Pan Marlow - 16. prosince 2010 20:20
	Marlow a spol. Organizace plná těch nejlepších zločinců, kterou si v této situaci najímají ti, kteří si nechtějí ušpinit ruce. Raději zaplatí jiným klidně za vraždu, či za krádež drahokamu, či za únos nebo vykradení banky. Marlow a spol. Vám toto všechno mohou zařídit. Jen se stačí ozvat, poté pěknou částku zaplatit na Kajmanský účet. A co se s těmi penězi poté stane, nikdo neví.

Pan Marlow - 16. prosince 2010 23:16

Seznamovací večírek Kdo by věřil, že i v tomto oboru někdo udělá seznamovací večírek, hlavně v sídle pana Marlowa, pro kterého budete nyní pracovat. Hudba tu hraje, je tu co k pití od nealka po alko a taky je tu co k jídlu. Jste tu jen vy, co jste přijali pozvání od pana Marlowa, který sháněl ty nejlepší ze zločinecké organizace, protože oni jsou ti nejlepší a od něj pravě chtějí špinavou práci skoro všichni zločinci. A napjatě vyčkávate na příchod pana Marlowa, který dle svých strážců má ještě nějakou neodkladnou práci, věnovat se vám bude za hodinu či později. Obsluha tu je, takže vy se buď bavíte nebo vyčkáváte co se bude dále dít.

John "Bull" Peters - 16. prosince 2010 23:37

Seznamovací večírek "Mmmm." Zavrním si když vstoupím do prostorné místnosti kde je hlavní dění. Rozhlídnu se po lidech kteří tu jsou. Neznám nikoho. Ani osobně, ani od vidění. Odkud taky. Hraje, pro mé uši, příjemná hudba. Podívám se na hodinky, když zjistím za jak dlouho se má pan Marlow dostavit. Co teď? Namířím si to do jednoho z křesel které tu jsou. Posadím se. Obsluha je tu co nevidět. "Jahodový džus prosím." Odpovím když je mi položen dotaz, zda mám nějaké přání. Zavrtím se abych se usadila ještě pohodlněni. Opřu se a vyčkávám. "Děkuju." Řeknu až překvapeně když je obsluha velmi rychle zpátky s požadovaným pitím. Dokonce mám ve skleničce i brčko. To je dobrý! Usměju se když vidím červenobílou kombinaci barev. Moje oblíbená. Usrknu. Hudba hraje pěkně, ale čas mi utíká celkem pomalu. Podívám se zase na hodinky. Hned potom na jídlo které vidím opodál. Prvně se narovnám abych viděla trošku líp co se vlastně nabízí. Mávnu nad tím rukou. Něco bych sice zobla, ale takovej hlad abych opustila tuto pohodlnou pozici to zase není. Usrknu podruhý.

Cpt. Jennifer Pearl - 16. prosince 2010 23:41

Seznamovací večírek Marlowovo sídlo je opravdu takové, jaké jsem čekala že bude. Slyšela jsem o téhle famílii dost skazků, naše rodina pro ně občas dělala pár věcí, ale já osobně ještě nikdy nic. Až do této chvíle. Vystoupím z auta, kdy mi dveře otevře osobní řidič a poté odparkuje stranou, aby mohli dojet další spolupracovníci. Pohledem přejedu po fasádě domu. Hezká vilka Nezdržuji se a vstoupím dovnitř. U dveří odložím černý kabát a odhalím tak své černé šaty na ramínka s krátkou prostříhanou sukní, stříbrné polovysoké páskové boty na podpatku a jako doplněk stříbrné naušnice a barevné kovové náramky. Vstoupím do sálu a prohlédnu si osazenstvo. Upoutá mne vysoký, tmavovlasý muž. Po státech mu říkají Chameleon. Jay Cruz, to bude milá společnost Vyčkám chvilku, zda-li si mne všimne a pak přejdu k baru. "Gin tonik, s limetkou. Díky." Opřu se o bar, vedle stoličky, na kterou si obvykle nesedám. Je to starý zvyk, špatně se z té židličky brání. Když dostanu pití, otočím se k baru zády, lokty se opřu o pult a pohrávajíc si se skleničkou, sleduji dění v sále. Neunikne mi i mladá slečna, která si zjevně objednala cosi nealkoholického. To je jahodový džus? Fíha...

Chuck Black - 16. prosince 2010 23:43

Seznamovací večírek Jsem střední postavy. Na sobě mám černé oblečení v rukou nesu tašku na zbraň. Kožený kabát zakrývá vše další. Sedím nehnutě v koutě a očima pozoruji vše kolem. Divná společnost. Klidně se rozhlížím s kým bych se mohl dát do kupy. Budu potřebovat pozorovatele. Nebo čekají, že budu při něčem velkým dělat samostatně? No i to bych zvládl ale… No což prachy s toho budou jen nevím, jak je dostanu tam kam je potřebuju. Zavolám číšníka a klidně požádám o trochu vody. Jakmile mi jí přinese hodím jí do sebe a pošlu ho s prázdnou sklenicí pryč.

Jay*Chameleon*Cruz - 16. prosince 2010 23:51

Seznamovák, pche Pan Marlow. To by mne zajímalo, co za týpka to vlastně je. Určitě nějakej starej dědek, který potřebuje mladou krev. Pomyslím si, když čučím na onu pozvánku, která mi došla na mou nynější adresu. Docela mne překvapuje, že ví kde bydlím a vlastně jak se mi říká. O to víc, bych si s ním rád promluvil. Takže se hodit do gala a přijít na večírek. Proč ne? Budu se opět bavit. Pousměju se a začnu hledat něco na sebe ve skříni. Což se mi po dlouhé chvíli podaří. Hm tak to bych měl Mrknu se na sebe do zrcadla, abych se mohl zkritizoval, ale já to sám ani neumím. Takže si myslím, že vypadám dobře. Ještě si upravím v koupelně vlasy, tím že si je nageluji a poté se oholím. Potom všm zkulturnění nasednu do svého autíčka, které jsem si pořídil kvůli jeho skvělé rychlosti a tomu, jak vypadá. Se svoji rychlou jízdou, kde jsem porušil tolik předpisů, jsem na místo určení dojel za pět minut, jiní by dojeli za patnáct. Nechal jsem své auto zaparkovat, služebnictvem pana Marlowa a vešel dovnitř, kde se konal večírek. Mari-Claire. To je pěkná společnost. Pousměji se svému zjištění, když jsem se předtím rozhlížel zda tu někoho znám. Pomalými krůčky za ní dojdu, přesněji k baru. "Dal bych si Martini." Pronesu sladkým tonem hlasu a poté se pohledem obrátím na Mari-Claire. "Měl jsem tušit, že tě zde najdu. Jak se daří, krásko?" Šeptnu jí do ucha, při čemž se musím lehce sklonit a na mé tváři se objeví úsměv, který byl vždy pro ní. "A co dat si nějaké pití na moje zdraví a nezdraví." Pronesu ke všem a dál se usmívám. Nesnáším seznamováky, tak proč si z nich nedělat srandu. Autíčko - odkaz Sako - odkaz

John Accurate - 17. prosince 2010 01:04

Seznamovací večírek Když na zemi u dveří spatřim pozvánku na “večírek“ moc dlouho nepřemejšlim vyjdu ven před byt oblečen v triku, kalhotech,černý bundě nasednu do auta odkaz a vyrazim k místu setkání. Na místě si nechám auto zaparkovat i když docela nerad. Pak se vydám přímo hlavními dveřmi do velmi prostorného sálu. Rozhlédnu se kolem, několik lidí tu už je “Vypadá to že sem zatím poslední. To sem teda zvědavej co se bude dít dál“ Najdu si místo ze kterého je nejlíp vydět na lidi okolo. Během chvíle je u mě poskok “Jo přines mi vodu, dik“ “Tohle vypadá na zajímavou skupinku“, vzhledem k tomu že možná budu s někým pracovat se snažim každého zapamatovat. Jakmile přijde obsluha s pitím poděkuju a dál pozoruju společnost.

Cpt. Jennifer Pearl - 17. prosince 2010 11:57

Seznamovák - Jay Co jsem chvíli brouzdala pohledem po sále, zjistila jsem, že většinu obličejů neznám. Buď jsou hodně dobří a nebo hodně špatní, ale s tím, že je si nás sem pozval Marlow to bude ta první možnost Pak se mé oči zastaví na Jayovi a sleduji, jak se ke mě přibližuje. Jako dravec ke kořisti. Občas bylo těžké rozeznat, kdo koho lovil. Společná historie byla poněkud... komplikovaná. "Jayi," věnuji mu milý úsměv. Nesnáším, když mi říká krásko. "Matka mne sem poslala, máme nějaký restík u Marlowových, takže bych to tu měla vyžehlit já." pokrčím rameny a napiji se gintoniku. "Co tebe zavedlo do těhle končin?" Jeho pozvání na drink pro všechny ignoruji, dělá si srandu a obvykle mu lidi jako jsme my na tohle neskočí. Prostě jen provokuje.

Jay*Chameleon*Cruz - 17. prosince 2010 18:08

Seznamovák "Hm, zajímavé. Vypadá to, že pan Marlow si umí vybírat. A vyžehlit... To jsem netušil, že toto dokážeš." S úsměvem na rtech se napiji drinku, jen co si lehce ťuknu s Claire, pokud to dovolí. A prohlídnu si jí, jestli se nějak nezměnila. To spíše já jsem oholen a ostříhal jsem si vlasy. "Co jiného než peníze a peníze, by osamělého vlka mělo zavést do těchto končin. Vždycky jsem pracoval sám.." Na chvíli se zamyslím, co říct mám. "Než se i ruská mafie na mne rozhodla dát něco, jako zatykač." Šeptnu jí do ucha a objednám si ještě jedno Martini. "Tak co kdy přijde ten starej páprda? Nebo tys ho už osobně viděla dříve?" Položím jí pár otázek na pana Marlowa, který mi hrabe v mém soukromí a nenachá mne napokoji. Kdo ví, co pan Marlow o mne všechno ví. A kdo ví, co za to, že mne neprozradí bude chtít. Nejspíše mé služby a pracovat pro něj. Nad touto myšlenkou se lehce ušklíbnu, jako kdybych se měl napít kyselého vína a poté opět vyčaruji onen okouzlující úsměv. Pohledem zabloudím ke krásce, která popíjí džus. "Taktéž po vás pan Marlow chce něco na oplátku něčeho?" Položím tuto otázku oné krásce a sladce se na ní usměji. Uvnitř doufám, že v této situaci nejsem sám.

Rebecca "Jolly Roger" - 17. prosince 2010 19:50

Seznamovací večírek Ještě jsem nikdy nebyla na žádném seznamovacím večírku, přesto nejsem nijak zvlášť nervózní - jednoduše proto, že tomu nepřikládám nějakou zvláštní důležitost. Stejně to bude jenom nějaká snobárna, kde se budou všichni snažit tvářit kultivovaně a která má podle všeho zakrýt, co jsme, zloději a vrazi. Kdyby bylo po mém, veškeré představování bych omezila na jednoduché, ale obvykle účinné: "Rebecca. Teď můžeš vypadnout." Nemám pražádný zájem se bratříčkovat se svými budoucími kolegy, ale vzhledem k tomu, že z tohohle malého kšeftíku s Marlowem koukají celkem hezké peníze, se pro jednou přemůžu a zúčastním se. Sice jsem teď hodně dlouhou dobu pracovala mimo zemi, ale jméno Marlow jsem často slýchávala i tam, takže hádám, že nebude žádná nula v oboru. Ještě aby, nuly v oboru si mě obvykle netroufají najímat. Částečně je to proto, že by mě nejspíš nedokázaly zaplatit, ale nejspíš to bude hlavně kvůli tomu, že mají strach z mé pověsti. Jejich mínus. Docela by mě zajímalo, co všechno o mně Marlow ví. Jestli jeho informátoři nestojí za hov.o, měl by na mě vyhrabat pár zajímavých historek. Některé z nich ani nejsou pravdivé a rozšířila jsem je já osobně čistě proto, že jsem se chtěla přesvědčit, jak bude reagovat a jestli pozná, že je to úplná blbost. Řekněme, že jsem si chtěla svého nového šéfíka trochu otestovat, nechci makat pro nějakého hlupáka. No, ale je pravda, že jestli to bude prachatý hlupák, nemám v zásadě nic proti. Ušklíbnu se a konečně vstoupím do domu Marlowa. Mám na sobě svůj obvyklý úbor, což značí černý nátělník, džínové šortky a vojenské boty, přičemž vlasy jsem si nechala rozpuštěné, když to teda má být ta slavnostní událost. Na nějaké další vylepšování vzhledu upřímně řečeno kašlu, nejsme tady na žádné módní přehlídce a já nejsem modelka. Je mi z duše jedno, že ostatní evidentně usoudili jinak a ohákli se poněkud slavnostněji. Možná ve srovnání s nimi vypadám jako šupák, ale mi tak záleží na tom, co si o mě myslí nějací zlodějíčci. Sjedu osazenstvo místnosti kritickým pohledem - nezdá se, že bych s někým z nich měla už předtím co dočinění, ale jak už jsem řekla, většinu svého života jsem působila jinde, takže se není čemu divit. Oni mě pravděpodobně taky neznají, i když "Jolly Roger" je v oblastech kolem Jihočínského moře docela profláklé jméno. Myslím, že nebudou neschopní - podle toho, co se říká o Marlowovi, si najímá jenom ty nejlepší, takže si na ně budu přece jen dávat pozor. Ignoruju okázalou nádheru Marlowova sídla, maximálně si pomyslím něco ve stylu, že je přinejmenším vidět, že má čím platit, a zamířím neomylně rovnou k baru, který vnímám jako jediný světlý bod celého úděsného seznamováku. Když už nic, tak se aspoň napiju zadarmo. "Rum," zavelím úsečně a když mi ho mladý barman podá, suverénně ho do sebe kopnu. Kristova noho, nejsem tu ani pět minut a už se neuvěřitelně nudím. Ne že bych to nečekala, ale stejně je to otrava. Nikdy jsem nebyla na podobné společenské události a teď se to jenom potvrzuje. Když si pomyslím, co všechno jsem teď mohla dělat, kdybych tady neplýtvala svým časem… Znuděně přehodím nohu přes nohu a opět se obrátím na barmana. "Další," poručím si a pozoruju, jak mi nalévá půlku. Jestli budu pokračovat tímhle tempem, opiju se. Je mi jasné, že bych neměla, ale když tady je TAKOVÁ nuda…

Chuck Black - 17. prosince 2010 21:35

Seznamovací večírek Pomalu a nenápadně se pohnu a položím tašku na stůl. Otevřu jí víkem tak aby z okolí nebylo vidět, co mám vevnitř. Jeden z důvodů proč mě policie vypátrala tak rychle. Speciální armádní puška, kterou jsem získal do vlastnictví jen přes hrozný papírování a pod podmínkou že jí budu používat jen na akce naší speciální jednotky. Patří mezi zbraně, o kterých nemá vědět široká veřejnost. Ta se o zbraních dozvídá vždy s velkým zpožděním aby ostatní státy nemohli napodobit naší výzbroj. Bohužel špioni jsou všude. Je to puška snů všech sniprů a jediný kus který používala policie. Od normální siperky se liší tím, že je mnohem rychlejší. Je to první opravdová automatická sniperka. Má mnohem vetší průraz a dají se do ní použít veliké náboje dá se tedy použít jako odstřelovačská puška Barret M82 (na letadla a podobné cíle). Její největší výhoda je že její účinný dostřel je největší naší armádě známí, což je o dost více než u zbraní jiných armád. Má samozřejmě nejdokonalejší míření, které zajišťuje střelbu i za neobvyklých podmínek (v noci, z vody, přes zeď atd.). Má ale mnoho nevýhod největší je její váha. Váží jako deset jiných zbraní. Mám co dělat abych jí unesl na krátkou vzdálenost. I když je obal na ní je upraven, aby se nosila co nejpohodlněji (na zádech a krátko dobu v rukou). Proto jí používají jen vybraní vojáci a teď už žádní policisté. Dále mám v tažce mnoho druhů nábojů od třaskavých, přes proti letadlové, až po normální lehké. Tlumič ten je samozřejmě také mnohem vetší měří stejně jako zbraň samotná. Nožičky ne jen dvoje ale čtvery. Jsou speciálně upraveny tak že zbraň se dá používat na dálku, ale nikdy pak není tak přesná a rychlá. Speciální dalekohled, který dokáže měřit vzdálenost, rychlost větru a všechny ostatní věci co sniper potřebuje znát. Do balíku maskovací síť na zbraň a moderní hejkal smotaný do malé ho balíku. Na vojenských misí s touto zbraní všechno ostatní nosí pozorovatel, kromě věcích potřebných na čištění zbraně. Ten právě vyndám a rychle v něm najdu olej na zbraně (upravený tak aby byl bez zápachu) a hadřík potom tašku co nejopatrněji zavřu. Vyndám svůj Glock 17 s tlumičem a začnu ho čistit.

John "Bull" Peters - 18. prosince 2010 12:42

Seznamovací večírek Prohlížím se další lidi. Ať už ty co tady byli nebo ty co ještě přicházejí. Usrknu si brčkem ze své sklenice džusu. Najednou někdo vykřikne od baru. Chce si nalívat pití na zdraví? Hlavu otočím zase na jinou stranu. Zrak mi spočine na jedný ženě. Kopne do sebe jednoho panáka a chystá se na dalšího. Jen nadzvednu obočí a zase usrknu. Támhle někdo si dal taky nealkoholický pití. Usměju se jeho směrem. Sklenici si držím těsně pod bradou a ostýchavým téměř sklopeným pohledem se rozhlížím dál. Pane bože co já tady vlastně dělám? Co to teda dělá on? Všimnu si jak tam nějakej chlap začne dělat cosi s nějakejma bouchačkama. Přejede mi mráz po zádech. Chvíli mám vykulený oči než se zase raději otočím jinam. Jsem tady vůbec správně? Chvíli mám nutkání že bych se snad i zvedla a odešla. Ale zase nabídka práce z který by mohlo něco kápnout, určitě víc než v normální práci, mě láká. Zvědavost mě udrží na místě. Zhluboka se nadechnu.

Chuck Black - 18. prosince 2010 13:02

Seznamovací večírek Zastrčím zase zbraň. Doufám že jsem tím dal všem najevo co si o mě mají myslet. Potom pomalu vstanu. Zamířím k Baru. Tašku nesu přitom stále sebou. Nikdo z nich nevypadá jako že by mi měl dělat parťáka. Zdravím. Víte někdo o co pude? Hlavně kolik s toho kápne? Řek bych, že ví asi tolik co já. Kéž by šlo zase jen o zabití nějakého boháče bez ochranky. To ale ne. Bude to něco mnohem většího. Poručím si zase o sklenici vody a jak je mým zvykem celou jí do sebe kopnu a hned jí vrátím. No aspoň že i někteří ostatní si snaží udržet čistou hlavu.

John Accurate - 18. prosince 2010 13:49

Seznamovací večírek “Ne že by mi vadilo čekat, ale čas sou prachy. Doufám, že tahle práce bude stát za to“ Opět upiju trochu ze sklenice. Po chvilce obrátím svůj pohled ke dveřím “ To vypadá, že nejsem poslední kdo přišel, kolik nás asi ještě bude“ Pozoruji nově příchozí při cestě k baru “Tady někdo začíná zostra“ Pohledem opět sklouznu na přítomné. Najednou mě vyruší zvolání jednoho člověka na baru, moc tomu nevěnuju pozornost. Pak si všimnu, že se na mým směrem usmívá jedna z přítomných žen. Pokynu na pozdrav a dál čekám na příchod zaměstnavatele. Konečně se našlo něco, co upoutá mojí pozornost. “Černej kabát“ začne hrabat ve sví tašce. Po chvíli vytáhne svojí zraň a začne ji čistit “Hmm to vypadá na glock co má asi v tý tašce. No nic co se bude dít dál“ Pomalu začínám mít nutkání připojit se ke skupince na baru. Pak ale vstanu a vydám se směrem k té ženě, co sedí sama. Když sem kousek od ní zeptám se “Můžu si přisednout?“

John "Bull" Peters - 18. prosince 2010 15:07

Seznamovací večírek Skoro se až leknu. Zrovna když jsem se dívala po dění okolo, přišel ke mě ten muž který pil to nealkoholický pití. Myslím. Prudce otočím hlavu jeho směrem a malou chvíli jen nepřítomně koukám. Na jeho otázku jen přikývnu hlavou a zase usrknu ze své sklenky. Zprvu si ho pozorně prohlídnu. Kdo to je? Nakonec, jestli se bude pracovat ve skupině, měla bych být více společenská, jestli jednotlivě... čert ví. Pohodlně se opřu a sklenici neodkládám. Pořád ji pevně držím ve svých rukou a hraju si s ní. Podívám se na něj a znovu se usměju. "Kdo jste?" Zeptám se trošku nesměle. Pak můj pohled směřuje směrem do místnosti, během chvíle zase k němu. Podívám se na něj zvědavě jakou dostanu odpověď.

Rebecca "Jolly Roger" - 18. prosince 2010 17:27

Seznamovací večírek Vypiju svou druhou rundu. Když už nic, tak musím uznat, že rum tu mají dobrý, to ale nemění nic na tom, že je to děsná nuda. A úplně opít se nemůžu, rozhodně ne při pracovních záležitostech, takže se za chvíli budu muset krotit. No co, pár panáků ještě snesu. Tím jsem samozřejmě myslela, že snesu pár panáků a budu se chovat víceméně jako vždycky. Kdyby se pilo na výdrž, to by byla jiná. Ale tady nikdo nevypadá na typ, který by pil se mnou - z krátkých pohledů, které jsem jim věnovala, zjišťuju, že většina z nich pije nealko. Co to je, nějaká nová móda? Jestli jo, tak dost blbá. Já nealko piju jenom před akcí, protože zásadně nestřílím, když mám upito. Udělala jsem to jenom jednou a řekněme, že následky byly takové, že si to nechci zopakovat. Při té vzpomínce se zeširoka ušklíbnu. Jó, staré dobré časy. Proč se všechny vzdálené vzpomínky zdají být o tolik lepší než přítomnost? Někde jsem slyšela, že si člověk selektivně pamatuje jenom dobré věci, ale to je jenom hromada keců, z vlastních zkušeností vím, že si člověk nejlépe zapamatuje ty špatné události. Otočím se na barové stoličce a zatímco mi barman, který si nejspíš podle mého výrazu dal dvě a dvě dohromady a došlo mu, že nehodlám jen tak přestat, nalévá další půlku, s nevyzpytatelným výrazem na tváři naprosto okatě pozoruju zbytek téhle podivné sešlosti. Všimnu si jakéhosi holohlavého chlapa, který se první dost okázale sklání nad svým kufříkem, který si nastavil tak, aby na něj minimálně z mého směru nebylo vidět, ale podle velikosti kufříku a povahy tohohle srazu jsem si docela jistá, co je obsahem. Zazubím se. Určitě zbraň, podle velikosti bych si tipla nějaký druh pušky. Mohla by to být M16, to je dobrý materiál. Osobně mám radši poloautomatické pistole, ale s M16 se dá taky pracovat. Otázkou zůstává, proč si ji tady nosil. Jasně, já mám taky s sebou svoje Beretty, ale to je něco jiného. Za a) je s sebou nosím všude, za b) jsou mnohem skladnější, což je taky důvod, proč je preferuju. Když si začne ještě okázaleji čistit svůj Glock, který mimochodem poznám na první pohled, změní se můj úsměv v úšklebek. Aha, takže chlapeček se chtěl jenom předvést se svojí hračkou. Uznávám, že kdybych taky nefušovala do zbraní, nejspíš by na mě udělal dojem. Civilisti jsou fakt zábavní, občas mám dojem, že by je vystrašila i vzduchovka. Střelec dojde k baru, aby si objednal... K mému zklamání sklenici vody. Nechápu, proč jsem se nechala zatáhnout k takové bandě sucharů. Rozhodnu se mu odpovědět. "Nazdar. Vím o tom úplný hov.o, ale myslím, že to platí i pro ostatní. A je mi to celkem jedno, jde mi jenom o ty prachy," přiznávám okamžitě barvu. No co, nemá smysl tvrdit něco jiného. "Mimochodem, hezká bouchačka," dodám a obrátím do sebe třetího panáka.

Chuck Black - 18. prosince 2010 18:31
	Seznamovací večírek Podívám se na ženskou, co my odpoví. Hezká kočka. Zahlídnu, co pije. Hm snese toho asi dost. Já nepiju vůbec, kdo by taky pil, když rozhodují milimetry v tom, jestli se trefí nebo ne. Jo to mě taky jde jen o prachy.[/b] Jakmile se zmíní o bouchačce. Můj pohled okamžitě sjede k tašce. Pak si uvědomím, že myslela můj Glock. Jo docela dobrá bouchačka.

Cpt. Jennifer Pearl - 18. prosince 2010 18:37

Seznamovací večírek Pokrčím rameny na Jayovu poznámku o žehlení problémů. "Někdo to dělat musí a padl los na mne, takže..." pokynu mu nazdraví a upiju ze skleničky. Sleduji, jak se začíná místo kolem baru plnit. Slečna s glocky, holohlavý maník, dva abstinenti. Každého přejedu pohledem, čistě ze zvědavosti a odhaduji, co konkrétně by pro pana Marlowa mohli dělat. Když se Jay zmíní o ruské mafii, vrátí to mou pozornost k němu. Škodolibým způsobem se na něj usměji. "Takže sis tak dlouho hrál s ohněm, až ti to blaflo... chudinko." znělo by to téměř ublíženě, kdybych to myslela vážně. Což nemyslím. Jakmile se ten holohlavej zeptá o co tu jde a kolik za to kápne, jen tázavě zvednu obočí. Očividně tu má plno lidí jiné priority než já Nejsem oprávněný člověk, který by mu tuhle otázku zodpověděl a tak jen podotknu, že si bude muset počkat na Marlowa samotného. Otočím se zpět k Jayovi. "Zajímavá skupinka, tohle bude něco velkého."

John Accurate - 18. prosince 2010 19:12
	Seznamovací večírek Pohodlně se usadim “vypadá to, že se baví asi tak jako já“. Dál sleduju okolí, ale je to stále to samý. Lidi na baru se zdá se trochu rozmluvili “je to tu sice pohoda, ale už bych se pustil do práce“. Na otázku s menšim úsměvem odpovím “John Accurate, ale stačí John, a jaké je tvoje jméno?“ pohledem zase přejedu k baru.

Jay*Chameleon*Cruz - 18. prosince 2010 19:50

Seznamovací večírek "Ha, ha ha... Velice vtipné." Pronesu naoko dotčeně ohledně toho, co řekla. "Omyl já si stále hraji s ohýnkem, tak aby nikdo neviděl." S těmito slovy na ní mrknu a objednám si ještě jedno Martini. Je až pro mne překvapující, že zůstávám pouze na tom Martini, jindy bych začal luxusně míchat. Ale teď ne, vyčkáváme přeci na pana Marlowa.Při této myšlence se lehce ušklíbnu. Musím uznat, že tato skupinka je více méně zajímavá. Hlavně ti co popíjejí nealko, to je pěkná kravina. "No prý si Marlowa najímají mafie a další organizace, aby za něj dělali ty špinavé věci. Možná budeme mít strašně plno v diáři, tak abychom to stíhali." Při těchto slovech se uchechtnu, protože mne to čekání přestává skutečně bavit a nejraději bych toho Marlowa už viděl. "Co tak se potom jeho srdceryvném rozhovoru někam zdekovat a zavzpomínat na staré časy?" Zeptám se jí a nakrčím tázavě obočí, vyčkávám na její reakci, tak stejně jak na příchod Mr. Marlowa.

John "Bull" Peters - 18. prosince 2010 20:20

Seznamovací věčírek "Ingrid." Řeknu pouze své jméno a o příjmení se vůbec nezmiňuju. "Co to piješ? Johne." Zeptám se zvědavě. Všimnu si jak se u baru začínají scházet nějací lidi. Nikam se ale nehrnu. Počkám prostě na příchod pana Marlowa. To se dozvím určitě víc o tom co se bude dít. Co po mě vlastně tady bude vyžadováno. "Čím se zabýváš?" Poposednu si tak že si dám jednu nohu pod sebe a druhou volně pohupuju aniž by se dotýkala noha země. Prázdnou skleničku odložím na blízký stolek. Nadzvednu obočí a napjatě očekávám odpověď. "Ty tady někoho znáš?" Zeptám se na další věc.

John Accurate - 18. prosince 2010 20:59

Seznamovací večírek “Ingrid hezký jméno“ Pak se otočim přímo na ní “Jen vodu“ “Chlast až po akci“ ale radši to neřeknu nahlas. Podívám se na hodinky “tak kde seš člověče“ Po chvíli přijde další otázka od Ingrid, “řek bych že tim samým co ty, teda pokud sem tu správně, jinak převážně nájemná síla v oboru eliminace osob“ Napiju se ze sklenice, načež přijde další otázka “Ne ani jednoho z nich nepoznávám, a ty?“ Porozhlídnu se jestli náhodou nepřichází náš zaměstnavatel. Otočím se zpátky na Ingrid “Jakou používáš zbraň?“

John "Bull" Peters - 18. prosince 2010 22:21

Večírek "Nájemná síla v oboru eliminace osob?" Zopakuju až udiveně to co jsem se teď dozvěděla. Možná až trošku ustrašeně odpovím na navazující otázku. "Ne, neznám tam ani tady v domu osobně nikoho." Zavrtím hlavou. "Nepouživám zbraně." Snažím se o klidný a vyrovnaný hlas. Jak jsem ze začátku houpala nohou tam a zpět... Tak nějak se mi až zasekla na jednom místě. Možná jsem trošku naivní, čekala jsem jakoukoli práci, ale jeden chlap tady začne zbraně vytahovat na stůl, druhej o nich mluví jak kdyby se nechumelilo a předpokládá že automaticky nějakou zbraň mám. Nasucho polknu. Podívám se na vodu kterou pije. Když vidím jak okolo projde obsluha, obednám si to stejné pití jako předtím. Když se mi dostane požadovaného džusu, raději se napiju. Jsem nějak lehce nervózní. Hlavně nepokládej hloupý otázky. Hlavně nepokládej hloupý otázky. "Co vlastně myslíš že se dělají všichni ti lidi kolem?"

John Accurate - 18. prosince 2010 22:45

Seznamovací večírek Během mých odpovědí si všimnu, že je Ingrid trochu “zaskočena“ mými odpověďmi “vypadá, že je to hodně schopnej hacker, nebo možná zloděj. Každopádně by se to chtělo nadhodit jiný téma“ všimnu si jistého napětí, protože už není tak uvolněná jako předtím. Když obsluha přinese její pití mám už chuť položit otázku v hlavě si jí už připravuji, pak se zeptá na práci ostatních tady “kruci tohle je divný, co tu asi děláš, co může bejt tvoje práce“. Trochu nejistě odpovím “No zloději, někteří možná jako já, ale nevím kam zařadit tebe. Co je tvoje profese?“ Trochu nervózně se znovu podívám na hodinky “teď by se hodilo malý vysvobození“

Matt - 18. prosince 2010 23:15

Luxus ?? Nic moc, do vzduchu letěly lepší Ušklíbnu se. Kličkuju mezi auty jako ninja. Vlastně proč jako, když moje motorka skutečně nese tohle označení. Musím uznat, že je to skutečně něco. Kvádro, na něm kombinéza a na nohách oblíbené boty. Až mu ve steelkách budu šlapat po peršanu a po parketách, tak bude mít určitě radost. Úšklebek se rozlil v plnohodnotný psychopatický úsměv. Přidal jsem a ještě rychleji jsem se začal proplétat mezi auty, jejichž klaksony mě dál vyprovázely na zbytek cesty. Už se den pomalu měnil v noc, když jsem našel tu zatracenou adresu. Celkem hezká vilka, trochu větší a noblesnější než ty v okolí. U brány jsem se nahlásil jménem a počkal, až mi gorily otevřou. Dojel jsem kousek ode dveří a motorku hodil na stojan. Sundal jsem helmu a potom i kombinézu. Trochu jsem si kvádro upravil a potom helmu i motorkářské oblečení dal do boxu na motorce. Počkal jsem až si pro mě přijde nějaký pingl a vydal jsem se za ním. Cestou do haly jsem koukal kolem. Sloupy z mramoru, obrazy ve zlatých rámech, podlaha z tmavého dřeva, koberce, kožešiny, sochy, brnění... Kurva, nacpat tohle všechno na e-bay, tak nemusím do konce života hnout ani prstem !! Přepych a moc peněz tu skutečně dýchaly ze všech stran. Račte, prosím. Otevřel mi služebný dveře a já mu s úsměvem kývnul a prošel jsem dovnitř. Pěstí mezi voči. Koukl jsem se po společnosti. Klub sráčů !! Představím si zlatý nápis nade dveřma do téhle místnosti a pro sebe se ušklíbnu. Sjedu všechny hodnotícím pohledem, nedivil bych se ani, kdyby oni mě taky. Černé krátké vlasy, zelené oči, heoholená tvář. Prohlédl jsem si tedy všechny, ženy dvakrát, a pomalu se vydám k baru. Chvíli koukám co to tam všechno mají a upřímně, je mi úplně jedno, kdo ze zúčastněných zabil kolik lidí, nebo kdo umí jaký kung-fu. Až by jim vyletěl barák pod nohama, bylo by jim to hovno platný. Dám si vodku s džusem. Řeknu barmanovi a začnu zase koukat po zdech. Tady na barovou a na tu s dveřmi tak půl kila C4 a tři čtvetiny baráku by byla suť. Ušklíbnu se. Podminovat cestu, ať maj fízli radost a něco málo do zbytku domu.

Světluška Agnes - 18. prosince 2010 23:27

Dneska bude party Stojím před budovoum jejíž adresu mám na vizitce v ruce. Povzdychnu si a vejdu. co vlastně stálo na pozvánce? Nebo spíš za co pozvánka stála? Pousměji se pro sebe, když stojím ve výtahu a vzpomínám na toho bodygárda, co mně přišel pozvat. Vzal to trochu netradičním způsobem, což mi vyvolává další nestoudný úsměv na tváři. Marlow..Marlow...Marlow...kdo je sakra ten Marlow? Mo toho o něm zjisti nešlo...A to, oc mi ten holobrádek řek mi teda rozhodně nestačí... A pracovat v týmu? V týmu, kterej si sama nevyberu? To se mi teda vůbec nelíbí... stěžuji si v duchu, ale to už se otevírají dveře výtahu a já vkročím do místnosti. Jsem drobného vzrůstu, štíhlá, pěkná, dlouré rezavé vlasy. Tvář poutavá, oči nezapomenutelný. Na sobě mám černý rifle, černý triko s hlubokým výstřihem a fialový sako. Za opaskem zbraň a dva nože bezpečně ukryté. Rozkročím se a přenesu váhu a jednu nohu. Tak kde je tady něco k pití sakra? Syknu. Rozhlédnu se po okolí, ale nevidím nikoho známého, ale v tu chvíli zmerčím někoho, kdo se už pěkně dlouho neozval... Vytáhnu mobil a přihlásím se na svůj soukromý utajený účet u jedné utajené společnosti. Vyhledám si dotyčného jméno a spatřím odmu, kterou za něj nabízejí. Hmmm...dobrý, ale furt málo, Povim si pro sebe. Pokývám hlavou a dojdu si k baru Jay se s někým baví, proto se o bar opřu a počkám až si mně všimne. Ktde se tu bereš, ty stará vojno... zapřemýšlím nahlas a sleduji ostatní.

Chuck Black - 18. prosince 2010 23:28
	Seznamovací večírek Kouknu po nově příchozím (John "X-Ray" Woods ). Konečně někdo kdo vypadá, že za něco stojí. Odkud si a kdes sloužil? Jsi voják ne? Nebo si aspoň byl? Kdo jiný by nosil tyhle boty. Mám úplně stejný. Přisunu se blíž, tašku posunu taky.

Jay*Chameleon*Cruz - 18. prosince 2010 23:46

Seznamovák Věnuji svoji pozornost Claire, až do té doby, než uslyším povědomí hlas blízko sebe a poté povědomou tvář. Sakra, sakra. Marlow si určitě najal lidi z mé minulosti, aby mně dostal na lopatky. Napadne mne, jako první věc, když mi dojde že mám co dočinění s Agnes. A na chvíli se objevím v minulosti, přesněji v sirotčinci, odkud se mi dva známe. Kde jsme se považovali za bratra a sestru, vzájemně si pomáhali a já jí jakžto starší chránil. Ze sirotčince jsem utekl a nějaký čas se flákal, než se naše cesty opět skřížily a ona mne měla zabít. Nebyl bych to já, kdybych se z toho nedostal. "Claire, omluvíš mne na chvíli." Pošeptám jedné krásce do ucha a poté šeptnu Agnes, zda bychom nemohli jít někam bokem. "Zase tě poslali mně zabít? A nyní to vše platí pan Marlow nebo co?" Zeptám se jí a chci znát za každou cenu odpověď. Myslím, že pokud by se mne nyní rozhodla zabít, tak by se jí to podařilo. "Jinak, zdravím tě sestřičko. Jak se daří? Omlouvám se, ale ty víš, co mne trápí a dělá ze mne naprostého paranoika." Řeknu už klidnějším hlasem a lehce se na ní usměji. Pokud dovolí, tak jako velký bráška obejmu svoji malou sestřičku. Samozřejmě na přivítanou.

Světluška Agnes - 18. prosince 2010 23:58

Dneska se paří, faktor pařby je pět. Oujéé! Hned jak mně zmerčí, se ke mně přiřítí a už mně táhne stranou. Musím se smát. Vychrlí na mně psoustu otázek a pomalu se se mnou ani nepřivítá. Skočím mu radostí po krku, ale vzápětí ho praštím silou do hrudi. Nenapsal si! Neozval si se ani na narozeniny, ani na svátek, ani na Vánoce! Moje zabezpečený číslo stále funguje a ty ses neozval ani jednou! syknu naštvaně a praštím ho ještě jednou. Uklidni se, očividně jsem dostala stejnou pozvánku jako ty. Nejsem tu služebně, jen ze zvědavosti. Začnu se zase usmívat. Je na tebe tučná odměna, ale furt to není to, co chci. Může si bejt jistej, že to co mu říkám je upřímný, protože tak slabou odměnu, jakou oni nabízejí..za tu bratra neprodám. Daří se mi celkem fajn, Nathanieli. Bylo dost práce, takže si nemůžu stěžovat a poldové si myslí, že jsem buď mrtvá, nebo na Sibiři, takže taky v klidu. Co ty? Kde teď žiješ? Stále v ´orlím hnízdě?´ Mrknu na něj a napiju se svýho drinku. Mimochodem vypadáš dost vyděšeně, takže hádám, že nemáš žádnej únikovej plán ani neprůstřelnou vestu. Jsem tě mohla odstřelit jak psa sotva jsem vešla, troubo. vynadám mu. Strašně se bojí, ale postarat se o sebe jinak, než se schovávat za někoho jiného to neee...

Jay*Chameleon*Cruz - 19. prosince 2010 00:23

Seznamovák - já se nebojím To objetí bych bral než toto, co následovalo. A hlavně ty její výčitky. Jak mám říct, že jsem prostě střídal města a místa bydliště, nenašel jsem si na ní čas a prostě pracoval. Jak to dopadlo, to vidíte sami. "Já vím, že bych se měl stydět, že jsem se neozval svojí drahé sestřičce, ale dárek ode mně k posledním narozkám, tu pořád mám." Pronesu hrdě a z kapsy vytáhnu malou krabičku, ve které se schovává onen dárek, tedy přesněji prstýnek s diamantem odkaz, hodnotu toho prstenu vyčíslit nestihli. "To já taky, zná totiž moje jak tomu říkáš..."Orlí hnízdo" A to se mi nelíbí, proto tu hlavně jsem." Řeknu s kapičkou strachu, protože mne to nejvíce trápí. Na to ohledně odměny, jen mávnu rukou. Nechci se o tom bavit, minule to skončilo naší hádkou a jejím opětovným odchodem. Při oslovení dávného jména, které mi kdysi patřilo se lehce pozastavím a chvíli na ní nevěřícně hledím, než mi dojde, že jej musí znát, vždyť mi takto po celou tu dobu v sirotčinci říkala. "Prosím, říkej mi Jayi. Tady mi tak všichni říkají." Šeptnu jí do ucha a poté se od ní nepatrně odtáhnu. "Ano, jak jinak. Tam je aspoň klid. Nikdo mne neruší, až na ten dopis od Marlowa." Stále musím přemýšlet, co ten pan Marlow vlastně je. Ohledně vyděšenosti se na ní nechápavě podívám, poté napnu hruď při čemž vypadám, jako nějakej kohout. "Já nemám strach. Jsem jen moc opatrnej a nevěřím hned kdekomu." Ohradím se a lehce se na ní usměji. "Takže na Sibiři nebo mrtvá, to je taky pěkná kombinace." Pomyslím si a vezmu si skleničku s Martini od procházející servírky. "Copak mi dalšího hezkého sestřička poví?"

Sgt. Jamie Flemyng - 19. prosince 2010 00:50

Party Pozvánka za dvveřma mě docela rozhodila. Nečekal jsem, že by mě pozval na akci někdo jako byl Marlow. Chtěl jsem to napsat bratrovi, ale nemělo to cenu, akorát by se nasral, že nikam nejde. Přečtu si znovu jestli je na akci předepsaný nějaký oblek nebo jiné náležitosti, který na takových pozvánkách napsaný jsou. Hm, nic... Nechám si šedý triko co mám na sobě a nahodim na něj ještě černou košili, aby to teda vypadalo aspoň trochu slušně. Džíny si taky nechám a ještě seberu koženou bundu, která je přehozená přes opěradlo židle. Jelikož předepsaný oděv nebyl určen mám na sobě normální věci. Popravdě se mi tam moc nechce, ale takové pozvání se neodmítá. Sjedu do garáže a podívám se na motorku. Hrozně rád bych na ní jel, ale na společenskou akci se to nehodí. Odemknu auto a nastoupím do něj. Nechám zatím otevřít garáž a pustím si svojí oblíbenou hudbu. Jo ono mě to po nějaké době přejde, ale teď je to prostě tohle. Prstama si při jízdě poklepávám po volantu a usmívám se.... Při příjezdu mi úsměv z tváře zmizí. Ten dům se mi moc nelíbí, auta vyskládaná na parkovišti jsou mnohem hezčí. hmmm to je nádhera. Koukám, že někdo přecejenom přijel na motorce, takže jsem to nemusel tak hrotit. Zastavím před vstupem do domu a vystoupím z auta. Na pozdrav toho někoho, kdo odváží auta nereaguju. Podám mu klíče tak, abych se ho vůbec nedotkl a vstoupím do domu. Čekal jsem, že mě někdo doprovodí a uvede, bohužel se nic takového nekoná. Vstoupím do místnosti s barem a podívám se na ostatní. Výborně, přijel jsem poslední? Překvapuje mě kolik lidí tu je. Vyrazím rovnou k baru, kde sedí Mari-Claire. Kunda jako vždycky "Cuba Libre!" Vyštěknu na barmana a podívám se z čeho to chce dělat. Pokud to budou ty sračičky co dávaj v každym druhym baru, odmítám to pít. Naštěstí tu má ty lepší věci a dělá to správně. Otočím se zády k baru a znovu si začnu prohlížet osazenstvo. Všiml jsem si jak tam jeden magor uklízel zbraň což mě donutilo zavrtit hlavou. Jiný si tam zase naklusal v... škoda mluvit. Seberu svůj nápoj a vyrazím ke Claire, se kterou se právě přestal bavit nějaký muž. "Ahoj, koukám, že se vetřeš taky všude, budu se muset hlídat!" Její šatičky jsou víc než kouzelné a rád bych se podíval dál. Podívám se na mobil za jak dlouho má začít oficiální program...

Rebecca "Jolly Roger" - 19. prosince 2010 09:40

U baru Hm, o co taky jiného. Hodně bych se divila, kdyby tady nebyl každý kvůli prachům. Někteří se to snaží zakrýt a melou sračky o povinnosti a zločinecké cti, ale ve skutečnosti jsme na tom všichni stejně. Tenhle holohlavý chlápek se to aspoň nesnaží zakrýt, což je fajn, protože typy, které se snaží znít vznešeně a působit jako romantičtí tragičtí hrdinové, mě neuvěřitelně serou. Jako kdybychom si každý nemohli vybrat, co dělat se svým životem. Já si vybrala a nikdy jsem ničeho nelitovala. To by bylo jako přiznat vlastní blbost a toho se ode mě nikdo nedočká. A vůbec, nikdy jsem nebyla typ, který by si užíval podobné emocionální záchvaty. Všimnu si, jak mu pohled sklouzne k tašce a veselý úměv mi odhalí zuby. Definitivně zbraň. A řekla bych, že podle jeho výrazu fakt dobrá. Každopádně si na něj dává sakra pozor. No tak, ukaž. Já se chci taky pobavit a tohle je první aspoň trochu zábavná věc, na kterou jsem dneska narazila. "Ale vsadila bych se, že v tom kufříku máš něco daleko lepšího," pronesu lehce provokativním tónem a mkrnu na něj. Těžko říct, jak bude reagovat, protože ho vůbec neznám, ale to je mi úplně jedno. Někdo by možná řekl, že je to důsledkem toho rumu, ale ten na mě v takovém množství už dávno nemá žádné účinky, takhle já se chovám vždycky. No, pokud ovšem nemám hodně blbou náladu, to pak mé chování vypadá trochu jinak. Pokud se nenaštve, možná se dáme do řeči, což by bylo fajn, když zvážím, jaká je tady nuda. Pokud se naštve... Taky dobře, možná si otestuju ten nový tlumič. Kdyby tu byl někdo, kdo mě zná, věděl by, že svou poslední poznáku jsem myslela naprosto vážně - nejsem někdo, kdo by se bál tasit. Ale vzhledem k tomu, že tu nikoho známého nevidím... Dovnitř vejde pár nových lidí a většině z nich nevěnuju pozornost, teda až na maníka, který se posadí k baru a objedná si vodku s džusem. Konečně někdo, kdo taky pije pořádné pití. Můj "známý" holohlavec mu okamžitě začne pokládat zvědavé dotazy, což nevidím jako nejlepší způsob, jak se začít s někým bavit, kór když jde o někoho v naší branži. Aspoň myslím, ten chlápek nevypadá na obyčejného zlodějíčka. Sáhnu do kapsy, odkud vytáhnu baliček s cigaretami a zapalovač, jednu vytáhnu a zapálím si, zatímco pozoruji ty dva.

Chuck Black - 19. prosince 2010 11:46

U baru Jo mám tam něco lepšího. Uvažoval jsem, že kdybych jí prodal, mám prachy do konce života. Nejsem ale vlasti zrádce. Navíc bez ní bych se ne jen neuživil, ale neužil si zábavu. Nezabývám se totiž zbytečným střílením. Střílím jen jednou. Ten Glock jsem ještě nikdy nepoužil. Nejmenší vzdálenost, na kterou jsem zabyl člověka byla sto metrů. To byl jeden típek, co chtěl vykrást banku a myslel si, že si může hodinu počkat, až se otevře časovaný trezor. Pak zjistil, že jsme ho obklíčily vzal rukojmí a dal jí nuž pod krk. Měl jsem krásný výhled. To se mi zas tak často nestává. Kulka mu prošla okem. Zasním se jako vždy, když vzpomínám na nějakou extra dobrou trefu. Sakra já vůl. Prozradil jsem, že jsem byl policista. Tak teď je vidět že nejsem zvyklí mluvit. Očima přejedu po okolí. Kdo všechno to slyšel? Přeměřím si bar. Jo když tak ho přeskočím. Pak se podívám ne ženskou, co jsem s ní mluvil. Jak se zachová? Nedivil bych se kdyby tady někomu odstřelil kámoše. Sakra měl jsem být zticha.

Pan Marlow - 19. prosince 2010 12:09

Příchod pana Marlowa Najednou z ničeho nic ztichla hudba, což byl signál pro obsluhující, aby se nejrychleji vzdálili a nevyrušovali v tom, co se nyní bude dít. Zhora se ozývali kroky, to jak pan Marlow scházel ze schodů, poté jste uviděli nohu, poté druhou nohu a nakonec i celé tělo. Pan Marlow je středně vysoké postavy, ani ne tlustý a ani ne štíhlí, do tváře jste mu však neviděli protože na ní měl bílou maškarní masku. Dle vašeho odhadu se nejspíše jednalo o pokus zabít jej, výbuchem budovy ve které se nacházel. Na sobě měl černé kalhoty, bílou košily s rozepnutým límečkem. "Vítejte vážení. Omlouvám se za mé menší meškání, ale měl jsem neodkladnou práci." Promluví nejdříve pan Marlow a lehce pokyne hlavou. "Pokud bych mohl, rád bych vás poprosil o přesunutí se do vzhodnější místnosti." S těmito slovy nečeká na nějaké vaše námitky a vydá se do jiné místnosti. Po schodech dolů docházíte, do místa, kterému by se mělo říkat sklep. V tomto případě tu jsou další krásné místnosti, do kterých bohužel zatím nevidíte a nejspíše v nich budou jeho veškeré vybavení a všechno určené pro jeho práci, vlastně pro práci vaší. Všechny zdi jsou namalovány v bílé barvě a vypadají, jako nové. Nejspíše se zde udržuje čistota a pořádek. Marlow se zastaví u prvních dveří na pravé straně, naproti těmto jsou další, ale v tomto případě váse nemusí zajímat. Otevře je a můžete spatřit velkou zasedací místnost se spoustou točívých křesel. Tam se nyní nějakou dobu zdržíte. Jedná se o obdelníkový stůl, proto se Marlow usadí do čela stolu a každého z vás si prohlíží, než cokoliv řekne. "Pozval jsem vás, protože jste ti nejlepší a já chci nejlepší." Začne krátce a zasměje se tomu, co řekl. "Budeme pracovat, pro mnoho organizací. Pro mafie, pro zámožné lidi, pro politiky. A tito si už v této chvíli, tak moc nechtějí ušpinit ruce a od toho jsme tu my." Pokračuje a napije se vody, která tam pro každého je, pije vodu přes brčko. "Tudíž budeme pracovat ve dvojicích, aby nám to lépe klapalo. Ty rozeberem poté.." Na chvíli se zastaví, nad svou řečí. "A víte, co nejdříve se představte. Řekněte své jméno, co děláte a co vás baví či naopak nebaví." Nakonec přesune debatu jinam a zatleská. "Teď začněte, poté vám povím, co dále" Skončí a vyčkává co mu o sobě pěkného povíte, i když vaše spisy už dávno má v šuplíku.

Chuck Black - 19. prosince 2010 12:25

S panem Marlowem Jakmile skončí hned začnu. Já jsem Chuck Black. Jsem sniper. Řek bych že jeden z těch nejlepších. Snipeřina mě opravdu baví. Jen tak někde ležet a čekat až bude správná chvíle zmáčknout spoušť. Pak jen pozorovat jek někomu bouchne mozek. Nebo jak exploduje auto. Nejsem moc na řečičky ani na pití jak jste si asi všimly. Pozoruju, jak se zachovají ostatní. Dost se vyznám v tom, jak postupuje policie. To se někdy taky může hodit. Byl jsem nějakou dobu v armádě a odtuť mám tuhle krasavici. Potřesu opatrně taškou. Nehodlám se nechat zatáhnou kvůli téhle práci někam do přestřelky. Chci pracovat tak jak dřív. S tím se zase obrátím na pana Marlowa. Taky chci hned teď vědět kolik a v jaký měně dostanu prachy. Potřebuju je nenápadně dostat na jeden učet. Doufám, že někdo vašeho formátu to dokáže zařídit.

John "Bull" Peters - 19. prosince 2010 13:50

pan Marlow Nevěřícně pohlídnu na Johna když řekne že se jedná o zloděje. Aspoň se snaží. Jen přikývnu. Nestihnu nic říct a najednou hudba utichne. Otočím hlavu. Objeví se pan Marlow. Začnu naslouchat jeho pokynům, přece jenom je to on kdo nám tu bude dávat chleba. Zvednu se. "Pojď." Povím Johnovi a pokynu mu rukou. ....... Posadím se do jednoho z křesel. Jeee. Otočím oči v sloup když se dozvím že se máme jednotlivě představit. Pro mafii? Vykulím oči. První začne ten chlap jak si hrál s těma pistolema. Chuck Black. Zopakuju si jeho jméno. Sniper. Podívám se na Johna který mi říkal cosi o zlodějích. Dělat hlouposti je jedna věc a střílet lidi věc druhá. Někdo ale takovou práci holt dělá. Jsem zvědavá co řeknou ostatní. Chvíli si připadám tak nějak, nesvá. Najednou přijde řada na mě. Otočím se na ostatní. "Jmenuju se Ingrid Terron." Pokusím se o úsměv. "Žádný zámek přede mnou nezůstane v bezpečí." Snažím se své schopnosti vystavit v tom nejlepším světle. "Mistryně převleků." Opadne ze mě nervozita. "Chcete dokonale zahrát zdravotní sestřičku? Policajta? Klauna?" Počítám na prstech pár možností. Tady mě máte." Zapřemýšlím. "Co mě baví? Má práce je současně koníčkem. Taky jsem schopná kdykoli hrát karty. Miluju poker. Kamenný výrazy." Rozpovídám se. "To je v kostce myslím to podstaný." Přenechám slovo dalšímu. Ty karty jsem si mohla odpustit, ale co. Koutek rtů mi ucukne.

John Accurate - 19. prosince 2010 14:13

Seznamovací večírek Chvíli na to co začnu přemýšlet o vysvobození z konverzace s Ingrid, spása příjde “a konečně dlouho očekávaná osoba už tu je“ Na Ingritino gestu se zvednu a jdu spolu s ostatními za Marlowem. Když dojdeme do zasedačky posadím se a čekám co bude dál. Marlow začne s proslovem “jo to je zajímavej nápad, hromadný přestavování, aspoň zjistim co je kdo zač“ chvíli čekám protože se mi nechce začínat jako prvnímu. A už tu je první “takže Chuck, sniper, má o sobě dost vysoký mínění. No uvidíme jakej je střelec.“ pokračuje Ingrid “takže mistryně převleků, pravda takovej člověk asi nepotřebuje zbraň“ když nastane krátká pauza začnu. Pevnym hlasem se začnu představovat “Dobře jmenuju se John Accurate. No ke specializaci sem nájemný vrah, preferuji likvidaci z dálky. Ohledně toho co mě baví řekněme že zdokonalování mých schopností je hlavní oblast mého zájmu. To je asi tak všechno“ Otočím se na Ingrid s trochu omluvným výrazem. Pak si začnu prohlížet zbytek osazenstva.“No tak kdo bude další“

Rebecca "Jolly Roger" - 19. prosince 2010 17:08

Seznamovací večírek Věnuju chlápkovi pobavený pohled. Aha, takže nejen že klade pitomé otázky nebezpečně vyhlížejícím lidem, ale mluví daleko víc, než je zdrávo. Já jenom chtěla vidět tu zbraň, ne jeho životopis, sakra. A ještě ke všemu nejspíš bývalý polda, to je perfektní kombinace. Tu svoji ukecanost by měl vyvážit dovednostma, jinak bude brzo pod kytkama, zvlášť v téhle společnosti. Ne že by mě jeho osud nějak zvlášť zajímal. Polda vždycky zůstane poldou a s těmi jsem měla odjakživa problémy. Vzpomínám si, jak jsem se jednou ještě v New Yorku vloupala do baráku a protože všechno nešlo tak úplně hladce, zastřelila jeho majitele. To, že to byl polda, jsem zjistila až později při prohledávání jeho věcí. Utíkala jsem celé měsíce - tehdy jsem ještě s nikým nedělala a oni se vždycky strašně naserou, když jim zabijí jednoho z nich. Ale je pravda, že poslední dobou jsem "vycházela" s těma podplatitelnýma poldama, což jsou skoro všichni. Protože jsem se vždycky postarala, aby dostali tučnou obálku, mohla jsem se ulicemi procházet téměř volně. A taky střílet, jak se mi chtělo, i když je pravda, že tam byla policie poněkud... Benevolentnější. Pochybuju, že by mi něco takového prošlo tady. "Hm. A není takový způsob trochu neosobní? Já mám ráda, když jim při tom vidím do očí," usměju se. Možná by to byl hezký úsměv, kdyby se nebralo v potaz, o čem to vlastně mluvím. "A dám ti jednu radu, frajere - není zrovna nejchytřejší vykecávat se o minulosti s lidma, které jsi sotva poznal. Někdy jde o kejhák," pronesu chladným hlasem, který se vůbec nehodí k veselému úsměvu, který mám stále nasazený na tváři. K tomu úsměvu ostatně nesedí ani moje oči, které vypadají podivně prázdné. Sice by mě zajímalo, jak bude reagovat na tohle, ale přeruší nás příchod pana Marlowa. No konečně. Nejsem zvyklá čekat. Lidi mají obvykle dost rozumu na to, aby zbytečně neprovokovali Jolly Roger, ale pro tentokrát to přejdu. Jejich chlast ušel a navíc jsem si celkem jistá, že plat tady budu mít pohádkový. Měl by být, jinak jdu od toho. Můj čas je cenný. To jsem myslela doslova. Při mé práci jeden nikdy neví, kdy mu dojde štěstí. Vždycky to není jenom o dovednostech a talentu. Marlowa jsem si každopádně představovala jinak, myslela jsem, že půjde o nějakého zazobaného tlustého páprdu. Ne že by mě to nějak zvlášť zajímalo, dokud bude platit, je mi to srdečně jedno. Otráveně típnu cigaretu a zvednu se. Mám takové nepříjemné tušení, že "vhodnější místnost" nebude obsahovat ani bar, ani popelník. Spolu s ostatními dojdu do celkem luxusně zařízeného sklepa. Nepřekvapí mě to. Boháči mají vždycky šiblé nápady. Bez vyzvání se posadím do jednoho z otáčivých křesel a přehodím si nohu přes nohu. Upřu mírně znuděný pohled na Marlowa a naslouchám jeho mluvě. Jako kdybychom tohle už nevěděli. Nešlo by to trochu urychlit? Stejně ty řečičky okolo nikoho nezajímají. Když se zmíní o mafii, ušklíbnu se. Moje zkušenosti s mafií se omezovaly na spolupráci s čínskou Triádou, což byla celkem příjemná práce, protože s jejich předákem Changem jsem vždycky udržovala... no, z nedostatku jiných slovních spojení přátelské vztahy. Fungovalo to dobře, protože jsme oba věděli, kde jsou jisté hranice. Občas jsme zašli na skleničku a jeden druhému jsme čas od času prokazovali jisté laskavosti. Moje druhá zkušenost s mafií zas tak veselá nebyla, protože místní odnož původně sicilské Cosy Nostry byla jedním z úhlavních nepřátel Triády. No co, nemůžu kamarádit s každým sráčem. Pak nastane nějaké představování, do kterého se mi vůbec nechce. Který kokot to vymyslel. Řečnická otázka - samozřejmě Marlow. Proč, sakra? Když budeme dělat ve dvojicích, není důvod vykecávat se tady všem. Bez většího zájmu poslouchám představování ostatních - holohlavec od baru se představí jako Chuck, samozřejmě sniper. Pak nějaká malá zlodějka a podle všeho další sniper, i když to řekl jinak. Osobně nechápu, co ty krysy baví na tom, že celou věčnost leží v mokré trávě a čekají na vhodnou chvíli. To já jsem nejspokojenější, když jsem motorem událostí. A to taky většinou jsem. Když se nikdo další nemá k tomu, aby promluvil, protočím oči v sloup. "Rebecca. Kdybych znala příjmení, řeknu vám ho. Mám hodně přezdívek, ale vám bude stačit Jolly Roger." Těm, kteří nejsou úplně vypatlaní, by z přezdívky mohlo dojít, čím jsem se velice dlouhou dobu zabývala. "Jsem žoldák, pistolnice. A můžete vzít jed na to, že těžko najdete někoho lepšího. Nejsem vybíravá, dělám do všeho. Vloupačky, vraždy, pašování, pirátství. Kratší je seznam toho, co jsem ještě nedělala," dopovím lehce výsměšně. "Mám ráda zbraně a chlast, jednoduchý jako facka. Pokud mě nebudete moc srát a kecat mi do mých záležitostí, budeme spolu vycházet." V jejich vlastním zájmu by si to měli vzít k srdci.

Cpt. Jennifer Pearl - 19. prosince 2010 18:22

Seznamovací večírek Když Jay potřebuje neodkladně vyřídit záležitost s jednou milou, zrzavou slečnou, jen kývnu a mávnu mu na pozdrav. Možná to bylo "sbohem" možná jen "zatím". Rozhodně mne pobavil výraz v jeho tváři, když ji spatřil a s velice škodolibým výrazem jsem se za ním dívala, když odcházeli stranou. Pak se u mne zastaví Kayne. S úsměvem se na něj podívám a sjedu ho pohledem od hlavy až k patě. Elegán každým coulem "Ahoj Kayne, to víš... prý je to zajímavá práce, takže jsem tady. Jak jde o zajímavé věci, ráda se nechám najmout. A nech brabce v poklopci, než dokončíme misi." mrknu na něj. Pak už se dostaví pan Marlow osobně. Přesunu se za ostatními a poslouchám, co nám chce sdělit. Moc se mi nelíbí, že se tu mám před ostatními představovat. Mám jistou minulost, jisté poslání a jisté krycí jméno a poslední po čem toužím je se tu zviditelnit. Někteří z nich se už představí. Zajimavá sebranka tu je, to je pravda Přejedu pohledem od snipera přes zlodějku, až po dva zabijáky. Slečnu Roger shlédnu pohledem při jejím výstupu a nenápadně protočím oči v sloup. Dívka, co si musí něco dokazovat, jak milé "Říkají mi Mari-Claire a jsem asasin."

Jack "J.K." Kayne - 19. prosince 2010 18:27

Zoznámenie Sedím v bare s čeľusťou vycerenou v pred. Hubu zalejem pivom a osadenstvo preriedim mojím kruto prísnym pohľadom. S nikým sa nebavím. Pretože tu nikoho nepoznám okrem môjho brata ale toho ignorujem pretože je o polovicu menší než ja. Napokon príde pan Marlow a já si oblíznem prst a upravím si vlasy. Nahá lebka mi zaleskne vo svetle baru a vyberiem sa za ostatnými hore schodmi. Počkám až sa vykecajú ostatný a potom našpúlim na chvíľu pery a zatnem prsné svaly. “Som J.K. a som vymáhač....mám rád ryžu a nemám rád tých čo neplatia....“ Nič viac, nič menej. Ak ktosi bude chcieť vedieť niečo konkrétne spýta sa a ak ja budem chcieť odpoviem.

Matt - 19. prosince 2010 19:54

Alkoholový dýchánek v baru končí - Pan "V jako Vendetta" se vrací Chvíli po mé objednávce se ke mě přisune jakýsi plešoun, kterého ovšem okázale odignoruju. Nemám příliš v lásce lidi, kteří se zajímají o mou minulost. Obzvláště o tu armádní. Chvíli po mě do baru vlezla i jakási kočka, která by vklidu mohla zapadnout do čtvrti s vykřičenými domy a červenými lucerničkami. Stejně jako zbytek z téhle místnosti. Další přišel, nejspíše, Kubánec. Teda soudě podle pleti a toho, co si objednal. No skvělý, s půlkou si tady polezu na nervy. Spíš jejich mínus. Ušklíbnu se pro sebe a kouknu se schodům stejně jako většina zde přítomných. No super, k Lady Croftové z Asie, wrestlerovi a zbytku se přidal tajemný chlápek za maskou. Úžasné a delikátní, asi jako yorkšír rozmázlej na podrážce. Mlčky poslouchám řečičky kolem mě. Pár lidí se zná, někteří jen ode dneš,a jiní mají nejspíš dloholetou společnou minulost. Z pana Plešky se nakonec vyklubal bejvalej polda. No výborně, čmuchal. Jestli bude rejpat okolo mě, tak si udělá výlet na Mars. Kopnu do sebe zbytek vodky s džusem a ušklíbnu se. Kyselé a hořké, stejně jako život a práce většiny v téhle místnosti. Začínám přemýšlet, jestli je tohle bordel a nebo budoucí pracoviště. Za maskovaným a davem vyjdu až jako poslední, takže si až v zasedačce sednu jako jeden z posledních. Křeslo je pohodlné, ale vadí mi ono větší kvantum lidí. Pleška-sniper; Ingrid zlodějka... Na chvíli se ztratím v myšlenkách a představím si ji jako sestřičku v nemocnici. Pobaveně se ušklíbnu a vrátím se zase do reality. John - nájemnej vrah, taky sniper; lady Croftová - pistolnice; Claire taky zabiják. Nebo zabíjačka ?? Znovu se ušklíbnu a začínám zvažovat jestli si nehodit nohy na stůl. Zavrhnu to, aby si někdo nestěžoval. Mít s sebou nůž, tak se možná rýpu aspoň v desce stolu. Wrestler a zároveń vymahač dluhů. No nedivil bych se, kdyby tohle byla jediná fráze, co umí vypustit z huby. Ucítím pohled. No super, řada na mě. Poušklíbnu se a postupně všechny sjedu vlastním pohledem. Já jsem Frank, v armádě mi říkali X-Ray. No, za mnou můžete přijít když bude třeba zbourat barák, odpálit tank, usmažit pár lidí a nebo případně někoho poslat experesně na Měsíc bez skafandru. A když řeknu, že máte odněkud vypadnou, tak být vámi radši skutečně zmizím. Pousměju se a poškrábu se zase na neoholené tváři. Dal bych si asi ještě jeden džus.

Sgt. Jamie Flemyng - 19. prosince 2010 20:10

V domě Stojím u baru vedle Clair a přikyvuju na její slova. "Hmmm..." Uznale kývnu na její slova, ale víc nedodám. Všichni se pomalu začínají otáčet ke schodům, kde sestupuje Marlow. Poslouchám jeho slova a koukám po ostatních. Hm tak jsi se sem taky dostal Podívám se na bratra, který si právě ocucává prsty. Zavrtim hlavou a radši se otočím jiným směrem, nemusím vidět všechno. Marlow nás vyzve, abychom se přesunuli jinam. Seberu pití co jsem si objednal a nesu si ho sebou. Nebudu to tu nechávat, abych z toho měl vodu... Posadím se na volné místo a položím sklenici před sebe. Prudce se otočím na Marlowa, který řekne, že se máme představit. Vždycky jsem to nesnášel a snažil jsem se tomu vyhejbat. Poslouchám ostatní jak se představují. Zdá se, že ty co mluví poslední nemají tyhle situace rádi, protože toho o sobě říkají stále míň. Korunu tomu nasadí J.K., musím se napít, abych se nezačal smát. Nechám domluvit X-Raye a nadechnu se. "Jmenuju se Kayne a specializuju se na auta..." Né, nejsem moc ukecaný mezi neznámýma lidma a zatím toho o sobě nic víc řikat nechci. Nelíbí se mi, že převážná většina tady jsou zabijáci, ale dalo se to čekat. Znovu se napiju pití a čekám, kdo bude další...

Světluška Agnes - 19. prosince 2010 21:14

Party s panem Marlowem No to by ses sakra měl stydět. Stěhuješ se z místa na místo, posedáváš u krbu a čteš si, ale abys zved telefon, tak to ne...na to mistr nemá čas! Zdám se být poměrně vytočená a je pravda, že to ve mně teďka vře, ale jeho dárek mne hned zklidní. Diamond is a girl´s best friend! Zašeptám slova a zabrkouám melodii jedné známé písničky. Nyní jej obejmu a prstýnek si nasadím. Díky, kdes ho ukrad? usměji se a v hlavě už si počítám hodnotu. Jakto, že zná orlí hnízdo. Tys o něm řek ještě někomu dalšímu? No přeze mně se to nedozvěděl. Vocamcať pocamcať. poznamenám a dáls i prohlížím nový prstýnek. Je krásnej a já v něm krásnější než předtím... zasměju se. A budu ti říkat, jak uznám za vhodné a jak tě znám. mrknu na něj, ale zpět si prohlížím prstýnek. Třepal ses jak ratlík, když jsem přišla a to sem se na tebe ani nemusela dívat. poznamenám, ale v tu chvíli přichází do místnosti mistr Marlow. Jsme trochu krajem, tudíž odcházíme skoro poslední, ale z anámi je ještě nějaký military guy. Posadíme se do křesel a já odolám nutkání se točit v křesle a nebo hodit nohy na stůl. Marlow nám něco povídá, ale spíš by mne zajímalo proč by nás měla jeho nabídka zajímat. Stejně si dost vydělám svou nynější prací. Poté už se ale začnou představovat ostatní a já neodolám si každého ohodnotit. Ukecanej sniper...to se tak často nevidí. Holčička, co s eumí převlíct za klauna...hmmm...může se to hodit, ale v podstatě je k ničemu. Salší sniper...úžasný...Akce žádná, ale z dálky to máme krytý ukecanýma sniperama. Při slečně Rebecce mám značné nutkání praštit hlavou o stůl, protože takováhle fiflena mi tu vážně chyběla...ale i přesto s emi derou slzy smíchu do očí. Ooooch...já jsem drsná, já jsem drsná...drsnější než šmirgl papír. Bože hlavně se nesměj. Další toho moc nenamluví, ale její oděv mluví za všechno. Taky drsňačka v podvazcích...jůůů Wrestlingová palice...steroidové výbuchy...to nám chybělo. Drsňák z armády, to se ale hodí...ohňostroje to já ráda... Nafintěnej automil... Bože, Agnes, kam si se to zase dostala. Opět odolávám silnému nutkání praštit s hlavou o stůl, jen sedím pěkně opřená a pobaveně hledím po ostatních. nu, nikdo nic neříká, tak je tedy možná řada na mně. Jsem Agnes, ale říkají mi Světluško. Protože jsem zapálila největší sklad zbraní v jižní Americe a bylo to vidět až do New Yorku. Nevím, jestli jsou to specializace, ale jsem plánovač. Dělám do velkých loupeží, vydírání, únosy, eliminace, hackerství, převoz a podobně. Co mám ráda je práce v klidu, co nesnáším je práce v týmu, kterýmu nemůžu věřit. A jestli si můžu dovolit otázku, když už jsem si tak směle urvala slovo, proč by nás vlastně vaše nabídka měla zajímat, pane Marlowe? Otočím se na něj. Hlas mám klidný, medový. Nepředvádím se, spíš se skrývám za klidnou a sofistikovanou masku a daří se mi to víc než dobře. Pronikavým pohledem si změřím každýho z nich, ale svou odpověď očekávám od Marlowa minimálně.

Jay*Chameleon*Cruz - 19. prosince 2010 21:32

Zasedací místnost, jak jinak s panem Marlowem "Nečtu si a neposedávám u krbu. Za co mne máš?" Nechápavě se na ní podívám. Já a sedět u krbu, já a číst něco. Trošku si zavzpomínám na to, co dělám v orlím hnízdě. Za prvé hraní počítačových her a za druhé hraní si v posilovně. "Dejme tomu, že za to mi rusáci nechtěli zaplatit a já si ho nechal." S těmito slovy se usměji. Poté na mně kvůli tomu prstenu vyhlásili odměnu. Ušklíbnu se této myšlence a užívám si plnými doušky pohled na sestřičku Agnes a její radost z prstýnku. "A divíš se mi potom našem předchozím setkání?" Šeptnu jí do ucha, než se na scéně objeví pan Marlow. Cože? Tak to je ten obávanej pan Marlow. Co to má pro boha a xichtě. Nechápavě na něj hledím, zbaven veškerých slov, které jsem předtím měl. Sklopím oči k zemi, abych na něj necivěl a vydám se s Agnes a ostatními, jako pejsci za páničkem, tedy za panem M. V této chvíli nastane nudná chvíli, kde se všichni představují a já po celou tu dobu uvažuji, nad tím, jak bych se představil. Zdravím, je na mně vyhlášený celostátní zatykač. Přitom se ušklíbnu Zdravím. Jsem úžasnej v zlodějském oboru a co se týče převleků. Říkají mi Chameleon... Tak to taky ne. Nic mne nenapadá a já napjatě sedím a poslouchám, jak se kdo představuje. Samí dobří. Ještě, že znám zde dvě osoby. S Claire jako s Agnes, bych nechtěl být nepřítelem Zle by to dopadlo. U dalších netuším, jak jsou dobří. Povzdechnu si, protože je v hovoru o sobě na řadě Agnes a jak to tak vypadá, tak po ní asi půjdu já. Ksakru. Ulevím si v duchu a opět přemýšlím, co říct. Možná mne někteří budou znát. "Dobrý den. Mé jméno je Jay Cruz, ale neměli byste věřit, že je pravé. Jinak mi říkejte Chameleon." Na chvíli se zamyslím, co říct. "Jsem stratég. Nejraději lidi okrádám o šperky, ale předtím vše do největšího detailu vymyslím, než něco ukradnu." Představím se a nakonec rezignovaně kývnu hlavou. Krucinál, jsem netušil, že mi toto bude dělat tak zle. "Jo a ještě něco. Zajímalo by mne, odkud máte moji adresu? Dával jsem si na to bacha, aby mne nikdo nenašel." Možná někomu omylem skočím do řeči, ale nedalo mi to se jej zeptat na tuto věc pro klid mojí duše.

Pan Marlow - 19. prosince 2010 22:11

Zasedací místnost Pan Marlow si při poslouchání vašeho představování vzal ze stolu blok a propisku, ke každému si začal něco připisovat. Jen co jste dopověděli a začali vaše otázky, odložil propisku zpátky na stůl a bloček nechal ležet na klíně. Otázka Chucka se mu ne zrovna líbila, to bylo vidět dle toho, jak se mu oči zaleskly. Další otázky už nebyly pro něj tak špatné. "Nabízím vám klid k vaší práci, ochranu. Rychlá auta, střelnici, posilovnu, bazén, vyslíchácí mísnost. A tak dále.... Hlavně peníze, víc než si vyděláte a taktéž to, že se nemusíte bát, že vám je někdo nedá. Krom toho poté, co u mne budete pracovat, veškeré zatykače a další policejní problémy se vymažou. A až u mne skončíte, tak budete čistí občané ameriky." Odpoví nejdříve na Chuckovu otázku a po celou chvíli co mluví jej probodává očima. "Protože jak jsem již řekl, slečno ..ehm Agnes, potom co o vás vím, tak předstíráte, že jste mrtvá. Chcete konečně žít svůj život? Přestat se schovávat a být pánem sitauce. Žít?" Nyní v jeho očích jsou spíše jiskřičky naděje a klidu, dalo by se říct, že se i pousmál. Přejde pohledem na Jaye. "A vy pane Cruzi. Dejme tomu, že jsem vás zachránil před zatykačem. Už o vašem sídle měli podezření. Že tam někdo takový, jako vy je." Odpoví na Jayovu otázku a opět se napije ze své sklenky s vodou. "Řeknu to takto. Nabízím vám nový život. Pokud se vám to nelíbí, tak dveře jsou támle." Pouhým gestem ruky ukáže na dveře a vyčkává, jak se rozhodnete. Tedy zda někdo odejde. Počká si pět minut a poté se opět přesune pohledem na vás. "Tak tedy. Mé jméno je Roger Marlow. Jsem příbuzný zazobaných Marlowů, ale to bych v této chvíli nerozebíral." začne svoje představování a opět smočí své rty v oné skleničce, která začíná všem připadat, jako bezedná. "Řekněme, že já jsem se vydal po té správné cestě, jak více zbohatnout. A být pánem situace. Tak tedy. Vy co jste zůstali, budete sestaveni v průběhu zítřejšího dne do dvojčlených týmů, jak budou vypadat vám řeknu později." Na chvíli se zarazí a zapřemýšlí nad tím, co by řekl a hlavně aby se opět neopakoval. "Vaše práce začne za týden, do té doby se budete muset více seznámit. Projít zkouškou, která se skládá ze tří částí, ale o ní se dozvíte až pozítří. Pokud zkoušku splníte, budete pravým členem Marlow a spol. A začnete nový život." Nakonec se odmlčí a dá přednost vašim nynějším otázkám. "Nějaké otázky?"

Jay*Chameleon*Cruz - 19. prosince 2010 22:39

Zasedací místnost - Zářící spasitel Hm..hm.. pěkný výběr, ale jak myslí ten nový život. To je nějakej fanatyk? Nechápavě na něj hledím, když mluví k Chuckovi a poté začne mluvit k Anges. Nevěřím mu ani slovo. Moje orlí hnízdo, bylo bezpečně ukryto v horách. Této myšlence se kysele ušklíbnu, jako kdybych jedl kyselej citrón. A hlavně, co si to sakra čmáral do toho bločku. Nad touto myšlenkou se pozastavím a snažím se podívat se na ten jeho bloček, jenže na něj bohužel vidět není. Sakra Utrousím pouze v mysli a na sobě se snažím nic nedat znát. Při té jeho možnosti se na chvíli podívám na dveře a pak si změřím pohledem, ty co jsou tady. Já nemám v úmyslu nikam docházet. Za prvé, chci vědět jak se dozvěděl, že po mně policajti jdou. Za druhé je zajímavá nabídka, že na mne bude zrušen celostátní zatykač. Jen tam sedím, bradu jsem si podepřel rukou a prohlížím si pana Marlowa, který po pěti minutách konečně opět promluví. Takže náš zářící spasitel s námi počítá. Tak to je fajn. Kurnik tak trošku mi připomíná toho týpka z Kulhánkovi knihy, tu jsem si kvůli názvu a překladu v anglině koupil. Chudák týpek, pak musel nějakou dobu poslouchat od Kelly Familly An Angela... Brrr já bych se z toho zbláznil. A hned si začnu pobrukovat tuto písničku, tak aby mne však pan Marlow neslyšel. Jeho další slova, co a jak, a tak dále. Jdou naprosto přeze mne. Nějak jsem tím vším unaven a už bych byl rád, kdyby tady tomu byl už konečně konec. "Dle čeho nás budete vybírat do dvojčlených týmu?" Otáži se pana Marlowa, když mám příležitost. Upřímně doufám, že budu v týmu buďto s Claiere nebo s Agnes.

Sgt. Jamie Flemyng - 19. prosince 2010 23:05

Zasedací místnost Kdybych si všiml dřív, že si zapisuje naše reakce, řeknu toho víc. Marlow byl jeden z málad lidí, na který jsem se během představování nekoukal. To tam asi budu mít černej puntík za jednu ubohou větu. Je to jedno, on má naší složku a ví co od nás čekat. Znovu zvednu sklenici a poslechnu si poslední dva. Tak hackerství Otočím se za Agnes, která vyjmenovala všechny svoje specializace. Tohle jsem jim také mohl řict, ale přijde na to později. Otázku ohledně adresy absolutně nechápu. Člověk jako Marlow s hledání lidí jistě nemá problém. Zavrtím hlavou a opřu se. Poslouchám jeho odpovědi, i když se mě netýkají. Doba pěti minut na to, aby odešli ti co nemají zájem je dlouhá a docela trapná. Je zjevné, že se nikdo nezvedne, tak proč čekat tak dlouho. Konečně začne mluvit a říkat budoucí plán. Zní to docela v pohodě až na to, že tu člověk s některýma ksichtama bude muset trávit celý týden. Otázka ohledně týmů je docela dobrá. Sám doufám, že skončím buď s Clair nebo s bratrem. Další varianta je nějaká žena tady z místních, ostatní radši ani ne. Opřu se loktama o stůl a natáhnu se, abych viděl na pana Marlova. "To musíme trávit celý týden ve vaší vile?" Doufám, že to nebude brát jako urážku, ale mám jasně naplánovány některé akce, kterých bych se velice rád zůčastnil. Hlavně těch večerních, nočních...

John Accurate - 20. prosince 2010 02:01

Zasedačka Pozorně poslouchám zbytek účastníků, zapamatovávám si jejich jména a profese. “Tohle je opravdu zajímavá sešlost.“ Po chvíli si asi jako všichni všimnu, že si náš hostitel zapisuje cosi do bloku. Naše spisy už má co si tam dělá za poznámky, možná nějaká analýza chování, nebo tak něco, no nic“ Když skončí představování ujme se slova opět Marlow, začne výčtem možností téhle vily a zakončí možností odejít “vypadá to, že se nikdo k odchodu nemá“ Pak začne poznámkami k některým z přítomných “ten chlápek má fakt dobrý info“. A nakonec je tu prostor na otázky. Nemám žádný takže jen poslouchám co ostatní.

Světluška Agnes - 20. prosince 2010 10:39

Zasedačka Spojím prsty a lokty se opřu o opěradla židle. Potutelně se usměji. To je jen frmalita, jsem se svým životem celkem spokojená. Člověk jako já je vždy pánem své situace i když na to nevypdá. podotknu tiše. i když tedy teď vím, že zrovna pánem situace nejsem. Pozorně naslouchám dál. Ovšem anstoupí chvíle pětiminutého čekání a já se jen nakloním k Nathanielovi a co nejtišeji mu zašeptám do ucha...Takže tys mi teď dal prstýnek, kvůli kterýmu tě mám zabít? Byl to snubák pro Nikolajevovu holku! jestli ho na mně uvidí, tak mně přetrhne. a ta naše posledí hádka. Já ti chtěla pomoct a taky jsem ti tím pomohla. On nebyl nic, byl to jen obyčejný poˇšták, co nikoho neměl a kvůli němu tě nechali rok a půl být. A ani h to nebolelo. Dala jsem mu pěknou poslední noc a on byl spokojený. Měl bys mi poděkovat a ne mi to stále vyčítat. dokončím náš rozhovor a poté omluvně kývnu k Marlowovi, neboť tohle je jeho chvíle. Opět se rozmluv...Mám ještě jednu otázku a nenechám se odbýt, dokud nedostanu odpovědi. A jak toho chcete dosáhnout? Někteří, kterým očividně nejsme proti chuti nejsou zrovna ti, kteří by nás vyměnili za jednu službičku. Chtěji naši hlavu, ne nás pustit mezi prsty.

John "Bull" Peters - 20. prosince 2010 11:42

Zasedačka Očima už si vybírám z kým bych nejraději byla ve dvojici. I když mi je jasný že tohle evidentně nezáleží na tom co budu chtít já. To že po splnění nějakých úkolů dostanu novou identitu mě nezajímá až tak, jako ta finanční odměna. Co ten velkej rus? Vzpomenu si na toho koho jsem nakrkla asi nejvíc. Nakonec se bude hodit i to druhý. Vesele naslouchám dál a ani mě nenapadne že bych se zvedla a odešla. Ještě mě uklidňuje i to, že ne všichni tady jsou vrahové. Najdou se tady i světlé vyjímky. K panu Marlowovi žádné otázky nemám. I když by mě samozřejmě něco zajímalo, ale to se určitě dozvím. Buď se na to někdo zeptá nebo to prostě dá určitá situace. Hele, ona je tady i bratrská dvojice. Postřehnu jisté věci. Ale pak už jen naslouchám jaký otázky budou padat a jaký odpovědi se na ně dostane.

Cpt. Jennifer Pearl - 20. prosince 2010 13:00

Zasedačka Sleduji a poslouchám Marlowa. To, že zmiňuje, co všechno zde budeme mít k dispozici, je pro mne plus. Jeho poznámka o tom, že nám nabízí nový život, mne donutí se polohlasně usmát. To snad ne? Na tohle jsi je nalákal? Dobrý vtip Prsty si překryji ústa, abych alespoň decentně naznačila, že to polotiché chichotání jsem nemyslela vážně. Opak je pravdou. Tohle je vtipné! Rozdělení do dvojic je zajímavá změna. Původně jsem předpokládala početnější skupinku, ale ve dvou se to líp táhne. Přejedu pohledem po ostatních a přemýšlím, kdo by se ke mě hodil. Bůhví proč radši přeskočím pana holohlavého a svalnatého a zastavím se na jeho milejším a hezčím bratrovi. Nikdy mi neřekl, jestli mají vůbec stejnou mámu... nebo tátu Jakmile se Owen zeptá, skočím do rozhovoru já. "Tak nebude to tak hrozné ne?! Pokoje tu jsou určitě dle tvého gusta a alespoň poznáš souputné zločince z rozličných koutů země." Pak přejedu pohledem na Jaye a usměji se na něj.

Matt - 20. prosince 2010 15:06

Pomáhat a chránit - Marlowovo heslo ?? Po jejich otázkách se náš budoucí chlebodárce nějak rozkecal. A zároveň nám sdělil trochu pikantních informací o našich přísedících. No super, ještěže prachy dokážou hejbat světem. Protáhnu si krk. Ale ani mě nevadí, že mi smaže záznamy. Ozvalo se ale několik tupých dopadů čehosi o podlahu. To spoustě spolupracovníků spadl kámen ze srdce. Potom, co maskáč Marlow ukázal na dveře a vybídl nás, kteří bychom byli případně nespokojení, odejít, napadl mě další vtípek. Přijít ke dveřím, mírně je pootevřít a otočit se na hostitele s otázkou "Kde máte hajzly ??". Ale i tenhle bláznivej nápad jsem nechal plavat. První dojem by měl být ten nejlepší, ale jak pravil klasik: Nasrat !! No super, všichni zůstávaj, ale Marlow má určitě nějaký síto. Ušklíbnu se pro sebe. Mládež se baví mezi sebou a chlebodárce se začal představovat. Zazobaných Marlowů je po světě spousta... Zamračím se trochu. Potom začne o týmech. No super. Oči vsloup. Jsem silně zvědav, ke komu mě Maskáč nacpe. Pár tipů už mám, bude to někdo s pleškou, ikdyž jsem zvyklý pracovat spíš sám. A nebo nějaký hacker, aby mě dokázal propašovat do budovy a zase ven. Kouknu po přísedících. Každého z nich i teď pronásleduje jejich minulost, ale doteď nejasná budoucnost se začíná rozjasňovat a získávat ostřejší obrysy. Vítejte v Americe, v zemi zářných zítřků a nevídaných možností !! Ušklíbnu se. Budoucí zaměstnavatel konečně začne cosi o zkoušce, a já na chvíli zpozorním. Zklamaně se zase uvolním v křesle, protože jsem se dozvěděl jen to, že zkouška má tři části. No super, jsem tam, kde jsem byl i předtím. Kouknu na desku stolu.

Chuck Black - 20. prosince 2010 15:13

Zasedačka Co to bude za zkoušky? No doufám, že jen ze střílení. Nepočítáte doufám s tím, že potom co uděláme zkoušky, jen tak bez přípravy někam půjdu střílet. Nejsem vůl, abych něco takového udělal. Potřebuji dost dlouhou přípravu rozumíte? Obhlédnutí terénu a tak podobně. Jestli mě dáte do hromady s některým z nich. Ukážu na ostatní. Budu potřebovat asi tak měsíc, než z nich něco bude. Jedině snad tady John Accurate vypadá, že bych se sním, sžil rychleji. Nemysli si, že tím svým notýskem na mě uděláš dojem, nebo že mě vystrašíš tím svým pohledem.

Rebecca "Jolly Roger" - 20. prosince 2010 17:49

Zasedací místnost Upřímně řečeno mě podrobnosti o ostatních zas tak nezajímají, respektive vůbec, takže poslouchám jen tak na půl ucha. Stejně to nebude nic, co by mě překvapilo. Mírně mě zaujme týpek, co o sobě prohlašuje, že je expert na výbušniny. S někým takovým jsem se ještě nesetkala, to by mohlo být... zajímavé. Zrak mi střídavě těká po ostatních a po panu Marlowovi, pak si povšimnu, že si u každého dělá poznámky. Si dělá prdel, jsme snad nějací školáčci? Dělá si poznámky ohledně našeho chování, nebo co? To jako zůstanu po škole? Nebo možná budu muset napsat 100x: budoucím kolegům se nevyhrožuje. Jseš zlobivá holka, Rebecco. Ta myšlenka mě docela pobaví. Nijak mě neštve, jaký první dojem jsem na něj udělala, beztak jsem jenom potvrdila to, co o mně už určitě slyšel. Pokud by nebyl ochoten tolerovat to, v prvé řadě by mě ani nekontaktoval. Aspoň myslím. Jestli ne, je to debil. Ušklíbnu se, když vykládá o výhodách, které nám práce u něj skýtá. A k čemu mi bude, že smaže nějaké blbé záznamy? Ha? Mi můj život naprosto vyhovuje, kdyby to bylo jinak, tak si to zařídím sama, vole. No dobře, úplně sama možná ne, ale existuje pár lidí, kteří u mě mají menší dluh. Nepochybuju o tom, že by to šlo, ale já si neumím představit, že bych dělala něco jiného. Když si představím sama sebe, jak sedím v kanclu a dělám nějaký papírování, v duchu se otřesu znechucením. Ne, na tenhle život bych si nikdy nezvykla. V mém případě to navíc ani nejde, oficiálně nemám žádnou školu a bez té je dneska člověk v prdeli. Já mám nejradši zbraně po ruce a mořský vítr ve tváři - musím uznat, že na lodi jsem strávila nejlepší období svého života. Až skončí tahle práce u Marlowa, možná bych se tam mohla vrátit... Ale když si to zvážím, je fakt, že moct volně chodit po ulicích New Yorku by bylo příjemné. Možná se vysmívat do ksichtu starým známým poldům... Jsem si celkem jistá, že si mě někteří z nich ještě pamatují. Sice by to trvalo jenom omezenou dobu, protože nehodlám moc dlouho sekat latinu, ale stejně nehodlám v Americe zapustit kořeny. Když se to vezme kolem a kolem, je to hnusná země. A Amíky nesnáším víc než jakýkoli jiný národ. Další výhody mě moc nezaujmou, nad střelnicí jenom pohrdavě přimhouřím oči. A k čemu ti je, že se trefíš na střelnici do tmavé siluety? To umí každý dement, ale v reálu je vždycky všechno jinak. Já třeba na střelnici neměla přístup nikdy a žiju. Zatím. Ale co, jsem to hlavně kvůli penězům. Za peníze si člověk koupí munici a nové zbraně, které kupuje proto, aby získal další peníze. Je to začarovaný kruh. Marlow pak každému nabídne šanci z tohohle vycouvat, ale nikdo se k tomu nemá. Kdo by se taky divil. Umím si docela dobře představit, kolik z nich stojí o to smazání záznamů. Paka. Posléze se začne představovat, ale jak jsem čekala, neřekl nic konkrétního, ani podstatného. Ne že by mě to zajímalo, stejně jako mě nezajímá, s kým budu v týmu. Pokud jde o mě, budu odvádět svoji práci tak, jak to dělám obvykle. Jenom doufám, že to nebude někdo vlezlý. Při slovu "vlezlost" mě napadne až moc ukecaný sniper-bývalý polda, který se myslím jmenoval Black. Zrovna ten by to být nemusel. Já vůbec nemám v lásce snipery, jaký člověk by se furt někde krčil jak krysa v zákrytu. Zkouška? Super. A vysvědčení by vidět nechtěl? Měla jsem dojem, že nás sem pozýval, protože jsme nejlepší, aby nás nemusel testovat. Co je to za prasopsí logiku? Opět dojdu k názoru, že boháči jsou šiblí. Nemám žádné otázky, jenom pozoruju ostatní, přičemž se zastavím u řeči ukecaného Blacka a ironicky nadzvednu obočí. Ha ha, chlapče. Já pro tvé vlastní dobro doufám, že nebudeme spolu v týmu. Začínáš mě docela srát a to tě znám asi půl hodiny. Navíc ti asi dost jebe - proč by měli dávat do jednoho týmu dva snipery, ha? Nemají se týmy náhodou doplňovat? Tohle bude ještě na dlouho.

Jack "J.K." Kayne - 20. prosince 2010 18:45

Zasedačka Sedím. Čakám až kým Marlow a tí ostatný trocha vykecajú. Trochu ma ale zarazí, že tu ten opičák v obleku po nás chce akési testy. Čakal som, že dostaneme robotu a že už pôjdeme zarábať a hovno! Profesionála to robia tak, že ani neviem meno bossa ktorý mi dá úlohu. No tento to robí úplne inak. Budem si musieť dať na neho pozor. Prestáva sa mi to páčiť a v duchu si prezerám ostatných. “Čo ak ten zmrd je policajt a nás sem nazbieral aby nás chytili? Navlečie sa do kvádra ako kar donúti nás povedať čo sme a čo robíme a potom jeb! A už budeme za mrežami a priznanie bude na kamerách....“ Tvárim sa ale rovnako. Len si poobzerám ostatných a čakám až kým sa vykecajú. Som zvedavý ako sa to vyvinie.

Pan Marlow - 20. prosince 2010 18:50

Zasedací místnost Naslouchá pozorně každé vaší otázce, když proběhne menší vyměná názorů, dělá si další zápsky do svého notýsku. Když je konečně ticho, tak si odkašle. "Vybírat vás budu dle vašich zkušeností a také dle toho, jak si navzájem vypomůžete." Odpoví nejdříve Jayovi na otázku, poté přejde pohled z Jaye na Owena. "Ano, budete zde ve ville, ven však vycházet můžete. Máte k dispozici auta, která si můžete vypůjčit a věřte, že jsou kvalitní." Pohledem poté přejde na Agnes a na očích se mu opět objeví ty jiskřičky. "Skvělá otázka. Dejme tomu, že vy pracujete pro mne a já prauji pracuji pro ty na vyšší sféře. Tedy oni vlastně pracují pro nás." Pousměje se při této odpovědi a svůj pohled zaměří na Claire, která se vybavuje s Owenem. "Ano, pokoje zde máte. Nahoře, a taktéž si myslím, že by bylo vhodné vás tímto provést. Tudíž pokud nenamítáte, tak můžeme." Pronese a postaví se, to už však se má ke slovu Chuck. Dost kryticky si jej změří během jeho otázek a jeho další slova jej naprosto překvapují. Ale na otázku mu nezbývá nic jiného, než odpovědět. "Jak jsem již řekl, otázky na zkoušky vám zodpovím v pravou chvíli. Dejme tomu, že díky těm zkouškám poznám, zda vám mohu věřit a spolehnout se na vás. " Na chvíli se odmlčí, aby si vyslechl další Chuckovi řeči. "Dočkejte času, jako husa klasu." Pronese jen a konečně se postaví, vyjde ven jako první a začne prohlídka sídla, při které si projdete skoro všechno. Nějak se k tomu co vidíte nevyjadržuje, jen řekne co to asi je a poté jde dále. (vše k prohlídce viz. HP)

Jay*Chameleon*Cruz - 20. prosince 2010 19:04

Zasedací mísnost, poté procházka "Já ti sakra nic nevičítám, a kvůli čemu jinému bys za mnou šla. Jo je tu společná minulost, ale to může být pro tebe jedno. Je to minulost... Jak tedy můžu vědět, že to tak nemyslíš a nebudeš se mně chtít zbavit." Využiji stejně jako ona té pětiminutové chvíli, abych jí taky něco řekl. Otázky nám jsou již zodpovězeny, tedy otázky mistra Chucka mne dokážou trošku vytočit, jako kdyby se ten svět točil jen a jen kolem něj. Netuší, že vlastně těmi otázky jen združuje nás všechny? Takže, abychom si to shrnuli. Nabízí nám luxus, mně nabízí klid duše s novým životem. A nějaká auta, vybevení domu, prostě všecko. No tak to se mi líbí. Za to jen chce splnění zkoušky a být poslušní. Tak to je horší stránka Na chvíli se vratím do minulosti, kdy jsem z jazyka na matuře dostal za pět, to byla můj nejhorší propadák, co se týče zkoušek. A vypadá to, že se teď bude opakovat. Stále se vracím k té myšlence, během toho, co procházíme barákem a on nám k tomu udělá strašně velký výklad. "Co tak se dnešní noc vypařit?" Šeptnu k Agnes s úsměvem na rtech, když už pan Marlow skončil svou řeč. "A nyní si užíjte do pozítří dny volna. Veškeré věci a pokoje jsou vám k dispozici, pokud budete cokoliv potřebovat, jděte za služebnictvem." S těmito slovy se s námi rozloučí pan Marlow, a pro nás to značí konečně chvíli klidu. "Máš něco v plánu Agnes? Protože jestli ne, rád bych s tebou zašel na pár skleniček." Navrhnu jí a vyčkávám, copak na to hezkého řekne.

Cpt. Jennifer Pearl - 20. prosince 2010 19:10

Zasedací místnost Odkudsi zpod šatů vyndám malé pouzdro, s největší pravděpodobností je upevněné na podvazkovém pásku vysoko na stehně, a vyndám z něj maličký mobil. Napíšu krátkou sms, ve které zadám instrukce Sestře, aby mi připravila mou výstroj. Zítra jí zadám detailnější informace. "Věci na převlečení, pane Marlowe... najdou se u vás nějaké?" zeptám se ho ještě než nás vypustí do jámy lvové. "Konkrétně mám na mysli soupravu do ringu či na žíněnku." pousměji se a podívám se na Owena. Když sedánek skončí, pomalu se zvednu, mobil zasunu zpět do poudra, vstanu a upravím si šaty. Vyčkám si na odpověď od Marlowa, ačkoliv předpokládám, že bude kladná a vydám se porozhlédnout se po jeho vilce, když už se tak nabídl, tak proč toho nevyužít.

Matt - 20. prosince 2010 21:32

Tak se trochu projdeme - Marlow se asi rád chlubí Mládež se ptá a napětí roste, asi jako když ležíte na střeše se sniperkou v ruce a zároveň v dlani máte detonátor od výbušniny, kdyby se něco zvrtlo. Marlow ale kupodivu všechny připopmínky a otázky bere s klidem, a možná by se dalo říct, že se chová i mile. Teda do té doby než promluví ten fízl. Jestli ten bude se mnou v týmu, tak si zažije peklo. Ušklíbnu se a prohrábnu si vousy. Maskovaný zvedl svoje aristokratické pozadí z křesla a vyzval nás k prohlídce. Vlastně čekám až se vykymácejí všichni. Wresler se potil, jakoby si na něj svítili fízli plamenometem. Žeby předčil Chameleonovu paranoiu ?? Ušklíbnu se. Předtím došlo na témata pokojů a mě se najednou zachtělo spát. Sám, vlastně jsem si za těch šest let zvykl. Na nikoho v životě už nečeká, možná tak na Smrt, ale ta děvka je moc mlsná na to, abych věděl, kdy si vybere zrovna mě. Jak už je mým zvykem, courám se poslední. Nerad mám někoho v zádech, obzvláště takové, co můžou mít za podvazkem bouchačku a nebo takovýho krutora, že by se mnou házel v návalu vzteku jak malý dítě s plyšákem. Kurva, proč jsem sem vlezl beze zbraně ?? Aspoň ten kuchací nůž do boty jsem si mohl vzít. No, pozdě. Každopádně dneska chcípnout nemíním, takže jsem odhodlaný kohokoliv, v případě nutnosti, zmlátit do bezvědomí. Všichni, co jsou přede mnou to nemají v hlavě vpořádku. Vlastně ani já ne. Tady už od příjezdu smrděl průser, drahý voňavky, a železitě i krev. Kdyby jeden nebo jedna, prostě kdokoliv z nás šel k psychologovi, další den by měl ten doktor v novinách nekrolog, jak se oběsil/otrávil/zastřelil/rozmázl o chodník z dvanáctýho patra - nehodící se dle chuti škrtněte a nebo si doplňte sami. To před patnácti lety jste srali na nějaký sezení u doktorů. Zavřeli jste se do ložnice, do kuchyně, jednoduše někam s flaškou whisky nebo vodky a ráno bylo po problému. Jen ty opice byly strašný. Marlow se chlubí vybavením, ale moc svoje místnosti nekomentuje, jen nám říká, co je všem (snad) jasný. Výslechovka na výslechy, posilovna na zvyšování kondice a tak dál, a tak dál. Ještě by nám mohl říct, že naše věci už na nás čekají v pokojích a začnu se fakt smát.

Pan Marlow - 20. prosince 2010 22:12

Dodatek k prohlídce "Jistě, že tu máme oblečení. Dalo by se říci, že více méně zde je všechno. V bazánu se můžete i potápět, jsou tu i věci na potápění. A myslím, že oblečení jako takové by se tu našlo, máme vlastní jak to nazvat. Butique." Odpoví na otázku Claire, lehce se ukloní. "Potřebujete mne ještě, či ne. Do pokojů jistě trefíte, to jsem již ukazoval a auto či cokoliv si můžete vypůjčit, tedy spíše vlastnit. Nyní je na vás, jak se rozhodnete dnešní den strávit a poté i další dny. Avšak za dva dny vás budu potřebovat, bylo by vhodné být na blízku. Tedy pro nyní máte pohov." Řekne Marlow a s těmito slovy ještě s menší úklonou určenou k damám, kolem vás projde a zašije se do vlastní pracovny, kde bude řešit další potřebné věci.

Sgt. Jamie Flemyng - 20. prosince 2010 22:49

Zasedací místnost Po vyslovení své otázky se zase opřu, ale nespouštím oči z Marlowa. Nevnímám další otázku, protože se ke mě nahne Mari a začne do mě něco hustit. Otočím se na ní a chvíli jí pozoruju jestli to myslí vážně. První část budiž, dům je krásný a podle nejnovější trendů. Poznávání zločinců mi už stačilo. Tedy to představování zde. "Uvidíme." Podívám se zase na Marlowa, který začne mluvit. Uleví se mi, když oznámí, že můžeme opouštět areál. Ihned potom vytáhnu mobil a diář a začnu si v něm listovat. Vůbec se mi to nelíbí. Bylo to dost nečekaný a měl jsem tolik programu. Nejvíc mě serou večerní akce, který budu muset oželet a hlavně to vysvětlovat těm lidem. Vztekle diář zaklapnu a mobil zase uklidím. S tím se zvedne i Marlow a odejde pryč. Zaslechl jsem jenom slovo pohov. "Do ringu říkáš?" Zvednu hlavu a otočím se na ní s úsměvem. Nutí mě to vzpomenout na náš poslední přátelský souboj. Ještě jsem nebyl plnoletý a ona mě pěkně nakopala. Zvednu se od stolu a seberu i sklenici, ve které ještě před chvílí bylo moje oblíbené pití. Popojdu blíž k bráchovi, se kterým konečně začnu mluvit. Předtím jsem se k němu moc neměl, dloubnu ho loktem do břicha a usměju se. "Co máš ty v plánu dneska večer? Posilovna? Rejže? Opičí mozky?" Pohledem sleduju Mari i bráchu...

John "Bull" Peters - 21. prosince 2010 12:14

prohlídka Poté co nás pan Marlow provede po domu, nutno říct že je pěkně velkej a je tady všechno na co si člověk vzpomene, se vytratí. Asi plno práce. Jednoduše si to odůvodním. A pak nám všechno podstatný na uvítanou řekl. Bazén?! Mám jasnou představu o tom jak bych nejraději strávila zbytek dnešního dne. Podívám se na dveře vedoucí do pokoje kde budu dočasně ubytovaná. Rozpohybuju tělo. Zarazím se však když po cestě míjím Johna. Jedinej člověk se kterým jsem se tady zatím aspoň chvilku bavila a asi náhoda tomu tak chtěla, že nás pan Marlow dal do jednoho týmu. "Co budeš dělat když je teď volno?" Zeptám se. "Plánuješ něco tady v domě nebo se chystáš někam ven? Některým z těch aut?" Zvědavě se na něj podívám. "Týme." Dodám a pobaveně se usměju.

John Accurate - 21. prosince 2010 13:06

Prohlídka Když Marlow dokončí “výslech“ všech přítomných zapřemýšlí nad tím co řekl Chuck “tak ty seš ten poslední s kým bych chtěl bejt v týmu“. Během prohlídky se rozhlížím, abych tu pak nebloudil “jo je to tu hezký, bude to změna oproti spaní v autě a v motelech, ta posilovna nezní špatně. Sem fakt zvědavej co všechno má ve zbrojnici“. S končící prohlídkou přemejšlim o dalšim programu. Z přemýšlení mě vytrhne Ingrid “tak tohle bude zajímavý, pracovat po delší době s dalším člověkem“. Otočím se na ní “Nic zvláštního neplánuju, takže jestli chceš někam vyrazit. Mám venku auto, který ani není hledaný, ale můžem klidně zkusit nějaký z těch co tu má.“ Při poslední větě se trochu usměju. “Když spolu máme pracovat bylo by dobrý se poznat“ Pak čekám na odpověď.

John "Bull" Peters - 21. prosince 2010 13:57

Plánování Zadívám se na Johna. Vyrazit autem někam mrknout? Nebo ten bazén. Chvíli jen koukám a přemýšlím. Bazén neuteče. "Ty jsi přijel shelby, že?" Vzpomenu si na jeho auto. "Vždycky jsem chtěla vědět jaký to je se projet takovým autem." Lehce se pousměju. "Akorát nemám představu kam vyrazit." Pokrčím rameny. "Původně jsem myslela tady na bazén že bych si dala jen tak relax. Ale jestli o něčem venku víš kde by se dalo dobře zabavit, jsem pro." Začnu přemýšlet nahlas. "Hm?" Možná bar nebo jen tak někde trajdat...

John Accurate - 21. prosince 2010 14:10
	Plánování “Jo je to skvělý auto, tak můžem vyrazit“ zapřemýšlí “jeden bar byl kousek od motelu kde sem bydlel“ Opětuji úsměv “O jednom baru vim je to pár pár kiláků odsuď“ “ten bazén taky nezní špatně, ale budem tu ještě nějakou dobu. Musim se ještě ozvat pár lidem a zrušit zakázky“ Pak kývnu směrem k východu “Tak jedem?“

John "Bull" Peters - 21. prosince 2010 14:22

Výlet "Jo, jen mi dej chviličku. Hodím na sebe něco jinýho." To už mizím ve svém pokoji kde se začnu přehrabovat ve svých věcech. Na uvítací večírek jsem se sice oblíkla celkem slušně, ale teď na sebe hodím to co mi je pohodlný... O pár minut později vyjdu v bílým tričku jenom na ramínkách a světle modrých riflích které jsou místy prošoupané a už už se tam klube díra. Jsou sice starší ale patří mezi moje oblíbený. Přijdu za Johnem kdy si ještě upravuju vlasy a neposlušný pramínek dávám za ucho. "Myslím si že jsem nachystaná." Pronedu jen a vykročím vedle Johna k jeho autu. Spíš se teda musím nechat vést protože netušm kde přesně zaparkoval.

Jack "J.K." Kayne - 21. prosince 2010 14:43

Zasadačka Ostávam ticho sedieť a rozmýšľam čo s načatým večerom. Napadlo ma že by som sa ožral no stále prechovávam podozrenie že tu je niekto policajtom a že sme sledovaný preto to zavrhnem. V tom sa priplíži môj malý braček a štuchne ma do brucha s debilnou otázkou. “Opičí Mozky samozrejme!“ Odvrknem mu podráždeným tónom cez zaťaté zuby. On je na to už zviknutý, vie že ja mám malokedy iný tňon hlasu a môj zmysel pre humor je značne odlišný od iných ľudí. “Ale až potom čo si pozriem ako z teba slečna vymláti dušu!“ Dvihnem sa zo stoličky a smerujem do telocvične, kde začnem hľadať nejaké tie hadry na moje proporcie a boxovacie rukavice. Trochu si zamlátim do vreca aj ja, keby som sa nudil...

John Accurate - 21. prosince 2010 14:51

Výlet Mezitím co čekám, než se Ingrid převleče sleduji co ostatní plánují. Změnu oblečení nějak neřešim “Doufám, že mi nikdo nelez do auta“ Trochu nervózně s touto myšlenkou čekám na Ingrid. Netrvá to moc dlouho a přechází, týmová kolegyně “kdyby mi někdo po vyhazovu z armády řek že budu pracovat pro zbohatlíka, kterej mě dá do týmu s holkou a ještě tou co nepoužívá zbraně. Ušetřil bych mu trápení jednou ranou do hlavy.“ Na její slova přikývnu. Když vyjdeme ven hvízdnu na obsluhu aby přivezla auto. Během několika okamžiků tu je. Otevřu Ingrid dveře na straně spolujezdce, nechám ji nastoupit a zavřu za ní. Při obcházení auta zadem otevřu kufr, abych se ujistil, že je všechno na svém místě “maj štěstí“. Urychleně nasednu do auta. Nastartuji a rozjedu se směrem k městu. Cesta může trvat zhruba tři čtvrtě hodiny. Během cesty sem potichu jen pokud se Ingrid na něco nezeptá. U Baru CJ jí pomůžu vystoupit, zamknu auto. Do baru nechám stoupit první Ingrid. “Co si dáš?“ čekám na odpověď.

Chuck Black - 21. prosince 2010 15:08

Po prohlídce No mohlo to dopadnout hůř. Pomyslím si, když zjistím s kým jsem ve dvojici. Ten aspoň ví co takový sniper dělá. No asi budu muset pracovat bez pozorovatele. To je pěkně na houby půjde my o kejhák při každý akci. Kdykoliv se může objevit nějaký náhodný sniper jako já a sejmou mě. No to sice není zas tak pravděpodobný ale co kdyby. Jestli budu koukat do zaměřovače nemůžu zároveň hlídat okolí. Ten típek to možná umí s výbušninami, ale nevypadá jako někdo kdo by dokázal někde ležet a nehýbat se. Dojdu do svého pokoje. Chvíli uvažuji kam strčit pušku. Potom jí hodím pod madraci do postele a na zip tašky připnu zámek. No snad to vydrží. Potom zchodím kabát a převléknu se do šatů na cvičení a jdu ozkoušet tělocvičnu.

John "Bull" Peters - 21. prosince 2010 15:31

Bar To si nechám líbit. Neujde mi že má John taky vychování a ví co se sluší. Otevře mi dveře a nechá mě nastoupit, potom za mnou zavře. Cestou je víceméně ticho. Nikdo moc neví co povídat. Proto padne jen občasná otázka. "Odkud jsi?" Zeptám se ho. "Co jsi vlastně dělal než jsi došel pracovat pro pana Marlowa. Následuje další. Mezitím přijdeme do nějakýho baru. Nikdy v životě jsem tady nebyla. Rozhlídnu se po neznámém prostředí. Vyruší mě až Johnova otázka. "Vodku s džusem. Děkuju." Odpovím mu. Mezitím si jdu sednout k jednomu stolu, kde je prázdná sedačka. Rozhlížím se kolem, venku už je tma a tady se začínájí sházet lidi různýho zrna.

John Accurate - 21. prosince 2010 16:11

Bar Během cesty odpovím na položené otázky “No sem z Tennessee“. Uběhne několik minut a přijde druhá otázka ohledně předchozí práce “Spíš to byly menší práce v rámci mojí profese, předtím sem byl v armádě“ V baru dojdu pro pití, co si objednala Ingrid, sám si vezmu pivo. Dojdu ke stolu a sednu si naproti Ingrid, podám ji její pití a začnu s otázkami “Tak odkud seš ty?“ pokračuji“jak ses dostala ke své profesi“. Následně se napiji a rozhlédnu se po lidech okolo.

John "Bull" Peters - 21. prosince 2010 17:14

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro Bar "Z New Yorku." Řeknu názrv města ohledně původu. "Jak jsem se dostala ke své profesi?" Usměju se. "Mám za sebou část herecké školy. A pak se mi nechtělo dělat někde v obchodě kde bych prodávala za pár babek." Zasměju se. "Jak jednoduché." Pokrčím rameny a napiju se. Podívám se jak se John rozhlíží. "Ty někoho ještě očekáváš?" Zeptám se ale nemyslím to příliš vážně. Další otázku už však ano. "Proč jsi odešel z armády?" Ryhle dopiju první drink. "Jen si zajdu pro další." Ukážu prázdnou skleničku. Vstanu od stolu. Holka, sem tam někoho okrást, proč ne. Ale aby mě platili že budu dělat s vrahama?! Přímo na baru si objednám tentokrát čistou vodku, kterou rychle vypiju a ke stolu si nesu "jen" vodku s džusem. Uklidni se! Koukají z toho prachy. Hromada prachů! "Tak jsem tady." Posadím se zase na místo kde jsem byla před chvílí.

John Accurate - 21. prosince 2010 18:02

soukromá zpráva od John Accurate pro Bar “Tak NY, jo tam bylo několik kšeftů, teď je tam ale horká půda nějakou dobu tam nepáchnu. Herečka tahle holka musí bejt sakra dobrá v tom, co dělá.“ Když si všimne že se ohlížim “Ne jen kontroluju okolí“ další otázka už de dost do hloubky “vole vzpamatuj se, fakt jí chceš vykecat tolik?“ upiju něco piva “byl sem propuštěn za nesplnění rozkazu, víc říct nemůžu“ snažim se aby to nevyznělo hrubě. Když vstane, začnu si procházet informace “dost různorodá skupinka, vrazi, herečka,… vypadá to že ty úkoly nebudou obnášet jen vraždy. No stejně sem zvědavej co bude ten test obnášet. Už se vrací“ Když se posadí začnu “Chtěl bych se omluvit jesttli sem tě nějak vyděsil při našem setkání. Nepřemýšlel sem. Ale jestli chceš, můžu tě naučit zacházet třeba s pistolí, nebo nožem kvůli ochraně, pokud to neumíš.“

Cpt. Jennifer Pearl - 21. prosince 2010 18:11

Mlátička v ringu Netrvalo mi dlouho, než jsem se dostala do tělocvičny, odkud byl jen kousek k ringu. Paráda, vypadá to tu dobře Rozhlédnu se kolem sebe a automaticky zamířím do míst, kde jsou šatny. Projdu si tam skříňky. V některých je vskutku čisté oblečení. Od kvalitní sportovní podprsenky, až po ženské trenýrky a tílko. Vysoké kožené boxerské boty a růžové nadkolenky. Samozřejmě, že dámské a pánské šatny jsou oddělené! Postavím se před ring a čekám, až se převlékne i Owen. Jeho velkej brácha už tu buší do pytle. Začnu se protokativně protahovat před opičí hlavou. Pár cviků na protažení nohou, od lýtek až po kyčle, zhoupnu se v bocích a protáhnu postranní žeberní svaly. Předklon s rukama za zády a nakonec rozcvičení hrudních svalů, zakroužení rukama a jsem ready. "Tak Owene, jde se na to," vklouznu do ringu a připravím si postoj tae kwon do.

John "Bull" Peters - 21. prosince 2010 18:19

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro Bar Zavrtím hlavou ze strany na stranu. "S pistolí zacházet trošku umím. Ale prostě ji nechci používat. Jednu dokonce mám. A nůž?" Zase zavrtím hlavou a upiju ze sklenky. Jak jsem dosedla, rychle vypitý destilát dopadl na mou mysl. Nejsem zvyklá moc pít. A už vůbec ne tak rychle. Ale vím co dělám. "Spolíhám prostě na to že to co znám mi stačí. Taky přece neumíš všechno, ne?" Uvědomím si ale že mi neřekl celý důvod jeho propuštění. Jen že neuposlechl rozkaz. To ve mě vzbudilo jen větší zvědavost. "Asi mi neřekneš co to bylo za rozkaz, že?" Zvědavě se podívám. "A jak to že jsi byl v armádě a najednou jsi na druhý straně?" "Co tě láká víc na nabídce pana Marlowa." Nahnu se směrem k Johnovi a zašeptám aby nebylo slyšet. "Peníze nebo nový život."

John Accurate - 21. prosince 2010 18:50

soukromá zpráva od John Accurate pro Bar “Doufám, že se nedostanem do nějakýho průseru, hold se o ni musim postarat“ Na poznámku že taky neumim všechno zapřemejšlim “máš pravdu nabourat se do počítače, otevřít zámek bez toho abych rozmlátil dveře“ řeknu s úsměvem. “Ohledně toho rozkazu, byl to špatnej rozkaz. To je tak všechno co ti k tomu řeknu“ když se na mě podívá a položí další otázku “našel sem tam řád kterej můj život potřeboval, ale pak se to zvrtlo. Druhá strana zajišťuje větší možnosti rozhodnutí.“ Jakmile se začne ptát na motiv přijetí nabídky začnu přemýšlet “novej život, na co dlouho by nevydržel, prachy hoděj se, ale taky ne“ Když se nakloní, aby slyšela odpověď polohlasem odpovím “Ani jedno, chci bejt nejlepší v branži“ pak se zpátky usadím “tohle asi jen tak neskousne, ale chtěla to slyšet“ Dopiju sklenici zvednu se “za chvíli sem zpátky sem nasuchu“ a dojdu si pro novou, jakmile se usadím, zeptám se “Ty to děláš z jakých pohnutek?“ nahnu se stejně jako předtím abych zaslechl odpověď.

Světluška Agnes - 21. prosince 2010 18:51

procházka, autíčko, bar Skvělá otázka? No jasně, já jsekvělá celá. Příliš nerozumím tomu, co tím Marlow myslel, když mi odpovídal, ale jen pokrčím rameny a nechám to být. Odpověď jsem si přebala po svém. Poté nás čeká procházka vilou. Mistře Marlowe, mám ještě jednu otázku. Po dobu, kdy budeme pracovat u vás je nutné, abychom bydleli zde? neb máme volnost pohybu po svých vlastních bytech? Napadne mne, když procházíme pokoji. Je mi jasný, že po dobu trvání tý zkoušky tu budeme muset zůstat, ale oc potom? To tu budeme žít jako jedna velká šťastná rodinka s panem steroidem, slečnou jsem-drsná-až-to-bolí a sniperem nezavřu-hubu? Prohlídka skončí a obrátí se na mne Nate. Jsem pro alkohol. Já jsem vždycky pro-alkohol. potvrdím. Ale ze všeho nejdříve se jdeme podívat na autíčka. Oči se mi rozzáří, když to navrhnu a jdeme do garáží. Tam spatřím mou lásku, mé vysněné odkaz. Projedem se. usměju se a oči mi září. Od někud získám klíče a okamižte nasedám za volant, pčemž očekávám, že Nate nasedne na místo spolujezdce. Jakmile to udělá, vystřelím z garáží a navedu směr centrum a první lepší bar. Hele, přetaň mně urážet. navážu, na náš předchozí rozhovor ze zasedačky. Musel bys mi provýst něco hnusnýho, abych se tě chtěla zbavit, nebo by mi museli nabídnout takovou sumu, kterou bych nedovedla spočítat. A já umím počtat hodně dobře. Mrknu na něj, ale dál si užívám rychlou jízdu tímhle nádherným drobečkem. Policie se ani neobtěžuje za námi jet. S tmi svými křápy nemají sebemenší možnost nás chytit a i kdyby, Agnes vlastni kouzelnou diplomantskou kartičku.

Jay*Chameleon*Cruz - 21. prosince 2010 19:06

Cesta do baru Nějak moc nevyjadřuju, když jdeme omrknout garáž pana Marlowa i mne totiž docela zajímá, co tam za všechna auta má. Nepochybuji však, že nebudou kvalitní. A vůbec mne to nezklamalo, já tam našel taky krásný vůz, který si nejspíše brzy zabavím pro svoji potřebu. A to jeep odkaz, ve kterém se dle mého názoru prostě skvěle jezdí. Jenže já si vybral, jako auto to co jezdí rychle. Jen co si Agnes vybere autíčko a nasedne na místo řidiče, já ač s pár připomínkami nasednu na místo spolujezdce a užívám si tu rychlou jízdu. Přemýšlím nad tím, že jí navrhnu, že cestu zpátky odřídím já. "Dobře, ale netvrď mi, že se ta chvíle jednou nestane." Řeknu nakonec a koukám z okna, vyhlížejíc přitom minoucí krajinu. "Takže něco nového? Co mužská srdce, okouzlila si nějakého?" Položím jí tuto otázku a lehce se na ní usměji, tedy pokud se na mne podívá. "A co si myslíš o panu s maskou? Bude sranda pro něj pracovat." Pronesu a vyčkávám, kde pak je ten vybraný bar a kde smočím svoje vyschlé hrdlo. Ano, opět mám žízeň.

John "Bull" Peters - 21. prosince 2010 19:15

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro Bar "Ty se vyznáš ve zbraních, já v převlecích a právě zámcích." Usměju se. "Možná to byl důvod proč nás dal pan Marlow do týmu." Usměju se. "Nejlepší v branži." Zopakuju tiše a zakroutím hlavou. "Já bych to měla ve svým oboru ještě hodně daleko." Sleduju ho jak si jde pro pití. Nevím zda se takovým lidem dá věřit nebo ne. Během chvíle je zpátky. "Jak jsem řekla, láká mě představa bohatství." Usrknu. "Ty si běžně dáváš do nosu a pak řídíš?" Neodpustím si poznámku. "Co si myslíš o ostatních který jsme dneska poznali?" Zadívám se mu do očí. Zkusím otázku trochu osobní. "Máš rodinu?"

John Accurate - 21. prosince 2010 19:49

soukromá zpráva od John Accurate pro Bar Na dotaz o pití jen odpovím “vim kolik si toho můžu dovolit abych mohl řídit, neboj“ trochu se usměju abych dal na jevo že se nemusí bát. “Ohledně ostatních, no vezmu to postupně. Chuck trochu nafoukanej, už to že prohlašuje že je jeden z nejlepších, nevim, uvidíme při akci. Rebeca normální žoldák, de za nejvyšší nabídkou. Mari zatím nevim co si o ní myslet, umí dobře skrývat co je zač. J.K. no co říct bouchač, nechtěl bych se mi dostat pod lopaty. Frank bude troch cvok ale nejspíš se vyzná. Owen nejspíš dobrej řidič, dál nevim. Agnes můžná dobrej plánovač, ale jak řekla preferuje práci v klidu, uvidíme jak se osvěfčí při akci. Jay nejspíš to samý co Agnes kombinovaný se zlodějem.“ napiju se vyčerpávajícím “rozboru“ “a co ty jak vidíš naše “kolegy“?“ pod stolem kouknu na hodinky tak aby to bylo co nejmíň nápadný. Poslední otázka mě trochu zaskočí “Ne rodinu nemám. A co ty?“ “bejt tu s kýmkoliv jinym tak si takhle hubu na špacír nepustím“

John "Bull" Peters - 21. prosince 2010 20:10

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro Bar "Myslím že to vidím tak nějak podobně." Nevěnuju odpovědi příliš prostoru. I když jsem toho neměla moc, dopila jsem i tuhle skleničku, láká mě to tancovat na hudbu kterou začli zrovna hrát. Dívám se směrem odkud to jde a začnu si podupávat nohou a kývat hlavou nahoru a dolů. Vím že jsme měli nahozený téma o práci, ale co. Život není jen práce. "Mám pronajatý byt. Takže s rodičema už nebydlím." Zvednu se od stolu a natáhnu k Johnovi ruku. "Pojď." Usměju se na něj a kývnu hlavou směrem do míst kde už pár lidí týhle písničky využilo. "Povím ti pak s kým bydlím." Mrknu na něj. Chvíli na to se nechám unést a už u stolu několikrát boky pohnu ze strany na stranu v rytmu hudby.

Matt - 21. prosince 2010 20:16

Prohlídka končí, muzeum se vylidňuje Marlow nám dal dva dny "studijního" volna. Jak šlechetné !! O práci jsem nezakopnul asi měsíc a vážně mě "sezení" doma nebavilo. Odjakživa jsem byl čilý, nevydržel jsem na jednom místě moc dlouhou dobu. V boji se vám to hodí, v soukromém životě moc ne. Všichni se začali pomalu ztrácet někam pryč od našeho stávajícího místa, a já nebyl vyjímkou. Po paměti jsem se jaksi zázračně dostal zase ke vchodobým dveřím, které jsem otevřel a nadechl se čerstvého, již nočního, vzduchu. Udělal jsem pár kroků ze schodů a moje podrážky začaly drtit štěrk pod nimi. Vlastně mě tohle vždycky štvalo. Pomalu jsem došel k motorce a odemkl jsem box vzadu. Vytáhnul jsem kombinézu zpod helmy a box jsem zase zavřel a zamkl. Šouravě a možná trochu neochotně jsem se vydal zpátky po pokoji. Málem jsem zabloudil, ale rychle jsem se zorientoval. No super. Už vím proč nenávidím zazobanecký sídla. Zavrčím si pro sebe a konečně po dalších deseti minutách zapadnu do svého pokoje. Rožnu si světla a zívnu. Kombinézu hodím na postel a trošku paranoidně se podívám pod postel, do skříně, do šuplíků a tak podobně. Franku, ta pauza ti vážně vlezla na mozek !! Okřiknu se v mysli, ale přecijen si prohlídnu i koupelnu. Fů, za ty dva dny někoho sežeru nudou !! Zamknu pokoj a začnu si pomalu zouvat boty a následně i sundávat kvádro. Nejdřív pryč s motýlkem, potom sako a košili, obojí dát na volné ramínko. Nakonec pryč i s kalhotami, a ty ještě úhledně složit, aby se nezničily puky. K tomu všemu dát motýlka a ramínko nacpat do skříně. Boty odkopu ke dveřím, zabavím jeden ručník a zapadnu do koupelny, svlíknout se a zapadnout do sprchy. Takže zítra zajít do laborky a podívat se co tam mají za prskavky. Ušklíbnu se a pustím na sebe vlažnou vodu. A ještě nějak budu muset vykoumat, jak to pořešit, jestli budou mít v té budově rušičku. Ušklíbnu se a nechám si tlakem horké vody masírovat ramena. Začnu si broukat jednu písničku, která se hodí k mýmu povolání. Po chvíli vylezu ze sprchovýho koutu a začnu se sušit. Podlaha mírně zebe do nohou, ale to mi ani moc nevadí. Obleču se do trenýrek a prohrábnu si vlhké vlasy. Ručník nechám uschnout a ponožky smotám a kopnu je do pokoje, kde se odrazí od skříně a dopadnou kousek od ní. Zhasnu v koupelně a kouknu na postel. Zhasnu světla i v pokoji a lehnu si do postele. Chvíli koukám do stropu a přemítám, co se vlastně dneska stalo. Včera mě našel nějakej chlápek a dal mi obálku s pozvánkou sem. Nevypadal na nějakýho pošťáka. Dneska jsem dojel tady do téhle vily, dostal práci, možnost vyřádit se, a... Možnost nechat se zabít. Zavrtím hlavou. Blbost, instinkt je instinkt, ikdyž náhoda je blbec. Protáhnu se. Dobrou, světe !! Ušklíbnu se a poddám se spánku, který brousil okolo jako hladový pes.

John Accurate - 21. prosince 2010 20:39

soukromá zpráva od John Accurate pro Bar “Jo trochu sem se rozkecal no nic“, když začne hrát hudba noc nepřemýšlim o tom “divadle“ co přede mnou předvádí Ingrid. Na Ingritinu odpověď se pousměju. Najednou se zvedne a chce, abych šel s ní zatančit “no tohle mi chybělo, tancoval sem naposled na maturáku, Marlowe já tě zabim“ Vstanu a du za ní “musíš ale vědět že to je už nějaká doba co sem naposled tancoval“ povim jí do ucha. “tak za tohle chci příplatek“ v duchu se zasměju.

John "Bull" Peters - 21. prosince 2010 21:05

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro Bar Nad Johnovou poznámkou ž už dlouho netancoval jen pobaveně mávnu rukou. Docela mě překvapilo že se nenechal ani přemlouvat a vstal sám. Že takovej člověk co má za práci to co má za práci jde vůbec tancovat. Když jsme na "place", otočím se směrem k Johnovi. Na tváři mi hraje úsměv. Nemám jediný komentář. Rozpohybuju tělo tak jak jen můžu. Na známkování se tady nehraje, dovolím si nejedno škobrtnutí. Nechám se trošku unášet atmosférou a vzpomenu si na nejrůznější oslavy a večery strávených v baru. Chvíle kdy jsem byla k Johnovi čelem je během pár vteřin pryč. Najednou jsem k němu zády, kdy nepřestávám v pohybech boky, tělem, dokonce i rukama. Zase se k němu otočím čelem. Nepovzbuzuju ho hlasem kdy vím že by to v tom rámusu zaniklo. Jen mám úsměv od ucha k uchu. Nadzvednu obočí. Vidíš že to tak hrozný není. Pomyslím si když ho vidím jak mu to jde. Přece jenom se k němu nahnu. "Tak co, dobrý?" Dám si ještě pití. Přijde mi to jako dobrej nápad.

John Accurate - 21. prosince 2010 21:28
	soukromá zpráva od John Accurate pro Bar Pokouším se pohybovat v rytmu hudby, no nějakou dobu trvá se do něj dostat. “bože je mi pětatřicet a blbnu tu jako huberťák, radši na to nebudu myslet“. Když se na mě zase otočí, čekám otázku které přijde v zápětí. “Jo dobrý“ bože kdybych tu nebyl autem tak se asi zliju“. Nahnu se k ní “Kdo je ten šťastnej spolubydlící o kterym sem zmiňovala?“

John "Bull" Peters - 21. prosince 2010 21:42

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro Bar Při otázce kdo je můj spolubydlící se jen začnu culit. "Bydlím sama." Zní má jednoduchá odpověď. Po další písničce mě na chvíli tancování upustí a rychlým krokem si to nasměruju k baru. Večerní hodina postoupí. Po povídání o nejrůznějších věcech, potom co jsem na baru vypila ještě nějaký panáky, proběhlo ještě několik písniček na který se dalo tancovat, už začínám cítit že mám dost. Přijdu pouze ke stolu a žuchnu sebou na sedačku. Podívám se na Johna. Nic ani neříkám. Sjedu na sedačce tak že skoro ležím. Hlavu mám na opěradle, vlasy se mi nějak rozcuchaly. "Myslím že už si dneska nic nedám." Podívám se k baru kde jsem před chvílí ještě pobíhala. "Co ty a dnešní večer? Bylo to lepší než trávit čas na ty střelnici v domě?" Usměju se.

John Accurate - 21. prosince 2010 21:54

soukromá zpráva od John Accurate pro Bar Po zbytek večera piju jen nealko. A střídám barovou židličku s parketem. “Holka ty seš rozjetá“ pomyslím si při x-tym panáku co do sebe obrátila. Když to vypadá, že už má dost du si s ní sednout, ale pro jistotu dávám pozor, aby neupadla. Při větě že už si nic nedá se jen usměju aspoň že ví kdy má dost“ Zrovna dopíjím plechovku RedBullu a máme tu další otázku. “Jo příjemná změna, fakt se bavim.Co ty? Chceš už jet zpátky?“

John "Bull" Peters - 21. prosince 2010 22:04

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro Bar Na obě Johnovi otázky přikývnu. "Myslím že už jo." Chvíli se na něj jen dívám, než zase něco prohodím. "Zítra zůstanu už jenom u bazénu." Pak se ještě podívám na parket a zpátky na něj. "Jdem." Začnu si z pohodlné pozice pomáhat rukama zpátky do sedu a hned na to si stoupnu. Namířím to rovnou k východu a jen doufám že jde John za mnou. Ale to hned zkontroluju pohledem když se otočím. "Aspoň se mi bude dneska dobře spát." Prohodím polohlasem. Před pusu si dám ruku zrovna když začnu zívat.

John Accurate - 21. prosince 2010 22:15
	soukromá zpráva od John Accurate pro Bar “Fajn tak dem“ Držim se těsně za ní. Když vyjdeme ven nadechnu se nočního vzduchu “tohle je lepší“ Odemknu auto a opět pomůžu Ingrid do auta, pro jistotu dám ruku nad její hlavu, aby se nepraštila. Pak oběhnu auto, nastoupím, nastartuju a vyrazim zpět vila.“Tohle je snad první “normální“ večer od školy“

John "Bull" Peters - 22. prosince 2010 09:01

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro cesta z baru Na to že měl John nějaký pivo, jak jsem na to na začátku frfňala, si ani nevzpomenu. Jen se dívám na cestu a oči se mi nějak klíží. Hlava mi na okamžik spadne ale hned se narovnám do pozoru jako by se nic nedělo. Jednou, podruhý. Vždycky to stihnu ještě zachytit. "Promiň." Řeknu z ničeho nic když si uvědomím že toho příliš po cestě nenamluvím. Cesta mi ale uteče rychle. "Už jsme tady?" Zeptám se trošku zmateně když se právě vzbudím. Podívám se na Johna.

Sgt. Jamie Flemyng - 22. prosince 2010 10:13

Fight Bratr mi na mou otázku odpoví docela. Čekal jsem to, že to bude něco takovýho. Další poznámka o tom, že se podívá na to jak mi slečna nakope prdel se mi moc nelíbí. Nechtěl jsem tam mít diváky, ale zase je to velký brácha. Vstanu ze židle a zamířim k tělocvičně a k šatnám. Pochybuju, že tam najdu to co chci, ale aspoň něco provizorního. Cestou ven se ještě podívám na bratra s prstem mířícím k puse. Tím mu naznačuju, že bych se z toho pozvracel. Jistil jsem si, aby to nikdo jiný neviděl... V šatně si na sebe bílé kalhoty a triko. Popravdě bych si to triko nejradši nebral, ale vůči Mari by to bylo nefér. Několikrát se prohlídnu v zrcadle a pak s kývnutím vyjdu do tělocvičny s ringem. Mari už je připrevená uvnitř. Neni to ono! Necítím se moc dobře v tom co mám na sobě, ale nic lepšího jsem nenašel. Každá moderní tělocvična má zrcadla a před ním se také začnu protahovat. Trvá to asi dýl než by si Mari představovala, ale já bych byl nerad, aby se něco posralo ještě předtím než budeme mít první misi. Protahování zakončím několika přemety a pak vlezu do ringu s úsměvem mířeným na Mari. Ona už se postavila do svého základního postoje. "Doufám, že ti moc neublížím a že mě tu nebude nikdo obviňovat z toho jak tě mlátím!" Pošlu jí vzdušnou pusu a začnu dělat základní pohyb gingu, kterou zatím opakuju než zaútočí první. Zatím zvolím taktiku uhýbání, což mi jde velice dobře.

Světluška Agnes - 22. prosince 2010 10:42

k baru Měl by sismne víc vážit. Měla jsem spoustu příležitostí jim přednést tvoji hlavu a odměnu bych za to dostala tučnou. Možná ta chvíle nastane, co já vím, ale když mi stále nestačí už tak řádná suma, tak proč by mi měla stačit zvednutá jen o pár eur či dolarů. Nakaboněně zrychlím, ale vzápětí mne rozesměje jeho otázka. Jsi nějaký zvědavý. Tak pár jich bylo, ale nic zvláštního. Však nic takového se očekávat v tomhle světě nedá. Povím možná trochu zkroušeně. A co ty? Stále stejnej děvkař? Marlow. Něco se mi na něm nelíbí. Nechci žít v té šťastné rodince v té krásné viličce. A nemám důvod procházet zkoškou...to mi taky příjde hloupý...jednou si nás najal, taka pokud dost zaplatí, neutečemem mu. podotknu a zaparkuji. poté si v baru objednám nco dobrého...

Jay*Chameleon*Cruz - 22. prosince 2010 10:59

K baru Naslouchám jejímu hlasu a nějak extra nereaguji na její slova, jen si vyčkávám až bude vhodná chvíli a ta bude v baru. S tou svojí myšlenkou vyhlížím mlčky z okna a doufám, že ten bar bude co nevidět. A taky že je. Objednám si jako minule Martini, abych nemíchal, nějak nemám v úmyslu se řádně ožrat a pak mít druhý den na to opici. "Nedalo by se to nazvat děvkařem. Prostě je to má práce, když se musím sžít se svou rolí tak povětšinou to jinak nejde, než se s nějakou ženou strávit úžasnou noc." Podotknu a vyhlížím po osazenstvu v baru. Vybrala si něco kde se tančí krom toho, že se pije. Upřímně doufám, že nebude po mně chtít, abych si s ní zatančil. Raději jí slovo tanec ani nepřípomínám. "Sdílím s tebou stejné obavy, navíc to jak o nás všechno ví... Ale na jednu stranu se mi líbí. Dal nás zase dohromady." Řeknu s úsměvem na rtech a napiji se ze skleničky, prohlížejíc si přitom změn, zda nějaké jsou, na Agnes. "A co práce? Bude ti to do ní zasahovat? Klidně se i ty můžeš ptát." Nadhodím jiné téma, aby nebyla ta trapná minuta ticha a vyčkávám na odpověď či případnou otázku.

John Accurate - 22. prosince 2010 14:21
	soukromá zpráva od John Accurate pro Cesta z baru Během cesty je ticho, které přeruší jen Ingritina omluva. Otočim se na ní a pousměju se. “to bude zejtra kocovina, už těď je mi tě líto“. Cesta rychle ubíhá, takže to netrvá dlouho a stojíme u vily. “Jo už sme tu, mám tě odnést?“ Podivám se na ní.

Chuck Black - 22. prosince 2010 16:11
	Tělocvična Když vlezu do tělocvičny. Zrovna se v ringu chystají do sebe pustit. Kouknu na ně. ¨ To by mohla být sranda. Na koho vsázíš? zeptám se Jacka Kaynea. Netuším, kdo z nich by mohl být lepší. Oba vypadají dobře. Vezmu do rukou staré dobré činky a začnu s nimi trénovat. Přitom ale stále sleduji ring. To někoho bude bolet.

Jack "J.K." Kayne - 22. prosince 2010 17:30

Telocvična V šatni na seba navlečiem čiernobiele maskáčové nohavice a čierne tielko s obrovskou lebkou v predu. Na nohy dajaké čierne halové tenisky a cez plece si prehodím uterák spolu s bezprstovými bojovými rukavicami. Podobné používajú v MMA. Keď prichádzam pred vrecia začnem točiť rukami a rozhýbavať si kĺby pritom si prezerám nielen pripravujúceho sa brášku ale aj na slečnu, ktorá s nim ide do ringu. Keď tam vlezú obaja len prídem na kraj ringu kde sa opriem a odkiaľ ich sledujem. V tom za mojím chrbtom zaznie otázka od Chucka. Že na koho by som si stavil. Ani sa neotočím. Stále uprene s úsmevom sledujem oboch v ringu. “Na tú blonsku samozrejme....“ Odpoviem mu s hlasným provokatívnym tónom. Tieto slová mali hlavne provokovať brášku preto ich poviem dostatočne nahlas. Aby ich počul. Potom pri sledovaní sa dám okolo ringu do pohybu a na ruky si začnem navliekať rukavice. Potom čo sa pokochám bráškovou prehrou si zamlátim do nejakého vreca. Ale to až potom ...

John "Bull" Peters - 22. prosince 2010 19:48

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro Cesta z baru "Odnést?" Podívám se na Johna jako bych nevěděla na co se ptá. Moje reakce je nějaká... taková... zabržděná. To přece musím zvládnout! Zadívám se ke vchodu do vily, kdy ještě stále sedím na místě spolujezdce. Proč by mě měl nosit? "Myslím že to zvládnu." Otevřu si dveře a pomalu vystupuju ven. Stojím. Stojím pevně nohama na zemi. Jen se zapírám o dveře, které hned zavřu. Udělám však několik kroků. Ksakru! Zakleju si pro sebe a opatrně se opřu o kapotu auta. "Myslíš že by jsi mi mohl pomoct?" Najednou nejsem takový hrdina jak se mi na začátku zdálo. Ne že se to někdo dozví. Takhle se zmastit hned první večer. Polknu.

John Accurate - 22. prosince 2010 21:15

soukromá zpráva od John Accurate pro Cesta z baru Ingritina reakce mě ani moc nepřekvapí “každej chce z hospody vyjít po svejch“. Vylezu z auta a čekám, co se bude dít. Chvíli to vypadá, že to zvládne sama. “Že by nebyla tak nalitá? “ Když sem kousek od ní začne se “kácet“. Rychle ji podepřu “Jo v pohodě“ pak doprovodim do pokoje. "Tohle je fakt šílený první den a parťačka se nedostane domů po svejch" v duchu se zasměju.

Světluška Agnes - 23. prosince 2010 19:54

v baru Práce? vyprsknu smíchy...Ojet všechno co chodí? Neopovažuj se to nazvat prací, ty starej prasáku. Nenapadlo tě něky zahrát vdovce, co nemá o ženy zájem? nebo mnicha? nebo ženu? Víceméně s emu směji, ale to, že už má na svém opasku milion zářezu mi zdá se nijak nevadí. Tanenčí br mne moc nenadchne, obyčejně mám na tanec náladu až mnohých panácích...Moje práce...dokážu se o ni postarat, i když budu pracovat u MArlowa. Já, stejně jako ty jsem spíš mozek, až na to, že vynikám i ve všem ostatním... rozesměji se a rozvalím se na pohovku. Ale jestli se bojíš o Alexandra a Sergeje, tak ti teď za mnou neběhají. Serg je v base a Alexandr v Moskvě. Takže to vyjde na stejnonějak se mi to dnes směje...očividně mám dobrou náladu. A koho vůbec hraješ teď ty? na čem děláš? zeptám s epro změnu i já jeho a očima pozorně hledím do těch jeho.

Jay*Chameleon*Cruz - 23. prosince 2010 20:49

V baru Nechám jí ať zesměšňuje moji práci, já dneska na vtipy a takové nemám zase náladu, pořád mám v hlavě toho Marlowa, to jak o mně všechno ví. Takže sem tam ignoruji, co mi Agnes říká. Marlow jeden... kurnik, co ty o mně všechno ještě víš? Pohrávám si se skleničkou, kterou držím v ruce. Po chvíli, co jsem hleděl někam do blba, se podívám na Agnes, která srší životem a ten její úsměv. Neubráním se tomu a musím se taktéž pousmát. "Já teď dělám na Nathanielovi Bright.. Určitě ho znáš... takový malý hajzlík, který s tebou chodil do sirotčince, považovalas ho za bratra a on tě opustil." Tímto stylem se jí snažím naznačit, že na ničem nedělám. Prostě jsem si dal volno, když jsem opět málem unikl hrobníkovi z lopaty. "Víš o tom, že si mi sakra chyběla. A já byl strašnej blb, že jsem ti nenapsal." Pronesu, trošku za mně už mluví alkohol. To s tím Marlowem mne dostalo, můj život se jako kdyby zhroutil, jako dům z karet. "Ale to už je jedno, teď jsem se svou sestřičkou... A co tak si dát ještě jednu, dojdu pro to." S těmito slovy se přesunu k baru, kde si objednám ještě jednu skleničku. Zdržel bych se chvíli, kdybych ovšem pohledem nezabloudil k televizi a k tomu, co v ní dávali. Do háje... to je moje orlí hnízdo. Co to tam ti policajti dělaj? Nechápavě jsem hleděl na televizi a na místě stál, jak přikovanej, tedy než si pro mně musela Agnes dojít. "Oni našli moje orlí hnízdo." Nakonec ze sebe tato slova dostanu a stále hledím na obrazovku.

John "Bull" Peters - 24. prosince 2010 11:18

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro V pokoji Hned se mi jde líp když někdo pomáhá. Po cestě chrlím jeden úsměv za druhým. "Nakonec to bylo lepší než se jen povalovat u bazénu, co?" Transport do pokoje proběhne podařeně. Alespoň podle mě. Protože jsem si nevšimla že by někdo viděl tenhle ten můj stav. "Děkuju." Řeknu Johnovi když mě dovede až do pokoje. Pak už mířím rovnou k posteli. Sundám si tričko a odhodím jej na zem. Stejně tak kalhoty. Jsem zádama ke dveřím a neuvědomím si že tady je ještě i John. Kalhoty mi dají trošku zabrat. Musím je snad dvakrát sešlápnout než se to podaří je dostat dolů. Nakonec přece. Zaraduju se. Padnu rovnou do postele. Mám tady někde dokonce i noční košili, ale dnes prostě budu spát jen ve spodním prádle. Navíc to ani neřeším. Jen si pěkně rukama nachumlám polštář pod hlavu. Mmmm. Netrvá to snad ani pár vteřin. Hned usnu.

John Accurate - 24. prosince 2010 13:04
	soukromá zpráva od John Accurate pro Vila Během cesty je Ingrid docela vysmátá “Jo to bylo“ pomalu ji dovedu až do pokoje na poděkování zareaguju jen krátkým “Nemáš zač“. Ingrid se začne hned svlékat, nejspíš na mě zapomněla, chvilku bojuju s nutkáním zůstat, ale pak se otočím a zavru dveře. “ta holka nesmí tolik chlastat“.

John Accurate - 24. prosince 2010 13:05

Vila Po schodech sejdu zpátky k východu, kde stále stojí moje auto. Dojdu ke kufru otevru ho a vyndám menší kufr. Pak jen hvízdnu na obsluhu, aby mi zaparkovala auto. Když dojdu do pokoje zamknu za sebou dveře. Kufr položím na postel. Po vyťukání pěticiferného kódu ho otevřu. Postupně z něj vyndám notebook a pistoly Mk23, kterou dám hned pod polštář. SR-25 nechá v kufru, který dám pod postel. S notebookem přejdu ke stolu, kde ho zapnu. Během chvíle už vyžaduje heslo pro vstup, po jeho zadání si všimnu čtyřech nových zpráv od potencionálních zaměstnavatelů, a i když nabídky vypadají dost zajímavě na všechny odepíšu negativně. “To byl teda večer, sem zvědavej co se bude dít na těch zkouškách.“ Notebook zase vypnu. Dojdu do koupelny, kde se vysprchuji a v trenýrkách ulehnu do postele.

Pan Marlow - 05. ledna 2011 19:21

Konec dne a další den Ač jste jakkoliv strávili večer, vrátili jste se zpátky do vily, kde jste se uložili ke spánku. Někteří sami a jiní s někým dalším. To je v celku jedno. Váš pokoj je luxusně vybavený, to už jste sami zjistili, když jste se podívali do skříně a našli tam vaše oblíbené oblečení a dokonce i vaší velikosti. Marlow prostě počítal se vším. Dokonce i ve vašem pokoji je minibar. (pokoje viz. HP) Ráno většina z vás provedla ranní hygienu, oblékla se či se rozhodla proběhnout venku. Avšak když jste se vrátili a byli připraveni, uslyšeli jste z rozhlasu, který byl v každém pokoji nejdříve hudbu Oh Happy Days, které jste mohli slyšet v Sestře v Akci 2. "Dobré rano, přeji. Vážení, doufám, že jste se vyspali dobře. A budete připraveni. Tudíž očekávám, že tak za deset minut se setkáme v jídelně. Kde si dáte vydatnou snídani a poté se pustíme do práce." Promluví váš zaměstnavatel během hudby, při čemž je hudba více méně potichu. S posledními slovy jí pustí naplno. Do jídelny jste přišli včas, pan Marlow zaujal místo v čele stolu a hned se začala roznášet jídla. Je tam skoro všechno na co máte chuť. "Byl bych velice rád, kdyby jste ke mně po jídle šli. Měl bych pro vás menší úkol. Dejme tomu, že jsem se rozhodl přesunout zkoušky na dnešek." Na chvíli se odmlčí a napije se. "Pro tuto chvíli otázky nepříjímám. Nyní vám řeknu, jak jste v týmu rozděleni. " Opět se odmlčí a vytáhne svůj bloček, na který si včera psal poznámky. A začne číst. "Pan Jay Cruz je se slečnou Agnes. Jak jsem již řekl, nebudu vysvětlovat nyní důvody mého rozhodnutí. A prosím vás o pochopení." Pohledem spočine hlavně na ukecaném Chuckovi. "Pan Jack Kayne je se slečnou Mari-Claire, dále je pan Chuck Black s panem Frankem Woodsem. Slečna Ingrid Terron je s panem Johne Accurate. Slečna Rebecca je s Owenem Kaynem." Poté se odmlčí, dopije svou vodu a vstane od stolu. "Prosím, aby jste ke mně šli popořadě. Tak jak jsem vás přečetl. Doufám, že si to pamatujete. Zatím se nasnídejte a poté se čiňte." S těmito slovy provedl lehkou úklonu a odešel k sobě. Přesněji do zasedací místnosti.

Pan Marlow - 05. ledna 2011 19:35

soukromá zpráva od Pan Marlow pro S panem Marlowem v kanceláři "Slečno Agnes a pane Cruzi posaďte se prosím." Pronese k vám a lehce se usměje, rukou naznačí na židli a až se usadí dáma, tak se náhle usadí i on. " Tento tým bude pracovat v oblasti zlodějiny, navíc vy Agnes budete Jayovi krýt záda v horkých situacích. Krom toho velkou úlohu v tom bude hrát vaše sehranost a to ve vašem případě, že se znáte už dlouhou dobu." Odpoví vám nejspíše na vaši otázku a poté vytáhne jednu složku ze spoustu složek, co měl na stole a předloží ji před vás. "Vašim úkolem je zajistit diamant, který nyní je skryt v muzeu a touží po něm šéf italské mafie, který jej chce dát své dceři k narozeninám. Tento diamant ve velkou hodnotu, protože je velký jako dospělého dlaň. Vůbec netuším, co s ním má v úmyslu šéf dělat. Ale to vlastně není v popisu moji práce. Vy jej musíte sehnat, bez toho, aby se zjistilo, že byl odcizen. Proto zde mám falzifikát." S těmito slovy vytáhne kufřík, otevře jej a naleznete tam kopií, která je těžce rozeznatelná pro "amatéry". Vy bez pochyby poznáte, že se jedná o padělek. "Je mi jedno, jak to uděláte. Ale ty diamanty vyměníte a neupozorníte na sebe." S těmito slovy se s vámi dvěma rozloučil a pozval si další. ~Od teď se píši soukromky~

Pan Marlow - 05. ledna 2011 19:51

soukromá zpráva od Pan Marlow pro S panem Marlowem v kanceláři "Posaďte se prosím." Sedne si až se dáma usadí a poté vytáhne jednu složku z hromady složek valejících se na stole. "Tento tým bude případné nežádoucí osoby eliminovat a někdy i půjde o oblast vydírání, což pro J.K není určitě v žádném případě problém. Hlavní úlohu zde hrají chladné zbraně a síla pěstí." Odpoví vám nejspíše na vaši otázku. Poté vám podá onu služku, aby jste se do ní mohli podívat. "Řekněme, že máte nejdříve za úkol. Unést chlapce ze zazobané rodiny, fotbalistu a poté z něj vymáčknout, kde skrývá své peníze. Až vám odpoví, ty peníze najdete, odevzdáte je velice milému člověku. Jedná se o politika. Takže rozumíte, že musíte jednat opatrně a také, že to je delikátní věc a špína na onoho politika se nesmí donést." S těmito slovy vás nechá prohlédnout obrázek onoho politika Tima Speara a poté obrázek toho, kdo je dlužníkem a to nějaký fotbalista Kevin Thomas. To pro vás za tak strašný úkol nebude. "Hlavně diskrétně." S těmito slovy se s vámi rozloučí a nechá vás plánovat. Věci jako je plánek domu, kde ten Thomas bydlí, jako je adresa domu a tak dále máte v té složce, dokonce i fotky domu.

Pan Marlow - 05. ledna 2011 20:05

soukromá zpráva od Pan Marlow pro S panem Marlowem v kanceláři "Posaďte se prosím." Po těchto slovech, vytáhne jednu složku z hromady složek valejících se na stole. Chvíli v ní listuje. "Zde byl sbližujícím faktorem vojna, na které jste oba dva byli. Jinak nejspíše to, že i otřelý expert s výbušninami bude potřebovat krýt." Pronese tato slova, jako odpověď nejspíše na otázky. Poté vám podá složku, kterou předtím vytáhl a chvíli vás nechá si jí prohlížet. Vidíte obrázek staré budovy, kterou nejspíše budete muset nechat odstřelit. "Jeden politik se rozhodl vyhnat bezdomvce z této barabizny, způsobem, že jí nechá odstřelit. Jestli v ní budou, je to prý jejich problém. Kdyby byly nějaké potíže a to nejspíše budou, je tu Chuck, který vás bude pane Woodsi krýt." Pronese a na chvíli se napije vody. Na dalším obrázku je fotka nejspíše toho prezidenta Davida Dukea "Za žádných okolností, nesmí být však podezřelým pan David Duke. Bylo by vhodné, kdyby to bylo považované za nehodu. Přeci jen se jedná o opuštěnou čtvrť." S těmito slovy, vám ukáže ke dveřím. "Veškeré potřebné věci pane Woodsi máte v chemické laboratoři. Věřím, že si rád pohrajete s tou bombou." Při těchto slovech vám otevře dveře a poté vás nechá odejít.

Pan Marlow - 05. ledna 2011 20:18

soukromá zpráva od Pan Marlow pro S panem Marlowem v kanceláři "Posaďte se prosím." Po těchto slovech, vytáhne jednu složku z hromady složek valejících se na stole. Chvíli v ní listuje. "Oba dva si tak trošku fušujete do řemesla, navíc on narozdíl od vás používá zbraně, takže vás slečno v případě nutnosti bude moct krýt." Pronese tato slova, jako odpověď nejspíše na otázky. "Vašim úkolem bude odcizit jednomu redaktorovi fotoaparát, kde jsou cholostivé fotky jedné zpěvačky. Nechce, aby tyto fotky šli do nějakého magazínu. Chápete, že neche mít problémy." Poté vám podá složku, kterou předtím vytáhl a chvíli vás nechá si jí prohlížet. Vídite na nich fotku toho novináře Erica Besta a také jeho fotoaparát. Poté je tam fotka zpěvačky Christiny Aguilery. "Tudíž slečno, je na vás využít svých schopností. Dostat se nějakým způsobem k tomu muži. Zničit mu, či mu odcizit foťák a fotky vymazat. Je to na vás. Jak si to promyslíte a jak to uděláte. John vám po celou tu dobu bude krýt záda." S těmito slovy vám otevře dveře a poté vás nechá odejít.

Pan Marlow - 05. ledna 2011 20:32

soukromá zpráva od Pan Marlow pro S panem Marlowem v kanceláři "Posaďte se prosím." Po těchto slovech, vytáhne jednu složku z hromady složek valejících se na stole. Chvíli v ní listuje. "I zlodějíček aut, potřebuje rádoby svého bodyguarda, který odstřelí palici někomu dřív, než se pokusí zlodějíčkovi aut něco provést." Řekne velice vtipně, tedy jemu to připadá vtipné a trošku se tomu zasměje. Tak nejspíše zní jeho odpověď na vaši otázku ohledně toho, proč jste v týmu spolu. "Vašim úkolem je ukrást auto. Expříteli jedné popové hvězdě, která má doklad, že je to její vůz, ale její přítel ho nechce vrátit. A soudy o toto auto selhaly." Poté vám podá složku, kterou předtím vytáhl a chvíli vás nechá si jí prohlížet. Vidíte na obrázku onu popovou hvězdu a to přesněji Rihannu a její expřítel je myšlen Chris Brown. Typ auta je Cadillac "V nejlepším případě velmi diskrétně. A kdyby bylo možné, ručně stručně domluvit Chrisovi, tak i toto byste mohla slečno Rebecco udělat. Aby se příště nedotknul naší klientky." S těmito slovy se postaví a ukáže vám na dveře, aby jste nejspíše odešli. Veškeré potřebné dokumety máte v oné složce. Takže s chutí se do toho můžete pustit. Nejdříve promyslet a poté se do něčeho pustit po hlavě.

Světluška Agnes - 06. ledna 2011 14:19

soukromá zpráva od Světluška Agnes pro Bar a tak podobně Jo, si pěknej blb. A kdo je potom Jay Cruz, když ty jsi Nathaniel? zeptám se, ale on mizí. Trvá mu to však nějak podezřele dlouho, proot jdu směrem k baru i já. co tu sakra děláš tak... větu nedokončím, když vidím, že tak zaraženě zírá na telku. Otočím se tam i já a vidím jeho orlí hnízdo. Hups... Vím, že je zbytečné cokoli říkat, jen mu položím ruku na rameno. Pak už jen sedíme u baru a mlčky pijeme. jen sem tam prohodíme něco o práci a orzhodneme se raději odejít zpět. Ukládáme se každý zvlášť, nějak mi to celé zkazilo náladu. Ráno se půjdu protáhnout na balkon. Napadlo mne se jít i proběhnout, ale vyloženě se mi prostě jen nechce. Najednou slyším z rozhlasu hudbu. Mám chuť začít třískat hlavou o zeď. Marlow, tajemný jak hrad v Karpatech a ráno nám pustí Oh happy day. Přijdu k tomu, abych zjistila, jak se to dá vypnout, ale najednou se ozve konečně něco jiného než hudba. Jdu si raději dát pořádnou sprchu a zamířím do jídelny jako asi jedna z posledních, ale co ej komu do toho. Dám si pořádnou haldu toustů a je už asi všem jasné, že mně ani živit, ani šatit... S Nathanielem na sebe kývneme a jdeme za ním do jeho pracovny. já si sebou nesu jeden celý toust a jeden co dojím těsně před tím, než vejdeme. opravdu mne neštve to, že dojídám. Nathovi jsem vrazila do ruky hrnek s černým čajem a ten si teď vezmu. Brý ráno. pozdravím Marlowa, když vejdeme se a sednu si do prvního volného křesla. Na instrukce pouze kývnu hlavou a tiše si žvýkám své. Chová se ke mně jako k dámě, proto tak i usednu, je to celkem milé. jak to všechno víte? zeptám se užasle s úsměvem a napiji se svého čaje jakmile jsem dopapala. Dokonce ani nepůsobím nevychovaným a nenažraneckým dojmem, jsem možná až roztomilá. Zadá nám úkol a já si vezmu do rukou složku. Je v ní všechno. Přístupy do muzea, ejho plány, směny strážců, veškeré úpravy. Hmmmm...dobře ví, co je k práci potřeba. NEsnáším kradení v muzeích. Muzea jsem vždycky zbožňovala, bohužel vážně kradu nejčastěji tam... Peníze na akci? zeptám se ještě před odchodem, protože z vlastní kapsy pomůcky platit nebudu.... Nathaniel vezme kufřík a já si pročítám složku. Zatáhnu ho k sobě do pokoje, kde můžeme začít probírat plán. Diamant je v místnosti bez oken, uprostřed muzea, tlusté zdi, alarm, neprůstřelné sklo, kamery, neviditelná laserová ochrana. co takhle si zajet do muzea na obhlídku Nate? Myslím, že bude dobré se tam někde schovat a proplížit se v noci.

John "Bull" Peters - 09. ledna 2011 15:45

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro Vstávání a první úkol Eeee! Přetáhnu si přes hlavu polštář když uslyším hrát nějakou hudbu. Po včerejším večeru se mi nevstává nějak příjemně. Nakonec ten polštář hodím směrem odkud slyším hudbu. "To snad není pravda!" Ono to hraje dál. Nakonec vstanu a vlažným krokem dojdu do koupelny, kde provedu alespoň částečně ranní hygienu. Na zbytek bude dost času po snídani. Jsem překbapená, mile, když otevřu šatní skříň kde vidím tolik oblečení a všechno přímo na mě. Pan Marlow umí zařídit snad všechno. Nakonec se obleču a jdu na snídani. Dám si jen suchý rohlík. Pak zkusím džus. Pak tam pan Marlow něco povídá, ale otázky k tomu určitě nemám. Ještě jednou zopakuje s kým je kdo v týmu. To si ještě pamatuju. ....... Když přijde čas, jdu s Johnem do kanceláře našeho zaměstnavatele, kde se na jeho pokyn posadím. Na všechny informace a instrukce jen přikývnu hlavou. Eric Best. Snažím se zapamatovat jeho obličej. Pak už nám pan Marlow ukáže na dveře. Vzhůru do toho. Když jsme venku z kanceláře, podívám se na Johna. O včerejším večeru se raději nezmiňuju. "Tak jdem na to?" Položím otázku která je ale samozřejmá. "Na internetu nebude problém zjistit pro který noviny ten reportér dělá. Pak už jen se dostat k němu. Neměl by to být problém. Co myslíš?" Položím salší otázku za chůze.

John Accurate - 10. ledna 2011 16:40

soukromá zpráva od John Accurate pro Den D Ráno vstanu okolo šesté a začnu rozcvičkou. Malá sestava na protáhnutí je přesně to pravý. Dojdu do koupelny, kde provedu ranní hygienu. Když dojdu ke skříni vidím tu hodně oblečení “hmm hezký“ ušklíbnu se a vytáhnu nějaký oblečení. Obléknu se a dojdu si k posteli pro pistol, kterou uložim do stehenního pouzdra je sice fajn že tu je ochranka a že o nás nikdo neví, ale nebudu riskovat“. Jakmile vycházim z pokoje zaslechnu hudbu, na chvíly se zastavim ve dveřích “tak tohle je na hlavu, tam chlap není normální“ ,s touto myšlenkou pokračuji ze dveří ven směr jídelna. K jídlu si vezmu sendvič a kafe. Po Marlowově proslovu čekám než na Ingrid a mě příjde řada. Pozorně si pročítám složku fotografa a poslouchám instrukce “tohle je nějak moc snadný možná je to zahřívací kolo aby se týmy sladili, než se pustíme do větších akcí“ svoje myšlenky si nechám pro sebe. Na vyzvání vstanu a jdu ven z kanceláře. Na Ingritinu otázku jen přikývnu. Během chůze příjde další. “To bude nejjednodušší, nevypadá to jako těžkej úkol. No uvidíme, pokud nebude mít osobní ochranku tak by se to dalo zvládnout i bez střílení. Pokud se k tomu foťáku dostaneme, bylo by nejjednodušší vyměnit paměťový karty.“ Pak se na ní otočím “a co tvoje hlava?“

Jay*Chameleon*Cruz - 18. ledna 2011 18:32

soukromá zpráva od Jay*Chameleon*Cruz pro Bar a tak podobně Večer mně prostě dostal, tak jsem si ho přestával užívat a truchlil za svoje hnízdo, kde jsem byl jedině v bezpečí. Teď mi nezbývá než zůstat u Marlowa a nikam jinam nejít. Ksakru. Ještě než se vydáme každý do svého pokoje se Agnes omluvím, za to jak se mnou dneska byla "ohromná zábava" a že příště to bude lepší. Poté si jdu lehnout do svého pokoje, tedy tak do tří přemýšlím, co budu dělat. Měl jsem tam všechno. Svoje zbraně, svoje oblečení a ještě jedno auto. Naštěstí veškeré šperky mám u sebe a to v kufru svého vozu, zamčené v kufříku do kterého se těžce dostat. Ráno mně až odporně probudil hlas šéfika a ta jeho zatracená hudba. Měl jsem sto chutí ten rozhlas vyhodit do povětří nebo do něj vystřílet zásobník, jenže jaksi zbraň taky nevedu. Krucinál. Krásně jsem si v duchu zaklel a šel si dát studenou sprchu, poté udělat osobní hygienu a nakonec na sebe něco v podobě tohoto hodit. Když jsem byl oblečen a měl co potřeboval, až poté jsem se vydal do jídelny a tam si dal dva toasty a pořádně silné kafe, jinak by to se mnou šlo pěkně s kopce. Vůbec jsem se nevyspal. Po jídle se s drahou Agnes vydávám za ním do pracovny, kde nás už dlouho očekává. "Mám své osobní zdroje." Odpoví Agnes, já tu dneska nejsem na debatu. Držím smutek za svoje orlí hnízdo a chudák Agnes, která se mnou bude muset dělat. Vůbec jí to nezávidím. "Peníze na akci.. mám pochopitelně já. Jen si řekněte kolik a já to obstarám." Usměje se na ní Marlow, a já se na něj po celou tu dobu mračím. Mám sto chutí odsud vypadnout a jít se podívat na to, co zůstalo z mého orlího hnízdečka. Ale to kvůli policajtům, kteří to určitě budou hlídat nejde. Vypujčím si od Agnes složku a prolistuji si v ní. Vážně tam je vše, co potřebujeme. Dostanu kufřík, rozloučím se s panem Marlowem a jdu za Agnes, promýšlet plán. Kurnik já chci své orlí hnízdo zpátky. "Máš pravdu. Chceš to dneska podniknout?" Pronesu po dlouhé době, kdy si to promýšlím. Ale v této chvíli mne prostě nic nenapadá. Ano už jsme u toho zase a to moje orlí hnízdo. "Promiň, Agnes. Nechápu, jak mně tak mohli dostat. Byl jsem opatrný." Vyklopím, co mně trápí a promnu si nos, což značí moji nervozitu. "Mám takovej blbej pocit, že jim echo dal náš drahý šéf." Vyřknu svoji domněnku a poté se raději začtu zase do složky, abych se choval před Agnes.

Pan Marlow - 20. ledna 2011 19:55

soukromá zpráva od Pan Marlow pro S panem Marlowem v kanceláři //To stejné jsme poslala Owenu Kaynovi. "Posaďte se prosím." Po těchto slovech, vytáhne jednu složku z hromady složek valejících se na stole. Chvíli v ní listuje. "I zlodějíček aut, potřebuje rádoby svého bodyguarda, který odstřelí palici někomu dřív, než se pokusí zlodějíčkovi aut něco provést." Řekne velice vtipně, tedy jemu to připadá vtipné a trošku se tomu zasměje. Tak nejspíše zní jeho odpověď na vaši otázku ohledně toho, proč jste v týmu spolu. "Vašim úkolem je ukrást auto. Expříteli jedné popové hvězdě, která má doklad, že je to její vůz, ale její přítel ho nechce vrátit. A soudy o toto auto selhaly." Poté vám podá složku, kterou předtím vytáhl a chvíli vás nechá si jí prohlížet. Vidíte na obrázku onu popovou hvězdu a to přesněji Rihannu a její expřítel je myšlen Chris Brown. Typ auta je Cadillac "V nejlepším případě velmi diskrétně. A kdyby bylo možné, ručně stručně domluvit Chrisovi, tak i toto byste mohla slečno Ran udělat. Aby se příště nedotknul naší klientky." S těmito slovy se postaví a ukáže vám na dveře, aby jste nejspíše odešli. Veškeré potřebné dokumety máte v oné složce. Takže s chutí se do toho můžete pustit. Nejdříve promyslet a poté se do něčeho pustit po hlavě.

John "Bull" Peters - 20. ledna 2011 20:55

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro Sbírání prvních informací "Chtělo by to akorát se dýl prospat, jinak si myslím že v pohodě." Usměju se na Johna když přišla povinná otázka na včerejší večer. "Doufám že jsem neudělala nějakou ostudu." Pokračuju dál s úsměvem který mě málokdy opouští. Moje kroky přitom směřují k nejbližšímu volnému počítači v domě s přístupem na internet. "Co ty? Bavil jsi se aspoň trošku?" To už k němu sedám a jako běžný uživatel mířím přímo na google. Eric Best. Začínám pomalu psát na klávesnici jméno onoho novináře. Netrvá dlouho a vyskočí první odkazy s jeho jménem a pro který plátek pracuje. Hračka. Sídlo novin je v nedalekém městě. "To by jsme měli." Pronesu vítězoslavně a už už se odsunuju od stolu. "Tak jak by jsme se k němu dostali?" Podívám se s otázkou v očích na Johna a v hlavě se mi honí nejrůznější myšlenky. Jedno vím určitě, než vyjedeme, chce to něco vymyslet. Abych věděla nějakej drobnej plán. "Ochranku myslím že mít nebude." Zavrtím z ničeho nic hlavou kdy odpovím na Johnovu dřívější poznámku.

Aleksandra Petrovna Dragunov - 21. ledna 2011 04:09

soukromá zpráva od Aleksandra Petrovna Dragunov pro Nový den ve službách pana Marlowa Vzbudila jsem se ve svém bílo-černém pokoji. Večer se mi nikam nechtělo, nebyla nálada na to jít do baru. Lepší zábava byla ležet v pohodlné posteli a číst si. Kniha našla své místo na nočním stolku až poté co jsem ji dočetla. Nedalo práci uvědomit si, že si budu muset obstarat další čtení. Následovalo chvilkové převalování a civění do stropu. Něco málo po jedné, by mě nevzbudil ani požární poplach. Bylo by jisté, že bych uhořela. Na bezesné noci si člověk snadno zvykne. Pořád je to lepší než noční můry, které měli někteří moji kolegové, při návratu z misí. Ráno mne probudil známý šlágr, za boha jsem si nemohla vzpomenout z jakého je to filmu. Natažená na posteli, kývajíc prsty u nohou jsem si falešně prozpěvovala. “Ooooo hepyyy dééééééééééj.“ Mé falešné kvílení by probudilo i babičku, která je pět let po smrti. Muzika přestala a z interkomu se ozval hlas Roberta Marlowa. Deset minut mě vyděsilo. Rychlím výskokem z postele, se přesunout ke skříni nebyl problém. Bylo pro mě překvapením, po rozevření skříně, najít v ní oblečení od svých oblíbených návrhářů jako je Elle, Eruca a nebo Channel. Plán byl takový, vzít první to co mi padlo pod ruce. Bílé bezešvé prádlo, sportovní podprsenka, tříčtvrteční kalhoty černé barvy, tílko barvy bílé a volný, dalo by se říct až vytahaný svetr lososové barvy, který mi odkryl rameno. Kabátek od pyžama našel své místo na zemi a já v rouše Evině odkráčela do luxusní koupelny. V nezbytné ranní sprše jsem si vyčistila zuby, nebyl čas na to se zdržovat. Sprcha trvala ani ne sedm minut. Vlasy mi nedělaly starost, stačilo si je sepnout na týlu a potom se jen rychle namalovat, řasy si obtáhnout maskarou a oči zvýraznit spodní a horní černou linkou. Na rychlé oblékání si člověk zvykne rychle, když je několik let u armády. Z gauče si stačilo vzít malou kabelku přes rameno a šibeničním termínu doběhnout do jídelny. Dochvilnost je má ctnost. V jídelně mne zaujalo místo u francouzských dveří. Sedla jsem si na poslední židli na pravé straně. Dělal mi dobře svit slunka. Své kolegy nebylo třeba zatím vnímat, zajímal mě plán dnešního dne, při nalévání džusu jsem si akorát po očku všimla, mladého, celkem pohledného mladíka.(Johna) Přestal mě zajímat, až když přišel pan Marlow. Jen jsem poslouchala a trhala si malé kousky croissantu, které jsem si poté vkládala do úst. Jako poslední vyslovil mé jméno a jméno jakého si Owena na první pohled celkem pohledného muže, hispánského vzhledu. Jemným pokývnutím hlavy jsem mu dala najevo, že ho vnímám. Máme štěstí, jdeme jako poslední. Moje dušička se pod vidinou vydatné snídaně zaradovala. Hlavně si ji mohu vychutnat, aniž by mě někdo honil. Když pan Marlow odešel, ladně jsem si začala mazat zbytek croissantu máslem a marmeládou a zcela neelegantně se potom croissantem nacpala. Po necelé půl hodině na nás přišla řada. Po boku svého kolegy, který mě doprovázel, došla do Marloowi kanceláře. Posadili jsme se a já bez jediného slůvka vyslechla úkol. Neptat se. Toto pravidlo pro mě nebyl problém. Na ruční domlouvání jsem já expert. Neřekla jsem to nahlas, jen jemná úklona znamenala, že rozumím. Potom už zbývalo jen vzít složky a vše si prostudovat. “Tak co kolego? Jdeme do toho?“ Usmála jsem se na něho a mířila si to i se složkami do zasedačky, abych se lépe seznámila s případem a panem Chrisem, potřebovala jsem vědět kde ho zastihnu bez ochranky.

John Accurate - 23. ledna 2011 15:08

soukromá zpráva od John Accurate pro Sbírání informací “Dalo by se říct, že si splynula s davem“ pronesu na větu ohledně možné ostudy. Stále jdu vedle ní směrem k PC. “co když má ty fotky i někde jinde, pokud to není úplnej amatér tak je bude mít někde zazálohovaný“ z přemýšlení mě vytrhne Ingritina otázka “Bylo to zajímavý zpestření oproti jinejm dnům“. Během hledání si všechny informace zapisuji do svého notesu. “Takže adresa, číslo do zaměstnání, …, jo internet kdyby lidi věděli, jak nám usnadňujou práci.“ “Tak první co by to chtělo zavolat do redakce a zjistit kde má dneska bejt. Podle toho by sme doladily plán na získání těch fotek. Doufám, že Marlow tu někde má telefony na jedno použití. Du se podívat po těch telefonech, jestli chceš poď se mnou nebo se u tebe pak stavim“ Zvednu se a vyjdu směrem ke skladišti s vybavením.

Matt - 25. ledna 2011 15:30

soukromá zpráva od Matt pro Kancl Usadím se, jak Marlow řekl. Ne, že bych uposlechl rozkaz, ale spíš jsem ještě poněkud rozespalý. a tou sračkou, co pouštěl z rádia i trochu naštvaný. Nenápadně a opovržlivě zpražím pohledem plešouna vedle mě. No super, tenhle debil se mnou v týmu. Sniper mi bude na hovno, pokud to nebude na pláni. Poškrábu se na bradě. Navíc v budově si prdel budu muset krýt sám. Tak se mi do pracek dostala fotka. Tuhle barabiznu stačí snad rozkopat.. Ušklíbnu se a složku zaklapnu a hodím na stůl. Takže tohleto mám odstřelit ?? Spíš to vypadá, že na to stačí bourací kladivo a trefit správnou cihlu. Jsem navlečený v černém triku a tmavých kalhotech. Takže prezident chce bourat takový domek na spadnutí ?? No to smrdí průserem. Kouknu trochu podezíravě na chlebodárce. Kdo ještě se o ten barák zajímá, mimo Dukea a ty homelessáky ?? Zeptám se poté co vstanu.

John Accurate - 02. února 2011 21:46

soukromá zpráva od John Accurate pro Mise začíná Bez Ingrid se vydám do skladu. Během pár minut sem u něj, vejdu dovnitř “sakra tohle sou zásoby, s tim by se dala vyzbrojit armáda, no a kde sou ty telefony“, najdu větší skříň, kde se nacházejí mnou hledané telefony, pro jistotu vezmu dva. Moc se tu nezdržuju a vydám se přímo k Ingritině pokoji co maj asi ostatní za úkoly“. Hned co dojdu k jejímu pokoji, zaklepu “Ingrid už je čas“ počkám, až vyjde ven. “z garáže si vezmem nějaký míň nápadný auto, tady máš telefon zavolej do těch novin a zjisti, kde se ten hajzlík bude dneska pohybovat“ spolu dojdem do garáže, naštěstí tu je i pár sedanů. Kouknu na Ingrid “tak nasedat jedem“ mrknu na ní.

John "Bull" Peters - 05. února 2011 17:46

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro Tři, dva, jedna, start... Vezmu si od Johna telefon a sednu do auta na místo spolujezdce. Přetáhnu přes sebe bezpečnostní pás. Click. Zacvakne. To už sleduju displej mobilního telefonu kde ťukám jedno číslo za druhým, od prvního k poslednímu. Číslo toho plátku kde pan Best pracuje. Mezitím naskočil motor auta. Nestačilo to ani jednou pořádně dlouze zazvonit než to zvedla nějaká slečna. S největší pravděpodobností se stará o administrativu v kancelářích. "Monica Rodriguezová, dobrý den." Představím se do telefonu. Po otázce s čím mě může pomoc následuje jednoduchá odpověď. "Vzkázala by jste panu Ericu Bestovi že na něj budu čekat dneska ve dvanáct hodin v restauraci u Slepé kočičky? Jde o pracovní schůzku. On už bude vědět. Zarezervovala jsem už i stůl." Řeknu do telefonu jako by se nechumelilo. "Mám pro něj vyloženě trhák!" Řeknu nadšeně. "Děkuju." Tím rozhovor ukončím a podívám se na Johna. "On za náma přijde sám." Zasměju se. "Zvědavost mu nedá." Na chvíli se odmlčím a koukám na cestu. "Nejdřív zjistíme kde nosí foťák, jestli ho odkládá nebo ne. Kdyžtak to budeme muset zařídit." Podívám se dlouze na Johna jak řídí. "Už ti někdo říkal že jseš hodně podobnej na toho herce Wentwortha Millera?" Zeptám se zvědavě. "Kdyžtak toho využijem taky." Usměju se.

John Accurate - 05. února 2011 23:23

soukromá zpráva od John Accurate pro Mise Jen co motor naskočil, sem neujel ani deset metrů a Ingrid už mluví nejspíš se sekretářkou našeho cíle. “Je chytrá to se musí nechat“ napadne mě při jejím rozhovoru. Netrvá to snad ani dvě minuty a máme domluvenou schůzku. “Trhák co asi vymyslí teď“ Na chvíli se podívám na spolujezdkyni “Jo to je chytrý, aspoň ho nebudem muset nahánět“ opět se soustředím na řízení. “No po tom cos mu vzkázala, bych si tipnul, že ho přinese sebou“. Po otázce ohledně mého vzhledu se zběžně kouknu do zpětného zrcátka “že bych byl podobnej někomu slavnýmu, no nikdy sem to nekoumal, třeba to má v oku“ Jen zběžně na ní kouknu s drobným úsměvem. “To myslíš vážně? Nikdy sem nad tim nepřemýšlel.“ Je to zvláštní, nikdy se mi nestalo aby mi někdo během kšeftu řek hele nejseš ty slavnej herec “to by bylo zajímavý, kdyby si místo pro mě přišli pro něj“ v duchu se té myšlence zasměju. “Takže kam teď, do tý restaurace? Jinak koukám, žes už něco vymyslela tak ne nenech prosit a poděl se.“

William La Crua - 17. února 2011 13:10

soukromá zpráva od William La Crua pro Kancelář mistra Marlowa Ráno mne probudila písnička, která byla pro mne spíše šokem. Kdyby tam pustil něco jiného, bral bych to. Ale Happy day... To na mně bylo moc. Skutečně moc. Přimělo mne to však jít do koupelny a tam se sebou něco provést. Přesněji udělat ze sebe člověka. Když jsem byl s tím hotov po několika pokusech, které trvali sice chvíli, mně však připadali skoro věčnost, jsem se přesunul zpátky do svého pokoje a rozhodl se podívat do skříně, zda tam najdu něco na sebe. Huah... ten se přesně trefil do mého vkusu. Lehce jsem se pousmál a začal se rychle oblékat. Hodil jsem na sebe černé kalhoty, bílou košili a černou kravatu. Připadal jsem si, jako elegán a to se mi neskutečně hodilo. Spokojen se svým vzezřením jsem se vydal pomalými kroky do jídelny na snídani. "Dobré ráno" Řekl jsem, jak se sluší a patří a poté jsem se usadil. Dal jsem si čaj a pár toustů, poté se zaposlouchal do slov našeho chlebodárce, který nás zařazoval do týmů. Rozhlédl jsem se tedy po slečně Ran, která bude odteď moji kolegyní a usmál se na ní. Po necelé půlhodině na nás přišla řada, po boku své kolegyně jsem vešel do Marlowovi kanceláře, kde jsem dostal instrukce k naší práci. Nemluvil jsem, neptal jsem se, jelikož jsem neměl proč. Převzal jsem tiše složku a chvíli si v ní listoval. Takže úkol je jasný, ukrást auto zpívající hvězdičce, která neví co by s roupama dělala. To nebude zas tak těžké. Napadlo mne a dál jsem měl hlavu zabořenou v složce, i když jsem přitom kráčel za Ran do nějaké zasedačky. Možná přitom lehce ignoroval její slova. "Ehm.. omlouvám se. Co jste říkala?" Zeptal jsem se, když jsem konečně odtrhl hlavu od nich a usadil se v zasedačce. "Ano jdeme do toho. Na plnej plyn." Pousmál jsem se při těchto slovech a na chvíli zapřemýšlel nad postupem. "Nejdřív by to chtělo ho sledovat. Udělat si o něm menší obrázek." Spustím svoje přemýšlení, aníž bych si uvědomil, že není zcela tak vhodné přemýšlet nahlas. "Jelikož je tu napsáno, že do nahrávacího studia chodí bez ochranky.. Chtělo by to toho využít." Prohrábnu si rukou vlasy a pohledem zabloudím na Ran. "Takže vypujčíme si nějaké auto. A hurá za Chrisem do studia." Adresu studia tu také máme k dispozici. Ten Marlow prostě myslí na všechno, což je naprosto skvělé. Vstanu tedy a pomalu se přesouvám dolů, kde si půjdeme najít nějaké auto a já si vezmu potřebné věci pro krádež auta, které v garáži jistě budou.

Pan Marlow - 17. února 2011 13:22

soukromá zpráva od Pan Marlow pro Kancl pana Marlowa "Ano odstřelit." Řekne jistě pan Marlow a nechápavě na tebe hledí. Zrovna dvakrát se mu nelíbí, že jej nejspíše zdržuješ od jeho další práce. "Dobře, dobře. Krom Dukea a homelessáku o něj stojí, ti zastánci všeho možného. Krom toho pan Duke by rád viděl něco velkolepého. Nějak se mu tento způsob demolice baráku zamlouvá více, než to zlikvidovat, tak jak jste již řekl." Po chvíli ti po pravdě konečně odpoví. Tvůj kolega tu sedí a vypadá to, že tu pomalu usíná. Chtělo by se toho týpka zbavit. Na to ty jistě nějak přijdeš. "Jestli nemáte další otázky, mohl byste tedy odejít a splnit onu práci. Času není nazbyt. Chceme to mít rychle vyřešené. A potom budou i peníze." S těmito slovy probudí ranou do stolu spáče Chucka a vyprovodí vás ze dveří při čemž doufá, že je to konečné.

Aleksandra Petrovna Dragunov - 17. února 2011 13:38

soukromá zpráva od Aleksandra Petrovna Dragunov pro Prohlédla jsem si svůj outfit a uznala ho vhodným na sledovačku. “Řekla bych, že budeme potřebovat fotoaparát a já nějakou tu maličkou příruční zbraň, kdyby se náhodou pan Brown chtěl chovat neslušně.“ Přemýšlela jsem nahlas a přehodila jsem si nohy přes sebe a uvolněně jsem si listovala složkama. “ Také by to asi chtělo i diktafon na záznam jeho přiznání o tom, že lady Rihannu nechá napokoji.“ Dodala jsem a zazubila se na svého kolegu, mé zuby byly dokonale bílé a rovné . Máte dobré nápady, vyberte auto a já se dovybavím ve skladu. Sejdeme se za dvacet minut v garáži.“ Složku si strčím do podpaží a s vlněním v bocích se vydám do skladu, kde si vyberu malý nenápadný fotoaparát s dobrým zoomem a diktafon ve tvaru úzkého pouzdra na brýle. Za pár minut jsem se přesunula dolů do garáží a čekala na kolegu.

William La Crua - 17. února 2011 15:12

soukromá zpráva od William La Crua pro Moji pozornost na chvíli upoutala Ran, která na mne promluvila a vlastně také přemýšlela nahlas, jako já. Jen jsem se pousmál a naslouchal. "Máte pravdu. Bylo by to vhodné." Řeknu s úsměvem na rtech a možná trošku zapřemýšlím, nad tím k čemu vlastně chce onen fotoaparát. Ale raději to nechám v jejich rukách. Já mám na starosti krádež auta. Takže nejdříve by to chtělo od Browna získat klíček od auta, což bude nejspíše na Ran a jejím osobním kouzlu. Takže za prvé nějak dostat Ran do studia. Potom ze získaného klíče vyrobit cca za patnáct minut nový klíč, který budeme potřebovat k bezpečnému otevření auta. Nechápu ty, kteří kradou auta pomocí rozbití okna dlažební kostkou. Ušklíbnu se při té představě. Vrátit klíček Chrisovi, aby měl pocit, že je vše v pořádku. Až skončí, tak se postarat o to druhé. Podrbu se na bradě, když se přesouvám dolů pro potřebné věci, jako speciální věcičku na výrobu nových autoklíčů, po hodinky. Jako poslední přijde v úvahu výběr auta. S jistým záměrem si vyberu auto, které používal James Bond a to Astona Martina. Záměr je jasný, toto auto má v sobě speciální věcičky, které rád ozkouším. "O Marlowovi je známé, že propujčuje svoje vecičky do filmů. Je to jeho koníček." Vysvětlím Ran, která tu už je a na mé tváři se objeví úsměv od ucha k uchu, jelikož mi bude ctít toto autíčko řídit. "Jestli nevíte, tak toto fáro řídila řada herců, která se mohla pyšnit roli Jamese Bonda. Toto autíčko přesněji vystupovalo ve filmu Casino Royale a řídil ho Daniel Craig." Pokračuji dál v seznamování. Je na mně vidět, že auta a věci kolem toho jsou můj koníček. "Takže, když zapneme neviditelnost, teď netuším přesně, jak se tomu nadává. Tak nás nikdy neuvidí, ale my uvidíme všechny. Což bude chtít velkou opatrnost. Ale nebojte se. Já jsem opatrný." S těmito slovy nasedám do autíčka a prohlížím si různé knoflíky, než se mi podaří najít ten správný. Nečekám dlouho a zmáčknu jej. A co se nestane naše autíčko není vidět. Komu za to můžeme děkovat? Technice a panu Marlowovi, který do toho investoval. "Takže pojedeme tedy do toho studia. Tam se nějak budete muset dostat. Získat nějakým způsobem klíčky od pana Browna. A poté se o to postarám dál já." Prozradím jí svůj plán a přitom jedu směr studio, kde bude čekat prácička.

Pan Marlow - 17. února 2011 18:16

soukromá zpráva od Pan Marlow pro Konec dne a další den Ač jste jakkoliv strávili večer, vrátili jste se zpátky do vily, kde jste se uložili ke spánku. Někteří sami a jiní s někým dalším. To je v celku jedno. Váš pokoj je luxusně vybavený, to už jste sami zjistili, když jste se podívali do skříně a našli tam vaše oblíbené oblečení a dokonce i vaší velikosti. Marlow prostě počítal se vším. Dokonce i ve vašem pokoji je minibar. (pokoje viz. HP) Ráno většina z vás provedla ranní hygienu, oblékla se či se rozhodla proběhnout venku. Avšak když jste se vrátili a byli připraveni, uslyšeli jste z rozhlasu, který byl v každém pokoji nejdříve hudbu Oh Happy Days, které jste mohli slyšet v Sestře v Akci 2. "Dobré rano, přeji. Vážení, doufám, že jste se vyspali dobře. A budete připraveni. Tudíž očekávám, že tak za deset minut se setkáme v jídelně. Kde si dáte vydatnou snídani a poté se pustíme do práce." Promluví váš zaměstnavatel během hudby, při čemž je hudba více méně potichu. S posledními slovy jí pustí naplno. Do jídelny jste přišli včas, pan Marlow zaujal místo v čele stolu a hned se začala roznášet jídla. Je tam skoro všechno na co máte chuť. "Byl bych velice rád, kdyby jste ke mně po jídle šli. Měl bych pro vás menší úkol. Dejme tomu, že jsem se rozhodl přesunout zkoušky na dnešek." Na chvíli se odmlčí a napije se. "Pro tuto chvíli otázky nepříjímám. Nyní vám řeknu, jak jste v týmu rozděleni. " Opět se odmlčí a vytáhne svůj bloček, na který si včera psal poznámky. A začne číst. "Pan Jay Cruz je se slečnou Agnes. Jak jsem již řekl, nebudu vysvětlovat nyní důvody mého rozhodnutí. A prosím vás o pochopení." Pohledem spočine hlavně na ukecaném Chuckovi. "Pan Chuck Black s panem Frankem Woodsem. Slečna Ingrid Terron je s panem Johne Accurate. Slečna Ran Erides s Wiliamem La Cruou. Pan Damian Ellron s Valentinou Likharevo" Poté se odmlčí, dopije svou vodu a vstane od stolu. "Prosím, aby jste ke mně šli popořadě. Tak jak jsem vás přečetl. Doufám, že si to pamatujete. Zatím se nasnídejte a poté se čiňte." S těmito slovy provedl lehkou úklonu a odešel k sobě. Přesněji do zasedací místnosti. S panem Marlowem v kanceláři "Posaďte se prosím." Sedne si až se dáma usadí a poté vytáhne jednu složku z hromady složek valejících se na stole. "Tento tým bude případné nežádoucí osoby eliminovat a někdy i půjde o oblast vydírání, což pro vás dva skutečně není v žádném případě problém. Hlavní úlohu zde hrají chladné zbraně a síla pěstí." Odpoví vám nejspíše na vaši otázku. Poté vám podá onu služku, aby jste se do ní mohli podívat. "Řekněme, že máte nejdříve za úkol. Unést chlapce ze zazobané rodiny, fotbalistu a poté z něj vymáčknout, kde skrývá své peníze. Až vám odpoví, ty peníze najdete, odevzdáte je velice milému člověku. Jedná se o politika. Takže rozumíte, že musíte jednat opatrně a také, že to je delikátní věc a špína na onoho politika se nesmí donést." S těmito slovy vás nechá prohlédnout obrázek onoho politika Tima Speara a poté obrázek toho, kdo je dlužníkem a to nějaký fotbalista Kevin Thomas. To pro vás za tak strašný úkol nebude. "Hlavně diskrétně." S těmito slovy se s vámi rozloučí a nechá vás plánovat. Věci jako je plánek domu, kde ten Thomas bydlí, jako je adresa domu a tak dále máte v té složce, dokonce i fotky domu. // Jak jsem již zmiňovala Damian Ellron a Valentina Likhareva jsou v týmu, takže si pište prosím soukromě. Kdyby něco tak mi psát do pošty.

Damian Ellron (D) - 17. února 2011 18:35

soukromá zpráva od Damian Ellron (D) pro Kancelář - nový úkol Spolu se slečnou Likharevou vejdu do kanceláře pana Marlowa. Oba dva počkáme, než se slečna usadí, pak se usadí pan Marlow. Já s díky odmítnu a postojím. Vyslechnu si náš následující úkol a s železným zvykem příslušníka SAS si vše zapíši, abych si to mohl později zapamatovat a posléze i zapomenout. Nebo spíš zasadit tam, kde se mi to bude objevovat až ve chvílích, kdy to opravdu budu potřebovat. Poté se ke mě dostane složka s fotkami a plány, které si pozorně prohlédnu a vrátím je slečně Likharevě. Když zůstaneme sami, podívám se na slečnu s otázkou v očích. "Nějaký návrh?" zeptám se a vyčkám, jestli něco navrhne. Jsem tak naučený. Dát nejdřív možnost ostatním a až pak se projevit sám. A hlavně nemám důvod to tak nedělat. Zvláště když ten někdo může navrhnout něco lepšího, než napadne mne.

Valentina Likhareva - 17. února 2011 19:16

soukromá zpráva od Valentina Likhareva pro Kancelář Jsem vcelku příjemně překvapena profesionálním přístupem pana Marlowa. I ranní běh na čerstvém vzduchu mi vcelku prospěl. Den pokračoval výbornou snídaní. No prostě to zatím vypadá vcelku slibně. Poté, co pan vedoucí sdělí své požadavky a zůstanu sama s panem Ellronem, vytáhnu z kapsičky čokoládouvou tyčinku, kterou jsem uzmula na snídani a s chutí se do ní pustím. "Pardon, prostě neodolám..." pronesu s úsměvem na tváři a kouknu do dokumentů, které jsme dostali. "Nejsem rozený, ehm, ja to říci... hledám správný anglický výraz... ... plánovač? Chce to něco jednoduchého, je to fotbalista, jeslti je na holky, pak ho můžu nalákat, odklidit, pozeptat se .. tohle bude jednodušší část..." Kouknu na reacki mého nového partáka. "Nebo navrhuješ něco jiného?" zeptám se se zájmem a zmuchlám prázdný obal od tyčinky. VZHLED Mám černé delší vlasy, upravené podle momentální potřeby a nálady. Tmavé oči. Celou levou paži zdobí jemné tetování, vzpomínka na temnější část mého života. Obvykle jsem oděna do pohodlných džínů, obyčejného trika, kožené vypasované kratší bundičky a pevných bot. A další milé potvůrky mám schovány ve vysokých botách. Nevycházím bez jedné pistole, menšího kalibru, která je upevněna v pouzdře na pravé straně mého boku. Jak jsem zmínila mám pěkně formovanou vypracovanou postavu, na které pravidelně makám.

Damian Ellron (D) - 17. února 2011 20:39

soukromá zpráva od Damian Ellron (D) pro Kancelář, projednávání plánu Přívětivě se usměju, když vytáhne čokoládovou tyčinku. Každý má nějakou tu neřest. Já si jí našel v občasném vychutnání kvalitního doutníku. To mi tak říká, že jsem ho měl naposled před měsícem. Mé prsty podvědomě zabloudí k jedné z kapes na kalhotech (kapsáče... cca deset kapes: dvě na zadku, dvě klasika, dvě velké na stehnech, dvě malé na lýtkách, dvě na kapse na pravém stehně a spousta dalších šikovně ukrytých). Když si to uvědomím, usměju se a tabatěrku s doutníky nechám na místě. "A mě začali napadat hned ty složitější akce" zasměju se. Ano, napadlo mne unést ho z bytu. Pro mne maličkost. "To by mohlo jít. A čirou náhodou by se tam někde objevil taxík" zamyslím se a určitě jde poznat, na co myslím. "Dobrá, zkusíme to takhle. Chce to jen zjistit, jestli nebude teď někdy v nějakém baru a zjistit jaké má auto. Vyřadíme auto, seženeme taxík a je náš" před očima mi to probíhá. Ovšem nikdy to není tak, jak si jeden naplánuje, tudíž začnu připravovat i plán B. Vždy nějaký je. Někdy ve formě výbušnin na odlákání pozornosti, jindy je to jiná cesta k cíli. Či jiný způsob usmrcení cíle.

John "Bull" Peters - 20. února 2011 18:14

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro po cestě "Prosit se zase nenechám. Jen to nemám domyšlený." Usměju se na něj. "Ta nadšená věta o tom trháku byla úmyslná. Na to pisálci slyší velmi rádi." Dívám se na cestu pře náma jak ubíhá. "Ale nic se neboj, vymyslíme to po cestě. Co třeba... Zvednu oči k nebi, alespoň tomu co vidím přes čelní sklo a dám se do hlasitého přemýšlení ...mohli by jsme využít tý podobnosti a vymyslet ti něco zajímavýho o čem by se dalo napsat a vyfotit. Takhle by jsme vlastně byli poblíž sebe aby jsme věděli jeden o druhým. Mezitím bych mohla zjistit typ jeho foťáku aby jsme měli správnou paměťovou kartu na výměnu. Řeknu první co mě napadne. Vlastně když teď nad tím přemýšlím, nezní mi to vůbec jako špatnej nápad. Možná ale trošku zdlouhavej. Nebo zdlouhavej... Na jeden den. Ale zase by to bylo bez jakýhokoli násilí nebo tak něco. Což by mě na druhou stranu zase vyhovovalo. "Co ty na to? Střihl by jsis takovou menší hereckou roli?" Zase se usměju. "Nebo tě napadá něco jinýho?" Kouknu zase na cestu směrem do města.

Pan Marlow - 20. února 2011 20:17

Zaúkolování - Nataly, Jayen, Antonio Do kanceláře si vás tři pozval šéf až po nějaké době, než se v ní vystřídali všichni obyvatelé tohoto domu, teda nyní i vy nový obyvatelé. "Tak vážení, proč jsem vás pozval. Mám tu rozděleny členy do čtyř týmů, avšak rád bych, kdyby jste vy tři s nimi spolupracovali a pomohli jim, aby nedošlo k žádným problémům." Pohledem sjede vás tři, než začne s dalšími slovy napije se vody, kterou má na svém stolku a kromě ní i složky. "Slečno Borge, vás bych rád viděl v týmu 1, kde byste pomohla panu Cruzovi a slečně Agnes s menší loupeží drahokamu. Hlavně diskrétně." Zaboří svůj pohled právě na Nataly a poté se pousměje. Svoji pozornost přesune na Jayen. "Vás si vyžádala slečna Erides, která pracuje s panem La Crua na krádeži auta. Více se dozvíte právě u ní." S úsměvem na rtech se přesouvá na dalšího a to na Antonia, kterého si lehce prohlédne. "Za prvé vy se postaráte o smrt drahého Blacka, který je stále u policie a myslel si, že k nám jen tak hladce pronikne. Ten pan Black pracuje s panem Woodsem a to na demolici jednoho baráka, tak by bylo vhodné, kdyby jste jej poté zastoupil." Tak na chvíli se zarazí, protáhne si ruce a poté se podívá na složky, které dostali i ostatní. "Kdyby jste je chtěli hledat, tak tým 1 najdete v pokoji slečny Agnes. Tým 3 nejspíše, tedy určitě v laborce, kde se zhotovuje bomba. Tým 5 v zasedačce." Ještě na chvíli zapřemýšlí, jestli je to všechno, co by vám měl říct. Tázavě se na vás podívá. "Ještě nějaké otázky?" Vyčkává na to, zda máte něco na srdci, pokud ne tak můžete odejít a hledat týmy.

John Accurate - 20. února 2011 21:31

soukromá zpráva od John Accurate pro Po cestě Sme už skoro ve městě, Ingrid zrovna líčí svůj plán “není to blbej nápad, přizpůsobim se“. S pohledem soustředěným na silnici pronesu “Nápad to není marnej, ale musel by fotit z větší vzdálenosti, protože si nejsem zas tak jistej, že z blízka by uvěřil, že sem ten herec“. Trochu se usměju “když sem makal sám tak to bylo jednodušší“. Zpátky se začnu soustředit na její plán “Nemám nic proti, ale musim říct že nejsem žádnej herec, tak moc nečekej. No pár nápadů by bylo. Obávám se, že by vzbudili moc pozornosti ze strany veřejnosti. Takže kam teď?“. Zeptám se, neboť sme na kraji města.

T. J. Chadwick - 21. února 2011 00:38

Dům Byl už podvečer. Takový ten čas, kdy noc ještě nevládne a přesto už je tak šero, že veřejné osvětlení už září ulicemi. Můj Saab, model 9-5 druhé generace, právě dokazoval, proč motor od BMW o obsahu 2.8 litru s 300 koňmi zvedal cenu o dvouapůlnásobek ceny základního modelu. Zaparkoval jsem před domem a když jsem vystoupil, upravil jsem si vlasy i make-up. Musel jsem být dokonalý. Garáže Když mne pan Marlow instruoval, zamířil jsem rovnou do garáží, kde jsem našel své nové partnery pro nadcházející práci. "Pozdrav svim!" pozdravím je a lehce se pousměji. "Ja sam Jayen Pejić, ja narodil se v Srpsku. Vystudoval trauma právo. Zařizuji věci. Takže, co je naším úkolem a co je třeba zařídit?"

John "Bull" Peters - 21. února 2011 11:37

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro cesta Vysvětkuju Johnovi cestu k restauraci. Místním lidem je poměrně známá a nepochybuju že by nevěděl pan novinář kam má jít. "Na semaforu doprava a pak ještě tak půl kilometru po hlavní?" Zeptám se otázkou protože si nejsem jistá jestli je to pět set metrů nebo osm set... "No a jaký jsou ty nápady?" Podívám se tázavě na Johna protože nedokončil myšlenku. I když uvedl že by to vzbudilo pozornost. "Hm?" Hned dodám. "Kdyby jsi tady vypomáhal nějaký neziskový organizaci nebo tak něco tak by to vzbudilo zájem veřejnosti ale jen v dobrým. Nebo by jsi chtěl být viděn v nějakým nočním baru v něčí společnosti?" Zasměju se aniž bych myslela poslední úvahu vážně.

Nataly Ann Borge - 21. února 2011 19:29

Úkol Do kanceláře jsem vešla jako poslední a dalo by se říct, že i s několika sekundovým zpožděním, jelikož jsem byla dost zabraná do svých myšlenek. Nestávalo se mi to často, ale když tento vzácný okamžik nastal, působila jsem spíš jako robot i když moje myšlení bylo na daleko větší úrovni. Zavřela jsem za sebou dveře a postavila jsem se vedle ostatních, abych si vyslechla, mě neboli nám pan Marlow chce. „Nemějte strach,“ řekla jsem a sama pro sebe jsem se lehce usmála. Popravdě, ani jsem nevěděla proč, ale měla jsem z toho radost. Vyčkala jsem, až pan Marlow sdělí instrukce a mým dalším kolegům. Bože, to z ní tak divně. Kolegové, spolupracovníci nebo spíš spolupachatelé…to je jedno co to vlastně jsou jen doufám, že s nimi budu vycházet. Když pan Marlow domluvil, otočila jsem se a vyrazila ze dveří k pokoji Agnes, kde by měl být i Jay. Čím blíž jsem byla k pokoji, tím víc jsem přemýšlela o tom, co ode mě budou očekávat. Nejsem sice naprostý mimoň, co nic nezvládne, ale taky nejsem žádný Rambo, co s přehledem zvládne všechny situace, do kterých se dostane. Pravda, u loupeže by se nemělo stát nic moc extra, ale… někdy by mohlo, někdy se určitě něco zvrtne. Zhluboka jsem se nadechla a na chvíli zavřela oči, než jsem ruku sevřela v pěst a zlehka zaklepala na dveře pokoje.

John Accurate - 21. února 2011 19:33

soukromá zpráva od John Accurate pro Cesta Konečně vjíždíme do města, sme na prvních semaforech zatočim podle instrukcí “myslim, že to tak bylo“. Ingrid začne vyzvídat ohledně mé nedávné poznámky “no ty nápady bych asi neřešil, když už máme nenásilnou strategii“ s vážnější tváří se na ní na chvíli otočím. Všimnu si cedule, která ukazuje nejen na námi hledanou restauraci, ale i vzdálenost 250m kde máme zahnout vlevo. Ingrid mezitím dokončí svojí poznámku ohledně pozornosti “máš zajímavý myšlenky. Nikdy sem nepracoval s nikým tak kreativním“ otočim se k ní s drobným úsměvem. Ve vzdálenosti asi sto padesát metrů problikává poutač na “naší“ restauraci. U restaurace zastavím na parkovišti co je za ní. “Tak dem“

John "Bull" Peters - 21. února 2011 22:26

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro plánování "Počkej, kam chceš jít?" Zeptám se Johna s trošku vytřeštěnýma očima. "Vždyť nejsme na ničem domluvení." Zakroutím hlavou ze strany na stranu a chvíli mlčky sleduju Johna co mi k tomu řekne. "Improvizace." Usměju se z ničeho nic. "Pojď." Vystoupím z auta a podívám se na hodinky kolik je. Ještě chvíli času zbývá. Auto obejdu. "Sedneš si o nějakej stůl dál. Dej pozor aby tě neviděl, aby jsi byl nenápadnej. Ale to zvládneš víc než dobře ne?" Podívám se k restauraci. "Budeš nás sledovat. Vymyslím si pohádku která tomu herci neublíží kdyby tě pak chtěl někde fotit. Ale neboj se, to bych ti dala včas vědět. Historky a přetvařování zvládám zase já." Mrknu na něj. "Je to nenásilná strategie jak říkáš." Malou chvíli se na něj podívám. "Teď můžeme jít?"

John Accurate - 21. února 2011 22:52

soukromá zpráva od John Accurate pro plánování Na Ingritinu reakci trochu ležérně odpovim “klid, jen tě zkoušim“. Z ničeho nic “vyhrkne“ jediné slovo improvizace “jo tohle se mi líbí“. Vystoupim spolu s ní ven, kde mi objasní její plán “tohle není vůbec špatný, no aspoň že nebudu ten, co toho hajzlíka bude ukecávat“ Otočim se na ní “dobře tohle je dobrej plán. Jo můžem, ale počkej tak pět, šest minut aby to nevypadalo, že se moc známe, servírky sou občas ukecaný tak aby nás neprozradily. Nevíš náhodou co je jeho oblíbený jídlo a pití co?“ chvíly počkám ohledně odpovědi.

John "Bull" Peters - 21. února 2011 23:06

soukromá zpráva od John "Bull" Peters pro plánování je u konce "Mám lepší nápad, co kdyby jsi počkal pět šest minut ty?" Usměju se. "Já mám nejvyšší čas." Pravím i nadále s úsměvem. Rozpohybuju nohy směrem ke vchodu restaurace, po pár krocích se ještě otočím. Pokrčím ramena. "O tom jídle nic nevím." Pak to namířím rovnou ke vchodu. "Dobrý den." Povím polohlasem k osazenstvu. Příliš se nerozhlížím. Když si mě začne všímat obsluha, začnu povídat svá přání. Vím že tady žádnou rezervaci nemám, ale nevadí. "Stůl pro dva prosím." Sdělím co nejpříjemnějším hlasem a nechám si ukázat volný stůl. "Děkuju." Pomalu si sedám. "Mám zde pracovní schůzku. Až přijde pan Best, mohl by jste mu říct že už tady na něj čekám?" Podívám se tázavě na číšníka. "Jo, mé jméno je slečna Rodriguezová." Úsměv na rtech mě neopouští. "Zatím si dám minerálku. Neperlivou. Děkuju."

John Accurate - 21. února 2011 23:32

soukromá zpráva od John Accurate pro Akce začíná Musím uznat, že mě převezla, jejím směrem jen řeknu “Tak upaluj“. Opřu se o auto tak abych nebyl viděn z ulice. Uběhne asi šest minut. “tak je čas zahrát si na herce“. Rozejdu se směrem k restauraci. Rázně vkročím do restaurace. Kývnu směrem k obsluze. Během chvíle je u mě a nabízí mi několik míst, která jsou volná. Nakonec si sednu ke stolu v rohu restaurace, sedím zády k Ingrid. Jsou tu sice prosklené stěny, ale jsou tu dřevěné žaluzie, od obsluhy sem je nechal zatáhnout tak aby mě z venku nebylo vidět. Toalety jsou na druhé straně restaurace, než sedím, takže se tím snižuje riziko poznání při náhodném projití fotografa kolem. Objednám si nějaké dražší jídlo a whisky. Trvá to několik minut a mám před sebou jídlo. Hned se do toho pustím. Občas udělám menší přestávku, otočím se tak abych viděl na jejich stůl.

Aleksandra Petrovna Dragunov - 22. února 2011 10:04

soukromá zpráva od Aleksandra Petrovna Dragunov pro Otočím se do vývrtky a ohrnu rty, je mi jedno, jak dětinsky to vypadá, ale já si prostě na tyhle blbosti nepotrpím. „ Já opravdu nemám ráda Jamese Bonda a dokonce ani Astona Martina. Co něco sportovního asijského, co třeba tahle krásná mazdička.“ Opřu se bokem o krásné černé autíčko. “Tohle není mise pro neviditelnost.“ Založím si ruce na prsa a upřu pohled na svého kolegu. “ Mám jiný plán, musíme sehnat dívku, která docela dost vášnivě políbí pana Browna, tu fotku odešleme někomu od IT, aby dívku změnil na muže, nebudu muset pana Browna bít, ale jeho ego tím dosti poškodíme.“ Nandám si na oči černé brýle. Před odjezdem se k nám přidá mladý muž, i když to poznám, až když promluví. “Já jsem ran a tohle je Will. Jo vás bude potřeba, vysvětlíte panu Brownovi, že se nesmí k Rihanně přiblížit.“ Mrknu na něj a podám mu ruku.

Valentina Likhareva - 25. února 2011 20:08

soukromá zpráva od Valentina Likhareva pro Kancelář, projednávání plánu "Hm, taxík nebude potřeba. Není nic lákavějšího než ženská v luxusním autíčku." uchechtnu se. Otevřu informace, které jsme dostali. "Jo vypadá to na typický případ... čtu tady, že bývá pravidelně v měststkých klubech. To budou asi VIP kluby, ne?" otážu se se zájmem,, kdyžtak dohledám na netu. "Prima, tak tohle bysme předem měli. vyznáš se v autech? Nevím, jaká je tvá specializace. Ale to vyřazení asi bude na tobě." vlastně o zdejších "profesionálech" toho celkově moc netuším. No snad brzy zjistím. V týmu jsem v poslední dobou příliš nepracovala a tak jsem navykla životu samotáře. A vlastně mi to vcelku vyhovovalo. Ovšem nabídka, jakou mi poskytl Malow a spol. se jen tak neodmítá. "Fajn tak to rozjedem co nejdříve, aby byl pan Marlow spokojen. Nejbližší návštěvu klubu Kevinovi trochu zpestříme." nahodím okouzlující úsměv.

Damian Ellron (D) - 25. února 2011 20:28

soukromá zpráva od Damian Ellron (D) pro Plánování Také se mírně usměju při zmíňce ženy s luxusním autem. Ano, má pravdu, ale hlavní je výběr auta. "Určitě VIP, ale někdy si boháčové rádi zajdou do obyčejnýho klubu" promluví ze mne zkušenost z dob, kdy jsem byl bodyguardem. Sice jen jednou, ale byl. "No, v autech... heh. Moje specializace je průzkum. Sice mám výcvik v řízení všech dopravních vozidel, plavidel i letadel, ale že bych je nějak opravoval..." usměju se. Je to pravda. Mě dát do ruky na opravu motor auta, to je jako ho poslat na šrotiště. Teda skoro. Ano, něco málo umím, ale je to jen tak, abych dojel do servisu. "Ovšem vyřadit je dokážu, to ano" vzpomenu si na častou náplň mých úkolů, kdy jsem se musel dostat do tábora nepřítele, vyřadit veškeré dopravní prostředky, zmapovat trasy hlídek, počet nepřátel a zjistit, kde přesně je cíl. A pak se vrátit a doplnit to do plánu, kterej vymyslel šéf. Bývávali to časy. "Nejdříve bych však zjistil, kam chodí nejčastěji, nebo to jestli nějak nemění. Nejlepší by bylo dostat se do baráku, projet jeho věci, jako počítač, diáře a podobně a zjistit to" navrhnu. Přeci jen, je lepší vědět, kde bude, než ho nahánět jak nějakej ko... ehm.

Matt - 28. února 2011 20:04

soukromá zpráva od Matt pro Od pohovoru do labáku Super.. Dej mi čas do večera a můžeme vyrazit na ty squattery. Ušklíbnu se a vyrazím do labáku, kde si začnu chystat C4. Kilo rozhážu po baráku, ve kterým snad ještě půjde plyn, asi sto gramů dám plešounovi, kdyby se něco posralo. No, kdo se posere bude on. Tedy abychom byli detailní, on se rozesere. V tom kousku má totiž rozbušku (schovanou v trhavině) napojenou na dálkovej spínač se stejnou frekvencí jako zbytek výbušniny. Samozřejmě si přibalím neprůstřelnou vestu, na kterou si dám taktickou. Taky si vezmu hračku s granátometem (čtyři zásobníky a pět granátů aneb nikdy nevíte na koho narazíte) a záložní zbraň s dalšíma 4 zásobníkama. Ještě vzít nůž, spínače (taky aspoň tři). Samozřejmě jdeme na noční akci, takže noční vidění je taky základ. A konečně můžeme vyrazit na ten barák. Během těch několika hodin jsem si vyčistil zbraně, zkusil je a pak znovu vyčistil, aby se mi nepodělaly během akce. A díky tvůrcům semtexu, že nebouchne, když se do něj střelí. Vysílačky do ucha a zkusit spojení. A konečně nasednout do navenek starého auta a odjet k pracovnímu placu

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR