Andor.cz - online Dračí doupě

Děj se odehrává v době kdy je Naruto 6 Hokagem. všichni hrdinové ze seriálu založili rodiny a mají potomky. A za jejich potomky budete hrát vy. Svět je prozatím v míru a nikde není žádná předzvěst války. Avšak to vše se jen zdá a kdesi v tomto světě se zlo znovu formuje.
A nyní zase k hrdinům - Saske se po smrti Madary a rozprášení Akatsuki vrátil do Listové, co se však mezi lidmi moc neví je že Madara měl potomka který žije v listové.

Rodina Uzumaki

Tento klan sjednocuje Narutovu a Hinatinu krev. 4lenové tohoto klanu tedy budou tíhnout hlavně k větrné chakře a možná se někdy objeví i byakugan. To že je v Narutovi Kyuubi dodává potomkům této rodiny velkou výdrž a velkou zásobu chakry, také možnost že budou tíhnout i k ohni. Barva vlasů i očí je jakákoli. Děti z tohoto klanu jsou 1 chlapec a dívka, přičemž dívka je starší.

Rodina Uchiha.

Tuto rodinu tvoří Sasuke a Sakura kteří se vzali poté co se Sasuke vrátil do Konohy. V tomto rodě se zdědil jak Sharingan tak Sakuřino ovládání chakry, lékařské umění a dívky v této rodině jsou velmi brutální v některých ohledech. Členové této rodiny tíhnou k ohni a blesku. Barva vlasů, očí i povaha je na vás.V této rodině vyrůstají 2 sourozenci - Bratr a sestra oba dva mají kolem 12 let, s nimi tu žije i potomek Madary o tom kdo je chlapcův pravý otec však ví jen Sasuke, Sakura a Naruto a drží to v tajnosti s tím že se ho snaží vést k dobru.

Rodina Sarutobi

Rod Sarutobi se znovu obnovuje pomocí Konohamara který si vzal Moegi a měli spolu syna kterému je nyní 10 let. Členové rodiny tíhnou k ohnivému elementu a jsou velmi blízcí s rodinou Uzumaki. V této rodině žije i syn Sarutobiho Asumy se svou matkou Kurenai.

Rodina Naara

Tento klan pokračuje tím že si Shimkamaru vzal Temari, měli spolu syna který zdědil jak nadání na větrné techniky tak techniky stínové. Dítě z tohoto klanu podědilo hlavně Shikamarův styl - vše je nuda. také je jisté že bude velmi chytrý a celkem přísný po své matce.

Rodina Lee

Tato rodina vznikla ze sňatku Leeho a Tenten. Je proto jisté že členové tohoto klanu nebudou mít moc chakry a budou spíše taijutsu typ. V této rodině jsou 2 potomci - syn a dcera. Je jisté že podědí něco od obou rodičů ale co to už nechám na vás :D

Rodina Inuzuka

Rodina ve kterém pokračuje Kiba tím že si vzal Inu. Spolu vytvořili rodinu zabývající se péčí o psy a techniky ovládání mysli což je dobrá kombinace. V této rodině jsou 2 děti chlapec a dívka. Vzhled je na vás ale v chování prosím zachovejte něco z rodičů :D

Rodina Hyuuga

Tato rodina vznikla když si Neji vzal neznámou dívku z Hyuuga klanu a měl spolu 2 syny kteří oba patřili do hlavního rodu. Oba chlapci získali možnosti o kterých se Nejimu ani nesnilo a oba jsou cvičeni jak nejlépe to jde. Vzhled i povah nechávám na hráčích.

Rodina Hatake

Rodina kterou vytvořil Kakashi spolu s Anko. V této rodině se narodily chlapec a dívka oba zdědili Kakashiho šedé vlasy ale u žádného se naštěstí neprokázala prokletá pečeť ani sharingan. Avšak oba tíhnou k blesku a ohni. Charakter i Popis jsou na hráčích.

DODATEK

Z mé moci PJ dovoluji 4 postavy které mají jako otce někoho z Akatsuki avšak je podmínka že budou žít v listové a předem se mi ohlásí na andorské poště ....

Rodina Sasuke

Ranní vstávání

Právě je 7:00 a vy vstáváte pro Tobiho, Oruka a Nakami je to zajímavý den dnes budou zařazeni do týmů. Proto všichni vstanete a sejdete do kuchyně kde už je Sakura a má připravenou snídani pro všechny. Nyní stojí u dřezu a umývá nádobí. Také už má pro vás připravené svačiny. Sasuke má dnes volno protože se nic zajímavého neděje. Děti jak je jasné musí do akademie.

Rodina Uzumaki

Huš ven z postele.

Kim se ráno probudila a zjistila že dnes je den kdy bude zařazena do týmu. proto rychle vyběhla z postele oblékla se a seběhla dolů kde už čeká mamča Hinta se snídaní a právě jí dělá svačinu. Avšak nikde nevidíš svého brášku.
Naruto se probudí v posteli sám. V hlavě mu stále kolují vzpomínky na večer a také na to že dnes musí rozdělit žáky akademie do týmů a dát týmům velitele.

Rodina Naara

jako pokaždé i dnes Shikate zaspal a probudil se až v půl osmé. Takže na snídani, sbalení a cestu na akademii máš pouhou půl hodinu. Obleče se tedy a sejdeš dolů kde už čeká mamka se snídaní i svačinou připravenou stačí jen sníst, vzít a odejít.

Rodina Inuzuka

Ráno raníčko všichni vstali a do akademie se vydaly. ale vy se nejdřív musíte obléct, sejít na snídani a pak až se vypravit na akademii. Raito vstal jako první a sešel dolů kde už čeká mamča Ino s nachystanou snídaní, svačinou a obojí je přichystanou k odběru.
Kiba vstal o značnou chvíli později a teprve po chvíli zjistil že se má hlásit u Hokageho kvůli týmům prý možná jeden dostane.

Ráno

Paprsky slunce mě šimraly do obličeje a já se nespokojeně převalovala.
Sakra.. co je dneska? Hm.. středa? Asi.. Poslední den akademie.. rozdělení do týmu..kdyby ta postel nebyla tak teplá, možná se mi aji chce vstávat..
Vstát sem musela tak jako tak.. Otevřela sem rozespalé oči a rozhlídla se po pokoji kde byl.. nehorázný bordle.. doslovně.. všude ležely poházené knížky, svitky, oblečení, papíry, tužky, kunaie, shurikeny.. prostě všechno..
Pohlédla sem na hodiny.. sem sice trochu více hiperaktviní ale vstávat v 7 je týrání dětí.
Vyhrabala sem se z postele a došla ke skříni, kde sem na sebe hodila oblečení ( odkaz ) v koupelně si pročísla vlasy a už celkem probuzená a plná energie sletěla po schodech na snídani.
,,Dobré ráno.." zazubila sem se a políbila mamku popřípadě aji taťku jestli tam je, na tvář. Rychle do sebe naházela snídani a rychlostí blesku se svačinou v tašce se vydala do akadamie.

Ráno raníčko TOBI vstal do školičky se přichystal

Po dobře prospané noci jsem se ráno probudil a usmál se na ten krásný svět, vyskočím z postele a převleču se ze svého černého pyžama s červenými medvídky do černých volných kalhot, černé košile se znakem klanu a černých bot. Prohrábnu si své rozcuchané vlasy a sejdu dolů na snídani.
Takže dneska půjdeme do akademie skrze týmy snad mě dají do týmu s nějakým mým známým.
Projede mi hlavou, ale to už jsem dole kde už čeká mamka Sakura s připravenou snídani.
Dobré ráno mami. Jakpak ses vyspala??
Pozdravím mamku a sednu si ke své míse rámenu který je krásně teplý. vezmu hůlky a začnu jíst. Mezitím dolů sejde i má sestřička s bratrem jen je pozdravím a dál pojídám, po vydatné snídani sesednu z židle, vezmu si svačinu a rozloučím se s rodinou s tím že jdu napřed. Vyběhnu z domu a rozběhnu se směrem k Akademii, jsem tak nedočkavý.
Snad tam budu první..
Projíždí mi hlavou při cestě do Akademie.

Ranní vstávání

Cooože? To už je tolik? S těmito slovy jsem div nevyskočil z postele. Přesunul jsem se lenivým krokem do koupelny, kde jsem provedl ranní očistu a div přitom neusnul, protože mi to připadá, jako ztráta času. Pak se přesunul ke skříni, kde jsem na sebe hodil čisté oblečení.
Po baráku už byl cítit smrad spáleného jídla. Jen jsem zavrtěl hlavou, protože mi bylo jasné, že se mamka pokoušela opět něco uvařit a nepovedlo se jí to.
Takže, když jsem vešel do kuchyně. Spatřil jsem tu katastrofu. Pánvička s dnešní snídaní byla v koši a mamka už držela v ruce svůj vějíř, připravovala se udělat jednu ze svých bojových taktik.
Mami. Obávám se, že ta pánvička a ani ta kuchyně za to nemůže. Pronesl jsem a trošku jsem zalitoval svých slov. Odložila aspoň vějíř a nenávistně na mně pohlédla. Ukázala prstem.
Ty.... cos to říkal? Zakřičela. A musím uznat, že jsem v jejich očích objevil blesky.
Shikate, přemýšlej.
Ale nic.. Jen, že musím do školy. Vzal jsem si aspoň láhev s pitím a rychle zmizel. Až u akademie jsem se zastavil, abych nabral dech.
Too bylo o chlup. Jak se mamce něco vyčte ohledně vaření, tak bohužel nezná ani svého syna.
Až teprve pak, si všímám, kdo už tu se mnou je a jen mávnutím ruky je pozdravím.
Kdybych nemusel do školy, beztak bych byl jinde. Na louce a koukal na mraky... Škoda.. no co už se dá dělat. Hurá dovnitř.

Prolog

Doma
Tak, a je to tady...
pomyslím si, hledíce z okna poblíž postele. Asi jsem ale usnul, jelikož když se vzbudím, zjistím, že slunce je o dost výš. Okamžitě vstanu a popadnu budík.
Cóóó??!!!
Zařvu, když zjistím, že mám být za patnáct minut na schůzce s Kibou. Okamžitě vystřelím z postele z postele, a začnu na sebe navlékat hokage plášť.
Ne, moment, vždyť já si nesundal pyžamo...
Hokage plášť letí dolů.
Ale já nemám čas!!!
Hokage plášť letí zpět nahoru, nakonec ještě vyměním spací čapku za klobouk a rychle pryč. Okamžitě sletím dolů, a jestli tam Hinata stále ještě je, jenom ji pozdravím za běhu.
Proč mě nevzbudila?
říkám si vduchu, zatímco peláším po střechách. Musí to být divný pocit, vidět váženého hokageho, jak utíká z plných sil ke svému sídlu, zaítmco mu plášť vlaje na všechny strany a odhaluje jeho pyžamo s motivem ramenu... Ale to už jsem u budovy, kde úřaduju. Raději vskočím na střechu a vlezu dovnitř oknem, aby mě nikdo nepotkal. Vyběhnu tedy po zdi, když mi dojde menší detail- mám na sobě své králičí papuče, o kterých ví jenom Hinata.
Uáá, to mi snad někdo dělá naschvál...
pomyslím si, lezouce do okna deset minut po chvíli, kdy se měl Kiba hlásit.

K Hokagemu

Haf... haf Probudí mně jen štěkání Akamaru, který mně, když vidí že jsem vzhůru, hned krásně přivítá a donutí, abych se vydal rychle do koupelny.
Akamaru, ještě budeme muset zapracovat na ranním buzení. Hlavně na té části, kdy nebudeš oblizovat. Pronesu káravě na něj, ale dlouho se prostě na Akamaru zlobit nedokážu, takže jej pohladím po srsti. Ještě se oblíknu, než sejdu do kuchyně, kde už má dávno Ina hotovou snídani a všechno.
Jsi dokonalá. Pronesu, obejmu jí a dám jí jednu sladkou pusu.
"Já vím, drahoušku." Lehce se usměje, poplácá mně po tváři. Určitě bych jí ještě něco řekl, ale to už mi začalo docházet, co je vlastně dneska za den. Díky tomu, že jsem se podíval na kalendář vysící na stěně.
Ksakru. Opět budu muset navštívit našeho Hokage. Jak mi chybí ty časy, kdy Hokagem byla Tsunade-sama. Tiše si povzdechnu. Poplácám ho po zádech a popřeju Raitovi štěstí.
Pak už jen společně s Akamaru, vyrážíme za Hokage-san.

No to co spatřím, mi připadá jako velký výsměch titulu Hokage. Vytřeštím oči, když uvidím Naruta v plášti a pyžamě, králičí papuče na nohou. Při pohledu na hodinky, taky že jde o deset minut později.
Naruto? Teda Hokage-san. Děláte si srandu? Pronesu nevěřícně a poškrábu se nervozně na hlavě. Uvnitř mně to začne vřít.
Zesměšňuješ tímto Tsunade. A titul Hokage. Stále se chováš, jako děcko a to máš ty sám dítě.... Narutoooo No prostě, jak jinak vybuchnu. Při něm se totiž jinak nedá jednat. A možná toho taky zalituji, ale to je mi jedno. Naruto a já jsem prostě strašní rivalové. Tím že je Hokage se asi nic nezmění.
A to už je jedno.. K čemu se vzrušovat. Měl jsem se u tebe hlásit. Co potřebuješ? Nakonec jsem raději, jako ten moudřejší ustoupil a přešel raději k věci. Bylo by zbytečné se tu dohadovat, jako malé děti. Teda já aspoň to nemám zapotřebí. Nyní už klidněji vyčkávám ve stoje a u nohou mi leží Akamaru.
Pospěš si, nechci tu strávit pohledem na tebe delší dobu.

Ráno

Sleduji vycházející slunce, s okna svého pokoje. Mám rád první okamžiky dne. Jakmile nebe začne nabírat rudou barvu rychle se obleču. Pobaveně se usměji na Kura. Můj psí společník zatím nepochopil proč vstávám dřív než musím a dívám se na něco všedního, jako je obloha.

“No, tak dobře.
Jdem na snídani.“ prohlásím tváří tvář obviňujícímu pohledu svého psa, jenž má hlad.Po mích slovech se pokojem prožene černá šmouha, která se zastaví u dveří.
Kuro na mne hodí pohled jasně říkající No pohyb, kde to vázne.

Dolů ovšem sejdeme spolu. Já usednu ke stolu a s vervou se pustím do snídaně. Kuro se stejným odhodláním vrhne na svou misku. Oba rychle sníme své porce a já si požádám matku o přidání a sám přidám Kurovy.
Konečně jsem najedený a tak převezmu svačinu pro sebe a kura a vydám se do pokoje pro věci.
Sbalím svačinu, jenž pro mne matka nachystala do batohu. Dole potkám otce a společně se vydáme z domu.Usměji se na otce. Příjmu jeho povzbudivá slova a spolu s kurem vyrazím do akademie.
Já jdu do akademie a on na setkání s Hokagem, závidím mu. Sním o chvíli kdy i já budu dostávat rozkazy přímo do hokageho a vyrážet za úkoly mimo vesnici.
V akademii usednu na své obvyklé místo a začnu dřímat. Nechávám Kura ať dává pozor na okolí. Pokyny jsou jasné, pokut se někdo přiblíží vzbudit. Samozřejmě nespím, ale nemám nic lepšího na práci.

Rozlícený Kiba.

Pracovna
Huh?
kouknu přes rameno, přičemž lezu z okenního parapetu. Pohled, který vidím, se mi vůbec nelíbí. V místnosti se totiž nachází Kiba s vražednou náladou a Akamaru, který vypadá, že by nejraději využil mé pozadí jako místo k obroušení zubů.
Nenenené!!! Na papuče nekoukat!!!
Ale už je pozdě, můj ,,host" je viděl, navíc si na mě evidentně hodlá pěkne smlsnout...
Chjo, proč je ten Kiba tak tvrdohlavej?
pomyslím si, přičemž čekám, až konečně zmlkne. Nakonec už to nevydžím.
Budeš už konečně zticha?! Jestli si to neuvědomuješ, já jsem hokage, tudíž by jsi mi měl prokazovat úctu! Při pohledu na to, jak se chováš, si říkám, že to povýšení na ANBU byla pěkná prkotina!
Až teď mi dojde, že jsem se prořekl, což potvrzuje Kibův výraz.
Ano, tímto tě oficiálně povyšuji na ANBU, před budovou by na tebe měl čekat člověk, který zajistí, aby jsi dostal potřebnou výstroj... myslím. Teď už můžeš jít.
Počkám až vyjde ze dveří, poté se otočím a vejdu do místnosti, kde pracuje Hinata.
Ahoj, mohla bys mi prosím zavolat Sasukeho a Getsua? Potřebuji s nimi mluvit.
Ani nečekám na odpověď, už zavírám dveře, aby neviděla, jak jsem oblečený.
Fajn, teď ještě trocha úpravy.
Udělám jedinou pečeť.
Henge no jutsu!
zamumlám, přičemž se přemění akorát mé oblečení, teď mám pod hokage pláštěm oblečení jako na ikonce. Usadím se tedy, čekaje na ně.

U Hokageho

Ksakra s tím titulem Hokage... počkat... co to říká?
Nechápavě na něj hledí, když ta slova ohledně povíšení na ANBU zopakuje. Podívám se na Akamaru, který tomu taky nechce věřit.
Myslíš to vážně? Zeptám se jej a stále mám ten překvapený pohled. Nejspíš to myslel skutečně vážně, protože za mnou zavřel dveře se slovy, že před budovou na mně bude čekat člověk.
Akamaru. Vidíš, naše snažení není zbytečné. Dřeli jsme na sobě, abychom něco dokázali a podařilo se nám to... Jsem tak na tebe pyšný. S těmito slovy se div štěstím nerozpláču, ale nakonec to přemůžu a kleknu si k Akamaru, abych ho objal.
Jsem na tebe hrdý Akamaru...
Postavil jsem se na nohy a vydal se před budovu, hledat ono člověka, co na mně údajně čeká.
To bude chtít pořádnou oslavu...

Getsu

Ráno se probudíš a vidíš že je krásný den. Všude klid proto se protáhneš, oblečeš se do svého klasického oblečení a odejdeš na snídani. Uděláš si klasickou snídani a poté nemáš co dělat když tu najednou zaklepe někdo na dveře, když otevřeš stojí tam jeden z ANBU a pronese k tobě.
Hokage - san vás prosí zda by jste nepřišel do jeho pracovny a to co nejdříve.
Poté beze slova zmizí a ty už máš co na práci musíš za Hokagem, jen uklidíš vezmeš si své věci a zamíříš k Hokagovi.

Sasuke.

Po raním vstávání ses protáhl a sešel na snídani kde se u plotny točí tvá krásná manželka jen se na tebe usmála a zmizela v koupelně. Po vydatné snídani sis řekl že zůstaneš doma protože nemáš co na práci ale najednou u tvých dveří zaklepal jeden z ANBU kdyžs otevřel pronesl k tobě.
Sasuke - San náš Hokage vás prosí zda by jste k němu co nejdříve nepřišel.
Pronese a zmizí nevíš co se děje ale i tak se co nejrychleji sbalíš políbíš manželku a zamíříš k Hokagovi.

Rodina Hyuuga

Ranní vstávání nedělá dobře to už se ví ale Ryu to ví mnohem lépe protože dnešní ráno vstával jako Genin jako chlapec který bude zařazen do týmu pod nějakým Senseiem. Po chvíli přemlouvání dokonce doopravdy vstal a oblékl se. Seběhl na snídani kde už jeho mamka stála a chystala svačinu otce nikde neviděl asi ještě spí u něj je to normální přeci jen je to jeden z hlavních členů rodiny Hyuuga prý je i nejsilnější ale co teď je ráno a ty musíš na akademii tak spěchej :D

Takako

Ráno raníčko Takako vstala na akademii se vydala ale ještě předtím si musí rozkoukat svá očíčka a jakmile je rozkouká vyskočí z postele a najde si oblečení potom až seběhne na snídani kde už čeká mamča s teplým rámenem. Vydatná snídaně, pití a svačina do akademie co lepšího může být no možná zařazení do týmu což dnes přijde. na nic nečekáš a vrháš se na cestu do Akademie mamka ti však ještě řekne jak se máš chovat prostě ty rodičovské kecy a pak tě vypustí jako hurikán.

Rodina Lee

Ranní vstávání jak ho známe Cuteky vstala a ráda dnes je den kdy bude zařazena do týmu a dostane Senseie což ji dokonce vyhodilo z postele a dostalo k nalezení oblečení a sejití na snídani. Dole už čekala mamka se snídaní a právě připravovala svačinu , když ses nasnídala jen sis vzala svačinu vyslechla pár věcí od mamky a vydala se do Akademie za svými spolužáky a možná i budoucími členy týmu ale co ty víš koho schytáš ale je jisté že někoho určitě tak huráá do akademie.

Ráno

Po ranní hygieně a rozcvičce na sebe hodím své oblíbené oblečení (odkaz) a vyrazím do kuchyně. Ahoj všichni... pozdravím je, ale tím má slova končí. Pokud se mě tedy někdo na něco nezeptá, mlčím a jím snídani. Po chvilce vystartuje Tobi jako střela k Akademii. Je to dobrej kluk, i když trochu šiblej. Až dosnídám, vezmu si sváču, všechny ještě jednou pozdravím a vyrážím směr akademie. Až nás vpustí dovnitř, zasednu místo vedle Tobiho se slovy Máš tu volno že jo?. Po chvíli nic nedělání se začnu nudit a tak zkusím navázat s Tobim kontakt. Pokud tam je samozřejmě obsazeno sednu si tak, abych s ním mohl kecat pokud mě bude vnímat. Tak co? Těšíš se na svůj nový tým? Doufám že mi tam nedaj nějaký slabochy. Chtěl bych tam mít tebe, ale to se nám asi nevyplní co? Při posledních slovech se pousměji a nasadím příjemné vzezření. Dnes mám velmi dobrou náladu, tak proč toho nevyužít ke komunikaci s ostatními?

//Ten opasek na mém plášti samozřejmě nemám, a ten plášť je zapnutý na zip.

Ráno
Po zaslouženém spánku jsem se probral a otevřel zalepené oči. Pohlédnu směrem k oknu a zjištuju, že už je ráno. Posadím se na kraj postele a protřu si oči. Se zívnutím se zvednu a vyrazím do koupelny, kde provedu ranní rituály očisty. Poté na sebe nahodím uniformu, kterou nosí jouninové a sejdu po schodech dolů do kuchyně, ve které už jsou už všichni.

"Dobré ráno...", pozdravím drobotinu a přejdu ke své ženě, kterou políbím na tvář. Poté se usadím ke stolu a začnu do sebe soukat snídani. To už se ale Tobi loučí a i se svačinou vyráží ven z domu.
Kam ten kluk spěchá??, zamyslím se, když v tom mi dojde, že právě dneska budou všechny mé děti zařazeny do týmů a budou oficiálně geninové. Usměju se a pomalu dojím snídani.

Jakmile dojím, tak se bez jakéhokoliv slova zvednu a přejdu do obývacího pokoje, kde se pohodlně usadím na pohoce a začnu si číst včerejší noviny.
Po nějaké chvíli, během které si čtu, se ozve klepání na dveře. Vzhlédnu od novin a když se zaklepání ozve znovu, tak vyrazím ke dveřím. Otevřu dveře, za kterými je ANBU a vyslechnu si krátkou zprávu.
Heh... Co ten idiot zase chce?! Dneska mám mít volno!!, pomyslím si a přikývnu, čímž dám jasně najevo, že rozumím. Zavřu dveře a vyrazím zpátky do ložnice, kde si na sebe hodím taktickou vestu. Pak sejdu dolů, za Sakurou a řeknu:
"Naruto zas otravuje... Jdu se za ním podívat a zjistit co chce...", řeknu Sakuře, znovu jí políbím a pomalým krokem vyrazím na radnici.

Radnice
Do kanceláře vejdu neohlášen a bez klepání. Jediné co udělám je, že za sebou zavřu a pak spustím.
"Tak co to bude tentokrát??", zeptám se nevrle a se zamračeným výrazem si ruce založím na prsou, čekajíc na Narutovu reakci.

Ráno – Nic na práci

Poklidně spím v mém bytě na kraji Konohy, když v tom mi na tvář dopadnou první sluneční paprsky. Po chvíli si povšimnu jejich hřátí a pomalu otevřu oči. Z okna uvidím nádhernou ranní oblohu. Sednu si na kraj postele, pořádně zívnu a protáhnu se. Poté vstanu, obleču si své běžné oblečení, pak dojdu do koupelny, kde provedu ranní hygienu. Když si vyplachuji ústa, tak mi nehorázně zakručí v břichu a já si vzpomenu na minulou noc. Jenom se pousměji a dále se nad tím nepozastavuji. Nuže sejdu dolů a udělám si pořádně velkou a vydatnou snídani, tak abych neměl hlad až do oběda. Po snídani si vyjdu na balkón a kochám se výhledem na pomalu probouzející Konohu. Náhle někdo zaklepe na dveře.
Kdo by to mohl být v tuto denní dobu. pomyslím si a jdu otevřít. A koho tam nevidím, člena ANBU, který na mě vyhrkne že se mám stavit u Hokageho. Až dopoví svůj vzakz tak se ani nestihnu uklonit na pozdrav a už je pryč. To jsou ale způsoby. Stále někam spěchají. No nic, když Hokage řekne, tak se stane.
Zajdu dovnitř a přes své stávající oblečení si přetáhnu černý, dlouhý a volný kabát. Pak si do ruky čelenku se znakem Konohy. Pěkně ji otřu, aby na ni nebyla žádná špína. Jsem opravdu hrdý na to, že mohu ochraňovat svoji vesnici. Přivážu si ji na hlavu, tak aby mi nespadla a vyjdu směrem ke dveřím, když si vzpomenu že jsem na něco zapomněl. Na patě se otočím a dojdu do kuchyně, kde jsem to nechal. Tady jsi. Z kuchyňského stolu si vezmu brašničku s výbavou. Už se otáčím když si všimnu ještě jedné věci kterou bych si mohl vzít sebou. Z mísy na stole seberu několik jablek, strčím do kapsy a potom honem rychle vyběhnu ze dveří a utíkám přes střechy do paláce Hokágů, kde mám schůzku.

Akademie

Po chvíli běhu doběhnu na akademii kde už několik lidí sedí jen se podívám a najdu si prázdnou lavici kam si sednu. Po chvíli přijde Oruke a jestli si nemůže sednout.
No jasně jen si přisedni.
Odpovím mu a udělám mu místo, když se po chvíli začneme nudit Oruke začne konverzaci na jeho otázku hned odpovím.
Noo možná budem bylo by to super ale spíš ne asi nedaj do jednoho týmu dva lidi s Sharinganem.
Vyhrknu a pak se zamyslím a nad svou myšlenkou se povznesu a zeptám se Orukeho.
Hele a koho myslíš že nám dají za Senseie??? Co třeba táta nebo Hokage.... To by bylo super ale ten asi ne má moc práce necháme se překvapit jo.
Vyhrknu a natěšeně sedím a čekám co se bude dít. poté si všimnu toho kluka z Naara klanu.
Je nějakej divnej proč s ním nikdo nesedí ale co kdyby chtěl přisedne si přeci jen je tu ještě jedno místo.

Akademie

To je pravda, dva Uchihové v jednom týmu asi opravdu nebudou, aby ucpali mezery ve slabších týmech. Asi máš pravdu, ale bylo by to fajn. Po jého zmínce o senseovi se mi málem prdla pumpa. Je normální? Táta a můj sensei? Ne prosím! Nikdy! Zbláznil ses? Mít tátu za senseie? Víš jak by nás diskriminoval? Chtěl by po nás bůh ví co a ještě víc! A navíc by sis ani nemohl neodpustit nějakou tu rejpavou poznámku, protože by nám to doma vrátil. A myslím si že pořádně. A Hokageho bych ale bral, ten by nás určo něco naučil. I když táta by nás zase mohl učit jak na sharingan... Každé má své pro i proti, ale táta má více proti ... Poté už se jen pohodlně usadím a počkám než se začne něco dít. Jedním uchem jen přijmu a zhodnotím jeho odpověď.

Vstávání
Ráno vstanu a celá hořím netrpělivostí. Dnes je den D aneb konečně zařazení do týmů. Protáhnu se a sejdu do kuchyně. Tam už všichni jsou a snídá se. Máma umývá nádobí. Rozhlédnu se po ostatních.
,, Bré ráno"
řeknu stále rozespale. Během snídaně se ale jakž takž probudím. Tvářím se lhostejně, ale hořím nedočkavostí. Poté si vezmu tašku se shurikenama a vyrázím rychlejším tempem k akademii. Bráchové tam sedí spolu přijdu k nim.
,, Můžu si sednout k vám?"
Na sobě mám černé tričko a krátké černé kalhoty.

Akademie

Dorazím do Akademie, všimnu si Tobiho a Orukeho, kteří se o něčem baví..
A mají volné místo..
Zazubím se a příjdu k nim. Zachytím jenom něco o tom, že můj táta by byl bezva sensei.
Ušklíbnu se a příjdu k nim ,,Oruke, nevím jeslti by byl můj táta bezva sensei, ale nechám tě utápět se dál v tvých představách.." Zazubím se enegrgicky ,,Jinak zdravím, můžu si přisednout?" Hodím pohledme ještě po Tobim a absolutně nevinně se zaculím.

Frajírek Sasuke a slušný Getsu.

Pracovna
Sasuke i Getsu vejdou společně do pracovny, ale Sasuke musí hned frajeřit...
Árgh, Sasuke!!
zařvu na něj v duchu, ale navenek se snažím vypadat klidný.
Hehe, teď ti to dám pěkně sežrat Sasuke,
pomyslím si s mírným škodolibým úsměvem do jeho očí.
Nazdárek Sasuke a zdravím i tebe Getsu,
pronesu úvodem nejvnešenějším hlasem, jakého jsem schopen.
Zavolal jsem si vás sem proto, abych vám pogratuloval k novému jmenování senseii týmů. Ty Getsu, budeš velet týmu číslo dvě. Sasuke, ty dostaneš trojku. Chápu že k tomu máte co říct, například poděkování, ale teď jsem vážně malinko ve skluzu, takže raději vyražme k akademii.
S těmi slovy se zvednu, nedbaje na protesty, a vyrazím ze dveří.
Uzumaki Naruto opět vítězí!
zhodnotím to s úsměvem.

Akademie

Chvíli si tak sedím a najednou přijde sestřička a pozdraví.
Jé ahoj sestři tak už jsi tu taky???
Když se zeptá zda si může přisednout objeví se Kim a také se zeptá zda se může přisednout jen se na obě podívám.
Hele holky ne že se o nás poperete. Hezký ste obě co když si jedna z vás přinese židličku a sedneme si sem všichni??
Zeptám se a usměji se na ně přeci jen nechci si naštvat Kim ale ani sestřičku tak na to půjdeme diplomaticky ne??
Tak tohle je divný obě chcou sedět u nás a obě si sednou ne.
Projede mi hlavou a jen se dál usmívám po chvíli vstanu a pustím sestřičku sednout vedle bráchy pak donesu židličku a nechám sednout i Kim na poslední si sednu já takže jsme 4 lidi v lavici pro 3 no co jiného by jste chtěli.

Akademie

Ahoj ségra, a ahoj Kim. Vy se tady chcete o nás poprat? To by bylo roztomilé... To by byla pěkná podívaná. kim je docela kus, ale sestřička je sestřička. jedině ona mi pořádně rozumí. No ale myslím že to Tobi rozhodl a já s ním souhlasím. No jo no Tobi, naše makovička. Souhlasím s ním, přineste si jedna z vás židličku a přisedněte si. Poté vstanu a svoji židli odšoupnu tak, aby se sem ještě ta jedna vešla a jsem pln očekávání kdo si ke mě přisedne.

Židličky
Když tam přijde Uzumakiová, netvářím se z ní zrovna nadšeně, ale to je jen z principu. Nemám ráda Hokageho z Uchiha principu a asi to u jeho potomků nebude nejlepší. Ale zatím proti ní vcelkem nic nemám.
Pak Tobiho něco napadne. Sednu si vedle jednoho bráchy. Vedle mě si sedne Uzumakiová a nakonec se tam vejdeme všichni.
,, Hezký nápad, snad nás někdo nerozsadí..." pronesu a usmívám se.
Tohle dopadne

Akademie

Jejich sestra mě poněkud.. nemile překvapila. Ne že bych jí měla ráda.. jen.. Neví, taťka mi říkal, že kdysi i on nesnášel Sasukeho.. asi je to dědičné.. i když kluky z Uchihů mám ráda.. Těžko říct..
Jenže Tobi to celé vyřeší. Klasika. S roťáckým úsměvem si sednu vedle Tobiho a Nakami. Při její poznámce o rozsazení se ušklíbnu.
,,To asi ne, přece jen to je poslední den na Akademii, ale u učitelů je možný všecko.." pokrčím rameny a rošťácky se usměju.

Pracovna veleváženého Hokageho

Když se spěchem doběhnu k paláci, tak se před ním zastavím a zhluboka oddechuji. Poté podívám na mé hodinky a zjistím že mám zpoždění, tak rychle vyrazím před kancelář Hokageho. Když k ní doběhnu, tak uvidím jak Sasuke-san vchází bez jakéhokoliv klepání do dveří. No jo staří přátelé se nerespektují, ani když se z něho stane Hokage. Pomyslím si a zavrtím hlavou. Přijdu ke dveřím do pracovny a zaklepu na rozevřené dveře a opatrně vstoupím. Slyším jak Sasuke-san nezdvořile mluví na Hokageho. Shinobi by měl respektovat výše postavenou osobu, i když jsou staří přátelé. probleskne mi hlavou a poté si kleknu na pravé koleno. Když se ukláním tak pozdravím. Dobré ráno Hokage-san. Se svěšenou hlavou k zemi poslouchám co nám chce zdělit.
Jakmile uslyším že jsem jmenován jako sensei druhého týmu, tak vytřeštím oči, otevřu ústa, ale pak je znovu zavřu a dál poslouchám co říká. Nic si ani nestačím pomyslet a už Hokage vyráží ke dveřím. Vstanu, ukročím na bok a ukloním se a děkuji. Pak ho následuji ze dveří a jdeme do Akademie. Já sensei týmu. No to jsem teda nečekal. Je to hodně narychlo, Naruto a jeho dělání věcí na poslední chvíli. Zavrtím hlavou. Takové myšlenky tě nemůžou napadat. Vždyť je to Hokage-san. Ale přesto mohl dát vědět trochu dřív, abych se na to mohl psychicky připravit. Přemýšlím cestou k Akademie. A až v půlce cesty zaregistruji že jde se mnou i Sasuke-san. Když si to uvědomím, tak se na něho podívám, usměji a řeknu. Zdravím Sasuke-san. Není to vzrušující že dostaneme svoje týmy?. Pak čekám na jeho odpověď.

Hokage se dostavil

Asi po půl hodině nudy se dveře akademie rozrazili a vešly 3 osoby. První je náš milý Hokage, za ním vejde Sasuke který má na tváři divný výraz a nakonec muž s modrou kůží. Všichni stanou před vámi a prohlížejí si vás nakonec se hokage osmělí a promluví.
Jsou všichni přítomni???
Když dostane kladnou odpověď usměje se a podívá se na Sasukeho a toho druhého pak se jen podívá na vás a jen vytáhne nějaký list papíru.
A teď děcka přijde na přiřazování do týmů jste připravení???
Aniž by čekal na odpověď začne rozdělovat.

Ráno

Jako vždy se snažím vypadnout co nejdřív. Akorát na sebe stihnu něco rychle navlíknout, popadnu balíček sušenek a vyskočím oknem dřív, než se mě budou rodiče ptát na mé jako obvykle neudělané úkoly. Nějakou dobu se jen tak potuluji venku. Pak mě napadne přivázat všem ninja psům Kakashiho na ocas plechovky. Když jsem hotový a chystám se je pustit z ohrady, tak si všimnu kočky sedící na okně naproti. Stojí mě to pár škrábanců, ale můj vtípek je teď dokonalý. Pustím ze sevření kočku a hned na to z výběhu i hafany a s úšklebkem pozoruji, jak se ta smečka žene vesnicí. Plechovky na ohonech dělají pořádný rámus, takže je můj vtípek o to lepší, že probudí i několik obyvatel Listové. Tohle je mnohem lepší, než chodit do školy. Pak si ale vzpomenu, že dneska nás budou rozdělovat do týmů, což mi zkazí náladu, protože jestli přijdu pozdě a uvidí to táta tak si doma vyslechnu pěkný kázání. Nakonec to stihnu, ale bylo to o fous. Porozhlédnu se po třídě a vidím, že Nakami sedí se svými bráchy a mou ségrou. Tak vklouznu na nejbližší volné místo a čekám, kdy to začne.

Řeč velkého hokageho!

A máš to Sasuke! Nikdy jsi nebyl lepší než já, dokonce ani nikdy nebudeš? Já jsem totiž dokonalý hokage velký Naruta-sama! Nikdy mě neporazííš!!!
řvu vítězně vduchu, přičemž vcházím do akademie těsně po Sasukeho konečném zmlknutí. Následují mé vznešené super-otázky na vylepšení atmosféry. Pak už jenom promluvím:
Táákže: Pod vedením Uchihy Sasukeho budou v týmu tři tito lidé: Hyuuga Ryuu, Uchiha Ouruke a nakonec Uzumaki Hiroto. Pod vedením Getsua budou v týmu dvě tito lidé: Takako, Uchiha Nakami a Inuzuka Raito. A to nejlepší nakonec, v mém hvězdném týmu budou: Uchiha Tobi, Uzumaki Kushina a Nara Shitake.
Domluvím, čekaje na reakce.

Vtip nebo co??? Super tým.

Když přišel Hokage s taťkou Sasukem a tím třetím říkal jsem si že budou jen dva týmy ale teď jak vidím jsou tři a jeden má pod sebou samotný Hokage a v něm se dokonce i já a jako by to nestačilo je tam se mnou i Kim to je splnění všech mých přání.
Tohle je snad nejštěstnější den mého života.
Prolétne mi hlavou a pak se podívám na Kim.
Kim slyšelas jsme spolu v týmu to je paráda.
Řeknu jí a v záchvatu radosti ji dám pusu na tvář pak se jen podívám na Hokageho a široce se usmívám.
Tým s Kim a pod Hokagem co víc si přát. A ještě je tam s námi ten Naara a to je ještě lepší aspoň nebude nuda.
Projíždí mi hlavou a stále čekám na reakci Kim.

Ve škole

Sednu si na své místo, které je jak jinak vzadu, aby na mně nebylo pořádně vidět a já mohl bez vyrušování ležet na lavici, po případě spát.
Ale jaksi se mi zdřímnout nepovede, protože se tu začne něco dít. Nejdřív tu strašně nahlas mluví malej Tobi, kterému bych nejraději ucpal pusu, ale to bych musel něco dělat a to se mi prostě nechce.
Booože, je jako malej harant. A tak strašně hlučnej. Člověk chce mít klid a kvůli němu ho nemá. Snad ho to někdy přestane bavit. Povzdechnu si v mysli a dál sleduji Uchihy.
Začne se tam rozvíjet zajímavá scénka, kdy si k nim chce přisednout Kim a pak i jejich sestra. Lehce se tomu pousměji a dál to pozoruji.
No totok. Kim, po nich jede... Nechápu ty ženský, co na těch z Uchiha klanu viděj. Vždyť to jsou samí podivíni. Pokrčím rameny a jsem zdrcenej, že se to vyřešilo docela rozumně. Čekal jsem, jako ostatní, že se tu ty dvě poperou. Aspoň by byla sranda.
To je otrava. Bude se něco dít nebo ne?

A to všechno nabere obrátky, když do místnosti vejde Hokage-san a další dva. A mně pomalu dochází, co se vzápětí bude dít. Polknu na sucho a rozpačitě na ně pohlédnu.
Tak a teď se uvidí, s kým se budu nudit v týmu. Prosím, jen ne toho hlučného. Prosím, prosím. Upřímně začínám doufat, že mi do týmu nepřidělí Tobiho. Kdyby ano, tak to bych neměl ani chvíli klidu.
Tak už s tím nepřehánějte. Nemám rád čekání. Rozdělujte.
No a stane se to, že co jsem si nejméně přál je skutečností. Prostě mám v týmu hlučného Tobiho.
Být v týmu s Tobim? Myslíte to vážně? Položím mu tuto otázku a když vidím, že si asi nedělá srandu, tak si jen povzdechnu.
To bude ještě otrava

Hokage - Bože za co?!!

Konečně vejde do třídy Hokage a začne se něco dít. Všichni se zklidněj a poslouchaj. Musím se začít smát protože mě to velmi pobavilo, ale hned se zase ovládnu. Myslím že bych mohl spojit dobré s užitečným. Trochu se psychický připravím a zároveň si procvičím sharingan. Můj plán spočívá v tom, že budu předpovídat hokageho pohyby. Kdyby to samotné nestačilo na předčasné informace, budu mu zároveň odezírat ze rtů a tak se dozvím všechno ještě před ostatními. Uchihy sasukeho? Sakra tam nesmím bejt. A ještě k tomu je tam Hyuuga... Poté však v mé zrychlené verzi zmíní Hokage moje jméno, a já si dám do čela ohromnou ránu pěstí. A nakonec ještě zmíní jméno kluka z Uzumaki klanu?! Néééé za co? Pane bože za co?! proč mě tak trestáš!! Moje reakce jsou zábavné. Hokage to ještě ani nedopověděl a já už se mlátím hlavou o stůl. Doma s ním ani nepromluvím!! No jasně, a Tobi je s Hokagem... Proč to nemohlo být naopak? Sakra! To mi udělali schválně... Potom už jen čekám, až dostaneme nějaké další rozkazy. Celý den mám totálně znechucený...

doma- ve škole
Vstala jsem o hodinu dří abych měla dostatek času- nejen na to dosatt se z domu, ale probrat takové to typické raní cvičení. Náš dvorek sklepení a celý barák je na to dokonale uzpůsobený. Když jsem sešla dolů na snídani byla jsem velmi vystrašená. Jestli jsou pasti mých rodičů )aby mě udrželi v nepřetržitém tréninku) nebezpečné a strašidelné tak ještě strašidelnější je když v celém domě žádné přichystané nejsou. Takhle rychle a čistě jsme se do kuchyně ještě nedostala. Proto váhám možná víc než by mi můj rezervní čas přál.
Mami? Eh...Tati?
očekávám že mi kolme nosu profrčí přinejmenším nůž na kuchání prasat, ale nic takového. Všude klid a strašidelné ticho. Když je uvidím v klidu snídat jsem škovaná. Což mi klidně vydrží i celý den.
tohle od nich neni fér. Udělala jsem snad ěnco špatně?
nahlédnu do svého rozvrhu prací který neustále tahám u sebe a koukám do něj: Pomoc při nálezu psa, dobrovolná pomoc při stavbě, sekání dříví na zimu, důležitá zpráva pro babičku...ne nic tu nevidím.
Stalo se něco?
zeptám se nejistě a možná by bylo lepší se neptat. Nic méně, možná možná mi nechali volný průchod abych stihla v čas zahájení školy....
Když odcházím ze školy tak po cestě poskakuji a batoh na mých zádech se houpe sem a tam. Opravdu se nemůžu dočkat. Můj první tým! Třeba tam budou další sportovní nadšenci! třeba budu mít tak úžasného senseie jako můj otec! Gai sensei! Juch.
Po cestě (i když jsem měla velkou časovou rezervu ) se mi kvůli pár pomocím sem a tam (možná jsem až moc dobrotivá- ale tatínek by mi to neodpustil)dostává časové tísně. Proto poslední část dosprintuji a dalo by se říct že jde o závěr mé raní rozcvičky. Nezastavím se před školou úplně, ale ještě chvilku našlapuji než se mé tempo a rytmus srdce trochu uklidní (táta říkal že je to dobré pro zdraví). A pak čekám....
Nenapadá mě totiž že bych například měla jít dovnitř a zjistit která třída je má kde se mám hlásit a tak. Máma informaci od školy dostala, táta mi jí přetlumočil a v mé hlavě z ní zbyl jen malý útržek: čas a to že mám být u školy.
Pokud čekám déle než 1 minutu (což je asi velmi jisté) dávám si kolečka kolem školy či se zavěsím na strom za nohy a dělám sklapovačky.
Po nějakých 10 minutách (což je asi o 20 minut později než jsme tam měla být) si začnu uvědomovat že možná čekám na špatném místě.
No...třeba bych se mohla jít...podívat do třídy
doletím tam jako střela- snad abych ten čas dohnala nyní (možná o pár vteřin, ale na ně hraje jen má rodina). Dveře na poprvé skoro přeběhnu a když zabrzdím ještě kousek jedu po podlaze a pak zaklepu.
Áááá za to může táta! proč vždycky musí překládat to co mu maminka říká? za trest si 40 krát oběhnu školu
zkusím opatrně otevřít a nakouknout- jestli vevnitř někdo vůbec je. Pokud ano, očima vyhledám senseie a skloním se až nosem (né že by byl tak dlouhý) škrtnu o podlahu.
Omlouvám se! Gomenasai Gomenasai Gomenasai. Jsme připravena přijmout jakýkoliv trest
čekám do doby než nademnou zazní jeho ortel.

Radnice -> Akademie
Když mi a tomu Kisamemu juniorovi, který přišel těsně po mě, Naruto sdělil, že budeme noví senseiové týmů, tak mne málem omývali.
Ten kretén mi chce nacpat tým nějakých spratků?? To teda NE!!, pomyslím si a nasadím naštvaný výraz.
"Děláš si srandu, že jo?!", začnu vyvádět, ale všimnu si Narutova výrazu, který mi dá jasně najevo, že si srandu nedělá. Rozhořčeně rozhodím rukama a odfrknu si.
"Takhle debilní nápad jsem od tebe už dlouho neslyšel...", řeknu odevzdaně a vyrazím za Narutem, který se chystá jít na akademii.
To mi dělá schválně!! Zmetek jeden namyšlenej!! Si myslí, že když je hokage, že si může dělat co chce?! Ale já mu ukážu!! Pokud ty děcka nenechám projít vstupním testem, tak mu jen přidělám práce..., slibuju si v duchu cestou na akademii.

Z mého zamyšlení mě vytrhne až Getsu se svýma "nadrženýma" řečma. Pohlédnu na něj a zvednu levé obočí, načež na něj vrhnu pohled plný nevěřícnosti a odporu.
"Ani ne... Pokud dostanu tým, který bude podobný tomu, v kterém jsem byl i já, tak...", řeknu ale místo konce věty pohlédnu na Naruta a v obličeji mi je vidět chladná nenávist.
No nebylo mi lépe na útěku?? Žádné starosti s příkazy z "vyšších" míst... Žádný idiotský hokage.... heh... staré dobré časy..., pomyslím si a zmlknu.

Se špatnou náladou a mlčky následuji Naruta. Ten nás vede na akademii, projde několika chodbama a vejde do jedné ze tříd. Nic jiného než ho následovat mi stejně nezbývá, tak do třídy vejdu hned za ním. Postavím se vedle Naruta a prohlídnu si ty děcka, které tu čekají na rozřazení do jednotlivých týmů. Pohledem najdu své potomky a zkontroluju, jestli dávají pozor.
Jen co je najdu, tak Naruto začne s rozřazováním. Jako první začal s mým týmem, ve kterém je Hyuuga Ryuu, Uzumaki Hiroto a nakonec můj syn Ouruke.
Taková pitomost!!!, zanádavám si v duchu a vrhnu na Naruta další naštvaný pohled.

Akademie

Konečně přišel taťka a .. začal napínat atmosféru.
No tak hni sebou, nebaví mě čekat..
Pak konečně začalo rozdělování
Prosím, že budu mít v týmu někoho normálního.. prosím,prosím !!!
Tiše se modlím a pohledem hipnotizuji taťkova ústy, kdy konečně zazní moje jméno.
Zas mi řekl Kushina.. nesnáším to.. asi ho..
Na chvilku se proud mých myšlenek zastavil.
Tobi a Nara.. v jeho týmu.. ehm..
Z toho že je se mnu Tobi, sem byla ráda a po tváři se mi rozlil spokojený úsměv. Nara mi taky nevadil. Jenže taťka..
No.. kdo ví.. třeba to nebude tak hrozné.. přece jen je hokage.. A drzá sme všude stejně takže to horší být stejně nemůže. Zazubím se v duchu.
Probere mě až hlas Tobiho. Pořád s tím spokojeným úsměvem se na něho podívám
,,Jasně, Super!" opětuju jeho nadšení. Když mi dá, ale pusu na tvář trochu.. sčervenám. Asi jo. Nečekala sem to. Chviličku na něho nechápavě hladím, ale pak se zase jen spokojeně usměju a i s tím kouknu na ťatku.

Ráno.. A rozřazení týmů (Já mimochodem bydlím sama.)


Celé ráno jsem strávila v pečlivém pokleku, uprostřed Jashinova symbolu (obrázek). Už od půl šesté jsem vzhůru a řádně se modlím. Nemodlím se ovšem za dobré věci, ale za to, abych teď, když začíná můj ninja život, mohla pořádně rozvinout službu pro něj, tedy bezmeznou brutalitu. Už se těším na mise, kde se budu koupat v krvi svých nepřátel, a bude to povoleno. Mlátit ostatní děti povoleno není, do jisté míry. Ale když půjde o otho někoho zmasakrovat..
O nějakou tu hodinu později procitnu, a lehce se usměju. Není to ale úsměv nijak příjemný, ale spíš arogantní a nafoukaný. Zvednu se. Dneska se tedy rozřazují ty týmy. Snad nebudu s nějakýma citlivýma dušičkama, protože to by bylo na nic, kdybych chtěla někoho masakrovat. A hlavně sensei nesmí být žádná citlivka. To bych ho tak akorát musela poslat do p*dele. Ne, že by mi na tom něco vadilo, ale zase zbytečně si koledovat o průšvih.. A takový sensei by mě pak určitě schválně hlídal, abych nemohla sloužit Jashinovi - sama!
No jo, je jasné, že to budou všichni do jednoho bezvěrci. Jak jinak. Rouhači. Tady se rouhají všichni. Je to město bezvěrců. Chtělo by to tu vymýtit, aby poznali Jashinovu sílu.. Ale to počká. Nejdřív mě Jashin musí přijmout jako svého věrného služebníka tím, že mu dám první oběť, a pak.. S pomocí svého boha dokážu cokoliv! Oči mi fanaticky zazáří. Ano, skutečně tak nějak si to představuji.
Zvednu se, abych si dala něco k jídlu. Přeci jenom, pozemští služebníci, i když služebníci takového boha jako je Jashin, taky potřebují něco jíst. Plácnu si na talíř trochu instantního ramenu, protože ačkoliv mi to jídlo nijak extra nechutná, je to to nejjednodušší, co si můžu připravit, dám to ohřát, a pak se do toho pustím. Zapiju to ještě trochou džusu, a pak už je čas tak akorát na to, vydat se na akademii. Rychle se obléknu (obrázek - pochopitelně bez toho tvora v náručí). Leckomu moje oblečení připadá nepraktické, ale já se v něm cítím dobře. A taky je to jedna z mála možností, jak dát trochu jasněji najevo, jakého jsem pohlaví.. Pak taky popadnu nějaké ty zbraně, svoje speciální zbraně, které taky schovám do jednoho z pouzder na těle. A už je to všechno.
Rychle vyfrčím z domu, přičemž se mi podaří zakopnout na schodech, což je doprovázeno hlasitými nadávkami a výkřiky. Pak už ale vyběhnu co nejrychleji. Spěchám, protože po cestě chci ještě něco udělat. Vyberu si jedno z malých děcek (ale ne zas až tak malých, tak osm či devět let), které na mě trochu blběji zírá, a pořádně ho nakopnu. Jenom tak. Pro radost. Hlasitě se tlemím tomu, jak prcek spadl na ruce a bulí, a uháním dál. To mi pořádně zlepšilo náladu od toho pádu ze schodů. Miluju týrání malejch děcek.. Možná se teďkon posunu trochu dál a budu moct týrat děcka stejně stará.. V běhu si málem potěšeně zamnu rukama, nakonec to ale neudělám, protože bych si tak akorát zvládla rozbít hubu, kdybych upadla na zem. Nakonec úspěšně dorazím do akademie.
Posadím se do jedné z volných lavic. Nebudu ani omylem sedět s někým dalším. Tfuj, bezvěrci.. Ještě bych se od nich nakazila. To tak. Takže si sedím pěkně sama, a přitom vrhám pohledy, ze kterých čiší arogance, na všechny strany.
Po chvíli přijde Hokage. Taky bezvěrec. Proto ho sjedu jenom lehce pohrdavým pohledem. Kdybych mohla, celou vesnici bych změnila od základů. Rozhodně by tady nevládl takovýhle mírumilovný chlápek, tím si každý může být jistý. A všichni by povinně uctívali Jashina, a.. A nebo bych přinesla super - oběť v podobě celé mrtvé vesnice. Trochu zle se usměju, pozorně ale poslouchám týmy.
Moje jméno zazní hned v prvním vyřčeném týmu. Ani nijak neřeším, kdo přesně jsou ti další. Ale dva Uchihové a jeden Hyuuga, to mi v paměti utkví. Tsché, všichni do jednoho bezvěrci.. Ale Uchiha a Hyuuga nezní na citlivky, takže bychom se mohli dostat k tomu, že by nemuseli mít takový problém s tím, když někoho trochu zmlátím.. A taky, až natrhnu p*del jim, nebude žádný problém ji natrhnout komukoliv dalšímu z genninů, protože jsou z nejsilnějších rodin, pokud vím.. Znovu se zle usměju.
Jsem zticha, v duchu se ale vítězně a zle šklebím. Teď, od rozdělení týmů, mám v rukou jedinečnou možnost někoho pořádně zmlátit! Mise na to budou časem čím dál lépe stvořené! Jashine - sama, jdeme na to!

Třída v Akademii

Cestou do Akademie mi Sasuke-san odpoví na moji předešlou otázku. Myslí ten legendární tým, který pak učili legendární Sanninové. Moc rád bych také měl tak dobré žáky, jako měl před léty Kakashi sensei, na které bych mohl být později hrdý. Pomyslím si a vzpomenu si na předešlý rozhovor Sasukeho s Hokage. Hmm ani za ta dlouhá léta se Sasukeho přístup k Hokagovi a jeho rozhodnutí nezměnil. To je smutné, jak někteří lidé se mohou změnit a jiní ne. Povzdechnu si v duchu a následuji Hokaga do jedné ze tříd na Akademie, ze které by měly být sestaveny rovnocenné týmy.
Když vejdu do třídy, tak si stoupnu do pozoru, bedlivě poslouchám Hokageho a zároveň se dívám po třídě. V této třídě je spousta talentů, které si zaslouží o trochu více zájmu. Tak třeba Tobi a Oruke Uchihovi, nebo sourozenci Uzumaki. To jsem teda velmi zvědavý, koho Hokage vybere do mého týmu. Konečně uslyším své jméno a vyjmenování jmen genninů, kteří jsou v mém týmu. Nakami Uchiha, Inuzuka Raito a jakási Takako. Nad prvními dvěmi jmény se moc nepozastavuji, protože jsem velice rád za ně, ale nad tím třetím se v duchu trochu pozastavím a hledám po třídě, která by to tak mohla být.

Jejda...

Akademie
Konec mého prohlášení způsobí velmi živý hovor, což mne dostatečně uspokojí.
Dobrá práce Naruto, jseš prostě geniální super hokage!!!
pomyslím si, vduchu se poplacávaje po po zádech.
Táák, copak tu máme dál?
koukám se, přičemž rozevírám svitek s informacemi.
Cóóóó?!!!
zařvu, což způsobí, že hovor utichne.
To není dobrý... oni mě zabijou. Oni mě vážně zabijou!!!
proletí mi hlavou, když zírám na úplně jiný rozpis týmů. Teď mi dojde, že na mne všichni koukají. Odkašlu si, abych získal čas, ale jelikož mé myšlení je malinko pomalejší, promění se to v divoký záchvat kašle.
Ehm, nó, nevím jak vám to říct, ale došlo tady k menší chybě v administraci, tákže: Týmy předtím nahlášené byly špatně, takhle jsou dobře: V týmu tři pod vedením Uchihy Sasukeho budou: Takako, Uchiha Oruke a Hyuuga Ryuu. V týmu dvě budou pod vedením Getsua: Uchiha Nakami, Inuzuka Raito a Uzumaki Hiroto. Pod mým vedením budou: Kushina Uzumaki, Uchiha Tobi a Nara Shitake. To je vše, senseiové si vás teď převezmou. Tým číslo jedna za mnou.
S těmi odejdu co největší rychlostí z akademie.

Akademie

Néééé proč jsem s tím Tobim v jedné skupině... Trošku zanaříkám v mysli a pohlédnu na Tobi, který dal pusu té Kim.
No to bude ještě něco. Ještě budu muset být za ně ve střehu. Láska prostě do týmu nepatří. Pak je to obětování a nebo vracení si záchrany života. Jak mi o tom vyprávěl táta, když chtěl splatit mámě dluh a zachránil jí... Hm... A poděkovala mu vůbec? Budu se jí muset zeptat. Na chvíli se ocitnu mimo realitu a čumím do blba. Teda ono by šlo i na blba, protože můj pohled směřuje právě na Hokage-san, který tady má záchvat kašle.
Eh.. přišel jsem o něco? Zeptám se jen tak, aníž bych předpokládal, že mi někdo odpoví.
Když řekne něco ve smyslu, že došlo k chybě, tak se mi oči rozzáří v naději, že se právě spletli a jsem v jiné skupině než s Tobim. Jenže ta naděje je pohřbena s dalšími slovy, které značí, že toto onou chybou nebylo a já jsem s tímto párečkem ve skupině.
No potěš koště. To bude, ale otrava být s nima ve skupině. A hlavně pod vedením Naruta sensei... Vidím to tak, že si všichni s ním budou rozumnět a já budu ten potížista. Ksó...A to jen kvůli tomu, že se mně prostě nechce nic moc dělat. Povzdechnu si, vezmu si všechny svoje věci a vyrazím za Hokage-san.
Hm... tak co se bude dít? S těmito slovy a svým znuděným pohledem vyčkávám na to, co mi řekne Hokage-san, tedy náš Sensei.

Rozdělení do týmů

S předstíraným nezájmem pozoruju tátu, jak vchází do třídy v doprovodu hlavy rodiny Uchiha a chlápka, co vypadá jako ryba. Přemýšlím koho bych chtěl mít jako učitele. Táta je sice silný, ale kdyby mi pomáhal, tak by si o mě lidi říkali, že jsem mazánek a že nic nedokážu sám. Uchihu taky nechci. Táta nám se ségrou vyprávěl pár příběhů z minulosti a v nich se s Uchihou nikdy nesnesl. Nahlas bych to nepřiznal, ale trochu se bojím, že by si na mě zasedl. Takže zbývá ten Ryboun. Vůbec ho neznám, ale horší než Uchiha snad nebude.

Z úvah mě probere tátův hlas. „To nééé,“ zaúpím. Nikdo to však neslyší, protože se každý začal bavit s každým o složení týmů. Mým senseiem se bohužel stal ten Uchiha a navíc jsem v týmu s Orukem, kterého bude určitě upřednostňovat. Dalším v týmu je Ryuu, toho moc neznám, ale vypadá fajn. Pomalu se smiřuji s nevalnou budoucností. Taťku najednou přepadl záchvat kašle. Cože?! Celý seznam byl špatně?! Takže mám ještě šanci!

Pozorně poslouchám, co z táty vyleze. „ Jo! Mám Rybouna a co je nejlepší v mém týmu je i Nakami-chan!“ pomyslel jsem si. Aspoň jsem si to myslel, ale asi jsem to vykřikl nahlas, protože ostatní se po mě divně koukají. Zrudnu jako rajče a svezu se na lavici. To byl trapas!

Akademie
Rozřazení proběhlo úspěšně a děcka se mezi sebou začali horečně bavit, když v tom všeobecný povyk přehlušil Naruto svým Cóóóó?!!!. Děcka zmlkly a zahleděly se na něj. Já protočím oči vsloup a také se podívám na Naruta.
Ten dostane větší záchvat kašle, po kterém řekne, že se naskytla chyba v administrativě, a že jsou týmy trošku jinak rozložené. Opravil se a řekl, že senseiové si mají převzít své týmy.
Naruto... Ty seš ale debil!!, pomyslím si a zakroutím hlavou.

Počkám až si Naruto i Getsu odvedou své týmy a já zůstanu se svým novým týmem v učebně sám.
Tak jo... Jak to bylo s náma?? Nejprve jsme se představovali a druhý den byl "test"...
Hmm... Já to nebudu protahovat a otestuju je hned po fázi představování..., pomyslím si a poprvé od chvíle kdy odešel Naruto a ostatní, pohlédnu na svůj tým.

"Dobrá... Takže teď se postupně představíte a řeknete mi něco málo o sobě... Potom, pokud se mi budete zamlouvat, vás vystavím testu.... Pokud projdete oním testem, tak se z vás oficiálně budou geninové...

Takže.... Můžete začít...", řeknu a s nezúčastněným výrazem čekám na jejich reakce.

Akademie


Změnu v týmech zaregistruju jenom tak napůl, stručně řečeno mě to nijak extra nezajímá. Vlastně mě vůbec nezajímá můj tým. Nějací zas*aní rouhači mě nezajímají. Ale co už. Tak si pamatuju aspoň číslo týmu, aby až sensei bude po nás něco chtít, tak abych věděla. Téé-héé.. Nějaký pos*aný týmy.. Nejradši bych prostě odmaturovala, a šla si dělat, co budu chtít. Musím je přesvědčit ve víru v Jashina. A nebo je aspoň obětovat.. Oblíznu si ret.
Ohledně týmu tři se nikdo neuzývá, a proto zůstávám v klidu sedět v učebně, nohy hozené na stole, na tváři stále ten arogantní výraz, který spíš než nafoukaností překypuje pohrdáním a sebevědomím.
Obrátím pohled na toho černovlasého chlápka, kterej začne mluvit. Asi náš sensei, či co. Protočím oči v sloup. Takže já mu musím něco říct? Ale s bezvěrcema se já přece nebudu bavit.. Co by tomu Jashin - sama řekl? No, naštěstí nejsem z těch, co by si dělali těžkou hlavu z toho, že svého novopečeného senseie snad urazím. S k*eténskejma rouhačema se nebavím..
Propíchnu toho chlápka pohledem, a pak se ozve můj lehce pohrdavý hlas. "S bezvěrcema se já nebavím.." Nezní to úplně chladně, jak by to vypadalo v podání nějakého klasického Uchihy, ale naopak prostě jednoduše. Můj pohled je klidný, a zjevně si nic nedělám z otho, že sensei teď nejspíš bude mít chuť roztrhnout mě jako hada, pokud si nechce srazit přirozenou autoritu.

Akademie
Na má slova zareaguje ta dívka jménem Takako. Řekne mi, že s bezvěrci se nebaví.
Co si o sobě myslí?? Spratek jeden!!
Ale co?? Alespoň budu mít méně práce...., pomyslím si a s nezaujatým výrazem pohlédnu na dívku.
"Vážně?? V tom případě mi můžeš odevzdat svou čelenku a jít domů... Takové jako ty tady nepotřebuji a nestojím o ně...", řeknu chladně a přejedu pohledem ostatní.
Možná, že jí tohle přesvědčí, aby mi řekla co chci...., pomyslím si a zahledím se z okna.
"Tak do toho...", pobídnu geniny a čekám na jejich slova, při tom se ovšem pořád dívám z okna.

Představování

Tvářím se absolutně s nezájmem. Tobi,jeden z mála mých kamarádů mi odešel a já jsem tu s jedním Hyuugou a nějakou holkou. Vypadá dosti drasticky a rozhodně se obléká dost potrhle na svůj věk. No i když to já taky. Plášť co mám je spíše pro Chuuniny a výše, ale já si ho nechal upravit abych ho mohl nosit i já. Cože? Ještě nějaký test? Za co ... Bude mě zkoušet můj vlastní táta a ten, kdo mě naučil všechny techniky a pomohl mi vyvinout sharingan na dvě tomoe. Ta holka mě však dostane jedinou větou na jinou myšlenku. Co s bezvěrci se nebavím? Takovouhle neúctu k senseiovi bych si nedovolil ani já když je to můj otec! Myslím že jí to budu muset ukázat jak se to dělá. Jelikož se náš Hyuuga nějak k představování, udělám to tedy jako první já. Zaujmu pohodlnou polohu a s absolutním nezájmem v obličeji i v hlase začnu s projevem. Ve skutečnosti se takhle nechovám, ale přeci jen to umím dobře jako můj táta. V tomhle jsou Uchihové nejlepší i když to nemají v povaze. A ta holka určitě potřebuje lekci nezájmu.
Tak, jmenuji se Oruke. Je mi 12 let a pocházím z klanu Uchiha. Jsem orientovaný spíše na ninjutsu a možná i genjutsu. Nemám rád taijutsu. Jediné co z něj ovládám je boj a házení fuuma shurikenů a jejich navádění pomocí drátů. Můj element je katon. Jiný jsem zatím neobjevil. Nesnáším hyperaktivní děcka, ty co furt tlachaj o osudu a podobnejch blbostech taky ty, kterým jejich náboženství zastínilo mozek. Takže jsem vlastně v tom správném týmu. Můj otec je zde přítomný božský sensei sasuke Uchiha a mojí matkou je Sakura Haruno. Ovládám sharingan který mám vyvinutý na dvě tomoe. Dokážu díky němu předpovídat pohyby soupeře, poznat iluzi, odezírat z úst vidět chakru a podobný blbosti. Tak Takulo nebo jak se to vlastně jmenuješ. To byl takový stručný příklad jak se má člověk představit. za ten tvůj bych ti dal nedostatečnou. mohla by jsi to zkusit znovu prosím, myslím že by to bylo k všeobecnému prospěchu.
Doufám že to není někdo, kdo se hned naser* a bude mě chtít hned zmlátit. Stejně by se jí to nepovedlo. byla by zní grilovaná klobása než by se ke mě dostala. A kdyby se náhodou dostala, stejně by mě nezasáhla.

Týmy
Když to třídy vejde Hokage, s opovržlivým povzdechem se otočím jeho směrem. Tiše doufám v dobrý tým. I když je jasné, že brácha tam nebude, dva Uchihy by do týmu opravdu nedali.
Ať nemám nikoho z rodiny Uzukami, prosííím
Ha! Prosba vyslyšena. Sice nic nevím o zbývajících v týmu, žádnej Uzumaki.
Pak začne hokage kašlat a když se opraví, třísknu hlavou o lavici.
,, Néééé, Uzumaki néééé" zakňučím tiše. Bráchové mě asi slyšeli, ale nevím, jestli i zbytek.
Probodnu ho pohledem.
Tohle dopadne....

Změna týmů cože??

Po chvíli štěstí se zase Hokage ozve a se svým jejda zatřese i se mnou.
CO co se stalo snad nechcou měnit týmy.... to snad ne.
Zpanikařím ale po chvíli se stane to co jsem čekal řekne o tom že se mění týmy, vyslechnu změny a zjistím že u mě se nic nezměnilo.
Uff u mě žádná změna to je super super prostě supeeer.
Projede mi hlavou a po chvíli Naruto řekne ať jeho tým jde za ním, a proto se také za ním vydám.
To bude sranda doufám že dostaneme nějaké dobré mise a snad se mi i podaří přemluvit tatínka aby mě naučil nějakou techniku.
Proletí mi hlavou když vstávám a odcházím za Narutem pryč z Akademie.

Akademie


Můj poheld je pevně upřený do senseiových očí, a nezdá se, že by mě jeho výtka nějak znervóznila. Tady mi to trochu přijde jako kdo z koho. A já se cítím posílená, protože chráním někoho jiného, svého boha! A on chrání mě, na oplátku.. Takže jsme jeden tým. A tým ej víc než jednotlivec, ať už je to jakkoliv nafoukaný Uchiha.
Během toho, co mluví Oruke, stále hledím na Sasukeho, v pohledu možná trochu pevného nezájmu, hlavně je to ale nicneříkající pohled, přesto pevný. Když Oruke skončí, jenom se ušklíbnu, přestanu na Sasukeho zírat a zavřu oči, které následně otevřu a upřu je na Orukeho. "Zas*anej rouhači. Měl by ses stydět."
Otočím hlavu tak, abych zase viděla na senseie, chvíli čekám, jako bych se rozhodovala, a pak se několika rychlými pohyby zvednu na nohy tak, že stojím na lavici. Znovu pohlédnu na senseie. "Říkala jsem, že s bezvěrcema se nebavím." Ušklíbnu se, sundám si čelenku, kterou jsem měla na ruce, a hodím ji směrem k senseiovi tak, že by ji měl v pohodě chytnout. Pak seskočím z lavice na zem a pomalým krokem se vydám ke dveřím. Zjevně mě možnost, že už nebudu genninem nijak neštve. Tady to bude chtít pořádně změnit. Ale s nima v jedný místnosti nebudu. Akorát to uráží Jashina - sama, bavit se s takovými rouhači. Koneckonců, vždyť mým učitelem se může stát sám Jashin - sama, pokud budu dostatečně dobrou služebnicí..
Dveře za mnou zaklapnou. Rozhodně jsem nekapitulovala. To ani omylem. Bezvěrci nejsou nade mnou, ale pode mnou. A tímhle jsem ho pokořila, vlastně ty oba. A ten třetí? Bůh ví, co to bylo zač..
Vyjduz akademie a zamířím domů s tím, že se hodlám další nejmíň hodinu modlit, aby mi Jashin odpustil to, že jsem s těma bezvěrcema vůbec prohodila slovo.

Rozdělení do týmů
Třída se zaplní spolužáky a tak mne Kuro budí, co deset vteřin, abdikuju posadím se normálně a sleduji své štěbetající spolužáky. Já si vystačím se svým psím společníkem. Vstoupí Hokage a mí spuložaci zmlknou.

Nastává jeden z nejdůležitějších okamžiků našeho života zašetám Kurovy a pak veškerou svou pozornost věnuji Hokagemu a jeho dvěma společníkům. V jednom poznávám Saskeho, jméno druhého si nevybavuji. Konečně náš velectěný hokage začne rozdělovat tými.
Znovu si pozorně prohlédnu svého budoucího mistral.Takže, tenhle muž bue mým mistrem!

Než se stačím zadívat na své další spolužáky, co rozdělení říkají, začne hokage rychle znovu číst a omlouvat se za chybu.
Doufám, že teď je rozdělení správné a trvalé. pobaveně sleduji reakci budoucího člena týmu. Nakami bije hlavou o lavici a polohlasně nadává. Já mám jeho slova sprostředkované díky Kurovy, který mám velmi bystré uši. Reakce Hirota je přesně opačná on zajásá. Očividně se mu nepodařilo udržet myšlenky uvnitř hlavy. Sám pro sebe se usměji.Já mám opačný problem. Všechny myšlenky zůstanou uvnitř mé hlavy. zadívám se na Kura, jenž představuje jedinou živou bytost s kterou dokážu mluvit. Samozřejmě bych upřednostnil , kdyby tím zůstal jak jej hokage četl prve a snámi byla Takako, presto je mi to celkem jedno. Dokud nejsem v týmu s nikýmkdo ovládá brouky.
Když se na mne mistr zadívá mírně skloním hlavu na znamení úcty. Sedím a očekávám rozkazy.

První tým

Cesta na cvičiště
Zatímco jdu, přidají se ke mně mí studenti. Nejdříve Shikate, pak syn Madary a nakonec má dcera. Shitake hned promluví.
Stejně závislý na informacích jako jeho otec,
pomyslím si, kráčeje na palouk, kde jsme mívali první trénink s Kakashi senseiem.
Inu, nevím jestli ti něco říkají staré zkoušky, takže ti to raději objasním: Nejdříve dojdeme na jedno speciální místo, tam se navzájem představíme a nakonec si vás malinko přezkouším,
řeknu Shitakemu. To už se ale blížíme k mému cíli.

Palouk poblíž pomníku padlých
Táák,
řeknu, sedaje si na místo, kde jsem seděl před již dlouhou dobou. Ignoruji, jestli se také posadí nebo ne.
Táák fajn, všichni. Jelikož spolu budeme nějakou tu chvilku muset pracovat, měli bychom se vzájemně představit. Jmenuji se Uzumaki Naruto a jsem hokage. Mám rád ramen. Mojí specializací je ninjutsu a taijutsu. Nuže, teď mi něco o sobě povězte vy,
řeknu a spokojeně se usměji, jako bych jim sepsal tří stránkovou esej o svém životě.

Třída - seznamování
Hned po mých slovech se ozve můj syn a začne s představováním. Jakmile skončí s představováním, tak se otočí na Takako a vyčte jí své chování. Ta začne s urážkami a já toho začnu mít dost. Ovšem vše se vyřeší tím, že mi Takako hodí svou čelenku a zopakuje svou předchozí větu. Čelenku chytím bez jakýchkoliv problémů aniž bych dával nějaký přehnaný pozor.

Počkám až Takako odejde a zavře za sebou dveře. Jakmile se tak stane, tak pohled přesunu na svého syna a toho Hyuugu.
"Hmm... Divím se, že takový spratek mohl odmaturovat...", zkonstatuju a zakroutím hlavou. Pohlédnu na Hyuugu a kývnu na něj, čímž mu dám najevo, aby se představil a něco málo o sobě řekl. Počkám až se tak stane a pak spustím.
"Dobře chlapci... Teď se přesuneme na cvičiště, kde podstoupíte onen zmíněný test...", řeknu a vyrazím ze dveří, doufaje, že mne oba budou následovat.

Cvičiště
Jakmile se dostaneme na cvičiště, tak se zastavím a otočím se na oba chlapce.
"Váš test proběhne následovně....", řeknu a Takakinu čelenku si schovám do jedné z kapes vesty.
"Budete na mne útočit vším co máte v arzenálu... A pokud se vám mne podaří alespoň jednou zasáhnout, tak vás nechám projít a ujmu se vás jako senseie... Rozumíme si??", sdělím jim obsah zkoušky a ujistím se, že mne pochopili.

Jakmile mi přikývnou, tak od nich odskočím a řeknu:
"Dobrá... Můžete začít..."

Cesta

Cestou necestou polem nepolem... Ha to je jinam ale přeci jen já jdu spolu s Hokagem a dojdu na nějakou louku.
Louka ?? co budeme dělat na louce???
Proletí mi hlavou ale mezitím se ten Naara zeptá kam jdeme jen poslouchám a pak mi hlavou projede.
Chtěl bych vědět proč je tak zvědavý.

Louka

Dojdeme na louku a tam se nám Hokage - san představí jen se usměji a pak se dám do představování já.
Já se jmenuji Uchiha Tobi, nevím kdo je můj pravý otec ale stará se u mě Uchiha Sasuke, mám rád Rámen a Dango, svou specializaci neznám ale doufám že je to Ninjutsu a Genjutsu mým snem je stát se členem ANBU nebo Hokagem a také se dozvědět kdo je můj pravý otec.

 

Pronesu a podívám se na ostatní.

 

Doufám že nebudu mít nejhorší proslov snad bude aspoň průměrný.

 

Řeknu si a čekám co řeknou ostatní

Představování

S hraným nezájmem a rezervovaností naslouchám rozdlělování do týmů. Mírně mě zarazí rozdělení do týmů. Dva Uchihové v jednom týmu ikdyž to dává smysl, kdo jiný by měl dohlížet na Uchihu.
Pak pohlédnu na další členku týmu a po prohlášení. S bezvěrci se nebavím.
Obrátím oči v sloup. Náboženská fanatička to my tak ještě scházelo. Vrhnu pohled stranou na svého kolegu.

Takže teď jsem asi na řadě já. Jmenuji se Ruu. Je my 13 let a pocházím z vedlejšího klanu Hyuuga. Mám nadání v Taijutsu a hledání věcí pomocí Byakuganu. Dávám přednost katanám nebo podobným zbraním. Co za živel mám ještě nevím. Jinak jsem v zásadě ateista nevěřím na osud, tedy za své činy odpovídám já. Můj otec je Hyuuga Neji. Můj Byakugan prohlédne iluze a také vidím chakrové body. Dávám přednost opatrnosti a klidu.
Pokud chceš mermomocí hodnotit ostatní tak si zameť před vlastním prahem. Nemáš důvod se do někoho obouvat hned jak ho uvidíš. Toď odemne vše.

Na cvitišti, čtyři svišti piští

Jen pohlédnu na senseie, který mi odpovídá na moji otázku, když kráčíme kdo ví přesně kam, ale vypadá to, že k Palouku padlých.
Navzájem představíme, to bude otrava. Pronesu tato slova a znuděně dále hledím na onoho našeho Senseie.
Staré zkoušky, jistě.. něco mi to říká. Ale táta o nich moc nemluvil. Ještě dodám a pokrčím rameny.
To už si Hokage-san, náš sensei sedne a začne k nám promlouvat. Chvíli na něj hledím, ale pak odvrátím pohled vzhůru na oblaky, které krásně plují po obloze a přitom se lehce usměji.
Prostě jeho řeč poměrně ignoruji, jelikož jsem zaujat oblaky. Některé dokonce vypadjí, jako zvířata nebo jeden mi připomíná protáhlý oblyčej právě našeho senseie.
Ale jo.. úplně se mu podobá. Zasměji se této myšlence. Ale to si poté uvědomuji, že asi přišla řada na mně v povídání o sobě.
Podrbu se na hlavě a podívám se na svého senseie stylem - A musím.
Dobře, ale je to strašná otrava... Hned na začátek použiji svoji oblíbenou hlášku. A nakonec začnu.
Jmenuji se Nara Shikate... Je..mi 12 let... Moji rodiče Nara Shikamaru a Temari ze Skryté Písečné.. No ehm...Nesnáším povídání, nesnáším nafoukaný lidi... Mám rád pozorování mraků a hraní Shougi. Na chvíli se zaseknu, protože jsem měl v úmyslu říct, že se ženy jsou strašně problematické, ale to už jsem raději držel pusu. ... Ve většině případu užívám stínové techniky, jako můj otec. A kdybych chtěl, tak bych mohl i ty co má máma... Leze to na mně, jako z chlupaté deky. A teď už vážně nevím, co dál říct. Tak se podívám rozpačitě na Hokageho, zda to už stačí. Pokud ano, tak si zhluboka oddechnu.

Konoha-Takako
Ráno pro mě bylo namáhavé a tak jsme si se vstáváním dal načas. Reidži mě zase držela na focení strašlivě dlouho a už skoro svítalo když se se doploužil domů.
Prázdného pokoje kde mě vítal jen můj chlad. Za což jsem byl vděčný. Mám chlad rád.


Prohrábnu si vlasy a plouživým krokem mířím hlavní cestou Konohy kamsi kam- do neurčita.
Na obličeji sluneční brýle, rozevlátou černou košili a v ústech umělou cigaretu kterou rty žmoulám sem a tam. Prve jsem své kroky směřoval k Akademii, ale když vykoukla z poza rohu otočil jsem se na patě a změnil trasu (co nejdál od ní)
pochybuji že se bude probírat něco co by mě zaujalo
Zazívám a zastavím se na raním čaji- nějakém aby mě probral. V 14 hodin mám opět focení a kdybych přišel pozdě, byli by ze mě tři malý.
Když vycházím z obchodu a v ústech mě ještě hřeje čajový povzbuzovák zahlídnu záda která velmi dobře znám.
ale, neměla být přiřazena do nějakého týmu?
vytvořím z chakry ledovou vlaštovky a ta s jemným vánkem doletí až k jejímu rameni kde se usadí- dokud si neupoutá její pozornost svým chladem.
Když se otáčí(pokud se otáčím) sundavám si sluneční brýle naučeným ladným pohybem. ád svým přátelům vidím do očí.
Opět jsi nenašla spřízněnce své víry? Jsou na tebe ale krutí
ušklíbnu se a přesunu cigaretu do koutku úst. V mích očích se odehrává plán nějaké lotroviny.

Nobu


Po chvíli cesty ucítím na rameni jakési zastuzení, takže se automaticky ohlédnu. Na cestě se tam naparuje jeden z mých "přátel", pokud vůbec někomu můžu pořádně říkat přátelé. Pohledem sjedu jeho celého, s brýlemi v ruce a umělou cigaretou v puse, a ušklíbnu se. "Jo, přesně tak.. Všechno jsou to stejně zas*aní bezvěrci jako ty." Tvářím se až moc klidně na ot, že jsem ho právě teď urazila. A taky nemám důvod se tváři nějak znepokojeně. Moje huba je stejně otevřená pro všechny, on už ale může do jisté míry vědět, že k lidem, kterých si cením, tak mluvím prostě jenom prot, že to jinak neumím, ne proto, že bych chtěla urážet úplně všecky kolem sebe. Ano, i on je bezvěrec, stejně jako všichni, kterýma je prolezlá tahle zkažená vesnice, ale on a pár dalších už jsem přeci jenom trochu lepší prototypy. Sice nevěří v Jashina, ale nijak mě za to neprudí, a je ochotný mi "pomáhat" v mých obětech mému bohu, a to s podobnou brutalitou, s jakou se otmu věnuji já. Tím si sice nezasloužil můj respekt, ale nikdo nedokáže být úplně sám, ačkoliv se svým bohem, a proto jsme se svým způsobem celkem dost spřátelili.
"Se*u na akademii a na tým.. Ti rouhači Jashina - sama akorát uráží. Myslím ale, že by to spravila nějaká dobrá oběť.." Stejně jako Nobuovi září v očích nápad na nějakou lotrovinu, podobný výraz se zobrazí v mém obličeji zlým úšklebkem. V tomhle si oba rozumíme. A zdá se, že Nobu má čas na to, abychom se do něčeho podobného dali..
Pomalým ležérním krokem se vydám blíž k němu. Nevypadá to, jako bych co nejrychleji přihopkala za svým nadřízeným, ale prostě tak, že jsme si rovní, a v podstatě na sobě nezávislí, zároveň se ale spolu bavící. Na tváři mám posměšný úšklebek a lehce tázavý výraz, jako bych čekala, že dneska nějaký zajímavý nápad bude mít on.

Takako
napůl žertem na půl varovně zvednu prst.
Zapomínáš co znamená mé jméno? Nobu znamená slib. A já v něj věřím. V ten co mi dala má matka. I když to není víra v tvého boha, je to taky víra
má osobní. A myslím si že každý z nás takovou víru má jinak by nemohl žít- nebo spíš neměl důvod
Hm...oběť říkáš? promnu si bradu a krátce se očima zatoulám k nebi. Pak se na tebe upřeně zadívám a v mých očích je podobná touha. Naše krev se hold nedá zapřít. Ale je tam jen krátce, pak vymizí.
Víš, přemýšlel jsem o naší situaci. Hashi a Tobi asi dopadnou dost podobně jako ty. Mě radši do žádného týmu ještě nepřipsali...a možná to není až tak úplně dobře. Věřím že by jsme se v týmu mnohému přiučili, nejen od senseiů ale i pořádně poznali krutost a bolest takovou jaká opravdu je a né jen z té naší omezené posedlé stránky...
poslední slova volím trochu opatrně. Pro tebe je to možná požehnání a ani já to nemůžu nazývat jinak ale ve skutečnosti...
Asi jsi očekávala že budu pokračovat, ale pokračuji jen tím že zazívám a protáhnu se.
Tím však nechci říct že bych změknul a neměl stejné choutky jako před tím, byl to jen návrh vypuštěný do éteru. No...asi mi z práce trochu šibe
zazubím se a nechám ledovou vlaštovku doplout do své dlaně kde jí následně nechám rozbít na tisíce droboučkých střípků.
Když si počkáme ještě chvíli, myslím že by měl právě do práce nastupovat náš oblíbený kuchtík z restaurace *blabla*(nechci zacházet do detailů aby to Pj nevadilo) (prostě jeden z našich oblíbených boxovacích pytlů) pravím se žraločím úsměvem.

Akademie

Když se můj otec zasekne,. plácnu se do čela.
Že on to zvorlal..
Jasně.. blbě to přečetl..
Prosím, že sem s Tobim.. prosííím!!
Naštěstí jo.. a přísahám,. že jeslti mi dneška řekne ještě jednou Kushino, zabiju ho..
Spolu s Tobim a Shitakem se vydám za papánkem.
Tak to sem zvědavá kam nás zacede..
Louka.. nečekaně.. Vylsechnu Tobiho, potom Shitakeho a pak sem na řadě já. Nadechnu se a začnu..
,,Jmenuju se Kim Kushina Uziumaki, můj otec je tady pán velevážený hokage Naruto Uzumaki a moje mamka je Hinata Uzumaki, dříve Hyuga. Mám ráda Rámen a legraci a nemám ráda nudu a otravné, blbé kecy.. Specializuju se na taijutsu a ninjutsu a můj element je vítr" Dokončím a rošťácky se zazubím.

Cvičiště

Protáhnu se a usměji se na své společníky.
Takže pomalu začneme ne? Oruke zleva, Byakugan. Už když křičím poslední větu jsem v pohybu svou plnou rychlostí. Mimoděk hodím na Sasukeho dvě kouřové bomby vběhnu do kouře, zatáčím doprava zároveň hodím širokým obloukem doleva dvě kumae na drátech směrem na Sasukeho.
Na dlouhou vzdálenost nemám šanci musím na kontaktní boj tam mám aslepoň šanci něco vymyslet na střední vzdálenost nemám naději ho vůbec zranit. Plán není nic moc, ale nějak začít musíme.
Kouřem se hrnu přímo na Sasukeho konce drátů držím pořád v levačce útočím na něj z pravé strany zatím jen čistým taijutsu bez použití levačky a snažím se mu dostat za zády na levou stranu, když jsem tam, ať tam ještě Sasuke ještě stojí nebo ne trhnu a utáhnu smyčku kolem Sasukeho když ne tak,alespoň stáhnu k sobě a chytím své kumae.

Tak se ukažte!

Palouk
Táák fajn. Jmény vás znám, ale o vašich schopnostech nemám ani páru, takže si vás malinko přezkouším. Mám tady tři rolničky. Jestli mi je dokážete vzít, zařídím vám ty nejlepší mise, jaké si můžete přát. Jestli ne, pošlu vás trhat plevel. A aby to bylo zajímavější, tak ten, kdo se mě či rolniček ani nedotkne, půjde zpátky do akademie.
S těmi slovy vstanu, dělaje pečeť na kage bunshin.
To by je mohlo nabudit, nikdo se nechce vrátit na akademii,
pomyslím si, zvolávaje:
Kage bunshin no jutsu!
Když se mrak rozptýlí, vidíte šest Narutů, kteří se rozbíhají do všech stran. Jeden z nich míří proti vám, pěst připravená k úderu, druhá kryje.

Pravý Naruto běží 45 stupňů nalevo z pohledu genninů. Směřuje směrem k lesu.

Ve třídě

Velmi zamyšleně hledím do třídy a přemýšlím, která holka by to mohla být ta Takako. Hmmm. To jméno jsem nikdy v životě neslyšel. Co už, až ji poznám, tak ji poznám. Ale to jméno když ho vyslovím, tak nezní moc dobře a optimisticky, myslím si že její jméno je už předzvěstí jí samotného. Z mého hlubokého přemýšlení, mě přeruší Hokage-sama, když ho popadne záchvat kašel. Okamžitě se po ním ohlížím a ujišťuji se, že mu nic není. Uff, nic mu není. Oddychnu si a vtom vysloví změnu v mém týmu. V úžasu otevřu pusu a z ní vyjde jenom krátký výdech. Otočím hlavu zpět na třídu a očima najdu Hirota. Skvělé, dneska je vážně dobrý den, když to tak shrnu. Zatím teda. Stejnak by se mi určitě ta Takako nelíbila. Už jenom to její jméno. Trochu se otřepu nad pomyšlením jejího jména. Zrakem si najdu své nové studenty ve zbytku a roztáhnu ústa do širokého úsměvu. Už se nadechuji že chci něco říci, tak kolem projde Hokage-san. Ukloním se na rozloučení a poděkuji. Pak se znovu napřímím a zazubím se na Sasukeho-san. Otočím hlavu ke třídě a řeknu, tak aby mě všichni dobře slyšely. Takže, všichni kteří patří do týmu číslo nechť mě následují. Děkuji. Po vyslovení mé věty udělám vpravo v bok. A pomalu vyjdu ze dveří před Akademii.

Před Akademií

Před dveřmi se zastavím a obrátím se k nim čelem. Zhluboka se nadechnu. Hlavně klid, musíš to brát s nadhledem a lehkostí, když si s tím budeš dělat těžkou hlavu, tak se s nimi nikam nepohneš. Musíš je lépe poznat po ve všech směrech. V duchu se usměji a zadívám se na dveře ze kterých vycházejí mí noví studenti. Když se přede mnou shromáždí, tak se chytnu za šíji, ze široka se znovu usměji a začnu vykládat.
Tak jo děcka, no jak bych mohl začít. Zeptám se na jednu věc. Kam byste všichni, teď chtěli zajít. Kam, nechám čistě na vaší fantazii. Zaplatím vám skoro vše. Tam začneme své představování. Chci abyste se tam cítili co nejlépe. Vysoukal jsem ze sebe nervózně a čekám na jejich odpověď.

Hrůza
Hlavu mám položenou na lavici, dokud se neozne to, co připomíná rybu. Sensei.
To dopadne.
Pomalu se zvednu, protože zbytek už je pryč, nedělá mi problém vyjít.
Před akademií si ho prohlížím i zbytek týmu.
A bráchové jinde...
,, Já bych se natáhla někde na louce"
zasním se. Jinak nemám kontrétní představu, co dělat.
Jsem nevýrazá šedovlasá holka z pronikavýma černýma očima.
,, Ale nevím, co ostatní "

Boj!

V hlavě se mi už už rýsuje pln s devadesáti procentní šancí na úspěch, ale ten kluk ho prostě zkazí. Co je to za vola?! si myslí že se může pustit do Jounina jen tak absolutně bez plánu?! chjó, to je materiál. K Nejimu má hodně daleko, pokud je aspoň z poloviny tak dobrý jak se vypráví. Tak to je fakt mazec! Jak mám asi teď bojovat? ne blízkou vzdálenost nic nezmůžu a navíc v tom kouři nic neuvidím! Chjó! Každej nemá Byakugan jako ty vole! Co si vo sobě jako myslíš?! Tak víš co? vykoupej se v tom sám když nemáš ani kousek rozumu... Chjó! Nasadím svůj výraz absolutního nezájmu a sleduji jak se to vyvine. Absolutně v této situaci nic nezmůžu. Kdybych tam poslal ohnivou kouli, spíš by to dostalo jeho než Sas... Počkat! On má Byakugan! On tam vidí! To je moje šance, i když je mizivá. Rozhodně byl můj plán lepší. Ale co, musíme to zkusit. Zformuji pečetě a vyslovím povel: Bushin no Jutsu! Tím vytvořím dva klony, kterým na záda připevním výbušné lístky. Vezmou každý dva kunaie také s výbušnými výbušnými lístky a plochu pokrytou oběhnou každý z jedné strany takže právě tvoříme trojúhelník. Doufám že Ryu sleduje co se děje.(takže Sasukemu prakticky sdělí špatnou polohu) Jeden můj klon na něj pro jistotu zařve jeho jménem aby ho upozornil, ale to je vše. To už mám ale zformované pečetě. Neví, že jsem tohle Jutsu dokončil. Ví o Technice ohnivých koulí kterou mě naučil, ale o téhle ne. Konečně mám ruce v závěrečné pečeti tygra. Soustředím chakru Ryu drž se! Katon: Goukakyuu no Jutsu! Poté z mé pusy vyletí velká ohnivá koule která směřuje přímo na plochu pokrytou kouřem. Kouř se zatím nerozrostl, takže by měla teoreticky pokrýt téměř celou jeho plochu. Kloni s výbušnými kunai mezitím čekají, až se pokusí Sasuke uhnout aby po něm mohli ihned kunaie hodit. Sám jsem připraven použít další jutsu. Při nejhorším případě odpálím výbušné lístky, které jsou umístěny na klonech.

Před akademií

Ostatní týmy jsou už na odchodu, když Sensei prohlásí, že odcházíme. Rychle vyskočím na nohy a Kuro seskočí na zem.
Společně vyběhneme za mistrem. Venku se zastavím v uctivé vzdálenosti od mistra. Pohled upřený přímo předemne. Kuro si mi lehne k nohám.
Mistrův dotaz mne zaskočí. Několik vteřin si rychle přejíždím místa, kam bychom mohli jít. Žádné se mi nezdá vhodné k seznámení se s mistrem. Naštěstí můj problém vyřeší Nakami, která navrhne louku. "Já jsem, taky pro nějakou vnější prostoru.
Louka, jak navrhla Nakami mi bude vyhovovat."
Kuro se na mně zazubí a jsem si jist, že souhlasí ikdyž je s mistra nervózní.Neboj, ten muž už dlouho nebude cizí.


Jsem vytáhlí kluk a je na mne vidět, že mi světlé šaty které jsem si zřejmě vzal ke slavnostní příliš nesedí.
Vedle mne leží štěně. Jeho kožich má tmavě šedou bravu, jakou mívá okamži noci, kdy už zapadlo slunce a tma převzala vládu, ale světlo se ještě drží.

Nobu

Na zmínku o jeho víře se jenom ušklíbnu, je v tom trochu posměchu, ale poznámky si nechám pro sebe, tudíž není žádný důvod, proč by se do mě měl Nobu obout. Trochu o té jeho kacířské víře pochybuji. Ale tak ať. Ať už je to jakkoliv absurdní, on si to nechce nechat vyvrátit, a já už dávno ztratila chuť se o to snažit. To se radši věnuju Jashinovi - sama. Koneckonců, ať si Nobu myslí co chce - hlavně že já, a tím pádem i Jashin - sama, který řídí můj osud, pochopitelně, víme svoje.
"Jo, oběť.." Napůl se ušklíbnu a napůl zazubím, takže vznikne jakýsi zvláštní kompromis - já se fakt téměř nikdy neusmívám, a když už, určitě to není z běžného důvodu, totižto radosti.
Následující Nobuova slova sleduju s jakýmsi zpola nechápavým, zpola nevěřícným a zhnuseným výrazem. Takové filozofování.. Na co to potřebuje? Za mě rozhoduje Jashin - sama, a takovéhle zas*ané plky o ničem jsou fakt nanic, a já je nesnáším.. Ale na druhou stranu musím něco podotknout. "Nemyslím si, Tobi je přeci hodný kluk." Ušklíbnu se. Ale tak vždyť je to pravda. Zjevně je se svojí rodinou zadobře, a tak není důvod, proč by neměl být zadobře i s novým týmem. Ale on to má jednodušší.. Nemusí se ohlížet na nějaké sprosté kacíře.. Nespokojeně mlasknu.
Nobu má tak trochu štěstí, že mám poněkud blahosklonnou náladu, a nechám ho dokončit jeho řeč, protože v opačném případě bych se do něj určitě pustila ohledně změkčilosti a bůhvíčeho, že nad tím uvažuje. Takhle akorát mlčím, a pak se znovu úšklebko-zazubím. "Ještě že tak, ty s*áči, to bych tě pak musela ve jménu Jashina - sama odpravit." V této větě označení "s*áč" zní do jisté míry láskyplnně - zjevně nemám bůhvíjak v povaze někoho oslovovat jeho pravým jménem, a celý svět se pro mě hemží urážkami a sprostými slovy. Ale jeden si vedle mě nejspíš zvykne.
Při zmínce o kuchtíkovi se zlověstně zašklebím, přičemž jsem došla až k Nobuovi, a teď stojím asi dva metry od něj. "Fajn.." Fialové oči se mi zalesknou fanatickou touhou. Toho zmlátíme trochu pro radost. Mám ejště v plánu někde sehnat nějakou micinu, a tu obětovat.. Ale stačil by i pes. Nebo krysa.
Aniž bych čekala, že Nobu cokoliv řekne, pomalu se otočím a vydám se směrem k řečené restauraci. Celkem yb se i hodilo kuchtíka zastihnout dřív, než se dostane do práce, protože ačkoliv mi je fuk, jestli mě při tom masakru někdo uvidí, přeci jenom, do jisté míry respektuju ostatní lidi, kterým yb se nejspíš představa masakrovaného kuchtíka moc nezamlouvala.

Cvičiště - cvičný souboj
Jen co chlapcům řeknu, že mohou začít, tak mladý Hyuuga zareagoval. Křiknul na Orukeho rozkazy, zaktivoval si byakugan, vyběhl na mne a hodil k mým nohám dvě kouřové bombičky.
Chceš mne oslepit?? Mazané... Ale ne dost...

Je jasné, že teď udeří..., pomyslím si a rychlostí blesku poskládám pečetě
Kawarimi no jutsu.
Chviličku na to na mne zaútočí Ruu svým docela obstojným taijutsu. Ovšem místo aby mlátil do mne, praští do dřevěného špalku. Já sám se nacházím za blízkým stromem, který je mimo oblast kouře.
V domění, že jsem stále v kouři, Oruke vyšle ohnivou kouli do míst, kde jsem vskutku před chvílí stál.

V tuhle chvíli už Ruu bude vědět, kde jsem, takže schovávání nemá cenu..., pomyslím si a vyjdu zpoza stromu.
"Já jsem tady chlapci...", řeknu neutrálním hlasem a skoro neznatelně se ušklíbnu.
"Zkuste to ještě jednou... A teď spolupracujte lépe...", pobídnu chlapce a založím si ruce na prsou.
To jsem zvědav co ti dva vymyslí..., pomyslím si a svůj zrak stále upírám na oba své studenty.

seznámení se se senseiem

Směju se od ucha k uchu. Sensei je prima, vůbec nás nechce zkoušet, tak jako to dělají někteří jiní senseiové, ale nabídl se, že se půjdeme bavit. Zamyslím se, kam bychom mohli jít a přitom se legračně mračím. Karaoke bar? Ještě nemůžeme pít alkohol a Sensei by nám to nedovolil. Ichiraku ramen? Nuda, tam se dá jen jíst.
Nic mě nenapadá, ale místo už víme, i když jsem ho nevybral já. „Jo, pojďme na louku,“ raduji se. Věděl jsem, že Nakami-chan je nejen hezká, ale i chytrá. Proto bude jednoho dne mou nevěstou! Cestou na louku se šklebím ještě víc, než předtím, protože mě napadlo, že na louce nám sensei jistě ukáže své skvělé techniky.

Před Akademií

Nervózně čekám na jejich odpověď, když v tom se shodnou na jednom místě. Louka říkáte. Nu dobrá, když chcete čerstvý vzduch, tak to bude splněno. Na chvíli se zapřemýšlí a začnu se drbat na bradě. Tak louka. Hmmmm louka. ……. Už to mám znám jedno perfektní, místečko, odkud se dá nádherně pozorovat celá Konoha a při západu slunce se to promění v překrásné místo, podobné ráji. Tak jo bando vyražme. a zvesela vyrazím na cestu.

Překrásná louka, kde si za Konohou

Když jsme tam konečně dorazili, tak se zastavím, protáhnu se a nasaji ten čerstvý vzduch, který tam vane. Chvíli si užívám vánku, který si pohrává s mými vlasy a jemně mě hladí po tváři. Pak se čelem otočím ke svým studentům. Takže jsme tady, přesně jak jsem slíbil. Není to nádhera? Rozpřáhnu ruce a znovu se hluboce nadechnu. Udělejte si zde nějaké pohodlné místečko a začneme s představováním. Pokynul jsem rukou, že si mají sednout na zem. Vytáhnu si z kapsy jablko a taky si sednu na zem do tureckého sedu.
Já tedy začnu, aby jste neřekli že musíte začínat. Ze široka se usměji a začnu. Nuže jsem váš nový sensei. Mé jméno je Getsu. Je mi osmnáct let. Svého otce jsem nepoznal, protože byl zabit při obraně Konohy před Peinem, to bude asi už patnáct let co zemřel. Jediný kdo mi zůstal je mamka. Žiji sám v jednom bytě na kraji Konohy. Mými koníčky jsou kulturistika, turistika a ještě pár dalších sportů. Mým největším snem je stát se jedním z nejlepších ninjů, co v této vesnici se kdy narodily. Jsem tedy ještě chunin, už čtyři roky, ale to mi nestačí, takže se tento rok zúčastním jouninské zkoušky, abych se stále zlepšoval, tak jako vy. Tuto modrou kůži jsem zdědil po otci. Omlouvám se že tu teď před vámi sedím, v tak ošoupaném kabátě, ale myslel jsem si, že mě pošlou na nějakou misi. Zeširoka se usměji a zakousnu se do jablka, které držím v ruce. Jó, a ještě má strašně rád jablka. Řeknu s plnou pusou a rukou před ústy. Polknu a pokračuji v monologu. Takže, teď jste slyšeli mě, takže nějakým podobným způsobem se mi představte i vy. Ukousnu si další kus z jablka, bedlivě je pozoruji a poslouchám, až někdo z nich začne.

Pochodující za šmoulou
Návrh louky se očividně zamlouval. Mi to rozhodně pijde lepší, než tvrdnout ve vydýchané restauraci a čekat, až někdo přinese jídlo. Sensei se rozhodne, že nás někam odvede.
Snad to bude louka, ne rybí bažina
Pomyslím si kysele, ale jinak jdu. Když sem dorazíme, vidím, že louka není špatná. Při slovech o pohodlném místečku se natáhnu do trávy. Pak se začne představovat. Ne, že by se mi to líbilo, ale musím. A čím dříve začnu, tím dříve to budu mít za sebou...
Jo, takže alou do toho a půl je hotovo...
Počkám, až sensei domluví.
,, Jmenuji se Nakami, jsem z rodu uchiha. Můj otec je Sasuke Uchiha, sensei jiného týmu. Mám dva bratry, Tobiho a Orukeho. Ráda si hraju s ohněm, tedy zkouším to. Mým velkým snem... Hm... to si nechám pro sebe.."
Dokázat, že hokage je idiot...
,, Aaaaaaa... už nevím, co dál říct..."

zbít či nezbít- toť otázka
ještě štěstí že tu dívčinu po svém boku znám. Jinak už bych jí rozmydlil na prací prášek.
Díky Jashine že máš tak málo věřících. Jestli jsou totiž všichni takový tak potěš koště.
Nic méně já si na to zvykl (nebo se tak aspoň tvářím) takže se pokouším být nezaskočen a normálně odpovídat.
No
zářivý úsměv
věř tomu že tebou bych se nechal odpravit rád, ale to bych tě pak neviděl jak rozkvítáš
ne není to hra a není to poprvé co jsem k tobě takto promluvil. jde o čistokrevný kompliment protože ať se chováš jakkoliv pro mě jsi uchvatná dívka.
Otočím se zároveň s tebou a na obličeji už mi zase sedí brýle. Pravá ruka se mi chvěje nedočkavostí.
se svolením Pj
Stačí odbočit a už na nás kouká ušmudlaný nápis restaurace a koho to naše oči nevidí před dveřmi vyzáblý kuchtík s předkusem snažící se dostat dovnitř zadním vchodem. Ku jeho smůle si asi vzal špatné klíče.
Zářivě se usměji
pěkně ho potrápíme
zvednu ruku v pozdravu a nevině se usměji i když on už asi tuší že přichází něco co se mu líbit rozhodně nebude.
Ahoj. Když nebudeš křičet skončíme to rychle přesunu cigaretu do druhého koutku a ještě se ujistím že nás nikdo nesleduje. Pak ustoupím stranou.
Dáma první

Představování se na louce

„Já jsem Hiroto Uzumaki. Mým otcem je Hokage Naruto Uzumaki a máma je z nejsilnějšího klanu v Konoze Hinata Hyuga! Taky mám sestru Kim. Díky svému neomezenému množství čakry dokážu skoro cokoliv. Miluju takoyaki a boj. Jednou ze mě bude nejsilnější ninja z celého světa a vezmu si za ženu tu nejkrásnější holku z vesnice!"

Před holkama se musí člověk chovat jako mistr světa, aby je oblbnul, a ony se pak na to chytnou. Kouknu se očkem po Nanami-chan. Hm, nic na to neříká, ale to je u ní normální. Táta říká, že si holky hrají na královny zimy. Ať si klidně předstírá dál, protože nikdo z Uzumaki klanu se nikdy nevzdává. Všechny překážky jsou proti mně zbytečné. Všechny nepřátele porazím.

Louka

Pohodlně se usadím na louce. Hladím Kura, aby na zbytek týmu nevrčel. No, tak uklidni se .
Spolužáky znáš a mistr nebude ten zlej. šeptám.
Podezřívavě sleduji našeho mistra, vyprávějicího o sobě. Takže nám nevelí Jounin?
To je důvod proč je tak přívětivý.

Po mistru promluví nejdřív Nakami upřu na ni pohled. Poté začne svůj proslov syn našeho Hokageho. Je vidět, že on je syn svého otce. Trochu sebou trhnu, když zmíní klan Hyuga.
Takže touží po moci a po úspěchu.
Onečně na mne příde řada. Podívám se na Kura, jako bych hledal podporu.
"Jsem Raito.
Člen klanu Inuzaka, jak jste zřejmě poznali.
Mím otcem je Kyba a matkou je Ino." Je zbytečné upozorňovat na to, že i mne v krv koluje krev Hyugů.
"Začnu tím, co nemám rád.
Nesnáším hmyz a brouky zvláště."na tohle se Hiroto určitě chytí."Miluji všechna zvířata o které se můj klan stará.
Mám rád východy slunce.

Mím snem je ochránit všechny své blízké. " Podle zpráv jsou ztráty na misích více než milé, bude zázrak jestli se celá třída dožije věku Chuninů. někdy čtu staré zprávy o misích matky a otce. Obraz jenž jsem z nich vyčetl se mi vůbec nelíbil.

Extrémně brzy ráno - kompost vyráží do ulic Listové:

Měli bychom se nažrat..., pravila černá polovice a tak se i stalo. Za chvíli byl pytel nahnilého ovoce prázdný a jen jedno téměř zcela zhnilé rajče a pořádně "uleželá" a "voňavá" ryba zbyli na později. Haha... co budeme dneska dělat? Moc se nesměj, musíme zajít na akademii. Po maturitě nás nejspíš budou chtít přidělit do týmu... Héé... do týmu? To je otrava, pojďme radši do skleníku, tam se aspoň dá něco dělat... To bychom mohli, po dobrém jídle to chce dát si něco na "zub"... Hahaha... to je skvělé... už se nemůžu dočkat, až si dáme do nosu... To není vtipné, dalo nám dost času "to" připravit, jestli "to" zase všechno spotřebujeme, tak budeme další dva měsíce na suchu... Hmm... máš pravdu, musíme si udělat zásoby, škoda že se to nedá koupit za peníze... těch máme plnou ledničku... ... i mrazák, vlastně když o tom tak přemýšlím, tak poslední dobou nemáme vůbec žádné výdaje, je to celkem výhoda. Možná bychom si mohli něco koupit... Có.. jáá nic nechci, tyhle hadry můžeme nosit ještě klidně další rok... nebo dva. Ne.. aspoň nějakou popelnici musíme vybrat... už mě nabaví nosit pořád to samé... Na chvíli bylo ticho a pak jsme konečně vyrazili ve svých obnošených hadrech hodných sirotka s plnou ledničkou i mrazákem peněz, které stejně nikdy neutratíme do Listové. Mohlo být tak kolem čtvrté ráno a bylo nám celkem... no jak může být asi kompostu? Našli jsme několik poměrně pěkných "hadrů" - obzvláště ve čtvrti Hyuugů, kde vyhazujou oblečení sotva ho měli na sobě. Ty spoďáry vezmeme taky... Héé... a já chci ty tanga a tu růžovou podprsenku... Fajn... budou se hodit... hele co tu máme, chcíplá krysa... Jackpóóót... ta je nejmíň týden uleželá... hele už po ní lezou i mouchy... Následoval dezert. Nezdálo se, že by někoho takhle brzy ráno přilákal hluk a mlaskání u jedné z popelnic. Poté jsme se vydali zpátky domů obtěžkáni nejrůznějším šatstvem mezi kterým se skvěle vyjímala růžová podprsenka. Co s ní uděláme?No mohli bychom jí namočit do vosku a udělat si z ní hrnečky... To půjde... jdeme...

Zpátky doma u kompostů:

Chvíli jsme si hráli s podprsenkou, kterou jsme vyztužili horkým voskem, tak že nabyla pevný tvar a dala se použít ... každá část ... jako nádobka na tekutiny. Dáme to do květináčů a zalijeme vodou s trochou humusu, pak přidáme tuhle kapradinu a budeme mít dvě menší bažinky... bude se v tom držet voda, takže to půjde... Ještě by to chtělo nějakou žááábu... do bažinky... Následovalo rozpačité ticho.. a poté byla snězena nahnilé rajče a páchnoucí ryba. Následoval výlet do lednice, ve které v hezky utříděných sáčcích byly prezicně zabalené různé bankovky v různé výši. Peněz máme opravdu hodně, protože neplatíme vůbec nic - jídlo, ošacení, skromné radosti - vše nám rádi přenechají spoluobčané ve svých popelnicích. Někdy se tam najde i literatura. Po chvilce zírání jsme si vzali 1 000 ryů a strčili je ledabyle do kapsy. Pak se šlo na toaletu, ve které se pro množství knížek, svitků s hambatými obrázky a ještě hambatějšími časopisy nedalo skoro ani hnout. Vzali jsme si jedno velice staré vydání Icha-Icha a počali jsme při konání tělesné potřeby číst. Svýho času to bylo celkem populární... ten.. Jirayia byl legendární sannin a přitom psal takové hovadiny, nevím co na tom kdo vidí... Bílá polovice se usmála a začala ukazovat černé polovici co "asi tak na tom lidé vidí". Já bych řekl, že tohle, a taky tamto... no vidíš a tyhle dvě.. co to dělají...? Nahnuli jsme hlavu do téměř pravého úhlu. Nahraj to, nahraj to...., zavýskala zvesela bílá polovice. Mám to... později si to vychutnáme... nebo to někomu promítneme... funguje to líp, než to stupidní Oiroke no jutsu či jak tomu říkají... Na záchodě jsme byli dvě hodiny. Teprve kolem sedmé jsme vyrazili z domu rovnou do skleníku, který máme poblíž domku v areálu botanické zahrady. Nikdo tam krom nás nechodí, protože jsou tam masožravé a další pěkné kytky... a taky protože jsme tam my.

Skleník:

Fííha... ta vyrostla! Obdivně hvízdnula bílá polovice při pohledu na květinu označenou štítkem: Pokus o chakrovou kytku č. 114 a půl... Jsem ti říkal, že když do toho dáme vlastní tkáň a chakru, tak to vyroste přes noc jako nic... dokonce se už i vysemenila... myslím, že tuhle část skleníka bude tahle potvora okupovat do týdne celou, pokud jí teda nesežere ta všežravka támhle na stropě.. stejně bych přísahal, že včera kempovala pod stolkem. To mě nebáčko... vemzeme ty semínka a taky si vezmeme pár lístků... a rozdrtíme to v moždířku... chci to konečně vyzkoušet, minulý model stál za starou bačkoru..., pohlédla bílá polovice na starou bačkoru u odpadkového koše, kterou ohryzavála jina květina taky roztodivného původu. Následovalo drcení semen i lístků na jemnou drť a následné nasypání do dutinky. Tohle se nemusí ani sušit..., poznamenala černá polovice. A myslíš, že to vážně doplní někomu chakru? Téda nevím, ale posledně to účinkovalo, akorát na tu ropuchu, kterou jsme pak seškrabovali z okna... Pochybuju - ale to je vedlejší - hlavně mě zajímá co udělají ty jedovaté látky z té rostliny co jsme vyšlechtili z původního preparátu ropušího jedu... Škrtnutí zapalovače a mocné potáhnutí. Kašel. Chvíli se dávíme, ale znovu a znovu potahujeme, dokud nejsme na kaši.

O hodinu později, stále ve skleníku:

Řekl bych, že mi nějak změkl mozek... Uííí.. hele, víš, že nám po stropě leze Kyuubi? Ne... to je ta růžová podprda z květináče... Jsme na kaši, ale pomalu se zvedáme a vrávoravou chuzí dorážíme opět ke stolku, abychom ubalili další "modely". Celkem 50 cigaret našlapaných tím nejhůstějším matrošem co jsme dokázali kdy vyrobit. Hahahaha... tak mě napadlo... když jsme do té kytky dali kousek sami sebe... Zahlaholila bílá polovice, zatímco černá svraštila obočí tušíc kam tato myšlenka povede. Nekouříme tak náhodou sami sebe? Hahaha... To je hůůůstýýý!!! Je to jen část genetického materiálu, nic víc... nevím co v tom vidíš, jen urychlení růstu... a mimochodem... chakru to trochu zlepšuje, mám pocit, že tak o 5-10% běžného normálu, ale chtělo by to ještě ověřit, nejdřív znovu na sobě a pak nějakém subjektu... nejlépe člověku. Ty volééé, já mám po tomhle chakry na rozdávání... nejsem přeci blbjcííí jsme doktožíííí!!! Hmm... taky se na to tak dá dívat... mimochodem, měli bychom jít na tu akademii, kde jsme nechali čelenku?Jakou čelenkůůů? Jo tamto... včera mi jí zblajzla támhleta kytka a nechce jí mrcha vydat, prej že jen pokud jí dáme svou ruku. Hovno... dostane sousedovic kočku ... támhle je v kleci.. heh.. beztak to zas dají nějakému týmu za úkol vyšetřit... ideální déčková mise, komu se ztrátcí kočky? Hah... ale kdyby vlezli sem do skleníku, tak z toho mají ti nebožáci minimálně Áčkovou misi jak vyšitou... Cos říkal? Jsem nějak ... sledoval támhletu lítající žábu... Ty už to nehul... Následovalo krmení masožravé kytky sousedovic kočkou, výměnou za získání vlastní čelenky. Byla sice trochu oslizlá, ale to nám nijak nevadilo. Dali jsme si jí do kapsy u pláště - notně ošuntělého a potrhaného, vyrazili jsme ven, zamkli jsme a na dveře usadili ceduli s nápisem: NEVSTUPOVAT - Kdo sem vleze, nevyleze. - ŽIVOTU NEBEZPEČNO!

Cesta na Akademii:

Opustili jsme klidnou chůzí botanickou zahradu a pozdravili jsme pár zdejších zaměstnanců, jejichž (mezi jínými) úkolem je zabránit každému vlézt do našeho skleníku - nutno dodat pro jejich vlastní dobro - protože nepochybujeme, že by se skleník plný kytek s mrštností Velociraptora a apetitem Tyranousaura neubránil cizí návštěvě sám. Vytáhli jsme si další cigáro plné modelu 114 a půl a zapálili jsme si. Tohle je pohodový matroš, tentokrát jsem spokojený, akorát tím budeme smrdět na sto honů... ale co, to může být každýmu u prdele... Hele... je támhleto akademie, nebo je to taky halucinace? Ne... už jsme tady, dokouříme a půjdem... stejně jdeme pozdě, ale to si myslím, že nevadí, v nejhorším nás nepřiřadí do týmu a budeme moci zbytek strávit ve skleníku...Hele, hele... a co když tóó.. no víš co... budou mít kecy... jakože zase smrdíme, vypadáme odporně a táák, no prostě jako vždycky... A? Má bejt, prostě si vlezem k sobě do rohu, budeme se tvářit, že tam nejsme a vono je to přejde.... jako vždycky, na ty malý haranty nemám náladu... A tak jsme smrdíce od "epesních cigaretek" a všeho možného dalšího vstoupili do akademie. Každý kdo nás potkal se nám vyhnul obloukem a tvářil se jako, bychom byli hnůj na nožičkách, ale to nám nevadilo, protože my hnojem na nožičkách jsme. Vešli jsme do třídy s výraz totálního nezájmu o cokoliv a zamířili jsme rovnou na své místo, nic jsme neříkali a bylo nám jedno zda jsme přišli včas nebo ne. Prostě jsme tady a hotovec. Usadili jsme se na místo a znuzeně čekali co se bude dít.

S Nobuem

Na kompliment se pouze trochu neurvale zazubím-ušklíbnu. Nevím, nedá se říct, že by mi taková slovav nelichotila, a že by mě to nebavilo, když mi někdo říká podobné věci, ale na druhou stranu, současně s tím cítím cosi jako potřebu se na někoho vázat.. A to já ani moc nechci, já bych celkem potřebovala být volná. Nebo spíš bych ráda dělala to, co říká Jashin sama. A ohledně tohohle nevím, jak se k tomu staví.. Ale mám za to, že bůh smrti a zkázy nejspíš nebude bůhvíjak přejícný snaze se s někým nějak výrazněji spřátelit. A proto to radši tak napůl ignoruju, ať mi je to jakkoliv nepříjemné. Jashin - sama je pro mě v každém případě přednější než cokoliv, co chci já osobně.
Vydáme se směrem k dotyčné restauraci. Na tváři se mi objeví poněkud sadismem prodchnutý úšklebek, když spatřím kuchtíka, jak si nejspíše zapomněl klíče, a teď má problém se dostat dovnitř. Tenhla s*áč nám neuteče. Zamnu si ruce.
"Jashin - sama bude rád.." Utrousím s úšklebkem na Nobuovu poznámku o trápení.
Narozdíl od Nobua nezvedám ruku, přeci jenom, taky je to bezvěrec, tak co bych se s ní patlala. Akorát se mi na tváři objeví cosi, co by mohlo být bráno za pokus a zazubení se, přičemž se mi fanaticky zalesknou fialové oči. "Ano, ty s*áči.. Sice rychle, ale.." V tuhle chvíli už mám volný prostor, takže aniž bych Nobuovi poděkovala ze šanci, či se k němu vůbec nějak otočila (já nemám v povaze děkovat), se k mladíkovi prostě vydám, a ačkoliv jsem nejspíš menší než on, tvářím se celkem suverénně, když si ho podržím a pohybem nohy mu ty jeho podkosím, až se svalí na zem. Celkem se bavím tím, že teď stojím nad ním.
"Tak.. A teď se těš." Začnu několika kopanci, které si ho jenom tak oťukají, jako by si moje noha zkoušela, kde to bude bolet víc a kde míň. Čím dál více se ale stupňuje razance a moje oči září čím dál více fanatickým leskem, když si uvědomuju jeho bolest. Jen víc, jen víc..
Teď je ale "na řadě" Nobu, to si uvědomuji, a proto s velkým sebezapřením skončím se svým prozatím ani ne tolik brutálním chováním, a vrhnu rychlý pohled na Nobua, co teď míní udělat on. Ne, že bych se nějak starala o to, že by nám ten s*áč mohl zdrhnout - to on nezvládne.

S Takako
a tebe to samozřejmě potěší taky protože to těší jeho...Ach...taková škoda. Škoda tě. Nebo snad nejsi vhodna pro lidi a proto se tolik vážeš ke svému bohu?
Když začne okopávat kuchtíka jako svou zahrádku sleduji jí- konkrétně každý její pohyb, každý centimetr jejího těla a nejdéle zůstanu na jejím obličeji.
Takový soustředěný výraz...Je tak krásná. Moc jí to sluší
samozřejmě chápu že není normální aby se lidi vzájemně okopávali ,ale myslím si že větší zlo by byli kdyby jsme je i vraždily. A to neněláme. I dkyž s naší povahou...zatím neděláme.
a to jsme jako malý nejdřív kopali do věcí, stromů zvířat a teď lidí. kam se to potáhne dál?
když mí velkoryse nechá prostor nechám kuchtíka trochu vydejchat a obcházím ho kolem do kola podobně jako vlk- taky se přibližuje v kruzích a pak až zaútočí. (pokud tedy na ten první taneček není moc hladový)
ještě chvíli a nalomila by mu žebra, což by mě samozřejmě strašně mrzelo.
mlsně se ušklíbnu a vezmu si do parády jeho hlavu. Prve mu dám několikrát pěstí do obličeje (z každé strany aby mu to pak oteklo symetricky) a chvilku počkám než vyflusne krev a i pár zubů.
asi by jsme ho měli nechat. Potřebujeme jiný cíl, takový co vydrží trochu déle a více
ale pohled na krev mě rozdivočí. Vezmu jeho pravou ruku a nohou se mu opřu o hrudním. Celou silou s ní trhnu dokud neucítím jak mu nevyskočila z kloubu a pak ho nechám aby kvílel a válel se sem a tam.
tohle má být smysl našeho života?
zvedám se abych opět nechal Takako s tím že její zásahy budou poslední. Další by nemusel přežít.
Jestli se moc rozdovádí zastavím jí a ke konci zkusím jestli má kuchtík ještě nějaký pulz.
trochu jsme to přehnaly
porozhlédnu se po nějaké větší železné či dřevěné rouře a i s ní v rukou jako s beranidlem se rozběhnu proti zadním dveřím. Ránu co tím způsobím by měla zburcovat ty vevnitř k pohybu aby se sem podívaly.
Ale než sem dorazí tak mi zmizíme.....
příště buď silnější.
ale když jsem se tak rozehříval...
potřebuju tu bolest cítit i sám
Takako, co bys řekla na trénink?
je to nebezpečné, ale zase si budeme muset pomoci sami. jako vždy.

S Nobuem

Mezitím, co nechám Nobuovi volný prostor, odstoupím trochu dál. Oči mi stále září fanatickým šílenstvím, a trochu se třesu, protože nejraději bych tomu kuchtíkovi rozbila držku sama, hovadu jednomu, už totiž cítím, jakou z toho bude mít Jashin - sama radost.. A já ji mám taky, protože ji má on..
Na tváři se mi objeví pološílený úsměv, když Nobua sleduji. Rány do obličeje, krev, zuby.. Vykloubená ruka. Docela zajímavá inspirace, pokud si nejsem jistá, co bych s ním ještě mohla udělat. Však ono je tolik věcí, co by se s tím kacířským hovadem dalo dělat.. Znovu se "zazubím", a když dostanu prostor, jedním skokem se dostanu nad kuchtíka, přičemž lehce odhalím své zuby, takže můj "úsměv" je stejně zlověstný, jako "úsměv" kterékoliv šelmy, která si hraje se svou kořistí. "Tak teď se těš.."
Neřeším, jestli ho omylem zabiju. Když už jsem v tom, jako že předtím jsem přestala jenom kvůli jakési zdvořilosti k Nobuovi, aby taky dostal prostor, kleknu si kuchítkovi jednou nohou na hruď, abych si zmítající se tělo přidržela na zemi. Pak si přichytím ještě vykloubenou ruku, to spíš jenom tak pro jistotu, přičemž mu každý pokus o její osvobození musí působit nesmírnou bolest, a do práce si vezmu ruku druhou. Jsem velmi krutá. Začnu s palcem a postupně vykloubím každičký kloub na jeho ruce - ovšem dřív než se dostanu k lokti a rameni, Nobu mě z něj odtáhne, protože kuchtík se začíná bolestí zmítat až neuvěřitelným způsobem, a svým způsobem docela i hrozí, že brzy odejde do bezvědomí. "Pusť mě ty k*eténe.." Syknu na Nobua, ale ačkoliv to zní zle, není to rpoto, že by mi to fakt vadilo, jenom jsem momentálně rozvášněná. Společně s Nobuem se ale rychle klidím pryč, přičemž ponecháváme kuchtíka svému osudu.
Ještě vypadám trochu rozvášněná, když se s Nobuem zastavíme, a v očích se mi zračí trocha nekontrolovatelného šílenství způsobená mým vztahem k Jashinovi, ale zjevně už se dokážu ovládat. "Trénink..?" Zamumlám, přičemž ještě trochu krotím své vzrušení, ale už nad tím normálně přemýšlím. "Já nevím.. Ještě bych Jashinovi - sama něco obětovala.." Pokrčím rameny. Nejen, že mě trénink nudí, ale Nobu už by měl vědět, že se mnou si moc nezatrénuje - jediné, co umím, je taijutsu a základní jutsu. "Ale tak jestli chceš.." Bůhvíproč vynechám nadávku, přičemž jenom mumlám, protože se ještě trošku snažím ovládnout. Nejradši bych si s tím kuchtíkem pořádně pohrála, způsobila mu co největší bolest, a.. To by nebylo nenápadné, kdyby z Konohy najednou někdo zemřel! V duchu se zašklebím. Konoha pro takové jako já není moc přívětivá.
Nejradši bych ještě něco obětovala, ale asi mám nějaký záchvat milosti či co, a tím pádem jsem se rozhodla dát Nobuovi volnou ruku ohledně nejbližšího programu.

Cvičiště

Mé dráty se omotají kolem náhrady a já uskočím v zad abych se vyhnul přilétajícímu orukově ohnivému útoku. Vyskočím z rozptylující se mlhy a zastavím se vedle Orukeho.
Zasáhli jsme oba? Ne je to jen náhrada. Rozhlížím se kolem sebe.
Najdu mistra o okamžik dřív než se ozve sám a otočím jeho směrem hlavu .
Má pravdu samostatně se k němu ani nepřiblížíme.
Aniž bych spustil oči z mistra tiše syknu. Dobře Oruke jaký je tvůj plán můj očividně nevyšel.
Já jsem expertem na boj z blízka a ty na střední vzdálenosti, náš protivník je lepší v obou disciplínách a umí odezírat a číst pohyby, chce to nějaký plán.
Prohlížím si cvičiště a dívám se po nejlepších úkrytech.

Ráno

Konečně nastal ten den na který jsem tak dlouho čekal. Den kdy se zbavím bezvýznamného tlachání v akademii a ještě hloupějšího tréninku, který mi spíše připomínal nějakou hru. Vždycky jsem kvůli tomu raději trénoval sám a to úlplně jiným stylem. Můj trénink byl daleko namáhavější a pro někoho i trochu brutálnější než obyčejné procvičování v akademii. Zcela určitě to bylo proto, že jsem narozdíl od ostatních tak trochu "nesmrtelný" ale každý má své slabiny. Jenže já jich mam opravdu málo a tím se od ostatních tak hodně liším. Sice jsem jiný než ostatní genniny z Konohy ale to neznamená že svůj život vedu nějak jinak. Také musím každé ráno dělat ty samé věci jako ostatní děcka v Konoze a tak to bylo i dneska.
Ráno díky nastavenému budíku vstanu kupodivu včas a tak není divu, že si se vstáváním dávám celkem načas. Nakonec se rozhoupu a vstanu abych se mohl obléct do svého obvyklého oblečení (viz. obrázek).
Stejně nemusím nikam pospíchat...nebaví mě čekat v akademii na to hloupé zařazování a ještě k tomu když tam budu s ostatníma....opravdu dneska nemam náladu na jejch hloupé řeči.
Během deseti minut jsem připravený na dnešní den, ale stále se mi do akademie ještě nechce a tak se raději dojdu dolu nasnídat. Sejdu točité schody vedoucí přímo do kuchyně a posadím se ke stolu před připravenou snídaní. Ve chvíli kdy spořádám poslední toast s burákovým máslem se v kuchyni ozve známý hlas mé matky.
"A heleme se kdo právě vstal, nemáš být náhodou v akademii ??"
Ani se nenamáhám otáčet, jelikož podle hlasu poznám svojí matku a rovnou odpovím klidným hlasem.
"Ale jo, já se tam časem ukážu. "
Vstanu od stolu, otočím se ke vchodovým dveřím ve kterých stojí má matka a zákeřně se pousměji. Ona je asi jediná osoba, co mě má rada bez toho aby se mě nějak bála a taky mě zná nejlíp. Není divu že tenhle výraz pochopila a s úsměvem ve tváři přešla do kuchyně. Já se beze slov vydám k vchodovým dveřím a sundávám si z věšáků svůj kabát. Je to dlouhý černý kabát, který mi zakrývá celé tělo a trochu i pusu (podobný tomu co používají Akatsuki, jen bez obláčků.) Nechci být nějak výrazný, ale z dřívějších zkušeností se raději zakrývám úplně celý. Otevřu dveře a pomalým, ale sebejistým krokem vyjdu ven do ulice. Ještě než odejdu,uslyším matku, která mi přeje hodně štěstí a upozorňuje ať nevyvádím žádnou hloupost.
Já a hloupost ?? pche, vždyť jdu jen na zařazování...co se tam asi tak může stát.
Normálním krokem se vydávám směrem k akademii a nevšímam si lidí kolem. Už jsem zvyklí že se na mě lidi často dívají a také se mi už párkrát stalo, že na mě vyjel nějaký ten starší kluk. Pokaždé jsem se držel v klidu ale, když mě někdo nazval zrůdou nebo obludou tak to většinou nedopadlo nejlíp. Ať byl kluk sebevíc silnější mému vzteku se neubránil a po malé šarvátce pokaždé skončil v nemocnici. Teď si naštěstí dali všichni pokoj a tak bez problému během deseti minut vejdu do známé akademie. Bez jakého koliho zaklepání vejdu do třídy a rozhlížím se jestli tu ještě někdo je. Hnedka si všimnu nějaké dívky a nějakého chlápka, tedy pokud to byl kluk.
Asi jsem tu pozdě no....co se dá dělat..
Vejdu do třídy, rozhlédnu se a pak promluvím dostatečně hlasitým hlasem, aby mě všichni pořádně slyšeli.
"Zdravím, tak co se bude dít ??"
Nevadí mi pokud tam je sensei, prostě to chci mýt rychle za sebou a je mi celkem fuk jaké z toho budou následky.
Měl jsem raději zůstat doma....tohle bude fakt otrava.

Cvičiště

Dojdu tak, abych byl na Ryově úrovni a pravím: Takže thole nám tedy nevyšlo. Zkusíme něco jiného. Ale mám nápad, jdeme na něj. Až bude u tebe, zase rozhoď bomby… TEĎ! Poté se hned rozběhnu a doufám že Ryu také. V ruce držím dva kunai které posléze hodím na otce. Letí tak, aby ho oba minuli, ale opravdu těsně. Jakmile se dostanu za něj nebo do jeho okolí, provedu Kawarimi na jeden z těch kunaiů. Tak pojď, trochu jsem tu techniku zlepšil co ty na to?! Sežer si to! Složím pečetě, soustředím chakru! Katon: Housenka no Jutsu! Technika samozřejmě není tak silná jako v podání Sasukeho, ale aspoň něco. JE to asi tak úroveň C. Koule nasměruji tak, aby měl Sasuke jedinou možnou cestu úniku tam, kde běží Ryu. Doufám že zase nepoužije Kawarimi. Teoreticky by na to neměl mít čas, ale přeci jen je to Jounin. Ale jestli to Kawarimi hodlá používat do nekonečna, tak si můžeme jít hodit mašli. Teď Ryu! Zakřačím kdyby to všechno náhodou nezaregistroval. Poté si vyskočím na nějaký velký strom a jsem připraven zaútočit kdyby se náhodou, což se nejspíš stane, dostal Sasuke z našeho útoku. Nesmíme mu dávat čas na oddech. Jsme dva a toho musíme využít co se fyzických sil týče.

Sakura

Vzbudíš se po nádherné noci se svým mužem. Pomalu otevíráš oči a jako první ho uvidíš. Pak si uvědomíš, že musíš svým dětem přichystat snídani a svačiny do školy. Tak vstaneš, umyješ se, oblečeš a sejdeš dolů. Začneš přichystávat snídani. Když ji máš hotovou, tak děti slezou a pozdraví tě. Po chvíli i tvůj manžel sleze a políbí tě na tvář. To ti vžene vzpomínku na tu krásnou noc, kterou si prožila. Na snění není času, musíš ještě dodělat jim svačiny. Až všichni posnídáte, tak Sasuke si jde přečíst noviny, když v tom někdo zaklepe na dveře. Sasuke vstane a dojde tam, pak ti řekne, že po něm něco Naruto chce a musí odejít. Znovu tě políbí. Potom vyjde z domu. Dnes bys měla udělat, ještě pár dalších věcí, jako například umytí nádobí, oken, utřít prach atd. Právě když jsi doumývala nádobí, tak někdo znovu zaklepe na dveře. Dojdeš otevřít a za nimi vidíš udýchaného člena ANBU, který si před tebe kleknul.
Promiňte za vyrušení, Sakuro-san, ale zapomněl jsem vám předat listinu od Hokage-sama, když jsem tu byl předtím, kvůli vašemu manželovi. Zde. Podá ti listinu s pečetí hokágů. Když si ji přečteš, tak se dozvíš že se máš stavit u Naruta také. Dostal jsem novou zprávu, počkejte. V ruce se mu objeví další listina, tentokrát s pečetí ANBU. Ninja ji rozbalí a přečte. Takže malá změna Sakuro-san. Máte se prý ihned dostavit do Akademie, protože vám bude přidělen tým číslo čtyři z rozkazu Hokageho. Ukáže ti listinu a je tam naspané to stejné, co ti právě před chvíli řekl. Máš nový tým, který tě čeká v Akademii. Předá ti listinu, protože je tam i seznam žáků v tvém týmu. Pak se znovu ukloní. Nashledanou a přeji hezký den. Ukloní se a zmizí. Úkol máš jasný, musíš do Akademie a vyzvednout si tým.

Hashi, Cuteky, Koyashi

Sedíte ve třídě pěkně dlouho. Všichni odešli se svým týmem někam se seznámit, ale jenom vy tam pořád sedíte a nikdo nejde. Tak si říkáte jestli na vás nezapomněli, zdá se že je to velmi pravděpodobné. Unuděně „ležíte“ na lavicích a nevíte co dělat, jestli počkat, nebo jít domů. Když v tom slyšíte za dveřmi kroky.

Kompostujíc v Akademii:

Sedíme vzadu a sledujeme, jak ostatní postupně odcházejí, jedni s Hokagem, další s Uchihou Sasukem a nakonec nějací i s něčím co vypadá jako žralok. Nakonec tu zůstaneme osamoceni sedět je s nějakým klukem //Hashi// a nějakou holkou //Cuteky//. Pouze pro sebe si pomýšlíme: Ééé... oni na nás zapoměli? Paráda... aspoň máme volno, už jsem se bál, že budeme muset něco dělat... pojďme do skleníku... Počkej, počkej... a hele... víš co... dáme si nejdřív modela a pak uvidíme... Z toho už budeme fakt na sra*ky.. ale budiž, stejně se mi nechce zvedat... škoda, že jsme si nevzali svačinu... Nejprve dojdeme k velké kytce v květináči v rohu místnosti, kterou si přitáhneme s hlasitým skřípotem (který nás nechává chladným) ke své židličce. Následně vytáhneme "model" (naše haluškoidní cigáro) a zapálíme ho. Whééé... S takovým tempem to všecko spotřebujeme moc rychle... ale co... ono to zas vyroste... Poklidně si pokuřujeme ve třídě a zdá se, že nás nic nemůže rozhodit. Hele... a myslíš, že ti dva tady... jsou náš tým? Následuje zakuckání. Uff... no.. jestli jo, tak si pak dáme ještě jeden model...

prázdná třída
Když se vřítím dovnitř skoro sejmu jeden z odcházejících týmů. Třída je podivně prázdna a tak je pocit strachu- že jsme přišla pozdě na místě. Ovšem pak si uvědomím (po tom co jsem chvilku stála na místě a bylo viditelné že přemýšlím že svou hlavou rozbiju okno) že počty ostatních týmů jsou plné a ten zbytek sedící ve třídě je tedy...můj tm. Oddechnu si.
Když vidím že je náš sensei asi taky celkem nedochvilný ( i když já v žádném případě neplánovala přijít pozdě- za to může otec!) uklidním se. Narovnám se a na tváři se mi rozzáří úsměv. Krátce na to ho protne úžas když si všimnu Koyashiho.
Jedním rychlým skokem jsem u něho a špička mého prstu se dotýká špičky jeho rostliny(té co z tebe roste). Pokud mě nesežere (/te) Začnou zvídavé otázky při kterých mi v očích poblikávají hvězdičky vzrušení a zájmu.
To jako roste přímo z tebe? To si taky ty? Umíš to ovládat? Je to jako bys měl další pár končetin?Nemůže tě to schlamstnout?Kde to má kořeny a jak 'to' zalíváš? Ke které rodině vlastně patříš?
to že v ruce držíš něco z čeho hulíš mě absolutně nezajímá tolik jako ty sám.
Bez ohledu na to jak náš rozhovor dopadne a jestli budeš mít dostatek sil mi odpovědět-natáhnu k tobě s úsměvem ruku.
Jsem Cuteky.
Pokud jí přijmeš (nemyslím tím do svého trávicího traktu) můj stisk je velmi silný, možná až drtivý. I když mi očka k tobě neustále pošilhávají mám tolik zdvořilosti abych odtančila k Hashimu. Opřu se lokty o jeho lavici a chvilku ho pozoruji.
Mam to ale kliku mít v týmu někoho tak zvláštního a pak někoho tak hezkého. (myšleno tebe). Asi jsme hodně upřímná a hodně jednoduchá. Neskrývám nadšený- zasněný pohled a ještě chvilku tě sleduji než má ruka vystřelí k tobě.
Cuteky
pokud rozhovor nepokračuje ani na jedné straně, přesouvám se do vašeho středu (na setinu milimetru přesně- i si kvůli tomu klidně přesunu lavici.
Vydržím sedět 10 sekund. Pak vyběhnu na chodbu hledat senseie a nakonec se zabavím tím že lehnu vzadu na zem a nohama začnu nadzvedávat lavici. Pro zahřátí tak 100 krát.
Když se ale po chodbě rozezní kroky během nanosekundy sedím opět mezi svými týmovými partnery. Celá nedočkavá...

ano ano ANO! Ať je to přinejmenším žena Gaie-senseie.

Cvičiště

Dívám se na mistra a kývnu, dobře půjdu z prava. Co máš v plánu?
Rozběhnu se na mistra, jsem jen o krok za kolegou. V běhu sváži dva páry kumaii lankem k sobě zdánlivě je hodím do prázdného prostoru , kumae se zaseknou do stromů na pravo odemně tam kde je místo nejbližšího příhodného úkrytu . Takže při jeho rychlosti a schopnostech s přímými útoky nepochodíme. Bude uskakovat nebo používat náhrady, takže musíme jeho možnosti úkrytů omezit a to rychle. Běžím vpravo v okamžiku kdy se v orukových rukách oběví komae hodím kouřové pumy, abych kryl společníka.
Mlčky vytáhnu dva vybůšné lístky , klidně v běhu pozoruji mistra i orukeho. Rychly a dobrý trik jen jestli to bude stačit. Pomyslím si když se Oruke přemístí a zahájí ohnivou palbu. Vrhnu kouřem k mistru. Mlčky nemíním prozrazovat svou pozici. Mlčky také udeřím, na Sasukeho jen pravačkou a do levé ruky si hodím kumae s lístky.
Pokud začne mistr skládat prsty do pečetě náhrady hodím kumae na dvě nejbližší místa úkrytů. Když se mistr přenese někam do kouřové clony hodím jeden pod mistrovy nohy druhý se zasekne do stromu nalevo od nás a roztříští ho na třísky.
Když se mistr vrhne po orukem, vrhnu se na pomoc příteli.
Tentokrát se nestáhnu ani neustoupím a pokračuji v boji ať naše útoky dopadnou jak chtějí.

s Takako
Taky bych tě nechal pokračovat, klidně bych ti dovolil abys ho zabila...ale co by pak na to Hokage? Až budeme starší možná odejdeme a přidáme se někam kde budeme moct dělat to po čem touž naše krev...ale teď ještě ne. Ještě nemám dostatečně naspoříno abych vás mohl vzít sebou
Neber to tak že bych se snad chtěl věnovat 'suchému' tréninku. Toho si dost nedobrovolně užívám s Reidži. Ale to naše malé boucháníčko s kuchtíkem mi hodně rozproudilo krev. Potřebuju trochu zchladit. Cítit bolest, né jí jen působit.
Pokud by tomu na světě mohl někdo rozumět tak jsi to ty.Nevědomky se ušklíbnu.
Jedna závislost lepší než druhá.
Po cestě k místům kde provádíme rituály ulovím u popelnic potulnou číču. Není těžké takové tuláky zlákat do vaší náruče. Na druhou stranu- mezi tím co mi spokojeně přede v náruči a netuší co se jí stane si říkám, že je to pro ní možná lepší než hladovka.
Ale samozřejmě nejdřív dopotěšíme tvé božstvo. Bylo by nemístné nechatjej rozehřát kuchtíkem a pak nenechat přijít závěr
Mrknu a nasadím si sluneční brýle.
V lese ti dám zvířátko na starost a stává.m se věrným pozorovatelem. Srdce bušící nedočkavostí

Louka

Snažím se zachytit každičké slovo, které, mí studenti, řeknou o osobě. Při tom stále jím své jablko, které už dojím, a opravdu malý ohryzek strčím do kapsy. Při posledním představování Raita, tak se zamyšleně podívám na Hirota. ……….. Jakmile Raito dokončí svoji řeč, tak znovu procitnu. Zakroutím hlavou. Takový myšlenky tě nemůžou napadat, jestli se to provalí, tak končím jako ninja a taky jako osoba v Konoze. Podívám se směrem ke Konoze a chvíli ji pozoruji. Zhluboka se nadechnu a otočím se zpět ke studentům. Tak jo bando, velmi jste mě potěšili, že skoro všichni dokázali povyprávět o sobě. Pohledem trochu sjedu na Nakami, trochu se pousměji. Nevím co byste chtěli dělat teď, ale já bych se tady jen tak povaloval. Co říkáte. Široce se na své studenty usměji. Ale ještě před tím, se chci vás na něco zeptat. Všichni mi řeknou svůj názor. Jo. Podívám se na ně, zvlášť na Nakami. Takže. Proč si myslíte, že jsou ninjové rozdělovaní do týmů? Tak zní má otázka a čekám odpověď.

Ve třídě - "rozhovor" s Cuteky:

Sakra... něco k nám jde... Hééé... to je naše týmová kolegyně...možná... No tak to potěš.... Pomyslíme si, krátce předtím, než nás Cuteky začne bombardovat kupou otázek, pokoušíme se odpovídat, ačkoliv si nejsme jisti jestli to budeme stíhnat.... To jako roste přímo z tebe? Ano. To si taky ty? Ano. Umíš to ovládat? Ano. Je to jako bys měl další pár končetin? Ano. Nemůže tě to schlamstnout? Ne. Kde to má kořeny a jak 'to' zalíváš? [/i] Ehm.. ono je to součastí mého těla, jako ruka, nebo noha, nemá to kořeny a stačí bohatě, když se nažeru ... tak získám živiny, funguje to stejně jako u jakýchkoliv jiných živočichů - jídlo, voda a spánek. Ke které rodině vlastně patříš? Nemám rodinu... jsme sami... Odpovídám trpělivě ve snaze odolat tomu přílivu slov. Poté se představí. My jsme Koyashi... To znamená "hnůůůj".. hahahaha.... Představí nás náhle vesele bílá polovice, načež ta černá svraští obočí. Hmm.. to je možné, ale dle povahy naší živočišně-rostlinné existence a dle jídelníčku bych spíše mluvil o kompostu...Hahahaha... nebuď tak vážný, pojďme raději udělat nějakou legraci... tady ... s Cuteky... Mohli bychom se nažrat... to by mě docela uspokojilo... Pořád jenom jídlo... hahaha... hele Cuteky... a ty seš co? .. ehm.. kdo? ... jako tak víš co do jaké rodiny patříš a tááák... Odmlčíme se, bílá polovice "dychtí po informacích" od Cuteky, zatímco černá vypadá podmračeně. Stále po celou dobu pokuřujeme svého "jointa".

Až skončí rozhovor a Cuteky se začne rozcvičovat (my máme další "joint") tak jí chvíli pozorujeme. Whááá co to dělá? Napíná a stahuje své příčně pruhované svalstvo, což zvyšuje pružnost a sílu tohoto svalstva, pravděpodobně chce dosáhnout větší fyzické síly.... Jůůů... tak to pojďme taky zkusit... já chci taky napínat svalýýý... Musím tě zklamat, s ohledem na povahu naší tělesné a buněčné struktury by to nepřineslo kýžený efekt... pokud chceme zesílit... musíme se nažrat... Ahááá... tak se pojďme nažrat... Půjdem... ale až ... za chvíli, třeba se tu ještě něco bude dít...

třída- s Koyashim
Můj rozhovor s ním asi potrvá o trochu déle (dost možná se Hashimu představím až později)
Po pár prvních slovech mi povolí spodní pant.
No páni! ty máš rozdělenou osobnost? Tak to asi nepotřebuješ ani rodinu, né promiň...jsem unešená s nikým takovým jsem se ještě nebavila. Jak poznám s kterou tvou polovinou se zrovna bavím? A převažuje nějaká?
troch use začervenám protože má bombardace mu skoro nenechává prostor k otázkám.
A to se ptal kdo z tebe? Né promiň...to je vážně ohromný. Má rodina?
hrdě vypnu hruď
Jsem dcerou Leea a Tenten
zkousnu se spodní ret abych tě mohla nechat pokračovat v otázkách, ale je to pro mě tvrdý souboj. Je toho tolik co chci o tobě vědět.
Kompost a Hnůj? Já osobně nevím co Cuteky znamená...
Když mluvíš pozorně sleduji z které části tvých úst slova vychází.
no tohle až uslyší otec!

Ráno – doma

Ležela jsem v posteli, už asi půl hodiny jsem byla vzhůru a přemýšlela. Odložila jsem na noční stolek masku na spaní a pousmála jsem se na Sasukeho.
Došla jsem do kuchyně, uvařila si kávu a pustila se do přípravy snídaně. Docela jsem si zvykla na život hospodyňky.
Usrkla jsem ještě horké kávy a prolítla dnešní poštu. Zamyslela jsem ale o něčem úplně jiném.
Odložila jsem poštu a do jídelny se pomalu začali scházet děti i Sasuke. Pousmála jsem se na něj, Sasukeho políbila a všem jsem popřála dobrou chuť.
Zatím co ostatní snídali já umyla nádobí, odtemnila okna a zalila květiny.
Slyšela jsem hlasy z haly, nahla jsem se přes zábradlí na „mezipatře“ kde jsem zalévala fíkus a všimla si, že Sasuke mluví s někým od anbu.
Konvici jsem položila na parapet a sešla ze schodů. Sasuke mě políbil a řekl, že musí jít.
Povytáhla jsem obočí a pokrčila rameny.
Na chvíli jsem si sedla do křesla a nohy hodila na stůl, sáhla jsem po nějakém časopisu a pouze ním listovala. Zase někdo klepal. Připadala jsem si jako vrátnice.
S nudným výrazem jsem otevřela dveře kde stál Anbu, přečetl mi vzkaz který mi po sléze hned podal.
Projela jsem dopis od shora dolů a ze zdola nahoru, od leva doprava a zprava do leva.
Lehce mi cukl levý koutek, kývla jsem lehce hlavou a zavřela dveře.
“Já mám tým?“
Řeknu jen a znova si zprávu přečtu. Zhluboka vydechnu a dopis položím na stolek v hale, dojdu do ložnice a převleču se.
Stále jsem přemýšlela jak mohu být sensei, copak se Naruto opravdu zbláznil? Tohle si s ním vyřídím, vážně!
Převlečena do tmavě růžových šatů do poloviny stehen, černých páskových bot na vysokém podpatku a s pouzdrem na kunaie kolem stehna jsem vyšla z domu.
‘Tým číslo čtyři..‘
Opakovala jsem si pořád do kola cestou do akademie.
Šla jsem a tichou chodbou se rozléhal klapot mích bot. S kamennou tváří jsem „rozrazila“ dveře třídy a vešla dovnitř. Třída byla prázdná – krom tří studentů sedících v zadu v místnosti.
“Zdravím Vás, týme.“
Řeknu a udělám krok dopředu.
“Já jsem Váš sensei.“
Řeknu prostě a s lehkým úsměvem čekám na jejich reakce.

Proč na mě všichni koukají?
Po mém proslovu na mě koukne Raito, pak po tom svém i Hiroto.
To je tak trapný, když na mě všichni koukají....
Dál v klidu ležím natažená na louce. Pak promluví sensei a jasně dá najevo, že jsem toho řekla málo. Pokrčím rameny...
A co jsem tam asi měla ještě říct? Že co se jutsu týče jsem vcelku slabá?
Pak řekne něco o válení se na louce.
Tak jo, asi to nebude tak hrozný mít rybu...
Pak se ale zeptá ještě na něco o tom, proč jsme v týmech. A přitom opět kouká na mě.
,, Aby jste, dokud jsme slabí genini, zvládli alespoň nějaké mise..."
Očekávám, že budou nějaké kecy o spolupráci. Já s Uzumakiem spolupracovat nechci...

Učebna

Jako bych to neříkal už ráno zase jsem skončil mezi posledníma, kteří tu čekají na tohle přihlouplé rozdělení do týmu.
Jako by nestačilo že budu muset dělat takové podřadné genninské práce ale teď tu mam ještě vyčkávat celý století než se nás někdo ujme..
Jakmile zasednu do úplně poslední lavice ve třídě, pořádně se rozhlédnu po třídě a s malým zájmem si prohlížím další dva členy, kteří zcela jistě budou semnou v týmu.
Jako první si všimnu toho chlapíka, který je už na první pohled zvláštní. Ještě zvláštnější mi připadá když zjistím že jsou ve skutečnosti dva a že spolu i komunikují.
No sakra....ten chlapík je ještě odlišnější než já... ale aspoň si má s kým povídat.
Toho že si zapálí nějakou kytku a kouří jí, si už nevšímám. Právě mě totiž zaujala dívka, která je na můj vkus až moc aktivní a trhlá, ale jde ihned poznat čí je to potomek. Chová se trochu divně a co je ještě divnější že mě nazvala hezkým.
Co to s ní sakra je ?? Copak nevidí jaká jsem zrůda ?? To asi dělá ten kabát, počkej až dojde na nějaký souboj....to teprve pozná co jsem zač.
Nějakou chvíli váhám jestli s ní mam vůbec komunikovat ale nakonec po nějaké chvilce přijmu její ruku a promluvím velice klidným hlasem.
"Jo těší mě, jsem Hashi."
Pokusím se o malý úsměv ale to už Cutek znovu odběhla pryč. Chvíli jí pozoruji, ale pak odvrátím pohled a vstanu od lavice. Pomalým krokem se blížím ke vstupním dveřím, ale asi dva metry před nimi se zastavím a opřu se o zeď.
Tohle je ale divný tým....nějaká aktivistka, chlápek který má v sobě druhého a konzumuje všechno kromě jíd a nakonec mé sešívané já.
Nevšímám si rozhovoru ostatních spolužáků a raději se zaměřím na nově příchozí osobu. Čekal jsem nějakého pořádně nabušeného senseie, který by nás dokázal pořádně učit ale rozhodně bych nečekal takovouhle holku. Když prochází dveřmi, uvědomím si že je to hodně slavná medička Konohy a také známá manželka Uchihy Haruna Sakura. Potichu se zasměji a provokujícím hlasem se z nás tří ozvu jako první.
"Takže to vy budete náš sensei ?? myslíte že nás zvládnete ?? "
Je mi fuk co odpoví, řekl jsem to jen kvůli provokaci ale neustále jí pozoruji.
To je dobrý no...první tým dostane Hokageho, druhý Uchihu a my tuhle holku.....co vůbec umí ??

Rozhodor s Cuteky:

No... my jsme dva... a poznáš nás podle intonace hlavu... takhle mluvím já - černý..., jeho hlas je vážný a výškou tónu je spíše níže - takový temnější vážný hlas. Whéé a takhle zasejc já! Bílý..., rozverný až poťouchlý vysoký hlas (skoro jako Tobi). Černá polovice poté pokračovala: Takže to budeš sběhlá v taijutsu a zbraních... hmm rád se někdy podívám jak bojuješ... mohlo by to být zajímavé... Když zmíníš, že nevíš co znamená "Cuteky", tak se černý trochu zamračí a bílý rozjařeně vykřikne: Hááá tak to máš dobrý... máš to jako tajemnství na celej život... třeba dáš tomu jménu význam, podle toho jak budeš žít hahaha.... Bytost jenž nezná význam svého jména ... je ztracená. Pomyslel si jen černý, ale nic neřekl. Pak už přišla senseika, takže rozhovor jsme museli prozatím ukončit.

Příchod senseiky:

Uchiha-Haruno Sakura? No nééé...., pomyslí si obdivně bílá polovice, zatímco černá svraští obočí. Zbytek "jointa" típneme do květináče, protože o nemíníme provokovat někoho, koho co se týče bojové síly učila Tsunade. Tak - a máme po ptákách - tahle je nás schopná rozmlátit na kaši...., pomyslí si nakvašeně černá polovice. Whééé? Na kaši - snad na kompost ne?, poťouchle myšlenkou odpoví bílá polovice. Černý si trochu v mysli odfrkne, když zaznamenal výsměšný tón v Hashiho hlase směrem k senseice. Chlapec si o sobě hodně myslí... myslím, že po první ráně bude rád, že je rád..., temně si pomyslí černá polovice, zatímco bílá laškovně: Ale je zvláštní, třeba bychom se s ním mohli... zkámošit..., načež černá jen odpoví: To asi těžko... podívej na ten jeho pohled... to pohrdání v očích, buď pohrdá ostatními nebo sám sebou.. tak či onak, s někým takovým je nemožné vycházet. Bílá polovice si chvíli zkoumavě prohlížela Hashiho a pak si jen pomyslela: Hahahááá... náhodou, aspoň bude srandááá... Poté nás tak nějak napadlo, že by bylo vhodné se představit... otázkou bylo co říct. Černý chtěl říct jméno a pak prohlásit, že by se šel nejradši nažrat. Bílý chtěl zase říct toho co nejvíc... chvíli se hádali... pak promluvil Bílý.

Hááá... my jsme Koyashi... a jsme vaši geninové! No tys tomu dal... fakt... dokonalé..., zavrčel v myšlenkách Černý a vzal si slovo: Jsme Koyashi... žijeme v sirotčinci a ve skleníku..., Černý by ještě pokračoval, ale přerušil ho v myšlenkách Bílý, který začal parodovat jeho výstup. Tschá.. jsme Koyááshi a bydlíme ve skleníku a v sirotčinci...hahahááá, ty ses taky moc nevytáhl! Černý jen zavrčel polohlasně: Drž hubu! A pak už jsme byli zticha, to zavrčení bylo celkem slyšet, takže je možné, že to slyšeli i ostatní včetně senseiky.

louka

Sensei právě navrhl, že bychom se všichni mohli jen tak válet po louce. O moc lepší seznamování se, než měl táta. Fakt. Ještě kdybych se tak mohl válet s Nakami-chan…

Hiroto se na chvíli ztratil v představách o ‚válení se s Nakami-chan‘. Přitom se červená a z úst mu ukápla slina. (Pervert mode? XD )

„Proč jsme v týmech?“ opakuji po senseiovi otázku, abych získal čas na rozmyšlenou. Myslel jsem na svou krásku z Uchiha klanu a nevnímal jsem otázku. „V týmech jsme proto, abychom se mohli nenápadně připlížit k nepříteli a pak mu mohli nakopat zadek! A…abychom se rychle učili supertechniky, které byste nám mohl ukázat,“ řeknu rychle něco, co snad nebude úplně hloupé a nenápadně navrhnu, že by Ryboun ukázal, co vlastně umí. Přeju si, aby se chytl jako ryba na háček.

třída
trochu se začervenám.
No měla bych být, otec s matkou se mi pilně věnují... každopádně jsme v týmu takže mě brzo uvidíš v akci...
udeřím pěstí o stůl
už aby nějaká byla
příchod senseiky
čekám a čekám, pak se snažím zabavit a zase čekám.
Když vrznou dveře sedím mezi svými týmovými partnery a jsem napnutá jak kšandy. Když se objeví růžová kštice a známé zelené oči jsem překvapená.
čekala jsem někoho jiného, ale jestli je aspoň z poloviny taková jak říkal tatík...tak by to mohlo bt fajn. Přece jen se učila od Tsunade takže mě možná taky něco naučí...Třeba tu nebezpečnou pěst. Páni! To by byla hlína
stoupnu si až při tom prudkém pohybu židle práskne o zem a ukloním se.
Vítejte Sakura-sensei, já jsem Cuteky
a vymrštím před sebe palec (v očích stejně zapálený výraz jako Lee)
Yosh konečně nějaká akce! Co budeme dneska dělat?

Louka

Vyslechnu nejdříve otázku mistra a posléze i odpovědi svých novích společníků.
Uzumaki nazpře, že je syn svého otce.
Zajímalo by mne jestli náš mistr znal hokageho, když byl ještě mladý.
Slyšel jsem, že byl taky pěkné číslo.
Odpověď Nakami ve mně vyvolá úsměv Podle zpráv ze starých misí je to téměř tak.
"Tými tvoříme proto, aby se zvětšila šance na přežití.
To ovšem není jeho hlavní účelem.
Jeho hlavním posláním je umožnit se poučit s chyb. Proto jsou tými tvořeny, tak aby žáci uvnitř nich dali do hromady nějaké standartní hodnocení.
Pokut by člen umřel ostatní v sobě ponesou odkaz a budou moci naučit své budoucí žáky, jak se chybám vyhnout." celou dobu hladím svého společníka, abych si dodal jistoty. Během svých slov upírám pohled zhruba deset centimetrů nad mistrovo rameno.
Sundám si oficiální kabát, aby se nezašpinil a položím se do trávy.

Louka

Sedím naproti mým studentům a bedlivě poslouchám jejich názory a odpovědi. Nad některými se pozastavím a chvíli v mysli hledám spojitost s mou otázkou. Až svou odpověď dopoví Raito, tak zamyšleně pokývu hlavou a upřu pohled na studenty. No musím uznat, že jste mě zase překvapili. Všichni máte částečnou pravdu. Nakami správně řekla, že když je vás víc, tak zvládnete alespoň nějaké mise. Hiroto měl pravdu, když jste skupina, tak toho víc vymyslíte, nebo jeden odláká pozornost a druzí mu nakopají prdel. A nakonec Raito uvedl, víc členů v týmu, znamená větší šance na dokončení mise a vyšší šance na přežití. A naposledy, když někdo udělá chybu, tak se ostatní mohou z ní poučit a neudělat ji příště. Každý se přece učíme po dobu svého života a učit se nikdy nepřestaneme. Ze široka se usměji. Takže já ještě něco doplním ke své předešlé otázce. Jste v týmu proto, aby jste spolupracovali a bojovali jako jeden. Spolupráce je základ pro úspěch na misích tam venku. Tam to není procházka růžovým sadem, abyste přežili tak musíte SPOLUPRACOVat. Ať se nám to líbí nebo. Podívám se na NakamiNeříkám to tady abych vás postrašil, ale protože chci vás co nejlépe připravit. Takže zase přestanu kecat jenom já a zeptejte se taky na něco vy. Máte nějaké nápady, připomínky, otázky? Zvídavě se podívám na studenty a čekám na jejich reakci. A základ spolupráce je také komunikace, takže se nebojte a na něco zeptejte se. A teď jsem vážně ztichl.

Tak já konečně napíšu no xD

Taťka se vytasí se svýma úžasnýma rolničkama. To má od Kakashiho.. kdysi mi o tom vyprávěl..
Takže týmová spolupráce.. jo?
I kdyby mi to kdysi nevykládal, možná by mi to docvaklo.. možná.. Ale to je jedno.
Teď se opět vytasí.. tentokrát se svýma klonama.. pět se jich někam rozběhne a šestý míří na nás.. těžko říct, který je ten pravý, ať už to je klon, nebo ne, jehoútoku se vyhnu tak že se rychle skloním resp. dřepnu, a kunaiem, který sem si už předtím nachystala mu zasadím ránu do břicha, někdy je lepší být menčí, než ostatní heh.. Teda pokud se mi to podaří.

Třída - Tým 4

Ruce jsem měla složené na prsou, nehybně jsem stála a sledovala je. Sledovala jejich reakce na to, že jsem jejich Sensei, poslechla si, jak se jmenují a čekala, kdo z nich bude první, kterého "něco" napadne.
Levý koutek se mi lehce, až ironicky, nadzvedne.
"Pro začátek Vám řeknu nějaká základní pravidla."
Levou rukou jsem přidržela pravý palec.
"Za prvé: Žádná vulgarita."
I když to možná ani Koyashi nepostřehl, vrhla jsem po něm jedním z mích mnoha vražedných pohledů.
"Za druhé", přidržela jsem levou rukou ukazováček, "Vždy a všude v čas."
Sotva jsem dořekla předchozí větu už jsem v levé ruce držela prostředníček.
"Za třetí: Spolupracujte"
Usmála jsem se.
"A za čtvrté: Kdokoli z Vás poruší jedno z těchto tří zásadních pravidel, trest ho nemine."
Opět jsem ruce složila na prsou a koukla se na tým.
"Nějaké otázky ještě než začneme?"

Třída

Představa že budu mýt za senseiku holku mě nijak nepotěšila ale jelikož už jsem slyšel o její síle, tak to pro tentokrát přehlédnu. I když by mě docela zajímalo co v ní vlastně je a jak velkou máš vlastně sílu.
Určitě si to někdy vyzkouším ale naštvat jí hned teď by dělalo špatný dojem.
V klidu se opírám o zeď a poslouchám její pravidla, která mi jsou úplně fuk. První pravidlo ještě jde, druhý bych taky ještě zvládal ale s tím třetím budu mýt úrčitě problémy. Každopádně se tím nechci teďka zabývat, důležitější je aby jsme se konečně dostali z téhle třídy. Přestanu se opírat o zeď a tichým hlasem odpovím a její otázku.
"Divný pravidla ale dost o tom, už by jsme konečně mohli někam jít ne?? Jsme tu už dost dlouho a přestává mě bavit tu dřepět. "
Ruce si strčím do kapes a čekám co ostatní i senseika řeknou nebo ještě líp, kam se rozpohybujeme.
To tu fakt budeme pořád jen kecat nebo co ??

Akademi se zbytkem týmu 4:

Proč na nás tak divně čumí hééé?? No mě se neptej..., sedíme a pozorujeme senseiku zatímco mluví, když skončí tak přemýšlíme, jestli se chceme na něco zeptat. Po chvilce nezajímavé vnitřní hádky z nás vypadne: Budeme tu jen sedět nebo někam i půjdeme? Whéé... venku je tak hezkýýý.... Blbče! Nakonec opět zklapneme a tiše si nahráváme senseičino poprsí. Komu to promítnem? Komu to promítnem?? To nevím, ale až to uděláme, tak se složí! Pomyslíme si ještě a vyčkáváme co se bude dít.

//Sorry za krátkost, ale na tohle mě fakt nic nenapadá. X-D

třída
povadne mi spodní pant
he...ona mě viděla! ale počkat to je blbost sama přišla pozdě. je nějaká naděje že tím myslela sebe?
no....všechny pravidla záleží na tom jak se budou chovat ostatní.
očekávala jsem že čtvrté pravidlo bude něco užitečného...jako že se nesmíme zabít, ale přizabít....nebo to patří do té týmové práce? Ani jeden se na to netváří, takže je budu muset přimět spolupracovat aby jsme byli fakt dobrý tým. To bude úkol. Super!
taky nevypadám na to že bych se ve třídě bavila. Zasalutuju.
Omlouvám se za svůj pozdní příchod, už se to nebude opakovat myslím to smrtelně vážně. Pokud bych měla přijít pozdě- radši nepřijdu vůbec a uvidíte jak si na hřbitově kopu hrob.
Semknu rty a čekám že se pohneme, ale ono zatím nic a nicnedělání mě mučí.
Dovolíte mi za trest 50 krát oběhnout školu? ptám se s nadějí

Louka
Poslouchám odpovědi ostatních, jen si v klídku ležím v trávě. Veskrze to jsou obměny stále jedné věci. Že máme spolupracovat. Vím a uvědomuji si, že by to mohl být pro mě velký problém, spolupracovat s Hirotem.
Proč prostě musím mít v týmu Uzumakiho?? Kdo vymýšlí týmy?! Beztak, že ten blbec hokage.
Jsou věci, které prostě nesnáším víc než Uzumakiho mladšího a to Uzumakiho-většího.
Sensei opět začne pronášet proslovy. Jestli se chceme na něco zeptat.
,,Senseii? Na co se specializujete v boji?"
Myslím, že tohle se hodí vědět...

COže ted máme cvičit ???

Jakmile nám naruto vysvětlí co máme dělat jen se na něj podívám a pak i na ostatní.
Máme se naučit týmovou spolupráci jo tak dobře tedy.
Projede mi hlavou ale mezitím se mistr naklonuje a 5 klonů běží od nás na různé směry ale jeden běží také k nám.
Takže je tu mužnost 1:6 e se trefím
Jelikož Kim se dala do prvního čímž ho zabavila proto mu skočím za záda a uštědřím mu ráno nu což bud se trefím já nebo se trefí kim. Po ráně kterou zasadím jednomu se rozeběhnu ke stromům a na jeden vyskočím, podívám se kam jdou ostatní a vydám se hledat klony a to co nejťiššej a tak abych nebyl moc nápadný.
Vím že je dobré spoléhat se na přátele v týmu ale zase někdy je lepší jít sám.
Proletí mi hlavou když hledám další klony.

A už to začíná...

Boj
Klon útočící na geniny padl, nic jiného jsem ani nechtěl, jelikož to byla prostě jen záminka, aby se ti ostatní mohli vypařit. To také udělali, ti pozornější možná ještě stihnou spatřit, jak se nad jedním z kamenů vpravo od vás vznáší mlha jako po přeměně nebo kage bushinu, ale to přeci jen ještě nemusí nic znamenat, nebo ano? Za vámi náhle křupna větvička a ozve se zaklení:
Ksó, proč se to vždycky stane jenom mě?
všichni poznají hokageho rozlobený hlas. Pak mu dojde, co to vyvádí a slyšíte, jak se něco prudce pohybuje směrem od vás. Jakoby napravo.

Cvičiště
Když jsem vystoupil ze svého úkrytu, kam jsem se schoval během předešlého útoku obou chlapců, tak se mí studenti začali domlouvat na společném útoku. Mlčky je pozoruju a čekám na jejich další kroky. Ruu začne navazovat kunaie na drátky a Oruke začíná skládat pečetě na mě dobře známou techniku.
Už mě to tu začíná pěkně nudit... Jsem rád, že mohu trochu času strávit se synem, ale tohle je až příliš velká cena...., pomyslím si a kousnu se do palce a složím pečetě Kuchiyose no Jutsu, načež se objeví jeden z mých hadích přátel a obtočí se kolem mne, čímž mě zaštítí před všemi útoky (stejně jako v boji s deidarou).

Chvíli počkám, až mí žáci skončí se svýma útokama a pošlu hada pryč. Had se v oblaku kouře vypaří a já vyrazím.
"Už mě to nebaví!! Teď budu útočit já a vy se budete bránit...", zvolám při vybíhání z kouře a zamířím si to přímo proti svým studentům. Jakmile jsem asi v půli cesty, tak vztáhnu obě ruce, každou na jiného studenta a použiju tehniku Senei Jashu (Skryté stínové hadí ruce), načež mi z rukávů vyletí několik hadů, kteří se pokusí mé studenty omotat a znehybnit.

Cvičiště

Mé údery se bezvýsledně svezou po hadích kůži odskočím od Sasukeho. Takto opravdu dál opravdu nejde.

Mlčky pozoruji Hada kolem svého budoucího mistra. Když had zmizí a Sasuke vykřikne.
Už mě to nebaví!! Teď budu útočit já a vy se budete bránit.
Ani se nehnu a nechám se omotat hady. Mistře Pokud nám chcete dokázat naši méceněnost tak rovnou můžete říci, že vám nesaháme ani po kotníky. Nedokážeme vás zranit jste na nás příliš rychlý, ani společně vás nezpomalíme, tak si prosím přestaňte s námi hrát. Cílem této zkoušky není porazit jednoho z členů Jouninské rady vesnice, že ne Mistře? Jen podle toho co vím z rodiny se vás pokusili zabít přinejmenším tři Jounini, pořád tu ještě jste takže nevím jak bychom vás my dva studenti akademie mohli dostat. Budu bojovat za předpokladu, že to má smysl, pokud si myslíte, že má smysl napadat svého budoucího učitele jen kvůli postupu v hiearchii naší vesnice pak zůstanu radši dál studentem akademie. Takže jaký je smysl této zkoušky? Vaše zábava?

naposledy s Takako
V tu chvíli kdy jsem jí sledoval při obětování- a že je v tom zatraceně nejlepší z nás jsem těžko mohl tušit co se dnešního dne přihodí. Když kočka zavřískla a pomalu umírala na symbolech Jashina taky jsem toužil umřít, ale né bych umřel, ale poznal jaké to je. prostě mě takové věci vždycky přitahovaly.
Oba roztoužení těmi událostmi před tím vrhly jsme se na sebe. A přesně jak jsem doufal je mnohem krásnější bolest cítit a působil jí zároveň. Má mysl se dostávala daleko za hranice rozumného uvažování. Byl jsme roztoužen tím zvláštním bojem kdy nikdo z nás neuhybal ranám. Na chvíli jsme si daly prřstávku. Takako se podařilo mi vykloubit rameno a tak jsem se slastnou bolestí uvolněně zařval když naskočilo zpět na své místo.
Byl jsme rád že šetřila můj obličej, jinak by mě Reidži zabila, ale tělu dávala obrovsky zabrat. ten poslední kopanec do žeber mě natolik zaskočil že jsem si rozkousl ret.
Otřu si hřbetem ruky krev a jazykem jí dostanu z koutků.
No mohly by jsme to obohatit o trochu neobyčejné útoky
vím že ona osobně na ninjutsu moc není, ale jistě to bude zajímavější a drtivější. Právě v tomto okamžiku se hra začínala rozebíhat velmi nemýlím směrem. Někdo nás měl zastavit, ale nezastavil.N atolik jsme se do toho zažrali že nás vlastní touha pohltila. Bez ohledu na to jaké díry v tělech a jak vážná zranění sobě vzájemně způsobíme . Bez ohledu na blížící se a velmi možné pravidlo smrti.
Když mi svou zbraň zapíchla hluboko do břicha a já cítil jak mi začala škrabat o žebra už jsme byli nepřátelé. Šílenci.
Vzduch kolem mě začal chladnout. Vystlal jsem vlastní ránu vrstvou ledu abych byl schopen pohybu a zároveň neztrácel moc krve. Led za chvíli začal nabírat krvavý nádech, ale krvácení ustalo.
A pak jedno velké okno. Nevím přesně co jsem řekl nebo udělal.
Když jsem se probudil čekal mě obrovský šok. Nejen že tu byla velká zima, ale předemnou ze země čněly krápníky obrovských rozměrů. Jejich ostré špice byli pokryty krví. Na jejich špice jsem endohlédl, ale něco na nich leželo. Když jsem sledoval stopy v našem bojišti napadlo mě že tohle byl asi nechtěný závěr.
Hlavou mi probleskla podobná událost z dětství. Taky to bylo nedorozumění. nebo jsem to dnes udělal podvědomě a naschvál?
Tattakako
ne, nechtěl jsem si to připustit. Přece měla být nesmrtelná...ale tohle...
Vyškplhal jsem na blízký strom abych viděl až na špice a pak na ně přeskočil. Můj čin byl odporný a nikdy si jej neodpustím. Pravděpodobně do ní vjeli ve stejném směru a pak až se rozevřely do všech stran což její tělo totálně roztrhalo. Jediný kus který byl pořádně v celku byla hlava nabodnutá na nejvyšší špici jako na kůlu. Na rtech jí hrál slabí úsměv.

-výpadek.
...nedorozumění...Já nechtěl...Já vážně nechtěl...
následovalo u hokageho a někdy po svém zmateném popisu a její zbraní v rukou (pokud ňákou užívala, pokud ne tak zakrvácenou čelenkou) jsem se zhroutil na velkou ztrátu krve.