Andor.cz - online Dračí doupě

Mnozi se mne na mych cestach po kralovstvich ptaji: "Cim to je ze Mioya si je sto udrzet svou pozici mezi ostatnimi kralovstvimi a presto mit nizkou bojovou silu?" Ja jim casto odpovidam: "Protoze mame nejlepsi obchodniky na celem kontinentu." A pravdu dim.

Mioya, jeden z nejmensich statu na pobrezi, bez prilisnych nerostnych surovin. Jiste mame zasoby zlata a draheho kameni a nasi farmari pestuji nadhernou psenici. Ale co je hlavni pro vetsinu obyvatel Mioye je obchod. Veskere vyznamne obchodni guildy zde maji sve centrum a veskere dulezite obchody se resi v tichosti, kalene jen odleskem diamantu ve zdejsich nobl podnicich.
"Avsak, mel li bych vybrat jednu vec ktera dela Mioyu vyjimecnou, tak to bude obchod s otroky. Desitky tisic zlatych protecou skrz aukci behem hodiny. Nelze spocitat presne jaky je opravdovy zisk z tohoto obchodu. V Mardukane, hlavnim meste Mioye, sidli nejvetsi trh s otroky v celem znamem svete. Neni otrokare ktery by mohl prohlasit ze neco znamena, pokud neprodaval sve zbozi na tamnim trhu."

Ach ano, Mardukane, mesto ktere je svym zpusobem zvlastni. Nikdo presne nevi proc tomu tak je, ale v okoli se vyskytuje mnozstvi ojedinelych tvoru a ras. Dalsi dovazene jako exoticke zbozi. Co vse lze najit na zdejisch trzich? Prakticky vse. Padle andely, demony lacnici po energii jiz poskytuje lidske telo, elfy. Kocici lid a jine humanoidni rasy. Vse nac by sis mohl pomyslet. A jeste mnohem, mnohem vice.
At uz lacni oko tve, ci duse. At uz je to pro potechu ci vaznou debatu. Nebo snad jen pomoc v domacnosti? Nasi otrokari jsou temi nejlepsimi v oboru. Nebo snad mas otroka, ktery nechova se podle spravnych reguli? I toto se da napravit. Vse se da domluvit, zalezi jen na cene.

"Ale proc zdrzovat, urcite sis neprisel jen poslechnout vypraveni stareho obchodnika. Chces preci videt zbozi neni liz pravda? Hled a vybirej. Je libo brunetku? Ci snad zrzku? Nebo jsou tve chute ponekud jineho razu? Ci snad hledas ochrance pro panicku? Mam tu nekolik dobre stavenych Hirianu. Vyborni bojovnici, loajalni svemu panu. Jen malo ras je lepe pripravovano k boji nez Hiriane. Ci snad radeji neco pohodlnejsiho? Nevahej, vybirej. Den teprve zacina a aukce, ta nikdy nekonci. Zazni razny hlas hlasatele, nez na vstoupi na podium, venujic pohledy vsem pritomnym, pripravenym nakoupit co jejich hrdlo raci.

Pritmi loznice:

Slunecni paprsky dopadajici pres rozsahlou sklenenou vylohu mne pomalu probouzi do dalsiho z nevsednich dni. Paprsky pomalu postupuji a davaji mi dosti casu plne prozit jedinecny okamzik ranniho probuzeni.
Aromaticka vune vonych smesi rozehriva me smysly a otrokyne po boku me telo.
Slunce vsak nekompromisne plni mistnost a ja tedy odhodlane vstavam z postele. Otrokyne kvapne opusti postel a nasledne i loznici, zanechavajic mne zde samotneho, alespon do chvile nez doruci snidani. Nerad snidam prilis, ale lehky pokrm po ranu je vzdy vitan.
Nahotu ve svem vlastnim dome nikdy neresil jsem a proc take? Dnes vsak predcasne oblek pripravit nechavam.
Dalsi z otrokyn vyckava nedaleko a ja jiz po jidle pokracuji v kazdodennim ritualu ocisty.

Nakonec preci jen oblecen a pripraven opoustim svou rezidenci doprovazen svou ochrankou "Pane, aukce zacina za necelou hodinu. Drozka jiz ceka." Jen pokynu na souhlas a nastoupime do dopravniho prostredku. Behem cesty si prochazim nekolikery dokumenty tykajici se zisku a vydaju podniku spadajicich pod ma kridla. Na dalsich lejstrech vyplnuji potrebne papirovani pro nove otevreny Onsen v severni casti mesta. "Podklady se zdaji byt v poradku, tak proc jeste nedorazilo zbozi co melo? Otvirame za ani ne den a jeste porad chybi vetsina spotrebniho materialu." Starsi ze dvojice okamzite odpovida: "Material dorazil teprve vcera, behem dnesniho dne bude dopraven do podniku, vse je zarizeno."
Dobra, takze jen nepatrne zdrzeni. S tim se v obchodu musi pocitat. Kdyz zahlednu namesti, odlozim papiry a zaklepu na vozku aby zastavil.
Vystoupim a nadechnu se cerstveho vzduchu.
Do pristavu to je jiz jen par stovek metru a cas evidentne mame. Proc tedy nevyuzit prilezitost a neprojit se po meste.

Aukce:

Na aukci dojdu akorat vcas. Zrovna privadeji zbozi. Nejruznejsi rasy, zeny i muze. Dokonce i zvirena se tu dnes vyskytla. Postupne obchazim jednotlive prodejce, vlastne ani nehledam nic ani nikoho konkretniho. Je to jen typicka rutina. Rutina ktera dnes vyustila v zajimavy obev.
"Neklame mne zrak?" promluvim vice ci mene pro sebe kdyz zahlednu zvlastni mix. Rozhodne zajimavy pohled a jeste vice kdyz si uvedomim s cim mam tu cest.

Aukce..

Mohlo to být horší.. Jo, to je to jediné, co mě teď uklidňuje.. Ok, lžu si sama sobě, nemohlo. Není nic horšího, než se dostat na aukci. Pokud teda máte to štěstí, že si vás koupí někdo jen na to, aby jste pomáhali v kuchyni. Což mě pravděpodobně nečeká. Mě, která měla plakáty po celém hlavním městě. Sice je to už pár let nazpátek, kdy jsem vydělávala tomu zatracenému cirkusu tolik, že ho mohli celý pozlatit i s diváky, ale moje plakáty byli všude. Ne, že bych na to byla pyšná. Ne, že bych se v tom cirkusu měla dobře. Kdybych se tam měla dobře, nezdrhla bych. Jediné mě štěstí bylo, že mě nemohli mlátit tak moc, protože potřebovali, ať vystupuji. A co je ze mě teď? Věc, kterou si někdo koupí.
Seděla jsem v kleci, na dřevěné zemi v otrhaných, špinavých černých šatech, které mi sahaly do půl stehen. Celá jsem byla tak trochu špinavá, lehce odřená a od krve. A nemohla jsem dělat nic, jen čekat. Na nohou, rukou i krku jsem měla okovy a řetězy. Ta krev na rukou totiž nebyla moje. Jeden z těch, co mě totiž chytil by se teď mohl pochlubit krásně rozdrásaným obličejem. Nejsem agresivní.. Jen nemám ráda, když jsou na mě lidé hrubí. Sice nejsem drak, ale mám v sobě polovinu dračí krve. Polovinu dračí a polovinu od temných elfů. Divím se, že jsem s touhle kombinací ve světě nějak přežila. Draci i temní elfové jsou hrdá a uznávaná stvoření, ale křížení? Vážně? Co může být odpornějšího? Je zvláštní, že jsem tak moc hrdá a na druhou stranu považuji sama sebe za absolutní špínu, co se neměla narodit.
Vedle mě seděla Sarah. Byla to takový roztomilý kostlivčí parazit. Byla tak flegmatická, až by z toho jeden chytl nervy. Ale mě přišla poměrně.. Milá. Uznávám, že to bylo asi tím, že mi dělala tichou a trochu přihlouplou společnost. Ne, že by byla hloupá, ale její výraz rozhodně hloupě vypadal. Co vůbec dělám ve městě? Měla jsem tenkrát odejít někam do hor a měla bych klid.. Nejsem tvor stvořený pro ruch velkoměsta. A stejně jsem tu zůstala. Taky bych se někdy měla rozmyslet co chci...
Můj znuděný pohled, který jsem upírala na oblohu spadl na jednoho kolemjdoucího, co si nás prohlížel. Hm, asi bych nikomu znova do tváře flusat neměla.. Napadlo mě, když jsem si vzpomněla na to, jakou pěknou facku mi dal prodejce, když jsem poslednímu potencionálnímu zákazníkovi flusla přímo do očí. Pouze jsem na něj vydala hrdelní zavrčení, které připomínalo spíše zavrčení několika metrového draka než dívky mých rozměrů. Asi jsem tím děšením potencionálních zákazníků zaháněla nudu, co já vím..

Aukce?

Trochu nechápavě hledím před sebe na všechny ty lidi a další všemožné rasy co kolem procházejí. Jsou divní... pomyslím si a zvednu jednu paži, na "zápěstí" uvázaný provaz, podobně tak u druhé ruky, podívám se směrem k Luce, ta na rukou má řetězy a jeden kolem krku, svým typickým poněkud přihlouplým a unaveným výrazem ji sleduji než zase pohled stočím směrem k procházejícím lidem.
Kde to vůbec jsme... Je to tu divné... A proč jsme spoutané? pomyslím si a podívám se kolem nás, všude tu jsou takové "stánky" s dalšími svázanými... Tvory? Nikde však nevidím někoho jako já. Vlastně si ani nepamatuji že bych někdy potkala někoho jako já... pomyslím si a natáhnu ruku k mému kotníku který plápolá fialovým plamínkem, slabě, nepálí, vlastně to ani není oheň ale spíš jakási energie která ve mě proudí...
Kolem stánku ve kterém jsem já a Luka projde nějaký muž a zastaví se, už tu nějakou chvíli jsme, Luka předtím na někoho kdo předtím přišel plivla a ten muž co nás sem dovedl jí dal facku, nebýt svázaná tak bych mu nejspíše rozpárala břicho...
Co vůbec ti lidé chtějí? pomyslím si a podívám se na Luku která začne vrčet poměrně nepřátelsky, nechápavě nakloním hlavu na stranu. Co se děje? pomyslím si a podívám se na toho muže a pak znovu na Luku, chvíli ji pozoruji a nakonec k ní natáhnu ruku, mít tělo tak si asi sedřu dobře kůži, v lepším případě. Dotknu se rukou Luky a podívám se na ni. "Co se děje?" zeptám se nechápavě, už dlouho jsem ji neviděla takhle naštvanou, a to s ní už nějakou chvíli jsem...
Když se dotknu Luky tak ucítím jak energie v mém těle začne proudit trochu silněji, ruku proto stáhnu. Pořád na to zapomínám... pomyslím si a podívám se na plamínky které se na mém těle objevily a trochu se zvětšily. Neměla bych tohle dělat, můžu jí tím ublížit... Ale moje tělo občas reaguje samo... pomyslím si.

aukce

Cesta z lodi na pevninu pro mě neznamenala žádnou změnu. Čtyři piráti nadzvedli klec i se mnou a odsunuli před loď. Jeden za děsného chechotu dlouhým bidlem roztrhal zbytek mého trička. Myslím, že kolem ještě nikdo nechodí, nevím to přesně, protože brečím. Když mne nechá na pokoji pirát, sesunu se v rohu klece. Ruce na obličeji a lokty se snažím skrýt aspoň něco...

Když už žádné další slzy nedokáži tvořit, popotáhnu párkrát naposledy. S červenýma očima se rozhlédnu kolem. Chlapa, který klečí až u mříže si nevšímám. Kdyby jo, musela bych ho nakopnout. Nepomohlo by mi to. Ovšem když mě pod ocas píchne hlídač klackem, musím chtě nechtě pohnout kostrou. V kleci metr na metr není moc místa, kam uhnout. Dotěrný klacek mě proto píchl ještě několikrát. Břicho, rozkrok i hruď, trefil se všude.

Odsunula jsem se tedy na druhou stranu a skrčila před sebou nohy. Rukami jsem ovinula kolena a čelem jsem se o ně taky opřela...

Aukce a zajimavy nalez, nejeden zajimavy nalez:

Ackoli jsem pomerne prekvapen, dobre uprimne velmi prekvapen. Nedavam to na sobe prilis znat. To co vidim pred sebou je primo pastva pro oci. Krizenec temnych elfu a draka, nemrtva a nakonec Hirianka. Dnesni Aukce je vazne zajimavejsi minutu od minuty. Muj doprovod je prakticky k vytrzeni kdyz spatri zastupkyni sve rasy. Nejen ze jsou temni elfove znami svou agresivni a dominatni povahou, zeny jsou casto jeste horsi. Ano sadistky jake se jen tak nenajdou. Tahle ale vypada hodne jemne. Ze by zde prevladaly jine charakterove prvky?
Chvili premyslim nad moznostmi ktere se mi naskytly a zvazuji zdali bude toto vse dobra koupe. Pravdou jest ze inteligentni nemrtvi jsou povazovani za jedny z nejlepsich bodyguardu co se daji ziskat a jsou vyvazovani zlatem. Nakonec sem se rozhodl, ale to uz se mne chystal predbehnout jakysi tloustik ze by mel zajem o Hirianku.
"Mako, Fou Lu. Postarejte se o nej." Pronesu zatimco se vydavam k obchodnikovi s elfkou a nemrtvou.

"Kolik za ty dve." Promlouvam chladnym a cistym hlasem bez prizvuku a ukazu na otrokyne co mne zajimaji. Obchodnik se na me podiva a po asi 10 sekundach ztuhne hruzou. "3 tisice muj pane, za obe. Ze jste to vy." Stuhl hruzou protoze se za mnou odehrala krasna podivana v podobe vykuchani neznameho obchodnicka.
Nemam rad kdyz mi nekdo saha na veci. Byt mi jeste nepatri. Po teto prehlidce, nezda se ze by nekdo dalsi mel zajem kupovat mnou vyhlidnute zbozi a tri tisice jsou smesna castka za ty dve. "Plati. 3 tisice za obe. Pripravte je k transportu, vyzvednu si je jakmile ukoncim prohlidku aukce."

Nakonec dojdu lehkym krokem ke svemu poslednimu zajmu. Opravdu mladicke Hiriance, jen o neco mladsi nez ja. Mozna tak o 2 roky. "Kolik?" Stroha a jasna otazka, aniz bych se na ni podival. Z obchodnika vypadne smesna castka citajici 200 zlatych a ja je vyplatim. I s nim dohodnu se na predani po skonceni raniho kola. Takze mam ted jeste hodinu nato abych si obesel zbytek aukce a nakoupil to proc jsem sem puvodne prisel.

"Cornelie, jsem rad ze vas vidim. Doufam ze jste mel dobry lov a vezete zajimave kousky. Potrebuji doplnit zverinec." Statny chlapik v nomadskem obleceni se otoci a podava mi ruku. Jeho dobracky pohled a mily usmev jsou vsak jen obchodnim vyrazem. Ve skutecnosti je Cornelius Brugo jeden z nejvetsich dodavatelu divoke zvere na celem pobrezi. "Ale jiste, copak by jste si dnes pral? Mam tu 2 poustni tygry, oba samci a nekolik medvedu. Nocni tvorove budou opet prodavani vecer za obvyklych podminek, ale tentokrate se nam neporadilo ulovit nic mimoradneho." "Vezmu jednoho z tygru. Musim rici ze vasi hlidaci psi se mi osvedcili, pokud mozno rad bych si opatril dalsich sest kusu, do pristiho tydne." Odpocitam 15000 a predam je kupci. A dalsich 5000 jako zalohu na obednavku.

Ranni aukce konci, seznameni zacina:

Vsechny tri vas odvedli do jedne pomerne prostorne mistnosti a zamkli za vami. Je tam nekolik sedacek a stolek se sklenicemi obsahujicimi cirou vodu. Nezda se ze by s vami chteli zachazet jakkoli spatne, alespon v tuto chvili.
Za dobrych deset az patnact minut vejdu druhymi dvermi a poradne si vas prohlednu, nejdrive z dalky a potom postupne pokracuji blize k vam. "Toto bude velmi jednoduche a rychle seznameni. Budete mne poslouchat na slovo, oslovovat mne Pane a nepromluvite dokud vam nerozkazi. Fou lu rozdej jim obojky. Kazda z vas si ho sama nasadi, je to jasne!" Dodam stejne ledovym hlasem jako drive.

Kdyz si mne prohlednete, vidite mladeho muze ve veku tak osmnacti az dvaceti let. Dobre staveneho s jasnym vyrazem a ostrizima ocima. Oblecen jsem velmi vkusne a nezda se ze bych u sebe mel jakoukoli zbran. Od toho mam doprovod citajici dva temne elfy. Mensi s kratkymi vlasy, take zvan Fou Lu ma u sebe savli. Ten druhy ma u sebe dva mece.
Fou lu pred kazdou z vas polozi obojek z hladke kuze. Jake kuze to nedokazete odhadnout, ale rozhodne nevypada na zadny sunt.

Aukce

Čím jsou hezčí, tím více jsou odpornější.. Pomyslím si, když zamračeně sleduji poměrně pohledného a mladého muže, jak si nás kupuje. Znám to z vlastní zkušenosti. Principálův syn byl stejný.. Krásný a tyran. Osobně bych sama sebe prodala zadarmo, protože vím, že moje povaha není zrovna nějaká.. Co by chtěla poslouchat. Z jistého druhu lehkého vzteku mě vyruší Sarah. Skoro jako by mě její otázka a dotek vylekali. Ve skutečnosti mě jen překvapily. Zadívala jsem se na ní už mnohem jemnějším pohledem. Mohla být sice tisíckrát starší, než já, ale já měla nějakou potřebu jí.. Ochraňovat. Nevím proč. I když jsem o ní nevěděla prakticky nic, kromě toho, že se na mě tak trochu přiživuje a jmenuje se Sarah. A potřebuji snad vědět něco víc? Povzdechla jsem si a znova se zadívala skrze mříže na oblohu.
,,Chtějí nás prodat. A až nás prodají, budeme jen něčí věci.." Vysvětlila jsem jí, bez nějakých krutějších podobností. Všimla jsem si i dvou šokovaných temných elfů, kteří dělali mladíkovi ''společnost''. Dívali se na mě poměrně šokovaně. Netroufala jsem si odhadovat proč, pouze jsem se na ně zadívala svýma zvláštníma, skoro až svítícíma očima. Pak jsem pohled opět stočila k nebi.

Netrvalo to moc dlouho, než nás ti dva temní elfové odvedli spolu s nějakou Hiriankou do celkem velké místnosti, kde nás zamkli. Nebylo tam nic, jen sedačka, stolek a na ní džbán s vodou. Po chvilce přišel ten mladík. Téměř znuděně jsem se mu dívala do tváře. Byla totálně bez emocí a jeho hlas byl chladný. Jak říkám, čím hezčí jsou, tím jsou hnusnější.. Pomyslela jsem si a pak stejně, na oko znuděně, sledovala, jak před nás pokládají obojky. No tak.. Vezmi si ho.. Víš jak jsi skončila v cirkusu, kdykoliv jsi neposlechla.. Přemlouvala jsem sama sebe, mezitím co jsem sledovala obojek na zemi.
Letmo jsem se podívala na Sarah vedle sebe. Pokud se na mě podívala, jemně jsem na ní kývla hlavou, ať si obojek nasadí. Pak jsem se znova zadívala na ten svůj před sebou. Chtěla jsem se pro něj sklonit, ale moje tělo to odmítalo. Hrdosti, zrovna teď si mi totálně k hovnu.. Pomyslela jsem si a zadívala se na toho kluka, kterého mám oslovovat Pane. Prostě to nejde. Kdybych si ho na sebe vzala dobrovolně, mohla bych jít rovnou spáchat někam sebevraždu, pravděpodobně bych nedokázala žít sama ze sebou. Jen kvůli kravině jako obojek..

Aukce

Trochu nechápavě nakloním hlavu když Luka promluví. "Prodat?" promluvím, ono už fakt že můžu mluvit i jako nemrtvá je celkem překvapivé, ale pořád jsem inteligencí spíše podobná dítěti, nebo svým vyjadřováním. Uh... Nevím úplně o čem mluví ale nevypadá nadšeně... Možná bychom měly... Utéct? pomyslím si a podívám se na provaz který mě svazuje, nebyl by pro mě problém se dostat z provazů, ale jak bych osvobodit Luku? Myslím že bude lepší nad tím nepřemýšlet... pomyslím si a jen skloním pohled k zemi, sedím trochu nepřítomně na svém místě vedle Luky a vyčkávám co se stane.
Všimnu si že kus od nás se někdo kdo se trochu podobá Luce zabije nějakého muže. Hmm? Proč ho zabili? Stane se z něj teď někdo jako jsem já? pomyslím si a nakloním hlavu na stranu, levé oko poněkud unaveně klesne dolů, ale nezavře se celé, jen tak nějak jakoby napůl ve spánku čekám, když pro nás někdo přijde tak se podívám na Luku, ta se rozejde s nimi a tak jdu za ní, trochu pomalým a nejistým krokem, ostatně moje nohy jsou od kolene jen kosti...
Zavedou nás do nějaké místnosti, všimnu si že tu je krom mě a Luky ještě jedna... Kočka? pomyslím si když si všimnu jak vypadá, trochu mě to zarazí, nepamatuji si že bych někoho takového někdy viděla, ať už v tomhle "životě" nebo v době kdy jsem ještě byla živá... Ale ostatně z té doby si skoro nic nepamatuji tak jak tak... pomyslím si a znovu se posadím na zem, dlouho stát nevydržím kvůli mému tělu, dobře, vydržela bych stát hodiny a přímo by mi to nevadilo, ale hlavně nevidím důvod.
Po nějaké chvíli přijde ten muž co byl u stánku kde jsme byly. Pane? Proč bychom mu tak měly říkat? Nevypadá zase tak staře... pomyslím si, trochu nechápavě se na něj podívám ale mlčím, ostatně já nemluvím s nikým jiným než s Lukou, nikdy jsem nepovažovala ostatní za důležité, akorát k ní mě to vždy tak nějak táhlo, ani nevím proč, možná kvůli té její energii co vyzařuje? Možná prostě proto že všichni ostatní přede mnou utíkali a křičeli že jsem monstrum. On nevypadá že by se mě bál... Je divný... pomyslím si a podívám se na kožený obojek co přede mě položí jeden z těch co se podobají Luce.
Luka na mě kývne ať si ten obojek nasadím, tak se k němu natáhnu a vezmu ho do kostěných prstů, chvíli se na něj nechápavě dívám. Jak si ho mám nasadit? pomyslím si. Všimnu si že Luka se nemůže odhodlat k tomu si ten obojek vzít, i když mě naznačila že mám... "Děje se něco?" řeknu tichým hlasem směrem k Luce a podívám se na ni, stále držíc obojek v ruce aniž bych se snažila přijít na to jak ho nasadit.

koupena

Sedím hodnou chvíli bez pohybu, nikdo mě nenutí nic ukazovat a tak se jen užírám vědomím toho, že jsem věc. Jsem něco... jen něco. O to víc mě naštve hlas piráta, když někomu řekne, že za mě chce jen dvě stovky zlatých. I hospodský mě prodal za víc. Klesám na ceně... uvědomuji si nepodstatný detail. Nepodívám se na něho! řeknu si a jak jsem se rozhodla, tak činím. své prsty jsem zaryla pod kolena a ani se nehnula. Tedy nehnula do chvíle, kdy pirát otevřel klec, nakopl mě a svázal ruce za zády. Bránila jsem se jenže byl silnější a o hodně. Z výstavy mě odvedl do stanu, kde mě věnoval jednu kdysi bílou roztrhanou košili. Zapnul mi ji na jediný knoflík, který měla a ještě mě prý „na rozloučenou“ políbil na prsou. Kdybych neměla ruce svázané vzadu, nevím, co bych mu udělala.

Se sklopenou hlavou mě odvedou do nějaké budovy. Nikoho kolem si nevšímám. „Odvedena novému majiteli a už nikdy více nespatřena.“ skvělí text na hřbitovní kámen – tedy kdybych nějaký měla. Když mi opustí stráž od pirátů, sesunu se po zdi na zem. Kde zaujmu znovu polohu „sedím, objímám kolena“. Když někdo vejde, nezvednu ani hlavu. Obojek jenž přede mě spadne propaluji pohledem, ale ani na něho nesáhnu. Podobnou věc mi podávali i piráti. Jeden z nich se mi ho i pokoušel nasadit, objevil to kapitán, a nakonec nosil obojek pirát. Nesnáším věci, které člověku obejmou krk těsně na kůži...

Neposlusnost se rozhodne bude trestat:

Chvili vyckavam, ale nakonec mi dojde trpelivost. "Mako, Fou Lu. Vysvetlete jim kde je jejich misto. Presvedcive."
Fou Lu se vydal k elfce a vzal obojek ze stolu. Druhou rukou ji chtil za krk a zacal ji mirne dusit. "Pan ti rekl ze si to mas nasadit. Nebo si snad nerozumela?" Ackoli se snazis nezda se ze by si mela dost sil nato jej premoci. Zdali v tom hraje roli magie ci jine prvky, to nedokazes posoudit. Nakonec te pusti a znovu ti nabidne znak poslusnosti.

Mako vykrocil smerem k Aki, A nezda se ze by s ni chtel zachazet setrne. Chytil te za vlasy a donutil te vstat. Tak dlouho tahal dokud si se nezvedla, vi kolik si muze dovolit aby te nezmrzacil ci t nevytrhl vlasy a presto zpusobit dost velkou bolest, bolest ktera se postupne neda vydrzet.
Az se postavis, jedno jestli to trvalo minutu, dve nebo pet, tak te opet hodi na zem k obojku a suse doda: "Nandej si to. Pan ceka."

Vuci nemrtve vsak ani jeden z nich nic nedela. Sarah se ujmu ja sam. Prijdu na krok a vezmu ji z rukou obojek. "Tady to rozepnes a das si to kolem krku, nakonec to zapnes. Rozumis!" Vim ze na tyto bytosti se musi trosku jinak. Z toho co jsem cetl si nepamatuji prilis z toho kym byli, zdali vubec neco.

obojek

Nohou, které ke mě dojdou si všimnu, ale nereaguji na, tedy do chvíle než mě kdosi uchopí za dlouhé vlasy. Tahá vzhůru a hodně brzo ucítím, jak se napnuli. Bolí to. Chtě nechtě se zvednu. Ruce mám zkřížené přes prsa a čekám co bude dál. Obojek nechci... nemohu... Nechci být něčí zvířátko. Hlavou se mi mihne obrázek uvázaného psa u plotu. Kozy řetězem přidělané ke sloupku uprostřed louky. Nechci být jako oni. Stojím. Nevím jak, ale děsně rychle jsem zase na zemi. Hlavou u obojku. Nevezmu si ho! Zavřu oči a zůstanu tak, jak jsem dopadla.

Ari

Mako je mnohem trpelivejsi nez jeho pan a vyckava nad tebou, vyckava a sleduje te ostriz. Nakonec se ohne a priklekne si na tebe. Sebere obojek, rozepne jej a zapne ti ho kolem krku. Nakonec se k tobe nakloni a zacne ti septat do ucha. "Poslouchej a budes se mit dobre, na otroka. Neposlouchej a skoncis jako fena pro zverinec. Je to snad to co by sis prala? Je to snad duvod proc se branis? Chces byt k uzitku, nebo byt uzita?"
Vstane a odstoupi dva kroky od tebe.

obojek

Koleno uprostřed zad je výmluvné. Párkrát sebou škubnu. Takhle začínal i on, můj otec. Klekl si a vrazil mi pár přes zadek. Polknu. Místo ran však ucítím chladnou kůži na svém krku, obojek. Na sucho vzlyknu, kdybych ještě mohla, brečela bych. Obojek mě pevně sevře krk a já jen přemýšlím, kdy přibude ten řetěz. Když mi pustí, odplazím se zpět ke stěně, kde si sednu do již tradičního vajíčka. Tentokrát však mám ruce na krku a tahám za obojek. Nesnažím se ho přímo sundat, jen odtáhnout od krku.

Obojek

Už jsem chtěla Sarah odpovědět, když se mě zeptala, co s tím má dělat, ale nestihla jsem to. Došel ke mě jeden z těch elfů a chytl mě pod krkem, čímž mě docela přidusil. Zasýpala jsem, mezitím co jeho dlaň pevně sevřela mé hrdlo a zatnula jsem nehty do jeho zápěstí. Ne, že bych doufala, že to zabere. Po chvilce mě pustil. Klesla jsem na kolena a zalapala po dechu.
,,Nemůžu.." Odpověděla jsem pouze a zvedla lehce podmračený, ale vážný pohled k elfovi. Nedělala jsem si srandu. Nemůžu. Žádný elf ani drak by tohle dobrovolně neudělal. Dohnalo by mě to k sebevraždě. Nedokážu to popsat, ale nazvala bych to něčím jako instinktem. Nevadí mi řetězy, značky na kůži.. Ale obojek.. Vyloženě se mi to hnusí. Štítím se ho. Nevím proč. Kdybych mohla, chtěla bych to vysvětlit.

Problémy...

Vyčkávám co mi Luka odpoví ovšem než stihne něco říct tak jeden z těch chlapů se k ní přiblíží a začne ji škrtit, pro tentokrát tiše zavrčím já, ale spíše než výhružně tak to zní komicky, jako vy ve mě o sebe cinkalo několik kostí. "Dej od ní ruce pryč..." procedím skrz zuby, zbylé svaly co na mém těle jsou se napnou a kdyby ke mě nedošel ten třetí tak bych skočila po tom co drží Luku, mám chuť mu zarazit ruku do břicha a rozpárat ho, já osobně bolest necítím, pro mě to nic není, nemám emoce, ale vím že Luku to bolí, takže mě to žene k tomu jí pomoci.
Když na mě začne mluvit ten muž tak se na něj jen podívám, pak se ale pohledem zase vrátím k tomu co ubližoval Luce, pustil ji, proto se trochu uklidním, ignorujíc muže přede mnou se vyškrábu na nohy a dojdu k Luce. "Neměla by sis to navléknout... Aby ti neubližovali?" promluvím směrem k ní, všimnu si že ta třetí co tu s námi byla už byla donucena si to nasadit. Opatrně se dotknu Luky, v ten samý moment ucítím nepříjemné bodnutí v hlavě. Bolest? Proč cítím... Bolest... pomyslím si, před očima se mi mihne několik obrázků a plamínky energie na mém těle začnou plápolat silněji.
Chvíli ještě jen tak stojím u Luky načež se skácím na zem pravé oko které běžně září pohasne a levé se zavře, stejně tak pohasnou veškeré plamínky na mém těle. Proč si... Vzpomínám na dobu... Před mou smrti? pomyslím si než moje vědomí odpadne, což je další náznak faktu že normální nemrtvá nebudu, nemrtví nemohou ztratit vědomí, přece jen, nežijí.

Polomrtvá nemrtvá..

Nevěřícně jsem se na Sarah podívala, když se mě pokusila bránit. Osobně bych to do ní asi nikdy neřekla. Teda ne, že by mě nechala jen tak umřít, ale nikdy jsem nečekala, že dá nějaké svoje emoce najevo, ať už jsou jakékoliv.
A její zatvrzelost a tvrdohlavost byla také nekonečná. Místo toho, aby poslouchala našeho ''Pána'', tak místo toho došla ke mě a jeho absolutně ignorovala. Nevěřícně jsem se na něj koukala. Tohle je prostě.. Natvrdlost. Já jsem teda odvážná a podobně, ale ignorovat někoho, kdo se mi zdá nebezpečný.. To je šílenost. Jenže jí je to očividně putna.
Rychle jsem vzala její obojek z její ručky, místo toho, abych jí nějak odpověděla na to, proč si ho nemůžu nasadit. ,,Takhle.." Řekla jsem pouze na její už skoro zapomenutou otázku, co se s tím má dělat. Ukázala jsem jí, jak se odepne a pak jí ho na krk dala a zapla tak, aby neškrtil. Oddechla jsem si. Je to jako mít na krku malé dítě. Jenže jsem si očividně oddechla moc brzo. Dotkla se mě a pak najednou bum.. Prostě spadla. Naštěstí spadla směrem na mě a já jí mohla zachytit. Zadívala jsem se do její ''spící'' tváře poněkud skepticky. To máš z toho, že se na mě přiživuješ.. Pomyslela jsem si pouze. Samozřejmě, že jsem se o ní bála! Nemrtví kruci neomdlévají! Nechtěla jsem se nějak dál hádat, s někým se prát a podobně. Měla jsem toho za posledních pár dní plné zuby. Byla jsem špinavá, zranění, hladová a unavená. Do toho mi tedy nutily obojek a omdlela mi nemrtvá. Nechala jsem její hlavu ve svém klíně, sáhla po obojku a už bez nějakých řečí a protestů si ho nasadila kolem krku. Jakmile se dotkl mojí kůže na krku, zvedl se mi žaludek. Kdybych měla co zvracet, hodila bych šavli. Takhle jsem to naštěstí zadržela. Po těle mi naběhla husina. Byl to nechutný pocit. Řekli to i té ušaté.. Pokud budu poslouchat, budu se mít relativně dobře.. Bože, nasrat s tím! Kdyby tu Sarah neomdlela, hádala bych se až do krve, že ten obojek prostě nechci, i když vlastně chci.

Vsechno jde kdyz se chce:

"Jsem rad ze si rozumime. Nasledujte mne." Mluvim k vam trem aniz bych se pozastavoval nad vsim co se stalo. Mako a Fou Lu se postavi tak aby na vas videli a zaroven mne mohli chranit a opoustime prostory aukce.
Chvili trva nez vyjdeme napovrch, ackoli se to mohlo zdat, mistnost byla dobrych padesat metru pod zemi, takze schodu se muselo vyjit nekolik.
Podzemi navazovalo na povrchovou aukcni cin, byt neprimo a s volnym pristupem k hlavnimu namesti. Bohate stacilo projit skrz pristaviste.
Me kroky jsou razne a da se rici ze i rychle. Ale nemelo by vam cinit potize dodrzovat toto tempo. Behem chuze vsak mluvim a to by jste mohly preslechnout, budete li vzdaleny prilis daleko: "Vase povinosti budou trojiho typu. Zaplatil jsem za vas a tim padem budete delat co se vam rekne. Povinost prvni, plnit vam urcenou roli. Role vam bude pridelena po navratu do rezidence. Povinost druha: Pokud vam kterykoli z hosti neco prikaze, poslechnete a udelate co se od vas ocekava. I pokud vase role bude jineho charakteru, i kdyby od vas chteli kdo vi co, poslechnete. Pracovat budete v nove zarizenem Onsenu jako staly personal. Povinost treti, me slovo je zakon. Co reknu tak se stane. Kdyz ne budete krute potrestany. Rozumite?" Stale ten stejne nezaujaty a chladny hlas. Jakoby snad ani nebyl muj. Ne ze bych cekal odpoved. Nove koupene otrokyne casto byvaji vzpurne a vychova je nutna. V tomto pripade to bude vice nez jen male mnozstvi prevychovy.

Mezitim co jdeme mestem a prochazime skrze ulice, muzete si zaroven vsimnout ze obcas potkate dalsi zeny se stejne vzorovanym obojkem jako je ten vas. Kdykoli kolem nich projdeme, divky se zastavi skloni hlavu a pozdravi mne. Nevenuji jim pozornost, ostatne maji sve povinosti a ja nevidim jediny duvod je od nich zdrzovat. Otevreni lazni je momentalne prioritou.
Pravda obcas se zastavim a pozdravim nektere z mestanu sam, nejspise duleziti a hlavne bohati lide, podle jejich obleceni. Take si muzete vsimnout ze ulice se hemzi ruznymi stanky a obchody. Lekarna, kovarna, krejci a kadernicky salon a spousta dalsich, pro vas vice ci mene znamych obchodu. Dokonce zde najdete i nektere u nichz nedokazete urcit co vlastne predstavuji, aniz byste mohly vstoupit dovnitr. Coz podle vyrazu Maka a Fou Lua je velmi hloupy napad.

Nakonec po necele hodine prochazky mestem zastavime pred dobre udrzovanou, dvoupatrovou rezidenci a vratni okamzite otviraji. Vsimate si ze nemaji obojky. Projdeme do hlavni haly, tam se na vas konecne otocim a znovu promluvim: "Dnesni noc stravite tady. Vrchni sluzebna vam ukaze vase misto a prideli vam prvni povinosti. Plnte je s chuti a radosti a bude s vami zachazeno dobre. Rozumite?"
Tentokrate si na odpoved pockam, tedy alespon nejakou chvili, nakonec stejne odejdu do patra a Mako s Fou Luem se vzdali kamsi tady dole. Nakonec dorazila i osoba jez vas ma na starost. Dobre stavena, slusne vypadajici, bez obojku a v satech sluzky. "Tudy. Nejdrive vam ukazu kde spite, potom se musite umyt, takhle vas pred pana nemuzeme pustit. Hnete sebou."

cesta

chci zůstat sedět, ale když si jeden ze strážných odkašle, raději se zvednu sama. Se sklopenou hlavou k zemi a rukami na prsou jdu jako poslední z trojice, přesto slyším každé slovo toho člověka, co si mě tak levně pořídil. Je mi z toho zle. Tvrdé pravidla z kterých si udělám jedinou poznámku – poslouchejte všechny, dělejte všechno jinak trest. Začínám přemýšlet, zda nebude lepší spáchat sebe vraždu. Stejně mě na tomhle světě nic nedrží...

Hlavu zvednu od chodníku až když dorazíme k cíli, k nějaké pochybné rezidenci. S trochou zvědavosti zvednu hlavu. Honosná budova tyčící se před námi je bez pochybností nejluxusnější dům, který jsem viděla. Záda mladíka, svého majitele, sjedu pohledem a pak se zase rozhlížím kolem, jeho pohledu se vyhýbám.

Když nám oznamuje, že tady budeme spát, okamžitě začnu o jeho slovech pochybovat. Otroci budou spát v luxusním sídle? Zase taky zmíní tu obvyklou větu – budete poslouchat. Jelikož předpokládám jeho pohled, sklopím hlavu tak, aby mi nebylo vidět do tváře. Naštěstí odejde pryč...

Pak dorazí služebná, na tu se podívám a jejímu pohledu se nebráním tak jako tomu od „šéfa“. Překvapuje mi, že nemá obojek – není otrok a přitom pracuje jako služebná. Vypadá docela mile, ale určité by nepomohla k útěku.

Vzala jsem Sarah do náruče a vydala se za ním. Neměla jsem moc na výběr.
Ten kluk mě začínal vytáčet. Byl jen o pár roků starší než já a myslel si o sobě bůh ví co. Fakt, že to je pravděpodobně JEN člověk, tomu moc nepřidával. Má peníze.. Víc ani nepotřebuje... A docela by mě zajímalo, kde je v tomhle věku sehnal.
Na jeho sáhodlouhý namyšlený proslov nijak neodpovím. Ne ty vole.. Nerozuměla jsem ti totiž ani slovo.. Pomyslím si ironicky. Nevím totiž, proč se ptá, jestli rozumíme, protože kdybych absolutně vážně řekla, že něčemu nerozumím, stejně by mi to nijak jinak nevysvětlit.
On má snad koupenou polovinu města.. Pomyslím si téměř užasle a na půl otráveně a znechuceně, když potkáváme dívky s obojky jako máme my, které ho zdraví. Bože, ať takhle hluboko neklesnu.. Dělám, jako by to záleželo na mě.

Asi v polovině cesty se mi Sarah probrala v náručí. Jen jsem jí sjela opatrným pohledem a dál nesla. Na zem jsem jí postavila až v momentě, když jsme se zastavily před vrchní služebnou a popřípadě jí nějak přidržela, kdyby ztratila rovnováhu. Neptala jsem se jí, co se stalo. Neměla jsem na to moc chuť. On pro toho magora někdo pracuje dobrovolně, jo? Pomyslím si, když si všimnu, že vrchní služebná nemá obojek. Na druhou stranu musím vzít v potaz, že určitě nemusí dělat to, co otrokyně. Tiše, s nic neříkajícím pohledem jsem jí následovala.

Sluzebna vas odvedla do vetsi mistnosti v zadni casti domu. Prvni co vas zaujme je fakt ze kazda z vas tam ma postel. Opravdovou, normalni a slusne vypadajici postel. Soude podle mnozstvi posteli, spi vas tady celkem osm.
Sluzebna vam kazde ukaze postel a pote vam zacne vysvetlovat: "Otroci a sluzebnictvo jedi trikrat denne. Vzdy ve stanovenou hodinu, snidane je v sest hodin rano, obed presne v poledne a vecere v osm hodin vecer. Kdyz prijdete pozde nedostanete najist. Take kdyz pan Borza rekne ze nemate narok na nektere z jidel, mate smulu. V pripade nejakeho z ukolu ktery vam bude zadan a protahne se pres stanoveny cas, jidlo vam bude ulozeno v lednici. Kterakoli obsluha kuchyne vam jej prihreje ci vyda. Nakonec co se tyce specifickych diet. Pokud je zde jidlo na nejz jste alergicke ci pripadne z jineho duvodu nesmite. Dejte mi vedet nyni. Pozdeji na to nebude bran zretel." Necha vas vstrebat informace a dale pokracuje: "Co se vasich ukolu tyce, Sarah bude pridelena k ochrance a vy dve dostanete ukoly primo od naseho pana. Koupel je pripravena, jdete se umyt a pote vam sluzebnictvo rekne kam mate jit." A ukaze vam kam mate jit pro ocistu.

Docela prostorna koupelna s mensim bazenkem je perfektne uzpusobena k ociste a odpocinku, ackoli nezda se ze by vam byl jakykoli odpocinek dopran. Dve sluzebne za vami prijdou a i pres vasi neochotu vam sundaji hadry co mate na sobe a pusti se do vaseho drhnuti. Velmi dukladneho, nevynechavaji jediny kousek tela.

Postel? Normální postel?! Pomyslím si skoro až nevěřícně. Věc, jak postel, jsem viděla naposled v děcáku. Což už je pěkných pár let zpátky. Sakra, to mi možná stojí i za to, abych dneska byla.. Poslušná. Budu dneska držet hubu a krok a vyspím se v posteli. Ne, to nemám šanci zvládnout..
Rychle jsem se zamyslela nad tím, jestli nejsem na nějaké jídlo alergická nebo ho nesmím.. Nic mě nenapadlo. Celý život jím všechno a nikdy mi po ničem vyloženě špatně nebo podobně nebylo.

Koupelny taky vypadala moc pěkně. Ani nevíte, jak ráda bych si tu lehla a nehla pár hodin ani prstem a jen se vyhřívala, jenže pokud se něčeho takového dočkám, budu to považovat téměř za zázrak. Ne, že bych se služebným, které nás svlékly a začali umývat, vyloženě bránila, ale příjemné mi to taky zrovna nebyla. Musela jsem jen uklidňovat sama sebe, že ze mě konečně sleze všechna ta špína a krev, kterou jsem za posledních pár dní nachytala. A že moje vlasy nebudou vypadat jak divný, zacuchaný a špinavý něco. Když si totiž pár dní nemyjete vlasy, které vám sahají až po zadek, není to nic příjemného. Spíš jsem byla zvědavá, co na nás navlečou, až nás umyjí. Nevrč na ně, nevrč na ně, jen tě umývají..

ubytování

Ty postele jsou dobrý... prohlédnu si je nevěřícně. Taky informace o třech jídlech není špatná – poslední dobou jsem s Nerem jedla jen dvakrát a to jen když jsme něco chytli. Ovšem pořád čekám na to, až nám někdo řekne, co nás tahle sranda bude stát. Co budeme dělat? Nevěřím, že něco příjemného. Nevěřím, že to ta postel a jídlo to vyrovná. Se sklopenou hlavou a skleslými rameny se odšourám do koupelny. Dobře, do umývárny. Obří místnost s vodou obstarávají dvě dívky. Obě se na nás vrhnou.

Prvně je odstrkuji, když se musím umýt, tak sama. Nedbají na mé protesty a drhnou mi kůži až do červena. Není to zrovna moc příjemné, ale na druhou stranu nemyla jsem se už víc než tři dny a to ta poslední koupel byla v kleci ve slané mořské vodě na pirátské bárce. Ty služebné jsou opravdu vlezlé. nakonec si nedokáži ochránit ani to nejintimnější místo. ta co myje Luku mě na chvíli podrží ruce stranou a druhá se činí. Nejradši bych utekla...

Dobrych dvacet az tricet minut vas tam podrobne drhnou a skoro by se dalo rici ze zkoumaji. Nakonec ale skonci a vy se citite opravdu ciste, vevnitr a v urcitych pripadech i zevnitr. Nakonec vam daji obleceni citajici jednoduche kimono a nasmeruji vas dve do patra s tim ze pan jiz ceka.

Kdyz dojdete k mistnosti kam vas poslaly, poznate ze tam opet stoji na strazi, jiz znami elfove a uvedou vas dovnitr.
"Pro dnesni den mate kazda na starosti seznameni se s domem, je mi jedno jak se rozdelite, ale tyto dve sluzebne vas provedou po dome a instruuji vas ve vsem potrebnem. Vasim ukolem pro dnesni den bude pomoct pri uklidu a pripadne vedlejsi prace. Ty se pripadne dozvite od personalu . A ted odejdete. "

Sluzebne vystoupi ze stinu a narozdil od vas maji opet typicky sat sluzebnictva. Cerny kostymek s kratsi sukni a bile doplnky. "Tato vila ma dve podlazi, spodni patro je z vetsiny pouzito pro sluzebnictvo a otroky, dale je tam velka kuchyne, nekolik koupelen, uvitaci hala a pristup do zahrad. V druhem patre jsou pokoje hosti, pokoj pana, ktery jste prave videly, knihovna a nekolik dalsich salu urcenych k odpocinku ci prijimani dulezitych hosti. Luka bude mit dnes na starosti uklid v hornim patre, zacni Knihovnou, potom hudebni sal a vsechny pokoje hosti. Momentalne zde nejsou zadni hoste, takze pokoje jsou otevreny. Ale v pripade ze je nektery z pokoju zavreny, mate zakaz tam vstoupit bez vyzvani. Ari tobe pan urcil pro dnesni den starost o zahradu a zverinec. Nakrmit kone, psy a dalsi zvirata a vykartacovat kone. Na zahrade pote jen zamest chodnicky. To je vse. V pripade potreby se ptejte kterehokoli sluzebnictva ci dalsich otrokyn. Je vas tu celkem 14, takze se dozajista potkate. A jeste jedna vec, za zadnou cenu nechodte do sklepa. Je to pro vas prozatim zakazane misto." Dopovi a samy se rozejdou za svymi povinostmi.

Když Sarah poslali jinam, podívala jsem se na ní. ,,Dělej co ti řeknou, nedělej žádné hlouposti, kdyby si něco nevěděla ptej se a hlavně mě nehledej večer se uvidíme, dobře?"
Zadívala jsem se na Sarah a doufala, že všechno co jsem řekla pochopila. Ani se nebudu divit, až mi začne říkat mami.. Pak jsem se vydal za jednou ze služebných.
Uklízení? Dobře, možná jsem jen prostě moc podezíravá, ale přijde mi to moc.. Jednoduché. Osobně bych teda byla raději, kdybych mohla ke zvířatům já, alespoň bych si s někým popovídala, ale nevypadá to, že bych měla nějak na výběr. A nebudu tu prosit jak malý fakan, jestli si to můžeme vyměnit.
Nesmíme do sklepa? Ááááá, vůbec na to nemysli! Táhni uklízet! Do žádnýho sklepa nepolezeš kor, když tam nesmíš!
Moje zvědavost mě jednou zabije. Kdyby neřekla, že tam nesmíme, ani by se mi tam nechtělo. Sklepy normálně moc ráda nemám.. Zajímalo by mě co tam má.. Asi mučírnu.. A myslím to vážně. U člověka jeho typu bych se tomu ani moc nedivila. Nebo tam skladuje mrtvoly a pak na nich.. No.. Raději nic, je to nechutné.

Uviděla jsem, jak jde směrem ke mě jedna z otrokyň. Vypadala poměrně mile a sympaticky, o trochu mladší než já. ,,Ehm, promiň můžu mít dotaz?" Pousmála jsem se na ní. Sice jsem se až do teď tvářila jak kostka ledu, ale umím být i milá, když chci. Podívala se na mě, nejdřív vypadala trochu zmateně, ale nakonec se usmála a lehce kývla hlavou. Zeptala jsem se jí, kde tu najdu věci na uklízení. S úsměvem mě zavedla do něčeho, čemu by se dalo říkat mega velký kumbál. S úsměvem jsem jí poděkovala a pustila se do uklízení. Ne, že by na uklízení byla nějaká věda. Zamést, vytřít, utřít prach, převléct postele, ustlat, vynést odpadky.. Tohle by snad zvládl i člověk, co to v životě nedělal a díky tomu, že jsem musela uklízet ty obří maringotky od cirkusáků několik let v kuse, mám v tom i trochu praxe. Ale nemyslím si, že mě tu čekají jen tak lehké věci, jako uklízení.. A hlavně se nezapomenout vyhnout pokoji ''pána''. Hlavně díky tomu, že jsem měla nějakou činnost, jsem nemusela myslet na tu odpornou koženou věc na mém krku.

konec odpočinku hurá do práce

Neustále drhnutí přestalo, necítím se nejlíp. cítím se tak obnažena jak to jen jde. Svou práci udělali až tak důkladně, že začínám pochybovat o jejich orientaci. Nebo budu časem plnit všechny rozkazy s podobnou vervou i já? zděsím se, ale to už nám oblékají kimono. Docela příjemná změna po několika dnech skoro úplné nahoty. Teprve není víc zkoumám „spolutrpitelku“. Nepromluvím ani slovo, jen ji prohlédnu a pokud se na mě podívá, rychle sklopím pohled k zemi.

U toho mladíka, kterému říkají pán, proběhne vše nějak rychle. skoro se zdá, že na nás naštěstí nemá čas. Dvě služebné se zase přihlásí do služby. Vyvedou nás z pokoje a pak udělají extra rychlou prohlídku vily, při které neuděláme ani krok. Mě to osobně vůbec nevadí. Nejraději bych nedělala vůbec nic, ale to mi taky neprojde. Úkoly dostanu okamžitě. Ohlédnu se po „spolutrpitelce“ a tentokrát pohledem neuhnu. Nakonec se vydám ze schodů dolů a pak do zahrady, kde je prý mé místo ve zvěřinci. Jdu celkem rychle protože jsem zvědavá, jaké zvířata má ten barbar v otroctví.

Po nějaké době co jsem prospala jsem otevřela oči, kostěná část mé tváře zmizela a prostupující kosti na mém těle se jakoby ztratily, plamínky na mém těle pohasly a moje tělo začínalo nabývat lidštější barvy.
Opatrně se začnu rozhlížet, moc nevnímám své okolí, jediné čeho si všimnu je že jsme zase v nějaké jiné místnosti, na mém krku je ten obojek a vedle mě je Luka a ta další holka, Luka na mě mluví a taky nějaká další žena mluví, trochu nechápavě procházím pohledem z jedné na druhou.
Uhh? pomyslím si a podívám se znovu na Luku, ta mi řekne co mám dělat, jen jí opatrně přikývnu, nevím sice proč ale když mi to říká tak to asi bude v pořádku... Nepamatuji si kdy bych od ní byla oddělená... Tohle bude... Divné... pomyslím si a postavím se, šouravými kroky se tedy vydám tam kam mám jít, za poněkud pomalé chůze cítím jak se moje tělo stále mění, trochu nechápavě se kouknu na svoje paže, od loktů běžně mám jen kosti ale najednou moje ruce jsou... Lidské? Hmm? nechápavě nakloním hlavu na stranu a pohled mi spadne k mým nohám, i moje nohy jsou najednou... Normální? Co se se mnou děje? pomyslím si a rozhlédnu se, najednou ucítím trochu chlad, jelikož na sobě nic nemám.
Hmm? Tohle je divné, co se se mnou vlastně děje? pomyslím si a rozhlédnu se. Vrací se mi tělo... Ale proč? pomyslím si, moje kroky jsou najednou poněkud jistější a ráznější, né tak trhané, zpomalené, můj výraz stále působí poněkud přihlouple ale v očích je vidět jakási jiskra inteligence a života. Je to divné, jsem mrtvá, tak proč mám najednou lidské tělo? Hádám že nemá cenu se nad tím ale moc pozastavovat... pomyslím si a dál pokračuji v chůzi směrem kam mě vedou. Mám hlad... pomyslím si když uslyším jak mi zakručí v břiše. Normálně nejím... Takže teď mám hlad? pomyslím si ale mlčím, necítím potřebu ten hlad nějak utišit, vlastně, víceméně to ignoruji.

práce

Budova nejde přehlédnout a dveře taky ne. Vstoupím a rozhlédnu se. Koně vidím hned, však taky jeden zaržál. Dojdu do jediné místnosti, kde naleznu stůl s papíry a taky najdu připravené žrádlo ve velkém kastrolu. Začichám k němu a docela překvapivě mě to i zavoní. Po pečlivějším zkoumání zjišťuji, že psi dostávají maso lepší, než jsem jedla pár posledních dnů. Počkej na svůj oběd! Neujídej, určitě by to poznal. přemlouvám sama sebe.

Nakonec to rozdělím na misky pro kotce. Vždy pěkná kupička. Jeden kousek co upadne mimo seberu rukou. Chvíli na něho koukám, pak se pořádně rozhlédnu a strčím ho do pusy. Syrové maso mi pořád moc nechutná, ale tady to dohání jeho kvalita. Malý kousek stačil, abych si uvědomila, jak moc velký hlad mám. Vybrala jsem ještě pár menších kousků a snědla je taky. Teprve potom jsem odnesla misky ke kotcům.

Bestie. Zděšeným pohledem sleduji ty zvířata. Jsou to obří psi. Psi. Polknu a překonám počáteční nervozitu. Pomalu otevřu dvířka a vytáhnu prázdnou misku. Pohyb dělám pomalu a bedlivě pozoruji zvíře. Nezaútočilo... Plnou misku vsunu rychleji a postupně obejdu všechny.

Proti psům, nejsou koně žádný problém. Nasypu jim, naliji čerstvou vodu (zapiji maso) a pomocí kartáče, který objevuji na stěně, hřebelcuji koně. O pěknou chvilku později mám práci ve zvěřinci hotovou. Koně i psy obstarány. Nevím, co víc bych měla krmit. Tak teď ten chodník. smeták nalézám za vraty do zvěřince. s touhle prací mám dlouholetou praxi a nedělá mi potíže. Když zametám kus od zvěřince, zaregistruji mizející stín. Někdo tu byl. Počkat. to mě sledoval celou dobu? vyděsím se. Jíst psům žrádlo se asi nemá...

Podivny stin zmizel tak rychle jak rychle sis jej vsimla. Jestli te nekdo sledoval, tak az doposud to delal velmi opatrne a velmi dobre. Ale mozna to nakonec byl jen nekdo kdo prosel pres zahradu a vubec si te nevsimal.

Psiska byla spokojena s pridelem masa a neda se rici zdali to je odmena, ale dvakrat stekli kdyz si jim dala nazrat. Ostatne cela prace na zahrade probihala vice nez klidne a ani po pul hodine pote co stin zmizel nikdo neprisel a nic nechtel. Diky sve rychlosti jsi udelala vse co se po tobe chtelo v skoro rekordnim case. A nezda se ze by po tobe nekdo chtel. Znamena to ze mas volno? Nez si te nekdo najde a prideli ti dalsi ukol? Nebo si snad mas najit praci sama?

odpočinek?

Zametu vše, co jen trochu vypadalo jako cesta. Ten stín mě děsí, stejně jako vědomí, že to někdo ví. Koště zase odnesu, kde jsem ho vzala. Zhluboka vydechnu a přemýšlím, co dál. Jako nejlepší varianta se mi jeví zalézt někam na zahradě. Nebo obhlédnout ploty a vymyslet kudy zmizet. Pochybuji, že každodenní služba bude takhle jednoduchá. Prostě mi to nesedí. Vydávám se tedy na cestu podél plotu, kolem celé zahrady...

Prochazis se zahradou, kolem plotu a zkoumas jak je vlastne velika. Zjistis ze zahrada ma pres sto kroku na delku A trista kroku na siri, opravdu velika zahrada.

Co jsi nemohla prehlednout je nekolik vchodu a vychodu do podzemi. Nejspise slouzi jako pristup do skladiste pod domem. A take velike prosklene okno a postavu peclive te pozorujic zpoza neho. Poznavas v nem sveho majitele a vlastnika vseho co vidis. Nevidis vsak co dela, alespon do chvile nez se otoci a podiva se ti primo do oci. Cozpak te muze z takove vzdalenosti videt? Pres ztmavene sklo? Nevis jak, ale citis jeho pohled az na zatylku. Nakonec jen zahlednes jak nepatrne zavrtel hlavou tvym smerem. Co to znamena netusis.
Zbytek prochazky je velmi poklidny, nic te nerusi od uzivani si prostredi. Nic krom zjisteni ze se blizi obed.

viděna?

Bohužel, únikovou cestu nenacházím, jasně, pár východů ano, ale všechny zamčené, či tam stojí strážní – těm se pak vyhýbám zdaleka. Nakonec nacházím i nějakou další stavbu, snad kdysi oranžérii, či něco v tom duchu. K čemu slouží dnes nedokáži odhadnout, avšak postavu za tmavým sklem poznávám. Jeho jméno nevím, ale vím, že mu nikdy nebudu říkat pane. Nebo si to jenom přeju?

Pak se otočí a no, je to divný pocit. Vidím, jak se postava otočí, ale do tváře mu nemám šanci vidět. Cítím se však, jakoby kimono nic nezakrývalo, jako by viděl vše, snad i myšlenky v mém mozku. Je to fakt divné.

Nasucho polknu a radši hledání cesty pro teď zanechávám, snad něco najdu jindy, přeci jen odsud musí vést cesta pryč. Navíc moje vnitřní hodiny mi říkají, že bude poledne – i sluníčko si to myslí. Mířím tedy zpět k domu a přitom doufám, že se budu moci najíst někde v soukromí.

Pripravy:

Dvanacta hodina se priblizila a pripravy na obed byly v zaverecne fazi. Vune se nesla prizemim a oznamovala vsem ze je cas k radnemu jidlu dne. Vasemu prvnimu jidlu v novem dome. Tedy alespon pro nektere z vas. Tu ozyva se jemne zazvoneni. Vy jste vsak byly informnovany predem a tak vite v kolik obed zacina.

Otroci a sluzebnictvo ji ve velke jidelne ktera je spojena s kuchyni prucelim. Jedna se v podstate o rozsireni kuchyne do niz jsou vlozeny dva dlouhe stoly a lavice. Ackoli to nevypada kdovijak dobre, rozhodne se sedi pohodlne, nebot je drevo kvalitne opracovano. Kdyz prejdete pohledem vsechny pritomne, chybi vam ochranka co vas s Panem rano privedla. Krom nich tu ale nejspis budou vsichni. Je tu smeska ras, elfove, lide, hiriane a dalsi vice ci mene exoticke rasy. U jednoho stolu sedi otroci a otrokyne. Celkem citajich 24 obojku, z toho jen ctyri muzske. U druheho sedi dalsich 24 osob, predstavujicich sluzebnictvo a dalsi personal, zde je rozlozeni pohlavi rovnomerne.
Nakonec se vynori kucharsky personal a roznese podnosy s jidlem. Ano nadherna pecene, dost masa a zeleniny pro kazdeho. Nezda se ze by tu neco chybelo. Jehneci je perfektne pripraveno a nadherne voni.
Nakonec si i kuchari sednou a pusti se do jidla. Zadny ritual ci tak neco, pouze lehka konverzace a zvoneni priboru doprovazi obed.

Obed konci a hlavni sluzebna se postavi tak aby na ni vsichni videli. Dvakrat tleskne, vyzadujic si vasi pozornost a zacne mluvit: "Nas pan mi pred obedem dodal nove rozkazy. Dnes v podvecernich hodinach zacina soukromy bal na druhem patre. Co se tyce hosti, budou to vyznamni clenove mestske rady a navstevnici z palace. Ocekavany pocet hosti je maximalne 20. Otrokyne budou mit na starost zabavu a doprovod hosti. Nas Pan ocekava vasi absolutni poslusnost. U vasich posteli vam jiz byl prichystan odev jez budete nosit. Vezte ze ty co byly vybrany ho u svych posteli najdou, ty co ne, na ty dojde rada priste. A ted rozchod. Vsichni mame sve povinosti. Jen posledni vec, diky balu bude vecere spojena s balem. Hostum bude podavano jidlo a otrokynim ucastnicim se bude jidlo take doneseno. Vy ostatni, s vami se opet uvidime zde ve stanovenou hodinu."

Po navratu na pokoj kazda jedna z vas najde u sveho loze balicek, nejspise obsahujici odev. Jedna ze sluzek se podiva po vas a doda: "Vase prvni noc a hned ve velkem stylu. Drzim vam palce. Hlavne nezapomente, za zadnou cenu nesundavejte obojek. Pan by se opravdu rozzuril kdyby to zjistil." Dodala jeste mezi reci a radeji zmizela za svymi povinostmi.

Oběd

Ze zahrady nakonec docházím do jídelny přesně na čas. na to, že jsme otroci, to tady voní nějak moc dobře. Popravdě, takhle to nevonělo ani v hostinci, kde jsem chvilku pracovala. Sedám si k plnému stolu a přemýšlím, zda někomu nesedám na jeho místo. Nikdo si nestěžoval a tak sedím, kde sedím. Dokonce se zde objeví i obě holky, které ten chlap koupil se mnou. Nedívám se na ně, jen je zaregistruji. Že zde vidím další své rasy, pro mě moc neznamená, na cestě se Zerem jsme hirianů taky pár potkali.

Oběd jen nádherně nevoní, dokonce i vypadá. Příliš dlouho neváhám a pouštím se do něho. Hmm, dokonce i chutná výborně... oceňuji hned první sousta. Ve srovnání s tím bylo to syrové maso psů o ničem, ale co. Masa není nikdy moc.

Po vydatném obědě, váhám zda odejít, či jestli dostaneme nějaké další pokyny. Když se „naše šéfová“ postaví a začne mluvit, je jasné, že budou ty pokyny. Poslouchám pozorně a přesto se na ni ani nepodívám. Bál? děsím se, protože jsem nikdy na žádném nebyla. Tančit navíc umím jen hodně mizerně. Zábavu? Doprovod? to už jsem opravdu vyděšena, upřímně doufám, že já nebudu vybrána. Nechci vědět, co si urození představují pod tou zábavou. Pán očekává poslušnost... To bych opravdu nečekala.

Po celé řeči služebné, ze které jsem pochytila jen těch pár slov a zbytek vypustila jsem se vydala podívat k posteli a přesvědčit se o tom, že nejsem vybrána. Už si oddechuji, když jdu k posteli. Žádný balíček nevidím – do doby než dojdu až k ní. Najednou mám v krku sucho a necítím se dobře. Já mám jít na bál? děsím se. sednu si na postel a zavřu oči.

Oblečení

Z „rozjímání“ mě ruší nějaká služebná. Proč je z toho tak... nadšena? Nechtěla by jít za mě? přemýšlím a podívám se po ní s beznadějným výrazem. Obojek? když tu věc připomněla, dojde mi, jak děsně moc mě lechtá krk pod ním. To ti pěkně děkuju... nadávám na ní a pokusím se pod něho nacpat prst, abych se podrbala. Strážný mi ho, ale přitáhl docela natěsno...

Do místnosti nakonec vejdou i ty dvě se mnou přivedené. Možná si všimnou mého nešťastného výrazu a balíčku vedle mě. Rozhodně si ale mohou všimnout mé strnulosti. Pokud se po mě budou dívat nechápavě tiše řeknu důvod, „Já neumím tancovat, určitě to pokazím a on mě pak zabije“. Nevím zda se víc bojím tance, či toho, že otrokyně se postarají o zábavu.

Nakonec se však čas nachýlí a já se musím chtě nechtě převléknout. Otřu pár slz a nepřítomně rozváži balíček s oblečením. Šaty... Hromádka bílého, poloprůhledného saténu. Zhluboka se nadechnu a teprve když se ujistím, že není jiná možnost, obleču si je. Jsou tak lehké, že je téměř necítím. Cítím se v nich, tak ... nahá... Není to pro mě vůbec příjemné. Nemáš na výběr... ujistím se a po posledním rozhlédnutí po pokoji odcházím na místo – ke dveřím.

Oběd

No to si děláš.. Pomyslím si po obědě, který mi hlavní služebná celkem příjemně znechutila v žaludku i v ústech. Bál? Dobře, myslím, že se bát nemusíme. Jsme tu nové, pravděpodobně nás nikdo nevybere, aby jsme tam šli. To by byla naše sebevražda a on by akorát svoje hosty pravděpodobně naštval. A to ještě musím za tím blbým elfem do knihovny.. Pomyslela jsem si a málem jsem dala hlavou do stolu, jak moc se mi z toho chtělo skočit z okna. Dobře, klid, nádech výdech.. Pomyslela jsem si, mezitím, co hlavní služebná domluvila a já si šla zpátky po své práci.

Na pokoji

Já bych ho.. Pomyslela jsem si při vzpomínce na temného elfa, který si mě zatáhl do mučírny. Teď jsem se sice tvářila naštvaně, ale nemohla jsem popřít, že jsem pod jeho doteky tála. A hlavně poslouchala. V pokoji už seděla celá nešťastná Ari, která vypadala, že jí pravděpodobně vyvezou. Hned jsem pochopila proč, kdž jsem uviděla balíčky na našich postelích. Chtěla jsem hlavou mrdnout do zdi. Si dělají už prdel! Pomyslela jsem si a klekla si k naši malé ušatce.
,,Bude to v pořádku, dobře?" Pokusila jsem se jí nějak uklidnit a pak se šla sama podívat na své šaty. Oblékla jsem si je. Vůbec nevypadali špatně, černá mi vždycky slušela. A ani mi nevadilo, že toho více odhalovali, než zakrývali.

Loznice otrokyn:

Jeste par dalsich divek prevlekalo se do satu. Jedno je vsak zvlastni, zadna z vas nema stejne saty. Kazda ma sve vlastni, specialni vybrane. Po asi patnacti minutach se za vami prisla podivat vrchni sluzka a spokojene si vas prohlizi: "Ano je videt ze Panuv vkus se nijak nezmenil. Spokojen bude take tim ze zadnou z vas nenapadlo sundat si obojek. Hlavne nezapomente. Nekdy jsou hoste tak rozvasneni ze si vas chteji privlastnit. Mohou se o vas pokouset, podbizet se vam. Ci vam proste chtit sundat obojek. Hlavne za zadnou cenu nepovolte a budte hrde nato ze patrite nasemu Panovi." Jeste si vas jednou prohledne a pote se zase ztrati za dvere, venovat se svym povinostem.

Nakonec je vas obleceno 10. Tedy obleceno, jedna z vas na sobe nema nic vice nez jen par prouzku kuze a pouta na nohou a rukou. Nezda se vsak ze by ji to vadilo, spise naopak.
Postupne se rozchazite, jeste je nejaky ten cas nez to vsechno zacne. Lokajove se letmo mihaji na spodnim patre a pripravuji ruzne napoje a jednohubky.
To uz se ale ozve majordomus, ohlasujici prvni z hosti, coz je velmi neobvykle. Ostatne ktery z hosti prijizdi tak brzy pred zahajenim? Ty z vas co jsou zvedavy si ho mohou jit prohlednout. Z kocaru vystupuje mladik, tak 17 let, bez doprovodu. Luciano ho sel privitat osobne, nejspise jsou dobri pratele, nejen diky veku, ale i forme jakou spolu komunikuji. Nakonec oba odejdou do druheho patra a prozatim vam zmizeli z oci. Znamena to vsak ze hosti budou prevazne "detmi"? Nebo je to snad vyjimka na celem seznamu?

z ložnice ke dveřím

Oblečena v bílých šatech se nejistě rozhlížím kolem. Ani jedna z ostatních nemá podobné těm mým... Pak přijde zase ta vrchní služebná. Povídá pěkný nesmysli, proč bych měla být hrdá na nějakého chlapa, který si mě jen tak koupil z klece a teď mě nutí pracovat? Netuším, opravdu ne.

Po jejím odchodu mi teprve dojde, co řekla holka vedle, když přišla řekla, že to bude v pořádku. Nevím, jak to myslí, ale dost o tom pochybuji. „O tom pochybuju...“ řeknu tiše a vstanu, že půjdu na své místo ke dveřím. Jen se zvednu zarazím se. Cítím se, jakoby mě polili studenou vodou. Spatřila jsem dívku, která dostala nějaké podivné šaty – tedy žádné. Teprve teď mi došlo, že možná nebude problém mé tancování. Ono o tanec vůbec nejde! Vyděsím se a mráz mi přejede po téměř nahých zádech.

Nakonec se donutím udělat pár kroků a odejít. Přeci jen – nemám na výběr...

Predpoklady pro doprovod:

Odesla z loznic otrokyn, kdyz si se malem srazila s jednou z mladsich sluzebnych. Je ji podle veku tak 13 az 14 let a na svuj vek je mozna az prehnane vyvinuta. Pomerne mile se na tebe usmiva a dodava: "Nas Pan si te preje videt. Mas za nim okamzite jit." A jeste ti znovu pripomene ktere dvere to na druhem patre jsou.

Kdyz jsi dosla ke dverim, opet zahlednes ty dva elfy, kteri slouzi Lucianovi jako doprovod. Jen kyvnou ze o tobe vedi a ty vstoupis do mistnosti. Je tam nadherne videt. Nemas jediny problem s tim rozpoznat kazdicky detail v mistnosti. Vkusne zarizeny pokoj co vypada zaroven jako prijimaci sal a zaroven jako misto vhodne k odpocinku. Dvojice kresel u krbu, maly stolek na nemz si to hovi matna lahev alkoholu, tmavy koberec, velmi prijemny na nohy. Ale neco te doslova uhodi do oci. Tvuj Pan a jeho spolecnik, dva skoro az bozsky nadherni mladi muzi.
Nevis proc sis toho drive nevsimla, ale kdyby byla stupnice krasy, tak vuj Pan je na stupnici jedna az deset tak patnactka a jeho pritel ctrnact. Nevzrusene spolu debatuji nad tematem venkovnich lazni a i presto ze te zaregistrovali, jen ti pokynul aby si se prozatim nezapojovala. Z rozhovoru chapes ze dnesni vecirek je takovym specialnim na uvitanou kvuli otevreni Lazni.
Nakonec se na tebe ale obrati jeho spolecnik a Luciano ho predstavi: "Toho je Marco Sena. Dnes ho budes ve vsem poslouchat."

Marco se na tebe podiva a mile se usmeje. "Tak tedy slecno, bude mi cti provedete li mne po dome. Az po vas." Nakonec opustite mistnost a on vyckava kam ho vsude vezmes.

můj konec?

Vyjdu ze dveří a dělám opatrné kroky. Šaty jsou až tak dlouhé, že mi lezou pod nohy. Dávám si pozor abych náhodou nezakopla – nejsem na tohle zvyklá. Šaty jsem nikdy nenosila a no je to takové divné. Proto se zas tak moc nedivím, že málem porazím jednu služebnou. Věk nedokáži odhadnout. Podle vývinu sedmnáct, podle zbytku snad čtrnáct. Její pokyn je jasný.

Uvažuji, co to má znamenat. Jednak se mohl dopídit k tomu masu u psů. Za druhé, může mi chtít ubližovat. Za třetí, má pro mě nějakou jinou práci... Ehh doufám, v tu poslední. Cokoliv je snad lepší než obsluhovat hosty. Na což si vzpomenu, když mě mine ta omotaná řemínky. Zavrtám svůj pohled do podlahy a pomalou chůzí dojdu ke dveřím do jeho pokojů. Strážní mě pustí bez řečí dovnitř. Vstoupím a jen rychlím pohledem se rozhlédnu. I ta chvilka stačí, aby se můj pohled setkal s tím od hosta i s tím od mého majitele. Arrr, je to divné říkat, že mám majitele – toho magora, co si mě koupil zní líp...

Zavřu oči a sklopím hlavu, čekám dokud mi nezavolají. Mezitím kradmo poslouchám, o čem se baví. Říkají něco o lázních, o těch taky mluvil, když nás vedl z aukce... dojde mi. Nakonec se však otočí ke mě. Možná trochu zčervenám, ale spíš ne. Oba jsou sice pěkní, ale to, že se mnou jednají, jak s majetkem je kazí až do morku kostí. Parchanti... pomyslím si, ale nahlas ani navenek nic nedám znát. To jen lehce přikývnu a vyjdu přede dveře. Já ho musím poslechnout ve všem? Měla bych skočit ze schodů, dokud mohu... napadne mi spásná myšlenka, ale jelikož se bojím bolesti, neudělám ani krok k tomu ji uskutečnit.

„Kam chcete jít prvně?“ optám se opatrně. „Jsem tu dnes poprvé, sama se tu moc nevyznám...“ tiše dodám na omluvu, že váhám. „Vás bude zajímat tohle patro, a pak možná zahrady. Na patře by mělo být několik sálů a taky nějaká knihovna...“ řeknu trochu váhavě

Prochazka:

"Necham to na vas ma mila. Vedte mne kam sama uznate." A s poklidem vyckava tvych dalsich reakci, velmi dobre se vyhybajic tvym nabidkam a tim padem i moznosti zjednoduseni.
Zatimco vyckava, pozorne si te prohlizi, nevis co si pod tim predstavit, protoze se na tebe diva tak nejak nezaujate. Nevis jestli o tebe jevi zajem, nebo te jen povazuje za neco nac se lze divat z nudne chvilky. Jedno je vsak jiste. Zrak z tebe nespousti a mirne poklepavani prstem se da vylozit ruzne.

procházka

Chvilku zaváhal a já se zhluboka nadechla. Pomalu jsem se otočila čelem k němu a podívala do tváře. Nevím, co si o něm mám myslet. Nevím, co si mám myslet o své situaci. Pak promluví a řekne, že já mám vybrat cestu. Sklopím pohled a chvíli přemýšlím. Jelikož druhé patro neznám a v prvním je ubytovna pro pracovníky, rozhoduji se pro zahradu.

„Tak můžeme navštívit zahradu a pak zvěřinec.“ řeknu neutrálně a z mého hlasu je slyšet nervozita. S hlavou skloněnou k zemi projdu těsně kolem něho. Jsem na něho soustředěna tak, že si nevšimnu procházející služky s konvicí. Tác ji vyrazím loktem z ruky a tekutina se rozstříkne na všechny strany. Především tedy na mě a na návštěvníka vedle mě. „Já... Já se moc omlouvám...“ začnu s třesoucím se hlasem omlouvat. Služka zbledne a během pár okamžiků zmizí i s nádobím.

Prochazka:

"To je v poradku. Nic se nestalo. Je to jen trocha vody. To uschne. Staci jen trocha slunce a magie." A kdyz to dorekne slysis typicke syceni tekutiny jak se promenuje v paru. "Muzeme tedy pokracovat? Prosim vedte, kudy tedy do zahrad." A nasleduje te cestou do zahrady. Jde vedle tebe, nikoli pred ci za tebou. Naopak drzi se te a snad to i vypada ze si te vazi a povazuje te za sobe rovnou?

procházka

„Já... Mohla bych to utřít...“ navrhnu ještě, než když prohlásí, že je to v pořádku. To prohlášení mě ještě víc znervózní. Nevím, co si o tom mám myslet. Svou neopatrností jsem zavinila katastrofa a nemám za to ani kázání? Otřesu se, jak mi přejede mráz po zádech. Dost neslušně zírám, když se voda odpařuje. Když je úplně suchý, zavřu svou pusu a vydám se nejkratší cestou směrem k zahradám. Prvně trochu zpomaluji, aby se mohl dostat přede mě, ale když spatřuji, že mu o to vůbec nejde, už se o to dál víc nepokouším.

Má nervozita se stupňuje každým krokem, když jde vedle mě. O co mu jde? přemýšlím, zda je to normální chování zdejších hostů, či je tento pán něčím odlišný. Bok po boku dojdeme až ke dveřím na zahradu. Otevřu je a podržím. Má nervozita mě nutí chovat se, jak se patří na otroka. Hubené bledé prsty držící skleněné dveře se chvějí a jelikož šaty nemají rukávy, nic je neskrývá. Všimnu si toho, chtěla bych je schovat, ale nemohu mu přibouchnout dveře před nosem.

Tiše a poměrně pomalu projdeme zahradou, během cesty nemluvím – bojím se, že bych koktala. Temnota kolem osvětlených cest mě překvapivě děsí míň než ten pán. Trochu líp se mi udělá až u zvěřince, kde jsem přes den krmila psy a koně. Svítí zde víc lamp a je tu díky tomu méně stínů. „Tohle je zvěřinec...“ řeknu tiše celkem jasnou věc a překvapivě se mi hlas jen třese – nekoktám.

Prochazka:

Zverinec je hodne hlasity a zvirata jsou az prekvapive nervozni. Rozhodne nebyla jeste pred par chvilemi. Neco se muselo zmenit za poslednich par minut. Neco, nebo nekdo. Vidis jak jim kapou sliny od huby. Citis posedlost psu a strach salajici z koni. Nevis co zapricinilo tuto nahlou zmenu, vis jenom jedno. Ze jsi tady ty a tvuj doprovod a jestli rychle neco neudelas tak se na vas vrhnou.
Kazda sekunda je drahocena. Uz se k vam priblizuji dva psi, nejvetsi bestie ze smecky. Nemas sanci utect.
Tvuj spolecnik je strachy bez sebe. Ze by to byl snad jeho strach ktery vyvolava tyto agresivni pocity?

Zbyvaji ti jen sekundy na rozmyslenou. Psiska uz jsou od tebe pouhe tri metry. Vidis kazdicky detail jejich obrich zubu, neni pochyb o tom ze se na vas vrhnou pri prvni mozne prilezitosti.

zvěřinec

Vcházet bez většího rozmýšlení dovnitř byla velká chyba, ale to jsem zjistila, až kdyź jsem zvedla hlavu. Něco mi nesedí... Psí zavrčení to dovrší a zmateně se rozhlédnu. Psi. Někdo vypustil ty bestie. Já se bojím a pán vedle mě taky. Cítím to. Ohlédnu se zpět ke dveřím, jsou daleko. k... pomyslím si přestože většinou nenadávám. „utíkejte...“ řeknu tiše, aby to ty psi ještě víc nerozčílilo. Já i on začneme couvat ke dveřím. Pomalu. moc pomalu, ale jistě se blížíme.

On je u nich první, pootevřenými dveřmi vyklouzne ven a držím mi je, abych tak mohla projít. To bych si ale nesměla šlápnout na ty dlouhé šaty. Během okamžiku ležím na zemi. Rychlý pohyb psi vyprovokuje k rychlejšímu pohybu. Dva z nich dokonce míří ke dveřím u mých nohou, ve kterých stojí on. „Běžte pryč...“ řeknu tiše, ale podle všeho to slyšel. Dveře se zaklapli přesně včas. Psí tlamy narazili na sklo. Pak se však ohlédli mým směrem. Drobný problém...

Zvednu se do sedu a couvám k nejbližší zdi. Obludy se pomalu blíží a já v jejich očích vidím to odhodlání ublížit. Rozklepu se strachy. Vždycky se psů bojím...

Zverinec:
Neni uniku, bestie te obestoupily a pripravuji se vrhnout se na svou obet. Bestie vetsi jak ty, silnejsi jak ty a hlavne rychlejsi nez ty. Bestie pred nimiz v tve situaci neni uniku.
Jejich pocinani je ale zvlastni. Misto toho aby po tobe skocili a rozsapali te, proste jen tak sedi v pul kruhu pred tebou a vyckavaji. Je to opravdu odhodlani ublizit ti, to co jsi v ocich videla? Nechapes proc jsi jeste nazivu. Vzdyt by jim necinilo zadne potize te rozsapat.
Nakonec se ve svem strachu divas vsude kolem a zahlednes neco co te vydesi jeste vice. Jejich penisy vystupujici z neceho co pripomina kapsicku v brisni dutine. Tedy penis, ono to uz ted vypada jako neco co by se dalo pouzit k zahrazeni reky. Nedokazes odhadnout delku, ale jedno je jiste, je to skoro tak siroke jak tve zapesti.
V jejich ocich nevidis nic vic nez jen bestialni chtic. Nyni jiz rozumis ze jim slo celou dobu jen a pouze o tebe.

bestie

sedím na zemi nohy skrčeny u těla. Třesu se strachy a podvědomí očekává bolest. Kousance se však nekonají. Otevřu uslzené oči a rozhlédnu se po těch tvorech kolem. Nevím, co mě děsí víc, zda jejich pochybný výraz, či to, źe se na mě ještě nesesypali. Pak si všímám jejich přirození. Zhluboka polknu a sevřu ruce ještě silněji. Prosím, ať to neznamená to, co myslím... Prosím modlím se přestože jsem nevěřící. Velikost penisu u chlapa jsem už jednou poznala, ale tohle? Vždyť je tak obří... Do mě se nikdy nemůže vejít. Nechci to znovu zažít... Posunu se tak, abych seděla na látce šatů. Nikdy se ke mě nedostanou...

Bestie:

Jedno z psisek se priblizilo vic k tobe. Podle toho jak se diva a jak vypada, odhadujes jej na vudce smecky. Mozna protoze je nejvetsi a mozna protoze ho ma nejvetsiho.
Dojde az na pul kroku od tebe a tlapou se ti snazi dostat mezi nohy. Ma obrovskou silu, necekala by jsi neco takoveho od zvirete. Jeho tlapa, skoro tak velka jak obe tva kolena, s poradnymi drapy. Tohle rozhodne neni pejsek na bezne uzivani. Radeji nepremyslis k cemu je pouzivaji. Ted jen premyslis nad tim jak se z toho dostat.
Dalsi rana na kolena a tahle poradne zabolela. Bestie zavyje a sliny ti ukapnou na nohy. Ton vyti je dosti agresivni. Nezda se ze by se mu libilo tve chovani.
A dalsi dopad tlapou na nohy tomu napovida. Je jasne co chce a nelibi se mu ze mu nechces doprat to oc se pokousi.

bestie

Tak stůj už... přeji si úpěnlivě, když se přiblíží ke mě vůdce. Jen stěží utrhnu pohled od jeho údu. Co bych teď dala za nějaké pevnější šaty a hlavně mít něco pod nimi. Několikrát popotáhnu a snažím se nemyslet na to, že je jen čísel ode mě. Tlapou se však připomene. Jak sedím na zemi, mám jeho tlamu ve výšce očí. Jeho výraz mě děsí...

Při další ráně už to jen nebolí. Zachvěji se strachem, protože vycení zuby. Leknu se tak, až se převalím na záda. Šaty se z pode mě vyvléknou a vyhrnou se mi až do půlky lýtek. Za lapám po dechu a snažím se odsunout. Ovšem vrčení za krkem mě z toho vyléčí. Ruce si vrazím do rozkroku. „Prosím“ zašeptám...

Bestie:

Nedba tvym prosbam, vlastne nedba nicemu nez svym potrebam. Kdyz si se mu tak nadherne otocila, jedinym skokem se dostal k tobe a ty citis jeho dech na tvari. Sliny ukapavaji na tvuj sat a telo, casto na prsa ci na krk.
Citis jeho prirozeni jak se ti dobyva do mist kde instinktivne tusi vstup do jeskynky. Chvili se dobyva a nakonec zklouzne k vstupu do prdelky. Mirne potlaci a ty nevis jak a co, ale malinko se ti dostava do analu. Citis to, neuveritelne te to boli, kdyz se zacina roztahovat. Nemas moc casu. Nezda se ze by mu vadilo sucho do nehoz se za chvili chysta prirazit.

bestie

Neslyší, nerozumí, nedbá. Vrhne se na mě. Leknu se, ale ruce nechám, kde jsou – v klíně. Ucítím, jak mi ztuhlý úd přejede několikrát přes hřbet ruky, přičemž vždy mu sklouzne jinam. Oči mám zavřené, přesto moc dobře vím, že je jen těsně nade mnou. Kapajících slin si nevšímám. Jsou hnusné, ale dobývající se kláda je horší. Prohnu se v zádech, abych mu to ještě trochu ztížila. Sklouzne mi mezi prsty a pak... Pak už ho cítím mezi půlkami. Leknu se až otevřu oči. Dívám se přímo do tlamy. Jednou rukou se snažím mu ho odstrčit, ale on se opírá víc a víc. Tam nebyl ani můj „táta“ vzpomenu si na teď bezvýznamnou věc. Jemu to nevadí. Naopak. Jeho žalud si bolestivě uvolňuje cestu dovnitř. Oběma rukama se ho snažím shodit ze sebe. Když se dostane trochu hlouběji, zaplaví mě agónie bolesti. Vniká dovnitř na sucho a ohromě mě to bolí. Skrčím nohy a snažím se kolena dostat pod něho. Třeba by se mi ho povedlo odstrčit.

Zapřu se. trochu ho povytáhne, jak ho odstrčím, ale opravdu jen kousek. Za to se však těsně nad mým obličejem ozve hrdelní zavrčení a klapnou zuby. Cítím ten průvan na tváři...

Bestie:

Kdyz si mu zacala vzdorovat, brutalne zavyl a vypadalo to ze na tebe zautocil. Misto toho te vsak neprijemne, ale nikoli silne, kousl do krku, cimz tam zanechal nekolik otisku svych tesaku. Nakonec vrazil tlapu pod tvuj zadek a snazi si te nejak otocit ci nadzvednout aby se k tobe mohl dostat. Jak se s tebou snazi pohnout tak te docela neprijemne skrabl a castecne rozerval sat, jenz si mela na sobe.
Vidis jak mu penis vlaje, plne pripraveny, jeste tlustsi a delsi nez puvodne. Chce se do tebe dostat za kazdou cenu a neni zde moc sanci jak mu v tom zabranit.

bestie

Při zavití mě zabolí uši. Už to mám za sebou? napadne mě zoufalá myšlenka, protože se ke mě zpět otočí s otevřenou čelistí. Polknu a on mě chytne za krk. Už přemýšlím o posledních slovech, zda je pravda tunel a podobně, ale on neskousne. Jasné varování. Pak zahrabe tlapou a já cítím, jak se šaty napnou a pak povolí. Cítím taky odřeninu, ale nijak výrazně. Očima jsem pod úrovni jeho břicha a vidím... Vidím ten penis. Obří a znepokojivě vztyčený. Vrčení mě zase upozorní, že vzdoruji víc než bych měla. Se zalknutím a se slzy v očích povolím a on mi otočí na břicho. Tlapou ještě rozhrábne nohy od sebe. Nic mu už nebrání...

Bestie:

Spokojene si odfrkne, kdyz si se mu narovnala aby mel snazsi pristup. Nakonec pod tebe vrazi tlapu jeste jednou a chce si te nadzvednout. Pritom zavadi o tvuj postevacek a nechte jej zacne stimulovat. Chvili mu to trva a tak to drazdeni neni zrovna nejkratsi.
Nakonec se mu to preci jen podari a dokazal ti nadzvednout zadecek. Udelal pul krok dopredu a fouka ti do vlasu svuj horky dech z tlamy. Nakonec ale citis jeho prirozeni mezi tvymi pulkami. Netrefil se a zacal se dobyvat do tveho zadku. Citis v sobe pul centimetru a nezda ze by hodlal prestat. Bolest se misi s divnym pocitem. Hodne bolesti se misi s jeste vetsim mnozstim doposud neznamych pocitu. Dva dalsi psi si prisedli k tobe, jejich prirozeni stoji jak stozar a dostekavaji se tve pozornosti, zatimco te alfa samec zbavuje analniho panictvi, velmi pomalym prunikem.

Pomalu to ale trva jen chvili, nebot on nedba na tve nepohodli a jedine oc mu slo, bylo dostat do tebe spicku. Jakmile citi ze je dost hluboko, proste se vzepre a zajede do tebe az nadoraz.

bestie

Brečím a ani si to neuvědomuji. Brečím a cítím, jak mi slzy sjíždějí po obličeji. Ruce roztažené vedle sebe, ležím na břichu. Kamenná podlaha je ještě horká, ale nepříjemně hrubá. Víc než to mě ale vadí zvíře. Fňukám doslova. Ocas mi zplihle leží přes zadek do boku a uši na hlavě jsou svěšené. Veškerá má úcta je pryč. Stydím se.

Zvíře si mě úplně lehce nadzvedne. Cítím, jak mě dráždí na mušličce. Chtě nechtě se během chvilky propnu v zádech. Mému tělu se to líbí. Mému vědomí ne. Po neskutečně dlouhé chvíli toho nechá. Znova si mě nadzvedne, až mi dojde, že to je pokyn pro mě. Neochotně se opřu o kolena a zůstanu asi patnáct centimetrů nad zemí. Vrčení přestalo. Místo něho cítím horký dech ve vlasech a cítím jak mokré sliny padají na moje teď již úplně nahé záda. Roztrhané šaty jsou to jediné, co mě odděluje od podlahy...

Znovu se probojovává do mé dírky, která nemá průměr na to, aby se mu tam vešel. Cítím špičku žaludu, jak vniká. Teď už není tak suchá... Zaplavuje mi divný pocit. Cizí těleso ve mě. Je to stejné jako s „taťkou“, ale to byl aspoň člověk...

Bolest ze zadku mě zaplavuje celé tělo. Vůbec se to nedá srovnat s tím, co jsem dosud prožila. Pak.. Pak ho tam silou vrazí až na doraz. „ÁAaahh“ vyjeknu nesnesitelnou bolestí. Celá poskočím vpřed o pěkný kus.

Bestie:

Kdyz ucitil ze do tebe zajel nadoraz, zacal prirazet jak zbesily. Ano tohle bylo prirazeni bestie, nikoli normalni sex, jako s tvym otcem. Tohle bylo bestialni, brutalni a hlavne te to z nejakeho duvodu strasne drazdi. Citis kazdy pohyb. Citis jak ti to drasa vnitrnosti a taky citis kazdicky puls jeho telo vydava.
V koutku mysli se ti roji myslenky nato ze by se ti to mohlo libit. Netusis kde se tam berou a uz vubec si nechces pripustit ze by patrily tobe, ale jsou tam. Jsou tam myslenky na prijemne prozitky ktere by si mohla zazit. Je to snad vyvolane rozporem mezi mysli a telem? Chvili takhle prirazi, stale rychleji a rychleji. To jak se to stava snazsim do tebe pronikat.
To mu ale nestaci. Stekne a jeden ze psu si pred tebe sedne. Nejdriv nechapes, ale nakonec se posune tak aby kdyz do tebe prirazi alfa samec, dotklo se jeho prirozeni tvych ust. Je ti jasne co chce. Ale dostane toho?

Nezda se ze by s tebou byl hlavni samec kdykoli v nejblizsi dobe hotov. Podle sily jakou do toho dava jsi jeho prvni cubka po dlouhe dobe pustu.

bestie – už dvě

Ležím natažena na zemi. Nohy od sebe, ruce od těla, bradu opřenou o zem a hlavně úd bestie v zadnici. Každý jeho pohyb, každý příraz neskutečně bolí. Pravda, čím dál míň, ale i tak to bolí víc než když mě znásilnil nevlastní otec. Nejhorší je, že se to tělu líbí. Cítím, že mě vzrušuje. S každým přírazem taky pojedu o pár čísel vpřed, abych se během chvilky zase vrátila zpět.Jeho tempo je vražedné. Prsa na kterých leží mě tlačí a jednou jsem ráda, že je mám tak malé. Štěknutí nade mnou mě vyděsí. Co to má být? Co to znamená? děsím se.

A oprávněně! Druhá bestie, trochu menší si sedne přede mě. Úd má taky ztuhlý a jen o trochu menší než ten alfa samec. Vidím ho dokonale, protože je přímo před mým obličejem. Co příraz, to jsem mu blíž. Tempo alfy se vůbec nemění, ba naopak ještě trochu zrychlil. Cítím, že už klouže docela lehce. Na doraz a zase ven, že jen žalud zůstane uvnitř. Ten před obličejem si poposedne blíž. Teď už mám jeho přední nohy vedle krku a hlavu pod břichem. Špička jeho penisu se dotkne mých úst. Je mi jasné, že bych měla otevřít, ale já nechci! Držím pusu pevně zavřenou...

Bestie:

Po chvili prirazeni se zda ze Alfa samci neco doslo. Neco dosti duleziteho, neco nac si doufala ze neprijde. Ke tve vsi smule si uvedomil ze ti vysukaval prdel a ne jeskynku. Vytahl ho z tebe a konecne se ti na chvili ulevilo. Alespon na tu kratickou chvili nez se pokusil trefit do spravne dirky. Pro nej alespon.
Psisko ve predu ti porad penisem narazi na rty a uz je netrpelive. Vidis jeho drapy pripravene k zasahu. Vrceni se take stupnuje. Nevis jak dlouho to vydrzi a nezda se ze by Alfa samec jakkoli zasahoval.

Utok zepredu, utok zezadu. Nevis ceho si vsimat driv. Zdali toho jak ti uzka spice roztahuje zavojicky a pronika do tvych drahych utrob ci fakt ze pokud neotevres pusu budes mit par sramu, ktere budou velmi osklive.
Nakonec ale vitezi zadni utocnik. Protoze konecne po trech prirazech nasel spravny vchod a vsi silou ho do tebe narval. Netusila jsi jake to bude, netusila si ze te prorazi az do zaludku. Proti tomuto jsou veskere predchozi zazitky jen prijemne a laskyplne pocity.

bestie

Znenadání se alfa zastavil. Zhluboka jsem nosem vydechla a nadechla. Pusu držím zavřenou pevně. Zavrčení mi však nutí měnit názor. Hodně neochotně otevírám pusu. V tu chvíli ucítím vlhký penis Alfy mezi nohama. Několikrát mu sklouzl po stehnech, Ale pokaždé se aspoň trochu opřel o vchod do jeskyňky. Ztuhnu. Prosím, ať se netrefí... říkám si, ale on ji vchod rychle nachází. Nezdá se, že by chtěl začít opatrně. Udělá pár lehkých přírazů, kdy mi špice žaludu roztáhne vchod a pak... Pak zarazí až dovnitř. Vyjeknu a otevřu pusu dokořán. Nečekaná bolest se ozývá z klína. Prohnu se v zádech, co to jde, aby to bolelo co nejmíň. Přesto všechno je to nesnesitelné. Zalapám po vzduchu a jediné čeho se mi dostane je penis hluboko v ústech.

Proti bolesti, kterou teď cítím, byla ta předchozí nicotná. On se dostal až tam, kam se člověk nedostane. Cítím tlak až na bříšku. Navíc co příraz, to mi v ústech popojede úd toho přede mnou. Vrčení se konečně zmizí. Pes se trochu nadzvedne a pokusí se trochu pomoc svými přírazy zpředu. Když se sejdou oba dva v jednu chvíli, tak se mi dostává až do krku. Cítím jeho chuť na jazyku cítím, jak mi žalud škádlí hlasivky. navíc mé tělo začíná trochu odpovídat na přírazy odspodu.

Prohnutá v zádech snáším útoky obou, prvně ucítím cosi lepivého, jak mi stýká do krku. Frekvence přírazů do pusy je nesnesitelná a mě se během okamžiku zvedne bolavý žaludek. Pes vpředu ho mezitím povytáhl a přírazy zmizely. Sedí a užívá si to, jak ho má sevřený mými naplno otevřenými ústy. Určitě taky vnímá můj jazyk na žaludu... Pak to však země vyletí. Vše, co jsem měla v žaludku i cestou... V tu samou chvíli i cítím jak mě plní alfa. Plní – naplnil mě a stále přiráží. Cítím, jak mi sperma teče po nohách...

Bestie:

Besnici Alfa do tebe busi jak perlik o kovadlinu. Kazdy jeho priraz konci az v deloze. Kazdy priraz doprovazeny obrovskym cakancem plnicim ti delohu a brisko. Bricho ti take vyplnuje tvuj mlcenlivy spolecnik zaplnujic pusinku. Nemoci vyplivnout sve vlastni zvratky jsi nucena polykat je spolecne s mnozstvim spermatu.
To se porad jeste dalo, alespon do chvile nez si ucitila dalsi vystrik v tvem lune, tentokrate vsak teply a staly proud. Ackoli nechte, doslo ti co se prave stalo, doslo ti ze se ti vychcal do luna.
To uz bylo prilis. Telo se dostalo do stavu kdyz odpojilo mozek a prestalo poslouchat rozkazy. Vlny rozkose se prohanely zmitajicim telickem, zatimco se mysl unasela do dali. Aneb vice si nevydrzela a mysl to vzdala. Upadas do bezvedomi nevedouc co se deje kolem.
Nevis kolik uplynulo casu, ci kde se nachazis. Zda se ti ze te neco zveda ze zeme a prenasi. Citis podivne chladivy vanek na svem tele. Obcas se ti malem podari probudit se, ale nakonec stejne zustavas v sladkem polosneni.

Az nakonec probouzis se sama a rozhlednes se. Zavrena v kleci ctyri krat ctyri metry s prulezem na leve strane. Nevis kam to vede, nebot konec usti do mist kam nevidis.
Jedinym osvetlenim je mala svice akorat z dosahu tvych rukou. Tvou utechou je ze mas na sobe nejake obleceni a nikdo dalsi tu neni.

bestie

Stále nezpomalující alfa mě už opravdu doráží na doraz. Na drsné podlaze se dělá něco mýdlu podobné hmotě. Sperma vytéká z mé pusy i z jeskyňky. Louže kolem se rozrůstá. pak zničeho nic mě znovu alfa naplní. Tentokrát je to ale jiné. Je to teplé a je toho mnohem víc. Navíc cítím, jak to z něho jde pod tlakem. Masíruje to vnitřek mé dělo a mě je zle. Představa, že močí v pro mě nejsvatějším místě...

Už jen v mlze vnímám, kaluž pod sebou. stejně tak vnímám i psa před sebou. je to pořád ten první nebo už další? Omdlévám a jsem za to snad i ráda...

budíček

Chladný vzduch jenž mě probudí je nepříjemný. Avšak samota a podle všeho i čistá zem to předčí. navíc obludy jsou pryč. Jsem sama a mám klid. Dýchám zhluboka a přemýšlím, jak donutit tělo, aby věřilo, že to byl jen sen...

bezpečí?

Chci se přesvědčit, opravdu chci věřit, že to byl jen sen. Rozhlédnu se po okolí. Je tu tma, ale vím jistě, že tu jsem sama. Vyhrnu tuniku do pasu a prsty si přejedu po obou otvorech. Jsem v pořádku... podivím se. Že by to opravdu byl sen? Nějaké drogy, či co? uvažuji dál. Tuniku zase stáhnu a to tak, že mi schovává celý zadek. Protože se mi nechce spát, rozhlížím se po kleci. Je docela velká a navíc má nějaký průchod. Kam to vede?

Klec a co dal?

Svice si hraje s tvym videnim a vrha podivne stiny, chvili vlevo, chvili vpravo. Vzdy z tveho dosahu. Kdyz si oci privyknou, uvedomis si ze je noc, nebot ty dve mala okna u stropu ukazuji temnou oblohu. V dali se ti zda ze slysis lehke vyti psu, ale je to opravdu daleko. Jedine co je v tuto chvili opravdu zajimavym je prulez koncic kdesi ve zdi.
Nakonec ti zvedavost neda a ty se jdes podivat co je na druhe strane tveho momentalniho sveta. Ackoli opatrnosti neni nikdy dost, zadne nebezpeci nehrozilo a ty si prosla zastenou do vedlejsi mistnosti.
Tady te zarazila dalsi klec, jeste vetsi nez ta v niz si byla ty. Mozna osm metru na sest? Mozna vetsi, tezko soudit. Je vsak velmi dobre osvetlena a na druhem konci je dalsi prulez, ktery je mnohem, mnohem vetsi nez ten tvuj. Nevidis vsak kudy by si se mohla dostat pryc. Do velke klece nemuzes, prulez je zablokovany zavorou se kterou nedokazes pohnout.

bludiště – vězení

Chvíli sedím a rozhlížím se po prostoře. Je fakt příšerně osvětlena. Svíce vrhá málo světla, abych viděla po celé místnosti. Někde zdi dokonce jen tuším. Po delším hledání nakonec objevuji okénka ven. Jak se dívám, tak mé citlivé uši zachytnou nějaký zvuk. V momentě, když si uvědomím, co to je, se mi zježí všechny chlupy na těle. Těch už bohužel není tolik, kolik by jich mělo být. Vlastně nevím, zda nějaké ještě mám, protože spíš nemám. Znovu si vzpomenu na ten sen, přeji si aby to byl jen hrozný sen.

Po chvíli ticha se odhodlám a zvednu se ze země. Dojdu k průlezu a opatrně prolezu skrz. Objevuji další klec a navíc vidím ještě jednu větší. Zase je oddělena průlezem. Tentokrát už bez rozmýšlení dojdu rovnou k němu. Celou svou silou se opřu a ono se nic nestane. „Sakra“ postěžuji si tiše.

Jako krecek v bludisti:

Opravdu neni kam jit. Dopredu to nejde a vzadu na tebe opet ceka klec. A krom toho se ozyva tve telo o pridel potravin.
Jakoby v odpoved se ozve zabouchani o mrize a kdyz se vratis zpet, vidis jednoho z domovnich sluhu jak ti nese tac s jidlem. Polozi ho pred klec. Vidis na nem polevku, maso a chleb. Vypada to vice nez dobre.
Nakonec k tobe promluvi: "Predstaveni zacina za 20 minut, je akorat cas aby jsi se najedla a pripravila. Dnes jsi jedna z hlavni atrakci, tak se snaz. Nas pan uz se na tebe tak zlobi. Nechces si jej preci rozezlit vice."
Nez se stacis zeptat, odejde a necha te tam premyslet o slovech co prave rekl.

klec, klec a zase klec

Ještě pohledem pátrám, zda se nějak nemohu dostat pryč. Z té klece mám divný pocit... Hledání přeruší pořádné zakručení v břiše. Jednou rukou si instinktivně pohladím své hubené tělo. Opravdu by to něco chtělo...

Jako na zavolanou zaslechnu bouchání z vedlejší místnosti. Přelezu tedy zpět a objevuji sluhu- „Kde to jsem? Proč tu jsem?“ ptám se hned, ale odpověď nedostanu takovou, jakou si představuji. Představení? Jaké představení? děsím se a vzpomínám, zda mi něco neuniklo. Ne nikdo mi o žádném nic neřekl. „Co se bu de dít? Co to má být?“ ptám se, ale na to taky nedostanu odpověď. Docela přepadle si sednu na studenou zem. Chlad prostupuje mým téměř nahým tělem, ale nevšímám si ho. Mou pozornost zabírá jídlo. Polévku do sebe naliji až překvapivě rychle a maso jí hned následuje. S chlebem už to není tak rychlé, ale taky ho spořádám.

Připravit? Jak bych se měla připravit, naprosto netuší. Co se bude dít?

Show zacina:

Dojedla si a chvili pote zaslechnes jak se cosi otevrelo. A v tu samou chvili se ozve rozkazovacny hlas: "Vejdi do vedlejsi klece. Tohle je tvuj trest za poruseni pravidel. Jakmile si jej odpykas tak budes moci vratit do domu." Jakmile vejdes do hlavni klece, uvidis svetla, nekolik pohodlnych sedacek a hlavne publikum ktere te sleduje. Nemas moznost videt jim do tvare, osvetleni je tak zarizeno.
Chvili vyckavas co se bude dit. Netusis o co jde, nebo spis netusis jen do chvile nez se z druhe strany klece priblizi majestatni tygr. V kohoutku opravdu hodne pres jeden a pul metru, vidis kazdicky sval pod jeho hebkou srsti. Jeho dokonale zuby a drapy. A nakonec i jeho obrovsky penis. Nedokazes odhadnout jeho rozmery, ale podle toho jak se koleba, odhadujes jej minimalne na delku tve ruky.
A uvadec ozyvajici se odkudsi z neznameho mista pokracuje: "Vazene damy a panove, dnesnim hlavnim chodem bude tato mlada Hirianka. Jeji milenec neni nikdo jiny nez prosluly Siro. Necht tedy show zapocne." A tygr se pomalym krokem blizi k tobe. Je jasne ze ti nechce ublizit, ale at tak ci tak, stane se.

zábava?

Po jídle chvilku sedím na zemi. Cítím, že se něco změnilo. Něco v tom bylo. Pohlédnu na prázdné misky a pak se podívám dolů, na sebe. Kdybych to věděla, byla bych hlady. Pak se ozve ten hlas. Něco mi říká, že bych neměla poslouchat, ale já se zvednu ze země a dojdu k těm dveřím. Já tam vlastně chci jít... uvědomím si skutečnost a prolezu. Zalije mi hromada světla. Zamrkám a otáčím se za hlasy. Nevidím nikoho...

Teprve, když se otočím zpět to spatřím. Obřího tygra. Krásný tvor s ještě hezčí srstí... Vypadá prosté nádherně. Jen mi přijde trochu špatné, že je ve stejné kleci jako já. Navíc, on se na mě dívá... Vybaví se mi ten psí alfa ze snu. Byl to opravdu jen sen? S obavami sklouznu pohledem z hlavy zvířete níž. Polknu, ale no nemohu říct, že by mě to nelákalo to zkusit. na druhou stranu, něco menšího by bylo asi lepší. Cítím, že mé tělo na něho reaguje. V klíně cítím vlhko... Ten tygr mě vzrušuje? jsem překvapena...

Zaostřím a prohlédnu si jeho úd pečlivěji. Je obří. Jak nějaká ruka svalovce... Sleduji ho, jak se blíží. Ne vlastně nesleduji tygra, ale jeho přirození. Houp sem, houp zpátky. Polknu a mezi nohami cítím stékající kapku, která studí na kůži. Lidská slova jdou úplně mimo mě...

zábava?

Jak tak sleduji toho tygra, cítím takové podlé svrbění. Nepřemýšlím. Nezaváhám. Přes hlavu si přetáhnu tuniku a kleknu si na kolena. Kdyby nebylo toho v jídle, utíkala bych pryč... Takhle jsem si klekla a pak se i spustila na ruce. Zůstala jsem na čtyřech a čekala, až ke mě dojde. Mezi tím jsem si prsty roztáhla vchod do jeskyňky. Cítila jsem vlhkost v klíně a no... překvapivě jsem se na to docela těšila.

Zabava:

Priblizil se k tobe a ty muzes citit jeho cumak velmi blizko tve jeskynky. Vydechne z nozder a teply vzduch projde az dovnitr tebe. Nakonec te ochutna jazykem. Citis jeho drsny povrch po cele delce i sirce zavojicku. Podle vseho je s tebou spokojeny a tak pristoupi blize. Hlavu ma nad tvou a jeho horky dech z tlamy je vsude kolem.

Ma vsak docela potize trefit se do tebe, ne ze by ho mel maleho, to vubec, ale diky sirce ma docela potize. Nakonec ale vyuzije tvych prstu a trefi se. Vedela si ze ho nepoberes. Ale ze bude az tak siroky? Netusis kolik v tobe je, ale uz ted se citis kompletne plna a hlavne absolutne roztazena.
Jakmile do tebe pronikl, vyckava, nejspise na tvou reakci. Jeho sirka te nejspise natrhla, ale to ti ted ani tak moc nevadi. Naopak, libi se ti to.

zábava?

Přišel a já zadržela dech. Cítím ho. cítím, jak dýchá. Vzrušuje mi to. Rozkývu svůj ocas ze strany na stranu a nakonec ho nechám tak, aby nepřekážel. Ruku stále držím v klíně. Pak mě olízne. Je to nádherný pocit, plný slasti. Kdyby mohl ještě párkrát... napadne mě zhoubná myšlenka. On se nakonec přesune nade mě. Trochu váha a jde opatrně... Ti psi by se mohli učit... vzpomenu si znovu na tu hrůzu. Ale opravdu by to byla taková hrůza? zauvažuji nad tím a z myšlenek mě vyžene špička penisu na mém vlhkém zadečku. Lehce mu uhnu vpřed. Chci aby šel do jeskyňky. Sjede o kousek níž, až zavadí o konečky prstů. Pak se trefí a překvapivě jemně se opře. Cítím ho jak vstupuje. Rukou přejedu po zadní noze, která je vedle mého zadečku a pak mu ho pohladím. Je to ... vzrušující...

Pohnu sebou vzad a trochu mu pomůžu dovnitř. Cítím jak mě rozevírá, roztahuje. Pak se pohne i on a cítím, že má jeskyňka je ho plná. Trošku zaváhám a pak se rukami chytnu za jeho přední nohy, které jsou vedle mé hlavy. Trochu se zapřu a cítím jak mi vniká hlouběji a hlouběji. Celá se chvěji vzrušením. Bolí to, ale přitom je to krásný pocit. Ještě ve mě není ani celý a přitom cítím tlak na žaludku. Má ho fakt dlouhého. Vlna slasti se dostavuje okamžitě, jakmile se zase opřu. Vzdychám slastí. A opatrně ho pohybem svým tělem strkám až na doraz. To už opravdu cítím značný tlak na bříško a dýchám jen lehce.

Pak se několikrát lehce prohnu v zádech, čímž ho povytáhnu a zase přirazím. Slast mě doslova vyplňuje mozek. Zavírám oči...

Zabava:

Pri jednom z prirazu se ujal cinu tvuj milenec a poctive prirazil. Projel skrz naskrz tvou branou a citis jej uplne vsude. Deloha je vyplnena jen jeho nastrojem a on se pomalu rozpohybuje v tempu prirazu. Pokazde jej vytahne az tesne ke vstupu, aby opet pronikl dovnitr. Pri kazdem prirazu se dostava hloubeji a dal do tvych utrob. Prinasejic sebou vlny extaze a potechu pro ty jez vas sleduji.
Kazdy priraz hltaji s vetsim zaujetim. Kazdicky tvuj vzdech a poskoceni.
Tygr pomalu zrychluje prirazy, neni to stejne jako se psy, ale je to pokazde o neco kratsi interval mezi vyplnenim a prazdnotou.
Tve stavicky mu ale umoznuji aby tempo stale zrychloval. Telo samo odpovida na vlny vzruseni jez to doprovazi. Rychleji a tvrdeji, tak jak to ma zvire rado. Rychleji a tvrdeji jak ti to vhani hormony do hlavy.

Nakonec se jeden z hosti zvedne a prijde bliz ke kleci. Tvar ma zakrytu maskou. Naznaci ti aby si sla k nemu blize.

Po několikátém z mích lehkých přírazů ucítím konečně jeho reakci. Opře se a přirazí. Tentokrát se prohnu opravdu hodně a vzdychnu celkem hlasitě. Jsem ho plná. úplně a docela. Unáším se na vlnách slasti a pořád se hýbu vpřed a zad. Cítím, jak chytá tempo a pak převezme kontrolu. Držím se jeho předních nohou a vzdychám s každým přírazem. Blonďaté vlasy mám rozcuchané a vlají kolem mého obličeje.

Každý příraz, pokaždé ze mě téměř vyjede, aby mě okamžitě zase naplnil. Je to něco, co jsem doposud nezažila. Něco... úžasného. Cítím, že se potím a cítím, že vlhko v rozkroku není jen pot. Doslova ze mě teče, vlasy se mi lepí na tělo. Přírazy už ani nestíhám a tak jen držím a užívám si ty vlny slasti. Když chytnu rytmus, zvednu jednu ruku z tlapy nahoru, tam kde tuším jeho krk. Prsty vrazím do srsti a projedu mu ji. Pak se znovu opřu rukami o zem a za doprovodu jeho přírazů se nadzvednu, abych byla zády opřena o jeho srst na břichu. děsně příjemně lechtají na zádech a i na zadečku.

Pak při jednom obzvláště příjemném přírazu otevřu oči. Zaregistruji nějakou postavu necelý půl metr přede mnou. Náznak pochopím. chvilku váhám, protože se bojím, že přijdu o štěstí ve své jeskyňce, ale pak, když ho vytahuje se trochu posunu vpřed. Ani země nevyjel, jen si přešlápl, díky čemuž mě při dalším přírazu sám posunul o kousek vpřed. Slastí otevřu pusu a zalapám po dechu. Teprve po chvilce pohyb znovu opakuji.

Když jsem se dostala na dosah od mříží, ten pán prostrčil ruce dovnitř. Tuším, co chce a vím, že to vlastně chci taky. Po posunu se ještě blíž. Hlavou se při přírazu skoro opírám o mříže. Chladné, suché ruce ucítím na svých ňadrech, na svých malých kopečkách. Jak s tygrem přirážíme, ruce mi jezdí na mých prsou vždy kousek sem a tam. Pán je uchopí a přidržím. Můj mozek už to nedokáže zpracovávat. Jsem v ráji... napadne mě a mé tělo se najednou zachvěje. Prohnu se a nahlas dlouze vydechnu. Ani můj orgasmus, tygra nezastaví, ba ho ani nezpomalí. Mozek plní okamžitě další dávkou vzrušení. Neodolám a sklopím hlavu. Pánovi, co mě masíruje bradavky políbím obě ruce...

Zabava:

Kdyz odezniva tvuj prvni orgazmus, tveho spolecnika napadlo neco neuveritelneho. Obejmul te tlapou kolem briska, cimz si te pridrzel a prevalil se na zada.
Takto vystavena na obdiv, nabodnuta na jeho kopi. Nohama se musis opirat o boky, jinak by do tebe zajel celou delkou. Muzes si ted konecne prohlednout tu krasu ktera te privadi k silenstvi. Krasu ktera je v tobe jen z jedne tretiny momentalne a i tak se stale citis plne. Proud stav, ktery z tebe zteka je az prehnane silny, ale to te stale vice a vice vzrusuje.
Tygr se prestal hybat a vyckava toho ze se sama ujmes zpracovani nastale situace.

Po polibku cítím, jak mé tělo podepře obří tlapa. Zvednu ruce ze země a plnou vahou spočinu na té tlapě, která mě tak vzrušuje. Cítím se tak malá v jeho obětí. Obemknu rukami tu tlapu a bořím své prsty do jemné srsti. Přirážení ustalo a já cítím, jak se mnou hýbe. Napůl země vyjede, ale to už vidím strop. Lehne si a já ležím na něm, na jeho břiše. Podepřu se rukami a zvednu se. Posunu se tak, aby měl své přirození kolmě k břichu a hezky pěkně do mě. zadržím dech a pomalu se z něho nadzvednu. Poprvé ho vidím. Jsem trochu překvapena. Naběhl do většího průměru, než bych řekla, že dokáži pojmout. Už jen pohled na něho mě, ale přivádí do šílenství. Nechám v sobě jen jeho špičku a po zbytku přejedu rukami. Pak se pomalu spustím a vzdychnu u toho.

Šetřím se a nesedám „na doraz“. V podstatě využívám jen půlku jeho údu. Pak se odvážím hlouběji. Zavřu oči a bez rozmýšlení dosedám až na kořen. Na poprvé to opravdu zabolí, ale hned vzápětí bolest střída slast. Když z ni trochu vstřebám zvednu se výš a zase si sednu. Několikrát to opakuji, ale rozhodně nedokáži vyvinout takové tempo, jako on před tím. Každý pohyb pro mě znamená tolik, co pro narkomana dávka drogy po absťáku. Slast a zase slast.

Pak mě něco napadne, ve snu to psi dělali. Usmyslím si, že to vyzkouším. Pomalu se nadzvednu až ze mě úplně vyjede. Jednak mu ho sevřu dlaněmi, ale hlavně se trochu posunu. Pak si ho pomalu špičkou nasadím na zadeček. Jemným pohybem dostanu špičku mezi půlky. Cítím, jak klouže díky všudy přítomným šťávám. Pomalinku si sedám a on do mě pomalým tempem zajíždí. Zastavím, se, když v sobě mám slabou čtvrtinu. Bolí to, ale je to i z nějakého důvodu příjemné. Nadzvednu se a zase dosednu. Už jsem hlouběji. Nedá mi to a za krátké bolesti do sednu, přičemž se narovnám tak, aby měl penis, co nejrovnější cestu mým tělem. Zhluboka vzdychnu. Nakonec začnu i takhle pomalu přirážet...

Pomalu naberu tempo, ale ani náhodou takové, jako předvedl on před chvíli. na to nemá žádný člověk. Pomalu sedám a zase zvedám. Pomalu zjišťuji, že jeskyňka mi přináší mnohem víc slasti. Tohle je spíš o příjemnosti bolesti. Zase se tedy nadzvednu a rukou přerovnám do vchodu do jeskyňky. Ta už je trochu roztažená a navíc celkem slušně vlhká, tak do mě zajede celkem lehce a hned i pěkně hluboko. Okamžitě začnu přirážet. Okamžitě mě začne znovu naplňovat slast. skloním se k jeho tělu. Položím mu ruce na břicho a nohami se opřu o vnitřní stranu je ho stehen. V podstatě na ně sedím na čtyřech. Lehce se natáhnu a udělám ze svých zad oblouk.

Pak se po hladkých chlupech posunuji vpřed a zad. Přestože nevyužívám celou délku, vzrušuje mi to. Po krátkém držení tempa se posunu trochu vzad. Mám v sobě přibližně pětatřicet centimetrů jeho přirození... nakonec mě omrzí i tahle pozice. Znovu si klekám, ruce na jeho slabinách a nohy o stehna opřené. Takhle bych si mohla sednout až ke kořenu, kdybych se odvážila. Cítím, že se blíží můj orgasmus. Cítím a tak přirazím co nejhlouběji to jde. Doslova to země vymáčkne vzduch a zvedne se mi žaludek. Zvratky s chutí polknu. Mé tělo se vzepře, narovná se v zádech a zůstanu na něm sedět. Cítím jak mi vyplňuje. Cítím ho všude. Orgasmus následuje další a já začínám cítit, jak slábnu.

Pokouším se znovu začít přirážet. Ale zvládnu se nadzvednout jen o pár centimetrů, načež znovu dosednu na kořen. Znovu dostávám orgasmus. Pak cítím, jak zvětšil svůj objem. Během chviličky mě vyplní a doslova natlakuje. cítím, jak se kolem penisu ven dostává jeho sperma. Teprve teď se nadechnu a zasednu plnou vahou, přičemž i zvednu ruce. Těmi si sáhnu do klína, kde na beru trošku lepkavé hmoty, abych si je vzápětí rozetřela po prsou.

Pada opona:

Obecenstvo jasa nad peknou podivanou, jez si jim poskytla. Tygr do tebe jeste parkrat pusti sve sperma a nakonec preci jen konci predstaveni. Citis jak to z tebe vyteka i pres veskerou snahu to zachytit. Je toho proste prilis. Nestacis se vzpamatovat kdyz te vystriky samotne dovedou k dalsimu z orgazmu.
V ten samy okamzik ale spadne opona a divaci jakoby se vytratili. Cela klec je osvetlena jen dvema svicemi za vami. Uz neni nikdo komu by jsi se mohla predvadet.. Jsi tu jen ty a Tygr. Jeho nastroj je stale plne k pouziti, ale ty citis ze efekt latky jez byla v jidle vyprchava.
Citis se kompletne roztazena, tohle bylo neco jineho nez tve predchozi zazitky. Uvedomujes si co vsechno si ted udelala, co se stalo a hlava se ti roztocila. To uz se ale odemkla bocni zavora do tve klece.
Ackoli je videt na tygrovi ze by mu nevadilo druhe, ci treti kolo.

Pozdeji az dorazis do sve klece, vidis tam jiz pripravenou vanu s teplou vodou a velkou porci vonaveho jidla. Nakonec tam je i jeden ze sluhu ktery ti tleska a dodava: "Obecenstvo bylo velmi spokojeno. Pan se jim tedy rozhodl doprat jeste jedno predstaveni. Mas hodinu nato aby se pripravila. Saty jsou tam v baliku. Ted si to nepokaz."

Během chvilky do mě pustí další dávku a já zase cítím v hlavě explozi potěšení. Znovu nabírám co mohu a roztírám si to po bříšku, po bocích. Když se trochu vzpamatuji z posledního orgasmu, narovnám se. Nadzvednu se a znovu sjedu dolů. Další výstřik. Další orgasmus. Opona padá. Světla zhasínají, ale ty já stejně nevnímám. Vnímám bolest hlavy. Vnímám bolest v podbřišku. Vnímám tlak ve svém těle. Vykřiknu ještě vzrušením, které se pomalu vytrácí.

Zůstávám na něm sedět a přemýšlím, co jsem to vlastně dělala. Hlava mi už třeští. Rukami si přejedu po svém těle, které je lepkavé. Co se to se mnou dělo? ptám se sama sebe vyděšeně. Pohlédnu na tělo pod sebou, na bílé břicho tygra. Vždycky jsem chtěla tygra jako mazlíčka, ale ne na tohle. Pohladím chlupaté tělo a snažím se nemyslet na nástroj, co mám v sobě. Něco se změnilo.

Pomalu se nadzvednu a cítím, jak ze mě vyjíždí. Jak se dotýká stěn a jak mi do mozku posílá vzrušení a bolest. Rukou jsem ho vytáhla a nechtěně promnula. Vyvolala jsem erekci. Dívala jsem se přímo na něho. Mám jeho sperma všude... Zadržuji dech a mám co dělat, abych se nezhroutila. Opatrně z něho slezu, cítím, jak se mi třesou kolena. Jeho šťávy smíchané s mými mi stékají po nohách na zem. Na prsou se mi houpají téměř bílé kapky. S ignorací bolesti hlavy pajdám k průlezu. S bolestmi se protáhnu dovnitř a zůstanu stát.

Sluha. Mé odhalené tělo postříkané od tygra se leskne v záři plamene. Pomalu dojdu k vaně. Vyslechnu si zprávu od sluhy, která se mísí s jeho radostí a smíchem. Pohledem sklouznu k jídlu, ale vana mě láká víc. Opatrně se do ní posadím a hodně opatrně se ponořím...

Postupně ze sebe smývám veškeré šťávy. Nejdou dolů úplně lehce, ale za pomoci kartáče to jde. silou drhnu sperma roztahané po nohách, přičemž se snažím aspoň trochu krýt své tělo před sluhou, který tady nevychovaně zůstal stát. Dneska mi to však přijde jako ten nejmenší problém. Kolik lidí, mě vlastně vidělo? Kolik lidí mě pozorovalo, jak si to rozdávám s tygrem? honí se mi hlavou myšlenky. Povzdechnu si. Určitě jich bylo dost, ale s tím stejně nic neudělám. Kartáček odložím a prsty si jemně vytřu klín. Prsty nechtěně zajedu i k jeskyňce a cítím, jak i jen dotyk mi způsobuje potěšení. Tygr něco nastartoval v mém mozku. Nebo to byla ta droga? napadne mi i jiné vysvětlení. Bez ní bych nejspíš byla mrtvá, to je mi jasné, ale co je lepší? Já chci žít...

Skrčena se myji jednou rukou, tělem schovávám svůj klín před sluhou. Ani on nevidí, jak prsty druhé ruky opatrně vjíždím dovnitř a ven. Slast mě zaplavuje. Pak si sluha přešlápne a já se začervenám. Vytáhnu prsty a dám se do pořádného umytí zbytku těla. Bříško, prsa a krk. Tam ucítím nějakou pálivou ranku. Vzpomínám, kde jsem k ní mohla přijít a vzpomenu si na ten sen se psi. To nebyl sen! uvědomím si tentokrát s jistotou. Opravdu mě znásilnili psi. Holka, před chvilkou jsi to dělala s tygrem. Opravdu jsou psi tak strašní? přepadne mě otázkou mé podvědomý. Ne, rozdíl v tom je. Jednak psi nenávidím, jednak jsem to s tygrem dělala ... dobrovolně. Sice pod drogami, ale on mě neznásilnil. On si mě nevzal násilím. Matně si vzpomínám, že vlastně, to já jsem se mu nabídla. Já bych ho asi tenkrát znásilnila, kdyby mě odmítl... Vyděšena z vlastních myšlenek ztuhnu. Rychle nabírám vodu a otírám si obličej.

Vylezu z vody, zády otočena k sluhovi. Dojdu k hromádce oblečení a prohlédnu si to. Úplné netuším, co má být jak. skrčím se k hromádce a cítím, že se sluha přiblížil. „Pán by byl nerad, kdybyste oblečení umazala před vystoupením.“ řekne tiše. Tu narážku pochopím. Nevím zda to opravdu, žádá pán, myslím si, že si jen užívá výhledu na mé tělo. Stáhnu ocas mezi nohy a od hromádky oblečení se přesunu k tácu s jídlem.

Jídlo voní nádherně a mé břicho je hladové. Předchozí chod ho nedokázal nasytit, tahle hromádka by mohla. Zapomenu na obavu z drog, zapomenu i na toho sluhu, co stoji za mnou. Vrhnu se do jídla. S chutí, bez rozvahy. Chutná to výborně. Pečené maso, uzené a i ten chleba je vynikající. Teprve když dojím poslední drobek mi přijde něco divné. Uvědomím si, že něco je špatně. Olíznu se a zaraženě hledím před sebe. Polknu, protože ucítím šimrání vášně v klíně. Zase mi dali drogy... uvědomím si příliš pozdě. Zmatené se ohlédnu na sluhu. Ten se usmívá od ucha k uchu. Modré oči plné sebeuspokojení. Když kývne, váhám jen chvilku. Nemůžu to vydržet. Vím, že to je špatné, ale mám na něho chuť. Políbím ho. Obejmu ho. Hodně těsně se k němu přimáčknu až cítím tlak na prsou.

Sluha situace využije a dá rukami šátrá po mém zadečku. Cítím, jak projíždí mezírkou v zadečku a jak sjíždí dolů. Dolů až ke vchodu. Teprve tady trošku zaváhá. Sjedu jednou rukou z jeho zad. Sáhnu si do klína a lehkým tlakem mu strčím prsty dovnitř. Znovu ho políbím. Váhá. Nakonec prsty zahýbe a já začnu zase vlhnout v klíně. Vytáhne prsty a pomalým pohybem si stáhne kalhoty o kousek níž. Váhá a pak zase popotáhne kalhoty nahoru.

„Oblíkni se! Pána nemůžeme nechat čekat. Na tvoje hraní není čas.“ okřikne mě, jakoby to celé byl jen můj výmysl. Ublíženě na něho pohlédnu a ještě jednou se o něho otřu svým tělem. Vrazí mi políček. Au! Tahle bolest zabolí. Udělám krok k hromádce prádla. Nešťastně to hledím a jednotlivé kousky rozložím. Sluha si povzdechne a přistoupí. Čapne jeden kus poloprůhledné látky. „Ruku!“ vyštěkne pokyn. Neodporuji a natáhnu ji před sebe. Látku mi omotá kolem ruky a dlouhou zlatou páskou mi ji připevní pod ramenem. S druhou dělá to samé. S dalším, mnohem větším kusem látky omotá nohu a pásek připevní na horní části stehna. To samé na druhé straně. Pak zvedne poslední zmuchlaný kus. Ukáže se, že jsou to krátké šaty. Volné rukávy zakryjí zlaté pasky držící průhledný rukáv a spodní hrana zase zakryje ty na nohách. Oblečení je příjemné. Chladí mé rozpálené tělo a lechtají mě na kůži. Sluha za mnou přitáhne pásek pod prsy a pak i ten na bocích. Šaty se stáhnou a obtáhnou mou hubenou postavu. Jen ocas kouká zpod šatů. Nohy a ruce kryje průhledný dlouhý závoj. „Děkuji...“ řeknu a ukradnu sluhovi ještě jeden ohromně příjemný polibek.

Show pokracuje:

Opet slysis zname cvaknuti zamku a uvadec zacina oznamovat: "Vazeni hoste, milovnici neobvykle zabavy. Je cas na pokracovani. Prinasime vam podivanou v jejiz hlanvi roli se opet predstavi Aria a jeji dva blizci kamaradi. Dvojcata sneznych tygru, stara necely rok a pul. Prijemne se usadte. Prave prichazi."

Snezni tygri vchazeni dovnitr. Rozhodne nejsou tak velci jak predchozi prispevek. To jim na majestatnosti neubira, naopak jejich nadherne bila srst a pevna chuze z nich delaji o to mohutnejsi krasavce. Jejich prirozeni pripravena k pouziti te nenechavaji na pochybach oc pujde.

klec

Ozve se cvaknutí a já se ohlídnu. Když se podívám zpět na sluhu, už je za mřížemi. Chvilku přemýšlím, zda mám projít vedle. Znovu se ozývá ten panovačný hlas. Znovu mě nějaká touha tlačí k tomu, abych prolezla. S ohnutými zády se objevuji na scéně. Rozhlédnu, jsem v té samé místnosti. Pohlédnu na vlez, kudy před tím prolezl tygr a ... na jednu stranu se děsím. na tu druhou mám ... radost? Udělám pár kroků vpřed. Zahlédnu, jak tygrům zableskne v očích a jak se oba otočí jedním směrem, směrem ke mě. Polknu a zůstanu stát. Jejich krásy si všímám jen okrajově, něco mě zase táhne pohled níž. Cítím, jak mě už jen pohled vzrušuje a taky se znovu objevují vzpomínky na toho obra před nimi. Tihle jsou aspoň menší... napadne některou část mozku, To je škoda... napadne tu druhou.

Konec trestu:

Nevis ani proc, ale tvuj pan te nechal pred tremi dny zavrit na samotku do sklepeni. Na samotku kde si byla nucena podrzet kazdemu kdo vstoupil ci byl vpusten. Vis jen ze trest ti vyprsi za necele dve hodiny a jak znas zdejsi osazenstvo, ceka te minimalne jeste jedna navsteva.
Samotka, mistnost o velikosti 2x3 metry s prycnou, zachodem a malym umyvadlem ktere slouzi zaroven jako zdroj pitne vody. Na samotce nemas narok na zadne obleceni, pouze odznak vlastnictvi, jez predstavuje velmi drahy obojek kolem tveho krku. Otevrit se da pouze zvenci a jedine svetlo zde predstavuji dve diry mezi mrizemi v okne dveri.
Nakonec slysis chrasteni klice a dvere se oteviraji. Vis presne co te ceka a co se od tebe ocekava, jen netusis kdo to bude. Nakonec se otevrou dokoran a ty poznavas Panova kuchare, cloveka ktery umi zazraky v kuchyni, ale charakterove je to absolutni hovado. Navstevoval te pravidelne, nekdy i casteji nez jednou denne. Ted ale vis ze je to jeho posledni navsteva, alespon pro ted. Jeho penis vytvari docela znacny stan v bilych kalhotach, udela krok k tobe a sunda si je. Jeho 22cm a 8cm prumer spatri svetlo sveta a on jen spokojene doda: "Vis co mas delat. Tak zacni."

Show:

Pomalym a dlouhym krokem kraci k tobe, zastavujic se na vzdalenost jedne jejich delky. Jako spravne kocky si vyhlizi svou dnesni spolecnost. Zda se ze jsou spokojeni, protoze se priblizi uplne k tobe a zacnou se ti trit o telo. Oba naraz, vydavajic slusnou davku tepla a probouzejic k zivotu tve vnitrni, momentalne zdrogovane, ja. Citis jejich doteky, citis i jejich sliny odkpavajici z tlam.

Nakonec se vzdali a polozi se na zem uprostred klece. Do toho se ozve uvadecuv hlas: "Jakpak se k tomuto nase mila Ari postavi? Ci snad posadi? Pozorne ji sledujte mili hoste, at o nic neprijdete." Muzes si vsimnout ze mnozi se postavili a priblizili ke kleci, aby meli lepsi vyhled. Kazdy dychtive ocekavajic tve dalsi pocinani.

show

Pomalu dojdou až ke mě. Stojím pevně a skáču pohledem z jednoho na druhého. Jsou krásní. Potím se a oni snad, jakoby to chtěli, se o mě otírají. Cítím, jak se závoje na mých nohách lepí ke kůži. Ty na rukách na tom nejsou o mnoho líp. Cítím, jak mé lákají čím dál víc. Mé tělo žadoní, můj mozek taky. Rukami jim přejedu po hřbetech a oni se pak vzdalují. Pomalým krokem jdu za nimi. Mluvčího si nevšímám, stejné tak „společnosti“ za mřížemi. Mou pozornost mají tygři. Leží, ale oba se dívají mým směrem. Dojdu až k nim. Cítím jak mi bije srdce, cítím, jak mé tělo dychtí po další dávce vzrušující drogy.

Hodně pomalým pohybem zalovím jednou rukou za zády, kde zatáhnu za zlaté provázky, držící šaty na svém místě. Když jejich pnutí povolí, přetáhnu si je přes hlavu. Během chvilky se zbavuji i přebytečných závojů z končetin a klekám si nahá k tomu bližšímu. Podívám se mu do očí a rukou vjedu do chlupů na jeho břiše. Po chvilce, kdy jsem si užívala výskání kožíšku, posunu nohu na druhou stranu jeho hlavy, tak aby můj klín, byl přímo před jeho tlamou...

Show:

"Hledme na ni, na zlobivku, chtela by si nejdriv nechat udelat dobre. No neni zlobiva co myslite?" Rozezni se hlas uvadece a obecenstvo se svorne pridava.

Tygr vsak nezahali a jazykem ochutna tu dobrotu jez se mu nabidla. Drsny jazyk te laska na zavojiccich, pokousejic se dostat hloubeji do tve jeskynky. Chvilemi se zda ze to vzda, ale nakonec najde zpusob a prolizne ti vnitrni zavojicky a skonci az na vstupu. Citis jeho velmi morky a drsny jazyk zkoumajic tvou chut a vrouci lasku. Neni nakonec jedineho mistecka v tvem kline ktere by nezustalo suche.
"No jen se na ni podivejte jak se ji to libi. Ale ze by se postrala o sve dva spolecniky. To ji ani nenapadne. Jen se na ni vsichni divejte. Jak si uziva toho co se deje a je nechava na suchu." A pro potvrzeni slov uvadecovych druhy z tygru smutne zarve. Dlouhy a tahly ton nese se mistnosti.

show

Tygr pochopí a hned jak začne, tak můj mozek zaplavuje slast. Ta část mozku, která doteď vzdorovala to vzdává. Trochu vzdychnu, když cítím jak svým jazykem prošel až dovnitř. Prsty v srsti nakonec skončím u jeho přirození. Na poměry lidí je veliké, ale když ho porovnám s tím u tygra před tím, je menší. Jemně ho rukami promnu, když druhý tygr zavrčí. Nakonec neodolám a prvnímu olíznu špičku. Slast, kterou ve mě probudil, mi dodává odvahy. Přesunu se opatrně tak, abych byla rozkrokem u jeho údu. Hodně opatrně ho rukou zavedu ke své jeskyňce, abych se do něho pak opatrně opřela. Cítím, jak proniká. Cítím, jak mě roztahuje. Nakonec špička vnikne. Opatrně postupuji hlouběji a hlouběji, vždy se trošku vrátím. Rukou uchopím penis druhého s tygrů, který leží hned vedle prvního. Sevřu ho oběma dlaněmi a začnu mu ho masírovat.

Před bálem

Víceméně od té chvíle co mě poslali na hlídku jsem přemýšlela nad tím co se vlastně za poslední dny událo, fakt že jsem na chvíli získala svou dávnou lidskost mě trochu děsil, ale ve výsledku jsem to neřešila, tušila jsem že mi tohle dlouho nevydrží. Luka byla někde pryč a tak jsem se cítila zmatená, najednou mi cizí lidé se kterými jsem tam byla přišli divní, neřešila jsem to předtím, ale nyní jsem začala mít nepříjemný pocit když jsem tam s nimi byla. A to nebylo vše, začala jsem si uvědomovat další věci které jsem do té doby neřešila, fakt že jsem mrtvá jsem si uvědomila už dávno, už ve své nemrtvé formě, avšak teď mi to začalo trochu vrtat hlavou...
Kdo jsem, kde jsem žila, kdy? Jak jsem zemřela a jak dlouho jsem mrtvá? Proč jsem zemřela? Co se za mého života událo a proč jsem tak odlišná od ostatních nemrtvých? Proč vůbec tyhle otázky řeším? a spousta dalších otázek se mi honila hlavou. A proč se mi vrací moje lidskost když jsem poblíž Luky... Je to zvláštní... zmatené pocity a myšlenky se mi honily hlavou a já nevěděla co s nimi, přišlo mi to divné, tak dlouho jsem už nic neřešila, ale teď najednou se mi to vše vracelo, mátlo mě to, byla jsem nervózní, nejistá... Ale nedávám to najevo, sice moje tělo jasně říká že se se mnou něco stalo, ale stále jen mlčky a bez zájmu hledím před sebe...

Když nám později toho dne oznámili co je na večer přichystané tak jsem jen zamířila k pokoji kam mě později poslali abych se převlékla, fakt že jsem si uvědomovala svou nahotu mi zrovna nevadil, to byla asi ta poslední věc která mě teď zajímala.
Došla jsem do pokoje a podívala se na... Oblečení které tu bylo? Tak úplně jsem nechápala proč vůbec vlastně nemrtvé dávají oblečení ale budiž... Spíše než cokoliv jiného to byla jednoduchá uniforma šedobílé barvě, měla jednoduchý střih který napomáhal zvýraznit aspoň trochu drobné křivky které mé tělo normálně má, s tím jak se teď víceméně podobalo lidem, až na to že na mnoha místech bylo jakoby sešité, měla jsem rudě zářící oči a nafialovělou kůži, ta "uniforma" teď působila možná moc vyzývavě, s tím jak se mé tělo změnilo se i moje křivky trochu zvýraznili, sice stále nejsou nic zázračného ale rozhodně lepší než nic.
Proč vůbec řeším věci jako tohle... pomyslím si a podívám se opět na oblečení, po pár vteřinách si ho na sebe zkrátka obléknu, chvíli nato se opět rozejdu směrem k místu kde jsem se měla nahlásit, na rozdíl od ostatních pochybuji že já budu někde postávat tak jak nejspíše bude Luka a ostatní, hádám že já zase budu hlídat a víceméně, mi to vlastně vyhovuje, nestojím o to aby se po mě někdo neustále díval... Jako by se někdo díval na nemrtvou... V tom případě proč si tě tedy koupil? ozve se otravný hlásek v mé hlavě a já jen s tichým zavrčením pokračuji dál.

Svůj trest jsem přijala se sklopenou hlavou a před nástupem jsem odložila své šaty a nechala jsem na krku jen obojek. Zrovna si myju obličej, když uslyším kroky vedoucí k mé samotce. Unaveně protočím oči v sloup a tekoucí vodou si umyju klín, aby nebyl tak suchý, až se do mě bude drát další návštěvník.
Když vstoupí do dveří kuchař, zavrčím něco ve smyslu, už zase. Když přijde dovnitř, sundá si kalhoty a vytasí macka, který je už v plném pozoru. Jen si kleknu a nechám ho, aby se na mě ukojil, vím, že za několik minut končí můj trest.

Show:

Tygri vrceni preslo ve spokojene vrneni v momente kdy si zacala masirovat jeho prirozeni. Pomalicku sili a vidis ze s temito dvema si uzijes mnohem, mnohem dele nez se svym predchozim.

Avsak primarni pozornost ti ted venuje tygr na jehoz bodaku klouzes nahoru a dolu. Citis jak se zacina zvetsovat a silit. Citis ho jak te mirne roztahnul, rozhodne vsak necitis zadnou bolest jako pri predchozim pruniku. Tento ho ma tak akorat rekla bys. Sam se vsak nepohybuje a spokojene te nechava hrat si s nim.

Druhy tygr se po chvili zvedl a dosel bliz k tobe. Jazykem te zacal drazdit na prsou a vychutnavat si tve bradavky. V ten samy okamzik uslysis i uvadece: "Jen se podivejte pratele, Jen si ji prohlednete jak si s nimi hraje. Vidite to take? Jeji druhy spolecnik dostal chut na mleko, ale nezda se ze by se ho dockal, nebo snad ano? Obavam se ze to mozne nebude, ale rozhodne mu to nebrani v tom ochutnavat jeji hrbolky lasky. Co by jste rekli na spolecny prunik?"
V ten samy okamzik se nedaleko od tebe v kleci obevi podivna konstrukce. Konstrukce ktera je podle vseho urcena k tomu aby se do tebe mohli oba tygri nabodnout a uzit si zaroven.
Zaroven si ucitila dalsi zavan magie a neco, nebo nekdo zacal tygry ovladat svou vuli. "Jen pockejte pratele, jen pockejte az se usadi a show muze pokracovat." Jasny rozkaz uvadece nato aby si zmenila svou pozici a dosedla na konstrukci. Je uspusobena tak aby jeden z tygru byl pod tebou, ten ti muze prznit prdelku a druhy, opirajici se o pevne tyce, ti muze sukat jeskynku. Sama si tam ale budes pripadat jako uveznena, mozna protoze diky popruhum kolem rukou a nohou, ktere si muzes sama zapnout, aby si nevyklouzla.

show

Jezdím na něm nahoru a dolů, už jsem pěkně zvlhla tak to už nebolí, ba naopak to tělo zaplavuje krásnými pocity. Cítím, jak se zvětšuje, cítím, jak pomalu tuhne. Čím díl na něm cvičím, tím příjemnější to pro mě je. Nahoru a dolů, udržuji rytmus a starám se spíš o toho druhého rukami. Nakonec se zvedne a tak mě z nich vyjede. Neřeším to. Rukami se zapřu o zem a přidám trochu na délce trajektorie svého těla. Cítím ho, jak do mě krásně hluboko vniká. Je to příjemný zážitek. Zavřu oči, abych si to víc užívala. Netrvá dlouho a ucítím, ještě něco jiného. Drsný vlhký jazyk na svých bradavkách. Cítím jak se mi mé malé poprsí houpe trochu nahoru a dolů, díky čemuž mě jazýček opravdu dráždí.

Z akce nás vyruší hlas uvaděče, jenž si dělá legraci s mlékem. Vlastně to není zas tak velká legrace, protože ten tygřík se přesně tak chová. Líže bradavky přesně na jejich koncích. Otevřu oči a rukou pohladím chlupatou hlavu u svých prsou. Uvaděč však posouvá show dál. Objevuje se nějaká konstrukce a mě se dostává pokynů. Neváhám. Vím, že to dřív či později stejně splním a hlavně můj mozek v tom vidí další způsob, jak přijít k těm příjemným pocitům.

Narovnám se a nechám ze sebe vyjet penis tygra. Zvednu se na nohy a pomalým krokem dojdu ke konstrukci. Nohy prostrčím řemeny a rukami si je přitáhnu. Ruce pak prostrčím druhým párem. Ucítím, jak se sami stáhnou. Mé tělo zalije pocit uvolnění, uvolnění a pak mě naplní hlad. Hlad po sexu. jakoby padli veškeré mé zábrany. Zmizela bolest a její místo nahradila prázdnota čekající na vášeň, či slast. Nemohu se dočkat, až do mě proniknou...

Oba dva?

Par sekund nato co si se pekne ulozila s roztazenyma nohama se k tobe pomalym krokem zase vydaji tvi spolecnici. Jeden se ti otre o zadecek a lehne si pod tebe. Jeho kopi bezpecne zakotveno spickou na vstupu do analku a druhy zarve a vyskoci na konstrukci: Prednima tlapama se zapre na predem pripravene misto a spickou se dotyka zavojicku. Nez si se stihla podivat, naraz do tebe pronikli. Nevis jak, ale citis je oba naraz v sobe az po koren. Hluboko do tebe pronikli, dotykajic se jeden druheho pres tenkou stenu delici obe tve dirky rozkose a rozehrali nacviceny koncert prirazu. Jeden dovnitr druhy ven, perfektne sehrani. Jakby take ne, kdyz vidis ze jim obema oci zari podivne nafialovelou barvou, znacici pritomnost magickeho ovladani.
Chvili si takhle uzivaji na stridacku, ale potom oba vyklouznou skoro ven, jen aby zmenili tempo a prirazili spolecne naraz. Exploze rozkose se ti doslova rozlila po tele. Urdrzuji zbesile tempo, tempo jake jen mohou udrzovat tito majestatni tvorove.

show

Necítím žádnou bolest a přitom mě ve vzduchu drží jen popruhy. Nesnažím se to pochopit, jediné o co mi jde, tak jsou ty dvě krásná zvířátka, která jdou tak zatraceně pomalu. Šup, šup... Já na vás čekám... pobízím je v myšlenkách. Ovšem pak uź jsou u mě. Jen otření srsti jednoho mezi mýma nohama je vzrušující a co teprve, když si lehne a špičkou se mi do týká vstupu do zadečku. To, že nemám ráda sex, jakoby se mi vytratilo z hlavy. Teď je to jediné na čem mi záleží. Nádhera pomyslím si nadšeně, když se zapře druhý tygr o konstrukci a já se mu dívám na bílé bříško.

Čekám až do mě zajedou, ale to co se stane jsem nemohla čekat. Prostě ve mě najednou byli. Jsou až v hloubce, až na doraz. Cítím se, jakoby mi mozek explodoval. Emoce mým tělem létají sem a tam. Cítím, jak se veškerá vlhkost mého těla mění na šťávy a ty ze mě vytékají. Mé tělo zaplavuje pocit jako nikdy. Jedou tak rychle, že je z toho souvislý proud pocitů, které se ukládají na vymetené místo. Téměř se rozbrečím, když cítím, jak přestali. Cítím je na krajích, ale mé tělo žádá víc. Žádá další dávku, prosí o ni. „Prosím...“ vyjde ze mě tichá prosba.

Vyslyší ji a zaboří je znovu dovnitř. Tentokrát v jiné souhře. Cítím jak chvilku jsem jich plná a pak najednou jsou zase téměř venku. Nezvolňují, udržují tempo...

Sprska:

"No jen se na ni povidejte, nestydatou kurvicku. Jak si uziva, jak ji pumpuji. Jen se nato podivejte jak se dnes chovaji." Hecuje te uvadec a dal mirny potlesk z publika chapes jako projev spokojenosti nad podivanou.

Zaroven vsak zacinas vnimat stahy v kundicce. To jak se nejen ty ale i milenci blizi k orgazmu a podle toho jak vypadaji, toho rozhodne nebude malo.
Jeste par extremne rychlych prirazu a uz uz to prichazi. Jejich vyrcholeni se neda udrzet. Ten pod tebou ti zaspuntoval analni otvor a vsechno, vsecicko citis jak pousti do tebe. Je toho strasne mnoho.
K tve smule vsak ten co ti sukal jeskynku, zrovna kdyz vystrikl, vyklouzl z tveho luna a kropi ti cele telo. Litr za litrem lepkave hmoty dopadaji na tva prsa a brisko. Par cakancu zasahne i oblicej, ale nic vyznamneho.

show

Se zavřenýma očima si užívám ten příval pocitů z klína a podbřišku. Každé jejich přiražení, každé posunutí vyvolává euforii pro můj mozek. Trvá to chvíli, možná i trochu delší chvíli, načež ucítím, že to přichází. Blíží se to s každým přiražením. A pak to přijde. Najednou. Nemůže to být náhoda. Všichni tři najedou. Oni začnou stříkat a já dostanu orgasmus. Zavěšené tělo se zachvěje a já otevřu oči a vyjde ze mě hlasité vzdychnutí.

To už ale cítím, jak do mě pod neuvěřitelným tlakem proudí sperma. Díky teď už velkému průměru jeho údu, nevytéká kolem ven, ale cítím, jak mi cestuje tělem výš a výš. Cítím, jak mě tlakuje a jak mě ta hmota plní útroby. Druhý ale vyjede a do jeskyňky se dostane jen trocha, trocha, která stačí, abych taky byla plna. Nevím, kolik toho v sobě mají ale stříkají pořád. Cítím to ze zadečku a podbřišku, cítím to na prsou a bříšku. Lepkavou hmotu mám všude po těle.

Zvonec na konec?

Jste v sobe zaklesnuti jeste nejakou tu dobu, nez se koncert rozehraje nanovo. Opetovna souhra prirazu dovnitr a ven, dovnitr a ven. Spunt v zadecku, tvoreny zdurenym nastrojem pohybuje s celou davkou.
Tlak te dohani k silenstvi. Kazdy priraz ti doslova pare osobnost na cucky, zanechavajic jen potrebu na sex. A nebo mozna fakt ze jsi stale zdrogovana privadi tyto pocity.
Nevnimas, netusis. Jedine co ted zajima tvou mysl je Sex a tve vlastni uspokojeni ktere se kvapem blizi. Ackoli si mela orgazmus pred chvili vse co se ted deje smeruje nedobrovolne k dalsimu vybuchu uvnitr tebe. Tu se vsak tygri naraz zastavi a vytahnou sve nastroje z tebe.
Citis jak sperma unika ze zadecku a kape do mist pod tebou, do mist kde jeste pred chvili byl tygri samec.
"Koukejte na ni, na kurvicku. Uzivala si to tak ze zapomela na vas. Na divaky. Zato ji musime potrestat. Proto jsme ji prerusili v tom nejlepsim a tygri byli zahnani do sve klece, kde si je pozdeji muzete prohlednout. Nyni se vsak navratme k teto velmi zlobive hracce. Cimpak ji potrestame?" Uvadec nenecha nikoho napochybach a hlavne tebe o tom co se stalo.
Nekteri z obecenstva se zvedli aby na tebe meli lepsi vyhled a slysis sumeni hlasu ktere postupne vyvolava nekolik moznosti. Nakonec se slova ujme uvadec sam a dodava do eteru: "Dame ji sanci at sama odcini tuto nepozornost. Necht tedy sama prijde s necim cim vas zaujme."
V ten moment ti pouta povoli a ty muzes klesnout na zem.

klec

Teprve po chvíli, se povede tomu vpředu trefit zpět do mé jeskyňky. Chvíli čekají na néjaký signál a pak začnou zase přirážet. Cítím, jak můj mozek vlny emocí devastují, cítím, jak mé vědomí a odhodlanost ustupuje chtíči. Během těch přírazů se mi z hlavy vypaŕí všechny věci krom jediné, krom sexu. Tlak v podbřišku je obrovský a navíc začínám cítit, jak se mi plní bříško. Moje malé trvale hladové... Cítím, že se blíží mé dalśí vyvrcholení a těším se na něho...

O to víc mě naštve, když přestanou. Zničeho nic. Prostě vyjedou a odkráčí. Nechápu to. Cítím, že mozku chybí šťáva. Cítím potřebu. Udělám cokoliv, abych dostala, co potřebuji. Když se se mnou konstrukce pohne, otevřu oči. Přelétnu klec pohledem a teprve pak ke mě dolehne hlas uvaděče. Sama... Proletí mi hlavou jeho slova. Žádná hračka...

Jak povolí pouta, sesunu se na zem. Na kolena. Chvilku je prosím, aby se nade mnou slitovali. Pak si mou pozornost zase začíná žádat mozek. Chce potěšení. Jsem zoufalá. Strkám prsty hluboko do své jeskyňky. Příliš málo. Můj ocas ležící vedle mému mozku něco připomene a ruce po něm sami sáhnou. Během chvilky už ho cpu do dirky... Pŕichází trocha slasti, ale vím že to je příliš málo... Pohlédnu na diváky... Prosím...

Ozdoby:

Citis a mnohdy i vidis jak jsou vsichni blizko klece a pozoruji tve pocinani. Jak pozorne sleduji co delas a jak si hrajes sama se sebou. Ackoli ti to uplne nejde.
To uz se ale zase ozyva hlas uvadecuv oznamujic tvuj dalsi osud: "Vazeni hoste, to nac jste cekali prichazi. Je cas aby byla Ari ozdobena. Podle vasich hlasu jsme vybrali vhodny prvek. Permanentni retez na bradavkach, uchyceny dvema pevnymi krouzky. Privitejte tedy mistra, jez ujme se tohoto ukolu." Obecenstvo stridme zatleskalo kdyz do klece vesel nekdo novy. Otocila jsi se a spatrila si statneho cernocha s malou krabickou v rukou.
Dosel az k tobe a zacal ti rozkazovat: "Poradne kolena od sebe, at se muzou divat. Zmackni si prsa at se dostanu k bradavkam." Chvili ceka az splnis vse co chtel a potom vytahne z pouzdra peticentimetrovou jehlu z podivneho materialu, vidis ji jak slabe fialove pulzuje. Citis z ni pritomnost magie. Nakonec si sam pridrepne a posepta ti do ucha: "Ted poradne drz. Bude se ti to libit." Chyti te pro jistotu rukou za leve prso a ty vidis jak se jehla priblizuje k tve nabehnute leve bradavce. Jeste par milimetru a dotkne se tve kuze. Uz je to tady lehoucke stipnuti vystridane davkou extaze ktera se opet rozleva do celeho tela. Rychle bodne a vytvori dirku v bradavce. Nakonec sahne po krouzku z ciste cerneho materialu, na pohled velmi drahemu. Zkusene jej rozepne a uzky konec ti prostrci vytvorenou dirkou. Nakonec do sebe zapadne a tve leve prso je naporad ozdobeno cernym krouzkem s malou kulickou. Ale on ti nedava spat, bere do rukou tve prave prso a chysta se udelat to same.

Netrvalo to dlouho, snad deset sekund, snad minutu? Ale pri kazdem doteku jehly si citila jak ti do tela vstoupila nova droga. Nakonec i on sam ti rekl co se stalo: "Kazda jehla v sobe nesla davku specialni drogy, znasobujic tve prozitky. A ted jako vrchol predstaveni." Vytahne z krabicky cerny retez a nez se nadas, retez sam zapadne do krouzku a vytvori tak spojeni mezi tvymi bradavkami. Je prijemne studeny. Kdyz si na nech chces sahnout, omylem si potahla a bradavky vyslaly do tela signal neuveritelne sily. "Opatrne nato, bradavky ted budes mit par hodin ponekud citlivejsi. Nez si zvyknou, takze by sis s nimi nemela prilis hrat." A sam ti vezme obe bradavky mezi prsty a zacne si s nimi hrat jako kdyby to byly kolecka s nimiz se da tocit.
Privadi te to do extremu, az takoveho ze tve telo to nevydrzi a ty citis jak dole neco strika. Jenze milostne stavy to nejsou.

"No jen se na ni podivejte na nestydu nestydatou. Misto toho aby to vydrzela tak se tady pred zraky vsech pocurala. Jen se kouknete nato jak ji to jde." Dodava uvadec.

show

Sledují mě, vím to. Občas i zvednu svůj nešťastný pohled. Cítím jak se orgasmus vzdaluje a vzdaluje. Pak promluví uvaděč. Ozdobena? Čím? ptá se ta menší část mozku, která je tam kdesi v hloubce pořád přítomna. Řetěz? Na bradavkách? děsí se, ale ruka mi okamžitě stiskne bradavku a pak druhá tu druhou. Od bradavek přejedu na prsa a trochu je stisknu. Ocas mezi tím vyjede z mé jeskyňky a mokrý se natáhne po zemi. V tu chvíli ucítím pohled na svých zádech. Zmateně se ohlédnu a spatřím toho černocha. Pohled mě z jeho tváře přejede na tu krabičku a pak můj hladový mozek vyhodnotí jako zajímavější jeho. Přijde až ke mě, ale když k němu natáhnu ruce, abych ho svlékla, začne dávat jiné rozkazy. Poslouchám.

Kleknu si a kolena dám daleko od sebe. Kdyby chtěl, má mou jeskyňku přímo před sebou, ale on si prvně chce hrát s prsy. Plním tedy i další rozkaz. Své malé prsa beru jemně do dlaní a lehce je stisknu. Vytáhne jehlu a já na ni upřu pohled. Jen párkrát jsem se těmihle nástroji setkala a po obou bodnutí mě bylo zle. Chtěla bych uhnout, ale on mi zabrání. Silou mě chytne za prso až mě zabolí. Pak pomalým pohybem přiloží jehlu. Chci uhnout, nejde to. Pak to bodne, cítím jak vnikne do mého těla nejen jehla, ale i nějaká látka. Nesleduji ho, jen cítím, jak mě něco provléká bradavkou. Trošku to bolí, ale vzrušuje mi to. Druhá proběhne taky rychle, ale o to víc extáze přibude v mém těle. Už jen váha řetízku je pro mě slast. Sáhnu po něm, protože mi pŕijde divné, že ten kus kovu drží za má tak citlivá místa. Je docela krátký a tak trochu popotáhnu a a... do mozku míří eufórie a trocha bolesti. Dobrá víc než trocha.

Pak mi předvede, źe se musí opatrně. Jenže to už ho neposlouchám. Pocity které vyvolávají jeho ruce na mých prsou a především prsty na mých bradavkách jsou k nevydržení. Pak cítím, že to ... pouštím. A to doslova. Mezi nohama mi začne stříkat moč. Nevnímám to a užívám si tu slast. Tedy do doby než to vykráká uvaděč. Zčervenám a ruce dám mezi nohy, jako bych to mohla zastavit...

Ted a nebo nikdy:

At se snazis jak se snazis, zastavit sve vlastni telo nedokazes. Citis horko na svych rukou, silene horko a sileny stud zaroven. Citis jak droga zpusobujic tvuj prvotni stav vyprchava z orgamismu a zustavaji jen prozitky zaznamenane v tve hlave. Vsak chut na sex tve telo stale ma, natom zda se, nic nemeni se.

"Stydliva slecinka bojujic s vlastnim telem. No neni to k popukani pratele? Neni to primo dokonaly pohled? Co tedy navrhujete? Ma ji nas specialista pomoci, ci ji tam nechame dokud sama neudela si dobre? Rozhodnuti je na vas." A ze salu zacne se ozyvat sex, sex. Zda se ze se jim zzelelo tveho ja a rozhodli se at ti cernousek pomuze k prozitkum.
Jeho ruka dotkne se tveho ramene, zaroven zaslechnes jak si sundava kalhoty. Kdyz otocis hlavu, zjistis ze ho ma na humanoidni pomery dosti dlouheho, aneb typicky cernoch.
Citis ze to chces, ale mozek se vratil do puvodniho stavu, pred pozrenim drogy. Mozna je to tak lepsi, mozna horsi. Dostanes kratky prikaz: "Opri se o celni mrize a poradne se roztahni, at se na tebe kazdy muze divat." Ruka na rameni ti nedovoli uniknout.

show

Teče to země chvilku, která mě připadá jako věčnost. Moje chutě mizí, ale tělo stále čeká. Čeká na to jako na vysvobození. Zvednu svůj pohled ze země a podívám se skrze mříže na neznámé tváře. Jsou to parchanti. „Puste mě... Já chci pryč...“ naříkám tiše zatímco uvaděč má proslov. Když dojde k hlavnímu bodu, zopakuji svá slova nahlas. Ani to nedořeknu a dostavuje se výsměch.

Rozkaz černocha se mi nelíbí, přestože cítím, že tělu to přijde jako vhodné ukončení akce. Zaslechnu za sebou zašustění látky. Ohlédnu se a vytřeštím oči na jeho úd. Polknu a otočím hlavu zpět. Ještě než mi položí hlavu po posunu se k mřížím, nejdál, jak o jde od něho. „Prosím...“ zaprosím se vztaženýma rukama. Snažím se nepodívat se na tu ruku na rameni. Studí na mém rozpáleném těle. Zalapám po dechu a nešťastným pohledem přejedu dav...

Show:

Nedba na tve prosby a narky. Nedba ani toho co jineho si myslis.
Misto toho ti pomaha docilit potrebne pozice. Pozice v niz vystavujes na svetlo svou prirozenou krasu a nenasytnou lasturku. On sam udela jeste krok k tobe a rukou nasmeruje svuj nastroj mezi tve zavojicky. Zaludem prejizdi jen tak pres ne, vlhci jej a pripravuje se pro tebe.

V ten samy moment ozyva se tobe znamy hlas uvadecuv a opet burcuje davy: "Tak se to blizi panove a damy. Uz to bude. Jenze je na vas aby jste rozhodli cim to skonci. Vyberte si a bude po vasem." A z davu se zacinaji ozyvat ruzne pozice a napady nato jak s tim skoncovat. Jeden se vsak ujima vic a vice. Nakonec se do toho vlozi uvadec a rozebere to co bylo receno: "Tak tedy vybrali jste si velmi obvyklou pozici. Pro zakonceni vsak bude mozna to prave. Dle vaseho prani je tedy na nasi slicne kurvicce aby sama dosedla na ud jejiho milence. At si muz lehne na zem, nohama k publiku a otrokynka se musi postarat o vse sama. Pritom se divat do publika." Zakonci svuj monolog s mirnym povzdechem.

Publikum pozorne sleduje co se deje v kleci, citis na sobe jejich pohledy a uvedomujes si ze cernoch jiz zaujal predepsanou pozici. Lezi ted na zemi, penis vztyceny, cekajic jen na tebe.

v autě

Tělo se mi třese. Rádo by ho přijalo do sebe, ale můj mozek tvrdě bojuje proti. Já nechci... říkám a přesvědčuji sama sebe. Oči otevřené, přesto se do hlediště nedívám. Nevnímám okolí, nechci ho vnímat. Slzy se mi kutálejí po tváři. „Prosím...“ zašeptám, ale hlas uvaděče je rozhodný. Už se o mříže neopírám, doslova na nich visím. Cítím, že nohy mě neunesou. Když se ozve konečné rozhodnutí, klesnu na kolena.

Promnu oči a odstraním tak trochu ze slz. Vyděšeně se ohlédnu. Cítím, že mi je zle, ale to tady nikoho nezajímá. Pohlédnu do publika a po chvíli se po čtyřech doplazím k černochovi. Snažím se na něho nedívat. Nedívat se na jeho nástroj. Co mi to udělá... Vždyť jsem to už dělala s tygrem... dodávám si odvahy a s pevně zavřenýma očima překročím jeho nohy. Cítím jeho špičku na své jeskyňce. Pomalu a opatrně klesám. Brečím u toho a stydím se za sebe...

Nikoli v aute, ale v kleci do niz patris:

"Ooh, jen pohledte na stydlivku, jen pohledte na divenku jenz stydi se pred vami, pred hosty jez se na ni prisli podivat. Neni to dokonale?" Slova uvadecova te privadi k jeste vetsimu studu nez sis myslela, presto vsak tve telo stale plni eroticke pocity a vlny extaze z toho jak pomalu a jiste dosedas na vztyceny ud.
Je mensi, ale stejne siroky jak ten od tygriku, vsak jeho forma a podoba jsou typicke pro lidi a tudiz je jeho pronikani mnohem prijemnejsi, ted kdyz v sobe nemas drogu.
On sam jen lezi a nic nedela, vse korigujes ty sama svymi pohyby a posuny na jeho vztycene klade. Nikdo te nikam nehoni ani te nenuti delat neco jineho. Jen ty a jeho kopi, jen ty a tvuj vlastni orgasmus, ktery chce videt cele obecenstvo. A nebo mozna chteji videt tvuj orgasmus a tve posledni vyplneni?

Klec a myšlenky mé
Stydím se. Stydím se hodně, ale k čemu mi to je? Nepomáhá mi to. Nenechají mě na pokoji. Chtě nechtě musím činit, co chtějí. Pomalu, nejistě. Cítím, jak vniká do mého těla. Po zkušenostech minulých už bych nikdy neřekla, že do míst intimních. Všichni mě už viděli všude. Všichni do jediné osoby. Dala bych cokoliv za to, aby tohle skončilo. Cokoliv.

Teď mě však nezbývá než konat. Konat, co si požádají. Poslušně tak dosedám a cítím, jak mé tělo zaplavuje cosi, čemu všichni říkají rozkoš. U mě tím nikdy nebyla. Nikdy, kdy jsem vše vnímala plným vědomím. Je to takový vlezlý pocit. Pocit, který se snaží být příjemný stejně tak, jako bolestivý.

Vím, co chtějí. Nechci jim to dát tak napnu veškeré své síly a dělám sérii rychlých přírazů, které stačí k tomu abych dostala bolestivý orgasmus. Celé tělo zaplavuje pocit ... zhnusení. Hnusím se sama sobě za to, čím jsem se stala. Měla jsem se bránit, měla jsem se zabít...

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno!

Drag Oncave

PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!
Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.