Naruto - Wrath of Gods
hrálo se Jednou týdně
od: 19. srpna 2010 20:38 do: 24. prosince 2010 16:25
Dobrodružství vedl(a) Wraith
| |
 | PŘÍBĚH - ANEB MALÁ EXKURZE DO HISTORIE Je to již 100 let od závěrečné bitvy mezi Konohou, Akatsuki a Posledním Uchihou. V této bitvě se stalo mnohé - zaprvé byli zničeni všechni démoni včetně sochy, která je poutala. Tým Konohy, který tento boj sváděl (Naruto, Kakashi, Sakura, Hinata, Neji, Gai, Lee, Kiba, Shikamaru, Yamato a Shiho) kompletně padl s vyjímkou Sakury, která se vrátila do Konohy s děsivým svědectvím o průběhu poslední bitvy. Podle svědectví Sakury, která utrpěla nezvratnou mentální újmu, a měla značně poškozenou paměť se stalo toto: Tým Konohy dorazil na místo, kde měl dostihnout Posledního Uchihu a přinutit ho vrátit se do Konohy, celé to ovšem byla past nastražená Akatsuki, která chtěla jednak získat definitivně Kiuubyho a druhak zabít Posledního Uchihu. Do bitvy se také zapojil Kabuto, který ovšem podrazil podle svědectví Sakury úplně všechny. O průběhu bitvy se ví jen to, že všichni jmenovaní a KillerBee, který dorazil na místo pozdě padli a všichni démoni byli zničeni spolu se sochou, ve které byli zapečetěni. K obloze vyletěl obrovský proud démonické chakry, který rozbil Měsíc na mnoho asteroidů, jeden z nich následně spadl na horu Myoboku a zcela jí zničil a všechny její obyvatele zahubil. Tím končí to - co o bitvě prozradila mentálně zhroucená Sakura, která později nalezla odpočinek v klášteře, kde o mnoho let později zemřela. Další zdroje čí spíše legendy praví, že konečný plán Madary na vytvoření věčného Tsukuyome zhatil Poslední Uchiha jménem Sasuke, který vyňal z Naruta Kyuubiho a přeměnil pomocí svého Sharinganu Kyuubiho chakru tak, aby namísto vzniku věčného Tsukuyome došlo k obrovské explozi, která by kompletně zničila celý svět. Nenávist tohoto Uchihy už zašla tak daleko, že prý měl toto v plánu. Jiné legendy zase mluví o bitvě mezi Posledním Uchihou a Narutem, ve které Poslední Uchiha předvedl tak strašlivé techniky, kterých ani démoni nejsou schopni - každopádně nikdo neví co se stalo, proč byl zničen Měsíc a proč jeden z asteroidů dopadl na horu Myoboku, podle všeho se mělo jednat o poslední nenávistnou křeč Uchihy Madary, který chtěl zničením této hory pomstít vyhlazení Uchihů tak, že zprovodí ze světa jiné unikátní techniky, když už nemůže obnovit slávu Sharinganu. Po této bitvě nastalo několik let "chaosu", kdy řady zběhlý ninjů rostly geometrickou řadou. Vesnice oslabené Akatsuki si s tím nedokázaly poradit a řád nastolili teprve až feudální pánové, kteří uzavřeli věčný mír a zahájili útok proti všem nunekinům. Ovšem netrvalo dlouho a v důsledku "neustálých problémů s ninji" se feudální pánové otočili k vesnicím zády a začali budovat vlastní samurajské armády jejichž hodnota rostla stejnou rychlostí jakou upadala síla vesnic. Vesnice se odcizily zbytku světa a postupně byly téměř všechny zničeny feudálními pány a jejich samurajskými armádami. Samurajové, kteří vždy chovali k postavení ninjů hlubokou nenávist nyní drží neuvěřitelnou moc a jejich klany patří k největším a nejváženějším ve všech zemích. Doba izolovaných jednotek ninjů skončila, doba velkých samurajských armád - ve kterých jsou často jedinci třímající v rukou takové techniky, že by se za ně a ninjové nemuseli stydět - začala. Zkáze unikly jen dvě vesnice - Vesnice skrytá v listí a Vesnice skrytá v písku. V obou případech tomu bylo jen proto, že podle mínění feudálních pánů zemí ve kterých se obě vesnice nacházejí - nepředstavují ninjové už žádnou hrozbu. Ninjovské řemeslo výrazně upadlo a poslední dvě vesnice, nemají ani zvolené Kagy (posledním v Konoze byl Konohamaru Sarutobi coby 6tý Kage a v Písečné 5tý Kazekage Gaara) a jsou už jen stínem své původní velikosti a slávy. Jsou vydány na milost a nemilost feudálním pánům, kteří je sice zatím zachovaly, ale mnohé vlivné skupiny ze samurajských klanů volají po jejich úplné a definitivní likvidaci. Ani veřejnost (mimo skryté vesnice) ninji nesnáší - jednak kvůli "Poslední bitvě" při které byl zničen Měsíc a druhak kvůli nunekinům, kteří často vesničany terorizují. Naopak samurajové jsou chápáni jako skuteční čestní válečníci a hrdinové hodní obdivu. Ninjové jsou považováni za bezectné a tím mohou být na mnoha místech na Zemi zbaveni života bez následků. Být ninjou je v těchto časech spíše ostudou. Na druhé straně krom vesnic ještě existují dvě "organizace", které pěstují ninjovské řemeslo. Jednou z nich jsou tzv. "Uctivači Devítiocasého", kteří se skrývají v horách neznámo kde a říká se, že mají ve své svatyni uchovaný malý kousek Kyuubiho chakry. Jejich stoupenci se vyznačují neuvěřitelnou brutalitou s jakou útočí na civilisty a ničí celé vesnice. Samurajové s nimi bojují, ale protože o "Uctívačích" není nic moc známo, tak výsledky nejsou valné. Druhou organizací je pak organizace "Věčného Oka", která za svého "boha" považuje Uchihu Sasukeho, kterého uctívá coby zachránce světa před Akatsuki a Devítiocasým. Dle legendy mají ve své svatyni uložený pry legendární meč Kusanagi Sasukeho Uchihy. Poslední památkou na démony je 9 asteroidů vzniklých z Měsíce, které jsou stále na původní oběžné dráze - všechny jsou pojmenovány po démonech a ten největší se jmenuje Kyuubi. Podle toho, čemu někteří věří, je v těchto asteroidech ukryta síla a moc všech démonů, kteří se jednoho dne probudí a zničí svět. Co je na té báchorce pravdy však není známo. |
| |
| Kumori: Aktuální pozice - Otafuku Gai - město východně od Konohy v Ohnivé zemi. Již nějakou dobu se pohybuješ v tomto velkém a kvetoucím městě, které je v současné době sídlem Feudálního pána vzešlého ze samurajského klanu AKAKAWA (Rudá řeka). Tvá současná situace je taková, že se živíš drobnými krádežemi a přežíváš ze dne na den. Občas se ti podaří obrat nějakého "šťastlivce" co právě vyšel z kasina. Máš pár ryů, tak aby jsi dva - tři dny, když se budeš držet zkrátka přežil. V tomto městě je zakázané používat oficiálně ninja techniky, jedinou vyjímku mají gardisté chránící feudálního pána. Nálada ve městě je dobrá - tohle je centrum Ohnivé země - jedné z velmocí a vládne zde blahobyt. Feudální pán je "moudrý muž" a dává lidu to, co lid žádá - rýži, saké a hry. Je velice vážený a často se se zdánlivě malou ochranou pohybuje mezi lidmi. Je velice populární, ale to tebe nezajímá. Tebe už delší dobu - a to je skutečný důvod proč jsi sem dorazil - zajímá soukromá svatyně feudálního pána, ve které se podle vyprávění tvé babičky nachází veliké tajemství. Svitek na kterém je prý popsáno přesně to, co se stalo v době Bitvy o Tsukyomi. Co je pravdy na tom, že ten svitek tam opravdu je, a že je na něm toto popsané nevíš, ale máš jeho přesný popis. Je poměrně dlouhý a je označen všemi znaky feudálního pána a především rodu AKAKAWA jehož vzestup následoval v létech po této osudové bitvě. Svatyně se nachází na zahradě paláce a je silně střežena, i když máš pocit, že ne tolik, aby jsi to nedokázal - zejména v noci, překonat. Počet stráží palácové zahrady a soukromé svatyně kolísá mezi 30-60 muži nepravidelně. Pravidelné střídání stráží neexistuje - zdá se, že šéf palácové stráže je velmi mazaný a nenašel jsi žádné pravidlo ve výměně stráží, či jejich trasách. Vše je založeno na prvku "náhody". Dnes bude bezměsíčná noc (od 9ti asteroidů se neodrazí ani paprsek slunečního světla) - ideálnější dobu na svůj čin už těžko najdeš. |
| |
| Kanadzuchi Ichigo, Hyuga Kumori a Hokato Nara: Aktuální pozice - Konoha Každý z vás se probudil u sebe doma a pod dveřmi našel obálku od Vrchního radního (náhražka za Hokage, často bývá jen loutkou v rukou feudálního pána či jeho stoupenců na radnici Konohy). Tato obálka obsahuje strohý úřední formulář, ve kterém je vám přiděla přísně tajná mise stupně S. Nesmíte o tom co děláte s nikým mluvit, oficiální krytí zajistí kancelář Vrchního radního. Vaším cílem je Vlnková Země. Podle toho co víte se poslední dobou v této zemi něco děje a to něco je dost "bolestivé" pro Konohu. Tamní most spojující Vlnkovou zemi se Zemí Ohně nese jméno nejslavnějšího ninji všech dob Uzumakiho Naruta, nicméně v posledních letech se opakovaně objevují snahy tento most přejmenovat, na Most sta samurajů (dle bitvy, která se tam odehrála před 20ti lety, kdy sto samurajů ohnivé země ubránilo Vlnkovou zemi před útokem velké přesily pirátů). Toto samo o sobě by bylo jen ponižující pro Konohu a svět ninjů, ale nebylo by to důvodem k tomu, abyste dostali tak závažnou misi. Potíž je v tom, že se zdá - že v poslední době stoupá extrémně počet vražd v této lokalitě. Cílem útoků bývají členové samurajské posádky a nedávno došlo i k vraždě velmi vysoce postaveného člene vládnoucího rodu AKAKAWA - prefekta Vlnkové země - ta je součástí Ohnivé země coby prefektura číslo 12 - ohnivá země je rozdělena do 12ti prefektur v jejichž čele stojí prefekti, hlavní město je samostatné a vládne mu přímo feudální pán, prefektem Vlnkové země byl člen rokud AKAKAWA - vládnoucího rodu Ohnivé země, jehož vražda může být politicky motivovaná. Z dokumentu však vyplývá jen to, že se máte dostavit inkognito (bez čelenek) do Vlnkové země a vypátrat útočníky. To je samo o sobě hodně zvláštní - zaprvé vám zakazují nosit čelenky, což je dost ponižující, ale také to svědčí o extrémním stupni utajení. Všem vám dochází, že tohle je mise, kde se "skutečně něco dít bude", a takových misí už je dnes málo. V posledních 10ti letech bylo celkem v Konoze zadáno pouze 5 S misí...vy máte šestou, můžete být hrdí, nebo se obávat. Navíc okolnosti zadání mise jsou dosti nestandartní. Ve formuláři, který se sám spolu s obálkou po přečtení zničí (díky pečeti) jsou uvedena jen vaše jména, rozkaz a místo vašeho srazu - v 12.00 na jedné mýtince nedaleko Konohy. Nesmíte mít žádné viditelné znaky ninjů a musíte vystupovat jako civilové - ve všem. Mise nemá žádná další specifika. Prostě podivnost, nad podivnost a krom toho, že vás něco takového překvapuje, neboť je to totálně nestandartní postup, tak ve vás může také převažovat vzrušení nad tím o co půjde. Vzájemně se neznáte. Velitelem mise je Kanadzuchi Ichigo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vaší mise se bude účastnit i člen klanu Hyuga - jeho návrat je nežadoucí, zabití při plnění mise vyhovující. Oba byakugany doručte po splnění mise osobě s přezdívkou "Kontakt 223" do Přístavního města. Jakmile dorazíte, tato osoba vás sama po vašem vstupu do města kontaktuje. (Přístavní město se nachází nedaleko Vlnkové země na pevnině.) |
| |
| Hatake Katsumi: Pozice - Údolí Konce Mise - třída C - doprovod VIP do Zvučné země Osoba: Člen samurajského klanu AOIKAWA - velvyslanec pracující pro nadřízený rod AKAKAWA - jméno: Yoshio AOIKAWA, podrobnosti: vyškolený samuraj odpovídající úrovni chunnin u ninjů, věk 15let, odpozorovaný charakter: poměrně uzavřený, zcela jistě inteligentní - sálá z něj jistá nadřazenost vycházející z jeho sebejistoty stran Kodexu Bušidó a jeho postavení v rodu AOIKAWA, příliš nemluví, nedává najevo nějaké pohrdání vůči ninjům, ale nevypadá, že by ninje uznával, o doprovod nežádal a měl původně v úmyslu cestovat sám. Je očividně zcela klidný a vyrovnaný. Na to, že mu je 15let je neskutečně vyzrálý, ale to se dá při "brutální" výchově členů samurajských rodů očekávat, jeho vnímání světa odpovídá klasickému samurajskému ideálů dle Kodexu Bušidó. Je celkem milý a příjemný, ale očividně není nadšený z doprovodu ninji, ačkoliv to nijak nekomentuje, byla jsi mu vnucena jeho nadřízenými (rodiči) a on se jejich vůli zcela podřídí. Jeho misí je dle toho co víš zjistit nějaké informace o působnosti jistého nunekina, který je hodnocen na úroveň S, ale to už je jeho práce - ty ho máš jen dopravit do míst bývalé Zvučné vesnice (zničena feudálním pánem Zvučné země před 50ti lety - veškeré obyvatelstvo a klany vyhlazeny a zmasakrovány, feudální pán Zvučné země (jeho rod) je spřízněn s klanem AOIKAWA. Podle toho co víš, tak existuje jisté napětí mezi vládnoucím klanem AKAKAWA (šéfové ohnivé země) a klanem AOIKAWA (jejich větve vládnou Zvučné a Vodopádové zemi). Údajně (dle drbů) prý klan AOIKAWA usiloval o převzetí vlády i v Ohnivé Zemi, před 10ti lety, ale co je na tom pravdy se moc neví. Oficiálně se nic nedostane ven a AOIKAWA je druhým nejvýše postavým klanem v Ohnivé zemi a poslední dobou to vypadá i na jisté spojenectví mezi klanem AOIKAWA a AKAKAWA. Jste v Údolí konce, je brzo ráno a ty se probouzíš, Yoshio AOIKAWA je již dávno vzhůru a sedí na soše Prvního hokageho a pozoruje východ Slunce. Ve tváři má vyrovnaný výraz a sálá z něj přirozená autorita a nadřazenost vyplívající z jeho (to tušíš) obrovské vnitřní disciplíny. Až vstaneš a najíš se, tak k tobě tento mladík (který vypadá na míň než na 15, ale v očích má výraz starého zkušeného muže) dojde a poměrně milým hlasem pronese: Nuže budeme pokračovat...ale předtím, bych rád něco věděl o tomto místě. Kdo byli ti dva muži jejichž sochy jsou zde vytesány? Jedná s tebou "uctivě" - na to, že jsi v jeho očích jen "bezectný" ninja tak docela dost uctivě, i když rozhodně ne jako rovný s rovným. O tomto místě víš jen základní informace v podobě legend, víš o Prvním Hokagem a Uchihovi Madarovi a o jejich bitvě. Znáš tu verzi, podle které Uchiha Madara chtěl rozpoutat válku a ovládnout Konohu pomocí již dávno vymřelého klanu Uchihů. O Prvním víš jen to, že byl z rodu Senju a znáš tu verzi, podle které byl rod Senju vždycky tím lepším a správným - i ten je však již dávno vymřelý. |
| |
 | Údolí konce - S člověkem, který mě úplně "zbožňuje" Procitnu. I když je brzy ráno, nejsem první, kdo se probudil - předešel mě Yoshio, ten mladý samuraj, kterého v rámci mise doprovázím. Zapátrám pohledem a najdu ho na soše Prvního Hokageho. Sleduje východ slunce. Je sice mladší než já, ale narozdíl ode mě je z něj cítit, že je vnitřně starší. I když já jsem v Konoze poměrně respektovanou kunoichi, aspoň mezi vrstevníky, on má tak trochu něco, co já nemám. Jde to z něj cítit. Ta tvrdá výhoda. Asi bych k němu měla z těchto důvodů i respekt, ale on si to nesmírně kazí, a to tím, že stejně jako většina samurajů míní, že všichni ninjové bez výjimky jsou bezcharakterní tupci, a takový názor já nemůžu ani vystát. Vlastně mě obecně neuvěřitelně hněte, že jsem na misi typu C, na takové poměrně jednoduché misi, a ještě musím být bok po boku s někým, kdo mě naprosto neuznává. Tak trošku jsem, když jsem ho měla spatřit poprvé, doufala, že on bude trošku jiný než ostatní samurajové, hlavně proto, že je tak mladý, že z něj bude cítit vnitřní žár a zapálení, a neomezitelná ochota do posledního dechu bojovat za svoje názory, a mít vlastní názory a ty prosazovat, jak to tak u takhle mladých bývá, ale on ne. Stejně jako ostatní samurajové, a to i mnohem starší jak on, má hluboce zakořeněno, že ninjové, a to proto, že používají lsti, a to to ani nemusí nutně být většinová část, jsou bezectní. Je to pravda, také celkem často používám lstí, ale řekněme si to na rovinu - kdo by si přál zemřít jenom proto, že mu jeho hrdost a pýcha nedovoluje použít úskoku? Nebo kdo by se kvůli tomu nechal dosti zbít? Jistě, takový člověk by byl celkem ideálem, a měl by být respektován, ale není moc lidí, co by jenom tak ochotně vsadili svůj život kvůli své cti. Možná bychom i samuraje nakonec měli obdivovat. Ten jejich obdivuhodný charakter.. Zazívám a vstanu. Ze svého batůžku vytáhnu něco k jídlu a pustím se do toho, trochu se i napiju. Yoshia si hodlám nevšímat nejmíň až do chvíle, kdy dojím; pak bychom měli vyrazit na cestu. Vlastně tak napůl nechápu, proč že tu jsem s ním. Jestliže má zvládnout misi třídy S, na co potom potřebuje ochranu, hlavně když pro mě to je jenom mise C, tudíž pro jeho rodinu v podstatě mrhání penězi? Jestliže má zvládnou eSko, neměl by být pro něj problém se sám ochránit před případným nebezpečím v rámci Céčka.. Když jsem nakonec najedená a hodím si batoh na záda, Yoshio přijde ke mně. Původně jsem zamýšlela, že za ním zajdu já a přiměju ho k další chůzi, nebo spíš, dám mu najevo, že nespím. Zdá se ale, že mě poočku sledoval a tedy věděl, že už jsem vzhůru. Vypadá, že za mnou nejde jenom kvůli tomu, abychom pokračovali v cestě.. Tváří se, že se mě chce na něco zeptat. Schválně o co jde. Přivítá ho můj lehce nezaujatý výraz, tázavě nadzvednuté obočí a ruce zanořené hluboko v kapsách, přičemž moje tělo svírá úhel uvolněného postoje. Vlastně se na téhle misi ani moc nesnažím dávat pozor. Přeci jenom, je to pouhé Céčko, a i když existuje spousta náhod, smůl,y a neočekávaných zvratů, o kterých jsem hodněkrát slyšela a vím, že jich spoustu zažil i můj vzor, nemám v plánu se znepokojovat. To bych nejdřív musela narazit na něco, co by mě znepokojilo. Nemá smysl být zbytečně nervózní, když v téhle misi prakticky o nic nejde. Jeho otázka mě lehce překvapí. Je pravda, že se mnou jedná poměrně uctivě, i když ne jako rovný s rovným, ale i přesto mě překvapí, že se mě vůbec na něco ptá, tím spíš na podobnou otázku. "No.." Pohledem zabloudím směrem k sochám a vyjedu pravou rukou z kapsy, abych se mohla podrbat na hlavě. I když tohleto místo moc neznám, a jenom stova znám tu legendu, ale přinejmenším mu můžu říct, kdo jsou ti dva.. "Jsou to dva známí ninjové z Listové vesnice. Ten vpravo je Senju Hashirama, první Hokage, a ten vpravo je Uchiha Madara." Pohled obrátím zpět na Yoshia. Těžko říct, jestli ho nějak potěší, že ti dva jsou z Konohy, nebo jestli mu něco řekne "Hokage" a "Uchiha", i když mě to říká asi tolik jako jemu, hlavně ohledně těch Uchihů. Ani se nezmíním o tom, že tu ti dva bojovali a proč. Tu legendu znám, i když ne moc, ale tu její verzi o které vím mám poměrně v malíku, dost na to, abych mu o tom mohla vyprávět. On se na to ale neptal. Tak mu to nebudu cpát. Jednu ruku mám vraženou ve vlasech, druhou v kapse, můj pohled je nic neříkající, ale je jasné, že čekám, jestli bude mít ještě nějakou otázku nebo už bude chtít vyrazit. Já tu vlastně nejsem od otho, abych ho popoháněla. Jenom ho mám doprovázet a to znamená i cestovat jeho tempem. (Pro lepší představu.) |
| |
| Údolí konce - Hatake Katsumi a Yoshio: Yoshio se na tebe zadíval hlubokým a zkoumavým pohledem, jako by chtěl zachytit podstatu "čehosi", něco víc. Možná, že jeho otázka byla míněná jinak než byla vyslovena, ale možná taky ne. Hokage..., řekl zamyšleně. Posledním byl Konohamaru Sarutobi a po něm už nikdo. Pak se podíval znovu na ty sochy a na tebe: Soudě, dle postavení soch spolu ti dva bojovali, Uchihové a Senjuové...něco jsem o tom četl, Madara pak nakonec byl vůdcem té organizace Akatsuki a shromažďoval démony. A První Hokage..., kývl na sochu. ...ten založil Listovou a ovládal živel zvaný mokuton....prý. Museli to být velcí muži, takoví již dnes nejsou. Mír nepřeje velkým mužům. Pak si zvedl svůj batoh a ještě se naposledy rozhlédl. Za chvíli vstoupíme na území Zvučné země, musím tě požádat, aby jsi si sundala čelenku. Náš klan před 50ti lety vyhladil zdejší klany ninjů a vstup ninjů na toto území je přísně zakázán. Ale vzhledem k tomu, že doprovázíš mne - člena zdejšího vládnoucího klanu - tak se na tebe vztahuje diplomatická imunita, nicméně mí příbuzní zde nestrpí, aby ninjové nosili své odznaky na těle...neboť vás považují za bezectné. Trochu jsi měla pocit, jako by v těch posledních slovech byl náznak nesouhlasu s vlastními příbuznými, ale s ohledem na jeho chování se ti to těžko identifikuje. Pokud by tě zde viděli s čelenkou tvé vesnice, musel bych s nimi bojovat za tvé právo jí nosit a vzhledem k tomu, že zde mám jisté povinnosti nemohu si dovolit zemřít, dokud je nevyřídím. Zatím kráčíte po cestě poklidně k hranici, Yoshio ti podal nějakou pásku - je modrá a jsou na ní insignie klanu AOIKAWA, klanu ze kterého je Yoshio a klanu, který zde vládne a je pověstný svou nenávistí vůči ninjům. Tohle je ochranná páska - zaručuje ti diplomatickou ochranu, a také znamená, že pokud by na tebe kdokoliv zaútočil jsem povinen tě bránit za cenu vlastního života. Pravidla jsou taková, že nezáleží na tom, zda padnu já, nebo můj soupeř ať tak či onak, vztahuje se po boji na tebe dále diplomatická imunita. Yoshio klidně pokračuje až k samotnému hraničnímu kameni, kde se zastaví, aby ti ještě něco řekl. Podle pravidel klanu AIOKAWA nesmí žena nosit zbraně a nesmí bojovat, ty nejsi členkou klanu, ale nyní vstoupíš na naše území. Na území Země Ohně má náš klan také silné postavení, ale díky tomu, že klan AKAKAWA, který je vládnoucím má jiné názory na vztah k ninjům, tak tam tato pravidla neplatí což je tvé štěstí, neboť jakmile, pokud se tak stane se náš klan zmocní vlády i v Zemi Ohně, tak bude Listová zničena a budou zavedena stejná pravidla. Říká to naprosto klidně, očividně to není nijak vůči tobě zaměřené. Je to jen konstatování faktu, jako by to říkal někdo, kdo ví že se tak "stejně jednou" stane a bylo mu to jedno. Nebo možná ne jedno, ale rozhodně s tím není ochoten nic dělat - ne snad kvůli osobní zášti či emocím, ale kvůli tomu, že slovo šéfa jeho klanu je pro něj absolutně nezpochybnitelné. Pak vyčká jak zareaguješ a až se zbavíš čelenky a vezmeš si jím nabízenou pásku, tak budete pokračovat do Zvučné země. Trochu ti vrtá hlavou, proč si rodiče Yoshia najali na doprovod ninjů, když patří do klanu, který fanaticky nenávidí ninje a nejraději by je smetl z povrchu zemského. Je to pro tebe dost těžko pochopitelné - ten svět samurajů, jejich fanatický respekt ke svým nadřízeným, ať si sami myslí co chtějí. Jejich chápání "nezvratnosti" Osudu a mnoho dalšího. Z tvého pohledu je Yoshio jen vlastně produktem doby, možná kdyby byla jiná doba, jiná situace a nebyl takto vychován - byl by otevřený a víc "prosycený mladickou vášní". Těžko říct - očividně je chytrý a má přehled - ví o ninjích víc než je "samurajský průměr" - nijak tě neuráží (ačkoliv pochází z nejradikálnějšího klanu) a nejspíš nechová k ninjům nenávist, to bys dokázala rozpoznat. Ví toho docela hodně a má snad i pochopení pro osud "tvého světa", ale přesto přese všechno, namísto toho, aby se někdo takový jako on tomu bouřil (jak to mladí obvykle dělají) zůstává jen v roli pozorovatele, který uposlechne své nadřízené, i kdyby mu přikázali ... cokoliv (pokud by to nebylo v rozporu s kodexem Bušidó). |
| |
| Chiryu - úvodní příspěvek: Pozice - Sunagakure (Písečná vesnice), Čas - ráno Probudil jsi se ve svém bytě a po ranních rituálech (hygiena, snídaně ...) máš trochu volného času. Až po obědě se máš zúčastnit porady na půdě zdejší Akademie. Jakmile se tam dostavíš, tak zjistíš, že je tady poměrně velké rušno. Je zde hodně jounninů ze stíhacích a průzkumných jednotek. Je tu trochu zmatek a chvíli trvá, než se všichni usadíte na svá místav sále, kde si slovo vezme jedna z radních, které se říká "Babička" (o tom jak se jmenuje či kdo vlastně je se moc neví, žije tady celá léta sama a s nikým se běžně nestýká). Chvíli si vás prohlíží a pak začne zvolna moudrým hlasem stařeny mluvit: Říká se, že v mládí spočívá budoucnost, zatímco my staří bychom měli uhnout čas vám mladým z cesty a popřát vám jen šťastnou cestu budoucností. Bohužel - dnes k vám mluvím s obavami většímy než kdy předtím. Včera večer, byl zavražděn feudální pán naší země z rodu KAZEKAWA. Byl zabit technikou, kterou ovládají jen ninjové a vzhledem k politické situaci, je vám asi jasné co to znamená. Pokud nevypatráme vraha dříve, než bude uveden v úřad nový feudální pán, tak podezření padne na nás, na naši vesnici. Dnes ráno jsem mluvila s jedním z generálů samurajské armády, která má posádky u hranic - vyhlásil mobilizaci a připravuje se zničit naši vesnici vší vojenskou mocí 20 000 samurajů...takové síle... se nemáme s čím postavit. Proto je nutné co nejdříve najít vraha. Samozřejmě jednáme i s členy rodu KAZEKAWA, kteří nejsou zničení vesnice příliš nakloněni. Ale musí mít pádné argumente pro generály samurajských vojsk, kteří jak víte naši vesnici vnímají jako trn v patě. Celá záležitost je velmi komplikovaná a nevíme co bude zítra, proto musíme co nejrychleji vypátrat toho ninju, který toto provedl. Určitá šetření už probíhají na samotném místě vraždy a leccos nasvědčuje, že byla použita technika používaná kmenem Hyuugů v Listové vesnici. Proto se domníváme, že vrah byl najat někde v zemi Ohně a tam se nyní nejspíš vrací, naše vesnice je blíže hranicím než hlavní město, takže máme trochu času...zatím. "Babička" se poté odmlčí a chvíli vás pozoruje očima starce, který vám předává vesnici v době, která není vůbec pěkná. V jejích očí se značí smutek a lítost nad tím, že jejich generace tak hanebně selhali a nyní vaší generaci předávají vesnici v tak zoufalé situaci. Jste všichni způsobilý pro průzkum a stíhání ... nevím kam vrah šel, jen tušíme, že míří do země Ohně. Zastavte ho... za každou cenu a přiveďte ho pokud možno živého, mrtvý nám neposlouží k záchraně vesnice....a nerada to říkám a to vám nemůžu rozkázat, je to na každém z vás. Pokud ho nedokážete zastavit na naší straně hranice...zvažte sami, zda ho budete pronásledovat dál...pokud nezískáme vraha, vesnice bude zničena a budeme rádi, pokud budou ušetřeny naše životy - ačkoliv - klan KAZEKAWA nepatří k těm, které by vraždily ženy a děti a samurajská armáda naší země má také trochu lidštější zásady, než jinde... na druhé straně, pokud překročíte hranice země Ohně... riskujete své životy - pokud vás chytí tak vás zabijí a naše vesnice bude tvrdit, že s ní nemáte nic společného, aby nedošlo k válce...je mi stydno v jakém stavu vám naše generace předává vesnici, ale tak to je...nechť vás provází duch pouště... Babička odstoupí od pultíku, ještě vás jednou přejde smutným pohledem a pak odejde. Členové ANBU vám řeknou, že vaše mise je přísně tajná a má stupeň A. Dali vám také tablety prudkého jedu, abyste se stihli zabít dřív, než by vás někdo zajal. Dále jste dostali také bojové tablety a chakra pilule pro případ nutnosti dlouhého pronásledování. A pak vám rozdělili oblasti, kde máte hledat - ty se máš vydat k hranicím země Ohně v místech, kde bývala kdysi Říční země, dnes prefektura č. 5 Ohnivé země. Pak vás propustili a můžete vyrazit. |
| |
 | Mise třídy S - Konečně vypadnu z vesnice! Jedno oko, druhé oko. Hledím na špičku gumového kunaie, šok však přichází stejný, jako by na mne byl mířen kunai pravý. Okamžitě se odsunuji směrem ke zdi a zděšeně hledím na narušitele. Zamračeně poslouchám škodolibý smích. ,, Lekla se, lekla se! Tati, ona se lekla ..!“ utíká můj mladší bratr z mého pokoje vstříc otci. Na to, že mu bude jedenáct, se chová jako malé dítě. Odfrknu si. Naivní dítě v dobách pekla .. pomyslím si hořce. Na mé pesimistické myšlence je, bohužel, velký kus pravdy. I mého otce, který se teď v kuchyni směje na mého bratra a hraje s ním banální hry, sžírá pocit vnitřní nejistoty. Tahle doba je zlá. Ale nic není tak hrozné, aby to nemohlo být ještě horší. ,, Hokato, pojď se najíst!“ zvolá můj otec dole v kuchyni a já si jen těžce odfrknu, jako kůň, a skryji se pod peřinou :,, Přišla ti obálka od Vrchního radního.“ Tahle věta však stačí, abych se vyhrabala z měkké postele. Navléknu si na sebe modré triko bez rukávů a černé tříčtvrteční kalhoty a scházím po schodech do kuchyně. Táta se na mě usmívá a ukazuje na židli. ,, Pojď, posaď se. Hned ti dám jídlo.“ Já však na jídlo nemám ani pomyšlení. Mračím se. ,, Kde je ta obálka.“ Otec krčí rameny a pak vytahuje z kapsy bílou obálku s pečetí. Vrhám se po ní, on mi však rychle uniká. ,, Ne, ne. Prvně se najez, pak ti ji dám.“ Mračím se na něj, ale i tak pokorně usedám k jídlu, kterým jsou rýžové koule. Po polknutí posledního sousta mi otec podává obálku. Okamžitě ji rozbaluji. Jsem na vrcholu blaha.Mise třídy S! Konečně vypadnu z vesnice, podívám se dál. Až do Vlnkové země .. Pročítám obálku dál. Šklebím se. Ale, ale. Náhle jsme jim, my ninjové, dobří. To tady Vrchní radní mohl rovnou napsat, že samurajové jsou tak neschopní, že nemohou vypátrat obyčejného vraha. Jakmile dočtu, pečeť zajistí,a by obálka ihned shořela. Šklebím se a otec na mě zvědavě kouká. ,, Tak?“ optá se po chvíli, kdy mlčím. Zahledím se na něj. Přísné utajení proběhne mi hlavou. Pokrčím ledabyle rameny, ,, Nic zvláštního. Jen obyčejná mise. Naprosto .. obyčejná. Snad jen, že budu mimo vesnici.“ Mávnu rukou. Táta kývá a dál se na nic neptá. Jsem mu vděčná. Informace v obálce byly dost nepřesné. Takové nekvalitní. Jako kdyby řekli jen to, co chtějí, abychom věděli. Tady něco smrdí. Něco se stane. Je jedenáct hodin dopoledne a já si balím věci. Beru si jen to nejnutnější. Nějaké kunaie a shurikeny a taky jednu katanu, takovou menší, ale zachází se s ní dobře. A taky samozřejmě zásoby jídla. Měla bych být oblečená civilně, já však na svém oblečení změnila jen to, že si vzala delší sukni, samozřejmě modrou, a pod ní černé, ušlé šortky. A vlasy jsem si více na rovnala, takže byly delší. Něco se stane. No jo, když už je to mise třídy S, tak asi určitě. Ušklíbnu se. Stojím na místě srazu. Je pár minut před polednem a já jsem zde první. Očekávané. Mýtinka uprostřed lesa nedaleko Konohy vypadá příjemně, je zarostlá všemožným kvítím, nedaleko j menší jezírko z vodopádem. Je to tu takové idylické. Nedotčené nenávistí .. ach jo, měla bych s tím svým pesimismem něco udělat. Už i mě to leze na nervy .. Zaslechnu šustění trávy a rychle se otočím, ruka v kapse, kde mám schováno pár kunaiů. Zaměřuji se na osobu, je to muž a upoutávají mě ty bílé oči. Hyuuga. Uvědomuji si. Zřejmě je to jeden z mých kolegů, co se mnou půjdou na misi. Ale velitelem asi nebude. Přemýšlím nad jménem. Je to Hyuuga, Kanadzuchi Ichigo, v tom jméně žádné Hyuuga není. |
| |
 | Konečně pořádná mise Jako obvykle jsem vstal velmi brzy ráno. Obálka přede dveřmi mě vážně překvapila. Po přečtení jsem byl ale překvapen ještě víc. S- rank mise. Takhle těžkou misi mělo jen velmi málo lidí. Je to pro mě vlastně pocta. Potom se jdu ven, na cvičiště přímo v klanovém sídle protáhnout. Dělám to každé ráno a každé ráno je to stejná rozcvička. Myslím že bych bez ní nezvládl den. Po rozcvičce dorazím jako obvykle na snídani. Jako obvykle u stolu sedí otec i matka. Oběma řeknu o své misi. Vím že je to tajné, ale rodičům jsem to řekl. Oba jsou skvělí ninjové, takže je jim jasné, že se o tom nemají nikde moc zmiňovat. U otce ve tváři se objevil úsměv. Přesně takový, jaký mají hrdí otcové, když jejich syn udělá něco víc než oni. Otec nikdy nedělal misi s označením S. To v poslední době dělalo jen velmi málo lidí. Matka se naopak tváří trochu ustaraně. Přirozeně se o mě bojí, ale takovou příležitost si kvůli tomu ujít nenechám a ona to dobře ví. Snídani jsem dokončil okolo sedmé hodiny ranní. Velkou většinu času jsem strávil meditací na stejném cvičišti, jako jsem se rozcvičoval. Potom jsem si zabalil všechny věci do batohu. Máme jít inkognito, takže pouzdra na kunaie nechávám doma, přesto si jich pár vezmu a schovám pod tričko. Potom vyrazím na místo určení. Je to nějaká mýtinka. Sice nevím, proč jsme se nesešli před branou Konohy, ale vlastně je mi to naprosto jedno. Jenom jsem trochu naštvaný, že nemůžu mít odznak Konohy na čele, jako ho nosím vždycky. Jsem hrdý na to že jsem ninja. A vždycky hrdý budu. Nechápu proč bych to měl skrývat. Přemýšlím nakvašeně cestou, ale uklidním se brzy. Vím že se s tímhle rozkazem nedá vůbec nic dělat. Na cvičiště dorazím ještě nějakou dobu před dvanáctou, ale už tam stojí jedna holka. To bude ta z Nara klanu. Používá stíny, to je všechno co o nich vím. Zanalyzuji a vydám se směrem k ní. Dojdu až k ní a představím se, aby si nemyslela, že jsem nějaký vetřelec. Já jsem Hyuga Kumori. To je vše, co řeknu. Nemám zapotřebí ptát se více. Ani na její jméno, stejně mě to moc nezajímá a stejně se ho jednou dozvím. Prostě nechci vést další konverzaci. Je to důležitá mise a tak si nechám nadřazený výraz, který používám často, pro sebe. Není dobré udělat si ze spojenců nepřátelé ještě před začátkem mise. |
| |
| Údolí konce; hraniční kámen - Vlastně.. Ono to s ním možná není tak zlý. Ale stejně se na něj nemůžu vázat, i kdyby mě zaujal. To není v rámci mise. Když si mě Yoshio změří pohledem, klidně ho opětuji tím, že hledím do jeho očí, v těch mých zelených se ale nedá moc číst. Zelená je prostě klidná. Hnědá je přízemní, v té se také blbě čte. Černá je chladná a studená, taká z ní moc nejsou znát pocity. Ale kdybych měla modré oči.. Z těch se čte hodně dobře. Modrá je upřímná, a když dotyčný modrooký člověk má pochyby či lže, je to na očích dost poznat. Modroocí se v tomhle ohledu neschovají.. Poslouchám, co Yoshio říká. Trochu mě překvapí, že se v tom tak vyzná, ale to se na mém výrazu příliš neprojeví. Zřejmě se o to skutečně zajímá. Nebo se aspoň trochu snaží zajímat, o dějiny ninjů. Vlastně, ani se nezdá, že by byl jako ostatní samurajové a přímo mnou pohrdal. Sice asi má podobný názor na ninji jako všichni ostatní samurajové, ale na druhou stranu, nevypadá, že by k ninjům choval přímo nenávist. Prostě byl k tomu, jak se chová, vychován, stejně jako já. Třeba to mohlo být jinak, a já mohla být někde mezi samuraji. Tedy, pokud vím, v jejich řadách se nenachází ženy, ale stejně.. Třeba bych se narodila jako kluk, dejme tomu. To bych na tom vlastně asi byla podobně jako on. I když bych proti ninjům vlastně nic neměla, nebylo by zbytí a musela bych být ne s nimi ale proti nim. Možná dělám stejnou chybu jako oni, tu chybu, kterou jim vyčítám. Tu, že když je pár ninjů lstivých a bezectných, že si myslí, že jsou takoví všichni. Já zase usuzovala, že Yoshio je stejný jako všichni ostatní samurajové, že sdílí jejich názor celým srdcem. Ale možná to není tolik pravda. Jsem stejná jako oni, když se řídím předsudky? "Ne takoví skutečně už nejsou.." Zamumlám a trochu rozpačitá nad svými myšlenkami, které se najednou rozběhly nečekaným směrem, rychle sjedu poheldem kamsi k zemi a moje ruka, kterou mám ve vlasech, se znovu dá do pohybu, takže se zase lehce rozpačitě drbu na zátylku. Je na mě trochu znát, že jsem najednou z něčeho znejistěla. Vlastně docela škoda, že už nejsou takoví, jako byl První Hokage. Třeba by se tahle pro ninji bezútěšná situace dala lépe řešit. Ale mě to vlastně může být celkem jedno. Je mi sedmnáct a jsem řadový ninja, i když jsem na svůj poměrná elita. Já se vlastně nemám co zajímat o osud naší vesnice. Nebo aspoň navenek. Jeden nesmí vystoupit z řady.. Má on podobný "problém"? Znovu zvednu pohled zpět na Yoshia a trochu ho jím zkoumám, z mého výrazu to ale znát není. Sundat si čelenku? Z mých očích je znát troška otrávení, ale přikývnu a po vytáhnutí ruky z kapsy si čelenku odvážu a schovám do batohu. Je znát, že je mi to naprosto jasné, a že chápu, k čemu je to důležité, ale stejně mě to nijak netěší. Aspoň že si můžu nechat svoji jouninskou vestu. I bez ní by stejně bylo poznat, že nejsem normální cestovatel ani samuraj. Tomu prostě neodpovídá můj celkový vzhled ani vybavení. Tedy, mohla bych se ještě změnit pomocí Henge.. Ale to asi není nutné, krom toho, čím míň tu budu používat chakru, tím líp. Takže je v podstatě jedno, jestli tu vestu mám či ne. Krokem se vydáme na cestu. Jdu vedle něj, podle jeho slov silně uvažujíc o tom, že možná moje předsudky vůči němu nebyly zcela oprávněné, ruce mám vražené v kapsách a zírám spíš před sebe než na Yoshia. Když ale natáhne ruku s páskou, vzhlédnu a pohlédnu mu do obličeje, přičemž poslouchám a pásku si od něj vezmu. Mezitím, co Yoshio mluví, si ji přivazuju na levou paži - přeci jenom mám pocit, že na hlavě by mi moc dobře nedržela. Tak to pak nechápu, proč že vlastně mám jít s ním, když v závěru tu bude chránit on mě a moji čest, když by se jinak vyhl vše konfliktům? A kdyby šlo o čest a já mu nemohla pomoct.. No, existují i nenápadné možnosti jak mu pomoct v boji. Pohlédnu zase vpřed a zrovna v tu chvííli, kdy mi nemůže vidět do očí, můj pohled vypadá trošku milejší. Nakonec se mi i docela zamlouvá. Ani nevím, proč za to může pouhých pár minut, že jsem na něj v podstatě úplně změnila názor. Každý z nás žije v jiném světě, a ty světy spolu soupeří, a proto i my zákonitě musíme být proti sobě, není zbytí. Ani jeden z nás nechce být revolucionář. Ale ani jeden z nás nesouhlasí úplně se vším. Já v podstatě nemám nic proti samurajům, ale jsem zásadně proti jejich hloupým obecným názorům a předsudkům. To, že jsou samurajové a ninjové proti sobě, prostě zapříničila doba, a nedá se říct, která strana je v právu víc. Ale štve mě, že oni nás nenávidí kvůli tomu, jak se chová jenom část z nás. Nukeninové jsou možná v téhle době většinová část ninjů, ale stále to nejsou všichni. A to mi právě vadí, že oni nás ostatní hážou s nimi do jednoho pytle. Já jim ještě ukážu, že to tak není! I když i my ostatní používáme lstí, ještě to neznamená, že jsme všichni bezectní. Takový je už prostě život, sobecky si hledící svého blaha, a proto používáme lstí. Jenom blázen by svůj život vyměnil za čest. Ale odvážný to blázen. Společně s Yoshiem se zastavím u hraničního kamene, ruce už zase hluboko zanořené v kapsách. Otočím se na něj a sleduji ho zelenýma očima, mezitím co mluví. "Takže já nesmím bojovat, je to správně?" Přejedu ho pohledem. Klidným. Nezdá se, že by mi nějak vadilo to, co řekl jako poslední. Je to z něj znát, že v tom není nic osobního. U mě v tom taky nic osobního není. Když to budou moji nadřízení vyžadovat, budu nečinně stát a přihlížet tomu, jak klan Aoikawa zabere zemi Ohně. Není zbytí. Na druhou stranu ale hned začnu přemýšlet nad kličkami, jak to obejít. Přeci jenom, mám ho chránit.. Vlastně, jenom málokdo na mě pozná, nejsem chlapec ale děvče. Nemám nijak výrazné ženské tvary a jinak vypadám určitě spíš jako kluk. Takže by se to dalo obejít.. Ale to tady asi není možné. Mám to vyslovit nahlas? Zamyslím se nad jinou svojí myšlenkou. Pak ale v duchu pokrčím rameny a rozhodnu se mluvit. Zdá se, že Yoshio stejně čeká, až mu na to něco řeknu. Stejně je divný, že jeho klan si vůbec najal nějakého ninju.. A to ještě, že nebylo nějak zdůrazněno, aby to nebylo děvče, které ho teď stejně vlastně nesmí bránit. A jeho klan naprosto nesnáší shinobi.. To je fakt divný. "Yoshio - san? Má potom smysl, abych s tebou šla, když ti mám dělat ochranu a v zájmu pravidel tvého klanu stejně nesmím bojovat a tebe ochránit?" Z mých slov je znát, že ne že bych to tu chtěla zapíchnout a nikam s ním nejít, to já půjdu, protože splní misi teprv až dojdem do bývalé Oto, ale je to spíš otázka, abych se zkusila dozvědět, o co vlastně šlo, když si mě najali na tuhle misi. Tedy, ninju z Konohy. Pokud to on vůbec bude vědět a nebo pokud o tom bude ochotný poreferovat.. |
| |
| Cesta do bývalé Otogakure: Pokračujete po cestě do bývalé Zvučné vesnice a Yoshio se jen usmál nad tvou poslední otázkou, tvé ninja reflexy náhle zbystřily - on to ví, jistojistě to ví, protože v tom úsměvu to bylo "vytesané". Nevyčteš nic víc, jen to, že to ví. Chvíli mlčky šel jako by rozmýšlel zda a co ti odpovědět a pak promluvil: Sám tomu taky nerozumím - přiznávám, že mě toto překvapilo, ale vzato do důsledku, tak to chápu. V této misi mě máš ty žena-kunoichi, tedy ninja utvrdit v názorech našeho klanu. Mí drazí rodiče jsou přesvědčeni, že když strávím nějaký čas s ninjou a ještě ke všemu se ženou, tak převezmu jejich názory. Nu což - uvidíme, třeba ano. Pak se znovu tajemně usmál a jsi si skoro jistá, že je v tom něco víc. V jeho očích jsi zahlédla...něco co tě děsí, nevzpomínáš si, kde jsi ten výraz už viděla - takovou směsici pohrdání, smutku, bezmoci, ale přesto odevzdanosti. Nicméně Yoshio už ti k tomu nic neřekne - rozhovor očividně skončil, asi toho řekl sám víc než chtěl. Pokračujete a nemohlo ti uniknout, že Yoshio volí cestu mimo veškerou civilizaci. Žádné samuraje jste díky tomu asi naštěstí nepotkali a dorazili jste do místa bývalé Otogakure (Zvučné vesnice). Vidíte zbytky rozpadlých budov zarostlých stromy a další vegetací. To místo vypadá i docela děsivě, jako by sama příroda chtěla "varovat", že toto místo je místo Zla. Ale kdo ví, o Zvučné toho moc z historie nevíš - vlastně téměř nic. Yoshio se chvíli rozhlížel a pak pravil. Tak - zde tvá mise pokud se nemýlím končí, já tady musím vyřídit nějaké věci. Nyní můžeš jít. Řekl to poměrně klidně s určitým chladem ve tváři, pak snad aby to nevyznělo tak povýšenecky ještě dodal: A děkuji za tvou společnost...byla mi milá, tu pásku ti nechám, abys mohla bezpečně dojít zpátky na hranici, ale pak jí sundej a znič, kdyby jí u tebe našli, tak by jsi byla nejspíš podezřívaná z krádeže či vraždy. Mírně se usmál a řízl se do prstu, načeh "uhodil" dlaní do země. Kuchyiose no jutsu: Ikusen no Taka (Technika přivolání: Tisíc jestřábů) Okolí zaplnilo spoustu jestřábů, kteří si posedali na stromech a jeden, který je bílý přistál Yoshiovi na ruce, ten na něj chvíli mluvil "beze slov", z čeho jsi vyrozuměla, že asi dokáže nějak mimoverbálně komunikovat řečí jestřábů, pak se jestřábi rozletěli do všech stran a začali asi "něco" hledat. Yoshio se na tebe ještě otočil Ty jsi ještě tady? Měla bys jít...a dej si v těchto místech pozor na hady, jsou tu obzvlášť jedovatí. S menším úsměvem se s tebou rozloučil a pak se věnoval dál své práci, pokud ho budeš ještě chvíli sledovat, tak ho uvidíš, jak chodí od stromu ke stromu, přikládá k nim ucho, chvíly poslouchá a pak si něco zapisuje do pergamenu. |
| |
| Cesta, bývalá Oto, cesta zpět Když si nandám pásku, ačkoliv jsem měla otázku, pokračujeme v cestě. Nemám nic proti, stejně nejdeme nijak rychlým tempem. Tedy, umím jako ninja cestovat i mnohem rychleji.. Vím, že samurajové používají chakru, ale stejně netuším, jestli ji dokáží používat k zrychlení pohybu. Možná ne. Možná je to nikdy nenapadlo zkusit. Možná to Yoshio umí, ale jenom nechce tak cestovat, nebo mi to nechce ukázat. Možná. Hmm.. Možná je to až moc možná. Náhle zpozorním. Moje vycvičené reflexy mi to okamžitě prozradily. On to ví, proč tu jsem, i když mu tu vlastně jsem k ničemu. Nevím proč, ale z otho úsměvu je to jasné. Můj instinkt mluví jasně. A mému instinktu se dá v klidu věřit. Ale neřekne mi to.. To, že nehodlá mluvit, je jasné už podle toho, že přemýšlí nad odpovědí. Ale jeho odpověď je taky překvapující, i když je to klička. Má převzít názory svých rodičů? Takže se ode mě má přesvědčit, že ninjové jsou bezectní hlupáci? Ale stejně to znamená, že je ve svém klanu takovým buřičem.. Zřejmě nebude tak studený jak se zdá. Po tom, co zahlédnu výraz v jeho očích, obrátím poheld zpět na cestu a svraštím obočí. Takže on možná se samuraji tak úplně nesouhlasí. Ale stejně nevím, proč jdu s ním, když moc nemám jak dokázat, že jsem či nejsem bezectná. Jistě, nemůžu proti této vlastně zbytečné misi nic namítat, Listová za to dostala zaplaceno, ale stejně nechápu, že někdo zaplatil za to, abych se s ním prostě prošla a občasně s ním hovořila o různých názorech apod. No, nic k tomu říct nemůžu, a vlastně, moje mise se skládá jenom z toho, že s ním prostě jdu, takže i když nejspíš bude něco víc v tom, proč tu s ním jsem, nemám žádný důvod to řešit, i když by mě to možná zajímalo. Nebo spíše, důvody by byly, ale vzhledem k povinnostem k vesnici, a tomu, že má mise se skládá jenom z toho, že ho mám doprovodit a ne do toho šťourat.. Asi bude lepší se pak prostě vrátit do Konohy. Ani na jeho odpověď nijak nereaguju, krom toho, že je jasné, že se nad tím zamýšlím. Nadále pokračujeme v tichosti. Je znát, že si volíme cestu přímo mezi civilizací. Za celou cestu jsme tu nepotkali jediného samuraje. Zdá se, že Yoshio se tu vyzná. Když ale cestou nikoho nepotkáme, to, proč tu vlastně jsem, se stává ještě větší záhadou. Fakt divný.. Nakonec dorazíme do bývalé Oto. To místo vypadá děsivě. Na mě působí možná trochu sklíčujícně, ale nedávám to na sobě znát - krom toho, je to jenom kus zdevastované přírody, i když z toho sálá takový ten pouze mimosmyslově-zachytitelný pocit zla. Není vlastně proč se tu něčeho bát. Jsou to jenom ruiny. To by se měl člověk radši bát při návštěvě jakékoliv větší vesnice, ve které to sálá životem. Stejně jako Yoshio se zastavím, a mlčky ho sleduji, jak se rozhlíží. Tady by moje mise měla skončit. Ale pro jistotu počkám, jestli Yoshio nemá ještě nějaké rychlé přání.. Přeci jenom, je to zákazník, i když si jeho rodina zaplatila pouze doprovod. Krom toho mě to celé zaujalo a zajímá, a i když moje mise skončila a já se mám vrátit, kdyby on měl náhodou jště nějaký úkol.. Vlastně by se mi to ani nepříčilo. Nakonec z toho ale nic není. "Hai." Kývnu na instrukce ohledně pásky a ještě chvíli nerozhodně stojím na místě. Už jenom proto, že se kousne do prstu.. Zjevně se chystá použít nějaké jutsu, a podle krve mě známé Kuchiyose. Co asi přivolává? Zůstanu stát, i když nevím, jak na to bude reagovat. Jestřábi? S rukama v kapsách sleduji ptáky, kteří se usadili na větvích, a pak i toho bílého, se kterým Yoshio "mluvil" a pak všichni odletěli. Podle množství bych soudila, že mají prohledat jistou oblast nebo někoho vyhledat. Možná toho nukenina. Já myslela že většina pomocí Kuchiyose přivolávaných tvorů umí mluvit.. Zamyšleně na to koukám, mezitím co Yoshio se na mě otočí. Hadi? Že jsme žádné nepotkali.. Copak je to důležité? Hadi útočí jenom když je člověk vyplaší.. A to já nemám v úmyslu, nebo přinejmenším, dřív než ten had stačí zaútočit, už budu dávno v tahu. "Jo, jasně, hadi.. Sayonnara." S klidným poheldem, ve kterém není znát nějaká nervozita nad tím, že mě "nachytal" jak ho pozoruju, hlavně proto, že z toho důvodu u mě nikdy žádná nervozita neexistovala, se otočím a pomalým krokem se vydám pryč. Ještě bych ráda něco viděla. Ne, že bych se celou cestu zptáky do Konohy chtěla loudat, ale přinejmenším teď, když je šance ještě vidět nějaké jeho jutsu.. Když dojdu na kraj lesa, ještě se otočím, abych se podívala, co Yoshio dělá - pro jistotu ale místo otočení celého těla ho jenom lehce natočím a otočím hlavu. Poslouchá stromy? Chvíli to překvapeně sleduju, pak se ale otočím, vytáhnu ruce z kapes a mohutným výskokem podpořeným chakrou se vynesu do korun stromů, kde pokračuju po větvích. Je to mnohem rychlejší cestování než s Yoshiem. Přitom mě trochu mrzí, že nemám žádné povolení ho sledovat. Zajímalo by mě to. Ale jsem podřízená vesnici. A když v tuhle chvíli nevím, jestli by to zajímalo taky moje nadřízené, a neznám žádný rychlý způsob, jak to zjistit, nedá se dělat nic jinýho, než se prostě vrátit. Škoda.. Zrychlím tempo, cestuji mezi korunami stromů, případně běhám po zemi, ale každopádně cestuji rychle. Na hranicích se zemí Ohně si sundám modrou pásku, kterou spálím v ohni, který rozdělám, a nasadím si čelenku. Pak už jen co nejrychleji kvapím ke Konoze. Sice mě celé tohle trochu mrzí, že ho nemůžu sledovat, tedy na to nemám žádné oprávnění, ale na druhou stranu, není proč to zbytečně řešit. Prostě mise je hotová a tečka. |
| |
 | To jim to trvalo dát mi S-rank Ráno raníčko panna vstala...vlastně ne, panna už ne Lehce jsem se pousmál když jsem ucítil jak dívka která až do tohoto okamžiku vstala a zamířila někam směrem k mým dveřím. Za normálních okolností bych vstával taky ale vzhledem k tomu že jsem předchozí noc moc nespal, hodlal jsem ještě chvíli lenošit, tedy až do okamžiku kdy jsem zaslechl šustění nějakého papíru. No to je mi ale slušnost, procházet mi poštu... teatrálně jsem si povzdechl za jejími zády. Vzhledem k tomu že jsem to k ní vzal plnou rychlostí neměla jakožto ne-shinobi ani šanci zaregistrovat můj pohyb. Zjistil jsem že dívka je to nejen nádherná, ale že i nádherně ječí. O tom že mi v noci někdo podstrčil pode dveře obálku jsem věděl už od včerejška kdy ji tam ten chlápek strkal, jenže...v té době jsem měl plné ruce práce a tak jsem nechal obálku obálkou. Teď jsem jí ji raději vytáhl z ruky než ji stihla otevřít. Kdo ví kdo mi co psal. Běž se obléct požádal jsem jí když jsem si všiml pečeti. Nebylo by dobré kdybych tohle četl v přítomnosti civilisty. A snídaně do postele nebude zeptala se drze a lehce se ke mně přivinula. Kušuj, musím pracovat. odbyl jsem jí a lehce odstrčil i když abych řekl pravdu stálo mě to opravdu hodně vnitřní síly. Jak jsem tak sledoval jak s hranou uražeností míří posbírat své oblečení napadlo mě že si nejsem tak docela jistej kolik jí vlastně je. No co no, sedmnáct nebo osmnáct co na tom záleží mávl jsem nad tím v duchu rukou, vyprovodil ji a teprve poté rozlepil obálku a dal se do čtení. Její obsah mě ale vůbec nepotěšil. S-rank? Tohle? No to ať vykládají nějakému jinému bloudovi. Chycení nějakého podřadného vraha přece není S-rank mise, i na A-rank by to bylo moc zamručel jsem v duchu nespokojeně a ještě jednou si důkladně přečetl celí papír než jsem si všiml toho druhého vzkazu. Jo takhle...no tak to pak jo... zamručel jsem a počkal až se vzkaz sám spálí, načež jsem se civilně oblékl do obyčejných kalhot, volné košile(kalhoty jsem hledal opravdu hodně dlouho), obul boty, sbalil pár věcí na cestu a zamířil na místo setkání, kde už na mě čekala ta dvojka. Šmarja, sou to ještě děcka... zamručel jsem v duchu nespokojeně když jsem je pozoroval, nakonec jsem ale jen kývl. Fajn, já jsem Kanadzuchi Ichigo vůdce tohoto týmu. představil jsem se polohlasně. I když já o těch dvou nic moc neslyšel byl by skoro zázrak kdyby ti dva o mě ne. Ve vesnici jsem byl docela známí jak kvůli své síle tak misím co jsem splnil. Dokonce na mě byla na černém trhu i docela slušná odměna. Konoha no Oni(Akuma) takovou krásnou přezdívku mi dali ti se kterými jsem bojoval a kteří to náhodou přežili. A pod tímto jménem jsem byl známý i ve světě. Ve vesnici pak o mě kolovali pověsti že se snažím překonat dva legendární ninji minulosti. Maito Gaie a Jiraiyu. V čem hodlám trumfnout legendárního Sannina je vám za chvíli poměrně jasné. Jak jsem spěchal zapomněl jsem se umýt takže stopy rtěnky a lehkého dámského parfému na mě byli ještě docela znatelné. |
| |
| Hatake Katsumi -cesta zpátky, nová mise: Nedorazila jsi ještě k hranici - urazila jsi sotva 5kilometrů od bývalé Oto, když jsi zpozorovala poštovní poštolku Listové se vzkazem. Poštolka přistála tak, aby jsi jí viděla, otevřela jsi vzkaz, který je adresován tobě: Věc: Zadání mise Komu: Hatake Katsumi Od: Vrchní Radní Úroveň mise: A Typ mise: asassinace (vražda) Cíl: Yoshio AIOKAWA Rychlost provedení mise: okamžitá Priorita mise: velmi vysoká Stupeň utajení: maximální Dodatek: Tělo cíle zanechat na území Zvučné země a provést na něm takové poškození, aby bylo zjevné, že byl zabit ninja - technikou. Podepsán Vrchní Radní Konohagakure Nacházíš se 5km od místa, kde jsi opustila Yoshia - dostat zpátky bude otázka chvíle. Jeho ptáků sis zatím nevšimla, poletují nejspíš jinde, nebo jsi je nepostřehla. |
| |
| Nová mise, cesta zpět - A to mi ten kluk byl zrovna sympatický Cestuji velmi rychle a i přesto urazím jen pět kilometrů od místa, kde jsem se rozloučila s Yoshiem, a ve vzduchu zahlédnu poštovní poštolku. Už jsem s ní, nebo s jejími kolegyněmi či kolegy, měla párkrát tu čest se setkat, a proto je mi jasné, že je to vzkaz z Konohy. Sice na první pohled není jasné, kam míří, ale proč by poštolka Konohy mířila kamsi směrem k bývalé Zvučné, když jiný Konožský ninja v okolí než já s největší pravděpodobností není. Proto dokončím skok a zastavím se, abych počkala, jestli je ta poštolka skutečně pro mě. Stane se tak. Poštolka přistane kus ode mě, tak abych ji viděla. Trošičku zmateně nad tím, že jsem se vlastně ani nevrátila z mise a už po mě někdo něco může chtít, k ní pár skoky doskočím a otevřu vzkaz. Pak se dám do čtení. Nová mise? Áčko? Zabít.. Yoshia? Ale ne, a ten kluk se mi zrovna tak zamlouval.. Pohledem sjedu po vzkazu níž. Cože? Má to být v utajení a přesto mám na tom klukovi nechat znatelné známky toho, že ho napadl shinobi? Co je to jako za blbost? To se s ním rovnou můžu poprat před očima samurajské vesnice.. Tím spíš, že podle mé v podstatě jediné techniky, která by zvládla udělat poškození, o kterém by bylo na první pohled jasné, že to udělal ninja, by se mě dalo dost snadno vysledovat.. Není moc ninjů, co by ji umělo. Krom toho se to v našem klanu dědí.. Na co to utajení když mám dobrovolně dát najevo, že za to můžu já? Zmateně zírám na dopis. Tohle je nějaký divný. K čemu by to bylo tak najednou..? Hlavně by mě zajímalo, jstli az to někdo zaplatil, nebo je to názor naší vesnice. No, ale rozkaz je rozkaz, i když je to dost podezřelý.. Trochu se zamračím, mezitím co nerozhodně stojím na místě. Podle toho dodatku chce někdo zabít příslušníka rodu Aoikawa a tedy chce, aby bylo jasné, že ninjové proti samurajům něco mají? Tím spíš to bude horší, jestli se samurajové budou chtít pomstít.. Krom toho, bude zjevné, že to byla práce ninji staršího než Yoshio.. Nepotvrzuje to potom doměnku, že ninjové jsou bezectní? Ach joo.. Prohrábnu si vlasy. Z diplomatického hlediska mi to vůbec nepřipadá logické, tedy jestli se někdy se samuraji chceme dohodnout, jako že budeme muset, jestli někdy chceme dojít k míru, protože silou je k ničemu nedonutíme. Na to už jsou síly ninjů moc oslabené. Ale na druhou stranu, je to prostě mise, a já nemám co se do toho plést. Prostě mise je mise, úkol je úkol, a je nutno věřit, že Vrchní radní ví co dělá.. Povzdechnu si a nechám poštolku letět. Asi není zbytí. Prostě to musím udělat. Pohlédnu směrem, ze kterého jsem přišla. Budu tam za chvilku. Ale i když je ten kluk mladý, nebylo by ho dobře podceňovat.. Tím spíš, že se tu někde potulují ti jeho jestřábi, i když jsem je od té doby, co je přivolal, víceméně neviděla, a ani teď je nevidím. Ale tak oni i ptáci dokáží být nenápadní.. V korunách stromů a tak.. Je mi jasné, co by udělal můj vzor. Nebo spíše, jak to dělal vždycky, když měl bojovat s někým, jehož sílu neznal. Nejprve si ho otipovat. Zkřížím prsty na obou rukou. "Kage Bunshin no jutsu!" Vytvořím jednoho klona. Vyměníme si pohled a on, teda ona, se rychle rozběhne směrem k Yoshiovi a bere to zásadně po větvích, tak jak bych to teoreticky měla udělat pravá já. Já naopak běžím po zemi a snažím se vyhýbat místům, kde by mě nezakrývaly koruny stromů. Sice nemůžu tušit, jestli ti jestřábi nejsou poschovávaní někde tady v lese, ale přinejmenším se chci zachránit od toho, abych byla náhodně viděna seshora z oblohy. Krom toho se snažím běžet co nejmíň nápadně, kdyby tu ti jestřábi byli. Můj klon má přede mnou náskok asi půl kilometru, nebo ho spíš tak nechám mě předběhnout, ale nakonec si ten rozestup pečlivě udržuju. Když už disciplína, tak diciplína. Přitom se horlivě snažím vymyslet, proč je celá ta záležitost s misí taková divná. Je jasné, že mi to nikdo nemohl dát osobně, ale přeci jenom, tahleta mise.. Vlastně, kdyby si ji někdo měl zaplatit, musely by to být pěkný peníze, aby donutil ninji abychom dali jasně najevo, že jsme ho odpravili my. To není možný sehnat takové množství peněz. Takže je to nějaká intrika Vrchního radního? Heh? To je ale dost hloupý.. Sice možná nebude v tom rodu tak vysoce postavený, ale přeci jenom je to jejich velvyslanec, takže by se mohli chtít pomstít.. A kdyby samurajové chtěli, snadno by rozdrtili Konohu. Možná by stálo za to ho nejdřív zajmout a zptat se ho, jestli něco neví. Jestli se akorát něco pokazilo, nebo je to nějaká lest, bylo by dost špatný, kdybych ho náhodou odkrouhla jenom tak.. Můj klon dostane rychlé instrukce. Nezabíjet. Zajmout. Možná je to ode mě chyba, ale já nejsem typ, co slepě plní rozkazy. Sice se jim nechci příčit, a pokud Yoshio nezavdá dostatečný důvod, prostě ho budu muset odstranit, ale na druhou stranu, dnešní svět je plný lží a člověk má právo být podezřívavý. Krom toho mě ani tolik neubyde, když se nejdřív přesvědčím. Můj klon doběhne až tam, kde jsem naposledy viděla Yoshia, nebo spíše, skryje se v okolí tak, aby si ho Yoshio nevšiml. Jestliže tam Yoshio není, pokusí se následovat nějaké zjevné stopy, neustále opatrně, aby mohl být spíš tím, kdo první zahlédne nepřítele, přičemž se případně snaží vyhýbat jestřábům. Pak, když moje druhé já Yoshia najde, chviličku se soustředí, a pak se Shunshinem rychle dostane k Yoshiovi. "Suirou no jutsu!" Byla to rychlá akce a měl v tom dost hrát moment překvapení. Jestliže o mě Yoshio nevěděl, v podstatě není důvod, proč by se to nemělo podařit. V taijutsu jsem velmi dobrá, tím spíš, když to byl Shunshin. Jestli se všechno povede, měl by teď Yoshio být chycený ve vodním vězení (další věci, které klon udělá, budu popisovat teprv až se dozvím, jestli se povedlo či ne). Pravé já, tedy já, se pomalu přiblížím klonovi na dohled, stále se ale kvalitně skrývám s využitím všech možných terénních nerovností apod., a teprve až když vidím, že klon už vyrazil, přiblížím se natolik, abych viděla, jak se celá ta akce vydařila a případně ji mohla nějak řešit. Snažím se být řádně skrytá. Případným jestřábům se vyhýbám ještě důsledněji než můj klon, prostě nechci být spatřena, i kdybych kvůli tomu měla zbytečně obejít půlku bývalé Zvučné. Snažím se o přímo extrémní nenápadnost. A jestliže mám pocit, že nepůjde zůstat nezpozorována, raději se skryju na místě, na kterém jsem, a budu muset vymyslet další tah (stejně jako u klona dopíšu až jestli cestou potkám nějaké jestřáby apod.). |
| |
| Hatake Katsumi - "operace" zajmout Yoshia: Jestřábů sis nevšimla, máš pocit, že tu ani nejsou...ale jistá si tím nejseš. Ty i klon se každý svou cestou přesunujete zpět k bývalé Otogakure, když už jsi téměř na dohled, tak v tobě začal hlodat nejistý pocit...vzpoměla sis na to, že jsi ho viděla "naslouchat stromům", takže kdoví jestli o tom klonovi i o tobě nebude vědět tímto způsobem. Ale to už bylo každopádně moc pozdě na to měnit plán. Klon se dostal na dosah jednoho problesknutí a provedl ho. Následovalo "Suiron no jutsu" a Yoshia, který se od doby co jsi odtud odešla moc daleko nepřemístil lapil zezadu do vodního vězení. Ve vodní kouly se objevilo několik bublinek vzduchu, které z něj unikly z toho překvapení, ale pak se pomalu v té vodě otočil nejprve na klona a pak... k tvému překvapení pohlédl do míst, kde sedíš ty. V té vodní kouly se ani moc nehýba a zdá se, že čeká co máš v úmyslu. Na zemi nedaleko místa, kde jsi ho chytila jsi si všimla několika pergamenů s různými značkami, kterým nerozumíš a taky vidíš, že na několika stromech v okolí Yoshia jsou vyryté (asi nožem) nějaké další značky. Dál jsi si ničeho nevšimla, až na jednoho jestřába - zrovna toho bílého - který sedí na vrcholku blízké polorozpadlé budovy. |
| |
| Mise třídy S - Minuty se příšerně táhnou Loudavým krokem ke mně dojde, téměř na mě ani nepohlédne a postaví se nedaleko mě. ,, Já jsem Hyuuga Kumori.“ Představí se, nevypadá však, že by se chtěl bavit dál. Ušklíbnu se. Takže je to Hyuuga. Jak jinak. Narovnám se a vyndám ruku z kapsy:,, Hokato Nara.“ Promluvím poprvé a snad i naposled a dále shinobiho za mnou ignoruji. Když on, tak i já .. Do poledne zbývá ještě posledních pár minut. Hledím na hodinky, které jsem si vzala jakožto civilní výbavu s sebou. Minuty s příšerně táhnou, jako předlouzí hadi, Hyuuga se snaží držet nadřazený výraz, ze čtvrt hodinového stání mi zakrněla pravá noha a velitel stále nikde. Poslouchám hučící vodopád, šumící vodu, zpěv ptáků. Pomalu mi krní i levá noha. Kruci,tak ráda bych se protáhla, ale nechci se znemožnit před tímhle .. kamenným Hyuugou. Pozoruji svého tichého společníka. Zdá se, jako by už pár dlouhých minut nepohnul ani jedním svalem, dokonce ani očima. Stojí stále ve stejné póze, zřejmě hluboce ponořen ve svých myšlenkách. A velitel stále nikde. Nakonec dorazí a mé hodinky hlásí, že je přesně dvanáct. Zajímavé, je tady na čas .. Jakmile nás uvidí, zatváří se dosti podivně, tak trochu nespokojeně, nakonec ale lehce kývne. ,, Fajn, já jsem Kanadzuchi Ichigo, vůdce tohoto týmu.“ Představí se. Kanadzuchi Ichigo .. To jméno mi něco připomínalo už předtím, ale ani z boha jsem si nemohla vzpomenout. Počkat, není to ten, o kterém mi teta vyprávěla, že se snaží prej překonat legendárního Maita Gaie a sannina Jirayu? Může bejt .. Prohlédla jsme si našeho velitele od hlavy k patě. Do nosu mě praštil nechutně sladký dámský parfém linoucí se od něj a na jeho tváři se zračil otisk rtěnky, zřejmě od polibku. Tak ten Jiraya i sedí .. Ušklíbla jsem se. ,, Jsem Hokato Nara.“ Kývla jsem na pozdrav. A Maito Gai? No, nevím .. kdo ví, ale nevypadá na to .. teda, podle mě .. |
| |
| Takahashi Reizo *Karasu* - úvodní příspěvek: Pozice - nedaleko Konohy Po dlouhých letech jsi se rozhodl navštívit Skrytou Listovou vesnici, ze které pocházíš. Po cestě sem se ti nic zvláštního nepřihodilo až do teď. Cestu ti zastoupil statný muž oděný v bílém plášti na němž je vyobrazen rudý Kyuubi. Podle vzhledu patří k té skupince Uctívačů Devítiocasé, tajemné sektě, o které slyšel už každý ninja na světě. Sektě, která uctívá Kyuubiho či Naruta (nikdo neví přesně co), sektě která podle oficiálních informací páchá neskutečná zvěrstva a je skupinkou zločinců pachtících se po moci a ohrožujících mír. Ninja si tě chvíli prohlíží a pak promluví: Takže ty seš ta "vrána" co vylétla z hnízda co? Praví k tobě s náznakem výsměchu v jeho intonaci. A teď po letech se po tom všem chceš vrátit? Do místa, které je mementem toho co ninjové jsou? Do místa, kde zdegenerovalo celé ninjovské umění? Do vesnice, která je jen loutkou v rukou feudálního pána? To se mi nezdá... Povýšenecky se ušklíbl a přejel si rukou po plášti. Pak se rozhlédl a probodl tě pohledem. Víme kdo jsi a známe celou tvou historii a náš První Akakage (Rudý stín) rozhodl, že jsi zajímavý pro naši organizaci, která usiluje o obnovu hrdosti ninja - světa. A to všemi prostředky. Znovu se ušklíbl, jako by přemýšlel, zdali jsi pro ně dost dobrý. Nevím co teda Akakage na tobě vidí, ale máš možnost - buď se dál poflakovat bezcílně světem a fňukat nad minulostí, nebo začít tvořit novou budoucnost, která bude opět patři nám - ninjům. Budoucnost, která svou slávou bude předčit všechny dosavadní věky. Zvol si. Pokud se rozhodneš odmítnout, vymažu ti vzpomínky na to, že jsi mě potkal, a že jsem s tebou mluvil a tím vše skončí. Budeš moci jít dál fňukat do Konohy nad osudem světa, i když do Konohy bych být tebou nechodil - dle mých informací už dlouho existovat nebude a na vše zapomeneš. Nebo můžeš jít se mnou, je mi jedno proč se tak rozhodneš a dokonce mě ani nezajímá zda nám budeš sloužit věrně, nebo ne. Na tohle se tady nehraje - dokavad jsi s náma, tak posloucháš rozkazy a dostáváš sílu. Strážíme léta zapomenuté techniky a máme mnoho možností, jak změnit tento svět. Ale potřebujeme odhodlané lidi, kteří dokavad budou s náma, tak budou makat, až se z nich bude kouřit. Tak co? Jsi housenka nebo motýl? Ušklíbne se a vyčkává tvou reakci. Vyzařuje z něj nějaká "síla" nebo autorita. A obrovská sebejistota, na to, že je tak blízko Konohy, která považuje Uctívače Kyuubiho za nunekiny a zločince. Ale nevypadá na blázna, v jeho očích je cosi až "nadpozemského", máš pocit, že tohle je ninja z úplně jiných věků. Hrdý, nelítostný, mocný a rozhodný. Prostě ten ideál...kterému jsi kdysi možná věřil. Ale to bylo kdysi a teď je teď. Hodně věcí se změnilo a můžeš cítit hodně protichůdné emoce. Ale tenhle chlap...nic takového jsi nikdy neviděl - jakoby z něj síla a moc doslova sálaly. |
| |
 | Jsem vyslán na sebevražednou misi, lepší pocit neznám Pěkně z vesela se probudím do nového dne. Je už horko a hodiny na stěně naproti posteli mi hlásí, že je deset hodin. Protáhnu se, vyskočím z postele a dám si pravidelnou čtvrthodinku cvičení, které provozuji už několik let, ale stále jsem slabý jako moucha. No, něco musím dělat špatně. Po rozcvičce se rychle nasnídám, nemám nic nóbl, jen zbytky od večeře. Moc rád bych řekl, co to je, jenže si to nepamatuji a chuť je taky velmi mdlá. Ale nasytilo mě to. Odložím špinavou misku do dřezu, v lednici si najdu láhev mléka a napiju se. Mléko je věc, bez které bych nemohl žít. Je to největší dar Bohů. Poté, co vrátím láhev zpět do lednice, si to zamířím do koupelny kde si dám sprchu a vyčistím zuby. Chvíli na sebe koukám v zrcadle a prohlížím si svůj odraz. Vypadám jako vždy, rozcuchané černé vlasy, oříškové oči, ostré rysy a malá hlava. Povzdychnu si. Ani tentokrát se mi tedy sny nesplnili a já se nestal tím, čím si přeji být, silným a krásným klukem, který se bude líbit dívkám. Asi už bych měl přestat věřit v zázraky... Sáhnu na poličku vedle umyvadla a kolem krku si připnu stříbrný řetízek, na kterém je zavěšen malý sokol, také stříbrný. Hned potom si připnu řetízek kolem levého zápěstí a rukou si prohrábnu vlasy, což je činnost, kterou provádím prakticky neustále, neboť se domnívám, že je to stylové a vypadá to dobře. Potom se rychle nasoukám do oblečení. No, rychle. Kalhoty z látky, která není ani nóbl, ani příliš hezká. Ale je pohodlná a neničí se. Následuje tričko s dlouhým rukávem a vysokým límcem. Přes to všechno si přehodím obvyklý plášť, který používají pouštní nomádi. Je dost velký, abych se do něj mohl zabalit celý, má kapuci a barvu písku. V poušti není lepšího krytí. Polovinu tváře si schovám pod šátek, opět jako ochranu před pískem a větrem. Písečná bouře může udeřit kdykoliv a její síla muže člověku strhat maso z těla. Nakonec si kolem krku omotám žlutý hedvábný šátek, vzpomínku na mou matku. Nakonec si ještě pod plášť připnu opasek s brašnou na mé ninja potřeby, to jest několik kunaiů a shurikenů, svitky, kouřové bombičky, výbušné lístky a chakrové pilulky. Takto vybaven opustím koupelnu, byt a vydám se ven do ulic. Mám čas do poledne. Nemám co dělat a ani za kým jít, takže se jen tak potuluji po ulicích a bavím se s lidma, které poznávám. Když se slunce ocitne na nejvyšším bodě, už stojím u akademie a otevírám dveře. A sotva vejdu, zůstanu stát jako opařený. To množství lidí, většinou jouninů, mi vyrazí dech. Jistě, já sám jsem jounin, ale tohle množství je skutečně velké. A když si pomyslím, že všichni jsou lepší než já... Stal jsem se jouninem teprve nedávno a nemám zkušenosti, zato oni jsou jouniny už dlouho. V duchu si vynadám a já se vydám posadit na některé z volných míst. Sotva si sednu, začnu se vesele bavit s jouninem, který sedí po mé pravici. Je to žena, asi dvacetiletá. Nedá se říct, že by byla krásná, ale rozhodně se s ní hovořilo dobře. Pak se ale objeví "Babička" a oba ztichneme a přesměrujeme svou pozornost na ní. Ona si nás chvíli prohlíží a pak se dá do řeči. Mluví dlouho a ve mě se s každým jejím slovem víc a víc hromadí strach. Nikdy jsem nebyl příliš odvážný, vlastně považuji strach za přirozenou součást lidství. Jistě, nikdy jsem z boje neutekl, ale i přesto jsem měl strach. A dvacet tisíc samurajů, to je počet který si nedovedu ani představit, natož abych si myslel, že máme byť jen nejmenší šanci na přežití. Potom se "Babička" dá zase do řeči a já už konečně začnu chápat, proč tu sem. Povzdychnu si. "Babička" odstoupí od řečnického stolku a na její místo nastoupí ANBU, který nám řekne něco o tom, že je to A-čková mise a že jestli o tom někde cekneme, tak že si koledujeme o vážný problém. Potom nám rozdají pilulky s jedem, bojové pilulky a bojové tabletky. Všechno si převezmu a schovám do brašničky u pasu. Nakonec mi ještě oznámí, že mám hledat někde směrem Ohňová země, v bývalé Říční zemi. Nevím jestli mám být rád nebo ne. No, když už nic jiného, je šance že potkám ninji a ne samuraje. S ninjou bych se ještě mohl domluvit... Sotva opustím akademii, vydám se k východu z vesnice. Dorazím tam během chvilky a když vyjdu ven do pouště, udělám několik pečetí, kousnu se do prstu a bouchnu s nimi do země. Kuchyose no Justu! Zahalí mě kouř a potom v něm spatřím obrovského sokola hnědé barvy. Nazdar Chiryu pozdraví mě a já pozdrav opětuji. Potřeboval bych odnést do Říční země. A cestou hledáme jistou osobu, víc ti řeknu ve vzduchu. Je to totiž tajné. vysvětlím mu a sokol přikývne. Já mu vyskočím za krk a pevně se chytnu. Sokol roztáhne křídla, párkrát máchne a vznese se do vzduchu. Okamžitě zamíří určeným směrem a já mu začnu vysvětlovat, o co jde. |
| |
 | Konoha, město plné vzpomínek. Návrat? Měl jsem v kapse posledních pár mincí, práce taky nebyla. Lidé příliš nestáli o cizince které vůbec neznali. A tak jsem se rozhodl k poslednímu zoufalému kroku a totiž návratu domů, do Konohy. Nebyl jsem v ní už několik let a snažil jsem se jí vyhýbat bylo to město plné mých vzpomínek, tragických vzpomínek. Jediné co jsem s určitostí věděl bylo že vesnice upadá ostatně jako celé umění ninjů. Vrazil jsem tedy, zahalen ve svém černém plášti a v poctatě jediné co jsem měl byl moje katana, několik shurikenů a poslední hrst mincí, která mi zbávala tak tak na jídlo. Celou cestu se mnou zmítaly pochybnosti a já byl celý nesvůj, což u mě není moc obvyklá věc. No tak kruci vzpamatuj se, stejně nemáš moc na výběr. Říkal jsem si pro sebe. Čím víc jsem se blížil k vesnici tím více a bolestnějií jsem poznával stará místa, když najednou mě ze vpomínek vytrhla postava která se předemnou zničeho nic oběvyla. Téměř okamžitě jsem poznal o koho jde, podle toho pláště co měl na sobě jsem v něm poznal jednoho z Uctívačů Devítiocasé. Už jsem o nich něco slyšel, podle toho co o nich rozhlašovaly feudální pánové to byla sekta fanatiků, zločinců a vrah0, ale kdo by v dnešní době věřil feudálním pánům zvlášt když jde o ninji. Ruka my v tu chvíly padla příma na rukojeť katany připevněné na popruhu na zádech. Jaké ale bylo moje překvapení když na mě dotyčný promluvil. A ještě překvapenější jsem byl z toho co řekl to o té vráně. Co? On mě zná, od kdy, odkud? Nebo je to jen náhoda? Asi už cačínám být paranoidní Ptal jsem se sám sebe. Poté co jsem vyslech část jeho rozhovoru, jsem se otočil tak abych se díval směrem kterým byla Konoha a můj výraz se změnil z překvapeného na chladný až nepřátelský. Rodné město? To těžko. Tohle není ta vesnice kterou jsem pře několika lety opustil. MOJE Konoha by tohle, co se ted děje nikdy nepřipustila. Tohle je jen stín, jen hrob bývalé slávy. Ale já už nemám moc navýběr. Poslední větu řeknu polohlasně spíše pro sebe než pro něj. Osoba potom začne zase mluvit. To co říká je mi stále divnější a divnější. Takže je to pravda opravdu mě zná, ale jak je to možné a co ten Akakage zřejmě jejich vůdce Hlavou mi vrtá spousta myšlenek. Ale hlavně co ode mě vlastně chce Pokračuje v rozhovoru. Říkal ještě něco o zničení Konohy. Takže samuraiové si nakonec opět prosadily svou že? Navenek mám pořád ten chladný obličej, ale něco uvnitř mě truchlí, přeci jen to je moje rodná vesnice. Poté znova začne o tom že mi nabízí abych s ním šel, a já o tom zažínám přemýšlet. |
| |
| Chiryu: Pozice - nedaleko Sunagakure, směrem k Říční zemi: Letíš na své sokolovi docela dlouho. Svítí slunce, obloha je bez mraků a vítr vůbec nevane. Letíš dlouho a začínáš být nervózní, zvolna se blížíš k hranici mezi zemí Větru a Ohně a stále jsi nenarazil na žádnou podezřelou osobu. Teprve až když už jste téměř na okraji pouště si sokol všiml nějakých stop. Vedou přímou ke staré pevnosti u vstupu do bývalé Říční země, ta pevnost je dávno opuštěná a polorozpadlá. Když jste dorazili na dohled pevnosti, tak ti sokol jen řekl: Někdo tam je...v druhém patře, viděl jsem ho na okamžik se tam mihnout...myslím, že si nás všiml. Co chceš dělat Chiryu? Zeptal se tě sokol zatímco kroužíte vysoko nad onou hraniční pevností, ve které se někdo ukrývá. Netušíš, jaká je šance, že je to ten, kterého hledáte - může to bý jen obyčejný tulák, ale na druhou stranu, v sázce je příliš mnoho na to, abys to mohl jen tak hodit za hlavu. Jak tam tak kroužíš a přemýšlíš co dál a dole se nic nehýbe, tak tě napadá, že jsi příliš jednotek samurajů v poušti neviděl, zdá se že buď zůstávají zatím ve svých pevnostech, nebo přesunuly své síly od hranice jinudy. Tak či onak jsi krom pár menších skupinek samurajů střežících karavanní cesty žádné neviděl. Nakonec tě taky napadlo, že vlastně tato pevnost stojí na místě kudy kdysi dávno - prý za vlády Třetího Kazekageho pronikly nepřátelé do vaší země, ale to už je hodně dávná minulost. Prý to tehdy byla velmi krutá válka, kterou vaše země tak tak ustála. Dole se nic neděje...zdá se, že ten dotyčný co se tam skrývá odmítá se ukázat dokud nepřistaneš, aby ti nedal výhodu útoku ze vzduchu, nevypadá na hlupáka, už jen podle tohoto. |
| |
| Takahashi Reizo *Karasu*: Pozice - severně od Konohagakure Situace - rozhovor s Uctívačem Devítiocasého Po tvých slovech se neznámý ninja upřímně a srdečně rozesmál, nevysmívá se ti - to ne, ale je v tom jeho smíchu něco výsměšného - snad se vysmívá téhle situaci, tvému uvažování, "tvé" Konoze, ale ne tobě. Dobře chlapče, velmi dobře..., setře si slzu z oka (od toho smíchu). Kdysi jsem uvažoval stejně jako ty, uvažoval jsem o "hrobech" slávy, o minulosti a o tom, jak to minulé generace podělaly. Ale to je špatně. O to přeci vůbec nejde. Jsme kurva ninjové no ne? Tak si vezmeme to všechno zpátky. Máme moc i sílu a nakopeme samurajům zadky tak, že jim z toho bude ještě hodně dlouho špatně! Jen ti, kteří nevěří jsou slabí! Tak žil Uzumaki Naruto - nejslavnější ninja všech dob - nikdy se nevzdat a vždy bojovat až do konce... ne jak ti dnešní ninjové... karikatury bývalé moci našeho světa. Dokážeš žít jako Uzumaki Naruto a Devítiocasý? Dokážeš rozdávat a přijímat rány, být nemilosrdný, jít si tvrdě za svým a nikdy se nevzdat? To je totiž jediná cesta, jak se z tohoto posraného světa dostat se špetkou cti - a né te připosrané samurajské "cti", ale skutečné, opravdové cti založené na víře ve změnu Osudu a na nikdy nevyhasínajícím plameni Kyuubiho moci! My - Uctívači - jsme jako oheň, nespoutaní, silní a plní života - tak jako Devítiocasý a tak jako Uzumaki Naruto! Myslíš, že tohle dokážeš taky? Hodit všechny bolesti, strasti, smutky a břemena za hlavu a spálit je v plamenech ohně Devítiocasého? Věřit sám sobě a nalézt opravdovou cestu k záchraně našeho světa? Myslíš, že to dokážeš. Odmlčel se a stále si tě měří pohledem, tipuješ mu kolem 30ti let a vypadá spíš jak něco co právě vylezlo z posilovny, než jako ninja. Ale je v něm nějaká energie, něco co z toho "ohně", o kterém mluvil...jakoby jsi potkal člověka-ninju, kterýmu je úplně jedno, že váš svět je odsouzen k porážce (matematicky je to otázka času), vysmíval se tomu a šel dokázat opak. Ale těžko říct, vypadá taky dost namyšleně a arogantně. |
| |
| Mise zabít Yoshia, momentální operace zajmutí Yoshia - To to šlo vážně tak jednoduše? Je zvláštní, že já ani klon jsme si cestou jestřábů nevšimli. Nikde žádný. Ale těžko říct, jestli nejsou někde důkladněji schovaní. Přeci jenom, samurajové taky používají techniky, a i když je Yoshio v porovnání sil o hodnost a ještě trochu navíc níž jak já, stále to neznamená, že by nemohl on či jeho jestřábi ovládat nějakou techniku na schování se v přírodě. Já něco podobného taky umím. To by mě pak klidně mohli sledovat a ani bych o tom nemusela vědět.. Jak se i s klonem blížíme, můj pocit, že o nás můžou vědět, sílí. Najednou si vzpomenu na to, jak Yoshio poslouchal stromy. Ať už to sloužilo k čemukoliv, je dost dobře možné, že o mě a klonovi ví.. Ksó.. Ale jsme už moc blízko, a tím spíš, jestli o nás ví, byla by blbost ten plán měnit, protože potom by se mi snadno mohlo stát, že by si pak vychytal příležitost, a protože jsem byla podezřelá, zaútočil on na mě. A to nepotřebuju. Ale stejně mě trochu deprimuje, že mě to nenapadlo dřív.. I když to vůbec nemusí být dobré k tomu, aby se o mě dozvěděl. Ale na druhou stranu, ať už jde v tom "poslouchání stromů" o cokoliv, asi nezáleží na obraze, protože stromy nemají oči, což znamená, že i kdybych se zamaskovala z hlediska toho, že bych nebyla vidět, stejně by mi to asi bylo k ničemu. A jinak se zamaskovat by byl celkem problém. Takže vlastně i kdyby mě mohl nějakým způsobem sledovat, není moc způsobů, jak se tomu bránit. Trošku zrychlím, abych pak už viděla, jak klon provede naplánovaný tah. Sleduji z bezpečného úkrytu klonův Shunshin a pak i úspěšně provedené vodní vězení. Trošku mě i překvapí, že to šlo tak jednoduše. On vypadal překvapeně, takže ty stromy asi neposlouchá, ale.. Když otočí poheld do míst, kde se schovávám já, překvapeně vytřeštím oči. Že by fakt s těmi stromy něco dokázal? Tedy, nejspíš ano, když se všude povalují ty nejrůznější pergameny.. A na několika stromech jsou vyryty značky. Proč ale potom nebyl víc připravený, nebo proč po tom Vodním vězení vypadal tak překvapeně, jestliže o mě a mém klonovi věděl? Rozhlédnu se ještě více po bývalé Oto a spatřím bílého jestřába. Takže to taky mohlo být jinak.. On o nás nevěděl, ale protože v tuhle chvíli mě jestřáb vidí, a on s ním nejspíš dokáže komunikovat nějak myšlenkami, ten pták mu sdělil, že sedím přímo tady, takže proto se na mě podíval.. Možnost, že bych byla vidět, je naprosto nemožná, protože na to už jsem přeci jenom trochu moc zkušená. Původně jsem chtěla nechat klon, ať to celé vyřeší, pro jistotu, ale když o mě ví, nemá cenu se snažit skrývat. Krom toho, vypadá to, ež akorát čeká na další tah, i když by proti mě možná mohl poštvat jestřáby, jestli jsou v blízkém okolí a nebo je ještě nenechal vrátit se zpět "domů". Takže se napřímím, už zase zarazím ruce do kapes a pomalým krokem s neurčitým výrazem přijdu blízko k Yoshiovi, nebo spíš té kouli, ve které ho mám chyceného. Z pouzdra vytáhnu kunai, pohlédnu na klona, čímž se s ním rychle domluvím, a ten vyndáním ruky z koule zruší jutsu. Ve chvíli kdy se tak stane (já jsem na to pochopitelně připravená), jedním rychlým pohybem se dostanu za Yoshia a ostrou hranu kunaie mu přitisknu na krk. Klon to celé pro jistotu jistí. Kdyby se chtěl jenom pohnout, aby mohl udělat pečetě či cokoliv, co by jenom náznakem připomínalo útok, kunai přitlačím an krk tak, že vytryskne trocha krve, případně tak, aby to trochu bolelo a bylo nepříjemné. Nechci ho ale nijak vážně zranit, aspoň prozatím (zase pro přehlednost počkám, jestli se povedlo a jestli třeba Yoshio k tomu něco řekne, pak napíšu další akci). |
| |
| Hatake Katsumi - zajmutí Yoshia II.: Pozice - bývalá Otogakure Ve vodní kouly uvězněný Yoshio vypadal zcela klidně a docela tě překvapilo, jak dobře dokáže zadržovat dech a zachovávat klid - jistě samurajská výchova a výchova "důležitých" členů rodu, která je ještě brutálnější než u běžných samurajů odvedla nejspíš své, ale i tak je Yoshio "až příliš" klidný a vyrovnaný na to jaká je situace. Tedy pokud je situace opravdu taková jak se jeví. Když dojdeš blíže, tak klon rozpustí vodní vězení, a ty zezadu přirazíš Yoshiovi kunai ke krku. Yoshio zvolil metodu "nulové" obrany - asi prohlédl fakt, že se ho nechystáš primárně zabít, takže "řečeno šachovým žargonem" obětoval pozici výměnou za vyhnutí se střetu ve slabé pozici. Zkrátka ti dal další výhodu - protože teď už si ani nedokážeš skoro představit, jak by se z toho on mohl dostat - v boji. Na druhou stranu jsi si asi trochu nejistá, Yoshio zašel hodně daleko, když ti dovolil se mu dostat tak blízko na tělo - každý s kouskem zdravého rozumu by se snažil po rozpuštění koule dost pryč do výhodnější pozice, ale Yoshio ne. Buď má eso v rukávu - což netušíš jaké, nebo je to klon (což však můžeš vyloučit, protože, po hraně kunaie ti ztéká trocha jeho krve) a nebo a to se také nedá vyloučit je to Yoshiovi zcela jedno. Chvíli oba stojíte strnule a nikdo nic neříká, Yoshio má na hrdle pěkný šrám jdoucí od levé krční tepny až na ohryzek - šrám je relativně mělký, ale trochu to krvácí, tepnu jsi minule opravdu "o fous". Yoshio pomalu nasucho polkl a pak přeci jen promluvil: Takže jsem se nepletl....má drahá matka je tak čitelná až je to k smíchu. Útok na vlastního syna najatým ninjou...báječný politický tah, dvě mouchy jednou ranou... Yoshio je celý bledý, zavřel oči a zpod jednoho víčka mu ztekla slza. Pak jen přidušeným hlasem řekl: Ukonči to...prosím..., trochu se třese, asi mu vyhlídka na tak brzkou smrt není příjemná, ale snaží se to kontrolovat...nejspíš proto, aby dle toho svého Bušida mohl zemřít "důstojně", ale soudě podle tvých reflexů se smrti bojí a to hodně, srdce mu divoce bije a dýchá mělce. Zkrátka je ve stresu (kdo by nebyl že?). |
| |
| Rozhovor s Uctívačem Devítiocasého - Asi jsem se zbláznil Potom co jsem zkončil, jsem od něj očekával nějakou další řeč, ale místo toho jsem se dočkal jen toho že se Uctívač začal smát. Obvykle by mi to vadilo v podobných případech to nekončilo dobře, ale na tomhle smíchu bylo něco, něco co mě nutilo si o něm spíš myslet že je to blázen než že se mi vysmívá. Chvíli poslouchám jeho proslov a cím dál tím víc mi připadá jako blázen, ale i tak je na něm vydět pořád stejná hrdost a čest minulích ninjů o kterých mluví. Zvlášt o Uzumaki Narutovi. Asi jsem se zbláznil když jsem sním souhlasil. Napadne mě pochvíli, ale vzápětí tu myšlenku zaženu zpět. Začíná mě uchvacovat to jak mluví o cti, moci, ohni i osudu. Pak mě napadá že možná je to co jsem ty roky hledal, že to je ta moje ztracená naděje, že tak bych se mohl zase hrdě postavit.........a jen tak mimochodem poslat pod kytky pár samuraiů. Dohovoří a začíná si mě prohlížet. Já jeho tež. Pozoruji že je to muž kolem 30 let. Podle těch svalů vypadá jako člověk kterýho bych asi nikdy nechtěl naštvat a ta jeho divná filozofie tomu ještě napomáhá. Zahledím se do dáli a řeknu Ano, myslím.....ne vím že ano že to dokážu v mém hlase je znát jistý náznak naděje, i dyž můj obličej je pořád chledně neutrální. Jak tak hledím do dáli, zažnu nevědomky vzpomínat na staré časy: Na první den na akademi, na bratra i různé mise Zachvíly se otřepu. NE, jsou to jen vzpomínky, minulost. Vypudím je z hlavy Otáčím se na Uctívače. Tak že co dál? Ptám se. |
| |
| Mise zabít Yoshia, zajmutí Yoshia - Eh.. Tak přesně v takový situaci jsem se nikdy nechtěla ocitnout. Yoshio po celou dobu mého konání vypadá až podezřele klidně. Jako by měl v rukávu nějaké eso, pokud o mě už teda věděl. Podivný pocit zesílí, když se ani nesnaží nějak uniknout když ho sevřu pro něj do relativně matové pozice. Rychle v hlavě přemítám nad možnými možnostmi. Nejpravděpodobnější mi přijdou někde schovaní jestřábi, kteří by co se počtu týče v klidu stačili na to, abych Yoshia musela pustit, a nebo to, že by taky mohl být velmi opatrný a mít tu stejně jako já původně jenom klon, když o nás věděl.. Jiná možnost mi nepřipadá pravděpodobná, protože v posledních pár vteřinách mu vehementně bráním, aby mohl použít jakékoliv jutsu. Mohl by to být klon? Ale.. To by bylo fatální selhání. Sice jsem neměla žádnou možnost zjistit, že je to klon, ale stejně by to ode mě bylo tak neprofesionální.. V duchu se zastydím aniž bych věděla, jestli jsem ve své opatrnosti fakt selhala nebo ne. Kdyby to byl opravdu klon, dost by mě to mrzelo. Snažím se podobat svému vzoru, a takový projev neprofesionálnosti.. To by mu vůbec nebylo podobné. Podle toho, co vím, on vždycky vypadal na všechno připravneý, jako by v jedné minutě přomýšlel všechyn možnosti. A nebo spíš nepřítele nikdy nepodcenil. A jestli se mi tohle stalo a stane se mi to osudným v souboji s takovýmhle chlapečkem.. Dost mě vnitřně uklidní, když uvidím krev stékající po hraně kunaie. Takže to nemůže být klon. Aspoň že tak. I tak ten jeho klid není normální, ale aspoň neselžu ohledně neprofesionálnosti.. A protože si nejsem jistá, jestli Yoshio přeci jenom neschovává nějaké eso, můj klon to jistí zepředu, spíš alep řipravený Yoshiovi bránit za pomocí svého těla, než zbraněmi či jutsu. Stejně jako můj vzor nehodlám ukazovat víc než musím. To by se potom tak akorát mezi samuraji rozneslo, co dovedu, a pak už bych nikdy nedosáhla kýženého momentu překvapení. A nebo mu to můžu ukázat, ale pak ho musím stoprocentně odpravit. Chvíli oba strnule stojíme. Já bych i něco řekla, ale nejdřív chci počkat, jestli k tomu mladý samuraj neřekne něco sám od sebe. Mohl by. Nemusela bych se ho potom ptát. Zajímalo by mě, jestli by mi třeba prozradil něco důležitého, kdyby věděl, že zemře, a nebo by mi právě naopak nic neprozradil, když by chtěl zachovávat tu samurajskou čest. Na druhou stranu, asi bych taky udělala to druhé. Přeci jenom, když už zemřít, tak s vědomím, že jsem se to aspoň nějak snažila zachránit. Zůstanu v klidu, když promluví, i když vnitřně jsem napjatá, co řekne. Moc mi to neulehčuje. Možná jsem se ho ani neměla snažit zajmout, to bych si tohle ušetřila. Spousta ninjů slabší povahy by se to teď snažila vyřešit nějak humánně a jít proti své vesnici, přičemž by se snažila tomuhle mladíkovi pomoct.. Ale na druhou stranu, můj úkon taky tak zbytečný nebyl. Jestli jsem ohledně toho dopisu kdy měla nějaké pochybnosti, teď už je mít nemusím, Yoshio potvrdil, že to není podvrh. I když je ten požadavek jeho matky, tedy ponechat na jeho těla zranění zřetelná že byla způsobena ninji, pro mě stále trošičku nepochopitelný. Krom toho mě teď napadne další věc. Jestliže samurajové také používají chakru k technikám, a mnohdy mívají techniky, za které by se nemusel stydět ani Kage, jak se potom i když udělám zranění pomocí nějaké techniky, vůbec kdy kdo dozví, že za to mohl ninja a ne samuraj? Tedy, je fakt, že když to mám udělat zrovna já, z mého útoku to bude naprosto jasné, protože moc takových technik se nevyskytuje.. Ale kdyby to dělal někdo jiný než já.. Trochu si skousnu ret, což značí moje rozpaky, to ale on nevidí, protože stojím za ním, pokud ale nemá oči vzadu. Klon vypadá úplně klidně. I když se to snaží brát chlapsky, mám zabít kluka mladšího než jsem já.. A to ve mě ještě nechtíc vzbudil lítost. Znám spoustu lidí, kteří by se mu teď z pouhé lítosti snažili pomoct a nějak to vyřešit. Ale tohle nevypadá na jenom tak nějaké zabití. Tady by se nevyplatilo to fixlovat. Krom toho, já nehodlám vsadit svoji oddanost vesnici za takovéhodle kluka.. I když je to první samuraj po dlouhé době, který mi je sympatický. Ksó.. Vím, že bych teď měla požádat klona, aby ho zabil tou technikou, co jsem si naplánovala, ale nějak se k tomu nemůžu rozhoupat. Ne, není proč váhat, prostě ho teď mám odkrouhnout, vlastně ho ani moc neznám, není to žádný můj dlouholetý přítel a ani jsem se do něj nezamilovala, aby kvůli němu bylo třeba něco riskovat.. Ale je mi ho líto. Bojí se. Je to poznat. Jsem schopná chladnokrevně zabít, jinak bych se nikdy nestala elitním ninjou, ale v tomhle se teda nijak nevyžívám. Nervózně polknu. Aniž by to nejspíš tušil, zahnal mě do úzkých. Musím ho zabít, ale.. Potřebuju čas. Můj požadavek v mysli je tak trochu nesmyslný. Na co čas? Když ho zabiju hned, ušetřím si ty vnitřní rozpory.. A on vypadá tak upřímně, a mladě, a nejspíš ani za nic nemůže.. Je mi ho fakt líto.. Ale nesmím kvůli němu riskovat důvěru vesnice ve mě a zklamat vedení vesnice v mojí loajálnosti k ní.. Chudák chlapec.. Stojíme potichu už celkem dlouho, a proto, abych rozrušila ticho, a získala ten čas, o kterém vlastně ani nevím, proč se ho snažím nahnat, promluvím. "Proč tě tvoje matka chce zabít?" Zní to ode mě klidně, spíš jako závdavek ke konverzaci, než že bych nutně chtěla, aby odpověděl. Prostě doufám, že něco v jeho řeči mě přesvědčí ho rychle odkrouhnout. Jinak tu asi budeme stát hodně dlouho, protože je mi ho fakt líto, an druhou stranu ale nevidím jediný rozumný důvod, proč se snažit tu jeho smrt nějak obejít. Z mého hlasu je znát, že nemusí odpovědět, pokud nechce, a že pokud neodpoví a já ho zabiju, nebude to kvůli tomu, že mlčel. |
| |
| Hatake Kitsumi a Yoshio - šach mat? Ale pro koho? Yoshio se trochu ovládne, ale ještě notnou chvíli mlčí a má pevně zavřené oči. Nakonec, když už ti začala docházet trpělivost a zdálo se, že nepromluví, tak se v něm asi něco zlomilo, trochu svěsil hlavu, div že se nepodřízl o tvůj kunai sám a promluvil: Kvůli Konohagakure...aby mohla být... zničena. Útok ninji na člena rodu AIOKAWA, nehledě na to kdo ho najal - to se nikdo nedozví, protože vaši vesnici ovládá přes vrchního radního náš klan, ne feudální pán..., ten útok povede k tomu, že náš klan bude požadovat zničení vesnice po feudálním pánovi, když ten odmítne - znamená to válku mezi našimi klany...a feudální pán Ohnivé země z roku AKAKAWA si bude moci vybrat, buď obětuje Konohagakure plnou ninjů a vyhoví svým spojencům z mého klanu AOIKAWA....nebo Konohagakure neobětuje a povede válku s AIOKAWA - tedy se zeměmi Zvuku a Vodopádu... nemusím říkat, že je jasné co si vybere... a proč jsem cílem já? No...krom toho, že jsem dost důležitý pro získání takové záminky, jsem také trochu potížista a má milovaná matka tak může spojit - příjemné s užitečným...ale nevykládej si to špatně, ona není zlá...jen prostě pro blahu klanu je ochotná obětovat cokoliv a kohokoliv...ostatně... Zvedl hlavu a podíval se na nebe: ...tohle si jen domýšlím, důkaz na to nemám ... a mysím si, že jedno zda mě zabiješ či nikoliv, tvá vesnice bude zničena tak jako tak... podle toho co jsem mohl vypozorovat....to rozhodnutí už padlo dávno, mnohým...jste na obtíž a feudální pán Ohnivé země si vás držel jen proto, že vás měl jako pojistku proti našemu klanu, ale teď, když se z pojistky stane "komplikace"...chápeš snad sama co to znamená... Yoshio polkl, vůbec se nehýbá a vypadá odevzdaně, asi to že ti to řekl ho "smířilo" se smrtí. Asi to chtěl tobě říct, než ho zabiješ, protože si myslel že je to důležité. Sice tím nejspíš zradil, vše včem celý život žil, ale to mu je už na prahu smrti asi jedno. Kdoví, třeba je to - to hádáš - jeho první svobodná volba v životě ... |
| |
| Takahashi Reizo *Karasu* - rozhovor s Uctívačem: Když jsi se rozhodl, tak se jen ušklíbl a řekl: Následuj mě. Na ta slova vyrazil skoky po větvích do lesa, moc nesleduje jestli ho stíháš či nikoliv, jeho tempo je celkem vysoké, ale pokud ze sebe vydáš i to poslední, tak to zvládneš. Dorazíte na takový palouček (asi po 2 hodinách cesty jiho-západ, jako by ve směru na město Tanzaku-Gai), kde se zastaví. Ty jsi celkem z toho tempa vyřízený, on vypadá naprosto čerstvě, jako by byl na procházce. Podíval se na to jak ztěžka oddechuješ a znovu se ušklíbl. Pokud jsi byl doteď hrdý na svou rychlost, tak v porovnání s ním se cítíš jak úplný břídil. Nuže - můj nový studente - já se jmenuji Kashio Yamikaze - ale pro tebe jsem pouze Mistr. Budu s tebou jednat jako s kusem psího bobku, dokud nedosáhneš takového stupně, aby sis zasloužil můj respekt. Pak tě sjel přezíravým pohledem a pokračoval: Stupeň číslo jedna tvého učednictví se jmenuje Katon - kdo nezvládne tento živel, nemá u nás co dělat. Je mi fuk jestli máš talenty nebo ne, dávní ninjové taky nebyli bůhvíjak talentovaní, a dokázali nemožné díky své píly. Až zvládneš techniku Velké ohnivé koule a techniku Malých ohnivých koulí - tak tě budu považovat za někoho, kdo dosahuje takové úrovně, abych ho mohl dále učit. Obě techniky ti JEDNOU předvedl a podíval se na tebe. Až tohle zvládneš, tak se ozvi - půjdu zatím do města...si trochu zašpásovat. Jinak - těch stupňů, které musíš zvládnout, aby sis zasloužil můj respekt je celkem pět: KATON, RASENGAN, KAGE BUNSHIN, FUUTON a FUUTON-KATON SHURIKEN. Až toto všechno zvládneš tak s tebou budu jednat jako s někým, kdo je toho hoden. A dovolím ti nosit plášť. Nyní jsi jen ubohá housenka, stejná jakou byl Uzumaki Naruto, když byl malý - ale pokud to dokážeš a staneš se motýlem s ohněm v srdci - tak budeš jako Lišák-Naruto, který byl největším ninjou všech dob. Do té doby ti budu říkat Psí bobek, zvykej si. Jo...a po dobu tréninku ti zakazuji jíst, pít a spát - a nesnaž se podvádět - poznám to. Máš 48 hodin na to, aby ses ty dvě techniky naučil, pak se vrátím. Zatím se měj Psí-Bobku! Povýšenecky se usmál a zmizel mezi stromy. |
| |
| Mise zabít Yoshia, rozmluva s Yoshiem - Mám pocit, že tohle je spíš trochu patová situace, teda aspoň pro mě. Yoshio dlouhou dobu mlčí. Až tak dlouhou, že i já, značný kliďas, začínám ztrácet trpělivost. Vlastně, já nikdy neztratila trpělivost. Ale tohle je možná vypětím té situace. Je mi ho líto. A to netuším, že bude ještě hůř. Po celou dobu, co Yoshio mluví, stojím naprosto strnule a pohled upírám kamsi do prázdna. Vlastně, kdyby chtěl, teď by se mi mohl snadno vyvlíknout - na druhou stranu, stojí před můj klon jako pojistka, takže by moc neměl šanci. Jeho slova v mysli doslova hltám, a ani si je nemusím zpětně přehrávat, abych plně chápala dopad té věci. Je jasné, že on nemůže vědět všechno, a že to ani netvrdí, ale tohleto.. Řekl mi to. Asi se fakt smířil se smrtí, protože říct mi tohle jinak, a někdo z jeho klanu se to dozvědět, tak by si na jeho zabití ani nemuseli najmout ninju.. Konoha.. Má být.. Zničena.. Můj pohled trochu zesklení, jako kdybych byla úplně mimo, a taky že jsem. Šokovalo mě to. I když má Yoshio možná zkreslené informace, v zásadě se nemýlí, a zásada je to, že Konoha má být zničena. A když ji chtějí zničit samurajové, není moc způsobů, nebo v podstatě není žádný způsob, jak by se tomu Konoha mohla zvládnout bránit. Konoha zanikne. Můžu zaniknout s ní. A nebo ne. Celý můj život se skládal z oddanosti Konoze, z oddanosti té vesnici, ve které kdysi žil můj vzor, legenda našeho klanu, Hatake Kakashi. A když Konoha zmizí.. Nebudu mít co dělat. Ano, z principu jsem věrná i klanu, ale jeden klan nemůže ovlivnit to, jaký bdue osud celé vesnice. Vlastně už teď nemám komu být věrná. Není nikdo, kdo by představoval Konohu jako takovou, není nikdo jako byl v minulých dobách Hokage. Donedávna pro mě takovým tím člověkem představujícím Konohu byl Vrchní radní, ale teď, když je jasné, že se má zasloužit o zničení Konohy, nemůže pro mě představovat takovou tu sílu, které bych měla být oddaná. A když není nikdo, kdo by Konohu představoval, v podstatě nemám být čemu oddaná. Když Konoha není sjednocena, jako že bez nějakého pomyslné "vládce" není, a pokud se té "vlády" nechci ujmout sama, není nic konkrétního, čemu bych mohla věnovat svoji věrnost. Znamená to potom, že to mám brát pesimisticky a na celou tu věc se vykašlat a radši se zachránit? Přinejmenším musím zachránit náš klan.. Nebo je o tomhle aspoň zpravit.. A mocné klany jako klan Hyuuga.. Pevně stisknu rty. Nemám sílu na to, abych se pokusila Konohu nějak ochránit. Můžu akorát dát zprávu o tom, co se připravuje. Ale tím to asi tak končí. Konoha je v podstatě zničená. A když je zničená, já nemám být čemu oddaná.. Takže tu jsem na vlastní pěst. Poprvé za delší dobu, pár strnulých minut i po tom, co Yoshio domluvil, se pořádně pohnu a dlouze vydechnu. Yoshio by měl můj hluboký výdech cítit na svém zátylku. Zpravím můj klan o tom, co se chystá, a požádám je, aby to předali dál. Ale víc dělat nemůžu. Víc sedmnáctiletá kunoichi pro svoji vesnici udělat nemůže. Proti armádám samurajů nic nezmůžu.. Zaplaví mě vlna neuvěřitelného smutku. Když zničí Konohu, já v závěru budu akorát utíkat, dokud mě nenajdou a taky nezabijí. Měla jsem to vědět už dávno. Ale stejně by mi to nebylo pomohlo.. Zavřu oči a pevně je stisknu, aby mi neunikla ani jedna ze slz, které se derou na povrch. Pár minut poslouchám jednoho člověka, a.. To, pro co jsem žila, čemu jsem věřila, tedy tomu, že ninjové se samurajům nějakým způsobem ubrání, je najednou pryč. Konoha nemá šanci.. Ničemu nevěřím.. Používám jenom rozum.. Konoha prostě bude zničena. Ale Hatake Kakashi by určitě bojoval do posledního dechu. Nesahám mu ani po kotníky.. Chci se radši zachránit.. Ale když vím, že ten boj k ničemu nepovede, tak.. Tvář se mi bolestně zkřiví, to ale Yoshio nemůže vědět. Podle toho jak mlčím ale musí být jasné, že vnitřně úplně bouřím. Kdybych byla jako samuraj, věřila bych tomu. Snažila bych se trochu víc, pádila bych do Konohy a bojovala do posledního dechu. Ale já nemám ani ne samuraje. Jejich čest je skutečně ohromná.. Já se nevyrovnám ani Yoshiovi, a to je to skoro chlapec.. Jeho přesvědčení a sebeovládání.. Jsem zbabělec. Chci zdrhnout. Neměla bych. Ale udělám to.. S takovou už se ale ve svém klanu nebudu moct někdy ukázat. Ztěžka polknu. V krku mi uvízl knedlík, přes který se blbě polyká, a v puse mám trochu hořko. Dokážu se ale dobře ovládat, proto i když mám teď plný nájezd na to, abych začala brečet, ovládnu se a zvládnu být zticha. Takže když teď jsem přestala věřit v Konohu.. Můžu si dělat co chci. Takže co s Yoshiem? Říkal, že je vlastně jedno, jestli ho zabiju nebo ne.. A byl mi sympatický.. Je mi to jasné. Nevím, co budu dělat dál, ale je mi jasné, co udělám teď. Od mého rozhodnutí trvá už jen pár vteřin, než se zklidním. Pak otevřu oči, ve kterých se značí nové odhodlání. Klon zčistajasna pufne a zmizí. Já se uvolním a dám kunai pryč od Yoshiova hrdla. Pak se k němu otočím zády. "Když je to tak, jak říkáš.. Tak jdi." Můj hlas zní chladně a odměřeně, a možná je z něj trochu znát, že nejsem úplně klidná a přemáhám se. Ani nechci, aby se vyptával. Nejsem si jistá, jestli mu odopvím, když se zeptá. Možná jo. Bylo by to fér, když on mi něco prozradil. Chvíli mlčky stojím, jako bych se rozmýšlela, a dokud si jsem jistá, že Yoshio je za mnou, snažím se ze všech sil ovládnout třas, který by se mnou v tuhle chvíli nejraději už lomcoval. Zatím se mi to úspěšně daří, je mi ale jasné, že hnedka co Yoshio zmizí, budu se tomu muset podvolit, protože to nezvládnu držet úplně. Teď vlastně zradím vesnici.. Proto, že ona zradila mě.. Nemám víru.. Zírám do země a otočená k Yoshiovi zády čekám až odejde (dál budu zase konat až podle toho, jestli Yoshio bude mít otázky, nebo mě nechá být). |
| |
| Další rozhovor s Uctívačem - Návrat k tradici ninjů Ihned po mém rozhodnutí, bylo jediné co mi řekl následujmě. A vyrazil po stromech pryč. Býval jsem jeden z těch rychlejších ninjů když jsem ještě žil ve vesnici, ale buď jsem znatelně zeslábl nebo je opravdu tak silný. Kruci, asi budu muset začít zase tvrdě trénovat Řeknu si ještě a vyrazím za ním Steží se mi daří s ním držet krok Co je vlastě zač, a proč si vybral mě skrýval jsem takou dobu a teď tohle Hlavou se mi honí spousta myšlenek. Konečně dorazíme na místo, je jím malý palouk. Cestou sem se snažil dávat pozor kam jdeme takže takže si myslím že jsme někdo okolo města Tanzaku-Gai. Má tam snad něco v plánu? Pozorně ho sleduji vypadá jak kdyby si jen někde chvíli vykračoval, zato já steží popadám dech. Jasně musim zase začít trénovat Když jsem zmizel z vesnice tak jsem snažil skrývat že jsem ninja, takže jsem nepoužíval žádné z jejich dovedností a ta doba se na mě docela podepsala. Docela by mě zajímalo jak jsem na tom chakrou pomyslím si a potom se zase začnu věnovat Uctívači. Ten se mi konečně představí, jmenuje se Kashio Yamikaze a to co začal povídat dál mě šokovalo, zaskočilo a v první chvíly jsem myslel že mu jednu vrazím, ale pak jsem se vládl, nutno říct že stěží ale ovládl Co to mele, je to vážně cvok, možná opravdu začínám litovat rozhodnutí že jsem se k němu přidal Poslouchám ho dal i přes to co řekl mě to dost zajímá. Opravdu mě naučí ty techniky jestli jo tak to možná nebyla zas taková chyba ikdyž nevím jestli to celou tu dobu vydržím Co naučit se živel ohně? Několik let jsem nepoužil ani tu nejzákladnější techniku! Řeknu to nahlas, mistr nevypadá že by to sním nějak hnulo Potom ještě nějakou dobu mluví o Narutovi apotom ještě než odejde mi jentak mimochodem zakáže jíst, spát i pít. Ne že by zrovna tohle byla ta největší překážka, když jsem se toulal po světě tak jsem nikdy neměl moc peněz na tyhle věci. Jakmile mistr odejde oakmžitě se pustím do trénování, je mi jasné že to nepůjde nijak z lehka. Dřív než začnu s jakýmkoliv jutsu tak se posadím na zem, zkřížím nohy a pokusím se meditovat a nalést v sobě roky potlačovanou chakru, tak nějak tuším že to nebude nic lehkého, ale jsem odhodlaný ji v sobě zase probudit. Snažím si vyčistit mysl od všech myšlenek a nesoustředit se na nic. Podaří se mi to až asi po hodině a další asi dvě hodiny ztrávím samotou meditací. Při meditaci jsem si pročistil hlavu a (snad) taky rozpohyboval chakru ve svém těle a je na čase to zkusit.Tak jdem na to. Řeknu si a začnu. Nezačnu samozřejmě technikami Katon, ale použiji jednu z těch nejzákladnějších technik. Vytvořim pečetě a: Bunshin - Technika klonování a vedlě mě se oběví jeden obyčejný klon, je sice jen jeden ale je v pořádku. Hm, nic moc, ale věděl jsem že půjde pomalu. Nějaký čas provádím stále tuto techniku dokud nevytvořím větši počet klonů. Pomalu se mi začínají dařit a já začínám být i vcelku spokojen, ještě ani z části nedosahuji své původní síly ale začínám se lepšit. Odpočinu si meditací při které se szanžím koncetrovat svojí chakru a znova vyrážím trénovat, tentokrát ale už zkusím techniky Katon. Nejprve se pustím do techniky Velké ohnivé koule, tahle technika byla mezi Jouniny z listové docela rozšířená ikdyž já jsem se jí nikdy nenaučil. Vlastně jsem to prakticky nikdy nezkoušel, vždy jsem dával přednost Taijutsu a později i své staré dobré kataně. Z hluboka odychuji. Tak, klid uvolni se říkám si pro sebe. Nadechnu se a: Goukakyuu - velká ohnivá koule Ale jediným výsledkem prvního pokusu byl malinký obláček kouře. Nevzdávám se a zkouším to znova a znova při každém pokusu se snažím najít ideální úroven chakry, ale výsledky pořád nejsou valné....zatím. Vždy po několika pokusech musím přejít do meditace a snažím se koncetrovat svojí chakru. Zkouším nové a nové způsoby jak jí seslat například použít jí přímo z meditace, ale tuto metodu jsem zavrhl protže se mi sice podařilo něco jako zmenšenou verzi seslat ale byla nepřená a já si málem podpálil kabát. Potom mě napadlo že když vyvolám oheň tak bych si ho měl i živě přestavovat. Zkouším se co nejvíc soustředit Goukakyuu no jutsu - Velká ohnivá koule Kupodivu se mi podaří seslat něco co se jí už byť vzdáleně podobá, ale pořád to ještě není ono. Zkouším to nějakou dobu znovu a znovu. Pomalu se zlepšuji, idyž pořád nedosahuji toho co bych chtěl. Goukakyuu no jutsu - Velká ohni...... Když se mi najednou podlamují kolena a já padám na zem, zvedám se jen z obtížemi opřený o svou katanu. Ty idote, co to mělo znamenat Nadávám sám sobě. Tohle přeci není moje hranice, není možné abych takhle zeslábnul. V tu chvíli mi hlavou projede vzpomínka: Vzpomínám jak mi samuraiové zabili bratra když bojoval na straně ninjů. Bratře Řeknu sáhnu rukou kam si do prázdna Ne, můj bratr nebyl slabý, nebyl ale přesto prohrál, jestli chci přežít musím prostě to musím dokázat: Najednou cítím jakoby mým tělem projela nová energie, jakoby mi ty kruté vzpomínky dodávaly novou energii. Goukakyuu no jutsu - Velká ohnivá koule A (tady už výsledek nechám na PJ) At už se povede nebo ne, mám ted vůli pokračovat dál a věnovat se další technice. Trénuji už nějaký čas, ani nevím jak dlouho, asi den. Opět začínám meditací, ale tentokrát si živě představuji oheň, oheň který hoří v mé duši a prahne po pomstě, ale jinak používám stejný postup až na větší použití chakry. Housenka nu jutsu - Technika ohnivých koulí Určitě se nopavede na první pokus a tak to zkouším znova znova, tahle technika je náročnější a tak musím častěji meditovat abych koncetroval svojí chakru. Občas si udělám jen malou přestávku při ktré vytasím katanu snažím se při tréninku sní si úplně pročistit hlavu, občas mám pocit že mě to uklidnujě víc jak meditace. Z hluboka se nadechnu položím katanu vedle sebe a pohroužím se do další meditace, při které si začnu vybavat (hlavně ty bolestné) vzpomínky. Opět vidím smrt bratra ale tentokrát i další vzpomínky masakry ninjů, jejich popravy ale hlavě popravu svých rodičů v tu chvíli nevědomky chytnu katanu, která leží vedlě me za čepel a způsobím si hluboukou ránu, ze které se proudem vyvalila krav, kterou ale nevnímám Housenka nu jutsu - Technika ohnivých koulí (výsledek opět na PJ) stěží se postavím na nohy a prakticky už nevnímám okolí. Asi to nepotrvá dlouho a upadnu do bezvědomí........ |
| |
| Let nad překrásnou pouští Letíme už nějakou dobu a většinu času se bavím s Tsubasou, tak se totiž ten sokol jmenuje. Bavíme se o všem možném i nemožném a tak nám cesta ubíhá dost rychle. Ani jeden ale nepřestáváme sledovat krajinu a hledat případné stopy. I když já moc platný nejsem, koneckonců nemám sokolí oči a letíme dost vysoko. Jsem vděčný za své oblečení, protože rychlost větru v této výšce je dost nepříjemná. Takhle mám většinu těla chráněnou, ale proklínám se, že jsem si zapomněl letecké brýle. Nu což, teď už je zbytečné o tom přemýšlet. V dálce už vidím zelenou krajinu a mě je jasné, že poušť bude končit. Začne se mě zmocňovat nervozita, a to hned z několika důvodů. Za prvé jsem nikdy mimo poušť nebyl. Za druhé to znamená, že toho vraha budu muset hledat na nepřátelském území... Vzápětí mi ale Tsubasa řekne o stopách, co zahlédl a chvilku potom i o tom, že viděl něco se mihnout ve staré hraniční pevnosti. Všiml si nás? zeptám se zamyšleně. Zvažuji možnosti. Mojí nejlepší schopností je ukrývaní a bojování na dálku, pokud možno ze vzduchu. V boji na blízko neuspěji. Takže to musím udělat tak, abych ho dostal ven a já mohl využít toho, v čem jsem dobrý. Jenže jak... Budeš zatím kroužit nad tou pevností, než mě něco napadne. Pozor na útok ze země. řeknu Tsubasovi a zatímco můj rozkaz plní a krouží nad pevností, přemýšlím co a jak. Pak mě napadne jisté řešení. Takže plán je takový. Udělám kolem nás prach a skryjeme se v něm. Vzápětí vytvořím fata morganu nás dvou, jak stále kroužíme ve vzduchu, zatímco mě vysadíš na střeše té pevnosti. Není to nejlepší a stále budu ve velkém ohrožení bojem z blízka, ale jako jedinou jinou možnost vidím to, že odneseš střechu té pevnosti. A já bych radši, kdyby tam zůstala. Možná bude ještě potřeba. Tsubasa řekne něco v souhlas a já se dám do práce. Udělám pečetě a řeknu Fuuton: Suna o kaba. Takřka okamžitě se začne zvedat prach a písek, který nás schová ve své náruči. Neztrácím čas a zatímco Tsubasa letí níž, aby mě mohl vysadit na střeše, já udělám ještě jednu techniku. Fuuton: Shinkiro Touto technikou vytvořím naší přesnou kopii na místě, kde jsme předtím kroužili. Je mi jasné, že nebude trvat dlouho a ten neznámý to prokoukne, nicméně jestli to půjde dobře, může to vyjít. Tsubasa proletí těsně nad střechou a já z něj seskočím. Hned ho odvolám, aby si ho náhodou někdo nevšiml. A potom se vydám hledat nějaký vchod do pevnost, který by mohl na střeše být. Hledám cokoliv, díru, dveře... Pokud tam nic takového není, přestanu a začnu přemýšlet. |
| |
| Před misí Stejně jako jsem se jednoduše předdstavil já, představila se i moje dočasná kolegyně. Nara, jo? O tom jsem něco slyšel. Jenom si nemůžu vzpomenout co. Začnu nad tím přemýšlet. Mám čas a zatím nemusím řešit nic důležitého. Nakonec jsem si vzpoměl na něco málo. V podstatě jen na to že používají stíny k boji. Bohužel nevím jak a proč. Ale abych pravdu řekl, vůbec mě to nezajímá. Ani malinko. Ale jdu s ní na misi, takže bych přece jenom něco vědět měl, ale to se asi dozvím až cestou. Potom se konečně dostaví třetí a poslední člen. Náš vůdce, který se představí jako Kanadzuchi Ichigo. O tom jsem také něco slyšel. Chce překonat nějaké ninjy z minulosti. A prý je i dobrý ninja. Uvidíme v průběhu mise. Ale je pravda že vypadá o něco zkušenější než my. Pořádně si ho prohlédnu. Ta rtěnka ani jeho vůně po ženském parfému mě nijak moc nezajímá. Možná jsem se trochu pozastavil, jak tohle může dělat tak dobrý ninja, o kterém se toho docela dost vypráví. Jinak je mi to jedno. Já jsem Kumori Hyuga. Odpovím na jeho představení a pomalu se postavím na nohy, protože předpokládám, že když už jsme všichni, je čas vyrazit. Jestli dá vůdce pokyn, vyrazím za ním. |
| |
| Hatake Katsumi - v bývalé Otogakure: Když Yoshio skončil následovalo několik dlouhých minut, během, který jsi zhluboka vydechla. Yoshio se ani nehnul očekaváje nejspíš celou dobu chvíli, kdy zaboříš čepel do těla. Nakonec jsi se rozhodla ho pustit, a řekla, že "je volný". Odvrátila jsi od něj zrak, takže jen slyšíš jeho pomalé a nejisté kroky za sebou, jenž se od tebe vzdalují. Neřekl ani slovo - asi ani nebylo co. Sebral si ze země ty své svitky a i s nimi odešel hlouběji mezi rozvaliny bývalé Otogakure, kde - a to hádáš - asi pokračuje v tom co dělal, nebo se jen vzdálil abys měla klid. Bílý jestřáb se také zvedl a odletěl z tohoto místa za Yoshiem, který je teď nejspíš někde uprostřed bývalé Otogakure. Měla jsi pro sebe hodně času a jsi si bůhviproč jistá, že tě Yoshio ani jeho ptáci nesledují. Mohla jsi několik hodin mezi rozvalinami přemýšlet o všem z toho co ti řekl znovu a znovu, vracela jsi se ještě několikrát ke svému vzoru Hatakemu Kakashimu a tak tě napadlo, že Kakashi být v takové situaci, tak asi dojde na radnici Konohy a všechny je tam zabije... i když ani to už by dnes nepomohlo. Máš sice stále papírek se zadáním mise, ale to nebude mít žádnou váhu jako důkaz. Situace se ti jeví jako naprosto beznadějnou, ale pak tě napadlo...že je možná ještě trochu času. Že jestliže rozhodnutí zničit Konohu padlo dávno a doposud se nic nestalo, tak je možné, že třeba, rok - dva - deset let...kdoví jak se mezitím změní politická situace. Nevíš, jestli se jen nechytáš jak tonoucí nějaké iluzorní naděje, ale faktem je, že vnitřní hierarchie samurajských klanů občas podobné paradoxy generuje. Jedné větvi klanu se ninjové hodí, druhé ne - tak se udělá nějaký "kompromis", vymění funkce za funkci, odstraní pár nepohodlných jedinců a "jede se dál." Možná to tak bude i nyní...ale možná je to taky jen zbožné přání. Ještě dlouho jsi zdrceně přemýšlela o všem tom co ti Yoshio řekl a už se začalo pomalu smrákat, když se Yoshio vrátil a rozdělal oheň. Chvíli mlčky hleděl do plamenů, všimla si, že si převázal zranění na krku, když byl pryč a poté se rozhodl ještě promluvit: Moje matka se mýlí, ninjové nejsou bezectní. Možná mají leckdy v těle víc cti než někteří členové našich slavných samurajských klanů, kteří se neštítí pro dosažení svých politických udělat cokoliv. Kodex Bušidó - ten kterým se všichni z nich zaklínají, ten kde jste popsáni jako bezectní, a ve kterém je psáno, že zabít člověka bez cti je naprosto v pořádku, tak ten Kodex Bušidó je jimi nahlížen jako svatý. Ale v té knize se píše i něco jiného - o samurajských ctnostech, o milosrdenství a dalších věcech - jenomže chápeš, je to jako s každou náboženskou knihou, co se jim nehodí do krámu tak to marginalizují. Když si mohou vybrat, zda budou považovat zajatce za bezectné, nebo zda se k nim zachovají milosrdně, tak jen proto, aby ušetřili čas, práci a zásoby, tak je všechny pobijí. Taková je realita. Takový je dnešní svět. Můj klan zprovodil ze světa dvě ninjovské vesnice a chystá se vymazat třetí...vlastně bys měla nenávidět a zabít mě. Ale namísto toho jsi si vybrala zradu - tedy svobodu - jsem ti vděčný, že jsi mě nezabila. Myslel jsem, že se dá na to připravit....ale asi nejsem dost disciplinovaný...přiznávám, měl jsem strach a to celou dobu, co jsem s tebou na cestě. S každým krokem jak jsme se blížili k tomuto místu jsem se bál víc a víc. Všechna ta léta výchovy, disciplinovanosti atakdále - všechno to tváří v tvář nezvratné smrti, bylo k ničemu a já se bál jako malý kluk. Ano - přemýšlel jsem, že bych ti utekl, ale nakonec jsem se rozhodl, že se tomu postavím čelem a zemřu. No...a ty jsi se rozhodla jinak, děkuji. Teď jsme oba vyhnanci...tedy ty se ještě můžeš vrátit do Konohy a předstírat, že jsi mě zabila. Zanechat tady nějaký kráter, trochu mého oblečení od krve a tak... by se dalo zařídit. Nebo ti můžu nabídnout cestovat se mnou - nejdřív bych rád zkusil odchytit toho nunekina, aspoň mě při práci přejdou negativní myšlenky a pak zamířim dál do této země, ke svému prastrýci. Je už starý, ale má kontakty v našem klanu a třeba by se dalo zjistit co se děje. On... nemá nic proti ninjům...často si je najímá na to, aby ho zabili a pak s nimi bojuje. Je to pro něj taková zvláštní kratochvíle....on je vůbec zvláštní..., pak zmlkl. Asi mu přišlo, že mluvil zase moc dlouho a vyčkává tvé reakce. |
| |
| Takahashi Reizo *Karasu* - trénink na mýtince: Tvé první pokusy o seslání techniky Velké ohnivé koule byly skutečně slabé. Navíc jsi brzy zjistil, že Kashio ti to dost zkomplikoval, když ti zakázal pít, protože po párti pokusech máš v ústech vyschlo a pomalu tě začíná pálit i v krku. Snažil ses celý den ale pořádně to k ničemu nevedlo, až jsi se nakonec dostal do podivného "deliria", kdy krk jsi měl v jednom ohni, bolela tě hlava, cítil se unaveně a jaksi "mimo". Vzpomínka na tvého bratra ti pomohla nakonec tu techniku seslat. Na chvíli tě zaplavil pocit štěstí a hrdosti, že jsi to v tak krátké době zvládnul, ale bolest v rozřízlé ruce a všechny další bolesti a únava ti to dost kazí. Za hlt vody by jsi dal cokoliv. Seslal jsi tu techniku pro ověření, ještě párkrát znovu - není to sice nic moc, ale Kashio neříkal, aby to bylo excelentní, říkal jen, že to máš zvládnout, takže jsi přikročil k druhé technice - k technice malých ohnivých koulí. Především nutno dodat, že jsi byl již notně vyčerpaný, když jsi s tím začínal a navíc je tato technika tak 2x těžší, takže výsledky prostě tomu odpovídaly. Nešlo ti to vůbec, ať jsi se snažil, jak jsi se snažil. Meditace ani trénink s katanou ti už nepomáhaly, protože už jsi nebyl schopný se pořádně soustředit. Dostavila se dehydratace a silný nával únavy. Navíc se ti udělalo hodně zle, ale protože nebylo co, tak jsi nezvracel. Tu techniku jsi trénoval skutečně až do chvíle, kdy se ti zatmělo před očima a ty jsi se zhroutil do bezvědomí. Nemáš tušení, jak dlouho jsi byl mimo, probral tě až kopanec do boku, šplíchnutí vody do tváře a vzdálená slova: Vstávej Psí Bobku! Nad sebou vidíš rozmazaně Kashia, hlava tě bolí jako střep a máš pocit, jako by se ti v krku někdo vrtal nožem. Kashio ti podal láhev vody a usadil se na blízkém pařezu. Prohlédl si trochu "spálený" terén na mýtince, načež luskl prsty, mezi kterými se mu objevil oheň, kterým si připálil tlustý doutník. Nuže Psí Bobku, docela jsi mě překvapil - takovou lemru jsem už fakt dlouho neviděl, ale máš štěstí, že mám dneska dobrou náladu a nebudu tě zkoušet. Přijď sám, až to zvládneš. Mimochodem - tady je něco k jídlu a prášky proti bolesti hlavy. Teď ses dva dny flákal, takže dneska nás čeká práce. Jak jsi asi poznal jsme u města Tanzaku Gai. Jsou tady kasina a banky. No a my jedno kasino vykrademe. Patří rodině feudálního pána a není lepšího způsobu jak někoho nasrat, než, když mu sebereš poctivě vydělané peníze. Kashio se zašklebil a mocně se napil z láhve saké, otřel si ústa a pokračoval: Mimochodem, Katon ti půjde ještě lépe, když do sebe předtím naliješ alkohol...ale to jen tak naokraj. Zkrátka potřebujeme nějaké peníze, asi tak jeden, nebo dva melouny, naše organizace musí být z něčeho živa. Dneska v noci vyloupíme to největší kasino v Tanzaku Gai a každého, kdo se nám postaví do cesty zabijeme, a to není metafora - musí to být rychlá a čistá prácička ty se postaráš o samuraje a já se stavím v sejfu pro peníze. Tady tohle..., podal ti komunikační zařízení - sluchátka......nám zajistí spojení, moc do toho neřvi mám kocovinu jak prase a hlava mě bolí jak střep. Nějaké dotazy Psí Bobku? Nebo je všecko jasné? |
| |
| Chiryu - ve staré pohraniční pevnosti: Provedl jsi obě techniky jak sis přál a dosedl jsi bez větších problémů na střeše polorozpadlé staré pohraniční pevnosti. Odvolal jsi Tsubasa a začal jsi hledat nějaký vchod dovnitř. Podařilo se ti nalézt díru, kterou jsi se protáhl dovnitř a po točitých kamenných schodech jsi sestoupil do 2 patra, kde Tsubasa předtím zahlédl onen pohyb. K tvému překvapení na tebe již neznámý čekal. Došlo ti jaktože tě prohlédl, jakmile jsi mu pohlédl do tváři - dva aktivní Byakugany, zaznamenal nejspíš pohyby chakry a rozpoznal tvé krytí. Dívá se na tebe a nehýbá se jednou rukou se opírá o kamenný stůl, druhou se drží za nějaké zranění na levé straně břicha. Možná to nebude až tak těžké, jak sis myslel. Je zraněný a vypadá dost vyřizeně. Trochu z těžka řekl: Hni se a jsme oba mrtví..., a hlavou kývl na jedno místo na zdi. Všiml sis několika výbušných lístků a drátů, které křižují prakticky celou místnost. Napočítal jsi dobrých 20-30 výbušných lístků pospojovaných dráty tak důmyslně, že dostat se k němu, aniž by jsi o jediný z nich zavadil, je snad nemožné. Narušíš jeden a celá pevnost se změní v obrovskou ohnivou kouly a zůstane po ní jen středně hluboký kráter. Zdá se, že se na tebe dobře připravil a nevypadá na typ, co by se nechal zajmout - to vás radši oba odpálí. Navíc sis všiml, že jeden drát má zkouslý mezi zuby, takže to tu můžu vyhodit do vzduchu, aniž by jsi o cokoliv zavadil. Je to mladík ve věku tak 17-18 let, Hyuuga z vedlejší rodové linie. Čelenku nemá, takže vidíš jeho pečeť na čele. Je vážně zraněný, i když těžko říct, zda smrtelně, když se dostal tak daleko. Krom zranění na břiše, které se prozraju jen rudou skrvnou na jeho béžové bundě, má také několik menších zranění na končetinách a pár šrámů ve tváři. Dle tvého odhadu je asi dost unavený a sotva stojí na nohou, ale pokud dokázal tak rychle rozmístit tolik výbušnin, tak asi ještě dokáže bojovat, kdyby na to přišlo. Dám ti možnost - buď se sebereš a vypadneš i s tím svým ptákem a nikomu se nic nestane, nebo...tady oba zařveme, mě je to jedno, vezmu nás klidně oba. Z dikce jeho hlasu a výrazu ve tváři, můžeš vyčíst, že tenhle to myslí asi opravdu vážně. Na druhou stranu je dost zpocený a nervózní, takže... možná už je v natolik zoufalé situaci, že to klidně udělá, možná jen blafuje a má z tebe strach, a nebo možná je to šílenec. |
| |
| Jak z toho vybruslit? Pro začátek, chci si s tebou hlavně promluvit. A jestli jsi ten, kterého hledám, nejen že přežiješ, ale ještě ti pomůžu pryč. Řeknu pomalým, uklidňujícím hlasem. Je mi jasné, že ten Hyuuga přede mnou je polomrtvý a naprosto zoufalý. Zabil jsem Feudálního pána? zeptám se přímo a na moment se odmlčím. Pokud ne, odejdu hned teď. Pokud ano, pohovoříme si a já začnu tím, že ti poděkuji. Protože není jiný důvod, proč by se měl těžce raněný Hyuuga pohybovat na našem území než ten, že si ho zabil, budu pokračovat jako by si odpověděl ano. Kdo ví, třeba by tě napadlo lhát a já lhaní nemám rád. Opět se odmlčím a pomalu dám ruce dál od těla a dlaně mám stále tak, aby na ně viděl. V hlavě mi to šrotuje o sto šest, neboť jestli omdlí, povolí stisk zubů a já vyletím do vzduchu. A přece jen se necítím na to být rozmetán po okolí. Chci ti opravdu poděkovat, neboť smrti té osoby osoby můžu využít k tomu, aby se ninja národy dostaly znova tam, kam patří, tedy nad samuraje. Zase se odmlčím, aby to mohl vstřebat. |
| |
| Konec tréninku - Hlava jak po mejdanu Poslední co jsi pamatuji bylo jak se szanžím seslat techniku, ale byl jsem už moc vyřerpaný. Jediné co jsem si stihl ještě pomyslet bylo, že to nepadlo tak špatně, ale potom už upadám do bezvědomí. Najednou jsem dostal kopanec a někdo mi polil voudou obličej. Tak trochu jsem doufal že to byl jen sen a já se probudím, možná trochu opílí, někde za vesnicí. Ostatně by to nebylo poprvé, ale obličej mistra která jsem spatřil jakoprvní když jsem otevřel oči mi dával jasně nejevo, že to bylo jen mé přábí a ne skutečnost. Pokusil jsem se posadit a trochu začít vnímat. Áááá v hlavě mám jak po hetolitrech saké. Saké? kruci, dal bych cokoliv za láhev saké. Rozhlížím se po mýtině, která...no která vypadá trošku jinak než když jsem začal terénovat. Ale co dá dělat a jen lehce nad tím pokrčím rameny. Beru si od mistra láhev vody, kterou mi podává: Voda! Není to sice saké, ale teď je mi to upřímě jedno.. Hocně se napiju, od tréninku mám celý krk jak v ohni a tak mi přišla vhod. Mistr opět začal mluvit o tom že jsem len lemra a něco o tom jam má dobrou náladu, už si na ty jeho řeči začínám pomalu zvykat. Ale hlavně začal o tom že nás čeká nějaká práce. Je to cvok, já a v tomhle stavu. Ale co se dá dělat jedou se to rozodnutí udělal a tak musím počítat s následky Podává mí nějaké jídlo, ale hlavně prášky proti bolesti hlavy. Zrova ty mi přišli vhod, několik jich okamžitě spolikám a zapiju je zbytkem vody, na jídlo které mi přinesl nemám ani pomyšlení, neboť bych ho asi okamžitě vyzvracel. Takže jsem se nesplet, jsme opravdu u města Tanzaku Gai Už několkrát jsem v tom městě byl, ale město patří feudálním pánům takže jsem se tam snažil moc nezdržovat, No a taky je možné že tam mám nějaké dluhy. Opravdu chce vyloupit kasino Podle toho jak mistr mluví tak si začínám myslet že na těch zprávách o tom že jsou to vrahové možná něco bude, ale co samuraiové táké nejsou žádni beránci. Postavím se na nohy a začnu si prohlížet ostří své katany. Tak že zace ucítíš krev samuraiů. Možná vypadám jako blázen, ale mluvím ke své kataně i ikdyž je otázkou, kdo znás dovou, mistr a já, je ten blázen větší. Mistr mi pak podává vysílačku evidentně budeme pracovat každý sám, ale to mě spíš uklidnujě. Mistře, máte nějaký plán, nebo chcete prostě improvizovat To by k tobě sedělo víc, že cvoku Pomyslím si s lehkým úsměvem. Jetsli nemáte žádný plán, tak tedy múžeme vyrazit |
| |
| Bývalá Otogakure, sama a pak rozhovor s Yoshiem - Radši no comment. Slyším, jak se ode mě vzdaluje, a přitom se ze všech sil snažím, abych se neroztřásla. Teď nemám daleko k tomu, abych se naproti všem zásadám a pravidlům rozbrečela. Vesnice má být zničena.. Je to mocná věta. Přinutila mě nechat ho jít a zároveň se rozhodnout, že už se tam nevrátím. Vlastně není kam, akorát by mě potom zabili i s nimi, tedy se všemi, co ve vesnici jsou. Nestačím na to, abych vesnici ochránila, a zároveň nestačím na to, abych se tam vrátila, a dělala, jako by se nic nestalo a čelila tomu, že nakonec tam s nimi "hrdinně" padnu. Když kroky utichly, otočila jsem se, abych se rozhlédla, jestli už je Yoshio pryč, a tedy můžu dát průchod svým pocitům. Už se při svém konání třesu jako kdybych měla zimnici, ale to prozatím není nic oproti tomu, co má přijít. Jestřáb je taky pryč. Jsem tu sama. Zhroutím se na zem na kolena, rukama si vjedu do vlasů, a chtě nechtě se moje tělo začne otřásat návalem vzlyků. Proto jsem se ujišťovala, jestli je Yoshio pryč. Vidět mě takhle.. Kam se podělo všechno to hrdinství, které jsem tolik chtěla prosadit? Hatake Kakashi by se nevzdal.. Šel by tam a snažil by se to vyřešit. Ani by nezůstal tady jak já, aby si zachránil život, a ani by nezůstal na půl cesty a dělal, že se nic nestalo, že o tomhle vlastně neví. Tahle myšlenka mi nijak nepomůže. Tím spíš to ukazuje, jak jsem zbabělá, že radši stáhnu ocas a zůstanu tady. Ale když má být vesnice zničena.. A já chci žít.. A vlastně nemám za co bojovat, protože Vrchní radní je stejně proti nám, tak.. Se mi to zdá jako jediná možnost. Ani by nepomohlo ho zabít, nebo zabít kohokoliv jiného na radnici. Nenašel by se nikdo, kdo by skutečně hájil práva ninjů - o tom silně pochybuji, že by někdo chtěl vystoupit z řady, když ani já se k tomu neodhodlám. Samurajové by si tam nastrčili jiného páprdu, který by byl stejně lstivý jako ten předchozí, možná ještě víc, a takovým lidem já být oddaná nechci. Chci být oddaná vesnici. Ale na druhou stranu vesnice bez nějakého představitele je moc velká na to, abych jí pomáhala. To bych se musela roztrhnout na sto kusů, abych mohla pomáhat vesnici jako celku, a stejně by to bylo k ničemu. Na to nemám. Na druhou stranu, jsem i celkem silný ninja, takže jedině dobře, že jim nebudu pomáhat, když zdrhnu. Nesnaž se omluvit sama sebe.. Pro tohle neexistuje omluva. Jsi zbabělec. Ano, možná jsem. Ale prostě to nezvládám, dělat to stejně jako ostatní ninjové a samurajové a svůj život dobrovolně odsoudit k záhubě proti takovéhle přesile. Na to prostě nemám. Nejsem žádný hrdina. Na obličeji mi pomalu zasychají slzy. Teď už sedím a rukama si objímám kolena, občas jednu z nich zvednu, abych se pokusila si otřít slzy. Už jsem se trochu uklidnila, nebo spíš už nemám z čeho brečet. Moje tělo se čas od času ještě zachvěje vzlykem. Ale už bez slz. Jsem naprosto bezradná z toho, jak jsem mohla přehlížet, že Konoha prostě bude zničena, sice možná ne hned, ale už se to kvapem blíží. Z toho, že jsem tak neuvěřitelně zbabělá, abych se na to vykašlala a teď se pádila někam schovat, protože na othle prostě nemám, a umřít tam nechci. A přijde mi naprosto beznadějné to, že já nevěřím už ani sama v sebe, že bych s tím mohla něco udělat. Ničemu něvěřím. Zradila jsem i sama sebe. Kdybych se možná v sebe snažila věřit, prostě bych potlačila potřebu ochránit svůj život, vrátila se do Konohy, vyčkala až nastane "soudný okamžik" a pak bojovala. Aspoň bych měla dobrý pocit, a možná bychom i vyhráli. Ale já v sebe nevěřím. A proto se nedokážu přinutit se tam vrátit. Radši budu tady, v podstatě zradím Konohu, i když ve svých očích se snažím jenom uniknout zkáze, a buď se budu litovat, nebo budu dělat něco, co mé původní věrnosti v Konohu naprosto odporuje. Jsem fakt mimo. Je to se mnou beznadějné, tedy s mojí situací, ani to tak nemusí být beznadějné s Konohou. Je ale možné, že by Konoha byla zničená až časem? Až někdy později, až úplně někdy.. Rozhodnutí o jejím zničení muselo padnout už dávno, nejspíš s tím, kdy se začaly tvořit armády samurajů, a přesto Konoha stále stojí. Mohla by potom být zničena až po mé smrti, tedy ybch se tam v klidu mohla vrátit, a..? Zní to jako dokonalá záchrana. Prostě se vrátit do Konohy a věřit, že bude zničená až někdy, kdy já možná už dávno nebudu dýchat. Může se změnit cokoliv. Sice othle zní jenom jako iluze, jako zbožné přání, jak bych si přála, aby se to vyřešilo.. Ale nezní to zas až tak šíleně. Jenomže i tak bude Konohu ovládat Vrchní radní, kterého ovládají samurajové.. Takže když budu sloužit jemu, jako že budu muset, když se do Konohy vrátím, budu vlastně sloužit samurajům a ne Konoze. Nejradši bych si v tu ránu dala facku. Tohle je vlastně blbost, co mě právě napadlo. Ne, budu sloužit Konoze. Konoze která je jenom pro samuraje jenom porstředkem, a to, že ninjové v ní žijící ještě mají šanci existovat a svobodně se rozhodovat je jenom diplomatická zástěrka, aby zbytečně nevznikaly nepokoje. I skryté vesnice, i když zaujaté proti samurajům, se můžou hodit k nenápadným akcím. Některé vrozené schopnosti jsou pozoruhodné. Zhluboka se nadechnu a vydechnu a trochu se zamračím. Můj prvotní šok přešel a teď ho vystřídalo rozhodování mezi tím, co je vlastně "správné" a co bych měla udělat. Všechno má svoje pro a proti. Jenomže po všech těch informacích, o které jsem po dnešku moudřejší, mi nepřijde jako dobrý nápad se do Konohy vracet, ani když nemusí být zničena. Nikdy jsem nechtěla sloužit samurajům a působit jako zkázný prostředek proti mé vesnici a právě proto jsem Konoze byla tak oddaná. Ale teď, i když Konoha nemusí být předem "mrtvá", to stejně nemá cenu. Vrchnímu radnímu být oddaná nemůžu, když vím, co vím, a on je tím, kdo vesnici vede.. A ne zorganizování vzpoury prostě nemám. Jestli si to chci ulehčit, prostě bude nejlepší možností nechat Konohu být. Ale tím ji zradím.. A zradím všechny uvnitř ní.. A.. Jenom si to zbytečně ulehčím. Jsem moc slabá na to, abych tomu čelila. Radši si to ulehčím. Já Hatake Kakashimu fakt nesahám ani po kotníky.. Jak jsem někdy mohla doufat, že..? Popotáhnu a otřu si nos. Sice si připadám hrozně, že jsem si to prostě tak chladnokrevně promyslela, ale teď je mi jasné, co udělám. Do Konohy se už nevrátím. Prostě jsem moc zbabělá a chci si to ulehčit, ani k otmu nemám pořádný důvod. Ale s tím nic nenadělám a tam se prostě vrátit nezvládnu, a v sebelítosti se tu nemůžu utápět donekonečna, takže je moje rozhodnutí jasné. Opustím Konohu. Tiše. Možná se nic nebude dít, a to, že se nad nimi vznáší stín, by Konožané stejně měli tušit, takže je ani nemusím o ničem zpravovat. To jenom já jsem nedokázala vzhlédnout vzhůru a na ten stín se podívat a čelit pravdě. Už tam jsem selhala ohledně své statečnosti. Tak od sebe nemůžu teď čekat nic víc než tohle.. I když to není žádný ideál, prostě se pasivně rozhodnout nechat to být, zachránit se a jenom si to ulehčit. Seděla jsem tam na zemi hodně dlouho. Přemýšlela jsem. O všem. A nakonec jsem k tomu došla. Do Konohy se vrátit nemůžu. Ale k samurajům se taky nepřidám, teď už ne proto, že bych proti nim tolik něco měla, ale oni jsou tolik založení na tom svém kodexu, kterému já nemůžu dostat, že ani tam bych nemohla vydržet. Prostě budu sama. Na vlastní pěst. Nepatřit nikomu, protože nemám na to, abych byla v těhlech těžkých časech oddaná vůbec něčemu, nějakému uskupení; kdyby bylo jasné, že dojde k boji, který bude sebevražedný, utekla bych. Takový člověk nikomu nemůže být co platný. Moje zbabělost a nedostatek víry sama v sebe mě svým způsobem úplně omráčily. Vždycky jsem si o sobě myslela trochu víc.. Ale při takovýhlech situacích o sobě člověk zjistí leccos, co by radši nevěděl. Možná jsem vždy zvládla být tak klidná jenom proto, že proatím všechny boje a mise byly zvládnutelné. Ale tohle není. Nemůžu odporovat samurajům. Je jich moc. Ani jsem si nevšimla, kdy se začalo smrákat. Vnímala jsem až Yoshia, když přišel, připravil ohniště a rozdělal oheň. Protože už je mi zle z toho, jak se pořád zaobírám podobnými depresivními myšlenkami, radši se soustředím na něj. Nemá s sebou jestřába. Obvázal si zranění na krku. A nejspíš se mnou chce mluvit, protože to by se jinak nevracel a šel by si vlastní cestou. Vlastně mi ta možnost rozmluvy s Yoshiem ani nějak nevadí. Když jsem se rozhodla nechat vesnici být, tak teď pořádně nevím, co bych měla dělat, třeba něco navrhne. Když se se mnou chce o něčem bavit, že se vrací, nejspíš to musí být i něco docela důležitého. A nebo jsme teď na sebe prostě svým způsobem odkázaní, jako dva trosečníci, kteří nemají kam jít.. Mlčky ho poslouchám, po celou dobu zírám do plamenů. Nevadí mi, že mluví tak dlouho, svým způsobem mě to uklidňuje. Takže jsem za to ráda. Nakonec Yoshio ztichne. Trošičku z něj cítím, že má pocit, že mluvil zbytečně moc. Kdybych byla trochu víc "ve formě", povzbudivě bych se usmála, ale takhle jenom stále zírám zelenýma očima do ohně, objímám si rukama nohy a z mého obličeje jsou vidět jenom oči, protože se hlavou opírám o kolena a pusa s částí nosu je schovaná za nimi. Svým způsobem je ze mě ale znát, že mi to nevadí, že tak dlouho mluvil. Chvíli mlčím. Možná přemýšlím, co odpovědět, možná mám odpověď vyymšlenou hned a akorát "získávám trochu času", sama si nejsem jistá. Zvednu pohled k nebi, jako bych v pomalu houstnoucí temnotě něco hledala. "Jsou i ninjové, kteří mají čest. Stejně jako jsou samurajové, kteří ji nemají. Takové to už prostě je." Trochu se odmlčím a maličko se pousměji. "Vždycky jsem chtěla dokázat, že je od samurajů nespravedlivé házet nás, ninji, všechny do jednoho pytle, a říkat, že jsme všichni do jednoho bezectní, když někteří z nás ani nemůžou za to, jak se třeba chovali naši předkové, či jak se chovají naši vrstevníci. Ale teď poslední dobou zjišťuju, že ani ode mě to není spravedlivé. Stejně jako ne všichni ninjové musí být bezectní, tak ani všichni samurajové nemusí mít stejný názor. To je tak trochu důvod, proč tě nemám proč nenávidět," pohlédnu na Yoshia a pousměju se, přičemž se v mých očích zábleskem odrazí plameny z ohně, "i když tvoji předkové či příbuzní vyhladili už několik ninja vesnic, ty za to nemůžeš, a možná, že by ses do toho ani nezapojil, kdybys mohl, či že s tím ani nesouhlasíš - každopádně, já ti do hlavy nevidím." Obrátím pohled kamsi do ohně. "Právě proto, že na takovéhle věci se prostě nedá připravit, pokud tedy nejsi skutečně obdivuhodný člověk, jsem tě nechala být. Nemůžu se vrátit do vesnice. Dřív nebo později mě tam čeká akorát smrt, a já nedokážu tžít pod tím stínem zhouby, co se nad vesnicí vznáší. Nedokážu tam zůstat a čelit tomu, že brzy zemřu, i když to bude hrdinné padnutí za vesnici. Nezvládnu tam být. Proto se nevrátím, a ani nemá cenu to tady nějak fixlovat." Na chvíli se odmlčím, přičemž se musím trochu soustředit, abych se ovládla, a zase nezačala brečet. Pomyšlení na moji zbabělost mě úplně drtí a dohání mě k pláči. Ale nedá se s tím nic dělat. Jsem jaká jsem a nedokážu proti tomu bojovat. Radši se přizpůsobím tomu, že všichni nemůžeme být stejní, a budu s tím žít, místo toho, abych tomu čelila. A tady je zase vidět ta zbabělost.. Prostě jí nedokážu čelit, ani kdybych moc chtěla. Nemám na to. Ani moc neuvažuju nad tím, že jsem Yoshiovi možná prozradila víc, než bylo bezpodmínečně nutné. V tuhle chvíli je mi to celkem fuk. Někomu se potřebuju svěřit.. A z jeho hlasu bůhvíproč mám pocit, že mě nepodrazí. Možná za to taky může ten věk. Nevím, ale nevypadá na to, že by mě na zákaldě toho, co ví, chtěl nějak citově vydírat. Možná jsem už ztratila poslední kapku soudnosti. Trvá to nějakou tu chvilku, nakonec jsem ale schopná to doříct. Pohlédnu na Yoshia s trochou rozhodnutí v očích, je ale znát, že jsem plná neklidu. "Tvůj návrh příjímám. Je to pro mě jediná cesta, jak teď začít svůj život nutit ubírat se nějakým určitým směrem, když jsem se vzdala něčeho, čemu bych mohla být oddaná a co bych mohla poslouchat, a čemu bych mohla bezmezně věřit." Zavřu pusu a zahledím se zase do ohně - tentokrát už nevypadám, že by se mi chtělo dál o něčem tak dlouze mluvit, a že se omezím spíš na případné odpovědi typu "ano" a "ne". Už nemám chuť se o tom dál vybavovat. Nejspíš vyrazíme až zítra. Radši bych to nechala na ráno. Dneska jsem udělala až moc zbrklých a přesto důležitých rozhodnutí. |
| |
| Hatake Katsumi: Druhý den v bývalé Otogakure
Yoshio jen přikývl a dál nic neříkal, asi nějak vytušil, že na nějaké další rozhovory není nálada. Ještě než jste ulehli, tak aktivoval značky na stromech kolem vás, které tam předtím vyryl, ty značky slabě září - Yoshio ti neřekl k čemu jsou, ale tušíš, že je to asi nějaký druh bariéry...možná. Pak jste ulehli a usnuli jste. Tobě se zdálo chvíli o Hatakem Kakashim, měla jsi pocit, jako by mluvil k tobě...ale nevíš co...byl to jen sen. Druhý den jsi se probudila později, Yoshio vám oběma už připravil snídani. Ulovil nějakého králíka a opekl, vypadá zcela klidně a pouze ti nabídl, aby jsi se najedla. Teprve po jídle vytáhl jeden ze svých svitků a začal klidně mluvit: Ten po kom jdu se jmenuje Yakushi Hebi, býval svého času lékařem v Konohagakure, ale pak se "něco" pokazilo a zdrhl. Moc o jeho práci nevím, ale poté co se stal nunekinem tak velmi "originálním" způsobem začal zabíjet lidi. A to snad všechny, na které narazil - samuraje, ninji i civilisty. Není mi zcela jasné proč, možná jen prostě zešílel, ale..., na chvíli se zarazil, jako by se snažil opatrně zvolit správná slova a pak pokračoval......no podle toho co jsme o něm zjistil z interních zpráv ANBU Konohy, ke kterým měl můj otec coby synovec vašeho vrchního radního přístup se jedná o mimořádného génia...sice šíleného a zvráceného, ale přesto génia...ne neobdivuji ho, ale zajímá mě jeho práce...experimentoval s genetickou pamětí a podle některých tvrzení dokázal z genetické paměti vyvolat své předky a jejich vzpomínky...tato technika mě nesmírně zajímá, už dlouho se totiž snažím zjistit něco o našem vlastním klanu. Bohužel - tento Yakushi Hebi - je jediný, kdo něco takového dokáže, a i když je to nebezpečný šílenec, který prováděl experimenty na lidech v Konoze - což se však ututlalo, i když "pár" lidí záhadně zmizelo - a ve svých pokusech pokračuje i nadále. Podle mých informací má nějaké vazby mezi politickými špičkami Ohnivé, Vodopádové i Zvučné země a díky těmto vazbám po něm nikdo nejde. Pak se odmlčel a podal ti složku, je v ní zběžný popis Yakushiho Hebiho a jeho fotografie:
Yoshio tě nechal prohlédnout si složku a pak pokračoval. Moji jestřábi zpozorovali někoho, kdo se blíží tomuto popisu na druhé straně bývalé Otogakure, je tam dle všeho podzemní komplex. Osobně se domnívám, že o nás ví a jsme mu těžce ukradení. Včera jsem jen vztyčil bariéru, aby se k nám nedostal tak snadno, i když nejsem si jist, zda by to fungovalo. Co vím o jeho technikách - ovládá hady, nejenže je dokáže povolávat, ale dokáže nějak uvolnit hady i ze svého těla. Asi dokáže proměnit své DNA. Něco takového jsem nikdy neviděl a ať je to kdokoliv tak je extrémně silný. Nás dva by nejspíš dokázal zničit pouhým mrknutím oka. Ale z nějakého důvodu to ještě neudělal. Kdo ví co v tom šíleném mozku dřímá za myšlenky, ale jeho práce... je impozantní. Možná má znalosti sahající hluboko do minulosti, možná je on klíčem pro záchranu tvého světa... i když je to vrah a šílenec ...nemáme na výběr. Pro mě je důležitý kvůli tomu co chci zjistit o minulosti svého klanu, a pro tebe... možná ti může pomoci. Nevím - zatím nás nezabil, i když mohl to udělat kdykoliv od té doby co jsme vstoupili do Otogakure...nevím zda je to dobré znamení nebo se mám obávat ještě něčeho horšího. Trochu tázavě se na tebe podíval, aby zjistil co si o jeho "plánu" kontaktovat tohoto Yakushiho Hebiho myslíš. Sama víš o tom muži jen tolik, že je o 5 let starší jak ty, a že - to si domýšlíš teď z těch informací - stál za "záhadnými úmrtími" několika desítek pacientů v Konožské nemocnici, mezi nimi bylo i pár tvých přátel, před 7mi lety. Trochu tě překvapuje fakt, že něco takového dokázal v 15ti letech (nyní mu je 22). Byla jsi tehdy malá a pamatuješ si záhadnou nemoc, kterou onemocnělo několik dětí, které potom - nejspíš tento Yakushi Hebi - léčil. Většina nakažených dětí tehdy zahynula. |
| |
| Chiryu: Ve staré pevnosti s neznámým Hyuugou: Nechá tě domluvit, ztěžka dýchá a sotva stojí, ale nevypadá na to, že by omdlel...aspoň ne hned. Zdá se, že se "ještě" drží. V jeho očích se zračí značné vypětí, a když mu "poděkuješ" za odstranění feudálního pána, tak se zatváří překvapeně. Povolí levou ruku, kterou si svíral zranění na břiše a pomalu si namotá ten drát co měl mezi zuby na prsty. Pak promluví: Ty-ty mi děkuješ? Zbláznil ses? Teď je Sunagakure vyřízená! Zírá na tebe s do značné míry zhnuseným výrazem ve tváři, jako by mu vadilo, že Sunagakure padne - přitom to byl on, kdo se o to přičinil svým činem. Nevím...o čem chceš mluvit, já tady chcípnu stejně tak jako tak..., trochu zavrávoral, opřel se o zeď a pomalu se svezl na zem, pravou rukou si znovu sevřel zranění na levé straně břicha, zatímco levačkou manipuluje opatrně s tím drátem od výbušnin. Ninja národy jsou už vyřízené..., řekl trochu unaveně a deaktivoval Byakugany, asi je na tom hodně zle. A ty navíc netušíš, jak bys mu mohl od zranění pomoci, i kdybys měl jak - tak přes ty dráty se ztěží dostaneš. Hyuuga na tebe zírá a pak ještě promluví: Jestli tady taky nechceš chcípnout tak zdrhej dokud můžeš...mě zbývá sotva pár desítek minut...možná hodina..., polkl a pak se mu z levého koutku spustil pramínek temně rudé krve. |
| |
| Takahashi Reizo *Karasu* - Bude se loupit? Kashio si všiml tvého "toužebného" pohledu směrem k láhvi saké a rozřechtal. Tu máš Bobku..., podal ti celou flašku. Jen si dej, za dva dny se naučit jednu techniku a druhou skoro...to není úplně špatný...sice jsi furt lemra, ale to nevadí, třeba z tebe někdy něco bude. Mocně si lokl saké a podal ti ještě chakra tabletu a bojovou tabletu. Hele...dávám ti to, když si to vezmeš tak jsi u mě Bobek - ale to budeš i tak, protože jen Bobci potřebujou tyhle sračky. Na druhou stranu, pokud toho bez toho nedáš, čemuž bych se nedivil protože si Psí Bobek, tak si to vem. Znovu si dál pár doušků ze své láhve čímž jí vyprázdnil a vytáhl si novou, kterou odšpuntoval a zase se mocně napil, pak si otřel ústa do rukávu a věnoval ti pohled, který se ti vůbec nelíbí - je to takový lišácký úsměv s jiskřičkama v očích. Podívej - plán - je jednoduchý. Prostě tam nakráčíme, uděláme co nejvíc kraválu, všichni před náma utečou nebo zhebnou. Ty pak zůstaneš ve vestibulu a postaráš se o samuraje co tam přijdou očumovat. Já sbalím prachy a pak pro tebe dojdu. No a nakonec vypadneme nejkratší cestou z města. Možná ti to přijde jako idiotské - ale to si zvykej Bobku, když ninja něco chce TAK SI TO PROSTĚ VEZME! Tak to je - jenom, tak se můžeme měřit s těma samurajskejma srágorama. Síla - chápeš? Srát na úskoky, ty jsou pro slabochy. Nakráčíš tam se mnou a prostě to tam rozbalíš jak se na pořádnýho chlapa a ninju sluší. Dáš najevo, že se jich nebojíš. Jen tak můžeme mít nějaký respekt a úctu. Pak vstal, naházel všechny věci batohu a naznačil, že je čas vyrazit. Na sobě má ten svůj plášť s Kyuubim a tobě se zdá, že tak jen přitahuje pozornost - prostě jak idiot. Ale na druhou stranu, on to asi ví a má asi dost velkou sílu na to, aby se na to mohl vykašlat. Prostě začínáš chápat, že tady jde právě o "demonstraci síly". Prostě rovnou přímo na věc bez kliček a okolků. Tenhle typ chlápků bývá na jednu stranu dost upřímný, férový a rovný, ale na druhou stranu, taky dost brutální, bezohledný a arogantní. Ale jako blb ti nepřipadá...ne s tou silou, která z něj sálá... je to něco nadlidského, ale furt tomu nemůžeš přijít na kloub. |
| |
| Ráno, bývalá Oto - Hledání "lékaře" Večer jdeme spát mlčky, mým zaviněním. Ale nějak nemám náladu na to abych se dál vybavovala. Aspoň, že mám představu, co budu dělat zítra. Ulehnu ke spánku a ještě si všimnu, že značky, které tu byly vyryty an stromech matně září. Trochu mě to uvidí, ale podle rozmístění značek tipuju, že to bude bariéra. Zdá se, že na svoji úroveň schopností Yoshio vůbec není marně vybavený.. Aspoň není tak jako já zaměřený víceméně na boj. I když je fakt, že díky některým jutsu zvládám i jiné věci. Zrovna něco ve stylu bariéry ale ne. V noci se mi zdály podivné sny. Byl v nich Hatake Kakashi, a mluvil ke mně, ale já mu pořádně nerozuměla.. Asi mi říkal něco uklidňujícího - protože když jsou sny založené na našich myšlenkách, já bych třeba zrovna chtěla slyšet, že mi někdo řekne, že nejsem "ta špatná", i když je mi jasné, že jsem se tak zachovala. Každopádně jsem ho pořádně neslyšela, pořádně mu nerozuměla.. A nebo si to po probuzení nepamatuju. To se taky stává. Přesně víte, co se ve snu dělo, když ho "prožíváte", ale ráno o tom celém nemáte ani páru a za boha si nemůžete vzpomenout, co že se v tom snu přesně dělo. Takže když jsem se ráno probudila, pamatovala jsem si asi tolik, že v tom Hatake Kakashi byl namočenej, tedy v mém snu. Druhý den jsem se probudila celkem pozdě. Ani mi to nevadilo, přeci jenom, aspoň jsem se cítila trochu líp, když jsem byla vyspalá. Včerejšek byl namáhavý - sice ne fyzicky, ale psychicky mě zmohl neuvěřitelně. A i když je spánek lékem spíš na fyzické problémy, proti psychickým může pomoct taky.. Přeci jenom, na pár hodin naprosto zapomenout na všechno, co se děje, a ponořit se do nevědění.. To je velmi uklidňující a člověka to nechá si pořádně odpočinout. Na nabídku na jídlo poděkuju a najím se uloveného opečeného králíka. Když pak Yoshio vytáhne jeden ze svitků a začne mluvit, hledím na něj a pozorně poslouchám. Vyvolat své předky? A jejich vzpomínky? Takže medik.. Plus tohleto, a dost dalších věcí.. Plus to, že má dostatečnou sílu na ot, aby se dohodl s několika zeměmi - to se ho nejspíše musí trochu bát, nebo za výměnu musí dávat něco skutečně cenného, případně drží nějaké rukojmí či něco jiného.. To všechno dohromady znamená, že Yoshio sám by nikdy neměl sílu ho zabít, a i kdybychom na to byli dva, stejně by to nebylo moc dobré. To se moc nehodí.. Vezmu si od Yoshia složku, ze které vytáhnu informace a fotku, a všechno si to prohlížím, začnu fotkou. Muž na ní vyobrazený je celkem sympaťák - možná taky proto, že právě ve chvíli, kdy byl zachycen na fotce, se celkem hezky usmíval. Je pravda, že díky tomu obočí je v tom úsměvu něco málo zlověstného, a možná i trochu hraného, jako "jsem inteligentnější než si myslíte, ale to nedokážete pochopit, tak se utápějte v neznalosti vy lemry", ale stejně je sympatický. Trochu si neumím představit, že je to šílenec. Ne, že by se mi nějak extrémně líbil, ale na druhou stranu, nevědět o něm to, co mi teď řekl Yoshio, brala bych ho jako celkem příjemného doktora, kdybych ho teda někdy potkala a on se za lékaře zrovna snažil vydávat. Po chvilce vzhlédnu, jako že Yoshio může pokračovat v mluvení, a poslouchám ho. Ovládá hady? No, to nezní zas až tak hrozně.. I když, jestli může sám sebe přeměňovat na hady.. Podle mě je Yoshiovo zhodnocení, že by nás zabil "mrknutím oka" trochu nadnesené, ale na druhou stranu, zas až tolik taky ne. Ale myslím, že kdybychom se trochu snažili, měl by to o něco složitější, než jenom mrknout. Polknu. Tohle taky vypadá na celkem sebevražednou misi. Sice je fakt, že Yoshio se s ním chce spíš zkusit spojit, ale.. Stejně to není moc dobré. Sice by mohl zachránit svět ninjů, může pomoct Yoshiovi, ale na druhou stranu, taky nám nemusí chtít pomoct vůbec, a zabije nás, abychom ho neotravovali. Tak teď trochu nevím. Včera jsem se vzdala Konohy, protože jsem se bála, že mě tam zabijí, a dneska bych si troufla jít navštívit takovéhohle chlápka? Ale půjdu tam. Musím dokázat, že nejsem zas až tolik zbabělá. Krom toho, jemu by se celkem i dalo utéct.. A je fuk, jestli je to podzemní komplex či ne. Každopádně, ať je silný jakkoliv, pokud nevlastní nějaké převratné jutsu, které by moje činy negovalo, nemělo by se stát, že mě zabije.. V nejhorším můžu zdrhnout. Tak nějak si vzpomenu, co o něm vím já osobně. Je o pět let starší, skutečně byl lékařem.. A podle informací by mohl stát za záhadnými úmrtími několika desítek pacientů. Bylo mezi nimi i několik mých přátel. No, naštěstí, že nejsem zybtečně horkokrevná, a tohle už bylo před nějakou dobou, takže mě to zanechává poměrně chladnou. Stejně tak si jasně vzpomínám na nějakou nemoc, která nakazila několik dětí. A léčil je nejspíš on.. Většina těch dětí zahynula. Asi nějaký jeho pokus. Stejně jak říkal Yoshio, nemám chuť ho obdivovat, ale je to skutečný génius. Přeci jenom, něco takového dokázat v patnácti letech.. I když je fakt, že mě je jenom o dva roky víc a chci si troufnout jednat s ním o sedm let starším. Je to trochu bláznovství. Ale on o nás ví. A to, že nás nezabil, buď znamená, že mu nestojíme za pozornost, a nebo ho z nějakého důvodu zajímáme. V každém případě nemáme na výběr, než se ho pokusit navštívit - jestliže o nás ví, kdybychom utekli, ve všech případech bychom nejspíš zklamali nějaké jeho očekávání, takže bychom se dočkali smrti. Na chvíli se odmlčím, sjedu pohledem zpátky na složku, a pak promluvím. "Možná to není nejlepší nápad, ale každopádně není jiná možnost než ho prostě zkusit navštívit. Jestliže nás nezabil, tak mu buď připadáme slabí, že nemá cenu se s námi zabývat, a tím pádem jsme mu ukradení a není důvod, proč by nás nemohl nechat žít chvilku navíc, aby nás vyslechl, jestliže nás může snadno zabít, a nebo ho z nějakého důvodu zajímáme - potom je také jasné, že se nám vyplatí ho navštívit." Pokrčím rameny. Není to asi zrovna nejchytřejší nápad v mém životě, ale já se zas až tolik nebojím. Může si být silný jak chce, ale pokud budu mít šanci uplatnit některá svá jutsu, neměl by být problém se v nejhorším případě zdejchnout.. Problém je, že tak se zdekuju jenom já, ale ne Yoshio. Vrátím Yoshiovi složku a počkám, až si ji někam schová a usoudí za vhodné, že můžeme vyrazit. Já v podstatě můžu kdykoliv. Na zádech mám batoh, kde mám víceméně všechno potřebné. V průběhu dní můžeme shánět jídlo lovem.. A voda se dá taky najít, nebo se můžu nějakým způsobem k tomu pokusit využít svůj Suiton. A pokud jde o zbraně.. No, nehodlám se vrhat do každého boje, abych v závěr uneměla žádné zbraně. Peněz s sebou ale moc nemám. Asi to budu muset nějak řešit. Ale teď to počká. |
| |
| Hatake Katsumi: Yoshio se po tvé odpovědi celkem usmál a řekl: Ano - uvažujeme stejně, buď ho nezajímáme kvůli tomu, že jsme slabí, nebo jen vyčkává co uděláme, protože ho zajímáme. Tak tedy to holt zkusíme. Asi nemá cenu blafovat a vytvářet nějaké klony a bude nejlepší dojít před ten komplex s tím, že se sám ukáže. Pak si sbalil velice rychle věci, uhasil oheň tím, že nad ním rozlomil čtvereček papíru, na kterém byla namalována pečeť, kterou jsi pořádně neviděla. Vzal si všechny věci a vedl tě ruinami Otogakure s neuvěřitelnou sebejistotou rovnou ke komplexu na druhé straně vesnice. Nejspíš - to ti došlo - ví kam jít kvůli těm jestřábům, co zde včera vypouštěl. Prodíráte se zarostlými ulicemi plnými ruin, tohle místo působí opravdu děsivě. Navíc jste si všimli mnoha hadů, kteří se v této části vesnice nacházejí snad všude. Na stromech, zdech budov i na zemi. Hadi vás trochu sledují, ale nijak na vás neútočí. Sice se v hadech nijak zvlášť nevyznáš, ale máš takový pocit, že tihle jsou pěkně nebezpečné potvory a dozajista jedovaté. Po 2 hodinách prodírání se hustou vegetací (na cestování po větvích jste kvůli hadům, raději rezignovali, přeci jen - lepší pomaleji a nešlápnout na ně, než na ně jednou šlápnout a zažít "rodeo") jste dorazili na malý plácek před skálou do které vede tunel. Je to asi vstup do podzemního komplexu. Jestli jsi nikdy neměla strach z toho chodit do tmavých míst, tak v tomto případě to neplatí, tenhle tunel "vypadá strašidelně". Hromady sutě, zrezlých nástrojů - jakési pozůstatky civilizace a v neposlední řadě fakt, že vás "něco" pozoruje. Yoshio se zastavil a chvíli se rozhlížel kolem a pak se podíval rovnou do toho tunelu. Načež vykřikl bolestí a klesl na kolena, oběma rukama se chytl za hlavu a vyděšenýma očima zírá rovnou do tunelu, ze kterého pomalu mladý muž v černém tričku a s brýlemi - Yakushi Hebi - vypadající přesně stejně jako na té fotce. Má i stejné oblečení - asi si rád udržuje stále stejnou vizáž. Vypadá taky mladší než 22 let. Vypadal by i celkem neškodně, kdyby neměl kolem pravé ruky obtočeného hada, který zírá do Yoshiových očích. O tomhle jutsu jsi slyšela - Hadí Paralýza - jedna ze zakázaných technik patřících legendárnímu sanninovi Orochimarovi, ale tohle není jen paralýza, jako by ten had Yoshia ještě navíc psychicky mučil...nebo tak nějak to vypadá. Hebi se mírně pousmál na Yoshia, kterému z očí vyrazily slzy: To mi řekněte vážení, jak si může samuraj z rodu, který to tady vyvraždil vůbec dovolit sem drze nakráčet a myslet si že mu to projde? Hebi mluví naprosto klidným až pobaveným hlasem a na Yoshia se nedívá (toho sleduje ten had). Yoshio momentálně lapá po dechu, jako by ho cosi škrtilo a pořád zírá na ty hadí oči. Pak Hebi naklonil hlavu na stranu a usmál se: ...ale taková milá návštěva, kunoichi z Konohagakure? Copak to, že po mě má bývalá vesnice zase zatoužila? Po tolika letech..., ale dovolte vážená abych se představil...jmenuji se Yakushi Hebi, těší mě a zde toto je můj příbytek. Galantně se ti uklonil a pak se znovu vzpřímil zatímco had na jeho pravé ruce stále "drtí" svou oční technikou, či co to je Yoshia, který je bledý jako smrt, oči má vyvalené a lapá neúspěšně po dechu...prostě se nemůže nadechnout, i když ho nic neškrtí... to všecko dělá asi jen to oční spojení mezi ním a hadem na Hebiho pravé ruce. Yoshio klečí na zemi, ruce se mu chvějí a očividně se nemůže ani hnout...a hlavně nadechnout. |
| |
| Cvokův plán. Já - zločinec!? Mistr uviděl můj pohled na tu lahev saké a podal mi jí. Na nic jsem nečekal a okamžitě jsem do sebe vyklopil dost z jejího obsahu. Konečně. Životabudič. Ješte mi podává dvě pilky, Chakrovou a bojovou, a posměšne śe o nich a o mě zminujě. Díky........mistře. Když jsem ještě patřil ke Konoze tak jsem je nikdy nepoužíval, ale teď je jiná doba a já pořád ještě nejsem na své původní úrovní a ještě asi ani nějakou dobu nebudu. Ještě mi věnuje svůj pohled a pak začíná říkat svůj plán, no ehm plán. Připomíná to cokoliv jíného než plán. Hm, takže já to odpracuju zatimco on bude počítat peníze, skvělí. Je to vážně cvok, když si myslí že to může vyjít. Vůbec nemám tušení jak při takovéhle taktice mohly přežít tak dlouho. Ještě se napiji saké a povídám: Když myslíte mistře že to výjde, tak tedy dobrá. Kruci tohle není vůbec můj, styl takhle poutat pozornost, ale jak to vypadá tak nemám vůbec na výběr. Kashio, teda mistr si začal balit věci, já vzhledem k tomu že nic nemám tak jsem si stoupl o podál a jet tak jsem několikrát mách l katanou. Ale jo, kdo ví třeba vážně není cvok a třeba to výjde a přežijeme. Sleduji mistra a moji pozornost pořád poutá ten jeho plášt s Kyuubim démonem který byl podle pověstí zapečetí v Narutovi, nevím co je na tom pravdy, ale mistr mě překvapuje stím že se ho ani nepokouší zkrývat, přeci jen Uctívači byli označeni za zločince, ale to já teď už vlastě nejspíš taky. Pořád mě mistr fascinuje ta jeho demostrace síly kterou dává nepřetržitě najevo, jestli jsou i ostatní uctívači takový, tak je možná ještě nejaká naděje. Připravil se na odchod a mě nezbývá než udělat totéž, vrátim katanu do pouzdra, ty dvě tablety si strčím do pouzdra co mám u boku a myslím že můžeme vyrazit. Jdeme tedy? Zeptám se. |
| |
| Setkání s Hebim - Vypadá to, že před sebou mám psychicky narušeného člověka. A nebo to jen hraje. Na Yoshiovu odpověď jenom přikývnu. Je to tak a i kdyby se nám to nelíbilo, nic s tím neuděláme. On je tady ten nadřazený, tedy on jako Hebi. Nejspíš je neuvěřitelně silný a právě proto ho musíme navštívit, protože jsme se tady už objevili - buď se mu nějakým zvráceným způsobem líbíme, takže bychom se k němu stejně dřív či později dostali, a nebo jsme mu šumák a právě proto by se mohlo stát, že kdybychom chtěli odejít, jenom tak náhodou by nás mohl zabít. On na to nejspíš má. Podle všech informací od Yoshia nás klidně zvládne.. Sice ne asi mrknutím oka ale nejspíš by to bylo jenom pár pečetí. Bez nějakého komentování se zvednu, hodím si na záda batoh a mlčky sleduju Yoshia, jak uhasí oheň, přičemž čekám, až bude se vším hotov. Já nevím kudy, ale on to nejspíš ví, takže čekám, že mě bude vést. Ví kam jít, nejspíš díky těm jestřábům. Ulice jsou zarostlé, takže se celkem často musíme potýkat s křovím, všechno kolem jsou jenom ruiny a celé to působí celkem děsivě, ty ostré obrysy zdevastovaných domů rýsující se proti obloze, tedy pokud z těch staveb zbylo tolik, aby mohly aspoň nějakým způsobem čnít k nebi. Všude kolem jsou hadi. Úplně všude. Zjevně nás sledují. Nejsem si jistá, v hadech se moc nevyznám, ale je mi jasné, že budou dozajista pěkně jedovatí. Takže tohle mělo znamenat to Yoshiovo upozornění "pozor na hady"? Teď, když jsem o něco moudřejší o informace o Hebim, celkem jasně mě napadá, že ti hadi asi budou jeho práce. A nedá se pochybovat, že o nás ví. Asi nám fakt nechce nic udělat, protože jinak by na nás klidně mohl poštvat celé legie těhlech hadů. Ale i když vypadají neškodně, tedy, dokud by na ně člověk nešlápl, stejně se necítím moc dobře když se na mě upírá X párů žlutých dravčích očí. Asi po dvou hodinách, v téhle končině kde jde jenom o prodírání se mezi hady, tedy pokud nechcete jít po větvích a jak budete skákat jistojistě na nějakého šlápnout, trošku ztrácím pojem o čase, jsme dorazili na jakýsi malý plácek bez hustého porostu před skalou, kterou zcela jasně vede tunel. Nejspíš vchod do toho podzemního komplexu. Trošku si oddechnu, že už jsme tu, přeci jenom, celkem mě děsilo pomyšlení, že šlápnu na nějakého toho hada, kdo ví, čím jsou "očarováni" a jaké jutsu určuje jejich schopnosti. Když ale pohlédnu do nitra tunelu, lehce radostný pocit mě rychle přejde. Tohle není legrace. Tunel skutečně vypadá strašidelně, a i když jsem nikdy neměla problém s temnými prostory.. Z othohle mi přeběhne mráz po zádech. Tím spíš mě nijak neuklidní fakt, že stále cítím, jako by nás něco sledovalo. A nejenom ti hadi. Tohle by mohlo být i něco konkrétnějšího.. Najednou Yoshio vykřikne bolestí a klesne na kolena. "Yoshio?" Zamumlám a moje zelené oči při tom značí překvapení. Yoshio ale zírá kamsi do tunelu.. A proto vzhlédnu a můj poheld se tam upře taky, aniž bych přemýšlela nad tím, že by mě taky mohla potkat dávka nějaké bolesti. Tentokrát nemám zaražené ruce v kapsách, když ze tmy tunelu vystoupí mladý muž. Můj postoj je obranný, jedna noha vpředu ale je jasné, že váhu mám spíš na zadní noze, ruce mám vytažené z kapes, prsty trochu zkroucené, takže je jasné, že jsem připravená hnedka skládat pečetě, můj výraz je ale klidný a naprosto profesionální. Bůhvíproč mě to nějak neděsí. Asi po tom včerejšku. Připadám si, jako bych brala nějakou drogu, po které je mi spousta věcí jedno. Všechno, až krom toho, že bych měla zemřít. Takže tohle je on. Sleduji muže, o kterém je mi jasné, že je to sám Hebi. Úplně stejná vizáž jako na fotce - tedy, vypadá mladší než na dvaadvacet. Je mi stále svým způsobem sympatický. ALe to, co se děje, mi sympatické není. Vypadal by neškodně, jenomže ten had, co ho má na ruce.. Aniž bych pořádně otáčela hlavu, vrhnu rychlý pohled na Yoshia a pak an hada. Zírají na sebe, jako by se chtěli trumfnout kdo vydrží déle nemrkat, jenomže Yoshiovi to zjevně působí nesmírnou bolest. Něco mi to říká, o tom už jsem něco slyšela - cosi jako Hadí paralýza, prý to používal jeden z legendárních saninů. Ale tohle vypadá na o mnoho brutálnější způsob té techniky. Všímám si, že Yoshiovi vyrazily z očí slzy. Na první poznámku jsem v klidu, protože je jasné, že řekne ještě něco dalšího. Mezitím stačím plně vnímat Yoshia, který vypadá, jako by se dusil - jestli s tím něco neudělám, ten had ho zabije jako nic. A to nechci. Nebyla bych tu, kdybych sem nešla s ním. Takže žádný takový, že ho teď zabijou a já si tu polízanici do který jsme vlezli budu muset vyřídit sama. Krom toho, byl mi sympatický, a ještě včera jsem ho ušetřila, takže by byla fakt škoda, kdyby ho teď hned zabili.. Ví že jsem z Konohy? Když teď zírám na Hebiho, vypadám notně překvapeně. Nemám na sobě čelenku Konohy, tu mám schovanou v batohu, mám na rameni jenom modrou pásku od Yoshia. Jediné, co mě dál odlišuje od samurajů je zelená vesta, ale myslela jsem, že to není ryze Konožská záležitost.. Jenomže místo, na kterém se nacházíme, přeci jenom odpovídá víc Konoze než Suně, a pochyb o tom, že jsem ninja, nejspíš není. Znovu vrhnu rychlý pohled na Yoshia. Velmi výrazně se dusí, zjevně. Nepřijde mi jako nejlepší nápad vrhnout se po hadovi nebo tak a snažit se s tím něco udělat podobným způsobem, ale na druhou stranu, dýl už asi čekat nemůžu, nebo se tu Yoshio udusí.. Pokud to záleží na očním kontaktu.. Rychle obrátím pohled k Yoshiovi, i když se mi to může stát osudným, a rychle mu dlaní zakryju oči, aby si s hadem nemohli zírat do očí, a sleduji, ejstli to bdue k něčemu dobré. Jestli ne, budu muset vymyslet něco jiného. Každopádně, protože mám bůhvíproč pocit, že když se Hebimu znelíbím, stane se mi něco podobného, a mohlo by se mu i znelíbit, že otálím s odpovědí, obrátím poheld na něj. "Nejsem tu kvůli poslání z vesnice. Doprovázím ho." Kývnu hlavou směrem k Yoshiovi, a doufám, že se to jutsu nějakým způsobem ruší. Nechci tu v téhle kaši být sama a tak nějak jsem počítala s tím, že vyjednávat bude Yoshio, i když je mladší, protože to byly převážně jeho záměry, proč jsme se s Hebim vlastně pokusili setkat. Takže já sama nemám sebemenší potuchy, co bych mu teď měla říct, abych mu vysvětlila, proč jsem sem vlastně přišla. Sice mi Yoshio říkal, proč chce zkusit se s Hebim spojit, ale.. Neřekl úplně všechno, svým způsobem. Tím spíš nechápu, jak bych z tohohle mohla sama bez Yoshiovy diplomatické pomoci vybruslit a nakrásně ještě zařídit, aby Yoshia nechali být a my mohli odejít, nebo ještě líp pokusit se dostát Yoshiovým záměrům. Jestliže nezabere ke zrušení hadova jutsu moje ruka před Yoshiovýma očima, snažím se s Yoshiem nějak jinak pohnout, aby hadovi nezíral do očí - nejjednodušší asi je když se ho pokusím ohnout směrem k zemi, takže by sklopil hlavu, a nemusel snášet nějaký ten Hadí pohled. Nejsem si jistá, jestli jsem něco neřekla špatně. Právě proto jsem se snažila mluvit spíš málo. Čím míň toho řeknu, tím menší je pravděpodobnost, že řeknu něco, co Hebi nechce slyšet a za to se mi dostane příslušné "odměny". Je ale pravda, ež s tímhle asi moc spokojený nebude. |
| |
| Seznámení s týmem Oba jsem si ještě jednou zběžně prohlédl, přičemž u každého jsem si v duchu udělal malou poznámku Nara:Pěkná...škoda že jsem její nadřízený a že je tak mladá...i když věk je relativní... Hyuuga:...nezajímavý... Při jejich zběžné prohlídce jsem si všiml jak dívka poněkud krčí nos a sleduje něco na mé tváři. Až se zpožděním jsem si uvědomil že jsem se vlastně zapomněl zbavit stop dnešní noci a v duchu jsem zaklel. Inu není nad první dojem že? lehce ironicky jsem se v duchu ušklíbl a raději to nechal plavat. Fajn, takže jak jistě víte, dostalo se nám značné cti jít plnit misi třídy S-rank. Této cti co nám vesnice prokázala si vážíme a dokážeme že jsme ji hodní. Abych byl upřímný moc mě nezajímá kdo jste, ani co jste, ne dokud budete respektovat mé velení a řídit se mými rozkazy. A ten první ještě než vyrazíme zní:“Řekněte mi co umíte, jaké jsou vaše schopnosti a specializace.“ Co se mě týče, jsem docela dobrý v silovém taijutsu, a teď vy. |
| |
| Hatake Katsumi: Yoshio, had a Hebi: Když jsi Yoshiovi zakryla oči, tak se nic nestalo, tedy přestalo se to zhoršovat, ale protože už tak byl Yoshio nějak přiškrcený, tak to v konečném důsledku nepomohlo. Ale ponaučení jisté máš - zdá se, že je to něco jako hypnóza, když přerušíš kontakt očí, tak Hebiho had nemůže provádět další techniky na tom na koho se dívá, nicméně již provedené techniky přetrvávájí. Zkusila jsi s ním tedy zacloumat, ale výsledek byl stejně nulový. Hebi si tě chvíli měřil pohledem a pak jen řekl: To by snad stačilo..., v tu chvíli se Yoshio sesunul k zemi a lapá po dechu, teď už může dýchat. Zdá se - no jsi si tím jistá - že ho Hebi pustil. Otázka je proč. Hebi se jen usmívá a pak trochu nadneseným tónem řekl: Ninja, který pomáhá samurajovi? Jak dojemné, to by rozebrečelo i hada. V intonaci sice není výsměch, ale něco ti říká, že Hebi se náramně baví danou situací. Tak, trochu jsme se pobavili...a teď snad abychom přešli k věci ne? Řekl poměrně klidně, zatímco had z jeho ruky zalezl zpátky pod triko, ale je to divné, protože ani pod Hebiho trikem nevidíš, že by tam nějaký had byl...jakoby vyrostl přímo z jeho těla a tam se i vrátil. Yoshio se o tebe trochu zapřel, aby se vůbec mohl postavit, do jeho tváře se zvolna vrací život. Podíval se vyčerpaným výrazem na Hebiho a řekl: Yakushi Hebi že? Přišel jsem tě požádat o nějaké informace...já jsem Yoshio z klanu AIOKAWA. Nepřišli jsme bojovat. Ona se jmenuje Katsumi a je z Konohagakure, jako můj doprovod. Navíc se ztěžka mluvící Yoshio nezmohl a začal znovu lapat po dechu, zdá se, že ta Hebiho technika přetrvává i po zrušení a chvíli trvá než odezní. Hebi se jen pobaveně ušklíbl a odpověděl: Šetři dechem samuraji. Pak se Hebi otočil na tebe a promluvil: Docela mě překvapilo, že jsi bránila takovou nulu. Krom toho jsi to dělala špatně, pro příště - pokud chceš přerušit tuto nebo jí podobnou techniku "Hadí Paralýzy", použij kunai a postiženému způsob fyzickou bolest, toho probere. Funguje to, i když si tu bolest způsobí postižený sám. Ale tohle by jsi měla vědět, zdá se že výuka na konožské akademii už klesla opravdu hodně hluboko, když vám ani neřeknou jak se dostat z prachobyčejného genjutsu. Dopředu říkám - s ním se bavit nebudu, je to samuraj a samurajové jsou v mých očích bezectní a mohou být kdykoliv zabiti - neříkám, že si to vážně myslím, jen jím oplácím stejnou mincí, takže to jen aby bylo jasno. Bavit se budu pouze s tebou. Tedy - kdo jsi a proč jsi přišla? Co hledáš v těchto bohy zapomenutých končinách? A netvrď mi prosím, že doprovázíš tuhle nulu, to mě nudí... zkus si vymyslet lepší důvod pro návštěvu někoho jako jsem já. Hebi mluvil celou dobu trochu pobaveně, stopy šílenství jsi v jeho hlase nenašla, spíš určitého exhibicionismu - ale tím trpí řada lidí a nemusí to nutně znamenat nic jiného, než to, že se rádi předvádějí. |
| |
| Mise třídy S - Hodná a já? Od kdy? Prohlédl si nás od hlavy k patě. Mě i Hyuugu, který stál nedaleko. Zajímavé .. Měla jsem takový nepříjemný pocit, jako by si nás v duchu známkoval. Mám z něj divný pocit .. asi to bude děvkař .. jak jsem řekla, Jiraya sedí ..a mám pocit že dokonale .. mračila jsem se. Asi si při mém pohledu uvědomil, že má , asi´ něco na tváři, jelikož se zatvářil kamenně a tak jsem se raději dívala jinam. Pak začal mluvit. Při jeho rozhovoru jsem se šklebila. Jo, vděčná jim i jsem, ale něco tu smrdí. Něco tu dost smrdí. S na obyčejného vraha? To nemá hodnotu ani A, natož S. Něco tu docela dost zapáchá a zajisté to nebude ta zdechlina veverky, co jsem viděla při příchodu sem. ,, .. a dokážeme že jsme hodní.“ Hodná a já? Od kdy? Při připomínce o respektu jsem se uchechtla. Když jste tu přišel s rtěnkou na obličeji a v opojení dámského parfému , ,veliteli´ , a čekáte respekt .. no nevím .. pokusit se můžu .. ale nic neslibuji. Pak se nás zeptal na naše schopnosti a specializace. No, zeptal, spíše nám to tak trochu poručil. Pohlédla jsem na, který vypadal, že se rozmýšlí a pak jsem tedy začala první. ,, Co vím, tak jsem docela dobrá co se stínů týče.“ Zvolím odpověď stejného typu jako on a pokrčím rameny. Jo, a pak se ještě vyžívám ve větru, vodě a v ohni. Ale nač se přílišně chválit. Ušklíbnu se. Navíc .. nemusí o mě vědět všechno, no ne? Sotva je znám .. tedy, přesněji, zrovna jsem je poznala. Jak říkám, nemusí vědět vše, no ne? |
| |
| Tak rychle.. tak rychle můžu udát do pohybu můj plán Nezbláznil jsem se. Děkuji. Vím, že musím vypadat jako neuvěřitelný magor. Nenechám padnout Sunu, i kdyby mě to mělo stát jakoukoliv cenu. Nenechám padnout ani shinobi. Je na čase, aby se národy Konohy a Suny spojily a společně se zbavili samurajů. Odmlčím se a pozoruji ho. Je na tom opravdu zle. Vlastně bych řekl, že mu nezbývá ani těch 10 minut. Tvoje oběť nebude zapomenuta. slíbím mu tiše, otočím se a zamířím pryč. Sotva opustím místnost, ve které jsme byli, rozběhnu se z pevnosti pryč stejnou cestou jakou jsem přišel. Venku opět přivolám Tsubasu a vyskočím mu za krk a přikážu, aby mě odnesl co nejdál. Až si budu jistý, že jsem mimo dosah výbuchu, řeknu Tsubasovi ať zastaví. Rovnou do vzduchu přivolám dalšího sokola, tentokrát normální velikosti. Řeknu mu, ať chvíli počká, sáhnu do brašny pro tužku a svitek a dám se do psaní. Vůdcům listové vesnice Zdravím vás a všechny ostatní ve vesnici. Nikdy jste o mě neslyšeli. Nemohli jste. Takže se nejdříve představím. Jmenuji se Tsukune a jsem jounin z Sunagakure no sato. Zatím nemám možnost jednat jménem vesnice, ale v zájmu přežití všech shinobi doufám, že mě vyslechnete i tak. Jde o to, že jsme se vaší vinnou, vaší zásluhou ocitli v situaci, kdy nám hrozí naprosté zničení, ale zároveň možnost se osvobodit. Vím, jak zachránit všechny shinobi a odstranit samuraje... Přestanu psát. Na moment se zamyslím, pak popsaný svitek odtrhnu od zbytku, zmuchlám ho a hodím na zem. Je to zbytečné. Zatím je to zbytečné. Nakonec mě vyslechnou. Ale do té doby se musím chovat tak, aby o mě vědělo co nejméně lidí. Odvolám tedy menšího sokola a zamyslím se, co dál. Tsubaso, do vesnice. Domů. řeknu po chvilce. Vzápětí přivolám dalšího sokola, o něco menšího než je Tsubasa a pošlu ho zbořit tu pevnost. Kdyby se Hyuuga chtěl odpálit. Nesmím připustit, aby přežil. Jestli dorazím do vesnice, odvolám Tsubasu a zamířím si to na místo, kde bych mohl potkat lidi s pravomocí rozhodovat. Nejlépe "Babičku". |
| |
| Senseiův příchod Sensei se konečně představil. My také a on si nás začal dost zkoumavě prohlížet. Oprava, začal si prohlížet Hokato. Mě jen rychle přelétl. To asi bude tím, že nemám ženský parfém. Prostě se mu nelíbím. lehce se ušlkíbnu a hodně nedůvěřivě senseiův pohled vrátím. Ta mise se mi už od začátku nelíbí. Ta mise prostě nemůže být S- rank. Zmizelo pár lidí, ale pořád to není S- rank. Jestli to tedy není nějaký extra silný zločinec, o čemž dost pochybuji, protože to by rozhodně vybrali lepší tým než jsme my tři. Ale nechám to být. Vlastně za to můžu být vděčný. Potom sensei začne se svým proslovem. Možná by se hodilo méně upřímnosti o nás a více upřímnosti o tom, co si myslí o té misi. Je pro mě stále nedůvěryhodnější. Ale pro jistotu nic nenamítám. Potom řekne, že jeho předností je taijutsu. Další špatný tah. Dát do týmu dva lidi, kteří bojují taijutsu stylem a Naru, která nás nejspíš nějak zvlášť neochrání. Zauvažuji, ale potom se sám shodnu, že žádnou ochranu vlastně nepotřebuji. Půjde jen o jednoho zloděje. I já se specializuji na taijutsu. Jen bych neřekl silové. A samozřejmě ovládám Byakugan. řeknu stručně, ale rozhodně toho řeknu více než ti dva. O svých schopnostech se prostě vždycky "rozpovídám." Potom čekám na další rozkazy od senseie. |
| |
| Takahashi Reizo *Karasu* - Tanzaku Gai - příchod do města: Vyrazili jste z mýtinky a šli jste celkem volným krokem. Kashio očividně nikam nespěchá. Ve městě se pár lidí otočilo za pláštěm, který vlaje na Kashiovi, ale nikdo si nic nedovolil. Ostatně plášť s Liškou může nosit, kde kdo. Pár hlídek samurajů si vás ani nevšimlo - vlastně teď ti došla jedna věc, nikdo neví jak Uctívači vypadají, takže vlastně ani nikdo netuší jak vypadají jejich "uniformy" a plášť s Liškou - Kyuubim...to může být jen extragavantní móda. Ale kdo ví. Kashio nejdřív zamířil do nejbližší hospody nedaleko velkého kasina, které máte vykrást. Objednal si pořádnou dávku jídla a mraky saké - zíráš co se do něj všechno vejde a co všechno vypije a stále vypadá, že není ani přecpaný, ani opilý. Koukl se na tebe a řekl: Najez se jako by to mělo být tvé poslední jídlo v životě. Počkal až si objednáš a až budete mít trochu klidu. Uděláme to takhle - já si tam půjdu jakože zahrát a budu uvnitř zatím se přesunu co nejblíž k sejfu. Ty tam dojdeš a začneš dělat brajgl - neber si servítky, pobij všechno co se ti postaví. Budeš to mít drsný, ale jakmile budu mít prachy ze sejfu, tak ti helfnu - moc nepoužívej katon, nerad bych tam uhořel, ale jinak si dělej co chceš. Až dojedl tak na tebe mrkl, nechal ti tam prachy (asi 2000ryu) na zaplacení, které "jen tak mimochodem" vytáhl zmuchlané z kapsy a řekl: Za hodinu tam vlítni - rád bych si stihl dát aspoň pár partiček pokeru...tak Bobane, nezklam mě... S tím se sebral a odešel do kasina. |
| |
| Chiryu - z Pevnosti u hranic zpátky do Sunagakure: Hyuuga se na tebe jen smutně usmál a řekl: Aspoň nelži, budu zapomenut stejně jako všichni..., pak trochu zvážněl, a když už jsi byl na odchodu, tak jsi jen zaslechl: ...jsi blázen, a ti mají štěstí... Jakmile jsi se ocitl na střeše, tak jsi přivolal Tsubasa a rychle zamířil mimo dosah výbuchu. Když jsi už byl daleko, tak jsi se ještě otočil a spatřil v okně té pevnosti onoho Hyuugu, stál a díval se tvým směrem....pak se celá pevnost proměnila v obrovský kužel světla a tepla a až k vám dorazila tlaková vlna, která s váma trochu zamávala. Přistání bylo, ale dobré. Napsal jsi svou zprávu, která ti však nakonec přišla zbytečná, takže jsi jí zmuchlal a zahodil. Nasedl jsi znovu na Tsubasa a zamířil jsi zpátky do Sunagakure. Hned po návratu si tě odchytila ANBU a požádala tě o informace o tvé "misi" - prostě hlášení. Dále chtěli po tobě, zda by jsi nebyl schopen uvést informace k výbuchu, ke kterému tam došlo - mají to od pozorovacích jednotek u hranic, které tam zaznamenaly obrovskou explozi - zdá se, že někdo z neznámých důvodů zničil starou pohraniční pevnost. Po výslechu jsi byl propuštěn, již se stmívá a ty máš volno. Značná část stíhacích jednotek se vrátila - všechny "překvapivě" s prázdnou. Pokud si vyžádáš slyšení u "Babičky", tak se ti ho dostane někdy po 22té hodině v její soukromé pracovně na radnici. Na půdě radnice je kupa samurajů a to nejsou žádná béčka - svými schopnostmi odpovídají jouninům, zajišťují zde oficiálně ochranu, neoficiálně jsou mocenskou silou uvnitř vesnice, kdyby vypukla nějaká rebelie. Pracovna "Babičky" však vypadá pro jakýkoliv typ rozhovoru bezpečně. |
| |
| Tanzaku Gai - Loupež Cesta do města probíhala v klidu, mistr naštěstí neikam nespěchal a já jsem tak měl možnost si ještě částečně odpočinout a srovnat si myšlenky. Když jsem dorazili do města přišlo mi že jsem většině lidí včetně samuraiů úplně ukradený a nějakou dobu vrtalou hlavou proč, ale pak mi došlo nikdo nikdy nezveřejnil žádný popis Uctívačů. Tak proto si nás nikdo nevšímá, je to proto protože to prostě nevědí, ale stejně mi to že nosí plášt s liškou nepřijde jako dobrej nápad, někdo by mohl být moc všímavý. Naštěstí se se nic nestalo a my dorazili poblíš kasína, mitr zamířil do hospody kde si obědnal tolik jídla kolik mě by pomalu stačilo na několik dní. Poté mi nabídl at si také obědnám. Proč ne, kdo mi někdy dá něco zadarmo. Pomyslel jsem si a pustil se obědnávání.Při jídle jsem vyslechl mistrův "plán" Jasný - za hodinu tam vlítnout udělat bordel a mazat prič. Jasný jsaný. Než odešel tak mi tam ještě nechal peníze na zaplacení a šel. Já jsem ještě chvíly jedl a pil. Hm, ani se nedivím že s nima maj samuraiové takové problémi. Po chvíly dojídám, platím a odcházím z hospody. Ještě mi zbyl nějaký čas a tak jdu pře loupeží zmapovat okolí počet samuraiů,jejich hlídek a vůbec všechy potencionálních nebezpeží které by nám to mohly zkomplikovat. Prohlížím si okolí oklí kasína a snažím se cokoliv zjistit snad tu moc komplikací nebude |
| |
| Rozhovor s Hebim - Možná je chytřejší, než si kdo myslí, ale právě proto se s ním nechci vybavovat, když tu vlastně nejsem kvůli žádnému mému cíli. Rychle zakryju Yoshiovi. Nikdo mi nebrání. Pozitivní zpráva je, že se to nezhoršuje. Negativní zpráva je, že dosažené účinky přetrvávají, takže pokud se Yoshio nemůže nadechnout, je vlastně úplně jedno, jestli to zůstane v těžším či lehčím stadiu. Zkusím s Yoshiem zacloumat. Taky žádný valný účinek. Další věcí, co mě napadne, že by to mohlo být, je jistá forma genjutsu, ale nevím, napadlo mě to jako druhé možná až proto, že od Hebiho jsem prostě očekávala, že jeho techniky budou převážně skutečné a tím horší budou jejich dopady. Ani jsem nějak nepočítala s tím, že by mohl používat genjutsu, nebo třeba především genjutsu. Nějak mě to nenapadlo. Teď, když to ale nezabírá.. Bude nejlepší to zkusit. Než ale stačím něco udělat, Hebi to jutsu zruší. Obrátím pohled zpět k němu a napřímím se. Chtěla jsem Yoshia zachránit před smrtí, ale jinak k němu zas až takové vazby nemám, takže nemá cenu se mu snažit teď nějak pomoct, to by vypadalo ještě "dojemněji" než všechno dosud, krom toho, jestli na nás Hebi může znovu zaútočit, bude lepší, když budu připravená se bránit, než se snažit pomoct Yoshiovi, když nejsem medik a nevyznám se v tom. Takže radši zírám na Hebiho, aniž bych věděla, o čem bych se s ním měla snažit bavit. Tak nějak jsem počítala, že skutečně Yoshiovi v tomhle budu jenom dělat doprovod, i když je fakt, že jít se podvíat na někoho Hebiho typu byla trochu sebevražda. Nesmím se mu dívat do očí.. Dívám se směrem k Hebimu, ale záměrně ne do jeho očí. Nevím, jestli tu techniku paralýzy umí používat jenom jeho hadi, nebo i on - a právě proto, že to nevím, bude lepší, když si dám pozor než aby nás potom náhodou zabil. Nechám Yoshia, ať se o mě zapře, ale pohledem stále pro jistotu zkoumám Hebiho - respektive spíš jeho hruď než obličej, protože se mu nechci dívat do očí. Jak jsem doufala, Yoshio začne mluvit, takže tím pádem bych to nemusela řešit já. Celkem mě i potěší, že nezmíní jméno mého klanu - kdo ví, co by to v Hebim vyvolalo za vzpomínky, třeba by to nebylo nic hezkého. Bohužel ale, Hebiho reakce není moc přívětivá. Sakra.. Zdá se, že to budu muset vyjednávat sama - v takovém případě uvažuju nad tím, že nechám být Yoshiův cíl si s ním promluvit o tom, co Hebi dokáže a jestli by mu mohl pomoct, a radši to udělám ve stylu, že Yoshiovi nějakým způsobem zařídím bezpečný odchod, a tím se s ním rozžehnám - koneckonců, ačkoliv to nemám promyšlené, něco, co bych mohla dělat, nějaký podnět k činnosti, mi koneckonců může dát i Hebi, ať už přímo nebo nepřímo. Poslouchám, co říká. Ohledně toho genjutsu radši mlčím. Chtěla jsem to zkusit, ale až jako druhou možnost, což jsem nestihla.. Prostě jsem nepočítala s tím, že on dá taky na genjutsu a čekala jsem spíš nějaké silné jutsu. Ale o tom bude lepší pomlčet. Kdo ví, co by na to řekl. Jak tak mluví, uvědomuju si, že možná pro mě skutečně nebude nijak málo výhodné prostě Yoshiovi zajistit bezpečný odchod, ať to kdyžtak zkusí až bude silnější, a vykašlat se na něj, přičemž se pokusit nějak s Hebim bavit už o mě a mých záměrech, a vynechávat přitom Yoshiova přání. Tedy, já žádné záměry momentálně nemám.. Ale podle toho, co Hebi říká, zní uvažováním jako poměrně normální člověk, a to dokonce člověk, jehož názory jsou mi svým způsobem sympatické. Na druhou stranu, oplácet samurajům vždy stejnou mincí také není východisko z bitevního pole, které si ninjové a samurajové připravili. Chvilku mlčím, ale pak se rozhodnu promluvit. Udělám to přesně tak. Pokusím se zajistit, aby Yoshio mohl odejít, protože Hebi se s ním stejně bavit nebude, mohl by ho ledatak přizabít, a to já bych spíš nerada, protože Yoshio je mi celkem sympatický, pak ho ale nechám být a začnu se s Hebim bavit trošku víc o mě. Možná, že on ej tím člověkem, kterého hledám, člověkem, kterému by stálo za to být oddaný, protože on je oddaný světu ninjů. Pokud tohle celé ovšem nepředstírá. Koneckonců, i když z tohohle nečiší ani stopa šílenství, může se právě jako šílenec přetvařovat a tvářit se normálně. Ale na druhou stranu, už víckrát jsem zažila, že samurajové, jak říkal Yoshio, používají prostě pouze ty informace, které se jim hodí. A tou je třeba ta, že Hebi je šílenec a proto je třeba ho hned odpravit, nebo se s ním aspoň nebavit. Možná se samurajové jenom bojí, že kdyby se někdo s Hebim začal bavit, potom by z jeho geniálních plánů a ochotných lidí snadno mohla vzniknout silná strana, která by zapříčinila vzpouru.. Takže Yoshia prostě osvobodím. Promiň Yoshio, že tě z toho chci vynechat, ale jestliže já mám malou možnost přežít, když jsem tu takhle s Hebim, který je považován za maniaka, on ji má ještě menší, protože v Hebiho očích je to jen samuraj, stejný jako ostatní, a tedy si zasluhující smrt. Já vím, že Yoshio takový není.. Ale na druhou stranu, stejně mi nepřijde jako nejbezpečnější snažit se Yoshia nějak ospravedlnit, aby mu pak nakonec stejně byla vražena kudla do zad. Polknu. "Jak on už říkal, jmenuji se Katsumi." Schválně zase vynechám jméno klanu. Stejně ho ze mě dostane, když bude chtít, takže je vlastně úplně jedno, jestli ho teď vynechám nebo mu ho řeknu. Ani si nejsem pořádně jistá, proč bych ho chtěla skrývat. Můj hlas zní klidně a můj pohled taky vypadá klidně, i když ne odměřeně, jenom jako že si uvědomuju, s kým to mluvím, a právě proto nehodlám zkoušet blbosti. "Vím, že jsi už říkal, že chceš slyšet jinou odpověď, ale já ho skutečně doprovázím - ovšem ne ve službách Konohy ale z vlastního rozhodnutí." Udělám krátkou pauzu. Mám do něj ohledně Yoshiovy záchrany začít rýt už teď, nebo mu ještě něco řeknu? Ačkoliv v duchu nad tím pořádně přemýšlím, můj výraz vypadá klidně, jako bych měla promyšlených už pět vět dopředu, akorát jako bych tomu chtěla dodat příslušnou váhu neustálým odmlčováním se. Něco mu o mě řeknu. Možná to nebude nejchytřejší mluvit pravdu, ale na druhou stranu, on mě zvládne zabít bez těch informací i s nimi. "Vlastně, od včerejška ke Konoze nepatřím. A ve chvíli toho rozhodnutí jsem putovala s ním. Snad mi nemůžeš mít za zlé, že když už jsme byli spolu, a on měl aspoň nějaký plán do budoucna, i když možná trochu šílený a nad naše síly, a já žádný, že jsem se rozhodla jít s ním, jako doprovod. Nevím, o čem bych s tebou měla mluvit - to on mě nějaký návrh, který by ti rád přednesl, já tu jsem čistě z toho, že mu chci pomoct. On má potom zase svým způsobem pomoct mě." Vypadám naprosto klidně. Je mi jasné, že Hebiho tahle odopvěď neuspokojí, a že jsem řekla asi víc než bylo třeba, ale svým způsobem je to pravda. Já potřebovala něco, čeho bych se mohla chytit, a Yoshio mi to nabídl, byť je to tahle poměrně organizovaná sebevražda - na durhou stranu, kdyby se nám povedlo vyváznout živí, ať už úspěšně či ne, má mě vzít ke svému strýci, kde bych svým způsobem možná našla útočiště. Je ze mě znát až profesionální klid a taky ze mě sálá vědomí, že prostě nelžu, ať už se mu to líbí či ne. Ještě jsem zapomněla dodat, že otuhle akcičkou si chci dokázat, že nejsem zas až tolik zbabělá, ale to už je trošku jiný příběh, než aby bylo nutné se s ním svěřovat. Každopádně, tvářím se moc klidně na to, abych mohla lhát. Buď nelžu a nebo jsem mistr ve lhaní - ale svým způsobem na to taky úplně nevypadám. Ani nevím, proč jsem tak klidná, když mě může kdykoliv zabít. Možná proto, že v téhle fázi je to ještě poměrně mírové jednání. Čekám, co Hebi na to. Neuspokojí ho to, to vím. Ale možná nechá Yoshia mluvit, nebo nás aspoň hned nezabije. Snad. Nakonec se možná nedokážu zasloužit o to, aby Yoshio mohl v klidu odejít. Ale uvidíme, možná to přijde v průběhu rozhovoru. Každopádně, já bych si s Hebim ráda promluvila otevřeně, potože jeho názory mě skutečně zaujaly, pokud jsou pravdivé, jenomže otevřeně s ním budu mluvit, teprv až tu nebude Yoshio. A nechci, aby odtuď "zmizel" tím způsobem, že ho Hebi podkuchne jak králíka. Taky mi byl sympatický. Krom toho, ušetřila jsem ho včera a tím si zadělala na problém, i když taky z jiných důvodů než že by mi Yoshia bylo líto, každopádně by byla škoda, kdyby hned druhý den Yoshio přišel o život. |
| |
| Nejsem ničí sensei, jsem váš taicho Při jejich odpovědích jsem se netvářil nijak zvlášť nadšeně. Tak hele možná jste si toho nevšimli, ale já jsem velitel mise. To znamená že pokud nebudu mít přehled o tom co doopravdy umíte a dovedete a tím myslím podrobný přehled, nemůžu dost dobře naplánovat strategii v případě nějakého boje a když strategie stojí za prd, co se stane? No ano překvapivě všichni co se jí řídí zařvou nabodnutí na nějakém hnusném ostří, takže... nasadil jsem Gaiův rozčilený výraz buďto mi okamžitě vyklopíte co ve vás je a nebo vás prostě budu mlátit tak dlouho dokud mi to sami neukážete, je to na vás. |
| |
| Mýtinka- Proč jsme ještě nevyrazili? Náš velitel se netvářil zrovna nadšeně, ale je pravda, že jsme odpověděli dost podobně jako on. A co po mě asi tak chce. Já vážně neumím nic jiného než taijutsu. A Byakugan samozřejmě. Přemýšlím a nějakou dobu velitele pozoruji. Zajímá mě, jestli je vážně schopný z nás vymlátit, to co umíme. Myslím že ano. Přemýšlím při pozorování velitele a počkám, až domluví. Potom začnu mluvit. Já vážně nevím co mám říct. Nic jiného než taijutsu neumím. A samozřejmě ovládám Byakugan a různé Hyuga techniky, ale to jsou pořád taijutsu techniky. Potom dále sleduji velitele a Hotako, jak odpoví ona. |
| |
| Takahashi Reizo *Karasu* - Loupež v Tanzaku Gai: Vstoupil jsi do kasina, dokud jsi nespustil svoje krvavě-ohnivé představení, tak si tě prakticky nikdo nevšímal. Během pár vteřin se to kolem tebe "hemžilo" odseklýma končetinama a mrtvými těly. Tvá ohnivá koule sežehla několik lidí, své oběti ani nepočítáš. V přízemí (tam kde seš) vypukl v důsledku tvé ohnivé koule požár, ale zatím hoří jen část vestibulu. Všude je zmatek a vyděšení lidé se snaží prodrat co nejdále od tebe a nejlépe ven. Samurajové ještě nedorazili, ale nepochybuješ o tom, že za pár okamžiků tu budou. Ve vestibulu už zbylo jen málo lidí, je tam pár raněných, kteří nejsou schopní se odsud dostat, taky tam vidíš kluka co by utéct mohl, ale je příliš zdrcený na to, aby se hnul od mrtvoly nějaké ženy (nejspíš jeho matky), která má useklou ruku a probodnutou hruď, když se vaše oči setkají tak v jeho očích je jen nevyslovená otázka "Proč?". Za sebou jsi zaslechl zvuk nějakého pohybu a následný "svistot" to na tebe letí několik kunaiů vržených jedním z členů "ochranky" kasina. Čepele letí velice rychle a zdá se, že je ten člen ochranky ovládá přes nitě. Přesně kvůli takovým jako jsi ty máme my ninjové jen problémy! Chcípni ty bastarde! Křikne člen ochranky ještě na tebe. |
| |
| Masakr v Tanzaku Gai - Poutník za pomstou
Sleduji okolí, všude se valí zmasakrovaná těla a hoří tu "menší" požár od mojí ohnivé koule, která sebou do pekel vzala i dost lidí. Tohle už nemělo s úkolem od mistra co dělat, ale ihned po tom co jsem vešel do kasina se mě zmocnila touha, která ve mě dřímala už roky a totiž touha pomstít se za všechno a je jedno na kom. Mlčky pozoruji těch pár lidí jak se snaží uniknout, ale nesnažím se je zastavit. Kolem je několik raněných, neschopných po mém řádění pohybu, jednoho z nich demostrativně dorazím, poté si všimnu kluka jak lečí nad něčí mrtvolou. Asi jeho matka, ale co se dá dělat, ve špatný čas na špatném místě. Kluk se po mě dívá s pohledem nechápajícího dítěte, nemám mu to za zlé má k tomu dobrý důvod. Podívám se mu do očí tím svým chladným a bezcitným výrazem a řeknu: Máš na výběr, buď to teď necháš za sebou a přežiješ nebo tu zůstaneš a zhebneš, ale mě seš ukradenej. Upřímě doufám že od tud zmizí, zabíjet malý děcka jde proti srsti i mě, ikdyž mi nedělá problém zabít spoustu lidí, tak děcka prostě ne. Zas takovej parchant nejsem. Samuraiové ještě nepřišly? To je dobře mám aspon trochu času navíc. V tom na mě někdo hodí několik kunaiů, jaké je moje překvapení když zjistím že dotyčný je ovladá pomocí "vláken" Tak že ninja, no uvidíme. Uskočím stranou a ve skoku po něm hodím několik shurikenů. Přeci jen patřím k těm rychlejším takže bych měl získat trochu času. Po dopadu okamžitě vytvořím jutsu: Bunshin no Jutsu - Technika klonování Nepokouším se použít složitější techniku ikdyž jsem nadopovaný chakra tabletou, stejně se ještě necítím tak jistě když používám techniky. Před pár lety by to nebyl problém, ale co aspoň to bude jako zkouška mých shopností. Pokusím se vytvořit tak sedm klonů a každého pošlu z jiné strany sám na něj zaútočim z leva, jedním okem pozoruju jeho a druhým jeho kunaie a při nejhorším pokud by ho mířil na mě tak se je pokouším odrazit i za cenu svého prozrazení. Jestli se mi podaří dostat se až k němu, zaútočim a bodnu ho do břicha. Nebodnu ho nijak brutálně, snažim se aby ještě aspon pár minut přežil, ale když ne tak se nadá nic dělat. |
| |
| Hatake Katsumi: Rozhovor s Hebim Hebi si vás oba přeměřil pohledem a pak se jen usmál - ale v tom úsměvu bylo nejen cosi nadřazeného, ale přímo něco ďábelského a promluvil: Tak fajn, jste tu spolu - buď te spolu, budu galantní k dámě a slevím ze svého běžného požadavku na zabití, každého samuraje co se mi připlete do cesty, alespoň do té doby dokud budu považovat naše shledání za PRO MĚ přínosné. A nyní mám pro vás zkoušku - není to žádný můj výmysl - jen přirozený důsledek současné situace. Pokynul k onomu temnému tunelu. Kdybych vám, řekl že uvnitř toho podzemního komplexu není NIC co by se vám líbilo, tak bych ještě lhal. Tam jsou pouze věci, které se vám líbit NEBUDOU. Navíc jakmile tam vstoupíte, budete mi vydáni na milost a nemilost, tady máte ještě alespoň iluzorní šanci utéci - tam uvnitř už ne. Zkouška spočívá v tom, zda máte dost kuráže a důvěry ve mě, šíleného pavědce - jak mě líčí ostatní - který vás nemá nijak v lásce a klidně by vás pro zábavu odpravil na to, abyste vstoupili. Neslibuji vám nic - mohu vás za nejbližším rohem zabít - kdybych vám slíbil, že to neudělám, tak vám dodám jen iluzorní pocit bezpečí závisející na tom, zda své slovo dodržím či nikoliv. Je to vlastně jistý druh genjutsu - nedostanete nic, ale vaše mysl má pocit, že je v bezpečí...heh...když o tom tak přemýšlím, tak bůhví jestli tento druh genjutsu není vůbec nejsilnější. Hebimu chvilku cukal jeden koutek, asi se své "myšlence" opravdu věnoval a bavil se jí. Pak ukázal na tunel. Pokud to tedy chcete risknout - můžete. Tady se vybavovat nebudu, ne že bych nemohl - ale v teple své kanceláře se bavím raději.... a mimochodem Yoshio - vím proč jsi sem ty přišel a říkám NE - nemám v úmyslu ti zatím pomoci odhalit minulost tvého klanu. Pak se Hebi znovu pousmál a zamířil do tunelu, očividně je na vás, zda za ním půjdete či nikoliv. Yoshio vypadá, že to chce risknout - i když mu Hebi, řekl že mu nepomůže, ale věnoval ti ještě tázavý pohled, zdá se, že v době dokud budete zde s Hebim se bude podřizovat tomu co budeš dělat ty. |
| |
| Takahashi Reizo *Karasu* - Kasino v Tanzaku Gai: Onen malý kluk po tvých slovech jen ještě víc zesinal, pak se se zaslzeným obličej podíval na svou mrtvou matku a pak začal utíkat pryč. Útok toho ninji jsi odrazil, sice tvé klony prohlédl, ale je zjevné, že nedosahuje tvé úrovně. Trochu ti ještě zkomplkoval cestu k němu, když po tobě hodil kunai s výbušným lístek, který zdemoloval kus vestibulu mezi vámi dvěma, ale pak už jsi se k němu bez větších problémů dostal. Tvou první ránu vykryl kunaiem, ale pak se ti podařilo ho zasáhnout přesně tak jak jsi chtěl. Po zásahu se mu z úst spustil pramen krve, jemu se podlomily nohy a postupně se svezl na zem. Čepel jsi z něj vytáhl a on se oběma rukama drží za ránu a sleduje tě trochu vyděšeným a překvapeným výrazem (tak jak to bývá). P-prosím...mi..lost..., řekl přidušeným a dost vyděšeným hlasem. Je mu tak (hádáš) kolem dvaceti, z tohoto zranění se má ještě s trochou štěstí šanci vylízat. Zatím je stále klid a samuraje ani Kashia nikde nevidíš, ale to už je otázka jen opravdu pár chvil. |
| |
| Aburame Takeo - pozvánka od ANBU: Když jsi se ráno probudil, tak vše se zdálo být naprosto normální, až do momentu, kdy po snídani u vás zaklepal jeden z příslušníků ANBU. Chtěl mluvit pouze s tebou a pouze o samotě. Vyčkal než se oblékneš a pak s tebou vyrazil do parku, po cestě ti ukázal své pověření od Vrchního Radního (náhražka za Kageho). V pověření stojí, že tě tento ANBU s reg. číslem 2201 (ukázal ti svůj průkaz s tímtéž číslem) má pověřit misí obtížnosti B. Když jste dorazili, tak se klidně posadil, zdá se, že ho fakt, že jsi "broukař" nechává klidným a necítí žádný odpor. Pak promluvil. Máme pro tebe misi - speciálně pro někoho jako jsi ty - člen klanu Aburame. Chceme - tedy Vrchní radní chce, abys použil všechny své schopnosti a označil pomocí brouků všechny členy klanu Hyuuga ve vesnici a měl přehled o jejich pohybu. Nepotřebuješ sice vědět proč to je nutné, nicméně budu té laskavosti a řeknu ti to - domníváme se, že mezi Hyuugy je zrádce, který spolupracuje Uctívači Devítiocasého. To jsou ti nejhorší padouši na světě, kvůli nim se mnoho ninjů stydí nosit čelenku a kvůli nim se na nás veřejnost a feudální pán dívají skrz prsty. Dostaň na všechny Hyuugy samičky těch svých brouků - to teď potřebujeme - mít přehled a monitoruj každého Hyuugu, který opustí vesnici nestandartním způsobem - tedy ne branou. Nepronásleduj ho, jen zjisti, kdo z nich to je. Tady máš přehled všech členů klanu Hyuuga, od nejmenších až po nejstarší. Podal ti složku, pak se zvedl a trochu se usmál. Když tuhle misi zvládneš, nejenže prospěješ vesnici, ale také si polepšíš ve svém postavení - najdeme ti už vhodného senseie, který tě bude mít na starost. Pak se rozloučil a vyrazil pryč. Tvým cílem bude nejspíš čtvrť, ve které žije klan Hyuuga. Zatím seš v parku. |
| |
| Kasino v Tanzaku Gai - Tohle že je ninja? Ten malej kluk naštěstí dostal rozum a rozběhl se prič a mě se částečně ulevilo. Potom následoval souboj s tím otravným budižkničemu, který má tu drzost si říkat ninja. Požil sice pár trikům, ale podařilo se mi ho dostat a bodnout. Jak tak padá na kolena a z úst mu vytéká pramínek krve, vytáhl jsem z něj svou katanu. Rozhlédl jsem se kolem a zpozoroval prakticky kompletně z ničenou čás kasína. Hm, mistr by se mohl pospíšit, jestl to bude pokračovat tímhle tempem tak to tahle budova dlouho neustojí. Dotyční ninja se na mě naejdou podíval a začal prosit o milost. Tak to už je vrchol Otočím se na něj a seberu ze země jeden z jeho kunaiů a v rychlosti na něj zaútočím tak aby to vypadolo že mu chci podříznout krk, ale těsně před se zastavím. Ninja? Ty? Ty nejsi víc slaboch, loutka v rukách feudálního pána, ty si nezasloužíš říkat ninja. Nemáš ani jediný důvod prosit mě a bych tě neměl zabíjet. Ale.... Sundám mu jeho kunai z krku. Ale já ti dám ještě dám šanci vše napravit. Teď tě nechám žít, ale pokud tě ještě někdy potkám a ty budeš pořád jen pouhou loutkou, už se nebudu rozmýšlet a zabiju tě jasný! Pomohu mu na nohy a podám mu kunai který jsem držel v ruce a ukážu rukou na východ. Teď od tud zmiz, nebo si to rozmyslím. Sevřu pevně katanu a připravuji se na příchod samuraiů. Nějak jim to trvá, myslel jsem že lidi teda hlídají víc, ale možná je to dobře, třeba tak mistr dorazí dřív než oni |
| |
| Mise třídy S - Prostě se snažím Tedy, takovou rozhořčenost jsem od něj nečekala .. jde z něj i strach .. Náhlý výbuch vzteku mě u našeho velitele překvapil. Nasadil pohled hodný zabijáka a měřil si nás jím. Otřásla jsem se. A co chce jako vědět? Zamračila jsem se. Hyuuga promluvil jako první o svém Byakuganu. Co jiného .. zamyslela jsem se. Po skončení Hyuugova krátkého proslovu se jejich oči obrátily na mě. Ošila jsem se a znovu zamračila. ,, Vládnu stínům.“ Hořce jsem se usmála. Jednou Nara, pořád Nara .. ,, A to ve všech směrech. Mám dokonce i nějaké vlastní techniky. Pak se specializuji na genjutsu. Prostě se snažím, co můžu. Bohužel, jakožto členka klanu Nara nemohu provádět elementární tehcniky.“ Zašklebím se. No jo, bodejť bych se nesnažila. Když už má ninja svět znovu povstanou, je to potřeba .. je potřeba silných ninjů. I když .. já a silná? Bůh ví .. ,, A co vy, veliteli, co vy umíte?“ optala jsem se drze s úsměvem a založila si ruce na hrudi. A vůbec mi nevadilo, že jak Hyuuga tak velitel jsou minimálně o hlavu vyšší. |
| |
 | Normální ráno a najednou mise? Najednou mě ze spánku, vytrhne tento otravný zvuk: "Crrrrr" To my budík připomínal, že je ráno. Bohužel jeto tím nejhorším způsobem, který snad existuje. Todle nenávidím snad ze všeho nejvíce: Ráno... Ale co se dá dělat, nikdo nedokáže říct zemi, že má spánek ještě o pár hodin prodloužit. No někdo možná ano, ale není to nikdo, kdo existuje... Zvednu se do sedu a ještě se opřu o zeď. Najednou se mi jakoby zapne mozek a já si konečně stoupnu. Z okna paří sluníčko a já si jako vždy vezmu černý "kabát". Skoro pokaždý, když je takový parno, tak si říkám, jestli by nebylo výhodné změnit barvo oblečení, protože do černý paří více sluníčka. Otevřu dveře ze svého pokoje a uvidím kuchyni, kde již mamka připravuje snídani. No, neměla vlastně, co připravovat, protože mi skoro každý den máme snídani Musli. Takže na stole stál krabice mléka, pár misek a ještě krabice Musli. Máma mi popřála hezké ráno a já jsem se pustil do jídla. Ta trocha jídla mě probudila. Najednou jsem uslyšel zvonek a mamka mi řekla, ať se tam jdu podívat. Tak jsem šel, ikdyž se mi zrovna moc nechtělo. Když jsem otevřel dveře od domu, tak uvidím člena ANBU, to jsem poznal pomocí masky (překvapivě :-)). "Ahoj, jsi Aburame Takeo?" Zeptal se mě. Já jsem odpověděl, že ano a proč, a hned na to jsem se dozvěděl, že se mnou chce mluvit mezi čtyřmi očima, a tady na ulici je moc rušno. Vypadá to na další misi, konečně. Docela dlouho jim to trvalo, ale co jsem měl dělat? No, doufám že to bude aspoň něco pořádného... Rychle jsem doběhl do kuchyně říci mámě, že musím jít někam se členem ANBU. Ta přikývla, ale řekla, že si to mám zkusit nějak ověřit, aby jsem byl víc v bezpečí, protože žijeme v nebezpečné době. Višel jsem ven, vyrazil jsem s ním, aniž jsem se dozvěděl, kam jdeme. To mě docela udivilo a chtěl jsem se zeptat, jestli mi nějak může dokázat, že je od ANBU. Ani jsem to nestihl říci a on začal vyndavat, nějaký průkaz ANBU a pak pověření od rady. Je dost inteligentní. Skoro jako by mi čet myšlenky, až nato, že mi to někdy ukázat musel. Když jsme dorazili do parku, tak se klidně posadil na lavičku, možná ode mně očekával, že si sednu taky, ale já jsem zůstal klidně stát. Když pochopil, že si nesednu, tak mi začal říkat detaili k misi, kterou jsem dostal. Když skoro skončil, tak mi podal složku, ve který byl spis všech Hyuugů ve vesnici. Nakonec mi sdělil, že budu mít nějaké výhody, teda pokud tuto misi splním. Mezi Hyuugama by měl být nějaký zrádce? To je docela špatné. Je dost dobře, že to objevili tak brzo. No a pokud to misi dobře zvládnu, tak budu mít odost lepší výcvik. ANBU, po chvilce zmizel a já jsem zamířil do čtvrti Hyuugů. Tam jsem se jen na chvilinku podíval a uviděl jsem spoustu Hyuugů. Vytáhl jsem složku a vezmu si tužku, kterou sebou pořád nosím, jako kunai atd. Snažil jsem aby jsem vypadal, že si něco načrtávám do bloku, ale já jenom odškrtávám Hyuugi, které obsadili čtyři brouci, 1 samička a 3 samci. 3 samci jen proto, kdyby si ho Hyuuga všiml, tak když jednoho zabijou, tak aby tam byli další v záloze a také proto, aby když Hyuuga opustí hradby, tak mohl jeden odletět a oznámit mi to. Snažil jsem se najít všechny, které byli ve složce a potom jsem jenom šel na radnici, kde jsem vyhledal někoho komu se říkají výsledky misí a řekl jsem, že tato mise je z části úspěšná a stačí jen čekat.
Brouci Každá skupina brouků se oběti rozlezla po oblečení, ale nikdy nebyla na kůži oběti. Když by někdo ze skupinky náhodou umřel tak jeden z broučků ke mně doletí a já sním pošlu dalšího. Kdyby si oběť náhodou sundavala kusy oblečení, tak broučci počkají a vlezou na něj zase, až bude oblečen. |
| |
| Rozhovor s Hebim - Nějak mi není jasné, co se u Hebiho snažím pohledávat, když Yoshiova žádost byla hnedka odmítnuta. Jenom párkrát klidně mrknu, když se Hebi zmíní o tom, že nezabije Yoshia, i když tu bude se mnou. Tím jsem vyřešila jeden důvod. Akorát těžko říct, co vůbec na tomhle začátku shledání považuje za pro něj přínosné. Já bych v tom teda neviděla nic úžasného. Tak akorát víme, kde má skrýš, a kdyby nás nechal v klidu odejít, pokud se s ním nechceme dál bavit, moc přínosné to pro něj prozatím není. Leda že by věděl o něčem, o čem by vlastně neměl vědět, či o čem my sami nevíme - potom by možná v tomhle setkání mohl vidět cosi přínosného. Stejně bych to ale viděla, že živí vyjdeme jenom stěží.. Při zmínce o zkoušce vrhnu rychlý pohled do tunelu, a pak zase zazírám Hebimu kamsi na hruď - stále se vyhýbám pohledu do jeho či hadových očí. Ano, ten tunel vypadá strašidelně.. Ale v podstatě všechno, co tam uvidíme, se bude dát zvládnout. To je jasné. Spíš jde o tu předzvěst smrti. Ale to se mnou moc nezacloumá. Jistě, je mi jasné, jak jsem byla bláhová, že včera jsem zdrhla před pocitem nejisté budoucnosti z Konohy, a dneska bych si klidně šla hazardovat s životem do "domova" údajného psychopata, ale na druhou stranu, jestli nás chce zabít, pokud vejdeme dovnitř, stejně se zabití nevyhneme. Silně pochybuji, že by pro něj bylo přínosné, abychom věděli, kde mé úkryt - zvláště, pokud by se to díky Yoshiovi dozvěděli samurajové. To on snad nemůže vědět, že on před nimi teď vlastně utíká. A nebo naopak všechno ví díky těm svým hadům? Tsche.. Pohlédnu na Yoshia. Taky by tam šel. Je to pravda. Nemyslím si, že nás Hebi nechá jenom tak odejít. A jestli ano, budu se tomu hodně divit. Někomu jako on nemám šanci utéct. Takže mi přijde jako nejlepší nápad prokázat aspoň trochu odvahy a jít tam do té kanceláře. Ano, Hebi díky hadům nejspíš o všem ví. O tom, proč jsme tu. Ale proč nás potom zve dál k sobě, když Yoshiovi nechce pomoct? Já tu skutečně nejsem z nějakého vlastního plánu, že bych doufala, že by mi někdo jeho typu mohl nějak pomoci. Vlastně, na co pomáhat mě. To raději pomoci našemu ztracenému světu. Já už jsem se toho, abych za něj bojovala, vzdala. Za téměř ztracený svět nemůže bojovat někdo, kdo nedokáže na svých bedrech nést tíhu stínu smrti. Proč nás tedy potom zve k sobě? Musí mít asi nějaký vlastní důvod, protože já naprosto netuším, o čem bych se s ním měla dál bavit. Ale třeba něco zajímavého zjistím, když půjdu s ním. Té možné smrti se ani nebojím. Nebo, bojím, ale v tomhle případě je mi to prostě jasné. Zabít nás může tak jako tak, takže to aspoň zkusíme. Kývnu na Yoshia a vydám se za Hebim do tunelu, tělo napnuté jako luk abych mohla hned vyskočit a bránit se, kdyby bylo potřeba, i když to v podstatě nemá cenu proti mnohem zkušenějšímu nepříteli. Mám strach, ale je to neodvolatelná nutnost tam jít. Nepřipadá mi, že by byla jiná cesta. |
| |
| MISE TŘÍDY S - TÝM KONOHY, NA PALOUČKU (Pro Hokata Nara a Hyuuga Kumori) //Ichigo Kanadzuchi od teď funguje jako NPC velitel vašeho týmu No co já umím? Tak umím to s ženskýma a mám rád saké...hehe...ale tys myslela asi techniky že? Spustil zvesela váš velitel a pak trochu zvážněl: Jsem odborník na taijutsu a mám ještě pár technik "kolem dokola" a tak no... Pak kývnul a pokračoval: Naší misí je zlikvidovat bandu vrahů, či vraha, který dělá binec ve Vlnkové zemi, zabil dokonce tamního prefekta, a protože se samurajům nedaří vypátrat, kdo za tím stojí, tak si vzpoměl feudální pán na nás - ninji. No aspoň občas jsme jim ještě dobří. Věřím, že když odvedeme dobrou práci, tak trochu napomůžeme tomu, aby se jejich přístup vůči vesnici změnil. Takže dost keců a vyrážíme. Pak mávl směrem na východ a vyrazil poměrně rychle pomocí skoků ze stromu na strom kupředu aniž by se na vás moc ohlížel. Mohli jste si také všimnout, že váš velitel po dobu své řeči trochu pozoroval Hyuugu Kumoriho, jako by nad něčím přemýšlel. |
| |
| Dění v Kasinu v Tanzako Gai (aneb nevadí, že nám zmizely příspěvky při přesunu Andoru, prostě jedeme dál po paměti): Podařílo se ti vyřadit zboje čtveřici samurajů - dva jsi zabil, dva těžce zranil. Zbylá šestice včetně velitele a "senzora" změnila po tvé katonu formaci a ty dva které jsi zranil momentálně kryje. Senzor je chráněn dvěmi samuraji, další dva jsou u těch zraněných, přičemž se je snaží dostat ven, proti tobě se postavil jejich velitel, strhl si masku (kouř z kouřových bomb se už trochu rozptýlil, za to je tu teď kouř z ohně) a v jeho očích a ve tváři se zračí naprosté zhnusení z toho co se tu děje. Takže to vyřídíme rychle, na takový grázlovský parchanty jako jsi ty nemám dvakrát zrovna náladu. Dal dlaně k sobě (katany zmizely, tušíš, že má na dlaních značky pro Kuchyiose) a kolem něj se rozlila bílo modrá aura, která získala podobu "astrálního válečníka - samuraje", pak ruce oddálil od sebe, znovu se mu objevily katany a zaútočil přímo na tebe. Jeho vlastní tělo je obaleno oním "astrálem" který kopíruje přesně pohyby tohoto velitele, máš takové tušení - že odteď to bude hodně divoké. Kolem tebe je navíc pořád ta "značkovací" aura co seslal senzor, která tě spolehlivě prozrazuje. |
| |
| Sakumo Hatake: //Poznámka k životopisu (doplň a uprav dle následujícího) - v Konoze existuje poměrně početný klan Hatake, čítá asi 30 osob, o tomto klanu víš - tzn. není to tak, jak jsi si napsal, že o klanu nevíš. Dále platí, že nemáš sharingan (není to dědičné doujutsu vašeho klanu). Již delší čas žiješ mimo Konohu a snažíš se protloukat, kde se dá. V poslední době zažíváš trochu nouze, ale na druhou stranu také určitý klid - vypadá to, jako by se o tebe ANBU z Konohy přestalo zajímat. Možná. Každopádně momentálně přebýváš v přístavním městě Degarashi v býv. čajové zemi (dnes součást ohnivé země). Ubytoval ses v levném hotelu, protože peněz nemáš nazbyt. Asi 6 nebo 7 den (trochu jsi ztratil přehled o čase) tvého pobytu zde, tě v noci vyrušila nečekaná návštěva. S trhnutím ses probral a vidíš v okně dřepící postavu s "kuklou" na hlavě. Dobrý večer.... Sakumo Hatake, nemýlím-li se že? Postava není nijak viditelně ozbrojena, ale je zřejmé, že se jedná buď o ninju, nebo o někoho, kdo prošel ninja výcvikem. Prozatím dřepí na okně a vyčkává na tvou reakci. |
| |
3653.jpg) | Hotel - Cože?! Já chci spát! Ze spánku mě náhle vyruší neznámá postava s kuklou na hlavě. Hm, na ANBU nevypadá, ale tohle by se na ně hodilo. Zaútočit potichu a nehlučně. Ale rozhodně by se mě neptali na jméno. Na to jsou až moc informovaní. Ale vypadá docela zvláštně, no rozhodně si na něj musim dát bacha. Těsně než vylezu zpod deky si nenápadně ale velmi rychle vytáhnu kunai přidělaný na pravém stehně. Na muže se rozespale podívám, ale už jen předstíraným unaveným hlasem pravým: Dobrý není, jelikož dobrý večer a noc je, když se spí. Jo a ano jsem Sakumo Hatake. Máte celkem dobré informace. Kdo jste? V mém hlase je slyšet neskrývaný nezájem. Sakra, je to stejně otrava, i když to je možná i nebezpečný. Kunai držím tak, aby ho v té tmě neviděl. Pokud ho vidí, stejně ho nevyndávám, ale jsem připraven se s ním bránit. A co po mě chcete? dodám po první odpovědi, pokud jsem teda nějakou dostal. Pokud ne počkám na tu druhou. Doufám že si nemyslí, že s ním někam půjdu. To určitě, chci SPÁT! |
| |
| Mise třídy S - Vyrážíme, .. konečně .. Velitel nám pověděl pár letmých slov, po kterých jsem si o něm pomyslela jen to nejhorší. Jak jinak. Víte, to se stává, když svým podřízeným sdělíte, že často proháníte sukně a rád a ke všemu ještě popíjíte saké. Pak začal mluvit o misi, a zaujalo mě s jakým sarkasmem podotýkal že si feudální pán zase jednou vzpomněl na nás, ninji a že jsme jim alespoň pro něco dobří. Měl pravdu. Bohužel. Ninjové byli odpadem tohoto světa. Tedy alespoň i to všichni mysleli. Kromě nás samotných. Nebyla to pravda. Ninjové nebyli odpadem. Byli chloubou. Už jen proto, co dokázali. Už jen proto, co jsme dokázali .. Vydali jsme se na misi. Dlouho jsme běželi lesem a já rozmýšlela. O budoucnosti. Jaká bude. A co mě čeká? Nevěděla jsem. Nikdo nevěděl. Zahleděla jsem se na velitele. Připadal mi až příliš jistý sám sebou. Až příliš sebevědomý. Pak jsem si všimla, kam směřuje jeho pohled. Na Hyuugu. Nad číma si přemýšlí. Neběželi jsme v řadě. Oni dva běželi vedle sebe a já o nějaký kousek za nimi. Nepotřebovala jsem být první. Jaké to asi bude? V nenáviděném prostředí, kde k tobě všichni pociťují jen zášť a opovržení. Mezi Samuraji. Protože nás neuznávají, tohle nebude lehké. Ale, .. ono to nikdy nebylo lehké. Nikdy .. |
| |
| Hatake Katsumi: Doma u psychopata :-) Vstoupili jste do tunelu a v tu chvíli jste se ocitli v osvětlené chodbě, která připomíná profesionálně vybavené nemocniční zařízení. Hebi se na vás jen úkosem podíval a mírně se ušklíbl, jako by si pomyslel něco ve smyslu: "Oni si vážně mysleli, že žiju v nějaké špinavé, vlhké podzemní díře...tsche.." Došlo ti, že na vchod do této chodby musela být použita nějaká genjutsu technika, která působila, že zvenčí vypadal vstup do tunelu strašidelně. Moc tě nenapadá proč to dělal, protože na to aby to někoho, kdo je rozhodnutý se sem dostat vystrašilo, je to docela slabé. Možná chtěl vyzkoušet vaši odvahu, ale ani to neodpovídá jeho chování. Nakonec...tě napadlo, že se chtěl prostě jen pobavit. Možná, že to všechno, počínaje škrcením Yoshia, přes jeho ostentativně najevo dávaným pohrdáním a povýšenectvím, až po hady a strašidelný vchod do tunelu je jenom nějaká jeho hra. Buď vás oťukává ve snaze zjistit vaše chování, což je pravděpodobné. Nebo se prostě jen baví na váš účet. Anebo nakonec to může být obojí. Kráčí klidně před váma až došel k výtahu, do kterého vstoupil a vyčkal až nastoupíte také. Jakmile jste vstoupili, tak zmáčkl knoflík, který zavede výtah do nejspodnějšího patra tohoto podzemního komplexu, který je asi opravdu rozsáhlý. Jakmile jste tam sjeli, tak jste se ocitli v rozlehlé místnosti plné počítačů (momentálně vypnutých) s velkým stolem na konci. Hebi se posadil na židly za stolem, vytáhl ovladač a stisknul několik knoflíků, nejprve se ze skrytých reproduktorů rozezněla klidná a tichá melodie (asi jen jako pozadí pro váš rozhovor), pak z podlahy před stolem vyjely dvě židle pro vás a nakonec se z podlahy vynořil malý barový stolek, ze kterého Hebi vyndal láhev saké a tři pohárky. Když rozléval saké tak se mu tváři objevil trošičku pobavený úsměv a ty jsi pojala podezření, že to saké je otrávené. Když uviděl jak ho sleduješ při nalévaní, tak se znovu pousmál a teď máš zase pocit, jako by přesně tohle chtěl, aby vám "šrotovalo" v hlavě: "Je tam jed? Není tam jed? A když se Hebi napije jako první, znamená to vůbec něco? Není na to třeba imunní?" Máš z toho takový pocit, jako by si chtěl s váma zahrát další velesložitou psychologickou hru, která je však míněná dost možná smrtelně vážně. A nebo taky ne. Pak se napil a nalil si znova. "Tak co? Je to otrávené nebo ne?", asi tak si vykládáš jeho mírně pozdvižený levý koutek na rtech. Pak promluvil: Napijte se, přece byste neurazili hostitele... A opět...prostě ten "hajzlík" očividně umí člověka znejistit. Nejsi téměř schopná odhadnout co s váma hraje za hru, ačkoliv něco ti říká, že právě o tomu jde. Aby vás znejistil...nebo se jen baví, anebo obojí. Pak pokračoval: No...tam nahoře jsem si z vás trochu vystřelil, neměl jsem ani na okamžik v úmyslu nikoho z vás dvou zabít..., klidně a upřímně...a mimochodem, víte že před asi 107 lety tady žil největší psychopat v historii ninja světa? Legendární sannin Orochimaru..., a zase to pobavené zacuknutí levého koutku, nejdřív vás ujistí, že vás nechce zabít a pak vzpomene Orochimara, a to zcela (a tím jsi si jista) záměrně. No, ale dosti toho, podívejme se na situaci, ve které jsme se ocitli. Zde Yoshio chce vědět něco o klanu AIOKAWA a jeho minulosti, no to by se dalo zařídit. A ty - Katsumi - jsi tu jen protože nemáš kam jít že? Takže si to zkusíme ujasnit, Yoshio bude muset zůstat zde, abych mohl z jeho genetické paměti tyto vzpomínky vyvolat. A co uděláme s tebou Katsumi? Mimochodem..., trochu zlověstný úsměv...máš zajímavou barvu chakry. Teď ti nejspíš docvaklo, že tohle nejspíš věděl celou dobu, že musí být schopen nějak vidět barvu chakry. A ta tvoje zcela unikátní, pokud jí viděl a pokud ví, že jsi z Konohy, tak nemusí být ani 2x inteligentní na to, aby věděl co jsi zač, že jsi z klanu Hatake. A jeho mírně zdvižený levý koutek a cosi v jeho očích dávají jasně nasrozuměnou, že ON TO VÍ A PROTO TĚ SEM VLÁKAL. |
| |
| Návštěvě u Hebiho - Řekla bych "pomoc", ale na to je ještě brzy. S Yoshiem vstoupím za Hebim do tunelu. Trošku se přikrčím a přivřu oči, když najednou původně tmený tunel zaplaví ostré elektrické světlo. Když se trochu rozkoukám, už jenom tak z oleje to tipuju na nějakou nemocnici. Možná proto, že o Hebim už taky něco vím, díky Yoshiově složce, kterou mi dal přečíst. Na jeho pohled nijak nereaguju, žádnou změnou ve výraze - ano, možná jsem si to myslela, ale tak co, že? Koneckonců, on si teď o nás taky může myslet co chce.. Tak nějak nejspíš i celkem přesně odhadnu, že ten tmavý tunel muselo být jenom genjutsu. Tak proč ne, že ano. Těžko říct, k čemu to vlastně mělo sloužit. Jako zastrašení stěží. Možná kvůli nenápadnosti - kdyby nás nepřišel přivítat, a tunel by pak dál vypadal jako nějaká jeskyně, některé lidi by to asi odradilo. Ale někoho, kdo by ho tu čekal, stěží. Možná to byla nějkaá zkouška odvahy. Ale jak by mohl vědět, co se mi honí hlavou, a jestli mě to vystrašilo? A nebo to taky celé může být jenom aby se pobavil. Možná že ano. Původně jsem uvažovala, že možná ani není tak šílený, jak vypadá. Ale teď.. Jestli se tím jenom bavil na náš účet, třeba proto, že se tu vlastně nejspíš úplně sám v té díře celkem nudí, je dost dobře možné, že je to skutečně psychopat. Vlastně, byla jsem na to svým způsobem upozorněna. Ale informace klamou. Samurajové si do těch složek můžou napsat co chtějí. Možná proto jsem chvíli zvládla věřit, že Hebi je v pohodě. Ale teď mám spíš pocit, že slova "v pohodě" nevyhovují ani způlky. A nebo si nás jenom zkouší.. Ale proč? My tou nejsme proto, že by si on sem pozval nás, ale protože Yoshio op něm něco chce, a já tu jsem jen tak. Nebo s námi má nějaké narychlo připravené plány? To bychom pro něj ale museli být dost důležití.. Což trochu není jasné. Co by ho mohlo zajímat na patnáctiletém samurajovi a zbabělé právě zběhlé kunoichi z Konohy? Nastoupím do výtahu, co také jiného, a teď už s uvolněným postojem se rozhlížím kolem sebe. Dostatečně jsem pochopila, že tohle je Hebiho svět, a když bude chtít, v tomhle prostředí mě bude moct snadno odpravit nějakým skrytým jutsu, ať už se budu snažit jak budu chtít. Takže teď, když není zbytí, není co jiného dělat, než se snažit působit uvolněně. I když v nitru to se mnou nervozitou pěkně cuká. Přesně před tímhle jsem z Konohy utekla. Před neustálou možnou hrozbou nebezpečí, o kterém vím. Přesně to jsem věděla, že nezvládnu. A taky že ne. Tady ale není kam utéct. Takže se to dá snášet o něco lépe. Vyjdeme z výtahu, přičemž trochu obdivuju, jak je to tu všechno zařízené. Moderní způsoby. Výtah. Počítače (vím já vůbec, co je t opočítač? :D). Různé knoflíky. Ale mimo jiné to vypadá, že tu má být mnohem víc lidí, než jenom Hebi.. A přesto je všude, kam jsme se zatím hnuli, liduprázdno. Posadím se na jednu za židlí, přičemž očekávám, že Yoshio zabere druhé místo, a pohledem sleduju Hebiho. Teď už se mu ani nezdráhám hledět do očí. V tomhle podzemí, když vlastně ani nevím, jak se ovládá ten výtah, nás má dokonale v pasti, takže není důvod, proč se bránit nějakému genjutsu. Ale ani nevím, proč najednou zvládám být tak klidná. Asi nějaká otupělost ze včerejška. Když vidím to saké, napadne mě přesně to, co Hebi nejspíš chce, aby mě napadlo. Může tam být jed. Proč by ne? A když se Hebi napije, nic to neznamená. Jak "had", což znamená jeho jméno, může být imunní. A nebo je to zase nějaká iluze. Každopádně se tím Hebi nejspíš dost baví. Tedy dost určitě. Vypadá to, že tu s námi chce hrát celou sérii nějakých nechutně psychologických her, a to jenom proto, aby se buď pobavil, a nebo si nás ozkoušel. Ale pokud ozkoušel, tak proč? To se ale asi nikdy nedozvím.. Protože se zdá, že Hebi mě do toho napití nutně rvát nebude, teda aspoň se na to netváří, nechám sklenku saké být, aspoň pro jistotu (ano, možná teď nesplním nějakou jeho "zkoušku", ale co na tom záleží). Jestli tu mám zemřít, radši bych, aby za to mohlo nějaké nepřemožitelné jutsu, než to, že jsem mu až zbytečně moc důvěřovala a nakonec mě zabila sklenka saké. Pak už jenom poslouchám. Takže nás nechce zabít ani teď, nejspíš.. Tedy chce vyplnit Yoshiovo přání, nebo s námi skutečně má nějaké plány? Zmínka o Orochimarovi u mě vyvolá lehké svraštění obočí. Ano, něco o něm vím. A podle toho, co o něm vím.. By se mu Hebi do budoucna mohl dost podobat. Vlastně už se mu z větší části podobá. O co Hebimu vlastně jde? S klidem zelenýma očima hledím do Hebiho tváře, když mluví o Yoshiovi. Proč ne, že ano? Ale když začne mluvit o mě, chtě nechtě mě zamrazí, dokonce ještě dřív, než se zmíní o mojí chakře. Ano, skutečně má díky klanu unikátní barvu. A když on ví, že jsem z Konohy, a že mám bílou chakru.. Tak mu musí být jasné, že jsem z Hatake klanu. Proč se tak zlověstně usmívá? Vypadá to, jako by mě sem nalákal. Ale k čemu by mu mohl být zrovna klan Hatake? Nemáme krom té barevné chakry žádnou unikátní schopnost, a ona ani bílá barva nic moc neznamená, je to chakra jako každá jiná.. Když vím o to podobnosti s Orochimarem, chtě nechtě mě to nutí přemýšlet o tom, že možná přemýšlí nad tím, že bych se jistě dala využít pro nějaký pokus. Při kterém zcela pochopitelně můžu zemřít. Ale co ho na klanu Hatake tak zajímá? Jediný slavný ninja, který z něj pocházel, byl právě Hatake Kakashi, a to díky svému Sharinganu, ale nikdo ho po něm nezdědil, ani jeho přímí potomci, jeho děti.. Co by na tom potom chtěl zkoumat? Snažím se vypadat, jako by mě ta otázka příliš nezaujala. "Já vím." Odpovím prostě. Svoje pocity, které mnou víří, si nechávám pro sebe. A zdá se, že víc ohledně tohohle mluvit nehodlám. Tedy, jestli po mě něco chce (jako že se se mnou vlastně ani nemusí domlouvat a může na to jít násilím), bude si o to muset říct sám. Já mu to ulehčovat nechci, protože si od toho neslibuju nic příjemného. |
| |
| Mise S- konečně na cestě Poslouchám, co nám ten podivný člověk, který si říká velitel, ještě řekne. Nic moc důležitého. Proč si myslí, že mě zajímá, že rád chlastá. To si může klidně nechat pro sebe. Pomyslím si a složím ruce na prsou a přemýšlím. Takže jsme tady dva specialisté na taijutsu a Nara, která bojuje na dálku. No, myslím že to půjde. Zauvažuji a potom už jen čekám na povel, abychom vyrazili. Čekám na něj už nějakou dobu, ale něco mi říká, že ho už brzy uslyším. Už se těším. Tahle mise sice trochu smrdí, ale to je mi jedno. Splním misi označenou jako S- rank a stane se ze mě v klanu velice uznávaný člověk. Aspoň si to myslím. Velitel si ten povel nechává nějakou dobu pro sebe a ještě jednou nám řekne, co jsem si mohl přečíst v dopise. Moje tvář sice nezměnila grimasu, ale uvnitř jsem napjatý a natěšený. Jediné co se mi zatím nelíbí je ten pohled, který na mě velitel stále vrhá. Nemohl jsem si ho nevšimnout. Jen nevím proč to dělá a vlastně mě to ani nezajímá. Jen se cítím nesvůj, když mě takhle pozoruje. Nelíbí se mi to. Potom, až zopakuje, proč jsme tady, konečně vyběhne. Vyběhnu za ním. Je rychlejší než já, ale to je mi jedno. Hokato běží ještě trochu za mnou. Proč jsme museli sundat znaky Konohy? Nemyslím si, že by takhle cestovalo moc civilistů. pomyslím si, ale radši to neřeším, protože to vlastně není podstatné. Když už běžíme nějakou dobu, jestli tedy nebudeme zastavovat. Tak pro jistotu na malou chvíli aktivuji: Byakugan, abych se porozhlídl po okolí. Jestli neuvidím nic podezřelého, tak ho deaktivuji a pokračuji v cestě, pořád stejným, celkem rychlým, tempem. |
| |
| Aburame Takeo - sledovačka Hyuugů: Až na jednoho Hyuugu (Hyuuga Kumori, ale ten je na misi) se ti podařilo "označkovat" všechny příslušníky klanu. Neplánovaně Konohu nikdo z nich neopustil a zdá se, že se chovájí naprosto normálně jako běžní lidé. Nějakou "nekalou" činnost jsi z jejich pohybu nevyčetl, nicméně když se začalo smrákat tak se u tebe objevil opět člen ANBU a ještě jeden další, který ho doprovázel. Oba ti jen ukázaly svá reg. čísla a pak ten druhý (co je tu poprvé) řekl: Jsem senzor, položím ti ruce na hlavu a díky tobě budu znát pozici všech tvých brouků, tedy všech Hyuugů a předám jí dalším jednotkám, musím říct, že sis vedl naprosto skvěle, v hlášení tvé schopnosti a schopnosti tvého klanu vyzdvihneme a věřím, že Vrchní radní se tobě a tvému klanu velmi štědře odvděčí. Ten první ANBU (ten co ti zpočátku misi zadal) mluví do své vysílačky a jediné co jsi zaslechl bylo: Takže hoši můžeme začít...máme je všechny tak to spusťte! Senzor ti zatím položil ruce na hlavu a ty jen cítíš jak ti jeho mysl proniká do té tvé, aby se naladil na tu část vědomí, kterou sleduješ své brouky. |
| |
| Sledovačka Hyugů -> Setkání s členama ANBU Když jsem procházel blog, jestli mám všechny, tak jsem zjistil, že mi jeden chybí, ale ve vesnici jsem ho nikde neviděl, takže jsem se vydal na radnici. Tam jsem došel za někým, kdo mi mohl říci, jestli ten Hyuuga je někde mimo Konohu. V mysli, v okolí jsem to nedával najevo, jsem se uklidnil, až když jsem se dozvěděl, že je na misi. |
| |
| Mise třídy S - Prober se, Hokato! Blížíme se k Vlnkové zemi. Všímám si, že Hyuuga v nestřežené situaci aktivuje svůj Byakugan a obezřetně se rozhlíží po okolí. Zřejmě nikde nikoho a nic nevidí, jelikož ho po pár minutách zase deaktivuje a v naprostém klidu pokračuje v běhu. Výrazně znejistím. Popadá mě pocit, že nás někdo sleduje, že se na nás někdo z povzdálí dívá, sleduje naše kroky a činy. I když je to vysoce nepravděpodobné. No tak, Hokato, taková přece nejsi, abys věřila každému šustnutí! Mračím se v duchu, když se mi svírá srdce při nenadálém zvuku z křoví. O chvíli později slyším nevídanou rychlostí z toho křoví vylétnout ptáka a jeho zakvílení. No tak, byl to jen ubohý ptáček, přece se nebojí obyčejného ptáčka. Navíc, Kumori přece prohlížel okolí Byakuganem a ten, .. ano, i Byakugan se může splést ale je to nepravděpodobné. Pohlédnu na dva muže přede mnou. Oba mají kamenné, přemýšlivé pohledy a hledí si cesty, či se probírají ve svých myšlenkách. Hm, .. asi to bude z toho, že jsem jediná ženská v týmu. Určitě. Když se ocitneme ve Vlnkové zemi, náhle přecházíme do chůze. Nemůžeme přeci běhat, jako ninjové, když máme být civilisti. Potkáváme různé samuraje, kteří si nás však vůbec nevšímají, nejvýš na nás bezvýrazně pohlédnou. Je to takový nezvyk od nenávistných pohledů, kterými by nás určitě obdařovali, kdyby na nás zahlédli ninjí čelenku. Nezvyk, ale rozhodně příjemný. Okolojdoucí lidé si nás nijak nevšímají. Zatím to probíhá klidně. Zatím. |
| |
| Hebiho kancelář - Hatake Katsumi: Hebi se vcelku přátelsky usmál, i když v jeho očích je stále cosi zlověstného a vstal od stolu, překřížil prsty svých rukou a pronesl: Kinjutsu: Ichimon bunshin (Zakázaná technika: Pokrevní klon). Kolem Hebiho se objevila krvavá mlha, ze které se za chvíli vynořil další Hebi. Hebi "číslo 1", kývl na toho klona a ten řekl: Yoshio, my dva si pokecáme vedle, jsou věci, které nemusíš vědět. Yoshio se podíval na tebe a pak se pomalu zvedl a odešel s Hebiho "klonem" či co to je do vedlejší místnosti. Hebi "číslo 1" se opět posadil na své místo, dolil si saké a začal se ti opět věnovat. Co se týče té jeho klonové techniky, tak sice to na první pohled vypadá jako běžná klonová technika, ale ty tak nějak díky svým zkušenostem tušíš, že je to něco víc. V minulosti jsi slyšela dost o zakázaných technikách založených na krevních poutech a toto by mohla být jedna z nich, pokud je to tak jak si myslíš, tak by Hebiho klon mohl být "dokonalým" klonem se vším všudy - i s vlastní životní energii, který obsahuje dokonce i "vlastní duši" prostě Hebi "číslo 2" se vším všudy. Na první pohled impozantní technika dalo by se říci, ale dá se zatím tušit, že tahle "sranda" má nějaký háček, nějaké to "ale", kvůli kterému je zakázaná. Buď je extrémně nebezpečná pro uživatele, který sdílí s klonem vlastní duši i životní energii, nebo je založena na nutnosti zabíjení jiných lidí za účelem získávání jejich těl a duší pro takovou techniku - u Hebiho se ti v mozku nejdřív promítá možnost číslo 2 - tedy to, že Hebi musí zabíjet lidi, aby mohl tuto techniku provozovat, na druhou stranu....Hebi zatím ti stále nezapadá do profilu masového vraha, takže možné je, že to tak nedělá, ale kdo ví. Hebi začal opět mluvit: Myslím, že je načase abych vyložil karty na stůl. Yoshio to zmínil, když mi přednesl své přání vyvolat paměť svých vlastních předků a získat tak informace o vzniku jeho samurajského klanu AIOKAWA. Ano umím vyvolat genetickou paměť předků toho, na kterého použiju jisté techniky a pokud mi umožní přístup ke své DNA a paměti. Sám na sebe jsem toto použil už před časem, takže jsem získal opravdu zajímavé informace o minulosti svého rodu a tím se pozvolna dostávám k tomu, proč jsem vás dva nezabil či neposlal k šípku. Hebi udělal pauzu a vypadá jako by nad něčím přemýšlel, zdálo se ti možná na chvilku, jako by nad něčím váhal, ale pak se rozhodl pokračovat ve výkladu: Jeden můj předek se jmenoval Yakushi Kabuto a já vyvolal jeho paměť...tedy tu část paměti, která spadá do doby, než se ... vyspal ... se svou ženou a v jejím lůně vznikl nový život - takto genetická paměť funguje - operuji pouze s tou pamětí těch předků, která vzešla v době před početím nového života. Každopádně zpátky k Yakushimu Kabutovi - tento muž sloužil Orochimarovi, bojoval proti Konoze a Akatsuki, později se pak zúčastnil takzvané poslední bitvy mezi Konohou a Akatsuki na straně Akatsuki. Akatsuki byla TA organizace co sbírala ty démony...však tuhle historii znáš z knížek. O Kabutovi se soudilo, že při bitvě zahynul, ale protože stejně jako já ovládal ultimátní techniky umožňující přežít prakticky cokoliv a znovu se zrodit, tak přežil. Ale to jsem odběhl od toho proč mě zajímáš ty..., trochu se pousmál a pak pomalu jako, když "másla ukrajuje" začal opět mluvit. V mé genetické paměti jsou vzpomínky Yakushiho Kabuta na Hatake Kakashiho..., učinil dramatickou pauzu asi pro efekt, abys měla čas to vstřebat. Hatake Kakashi byl nositel sharinganu, a protože svého potomka počal dávno poté co jej získal, tak v tvé genetické paměti je i určitě pár genetických informací, které když získám, tak budu schopný toto legendární doujutsu ovládnout. Nabízím ti proto jednoduchý obchod - já ti dám vzpomínky a ty mi dáš neomezený přístup ke svému tělu...ehh...tedy k jeho genetickému materiálu, hlavně ke krvi a mozkové tkáni. Neměj obavy - žádné následky či smrt ti nehrozí. Až dešifruju šroubovice DNA, tak vyrobím sharingan ve své laboratoři a pokud budeš chtít, tak ti jeden implantuju. Asi se ptáš proč mám zájem o sharingan - no to je jednoduché. Chci ovládnout všechny techniky, které na světě existují, a protože lidský život netrvá nekonečně dlouho, tak chci sharingan, abych to mohl urychlit....takže co na to říkáš? Hebi skončil a opřel se do opěradla, jeho temné oči se zabodávájí do těch tvých a ve tváři má poprvé od chvíle co ho znáš netrpělivý a napjatý výraz - zdá se, že tvá odpověď je pro něj opravdu důležitá, i když nechápeš tak úplně proč, protože máš pocit, že pokud ho odmítneš, tak tě může jednoduše zabít a tvé tělo si vzít do laboratoře nezávisle na tom, zda budeš či nebudeš chtít. Ale to jen co tě tak napadlo. |
| |
| Supertajná mise ve Vlnkové zemi - potíže na cestě, aneb host "do domu, hůl do ruky": Dorazili jste již téměř do Vlnkové země, když Kumori svým byakuganem zahlédl velice silnou chakru - tak 10x silnější než je běžná chakra, o vteřinu později vám cestu zastoupil statný vousatý chlápek (tipujete mu tak 35-40 let) s rezavými vlasy. Má na sobě bílý plášť s kresbou Kyuubiho, okraje pláště jsou lemované rudými plameny. Když si vás přeměřil pohledem, tak si pobaveně odfrkl a podíval se na Hyuugu: Ale copak to tady máme? Není to snad doujutsu na nožičkách a ke všemu z hlavního rodu? No to mám ale štěstí. Pak se podíval na vašeho velitele týmu a pravil: Čas zemřít Ichigo Kanadzuchi, pošlu tě ke Kyuubimu, který spočítá tvé hříchy... Dřív než jste se nadáli, tak se mu v pravé ruce začala hromadit ohnivá chakra ve tvaru koule, ďábelsky se usmál a vrhl tuto techniku přímo po vašem veliteli s výkřikem: KATON: RASENGAN! Koule se ještě zvětšíla a děsivou rychlostí míří přímo na vás tři, tedy hlavně na totálně zaskočeného velitele, který to, že to ten neznámý ninja vezme "tak hopem" a rovnou na vás zaútočí technikou, která je MINIMÁLNĚ třídy A, rozhodně nečekal. Než jste stihli pořádně zareagovat tak ta technika dopadla a nastala mohutná exploze (velikostně srovnatelná s výbuchem legendárního Fuuton: Rasen-shurikenu). //Hokato Nara a Hyuuga Kumori si hodí na procentuální kostce - čím vyšší % tím vyšší zranění utržíte (ale nemějte obavy ani 100% vás nezabije, protože technika nemíří ani na jednoho z vás přímo). Až si hodíte můžete dál reagovat na toto. Na místě, kde byl váš velitel je neforemná hmota spáleného masa a velký kráter. Všude kolem je kouř a ten chlápek se celkem pobaveně směje. Pak koukne směrem na vás dva a řekne: No nekoukejte na mě tak, zachránil jsem vám voběma život. Váš velitel vás měl odpravit...nám se to podařilo ovšem zjistit včas, takže jsme mohli zasáhnout. A tím "MY" myslím grandiozní, úžasný a nesmrtelný řád "Úctívačů Kyuubiho". Mimochodem Kumori...tak se jmenuješ že?... upřímnou soustrast, zatím co se tu vybavujeme, tak slavná Konoha vyhlazuje tvůj klan..., s náznakem soucitu. Pak se podíval na Hokato a dodal: Jo a tvůj klan se toho účastní, stejně jako lidi z Aburame klanu...dostali to rozkazem z radnice....ať žije Konoha co? Téměř vyprskl smíchy. Stojí na větvi stromu a přes jeho rezavé vousy vidíte jeho mírně zažloutlé zuby jak se pobaveně směje. |
| |
| Na návštěvě u Hebiho - Heh? That isn´t very good! Mlčky sleduju Hebiho, aniž bych se napila ze sklenice, jak vstává a tvoří klona. Yoshio s ním odejde pryč, a mě bůhvíproč napadne, že s Yoshiem se už nepotkám. Možná je to způsobené jenom tím prostředím a situací, ve které se nacházím, ale moje představy se točí někde kolem toho, že tohle Hebi udělal, aby mi vyhověl, aby si mě naklonil, a v další místnosti Yoshia klidně odkrágluje. Sice nevypadá tak úplně jako vraždící psychopat.. Ale nejnebezpečnější jsou ti, co tak nevypadají, a přesto jimi jsou. A to může být jeho případ. Přeci jenom, pro něj je Yoshio stále jen jeden ze samurajů.. I když zrovna on je takový "lepší" samuraj, má poněkud odlišné názory od ostatních samurajů.. Proto se mi i celkem zamlouval. No, a i kdyby přežil.. Není tak jisté, že přežiju já, podle toho, co Hebi bude chtít, a i kdybychom přežili oba, mám pocit, že se stejnak nepotkáme. Zvláštní klonová technika? Sleduji záda klona, který právě odchází, a pár sekund i dveře, které se za ním a Yoshiem zavřely. Mám vtíravý pocit, že to není tak úplně obyčejná klonová technika. A taky že nejspíš ano. Spojuje je nějaké pokrevní pouto? Možná. To nezní moc dobře. To by potom znamenalo, že ten klon by mohl fungovat úplně sám o sobě, mít vlastní vědomí, vlastní plány.. To podle mě nezní nijak výhodně. Samozřejmě, impozantní technika, mít mnoho sluhů, kteří mají jeho vědomí a sdílejí jeho mylšenky.. Jenomže na druhou stranu, každý z nich bude mít jeho zážitky, tím se může změnit jeho přesvědčení.. A kdo ví, jestli by se neobrátili proti Hebimu samotnému? Tím hůř, jestli na tu techniku musí třeba zabíjet lidi.. V duchu zakroutím hlavou. Technika je to možná zajímavá a užitečná, ale podle mě ne v dlouhodobém měřítku, což ovšem závisí na tom, jestli Hebi může svoje klony zrušit. Jesltiže ano, je to úžasná a silná technika, i kdyby daň za ni byli jiní lidé, což je pěkně hnusné, ale jestliže ti klonové žijí, dokud je někdo nezabije, a mají stejné techniky jako Hebi.. To by si tu na sebe potom někdo pletl bič. Pohlédnu na Hebiho, a mlčky čekám, co řekne. Ani omylem nehodlám se napít z té skleničky. Kdo ví, o co vlastně jde. Ani by to nemusel být jed, stačilo by uspávadlo. Pozorně poslouchám, co říká. První část toho, co řekl, byla takovým úvodem. Nic moc se z ní nedá domyslet. Proto mlčím, a dál Hebiho sleduji zamyšleným a klidným pohledem, jako bych byla smířená se svým osudem (což ale nejsem, jenom se cítím poněkud líp, když se se mnou snaží vyjednávat, než že si prostě vezme to co chce). Druhá část už ve mně vzbuzuje nějaké neblahé tušení. DNA, nějaký jeho předek.. A moje bílá chakra.. Huh? K čemu by mu byla bílá chakra? Poslouchám dál. Už ani jeho tón nevěstí nic dobrého.. Hatake Kakashiho? Myšlenka přijde jako blesk z čirého nebe. Hatake Kakashi. Muž, který měl Sharingan, i když implantovaný, a proto se stal tak slavným. A on umí vyvolat nějaké vzpomínky, a když to zkusí nějak jinak, možná umí vyvolat i jiné věci z minulosti.. Poslouchám dál, zornice trochu rozšířené, protože radši ani nechci domýšlet, co po mě bude chtít. Krev? Mozková tkáň? Obchod? Ztuhle a lehce křečovitě sedím na sedadle, neschopná se pohnout, přičemž sleduji Hebiho nervozitu. Takže on se mnou chce obchodovat. Chce znovu ovládnout Sharingan. Sharingan, který měl Kakashi. Sharingan, který Kakashiho neuvěřitelně oslaboval, protože byl implantovaný, tím spíš bych tomu nedávala moc velké naděje, když to bude po X generacích, i kdyby byl Hebi sebelepší. Krev a mozková tkáň. Mozková tkáň? To nezní na to, že by to bylo přinejmenším bez následků.. Dobře, asi bych to přežila, ale ty následky..? I když medici dokáží neuvěřitelné věci, a on je ten nejneuvěřitelnější kalibr "mediků", stejně nevěřím, že by se to obešlo bez následků. Vždyť mozek řídí celé tělo a je centrem myšlení, a kdyby se ho část odebrala.. Není snad jasné, že by se něco pokazilo? Dá mi Sharingan, když tenhle návrh přijmu. Ale i kdyby to vyšlo, já byla bez následků, a ten Sharingan by slušně fungoval, jak bych mohla jenom doufat, že by mi věnoval tak mocnou zbraň? Za co jako? A pojistit se nemůžu.. Můžeme podepsat kdejaké papíry, ale podpis, to v našem světě nic neznamená.. Hebi ale vypadá, že jeho odpověď je pro něj důležitá. Potřebuje můj souhlas? To asi těžko.. Ale proč je potom tak.. Nervózní? Vždyť kdyby chtěl, prostě mě odkrouhne, vezme si co potřebuje, a já mu můžu být úplně šumák. A kdyby to potřeboval z živého člověka.. Chytí mě do nějakého genjutsu a pak mi ty věci vezme, mezitím, co já budu v genjutsu, a pak mě zabije? Nezní to moc dobře. V podstatě jsou dvě možnosti. Buď na to přistoupím, a budu doufat, že Hebi hraje fairplay, což mi přijde jako poměrná naivita - to potom nemusím nutně zemřít, protože kdyby se vše povedlo, tak to bude i bez následků, a bude to v pohodě. Jenomže nedá se počítat, že by se mnou Hebi chtěl hrát fér.. Proč taky, že? Ale ani durhá možnost se mi moc nezamlouvá. Když budu odporovat, prostě si ty pro něj podstatné věci vezme násilím. Ani jedno z otho není nijak výhodné pro mě. Ale každopádně asi bude lepší, když se pokusím zjistit, jestli by Hebi třeba nechtěl hrát fair.. Pak ybch to možná riskla. Pořád lepší mít šanci na přežití, než být mrtvá předem. A přesně smrti jsem se chtěla vyhnout, a teď sedím tady. Kami, jakou já to mám smůlu? Pokusím se trochu uvolnit křečovitě ztuhlé tělo a na tváři vyloudím cosi vzdáleně připomínající úsměv. Tohle je poněkud vážné jednání. Já tu, mimochodem, rozhoduju o vlastním životě! A když řeknu něco špatně, ninja Hebiho kalibru mě zabije ani nemuknu. Na čele mi vyrazí trocha studeného potu a po zádech mi přeběhne mráz. To všechno se ale pokusím skrýt za nepřesvědčivý úsměv. Musí být jasné, že ve svém poměrně mladém věku, sedmnácti let, i když při svých poměrně obsáhlých zkušenostech, se na takovém jednání vůbec necítím dobře, protože jsem si nic podobně vážného nikdy nezkusila. Na tohle se moje zkušenosti nevztahují. A ani k tomu neznám žádnou teorii. Takže jsem odkázána na svoji inteligenci a impulzivnost? "Jistě mi nemůžeš mít za zlé, Hebi - san, když budu opatrná a budu na tebe mít otázku.. Když jsi mluvil o odebírání mozkové tkáně.. Jak zajistíš, že se nic nepokazí, když mozek je poměrně složitý celek, řídící celé tělo, a jeho sbemenší poškození by dle mého laického názoru mohlo mít strašlivé následky?" Můj výraz se změní na čirý zájem. Svým způsobem mě to zajímá. Bůhvíproč mnou trošičku prochází myšlenka, jestli na to nemám přistoupit. Přeci jenom, zabít mě může tak jako tak.. A jestli pomůžu jeho ďábelským plánům či ne je vlastně už skoro jedno.. Ale neuškodí, když se torchu informuju, pokusím se získat si trochu času, a taky se pokusím zjistit, jeslti je Hebi skutečně nervózní, či to jenom hraje, protože jak se zdá, on si s ostatními hraje často a rád. Každopádně, tahle otázka by dle mého soudu ještě nutně nemusela mít za příčinu to, abych musela teď na místě zemřít. |
| |
| Supertajná mise ve Vlnkové zemi - Ale co když lže? Měla jsem špatný úsudek. Dosti špatný. Hyuuga zřejmě něco vycítil, ale neřekl nic a ani se nezatvářil tak, aby bylo poznat, že něco vycítil. Nic. Jsme sotva ve Vlnkové zemi, když se před námi objeví nějaký chlap kolem čtyřicítky. Jde z něj cítit až opovážlivě velká chakra, tak velká, jako jsem ještě nezažila. Má rezavé vlasy a bílý plášť s vyobrazenou kresbou Kyuubiho. Mě si ani moc nevšímá, kdežto Hyuugu detailně prozkoumá a pronese na jeho adresu pár posměšných řečí. On je z hlavního rodu? Muž se šklebí. Je to však jen něčím, jako předehrou. Ve chvíli pronese :“ Je čas zemřít, Kanadzushi Ichigo, pošlu tě ke Kyuubimu, který spočítá tvé hříchy.“ V pravé ruce se mu zhmotňuje menší chakrová koule, pak zařve Katon:Rasengan! A pak už je to vše nějak moc rychlé. Nestačíme reagovat. Koule se zvětšuje a míří přímo na nás. Tedy na našeho velitele. Obrovská exploze s sebou nese i neuvěřitelně velkou tlakovou vlnu. Hyuuga je celkem blízko velitele, já se však držela opodál, tak jsem trochu daleko. Exploze a tlaková vlna odhodí prá metrů daleko. Nijak zvlášť daleko, ale dost na to, abych se od rezavého muže vzdálila asi o deset metrů. Padnu na záda. Cítím, že mé ruce jsou jako v ohni. Pálí. Nijak zvlášť, ale i tak syčím bolestí. Nevím kde je Hyuuga, ale tuším, že jej to bude stát víc, než pár popálenin. Nepříjemně mě bolí žebra. O veliteli ani nepřemýšlím. Mé první myšlenky jsou chaotické. Co, co to bylo? Co to je za muže? Je blízko. Jako by stál, .. pár desítek metrů ode mě. Ruce mě dost pálí. Přemýšlím nad ledovou vodou. Pomalu se zvedám do sedu. Žebra zahlásí, že je na jejich stanovisku něco špatně. Jemně zabolí. Ruce se snažím držet bez pohybu. Taková síla. Nevídaná. Kdo to byl? Kdo to je? Místo zájmu o své zdraví přemýšlím nad tím mužem. Zvláštní. Přestávám pochybovat o životě velitele. Tohle nemohl jakožto cíl exploze přežít. Prostě nemohl. Jakkoliv byl velitel silný, tenhle muž byl na desetkrát silnější. Vzpomínám na jeho plášť. Hlava jakési lišky. Kam že to velitele posílal? Ke Kyuubimu? Ach, to snad, … ne. Ach, bože. Tiše zaúpím. Popálené ruce dost bolí. Spálila jsem se jen jednou a to v dětství, když jsem sáhla rukou na rozpálená sporák. Ale teď. Jako bych na rukou hořela. Jako by mi je někdo polil benzínem a zapálil. Pokrčím nohy a pokouším se zvednout. Prvně si pomáhám rukou, pak to už jde samo. Cítím pár větších, pulzujících modřin na mém těle. Obličej je naštěstí bez popálenin. Jen ruce hoří. Náhle se ozve ten muž. Hledím na něj. Krapet bojácně. Ano, bojím se ho. Neměla bych, ale ano, bojím. "No nekoukejte na mě tak, zachránil jsem vám voběma život. Váš velitel vás měl odpravit...nám se to podařilo ovšem zjistit včas, takže jsme mohli zasáhnout. A tím "MY" myslím grandiozní, úžasný a nesmrtelný řád "Úctívačů Kyuubiho". Mimochodem Kumori...tak se jmenuješ že?... upřímnou soustrast, zatím co se tu vybavujeme, tak slavná Konoha vyhlazuje tvůj klan...“ v jeho slovech zní škleb. Vidím, že Kumori je též na nohou, jen to s ním vypadá hůř, než se mnou. Takže patří k Uctívačům. Pomyslím si po slovech onoho muže. A velitel nás chtěl zabít. Přemýšlím dál. Hyuugové jsou zabíjeni. Probleskne mi hlavou a hned na to i jeho slova. … slavná Konoha vyhlazuje tvůj klan … Zamračím se. Ale proč mu věřit? Mohl velitele zabít jen tak, a teď nám tu tvrdí tyhle bláboly. Navíc, Kumoriho těmi slovy o Hyuuga klanu určitě dostal , do kolen´. Pak však naprázdno hledím i já. Ten podivný muž totiž ve svých slovech pokračuje. “Jo a tvůj klan se toho účastní, stejně jako lidi z Aburame klanu...dostali to rozkazem z radnice....ať žije Konoha co?“ málem se rozesměje. Jeho slova mi však znějí jako bodání do těla, do srdce. Cítím to. Můj klan vyhlazuje Hyuugy. Aburame klan vyhlazuje Hyuugy. Hyuugové jsou zabíjeni. Velitel je mrtvý. Dávám si tu podivnou skládačku v hlavě dohromady. Ale … proč? Otec nikdy nic proti Hyuugům neměl. On by zabíjel jen .. na příkaz. Další díl podivné skládačky. Ať žije Konoha, co? Probleskne mi hlavou věta Uctívače. No jistě. Měla bych se něčeho chytnout, jinak se zhroutím. ,, Pane Bože.“ Slyším samu sebe říkat. Je mi vše jasné. Sen se rozpadá na tisíc, ne na milion malilinkatých kousků. Mizí. Toto není cesta k znovuobnovení slávy ninjů, … Jsem plná rozporu. Děsím se. Nenávidím. Nemůžu uvěřit. Tolik pocitů najednou. Nenávist, hněv, chuť zabíjet. … toto je cesta k zániku. K naprostému. Zpropadení samurajové. Nevěřícně hledím na Uctívače. Ale co když si vymýšlí? |
| |
| Události v kasinu V průběhu boje se mi podařilo několik samuraiů vyřadit z boje nebo zabít, ostatní se přeskupili a přestali útočit a snaží se chránit raněné. V ruce svírám katanu jednoho z padlých nepřátel a připravuju se zaútočit, když v tu chvíly vystoupí jejich vůdce který se až do teď do boje nezapojil. Kouř z jejich bomb se už částečně rozptýlil a tak si vůdce sundal z obličeje masku a řekl něco o tom že jsem parchant. Parchant? možná, ale oni jsou ještě mín. S absolutně chladným obličejem bez jakého koliv výrazu mu jen odpovím: Když se kácí les létají třísky. Tak už to prostě chodí. Už od začátku mi nešlo o nějaké mistrovy peníze ať jich bylo sebevíc. Nachvíly se rozhlédnu kolem, a zjistím že mé dva katony to tu docela poničily a vypadá to že to tu dlouho nevydrží. Málem jsem si ani nevzpoměl na vysílačku co mi dal mistr. Mistře, měl by jste si asi pospíšit začíná tu docela přituhovat. Řeknu do vysílačky a připravým se na boj. Samurai mezi tím vyvolal nějakou svojí schopnost která jeho tělo obalila do jakési auri která kopíruje jeho tělo. Tak teď začíná opravdu těžký boj. Ke své smůle jsem pořád obklopen aurou, která dokonale odhaluje mojí pozici tudíž nemá cenu se jakkoliv snažit schovat. Takže se prostě musím spolehnout na svoje šermířské schopnosti. Pomalu se nadechnu a rozběhnu se proti němu z levé strany. I přesto že vlastě ani nevím co děla ta jeho aura sem se rozhodl zautočit na něj sérií několika úderů při kterých se snažím dát do toho všechnu svojí energii a prostě ho porazit. Moc se ani nekryji, což je možná chyba, ale teď ho prostě chci dostat i za cenu zranění. Doufám že jestli se mi ho podaří porazit, tak se ti ostatní radši stáhnou. |
| |
| MASAKR HYUUGŮ - Aburame Takeo: To co následovalo jsi vnímal trochu vzdáleně přes své brouky. Všichni tebou označení Hyuugové byli pochytáni členy klanu Nara do Kagemane no jutsu a následoval útok mnoha ANBU, kteří rychle a efektivně všechny dotyčné Hyuugy povraždili. Neušetřili ani nemluvňata, nikoho - během pouhých 10ti minut došlo k vyhlazení celého klanu...tedy všech Hyuugů cos měl ve složce a cos označil broukama. Navíc jsi zjistil, žes nebyl jediný Aburame, který se toho účastnil - radnice a ANBU nechtěli ponechat nic náhodě, takže na mnoha Hyuuzích jsi detekoval i brouky dalších členů tvého klanu, protože se znáte, tak si mezi nimi poznal i brouky vůdce vašeho klanu či brouky tvých spolužáků a kamarádů. Oba členové ANBU co byli s tebou se po celou dobu plně soustředili na svou misi a slyšel si jen strohé zadávání rozkazů senzibila do vysílačka, který naváděl členy ANBU a klanu Nara na jednotlivé Hyuugy. Když vše skončilo cítil se psychicky docela vyčerpán - přeci jen přes senzibila a brouky k tobě proniklo několik "nepěkných obrázků" z toho co se tam skutečně dělo. Oba přítomní ANBU se pak jen postavili a a jeden z nich ti jen řekl: Jsi hrdina, klan Hyuuga byl plný zrádců a jeho vyhlazení zajistí vesnici mír a prosperitu, netřeba si nic vyčítat. Chápu, že to pro tebe je asi...silný prožitek, ale neměj obavy, časem to přejde a můžeš být na sebe hrdý, že jsi pomohl vesnici, Hyuugové chtěli rozpoutat válku proti feudálnímu pánu a dle toho co víme, tak dokonce v sousední zemi Větru jeden najatý Hyuuga zabil i tamního feudálního pána. Zdá se, že chtěli dokonce rozpoutat světovou válku mezi zemí Ohně a Větru. Klany Nara a Aburame budou od nynějšího dne chovány v největší vážnosti. Krom toho - tobě se dostane také slíbené odměny - Aburame Sakki - se vrátil po letech do vesnice a pracuje ve speciální jednotce ANBU zaměřené na lov Uctívačů Kyuubiho...momentálně hledá schopného učedníka, myslím, že tě zítra navštíví. O Aburame Sakkim víš toho hodně - teda z toho co se říká - podle toho co ti říkal, tak je to "nejzvrhlejší člen klanu Aburame co kdy žil", prý používá masožravé brouky, které umí dokonale a donekonečna vylepšovat, prý dokonce má i brouky, kteří dokáží vysát oběti životní sílu a předat jí uživateli či jiným členům jednotky. Má za sebou pestrou historii - už na akademii s ním byly problémy a později byl obviněn z vraždy šéfa tvého klanu a uprchl, dlouhá léta byl veden jako nukenin a členové vašeho klanu po něm pátrali. Každý z nich co se s ním utkal, tak byl poražen, ale Sakki je nechával bůhvíproč naživu (pouze členy klanu Aburame, ostatní vraždil nemilosrdně) a tak se jeho "věhlas" dost rozšířil. Nemáš tušení proč se teď vrátil - váš klan ho považuje stále za odpadlíka, zrádce a zločince, ale bezesporu je to asi nejstrašlivější a nejsilnější člen klanu Aburame co kdy žil...tedy krom legendárního Shina Aburameho o jehož schopnostech kolují legendy - ale ten žil za časů Uzumakiho Naruta. Poté se oba ANBU rozloučili s tím, že jdou do čtvrti Hyuugů "uklidit" a ty, že máš volno - na místě ti zaplatili 50 000 ryů jako odměnu a doporučili o tom cos dnes dělal "moc nemluvit", alespoň ne do doby, než se k tomu oficiálně vyjádří radnice - což bude zítra nebo pozítří. |
| |
| Vlnková země- Tajná mise už asi není tajná Zapnutý Byakugan se mi nakonec ukázal jako dobrá věc, protože jsem zaregistroval cizí chakru v naší blízkosti. Ne však obyčejnou chakru. Velice silnou a nebezpečnou. Přibližuje se tak rychle, že ani nestačím informovat velitele a ten chlápek, kterého jsem vycítil už stojí před námi. Rychle deaktivuji Byakugan, ale asi bylo pozdě, protože ten chlap si toho nejspíše všiml. A nebo o tom věděl. Nechám to být a dále jen pozoruji toho chlápka. Postavím se do bojového postavení a sleduji co to vytváří v ruce. Je to ohnivá koule. Potom ten chlápek vykřikne jméno techniky a zaútočí. Znovu takovou rychlostí, že to snad až není možné. Sensei nedostal čas zareagovat a myslím, že tenhle útok nepřežil. Já také nedostal čas zareagovat, ale útok nebyl vedený na mě. Mě dostala jen jeho tlaková vlna spojená s trochou ohně. Prolétl jsem se pěkně daleko a odnesl jsem to dosti bolestivě. Cítím popáleniny na rukou, kterými jsem si kryl obličej a na hrudi. Žebra to odnesli kvůli tvrdému dopadu také docela silně a jestli nejsou zlomená můžu jen děkovat bohu. Jak je to možné. Takhle silný útok. Ta rychlost. Je to vůbec ninja? Uvažuji, když se na něj dívám a sám se snažím postavit. Je to docela náročný úkol a ne a ne se mi povést. Nohy jsou relativně v pořádku a asi bych se na nich udržel, ale zbytku těla se ze země jaksi nechce. Potom začne ten děsivý chlápek mluvit. Náš sensei nepřežil. Stačil jeden jediný útok a je s ním konec. Nevydržel bych ani o vteřinu déle než on. To vážně není sranda. Je nebezpečný. Pomyslím si a potom ho začnu poslouchat. Uctívač Kyubiho, jo. Ti Konohu nikdy moc rádi neměli. Ale netušil jsem že budou tak silní. A jak nás mohl najít. Buď cítí chakru a nebo prostě mají zvědy v Konoze. A to by pro Konohu rozhodně dobré nebylo. Potom poslouchám dál. To co říká je snad více než znepokojivé. Když řekne to o mém klanu zůstanu na něj jen tak zírat. Nevím proč, ale připadá mi, že mu můžu věřit. Možná je to kvůli jeho síle, možná také že zná moje jméno, takže v Konoze prostě musí mít zvědy. Plus ještě navíc ví spousty věcí o senseiovi. Jak... Tohle víte. Ve své řeči se snažím udržet klid, ale je mi jasné, že se mi to nepodařilo. To nemůže být pravda.... Konoha k tomu nemá jediný důvod. To by si k našemu klanu nedovolili. Snažím se nabýt zpět sebevědomí, ale můj hlas se čím dál více naznačuje to, že brzy dojde k breku. Snažím se to zadržet, aspoň dokud znovu nepromluví ten uctívač. Ne... Prosím... Ne, nemůže mluvit pravdu... Nemůže mít jediný důkaz. A hlavně naše rodina by o tom věděla a nedala by se.... A nebo snad ano? Můžu už vážně jen doufat. |
| |
| Supertajná mise třídy S - Jak naivní “Jak, … tohle víte?“ ozývá se Kumori. Když k němu zabloudím pohledem, zjistím, že se tváří udiveně. Hlas mu skáče, jak se pokouší udržet si svůj klid, ale zmáhají ho emoce. “To nemůže být pravda.... Konoha k tomu nemá jediný důvod. To by si k našemu klanu nedovolili.“ Pronáší svou řeč a já přemýšlím nad jeho bláhovostí. Takový optimismus. A teď. “Nebuď naivní, Hyuugo, …“ promlouvám sarkasticky a chladně svým klidným hlasem a tím upoutám jeho pozornost:“ Tvůj klan je nejsilnější v Konoze. Vaše pokrevní vlastnost se dochovala neporušená. Konoha k tomu má spousty důvodů.“ Mé prozření je rychlé a zdrcující, a pak už je snadné si poskládat dílky k sobě dohromady. “Navíc, kdo má pod palcem Velitele Konohy? Samurajové. A těm jsme dlouho trnem v oku. My, ninjové.“zasměji se pohrdavě. Hrdlo se mi svírá úzkostí. Ale ne, nemůžu plakat. Správní shinobiové přece nepláčí. A navíc. Uctívač může klamat. Může do nás narvat spoustu žvástů o špatné Konoze a přitom to můžou být jen bláboly. |
| |
| Hatake Katsumi - jednání s Hebim: Když jsi domluvila, tak se Hebi skutečně usmál. Tentokrát máš pocit, že ten jeho úsměv byl skutečný - ne jen nějaká další hra - jako by byl rád, že se ptáš, ale okamžik na to ještě dřív než promluvil jsi začala mít zase takový pocit, že to co ti teď Hebi řekne se ti bude líbit ještě míň než to co říkal doposud. Hebi promluvil: Jak jsem řekl - nemusíš mít obavy - těžko ti asi přesně popíšu proceduru, jakou to dělám - ale kdysi jsem toto prováděl sám na sobě, abych tyto vzpomínky a celou genetickou paměť vyvolal. Sám sobě jsem byl první laboratorní myší, chceš-li to takto slyšet. Funguje to "asi" takhle - nejprve tě uspím pomocí anestetik a to až na pokraj komatu. Pak pomocí své techniky zduplikuju celou tvou osobost do jiného mozku...abys rozuměla, mám jich pár naložených v láku...tedy ne doslova, ale prostě to víš...je tu pár (set) těl, která jsou mrtvá, ale pro mě stále použitelná a já zazálohuju všechno čím jsi - tvou osobnost, vzpomínky atakdále do připraveného mozku, který patřil kdysi někomu jinému, ale dneska už je to jen prázdný datablok...čistý papír, který mohu popsat, čím budu chtít. No a až toto bude, tak se začnu "hrabat" v tom tvé mozku a když náhodou něco pokazím, tak ti prostě dám ten druhý mozek - ono je to úplně jedno koneckonců - lidi jsou jako origami, co z toho poskládáš, to z toho je. V tvém případě prostě jen udělám to, že budeš mít pro případ, že bych něco zvoral zálohu v cizím mozku, který v nejhorším použiju jako tvůj vlastní...vím, že to zní dost krkolomně ale funguje to. Divila by ses kolika lidem jsem už vyměnil - transplantoval mozek.... to víš, málokdo chce umírat na nádor na mozku a tak jsem tu já. S mou zásobou orgánů a veškerého genetického materiálu jsem pro mnohé lidi cosi jako "spasitel", i když si myslím, že to tak není - jsem jen prostě někdo, kdo důkladně pochopil fungování přírodních mechanismů a lidské biologie, odhodil veškerou morálku - co si budeme nalhávat, jen to zdržuje vědu, chemoterapii vymysleli přeci taky tak, že to nejdřív odzkoušeli na nevinných dětech s tím "co to udělá" a náhodou jim z toho vyšla metoda léčby rakoviny.... a co se týče lékařské techniky "mystická dlaň", která zachraňuje tisíce životů denně, tak mám vlastní teorii jak to vzniklo....podle všeho to bylo kdysi kinjutsu, než dávní ninjové metodou "pokus omyl" vyvinuli tohle....a nemusím dodávat, že to testovali na lidech a že ti lidé co byli ten "omyl" nepřežili...a to v lepším případě. No ale to jsem se trochu zamotal....prostě, nehrozí ti nic - má lékařská čest by mi nedovolila, abych zničil něco tak unikátního jako testovací subjekt tvého významu....sharingan, který máš uložený hluboko ve své genetické paměti...může opět spatřit světlo světa. Dávno zapomenuté a ztracené doujutsu, a my ho tady společně po 100 letech znovu přivedeme k životu....je to vlastně jako bys psala historii... Hebi se očividně odvázal a ty jsi pochopila - resp. prohlédla jsi do něj trochu hlouběji. Pro něj nejsi člověk, ale jen zajímavý exemplář. On je typ člověka, co pro "vědu", "výzkum", "poznání" obětuje naprosto vše. Morálka, lidské životy - nic z toho pro něj nemá význam. Dokonce není ani mentálně narušený - tím hůř - vše co dělá, dělá s rozmyslem. Ne tohle není psychopat, tohle je ďábel v lékařském plášti, pro kterého je lidské tělo jen zdrojem informací a ničím víc. Možná...možná..můžeš mít trochu pochopení v tom smyslu, že je sice špatné obětovat lidi na pokusy v jeho provedení, ale pokud by to přineslo léčebnou techniku, která by spasila tisíce, ne-li více lidí.... ale i tak, jedna věc je chápat, druhá souhlasit. Tento člověk je očividně někdo, pro koho má lidský život absolutně nulový význam pokud v jeho genomu není něco "zajímavého". Hebi se znovu napil a pak ještě dodal: A ještě jedna věc...aby bylo mezi námi jasno....s tím co chci s tebou provést musíš souhlasit, abych to provést mohl. Nemůžu z tebe získat nic, pokud se mi tvá mysl bude bránit....a protože se bavíme o DNA a replikaci genetické paměti, tak ani genjutsu by mi nepomohlo, abych to z tebe dostal. Je to prostě jenom čistě na tobě. Můžeš získat sharingan - samozřejmě ho upravím tak, aby jeho používání tě nezabilo....totéž budu muset ostatně udělat pro sebe. Vlastně je to celé otázka důvěry - zda věříš, že ti neublížím a že se mi chceš odevzdat na milost a nemilost - tedy mému skalpelu..., trochu "pohřebně" se pousmál |
| |
| Supertajná mise třídy S- aneb liška ví jak mi zničit svět Pořád v hlavě přemítám, jestli je možné, že to, co řekl ten neznámý a podivný Uctívač, je pravda, nebo nás jen chce dostat. Ale pravdou je to, že kdyby nás chtěl dostat udělá to hned druhým útokem a ani bychom nemrkli. Ano, je mi jasné, že bychom proti němu neměli šanci a jemu je to jasné také. Stojí naprosto v klidu a říká mi takové věci. Dokonce to vypadá že se chce rozesmát a to mě štve vážně hodně. Ještě mi neodpověděl na otázku, ale ozvala se Hokato. Pro ní to asi také není nejpříjemnější. Jestli se na vyvražďování mého klanu podílí i Nara klan, asi jí nebude do zpěvu. Jenže jí to vlastně může být jedno. Ale já to chápu. Oni plní rozkaz, aby nebyli další na řadě. Vlastně jim to ani nepřeji, aby byli další na řadě. Je to logické chování. Nic víc, nic míň. I když se mi to nelíbí, necítím k nim zášť. Ten kdo dal rozkaz. Jeho chyba to je. Ten kdo to zinscenoval. On za to může. Chtěli to samurajové, jak říká Hokato? Důvodů k tomu měli dost. Prostředků bohužel asi také. Náš klan neměl být tak hrdý na svou sílu. Měl jí držet pod pokličkou. Měli na sebe dávat pozor. Proč ale mě nenechali v Konoze a tam mě nezabili se zbytkem rodiny. Bylo tohle pro ně pohodlnější. Třeba jsme měli za ně splnit misi a až potom nás měl sensei zabít. Bohužel neskončil nejlépe. Jen tak tam sedím, protože se mi nedaří vstát, a koukám před sebe. Někam do prázdna. Myšlenky mi v hlavě létají jedna přes druhou. Nejhorší na tom je ten pocit prázdnoty. Nevím proč, ale vím, že ten chlap mluví pravdu. Ten nepříjemný pocit mi to našeptával už před misí. Nebyl to jen strach z mise, ale prostě jsem tušil že něco takového přijde. Tohle Konoze neodpustím! Ještě poznají můj hněv. Oni a všichni samurajové. Odhodlané myšlenky mě nějak nechtějí pustit a tak sám sobě přísahám, že svou rodinu pomstím. S veškerou ctí, která klanu náleží. Bude to těžký úkol a já budu muset vážně trénovat. Vím to, vím že se dokážu vytrénovat i sám, ale bude to těžké. Co takhle stát se Uctívačem. Trénoval bych s jinými ninjy a něco bych se rozhodně naučil. Ta myšlenka se mi líbí. Nechám si ale ještě vysvětlit od Uctívače, jak tohle všechno ví. Mezitím se otočím na Hokato. Asi máš pravdu, ale pořád mám důvod doufat, že lže. řeknu jí. I když je to asi zbytečné. Dodám už jen pro sebe a se stále sklíčenější tváří sleduji Uctívače. Snažím se udržet si svůj klid, ale v téhle situaci to je vlastně nemožné. Mísí se ve mě strach, nedůvěra a hlavně bolest. Ne fyzická, ale psychická. |
| |
| Sakumo Hatake - noční návštěva: Ninja v okně neřekl vůbec nic na tvoje rozmrzelé poznámky a jen pravil: No...já budu upřímný...jsem lovec odměn a na vás - tedy spíše na vaši hlavu je vypsaná velmi slušná odměna...ale...krom toho, že jsem lovec odměn, jsem taky profesionální zloděj a chystám velkou akci, pro kterou potřebuju partnera. Pokud se to podaří, budeme v balíku, pokud ne - budeme pod drnem. Buď si odnesu dneska pouze tvou hlavu a dostanu za ní pár chechtáků, nebo půjdeš se mnou a rozdělíme si později takový balík peněz, jaký jsi v životě neviděl. Tak co ty na to? To by mohlo přeci za jedno vyrušení ze spánku stát ne? Ninja vyčkává v okně a ty si můžeš vše promyslet. Pokud by teď došlo na boj tak je určitě ve výhodě a to ještě nevíš, zda zatímco jsi spal zde nerozmístil nějaké výbušniny či pasti. Hlas měl klidný a zcela sebejistý - takže určitě to vypadá na profíka, tohle nebude obyčejný nukenin, spíše někdo, kdo přesně ví co dělá a proč to dělá. |
| |
| Hokato Nara a Hyuuga Kumori: Ten chlápek (Uctívač) vás chvíli pobaveně sleduje a pak seskočí z větve k vám. Jde z něj strach...nebo alespoň minimálně respekt. Vypadá, že si vůbec nedává na vás pozor - jako by si snad myslel, že ho nemůžete vůbec ohrozit. Promnul si vousy a řekl: Heleďte "děcka", vím že to je dost složitý, na to abyste to chápali. Budu upřímný...náš řád Uctívačů Kyuubiho chce mimo jiné Konohu zničit a s ní i to co představuje - dekadenci, úpadek a bordel. Je nám jedno jestli zabijeme a vyhladíme všechny obyvatele Konohy jsou méněcenní - stejně jako vy. Říkají si shinobi - konožáci - žvaní o své ohnivé vůli, která už dávno vyhasla...je mi z nich na nic. Upřímně řečeno...kdybych kdysi nebyl stejní jako oni - vy, tak bych vás už dávno zabil a vzal si oba byakugany tohoto Hyuugy. Máme pár lidí co by je umělo využít lépe, než samotní Hyuugové současnosti. Ten klan...je jen ubohou karikaturou toho co kdysi ninjové byli...stejně jako všechny ostatní klany. Konoha je jen sídlištěm ubožáků a jako taková bude zničena. Ale...vy dva...jste ještě děcka ... teda sorry za to, ale mi tak připadáte. A já děcka nemám potřebu zabíjet, od tohoto jsou tu jiní. Heleďte - jestli chcete, mám teď nějakou práci zrovinka náhodou v Konoze. Můžete jít se mnou a třeba pro vás najdu uplatnění...třeba ne, to už bude záležet na vás.... nebo můžete pokračovat ve své misi do té Vlnkové země. Tam teďka řádí naši a ti už vás rovnou odkráglujou - na to jim dám rozkazy, šance že by jste je sundali...tsss...zapomeňte. My máme sílu Kyuubiho a Uzumakiho Naruta - vy... máte jen ... dekadentní svět "polo-ninjů" co neví co je to být skutečným shinobim. Je to na vás. Když půjdete se mnou, sami se přesvědčíte, že Hyuuga klan je vyhlazený, a že nekecám...no možná někdo z nich přežil, máme v Konoze pár špehů, kteří měli získat pár Hyuugů na svou stranu a převést je bezpečně do našich služeb - tedy pokud splnili naši podmínku a tatáž bude platit na vás. Budete muset zabít někoho z Konohy...jen tak...abyste dokázali, že jste schopní se oprostit od svých nicotných životů a obětovat se vyšší myšlence, obnovy světa shinobi skrze brutální sílu a zničující válku. Jooo jasně, jsme šílenci a teroristi... ale vy nejste ani to... vy Konoha, Suna... jste jen... strašáci z minulosti. Takže je to na vás.... je mi to fuk, teď vás nezabiju - pokud budete pokračovat do Vlnkové země, utkáte se s našima a ti vás sundají. Dělejte co chcete. |
| |
| Probuzení, Návrh Ten návrh se mi moc nelíbí, ale co se dá dělat. Nevím na jaké je úrovni, nevím kdybych se pohnul, jestli bych nevybouchnul nebo něco podobného. Taky jich tady může bejt víc. No nic, nezbývá mi nic jiného než kývnout. Pche, to zas bude otrava ... Chvíli ještě tak nějak růně přemýšlím, i když jsem už rozhodnutý. Jen abych ho nechal chvíli čekat hajzla! Takhle mě otevřeně říct že mě chce zabít, a pak mi navrhne tohle. To není zrovna slušné chování, moh s tim počkat na ráno. Ale co, stejně se mi budou peníze hodit. No nic, co mi zbývá. Musím kývnout na tvůj návrh ale chci znát podrobnosti. Kde a co chceš vzít? Kdy to bude? Kolik z toho dostanu? Nezabiješ mě potom, aby sis ještě přivydělal? Můžu ti věřit? No vím že nemůžu ale co, chci znát tvůj názor. Půjde s náma ještě někdo? Nebo jen mi dva? Nebude se jednat o Konohu že jo? To bych totiž nechtěl. Nechci se tam vracet pokud mi rozumíš. Nemaj tam na mě moc dobré vzpomínky ... //Promiň, ale píšu to těsně před odchodem, a tak jsem to zkrátil, abych to stihnul ;) |
| |
| Supertajná mise, která se zvrtla - A co má rodina? Hyuuga mlčí. A přemýšlí. Čekám, co mi odpoví. Zřejmě ho doopravdy dostal fakt o jeho klanu. Mezitím také pozorně kontroluji Uctívače. Šklebí se. A to pěkně hnusně. Tváří se, jako by byl už o pár kroků před námi. Vše promýšlel. Nebo jako by nepřemýšlel. A prostě věděl. A to mě děsí. “Asi máš pravdu, ale pořád můžu doufat, že lže.“ Pronese Hyuuga lehce pochybovačně. Povzdechnu si. “Věř mi, nepřeju si nic jiného.“ Uctívačova slova však zadusí všechny naděje. Snažím se přesvědčit se, že lže, ale jsou tak, … tak, … připadají mi pravdivě. Tak neuvěřitelně pravdivě. A asi i budou. Konoha, … jo, má pravdu. Ať si budu myslet, co chci a dokázat, co chci, Konohu, … ne, ta už nepovstane. Do mých myšlenek se vrací hořký, pravdivý pesimismus, který jsem si zakázala. S každým dalším Uctívačovým slovem s objevuje pravda ukrytá ve stínech. Vidím ji. Vím o ní. A i když se snažím neuvěřit, vrátit se do naivního klamu, vím, že mě už nenávratně opouští. A stejně tak Kumoriho. Něco mě nutí přiznat si pravdu. Konoha, … už nikdy nebude pravou Koninou. Ohnivá vůle vyhasla. Pronáším v duchu. Ale přece s ním nepůjdeš! Zrazuje mě někdo uvnitř. Strach. Zavrtím hlavou. Když nad tím ta uvažuji, jediné, co mě poutalo ke Konoze, byla má rodina, … má rodina, … “A co, …“polknu:“ …, co můj táta? A bratr? Co je s nimi?“ |
| |
| Poprosím ty co mají co odepsat, aby mi odepsali do zítřejších 20:00 hod, to budu mít čas a rád bych hromadně přes noc odpověděl všem naráz. Děkuji za pochopení. Když nenapíšete, tak si holt budete pak muset na mou reakci počkat no. :D Tak se tužte. |
| |
| s Uctívačem- Touha po pomstě Pořád se snažím sám sobě nalhávat že ten Uctívač je jen šílenec, který nemá pravdu. Mezitím se mi podařilo postavit na nohy, i když moje nohy jsou stále poněkud vratké. Držím se za žebra, protože nejsou úplně v pořádku, ale to není to, co mě teď trápí. Netrápí mě dokonce ani to, jak nás ten Uctívač vůbec nebere jako hrozbu. Jediné co mě teď trápí je ten pocit prázdnoty a beznaděje. Něco mi prostě říká, že ten Uctívač mluví pravdu. Dokonce nás chce vzít s sebou do Konohy, aby nám dokázal pravdu. To je snad jediná možnost, jak se dozvím pravdu. Kdyby chtěl, jsme už dávnou mrtví, takže trocha zdržení nám stejně prospěje. A jestli mluví pravdu, tak se Konoho těš, že poznáš hněv posledního Hyugy... Ani v duchu to poslední Hyuga nezní zrovna nejlépe. Nejraději bych byl v tuhle chvíli cdoma s povídal si s rodiči a ne být tady s nějakým bláznem, který říká, že moji rodiče jsou mrtví. S tímhle přístupem se ze mě nikdy dobrý ninja nestane. Pomyslím si a zdlouhavě si ještě jednou prohlédnu Uctívače. Nevím jak Hokato, ale já tvou nabídku přijímám. Vezmi mě s sebou do Konohy. Tam se přesvědčím o tom jestli máš pravdu nebo ne. Jestli ano, milerád zabiji v Konoze na kohokoli ukážeš. Je vidět i slyšet, že to co říkám myslím smrtelně vážně. Jenže i tenhle plán má pár svých ale. Za prvé mi není jasné, jak se rozhodne Hokato. A hlavně: Jsme oba zranění. A jestli máš pravdu, do Konohy nás už nepustí. Co s tím? Zeptám se Uctívače a čekám na jeho odpověď. |
| |
| U Hebiho - Existuje vůbec nějaká jiná možnost než to, že přistoupím? Po své otázce dávám najevo celkem i zájem o to, co Hebi odpoví. Čirý zájem. Ale jeho úsměv, který vypadá na vpravdě skutečný, mě zmate. A něco v jeho výraze, co mi jenom mimosmyslově napoví, že to, co teď řekne, se mi bude líbit ještě míň, mě lehce vystraší. Pomoc.. Pozorně Hebiho poslouchám. Takže on to jako první zkoušel na sobě? To by mě zajímalo, jak to zvládal, když se sám sobě hrabal v mozku a ještě to musel provádět složitými technikami.. Leda, že by to za něj udělal nějaký ten jeho klon. To by asi bylo reálnější. Přeci jenom představa někoho, jak si rozřízne hlavu, a popaměti se hrabe ve svém mozku, přičemž přitom ještě zvládá být při vědomí, je poněkud bizardní. A taky by to od Hebiho bylo poněkud masochistické, ať už používá jaká anestetika chce. Když Hebi začne mluvit o vyměňování mozků, jako by na tom nic nebylo, přejede mi mráz po zádech. Jo, jasně, vyndáme mozek támhle a tady, a tady ho spojíme, jo, jasně, v pohodě.. Vím, že díky úžasným lékařským jutsu je to nejspíš v klidu možné, ale stejně to zní prostě tak nějak divně, jako by to Hebi říkal trochu nadneseně. Lidi jsou jako origami? Vím, že u mě by se nejspíš hodně snažil, aby nic nepokazil. Ale stejně. Co by se jako stalo, kdybych se probudila s jiným mozkem? Jinak bych myslela? Nebo bych se naopak neprobudila, protože můj mozek, moje vědomí, by se nevrátilo do mého těla? Je to takové dost spekulativní. Ale ať chci nebo ne, nemůžu sama sobě vyvrátit, že by mě to zajímalo, co by se stalo, kdyby mému tělu vyměnil mozek, a v tom nebyla uložena moje osobnost, tedy ty "správné" informace.. Jenomže ptát se na to asi nemá smysl. Vypadala bych možná za hlupáka. A hlavně, ptát se na takové věci když jinak jednáme o něčem o mnoho důležitějším... Lehce nechápu, jak Hebi může dělat "spasitele". Ano, vím, že schopnosti na to jistě má, ale spíš mě zaráží, jak by ho tu mohl vůbec někdo vyhledat, tím spíš pokud by prošel kolem té spousty hadů (a teď mi zpětně dochází, že my jsme nejspíš prošli v pohodě především díky tomu, že mě Hebi svým způsobem potřebuje, jinak by nás ti hadi rovnou dostali). Vždyť tady je Hebi pěkně skrytý.. A ani nevím, jestli bych třeba já vlezla do toho tunelu, když by si pro nás Hebi nepřišel, aby nás k sobě zavedl. Vypadalo by to moc podezřele. Počítala bych to na hodně pastí.. Asi bych nejdřív vyslala klona.. Ale to je teď vedlejší. Jaksi, chápu, že do jisté míry mi nic nehrozí. V tom mu nejspíše skutečně věřím. Ano, pro něj jsem sice jenom zajímavý exemplář, a lidský život ho nejspíš nezajímá, ale nejspíš mě nebude chtít zničit. Aspoň hned. A to je právě ten problém. Kde je ta smlouva, kterou bych mohla podepsat, že ho nechám, aby na mě provedl své pokusy, dal mi Sharingan a pak mě nechal odejít? Právě totiž pochybuji o tom, že po tom, co by provedl vše potřebné, že by mě nechal, ať si jenom tak jdu, tím spíš, aby mi vložil do rukou tak mocnou zbraň, jako je Sharingan.. Sice jsem o něm jenom slyšela, ale.. Poslouchám dál. Stále to nezní moc přívětivě. Ano, Sharingan by upravil. To je hezké. A musím souhlasit, jinak to nemůže udělat. Ale zabít mě může i bez mého souhlasu. Přeci jenom, když bude chtít, teoreticky si klidně může opatřit dalšího Hatakeho. Tady u toho se zdá být výhodnější souhlas, prtoože tam mám do jisté míry šanci na přežití.. Ale to není jenom otázka důvěry, jestli věřím tomu, že nic nepokazí, že mě ten zákrok nezabije. Další věc je, jestli opravdu hodlá dodržet své slovo, a dát mi Sharingan.. A ještě jiná věc je, že by mě také mohl hned po tom, co s mým souhlasem získá vše potřebné, prostě zabít. Na podobné věci se podepisují smlouvy. Ale na co to je, podepsat kus papíru? To nic neznamená.. Chvíli mlčím, přičemž se maličko ošiju. Když na to nepřistoupím, může mě prostě a beze zbytku zabít. Když přistoupím, tak podle otho, co slibuje, mi dá Sharingan (ano, kdyby se vše vydařilo, nemůžu tvrdit, že bych takovou zbraň nechtěla..) a pak mě nejspíš nechá jít, nebo ěnco jiného, každopádně mě nechá naživu. Jenomže ani sliby nemusí být k něčemu dobré.. A mám pocit, že hlavně u Hebiho, který neuznává morálku, sliby nemají žádný význam. Na druhou stranu, pořád je lepší nějaká šance na přežití, než v podstatě žádná.. Takže já nemám na vybranou? Polknu. Mám chuť s odpovědí ještě otálet.. "Vím, že jsem možná až moc smělá, Hebi - san.. Ale kde je nějaká smlouva, že skutečně dodržíš to, co říkáš?" Můj výraz ztuhne. Je takový nijaký. Můj žaludek se ale trošku sevře, ani si nejsem pořádně jistá, čím. Úplně vidím Hebiho obličej, jak se zkroutí do lehkého úsměšku. "Je to jenom otázka tvojí důvěry.. Prostě mi musíš důvěřovat.." řekne něco v tom smyslu. Nebo aspoň mám ten pocit. A ten se mi vůbec nelíbí. Prostě bych to v takovém případě musela risknout a nechat Hebiho, ať dělá, co chce.. Protože jinak mi moje instinkty říkají, že mě prostě zabije. Přeci jenom, pro něj jsem jenom nahraditelný pokusný objekt, a i když jsem zajímavá, nejsem unikát. Hataků je ještě hodně. Na tohleto hrát nemůžu. Ale možná Hebi řekne něco úplně jiného, než očekávám.. A právě proto se ještě zkouším zeptat, místo toho, abych vydala lehce neuvážené rozhodnutí. |
| |
| Sakumo Hatake: Ninja seskočil z římsy okna a vstoupil do místnosti, vyhlédl si křeslo a klidně se usadil. Jmenuji se Taka (Jestřáb). A teď k tomu co nabízím. Rád bych navštívil Konohu - odkud pocházíš ty i tvůj klan. Protože to v Konoze moc neznám a vždycky se hodí mít někoho, kdo je odtamtud, tak můj zrak padl na tebe. Podle toho co vím, tak v Konoze je něco ukrytého pod palácem bývalých Hokage....nevím sice co, ale má to astronomickou cenu, když se to tak tají. Ať je to co chce, tak určitě stojí za to to ukrást, ale má to jeden háček... já to sám ukrást nemůžu, ale dozvěděl jsem se, od jednoho člověka, že člověk z klanu Hatake by to zvládnout měl. Prej máte cosik jako unikátní chakru či co, nevím a je mi to u prdele, ale pokud jsi jediný, kdo to může vzít - tu věc, tak tě pro to využiju. Až s tím skončíme, tak se rozdělíme fifty, peněz za to bude tolik, že nějaká odměnička na tvou hlavu mě už nebude zajímat. Pak se rozejdeme, a už mě nikdy nepotkáš...tak co? Bereš? |
| |
| Hyuuga Kumori, Hokato Nara: Uctívač si vás pobaveně prohlídl (poté co Kumori zmínil, že jste zranění) a pak jen řekl: Fajn, fajn, fajn...děťátka mají bebí, takže si nejdřív dáme nějaký to leháro - následujte mě. Jo a ještě něco - tvoje rodina ..., podíval se na Naru. ...je v pořádku, účastnila se toho masakru Hyuugů na "silnější straně barikády", takže předpkládám, že jim nic není. Ostatně mě tak napadá, že teď budete asi tady s Kumorim velcí přátelé co? Hehe...být na jeho místě já, tak už jsi mrtvá... sundal bych tě jen tak z principu oko za oko, ale holt časy se mění není-liž pravda... Pak ostře vyrazil mimo cestu do lesa, stíháte ho tak tak následovat, obzvláště Kumori je na tom docela zle a má co dělat, aby stačil, tu a tam spadne, ale Uctívač si ho totálně nevšímá a pokračuje svou cestou k jedné mýtince, kde je rozdělaný malý ohníček - tedy již téměř vyhaslý, zdá se, že tu na Vás Uctívač čekal delší dobu. Jakmile jste dorazili, tak vás začal poměrně drsně ošetřovat - zapomeńte na mystické dlaně, tenhle chlápek se s ničím nemaže, ovázal vám zranění tak silně až jste u toho skučeli. Škrábance nemilosrdně polil alkoholem a pomocí kunaie odstranil úlomky nečistot, které se vám dostaly do ran. Když skončil, tak jste měli oba pocit, že vás právě přejel buldozer. Na druhou stranu cítíte, že to jeho ošetření je opravdu precizní, sice je vám na umření, ale do zítřka budete stoprocentně fit. Uctívač před každého z vás postavil flašku saké s tím, že to máte vypít - prý anestetikum. Pak si prokřupal prsty a HOLÝMA RUKAMA se začal hrabat v uhlících, ze kterých výtahl v alobalu opečené jídlo - brambory a nějaké maso. Na rukou nemá žádné popáleniny, jako by se vůbec nehrabal v ohni o teplotě 600-800 celsia a pustil se do jídla, většinu si vzal on, vám nechal jen pár kousků. Moc toho nenamluví, ale hodní sní a překvapivě hodně též vypije, už má v sobě 4 flašky saké a vypadá jak "urvaný ze řetězu" co se chlastání týče. Než jste šli spát tak jen zahlaholil trochu veseleji: Zítra vyrazíme do Konohy, stejně tam mám něco málo na práci. A jinak ještě jedna věc - Kumori - vím, že ti to je teď asi jedno, ale mohu tě ujistit, že naše organizace nemá zájem o tvůj byakugan na žádný pád, takže se nemusím o svá očička bát. Trochu pobaveně se ušklíbl a pak zalehl a začal mocně chrápat, tohle není očividně ninja-spánek, máte pocit, že teď byste ho mohli zabít bez sebemenších potíží...jenže je to Uctívač...těžko říct, ale ten jeho spánek vypadá opravdu opravdově. |
| |
| Takahashi Reizo *Karasu* Zaútočit na toho velitele s ochrannou aurou byla fatální chyba, které sis však všiml, až ve chvíli, kdy se vaše čepele střetly. Z jeho aury totiž vyletěly "astrální meče", které tě obstoupily a byly by tě na místě rozsekaly na nudle, kdybys neměl dostatečně dobré reflexy. Máš celkem štěstí, že ostatní samurajové se do toho nepletou a nevyužívají toho, že se nekryješ. (To je ten jejich čestný způsob boje.) Jejich velitel tě však "mydlí hlava nehlava" svými dvěma katanami + 8 dalšími astrálními, ke všemu zjišťuješ, že krom toho, že má 2+8 mečů (5x víc čepelí jak ty), tak je i lepší šermíř a to ne o málo. V jeho tváři vidíš jen plné soustředění, leckdo v jeho situaci by se smál jak šílený maniak či křičel na tebe "chcípni" atp. On ne, jen kamenný výraz a maximální soustředění, ačkoliv má teď ve všech ohledech navrch, tak tě stále nepodceňuje. Naštěstí pro tebe se z vysílačky ozval mistrův hlas: Ty debile!!! Je to šermíř, s těma se bojuje na dálku...bohajeho ty seš fááák vemeno....no nic jdu za tebou... Sotva to dořekl, tak jsi jen zaslechl Hashiův hlas (tvůj sensei): Vhůůůzháááá teď všichni chcípnete!!! MUAHAHAHAHAHÁÁÁÁ...., kolem tebe proletělo něco rudobílého, narazilo do těla velitele samurajů a "zarvalo" ho to do zdi, ten nešťastník pokud není rovnou mrtvý tak dozajista brzy bude, protože síla toho nárazu by rozdrtila hrudník a další kosti snad i slonovi. Když se rozplynul prach, tak vidíš mistra, jak je obalen jakousi rudou aurou, která kopíruje jeho tělo a zvýrazňuje jeho uši...navíc mu z kostrče vycházejí 3 rudé ocasy. Také jeho oči jsou rudé a je v nich jen úzká štěrbina. Vypadá, že se náramně baví, v levé i pravé ruce se mu objevily dvě rudé koule chakry a v děsivé rychlosti se vrhl proti zbylým samurajům. Ve vzduchu se ještě roztočil kolem vlastní osy a před dopadem jsi zaslechl jen jeho hlas jak křiknul: Katon: Nijuu-tatsumaki Rasengan! Následovalo jen světlo, detonace a mnoho teplo. O tom co se stalo s těmi samuraji vůbec nepochybuješ. Tlaková vlna a síla exploze je musely roztrhat na kousky, pokud je ovšem předtím nespálil žár výbuchu na prach. Skrz dým vidíš kulovy, ale propotácel se skrze něj až jsi vylezl na ulici, kde je již tvůj mistr (již nemá tu podivnou rudou auru) a sebevědomě se na tebe šklebí. Jeho technika zdemolovala naprosto všechno na co narazila - celý vestibul kasina je srovnaný se zemí a kráter zasahuje i do ulice. Mistr se na tebe zašklebil a řekl: No...a teď půjdem...lekce druhá, půjdeme důstojně a vklidu, jen ať ostatní vidí, že se jich nebojíme. Ať se bojí oni...nebudeme utíkat, a každého kdo se nám postaví do cesty prostě a jednoduše zabijeme. Kapiš? Poté si přehodil tašku plnou peněz přes rameno a pomalu vyrazil ulicí ven z města. Všiml si ještě jednoho zdrceného kluka (ten cos mu zabil mámu a nechal ho jít) a sebevědomě se usmál načež mu řekl: Tenhle můj společník je tvůj budoucí nepřítel, tak pilně trénuj, abys ho mohl zabít. Nauč se ho nenávidět a pak...ho sundej bez pardonu... Hodil mu svazeček bankovek (hádáš tak 200 000 ryů) a kývl na tebe, když jste poodešli dál, tak jen dodal: A ty si toho kluka dobře zapamatuj, jednou tě zabije. Stejně jako mě zabijí jiní...muhahaha...ale na to budou muset ještě kluci hodněěě máknout. Z města jste vyšli bez problémů, nikdo se vám nepletl do cesty, ani samurajové, kteří se vůbec neobjevili. Buď se vás bojí - ale to neodpovídá jejích pojetí cti, i tak by vás napadli - nebo prostě mají jiné rozkazy, těžko říct. Došli jste na mýtinu v lese a mistr jen přikázal: Mám hlad, obstarej mi kus žvance a nějakej chlast...kousek vodcaď je vesnice, tak sebou hoď... Pak se spokojeně nátáhl na zem a kouká na oblohu, zatímco žmoulá v hubě stéblo trávy. |
| |
| Zmařená mise - Nepokouším se jakkoli odporovat, říkejte mi ninja Nelíbí se mi s jakým sarkastickým, výsměšným tónem s námi mluví, nesnáším jak se na nás šklebí a ten jeho pohled plný opovržení a nadřazenosti. Nejraději bych mu ten jeho škleb vymazala ze tváře. Ale nemůžu. Klidni se Hokato, no tak, klid, nemůžeš nic dělat, je silnější než ty a Kumori dohromady,… Zamračeně na něj hledím. A to o dost. Když však odpoví na mou otázku kladně, půlka mé zloby je pryč. Ze srdce mi spadne obrovský kámen a já si oddechnu. Díky bohu, … “Ještě, že tak.“ Zamumlám si a Uctívač zřejmě ví, že odpověď na jeho otázku je také kladná. Půjdu za ním. A ráda. Muž se dá náhle do běhu a mě s Kumorim nezbude nic jiného, než ho slepě následovat. Huuuga je na tom bohužel hůř než já, neskončil jen s jemně popálenými ruky a oděrkami, zřejmě má i něco s žebry a nohou, jelikož se na nich sotva drží a často padá. Po druhém pádu se nad ním slituji, seskočím k němu, zvednu ho na nohy, jednu jeho ruku se přehodím přes ramena a jednou mojí ho obejmu a pokračujeme v cestě. Asi bude protestovat, že mu pomáhá ženská a to o hlavu menší než on, ale musí to přežít, sám by sotva doběhl. A bolelo by ho to víc a víc. Společně dorazíme k menší mýtince, Uctívač tam na nás zřejmě již delší dobu čeká, jelikož menší ohníček již téměř dohořívá. Muž se šklebí. Zase. Po chvíli nám k mému překvapení začíná ošetřovat zranění, a zřejmě nerad, jelikož to provádí tak nepříjemně. Ovazuje nám všechna zranění tak silně a pevně, že nás bolí ještě více, na škrábance a různé oděrky nemilosrdně lije přímo alkohol, takže to štípe jako čert a příšerně to pálí, a ke všemu nám ještě kunaiem vyrývá nečistoty z ran, což je hrozné. Snažíme se s Kumorim tvářit statečně a polykat hořké slzy, které nám sem tam vytrysknou kvůli nepředstavitelné bolesti, ale i tak skučíme. Ovšem, po jeho ošetření cítím, že do rána budu zase jako řípa, i když všechna zranění štípou. A to nechci vědět, jak je na tom Kumori. Prázdně hledím na dvě plné flašky levného sakého, které před nás Uctívač položil se slovy, že to působí jako anestetikum. V opilosti zapomeneš na bolest, jo jo,… Nemám nějak velkou tendenci odporovat. Popadnu flašku a přiložím si ji k ústům, pak ji však zase položím a udiveně hledím, jak se Uctívač hrabe v horkých uhlících o teplotě snad osm set celsia holýma rukama a přesto nemá žádné popáleniny. Vytahuje jídlo a v tu chvíli se ozve můj žaludek. Ušklíbnu se. Od rána jsem nejedla. Nechává nám však málo a většinu si vezme on. I tak jsem mu vděčná. Sama jsem si vzala jen pár rýžových koulí, počítala jsem, že se najím, až dorazíme do Vlnkové. Jenže tam už nedorazíme. První lok z lahve plné opojného sakého. Piji jen příležitostně. Při oslavách. A těch v této pochmurné době už moc není. Takže vlastně nepiju vůbec a jsem de facto abstinent. Po druhém loku už nad zachováním mého já abstinenta moc nepřemýšlím a stejně tak mi nepřichází divné, že Uctívač v sobě má už půl druhé flašky. Nechť žije alkohol, to nejúčinnější anestetikum, které si všichni rádi dáme. Nevím jak je na tom Kumori. A upřímně mě to v lehkém alkoholovém opojení moc nezajímá. Jakožto abstinent je na mě už i půlka flašky moc. Pokouším se vstát, ale nejde to. A tak se prostě doplazím k některému za stromů a opřu se o něj. Je to pohodlnější. Saké může mít nanejvýš sedmnáct procent alkoholu. Kolik je tady? Snažím se z drobného písma něco vyčíst. Tato láhev obsahuje patnáct procent alkoholu. No to potěš koště. Zamračím se. Hlavně se neopij, Hokato, hlavně se neopij. Je to jen flaška a ten Uctívač má v sobě už tři a něco a tváří se stále stejně,… byl předtím veselý? I Kumori má takový uvolněný výraz. Nebo se mi to zdá? Při tři čtvrtě flašky v sobě sotva vnímám Uctívačova slova, ale to nejnutnější jsme pochytila. Slepě přikyvuji, dopiju flašku a unikám do náruče spánku. A teď jsem doplnila svou denní spotřebu tekutin. Když před sebou Hokato uvidí flašku, tak ji prostě musí vychlastat úplně celou, no joo, … Naposledy zapřemýšlím o své naivitě a Co když v tom chlastu něco bylo? ale pak stejně usnu. Ráno je kruté. Hlava mě pobolívá, ale zranění se nehlásí. Uctívač nás budí celkem brzy. Až nezvykle brzy. |
| |
| Hatake Katsumi - stále s Hebim: Hebi si tě vyslechl a pak se trochu zachmuřil, chvíli vypadá jako by o něčem přemýšlel a nakonec se pousmál. No..tak tedy ještě jednou - abych získal z tebe co chci, tak s tím musíš souhlasit - protože hrabat se někomu v podvědomí a genetické paměti, lze jen, pokud ten dotyčný s tím souhlasí ... prostě takhle to funguje. A teď k tomu zbytku - smlouva jak mi jistě dáš za pravdu je jen cár papíru a může či nemusí být dodržena. Vlastně nemáš žádnou záruku, že tě neodpravím potom až dostanu co chci, takže tedy je to opět a zase jen otázka důvěry. Hmm... jakpak asi vyřešíme tuhle kvadraturu kruhu co? Ty my nevěříš - což je při mé pověsti a přístupu k lidem pochopitelné... hmm... tak co to udělat takhle, dáš důvěru v mé lékařské schopnosti a nebudeš pochybovat o tom, že tak složitou operaci jako je tahle zvládnu a já ti na oplátku dám jakous takous jistotu, že tě nezabiju. Jak jsi si všimla, tak používám velmi specifický druh klonů, které mají své výhody a nevýhody. Je to nejsilnější typ klonů co znám, ale má pár drobných nevýhod... takovou základní nevýhodou je, že když je zabit klon, zhynu i já, proto je používám jen omezeně a jen tehdy jsem-li si jist, že jejich ani má smrt nehrozí. Pro stvoření takových klonů je nezbytná znalost jistých kinjutsu, které jsou dávno zapomenutá... tedy alespoň donedávna byla, než jsem oživil. Jedním z těchto kinjutsu je poměrně jednoduchá technika "Pokrevního spojení". Použijeme na sebe jednoduchou techniku, kterou tě naučím a tím propojíme své životy, pokud tě zabiju zemřu i já a obráceně.... samozřejmě si můžeš myslet, že to mám pojištěné, aby se mi to nestalo... a víš co? Máš pravdu... ale mohu tě ubezpečit, že ztrátu, kterou bych utrpěl, kdybys pokrevní spojení využila proti mě, bych utrpět nechtěl. Sice bych přežil, ale ... no... není to zrovna něco o co stát, zkrátka by se mi to nevyplatilo a to docela hodně. Přeci jen mám své originální tělo rád...chmchm...narodil jsem se s ním a žádné jiné bych nedokázal využívat tak dokonale jako tohle. Takže suma sumárum - když přistoupíš na pokrevní spojení, tak tě nemůžu zabít aniž bych nepřišel o své originální tělo což bych tuze nerad, přeci jen jsem na něm provedl tolik úprav, že bych se tím dost oslabil. Tak co? Stačí ti taková jistota... á ano chápu, zase si myslíš, že se může stát, že i já budu mít takto přes pokrevní spojení možnost tě kdykoliv zabít, a že je to vlastně výhoda pro mě, když mě to nezabije a tebe ano... ale věř tomu, že opravdu nemíním přijít o tohle své tělo... rozhodně ne kvůli tobě. Hebi se zavrtal hlouběji do křesla a odkryl mírně své zuby, když se trochu pousmál - ten jeho výraz, jeho postoj - ne nemáš pocit, že by tě chtěl zabít a nejspíš ani nebude chtít. Tomuhle chlápkovi jde o jiné věci než o zbytečné zabíjení... tedy zbytečné... no záleží na tom co on považuje za zbytečné a co ne. Jestli jsou pro něj všichni lidé jen genetický materiál, přístupové cesty k poznání a pokusná morčata tak je to vždycky ošemetné, ale ty nejspíš spadáš do kategorie "přístupová cesta k poznání", takže tě nebude mít snad důvod zabít. A získat přístup do vzpomínek svých předků - k Hatake Kakashimu a jeho technikám - získat sharingan, který možná bude fungovat lépe než ten Kakashiho... to možná za to riziko stojí. Ostatně jestli je Konoha vyřízená a samurajové půjdou po ninjích jak slepice po flusu což se dá v stávájícím politickém klimatu očekávat, tak by nebylo od věci mít dost silnou protizbraň. Navíc Hebi... možná by mohl být i spojenec. Jestli má takové kontakty a znalosti, třeba by se nechal přesvědčit k tomu, aby znovu pomohl vybudovat ninja svět... no to spíš ne (ten by ho vybudoval pouze jako obrovskou laboratoř pro své pokusy) ... ale možná by mohl nějak nepřímo napomoci. Zatímco tak uvažuješ, tak Hebi znovu promluvil, tentokrát je v jeho hlase cítit upřímná zvědavost: Mimochodem Katsumi... zajímala by mě jedna věc... co vlastně chceš potom dělat? Podle toho jak to vypadá, tak ty i ten Yoshio jste vyřízení a všichni po vás - kromě mě teda... pro mě jste zajímaví ... - půjdou. Možná bychom mohli udělat ještě jeden obchod. Hodil by se mi pár "poskoků", kterým bych mohl svěřit úkoly, na které se sám necítím dostatečně... jak to říct .. zkrátka jsou tu věci, které bych rád vyřídil, ale zase mi nestojí za to, abych to vyřizoval osobně, ale současně jsou ty úkoly takového charakteru, že je nezvládne každý. Navíc... určitě jsi už slyšela o Uctívačích Kyuubiho a Následovnících Velkého Oka... takové dvě dost.. ehm... idiotské organizace, které chtějí rozpoutat válku proti samurajům a přitom se vzájemně nenávidí. Bohužel mají přístup k technikám a artefaktům z dávné minulosti - mimo jiné ke Kyuubiho chakře, kterou umí duplikovat a ti druzí zase dle všeho ke sharinganu a krvi Uchihů - takže jsou dost nebezpeční. Jak pro samuraje, tak pro všechny ostatní... pro mě jsou to jen bandy idiotů, kteří si myslí, že mohou obnovit ninja svět, když všechno kolem sebe zničí či podřídí násilím své vůli... jak primitivní.. Hebi si trochu povýšeně odfrknul a dolil si další saké (máš bůhvíproč pocit, že on ho nepije kvůli alkoholu, protože je na něj nejspíš imunni - vypil toho už tolik, že by to na něm mělo být vidět). Já mám obrovský rezervoár informací a přístup k naprosto všem ... tedy většině ... technikám, Kekkei Genkai a dalším srandám ninja světa. Ty jsi - co si budeme nalhávat - jen ztracená holka co však může, lecčehos s mou pomocí dosáhnout. Nechám ti poměrně volnou ruku. Jestli si chceš založit svoji vesnici - klidně můžeš třeba tady, mě to nevadí, sem žádný samuraj nevleze... zajistil jsem aby tohle místo mělo HODNĚ ŠPATNOU pověst... lépe řečeno tu NEJHORŠÍ... aneb kdo sem vleze, nevyleze... nuže co myslíš? Hebi se opět zavrtal do křesla a probodává tě pohledem - snaží se nejspíš (bez použití nějakých technik) odhadnout tvou reakci a tvou povahu, aby věděl co od tebe čekat. |
| |
| Masakr Hyuugů Když jsem se přes své brouky dozvídal, co se stalo, tak jsem byl doopravdy vyděšený, protože jsem si myslel, že jsem zavinil smrt spousty lidí. Vždyť jsem to tušil... Proč jsem to udělal... Vždyť je ze mě zrůda, pomohl jsem zabít tolik lidí. Doufám, že nebyli nevinný, protože jinak to bude pro mě příšerné... Když nad sebou takto běduju, tak se to odehrává jen v mé hlavě, kdyby se na mě někdo teď koukal, tak by viděl, že to se mnou ani trochu nehlo. Během chvilky ke mně dopluje i další informace, že jsem nebyl jediný, kdo pomáhal vyvraždit klan Hyuugů. Byli do toho zapleteni další lidi z mého klanu a z klanu Nara. Když jsem na nich detekoval i brouky mích kamarádů, tak jsem přemýšlel, jestli secítí jako já. Bohužel ke mně nedoletěli jenom signály, co se děje s Hyuugama ale i spousta příšerných obrázků, které rozhodně nebyli hezké... Vyslechl jsem je a když jsem se zatvářil trochu udiveně, což možná ani nebylo vidět přes tu bundu. Jestli mě bude učit legendární Aburame, tak kdo bude učit ostatní, co museli vytrpět tolik co já... Doufám, že budou mít stejně dobrého Senseie. No možná ne, přece jenom být nej by nemuselo být špatný, kdybych byl nejlepší ze všech... Tato myšlenka mnou proletěla během pár sekund a já jsem se cítil o něco lépe, ikdyž před chvílí jsem napomáhal vyvraždit celý klan. Když nad tim přemýšlím, tak si říkám, tak to ani nebylo moc špatné, že jsem ty Hyuugy vyvraždil,když dostanu takového Senseie... Kdyby mě naučil, vše co zná, tak bych byl jeden z nejlepších v celém klanu, v celé vesnici, možná i v celém světě. Tato možnost se přece jenom nenaskytne každý den, takže by bylo docela dobré to přijmout... Po chvilce přemýšlení řeknu: "Děkuju, co jste pro mě udělali." Okamžitě vyrazím domu a mezi tím přemýšlím nade všemi možnostmi, co by se mi otevřeli, kdyby se to povedlo. Kdybych měl, třeba také masožravé brouky, nebo něco podobného, tak již budu ohromně dobré... Dojdu domu a okamžitě zamířím do pokoje, ani nepozdravím mámu a už si navlíkám přes hlavu pyžamo. Je to sice divné, tato odpoledne být již v posteli, ale je to lepší než trpět tím, že se musí čekat. Snažím se usnot a přečkat tím tento den... |
| |
| Konoha? Za co?! A mám vůbec na vybranou? Boj v této situaci nepřichází v úvahu, protože nevím, jak dlouho už jsi tady a co jsi stihl mezi tím podniknout. Za další, ty o mě víš hodně. Já o tobě nic. Ale určitě si aspoň na úrovni Jounina, když si troufáš vloupat se pod palác Hokage. Před tě upozorňuji, že o té věci pod palácem nic nevím. Sakra dostal jsem se to ale do pěkně blbé situace. Proč zrovna Konoha? To je jediné místo, kam se v životě už nechci vrátit a on mě tam vede. Super! Budu to hold muset přežít, abych přežil. Ten chlápk mě má v hrsti a moc dobře to ví. Ihned se začnu oblékat. Když to musí být, tak ať to mám rychle za sebou. Když dokončím všechny přípravy, nervózně se Taka optám: Tak co? Vyrážíme? Chci to mít rychle za sebou. Jo a upozorňuji tě na jednu věc. Pokud mi nepůjde o kejhák, neholá zabít jedinou osobu v Konoze. to s radostí přenechám tobě. To by mi tak ještě scházelo, aby mě měli za vraha. Nestačí že už si myslí, že jsem prodal tajný informace Konohy. Pche, to bych nikdy neudělal. Já jen nemoh unést ty jejich pohledy na mě. Ať vyrazíme na cestu hned nebo až ráno každopádně nasadím celkem ostré tempo. Pokud nestíhá,jeho smůla. Cestou se s ním nijak nebavím, pokud nezačne on. Nakonec po dlouhém rozmýšlení mu sdělím mou strategii. Myslím si, že by bylo dobrý hradby překonat tam, kde se dotýkjí hor. Bude tam sice dost stráží, ale zase se tam lépe skryjeme a palác je odtamtud myslím kousek. Už si to také tak dobře nepamatuju. Už je to nějakej pátek co sem tam byl naposledy. |
| |
| Návštěva u Hebiho - Skutečně jsem povolila ten sebepoškozující manévr? Mezitím, co Hebi střídá všemožné výrazy, a možná mu to do jisté míry připadá vtipné, já mezitím trnu na židli, co mi vlastně řekne. A celé mi to nějak zajímavé či vtipné ani nepřipadá - vždyť tady jednáme o mě, a nejenom o mě, jako o tom, co budu dělat, ale i o mě, jako že o mé osobě a teoreticky i mém životě.. Když promluví, pozorně poslouchám. Jestli mi ujde jen nějaké slovíčko, taky bych mohla přeslechnout něco nanejvýš důležitého, a pak by se mnou mohl být ámen, ani bych pořádně nevěděla jak. Vyřešit to nějakou technikou? Je pravda, že je to mnohem průaznější řešení, než nějaká oběma podepsaná smlouva. Ale stále to nezní úplně dobře. Jestliže je Hebi sktuečně tak silný, a jako že nejspíše je, jistě si většinu takovýhlech riskantních technik nějak pojistil - to se dá odhadnout především díky těm klonům založeným na podobném principu. Kdyby po zabití klonu zemřel i on.. No, není to podle mě v takovém případě právě nejlepší nápad podobnou techniku vůbec používat. Já bych ji teda určitě nepoužila, i když i ten klon je pochopitelně pekelně silný, zvláště pokud má všechny Hebiho schopnosti, a tak by i jej bylo těžké porazit. Ale tak, třeba by se stalo.. A byl by to jenom klon, protože pravý Hebi by se schovával někde úplně jinde.. A kvůli tomu by pravý Hebi musel zemřít? Je pravda, že taková možnost není tolik pravděpodobná.. Ale přeci jenom, stát se může cokoliv, a Hebi zrovna nevypadá na lehkomyslného člověka. A ano, měla jsem pravdu. Ještě aby to neměl pojištěné. To by mi k tomu, co o něm prozatím vím, vůbec nesedělo. Vypadá spíš na člověka, který nechce ponechat nic náhodě (což by souhlasilo vzhledem k pověsti, kterou si vytvořil, tomuto sídlu, a tak podobně). Jinak jeho návrh zní teďkon i celkem rozumně. Má to sice možná ještě nějaké své proti, ale už nejsou nijak výrazná. Ono taky co bych chtěla dělat jinýho, než na to přistoupit. Jistě, s trochou štěstí mě nezabije, kdybych odmítla, ale viděla bych to na nějaké přemlouvání a podobně, spojené klidně s šikanou a mučneím, takže bych nakonec musela přistoupit. A ono na druhou stranu.. To teď taky nezní úplně špatně. Mám možnost získat Sharingan. Dosti silná zbraň. Nejspíše by byl i silnější než byl ten Kakashiho. Možná by se dalo přejít i k nějakým technikám Hatake Kakashiho. Moje Chidori by bylo dokonalé. Vlastně.. Je to naprosto úžasná nabídka! Možná poněkud riskantní, ale to riziko se teď razantně snížilo.. A.. Také je možné, že z Hebiho by se mohl stát spojenec. Přeci jenom, zjevně se ve světě dost vyzná, má jistou pověst.. Nikdy jsem nechtěla být nějakým velkým velitelem, ale když o tom tak přemýšlím.. Mohla bych se klíďo píďo zkusit zasloužit o obnovu ninjů. A nebo taky ne. Už jsem řádně dokázala, jak jsem sobecká. Takže.. Bych se to měla snažit napravit! Jo, -ttebayo! V duchu se trochu kysele usměju. Tak takovéhle moje povaha úplně není. Beru to trochu jinak. Jednou zbabělec, dvakrát zbabělec. Co si budeme povídat, jestliže se ze mě vyklubal sobecký člověk, prostě a jednoduše není jisté, jestli bych to dokázala změnit natolik, abych vedla nějakou partu lidí, takže.. Prostě hraju za sebe. Jsem trochu mladá na to, abych organizovala vzpouru proti samurajům. A nebo se svým věkem jenom konejším? Z mých úvah mě vytrhnou Hebiho další slova. On, Hebi.. Má spoustu přesvědčivých argumentů, když se někoho snaží k něčemu přesvědčit. A i toto je přesvědčivé. A mimo jiné i pravdivé. Původně jsem šla s Yoshiem prostě proto, že jsem chtěla najít nějaký nový smysl mého dalšího fungování, a doufala jsem, že bych ho nalezla u jeho příbuzného, o kterém se zmínil. Ale to je poněkud nejisté.. Kdežto tato nabídka zní mnohem jistěji, mnohem přesvědčivěji. Ne, že by znělo hezky dělat poskoka nějakému psychopatickému bůhvíčemu, ale na druhou stranu, jak on říká, on má všemožné informace, možná by mě naučil i nějaké techniky, díky němu dostanu nějaký úkol a svým způsobem i zázemí, a v podstatě mi nechává volnou ruku, dokud se nebudou moje plány křížit s jeho.. Což celkem ujde. Akorát musím splnit nějaký ten úkol v jeho jménu.. A jinak mám v podstatě volno. To zní.. Více než lákavě. Na mém výrazu je znát, že jsem na všechno ochotná přistoupit, ještě dřív, než to vyslovím. "Hebi - san.. Ohledně tvojí první otázky ohledně toho experimentu.. Ano, souhlasím s tím, pokud dodržíš co jsi řekl a spojíme se tou technikou Pokrevního spojení. A pokud jde o tu druhou otázku.. Sám moc dobře víš, jak máš přesvědčivé argumenty." Pokrčím rameny a pousměju se. Tímto s tím taky dávám souhlas, protože jak to Hebi líčí, a jako že to líčí nadmíru fikaně, je pro mě nejvýhodnější možností mu na to přistoupit. Sleduji Hebiho, co udělá teď - očekávala bych, že mě teď bude učit tu techniku, či co. "Mimochodem, Hebi - san.. Dá se ta technika Pokrevního spojení potom někdy zrušit?" U této otázky nevypadám nijak napjatě. Ani nedokážu rozhodnout, co by pro mě bylo lepší. Ono obojí by mělo své výhody a nevýhody. Výhodu jistě tu, že Hebi by nikdy nemohl jít proti mě, pokud to ovšem není masochista, na což, upřímně řečeno, moc nevypadá, pokud vezmeme v úvahu, že všechny jeho dosavadní sebepoškozující techniky jsou něčím pojištěné. Na druhou stranu by tu ale byla nějaká nevýhoda. Hebimu se kvůlivá jeho slávě a známosti ve světě může velmi snadno stát, že pak bude terčem neustálých útoků. A co když některý z nich náhodou nepřežije? Zemřela bych i já? Je znát, že otázka je myšlená spíš doplňujícně, a že jinak počítám s tím, že jsem na to prostě přistoupila. |
| |
| Hatake Sakumo - cesta za "pokladem" do Konohy: Poměrně rychle cestuješ se svým neznámým "partnerem" který se ti po cestě představil jako "Panter" směrem na Konohu. Po cestě se nic nezvyklého či zvláštního nestalo - trvala krátce , pouhé dva dny. Jakmile jste dorazili ke Konoze všimls něčeho nezvykého. Již z dálky vidíš několik sloupů dýmu. Jakoby snad v Konoze zuřil nějaký boj, ale žádné útočící nepřátele nevidíš. Každopádně pro vás je toto výhoda, protože při bojí a zmatcích, které boj přináší to máte mnohem jednodušší co se infiltrace týče. Na druhou stranu, pohybovat se po ulicích, kde zuří boje přináší "jistá" rizika. Když jste se přiblížili až k místu, kde se hradba setkává se skálou, všimli jste si poměrně "slušné" díry ve stěně (někdo patrně dostal nápad se tudy "probít" do Konohy a buď si na to vzal nějaký kanón, nebo ... prostě "vykopl vykopl" dveře nějakou tou technikou. "Panter" trochu ohledal místo zásahu načež na tebe kouknul: Cha.. vypadá to, že se věci daly do pohybu dřív než jsem čekal. Bude to trochu komplikované... ale.. haha... také zábavné... a dobře se podívej, tohle je naposledy, kdy vidíš Konohu - hádám, že za pár dní už tu nic a nikdo nebude. Pak mávl rukou na znamení, že ho máš dovést nejlepší cestou k paláci Hokage a "dal ti galantně přednost" při vstupu do Konohy. |
| |
| Hokato Nara - probuzení do ještě horšího dne, než jsme čekali: Jakmile tě Uctívač, který se ti poprvé představil jménem - Toshiro Hishi - vzbudil, tak sis to nejprve neuvědomila, příliš zaujatá svým rozbolavěným tělem, ale po několik minutách sis toho všimla. Hyuuga Kumori nikde a na okraji louky vidíš dva čerstvé hroby, je celkem snadné domyslet si kdo v nich je. Uctívač na tebe koukl a prohrábl si své zrzavé vousy: No holka, tak tvůj kamaradíček to zabalil... je mi líto a jsme na to sami. A než mě začneš obviňovat, že jsem ho odkrágloval já, tak si to dvakrát rozmysly, protože za á jsem k tomu neměl jedinej důvod a za bé bych tě pak mohl snadno odkráglovat taky. Pokud tě to zajímá, tak spáchal harakiri ... asi neunesl, že má rodinu i klan v trapu... no zkrátka svět nepatří slabejm, kor ten dnešní ne. Jinak - abys nebyla překvapená - jeho byakugany jsem si vzal. Uctívač poklepal na batoh a trochu drsně se ušklíbl. Nic nesmí přijít nazmar, máme-li to těm zasranejm samurajům jednou natřít. Chvíli tě nechal na pokoji, takže ses mohla i vklidu najíst a srovnat si myšlenky. Ten chlap je zvláštní - to jednoznačně, na jednu stranu drsnej a dost možná sadistickej, krutej zabiják a přitom na druhou je v něco ... něco co ho hodně přesahuje, jakoby to nebyl ani člověk, ale ztělesnění nějaké vyšší bytosti. To obrovské množství energie, to odhodlání ... trochu tě může napadnou, jestli tohle náhodou není nějaká reinkarnace slavného Naruto, ten prý byl taky hodně nezdolný. I když asi ani ne zdaleka tak drsný a krutý. Po čase vyrazíte ke Konoze, Uctívač se nijak zvlášť nezdržuje a zamíří k místu, kde se ochranný val střetává se skálou, z Konohy vidíš stoupat sloupy dýmu - patrně tam zuří boj. Toshiro to jen okomentoval slovy: Tak už nám to začalo, tohle je začátek konce Konohy, hip hip hurá....Katon: Oodana-Suri Rasengan! Následovala rána jak z děla, když obrovská rudá koule, kterou hodil Toshiro proti zdi, zbourala kus hradby a udělala tam pěkný vchod. Tihle nechodí dveřma..., napadlo tě tak pobaveně, ale to už Toshiro začal velet. Tákže holčičko, nejdřív se stavíme na sváče u Narů, podíváš se jestli ještě žije tvoje rodina, někoho tam zabijeme, něco si tam vezmeme a půjdeme dál... na zbytečný zdržovačky nemám kdy, v Konoze teď zuří občanská válka mezi radnicí a párti naivkami co si myslí, že ještě můžou něco změnit... heh... řekněme, že nám naposledy v případě některých vzplanula tzv. ohnivá vůla... i když... už je pozdě, příliš pozdě... i když možná vyhrají, tak to tady samurajská armáda srovná se zemí. Pak se ušklíbl a vyčkal tvé reakce. |
| |
| Aburame Takeo - převrat v Konoze: Šel jsi spát a kupodivu tě ani moc netrápily noční můry z toho co jsi viděl předchozí den, možná taky proto, že na nějaké noční nebyl čas. Probudil tě zvuk tříštěného skla a následné detonace, která zničila část domu tvé rodiny. Nějak ti došlo, že někdo hodil do vaší kuchyně kunai s výbušným lístkem. Za chvíli si zaslechl svého otce jak na kohosi řve a pak další zvuky boje. Když ses konečně dostal ven z postele, tak jsi spatřil matku, která je lehce zraněná a trochu v šoku z tohoto přepadení. Otec bojuje s někým venku. Matka ti jen řekla, abys šel pomoci otci, že vás někdo přepadl a pak omdlela - asi utrpěla otřes mozku při explozi. Když jsi vyběhl ven, viděl jsi dva své bývalé spolužáky - jednoho z klanu Izunuka a druhého z klanu Sarutobi, jak útočí na tvého otce. Když si tě všiml ten z klanu Sarutobi, tak vytáhl chakrové čepele a nejspíš (domýšlíš, protože chakru nevidíš) je nabil Fuuton chakrou. Hele, není v tom nic osobního Takeo, ale klany Nara a Aburame zradili Listovou, takže buď zdrhni, nebo zemři! Pohlédl zpříma (a trochu s odporem, jako bys byl nejhorší hmyz) na tebe a před sebe si připravil čepele. Na tuto vzdálenost má celkem výhodu, dostane se k tobě příliš rychle na to, abys ho včas zlikvidoval broukama, samozřejmě, že můžeš manévrovat a zkusit se dostat do výhodnější pozice, abys získal čas na své útoky, ale zkrátka má výhodu. Co znáš tohoto spolužáka, tak ten útočí rovnou a příliš nic nepromýšlí - rozhodně nemíní nechat soupeři jakýkoliv čas, už to že ti dal na výběr mezi útěkem a bojem je na něj trochu nezvyklé, možná mu tento boj vůbec není příjemný (Komu by byla občanská válka příjemná že? Včera sousedi, dnes nepřátelé...). Tvůj otec zatím bojuje s tím z klanu Izunuka a příliš se mu nedaří, rychlé útoky pomocí Tsuugy a Gatsuugy dokážou dost rozptýlit brouky. Matka je kdesi v domě, který zčásti hrozí. Je kolem 4té ráno a je ještě tma, po celé Konoze lze slyšet zvuky bojů a tobě zvolna dochází o co tady jde. Nejspíš vypuklo povstání proti Radnici - důvodem musel být masakr Hyuugů, kterého se právě klany Aburame a Nara účastnily. |
| |
| Hatake Katsumi - Operace "naval DNA a uvidíme" :D Hebi se při tvé otázce jen usmál a řekl: Jistě, že se dá to pokrevní spojení zrušit, ostatně očekávám, že to zrušíme ihned po tvé zdařilé operaci - samozřejmě pro zrušení je nutný souhlas obou. Poté na tebe pohlédl a v tvé mysli se objevila dvojice velkých hadích očích, následovala bolest na levé straně krku za ramenem a ty tušíš, že tě kousl had. Namísto jedu však udělal něco jiného - cítíš jako by se do tvé krve dostala cizí chakra... a to dost mocná, chová se dost agresivně a za chvíli máš horečku, sucho v ústech a trochu se třeseš. Z iluze jsi už venku a vidíš, jak Hebi drží tvou ruku a provádí nějaké pečetě (jedna ruka je tvá a druhá jeho). Dvojité stětí hada je dost... specifická technika... zapamatuj si dobře tyhle pečetě. Kdykoliv je provedeš a použiješ toto kinjutsu, tak nás oba zabiješ... tedy hlavně sebe, já jak jsem řekl mám jistý druh pojistky, ale i tak mě to ... hmm ... znepříjemní život. Pak skončil - ty se cítíš velice nemocná. (Pečetě sis však zvládla zapamatovat.) Hebi ještě předtím, než ses odporoučela do bezvědomí řekl: Toho na krku si nevšímej - je to prokletá pečeť, bez ní by nebylo možné vytvořit mezi námi pokrevní spojení - naučím tě jí pak používat, narozdíl od dob minulých, kdy "instalaci" prokleté pečeti přežil 1 z 10 subjektů jsem já dost pokročil a mohu říct, že určitě přežiješ. I když ... ti asi není teď dobře... Poté vše zmizelo v temnotě a ty jsi se propadla do bezvědomí. Nevíš kde jsi, ani kolik času uběhlo... cítíš se strašně slabá a vnímáš jakoby vzdáleně čísi hlasy. Hmm... nečekal jsem, že to půjde tak snadno... kompaktibilita je dokonce na 95% ... skoro jako by byla Uchiha.. heh... Hebi-san, ale nevypadá příliš dobře, navíc jste nám lhal a několikrát mě i jí podvedl... tak si představujete partnerství... Ale prosim tě Yoshio, neudělal jsem nic jiného, než že jsem vás oba zesílil. Ona má prokletou pečeť a teď i sharingan a ty máš taktéž prokletou pečeť. Navíc jsem oběma zpřístupnil vaši genetickou paměť, trocha vděčnosti by neškodila nemyslíš? Ale vy jste také získal přístup k našim vzpomínkám, navíc pokud se nemýlím, tak to, že jste nám dal prokleté pečetě je spíš výhoda pro vás Hebi-san, můžete teď naše těla užívat... Haha... no to nevím proč bych to dělal, navíc ona byla aspoň natolik chytrá, že si zařídila možnost mě tak trochu odpravit, kdybych snad byl na vás.. řekněme... zlý. Poté opět vše zastřela temnota a ty jsi opět upadla do bezvědomí. Když jsi se probudila podruhé, tak vidíš Yoshia, který vypadá celkem rád, že jsi konečně vzhůru, Hebi v místnosti nikde není - tedy aspoň ho nevidíš. Jsi v místnosti, která připomíná klasický nemocniční pokoj se vším vybavením, dokonce jsi na "přístrojích", které monitorují tvé životní funkce. Jsem rád, že jsi konečně vzhůru... nechceš něco? Vodu? Nebo tak..., zeptal se tě Yoshio. Cítíš se ještě hodně zesláblá a v hrdle máš sucho jak na poušti, na levé oko nevidíš, když si přes něj přejdeš rukou, tak nahmatáš obvaz. Zdá se, že Hebi aspoň v něčem nekecal, žiješ a máš (aspoň doufáš) sharingan. Přístup ke genetické paměti máš snad také - ale to budeš muset později sama vyzkoušet, navíc stejně nevíš, jak jí v sobě probudit - tedy jak se domluvit s předky. Na to buď budeš muset přijít sama, nebo se zeptáš Hebiho. Každopádně ta prokletá pečeť na krku jako "dárek navíc" od Hebiho asi nebude to, z čeho budeš zrovna radostí na větvi (nebo možná ano...). //O prokletých pečetích víš jen tolik, že je užíval Orochimaru a že dávaly uživatelům větší sílu. A taky to, že je to Kinjutsu jak "kráva" - možná by chtělo vědět proč. :D |
| |
| Kasíno Zaútočil jsem na velitele, až příliš si jist svými schopnostmi což se ale brzo ukázalo jako fatalní chyba. Najednou vyvolal několik "astrálních" mečů, tudíž najednou proti mě nestál jen on ale ještě dalších asi osm mečů. Měl jsem co dělat abych se vůbec stíhal krýt, natož se na něj snažit jakkoliv zaútočit. Zatraceně jetli něco nevymyslím tak jsem v háji. Asi bych byl po chvíly podlehl jeho náporu kdyby se tam neoběvil sensei a nepoužil nějakou zvláštní techniku. Měl kolem sebe nějakou zvláštní rudou aurua vypadá jako šílenec dokonce víc než předtím. V rukou se mu oběvily dvě koule chakry a snimi zaútočil na zbytek smauraiů, které v mžiku zabil. Stál jsem tam a zíral na tu scénu. Jediné čeho jsem byl před opuštěním budovi schopen bylo že jsem si vzal svojí katanu a vypotácel jsem se na ulici. Oči mě pálily od kouře a měl jsem pocit že mi praskne hlava. Mistr už stál venku a jako vždy se usmíval. Cože odejít v klidu, to se nás nepoukusí zastavit nebo co? Ale jak mistr řekl tak uděla šli jsme městem a nikdo se nám nepostavil do cesty. Mistr se najednou zastavil u kluka co jsem mu zabil mámu. Něco mu řekl a hodil balík penez, poté se otočil na mě a řekl mi o mém budoucím nepříteli. Ehm, nebojím se smrti, ale kdyby mě vážně měl zabít každý komu jsem někoho zabil bude jich pěkná řádka. Vrátily jsme se bez problémů až na mýtinu v lese, kde jsem doufal že si konečně odpočinu, ale sensei měl zase úplně jiné plány. Poslal mě do nějaké vesnice pro zásoby. Hej, zatraceně cvoku co je s tebou já nejsem žádnej stroj, potřebuju si taky odpočinout! Nádaval jsem v duchu, ale nahlas jsem nic neřekl, tušil jsem že by mi to nebylo stejně nic platné. Cesta k vesnici Už na cestě jsem pocitíl patrné známky únavy. Přeci jen poslední dny které byly prakticky bez odpočinku byly hodně náročné. Abych zahnal myšlenky na únavu snažím se projít si události v kasínu, ikdyž mi to moc nepomáhá, né že bych trpěl nějakými výčitkami svědomí, spíš si tak v duchu nadávám za to co jsem vyvedl při poslední m boji s tím samuraiským vůdce. Vrtají mi hlavou také ty schopnosti co použil Cvok - sensei. Vesnice Jakmile dorazím do vesnice vyhledám nějaký obchod, stánek nobo cokoliv podobného kde seženu nějaké zásoby. Až něco takového najdu, zajdu dovnitř a prostě si začnu brát věci co potřebuju (jídlo a hlavně nějaké saké) A případné otázky typu "platit bude kdo?" Odpovím rukou na kataně a slovy: Zabil jsem dneska víc lidí než dokážeš zpočítat tak se mi nepleť do cesty |
| |
| U Hebiho, s Yoshiem - Heh, já žiju?! Já žiju!! Na vysvětlení jenom přikývnu, přičemž hledím bůhvíproč poměrně klidně na Hebiho, a čekám, co bude. Když se objeví dvě hadí oči, tak aniž bych nějak přemýšlela nad tím, jestli to skutečně vidím, nebo je to v mojí mysli, jenom vytřeštěně zírám. Vlastně ani nemám moc co jiného dělat, že ano. Téměř v tu samou chvíli ucítím zvláštní bodavou bolest za levým ramenem - dá se podle hadí hlavy, kterou jsem viděla, repsketive těch očí, tušit, že to byl had, ale jak to jako souvisí s tím, co chce Hebi dělat? Aniž bych se ale stačila nějak bránit, ztuhnu, protože mým tělem se rozlije zvláštní pocit, a totiž jakási cizí chakra, mocná a zároveň agresivní. Napadlo mě, že by mohla být Hebiho, ale jak by to.. Souviselo? Během svého přemýšlení, které začíná být poněkud nesouvislé v závislosti an tom, co se se mnou děje, se začnu trochu třást, a když iluze skončí, tváře mi hoří vnitřním žárem a nejradši bych se něčeho pořádně napila. To už je ale u mě Hebi a s pomocí mé ruky provádí jakési pečetě. Sleduji to trochu otupěle a nechápavě, a stále se třesu, ale jakž takž si to zapamatuju. Tím zabiju nás oba? No bezva.. Sice je to do jisté míry pojistka, ale já už souhlasila s tou operací, a při té nemůžu nic dělat, což znamená, že až se probudím, tak už mi tohle bude k ničemu.. K ničemu.. Myšlenky se mi trošku začnou slévat do jedné, jak mě pomalu začíná ovládat horečka. Víčka se mi lehce sevřou k sobě, tudíž vznikne jakýsi otupělý výraz, a protože se moje oči bolestí, kterou si úplně nemám šanci uvědomit, skelně lesknou, společně s hořícími tvářemi vypadám nemocně. A taky se tak cítím. Jsem zesláblá a jemi fakt nanic. Být trošičku víc sama sebou, divila bych se, ež tohle se mnou dokáže Hebiho chakra.. Pokud to teda byla jeho chakra, a kdo ví, o co vůbec pořádně šlo. Pomalu začínám ztrácet vědomí. Prokletá pečeť? Upřu unavený pohled svých očí, momentálně na první pohled patřících k nemocnému tělu, na Hebiho, přičemž to, co říká, vnímám tak napůl. V paměti mi utkví slova "prokletá pečeť", "naučit používat" a "přežiju". Během toho, co Hebi mluví, se moje vědomí ponořuje do čím dál větší temnoty, stejně jako obraz, který se ani nějak nesnažím zachránit rychlým mrkáním. A najednou je jenom temnota. Jen temnota. Najednou procitnu. Tak napůl. Cítím se hrozně slabá, dokonce natolik, že otevřít ztěžklá víčka se zdá být obrovským problémem, a proto to nechám být. Netuším, kde to jsem, a po té neurčitě dlouhé chvíli v bezvědomí ani netuším, jak dlouhá doba uběhla od toho, co jsem Hebimu dala svůj souhlas - ne že bych si právě na tohle v tuhle chvíli vzpomněla. Takže se jenom unaveně uvolním a přičemž se svým způsobem snažím znovu "usnout", protože takovéhle slabé polovědomí mi přijde dost nanic, jakoby z dálky ke mně doléhají jakési dva hlasy. Chvíli trvá, než se začnu na slova soustředit natolik, abych rozuměla.. Yoshio? Neurčitě a nepříliš jistě určím původce toho druhého hlasu, který naprosto jednoznačně nepatří Hebimu. Ta slova mě překvapí, a za normálních okolností by mě velmi znepokojila a rozrušila, ale takhle, ležíc někde - teď už si začínám trochu představovat - takže na jakémsi sále, možná provizorním, záleží na tom, jak si Hebi potrpí na profesionalitu, smysl těch slov vnímám trochu otupěle a vzdáleně, jako by se mě ani netýkala. To ale neznamená, že bych je neslyšela. Prokletá pečeť.. Už znovu to slyším.. Tedy tak blbě mi nejspíš bylo z té prokleté pečetě. Potom by mě zajímalo, jak to, že Yoshio si tu na mě nejspíš v klidu kouká, když by mu mělo být podobně.. Že by proto, že se mnou má Hebi ještě další plány, heh? V duchu se lehce ušklíbnu. I když je to jenom moje představa v duchu, stejně je to ušklíbnutí unavené, jako by souviselo s mým současným stavem. Ale je tu. Hebi nás.. Podvedl? Nevím, ani nějak nemám chuť nad tím rozjímat. Je to pravděpodobné, s něčím takovým jsem počítala, když jsem se odvzdala do jeho rukou, a právě proto jsem se snažila si zařídit co nejvíc trumfů, což se mi do jisté míry povedlo. Tedy, ne, že bych možnost podvodu zrušila, ale myslím, že jsem ji dosti minimalizovala. Možná to ani není tak hrozné, ať už nás Hebi podvedl jakkoliv.. Přeci jenom, údajně mám mít ten Sharingan, takže.. To by bylo.. A ta prokletá pečeť.. To těžko říct, jestli je v pořádku.. Možná bych si i vzpomněla, co mi to tak připomíná, ale když moje vědomí.. Jenom chabě se bráním novému oblaku temnoty, který zahalí mou mysl do neprostupné tmy, ve které ani myšlenky nemají šanci. Když procitnu podruhé, už procitnu poněkud kompletněji. Necítím se stále ještě valně, ale už nemám takový problém rozlepit oční víčka, která vzápětí musím přivřít, protože mě oslní světlo, ačkoliv denní vzhledem k podzemí, ve kterém se nejspíš stále nacházíme, pravděpodobně moc nebude. První co, tak přejedu očima místo, na které se nacházím - respektive okem. Ihned po tom, co si uvědomím, že jsem v nemocničním pokoji, nebo apsoň něco, co to hodně připomíná, a kousek ode mě sedí Yoshio, mi taky dojde, že na levé oko nevidím. V první řadě mě to neskutečně vyplaší, protože si hned nevzpomenu na hlavní důvod celé téhle opreace, a levá ruka rychle vystřelí k mojí hlavě, aby to prozkoumala. Nahmatám obvaz, a teprve až s tím si pořádně uvědomím, že na tom oku snad teď mám Sharingan. Můj pohled úlevně sjede na jakési přístroje, které nejspíš monitorují mé životní funkce. Do jisté míry se mi to hnusí, když si uvědomím, že jsem teď napojená na hromadu hadiček, ale vzheldem k otmu, že jsem nebyla u toho, když je ke mně někdo připojoval, mě to ani tolika nevzrušuje. Naopak mě zaujme jakási rychle vyskakující křivka, znázorňující tepy mého srdce. Svým způsobem mě to natolik fascinuje, ež chvíli trvá, než si uvědomím, že Yoshio promluvil a něco se po mně chce. "Éé.." Začnu, lehce dezorientovaně, přičemž otočím pohled na Yoshia a zároveň zjistím, jak neuvěřitelně mám vyschnuto v ústech. Jako bych tam přechovávala nejmíň Saharu. Taky se tam nemůže procházet nějaký velbloud s hrbem plným vody.. Pff.. "Jo, možná vodu.." Díky přenosné mini-Sahaře zachraptím natolik, že to zní, jako by se ze mě ze dne na den (nebo taky z doby před operací a po operaci, respektive po probuzení, co já totiž taky vím, jak dlouho jsem jaksi "spala") stala jakási stařenka. Rozumět mi ale nejspíš jakž takž je. Pokusím se na tváři vykouzlit cosi aspoň vzdáleně připomínajícího úsměv, přičemž si uvědomím stálou slabost. Než se vůbec budu moct zvednout, bude to trvat celé věky. No, ještě, že nejsem hyperaktivní, to bych se z toho asi zbláznila. Takhle to záleží na tom, co budu dělat.. Sleduji Yoshia, který se nejspíš vydá někam pro tu vodu, a přitom si teprve teď pořádně začínám uvědomovat, jak že to se mnou tedy dopadlo. Sharingan tedy nejspíš asi mám. Přístup ke genetické paměti.. Asi ano, co já vím, bude to chtít někdy zkusit, ale rozhodně ne teď, teď pochybuji, že bych vůbec dokázala použít primitivní jutsu rázu Henge. Potom by tu byla ta záležitost s prokletou pečetí. Prokletá pečeť.. Ty přece používal sannin Orochimaru..? A Hebi je mu neuvěřitelně podobný.. Každopádně prý to majiteli dávalo ohromnou sílu.. A bylo to velmi silně zařazováno do kinjutsu.. To mě svým zspůobem příliš nepotěší. Kinjutsu? jutsu nebývají obvykle kinjutsu jenom tak pro nic za nic. Obvykle to může nějak poškozovat majitele a bůhvíco dalšího.. A já i Yoshio to teď máme, aniž bychom chtěli.. Yoshio se nejspíš už vrátil, takže se na něj znovu pokusím usmát, a dřív než se napiju vody, se ho zeptám: "Na čem ses s Hebim domluvil ty?" Narážím na to, že oni dva šli přece do vedlejší místnosti, kde nejspíš jenom tak neseděli a nečučeli, aby počkali, až já si to vyřeším, nebo tam nehráli šachy. Provází to lehce tázavý pohled s jedním zdviženým obočím, přičemž mě jenom tak náhodou směrem k Sharinganu napadne.. Jak to asi funguje? Tak, jako to bylo u legendárního Kakashiho, tedy se nedal deaktivovat, a aby nebyl používán zbytečně musel být schován, tedy bych musela chodit se zakrytým okem, a nebo to normálně jde zrušit..? Je fakt, že když to bylo transplantováno, vlastně, tak to nejspíš zrušit nepůjde, ale tak co já vím, co Hebi ohledně tohohle přechovává za techniky.. On by měl mít taky Sharingan..? Mmm.. Čekám na Yoshiovu odpověď, přitom ale zároveň zatoužím v blízké době potkat Hebiho, abych se na něj mohla podívat, jak to vypadá, či jestli Sharingan vůbec použil na sebe. |
| |
| Konoha Jakmile dorazíme k té díře, pochopím že je něco v nepořádku. Jak to myslíš? Ty o tom snad něco víš? No ale říct mi to můžeš cestou. Myslím že nám tato situace ulehčuje práci. A teď rychle, ať to máme brzo za sebou... Ještě než projdu tunelem, provedu Henge a proměním se na nějakou civilní osobu, která bude v případném boji nepodstatná. Cestou se snažím vyhnout velkým plochám a rušným místům. Doufám, že se za pár let ta Konoha tolik nezměnila. Naerad bych nás zavedl někam, kde bychom museli bojovat. Pokud dojde při cestě k paláci opravdu k nějakému boji, použiji kunai k obraně. Do útoku se nevrhám a pokud možno útočníka nezabíjím. Doufám že to vyjde, nehodlám tady zemřít. Ale bylo by to pěkný: Nukenin, narozen v Listové, zemřel v Listové. Jakmile dorazíme k paláci, otočím se na svého společníka. Tak jsme tady. Vevnitř jsem snad nikdy nebyl a pokud ano, nepamatuji si to. Nevím ani jak se dovnitř dostat, aspoň tedy předpokládám že se do podzemí dostaneme vnitřkem. Takže, máš teď nějaký další plán? To ho možná naštve ale to je jeho problém. neměl mě brát sebou. Měl si vybrat někoho lepšího než jsem já. Tak co, s čím se ukážeš teď pane všemohoucí zloději? Lehce se pousměji a čekám. Nejspíš z mých slov nebude moc nadšený, ale to je mi úplně jedno. Můj výraz v obličeji to jasně naznačuje. Tady už to bude jiný. Tady doufám nebudou žádný pasti ani jiní jeho lié. Počkat, možná to na mě celé nastražil, aby mě dostal co nejblíže k místu odevzdání. Má jistotu že mu neupláchnu. Sakra, že jsem na to nemyslel dřív. Má nervozita na mě není nijak vidět, ale je tu. Zbystřím smyly na maximum a snažím se vnímat co nejvíce a předejít případnému útoku. |
| |
| Rosuto Mikomi: Asi ve 4hodiny tě probudila ohlušující rána. Nejspíš jsi se lekla (nechávám na tobě X-D) a když jsi se snažila zjistit o co šlo, tak vidíš, že protější budovu... nevidíš... jen kráter. A uvědomuješ si, že po celé Konoze jsou vidět požáry a slyšíš hluk boje. Netušíš vůbec oč jde, nicméně rozhodně to nevypadá dobře, ať se děje co se děje. Na ulici před sirotčincem vidíš několik mrtvých ninjů a další, kteří spolu bojují - vypadá to, jako by ninjové z Konohy, bojovali proti ninjům ... ehm... z Konohy. (Nevím nakolik si můžeš uvědomit pojem "občanská válka".) Rozhodně to nevypadá na nějakou malou skupinku - oheň stoupá i z radnice (býv. palác Hokagů). Všimla sis, že boj na ulici skončil a několik ninjů vběhlo k vám do sirotčince, chvíli na to jsi slyšela jak vyrážejí dveře jednotlivých pokojů až se dostali k dveřím tvého pokoje. Dveře se rozletěly poté jak je vykopl jeden z ninjů, nejdřív jsi viděla jen siluetu postavy s velkou katanou v ruce. Teprve po hlase jsi poznala, ke svému překvapení, že jde o jednoho z učitelů na akademii. Křikl jen tebe: Jsi s radnicí nebo proti? Zdá se, že odpověď na tuhle otázku je... ehm... rozhodující pro následující dění. Sice vůbec netušíš, oč tady běží, ale matně si vzpomínáš, že zrovna tenhle učitel na radnici jednou nadával a mluvil o ní jako "nástroji samurajů ničícím naší vesnici". Na druhou stranu - se svými schopnostmi bys ho možná dokázala porazit. Otázka je co pak s těma ostatníma. |
| |
 | Konoha Zdálo se mi o tom že se mi po letech podařilo obnovit můj klan který už dááávno zanikl po té co do země vtrhli samurajové... Já jsem dnes poslední žijící, ostatní buď zabilo moře při zániku Démoní země nebo je pozabíjeli samurajové... Ani nevím že objímám polštář a na tváři mám lehce podivný úšklebek. Vtom se ozve rána a já pootevřu oko. "Hmmm?!" zamručím a až pak si uvědomím že vlastně dům vedle je jaksi... V troskách... "Heh?! Co se to stalo?" řeknu a vyskočím na nohy, popadnu svoje roucho a jedním rychlým pohybem ho přetáhnu přes hlavu, pod ním je spodní část ve které vlastně občas spávám... (Pro lepší představu, jen na ramenou a u krku jsou sponky lehce bronzové barvy, stejně tak i místo žluté je bronzová a spona je trochu víc připomínající kříž (Jako na ikonce)) Na hlavu hodím rychle "čepec" s jakýmsi závojem a rozejdu se k oknu podívat co se děje ale vtom do pokoje vpadne nějaký ninja. Udělám takové to gesto jako když se dozvíte něco co je zřejmé a vy jste si toho vůbec nevšimli. "Hééé?! Co chcete tak brzo ráno sensei?!" řeknu žalostně a zívnu. Jeho otázku poslouchám jen na půl... To jde snad o převrat nebo co? Já se nemíním zaplést do téhle politiky sakra... Ale co mám za možnosti? Přidat se k nim, nebo s nimi bojovat a ukázat kdo jsem, pak být popravena... Ale ani to přidání se k nim nemůže být bezpečné... Kruciii, nenávidím rozhodování! řeknu a pak se na něj zářivě usměji s dětskou bezstarostností. "Tak třeba na té co vy sensei, aspoň bude sranda," zazubím se, zná mě a ví že všechno beru až moc lehkovážně a neustále se směji. Udělám krok dopředu a vtom už po hlavě padám na zem jak uklouznu na pohozeném svitku na zemi. Praštím sebou a pak se omámeně zvedám. "Au, kdo to byl? Nepřítel?!" řeknu a rozhlédnu se i když moc dobře vím co to bylo. Postavím se celkem pevně na nohy a rozejdu se k senseiovi. "A... O co že to tu jde?" řeknu jako by mi to nedošlo, ale co už... Podívám se na něj svýma dětinskýma očima ze kterých jde vyčíst jen nadšenost z toho že se něco děje a smrtelné nebezpečí je až na posledním místě, poupravuji si pomačkané záhyby roucha a pak vyčkávám co se stane. |
| |
| Hatake Katsumi - po probuzení s Yoshiem: Yoshio ti podal vodu, vypadá poměrně klidně a pak promluvil: Hebi-san zdá se dodržel alespoň zčásti své slovo, chtěl jsem přístup ke své genetické paměti - potrvá sice týdny ne-li déle, než jí celou prozkoumám, ale to nevadí. Bohužel... Hebi-san také použil techniku Prokleté pečetě na nás oba aniž by nám o tom řekl dopředu. Nejsem si jist co tím sleduje, ale podle toho co vím a co řekl, tak prokletá pečeť může prudce navýšit naši sílu, pokud bude použita... nadruhou stranu, je to nečisté kinjutsu... a pochybuju, že by to nemělo, žádné vedlejší účinky. Hebi-san také říkal, že ty máš prokletou pečeť Nebe a já Země, prý existuje více druhů a později nám snad ukáže jak je plně používat. Yoshio tě nechal dopít a pak ti podal tácek s nějakým tím jídlem - klasická nemocniční kuchyně (X-D) - a pokračoval: Já jsem již v pořádku, ale tobě chvíli potrvá se zotavit, zdá se, že transformace tvého levého oka na sharingan je pro tvé tělo náročná, ale Hebi-san říkal že to bude všechno v pořádku, prý ho budeš schopná užívat naplno, jakobys byla.. jak to říkal... přirozený vlastník - to znamená, že ho budeš moci aktivovat i deaktivovat a nebude tě nijak zvlášť vyčerpávat. Hebi-san taky říkal, že tvůj sharingan je... speciální, nevím co tím myslel, ale až se ho budeš moci zeptat, tak ti to snad řekne. Pak se zhluboka nadechl a odešel k oknu. Chvíli mlčel a pak trochu unaveným a trochu smutným hlasem pokračoval: Teď se nějakou dobu neuvidíme, Hebi-san mě pověřil úkolem. Musím se vypravit do Země Větru do míst, kde se kdysi nacházela - mám tam.. pro Hebi-san něco obstarat. Vrátím se co nejdřív to bude možné. Poté ti ponechal čas na reakci (případně je tu prostor pro nějaký rozhovor) a nakonec vyrazil na misi. Ty zatím několik dalších dní strávíš pomalou rekonvalescencí, Hebiho nikde neuvidíš, starat se o tebe bude několik jeho podřízených, kteří příliš (raději?) o tom co a proč pro Hebiho dělají nemluví. Sharingan jsi schopna plně ovládat - aktivovat ho i deaktivovat - má 3 tomoe a opravdu ti dává... velice zajímavé možnosti, snad bys dokázala díky němu i značně vylepšit Chidori. Na určitý trénink trochu prostoru je, nicméně asi po 14ti dnech poprvé spatříš Hebiho, když tě navštíví v tvém pokoji (celé tohle je podzemní komplex opravdu velkých rozměrů - jak to tady zásobuje netušíš) krátce po probuzení. Zdravím Katsumi... vidím, že již si v pořádku a tvé oko ti dobře slouží - musím říct, že je to má opravdu mistrovská práce, tak si toho važ... nuže, teď kvůli tomu, proč jsem přišel. Mám pro tebe úkol - nebude to nic snadného - ale na druhou stranu... se svou novou sílou bys to měla zvládnout, jakmile se vrátíš, tak ti dám ještě více síly a naučím tě plně ovládat prokletou pečeť... její 2. stupeň. A teď k zadání mise... chci abys zamířila do města Otafuku Gai v Ohnivé zemi a infiltrovala se do paláce feudálního pána. Až se tam dostaneš - zabij ho i s celou rodinou, nevynechej nikoho. Hodlám rozpoutat válku, které potom budeme pouze přihlížet, zatímco se samurajové z Ohnivé země a ninjové z Konohy budou vzájemně pobíjet. Tuto válku využijeme proto, abychom zachránili to málo co zbylo ze světa Shinobi. Samozřejmě... budou umírat lidé, ale není jiné cesty... navíc doufám, že v této válce se ukáží Uctívači Kyuubiho a Následovníci velkého oka... tyhle dva řády, jsou naším skutečným cílem - musíme je zničit dokud je čas, neboť pokud by zesílili, tak by uvrhly svět do mnohem strašlivějšího krveprolití než je nějaká malá občanská válka v Země Ohně... až se vrátíš... tak si promluvíme co dál, o tvé budoucnosti a o možnosti obnovení Otogakure no sato - mám pár kontaktů mezi členy klanu AOIKAWA - nejsou tak nepřátelští vůči ninjům, jak by se mohlo zdát z toho co dělali za posledních 50let... jde jim hlavně o moc a znáš to.. účel světí prostředky, takže pokud jim k moci dopomůžeme mi, rádi nás využijí... a my se využít velmi rádi využít necháme... Závěrečná slova "a my se velmi rádi využít necháme", řekl tónem který "smrdí hřbitovem", nemusíš být dvakrát psycholog, abys chápala styl Hebiho uvažování, spojí se AOIKAWOU dokud to bude výhodné a pak je kopne přes palubu a zničí... otázka pak ovšem je co zamýšlí s Yoshiem, který z tohoto klanu je taky. |
| |
| Sakumo Hatake - v Konoze: Spolu s Panterem se vám podařilo nenápadně dostat se k monumentu Hokagů, nedaleko paláce Radních (kdysi Hokagů). Panter vytáhl jakýsi svitek, na kterém je namalovaná pečeť, tu přitiskl na jedno místo na skále a řekl: KAI V tu chvíli se před vámi skála rozestoupila a odkryla malé dveře, kterými se dá protáhnout do podzemí. Jakmile jste se oba protáhli, tak Panter spustil: O tom co vím... no je to vlastně jedno, prostě zdejší radnice je ovládaná nepřímo feudálním pánem Ohnivé země a samuraji... došlo tu k jistým věcem... a teď prostě ti, kteří jsou proti radnici bojují, aby znovu vytvořili nezávislou Konohu... že je to marné - i když možná uspějí v tom, že se zmocní kontroly nad Konohou nemá cenu diskutovat - samurajské armády je zničí - na to vem jed... Pak se ušklíbl a zamířil dál do hlouby podzemí, cestou ti ještě řekl: Tohle je nejtajnější místo v Konoze, pouze Kagové to tady znali... a pak pár dalších vyvolených, nevím jak se o tom můj zákazník dozvěděl - neptám se - ale každopádně tady jsme. Došli jste do prostorné místnosti, ze které vedou troje dveře. Nad jedněmi je ve znacích napsané: "Hatake Kakashi". Panter se podíval na ty dveře a usmál se: Tak.. zvládli jsme to... za těmi dveřmi je tělo Hatake Kakashiho, můj zákazník tvrdí, že tělo je v perfektním stavu - i když kdo ví, Kakashi byl členem týmu co bojoval s Madarou - myslel jsem, že těla všech co se zůčastnili té legendární bitvy byla zničena při té obrovské explozi... nicméně, já dovnitř nemůžu - pouze někdo s chakrou klanu Hatake může dovnitř - až vstoupíš, tak prostě seber tělo a zapečeť ho do tohodle svitku, pak odsud vypadneme a zamíříme k našemu zákazníkovi o prachy se šábnem na půl jak jsem slíbil... |
| |
| Takahashi Reizo *Karasu* - Vesnice: V obchodě stačilo pohrozit a rozdat dvě rány pěstí a byl klid a dostal jsi vše co jsi chtěl zadarmo, když jsi se vrátil na mýtinu tak tvůj "sensei" Hashio Yamikaze chrápal jak o život. Napadlo tě, že to je pěknej cvok... už po několikáté .. na jedné straně ovládá schopnosti o kterých se ti ani nesnilo, ale na druhou stranu.. je katastrofálně neopatrný, jako by vůbec nebyl ninja. Neskrývá se, chrápe si klidně na louce jakoby se nechumelilo a vypadá tak sebevědomě až tě to "sejří". Sensei chrápal přesně do chvíle, než jsi odšpuntoval láhev saké... v tu chvíli zavětřil a náhle byl vzhůru a drapl rovnou dvojici flašek a prohlásil: Tákže můj milý studente... dneska jsme to zvládli plus minus dobře... nicméně tebe čeká velký trénink ... dalších několik dní strávíme v jednom starém lomu nedaleko odsud. Mám tam srub - jeho předchozí majitel mi ho "velice rád" prodal... Zbytek dne jste ještě odpočívali, přeci jen jsi v poslední době dost unavený a máš toho všeho plné zuby (tedy tvoje tělo), po vyspání jste zamířili na sever, kde se skutečně nacházel lom i srub, kde jste strávili několik dalších dní. Hashio trochu zvolnil trénink, aby tě nesedřel z kůže příliš brzy. Docela mile jej překvapilo, že ovládáš Kage Bunshin. Dokončil jsi také techniku KAton: HOusenka no jutsu (připiš si do deníku) a následoval trénink techniky Rasengan, kterou jsi poměrně dobře zvládl (hoď si kostkou: nad 50% vytváříš Rasengan sám, pod 50% k tomu potřebuješ klony stejně jako Naruto). |
| |
| Palác Hokage Po pár minutách dorazíme k paláci. Panter ho otevře a vstoupíme dovnitř. Nejtajnější místo v Konoze. O něm nikdo nikdy nevěděl, kromě Kagů a já to teď musím vyloupit. Nehezký osud. Poté však zazní něco více a to se mi už vůbec nelíbí. Cože?! Tělo Kakashiho? To nikdy nikdo nesmí dostat. A ještě k tomu jestli tam pořád je… Aha, tak o tohle jde tomu zákazníkovi. Tak to tedy ne. To radši umřu než aby se to dostalo k někomu kdo by toho mohl zneužít. Ale možná bych to mohl dostat pro sebe. Tím bych ochránil tajemství Konohy a možná by mě znovu přijali mezi sebe. Jak to ale udělat. Pořád nevím jak na tom je jako ninja. Budu muset vsadit na lest a moment překvapení. Nejlepší bude ho zabít. Jakmile vejdu do místnosti (//Pokud je to něco jiného ať mě PJ opraví), zavřu za sebou dveře a vydám se k tělu. Tělo je v dobrém stavu. Ne, dokud já žiju tak nedostaneš tělo nejslavnějšího z nás! Poté se ještě kouknu, jestli má pořád sharingan. Přeci jen je to věc, po kterou nejspíš bude chtít klient Pantera. Ale za žádnou cenu ji nedostane… |
| |
| K nám No do pr…. Ráno je skutečně kruté. Více než kruté. Sotva vnímám Uctívače, který mi konečně pověděl své jméno, spíše jsem zaujatá svým rozbolavěným tělem. Jako by mne bolela každá část mého tělíčka, auuu,… Alkohol otupil mé smysly a cítění jen včerejší dne, dnes už jsem zase při vědomí a svíjející se bolestí. Konečně si na tu ukrutnou bolest zvykám a rozhlédnu se. Moment, … kde je…?! Na kraji louky zahlédnu dvě hromádky celkem čerstvé hlíny, jako by to byly dva hroby. Panenko skákavá, že on ho zabil?! Napadá mě panicky a rychle na Uctívače pohlédnu. Ten se rozmluví. Spáchal harakiri? Nevím, Hyuuga mi nepřipadal jako někdo, kdo by měl nějaké větší chutě spáchat sebevraždu, i když je poslední ze svého klanu. Zvláštní. Ale přece jen, proč by mě nechával naživu? Možná je to jen další částí jeho plánu. Ale jakého plánu? Asi mu budu muset věřit,… dobře, dokavaď jsem živá já a má rodina, ostatní mě nezajímá. Hyuuga se zabil, a co? Skoro jsem ho neznala. “Já Vás taky z ničeho neobviňuji.“promluvím a pokouším s ignorovat fakt, že Hyuugovy oči se právě nachází v batohu Toshira:“Jen musím strávit fakt, že jsem za dva dny přišla o oba členy mého týmu. A žiju už jen já.“ Spolknu nějaké jídlo a zamyslím se. Fajn. Kanadzushi mrtvej, Hyuuga zasebevražděněj, ty nsi živá. To je docela výhra, ne? Když si vezmeš, že oni byli silnější než ty a přesto jsi ty jediná zůstala na živu. Ženská. Dost potupné, když se to tak vezme. Měla bys být na sebe hrdá. Proč nejsi? Bojíš se. Uctívače trochu, spíš ho respektuješ. Bojíš se o tátu a o svého bratra. Není čas na hrdost a pýchu. Teď musíš přežít a zjistit jestli jsou naživu. A přežít znamená držet se toho Uctívače. Toshira, který má větší sílu než Konoha celá a to je to jen jedinec. Bože můj, to už snad ani není člověk. Konečně vyrazíme na cestu. V mysli mě svírá úzkost, strach o rodinu se stupňuje, připadám si náhle strašně sentimentální. Brala jsem je jako jistotu a až teď si uvědomuji, jak lehké by bylo o ně přijít. Doufám, že jsou naživu. Musí být. Z Konohy stoupá dým, boj zřejmě již započal. Už dávno. Smutně hledím k místu mého rodiště. “Jo,“zamumlám:“Hip, hip, … hurá,…“ pronesu žalostně. Vůbec mi teď není do smíchu, ale brečet se mi taky nechce. Ne, to rozhodně ne. Jsem napjatá, plná strachu a zloby. Jak mě předtím samurajové štvali, teď už je to víc než nenávist. Tihle nechodí dveřma,… napadne mě, momentálně snad i pobaveně, když Toshiro velkým Rashenganem rozbije kus hradby, a stvoří tak vstup. Nebo vlastně jo. Jen si je dělají sami a kde se jim zachce. Vyslechnu si Uctívačovy rozkazy a pak si odfrknu:“Tohle už není ohnivá vůle. Tohle už je jen poslední záblesk naděje alá Co kdyby a Mohlo by a taky Třeba. Jenže, jak říkáte Vy, je to už marné. Ale teď už k nám.“ |
| |
| Sakumo Hatake: Vešel jsi do místnosti a opravdu, uprostřed je ve skleněné rakvi tělo - naprosto neporušené - Hatake Kakashiho. Vypadá skoro jako by i po těch 100 letech jenom spal, protože bys netipoval, že je mrtvý. Rozhodně ne na první pohled. V jeho levém oku tušíš sharingan. Je otázkou co teď dělat. Na jedné straně je tu Panter se svou zakázkou na druhé straně dávná historie... ale stejně, co budeš dělat až odtud utečeš? Je ti jasné, že i kdyby nakrásně se ti povedlo Pantera, který vypadá jako hodně silný ninja porazit nebo nějak oblafnout, tak stejně netušíš, jak bys získal Kakashiho sharingan do svého těla - někdo by ti ho musel patrně voperovat.. a to ne jen tak někdo, navíc, něco takového by se docela snadno mohlo prokecnout. Co tedy uděláš? //Sorry za kratší, ale je to jen popis té místnosti + možnost zvolení si co dál - víc nemá cenu (z mého hlediska teď řešit) |
| |
| S Yoshiem; později zase s Hebim Vezmu si od Yoshia vodu, přičemž poslouchám, co říká. Tedy přístup ke genetické paměti. Tak trošku nedokážu říct, co si pod tím představuju. Rozhovor s již dávno zemřelým předkem Hatake Kakashim? Případně někým jiným, podobným? Prohrabávání se vzpomínkami dávných předků? To ej trochu psycho.. Dále tu máme ten problém s prokletou pečetí. Těžko říct, co znamená, když mám pečeť nebe, ale je mi jasné, ež ty zbývající druhy budou oheň a voda, teda bych to tak odhadovala, čtyři živly, případně může být ještě blesk, jako pět chakrových elementů. Navýšení síly zní dobře. I když jsem to získala od člověka, jako je Hebi, a je jasné, že po mě bude chtít, abych za to pro něj pracovala, či něco podobného, s čímž jsem vlastně souhlasila, nemůžu říct, že by mi to, že mám novou sílu, dělalo nějaký problém. Přeci jenom, kdo by něco takového chtěl zahodit. Jenomže jestliže, a jako že určitě, to má vedlejší účinky.. Tak se musím Hebiho zeptat, co že to tedy umí. Za podané jídlo poděkuju, a pustím se do otho. Ačkoliv jsem tu ležela už určitě bůhvíjak dlouho, nemám moc hlad - nějaké to sousto ale do sebe vpravím. Zmínku o mém novém Sharinganu poslouchám velmi napjatě, ale není to znát, až na napnutí svalů, jinak se dál v klidu cpu tím, co mám na talíři. Přirozený vlastník? Tedy mám jako mít lepší Sharingan než legendární Hatake Kakashi? V duchu mi spadne čelist, navenek se ale ovládnu, a mlčky dále jím. I ta zmínka o speciálnosti je dost zvláštní. To mi Hebi bude MUSET říct. Za celou dobu, co Yoshio mluví, já nepronesu ani slovo, akorát vstřebávám informace. Mlčím i ve chvíli, kdy mlčí on, a pomalu dojídám. Pak se znovu rozmluví. Zjevně mi nechce říct, co se chystá. Ale páčit to z něj nebudu. Zaprvé to nemá cenu, a zadruhé.. Kamrádi jsme jen tak náhodně, a já nemám žádné právo na něj naléhat, ať už z hlediska silnějšího či prostě kamaráda, který má starost. "Hai.. Ať se ti ta mise povede." Vrhnu na Yoshia úsměv, a nechám ho vyjít ven. Následující dny trávím směsicí odpočinku a spánku, později už čím dál úspěšnějšími pokusy o chůzi a podobně, a nakonec se pustím do užívání lehčích jutsu, abych se přesvědčila, jak je na tom má práce s chakrou. Pochopitelně, hned jak přijdu jak na to, aktivuji i svůj Sharingan - skutečně se dá aktivovat i deaktivovat, a ta možnost mě velmi nadchne. Stejně tak tři tomoe, které spatřím, když se podívám do zrcadla - to byla, pokud vím, jedna z nejvyšších úrovní Sharinganu! Páni.. Nemám moc jak vyzkoušet, co to všechno umí, ale tak aspoň mám představu, jak to použít. Počítám s tím, že tím vylepším své Chidori. Snad. Uvidíme, těžko říct. Ale tak koneckonců to klidně můžu zkusit při boji, co na tom, Chidori i přes jeho nedostatky bez Sharinganu jsem stejnak používala.. Nikoho známého během svých hrátek s novými schopnostmi jsem nezahlédla - pokud se nepočítá to, že po tom, co u mně několikrát byli jedni a ti samí lidé, tak taky do jisté míry můžu tvrdit, že je znám. Ale Hebi nikde. Asi mi dává čas, těžko říct. Každopádně z těch podřízených se mi nepodařilo nic vypáčit; taky jsem se nesnažila nijak moc, jenom trošku, abych mohla říct, že jsem to zkusila. Zjevně je i tohle sídlo prodchnuto Hebiho nevypočitatelnými plány, o kterých ví jen on.. Jednoho rána, krátce po probuzení, mě navštíví Hebi. Do jisté míry mě to potěší, do jisté ne - vypadá to, že už konečně tady nebudu muset jenom tak trčet, ale na druhou stranu, bůhví jaké má se mnou plány. Může to taky být něco, co byc hradši nedělala.. My vlastně ještě nezrušili to jutsu, co nás spojuje, co? Je jedna z prvních věcí, které mě napadne, když se Hebiho bledý obličej skrytý za obroučkami brýlí objeví. Ale spíš bych se o tom nezmiňovala. Ne, že by mě to spojení těšilo, ale mám tím v rukou mocnou zbraň.. I když je fakt, ež těžko říct, do jaké míry, a nakolik by mi Hebi skrz to taky nemohl působit nějaké utrpení.. "Ohayo gozaimasu, Hebi - san." Pozdravím zdvořilou frází, když vejde, a kývnu, přičemž se nejspíš oba posadíme. Jsem oblečená akorát v černém roláku, který jsem měla na sobě, když jsem sem přišla, a v černých tříčtvrťákách. Chuuninskou vestu už dávno nemám, a čelenku jsem si sundala - patřím snad teď, po tom, co jsem se zapletla s Hebim, jen vzdáleně ke Konoze? Těžko, maximálně původem, a tím, co teď vlastním.. Pozorně a mlčky poslouchám. Zmínka o prokleté pečeti mě na to upomene, a je mi jasné, že pokud se na to chci zeptat co nejdříve, bude nejlepší, když to vytáhnu hned jak Hebi domluví. Respektive, ne úplně hned, ale tak nějak.. Pak už se jen soustředím an misi. Neznělo by to tak těžce ani kdybych neměla ten nový Sharingan - přeci jenom, feudální pánové nebývají nijak proslulí bojovými schopnostmi.. Stejně tak jejich rodiny. Akorát by to chtělo nějak obelstít stráže.. Na což je hromada způsobů, na jejichž vymýšlení bude čas později. Mám pocit, že Hebi lže všem, a je jasné, že mě nevyjímaje. Čekala bych, že pro zničení těch dvou řádů má úplně jiný důvod. Ale tak mě to může být ukradené. Můžu stejně tak dobře být na Hebiho straně jako na jejich. Tudíž nemá cenu to řešit.. Ale zajímalo by mě, jestli si Hebi uvědomuje, že já mu sice můžu být sebevíc vděčná za to, co pro mě udělal, ale on na tom taky vydělal, a podle mě jsme si kvit. Jsem sice ochotná pro něj plnit úkoly, ale pokud by se mi naskytla výhodnější šance, není vyloučeno, že bych od něj zdrhla.. Ačkoliv to, že bych měla kašlat na Yoshia, mě v koutku duše mrzí. Což znamená, že bych se měla zasadit o to zrušení našeho propojení, aby mě pak případně nemohl dostat.. Jestli se na té misi stane něco výrazně hrozného, tak k samurajům se sice nepřidám, ale také není vyloučeno, že prostě nesběhnu. Ale tvářím se v klidu. Prozatím se zdá být výhodné spolupracovat s Hebim, ať už jsou naděje na vyplnění toho, co nabízí, jakkoliv nejisté. Přeci jenom, už teď jsem díky němu dost zesílila. Není zrovna člověkem, kterému bych chtěla nabízet svou důvěru a oddanost, ale třeba by šlo z otho ještě něco vyždímat.. Ale Yoshio.. To je jediná věc, co mě na tom trápí. Já sama si se sebou můžu dělat co chci. Ale mám pocit, hlavně podle těch posledních slov, že Yoshio je tu v bezpečí jen do jisté míry, především do té, nakolik budu spolupracovat já. No, ale tuhle misi bych vyplnit mohla.. "Jistě, Hebi - san, udělám to." Lehce se pousměji. "Ale můžu mít několik otázek, i když spíše než k misi budou k mým novým schopnostem? Co je to vlastně prokletá pečeť?" Trochu se odmlčím, protože si nejsem úplně jistá, jestli můžu hnedka pokračovat v otázkách, pak ale pokračuji. "Můj Sharingan je v něčem speciální? V čem?" Možná bych měla ještě nějakou otázku, ale prozatím počkám. Možná mě odbyde pár slovy. Možná ale odpoví. Každopádně othle jsou otázky, na které si časem stejně vyžádám odpověď.. |
| |
| Rosuto Mikomi: Sensei se na tebe netváří vůbec, ale vůbec nadšeně - což ovšem je asi pochopitelné s ohledem na to, že právě probíhá občanská válka. Chvíli tě sledoval a pak řekl: Fajn ... takže jseš s náma, tak pojď - tady stejně teď není bezpečno. Musíme konečně zatočit s těma sráčema z radnice. Pokud potkáš někoho z Aburame, Yamanako či Nara klanu tak je rovnou zabij. Klany Sarutobi, Izunuka a další jsou s náma a vem si tohle. Podal ti červenou pásku, kterou si máš nejspíš uvázat kolem ramene. Všichni co nemají tuto pásku jsou buď nepřátelé, neutrálové nebo civilisté. A teď už pojďme. Kategoricky přikázala a vyrazil chodbou ven - ty teď nemáš na výběr a musíš jít s ním. Radši se asi ani nedíváš do otevřených dveří jiných pokojů - tušíš, že bys ten pohled na mrtvé "včera ještě kamarády - dneska mrtvé nepřátele" nesnesla. Občanská válka je zkrátka svinstvo, neboť ze sousedů a přátel dělá nepřátele - asi nejhorší druh války, která existuje. Vyšli jste nakonec ven, kde jsi ty - sensei a několik dalších jeho lidí a několik sirotků co znáš od vidění - všichni mají červené pásky. Sensei si vás přeměřil pohledem a řekl. Takže - teď jsme všichni společně operační skupina a náš cíl je támhle..., ukázal na radnici. Všechno co se tam hýbe a nemá červenou pásku, vybijem - je to jen banda sráčů co zradila vesnice pro peníze! |
| |
| Hokato Nara: Míříte k čtvrti Narů, už po cestě je vidět, je že čtvrť Narů je jednou z nejtvrdších bojových zón. Po cestě jsi narazila na několik desítek mrtvých ninjů a ve čtvrti Nara dokonce i na mrtvá těla svých přátel - z rodiny jsi zatím nikoho nezahlédla. Toshiro se na chvíli zdržel u jednoho smrtelně zraněného ninji - ANBU a chvíli s ním mluvil, jakmile ninja vydechl naposledl tak se Toshiro napřímil a podíval se na tebe a pak se rozhlédl po zvětší části zdemolované ulici. Z rozhovoru, který měl s tím umírajícím jsi nic nezaslechla, protože jsi poměrně šokovaná tím vším co kolem sebe vidíš. Toshiro nakonec promluvil: Áha... takže to vypadá tak, že Narové jsou na straně radnice a samurajů proti těm povstalcům... hmm... no to bude opravdu zajímavé. Já jako Uctívač, bych měl teda z principu zabít tedy každého Naru, na kterého tady narazím... haha... no každopádně dejme tomu, že se budu tvářit, jakože se mě to momentálně netýká... Pak se odmlčel a chystal se v odchodu, kdež vás přepadla trojice ninjů - Yamanaka (holka ve věku cca 18let), Sarutobi (kluk cca ve věku 15 let) a Hatake (muž ve věku 24 let). Vede je ten Hatake, který jakmile tě zmerčil s Toshirem křiknul na ty ostatní: Tady je další narovská svině a má tu i nějakého společníka, Kaelo, Aneii vemte si tu holku, já se postarám o toho druhého! S tím zaútočil pomocí Chidori na Toshira - no podle toho cos doposud viděla Toshira předvádět, tak chudák Hatake netuší s kým si zahrává. Toshiro jen vyblokoval jeho Chidori pomocí Rasenganu načež následoval výbuch a víc jsi neviděla, protože se musíš věnovat tomu klukovi z klanu Sarutobi a té holce z klanu Yamanaka. Holka po tobě hodila čtveřici kunaiů s výbušnými lístky a ten kluk mezitím vytvořil čtveřici klonů, kterými tě chce napadnout pomocí taijutsu. |
| |
| Vesnice, později Srub a tvrdý trénink "Nákup" ve vesnici proběhl naštěstí docela dobře a bez vážného konfliktu, a já jsem si všechno co jsem potřeboval a vydal jsem se zpět za mistrem na mýtinu. Když jsem tam dorazil mistr si tam chrápal a evidentě mu bylo všechno jedno. Cvok! Pomyslel jsem si a svalil jsem se kousek od něj a otevřel jsem si láhev láhev saké, což ho okamžitě a hned mi dvě lahve sebral. Bože to je alkoholik. Jen tak jsem prohodil, ikdyž já sám jsem poslední dobu věnoval víc pití saké než čemukoliv jinému. Pak ještě prohodil něco na způsob pochvaly a taky o tom že má někde na severu srub a že mě čeká další trénink. Dokážu si představit jak asi dopadl jeho majitel. Hodil jsem do sebe něco saké a pak jsem se natáhl do trávy a konečně jsem po několik dnech začal pořádně odpočívat. Na večer jsme vyrazili do toho jeho srubu. Kde mě začal zase trénovat, ale tentokrát v něco mirnějším tempu. Konočně jsem dokončil technu Katon: Housenka no jutsu a dokonce oživil svojí techniku Kage Bunshin kterou už jsem také dlouho nepoužil, vlastě už skoro nějakých sedm nebo osm let. Ale vrcholem tréninku byla technika Rasengan, ale vhledem k tomu že jsem nikdy nebyl žádný velký talent na techniky, tak jí na rozdíl od mistra dokážu použít jen za pomocí stínového klonu. Po jednom z tréniků jsem se rozhodl že je konečně čas na nějaké otázky a odpovědi. Obratil jsem se tady na mistra a začal jsem se ho ptát: Mistře proč já? Proč jste si vybral zrovna mě a v tuhle dobu. Před tím jste mi říkal že o mě víte vše a tak se ptám sakra PROČ. Na chvíly se odmlčím a zadívám se do dálky. A ještě něco bych chtěl vědět. Naznačil jste něco o z ničení Konohy, vážně si myslíte že je správné nechat Konohu padnout? |
| |
| Hatake Katsumi: Hebi si tě vyslechl a na tváři má zcela nečitelný výraz, chvíli mlčel a pak promluvil: Prokletá pečeť je taková hračka, která aniž bys musela léta trénovat znásobí tvou sílu tím, že přinutí tělo vydávat více energie než je běžné, dělá to pro organismus poměrně násilným způsobem, takže to má i svou stinnou stránku v podobě rychlejší únavy. Na prvním stupni prokleté pečetě tvá síla, chakra a vůbec všechno naroste na dvojnásobek, na druhém stupni dokonce na pětinásobek. Co se únavy týče, tak na prvním stupni se unavuješ o 1/3 rychleji než v běžném boji, na druhém stupni pak dvakrát rychleji než je běžné. Navíc to má ještě jedno riziko, ale to se dá snadno eliminovat... jde o to, že pečeť je hodně silná a snižuje sebekontrolu uživatele, což může v extrémní situaci způsobit, že uživatelova vůle - ta racionální část - je potlačena do takové míry, že ho pečeť do značné míry pohltí... zkrátka zešílí, přijde o rozum a bude jen šílenou vraždící zrůdou, nicméně... to se stává jen velmi zřídka a dá se tomu předejít rozumným užíváním pečetě. Krom síly ti pečeť ještě umožní ovládnout časem - až tě je naučím - některé specifické techniky, které užívám já. Pak se odmlčel a zdá se, že se chystá přejít k druhé otázce, která se týká tvého sharinganu. Viditelně si vzal chvíli na rozmyšlenou, aby mohl jít správná slova. Zdá se, že tuhle část si chce opravdu pořádně promyslet, aby ti řekl přesně to, co ti říct chce. Trochu se usmál, upravil si brýle a pak promluvil: Hatake Kakashi... jehož sharingan jsem vyvolal z tvé paměti nebyl tak úplně obyčejný. Existuje jedno přísně tajné dojutsu (oční technika), které se tajilo svého času i mezi samotnými členy klanu Uchiha. To dojutsu se jmenuje Mangekyou sharingan a Hatake Kakashi byl jeho uživatelem - protože jsem vyvolal přesně ten sharingan, který měl Hatake Kakashi... respektive, abych byl přesný ... protože jsem vytvořil z genetických informací uložených v tvé genetické paměti PŘESNÝ DUPLIKÁT tohoto sharinganu, tak tento duplikát - který máš ve svém oku - má i samozřejmě i svou Mangekyou podobu. Samozřejmě je to velice delikátní záležitost a budu si muset ověřit hodně věcí než ti dovolím Mangekyou sharingan aktivovat - přeci jen, mohla by jsi díky tomuto dojutsu snadno přijít o zrak - tedy dle toho co o tom vím. Abych se ujistil, že nebudeš pokoušet štěstí, tak jsem na tvé oko umístil pečeť, která znemožňuje aktivaci tvého Mangekyou sharinganu - prozatím, samozřejmě jakmile budu mít dostatek informací, tak pečeť zruším a umožním ti tento stupeň sharinganu plně využívat. Odmlčel se a mírně se pousmál načež ti věnoval vševědoucí pohled. Poté si ještě vyčkal na tvou reakci a následně odešel s tím, že se máš vypravit co nejdříve na svou misi a po ní, ti dá "další sílu". |
| |
| Hebiho odpověď - Začátek mise Když mi Hebi odpovídá, poslouchám velmi pozorně a napjatě. Na první poheld to asi není poznat, ale podle strnulého postoje a výrazu, a celkem vykulených zelených očí.. Takhle když to vypráví se ani nezdá, že by pečeť byla tolik riziková.. Jistě, to ohledně zešílení je risk, a ohledně únavy to chce značně propočítávat své šance. Na druhou stranu, s novou sílou Sharinganu, a ještě takovýmhle úžasným kombem, které mi nabízí druhý stupeň, údajně.. By jen málo samurajů mělo proti mě šanci, kdybych chtěla. A mohlo by to trvat jenom pár sekund. Tím spíš, že Hebi mě zjevně chce ještě více vylepšovat.. Ani nevím, čím jsem si to zasloužila. Původně jsem šla z Yoshiem, abych se zabavila, pak už jsem z otho teda chtěla vytěžit co nejvíc.. A v současné době jsem po tom ,co jsem se trochu svezla, jakýmsi jeho služebníkem, a přitom objektem, který k tomu hodlá náležitě připravit, tedy vylepšit? Huh, těžko určit, jestli jsem povýšila či nikoliv.. Na druhou odpověď čekám ještě o zlomek napjatěji než na první. Přeci jenom, pokud vím, v té době byla Sharingan unikátní a neuvěřitelně mocná KG.. A to ji ještě mělo X lidí a navíc se mohla transplantovat. A teď.. Ji mám jen já, nejspíš tedy Hebi, a možná ti Uctivači či co. A ten můj má být speciální.. Takže bych to viděla na to, že najednou ze mě bude nějakej uber - killer.. Už název Mangekyou Sharingan ve mně vyvolá jakési vzrušení. Nevím, o co přesně jde, ale podle toho, co říká Hebi.. Tak vylepšenej Sharingan! Což je mega žůžo bájo.. Když jsem sem přišla, byla jsem obyčejná, poměrně slabá holka. A teď? Už asi chápu, proč měl v minulosti Orochimaru tolik přívrženců, respektive někteří z nich byli oddaní. Sice byl zvrácený, ale to, co jim mohl nabídnout.. Bylo pro ty upřímnější jistě odstatečnou záminkou k lásce. Nadchlo mě to. Sice bych díky otmu mohla oslepnout.. Ale trochu nepochybuju, že Hebi to umí nějak obejít. Ale tak je mi celkem fuk, že prozatím to nemůžu aktivovat. Na té "misi", na kteoru mám jít, si užiju dost srandy s novými schopnostmi i tak.. Nemůžu si pomoct, ale za takovouhle manipulaci s lidmi prostě Hebiho musím obdivovat, nebo nevím. To je neuvěřitelné. Já tomu vlastně taky podlehla.. Ale do jisté míry to dělám už i ráda. Kdo by nechtěl zesílit, aby potom mohl trochu více konat? Jen blázen.. Do budoucna se mi to bdue určitě hodit, ať už v průběhu času budu s Hebim či proti němu.. Potom yb možná nedával sílu jenom tak na potkání. "Arigato, Hebi - san.. Za cenné informace." Lehce se pousměju, sbalím si svých pět švestek (jako že tu asi nic moc nemám), a vyrazím okamžitě na misi, protože se nemám proč zdržovat. |
| |
| Do boje Zamíříme ke čtvrti mého klanu. Už se nemohu dočkat, až znovu spatřím otce a bratra. Snad jim nic není. Nesmí! Do srdce mě bodá pravda, že ulice našeho klanu je jedno z nejhorších bojových zón, všude jsou desítky mrtvých ninjů. Stojím uprostřed té spouště, jelikož Toshiro se zastavil u jednoho z umírajících ninjů, aby ho vyslechl. “Bože,… Nahiki,…“ zašeptám, když poznám z jedné z tváří ležících mrtvých ninjů mého kamaráda. Ach můj bože, Nahiki,… jsi mrtvý! Ale to,... to,… Mám chuť vzlykat, plakat, naříkat jak malá, ale nemůžu. Není čas. Pouze mi po tváři skane zbloudilá slza, která se prodrala přes to neúprosné NE! Toshiro se napřímí a sdělí mi, že můj klan je na straně radnice. Ušklíbnu se. “Možná budu sobecká, ale mě teď zajímá jen život mého otce a bratra. Ale díky.“ Promluvím. Chceme se každý vydat svým směrem, když tu k nám přiskočí tři ninjové. Kdo to je? Yamanaka, Satyrovi, Hatake? Co chtějí? “Narovská cože?!“ zakřičím po chvíli, kdy mě takto Hatake osloví. Ten, ten,…! Jak se opovažuje? Vždyť jsem nic neudělala! No jó, svět není fér, zvláštně tenhle ne. Když však vidím, že se Hatake vrhne na Toshira, mám chuť se smát. Tohle neskončí dobře,… pro Hatakeho. Dobře mu tak. Nemám však čas déle rozmýšlet, jelikož se na mě vrhá Yamanaka se Saturobim. Kunaiům s výbušnými lístky se vyhnu a jeden zachytím a hodím ho nazpět po Yamanace. Ozve se výbuch, ne však díky výbušnému lístku, na to je příliš brzo. To jen Hatake poznal Uctívačovu sílu. Saturobi běží ke mně se svými klony, které mě mají vyřídit v taijutsu. Vytáhnu pár kunaiů a shurikenů a hodím je po Saturobim a jeho klonech. Podle mého očekávání se vyhnou, to už však provádím pečetě a můj stín se prodlužuje a propojuje se s stíny Saturobiho a jeho klonů. Tohle mě bude stát hodně chakry. Manipulující stín. Nutím je, pomocí jejich stínů, aby společně zaútočili na Yamanaku, u klonů to jde lehko, okamžitě začínají na Yamanaku útočit a Saturobi se k nim, sic horko těžko, přidá. Po chvíli, když jsou klony zničeny, začíná Saturobi útočit na Yamanaku sám. |
| |
| Hatake Katsumi - 1. mise pro Hebiho: Vzala si vše potřebné a zamířili jsi do města Otafuku Gai v Ohnivé zemi. Cesta ubíhala poměrně klidně a nedalo se říct, že bys narazila na jakékoliv potíže. Teprve v samotné Ohnivé zemi se ti přihodila taková "drobnost". V jedné vesnici sis nechtěně vyslechla rozhovor dvou důstojníků samurajské armády Ohnivé země podřízené feudálnímu pánu (kterého ho máš "čirou náhodou" zabít). Ti dva - docela mladí, hádalas bys jim kolem pětadvaceti - jsou vysoce postavení důstojníci, takže buď jsou setsakramentsky dobří, nebo mají setsakramentsky dobrý původ ... a nebo obojí, což by se také dalo očekávat. Bavili se zrovna o Konoze: "Hele Sui, řeknu ti to takhle ... dávám ji dva - až tři týdny. Ten převrat jim sice nejspíš vyjde, ale to je asi tak vše co dokáží. Feudální rodina už nařídila mobilizaci a jakmile se dají jednou věci do pohybu, tak už je nic nezastaví. Tohle je konec Konohy, konec těch potížistů. Ale stejně nemůžu uvěřit tomu jací jsou to hlupáci, že povstali. Vždyť jim kruci muselo být jasné, že je zato rozdrtíme jak šváby... hlupáci ninjové!" Pravil první a ten druhý (patrně Sui) jen odpověděl: "Já ti nevím Zuikaku. Jsou to ninjové, zas bude všude mraky mrtvých. Oni ... neuznávají žádná pravidla nic, vraždí civilisty, útočí ze zálohy jak zbabělci... nemají žádný smysl pro čest. Nelíbí se mi to. Když se střetnou dvě samurajské armády, tak se věci vyřeší v poli s respektem k soupeři a bez zatahování civilistů do války. Ale válčit s nimi... nevím. Než s někým takovým válčit, možná bychom se válce měli vyhnout. Nepochybuju, že je rozdrtíme... ale... radši bych ty bezectné šváby toleroval, než s nimi bojoval s vědomí, že lehne popelem všechno, kam jejich jednotky vstoupí." Muž oslovený jako Zuikaku se od srdce zasmál a prohlásil sebevědomě: "Sui... kdybych tě neznal, myslel bych, že se jich zastáváš. Ale to dělá ta vysoká škola co? Cože jsi to studoval? Filosofii? Haha... vojáci nemají co filosofovat, prostě je rozšlápneme jako šváby a jestli přitom budou vraždit civilisty nebo ne... to je mi jedno, to rozsoudí bohové. Jsou to bezectní sráči a už se těším až je pošlem všechny do jednoho k bohyni smrti (Izanami)!" Sui jen nesouhlasně zavrtěl hlavou a řekl: "Hele... mám ještě nějakou práci na štábu pohraničních jednotek. Dostali jsme hlášku, že se tu někde poflakuje banda nukeninů z Konohy. Nevím ke komu patří, ale předevčírem přepadli jednu karavanu a skoro všechny tam zabili. Mám pověření od guvernéra to vyřešit, takže se omlouvám, ale budu muset jít. Mimochodem Zuikaku... hodně štěstí v Konoze. Doufám, že ho nebudete potřebovat... ale i tak, hodně štěstí." Muž jménem Zuikaku se jen sebevědomě zazubil a rozloučil se Suiem. Zuikaku je vyšší a velmi dobře stavěný (hora svalů) zatímco onen Sui je spíše drobnější. Oba mají na sobě zbroj s insigniemi klanu Akakawa a Ohnivé země, takže jsou členy elitního jádra samurajské armády Ohnivé země. Sui jde asi na štáb a Zuikaku míří na druhou stranu. (Chceš-li někoho z nich sledovat. Pokud ne - můžeš pokračovat dál za svým cílem do Otafuku Gai.) |
| |
| Na misi Vezmu si vše potřebné a hupky dupky si to zamířím určeným směrem. Tedy, nejprve ještě nechám konožskou čelenku a chuuninskou vestu u Hebiho, a také se změním za pomocí Henge do nějaké podoby, která připomíná spíše normálního občana, než ninju. Přeci jenom, se svým normálním vzhledem stále vypadám více jak shinobi než jenom tak nějaké děvče.. Cesta ubíhala nějak v klidu. Tím lépe - vlastně jsem ani nečekala potíže, ty podle mě nastanou až při výkonu mise samotné. To budou pěkné potíže. Ale taky pěkná příležitost, jak zjistit, co umí Sharingan v praxi. Teda, trochu jsem trénovala, ale to bylo nic moc.. Takhle to bude mnohem působivější. Vlastně ani pořádně nevím, co Sharingan umí. Nikdo mi to nějak neřekl, a zas až tolik si otho o Kakashim nepamatuju. Přístup ke genetické paměti.. Hm. Vždy mimo vesnice a města, kdy mám pocit, že mě nikdo nemůže vidět, ve své přeměněné podobě běžím, skáču ze stromu na strom. Ve chvíli, kdy míjím právě nějaké takto obydlené místo, zpomalím, a projdu skrze něj, protože copak by normální člověk město obcházel, když jinak si může zkrátit cestu? A pak zas pokračuju. A právě když jednou takhle procházím městem, naprostou náhodou se mi podaří vyslechnout jeden důležitý rozhovor. Zrovna jsem si koupila v jednom stánku dango, a teď si na něm vesele pochutnávám. A jak jsem zvolnila tempo, zaslechla jsem ty dva.. Schválně se přitočím co nejblíž k nějakému stánku či výkladní skříni, a dělám, že si to prohlížím. Konec Konohy? Zaplaví mě vlna rozrušení a mráz mi přejede po zádech. Srdce začne bušit jako zmatený pták, který se snaží osvobodit tlukotem křídel do klece. Cože? Jak to můžou vědět? Ale když po nich lehce hodím okem, jasně vidím, že jsou dost vysoce postavení na to, aby o tom něco vědět mohli.. Takové to okecávání toho, jak to dopadne či nedopadne, poslouchám bez nějakého valného zájmu, ale srdce mi stále silně tepe v hrudi, když to tak poslouchám. Ovšem ten Sui mi je svým způsobem sympatický. Že by nějaký trošku skrytý a tichý reformátor, jako Yoshio? Nukeniné z Konohy. Tahle informace mě v podstatě nezajímá. Do Konohy už nepatřím. Akorát ten její zánik mě deprimuje. Ale nukeninové už mě nezajímají. Eheh.. A zuikaku zjevně míří do Konohy.. Ačkoliv s mojí misí to nemá nic společného, nemám na ni žádný vymezený čas, a protože mě osobně to zajímá, přijde mi nejlepší je sledovat. Oba dva. Rychle se vydám za Suiem. Zuikaku je pěknej svaloun, ten se mi v davu jenom tak neztratí. Jen co uvidím první prázdnou uličku, zapadnu do ní, a když se nikdo nedívá, složím pečeť. Kage Bunshin no jutsu! Vedle mě teď stojí ještě jedno moje já. Já osobně se přeměním do ještě trošku jinačí podoby, aby tu po městě neběhali dva stejní civilisté. Klon ví, co má dělat. Co nejrychlejším, ale stále nenápadným tempem, se vydá směrem, kam jsem naposledy viděla mizet Zuikaka. Ale ta hora svalů by se nám v davu jenom tak ztratit neměla. Já osobně se vydám za Suiem. Už jenom proto, že ten nejspíš nemíří nikam daleko.. A taky zjevně pokud by na mě přišel, tak vypadá míň nebezpečně než Zuikaku - ten si to maximálně rozdá s mým klonem. Sunu se v přiměřené vzdálenosti za Suiem, tak, aby to bylo nenápadné (což ale se svým výcvikem asi zvládám udělat), a momentálně, dokud bych neviděla, že se s někým baví, se snažím ho spíš vidět než slyšet. Můj klon, pokud Zuikaka dostihl, dělá přesně to samé. |
| |
| Sledování Suie a Zuikaka: //O tom co dělal klon se dozvíš až ho odpuffneš. Sledování Suie se nejeví jako nějak těžká záležitost. Je si očividně dostatečně sebejistý, takže se ani neohlíží. V jednu chvíli se zastail u stánku, kde si koupil mražený jogurt. Chvíli vedl small-talk s prodavačkou a poté zase pokračoval v cestě. Tu a tam zahne do nějaké uličky a tu a tam se zastaví u nějakého ze stánků, kde si koupí tu jablko, tu noviny a nebo si nechá přeleštit boty. Trvá to dlouho ho sledovat, ale není to problém - očividně je zcela bezstarostný. Problémem, ale je to, kam míří. "Štáb pohraničních jednotek" totiž není nic jiného než přísně střežená pevnost, která bude určitě nějakým způsobem zajištěná proti užívání ninjutsu. Navíc je možné, že se uvnitř nachází nějaký samuraj se senzorickými schopnostmi a pak by tvé odhalení bylo otázkou několika okamžiků. Zatímco si tohle uvědomuješ tak ti někdo přiložil zezadu ke krku kunai. Periferním viděním a nepatrným natočením hlavy si uvědomuješ, že je to Sui. A to co jsi sledovala bylo buď genjutsu, nebo klon a nebo (ještě hůř) obyčejná náhrada (kawarimi). Chvíli stojíte štronzo v jedné menší uličce, kde nikdo není a pak Sui jen řekne: Za špionáž se dává provaz, ale "mohu" mít také dobrou náladu a ignorovat fakt, že jsi mě sledovala. Nejsi moc dobrá ve sledování.... //Protože jsi "přeci jen" ninja tak ti dávám možnost, že to že tě vodí uličkama včas prohlédneš a to co Sui chytne bude jen buď klon, nebo náhrada s tím, že ty buď zmizíš, nebo ho napadneš... to už nechávám na tobě. |
| |
| Sledování Suie (a Zuikaka) Nezdá se to být nějak těžké, toho Suie sledovat. Sice se pořád někde zastavuje, což mi práci neulehčuje, ale zase se téměř vůbec neohlíží.. Když si koupí jogurt, zareaguju koupí nanuku. Už jsem to neměla pěkně dlouho. To mi vystačí tak akorát na to, abych si vyslechla ten krátký rozhovor s prodavačkou. V duchu se zaculím. Ty taky nejsi žádný andílek, viď že ne, Suii? Trvá to celkem dlouho. Pořád někde zastavuje. Trošku mě to začíná štvát, a to, že nevím, jak t ovypadá u mého klona, taky. Ale tak pořád ho nikdo nezrušil. Takže to asi bude OK, tedy že nebyl odhalen. Nevím, asi ho nechám svoji práci dělat dokud by nebyl zrušen.. A nebo dokud nebudu chtít odejít z města. Což ovšem podle Suiova tempa nebude úplně záležitost, která by se dala v krátké době vyřešit. A pak mě to trkne. No jo, to jeho tempo! Podle otho, co předtím říkal, byla ta hláška docela čerstvá a žhavá.. A on se tu promenáduje seč může? Na co by si potřeboval leštit boty? Nechápavě zazírám na obchod, kam zmizel, a nevěřícně uvažuju and tím, že mě to nenapadlo dřív. To je fakt "sranda". Uíí, uíí.. Zazní mi v hlavě poplašná siréna. Ale tak než vyjde z toho obchodu, mám chvilku čas. Rychle zapluju do nejbližší prázdné uličky a vytvořím ještě jednoho klona, který má moji změněnou podobu. Sama sebe pak nakonec přeměním an kočku. To bude ještě míň nápadnější, protože tak se snadněji schovám, a i kdyby, na kočku nepadne tolik podezření; hlavně když si budu hrát na supermanskou kočku, která si to namíří po hladké zdi přímo na střechu a nebude mít problém sledovat svůj cíl z výšky a taky přeskakovat z domu na dům přes ulice. Na to budu muset dávat bacha, aby mě nikdo neviděl. Ale na druhou stranu.. Každý ne-samuraj to asi bude považovat za klam, tipovala bych. Můj klon si rychle pospíší, aby nevzbudil další podezření vlastně mojí nepřítomností, a já, po tom, co se rozhlédnu, se za pomocí chakry vydám nahoru po stěně domu. Hustý tmavošedý kožich, který jsem si udělala, se jemně chvěje v jemném vánku. A já spěchám. Vždycky je možnost, že by mě někdo mohl vidět, jak tam lezu.. Být na té střeše už není tolik nápadné, že ano, co kdo ví, čí jsem kočka, a třeba i někoho z baráku, takže až budu tam, už by s tím nikdo neměl mít problém. Jako ohledně nápadnosti. Klon se jako původně já sama vydá za Suiem a mě nezbyde nic jiného než je následovat - ovšem po střechách, na prozrazení svojí nekočičí podstaty si ale dávám celkem bacha. Ovšem taky pro to nemůžu udělat úplně vše, zvlášť pokud jsou ulice plné.. Ale tak kolik lidí se dívá nahoru na nebe, mezi domy, kolik lidí tomu zvládne uvěřit, a hlavně, kolik lidí z otho jsou samurajové, aby jim to mohlo nějak extra přijít divný? I když přeci jenom, když si to kočka skočí pár metrů přes ulici.. Sice jsem za sebe poslala klon, zase, ale jdu s nima, a tak těžko říct, jak může dopadnout to, až se dostaneme k Pohraničnímu štábu; pokud se tam vůbec dostaneme, záleží na tom, jako má se mnou - alias s mým klonem - Sui plány. Tím spíš, pokud v tom štábu bude senzor.. Hebi asi nedomyslel, že podobně bude zařízeno i sídlo feudálního pána. A nebo je to právě schválně hozené pouze na mě, ať si to pořeším? Ještě pořádně nevím, proč že Suie a Zuikaka vlastně sleduju.. Ale tak novinky se budou hodit. Ani nevím, jestli je pak sdělím Hebimu.. Ale mě samotnou to určitě zajímá. V tu chvíli Sui přiloží mému klonu kunai ke krku. Stejně by mě zajímalo, jak mě Sui odhalil.. Nejsem zas až tak špatná v sledování.. A nebo jo, jsem prokouknutelná? No to snad ne.. Nebo je to senzor? To je ta špatná možnost. Protože moje chakra musí být pro senzora dost cítit. Sice můj klon v sobě má jen málo chakry (ovšem dost natolik, aby to nebyl jenom obyčejný občan), ale kdyby to cítil, tak o mě ví.. Musím si dávat bacha. Nahlédnu přes okraj střechy dolů. Můj klon se tváří tak jak by se měl tvářit - překvapeně a vyděšeně. Rozhodně vyděšenost neskrývá. Jestli si jeho prostřednictvím chci hrát na polo-civilistu nebo nějakého velmi špatného ninju, neměl by být nějak moc vycvičený v skrývání pocitů, ne? Nakonec se ale rozhodnu si trochu pohrát. Mému klonu se nakoenc na rtech vytvoří rozechvělý úsměv, který nakonec přejde v poměrně klidný, vlažný - ovšem v očích by stále měl být trošku znát strach, aby to Suie ukolébalo. "Víte, skutečně si myslíte, že jsem špatná? Co dělám špatně?" Klon se pokusí v Suiově "sevření" kunaií trošku uvolnit a otočit, a pokud pohlédne Suiovi, do očí, vrhne tam nevinný a zvídavý pohled. Pochybuju, že by se Sui s klonem teď začal normálně bavit jako by se nechumelilo, ale nakonec mě napadá, že bych si mohla prostřednictvím klona zahrát na mladého samuraje který dostal za úkol na procvičení svých schopností sledovat Suie a kvůli tomu se taky změnil v ženu.. Ještě nevím, jak to budu prezentovat, ale nezní to tak úplně jako špatný nápad. Přinejmenším je to lepší, než něco vymýšlet jenom tak z oleje. |
| |
| Gure Urufu: Nacházíš se v jednom z pohraničních městeček v Ohnivé zemi coby řadový člen samurajské armády. Podle všeho se chystá válka proti ninjům žijícím ve Skryté Listové Vesnici (též v Ohnivé Zemi) což nevěstí nic dobrého. Sice je vítězství téměř jisté (je vás mnohokrát víc a jste skoro stejně dobří v boji jako ninjové), ale zase lehne popelem 1/3 vaší země a bude spousta mrtvých, protože ninjové podle pravidel nebojují. To ostatně ani ta kunoichi (ženská ninja), která momentálně sleduje tvého nadřízeného Zuikaka. Udělal jsi co děláš vždy, prostě jsi k ní extrémně rychlým pohybem "problesknul" a okamžitě do ní vrazil katanu až po jílec (špion jak vyšitej, takže není co řešit). Samozřejmě ses vyhnul kritickým místům a životně důležitým orgánům kvůli možnému výslechu, ale ona namísto toho, aby "šla k zemi" se prostě změnila v obláček kouře. Poznal jsi tak, že jsi zničil jen "stínového klona", je to nějaká technika, která umí dokonale naklonovat jejího uživatele (odkaz). Zuikaku tvůj nadřízený se jen poplašeně otočil, když uslyšel "puffnutí" klona za sebou a jeho pohled spočinul na tobě. Dobrá práce, běž do hospody u Rudého Draka a najdi originál... někde tam bude, odtamtud mě nejspíš sledovala..., kde to je víš a pro tvé vlky s jejich čichem by nemělo být problematické originální vlastnici tohoto klona vystopovat. Hatake Katsumi: Sui si tě vyslechl a pak si jenom povzdechl: Sleduješ nás příliš nápadně... mohla sis snad sama všimnout, kolikrát jsem zahnul do nejrůznějších uliček. No nic... pro koho pracuješ a co máš za lubem. Pokud to není nic vyloženě kriminálního tak se budu tvářit jakože jsem tě vůbec neviděl, ale ty už mě nesleduj. Řekl poměrně klidně. Z jeho hlasu jde vyčíst jistou dávku ostražitosti a pochyb. Asi potom co to vyslovil nahlas začíná přemýšlet, jestli náhodou není v průseru on a ty nejsi jen klon. Jako bys viděla mu na očích myšlenku: Přece nemůže být tak blbá! Taky sis uvědomila, že někdo zničil tvůj klon co sledoval Zuikaka, ale kdo to byl netušíš, jen jsi pocítila vzpominku na ostrou bolest v břiše. Yoshio Aoikawa: Vrátil jsi se zpátky ke svému chlebodárci Hebimu z mise, kterou jsi splnil na výbornou. Hebi si jen upravil brýle a promluvil: Dobrá práce Yoshio, nečekal jsem, že budeš až tak úspěšný. No... tvá kamarádka Katsumi tady teď není, poslal jsem jí zavraždit rodinu feudálního pána Ohnivé země. Nicméně... můžeš se jí pokusit dohnat, řekl bych, že není až tak daleko..., usmál se a vzal do ruky, křišťálovou kouli, ve které je vidět Katsumi v rozhovoru s nějakým samurajem a pak druhá Katsumi na střeše nedaleko odtamtud. Naštěstí jsem schopen tě do toho městečka, či spíše nedaleko toho městečka přenést pomocí speciální techniky. Připojíš se Katsumi a pomůžeš jí se splněním její mise. Pak si opět poupravil brýle složil nějaké pečetě a "odpuffnul" tě na kraj lesa nedaleko nějakého menšího městečka. Vedle sebe vidíš 3 metry dlouhého hada, kterému na čele zazářila jakási pečeť. Hebi musí být opravdu silný ninja, když je schopen se libovolně přivolávat ke všem hadům na které umístil takovéto pečetě. Pokud má hady po celém kontinentu má neomezenou časoprostorovou techniku té nejvyšší úrovně jakou jsi schopen si představit. Otázka však jak najít Katsumi v tomto městečku. |
| |
 | Úkol Jen schovám Šedé vlče a kývnu na souhlas. "Eikore, jdeme" řeknu svému vlku a spolu vyrazíme k hostinci. "Zachytil jsi její pach?" zeptám se jej a Eikor na chvilku začenichá. Pak kývne na souhlas a zamíří k hostinci. Podle jeho čichu by tam stále mohla být a já jeho smyslům věřím více než svým spolubojovníkům. Putujeme bok po boku, já jednu ruku na jílci meče a druhou na jeho hlavě. O pár chvil se před námi objeví ona hospoda. Zastavím se před vchodem a pohlédnu na svého věrného společníka a bratra. Když kývne a já taky, spolu vejdeme. Eikor hned přitiskne čumák k zemi a začne hledat. Já jej tiše sleduji, ruku stále na jílci své zbraně. Když se zastaví a zpozorní, podívám se směrem, kterým kouká i on. Poznám ji, je to ona. S rukou na jílci meče, dojdu k ní. "Vstaň, kunoichi. Půjdeš se mnou. Buďto po dobrém, či po zlém." promluvím klidným hlasem, připraven k okamžité obraně, nebo pronásledování. Eikor se postavil naproti mně, za kunoichi. |
| |
| Se Suiem Můj klon se stále snaží tvářit naivně a přituple. Koneckonců, když chci jeho prostřednictvím vykouzlit ještě slabého samuraje přeměněného na děvče.. Jestli nepoužívaj něco jako Henge, tak mám problém. Já ze svého místa Suiovi do obličeje pořádně nevidím, takže akorát lehce rozmrzele švihnu kočičím ocasem, položím se na kraj střechy a shlížím dolů, přičemž hlavu mám položenou na předních tlapkách. Můj klon to ale vidí. A slyšel. Ostražitost. No, ale jak jinak. Já bych taky byla opatrná, kdybych zjistila, že mě právě někdo sledoval.. Nás? Klon si stále udržuje svůj výraz, což je o to jednodušší, že ani nemá moji podobu, ale v hlavě mu to šrotuje (což mě ne, asi moc dobře neslyším, ale potom se to od něj dozvím). Schválně, jestli se jenom přeřekl, a nebo to bylo schválně. Ale ty by potom měl nějaké propojení s tím Zuikakem či tak, huh? Protože nikoho jiného jsem nesledovala.. A nebo je na něm něco divnýho? Rozpolcený vědomí bo tak něco? Chm chm chmm.. Klon se nemá tvářit nápadně, takže po chvíli toho úsměvu lehce zrudne (nebo se aspoň pokusí, ono se nedá na požádání zrudnout) omluvně se usměje a podrbe se na hlavě. V další chvíli už klečí na zemi a klaní se, přičemž Suiovi málem líbá boty - rozhodnu se zahrát si na skutečného magora, protože jinak mi to Sui neuvěří. "Gomenansai, gomenansai, Suii - sama.." Opakuje několikrát dokola, pak se uklidní, zůstane klečet, a pohlédne Suiovi do očí. "Pěkně jsem to zvoral, Suii - sama.. Dostal jsem za úkol vás sledovat, jako zkoušku na otestování mých schopností.. Vsadil jsem se se svým kamarádem, že to nepoznáte.. Ale zdá se, že na vás nemám, a to jsem se přeměnil v holku! Jste neuvěřitelný.. Fakt se omlouvám, Suii - sama!" Klon pokorně skloní hlavu. Těžko říct, jestli to divadýlko zabere. Ale mohlo by. Respektive doufám, že jo - není problém se vypařit, kdyby klona zabil, nebo tak něco, jenomže určitě tu mají senzory a pokud mě budou považovat za podezřelou, zapamatují si moji chakru, a potom to je špatný.. Hebi mě zabije. Ušklíbnu se v rámci možností ve své kočičí podobě nahoře, odkud sleduji, jak se mi to celé daří. Klon čeká, co Sui na to, ale já náhle zjistím, že někdo zrušil můj druhý klon. Ze vzpomínek je toho málo. Akorát to, že byl nejspíš zabit bodnutím do břicha. Ksó.. Takže jsem byla odhalena? Opatrně se rozhlédnu kolem. Vypadám jako kočka. To je nevinné. Ale moje chakra už tak nevinná nebude. Hlavně na kočku. Musím si dávat pozor.. Místo lehnutí se posadím a obtočím si ocas kolem nohou, teď ale spíše než na klon dávám pozor na své okolí - koneckonců, klon se o sebe postará sám. |
| |
 | S Hebim To už je hodně dlouho, co mě naposledy pochválil... pomyslím si, když vyslovuje slova chvály. Hmm dnešek se opravdu daří. Nejen že mě pochválil, ale také máme s Katsumi společnou misi... Co? Zavraždit rodinu feudálního pána? Hmmm věru zajímavé... „Hai...“ stihnu jen odpovědět a potom mě Hebi přenese do nějakého lesíka, poblíž města. A také poblíž nějakého hada! Fuj to sem se lek... Poté si však všimnu pečeti, které má had na hlavě. Ten Hebi teda umí překvapit... Jestli dokáže sebe i něco jiného přemísťovat všude, kde má tyhle hady se značkami, tak to je tedy hodně silné... Teď mě tak napadá... Máme zavraždit rodinu feudálního pána nebo jeho rodina a jeho také? No na to mi asi odpoví Katsumi... No, ale jeho ochranku bychom nezvládli nejspíš... Zvednu se a očistím si své kalhoty, samozřejmě černé a vyrazím do města. Sakra jak mám asi Katsumi najít? Vypadá to docela veliký... Počkat ona byla přeci na nějaké střeše! To je ono, na střechám tolik lidí nebude... Doufám... Poté si pomocí Henge změním oblečení, takže vypadám jako obyčejný občan a ne samurai, barvu vlasů, délku vlasů i jejich sestřih. A také trochu barvu pleti. Takže kdo mě neviděl často a nezapamatoval si můj obličej, nemůže, nebo spíše neměl by mě poznat. Katsumi by toho měla být schopná, přeci jenom mě vídávala docela často. Poté už jenom slídím nenápadně po střechách města a hledám Katsumi. Jakmile ji najdu, zamířím k ní. |
| |
| Gure Uruku: V hospodě jsi jí NENAŠEL, ale tvůj vlk zachytil její stopu, která tě vede postranními uličkami a poté mizí kdesi na střeše. Zdá se použila techniku přeměny, protože jí v lidské podobě nikde nevidíš. Vlk vša ucítil nějaký kočičí zápach, který indikuje kočku někde 100 metrů odsuď (víš i přibližný směr). Vypadá to, že se ona kunoichi změnila do kočky. Hatake Katsumi: Sui tě sleduje aniž by hnul brvou a pak se jen pousměje - zdá se, že ti na to skočil a řekne: Dobře vojáku, také jsme hrávali takové hry, takže proto mám pochopení. Nyní můžeš jít, pokud mě však budeš znovu sledovat, tak již tak schovívaví nebudu. Potom se ještě usměje a s mírným zavrtěním hlavy pokračuje pryč. Ve své pravé podobě kočky však začínáš tušit malér. Nemohla jsi si nevšimnout nějakého samurajského stopaře co je asi tak 100 metrů od tebe. Má sebou i nějaké urostlého vlka, který tě patrně vyčmuchal. Yoshio Aoikawa: Ve své "nové" podobě se pohybuješ po střechách a dlouho nemůžeš na Katsumi nikde narazit. Pak ale zjistíš jednu "podivnou věc", asi 250 metrů před tebou je nějaký samuraj s obrovským vlkem či co to je a zdá se, že tu někoho taky hledá. //Omlouvám se za krátkost, ale momentálně koordinujeme střetnutí vašich postav, takže to raději rozfázuji do vícero příspěvků, než to brát hopem. |
| |
| Pronásledování V hospodě nebyla, ale Eikor zachytil její pach. Nebo spíše pach kočky. "Technika proměny?" udiveně se podívám na Eikora a kdyby mohl, pokrčí rameny. Podle toho, co Eikor cítí, je sto metrů před námi. Na jeho mlčenlivý dotaz jen kývnu hlavou a on se vydá po stopě. A já za ním, ruku a jílci katany. |
| |
| Sui; jsem přistižena? Zdá se, že mi na to skočil. Tedy, nevidím mu do hlavy, a je mi jasné, že stejně jako já může udělat všemožné úskoky, ale tak pokud jde o můj klon, je mi to celkem fuk. A nezdá se, že by věděl o mě, schované v podobě černé kočky nahoře na střeše, odkud mám výborný přehled.. Vlastně ani pořádně nevím, proč jsem ještě tu, už dávno jsem mohla jít dokončit tu misi. Jantarové oči s úzkými zorničkami se lehce protočí v sloup (nedokážu určit, jestli to kočičí anatomie umožňuje, ale tak asi to není moc důležité). Po celou dobu, co ke klonu Sui mluví, má pokorně skloněnou hlavu a klečí na zemi, aby byl jasně vyjádřen jeho postoj a s trochou štěstí ta pokora Suie ukolébá. No, každopádně se na to tváří. "Samozřejmě, Suii - sama, již vás nebudu nadále sledovat.. Svou sázku jsem stejně prohrál, tudíž nemá cenu abych se vás dále pokoušel obelstít.. Stejně byste mně jistě objevil." Klon zvedne obličej a pousměje se. Zůstane klečet, dokud Sui nezmizí do vzdálenosti pár metrů, pak se vydá směrem pryč a v prázdné uličce (případně ho jako kočka po střechách následuji, abych ho měla stále na očích), se změní v obláček kouře, jak ho odpufnu. Nedozvím se nic moc zajímavého, krom otho, co jsem slyšela. Asi bych se měla příležitostně pocvičit v sledovacích schopnostech. Sotva klon zmizí, rozhlédnu se kolem sebe. Popravdě řečeno, ačkoliv na první pohled nikoho nevidím, instinktivně začínám cítit, že na mě někdo ušil nějakou boudu.. Projevuje se to především mrazivým pocitem v oblasti zad, jako by mi po nich přjela ledová ruka, a to má kočka srst, která ji tepelně chrání. Rozhlédnu se tedy pořádněji. A zatra.. Všimnu si jakéhosi samuraje. S sebou má poměrně velkého vlka. Je poměrně daleko ode mě, pokud počítáme to, nakolik schopná jsem zdrhnout.. Ale na druhou stranu, zjevně o mě ví, protože to, jak se oba dívají mým směrem, míří ke mně a ten jeden má ruku na jílci katany.. Myslím, že je nejlepší čas na to, abych kapitulovala. Nezměním se z kočky na svoji normální podobu, ale bez jakéhokoliv zvuku (mňouknutí/skřeku/zavřísknutí) se rychle zvednu ze sedu na nohy a pružným kočičím klusem vyběhnu ke kraji střechy. Nahromadím trošku chakry a přeskočím na jinou chakru. Pro samuraje je jasné, že nejsem obyčejná čičina, ale tak to už asi stejně věděl. Nezáleželo mi na tom, jestli mě uvidí, či ne. V kočičí podobě se rychle vydám přes střechy, aniž bych se zabývala tím, jestli mě lidé uvidí. Sice kočka, co skočí klidně pět metrů moc nenápadná není, ale pořád méně, než podobně zdatná žena, která navíc utíká před samurajem. Úplně mi stačí pozornost toho jednoho, co mě pronásleduje. Schválně, jestli se um bude dát prostě utéct.. |
| |
| UKONČUJI TUTO JESKYNI Z DŮVODU ZTRÁTY ZÁJMU O HRU (měl jsem původně značně odlišné plány a nějak po všech těch změnách mě to přestalo bavit) |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR