Makedonská říše 323 př. n. l. - Války diadochů

13. června 323 př. n. l.
Babylon

Alexandr oslabený horečkou již začínal vidět zamlženě nepřehledný houf svých ustaraných generálů, kteří jej kolem jeho smrtelné postele obklopili. Jeho pohled nakonec padl na Perdikkovi, kterému po smrti svého věrného přítele Hefaistiona, nejvíce ze všech důvěřoval. Natáhl k němu roztřesenou ruku, v níž s velkými obtížemi svíral královský pečetní prsten. Perdikkás, který sotva zadržoval slzy, jako mnozí další, po chvilce váhání prsten přijal.
Všem bylo jasné, že s jejich králem, který je vedl z rodné Makedonie až za řeku Indus a k úpatím Hindúkuše, je konec. Již přes týden Alexandr bojoval se stále se zhoršující horečkou a dnes přišel králův poslední den. Skrz houf se až k Alexandrovi prodral Nearchos a zeptal se: “Alexandře, komu zanecháš svou říši?” Alexandr však nebyl schopen odpovědět a pouze se snažil na Nearcha zaostřit své oči, které se již pomalu zavíraly. V tom se do toho začali přidávat i ostatní a snažili se Alexandra pobídnout, aby jim jméno následníka sdělil. Ten nakonec z posledních sil tiše řekl: “Kratisto.” - Nejsilnějšímu.
Generálové nevěděli co si mají o jeho odpovědi myslet a začali se dohadovat, jak to vlastně jejich král myslel. “Řekl Krateros,” navrhnul jako možné vysvětlení Peucestas, avšak hned ho přehlušili jiní, kteří své pohledy upírali stále zoufaleji k Alexandrovi.
Alexandrova třesoucí se ruka, stále natažená k Perdikkovi, náhle klesla bezvládně na postel a oči velkého krále se zavřely. V moment také dobyvatel Perské říše vydechl naposledy... Alexandr Veliký je mrtvý.

Píše se rok 323 př. n. l. Alexandr Veliký, dobyvatel Perské říše a jeden z největších vojevůdců všech dob, je mrtev.
Zemřel, aniž by po sobě zanechal nástupce a celá obrovská říše, kterou Alexandr za krátkou dobu vytvořil, zůstává svěřena do péče jeho generálů (zvaných diadochů), kteří ji mají udržet, dokud nedospěje novorozený králův syn.
Do té doby byl stanoven regent Perdikkás, který má zastupovat malého krále Alexandra IV. a druhého krále Filipa Arrhidaia (mentálně zaostalého Alexandrova bratra). Králi byli totiž uznáni oba dva, přičemž mají vládnout společně. Je však jasné, že ani jeden z nich není teď schopen smysluplné vlády.
Ta spočívá v rukou diadochů, kteří si rozdělili celou říši do jednotlivých satrapií, přičemž každý z generálů vládne v jedné z nich a dohromady tak Alexandrovo dědictví spravují. Tito satrapové mají ale většinou vlastní plány. Někteří hodlají Makedonskou říši zachránit a slouží věrně i nadále trůnu. Jsou ale i tací, kteří hledají nejvhodnější moment na to, uzmout kus království pro sebe, nebo dokonce si uzurpovat říši celou.
Napříč celou zemí tedy vypukají vzpoury těch, kteří kdysi slibovali věrnost Alexandrovi a nikoli této nové vládě. Např. i mnohé řecké městské státy nyní vidí v tomto příležitost k získání samostatnosti, kterou jim Makedonie vzala.
Jen bohové vědí, co se s říší po smrti mocného vladaře stane. Jedno je ale jisté. Válka je nevyhnutelná a diadochové jsou bývalí generálové, kteří sloužili pod velením Alexandra Velikého a ti mnohdy ani ničemu jinému než válce nerozumí.

Srpen - Říjen, rok 323 př. n. l.

Srpen 323 př. n. l. - Události z říše

Je to jen několik týdnů po tom, co velký král Alexandr naposledy vydechl v Babylonu a teprve několik dní po narození jeho syna a nového krále Alexandra IV. Mnozí se nyní mohou radovat, že dítě, které královna Roxana čekala bylo synem a nástupcem trůnu společně se svým strýcem Filipem.
Alexandrovi generálové si správu nad říší rozdělili a jakmile to bylo možné, tak opustili Babylon a přesunuli se do jim svěřených satrapií.

Již v prvních týdnech je však jasné, že Alexandrova smrt přinese celé říši četné problémy. Bez velkého vůdce je nyní celý helénský svět uvržen do mnoha nových konfliktů. Mnozí již ztratili víru ve velkou vizi sjednoceného světa.
Takovými se nyní stávají např. Řekové a Makedonci usazení daleko od domova na východě, v Baktrijské satrapii. Ti již touží vidět opět svůj domov a vrátit se tam. Jejich nespokojenost stále roste a Baktrijský satrapa Filip se může obávat dokonce i jejich povstání! Helénové žijící v této oblasti jsou totiž početnou skupinou a především se jedná o vojáky a veterány, které zde před lety Alexandr umístil, aby tuto oblast helenizoval.
Jedná se o těžko řešitelný problém, jelikož jejich rodné Řecko jim nikdo v Baktrii a Sogdianě nevynahradí. Když teď sám Alexandr zemřel, tak jejich motivace zůstat tak daleko od domova ochabuje.

Řečtí a makedonští vojáci usazení Alexandrem ve východních satrapiích již začínají cítit stesk po domovu

Další z prvních problémů je také ten, že Eumenés dostal pod svou správu satrapie Paflagonie a Kappadokie, avšak druhá ze zmíněných stále není pod makedonskou vládou a místní vládce Arianthes za dobu Alexandrova tažení nahromadil značný obnos za nějž je schopen najmout mnoho žoldnéřů, víc než dokáže samotný Eumenés porazit. Eumenés je tedy odkázán na pomoc ostatních satrapů.

V Řecku se také k něčemu pravděpodobně schyluje, avšak zatím není jisté k čemu. Již uběhla nějaká doba od toho, kdy i sem dorazily první zprávy o Alexandrově smrti a ze zvěstí se již stala oficiální pravda. Mnoho odpůrců makedonského režimu nadvlády se této příležitosti chopilo, včetně athénského řečníka a úhlavního nepřítele Filipa II. Makedonského, Demosthena. Nespokojenost vůči říši v mnoha městských státech stoupá. Makedonský satrapa Antipatros by měl být tedy na pozoru.
Velké nebezpečí nyní může totiž představovat Leosthenes z Athén, který opustil město a nyní na vlastní náklady verbuje řecké žoldnéře na Peloponésu. Mnozí z nich jsou veteráni, kteří kdysi sloužili během Asijského tažení pod Alexandrem. Záměry Leosthena jsou velkou záhadou…

Nakonec také je nyní říše velmi nestabilní v oblasti Thrákie. Satrapa Lýsimachos se totiž záhy po svém příjezdu doví, že místní thrácký král Seuthes III. zorganizoval početnou armádu a pokouší se získat Thrákii pro sebe. Lýsimachos je nyní proti němu v obrovské početní nevýhodě a pod velením má jen malou armádu.

Makedonská říše si nyní projde přetěžkou zkouškou...

Antipatros

Jsi satrapa Makedonie Antipatere,

v Makedonii již vládneš dlouhou dobu a získal sis zde obrovský vliv. Můžeš se nyní považovat za jednoho z nejmocnějších mužů v říši a tvé slovo jistě bude mít značný podíl na budoucnosti Alexandrova dědictví. Buď však na pozoru, jelikož moc plodí nepřátele a ani ty jich nemáš málo. Mnoho jiných ambiciózních satrapů se bude jistě snažit o tvůj pád, což nesmíš dopustit.
Nezapomeň bedlivě sledovat dění v říši a především pak počínání regenta. Perdikkás je velice mocný muž, avšak zatím se neprojevil. Může být dokonce i tvým spojencem, ale taky největším nepřítelem.
V tuto chvíli se však soustřeď především na dění v Řecku. Řada městských států se totiž po Alexandrově smrti začíná bouřit a dost možná se schyluje k nejhoršímu… Bohužel ty sám nyní nemáš dost sil, jelikož velká část makedonských vojáků se nyní nachází s Kraterem v Kilíkii a kdo ví, kdy se vrátí.
Pokud však dokážeš nastolit v Evropě pořádek, tak budeš mít pod sebou velice silnou satrapii a domovinu všech Makedonců. A s tím se dá dokázat opravdu mnoho.
Ať se stane cokoli, tak to jsi ale právě ty, kdo má právo nakládat s dědictvím Alexandra Velikého.

Lýsimachos

Jsi satrapa Thrákie Lýsimachu,

jsi také zároveň jedním z předních generálů v říši a kde co jsi během tažení s Alexandrem zažil. Nebyl úkol, který by jsi nedokázal splnit a ani teď tomu nebude jinak. Dostal jsi na starost jednu z nejhůře udržitelných satrapií v říši - Thrákii.
Než se budeš moci pustit do řešení mocenských struktur v říši, budeš muset jako první nastolit pořádek ve vlastní satrapii. Jedná se však o přetěžký úkol, jelikož máš pod svým velením velice málo vojáků a Seuthes dokázal seskupit opravdu značnou sílu.
Můžeš riskovat, postavit se mu a využít houževnatosti své a svých Makedonců, nebo můžeš zkusit požádat některé satrapy o pomoc, avšak… je nějaká šance, že by někdo nyní pomohl Thrákii?
Každopádně cenným spojencem by se mohl stát Antipatros v Makedonii, který disponuje opravdu velkou mocí, nebo Leonnatos který však bude jistě mít své vlastní ambice.
Než bude Thrákie zajištěna, je jen velmi malá naděje, že se budeš moci podílet na řízení celého státu. Válka se Seuthesem je tedy pro tebe nyní na prvním místě. Potom ukáže osud, co se bude dít dál…
Každopádně jsi jedním ze skutečných dědiců Alexandrovy říše a historie bude na tebe jistě ještě dlouho vzpomínat.

Menandros

Jsi satrapa Lýdie Menandre,

Lýdie je velmi bohatou satrapií a je důležitou součástí Anatolie, přičemž Sardy patří k nejbohatším městům široko daleko.
Na první pohled se sice může zdát, že nedisponuješ příliš velkou mocí, avšak zdání může klamat. Na tvých rozhodnutích bude jistě záležet a pokud se dobře začleníš do mocenských struktur státu, tak se třeba ještě dostaneš hodně daleko.
Rozhodně budeš ale potřebovat spojence, jelikož v takto těžké době to sám nezvládne nikdo. Můžeš se spojit s některými silnými satrapy, avšak ti by tě mohli zastínit, tudíž vybírej pečlivě.
Cenným spojencem by se mohl stát např. Antigonos či Leonnatos, avšak i ti mají své vlastní ambice, stejně jako třeba Antipatros v Makedonii.
Dění v říši sleduj bedlivě a především pak počínání regenta. Perdikkás se sice ještě nestačil projevit, avšak v rukou má opravdu velkou moc.
Konečné rozhodnutí co uděláš je však jen na tobě.

Filotas

Jsi satrapa Kilíkie Filote,

Nyní ovládáš jednu ze strategicky důležitých satrapií v říši. Sice nejsi mezi předními Makedonci, kteří svým slovem rozhodují o osudu celé říše, ale i tak máš nyní v rukou dost velkou moc na to, aby ses mezi ně brzy dostal.
Velice důležité pro tebe tedy bude dostat se mezi ostatní satrapy a získat si mezi nimi vliv. Kdo ví, co se v říši přihodí, ale rozhodně bude důležité na čí stranu se přidáš a jaké spojence si najdeš. Jasné totiž je, že v říši jsou osobnosti jejichž ambice mohou ještě strukturu státu celou změnit.
Přátele si tedy vybírej velmi obezřetně a také nezapomeň sledovat dění v Babylonu, konkrétně kroky, které činí regent Perdikkás. Perdikkás bude totiž rozhodovat o mnohém, tudíž záleží na tobě zda s jeho kroky budeš souhlasit a podpoříš je či nikoli. Rozhodnutí bude záležet jen na tobě.

Ptolemaios

Jsi satrapou Egypta Ptolemaie,

Můžeš být vděčným za to, jak bohatou a strategicky umístěnou zemi máš pod kontrolou. Neusni však na vavřínech. Tvá sláva na tebe teprve čeká a bude to zřejmě vyžadovat mnoho úsilí. Jsi totiž jedním z předních mužů v říši, tudíž se k tobě upírá mnoho zraků a mnohé mohou být i závistivé. Obecně jsi však velice oblíbeným, což je pro tebe další výhodou.
Jako satrapa Egypta a jeden z nejbližších Alexandrových poradců máš v rukou opravdovou moc a je jen na tobě jak ji využiješ.
Bedlivě sleduj dění v říši, která bude mít nyní s novým uspořádáním jistě problémy. Těch však můžeš využít ve svůj prospěch.
Největší hrozbou pro tebe dost možná bude samotný Perdikkás. Tento muž nejenže není zrovna tvým přítelem, ale také má nyní v rukou obrovskou moc a může mít na dosah i samotný trůn.
Rozhodně se vyplatí najít si mezi ostatními satrapy spojence, jelikož pokud budou tvé ambice vysoké, tak samotný je uskutečnit nedokážeš. V tomto ohledu by ses mohl obrátit k některým starým známým jako je např. Krateros, Leonnatos či Antipatros. Můžeš ale také na svou stranu získat méně významné generály, kteří sice nebudou takovou podporou, ale zato nedisponují tak velkými ambicemi.
Rozhodnutí je však na tobě.
Každopádně ty jsi byl bohy vyvolen k vládnutí nad částí dědictví Alexandra Velikého… nebo snad nad celým?

Laomedon

Jsi satrapa Sýrie Laomedone,

Nyní ovládáš jednu ze strategicky důležitých satrapií v říši. Sice nejsi mezi předními Makedonci, kteří svým slovem rozhodují o osudu celé říše, ale i tak máš nyní v rukou dost velkou moc na to, aby ses mezi ně brzy dostal.
Velice důležité pro tebe tedy bude dostat se mezi ostatní satrapy a získat si mezi nimi vliv. Kdo ví, co se v říši přihodí, ale rozhodně bude důležité na čí stranu se přidáš a jaké spojence si najdeš. Jasné totiž je, že v říši jsou osobnosti jejichž ambice mohou ještě strukturu státu celou změnit.
Přátele si tedy vybírej velmi obezřetně a také nezapomeň sledovat dění v Babylonu, konkrétně kroky, které činí regent Perdikkás. Perdikkás bude totiž rozhodovat o mnohém, tudíž záleží na tobě zda s jeho kroky budeš souhlasit a podpoříš je či nikoli. Rozhodnutí bude záležet jen na tobě.
Jako satrapa Sýrie vládneš největšímu loďstvu a výhodným přístavům, tudíž o tvou podporu bude jistě zájem. Využij této výhody ve svůj prospěch a staň se slavným.
Nechť na tebe bude historie ještě dlouho vzpomínat.

Archon

Jsi satrapa Babylonie Archone,

Spravuješ velice bohatou provincii v níž se nalézá také hlavní město celé říše - Babylon. Rozhodování o osudu říše tedy vidíš z první ruky a pokud si získáš důvěru regenta, tak dost možná získáš i velké slovo v samotném řízení osudu království.
Pokud bude regent tvým spojencem, tak ti to jistě přinese mnoho výhod, avšak pokud se ukáže být na obtíž, tak tvá vláda může být do budoucna velice obtížná.
Každopádně na tebe doléhá obrovská zodpovědnost, jelikož spravuješ hlavní město říše v němž je královská pokladna i celý královský dvůr a oba králové. Snaž se tedy důvěru ostatních nezklamat.
Zároveň však můžeš pomýšlet i na vlastní ambice a pokud nechceš všemu jen přihlížet, tak konej jak uznáš za vhodné, avšak jednej opatrně.
Nezapomeň, že Babylon je srdce říše a ten kdo jej má v držení, má i obrovskou moc.

Peithon

Jsi satrapa Velké Médie Peithone,

máš v rukou nejsilnější satrapii na východě a i ty sám jsi jedním z předních mužů říše, kteří rozhodují o dalším běhu dějin. Na tvém slově bude vždy záležet.
Nyní jsi ve velmi výhodné pozici, můžeš zůstat věrný Perdikkovi a jeho vládě, nebo můžeš vyrazit na riskantní cestu za vlastními ambicemi. Jako satrapa Médie k tomu máš mnoho prostředků. Říše dost možná bude čelit mnohým vnitrostátním problémům, které můžeš využít i ve svůj prospěch. Můžeš čekat na vhodný moment a získat si východní satrapie pod svou kontrolu, buď diplomacií nebo silou. Východ je totiž velmi bohatý a zároveň nedosažitelný pro jiné satrapy na západě, kteří budou mít pravděpodobně dost problémů sami se sebou. Takové plány by však mohly být zradou, tudíž opravdu pečlivě zvaž jakou cestou se dáš.
Konečné rozhodnutí bude na tobě.
Každopádně jsi jedním z těch, kteří mají právo nakládat s dědictvím říše Alexandra Velikého.

Perdikkás

Zprávy o armádě Thráků

Z Babylonu jsi dorazil do Philippopolisu, kde ses setkal se svou armádou a brzy ses uvedl také do svého nově získaného úřadu. Ten sis ale musel také udržet…
Když jsi totiž dorazil do paláce a zařídil si základní věci, tak za tebou okamžitě přispěchal jeden makedonský voják a ohlásil: “Pane, nerad Vás ruším, avšak musím vám předat zprávu o králi Seuthesovi a jeho vojsku, už známe jejich polohu a počet.”
Uplynula krátká doba a ještě sis pořádně nemohl ani vše zařídit a už to bylo tady… avšak tys to očekával. Již před příjezdem do Thrákie jsi slyšel o vážnosti zdejší situace.
“Děkujeme, odejdi chlapče,” poděkoval Amyntás, který byl v jedné z palácových chodeb s tebou a převzal si od mladého vojáka zprávu. Voják se potom otočil a odešel.
Amyntás rozložil pomačkaný kus papyru a chvíli v tichosti četl. Nechtěl tě však dlouho napínat a zprávu ti zestručnil: “Seuthes se nyní nachází severovýchodně od Philippopolisu, asi dva týdny cesty a s sebou má okolo 20 000 pěchoty a 8000 jízdy… A míří naším směrem.” Poté ti zprávu předal, aby ses přesvědčil na vlastní oči a odmlčel se.
“Je jich opravdu hodně a my máme jen zbytky sil. Od dob, kdy se pokusil Zopyrion zaútočit do Thrákie nám zde zůstává jen málo vojáků…” Amyntás se zdál být ustaraný. Nepřítel byl několikanásobně početnější. Sice na vaší straně byla elita a výzbroj vojáků, ale porazit tak početné vojsko vyžaduje obrovské schopnosti a nemalé štěstí.
Amyntás se na tebe podíval a čekal jak budeš reagovat. O tvých schopnostech jednoho z předních generálů neměl pochybnosti, avšak byl jsi před těžkým rozhodováním. Teprve jsi dorazil do své satrapie a už musíš řešit tak závažné dilema. Máte sice ještě čas přeskupit síly dle libosti, avšak nepřátel je stále mnohem víc než vašich vojáků.
Postavit se Seuthesovi v poli může být nesmírně riskantní, avšak i nečinnost může mít fatální důsledky. Nakonec se Amyntás rozhodl navrhnout: “Pane, pokud dovolíte… osobně bych viděl možnost buď zkusit požádat o pomoc Antipatera a stáhnout se za hradby, což může být ale fatální, jelikož pokud tu zůstaneme, budeme v pasti, nebo jim můžeme jít naproti a zkusit je porazit, avšak… i to nám může přivodit porážku.”
Dokonce i poměrně zkušený velitel jako je Amyntás je nyní bezradný. Rozhodnutí v této věci však spočívá na tobě.

V Tarsu

Od doby, kdy jsi dorazil z Babylonu do Tarsu uplynula už nějaká doba. Ještě dříve zde však byl Krateros a jeho vojsko makedonských veteránů vracejících se do rodné Makedonie. Ti zde nyní budovali velké loďstvo, které je mělo odvézt do Evropy.
Právě dnes jsi se měl sejít s Kraterem a jeho dalšími důstojníky - Polyperchonem a admirálem Kleithem, abyste se dohodli jak bude nadále probíhat výstavba loďstva.
Za slunečného srpnového odpoledne jste se sešli v jedné z tvých kanceláří v paláci v Tarsu. V této satrapii jsi byl ty vládcem, avšak Kraterova autorita předního generála Makedonské říše byla nezpochybnitelná.
Když jsi dorazil, již byli všichni tři zmínění přítomni a po krátkých formalitách jste přešli hned k věci. Jako první se slova chopil Krateros: “Takže pánové, nechci vás příliš zdržovat, jelikož máme všichni ještě mnoho další práce. Potřebovali bychom probrat další budování loďstva zde v Kilíkii, což spadá hlavně na tebe Filote.” Všechny pohledy se upřely k tobě a Krateros po krátké odmlce pokračoval: “Musíme především co nejdříve dostat naše Makedonce zpátky do Evropy, jak bylo rozhodnuto již Alexandrem. Naštěstí již nemusíme stavět žádné velké válečné loďstvo, ale především potřebujeme nějaké další přepravní lodě, na nichž bychom mohli naši armádu přesunout. Jedná se tedy přesně o 9984 falangistů a 1650 jezdců. Chtěl bych se tě tedy Filote zeptat kdy bys byl schopen dát dohromady dost lodí, abychom se mohli nalodit a vyrazit.”
Nakonec se do toho vložil i postarší Polyperchon: “Myslím si, že bychom měli zadat práce stavitelům jak v Tarsu, tak i v Soloi. Co se týče vyplacení těchto prací, tak můžeme zkusit požádat Perdikka o financování tohoto loďstva, pokud by to činilo problémy po finanční stránce. Myslím si, že ale nejdůležitější je přesun naší armády z Kilíkie neoddalovat.”

Regentem říše

„Z cesty, projíždí regent! Uvolněte cestu!“ Skupina jezdců, která nás doprovázela rušnými uličkami jednoho ze dvou hlavních měst říše byla očividně dost bezradná v tlačenici, která se ve zdejších ulicích tvořila. Bylo poledne a všichni lidé zřejmě spěchali domů na oběd, nebo si užívali krátké přestávky v zaměstnání.
O takovém luxusu jako je volný čas jsem si v posledních měsících sice mohl nechat jenom zdát, přesto jsem svůj úděl bral jako daň za obrovské privilegium, kterého se mi dostalo.
Lidé se rozestupovali pomalu, mnozí z nich si v tom spěchu ani moc nestíhali uvědomit, kdo kolem nich zrovna projíždí. Na tváři jsem sice měl nasazen přívětivý úsměv a na případné pozdravy jsem odpovídal máváním, přesto jsem byl zejména ponořen hluboko do svého nitra.
Jak dlouho to jenom je, co jsem se chopil svého břemene, kolik času uplynulo od doby, kdy zemřel pro nás do té doby nesmrtelný Alexandr? Pouhých pár týdnů uplynulo od oné strašlivé události, která už tehdy div, že nerozervala celou říši.
Nakonec se nám sice podařilo nastolit jistý řád, ale i ten se v závěru ukázal docela křehkým a svým způsobem klamným. Od okamžiku, co jsem se stal regentem, jsem nepřestával myslet na to, jaká je v té změti samolibých a úplatných satrapů královská moc chabá… O to více, když teď máme krále dva současně, jeden nezpůsobilejší než druhý, jeden novorozenec, druhý prostoduchý.
Mezitím, co jsem takto přemýšlel nad nedávnými událostmi, se mému jízdnímu doprovodu podařilo prokličkovat těmi nejrušnějšími ulicemi, až jsme se dostali mezi udržovanější a okázalejší zástavbu, která jenom prozrazovala blízkost velkého královského paláce, kam jsem měl ostatně namířeno.
„Zdá se, že dnes se budeš muset omlouvat za pozdní příchod, Perdikku.“ Zavtipkoval Alketás, který mi cválal po boku celou cestu a který moc dobře věděl, jak já nesnáším nedochvilnost.
„Jsem přeci regent, bratře. Je mojí výsadou nechat na sebe čekat, stejně tak, jako by se mi měl projevovat dostatek úcty, takže s tím raději hned přestaň, než tě pošlu do nějakého obzvláště smrdutého žaláře.“ Zasměji se, když se můj bratr pokouší v sedle napodobit onen komický perský zvyk klanění. Byl to skvělý bratr a věrný společník. Jeden z mála lidí, kterým jsem skoro úplně důvěřoval.
Po chvíli našeho upřímného a zavděk svižné jízdě možná krapet hektického hovoru, jsme se konečně dostali k branám královského paláce. U bohatě zdobeného vchodu nám okamžitě uvolnily cestu královské stráže. Právě zde jsem se také rozloučil se svým bratrem, abychom se oba rozešli za svými povinnostmi. Alketás dostal mimo jiné za úkol zařídit přes několik mých osvědčených spojek rozšíření našich špionážních sítí v říši (via závěrečné shrnutí).
Já zase spěchal do okázalého jednacího sálu, kde na mne už jistou dobu čekal Seleukos.
„Zdravím tě, Seleuku.“ Pozdravím jej omluvným tónem, mezitím co si odepínám plášť a chystám se usednout k jednacímu stolu. „Bohužel jsem ještě musel zařídit několik neodkladných záležitostí, které mne zdržely… nyní však k důvodu, proč jsem si tě pozval před dnešní večerní radou, kde už hodlám danou záležitost vyřídit jako hotovou věc.“ Pousměji se na svého vrchního rádce, který byl též dost bystrý na to, aby okamžitě pochopil účelnost porady s místním satrapou Archonem, kterou jsem ode dneška hodlal jednou za čas svolávat.
„Tady, mezi čtyřma očima ti to řeknu na rovinu a bez obalu, jde o Kraterovu armádu.“ Začnu ono poněkud nepříjemné téma „královského“ vojska, které měl na starost jeden z nejvlivnějších generálů celého království. Tím, že byl vlivný, se mohl stát mocným a tím pádem nebezpečným.
„Jak jistě víš, jedná se o naprosto mrtvou váhu, která naši pokladnici stojí 65 820 drachem každé tři měsíce. Přesto by měli už dávno dlít u Antipatera v Makedonii a užírat z jeho financí. Proto mám dnes večer v plánu přednést rozhodnutí, které napomůže Kraterovu rychlému vyexpedování z Tarsu do Makedonie, kde je zapotřebí a kam patří. Ano, jistě mi chceš namítnout, že není dostatek lodí na přepravu celé jeho armády, to je však jenom dobře.“ Zatvářím se šalebně, načež rozvinu spis popisující všechny náležitosti královské armády v Tarsu.
„Transportních lodí se v Kilíkii nachází pouze omezené množství. Pokud nechceme počkat další dlouhé měsíce, musíme vyslat alespoň část této armády a zajistit, aby nad zbytkem tohoto vojska převzal velení někdo loajální. Z toho důvodu se uskuteční dvě zásadní věci. Do Tarsu vyšleme armádu složenou z babylonských a mezopotámských jednotek pod vedením Alketa a jako stěžejní důvod k tomuto počinu jim zavdáme přepravu Alexandrova těla do Makedonie. Nejen, že to bude pro ty vojáky obrovská čest, doprovázet svého velikého vladaře na jeho poslední cestě, ale zároveň to bude pádný argument, který by měl Kraterovi zacpat ústa o nedělitelnosti jeho armády a tak podobně. Také pak, když se v Makedonii začíná rozpadat vliv nad bouřícím se Korintským spolkem. Krateros tam je, byť s částí armády, nezbytný okamžitě. K přepravě budou využity současná transportní plavidla k přepravě 7 500 Kraterových veteránů, další jejich nákladná výroba tak bude zbytečná a zastavíme ji. Vojenskou podporu celé výpravě propůjčí syrsko-kilíkijská válečná flotila.
Sečteno, podtrženo, v Asii se zbavíme jednoho ambiciozního generála, ponecháme si část jeho armády, kterou začleníme do Alketova babylonsko-mezopotámského vojska, tímto vojskem ovládneme strategicky významnou oblast a hnedle ho využijeme k potření kilíkijských pirátů, tím si zase zavážeme Filota. Krateros v čele silné námořní flotily dopluje do Makedonie, čímž nám zase bude vděčný Antipater a závěrem toho všeho bude moci v Aigai proběhnout už ničím nerušený Alexandrův velkolepý pohřeb.“ Dokončím stručné shrnutí a s pohledem upřeným na jednoho z nejprohnanějších mužů říše vyčkávám jeho rad i výhrad.

Dodatek: Perdikkův bratr Alketás dostal za úkol vylepšit královskou výzvědnou síť v těchto městech:
Pella: z úrovně 7 na úroveň 8 (-3 600 drachem)
Alexandrie: z úrovně 5 na úroveň 6 (-2 700 drachem)
Ectabany: z úrovně 5 na úroveň 6 (-2 700 drachem)
Gordion: z úrovně 3 na úroveň 4 (-1 800 drachem)

To vše bude stát královskou pokladnu: 10 800 drachem

V Pelle

Zrovna sis krátil čas procházením zahrad v Pelle. Procházel jsi kolem dokonale udržovaných cypřišů a odpolední slunce ozařovalo celou tu podívanou. Takové procházky byly rozhodně uklidňující, což v této době je potřeba pro každého, kdo nese takové břemeno jako ty.
Po tvém boku tě následoval nejstarší syn Kassandros. Ten se v okolní krajině příliš nevyžíval a vypadalo to spíše, že přemýšlí nad úplně jinými věcmi. Nakonec se však mlčenlivý Kassandros nahnul nad jeden trnitý keř a ozkoušel jak ostré má trny. Když se mu na palci objevila malá kapka krve, tak ruku zase stáhl a promluvil: “Otče, slyšel jsem, že Řekové Alexandrovu smrt uvítali jako příležitost. Již není v Babylonu silný vládce, který by mezi nimi dokázal udržet pořádek.”
Tím Kassandros nadhodil poměrně aktuální téma, kterým byl osud Korintského spolku. Avšak věděl jsi, že Alexandrova smrt byla dost možná požehnáním i pro tebe, jelikož než zemřel, tak se tě pokoušel sesadit a dost možná si i přál tvou smrt…
Náhle vám do řeči skočil známý hlas. Byl jím Eupolemos. Možná to byl osud, ale přišel za tebou kvůli stejné věci, jako o které mluvil Kassandros.
“Nerad vás ruším, ale… mám zprávy z Řecka. Leosthenes nabírá stále nové žoldnéře na Peloponésu. Nevíme co má v plánu. Všechno je však v Řecku proti nám.
Městské státy vidí v Alexandrově smrti příležitost a naše nadvláda nad touto oblastí slábne. O všem tom nejlépe svědčí Leosthenes…”
“A taky Demosthenes…” skočil mu do toho Kassandros. Ano, Demosthenes již dlouhou dobu brojil proti Makedoncům a přesvědčoval Athéňany k válce proti vám. “...Alexandr ho měl zabít když tu možnost měl.”
“Máš pravdu Kassandře. Mnoho Řeků mu stále naslouchá, ikdyž nemůžeme říct, že všichni jsou proti nám. Třeba Phocion je dá se říci s námi… stejně jako Boiótští Řekové, kteří se bojí, že bez naší kontroly by mohly být obnoveny Théby.”
Pak se Eupolemos obrátil znovu k tobě: “Těžko říct jak bychom měli reagovat… Makedonie je příliš slabá Antipatere, mnoho prostředků padlo na financování Alexandrova tažení v Asii a jako vojsko nám zůstaly pouze zbytky. Rozhodně ale víme, že Leosthenes byl také vždy proti nám. Těžko říct čeho chce dosáhnout.”
“Možná chce na vlastní pěst získat moc na Peloponésu… každopádně je dost možné, že naruší mír, který náš spolek slibuje.” Navrhl Kassandros.

Porada se Seleukem

“Též tě zdravím Perdikku,” pozdravil tě s úsměvem na tváři Seleukos. “Chápu. Archon zkrátka jen odkýve co mu dáme odkývat.” Seleukos se škodolibě zasměje. Zní to jako vtip, který je však realitou. Archon byl sice mocným satrapou, avšak přítomnost výše postavených, jako jste byli vy se Seleukem ho stavěla do pozice velice závislé na vašich rozhodnutích.
“Jinak než na rovinu to ani neočekávám,” odvětí Seleukos, který jak je známo, raději projednává vše bez zbytečných formalit a úskoků.
Chiliarch si bedlivě vyslechl všechny tvé plány. Po celou dobu na tebe hledí svým typicky nečitelným výrazem a promluví až když dokončíš svou poslední myšlenku: “Tvůj plán zní velice dobře. Podle mého názoru je moudré oslabit Kraterovu pozici v čele vojska makedonských veteránů. S tvým návrhem souhlasím, akorát bych tě chtěl na něco upozornit.
Myslím si, že doma v Makedonii to nebude vypadat nejlépe. Obecně asi nebude příliš dobře vnímáno, když Alexandrovo tělo bude vysláno bez patřičných poct, které si jako král zaslouží. Za tak krátkou chvíli nedokážeme postavit velký a honosný kočár v němž by se tělo mělo převážet a tak dále… Půjde to ale asi i bez toho.
Zároveň však může být Makedonci špatně vnímáno, když necháš část z nich bojovat v nevýznamných bojích proti pirátům kdesi v horách u Kilíkie.”
Seleukos si počká na tvou odpověď a načne nové téma, které by rád probral, než se vydáte na onu poradu s Archonem.
“Chtěl bych se tě však zeptat na to, jak se to vyřeší v Kappadokii. Eumenés není schopen sám ovládnout celý region a je závislý na naší pomoci. Můžeme doufat v to, že ho na pozici satrapy dosadí někdo jiný, nebo tak učiníme sami, čímž bychom si získali jeho loajalitu.”

Dopis od Leonnata

Ctěný Menandre,

píši ti, abych ti pogratuloval k získání tak skvostné satrapie, jakou Lýdie je. Vím, že jsi byl vždy generálem věrným Alexandrovi, tak jako já, tudíž vím, že je na tebe spolehnutí.
Myslím si, že tedy před tebou nemusím zastírat své obavy o osudu říše. Ta je totiž dle mého názoru nyní v moci mnoha příliš ctižádostivých mužů, kteří lační po ještě větší moci. Najdou se i čestní, avšak těch není mnoho.
Chtěl bych se tedy ujistit, že budeš stát se mnou v úsilí o jednotnou a prosperující říši. O říši, kterou si Alexandr, který mi byl blízkým přítelem, vždy přál.
Také tě musím varovat, abys byl obezřetný, jelikož si myslím, že dříve či později se objeví někdo, kdo bude chtít naši říši destabilizovat a uzurpovat si větší moc. Když však budeme my věrní Alexandrovi nástupci stát bok po boku, bude jeho dědictví zachováno.

S úctou,

Leonnatos, satrapa Hellespontské Frýgie

Pomoc Thrákii

Také do Babylonu, královské rezidence Makedonské říše, se záhy donesla zpráva o překvapivém útoku thrácké armády, která nečekaně rychle zaútočila na severní provincie spravované Alexandrovým osvědčeným velitelem a současným satrapou, Lýsimachem.
Na makedonskou Thrákii útočí mocná armáda čítající téměř 30 000 zdivočelých nájezdníků, kteří nyní ohrožují hlavní město provincie, Philippopolis. Tato skutečnost hned po jejím vyslyšení přiměla regenta říše, Perdikka, aby uvolnil z královské pokladnice v Tarsu rovných 80 000 drachem a poslal je poškozenému satrapovi Lýsimachovi s ujištěním, že v této složité situaci rozhodně nezůstává sám a že za ním stojí celá říše.
Nemalý finanční obnos je potom Lýsimachovi věnován za cílem posílení jeho početně znevýhodněné armády o tolik žoldnéřů, kolik to jenom půjde.

Přípravy před bitvou

Byla svolána válečná porada, na níž nechyběl žádný vysoce postavený důstojník ve Philippopolisu.
Jakmile jsi o to požádal, tak byla před vás postavena mapa okolí města a veškerého terénu. Amyntás nadhodí: “Myslím si, že pro bojiště by bylo nejvhodnější vybrat nějakou rovnou plochu, kde bychom nejlépe mohli využít falangy. Zároveň však by mělo být bojiště dost úzké, aby nepřítel nemohl využít své přesily ve svůj prospěch…
Takových míst moc není, avšak jedno takové je zde.”
Pak Amyntás ukázal na místo na mapě a opravdu. Asi ve třetině cesty k Seuthesovi se nachází kopcovitá krajina a v ní nížina, která je z obou stran krytá vysokými kopci, lesy a skalisky.
“Není to sice tak spolehlivé jako Thermophyly, ale jistá výhoda to je. Jejich jízdní převaha nebude mít až takový efekt, jelikož pro manévrování na křídlech budou mít málo prostoru… ale i tak bych na to stoprocentně nespoléhal. Bude to přetěžký boj. Stále jich je čtyřnásobná přesila.”
Amyntás, stejně jako mnozí další cítil z bitvy obavy, avšak když viděl tvůj zápal a pohotové rozhodování, tak dostal naději, že jim nyní velí někdo, kdo ví co na svém místě má dělat.
Jeden z důstojníků pak na dotaz ohledně Seuthese odvětil: “Seuthes je potomek thráckých králů, kteří zde vládli ještě před tím, než zdejší zem dobyl král Filip. Po dlouhou dobu žil pod nadvládou Makedonců, avšak nyní když se naskytla příležitost v podobě Alexandrovi smrti, tak chce této zemi vládnout tak, jako jeho předkové… A nejen té zemi na níž má právo. Pravděpodobně chce ovládnout celou satrapii.
Seuthes je prý skvělým vůdcem a není radno jej podceňovat.”

Když jsi zmínil verbování žoldnéřů, tak Amyntás odvětil: “Jistě, pošlu zprávu Alkimachovi, aby opustil Amphipolis a vydal se sebrat co nejvíc žoldnéřů, avšak ti nám pomoci v nadcházející bitvě už nestihnou. Pokud chceme zaujmout pozici v tom údolí, kterým musí Seuthes projít, budeme muset vyrazit co nejdříve. Zároveň verbování dostatečného vojska potrvá déle než dva týdny. Rozhodně ale bude dobrou posilou potom. Ikdyž Seuthese porazíme, budeme potřebovat další vojáky, abychom dílo dokonali. Ty by nám Alkimachos mohl dovést.”
Amyntás splnil všechny tvé příkazy a nakonec o nějakou dobu později k tobě přivedl tři důstojníky. Velitele jednotlivých třech falang, které mají ve městě zůstat a s nimiž si přeješ hovořit.

Porada se Seleukem

Náš rozhovor probíhal přesně tak jak jsem si představoval. Seleukos byl na jedné straně spokojený s mým plánem a v celku s ním souhlasil, na stranu druhou mne seznámil také s jistými negativy, která to celé obnášelo.
„To s tím kočárem a dalšími náležitostmi Alexandrovy poslední pouti mne sice mrzí, ale nyní se nám naskytla taková šance vyřešit několik palčivých problémů jedním šmahem, že by bylo škoda jí nevyužít. Myslím, že Makedonci budou jenom rádi, že se Alexandrovo tělo do Pelly dostane ještě před možnými komplikacemi ohledně vizáže jeho mrtvého těla.“ Odpovím spíše obecně k Seleukově první výhradě, ke které nemám ani moc co říct. Byla to sice překážka, ale ne taková, jaká by se z koňského hřbetu nedala přeskočit.
„Ano, těch zhruba 4 000 vojáků, kteří budou muset zůstat a budou začleněni do Alketovy armády bude zprvu mrzutých, zato budou dělat prospěšnou věc, ze které budeme mít všichni prospěch. Antipatros dostane velmi rychle část své armády, kterou teoreticky může využít proti možné řecké vzpouře a důvěra v královskou moc tak naopak mezi prostým lidem ještě vzroste. To, co se při tom dělo na pozadí v Tarsu se už dostane k méně uším, nebude to tak chytlavé.“ Vysvětlím svůj pohled na věc, načež se mne Seleukos, možná úmyslně, protože to z mého plánu vycítil, zeptá na Eumenovu záležitost.
„Nu, pokud se mezi sousedními satrapy nenajde nikdo dosti kurážný, bude na nás, abychom Eumenovy nároky prosadili.“ Pousměji se a na vysvětlenou ještě dodám: „Proč bych riskoval neuposlechnutí královských příkazů od satrapů jako je Antigonos, nebo Leonnatos, když budu mít v blízké oblasti zformovanou královskou armádu pod vedením loajální osoby?“

Porada se Seleukem

Seleukos se pousmál a zdálo se, že se mu tvůj plán zamlouvá. Je pravda, že Alketas a jeho vojsko budou na strategicky výhodné pozici. I tak se ale Selukos zeptal ještě na jednu věc: “Akorát… co řekneme satrapům od kterých si ty vojáky vezmeme? Asi se jim nebude moc zamlouvat to využití. Nikdo nechce své vojáky jen tak zahodit v bojích proti pirátům, kteří jim nijak nepřekáží s tím, že ani není určité, kdy se jim jejich vojáci vrátí.”

Porada se Seleukem

„Zdůrazníme nutnost doprovodit Alexandrovo tělo do Tarsu a v případě Archona klidně poukážeme na možné další využití této armády k prosazení zájmů království – poloviční upřímností si možná získáme jeho důvěru a vzbudíme v něm pocit významu. Z hlediska satrapy Mezopotámie to bude jednodušší, prostě jej jménem krále požádáme o vojáky a v případě, že by si na dnešní večerní radě Archon postavil hlavu, tak mu to přikážeme zrovna tak. Přikazování je však to poslední, k čemu chci přikročit, z toho důvodu se pokusím vzbudit zdání žádosti, kterou si u nás oba satrapové v budoucnu získají vděk.“

Odpověď od Agriánů

Ctěný satrapo Lýsimachu,

bylo pro nás obrovskou ctí bojovat po boku krále Alexandra na jeho taženích a podílet se na všech těch slavných vítězstvích.
Je nám tedy líto jeho smrti a také toho, že nyní se nachází tvá satrapie v tak nezáviděníhodné situaci. Od té chvíle co Alexandr v Babylonu vydechl naposledy, tak se mnohé začalo měnit k horšímu. Dokonce i mezi našimi kmeny se nachází mnoho rozkolů, tudíž jsme velmi zaneprázdnění a máme mnoho vlastních starostí.
Avšak nezapomínáme na spojenectví, které jsme s Makedonci uzavřeli a pokusíme se vám pomoci jak jen to půjde. Sami však nemůžeme postrádat jak naše muže, tak i finanční prostředky. Proto nabízíme jiné řešení, které bude výhodné pro obě strany a umožní některým Agriánům zasáhnout ve tvůj prospěch.
Jsme ochotni vyčlenit pro tebe 1000 mužů, avšak potřebujeme je vyplatit, abychom mohli případně jejich absenci doma vynahradit. Potřebovali bychom za ně dostat obnos 20 000 drachem a také na tobě pak necháme placení jejich žoldu v období, kdy ti budou k dispozici (tzn. maximálně na rok, pokud válka se Seuthesem dřív neskončí).
Naše jednotky by se tedy připojily potom k tebou již zmiňované posile z Makedonie.
Nechceme přejít do role obyčejných žoldáků, avšak pochop, že i naše situace není příznivá.
Každopádně ti přejeme mnoho štěstí.

Langarus II., král Agriánů

Lýsimachu, drahý příteli!
Je mi líto, že zrovna v této těžké době v tvé zemi došlo k povstání. Rád bych ti vypomohl, ale Makedonie, srdce Alexandrovy říše, se musí vypořádat se vzpurnými Řeky, kteří po smrti Alexandra prahnou po rozpadu jeho říše. Pokud by Makedonie prohrála, bude to předzvěst rychlého konce. Jak vidíš, já sám potřebuji pomoc. Polovina mé armády stále dlí v Kilíkii a čeká, až bude postaveno dostatečné množství lodí na její přepravu. Navíc bude nutné Řeky nejprve porazit na moři a ovládnout ho, než se má armáda bude moci přeplavit do Makedonie. A stejné je to i s pomocí ostatních satrapií v zámoří.
Když to shrnu, je naše situace zoufalá. Napadá mě jedno řešení. Tvá armáda se sama trácké armádě nemůže rovnat. Pomoci od satrapií v Evropě se nejspíš nedočkáš a od zámořských satrapií pokud pomoc dorazí, tak za dlouho. Navrhuji ti, abys svá města nechal pod ochranou pouze nezbytné vojenské posádky a s většinou své armády a raději i s městskými pokladnami aby náhodou nepomohly nepříteli, kdyby jim padly do rukou ses stáhl do Makedonie. Tvá města pár měsíců obléhání vydrží a my mezitím společnými silami vyřešíme problém řecké nezávislosti. Tím stabilizujeme střed říše a nic už nebude bránit tomu, abych tě podpořil plnou silou své armády a rozdrtili jsme ty trácké troufalce natolik, že se zapomene proč se Trákie vlastně jmenuje Trákie.
Jako výraz uznání utrpení řádných občanů Trákie, Makedonie poskytne finanční pomoc při obnově tvé země.

Čekám na tvou odpověď.

Antipartos

Večerní porada

Blížilo se k večeru, když se v jedné ze zasedacích místností královského paláce sešli tři nejvýznamnější muži města Babylonu: satrapa Archon, chiliarchos Seleukos a regent Perdikkás, muž, který dal tuto audienci svolat.
„Pánové, jsem velice rád, že jste se dostavili. Prosím…“ přivítal oba muže jejich hostitel, načež je rukou vybídl, aby se s ním posadili k honosnému jednacímu stolu.
Před Perdikkem ležel štos několika popsaných pergamenů, jejichž význam vám jistě také rád sdělí.
Jen co jste se posadili, přikročili k vám dosud opodál stojící sloužící s podnosy plnými skvělého jídla a poháry vína, které se jali okamžitě plnit ze společné stříbrné karafy. Sotva uběhlo deset úderů srdce, už se za nimi zavíraly dveře a všichni tři státníci tak zůstali naprosto o samotě.
„Tak, nyní bychom měli mít dostatek klidu k probrání záležitosti, která mne tíží už delší dobu a zároveň jejím řešením, které vám tu hodlám předložit, současně vyřešíme několik dalších problémů naráz. Na konci téhle porady budete mít samozřejmě dostatek prostoru na vyjádření svých zkušených názorů a jiných problémů, které sužují vaši mysl.“ Usrkl Perdikkás ze svého poháru vína, načež před Seleuka s Archonem rozložil první ze štosu pergamenů.
„Zde můžete vidět, kolik královskou pokladnici stojí vydržování královské armády v Tarsu. (65 820 drachem, 14 634 jídla) Královské však jen v uvozovkách, protože se ve skutečnosti jedná o muže pod silným vlivem generála Kratera, který netouží po ničem jiném než návratu do Makedonie, jen co se jim postaví dostatečně veliká transportní flotila. Je to naprosto nepoužitelná přítěž, o to víc, že stavba oněch dopravních lodí bude ještě trvat mnoho dalších měsíců. Je proto nezbytné, aby tato armáda byla co nejrychleji vyslána do Makedonie, kde jí vzhledem k bouřícímu se Korintskému spolku bude jistě zapotřebí.“ Perdikkás před oba muže následně rozvinul další pergamen zobrazující podrobnou mapu západních satrapií – Babylonií počínaje a Makedonií konče.
„K tomu nám však nevystačí dostatek lodí.“ Povzdechl si.
„Proto musíme vymyslet pádný argument, proč by nás měl Krateros stoprocentně poslechnout v příkazu, aby se do Makedonie vydal pouze s částí své armády a její zbytek ponechal bez velení v Tarsu.
První jsem vám už říkal, pánové. Není žádným tajemstvím, že po smrti našeho skvělého vůdce, Alexandra Makedonského, si ti všiví filozofové z Řecka nechávají více než kdysi zdát o dávné svobodě svých polis, a to tak často, že už zvažují samotnou vzpouru. Dalším zásadním argumentem, proč nás Krateros jistě poslechne bude neodmítnutelná pocta doprovázet tělo našeho zesnulého krále Alexandra do Makedonie. Ano, nesmíme už dále otálet s pohřbem našeho velikého vůdce, k je naprosto nejvyšší čas, aby se vydal na svoji poslední cestu. Hodlám svolat syrskou flotilu, která bude mít za úkol ochránit tento konvoj a zároveň tím zastrašit ty vzpurné Řeky. Další, co ještě před tím budeme muset vyřešit, je způsob, jakým hodláme převést Alexandrovo tělo do Tarsu, kde se formuje Kraterova flotila transportních lodí.“ V ten okamžik zamyšlený regent vstal od stolu načež přikročil k jádru věci, proč si sem oba muže pozval.
„K tomu budeme potřebovat silnou armádu pod vedením mého bratra Alketa. Alketás je nanejvýš důvěryhodný muž a jenom silná armáda dokáže vyvolat pocit síly a jednoty naší mladé říše. Jen co toto vojsko doprovodí Alexandrovo tělo do Tarsu, zároveň do svých řad začlení zbytky zklamaného Kraterova vojska a tím předejde možným výtržnostem. Tato armáda následně dostane další říši prospěšné úkoly včetně likvidace pirátství v kilíkijské oblasti, čímž si zajisté získáme zdejšího satrapu Filota – rozhodně tam nebude lenošit, jako to dosud dělalo vojsko generála Kratera. Bude se jednat o mobilní sílu pod naším vlivem okamžitě připravenou zasáhnout v zájmu říše. K tomuto účelu však budeme potřebovat minimálně 10 000 Babyloňanů, jelikož čím větší vojsko, tím větší jeho upotřebitelnost a nižší šance porážky v případě nějaké nenadálé akce. K této armádě se při cestě do Tarsu ještě přidá na 5 000 mezopotámských bojovníků. Vedením armády bude zmocněn Alketás a k ruce ještě bude mít kapitána Polemona, který k armádě dorazí z Opisu. Nuže, pánové, co na tento plán říkáte a jaké jednotky bys pro tuto nemalou akci byl ochotný vypravit, Archone?“ Perdikkás se ve stoje opřel o opěrku své židle a zkoumavým pohledem si měřil oba svolané rádce.

Antigonos

Jsi satrapa Frýgie Antigone,

Zároveň jsi také jedním z předních makedonských generálů. Satrapou ve své oblasti jsi již od dob Alexandra a jeho důvěru jsi nikdy nezklamal, jelikož jsi to byl právě ty, kdo střežil bezpečné zásobování Alexandrovy armády.
Nyní je však Alexandr Veliký mrtev a říše byla rozdělena mezi jeho generály. I přes to, že jsi částečně vypadl z mocenských struktur, tak sis dokázal svou satrapii ponechat a přilepšil sis i Lýkií a Pamfýlií.
Buď však nyní na pozoru, jelikož jednota říše nyní visí na vlásku. Je mnoho ambiciózních mužů, kterým jejich nynější podíl nestačí. Můžeš být i mezi nimi, avšak toto rozhodnutí závisí jen na tobě. Pokud budeš ambiciózním, můžeš mířit vysoko, avšak stejně tak rychlý může být i pád. Avšak pro naplnění tvých vysokých ambicí a předpokladů jistě není lepší doba než tato. Jsi rozeným vůdcem a osud tě vybral jako jednoho s Alexandrových nástupců…
Jaké budou tvé první kroky závisí na tvém úsudku. Eumenés je nyní bez satrapie a potřebuje pomoc. Pokud bys mu pomohl získat Kappadokii, mohl by se tento Řek stát velice cenným spojencem. Mnozí Eumena podceňují, avšak jeho potenciál je vysoký.
Zároveň bedlivě sleduj činy regenta. Má v rukou obrovskou moc a nikdo není momentálně blíže trůnu, než on.
Nyní jsi pánem svého osudu jen ty.

Zpráva od Eumena

Ctěný Antigone,

píši ti kvůli důležité a neodkladné záležitosti. Již po několik let úspěšně střežíš Frýgii a lze tě bezpochyb nazvat hlavním velitelem našich vojsk v Anatolii.
Právě proto se obracím k tobě. Satrapie Kappadokie, která mi byla svěřena se stále nachází v rukou Ariantha, ačkoli naše říše si na tuto zem činí nárok. Já neovládám žádné velké vojsko, tudíž žádám o pomoc tebe. Jsi totiž jediný, kdo mi může pomoci Kappadokii získat.
Byl bych ti velice zavázán a tvá pomoc by nezůstala nikdy zapomenuta.

S úctou,

Eumenés z Kardie, satrapa Paflagonie a Kappadokie

Zdravím tě Menóne!

Jak jsi jistě slyšel, Řekové se rozhodli zničit jednotu Alexandrovy říše. Je nutné tento problém vyřešit dříve, než se celá Velká Makedonie rozpadne jako domino. Z toho důvodu tě oslovuji jako prvního, protože thesálská jízda patří mezi nejlepší na světě a já bych byl rád, pokud bych se mohl opřít o podporu skvělých thesálských jezdců a tebe zvát bratrem v boji. Když bych mohl nějak bratrovi pomoci, pokud to bude v mých silách, rád tak učiním.

Zpráva Antigonos - Antipater

Dopis řeckým městům v Boiótii

Jak jste již slyšeli,Řekové pod vedením Leosthena a Demosthena shromažďují armádu. Je jasné, že se pokusí rozbít stabilitu nastolenou Alexandrem. Vím, že boiótští Řekové podporují celistvost říše. Chtěl bych vás vyzvat, aby vaše města naverbovala takové největší množství vojáků co jen bude možné. V případě finančních obtíží s verbováním a najímáním válečníků mě neváhejte oslovit a vyřešíme to.
Společnými silami se nám podaří tuto krizi zvládnout a já nikdy nezapomenu vaši věrnost.

Antipatros správce Makedonie

Odpověď od Menóna

Zdravím tě Antipatere,

Mohu tě ujistit, že v Thesálii se tvé postavení těší velké podpoře. Pokud by se Athéňané či kdokoli jiný o cokoli pokusili, myslím si, že by zle doplatili.
Upřímně si nemyslím, že by Leosthenes představoval závažný problém. Je to jen obyčejný vůdce žoldáků, jehož ambice překonávají jeho schopnosti. Takových jako on už bylo mnoho… Stále však přemýšlím co má v plánu provést dál. Dle mého názoru je dost možné, že se s nově získanými jednotkami vrátí do Athén, aby si uzurpoval moc jako tyran. Třeba se pokusí takto silou zbraní chopit moci. Měl by i záminku, že by tak chtěl obrátit město proti tobě a zbavit moci ty, kteří proti tobě nebrojí. Šance na jeho úspěch však vidím jako nulové.
Tvé nabídky pomoci si velice cením, avšak nyní nemám nic, co bych potřeboval. Thesálie vzkvétá a její lid je spokojený, což mi stačí.

Menón

Zpráva od Leonnata

Ctěný Antigone,

píši ti, abych ti pogratuloval k získání tak skvostné satrapie, jakou Velká Frýgie je. Vím, že jsi byl vždy generálem věrným Alexandrovi, který mi byl velkým přítelem, tak jako já, tudíž vím, že je na tebe spolehnutí.
Myslím si, že tedy před tebou nemusím zastírat své obavy o osudu říše. Ta je totiž dle mého názoru nyní v moci mnoha příliš ctižádostivých mužů, kteří lační po ještě větší moci. Najdou se i čestní, avšak těch není mnoho.
Chtěl bych se tedy ujistit, že budeš stát se mnou v úsilí o jednotnou a prosperující říši. O říši, kterou si Alexandr, který mi byl blízkým přítelem, vždy přál.
Také tě musím varovat, abys byl obezřetný, jelikož si myslím, že dříve či později se objeví někdo, kdo bude chtít naši říši destabilizovat a uzurpovat si větší moc. Když však budeme my věrní Alexandrovi nástupci stát bok po boku, bude jeho dědictví zachováno.

S úctou,

Leonnatos, satrapa Hellespontské Frýgie

V Tarsu

Dopis Polemonovi

Svatba
Ptolemaios - Henutsen

Krátce po tom co se Ptolemaios ujal svého úřadu se rozhodl, že uzavře sňatek s jednou z místních žen. Jedná se o dceru poměrně významného egyptského aristokrata.
Sňatek je to však zajímavý především z toho důvodu, že Ptolemaiova nevěsta Henutsen nemá v sobě ani kapku makedonské krve a patří k tradiční egyptské rodině. Ať už k sňatku Ptolemaia přinutila její nezpochybnitelná krása, nebo se jednalo o nápad, jak si naklonit místní lid, tak se tento sňatek rozhodně považuje mezi místními Egypťany za velmi dobrou zprávu. Ptolemaios tak totiž dává najevo svou úctu k místním tradicím a přestává se tak v očích místních jevit jako cizinec.
Na druhou stranu se však tímto způsobem Ptolemaios odcizuje některým konzervativním Makedoncům. Tento negativní efekt je však tak zanedbatelný, že je rozhodně zastíněn tím pozitivním.
Kéž je tento svazek požehnán velkým štěstím a mnoha zdravými potomky.

Vojsko na pochodu - Lýsimachos

Satrapa Thrákie Lýsimachos stál před těžkým rozhodnutím. Musel se rozhodnout, zda se s přesilou Thráků pod vedením krále Seuthese III. utká, či zůstane za hradbami Philippopole anebo se stáhne.
Lýsimachos se rozhodl, že i s několikanásobně menší armádou vyrazí králi Seuthesovi naproti. Většina jeho armády tedy opustila město a vydala se na pochod v čele se samotným Lýsimachem. Mnozí mohou tento nápad označit za ukvapený a příliš riskantní, avšak i tímto způsobem často přichází velká vítězství a jen Lýsimachos sám nejlépe ví, v jaké situaci se nachází.
Nechť bohové drží ochrannou ruku nad Lýsimachem a jeho vojskem.

Dnes jsem si k sobě nechal povolat dva nejlepší stavitele své říše, a to Makedonce Elmina a Egypťana Takelota. Jakmile se usadili, dostali před sebe poháry vína a já začal nastiňovat, co od nich očekávám: „Elmine a Takelote, nechám postavit v Alexandrii chrám boha Ra, boha slunce. Tímto úkolem pověřuji vás oba. Bude totiž spojením architektonických prvků jak makedonských, tak egyptských. Chci, aby šlo o nejhonosnější chrám Egypta. Bude reprezentovat spojení našich kultur. Spoléhám na vás. Jen ať je postaven co nejdříve. Mým dětem v tomto chrámu požehnají bohové a jednou zde chci být pochován se svou ženou. Jméno chrámu už znáte. Zbytek je na vás. Dejte se do práce!“ Oba stavitelé se uklonili a opustili sál.

Setkání s nepřátelským vojskem

Jakmile jsi vše ve městě zařídil, tak byl čas vyrazit na cestu. Museli jste být rychlí, aby vás nepřítel nepředběhl a nezaskočil v nevýhodné pozici, která by vám mohla přivodit rychlou porážku.
Tvoji vojáci si s sebou vzali všechno potřebné pro několikadenní pochod, který vás čekal a po krátkém loučení s rodinami se vydali na cestu. Doprovázen Amyntásem a několika dalšími důstojníky ses zařadil do předních pozic dlouhé řady vojáků a pobídnutím svého oře jsi opustil Philippopoli.

Složení tvého vojska:

2560 falangistů
1024 veteránských falangistů
500 peltastů
100 hetairoi
1050 prodromoi
900 thrácké jízdy

Cesta probíhala bez větších problémů. Vaši postupující armádu míjeli vesničané prchající před Thráky do Philippolole. Všichni tito lidé ve vás vkládali obrovské a prakticky jediné naděje. Pokud totiž budete poraženi, tak Seuthesovi již nebude směrem k Philippopoli nic stát.
Dny ubíhaly a byla vyslána žoldnéřská thrácká jízda, aby obtěžovala postupující nepřátelské vojsko, avšak bohužel bez úspěchu. Thrákové totiž používali svoji jízdu také jako předvoj a navíc ji měli mnohem početnější, tudíž se tvoji velitelé neodvážili k žádnému střetu. Takový kontakt ale už stačil, abyste si uvědomili, že Seuthes a jeho vojsko jsou opravdu blízko.
Největší starosti všem velitelům však dělalo, abyste to na místo bojiště stihli včas…

Po necelém týdnu se vám to nakonec podařilo. Tvé vojsko dorazilo v podvečer na místo, které ukazovaly mapy a popisoval ti Amyntás.
Jednalo se o rovné údolí nacházející se mezi vysokými kopci, hustě zarostlými vegetací a plnými neprůchodných skalisek. Údolí bylo sice stále poměrně široké, tudíž nešlo úplně eliminovat význam jízdy, ale rozhodně dávalo početnějšímu nepříteli menší prostor pro manévrování.
To vše jste však měli ještě dohodnout na poradě s ostatními důstojníky večer ve velitelském stanu.
Tábor jste vystavěli na nedalekém kopci, ze kterého byl na bojiště dobrý výhled, načež padla tma a vojáci si šli po dlouhém několikadenním pochodu odpočinout, aby na boj doplnili energii. Nálada v táboře byla poměrně napjatá, jelikož všichni věděli, že bitva to bude velice těžká a navíc před pár hodinami do tábora dorazila skupina vašich jízdních vyzvědačů se zprávou, že thrácký tábor je nedaleko odtud! Jsou dokonce tak blízko, že pokud budou chtít, mnohou s vámi svést bitvu již zítra. Na jednu stranu bylo povzbudivé slyšet, že jste to stihli jen tak tak, ale na druhou stranu byl rychlý postup jejich vojska opravdu překvapivý.

Nakonec jsi se ve smluvený čas sešel ve svém velitelském stanu se všemi vysokými důstojníky, včetně Amynta.
Když jsi dorazil, byli všichni již přítomni a dohadovali se na nejlepší strategii. Tvým příchodem všichni zmlkli.
Na zemi uprostřed stanu sis všiml rozloženého nákresu bojiště a figurek označujících vaše a nepřátelské jednotky.
Tví důstojníci tě pozdravili a Amyntás se rozhodl tě uvést více do obrazu, abys měl jasnější obraz o situaci.
“Lýsimachu, naše situace není rozhodně dobrá, ale s tím jsme sem už šli…
Bojiště je poměrně úzké a tudíž nás nelze obejít. Avšak je dost široké na to, aby nepřítel mohl použít jízdu. Naše pěchota totiž nedokáže pokrýt celý průchod. Leda bychom výrazně natáhli řady, čímž bychom výrazně zvýšili možnost prolomení a porážka by byla jistá.

Nepřítel má k dispozici mnohem více bojovníků. Jejich počty jsme již určili s poměrně vysokou přesností. Pomohla nám k tomu také naše výzvědná síť, kterou jsme prozřetelně využili.
Jejich počty jsou tedy následovné… 8000 lehké jízdy, 4000 peltastů a 16 000 kmenových válečníků.”
V tom mu do toho skočil jeden z velitelů pěchoty Ífitos: “Určitě jich ale pár zdechlo, prý jim někdo dal do žrádla jed!”
Ostatní se škodolibě zasmáli a Amyntás pokračoval: “Máš pravdu Ífite. Avšak takové počty přibližně nepřítel bude zítra mít.
Každopádně jejich vojáci se nemohou rovnat těm našim. Máme k dispozici poměrně zkušené pěšáky a i jízdu nemáme špatnou. Na jejich straně jsou však extrémně vysoké počty. Ty jim ale přijdou vniveč, jelikož nás neobejdou…”
“Dal bych si pozor na to, že mají mnohem více střelců. Mohou nám s nimi způsobit značné ztráty a především jimi mohou narušit celistvost falangy.” Upozornil vás další z důstojníků.
Amyntás odvětil: “Ano, to je bohůmžel pravda s kterou toho moc nesvedeme. Nemůžeme proti nim vyrazit s jízdou, protože jinak si odkryjeme bok. Musíme proti nim vyrazit s našimi 500 peltasty… obětujeme je, avšak naše falangy utrpí menší ztráty. Pokud však hledáte bitvu beze ztrát, tak je řešením jen ústup.” Amyntás si všechny změřil a nakonec přešel ke svému návrhu: “Já navrhuji následující plán, který vidím jako jediný možný. Stejně v takto úzkém bojišti toho více nejde…
Navrhuji postavit naši pěchotu na levé křídlo, přičemž nejzkušenější vojáky bych umístil v levé části tohoto křídla. Zde bychom mohli prorazit…
Pravou část průchodu by pak obsadila naše veškerá jízda. Proti ní by se tedy musela postavit jízda jejich. Pravda, je jich víc, avšak nemohou nás obejít a tudíž bude rozhodovat především kvalita jednotek.
Největší riziko samozřejmě hrozí na křídle s jízdou, tudíž tam je nutné, aby jezdci vydrželi nehledě na ztráty co nejdéle. Pokud někde prorazíme, tak na křídle, které bude držet naše pěchota. Thrákové budou mít takové ztráty, že raději ustoupí a jejich armádu tak odrazíme.”
Poté se Amyntás podíval na tebe a dodal: “Toto je návrh, který by byl řešením, avšak rozhodnutí je na tobě Lýsimachu. Co máme udělat?”

Plán Amynta

Pozdrav ze Sýrie do Egypta

Jízdní posel

Večerní porada

Večerní porada

Perdikkás si pozorně vyslechl Archonův názor, který se však ke konci začínal odvíjet silně opačným směrem, než si regent říše zprvu představoval. Na tvrdý, snad výhružný výraz místního satrapy, odpověděl pomalu a trpělivě.
„Jednotky, které tato akce vyžaduje, nebudou plnit pouze účel královského doprovodu a reprezentace naší jednotnosti, jak se asi dá očekávat při tak velké akci. To bych ti býval předtím neukazoval rozpočet, kolik taková vojenská síla stojí.“ Regent s nečitelným úšklebkem vstal od židle, které se dosud opíral a pomalou chůzí vyrazil k přísedícím.
„Budou to jednotky, jež rozhodně naleznou upotřebení. Tarsus je z hlediska strategie snad nejlépe umístěným městem v říši. Je to křižovatka cest. Respektuji výsadní postavení Babylonu jako jednoho ze dvou hlavních měst říše a královské rezidence, nikoliv však jako nejideálněji umístěné armádní lokace. Pohleďte na mapu, pánové, v Kilíkii je nepoužitelná královská armáda, která potřebuje nahradit. V oblasti řádí piráti a pokud se Anatolští satrapové nespojí, zůstává pak otevřená otázka nároků satrapy, Eumena, na bohatou provincii, Kappadokie. Ta je stále pod vedením jejich krále Arianta, člověka, který je s námi ve válce už od počátku Alexandrova tažení. V Babylonii se nyní nachází na 24 000 bojovníků, je to jedna z nejbezpečnějších satrapií v říši. Pro následující akci budeme potřebovat především falangisty a nějakou jízdu. Třeba 7 500 pěchoty, 2 500 jízdy?“ Položí nahlas již konkrétnější otázku, než před pár okamžiky, při čemž jeho pohled je nyní spíše upřen na Seleuka, druhého muže říše, který má o složení místní armády jistě také skvělý přehled.
Perdikkás, nyní stál před oběma význačnými muži. Následně upřel svůj pohled na Archona.
„Pokud jde o tvé obavy, drahý Archone, obávám se, že s tímto příkazem budeš muset být více než schopen i nadále plnit stávající povinnosti správce babylonské satrapie. Zůstane ti tu k ruce na 14 000 mužů a také výjimečná elita armády v podobě válečných slonů, a to nemluvě o 3 000 stříbrných štítech, které tu jsou pod přímým královským velením. Pokud se objeví problémy na východě, hravě je vyřešíme, pokud na západě, vyřeší je námi vyslané vojsko.“

Večerní porada

Seleukos byl přítomen na dnešní poradě jakožto chiliarch, tím pádem druhý nejvýše postavený úředník v říši a zároveň velitel kavalerie a nejvyšší velitel armády hned po regentovi.
Seleukos si vyslechl Perdikkův plán. Po celou dobu mlčel a občas pouze pokýval hlavou na znamení, že všemu rozumí.
Poté si vyslechl i Archonovu přímou odpověď. Nijak zvlášť na ni však, jak bylo u vždy rezervovaného Seleuka zvykem, také nereagoval a pouze obrátil svůj pohled zpět k Perdikkovi.
Nakonec Seleukos na regentův dotaz odvětil: “V Babylonii je mužů víc než dost. Navrhoval bych vzít samozřejmě co nejvíce jízdy. Tu nám ale z velké části bude muset poskytnout Mezopotámie, jelikož v Babylonii máme jen 2400 jízdy. Nechal bych zde tedy 600 prodromoi pro jistotu s tím, že do Alketovy armády zařadíme 1500 perských jezdců a 300 hetairů.
Z pěchoty bych vybral 1000 perských lukostřelců a potom 7168 falangistů (28 jednotek). To by byla dobře vyvážená síla.”
Seleukos se při těchto slovech rozhlédne po obou účastnících rady a na závěr souhlasí s Perdikkem: “Ano, myslím si, že zde v Babylonu stále zůstane ještě mnoho rezerv a pevně věřím, že Archon tento úkon dokáže splnit bez jakýchkoli problémů. Nemýlím se v tobě, že ne?”
Poslední otázku Seleukos mířil přímo na satrapu Babylonie, načež se mu podíval přímo do očí svým přísným a jaksi chladným pohledem.

Žádost o poskytnutí válečného loďstva

Ctěný Laomedone,
Rád bych tě informoval o tom, že v nejbližších dnech dojde k poslední velké cestě našeho zesnulého vladaře a nepřekonatelného vojevůdce, Alexandra Velikého.
Přeji si, aby to byla ve všech ohledech výprava hodná jeho velikosti a zároveň názorná ukázka síly a jednoty naší mladé říše. Už z Babylonu bude Jeho tělo doprovázet vojsko o počtu 10 000 hrdých mužů, poctěných tímto velkolepým úkolem, přičemž v Tarsu dojde k předání těla veteránské armádě generála Kratera, Ochránce říše. Tělo bude dále z důvodu rychlé cesty převáženo po moři. A to je také důvod, proč ti nyní píši a o co tě žádám.
Tato výprava popluje prakticky bez vojenského doprovodu válečných lodí a přes to se už i v Babylonu proslýchá o možné vzpouře těch domýšlivých Řeků z Korintského spolku. Vím, že by mohli být schopni postavit nemalou námořní sílu, poslat ji vstříc naší transportní flotile a přivodit jí naprostou zkázu.
S podporou tvé mocné flotily si k tomu však jistě netroufnou. Zároveň budeš ty i tvoji chrabří námořníci zajisté poctěn možností podílet se na poslední faktické službě Alexandrovi Velikému.
Také věřím, že tě jistě potěší, když po dobu cesty budou tvoji námořníci ze čtvrtiny placeni královskou pokladnou (ve chvíli, kdy flotila dorazí do Tarsu, získáš 22 000 drachem).
Potřebuji proto, abys do dvou měsíců přesunul alespoň 180 svých válečných plavidel do Tarsu, odkud budou vypraveny na cestu do Řecka. Za tuto službu ti budu moc vděčný a rozhodně nebude zapomenuta ani mezi mnohými Makedonci.
S přáním pevného zdraví a další prosperity,
Perdikkás, regent říše

Zpráva z Babylonu

Ctěný Filote,
rád bych tě informoval o tom, že v nejbližších dnech dojde k poslední velké cestě našeho zesnulého vladaře a nepřekonatelného vojevůdce, Alexandra Velikého.
Přeji si aby, to byla ve všech ohledech výprava hodná jeho velikosti a zároveň názorná ukázka síly a jednoty naší mladé říše. Už z Babylonu bude Jeho tělo doprovázet vojsko o počtu 10 000 hrdých mužů, poctěných tímto velkolepým úkolem, přičemž v Tarsu dojde k předání těla veteránské armádě generála Kratera, Ochránce říše. Tělo bude dále z důvodu rychlé přepravy převáženo po moři. A to je také jeden z důvodů píši.
Tato výprava popluje prakticky bez vojenského doprovodu válečných lodí a přes to se už i v Babylonu proslýchá o možné vzpouře těch domýšlivých Řeků z Korintského spolku. Vím, že by mohli být schopni postavit nemalou námořní sílu a poslat ji vstříc naší transportní flotile a přivodit jí naprostou zkázu.
To je také důvod, proč už jsem obeslal syrského satrapu, aby do Tarsu poslal nemalou doprovodnou flotilu válečných plavidel. Abychom však měli naprostou jistotu, budeme potřebovat i část tvé válečné flotily pro tento záslužný počin.
Potřebuji proto, abys budoucí flotilu na cestě do Makedonie podpořil svými 40 válečnými plavidly. Za tuto službu ti budu moc vděčný a rozhodně nebude zapomenuta ani mezi mnohými Makedonci.
Teď však přikročím ke zprávě, která tě bude jistě zajímat a to, že jen co Tarsus opustí současná Kraterova armáda, velení nad zůstavšími a příchozími jednotkami padne do klína mému bratru, Alketovi. Ten zde bude hlídkovat a pokud zrovna nenastane nějaká výjimečná situace, pomůže ti mimo jiné se svými jednotkami potlačit zdejší ekonomicky nežádoucí pirátství.
Zároveň tě zprošťuji závazku ve výstavbě transportní flotily pro Kratera. Vystačí pouze s těmi loděmi, které má nyní k dispozici, další stavba by zbytečně prodlužovala dobu čekání.
S vírou vzájemně prospěšné spolupráce,
Perdikkás, regent říše

Příteli Laomedone,

jsem rád, že mezi sebou máme dobré vztahy.

Zvažoval jsem tvé úvahy ohledně asistence našim kolegům při ochraně hranic, zejména nyní v záležitosti ohrožení Thrákie.

Že bychom oba pomohli, zní lákavě a skoro bych se odvážil tvrdit, že je to naše povinnost. Realita je bohůmžel jiná.

Na pomoc Lýsimachovi je pozdě. Nejspíš již bojuje proti přesile Thráků pod vedením Seuthese III. Doufám, že vše dobře promyslel, když se rozhodl jít bitvě naproti, a zvítězí. Pomoci mu mohou pouze nejbližší satrapie. Finanční příspěvek od regenta také nedorazí do Thrákie ihned.

Pokud však prohraje, severní provincie spravovaná Lýsimachem bude v ohrožení včetně hlavního města provincie Phillippolisu.

Přesměrovat armádu, která se hodlá nalodit v Kilíkii, nemůžeme. Tato armáda podléhá Perdikkásovi a je vyslaná domů do Makedonie.

Rád bych ti napsal, že společně vyšleme flotilou část žoldnéřů do Thrákie, ale vody Středozemního moře jsou nyní nebezpečné. Řekové sice válku zatím nevyhlásili, ale ani bych se nedivil, že se k tomu schyluje.

Laomedone, vyčkáme, jak se situace dál vyvine. Pokud to však bude v mých silách, jsem připraven pomoci všem makedonským satrapům.

Se mnou jako tvým bezprostředním sousedem však můžeš kdykoliv počítat.

Nechť bohové shlížejí milostivě na naše činy,

Ptolemaios

Dopis od Kynane

Ctěný Perdikku,

je mi ctí tě nyní nazývat regentem říše a opatrovníkem králů Alexandra a Filipa. Myslím si, že na svém místě jsi opravněně, jelikož jsi vždy věrně hájil zájmy mého bratra Alexandra a naší rodiny.
Myslím si, že budoucnost říše nyní závisí na tom, jakým směrem se bude ubírat osud rodiny Argeovců.
Proto se na tebe obracím s důležitou nabídkou. Otázka následnictví je stále rozebírána, ačkoli již byl systém vlády pevně určen. Budoucnost obou králů a celé říše je tedy nejistá.
Filip Arrhidaios je sice neschopen vlády, avšak je mezi Makedonci nesmírně oblíbený a mohl by zajistit pokračování čistě makedonské linie rodu Argeovců.
Tímto bych chtěla tedy nabídnout ruku své dcery Eurydiky Filipu III. Arrhidaiovi.
Jedná se totiž o krok, kterým by se jistě posílila stabilita královského rodu a říše. Nyní je totiž moc v rukou mnoha ambiciózních mužů, kteří by rádi systém destabilizovali a chopili se moci na vlastní pěst… nehledě na krále či regenta.
Uhájit nový řád je těžké, avšak společnými silami se nám ho jistě podaří udržet. Jako dcera Filipa II. Makedonského a sestra Alexandra Velikého cítím povinnost udržet říši jednotnou přidat se v tomto úsilí k tobě.
Za krále Filipa III. zodpovídáš ty, tudíž se s touto nabídkou pokorně obracím k tobě. Věz, že sňatek mé dcery s králem bude prospěšný pro všechny a ve mne vždy najdeš spojence.

Kéž ti žehnají bohové,

Kynane

V Pelle

Zamyšleně jsem si promnul čelo. "Máte pravdu. Je jasné, že Řekové nebudou spokojeni, dokud nerozbijí Korintský spolek a nezničí naši snahu o stabilitu ve středomoří." Podíval jsem se na syna. "Je otázkou, zda najímají žoldnéře na okamžitou válku s námi, nebo jich nejprve využijí k likvidaci našich přívrženců a podporovatelů v Řecku." Pomalu jsem se nadechl a snažil se utřídit si myšlenky. "Každopádně se musíme připravit na vše. Nejhorší je, že značná část naší armády zahálí v Kilíkii a stále není dost lodí na její přepravu." Při té představě jsem zaťal pěst. "S tím, bohům žel, nic neuděláme. Potřebujeme víc informací. A nejvíc právě z Řecka. Potřebujeme víc mužů. Musíme vycvičit další vojáky, ale nemusíme to stihnout, takže jsme nuceni najmout žoldnéře, i když to bude drahé." Otočil jsem se na Eupolema. "To svěřím na starost tobě. Najmi každého žoldnéřského vojáka na kterého jen narazíš. Vyraž hned a průběžně mě informuj." Generál kývl na srozuměnou a za okamžik jsem osaměl se svým synem. "Pro tebe mám taky úkol. Kontaktuj naše špiony chci vědět vše co zjistí po celém Řecku i Makedonii. Pokud dojde na odstraňování našich přívrženců v Athénách, zda jsou schopni je ukrýt a případně dopravit do bezpečí. Jakou mají šanci na tiché odstranění vůdců těch buřičů. Taky by nebylo k zahození kdyby se jim podařilo získat nějaké žoldnéře v Řecku, aby se nechali Leostenem najmout a v bitvě pak změnili strany. Nemusím ti říkat, že vzniklý chaos by vedl k našemu jasnému vítězství. Teď jdi a přines mi dobré zprávy." S úsměvem jsem poplácal syna po rameni.
Když Kassandros odešel, opět jsem se zachmuřil. Budou to těžké časy, ale dají-li bohové vše se v dobré obrátí. Ještě bude nutné rozmyslet jaké jednotky vycvičit. Ale to až zítra. Nyní dokončím svou procházku ať zklidním mysl a budu schopen dnes večer odpočívat. Zítra bude další náročný den.

Porada před bitvou

Velitelé si vyslechli tvé návrhy a příkazy. Všichni souhlasili s tvým návrhem ohledně rozprostření střelců. Bude jistě prospěšné, pokud se vaše střelectvo rozprostře po celé délce linie.
Tvůj návrh ohledně jízdního křídla se však nesetkal s již takovým ohlasem. Mnozí začali pochybovat a namítat, že těžká pěchota bude velice neohrabaná a pomalá a navíc, že celé je to tak těsné, že je mnohem pravděpodobnější, že tato taktika vnese mezi vaši kavalerii zmatek. Amyntás nakonec promluvil: “Ostatní mají pravdu Lýsimachu. Je to dobrá myšlenka, avšak velice riskantní. Naše jízda by se musela stáhnout za falangu až v tu chvíli, co budou Thrákové velice blízko, tudíž to nemusí stihnout a akorát bychom byli napadeni na ústupu a celé by se to potom změnilo v debakl.
Kdyby se jízda stáhla včas tak, aby to bezpečně stihla, tak by zase stihli zareagovat Thrákové a neohrabaný oddíl falangistů by objeli.
Zkrátka naše jízda by musela provádět velice složité manévry, které by ji mohly uvést ve zmatek a jenom bychom si přitížili.” Poté se na tebe Amyntás podíval, očekávaje zda budeš na svém návrhu trvat. Pokud, tak tě však ostatní samozřejmě poslechnou.
Nakonec, když jsi vše shrnul, tak se tě už jen Amyntás zeptal: “Kde bys potřeboval abych byl já?
Osobně by mi bylo ctí vést naše hetairoi, avšak pokud bys mě chtěl jinde, stačí říct. Každopádně tě nezklamu ať se stane cokoli.”

Krom tohoto k tobě již tvoji velitelé nic nemají a vše je jim jasné. Tvé příkazy jsou ochotni splnit přesně jak žádáš. Na zítřejší bitvu jsou tvoji důstojníci připraveni.

Porada s Kraterem

Krateros zavrtí nesouhlasně hlavou. “Nikoli Filote, musíme převést zpátky domů celou armádu, včetně koní. Zároveň nemohu souhlasit s tím, že by naši muži museli veslovat. To by skončilo katastrofou.”
Poté obrátil svůj pohled ke Kleithovi a zeptal se ho: “Jaký že jsi to měl plán na stavbu?”
Kleithos vstoupil do konverzace a navrhl: “Momentálně flotila nákladních lodí v Kilíkii uveze 7500 mužů, avšak i s jízdou potřebujeme 14 634 míst na lodích.
Vypočítal jsem to tak, že potřebujeme tedy postavit ještě 24 lodí. To Kilíkie zvládne postavit za 3 měsíce.”
Krateros i Polypechon s tímto návrhem souhlasili a všichni upřeli své pohledy na tobě. “Zvládneš to Filote?” Optal se tě nakonec Krateros.

Vzkaz pro Kynane

Drahá Kynane,
Jsem potěšen tvou radostí z mého povýšení, přes to tě můj dopis zřejmě moc nepotěší. Je mi to líto, ale kdybys na mém místě stála ty a viděla současnou situaci v říši, jistě by ses rozhodla obdobně.
Nabídka sňatku tvé krásné dcery Eurydiky s naším králem Filipem III. Arrhidaem je z tvé strany zajisté ušlechtilého úmyslu. Obávám se však, že z hlediska jiných mužů říše, a to zejména jistých ctižádostivých satrapů, by byla vnímána s velikou nelibostí a žárlivostí. Tvoji nabídku proto v zájmu říše pro zatím musím odmítnout.
Neříkám, že toto rozhodnutí je definitivní, ale v nejbližších měsících proběhne vskutku, jak sama říkáš, nejisté období, ve kterém se pokusím prosadit co nejvíce královské moci, která je však nyní silně destabilizovaná. Až tak učiním a budu si rozhodností královského slova naprosto jist, opět zvážím nabídku, kterou jsi mi ve své dobrotě a přátelství předložila.
Cením si tvé pokory a proto věz, že i ve mně vždy najdeš svého přítele a ochránce.
S přáním pevného zdraví tobě i tvé dceři Eurydice,
Perdikkás, regent říše

Zpráva Antipater - Antigonos

Zdravím tě Antigone!
Děkuji ti za tvou úctu a přátelství. Jak víš, v současné době mám značné problémy s Řeky a tak vidina jakékoli svatby je pro mě těžko představitelná. Navíc tvůj syn Demetrios je stále příliš mlád na manželský svazek. Napiš mi, až doroste v muže a vytříbí se jeho charakter a věřím, že tehdy již nic nebude stát v cestě spojení našich rodů.

Nechť jsou ti bohové nakloněni!

Antipater, satrapa Makedonie

Zpráva Antigonos - Antipater

Zpráva Antigonos - Menandros

Zpráva Antigonos - Filotas

Zpráva Antipater - Antigonos

Děkuji za potvrzení správnosti mého rozhodnutí.

P.S: Je dobré vědět, kdo pro svou pýchu je ochoten zatratit svůj národ!

Antipater satrapa Makedonie

Zpráva Eumenovi

Zpráva Leonnantovi

Zpráva Antigonos - Antipater

Zpráva Antigonos - Perdikkas

Zpráva od Leonnata

Příteli Antigone,

převelice rád slyším, že jsi stále tím samým spolehlivým a čestným mužem, kterého si pamatuji.
Jak jsi sám řekl, tak takoví ambiciózní uzurpátoři moci již nyní pomalu přebírají otěže a je jen na nás, abychom je zastavili dříve, než se podezření změní v neodvratné činy. Nechci nikoho samozřejmě obviňovat bez důkazů… Rád bych se nejprve poradil i s tebou, jelikož tobě v tomto ohledu mohu důvěřovat nejvíc.
Mám pocit, že velkým nebezpečím pro říši mohou být ti nejvýraznější a nejmocnější muži v říši. Rozhodně je potřeba sledovat činy Perdikkáse a také Antipatera. Právě makedonský satrapa dle mého názoru drží ve svých rukou již dlouhou dobu moc nad naší domovskou provincií a jeho nekalých praktik si všiml prozřetelně již Alexandr. Jen jeho předčasná smrt znemožnila Antipatrovo odvolání z funkce velitele evropských vojsk.
Chtěl bych znát i tvůj názor na tohoto muže. Má mysl totiž nenalezne klidu, dokud nebudu vědět, že náš domov je ve správných rukou. Tento dopis však nemá být nepodloženým obviňováním. Jen pouze vyjádřením mých opodstatněných pochyb.
Pokud bys totiž také seznal, že Antipatros nečiní v zájmu našeho lidu, tak věz, že je v naší moci s tím něco udělat. Právě my jsme byli Alexandrovi nejvěrnější generálové.

Leonnatos, satrapa Hellespontské Frýgie

Večerní porada

Perdikkás se zájmem vyslechl první konstruktivní řeč rozvířené debaty, kterou pronesl chiliarchos Seleukos. Souhlasně proto pokýval hlavou.
„Skvěle, v nejbližších dnech se takto ustanovená armáda vydá na tažení. Věřím, že to bude velkolepá podívaná. Alexandrovi se pokuste najít co nejvhodnější vůz, který ve městě naleznete…“ Snažil se předchozí Archonem vyvolané napětí zamluvit Perdikkás. To však místní satrapa znovu promluvil a to, co se před pár okamžiky ještě dalo brát za shodu nešťastných okolností a nedorozumění začínalo přerůstat v nehoráznou troufalost.
„K tomu, abych ti svěřil díl z královských financí je tobě svěřená satrapie až příliš bohatá a prosperující. Nevím, k čemu zásadnímu bys je tedy hodlal využít.“ Nebezpečně zchladl dosud benevolentní a vstřícný hlas regenta, který očividně přestával ztrácet trpělivost se vzpurným satrapou, který očividně zapomněl, kde je jeho skutečné místo. Nečekal na satrapovu odpověď, místo toho pokračoval:
„Ti vojáci patří říši. Stejně tak Babylonie, kterou jsi dostal na starost ani ne před dvěma měsíci. Nemluv mi proto o Svých mužích, které máš už Dlouho pod Svým velením. Skutečnost je taková, že jsou to muži říše a tvojí povinností je správa, nikoliv vláda nad Babylonií. Tvojí povinností je služba králi spojená s udržováním pořádku, nikoliv domýšlivé kladení požadavků po lidech postavených mnohem výše nad tebou!“ Rozkřikl se na Archona Perdikkás.
„Takže pokud si opravdu myslíš, že s nadpolovičním počtem místní posádky nejsi schopen udržet zdejší bezpečnost, tak je to do nebe volající neschopnost a měl bys požádat o rezignaci. Ne? Tak se pokus nezklamat důvěru, která ti byla ani ne před dvěma měsíci dána a splň o co se tě žádá. Nyní můžeš jít.“ Perdikkás ukázal rukou, kde jsou dveře, načež se k Archonovi otočil zády a vyrazil zpátky ke své židli.
Než Archon opustil místnost, Perdikkás za ním ještě promluvil hlasem nasyceným výhružkou:
„A Archone… takhle se mnou už vícekrát nemluv. Rozhodnutí mužů našeho postavení mají dalekosáhlé následky a málokdy přináší druhou šanci k nápravě.“

Odpověď Antigonovi

Ctěný Antigone,
nápad začlenění kappadocké provincie do Makedonské říše se mi velice zamlouvá a abych řekl pravdu, také jsem nad něčím podobným uvažoval ještě, než ke mně přišel tvůj dopis.
Tvá zpráva však mnohé mění, nyní jsem totiž naprosto přesvědčen, že s tvojí podporou dokážeme hravě dobýt poslední nám znepřátelený relikt Perské říše a nastolit zde kultivovanou vládu Helénů.
Brzy se to jistě dozvíš i z dalších zdrojů, přes to ti mohu prozradit, že z Babylonu momentálně vysílám nemalou armádu doprovázející tělo našeho zesnulého vladaře, Alexandra Velikého, do přístaviště v Tarsu, odkud s částí královské armády odpluje na pohřeb do Makedonie. Zbytek tohoto vojska pod vedením mého bratra Alketa zde však zůstane a bude okamžitě připraven zasáhnout v zájmu říše. Dle mých propočtů by se mohlo jednat až o dvacetitisícové vojsko. Pokud by ses tedy do dvou měsíců (doba přesunu královské armády z Babylonu do Tarsu) se svými bojovníky přesunul do kilíkijského města Tarsus, mohli bychom podniknout společné tažení vstříc Kappadokii a následně ji i získat.
Bude jistě spravedlivé, pokud na toto tažení vyšleš co nejvíce mužů. Věřím, že s přispěním 10 000 tvých udatných bojovníků by následná výprava zaručovala stoprocentní úspěch.
S vírou vzájemného prospěchu a velkého vítězství zdraví,
Perdikkás, regent říše

Pohřební průvod Alexandra Velikého

Alexandr Veliký byl králem Makedonie, hegemonem Helénského spolku a nakonec také králem králů Asie. Všichni Makedonci i mnozí Asiaté jej měli v úctě a nyní k němu vzhlíží jako k bohu.
Teď když je však Alexandr mrtev, tak je jednou z povinností regenta zajistit mu pohřeb hodný velikosti dobyvatele známého světa. Perdikkás se tedy rozhodl vypravit jeho tělo zpátky do Makedonie, kde bude král králů pohřben vedle svého otce Filipa Makedonského v Aigai.
Alexandra Velikého nyní čeká poslední dlouhá cesta - z Babylonu do Makedonie, při níž je doprovázen velkým vojskem pod velením Perdikkova bratra Alketa. Všichni tito bojovníci se hodlají tímto vznešeným způsobem s králem rozloučit.
Vojsko nyní vyráží ve velkém počtu, složené z Babyloňanů, přičemž po cestě se k nim mají přidat v Mezopotámii další. Vojáků, kteří doprovodí svého krále je mnoho, aby byla jeho památka řádně uctěna a navíc celý tento akt má být i vyjádřením jednoty všech poddaných velkého krále.
Podle plánu má Alketas dovézt Alexandrovo tělo nejprve do Tarsu, kde jej potom převezme slavný Krateros a jeho makedonští veteráni, kteří poté i s velkou flotilou odplují domů do Makedonie. Zde bude nakonec vykonán monumentální pohřeb se všemi zaslouženými poctami.
Vše je připraveno dokonale, avšak nedostatkem je vůz, v němž bude Alexandr tažen. Není totiž tak skvostný, jak bylo původně plánováno a jedná se spíše jen o honosný kočár. Sice se stále jedná o vůz, který by mu kde jaký panovník záviděl, avšak Alexandr si podle mnohých zaslouží něco opravdu obrovského a nezapomenutelného. I přes tento dostatek se však jedná o významnou událost, při níž si jistě mnozí zavzpomínají na největšího krále, který kdy žil.

Žádost o poskytnutí válečného loďstva

Rychlý dotaz na admirály/generály a rádce

Zpráva od Babylonské rozvědky

Vážený pane,

vaše bezpečnost je zajištěna, především pak v Babylonu máme vše pod kontrolou a jen tak něco nás nepřekvapí.
Co se týče tvé oblíbenosti u lidu a vojáků, tak si také stojíš velmi dobře. Místní tě sice ještě příliš neznají, ale rozhodně se u nich nevyskytuje žádná antipatie vůči tobě. Naopak jsi poměrně oblíbený již nyní.
Co se týče vhodné manželky, tak s tím příliš nepomůžeme. Vyhledávání sňatku je spíše o diplomacii, která má mnohem širší záběr než naše satrapie. Každopádně i v Babylonu se nachází mnoho šlechtičen, které by se mohly stát tvou chotí.

Éneas (představitel Babylonské rozvědky)

Příteli Filote,

již delší dobu jsem tě neviděl, a proto mě zajímá, jak se ti daří a zda nepotřebuješ pomoc z mé strany.

Doslechl jsem se, že začal pohřební průvod zesnulého Alexandra. Stále po něm truchlím. Jeho smrt znamenala velkou ztrátu pro Makedonskou říši. Já však pevně věřím, že my satrapové budeme v Alexandrově odkazu pokračovat, říši udržíme a upevníme.

Ale už nyní mne znepokojuje situace v Thrákii a možné ohrožení ze strany Řeků v oblasti Středozemního moře.

Filote, naše satrapie si jsou blízké. Doufám, že i naše přátelství je pevné. Na mne se můžeš vždy spolehnout. Pokud by Kilíkie byla v ohrožení, Egypt jí přispěchá na pomoc.

Samozřejmě jsem připraven podporovat všechny makedonské satrapy a respektovat regenta Perdikkáse.

Opatruj se. Ať při tobě stojí všichni bohové,

Ptolemaios

Dotazy na správce měst

Tvoji úředníci napsali tvým správcům dopisy, v nichž se dotazovali na tebou dané otázky. Odpovědi byly většinou stejné a sdělovaly známá fakta. Povětšinou místní správcové souhlasili s tím, že nejpřednější je rozšiřovat obchod a budovat dobré vztahy s okolními satrapy.
Co se týče náboženské snášenlivosti, tak ta poměrně platí. Akorát nejméně oblíbenou kulturou jsou bezpochyb židé, kteří vyznávají jen jednoho boha a jejich způsob života a zvyky jsou mnohdy ostatními nepochopeny.
Z Gazy ti přišel tento dopis:

Vážený Laomedone,

Nabatejští s námi udržují zatím přijatelné vztahy. Nájezdů z jejich strany se momentálně bát nemusíme.
Rozhodně tebou určené finance použiji ke zlepšení vztahů v místními vládci a pokusím se získat Nabatejce na naši stranu.

Perseus

Správcové ti také sdělili jak si stojí obrana přímořských oblastí. Prý, pokud budeš ovládat dost silné loďstvo, tak jsou tyto oblasti těžko dobytné, avšak Arados a Gaza nemají tak dobrou obranu jako Týros. Gaza je navíc oddělena od svého přístavu. Samotné město je více ve vnitrozemí.
Stav řeckých flotil neznají. O tom bude jistě vědět více Antipater.

Příteli Perdikku,

jak se ti daří? Již dlouho jsme se neviděli.

Z doslechu vím, že roli regenta naší říše zastáváš skvěle. Jsi muž na správném místě a já tě za to ctím. Nikdo jiný nebyl této funkce lépe hoden. I já budu usilovat o zachování a upevnění Makedonské říše. To ti slibuji.

Já jsem si Egypt zamiloval. Nesmírně si vážím toho, že mi byl přidělen právě on. Zdejším Makedoncům se tu dobře žije a Egypťany respektuji. Snažím se o prosazení toho, že Makedonci i Egypťané spolu budou dobře vycházet a budou uznávat obě náboženství. Jak již určitě víš, vzal jsem si dceru jednoho významného egyptského aristokrata a doufám, že již brzy budu mít své legitimní potomky. Nechal jsem zahájit stavbu toho nejhonosnějšího chrámu Egypta zde v Alexandrii. Bude se jmenovat chrám boha Ra – boha slunce. Bude obsahovat jak makedonské, tak egyptské architektonické prvky. Myslím si, že u lidu mé satrapie jsem oblíben. Chci, aby Egypt vzkvétal.

Dozvěděl jsem se o zahájeném pohřebním průvodu našeho drahého Alexandra. Stále po něm truchlím. Rád bych pokračoval v jeho odkazu. Pamatuješ? My tři jsme si byli vždy nejblíž. Co jsme toho zažili.

Musím přiznat, že mne trochu mrzí, že jsem od tebe nebyl požádán o zajištění ochrany při jeho poslední cestě do Makedonie. Ale určitě pro to máš své důvody a já to respektuji. Cítím však povinnost ti napsat, že jsem o to byl požádán Laomedonem, satrapou Sýrie. Jsme velcí přátelé. Slíbil jsem mu, že budeme společně chránit Alexandrovo tělo a já, jakmile mi dá vědět, vyšlu k Tarsu symbolickou část své flotily.

Perdikku, kdybys cokoli potřeboval, dej vědět a já jsem připraven pomoci.

Nechť při nás stojí všichni bohové,

Ptolemaios

Rozhovor s Alketem

Bylo časně z rána, když jsem si k sobě do pracovny pozval Alketa.
„Buď zdráv, bratře. Prosím, posaď se. Mám pro tebe dobré zprávy.“ Uvítám se s bratrem, kterého přátelsky plácnu po rameni.
„Víno?“
„Pak to skutečně musí být dobrá zpráva, když s pitím začínáš hned po ránu.“ Uchechtne se Alketás, který se posadí hned naproti a nechá si ode mě nalít číši toho nejlepšího vína určeného přímo pro královský palác.
„Spíše síla zvyku.“ Odvětím s šibalským úsměškem, načež i sobě naliji symbolickou míru. Déle to už neprotahuji:
„Dnes se na tebe, drahý bratře, usmálo štěstí. Budeš pověřen velením nad nemalým vojskem, které doprovodí tělo našeho zesnulého krále, Alexandra do Tarsu. Budeš mít pod sebou necelých 10 000 Babyloňanů a 3 000 Mezopotámců.“ Nechám ta slova chvíli viset ve vzduchu a pobaveně sleduji bratrův spokojený výraz. Bude to jeho první vrchní velení nad armádou, já však vím, že tu důvěru si plně zaslouží a zároveň mně nezklame.
„Tvým úvodním, oficiálním posláním tedy bude doprovod Alexandrova těla do Tarsu. Ještě, než tam dorazíš, zastav se v Mezopotámii a od zdejšího satrapy do své armády začleň na 3 000 jezdců. Později se budou hodit. Na oplátku místního satrapu ujisti naším přátelstvím a darem 15 000 drachem určených k podpoře helénizace v oblasti.“ Shrnu úvodní, oficiální verzi Alketových povinností, následně přejdu k dalším úkolům.
„Až dojdeš do Tarsu, předáš veliteli místní královské posádky Alexandrovo tělo s mým příkazem, aby vzal tolik pěších, kolik jeho transportní plavidla uvezou a v doprovodu silné Kilíkijsko-syrsko-egyptské flotily vyrazil do Makedonie. Věřím, že čest doprovodu Alexandrova těla kombinovaná Řeckou hrozbou u Makedonie ho zajisté donutí odejít. Postarej se, aby s ním do Makedonie odešli i ostatní velitelé, jako třeba Kleitos nebo Polyperchon, ti by ti v následujících úkolech totiž mohli nemile zavařit.
Jsem už domluven s Kilíkijským satrapou, že mu se svojí nemalou armádou pomůžeš potlačit místní pirátství, avšak další povinnosti vůči říši a shoda šťastných okolností tě donutí tento úkol odložit.“ V ten moment šáhnu pod stůl, ze kterého vytáhnu srolovaný pergamen opatřený Antigonovou pečetí a podám jej bratrovi.
„Tvým úkolem bude spojení s Antigonovou příchozí armádou, kterou musíš zařadit pod své velení – k tomu ostatně dostaneš královské pověření. Následně spolu vyrazíte do Kappadokie a společným úsilím ji dobyjete… nu a potom ji předáme Eumenovi.“ Při posledních slovech pohlédnu bratrovi zpříma do očí.
„Tento dopis je sice pouze soukromou korespondencí, která mně tedy nemůže usvědčit z podvodu, zato až se situace vyřeší a Antigonos zjistí, jak byl obelstěn, ty tento dopis ukážeš v soukromí Eumenovi k nahlédnutí. Tak bude přesně vědět, komu může být vděčný za znovuzískání jeho satrapie a kdo je jeho skutečným nepřítelem. Předpokládám, že válku proti Kappadokii vybojuje pouze vaše armáda a Eumenes už pouze přijde do dobytého hlavního města provincie, kde mu předáš správu nad novou satrapií a k nahlédnutí ukážeš Antigonovu zprávu.“ Shrnu své instrukce, načež vyčkám případných dotazů svého bratra.
„Ano, Antigonos z toho jistě nebude nadšený a vybuduji si tak dalšího nepřítele. Věřím však, že kdybych ho odmítl, a nebo i přistoupil na jeho návrh, silně bych na tom prodělal. Antigonos je mocný a ambiciozní muž, s takovými se nemá smysl paktovat - takoví musí být oslabeni a zničeni, je-li to za potřebí.“

Vzkaz Laomedonovi

Drahý Laomedone,
Za předpokladu, že by všechna řecká polis odložila dávné sváry a hromadně se proti nám spojila, dá se předpokládat, že velikost jejich válečné flotily by přesáhla něco nad 200 plavidel. Navíc, pokud by náš konvoj vyrazil ještě přes samotným povstáním, nestihli by proti nám výše uvedenou sílu sjednotit. Od satrapy Kilíkie, Filota, už je přislíbených 45 plavidel, s tvými 180 bychom přinejmenším dorovnali jejich maximální možný počet.
Velice si cením tvojí snahy o zajištění co nejlepších vyhlídek naší věci a tvůj plán o zapojení Ptolemaia do této námořní akce uznale schvaluji.
Kéž ti bohové žehnají.
Perdikkás, regent říše

Armáda na pochodu - Leosthenes

Již uplynul téměř rok od doby, kdy Leosthenes opustil rodné Athény a vydal se na Peloponés verbovat žoldnéřské jednotky složené především z bojovníků kdysi sloužících pod Alexandrem v Asii.
Kroky Leosthena byly mnohým utajené a také Makedonci dlouho přehlížené. Tento Řek mezitím za vlastní náklady dal dohromady poměrně početnou žoldnéřskou armádu, která se nyní dala do pohybu.
Leosthenes a jeho muži vyrazili na sever směrem do Aitólie. Důvody jeho počínání nejsou známy, avšak nezdá se, že by se jeho procházejícímu vojsku ostatní řecká města stavěla na odpor.

Rozhovor s Alketem

Alketas se cítil nesmírně poctěn tvou důvěrou. Konečně ho čekalo samostatné velení nad armádou, která má dokonce za cíl dobýt celou satrapii.
Vyslechl si všechny tvé pokyny a s radostí pokýval souhlasně hlavou. “Rozhodně tě nezklamu bratře. Doprovodím Alexandrovo tělo až do Tarsu, načež obrátím naše sjednocené síly proti Arianthovi.”
Alketas očividně neměl problém obelstít Antigona a s tvým návrhem souhlasil. “Dosadím Eumena jako satrapu Kappadokie, jak bylo již domluveno a Antigonos se to dozví až bude pozdě.”
Po těchto slovech se s tebou Alketas rozloučil. Bylo pravděpodobné, že se na několik příštích měsíců neuvidíte. “Sbohem bratře a opatruj se. Buď na pozoru, jelikož mezitím co budu pryč, tak jistě mnoho nepřátel bude v temných zákoutích brousit nože…”
Poté ještě dodal: “A abych nezapomněl… Archon právě opustil Babylon. Podle našich zvědů v ranních hodinách vyrazil jen se svým malým doprovodem za Peithonem do Ekbatan.
Je zvláštní, že opouští tak rychle jemu svěřenou provincii a nechává ji jen v rukou několika úředníků...” Alketas také očividně neslyšel o vaší neshodě včera večer.
Jakmile bylo vše vyřízeno, tak se s tebou naposledy Alketas rozloučil a druhý den vyrazil i s vojskem a Alexandrovým tělem na cestu.

Odpověď Ptolemaiovi

Nejdražší příteli Ptolemaie,
pominu-li stále přetrvávající žal ze skonu našeho velkého krále Alexandra, tak si na tom stojím víc než dobře. Děkuji za upřímnou poklonu, jsem si jist, že takové úsilí zaslouží vděk a obdiv obou královských veličenstev.
Jsem též spokojen, že Egypt spravuješ v duchu benevolentního vyznávání helénismu a nesnažíš se jej ostatním vnucovat násilím, což by na tvém místě jiní dost možná učinili. K tvé svatbě opožděně zasílám vřelou gratulaci a přeji tvému svazku s Henutsen mnoho štěstí a lásky.
Jménem říše jsem ti vděčný za starosti a kolegialitu, kterou jsi projevil jednáním se satrapou Laomedonem a k tvému plánu zasílám vděčný souhlas. Vzhledem k situaci, která nyní nastala v Řecku by možná nebylo na škodu poslat více než jen symbolickou námořní podporu.
S přáním pevného zdraví a další prosperity,
Perdikkás, regent říše

Zpráva Antipater – Ptolemaios

Zdravím tě, Ptolemaie, příteli,

gratuluji k tvému sňatku. Určitě ti přinese štěstí do tvého života a klid do tvé satrapie. Kéž by něco takového mohlo pomoci i mně. Jak si jistě slyšel, Řekové shromažďují vojsko a nejspíš se budou snažit o rozbití Helénského spolku a o samostatnost. Bohůmžel polovina mé armády stále dlí v Kilíkii. Navíc podpory z Evropy se nedočkám. Trákie má vlastní problémy, z Řecka mě podpoří pouze Boiótové, z Epeiru se pomoci nedočkám, protože Alexandrova matka mě nenávidí a z Thesálie mám přislíbenou podporu thesálských jezdců. Problém je, že z dopisu ujišťujícího o jejich loajalitě jsem cítil až příliš formální odstup a to mě moc klidem nenaplňuje. Potřeboval bych tedy pomoc ze zámoří. Avšak Řekové se svým loďstvem blokují moře. Proto bych tě chtěl požádat, zda bys mi mohl poslat na pomoc část svého loďstva, ať vyčistíme moře. Pak s posilami ze zámoří rozdrtím Řeky na pevnině.

Děkuji a nechť jsou bohové s tebou,

Antipater, satrapa Makedonie

Temné úmysly regenta říše

Po tom, co jsem si vřele vyslechl svého bratra, a rozloučil se s ním, okamžitě jsem vyrazil za Ismeniem, příslušníkem královské tělesné stráže, který byl však současně jednou z mých osvědčených spojek s místní špionážní sítí.
Jen co jsem na tohoto muže narazil, zavolám si jej k sobě abych mu v ústranní sdělil svůj chladnokrevný plán. Byl to muž svého místa, zřídkakdy kladl otázky a pokud už ano, týkaly se pouze provedení práce, což jsem právě nyní potřeboval.
„Ismenie,“ řekl jsem tichým hlasem, načež jsme se ještě jednou oba pohledem ujistili, že nás nikdo nesleduje ani neposlouchá.
„Mám pro tebe urgentní úkol hodný nejvyššího utajení. Potřebuji abys s sebou ještě teď vzal ty nejostřejší chlapy, kteří se na nic neptají a vyrazil s nimi za město směrem na Ekbatany. Tam najdete a zabijete Archona, shodou nešťastných okolností současného satrapu Babylonie. Jsem si vědom všech rizik, přes to se mi ze spolehlivých zdrojů doneslo, že s sebou má pouze zanedbatelný doprovod, bude vás také krýt místní výzvědná síť, a proto jsem ochoten vyplatit nemalé peníze.
Dám vám celých 20 000 drachem k akci a v případě úspěchu dalších 15 000 k rozšíření fámy o tom, že měl třeba mocné nepřátele mezi místní aristokracií, a nebo něco podobného co vymyslí vaši zkušení specialisté. Je nutné abyste vyrazili ihned.
Přeji si Archonovu smrt, říše a stabilita v ní si ji vyžaduje, jdi a splň tedy můj příkaz. Ten namyšlený hlupák vás zřejmě ani nebude čekat a brzy jej doženete.“ S těmito slovy propustím svoji královskou spojku s podsvětím, načež se zamyšleně rozejdu po chodbách paláce.
V hlavě mi kolovala výčitka, zda to přeci jen nebylo až příliš osobní a unáhlené rozhodnutí.
Ne, udělal jsem, co bylo třeba. Archon dostal svoji šanci a svým sobeckým rozhodnutím opustit babylonskou satrapii, aby na mně mimo můj dosah strojil úklady, se sám odsoudil. Nikdo mi totiž nebude odporovat v regentské správě... a nechť jsou mým myšlenkám bohové za svědky, že mi stejně tak jednou nebude nikdo odporovat při skutečné vládě nad říší.

Zpráva Antigonos - Leonnatas (Helléspont)

Zpráva Antigonos - Asandros (Kárie)

Objednaná vražda

Ismenios si vyslechl tvůj rozkaz. I tak neochvějný muž jako on náhle při vyslovení jména oběti znejistil. Když však slyšel, že jsi doopravdy přesvědčený o správnosti svého rozhodnutí, tak pouze odvětil: “Jistě, jak si přeješ. Během zítřka již bude Archon přivítán svými předky v podsvětí.”
S tím se Ismenios rozloučil a okamžitě odešel vyhledat nějaké vhodné muže, se kterými tento čin provede. Tvé peníze tedy využije na pokrytí celé akce, ale také na zaplacení těch nejnelítostnějších vrahů a žoldnéřů, které Babylon nabízí.

Cesta do Ekbatan

V ranních hodinách ses vydal na cestu za Peithonem do Ekbatan. Zařídil sis narychlo poslední neodkladné záležitosti a došel jsi před palác, kde na tebe již čekal osedlaný kůň a čtyři tví tělesní strážci.
Nakonec jsi pobídnutím koně opustil svou rezidenci a zanedlouho minul i městskou bránu, načež tě čekala dlouhá cesta skrz pole, hory a pouště. Doprovázen jsi byl čtyřmi jezdci, kteří ti byli nejvěrnější a zavázali se tvé ochraně. Na cestě by tě totiž jinak mohli přepadnout lapkové a takový osud nesměl Babylonského satrapu za žádných okolností potkat.
Zpočátku cesta ubíhala bez větších problémů. Jediné co tě mohlo v myšlenkách trápit bylo, že cesta do Ekbatan bude ještě dlouhá a únavná a tvá satrapie do té doby bude svěřena do rukou tvých správců a úředníků. Zároveň jsi však měl čas na přemýšlení i nad jinými státnickými problémy… Alespoň ses také mohl připravit, co řekneš Médskému satrapovi Peithonovi, až dorazíš.
První den jste míjeli úrodná pole v okolí Eufratu a večer jste se utábořili poblíž cesty. Teplo ohně a dobré jídlo, které s sebou jeden ze strážců vzal, vám hned dodalo sílu na další dny nadcházející cesty.

Druhý den ráno jste opět vyrazili. Již se to mělo stát rutinou, avšak dnešní den měl být oproti tomu předchozímu doopravdy odlišný…
V poledne, když byl čas odpočinout si a najíst se, jste narazili na opravdu vhodné místo. Nacházeli jste se uprostřed křovinaté a vysušené pláně a vedle cesty se nacházel jediný statný strom, pod kterým byl vskutku příjemný stín. Nechali jste tedy odpočinout své znavené koně a posadili se na kameny pod větvemi stromu.
“Ífite, dojdi pro vodu. Říkals, že by tu někde měla být.” Poručil velitel tvé stráže Epameinóndás jednomu z vojáků. Další ze strážců se k němu přidal: “Přesně tak Ífite, běda jestli jsi se zase zmýlil a to místo je o pět dní cesty dál.” Ostatní se zasmáli, jelikož Ífitos se často chlubil znalostí okolní krajiny, avšak většinou neoprávněně. Ífitos se tedy jen zazubil v úšklebek a odvětil: “Smějte se dál a nebudu se s tou vodou tahat.” Situace Ífita byla politováníhodná, jelikož nedaleký zdroj vody byl prý odsud půl hodiny cesty skrz trnité křoviny a ostré polední slunce tomuto Makedonci nijak neprospívalo.
Nakonec si ale od vás všech vzal čutory k naplnění a odhodlal se vyrazit. Ostatní si začínali povolovat popruhy na svých zbrojích, aby bylo horké srpnové odpoledne snesitelnější.
Než však stačil Ífitos odejít, tak se na odchodu zarazil a ukázal paží kamsi po cestě za vámi a zvolal: “Podívejte! Kdo to je?” Z hlasu Ífita šla vydedukovat jistá nervozita.
Všichni jste se otočili směrem, kam ukazoval a opravdu. Směrem k vám se blížila skupina asi tuctu neznámých jezdců. Blížili se k vámi tryskem a když byli dostatečně blízko, tak Epameinóndás zvolal: “Rychle pryč!” V jejich rukou se totiž začínaly rýsovat i obnažené zbraně a mířili přímo na vás!
Všichni okamžitě vyskočili do sedel, přičemž nejprve Epameinóndás pomohl tobě, přičemž ti řekl: “Musíš se zachránit můj pane!”
Přesně v tu chvíli také prosvištěl vzduchem šíp vystřelený jedním z jezdců a zasáhl Ífita do zad, když se snažil co nejrychleji vyskočit do sedla. Nebohý Makedonec s výkřikem padl k zemi a marně se snažil vstát. Jeho zranění bylo však pravděpodobně smrtelné.
Útočníci se k vám blížili neuvěřitelně rychle a ty jako zkušený jezdec víš, že tvůj kůň je oproti jejich unaven, tudíž útěk bude velice obtížný. Epameinóndás však vyskočil na koně a s taseným mečem se hodlal útočící jezdce zdržet, aby ti dal čas uprchnout. Stejně tak činili i další dva tvoji gardisté. Ífitos mezitím svůj boj o život prohrál a k dalšímu pokusu o vstání, či nádechu síly nenašel. Nyní jsi také bezprostředně ohrožen na životě a je jen na tobě jak se zachováš.
Pravděpodobně se totiž nejedná o pouhé lapky.

Boj o Život

Zpráva Antigonos - Filotas

Zpráva Antigonos - Perdikkas

Přepadení

“Do útoku!!!” zvolal Epameinóndás a ostatní se záhy přidali. Pobídli jste své koně a vyrazili přímo jim v ústrety. Byl to velice riskantní krok. Na každého z vás byli nepřátelé hned tři.
Schoval jsi se za svého koně, aby další šíp nepřipravil o život tebe. Přesně v ten moment, kdy si schoval hlavu za krk koně, tak kolem tvého ucha prosvištěl šíp vystřelený jakýmsi skythským žoldnéřem.
Záhy jsi se však spolu se svými muži dostal až k útočníkům na dosah. V tu chvíli jakožto zkušený jezdec ses vyšvihl zpátky do sedla a napřaženým mečem se vrhl po prvním z nepřátel. Byl to jakýsi peršan, do jehož tváře přes šátek proti slunci a písku nebylo téměř vidět. Peršan po tobě máchl svým mečem, avšak jen tak tak se ti podařilo ho vychýlit svým vlastním a se zařinčením čepelí sis zachránil obnažený krk, na nějž byl útok veden.
Tvoji gardisté se do boje zapojili také. Dokonce se Epameinóndovi podařilo jednoho z nepřátel srazit z koně. Další průběh jejich boje jsi však nemohl sledovat, jelikož na tebe zaútočili hned další tři protivníci.
Jsi však zdatným válečníkem, který zažil nejednu bitvu a jejich útoky se ti podařilo chvíli odrážet. Dokázal jsi sehrát jak otěže, tak i ruku s mečem, která rozdávala rány. Dokonce jsi onoho Peršana ve vhodný moment tnul do ruky. Peršan zařval bolestí a s krvavým rukávem projel okolo tebe, přičemž jeho meč dopadl do písku pod vámi.
Nemohl jsi však bojovat s tolika protivníky najednou dlouho. Navíc jsi brzy zjistil, že se jedná o zkušené válečníky. Jejich styl boje i ovládání koně se rovnalo těm nejzkušenějším.
Tudíž se ti celkem podařilo odrazit tři útoky a lehce zranit jednoho z nepřátel, avšak nakonec tě jeden z nich tnul do odkrytého stehna. Okamžitě jsi pocítil ostrou bolest, kterou po sobě chladné ostří meče zanechalo.
Jeden z jezdců cosi zvolal na své druhy v perštině, avšak s makedonským přízvukem. Byl to jejich velitel, oděn do makedonského linothoraxu. To on tě zranil.
V tu chvíli po tobě zaútočil znovu jeden perských jezdců. Tentokrát zaútočil zblízka, odvážně a velmi tvrdě. Vaši koně již spíše stáli vedle sebe. Jeho meč se srazil s tím tvým a chvíli jste se přetlačovali. Peršan cosi nenávistně zvolal a jeho čepel se nakonec svezla po tvém meči a zasáhla tě do ramene. Ucítil jsi další bolestivou ránu a co bylo horší, tvá obrana byla definitivně rozhozena. Toho peršan využil a vrazil ti čepel svého meče do břicha.
Smrtelně raněn padáš bezvládný ze sedla na prašnou zem. Už jen periferním viděním vidíš, že i tví druhové dobojovali záhy svůj boj a byli do jednoho pobiti přesilou.
Již cítíš, že odcházíš do říše mrtvých.
Velitel útočníků cosi zavelel svým druhům, načež seskočil ze sedla a přistoupil k tobě. Již se nezmůžeš na mnoho.
Poté se k tobě Makedonec naklonil a tiše pronesl, tak že jsi ho slyšel jenom ty: “Tohle ti posílá Perdikkás.” Potom ti už nedal prostor jakkoli reagovat a proklál tě svým mečem.
Byl jsi zabit.

Vražda! - Archon, satrapa Babylonie

Ke všem satrapům se donesla závažná a šokující zpráva. Archon z Pelly, satrapa Babylonie byl zavražděn.
Okolnosti jeho smrti nejsou zatím kompletně známy. Archon byl zabit mimo město na cestě do Ekbatan. Z Babylonu prý vyrazil velice spěšně a jen s malým doprovodem. Ten byl poté pravděpodobně přepaden a všichni byli do jednoho pobiti. Tělo Archona poté našla karavana obchodníků cestující do Babylonu.
Není však známo, proč opustil Babylon a vydal se do Médie. Stejně tak nejsou známi jeho vrazi, ale o pouhé lapky s nejvyšší pravděpodobností nešlo.
Kdo však může za jeho smrt? Archon nemá mezi žádnými Makedonci známé nepřátele.
Proslýchá se však, že Archon si získal nepřátele mezi Babylonskou aristokracií. K té se údajně choval velice tvrdě a byl mezi nimi kvůli svým razantním krokům neoblíbený. Říká se dokonce, že chtěl některým nepřátelsky naladěným aristokratům zkonfiskovat majetky kvůli jejich údajné neloajalitě a dalším obviněním. Pokud se tedy opravdu snažil Archon potlačit tímto způsobem moc Babylonské šlechty, je pravděpodobné že opravdu využili této jedinečné příležitosti.
Každopádně je nyní satrapa Babylonie po smrti. Jeho náhlá a tragická smrt tedy představuje vážnou ztrátu, zároveň ale také vyvstává otázka, kdo bude jeho náhradníkem v tak důležité satrapii, jakou Babylonie představuje.

Vzkaz Antigonovi

Ctěný Antigone,
Velice mně z tvého dopisu potěšilo, že si oba rozumíme. Tvá statečnost osobně vést útok na Kappadokii s početně omezeným vojskem z frigijské satrapie na mne též udělala dojem.
Věřím, že když už jsme se dohodli na spolupráci, bylo by fér, sdělit ti stěžejní informaci, kterou jsem nedávno dostal ze spolehlivých zdrojů a to, že náš nepřítel, kapadocký král Ariantes, je schopen do pole postavit na 32 000 mužů, čímž by značně přečíslil obě naše oddělené armády. Postupně by nás tak mohl napadnout. Nejprve tvoji méně početnou armádu a následně Alketovo královské vojsko. V obou těchto bojích by nepřátele měli navrch a existovalo by tak silné riziko prohry.
Ariantovo vojsko se navíc skládá z početných oddílů řeckých žoldnéřů, kteří jen o málo drží krok za naší makedonskou falangou. Kappadočtí mají též mnoho jízdy, počtem se zhruba rovnající té Alketově, nikoliv však tvé, o níž je mi známo, že její počet se točí kolem pouhých 2 000.
Kdybychom však vyrazili společně, síla našeho sjednoceného vojska by byla natolik přesvědčivá, že po první vyhrané bitvě bychom naše protivníky už jenom hnali před sebou. Kdo ví, při takové přesile by nám místní třebas i otevírali své brány a vyhnuli bychom se zdlouhavému obléhání.
Cesta z Velké Frýgie přes hory do Tarsu zabere zhruba stejný čas přesunu, jako mému bratru, Alketovi, z Babylonu (2 měsíce).
Úspěch akce si žádá abychom se spojili. Rozhodně máš pravdu v tom, že momentálně není Eumenes jakkoliv schopen dobýt si svoji satrapii zpět, čehož nyní můžeme oba dokonale využít. Doraz proto do Tarsu, přidej se k mému bratrovi a oba vás bude čekat snadné a co víc, slavné vítězství!
Nechť Arés vede vaše meče,
Perdikkás, regent říše

Bitva

“Bude mi ctí Lýsimachu, povedu naše elitní jezdce a ty barbary rozdrtíme.
Co se týče velení nad falangami, tak zde máme dost zkušených velitelů, vrchní velení zde pak převezme Ífitos.” odvětil Amyntás
Ífitos pokýval hlavou na souhlas a dodal: “Nezklamu tě Lýsimachu, naše falangy budou pro nepřítele neprostupné.”
Potom ještě dodal Amyntás: “Máš pravdu Lýsimachu, že nepřítel bude muset tímto průchodem projít co nejdřív. A i kdyby nás náhodou porazil, tak dáme takto čas našim posilám, aby se sjednotily a rozdrtili zbytky Thráků.”

Druhý den ráno již tvé vojsko vyrazilo do bitvy. Tvůj proslov i zvýšení žoldu se setkalo s velkým ohlasem mezi všemi vojáky, kteří tě nyní proti přesile ochotně následují. Rozhodně je morálka tvého vojska zvýšena.
Všichni bojovníci bohatě posnídali a vydali se na bitevní pole. Král Seuthes se totiž dal s armádou do pohybu. Jeho vysoké počty mu pravděpodobně daly sebevědomí k tomu, aby se s vámi dnes utkal.

Vaši vojáci se blížící se armádě Thráků postavili a v domluvené sestavě se rozmístili na planině mezi kopci. Nyní již vidíte blížící se Thráky. Jejich vojsko se k vám blíží v sestavě, kterou Amyntás předvídal.
Velké počty nepřátel se objevují na horizontu a blíží se k vám. Poté když už jsou zřetelně na dohled, tak se jejich vojsko zastavilo.
Obě armády nyní stojí nečinně proti sobě.

Postavil ses do čela kavalerie mezi své prodromoi. Všichni tví spolubojovníci připravují své oře na nadcházející bitvu a sledují nepřátelskou kavalerii před vámi. Údajně má být jejich jezdců čtyřikrát více, což vás všechny naplňuje předtuchou těžké bitvy.
Tvůj kůň jako kdyby již tušil, že se blíží bitva. Odhodlaně přešlapuje a hrabe přední nohou v prašné zemi.
V tu chvíli k tobě docválal Amyntás. Zkušený makedonský velitel je oděn do svého prvotřídního linothoraxu a svou blyštivou přilbu si stále ještě nosí v podpaží. Tvůj druhý velitel, k tobě promluvil: “Lýsimachu, vojsko je připraveno v sestavě, jakou jsi nařídil.”
Amyntás zastavuje svého černého oře před tebou a pokračuje: “Ífitos se ptá, zda na nepřítele máme rovnou zaútočit, nebo zda máme počkat až udělá první krok a především držet své pozice.”
Tvé vojsko je již připraveno, avšak pokud máš ještě nějaké požadavky, nyní je na ně poslední chvíle. Jakmile se dostaneš do bitevní vřavy, tak tvá kontrola nad zbytkem vojska bude ta tam.
Jakmile je už vše zařízeno, tak Amyntás pobízí svého koně a vrací se na svou pozici u hetaitoi.
Následovalo čekání na reakci protivníka. Ta na sebe nenechala dlouho čekat. Jakmile se také připravili na bitvu, tak se Thrákové dali do pohybu.
Nevyráží do bitvy však hromadně. Za hlasitého válečného ryku se vydala kupředu proti vaší jízdě jejich kavalerie. Thráčtí jezdci plným tryskem vyráží přímo proti tobě a tvému jízdnímu křídlu, přičemž zbytek jejich vojska zůstává stát, avšak i jejich peltasté se brzy vydávají do pohybu směrem k vaší pěchotě pod vedením Ífita.

Zpráva od Leonnata

Příteli Antigone,

jsem velice rád, že v tomto jsme za jedno. Antipater se již příliš dlouho těší neoprávněné moci, jakožto velitel evropských sil. Na jeho místě by se daleko lépe vyjímal někdo mnohem více loajální a spolehlivý.
Jsi mi Antigone velkým spojencem a přítelem, tudíž bych tě chtěl zasvětit do jednoho z mých plánů. Nyní máme totiž jedinečnou příležitost změnit poměry v Makedonii a pravděpodobně i v celé evropské části říše. Tuto příležitost nám dali Řekové.
Dle mého názoru se schyluje k válce. Řekové ví, že Antipater je nyní slabý. Většina jeho vojsk je stále ještě s Kraterem v Asii a je tedy odkázán jen na malou armádu mladíků a starců. S tímto vojskem tedy Antipater nebude schopen vzbouřené Řeky porazit a buď se stáhne do Makedonie, nebo vyrazí proti povstalcům a bude rozdrcen.
Výsledkem obou rozhodnutí je však to samé… Antipater bude zahanben. Buď totiž nechá Řeky si dělat co chtějí a nezachová se jako správný strážce Evropy, nebo bude poražen a jeho moc bude zlomena.
Antipater tudíž bude odkázán na pomoc ostatních. Tu mu Lýsimachos jen těžko poskytne… Nejbližšími silnými satrapy jsme pouze my dva. A to už se dostávám k onomu velkému plánu.
Jsem připraven vyrazit do Evropy přes Hellespont s vojskem větším než 20 000 vojáků. S touto armádou bych se pak mohl postavit Řekům a porazit je. Cítím totiž jako svou povinnost nedat naši Makedonii Řekům. Za obranu naší vlasti dám cokoli.
Zároveň při této příležitosti bych mohl sesadit neschopného Antipatera z pozice velitele evropských vojsk a satrapy Makedonie. Pokud by totiž mé vojsko porazilo Řeky, nikdo by již neměl důvod následovat tohoto starce…
Jedná se však o nebezpečný podnik. Proto se obracím k tobě. My dva společně totiž můžeme tento podnik uskutečnit. Mohl bys totiž poslat i své muže. Společně budeme mnohem silnější a i náš následný vliv bude pak větší, abychom se Antipatera zbavili. Stačí, kdybys poslal část svého vojska k Hellespontu, např. pod vedením svého synovce nebo můžeš vyrazit i osobně.
My dva potom můžeme poměry v Makedonii přizpůsobit potřebám, jaké budou Makedonské říši vyhovovat více. Zároveň tak zachráníme Makedonii před Řeky.
Co se týče regenta, tak ten dle mého názoru změnu uvítá. Bude nám dvěma vděčný za záchranu Makedonie a Antipater mu sedí v žaludku stejně jako kdysi Alexandrovi a mnohým dalším.
Lepší příležitost se nám už nenaskytne. Antipater bude totiž jinak dál sílit a spřádat další intriky. Jako přítel zesnulého Alexandra cítím povinnost dokonat jeho rozkaz a nahradit Antipatera někým vhodnějším.

Zároveň bys na tuto cestu mohl poslat i mladého Demétria. Myslím si, že je již dost starý na to, aby přihlížel práci velitelů v bitvách a také až dosáhne plnoletosti, tak jistě bude hledat vhodnou manželku, přičemž má sestra Berenice je v podobném věku (15 let) a byla by jistě vhodnou chotí pro tvého syna. Je totiž z urozené krve a je považována za krásku, stejně jako její starší sestra Lysandra.

Zvaž tento návrh příteli.

S úctou,

Leonnatos, satrapa Hellespontské Frýgie

Upevňování moci

Netrvalo dlouho a do města přišla zpráva o Archonově tragickém skonu. Pochopitelně, že jsem se musel radovat skrytě, hluboko ve svém nitru a na veřejnosti jsem se tvářil neméně zdrceně a šokovaně než ostatní.
První dny jsem proto úmyslně vyslal několik stráží k prošetření místa činu, kde pochopitelně nemohli ničeho dosáhnout, protože k usmrcení nepohodlného satrapy jsem si najal skutečné mistry řemesla. Také rozšiřovaná šeptanda o Archonových konfliktech s babylonskou aristokracií ode mne odtrhla pohledy při nejmenším prostého lidu a já se tak mohl nerušeně a kolegiálně za cenu 1 000 drachem podílet na satrapově důstojném pohřbu, kde jsem pozůstalým vyjádřil upřímnou soustrast. Nutno podotknout, že mne Archon stál mnohem více, než za kolik ten hlupák stál.
Až po třech dnech od oné vraždy jsem uvážil, že je nejvyšší čas jmenovat nového satrapu, aniž by to bylo příliš podezřelé. Tentokrát jsem však s výběrem byl nanejvýš opatrný. Nebylo tomu dávno, co jsem se lvím podílem zasadil o jmenování zdejšího satrapy, Archona, jehož nevděk smíšený mocichtivostí mi málem přinesl veliké potíže.
Hodlal jsem proto Archonovy smrti plně využít ve svůj prospěch a pro tentokrát si v Babylonii, stěžejní provincii říše, zajistit co nejpevnější půdu pro své budoucí plány. K takovému upevnění moci nejvíce vyhovoval zdejší velitel Attalus, shodou šťastných okolností můj švagr. Ano, takové jmenování jistě přiměje nejeden zlý jazyk k pomluvám, jsem si však jist, že to většina, ne-li všichni satrapové v říši přejdou s nezájmem a chladnou hlavou. Ostatně, komu by se krom Archonových nebližších po nevýznamném satrapovi nějak významně stýskalo, že?
Padlo tedy královské rozhodnutí o jmenování Attala satrapou Babylonie, nechť se tato zpráva roznese po celé zemi a od teď s ním počítají všichni mocní říše!

Bitva

Vyrazil jsi do útoku.
Tvoji jezdci s válečným pokřikem vyrazili proti nepřátelské blížící se kavalerii. V tu chvíli sis také všiml, že Thrácká pomalu postupující pěchota se zastavila. Pouze jejich peltasté se rozeběhli proti vaší falanze, aby ji při cestě k jejich vlastním jednotkám “uvítali”. To je však poslední co můžeš z celkového pohledu na bojiště vidět. Nyní se totiž blížíš do osobního střetu se Seuthesovou jízdou.
Jak se nepřátelé blíží, můžeš už rozeznat jednotlivé protivníky. Na tvářích jim vidíš odhodlání a i jistou dávku zuřivosti, která k hromadnému útoku vždy patří. Stejné je to i na vaší straně. Odhodlání a statečnost plynou z lidské přirozenosti v takových situacích. Není opojnější pocit, než když jsi součástí obrovské nezastavitelné masy, která ve válečném ryku vyráží vstříc nepříteli.
Když jsou nepřátelé už velmi blízko, tak stejně jako tvoji spolubojovníci skláníš své kopí do vodorovné polohy proti nepřátelům a již si vyhlížíš nepřátelského jezdce naproti. Hrot kopí mu směřuješ přímo do oblasti hrudníku. Jezdci již přihazují k pokřiku i nadávky a jiná motivační zvolání, která z nich většinou v důsledku adrenalinu nekontrolovatelně prýští.
“Za Makedonii!!!” “Za slávu!”
V ten moment se dvě masy jezdců v plné rychlosti srazily. Tvé dlouhé kopí je nadřazené tomu, které v ruce drží Thrák jedoucí proti tobě. Je delší, tudíž jsi to byl ty, kdo toho druhého srazil. Hrot tvého kopí proklálo Thráka oděného jen do lehkého odění skrz naskrz, načež se v něm zlomilo a smrtelně raněný nepřítel s výkřikem spadl mezi změť kopyt pod vámi.
Není však čas zamýšlet se nad jeho osudem a okamžitě tasíš meč, kterým jsi okamžitě odrazil jedno z thráckých kopí.
Vaše jízda měla v prvotním nárazu výhodu, avšak nyní již začíná tuhý boj, přičemž jakmile si některý z jezdců své kopí, s nímž do bitvy přišel, zlomí, tak jej okamžitě nahradí za meč. Boj se zdál nějakou dobu být vyrovnaným. Sice vaše řada musí být poměrně natažená, jelikož máte méně jezdců než nepřítel, ale zato vaši prodromoi a hetairoi se zdají být silnější.
Boj na jízdním křídle je v plném proudu a v čele svých vojáků odrážíš a rozdáváš nepřátelům rány. Bitva zde brzy eskaluje ve velmi brutální záležitost. Již jsi málem za svou statečnost zaplatil cenu nejvyšší, když tě jeden z Thráků chytil za ramenní chránič a druhou rukou se snažil ti vrazit dýku do krku. Tvá silná paže však jeho ruku s dýkou zastavila a jeden z tvých spolubojovníků poté uťal thrákovu ruku držící tvou zbroj. Nepřítel s panickým řevem pohlédl na svůj pahýl a tys jej pak mohl proklát mečem. Další nepřítel padl tvou rukou a skácel se ze sedla na prašnou zem.
Jsi již zakrvácený od hlavy až k patě.
Boj na tvém křídle je velice tuhý. Nevíš však jak si stojí tvé falangy pod Ífitovým velením. Začínáš si pomalu uvědomovat, že na nich právě vše závisí. Tvá jízda je totiž pomalu ale jistě i přes statečný boj udolávána přesilou. Především pak tvoji thráčtí žoldnéři nemají tak pevnou morálku jako Makedonci.
Brzy pak slyšíš alespoň nějakou zprávu o průběhu bitvy. Kdosi na tebe v bitevní vřavě zvolá: “Pane, Ífitova pěchota svádí tuhý boj proti té jejich. Ztráty jsou vysoké na obou stranách!”
Posel měl pravdu. Ztráty na životech byly obrovské. Bitva pokračovala dále, nešlo ji už více ovlivnit…

Po nějaké době se k tobě dostala další zpráva, avšak špatná. Zrovna když tě předběhlo několik tvých spolubojovníků, takže sis mohl chvíli oddechnout, tak za tebou přijel jeden z hetairoi. Tento bojovník byl již od pohledu naprosto vyčerpán a zdrcen bojem. Měl odtrhnutý chránič ramene a po čele mu stékaly pramínky vlastní krve, pravděpodobně po nějakém zásahu do přilby.
“Můj generále… nesu špatné zprávy. Velitel Amyntás padl.” Jezdec naprázdno polkl a pokračoval jak nejrychleji mohl, jelikož stále jste byli v prvních liniích: “Naše jízdní křídlo se každou chvíli rozpadne. Dlouho je nezadržíme.”
A opravdu. O chvíli později se i po tak dlouhém heroickém boji vaše křídlo začalo obracet v úprk. Tvoji Makedonci začali váhat, ale dál se snažili Thráky zadržet. Tvoji žoldnéřští Thrákové se však již začínali pomalu dávat na útěk, ve stále větších počtech. Je jen otázkou času, kdy se k útěku obrátí i zbytek jízdy.
Jsi nyní před vážným rozhodnutím. Můžeš bojovat dál a snažit se spoléhat na úspěch tvé pěchoty, o jejíž úspěšnosti máš jen mlhavé zprávy (prý získávají převahu, ale nevíš jak moc) nebo zavelíš k ústupu. Pokud totiž zůstaneš, riskuješ mnohem vyšší ztráty a také vlastní smrt. Rozhodnutí je však na tobě. Každopádně tvoje jízda již příliš dlouho nápor nepřátel nevydrží.

Hlášení špionů - Řecko

Otče,

právě jsme získali informace od našich agentů v Řecku. Mnoho toho nevíme, avšak zdá se, že Leosthenes na Peloponésu pouze neverboval žoldnéře. Zároveň i vyjednával s mnoha městskými státy, v Argu, Sykionu, Élidě,... Nevíme na čem se dohodli, ale zdá se, že Leosthenes nebude jednat jen na vlastní pěst.

Kassandros

Porada s Kraterem

“Cože?” Krateros se zarazil a nevěřícně na tebe pohlédl. Potom se do toho vložil Polyperchon: “O tomto nic nevíme… Ale vždyť Perdikkás ví, že takto naložíme jen polovinu armády.”
Zdá se, že jsi jim sdělil naprosto novou informaci. Kraterovi se totiž pouze doneslo, že má počkat na Alexandrovo tělo a se svým vojskem se potom dopravit domů.
Tvá odpověď také očividně Kratera nepotěšila a jeho poměrně přívětivý pohled se změnil v nazlobený. “Měl jsi nám postavit flotilu celou a ne jen polovinu.” Přidal se rozčilený Kleithos, který byl stejně jako jeho druhové dopálen.
Krateros nějakou dobu mlčel, ale jeho zaťaté pěsti vypovídaly za vše. Poté však s relativním klidem pronesl, přičemž se na tebe už ale ani nepodíval: “Klid pánové… pošlu zprávu za Perdikkem. Rozhodně nenecháme žádné své muže zde v Asii.”
Poté obrátil svůj zrak k tobě a s opovržením utrousil: “Od tebe rozkazy nepřijímám. Zůstáváme zde, dokud se nedohodnu s Perdikkem. Být tebou, tak bych však pokračoval ve stavbě loďstva.”
Hned jak domluvil, tak rychlým krokem opustil místnost, načež jej Kleithos a Polyperchon následovali.

Zpráva od Kratera

Perdikku,

píši ti ve velice důležité záležitosti. Jde o přepravu naší armády do Makedonie. Bylo totiž dohodnuto, že v Kilíkii bude postavena flotila, která nás přepraví domů, avšak satrapa Kilíkie nám sdělil, že nebude pokračovat ve stavbě a odsekl nám, že se máme přepravit na tom co nám dal… tzn. lodě pro cca polovinu armády. Ohradil se tím, že jsi mu to prý nařídil. Prý bychom měli vyrazit už nyní, avšak já nepřijímám rozkazy od něj, tudíž neopustím Tarsus a počkám na příchod tvého bratra, od nějž si převezmu Alexandrovo tělo. Přesně takový byl plán, který mi i Alketas potvrdil.
Chtěl bych se tě tedy zeptat zda vůbec Filotás říkal pravdu a jaký jiný máš popř. plán. Pokud však říkal Filotás pravdu, tak bych tě chtěl požádat, abys příště kontaktoval mě o svých plánech a nikoli jen místního satrapu.
Poslední zprávy z Řecka jsou skutečně nemilé, tudíž si myslím, že bude potřeba, aby byla naše armáda schopná včas opustit Asii a vrátit se do Makedonie pomoct Antipaterovi.

S úctou,

Krateros

Zpráva Antigonos - Perdikkas

Zpráva Antigonos - Leonnatos (Helléspont)

Zpráva od Leonnata

Příteli Antigone,

naštěstí já mám v držení dost lodí, abych naše společné vojsko přepravil. Pokud bys tedy měl zájem se na mém tažení podílet, byť jen menším vojskem, byl bych velice rád a cenil bych si toho. Především bych pak uvítal nějakou jízdu s níž bych nad Řeky získal velkou převahu. Dle mého názoru Kappadokie nezaútočí a vojsko, které u tebe zůstane beztak bohatě postačí. Chápu však, že by tě mohlo půjčení jízdy pro tyto účely dočasně oslabit. I na toto však myslím. Pokud, tak bych byl ochoten po dobu tažení za tvé propůjčené jezdce a falangisty platit žold a dávat jim potraviny. Rázem bys neměl takovou útratu financí a za ně by sis v případě nutnosti mohl pořídit žoldnéře apod.
Zároveň bych z toho, kdo by tvé muže vedl, učinil svého druhého velitele vojska.
Tvých rad ohledně války v Řecku si cením. Rozhodně nemám v plánu být pouhou podporou Antipatera, s níž on slavně zvítězí.
Mé sestry bohůmžel za tebou poslat nemohu. Jsou totiž v Pelle. Pokud bys však vyslal se mnou svého synovce či Demétria, jistě bych je po příjezdu seznámil.
Zvaž tedy prosím mou nabídku společné akce. Dohromady budeme mít větší šanci a jak jsi sám zmínil, tak zachráncem Makedonie nakonec budu já a také všichni, kdo mi pomohou a já jejich pomoc nikdy nezapomenu a náležitě odměním.
Každopádně již teď si tvé podpory a přátelství velice cením.

S úctou,

Leonnatos, satrapa Hellespontské Frýgie

Příprava na válku, verbování

Zavolal jsem svého syna Iolaa. "Právě dorazily zprávy od našich zvědů v Řecku. Stojí v nich, že Leosthenes se domlouvá s ostatními městskými státy Řecka. To už je závažná zpráva." V zamyšlení jsem si promnul bradu. "Situace není dobrá, doufám, že Eupolemos naverbuje co nejvíc žoldnéřů.
Musíme posílit i vojsko samotné. Chci, aby
v Pelle bylo vycvičeno 7 jednotek falangistů a 1 jednotky prodromoi
v Apollonii vycvičili 2 jednotky falangistů
v Aigai vycvičili 5 jednotky falangistů a 1 jednotky prodromoi
v Amfipolisu vycvičili 2 jednotky falangistů
Celkem tedy 16 jednotek falangistů a 2 jednotky prodromoi.
Také chci nechat postavit 7 triér a 1 qadriéru v Amfipolisu.

Zároveň nařizuji, aby správci měst odeslali vojáky do Pelly v počtech :
Apollonie 8 jednotek falangistů
Aigai 8 jednotek falangistů a 1 jednotku peltastů
Amfipolis 3 jednotky falangistů.

Víc dělat nejspíš nemůžeme. Běž a zařiď to." Ztěžka jsem dosedl na sedátko a zhluboka nabral do plic vzduch. Pak, při pomalém výdechu, jsem se ptal v myšlenkách bohů co dalšího je ještě možné učinit.

Nový satrapa Babylonie - Attalos

Po smrti Archona se musel Perdikkás rozhodnout, komu svěří satrapii Babylonii, která nyní zůstala bez vlády. Regent se rozhodl tímto významným úřadem pověřit Attala. Attalos je bezpochyb dost schopný na to, aby tuto hodnost převzal. Jedná se totiž také o významného generála, který doprovázel krále Alexandra až do Indie.
Kolují však názory, že Perdikkás si jej zvolil především kvůli příbuzenství. Attalos je totiž Perdikkovým švagrem, jelikož jeho manželkou je regentova sestra Atalante. Tento fakt je tedy některými kritizován.
I přes to však byl Attalos do nového úřadu přijat a nyní vykonává funkci satrapy Babylonie.

Vzkaz Antigonovi

Ctěný Antigone,
říšská politika je poněkud složitější disciplínou, než se na první pohled může zdát.
Ač jsem tvým návrhem upřímně pobaven i poctěn zároveň, obávám se, že bys byl jediným satrapou přejícím mi takový vzestup moci. Na místo babylonského satrapy proto dosadím Attala, statečného a především spolehlivého velitele, který v minulosti již doložil své bezesporné kvality.
Příkladem složité říšské politiky je ostatně i případ Alketovy královské armády, která se skládá z různonárodných bojovníků, kteří by se taky chtěli co nejdříve vrátit domů. Jsem tedy pod tlakem a nemám mnoho času nazbyt.
Pokud bychom šli podle plánu, který jsem ti navrhoval v předchozím dopise, tak s příchodem zimy bychom akorát stihli projít horama do Kappadokie. Společnými silami bychom jistě dali dokupy mohutnou armádu, která by se snad před ničím nezastavila.
Alketovo vojsko vyrazí do Kappadokie hned, co nakrátko zastaví v Tarsu k doplnění zásob a posil. Pokud se k nám nepřipojíš nyní, bylo by pak jistě nespravedlivé, aby ses s Alketem dělil o zásluhy a další benefity spojené s obsazením kappadockého území.
Věřím však, že společným úsilím bychom snadno a mnoho získali.
Zvaž proto ještě jednou návrh, který jsem ti v minulém vzkazu předložil. V opačném případě i tak děkuji za projevenou snahu v řešení kappadocké problematiky a přeji mnoho zdaru ve správě tobě svěřených provincií.
S úctou,
Perdikkás, regent říše

Hned po snídani jsem si k sobě nechal povolat velitele Offela. Když mne pozdravil, kývnul jsem směrem ke stolu, aby se usadil a nechal mu nalít víno. Jakmile Offelus upil vína, promluvil jsem: „Offele, jsi můj nejschopnější velitel i státník. Proto jsem si tě nechal zde v Alexandrii. Vím, že se na tebe mohu spolehnout. Jsem si jistý, že vždy splníš všechny úkoly, které ti zadám. Dnes tedy rozešleš příkazy pro správce jednotlivých měst ke stavbám flotil a verbování vojska.

Co se týče rozšíření flotil:
do Alexandrie zašli příkaz ke stavbě 7 triér a 3 quadriér,
do Pelusia zašli příkaz ke stavbě 5 triér a 1 quadriéry.

Co se týče verbování vojska:
v Alexandrii nechť je naverbováno 6 jednotek falangistů,
v Pelusiu 3 jednotky hetairoi,
v Memfisu 3 jednotky prodromoi a 1 jednotka hetairoi,
v Hermopolisu 2 jednotky falangistů,
v Thébách 2 jednotky prodromoi,
ve Swenettu 2 jednotky prodromoi.

Začni s tím co nejdříve. Nad Makedonskou říší se stahují mračna a já chci být připraven bránit Egypt.“

Ptolemaie, příteli,
děkuji za tvou pomoc a velice si ji cením. I nabídka ke spojení našich dvou rodů mě potěšila. Zajisté chápeš, že v současné situaci svatba není možná, ale ve chvíli, kdy Řekové budou na kolenou a moře bezpečné, s radostí uvítám tvého bratra v Pelle, aby si odvezl jako svou ženu mou dceru Euridiku.

Nechť tě ochraňují bohové

Antipater, satrapa Makedonie

Bitva

Rozhodl ses vytrvat i nadále. Tvé rozhodnutí je doslova hrdinské, jelikož mnozí na tvém místě by již ustoupili. Buď s vidinou toho, že spasí více svých jednotek nebo z obyčejného strachu. Tys však šel svým vojákům příkladem a ohánějíc se svým mečem jsi vjel opět do nejtěžší vřavy. Zároveň je toto možnost, jak dát vaší pěchotě více času, avšak jaké šance vaše falangy pod Ífitovým velením mají? To je otázka na níž nelze odpovědět.
Nyní jsi schopen pouze odrážet meče svých nepřátel a zasazovat jim rány nazpátek. Dokonce se ti podařilo zabít dalšího z nepřátel. Svým mečem jsi proťal hrdlo dalšímu Thrákovi, který si myslel, že s tebou dokáže změřit síly.
Nepřátel bylo však mnoho a vaše jízdní formace se již rozpadla. Nepřítel měl tedy v tomto boji již drtivou převahu a vy jste obětovávali životy, abyste dali pěchotě větší šanci na výhru. V ten moment se ve změti útoků vedených na tebe objevilo nečekaně thrácké kopí, které ti mířilo přímo na hruď. Věděl jsi, že tomuhle se už nedokážeš vyhnout. Alespoň ses snažil krýt ramenem…

V tu chvíli tě hrot kopí zasáhl. Projel koženým linothoraxem pod tvou paží a zastavilo se v podpaží. Ucítil jsi ostrou bolest a meč z tvé ruky vypadl. Byl jsi zraněn a v bezbranný. V tu chvíli se na tebe nepřátelé sesypali. Každý chtěl být tím kdo usmrtí velitele makedonského vojska. V tu chvíli však okamžitě zasáhl jakýsi neznámý makedonský prodromoi a svým mečem odrazil další z útoků, který tě měl dorazit.
Zraněním jsi rozhozen a nemůžeš pořádně ovládat koně. Nevíš vůbec jak vážně raněn jsi, kožená zbroj na tvé hrudi se začíná zbarvovat do ruda a nejsi schopen nepřátelům vzdorovat.
Statečný Makedonec, který tě přijel krýt, však uchopil volnou rukou otěže tvého koně a otočil tě o 180 stupňů, načež tě vyvedl z bitevní vřavy. V tu chvíli se již zbytky vaší jízdy obrátili na útěk.
Jen tak tak jsi vyvázl životem, ale jsi zraněný. Pravděpodobně ne smrtelně, avšak i přes to nedokážeš mnoho okolního krom nesnesitelné bolesti vnímat…

Nepřátelská jízda vás dlouho nepronásledovala a podařilo se ti společně se zbytky jízdy utéct do tábora.
“Rychle pomozte veliteli!” začal na všechny hned po příjezdu volat statečný Makedonec, který ti zachránil život. Ihned se kolem tebe sesypali tvoji přeživší vojáci a sundali tě z koně, načež tě odvedli k lékaři.
Tebe však zajímá i jak si stojí bitva. Dozvěděl jsi se, že Ífitovi se podařilo zatlačit nepřátelskou pěchotu k ústupu. Byl to mistrovský kousek vykoupený na obrovské ztráty. Ztráta vašeho jízdního křídla mu však bránila pronásledovat nepřátele a musel se stáhnout z bojiště, jinak by jej Seuthesova jízda uštvala. Nakonec měli přeživší falangisté štěstí, že váš tábor stojí na kopci a stáhli se na něj. Až sem vás už Thrákové nepronásledovali, jelikož jim chyběla pěchota. Nakonec se tedy stáhli do svého tábora i Thrákové.

Nakonec do tvého stanu, kde tě ošetřoval lékař přiběhl Ífitos, unavený a také zdrcený z předešlého boje. Ještě mu stále však proudil adrenalin v krvi. Prohlédl si tě, načež lékař pronesl: “Bude žít.”
Ífitos kývl hlavou na souhlas, popadl dech a řekl: “Je mi to líto Lýsimachu, museli jsme se stáhnout. Alespoň že jsme ale Thráky udrželi na druhém konci průsmyku… Bylo to vykoupeno obrovskými ztrátami…” Ífitos se smutně zadíval ven ze stanu, kde se mezitím srocovaly zbytky vašich jednotek.
Bitva skončila nerozhodně.

Vzkaz Kraterovi

Ctěný Kratere,
Jsem rád že jsi se ozval. Udělal jsi dobře, jelikož některé informace, které mi zde předkládáš nejsou tak úplně pravdivé.
Ano, poslal jsem Filotovi vzkaz, ve kterém jsem jej zprostil dalších povinností ve stavbě transportních lodí. Důvodem tohoto rozhodnutí je skutečnost, že se v Řecku momentálně schyluje k revoltě, kterou bude zapotřebí co nejrychleji potlačit ještě než se stihne plně rozvinout.
Stavba přepravních plavidel pro celou tvoji armádu by trvala tři měsíce. Do dvou měsíců však do Tarsu přicestuje armáda mého bratra Alketa od níž převezmeš Alexandrovo tělo a především – shromáždí se zde nezanedbatelná námořní síla, která bude celou tuto akci krýt. Vyrazit, bude-li k tomu vhodná příležitost, po příchodu těchto sil budete muset okamžitě. V případě předčasné vzpoury bychom zase vyslali nejprve výše zmíněnou válečnou flotilu, s úkolem vyčistit moře od Řeků. Až potom vyrazíš ty s polovinou své armády po moři. Pro druhou část armády se vaše přepravní lodě později vrátí.
Tato polovina armády, tedy převážně ta jízdní, bude dočasně začleněna do Alketovy armády a využita k řešení aktuální problematiky kappadockého dědictví. Věř mi, že její využití je z hlediska zájmů říše nanejvýš důležité a potěší-li to zůstavší Makedonce, bude s těmito muži moci zůstat i jejich oblíbený velitel jízdy, Polyperchon, který se potom zařadí pod velení mého bratra.
Doba je teď nesmírně bouřlivá, Kratere a je jenom na nás, Alexandrových nástupcích, abychom se s touto krizí vypořádali. Pevně však věřím, že tuto, a ještě mnoho dalších bouří společným úsilím přečkáme.
S úctou,
Perdikkás, regent říše

Zpráva Antigonos - Perdikkas

Zpráva Antigonos - Leonnatos (Helléspont)

Bitva u Philippopole

Lýsimachos vs Seuthes III.

"Vůdce vede příkladem, nikoli silou."
Sun Tzu (544 - 496 př. n. l.)

Satrapa Thrákie Lýsimachos se vydal vstříc armádě krále Seuthese, aby se s ním střetl v poli. Bylo to rozhodně odvážné rozhodnutí, jelikož Thrákové pod Seuthesovým velením byli v přibližně asi čtyřnásobné přesile.
Lýsimachos však nehodlal ustoupit nebo zůstat za městskými hradbami a využil toho, že si může bojiště vybrat. Zvolil k tomuto účelu pláně nedaleko Philippopole. Výhoda tohoto bojiště byla, že se nacházelo v údolí mezi neprostupnými zalesněnými kopci a skalisky, které pak zužovaly bojiště. Díky tomu nemohli Thrákové využít svou přesilu v takové míře.
Lýsimachovo vojsko dorazilo na místo těsně před Thráky a postavilo tábor na nedalekém kopci, odkud měl thrácký satrapa dobrý rozhled. Bitva však na sebe dlouho nedala čekat a Seuthes se svým vojskem dorazil záhy, přičemž bitvu přijal. Sebevědomí mu totiž dodaly počty vojáků a zároveň tímto průchodem projít musel, aby se dostal dál na jih.

Makedonců bylo sice výrazně méně, avšak disponovali mnohem elitnějšími a lépe vyzbrojenými vojáky než Thrákové. Thrácká armáda byla totiž složena především z peltastů a kmenových válečníků, kteří se mohli makedonské falanze jen stěží rovnat. Jejich výhodou, které následně také Seuthes chtěl využít především, byla však početná jízda.

Lýsimachos se rozhodl své jednotky rozmístit následovně...
Levé křídlo bylo složeno z makedonských falang, přičemž své největší veterány, kteří zažili již proti Thrákům nejednu bitvu, umístil nejvíce vlevo. Právě zde očekával, že se mu podaří případně slabší thrácké oddíly prorazit. Pěchotní křídlo bylo pod velením zkušeného velitele Ífita. Právě falangy měly bitvu vyhrát.
Pravé křídlo pak obsadil svou jízdou. Ta byla oproti nepřátelské v nevýhodě, avšak Lýsimachos spoléhal na to, že toto křídlo vydrží dost dlouho na to, aby jeho pěchota mezitím zvítězila a obrátil by tak celou armádu nepřátel k úprku. Jeho jízda byla složena především z lehkých jezdců, mnohdy žoldnéřských Thráků. Aby dodal svým bojovníkům odvahu, postavil se Lýsimachos přímo do čela tohoto křídla spolu se svým druhým velitelem Amyntem.
Lýsimachos věděl, že stěžejní bude nyní udržet jeho vojáky v naději a vysoké morálce. Proto slíbil všem, kteří neuprchnou vysoké prémie v žoldu navíc.
Když pak Lýsimachos vyrážel do bitvy, tak ke svým mužům pronesl:

"Nejsem řečník proto to zkrátím.
Jak možná víte čeká nás bitva a já mám tu čest vést vás do ní.
Mnozí z vás byli se mnou a Alexandrem u Issu, Gaugamél, Hydaspés. Všechny spojuje, že nepřítel věřil, že má proti našim mužům drtivou převahu a početně ji skutečně měl.
Vždy se však pletl a my jsme jim ukázali jak bojují skuteční válečníci ne jejich parodie. Na válečnících se nesmí škudlit a tak každý muž co dnes bude bojovat do konce bude mít nárok na dvojnásobek žoldu. Byli to tvrdé bitvy, ale pokaždé, když bitva skončila, byli jsme to mi Makedonci a naši spojenci, kdo zůstali stát na bojišti na hromadách nepřátel.
Nepřátelský rádoby král toto nepochopil a proto dnes proti nám stane v bitvě. Já sice nejsem Alexandr, ale Seuthes nemá ani zlomek přesily, kterou měl perský král u Gaugamél či Issu. Čeká nás hodně práce, ale věřím ve vás a až bude dnes zapadat slunce bude to opět makedonské zástavy které budou vítězně vlát. Jako tomu bylo vždy.
Já tedy říkám, když si ten rádoby král chce na vlastní kůži zopakovat Gaugaméli. Tak jako jsou bohové nade mnou poskytneme mu zkušenost po které tak touží. Co říkáte bratři? Dáme mu lekci na kterou nezapomenou jeho vnuci?!“
S tím jeho vojsko zajásalo a následovalo Lýsimacha do bitvy.

Seuthes oproti tomu své jednotky rozmístil tak, že svou pěchotu postavil proti pěchotě Lýsimacha a svou jízdu také proti jeho jízdě. Velení nad pěchotou přenechal svému druhému veliteli Sitalkovi a sám se postavil do čela početné jízdy, s níž hodlal vyrazit proti Lýsimachovi. Právě na jízdní křídlo se Seuthes spoléhal nejvíce a doufal, že s jeho pomocí dokáže zahnat Makedonce. Načež by obklíčil Ífitovy falangy a přivodil by tak Lýsimachovi ničivou porážku.
To vše se však mělo ukázat v následujícím střetnutí…

První fáze bitvy

Okolo poledne se obě armády dostavily na bojiště v bojovém sestavení. Lýsimachos ani Seuthes na nic nečekali. Lýsimachos vydal povel k útoku celému vojsku, avšak Seuthes vyrazil pouze se svou jízdou proti té nepřátelské. Chtěl totiž zničit makedonskou jízdu co nejdříve, aby význam falang v bitvě byl menším.
Jako první tedy došlo ke střetu kavalerie. Makedonští jezdci byli sice v prvotním nárazu se svými delšímu kopími efektivnější, avšak Thráků bylo čtyřikrát více! Měli mnohem větší rezervy a hlubší jízdní formaci. A také na jejich straně bylo velké odhodlání. Makedonská nadvláda v Thrákii totiž není oblíbená a Seuthes měl na své muže velký vliv. Bylo jisté, že dříve či později bude Lýsimachova jízda přemožena. Naděje se tedy upíraly na Ífita a jeho falangy.

Ífitos se svými muži pokračoval kupředu proti doposud vyčkávajícím Thrákům. Makedonské falangy se pomalu, ale jistě přesouvaly k nepřátelům. Tři řady dlouhých kopí vztyčených proti nepřátelům byly opravdu děsivé a není tedy divu, že čelnímu střetu s plně připravenou falangou se Seuthes vyhýbal jak jen to šlo.
Nakonec však Ífitos dorazil dost blízko a bylo jisté, že Thrákové nemají jinou možnost, než na falangu zaútočit. Nejprve však poslali kupředu své peltasty.
Ti zaútočili na pomalu se sunoucí falangu oštěpy, přičemž buď zranili nebo zabili mnoho Makedonců. Ti totiž měli jen velmi málo vlastních lehkooděnců, tudíž neměli jak svůj postup krýt. Ve falangách tak vznikly mezery a peltasté tak splnili svůj hlavní účel - narušit formace těžké pěchoty a uvolnit tak místo pro zbytek pěchoty…
Tak snadné to však Thrákové neměli. Sitalkes zavelel k hromadnému útoku. Thráčtí válečníci se s pokřikem vrhli na nepřátele, avšak měli co dočinění s veterány, kteří dokázali i přes předchozí ztráty a útrapy z rukou peltastů udržet celistvou formaci a nyní s připravenými kopími vyrazili proti útočícím Thrákům, kteří byli vyzbrojeni jen krátkými kopími, meči a nepříliš kvalitními štíty.
Okamžitě byla vidět nadřazenost falangy nad kmenovými válečníky krále Seuthese. Thrákové měli velké problémy dostat se přes tři neprostupné řady dlouhých kopí a z rukou Makedonců utrpěli těžké ztráty. Avšak i Makedonci zažívali těžké chvíle. Nepřátel bylo totiž obrovské množství a bylo těžké je zadržet. Navíc i oni měli problém formaci udržet. Mnoho z nich totiž bylo zabito peltasty a nyní byli bojem s přesilou unaveni. Těžké ztráty byly na obou stranách a to jak u pěchoty, tak i na křídle jízdním. Bitva pokračovala však dál a ani jedna strana neměla v úmyslu to vzdát.

Druhá fáze bitvy

Boje byly dlouhou dobu vyrovnané, avšak nakonec některé jednotky začínaly na obou stranách polevovat. Lýsimachovo jízdní křídlo mělo obrovské problémy udržet nepřátelskou přesilu, přičemž když to spatřil druhý Lýsimachův velitel Amyntás, tak se rozhodl příkladným bojem povzbudit své muže k zuřivému odporu. Pobídl svého oře a vjel do největší vřavy, přičemž usmrtil jednoho z thráckých důstojníků. Sám však po svém hrdinském výkonu padl proboden kopími.
Naopak na druhém křídle se Makedoncům nakonec zadařilo. Ífitovi se za těžkých ztrát podařilo prolomit Thrácké linie a zahnat i početnější jednotky na ústup. Sitalkes se marně snažil své vojáky znovu srotit a makedonská falanga na svém křídle nakonec dosáhla drahého vítězství.
V tu chvíli se však bohůmžel zhroutilo zase jízdní makedonské křídlo. Jako první se dali na útěk thráčtí žoldnéři a nakonec je následoval i zbytek Lýsimachovi jízdy. Sám Lýsimachos odmítal ustoupit a hrdinně vytrval v bitevní vřavě. Nakonec však byl raněn a málem i zabit. Naštěstí ho však jeden z jeho jezdců (jakýsi Polemarchos z Aigai) zachránil a dokázal ho i s jeho koněm odvléct z prohraného boje. Lýsimachos tedy kompletně ztratil své jízdní křídlo.
Seuthes však nemohl zbytky jeho jízdy pronásledovat, jelikož si všiml zoufalé situace jeho druhého křída, které se rozpadlo. Otočil tedy svou jízdu proti Ífitovi a jeho pěchotě.
Ífitos dokázal naštěstí své veterány udržet v kázni a přinutil je, aby přestali pronásledovat prchající Thráky a dokázal dokonce i své falangy opět sjednotit. Když viděl zoufalou situaci v níž se nacházel, tak zavelel k ústupu. Nemohl pronásledovat ustupující Thráky a ani nemohl nakonec ovládnout bojiště.
Makedonci byli pod Ífitovým velením ukáznění a povedlo se jim spořádaně opustit bojiště tak, aby je nerozprášila Seuthesova jízda.
Makedonci ustoupili do svého tábora na nedalekém kopci, kam je Thrákové nepronásledovali. Sami totiž byli málem poraženi. Nakonec to byl však Seuthes, kdo bitevní pole ovládl, ikdyž nepřesvědčivě.

Konečná fáze bitvy

Bitva to byla nesmírně brutální. Obě strany utrpěly vysoké ztráty a nakonec celý boj skončil nerozhodně. Seuthes sice zvítězil, avšak už nedokázal Lýsimachovu armádu rozprášit.
Obě armády se po bitvě přesunuly zpátky do svých táborů, aby nabraly sil. Lýsimachos sice cestu do Philippolole pro tento den udržel, avšak jeho ztráty jsou těžké a není jisté, zda podobnou bitvu vydrží znovu. Sám je také zraněn a přišel o jednoho ze svých velitelů, stejně jako o mnoho dalších mužů. Jeho armáda byla bitvou silně poznamenána.
Stejně tak Seuthes nemůže slavit velké vítězství. I on utrpěl velké ztráty a nakonec se mu nepodařilo nepřátelskou armádu přesvědčivě porazit.

Mezi všemi Makedonci se tedy nyní šíří zprávy o této bitvě a také smíšené pocity, které z ní plynou. Většinou se považuje za draze vybojovanou remízu.
I přes to lze považovat za jistý úspěch i toto, jelikož Lýsimachos se střetl s čtyřnásobnou přesilou, přičemž šance na vlastní přesvědčivé vítězství byly nízké. I tak dokázal Lýsimachos díky své statečnosti obstát a jeho armáda stále i přes velké ztráty stojí na nohou.
Situace v Thrákii je tedy i nadále velmi nejistá.

Babylonská porada

„Antigonos nás nakonec přeci jen odmítl.“ Řeknu smířeně Seleukovi s Attalem, které jsem si k sobě před pár okamžiky pozval na poradu, když za námi přiběhl posel s Antigonovým rozhodnutím nepodpořit královské tažení do Kappadokie.
Jeho zpráva sice byla psána v přátelském duchu, nemohl jsem si však nevšimnout několika frází ve kterých se mi očividně vysmíval. Kysele se usměji při uvědomění, že to je další ze dvou nedávno oslovených satrapů, který mně jednoduše poslal do háje.
„Škoda, byla to dobrá intrika, jenom jsem nepočítal s tím, že si v tom dopisování se mnou jednoduše hrál.“ Podám oběma mužům onen dopis k přečtení.
„Avšak nevadí, svým prvním dopisem mojí osobě beztak učinil chybu, kterou okamžitě zúročíme, jen co Alketás v Kappadokii zvítězí a spolu s ní předá Eumenovi tento odsuzující dopis k nahlédnutí. K tomu, aby můj bratr co nejpravděpodobněji zvítězil však potřebujeme nahradit chybějící Antigonovy muže. Co myslíte, mám svému bratru napsat, aby v Mezopotámii krom oněch 3 000 jezdců žádal ještě dalších 4 000 silných pěšáků?“ Dám svým rádcům prostor k vyjádření. Ostatně to je také to, proč je na jednu stranu velikou výsadou být satrapou Babylonie jako můj švagr Attalus – v jeho rukou je tak krom správy vlastního území také možnost svými připomínkami a radou ovlivnit osudy celé říše. Jeho předchůdce, Archon to sice nepochopil, na rozdíl od něj o loajalitě svého švagra však zatím vůbec nepochybuji.
„Také by možná nebylo od věci, měsíc před příchodem Alketa do Kilíkie, napsat satrapům Filotovi s Laomedonem žádost o poskytnutí dalších mužů. Seleuku, jaké typy a počty jednotek bys mi doporučil, abych si jim o ně pak řekl? Momentálně se Alketova armáda skládá z 1 500 perských jezdců, 300 společníků, 1 000 perských lukostřelců, 7 168 falangistů – dále se k němu v Mezopotámii přidá na 3 000 jízdních a potom ona pěchota o které jsme se bavili. Do Kilíkie proto dorazí jeho armáda v počtu 16 968 mužů.
Představoval bych si něco na způsob toho, že by mi Filotás poskytl na 5 000 mužů, za což se mu při cestě domů naše armáda odvděčí potřením kilíkijského pirátství a od Laomedona bychom mohli očekávat připližně 4 000 mužů včetně cirka 500 jezdců?“
Počkám si na Seleukův, případně Attalův názor, načež přikročím k poslednímu tématu, k jehož předložení mne ostatně vedou nedávné zkušenosti s oběma nezávislými satrapy.
„Když už jsme zmínili nedostatek spolehlivých jednotek v říši, myslím, že bychom měli pokud možno maximálně podpořit naši vojenskou základnu, zde v královském Babylonu. Attale, jak si na tom stojí po Archonovi zděděné příkazy verbování? Z poslední porady s tvým předchůdcem jsem se dozvěděl o silných nedostatcích v počtu babylonské jízdy.“ Narychlo si vyměním nic neříkající pohled se Seleukem. On ví, proč tu mezi námi už nesedí Archon, jako minule.
„Co takhle, kdybych ti pro začátek pomohl zatáhnout poloviční výdaje k najmutí 1 000 perské žoldnéřské jízdy? Byla by babylonská pokladnice schopna dlouhodobě pokrýt náklady za takové posílení zdejšího vojska?“

Peukestas

Jsi satrapou Persie Peukeste,

v držení máš srdce bývalé Achaimenovské říše. Persie je opravdu důležitou satrapií, což je důvod, proč byla svěřena právě tobě. Patříš totiž mezi přední generály a také jsi býval jedním z nejbližších krále Alexandra. V žádném případě tedy na svůj vliv nezapomínej a využij ho.
Tvé území se nachází ve východních satrapiích, tudíž by ses měl připravit na odlišné poměry než na jaké jsi byl zvyklý v Makedonii. Kultura je zde o mnoho odlišná, avšak tys již mnohokrát prokázal Peršanům svou toleranci a sympatie. Pokud v tom vytrváš i nadále, jistě budeš u svých obyvatel a místních šlechticů velmi oblíben. Nezapomeň však, že tento vliv bude narůstat ruku v ruce s odporem konzervativních Makedonců, kteří neuznávají jakékoli mísení s perskou kulturou.
Zároveň by ses měl připravit na politiku, která mezi východními satrapy panuje. Čím dále na východ se satrapie nacházejí, tím větší autonomii se těší a tím pádem sobečtější a neochotnější satrapové bývají. Každého zde zajímá jen jeho pohádkově pohatá satrapie a o dění v říši se moc místní vládci nezajímají.
Ty jsi však v pozici jednoho z nejmocnějších východních satrapů, tudíž se můžeš pomocí obratné diplomacie či síly dostat do jejich popředí. Tvůj vliv na východě je nezpochybnitelný, tudíž máš v rukou velkou moc. Buď však na pozoru, jelikož v podobné pozici je i ambiciózní Peithon, který byl somatophylem stejně jako ty. Mohl by totiž získat nebezpečně velkou moc, které by mohl zneužít.
Avšak i ty, budeš-li chtít, se můžeš rozhodnout získat větší moc a ovládnout východ. Pro tvé ambice totiž není lepší doba než tato. Rozhodnutí je však na tobě.
Každopádně ty jsi byl jedním z nejbližších z Alexandrových přátel, který se zasloužil i o záchranu jeho života tehdy v Malii. Ať se stane cokoli, tak na tebe se bude vzpomínat jako na jednoho z Alexandrových nástupců.

Neoptolemos

Jsi satrapou Arménie Neoptoleme,

Dostal jsi do rukou jednu z nejhůře udržitelných satrapií. Místní lid totiž nebyl Alexandrem pokořen v boji, tudíž si místní ponechali velkou autonomii a dlouhou dobu zde vládl jejich vlastní satrapa. Avšak právě proto jsi byl na tuto pozici vybrán ty. Tvé schopnosti jsou nepopiratelné a na svém Asijském dobrodružství s Alexandrem ses ukázal jako jeden z předních generálů a jeden z nejstatečnějších Makedonců vůbec.
Obdržení satrapie Arménie je pro tebe velkou výzvou. Bývalý vládnoucí rod Orontovců je stále velmi oblíbený, tudíž si musíš dávat pozor, aby proti tobě nepovstal. Můžeš k udržení své moci použít velkou armádu, kterou máš k dispozici, nebo také můžeš užít moudrost a diplomacii, aby sis místní lid a aristokracii naklonil. Pokud totiž nebude Arménie pod tvou naprostou kontrolou, tak ji nemůžeš užít jako mocenskou základnu pro ambicióznější plány.
Svůj pohled bys totiž měl obrátit také k dění v samotné říši. Říše není totiž příliš stabilní a je jisté, že dříve či později dojde k mnohým konfliktům a leccos se ještě změní. Takovou příležitost pak nesmíš prováhat, jelikož pro naplnění tvých ambicí není lepší doba než tato.
Také si uvědom, že se tvé území nachází na hranicích s Kavkazskými národy. S nimi můžeš udržovat dobré vztahy, budeš-li chtít. Mohou se totiž stát dobrými obchodními partnery a spojenci.
Rozhodnutí je však na tobě. Tobě byla svěřena část s dědictví Alexandra Velikého a tudíž je jen na tobě, jak se svou mocí naložíš. Každopádně jsi ale slavným generálem a mužem, kterému v krvi koluje urozená krev příbuzná s králi s Epiru. Ty jsi zrozen k vedení!

Záležitosti flotily

Návrh Ptolemaia na obranu Středozemního moře

Jakmile jsem obdržel kladnou odpověď od svého přítele ze Sýrie, povolal jsem k sobě velitele Offela. Ten se usadil a byl připraven poslouchat mé rozkazy: „Offele, nikdy jsi mne nezklamal. Proto jsem vybral právě tebe, abys splnil důležitý úkol. Připrav co nejrychleji 30 triér a 10 quadriér. Vyber k nim nějakého schopného admirála, který bude velet na moři. Tebe si chci nechat zde v Alexandrii. Kdyby byl Egypt z jakéhokoliv důvodu ohrožen, budu chtít mít tebe po svém boku. Chci ti nastínit můj plán. Až bude flotila připravena, nechť vypluje směrem k Tarsu podél břehů Sýrie. Zde by mělo být bezpečno. Je možné, že se k ní přidá i flotila satrapy Laomedona. Až flotila dopluje k Tarsu, bude zde vyčkávat na příjezd Alexandrových ostatků. Poté doprovodí drahého Alexandra na místo jeho posledního odpočinku, do Makedonie. Jeho tělo musí být chráněno, neboť vody Středozemního moře nejsou nyní díky Řekům bezpečné. Věřím, že flotila Egypta a Sýrie nebude u Tarsu jediná. Dozvěděl jsem se, že sjednocené obranné makedonské flotile bude velet admirál z Pelly. Asi se divíš, proč má flotila vyplout už nyní. O pomoc mne totiž požádal přítel Antipater. Potřebuje vyčistit Středozemní moře od Řeků. Je ohrožen a já mu vyhovím. Nuže, začni jednat.“

Po bitvě

Ífitos byl poctěn tvou pochvalou. Zároveň však cítil zklamání z toho, že bitva nakonec neskončila vítězstvím. Největší starosti mu pak dělaly těžké ztráty, které jste v bitvě utrpěli. Tak krvavou bitvu nikdo nečekal a je vidět, že mnoha vašim mužům se nakonec nepodařilo vrátit se do tábora a byli buď zabiti, zraněni či zajati nepřáteli.
“Jistě, pošlu tuto nabídku Seuthesovi, avšak pochybuji, že nad ní bude byť jen přemýšlet. Myslím si, že je nad slunce jasné, že zítra vyrazí do bitvy znovu. Thráků jsme sice pobili také hodně, pravděpodobně i více než jsme sami ztratili našich mužů, avšak také je faktem, že Thrákové mají mnohem větší rezervy. Jejich přesila se po dnešní bitvě oproti nám nejspíš znásobila.”
Byla vyslána také tvá rozvědka, aby se postarala o šíření dezinformací v táboře nepřítele. Ífitos však neslyšel očividně rád, když jsi zmínil, že byste se v tomto stavu bránili znovu.
“Lýsimachu, pokud zde zůstaneme, další bitva pro nás skončí porážkou. Máme příliš velké ztráty a odvaha našich mužů nyní visí na vlásku. V další bitvě budeme mít ještě menší šance a to už nyní jsme byli blízko definitivní zkázy. Navíc jsi zraněný a kdo by nás zítra vedl?”
Ífitos se odmlčel a pokračoval: “Jsem jen velitel pěchoty Lýsimachu, ale radím ti, aby ses stáhl. Další boj by totiž skončil katastrofou…”
V tu chvíli do stanu přišel jeden z důstojníků s hlášením o stavu armády. Makedonec přišel i s kusem papyru, z něhož vám přečítal:
“Ztratili jsme mnoho mužů pane. Do tábora se z bitvy nevrátilo

150 thráckých jezdců
100 hetairoi
150 prodromoi
300 peltastů
512 falangistů
174 falangistů z veteránských oddílů

Nyní v táboře máme celkem 4748 mužů z toho bojeschopných 4388.”

Ífitos na tebe pohlédl a očekával tvé rozhodnutí. Je pravda, že ztráty jste utrpěli opravdu vysoké a vaši vojáci nyní ztrácí odvahu. Jsou vyčerpaní a demoralizovaní jak výsledkem bitvy, tak i počtem nepřátel na druhé straně. Na druhou stranu však si můžeš jen domýšlet, že i nepřítel na tom není nejlépe. Je však na tom tak zle jako vy?
Seuthes má velkou převahu a další bitva by pro něj byla rozhodně o něco snazší než tato. Zároveň tvé zranění ti neumožňuje vést své muže do boje a několik dalších dnů a možná i týdnů bys měl trávit především na lůžku.

Odpověď od Leonnata

Ctěný Antipatere,

Slyšel jsem o situaci v Řecku a jsem jí velice znepokojen. Ti troufalci nemají právo vyzbrojit žoldnéřské vojsko a už vůbec ne s ním táhnout na sever. Myslím si, že je zcela evidentní, že Řekové povstali a do pár měsíců dorazí i do Makedonie.
Vím, že tvá situace není nejlepší. K dispozici máš jen velmi málo mužů a Řekové tak budou pravděpodobně v silné přesile. Lýsimachos má problémy udržet vlastní satrapii a ostatní satrapové mají jen malá vojska. Krateros zase je už tak dost daleko a potrvá ještě dlouho než k tobě dorazí. Řekové mají totiž v Egejském moři převahu lodí, tudíž se i tak Krateros na svou cestu po moři nebude moci vydat, dokud nebude celé moře kompletně pod kontrolou. Může však také vyrazit z Tarsu pěšky přes můj Hellespont, avšak ta cesta potrvá asi půl roku, pokud ne déle.
Já však disponuji silným vojskem, kterým Řeky dokážu porazit. Již plánuji, že bych se k tobě v případě války přidal. Mohu s sebou vzít armádu čítající celých 20 000 pěšáků a 1500 jízdy. Leosthena společně rozmáčkneme jako hmyz.
Po boku Alexandra jsem bojoval mnoho let a já i mnozí moji bojovníci jsme již dost zkušení a řeckou hrozbu dokážeme odvrátit. Vím jak nad Řeky zvítězit a pomohu ti. Avšak mám jednu podmínku a to, že vrchní velení nad vojskem, které proti Řekům vytáhne budu mít já. Není to tím, že bych tvým schopnostem velitele nevěřil, avšak když posílám do Makedonie tak velkou armádu, tak chci mít jistotu, že s ní bude naloženo podle mých představ. Rozhodně však nechci tímto zpochybňovat tvou pozici nejvyššího velitele. Bude to pouze na dobu tohoto tažení.
Pevně věřím, že společnými silami dokážeme řeckou hrozbu odvrátit a nastolit v Evropě opět pořádek.
Pokud by vše dopadlo dobře, tak následně uvažuji o tom, že naše dva rody jsou v Makedonii jedny z nejváženějších. Tudíž by možná bylo prospěšné uvažovat o spojení tvé rodiny s tou mou. Avšak na to by byl čas až potom, co společně Řeky porazíme. Zároveň je to také na tvém úsudku, jakožto na hlavě tvé vznešené rodiny.

S úctou,

Leonnatos, satrapa Hellesponstké Frýgie

Zpráva od Asandra

Zdravím tě Antigone,

Také na tebe hledím jako na přítele a jsem rád, že Anatolii spravujeme společně. Myslím si, že my dva společně můžeme být stabilitou pro celou oblast Iónie a Frýgie, kdyby náhodou ostatní satrapové měli své vlastní špatné úmysly. Jsem tedy rád, že sdílíš mou vizi o sjednocené a silné Makedonské říši.
Naše dva rody patří k významným, tudíž bych byl pro to, aby se spojily. Za svého zetě bych rád přijal tvého synovce Ptolemaia. Ten je totiž prý velice schopným a silným mužem, vhodným pro mou dceru. Ne že by takový Demétrios nebyl. Slyšel jsem, že je pravým synem svého otce a bude velkým mužem po tobě. Je však ještě příliš mlád a navíc má Eiréné kdysi Ptolemaia znala a byli si blízcí. Chtěl bych tedy využít i této blízkosti a nabídnout ruku své dcery tvému synovci. Co myslíš příteli?

S úctou,

Asandros

Zpráva od Leonnata

Příteli Antigone,

Omlouvám se, avšak lodí nemám zase tolik, abych je mohl přesouvat pryč. Potřebuji je v Hellespontu, jelikož mi slouží jako most mezi Asií a Evropou. Útok na Rhodos zní sice slibně, ale já nedisponuji takovými prostředky. Nevíme také zda Rhodos se postaví za rebely či ne.
Máš pravdu, že důležité je, aby byl Antipater za toho, koho bylo třeba zachránit pro jeho neschopnost. V žádném případě mu nebudu pomáhat tak, aby byl za hrdinu.
Stát se novým velitelem evropských vojsk na Antipatrův úkor je velmi lákavé a ještě to zvážím. Děkuji ti, že mi v tom dáváš svou podporu a pokud se ta možnost naskytne, jsem ochoten a připraven chopit se Antipaterovy hodnosti sám.
Chápu, že se nemůžeš přidat k mé výpravě se svými vojáky. I tak jsem vděčný za tvé spojenectví a politickou podporu, kterou mi vyjádříš až budu v Makedonii. Tvé slovo může totiž také ovlivnit Antipaterův pád.
Nyní zbývá jen, abych ti popřál hodně štěstí v následujících měsících, které budou rozhodující. Jsem velice rád, že v tobě mám přítele a spojence a až přijde vhodná doba, jistě pošlu jednu ze svých sester, aby se vdala do tvého rodu.

S úctou,

Leonnatos, satrapa Hellespontské Frýgie

Zpráva od Asandra

Zdravím tě Antipatere,

Jsem si vědom hrozby, jakou Řekové představují. Rozhodně nenechám Makedonii na holičkách a pomůžu ti. Vysílám tedy svých 50 válečných lodí k Amfipolisu, aby střežily tvé pobřeží před Řeky. Zároveň s nimi posílám i svého admirála Sofokla, který je velice zdatným námořním velitelem a jistě nedovolí, aby v případě řecké vzpoury byla tvá satrapie ohrožena z moře.
Naši Makedonii nepřenechám Řekům a zároveň si cením našeho přátelství.

S úctou,

Asandros, satrapa Kárie

Dopis od Polemona

Filote,

Doufám, že ti nemusím připomínat, že toto přání může být nebezpečné. Roxana je velmi důležitá osoba královské rodiny a nevím co by na tento nápad řekl Perdikkás a ostatní. Vidím však, že jsi rozhodnutý.
Tebou poslané peníze využiji a zkusím pro tebe získat její přízeň.

Polemon

Zpráva od Kynane

Ctěný Filote,

Děkuji ti za tvou starost o mě a mou dceru. Velice si vážím, že v tobě mám přítele a mohu ti potvrdit, že i ty máš mé přátelství. Byl jsi totiž vždy mému drahému bratru věrný, což ti nezapomenu.
Nemohu však opustit Makedonii a odjet do Tarsu. Zde v Makedonii mám totiž sice nepřátele, ale i mnoho příznivců a nejlépe své zájmy mohu prosazovat zde. Každopádně za tvou nabídku děkuji a nezapomenu ji. Jsem ráda, že se mohu na tebe spolehnout, stejně jako to dělal Alexandr.

S úctou,

Kynane

Porada v Tyru

Na poradě si všichni vyslechli tvé návrhy a po celou dobu ti nikdo neskočil do řeči, přičemž všichni jen občas souhlasně kývali hlavou. Timanthes se cítil poctěn tvou pochvalou, kterou jsi mu vyjádřil. “Jistě že tě nezklamu můj pane.”
Poté všichni poslouchali dál a když došlo na to, aby se Timanthes vyjádřil, tak pronesl: “Myslím si, že tato síla bude stačit. Lodí budeme mít určitě dost a stejně tak námořníků. Navíc jsem upřímně ani neočekával že nám pomůže i Ptolemaios. Řekové proti naší flotile nebudou mít šanci.
Postup zvolím nejspíš takový jaký navrhuješ, avšak vše závisí na situaci. Pokud například se Řekové vzbouří už nyní a ukáže se, že se k nim přidá i athénská flotila, tak bych rozhodně neposílal Kratera a jeho armádu s námi. Bylo by to příliš riskantní. Nejprve bych v tomto případě vyslal naše válečné loďstvo zajistit Egejské moře a potom až poslal pro Kratera a jeho vojsko.
Stejně tak bych viděl jako stěžejní získat kontrolu nad přechodem v Hellespontu. Ten by mohl totiž sloužit jako cesta pro vojska z Asie do Evropy. Rozhodně záchrana Makedonie závisí na loďstvu bez kterého jinak Antipater zůstane izolován od posil.”

Všichni nakonec s tvými návrhy souhlasili.

Jakmile byla porada u konce, tak sis vzal stranou Persea. Ten si vyslechl tvůj návrh a po krátkém zamyšlení odvětil: “Zkusím to provést jak říkáš. Určitě se bude hodit být informovaný o nepřátelské flotile. Jakékoli získané zprávy pak budou okamžitě zasílány jak tobě, tak i válečné flotile.
Zkusím také získat na naší stranu Kypr. Ten však bude trochu těžkým oříškem, jelikož se skládá z několika malých království, které spolu občas soupeří o moc. Každopádně se spolehni, že nějakým způsobem proniknu do jejich politiky a zkusím přiklonit Kypr a jeho flotilu na naši stranu.”

Budování sítí intrik

Zavolal sis k sobě svého vrchního našeptávače.
Byl jím jistý Jozue, žid který ti slouží od chvíle, kdy jsi se stal satrapou Sýrie. Je to člověk disponující mnohými pochybnými kontakty a díky své typické povaze je ideálním člověkem, který tvé sítě řídí. Je sice bezcharakterní a lhostejný, avšak je ti naprosto oddaný.
Jozue přišel do tvé pracovny, vyslechl si tvé příkazy, přičemž ochutná něco z tvého pohoštění. Především pak vypije pořádný doušek vína.
Nakonec odvětí: “Takový vývoj situace po králově smrti se dal očekávat. Všichni teď budou chtít upevnit svou nejistou moc a rozšířit svůj vliv všude kde to půjde… i skrz nové agenty, kteří nepochybně budou i u nás.
Můžeš se spolehnout, že udělám vše pro to, aby naše satrapie zůstala v bezpečí i po této stránce. S padesáti tisíci se toho dá udělat opravdu hodně. S dovolením bych tyto finance využil k rozšíření našich sítí po celé Sýrii, to by mělo mít onen kýžený efekt.”
Jozue se odmlčí, načež pokračuje: “Určitě můžeme naše sítě rozšířit i jinde. Bude pak snazší předvídat kroky ostatních satrapů. Radil bych rozšířit naši síť v Babylonu, kde se odehrává veškeré rozhodování o osudu říše. Pak by možná nebylo od věci založit úplně novou síť v Tarsu. Ten je strategicky důležité město a předpokládám, že bude mít velký význam i do budoucna. Nebylo by od věci i sledovat situaci v Makedonii a to rozšířením sítě v Pelle.
Záleží také na tvém vztahu k Egyptu. Ptolemaios je velmi mocným mužem a pokud by ses obával jeho kroků, šlo by preventivně vybudovat síť i v Alexandrii.”

List do Karmánie

Diplomacie Persie x Mezopotámie

Porada v Babylonu

“To se dalo čekat. Antigonos si myslí, že díky svému věku může poučovat mladší.” Utrousil Attalus, nový satrapa Babylonie, když slyšel, že Antigonos s rozhodl nepodpořit tvůj plán.
Poté jsi dal Seleukovi i Attalovi přečíst dopis od Antigona.
“To je kruté…” usměje se škodolibě Attalus a Seleukos konstatuje: “To získá Eumena pro naši věc a zároveň zabrání tomu, aby mezi ním a Antigonem vzniklo spojenectví.”
Chiliarch pokračuje: “Určitě bych pro Alketovu armádu vzal více mužů. Když budeme mít výrazně menší počty než Arianthes, tak riskujeme prohru anebo vítězství, které nebude přesvědčivé a tažení se protáhne klidně i na déle než rok. 4000 pěchoty navíc by Arkesilaos poskytnout mohl.
Stejně tak Laomedon může poskytnout vojáky navíc. V Kilíkii bych být tebou nabral co nejvíce jízdy to půjde a popř. i nějaké lehkooděnce, kteří nám chybí. Falangisty pochopitelně také.
V Sýrii pak nabrat další pěchotu a trochu jízdy také neuškodí. S počty, jaké navrhuješ, souhlasím. Rozhodně bych je obeslal už nyní, aby se stihli shromáždit v Tarsu.
Rozhodně být tebou, tak upřednostním od těchto satrapů falangisty před řeckými žoldnéři, kterými tyto satrapie také disponují.”

Nakonec Attalus odvětil: “Jistě bych uvítal další jízdu. Pokud by bylo její verbování pokryto i královskou pokladnou, bylo by to pro Babylon prospěšné.
Babylonie má dost silnou ekonomiku, aby takovou zátěž s klidem přijala.”

Zpráva od Perdikka Filotovi

Drahý Filote,
velmi si cením informací, kterými mne ve svém posledním dopise informuješ o dění v Tarsu. Důvěrně tě mohu ujistit, že i já se střežím Kraterovy svéhlavosti – je to ostatně nesmírně vlivný a ambiciózní generál, který by své popularity mohl snadno zneužít.
Gratulaci jistě vyřídím. Máš naprostou pravdu. První, na co jsem při volbě Attala hleděl, jsou schopnosti a loajalita, kterou naší říši může poskytnout. Té samé věrnosti si však cením také u tebe, Filote. Reakcí na současné okolnosti jsi mi potvrdil, že jsi muž hodný důvěry, a proto bych se ti rád na oplátku svěřil s jistým plánem, na kterém by ses mohl i ty nemálo podílet.
Jak jistě víš, do dvou měsíců k vám do Tarsu přicestuje armáda mého bratra, Alketa. Krom obrovské pocty doprovázet Alexandrovo tělo však jeho nemalé vojsko bude mít další, neméně velký úkol, a to invazi do Kappadokie.
Zde totiž nadále vládne dávný perský satrapa, Ariantes, který je s námi ve válce už od samého počátku Alexandrova tažení. Náš zesnulý král by si jistě přál, abychom zlomili i tento poslední relikt perské říše a dosadili zde zvoleného generála Eumena, který za poskytnutou pomoc bude jistě vděčný všem zúčastněným.
Bratrovo vojsko při příchodu do Tarsu bude čítat cirka 16 800 mužů, ke kterým se ještě přidá na 4 500 Syřanů. I přes tyto obstojné počty se stále nebude jednat o sílu hodnou jistého vítězství v Kappadokii, proto tě žádám o 4 000 pěších a 700 jízdních bojovníků dle tvého vlastního uvážení. Taková armáda se zajisté setká se snadným a rychlým vítězstvím, po kterém se tvoji muži brzy vrátí domů jako hrdinové a ostřílení válečníci.
Jsem si vědom toho, že po tobě za krátkou dobu chci mnoho a věř mi, že bych se s tím na tebe neobracel, kdyby nebylo zbytí. Tvá věrnost proto rozhodně nebude zapomenuta.
Věz, že kdykoliv se na mne budeš potřebovat s něčím obrátit, neváhej, jelikož ve mně vždy nalezneš svého přítele a spojence.
Perdikkás, regent říše

Zpráva od Perdikka Laomedonovi

Drahý Laomedone,
Jsem rád, že se tvá flotila chystá k vyplutí do Tarsu a stejně tak si vážím tvé loajality, kterou tímto projevuješ našim dvěma králům.
Samozřejmě, že nad spojeneckou flotilou bude mít velení admirál Timanthess. Bylo by jenom spravedlivé, kdyby se velením nad námořnictvem zúčastnil zástupce suverénně nejpočetnější strany. Stejně tak ti mohu říci, že na tvé muže už v Tarsu čeká oněch 22 000 drachem, kterými jsem ti sliboval částečně pokrýt náklady takto početné flotily. Všechny říšské přístavy vám budou mým jménem bez výjimky otevřeny.
Zároveň bych tě rád zasvětil do jistého plánu, jehož znění zatím zná jenom malá hrstka lidí.
Jak jistě víš, za dva měsíce do Tarsu přicestuje armáda mého bratra, Alketa. Krom obrovské pocty doprovázet Alexandrovo tělo však jeho nemalé vojsko bude mít další, neméně velký úkol, a to invazi do Kappadokie. Zde totiž stále vládne dávný perský satrapa, Ariantes, který je s námi ve válce už od samého počátku Alexandrova tažení. Náš zesnulý král by si jistě přál, abychom zlomili i tento poslední relikt perské říše a dosadili zde námi zvoleného generála Eumena, který za poskytnutou pomoc bude jistě vděčný všem zúčastněným.
Bratrovo vojsko při příchodu do Tarsu bude čítat cirka 16 800 mužů, ke kterým se ještě přidá na 4 700 Kilíkijců. I přes tyto obstojné počty se stále nebude jednat o sílu hodnou jistého vítězství v Kappadokii, proto tě žádám o 4 000 pěších a 600 jízdních bojovníků dle tvého vlastního uvážení.
Jedná se beze sporu o počin, kterým dopomůžeme jednomu z našich satrapům k moci, a naopak zničíme jednoho z našich dávných a o to více zapřisáhlých nepřátel. Tvá věrnost proto rozhodně nebude zapomenuta.
Věz, že kdykoliv se na mne budeš potřebovat s něčím obrátit, neváhej, jelikož ve mně vždy nalezneš svého přítele a spojence.
Perdikkás, regent říše

Porada v Babylonu

„Skvěle, pak jsme tedy domluveni pánové.“ Zaraduji se abych uzavřel dnešní radu, pokud někdo z oslovených nemá ještě něco na srdci.
Následně zasednu k pracovnímu stolu, vezmu do ruky brk a na kvalitní pergamen napíši krátký vzkaz svému bratru, Alketovi:

Drahý bratře,
okolnosti se mění nebývalou rychlostí. Nejen, že tvé tažení nepodpoří Antigonos, který si zřejmě uvědomil svoji chybu, když ze smluveného plánu vycouval, tak zřejmě nedopadne ani pomoc v podobě posil od armády generála Kratera, kterému nevím proč, nakonec satrapa Filotás dal stavět přepravní lodě na cestu do Řecka.
To je ostatně jeden z důvodů, proč si v Mezopotámii musíš říci o 3 200 jezdců, což je o 200 víc, než o kterých jsme se posledně bavili a také dalších 4 000 pěších. Další posily pro tebe momentálně vyjednávám. Předpokládám, že vrcholem tohoto snažení by mohla být až šestadvacetitisícová armáda, což není vůbec špatné.
Další aktuality a případné změny v plánech ti zašlu, jak budu moci.
Nechť tě bohové provází,
Perdikkás

Dodatek pro vypravěče:
Veškeré výdaje královské pokladnice za tento měsíc (v závorce pobočky, které dané výdaje hradí):
Vražda satrapy Archona: 20 000 (Babylon)
Roznesení zvěstí o příčině Archonovy smrti: 15 000 (Babylon)
Archonův pohřeb: 1 000
Finanční podpora satrapy Lýsimacha: 80 000 (Tarsus)
Spolufinancování babylonské perské jízdy: cena naverbování 500 jezdců (hodnotu nechť určí PJ)
Vylepšení královské výzvědné sítě o 1 level ve městech Pella, Alexandrie, Ectabany, Gordion: celkem 10 800 (Babylon)

Další blízké výdaje:
20 000 drachem pro satrapu Mezopotámie po tom, co můj bratr Alketas dorazí do Mezopotámie a převezme místní posily.
22 000 drachem pro satrapu Sýrie, jen co se svojí flotilou minimálně 180 plavidel dorazí do města Tarsus.

Intriky

Potřebujeme další velitele - povolává se široká rodina

Výstavba, rekrutáž a budování lodí

Ústup

“Dobře, pokud odmítnou, tak večer opustíme tábor a stáhneme se k Philippopolisu. Žádné další připomínky nemám.”
Ífitos se rozloučil, načež vyšel ze stanu, aby předal všechny tvé rozkazy nižším velitelům a svým mužům.

Na odpověď od Seutha jsi čekal až do večera, kdy se však Ífitova předpověď naplnila. Seuthes odmítl vaši nabídku na dočasný klid zbraní a naopak vám připomněl, že je stále možnost stáhnout vaše jednotky z Thrákie a tím ukončit toto krveprolití.
Vzhledem k negativní odpovědi od krále Thráků jste se dali na ústup k Philippopoli. V noci vaši muži opustili tábor a dali jste se na cestu zpátky. Byl to trochu demoralizující pocit, když ustupujete před Thráky zpátky, avšak také to byla jediná možnost zachránit zbytek tvé armády. Příští takový boj by totiž pravděpodobně skončil definitivní porážkou.

Měli jste štěstí a podařilo se vám bez větších problémů ustoupit. Hned druhý den ráno se však dala do pohybu i Seuthesova armáda a do města jste se vrátili s Thráky v patách.
Únavou zdrcení vojáci ve městě okamžitě doplnili vodu, zásoby a také předali své zraněné do péče lékařů. Lid vás však nevítal s radostí. Doufali, že Thráky odrazíte. Místo toho byli odsud jen asi den cesty. Ve městě se tedy začala šířit panika a obyvatelé z okolních vesnic se hned začali stahovat i se zásobami do bezpečí městských hradeb.

Když jsi dorazil k paláci, hned ti z koně pomohli dva tví vojáci, jelikož sám by sis mohl znovu otevřít své čerstvé zranění. Když jsi sesedl, tak za tebou přišel Ífitos. “Pane, nechci vás příliš obtěžovat. Vím, že musíte nyní být především na lůžku, avšak nesu důležité zprávy.
Naše zásoby nám zde vyjdou přibližně na necelý rok, pokud budeme v obležení.
Mužů na obranu města nyní máme však poměrně dost. Hradby Philippopole jsou dost vysoké na to, abychom i čtyřnásobně početnějšího nepřítele zadrželi na vnější straně opevnění.”
Z hlasu Ífita byla slyšet naděje. Pravda, že hradby Philippopole bude velice těžké prolomit. Navíc Thrákové nejsou příliš zruční obléhatelé. Ífitos pak dodá: “Budeme však muset doufat v to, že nám přijde na pomoc včas váš bratr i s jednotkami žoldnéřů a třeba nám také pomůže některý ze satrapů.”

Pokud jsi hodlal se svým vojskem Philippopoli bránit před Thráky, tak už mnoho jiného učinit nešlo než čekat na jejich příchod. Hlavní městská brána se za vaším vojskem neprodyšně uzavřela...

Září 323 př. n. l.

Září roku 323 př. n. l. bylo pro mnohé části říše zlomovým měsícem. Následující události totiž změnily chod celého království, některé více, jiné spíše jen lokálně ovlivnily jen jednu ze satrapií.

Nepokoje řeckých a makedonských usedlíků v Baktrii vyeskalovaly v otevřené povstání. Již nadále tito veteráni nechtějí trpět v zemi tak moc vzdálené od domova. Tisíce těchto mužů se nezákonně ozbrojily a sjednotily v mocnou armádu. Baktrijský satrapa Filip je proti nim naprosto bezmocný. Jeho armáda je proti rebelům nedostačující a je tedy nucen zavřít se ve městech a horských pevnostech a nechat věcem volný průběh. Vzbouřenci totiž příliš nelační po drancování východních satrapií, které dobyli, nýbrž touží vrátit se domů. A když jim to nikdo neumožnil, tak vzali věci do vlastních rukou.
Vojsko Baktrijských povstalců nyní čítá neuvěřitelně vysokých počtů, které údajně převyšují 20 000! Ještě závažnější je fakt, že se jedná především o veterány, kteří již v minulosti prokázali bojové schopnosti a vysokou odvahu.
Vojáci si zvolili za svého velitele jistého Philona, který je nyní vede na dlouhý pochod skrz celou říši až do Řecka. Jedná se o opravdu ambiciózní plán, avšak jeho obtížnost také mimojiné vyjadřuje míru odhodlání, jímž všichni vojáci disponují. Každopádně jisté je, že tuto těžce vyzbrojenou a početnou armádu bude těžké zastavit.

Další zlá zpráva přichází z opačné strany říše - z Thrákie. Velitel zdejších vojsk Lýsimachos sice dokázal v předešlé bitvě u Philippopole obstát a jeho vojsko mu zůstalo, avšak již nemělo šanci v další případné bitvě proti Thrákům zvítězit. Lýsimachos se tedy dal na ústup do Philippopole, kde se opevnil.
Král Seuthes tedy Philippopoli se svým větším vojskem oblehl. Lýsimachos je nyní tedy odkázán na pomoc zvenčí. Ta však nemusí přijít včas. Lýsimachově armádě nevydrží zásoby navždy a vidina blízké podpory není jistá. Nejbližší satrapové mají nyní na starost především problémy v Řecku a Lýsimachův bratr Alkimachus, který začal verbovat žoldnéře na jihu u Abdery, nemá stále dost mužů. Byl totiž nucen začít budovat úplně novou armádu z téměř ničeho.

Neobvyklé události se odehrávají také na Kyrenaice. Ta je nyní také v ohrožení.
Je totiž pod útokem řeckého vůdce žoldnéřů Thimbrona. Thimbron je muž, který zabil nedávno na Krétě svého pána Harpala (který kdysi ukradl Alexandrův poklad v Babylonu) a s jeho poklady, loďstvem a vojáky se vylodil na Kyrenaice. Pravděpodobně proto, aby si ji podrobil.
Kyrenajští mu vyrazili s vojskem naproti, avšak byli rozhodně poraženi a Thimbron získal jejich přístav Apollonia. Nyní se na jeho stranu přidávají i někteří místní a Kyrenaika se zmítá v občanské válce, v níž si snaží Thimbron založit vlastní království. Zatím v tomto konání slaví úspěchy.

Řecké povstání

Vůbec největší pozornost však vzbuzuje dění v Řecku. Athénský velitel žoldnéřů Leosthenes překročil se svou armádou úžinu mezi Peloponésem a Aitólií. Zde byl Aitólským spolkem uvítán a dostalo se mu podpory v podobě mnoha dalších bojovníků z okolních městských států. Leosthenova armáda je tedy nyní velmi početná a skutečnost vyšla najevo…
Athény vyjádřily Leosthenovi svou podporu a poslaly mu další finance a výzbroj pro jeho žoldnéře. Athény a Aitólie také otevřeně vstoupily do povstání proti Makedonii. K nim se také přidalo velké množství dalších městských států jako např. Argos, Sykion, Élida, Achaia a mnoho dalších. Helénský spolek tak byl rozbit a téměř všichni Řekové jsou nyní ve válce s Makedonci.
Brzy se ukázalo, že Řekové tuto vzpouru plánovali již dlouho. Mezitím co Leosthenes zdánlivě verboval žoldnéře pro vlastní účely, Athény a další státy jej podporovaly a chystaly se společně do války. Athéňané vybudovali obrovskou flotilu, která několikanásobně převyšuje tu makedonskou v Egejském moři.
Řekové však početně převyšují Makedonce i na souši. Z Athén vyrazily posily k Leosthenovi a jediní Řekové, kteří se přiklání na stranu Makedonie jsou Boiótští a Thesálci. Sám Antipater má velkou část svých sil stále v Asii a krom Thesálie a Boiótie mu nikdo jiný nemůže momentálně pomoci, jelikož dokud budou Řekové vládnout moři, nemůže se žádná posila do Evropy z Asie dopravit.
Situace v níž se nyní makedonský místodržící Antipater nachází je vskutku nezáviděníhodná.
Leosthenes, který je v čele povstání nyní se svou armádou složenou převážně s Aitólců a řeckých žoldnéřů, vyrazil kamsi na pomezí Thesálie a Boiótie, velice pravděpodobně do strategicky významného průsmyku Thermophyl. Situace v Řecku je nyní opravdu nebezpečná a válka mezi Řeky a Makedonci je nevyhnutelná.

Vzkaz Peukestovi

Vážený Peukeste,
píši ti v naléhavé záležitosti vzpoury baktrijských veteránů, o jejichž zradě se ti už jistě doneslo do Persepole.
Rebelové vedení jakýmsi Philonem, ubožákem, který si své místo vysloužil jedině svojí podlostí, se nyní vydali na cestu do rodné Makedonie. Asi si naivně myslí, že se jenom tak vrátí domů a vše bude jako dřív. To se však velmi přepočítali, řekl bych přímo smrtelně.
Jejich počínání je nezbytně nutno učinit přítrž. Musíme zbudovat velikou armádu, silou i počtem převyšující tu baktrijskou a do jejího čela zvolit silného vůdce, který ty zpropadené rebely rozpráší. A právě kvůli tomu ti píši, ctěný Peukeste, protože já si myslím, že tím vůdcem jsi právě ty.
Pokud nic nenamítáš, bude mi ctí jmenovat tě vrchním velitelem spojeného říšského vojska, jehož cílem je potlačení tohoto nebezpečného nepokoje. Věřím, že případným úspěchem by sis mohl vysloužit nemalou prestiž a také můj upřímný vděk.
Pochopitelně se ti z Babylonu pokusím zajistit co nejlepší zabezpečení celé akce. Třeba co se týče svolávání armády od sousedních satrapů – pokusím se ti zajistit co nejvíce mužů od správců Árie a Drangiány, Parthie a Hyrkánie, Karmánie, Susiany, Malé a také Velké Médie. Zejména u posledně jmenovaného vládce se pokusím zařídit co největší bojový kontingent, jelikož právě tato satrapie disponuje přinejmenším stejnou zbrojnou mocí jako ty. To je ostatně jeden z důvodů, proč se vaše armáda bude srocovat do velkomédské Rhagy. V případě, kdyby se místní satrapa, Peithon, začal cukat v poskytnutí důstojné vojenské pomoci, jeho vojákům tam jednoduše jménem králů přikážeš, aby tě následovali a tak dojdeš k dalšímu posílení armády.
Od tvého jmenování vrchním velitelem trestné výpravy budeš pochopitelně moci a doporučuji ti to, také ty sám vyjednávat s těmito satrapy na přesném složení poskytnutých posil. Jen co mi poštou odsouhlasíš převzetí této veliké zodpovědnosti, oficiálně tě jmenuji vrchním generálem tohoto vojska, kdy budeš po celou dobu akce mluvit jménem obou našich králů a nikdo s výjimkou mne či chiliarcha Seleuka na východ od Babylonu nebude stát nad tebou.
Vzhledem k časové tísni žádám o co nejrychlejší odpověď.
S úctou,
Perdikkás, regent říše

Trestná výprava - Baktrie

Jménem našich dobrých králů Filipa III. Arrhidaia a Alexandra IV.,
odsuzuji všechny baktrijské Makedonce, kteří se ve své hanebné podlosti nezákonně ozbrojili a sjednotili v armádu vymykající se všem ustanoveným autoritám! Tato nevděčná sběř svým konáním nejenom uráží našeho zesnulého vladaře, Alexandra, právě jehož přáním bylo osídlení Baktrie Makedonci, ale svým spiknutím ohrožují mír a stabilitu celého království.
Tímto výnosem proto jmenuji perského satrapu, Peukesta, vrchním velitelem trestné výpravy, která bude mít za úkol potření této politováníhodné zrady. Jakožto vrchní velitel trestné armády bude Peukestas mluvit a jednat jménem obou našich panovníků, proto mu v následující akci budou muset podléhat všichni oslovení satrapové východu.
Přípravy k potrestání rebelů již začaly. Nechť se vojska všech oslovených satrapů shromáždí pod vedením udatného Peukesta ve Rhaze, městě, přes které bude muset táhnout baktrijská banda psanců, zasluhující nejpřísnější potrestání. Spojená královská armáda pak nebude mít slitování. Zrada nikdy nesmí zůstat nepotrestaná, po zradě musí přijít tvrdá odplata, která už také brzy nadejde!
Nechť vás bohové chrání, věrní říše.
Perdikkás, regent říše

Diplomacie Peithon starapie Velká Médie

Vzkaz Peithonovi

Ctěný Peithone,
píši ti v naléhavé záležitosti vzpoury baktrijských veteránů, o jejichž zrádném konání se ti už jistě doneslo do Ektaban. Rebelové vedení jakýmsi Philonem, ubožákem, který si své místo vysloužil jedině svojí podlostí, se nyní vydali na cestu do rodné Makedonie. Ti zrádci si naivně myslí, že se jenom tak vrátí domů a vše bude jako dřív. To se však velmi přepočítali… řekl bych přímo smrtelně.
Jejich počínání je proto nezbytně nutno učinit přítrž.
Velením nad tímto vojskem jsem pověřil tvého souseda, Peukesta. Na tobě a dalších oslovených satrapech, jmenovitě správcích: Árie a Drangiány, Parthie a Hyrkánie, Karmánie, Susiany, Malé a Velké Médie.
Vzhledem k tomu, že z těchto jmenovaných jsi nejmocnější a společně s Peukestovou Persií jste schopni dát do kupy nejsilnější kontingenty, spoléhám na tvoji nemalou podporu. To je ostatně jeden z důvodů, proč se tato armáda bude srocovat ve tvém severním městě Rhaga.
Nezapomeň, že vítězství v tomto boji je i ve tvém vlastním zájmu, jelikož vzbouřené vojsko rozzuřených Baktrijců chce táhnout i přes tvé území. Spoléhám proto na tvoji nemalou podporu na jejímž složení se jistě domluvíš s Peukestem.
Věz, že tvá věrnost nebude zapomenuta.
S úctou,
Perdikkás, regent říše

Vzkaz východním satrapiím

Árie a Drangiána, Parthie a Hyrkánie, Karmánie, Susiany, Malá Médie

Ctění pánové,
píši vám v naléhavé záležitosti vzpoury baktrijských veteránů, o jejichž zrádném konání jste se už jistě dozvěděli a také můj postoj k této politováníhodné události. Rebelové vedení jakýmsi Philonem, ubožákem, který si své místo vysloužil jedině svojí podlostí, se nyní vydali na cestu do rodné Makedonie. Ti zrádci si naivně myslí, že se jenom tak vrátí domů a vše bude jako dřív. To se však velmi přepočítali… řekl bych přímo smrtelně.
Jejich počínání je proto nezbytně nutno učinit přítrž.
Velením nad tímto vojskem jsem pověřil důvěryhodného a nanejvýš schopného satrapu Persie, Peukesta. Na vás, oslovených satrapech, jmenovitě správcích: Árie a Drangiány, Parthie a Hyrkánie, Karmánie, Susiany, Malé a Velké Médie je učinit této rebelii přítrž svojí podporou zvolenému generálovi trestné výpravy.
Spojenecké vojsko se bude srocovat ve městě Rhaga, které leží akorát na cestě, kterou ti podlí ničemové musí projít, chtějí-li se skutečně vrátit do Makedonie.
Spoléhám na vaši podporu, na jejímž složení se jistě domluvíte se zvoleným velitelem trestné výpravy, Peukestem.
Vězte, že o míře vaší podpory se dozvím a vaši obětavost smíšenou s věrností rozhodně nezapomenu.
S úctou,
Perdikkás, regent říše

Vzkaz od Filipa z Baktrie

Ctěný Peukeste,

slyšel jsem, že jsi byl jmenován vrchním velitelem vojska, které vyrazí ztrestat ty vzpurné rebely, kteří opouští Baktrii a vydávají se na cestu na západ. Je mi líto, že nemohu příliš pomoci. Nedisponuji armádou natolik silnou, abych je porazil sám, tudíž mohu jen vyčkávat.
Avšak jistě by tě zajímalo, kolik mají tito povstalci mužů. Moji zvědové mi ohlásili, že jejich vojsko se skládá z nejméně 20 000 pěchoty a 3000 kavalerie. Nezapomeň však, že se jedná o poměrně dobře vycvičené a dobře vyzbrojené vojáky.
Každopádně ti přeji hodně štěstí a nechť jsou bohové na tvé straně v nadcházejícím boji.

Filip, satrapa Baktrie

Zpráva od Phratapherna

Příteli Peukeste,

Rozhodně tě podpořím v boji proti zrádným povstalcům. Jejich zrada je v mých očích ještě hanebnější, když tak konají těsně po smrti našeho velkého krále a zneuctili tak jeho památku.
Nemohu však vyčlenit všechny své oddíly, jelikož rebelové možná půjdou i přes moje území, tudíž potřebuji některé jednotky ponechat ve svých městech, aby náhodou nebyla vypleněna. Avšak i přes to vyčlením co nejvíc bojovníků to půjde, konkrétně 2500 pěchoty a 1200 jezdců, mezi nimiž budou i elitní jízdní lukostřelci. Také jsem se rozhodl, že nenechám v tomto boji za sebe bojovat jiné. Tudíž se k vojsku přidám osobně.

Při té příležitosti bych pak s tebou rád projednal mezi čtyřma očima tvou předchozí nabídku. Jsem totiž této nabídce velmi nakloněn a rád bych s tebou také projednal případný sňatek mezi našimi rody.

Phrataphernes, satrapa Parthie a Hyrkánie

Zpráva z Malé Médie

Ctěný Peukeste,

Uvědomuji si nebezpečí, které pro říši armáda povstalců představuje, tudíž vysílám své jednotky z Gazaky do Rhagy. Avšak vzhledem k vzdálenosti mé satrapie a také kvůli tomu, že musím sám udržovat doma dost jednotek, tak mohu poslat jen některé bojovníky a nikoli všechny. Riziko které skýtá dosud nezajištěná Arménie, v níž se moci chopil nepříliš schopný Neoptolemos, je velké.
I přes to posílám za tebou armádu o síle 1000 pěchoty a 150 jízdy. Rozhodně nebudu jen nečinně přihlížet a pomohu ti.

Atropates, satrapa Malé Médie

Zpráva od Tlepolema

Ctěný Peukeste,

Samozřejmě vyhovím a pošlu část svých jednotek, aby se střetly se zrádnými povstalci. Síly které vyšlu budou čítat 800 pěchoty a 300 jízdy. Jedná se tedy o poměrně významnou podporu, kterou moje satrapie nabízí. Sám totiž potřebuji některé své síly ve své satrapii a zrovna Karmánie nedisponuje příliš mocným vojskem.
Každopádně také souhlasím s tvou nabídkou přátelství. Myslím si, že je přirozené, abychom my dva drželi pospolu a společnými silami udrželi dědictví našeho krále Alexandra.

S úctou,

Tlepolemos, satrapa Karmánie

Zpráva od Skyna

Ctěný Peukeste,

Rozhodně nebudu této situaci přihlížet a podpořím svým vojskem tvé tažení proti povstalcům. Susiana pro tyto účely vyčlení 1000 těžké pěchoty a 150 jezdců. Jedná se o poměrně značnou sílu, kterou však jak věřím, úspěšně využiješ.
Jsi totiž pro mě přítelem a spojencem a také já sdílím tvůj názor, že Peithon je až nebezpečně mocný a ambiciózní muž jako on tuto moc pravděpodobně nevyužije k dobrým účelům. Avšak to ještě nemůžeme soudit…
Nabídku ruky tvé sestry k sňatku nemohu odmítnout. Bude mi ctí stát se jejím mužem a také tím pádem i tvým příbuzným.
Ať se stane cokoli, tak věz, že ve mne máš vždy svého přítele a spojence a Súsy, které spravuji, jsou také na tvé straně.

S úctou,

Skynos, satrapa Susiany

Zpráva od Stasanora

Ctěný Peukeste,

Vzpoura ze strany helénských usedlíků v Baktrii mne velmi znepokojila, jelikož o nic jiného než o jednotnou a bezpečnou říši nestojím. Samozřejmě vyšlu část svých sil, abychom společně rebely dopadli.
I přes vzdálenost, která mne od místa předpokládaného střetnutí dělí, vysílám do Rhagy celých 1000 pěšáků a 900 jízdy. Pevně věřím, že takto silná posila v kombinaci s armádami ostatních satrapů dokáže vzpouru potlačit.

Stasanor, satrapa Arie a Drangiany

Zpráva od Baktrijských povstalců

Ctěný Peithone,

Jak jsi jistě slyšel, tak naše vojsko nyní pochoduje směrem na západ. Naším cílem je opět náš domov v Makedonii a Řecku. Netoužíme po krveprolití a nemáme v úmyslu s kýmkoli dobrovolně střetnout zbraně. Stále považujeme všechny Makedonce a Řeky za své přátele a ti kteří nás nazývají povstalci a zrádci jsou sami podlými intrikány, jelikož své vlastní bratry ve zbrani nechali ve vyhnanství na východě, daleko od domova.
Ty jsi však byl vždy ctěným velitelem mezi našimi muži. Obracíme se na tebe tedy v přátelském duchu, jelikož jsme to byli my kdo stáli s tebou bok po boku a prolévali pod Alexandrovým velením krev v krutých bitvách proti Peršanům, Sogdům, Baktrům, Indům,...
Chceme tě tedy požádat o volný průchod skrz tvou satrapii. Nechceme, abys vystupoval proti svým nadřízeným, jelikož chápeme i tvou situaci. Avšak žádáme tě, abys proti nám nestavěl zbraně, aby Makedonci nebojovali mezi sebou. Tento boj není nutný a nikdo by z něj neměl prospěch. Na oplátku my nebudeme na tvém území drancovat ani provádět jiné nepředloženosti. Jen poklidně projdeme.
Zvaž prosím naši nabídku, jelikož na ní závisí mnoho životů.

Philon

Jmenování velitele Západní flotily - Timanthess

Vzhledem ke kritickému dění v Řecku, kdy došlo k rozbití Korintského spolku a otevřené válce s Makedonskou říší, se regent Perdikkás rozhodl uchýlit k rezervnímu plánu vojenské intervence. Ta byla už delší dobu připravována v kilíkijském městě Tarsus. Právě v tomto důležitém přístavišti se v nejbližších dnech sjednotí mocná námořní síla, která bude již brzy připravena vyrazit vstříc vzpurným Řekům.
Perdikkás pro tuto velikou akci oficiálně jmenoval admirála syrské satrapie, Timanthese, vrchním velitelem této Západní flotily, jejímž úkolem bude zlomit řeckou námořní moc a zpřístupnit v Egejském moři přísun pozemních rezerv. Mezi tyto posily se třeba řadí veteránská armáda generála Kratera, která na tuto příležitost zatím vyčkává v Tarsu. Taktéž bylo vyhlášeno, že této flotile budou k dispozici veškeré říšské přístavy a námořní posily ze satrapií sousedících s Egejským mořem, v případě, že k tomu bude příležitost.
Nechť jsou těmto udatným Makedoncům nakloněni Arés s Poseidónem!

Zpráva od Eudama

Zdravím tě bratře,

již delší dobu zvažuji, že bych za tebou přijel do Ekbatan. Budu tam mnohem prospěšnější a nyní je vhodná chvíle opustit Babylon. Máme tu totiž dost vlastních špehů a v tu chvíli co se regentovi vzepřeš, tak mě nikam nepustí, takže tě nebudu moci o ničem zajímavém informovat… ostatně už teď jsem zastíněn v přízni regenta Seleukem, Attalem a podobnými našeptávači. A co hůř, pokud bych tu stále byl a ty ses jeho rozkazům vzepřel, mohl by mě Perdikkás uvěznit a možná i usmrtit. V Babylonu není rozhodně v tomto případě bezpečno. Bývalý satrapa Babylonie Archon byl zavražděn a místo něj si Perdikkás dosadil svého příbuzného. Perdikkás má v hlavním městě velkou moc. Nebude tedy bezpečné tu zůstávat, tudíž Babylon opouštím a vyrážím za tebou.

Eudamos

Zpráva od Aristona

Vážený Peithone,

Vás rozkaz splním, spolehněte se. Také mne trápí, že bude dost pravděpodobně prolita makedonská a řecká krev na obou stranách.
Zařídím tedy, aby se Philonovi a jeho vojsku dostalo dost potravin a dalších potřebných zásob na cestu. Zároveň budeme připraveni, kdyby regent zareagoval a zahájil naši blokádu apod. Velká Médie se o sebe dokáže postarat.

Aristonus

Zpráva od Philona

Ctěný Peithone,

Velice si vážíme tvého rozhodnutí a pověstného přátelství k ostatním Makedoncům, kteří bojovali v Asii po tvém boku.
Máš pravdu, že Perdikkás nám přisoudil několik “líbivých” přídomků, aby tak zastíral své vlastní zlé úmysly a intriky. Rádi přijmeme tvé vyslance, aby přihlíželi našim činům. Naše svědomí je totiž čisté a naše vojsko nerabuje ani netrýzní okolní lid, ikdyž to v naší moci teoreticky je. Tím, kdo zradil vlastní lid je totiž Perdikkás a jeho přisluhovači, jako je prospěchářský Seleukos, regentův rodinný příslušník Attalos, jenž okamžitě nahradil záhadně zavražděného Archona nebo Peukestas, který je jistě rád, když tě nyní nahradí v pozici nejdůležitějšího velitele na východě.
Jsme si však vědomi toho, že ty jsi stále věrný svým krajanům a jako jediný nezapomínáš co jsme pro Alexandra všichni učinili. Tudíž se nám také nelíbí, jak se chovají i k tobě. Jistě sis totiž všiml jmenování Peukesta vrchním velitelem, čímž byl neprávem postaven vysoko nad tebe. Je zde přesně vidět Perdikkův záměr - nahradit staré a věrné novými zkorumpovanými, kteří mu budou nyní vděční za projevené laskavosti… třeba ho potom jednou podpoří, aby se Perdikkás sám stal králem. Jednou totiž Perdikkás nahradí všechny, které nepotřebuje - nás, některé příliš významné satrapy, tebe nevyjímaje…

Obracíme se tedy na tebe s velice významnou nabídkou. Peukestas nyní sjednocuje na tvém území armádu, aby se nám postavil. Armádu, do níž máš přispět i ty.
Peukestas se nyní stal z regentovy vůle nejmocnějším mužem východu. Byl také bývalý somatophylax a je si velice blízký s Peršany, což mu také přidává na oblíbenosti. Pokud zvítězí, bude vše toto naplněno a již mu nebude nic stát v cestě za mocí a stane se hegemonem na východě, také na tvůj úkor.
My bychom však na této pozici raději viděli tebe, který jsi stále nezapomněl a jsi spolehlivým Alexandrovým nástupcem.
Jedinou cestou je tedy zničit jej. Máme plán, jak toho s tvou pomocí dosáhnout a nedat mu žádnou šanci.
Peukestas nyní bude shromažďovat vojsko. Ty však seber s sebou co nejvíc vojáků to půjde a vyraž nám naproti. Předstírej, že proti nám vyrážíš na vlastní pěst. Bylo by také prospěšné, kdybys omezil co nejvíce šíření informací o tvém přesunu, aby se to dozvěděli ostatní až bude pozdě.
Jakmile se však naše vojska shledají, tak se nestřetnou v bitvě, nýbrž se spojí. V ten moment pak vyrazíme proti již sjednocené armádě Peukesta, který nebude do poslední chvíle tušit, že jsme se spojili a rozdrtíme ho. Nalákáme ho takto do pasti a nebude mít šanci zvítězit a i na ústup bude již pozdě. Naše vojsko totiž činí velkou sílu 20 000 elitní těžké pěchoty a více než 3000 kavalerie. Zároveň mnozí z nás již zažili mnoho bojů a porazit Peukesta po tvém boku bude snadné. Ty totiž disponuješ nejsilnějším vojskem na východě, které určuje stabilitu a máš díky tomu na východě velké slovo, nikoli Peukestas, který chce toto velení přebrat pro sebe.
Společně s tebou se naše vojsko i zdvojnásobí a zvítězíme. Poté proti tobě již nebude nikdo stát a budeš moci určit rozpoložení východních území dle svého uvážení.
Zvaž tedy naši nabídku. Postavme se společně proti skutečným nepřátelům říše.

S úctou,

Philon

V Pelle

Do Pelly dorazily veškeré posily z okolních měst. Většina tvých vojsk se tedy nachází ve tvém držení, načež se k tobě donesly zprávy z jihu. Leosthenes se svým vojskem vyrazil k Thermophylám a Athény mu poslaly další posily.
Bylo tedy vhodné uspořádat poradu, na níž přišlo několik tvých velitelů, kteří dovedli posily do Pelly, ale také nechyběli tvoji synové Kassandros a Filip a velitel Eupolemos. Když jsi dorazil, porada po několika krátkých formalitách začala.
Jako první k věci promluvil Kassandros: “Přejděme tedy k tomu nejdůležitějšímu proč jsme tady… Leosthenes vyrazil k Thermophylám a podle našich zdrojů disponuje vojskem o síle přibližně 15 000 mužů. To samo o sobě je poměrně velkou silou, o to horší je fakt, že se k němu blíží i další posily z Athén. Leosthenes by v závěru mohl velet přibližně 22 000 bojovníkům.”
Bylo zcela evidentní, že Řekové představovali svými počty závažný problém. Vložil se do řeči však Eupolemos: “To je pravda, Řeků je mnoho a naše vojsko skutečně není příliš velké a posily od Kratera přijdou asi za dlouho. Musíme se tedy dle mého názoru obrátit o pomoc k ostatním. Můžeme poslat zprávu Leonnatovi a také nám jistě pomohou Boiótští a Thesálci. Thesálie nám může poskytnout pro tažení proti Řekům asi 2000 elitních thesálských jezdců a Boiótští dají dohromady jistě několik tisíc těžkoooděnců.”
“Počty však budou pravděpodobně stále nakloněné nepřátelům. Bez pomoci Kratera nemáme šanci.” oponoval další z velitelů, avšak Eupolemos odvětil: “Nemáme mnoho možností. Musíme se s Řeky utkat. Když zůstaneme v Makedonii, vydáme Řecko napospas Athénám a jejím spojencům. Proč by nás Thesálie bránila, když bychom si ji nechali jako nárazník a zůstali za hradbami?”

Obležení Philippopole

Ífitos přijal všechny tvé rozkazy a s rozloučením odešel je vykonat. Mezitím ty ses odebral do paláce, kde pod dohledem lékařů se nyní ze svých ran zotavuješ. Vyslal jsi také posla ke svému bratrovi, na němž nyní mnoho závisí.

Tvé město se připravilo na obléhání. Lidé jsou povinni se uskromnit a případně pomoci vašim vojákům a ti zase drží pravidelné hlídky a jsou v neustálé pohotovosti. Všichni čekají na příchod nepřátel… a ti nakonec přijdou.
Další den totiž dorazí před hradby Philippopole Seuthes se svým početným vojskem a zahájí obléhání. Thrákové postavili tábor poblíž města a zamezili jakýkoli přístup do města. Nyní jsi i se svým vojskem odříznut od zásob a okolního světa.
Hned jak Thrákové postavili svůj tábor, vidíš jak začali také stavět okolo tvého města palisádu. To aby vaše obležení bylo úplné a neměli jste šanci na úspěšný protiútok.

Hned první den také do vašeho opevnění byl vpuštěn thrácký vyslanec, který ti měl přednést Seuthesův návrh.
Thrák byl tedy uveden do tvé kanceláře v paláci. Již jsi vyčkával ve své pracovně, když Thrák doprovázen tvými dvěma vojáky přišel.
Byl to urostlý muž, poměrně bohatě oblečen. Pravděpodobně se jednalo o významného aristokrata, nebo chtěl Seuthes pouze zapůsobit. Thrák jako první spustil:

“Lýsimachu,
přicházím k tobě jako vyslanec našeho krále Seuthese III. Seuthes ti v první řadě nabízí mír. Již není důvod vést válku mezi našimi národy.
Jako první bych však měl uvést situaci v níž jsme, než začneme přednášet naše nabídky.
Vaše situace totiž není vůbec dobrá, to si musíme připustit. Byli jste poraženi v předchozí bitvě a nyní jste obleženi v tomto městě. Nemáte již síly se s námi utkat znovu a žádná posila nepřijde. V Řecku totiž vypukla válka a Antipatros není schopen ti poslat podporu. Stejně tak ostatní satrapové vaší velké říše ti nepomohou. Ti budou spíše hledět na osud Makedonie a navíc Řekové ovládají Hellespont svojí flotilou, tudíž ti nemohou pomoci ani prakticky. Tvůj bratr Alkimachus nemá dost sil, aby ti pomohl. Je odkázán jen na omezené zdroje žoldnéřů, kteří své služby nyní nabízejí spíše v Řecku, kde jsou žádaní jak Řeky, tak i Antipaterem.
Na naší straně je zase velká část místní populace a mnoho kmenů. Nemáte již šanci dále držet Thrákii.
Nás král je si však vědom udatnosti, s jakou jste bojovali a váží si i přímo tebe Lýsimachu, jako důstojného a silného protivníka. Seuthes tedy netouží po vaší krvi a je ochoten ke smíru.
Nabízíme vám tedy mír za těchto podmínek…
Budete moci opustit Philippopoli. Jejímu lidu a ani tobě a tvým vojákům nebude zkřiven vlas. Všichni se budou moci svobodně rozhodnout, zda chtějí zůstat pod vládou Seuthese, nebo odejdou i s tvým vojskem.
Následně pak opustí Thrákii i zbytek tvých jednotek a obyvatel, kteří nebudou chtít zůstat a přenecháte toto území našemu lidu a jeho přirozené vládě - Seuthesovi. Budete se moci stáhnout do Abdery, na kterou si Seuthes nárok nečiní.
S tím bude poté uzavřen okamžitý mír.”

Zpráva od Menandra

Zdravím tě Antigone,

Sdílím tvůj názor a mohu konstatovat, že jsi velice dobrým spoluvládcem s Malé Asii, lepšího Alexandr vybrat nemohl. Též bych chtěl utužit naše přátelství rodinným svazkem mezi našimi rody.
Jsem ochoten provdat svou překrásnou dceru Adeu za tvého synovce Ptolemaia. O Ptolemaiovi jsem slyšel jen samou chválu a bylo by mi ctí jej nazývat svým zetěm. Samozřejmě jsem uvažoval i o tvém synovi, který je prý také velmi schopný mladík, avšak ještě je na sňatek příliš mlád. Avšak až dospěje do věku 16 let, jistě bych byl schopen pro něj najít ve svém rodě vhodnou manželku.
Ptolemaios však bude jistě spokojen, jelikož má dcera je velice vhodnou chotí, po jejíž kráse je nemalý zájem. Avšak já jsem ochoten ji provdat jen do rodiny, která si ji zaslouží. Tedy do té tvé.

S úctou,

Menandros, satrapa Lýdie

Zpráva Antigonos - Menandros

Zpráva z Kyrenaiky

Vážený Ptolemaie,

Je pravda, že Thimbron nad námi vyslaným vojskem zvítězil, avšak jedna prohraná bitva neznamená prohranou válku. I tak se s ním budeme bít a Kyrenaiku ubráníme.
Avšak je tomu někdy třeba pomoci, jelikož nebudeme zastírat fakt, že Thimbron je mocný soupeř, disponující velkou silou jak pozemní, tak i námořní. Jsme tedy nesmírně rádi, že máš zájem bránit naše zájmy a pomoci nám.
Thimbron proti nám posledně postavil sílu asi 8 000 bojovníků, avšak nyní se jeho síly nejspíš zvýšily, jelikož za své peníze nabírá stále nové žoldnéře. Také disponuje flotilou silnou asi 80 válečných lodí. Nelze jej tedy podceňovat, avšak jistě se nejedná o protivníka, který by mohl vzdorovat tobě.

Pokud nám proti němu pomůžeš, budeme ti zavázáni. Avšak nesouhlasíme s odevzdáním našeho města pod cizí nadvládu. Nemůžeme totiž prodávat vlastní zem a lid. Zato pro tebe máme ještě lepší nabídku. Nabízíme ti totiž odměnou za tvou pomoc monumentální částku 300 000 drachem. Zároveň se také můžeš spolehnout i na naši následnou pomoc v případě prosazování tvých zájmů v říši.
Tvá pomoc rozhodně bude vítána.

Rada oligarchů státu Kyrenaika

Upomínka od Perdikka Laomedonovi

Ctěný Laomedone,
pro jistotu se ti upomínám ohledně Alketova kappadockého tažení, na němž mimo jiné závisí také tvá vojenská podpora. Její složení by se mělo přibližně pohybovat kolem čísel, která jsem ti nastínil v předchozím dopise: 4 000 pěších, 600 jízdních bojovníků. Nechávám pouze na tvé úvaze, jaké typy jednotek vyšleš. Pokud má tato armáda stihnout podpořit Alketa, pak by měla vyrazit na cestu již tento měsíc.
Jsem si vědom, že na tebe nyní asi až příliš naléhám, tebou poskytnutá podpora v závěru ale dopomůže satrapovi Eumenovi k moci a upevní tím sílu s jednotou naší mladé říše.
Zároveň ti oznamuji, že už jsem dal příkaz královské pokladně v Tarsu, aby veliteli Západní flotily, Timanthesovi, předala oněch 22 000 drachem, na které má tvá satrapie jistě nárok a taktéž jsem pro něj dal uvolnit veškeré říšské přístavy, jak jsi mi doporučoval ve svém posledním dopise.
S úctou,
Perdikkás, regent říše

Přípravy tažení

Všichni přítomní velitelé s tvými návrhy souhlasili. Jeden z nich se však ujal slova: “Podle našich zdrojů, by se měla armáda povstalců vedená Philonem dostat do Médie za 4 měsíce. Kdežto naše posily se sejdou do poslední ve Rhaze za 3 měsíce, tudíž jim můžeme vyrazit naproti a na příhodném místě v Médii je porazíme. Z bojišť si tedy můžeme vybírat.”
Poté, jakmile vše ohledně přesunu armád je vyřízené, tak tě poslouchají dál.
Tvůj bratr Amyntás je poctěn, že může být na tažení přítomen a svěřuješ mu velení nad částí armády, nakonec i on promluví: “Rozhodně naši vojáci budou budit jen ten nejlepší dojem. Nechť každý vidí, že jsme vojsko jednající v zájmech našich králů… každý tak uvidí, že právě ty zastupuješ nejvyšší autoritu. Pravda, že Peithon si tento post asi představoval pro sebe.” Několik dalších přítomných důstojníků se škodolibě zasmálo. Amyntás, stejně jako ostatní, ví, že velkým kandidátem na nejvyšší velení v Asii je Peithon, který však nyní musí vyslechnout tvých rozkazů.
Tvůj bratr pokračuje: “Hlavně buď ale bratře opatrný… Každopádně já se sejdu i s vojsky ostatních satrapů ve Rhaze a budeme čekat na tebe a tvou kavalerii.
Také pošlu zprávu Phrasaortovi, aby vzal s sebou nějaké zkušené stavitele a dostavil se do Rhagy… avšak co máš v plánu Peukeste? Pravda, že budeme mít nějaký čas náskok, avšak uniká mi význam tohoto počínání. Jak tě ale znám, tak nějaká plán máš.” Amyntás si vyčkal na tvou odpověď, načež ještě dodal poslední: “Jediné co bych bratře změnil, je to kolik vojsk zde necháme.
Přeci jenom budeme na tažení poměrně dlouho a nesmíme dát příležitost místní šlechtě nebo komukoli jinému, aby převzal moc. Také naprosto nechráněná města se mohou stát terčem pro jakýkoli vzpurný horský kmen… Nechal bych tedy v každém městě o něco větší posádku. Alespoň aby každé město bylo bráněno 500 vojáky, přičemž v Persepoli bych nechal alespoň 1000. Už tak budeme mít velkou převahu, tak abychom nakonec neriskovali ve vlastní satrapii.”
Když bylo vše vyřízeno a poslední otázka byla zodpovězena, poslal jsi všechny pryč kromě Efialta. Ten všechny tvé pokyny přijal a vydal se je bez okolků splnit.

Mírové jednání

Thrácký vyslanec byl vyveden, aby předal tvůj vzkaz svému králi. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a vyslanec se vrátil.
Opět byl přiveden do tvé pracovny a přednesl: “Můj král ti vzkazuje, že se nemáte čeho obávat. On své slovo dodrží a souhlasí s tím, že bude poslán vzkaz regentovi.
Seuthes není tím, kdo by preferoval úskoky. Nabízí ti čestný mír bez dalšího krveprolití.
Pokud tedy souhlasíš s nabídkou míru a chceš se pouze ujistit, že to myslíme vážně, tak zde je důkaz... “
Thrák poté před tebe na stůl předložil listinu a dodal: “Toto jsou podmínky míru na kterých jsme se dohodli, které po tvém podepsání, na důkaz že tedy souhlasíš, budou poslány za regentem Perdikkem. Seuthes tvému požadavku tedy vyhověl a chápe, že ve tvé situaci by byl stejně nedůvěřivým.”

Nakonec tvůj zrak spočinul na oné listině, která byla adresována králům říše (regentovi):

Vznešeným králům Filipu III. a Alexandrovi IV.,

Král Odrysů, Seuthes III. nabízí Makedonské říši a lidu Thrákie okamžitý mír. Situace v Thrákii je nyní taková, že Seuthes významně převyšující makedonské síly po bitvě u Philippopole postoupil až k branám města, kde nyní začal místodržícího Lýsimacha a jeho vojsko obléhat.
Pokračovat v této válce je však zbytečné. Je jen otázkou času, kdy Philippopole padne a krveprolití, které by následovalo si nepřeje nikdo z přítomných. Mír požaduje Seuthes a stejně tak Lýsimachos, přičemž se oba dohodli na následujících podmínkách smíru.
Thrákie bude přenechána našemu národu, tak jako za starých časů, s králem Seuthesem III. v čele státu. Ze satrapie Thrákie se však vyjímá Abdera, na kterou si Thrákové nečiní nárok.
Všechny makedonské posádky pak opustí města Philippopolis, Istros a Odessos. Stejně tak bude veškerému obyvatelstvu nabídnuto, zda chce město opustit, či zůstat. Každý nechť se svobodně rozhodne, k jakému národu náleží. Seuthes se zavazuje, že těm kteří města opustí, nebude nijak ublíženo a bude dohlédnuto na jejich bezpečný odchod. Stejně tak obyvatelé kteří zůstanou, budou pod ochranou. Nebude již prolita žádná krev.
Tím bude uzavřen mír a veškeré násilí bude u konce. Není totiž nic zbytečnějšího, než pokračovat ve válce, která způsobí již svým pokračováním jen ještě více mrtvých.
Zvažte tedy tuto dobře míněnou nabídku a oslavme společně mír.

Podpisy:
Seuthes III.

Na konci listiny bylo místo pro tvůj podpis, kterým jsi měl stvrdit svůj souhlas se smírem. Poté Thrák dodal: “Jak jsi tedy chtěl, tak tato zpráva bude poté předána Perdikkovi a budeme vyčkávat na jeho odpověď.”