nebesa!!!, s mocným zavytím se zahryznu do stolu. |
| |
| pláž Má láska mne opustila a je na čase jít domů. Dojdu do kovárny, ale ještě se mi nechce spát, jsem plný emocí, plný energie. Obléknu si kovářskou zástěru a rozdmíchám oheň ve výhni. Pustím se do práce, která se v kovárně našla. Nemusím dlouho hledat, něco se vždycky najde. Snažím se nemyslet na Rainu, je to moc nebezpečné. Tenhle vztah mě může zabít, cítím to, ale o to víc po něm prahnu. Potřebuji si zavděčit krále, ale jak? |
| |
| Kovárna Už je tma, zrovna vařím něco k večeři otci a Eldenorovi, když bouchnou hlavní dveře. Skrz Špinavé sklo, jež vyplňuje okénko ve dveřích nahlédnu do kovárny, abych zjistila, že se vrátil Eldenor. Tiše jako myška, v zástěře upatlané omáčkou dveře otevřu a skočím dovnitř. Kdopak se nám to vrátil z toulek? Bafnu na něj s pobaveným a vševědoucím úsměvem. Vím o království vše. Znám každého, každou větévku nádherného lesa a snad všechny bytosti v něm. Románek, jenž bratr má s tou urozenou šlechtičnou mi nezůstává utajen. |
| |
| Bobří domek Večeřím s bobry, jako už mnohokrát jindy. Vždy, když se setmí, mě rádi přivítají a dlouho do noci si povídáme o dobách budoucích, nynějších i dávno minulých. Vylekaně pohlédnu směrem ke dveřím, do kterých vlétl mladík. Znám jej.. Nakloním hlavu na stranu a přemýšlím. Vlastně ani přemýšlet nemusím, tento muž se mi vkrádá do snů. Rozpačitě sklopím oči a ukloním se. Narozdíl od něj jím pomalu a psořádaně. Občas na něj pohlédnu, sleduji jeho ukrutný hlad a jen těžko dusím pobavení. Raději upřu oči na polévku, abych se snad nerozesmála úplně. I přes veškěrou snahu, když už králi vypadne i chleba, rozesměju se zvonivým smíchem. Takovým, který v sobě skrývá veselí, hravost a určité kouzlo. Stydím se, pokouším se svůj smích zakrýt. Jakkoli, čímkoli, abych snad neurazila tohoto milého krále. |
| |
| kovárna Nepodařilo se mu usměrnit myšlenky jiným směrem než k Raině a tak buším do kovadliny jako hluchý do vrat a můj zastřený pohled se dívá kamsi do dálky. Dorean na mě bafne a já se tak leknu, že upustím kladivo a odskočím od kovadliny. Málem jsem doslat infarkt. Usměji se na sestřičku a hned jí odpovím otázkou: Jakto že ještě nespíš? Taková počestná děvčata mají už dávno spát. Jen jí škádlím, je na to zvyklá. One je hrozná drbna a ví všechno. Bojím se jak to dopadne, ten vztah mezi mnou a Rainou, Její otec má velkou moc, až příliš velkou. pronesu smutně. |
| |
| Kovárna Počestné možná.. Zatvářím se, jako bych nic takového nevypustila z pusy a jen se potutelně usmívám. Jakožto správná a starostlivá sestřička ti vařím večeři Vážně se na něj podívám a pokývnutím to ještě stvrdím. Prosímtě, jestli jí miluješ, tak na takový věci nemysli. Podívej se na mě, jakou já mám moc a bojíš se mě snad? Rozesměju se a dloubnu do něj. Tak poď, na práci je už pozdě. Otec je někde pryč. Dáme si večeři a můžeš mi vyprávět o lásce svého života. To víš, potřebuji poznat svou budoucí švagrovou. |
| |
| v kovárně Smutně se pousměji na svou sestřičku a pomalu ji následuji do domu, kde mě čeká večeře. Aby mi ta večeře nepomohla do hrobu, vím jaká jsi kuchařka. Rýpnu si do tebe, ale určitě se urazíš, tak tě zezadu obejmu a dám ti pusu na tvář. Děkuju ti sestřičko, jsi hodná... Dojdeme do domu a já si sednu do stolu, cítím se starý, energie mě nějak opustila. Byla to láska na první pohled, prostě to mezi námi přeskočilo a víc není potřeba. Je krásná a miluje mne. Víc toho zatím vědět nepotřebuji. A opět se zahledím nepříčetně do stěny. |
| |
| U bobrů Vychutnávám si polévku, za kterou bych ještě před okamžikem nabízel měšce zlaťáků a sliboval hory doly. Zaslechnu dívčí smích a okamžitě zpozorním. „Co vás tak rozesmálo, slečno? No tak ... povězte mi to, ať se mohu rozesmát taky.“, koutky mi cukají potlačovaným smíchem. Kaspiane, že je příjemné uniknout alespoň na okamžik z nedobytného hradu a povečeřet bezstarostně jako pravý vesničan? Toto si myslí většina majitelů modré krve. I když ... dokážeš si na svém místě přestavit třeba takového lorda Sanderiana? S jeho uhlazenými způsoby a kultivovaným vystupováním?, znovu mi zacukají koutky. Nechci se zesměšnit u svých poddaných, opřu se tedy pohodlněji do židle, odložím pocintanou (jejda) lžíci a se spokojeným výrazem si prohlížím místnost. Tkané koberečky, krb s příjemně praskajícím dřívím, vycíděné petrolejové lampy, pečlivě vydrhnutá dubová podlaha. „Krásné a čisté obydlí, paní Bobrová.“, neobratně vyjádřím poklonu. „A jak prosperuje vaše obchodování s dřevem, pane Bobře?“ Vzpomenu si na nepokoje, které před nedávnem vznikly ohledně kácení lesa. Poslouchám případné odpovědi, ale pomalu již začínám klimbat a hlava se mi pomalu přibližuje ke stolu. |
| |
| U bobrů Když mne král osloví, stydlivě se na něj zadívám a dusím se rozpaky. Zkouším dělat jako že nic, ale nejde to. Tak fajn, chce vědět čemu se směju, tak jen do toho. Inu, vlastně, můj králi, směji se Vám. Čekám že se rozlobí, ale statečně pokračuji. Víte, je nezvyklé vidět krále, kterak se cpe jak týden nenajedený pes, mluví s plnou pusou a hlady snad okusuje stůl. Vyvsětlím mu to, chtěl to vědět a já mu to řekla. Začne si povídat s panem Bobrem, já se zvednu, vezmu svou dřevěnou mystičku a jdu ji umýt. Jsem přeci jen slušně vychovaná a nechci dělat paní Bobrové další práci. Děkuji, paní Bobrová. Brzy vás opět navštívím. Usměju se na ní, ona na mne, prohodí ke mě ještě pár slov, našež se rozloučím i s panem Bobrem, na krále poslušně udělám pukrle a mizím ven do tmavého lesa. Mám ráda tenhle les, půjdu se podívat na pláž, snad je tam Ella. |
| |
| Kuchyně Když pronese poznámku o mém kuchařském umění, urazím se. Náhodou, dneska jsem nic nepřipálila, ani nepřesolila či něco jiného. Podle mě je to dobrý, ale jestli máš nějaký problém, jíst to nemusíš. Jsem nafučená a mračím se. Vařečkou bezděčně míchám v omáčce a zkoumám, jestli je vážně tak ošklivá nebo je na ní něco špatně. Následně mě ale hned obměkčí, tak mu nandám na talíř pořádnou porci. Dobrou chuť Dám to před něj a sama si sednu na volnou židli. Počkám až dojí a pak umyji talíř. Když domluví, sednu si před něj, hlavu si podepřu a zasněně na něj podívám. Ach...dědo, vyprávěj ještě... Provokuji ho kvůli tomu jak se tváří. |
| |
| v kuchyni V noci je ve městě takové ticho, až mi naskočí husí kůže. Podívám se na Dorean, jak mije nádobí, vždycky jsem jí bral jako svojí sestru, ale musím uznat, že je to velmi krásná dívka, Její tmavší jemná pokožka, ženské tvary, jo jo, už je to holka na vdávání, abych od ní kluky odháněl mečem. Když jsem bez ní, jako by kus mě chyběl. Mám v puse sucho a v žaludku prázdno. Bolí mě u srdce a nemůžu myslet na nic jiného než na ní. Udělal bych pro ní cokoliv, klidně bych jí i unesl a žili bychom někde daleko, spolu, šťastní. Sestřička na mě kouká jako na zjevení, určitě myslí na svou lásku, budoucí... Bylo to moc dobré, jsi šikovná, děkuji. |
| |
| V kuchyni Ty bláho, bráško, to vypadá vážně..takhle nějak to mám s Will...ehm.. Rozkašlu se. Hups, vyzrazené tajemství. To se mi moc nepovedlo. Vážně to bylo dobré? To je úžasný..konečně se něco povedlo.. Raduju se a sama sobě gratuluji. A kde jsi vlastně dneska byl? Skoro jsem tě neviděla. Něco zajímavého? Já musím do týdne vyrobit brnění jednomu ze Sanderianových mužů. Pak ještě jeden rolník chce opravit nářadí a jeden lord nový meč, ale to zvládnu. Musím ho zasypat co nejvíce informacemi, aby na moje prořeknutí zapomněl. |
| |
| kuchyně Poslouchám a jsem napůl ucha jinde, když však zaslechnu nějakou narážku na to, že by jako moje sestřička měla mít něco s nějakým klukem, tak se hned vrátí do reality. Máš opradu hodně práce, jídlo bylo dobré, jak si dokážeš najít čas na toho kluka.? Kdo je to. Podívám se ti tvrdě do očí a očekávám veškeré informace o tom dotyčném a o vašem vztahu. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Sanderian pro Jak dojedu domů dojdu do své pracovny a nechám si rovnou přivést tři muže k sobě. Dnešní den mě přivedl na spoustu ohyzdných plánů. První koho si zavolám bude mladý desátník jeden z těch mladých blbců co si ymslí, že se zavděčí mě. Kluk přijde je mu sotva 20 desátníkem je jen díky tomu, že plnil dobře funkci strážce města a vyznamenal se při chycení tlupy zlodějů. Už jeho přihlouplí výraz mi napovídá, že to bude jednoduché. A pán Zaregos. Jak rád vás vidím mám pro vás speciální úkol. Potřebuju, aby vy a vaše jednotka jela dnes kolm 11 hodiny večer do lesa na jihovýchod odsud máme tam jakési nepokoje dřevorubcůa potřebuju někoho dobrého, aby to tam zajistil. Zaregos se se slovy díků a zavázání služeb odpotácí pryč. Teď si zavolám osobu třetí. Kapitán spark je halvní člen mé ochrnyk a jeden z nejnebezpečnějších lidív hradu. byl to člen Mirazovi skupiny zabijáků a jeho jediného se mi podařilo uchránit před šibenicí. Jeho prošeidvělé vlasy sice svědčí o ejhos táří ejho psotava však ne, ajk přijde mlčky se na mě zadívá je jasné, že po něm nechci žádnou čistou práci. Pane Sparku pan Zaregos a jeho muži jedou na jihovýchod chci ať se nevrátí ať to třeba vypadá na staré narniany co říkáte ?? Spark jen kývne hlavou a pak ho máchnutím ruky pošlu pryč. On ví co dělat a hlavně většina mích sloužících si zvykla na mé sáhodlouhé moje povídání a na to, že oni sami nedostanou prostor na vyjádření se. Posledním mužem je muž co si říká Smith. Tendle chlápek je tu ve městě něco jako šedá eminence člen zlodějského cechu černá pavučina jenž trochu dotuju. Pane Smithe jsem rád, že jste tu mám na vás pár požadavků. Za prvé chci najít nějaké staré narniany co jsou zaměřeni proti králi. Dále chci nechat sledovat pár lidí. Za prvé celou kovářovic rodinu , dále moji dceru a naposled také jednoho hraničáře co jsem má přijet, ale to až pozdějc až budu vědět více informací řeknu vám. Ohledně peněz placení proběhne jako normálně. Pak se posadím do křesla a užívám si toho, jak jsem to krásně vymyslel. PS: Neměl se ozvat ten voják co sleduje Profesora ?? |
| |
 | Nejvyšší hora Narnie Týden před tím vším. Na samém vrcholu v jeskyni, kde i oheň zamrzá se nachází podstavec na podstavci býval, kdysi nádherný tyrkysový krystal jenž svou mocí sváděl všechny bytosti v okolí teď už místo něho je jen malinký kousek tak drahokámek do prstenu avšak stále mocný. Osoba, která se sklání and ním vypadá, ajk přimrzlá. Proč by ne je zmrzlá. Touha jeho vládkyně ho jsem dotáhla a ejjí touha ho přesvědčila ať se krystalu dotkne. Krystal ho az to proklel do doby než síla krystalu se skoro envytratí budu já Samuel u něj stát a čekat. A teď když ej síla skoro pryč ledy kolem mě pukly a já se nadechl. Mé ohrommné plíce pojmuli svěří ledový vzduch mé oči se rozkoukali a uvědomily si tu strašlivou věc. Má paní...je mrtvá. Pomalu seberu ten kousek slábnoucího krystalu Snad to bude stačit. Pomalu vycházím z jeskyně a tlapou si zakrývám obličej před slunečním světlem. Rozhlédnu se a mám podivný pocit, že se tu něco změnilo. Hora sice vypadá stejně, ale okolí je až moc zelené. Pomalu začnu sestupovat. 5 dní před Konečně jsem sestoupil do míst, kde led už neni ne, že by mi to nevadilo, ale sem dolů mě hnala věc, kterou ani mudrc nedokáže ovládat hlad.Tendle den jsem strávil hledáním kořisti, kterou se mi nakonec stal jeden z majestátních jelenů. 4 dní před Začínám se pomau orientovat v nové Narnii. Nic tu neni takové jako dřív narnianům se vyhýbáma pokud nějakého najdu usmrtím ho dřív než stačí utéct. Musim se dostat ke kamenému stolci a znovu ji vzkřísit. Rozmýšlím nad jedním jezírkem v tlapě svírám ten malý krystalek. 3 dny před Poprvé jsem potkal člověka...mňam. Už je mi jasné co se stalo. Jak tvrdilo proroctví avšak, jak je možné, že se tak rychle rozšířily, nebo spíš jak dlouho je to co jsem spal ?? Zbytek dne jsem přečkal v jedné z jeskyní a odpočíval jsem po dlouhé době cestování. Pomalu jsem se prohlížel srst stále dostatečně a krásně bílá. dokonce se mi zdá, že už jsem trochu povyrostl i když u tří metrového obra těch pár centimetrů nic nespraví. 2 dny předtím Dnes jsem se ztratila musel vracet. Vážně to tu vypadá jinak. Sám začínám pochybovat o nějakých žijících spojenců. Síla ledové čarodějnice už asi opadla a já sjem jediný živý výtvor.Dnes jsem si pochutnal na celé lidské rodince jsou vynikající zvláště jejich snaha utíkat mě baví. Jsou to jedni z mála u kterých si libuju, když z nich cítím strach. Chudák jejich samci, jak jsem si všiml tudíž synové Adamovi se často vydávají z domovů a nechávájí tams vé ženy bez dozoru což je často moje chvíle a pak stačí v tom domku počkat až se chlápek vrátí. Den předtím vším Další kus ke kamennému stolci. Bohužel jsem se musel spokojit s lovenímm zvířat. Lidé už se ze samot sdružují do vesnic a to se mi nelíbí. Né, že by mi dělalo problém je zabít, ale nechci, aby se o mě dověděli a někdo unikl. Den KS Došel jsem tam už jsem ho z kopce kus odtamtaď viděl. kamenýý stolec vypadá teď dost jinak, ale to msíto an ěm působí, jako na každého starého Narniana. Problém tu je stráže. Budu se tam muset dostat večer a doufat, že jich nebude dos na moje zastavenít. A nebo najít rychle spojence, ale kde a koho ?? |
| |
| Dům Celou dobu od toho jak sem vletěla do šipek sem v mimo vnímání a mám zavřené oči. Hlavou se mi prohánějí hrůzné sny. Všechno živé je mrtvé, a já také umírám. Nebo, že sem podpálila dům a nedokáyala jsem odtamtud Falzu dostat a on uhořel. Občas s sebou cuknu a vydám vyděšený skřek. Pak utichnu a jen tak tiše a nehybně ležím. ¨Začínám vnímat okolí, pociťuji příjemné teplo, ale také pociťuji obvazy a bolest, kterou mi rány způsobují. Nemohu hnout jednou nohožičkou a křídlem. Pomalu ptevírám oči. Není mi zrovna dobře ani nemám obvyklou chuť k jídlu a sem unavená. Je to na mě i vidět. Neprojevuji, žádnou snahu o to se postavit an nohy. Vydám bolestný skřek, z toho jak mě bolej ty rány. Koukám kolem sebe. Všechno mám rozmazané. "Falzo?" zašeptám jelikož ho přes to rozmazané nevidím. |
| |
| Dům Odložím udělaný šíp na hromadu šípů, které si vezmu sebou. Chci se zrovna pustit do dalšího kdy se Norsa probere a vydá bolestný výkřik. Ani se tomu nedivím dostala pořádné rány. Jsem tady maličká a ty by sis měla dávat větší pozor na to co děláš, řeknu a pohladím ji po hlavičce. Zachránila tomu královy život měl by si toho vážit víc, ale co to je ta šlechta. Myslí si jak jsou nepřemožitelní, ale to že byl blízko smrti ani nezaznamenal. Mě by ani nenapadlo skákat šipce do cesty, pomyslím si a mírně zavrtím hlavou. Byla jsi na něj až moc hodná a teď abych tě vyléčil, řeknu a zavrtím hlavou. Příšě buď víc opatrná jasné maličká? Nerad bych tě viděl mrtvou, řeknu a dám ji vypít lék z lahvičky. Měl by utlumit bolest a trochu ji projasnit hlavu. |
| |
| Dům Sem ráda, když mě pohladí, neboť aspoň vím, že je tu se mnou. Poslouchám jeho slova a je mi líto, že sem ho vyděsila když sem vlítla do těch šipek. Uvědomím si, že sem udělala něco při čem sem mohla zemřít. "Promiň..." šeptnu. Potom mi dá něco vypít a mě rány už pobolívají jen trošičku. Taky se mi rozjasní obraz a vidím Falzu u sebe. Přitulím se k němu hlavičkou. Zachránila j¨sem život, králi a málem sem zaplatila vlastním životem. pomyslím si. Smutně se podívám na Falzu a v mých očích je vidět, že lituji toho, kolik sem mu přidělala starostí. "Já, musela sem mu zachránit život, protože je to král, kdyby nebyl král určitě by na jeho místo nastoupil ten protivný muž co mířil na tebe." řeknu jako svůj argument. "Ten můž se mi nelíbil a vůbec se mi nelíbil" dodám. Sice neprojevuji hlad ani nějakou velkou aktivitu, ale za to mi to mele jako kolovrátek. |
| |
| Dům Poslouchám jak jí to mela a hladím ji po hlavičce. No když ti to takhle mluví tak to je dobré znamení. A to s tím že jsi musela zas není pravda on by si už poradil a i kdyby ne pořád tam byl Aslan, řeknu a znovu ji pohladím po hlavičce. Králové jsou pořád stejní. Možná je trochu jiný v tom že uznal aspoň staré narniany když už ho nový chtěly zabít, ale jinak je stejný, pomyslím si sám pro sebe. Ale má pravdu ten otravný muž co si myslel že by mě i dokázal trefit se mi taky nezamlouval. Možná jsem mu měl prohnat šíp hlavou když jsem mohl. No uvidí se třeba se s ním ještě do sporu dostanu a pak to budu moci vyřešit jednou pro vždy, řeknu a zamyšleně vyndám kus masa a dám ho Norse. Rozhodně už opustím tohle místo je pravda že jsem tu zůstal až moc dlouho, pomyslím si a přejedu pohledem místnost. |
| |
| Pláž Tiše, opatrnými nášlapy dojdu za hypogryfím mládětem, zastavím se vedle ní a dívám se na němou hladinu vody. Kdyby mohla mluvit ona, mlčenlivá hladina vod, rozhřešila by spory naše. Obyčejných smrtelníků. V porovnání s životem jejím, je život náš jen kapitolou, kterou na listě papíru odnese vítr. Život je krutý. Musíš to pochopit stejně, jako to pochopili ostatní. Každá věc má nějaký důvod. Žiješ jen jednou a nemůžeš se zabývat minulostí.Jak říkal jeden můj starý přítel. Minulost, tu už odnesla voda, budoucnost ještě za vrcholky hor odpočívá, jen přítomnost je stále tu. Ve vvšem čeho se dotýkáš, co vidíš o čem sníš. Žij přítomností a od ní odvíjej svůj osud. |
| |
| Dům "Aslan? Toho neznám, já ani nevím pořádně nevím kde to jsem ani jak jsem se v této zemi vzala." řeknu zamyšleně. Když mi nabídne maso jen se na maso podívám, ale odmítnu jej. Nemám chuť k jídlu. Ale žízeň mám obrovskou. Kdybych něco snědla asi bych to hned vrátila zpátky. Není mi nejlíp. pomyslím si. "Já mám hroznou žízeň." řeknu a dloubnu do ruky Falzy. |
| |
| Dům Velký lev, nezkrotitelný, stvořitel Narnie, král narnie, řeknu jí klidně. Dám maso stranou když ho nechce a pohladím ji po hlavě. Nevypadá dobře asi cestu nezvládne počkáme až se vyleží, pomyslím si. Promiň že jsem ti nedal, řeknu a hned jí naliji vodu a dám až k hlavě aby se nemusela moc namáhat. jak se cítíš? Zeptám se jí starostlivě. |
| |
| Dům-->pelech Když mi donese vodu začnu hltavě pít. Vypiju ji všechnu. Totálně mi, ale pomátl hlavu. "Tak kdo je králem Narnie?" zeptám se, protože teď vážně nevím, jestli člověk nebo lev. Hm...kdo z nich to je? zeptám se sama sebe. Koukám tázavě na Falzu. Pak se mě zeptá jak mi je. "Nic moc. Mohlo by být líp." odpovím popravdě a jen tak mimochodem se velká asi jako kohout, kdybych se piostavila na všechny čtyři. Dál vyčkávám odpověď. |
| |
| Les-->Pláž Běžím lesem zpátky hned po tom co odejde Aslan. Vyběhnu ven z lesa a rozhlédnu se kolem. Dole na pláži vidím Rafa, Amrase a nějakou malou hyfogryfku. Musím si s Rafaelem pohovořit ohledně Tlapky. Musím se mu omluvit. pomyslím si a polknu na sucho. Pomalu sejdu na pláž k ostatním. Položím Tlapku a nechám ji dovádět. Opatrně dojdu k Rafovi a jemně do něj drcnu aby si mě všiml. "Rafe...promiň, promiň, že sem ti neřekla o Tlapce dřív. Já vím měla jsem, ale neměla jsem jak. Před čtyřmi měsíci sme se rozdělili a po dalších třech měsících kdy už sem o ní věděla, tak jsem měla obrovské břicho a skoro sem se nemohla hnout. Živila jsem se z toho co jsem našla. Tebe jsem se snažila sehnat, ale nepodařilo se mi to a do prvního týdne jsem nic nevěděla. Sice sem byla unavenější, ale myslela jsem, si že je to tím, že stárnu. Ale po třech měsících jsem zjistila, že to není stáří. Prosím, odpusť mi to." řeknu a kouknu se smutnýma očima na Rafaela. Čekám co mi odpoví. |
| |
| Pláž Dívám se na svůj obraz ve vodě a přemýšlím o minulosti. Náhle však přijde ten obrovský tygr a promluví na mě. "Jenomže jak mám žít přítomností, vžyť já si neumím ulovit němého králíka. Jak mám přežít? Žiju jen na ovoci. A to už mi leze krkem. Já nevím co mám dělat sama." řeknu a pohlédnu na Rafa. Pak přijde tygřice a začne mu něco vykládat. Já se obrátím k lesu a pomalu odcházím. Přemýšlím o tom co se stalo. Směřuji do lesa a v lese se jim brzy ztrácím z dohledu. Ani nevím kam jdu, ale putuji kamsi do enznáma lesem. Nepřemýšlím nad tím kam putuji. Nejvíc bych si přála aby mi rodiče žili. Dojdu do místa kde většinou přebývá Náiada. Lehnu si tam ke stromu a odpočívám. Při tom stále přemýšlím o tom co bylo, ale také o tom co bude asi dál. |
| |
| Dům Trochu zamyšleně si prohlížím oheň. No to se trochu blbě vysvětluje když tady nežiješ. Řekněme to takhle králem je Aslan stejně jako je stvořitelem narnie. Ale jelikož nemá čas tu zůstávat s námi tak určil dalšího krále aby tu za něj na zemi dohlédl, řeknu a doufám že jsem to vysvětlil dobře. No co stejně příště neskákej letící šipce do cesty jak to vypadá tenhle král je stejná jako všechna šlechta. Na člověka nižší vrstvy si jen tak nevzpomenou. Rozhodně se od nich nedá čekat nic než rozkaz k dalšímu boji, řeknu zamyšleně a doliji ji vodu. V podstatě je to samý co jeho strýc v modro fialovým, pomyslím si. |
| |
| Pláž Aliren.. Otočím se a podívám se na tygřici, která nyní jedná spíše jako člověk, než tygr. Odpouštím ti, ale jsem už starý a nejsem schopný rodinného života. Jsem samotářský starý tygr a to se jen tak nezmění. (Budu ti platit alimenty:D) Otočím se zpět na gryfí mládě. Přesně všechno to se musíš naučit, enní nic gtěžkého ulovit zvíře. Můžeš být nějaký čas s námi, než se všechno naučíš. Za chvíli Malianka odejde a já také odcházím do lesa. Měla bys jít spát, je pozdě.. Zavrčím ještě na Aliren než zmizím. |
| |
| Samuel Schýlilo se k večeru, všechno kolem utichlo a usnulo. Slunce zapadlo a jeho místo vystřídaly hvězdy a noční obloha. U Kamenného stolce jsou jen dva strážci. Nedělá ti problém je vzít a oba trhnutím hlavy zabít. Do pukliny v kameni uložíš prsten. Prsten s kamenem tak mocným, až ti při tom pomyšlení zamrazí. Zem pod tvýma nohama se zachvěje, znovu a ještě jednou. Kámen pukne úplně a rozpadne se na několik částí. Na jeho místě se objeví obrovský kamenný oblouk zastřený mlhou. (něco jako v HP 5) V oblouku spatříš ji. Svou paní, Bílou čarodějku. Samueli..můj věrný.. Osloví tě a natáhne k tobě štíhlou bělostnou ručku. Zachraň svou paní, přiveď něžnou lidskou bytost a prolitím její krve mi otevři bránu z tohoto temného světa. |
| |
| Kamenný stolec Tiché kroky a dvě rány a po nepříteli nezbylo nic. PO vyvolání mé paní nad její krásou žasnu podám jí svoji tlapu. Něžnou lidskou bytost myslíš dceru Evinu ?? Máš ji mít má paní co nejrychleji se vydám nějakou hledat. Avšak ,kterou chceš, abych ti přivedl ?? Jejich moc a nevím zda k tomu obřadu potřebuju jakoukoliv. Ustaraně sleduju svoji paní a trapet nejistoty zmizí při pohledu do jejich očí. Pokorně klečíma čekám na pokyny. Lidí jsem potkal spoustě i dcery Eviny avšak moc jsem za sebou proléval krve a nikdo po mém řáděni nepřežil musím objevit nějakou menší osadu a zaůtočit na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Aslan, průvodce Narnií pro Ano, Samueli. Dceru Evinu. Nejněžnější v celém kraji. Tuhle. V mlze se místo ní objeví Náiada. Víš kdo to je. Paní, to je ale Víla.. Opáčíš. Už brzy nebude, jen vyčkej, případně popožeň běh osudu. Víla se zraní a Kaspianova touha udržet ji naživu ji přivede do lidksého života. Pak mi ji přiveď. Teď, Samueli, vyndej prsten z oblouku, aby mě tu nikdo nenašel. Kámen se opět vrátí do původního stavu, až mi přivedeš Evinu dcru, zavolej mě stejně jako dnes. |
| |
| útěk do bezpečí Z lesa jsem utekla do svého domu ve městě, posbírala veškeré své oblečení, jedy, zbraně a nekromantské pomůcky, které budu potřebovat při dalším kroku. Opouštím město pod rouškou noci a ženu svého koně cestou necestou za svou paní, kterou je třeba přivést do tohoto světa, aby zde nastolila pořádek a řád, stejně jako předtím... Jedu rychle k údolí, kde je Kamenný stolec. Sem si chodím pro rozkazy od své paní, od Bílé čarodějnice... |
| |
| Kamenný stolec Jak čarodejnice domluví chvíli počkám a pak seberu prsten, kterým jsem ji přivolal. Po chvíli vyjdu před jeskyni a vyberu si macatějšího strážného, kterého pomalu začnu přežvykovat, jak uslyším zvuk kopyt vykouknu a spatřím jezdce. s nechutí se stáhnu do jeskyně, kde čekám až mi jezdec přijde do náruče...smrtelné náruče mích tlap. |
| |
| Doma v pelechu, házím se marod :-D Vypiji i to co mi nalil. Pak se schoulím do klubíčka a koukám na falzu. Poslouchám ho. "Tak dobře." řeknu a olíznu mu obličej. Pak se k němu přitulím hlavou. Zas mě chytá mazlivá. Chvíli se k Falzovi tulím pak však složím hlavu na pelech a pomalu usínám. Sen Opět letím nad Narnií, vidím, válčit dvě strany lidí jednu vede Kaspian a druhou, druhou Lord Sanderian. Kaspian padá mrtev na zem pod sprchou šípů, kterou ho zasypali nepřátelé. Já nemohu zasáhnout neboť bych mohla zasáhnout ty co sou na Kaspianově straně. Najednou vidím Falzarycha jak umírá. Šíleně zařvu až se celý hrad otřese. Všichni pohlédnou k nebi a jejich pohledy směřují na mě. Střemhlav se vrhám dolů. Vrhnu se na toho co zabil FGalzu. Beru ho do zubů nadahazuji a padá mi rovnou do tlamy. Pak začnu vraždit nepřátele, to mě však najednou zasáhne šíp a po něm, další a asi dalších deset. Zasáhly mi křídla. Křídlo mi zasáhne i střela z balisty a já padám k zemi, nemohu se udržet ve vzduchu. Nepřátelští vojáci se do mě hned pustí. Přijde jeden obr s obrovským kopím.Pokusím se ho zabít, ale v cestě mi stojí jiní vojáci. Těsně předtím než mě obr zasáhne tak se proberu. Opět zrychleně dýchám. |
| |
| U bobrů Nad "dívčinou" troufalostí nevěřícně zavrtím hlavou a v rychlosti dojídám báječnou polévku. Otočím se k ní zády a rozvinuji podnětnou konverzaci s panem Bobrem. „No to víte, králi ... už ani to dřevo není co bývalo. Vonehdy jsem se vydal na svou oblíbenou mýtinku, rozumíte, abych si krapítek obrousil své hlodáky. Ale, koukal jsem jak vyjevený, stromy nikde. Jen pahejly pařezů. Ale musím uznat, čistá práce. Rovné a presizní - precizňí - eh, dokonalý záseky. To se jen tak nevidí. Říkám si, buď ňáký přistěhovalec, nebo nevychovaný bobr. Ty dnešní mláďata...“, zavrtí hlavou a nešťastně pomlaská. „O této nepříjemné záležitosti jsem se již dozvěděl. Zpravil mě o ní Amras. Želbohu, pozdě. Už jsem nemohl nic udělat.“, odhodím rozhořčeně lžíci do kuchyňského dřezu, jen to zařinčí. „Krindapána, králi!“, spráskne paní Bobrová tlapy a s rozhodným pohledem, který dokáží jen ženy, mi pohlédne do očí. „Ať Vás ani nenapadne něco si vyčítat. Jste snad všemocný?“ „To vskutku nejsem.“, pousměji se a vstanu od stolu. „Tak vidíte...“, zašeptá paní Bobrová k zavřeným dveřím a po chvíli se vrhne na mytí nádobí. Svou cestu-necestu ukončuji u pláže. Nemám rád moře., proběhne mi hlavou a praštím sebou do písku. |
| |
| Pláž Vdechuji slanou vůni moře, noční a přesto teplý vzduch a jen se dívám až k obzoru. Bosa se procházím po chladnoucím písku pláže a přemýšlím. Viděla jsem ho a naplňuje mě to nečekaným štěstím, které mi jako motýli tančí v břiše, ale i bolestí, která mi svírá hrdlo a plíce. Zamyšleně, ladně skoro spíš tanečně se vydám na moře. Procházím se chvíli po hladině. Dost daleko, aby voda sahala až nade mě, když zatoužím zakusit chlad vody na jemné kůži. Je zvukem jemného proříznutí hladiny se potopím až pod hladinu. S očima otevřenýma si prohlížím noční vodní svět. Rybky jdou vidět jen ojedinělě. Mě na rozdíl od lidí sůl v očích nepálí, pálivý tlak na plicích z nedostatku kyslíku zatím nepociťuji. Nemusela bych pociťovat skoro vůbec, normálně dýchám spíš pro vůně, které sebou dech přináší. Přesto nemůžu nedýchat vůbec. Trvá dlouhou, předlouhou dobu, než opět vyplavu na hladinu, položím se na záda a jen se dívám na noční oblohu a hvězdy, které jako němmé pozorovatelky sledují úděl jednotlivce a i celých zemí. |
| |
| Plááá(č)ž Spokojeně se převaluji na pozvolna vychládajícím písku, nadechuji se božsky čistého vzduchu. Nechci nic říkat, ale... TAKTO SE CHOVÁ KRÁL??! Zarazím se uprostřed dělání báboviček a rozpačitě se poškrábu za uchem. Uvědomím si, že za posledních pár dní jsem kralování moc nedal. „I král potřebuje občasné povyražení.“, zamumlám, ale nakonec se zvednu a odhodím kyblíček i s lopatičkou do šíré dáli. „Půjdu ... vládnout.“ Vytřepu si z vlasů písek, narovnám se v ramenou a odcházím z pobřeží. ... „Před naší za naší, cesta má...“ „Hej, co to?“, nechápavě pohlédnu na sotva viditelné stopy v písku. Právě je odliv, takže ona osoba musí být v mé blízkosti. Mám chuť na poslední průzkum. Škubnu sebou a rozběhnu se směrem k balvanům. Noha. Útlá nožka, téměř jako pápěří. „Ztra..., odkašlu si, ztratila jste se, slečno?“, položím otázku se zájmem a s nadšením, že se konečně něco děje. |
| |
| Moře V poklidu ležím na hladině, sem tam udělám pár temp plaveckého stylu znak a jen si tak hovím. Vyleká mne však hlas, tak známý a tak toužebně očekávaný. Za jiných okolností bych se sice také vylekala, ale zachovala bych jakési dekorá. Sice bych byla pad, ale ne tolik. Te´d jsem se však z úleku potopila pod hladinu a lokla si slané vody. Vyplavu zpět nahladinu, mokrá jako pes a prskám vodu. Jak bych se mohla ztrati v zemi, ve které žiji již stovky let celý život, můj pane? Nechám se vlnkami odnést až na pláž, kvůli stydlivosti dost daleko od krále a ždímám si promočené šaty. Když už jsem dostatčeně vyždímaná, s rozpuštěnýma vlasama a velmi zmuchlanými šaty, věnuji králi kradmý pohled a pak se ukloním. |
| |
| Na pláži Usměji se a ruce si založím v bok. „To jste vy?“ Ta drzá holka od Bobrů. „Manžel vám dovoluje ráchat se v moři, když se stmívá a probouzejí se nebezpeční noční tvorové?“ Všimnu si, že je doposud nohama ve vodě a vzpomenu si na své dobré vychování. „Pojďte už z vody, nastydnete.“, nabídnu dívce rámě, ale zuby mi zadrkotají zimou, poté co se dotknu ledově chladné paže. „Vy jste úplně studená.“ Taková nezodpovědnost. Shodím ze sebe kabátec a přehodím ho dívce přes ramena. „Budete stonat.“ Vedu ji dále od moře a cestou se rozhlížím po suchém topivu. „Počkejte chvilku tady.“, ukážu na kámen porostlý mechem a odběhnu. Po pár minutách se vracím s vyschlým dřevem v náručí. „Víc jsem nenašel, ale bude to stačit.“ Musí. Vyhrabu v písku prohlubeň, vyplním ji plochými kameny, z doneseného dříví vyberu nejmenší klacíky a... „Pokud dovolíte.“, posunkem ukáži na kabátec, přisunu se blíže k dívce a šátravými pohyby hledám křesadlo. Tady je, zmetek. Škrtnu a zapálím malou hranici (no dobrá, hraničku), přikládám větší kusy dřeva. „Uf, tohle už jsem docela dlouho nedělal.“, otřu si pot z čela a rozpačitě šťouchám větví do ohně. „Vy jste z města?“, táži se, zahřívajíc si dlaně nad plamenem. |
| |
| Pláž Jací nebezpeční tvorové, smím li se ptát, vaše výsosti? Mne tu zná celý les, nebezpečí mi nehrozí. A manžel? Rozesměju se, je to jako zvoneček, či rolničky. Jistě jistě, jak si přejete. Výsosti. Mě zima není. Písek na pláži mne příjemně hřeje do chodidel i voda mi připadala teplá. Spíše vy nastydnete, výsosti. Opět se rozesměju, když vidím, jak mu drkotají zuby. Obleče mne do svého kabátce a já se celá začervenám studem. O něčem takovém sním od doby, co jsem ho spatřila. Dobře.. Posadím se na kmen a přemýšlím o tom, že být to někdo jiný, jen těžko dělám jako pejsek všechno, co chce. Ale on je milý. Příjemný, vychovaný a hezký. Ale je to král a člověk. Smutně si nad tím povzdechnu, ale to už se vrací. Celá se napnu a zrudnu ještě víc, když hledá křesadlo. Pomalu usychám, ovšem že bych byla teplejší se asi říci nedá. Pane králi, nechcete si raději ten kabátec obléknout? Ještě budete stonat. Pobaveně se nad tím pousměju a pozoruji ho, jak se hřeje. Ne ne, nejsem z města, výsosti. Vy jste snad nikdy neviděl vílu? Hlavu nakloním na stranu, až jedna neposlušná kudrlinka vyklouzne a spadne přes tvář. |
| |
| Pláž „Jen si ten kabátec zatím ponechejte, nechci vás mít na svědomí“, zazubím se a rázným kopancem vrátím zpět do ohniště zatoulaný uhlík. „No vy jste ale šprýmařka, hehe“, rozřehtám se. „Všimla jste si, vážená, že se nacházíme v Narnii?“, nakloním se blíže a rukou obsáhnu celý prostor kolem nás. Já věřím na víly! „Ale popravdě... nikdy jsem žádnou nespatřil“, zachmuřím se. Ale má chůva, kéž je jí zem lehká, mi o nich vykládala neskutečnou spoustu příběhů. Dechberoucích příběhů o zakletých divoženkách, o jejich nadpozemské kráse a důvtipu, nad kterým by se lecjaký mudrc zarazil. V každém z těchto příběhů byl pokaždé chrabrý princ... to mě rozesmálo. Jako kdyby princové jen zachraňovali princezny a... víly. Ne, ne, to by bylo až moc papírování. :-D „Pokud nejste z města, tak to potom jste z nějaké vesnice?“, nepřestávám se vyptávat. „Z... Chrobákova?“ Ej, Kaspiane, ty tu hubu snad nikdy nezavřeš. |
| |
| Pláž S nakolněnou hlavou krále pozoruji a úsměv mi z tváře rozhodně nemizí. Skoro nemohu uvěřit, jak je vtipný a zábavný. Mě opravdu nebudete mít na svědomí, Výsosti. Opět se zvonivě zasměju a pohlédnu na nebe. Nejhezčí noc mého dosavadního života.. Jistě že všimla, vážený. Mile sě usměju a v očích mi vesele zabliká. Dál jej pozoruji, v očích se mu odráží plameny z ohniště. Sluší mu to. Bohové..jak je krásný.. Váš pověstný šarm opravdu není vybájený, Milosti. Rozesměju se pobaveně. Já žiji v lese, Výsosti. Zahihňám se a zvědavě si jej prohlížím. Pokud jste nikdy vílu neviděl, právě se na ni díváte, Králi. Jmenuji se Náiada, jsem lesní víla. Při tom lehce vyskočím na nohy a ukloním se. Vlasy se dostanou ze spenutí a rozvlní se po zádech. Květ v mých vlasech rozkvete a já se opět rozesměju. Bydlím v březovém háji, je to opravdu velmi pěkná "vesnička". Doufám, že jste spokojen s mou prací. Tím samozřejmě myslím rozkvetlé lesy, háje a louky. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Sanderian pro Po delší chvíli, kdy jsem odpočíval ve své ložnici někdo mi zaklepe an dveře. Dále vstupte. Dovnitř vejde malý tlustý chlápek jenž zde na hradu působí jako uklízeč v mých službách však jako ten jenž sleduje prince. Můj, lorde... začne svůj proslov svým vypískaným hláskem...princ Kaspián dnes večer zamířil k bobrům , kde setrval menší chvíly. Teď však něčemu důležitějšímu potom se totiž s nějakou dívkou zatoulala na pláž, kde jsou až do teď. Jak dokončí větu chvíli tomu nevěnuji pozornost než si uvědomím skutečná rizika téhle věci. Cože ?!?! Vyskočím z postele a obuji si boty. Přehodím přes sebe černý plášť a vystrkám toho tlusťocha z mé ložnice. Teď mi hezky ukážeš to místo a modli se ať tam budou. Cestou si vezmu svůj malý dalekohled. Tlusťoch mě vede městem, kde si nasadím svoji černou kápi. Dojdeme až na pláž, kde tak 50 metrů od nás klábosí princ a ona. Vytáhnu dalekohled a začnu je sledovat. Díky mému výcviku, který jsem si zaplatil od místního cechu dokáži těm dvěma odezírat ze rtů. |
| |
| Z důvodu maturity milého Kaspiana jeskyni uzavírám, počítám, že teď někdy by měla být složena. V pátek poslední zvonění týden svaťák a maturitní týden. Takže za čtyři týdny (týden mu milostivě věnuji na oslavy) by jsme měli snad zas jet. |
| |
| Pláž Vskutku příjemně strávená noc. V některých chvílích ponocování není na škodu. Sice budu mít ráno kruhy pod očima, ale Aslan mi jistě "prodá" další balení mého oblíbeného krému na povadlou pleť (prý se dá použít i jako tajná přísada do piva). Do týdne by měla po bažantovi zásilka dorazit. Zívnu, ale vzápětí se zakuckám. „Šarm? Proboha, jaký šarm? Jestliže jsem jím někdy disponoval, pravděpodobně ode mne s křikem utekl již před mnoha lety. Nebo jste hovořila s někým jiným?“, pobaveně se podívám za svá záda. „Vy jste víla?? No to si děláte...“ Aha, nedělá. Vstanu (a opařím se čajem :-D) a prohodím ke své noční společnici pár slov: „Už vím jak je to s tím šarmem! Už jsem na to přišel. Vy jste mi ho sprostě ukradla, zazubím se a smeknu pomyslnou pokrývku hlavy. „Jo aha, takže jste něco jako zahradnice,“ pokývu hlavou, když se zmíní o rozkvetlých lukách a dalších rozkvetlých lokacích. „Dobrá práce, to ano. I když toto je pouze amatérský názor. Víte, za celý svůj život jsem toho moc nenapracoval, na vše jsem měl služebnictvo. Nařizuje to vladařský protokol, ale to jistě víte... eh... nevíte,“ zamumlám rozpačitě si promnu kořen nosu po uvědomění si, že stvoření lesa nejspíš nebude zas až tak zběhlé v zákonech. |
| |
| Pláž Pobaveně se směju, když tam předvádí komedie o šarmu. Nikdy bych neřekla, že král tak vtipný. Nikoli, můj pane, hovořila jsem výhradně s vámi. Opět se rozesměju a pozoruji, co zas předvádí. No dovolte, milosti, tíhu vašeho šarmu bych přec neunesla. Opět se směju, i když se snažím vypadat vážně. Ono se to i sluší, být v přítomnosti krále vážní a slušní, jenže u něj to opravdu nejde. I takto se to dá říci.. označení zahradnice se mi tedy zrovna nelíbí, ale neprotestuji. Výsosti, já o královských povinnostech něco vím. Žila jsem v této zemi již za dob vašeho otce, jeho otce a dál. Ovšem v poslední době nevěděl nikdo nic o mě. Byly to zlé časy schovávání se. Vím.. Opět důležitě kývnu a koutky mi zacukají v úsměvu. Měl by jste jít spát, výsosti, zítra vás jistě čeká mnoho další práce. Slovo práce zdůrazním, vyskočím na nohy, vysvleču se z jeho kabátce a ukloním se jen v náznaku. Pak se rozeběhnu přes pláž pryč, nakonec zmizím v lese. |
| |
| soukromá zpráva od Aslan, průvodce Narnií pro Rozkážeš tedy, jendomu ze svých pobočníků, aby tu dívku zabili. Víš přesně, odkud každý večer vybíhá a tam ho pošleš. |
| |
| Posunutí Uběhlo několik dní, možná i týdnů. Kdo ví. Z večerní plážové seance mladého krále a "zahradnice", jak ji označil, se stalo pravidlo. Stejně tak se stalo pravidlo z tajné přítomnosti lorda Sanderiana. Ten vše sledoval a postupem času se víc a víc začal obávat o vývoj situace. Rozhodl se tedy pro radikální věc. Raina se i nadále potají schází s Eldenorem, její otec je vtakovém zápalu sledování Kaspiana, že se Raina nemusí bát. Samuel jen z povzdálí sleduje, co se děje a vyčkává na nejbližsí příležitost, aby splnil přání své paní. Je večer, slunce již zašlo za obzor a Kaspian opět čeká na Náiadu, až přijde na pláž. Čeká již dlouho. Náiada tu obvykle již bývá. |
| |
| Spád událostí Rozkazy byly dány jasně. Zabít tu, která kazí lordu jeho plány. Jenže, jak zabiješ vílu? Prostě to nějak udělej! Tak zněl rozkaz a tak se to taky "nějak" udělalo. Počkal si na ni tam, odkud vždycky vycházela. Skryt ve stínu a v bezpečné vzdálenosti, samozřejmě. Nevěděl, jestli to zabere, ale zabralo. AŽ moc dobře. Ani svist šípu ji již nestihl varovat, pouze se bezradně podívala na šíp, jež projel bledou kůží mezi žebry. Hned na to se v bezvědomí zhroutila na zem. Viděli to stromy, tito "nevidomí" strážci země to viděli a volali na poplach. Zburcovali skoro celý les, mimo jiné i Pana Bobra. Ten ihned přispěchal, tak rychle, jak mu to jeho staré a krátké nožky ještě dovolily. Z lesa přiběhlo mnoho tvorů, mluvící zvířata, kentauři, fauni i jiné víly. Všichni svorně plakali nad Náiadiným tělem. Nikdo jí nemohl pomoci, jedině.. Pane králi, pane králi! Pan Bobr přispěchal na pláž za Kaspianem, udýchaný a rozčilený. Náiada umírá! Trvalo delší dobu, než mohl popadnout dech a odvyprávět, co se stalo. My jí nemůžeme pomoci, když se vílám něco stane v jejich noční podobě, nikdo z kouzelné říše je nezachrání. Může ji zachránit jen člověk a jen za tu cenu, že i ona se stane člověkem! Neřekl mu, za jakou cenu, on pevně věřil, že to tak je. Že to vyjde. Neseděli by přec spolu každý večer dlouho d noci na pláži, kdyby to tak nebylo.. |
| |
| Pláž Pomalu už zapomínám kralovat, vskutku. V minulosti jsem nikdy nebyl na necudné pohledy, líbivá slůvka, dvojsmyslné posunky... Je to hloupost, zábava měšťanů a já opravdu věřím jako hlupák na čistou (zní to podivně) lásku. Měl bych přestat. Prsty rozmělním nahnilou větev a ošiju se. Kde je vůbec má věrná ponocovatelka? Rozhlížím se po vlhkém písku, ale nevidím ani sebemenší náznak porušení jednolité plochy. Opravdu jsem si zvykl na dlouhé noci prostoupené hovory o umění, životě, smrti. To se jí nepodobá. Kde je? Je to již dvě hodiny, co Slunce zapadlo... a Aswella nikde. Nikde. Vyrušení... „Ano? Tady jsem!“ ... .. . „Cože?“, hlesnu a rozběhnu se za panem Bobrem do lesa. „To ji někdo jen tak postřelil? Buď to byla nešťastná náhoda, nebo máme v Narnii škodnou, která se musí neprodleně odstranit. „Proč jste jí nikdo ještě nepomohl?!“, rozkřiknu se na přihlížející Narniany. „Ach tak... nemůžete. Říkáte tedy - musí se stát člověkem, lidskou bytostí, dcerou Evinou? Jinak... zemře?“ Pokleknu vedle nehybného těla. „Co pro to mám udělat?“, otřu si pot z čela a v nastalém tichu pomalu sklopím hlavu a pozoruji ošoupanou kůži na kalhotech. |
| |
| U lesa "To po něm přece nemůžeme chtít!!" Někteří Narniané se bouří, nechtějí to dovolit, jako by to snad byla nejvyšší oběť. "Pane králi, " Začne bobr, ale zas jej někdo přeruší s námitkami. "Ticho! Po kom jiném to můžeme chtít? Dobře víte, že když by to nevyšlo teď, tak nikdy..." Umlčí bobr jejich protesty. "Pane králi, vlastně, nebýt toho že jste šlechtic, šlo by o maličkost. Nyní však nevíme, zda vás to nějak neurazí.." Odmlčí se, on sám nevěří, že by ti nějak vadilo, co máš udělat, věří tomu, že ne. Řekl to však pro klid ostatních přihlížejících. Narniané štěbetají, mluví mezi sebou a dohadují se. To zpola zaniká v hlasitém šumu stromů, ten šum zní skoro jako pláč. I les pláče pro jednu krásnou vílu. Ničeho si však nevšímáš, posloucháš jen instrukce pana bobra. "Musíte se říznout do pravé dlaně. Od ukazováčku úhlopříčkou dolů. Vaši ránu pak přiložit na její, až se krev dotkne jejího těla. Pokud se nadechne, zabralo to. Pokud ne.." Výmluvně se odmlčí, takže je ti to jasné. Záměrně zamlčel, že se to povede jen v případě, že jste si souzeni na cestě životem. Kdo ví, jestli na osud lidé ještě věří? Vysvětlil ti to a v tu chvíli vše utichlo. Všichni jen němě pozorují, co se stane. |
| |
 | Les Honem, musím rychle, musím to říct Rípčípovi... řeknu si a dál se ozývá cupitání malých nožek jak běžím lesem k místu kde máme díru my, mluvící myši Armády Narnie. Už jen chvíli a měl bych tma být. Možná že už tma dokonce je... řeknu si a doběhnu k díře a vběhnu do ní. "Ripe! Ripe! Jsi tu?" zavolám když jsu už dole. Nikdo se však neozývá. "Takže už tam běží..." řeknu si a vyběhnu znovu na povrch. Pak ihned vystartuju k místu kde má být náš král a Aswella, jedna z najád co ve zdejším lese žijí. Cupitám jak nejrychleji můžu a proto běžím po čtyřech i když jindy bych šel po dovu. Malá verze scimitaru se mi houpe u pasu a rudé pero které značí příslušnst Řádu Lva vlaje v lehkém větru. Ještě mi to bude trvat asi deset minut. Vidím jak se všude objevují další zvířata a trpaslíci a míří na to místo. Po chvhíli narazím na malinké stopy přesně jako mé a vím že Rip a ostatní jsou nedaleko. Přidám snad na hranici mé rychlosti a nakonec je asi po pěti minutách doženu. "Ripe, Ripe, to jsme rád že jsem vás našel, běžíte k Aswelle že? CHtěl sme vás najít ale už jste byli pryč," řeknu jim písklavým hlasem myší a doběhnu je. Jsem skoro stejný jhako Rípčíp akorát tmavší a nožky mám bílé. Jsem asi padesát cm vysoký a s ocasem je to asi 120 cm. U pasu se houpe malá verze zůžené scimitary a rudé pero za uchem podobně jako Rip. Ještě mám za miniaturním opaskem malinkou dýku kterou mám jako záložní zbraň. |
| |
| V lese Začínám si všímat podivného chování zvířat v lese, jako by se nesla podivná vlna informací varující všechny před nebezpečím. Přede mnou ?? Všímám si ptáků v hejnech hrnoucích se na jedno místo. Mé rozhodnutí je jasné. Rozeběhnu se po všech čtyřech hledající možného informátora. A hele osamělý zajíc utíkající předemnou je lehký cíl. Skokem se přesunu před něj. Moje tlapa mu obtočí jeho tenký krk. Pomalu si ho přitáhnu k sobě a vycením na něj své ostré zuby. Copak se děje, že tak utíkáš zajíčku ?? Začnu s rádoby milým podtónem přesto, že je jasné, že tendle to má spočítané. Informace se mi dostala rychleji než jsem čekal. Zajíc neměl asi pocit, že by to co věděl měl déle zapírat. Jednoduchým pohybem jeho kopající nožky po posledních slovech ztuhly. Nejdříve než se někam vydám pochutnám si na něm. Takže mrtvá naiáda sakra, ještě, aby to byla ta moje. Nutně jí potřebuju ať už živou nebo mrtvou. Krev vymačkám tak, či tak. Mé pohyby se z divokých pohybů změní v chůzi dravce. Moje chůze začne být opatrnější a tižší. Pomalu se blížím k místu, kde se má nacházet Naiáda. Už jdu má paní. |
| |
| Les Připadám si jako ve zlém snu. Připadám si jako v láskyplném objetí noční můry. „Říznout se? Do... pravé dlaně? Od... ukazováčku,“ zbytek zašeptám a vzápětí viditelně zblednu. Kaspiane, Kaspiane. Vzpomněl sis na své dětství a žaludek v krku po spatření kapky krve byť ne vlastní? Och, jak tak koukám... vzpomněl. A to jsi chtěl být vojenským felčarem. Tato myšlenka tě rychle opustila, že? *hurónský smích* No... hodně štěstí, brachu, budeš ho setsakramentsky potřebovat. Třasořitko. „Budu ho potřebovat,“ vytáhnu z boty dýku a prstem zamyšleně přejedu po stříbřitě se lesknoucím ostří a se začínajícím tikem v oku šokovaně hledím na stružku krve. To bude bolet, polknu a raději zavřu oči. Ponořen do konejšivé tmy a občasného povzdychnutí "diváků", prudce švihnu. Auauauauuaua. Otevřu jedno oko. Já vůl si málem usekl ruku. Otevřu druhé oko a s pohledem pomatence zírám na svou zakrvácenou dlaň. „Kde, znovu polknu, je rána?“ „U srdce, pane králi. Chuděrka,“ vzlykne paní Bobrová a pro zklidnění překousne pár vrbových větviček. Přiložím ránu na ránu a silou vůle povzbuzuji svou nejcennější tekutinu k putování skrz najádin cévní systém. |
| |
| Les Všichni s napětím pozorují, jak to dopadne. Nepohne se ani větviška, ani lístek nezašumí. Všichni bez dechu čekají, zda se to povedel, či nikoli. Nikdo si toho nevšimne, ale celou dobu vás ze skrytu lesa pozorují moudré jantarově zbarvené oči. I ony věří, že se to podaří. Dlouhou dobu se nic neděje. AŽ příliš dlouhou dobu, tak dlouhou, až někteří obyvatlé vzdají naději a s povzdechem sklání hlavu. Paní bobrová začne opět vzdychat a docupitá až k Aswelle, aby ji pohladila po ruce. Všude šumí slova "nepodařilo se, nepodařilo se, a my tomu věřili.." Zdá se, že to byla marná snaha, že všechno bylo ztracené, když se najednou dívka prudce nadechne, připomíná to nadechnutí po dlouhé době pod vodou. |
| |
| NA 10 DNÍ JESKYNI POZASTAVUJI. Ovšem beztak tu až přijedu očekávám alespoň jeden příspěvek od každého, ať to pak můžeme oživit. Pokud nenapíše Kaspian, budu ho muset s krvácejícím srdcem vyhodit. Moje trpělivost není nekonečná. |
| |
| Les - Málo miluje ten, kdo ještě slovy musí vyjádřit, jak velice miluje. Povedlo se? Co když se něco pokazilo... cokoliv. Někdy stačí i drobnost, zrnko písku v dokonalém soukolí... a je konec „Konec? Pořád čekám na větu - a žili spolu šťastně až do smrti. Ale to se stává jen v pohádkách a toto je realita, vážení.“ Realita s veškerými svými znaky. Krutost, nespravedlnost a všudypřítomná smrt... opravdu emotivní pocity. Mumlám si pro sebe, shrbím se a nezraněnou rukou silněji stisknu zakrvácenou dlaň. Trochu života do toho umírání. „Už můžete jít, drazí Narnijané. Dnes už tu žádná show nebude, zdá se.“ Pár tvorů se skutečně zvedá a se slzami v očích se vrací do svých domovů. Já zde... zůstanu. Páni, to je vážně překvapivé. Slunce právě vyšlo. Kocábka egyptského božstva se vyšvihla na oblohu bez mráčku a její paprsky mne zalechtaly na orosené tváři. Musel jsem usnout. Zahýbu dlaní se zaschlým strupem a prudkým třepáním se snažím zahnat neodbytné mravenčení. Vedle sebe mimoděk ucítím pohyb. „Vyšlo to,“ zašeptám a opatrně Aswelle odhrnu vlasy z pokojně se tvářícího obličeje. Zarazím se. Je nějaká jiná... |
| |
| Hrad Otec věnuje svou pozornost Kaspianovi. Já tak mohu věnovat svou pozornost mladému kováři. Každou noc se tajně scházíme a les je naším přítelem i ochráncem. Otec se stále snaží, abych svou pozornost věnovala pouze Kaspianovi, ale naštěstí neví jak to udělat. Připadám si konečně šťastná. Nemusím se rozhodovat. Kaspien miluje jinou dívku. Alespoň se o tom tajně mluví. I otec jistě něco tuší. Jinak by nebyl tolik nervózní. Oblékám si lehké tmavě modré šaty a vyrážím ven. |
| |
| Shrnutí ano, povedlo se to. Aswella žije, je z ní člověk a žije v jednom z hradních pokojů. Je to pro ní veliká změna a proto hodně často utíká do přírody, aby se setkávala s Ellou a vyprávěla jí. To se hodí Samuelovi, pozoruje to z lesa, vždy je někde poblíž. Právě nastává den, kdy využije krátké Ellino zdržení, aby splnil úkol, jenž mu zadala jeho paní. Pípčíp dostal nabídku od Ripa, obeplout pobřeží Narnie a zkontrolovat pořádek. Lord Sanderian zuří, snaží se najít způsob, jak se Aswelly konečně zbavit, ovšem ta je neustále někým chráněna. Všiml si ale, že jeho dcera Raina je teď skoro pořád mimo hrad, nechal ji tedy sledovat. Jaké bylo jeho "nadšení" když zjistil, za kým Raina chodí? |
| |
| Stav zuřivosti můj pokoj Sluha nese pánovy čaj jako obvykle už byl předem varován a tak našlapuje opatrně. vyhýbá se uklizečkám a doufá, že čaj nevylije. Náhle do něj vrazí procházející kentaur, který svoji neopatrností málem sluhovi způsobil jednu ránu za nedodržení. Zná svého pána a ví čeho je schopen. Proč zrovna mě museli přidat k Sanderianovi ?? Nakonec vidí konečnou krásné dřevěné dveře na kterých je vyryt jeden dávný příběh. Za ním se však nejspíše dějí hrozivé věci. Přesto, ež nechce tak se jeho uči přibližují ke dveřím. Jak jen mohlá, má vlastní dcera a ten !!! Zpoza tenkých dveří jde slyšet , jak majitel hlasu oddychuje. Takhle naposled jsem ho viděl řvát, když zjitil, že se mu místo syna narodila dcera a vypadáto, že teď je to zase kvůli ní. Sluha zaklepal přesto, že ho pán nejspíš neslyšel. Nahrál úsměv a dveče otevřel. Jeho čelist spadla takovou rychlostí jakou mu židle přistála na obličeji. Lord nejspíše v záchvatu vzteku začal házet se vším co měl po ruce. Sluha dopadl na tvrdou kamenou podlahu a horký čaj se mu rozlil všude po těle převážně však do rozkroku, kde začalo ošklivě pálit. Sluha vyskočil a s jekem začal poskakovat. Promiňte pane já nechtěl, Vědět v jakém jste stav... Pak radši zklapl. Lord se na něj podíval jeho tvář ještě víc zrudla. Zrovna se na sluhu snažil vypustit co nejvíce nadávek znal. Jeho černé dlouhé vlasy mu začali padat do očí a sluha si všiml šedin, které se mezi hustou hřívou schovávali. Sluhu v tu chvíli nenapadlo nic lepšího než utéct vzít nohy na ramena a doufat, že do zítra ho pán potřebovat nebude. Pak se rozhlehlo v chodbě a v místnosti ticho. Lord zase začal kout své pykle. |
| |
| Pláž Je to divné. Být člověk. Myslela jsem si, že je to krásné. To nejhezčí, co bych mohla chtít, jenže teď nevím. Nerozumím květinám ani svým stromům. Často zapomínám, že musím dýchat pod vodou. Již několikrát jsem stihla vyplavat jen tak tak. Naštěstí je se mnou Ella. Drží mě takříkajíc nad vodou a pomáhá mi. Chybí mi život víly. Chybí mi možnost chodit po hladině, ve dne létat a vidět všechny ty barvy. Cítit ty vůně. A chybí mi, že jsem necítila bolest. Tenhle nový život přináší příliš mnoho bolesti. A také příliš mnoho nových pocitů, kterým zcela nerozumím. Králi Kaspianovi se raději vyhýbám. Stydím se před ním, přijdu si nesvá a rozrušená, když jej vidím. Najdnou nevím, co bych měla říkat. Je mi smutno, v tomhle novém životě, kde se necítím sama sebou. Mám radost, že jsem člověk a zažívám i lidské věci. Všechno se teď zdá jiné. Barvy, vůně a chutě. Nikdy jsem nemusela jíst a teď ano. Je to pěkné. Plus je i ta spousta překrásných šatů, které jsem dostala darem a které jakožto člověk potřebuji. Líbí se mi i to, že se učím. Učím se číst a psát. Baví mě to. Jako každý den běžím za Ellou. Setkáváme se tam, kde jsme se dřív setkávala i s Kaspianem. Hodně jí o něm vyprávím. I dnes jsem tam přiběhla. Dřív než v domluvenou hodinu, ale já si ráda počkám. Ráda si smočím nohy v příjemné vodě. |
| |
| Pláž Pomalými jistými kroky se blížím k čvachtající se dívce. Je to ona určitě prozradila jí jedna veveruška a jen pohled na ní je božský. Škoda, že musím zabít tak čistou dívku, ale kvůli mé paní to udělám. Ač musím ji zabít ?? Paní žádala krev neřekla kolik. Našlapuji v písku a ten pocit je nepříjemný. Kéž bych mohl kráčet zase po zasněžené půdě, ač toho se brzo dočkám. Přitom neustále větřím jestli neucítím přiblížející se tygřici co chodí s ní. Prý je bílá, bílý tygři byli dobrými spojenci a třeba stále jsou. Další krok a už jsem skoro u ní. Mám jí dát čas vykřiknout ?? Radši ne kdo ví co se tu za tu dobu změnilo mohl bych tu zahynout a to by byla poslední naděje ztracena. Jedním mocným skokem se přenesu za ní. Ozve se zavrčení a snah jí uhodit do halvy, aby omdlela, ale ouha polekaná dívky se v tu dobu sklonila pro mušli a útok vyšel na prázdno. |
| |
| Pláž "Kopu" do vody a dělám tak malé vlnky. Líbí se mi, jak voda chladí mé nohy, jak šumí a jak voní solí. Dívám se na obzor, pozoruji jak se slunce třpytí v odrazu hladiny moře, jak se jeho paprsky třpytí v něžných vlnkách. Přesně následuji břeh, jdu po pobřeží dál a dál, občas se shýbnu, abych zvedla a prohlédla si mušli, pak ji opět zahodila a tak dále dokola. Zrovna když se opět skláním pro mušli, uslyším nad sebou dunivé vrčení a velký stín na chvíli zatemní mou postavu. Prudce se zvednu a když jej uvidím, vykřiknu. Chci se rozeběhnout pryč, ale brání mi v běhu na břeh. V chvilkové pomatenosti si neuvědomím, že už nejsem víla a neumím chodit po hladině, protože to je přesně to, kam bych se chtěla rozběhnout. Tahle chvíle nerozvážnosti mě možná bude stát všechno. Otočím se a běžím jiným směrem v horkém písku a vlny mi brázdí kroky. |
| |
| Cesta okolo Narnie Ihned po incidentu s Aswellou jsem s Ripem vyplul na obhlídku Narnijských břehů, my jsme měli oblast kde se právě Aswella a král často scházeli, pak byli ještě tři dvojčlenná "mužstva" která obeplula další tři čtvrtiny země. Z našeho oddílu tedy zbylo asi sedm myší, velení měl myšák kterému se říkalo Veverák, pořád louskal nějaké ořechy nebo něco tomu podobné, stejně jako veverky a proto se mu tak začalo říkat, jeho pravé jméno už si málokdo pamatoval. Pluli jsme několik dnů na malé veslici vyrobené speciálně pro nás. Už se pomalu vracíme z naší cesty k pláži. V dálce vidím jak tam sedí Aswella a usměji se. "Jsem rád že už je v pořádku, že, Ripe?" řeknu ke svému společníkovi a pádluji. Pak ale vyskočím a vypísknu. "Ripe, přidej! Tam se k ní něco blíží! Něco velkého, chlupatého a určitě nebezpečného!" vypísknu a začnu pádlovat jako o život, možná o něj dokonce jde. Už jsme na místě kde se dá vyskočit na břeh. "*Písk* Ripe, honem, jdi pro krále! Já se ho pokusím zdržet, a neodmlouvej§! Co bychom si bez tebe počali, kdyby se ti něco stalo, na cti ti to neubere!" řeknu a vyběhnu k Aswelle a tomu... Yettimu?? Jsme asi deset metrů od nich když jeho tlapa proletí nad Aswellou. "Hej ty! Nech ji být!" vypísknu dost hlasitě na to aby mě slyšel. Sáhnu k pasu pro miniaturní scimitaru a druhou rukou uchopím mini dýku. Pravděpodobně ho nanejvýš škrábnu, tohle není člověk ani nic podobného, jeho kůže a srst je moc silná na mou zbraň, ale třeba ho zdržím než přijde král... Musím! řeknu si a už běžím na něj. "Aswello! Aswello! Utíkej!" křiknu ještě a to už se odrážím a seknu po něm tak že bych možná dosáhl i k pasu. |
| |
| Pláž První pohyb byl příliš pomalý. ten druhý však tu stejnou chybu neudělá. jak zmerčím její směr výskokem změním svoji chůzi na běh po čtyrech a pronásleduji ji a nějakého pištění za sebou si nevšímám, jedním skokem jí povalím na zem. Pak ji jednou rukou chytnu a přehodím přes rameno, když tak učiním něco se mi ostře zabodne do nohy, jelikož jsem ztratil v těchto teplých končinách spoustu podkožního tuku docela nepříjemně to zabolelo. Prolétnu pohledem okolí, ale nepřítel nikde, až na podruhé si všimnu chlupaté koule skákající mi pod nohama. Jen zavrčím a začnu se po něm ohánět svoji tlapou. Sakra a zrovna když nemám hlad. |
| |
| Pláž Ono ho to bolelo?? pomylsím si a vtom vidím malinkatou anději. "Pusť ji! Nebo tě jménem Aslana budu muset zabít! Jakožto rytíř Řádu lva ti tohle nedovolím!" vypísknu znovu a uskočím první ráně ale i vítr který po ní pčišel byl trochu nepříjemný. Udělám kotrmelec vzad. Kdyby se dal na útěk mohl bych ho dohnat ale boj by byl pak kvůli únavě těšší. Pokud chci pomoct Aswelle, musím ho zaměstnat... poymslím si. Uhnu druhé ráně a proskočím mu pod nohama a bodnu dýkou a seknu scimitarou do nohou. Neměl by mě stihnout praštit, v uhýbání jsem dobrý ale jak mi dá jednu ránu tak jsme v koncích, takovou tlapou to bude bolet. Potom se chytnu jeho chlupů a snažím se vyškrábat na rameno kde ho chci bodnout abych Aswelle dal šanci na útěk. |
| |
| Pláž Když vidím, jak čilej je tenhle myšák mám sto chutí pustit oběť a zadusit ho. Bohužel to, že jí držim na ramenou a můžu použít jen jednu tlapu mě stojí rychlost. Asi budu muset využít oběŤ. Holku vyhodím lehce, jak pytel do vzduchu přitom levou rukou naženu písek z pláže přímo na krysu. Pak pravou rukou uchopím holku, ale za krk. Radím ti ustup. Ještě jeden výpad a ta holka končí. Následně sevřu ruku kolem jejího krku. Jestli nás někdo bude sledovat začnou vám ejjí zybtky ukazovat cestu. Pak uvolním lehce sevření udělám s ní pár kroků dozadu a pak s ní začnu utíkat pryč. |
| |
| Pláž Běžím po pláži, snažím se utíkat co nejrychleji. Nohy se mi však boří do mokrého písku a pohyb jde daleko hůře, než by člověk čekal. Uslyším za sebou známý hlas a to mě přinutí, otočit se. Je tam Pípčíp. Myšák tak šikovný, že se s přehledem vyrovná daleko větším tvorům. Ovšem tenhle medvěd? je pro něj myslím až velké sousto. Pípčípe! Uteč! Prosím! Křiknu na něj, ale to už jsem povalena do písku a následně přehozena přes rameno. Cítím pevné svaly toho tvora a tvrdou kostru. Tak tvrdou, až si o ni narazím bok. Přesto se snažím. Mlátím rukama do zad té obludy, až je mám celé bolavé. Křičím, kopu nohama a prosím Pípčípa, aby utekl. Ten však neposlouchá, a nadále na tvora útočí. V jedné chvíli se ocitnu ve vzduchu. Ať už je to jakkoli divné a nemožné, snažím se ve vzduchu "utéct" abych dopadla jinam, než zpět k té zrůdě. Nepodaří se to a opět mě chytí. Tentokrát ale za krk. Bolí to. Víc než cokoli, co jsem zatím zažila. No, vlastně ne, léčení té rány z minula bolelo víc. Ovšem nemohu dýchat. Když navíc zesílí své sevření, jsem s dechem u konce a zažívám tíživý pocit dušení. Nemám jak ani čeho se nadechnout. Sípavě se ještě snažím Pípčípa odehnat, ale následně se mi vše zamotá a já ztratím vědomí. |
| |
| Pláž Dřív než stihnu podniknout další krok tak povalí Aswellu na zem. Využiji příležitosti a vrhnu po něm dýku, má délku čepele asi osm cm čili by to pro něj nemuselo být příjemné. Zasáhnout bych ho měl do ramene čili když chce aswellu znovu chytnout by mu dýka měla pořádně znepříjemnit život. Asi mu nezabrání v tom aby ji chytl ale měla by mu bránit aby ji nesl na rameni, čili v rychlém postupu. "Proč ji chceš!" vypísknu na něj naštvaně a pevněji stisknu scimitaru. Když chce utéct tak o krok postoupím ale zastavím, nechci riskovat aby se něco Aswelle stalo, pochybuji že mi odpoví. Kruci, kdybych nezapomněl na roh tak bych mohl zavolat posily a s Ripem bychom ho už zdrželi než by ostatní dorazili! Tohle si budu do konce života vyčítat! vynadám si. Dívám se na něj a sleduji kam couvá. Dýku už asi odhodil což je pro nás jen dobře... |
| |
| Rípčíp Plavba Plujeme s Pípčíkem v naší malé pramici podél Narnijských břehů a dáváme pozor na klid naší Země. Všem zbývajícím Telmarům to přijde i nadále ironické. Myšky, sotva velké půl metru, a hlídají Narnii. Ovšem z minulých zkušeností vědí, že nás nesmějí podceňovat. Zamyslím se. Vzpomínám na na velkou bitvu proti Telmarům uzurpujícím si naši zemi. Vzpomínkou na tuto velkou bitvu mi je i nový ocásek. Starý mi byl useknut v boji a díky lásce mé jednotky mi náš nekonečný vůdce Aslan přidělil nový. Když na mě pak Pípčík promluví, otočím se směrem k pláži, kde je Aswella. To ano, je dobře, že je v pořádku. Všem by nám moc chyběla. Vycením zoubky v úsměvu a dál se rozhlížím po obzoru moře. Naším úkolem je přeci zajistit klid. Při dalším varování svého společníka vezmu maličký dalekohled a zaměřím se na příšeru, jež ohrožuje Aswellu. Proti Pípčíkově návrhu chci nejdřív protestovat, ale moc dobře vím, že má pravdu. Ani dva bychom něměli poříádně šanci. Musíme zavolat Kaspiana. Jen mě mrzí, že jsme si zapomněli vzít roh pro případ nebezpečí. I já vyskočím z loďky a běžím, uháním jako vítr v slabých vlnkách, později písku dál do lesa. Narazím tam na bílou tygřici Ellu, věrnou přítelkyni již zmiňované Aswelly. Ello, vaši přítelkyni Aswellu ohrožuje veliký bílý netvor! Vypadá jako medvěd. Pípčík se jej snaží zadržet, ale musíme najít krále! Musíme Aswelle pomoci! |
| |
| Les Naštěstí pro mě mám neustále druhé rameno takže si dívku jen přehodím do toho přesto, že hod to byl pěkný nemůžu očekávat o myši s tak malou výškou a vahou nějaký super zásah co by projel mou kůži tak, aby mi to doopravdy způsobily vážnější problémy, proto se tou dýkou nezaobírám ba naopak mi hraje na tváři úsměv, jelikož nepřítel přišel o zbraň. Nejdříve se chvíli jen chaoticky míhám lesem až asi tak po 15 minutách nabírám směr ke kamennému stolci. |
| |
| Pláž - základna myší Doběhnu pro malou dýku a prohlédnu si krev na špičce ostří. Usměji se a už běžím do lesa. Proběhnu jím jak nejrychleji mohu do naší základny. "Kamarádi! Poplach, unesli Aswellu! Sežeňte všechny zvířata která můžete a hlavně psy a další s dobrým čichem!! A taky honem Ostrovida!" rozkážu devíti myšákům v noře a ti se ihned rozprchnou aby splnili co jsme řekl, vědí že když vyhlásím já nebo Rip poplach je to vážné. Já sám mažu k Cupitovi, jsme u něj do deseti minut. "Cupito!! Rychle, pojď sem!" křiknu a objeví se malý rezatý veverák. "Ihned vyraž ke králi Kaspianovi! Unesli Aswellu, a hodně rychle, nevím co se stane!" vysvětlím mu a ten taky vystartuje urychleně na hrad. Já se už vracím k noře kde se schází velký počet zvířat a dokonce vidím i jednoho nebo dva Fauny a dokonce i Bouřliváka. "Musíme počkat na krále! Ale řeknu vám tohle, Aswella byla unesena, pokusil jsem se ji zachránit ale neměl jsem moc šancí, musíme hodně rychle jednat, Ostrovide, ty musíš vše pozorovat ze vzduchu, Cupita už běžel pro krále, My jsme dost malí na to abychom ho společně překvapili, je nás jedenáct, s Ripem, zvládneme ho zabavit, Bouřlivák se s ním jako jediný může vypořádat, je asi tři metry vysoký, má velkou sílu a je i docela rychlý a nemá strach, má tvrdou kůži a podkožní vrstvy, jedině síla Bouřliváka nebo nějakého z našich přátel Obrů ho porazí... Dobře, tedy plán bychom měli - Ostrovid bude sledovat ze vzduchu psy kteří půjdou po stopě, dokázal jsme ho zranit a mám trochu jeho krve, čili to nebude těžké, potom ho my, Myši, přepadneme ze zálohy, zaměstnáme ho, na to půjdeme já, Rip a několik od nás, další, asi čtyři Myšáci osvobodí Aswellu, jakmile bude v bezpečí tak se s ním Bouřlivák vypořádá, mělo by to vyjít, ovšem pokud má někdo lepší nápad sem s ním," vyložím jim vše co jsme zjistil a předpřipravil. V taktice jsem u Myší nejlepší ale Bouřlivák a Ostrovid by mohli mít lepší nápady, nebo taky Lanýžník který se se sem dostavil nebo i kdokoliv jiný, co já vím. |
| |
| Jen pár vět, jsem unavená:D Abych i já splnila řádkový standart, hezky si to tu odentruji. Vy to ale nezkoušejte!! :D Takže, Rípčíp se s Ellou vydal za králem, aby jej informovali, co se stalo. Chvíli po tom do zámku vtrhli všichni další, koho poslal Pípčík a horlivě králi také osvětlovali situaci. Kam ten tvor běží se zatím neví, ovšem Pípčík již zorganizoval pronásledování. Jak to bude dál? |
| |
| Kupodivu Narnie, vlhkost vzduchu: 25 %, teplota ve stínu: 20 °C Vše se zdařilo, to ano. Aswella se "uzdravila", má země dostatečně prosperuje, jídla je dost (někdo se tu cpe v noci čokoládou). Zazvonil zvonec, pohádky je konec, herci už mohou jít na kutě? Kéž by to tak bylo. Ale... tohle je život. Z vnějšího pohledu je celá země spokojená, ba přímo šťastná. Z vnitřního (bacha s tou kamerou) ale můžeme vysledovat naši hlavní hrdinku, Aswellu, kterak nesplňuje předpoklad šťastného narnijského občana. Není totiž... šťastná. Z jakého důvodu? Kdo ví (já tedy ne). V následujícím odstavci vám přiblížím královu snahu: „Aswello, jak se cítíš?“ ... „Ale no tak, pověz mi něco. Vždyť už jsi konečně normální.“ !!! „Omlouvám se, odpusť mi. Vůbec nevím co mě to popadlo. Co by sis přála k obědu? Nadívanou koroptev? Zvěřinu s jeřabinovou omáčkou? Nebo snad kupu čerstvé zeleniny a ovoce jako včera?“ *smích* Děkuji, obsloužím se sama. „A co nové šaty a pentle? Dívky přeci mají rády parádu.“ Ale já jsem v... „Kam utíkáš? Chceš se projet na koni?“ Můj osobní život se velmi změnil. Již nejsou noční procházky na pláž, několikahodinové rozmlouvání, poklidné noci. Každé ráno (na piáno hraje Jack) se s Aswellou pouze zdvořile (velice neosobně) pozdravíme a vzápětí se po zbytek dne od sebe vzdálíme. Včera si ani nevyzvedla svůj košík s ovocem. To už je vrchol. Kašle na mě, prostě na mě kašle. No výborně, já už si ji dokonce přivlastňuji. Situace s podivným chováním lorda Sanderiana se nezměnila. Chová se stále podivně. Jak tak koukám, spolehnout se mohu jen na své špatné trávení a služebnictvo. Ale kapitán za žádných okolností neopouští svou potápějící se loď. Ó ano, následujte krysy, panstvo, naše dlouhá cesta je právě u konce. Krysy... jedna mrcha mi právě přeběhla přes cestu. Okamžitě si dám ponožky naruby, to prý pomáhá. „Eh... co ty tady, Pípčíku?“ |
| |
| Rípčíp "Pane králi" Myšák se skloní až k zemi, kde se čelem dotkne podlahy. Tak hlubokou úctu svému vládci vyjadřuje. "Pane, pluli jsme s Pípčíkem kolem Narnijského pobřeží, jak jste nás pověřil. Plvaba probíhala v klidu. Ovšem na pláži, kam chodí Ella a Aswella. Aswella tam chvíli byla sama, ovšem objevil se tam nějaký divný tvor. Vysoký na tři metry. Vypadal jako lední medvěd, akorát o dost větší a i stavbu těla měl jinou. Pípčík se okamžitě vrhl do boje, aby jej zdržel. " Vypoví ti udýchaně. Tygřice Ella stojí hned za ním a jen přikyvuje. Ona u toho nebyla, potkala Ripa až na cestě. "Máme vyhlásit pohotovost, pane? Naše jednotka toho tvora porazí! Vy do boje nemusíte zasahovat, nesmíme ohrozit našeho Krále!" |
| |
| Komnata ratata Pozorně poslouchám, ale vůbec nechápu hlášení své nejstatečnější kry... myšičky. Pardon, myšáka. „Pohotovost? U všech svatých, proč pohotovost? Aswellu jsem viděl ještě... eh... před pár dny na snídani a takhle rychle se scénář jistě nemohl změnit.“ Rejžoo! Dožvýkám pečenou kachnu a posledním houskovým knedlíkem dočista vytřu porcelánový talíř se zlatým lemováním. Yum, yum. Leč myšák se nedá jen tak odbýt (zabít), a proto mi nezbývá nic jiného než uvěřit mu. Lněným ubrouskem si pečlivě očistím prsty (kdo se má pořád otravovat s napouštěním vany, že jo?) a posadím se na okraj odrbaného koberce. „Můj mrňavý myšáku, já ti tedy uvěřím. Ale jestliže to dopadne jako minule s tím fialovým sýrem... nepřej si mě. Koneckonců já už si tě nepřeji přes dva roky.“ Vstanu a začnu rázovat po své komnatě. „Nuže, zde máme fakta. Naše líbezná exvíla byla zákeřně unesena... Nechtěla snad s tím tvorem jít? Ne. ... kde jsem to přestal... Ano, byla unesena jakýmsi chlupatým tvorem na tři metry vysokým.“ Zastavím se a dokořán otevřeným oknem se zadívám do dáli na opuštěnou pláž. „Zde jsou rozkazy: vyhlašte pohotovost a poražte toho ohavného tvora. Kruciš, nemyslím Aswellu!“ Pohodím hlavou směrem k narnijským přátelům a tímto považuji tuto záležitost za vyřízenou. Ta holka se z hradu už ani na krok nedostane, to jí garantuji. MH: Pokud má Kaspian také vyrazit do boje, není problém situaci poupravit a pár řádků dopsat. |
| |
| !!!DODATEK!!! Zvláštní, opravdu zvláštní věci se dějí v mé milované Narnii. Zaslechl jsem hlas shůry a měl bych se jím řídit. „Eh... pane myšáku a paní tygrová (tygrová paní?), nějak jsem se rozmyslel.“ Upřou na mě upřený pohled. „Ale ne, nesním vás. Je to tak, že vlastně s vámi jdu,“ začnu se hystericky smát a hodím na sebe nějaké to brnění a do kapes narvu pár tisíc zlaťáků. „Nepřátelé Narnie, střezte se. Třeste se před námi! Mezitím začne hrát velice dramatická hudba a já už myslím pouze a jen... na přepudrování lesknoucího se nosu. |
| |
| Zděšení Narniané Opravdu nechápou královo chování. Už mu na Aswelle nezáleží? Nezáleží mu ani na Zemi, když nechce vyrazit s nimi? Co se děje, že netrvá na tom, že sám zkontroluje, zda ten ohavný tvor padne mrtev k zemi? Pak se najednou rozmyslí a tím je vyvede z míry ještě víc. Navíc, ten smích, to chování.. To přece není král, nebo ano? No, ať už je to jakkoli, stejnak svolali menší skupinku kentarů, faunů a pár divokých šelem. Přivedli králi koně a vyrazilo se. Mezitím Samuel a Aswella Dlouhými kroky, jež duní celým lesem skáčeš dál a dál. Jeden tvůj krok je jako nejméně tiř lidské. Letíš lesem dál a dál, až tam, kde ona čeká. Ona, tvá paní. V ledové jeskyni hluboko v horách je pohřbená, její dva služebníci ji stráží jako oko v hlavě a ty ji nyní máš osvobodit. Oživit a pomoci k opětovné vládě nad královstvím. "Nezabíjej ji.." Nakáže ti s laskavým tónem, než zdánilivě ledovou pokrývkou prostrčí ruku. "Stačí jen pár kapek, jen pár kapek a budu opět žít. Zmocním se Narnie a vy, mý tři věrní přátelé, budete žít jako páni. Vy budete vládnout spolu se mnou." Láká tě a ty splníš její přání. Celé její ledové vězení se rozzáří a poté jako by se pokrylo krví. Krev se vpíjí do ledu, než led bouchne a rozsype se jako sklo kolem. A je tu ona. Živá, zdravá a plná síly. Jakoby odnikud vytáhne svou kouzelnou hůlku zakončenou krystalem a usměje se. Poručí ti, abys položil Aswellino bezvládné tělo na ledový stolec, když tak uděláš, jen na ni lehce klepne a dívku oblaí led. Vytvoří jakousi ledovou rakev, kde může dívka odpočívat na věky věků. |
| |
| Vážení a milí!! Vypadáme docela neaktivně, co to jako je? Kaspiane, mám tě dojet nakopat? Už mě to nebaví, hodláte hrát, enbo to mám ukončit? A laskavě to řekněte popravdě. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR