Andor.cz - online Dračí doupě

Naruto: Ashimugen

hrálo se Denně

od: 13. května 2011 19:02 do: 10. července 2011 21:34

Dobrodružství vedl(a) Wraith

Vypravěč - 13. května 2011 19:02
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg

ÚVODEM:

Dobrodružství se odehrává dva roky po konci Naruto: Shippudden (Naruto: Kronika hurikánu) tedy v době, kdy je Narutovi 18 let a již je Hokagem. Naruto: Ashimugen (Naruto: Nekonečné zlo) bude příběhem mapujícím dění v době, kdy se blíží IV. válka shinobi a nehrozí jen konfrontace Akatsuki a shinobi vesnic, ale pravá a nefalšovaná světová válka mezi jednotlivými shinobi národy. Válka, která hrozí uvrhnout svět do krvavé lázně, kdy se shinobi opět budou zabíjet navzájem pro nedostatek porozumění, soucitu a vstřícnosti. Podaří se vám válce zabránit, nebo budete těmi, kdo jí napomůže všemi prostředky rozdmýchat? Naplní Naruto svůj osud "Vyvoleného", který přinese mír? Dokáže Konan ubránit svá andělská křídla jimiž vládne Akatsuki a Deštné? Dosáhne Sasuke konečně své pomsty? To ... a mnoho dalšího bude záležet jen a pouze na vás.

 
Vypravěč - 13. května 2011 19:05
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg

NOVÁ AKATSUKI (2 roky po Shippuddenu):

ČLENOVÉ:

Deštná:

Konan – 36 let, Rinnegan, vůdkyně Amegakure no sato a Akatsuki
Yahiko jr. – 15 let, syn Nagata a Konan

Zvučná:

Kabuto Yakushi – 25 let, Edo Tensei, vůdce Otogakure no sato a nástupce Orochimara
Juugo – 20 let, Juinjutsu
Kimimaro – 20 let, Shikotsumyaku

Travní:

Karin – 18 let, Kagura Shingan, vůdkyně Kusagakure no sato
Suigetsu Hozuki – 18 let, Suika no Jutsu, Kubikiri

Uchihové:

Uchiha Shisui – 24 let, sharingan
Uchiha Sasuke – 18 let, EMS (pouze pravé oko)

Ostatní:

Kisame Hoshigaki – 34 let, Samehada
Zetsu – 32 let, Sensor
Hidan – 24 let, Vůdce kultu Jashina

MAJETEK:

Gedo Mazo – umístěno pod Skrytou Deštnou (v utajení), obsahuje 7 z 9ti bijuu (1-7)
4 legendární meče – jehla, flek, drtič přileb a bleskové tesáky (umístěny ve Zvučné)
XX legendárních shinobi – povolaní skrze Edo Tensei Kabutem
Oči Uchihů – několik desítek sharinganů, v držení má Sasuke Uchiha ve své dimenzi

PROBĚHNUVŠÍ UDÁLOSTI:

Konan si po smrti Nagata implantovala Rinnegan, respektovala Nagatovo přání a rezignovala na další bojové akce proti Konoze a jiným shinobi národům, namísto toho se utkala s Madarou, kterého porazila a zabila. Sasuke Uchiha proto nikdy nenapadl KillerBeeho a nedošlo tak ke svolání srazu Pěti Kage, nicméně o něco později vystopoval s pomocí Zetsua a Karin Danza, kterého zabil přímo v Konoze spolu s dvojicí ostatních radních. Při této akci došlo k jeho střetu s Uzumakim Narutem a Hatake Kakashim, Sasuke oba odrazil (díky EMS to šlo snadno), ale při dalším boji ve vesnici jej Shizune připravila o levé oko (vypíchla mu ho jehlicí) což sice zmařilo jeho plán na totální destrukci Konohy, ale Shizune a Tsunade za to zaplatili tím, že je Sasuke ve svém vzteku mučil v Tsukuyomi tak dlouho a intenzivně, že Shizune tím připravil zcela o rozum a Tsunade později podlehla následkům nervového šoku, nicméně předtím stihla ještě odkázat všechna svá jutsu Sakuře. Sasuke poté i s Danzouovým tělem zmizel ve své dimenzi a od té doby se v Konoze neobjevil. Novým Hokagem se díky „hlasu lidu“ stal Naruto Uzumaki, který byl shledám radou jouninů dodatečně zletilým, aby mohl takový úřad vůbec vykonávat. Po Danzouově smrti byl rozpuštěn ANBU Root a jmenována nová rada vesnice jejímiž členy se stali: Hatake Kakashi, Kurenai Yuhi, Hiashi Hyuuga a Haruno Sakura, která též pracuje jako Hokageho sekretářka (stejně jako předtím Shizune pro Tsunade).

Sasuke mezitím odhalil další pravdu o vyhlazení klanu Uchiha a sice to, že Uchiha Shisui nikdy nezemřel (Itachi zabil jen náhradu vytvořenou Zetsuem), a že to byl on, kdo uvrhl Čtvrtého Mizukageho do genjutsu díky kterému jej mohl spolu s Madarou snadno ovládat. Shisui se živý (avšak oslepený) objevil ve chvíli, kdy Kabuto přiznal, že Shisuie před lety odchytil Orochimaru a zavřel do cely (kde byl Shisui dlouhých 6 let), kde mu odebral oči a dal je Danzouovi výměnou za příslib, že mu Danzou nebude bránit v únosu Sasukeho Uchihy. Sasuke po dohodě s Kabutem získal Shisuie a nechal mu implantova zpátky jeho vlastní oči, které získal z Danzouova těla. Následně na to, začal připravovat další kolo své pomsty proti Listové s jejíž likvidací plně Shisui i Kabuto souhlasili. Konan mezitím sledovala dění ve světě a ve chvíli, kdy se několik skupin bývalých členů ANBU-Root a dalších ninjů z Konohy pokusilo napadnout Deštnou (kvůli přesvědčení, že jsou zde ukryta bijuu a Rinnegan) bez vědomí Hokageho (jednali na příkaz Hiashiho Hyuugy) udeřila Konan silou Rinneganu a nejenže je rozprášila, ale navíc ještě zcela demonstrativně zničila jedno menší pohraniční město „jako varování“ Konoze pomocí Shinra Tensei.

Tento válečný incident situaci značně zkomplikoval a ukázal na fakt, že Naruto není v současné době zajistit mír mezi Ame a Konohou. Ame byla opakovaně vyzvána, aby navrátila Akatsuki ukradená bijuu, ale Konan vždy toto striktně odmítla, protože považuje právě ona bijuu a Gedo Mazo za jedinou záruku míru, kterou Amegakure má, aspoň do doby, než bude zformována aliance shinobi. Konan dále uzavřela spojenectví s Travní a Zvučnou, aby získala spojence a reformovala je v novou Akatsuki, jejíž jediným posláním (aspoň dle Konan) je odstrašit Konohu od válečných akcí. I přes jistý vlastní odpor také do Akatsuki přijala Shisuie i Sasukeho, kteří jí ovšem jednoznačně řekli, že jejich plánem je naprosté zničení Konohy. Tento rozpor vyřešila Konan tak, že řekla, že pokud vypukne mezi Ame a Konohou válka, tak ona sama nebude likvidaci Konohy nijak bránit, ale sama odmítá takovou válku začít a oběma Uchihům „dala velice jasně na srozuměnou“, že pokud takovou válku začnou, tak je nepodpoří a navíc se postaví proti nim. Pouze v případě, že samotná Konoha válku začne, tak pak je dle Konan „vše dovoleno“.

V průběhu těchto dvou let také Kabuto zreformoval kompletně Skrytou Zvučnou a pomocí skrze Edo Tensei povolanou babičku Chiyo oživil Kimimara, Zvučnou Čtyřku a také vyhrabal Hidana, kterého dal znovu dohromady. Kabuto má v držení velké množství vězňů, kteří otročí pro jeho vesnici (často vězně nakupuje i od velkých shinobi národů) či jsou oběťmi jeho experimentů. Na rozdíl od Orochimara je Kabuto velice dobrý hospodář a daří se mu postupně zesilovat význam Otogakure i země které vládne (Oto no Kuni). Samotný Kabuto je připraven podpořit jakýkoliv plán proti Konoze a sleduje velice specifické cíle. Veskrze mu je jedno zda Konoha padne či nikoliv (ačkoliv válku by rozhodně uvítal). Kabuto v podstatě nemá žádné konkrétní cíle a spíše se snažit „využít každé příležitosti“ pro získání čehokoliv, co by ho posunulo kupředu v jeho vlastním výzkumu Šesti Cest. Po sharinganu aktuálně nejde (nechce opakovat Orochimarovu chybu) a tak se zaměřuje spíše na získání velké chakry a mokutonu.

Hidan po necelém roce, kdy byl zakopaný v jámě se po svém „návratu“ přidal opět k Akatsuki (proč, to ví jen on sám) a rozhodl se, že dá svému životu trochu větší smysl, než je pouhopouhé zabíjení… rozhodl se, že založí Jashinistický kult, který přivede na „správnou víru“ všechny bezvěrce a vytvoří zcela nová jutsu spojená s Jashinem. Zakládá proto tajně kláštery a různé sekty jejichž je vůdcem a rozvíjí Jashinistická ninjutsu a posiluje svou moc. Jeho charakter se také trochu změnil – nepreferuje již přímý boj, ale spíše „ze stínů“ buduje Jashinův Kult a vystupuje jako „mysteriózní kurva vůdce“.

Karin a Suigetsu se nakonec spřátelili což bylo poněkud nečekané a odešli do Travní, kde provedli společně převrat (byl by méně krvavý, kdyby se Suigetsu nezačal „bavit“) a ovládli vesnici. Karin je její vůdkyně a velmi rychle jí pozvedla a uzavřela spojenectví s Konan. Suigetsu sice není oficiálně její manžel, ale rozhodně je jí stále nablízku. Je také velitelem tamních ANBU, které přeměnil ve skutečně nebezpečnou bojovou skupinu, která svými mučícími praktikami překonává i Ibikiho Morina. ANBU podle Suigetse jsou vlastně profesionální vrazi se vším všudy, zloději, lupiči a vůbec samé lepší charaktery. Propojení Travních ANBU s černým trhem a organizovaným zločinem je velice silné a Suigetsu se ukázal v těchto věcech jako velice silný lídr. Mezi členy jeho jednotek bylo přijato mnoho nukeninů z různých vesnic, jediné co Suigetse zajímá je jejich věrnost jemu samotnému a jejich bojová síla, nic víc.

Kisame a Zetsu měli velmi zajímavé osudy, po Madarově smrti Kisame svedl souboj s Konan, ale nedokázal jí porazit, proto jí uznal za Madarova nástupce (Konan tohle označení od něj nesnáší) a začal „kout pikle“ proti Kirigakure, kam se jednou hodlá vrátit jako Šestý Mizukage s plnou parádou. V tomto ohledu spolupracuje též se Suigetsem a Zetsuem. Zetsu coby výtvor Madary – z poloviny Senju, z poloviny Uchiha (ovšem bez sharinganu a mokutonu) prošel „krizí identity“ (kterou vyřešil tak, že se šel nažrat) a nakonec došel k závěru, že největší zábavou je stejně sledovat boje jiných shinobi a proto zůstává u Akatsuki, kde má takových příležitostí víc než dost. Spolupracuje prakticky s kýmkoliv z Akatsuki a nejraději sleduje různé souboje, u kterých se může pobavit kvalitou „představení“ a poté se nažrat na padlém.


 
Vypravěč - 13. května 2011 19:08
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg

NOVÁ KONOHA (2 roky po Shippuddenu):

Tým Kakashi (rozpuštěný tým):

Naruto Uzumaki – 18 let, Rokudaime Hokage, hodnost Kage (de-facto stále gennin)
Sakura Haruno – 18 let, sekretářka Hokageho, hodnost jonin
Sai – 19 let, kapitán ANBU bojových jednotek, hodnost, jonin
Hatake Kakashi – 32 let, radní Konohy a vrchní velitel všech ozbrojených sil Konohy
Yamato/Tenzo – 28 let, velitel bojových jednotek ANBU,

Tým Gai (tým stále v aktivní službě):

Maito Gai – 32 let, velitel týmu Gai, hodnost jonin
Rock Lee – 19 let, v aktivní službě, hodnost chunnin
Neji Hyuuga – 19 let, v aktivní službě, hodnost jonin
Tenten – 19 let, v aktivní službě, hodnot chunnin

Tým Kurenai (rozpuštěný tým):

Kurenai Yuhi – 33 let, radní Konohy, hodnost jonin
Shino Aburame – 18 let, vůdce klanu Aburame, hodnost jonin
Kiba Inuzuka – 18 let, kapitán ANBU bojových jednotek, hodnost jonin
Hinata Hyuuga – 18 let, vůdkyně klanu Hyuuga, hodnost jonin

Tým Asuma (rozpuštěný tým):

Asuma Sarutobi – mrtev, zabit Hidanem
Shikamaru Nara – 18 let, velitel zpravodajské divize Konohy, hodnost jonin
Chouji Akimichi – 18 let, vůdce klanu Akimichi, hodnost jonin
Yamanaka Ino – 18 let, lektorka na ninja akademii Konohy, hodnost chunnin

Tým Ebisu (tým stále v aktivní službě):

Ebisu – 34 let, velitel týmu Ebisu, hodnost jonin
Moegi – 14 let, v aktivní službě, hodnost gennin
Konohamaru Sarutobi – 14 let, v aktivní službě, hodnost chunnin
Udon – 14 let, v aktivní službě, hodnost gennin

Původní tým Ino-Shika-Cho (reaktivován do aktivní služby):

Shikaku Nara – 43 let, v aktivní službě, velitel týmu Ino-Shika-Cho, hodnost jonin
Inoichi Yamanaka – 40 let, v aktivní službě, hodnost jonin
Choza Akimichi – 40 let, v aktivní službě, hodnost jonin

Aburame klan:

Shibi Aburame – 41 let, vůdce klanu Aburame, hodnost jonin
Torune Aburame – 29 let, bývalý člen ANBU-Root, hodnost jonin
Muta Aburame – 32 let, velitel výzvědných jednotek ANBU, hodnost jonin
Shikuro Aburame, 51 let, otec Toruneho, předseda joninské radyhodnost jonin

Ostatní:

Temari – 21 let, vyslankyně Suny v Konoze, hodnost jonin
Iruka Umino – 28 let, ředitel ninja akademie v Konoze, hodnost chunnin
Kotetsu Hagane – 30 let, hodnost tokubetsu jonin
Izumo Kamizuki – 30 let, hodnost tokubetsu jonin
Aoba Yamashiro – 36 let, zástupce velitele zpravodajské divize v Konoze, hodnost jonin
Raido Namiashi – 37 let, tělesná stráž Hokageho, hodnost tokubetsu jonin
Genma Shiranui – 32 let, tělesná stráž Hokageho, hodnost tokubetsu jonin
Ibiki Morino – 33 let, velitel vyslýchací a mučící divize Konohy, hodnost jonin
Yoshino Nara – 38 let, vůdkyně klanu Nara, hodnost jonin
Yamanaka Fu – 32 let, bývalý člen ANBU-Root, hodnost jonin
Tsume Inuzuka – 38 let, vůdkyně klanu Inuzuka, hodnost jonin

NEJVYŠŠÍ ORGÁNY VESNICE:

Kancelář Hokageho:

Uzumaki Naruto – Rokudaime Hokage
Haruno Sakura – sekretářka Hokageho

Vesnická rada (vláda):

Uzumaki Naruto – jako Hokage
Hatake Kakashi – jako vrchní velitel všech ozbrojených sil
Kurenai Yuhi – radní
Hiashi Hyuuga – radní
Haruno Sakura – radní

Rada joninů (parlament):

Shikuro Aburame – předseda joninské rady
Hinata Hyuuga – za klan Hyuuga
Ino Yamanaka – za klan Yamanaka
Chouji Akimichi – za klan Akimichi
Yoshino Nara – za klan Nara
Tsume Inuzuka – za klan Inuzuka
Iruka Umino – za ninja Akademii
Ibiki Morino – za vyslýchací a mučící divizi ANBU
Aoba Yamashiro – za zpravodajskou divizi ANBU
Yamato/Tenzo – za bojové jednotky ANBU

Volná místa v radě joninů:

- za klan Sarutobi (jakmile Konohamaru dospěje)
- za klan Uzumaki (jakmile bude mít Naruto nějakého potomka)
- za klan Uchiha (svého času se počítalo se Sasukem, zatím formálně nezrušeno)
- za feudální rodinu (doposud nevyužila svého práva jmenovat člena do rady)
- čestné místo (prozatím nikdo nebyl jmenován, počítá se v budoucnu s Kakashim)

PROBĚHNUVŠÍ UDÁLOSTI V KONOZE:

Po smrti Danzoua skončení veškerých záležitostí kolem Akatsuki, která se od té doby neobjevila na scéně došlo k jmenování Rokudaime Hokageho, kterým se stal Naruto Uzumaki. Jako první Hokage ze všech byl vybrán na základě všelidového hlasování a dodatečně potvrzen joninskou radou a jmenován feudálním pánem. Tato volba měla jedinou vadu na kráse, která spočívala v tom, že Feudální pán se urazil tím, že byl „obejit“, a že nemohl Naruta vybrat osobně (tak jako vybral předtím Danza a Tsunade) a přinutil svého zástupce odejít z rady joninů. Doposud „trucuje“ a s Konohou příliš nespolupracuje přičemž požaduje, aby jej Naruta požádal o uznáním za Hokageho dle tradice což by znamenalo, že by Naruto musel klečet před feudálním pánem a prosit o potvrzení ve funkci. Něco takového by Naruto sice klidně podstoupil, jenže na to potřebuje souhlas rady joninů, která jej odmítá vydat, protože nechce, aby prestiž Konohy příliš utrpěla. Joninové jsou přesvědčeni, že dřív nebo později feudální pán „přestane trucovat“ a věci se vrátí do normálu. „Trucování“ feudálního pána se navenek projevuje jen tak, že nenavštěvuje Konohu a pro svou jednotku 12ti strážných ninjů použil mnichi z Chrámů Ohně. Jiný důsledek – například zkrácení výdajů Země Ohně na obranu (Konohu) jeho „trucování“ zatím není, takže se zdá, že feudální pán, jen hraje „uraženého“ tak jak mu velí tradice, ale praktické důsledky nevyvozuje.

Co se Naruta týče, tak jeho síla se za poslední dva roky rapidně zvětšila. Sice neprošel tréninkem pod vodopádem ani nepotkal nikdy KillerBeeho, ale podařilo se mu za asistence Yamata (mokuton) a Kakashiho (sharingan) Kyuubiho uvnitř sebe přepečetit (byť jinak než v manze) a dosáhl obdobné kontroly na Kyuubim jakou má KillerBee, neumí však (na rozdíl od mangy) používat tzv. „Kyuubi-mód“ (takže žádná super rychlost) ani „Bijuu-Rasengan“, naopak se zvládne proměnit do dvojice miniverzí Kyuubiho (4 a 6 ocasů) a také na plnou verzi. Kyuubi s Narutem již více méně spolupracuje a Naruto umí použít ultimátní útok Kyuubiho – Bijuudama (Bijubomba). Co se týče technik, tak zapracoval na prodloužení sage módu, který dokáže využívat prakticky neomezeně dlouho sám za sebe (klony nepotřebuje). Naruto také pokračuje ve výcviku Konohamara, který podstupuje nyní výcvik na Myoboku-zan, aby se stal v dohledné době novým žabím sanninem.

Po jmenování Naruta Hokagem také byly zveřejněny informace o masakru klanu Uchiha – tedy o jeho pozadí. V Konoze převládl názor, že „Uchihové dostali co si zasloužili“ s čímž sice samotný Naruto nesouhlasí (ten názor je podle něj „zvrácený“), ale to je tak vše co může dělat. Rekonstrukce Konohy (po jejím zničení Peinem) ostatně byla hlavní náplní celé politiky v průběhu prvního roku jeho vlády, Konoha byla znovu vybudována ve své někdejší podobě, pouze hřbitov (s ohledem na nemožnost jej plně obnovit) byl zrušen a nyní se prach zemřelých rozptyluje na loučkách a pouze památníky starých hrdinů zdobí „hřbitov“ (či spíše rozptylové loučky). Negativní vztah k Uchihům se zde podepsal též – Uchihy na hřbitově nic nepřipomíná a zdá se, že veřejnost si přeje „vymazat“ tento klan z konožské historie a zcela na něj zapomenout.

AKTUÁLNÍ DIPLOMACIE KONOHY – VZTAHY:

Deštná, Travní a Zvučná (+ Akatsuki)– napjaté, obecně se očekává válka „dřív nebo později“, Hokage je odhodlán válce zabránit

Písečná – spojenec, velice dobré vztahy mezi oběmi vesnicemi

Zemní – nedůvěra, Iwagakure údajně tajně podporuje Akatsuki (trio menších vesnic)

Blesková a Vodní – napjaté, jde o velké vesnice, které spolu uzavřeli pakt a tlačí na Konohu, aby „vyřešila“ situaci kolem Deštné (nejlépe vojensky samozřejmě), aby mohly tyto vesnice dostat zpět svá bijuu, podle některých by mohla hrozit v případě nečinnosti Konohy i válka s těmito dvěma zeměmi, které viní Konohu z činnosti Danza, Orochimara a Madary (všechno konožští shinobi) a podezřívají Konohu z tajné spolupráce s Akatsuki.


 
Vypravěč - 17. května 2011 13:08
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg

10. říjen 18tého roku AK (After-Kyuubi) či 2 roku AP (After-Pein):

KONOHAGAKURE NO SATO - Oslava Hokageho narozenin:[/b]

Dnes je tomu přesně 18 let ode dne, kdy se narodil Naruto Uzumaki - Rokudaime Hokage no Konohagakure no sato. Samozřejmě, že oslava 18tých narozenin Hokageho se považuje za velký svátek - ostatně narozeniny Hokagů byly, jsou a nejspíše co Konoha stát bude tak i budou vždy "státním svátkem", kdy většina obyvatel vesnice nepracuje, ale užívá si volna a případných doprovodných akcí spojených s oslavou tohoto svátku. Za dva měsíce je pak další svátek spojený s Narutem Uzumakim a sice 2leté výročí od jeho zvolení Hokagem.

Co vlastně obyvatele Konohagakure no sato dnes čeká za "program"? Tak předně krátce po poledni Hokage pozdraví ty, kteří přijdou pod palác Hokagů z tribuny. Dá se očekávat, že bude "velký nátřesk", protože Naruto Uzumaki je ve vesnici zkrátka co se popularity týče naprosto na špici, v tomto ohledu už dávno všechny předchozí Hokagy překonal. Samotného Hokageho čeká vyřizování celé řady formalit již od časného rána, kdy bude povyšovat nejprve nejlepší chunniny do hodností tokubetsu jonin a jonin, dále dopoledne jej čeká porada s vesnickými špičkami a příprava akcí na "další rok", následně pak bude přijímat gratulanty odjinud (kupříkladu nejrůznější vyslance atp.) a po slavnostním vystoupení k "lidu Konohagakure no sato" jej čeká ceremonie u památníku padlých obětem IV. shinobi války ((dalo by se to přirovnat ke kladení věnců prezidentem ČR)) a samozřejmě i kratší ceremonie u památníků padlých obětem III., II., ale i I. války shinobi - tyto ceremonie jsou však v mnoha ohledech kratší. Večer pak samozřejmě bude Hokage své narozeniny slavit v kruhu svých přátel až do pozdních večerních hodin (nejspíše).

V tento den se na akademii ninjů neučí a všichni mají prakticky volno (až na několik desítek elitních ANBU, na které vyšla služba s ostrahou vnějšího perimetru obrany Konohy). Studenti akademie a genninové, ale i všichni další shinobi se dozajista zúčastní hlavních ceremonií (ačkoliv neexistuje něco jako povinná účast). I když už je říjen, tak i počasí je zdá se Narutovi nakloněno a po celý den se očekává jasné počasí bez jediného mráčku

Hyuuga Ikito - úklidová horečka po Hyuugovsku:

Ty jsi se probudila u sebe doma - tedy vlastně u rodičů doma, abychom byli přesní. Tvá matka od časného rána uklízí, protože v tento svátek chce aby celý dům byl "špíglnýgl" vypucovaný od sklepa až ke komínu. Ostatně to dělá v každý větší svátek. Otec v jídelně vymýšlí nějaký složitý zasedací pořádek, protože na oběd k vám zajdou významní hosté - Hiashi Hyuuga a jeho žena, Hanabi Hyyga, Neji Hyuuga, Hinata Hyuuga a také Uzumaki Naruto o jehož vztahu k Hinatě "se ví docela dost", i když se zatím k nelibosti Hizashiho nevzali. Matka ti jen řekne, že k snídani si máš vzít něco co zbylo ze včerejška z lednice a pak tě pošle k Yamanakům nakoupit květiny, aby bylo co naskládat asi do pěti váz, které plánuje rozmístit v místnostech, kde se budou hosté pohybovat. Taky ti nakázala, aby ses nikde nezdržovala, protože bude potřebovat pomoci s úklidem a s vařením a taky se máš pak připravit - umejt a obléct - abys mohla vítat hosty, na slavnostní ceremonii pod palácem Hokagů půjde jen tvůj otec vy - ženské v domácnosti - máte na starost kompletní přípravu, aby kolem druhé či třetí odpoledne bylo vše připraveno.

--> tvé další kroky by měly směřovat do květinářství Yamanaků (tam zakonči příspěvek)

Temari - povinnosti velvyslance ve spojenecké vesnici:

Ty jsi se probudila - ostatně jako vždy - v domě Narů, kde přespáváš skoro neustále, ačkoliv bys klidně mohla spát v budově velvyslanectví Sunagakure. Ostatně máš k tomu jen dobrý, a velice líný důvod, který se jmenuje Shikamaru Nara. Ten, když jsi se ty probudila ještě leží vedle tebe v posteli a jak jinak předstírá hluboký spánek, aby nemusel vůbec nic dělat. Každopádně ty víš, že on má relativně volno, nicméně ty naopak musíš předat oficiální gratulace (korespondenci) od Kazekage Gaary a zůčastnit se řady oficialit - vlastně téměř celého programu. A Shikamaru včera (výměnou za "hezkou" noc) ti slíbil, že se zúčastní všeho s tebou, jenomže teď samozřejmě bude dozajista předstírat, že o ničem neví, neboť jeho tajným plánem je - jak jinak - pokud možno celý den prospat.

--> tvé další kroky by měly směřovat na velvyslanectví Suny v Konoze (tam zakonči příspěvek)

Haruno Sakura - sekretářka Hokageho v akci:

Ty jsi vzhůru opravdu od hodně časného rána, čeká tě dneska opravdu náročný den. Již nějakou dobu nebydlíš u rodičů, ale žiješ sama ve čtvrti nedaleko paláce Hokagů. Vstávali jsi kolem páté, protože dnes to bude "opravdu něco". Naruto je na papírování a oficiality samozřejmě totální tatar, takže veškerá agenda a papírování je na tobě. Po probuzení tvůj zrak spočine na nočním stolku, kde vedle otravného pípajícího budíku hlásícího, že 4:55 hodin ráno je také dnes již téměř 6 let stará fotka týmu č.7 z doby, kdy jste začínali. Hodně se toho změnilo - Naruto se skutečně stal Hokagem, ty mu děláš sekretářku, Kakashi je šéfem všech ozbrojených sil Konohy což je funkce v podstatě mnohem zodpovědnější než funkce Hokageho - obzvláště v Narutově podání - který řeší "pouze velké a větší věci", zatímco na denní agendu více či méně kašle... ne snad úmyslně, ale prostě "není ten typ", který by řešil financování ANBU či standartizaci výzbroje atp. No a nakonec Sasuke... toho jsi viděla naposledy před dvěma lety, když napadl Konohu a chladnokrevně zabil Danza a oba radní, k čemuž poté ještě poté co mu Shizune díky neuvěřitelnému štěstí, ale i pohotovosti vypíchla, přidal na konto svých obětí Tsunade a Shizune připravil pomocí Tsukuyomi o rozum. Shizune je od té doby v podstatě zavřená v "blázinci" - čili na psychiatrickém oddělení nemocnice, kam za ní často docházíš. Bohužel tvé veškeré pokusy o navrácení jejího rozumu do "normálu" byly doposud neúspěšné i přes velkou snahu, kterou jsi tomu věnovala. Sice se její stav trošku zlepšil (takže už nepřipomíná totálního blázna s pěnou u úst), ale ani zdaleka se ti jí nepodařilo "navrátit". Na Sasukeho tehdy v Konoze nebyl vůbec pěkný pohled, jistě - čekala jsi leccos - ale tak obrovské množství nenávisti vůči vám všem - bez ohledu na tom, zda jste či nejste vinní na tom co se stalo jemu a jeho klanu - jsi nečekala. Možná, že nebýt Shizunina a Tsunadenina zásahu, tak už jsi byla ty i ostatní po smrti, protože samotný Naruto nebyl s to Sasukemu plně stačit, ale podle vedení ANBU právě díky tomu, že Sasuke ztratil část svých schopností - zejména Susanoo a Amaterasu - díky ztrátě levého oka již nepředstavuje až tak velkou hrozbu. Veškeré pokusy o jeho nalezení či dopadení byly neúspěšné.

No, ale dosti historie, tebe dnes čeká práce. Pod postelí ti spí Tonton, kterého občas nosíš k Shizune... zajímavé je, že i když je v tak zbědovaném duševním stavu, tak na Tontona reaguje vcelku pozitivně... a v kanceláři tě čeká kopec... či spíše hora papírů. Když dorazíš do kanclu (po všech ranních úkonech) tak bude tak kolem šesté až sedmé ranní hodiny v závislosti na tom, nakolik jsi spěchala, či zda-li jsi se ještě někde nestavovala. (Shizune v nemocnici obvykle vstává v 5:30 - tenhle návyk jí zůstal od dob co dělala sekretářku Tsunade.)

Pošta k vyřízení:

Poštovní sokol doručil zprávu od jednotek ANBU z pohraniční oblasti sousedící s Deštnou, kde před měsícem zasáhla vojensky Konan a na oplátku za váš útok (vedený bývalými členy ANBU-Root a některými členy ANBU - zejména z klanu Hyuuga, který nejspíš - bohužel důkazy nejsou - podporoval či přímo nařídil tajně Hiashi Hyuuga známý svou pro-válečnou politikou proti Deštné a "nové" Akatsuki), který rozprášila zničila celé jedno menší město stejně, jako kdysi Pein zničil Konohu. Tato zpráva ANBU je závěrečnou informací k celému incidentu, v podstatě jde o vyčíslení škod a obětí (Konanin útok si vyžádal přes 6000 mrtvých - z 15 000 obyvatel městečka z praktické zničení 65% veškeré zástavby). Konan také ihned po své akci varovala Konohu, že v případě dalších "válečných provokací" si nebude brát servítky. Konanin útok vás poměrně šokoval o to víc, že Konan jasně deklarovala, že za "sebemenší provokaci" (třebas i nechtěné překročení hranice) bude odpovídat likvidací "civilních cílů" s cílem zabít co nejvíc obyvatel Země Ohně - je to v podstatě z její strany odstrašující taktika, kterou vám dává najevo, že pokud začne Konoha válku, tak se Konan postará, aby vám způsobila tak obrovské ztráty, abyste z vítězství "nic neměli".

Další co tu je na stoleje zpráva o pohybu na černém trhu, ANBU zjistili, že někdo vypsal na Naruta odměnu 100 000 000 ryo (živý) a 250 000 000 ryo (mrtvý). Podle ANBU tu odměnu vypsala některá z jiných shinobi vesnic (Iwa, Kumo či Kiri). Důvod je jasný, krom Kumo jste dnes jediná vesnice, která má jinchuurikiho (zbytek démonů má Konan) a navíc Naruto tím, že brání válce mezi Akatsuki (Ame, Kusa, Taki a nejspíš i Otogakure) a Konohou, tak defakto znemožňuje jiným vesnicím získat zpět svá bijuu. Otázka jak z těmato zprávama naložíš je tvá, ale asi bude dobré přinutit Naruta tu "věc" začít konečně "nějak" řešit... i když je fakt, že v den jeho narozenin se mu nebude chtít řešit vůbec nic.

Yamanaka Fu - návrat z mise s Torunem:

Ty se vracíš z mise na které jsi byl s Torunem (šlo o A-rank misi: asasinace vůdce jedné mafiánské skupiny operující v hlavním městě), mise byla veleúspěšná, i když poněkud svérázně provedená. Podařilo se vám cíl najít i zpacifikovat. Jeho zabití se ukázalo nakonec jako zbytečné, protože jste ho dostali živého (a protože současná politika Hokageho upřednostňuje dopadání zločinců živých a jejich postavení před řádný soud před prostým zavražděním, tak jste to i upřednostnili, i když to původně v zadání mise nebylo). Jeho ochranku jste vyřídili - 2 mrtví a 7 zraněných (ti byli předáni pořádkovým silám Feudálního pána v hlavním městě) - bez problému. Ty i Torune jste za poslední 2 roky vykonali řadu společných misí. Od smrti Danza se i leccos změnilo... řekněme, že máš někdy pocit, že smrt Danza vás dva "tak trochu" osvobodila, protože už nenosíte jeho prokletou pečeť a v podstatě jste oba svobodní. Emoce se vám sice ještě ani zdaleka nevrátili (ostatně po tom co jste v Rootu prožívali a dělali je vůbec otázka, zda někdy nějaké emoce budete mít), ale přeci jen větší volnost vám oběma vyhovuje. Zajatce jste předali a Torune se s tebou rozloučil s tím, že je unavený a jde se prospat, ty jsi také unavený, ale je na tobě zda se půjdeš k sobě domů vyspat (žiješ sám a s ostatními členy klanu se stýkáš zřídka... přeci jen jsi pro některé pořád "ten z Rootu" a Root je něco co většina lidí v Konoze považuje za jeden velký omyl) nebo si vymyslíš něco jiného. Hokage slaví narozeniny, možná se můžeš zúčastnit nějakých těch oslav (jako divák)... ale je to na tobě.

 
Vypravěč - 17. května 2011 13:44
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg

10. říjen 18tého roku AK (After-Kyuubi) či 2 roku AP (After-Pein):

AKATSUKI:

Skrytá Deštná - Yahiko jr. - aneb máti úřaduje:

Tvůj dnešní den se hodně odlišuje od "zajetého" standartu, na který jsi zvyklí - tedy od toho, že máš v podstatě naprostou volnost a máti se ti věnuje jen zřídkakdy, dnes tě dokonce přišla osobně vzbudit. Vstávej Yahiko... no tak vylez z tý postele... až se nasnídáš a připravíš, tak se stav ve Svatyni, bude tam na tebe čekat tvůj nový učitel... a partner, poslední dobou se stejně akorát flákáš a já už se na to nemůžu dívat... no tak vylez z tý postele! Konan k tobě natáhne ruku a ty už tušíš co bude následovat: Bansho Ten´in! síla Rinneganu tě vytáhne z postele a o necelou vteřinu tě již drží máti za tvůj límec od tvé pěkné noční košile. Máš štěstí, že jsi si vzal i kalhoty, protože jinak by ses asi cítil pořádně trapně. Konan si tě vteřinu chladně prohlíží a pak tě položí na zem a mírně se usměje. Myslím to s tebou dobře... Yahiko... a nezapomeň si vyčistit zuby, moc dobře vím, že se na to kolikrát vykašleš... už jsi skoro dospělej, tak o sebe trochu dbej..., skončí ještě káravě a pak odejde, ještě přes rameno se k tobě otočí a řekne: Udělala jsem ti snídani, ať se nemusíš zdržovat... měla jsem nějak chuť na palačinky..., takže zdá se, že zase tvá máma "rabovala" přes noc kuchyni, jak je jejím velmi nezdravým zvykem od doby co zemřel Nagato. ... a něco mi zbylo..., tak je sněz..., poté konečně odejde.

Ty až se najíš tak (předpokládám) vyrazíš do svatyně, kde jsou pohřbeni tvůj otec (Yahiko) a tvůj "strýc" (Nagato). Krom nich je tam ještě jeden člověk - a to v plášti Akatsuki a s obrovským zabandážovaným mečem přes rameno. Vypadá trochu děsivě, asi jako žralok... v druhé ruce má plášť Akatsuki v tvé velikosti a další oblečení. Hehe... takže ty jsi ten Konanin pulec jo? No to je hezký... dobře si zapamatuj mé jméno, jsem Hoshigaki Kisame, tvůj učitel a velitel týmu, který od teď spolu tvoříme... a teď hejbni kostrou a převleč se..., podal ti nové "prádlo", ale pak se zarazil, asi mu přišlo blbé, aby ses převlékal přímo před ním a nad to ještě ve "Svatyni", kde leží dva mrtví lidé a ruku stáhl. ...nebo ne... to počká... teď půjdeme k jezeru..., řekne a volným krokem zamíří k jezeru. Trochu ti z něj vstávají všechny chlupy na těle, je na něm něco... něco divného, ale to tvůj zrak nemá šanci postřehnout.

Skrytá Travní - Hoozuki Suigetsu - aneb ráno jedné tresky:

Probudil ses a tvůj první pohled spočinul na mraženém ... byť již asi rozteklém ... jogurtu na nočním stolku... druhý pak na Karin, která ještě spí a ve spánku tě objímá. To byla noc hehe..., tě asi napadne při vzpomínce na včerejší "postelovou olympiádu", kterou jste s Karin sehráli. Pak si taky uvědomíš co je za den a co všechno tě jako šéfa Travních ANBU čeká... nic moc... ale ve vězení máš jednoho již "mírně uleželého" zajatce z Konohy, kterého tví ANBU unesli, když plnil misi nedaleko hranice Travní Země. Nebylo by na něm nic až tak zajímavého - žádné KG, ani žádné vlivné příbuzenstvo - kdyby to nebyl tokubetsu jonin, u kterého tví ANBU našli zašifrovanou (již jste jí rozluštili) zprávu od Hiashiho Hyuugy z Konohy, která byla adresovaná feudálnímu pánu vaší země. Tento tokubetsu jonin jí měl doručit, ale zdá se, že toho ví poměrně dost a podle toho co jsi slyšel, tak Hiashi Hyuuga je všemi mastmi mazaný lišák - kdo ví zda nezkouší vašeho vlastního feudálního pána přimět ke spolupráci proti vaší vesnici. Vztahy mezi Kusagakure a feudálním pánem Kusa no Kuni jsou trochu "problematické", kvůli tomu, že ty jaksi jeho úřad neuznáváš a za "šéfa celé Travní vesnice i země" považuješ sebe (a taky se tak chováš)... samozřejmě... šéfem vesnice je oficiálně Karin... ale... řekněme, že na ní máš velmi "dobrý" vliv.

Uchiha Sasuke, Uchiha Shisui - aneb probuzení v Sasukeho soukromé dimenzi:

Sasuke se probudil tam, kde se cítí nejbezpečněji - u sebe doma v dimenzi. Holt, někdo si postaví dům, jiný vládne vesnici, ale Uchiha musí mít rovnou vlastní dimenzi že? Každopádně po probuzení jsi se zvedl z lehátka a nejprve jsi vyhledal Shisuie, toho jsi našel na jednom z výše položených kvádrů jak tam sedí, na kolenou má položenou křížovku a luští - tedy aspoň to tak vypadalo, ale ve skutečnosti Shisui jen do křížovky zírá a tužkou neustále krouží po papíře a maluje si jedno velké kolečko, které stále obtahuje... no... zjevně má zase "TU" náladu. Každopádně si tě všiml a zvedl hlavu přičemž se trochu rozpačitě pousmál, snad provinile, jako bys ho při něčem nachytal... Možná zas myslel na "bůhvíco" a "radějinevědět". Shisui se nakonec zvedne, křížovka i s tužkou odpuffnou a Shisui seskočí k tobě přičemž ti řekne jen: Dobré ráno Sasuke-san..., no už podle výrazu v jeho obličeji, intonaci v hlase a celkového postoje je ti jasné, že Shisui "ZASE" nespal celou noc což dokreslují i mírné kruhy pod očima.

No... dále se asi nasnídáš, Shisui jen mávne rukou, že "nemá hlad"... ostatně dostat do něj něco k jídlu je občas opravdu náročnější než jakákoliv S-rank technika. Sice na něj platí pohrůžka násilím, ale po jeho výrazu v očích (kdy se tváří jak nakopnutý pes) je ti akorát tak špatně a cítíš se jaksi divně... jakoby "provinile", i když to není to správné slovo. Většinou jsi to doposud řešil tak, že pokud jsi jen viděl za den "aspoň něco" sníst, tak jsi jeho chování i přístup k čemukoliv raději ignoroval. Co se týče plánů na dnešní den, tak v podstatě toho moc není. Do Konohy, či spíše do celé Země Ohně máte od Konan přísný zákaz vstupu pod pohrůžkou, že vás Konan kopne přes palubu což je asi to poslední co bys potřeboval ve své situaci. Navíc proti jejímu Rinneganu a hlavně proti sedmičce bijuu a Gedo Mazo bys ani ty ve finále neměl šanci. Takže co dělat? Teoreticky můžeš zkusit vyhledat Hidana (pomocí prstenů Akatsuki) či Kabuta a zkusit s nimi "něco" vymyslet co by tě posunulo trochu blíže k tvému cíli - Konoze. Ačkoliv ... no jít ke Kabutovi to bude znamenat zase sledovat Shisuie jak postupně mění na chodící roztřesený uzlíček nervů... i když už je na tom "aspoň trochu líp", než to bylo zpočátku. Taky bys mohl navštívit Suigetse a Karin - kdo ví co se tam u nich děje - ostatně díky časoprostoru můžeš zajít prakticky kamkoliv.

 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 17. května 2011 17:20
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Budíček

Jeden si tak spí a zdá se mu o... No to je soukromá věc každého kluka v mém věku. Faktem je, že mě uprostře snu budí hrozně otravný hlas mamky.
Pokusím se převalit na druhý bok, ale je mi to jasné, že to nepomůže. Hlas pokračuje. Přetáhnu deku přes hlavu, ale to moc nepomáhá. Všechny odpory ukončí tah rinneganu, který mi nedává moc navýběr.
"Ale mamko!"
Zaprotestuji, natáhnu se a poslední chvilku pro svoje věci v obavě, aby mne nedotáhla do Svatyně v pyžamu.
Když se konečně dostanu k snídani, už mi hlavou táhnou úplně jiné myšlenky o tom jaké to bylo, když mamka nebyla doma a neměla mě v dohledu. Nemusela se o mne starat... Pokrčím rameny nad poslední palačinkou a narvu jí na dvakrát do pusy. Pod kohoutkem si opláchnu ruce a vyrazím do Svatyně.
Nespěchám, opravdu nespěchám. Popavdě parťáka jsem nikdy neměl a na mladá kolena se mi s tím opravdu nechce začínat.
Před Svatyní se na chvilku zasavím.
"!"
Protočím oči a realisticky zvažuju, že bych se otočil na patě a prostě se vrátil domů a šel si po své práci. Pak zauvažuju, že by tohle prošlo asi na 0,005 vteřiny, po té co by to zistila mamka.
Vyrazím do svatyně s myšlenkou, že neprodám svojí jemnu kůži zadarmo.
Vevnitř na mne čeká osoba, kterou znám aniž by se představoval. Nejsem ani slepý a ani blbý, abych nevěděl historii svojí matky, otce a strýce. Dokonce i pár dalších členů akatsuki znám.
Kývnu hlavou na jeho představení.
"To asi bude nějaká mejlka. Nejsem pulec na to mám moc krátký ocas a chybí mi blány mezi prsty..." Na chvilku se zaseknu a přejedu mohutnou postavu Kisameho pohledem. "... a navíc na pulce nemám žábry."
Tím uzavřu představování. Byla to akce jednoho a půl dechu. Pokud mě nezačal mlátit už polovině, považuju to za úspěch.
Když mi ukáže, že nabídku bere vážně, trochu změním postoj.
"To by mohlo být zajímavé."
Přimhouřím oči a ještě jednou si ho prohlédnu.
"Dávám mu týden, než se mě pokusí zabít."
Roztáhnu úsměv od ucha k uchu ve vidině zajímavých časů. Nakonec následuji Kisameho k jezeru.
 
Hyūga Ikito - 17. května 2011 18:17
untitledtruecolor014722.jpg
Velký Hyūga úklid
Probudila jsem se a promnula si oči.
Takže, dneska bude zase nějaký - počkat, on je ten "státní svátek".
Vyskočím z postele. Dřív, než přijde mamka a bude mi strkat prachovku pod nos, to je horší způsob, jak se probudit. Dojdu k zrcadlu, kde si opláchnu obličej vodou a učešu vlasy. Pak se na sebe zadívám v zrcadle. není tam co vidět. Tmavé vlasy, bledé oči - typický Hyūga. No, možná bych se dala brát za hezkou holku, ale to jedině s ninja čelenkou, kdy není vidět pečeť vedlejších rodin. Převlíknu se do volného tmavého kimona. Zatím to není nic extra, stejně ještě poté budu uklízet.
Pak mě stejně vyžene se převlíct...
Na čelo si vezmu ninja čelenku, momentálně asi jediná věc z ninjovské výbavy, kterou mám. Pochybuji, že bude někdo útočit... Navíc, on toho Jūken zvládne sám o sobě dost bez jakékoliv zbraně, takže opravdu nevidím důvod brát si pouzdro s kunai. Pak vejdu do jídelny, kde otec kutí nějaký zasedací pořádek.
Ona vlastně přijde hlavní rodina i s Hokagem...
Jako by i hlavní rodina nebyla pro matku ohromná pocta. Jenže když přijde i Hokage. Jo, je to veliká pocta. Asi si poté budu muset i učeta nějak. Teď mám jen rozpuštěné vlasy.
Třeba do copu, který je ale vepředu, místo vzadu... (Něco jako Unohanin cop, ale kratší)
Ovšem z přemýšlení nad účesem mě vytrhne matka s tím, že sebou mám hodit. K snídani zbytky od večeře a pak mám jít pro kytky.
Super. Tohle bude zajímavé ráno...
Pomyslím si, zatímco hledám jídlo v ledničce. Řekla mi, kde jsou všude vázy, takže těch kytek bude potřeba dost. Zatímco všude si budou lidi užívat volna, já budu doma s uklid-milující matkou uklízet.
Snídani do sebe narychlo naházím, myslím, že dneska bude jídla až moc, protože matka toho navaří jako pro celý regiment. Uklidím nádobí, protože by mne ho matka stejně poslala umýt. Poté vezmu peníze na kytky a vyrazím směr květinářství Yamanaka.
 
Haruno Sakura - 17. května 2011 20:48
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Sekretářka Hokageho - práce, která nezná dovolenou

"Eh..." provedu něco mezi nespokojeným zavrčením a zafňukáním. 4:55... Tohle moje brzké vstávání je fakt sebevražda. Naštěstí jsem, co se mé okamžité vznětlivosti týče, trošičku vychladla, během těch dvou let, a tak si budík vesele zvoní dál, dokud ho nevypnu, bez toho, abych ho rozmáčkla a mohla si rovnou koupit novej. Ne, že by se ze mě stal kliďas jako Kakashi, to ani omylem, ale na druhou stranu, nestává se tak často, že bych musela rozmlátit vše v dosahu; třeba jen ten budík kvůli brzkému vstávání.
Nespokojeně ale odevzdaně se zvednu z postele a trošičku porovnám pokrývku. Samozřejmě na mě zas čeká hromada práce, zvlášť když má dnes Naruto narozeniny, ohledně papírování to mám s Narutem skoro ještě horší jak Shizune s Tsunade - sama... Zatraceně... Pohled mi mimoděk sklouzne na fotografii týmu 7, v době, kdy jsme ještě byli pohromadě. Je to tak dávno... Neubráním se zastavení se ve své činnosti, a troše melancholie a nostalgie. V té době to všechno bylo tak jednoduché... a teď? Teď dělám Narutovi poskoka, Kakashi - sensei v podstatě dělá všechno, do čeho se Narutovi nechce pokud jde o ty důležitější události, a Sasuke... pohlédnu na jeho tvář na fotografii, do těch černých očí. Upřímně, toho pocitu se nejspíš nikdy nezbavím... Zavrtím lehce poraženecky hlavou, když si uvědomím jemné zabrnění konečků prstů, jako by byly napuštěné elektřinou, jak si prohlédnu ten neuvěřitelně sympatický obličej. Viděla jsem, co všecko jsi udělal, Sasuke... jak moc ses nechal unést temnotou... vím, že jestli pro tebe už Naruto může máloco udělat, tak tím spíš nemohu já... a nehodlám nikdy udělat stejnou chybu jako předtím, kdy jsem teoreticky měla šanci tě vymazat a zabránit takovému utrpení lidí, ačkoliv mi to nikdo nahlas nevyčetl... a tys... Tsunade - sama... Zatnu ruce v pěsti. Tohle je jedna z věcí, které mu skutečně nemohu odpustit. A bylo by jich víc. Ale přesto se tomu neubráním, kdykoliv ti pohlédnu do obličeje... vidím toho v jádru milého kluka, jako před šesti lety... toho velice sympatického kluka...
Nespokojeně sama se sebou se lehce kousnu do rtu, když si uvědomím další rádoby záchvěv elektřiny snad až v konečcích vlasů. To by nemělo být! Vím přece, co všechno udělal, jakou představuje hrozbu pro všechny lidi, že se naprosto změnil, od té doby, a neměla bych stále mít trošku šanci ho mít ráda... ... ale já si nemůžu pomoct.
Za tohle se fakt nesnáším. Ale nedá se nic dělat. Udělám si k jídlu vyloženě zdravou snídani, do jogurtu přimíchám trochu ovoce, takhle po ránu dokážu sníst máloco, a snažím se zbavit veškeré melancholie. No tak, radši trochu optimismu! Naruto má dneska narozky... sice žádná dovolená, stejně musím dřít jak kůň, protože samo se to neudělá, ale aspoň bude fajn ta večerní oslava... snad se Narutovi bude líbit ten dárek. Ano, už nějakou dobu si to hoví ve skříni. Sice to není nic úplně epického, ale třeba by to mohlo potěšit.
Zbytečně neotálím, práce čeká. Hlavně, když je dneska v podstatě "vesnicový svátek", bych ráda navštívila Shizune, myslím, že dneska by si to zasloužila, a i tak k ní chodím celkem často. Akorát dám nejdřív Tontonovi, o kterého se teď starám já, něco k jídlu a na chvilku vlezu do sprchy, abych se pořádně probrala, pak se obléknu a na hlavu si uvážu čelenku. Pak už jen popadnu Tontona do náručí, zamknu za sebou byt a vydám se na návštěvu.

Jako vždycky, když odtamtud odcházím, zase pocítím trošku smutku nad tím, že se mi s jejím bezútěšným stavem nedaří vůbec nic udělat. Mohu s potěšením konstatovat, že si snad ani nebudu moc nadržovat, pokud se prohlásím za jednu momentálně z nejschopnějších lékařských ninjů ve vesnici, a stejně, i když jsem věnovala tolik času na její navrácení zpět... Kdo ví, jestli by to dokázala Tsunade - sama, a potom jí stále nesahám ani po pás, nebo by i tohle bylo nad její síly.
Tontona vezmu s sebou do kanclu, stejně je vychovaný, tak tam nebude zbytečně dělat bordel, a prohlédnu si zprávy k zpracování, které již leží na stole. Jak ranní noviny. Vždy aktuální, vždy tady. Dvě zprávy? Za jeden den? To není moc... i když záleží na obsahu, kolik to přináší problémů, můžou to být jenom objednávky na mise, pak bych měla hotovo brzo, nebo taky cokoliv jiného...
Správná se ukáže druhá možnost. Cokoliv jiného, to rozhodně. Hlášení... Již zběhle a rychle, za tu dobu, pročítám informace. Těch mrtvých... začíná to představovat pěkný problém, sice na nás Akatsuki již neútočí, díky té Konan, ale nesmíme si nic dovolit... to je pěkně napjatá atmosféra... špatné je, že ačkoliv by se na naši stranu teoreticky mohlo postavit dost vesnic, ona má spoustu prostředků, jak nás všechny zničit tak, že i po vítězství z toho nebudeme nic mít... její záhadná síla, se kterou zničila tuhle vesnici... Sasuke, který jí nejspíš do jisté míry podléhá... ostatní členové Akatsuki... kdo ví, jestli neumí používat démony i jinak, než je zapečetit? Povzdechnu si. Do jisté míry je to naprosto fajn, že dělám jen sekretářku, tak nemusím řešit takovéhle problémy. Ale o to je to horší, že já, na rozdíl od Naruta, bych je řešila hned, kdežto dneska? Měla bych ho k tomu přinutit, ale nejspíš to nepůjde, s tou oslavou narozenin má pěkně nabitý program a pak na oslavě s přáteli to není nejvhodnější nápad.
A druhá zpráva... Přemýšlejíc nad tím, jestli přinese stejně problematické zprávy jako ta první, se ponořím do textu. Odměna na černém trhu za Narutovu hlavu? Možná se nemůžeme spolehnout už ani na jiné vesnice... tedy, to víme již dávno, nakolik je hněte naše nerozhodnost ve věcech kolem Konan, která je oprávněná, ale stejně to vždycky vypadalo, že by se nestáhli s nimi, ale s námi... teď to začíná vypadat hůře... závidí Kyuubiho... ano, bijuu představují velkou vojenskou sílu, o kterou ty vesnice přišly, naprosto chápu. To je problém.
Těžko ale říct, co zrovna dneska můžu pro ty zprávy udělat. Naruta s tím asi dneska obtěžovat nebudu, stejně pochybuju, že by se mi podařilo přinutit ho vnímat a tím spíš to nějak řešit... spíš mu to přehledně sestavím do pár krátkých větiček a položím na stůl, nejlépe to vybarvím červeně, aby nemohl tvrdit, že to přehlídl. A já na to náhodou nezapomněla. Je to hotové za chvilku, pěkně velkými červenými písmeny a na relativně velkém papíře, za chvilku už mu to leží na stole, jen heslovitě, ale myslím, že vzhledem k němu je to tak akorát:

Konan - reakce na tajný útok Hiashiho Hyuugy - 6000 mrtvých - v případě další provokace žádná shovívavost

černý trh - Uzumaki Naruto živý 100 000 000 ryo - Uzumaki Naruto mrtvý 250 000 000 ryo - dle informací odměna vypsána Iwou, Kumo či Kiri

Není v tom bůhvíjak moc informací, ale mohlo by to snad zaujmout zítra ráno jeho pozornost, až sem přijde, a krátký text by snad tak nemusel odpuzovat od čtení, protože málo textu - málo problémů... aspoň na první pohled. Ale třeba by se mu pak ty informace mohly zdát natolik vážné, že by se pustil do řešení bez toho, abych mu to zítra musela připomínat. Samozřejmě ihned zařídím, aby v případě, že by se bez toho, abych mu to musela říct osobně, chtěl dozvědět něco víc, měl v příslušných složkách správně zařazeny stručné zprávy, které přepíšu z těch obou zpráv, které si zase založím do vlastního, pečlivě setřízeného soukromého archivu, ze kterého potom ty nejstarší zprávy postupně předávám archivu vesnice.
To ale ještě není vše. Protože si nejsem stoprocentně jistá, nakolik to Naruto bude řešit, i když se ho k tomu pokusím dokopat, napíšu kratší zprávu o obou událostech i pro Kakashiho - senseie, jakožto velitele ozbrojených sil Konohy, ačkoliv je dost dobře možné, že již o tom má nějaké své vlastní zprávy od ANBU. No, ale lepší se o tom zmínit dvakrát, než jen jednou. A krom toho je to dobrá záminka vyrazit někam ven, když většina ostatních lidí má volno, tak hnít v kanclíku, když už jsem se to pokusila všechno nějak zpracovat? Tůdle nůdle! Zprávu vložím do obálky a držím ji v ruce, ještě uvidím, jestli ji vůebc předám, záleží na tom, kolik bude mít Kakashi informací.
Vzhledem k tomu, že něčemu šéfuje, jako že poměrně dosti věcem, neměl by být problém ho najít, zvláště když se trošku poptám. Do jeho kanceláře vcházím s úsměvem na rtech. "Dobré ráno... máte již svou časnou dávku ranních zpráv, nebo mohu posloužit?" natáhnu ruku s obálkou před sebe, vlastně se tázajíc, jestli to chce číst, nebo už má vlastní zprávy z vlastních zdrojů. Samozřejmě, dělám sekretářku jen Narutovi, ale je příjemné občas jít Kakashiho navštívit... a ještě příjemnější je ukazovat svoji pilnost, pokud bych předehnala v rychlosti informací jeho vlastní sekretářku. V nejhorším budeme moct trošku pokecat, že.
 
Vypravěč - 17. května 2011 21:30
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg

Uzumaki Naruto - aneb slavíme 18té narozeniny prací:

Dnešní noc jsi spal v domě u Hiashiho Hyuugy, i když to bylo docela na prd. S Hinatou jsi v baráku plném byakuganů nemohl ani zavrzat postelí, protože ti bylo jasné, že ten "starej paprika" svou holčičku prostě z oka nespustí... a to i když byl v sousední místnosti. Ale nechal vás spát vedle sebe na jedné posteli (manželské) - čímž možná chtěl něco "nenápadně" naznačit. co se týče Hiashiho Hyuugy, tak je tam ještě jeden problém - on je "jestřáb", není jako ty - mírotvorce za každou cenu, Hiashi celkem razantně (a zcela nepokrytě) prosazuje tvrdý postup proti Konan a Deštné pokud nevydají všechna bijuu a Rinnegan což však Konan odmítla - a ty i chápeš přesně proč, prostě vám nevěří, že byste pak do Deštné nevtrhli jako velká voda a nezničili její zemi stejně jako za II. války shinobi. Od onoho strašného incidentu na hranicích, který skončil jedním zmasakrovaným týmem (cca 20ti lidí) složeným z bývalých členů ANBU-Root, několika Hyuugů a asi čtyř členů běžných ANBU a poté vybuchnul v málem válku, když Konan naoplátku za váš pokus o napadení Deštné zničila celé jedno pohraniční město s 15ti tisíci obyvateli pomocí Rinneganu, nebo-li přesněji řečeno, pomocí Shinra Tensei.

Tys samozřejmě byl tehdy v šoku, protože jsi nečekal, že by se Konan uchýlila k takovému úderu, ale nakonec i toto jsi pochopil - ačkoliv dalo v těch prvních hodně práce zabránit vypuknutí války, která nevypukla jen díky tomu, že Konanin odstrašující útok vyděsil u vás (zejména u feudálního pána) tolik výše postavených lidí, že raději na válku nepomýšleli. Je to ironické, ale zatím se zdá, že ani ne tak ty, jako spíš Nagato měl pravdu o tom, jak má vypadat mír - nekonečné řetězy nenávisti občas přerušené krátkým obdobím míru... ostatně zdá se, že Nagatovu myšlenku Konan upravila pro sebe, když jednoznačně deklarovala, že odteď usiluje jen a pouze o mír "vynucený strachem z války". Dokonce prý někde použila termín "jistota vzájemného zničení", když mluvila o případné válce mezi Konohou a Deštnou. Její taktika - zastrašit vás od jakýchkoliv pokusů se byť jen "křivě" podívat za hranice Deštné je hodně drsná a určitě to není ten typ míru, po kterým bys ty nebo Jiraiya toužil. Konan zkrátka pro případ války proti Konoze počítá s jedinou věcí - že v případě války obě vesnice padnou a obě země - Deště i Ohně - budou naprosto zničeny, tak to říká a tak "pouští hrůzu". Jediné štěstí je, že víš proč to přesně dělá - právě proto aby se to nestalo, tak o tom tak často mluví. Ona na vás sama od sebe nikdy nezaútočí... natolik jí věříš, ale v obavě z vás je rozhodnutá zakročit při sebemenší "kravině" maximálně brutálním způsobem, aby vám "připomněla bolest". A nejhorší na tom všem je, že Hinatin otec Hiashi tu provokaci má nejspíš na svědomí, i když žádné důkazy nenajdeš a on se velice rychle od té vaší skupiny co tam šla distancoval a označil je za "válečné štváče". Asi se i Hiashi zalekl tak prudké reakce Konan jakou bylo úplné zničení celého jednoho města bez jediného předchozího varování.

Naruto-kun..., špitla Hinata a vytrhla tě z tvých úvah, do kterých jsi upadl krátce po svém probuzení. ...hlavně se netrap, dneska máš přeci narozeniny..., zašeptala ti do ucha a objala tě kolem ramen, přičemž se trochu přitiskla, takže cítíš její dech na svém krku. Ano... dneska máš narozeniny, jsi Hokage a čeká tě kupa práce. Nejdřív porada s vesnickou radou o důležitých otázkách - a určitě se tam bude zase řešit "onen incident" - a taky pak slavnostní ceremonie u Paláce Hokage a kladení kytek padlým ve všech III. válkách shinobi a v té "Čtvrté", která vlastně ani neproběhla (protože Peinovou a následně i Sasukeho invazí do Konohy to skončilo). No jistě... ještě pořád tu je Sasuke... za poslední dva roky se neukázal - což si lze vyložit různě, možná se pomsty vzdal... i když tomu nevěříš, možná si uvědomil, že po ztrátě jednoho oka není dost silný aby to zvládl a tak se jen stáhl a čeká na první vhodnou příležitost... a možná ho také někdo zabil... všechna pátrání po něm vyšuměla do prázdna. I když... vlastně přeci jen se můžeš jednou věcí upokojit... Konan přece zabila Madaru... je silná a není zlá... jen... jen si prostě žárlivě hlídá každou píď své země jako ostříž a prostě nechce za žádných okolností dovolit, aby jí kdokoliv ohrozil. Ne... určitě od ní nebezpečí nehrozí. Za to od Sasukeho... těžko říct, ale dneska se zdá, že už je na jakékoliv usmíření mezi Sasukem a Konohou pozdě... byl to pro tebe taky trochu šok, i když vlastně se to dalo čekat, když lidé poté co byla zveřejněna pravda o klanu Uchiha a jeho masakru se spíše postavili za to co se stalo, než aby to odmítli. Ale bylo to logické, protože prostě Madara a Sasuke jsou pro ně nepřáteli a tak prostě i vyhlazení klanu vnímají "spíše pozitivně", byť nahlas to neřeknou... a už vůbec ne před tebou. Ty si dodneška neumíš vysvětlit jedinou věc - proč stařík Hokage něco takového dopustil... proč on? Danzo i radní ano... to chápeš, to byli šmejdi každým coulem... tedy hlavně Danzo, ale proč stařík Hokage? To jsi dodnes nepochopil a asi to ani nejde pochopit.

Naruto-kun... budeme muset vstávat..., zašeptala Hinata a kousla tě jemně do ucha čímž tě konečně vytrhla ze světa ne-příliš "dattebayo" myšlenek. Sama Hinata se na tebe trochu usmála a pouze v noční košili vylezla z postele a zamířila do koupelny, aby se po ránu "hodila do gala".

 
Vypravěč - 17. května 2011 22:06
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Sakura Haruno, u Kakashiho v kanclu:

Dorazila jsi do Kakashiho kanceláře a nalezla jsi ho jak opřen do křesla a s nohama na stole čte čtvrtý díl ze série "Icha-Icha", které psal Jiraiya... tedy napsal první tři díly než zemřel, zdá se, že se však našel někdo další, kdo vydává pokračování... na obalu knihy jsi postřehla fotku Ebisa - "elitního učitele" z Konohagakure no sato a podle Naruta taky pěkného "skrytého zvrhlíka", vlastně je tak trochu příhodné, že někdo jako Ebisu pokračuje v Jiraiyově "Icha-Icha". Kakashi tě spatřil... chvíli na tebe koukal jako "na boží zjevení" načež bleskově schoval knihu, stáhl nohy ze stolu a přisunul se i z židlí k desce stolu: Aááh... dobré ráno Sakuro... právě jsem... studoval plány... jedné takové... co mi to neseš? Zeptal se Kakashi ve snaze zamluvit své faux pais - tedy fakt, že v pracovní době v takto nabytý den se nechal přistihnout tebou při ne zrovna "vhodné" činnosti. Otevřel obálku a přečetl obě zprávy. Chápu... no... tohle budeme projednávat na radě, která začne tuším v devět... nebo v deset? Začátek je - to ty víš přesně - v 8:30 ráno. Vyměnil jsem všechny týmy pověřené ostrahou hranice s Deštnou a dal jsem tam lidi, na které se mohu stoprocentně spolehnout. Situace je teď trochu napjatá a navíc mi ještě nepřišla zpráva o jednom členu ANBU, který se naposledy pohyboval někde nedaleko hranic s Travní, která sousedí s Deštnou... pfff... jen doufám, že tamní ANBU vedení Karin a Suigetsem nepřekročili pro změnu naše hranice a neunesli ho... to by situaci v oblasti vůbec nepomohlo... ale bohužel Suigetsu je... darmo mluvit... ále nebudeme si přeci kazit takový den že ne? Už tak vypadáš nějak ztrápeně Sakuro... děje se něco? Zeptal se Kakashi a pomalu se zvedl načež došel ke skříni a vytáhl z ní šanon se složkami, chvíli v tom listoval a pak na stůl položil jednu složku s nějakou zprávou.

Tohle jsou poslední známé informace o Sasukem... včetně všech možných i nemožných udání či informací, které se mi za dva roky podařilo sesbírat. Moc toho není... fotografii aktuální bohužel nemám, takže je tam jen kresba s přibližným vzhledem s pravděpodobnou shodou na 95.5% - podle odhadu naší Výzvědné divize. Mám nasazených několik lidí na různých místech s rozkazem nezasahovat... každopádně se zdá, že za poslední dva roky vůbec nenavštívil Ohňovou zemi. Prý se měl vyskytnout ve Zvučné, ale bohužel to není zcela hodnověrná informace... chápu Sakuro... ani pro mě to není lehké, ale jsou věci, které prostě nejdou vzít zpátky a... jo... ještě jsem si vzpomněl na jednu drobnost... u dvora Feudálního pána teď působí v oddíle Dvanácti strážných ninjů jeden mnich - býval přítelem a parťákem Asumy Sarutobiho... je to vynikající léčitel, který se specializuje na úrazy mysli po napadení genjutsu... má prý dobré výsledky... možná bys mohla až budeš mít volno zkusit za ním zajít ... třeba Shizune dokázal trochu pomoci.
 
Vypravěč - 18. května 2011 10:33
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Yahiko Jr., s Kisamem na jezeře:

Kisame nijak nepospíchá a celou dobu má na tváři "nepěkný úsměv", při kterém odkrývá své žraločí zuby. Nakonec dorazíte k jezeru a on se postaví asi tak 10 metrů od tebe a poté se ujme slova: Konan mi dala za úkol tě trochu procvičit... říkáš, že nejsi pulec, to je dobře, protože od teď budeme spolu bojovat. Bojem se toho člověk nejvíc naučí, takže doufám, že jsi připravený hehehe... Poté Kisame složí pečetě, voda se kolem něho zvedne a zaútočí: Suiton: Suikōdan no Jutsu. Na tebe se vyřítí velká vodní střela, která má podobu žraloka, zatímco se jí bráníš (či jí uhýbáš), tak na okamžik ztratíš Kisameho, který probleskne kousek vedle tebe a okamžitě se po tobě plnou silou ožene Samehadou, která tě jen o vlásek mine díky tvé pohotové reakci, ale nejspíš byla dost blízko na to, aby si pošmákla na tvé chakře, protože cítíš její výrazný úbytek. Kisame hned na to vyhodí Samehadu do vzduchu a složí další pečetě: Suiton: Suigadan na třech místech v tvém bezprostředním okolí se objeví vodní víry, ze kterých vyrazí "jakési vodní vrtáky", které představují poměrně silně stlačenou vodu - tohle by tě bylo už schopné celkem slušně provrtat, nicméně opět se ti nějakým způsobem může podařit se z toho dostat. Kisame se jen stále usmívá a pak řekne: Zdrháš jako ženská hehe... pokud mě nedokážeš ani trochu škrábnout, tak vážně nejsi pulec... ale rovnou jikra hehe...
 
Hoozuki Suigetsu - 20. května 2011 00:08
suigetsu8754.jpg
Doma - Kusagakure no sato
Ze snu mě probudí sluneční paprsky dopadající přímo na mojí hlavu. Otevřu oči, a zastíním si je rukou. Můj první podled přistane na trošku rozteklém jogurtu na nočním stolu.
Výborně, po skvělém večeru začne i skvěle ráno.
Když pootočím hlavou, tak uvidím krásný úsměv na Karininýma zavřenýma očima.
A to chtěla Sasukeho :-)
Usměji se, a opatrně sundám její ruku ze mně a posadím se. Zvednu obě ruce nahoru a protáhnu se. Pak se zvednu celý, vezmu jogurt ze stolku a projdu se k oknu.
Ach jak krásný den. Dneska z toho zmetka z listové dostanu zbytek informací.
Po pár plných lžičkách v mých ústech nezbude v kelímku nic, a tak se vydám do ledničky pro nový.
Cože? To už zase došly? Proč? Proč? Co budu snídat?
Ani se nerozmýšlím a dojdu si do ložnice pro věci. Natáhnu je na sebe, vezmu kubikiry, políbím Karin na čelo a vyrazím. Sluníčko mi svítí na cestu, a tak mi cesta do obchodu netrvá moc dlouho. Cestou mě zdraví hodně lidí, a tak jenom pokyvuji hlavou.
Zajímalo by mě, jestli mě fakt mají rádi, a nebo ze mě akorát mají respekt.
Otevřu dveře od obchodu a hned se vydám do místa, kde jsou jogurty. Hodím jich 5 do košíku, přihodil lžičku a kelímek s pitím a zaplatím.
To bude krásná snídaně.
Na lavičce před obchodem se uvelebím, a dám se do jídla. První, druhý a třetí zblajznu hned a další dva si spíše vychutnávám.
Ach jo, závislost je závislost
Po jídle ještě pár minutek posedím a pozoruji lidi proudící do obchodu a zase zpátky domů. Pak se zvednu, vše krom pití vyhodím do koše a vyrazím směr náš milý host. Po cestě si vytáhnu brčko, zastrčím ho do kelímku a začnu posrkávat.

Věznice
Do kratší cestě se přede mnou objeví větší zabezpečená budova, kde visí název věznice. Ohlásím kód, aby mě pustili dovnitř. Pé kroky vedou k malé temné cele, kde na mě čeká náš kamarád z konohy.
Tak jak pak se máme dneska? Půjdeme na snídani?
Zeptám se a nechám našeho hosta předvést do výslechové místnosti.
Tak copak nám povíš dneska? A bude to po dobrém nebo po zlém?
Usměji se na něj a vysrknu poslední zbytek pití.
Ale nejprve se nasnídej, ať se ti lépe povídá.
Řeknu mu, a ukážu na nachystanou snídani před ním.
 
Haruno Sakura - 20. května 2011 19:41
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Kakashiho kancl - Icha Icha intermezzo

Senseie najdu v kanclu, kde si zjevně dává pohov. Tak upřímně řečeno, nemám mu to za zlé, sama bych si někdy dala dvacet, to jenom moje pilná stránka povahy mi to nedovolí. Na rozdíl od něj, ten si to dopřeje kdykoliv, to do jisté míry obdivuju. Krom toho, zajímavější je, čím se to baví, ale neobvyklé to taky není. Ta zvrhlá knížečka, kterou původně psal Jiraiya... no, nepodporuju zvrhlictví a případné šmírování, ale Kakashi je starší jak já a umí se o sebe postarat, nehledě na to, že před pár lety se staral i o mě, tak mu do toho nemám co kecat, mám ten pocit. I tak se ale tváří zaskočeně. Hmm, je fajn vědět, že všichni ostatní znají sílu mojí pěsti a vědí, že se ji nebojím použít... každopádně, senseii, vy si fakt myslíte, že vás kontroluju a spíš, že k tomu mám právo?
Na tváři mám výraz lehkého pobavení, ale pečlivě si ho kontroluju, aby z něj ta legrace, z toho mám, nebyla tolik znát, to by se úplně nemuselo vyplatit. A důvodů bych znala hned několik. A nebo jde jen o neztracení tváře před svou žačkou? Háá, senseii, u vás už jsem viděla věcí, a můžu říct, že tohle není nic, co by mě fakt překvapilo u někoho jako jste vy.
Nekomentuju to radši a podám mu obálku, kam jsem dopisy přehledně sepsala. Ale beru to spíš jako podnět ke konverzaci. Stejně, jak vysloví vzápětí, bude rada, a tam se to projedná. V devět či v deset? Eh... rovnou si můžu dát svátek a vyhlásit všem ostatním na radě, ať klidně přijdou o hoďku až dvě později... V duchu protočím oči v sloup. Ale možná bych to měla říct, Naruto má narozky, a určo do jeho slavného dne nepatří čekání na senseie v místnosti konání všech rad...
"Můžu vám do toho vskočit, senseii?" vmáčknu se do jeho monologu ještě dřív, než začne s výčtem opatření. "Rada začíná v půl deváté... a pro změnu byste mohl přijít včas, když má Naruto ty narozeniny, myslím, že čekání na vás v té místnosti určitě nespadá pod jeho představu ideálního dne." Jo, známe jeho netrpělivost. Pak už jen poslouchám ten výčet.
Ne, že by mě to nezajímalo, ale fakt tu nedělám generální kontrolu. Musím se lehce pobaveně pousmát, ale jak tak poslouchám, a slyším o té Karin a Suigetsovi, smích mě přejde, protože si hnedka zase vzpomenu na Sasukeho a naprostou neovladatelnost mých emocí. Mám spoustu racionálních důvodů proč se s ním nemazlit a jsem o tom i přesvědčená... tedy ta logicky myslící část mého mozku. Ta druhá současně s mým srdcem hovoří jasně proti. A to mi tak strašně vadí.
"Co? Ne, já..." okamžitě chci začít vyvracet tu doměnku o skleslosti, ale ani to nestačím, protože už vytahuje tu složku. Informace o Sasukem? Nepočítám s tím, že by tam bylo napsáno něco převratného, to bych snad už věděla od někoho ústně, ale i tak se hodí mít vždycky všecko přehledně sepsáno na jednom místě, to za ty dva roky už docela dobře chápu, a tak jenom pokývnu a vezmu to do ruky, chápajíc to tak, že si to mohu odnést.
Možnost pomoci Shizune - san? Senseii, proč jste to neřekl před dvěma lety? To bych ji nenechala tak dlouho se trápit v tom šílenství! Už už chci začít pěnit, že s tou informací tak otálel, ale nakonec v duchu jen pokrčím rameny. Asi stárnu, nebo co, ta rychlá vznětlivost mě přechází. A krom toho, senseie bych stejně nikdy nepraštila. Spíš můžu být vůbec ráda, že na tu informaci nezapomněl. Lepší ji dostat aspoň někdy než nikdy.
"Za ním určitě zajdu... až budu mít volno," lehce si povzdechnu, fakt, že já nemám s Narutovým přístupem k papírování volno prakticky nikdy, není příliš povzbuzující. Na druhou stranu, aspoň je pak přístupný prosbám, a doufám, že tohle bude jedna z těch, kterým vyhoví. Ale samozřejmě si to schovám až na nějaký další den, dnešek není nejvhodnější, pokud bych s ním chtěla strávit trochu času, pochybuju, že bych Narutovu večerní oslavu stihla... a není dobrý nápadji prošvihnout, řekla bych. "Ale díky za informaci, senseii."
Držíce v rukou složku přemýšlím nad tím, že po tom, co mi dal takové důležité informace to ani moc nevypadá na rozvedení běžné konverzace... a kdyby jo, tak by to zase byla nějaká "úžasná" koverzace buď o Shizune nebo Sasukem a v žádném případě by to ani jeden z nás nevyvolal chtěně, spíš naopak, jenom by to tak vytanulo na povrch... a zbytečně vyvolávalo špatnou náladu. Hmm, asi je na čase se klidit.
"Tak já půjdu, mám ještě nějakou práci," uvolním se a lehce zalžu, abych se mohla nějak společensky přijatelně vykroutit. Popravdě řečeno, jestli na mě nečeká něco nového, tak až do půl deváté moc práce nemám, byla jsem pilná, zprávy jsou zpracovány. Na druhou stranu, půl deváté už není tak daleko... "A nezapomeňte, Kakashi - sensei, snažte se v den Narutových narozenin přijít včas," připomenu už skoro ve dveřích s úsměvem a odejdu ven z budovy se složkou s informacemi o Sasukem v ruce.
Tak... co se dnes bude dít? Prostě počkám do půl deváté? Asi ta nejsprávnější možnost. A mezitím si můžu přečíst tu složku... Ale abych vypadala, že jakž takž něco dělám, přemístím se do svého kanclíku a až tam, po tom, co se ujistím, že nemám nic dalšího na práci, usadím na místo, a dám se do zkoumání nejnovějších novinek o svém bývalém týmovém parťákovi, přičemž nejvíc lačním asi po té podobizně. Bylo by zvrhlý si ji doma vyvěsit? Vyvstane mi na mysl skorem až hříšná myšlenka, až si skoro mám chuť dát facku, protože pokud bych si někoho takhle hnusnýho a zlýho na všechny okolo chtěla někam věšet, tak by to mělo být jedině jako terč na šipky. Respektive, pokud to bereme tím racionálnějším způsobem.
Nakonec se ale ovládnu a v klidu si vše přečtu pečlivě si hlídajíc hodiny, abych na schůzi dorazila včas.
 
Vypravěč - 20. května 2011 20:26
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Sakura Haruno - nad složkou "své lásky":

Fotografie:



Zajímavosti:

Před rokem se údajně objevil ve Zvučné, kde se měl setkat s vůdcem Skryté Zvučné s Yakushi Kabutem o jehož likvidaci ANBU usiluje. Tato informace je hodnocena jako "částečně hodnověrná". Údajným důvodem střetu mezi Uchihou Sasukem a Yakushim Kabutem měl být vězeň č. 00000/1 o němž je známo pouze to, že byl ze Skryté Mlžné a byl zajat Orochimarem před 10ti lety. Dalším důvodem má být předání těla Danza Shimury Sasukem právě zmiňovanému Yakushi Kabutovi

Ve prospěch této informace hovořící důkazy: Yakushi Kabuto získal (ověřená skutečnost) tělo radního Danza Shimury, ANBU se obává, že Yakushi Kabuto z tohoto těla dokáže vytěžit maximum možných informací a poznatků + krevní linie Senju (DNA Hashiramy) a Uchiha (sharingany tamtéž a v pravém oku), dále existuje riziko, že Yakushi Kabuto pomocí techniky Edo Tensei přivede Danza zpět coby svého služebníka a přinutí ho vyzradit veškeré tajné kódy a utajované informace, které budou následně zneužity jak Yakushi Kabutem tak Uchihou Sasukem proti Konohagakure no sato. Situace je hodnocena jako extrémně vážná.

(Pod tímto textem připsal Kakashi později své poznámky.)

V rámci zajištění bezpečnosti Konohagakure no sato budou vyměněny všechny bezpečnostní a šifrantské kódy, dále bude provedena komplexní personální výměna na klíčových postech v bezpečnostní struktuře i ve velení ANBU a nakonec bude změněno krytí všech ANBU a joninů pracujících v utajení.

Co se týče vězně označovaného jako 0000/1 je potřeba zahájit neprodleně vyšetřování ve spolupráci se Skrytou Mlžnou a získat identitu vězně...

... vězeň 00000/1 byl označen joniny z Kirigakure no sato příslušník Yagurovi vlády. Je zde možné spojení s Uchihou Madarou?
(Ta poslední poznámka byla napsána teprve nedávno a představuje spíš jen Kakashiho "pracovní úvahu".)

Dále se tam nachází několik nepotvrzených, nepravděpodobných či již zcela vyvrácených zpráv o pohybu Sasukeho. Zajatý ANBU z Kusagakure no sato (člen Suigetsových "komand smrti") potvrdil při výslechu Inoichim Yamanakou (použita technika čtení v mysli), že Sasuke udržuje občasný styk s vedením Kusagakure. Podobné tvrzení platí i o vedeních Takigakure a Amegakure (Konan). Podle všeho Sasuke tráví většinu času ve své vlastní dimenzi. Vyslýchaný (výslech proběhl před třemi měsíci) také potvrdil výskyt dalšího ninji ve věku kolem 25ti let po Sasukeho boku. Popsal ho jako Sasukeho podřízeného, o jeho technikách není nic známo. (Zde opět udělal Kakashi poznámku.) Pokud se jedná o zmiňovaného vězně od Orochimara s označením 00000/1 tak máme potvrzenou informaci, že dotyčný je senzor... proto si jej také Sasuke nejspíš drží u sebe.

Poslední část se týká popisu Sasukeho charakterového profilu sestaveného na základě informací za poslední 2 roky. Podle všeho začal Sasuke od napadení Konohy a ztráty levého oka postupovat mnohem obezřetněji. Je prý stále arogantní, ale o něco opatrnější. (Zde si Kakashi poznamenal.) O to nebezpečnější bude, dokud jednal impulzivně tak byl předvídatelný, nyní bude mnohem náročnější jej zaměřit a zlikvid... zpacifikovat.

Dlouho jsi si ještě prohlížela složku, je tam mapa s označenými místy výskytu, několik dalších nákresů Sasukeho tváře i celkového vzhledu a také - v neposlední řadě - spousta Kakashiho poznámek značících, že Kakashi bere věci spojené se Sasukem "smrtelně vážně". Zatímco jsi tím listovala - a opravdu jsi si to mohla dovolit, protože práci jsi zrovna neměla veškerou žádnou - tak k tobě přiběhl Pakkun s další složkou v tlamě a přiloženým lístkem.

Vzkaz od Kakashiho:

Promiň Sakuro, málem bych zapomněl - posílám ti po Pakkunovi složku mnicha Sentokiho, je to ten léčitel. Nevím jestli bude schopný pomoci, ale jak jsem četl tak v poslední době zaznamenal nemalé úspěchy. Je to odborník na genjutsu.



Složka krom jména a fotografie obsahuje také stručný popis jeho dovedností (některé jsou černou fixou přemazané Kakashim a označené jako "tajné" - je to logické, protože Sentoki je nyní strážným ninjou feudálního pána, takže by jakýkoliv únik informací o jeho technikách mohl způsobit nemalé škody. Ze složky jsi také pochopila, proč ti o něm Kakashi neřekl dřív. Sentoki proslul svým léčitelstvím a mistrovstvím v genjutsu teprve nedávno, dokud pracoval pro chrám Ohně, tak jeho schopnosti známé nebyli, teprve po boku feudálního pána (kde působí něco přes rok) si postupně získal věhlas... i kdyby Kakashi extrémně spěchal s tím tě informovat, tak by ses o Sentokim nedozvěděl o moc dřív... možná o dva až tři měsíce, ale typický Kakashi nejprve každou informaci "stokrát prověří a nechá uzrát", než jí pošle dál.
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 20. května 2011 21:04
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Na rybách s Kisamem

Kisame mě nechá navléknout do obeku Akatsuki. Moc mi nevyhovuje, ale co se dá dělat.
Místo rozumného rozhovoru začne boj.
"Tak dobrá, uděláme si kalamáry."
To, že kalamáry nejsou ryby ale chobotnice, mi moc nevadí.
Pomocí základního Kawarimi uhnu první obří střele. Přesto mne ten parchant setne o chakru.
"Jistěže, Semehada, vysává chakru a nikdy jí nemá dost."
V tu chvíli na mne letí další vodní projektily. Mám jen okamžik na reakci. Sáhnu si na zápěstí použiu nátepníky. Vytáhnu výbušný a dýmový kunai.
Opět použiju jen Kawarimi, na mém místě zbyde jen voda s detonačníma lístkama.
Mizu Bunshin no Jutsu /Technika vodního klonu/
Udělám pečetě na 5 klonů a přichystám si další kunaie. Tentokrát oslepující a šokový. Vyšlu na něj klony na krytí a za nima vyšlu kunaie. Je jedno kde bouchnou, účinek bude stejný.
 
Haruno Sakura - 20. května 2011 22:10
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Můj kanclík - Teď zase intermezzo pro Sasukeho

Pohodlně se usadím na židli, přejedu pohledem po místnosti, a pak, s pokrčením ramen, si vyhodím nohy na stůl po Kakashiho vzoru. Nemám dojem, že by mě sem někdo přišel navštívit, tak to ani není moc nezdvořilé, a tím líp, když si na prohlížení té složky udělám pohodlíčko. A i kdyby někdo přišel... sice jsem si vzala sukni, ale pod ní jsou ještě legínové černé kraťasy, tudíž by stejnak nebylo nic vidět a šmíráci by měli po ptákách. Tak fajn...
Skutečně, první, co vyhledám, je jeho fotka, nebo aspoň z větší míry a s vysokou pravděpodobností skutečné podobnosti zkonstruovaná. Samozřejmě, hned potom prohlédnu taky ostatní nákresy, ale ty nejsou tak vyumělkované. Zločinec nejvyšší třídy. Ale přírodě neporučíš. Jednou cool, vždycky cool. Zálibně si ten obličej prohlížím, zjišťujíc, že s tím jedním okem zakrytým, respektive ztraceným, to skoro vypadá ještě líp, ačkoliv už se tam trošku ztrácí vzpomínka na malého Sasukeho, tohle není o moc horší, když je to jenom obrázek a není k tomu vidět nějaký psychopatický výraz jako důsledek nějakého morbidního proslovu.
Samozřejmě si ale pročtu i zbytek informací, když mám čas. No, pěkně sepsáno - ale pro Hokageho sekretářku to moc praktických informací neznamená, hmm? Leda bych o tom chtěla poreferovat Narutovi. Ale to mi přijde zbytečné. O Sasukem toho taky dost ví a kdyby chtěl vědět víc aktuálních informací, není pro něj nic prostějšího než se zeptat mě nebo Kakashiho, a je mi jasný, že kdyby chtěl něco takovýho vědět, klidně se zeptá. V opačném případě by nic vědět nechtěl. A proč mu to cpát?
Setkání s Yakushi Kabutem, ten je taky zřejmě dost nebezpečný... teda dost určitě zřejmě, cosi jako lékařský ninja na extrémní úrovni zaměřený na všechny ty věci, které se mu mohou hodit, jako právě pozdější hra s tou DNA a tak podobně... a taky to Edo tensei, ten vůbec není slabej... těžko říct, jestli považovat za hroznějšího nepřítele jeho nebo Sasukeho. A nebo Madaru, Konan... Na tváři se mi zjeví lehce ironický úšklebek. Jo, možná to jsou malé vesnice, ale v jejich čelech stojí lidi, kteří mají takovou sílu, o které by si půlka z nás mohla nechat jenom zdát. Nás je hodně. Kdyby se spojily všechny vesnice dohromady, početní převaha je zjevná. Ale stačilo by to? Mají takové techniky, že by počet nemusel nic znamenat... Jestli vypukne válka, někdy v bližší budoucnosti, bude to to nejstrašnější co všichni kdy zažili. Nebyla jsem v těch ostatních válkách a neviděla jejich utrpení, ale tahle má určitě rozhodně nejvíc potenciálu ze všech...
Pod tím jsou připsány poznámky, které taky přečtu. Vida, možná se Kakashi - sensei na první pohled jeví celkem jako flákač, ale svoje povinnosti plní, pokud jde o takovéhle organizování, jenom málo lidí by se na to hodilo líp. Těžko sice říct, nakolik ho to doopravdy baví, jestli mu stačí uznání nebo po takové funkci doopravdy někdy snil, vlastně nevím, jestli vůbec někdo pořádně ví, jak přesně to on cítí, snad si ani nevzpomenu na nikoho, kdo by to z něj mohl umět vytáhnout... ale vše je precizně připraveno, ne nadarmo je to hotový profík a všechno vysvětluje, proč i přesto, že nedostal do vínku nějakou úžasnou Kekkei Genkai, ačkoliv pak se trošku vyřádil s Sharinganem, tak daleko postoupil... Všechno poměrně dobře rozpracované, jak tak koukám, nic není ponecháno náhodě. Jestli se všechny tyhle plány zvládnou úspěšně uskutečnit, asi není důvod se bát o svou bezpečnost. A jak tak vidím ty poznámky... zdá se, že bych mu tak neměla zapomenout vrátit. Hmm, to abych si skoro opsala všechno, co mě zajímá, když už mám ten čas...
Ale nejdřív si to stejně dočtu až do konce. Od styků s Kusagakure, Konan a pobývání v jiné dimenzi až přes větší obezřetnost a tedy i větší nebezpečnost. Zatraceně, Sasuke, působíš samé problémy... tvá pomsta ti možná přijde důležitá, a do jisté míry to chápu, ale i když nás všechny dost zničíte, je vám všem jasné, že počtem vás nakonec udoláme a i takoví borci jako ty nebo Madara časem dostanou na p**el? Lehce si povzdechnu. Jo, stále mě mrzí, že to takhle se Sasukem prostě je. Ale stejně tak moc dobře chápu, že takovou strašnou cestu si zvolil sám a já s tím nic neudělám ani kdybych se rozkrájela, protože si vůbec nemůžu být jistá, jestli pro něj vůbec něco znamenám. Asi spíš ne. Maximálně případný cíl.
V tu chvíli mě vyruší Pakkun, až málem slítnu za židle, lehce vylekáním, lehce přehnanou snahou sednout si za stůl nějak přijatelně a ne se po něm válet jako sensei, kterého jsem nachytala před chvílí. "Pakkune?" Vezmu si od něj lístek a složku azběžně prolétnu vzkaz. Jo, to není špatná myšlenka, když už po něm mám něco chtít, tak není od věci si o něm nejdřív něco přečíst... "Díky, Pakkune, a vyřiď to i senseiovi," usměju se na psa a počkám, až odejde pryč. Pak se znovu začtu, jen to tentokrát není o Sasukem.
Aha, tak tady máme ten důvod, proč mi to sensei neřekl dřív, chápu. No, ale stejně jsem mu to nevyčetla, tak je vlastně fuk, na co jsem při tom myslela, že... Tak rozhodně ten popis dává určitý druh naděje. Specialista na léčení a genjutsu zároveň by pro Shizune mohl být ideální kombinace. A možná bych se od něj mohla i něco přiučit, i kdyby jen pozorováním, určitě zná dost triků které já ne, ačkoliv jsem převzala většinu umění Tsunade - sama. Nebylo by od věci za ním nejdřív poslat posla, jestli proti tomu nic nemá, abych se tam stavila... ale ne, to je fuk, prostě se tam stavím, až budu mít volno, což dneska, pravda, nemám, a uvidím. Maximálně tam nejdřív pošlu Katsuyu, kdyby bylo třeba.
Zavřu složku, a protože stále zbývá nějaký čas, a tyhle informace zřejmě budu muset vrátit, s pokrčením ramen tentokrát dobrovolně udělám něco ve stylu své práce a vypíšu si z obou složek poznámky, pokud jde o Sentokiho, jutsu nechávám být, spíš ty povšechní informace, o Sasukem hlavně to, co mě zaujalo, čehož je nakonec i celkem dost, a po chvilce váhání, kdy si uvědomím, že to nezvládnu obkreslit, zčořím jeden z jeho míň povedených nákresů. Panebože, to je zvrhlý... Snažím se donutit své tělo k nějaké inteligentnější reakci, když si ten nákres schovávám do zásuvky stolu abych si ho pak večer odnesla domů, ale nějako to nejde, asi moje touha neudělat to není zas až tak silná. Zatraceně... zavyju v duchu.
A pak už jen, v závislosti na tom kolik mi zbývá či nezbývá času, buď už vyrazím nebo znovu jen pročítám složky - prostě sedím v kanclu a čekám - než vyrazím na schůzi, kam se dostavím včas doufajíc, že Kakashi si vzal mou radu k srdci.
 
Temari (テマリ) - 22. května 2011 15:33
temari_by_pokefreak_by_sour_lemons1889.jpg
U Shikamara: vstávačka

Jako vždy mne probudili první paprsky Slunce, oznamující že je čas vstávat a vlastně, že se z noci stává den. Nyní to bylo s tím rozdílem, že se nacházím v Konoze a ne v Písečné. Nespím sama, nýbrž vedle mně někdo dělá, že ještě pořád tvrdě spí. Shikamaru, ty se nikdy nezměníš. Na tváří se mi objeví nepatrný úšklebek.
Taktéž bych si užívala povalování, kdybych neměla povinnosti, proto musím vstávat. Mé spící zlatíčko má volno, takže toho využívá.
Trošku víc se k němu přitulím, moje vlasy ho lehce šimrají na hrudi. Políbím ho na nos a s úsměvem se mu mírně do nosánku zakousnu.
"Zlatíčko, včera si mi něco slíbil. Takže se neválej v postýlce a vstávej." Šeptnu mu do ouška a políbím jej na rty. Ovšem tak trošku počítám s tou jeho hrou o tom, že já o ničem nevím a prosím nech mně spát. Raději vstanu z postele, přesunu se k oblečení, které se mi válí na zemi po včerejší velmi vzrušující noci. Rychle se do něj obléknu a zase stojím, pozoruji svého spícího.
"Aspoň na chvíli bys mohl tam se mnou jít, ale nemusíš hned. Budu tam na tebe čekat, můj lenochu. Pokud pujdeš, tak si můžeme tu včerjší noc zopakovat." Pokračuji v přemlouvání a slastně se na něj usměji. Netuším, zda tomu odolá či neodolá. Proto se k němu ještě přiblížím a vášnivě jej políbím. Lenivec, můj jeden. Taky by se mohl jednou přemoct. S touto myšlenkou se raději přesunu dál a to dolů, kde si dám rychlokafe, protože už tak mám nejspíše menší zpoždění. A ještě si něco v rychlosti zobnu.
Potom už je na místě přesun do velvyslanectví Suny v Konoze. Upřímně doufám, že se tam na chvíli můj drahý ukáže.
 
Vypravěč - 22. května 2011 20:28
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Zasedání vesnické rady:
(Naruto Uzumaki, Sakura Haruno, Kakashi Hatake, Hiashi Hyuuga a Kurenai Yuhi)

Přesně v 8:30 dorazili všichni členové rady do zasedačky v paláci Hokage až na... Kakashiho, který měl zpoždění pouhých 10 minut. Naruto vypadá, že celé zasedání nebere ani trochu vážně a houpe se na židli, Kakashi se posadil na své místo a s omluvou, že mu "vběhla důležitá složka na stůl na poslední chvíli" to dorazil. Kurenai i Hiashi Hyuuga jsou podstatně vážnější. Úvodní slovo si vzal právě Hiashi, který prohlásil, že je třeba vyřešit "tu záležitost" s útokem Konan, ačkoliv existuje jisté podezření, že za útokem na Deštnou stál Hiashi a takto vyprovokoval odvetu Konan, tak neexistuje žádný přímý důkaz a není možné hlavu tak mocného klanu prostě "jen tak" (ač indicie určité jsou) obvinit z plánování války. Hiashi promluvil:

Neměli bychom to brát na lehkou váhu, pokud nyní nezareagujeme a neodpovíme na sílu silou, tak si to ostatní národy vyloží jako naši slabost. Staneme se tak v očích Kumogakure a Kirigakure neschopnými. Válka s Deštnou a s Akatsuki - i kdyby vypukla - napáchá méně škod, než válka, ve které na jedné straně budeme stát my se Sunou a na druhé bude stát Kirigakure a Kumogakure. Akatsuki a Konan by pak mohli využít našeho oslabení a zcela nás zničit. Navíc - ten barbarský útok, který Konan spáchala žádá odvetu - padlo na tisíce lidí a já si opravdu nemyslím, že by to bylo možné jen tak přejít a tvářit se, že se nic nestalo. Navíc... všichni víme, že Konan spolupracuje s Yakushi Kabutem a Uchihou Sasukem... a všichni jak jsme zde víme co to znamená, chápu že v takto významný den se asi případná válka nebude chtít řešit, ale je třeba o tom začít aspoň uvažovat. Válka je špatná, ale zlu... zlu nelze přihlížet! Skončil Hiashi svou řeč odhodlaným tónem a posadil se. Naruto se tváří hluboce zamyšleně, zdá se, že je docela smutný... nebo ne smutný, ale trochu bezradný. Ostatně ví se, že Naruto prostě nechce věřit tomu, že by Konan... Nagatova družka chtěla válku a tak prostě doufá, že se jí nějak vyhne. Naruto taky žmoulá v ruce lísteček od Sakury, která ho varovala, že zrovna tohle "by se mohlo řešit" na radě. Po Hiashim si vzal slovo Kakashi:

No... Hiashi-dono, promiňte ale dovolím si nesouhlasit. Situace je vážná - to jistě - ale neměli bychom se ukvapit. Podle informací, které má ANBU to nevypadá, že by Konan, nebo Kiri či Kumo nyní chystali válku, pokud bychom jí však začali chystat my, mohlo by je to snadno vyprovokovat a pak už by se to nedalo zastavit... ostatně lord Onoki údajně připravuje nějaké setkání všech pěti Kagů doplněné o vůdce menších vesnic, na kterém by se diplomatickou cestou vyřešily současné problémy. Samozřejmě, že by to mělo být na neutrální půdě, navrhovali myslím Zemi Železa, Mifune-dono, velitel samurajů již předběžně souhlasil. Hiashi nic neřekl, ale z jeho pohledu je zcela zjevné co si o takových "diplomatických serepetičkách" myslí. Kurenai si povzdechla a řekla: Válka... před dvěmi lety jí Konan ukončila, neměli bychom zapomínat, že díky ní je již Madara mrtev. Její představa míru... míru založeném na strachu a na jistotě "vzájemného zničení" je sice dost... drsná, ale... ona nechce válku, ví že by to byl její konec pokud by se aspoň některý z shinobi národů nepřidal na její stranu...

Naruto nakonec zbystřil a odpověděl: Yooosh! Táákže žádná válka, zajdu na ten sraz Kage a tam všechny přesvědčím, abychom začali nějak nanovo, takhle to dál nejde a já věřím, stejně jako tomu věřil Jiraiya-sensei, že si lidé nakonec porozumí! Ha... a dost toho, Kakashi-sensei - vyberte mi prosím eskortu na sraz Kagů a těch ostatních... sám tam jít nemůžu, určitě se tam bude papírovat a to... to bych nedal hehe.... ááá Sakura-cháán... chci aby sis vzala od zítřka volno... sedíš pořád v kanceláři a měla bys přijít na nějaké nové myšlenky. Na sraz Kagů vezmu Hinatu... ta to papírování zvládne taky. Dodal ještě Naruto.
 
Vypravěč - 22. května 2011 20:35
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Hozuki Suigetsu:

Karin v posteli jen zavrněla a tys poté vyrazil na obhlídku cely, kde je tvůj "milý" vězeň. Když jsi mu sdělil, že se má nasnídat, tak se nedůvěřivě podíval na tác s jídlem. Přeci jen je to školený ANBU, takže nepatří mezi "snadno zlomitelné slabochy", ale vzhledem k tomu, že od začátku svého věznění nic nejedl a také kvůli tomu, že kdybyste mu chtěli do těla dát sérum pravdy či tak něco, tak byste to udělali klidně i "brutálněji" a ne takhle oklikou, se rozhodl, že si pár soust přeci jen vezme. Jí docela pomalu, asi se mu nechce moc spěchat k té "nepříjemnější části" výslechu, ale nakonec dojedl a věnoval ti poměrně klidný a vyrovnaný pohled.

Jsem ANBU z Konohagakure no sato - to víte... a víc vám říct nemohu, krom toho... nejsem zrádce vlastní vesnice, náš Hokage ve mě věří, stejně jako věřím já v něj a proto ho nezklamu. Za to vás asi ano. Dokončil a zůstal tě s naprosto klidným výrazem pozorovat, zdá se, že má větší "odolnost" než ti ostatní. Karin sice může použít své techniky na to aby z něj informace dostala... ale to pak nebude taková zábava...
 
Hoshigaki Kisame - 23. května 2011 18:51
2359842.jpg
Na jezírku s Yahikem

Z dálky sleduji, jak každému mému pokusu o útok unikl. Jen, když jsem se k němu dostal na blízko, tak se naskytla šance pro Samehadu, která mu ukradla docela velké množství čakry. Dívám se jak po posledním Kawarimi vybouchlo několik výbušných lístků a dýmovnic. Hmm, že by se teď pokusil o útok? Kryje svůj ústup, aby mohl zaútočit. No uvidíme. Hehe. Probleskne mi hlavou a začnu vypouštět svou čakru do vody. Nechám ji co nejvíc provázat s vodou.
Právě včas, protože Yahiko vytvořil pět klonů a ti se rozběhli proti mně. Hned vzápětí za nimi hází kunaje s výbušnými lístky a kuličkami. HeHe. To nestačí. Složím rukama pečeť hada a vykřiknu název jutsu. Suiton: Bakusui Shoha. Díky mé již rozpouštěné čakře ve vodě se vznesu na obrovské vlně do výšky dvou metrů. Za další sekundu už je tří metrová a pěkně mohutná. Nuže ji nechám převalit do předu. Tím zneškodním všech pět vodních klonů a kunaje s lístky jak by smet. Klony takový nápor tlaku nevydrží a odvolají se. Já hrdě poháním svou obří vlnu směrem k Yahikovi s naprosto šíleným výrazem. Pohled na vlnu, na které ještě stojím já s napřaženou Samehadou je celkem děsivý. „Já už jdu!“ Zakřičím a začnu neuvěřitelně rychle spouštět vlnu na Yahika, který jen tak, tak stačí na poslední chvíli uskočit.
Ale následné rozvlnění stojaté vody je velmi zřetelné a ztěžuje vyrovnávání tlaků na vodu, ještě k tomu je v té vodě stále moje čakra. Na nic nečekám a pomocí Shunshin no Jutsu (Technika problesknutí) se dostanu za Yahikova záda a vší silou setnu po ním Samehadou. Když se skrčí, tak ho nakopnu, ale tak abych mu nic vážnějšího nezpůsobil.
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 23. května 2011 21:14
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Jezerní idilka

Klony pohltí voda a s nima i moje kunaie.
O chvilku později už makrelák stojí na velké vlně a řítí se na mě.
Povzdechnu si. Nezbývá mi nic jiného než použít jedno nepříjemné jutsu.
Kirigakure no Jutsu /Technika krytí mlhou/
V okamžiku se kolem rozleje mlha hustá jako mléko a já v ní zmizím.
"Tak pojď makrelko."
Přesunu se z dosahu centra vlny. Musím používat jen svoje smysly. Skvělé jutsu, když chcete zmizet, špatné když chcete útočit bodově. To se nechystám.
Popravdě mám úplně jiný plán. Když neporazíte nepřítele silou, musíte hlavou. Necháme se spláchnout okrajem vlny. Makrelákovi by nemělo dělat problém rozehnat mlhu.
Když se mu to povede, nebo mě najde i v ní, uvidí klasický případ utonutí (Hange no Jutsu) nereagující na sluchové podměty.
Víceméně čekám na okamžik, kdy se ke mně dostane na dosah, pak mám v plánu použít Suirō no Jutsu /Technika vodního vězení/. Je to celkem odvážná myšlenka, která by mohla vyjít. Přeci jen je za mne zodpovědný, aby se mi nic nestalo. Pokud by mě donesl utopenýho, mamka by z něj udělala pomazánku.
 
Haruno Sakura - 23. května 2011 21:20
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Zasedání vesnické rady - Sensei si vzal mou žádost k srdci...?

Zdá se, že Kakashi mě nakonec poslechl. Nepřišel na čas - ale nutno přiznat, že to jsem stejnak nečekala i kdyby na moji žádost myslel jak chtěl - ale to, že se zpozdil jen o deset minut, je už celkem pokrok. Řekněme, že mě by to bylo celkem i jedno, pokud by to zpoždění nebylo moc velké, ale musela jsem to na dnešní den zkusit nějak zařídit, ať tu toho chudáka Naruta tak netrápíme, když ho na narozky čeká ještě tolika formálností. Ale půlka z nich ho možná i bude bavit, ukazovat se před lidma...
Slovo si vezme Hiashi a tak jenom mlčky sedím, vnímám jeho proslov a pohledem přejíždím po ostatních. Naruto to zjevně nebere moc vážně, nebo se tak aspoň tváří, sensei nemá moc odlišných druhů tváření se, a Kurenai je jako vždy přiměřeně vážná, stejně jako Hiashi, což je jasný důvod, proč jsou ve vesnické radě, berou to všechno vážně. Ale to Kakashi pravda taky. Z té širší perspektivy. Přeci jenom, možná chodí pozdě, ale jeho názory jsou objektivní a celá jeho osobnost obecně zavdává dost důvodů, proč vykonává takové funkce jaké vykonává, a takové úkoly jaké má na starost. Já se snažím netvářit tak nějak nijak. Sice vnímám všechny argumenty a cokoliv, co bylo řečeno, ale vypadám jako bych byla myšlenkami někde úplně jinde. Což vlastně i částečně jsem.
Každopádně, pokud jde o tu událost, a její řešení, každý má v něčem pravdu. Ale na druhou stranu, souhlasím se senseiem, dokud se nezdá, že by Kumogakura no sato či Kirigakure no sato měly zas až takový problém s naší nerozhodností s tím něco udělat, nemá smysl se o válku snažit, byl by to až příliš velký masakr. Pokud bude setkání Kage, tím lépe, aspoň se tomu boji proti jiným shinobi národům pokusíme vyhnout. A pokud by se ukázal jediný náznak pokusu ostatních národů se spojit s Konan proti nám, nebo vytvořit vlastní stranu... je nutno poslechnout Hiashiho názor a hnedka předvést svou sílu. Ale to zatím zjevně nehrozí, takže skutečně není kam spěchat.
Promluví postupně Hiashi, Kakashi a Kurenai. Uvažuju, jestli mám taky něco inteligentního vyslovit, ale bylo by to asi něco v Kurenaiině stylu, a tak zůstanu mlčet, protože slovo si vezme Naruto, který se doteď netvářil příliš rozhodnutě, jako by věděl co s tím. S potěšením ale musím konstatovat, že ta moje rychlá upomínka v podobě mini-vzkazu zřejmě splnila svou roli, protože ho Hokage žmoulá v ruce, takže ho zjevně i četl.
Žádná válka... jo, to sedí, koneckonců, dobře, že je Naruto tak průbojný, jestli bude to setkání, má dost šancí přesvědčit ostatní Kagy že to, že na Konan nereagujeme, není způsobeno nějakými našimi... ehm... pochybami. Tím líp, problémy by se sice měly řešit, a Konanin mír je tvrdý, ale účinný. Nebýt to mír založený na vzájemném strachu, myslím, že by se moc dlouho neudržel, zase by se našel nějakej arogantní borec, kterýmu by to přišlo příliš fádní a nudný a chtěl by svět předělat dle svého. Jako předtím Uchiha Madara. Tak daleko snad Sasuke ještě není. Ještě to snad není úplně téměř nesmyslná touha něco změnit. Jeho pomsta je až příliš krutá, ale stále má nějaké reálné základy...
Na chvilku se zamyslím nad cestami našich nepřátel, až skoro nepostřehnu to, že dostávám volno. Jen co si ale ta slova uvědomím, můj zamyšlený a duchem nepřítomný výraz se změní na lehce překvapený, ale rozhodně ne odmítavý. Tak on si všiml? Projede mi hlavou kousavá ironická poznámka, zřejmě pocházející částečně od mého vnitřního já, které se, upřímně řečeno, už dlouho neozvalo, nezdvořák. Není sice úplně potěšující zpráva, že se nemůžu objevit na tak důležité události jako je sraz Kagů... ale Hinata tam skoro připadne líp, k Narutovi, a jak říká, papírování se dá zvládnout, he. Co nejdřív se stavím u Sentokiho. Vlastně možná klidně můžu vyrazit už zítra, jestli ta oslava nebude příliš živá.
Na znamení, že rozumím, přikývnu, a lehce se pousměju. "Arigato. Jinak souhlasím s tím, že trocha diplomacie zde jistě neuškodí. Mír který vládne je možná studený a tvrdý, ale těžce vydřený a potřebný. Dokud všechny signály nebudou naznačovat pro to, že pokud naším dalším nebude útok, přijdeme o případné silné spojence a ti se obrátí proti nám, nemá smysl se zbytečně ukvapovat," sdělím krátce svůj názor, aby to nebylo ve stylu, že jsem si sem jen přišla posedět, koneckonců, jsem členka rady, tak bych taky měla něco říct, i kdyby to mělo být něco v tomhle stylu, krátkého, stručného, a v podstatě souhlasejícího se všemi ostatními názory.
Vzhledem k tomu, nakolik Narutův názor nepřipouštěl námitek, a že až na Hiashiho jsme se na něm v podstatě shodli, takže nejspíš problémy ani nebudou, nejsem si jistá, jestli se bude ještě něco řešit. Ale možná ano. Co třeba odměna vypsána na Narutovu hlavu? Sice asi těch protiopatření příliš mnoho nebude, protože si nechceme ostatní národy rozhádat, a kdo ví, nakolik to vůbec ostatním přijde závažné, ale osobně mám dojem, že by to rozhodně tady stálo aspoň za kratičkou zmínku. Na druhou stranu, Naruto má ty narozeniny, a ani se mi nechce ho tu tím trápit, pokud to není nezbytně nutné, a tak nadále mlčím čekajíc, že někdo z ostatních to nějak ošéfuje - v případě, že mu to bude připadat důležité, rozvede debatu o té odměně a nebo schůze bude prostě rozpuštěna. Tak či onak, nejsem si zrovna právě nejjistější a tak to raději nechám na nich, všech ostatních.
 
Hoshigaki Kisame - 23. května 2011 22:04
2359842.jpg
Jezírko – Ten kluk se zlepšil

Řítím se na své obrovské vlně proti Yahikovi, který mě překvapí svým další tahem. Vytvoří kolem sebe hustou mlhu k ukrytí jeho pohybů. Hmmm, zajímavé. To stejné jsem chtěl použít proti němu. No nic předběhl mě. Nechám vlnu spadnout, jako to bylo v původním plánu, ale s tím rozdílem, že v té mlze nehodlám zůstat, a tak vyskočí velkým obloukem pryč, dál do prostoru jezera.
Jakmile dopadnu ruce složím do pečetě tygra a potichu řeknu název jutsu, pro usnadnění. Suiton: Mizu bunshin no Jutsu. Vytvořím dva klony vedle sebe a jeden klon do vody pod sebe. Všichni tři dávají pozor na případné útoky a okamžitě reagují vhodným způsobem. Takže ses zakopal. Schoval přede mnou. Ale na dlouho ne. Probleskne mi hlavou a začnu se skládání pečetí pro techniku Kuchiyose. Normálně, bych už skončil s pečetěmi, ale jako poslední přidám mou typickou pečeť pro mé žraloky. Pak vyslovím slova techniky. Kuchyiose: Suiton: Tsuishoku no Jutsu (Technika přivolání: Voda: Stopovací žraloci) .
Technikou přivolám pět menších žraloků, kteří se okamžitě ode mě dozvídají rozkazy. Mají hledat nahromadění jiné čakry než moje. Nuže okamžitě vyplují do místa, zasažené mlhou. Já je na dálku ovládám proudem čakry. Když svým výborným čichem ucítí čakru, tak okamžitě plují k její poloze. Skrz zrak jednoho z žraloků uvidím, že Yahiko tone. Blbec. Pomyslím. Žralok se dostane k němu asi na metr a pak ho začne pomalu nadzvedávat na hladinu. Ale to už můj další žralok zachytí jiný zdroj čakry. Poblíž, ale na hladině. Trochu se tomu podivím a přes žraloka vypustím čakru do okolí zvláště na Yahika. Ten se rozplyne v nějakou náhradu.
Celkem dost mi začne škubat obočí. Já jsem z něj dostal tik? Zmetek jeden, takhle si se mnou hrát. Řeknu s naštvaným tónem v hlase. Jeden žralok se pokusí Yahika jen lehce škrábnout, aby mu tekla aspoň malinko krev. O nic víc se nesnažím. Pak to vypadá že své žraloky odvolávám, ale jednoho nechávám. Toho nechám ovládat jednoho z mých klonů, který je vedle mě.
Pak použiji stejnou techniku, jako Yahiko, ale obrácenou. Gaeshi Kirigakure (obrácené krytí mlhou) Mlha se začíná pomalu rozpadat a já už z dálky vidím Yahika. Vypadám velmi rozzuřeně, ale zatím se ovládám. Víš co? Chceš ještě bojovat? Zeptám se ještě mírným tónem, ale mé levé obočí stále poškubuje.
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 23. května 2011 22:44
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Jezerní idilka

Věci se nevyvíjí dle mého předpokladu.
"Blbé."
Poznamenám, když mne žralok aportuje k hladině. Přesto vydržím svoje divadélko, kde hraju hlavní roli utonolého prcka.
"Tak makreláku. Tak pojď se přesvědčit, žes to podělal."
Dokonce se nechám i rycnout od žraloka. Stejně by to nemělo smysl se moc schovávat a zastavit krvácení není zase tak těžký.
Nakonec jsem na hladině, bez mlhy, bledě promodralý jako opravdový utonulec.
Tohle je pro mne souboj nervů. Na síle mých nervů se oběsili už jiní. Makrelák nemá šanci.
Aspoň mám možnost analyzovat jeho dosavadní útoky a hledat trhlinu.
 
Hoshigaki Kisame - 24. května 2011 07:04
2359842.jpg
Jezírko – On to nehraje!

Stojím asi dvacet metrů od Yahika, který stále leží na hladině. Vypadá to podezřelé. Pomyslím si a raději zkusím opět na něho zařvat. Hej! Ty jsi mě neslyšel? Povídám… Moje oči se rozšíří strachem, protože se mu asi něco stalo. Protože nikterak nereaguje na moje volání.
Můj naštvaný výraz zmizí a nahradí jej ustaraný, až strachující. Na nic nečekám. Zruším jeden klon a pomocí Shunshin no Jutsu, se přesunu co nejblíže k němu. Ten kousek doběhnu a u něj si kleknu na kolena. Jako první mu zkontroluji, jestli vůbec dýchá, když ne saním se mu dostat vodu z plic umělým dýcháním. Jestli je jen v bezvědomí, tak se ho pokusím probrat plácáním po tváři. Když je promrzlý, tak si sundám svůj suchý plášť a dám mu ho, protože ten jeho je promočený. Tohle mi nemůžeš udělat! Dostal jsem tě na starost!
Na mé tváři jde vidět, že tohle beru opravdu vážně. Už jen čekám, jaký je jeho dosavadní stav.
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 24. května 2011 09:57
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Jezerní idilka

Začínal jsem mít pochybnosti, jestli to opravdu vyjde a nebo ne.
Nakonec se ke mě snad originál Kisameho dostal. Nechám ho zjišťovat puls.
Suirō no Jutsu /Technika vodního vězení/
Využiji, že je soustředěný na zjišťování mého zdravotního stavu a pokusím se ho chytit.
Za standartních podmínek a na standartní cíl by to mělo zabrat. Takhle to asi nezabere dlouho, ale mohlo by mi to dát čas na udělání útoku.
Pokusím se vězení držet pomocí nohy, abych měl volné ruce pro vytvoření klona, který by ho mohl držet. Akce je rychlá a precizní. Během dvou vteřinek jsem prohozený, zruším Hange no Jutsu. Vytáhnu 4 výbušné kunaie.
"Jedna dva tři čtyři."
Odpočítám si. Na jedna přesunu chakru do nohou. Na dva se odrazím do vzduchu. Na tři pošlu kunaie a na čtyři zruším klona, co drží vězení.
Provedu jeden z mých nejsilnějších a nejrychlejších útoků, který jsem schopný udělat.
 
Vypravěč - 24. května 2011 10:39
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Ikito Hyuuga: V květinářství u Yamanaků:

Vyrazila jsi pro kytky, už po cestě na tebe dýchla slavnostní atmosféra, zdá se, že drtivá většina obyvatel Konohy si hodlá tento svátek opravdu užít a zúčastnit se ho, lidé uklízí, zametají ulice, dělají různé výzdoby no prostě opravdu "cirkus". Každopádně jsi nakonec došla do květinářství, kde je fronta jak, kdyby přivezli bůhvíco za kytky. Ino pomalu nestíhá ani obsluhovat, ale když na tebe asi po 20ti minutách přišla řada, tak můžeš být celkem i ráda, protože kytek zde mají ještě dost - ovšem při tomhle tempu je tak do hodiny, dvou všechny prodají. Nadiktovala jsi Ino kolik toho potřebuješ a ta jen s pobaveným úsměvem začala vyřizovat tvou objednávku a řekla: Koukám, že u vás je hotová zdobící horečka co? Dala ti všechny kytky co sis naporoučela a za hromadnou objednávku jsi dostala i nečekaně menší slevu. I s kytkami se potom vracíš domů, kde je ti hned řečeno kam všude je máš dát (opravdu skoro všude).

Protože se chceš nejspíš z úklidu "vyvlíknout" tak rychle jak jen to bude možné, tak se pokusíš - dvakrát neúspěšně, nakonec však úspěšně ukecat "máti", aby ti dala do oběda "svátek" a můžeš vyrazit do ulic Konohy začít "sondovat" či cokoliv jiného dělat.

Hyuuga Neji:

Ty bydlíš již nějaký ten pátek v domě svého strýce Hiashiho Hyuugy s jeho rodinou, i tvá matka se tam odstěhovala. Krom tebe a jí, zde bydlí též Hiashi, jeho žena, Hanabi a Hinata, za kterou sem "velice často" dochází Naruto. Dokonce je Hiashi nechává i v jednom pokoji a tak tajně se snaží zrealizovat svůj sen o tom, že jeho dcera se provdá za Hokageho. Naštěstí se ti dva (Naruto a Hinata) mají rádi, protože Hiashi to bere hlavně jako "politický sňatek" výhodný pro klan Hyuuga. Také na tebe občas naléhá aby sis naše "vhodnou partnerku" - v opačném případě ti hrozí, že jakmile Hanabi (tvá sestřenice) dosáhne zletilosti, tak budeš "přiženěn" do jeho rodiny (sňatky mezi příbuznými - vyjma vztahu otec-dcera, matka-syn a sestra-bratr -- což by byl incest jsou mezi Hyuugy normální, hlavně kvůli tomu, aby se nevytratilo klanové KG - byakugan).

Ty máš štěstí - relativně - že se tě úklidové a slavící šílenství moc netýká, takže můžeš v podstatě dopoledne strávit jak chceš, akorát kolem poledního se musíš dostavit na hlavní slavnost a pak až do dvou či do tří (dle toho jak dlouho budou oficiality a ceremonie Naruta bavit) se budeš účastnit nejrůznější společenských akcí po boku Hiashiho, ten je od půl deváté na zasedání vesnické rady. Po těchto akcích jdete do domu jedné z rodin ve vedlejší větvi klanu Hyuuga na slavnostní oběd, otázka je co hodláš dělat dopoledne.
 
Vypravěč - 24. května 2011 10:44
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Yamato/Tenzo:

Ty se ráno probudíš ve svém vlastním domku, jako velitele ANBU, který je podřízen přímo Kakashimu (který velí VŠEM ozbrojeným silám) máš dneska relativně napilno. ANBU mají zadané rozkazy co se týče zajišťování bezpečnosti vesnice při oslavách Hokageho narozenin, takže je třeba dělat inspekce, kontroly, dolaďovat bezpečnostní plány, harmonogram přesunů jednotek mezi jednotlivými místy oslav... no prostě toho je dost. Naštěstí na většinu z toho máš lidi, takže krom toho, že budeš patrně většinu dne trávit v kanclu na velení ANBU a vyřizovat urgentní zprávy a koordinovat celé "mecheche", tě nic moc nečeká. Nějaké té oslavy se zúčastníš asi až večer, protože se od tebe očekává (neboť ostatní "důležití" budou na oslavách), že zůstaneš na velitelství a budeš vše koordinovat. Lidově řečeno to Kakashi hodil na tebe, protože jednak toho sám má dost a druhak se chce držet poblíž Hokageho (Naruta) a trochu s ním slavit.
 
Hoozuki Suigetsu - 24. května 2011 10:58
suigetsu8754.jpg
Výslech vězně
Náš milý vězeň dojí, a pak podle předpokladu řekne, že nic neřekne. Já se na něj jenom usměji a povím mu:
Jak myslíš, já to chtěl po dobrém, ale ty máš asi bolest rád co? A víš co, já vlastně taky rád způsobuji bolest, nevím proč jsem to zkoušel po dobrém. A když už jsme u toho, tak ten váš Hiashi Hyuuga už mě taky začíná štvát, asi ho nechám zabít, a nebo ho zabiju sám, bude alespoň legrace. A co teda provedeme tobě? Co by sis přál?
Usměji se, vstanu od stolu a dojdu ke skříňce která stojí poblíž mě. Vezmu mísu, co je na ní položená a položím ji k našemu hostovi, a donutím ho vytáhnout si z ní jeden lísteček, který mu poté vytrhnu z ruky a přečtu si ho.
Zajímavé, tohle si už dlouho nikdo nevylosoval.
Přidělejte ho k židli.
Rozkážu a ukážu směrem k židli, která je v levé části místnosti. Počkám až ho mí kamarádi přivážou, a přijdu k němu už z kleštěma v rukách.
Co? Těšíš se na bolest? Ale počítej s tím, že tohle to je jenom začátek.
Vykřiknu na něj a začnu se hlasitě smát. Pak už se přibližuji k jeho prstům a začnu mu vytrhávat všechny nehty.
 
Uchiha Shinsu - 24. května 2011 12:40
255fa8af96_70931506_o22544.jpg
Dimenze

Probudím se do krásného dne v mé obvykle prázdné dimenzi a okamžitě vstanu. Nedá se říct, že by byla noc na lehátku nijak extra příjemná, ale dá se to překonat. A proč vlastně spím ve vlastní dimenzi ?? Od poslední návštěvy v Shinobi světě jsem usoudil, že bude lepší trávit noci schovaní v dimenzi, než abych pobíhal venku, kde mě chtějí všichni zabít. Samozřejmě jsou tu místa jako Travní,Zvučná a nebo pár bývalých Akatsuki úkrytů, ale ani těm nemohu stoprocentně věřit. Hold má dimenze v plné čáře vyhrává a je tam alespoň klid. Trochu rozespalí se rozhlédnu okolo sebe, až se očima zastavím na Shisuiovi a okamžitě si všimnu několik podstatných věcí.
Kruhy pod očima a zase ten jeho pohled....určitě má zase tu jeho depresivní náladu...co mam udělat aby byl zase jako dřív ?? Možná vymazat paměť ale pochybuji že by to svým Sharinganem neodhalil...možná by pomohla nějaká dívčí společnost...ale stejně to bude muset překousnout sám...Přeci jen ho jeho nejlepší přítel zabil, následně ho Pein oživil a pak žil celou dobu v Orochimarově zajetí....taky bych se necítil nejlíp..
Mim obvykle chladným pohledem odpovím na jeho pozdrav a beze slova přeskočím na jiný kvádr, na kterém leží proutěný košík. Zní to sice divně ale, když už jsem v dimenzi spal tak se tu rovnou i najím. Posadím se a sáhnu do košíku pro nějaký džus v plechovce.
Úplně mi přes tu noc vyschlo v puse..buď je to tou dimenzí a, nebo mi schází čerstvý vzduch..Příští noc si najdu něco lepšího než tohle..
Otevřu si plechovku a napiju se krátkým usrknutím. Je to sice dost nezvyklá strava, ale v takovéhle situaci nemam na výběr a proto jsem ochotní to překonat. Zato Shisui je pořád stejně zamlklý a stále vůbec nejí. Dokonce, i když ho vybídnu, aby si vzal něco s košík tak odmítne a raději se posadí vedle mě.
"Měl by ses o sebe více starat, jinak budeš čím dál víc slabší a takový lidi moc dlouho nepřežijí. "
Nebudu ho nijak nutit, ale musel jsem na to nějak reagovat. Nechci, aby se složil hned při prvním střetnutí s nepřítelem.
Pro jistotu ho nebudu vystavovat nepříteli.....může pomáhat ze zálohy.
Jakmile dojím, obleču se do čistého oblečení odkaz a uvážu si tradičně fialový "lanový pás", na který si připevním Kusanagi. Ještě si na zápěstí připevním přivolávací pečeť odkaz a sebejistým krokem přejdu až k Shisuiovi. Ruku mu položím na rameno a pomocí časoprostoru se vypařím z dimenze pryč.
Rovnou se objevím u Suigetsa v nějaké cele a s konožským ninjou.
Konožský ninja ?? to se ho snaží vyslýchat ?? na tohle si měl pozvat Karin, svedla by to lépe.
Celou dobu co tam jsem, stojím schovaní ve stínu a tak si mě Suigetsu nemusí zezačátku všimnout. Teprve až když mu Suigetsu začne vytrhovat nehty, pomalým krokem přejdu k nim a promluvím.
"Nemyslíš, že je to trochu kruté Suigetsu ?? Jestli toho chlápka umučíš k smrti tak ti toho moc neřekne, nechceš třeba pomoct"
Stále jsem společně s Shisuim schovaní ve stínu cely a tak jediné co můžou vidět, jsou červeně zářicí tři Sharingani .(:D)
Na ostatní ninji v cele nereaguji ale samozřejmě pokud se rozhodnou nějak zaútočit, instinktivně se bráním.
Mohl bych to vyřešit jednou technikou tak proč to tak komplikuje....možná se mu to mučení líbí...co to povídám, určitě se mu to líbí...
 
Yamato (Tenzō) - 24. května 2011 12:48
644pxyamato7220.jpg
Můj domek, směr velitelství ANBU

Po časném ranním probuzení vylezu z postele a protáhnu se. Otevřu oknu a vykouknu. Máme to ale pěkný den...až na to že jej budu trávit v kanceláři. Na tváři se mi mihne krátký úsměv.
V kuchyni si připavím snídani, kterou poctivě spořádám, následuje očista v koupelně. Po osvěžující sprše se obléknu do uniformy ANBU, překontroluji svou výbavu a opustím můj dům.
Na ulicích je na první pohled vidět, že se něco chystá, aby ne. Hokage, Naruto, má narozeniny a na jeho počest se plánuje velká oslava. Sám jsem na to zvědav. Byl bych si to i víc užil, kdybych nemusel dohlížet na bezpečnost a chod oslav.
Po cestě na velitelství se stavím v Dango obchodě a koupím si Hanami Dango, abych si trochu osladil život.

Za pár minutek dorazím k velitelství. Všechny členy ANBU, které minu, pozdravím.
Jakožto velitel této bezpečnostní složky mám na svých bedrech velkou zodpovědnost. Poslední dobou mám hodně práce a je tomu dlouho, co jsem byl mimo vesnici.
Jak mně se stýská po misích s týmem 7. A Kakashi-senpai mě zavaluje prací, jak jen může. Povzdychnu si. Vejdu do jednoho ze sálů, kde probíhají porady o bezpečnosti.
"Dobré ráno přeji." Pozdravím a zamávám na své kolegy.
"Už jste vyřešili rozmístění hlídek?" Vyčkám na odpověď. "Výborně...takhle by všechno mělo klapat...večer pokud to bude možné, budu osobně střežit Hokage-sama. Už je to dlouho co jsme spolu mluvili, Naruto.

Po inspekci se vydám do své kanceláře, kde na mě čeká kupa lejster, která vypadá doslova nezdolatelně.
"Uf."Vydám ze sebe. Uvařím si čaj a zasednu ke stolu.
Otevřu složku s nápisem "Důležité.", jedná se o některé detaily dnešní oslavy, které moji podřízení (ačkoliv toto slovo nemám rád) vypracovali.
Než se ponořím do čtení a úřadování pohlédnu z okna. Tvůj sen se splnil Naruto...jen doba by mohla být lepší. Ve vzduchu visí válka a ta nikdy nepřinese nic dobrého.
Nad papírováním prosedím pár hodin, když už se hora papírů zredukovala na čtvrtinu, zahájím svou obvyklou obchůzku po velitelství. Tam, kde je třeba pomůžu, obvykle všechno klape. ANBU jsou výborně cvičení, disciplinovaní a svědomití, takže jen zřídka se tu stane nějaká chybka. Což je normální, jsme lidé a ne stroje.
Co mě ještě dneska čeká? Zamyslím se a doufám, že už nic tak "záživného" jako doposud.
 
Uchiha Shisui - 24. května 2011 13:03
uchihashisui1072.jpg
Uchiha Shisui:

Sedím na kvádru a maluju si do papíru od křížovky kolečko. Jednou, dvakrát, stokrát, tisickrát ... pořád dokola a u toho na nic nemyslím. Vlastně jen čekám až se vzbudí Sasuke. Měl bych jít spát ale... dokud jsem vzhůru, tak mám alespoň tu minimální záruku, že i když mi je mizerně (únava, ospalost), tak nemusím čelit věcem, které mě čekají, když usnu. Ne... dneska ne... Sasuke se nakonec vzbudí a já ho jen bezvýrazným hlasem pozdravím. Dnes se to obejde bez jeho pokusu vnutit mi snídani za což jsem vděčný. Nemám hlad a nemám ani chuť... mám pocit, že cokoliv co sním chutná v mých ústech jako prach, jako bych vůbec neměl chuť... i když vím, že je to z fyziologického hlediska blbost, tak prostě... Nicméně Sasuke si stejně neodpustí větu o tom, že bych se o sebe měl víc starat jinak zeslábnu a jako takový moc nepřežiju. Fyzická slabost se týká jen taijutsu a množství chakry, většina mých technik je zaměřena na samotnou manipulaci s chakrou, takže jí příliš nepotřebuju... ale je pravda, že když budu oslabený příliš, tak budu pro Sasuke-sana jen přítěží... něco si "pak" k jídlu vezmu... později...

Netrvá to dlouho a Sasuke dojí, následně ke mě přistoupí a spolu se mnou se přenese do nějaké cely v Travní, kde právě Suigetsu mučí svého zajatce. Sharingan mám samozřejmě aktivovaný. Chvíli naprosto strnule zírám na to co vidím a mám co dělat, aby se mi nepodlomila kolena. Tyhle věci mi dobře ROZHODNĚ nedělají, v prstech cítím bolest... i když vím, že to je jen bujná fantasie mého mozku, který má pocit, že ty nehty trhají mě. Proč jsme zrovna tady... já..., no upřímně řečeno mám co dělat, abych sebou nešvihl na zem, ale navenek se to nijak neprojeví, snad jen párti kapkami potu na mém čele a tvářích. Já mám ovšem pocit, jakoby mi v krku uvízl nějaký knedlík, jako bych nemohl ani dýchat a cítím své srdce jak sebou splašeně škube uvnitř mé hrudě. Uklidni se, uklidni se, uklidni se... prosím... uklidni se! Nutím se ovládnout za každou cenu, ale přesto to nejde dost rychle jak bych si přál. Už jen to co vidím - mučení člověka takovýmto způsobem - mě prostě docela sebralo. Ale protože mi zatím Sasuke nedal žádný signál, ani nic dalšího, tak jen mlčím a snažím se trochu si vydechnout. Stačí použít sharingan a ten člověk nám řekne všechno a ještě ke všemu mu můžeme vymazat paměť, takže si nás nebude vůbec pamatovat... násilí není vůbec nutné..., pomyslím si a stoje ve stínu neříkám zatím nic.
 
Hoshigaki Kisame - 24. května 2011 15:43
2359842.jpg
Jezírko – Trochu mě namíchl!

S péčí prohlížím jeho zdravotní stav, když v tom najednou udělá pečetě pro Suiro no Juts. Cože? Stačím jen pomyslet a už jsem chycen ve vodním vězení. Samehada na zádech začne okamžitě vstřebávat čakru, která proudí tou vodou, aby tu techniku vůbec udržel.
Mezitím si všímám, že místo Yahika nastoupil jeho klon, který se poslušně ujal techniky. Samehada pořád vysává co se dá. Pak se pravému Yahikovi v rukách objeví čtyři kunaje. Toto zpozoruje i můj vodní klon, který je od nás dvacet metrů. Ten okamžitě zareaguje. Mé pravé já jen s bezmocí sleduje, jak se můj svěřenec vznesl k obloze a vrhá své smrtonosné kunaje proti mému vězení.
Ihned mi probleskne jeho plán a přichystám se na co nejrychlejší uchopení mého meče. Vězení se zruší a kunaje se dostanou na tři metry ode mě. Yahiko jistý svým vítězství se dívá, jak z vody vyskakuje mnou vyvolaný poslední žralok a s obratností zachytává všechny kunaje do svého těla. Já vzápětí zvedám Samehadu nad hlavu, abych zmírnil tlakovou vlnu. Kunaje vybouchnou. Žralok se odvolá a já jsem zasažen částečnou tlakovou vlnou. Té odolám, taky díky čakre nashromážděné v nohách.
Jedním plynulým pohybem setnu po klonu přede mnou, který se rozpadne ve vodu nestíhající žádnou reakci. Dále vyhodím meč kousek nad sebe a rukama složím pečeť hada. Suiton: Bakusui shoha Zařvu směrem nahoru.
Pode mnou doslova vybouchne voda a já se vznesu dva metry do výšky. Se zlostí v očích sleduji, jak Yahiko padá dolů na jezero. Na nic nečekám a okamžitě se odrážím proti němu, tak velkou rychlostí, jakou dokážu v této chvíli vyvinout. Není to příliš malá rychlost, protože o moment později vrážím do Yahika. Samehadu mám opřenou o jeho břicho, k případům, kdyby chtěl udělat nějakou techniku, třeba Kawarimi. Mým pohybem nás dostanu o kousek výš, ale pak ho chytím za plášť a ruku. Poté společně přistaneme ve vodě. Jak ho stále držím, tak s ním vypluji na hladinu, kde už čeká můj klon. Pro jistotu, kdyby se pokusil něco dalšího udělat. U něj nikdy nevíte.
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 24. května 2011 16:16
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Jezerní idilka

Útok by vyšel, kdyby jsem věděl o pár věcech, které jsem díky zavřeným očím nemohl vidět (klon a žralok).
Rozhodně to vyvolalo reakci. Makrelák se dostal do varu. V duchu jsem rád, že se to stalo. Čím dřív by se tak stalo tím lépe pro mne. Vytáhnu jen jeden flash kunai a schovám lístek v ruce.
V okamžiku, kdy do mne narazí tím blbým mečem co tahá na zádech na můj žaludek, vypnu chakru. Chakra, kterou mohl vysávat je ta tam. Zbývá mi jen fyzická síla, kterou se zachytím na jeho meči pomocí rukou. Ignoruju jeho drsný povrch.
"Předpokládám, že je to konec zábavy, co?"
Zeptám se naprosto drze. Věnuju mu pohled a úsměv. Načež se pustím a zmizím pod vodou. Jako dáreček na zmizenou mu nechám lístek z kunaie zaháklý v obvaze, který trhnutím v okamžiku potopení aktivuju.
 
Hoshigaki Kisame - 24. května 2011 18:21
2359842.jpg
Jezírko – Konec

Při letu zpět se zarazím u jedné jeho schopnosti. Zadržet čakru? Zastavit její proudění, tak to umí málo kdo. Pomyslím si a zpozoruji jeho úchyt mého meče. Po jeho velmi drzých slovech, mám sto chutí zaktivovat samehadiny šupiny a dát mu lekci, ale raději to neudělám. Jenže o se mě pustí a padá do vody.
Na poslední chvíli si všimnu flash papírku, připevněného na obvazu. Sakra! Stačím jen říct a zavřu oči. Ale moc mi to nepomůže, protože zdroj je velmi blízko mě a tomu se nedá nijak zabránit. Dopadnu na vodní hladinu dost dezorientovaný.
Mezitím co se snažím přečkat zákeřné účinky výbušného lístku, tak Yahika něco silně chytne za kotník. Nestačí se ani otočit a je vržen, proti vodní hladině nesmírnou rychlostí. Můj klon, který je na hladině je méně dezorientovaný, protože celou situaci viděl ze spod, čímž si dříve všiml výbušného lístku.
Jakmile se Yahiko přibližuje k hladině, právě tento klon si přichystá Jutsu. Cesta trvá tak dvě sekundy. Až je ven z vody, okamžitě provádí Suiton: Suirou no Jutsu. Yahiko je bezpodmínečně chycen do této techniky. Až se plně vzpamatuji, tak k němu přistoupím a začnu svou řeč. Stále může na mé tváři rozpoznat náznak hněvu, ale ten se pomalu ztrácí.
„Ano máš pravdu. Teď boj skončil. Takže poslyš co ti teď řeknu.“ Na chvíli se zamyslím nad svým nadcházejícím monologem. Můj klon, mu v tom vězení vytvoří vzduchovou bublinu, aby mohl pořádně dýchat. Pak můj svěřenec nemá jinou možnost, než mě plně poslouchat. „Takže na začátek ti musím, říct že jsi byl jeden z nejúskočnějších protivníků se kterými jsem kdy bojoval. To je poklona, mimochodem.“ Zazubím se a dál pokračuji. „Trochu jsem se zapotil, musím přiznat, ale jen proto že jsem se musel krotit, jinak by tento souboj skončil o trochu dřív. Takže teď k analýze tvých dosavadních výkonů.“ Na chvíli se odmlčím a nastala chvíle napětí.
„Na můj vkus nudné. Nemám rád ninji, které útočí nepřímo. Podle mě je to zbytečné, když můžeš rozdrtit nepřítele hned, tak proč to odkládat.? Ale v tvém případě to chápu, protože nevěříš svým útočným schopnostem a boji nablízku. Ale na mě jsi mohl jít klidně i tvrději, jestli to líp neumíš, tak se neboj to zlepšíme. Dál ten trik s tím utonutím byl dobrý, ale myslím že v normálním boji tuhle tonoucí přeměnu nepoužiješ. Ale na mě to zabralo. Tohle je další poklona.“ Usměji se na Yahika a zruším vodní vězení, s ním také zbylé dva klony. Nechám ho vydechnout a pak pokračuji.
„Promiň za to vodní vězení, ale ty by jsi mě neposlouchal. Ale zpátky k tvému výcviku. Musíme u tebe zapracovat na boji z blízka a pořádných útočných technikách. Jinak rychlost pohybů máš celkem slušnou, skládání pečetí je taky rychlý a v úhybných manévrech jsi dobrej. Takže jestli nemáš nějaké otázky, zašel bych na něco ke snědku. Co pulče? “ Tady skončím svou dosavadní řeč. Upřímně se zeširoka usměji a nechám ho vstřebat všechny informace.
 
Vypravěč - 24. května 2011 19:19
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Sakura Haruno - po poradě:

Odměna vypsaná na Narutovu hlavu se řešila spíše okrajově, samotný Naruto má pro strach udělánu, Kakashi s Hiashim to "berou na vědomí" s tím, že je jasné, že Kakashi se pokusí něco vystopovat a jen Kurenai se poněkud pohoršuje nad tím, že se dějou takové věci, jako že se vypisujou odměny na hlavy Kagů. Každopádně poté se rada rozešla a momentálně je do pravého poledne volno - tedy jak pro koho - ty samozřejmě budeš v kanceláři vyřizovat denní záležitosti, uvádět návštěvy k Hokagemu - tedy Narutovi - a samozřejmě odpovídat děkovnými dopisy na gratulace atakdále, atakdále. Mezi dopisy, které ti přišli, tě zaujal jeden jehož odesilatelem je samotná kancelář feudálního pána Země Ohně sídlícího v Otaguku Gai:

Vážená Haruno Sakuro, vedoucí kanceláře Rokudaime Hokage no Konohagakure no sato!

Jménem rodiny feudálního pána bychom vás chtěli požádat, abyste se v dohledné době dostavila do hlavního města. Jeho jasnost - princ Ohnivé Země, syn feudálního pána těžce onemocněl. Lékaři u něj nalezli zhoubný karcinom (rakovinový nádor) na játrech s metastázemi na plicích a dalších orgánech. Nemoc byla bohužel podchycena příliš pozdě a dle lékařů je stav jeho jasnosti hodnocen jako "beznadějný". Naneštěstí je jeho jasnost jediným mužským potomkem feudálního pána a pro zajištění kontinuity moci a přetrvání slavného rodu jeho výsosti feudálního pána je nutné jeho jasnost prince zachránit za každou cenu, nebo se o to pokusit alespoň všemi prostředky. Tímto vás co nejpokorněji žádáme, abyste se neprodleně dostavila do hlavního města, jeho jasnosti zbývají sotva dva týdny při pokračování dosavadního průběhu nemoci.

S pokornou prosbou

Nejvyšší kancléř a vedoucí sekretariátu feudální rodiny

Harusame


Vlastně se ti to i svým způsobem hodí, tedy ne že by se ti hodilo, že je někdo zjevně na smrt nemocný, ale aspoň máš o důvod navíc jet do Otafuku Gai, kde je lékařský mistr Sentoki, kterého stejně tak jako tak potřebuješ pro Shizune.
 
Uzumaki Naruto - 24. května 2011 20:59
nauruto_by_boing_paradise4541.jpg
Den mých narozenin

Ranní probuzení není nijak dobré. Přímo v centru klanu Hyuuga není radno si nic začínat s prvorozenou dcerou hlavy klanu. Dosti se divím, že nás vůbec nechal spát na jednom lůžku. Dost mě diví, že nám dal dokonce manželskou postel... Fakt divný... On takovej starej morous, co člověku vidí až do žaludku tim svým bílým okem... Chmm, ale z toho nic nebylo a když budeme tady tak ani nebude...
Docela mě děsí představa, že kdybych něco zkusil, přiskočil by Hiashi, provedl by rychlý Juuken a já bych si nemusel zavrzat nikdy. Tfuj...
Ale snad ještě horší je plán dnešního dne. Kromě obřadu, kdy vzdávám čest padlým světových válek, kde vzpomínám na Jiraiyu-senseie se vlastně celý den nudím. No, koukat na burácející davy pode mnou je také dosti lichotivé, ale časem to omrzí. No, mě se to však ještě nestalo. Vida, takže dokonce dvě zábavné části. Porada bude určitě samá nuda. Ale nejvíc mě štve ten Hiashi. Je jasný že útočil on! Ale nic mu nedokážeme. Navíc nesmím radši nic.. Hinata-chan...
Nejnudnější však bude část, kdy musím přebírat gratulace od všemožných vyslanců ze všech možných zemí. Nejvíc mě na tom štve, že to všechno jsou jen formální vzkazy z povinnosti. Pouze gratulace od přátel mě těší, byl bych radši, kdyby mi to radši neposílali vůbec, když nejsou upřímní. Ale to by zase byli neslušní. Blbost tahle ekiteka nebo jak se tomu nadává... lidi se akorát přetvařují a lezou jiným do prdele...
„Už jdu,“ odpovím Hinatě a letmo ji políbím. Víc si tady radši dovolovat nebudu.

Po schůzi rady

Jde se na to. Nastal čas mého uvítaní všech, kteří se rozhodli věnovat mi čas a přijít mě pozdravit. Teda, spíš naopak... To je jedno, prostě jdu. Sakra nesmím se ztrapnit, kecání mi nikdy nešlo tedááá o vážných věcech... Ksó to bude trapas a hned to bude vědět celej svět... Yosh! nebuď srab! To dáš!
Výdech, nádech. Výdech, nádech. Otevírají se dveře, vcházím na „balkón“. Pod ním již stojí davy lidí. Jako každý rok. Jejich množství mi vždy zalichotí a tak trochu vyrazí dech. Každopádně stoupne moje nervozita. Nedokážu posoudit, jestli jich je více nebo méně než minulý rok.
Se mnou na balkónu stojí Kakashi-sensei, Hiashi Hyuuga, Sakura-chan jako moje sekretářka, Hinatan-chan jako, no každý ví, a pak pár dalších ninjů ,kteří mají dneska rádoby volno, ale jistě mají zabránit nějakým tě pokusům o mé zabití. Nevěřím, že by zde stály jen pro parádu.
Otevřu ústa, ale nevydám ani hlásku. de začít? Kde začít, abych nemlel každý rok to samé? No, i když to se asi nedá. A tak aspoň místo úvodních slov lehce pozvednu ruku na znamení mávnutí a zkusím to znovu.
„Zdravím vás všechny! Moc vám děkuji za to, že jste si dnes našli čas a přišli jste sem aby jste se mnou prožili tento den. Chci vám za to moc poděkovat a věřte, že si toho vážím! A teď mi asi nezbývá nic jiného, než vám popřát dobrou zábavu. Protože od toho je dnešní den! Bavte se jak je libo a užívejte si volna! Dattebyo!“ Další na řadě je povyšování do řad Jouninů.

Jako každoročně stojí v řadě několik chuuninů, kteří si zasloužili to, aby byly povýšeni na jouniny. Po předání a všech gratulacích se na něj ještě otočím a pravým: „Tímto jste se stali těmi nejlepšími ve Vesnici Skryté v Listí. Služte ji dobře! I na vás bude ode dneška záviset to, jak se vesnici a vlastně tím i vám povede! Vesnice na vás spoléhá.“
S těmito slovy se odeberu zpět do své pracovny, kde si sundám svůj plášť, který jako Hokage nosím na všemožné podobné akce. „To povyšování je vždycky tak vyčerpávající...“

Uctívání památky + přijímání gratulací

Opět nastal čas, kdy se otevírají staré rány. Stojím před památníkem, který jsem nechal vystavět Jiraiyovi. Slouží to vlastně i jako hrob. Nosí se sem květiny, zapalují svíčky. Pravý hrob to není z několika důvodů. Dle mého názoru si někdo jako on zasloužil více než jen desku a za druhé nebylo nikdy jeho tělo z Amegakure přivezeno.
Doufám že se tam máš dobře, ty jeden zrvhlíku zvrhlá. Chybíš mi tady, víš? Vždycky mě to otravovalo, to jak si mě nechal sedět v hotelu a sám si šel špízovat do lázní nebo se bavit do bordelu. A přece to mělo něco do sebe. o nic, musím jít dál. Nejsi jediná oběť války. Ale chtěl bych ti tu něco nechat, jako vždycky... zvrhlíku.
Ti, co jsou mi nejblíže mohou zahlédnout, jak mi po pravé tváři stéká jasná, třpytící se slza. Pod tento pomník tedy zapálí svíčku a vložím na něj květinu. Dále pod něj vložím věnec, který poslali obyvatelé hory Myōboku.

Nyní přichází na řadu ta největší otravnost. Přijímání gratulací. Sakra proč? Proč to musí bejt... Vždyť sem ji stejně u zadku a maximálně si tím kryjí záda, kdyby jim u toho jejich hořelo... Počkat! Já to vlastně podstupovat nemusím! Yosh, to je nápad! Seru na etniketu, tedá... etiketnu.. áá hrozný slovo...
„Kage Bushin No Jutsu!“
Pomocí techniky vytvořím svoji identickou kopii která se posadí a bude gratulace přijímat místo mne. To byl teda dobrej nápad... Dám si bod! To, že tím možná urazím toho, kdo moji „lest“ odhalí je mi totálně volný. Já se jich o nic neprosil a vážně to stejně nejspíše nemusí.
Musím se připravit na večerní oslavu! Dattebayo!
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 24. května 2011 23:08
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Jezerní idilka

Usměju se, když spadnu pod vodu. Je mi jasné, že mě flash zasáhne, ale jsem připraven a izolovaný vodou.
Horší je, že jsem vržen proti hladině dalším klonem a nakonec skončím ve vodní bublině. Udělám povzdechné gesto. Chvíli přemýšlím, že bych mu jí roztrhl. Prostředky bych na to měl.
Nakonec se kolem mne udělá vzduchová bublina a já mám možnost se nadechnout.
Poslouchám jeho monolog. Během něj vytáhnu z kapsy bloček a něco do něj začnu v rychlosti sepisovat. Zrak pozoruju makreláka. Dokonce je vidět, že jsem asi i duchem přítomen, ale jeden nikdy neví.
Když ukončí monolog, zaklapnu blok a zase ho schovám.
"Zkoušel jste někdy boj bez meče?"
Zeptám se klidně.
"Jinak moje specializace není moc na blýzko, ale ze zálohy a na střední délku."
Počkám až bublina praskne. Neprozradím mu, že mu jí můžu prasknout víceméně kdykoliv.
"Jinak kdybych šel na Vás tvrdě, tak jeden z nás skončí v nemocnici a možná by ten Váš sekáček skončil na víc kusů."
Usměju se a vzpomenu si, jak jsem ho dostal flashem. Kdybych zvolil výbušné lístky, asi by mu to jeho drahou Semehadu takhle na blýzko pěkně poničilo.
"Místo jídla by jste měl oznámit mojí mamce, že jste mi nic neudělal. Jinak z Vás udělá makrelovou pomazánku."
Víceméně neodmítnu nabídku k jídlu, ale upozorním ho, jaký může mít dopad fakt, když se nenahlásí.
 
Nara Shikamaru - 25. května 2011 11:15
naruto_321_shikamaru_cover_by_narutotenkaichi4346.jpg
Vstávání

Ohyzdné zářivé ráno už zase klepe na dveře. To by nebylo, tak hrozné, kdybych si do postele nevzal sebou nocležníka, který stává při prvních paprscích slunce.
To už je ráno? Není možný, nepamatuji si, kdy jsem šel spát.
Otočím tělo nenápadně tak, aby hlava ulpěla tváří na polštáři a minimalizoval jsem tak množství světla, které mi procházelo skrz víčka. Temari se samozřejmě kroutí, jako by bylo zcela normální vstávat v takhle nekřesťanskou hodinu. Její prosby, abych vstal se ode mě odráží, jak hrách o zeď, ale radost jí udělám, rozhodnu se promluvit.
Nevím, kam spěcháš, jak znám Naruta, tak bude vstávat kolem oběda když někdo začne vařit Ramen. Kakashi-senpai, taky nikam nespěchá, tudíž nevím proč nemůžeme ještě chvíli ležet.
Pak, když už jsem byl odhalen otočím obličej směrem k Temari, aby mi šlo lépe rozumět. V tu chvíli mi na ústa přiletí polibek, který se snažím opětovat až ve chvíli, kdy končí, jelikož rychlejší reakci nejsem schopen zařídit.
Temari se potom převléká, což zvráceně pozoruji přivřenýma očima, ale i přesto všechno ležím v posteli jako by mi právě vyschla mícha a můj pohyb byl omezen jen na slintání a spánek.
Při příslibu další vášnivé noci jen vyšpulím rty a pošlu jí pusu, jelikož zvedat se mi nepřijde v tuhle chvíli vůbec vhodné.
Super, takže si vážně řeknu Choujimu o ty chakru doplňující pilulky.
Když odchází, tak se převrátím k okraji postele a pomalu se posadím.
Nezapomeň si vzít snídani v kuchyni. Jinak mě matka zase seřve, že u nás nic nejíš.
Pronesu spíše obranně, jelikož vzhledem k nátuře mé matky je schopna dělat scénu i z toho.
Obléknu se a zamířím si to do kuchyně, kde se nasnídám dřív než vstane matka a pak se vypařím pryč.
Nejdu ovšem hned za Temari, ale udělám si menší obchůzku. Nejdříve si skočím do lázní, kde zaplatím dvě místa na odpoledne a pak se ještě vydám za Ino, jen se podívat, jak se daří ve škole. S Choujim jsem totiž domluven, že se staví vždy potom co úspěšně ukončí misi a zajdeme na barbecue.
Když dokončím všechny potřebné činnosti, tak se vydám za Temari.
Divný, je na mě nějaká milá. Pamatuji si, jak předtím byla oprsklá a krutá. Ale otec říkal taky, že na začátku byla matka milá a pak jí otrnulo.
 
Hoshigaki Kisame - 25. května 2011 14:21
2359842.jpg
Jezero

Mezitím co nemluvím a přemýšlím o mých dalších slovech, taktéž poslouchám poznámky Yahika. Všechny si je zapamatuji a nechám si je až na konec.
„Samozřejmě, že jsem zkoušel bojovat bez meče. A na pěsti jsem byl nejlepší.“ Schovám Samehadu na záda a pořádně se narovnám, aby vynikal má robustní postava.
Pak další poznámka. „Takže útoky na střední vzdálenost a ze zálohy. Hmmm.“ Trochu zadumám ve svých myšlenkách a dál pokračuji. „Nom já preferuji útoky z blízka nebo střední vzdálenosti tváří v tvář, ale to jedno. Spolu už to nějak doladíme.“
Usměji se a otočím se k Yahikovi zády. Prý kdyby šel tvrději. Však mu nikdo neříkal, že nemůže, ale pak bych se asi taky naštval a bral to vážně. Odkdy jsou mladí lidé tak sebejistí a drzí? Zeptám se sám sebe.
„Tak jo. Jdem se ohlásit tvé mamce, že se ti nic nestalo a pak půjdem na ten dlabenec.“
Mávnu rukou a sám se rozejdu, směrem ke kanceláři Konan. Až tam dorazím, tak podám hlášení o našem souboji a o tom, že je dobrý. Ale dodal jsem, že bude ještě lepší. Poté se vrátím k Yahikovi a vyřídím vzkaz. „Mamka tě pozdravuje, pulče. Tak pojď, jdem se najíst. Tady ve vesnici znám dobrou restauraci, kde dělají výborné suši.“ Celou cestu vykládám o umění tamějšího kuchaře a jak umí udělat to nejlepší suši, kraby a krevety v téhle zemi. Zní to docela nadneseně.
Pak přijdeme do samotné restaurace. Prostředí je klidné, suché a obsluha je rychlá a příjemná. Jako první věc, řeknu. "Samozřejmě, že platím vše co propiješ a projíš, takže se tak zařiď.“ Já si objednám krevety a nějaké krabi. Samozřejmě syrové a jestli je to možné, tak živé, když ne tak mrtvé. Někomu to může připadat nechutné, ale já neznám lepší pochoutku. Po jídle se Yahika otevřeně zeptám. „Máš na mě nějaké otázky? Jestli ne, tak já pár na tebe mám.“ Ze široka se usměji a napiji se saké, které jsem si objednal.
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 25. května 2011 14:48
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Sushi bar - Deštná

Počkám před svatiní na to až Makrelák odevzdá hlášení. Čas využiji konstruktivně vymýšlením další strategie jak ho dostat do efektivního průšvihu, aby jsem za to nebyl přímo zodpovědný.
Z mých úvah mne vytrhne jeho příchod. Zaklapnu notes a věnuji mu opět plnou a cílenou pozornost.
Poslouchám se zjevným zájmem vyprávění o kuchaři a krevtách. V okamžiku, kdy se informace dotkne mozku, vyhodnotím jí jako zbytečnou a skoro okažitě jí zase zapomenu.
To se projeví v okamžiku kdy dojdu do Sushi baru a objednám si Okonomijaki, kterou tady samozřejmě nemají. Zamračím se, rozhlédnu se co kdo jí a objednám si chobotničku a žraločí plátky. Sice žraločí plátky nemám moc v oblibě, ale jako provokace je to dobré jídlo.
Když jsem vyzván k ptání se, tak odjistím takovou malou připravenou nálož.
"Neměl by jste mít ve svém věku rodinu a být u ní než se tady poflakovat s někým jako já?"
Do jedné otázky jsem vložil celý soupis emocí od dětské nevinné zvědavosti po soucit. Malé divadélko na jeho city.
"Jinou otázku nemám. Hodně toho je napsáno ve Vaší složce."
Pousměju se. Musí mu být jasný, že jsem nestrávil celé dětství na ulici a že znám i knihovnu.
 
Hoshigaki Kisame - 25. května 2011 15:08
2359842.jpg
Sushi bar

Jakmile uvidím, jeho druhou objednávku, začne mi vařit krve v žilách. Honem rychle musím něco vymyslet, abych nevybuchl vzteky. Okamžitě do sebe vleju nějaký saké, abych se trochu uklidil. Ještě chvilku má moje kůže nádech nachové, ale ten brzy přejde a já se můžu pustit dál do jídla.
Pak mě zaskočí svou otázkou. Malinko se začervenám a začnu přemýšlet. No víš, já jsem hledaný ninja hlavně v Kirigakure. A mým snem je se právě tam usadit. Nejlépe, když se stanu šestým Muzikagem, pak mě budou muset obyvatelé poslouchat a uznávat. Jinak mezi tou prací jsem si nedokázal udělat prostor pro vlastní potřeby.“ Trochu si povzdychnu a naliji do sebe další kalíšek saké.
„Ale bacha. Neplýtvám tady čase. Přeci jsem tvůj učitel. Konan vybrala právě mě, protože jsem nejschopnější člen akatsuki, který je k tvému výcviku vhodný. Když ona sama na tebe nemá čas. A nejsi jen tak někdo. Jsi přeci následující vůdce Akatsuki.“ Všechny zmínky o naší organizaci říkám potichu, aby nás nikdo neslyšel.
Zná moji složku, zdá se, že nelenivěl těch posledních šest let. Usměji se a pokračuji ve vyptávání. „Já tvou složku neměl čas ani otevřít, protože tento úkol na mě spadl jako blesk z čistého nebe. Konan si mě dneska ráno nechala zavolat a řekla mi to jako hotovou věc. Takže se tě ptám, jaké ještě techniky umíš a na kterých můžeme zapracovat. Samozřejmě mimo Suiro no Jutsu a Mizu bunshin no Jutsu.“ Opět do sebe vleji saké. Sakra, měl bych to omezit, jinak budu opilý a to by nebylo dobré. Kalíšek položím na stůl a čekám na Yhikovu odpověď.
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 25. května 2011 15:43
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Sushi bar - Deštná

Usměju se v hlavě nad tím, jak se makrelák zatváří na mojí objednávku.
"Vdycky znej hodnotu lidí kolem tebe."
Na tvář mi uklouzne malý úsměv.
Poslouchám jeho vysvětlení, proč je bez rodiny.
"I moje mamka zvládla splodit potomka. Myslím, že od ní to byla mnohem vyšší časová investice než od Vás."
Pousměju se na plno. Prostě je zjevné, že neměl čas, mu prostě nežeru. Rozhodně mi poskytl informaci, kterou jsem tušil, ale neměl jsem ji potvrzenou.
Když dojde na saké a oznámí mi, že jsem budoucí vůdce akatsuki, tak se zakuckám.
Zjevně se ke mě tato informace nedonesla.
Když dokuckám, tak vyvalím oči. Skoro mi i ujede trochu jiná věta, než ve finále řeknu.
"Ale vždyť akatsuki..." "...už neexistuje." "... má spoustu jiných možností na Vůdce. Já nemám ani žádný velký cíl."
Upozrním. Konec věty je po přerušení je už o něco vlažnější.
Musím tu informaci trochu zajíst. Protože tohle se mi nelíbí. Je to takové o nás bez nás.
"No já ani složku nemám. Možná mamka netuší ani polovinu věcí, co umím."
Do hlasu se mi vkrade jistá kyselost z naštvání.
"No jestli to potřebujete vědět, co umím..."
Posunu plátek žraloka po talíři a kousek z něj odříznu. e idět, že svádím boj s tím, jestli mu říct všechno nebo ne.
"No takže umím něco z vody. Vodní vězení a Mlhu už jste viděl. Klony vlastně také."
Pousměju se nad tím, že jsem mohl být mnohem zlejší v tomto.
"Nejsilnějším jutsu, co umím, je Suiton: Bakusui Shōha /Vodní element: Technika velké vodní kolize/. Tu umíte také a mnohem lépe."
Zase ukousnu kousek žraloího plátku.
"No pak umím otcovo Suiton: Mizurappa /Vodní element: Technika vodní vlny/. Ani jedno na Vás nemělo smysl použít, dokud jste byl se Semehadou."
Zase kousek plátku. Pozvolna vidí, že začíná nabírat rybovitý tvar.
"Začal jsem pracovat na technice problesknutí, ale moc jsem s ní nepokročil. Je to náročné na čas. Ale už v ní začátečník nejsem."
Začínám rybičc tvarovat ostré zoubky.
"A pak je tu samozřejmě genjutsu. Umím jen dvě: Magen: Narakumi no Jutsu /Technika démonické iluze: Spatření pekla/ a Kasumi Jūsha no Jutsu /Technika služebníků mlhy/. Ta první na Vás opět neměla smysl. Nevím, co jsou vaše strachy a obavy. Navíc jste dlouho spolupracoval s Uchihou Itachim, který byl na takovéhle prasárny mistr. To druhé jsem zvažoval zkusit, ale nebyl jsem si jistý funkčností ve vodě."
Postupně jsem dotvar z žraločího plátku ozubenou rybičku.
"A nakonec je tu taijutsu. Používám kunaie. Nejsem v něm úplně dobrej, ale lepší než v genjtusu. Meč a ani katanu mi nikdo do ruky nedal, tak nevím jak by mi to šlo."
Usměju se a opřu pohled do očí makreláka.
"Prý bych si musel meč zasloužit."
Usměju se ještě jednou a rychlým tahem dekapituju rybičku z žraločího plátku. Hlavu dám do úst. Žvýkám a vypadám, že přemýšlím.
"No to je asi tak všechno, co umím."
Podívám se na makreláka, jestli je spokojen.
 
Hoshigaki Kisame - 25. května 2011 16:47
2359842.jpg
Sushi bar – Zase se dostávám do otáček

Na moji informaci o vůdce Akatsuki zaragoval, přesně tak, jak jsem očekával. Byla ode mě chyba mu říkat. Doufám, že to nezjistí Konan, jinak ze mě udělá karbanátky Pomyslím si a nijak nereaguji.
To se techniky učil jen ze svitků? Konan se o něj v tomto směru nezajímala? To se divím, víc se stará o světovou válku než o svého skoro dospělého syna? Vydedukuji z jeho tónu hlasu, který není dvakrát zrovna nadšený. Konečně se dostal k technikám.
Náhle si všimnu jasné provokace s plátkem žraločího sushi. Odhodlaně ignoruji co dělá a plně se soustředím na vyslechnutí jeho technik. „Pche! Mohl jsi to aspoň zkusit. Když už nic, tak bych věděl, že nejsi suchar a umíš nějaké pořádné jutsu. Pulče.“ Dovolím si trochu šťournout. Ze široka se usměji a zase ignoruji pojídání mých bratří.
Mizurappa. Nejběžnější vodní technika. Celkem logické, že ji umí. Řeknu si pro sebe.
Při zmínce o problesknutí si dovolím reagovat. „No konečně nějaké jutsu, které se hodí komukoliv. Takže začneme s tímhle. Pak samozřejmě...“ Uvědomím si, že jsem mu skočil do řeči. Tak se usměji a dělám že nic. Ale stále se nemohu zbavit pocitu, že ten jeho plátek žraloka začíná nabírat rybí tvar. To se mi jistě zdá. Ujistím sám sebe.
Teď přešel k technikám, o kterých si myslím, že jsou k mému boji na …, ale u něj by se mohli hodit.O tom prvním jsem slyšel. Dokonce jsem byl v jeho sevření při zkouškách za třetího Mizukage. Použil to na mě jeden z mých kamarádů. Při této vzpomínce se mi začne vařit krev. Druhá technika z ní lákavěji a tajemně.
Nechám ho domluvit a pak dodám svou poznámku, O té poslední jsem ještě neslyšel. Ani od Itachiho, což je zajímavé. Ale zní lákavě. Ta by se mohla ho…. Zarazím se a podívám se na jeho konečné dílo.
Jeho povídání o taijutsu věnuje jen pramalou pozornost, protože se musím udržet na uzdě. Ale jasně jde vidět, že jsem opět zrudl a chytnul červeno-modrou barvu do obličeje. Přivřu víčka. Jako poslední, jsem uslyšel, že meč by si musel zasloužit. Pak udělal jeden pohyb a odsekl rybě hlavu.
Mé levé obočí se začalo škubat. V mých očích vidí pravou a nefalšovanou zlost. „Omluv mě." Procedím mezi zuby a pomalu vyjdu bos z restauraci a tam zmizím za rohem do nějaké uličky. Za chvíli se ozve velká rána a zvuk padání sutin. Po ní následují další dvě. Asi za minutu se vrátím k prahu restaurace a chci vystoupit.
Ale na poslední chvíli si vědomím, že mám zaprášený plášť. Nuže s klidem se opráším ještě před vchodem a pak klidným krokem dojdu k našemu stolu. Usednu naproti Yahikovi a mile se na něj usměji.
„Promiň, musel jsem si něco zařídit. Takže k zítřejšímu tréninku. Potkáme se u stejného jezera jako dneska a na programu bude následující. Nejprve chci vidět tvoji Bakusui shoha. Poté pořádně zapracujeme na tvém problesknutí a na konci dne si otestuji tvoji fyzickou výdrž. Takhle bude probíhat zítřek. Přesně v devět hodin sraz na domluveném místě. Dřív ne, protože já si také rád přispím, ale později také ne jinak, to bude trochu tvrdší. Nějaké otázky? Napiji se posledního kalíšku saké a čekám, jestli bude mít nějaké otázky.
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 25. května 2011 17:35
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Sushi bar - Deštná - akce "spratek" úspěšná

Usměju se nad reakcí makreláka, když udělám dekapitaci rybičky.
"Jistě, když se musí, tak se musí."
Usměju se vstříct jeho zlosti. Je vidět, že v tomhle mám celkem dobrou průpravu.
V klidu dojím žraločí plátek. Svůj úkol už splnil.
V klidu piju čaj, když se vrátí.
"Můžu skusit předvést na tréninku."
Navážu nit o jutsu. V klidu upíjím čaj.
Začne o zítřejším tréninku. Kývam hlavou. Věnuji mu neustále plnou pozornost.
"V 9 hodin ráno by celkem šlo."
Usoudím. Pak chytím do rukou svůj oblek.
"A tohle musím nosit pořád a nebo jen na tréninky?"
Opět nasadím dětskou nevinost. Zjevně nemám moc otázek. Tohle je v jeho režii. Já do toho nemám moc co kecat. Maximálně se mohu postarat o to, aby jsme si to oba pořádně užili.
 
Hyūga Ikito - 26. května 2011 05:55
untitledtruecolor014722.jpg
Hyūgovská uklízení horečka, operace květina
Všude lidé zametají a uklízí.
Koukám, že uklízecí horečka probíhá všude, ovšem mezi Hyūgy nelze nic zaházet do skříně, tu zamknout a schovat klíč...
Když jsem to zkusila naposledy, matka věděla nejen o bordelu ve skříni ale i o klíči. Více-méně mě tímto nutí mít uklizeno, protože si to může zjišťovat i z vedlejšího pokoje.
Tolik lidí v květinářství, snad bude dost kytek...
Podivuji se nad velkou frontou v květinářství.
Matka to věděla a proto mě poslala, ona by jinak byla nervózní, že to nestihne.
Minuta, dvě, pět, deset, dvacet...
Konečně už budu na řadě. Matka bude nervózní kde jsem tak dlouho. To zas bude řečí, že zdržuji.
Ino se podiví a začne vyřizovat můj výčet kytek, který jsem přednesla z celkem velkého papíru. Pak pronese cosi o zdobící horečce. Nakloním se přes pult trošku blíž k ní. A řeknu tak, aby to ostatní neslyšeli.
Ona k nám jde hlavní rodina na oběd a dcera Hiashiho-sama sebou přitáhne i Hokageho-sama, takže matka uklíží už od pěti ráno.
Poté se zase nekloním a čekám, až nasbírá ty kytky. Nad tou menší slevou se pousměji, poděkuji jí za květiny a se vzhledem chodící vázy se vydám zase domů.
Člověk by neřekl, jak těžké mohou být květiny...
Když jich je dost, tak celkem těžké vážně jsou. Doma mi matka řekne, kam všude s nimi, což znamená opravdu všude. Povzdechnu si a jdu rovnat kytky do váz. Trvá mi dost dlouho, než věškerá květena je konečně tam kde má a je správně naaranžovaná.
Tohle je horší než kurzy Ikebany, tam ti instruktor řekne, že to je blbě a jak to má být, matka jen z kuchyně zařve, že takhle to být nemá. Ale neřekne jak...
Poté, co rozmístím kytky jdu poprvé za matkou, ať mi dá volno a neprojde mi to. Dojdu přerovnat pár věcí v mém pokoji a upravím skrčený kobereček v předsíni.
Poté to zkusím znova.
To je tak otravné, když mě furt nutí uklízet.
Přerovnám jablka ve sklepě od největšího po nejmenší (ne, že by jich bylo nějak moc) a bedny od nejsvětlejší po černou.
Čím víc takovýhle prkotin udělám, tím dřív usoudí, že už nemám co uklízet.
Ale když jsem v půlce přerovnávání zahradnického nářadí podle délky (hned poté, co jsem srovnala všechny kompoty podle tvaru sklenice) tak že ze shora ozve matka, ať si teda táhnu ven. Nářadí dorovnám (není ho moc) a vypadnu. Vím, že se budu muset včas vrátit, abych se stihla ještě upravit (obléci do něčeho svátečnějšího a učesat.

Venku chvíli sleduji sváteční vzhled Konohy, než se vydám za mým týmovým parťákem Ranem. Je milý, přátelský a narozdíl od Chiseie není arogantní. Najdu ho a zeptám se ho, jestli potřebuje s něčím pomoci, že mám přibližně do oběda čas. Ran ví o uklízecí mánii mé matky i o důvodu té mánie, takže pochopí, že je pro mě akutní se nějak zabavit poté, co od rána uklízím.
 
Hoshigaki Kisame - 26. května 2011 20:02
2359842.jpg
Sushi bar

Dočkal jsem se nějaké velmi kloudné otázky. Ale ten jeho nevinný úsměv mu fakt nebaštim. „No na trénink ho nemusíš mít oblečen, ale raději si ho vezmi, protože nikdy nevíš, kdy dostaneme nějakou misi.“ Pokud nemá žádné další otázky, tak si zavolám vrchního a vše zaplatím sám. Přesně podle naší dohody.
Potom ho doprovodím k domu a rozloučím se. „Tak Yahiko. Zítra v devět u jezera. To já jen, abys nezapomněl. Tak se měj.“ Široce se zasměji a zamávám mu na pozdrav. Pak vyrazím ke svému vlastnímu bytu.
Doma se pořádně osprchuji a převleču do čistého oblečení. Sednu si na pohovku a začnu trochu přemýšlet. Ale, zase můžu být rád, že jsem dostal právě jeho do týmu a jako studenta. Můžu ho učit vodní techniky a v nich vynikám, jako jediný z Akatsuki. Myslím, že mu dám do ruky i nějaký meč, ale napřed si ho bude muset zasloužit. Když na něj zapracuji, tak se z něj stane mocný shinobi, který jistě předčí svého otce.
Podívám se na hodiny a zjistím, že je už devět hodin večer. To jsem se do toho jaksi zabral. Zkonstatuji a z myšlenkou brzkého ranního probuzení si jdu lehnout.
Možná bude lepší než já! S touto domněnkou konečně usnu.
 
Hoozuki Suigetsu - 26. května 2011 20:03
suigetsu8754.jpg
Věznice - travní
Tak jsi připraven?
Zeptám se našeho přítele na židli a vyrvu mu první nehet. Počkám, až zažene slzy z očí a vytrhnu mu druhý. Přes jeho křik jsem ani nepostřehl, že k nám přišel další host.
Ale ale Sasuke, tebe jsem už dlouho neviděl.
Přejdu kousek dále od našeho mučeného, a podívám se na Sasukeho.
Tak z tebe se stal zase dobrák Sasuke? Proč by to mělo být kruté? Spíše zábavné bych řekl, a navíc jsem to zkoušel po dobrém, a kdybych potřeboval pomoct, tak by tu už byla Karin.
Řeknu s úsměvem na rtech. Jde vidět, že se tím bavím. Když otočím hlavou, tak si všimnu i dalšího příchozího.
Co jsi to s sebou vzal za zombii? Mu nedáváš najíst nebo co?
Podrbu se na hlavě a ještě jednou se na něj podívám.
Asi půjdem nahoru, bude tam větší klid, a tvému příteli se tam bude asi lépe dýchat, jde vidět, že mu to tady není příjemné.
Pokynu jim rukou, aby mě následovali.
Co tady po mně chce? Že by už chtěl zaútočit na konohu? Vždyť to Konan zakázala, i když bych byl taky pro, už mě začínají štvát, a tímhle poslem si to u mě definitivně pokazili.
Když zavřu dveře od věznice, tak je vezmu do má kanceláře. A sednu si za svůj stůl.
Tak co potřebuješ Sasuke?.[/b]

 
Vypravěč - 27. května 2011 20:27
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg

Konoha - týka se všech v Konoze:
(na toto reagují všechny postavy v Konoze)

Po poradě vesnické rady následoval kolem poledne Narutův proslov k davům shromážděným pod palácem Hokage, který mnoho lidí potěšil svou krátkostí a neskrývanou upřímností. Následovalo "kladení věnců" a pronášení vážnějších projevů na paměť obětem I., II. a III. války shinobi. V podstatě nešlo o nic závratného, jen trochu fakt, že i dnes hrozí vypuknout nová válka trochu podkresloval vážnou atmosféru. Konečně ceremoniality skončily a všichni se "rozešli po svých" což v případě Naruta znamenalo cestu za Hinatou a spolu s Hiashim a Nejim vypravení se do domu otce Ikito Hyuugy na slavnostní oběd, který bude zahrnovat několik chodů od sushi, přes dango, rámen a všechno možné.

Temari strávila část dne na ceremonialitách a na ambasádě, následně předala Narutovi srdečný dopis od Kazekageho Gaary, který na oplátku zve Naruta do Sunagakure no sato, kde se "v brzké době" (prozatím není stanoven termín) uskuteční Gaarova svatba. Temari samozřejmě o této události ví - dostala od Gaary zvláštní dopis, kde jí toto napsal též - kdo bude však nevěstou Gaary zatím zůstává tajemstvím. Na ambasádu za Temari dorazil nakonec i Shikamaru, ovšem s dostatečným zpožděním poté co si udělal s Choujim barbecue, která ho vyšla docela draho. Temari a Shikamaru po skončení všech ceremonialit mají více -méně volno.

Yamato a Kakashi coby lidé hlídající bezpečnost Konohy i v těchto dnech plných oslav se po skončení oficiálního programu "ulejou z práce" tak, že Kakashi zajde za Yamatem do pracovny a navrhne, že by si společně mohli dojít na "skleničku", Kakashi pije velice zřídka, takže je to "vzácná příležitost" se s ním napít.

OBECNÉ:

Od 19.00 cca se bude v paláci Hokage konat "soukromá" oslava Narutových narozenin, pozváni jsou prakticky všichni Narutovi přátelé a také ti, které si sebou vezmou navíc.

 
Yamato (Tenzō) - 27. května 2011 21:19
644pxyamato7220.jpg
Pozdvižení v Konoze

Pročítám jednu z mnoha složek a v tom div nespadnu ze židle.
"A jé." Znovu kouknu do složky. "Problém."
Vyběhnu z kanceláře a najdu jednoho z ANBU. Po formálním pozdravu mezi velitelem a členem jednotek spustím: "Něco jsem přehlédl... Možná to přehlédl někdo jiný, ale já jsem za to zodpovědný. ...u severní brány dle rozpisu není hlídka na večerní hodiny...sežeň prosím Koroshiho, aby se o to postaral. Klasická hlídka. Děkuji."
Problém vyřešen. Rozloučím se a zamířím do kanceláře a setrvám tam do doby než příjde Kakashi-senpai.

Sroluji poslední svitek, který jsem orazítkoval. Rozpis hlídek na další dny je sestaven.
Vykouknu z okna. Už se připozdívá.
Celý den utekl celkem rychle. Měl jsem tolik práce, že se teď zpětně divím, jak jsem všechno stihl.
Uvelebím se v mém kolečkovém křesle a složím ruce za hlavu.
Otevřou se dveře a já spatřím známou tvář.
"Kakashi-senpai..." Po krátkém rozhovoru se se senpaiem vydáme směr saké.
"Jak se vede senpai? Jaký byl váš den? Já měl celkem frmol, bezpečnost vesnice je v těchto dobách mnohem důležitější než jindy...nechci sýčkovat, ale válka je na spadnutí...víte jak to myslím Kakashi-san."
"Potají" se plížíme vesnicí k baru.
Mám chuť na saké, není nic lepšího než saké po náročném dni. Ovšem ještě nás čeká soukromá oslava v rezidenci Hokageho-sama.
"Senapai...máte pro Naruta nějaký dárek?" Zamyslím se a poškrábu se na hlavě.
Vždyť má narozeniny...na co jsem to jen myslel... Přemýšlím, jak z této situace vybruslit.
Vím, že Naruto by to nějak neřešil, ale ze společenského hlediska je to téměř nepřípustné.
 
Haruno Sakura - 28. května 2011 21:55
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Konoha - od porady po oslavu

Vypsání odměny se nakonec moc neřeší. A vlastně je důvod celkem jasný, nebo aspoň ve smyslu, jak ho já chápu. Naruto není ten typ, co by se při jakékoliv výhružce nebezpečí schovával za celý šik bodyguardů, a dokud se nestane celá vesnice svědky nějakého atentátu na něj, je to jen planý poplach. Krom toho si nemyslím, že by si jenom tak někdo dovolil na něj sáhnout, jakožto na jinchuurikiho a Kageho k tomu. Už jenom jeho síla od toho odrazuje menší a slabší skupiny, ty silnější naopak obvykle hrají v politice, a nevyplatilo by se jim to. A pak, i když to úplně není Narutův záměr, jako Kage má s sebou vždycky poblíž nějakého toho ninju navíc, kdyby náhodou něco... a po většinu času se zdržuje ve vesnici, kde potkáte ninju na každém druhém rohu, takže pro případného útočníka to moc výhodné není.
Proto nakonec stejně jako ostatní dám najevo, že asi není důvod se znepokojovat, jenom se přidám ke Kurenai s tím, že je to pohoršující, což je skutečně můj názor. Ale víc se asi nedá nic moc říct.
Nakonec je rada brzy ukončena, protože více věcí na projednávání v tuhle chvíli tak nějak není, když je den Narutových narozenin. Já se vydám rovnou zpět do své kanceláře, abych zjistila, zda - li se pro mě nenajde nějaká nová práce, nebo mám volno až do poledne stejně jako ostatní, kdy bych se měla spíš jako kulisa zúčastnit toho Narutova pozdravu lidu.

Práce se samozřejmě najde. Předně rychle a téměř bezmyšlenkovitě vyřídím několik denních hlášení, v tom už je člověk za ty dva roky celkem zběhlým tvorem, když se to opakuje vlastně každý den. Pak vyřizuju dlouhou, dloouhou řadu gratulací. Nuda jak něco, vážně. A co teprve, když pomyslím, jaká nuda mě čeká tenhle den. Někdy je práce sekretářky vážně otravná. Vlastně, ona je otravná snad vždycky. Sekretářka pořád jenom maká, ačkoliv jsem teda od včerejška dostala na chvíli svolení mít volno... ale i tak to není práce přinášející něco zajímavého, maximálně možnost být nablízko Hokagemu. Ale nevím, té bych si asi mohla užít stejně, jako týmový kolega... vlastně není moc důvodů, proč jsem tu práci vzala. Ale nějaký by se našel, he. No páni, když na to pomyslím... kolikrát v souvislosti třeba jenom s dnešním dnem dokážu znuděně použít slovo "otravný". Už začínám být jak Shikamaru, a to si nepřipadám jako nějaký lenoch, právě naopak.
Naštěstí mě přibližně v tuhle chvíli, kdy tak myslím na všechny ty otravné věci ve svém životě, vytrhne jedna z obálek dopisů. Už na první pohled dle razítka poznám, že vítr vane ze směru našeho rozmilého feudálního pána. Obyčejná gratulace? Nebo jde o něco jiného? Poněkud zaujatěji zručným a již dávno nacvičeným gryfem rozškubnu obálku a rozbalím list papíru, abych ho přečetla.
Adresováno mně? To mě zaujme ještě více a doslova lítám očima mezi řádky, jak mě zaujme možnost, že by takovéhle vrchní vedení psalo mě a ne komukoliv jinému. Skutečnost, proč byl tenhle dopis napsán, je ale velmi prostá. Nemocný princ? V dopise se uvádí, že princ je postižen zhoubným karcinomem... a zbývají mu asi už jen dva týdny. Hm. Tak buď je to hodně progresivní nemoc, a to jakože neuvěřitelně hodně moc, protože karcinomy jinak ponechávají dosti času, častokrát... nebo jsou naprosto neschopní, že si tak dlouhou dobu ničeho nevšimli... a nebo jsem já, kunoichi, která zdědila veškeré Tsunadino lékařské umění, tedy jedno z nejsilnějších medik umění na světě, byla ponechána až jako poslední možnost, jako by si prostě nemohli přiznat, že sami na to nestačí, a nechali prince trpět v rukou těch, kdo v tom nejsou až tolik zruční. Nemám dojem, že by se moje ego za ty dva roky tak zvedlo, jenom... svým schopnostem docela věřím. A to, že jsem nedokázala pomoct Shizune souvisí jenom s tím, že má specializace na psychické poruchy prostě není... a nebo je to prostě jen až moc složité oproti karcinomu. Na druhou stranu, jestli si s ním zatím neporadili...
Teď mám trošičku problém. Požadavek na vyléčení prince je hodně urgentní. Na druhou stranu, oslava Narutových narozenin je až večer, a možnost s ním slavit je jenom jednou za rok, krom toho, myslím, že by ho to zklamalo, kdybych se aspoň neobjevila, ačkoliv by to musel pochopit a nejspíš i chápal... ale zase možnost zachránit prince, a to v podstatě nutnost ho zachránit, jinak myslím, že mám na krku pěkný problém, kdybych se aspoň nepokusila, se naskytne třeba taky jen jednou za život, a mimo jiné mám důvod tam jet, aspoň si promluvím se Sentokim...
Jenomže co ta Narutova oslava? Nerozhodně si skousnu ret. Po chvilce ale dostanu nápad, který by do jisté míry spojoval splnění obou mých přání a nutností. Dobře, dodělám práci v kanceláři a v poledne s Narutem pozdravím lid, jenom formálně tam budu stát jako kulisa, na pasování ninjů a navštívení památníků si vystačí i bez sekretářky, na to má za zadkem dostatek jiných... mezi tím si připravím vše na cestu. Pak se objevím až na uvádění všech možných gratulantů, tam bych měla být. Na oslavu půjdu i s dárkem, ale i s věcmi, abych hned mohla vyrazit, jenom Narutovi popřeju a dám dárek, možná si se všemi ťuknu skleničkou, a pak co nejrychleji vyrazím... cestovat po tmě sice není žádný med, ale pokud to vezmu po cestě, abych se neztratila v lese, asi není čeho se bát, do hlavního města vedou všechny velké cesty, hotové dopravní tepny, není kde se ztratit... a bát se o svou bezpečnost? Ale kde že... Není to mise, aby mi něco takového hrozilo, před slabými zloději se snad ubráním sama, a pro ty větší a silnější bych snad neměla mít žádný význam, a jinak není hlášen nějaký extrémní pohyb nukeninů na našem území, takže v klidu...
Spokojená s tím, jak jsem to vyřešila, zandám dopis zpátky do obálky, abych si ho pro jistotu vzala s sebou. Vyřídím zbytek gratulací a nápodobných věcí, a pak už je tak čas na to, abych dělala kulisu při pozdravu lidu všemu.

V poledne stojím tam, kde mám stát, Narutovi za zády spolu se všemi ostatními, a poslechnu si jeho řeč. Jak jsem měla naplánováno, na dalších pár úkonů ho pak ponechám samotného, a bez jakéhokoliv vysvětlování či toho, abych to někomu hlásila, stejně moc není komu, nikdo není nějaký můj opatrovník, aby musel vědět o každém mém kroku, vydám se do svého bytu.
Tam si zabalím vše potřebné na cestu. Pro jistotu sbalím pouzdro se zbraněmi, ale věřím, že mi budou k ničemu, raději s sebou vezmu příruční lékárničku, knihu pojednávající právě o nádorech, kdybych si nevěděla rady, nějaké jídlo, pití, baterku, a spacák, abych kdyžtak mohla přespat v lese, kdybych se cítila příliš unavená, každopádně bych ale radši spala ve dne než v noci, sice nečekám, že by mě někdo mohl přepadnout... ale nikdy nevíte, že? A když nemůžu se s někým střídat na hlídce, protože nepočítám, že by šel někdo se mnou, to nikdo opravdu nemusí, když tohle není v pravém smyslu mise, přijde mi bezpečnějši schrupnout si ve dne.
Pokud jde o ostatní věci, počítám, že případnou laborku či tak něco budou mít na místě a nemusím si nic takového s sebou zařizovat, a tak to nechám být. Dál už s sebou beru jenom ten dopis a plášť, kdyby se náhodou při cestě ochladilo, s čímž ale moc nepočítám, když ani nevytáhnu paty ze země. Nic víc asi není potřeba. Zatím všechny věci nechám doma.

Když pak přijde čas, dostavím se na radnici, a procházím dlouhým rituálem uvádění návštěv, které Narutovi gratulují. Bohužel, na rozdíl od něj, ačkoliv by to od něj bylo nezdvořilé, nemůžu jenom přituple přikyvovat, musím neustále nahlížet do seznamu, kdo má jít první, a kdo druhý, a tak podobně, říkat jména, sdělovat je Narutovi, protože pochybuju, že si je pamatuje od minule... a vůbec mám na starosti to nejnudnější, co kdy mohlo být.
Po nějaké té hodině strávené takouvouhle mozek otupující činností jsem v duchu již značně nevrlá, ale na návštěvách si to vybít nemůžu, naopak, musím se mile a klidně usmívat, a tak nasadím umělou masku úsměvu a pokračuji v práci, ačkoliv v duchu se moje dobrá nálada potápí někam hoodně hluboko. Možná je dobře, že se na oslavě moc dlouho nezdržím. Sice mezi ní a tímhletím peklem nudy bude nějaký čas na odpočinek, ale stejně si nemyslím, že by se moje nálada stačila dát natolik dohromady, abych mohla na oslavě nějak rozumně fungovat a smát se s ostatními.

Nakonec i tenhle únavný maraton skončí, zásoba návštěv dojde, a já mám tak akorát čas dojít domů, možná si i na chvilku dát šlofíka a kafe, abych se po tomhletom trošičku vzpamatovala, než budu muset vyrazit na oslavu a pak i na cestu.
Když už se chýlí k sedmé hodině, seberu si své saky paky, ze skříně vytáhnu dárek pro Naruta, malou zelenou žabí peněženku, protože bych řekla, že tu předchozí už dávno ztratil nebo zničil - sice je to spíš jen pozornost, ale i tak furt lepší než se na to vykváknout, ne? A krom toho, hlavně, že to bude od srdce... a taky radši dávám věci, které se dají využít, než aby mu to jenom stálo doma v pokoji. Pak vyrazím rovnou na místo konání oslavy.
Těžko říct, kolikátá dorazím. První jen stěží, Naruto už by tam měl teoreticky být, a Hinata tím pádem asi taky... s úsměvem je oba pozdravím a dojdu k Narutovi, natahujíc ruku k potřesení. Batoh na zádech a nepříliš slavnostní oblečení značí, že se asi příliš dlouho nezdržím, a vlastně bych dárek chtěla věnovat hnedka, protože oficiálně se na to půjde asi až za nějakou tu chvíli, a to už bych měla být pryč, ale ráda bych tu počkala než se všichni sejdou a aspoň si s nimi připít, nebo tak něco tuším, že by se na začátku mohlo udělat; kdybych měla čekat na nakrojení dortu, to by zase mohlo být až moc na dlouho, to bych raději nedělala, ale tak aspoň se zúčastnit oficiálního začátku, nebo tak něco...
Pravačkou Naruto potřesu, v levačce obratně držím menší balířek zabalený v papíru se žabičkami a převázanému červenou stuhou. "Vím, že je to trochu předčasné, ani se tu všichni nesešli, ale... Naruto, přeju ti hodně štěstí, zdraví, jak se to tak na narozeninách přeje, taky dostatek rozvahy pro další rok ve funkci Hokageho, ačkoliv to výročí budeš slavit až za chvíli, a určitě nesmím opomenout to, abys zůstal stejně dobrým vůdcem vesnice a kamarádem, jakým jsi, protože přesně za to, jaký jsi, tě všichni máme tak rádi. Prostě všechno nej k osmnáctinám, Naruto!" mile se usměju; gratulace to byla improvizovaná, takže možná takový trochu nic moc, ale byl od srdce, takže snad potěšil i tak. Vtisknu Narutovi do ruky dárek, a pak se nahnu a věnuju mu lehkou pusu na tvář, a doufám, že si to nevyloží nějak špatně ani on, ani Hinata, jenom se to tak prostě při gratulacích dělává, pokud si tedy negratulují dva přátelé v nějakém méně přiměřeném věku, tak pod patnáct a tak podobně...
Počkám, až si dárek někam uloží, nepředpokládám, že ho rozbalí ihned, spíš bych čekala, že s tím počká až na nějaké hromadné rozbalování dárků. Pak se rozhodnu sdělit mu svůj záměr hnedka po začátku oslavy vyrazit na dvůr feudálního pána. Není nějaký můj rodič, a od zítřka mám volno, ale měl by být ve vesnici aspoň jeden člověk, který o tom bude vědět, aby se po mě nikdo nesháněl či se o mě nestrachoval... samozřejmě pokud by se vůbec někdo takový dokázal najít, že.
"Jinak, omlouvám se, ale nezdržím se tu na celou oslavu, jenom na začátek, až se tu všichni sejdeme, a třebas si přiťuknem, nebo co máš naplánovaného... dostala jsem dopoledně naléhavý dopis z hlavního města, princ Ohnivé země je smrtelně nemocný a příliš času prý nezbývá, tak musím vyrazit co nejdřív, víš," pokrčím rameny, až mě skoro na chvíli napadne, že na vážnost situace jsem se právě zachovala AŽ MOC bezstarostně. "Měla jsem teoreticky vyrazit už dřív, ale chtěla jsem tu být aspoň na začátek," usměju se, a tím je asi náš rozhovor víceméně u konce, protože určitě dorazí další gratulanti či tak něco, a Naruto nemá čas bavit se jenom se mnou.
Odložím si věci, přeci jenom, aspoň chvíli tu pobudu, zdravím všechny příchozí lidi, případně se dám do hovoru s někým, kdo bude ochotný se se mnou pobavit. Čekám vlastně jen na to, až to Naruto nějak oficiálně zahájí, abych tu pak chviličku zůstala, a potom vyrazila, nejspíš i bez jakéhokoliv vysvětlování, pokud na mě "nebude moc vidět". Jestliže budu tak nějak schovaná v davu, samozřejmě podle toho, kolik nás tu bude, ale odhaduju, že dost, jenom prostě popadnu batoh a tiše se vytratím, abych nerušila... jsou to přece Narutovy narozky, ne?
 
Uzumaki Naruto - 29. května 2011 21:20
nauruto_by_boing_paradise4541.jpg
It's PARTY TIME!

Ceremonie jsou konečně zamnou. Tedy, skoro. Něco jako jídlo u Hyuuga klanu je totiž také ceremonie. S tím, jak dbají na zásady a tradice… Pfff, nic pro mě. Ještě že Hinata je jiná. Doufám že taková zůstane… A taky doufám, že se nepotatila… Jídlo je však dobré. Doslova vynikající. Je mnoho chodů a já se jen taktak udržím, abych se nenaládoval na týden dopředu. Musím se tady chovat ‚na úrovni‘, aby neměli keci…
„Arigato! Bylo to opravdu vynikající! Teď, když dovolíte, vás musím opustit. Ještě na mě čeká spousta vyřizování.“ S tímto opustím dům Hyuugů doufaje, že Hinata půjde se mnou. Ona ví, že teď mám nějakou dobu volno, takže bychom mohli být nějakou tu dobu spolu. Docela by mi to bodlo.

Volno však skončilo a je na čase napsat pozvánky. Všichni, kdo jsou již pozváni o tom vědí, ale možná jsem ještě na někoho zapomněl. A to bych opravdu nerad. Takže pozvánku následujícího znění:
„Zdravím! Dneska v sedm hodin večer začíná soukromá oslava mých osmnáctých narozenin! Určitě už o tom víš, ale co kdybys náhodou zapomněl, že? Takže v sedm v Paláci Hokage!
Sebou: Dobrou náladu, hodně dárků hehehe! Ne, hlavně přijď! A pokud chceš, klidně pozvi a příbuzný i přátele!
Uzumaki Naruto“

Je to splácané na rychlo, ale nechci aby se vymluvil někdo na to, že zapomněl! Doufám že přijdou všichni. Od tý doby co sem Hokage na přátele nemám moc času. Pozvánky jdou všem, kteří prošli týmem sedm. Což je Kakashi-sensei, Sakura-chan, Sai, Yamato-sensei a… to je všechno. Vzpomínky na Sasukeho nechci nyní rozdmýchávat. Ne v tento den. Dále je rozešlu všem z mé generace ninjů, tj. členům týmu Gai, Kurenai a Asuma. Nezapomenu samozřejmě na Shizune, Tsunade, Ebisu-senseie a toho snad nejdůležitějšího, Iruku-senseie. Dále pokračuji týmem Konohamaru. Přizvu také Temari, pokud bude chtít. Nijak se nebudu zlobit, když nepřijde, chápu, že jsem ji celkem cizí, ale vím že je ve vesnici a rád bych ji také viděl. Zvlášť společně s Shikamarem hehéé! Tak dobře, jde se roznášet! Donášková služba Uzumaki Naruto k vašim službám! „Kage Bushin no Jutsu!“ Vytvořím potřebný počet klonů pro roznášku a sám jdu připravovat plac pro oslavu. K tomu použiji další klony. Postupně je budu dotvářet. Jakmile některý z předešlých doručí pozvánku. Je kolem třetí, takže i kdyby někdo zapomněl nebo nebyl obeznámen, má docela dost času si udělat čas a připravit se.

Ze Sakuřina příchody a tak toho, že brzy odejde jsem zklamán, nicméně nedá se nic dělat a nebudu si tím přece kazit zábavu. Po tom, co mi vlepí letmou pusu na tvář se pousměji. Na tvář? Notáák! Ihned bez reakce ji vlepím další pusu, tentokrát přímo na pusu. Žádná líbačka, ale pusa jak se patří. „Nejsme děcka Sakurooo! A osmnáct mi bude jen jednou!“ Jsem si jist, že i Hinata to pochopí. Já se již instinktivně připravuji na přicházející pěst a výkřik Shanaro!
Všechny výdaje samozřejmě hradí pokladnice Konohy. Je objednáno jídlo z Ichiraku a dalších oblíbených restaurací. A kdyby měl někdo z hostů nějaké zvláštní přání, je připraveno se o to postarat. Je připraven také přípitek. Může být saké a mnoho dalších alkoholických i nealkoholických nápojů. Grilované maso, barbecue a jiné občerstvení, všeho dosyta! Případné dárky pokládám na jednu hromadu a rozbalím je všechny najednou. Hlavní je ale dobře se bavit!

//Omlouvám se, že jsem to vzal takhle hopem, ale měl sjem naspěch...
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 29. května 2011 22:27
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Sushi bar - odchod na rekreaci domů

Kývnu hlavou.
"Jistě v 9 ráno, ani o chvilku dřív."
Usměju se a zvolím ton, aby mu došlo až za chvilku, co jsem řekl. To už jsem ale já na pochodu ze shushi baru. Nepoužívám cesty. Ty nepoužívám rád. Používám střechy. Třebaže mám za sebou nepříjemný trénink s Makrelákem, stále mi zbyla taková zásoba chakry, že bych mu mohl pěkně zavařit. Popravdě mi sebral jen jednu třetinu. Pak jsem si dával celkem velký pozor na to, co dělám.
Přes střechy doskáču ke svatyni. Seskočím na zem a zůstanu stát před vchodem. Zamšleně hledím na svatyni. Nakonec do ní vstoupím. Cíl není návštěva mamky. Naopak návštěva otce a strýce. Zastavím před jejich sarkofágy. Celkem dlouho na ně hledím, vypadám zamyšleně.
Tak jako ano. Přehrávám si v hlavě myšlenky a historii. Je to skoro jako jeden nudný film, který pro mne nese jedno poselství.
Na konci jsem zamračený. Beze slova se otočím nakonec na patě a vyrazím k domovu.
Moje myšlenky jsou celkem hlubokomyslné. Srovnávám historii a trhliny v ní.
"Musím to složit celé, jestli mám být vůdcem Akatsuki."
Rozhodnu se. Nikdy mne historie moc nezajímala, jestli pro mne přichystali takovouhle roli, budu se muset zajímat mnohem více.
S těmato myšlenkama se zaobírám celkem dlouho, než příjde hluboká noc. Nakonec odložím velký svitek, na kterém jsou zapsány události, které vím. Mezi nima jsou moc velká okna. Ty musím doplnit.
 
Vypravěč - 30. května 2011 18:11
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Yamato:

Zašel jsi s Kakashim na skleničku. Kakashi se potřeboval zjevně trochu uvolnit, protože mu poslední dny daly dost zabrat - jeho práce je vcelku náročná, přeci jen - řízení veškerých vojenských sil Konohy není zrovna med. Pravda, v poslední době se neděje za hranicemi nic pěkného. Ale největší starosti mi dělá Hiashi Hyuuga, bývalí členové Rootu a Hiashiho stoupenci uvnitř klanu Hyuuga. Mohli by vyvést nějakou hloupost, která by nás zatáhla do války dřív, než bychom stihli zjistit co se vlastně stalo. Konan... nevěřil bych, že někdo jako ona, která porazila Madaru a zabránila tak válce, sáhne k tak drastickým prostředkům, že na každou sebemenší provokaci bude odpovídat ničením měst a výhružkami směřující k všeobecné nedůvěře a obavě ze vzájemného zničení. Obávám se, že takový "mír" nemůže dlouho vydržet... ale..., Kakashi se odmlčel a vypil skleničku saké. ...věřím, že Naruto přijde s nějakým řešením...

Tvůj dotaz stran dárku Kakashiho viditelně zaskočil a z jeho výrazu je zjevné, že zapoměl taky. Uh... ksó... jsem to ale hlupák, budeme muset nějaký sehnat, ale kde teď narychlo? Zeptal se a podíval se na tebe, zda nemáš nějaký nápad.
 
Yamato (Tenzō) - 30. května 2011 18:50
644pxyamato7220.jpg
S Kakashim v baru

"Hiashi...chcete senpai, abych ho více sledoval? Členové Rootu dělají problémy i po jeho rozpuštění...ale máte pravdu...nedej bůh, aby se z Hiashi-sama stal další Danzou...to by vesnici v této době moc neprospělo..."
Kakashi-san se dále zmíní o Konan.
"Konan...zklamala nás...myslel jsem, že je to žena, která už nechce válku, která bude razit mírovou cestu...někdo jí asi zvyklal či co...těžko říct senpai, ale její hrozba není zanedbatelná."
Pozvednu panáka saké. "Na Hokageho Kakashi-san!"
Nemáme dárek, co teď?
"A co něco vyřezat?" Napřáhnu ruku před Kakashiho a z dlaně mi "vyleze" kus dřeva, který opatrně přistane na stole, začíná nabírat tvar připomínající monument Hokage, jež visí nad vesnicí.
"Jen když doděláte detaily...vaše oko by vám mohlo pomoct senpai..."
Ukážu na jeho zahalené oko a usměju se,
Není to bůhví jaký dárek, ale je vlastnoručně vyrobený. Naruta by potěšit mohl.
 
Vypravěč - 30. května 2011 20:55
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Yamato:

Kakashi si tě vyslechl a vypadal chvilku "nadšeně" (no u Kakashiho nadšení není jaksi moc dobře rozeznat), nebo aspoň "potěšeně" a kývl na onen nápad, takže jakmile dopil, tak tě odvedl na takový malý plácek v parku a požádal tě o dřevo, tys mu samozřejmě připravil dostatečně velký materiál a zatímco sis sám vytahoval kunai, aby ses vrhl do vyřezávání Kakashi vytáhl tužku a namaloval na svůj kus dřeva obrysy nějaké ženské postavy a jen vysvětlujícím hlasem řekl: Potřebuju si to připravit, v životě jsem nic nevyřezával a obávám se, že s kunaiem by mi to moc nešlo, takže... a pak jsi ho ke svému překvapení uviděl skládat bleskově pečetě. Následoval jeho "zlý a upřený" pohled onomu kusu dřeva a: Raikiri! Než jsi stihl cokoliv namítnout, tak bylo dřevo na kusy ... a to dosti jemné a Kakashi se tvářil dost "zhrzeně". Myslel jsem, že pomocí prostorové manipulace s Raikiri by to mohlo fungovat... bohužel... eeh... no myslím, že se bez vyřezávání obejdu, už vím co Narutovi dám... snad ho to potěší taky. Kakashi se zatvářil "obr-tajemně" a nechal tě, aby sis vyřezal co potřebuješ a následně jste vyrazili na Narutovu oslavu.

Yamato a Naruto - Kakashiho dárek:

Jakmile jste dorazili na oslavu, tak se začal Kakashi chovat trochu podivně, jakoby se snažil Narutovi co nejdéle vyhýbat a čekal opravdu hodně dlouho než si vytipoval vhodnou chvilku, aby mohl předat svůj dárek. K Yamatovi ještě řekl: Doufám, že to neuvidí moc lidí... nerad to ukazuji..., promluvil tajemně a Yamato si mohl myslet, že by snad Kakashi... ne to je vyloučeno... přece by neukázal Narutovi svou pravou tvář, kterou zná z celé Konohy opravdu jen hrstka lidí (včetně Yamata). Nakonec Kakashi předstoupil před Naruta a začal: Milý Naruto, všechno nejlepší k narozeninám. Hodně toho... a taky tamtoho... no však víš, prostě ... a tady máš ode mě takový malý dárek... ale nikomu o tom nikdy neříkej! Kakashi nasadil "nejtajemnější výraz" jakého byl schopen a následovalo složení pečetí. Harem no Jutsu!

Kolem Naruta se objevilo asi dobrých 30 možná 40 Kakashiho klonů v lechtivé podobě Oiroke no Jutsu prakticky bez oblečení (akorát ta maska zůstala). Jejich podoba je taková, že jsou to krásné, štíhlé, šedovlásky... prostě špičkově provedené Oiroke. (Je vyloučené, že by to nikdy nenacvičoval, tedy pokud to není takový génius, že by to zvládl na první pokus.) Všechny "Kakashi" objaly Naruta a přitiskly se k němu svými "vnady" a vykřikly: Všechno nejlepší Naruto-chááán! Po tomto vystoupení jedna z nich vrazila nejspíš ještě omráčenému Narutovi do ruku celou trilogii všech vyšlých Icha-Icha (jak dva díly od Jiraiyi, tak ten nový od mistra Ebisa). Tak... a tady máš něco k těm tvým osmnáctinám Naruto! Poté všechny odpuffly a zůstal jenom Kakashi čekající nejspíš na zhodnocení svého "čísla" X-D.
 
Yamato (Tenzō) - 30. května 2011 21:09
644pxyamato7220.jpg
S Kakashim

Opustili jsme bar, samozřejmě po zaplacaní. Kakashi patrně nechtěl nadělat nepořádek v baru...myslel jsem, že to bude v pohodě...
Uvidim senapaie jak skládá pečetě. "Senpai!" Než ho stačím varovat, tak vidím létat třísky.
V ruce držím kunai a vyřezávám detaily, aby mini-monument Hokagů vypadalal alespoň trochu jako jeho velká podoba nad vesnicí. Celkem se mi to povedlo, přeci mi neříkají Mokuto no Tenzo zbytečně. Dřevo a já jedno jsme...občas si sám myslím, že jsem dřevo :D .
Dokončím vyřezávání a uklidím kunai do pouzdra. Vstanu a poupravím se.

Kakashi má nějaký trumf a nechce se pochlubit, ale následuji jej na oslavu Hokage-sama.
Senpai vypadal velmi podezřele, tedy jeho chování bylo podezřelé. Jako by se tu plížil, jako ANBU.
Čekal jsem, že senpai ukáže svou tvář. Naruto se ji snažil odhalit před lety a pořád ji neviděl. Já ano, jsem jeden z mála lidí, kteří ji viděli.
Jeho "dárek" mi vyrazí dech, vyběhnu z místnosti, abych se uklidnil a pak se vrátím a začnu se hlasitě smát.
Senpai také daruje výtisky Jirayiových a Ebisových knih. Dokažu si představit jak skončí. V nejbližším koši řečeno s nadsázkou.
Začnu tleskat. "Tohle jsem nečekal Kakashi-san."
Poté co se situace trochu uklidní, přejdu s dárkem schovaným za zády k Narutovi.
"Naruto, hodně štěstí...tu máš ode mě dárek... Předám mu perfektní miniaturu Monumentu Hokage vysokou asi 10cm, mezi tvářemi nechybí ani tvář Naruta. "Nejsem na ty dlouhý řeči, ale všechno nejlepší Naruto...ať tě Ohnivá vůle nikdy neopustí." Obejmu Naruta a pak se podívám na Kakashiho. To se vám povedlo.
 
Uchiha Shinsu - 30. května 2011 23:06
255fa8af96_70931506_o22544.jpg
Na výzvědách

Skrytí ve stínu tiše pozoruji mučení Konožského ANBU a zároveň i kruté Suigetsovo vyslýchání. Teprve až po chvilce jsem se já sám prozradil a Suigetsu na mě okamžitě zareagoval.
Dobrák ?? že bych vážně tak změkl ?? ...hloupost...stále ležím v temnotě a navždy i budu...Konoha i Naruto zaplatí za osud Uchihu i Itachiho....to je můj životní cíl...Naruto , jsi opravdu schopný se mi znovu postavit ??
Pomalým krokem vystoupím z pod stínu a změřím si Suigetsa svým obvykle chladným pohledem.
"Jsem pořád stejný, jen by mě nebavilo takovéhle mrhání časem. Pokud chceš z něho informace, máš to udělat co nejrychlejší způsobem a pak ho zabít. Ale ty si pořád stejný."
Poslední větu jsem nechtěl naznačit nějaký znak přátelství ale jen to, že mi přijde jeho způsob velmi užitečný. Stále tam postavám s arogantním postojem a na řeči o Shisuiovi vůbec nereaguji.
Bude lepší když se nikdo o Shisuovi nedozví....takhle můžu využít jeho schopností aniž bych se bál že to někdo zjistí...
Počkám až Suigetsu dodělá svojí práci a pak se společně se Shisuim vydám pryč. Konožskému Anbu ani strážím nevěnuji naprostou žádnou pozornost a to ani, kdyby se mě pokoušeli zastavit. Beze slova vyjdu schody z vězení a pokračuji ihned za Suigetsem.
Nóó pěkně si tu bydlí...nikdy bych nevěřil že zrovna tyhle dvě paka se dají k sobě....blázni...
Vstoupíme do jeho kanceláře a s velice klidným pohledem sleduji, jak zasedá za svůj stůl. Trochu mi to připomnělo doby, kdy jsem byl ještě věrní Konoze a Hokagemu. Pomalým krokem se přiblížím blíže a zastavím se až naproti jeho stolu. Zrovna v tu chvíli mě Suigetsu vybídne a já pohotově odpovím.
" Slyšel jsem drby že se chystá další válka proti Konoze , je to pravda ? "
Už na první pohled jde rozpoznat potěšení z téhle myšlenky ale i přesto zůstává má tvář bezcitně kamenná.
Další válka ....to je vynikající možnost jak konečně splnit své cíle...ale pořád mi v tom brání Konan a Hokage....určitě tomu budu muset trochu pomoct..
 
Vypravěč - 31. května 2011 11:40
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Yahiko jr. - Konan:

Zatímco jsi si u sebe doma dělal poznámky do svitků a snažil se doplnit mezery v tom málu co víš o Akatsuki, tak s jemným zaklepáním vstoupila do tvého pokoje mamka - Konan. Vidím, že studuješ... to je dobře. Jak ti to dneska šlo s Kisamem? Budete teď spolu docela často, tak doufám, že se spřátelíte on je poměrně schopný a myslím, že by tě mohl lecčemu naučit. Budeš tu pár dní sám, chystám se odjet do Tsuchi no Kuni (Země Země) na nějaká ta jednání. Konan k tobě zvolna došla a prohlédla si tě zblízka. Vypadá to, že jsi se při tréninku s Kisamem zranil..., řekla jen s určitou (byť ne příliš velikou) dávkou starostlivosti v hlase a pak si trochu povzdechla. Musíš být víc opatrný a taky zodpovědný..., odmlčela se a pak tě dosti netypicky pohladila ve vlasech - asi má nějakou "melancholickou" náladu či co, nebo má záchvat "mateřské lásky", ne že by si se svou matkou nevycházel, ale ona byla vždycky spíš taková chladnější... tedy aspoň co ti paměť sahá, na nějaké citové výlevy jí opravdu neužije a dá se říct, že už pohlazení vlastního syna je na ní trochu... atypické. Pak se jen trochu pousmála a řekla: Udělám nám večeři, celý den jsem nejedla a ty myslím taky ještě něco zvládneš. Nemám pravdu?
 
Vypravěč - 31. května 2011 11:56
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Sasuke, Shisui a Suigetsu - nečekaná návštěva:

Poté co jste se přesunuli do kanceláře k Suigetsovi, tak po párti vyměněných slovech jste náhle všichni pocítili mírné teplo na prstech, na kterých máte prsteny Akatsuki a následně se u vás objevila astrální projekce samotné Konan. Chvíli si vás mlčky prohlížela a pak jen řekla: Vidím, že jste tu všichni - dobře. Suigetsu - před chvílí jsem mluvila s Karin, mám pro ní zvláštní práci, doprovodí mě na sraz vůdců všech vesnic, ostatně ona sama je vůdkyní Kusagakure no sato, takže je to krajně příhodné. Navíc si chci půjčit její senzorské schopnosti. Suigetsu, Sasuke - vy půjdete se mnou též, myslím že nebudete nic namítat, ostatně poslední dobou jste toho stejně moc nedělali. Ale varuji vás - potkáte se tam s Hokagem a s Mizukage - tohle je diplomatické jednání takže zapomeňte na to, že mi z toho uděláte bojovou zónu, jestli ano... tak skončíte jako guláš, to vám oběma garantuji. A co se týče tebe Shisui... mám pro tebe práci, kterou můžeš zvládnout pouze ty, takže se seber a připrav se na misi. Sasuke - ty mi Shisuie pošli skrze svou teleportaci, vysadíš ho nedaleko Otafuku Gai v Zemi Ohně, já už se tam o něj postarám. A varuji tě Sasuke, nezdržíš se tam déle než pár vteřin potřebných pro ten tvůj transdimenzionální přesun. Až s tím budeš hotov tak se přesunete ty i Suigetsu a Karin do Deštné, připojí se k nám ještě dva další mí lidé, na setkání má každý vůdce vesnice právo na dvoučlenný doprovod. Karin bude doprovázet Suigetsu a jeden můj člověk, který bude vystupovat jako ninja z Travní, a mě budeš doprovázet ty Sasuke a jeden můj člověk, ze Skryté Deštné. Na sraz také dorazí Kabuto ze Zvučné a bude mít sebou Juuga a Kimimara, takže myslím, že to bude i pro vás velmi "nostalgické" setkání. Prozatím končím a čekám vás nejpozději večer v Deštné a nezapomeň mi poslat Shisuie do Otafuku Gai co nejdřív. Konan si vás ještě přísně prohlédla a pak se její projekce rozplynula.
 
Uchiha Shisui - 31. května 2011 15:35
uchihashisui1072.jpg
Odchod z vězení do kanclu, návštěva Konan:

To, že mě Suigetsu označí za "zombie" přejdu mlčením a totéž udělám i při jeho poznámce "že se ve vězení necítím dobře". To ne... necítím..., pomyslím s podivuhodným klidem a jsem opravdu od srdce rád, že můžu odtud vypadnout. Sasuke a Suigetsu jdou přede mnou a já se jimi "nechávám vést". Dojdu s nimi až do kanceláře a vyslechnu si jejich rozhovor. Válka proti Konoze? To se dalo čekat, Sasuke na nic jiného nemyslí a..., zarazím se a snažím se definovat alespoň svůj postoj vůči Konoze. Zabili mi mámu, tátu, vlastně i mě zabili... ale to udělal Itachi... a... nenávidím je? Chci se pomstít? Asi ano..., pomyslím si nakonec zpola rezignovaně a vyčkávám na Suigetsovu reakci na Sasukeho, když v tom se objeví Konan. Konan? Pomyslím si jen tázavě a poslouchám její řeč. Sraz předáků všech vesnic... ale to znamená, že se tam setká Sasuke s Hokagem a to... "není dobrý nápad"..., pomyslím si otráveně a jsem překvapen, že se nebudu účastnit já... tedy vlastně nejsem... I Konan chce mou identitu tajit... jsem pro ně jen... zbraň, kterou chtějí použít... tedy spíše mé pravé oko..., skoro si kacířsky pomyslím, že by bylo pro mě všechno jednodušší, kdybych si prostě "vydloubl" pravé oko, položil jim ho tady na stůl a odešel někam pryč, ale ani to není ono. Musím se starat o Sasukeho...

Konanin nápad, že půjdu do Otafuku Gai se mi vůbec nelíbí, ale tady zjevně není možnost pro vznášení námitek, takže jen přikývnu a řeknu: Hai, Konan-sama... a poté co Konan zmizí, tak jen vrhnu tázavý pohled na Sasukeho, nějak jsem si na něj zvykl a představa, že budu "někde sám" se mi vůbec nezamlouvá. Možná bych mohl říct Sasukemu, že tam nechci... ale stejně... je to divné, Konan nám vždycky zakazovala chodit do Země Ohně a teď mě posílá rovnou do hlavního města... co tam asi chce... možná, že chce abych... ale to by znamenalo že..., přestanu raději přemýšlet protože mě to dostává k myšlenkám a úvahám, které se mi "vůbec nelíbí". Že by přeci jen válka? Nakonec se rozhodnu promluvit, byť můj hlas je v důsledku toho, že mluvím málokdy trochu chraplavý: Konan-sama asi bude chtít využít v hlavním městě Země Ohně mou schopnost... možná bude chtít abych manipuloval s nějakým výše postaveným hodnostářem Země Ohně... nebo snad se samotným feudálním pánem... nevím proč by jinak... každopádně, možná chce Konan-sama rozpoutat válku proti Konoze a proto mě tam posílá... na tu příležitost ostatně čeká Sasuke-san už docela dlouho... Konan-sama možná změnila názor stran Konohy. Mluvím spíše jen klidným hlasem bez nějakého zjevného zájmu, ne že bych nechtěl aby "někdo" zaplatil za to co se mě osobně stalo jenže... já prostě se nějak neumím přinutit momentálně kohokoliv nenávidět, jako bych snad ani neměl emoce, ale to taky není pravda. Prostě... prostě to jen nejde. Snad je můj odhad správný... Sasuke-san by mohl být naštvaný, kdybych se ve svém odhadu mýlil, pomyslím si trochu bázlivě. Ne, že bych měl ze Sasukeho strach, nebo bych se ho nějak moc bál, navíc jen díky němu mám zpátky zrak a vůbec... jenomže... ze Sasukeho prostě jde strach... a já patřím mezi lidi citlivější co se schopností týče na některé vedlejší projevy lidských emocí... ne že bych uměl číst emoce či myšlenky, to ne... ale prostě poznám, když z někoho nenávist doslova tryská ven... ono se to minimálně podepíše na vzhledu a teplotě jeho chakry ... a Sasukeho chakra je... Ani Madara-sama takovou neměl...
 
Vypravěč - 31. května 2011 19:15
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Haruno Sakura:

Na Narutově večírku je vskutku veselo (viz příspěvek PJ pro Yamata za Kakashiho) a dějí se zde v pravdě různé věci. Nicméně ty jsi se rozhodla, že zde nebudeš řádit do rána, ale vyrazíš již přes noc na cestu do Otafuku Gai jednak za svým pacientem a druhak za mnichem Sentokim. Možná bys nemusela tolik spěchat - však psali "že pár dní" mu ještě zbývá - ale tak to bys asi nebyla ty, abys nepomáhala nemocným a trpícím hned jak to jde. (Hotová samaritánka což?) Kakashimu jenom nahlásíš svůj odchod a on se tě bude vyptávat kam a na jak dlouho (případně proč) cestuješ (z bezpečnostních důvodů) a ty mu odpovíš (zda řekneš pravdu či ne nechávám na tobě, ostatně obě věci jsou docela soukromé a choulostivé, na druhou stranu... bezpečnost... jak chceš).

Asi ještě před půlnocí se vytratíš z oslavy aby ses doma urychleně připravila na cestu, jsi sice docela ospalá a unavená, ale není to nic co by nespravila jedna či dvě pilulky, ať již ANBU bojová pilule či některá z tvojich - zaručeně výborně chutnajících - pilulí obnovujících chakru i fyzickou výdrž. Cestovat budeš přes noc a sice vynecháš tak jeden spánek (za což zaplatíš následující noc tím, že budeš spát jak zabitá), ale tak co... když jde o život, tak je třeba spěchat že? Při odchodu se asi v myšlenkách rozloučíš s Konohou, možná pomyslíš na Shizune či Naruta (který odcestuje brzy na sraz těch vesnic) a pak již zamíříš rovnou směrem do Otafuku Gai.

Až tam dorazíš, tam můžeš navštívit feudální palác, nebo případně nemocnici - jedno kde začneš, v obou zařízeních ti zvací dopis bude fungovat jako "propustka", jediné co se tím bude lišit, bude to, koho potkáš dřív, zda Sentoki a Feudálního pána, nebo onoho na smrt nemocného prince.
 
Haruno Sakura - 31. května 2011 21:04
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Hurá na cestu

Věnuji Narutovi dárek spolu s gratulací a jemným polibkem na tvář, vzápětí se ale dočkám řádné pusy přímo na rty. Být Hinata, a to ještě ta Hinata, která s Narutem zatím nic nemá, tak asi celá zrudnu. Být trošku mladší Sakura, bez váhání ho zasáhne má pěst. A když jsem trošku starší Sakura... Shannaro! Naruto čeká správně, když ho napadne krýt se před přicházející pěstí, ale já úder nakonec zastavím dřív, než se ho dotknu, protože ačkoliv jsem nepřemýšlela dřív jak útočila, aspoň jsem se rozhodla myslet během útoku, a došlo mi, že na narozky se nesluší oslavence mlátit, ačkoliv by si to zasloužil. Moje hranice byla přesně tam, kde jsem ji vytyčila, a všichni, v jejich vlastním zájmu, by to měli respektovat!
Pravda, s takovou zůstanu na věky nezadaná. Ale tak samozřejmě, že to platí jenom pro tenhle typ lidí, kdyby se mi někdo líbil, určitě bych mu svolila víc... Jo, nejsme děti, ale stejně... Nepraštím ho, ale vezmu ho "přátelsky" rukou kolem krku a přitáhnu si ho blíž k sobě, na rtech mi zahraje zvláštní zlý úsměv, tím zvláštnější, že je na mojí tváři. "Ve svém vlastním zájmu, Naruto, tohle dělej jen na MOJE narozky," promluvím tichým nepříjemným hlasem. Jo, na moje narozky klidně, jako jedna z mála jsem díky původnímu Sasukeho vlivu pořád singl, a o takových událostech si za celý rok připadám tak osamělá... že se klidně nechám celá zulíbat na tváře od všech, kteří jsou to ochotní udělat. V takové chvíli mi to nevadí. To se to celé děje pro mou osobu. To je v pořádku. Trošku si taky potřebuju namasírovat svoje ego a hrát si na to, že to všechno mám jako dárek, připadám si pak z dostatečné blízkosti opečovávaná a milovaná lidmi okolo, naopak jiným... to je výsada, když se rozhodnu někomu věnovat svou takovouhle blízkost, a ráda bych ji rozdávala dobrovolně.
Pak Naruta pustím, a usměju se již normálně, mezi tím, co ho nechám jít, protože pochybuju, že by v nejbližší chvíli se mnou chtěl dál konverzovat, pokud jde o jeho osobu, vypadám pro nejbližší chvíli dost nebezpečně.
Jinak zdravím všechny příchozí, snažím se trochu s někým pokecat, abych jenom nestála stranou jak kůl v plotě, příležitostně se občerstvím z těch zásob jídla, co tu jsou připraveny, a vůbec se snažím tak nějak bavit, nerada jenom stojím opodál, na to moje povaha moc není, na takovou samotu a tichost. Perfektní povyražení přinesl sensei, když po tom, co Narutovi poblahopřál, předvedl dokonalé Harem no jutsu. Udělat to někdo jiný, mám jako dívka téměř povinnost ho praštit pořádně po hlavě, aby se mu rozsvítilo a ty prasárny už nedělal, krom toho, jako děvče "klasické orientace" nejsem z tolika téměř nahých těl tak u vytržení, ale protože jde o Kakashi - senseie, a k tomu to vůbec, ale vůbec nesedí... no, chlapci možná zůstanou u vytržení zírat, ale já se málem sesypu smíchy; možná za to může i to skrovné množství alkoholu, kterého jsem si popřála, ačkoliv ho bylo jen pomálu, nerada bych cestovala úplně ožralá. Na druhou stranu, k oslavám alkohol patří, a tak jsem se trochu napila.
Snažím se ale nesmát se příliš nahlas. Možná to není povšechní reakce dívčí strany... ale když jde o mého senseie, který sice ty prasárny čte, a možná bych si ho dokázala představit, jak "sbírá materiál", na něco takovéhohle moje představivost už nikdy nestačila. Na to byl prostě vždycky moc... klidný? profesionální? těžko říct, ale připadá mi to nadmíru legrační.

Samozřejmě popřála i dlouhá řada dalších lidí. To už je ale půlnoc, a já se už rozhoduju, že vyrazím, protože už tak jsem tu zůstala celkem dost dlouho do noci, a pařit do rána tu nemůžu, jde přeci o lidský život, no ne? Asi bych nemusela tak spěchat, pár dní je dost dlouhá doba... ale když nevím, jak dlouho mi potrvá celá ta léčba, jestli si na to nebudu muset bůhvíco připravit, a možnost zachránit život někomu takhle vysoce postavenému a tím ještě do lepšího světla postavit své schopnosti se naskytne snad jen jednou za život... no, možná budu dost unavená, ale mám pak celý dlouhý život na to, abych si to líným válením se doma vynahradila.
Naruta bych nerada rušila, ten si to asi užívá pořádně bez okolků, ale nějak cítím, že bych se úplně neměla vypařit jako duch, a tak se stavím za senseiem, v duchu se po celu dobu zuřivě zapřísáhavajíc, abych se nezmínila o tom zvrhlém výkonu, není ten typ, co by se svými činy vysloveně chlubil, a kdo ví, nakolik za dobrý nápad tohle považoval, tak ho nemusím ještě víc nutit se o tom svěřovat, to není v mojí povaze, popíchnout ho ani nechci, jsem spíš ospalá, a tím unavenější, když pomyslím na cestu, kterou mám vykonat, a na nějaké popichování ani nemám chuť. Proto jen nahlásím, že odcházím.
Přijdou ale otázky, jak jinak. Jenom se lehce unaveně pousměju. O Sentokim se zmiňovat určitě nebudu, když k tomu mám ještě tu misi, ani nevím, jestli to vyjde a Shizune zachráníme, a dokud to nevím, není třeba to někomu cpát... ale s tím druhým asi není takový problém se svěřit. Přeci jenom, jdu sama, kdybych se náhodou dlouho nevracela... sice jsem to říkala Narutovi, ale on není na pamatování si tolik spolehlivý zvlášť když k tomu připočteme těch X dalších věcí, které si běžně musí pamatovat. "Dnes přišla naléhavá zpráva od feudálního pána. Musím co nejdřív vyrazit do Otafuku Gai, mám tam úkol. Nevím, jak dlouho se zdržím, ale víc jak dva týdny asi třeba nebudou..." Víc sdělovat snad netřeba. Jestli toho prince nezachráním, ještě budu ráda, že jsem to víc nerozmazávala. I takhle by to mělo být postačující. Přibližně doba na kdy mám být pryč a i místo, Otafuku Gai, aby bylo jasné, kde mě kdyžtak hledat... rozloučím se s ním a vyrazím směrem k domovu.

Ach domove, sladký domove. Rychle sbalím jen pár nejpotřebnějších věcí, trochu jídla a pití, baterku, pokud bude třeba se nakonec někde potmě utábořit, třebas i cestou zpátky, a spacák.
Cítím se tak trochu jak převálcovaná parním válcem a proto do sebe radši hodím vlastnoručně vyrobenou pilulku. Jo, sama jsem už několikrát na vlastní kůži vyzkoušela, jak výborně chutnají, a ne, nechcito rozmazávat, ačkoliv se mi obličej zkřiví nechutí. Tak jako tak, možná jsou nechutné, ale účinné, a to postačí snad, ne? Když v boji to stejně tomu chudákovi bude jedno, hlavně, že tu chakru dostane, aby nezhebl... buďme hlavně praktičtí!
Energie z pilulek poskytla dostatečnou vzpruhu, a tak za sebou zamknu byt, z Konohy se pár skoky dostanu po střechách pryč, a zbytek cesty raději běžím po cestě, abych se v té tmě neztratila. Tak schválně... jak se to asi povede? Jestli to dokážu a přince zachráním, můžu tak udělat kariéru, pěkně si tím stoupnu v bůhvíjakém žebříčku, a... no, ale pokud neuspěju, jsem v loji, sice neuspěla asi spousta lidí, ale mě tak nějak zemře pod rukama, a bude to vypadat nejvíc jako moje vina, a... Jak nad tím tou nocí bádám čím dál víc, cítím se čím dál víc nervóznější. Jestli to pokazím, tak... kruci! Vždycky je v medicíně problém, když něco zkazíte, zničíte tím život... ale takhle důležitý život? To je skoro moc i na mě.
Proto se snažím odreagovat aspoň po zbytek cesty myšlenkami na úplně jiné věci, a až budu tam, budu se soustředit na výkon a ne na "co by kdyby...". Snad ten Sentoki bude moct Shizune pomoci, už aby to bylo, zasloužila by si navrátit trošku rozumu za to, jak statečně Sasukeho dostala... a bude fajn si zase s někým jako je ona popovídat. A vůbec, já nebudu na té radě pěti Kage, že? Škoda, mohlo by to být zajímavé... i když tohle je snad ještě zajímavější.

Po nějaké té době cesty nakonec šťastně a ve zdraví dorazím do Otafuku Gai. Jak jsem očekávala, nebylo třeba bát se zbytečných problémů, nedaly se očekávat; koho by zajímala jedna růžovovláska, pokud ne někoho speciálně vyslaného? Ale to by v současné době nemělo "fungovat", válce je přece zamezeno jak je jen snad možno... aspoň prozatím.
Nemocnice či palác? Dvě možnosti, každá se svými výhodami i nevýhodami. Vtrhnout do nemocnice a vrhnout se na to? Proč ne, aspoň se problému rovnou "podívám na zoubek". Na druhou stranu, připadá mi to torhuc nezdvořilé, prostě jenom tak vtrhnout tam, bez nějakého pozdravení feudálního pána, a tak vůbec, a tak nakonec zvolím palác.
Vejdu, ohlásím se u nějaké sekretářky či někoho podobného, a když jsem vyzvána, vstoupím do místnosti kde se feudální pán právě nachází. Dojdu blíž k němu, a kleknu na kolena, abych provedla téměř až zbožnou úklonu. Ale on je nejmocnější muž v zemi, pokud ho nechci srovnávat s Narutem, což bych neměla, a tak si zaslouží náležitou úctu.
Potom se zvednu, ale zůstanu klečet, jenom se pohodlně usadím na patách. Možná nebylo třeba se uklánět zas až tolik, ale nemyslím, že by se větší úklonou něco dalo zkazit. Spíš tou menší. "Hlásí se Haruno Sakura, kunoichi z Konohagakure no Sato. Jsem tu na vaši naléhavou žádost." Více slov snad prozatím netřeba. Respektive, netřeba snad vysvětlovat něco ve stylu, proč tu jsem. To on snad moc dobře ví, ne?
 
Vypravěč - 01. června 2011 15:12
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Sakura Haruno - v Otafuku Gai:

Navštívila jsi tedy jako první palác feudální rodiny, tam se tě hned ujala sekretářka, která byla zjevně zaskočená, že jsi dorazila tak brzy. Nejprve se omluvila, že tě nemůže zavést rovnou ze samotným Feudálním pánem Ohnivé Země, protože ten je momentálně mimořádně zaneprázdněný načež tě odvedla k jeho ženě - madam Shijimi. Když jsi tam vstoupila tak jsi spatřila opravdu obézní ženskou, která se momentálně mazlila se svou kočkou... pohlédla jsi na kočku a vzpoměla sis, že její kočku jste kdysi dávno ještě s Narutem a Sasukem chytali coby tým č.7. Vlastně to tehdy byla vaše první mise... madam Shijimi očividně svou kočku miluje, ale to samé se nedá říct o té kočce, ta by nejraději opět utekla a není se čemu divit, madam Shijimi dává své emoce velmi afektovaně najevo a tiskne svou kočku k sobě tak silně, že jí hrozí akutní rozmačkání, či přinejmenším udušení.



Jakmile tě sekretářka ohlásila, tak jí madam Shijimi rázně vypověděla ven (asi nesnáší vlastní služebnictvo, nebo jí tady prostě teď nechce), položila kočku na zem a zamířila k tobě. Její doposud uvolněný výraz se dost změnil a je vidět, že nemoc jejího syna (jediného) jí dost deptá (a ona asi proto tolik deptá vlastní kočku). To jste vy? Ona ti vyká! Asi tě považuje za dospělou, ačkoliv tón jejího hlasu nesvědčí o tom, že by byla kdovíjak nadšená, že tě vidí. Poslala jsem si pro Tsunade! Jaktože nepřijela ona! Kde vůbec je! Můj syn je těžce nemocný a ona si místo sebe pošle... kdože jste? Jo..., spolkla pár nadávek, které asi chtěla adresovat Tsunade (zjevně netuší, že Tsunade je "jaksi" po smrti). Až se to nakonec vysvětlí, tak se madam Shijimi uklidní a pak už jen klidněji pokračuje: Omlouvám se, nevěděla jsem že Tsunade-hime je již po smrti. A vy jste její studentka jo? No... tak snad to bude stačit, pokud mi... a pak náhle propukla v afektovaný pláč... ...pokud mi uzdravíte mého Keníčka tak vás zasypu zlatem! Zlatem nebo kočkama... jedno z toho to bude určitě. Dostat se z jejího pokoje s nějakou kloudnou informací bylo dost těžké. Pomalu tě chtěla přinutit tě si vyslechnout dvou hodinovou přednášku o tom jak je "Keníček" úžasný, jak nesmí umřít a co všechno dostaneš, když ho uzdravíš. Nakonec jsi se přeci jen od afektované plačící a prosící (zjevně je na svého syna opravdu silně fixovaná... ono mít jediného syna a vidět ho umírat asi není jednoduché... tedy rozhodně není) manželky feudálního pána dostala a sekretářka ti dala potřebné informace o "Keníčkovi" - tedy spíš jen o tom, kde se přesně v té nemocnici nachází. Ty jsi tam tedy vybavena dodatečnými formuláři (pro vrátného, stráž jeho jasnosti prince, šéfa nemocnice, primáře...) pro všechno vyrazila.


V nemocnici jsi se "probila" přes jednotlivé lidi od vrátného přes primáře a ředitele až po stráž nemocného prince a nakonec jsi byla vpuštěna i s jeho zdravotní kartou přímo do jeho pokoje. No čekala jsi leccos - pacienti s takovou chorobou v pozdním stadiu už většinou jen leží na posteli a čekají v bolestech na smrt jako "na smilování". Ale ne tak "Keníček" - tedy přesněji řečeno - Keni´chi. Zcela nejdřív tě asi zaskočí jeho vzhled:



Je oblečen tak, že bys v něm prince či pacienta nepoznala ani náhodou. V obličeji navíc vypadá trochu jako kopie Sasukeho, i když má brýle, jeho vlasy jsou hnědé a oči "růžovo-červené". Zastihla jsi ho jak zrovna chodil sem a tam podél okna a zapisoval si něco do svého velkého notesu, u toho si jen něco potichu říkal a ze všech slov jsi postřehla jen útržky: Zkrácení rozpočtu.... přemrštěné výdaje na... zbytečné kraviny... Nutnost reforem... , po nutnosti reforem se zastavil a věnoval ti udivený pohled říkající něco jako: "Já jsem řekl dále?" načež si posunul (ála Kabuto) brýle více ke kořeni nosu a pak jen vcelku odmítavě řekl poté co si všiml tvé čelenky: Á no jasně... tak to vy jste ta, která zde má udělat zázrak a uzdravit na smrt nemocného... no tak podívejte se, řeknu to jednoduše.... na zázraky nevěřím a se smrtí jsem smířený, doufám že to chápete... a děkuji za snahu, řeknu někomu ať vám proplatí cestovné a ubytování... mimochodem doporučuji využít čas zde v Otafuku Gai na prohlídnutí si památek, je to určitě užitečnější, než ztrácet čas tam, kde nelze nic změnit. Mějte se hezky..., s tím se od tebe poměrně rázně otočil a ty ses ještě pro ujištění podívala do lékařských záznamů, podle rozsahu jeho nemoci by ten mladík neměl být schopen snad ani chodit, jak by měl být vyčerpaný... ale namísto toho... no... možná má silnou vůli a dokáže se přinutit "nemoc ignorovat", podle diagnózy by měl trpět tak nesnesitelnými bolestmi, že by měl být doslova nadávkován léky proti bolesti (ale to by pak opravdu nemohl chodit, diktovat a ještě tak rázně mluvit)... opravdu, tenhle jedinec musí mít vážně silnou vůli, nebo aspoň odolnost vůči bolestem. Podle toho jak se chová to vypadá dále na to, že si "nemoc nepřipouští", a že jí "prostě ignoruje" s tím, že asi nemá moc náladu skončit bez vlasů (chemoterapie a radioterapie) a nadopován léky proti bolesti dřív než umře... ne tenhle nejspíš opravdu plánuje zemřít aniž by vyzkoušel všechny možnosti léčby, jen aby si zachoval důstojnost... nebo... kdo ví, možná je v tom něco víc. Tvůj úkol je jasný, ať si přeje cokoliv, tak ho musíš prostě léčit... jednak je to tvé přesvědčení a druhak (když odečteme že navíc trochu svým vzhledem připomíná Sasukeho) když se ti to podaří, tak Konoze nejspíš hodně pomůžeš u feudálního pána.
 
Sai - 01. června 2011 17:37
sai4777.jpg
Konoha
Jako kapitán ANBU jsem velmi rád, že jsem si našel chvilku na odpočinek. Zajímalo by mě, co právě dělají mojí kamarádi. Mám nějakou tu chviličku, tak bych jí mohl věnovat Narutovy a Sakuře. Zamyslím se a vydám se za nimi. Po cestě si všímám věcí, kterých jsem si kdysi nevšímal. Po chvíli zastavím kolemjdoucího a zeptám se, kde najdu Naruta a Sakuru, ale nikdo mi neodpovídá. Zajímavé, ale co najdu je sám. Pokračuji v cestě až nakonec narazím na Naruta,který mi předává pozvánku na svoje 18té narozeniny. Děkuji Naruto určitě se zastavím.[/i] Sotva to dořeknu a zmizne. Hm... klon?! Kde je pravý Naruto a kde je Sakura? Po krátkém znovu zamyšlení se rozběhnu je hledat. Zastavím se v obchodě, kde mají rámen. Dobrý den pane, byl zde Naruto? Nevíte kde bych ho našel? Vidím, že má hodně práce,tak nečekám na jeho odpověď a pomalu s klidnou hlavou odejdu. No jasně přece v kanceláři Hokage, kde jinde by mohl být? Jakmile mi to docvaklo, vydal jsem se pomalým krokem za ním. Když jsem tam dorazil,tak jsem zaklepal na dveře a čekal na svolení vstoupit. Viděl jsem,jak kolem mě chodili jounini, chuunini i dokonce genini. Rozhodl jsem se zastavit jednoho jounina a zeptat se ho. Ahoj neviděl si prosím někde Sakuru?
Čekám na odpověď nebo pozvání dále od Naruta.
 
Hoozuki Suigetsu - 04. června 2011 13:34
suigetsu8754.jpg
Návštěva Konan
Když se usadím a zeptám se Sasukeho, co potřebuje, tak mi odpoví to, o čem už dlouho přemýšlím. Na válku s Konohou.
Jo jo, pořád stejný. A válka s Konohou? Já osobně bych to uvítal, protože se Konoha začíná snažit udělat něco co by pro nás nebylo dobré. Teďkom se pokusili kontaktovat i někoho výše. Ale tu válku asi Konan nedovolí.
Pak ale umlknu, protože se objeví Konan.
Páni, my o volu, a on tady.
Vítám tě Konan
Pak začne svou dlouhou řeč, kterou s napětím poslouchám.
Tss, co si o sobě myslí, takhle mi rozkazovat? Proč bych tam měl chodit? Ale když to vezmu v tom lepším smyslu, tak se alespoň zabavím, a bude tam taky Mizukage, a v tom případě doufám, že s sebou vezme toho prcka Chōjūra. A to by znamenalo, že bych si mohl rozšířit svou zbírku o Hiramekarei. To už by bylo pěkné mít u sebe Kubikiri s Hiramekarei. Jo asi půjdu a zcela dobrovolně, a když tam budu, tak ji můžu poprosit, aby mi našla i nějaký další legendární meč. A že tam bude i Kabuto s těma dvěma? Prý nostalgie, vždyť ví, že je zrovna nemusím, a Kabuta už vůbec ne.
Pousměji se a poslouchám dále.
Tak ta zombie se jmenuje Shizui jo? Počkat, jediný kdo mě napadá je Uchiha Shizui. Že by nezemřel, nebo že by ho někdo oživil? To je hodně dobrý trumf do případné války, ani se nedivím že ho nebere s sebou, asi ho chce držet v tajnosti.
Když Konan skončí svou řeč, tak se i její obraz rozplyne.
Sasuke, odnes toho tvojeho příbuzného, a já se mezitím zajdu nachystat. Sraz dáme u mě v bytě, tak zatím.
Usměju se a zamávám mu. Pak se vydám směr můj dům a Karin.

Doma
Když otevřu dveře, tak už tam stojí celá natěšená a sbalená Karin. Když ji uvidím, tak se na ni usměju, přijdu blíže a políbím ji.
Sasuke tu bude každou chvíli. Teď šel přenést ještě Uchihu Shizuie.
Dořeknu ji a dojdu si pro svůj milý Kubikiri, který jsem si sebou do věznice nebral. Připásám si ho k sobě na záda a spolu s Karin čekám, až nás Sasuke vezme na místo určení.
 
Uzumaki Naruto - 05. června 2011 09:27
nauruto_by_boing_paradise4541.jpg
Party, „vtipný Kakashi!“

Ldyž přijdou všichni dorazí, každému je dáno, co mu „chutná“ as následuje něco jako přípitek. Prostě aby se neřeklo. Poté už následuje volná zábava. Jídla, pití i nějakých těch zákusků je opravdu dost. Brzký odchod Sakury mě trošičku mrzí, ale chápu její důvody a přeci si tím nebudu kazit zábavu, že?
Když se od ostatních tak trochu vzdálím, přistoupí ke mě Kakashi. Gratulace sensei? hehe.. Smích mě však velice rychle přejde. A to přesněji po provedení Harem no Jutsu, které je v Kakashiho provedení tak dokonalé, jako to mé. „Ááááááá!“ vykřiknu, když se na mě nahé šedovlásky začnou „lepit“ svými „vnady“. Je těžké si to úžívat, když víte, že je to ve skutečnsoti váš sensei...Má reakce je ve skutečnosti skoro stejná, jako když jsem tuto techniku poprvé použil proti Ebisovi.
Poté mě, z poloviny mrtvému infarktem, přijde pogratulovat jedna „Kakashi-roštěnka“ a přinese kompletní sbírku Icha-Icha. Konečně kvalitní literatura, probleskne mi hlavou, když poté přistoupí Yamato-sensei a také mi pogratuluje. Jeho dárek mě také moc potěšil, ale v tomto stavu si ho opravdu nemohu moc užít. Tohle vám nezapomenu, Kakashi-sensei... počkejte! Nikdo mě takhle nebude nakládat mojí vlastní technikou!
„A..arigato... Tohle se vám povedlo, Kakashi-sensei. Opravdu jste to musel dlouho trénovat, protože je těžké tohle jutsu dovést k dokonalosti... hehe... vím to z vlastní zkušenosti.“
Dále již pokračuje mnou neřízená zábava. Každý ať se baví po svém, samozřejmě je to moje oslava, takže komunikuji se všemi hosty, ale nijak njim nechci řídit zábavu...
 
Uchiha Shinsu - 06. června 2011 14:54
255fa8af96_70931506_o22544.jpg
Příprava na sraz Kage

Uvolněně poslouchám Suigetsa i jeho touhy zničit Konohu a přitom se snažím trochu přemýšlet. (Ale opravdu jen snažím :) )
Uvítal by válku s Konohou ?? to vypadá jako dobrý spojenec ale jak bojovat s jednou vesnicí proti Konoze a jejich spojencům...nemožné. Jediná možnost je sehnat další spojence...stojí za to se zeptat Kabuta i bývalých poskoku Madary..určitě by se i hodila Bijuu socha ale kde jí najít ?? .. jediný kdo jí může přivolat je uživatel Rinneganu a to je pouze Konan....a porazit jí ?? vždyť zabila i Madaru...jedině na ní přichystat nějakou past a, nebo jí jednoduše přesvědčit...
Jako na zavolanou se přímo před námi objeví astrální kopie Konan a oznámí nám další kroky. Zatraceně mě vytáčí to její povýšené chování, ale musím to skousnout a dál se věnovat svému cíli. Každopádně se mi její plány vůbec nelíbí a taky jí to hodlám narovinu říct.
Svolat sraz pěti Kage ??? Ženská bláznivá. Klidně to může být past pomocí, které by zabili Konan a tím by vyřešili ten největší problém...ale zase je to záminka na vyvolání války a to se mi líbí..
Na rozkazy od Konan zareaguji arogantním odfrknutím a počkám až její astrální kopie zmizí. Nevím, co to zase vymýšlí, ale pro tentokrát budu postupovat jejími rozkazy. Otočím se na Suigetse, který právě odchází pryč a, oznámím mu můj souhlas.
"Ok, tak dělej Suigetsu. Nechci mrhat časem. "
Beze slova se otočím k Shisuiovi a chytnu ho za rameno. Společně zmizíme pomocí dimenze z Travní pryč a okamžitě se objevíme blízko předem dohodnutého místa. Ani se nerozhlédnu kolem ale rovnou zaměřím svůj pohled na Shisuiho.
" Nevím co má Konan v plánu ale prozatím jí poslouchej. Dávej na sebe bacha a, kdyby si byl v nouzi tak mě kontaktuj pomocí prstenu. "
Lehce kývnu hlavou, abych ho ujistil, že bude vše v pořádku a znovu se vypařím pryč.
Zajímalo by mě před čím mě Konan varovala. Už dávno jsem na Konohu mohl zaútočit ale pochybuji že by to bylo tak lehké jako kdysi.... přišel jsem o svou ultimátní obranu i útok a to mě hodně oslabilo...k poražení Naruta a Konohy potřebuji pomoc..
Objevím se přesně na čas a tak nemusím na nikoho z mého bývalého týmu čekat. Postavím se vedle nich a oba dva chytnu za rameno.
"Připraveni ?? "
Ani nečekám na odpověď od některého z nich a okamžitě je oba dva přemístím do Deštné. Řekněme, že jsme zrovna nepřišli v tu pravou chvíli, ale Konan to zřejmě nevadí. V nejhorším případě nám Konan přidělí nějaké pokoje a v nich strávím zbytek svého času. Teprve, až když jdeme na cestu, vylezu z onoho pokoje plně připravený a odhodlaní přiblížit se blíž svému cíli.
Kašlu na její pravidla...pokud na mě na srazu zaútočí budu se bránit....při nejhorším jednoduše zmizím pryč..
Při cestě nepromluvím moc slov, ale jakmile ujdeme tak čtvrtku cesty, promluvím na Konan, aniž bych se podíval jejím směrem.
"Konan, Co vlastně od toho summitu čekáš ?? Vesnice budou chtít své Bijuu zpět a pokud jim je vrátíš, bude to zas jako dřív. Pokud je budeš dál ukrývat, vypukne další válka a v ní půjde většina proti tobě. Klidně je i možné že právě teď některá z vesnic chystá přímí útok na nás a mi jim klidně nakráčíme do pasti."
Můj tón je stejně chladný jako vždy ale i přesto tam jde rozeznat lepší náladu. Mě osobně tahle situace vyhovuje a proto se tím nijak netrápím, ale chci vědět, co si Konan myslí.
Trdlo...pro Akatsuki i Deštnou je velmi důležitou osobou a její smrtí by vyřešili spoustu problémů. Přesto se s nimi chce setkat a vyjednávat o nějakém řešení...hloupost...její sen o míru je komplikovanější než ten můj..
 
Vypravěč - 06. června 2011 16:24
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
AKATSUKI - PŘÍPRAVA NA SRAZ PĚTI KAGE:
//Tuhle část vezmeme trochu "hopem" ať to mám všechno sesumírované

(Týká se: Konan, Sasuke, Suigetsu, Karin, Kisame a Yahiko jr. + Kabuto, Kimimaro a Juugo)

V Deštné jste byli ubytováni a Konan rozdělila týmy na sraz Pěti Kage. Za Deštnou jdou Konan, Sasuke a Kisame Hoshigaki, za Travní pak Suigetsu, Karin a Yahiko jr. a nakonec za Zvučnou jdou Kabuto, Kimimaro a Juugo. Momentálně jste všichni v Deštné, mohli jste se sem dostat skrze Sasukeho časoprostor, či prostě (jako Kabuto a spol.) přicestovat po svých. Ostatně vzdálenost mezi Travní a Deštnou není nikterak závratná. Karin a Suigetsu před odchodem z Travní ještě udělili instrukce svým ANBU, pro zajištění běhu vesnice v době jejich nepřítomnosti. Na zajatého ANBU z Konohy použila Konan Rinnegan a poté co z nebohého vězně vytáhla bez jediného hnutí brvou jeho duši, tak jen potvrdila Karin a Suigetsovi, že Hiashi Hyuuga z Konohagakure se snaží zpaktovat s feudálním pánem Země Trávy, aby svrhl s pomocí bývalých členů ANBU-Root, některých Hyuugů a dalších "jeho lidí" vládu Suigetse a Karin v Travní, Konan jen dodala, že k něčemu takovému nedojde, protože si prý feudálního pána Země Trávy pojistila sama a "důrazně ho varovala", že v takovém případě, by prostě jeho hlavní město vygumovala z mapy. Možná Suigetse a Karin bude trochu "děsit" či "udivovat" to s jakým klidem a chladem Konan o těchto věcech mluví, ale poté co již zničila jedno pohraniční město v Zemi Ohně je zřejmé, že "ze srandy to neříká".

Rozhovor Sasukeho a Konan:

Konan si tě vyslechla na svém trůnu ve svém paláci ve Skryté Deštné a nedala najevo jedinou emoci, jen si tě chladně přeměřuje a pak jen mávne rukou jako by odháněla obtížný hmyz a odpoví: Víš v čem je tvůj problém Sasuke? Na vše se díváš stejně přímočaře jako kdysi ten ubožák Madara. Tenhle summit může uklidnit situaci, nejsem tak pitomá, abych jim odevzdala všechna bijuu i Gedo Mazo a navrch přidala Rinnegan. Malé vesnice mohou přežít jen tehdy mají-li takovou moc, že by případná válka velkých vesnic proti nám je stála tolik životů a tolik sil, že se jim zkrátka nevyplatí. Něco takového chtěl i Nagato svého času a já v této nastoupené cestě pokračuji. Odradím-li svou mocí, která již - aniž bych se chvástala - překonává dalece Madaru i Nagata velké shinobi národy od války proti nám, tak budu spokojená. A co se pasti týče... sraz se bude odehrávat v Zemi země a předsedat mu bude Sandaime Tsuchikage Onoki. Ten nemá rád Konohu skoro stejně jako ty a pochybuju silně, že by dovolil, aby se mu sraz zvrhl v jatka. Co se dalších týče, tak jediné problémy, které můžeme čekat jsou ze směru Kumogakure a Kirigakure, ale s těmi nemáme společné hranice, takže zde je válka nereálná. A neměj obavy - nedělám si ani iluze o Onokiho pohnutkách - tímhle summitem chce dosáhnout toho, že mu dám Gobiho či Yonbiho... možná se opravdu jednoho či dvou bijuu budu ochotna vzdát - to mé síly zas tolik neoslabí, ale to bude muset něco nabídnout. Akatsuki je teď mocnost, která má sílu dvou, možná tří velkých shinobi národů. Madara nám zanechal poměrně slušné dědictví, většinu z toho co měl připravené jsem shromáždila já a mohu ti jen říct tolik, že postavit do pole 50 000 mužů je pro mě snadné asi tak, jako pro tebe to tvé transdimenzionální jutsu... takže opravdu... ne nemám obavy. A pokud přeci jen na nějaký problém dojde... tak budu obklopena samými silnými ninji, ty, Kisame, Kabuto... nemám z těch Kagů strach ani v nejmenším.

Poté se odmlčela, jako by si snažila vzpomenout ještě na něco co ti chtěla říct, a poté co si zdá se vzpoměla tak ještě pokračovala: A taky mám svou pojistku v podobě Shisuie, Země Ohně teď povede vůči nám "přátelskou politiku"..., posunkem prstů na obou rukách naznačila jak ironicky to myslí a dodala: ...jeho unikátní dojutsu mi poskytne možnost ovládat feudálního pána Země Ohně a to mi zajistí, že Země Ohně jako taková bude nyní neutralizovaná a všechny horké hlavy v Konoze tak zchladí už jen samotný fakt, že feudální pán jim na všechny jejich případné válečné choutky řekne důrazné ne.
 
Haruno Sakura - 07. června 2011 14:13
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
V Otafuku Gai

Jak je vidno, jen málokdo čekal, že dorazím tak brzy. Já sama ostatně taky. Zejména tu první noc cesty, než jsem se zastavila na odpočinek, jsem byla naprosto nehorázně ospalá i přes vzpruhu z mé "výborné" pilulky. Sice mi dodala energii, ale i tak jsem byla dost vláčná a neakční, až jsem uvažovala, že zastavím i přesto, že bych ještě mohla cestovat, a tak dorazím později. Nakonec jsem to ale zvládla, a nad tím pocítím radost ze svého osobního mini-vítězství.
To, že se nemůžu vidět přímo s feudálním pánem, je ovšem smůla. Ale naštěstí ne tak nehorázná. Stejně je fuk, s kým budu mluvit, hlavně když s někým povolaným - ostatně mi jde jen o vyřešení faktu, aby se o mé přítomnosti vědělo, protože ačkoliv by mě za to nejspíš nikdo nijak nepenaltoval, kdybych navštívila rovnou nemocnici, přijde mi to jako slušnost nejprve se ohlásit u těch, kteří si mé služby "objednali", aby bylo jasno, že už jsem tu, a jsem jim i jejich synovi k dispozici.
Stačí sotva mžik oka, abych si uvědomila, že tu velmi korpulentní dámu jsem "už někde zahlédla". A on je to fakt, což je jasné při pohledu na kočku, kterou škrtí ve svém mohutném objetí. Chudinka Tora, kterou jsme kdysi lovili při jedné z prvních a nenáročných misí s týmem sedm... když na to tak vzpomínám, fakt mi Tory bylo líto, když jsme jí té hrozné ženské museli vrátit, a naprosto jasně jsem chápala, proč se to ubohé zvíře tolik snažilo utéct. Ale pozitivum to mělo, i když ne pro tu kočku. Utíkala tak často, a madam Shijimi za ni byla vždycky ochotná zaplatit tolik, že pro konožskou radnici to znamenalo stálý výdělek...
Mít takové bezstarostné myšlenky tak hned po tom, co kočku položí na zem, zauvažuju nad tím, jestli tohle pro Toru znamená další příležitost k útěku a pro Konohu další možnost k jednoduché misi. Ale mě má zajímat hlavně madam Shijimi, a také se tak stane. Pokud zrovna neprovádí pokus o rozmačkání své drahocenné kočky, tak je zřejmě nemocí svého syna vydeptaná až kam, to se v jejím výrazu rozpoznat dá. No jo, to asi není žádná legrace když někomu umírá syn... a ještě takhle pomalu, až to trýzní i všechny okolo jeho...
Nedá se říct, že by mě vykání úplně překvapilo, už taky nevypadám jako děcko, moc už asi nepovyrostu, ale i tak mi musí být snad z obličeje znát, že zralost věku po dvacítce až pětadvacítce fakt ještě nemám... nevypadala bych o moc starší, jen... o trochu míň jako nevinná a nezkušená? Ale tak určitě mi to trošku polichotí, řekněme. To se nestává tak často, aby vás takhle vážený člověk bral jako dospělého, zasloužejícího si takovouhle úctu.
Tsunade - sama? Přibližně tak dvě vteřinky jsem lehce zmatená. Co to má být? To se jim sem ještě nedoneslo, že už dva roky máme nového Hokageho, protože ten předchozí je mrtvý, či co? Nebo se o to tahle ženská fakt nezajímá? A o to zajímavější je, že jejich sekretariát, který mi ten dopis přímo poslal, o všech těchto faktech zřejmě ví, protože dopis byl adresován mě. Tohle je nějaké divné.
Nakonec jsem se ale rozhodla předpokládat, že tahle dáma se o nic jiného než Toru nezajímá, a prostě jen nechce být informovaná, a tak ji o tom musím informovat sama. "Gomenansai, madam, ale Tsunade - sama je již mrtvá... tak jsem byla povolána já, Haruno Sakura, její studentka..." Dodám ještě pár slov na vysvětlenou, až to stačí natolik, že se madam Shijimi dostatečně uklidní. Nebo ještě víc rozruší?
Pokud jsem si předtím byla jistá, že Tořinu nesnášenlivost k její paničce chápu, teď jsem s ní byla naprosto ztotožněná. Hrůza! Ta ženská pořád jenom žvanila a žvanila o tom svém "Keníčkovi", přičemž snad jediná z informací nebyla užitečná! Až jsem po přibližně dvou minutách, kdy jsem jenom překvapeně a zhrozeně sledovala, jací ti lidí taky mohou být, zůstala jenom otupěle zírat a přikyvovat na cokoliv, co řekla. Trvalo jen pár dalších chvil, než se zmobilizovalo moje aktivní já, a ačkoliv nemohu takovouhle důležitou madam praštit, stačilo to dost na to, abych se vypletla z jejích neuvěřitelně ukecaných... sítí, chapadel? Jako by mě chytila a nutila mě to všechno poslouchat! Sice naprosto chápu její fixovanost a starost o svého jediného syna, ačkoliv jsem to nikdy nezažila, děcka nemám, ale i tak to bylo více než velmi vyčerpávající.
Fuj... Oddechnu si, když se dostanu k již rozumnější sekretářce. Jestli se mi podaří "Keníčka" zachránit, kladná reakce zajištěna. Ale radši si ani nepřeju vědět, co mi udělá, když to nezvládnu. bude mi dávat za vinu, že sem nemohla přijet Tsunade - sama, ačkoliv já za její smrt nemůžu... něco takového bych čekala.
Věděla jsem, že je dobrý nápad se nejdřív stavit tady, protože když vidím tu řadu povolení ke vstupu a tak podobně, tuším, že bych stejně pak musela po návštěvě nemocnice navštívit toto místo, protože ačkoliv ten dopis je dobrý propouštěcí list, nejsem si jistá, jestli by to stačilo při tom, co i tak dostanu.
Zdvořile poděkuju za informace o místě "jeho výskytu" a formuláře, které si pečlivě sbalím s sebou, a vydám se do nemocnice.

Tedy... nutno poznamenat, že projít všemi těmi odděleními, která "Keníčkovi" předcházela, abych mohla navštívit jeho pokoj, nebyla o nic méně únavnější jak přednáška madam Shijimi. Ale nakonec, v ruce jeho zdravotní kartu, se tam přeci jenom dostanu, v duchu si lehce oddechnouc. Konečně snad troška klidu!
Řekněme, že jsem čekala tak nějak nějaký ten klid, pacient ležící v posteli, klidný pokoj, kde by to přímo volalo k uvolnění se, v tom horším případě pacienta svíjejícího se na posteli v bolestech... ale tohle opravdu ne.
Už první dojem mě nutí na chvíli zkoprnět, protože jestli mě něco fascinuje nejvíc, tak je to to, že tak neuvěřitelně připomíná Sasukeho! Nemám důvod si o Sasukem myslet bůh ví co dobrého, ale příroda někdy bývá silnější... takže ačkoliv je tento mladík trošičku rozdílný v barvě očí a v brýlích, zdárně to nevnímám. Ty brýle jsou možná naopak fajn. Vypadá tak sice víc šprtounsky, ale o dost míň chladněji, a to, že má obě dvě oči na svém místě je taky moc fajn zjištění...
Když se ale trošku vzpamatuju, dojdou mi i ta následující fakta. Nemá na sobě obvyklé pyžámko či nějaký ten "hábit" nemocničního pacienta, spíš jako kdyby tu byl v domácím vězení, či kdo ví co, a prostě jen v místnosti musel strávit určitý čas, rozhodně nevzbouzí dojem, že je tu jako pacient. A další fakt je ještě zajímavější... až musím několikrát rychle zamrkat a znovu překontrolovat složku. Pozdní stádium nemoci, kdy by měl už jenom ležet na posteli a tiše skučet... a on si tu naprosto klidně chodí a zapisuje do notesu bůhvíjaké poznámky?
Možná proto, že jsem tak paralyzovaná celým tím výjevem, stačí mluvit jako první, aniž bych já stačila cokoliv udělat, či se omluvit, že jsem sem tak vpadla, nebo cokoliv jiného. Co to je? Ani nemohu říct, že by mě tak vynervovala jeho slova, je fuk, co si o tom myslí, když mám úkol od jeho "nadřízených", ačkoliv mi tato slova dovolují se prostě sebrat a odejít... ale to já nemám v úmyslu, a kvůli němu teprv ne.
Je to zvláštní. Dle záznamů má mít nesnesitelné bolesti, či být tak nadopován léky, že už by se neměl ani hnout, natož tak hbitě přemýšlet. Předpokládejme, že jeho lékaři se nemýlí. Tak v čem to vězí? Zřejmě bolest ignoruje, nepřipouští si ji, nehodlá se prostě smířit s rolí "mrzáka", který už jenom zbaběle čeká na konec, a raději i mě, poslední naději, posílá pryč. Stačí jenom chvilička, abych si uvědomila, že tohle už přeci odněkud znám. Kde já už jsem jenom takové odhodlání viděla?
Naruto. To odhodlání je naprosto přímou úměrností srovnatelné s ním. Ne, že by se Naruto nenechal léčit, ale na druhou stranu, nemoc si taky nikdy nepřipouštěl, skoro aby ho člověk přivazoval k posteli, aby si taky na chvíli lehnul, hlavně když byl menší... to aby ho pořád někdo hlídal před útěkem. V Narutovi to odhodlání bylo prostě zakořeněné. Je to i s Ken'ichim tak? Prostě si chce zachovat důstojnost? Napadlo mě, že v tom může být něco víc, ale i kdyby, stejně se mi nesvěří, to nečekám...
Poslal mě pryč, mohla bych jít. Ale nechce se mi. Už jen z principu, nemůžu nechat nemocného člověka být, aniž bych se nepokusila udělat úplně všechno, co můžu. Krom toho, pokud to dokážu, já a současně s tím i celá Konoha určitě budeme obdařeni vřelým přístupem feudálního pána... a nakonec mě fascinuje celá ta osoba. Vypadá jak dokonalý kříženec Sasukeho s Narutem. Ne, že by Sasuke taky občas nehýřil odhodláním, když se mu chtělo, ale tohle bylo spíš "narutoidní"... dokonalý člověk kloubící "to lepší" z mých kamarádů, týmových kolegů? Člověk, který má dokonalý Sasukeho vzhled, který mě na Sasukem především uchvacuje, a zároveň Narutovo nezdolné odhodlání pozbývající všechnu jeho občasnou demenci, která se sice s věkem vytrácí, ale i tak? Nemůžu, prostě nemůžu ho nechat být, aniž bych se o cokoliv pokusila! Nemůžu takovou úžasnou osobu nechat jenom tak umřít!
Každopádně... mám dost síly na to, abych ho klidně zpacifikovala a donutila ho spolupracovat, abych se na něj mohla kouknout. Ale v případě, že se jedná o syna feudálního pána asi není ta nejlepší cesta k úspěchu uplatňovat hrubou sílu a na nic se neptat, zvlášť, když mě poslal pryč. A proto si s ním nejdřív budu muset promluvit.
Samozřejmě jsem sebou ani nehla, když mě poslal pryč, a čekám, že mě naprosto oprávněně stihne možná lehce podrážděný pohled "proč už jsi jako neodešla?!". Svá slova si připravuji jen chvilku. "Gomenansai, Ken'ichi - sama, ale vaše slova proti žádosti vašich rodičů, která mě nutí se alespoň pokusit o vaše vyléčení, tolik neznamenají. Nezlobte se, ale nemohu odejít." Na kratičkou chvíli se odmlčím a klidně se nadechnu. Jen bych čekala a sledovala jeho reakci, ale nakonec to nechci ponechávat zas až tolik na něm. "Ovšem, pokud na sebe ale nenecháte ani sáhnout, což se, jak jste naznačil, nedá očekávat, zdá se, že tu mám tak trošičku problém. Věřím, že jste odhodlaný nezměnit své rozhodnutí, a že možná nemám možnost vaše mínění změnit, ale pokusit se musím, protože násilím vás donutit nesmím." Jako bych jen chtěla vyplnit závažnější slova troškou tmelu vyslovím pár vět. Pak pokračuji.
"Proto mi nezbývá, než se ptát. Je sice nepravděpodobné, že člověk jako já zvládne udělat zázrak tam, kde to nezvládli jiní už dříve, a není důvod v to věřit, ale... postrádáte naději? Nebo v ni jen odmítáte věřit? Možná v tom chápete jakousi zbabělost, jen pokorně čekat na smrt, a proto se raději chováte takto, abyste, když už nic jiného, zůstal pánem své mysli a svých smyslů... a já to chápu, lidi s podobnými myšlenkami jsem již sledovala natolik dlouho, abych pochopila... ale i přesto, pokud jde o tak důležitou věc jako je něčí život, zájem o vlastní důstojnost by měl jít stranou. Člověk, který takto zemře si možná zaslouží obdiv pro silnou osobnost a vůli, ale každý ho v duchu prohlásí za blázna. Ve smrti nikdy není důstojnost, a respekt si nezaslouží nic víc než jen odhodlání, ostatní jen nabízí možnost být pomluven pro chybná rozhodnutí. Zázraky jsou nepravděpodobné, ale je hloupost se vzdávat možnosti nějaký z nich zažít, Ken'ichi - sama."
Zmlknu, snažím se mu hledět do tváře, a tiše čekám, co má slova způsobí. Bylo jich moc a byla neomalená, možná jsem měla začít měkčeji. Ale má tu na to dost lidí, může mě nechat vyhodit, pokud bych ho zpočátku nezaujala... celý můj proslov ho může neuvěřitelně rozzlobit, a potom se vyhození dočkám určitě, ale zároveň může zapůsobit dostatečně na to, abych dostala alespoň možnost s ním vést nějaký ten rozhovor a vyjednat tak jeho ochotu být léčen.
 
Temari (テマリ) - 07. června 2011 18:07
temari_by_pokefreak_by_sour_lemons1889.jpg
Konoha: Už tě chápu Shikamaru

"Holt u nás to je jiné." Prohodím, když scházím se schodů a ještě pošlu svému drahému vzdušnou pusu.
Trošku mne nakazil svou leností, nejraději bych taky ležela v posteli a tulila se k němu, ale u nás to jde bohužel jinak. Nic jiného mi prostě nezbývá.
Nasadím si na tvář profesionální úsměv, když procházím Konohou a potkávám spoustu neznámých lidí. U nás v Písečné už všechny znám a cítím se tam skutečně dobře, ale tady jsem prostě nesvá. Je tu tolik tváří a některé znám z vidění, některé vůbec.

Docela jistě chápu Shikamara, když se snaží z toho nějak vyvléknout, protože mně to po chvíli přestává bavit a připadá mi to spíše unavující. Ale prostě se to musí, je to slušnost a nemůžu to udělat Gaarovi, že bych tu nebyla. Vím, že kdyby mohl, tak by sem hned zavítal a promluvil si s Narutem.
Naruto ho hodně změnil a to k lepšímu, já jsem mu za to velmi vděčná. Proto tu jsem, nejen kvůli Shikamarovi, ale je to dobrá záminka a zabití času. Krom toho je skvělé se vedle něj probouzet a s ním usínat.
Nezapomněla jsem na to Narutovi předat dopis a na tváři se mi po dlouhé době objevil upřímný úsměv.
V dopise bylo všechno důležité, já jsem si svůj dopis přečetla včera a byla jsem skutečně ráda, že si bratr našel konečně někoho. Bylo skutečně načase.

Potom všem náročném se tu už konečně objeví můj drahý Shikamaru a já za ním unaveně dojdu.
"Příště zůstavám doma a lenoší s tebou." Usměji se na něj a líbnu ho na tvář. Jsem skutečně ráda, že jsem zase v jeho blízkosti. Mám pocit, že když se nevidíme, což je v poslední době docela často, tak s ním tady zůstavá část mně.
"Chyběl si mi tady." Přiznám mu to a hlavně sobě. Ještě mu dám jednu pusu na tvář a potom přemýšlím, co budu dělat. Bylo by vhodné ještě zajít na další akce a navíc v sedm je onen večírek, tuším.
"Jsem nějak zmatená. Co je v této chvíli? Musí se někam?" Otáži se ho a nejraději bych se na chvíli zastavila, posadila se na něco dobrého a relaxovala. Protože život je tak uspěchaný a někdy člověk potřebuje chvíli klidu.
 
Vypravěč - 08. června 2011 12:02
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Sakura - rozhovor s Ken´ichim:

Kupodivu nezareagoval tvůj pacient nijak podrážděně, jen si tě vyslechl a pak se k tobě otočil zády přičemž mlčky hleděl dobrý 15 či 20 vteřin z okna. Nakonec přeci jen promluvil: Doufal jsem, že když budu prostě stav věcí... svou nemoc ignorovat, tak si zachovám zbytek zdravého rozumu. Lhal bych, kdybych tady tvrdil, že se mi chce umřít, nebo že jsem smířený s koncem... není mi ani dvacet, tak jak bych mohl být smířený s koncem? Jen tak... asi těžko. Vždycky jsem doufal, že až mi můj otec předá úřad feudálního pána, tak změním celou Zemi Ohně... od základů. Že se stanu feudálním pánem, za kterým zůstane hodně práce... ale jak se zdá, tak tolik času nedostanu. A tak se snažím aspoň využít každý malý zbyteček, který mi ještě zůstává, abych aspoň "něco"... cokoliv... po sobě zanechal. Bojím se, že v den kdy si vezmu první lék proti bolesti bude všemu konec, protože zůstanu po těch pár zbývajících dní jen blekotající troskou na lůžku a namísto, abych svůj poslední čas nějak smysluplně využil, tak ho proležím na lůžku pod sedativy... i kdyby použily všechny ty jejich chemoterapeutické či radiologické metody, tak mi nezískají více než měsíc, možná dva... na jedné straně tedy toto - 1 až 2 měsíce živoření, nebo dva týdny při smyslech. Navíc... vy jste lékařský ninja a lékařské ninjutsu slouží k hojení ran, neumí zničit nádory a protože ty nejdou odoperovat, tak je to jen otázka času... ale..., na chvíli se odmlčel a pak si promnul bradu načež ještě dodal: Když už jste tedy přišla... asi by bylo ode mne neslušné vás odkopnout aniž bych vám nedal šanci... ale mám jednu podmínku, nepřistoupím na žádný druh léčby, který ze mě udělá blekotající zeleninu, buď přijdete s něčím co mě na 100% zachrání, nebo mě léčit nebudete... ostatně... pro Konohu by bylo asi lepší, kdybych zemřel, protože kdybych se stal feudálním pánem tak bych se všemi těmi manýry shinobi zatočil. Vaše vesnice odčerpává nehorázně moc peněz z rozpočtu, které bych raději využil jinde...

Nakonec se na tebe otočil a propíchl tě svým pohledem, jako by si tě přeměřoval a zvažoval za co opravdu stojíš... a pak se jen mlčky posadil na postel a řekl: Tak fajn, můžete mě vyšetřit... a mezitím mi můžete povědět něco o Konoze, podle toho co jsem četl v archivních materiálech je vaše vesnice v posledních letech víc přítěží pro Zemi Ohně, než nějakým pozitivem... samí Danzové, Uchihové, Orochimarové a vůbec... jedna vražda vedle druhé a rekonstrukce Konohy po invazi toho Peina stála taky hodně peněz... vy si to ani neuvědomujete, ale půlka Země Ohně dře jenom na tu vaši vesnici a já mám někdy pocit, že si toho vůbec nevážíte... třeba mi řeknete i nějaké zajímavější příběhy o vaší vesnici, než jsou ty, které znám já...
 
Haruno Sakura - 08. června 2011 21:30
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Ken'ichi

Po pravdě, nebyla jsem si jistá, jak bude reagovat. Mohl taky podrážděně vypěnit, co že se mu to tady snažím kázat, a prostě mě vyhodit, což by bylo trapné, kdyby veškerá má snaha ztroskotala na... domluvě s ním? Hned po tom, co jsem zavřela ústa, jsem toho malinkato litovala, že jsem se nejdřív nepokusila si ho pár slovy připravit, než mu začnu mluvit do duše... na druhou stranu, stejně jako mohl být na nejlepší cestě vypěnit (no do hlavy mu nevidím), tak mohl být na nejlepší cestě mě prostě poslat pryč, kdyby moje slova byla jen vlažná, a tak jsem to urychleně vsadila na jednu kartu. A vyšlo to. Nebo aspoň v jistém smyslu.
Klidně mlčím, když si dává na chvíli pauzu, nejsem přece netaktní typ, abych mu do toho skákala se slovy "tak co? co si o tom myslíte?" a taková podobná moudra. Jenom si klidně vyčkám na odpověď. Kdo si počká, ten se dočká. A samozřejmě mě moc potěší, že se žádný vztek z mojí odhodlanosti k němu tak mluvit nekonal. Takhle to vypadá jako odvážný ale chytrý tah. V opačném případě by byl odvážný... a drzý.
Doopravdy to neudělám, ale v duchu se pousměju a přikývnu hlavou, když slyším, co říká. Správný odhad, Sak. Naprosté neodevzdané odhodlání se nevzdat a neudělat ze sebe chudáka. Pravda, není to jen Narutova přednost, ale na něj si člověk v souvislosti s tímto asi vždycky vzpomene nejdříve. Ale povedlo se mi z něj vydolovat pravé mínění a přinutit ho trošku se otevřít. Samozřejmě, že nejdřív, to ohledně smíření se smrtí, byly jen řeči. Nikdo nikdy není s ničím takovým smířený. Ve smrti není důstojnost, ať si člověk umře jakkoliv. Fakt má asi docela strach... jenom si ho nechce přiznat. Ale zní to, jako by ho nikdo moc nechápal, buď není moc lidí, kterým by se otevřel... nebo o něj nikdo v takovém blízkém, přátelském duchu, jako příštího feudálního pána nikdo nestál? Zanechat aspoň něco... u přátel stačí alespoň vzpomínky! Ale ty jsou pravda pomíjivé. I tak. A asi není o moc starší jak já, kdo ví, jestli vůbec... taky bych měla pěknou depku, zatraceně. Moje empatická povaha. Zalije mě vlna soucitu. Vážně by mě zajímalo, jestli jsem první člověk, který tohle z jeho úst slyší, nebo aspoň jeden z mála, a to jsem "jenom tak nějaká lékařská shinobi".
Ohledně toho léčení téhle nemoci... jo, má pravdu. My medici na to se svojí "zázračnou mocí" zvanou chakra fakt moc prostředků nemáme, pokud jde o nádory, a ještě ty, co nejdou odoperovat, jak tvrdí ti experti... Ale vždycky je naděje. Můžu se aspoň pokusit. Možná nemám zázračnější metodu než oni, ale všechno, co mi Tsunade - sama zanechala... rozhodně mám větší šanci uspět tady jak při všech těch pokusech u Shizune - san.
Samozřejmě, žádný shinobi asi rád neuslyší, jak si někdo takhle vážený na jeho vesnici brousí zuby, ale od chvíle, co jsem sem vešla, mi byl ten člověk tak sympatický sám o sobě, že kašlu na to, co takhle řekne. Moje osoba mi v životě nedovolí se na něj utrhnout za tu upřímnost a radši ho nechat zemřít prostě proto, že v budoucnu by nás mohl pěkně zruinovat! Prozatím stačí, že já pomůžu šplhnout nám u současného feudálního pána, jestli se to všechno povede. Možná upozorním Naruta, a třeba si to můžeme proti němu nějak pojistit... snad to má od svého úřadu ještě nějaký ten rok daleko.
Proto jen vrhnu přísný pohled na jeho záda, a následně do červených očí, když se ke mně otočí čelem, a dříve než promluví, mu klidným ale lehce tvrdším hlasem odpovím. "Je úplně jedno, co může být do budoucna výhodné pro politiku. V povolání lékaře je pošetilost zahrávat si s něčím životem jenom proto, že "do budoucna by se všechno mohlo vyplatit jinak". Možná nám to pěkně zavaříte, a já na budoucnosti naší vesnice mám taky zájem, ale... tak ať. Teď jsem tady jako lékař, a politiku do toho netahám." Seznámím ho se svým přesvědčením, ve tváři přísný pohled značící "ano, myslím to opravdu vážně".
Jinak všechny jeho výhrady naprosto chápu, a klidně se jich budu držet... ovšem uvidíme, nakolik to půjde, budu se na to muset pořádně podívat. Přísný výraz se změní na milejší úsměv a z klidných zelených očí zahraje spokojenost, když se posadí na lůžko již přístupný mému vyšetření. Vím, vyšetřili ho tu už jeho doktoři, a kdo ví kdo další, ale jako zkušený medik jim moc nevěřím, někteří moná vědějí, co dělají, ale někteří jsou oproti nám, ninjům, jen felčaři, ačkoliv to tak nejspíš vidí spíše oni, ono natáhnout ruce a zasvítí světýlko, to zavání všeličíms... no, oni zase mají jen mastičky a to vše ostatní, my máme navíc chakru a snad i větši kvalifikovanost, a... no, radši bych to měla zkontrolovat po svém.
Odložím si ke kraji místnosti věci, zatím nebylo kam jinam si je dát, a přistoupím blíž k němu, v ruce kartu, která je sice tady nemocnice a moje úplně nové vyšetření k ní asi tak úplně již nepatří... ale je tu k tomu na provázku propiska, a já zrovna nemám po ruce jiný papír a tužku, tak využiju tohle, stejně jsem poslední naděje, a jim už ty poznámky asi tolik k ničemu nebudou, tak snad nebude vadit, když si budu vést poznámky trošku svéráznějším stylem, i kdybych jim to měla celé počmárat.
Dám se do provedení kompletního nového vyšetření včetně stádia nemoci, jednoduchými pokyny si kontrolujíc Ken'ichiho pozici, aby byla pro moji práci co nejlepší, případně se nebojím využít tady nějaké jejich vybavení (např. na odebrání a testování krevních vzorků) nema problema, když léčím takového vzácného pacienta, musej počítat s tím, že mi vybavení má být k dispozici. Teď jsem holt paní důležitá a hodlám toho využívat natolik, aby mě malá pravomoc nebrzdila v léčení, proto se nebudu na nic ptát, zda si to mohu vypůjčit.
Mezi tím dostanu úkol ho "bavit" nějakými těmi slovíčky o naší vesnici. Zjevně o ní nemá dobré mínění, a je pravda, že chápu, že z hlediska těch, co se na nás dřou, to může asi vypadat jinak než u nás... pravda, máme se celkem dobře, a dokud nedojde k nějakým těm bojovým střetům, zřejmě to stále bude vyznívat, jako že jsme jim na nic, plnění misí je jim zřejmě málo. A vlastně to dává smysl. No, některé mise je sice zbavují banditů... případně poskytují ochranu... ale před kým? V mnoha případech jsou bandité také ninjové, zběhlíci z vesnic, a už jsme u jejich problematiky a zátěže na ekonomiku zase...
Nehodlám mu oponovat, ono to tak prostě je, jen bych mu mohla to mínění nějak vyspravit... a nebo kašlat na vyprávění o tom, jak Konoha dokáže být taky prospěšná, a prostě se rozhovořit o tom "zajímavějším", co se v Konoze kdy událo? Ať už to má světlejší či tmavší stránky? Prostě nemluvit o tom, jak moc vesnice zatěžuje zemi, a vůbec i všechny ostatní, spousta superpadouchů fakt pochází od nás, o tom žádná... ale jen vyprávět příběhy těch lidí. Nevím, co přesně chce slyšet. Možná proto bych se mohla vykašlat na spravování mínění, a pojmout to jako "vyprávění pohádek".
A nakonec to tak taky udělám. Mezi tím, co se moje ruce hbitě dají do práce, pomalu se rozmluvím. "Dobře, mohu něco povyprávět... ovšem záleží na tom, jaké příběhy považujete za zajímavější. No, já se zmíním o příbězích některých význačných ninjů, ať už jejich činy byly jakékoliv... chápu, že pro vás všechny, jako ty, kdo nás platí, příběhy těch zlých, které asi zmíním především, protože jsou nejzajímavější, budou spíš pohoršovat, za to, kolik problémů způsobují, a přitom je vychovala ninjovská komunita... ale berte tyto příběhy jako... pohádku? Věřím, že o nich víte, ale zřejmě spíše jen z hlediska toho, nakolik to uškodilo zemi, případně o pohybu nukeninů, a ne o příbězích samotných... no, a pokud je budete znát, prostě vám je převyprávím po svém, pokud vám to nebude vadit. Budou skutečné, ale prosím, vyhodnocování těch politických a ekonomických důsledků, co z toho vyplývá, tím si nenechte kazit příběh, Ken'ichi - sama. Možná vám my ninjové působíme problémy, ale některé příběhy stojí za to si poslechnout bez ohledu na to, kolik problémů to komu přineslo..." Malinkato se odmlčím, rozmýšlejíc se, odkud mám začít. Od úplného začátku? Začátku Konohy? Ale to bychom tu asi byli do zítřka. Nebo začít od Naruta? Vynechat Madaru? A možná ano, leda by ho to zajímalo. Stejně se v těch událostech, které se udály za mého života, vyznám nejlépe, a vyprávění tak budou nejlepší, i když historie je mi také známá...
"No, ono je toho hodně k vyprávění, ale začnu od událostí, ze kterých si toho pamatuji nejvíc, i proto, že něco z toho jsem zažila já sama. Před osmnácti lety... to jsem se narodila... vládl vesnici Čtvrtý Hokage, Namikaze Minato, přezdívaný Žlutý blesk z Listové, mistr rychlosti a časoprostorového umění. A právě před těmi osmnácti lety, nehledě na předchozí válečné vřavy, byl proveden velký útok na Konohu, který stojí za zmínku. Víte něco o mohutné síle, démonech s velkou chakrou, nazývaných bijuu, Ken'ichi - sama? Právě nejsilnější z nich bůh ví proč napadl vesnici..." ... i když zas až taková záhada to možná není, ale osobně nevím nic jistě, tak asi není třeba mu to cpát... "... a způsobil ohromné škody. Povinností Hokage je bránit vesnici... a proto to Yondaime - sama zařídil. Za cenu své smrti zapečetil tohoto silného démona do malého hošíka, Uzumaki Naruta. Právě ten je teď současným Hokagem a spolu s démonem uzavřeným v jeho těle tvoří nemalou vojenskou sílu. Samozřejmě ale ne neporazitelnou..." lehce si povzdechnu. Jo, kdyby jo, měli bychom vystaráno, Sasuke, případně Konan... žádná křeč by nebyla. Ale teď je. Je třeba se bát. Proti takovým ani Kyuubi není všechno.
"Po Yondaimeho vládě se vrátil Třetí Hokage Sarutobi Hiruzen, ovládající mnoho technik a spřízněný s opicemi. Svůj úřad původně jen předal mladšímu a nadějnému Minatovi, ale teď byl jediným kvalifikovaným člověkem, a tak se svého úřadu opět chopil. Vládl vesnici dalších dvanáct let, než ho při chuuninských zkouškách zabil jeho bývalý student, Orochimaru. Sandaime též vesnici velmi bránil... chtěl také vyměnit svůj život, ale jen za zničení Orochimara, bohužel již na to neměl dost síly a tak zbavil života alespoň Orochimarovy ruce." Nakonec se rozhodnu pro začátek trošku vypovědět o hrdinských činech našich Kage; ačkoliv s pomocí zemi to moc nesouvisí, přeci jenom to zní lépe než povídání třeba o minulosti temného Sasukeho. Samozřejmě, že o Hokage asi i něco ví, ale řekla bych, že maximálně to, že některý nastoupil na vládu a zase umřel, nemyslím, že by znal okolnosti a jejich hrdinská sebeobětování.
"Potom se hledal další Hokage. Nebylo tak snadné najít z fleku dalšího člověka s takovou kvalifikací... ale ve vesnici se v tu dobu objevil Jiraiya - sama, jeden z legerndárních Sanninů, učitel Yondaime Hokageho a právě tomu byl úřad nabídnut. Tento žabí sennin odmítl, ale navrhl dalšího ze tří Sanninů, Tsunade - hime, vnučku Prvního Hokageho, slimáčí princeznu, a lékařku, která snad ani dodnes nemá konkurenci, moji učitelku. Po tom, co byla vyhledána, se toho postu nakonec rozhodla zhostit, a stala se tak Godaime Hokage. Nikdy se přímo neúčastnila války, ale za pomocí svých impozantních lékařských schopností potom napravovala škody... na lidech. Právě při invazi Peina ze sebe vydala tolik síly, že ji to málem stálo život..." odmlčím se. Když na to vzpomenu... tak jsem se o svoji učitelku bála! A stejně to příliš nepomohlo. O chvíli později ji stejně zabili.
"Ovšem nakonec i ta zemřela. V době, kdy na vesnici zaútočil Uchiha Sasuke, se ona i Shizune - san, její společnice a sekretářka, pokusily zapojit... Shizune vypíchla Sasukemu oko, zdárně, které už nedostal do současné doby zpět, ale na oplátku mučil ji i Tsunade v Tsukuyomi, nekonečném genjutsu největšího utrpení, tak dlouho, dokud Pátá nakonec nepodlehla následkům nervového šoku a Shizune naprosto přišla o rozum." Znovu se krátce odmlčím a polknu, protože v puse se mi udělá knedlík. Pořád, když na to vzpomenu... prostě nemůžu, nemůžu na svoji učitelku jenom tak zapomenout!
"No a po její vládě... se úřadu ujmul současný Rokudaime Hokage, Uzumaki Naruto, jehož jsem sekretářkou," zakončím výčet Kagů mezi tím, co provádím prohlídku. "Věřím, že sice naše Hokage aspoň trochu znáte... ale možná jste nevěděl o jejich významných činech, tak jsem načrtla aspoň ty. A dál... mohu mluvit o jakékoliv osobě. Je nějaká, o které byste rád slyšel sám, nebo mám zase vyprávět dle své vlastní osnovy?" optám se pokračujíc v práci, případně ji zakončujíc, záleží na tom, jak rychle mi to šlo.
 
Vypravěč - 09. června 2011 21:21
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Haruno Sakura:

Ken´ichi se podvolil všem tvým vyšetřovatelským úkonům a mlčky poslouchal tvé vyprávění, těžko z jeho tváře vyčíst nějaké emoce. Jeho výraz je chladný a mimické svaly poměrně silně stažené, takže celkově jeho výraz v obličeji by se dal popsat jako "kamenný". Kdybys neznala detaily, tak bys to mohla přičítat lecčemus, tichému vzteku či odhodlání, ale s tím co víš a co si ověřuješ o jeho zdravotním stavu je důvod tohoto "výrazu" víc prozaičtější - bolest. A musí být příšerná, protože z toho co jsi svou prohlídkou zjistila to nevypadá vůbec dobře. Krom velkého nádoru na játrech a menších nádorech všude možně po orgánech, jsi našla ještě "novinku" v podobě druhého velkého nádoru na slinivce břišní. Nádory na tomto životně důležitém orgánu mají jednu věc společnou - krom toho - že jsou smrtelné, a sice to, že způsobují až paralyzující bolest v celé dutině břišní, která vystřeluje (ta bolest) do celého těla. V podstatě jde o nejbolestivější druh rakoviny. Co se týče výsledků vyšetření, tak chmurnější už být nemohly - diagnóza: rakovina v posledním stádiu, prognóza: terminální (konečná) - jistá smrt, zbývající doba circa 10-20 dní bez léčby a circa 30-50 dní s léčbou pomocí cytostatik (chemické směsi zpomalující postup rakovinových buněk, které ničí ve velkém, ovšem má kupu vedlejších účinků v podobě padání vlasů, celkové malátnosti atd.). Konvenční medicína zde končí jasně - prostě bez šance.

Nicméně - ty nejsi konvenční medik a tak je otázka co s tím dělat. Technika mystické dlaně - tedy klasická "injekce" lékařské chakry do postižených míst může mít jen malý efekt, tvá technika nerozezná (bohužel) rakovinné buňky jako "zranění či zánět" a považuje za běžné tělesné buňky (kvůli stejnosti DNA rakovinných a tělesných buněk). Teoreticky bys mohla uvažovat o odoperování postižených tkání pomocí chakrového skalpele, ale v Ken´ichiho těle je to tak rozlezlé, že by z něj - tedy z jeho orgánů - moc nezůstalo, kdybys na tohle přistoupila. Navíc takto rozsáhlý zásah do těla (odoperování velké množství tkáně z životně důležitých orgánů) by jistojistě skončil syndromem známým pod zkratkou MOS (Multiorgánové selhání) a tedy smrtí pacienta. Ale napadla tě třetí možnost, docela riskantní, ale teoreticky by mohla fungovat, bohužel je totálně neověřená a bude to takový "hokus pokus a abrakadabra dohromady". Jde o to, že bys mohla použít to, čím jsi kdysi zachránila život Kankurouvi, když byl otráven Sasoriho jedem. Techniku jemného vyjmutí jedu (choroby) - bohužel to má háček, který ovšem by mohlo jít teoreticky překonat - jed je kapalina a proto jsi ho mohla tehdy vyjmout, kdežto rakovinové buňky jsou součástí tkání a jsou tedy pevné a nelze je vyjmout, nicméně - čistě teoreticky - kdybys odebrala jejich vzorky a našla způsob (nejspíš nějaký enzym) jak zařídit, aby rakovinné buňky "zkapalněly" (či alespoň zvláčněly) natolik, abys je mohla bez hlubšího chirurgického zákroku vyjmout, tak bys měla napůl vyhráno. Teoreticky bys totiž mohla izolovat ze vzorků buněk rakoviny jejich složení a pak přijít na to, jak postihnout přímo je - nejspíš by se dal použít nějaký upravený protizánětlivý lék z dílny Tsunade, který bys musela modifikovat proto, aby postihl pouze rakovinné buňky. Pak by je bylo možno v podobě jakéhosi "želé" či téměř "kapaliny" vyjmout stejně jako jsi kdysi vyjmula z těla Kankuroua Sasoriho jed. Jediným negativem tohoto postupu je to, že pacient musí být při vědomí (nesmí být oblbnut léky, protože ty by mohly mít vedlejší důsledky na samotnou proceduru) a tato procedura je hodně bolestivá (i přes to, že byl tehdy Kankurou skoro mimo a v horečkách, tak ho musela držet čtveřice lidí, jak sebou bolestí házel). Navíc to asi nepůjde provést (při takovém rozsahu rozšíření rakoviny) na jeden zátah, ale budeš muset postupovat krok za krokem. Můžeš už teď předpokládat, že tebou upravená látka, která "naleptá" jednotlivé nádory naleptá nejprve jejich povrch a teprve poté co ten odstraníš bude postupovat dál a intervaly mezi jednotlivými odstraňováními a naleptáváními mohou být v řádech hodin. Bude to vlastně takové pozvolné loupání cibule... vrstva za vrstvou... tedy vlastně loupání MNOHA cibulí. No... aspoň máš příští týden co dělat.

Co se týče dalšího tak po skončení tvého vyprávění Ken´ichi nějakou dobu mlčel a pak je okomentoval tvou "pohádku" či spíše "příběh" o Hokazích. Bylo to dobré vyprávění, sice trochu povrchní, ale nemohla jste vědět, že už něco málo o věcech týkajících shinobi a Konohy vím. Ale rád jsem si ho poslechl... no... asi by bylo netaktní ptát se na ty "temné věci" ačkoliv s blížící se smrtí myslím více méně spíše jen takové "temné události", asi je to nějaký můj druh cynismu, aneb - říkám si, že ještě mi není tak zle, jako bylo třeba Itachimu Uchihovi či Sandaimemu, když museli zabíjet ty, které milovali... omlouvám se, ale myšlenkám poručit nemohu. Takže ... já nevím, asi něco pozitivnějšího... povězte mi třeba o Hatake Kakashim, nebo Yamatovi SENJU ((!!!)), vím že oba jsou docela známí shinobi Konohy a jejich pověst, jakož i původ je předchází syn bílého Tesáka a syn bíleho hada a princezny Tsunade ((!!!)) - určitě jsou to výjimeční shinobi. Tak tohle ti asi vyrazilo dech - Yamato-taicho a syn Tsunade a Orochimara? Jistě... věděla jsi, že Tsunade a Orochimaru byli kdysi... ale že by až tak? A proč pak byl Yamato sirotek a proč by Orochimaru - vlastní otec - na něm dělal ty pokusy? Na druhou stranu... o genetice něco víš... pokud by byl Yamato přes Tsunade Senju, tak by to vysvětlovalo jaktože jako jediné z 60ti dětí, na kterých Orochimaru dělal své nelidské pokusy s DNA Prvního přežil a přijal mokuton do své genetické výbavy. Ale proč by Tsunade nevychovávala svého syna sama a proč by... moc otázek. Možná můžeš mít pocit, že si z tebe Ken´ichi dělá srandu, ale vypadá, že to řekl se stejnou samozřejmostí, jako si dítě řekne o zmrzlinu, když jí vidí.
 
Uchiha Shinsu - 10. června 2011 20:19
255fa8af96_70931506_o22544.jpg
V deštné

Při příchodu do Deštné jsem okamžitě zašel za Konan ve snaze promluvit s ní ale místo toho jsem se setkal jen s dalšími lidmi z Akatsuki.
Nebudu se jí na to ptát teď když jsou všichni pohromadě...bylo by to příliš nebezpečné a někdo by toho mohl i využít..
Ať dojde kdokoli, stejně se pak musí odebrat k sobě do pokoje a teprve až u Konan zbydu jen já, předstoupím přední abych promluvil. Zdá se, že podobnou řeč už očekávala, protože odpověděla až s moc velkou jistotou a odhodláním. Celou dobu jsem poslouchal její řeč s naprosto chladným výrazem ale, když se zmínila o Shisuim, pousmál jsem se.
Věděl jsem že ho chceš využít....jen nevím jestli víš o chybách jeho Doujutsu...jindy bych si to nechal pro sebe ale tentokrát udělám výjimku..
Při úsměvu jsem na chvíli zavřel oči a počkal jsem, až Konan konečně domluví. Teprve, až pak jsem je otevřel a okamžitě se s podívám Konan do očí. Nebojím se Rinneganu a to ani tehdy, když jsem viděl jeho sílu při zničení vesnice a, nebo při metod vyslíchání.
" Chápu tvůj sen o míru, ale podle mě hodně podceňuješ ostatní shinobi národy. Nevěřím tomu, že se Oblačná, Kamenná a ostatní smíří s tím, že bude mít Deštná takovou sílu. Budou žádat o rozdělení Bijuu kvůli vyrovnání sil a pak dojde přesně k tomu, co jsem zmiňoval. Deštná a Akatsuki jsou silní, ale né natolik aby zastrašili ostatní národy a to si ostatní uvědomí. Spojí se proti nám a pak bude další obří válka jen kvůli tvé představě o míru. Ovšem uvidíme, co se na srazu stane...."
Při poslední větě se zákeřně usměji a toho si může všimnout i Konan. Stále mam své cíle a, pokud se mi naskytne možnost ukončit život Hokageho nebo zničit vesnici, nebudu váhat. Ovšem zaútočit na Kageho v přítomnosti ostatních je velice nebezpečné a proto musím téhle představě odolat.
Juugo.. Karin... Suigetsu..Naruto.. zase mě minulost dohání ale na to nebudu brát ohled...Pouta s nimi jsem spřetrhál a nebudu se jimi zabývat.
S úsměvem ve tváři si prohlédnu Konan a znovu se bez jakéhokoli strachu podívám do jejích očí.
"Navíc, věděl jsem, že chceš Shisuiho schopnost takhle využít ale není tak dokonalá jak očekáváš. Jeho schopnost spočívá v tom, že dokáže podsunout jakoukoli myšlenku jiným, aniž by to kdokoli poznal, ovšem i tahle schopnost má slabinu. Pokud se u feudálního pána objeví někdo s Byauganem nebo někdo kdo pozná Shisuieho, dá se technika lehce překonat. Pokud si feudální pán uvědomí ,že jsou mu podsouvány falešné myšlenky, dokáže je lehce rozeznat a pak přestane jeho schopnost účinkovat. Zapamatuj si to."
Nevím, jestli ví o slabině tohohle Doujutsu a tak jsem jí to raději připomněl. Každopádně by mě zajímalo, jak chce zabránit tomu, aby k feudálnímu pánovi nepronikli Hyuugové nebo nějací lepší ninjové. Ještě počkám na její odpověď a pak zmizím ve své dimenzi. Tam trávím zbytek svého času a vrátím se až v době, kdy už bude Konan s ostatními připravena. Teprve až pak se vydám do Deštné a směr země Železa.
 
Haruno Sakura - 11. června 2011 15:23
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Ken'ichi - Ví snad něco, co já ne?!

Všimnu si, jak je napjatý, a protože nejsem hloupá, dopne mi ihned, že tím, co vyprávím, to asi tak úplně nebude. Snažím se proto postupovat co nejjemněji, koneckonců, jde jenom o prohlídku; jít už o nějaké léčení, prostě bych řekla, že něco skousnout holt taky musí, ale když jde jenom o takovýhle průzkum, nemusela bych ho úplně nutit hmatáním do citlivých míst nutit prožívat ještě intenzivněji bolest, která už ani teď asi není žádná legrace.
Ono jak jinak. Nádory všude kde se dá a kde se nedá, tam zasahuje jeden z těch větších. Ale aspoň jsem věděla, proč to vyšetření dělám, protože informace o větším nádoru na slinivce tam nemají zanesené, v té jejich kartě. Nejsem úplně typ, co se vychvaluje, ale na druhou stranu, amatéři. Taky si nemohli lékařského ninju, i když třeba zrovna ne mojí kvalifikace, zavolat dříve, což? Teď máme totiž tak trošku naspěch, deset dní není tak málo, ale kdyby jich bylo víc, určitě bych se cítila líp, ono práce pod tlakem sice zvyšuje produktivitu, ale zároveň mě nutí být lehce nervózní, ačkoliv u případů, kdy jde o život, jsem byla už dostkrát. Tohle je něco trošku jiného. Možná za ten rozdíl může to, že tohle není otázka pár hodin, ale pár dní, a to ještě dní ve strašných bolestech, což rozpoznám z umístění těch nádorů.
Škoda, že si nedá pomoct léky. Kdybych mu chtěla pomoct od bolesti, muselo by jich být tolik, že pak už by byl dost... malátný, a to je přesně to, co mi zakázal. V duchu si lehce povzdechnu, a ani neskrývám výraz, který naznačuje, že nic nového pozitivního jsem nezjistila, to ostatně musí být jasné i jemu, že nenajdu zázrak když jsem ještě nezasáhla.
Zatím ještě možná vyprávím, možná už jenom stojím a snažím se vypadat, že něco hledám v kartě, ze které jsem si udělala vlastní zápisník. Mezitím rychle vymýšlím, co by se s tím dalo dělat. No, v takovýhlech věcech mohou být rádi, že ninji mají, protože ačkoliv metody normálních doktorů jsou v koncích, když na tohle nestačí ani cytostatika, jako by na nějaký větší nádor obecně mohla stačit.
Rakovinné bujení je příliš "vychytralé", jak říkal, mystická dlaň na to bohužel nestačí. V tomhle je škoda, že nemám Byakugan, jako nějaký Hyuuga, nebo že Hinata není dobrý medik, tady by pak posloužila dobře, všechno by to viděla, sice by to chtělo brutálně skvělé ovládání chakry, ale dokázala by to... jenomže tohle není nic pro mě. Co dál? Můžu ho rozkuchat chakra skalpelem... ale asi úspěch nic moc, to samé by bývali mohli udělat i normální doktoři, za pomocí klasických skalpelů a tak podobně... mohla bych být sebeopatrnější, ale natolik s chakrou neumím, abych mu ani omylem nepoškodila žádný orgán, a krom toho, to by nešlo takhle to bujení zničit dočista, jenom bych to oddálila odříznutím té velké části, která překáží, pak by se to ale mohlo vrátit znovu, narůst... moc riskantní, není v mojí moci to zařídit bez MOS. Ale aspoň vím, o jaký pokrok se do budoucna se svým ovládáním chakry můžu snažit. Až ji budu ovládat tak dobře, že můj chakra skalpel bude schopný vším procházet "po buňkách" tak, aby se dalo vybrat, co ještě zasáhnu, a co už ne...
Tudy cesta nevede. Fajn, takže... máme tu ještě další možnost, díkybohu. Můžu se pokusit vymyslet roztok se složením, který by rozložil pouze nádory, a ty pak z jeho těla vytáhnout jako kdysi z Kankura ten jed... vytvoření takové látky vůbec nebude jednoduchá záležitost, zvlášť v několika dnech, možná to bude i dost těžký... a zároveň to bude nejen bolestivé, ale i dost zdlouhavé, vždycky počkat, než to rozloží potřebnou část nádorů... a taky to bude chtít odebrat vzorek nádoru z jeho těla, ať mám s čím pokusovat... a i tak se nedá určit, jeslti to vyjde, jestli něco takového vytvořím... ale je to pokus o nějaké řešení! Které by i mohlo vyjít, pokud vymyslím tu správnou látku. A samozřejmě nesmíme zapomenout na úžasný fakt, že zeleninu to z něj neudělá, bude muset tak jako tak zůstat při vědomí kvůli té technice a bolesti si užít do sytosti... ale tváří se, že to skousne. Výborně. Teď by to chtělo vzorek nádoru, a pak už šupky dupky do laborky. Ale na to ho musím uspat... a pak si ten vzorek vzít. Pochybuju, že se nechá kuchat zaživa. Leda že by ten vzorek už někde tady odebraný měli... to bych zase měla využít, pokud něco takového tady mají.
Rozhlédnu se kolem, jestli tady nějaké takové vzorky nemají, třeba když sledovali průběh nemoci nebo tak něco, nebo si pro ně prostě budu muset Ken'ichimu do bříška sama. Mezi tím skončím s vyprávěním a následuje jeho reakce. Jenom přikývnu, tak nějak jsem to tušila, ale zase jsem nečekala tak úplně všechno, že by věděl... ale tak co. Poslouchám jeho návrh o tom, co by chtěl vědět, a mezi tím se prohrabuju nějakými šuplíky či co to tu mohou mít, kdyby tu nějaký vzorek už náhodou byl, ačkoliv netuším, na co by to zrovna oni sbírali... leda na dokumentaci snad, no, dost věcí by to usnadnilo... a najednou ustanu v práci a ztuhnu. COŽE? Otočím se na něj s překvapením v očích, ale pak si uvědomím, že jsem reagovala možná trochu přehnaně, uvolním se a otočím se zpátky. Yamato - taicho... a Tsunade - sama... a Orochimaru? Jak by to mohlo... jo, byli si blízcí, a vlastně by to sedělo... ale proč by proboha taicho nevyrůstal s Tsunade - sama, ale byl z něj sirotek? Genetika by vysvětlovala leccos a nahrávala lecjaké pravdě... a nepochybuju, že i kdyby to byl Orochimarův syn, tak na něm stejně mohl být schopný provádět pokusy, on prostě byl... zlý, ale Tsunade - sama? Proč by se ho vzdala nebo proč by věnovala svého syna někomu tak nespolehlivému, jako je Orochimaru?
O tom, že mě to překvapilo, asi nemůže být pochyb. Tím víc mě zaráží, že Ken'ichi to považuje za samozřejmost, jak se tak pěkně usmívá, a ještě víc... jak je možný, že by o takovýhle věci mělo přehled vedení země, ale naše vesnice už ne? Ale asi není jak si ověřit pravdivost té informace, leda že bych se zeptala, jestli si nedělá legraci... na druhou stranu, pokud si ji nedělá, přiznat tak, že oni toho vědí víc jak my? To není chytrý nápad. Olíznu si ret rozmýšlejíc slova, a dám se znovu do hledání.
"Ano, oba jsou to výjimeční shinobi... zvláště Kakashi..." ... radši asi ohledně té informace s Yamatem - taicho neříkat, nemůžeme přece vypadat, že o svých lidech máme méně informací jak oni... "Tak začněme třeba jím. Nevím, kolik toho již víte sám, a proto to vezmu tak nějak víceméně všechno. Samozřejmě syn Bílého tesáka, geniální ninja, který se nejenže stal neuvěřitelně brzy geninem a chuuninem, ale i jouninem v pouhých třinácti letech, přičemž k tomu stačil vymyslet svou vlastní, originální, a pěkně silnou techniku, Raikiri. Mimo to byl jeho senseiem Čtvrtý Hokage, Namikaze Minato. I potom jeho schopnosti a věhlas jenom vzkvétal, hlavně jeho přezdívka "Kopírovací ninja Hatake Kakashi" mluví za vše, nikdo to neví jistě, ale údajně ovládl již přes tisíc technik. Ale i jeho současné slávě přecházela různá zklamání v minulosti. Například jeho otec spáchal sebevraždu. Na jedné misi se rozhodl dát přednost záchraně přátel před úspěchem mise, čímž mise selhala, a všichni ho haněli za toto rozhodnutí, včetně lidí, které zachránil... neunesl jejich mínění," odmlčím se jako vzdání krátkého tichého holdu jeho památce.
"Ale ani potom zklamání nepřešla. Díky sebevraždě otce se malý Kakashi držel svého kodexu, že kdokoliv dá přednost čemukoliv před úspěchem mise je odpad, ale ve třinácti letech, na misi, nastal zlom, kdy pochopil skutek svého otce. Přišel o své levé oko, přičemž jeho týmový kolega, Uchiha Obito, se obětoval, aby zachránil Rin, kterou nepřátelé unesli, a svým způsobem i jeho. Tady také Kakashi získal svůj Sharingan v levém oku, díky kterému se poté tak proslavil, jako dárek od Obita k narozeninám. O několik let později se stal ANBU, a nakonec skončil u své funkce jounina vedoucího tým. Vlastně, on nikdy prý nepřijal žádné studenty proto, že postrádali týmovou spolupráci, až na jeden jediný tým. Uzumaki Naruta, Uchihu Sasukeho, a mě, Haruno Sakuru," znovu udělám krátkou přestávku. Skoro bych potřebovala sklenici vody, abych si trošku svlažila krk.
"Jak je vám asi známo, s námi to také neměl moc jednoduché, a nemyslím tím výchovu a různé mise, spíše to, co nastalo potom - Sasukeho dezertace, a tak podobně. Při invazi Peina se dokonce obětoval a zemřel. Naštěstí poté Pein svým ultimátním jutsu navrátil jemu i celé Konoze život. Jeho schopnosti každopádně stojí za obdiv, to, jak ovládl Sharingan, ačkoliv není Uchiha, je neuvěřitelně obdivuhodné..." ... tím spíše probuzení Mangekyou Sharinganu... "... no, a v současné době je radním Konohy a velitelem jejích ozbrojených sil."
"Pokud jde o Yamata... jako malý byl unesen a byl jedním z šedesáti dětí, které dělaly Orochimarovi testovací subjekty." Tak, teď se ukaž, jestli jsi to myslel vážně, pokud jo, čekala bych překvapení nad tím, že tatínek takhle mučil synáčka. "Šlo o pokus, kdy jim byla předána DNA Prvního Hokageho ovládajícího Mokuton a tím pádem jestli by šlo některému z nich tuto schopnost předat. Všichni zemřeli až na něj, získal také právě schopnost ovládat Mokuton, a dostal se do Konohy. Tam vyrůstal, je trošku mladší než Kakashi - sensei, a proto občas sloužil pod jeho velením, protože se též dostal do ANBU. Má jeden z nejlepších výkonů u ninjů v ANBU, a to byl taky důvod, proč mu Pátá důvěřovala ze všech co v těchto jednotkách sloužili nejvíce. A to byl asi taky důvod, proč byl přidělen k vedení našeho týmu společně s Kakashim, krom toho, jeho Mokuton byl do jisté míry schopný krotit Kyuubiho, pokud nastal nějaký problém, a tak to leccos ulehčovalo. V současné době je velitelem jednotky ANBU," dokončím povídání.
Mezitím jsem se snažila najít, jestli tu již nemají zaarchivované nějaké ty vzorky.

Pokud ano, jenom se pousměji, za chviličku s nimi budu pokračovat do laborky. Respektive, předpokládám, že tu na to taky mají nějakou speciální místnost a nebude třeba si to všechno jenom nějak nanosit do této místnosti.
"Tak, vyšetření dokončeno, děkuji za spolupráci, Ken'ichi - sama. Doufám, že vás potěší, když mohu říct, že mám nápad jak vás zachránit bez použité nějakých oslabujících léků... ale nejprve si budu muset trošku "pohrát" v laborce. Jestliže úspěšně vytvořím vhodnou látku, potom bude moci započít samotné odstraňování nádorů, a jestli vám to udělá radost, budete MUSET při něm zůstat při vědomí bez jakýchkoliv anestetik, aby vše proběhlo, jak má. Teď se, když dovolíte, odeberu do té laboratoře."
Pokývnu hlavou, možná trošku jako úklonu, koneckonců je to syn feudálního pána, že, vezmu své věci i vzorek, a vydám se hledat tu nějakou tu laborku. Vlastně, poptám se prvního lékaře, kterého uvidím, protože sama bych to tu taky mohla hledat až do skonání věků, případně jich zkusím více, a pak zamířím rovnou do laborky, abych se s tím pokusila něco udělat.

Jestli tu žádné archivované vzorky nemají... otočím se na Ken'ichiho a lehce nepříjemně se pousměju.
"Vyšetření bylo dokončeno, a s potěšením též mohu konstatovat, že mám v hlavě způsob, jak vám zachránit život bez jakýchkoliv oblbujících léků, leda že by to mělo vedlejší účinky, o kterých nevím... problém je ale v tom, že k tomu potřebuji vytvořit speciální látku, která je k celému procesu potřeba, a na to si musím "pohrát" v laborce. A teď se dostávám k jádru pudla. Nenašla jsem tu žádný vzorek vašeho nádoru, který bych k tomu mohla využít, a proto, když dovolíte, bude třeba vás uspat a odebrat si ho přímo teď..."
Během hledání v šuplících jsem našla celkové anestetikum, které zručně natáhnu do injekční stříkačky, a tázavě na něj pohlédnu, jestli to můžu začít hned teď. Každopádně bych mu ale nedoporučovala to celé odkládat. Tolik času mu zase nezbývá.
 
Vypravěč - 11. června 2011 17:20
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Ken´ichi a tajemství Yamatova původu:

Ken´ichi nejspíš zaregistroval zčásti tvůj údiv, ale je dost možné, že si nebyl sto jej blíže zařadit. Každopádně jsi začala vyprávění o Kakashim a Yamatovi. Ken´ichi opět vklidu poslouchal a nepřerušoval a vypadá, že toho opravdu ví o Konoze "docela dost", protože je zjevně seznámen s Orochimarovými pokusy na dětech s DNA Prvního Hokageho, na chvíli si mohla mít pocit, že snad chtěl k tomu něco dodat či s něčím ne zcela souhlasil z tvého výkladu o této záležitosti, ale nakonec nic neřekl a nechal tě domluvit, poté si vzal slovo zase on: Musím přiznat, že jsem se hodně zajímal o Orochimara a jeho spojence Shimuru Danza... ne že by mě snad ti dva nějak fascinovali, i když je pravda, že určitá dávka fascinace nad tím, jak je možné, že to těm dvěma tak dlouho všechno procházelo ve mě zůstala... ale hlavně mě to zajímalo z politického hlediska, jak bych to... takhle, Orochimaru a Danzo jsou ukázkové příklady selhání určitých bezpečnostních mechanismů uvnitř Konohy a tato selhání - selhání Třetího Hokageho - umožnila těmto dvěma - Orochimarovi a Danzovi - páchat ta zvěrstva, která jsou dnes již poměrně dobře zdokumentována. Ostatně - nepodceňujte Sakura-san nás politiky ze Země Ohně, dění v Konoze bedlivě sledujeme, přeci jen... jsme vzájemně příliš provázaní na to, abychom mohli my zde v Otafuku Gai jisté věci ignorovat. Každopádně... měl jsem - a není to tak dávno - velice zajímavý rozhovor s mužem jménem Nakamura, býval - alespoň dle svých slov - studentem Tsunade v době, kdy odešla z Konohy a toulala se po Zemi Ohně. Abych pravdu řekl vylíčil mí ji hodně odlišně od toho co jsem o ní četl v tisku či co jsem o ní slyšel od našich lidí, kteří se s ní měli tu čest poznat. Popisoval jí jako marnotratnou alkoholičku, která neměla špetku zodpovědnosti a utápěla svá trápení v alkoholu. Ostatně v Tenzaku Gai jí ještě mnozí majitelé kasin a hospod pamatují. Ale to není to podstatné, to podstatné je, že tento Nakamura mi vyprávěl, že když se jednou Tsunade strašlivě opila, ta se mu přiznala, že měla vztah... řekněme "více než blízký" s Orochimarem včetně... no zkrátka rozumíte že? A tvrdila mu, že s ním dokonce měla syna, kterého odložila v sirotčinci, protože prostě nebyla schopná se vypořádat ani s vlastními problémy, natož pak s dítětem. Toto dítě dostalo v sirotčinci jméno Yamato. Napadlo mě, že by to mohl být "TEN" Yamato a tak jsem se požádal náš genealogický úřad, který sleduje vývojové větve nejslavnějších klanů a rodů hluboko do minulosti, aby porovnal genetické vzorky Yamata z Konohy s genetickým materiálem sebraným jedním z členů ANBU z Konohy ve Skryté Zvučné, přesněji řečeno - s Orochimarovým DNA, šlo o nějakou vysušenou ruku s prstenem Akatsuki, ta je uložená v jedné z márnic jako studijní relikvie pro laboranty pracující s jedy a dalšími věcmi. A ani netušíte jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděl, že oba vzorky se shodují což potvrdilo zpětně vyprávění onoho Nakamury.

Ken´ichiho vyprávění trochu vyčerpalo, asi přeci jen má dost problémů s tím, aby svou nemoc "překonával silou vůle" a poté co se napil sklenky vody, tak zasvěceně, jako nějaký detektiv, který má nesmírnou radost, že přišel na kloub nějaké velké záhadě pokračoval: Protože celá věc zaujala několik výše postavených lidí ve vládě Země Ohně, kteří mají na starost komunikaci mezi feudální rodinou a vládou Země Ohně s Konohou, tak byla Konoha požádána diplomatickou cestou o vydání kompletní dokumentace k Yamatovi, to bylo před třemi lety. Zjištěné skutečnosti porovnané s našimi vlastními zprávami a ověřeným vyprávěním onoho Nakamury přinesly opravdu ohromující výsledky... Yamata ze sirotčince vyzvednul po pěti letech od jeho narození Orochimaru a odvedl ho do Konohy, kde mu zajistil vstup na Akademii. O rok později kapitán Yamato dosáhl hodnosti gennina a ještě v témže roce chunnina - to bylo před 22 lety - a pak na něm Orochimaru začal dělat testy poté co si jej nechal zařadit coby svého žáka pod své vedení. Od té doby byl Yamato veden jako "Tenzo" aspoň dle záznamů ANBU. Je to docela zajímavé, protože slovíčko "Tenzo" znamená doslova "stvořený nebesy"... nezrozený, ale stvořený... možná mu to jméno dal sám Orochimaru, který "stvořil" nového Yamata s mokutonem. Jenomže ani Orochimaru neměl nikde k dispozici vzorky DNA Hashiramy a těžko si dovedu představit, jak by se k nim bez pomoci někoho dalšího dostal. Tehdy navíc byla válka a Země Ohně i Konoha byly pod velkým tlakem, bojovali jsme s Iwagakure i Kumogakure a tak tato doba přála nápadům "na zázračné zbraně", které by vyřešily rychle válku ve prospěch naší Země a vaší vesnice. Nebudu to moc rozmazávat, ale osobně si myslím... když o tom tak přemýšlím, že ty pokusy dělal Orochimaru na rozkaz někoho z vedení Konohy. Byl by proto ideální - považte Sakura-san - sám Orochimaru byl sirotek, génius a student Třetího a jeden ze sanninů. Na jednu stranu jej mohlo vedení vesnice využít proto, aby dělal pokusy na lidech za účelem vývoje nových technik či oživení některých Kekkei Genkai - kupříkladu mokutonu - protože měl na to ty nejlepší předpoklady a stačilo, aby mu někdo poskytl neomezený přístup ke starým kinjutsu a genetickým zdrojům Senju klanu, jmenovitě Hashiramy Senju. A na straně druhé mohlo vedení vesnice tohoto sirotka, který byl tak trochu podivínským introvertem, kdykoliv hodit přes palubu a svalit veškerou zodpovědnost za vývoj těchto technik na něj. Nebylo by to ostatně poprvé co by k něčemu takovému došlo, v Iwě se něco podobného stalo při vývoji zakazané techniky, která umožňovala proměnit člověka na "bombu"... myslím něco z toho používal ten student Sandaime Tsuchikageho jménem Deidara. Jak si myslíte, že se takový mladík dostal k takové technice? No jednoduše, někdo mu otevřel pomyslná dvířka, využil ho a pak... až nebyl k potřebě, tak ho odkopl. Něco takového mohlo... ovšem teoreticky stát i za některými Orochimarovými pokusy... jistě... z Orochimara to vinu za ty pokusy nesnímá, nicméně představa, že někdo mohl Orochimara nutit, aby tyto pokusy prováděl i na vlastním synovi... není to úplně nereálné, šéfem ANBU byl tehdy Danzo Shimura a právě pod ANBU obvykle výzkumy nových technik spadají že? Když připočtete, že vedle ANBU existoval i ten nechvalně známý "Root", tak to docela do sebe zapadá no ne? Nechce se mi totiž věřit, že by Orochimaru bez pomoci "někoho dalšího" dokázal provádět tak dlouho taková zvěrstva aniž by se mu na to nepřišlo... ne... myslím, že tam byla nějaká souvislost... Ostatně i v případě Itachiho Uchihy si mnozí mysleli dlouho, že jednal sám bez rozkazu nadřízených a nakonec se ukázalo, že jednal právě na rozkaz nadřízených... ale tohle jsem neříkal proto, abych vám bral vaše mínění o tom jak je Konoha skvělá... já ostatně proti Konoze jako takové nic moc nemám, až teda na ty hrozné finance, které Zemi Ohně vydržování armády shinobi stojí... ale to je vedlejší...

Ken´ichi se pak definitivně odmlčel a ty jsi mu mezitím sdělila diagnózu a možnosti "co se dá dělat". Vzorky nádorů z jeho těla jsou v laboratoři uskladněné (je to napsané v kartě, takže je nemusíš hledat) a můžeš tak přejít rovnou k jejich výzkumu. Ken´ichi přijal tvou zprávu o svém stavu i o připravované "proceduře", kterou plánuješ celkem v klidu a naznačil, že by byl ochoten se něčemu takové podrobit. Ale tobě asi víří v hlavě hodně myšlenek stran Orochimara, Danza, Tsunade a Yamata/Tenza. Je sice divné, že někdo jako Ken´ichi má tak rozsáhlé znalosti o dané problematice, ale na druhou stranu... Konoha posílá pravidelně zprávy a záznamy k archivaci též do feudálního paláce, ve kterém je zvláštní úřad pro archivaci důležitých záznamů týkajících se Konohy. Vzato kol a kolem... ty informace se tu mohly za ta léta sejít a Ken´ichi byl prostě ten co si dal tu námahu, setřídil je a prostudoval... a ne-li on, tak jeho podřízení či podřízení těch feudálních šlechticů, kteří jsou zodpovědní za komunikaci mezi Zemí Ohně (její vládou) a Konohou.
 
Hyūga Ikito - 11. června 2011 19:01
untitledtruecolor014722.jpg
Nuda o svátek
Nakonec jsem měla vlasy v culíku, neměla jsem fantazii natolik, aby se to líbilo i matce zezdola i mě. Takže jsem se se šíleným účesem musela rozloučit. Měla jsem na sobě černé kimono se vzorem růžových sakur. Bylo mi velké, protože mi ho odkudsi přitáhla matka.
Chjo, co to sakra, je mi to velký...
Oběd byl velmi nudný - hokage ho celkem odbyl, protože kamsi spěchal a Hiashi je ztělesnění nudy na zemi. Jako klan vede dobře, ovšem mu chybí ta schopnost nebýt tak upjatý. Během jídla jsemnemluvila, pokud se mě nikdo netázal. Ale pochybuji, že se mne někdo z přítomných na něco ptal, takže kromě "Dobrý den, Hiashi-sama, Hokage-sama a Hinata-sama" jsem nic neřekla.
Už aby to bylo pryč. Stejně je vůbec nezajímá, že to tu je jako v květinářství a že se všechno leskne po tom čištění.
K jídlu toho bylo opravdu dost. Takže ne květinářství, ale květinářství i s restaurací. A nudou.

Když ten oběd skončí, vezmu si na sebe normální věci a vytáhnu opět Rana na procházku přírodou, kde bych popřípadě hledala nějaký hezký kytičky.
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 11. června 2011 23:26
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Prší prší jen se leje

Probudí mne nad svitky hlas mojí matky. Kladně hodnotí, že studuju. Kdyby znala moje důvody, asi by se jí to mnoho nelíbilo, ale co už.
Na malou ranku od kunaie jsem skoro zapoměl.
"To byl můj vlastní kunai. Trošku jsem se škrábl."
Okomentuji. Rodinný večer se směřuje k večeři a pak konečně postel.

Následující den místo tréninku příjdou další rozkazy v podobě přípravy na setkání vekých Kage. Potlačím vnitřní písknutí.
"No tedy! Tohle bude zajímavější než trénink s Makrelákem."
Když se dozvím s kým jsem ve skupině, trošku to nechápu. Zamračím se.
"No dobrá, ale..."
Pak si uvědomím s kým budu a obličej se mi roztáhne do úsměvu.
"Pokusím se podat, co nejvhodnější výkon."
Ujistím matku. Počkám, až mne propustí.
Pokud mě nezaměstná Makrelák, strávím většinu času přípravou v knihovně, kde si zjišťuji informace o mých budoucích společnících.
 
Vypravěč - 12. června 2011 13:56
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Konohagakure no sato - příspěvek pro všechny charaktery v Konoze:[/u]

Den oslav skončil a druhý den se kvapem přiblížil, dnes čeká Naruta odchod do Tsuchi no Kuni, přesněji řečeno do Iwagakure na sraz Pěti Kage a dalších vesnic. Co se týmu, který ho bude doprovázet týče, tak bylo rozhodnuto, že doprovod mu dělat Yamato a samozřejmě Hinata Hyuuga. Odchod z vesnice je naplánován (vzhledem k mírné společenské únavě všech zúčastněných ze včerejška) na odpoledne a cesta potrvá nanejvýš tak dva, možná tři dny.

Hyuuga Ikito:

Včera jsi se byla projít, sbírala jsi nějaké ty kytky a na večer sis trochu zatrénovala, každopádně se už nic zvláštního nestalo, dnes jsi však byla předvolána Hatake Kakashim do místnosti v Paláci Hokage kde se přidělují mise (následuj článek pro Temari a Shikamara).

Temari a Shikamaru:

Po včerejším "příjemně stráveném" dni a noci se probouzíte do nového dne, ráno si vás nechal zavolat Hatake Kakashi pro přidělení mise. Temari sice za normálních okolností mise pro Konohu neplní (její misí je to být v Konoze co by vyslanec), ale tentokráte byla požádána přímo Kakashim pro své schopnosti, které se hodí i pro tuto misi. Do místnosti také dorazí mladá Hyuuga Ikito, která je nyní hodnostně pouhým geninem. Kakashi vám všem třem podal složky se zadáním mise a pustil se do vysvětlování:

Shikamaru, Temari... a Ikito, tohle bude misi typu A-rank, dopředu bych vás rád upozornil, že se jedná pouze o průzkumnou nikoliv asasinační misi, protože tady Ikito není na typ mise S-rank způsobilá, i A-rank je pro ní "víc než dost". Její rolí bude v této misi vám pomoci se sledováním cíle, její byakugan sice nemá dosah zatím ani 300 metrů, ale se svými schopnostmi senzibila je schopná sledovat cíl na vzdálenost větší než je kilometr, což prozatím stačí. Samozřejmě bych vám raději přidělil nějakého silnějšího Hyuugu na úrovni jonina, ale Hinata jde s Narutem na sraz Pěti Kage a dalších vládců, Neji má vlastní misi a Hiashi Hyuuga coby radní mise dostat nemůže. Ostatní pak mají nějaké jiné povinnosti a koneckonců právě Ikito se hodí pro tuto misi nejlépe z těch Hyuugů, kteří zbývají.

A teď k věci - jak víme, tak před více než rokem někdo vyhrabal Hidanovu hlavu. Dlouho jsme v ANBU se snažili zjistit kdo to byl a co za tím vězí, nyní víme, že to byla práce Akatsuki - nevím zda přímo Konan, ale to není ani podstatné. Co je podstatné je to, že Hidan se na čas stáhl ze Země Ohně a začal se věnovat šíření té své yashinistické víry, ostatně podrobnosti jsou ve složce. Shikamaru - věřím že tahle mise je tvým osobním zájmem, takže proto jí dávám tobě. Ty jsi Temari zase dost silná proti soupeřům typu Hidana a nebude pro tebe problém udržet Hidana a jeho útoky mimo váš dosah a tady Ikito vám bude pomáhat v jeho stíhání. Cílem této mise je zjistit, co se děje v jednom opuštěném klášteře na hranici Země Ohně se zemí Horkých pramenů. Klášter byl před lety opuštěn a nyní ho ovládá Hidan a ten jeho yashinistický kult, tedy podle zpráv od ANBU. Zmapujete terén a obhlídnete situaci - to je náplň této mise, pokud to bude možné vyhněte se boji, pamatujte že máte v týmu genina, tak se snažte být obzvláště opatrní. A ještě něco... nevím jaký je současný vztah Hidana a Akatsuki, ale mějte se na pozoru, klidně může být i nadále s nimi ve spojení a pak by to mohlo znamenat, že by mohl mít nějakého partnera...
 
Yamato (Tenzō) - 12. června 2011 15:48
644pxyamato7220.jpg
Konoha

Celá ta ceremonie se zdála být až nekonečná, vleklá. Chvilkama nudná, protože to bylo pořád to samé a když jsem věděl, že se zítra vypravím s Narutem a Hinatou na sraz Kage, tak jsem se ani moc bavit nemohl.
Navíc se mne dotkla Narutova "reakce" na můj dárek. I když jsem na něj původně krapet zapomněl, tak jsem do toho dal všechno. Snažil jsem se a ono nic. Ačkoliv dar Kakashi-senpai byl řekněme šokující, strhující, tak jsem nějakou tu pozornost čekal.
Celý večer jsem se plížil po rezidenci a diskutoval s ostatními účastníky oslavy.
Byl jsem rád, když se nachýlil pozdní večer. Lidé začali pomalu odcházet. Já zůstal až do konce, přeci jen jsem tu byl i jako Narutova ochranka. Ačkoliv tu byli jiní lidé, já jsem to vzal jako osobní povinnost.

"Takže zítra Naruto...zítra...dobře se vyspi, nebude to krátká cesta a samotné setkání nejspíš bude též vyčerpávající...dobrou noc Hokage."
Rozloučil jsem se s Narutem a případnými setrvávajícími a opustil jsem sídlo.
Venku byla tma, ale bylo hezky. Měsíc osvětloval liduprázdnou ulici a já se jí pomalu přibližoval k mému domku.

Vstoupil jsem dovnitř a zbavil se oděvu, zaplul jsem do koupelny a dal si sprchu. To bylo na tom celém dni to nejlepší. Po delší sprše jsem vylezl s ručníkem omotaným kolem pasu. Posadil jsem se k oevřeném oknu a hleděl půl hodinky na měsíc a na vesnici. U bylo docela pozdě a já věděl, co nás čeká.
Proto jsem neváhal a ještě si, i přes pozdní hodinu, připravil výbavu na zítřek. Raději se připravím a trochu si přispím. Do postele jsem ulehl pozdě, ale za to jsem usnul během chvilky.
 
Hyūga Ikito - 13. června 2011 06:19
untitledtruecolor014722.jpg
Mise? ... Počkat, já nejdu se svým týmem?
Další nudný den...
Pomyslím si večer, když sleduji, jak se vylisovaly kytky od minula. Už je moc nemám kam dávat a ani jich většinu nepojmenuji.

Ráno ovšem zjistím, že dneska bude nějaká mise. Vybavím se klasickou výbavou pro boj a jdu do místnosti na přidělení misí.
Kde je zbytek týmu? Počkat, oni nejdou?!
Ukloním se a všechny zdvořile pozdravím. Poté poslouchám, co poví o misi.
A-rank? Chtějí mě snad zabít?
Kakashi-san to rovnou i dodá, že to je víc než dost pro mě.
Jestli tohle přežiji... můžu se perfektně vysmát Chiseiovi.
Vím, že by udělal to samé.
Sledovat cíl... hm... no jó, já vím, nemám veliký rozsah Byakuganu, jako bych to neslyšela dost často.
Navenek se celou dobu tvářím stejně, výraz se nijak nemění.
To jako není žádnej jinej Hyuuga schopný sledovat cíl na velkou vzdálenost?
Překvapí mě, že jdu zrovna já.
Hidanova hlava a yashinistická víra... hm... v opuštěném kláštěru. Vyhnout se boji, to by se vážně hodilo, ale pokud se o nich ví, že tam jsou, určitě budou na pozoru. Snad tam nebudou žádní takoví, kteří by si nás mohli všimnout.
Zní to, jakože Kakashiho zadání mise tímto skončilo.
Hai, Kakashi-sama
čekám na rozkazy od těch dvou (Temari, Shikamaru) co bude následovat.
 
Hoshigaki Kisame - 15. června 2011 20:59
2359842.jpg
Další den v Deštné

Ráno se vzbudím v čas, jež jsem si stanovil. A to přesně o půl osmé. Posnídám, obleču se a jdu se připravovat na svůj dnešní trénink s Yahikem. Pro začátek si dám třicet koleček kolem jezera. Pro jakousi anonymitu, kolem jezera vyvolám mlhu, tedy pokud tam samozřejmě již není.
Po mých kolečkách si dám pár kliků, dřepů a pořádnou rozcvičku ostatních důležitých svalů. Po ní už očekávám svého žáka, který ale nepřijde. Chvíli je mi to jedno a dál čekám.
Jenže on nepřichází ani o půl desáté. To už jsem pěkně naštvaný a chystám si pro něj svůj proslov o dochvilnosti v podobě rány pěstí. Ale v tu chvíli ke mně přibíhá posel a sděluje mi, že má pro Akatsuki novou misi.
S povzdychem se vydám ke Konan. Tam potkám všechny významné členy Akatsuki. Se všemi, se kterými mám dobrý vztah, si pohovořím a dojdu až na samotné setkání. Konan vede svou velmi dlouhou řeč, která jistě všechny zajímá. Mě zajímá jen okrajově a to jen proto, aby se neřeklo. Další setkání Pěti Kágů. Sakra. Při tom minulém jsem dostal pěkně zabrat. To su zvědavej jaký to bude tentokrát.
Stále je tu jedna věc, kterou nepřekousnu. Při zmínce o ní se mi na tváři objeví velké znechucení. Já budu v „týmu“ se Sasukem? No to si děláte srandu! Co se tu u všech žraloků děje? Touto myšlenkou se trápím celý zbytek konference. Jak se to mohlo stát.
Po skončení shromáždění okamžitě odcházím zpět k jezeru, kde se cítím asi nejlépe. Sednu si na břeh do tureckého sedu a začnu meditovat a procvičovat své ovládání čakry. Stále procvičuji, dokud nepřijde nějaký rozkaz od shora.
 
Uzumaki Naruto - 16. června 2011 18:35
nauruto_by_boing_paradise4541.jpg
Konec oslavy, hurá na setkání Kage!

Oslava pomalu končí a jak to tak vypadá, i Yamato už odchází. Ale samozřejmě nezapomene připomenout mi, že zítra vyrážíme na sraz Kage, na kterém budou i hlavy menších vesnic. I Amegakure... Sakra Konan proč? Copak už jsi zapomněla na Nagata a to, čemu obětoval celý svůj život? Ksó, tohle přemýšlení si nechám na zítřek... „Jasně, Yamato-sensei. Nebojte se. Takže zítra odpoledne!“ rozloučím se s Yamatem a ten následně odejde.
Jeho příkladu následuje postupně čím dál víc hostů, až tam nakonec zůstaneme jenom my s Hinatou. „Kage Bushin no Jutsu!“ Vytvořím čtyři klony, kteří mají za úkol uklidit ten svinčík, který natropila oslava.
„A co my? Nezůstaneme dneska u mě? K vám do sídla je o hodně daleko, ke mě je to kousek,“ navrhnu a zakřením se na Hinatu. Čím dál od Byakuganu, tím líp!

Ráno se probudím, nejlépe s Hinatou po boku. Ale i když tam bude, potichu se vysmeknu tak, abych ji nevzbudil. Obléknu se a vyrazím do kanceláře. Když vyjdu ven, zjistím, že je teprve něco kolem šesté hodiny. No moc jsem toho nenaspal. Yamato nebude mít radost, hehe... No, aspoň si to papírování vyřídím rychle a budu mít hodně času na přípravu.
Když dorazím do kanclu, uvelebím se v židli. Prohlédnu si haldu papírů, které mě dnes čekají a v duchu si povzdechnu. Do oběda to nemám šanci stihnout. A zase to sou určitě samí blbosti, jako by to nemohl dělat někdo jinej. I když... hehe... „Kage Bushin no Jutsu!“ vytvořím dalších několik klonů, kteří si přinesou další židle a společně se posadíme kolem stolu. „Vyhlašuji závod o nejrychlejší papírování! Kdo nejdříve vyřídí bezchybně všechny ty papíry, které před ním leží, vyhrál! Tři, dva, jedna, START!“ zakřičím a sám se pustím do co nejrychlejší práce. Takhle se to dělá, hehe! Ale přeci mě nesměj porazit kloni! Ksó ten už toho má...

Jakmile nastane čas odchodu, čekám již s Hinatou u brány. Pokud se Yamato dostaví dříve, můžeme rovnou vyrazit. Pokud tam ještě nebudeme, samozřejmě počkáme. Není kam spěchat. Cesta nám stejně zabere vcelku dost času a nějaká ta minutka nás rozhodně nevytrhne.
Sebou mám klasickou výbavu poschovávanou v různých svitcích. Na sobě mám bílo-červený úbor Hokageho, který se při takovýchto akcích nosí.

MH: Omlouvám se za krátkost, ale tlačí mě čas.
 
Haruno Sakura - 17. června 2011 21:13
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Ken'ichi, tajemství a laborka

Sice zčásti zaregistruju, jako by se mnou tak úplně nesouhlasil, ale nepřikládám tomu velký význam. Mluvím jen obecně, vlastně nemám vůbec potuchy, co všechno on ví, a co by mělo smysl mu vykládat, aby to bylo o něčem, co nezná. O hrdinských činech? Zjevně to má nastudováno a tak jen "opakuju látku". O jutsu? Asi by ho to nezajímalo, a s jeho znalostí tak nějak všeho okolo ninjů, protože se o nás mají zajímat, to asi taky nemá smysl, krom toho, na to se mě neptal. O čem víc mluvit? O mě, o tom, jak ačkoliv jsem vyrůstala celkem šťastně, tak šťastná a naplněná se zase necítím? O tom, jak nezvládám překonat iracionalitu a tak na Sasukeho stále nejsem za všechno, co udělal, dost naštvaná na to, abych s ním aspoň v malém koutečku duše nechtěla mít něco společného? Zajímavé by to možná i bylo, a pro něj neznámé, ale zaprvé jsem sem nepřišla fňukat, a pochybuju, že jeho by to potěšilo.
Ztichnu, když si vezme slovo, a tiše poslouchám. Tak samozřejmě, že věřím, že se o nás zajímají, a byla bych bláhová, kdybych myslela, že ne. Na druhou stranu jsem neměla pocit, že by se zabývali všemi hrdinskými činy až do puntíčku... ale zřejmě se mýlím, i když to nejspíš záleží na vkusu, jestli si chtějí o daném člověku něco zjistit. Ale chápu, že ho zajímali konkrétně Orochimaru a Danzo, i když si nejsem jistá, jestli to ohledně důvodu jeho fascinace není malinkato pouhé chvástání, protože mi to přijde jako povýšené "jen koukej, že se zajímáme jen o důležité věci a ne jak vy jen a jen o sebe". Snažím se ale nebrat to v potaz, protože to bych hnedka dostala chuť ho nějak usměrnit, a to není nejchytřejší nápad.
Poslouchám ale dál. No, Nakamurův pohled na Tsunade docela chápu, ona prostě byla taková, což jsem během studia u ní stačila pochytit, i ze zvěstí. Ano, byla to nezvratitelná alkoholička a hazardní hráčka, která mimo jiné i dost prohrávala a vůbec obecně nebyla ničím zvláštní. Ale ona taky nebyla ten, kdo se na post Hokage navrhl. A původně se jí ani moc nechtělo. Ale povinnosti ji dokázaly změnit a umírnit na schopnou velitelku vesnice... a to je podle mě to důležitější. I když možná, že z Ken'ichiho hlediska je to také špatně... ale ne, nevidí to tak černě, a nebo to v tuhle chvíli není podstatné.
Jenom silou vůle se přinutím aby mi překvapením nespadla čelist a oči nevylezly z důlků, když slyším všechno, co někde vyšťoural. Je fakt, že na rozdíl třeba ode mě k tomu má snad i víc prostředků, ale... on proboha ví o takových věcech víc než půlka Konohy dohromady? Yamato - taicho jako syn Tsunade - sama a TOHO Orochimara? Slizouna Orochimara? Který Sasukemu pomohl k jeho cestě pomsty? Vím, že ho měla v lásce, a nemohla se toho zbavit, stejně jako teď já... ale že by něco takového?! Vůbec mi to celkově je proti mysli. Na druhou stranu, pokud se budu trochu kát a zamyslím se nad tím, jestli kdybych já v podobné situaci... ... zatraceně, asi vám to ani nemůžu mít za zlé, Tsunade - sama. V duchu poníženě sklopím hlavu. Nemůžu ji za to nějak hanit, že něco takového dovolila. Kdyby se něco takového zvládlo přihodit mě, neumím si představit, že bych se té myšlence nějak bránila...
A nemůžu jí mít ani za zlé to, že se dítěte zbavila. Popravdě řečeno, mám dojem, že se celkem zvládám vcítit do té situace, a když cítím její zmatek, ve kterém se tedy snažím cítit něco víc než popisuje Ken'ichi, možná vědomí vlastního pochybení, kdo ví? Sice byl Orochimaru v té době zřejmě ještě v Konoze, ale i tak... Na vlastním synovi prováděl pokusy. Sám si ho i pojmenoval. Stále z toho nemizí ta Orochimarova zvrhlost, ta posedlost všemi podobnými věcmi... a možná ani ty vzorky nejsou tak nereálné, kdyby na ně někde přišel sám. Ale tohle zní ještě reálněji. Všichni vidíme Konohu tak růžovou, prosluněnou, věrnou, a přitom má ta děvka plno temných bokovek, o kterých se nikdy nikomu nezmínila! Shannaro, proč máme ve vesnici tolik nerozluštěných tajemství? Nebýt toho, že Itachi nakonec Sasukemu všechno řekl, taky o tom nevíme nic. Hrála a možná i hraje se u nás vysoká politika. Jeden neví, na koho to spadne příště. Stále to vypadá, že systém selhává, protože nedokáže zabránit lidem s revolučními myšlenkami, aby si prostě přicházeli, odcházeli, ničili vesnici... v libovolném pořadí. Ale systém selhává jen v tom smyslu, že nezabrání těm nejvyšším, kterým jde jen o "vyšší věci", jako právě vyvinutí nové Kekkei Genkai, a to i přesto, že k tomu zneužili... někoho. Orochimaru může být jenom oběť, není to nereálné. Oběť politiky. Není divu, že by potom uprchl a stal se proti Konoze tak zahořklým, a škodil jí jak jen mohl, tím spíše když dělal ty pokusy. Stejná zbytečná oběť... jako Sasuke?
Tsunade o takových věcech nikdy nemluvila, ale určitě musela mít takovou spoustu bolesti, kterou v sobě skrývala, a hlavně jestli o něčem takovém vůbec tušila... ale vysvětlovalo by to leccos, hlavně jak Yamato byl vždy u ní na vysokém stupni oblíbenosti... jak je možné, že v Konoze tolik věcí projde? Naruto, je možné, že i tobě pod rukama prochází tolika věcí, nebo ve chvíli, kdy ty, jako Hokage, nejsi do takových věcí zainteresován, podobné "podzemí zla" neexistuje, protože by to jen stěží prošlo? Nebo už jen zmizeli všichni lidé, kdo byli ochotni pro politiku vesnice obětovat cokoliv, vpravdě cokoliv, a pak to takhle ututlat? Ano, vše to mělo důvod, ale taková svinstva...
Až se za to stydím, když o tom takhle mluví, jak naše vesnice v tolika ohledech selhává.
Možná, jak tvrdí na konci, by nerad, abych si o Konoze přestala myslet něco pěkného. Bohužel ale přímo pěstí zasáhl moje růžové brýle, přes které vidím povětšinou svět, a jejich sklíčka se rozlámala na kusy a skončila na podlaze. Tak takhle to všechno je. Jsem tak naivní! Naivní, a ještě ke všemu odsouzená k tomu se o většině věcí dozvědět... a zároveň stále doufat, že se něco změnilo, že už to bude lepší. A také k tomu, že o všem můžu maximálně tak jen donekonečně přemýšlet... protože vím o "všem" a vyskytuji se "všude", ale zároveň v ničem nerhaju žádnou zásadní roli. Možná si za to můžu sama, možná ne... každopádně mi nezbývá o nic moc ví, než prostě jen přemýšlet nad tím, co je tohle za svinstvo, protože z nějakého důvodu se nemůžu přimět mít tolik iniciativy, abych to změnila.
A stejně je to asi jedno, i kdybych to chtěla prodiskutovat na Radě. Maximálně řeknou, že už je to dost dávno... a to je fakt. Pomohlo by snad jen, kdybych vymyslela proti opatření a to pak navrhla... a nebo si o celé věci s těmihle nedostatky našeho systému, kdy projde v podstatě cokoliv a komukoliv, promluvila s Narutem nebo Kakashim, těmi povolanějšími, prostě se jen dozvěděla, jejich názor na to, jak je sakra možný, že tohleto se stávalo, a může ještě stát, nehledě na to, že kdo ví, co za intriky se děje v tuhle chvíli; Hiashi s tím "koketováním" v politice, za což se nám dostalo od Konan pěkné odvety... kdo ví, co se mu honí v hlavě, a možná by stálo za to se nad tím zamyslet.
Neřeknu k tomu ani "ň", ostatně nevím, co bych měla odpovědět. Pokusit se vesnici bránit? Hloupost, sama vidím, že ona za to nestojí! Tedy stojí, ale na tomhle není nic, co bych mohla omluvit. O ničem jsem se nikde nepřesvědčovala, jestli je pravda, všechno, co řekl, a přesto přinejmenším cítím, že "pár" těch selhání v systému bude, a že se klidně mohly týkat něčeho takovéhohle. A co jiného říct? Přednést něco ve smyslu "velmi děkuji, že jste mi sdělil informace, které bychom měli vědět sami, a přesto se nikdy nikdo neobtěžoval to ve vesnici někomu dál předat"? Ani mě nehne. Nakonec tedy alespoň neurčitě přisvědčím: "Nemohu říci, že by to nedávalo smysl."
Následně záměrně strhnu jeho pozornost jiným směrem a sdělím mu diagnózu. Zdá se, že to nevidí jako návrh, kterému by nebyl ochotný se podrobit, vzorky čekají v laborce... tak co bych tu krucinál měla ještě dělat? "Arigato za spolupráci, Ken'ichi - sama," provedu drobnou úklonu, kartu držím v ruce, popadnu věci, které jsem si na začátku odložila ke zdi, a vydám se ven. Pro jistotu se poptám, kde že tu laborku najdu, protože pár typů by bylo, vzhledem k tomu, že nemocnice by teoreticky mohly mít podobnou stavbu aspoň ve vzájemné blízkosti různých místností, ale na druhou stranu, nemám zapotřebí tu lítat jako blbeček, když mě to stojí pár slov.

Pak se vydám daným směrem. Přitom se nemůžu zbavit ošklivého dojmu, že tady něco smrdí, a ne málo, spíš jak návštěva v již zaběhlé kadibudce než psí hovno na ulici. Pochopila bych, že on ty informace prostě má, někde v archivu, prostě tam jsou... ale proč o tom nevíme nic my, když se to všechno postupovalo feudálnímu pánovi? Proč nic nevíme o těch intrikách? Nebo se to prostě jenom tutlá a tutlá, a zadupává pod zem a hází se na to ještě víc hlíny, aby se to zakrylo, přičemž v archivu by se cokoliv na podobný způsob dalo dohledat? Zbývá už jen nadmíru překvapená nálada. No, pokud nebudu mít na práci nic důležitějšího, mohla bych se pak v Konoze v archivu podívat, nakolik jsou ty události vlastně tajené.
Ale teď tu máme prácičku. Zatím nemám žádné ubytování či co, abych si tam mohla dát věci, a u Ken'ichiho v pokoji logicky nebydlím, tak jsem si je táhla s sebou sem, a nejspíš je budu tahat ještě pěknou chvilku. Ale nevadí, zase je položím někam poblíž ke zdi, kdežto kartu, teď hlavně počmáranou svými poznámkami, si vezmu k pultu. Dle záznamů bych tu měla příslušné vzorky dohledat, a tak se porozhlédnu po vyhovující kartotéce, ve které se chvíli pohrabu, až najdu, co potřebuju. Takže, pro začátek musím najít látku, která by rozložila ten nádor na kapalinu. Pokud jde o to, jak to neublíží zbytku těla, to bych řešila až pak. Hmm...
Tak on by to neměl být zas až takový problém. Koneckonců, jde jen o to na to nalít něco, co by to rozblemtalo na jakousi tekutou kaši, kterou už vytáhnout zvládnu. Možná by stačila příslušná silná kyselina, že by to rozleptala... na druhou stranu, chtěla bych se vidět, jak zařizuju, aby kyselina neuškodila zbytku těla. Ale něco s podobnými účinky by možná...
Porozhlédnu se po jejich zásobách, zvažujíc, jestli se pokusím to stvořit nějak racionálně, přičemž si použití jednotlivých látek pokusím logicky odvodit, nebo se na to vykašlu a prostě udělám takový "hokus pokus".
 
Vypravěč - 18. června 2011 18:10
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Tenten - aneb mise týmu Gai:

Pro tebe je dnešní ráno jako každé jiné, včerejší oslavy (viz předchozí příspěvky) jsi si užila a v podstatě dnes nemáš do čeho píchnout... tedy... neměla bys, kdyby Gai a Lee svým věčně otravný způsobem nevyhádali na Hatake Kakashim "pořádnou misi plnou možností jak předvést sílu mládí"... tedy v Gaiově případě už spíše "sílu středního věku", protože věk si nevybírá a čtyříctka je holt čtyřicítka, takže Gai už za Leem začíná co se fyzičky týče zaostávat. Ovšem i tak je ještě silný víc než dost. Každopádně - zpátky k tobě - jakmile jsi se vzbudila, provedla ranní hygienu a najedla jsi se, tak jsi se chtěla usadit do křesla a věnovat se své nejoblíbenější činnosti, kterou zabíjíš čas a kterou vyplňuješ fakt, že zatím nemáš žádného "manžílka" a rodinu a sice chystala jsi se vrhnout do broušení zbraní všeho druhu. Zkušenosti tě naučily, že existuje podstatný rozdíl mezi ostrostí zbraní... mezi průměrnou ostrostí a "tvou" představou o ostrosti zbraní existuje asi taková propast, jako mezi Leeho talentem na ninjutsu a průměrně talentovaným shinobim. Bohužel tě však vyrušili Lee a Gai, kteří doprovázeni Nejim přišli k tvému domu s již zadanou misí.

Tentééén... síla mládí volá ... hola hola..., začal křičet Lee a když jsi otráveně vykoukla z okna, tak jen Neji, který vypadá nadšeně jako vždy - to znamená vůbec chladně řekl: Dostali jsme A-rank misi, odcházíme ihned. Následně tě ještě křik Gaie a Leeho zvenku popoháněl v balení. Nakonec jsi tedy vyzbrojená asi jako terminátor před prvním použitím vyšla ven a Neji ti jen oznámil: Míříme k hranicím s Deštnou a máme zde strávit pár týdnů a sledovat dění na hranicích. No výborně - ti dva tlustoobočnatí tupci vyhádali misi, která bude obnášet dlouhý pobyt v oblasti, kde lišky dávají dobrou noc, a kde nejspíš o sprše a teplé vodě nikdo neslyšel. Navíc... je to oblast, kde může klidně vypuknout válka, protože o tom co zde Konan před měsícem vyvedla za odvetné opatření (za útok skupinky konožských shinobi na Deštnou) slyšel už úplně každý (viz první příspěvky v jeskyni).
 
Vypravěč - 18. června 2011 18:32
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Haruno Sakura: Kdo si hraje v laborce nezlobí, nebo zlobí setsakra hodně:

Po šokujícím zážitku s Ken´ichim, kde jsi zjistila, že vlastně nevíš o mnoha věcech v Konoze zhola nic jsi se odebrala do laborky a začala provádět "rozblemcávační činnost" na vzorcích rakovinných nádorů. Zpočátku to šlo ztuha - neboli vůbec - a později to šlo méně ztuha - neboli skoro vůbec - ale snad bys to za pár dní mohla stihnout. Otázkou je, zda tady ještě Ken´ichi bude až budeš hotova s tímto tempem to je tak 50:50. Proto jsi dělala co nejdéle to šlo, a když se tvé tělo rezolutně přihlásilo o odpočinek a tys musela jít "na kutě" (spát se dá i v laborce, co na tom, že spánek mezi tunou chemikálií a biologických kultur různého stupně nebezpečnosti je poněkud rizikový), tak jsi rozjela další sérii testů na vzorcích a nechala jsi je na stole. Když jsi se probudila - bůhví po kolika hodinách - tak si připadáš asi tak trochu přejetá buldozerem. Pořád unavená a navíc rozlámaná (zjištění, že spánek v křesle není "tak úplně" dobrý nápad). Chvilku jsi se dávala dohromady a zamířila jsi k umyvadlu se opláchnout. Když jsi se vrátila do laborky, tak jsi si všimla mladého muže, asi ta kolem 25ti let s kruhy pod očima, jak se sklání nad tvými vzorky a jeden po druhém je cpe pod mikroskop.

Vzhled onoho neznámého:



(Ano je to Uchiha Shisui, ale nevíš, že je to on (o Shisuiovi víš jen to co všichni, že byl zavražděn Itachim Uchihou). Nemá aktivní sharingan a nemá na sobě čelenku Konohy.)

Jakmile zaregistroval tvojí přítomnost (taky nebyl nejrychlejší), tak aniž by se na tebe otočil jen hledíc stále do mikroskopu poznamenal: Vzorky číslo 8 a 12 jsou nadějné, tenhle ovšem zcela beznadějný. Mimochodem máte mimořádný talent pro výběr biologických rozpouštědel. Potom vyndal vzorek a vrátil ho na své původní místo. Zdá se, že zatímco jsi spala, tak udělal část práce za tebe - rozděloval vzorky s "rozblemcávačkama" na nadějné a beznadějné, prakticky je už na konci - rozdělil jich všech 50 (a 90% zařadil mezi beznadějné), čímž (pokud odvedl dobrou práci) ti ušetřil asi tak 2-3 hodiny práce. Konečně zvedl hlavu od mikroskopu a podíval se na tebe: Ne... není pochyb, vy jste Haruno Sakura, žákyně Tsunade Senju... těší mě... jmenuji se..., tady trošičku zaváhal, ale to můžeš přičítat lecčemu, rozhodně nějaké větší podezření hned zkraje nenabereš. ...Hōku a pracuji zde jako laborant, ale jsem tu dnes poprvé... nováček. Skončil své představování, zatímco tvůj mozek skončil s vyhodnocováním jeho vzhledu. Poměrně pěkný... ale vypadá... no... má velice bledou pleť, velké kruhy pod očima a je trochu pohublý. Skoro jako by vylezl z nějaké díry. Rozhodně nevypadá zdravě a vyspale... to rozhodně ne. "Hōku" natáhl svou ruku na desku stolu, kde sebral nějakou dózičku s tabletkami nadepsanou jako "Serotonin" a rovnou z toho "jako by mimochodem" vysypal dobrých 5-6 tabletek do své dlaně a spolkl je asi tak jako Dr. House chroupe Vikodin. Poté to zapil vodou. Možná tě z toho jako profíka berou trochu mrákoty, protože serotonin je běžná tělesná látka jejíž nedostatek indikuje, že postižený trpí depresemi, pokud jich tento "Hōku" chroupe 5-6 na posezení, tak to s ním musí být "hodně vážné" (zralý na psychiatrii), ale to více-méně není tvá starost. "Hōku" si povšiml tvého výrazu a jen ledabyle prohodil: Nemějte obavy... jsem taky lékař, takže vím jak na tom jsem. Načež vyloudil mírný úsměv, tedy spíš pokus o úsměv a dodal: Jsem k vám přidělen jako pomocná síla, aby se pan Ken´ichi rychle uzdravil.... je to na rozkaz feudálního pána, který vás tímto pozdravuje. Ráno jsem s ním mluvil. Poté ti podal své pověření (bezchybné) a svou "pracovní kartu". V ní je hodnocen jako "ninja-medik" A-rank úrovně (ty jsi S-rank nepochybně, i když se tak kolikrát necítíš). Ehm... vím, že je to možná troufalé, ale nemohl bych vás pozvat na večeři? Kousek odtud je příjemná restaurace a stejně nevypadáte na to, že byste mohla hned začít naplno s další sérií testů. Na VEČEŘI??? Jak dlouho jsem sakra spala!? Blesklo ti hlavou, že jsi v podstatě spala dobrých 12 možná 14 hodin, protože spát jsi šla nad ránem. Ale tak ono přitom, že jsi dvě noci nespala je to docela i "přijatelný výsledek".
 
Tenten - 18. června 2011 18:38
tenten32242.jpg
Mise typu A - po dlouhé době

Do nového dne se probouzím celkem brzy. Je teprve šest hodin! No to snad není možné, po oslavách většinou vyspávám tak do devíti, pomyslím si a zívnu.
Tak nějak ale tuším, že už stejně neusnu, takže si vezmu k snídani pár kousků sezamového danga a jdu si vyčistit zuby. Potom - jako většinu poslední doby - si sednu a vytáhnu pár kunaiů, abych je začala ostřit.
Pak ale uslyším ten Leeho otravný hlas a takové ty jeho kecy o síle mládí. Pane Bože, co jsem komu udělala? pomyslím si a otráveně vykouknu z okna.
Ano, samozřejmě, stojí tam Lee a Gai-sensei (někdy bych tu příponu úplně vypustila, protože i když je ve středním věku, chová se pořád jako blbec - Lee za ním v tomhle a vlastně ani v ničem jiném nijak nezaostává) s Nejim, který je jediný rozumný.
Lee na mě pochopitelně pořád řve nějaké ty jeho kecy, ale Neji ho přerušuje. A-rank mise? Super, aspoň bude nějaká zábava, i když... Jak znám Gaie a Leeho, určitě půjdeme zase do nějakého zapadákova a budeme spát pod širákem, protože nás ochrání síla mládí, nebo nějaká podobná Leeho a Gaiova otravná vymyšlenost.
Zamávám Nejimu na pozdrav.
Pak se otočím k Leemu. "Ahoj, Lee," pozdravím a dám si záležet, aby mi v hlase znělo co možná nejméně z mé otrávenosti. Rychle si sbalím svůj svitek na vyvolávání zbraní, peněženku s mým skromným obnosem a pár kousků náhradního oblečení. Narychlo si nasadím čelenku Listové a jsem přpravená vyrazit.
Když jsem ale dole před domem, čeká mě nemilé překvapení. Sledovat dění na hranicích s Deštnou? No super.
Mám sto chutí na ně zaječet s tím, ať si tam jdou sami, že já jsem klidně mohla sama trénovat a konečně dokončit to ostření zbraní, ale ovládnu se. "Sledovat dění, hm, zajímavé," řeknu a snažím se, aby to znělo aspoň trochu mile, jenže mi to nevychází.
Znělo to naštvaně a dost rezervovaně. Když si představím hranice s Deštnou a jak to tam asi vypadá, chce se mi znovu vztekle na ty dva tlustoobočnatce zařvat, ale znovu se ovládnu a spokojím se jen s naštvaným výrazem. No nic, je čas vyrazit...
 
Vypravěč - 18. června 2011 19:32
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
KONOHAGAKURE NO SATO - ODCHOD HOKAGEHO NA SRAZ PĚTI KAGE:
(Pro: Naruto Uzumaki, Yamato/Tenzo a Hinata Hyuuga (NPC)

Takže jste konečně vyrazili na Sraz Pěti Kage (a dalších vládců všech vesnic). Víte dopředu, že na Summitu budou i členové Akatsuki - dozajista tam bude Konan a také šéf Zvučné Yakushi Kabuto dva "velmi problematičtí" lidé dalo by se říct. Tedy otázkou je, jestli Kabuta lze "ještě" nazývat člověkem, podle toho co víte, tak svého "mistra" Orochimara překonal v naprosto všech ohledech v jakých mohl. Co se cesty týče, tak ta vám utíká poklidně - do Iwagakure jsou to dva dny cesty - takže není důvod jí více popisovat. Na hranicích Tsuchi no Kuni (Země Země) jste byli bez kontrol či jakýchkoliv větších cavyků vpuštěni dál a do Iwy jste dorazili druhý den cesty odpoledne, přičemž jednání začne až ráno druhého dne. Onoki - Sandaime Tsuchikage - vás "přivítal" svým osobitým způsobem - vypadá, že je z vaší návštěvy nadšený asi tolik, jako může být člověk nadšený z "osiny v prdeli" - trošku překvapivé na to, že to byl on, kdo tento sraz vymyslel. K Yamatovi se choval poměrně neutrálně, Hinatě dokonce vysekl menší poklonu (nejspíš kvůli proslulosti klanu Hyuuga), ale k Narutovi se choval jako... no... neřekl nic "špatného", to rozhodně ne... ale nedá se určit zda se díval "skrze něho" nebo jestli mluvil "dostatečně sarkasticky", když mu říkal: "Vřele vás tu vítám Hokage-dono." Zkrátka je zjevné, že i přes snahu o maximálně neutrální vystupování tento člověk Naruta nemá ani za mák v lásce bůhví proč. Jako ano... Iwa a Konoha spolu v minulosti válčili - to je pravda - ale Naruto se s Onokim doposud nikdy nestřetl. Na druhou stranu - je známo, že Onoki bojoval s Narutovým otcem Minatem a oba se málem přitom zabili. Onoki je chtěl oba (sebe i Minata) odpařit jintonem a poslat na věčnost, ale Minato mu zdrhl Hiraishinem, takže mu to nevyšlo - tehdy za III. války shinobi. Možná je ale taky dost dělá to, že je Onoki zkrátka nevrlý stařec, kterého bolí záda a klouby a tak je nepříjemný skoro na každého. I když tedy přijetí nebylo zrovna nejvřelejší, tak ubytování je přímo skvělé. Tsuchikage je vynikající hostitel a byly vám vyhrazeny pokoje přímo v jeho paláci. Jídlo i pití máte co hrdlo ráčí a zadarmo samozřejmě (v restauraci pod palácem mají Non-stop otevřeno, a kdykoliv vám uvaří) a Naruto s Hinatou mohou hlavně ocenit společný pokoj (bez Yamata, který je ve vedlejším), takže mají konečně trochu soukromí.

Co se možností co dnes dělat týče, tak je teoreticky možné se jít projít a zkusit si poklábosit s delegacemi z jiných zemí.
 
Vypravěč - 18. června 2011 20:00
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
UCHIHA SASUKE:

Konan si tě vyslechla a pak jen při zmínce o slabině Shisuiova dojutsu trochu překvapeně zamrkala: Myslela jsem, že se nedá nijak rozpoznat... nicméně... nic to nemění na Shisuiově misi, aspoň zatím ne. Poté se rozhovor skončil a Konan odešla do svých "komnat" a ty zase do "svých" - buď můžeš přespat zde v Deštné v prostorech, které ti Konan vyhradila, nebo jít do své dimenze. V podstatě je to jedno.

CELÁ AKATSUKI:

Společně jste ve trojicích vyrazili na sraz na vládců vesnic. Jste rozděleni následovně:

Deštná: Konan, Kisame a Sasuke Uchiha
Zvučná: Kabuto, Kimimaro a Juugo
Travní: Karin, Suigetsu a Yahiko jr.


Cestujete ovšem společně, takže Karin, Juugo, Suigetsu ale i Sasuke jsou opět po dlouhých 2 letech na stejném místě. Naposledy jste se viděli při Sasukeho pokusu o srovnání Konohy se zemí, kde se na ostatní členy Taky postupně všechny vykašlal (ovšem nikoho narozdíl od mangy nepropíchl) a zatímco Sasuke si po neúspěchu své "akce" zmizel vklidu do své dimenze, tak Suigetsu, Karin a Juugo se museli složitě probít ven a útect desítkám ANBU. Tehdy právě tito tři předvedli excelentní teamwork, protože kdyby ho nepředvedli, tak by tu dnes nebyli. Kabuto se celou cestu mírně usmívá a občas "mlsně" pohlédne na Sasukeho, ne Kabuto se ještě nevzdal šance na to, že získá jeho tělo... nebo možná ano, ale pak teda dost okatě provokuje. Konan si vzala po cestě v jednu chvíli Kisameho blíž k sobě a udělila mu pár instrukcí pro nadcházející sraz: Kisame, pokud by se stalo cokoliv, tak se postarej o Yahika a doprav ho zpátky do Deštné za každou cenu. O mě si starost nedělej a dávej si pozor na Sasukeho Uchihu... je dost možné, že se o něco pokusí - pokud tam dojde k potyčce, kterou vyvolá on, tak to není náš problém. Jestli dost velký blázen na to, aby zase pokoušel své štěstí, tak ho v tom nechám. (Toto přirozeně ostatní po cestě neslyšeli.)

Poté co jste dorazili na místo vás přivítal Onoki, na Konan se usmál, na Karin o něco méně a ke Kabuto se usmál na něj tak, že Onoki bezděky trochu couvl. Ne Sasuke, ale Kabuto je zde asi považován hostitelem za největší možnou hrozbu. Dostali jste všichni dobré pokoje v paláci Tsuchikageho, rozhodně si na ubytování nelze stěžovat. Ostatní delegace jsou na tom nejspíš stejně. Stravovat se zdarma můžete v non-stop restauračce pod palácem Tsuchikageho. Jinak dnes není co na práci. Delegace z ostatních zemí jste zatím nepotkali, ale vzhledem k "obecné nudě" můžete čistě teoreticky zkusit nějaké rozhovory "před samotným jednáním" navázat.
 
Haruno Sakura - 18. června 2011 20:16
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Kdo si hraje nezlobí... zbývá jen otázka, co všechno je "hra"

Tak se dám pilně do práce. Zpočátku to nejde vůbec, ale za to částečně může fakt, že se tu tak snadno neorientuju, což se ale později zlepší, a ani tak to není nejlepší. Vytvářím všemožné kombinace a vzorky, aby bylo "z čeho vybírat". Ale je to nic moc. Dobře, pozitivum - jestli to zpočátku nešlo "vůbec", potom to nejde "skoro vůbec", což už je postup, ale jestli to takhle půjde dál, tak nehledě na to, jak jsem se hnala, abych tu byla brzo, nemám zas až tak velkou šanci to stihnout. Při skromném odhadu je to tak padesát na padesát, jestli to vyjde. To abych skoro skočila za Ken'ichim a zručně se pokusila vzít mu naději, kterou jsem mu před chvilkou darovala, nebo se o to aspoň snažila.
Sice nejsem ze zásady dříč, na to nemám, ale když jde o život, tak se neznám, a proto pracuju co nejdéle, tak dlouho, až jsem nejprve ztrácela vůli cokoliv dělat, později mžourala, a nakonec už jen zívala, rozdělala další sérii testů, a jakž takž při smyslech se odpotácela uklidit se na noc do blízkého křesla. Tedy, kdo ví, co je za denní dobu. Ale spát taky někdy musím, to se holt nedá nic dělat, pořád jsem člověk, i když život bych ráda zachránila.
Ignorujíc fakt, že spát v laborce není příliš bezpečné, nakonec spím právě snad v jediném křesle, to se tady nachází. Kdyby se cokoliv stalo, kdybych náhodou zjistila, že jsem náměsíčná, nebo kdybych o tom nevěděla, ale byl ze mě vlkodlak, a vylila bych na sebe či vypila všechny ty látky, co tu jsou, jsem už dávno mrtvá. Ale na druhou stranu, nebuďme paranoidní, no ne? Tohle není pravá mise, kde hrozí nebezpečí na každém kroku, jediný, komu tady hrozí opravdové nebezpečí je Ken'ichi, já ne... po chvíli usnu spánkem jako když do vody hodí, přičemž předtím nestačím ani mít klasický "usínací proces" v podobě myšlenek, které se zvolna ponoří v hluboký spánek.

To, že je ráno... se dá pochopit relativně snadno. Ne, že by se mi zdál nějaký sen, který bych si pamatovala, a tohle bylo naprosto jiné, ale rozhodně ve chvíli, kdy procitnu, a uvědomím si značné nepohodlí spánku na křesle, si jsem jistá, že už jsem vzhůru.
Ksó... Se značně pokleslou náladou se vyzvednu z křesla, zjišťujíc, že sice už neusínám ve stoje, ale jinak ten spánek moc nepomohl, páč unavená jsem pořád a teď navíc rozlámaná, bok mám přeležený a bolí mě za krkem, jak jsem ho měla v "lehce" nepřirozené poloze vykroucený nějakým... no, řekněme, že nepohodlným směrem. S únavou se smířím celkem jasně, to mi došlo, že když jsem ochotná pracovat takhle přes míru, prostě BUDU unavená, ale naštěstí nedělám tak namáhavou činnost, že by to na práci mělo vliv. Leda až pak půjde o samotné odstraňování nádorů, tam by to mohl být problém, ale na druhou stranu, nemůžu si být jistá, jestli se k tomu vůbec dostanu, a pak, pokud ano, tak se nadopuju tolika prášky, abych to zvládla, i kdybych z toho pak měla mít otravu.
Zdržím se bolestného zaskučení, když se pokusím pohybem těla protáhnout, ale k umyvadlu, abych se opkusila vzpamatovat trochou studené vody, se šinu jak osmdesátiletá babička v důchodu, a to ještě ne-ninja babička. Nebo se tak moje tělo aspoň cítí. Pro příště musím jít a někomu si říct o pořádnou postel, jinak z toho léčení dohromady nic moc nebude, protože pak si bloknu krk, nebo tak něco, a ačkoliv umím vyléčit leccos, no, nakonec by s takovým nepohodlným a nekvalitním spánek z toho léčení nic moc nebylo.
A když se vrátím... čeká na mě "milé" překvápko v podobě jakéhosi mladíka, který se mi přehrabuje v mém výzkumu - tedy prohlíží vzorky po mikroskopem, a buď tomu fakt rozumí, nebo se tak jenom tváří. Každopádně z návštěvy nezvaného hosta ztuhnu na místě, hledíc na něj s trochou fascinace nad tím, jak je sakra možné, že takový člověk se mi může hnípat ve věcech, a co tu proboha dělá, tím spíš, pokud tomu rozumí.
Paralyzuje mě to natolik, že stačí promluvit první. Začíná ve mě sílit pocit, že je nějakej drzej, ne? Přijde si sem, jako by nic, kontroluje to, tváří se jako king... asi za to může i moje nevalná nálada z důvodu špatného spánku. Už už se nadechuju, abych mu to pěkně vytmavila, co si jako myslí, že tu dělá, ale pak si uvědomím, že on vlastně říká dost podstatné informace. Jestli jsou jeho výsledky objektivní, udělal za mě asi dvě a půl hodiny práce, když to všechno roztřídil... přičemž jako dobré vzorky toho moc není. S tím ze mě to nechápavé rozhořčení vyprchá, asi jsem moc unavená, ale z nějakého důvodu věřím, že jeho závěry mohou být správné. A o to zvědavější sem, když začne ospravedlňovat svou přítomnost.
Stále se ale nezmůžu na slovo, když se mi představí, žádné podezření samozřejmě nepojmu, jen mám pocit, že je to stále nějaké drzé, ale že by nepřítel? Ne, ani mě nenapadne, prostě mi tohle nepřipadá jako ten typ mise, kde bych se něčeho takového měla bát, a tak se o takové věci nestarám. Ach ta moje naivita.
Proto nepromluvím, když se představí, spíš si ho víc prohlížím. Je to celkem hezoun, ale nebýt poměrně slušivého oblečení tak prohlásím, že se nám tu sem bez dovolení vloupal nějakej bezďák, kterej navíc žije v nějaké díře, místo toho, aby si prostě kecl na ulici. Zvláštní, nějakej nadanej na to, že vylezl bůh ví odkud...
Stále jako ve snu bez hnutí sleduju, jak jeho ruka zabloudí k pilulkám. Jasně, že je znám. Serotonin. Vzato kolem a kolem funguje jako antidepresivum - respektive, léčí lidi, kteří ho mají nedostatek, a tak těmi depresemi trpí. Vytřeštím oči, když vidím, s jakou samozřejmostí si jich bere tak velké množství. Nejen, že vypadá dost... jako by žil ve špatných životních podmínkách, řekněme... ale taky ještě bere tolik léků, že dle mého skromného odhadu by takhle neměl daleko na psychiatrii? Pane bože, kdo to je, ten Hōku?
Když mě ale směle ujistí, že je lékař, odevzdaně v duchu pokrčím rameny. No co, mám teď dost starostí s léčením Ken'ichiho a není čas starat se o nějakého Hōkua, který má zřejmě "nějaký" problém. Pomocná síla. Takže tu mají mediky. Proč potom zatraceně čekali na mě? On se v té práci zjevně vyzná. Zakroutím hlavou a vezmu si od něj pověření a kartu, obojí přejedu pohledem, a pověření i celkem důkladně, možná je zkušený, ale nehodlám tu vedle sebe mít nějakého šíleného pouličního... někoho... který si to celé sepsal sám. Medik A úrovně? O úroveň níž jak já, ačkoliv já to víceméně nikde napsáno nemám, ve vesnici se stejně většinou léčení neúčastním, když dělám sekretářku, jen pokud jde o zvlášť komplikované případy. Ale úroveň nic neznamená. Kord v léčení ne.
Na VEČEŘI? Jak dlouho jsem sakra spala?! Stále jsem nic neřekla, ale moje obočí překvapeně vystřelí vzhůru, když se dozvím tento údaj ohledně denní doby. Tak smysl by to vlastně i dávalo, ale to, že jsem prospala den, už tak přívětivě nezní. Na druhou stranu, třináct hodin spánku na dva dny... je nic moc, protože to byl velmi nekvalitní spánek.
Zdá se, že se chce "kamarádit", nebo je prostě jenom zdvořilý. Tak či onak mi je ta pozvánka celkem vhod, a vlastně je mi fuk, že tam půjdu zrovna s ním, ať má jakákoliv tajemství, hlavně ohledně těch léků, koneckonců, stejně máme spolupracovat, takže... "Ne, určitě to není troufalost, ráda půjdu," potlačím unavené povzdechnutí. Pro jistotu si ještě před zrcadlem rychle upravím vlasy a oblečení, ať taky nevypadám na první pohled jak holka bůh ví odkud, ačkoliv únava nejspíš znát bude, a vyrazím s Hōkuem k té restauraci, přičemž se jím nechávám vést.
Přijde mi zbytečné, aby zavládlo úplné ticho, či aby se snažil konverzovat jen on, a proto promluvím. "Vy..." oslovím ho zdvořile vykáním stejně jako předtím on mě. Ano, asi bych mu mohla tykat, nebo mu to nabídnout, kdybych chtěla, koneckonců mu teď technicky vzato dělám nadřízenou, ale pak, když si ho prohlédnu znovu, si uvědomím, že musí být o něco starší jak já, a proto se toho radši zdržím. Radši to nechám na něj, nebo si budeme vykat, to je fuk, stejně jsme tu jen kvůli práci. "Vím, že vás poslal daimyo, jako podpůrnou sílu, to jste říkal, ale kde jste se tu vzal, myslím v Otafuku Gai? Nemáte vůbec špatnou kvalifikaci a vyznáte se, tak je mi divné, že pokud tu jste již jistou dobu, tak jste nezapočal s léčbou Ken'ichiho - sama... určitě by mu to pomohlo víc, než když ho všichni jenom sledovali, nebo se o něj starali ne-ninjové." Není to jen konverzační otázka, vlastně mě to i zajímá. Jestli tu je již nějakou dobu, proč by zatraceně nemohl už dříve započít s léčbou, takže teď už by bylo něco hotovo a nebylo by to všechno tak hrr na poslední chvíli?
 
Yamato (Tenzō) - 18. června 2011 20:25
644pxyamato7220.jpg
Cesta na sraz-> cílová destinace

Ráno jsem vstal velmi brzy. Po klasické návštěvě koupelny a kuchyně jsem byl připraven na cestu. Posnídal jsem lehce a oblečen do klasické uniformy,přes sebe bílo-červený plášť , s maskou ANBU na rameni, s menším ruksakem na zádech, jsem opustil můj dům. Minimálně pár dní se sem nevrátím.
Jak já jsem rád, že se konečně zas vypravím na misi. To papírování by mě zabilo.
Zamířím k bráně z Listové, jsem zde jako první a tak počkám na Naruta a Hinatu.
Když příjdou, tak jim mávnu.
"Dobré jitro." Pozdravím je a usměju se.
Zanedlouho už jsme pár kilometrů od vesnici a míříme do Země Země.
Když si vzpomenu na to, co jsem slyšel o Tsuchikagem, tak vím, že je to starý mrzout, který si kdysi údajně najímal Akatsuki, mimo jiné byl Deidara z Iwagakure. Starý Onoki snad přežije všechny. Jeho věk je obdivuhodný, ale jeho síla už nebude taková jaká bývala.

Když překročíme hranice Země Země, tak to do vesnice už není tak daleko. Celou cestu dobře sleduji okolí, kdyby náhodou, přeci jen jsem ochrankou Hokage.
Dorazíme do vesnice a kdo jiný, než sám Onoki nás přivítá.
"Zdravím Vás Tsuchikage-sama. Jmenuji se Yamato." Ze slušnosti se mu představím, zbytečně, protože je mu to volný.
Jeho nadšení bylo ohromné, jeho pověst mrzouta se potrvdila.
Nejvíce ho asi zaujala Hinata, možná kvůli vzhledu, spíš kvůli jejímu Byakuganu. Ironie z něj přímo sršela.

Na stranu druhou se musí nechat jeho pohostinost. Nedivil bych se kdyby to bylo jen kvůli etiketě, aby se neřeklo, tak či onak je naše ubytování luxusní. Jsme ubytováni v jeho rezidenci. Naruto a Hinata dostali společný pokoj a já jednolůžák. Bude to tak lepší kvůli jejich soukromí a Hinata bude Naruta mimo jiné i hlídat. Navíc jsem o pokoj vedle, takže budu pořád nablízku. Ale nemyslím si, že by Narutovi hrozilo nějaké nebezpečí ještě než setkání započne.

Nyní jsme dostali "volno". Nejprve mne napadne zajít za ostatními zástupci, ale to chvilku počká. Rád bych okusil něco z místní kuchyně a trochou saké bych taktéž nepohrnul a proto se nejdřív vydám do restaurace.
Má peněženka je o pěknou sumičku lehčí, za to já jsem plný.
Po vydatném obědě se vydám na obchůzku po vesnici a pak se vrátím do rezidence. Rád bych narazil na někoho z "nepřátelské"strany. Například na někoho z Akatsuki. Ale asi bych se musel krapet ovládat. Jsem si však plně vědom, že musím ke všemu přistupovat velmi diplomaticky, nebudeme si nic nalhávat, válka je na spadnutí a proto je třeba jednat v rukavičkách, s maximální obezřetností.
A já nejsem žádný amatér. Procházím se po rezidenci, pouze v uniformě s maskou na rameni, plášť zůstal pověšen v pokoji.
Tak na koho tu narazíš Tenzo?
 
Vypravěč - 18. června 2011 20:51
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Tenten - mise typu A? Nůůůda... nebo ne?

Cesta trvala přibližně den a krom závodu mezi Leem a Gaiem o to, kdo doběhne rychleji k "támhletomukopcinahorizontukterejsicenenínašímsměremalestojízatositamudělatvýletprotožetojesíla
mládí" se nic zas až tak vyloženě hrozného nedělo. Neji jde se stoickým klidem jako vždy a nemluví a ty se momentálně vidíš někde pryč... kdekoliv... ale hlavně daleko od Gaie, Leeho a jejich "síly mládí". Neji jen v jeden moment (zrovna když Lee a Gai kvůli "síle mládí" přepadli kolemjdoucího medvěda... chudák zvíře) jen utrousil: "Namísto síly mládí, byste už měl začít trénovat sílu stáří Gai-sensei...", čímž si vysloužil řadu protestů od Leeho a pohrdlivý úšklebek od Gaie, který jen prohlásil: "Zelená šelma nestárne, to si pamatuj Neji!" načež Lee si tento citát zuřivě zapsal do notýsku a zcela afektovaně vykřikl: "Vy jste tak moudrý Gai-sensei. Následovalo objetí těchto dvou "šelem", které spíše připomínají módní barbary a klasické "Gai-sensei! Lee!" z jejich úst.

No každopádně jste navečer dorazili na místo - do pevnosti "Himeji-shiro":



Jde o starou pevnost vybudovanou feudálním pánem, kterou nyní střeží konožští shinobi ve spolupráci s vojáky feudálního pána. Zde jste se ubytovali a Gai se načas vytratil k veliteli pevnosti, od kterého odešel s "pravda skvělým rozkazem". "Týme... připravte se... máme rozdaný úkol, dnes přes noc jsem pro nás urval skvělou misi. Budeme v noci hlídat 30km dlouhý úsek hranice nedaleko odtud! Bude to vynikající zkouška našich znalostí a odrazíme každého nepřítele, který bude dost pošetilý na to, aby si to s námi rozdal. A teď týme... pozdrav! Oh ano... mohli jste spát v pevnosti a odpočinout si a přijmout nějaký úkol zítra přes den... ale to by nebyl Gai, aby vám nezaručil, že budete mít noční misi, kdesi v hraničních lesích a do toho.... začalo pršet. Takže to vypadá na pěknou prolijákovanou noc, kdesi "v prdeli" u hranic. A do toho Gai a jeho super pozdrav.... Neji si vysloužil předlouhé "Mrrrrrr... Hmrrrrr.... Hmrrrrrrrrrrr...." od Gaie za to, že se nechtěl přidat, ale tak tohle je rutina s tímhle praštěným týmem.
 
Tenten - 18. června 2011 21:11
tenten32242.jpg
Gai a Lee pohromadě aneb "síla mládí" útočí!

Při závodu mezi Gaiem a Leeem jsem jen zavrtěla hlavou. "Možná bychom na ty dva blázny měli počkat, Neji," navrhnu, zastavím se a sednu si na zem. Ach jo, proč jsem nemohla zůstat v Konoze a trénovat? Nebo někam jít? Nebo... cokoliv, jen ne pořád koukat na to, jak Lee a Gai v něčem závodí, pomyslím si a zatvářím se nešťastně. Když se Lee s Gaiem vrátí, konečně můžeme vyrazit. Aspoň že Neji je zticha, pomyslím si a jdu dál.
Tahle jakž-takž pohoda ale trvá zhruba pět minut - než se Lee a Gai kvůli té jejich pitomé "síle mládí" rozhodnou pustit do medvěda, co mírumilovně vybírá včelí úl. Už se rozhodně neovládnu a vydám tiché, útrpné zaúpění. Tyhle dva by opravdu měli někam zavřít, ať si někde v tichu dokazují sílu mládí, a ať tím neotravují ostatní! pomyslím si už trochu navztekaně. "Nechte toho, chováte se jak malí! A vy byste už mohl mít rozum, Gai-sensei!" vykřiknu, když už mě to přestává bavit.
Po mně utrousí Neji poznámku o tom, že Gai už by si měl trénovat spíš sílu stáří, mám co dělat, abych nevyprskla smíchy. Hm, je to fakt, Gai-sensei při své skoro čtyřicítce už by se taky měl krotit.
Zelená šelma nikdy nestárne? No nazdar, to zase bude proslov o Gaiově dokonalosti od Leeho... No jo, už je to tady. Gai a moudrý? To je skoro jako Lee a přeborník v genjutsu nebo temperamentní Hinata! Ježkovy oči, tady se opravdu nedá vydržet.
Zbytek cesty už naštěstí Lee s Gaiem neblbnou až na pár moudrostí, které během putování Gai sdělí Leemu, a tak - celkem šťastně a ani ne moc vyčerpaně - dorážíme do pevnosti Himeji-shiro.
Když Gai odešel k veliteli pevnosti, oddychla jsem si. Aspoň na chvilku bude klid... Když se ale vrátil s rozkazem, úsměv na rtech mi povadl. No jistě, Gai a jeho úžasná schopnost nás stoprocentně potěšit! Noční mise, bezva! Aspoň kdyby se na to netvářil tak nadšeně! No to bude teda super. Samozřejmě, mohla jsem se aspoň umýt a lehnout si do postele, abych si odpočinula po celém dni chůze, ale ne, Gai-sensei musí vymyslet bezvadnou noční misi! A teď ještě k tomu Gaiův úžasný pozdrav. No bezva. To bude zase mise...
 
Vypravěč - 18. června 2011 21:16
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Yamato - procházka a setkání s "dvojčetem":

Jídlo bylo vpravdě vynikající a krátce po něm jsi poměrně klidně vyrazil na obhlídku. Všiml sis několika málo ANBU Iwy, kteří dohlížejí na bezpečnost... nepochybuješ o tom, že Tsuchikage má tady nejspíš celou svou elitní armádu, aby byl připraven kdykoliv zasáhnout v případě, že by se znepřátelené strany "pustili do boje" na jeho půdě. Rozhodně na bezpečnost tu nezapomněli a uvědomují si fakt, že jednání mezi Akatsuki a dalšími vesnicemi mohou být "krajně obtížná" a tak trochu "třaskavá". Ty jsi se každopádně procházel hledajíc "někoho" z jiných delegací a nejlépe někoho z delegací z vesnic, které nejsou zrovna vaši kamarádi. Hledal jsi až jsi našel... na jedné terase v paláci jsi objevil 20ti letého mladíka s oranžovými vlasy jak pozoruje okolní hory kolem vesnice a postřehl jsi jak si sám pro sebe řekl: Tady bych se dokázal udržet v klidu..., kolem něj (i na něm) sedí několik menších ptáčků, kteří ho štěbetáním upozornili na tvou přítomnost. Následně se na tebe otočil a ne... není pochyb. Muž, který stojí proti tobě, není nikdo jiný než "Bipolární Juugo" v současnosti příslušník Kabutovi Skryté Zvučné.

Stojíte proti sobě v uctivé vzdálenosti a ani jeden z vás nic neříká. V obličejích se vám nedá vyčíst vůbec nic. Vlastně jste si dost podobní... alespoň osudem, ty i Juugo jste byli pokusnými králíky Orochimara. On kvůli enzymu pro prokletou pečeť (vlastně Juugo je ztělesnění prokleté pečetě) a ty kvůli Orochimarovým pokusům s mokutonem na které doplatilo 59 ze 60ti dětí svým životem. Dodnes je pro tebe těžko uvěřitelné, že jsi vůbec přežil... možná ti to přijde trochu "blbé" k těm ostatním 59 obětem, kteří to štěstí neměli... ale to je jen občasný a chvilkový pocit. Juugo nakonec promluvil: Mokuton no Yamato..., pokud hledáte Kabuta, tak ten zde není, jedná o čemsi s Tsuchikagem... Juugo tě nepřestává sledovat a zůstává ve střehu. Kdyby došlo mezi vámi na boj, tak by to byl klasický souboj "jemné manipulace" (ty) a "hrubé síly" (on). Obvykle jemná manipulace (zejména díky vyšší inteligenci uživatele) vítězí nad hrubou silou, ale tohle je trošku jiné. Zaprvé Juugo není šílenec v pravém slova smyslu, podle toho co víte ze zpráv ANBU tak zabíjení nesnáší a vlastně nikdy nechtěl být (narozdíl třeba od tebe) ninjou a zadruhé... jeho síla tu tvou převyšuje o několik tříd. Tenhle týpek by si to dost možná dokázal rozdat "na hrubou sílu" i s legendami typu Raikage či Tsunade. Říká se, že když dostane záchvat šílenství, tak "projde násilím" i skrz zeď. Trhá železné řetězy a s vězeňskou koulí běhá jakoby nic... ale teď naštěstí je v klidu.
 
Vypravěč - 18. června 2011 21:51
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
SHIKA-TEMA-IKI

Shikamaru je viditelně momentálně plný odhodlání Hidana znovu "zahrabat" ať to stojí co to stojí. Není sice přitom tolik hlučný jako Naruto, ale tichý vztek už jen při pomyšlení na slovo "Hidan" z něj přímo čiší. Každopádně po zadání mise jste vyšli ven a Shikamaru jen řekl (už venku): Připravíme se na misi, za hodinu vyrážíme. Sejdeme se před hlavní branou. Zatímco Ikito a Temari šli k sobě domů se plně připravit, tak Shikamaru si odskočil na hřbitov k Asumovu hrobu. Tahle mise pro něj není vůbec jednoduchá - psychicky. Každopádně za hodinu jste se již připravení sešli před branou a vyrazili jste směr země Horkých pramenů. Cesta proběhla bez obtíží (trvala asi den) a navečer jste se ubytovali v jednom hostinci asi 30 kilometrů od místa, kde má být onen Hidanův klášter (tedy pokud jsou informace správné, což někdy nejsou). Ikito má v hostinci vlastní pokoj a Shikamaru s Temari zase svůj společný. Temari si může povšimnout, že její miláček je od chvíle, kdy se dozvěděl o Hidanovi dost "nesvůj" jakoby napnutý a podrážděný.

Ikito je v této misi "ucho", které by zde správně nemělo vůbec co dělat a představa, že se možná utká s S-rank zločincem a jeho noshledy je pro ní ... no dost drsná. Šance na přežití v takovém souboji si dokáže spočítat sama (nula celá nula velké H) a doufat, že jí Temari a Shikamaru ochrání když dojde na boj je asi tak jediné co může. Naštěstí - pokud vše půjde dobře, tak může spoléhat na to, že se k Hidanovi nepřiblíží víc jak na 250-350 metrů (dosah jejího byakuganu), takže by snad na boj nemuselo dojít. Ostatně náplní mise je přeci jen pozorování. Každopádně usnout bude teď setsakramentská fuška.
 
Vypravěč - 18. června 2011 22:16
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Haruno Sakura - na večeři s "Hōkuem":

Vyrazili jste do města do nejbližší restaurace, kterou vybral "Hōku" a ty jsi se již po cestě pokusila o konverzaci. "Hōku" si tě vyslechl s výrazem, který bys normálně označila za "předstíraný zájem", nicméně v jeho případě máš spíše pocit, že se jedná o "skutečný zájem zastřený nehoráznou únavou". Skoro to vypadalo jako by byl poněkud apatický. Každopádně poté co jsi skončila, tak ti "Hōku" odpověděl poměrně přátelsky. Nebo se o přátelský tón aspoň hodně snažil: Nemohl jsem léčit Ken´ichiho, protože jsem dorazil téměř současně s vámi. Původně jsem vůbec netušil, že budu váš podřízený, měl jsem příkaz vyléčit Ken´ichiho od feudálního pána. Zdá se, že se se svou chotí nepohodli na přivolali současně jak mě, tak vás. Což mi ovšem nijak nevadí... pracovat pod někým, kdo se učil u Tsunade Senju je pro mě "v podstatě" čest. V téhle části jeho mluvy tě zarazily dvě věci... zaprvé zdůrazňuje (byť jen nepatrně) slovíčko "Senju" za Tsunadeniným jménem (jinak je Tsunade prostě známá jen jako Tsunade) a zadruhé ono v "podstatě" trochu znejisťuje tvůj konverzační smysl, protože si nejsi jistá zda-li to má být poklona, že je pro něj čest pracovat pod někým, kdo studoval u Tsunade, nebo je to spíš odfrknutí, že musí pracovat pod někým kdo se učil u Tsunade a ono "v podstatě" znamená něco jako: "Tsunade byla kráva, ale "v podstatě" musí pro mě být čest pod vámi sloužit, protože "v podstatě" to byla (prý a možná) nejlepší lékařka všech dob." Kažodpádně po odmlce "Hōku" pokračoval: A co se míst odkud jsem "vylezl" týče... no... v podstatě jsem se teď nějaký čas pohyboval po shinobi světě v doprovodu jednoho shinobiho a vlastně se dá říct, že jsem "v podstatě" (opět ono slovíčko) tak trochu turista. Jinak..., teď se jeho doposud poněkud apatický výraz změnil na chladný, tvrdší a poměrně i odhodlaný. ...nenechte se zaskočit mým vzhledem. Můj zdravotní stav nebude mít vliv na můj pracovní výkon. Za to vám ručím... ostatně vám budu jen pomáhat s testováním a budu dělat práce, které jsou založené jen na nekonečném opakování jednoho úkonu... (Nejspíš myslí nekonečné testování látek atp... prostě rutinní práce.) Tedy pokud samozřejmě neřeknete jinak...

Zatímco jste mluvili, tak jste došli až k oné restauraci a po usazení na předzahrádce se k vám poměrně rychle dostavil číšník a podal vám jídelní lístky, "Hōku" do něj jen nahlédl a pak řekl: Sklenici vody, zelný salát se zálivkou a čtvrtku tady tohoto sýra. Takže ano - to by byla záhada jeho nízké váhy - nejspíš trpí mimo depresí ještě nechutenstvím a to nejde ani o relativně malé množství jídla, které si objednal, ale hlavně o způsob jakým se podíval do lístku. Jako by jeho pohled říkal: "Sakra... zase musím jíst... a proč sakra? No tak si vezmu to nejmenší co tu mají." Začínáš vážně pochybovat o tom, že tě sem pozval aby se sám najedl - ne to určitě ne. I když očima pozoruješ položky v jídelním lístku, tak tvůj lékařský mozek (někdy pěkně otravná věc) pozvolna stanovuje "Hōkuovu" diagnózu. Nechutenství, apatie, nedostatek spánku a deprese... a to nejspíš hodně pořádné, na úrovni množství serotoninu, jaké si sám "předepsal" by ses vůbec nedivila, kdyby trpěl nočními můrami, migrénami a dalšími "samými lepšími" věcmi. Tohle vypadá, že tvůj "kolega" trpí něčím hodně závažným... duševní choroba je to nepochybně. Ale na druhou stranu... odkdy blázni ví, že jsou blázni? Ne... takhle jednoduché to nebude. "Hōku" je možná zralý na psychiatrii, ale moc dobře si svůj stav uvědomuje a dělá jen tolik "aby přežíval"... jo to ti z toho zatím vychází. Jí jen tolik aby přežil, dávkuje se serotoninem, aby se nesesypal v depresivním stavu na zem a nevyblil svou něčím postiženou dušičku na zem. Mohlo by to být cokoliv... trochu to připomíná post-traumatický šok... ale v chronické podobě. Nebo nějaká psychóza, která vzešla ze špatný podmínek, ve kterých žil a časem vyrostla do obludných rozměrů... a nebo prostě schizofrenie (ale na tu lze svést prakticky všechno, takže to je dost nejednoznačné). Každopádně číšník čeká na tvou objednávku.
 
Yamato (Tenzō) - 18. června 2011 22:46
644pxyamato7220.jpg
Setkání s "bratrem"

Prošel jsem rezidenci a jediný na koho jsem narazil byl...Bipolární Juugo.
Zastavil jsem se kousek od něj, na terase. Nějakou chvíli na sebe hledíme.
Když se nad tím tak zamyslím, jsme vlastně bratři, tedy z jistého pohledu. Za to, co jsme "vděčíme" našemu "otci" Orochimarovi. Oba jsme získali vyjímečné schopnosti, já byl jako jediný schopen přijmout DNA Senju Hashirami a Juugův metabolismus se přizpůsobil látce, která u něj vytvořila pravou prokletou pečeť. On je jediný, kdo má pravou pečeť.
Ačkoliv bych se nedivil, kdyby Yakushi Kabuto prováděl něco podobného jako jeho mentor.
"Bipolární Juugo...poprvé co se setkáváme...dva výsledky pokusů jedné osoby." Zní to krutě, ale je to tak.
Naše schopnosti jsou opačné. Moje mistrovská manipulace a jeho extrémně brutální síla.
Říká se, že jeho síla se dá srovnávat se silou A-sama nebo Tsunade-sama.

"Předpokládám, že Kabuto chce získat podporu Onoki-sama." Jako by to bylo těžké, on Listovou nemá v lásce. Dle pověstného souboje Onokiho a Minata.
"Jak se vám líbí Iwa?" Zeptám se zdvořile a popojdu k zábradlí.
Něco uvnitř mě nutí chovat se k němu slušně. Jako by byl z rodiny. Ovšem, kdyby došlo na boj, tak bych neváhal, o tom není pochyb. A byl by to lítý boj.
"Měl byste zvážit návštěvu místní restaurace, vaří opravdu skvostně." Doporučím mu.
Prakticky vzato jsme nepřátelé, protože slouží Kabutovi, ale na Summitu člověk musí zachovat neutralitu, dokud se nějak nerozhodne.
 
Haruno Sakura - 18. června 2011 23:24
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Na večeři - aneb myšlenkový pochod jednoho super-lékařského mozku

Občas není tak úplně na škodu mít neodbytnou schopnost jakés takés empatie. Kolikrát mě to spíš pronásleduje, když si uvědomuju, co všechno někteří lidé mohou prožívat, a až se musím skoro občas zastydět, že já nic takového neznám, neuvědomuju si to, prostě že někdo se má tak špatně, kdežto já mám tak pohodový život... ale tady se to hodí. Aspoň nemám šanci si jeho výraz zaměnit za klasické předstírání zájmu. Obecně se tváří dost apaticky, skoro bych myslela, že za to může... no, něco s těmi léky, co si bral, ať už jejich nedostatek nebo právě naopak, tolik se mi nad tím uvažovat nechce.
Takže je považován feudálním pánem za tolik schopného, jako jsem já sama, protože on zavolal jeho, kdežto madam Shijimi mě... nebo tedy Tsunade - sama, přeneseno mě. Ale nakonec z něj udělali mého podřízeného. Zdůraznil Senju. Buď jí na rozdíl od všech primárně bere jako vnučku Prvního, a nebo ví něco, co já jsem se dozvěděla až dnes. A to jeho "v podstatě" mě taky celkem mate. Má to být jen slovní obrat a v podstatě neznamená nic důležitého, tedy je z toho potěšen? Nebo je to ironické a pochybovačně "v podstatě", které jen tak prohodil? U něj nikdo neví, snaží se sice mluvit přátelsky, a tady zase nepředpokládám, že by ten tón předstíral, ale pokud jde o Tsunade, kdo ví, jak to vlastně myslel, či jaký na ni má vlastní názor... ale co, je to fuk, mě osobně moc nezáleží na tom, jestli je to pro něj čest či ne či co.
Následná odpověď o tom, odkud se nám to vykulil, je taky dost vyhýbavá. Předpokládám, že mluví pravdu, když už to bere takovou kličkou, ale nic moc se z toho zjistit nedá... "v doprovodu jednoho shinobiho", hm. Ale zajímalo by mě, jak to, že o něm daimyo slyšel... pokud se jenom tak někde potuloval po zemi, a nepatří k žádné vesnici, což, jak říká, asi tak úplně ne, tak nejspíš musel dokázat lékařsky něco, co ho proslavilo...
A pak se dočkám odhodlaného "téměřažslibu" že ať už to s ním je jakkoliv, všechno bude zvládat tak, jak má. No, s tou rutinní prací má nejspíš pravdu, leda, že by dostal nějaký nápad, jak vyřešit nějaký z dílčích úkolů, které potkáme, ale mezitím... holt jen rutina a rutina.
Přikývnu, jako že rozumím. "Věřím tomu, Hōku - san, že to zvládnete," uklidním ho ohledně svého názoru na jeho osobu. Koneckonců, proč ne, že? I kdyby pracoval hůř než má, pořád dobrý, dokud mě nebude sabotovat, taky jsem to mohla dělat všecko sama...

Stačím jenom pohledem zběžně přehlédnout exteriér restaurace, když se usadíme ke stolkům na předzahrádce. Obsluha rychlá, a nebo je tu málo lidí, číšník je tu cobydup a už nám podává jídelní lístky. Rozvážně ho otevřu a chci se dát do čtení, očekávám, že Hōku mě napodobí, ale ten je hotový hodně rychle. Velmi málo jídla, a ještě velmi dietního.
Vrhnu na něj nenápadný pohled, ale pak se hned znovu začtu do jídelního lístku, či se tak snažím tvářit, na číšníka vrhnu omluvný pohled za to, že to tak trvá. Mezitím se mi mozek rozjede na plné obrátky. Ne každý si umí dát tolik věcí do souvislostí, ale mozek zkušené lékařky na to stačí na pohodu. Někdy to je až otravné, kolika symptomů si jeden všimne a pak z toho neustále vymýšlí nějaké odpudivé kombinace, ale někdy, jako třeba teď, to umožňuje lidi prohlédnout.
Takže, můj "kolega" má "asi tak trošku" problém... depka, nechutenství, nedostatek spánku, pravděpodobně i způsobený ošklivými sny či myšlenkami, a ta apatie... pokud jde o deprese, při množství léků, u kterých dejme tomu jde o správné množství... noční můry, možná migrény, proto ten nedostatek spánku. Pěkně obludná nemoc, ať jde o cokoliv. Ale zároveň se drží dostatečně při smyslech a ví, že musí dělat aspoň něco, aby přežil, aspoň minimálně jíst, brát antidepresiva... možná duševní choroba, ale až na deprese to není blázen, takže spíš post-traumatický šok... v ošklivé, chronické podobě... či neuvěřitelné psychóza vycházející z dětství, vzpomínky se nezapomenuly, stav z hlediska sociální potřeby určitě od dětství nic moc, prostě se mu moc nepoštěstilo... a nebo jsou jen všichni, jako třeba Anko, kteří si taky zažili své hrůzy, šťastlivci? Ale dává to smysl, takové věci se prostě nezapomínají, kdo ví, co v jeho minulosti kdy bylo... může to být schizofrenie, ale na to můžu svést cokoliv, a krom toho, možnost, že ho pronásleduje bůh ví co bůh ví odkud je mnohem zajímavější...
Se svou relativně silnou potřebou pomáhat všem okolo, když už aspoň nedokážu pořádně bojovat a něco zařídit, pocítím chuť pro něj něco udělat. Bůh ví, o co přesně jde, co přesně si prožívá... nemůžu tomu rozumět, ale občas mám dojem, že pocitu bezmoci či zoufalství relativně rozumím. Sice máme více druhů bezmoci, ale technicky vzato, ten klasický druh zažívám já kdykoliv, kdy bojují lidé mě blízcí. A možná proto se to snažím vykompenzovat takovým zájmem o stav druhých lidí.
Jenomže co pro něj můžu udělat? Neléčím jeho, my dva spolu léčíme Ken'ichiho... a pak... kdo ví, nakolik by ho možnost, že bych se pokusila o něco takového zajímat, mohla urazit, či rozzlobit. Asi nemám právo do toho co mluvit, i když cítím, že on by nějak pomoct potřeboval, a snad by se to i dalo vyřešit, tak bezvýchodná situace to snad není... Po drouhém prohlížení jídelníčku se otočím na číšníka a usměju se. "Prosím také sklenici vody a tuhle rybu," podpořím objednávku ukázáním do jídelníčku na vybraný kousek. "A jednu špejli danga jako zákusek."
Číšník nás nejspíš opustí, a já zkoumavě pohlédnu na Hōkua. Mám chuť na to téma nejmíň nějak začít, nakousnout tu nemoc, to, jestli se to snažil někdy řešit, jestli po tom, co Ken'ichiho vzkřísíme, by nebylo záhodno se na to podívat... kdyby o to stál. To se přidává dost úkolů, Ken'ichi, on, a taky promluva se Sentokim o Shizune... ale co na tom záleží? Naruto mi dal volno, na neurčitou dobu, tak se snad můžu trochu "pobavit".
Ale, nedalo by mi to, abych to nějak nenakousla. To ten lékařský mozek, který mi všechno vyjevil, ta lékařská chuť pomáhat, vtírat se do toho... nekňourá, nežebrá, nikoho se o nic neprosí, má dojem, že na to stačí, a přesto mám pocit, že by trocha pomoci neuškodila. Ale jak ho neurazit? Nerozzlobit? "Hōku - san? Můžu na vás mít osobní otázku? Věřím, že se svůj stav snažíte zvládat jak nejlíp můžete a neovlivní vás to při práci ani čemkoliv jiném, a tuším, že vás to nedonutí přemýšlet o sobě jako o chudáčkovi... ale... žijete, nebo přežíváte?" Nakonec se rozhodnu pro filosofičtější otázku, ale o to zajímavější může být odpověď.
 
Vypravěč - 18. června 2011 23:59
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Pokec s "Hōkuem" o jeho problému, aneb opatrné naťuknutí:

"Hōku" si tě opět vyslechl a trochu se zamračil, když pochopil kam tvá otázka míří. Inteligentní je určitě víc než dost a můžeš jen hádat nakolik o tobě on přemýšlí tak jako ty o něm. Pokud je na tom tak mizerně jak to vypadá, tak jeho schopnost stále precizně přemýšlet (patrná z jeho reakcí) značí, že tohle je setsakra inteligentní člověk, možná génius. Někdo jako Neji či Sasuke... vlastně i to by to mohlo trochu vysvětlovat - jeho genialita - jeho chování a případné pozadí jeho nemoci. Géniové - ač je k nim vzhlíženo často jako k "bohům" - to nemají jednoduché. A teď není třeba uvažovat jen o Sasukem, i když jeho příklad je naprosto exemplární, ale takový Neji či Kakashi... kolik vlastně mají přátel? Kdo se s nimi skutečně baví? Ano... samozřejmě, přátele mají a ne málo, vždyť Konoha je skoro jako velká rodina. Ale... Neji či Kakashi... co vlastně dělají většinu dne, kdy je nevidíte? Kakashi je samotář a Neji taky. Daň za genialitu? Samota? Samozřejmě... Kiba či další tohle nemohou pochopit, nejsou obtíženi vysokým IQ, které vede často k tomu, že z nedostatku témat, o kterých by se géniové mohli s ostatními bavit, se do sebe uzavřou a trpí samotou. U Kakashiho o tom příliš nepochybuješ. Za jeho vyrovnanou maskou se skrývá člověk, který má mnohem hlubší rozměr - génius a kopírovací ninja, který vlastně máloským mluví pokud mluví vůbec. I když tedy Kakashi se nejspíš se svou samotou srovnal. U Nejiho je to trochu složitější... přeci jen Lee a Gai jsou zvířata dost velká na to, aby ze samoty vytrhli kohokoliv a ač jsou otravní, tak vlastně Neji jim může být vděčný (a nejspíš i je), že "někoho má". Byť jsou to otravové prvního řádu. Ty máš to štěstí, že jsi kdesi napůl - jsi hodně chytrá, ale určitě nejsi génius... nebo možná jsi, ale tvé sebevědomí, tedy spíš věčný mindrák z toho, že jen přihlížíš, občas brečíš a nadto jsi "blbě zamilovaná" do nesprávné osoby by ti takové přesvědčení vymluvil, každopádně ale nejsi hloupá. To taková Ino přeci jen trochu "prostší" je. Nakonec tedy chápeš jak "hlupáky" tak "génie". A zde před tebou sedí génius - nejspíš tedy, přeci jen ho neznáš natolik, abys takový ortel mohla vyřknout.

"Hōku" ti tedy odpověděl - po kratším přemýšlení - a pro tebe docela překvapivě upřímně řekl: Přežívám. Kdo tohle o sobě tak napřímo řekne? Kdo? Někdo kdo zcela rezignoval a zlomil nad životem hůl. Ale proč by pak byl tady a chtěl pomoci nějakému feudálnímu princi, který mu může být "u řiti" (s prominutím). "Hōku" měl nakonec pocit, že by "se slušelo něco dodat" a tak pokračoval: Se mnou si nedělejte starosti. S mou "nemocí" - nazvěme to třeba tak, i když to není "nemoc" v pravém slova smyslu - nelze nic dělat. Leda bych vystřelil kuší mozek z hlavy. Takže další poznatky pro tvůj spešl mozek jsou následující: O své "nemoci" nesmýšlí jako o nemoci, ale jako něčem "co přirozeně vyplynulo" z jeho života. Takže ano - bude to nějaké trauma, kterého si je dobře vědom, ale se kterým neumí (či nechce) nic dělat. Možná je to podobná "nemoc" jako Sasukeho posedlost pomstou - to tě tak napadlo pro příměr. Nezaviněný počátek, nicméně neřešený průběh a přijaté "konečné stádium" - typické pro určité případy. Další poznatkem budiž to, že tenhle člověk je více - méně odevzdaný svému okolí. Postav ho do kouta večer a najdeš ho tam i ráno, protože sám nemá potřebu cokoliv vyvíjet - důsledek rezignace nad vlastním životem. Zajímavé ale je, že tyhle případy - vysoce inteligentní lidé s tímto druhem problému většinou páchají sebevraždy "z nudy" či spíše "z vyhoření". Vědomi si vlastní bezmoci a rezignace to většinou prostě skoncují uprostřed nějaké slabší depresivní chvilky. Tenhle však ne... z nějakého důvodu do sebe cpe Serotonin, aby se takové slabé chvíli vyhnul a přitom život pro něj pozbyl kvůli něčemu smyslu. Logika je neúprosná - musí tu být něco, nebo možná někdo - kvůli čemu se "Hōku" drží při životě. Nějaké pouto k tomuto světu má, nějaké poslední pouto, které bude-li přestřiženo, tak to "Hōku" sám se sebou skoncuje hned na to.

"Hōku" vědom si toho, že za tvýma očima se skrývá "lékařský mozek hodnotící jeho stav" se usmál a tentokrát to bylo opravdovější než předtím... zjevně jsi ho pobavila a řekl: A ano... už to chápu... vy mě diagnostikujete. No to je gól... to jsem vás podcenil. Pak se mírně zazubil a viditelně ožil, když pokračoval: Tak k čemu jste došla? Beznadějný případ post-traumatického šoku přešlého do chronické podoby, kdy pacient pouze přežívá neboť se nedokáže vyrovnat se svým "bebíčkem" z minulosti? Ubožák, který díky své vlastní aroganci a sobeckosti se zahleděl do svého vlastního osudu, vyškrtl zbytek světa - díky čemuž se dostal do začarovaného kruhu, či spíše spirály vedoucí jen ke dvěma možným východiskům, kdy jedno z nich je nenávist k takzvaně nespravedlivému světu a druhým pak rezignace nad vlastním životem? No... pokud jde o to, tak vás mohu ujistit, že já jsem prost nenávisti. Jediná osoba, která by možná mohla být objektem mé nenávisti, je už nějaký ten pátek mrtvá, takže zbývá jen ten druhý případ. Ano... vlastně jsem jen opovrženíhodný sobeček, který namísto toho, aby pomáhal druhým lidem a orientoval se na vnější svět, když ten jeho vnitřní stojí za pendrek a tak naplnil svůj život, tak se uzavírá do sebe, tone v hořkosti, bezmoci a sebelítosti. Ale jak jsem řekl... s tím si hlavu nelamte. Pracujeme jen na stejném případu, nic víc, nic míň... Když "Hōku" skončil tak vzhlédl k obloze, jako by hodnotil "zda jsou mraky hezky poskládané" a pak se zvolna opět vrátil pohledem na tebe. Ty jsi asi trošku vykolejená... protože takovou "sebeanalýzu" bys nečekala ani od sebe, kdybys měla nějaký takový problém. On je vážně geniální, ale současně sám sebou pohrdá a patrně už dávno všechno vzdal. Zbývá tedy jediná záhada.... pokud je to tak, tak proč volí přežívání namísto "milosrdné" smrti, kterou by si mohl způsobit jakkoliv originálním způsobem (jako medik dozajista zná prostředky či kombinace léků, které člověka zabijí bez bolesti).
 
Temari (テマリ) - 19. června 2011 00:14
temari_by_pokefreak_by_sour_lemons1889.jpg
Doháním, doháním... nezastavuju

Musím uznat, že včerejší den měl své výhody a nevýhody. Výhodou byla další krásně strávená noc po boku Shikamaru, kterou nešlo jinak, než si jí pořádně užít a potom jsem šla klidně spát. Nevýhodou bylo menší zaseknutí na narozeninách (ovšem to nebylo tak špatné) a taky na další povinných (důležité je to slovo povinné) akcích kolem toho všeho, proč tu jsem. Takže je úplně pravdivé, že po práci jsou vždy koláče.

Dnešní probuzení, prostě stálo za to. Ležela jsem na hrudi svého lenivého a roztomilého zvířátka, a to doslova. Musela jsem se pousmát, že vypadá tak krásně... hlavně když spinká. Chvíli jsem musela zauvažovat nad tím, zda to nepředstírá, že spí jako včera. Raději jsem nad tím mávla rukou a chvíli se tak povalovala a dále jej pozorovala.. Až do té doby, kdy si nás nechal zavolat Hatake Kakashi.
Hatake Kakashi, syn Bílého tesáka. Moc dobře si pamatuji reakci Chyio, která jej napadla při jeho podobě s jeho otcem. Tehdy jsem byla za jejich přítomnost velmi vděčná. Zachránili mi mého bratra. Vlastně oba dva bratry. Na chvíli jsem se zamyslela, to už byl Shikamaru kupodivu na nohou a oblečený. Podíval se na mně stylem - a prý, že jsem já lenivec.
"Já už se oblíkám." Pronesla a jsem. Musela jsem si posbírat ze země všechny věci, měla jsem je všude poházené, což mne docela překvapovalo.
Zazubila jsem se a rychle to na sebe naházela. Potom mne čekala rychlo-snídaně, protože jsem jaksi nestíhala a rychlí přesun za Kakashim.

Pozorně jsem naslouchala Kakashiho a ani nedutala, ta mise je velmi důležitá a nejen pro Kakashiho, ale dle toho jak se zaujetím poslouchá Shikamaru, tak i pro něj. O Hidanovi jsem něco málo slyšela. Hlavně to, že zabil Asumu, mistra Shikamaru. V té chvíli mi došlo, že toto bude pro Shikamaru velmi důležité a půjde do toho s plným nasezením. A začala jsem mít pomalu obavy, zda neudělá nějakou chybu, která by ho mohla stát život.
Musíme být opatrní, nejít do toho po hlavě. Tato msta není dobrá. Mám sto chutí toto právě říct Shikamarovi, ale raději budu mlčet, stejně by mne neposlechl.
Z mého zamyšlení mne vyruší další slova Kakashiho, ohledně dívky Ikito. Letmo se na ní podívám a dále věnuji veškerou svou pozornost právě informujícímu.

"Hai, Kakashi. Uděláme všechno, co bude v našich silách a bitvě se pokusíme vyhnout." Ponesu potom, co je nejspíše konec informacím. Skoro celá věta nebyla myšlena jen pro Kakashi, ale i pro Shikamaru. S tím, že to myslím k němu se na něj i celou tu dobu dívám.
Vedení nechávám na Shikamarovi, protože mi je jasné, že on s Hidanem měl tu čest a ví, jak se na něj připravit. Což já ne.
Začínám být z této mise pomalu a čím dál více nervozní, stačí pouhý pohled na Shikamaru, který skoro nemluví a já netuším, o čem přemýšlí.
Co mám sakra dělat? Vidím na něm jeho odhodlanost, bojovnost. Rukou si prohrábnu vlasy a vyčkávám na nějaké jeho slova, který se dočkám. Není to však, co jsem čekala.
Fajn budu hrát tvou hru. Napadne mně a jdu si pro své věci. Nemám čas, tak rychle sbírám a pospíchám.

Cesta je potom pro mně psychicky náročná. Pozoruji Shikamaru, který je napjatý a zdá se mi, že přede mnou stojí jiný muž. Jen trošku posmutním a dál jdu svou cestou. Nějak se mi nechce mluvit, vůbec nenacházím téma a nevypadá to, že by chtěl Shikamaru se mnou či s Ikito mluvit.
"To je tvoje první mise?" Nakonec se odhodlám promluvit k Ikito. Skutečně by mne to zajímalo. Taky jsem měla svou první misi a znám ten pocit strachu, že dojde na boj. Nikdo si nemůže být hned jistý, že je připravený.
Hlavou jsem po dobu další cesty někde úplně jinde. Přemýšlím o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Prostě jedna velká hrůza.

Konečně na pokoji. Napadne mně, když vejdu do pokoje a hodím se ihned na postel. Po očku pozoruji Shikamaru, uvažuji nad tím, zda s ním mám mluvit o tom, jak se cítí.
"Mám takový pocit, že se kvůli tobě nevyhneme boji." Posmutním a na chvíli hledím raději někam jinam. Je mi jasné, jak dnešní noc bude probíhat. A mám takový pocit, že ani jeden z nás nebude spát.

 
Haruno Sakura - 19. června 2011 01:04
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Mesiášský komplex v ranném stádiu

Vyřknu svou otázku a pozorně sleduji, co ta slova způsobí, aneb jeho reakci. Byla to hodně filozofická otázka, hodně otázka oklikou... a přesto se odmlčí, a nebo přemýšlí, natolik dlouho, abych pochopila, že mu to došlo. Skrytá otázka na jeho nemoc, která se snaží být natolik plná obrovské kličky, že mi na to nemůže říct, že nemám dost taktu, a on se tváří, že mu to doplo, že ví, o co mi ve skutečnosti jde... No páni.
Jak to tak mohu sledovat, on je nadměrně inteligentní. Je na tom se svou nemocí dost špatně, a přitom se chová racionálně, používá mozek, není z něj jen blekotající blázen, je nemocný, ale přesto chytrý. Možná génius. Dokážu ho i připodobnit... chytrý, hodně chytrý, možná tak chytrý jako Neji, Sasuke, nebo Kakashi. Tak neuvěřitelně chytrý, že zvládá ignorovat svou nemoc. Ale není to Shikamarova chytrost. Ten je prostě "chytrý". Se svým úžasným mozkem vymyslí vše možné, ale není to genialita v pravém slova smyslu... to oni, ti ostatní, to jsou praví géniusové. Sasuke, génius, ale to je jen exemplář, nebýt všeho jeho rozhodnutí, mohl by okolo sebe mít dostatek lidí, včetně mě... spíš je třeba zaměřit se na Nejiho a senseie. Neji, geniální Hyuuga, věřící na osud, ale klidný, stranící se společnosti... a nebo se společnost straní jeho? Takovému géniusovi půlka méně chytrých lidí hlavně závidí, nebo je obdivují, a respektují, ale už to není základ k přátelství jako takovému. To samé sensei, i když tam se trošku mohlo na celkovém množství přátel mohlo podílet to, že ho opustili všichni milovaní, a uzavřenost kvůli tomu. A navíc ta genialita, kdykoliv by se chtěl seznámit, všichni ho sice respektují, ale to není pro přátelství základ! Za maskou... kdo ví, na co sensei myslí, když je takhle doma sám. Nikdy by mi to asi nepřiznal, ale určitě ty noci musí být strašné. Samota, daň za genialitu. Kdyby se sensei vždycky nesnažil chovat tak klidně a nezájmem, klidně bych mu v některých chvílích dělala společnost, večer taky bývám doma sama, tak co takhle zajít na večeři, abychom se zabavili...? Tolik věcí, které mě napadají, že bych po návratu do Konohy měla zkusit. To abych si pomalu začala psát seznam.
Já jsem na tom ale ještě dobře. Nejsem hloupá, ale ani až tolik chytrá. A pokud ano, sráží mě to, že nejsem tak chytrá jako oni, v tom jejich smyslu. To mé odsouzení k tomu, abych pořád vše jen sledovala, to, že se občas neovládnu a brečím, to, že jsem stále zamilovaná do osoby, která si to vůbec, ale vůbec nezaslouží... to všechno mě sráží do kategorie průměrných lidí. Ale lidí, kteří si umí dát dvě a dvě dohromady. Lidí, kteří plývají, když už ne ničím jiným, aspoň velkou schopností empatie. Prostě pozorovatel.
Odpověď je... překvapivá. Přežívá? Nehnu ale ani brvou, akorát mu zelenýma očima zírám přímo do těch jeho. Přiznal tohle... takže o sobě nesmýšlí nijak moc dobře, jako by to už dávno vzdal. Jako by vyhasl, a teď po světě chodila jen lidská kostra, dost možná ovlivňovaná pohou jedinou myšlenkou. Kdo ví, co ho drží při životě, pokud nad sebou již dávno zlomil hůl... ale moc naděje si asi nedává.
Každopádně, jeho slova potvrdí mou předchozí analýzu. Jde o něco, co vychází z jeho života, z jeho dětství dost dobře možná. Něco, za co nemohl, co se neřešilo, a ani s tím nehodlá nic dělat. Ale kdo ví, co musel prožít, aby to s ním udělalo tohle... okamžitě mě napadne zpodobení v Sasukeho nenávisti. Nemohl za její začátek, ale nesnažil se ji potlačit, a nakonec je z něj tohle, zrůda. A nebrání se tomu. Stejně jako Hōku se zřejmě nehodlá bránit svému osudu. Někde to začalo, zažil hrozné věci, a ty s ním udělaly tohle; ale nikdy to neřešil, protože mu to přišlo bezvýchodné. Taková beznaděj. A přesto si stále nezlehčil život sebevraždou, stále se snaží udržovat živý, je aspoň jedna věc, pro kterou chce žít... ale hned jak tahle věc zmizí... neznám ho, ale pocítím hroznou chuť mu nějak pomoct, respektive mu nějak zabránit, aby po tom, co jediná důležitá věc v jeho životě zmizí, to, na co se upl, aby se potom nezabil. Génius, takový zmařený lidský život. To nemůžu dovolit. A přesto nemám jak to zařídit. Ale bytostně se příčím proti tomu, že když už o něčem takovém vím, že bych to mohla nechat být... to snad přece nemůžu, pokud bych mohla, musím mu zabránit... sakra! Asi začínám mít mesiášský komplex, něco jako když Naruto chrání své okolí, a u mě je tím zesílený, že je mnohem míň věcí, které dokážu zachránit... ale Hōku nechce, abych se do toho míchala, takže...
Je skutečně chytrý, jak mu to celé došlo, na co jsem se ptala. Ale pobavilo ho to. A nemá problém se o tom rozpovídat. Jediná blbá věc, jediný kaz, je na tom, že ačkoliv se rozpovídá, zřejmě se snaží mě přinutit se o to přestat zajímat. Když on ten počínající mesiášský komplex je tak otravná věc...
Ale ta sebeanalýza. Z očí se dá přečíst leccos, lecjaký pocit, a z těch mých čiší překvapení nad tím, co on tu řekl. Jako by se nesnášel, pohrdal sám sebou, že nebojuje, a přesto se nedokázal odhodlat, aby se vzchopil. Ten kruh nemá jen dvě východiska, je tu i třetí, ale jen málokdo se dokáže vztyčit, když byl sražen, a vrátit se na místo, kde ještě komunikoval se svým okolím. A chápu, že nemůže, že sám... na to nemá. Taky na to nemám, vzchopit se, říct si "přenesla jsem se přes všechno", jako bych někdy snad mohla! Nechat Sasukeho být, stát Narutovi po boku a pomoci mu, nebo zastávat názory lidí, a pokusit se Sasukemu ublížit, až bude příležitost... ale prostě nemám na to, abych to udělala, zrušila to, co bylo!
To mu nemůžu mít za zlé. A to, že nepřijal nenávist, je chvályhodné. Takže jeho "východisko" je prostě přežívat, dokud má důvod žít. Teď je jen otázka, co je jako tím důvodem, proč se už dávno nezabil. Ale - vidí se jako beznadějný případ, a na druhou stranu, možná to nezvládne sám, ale kdyby mu někdo pomohl... na co může být tak upnutý, když nejde o lidi? A pokud jde o lidi, proč mu ti dotyční nepomohli, nepokusili se ho z toho vytáhnout? Já bych to zkusila, nemám na to nechat někoho v takové beznaději, ale... nemám na to "pravomoce".
"Nemůžu vás obviňovat z toho, že se dost nesnažíte vzchopit, že jste jen opovrženíhodný sobec. Vím ze své zkušenosti, že samotnému to člověku moc nejde, vzchopit se. Bez pomoci jiných... nikdo nemá pocit, že to za to stojí, nesnaží se, když není pro co. Ale skutečně není? A pokud ne, proč se tak trápíte?" vyslovím, jako bych ignorovala jeho slova o tom, že spolu jen pracujeme, a já do toho nemám co strkat nos. Ale mě se chce. Aspoň se pokusit. Tady tkví výhoda v tom, že to já jsem ta nadřízená. "Dobrá, mohu se pokusit dát vám své slovo, že to pak nechám být, ale mohli bychom si teď na chvíli zahrát hru na pravdu a lež? Pochopila bych, že žijete... pro něco, nějakou důležitou věc, prostě něco. Ale spíš než pro věc nejspíš pro člověka. Jenomže od této chvíle to tak přibližně nechápu. Pokud pro člověka, copak to dotyčný neví? Lidi by měli být lidští a pomáhat si, proč jste na to všechno tak sám, pokud trpíte, a přesto se vám za to nedostane... dostatečné "protislužby"? Maximálně jediné, v podobě smyslu života? Dočasného smyslu? Pěkné, ale má to jistí trhliny... Hōku - san, proč pro vás platí, že raději vyhasnout, než shořet, jen, abyste "něco" udělal, dodržel?"
Jsem svým způsobem drzá. Tolik otázek, osobních otázek, na které nemám právo dostat odpověď... a taky tak úplně nečekám odpověď na všechno. Jen... na druhou stranu myslím, že člověk, který je tak na dně jako on, by neměl mít zas až takový problém se svěřit.
A nebo měl?
 
Vypravěč - 19. června 2011 01:48
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Haruno Sakura - dvojhlavé neotázky a trojhlavé nezpovědi:

"Hōku" tě napjatě poslouchal, protože zdá se, že tahle debata ho nesmírně zaujala. No jistě - má se "technicky vzato" komu svěřit a přitom ta debata má jistý druh "intelektuálně - filosofického" přesahu což je asi něco co ho na tom baví. Tvé otázky ho však na závěr trochu zachmuří a tentokrát si dává s odpovědí na čas (číšník mezitím přinesl jídlo). Nakonec se však přeci jen rozhoupe k odpovědi: Vy jste opravdu vynikající pozorovatel a analytik... není divu, že si vás Tsunade-sama vybrala jako svou studentku, řekl bych že to byly schopnosti, kterých si nejvíce na svých studentech cení. Tak teď už určité podezření jistě pojmeš, náhle řekl "Tsunade-sama" a pak o ní mluvil "poměrně zasvěceným způsobem", jakoby jí snad znal. No - napadla tě absurdní myšlenka - tak je to lékař a někde se musel lékařské ninjutsu naučit že? A ví toho dost o Tsunade... nebo to tak z jeho řeči aspoň vyznívá. Že by snad byl jejím studentem? Nebo je to šílená myšlenka, tvého ještě ne zcela po spánkovém deficitu zotaveného mozku? Každopádně... vaše otázka mě nutí si položit sám sobě otázku co nebo kdo mě drží nad vodou že? Dejme tomu, že jsem beznadějný zoufalec, který má řekněme jediný důvod pro svou existenci. Pokud je to nějaká osoba... samozřejmě bavíme se akademicky... Tohle čteš jako vyhýbavou odpověď, samozřejmě, že jde o nějakou osobu, o které ale zjevně nechce blíže mluvit. Tak pokud by mi nepomohla z mých trablů, tak by byla zlá že? Nebo alespoň nedostatečně empatická což s ohledem na můj stav je natolik extrémní, že by to znamenalo vlastně totéž, jako že je zlá že? Ale... co když to řekněme je trošičku složitější a daná osoba, která je - čistě teoreticky - zlá, nebo alespoň hodně sobecká - když se nesnaží mi pomoci má vlastní trápení, která se těm mým vyrovnají, nebo je možná i přesahují? Co když se prostě setkali dvě ubohé existence, přičemž jedna nad tím vším zlomila hůl a druhá chce - například - vrátit světu všechna příkoří což jí - tento cíl - dává sílu? Co když se v té naší spirále setkali mstitel a zoufalec, který se na mstitele prostě zafixoval, protože mu onen mstitel zachránil život i ten zlomek duševního zdraví, který mu zůstával? Hehe... ale je to vtipná debata, takhle jsem už nepobavil dobrých... hmm... kolik to dneska je? Deset let?

Zatímco ho posloucháš, tak při slovech "deset let" jsi se v čase přesunula do doby před deseti lety a zrekapitulovala jsi si co se tehdy stalo. Nějaké soukromé dětské radosti a z důležitých věcí pak vyhlazení Uchihů v Konoze... ani nevíš proč tě to napadlo, asi to bude tím, že jsi se v myšlenkách zaobírala Sasukem a taky, že se "Hōku" zmínil o nějakém "mstiteli". Samozřejmě (a to tě tvá logika) ujistí, že tohle je jen fatamorgana. Je nesmysl, aby měl "Hōku" cokoliv společného se Sasukem, i když... napadla tě kacířská myšlenka, že trochu jako "Uchiha" vypadá - černé vlasy, černé oči... ale ne, to je blbost, musí být. Krom Sasukeho jsou všichni Uchihové mrtví. "Hōku" však ještě pokračoval: Víte co je nejvíc paradoxní? Že mi o tom v takto obecné rovině nedělá problém mluvit. Já si dokážu racionálně své problémy pojmenovat a postavit se k nim čelem... vidím je tak jasně jako teď vás, ale... ne... to byste asi nepochopila a hlavně by to nebylo hezké povídání. Ale tak obecně... představte si, že by skoro půlka vašeho života byla noční můra. Že by vás někdo třeba na 10 let uvrhl do nejhoršího možného genjutsu jaké existuje... jakési skoro nekonečné Tsukuyomi.... slyšela jste o něm? Jde o nejsilnější a nejstrašlivější iluzi na světě... slyšel jsem o ní... z doslechu. A proč máš pocit, že to není tak "úplně" pravda. "Hōku" je možná lékař, ale určitě je ještě někým dalším. Zná Tsunade, Tsukuyomi... tohle nebude "jen turista"... ale stále si ho neumíš zařadit (dost otravné). Představte si že v něm žijete dnes a denně - v té iluzi - nekonečná noční můra a když se pak probudíte, tak už jste jiná. Změněná tou noční můrou... neschopná se vrátit zpět... tohle není bolest nebo trauma v běžném slova smyslu. Tohle je to, že když se probudíte z noční můry, které jste se nedokázala bránit, tak si připadáte bezmocná. Děsí vás pohled do temných míst, v hrůze utíkáte před tím vším a nemůžete zapomenout. Děsí vás slizké a šupinaté věci... hadi, pavouci.... a další. Bojíte se zkrátka věcí, kterých jste se dříve nebála a není to strach, ale STRACH... bytostná úzkost, které se nedokážete zbavit ani ve spánku. Bojíte se jít spát, protože víte, že tam v těch snech uvidíte opět ony děsy a příšery z noční můry, kterou jste prožívala půlku života... zkrátka příliš dlouho... příliš dlouho. A pak přišel "ON" - váš zachránce, který vás z té noční můry vytáhl. Možná se k vám nechová nejlíp a nepomáhá se vám z toho dostat, jak by se "asi slušelo". Možná ten "ON" je sám šílenec či masový vrah... je to fuk co je, protože vám je to jedno a bude vám to jedno po zbytek života. I kdyby vás z té jámy plné děsů a nočních můr vytáhl samotný ďábel, tak mu budete vděční po zbytek života - čímž jaksi nechci říct, že by mě vytáhl ďábel... to bylo jen přirovnání. Zkrátka chci jen říct, že na vašem "zachránci" odmítáte vidět jakékoliv kazy a vše promíjíte, protože to byl "ON" kdo ukončil vaši noční můru a chcete mu být užitečná, chcete mu sloužit, protože máte pocit, že "ON" je váš zachránce a vy se mu zkrátka musíte revanšovat, i kdyby vám přikázal... já nevím... třeba zabít náhodného chodce, nebo klidně vlastní rodiče. Uděláte cokoliv, protože mimo "NĚJ" už nic nevidíte a nechcete vidět, protože to co tam venku je to čeho se děsíte.

"Hōku" skončil a rychle se napil vody. Tolik slov ho asi vyčerpalo. Nemáš samozřejmě tušení co konkrétně si prožil či jak těžké to bylo. Ale faktem, že ti popsal "něco" s čím asi moderní psychiatrie nemá žádnou zkušenost, představa, že někdo "trpí" dlouhou dobu, příliš dlouhou dobu na to, aby z "toho svinstva", které mu bylo zanecháno ve vzpomínkách byla nějaká cesta pryč. Jistě... jedna by tu byla - výmaz paměti - ale je zajímavé, jak lidé lpí na své minulosti a svých vzpomínkách, i kdyby ty vzpomínky pro ně byly sebestrašnější. "Hōku" začal zvolna a pomalu jíst, ale je vidět, že očekává tvou reakci, protože "uši má nastražené" a nepřestává tě sledovat.
 
Hyūga Ikito - 19. června 2011 07:59
untitledtruecolor014722.jpg
Vnitřní napětí z mise
Shikamaru řekne, že máme být za hodinu před hlavní branou. Přijde mi, že by rád proti němu bojoval, takže je možné, že mne bude brát jen jako přítěž, kvůli které nemůže bojovat.
Nezbývá mi než jen doufat, že opravdu dodrží to, že nemá bojovat. Proti někomu silnějšímu nemám příliš šance.
Což je celkem pravda, vždyť neumím ani takový Vír proroctví.
Temari-san vypadá, že se to opravdu pokusí dodržet, ovšem jak to vypadá, tak velitel bude Shikamaru-san...
Doma si vezmu jen další zbraně a jídlo, navíc přiberu i lékárničku, i když to s ní moc neumím. Přecijen v normálním týmu máme léčitele, takže to nebývá potřeba.
Tady jsem něco jako "doprovod", nikoliv ninja. Musím hlídat sobě i jim záda, ovšem tím to končí.
Otci povím vše o misi a rozloučím se s ním, snažím se vypadat, jako že v sebe věřím, ovšem... otec narozdíl od matky ví, jak se asi cítím. matka je kdoví kde, asi někde vykecává s kámoškami, takže jen otci řeknu, ať jí pozdravuje.

Tím jsem ztratila asi půlhodinu z té hodiny. Proto zajdu na jedno z mnoha cvičišť, přesněji to, kam chodí můj tým. Najdu je tam všechny, senseie Nimurei Mizukeho, chunnina Yamanaku Chiseie a léčitele Naki Rana. Senseiovi povím o tom, že nemůžu být nějaký čas s nimi, protože jsem na A-rank misi (přitom probodnu Chiseie pohledem "Heeč!", i když ve skutečnosti se bojím) a nevím, kdy se vrátím. Sensei mi popřeje hodně štěstí a připomene mi, jak se mám bránit a utéci co nejrychleji - pomocí Hakke Kūshō na oči či solar plexus a urychleně zdrhat. Naki mi dá jakousi léčivou mastičku a já už poté musím vyrazit, abych to stihla.

Cesta je celkem svižná a Shikamaru vypadá vnitřně zaujetý. Já jdu více méně jako hromádka nešťastí a hlásím, pokud je poblíž nejaký ninja. Poblíž přibližně kilometr. Nemám proto aktivovaný byakugan, zatím spoléhám na senzibilské schopnosti. Nakonec na mě Temari promluví. Otočím se na ní a přijdu k ní (předpokládám, že jsme šli ve formaci, kdy je nejslabší (tedy já) uprostřed), je lepší povídat než jen mlčet a přemýšlet nad šancí misi přežít.

Není to první z těžších misích, ovšem je to první z misí A-rank. Nás tým už je delší dobu, přičemž jeden je už i chunninem. Takže pár misí mimo vesnici jsme si už zažili, ovšem ne moc bojových, když nepočítám takzvané parodie na bandity, kteří je přizabijou už jen tím, že k tobě běží, ovšem ty nebývá problém jakkoliv zničit.

Odpovím jí na její dotaz. Poté se na ní usměji.

Jaké to je v Sunagakure no sato? Je to tam hezké?

Vím, že to je celkem mizerné téma k hovoru, ovšem... nic jiného mě vážně nenapadlo. Během rozhovoru si může Temari všimnout, že jsem hodně nervózní, ačkoliv to zkouším zakrýt. Poté už dojdeme do jakéhosi hostince, kde se ubytujeme. Zapadnu do svého pokoje a po malé večeři se hodně brzy pokusím jít spát - což mi protoe se znám dost nejde.

Sice je to ještě 30 kilometrů odtud, ovšem... pokud ví, že tam jdeme, můžou nás vystopovat sem apřepadnout nás teď, když jsme v postelích. Navíc i tam, pokud se přiblížíme dost blízko, abych ho nejen cítila senzorem, ale i viděla byakuganem, je velká šance, že se něco stane a bude bitva. Nemám šanci proti S-rank ninjovi a ještě bandou stoupenců přežít. Můžu jen doufat, že mě Temari-san (je mi sympatičtější a přijde mi, že je na tohle lepší) ochrání.

Vstanu a pákrát se projdu po pokoji, poté si sednu na postel, nohy si skrčím a položím na ně bradu. Mírně se klepu a bojím se.

Ta šance, že pokud bude boj a já přežiji je vážně nulová. Co je tohle za misi? Co tu dělá gennin jako já? Jasně, je to špehovací mise, ale i tak... Hm... pokud mne chytnou, provedou se mnou nějaký... rituál?

Podobnými myšlenkami se zabírám ještě dlouho, než snad usnu do neklidného spánku plného nočních můr o krvi, boji, zlých kultistech bez tváře a jejich temných rituálech.
 
Hoozuki Suigetsu - 19. června 2011 12:11
suigetsu8754.jpg
Přesun ke Konan
Tak tak jsme se s Karin stihli nachystat, a už se za námi objevil Sasuke. Spíše symbolicky se zeptal, jestli jsme připraveni, protože jsem ze sebe nestihl vydat ani hlášku a už jsem se přesouval do meziprostoru a odtamtud do Deštné. V deštné jsme od Konan dostali přidělené pokoje, kde jsme s Karin v podstatě „Proleželi“ celý zbytek dne než jsme vyrazili.

Přesun na sraz
Ráno nás vzbudili nějací poslíčci, kteří nám vzkázali, že se za chvíli vyráží. To se celkem hodí, vyspaný jsem až až, všechnu energii, kterou jsem večer ztratil jsem si obnovil, a tak jsem vstanul z postele a vydal se do koupelny. Tam jsem se nějakou chvíli díval do zrcadla a po chvilce jsem si i vyčistil zuby a pročesal vlasy.
Tak za chvíli nám to začíná. Sraz kage. To bude teprve zábava. Doufám že se tam alespoň něco stane, a vlastně bych mohl i Hokagemu navrhnout, ať udělá něco s tím jeho Hyuugou, který se snažil tak nějak svrhnout mou a Karininou vládu. Třeba bych mu mohl navrhnout, ať ho nechá popravit, jinak to vyvolá válku. A pak tam bude s největší pravděpodobností i mlžná, kde by se měl objevit ten prcek Chōjūrō. Ale ten mě moc nezajímá, to mě spíše nenechá chladným jeho Hiramekarei. Nechápu, jak mohl bratrův meč zdědit někdo takový. Meč je silný, ale jeho uživatel ne, asi se domluvím se Sasukem, že by mi mohl udělat takovou malou službičku.
Po nějaké té přípravě jsme s Karin připraveni a vyrazíme za ostatníma ven. Tam už čeká plno známých tváří. Ať už vítaných nebo ne. Můj první pozdrav patří Juugovi, kterého jsem si po minulých záležitostech i celkem oblíbil. Stal se i mým blízkým přítelem. Proti Konoze nám to docela šlo. Můj široký úsměv přivítá i Kisameho, jednoho ze šermířů z mlžné.
Ach jak je krásná. Jeho Samehadu bych chtěl mít. Ale nevím jestli už jsem silnější než on. Asi si Samehadu nechám až jako bombónek nakonec.
Ostatní jen letmo projedu pohledem a na některé se i zamračím. A to přesně na Kimimara a na Kabuta na bývalé oblíbence Orochimara.
Tss, tyhle dva vůbec nemusím. Nechápu jak mohli být věrní tomu mizerovi. Škoda že jsem taky nedostal takovou příležitost jako Sasuke abych toho šmejda zabil.
Po přivítání se vydáme na dlouhou cestu na sraz. Cesta se docela táhne a tak sem tam zamumlám, že bychom měli dát pauzu, nebo taky že by nás Sasuke mohl přenést až na místo. Všechny moje návrhy jsou okamžitě smeteny ze stolu, a tak tiše pokračuji v chůzi. V jednu dobu se přišourám k Sasukemu, ujistím se, že Konan stojí dál od nás, aby mě neslyšela a spustím.
Sasuke, měl bych na tebe takovou prosbu. Možná by to mohlo i urychlit vyhlášení války, které si tak přeješ. Na tom srazu by se měl objevit jeden ze Sedmi z Mlžné. Jmenuje se Chōjūrō. A ty asi víš, že mým cílem je jeho meč. Mohl by jsi ho po konci srazu přemístit se mnou do nějaké tvé dimenze, ve které bych mu mohl vzít jeho meč? Poznáš ho podle jeho meče, ale jinak je malý, na uších má něco jako sluchátka, nosí brýle a má světlé vlasy. Byl bych ti moc vděčný a potom bych ti i pomohl v dalším pokusu o zničení Konohy.
Usměji se, počkám na jeho odpověď a zpomalím krok, abych šel zpátky vedle Karin. Podél ní pokračuji až na místo. Po nějaké době tam konečně dorazíme. Přivítá nás dokonce sám Onoki. Je to poprvé, co ho vidím na vlastní oči. Je vážně tak malý, jak se o něm vykládalo. Zajímalo by mě, jestli je i tak silný, nebo jestli už jeho síla s jeho věkem klesla. Bylo nám dáno celkem luxusní ubytování, a taky nám bylo řečeno, že i všechno jídlo je zdarma. To se celkem hodí, po dlouhé cestě mi vyhládlo, a tak zamířím přímo tam. Objednám si čtyři jogurty a nějaké to pití a rychle to spořádám. Protože jsem celkem unavený, tak si zajdu na dvě hodiny schrupnout. Pak se porozhlídnu po paláci a snažím zahnat nudu tím, že hledám slečnu Mizukage.
 
Haruno Sakura - 19. června 2011 12:18
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Pokec, který mě dohání k sebelítosti

Naštěstí to není ten typ výbušného člověka, kterej by se na mě naštvaně obrátil, co si jako dovoluju, že mu takhle bez jakéhokoliv svolení snažím šťourat do soukromí. Čili se dočkám i odpovědi, a to poměrně klidné odpovědi. Teda, jak ho tak vidím, tak bych myslela, že se mu málokdy stává, že může takhle otevřeně mluvit... a že vzhledem k tomu, že veškeré své naděje již dávno potopil je to pro něj spíš zajímavá možnost o tom všem prostě debatovat. Nebo se svěřit, to člověk taky občas potřebuje. Tak či onak, v tomhle ohledu mám celkem štěstí, že mu to nejspíš zas až tolik nevadí, to šťourání, a nebo jsem ho zvládla zaujmout otázkami s oklikou, a proto mě od sebe neodhání jak vzteklý pes s bebíčkem.
Dává si s odpovědí na čas, ale to neřeším, čas mám, a pokud chce vůbec odpovědět, tak to je hlavní, to, že to potrvá, už je druhá a méně podstatná věc. Tím líp, že nám nějaké to téma vyzbyde na celou večeři a není to jenom blbé tlachání o ničem. Tak asi nejsem zas až tak málo chytrá, když zvládám vést rozhovor na jeho vysoké úrovni, a možná proto nemá takový problém se s něčm svěřit.
Číšník přinese jídlo, Hōku se rozpovídá, a já se mezitím pustím do své ryby, přičemž ale stále dávám najevo zájem, když se na něj snažím dívat, kdykoliv si zrovna nervu jídlo do pusy. Poklonu mým schopnostem přijmu s drobným pokývnutím hlavy - tak aspoň něco, na boj jsem celkem levá, ale lékařské a právě tyto schopnosti, co zmínil, mě činí schopnou aspoň v nějakém oboru, a naznačují, že to nebylo jenom blbé zbožné přání, když jsem se rozhodla stát právoplatným ninjou a nastoupila na akademii.
Tváří se, jako by o Tsunade věděl víc jak já... nebo aspoň nejmíň stejně. Jako by ji znal. Jako by... byl taky její student? Ale to je strašná blbost! Co by tu dělal, takovej chuděrka malej, a přesto student takové mocné lékařky... no, někde ty schopnosti vzít musel, ale smysl to vůbec nedává, kruci. Proč by studoval u Tsunade, kdyby byl takový jaký je teď? A pokud byl v tu dobu ještě v pohodě, proč potom odešel, aby ho něco takhle zničilo? Eh, asi bych tomu spánku pro příště měla dát trošku víc... Na krátkou chvíli zavřu oči, snažíc se soustředit.
Samozřejmě, že ten důvod je osoba, ale tolik se mi zase nesvěří, což vpravdě chápu, a ani to po něm nemůžu chtít, už takhle ho nutím šťourat se v jeho soukromí... nebo svědomí, když to vezmeme z jiného úhlu pohledu. Tak či onak, víc už na něm asi chtít nemám právo. I tak... jeho život tak jak ho popisuje je dost na prd. Z toho co jsem odhodla tak strašné trauma, že mu to působí problémy ještě teď... a pak tohleto, že nežije už skoro pro nic, jen pro dalšího zoufalce, podobného, jako je on, až na to, ež ten druhý je více ambiciózní. Deset let, to snad není možný... vůbec bych mu ten jeho život nezáviděla. Ale právě proto mi připadá, že on pomoc nějakým způsobem potřebuje, ačkoliv mu ten život připadá jakž takž dostatečný; dokud žije, a má proč, tak prostě existuje, a má za co bojovat...
Před deseti lety? Deset let zpátky, to mi bylo osm, v Konoze bylo celkem terno, protože se stala důležitá událost, a to vyhlazení klanu Uchiha. Samozřejmě, že zas až tak můj mozek analytický není, jenom mě to napadlo v souvislosti s tím, jak mluvil o mstitelovi... svých myšlenek se nezbavím. Prostě Uchiha Sasuke je pro mě stále skoro jak modla, a kdykoliv o něm slyším, mozek automaticky zapíná režim fanynkovského záchvatu a tím pádem se posouvám do chvíle, kdy o něm přemýšlím v souvislosti s tím něčím, odkud jsem se k němu dostala. Tedy, kacířská myšlenka by tu byla, ale dost divná, že tohle by přece... koneckonců, černé vlasy, černé oči... ale odkud by měl proboha něco společného se Sasukem, když celý ten klan, krom našeho mstitele, je naprosto vymřelý?
Čímž pádem jsem myšlenku, že právě sleduji úžasnou věc, a to jednoho z dalších přeživších Uchihů, zavrhla. Blbost, fata morgana, naprostá hovadina.
Ale i když je taková věc kravina, určitě to není jenom tak nějaký potulný medik, vzhledem k tomu, že znal Tsunade, něco ví o Tsukuyomi, a... to prostě nemůže být jenom tak nějaká náhoda, shromažďování informací. Ale odkud zatraceně je, kam si ho mám zařadit, kdo to vůbec je, ten Hōku? Kde se vzal, proč musel zažít tolik utrpení, proč... NANDE?
To co popisuje... zase ta empatie, umím si to představit, a přitom si musím stále opakovat, že vlastně nemůžu vědět, jaké to přesně je, nikdy jsem nezažila opravdové utrpení, jsem skoro jak neposkvrněná. Dává to smysl, z jeho pohledu, ten člověk, který ho vysvobodil, ať už je to kdokoliv, musí působit jako bůh, a pokud předtím propadl sktuečně tak strašnému zoufalství, smysl nepostrádá ani to, jak moc se upnul na jedinou bytost, která v tu dobu byla v dosahu... a že žije jenom kvůli ní. Nevím, jaké by to bylo to zažít, a přesto to cítím, to utrpení, které z něj vyzařuje, to, co musel prožít... nějaké strašlivé trauma, to by mě fakt zajímalo, o co šlo, a proč zrovna on... jako by ho někdo mučil, nějakým strašným stereotypem, nekonečným utrpením, tak hrozným, jako je Tsukuyomi samo... rybu už mám snědenou, tak se napiju svojí vlastní vody, a shlédnu z jeho obličeje kamsi na talíř. Další člověk, který zažil něco, co já v podstatě nemůžu nikdy pochopit, a ani nemám moc mu pomoct... to by vysvětlovalo počátky mesiášského komplexu, nakonec budu naprosto oddaně chránit aspoň ty umírající, protože ačkoliv to vidím optimističtěji jak on, a na rozdíl od něj jsem si tolik neprožila, a mám důvod žít... na druhou stranu, mě zase trápí pocit, že na mojí osobě v podstatě nezáleží. Obvykle mám při důležitých okamžicích jakoby svázané ruce, skoro jako kdybych byla zbytečná... ačkoliv nechci! Prostě před sebou mám dalšího člověka, který mě svým utrpením a životními zkušenostmi, a možností něco zvládnout, nechává daleko za sebou...
Trošku posmutním; jako bych nemohla najít nikoho, kdo je na tom podobně, kdo si nic neprožil, za což by měl děkovat, ale zároveň to naprosto nenávidí, protože potom je jen "obyčejný", jeden z mnoha. Ne, že bych myslela, že by on snad mohl... ale ty čím dál markantnější rozdíly! Nejhorší na tom je, že já nechci být jedna z mnoha, jsem přece Haruno Sakura, členka týmu 7! Ale moc platné mi to není, prostě jsem jen... ta jedna z davu... ta, která sice přátel nepostrádá, ale že by pro někoho byla nezaplatitelná, či že by její život stál aspoň trošku za obdiv, to tedy rozhodně ne... prostě ta, která kdyby zmizela, tak bude mít jen "přiměřený" počet těch truchlících, takový ten průměrný, jako bych byla jen... průměrná. Život mi dal do vínku štěstí, dostala jsem se do skvělého týmu, mezi skvělé ninji, stala se žákyní skvělé léčitelky a teď jsem i relativně vážená doktorka, a přesto nic neznamenám.
Jsem chvíli zticha, ale pak se v duchu praštím po tváří. Sakuro, teď se nemáš litovat, diskutuješ tu s ním o JEHO problému! Vzhlédnu, a v očích se zračí drobná omluva za to, že jsem byla tu chvilku zticha, a rozhodně přitom nepřemýšlela o tom, co mu odpovědět. I když to taky není nijak jednoduchá otázka.
Co mu na to říct? "Ano, jasně, chápu, máš naprostou pravdu, nemám žádné právo se v tom šťourat když tomu neumím rozumět"? A nebo se o tom pokusit nějakým způsobem... polemizovat? "Musím přiznat, že pokud budeme předpokládat, že umím pochopit vážnost celé té věci, rozumím tomu, proč prostě jen... přežíváte, a to i přesto, že ten, komu všechno věnujete, si vás skoro ani nezaslouží. To je prostě lidský pud sebezáchovy, člověku se zdá, že žádný nemá, a přesto... v koutku duše ho to donutí upnout se aspoň na něco, hlavně, ať z toho hned není sebevražda z postrádání smyslu života. Někdo vás zachránil. Upl jste na něj veškerý svůj život, protože ačkoliv to tak může vypadat, ani vy to nemáte tak jednoduché, že byste se vzdal naděje dříve, než byste se jí zkusil chopit, zkusil zůstat při smyslech, když existuje aspoň jeden mizivý důvod žít. To všechno troufám si říct chápu." A upřímně řečeno, ani nevíte, jak bych si občas taky přála mít nějaký hlubší smysl života... toho svého si snažím užívat, žít, ne přežívat, zachraňuju životy - ale jaký to má ten vyšší smysl? Toho jsem se zatím nedočkala, někoho, kdo by mě vytáhl za stereotypu... Sakurou, která má už od malička snad to nejlepší, se nikdy nikdo nezabýval, že by se jí tak úplně nemusel líbit průměrný život člověka, který vykonává svoji práci, dokud může, bez jakékoliv vyšší motivace, pokud nepočítáme záchranu životů či dobře odvedenou práci... nemůžu tvrdit, že by na mě nikomu nezáleželo, ale na druhou stranu, pokud záleží, tak v jakém smyslu? Prostě jsem jedna z mnoha, z přátel, a nebo znamenám něco nezapomenutelně jedinečného? To druhé určitě ne, a to je ten problém. Být pro někoho jedinečná a úžasná je právě ten smysl života, který někteří hledat nemusí, být prostě důležitá, něco takového, jako řešil malý Naruto, který si ale důležité postavení vydobyl... jenomže já... nemám na to, nejsem jako Naruto, nejsem taková.
Na krátkou chvíli jsem se odmlčela, abych se zase mohla politovat, zatím, co uvažuju nad tím, nakolik by bylo nemístné vrazit sama sobě pořádnou facku, ať už toho sakra nechám. Mám relativně dobrý život, dobrou a málo nebezpečnou práci, co víc by si člověk měl přát? Hlubší smysl... "Každopádně, není nutné hned ztrácet naději, a prostě přežívat. Člověk snadno ztrácí právě naději, zvláště když je na to sám, ale právě od toho by měla přijít jeho snaha něco řešit, nějak si zajistit, aby na to sám nebyl, aby... nemusel být jen otrokem stereotypního zájmu o svůj jediný smysl života. Zní to jak blbý kecy ze sezení na psychiatrii, já vím, takový to ve stylu "možná je vám špatně, ale koukejte na sluníčko a ptáčky, a hnedka bude líp, vždyť by mohlo být ještě hůř", ale v něčem oni pravdu mají. Ačkoliv když je člověk na dně, neumí si představit, že by se prostě vzchopil, zvedl se, své sebevědomí, a prostě dělal něco víc, když nemusí, zvláště když to od něj ani nikdo nečeká... a pokud dovolíte, vím, že není tak snadné představit si, jak člověk zařídí, že se po něm bude chtít něco víc, že někomu na něm bude záležet i víc, než jen že by měl přežít, protože je nedílnou součástí něčího života... neznám to utrpení, ani beznaděj, ale umím si představit, jak těžko se hledá někdo, kdo by člověka naplnil něčím víc, aby si připadal důležitější, aby nežil jen kvůli okamžiku, jedné osobě, některým lidem, prostě proto, že spáchat sebevraždu je naprosto iracionální blbost. A nemůžu vás nutit, abyste to zkusil, sama bych občas potřebovala víc odhodlání. Ale stále mohu tvrdit, že není od věci se pokusit najít něco... co by člověka skutečně naplňovalo a dělalo ho šťastným. Je to jen o hledání. Někde na širém světě by se určitě našla spřízněná duše, teď ji jen najít."
Zmlknu a dám se od jídla svého danga. Takové kecy, co jsem řekla, nic opravdového, nic konkrétního! Radši jsem měla mlčet.. Vůbec nic jsem mu neřekla. Maximálně dala najevo, že když už nic jiného, uvědomuju si, že mu nemohu plně porozumět a o čemkoliv kázat.
 
Vypravěč - 19. června 2011 19:17
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Haruno Sakura - dokončení večeře:

Zdá se, že "Hōkuovi" ta tvá řeč vůbec nevadila, dalo by se říci, že je jí zaujat. Možná, že "prostý sociální kontakt" a možnost s někým prostě mluvit na něj působí lépe než cokoliv jiného. Než jsi stihla dojíst, tak on si k tomu salátu a kousku sýra ještě přiobjednal jakési bramborové placičky s kořením a trochu saké. Každopádně si tě pozorně vyslechl. Nakonec tvůj "výstup" je zakončil krátkým "prohlášením", ve kterém ti více-méně přitakal: Takže vlastně jediný problém, který je spočívá v tom, že je nutné se přestat babrat ve vlastních bolístkách a snažit se maximálně využít příležitostí, které nabízí okolí. Haha... tím pádem je vše vyřešené a jsem šťastným člověkem. A v tem moment se trochu sarkasticky ušklíbl a pobaveně zavrtěl hlavou. Spřízněná duše... větší žvást jsem v životě neslyšel..., pronesl a všechno opět postavil na hlavu a smetl ze stolu. Následně se asi rozhostí značně rozpačité ticho a on tento moment využije k tomu, aby za vás oba zaplatil. Teprve potom "Hōku" prolomí tíživé mlčení poté co dopije saké, které mu zjevně vlilo (bodejď by taky ne, když ho vypil celou láhev) trochu života do žil a ještě poznamená: Sakura-san, jste má šéfka, takže vás nemám v úmyslu v žádném případě urážet otevřeně, protože to by mohlo vyústit v nemálo komplikací pro mě samotného, ale řeknu vám jednu věc. To jak mi je či není, co jsem prožil či neprožil a co s tím mohu či nemohu dělat... tohle všechno je má soukromá záležitost. Rozhovor s vámi byl docela příjemný, ale bohužel mi nic, krom menšího požitku z konverzace - za který jsem vám vděčný - nepřinesl. Víte já nejsem žádný ubožáček, který potřebuje zachránce a tím méně zachránkyni. Vím o co vám jde... ten vás mesianismus vás přímo sálá... nechte si ho pro někoho jiného. Můj život možná stojí za s prominutím hovno, ale je to moje hovno, ze kterého rozhodně zachraňovat nepotřebuju. Náhle se postavil, sjel tě značně chladným - až ledovým pohledem - "ála zlý Sasuke" a dodal: Dejte se dohromady a zítra ráno se sejdeme v laboratoři, já přes noc dodělám série testů, pochopil jsem vaši metodu... z poslední série a myslím, že těch zbylých 300 až 400 vzorků budu schopný dodělat sám. Ráno budete mít výsledky a budete schopná vést další postup, tuhle rutinní práci můžete přenechat mě. Poté jen zvedl levou ruku, kterou složil do pečetě a pak... byl pryč.

No... celkově co říct, tak zaprvé umí Shunshin no Jutsu na úrovni, kterou jsi ještě nikdy neviděla. Je rychlejší než Kakashi se sharinganem a dokonce rychlejší než Sasuke (což už je setsakra rychlost) možná... jen velmi možná by mohl být na úrovni Čtvrtého nebo Raikage... nebo ne přímo na jejich úrovni, ale rozhodně ne-příliš daleko pod ní. Toliko k jeho rychlosti (je zkrátka obrovská) a nyní k tomu dalšímu. V podstatě máš na výběr - buď budeš naštvaná, nebo opět zůstaneš při analytickém - "mesianismu". On vlastně celou diskuzi směroval přesně do určitého bodu a sledoval tvé reakce. Chtěl abys projevila zájem a pustil tě zdánlivě blízko a pak tě "vykázal" docela tvrdým a trochu sprostým způsobem ze svého soukromí. Vědomě s tebou manipuloval a de-facto ti podsunul nějaké ty myšlenky, aby se debata stočila tam, kam se ve výsledku stočila a to vše jen proto, aby jsi měla "pocit viny", že se mu šťáráš v soukromí a on tě z něj pak mohl vyrazit. Zcela záměrná manipulace s cílem ti "ublížit"... Na druhou stranu... můžeš na to nahlížet i jinak. Vlastně tím co udělal, tak potvrdil vše co doposud bylo řečeno a tohle závěrečné "vykazovací gesto" byl jen jeho obranný reflex. Jakýsi pokus zachovat si tvář... ne před tebou, ale před sebou samým. Prostě "to hovno" které zmínil je tak velké, že jediný způsob, jak se s tím může aspoň trochu srovnat spočívá v tom, že ho "vyventiluje" ven na toho, kdo se k němu přiblíží a chová mile. Vlastně je to trochu typický případ "ztraceného člověka", který ubližuje, protože jemu samotnému bylo ublíženo a aby vůbec mohl dýchat, tak zraňuje lidi kolem sebe. Vlastně se moc neliší od Sasukeho... ačkoliv v tomto případě jsou škody "takového ubližování" relativně malé. Sasuke chce vyhladit vesnici - "Hōku" jen ponižovat lidi kolem sebe, ale vlastně je to stejný případ vyrovnávání napětí a traumatu uvnitř, kterého žije. Krom toho... sama víš, že jsi se dopustila jedné chyby... ten tvůj poslední výstup - když odhlédneš od toho, že to bylo asi tak užitečné, jako nejméně užitečnější řeči na psychiatrickém oddělení - měl jednu zásadní slabinu. Chceš po člověku, kterému bylo "ublíženo" na 99.9999% lidmi (to ti mohlo dojít), aby v sobě hledal chuť se s někým bavit a hledat "spřízněnou duši". Jistě - v jeho očích či spíše v uších - to byl ten největší kec, který musel kdy slyšet. Lidé jako on... lidé, kteří byli oběťmi jiných lidí chovají chorobnou nedůvěru k okolí, kterou proměňují buď v pohrdání (což je asi "Hōkův" případ), nebo ve strach a nebo nakonec v nenávist (Sasukeho případ).

Kdybys měla Narutův charakter, tak bys neváhala ani vteřinu, ale takto je pro tebe maličko složitější. Nicméně přesto si uvědomuješ, že máš před sebou materiál, na kterém můžeš ozkoušet sociální interakci bez rizika úrazu (tedy pokud sneseš "Hōkuovu" nesnesitelně pohrdavou rétoriku, kterou teď budeš asi moci mít na stole denně). "Hōku" a Sasuke jsou hrozně podobní co se "chorobopisu" týče. Sasukemu jsi nedokázala porozumět konvenčními prostředky, to ostatně ani Naruto, ale ten si našel svůj vlastní styl komunikaci (prostě boj), ty máš teď možnost si nanečisto vyzkoušet různé postupy na "Hōkua", abys pak, až se třeba znova setkáš se Sasukem byla připravená. Tvá síla tkví v analýze a ve zkušenostech... a tohle je nejlepší šance jak je získat. Naruto stále věří, že "zachrání Sasukeho" a "přivede ho zpět"... bláhová představa... ale možná, možná když se na Sasukeho náležitě připravíš, tak budeš schopná k Narutovu snu trošku přispět. Nicméně... "Hōku" teď počká, teď by nemělo smysl se o nic pokoušet, když je ve stavu "naprosté negace", takže je otázka co uděláš. Buď půjdeš do laborky, kde budeš s "Hōkuem" a oba budete dělat to samé (vzorky) a nebo... mohla bys možná konečně zajít za Sentokim. Stejně - "Hōku" - je schopný až až a nemáš důvod si myslet, že by se tě pokusil ohrozit nějakou sabotáží, to by ohrozil i sebe a navíc tyhle typy jsou často lidé, kteří práci - dobře odvedenou práci (byť sebenesmyslenější, či sebenicotnější) považují za otázku cti (holt chlapi). Sehnat Sentokiho by neměla být potíž, stačí se nejspíš - pokud je to lékařský mnich - optat v kanceláři ve feudálním paláci, tam určitě něco vědět budou.
 
Vypravěč - 19. června 2011 19:58
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Yamato - pokec s Juugem II:

Juugo tě mlčky poslouchá, a když skončí, tak tě jen chladně opraví: Já narozdíl od vás nejsem výsledkem ničích pokusů. To, že v mém těle se nachází enzym, který posloužil Orochimaru-sama jako východisko pro stvoření prokleté pečetě ze mě dělá pouze zdroj, nikoliv výsledek pokusů. Krom toho... mezi námi je ještě jeden rozdíl, já nechal Orochimaru-sama testovat mou schopnost dobrovolně, zatímco vy... vy jste neměl na vybranou. Neříká s příměsí, žádného výsměchu, pohrdání či ironie - pouze "konstatuje fakta". Poté přešel k tvým dalším otázkám: Prostředí je zde zajímavé. A co se týče restaurace... Kimimaro tam zašel vyzvednout nám jídlo, sníme si ho zde... dávám přednost soukromí. No jistě... není se co divit, Juugo je v jádru nenásilný muž a asi rozhodně nestojí o to, aby ho záchvat posedl v místnosti plné lidí... nicméně Kimimaro, trochu tě zamrazí při představě, že se zde můžeš setkat s posledním Kaguyou. Slyšel jsi, že před 5ti lety bojoval sám s Narutem, Leem a Gaarou a to byl na smrt nemocný. Nechybělo prý málo a Lee a Gaara mohli být mrtví. Později Kimimara vyvolal Kabuto pomocí edo-tensei a nějakou metodou ho pak kompletně oživil... raději si nepředstavuješ o jaký druh kinjutsu šlo tentokrát. Každopádně Kimimaro nyní v plné síle a neoslabený nemocí představuje nejdokonalejší dýchající nástroj na zabíjení v shinobi světě. Jeho Kekkei Genkai na stupni ovládání, na kterém jí ovládá Kimimaro... ne tady jsi si už jistý, ten by si tě dal k obědu a možná i Kakashiho-senpaie by byl schopný zabít, i když ten je díky sharinganu hodně pohotový a rychlý, tak snad by... ale ne, raději nemá smysl něco takového někdy zkoušet. Kimimaro není soupeř, se kterým by měl kdokoliv z Konohy bojovat.

Juugo pak ještě dodal: Ano... myslím, že Kabuto se o něco takového snaží. Ostatně stejně jako jiné frakce. Pokud má vypuknout válka, tak jí ani jedna ze stran nebude chtít prohrát. Ani my, ani vy... tak to zkrátka je. Poté se odmlčel a zahleděl se mlčky do dáli mezi hory. Nějakou dobu nemluvil, ale nakonec ti položil otázku: A co myslíte vy? Vypukne válka? Kabuto tvrdí, že tomu tak bude, protože shinobi vesnice lační po démonech, o které přišli a také říká, že to bude strašlivá válka, jakou doposud shinobi svět nezažil... prý pokud vypukne, tak to zničí celý shinobi svět a všechny vesnice stáhne do chaosu, ze kterého se už nevzpamatují.... Orochimaru-sama to kdysi předpovídal a proto chtěl zničit Konohu dřív, než ta bude moci takovou válku rozpoutat.
 
Vypravěč - 19. června 2011 20:23
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
YUGANGAKURE NO SATO - ZEMĚ HORKÝCH PRAMENŮ, Velký prorok Hidan:

Už to je skoro 2 roky co vedeš svůj řád od té doby co jsi byl vyhrabán ze země nedaleko Konohy (viz první úvodníky v jeskyni). Vrátil jsi se do Akatsuki, ale zjistil jsi, že "už to nebude taková sranda", protože Konan, která se stala vůdkyní Akatsuki se nemá k tomu vrhnout se do války. Ty jsi se od Akatsuki tak trochu oddělil a jedeš si na vlastní pěst. Ačkoliv jsi s Akatsuki nadále v kontaktu a jsi pořád jejím členem. Nicméně už nenosíš plášť s rudými oblaky, ale plášť s kápí a vystupuješ jako "Velký prorok Yashinův". Celou tu dobu jsi totiž strávil plněním svého cíle - zkonvertování celého lidstva na víru Yashinovu, abys jednou mohl vypátrat toho zmetka Shikamara, který si zahrál na boha, když tě pohřbil a předvést mu "co to je pravý Yashin" na jeho vlastní kůži. A také jsi zjistil jednu věc - nejsi jediný uctívač Yashina na světě. Objevil jsi několik "spřízněných duší", ze kterých jsi vytvořil jádro vaší nové "Církve Yashinovi". Usadili jste se v opuštěném klášteře v Zemi Horkých pramenů a pustili jste se do díla. Získáváte nové věřící, provádíte krvavé rituály nejrůznějšího druhu... někdy je v rámci toho použito i obětování člověka, ale to není až tak časté, protože je nutné zůstat trošku nenápadnějšími než si vytvoříte vlastní armádu. Každopádně vesničané z okolních vesnic před vámi buď prchli, nebo se k vám přidali a tvoří tak jakousi ekonomickou základnu, o kterou se můžete opřít. Ty jsi také zjistil, že existuje vícero výkladů Yashinovi víry, některé brutálnější, jiné méně - a vytvořil jsi z nich jednu novou a ucelenou "Bibli Yashinovu". Sice jsi se v rámci "public relations" musel vzdát některých přikázání (zabíjejte co hrdlo ráčí) protože, to by bylo zkrátka neúnosné a na tom by nová Církev Yashinova nemohla vyrůst (protože by všechny pobila), ale celkově to bylo spíše ku prospěchu.

Co vlastně ovládaš... tak jeden klášter vysoko v horách v Zemi Horkých Pramenů, kde žije na 1000 lidí z čehož 30 jsou "velekněží Yashinovi" - lidé kteří ovládli techniku rituálu, dalších 120 jsou "kněží", kteří se jí teprve učí, ale jsou mistry v různých typech zbraní a navíc jsou fanatickými věřícími. A ten zbytek - 850 lidí jsou nejrůznější služky, uklízeči, učňové... většina z nich jsou sirotci, o které se váš klášter stará (jídlo, voda, nocleh) a navíc z nich vytváří budoucí generaci nových věřících. Krom kláštera také máte "pod palcem" asi 20 vesnic v okruhu 15ti kilometrů od kláštera, ovládáš tedy území s nějakými 10 000 obyvateli, kteří jsou vaši věřící (ať již z přesvědčení, ze strachu či z kalkulace) a odevzdávají vám nemalé daně. Co se týče obětování lidí, tak oběti si sháníte různě - rozhodně ne tak, že byste je chtěli od vlastních lidí (to by bylo trochu neefektivní) - takže přepadáte okolní osady či vesnice v této bohem zapomenuté krajině. Tato taktika je poměrně úspěšné, jednak obětí je dost a druhak, vámi napadané vesnice mají tendenci pak přejít na vaši stranu, protože shinobi z Yugangakure jsou směšně slabí a armáda zdejšího daimya jakbysmet. Samozřejmě se musíte trochu "držet na uzdě", aby proti vám nevytáhla armáda některé z velkých shinobi vesnci... sice by sis to jistě vychutnal, ale porážka by byla asi neodvratná. A krom toho... vaše vláda má i pozitivní efekty, školství, zdravotnictví... zkrátka váš malý stát ve státě je organizovaný mnohem lépe, než Země Horkých pramenů a lidé si zde žijí o dost lépe. Už jen kvůli tomu, že vámi vybírané daně nejsou až tak vysoké a pak taky kvůli tomu, že žádný bandita či nukenin se neodvažuje loupit či přepadávat na vašem území... to by musel být větší šílenec než ty sám... a to už by bylo co říct.

Co se tebe a dnešního dne týče, tak tě navštívil tvůj jediný "partner" z Akatsuki, který s tebou udržuje stálý kontakt - Zetsu. Díky němu máš dokonalý přehled o své zemi, absolutní kontrola obyvatelstva má "své výhody". Žijete v "symbióze" on pro tebe shání informace a ty ho zásobuješ mrtvolama aby se mohl "nažrat". Nicméně dnes ti doručil poměrně zajímavé informace: "Ó velký proroku..., začala bílá polovice, když jí černá přerušila: Je to Hidan... Následovala krátká schizofrenní hádka mezi oběma polovičkama Zetsu o tom, zda jsi Hidan či Velký prorok až nakonec černá polovice začala mluvit: "Zjistil jsem, že v Iwě se koná sraz vedení všech vesnic... účastní se ho i hlava Vesnice ukryté v horkých pramenech a nepochybuju, že požádá velké národy o pomoc s likvidací tvé církve... a ještě něco... provedl jsem standartní špionáž v Zemi Horkých pramenů a mám pro tebe dobrou zprávu, země je zralá na převrat... můžeš se nyní, když jsou všechna "velká zvířata" na Summitu zmocnit Yugangakure a zajmout feudálního pána... pak by neměl být problém aby se ti celá Země Horkých pramenů poddala... Bílá polovice pak jen dodala: Ó ano, Velkému Prorokovi páně Yashina se všichni pokloníme...., následovala opět hádka... zdá se, že bílá polovice Zetsua je také uctívačem Yashina, zatímco černá se hlásí k "atheismu"... na druhou stranu nevíš jistě, jestli to bílá polovice Zetsua myslí se svým yashinismem vážně, nebo to dělá jen ze srandy, aby srala svého černého kolegu.
 
Yamato (Tenzō) - 19. června 2011 21:00
644pxyamato7220.jpg
Rozhovor s Juugem

Doufám, že se Juugo nerozčílí, neříká se mu bipolární pro nic za nic.
Juugo mne trochu opraví. Sice jsem velitelem ANBU Listové, ale o Orochimarovi nevíme všechno ani tak dlouho po jeho smrti.
"Omlouvám se Juugo. Zpletl jsem se a děkuju za opravu."
"Ať je tomu jak chce, přeci jen máme společné to, že jsme řekněme pracovali s Orochimarem." Jak s ním mohl pracovat dobrovolně? Chtěl snad pomoc ovládnout svoji sílu?
Je nutno dodat, že v jeho hlase není ani náznak výsměchu, arogance či čehokoliv podobného.
Myslím, že teď spolu jednáme fér.
Rozhovor pokračuje dál. Mám z toho pocit, že jsme staří přátelé, kteří se po letech setkali a teď rozebírají své životy, vyměňují si zážitky s rodinou a ne že jsme téměř nepřátelé a jedna strana by nejraději eliminovala to druhou a naopak.
Sotva vysloví jméno "Kimimaro", přejede mi mráz po zádech, jako by se mne dotkla sama smrt.
Měl jsem co dělat, abych na něj nezíral s otevřenou pusou a vyvalenýma očima.
"Eh, takže Kimimaro je tu také."
Kimimaro, osoba, která je stvořená k jedinému, zabíjet nepřátele. Celý klan Kaguya byl posedlý souboji. Jeho kekkei genkai z něj dělá soupeře nejtěžšího kalibru. Jak máme bojovat s nepřítelem, když na jeho straně bojují mrtví? Za tím stojí jediný člověk, tedy býval to člověk, Yakushi Kabuto, který ve svých experimentech a užívání kinjutsu došel dál než jeho mistr, Orochimaru se stal jeho součástí. Tenhle šílenec nezná mezí a nikdo pořádně neví, čeho všeho je schopen. Ale fakt, že plně oživil Kimimara dokazuje to, že jeho techniky jsou ohromné. Nedej bůh, aby získal vzorky DNA například bývalých Kage, to by byla pohroma.
S Kimimarem bych síly poměřovat vskutku nechtěl. Šance na vítězství, nebudu si nic nalhávat, by byly mizivé.

Juugo se začne zmiňovat o velké válce, v tom se mi trochu sevře hrdlo.
"Co si myslím? Spíš doufám, že žádná válka nebude, ale myslím si, že je téměř nevyhnutelná. Je pravda, že ostatní vesnice chtějí své zbraně zpět, i když s nositeli těchto zbraní, zároveň i prokletí, se nezacházelo dobře. Dle mého, pokud je to možné, by měli být všichni démoni zapečetěni navždy, tak, aby jejich sílu nikdo nemohl zneužít. Ale je nepravděpobné, že by se něco takového stalo. Našel by se někdo, kdo by si tajně bijuu nechal a tím získal výhodu nad ostatními. Tohle je svět, kde si lidé nevěří a všichni se bojí, že skončí s dýkou v zádech. Všechno je to o penězích a o síle. Kdo má obojí může žít spokojeně a ostatní mají smůlu. Sem tam někdo příjde s řešením, ale krutým, založeným na strachu, násilí, smrti, jenže těmito prostředky nelze dosáhnout opravdového míru. Bohužel nikdo neví, jak jinak to udělat."
 
Vypravěč - 19. června 2011 21:58
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Yamato: Juugo a Kimimaro

Juugo při tvém povzdechnutí při jméně "Kimimaro" vykouzlil na svých rtech mírný úsměv, ale jinak tě poměrně pozorně poslouchal. Krátce po té co jsi skončil Juugo jen řekl: To není třeba... čemuž jsi zpočátku nerozuměl, ale když jsi zjistil, že Juugo hledí kamsi za tebe, tak jsi se prudce otočil a za sebou jsi spatřil Kimimara. Vůbec jsi ho nezaregistroval se blížit, navíc ti ani příroda nepomohla protože Kimimaro byl po větru, takže jsi nemohl cítit jeho, ani úhledně zabalené jídlo, které má v papírovém sáčku poměrně slušné velikosti (řekl bys, že tihle dva si zrovna malé porce nedávají). Také jsi postřehl, že do Kimimarovi ruky zpět zajížděla kost, kterou už měl na tebe připravenou. V podstatě bys to z "první" schytal nejspíš do ledvin, kdyby Juugo neřekl jinak. Juugo se mile na Kimimara usmál a jen řekl: Nebojujeme zde... pouze tady s mužem zvaným též jako Mokuton no Yamato řešíme to, zda bude válka či nikoliv... myslím, že tohle téma by tě mohlo zajímat Kimimaro. Kimimaro nic neřekl, jen ti věnoval chladný pohled a zamířil k Juugovi, kterému předal pytlík s jídlem. Při dobrém pohledu zjišťuješ jednu věc - Kimimaro je vážně "dobrý shinobi" - on je permanentně ve střehu, i na jeho těle je to vidět, takové neznatelné napnutí svalů... hotová pružina připravená "k vystřelení" jakmile bude dán povel či v případě nebezpečí.

Kimimaro jen utrousil: Mír? Nic takového neexistuje, válka se buď vede skrytě, nebo otevřeně. Ve světě shinobi mír být nemůže, protože pak by nebyli shinobi k ničemu, byli by zbyteční a proto povedou nekonečné války jen aby dokázali svou užitečnost. Nic víc v tom není. Zdá se, že Kimimaro je v tomto "hodně přímočarý", Juugo sáhl do sáčku a začal obědvat, Kimimaro tě s chladným až netečným výrazem pozoruje a Juugo jen poznamená: No... musíme doufat, že Kagové a vládcové vesnic budou trošku více vzájemné spolupráci naklonění než my. Každopádně to s těmi bijuu... já vážně nevím jak si může někdo myslet, že by se Konan-sama vzdala té obrovské moci... ve chvíli kdy to udělá, tak nás přepadnete a zničíte... to je to jediné co chcete, vygumovat všechno ze Zvučné a Akatsuki co přežilo a my to moc dobře víme... takže tohle je nereálné. Politika Konan-sama je jednoduchá - válku nechce, ale chce mít moc na to, aby vás v případě války mohla "vzít sebou" a kompletně zničit celý shinobi svět. Její politika je politikou vzájemného zničení a proto se těch bijuu nikdy nevzdá, protože by přišla o jediný nástroj, kterým velké shinobi národy může odradit od své vesnice a od celé Akatsuki. Ostatně Kabuto má v plánu něco podobného, ani jeho moc není zanedbatelná... prostě pokud chcete zabít nás, tak musíte počítat s tím, že uděláme všechno proto, abychom vás, vaše ženy a vaše děcka vzali sebou. Totální zničení a vyhlazení všech shinobi... taková bude příští válka, kterou samozřejmě ani my nechceme, ale pokud jí začnete tak..., Juugo nedokončil větu a jen se zakousl do pořádného steaku zatímco Kimimaro jen chladně řekl: O mém klanu se říká, že toužil tolik moc po válce, až byl kvůli tomu zničen... totéž čeká Konohu, pokud zaútočí na nás a pak teda zbývá jediná otázka: "Miluje Konoha válku tolik jako můj klan?"
 
Yamato (Tenzō) - 19. června 2011 23:17
644pxyamato7220.jpg
Rozhovor na terase

"Není třeba..." Nedopovím a otočím se.
Krev mi ztuhne v žilách.
To je on, Kaguya Kimimaro, zabiják a jediný, kdo dokáže udržet Juuga v klidu. Ten co měl být dávno mrtvý, byl by, nebýt Kabuta.
Krom toho, že zaregistruji to, že nese oběd, vidím i to, jak se zasouvá jeho kost nazpět. Asi si myslel, že tu Juuga nějak ohrožuju a proto řekl "To není třeba.". Teď už tomu rozumím.
Ani jsem si ho nevšiml, necítil jsem ho...ano, špatný vítr. Kdybych necítil jeho, tak to výborné místní jídlo.

Z jeho postoje mne až mrazí, jako by byl každou setinku vteřiny s to vysunout kost a nechat ji projet mým tělem. Ani bych nemrknul a ležel bych v kaluži vlastní krve.
Lehce zatřepu hlavou, abych vyhnal tyto myšlenky a podívám se mu do očí.
Začne mluvit o jeho pohledu na válku a do toho se vloží Juugo, který u toho napůl obědvá.

Musím říct, že mají pravdu, Konan by mohla začít válku, ale nechce, asi, zbraně na to má a myslím, že bude chtít i ten zbytek.
"Svět bez shinobi by měl větší šanci na mír, ale řekněme, že by Konan vyhrála válku, podrobila si celý svět...ani to by nebyl mír na dlouho. Ano, po několik roků by všichni žili v obavách, ve strachu, to by byl ten "mír", ale pak, někde mimo zrak Konan by začala rašit řekněme odbojová síla...možná by časem zesílila...svrhla vládu Konan...nebo je tu další možnost, žádný tak velký celek by nevydržel fungovat jako jeden a zakrátko by tu zas byly vesnice a země a vše by začalo znovu. Nikdo nechce otevřenou válku, nikdo nechce, aby lidé umírali a Listová už vůbec ne. Avšak rozhodnutí o vesnici je na samotném Hokage-sama, Naruto rozhodne jakým směrem se bude Listová ubírat...navíc je to on, kdo přesvědčil Nagata, aby napravil svou chybu, alespoň částečně."
Jeden shinobi věřil, že míru lze dosáhnout, Naruto byl žákem tohoto shinobi, Jiraiya-sama, ten který učil Nagata, Yahika, Konan a Naruta, i samotného Yondaime-sama, muž, který chtěl dosáhnout míru a hledal tu správnou cestu, myslím, že jeho žák, potomek Yondaime Hokage, bude pokračovat v odkazu svého senseie a najde způsob, jak zajistit mír. Já mu věřím, protože Naruto má tu schopnost, přesvědčit lidi a zpřátelit se s nimi, on je číslo jedna v překvapování okolí.
 
Hidan - 19. června 2011 23:44
hidanxx_preview3824.jpg
Óó Velký prorok


Když jsem se probudil bylo časně ráno. Jako vždy jsem nabrousil všechny čepele nové kosy (starou jsem ztratil onoho usudného dne, když jsem byl zakopán) a umyl se. Potom jsem šel na snídani do jídelního sálu. Snídaně byla lehká. Po snídani jsem se šel projít po okolí kláštera. Ty měsíce v tý díře mně změnili život, 1. jsem se víc začal zabívat Jashinismem, založil jsem kult a hledám další věřicí, místo bezhlavého zabíjení, 2. jsem se aspoň trochu přestal chovat jako blb (aspoň to někteří tvrdí) a 3. značně jsem omezil svůj slovník (co se týče nadávek). Byl jsem mimo klášter asi hodinu. Po procházce následoval rituál. Co rituál skončil jsem šel na oběd. No... oběd byl takově blivajz, že by to ani pes nežral. Šel jsem na pokoj a lehl si, abych se vzpamatoval z toho, že jsem udělal nemožné. Snědl dnešní oběd. No... co se dá dělat, vžiď se říká "Hlad je nejlepší kuchař" jsem si říkal. Až jsem se trochu vzpamatoval, čekal jsem na Zetsu.

Po dlouhém čekání se Zetsu objevil. Bílá půlka mě zdoviřile pozdravila a chystala se něco říct, ale ta černá část ji skočila do řeči a urazila mě, mou velikost. Následovala zdlouhavá hádka mezi mě sympatickou bílou a naprosto nesympatickou černou půlkou. Ani si nepamatuju očem se hádali, ale aspoň jsem měl čas trochu si zameditovat. Konečně se hádka zastavila a to díky černé části , která začala mluvit o tom co se děje v okolí kláštera a v zemi horkých pramenů atd.... Nejvíc mě zaujala zpráva o tom, že se koná sraz v Iwě a o tom, že tam jedou hlavy vesnice, a když jsem se dozvěděl o tom, že země je vlastně bezbranná proti převratu, nemohl jsem jen tak ignorovat jeden návrh, a to ten že zajmeme feudálního pána a zmocníme se země. Bílá půlka jen dodala další zdvořilou větu, ale černá půlka se zase potřebovala hádat a po dlouhé hádce jsem jim řekl, že už můžou jít.

Když jsem dopřemýšlel rozhodl jsem se, že země Horkých pramenů bude má. Ihned jsem svolal všechny velelkněze a začal mluvit Vážení služebníci Jashinovi. Já Velký prorok jsem při odpočinku měl vidění, a v tom vidění bylo, že naše církev zanikne, protože vůdce vesnice je na summitu v Iwě a požádá velké shinobi národy o pomoc. Náš pán Jashin nás však neopouští a za naši oddanost nás odměňuje nadějí a je na nás jak stou pomocnou rukou od velkého pána Jashina naložíme. V mém vidění bylo, že aby sme přežili, musíme udělat převrat v této nevěřící zemi, protože v téhle zkoužce víry vytrváme. Proto zorganizujeme armádu věřících a povedeme je za vítěztvím. Nesmíme si dovolit zklamání, ani pomalost této akce. Je načase, abychom těm nevěřícím psům ukázali zač je toho loket. Pán Jashin nám věří a nemůžeme našeho pána zklamat. Od teď vedeme "Jashinovu Svatou revoluci". Pán Jashin zkrze mě vás povede k vítěztví. Sláva Jahinovi našemu pánu sláva.

Po vyčerpávajícím proslovu, který naprosto odvařil mé mozkové buňky jsem dal rozkazi, aby zorganizovali "Velkou Jahinovu armádu" pod vlajkou velkého Jashina. Po tom jsem šel na večeři a na večení rituál. Po rituálu jsem šel spat, ale nemohl jsem usnout, a tak jsem bloudil po chrámu a nemohl jsem si uzpořádat myšlenky v hlavě.
 
Vypravěč - 19. června 2011 23:47
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Yamato - Kimimaro a Juugo II:

Už když jsi mluvil, tak jsi zaregistroval pohrdlivý výraz Kimimara. Juugo nedal najevo nic a nechal tě zcela dokončit tvou řeč. Poté jen Kimimaro pohrdivě řekl: Mír je nemožný a taky... Juugo ho však přerušil pokynem ruky, je to zvláštní, ale zdá se, že Juugo je ten koho tady Kimimaro poslouchá a ne naopak, jak by se mohlo zdát. Oh... tys to nepochopil Yamato. Konan-sama nechce vládnout světu a dokonce ani nechce válku... nebo ne aspoň otevřenou válku v neomezeném měřítku. Pouze se na ní chystá vší svou mocí, protože je přesvědčena, že vy... vaše vesnice válku chtějí a právě proto buduje svou zničující moc pomocí, které vás chce odstrašit od své země. Ostatně je to jen obrana, nikoliv útok. Ale pokud zaútočíte, tak bude nemilosrdná a všichni shinobi... všichni v té válce zahynou. Tohle už nebude válka taková, jaké byly ty tři předchozí, kde se vesnice tahaly o moc mezi sebou... ne tahle válka bude mnohem strašlivější, ne tak ani svým rozsahem, jako tím co se za ní skrývá. V minulých válkách šlo o území, peníze a tak podobně... když se národy vyčerpaly, tak uzavřely mír. Ale tohle bude jiné... tohle bude válka o tom, zda shinobi vesnice mají právo diktovat světu svou vůli či nikoliv. My - Akatsuki, Zvučná a další si myslíme, že nemáte právo nám říkat co máme dělat a co ne, myslíme si, že vaše moc končí na hranicích a myslíme si, že doba, kdy Konoha skrze ANBU-Root vraždila lidi po celém světě je pryč... doba, kdy jste mohli posílat ANBU do cizích zemí, abyste chytali nukeniny... tohle všechno je pryč. My si zkrátka myslíme, že na svém území jsme páni my a nikdo jiný. A že pravidla platí pro všechny. Proto ta válka bude tak strašná, protože to bude buď a nebo. Budete nás muset kompletně vyhladit, abyste prosadili svou a cílem Konan-sama je vás přinutit zaplatit tak strašlivou... nemyslitelnou cenu, aby se tomuto předešlo... a pokud se tomu nepředejde, tak abyste byli přinuceni tu cenu zaplatit. Na každý váš úder chce odpovědět úderem stokrát, tisíckrát horším a za každé byť sebemenší příkoří se bude mstít mnohonásobně. To je politika odstrašení, to je politika Konan-sama. A to si musíte uvědomit, jinak na to všichni šeredně doplatíme.

Juugo domluvil - oh ano, dává ti to smysl. Konan zničila celé jedno pohraniční město, za to, že se skupinka vašich shinobi pokusila Konan zabít. Oč Konan jde? Juugo ti to řekl - přinutit vás platit za "porušování pravidel a HRANIC zejména". Prostě když vám příště zdrhne nějaký váš nukenin na území Konan, tak v případě, že překročíte hranice, abyste ho dopadli, tak Konan udeří v odvetě na vaše území. Oko za oko, zub za zub, stokrát, tisíckrát... Konan si prostě usmyslela, že ona sama bude schopná jednat s pěti shinobi národy jako rovná s rovnými a to za každou cenu. A pokud zaútočíte abyste jí zničili... tak ano... davá to smysl, tohle bude vyhlazovací válka. Úplně jiná než ty předchozí - žádní zajatci, žádná pravidla, žádná ochrana civilního obyvatelstva... žádné vyjednávání... nic... je destrukce a smrt. Na druhou stranu, jak Juugo zdůraznil - Konan sama válku nechce a tohle jsou jen odstrašující opatření a k té hrůze dojde jen tehdy, pokud to BUDETE PRVNÍ VY KDO ZAÚTOČÍ. Juugo se nakonec vyjádřil i k Narutovi: Ano... slyšel jsem o něm, Kabuto se o něm párkrát zmínil. Zajímavé je, že některé lidi změnit nedokáže... Uchiha Sasuke... že? Kimimaro si pak jen trochu zauvažoval: Yondaime Hokage byl silný shinobi... škoda, že jsme se nemohli utkat. Bylo by dobré zabít někoho takového, aspoň bych si ověřil svou sílu. A ten Naruto... jak je vůbec silný? Když jsem s ním bojoval naposledy před pěti lety, tak to byl jen odpad nehodný pozornosti, býval bych ho tehdy zabil, kdyby se mi do cesty nepletl ten opilý Tlustoobočnatec a Sabbaku no Gaara, ostatně ti dva tehdy měli také velké štěstí, že přežili.
 
Yamato (Tenzō) - 20. června 2011 08:40
644pxyamato7220.jpg
Rozhovor

Kde Konan nechala srdce? To zemřel Nagato zbytečně? Všichni jsme měli za to, že ona chce žít v míru, jenže její mír zahrnuje obranu vůči jakému koliv zásahu na její území ohromnou devastací "útočníka".
Doposud nebylo nijak vyjímečné, když ANBU pátrali po nukeninech v cizích zemích. Pro některé země to mohla být i služba, protožtím odstranili hrozbu, zločince.
Nechápu, co Konan vedlo k tomuto rozhodnutí. Neznám ji osobně, zatím, tudíž nevím jaká je. Na jednu stranu jsou její pohnutky pochopitelné, nechce aby Deštná trpěla jako kdysi, ale její nepřiměřené reakce už nechápu. Chce získat pro Deštnou respekt, ale to není respekt, ale hrůzovláda a politika strachu.
Navíc drží v rukou ohromné zbraně v podobě bijuu, což je věc druhá. Je pravda, nemít je, tak už byla Deštná zas několikrát srovnána se zemí, což je způsobeno její polohou, protože se nachází mezi velkými zeměmi.
Pokud Kabuto získá silnou podporu Tsuchikageho, tak se mohou vytvořit jakési dva bloky. Listová, Písečná a spojenci, na straně druhé Deštná, Zvučná a další. Vedlo by to k rozdělení světa na dvě frakce. Myslím si, že Tsuchikage, pokud by se přidal na jejich stranu, chtěl by i nějaké výhody a pokud by zmínil bijuu, tak by ho Konan rozcupovala, protože by jí bylo jasné, že chce její sílu a na tu ona sáhnout nenechá.
"Jenže totální destrukce také nikam nevede. Tohle není řešení." Odpovím stručně, nemá to cenu, každý má na věc jiný pohled a pořád bychom se tu jen "dohadovali". Dohady necháme na Kage a ostatních vládcích.

Uchiha Sasuke...to jsou argumenty.
Já si myslím, že Sasuke je absolutně ztracený případ, vím, že by to bylo kruté, ale vesnice ho měla odstranit, dokud to bylo možné. Kdyby se tak stalo, nestál by na straně nepřítele tak silný shinobi.
"Naruto tvrdě dřel, trénoval jak jen mohl. Je z něj silný shinobi, fakt že se stal Hokage o tom jasně mluví. On to má v genech. Jeho nezměrné odhodlání a velké srdce mu pomáhá překonávat všechny překážky."
Projdu se po terase. Najednou mi tu začíná být nepříjemně. Jako bych stal ve včelím úlu a čekal, kdy mne začnou včely bodat.
Vysvoboďte mě někdo odtud. Bylo by netaktní jen tak odejít. Než přišel Kimimaro, tak jsem se cítil dobře, ale v jeho přítomnosti tomu tak není.
 
Uchiha Shinsu - 20. června 2011 10:46
255fa8af96_70931506_o22544.jpg
Sraz pěti Kage

Po prozrazení Shisuiovi slabiny jsem si Konan vyslechl ale reagovala až s moc velkým klidem. Dokonce i mé obavy ohledně srazu nevzala vážně a dál zůstala u svého názoru.
To jí ta moc vstoupila do mozku nebo co...je si až moc jistá svojí silou a neporazitelností. Stejně na tom byl i Madara a jak dopadl..
Tahle diskuze mě už nudí, proto to ukončím arogantním odfrknutím a zmizím ve své dimenzi. Zbytek dne strávím bezpečně zavřený v dimenzi a čekám až uběhne dnešní den. Stále jsem přemýšlel jen nad tím jak dosáhnout své konečné pomsty ale došel jsem pouze k jednomu řešení. Pokud Konan nerozpoutá válku a bude se řídit podle ostatních vesnic, rozpoutám svou vlastní. Už jsem přemýšlel o tom že bych se spojil s ostatními z Akatsuki a pokusil se domluvit i s nepřátelskými vesnicemi. Travní i Zvučnou bych dokázal nějak přemluvit a to samé i se Zetsuem nebo Hidanem ale s ostatními bude problém. Kisame je věrný Konan a stejně tak i její synek. V nejhorší fázi mohu požádat o pomoc Kamennou nebo Oblačnou za cenu Bijuu a to už je nějaká nabídka.
Jen doufám že to nebude potřeba. Jít proti Konan a jejímu Rinneganu je velmi nebezpečné.

Brzy ráno se dostavím do Deštné a společně s ostatním doprovodem se vydáme směr země Železa. Je zvláštní být ve společnosti starých přátel ale snažím se to nebrat moc vážně a pokračuji dál v chůzi.
Juugo, Suigetsu a Konam...tým Taka znovu spolu ale tentokrát každý z jiných vesnic. Stejně nechápu jak se mohla dát Konan a Suigetsu k sobě...
Už odjakživa jsem věděl o citech Karin ale nikdy jsem na ně nebral ohled a proto jsem dopadl takhle. Byl jsem posedlý pomstou a nějaké osobní pouta by mě akorát oslabovala ale změnil jsem se. Každopádně teď už je to jedno.
V půli cesty mě zastaví Suigetsu a přednese mi svůj návrh ohledně získání meče. Na sobě nedám nic znát ale popravdě mě tahle nabídka velmi potěšila.
Takže první spojenec....vítečně..
Zkontroluji Konan i lidi okolo sebe a odpovím tak aby mě slyšel jen on.
" To zní jako zajímavá nabídka ale počkáme co se stane na srazu. Pokud Konan nevyvolá válku, zařídím ti ten meč a na oplátku mě podpoříš. "
Nedávám najevo žádná gesta, jelikož by si toho mohla Konan všimnout a dál pokračuji v chůzi. Po několika únavných hodin se dostavíme do země Železa, kde nás uvítá samotný Tsuchikage a ukáže nám naše pokoje. Ani se nezdržuji jeho prohlížením a okamžitě vyjdu ven na čerstvý vzduch.
Pokud je tohle nějaká past, budou tu nějaké důkazy o přípravách... Přeci jen proti nám nemůžou jít jen oni...už kvůli Kabutovi ne..
Procházím se po pozemku a všímám si každičkých detailu, které by mi pomohli rozeznat útok. Druhý důvod téhle procházky je touha potkat některého z Kagu a vyprovokovat je svou přítomností, ale to bude těžké.
Naruto.....jestlipak jsi stejně naivní jako kdysi....nebo už jsi konečně vyrostl ??..
 
Vypravěč - 20. června 2011 12:43
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Uchiha Sasuke - hledání pasti a setkání s Tsuchikagem:

Začal jsi se procházet po paláci, jeho terasách a okolí ve snaze najít něco, co by ti dalo důkaz, že je tohle celé nějaká past. No popravdě řečeno... možná i je, otázka je proti komu. Iwagakure palác střeží až "neadekvátně vysokou" silou. Počty i úrovně shinobi střežící místo Summitu jsou opravdu velké a rozhodně je to síla, která se nedá podceňovat. Past to být může - stejně jako však může jít spíš o to, aby mohl Tsuchikage včas zasáhnout proti případné "bitce" mezi znepřátelenými frakcemi. Pokud je to past, tak je prakticky nemožné určit proti komu. Tsuchikage Onoki je překvapivě člověk, který "lavíruje" mezi Akatsuki a zbytkem shinobi světa. Stejně tak může stát na straně Konan, jako na straně ostatních a jediné co ho nejspíš zajímá je případný zisk. Nevšiml jsi si, že by zde byly nastražené nějaké velesložité pečetící bariéry, které by mohly svědčit proto, že je tohle nějaká super past... i když... vyloučit to nejde.

Poté jsi začal hledat Kagy... Mizukage a Raikage byly zrovna na nějakém společném jednání a Kazekage zase nevycházel ze svých "komnat", Hokage (Naruto) se nedostal do tvého "dosahu", ale když jsi stál v jednom ze sálů, tak jsi narazil na Tsuchikageho. Á... Uchiha Sasuke... konečně se setkáváme..., něco ti říká, že tenhle starej páprda tě taky hledal. Tak jak se poslední Uchiha cítí na takovém summitu? "Poslední Uchiha" - dobré vědět, že Onoki neví o Shisuiovi. Kdybys někdy zatoužil po obnově klanu Uchiha... tak Iwagakure je ti otevřená mladý Uchiho a má vnučka k tobě chová velký respekt za to, že jsi zabil jejího bratra Deidaru.... tedy... oba víme, žes ho nezabil, ale že se ten pitomec odpálil sám, ale tak to je jedno že? Onoki se nevesele uchechtl a pokračoval pobaveně dál: Je ostudné, že si Konoha neuměla vážit svého nejlepšího klanu... to by se v Iwě nikdy nestalo hehe... takže kdybys "náhodou" zatoužil někdy se někde usadit, tak víš jak...

Poté se odmlčel, promnul se vousy a rozhlédl se kolem, aby se ujistil, že následný rozhovor nebude nikdo poslouchat a přešel "rovnou k věci": Ty jsi nepřítel Konohy... což z nás tak trochu dělá spojence... nebo alespoň potenciální spojence a nabízí to určité možnosti. Pokud bude ostatně Konan moudrá a nakloní si mě na svou stranu... tak jak se o to snaží ten chytrý mládenec Kabuto... tak bychom mohli vybudovat myslím celkem i silné spojenectví... Iwa, Ame, Kusa, Taki, Oto a kdoví, možná by se přidalo i něco dalšího... s takovou silou by už bylo možné vážně pomýšlet na úspěch což? Snad si nemyslíš, že bys sám dokázal - třeba i s pomocí nějaké malé vesnice - zvítězit proti Konoze? Ta tvá poslední akce před dvěma lety... to byl akt pitomého puberťáka a ne skutečně silného a chytrého shinobiho. Přemýšlej Uchiho... Iwa ti může nabídnou víc, než kdokoliv jiný. Můžeš u nás obnovit klan a propojit ho s mou rodinou... kdo ví, třeba by se nějaký další Uchiha mohl stát i Tsuchikagem hehe... a navíc... Iwagakure je nejsilnější z pěti velkých vesnic... Raikage si sice myslí, že jeho Kumo je silnější, ale... Raikage je hlupák... a s těmi nejednám, tedy se tě ptám Uchiho... jsi hlupák, nebo to s tou svou pomstou myslíš vážně a chceš jí skutečně provést? Nemohu ti slíbit, že ti Iwa pomůže pobít úplně všechny konožáky, ale jisté oslabení Konohy a její degradaci na úroveň provinční vesničky je i v mém zájmu. Poté se ve vzduchu vznášející se Tsuchikage znovu pobaveně ušklíbl a promnul si vousy. No... co si z toho může asi tak Sasuke vzít? Tak buď ho můžeš poslat do háje s tím, že nic nechápe, a že Uchihové musí být "skutečně pomstěni" a jí na to tak, jako vždycky v minulosti. Nebo si holt budeš muset přiznat, že tvá soukromá pomsta je realizovatelná jen tehdy, pokud ti pomůže nějaký větší národ byť za cenu, že budeš muset Onokiho respektovat jako svého "nadřízeného" (i když Onoki se zdá být dost chytrým na to, aby ti nevelel v každé maličkosti). Co se druhého cíle týče - obnovy klanu Uchiha - vnučka Tsuchikageho je sice o něco starší než ty... tobě je 18 a jí 22, ale propojení genů Uchiha s lávovým elementem a nadto přiženění se do rodiny Tsuchikageho. Ty výhody jsou velké a spočívají minimálně v tom, že nikdo nikdy nevyhladil rodinu či klan spřízněný s vládnoucí rodinou. Onoki ti nabízí hodně... je ti samozřejmě jasné, že to "úplně zadarmo nebude" - především ztratíš dost ze své nezávislosti, ale na druhou stranu jsou zde nepřehlédnutelné výhody.
 
Vypravěč - 20. června 2011 13:31
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
TEMA-SHIKA-IKI:
//Posunu vás sám, ať v tom není brajgl.

Temari:

Poté co jsi promluvila na Shikamara, tak ten se převalil na posteli na záda a zapíchl své oči do stropu. Poté jen řekl: Bojovat nemůžeme. Myslím, že Kakashi-sensei nám dal do týmu tu genninku právě proto, aby mě zabránil s Hidanem bojovat, protože moc dobře ví, že nemohu jako jonin ohrozit život gennina kvůli vlastní pomstě... Poté pevně zavřel oči a sevřel levou ruku v pěst. Nevím co se to se mnou děje... měl jsem pocit, že už jsem se přes to dostal... ale ten zmetek... kdo ho k čertu vyhrabal? Tady nejde jen o Asumu-senseie... ten Hidan... neznám zvrácenějšího šílence než jeho... tys u toho tehdy nebyla... ale on je... horší a zvrácenější než Uchiha Sasuke... zabíjí pro radost, masochistický maniak a teď kolem sebe má nejspíš nějaké přisluhovače... Chci ho zabít... strašně moc, i když vím, že je to chyba... prostě musím zničit zlo, když ho vidím... ale... neměj obavy... nechci ohrozit naši misi, tebe a Ikito... budeme se držet zpátky, jen to bude prostě těžké. Shikamaru prudce vydechl a chvíli se snažil zhluboka dýchat, aby se uklidnil.

Ikito:

Úzkost ti nedá spát a ostatně se není co divit. Bojovat s někým takovým jako je Hidan je nad tvé možnosti, navíc zcela nechápeš, proč jsi jako gennin vyslaná na A-rank misi. Něco "tady smrdí"... respektive nechápeš to. Navíc bůhví, jestli Shikamaru bude konat zodpovědně. Na druhou stranu, tuhle misi zadal Kakashi osobně a ten by nezadal nic "jen tak", určitě to má celé nějaký smysl, který ti uniká. Vlastně tvrdě řečeno, jediné co ti zbývá je věřit úsudku Kakashiho, že udělal správný krok a koneckonců, Shikamaru je génius a Temari prý nejsilnější kunoichi v Konoze, takže určitý klid do žil ti to nakonec dát může. I když představa týpka, který obětuje lidi pro svou zábavu... ne, tohle nebude ani trochu jednoduchá mise. Nakonec však snad usneš.
 
Vypravěč - 20. června 2011 14:06
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Hoozuki Suigetsu - namísto slečny, pán s "bílým okem":

Tvé hledaní slečny Mizukage nebylo úspěšné, zdá se že aktuálně na nějakém uzavřeném jednání s Raikagem. Nicméně jsi přeci jen měl to "štěstí", že jsi narazil na jiného ninju z Kirigakure a sice na Aoa, pobočníka Mizukage. Ten jakmile tě spatřil (potkali jste se na jedné chodbě, kde krom vás nikdo není) tak zpozorněl a aktivoval svůj byakugan. Zdá se, že tenhle šéf Oininů z Pohřební skupiny (která mimo jiné jde po tobě, hlavně kvůli meči) tě nehodlá brát na lehkou váhu. Hoozuki Suigetsu, ostuda Kirigakure..., poznamenal jen chladně a zůstává ve střehu. Po nějaké té chvíli mlčení, kdy stojíte naproti sobě v chodbě na vzdálenost 15 metrů Ao promluvil: Mám důvěru Mizukage takže, ti mohu navrhnout malou nabídku. Vrať Kubikiri a necháme tě na pokoji, nebo... vrať se do Kirigakure a můžeš si ponechat Kubikiri... jsi docela schopný a Mizukage si uvědomuje, že za vlády Yagury, kdy byl zabit tvůj bratr se děly velké zločiny. Je ochotná přehlédnout tvé zločiny - připojení se k Akatsuki - a vzít tě na milost. Sice nedoufám v to, že bys něco takového přijal, ale měl jsem ti pouze vyřídit tento vzkaz od samotné Mizukage. Jsi dost schopný na to, aby byla Mizukage ochotná udělat v tvém případě vyjímku z pravidla a vzala tě na milost, pokud jde o mě, tak ti radím toho využít, jinak skončíš bledě. Dřív nebo později tě dopadneme.

Ao se odmlčel a nepřestává tě pozorně sledovat, ne tohle není typ shinobiho, který by tě podcenil, či tě nebral zcela vážně. Pro tebe je zajímavé, že Mizukage je ochotná se s tebou ještě vůbec bavit. Docela vtipné, až na to, že to je brané tak, že "oni tebe berou na milost"... ty bys spíš o tom uvažoval opačně s tím, že za jistých okolností bys "bral na milost ty je". Přeci je legendární šermířská skupina... může být koneckonců obnovena pod tvým vedením i v Travní.
 
Haruno Sakura - 20. června 2011 15:05
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
To je tak, když řeknete pěknou kravinu

Bože můj, to jsem pohnojila! Bohužel mi to došlo až po tom, co jsem ty všechny kraviny vypustila z pusy. Teď jsem fakt mluvila psychoterapeutka z nějaké ordinace, a to ještě dost neúspěšná... takovou práci bych asi dělat nemohla, tohle určitě není to, co by takový člověk chtěl slyšet. Jsem já to ale blbec! Vyslovila jsem nahlas snad i část svých myšlenek, nebo se prostě rozfofrovala tím rozhovorem, to je fuk, ale nakonec jsem řekla tolik kravin... vždyť mi přece i moje vlastní logika říká, že něčemu takovému člověk tak zmožený dosavadním životem jako on nemůže uvěřit, tak proč jsem to sakra řekla, takové hovadiny?
Rozpačitě mlčím, úspěšně odolávajíc značné chuti vrazit si facku. Celkem se mi i s ním dařilo konverzovat, a pak udělám něco takovéhohle, a naprosto cokoliv, co bylo řečeno, zadupu pod zem. Jsem blbá, blbá, blbá, blbá! Z pusy mi samy vyjely přesně takové ty žvásty, jak rady od těch, co stále doufají v něco lepšího - jo, to znělo v tomhle smyslu naprosto narutoidně! Eh, asi bych si pro příště měla odpustit usínání s knížkou zavilé romantiky, když předtím jsem se probírala psychologií... to pak potom z toho vycházej takovýhle věci, jak jeden chce druhého přesvědčit o tomhle, ale ten zase nic nechápe, a vůbec tadyty "srdceryvné" tragédie.
Věnuju aspoň číšníkovi jakýs takýs úsměv se zamumláním poděkování za jídlo, před tím, než Hōku znovu promluví. Já vím no, že do toho nemám co mluvit, prostě jsem do toho rejpala až moc... Jaksi mě zprdne, seřve, prostě štěkne, aby mě upozornil, že "takhle teda ne", až mám chuť si znovu fňuknout. Když už potkám někoho, na kom bych mohla dosáhnout nějakých výsledků, v něčem, asi v pomoci ostatním, většinou si vyhlédnu naprosto špatnou "oběť", a ty lidi pak na mě tak akorát řvou... naprosto mi připomněl Sasukeho, tím svým pohledem, a to trošku zabolelo u srdce. Rejpala jsem do toho až moc, a to jsem neměla, ale i tak - že já se vůbec snažím...
Zmizel "tak trošku víc" rychle, až zůstávám překvapeně zírat; teda zůstala bych, kdybych nebyla zrovna otrávená z toho, co jsem udělala, z toho, jak jsem to celé zabila. Ale i tak je nutno si to přičíst k jeho osobě. Máme tu slušné lékařské schopnosti, minulost, a potom tuhle neuvěřitelně rychlou schopnost někam zmizet... rychlost, velká rychlost. Skoro nemám problém přiznat, že bude větší jak Sasukeho, ačkoliv nemám téměř žádné aktuální vzorky rychlosti jeho Shunshinu, jak víme, já se těch bojů nikdy neměla šanci opřádně zúčastnit, abych věděla. Ale i tak, určitě je rychlejší jak sensei, a jestli i jak legendární Žlutý blesk... kdo ví.
Každopádně, teď se nabízí dvě možnosti - buď být na něj naštvaná za to, jak hrubě mě najednou vykázal pryč, ze svého soukromí, a nebo v hippie stylu mávnout rukou a říct "mír".
No, vyberu si kombinaci. Budu naštvaná - ale na sebe, za to, co jsem řekla, za to, že jsem radši nedržela pusu, prostě za to, že nakonec se před mou dotěrností musel takhle důrazně bránit. Jak je vidno, buď se projevila jeho genialita, celou dobu si se mnou hrál, sledoval moje reakce, mě to nedošlo (už ZASE!) a nakonec s chutí využil možnosti mě hrubě odkázat do patřičných mezí a to s tím, že na to má plné právo. No, a nebo je pravda mnohem prostší, prostě zpočátku to byl fajn rozhovor, ale já šťourala natolik, že se nakonec ohnal proti mě, jak vzteklej a zraněnej čokl, když by se mu zdálo, že mu někdo chce ublížit saháním do ran a tak podobně. Plus navíc ho to možná ještě skrovně potěšilo, nějakým způsobem vyventilovat to utrpení a vztek na okolí, co se v něm nashromáždil. Každopádně, já to holt posrala. Takové hovadiny, umím si představit, jak blbě to jeho uším znělo! Nebo mám aspoň snahu.
Tak jako tak, mám štěstí, před sebou máme příjemný a tvárný materiál, na kterém by se toho dalo leccos ozkoušet. Těmi svými problémy je to druhý Sasuke, a pokud se vykašlu na původní chuť mu nějak pomoci, mohl by sloužit jako perfektní pokusnej králík. Bude na mě tvrdej, ale o to spíš si budu moct zkusit zahrát hru na pravdu a lež. Sice už nejsem tak cholerická, jako před pár lety, ale vzpurnosti by mělo zbýt dost na to, aby mě to moc nesebralo; no, a on se zřejmě umí ovládat, takže v podstatě se můžu snažit mučit ho stále rafinovanějšími otázkami a přijít tak na kloub tomu, co ho trápí, porozumět mu. Což vlastně není až tak špatný nápad. Prostě a jednoduše, měla bych následovat toho, co řekl, a na co mě upozornil, a přestat se snažit být na něj milá. Spíš si prostě užít toho, že tu mám "pokusný objekt".
No, jako... tuším, že nakonec to i zvládnu. Zbývá jen povzdechnout si nad tím, jak naivní jsem, a že pak není divu, nakolik je má snaha marná, a využít možnosti, že tu někoho jako je on mám. Koneckonců, já ani Naruto jsme nikdy neporozuměli Sasukemu, což? A když on je takový "druhý Sasuke", a já ho tu mám před sebou "na pokusy"... mám dost času na to, abych porozuměla, abych se tomu pokusila přijít na kloub, abych věděla, co Sasukemu říct, až ho znovu potkám, něco, co by ho uklidnilo, z čeho by pochopil, že chápu jeho situaci, že prostě VÍM.
Zvednu se z místa a s již trochu odhodlanější náladou zamířím ke kanceláři ve feudálním paláci. Koneckonců, před chvílí jsem vstala, a do práce se mi moc nechce, hlavně když Hōku to určitě zvládne sám, a stejně tu mám co jiného na vyřizování, a to - Sentokiho. Snad dokáže Shizune - san pomoci...
Vejdu do budovy a najdu si nějaké povolané lidi, kteří by to mohli vědět, a na ně pak vysolím svou otázku. "Konnichiwa, omlouvám se, že ruším, ale mohla bych se zeptat, kde najdu Sentokiho - san?" Snad to budou vědět, nebo, přesněji řečeno, snad jeho osoba není ZAS AŽ TOLIK v utajení.
 
Vypravěč - 20. června 2011 15:42
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Haruno Sakura: Sentoki... aneb lékař za všechny... kočky?

V kanceláři ti poradili, aby jsi "Mistra Sentokiho" hledala v palácových zahradách. Řekla sis fajn, taková zahrada, to není moc velké... teprve, až jsi do zahrad vstoupila, tak jsi si uvědomila, že dneska máš opravdu mizerný odhad na všechno. Ta "zahrada" je obdélníkového půdorysu a má 2x5 kilometrů strany. Při představě, že budeš muset prolézat 10km2 živých plotů, lesíků, trávníků, rybníčků a dalších ptákovin pro horních 10 000 ti asi moc dobře nebude. Chvíli jsi tedy nerozhodně postávala za vstupem do zahrad a pak sis všimla, že u jedné kašny asi 50 metrů od tebe sedí nějaký mnich. Že by se na tebe usmálo štěstí? Přeci jen - Sentoki je taky mnich. Nu což, vyrazila jsi tedy k němu, a když jsi tam došla, tak sis musela oddychnout, takové štěstí se vidí málokdy, pamatuješ si Sentokiho tvář z fotky a pokud tohle není Sentoki, tak buď umí výborně Henge, nebo je to jeho dvojče.



Když se pozorněji podíváš co dělá, tak zjistíš, že před ním sedí kočka, která sleduje kyvadélko, kterým jí Sentoki ze strany na stranu mává před očima. Sentoki má pevně zavřené oči a něco si mrmlá. V oné kočce poznáváš nebohou Toru, která nejspíš opět utekla své "milované" paničce. Když se přiblížíš ještě blíž, tak slyšíš jak Sentoki tiše odříkává: Hodná Tora, hodná Tora, zlé útěky, zlé útěky, hodná Tora, hodná Tora, zlé útěky, zlé útěky..., máš co dělat, abys "nešla k zemi". Zaprvé z toho, že panička Tory si objednala Sentokiho aby jí zhypnotizoval kočku a vsugeroval jí, aby přestala utíkat a zadruhé z toho, že "po někom takovém chceš" vyléčit Shizune. Hypnóza, nějaké mnišské rituály a podobné zhovadilosti... ne Sentoki není lékař, Sentoki je nejspíš kříženec alchymisty s "kouzelníkem" - prostě ti přijde jako totální šarlatán co si našel "dobře placený flek" u dvoru feudálního pána. Jeho medicína, asi nebude "ta medicína", kterou ty za medicínu považuješ... no co... zkusit se má ale všechno, i když už dopředu víš, jak utrpí tvá profesionální čest studentky Tsunade, když Shizune vyléčí někdo takový jako Sentoki. Sentoki tě konečně postřeh, luskl prsty dost hlasitě na to, aby Toru vytrhl z hypnózy (ta se mu pak začala lísat k noze) a zeptal se tě: Čím mohu posloužit mladá dámo? Chcete předpovědět budoucnost? Nebo vyložit karty? Nebo snad potřebujete nápoj lásky, či chcete zbavit tíživých vzpomínek? Čím dál tím "líp"... Sentoki je opravdu nějaký "arcimagič" či co... no nezbývá než doufat, že aspoň něco málo o medicíně ví, jinak budeš muset Kakashimu vynadat, tak jako nikdy. Na druhou stranu - pro ne-ninja mediky jsi i ty často spíše "šarlatánka" než seriózní doktorka.
 
Uzumaki Naruto - 20. června 2011 16:01
nauruto_by_boing_paradise4541.jpg
Sraz pěti Kage

Cesta probíhá celkem poklidně. Nikde žádné komplikace, které by mi zkazily náladu a tak příjemně naladěn dorazí do Iwagakure no Sato v doprovodu Hinaty a Yamata. Náladu mi však ihned zkazí Tsuchikage, který mě bůhvíproč zrovna nemusí. „A já vám za toto vřelé uvítání děkuji, Tsuchikagedono,“ opětuji mu podobným tónem hlasu, přičemž u slova „vřelého“ je slyšet záchvěv ironie. Páni co proti mě ten starej uschlej dědek má? Jako nic sem mu neudělal, a jestli má nějaké problémy z minulosti, tak by je opravdu teď nemusel řešit. Myslím, že ten problém s Konan se týká i jeho vesnice. Takže by si tu nenávist mohl nechat pro Konan. Doufám že se takhle nebudou chovat všichni...
Narozdíl od přivítání je ubytování doslova famózní. Velké, čisté pokoje, NONSTOP restaurace pod nimi, co víc si přát? Soukromí se nám s Hinatou dostává dosyta. A hodlám toho náležitě využít, hehe... Ale až večer. Teď bych zašel na nějaký dost dobrý jídlo a pak na procházku Iwy..

A tak po vybalení nějakých těch věcí a důsledném průzkumu pokoje navrhnu: „Co kdyby jsem se došli najíst a pak se projít po Iwě? Ještě jsem tady nebyl a vypadá to tu docela zajímavě.. hehe...“
Hinata naštěstí souhlasí a tak se převléknu do nějakých obyčejných šatů a sejdu s Hinatou dolů do restaurace. Tam možná bude mezi ostatními vypadat jako šupák, ale při následné procházce nechci rozhodně vyčuhovat z davu. Lidi mě snad nepoznaj, když nebudu mít na čele napsáno Hokage...
Když se usadíme ke stolu pro dva, objednám si ten nejlepší ramen, který tato restaurace nabízí a hned dvojitou porci. Jakmile mi jídlo přinesou, naskytne se mi pohled na prvotřídně udělaný ramen. A že ho je požehnaně. Skoro tak dobré jako v Konoze... Tady tomu chybí al ta správná pouliční atmosféra... Yosh, ale jinak je to fakt super...
Když poté číšník odnáší špinavé nádobí, zastavím ho ještě nakonec a zeptám se: „Prosím vás, nedal by jste mi pár typů, kam se tady ve vesnici podívat? Chce si udělat odpolední a večerní procházku po vesnici, ale protože to tady neznáme, nevíme kam jít.“
 
Vypravěč - 20. června 2011 16:03
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Yamato/Tenzo: Konec rozhovoru:

Nakonec jsi na "vysvobození" nemusel dlouho čekat, protože sotva Juugo dojedl, tak ti řekl: Omlouvám se Yamato, ale máme ještě nějaké povinnosti. Uvidíme se zítra na hlavních jednáních našich vůdců a uvidíme jak to dopadne. Poté oba odešli. Pro Kimimara jsi očividně "vzduch", tvá síla a tvé názory z tebe dělají v jeho očích pouze "odpad", nebo spíš ne ani tak názory, jako síla. Kimimaro hodnotí lidi jen podle jejich síly a těm nejsilnějším je ochoten sloužit. Prý ho jako malého sirotka získal Orochimaru... inu, pak se nedá divit ničemu. Juugo je naopak "normální" dá-li se to tak říct a nebýt těch jeho záchvatů - kdo ví, vážně asi hledal u Orochimara pomoc, jak se říká tonoucí se i stébla (či břitvy) chytá - tak by zapadl i do Konohy. Ale zdá se, že i on má svou "stranu" pevně vybranou. Loajálně slouží Kabutovi - otázka je proč někdo jako on, slouží šílenci jako je Kabuto. Že by i Kabuto byl někým, kdo ho dokáže zbavit jeho záchvatů? Možná....

Ty tedy nakonec zůstaneš o samotě a můžeš se jít projít. Volně se procházíš po paláci jehož architektura tě uchvátí (ostatně to je tvůj koníček) a náhodně si pak v jedné chodbě vyslechneš rozhovor dvou ANBU z Iwy, kteří si udělali pauzu a pokuřují na konci chodby pod oknem cigarety.

"Onoki-sama udělal dobře, že je rozmístil takto. V případě problémů pak nebude problém zasáhnout," řekl první a potáhl z cigára.
"Konoha bude v pohodě, krom Hokageho, který je prý docela agresivní by s ostatními neměl být problém. Totéž u Kumo. Naštěstí dle rozmístění pokojů je mezi Kumo a Konohou ještě Kiri. Mizukage je rozumná... teda prý... tak snad se neporvou mezi sebou," odpověděl mu druhý a taktéž potáhl.
"Hele... stejně největší hrůzu mám z toho, až se na sraze potkají Hokage a ten Uchiha... jo to bude maso člověče, ještě že Onoki-sama je tak silný, že je může zpráškovat oba," pravil opět první a znovu natáhl dým z cigarety.
"Zpráškovat... hej dobré slovo, jasné... jak si ti dva něco zkusí, tak jsou na prach... a bude to fifty fifty, Akatsuki přijde o Uchihu a shinobi vesnice o jednoho z Kagů, jen se bojím, že použije tamtu techniku, pomocí které udělal loni tu přehradu na řece Monoko... ti říkám ... 500 metrů na šířku a 10 kilometrů na délku. Viděl jsem to na vlastní oči, úplně změnil tu krajinu. Byl teda sice dost vyřízenej ale tak víš jak...," dokončil opět druhý a pak típli cigára a odešli za pokračujícího rozhovoru pryč aniž by si tě všimli.
 
Vypravěč - 20. června 2011 16:39
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Hidan - příprava na převrat v Zemi Horkých pramenů:

Do druhého dne jsi toho moc nenaspal. Samozřejmě jsi se snažil utřídit myšlenky a odpovědi jsi hledal tam, kde vždycky. V motlitbách ke svému pánu, Bohu Yashinovi. Nakonec tě modlitby uklidnily natolik, že jsi mohl jít spát. Ráno po probuzení, tě navštívil tví sluhové, kteří ti přinesli snídani a následně se u tebe ohlásil tvůj zástupce pro věci "vojenské". Jeho jméno je Nanatsu Oka.



Toto poetické jméno (Sedm pahorků), které dostal od svých rodičů, protože se narodil "pod sedmi pahorky" kdesi ve své daleké zemi Démonů na druhém kontinentě však skrývá muže, kterému neřekne nikdo jinak než "Sakki", nebo "Sakkimaru". Krvežíznivost v kombinaci s jeho jashinistickým zasvěcením z něj dělá, velice svérázný bojový stroj. Jeho krutost je skoro stejně velká jako tvoje a ačkoliv neprovádí zabíjení skrze rituál, ale vysává z obětí jejich krev a následně pomocí moci Jashinovi je proměňuje v prach, tak je prakticky stejně schopným jako ty. Jeho oblíbenou frází je: Prach jsi a v prach se obrátíš. Mimoto je poměrně schopný velitelem a proto plní roli vojenského velitele bojových jednotek Církve Jashinovi. No a teď tě zkrátka přišel informovat o přípravách na převrat.

Hidan-sama, máme připraveno všech 150 zasvěcených kněží a služebníků páně Jashina a do boje můžeme nasadit též dalších 350 strážců našeho kláštera. Okolní vesnice nám poskytnou 1000 bojovníků, kteří sice budou v boji jen velice podřadní, protože nemají odpovídající výcvik, ale svou roli obětí za svatou věc páně Jashina splní určitě. Co se plánu týče, tak navrhuji udeřit nejprve na Yugangakure, srovnat jí se zemí a poté postupovat na hlavní město a obsadit. Krom toho bych navrhl, abyste vyslal mě a jednotku těch nejlepších, kteří se dostanou do feudálního paláce a zajistí, aby nám ti "ptáčci" neuletěli z klece. Feudálního pána bude potřebovat, tedy souhlas s naší vládou v Zemi Horkých pramenů. Pokud nám ho dá, tak ostatní vesnice nebudou mít důvěryhodnou záminku k tomu aby nás napadli.
 
Kakashi jr. (Imperium - Trapič) - 20. června 2011 17:24
sakumo_hatake_by_ncj700d3liwgr2467.jpg
Táhnem se jako smrad do země Železa

Ráno nastoupím svojí službu. Moje balení proběhlo rychle. Batoh se svitkama. Tedy svitkem s mýma poznámkama a dvěma menšíma. Třeba budu mít štěstí a nějaké ty střípky doplním.
Ráno se automaticky zařadím do skupiny Karin a Suigetsa. Víceméně je jen pozdravím. Pokud budou mít nějaké otázky, mají čas celou cestu se zeptat. Já o nich informací mám víc než dost.
Kisameho pozdravím jako svého senseie. Konan, mamku, no tak jako vedoucí mé vesnice. Akatsuki oblek mám uložený v batohu. Nejdu jednat za Akatsuki, jdu jednat za jinou vesnici neš je Deštná a tak je to asi nejvhodnější.
Cestou pošilhávám po Suigetsově Kubriki. Je to popravdě zbraň která mne vždy zajímala. Jediná ze zbraních, které nějdou efektivně zničit. Jediná ze zbraní, která se vždy doregeneruje. Popravdě, v okamžiku, kdy by měnila majitele, postaral bych se, abych byl v první řadě i kdyby to znamenalo mít kunai ještě od suigetsovy krve. To ale na sobě nenechávám znát. Teď mám nařízeno být hodný a ne moc vyčnívat.

Když dorazíme do země Železa, je to pro mne svým způsobem úleva. Nemám cestování rád, vždycky je při něm moc problémů. Přesto při této příležitosti... Ano, udělám vyjímku.
Nechám si ukázat svůj pokoj. Se zvědavostí mě vlastní celkem rychle nechám pokoj pokojem, jen ho zběžně prohlédnu od štěnic a podobné verbeže, a vydám se na chodbu, kde se postavím před dveře Karin, které mám dělat ochranku.
"Když divadlo, tak pořádně."
Povzdechnu si a stojím poctivě na stráži.
 
Hoshigaki Kisame - 20. června 2011 20:19
2359842.jpg
Deštná -> Cesta do Iwagakure a další setkání Pěti Kágů

Ještě pořád jsem byl u jezera, jenže žádný rozkaz ze shora nepřišel, jak jsem přepokládal, takže jsem to zabalil už v osm hodin. Doma jsem se pořádně nadlábl, protože mě už chytla šílenej hlad a pak hurá do hajan, poněvadž zítra mě čeká důležitá práce. Už je to tady zase. Opětovné setkání pěti kágů. Akorát tentokrát je zvaná i Konan. To su zvědavej co se zase stane. Nechci mít další problémy s Raikagem a jeho pošahaným bratrem. No, ale co se dá dělat. S tímto konečně zavřu oči a usnu.
Dalšího rána vstanu velmi brzo. Učiním ranní hygienu, pořádně vydatnou snídani a pak se pořádně připravit na cokoliv. Do batohu toho nedávám moc jen velmi základní věci, možná nějaký jídlo na cestu a pak hurá jít na shromaždiště, odkud se vydáme do vesnice skryté v kamení.
Dojdu tam jako první. Není se čemu divit, protože poslední dobou sem jaksi aktivní. Musím ještě dalších dvacet minut čekat, než se objeví další příchozí. Mezi nimi je samozřejmě Konan, kterou úctyhodně pozdravím jako vůdkyni Akatsuki. A pak se zde objeví i Yahiko, kterého naopak pozdravím jako svého učně. Nuže jsem kompletní a tak můžeme vyrazit.
Cestou se nic zvláštního neděje. Hodiny ubíhají jako voda a stále i po tak dlouhém pochodu se cítím pln energie. Někde na půl cesty si mě Konan pozve mimo kolonu a sděluje mi rozkazy, které mě nijak nepřekvapují. Souhlasně na všechno kývám a pak podám odpověď.
„Jistě Konan. Na mě se můžeš spolehnout. Dohlédnu na něj za každou cenu. A ohledně Sasukeho bych byl velmi skeptický. Myslím si, že se o něco určitě pokusí, ale jak říkáš, to není naše věc.“ Jestli Konan ke mně nemá nic, tak jdu zpět pozorovat ostatní. Všimnu si, že během Suigetsu přijde k Sasukemu a něco mu poví. Mohu si jen domyslet, co si asi povídali. Jediné po čem Suigetsu jde, jsou šermířské meče. A ještě nemá dva. Hiramekarei, který obdržel jakýsi mladík a pak má drahá Samehada. Takže by ho chtěl ukořistit teď na srazu? Možná. Sasuke udělá rozruch začne se bojovat. Suigetsu si najde toho hocha a svede s ním boj. Bych se chlámal, kdyby ho ten mladík porazil. Hehehe. Nad touto legrační myšlenkou se směji jako malé sluníčko.
Pak konečně dojdem do země železa. Opravdu zajímavá země a mají ještě zajímavější skrytou vesnici. Iwagakure má velmi překrásnou architekturu. Sice nejsem žádnej náruživej milovník architektury, ale Tsuchikagův palác se mi hodně líbí. Takovej jsem zatím neviděl. A zde v tomto překrásném sídle nás uvítal jeho dosavadní pán. Samotný třetí Tsuchikage, Onoki. Jeho výška mě vždycky udivovala. Já a on jsme pravé opaky. A vždy mi vrtalo hlavou jak někdo takhle malej může být tak mocnej. To je síla. Samozřejmě jsem ho co nejslušněji pozdravil a také jsem si všiml, jak zareagoval na Kabuta. Kabuto je tady brán za největší hrozbu. To se vůbec nedivím. Jsme rád, že ještě pořád je na straně Akatsuki. Pomyslně si oddechnu a společně následujeme mocného Onokiho, který nám všem přidělil naše pokoje.
V něm se okamžitě zabydlím. Přebytečné věci hodím do nějaké skříně a okamžitě vyzkouším postel. Je celkem měkká, takže Onoki to bere vážně. Hehe. Pomyslím si a jen na chvíli zavřu oči. Skoro bych usnul, ale mě se ještě nechce. Takže energicky vyskočím na nohy a jdu se porozhlédnout po paláci.
Jako první zabrousím do jídelny, kde potkám pár shinobi. Abych nevypadal jako nezdvořák, tak každého pozdravím a usměju se na něj svým typickým makreláckým úsměvem. Hehe. Pak si jdu porozhlédnout zbytek hradu. Hlavně hledám nějaké případné únikové cesty, kudy by se dalo utéct v případě potřeby. Pokouším se to dělat co nejméně nápadně. Ale mám ještě další plán. Najít shinobi z Mlžné, ne-li samotnou Mizukage. Když ji nenajdu, tak se vrtátím zpět k pokojům a jsem „na blízku“ Yahikovi, kdyby něco. Jen přeci se mám o něj postarat, i když vím co si o tom myslí.
 
Yamato (Tenzō) - 20. června 2011 20:20
644pxyamato7220.jpg
Rezidence Onokiho

Nakonec náš rozhovor skončí. Ti dva musejí odejít. Přesto mi po nich zůstalo v hlavě pár otazníků, na tom teď nesejde.
Jsem rád, že ten stroj na zabíjení odešel. Bez něj to byl přátelský rozhovor, ale z něj sršelo cosi řekněme zlého, co kazilo atmosféru. Přišlo mi, že mnou akorát pohrdal a nebral mne vážně, narozdíl od Juuga, se kterým jsem normálně hovořil.
Myslím, že Juugo by mohl klidně patřit do Listové, pokud by tedy nebyl na současné straně barikády, ale Kimimaro by nezapadl, sálá z něj touha po boji, je to silně znát.

Poté co ti dva odejdou se vydám na procházku po rezidenci, abych si sídlo prohlédl a také se trochu zorientoval.
Mám to štěstí, že zaslechnu rozhovor dvou ANBU z Iwy.
Kumo, Konoha, Kiri... Jejich slova zaznamenávám a snažím si vše zapamatovat.
Uchiha? Sasuke? On je tu? Dost mě to překvapí.
Kdyby Naruto zjistil, že tu je, nikdo neví co by se stalo, ale nemuselo by to být příjemné, ale jejich setkání bude asi nevyhnutelné. Ochránci Kage a ostatních budou, měli by být, též v jednací síni a s největší pravděpodobností se ti dva setkají.
Uchihovi bude jedno, že ho uvidí, řekl bych, ale Naruto by mohl začít reagovat nepřiměřeně.
Dále zmíní, že by je Onoki "zpacifikoval", asi mají na mysli jeho jinton, velmi vzácnou, ojedinělou schopnost.
Ale jestli má Onoki dost sil na to, aby v případě nouze takto bojoval.

Mám o tom spravit Naruta? Měl bych, jsem jeho ochranka a měl by to vědět, aby se na to mohl připravi, ale co když bude reagovat v afektu?
Musím mu to říct, nemohu Hokagemu nic tajit. Ale nepředpokládám, že tu bude.
Projdu rezidenci, ale nenarazím na něj a proto se "vloupám" do pokoje Naruta a budu zde na něj čekat, abych ho informoval.
 
Haruno Sakura - 20. června 2011 20:37
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Hypnotizace VŮBEC nenaznačuje nedostatečnou kompetenci

No, úkol zní jednoduše. Podívej se do palácových zahrad, ten Sentoki by měl být. Žádný problém snad, prostě přijdu, rozhlédnu se, najdu ho někde možná z keříčkem, při "nějaké" činnosti... nejspíš nějaké klidné meditaci když je to mnich... a nebo taky ne, žádný keříčky nebudou. Kdo ví - já teda fakt ne.
Dobře, očekávala jsem, že zahrada bude rozlehlá, ale přehledná, a hlavně že se bude dát z prostředka dohlédnout na oba konce, prostě větší než si může dovolit průměrný člověk, ale zase nic úžasnýho, to teda ne. Ale odhad je ryze špatný, stejně jako já dneska obecně s odhady nějak štěstí nemám. Zahrada je naprosto gigantická, radši si sice netroufám odhadnout, jak moc je až velká, ale prolízt ji, to by trvalo celou věčnost... a když vezmeme v úvahu, že ten mnich se taky pohybuje a může se pak objevit na místě, kde už jsem byla... a já nemám klony jak nějakej Naruto... zaúpím.
Nemoct se přemoci jít na smrt nudou při prohledávání zahrady si všimnu blízké kašny. A, co je ještě zajímavější, u kašny je mnich. Mnich? Sentoki je taky mnich! Kéž by to byl on, dost věcí by se zjednodušilo a hodiny pátrání ušetřily. Pomalým krokem vyrazím blíž k němu, snažíc se rozeznat, jestli jde o hledanou osobu. A fakt že jo, paměť, se kterou si pamatuji jeho podobu, deklaruje, že tohle je on, pokud samozřejmě nemá dvojče, není to klon, i když to je snad zbytečnost, aby se v parku potulovali kloni, a pokud to není někdo s Henge.
Oddychnu si. Jupí, nemusím nikoho hledat, máme ho hned tady, takže si hnedka s ním můžu dát odbornou konzultaci - ...
WTF?! Zarazím se asi pět kroků od něj, když si všimnu činnosti, které provádí. On - hypnotizuje - kočku. On hypnotizuje kočku. COŽE??
Paralyzovaně zůstanu stát, on si mě zřejmě jako nevšiml. Nejprve se cítím zděšená, ke komu si to jako jdu pro radu, ale pak zděšení vystřídá skepse (hodná Tora a zlý útěk, jo? pěkná kravina!), málem se skácím k zemi, když si uvědomím, že k takovémuhle kouzelníkovi si jdu pro radu, a ještě že mu někdo, jako madam Shijimi, teda jeho schopnostem, věřil natolik, že mu zaplatil za hypnotizování kočky, ačkoliv to NEMŮŽE mít žádný prokazatelný účinek, a nakonec... říkejme tomu "temný vztek alá Haruno Sakura".
Takže zrekapitulujme si to. JÁ - žákyně Tsunade - sama, profesionální medik, který si neví rady s případem duševní choroby jedné ze svých "kamarádek" - si jdu pro pomoc k NĚMU; šarlatánovi, kouzelníkovi, říkejme tomu, jak chceme, ale tenhle magor vypadá jak babka kořenářka, která si myslí, že tomu "celkem" rozumí. Prostě na kouzelníka, který svými činy obdivuje okolí, ale nezdá se, že by byl kompetentní k tomu, aby... shannaro! Jak já můžu jít pro radu k někomu takovému? A co teprve kdyby se mu povedlo Shizune vyléčit... SHANNARO!
Mám co dělat, abych mu nevrazila, i když on za to tak trošku nemůže, že jdu zrovna za ním, a mám jakous takous naději, a... ale praštit ho nesmím, to při mojí síle není asi nejchytřejší nápad, a proto se zuřivě snažím nasadit jakž takž neutrální výraz, když se zmíní o vykládání budoucnosti, kartách, a nápojích lásky. Bolestivě se kousnu do rtu, založím si ruce na prsou, a snažím se udržet si jakýs takýs klid, když mu odpovím.
"NE," zdůrazním slovo, až skoro výhružným tónem, "já od vás potřebuji... lékařský názor, případně pomoc. OPRAVDOVOU," znovu kousavě zdůrazním slovo. A rovnou se rozhodnu představit "svůj" problém. "Doneslo se mi, že jste údajně specialista na léčení případů po útoku genjutsu, a to tvrdém útoku. A já mám známou, která by tuto pomoc potřebovala," ne, možná zvládnu mu jednu nenatáhnout, ale to je tak všechno, to, že jeho lékařským schopnostem moc nevěřím vyzní s naprostou samozřejmostí.
 
Hidan - 20. června 2011 21:38
hidanxx_preview3824.jpg
Óó Velký prorok-Příprava na "Svatou revoluci"


Bylo ráno jednoho dne. Ten den jsem byl .... nevrlí, protože jsem se nevyspal a to si samozřejmě dokážete představit, ale zpátky. Potom nějací ..... psi zabouchali na dveře. Byl bych jim odpustil, že mi přinesli snídani, ale to se nedalo žrat. Ti ..... to zase dokonale ..... Samozřejmě když jsem si chtěl odpočinout tak přišel rituál. Naštěstí pro okolí byl den kdy se konečně provádějí lidské oběti. Ta oběť je nějakej Yukiro. Na Yukirovy jsem se vyřádil. Samozřejmě, že se to podepsalo na jeho zdechlině, ale důležité je, že mě to .... zvedlo náladu. Po rituálu přišla přestávka. Konečně si odpočinu říkal jsem si, ale to jsem netušil jak daleko jsem od pravdy. Bohužel nějakej ..... zabouchal uprostřed ticha, když jsem se plně soustředil na to, abych usnul. Vyrušil mě a já se přestal koncetrovat na jediný úkol, který jsem si dal USNOUT. Ty vole, jestli nemáš dobrý důvod tak sem ani nelez. No tak co je ty ....... Ty vole, tak jdi dál a řekni mi rychle všechno, nebo ti ..... slibuji, že příští obětí na rituále budeš ty, ty ...... K mému překvapení vešel ten ..... můj zástupce Nanatsu Oka, nebo jak tomu .... všichni říkají Sakkimaru. Prej se říka, že ten ... je stejnej jako já, ale že má narozdíl ode mě víc rozumu. To je, ale blbost, každý přece ví, že jsem nejchytřejší v klášteře, né-li v celé té ..... zemi Horkých pramenů, nebo jak se to jmenuje. Samozřejmě, že mě ta podřadná nicka slušně pozdravila a já tomu .... neodpověděl jinak než ....... ehm... samozřejmě, že tou nejhorší nadávkou, co mě napadne, co jiného si ten ...... taky zaslouží.


Po tom co přišel Sakki jsem bleskurychle řekl Ty ..... nemyslící¨, nanervi jdoucí ...., dobře si rozmysli co řekneš, nebo ti slíbím, že si stebou vytřu ..... a potom skončíš jako předkrm pro ty ....... nevěřící psi ty ...... ...... . Je na mě vidět, že po vykopání, jsem víc a víc labilní a mám zatím ani ne časté změny nálad. Následovala chvíle ticha, kterou jsem přerušil ze slovy Tak mluv ty podřadná kryso. No konečně začal mluvit. Hned po první větě, se mi zlepšila ..... hodně nálada a na mých ústech se začal oběvovat úsměv. Vyslechl jsem si ho. Bylo to zajímavé , a když se mi zdálo, že skončil řekl jsem mu No to si mi nemohl říct dřív, ty můj kluku krvežíznivá ty, který ses narodil mezi sedmi pahorky a teď vypal z mího pokoje, na rozkazi si počkej na zítřek a omlouvám se tobě, posli dobrých zpráv. A teď ...... vypadni.


Zbytek dne jsem ztrávil v okolí kláštera v doprovodu mé kosy a ve snaze kntaktovat Zetsu jsem pronadával zbytek dne. Doufám, že se Zetsu objeví ještě dnes, protože bych mu chtěl něco říct.
 
Vypravěč - 21. června 2011 13:40
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Haruno Sakura - Sentoki:

Sentoki si tě vyslechl a pak se tě jen starostlivě zeptal, když viděl jak vypadáš, jako bys právě měla dostat nějaký druh blíže nespecifikovaného záchvatu. Jste v pořádku slečno, vypadáte nějak bledě? Myslím, že pár doušků z mého výtažku z květů Sakury by vám udělalo dobře.., začal chvíli hledat ve svém chlebníku a nakonec ti podal láhvičku s tím přípravkem. Pokud se napiješ tak zjistíš, že krom Sakury, je v tom taky "mrtě" alkoholu (dobrých 40%)... pořádnej povzbuzovák. Každopádně Sentoki se nakonec vyjádřil i k tvé otázce: Genjutsu s trvalými následky? Chvíli o tom přemýšlel a pak prostě jen pohladil Toru a zvolna se zvedl. Může být... záleží nakolik silné trauma bylo způsobeno. Mysl těch, kteří byli podrobeni cizí vůli, která je zdeptala často bloudí v labyrintu vlastních hříchů a vzpomínek z minulosti. Genjutsu je ošemetná věc a pokud skutečně útočník používá genjutsu k způsobení psychické bolesti, tak používá různé metody. Buď jí představí vlastní představu pekla, ve kterém jí trýzní... tady je velice zajímavé, že čím je útočník sám postižený nějakými strašlivými vzpomínkami, tím bývá úspěšnější v mučení druhých, nebo se snaží vyvolat její vlastní děsy - její představu o pekle, ale to nebývá tak časté. Měl jsem případ chlapce, kterého trýznil v genjutsu jeden muž, kterému bandité zabili jeho dívku a děti. Své oběti pak mučil svými vlastními vzpomínkami... a dal jim dokonce pocítit fyzickou bolest uvnitř takového genjutsu. Byl to vskutku zajímavý případ a trvalo to pár týdnů, než se z toho ten chlapec vzpamatoval, pod vlivem genjutsu se změnil tok chakry v jeho mozku trvale, a i když jsem ho napravil pomocí akupunktury lebky, tak mi dalo velkou práci vyvést jeho ve stínech lapenou duši zpět na světlo. Problém je totiž v tom, že i když odezní přímý efekt genjutsu, tak v rámci post-traumatického šoku jak tomu ne zcela správně říkají lékaři, kteří často zapomínají na duchovní rozměr nemoci, ať již fyzické či psychické, se oběť mysli podvědomě sama mučí vlastními vzpomínky. Už to nejsou projekce útočníka a to co oběť viděla v genjutsu... i když i to se může objevit... ale hlavně vlastní vzpomínky. Ta vaše kamarádka se možná potácí uprostřed temnoty vlastních hříchů - či věcí, které za hříchy považuje - je lapená uvnitř vlastních démonů, kteří sžírají její duši a připravují jí o rozum. Vlastně tento typ genjutsu jen dokazuje starou pravdu, že každý člověk - byť oběť - je vinný. Nikdo není nevinný.

Sentoki se sehnul a zvedl Toru do náručí. Zdá se, že u Sentokiho je Tora ráda... tedy rozhodně víc, než u své paničky. První lekce, kterou se v klášterech učí mladí novicové, je lekce z harmonie. Zbavení se všeho zlého co je uvnitř jejich myslí a duší, smíření se světem a vzdání se všech chtíčů, které nakonec vedou ke zlu. Učíme se rovnováze... ne láska, ne nenávist, ale přijetí osudu. Ti, kteří to zvládnou a obléknou mnišské roucho pak mají výhodu, že se svou smířenou a otevřenou myslí mohou čelit vší nenávisti, ale i lásce - nezapomínejme, že jsou dvě strany téže mince - tohoto světa. Nemají výčitky svědomí, protože nemají hříchy, vše co kdy udělali bylo správné a právě proto mohou býti bez hříchu. V touze a v žádosti jsou všechny hříchy a zla tohoto světa, jak učí Buddha. Asi se teď ptáte, jak to souvisí s případem vaší kamarádky... jednoduše. Její mysl byla vystavena utrpení druhého člověka, ať již jí promítl v genjutsu cokoliv, byla to jeho představa o pekle. A vaše přítelkyně nedokázala tuto bolest přijmout, neboť je sobecká a odmítá chápat, že i jiní lidé cítí bolest - a mohou jí využít jako zbraně. Před touto bolestí se vaše přítelkyně ukryla do vlastních vzpomínek, kde se ztratila. A protože nečistého člověka pálí světlo, tak se uchyluje do tmy, do stínů, kde je posléze lapen a nemůže již zpátky. A nebo... což by asi řekli lékaři... jde zkrátka o post-traumatický šok, kdy je mysl postiženého uzavřena podnětům z okolí. Buď jak buď, pravdu máme oba, ale ta má pravda má i filosofickou hloubku a proto jí považuji za více platnou. Mohu vám dát tisíce rad, které mi dal Buddha... předat vám svou víru, ale to by bylo na dlouho a vy nejste na to připravená. Nicméně pokud chcete, abych vaší kamarádce pomohl... tak tak rád učiním, ačkoliv nebude to zadarmo. Chci abyste mi snesla "modré z nebe"... žádáte - ze sobeckých důvodů - abych vám pomohl tím, že vám do života vrátím milého člověka - to je sobectví - a proto stejnou měrou jakou toužíte po jednom, musíte druhé obětovat. Přineste mi oběť - cenu - kterou považujete za přiměřenou velikosti vaší sobecké žádosti o záchranu kamarádky, kterou mohu položit na zaváží se jménem yang a vyvážit, vaši touhu ying, aby rovnováha světa zůstala zachována.

Tak z tohoto budeš asi paf. Ten člověk sem musel spadnout z Marsu. Co po tobě chce? Oběť? Proč? Jaké sobectví, ty chceš jen pomoci Shizune, co je na tom sobeckého? No v první moment nejspíš vypěníš "do fialova", protože nejenže tenhle Sentoki vypadá jako šarlatán co se vyvyšuje nad SKUTEČNÉ lékaře, ale nadto tvrdí, že Shizune si za svůj stav může sama a tobě vykládá cosi o sobectví. O tom že jsi sobec, kterému nejde o pomoc Shizune, ale o vlastní blaho. No tohle je na zabití! Ale ovládneš se... byť po cestě nejspíš "něco rozbiješ", protože takovou míru vzteku jsi už opravdu dlouho necítila a tvá - občas pěkně cholericko -temperamentní povaha nyní slaví hody. Každopádně až se tiše či hlasitě (buď jak buď to "něco" odnese) vyvztekáš, tak zamíříš asi zpátky do laboratoře. Po cestě si uděláš menší pauzu v jednom baru, abys alkoholem odplavila rozčilení - nejsi sice zletilá, ale s tím TĚ DNESKA NIKDO OTRAVOVAT NEBUDE (Shannaró!!!). Po pár skleničkách se už cítíš uvolněně, nejsi opilá - být studentkou Tsunade přineslo znamenalo nejen získat nejlepší možné vzdělání v oblasti medicíny, ale také si vypěstovat jistou rezistenci vůči saké - jen uvolněná. Ideální rozpoložení pro to se vrhnout do práce, sice jste s "Hokuem" domluvení až na ráno, ale máš takový pocit, že lepší bude i na tuhle "rutinu" dohlédnout.
 
Hidan - 22. června 2011 17:05
hidanxx_preview3824.jpg
soukromá zpráva od Hidan pro
Óó Velký prorok-Příprava na "Svatou revoluci" (Dodatek)[/u]

Až se Zetsu objeví, dám mu následující úkoly
1. Zjistit kolik je ninjů ve vesnici a v hlavním městé země Horkých pramenů
2. Zabít (jestli to půjde) vyslance Vesnice ukryté v Horkých pramenech a nahradit je jejich klony.
 
Haruno Sakura - 22. června 2011 20:57
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Takže kdokoliv není sobec, ale stará se i o druhé, JE sobec? WTF?!

Shannaro, ten je ale drzej! A nebo naprosto blbej... S takovouhle se na scénu brzy vrátí moje vnitřní já, které vymizelo časem, postupně, jak jsem dostala na práci něco serióznějšího (sekretářka) a vůbec bylo dost práce, která se obešla bez takovýhlech blbců... jenomže teď je tak pravá chvíle na to, abych se já sama tvářila jakž takž neutrálně, přibližně se snažila usmát, když kývám na návrh napití se toho jeho nápoje, a moje vnitřní já mezitím zuřilo.
Z toho nápoje se napiju, otravu z toho nepředpokládám vůbec, maximálně by to mohlo být odporný, a krom toho, schválně jak vypadají jeho výrobky... stačí jen pár doušků, a poznám, že alkoholu je tam spíš míň jak víc. Nakopne to - ale to bude přesně to, co se jemu tak úplně nehodí, no ne? S takovou bude problém se udržet, aby jednu nedostal!
Pevně držím ruce v poloze na prsou, aby mi náhodou "neujela ruka", když ho tak budu poslouchat. A držím je zcela oprávněně. Řádný smysl, který bych byla jakž takž schopné odkývat, dává sotva prvních pět vět - obecné konstatování problematiky zvané "genjutsu". Jenomže dál jsou to SAMÉ kraviny!!
Málem mi vybouchne hlava, jak se úpěnlivě snažím mu "něco pěkného" neříct. Dělá si srandu? Tak Shizune si za to může sama, jo, že se pokusila zneškodnit Sasukeho a on ji na oplátku zničil svým strašlivým genjutsu? Že se tím pádem vlastně obětovala? Jasně že, úplně sama, proč ne! Temný výraz je stále temnější, ale to ho zřejmě nezajímá; možná dobře, že tak, aspoň si to u mě ještě víc nepokaňhá. A nakonec přijde s tím nejhorším. Oběť?! Proč?!!
Důvod se dozvím vzápětí. Tak já jsem jako sobec, když chci zachránit kamarádku, jo?! Temný výraz se rychlostí "blesku" (asi tak rychle, jako když dáte papír nad svíčku, pěkně blízko, a on takhle rychle zčerná) změní až na zrudnutí vzteky, být trošičku šílenější, tak mi už odkapává pěny od pusy a třesu se vzteky, mezi tím, co se v duchu snažím přinutit mu jednu nevrazit - v duchu se snažím soustředit na pěkné prostředí, sluníčko, vodu, kachničky na rybníce, vlaštovky na nebi... Ten je ale drzej! Co si to dovoluje, shannaro?! Člověk, kterýmu jde o záchranu další osoby, je vlastně sobec, a ta osoba, nevinná oběť, která předtím ještě ke všemu měla snahu zprovodit ze světa útočníka, jednoho z těch nejhorších, co kdy svět splodil, a nebo z těch, co světu kdy nejhoršího zvládli udělat... Víra je jen na dvě věci, jestli má za úkol akorát vychovávat takovéhle de*ily!
A co si jako myslí že udělám? Vůbec se mi nechce hledat nějakou oběť na protiváhu pro nějakýho pošuka, co si myslí, že když se dal na víru a splynul s harmonií světa, tak má právo ji prosazovat, ať je sebevíc praštěná! Nehledě na to, že on uráží dobrou pověst kohokoliv, kdo kdy zastával úlohu doktora, či něčeho podobného, s tím jeho šarlatánstvím, tadytěma volovinama, prostě se vším, co právě vypustil z úst... a co teprv, co jako má být ta oběť? Nakonec to asi budu muset udělat, musím spolknout hrdost a udělat to pro Shizune, kdyby jí to mělo pomoct, tak bych byla fakt sobecká, pokud bych se zastavila na své cestě pomoci jí tady, u tohohle člověka, prostě proto, že se mi nechce nechat dělat ze sebe blbce... ale jak? Oběť, co vyváží něco, co jsem v životě neudělala, jo?
Tak takhle racionálně v tuhle chvíli právě ani omylem nepřemýšlím. Ovládnu se, abych nezmlátila na místě přímo jeho, ale moc dlouho to v sobě neudusím, natož abych něco řekla, takže nasupeně rozpletu ruce, a lehce křečovitým krokem se vydám pryč. Sotva vylezu ven ze zahrady, přeci jenom, není chytrý nápad ničit majetek přímo feudálnímu pánovi, to radši majetek veřejný, zahnu do uličky, která vypadá jako s nejméně přihlížejícími, a tam se s řadou přidušených nadávek pořádně vyventiluju - odnesl to nějaký ten koš na odpadky, jedna pouliční lampa, a dva lavičky, které již teď mohou jít tak maximálně do důchodu pro lavičky, páč takhle poničené jsou pěkně na nic.
Každopádně, už se cítím trošku líp, ale stále s náladou pod bodem mrazu. Zamířím pěkně rovnou k laborce, jestli nemám vymlátit se svojí silou půlku města, teď by se hodila trocha stereotypní činnosti; a radím Hōkuovi aby moc nemluvil.
Cestou se stavím ještě v baru, a za pomocí několika sklenek alkoholu odplavím i velmi snadno vznětlivou náladu, a přenesu se do stavu trochy uvolněnosti. Nejsem plnoletá, ale to mě nijak nežere, tzn. dneska mě s tím prostě nikdo otravovat nebude. Teda, řekněme, že dřív, než ten chlápek u pultu stačí cokoliv říct, sežehnu ho pohledem "jestli budeš mít kecy tak umřeš, a to sakra rychle, že ani závěť nesepíšeš", a vzápětí není možná, abych se dočkala nějaké kontroly věku. Pár sklenek už je celkem dost, ale pod vedením Tsunade si člověk získá víc věcí, než jen dobré znalosti v oblasti lékařství.
Směřuji tedy přímo do laborky. Sice jsem domluvená, že se tam dostavím až ráno, koneckonců, s Hōkuem jsme se moc nepohodli, ale už je to chvíli zpátky, a i kdyby, pro dnešek, nebo aspoň pro chvíli, se hodlám jakékoliv výzvědy odpustit, na to jsem uvolněná až dost, takže pokud zavládne ticho, bude to tak akorát.
A tak vejdu dovnitř, a Hōkua pozdravím mávnutím paže. "Zdá se, že nemám nic lepšího na práci, než ti pomoct..." prohodím vyhýbavě, seženu si vlastní laboratorní nádobíčko, to, že jich je tam víc sad, předpokládám, a dám se pilně do práce, dokud se mi nebude zase chtít spát. Když tu mám na výpomoc jeho, a on to původně měl dělat sám, nehodlám se nějak mučit, prostě až budu unavená, půjdu si lehnout, na naprosté vyflusání prací v tuhle chvíli peču.
 
Hyūga Ikito - 23. června 2011 06:39
untitledtruecolor014722.jpg
Těžké usínání a konečně

Neklidně se převaluji. Usnout bude prostě problém.
To prostě... Ten Hidan musí být šílenec... a... ne, jak mám ksakru teď usnout?! Proč mě vyslali na takovouhle misi? Na gennina je i B-rank více než dost, natož A. Je to divný. Navíc ten Shikamaru byl takový... divný. Nevím, jestli se i bude chovat zodpovědně. Neměla jsem tu být. Jasně, potom na sebe mohu být hrdá, ale do té doby...? Do té doby se budu jen klepat. Samozřejmě, že Kakashi-sama musel věděl, co dělá, ale... proč? Tohle je hrozně... divný. Něco mi tu nehraje, ale... co? Ksakru, já na to nepřijdu. Temari je jedna z nejsilnějších kunoichi ve vesnici... Musím jen doufat, že mě ochrání...
Posadím se do tureckého sedu a snažím se vyprázdnit mysl.
Nemysli na to, nemysli na to, nemysli na to...
Je to hrozné vymývání mozku si to furt v myšlenkách opakovat, ovšem v tu chvíli se soustředím na opakování na "nemysli na to" a nestíhám na to myslet. Nakonec jakž takž usnu, ovšem moc se neprospím, už v pět se vzbudím z nočních můr (poté, co mě pětkrát obětovali a třikrát odkrouhli "jen tak").

Rychle se rozhlédnu okolo sebe-
Ráno? Uffff. Byl to jen sen. Jenom sen... ale co když ne?
Otevřu okno pokoje s tím, že mne snad čerstvý vzduch připraví na lepší myšlenky. Chvíli tam venku jenom sleduji krajinu, jak se pomalu noří ze stínů noci.
Pokud dám vyloženě najevo, že se bojím, budu snadný cíl. Chce to uklidnit se a soustředit na misi. Nic se neděje, určitě vše zvládnem... Shikamaru je génius, určitě vymyslí, jak vše zmapovat a vyhnout se boji. Temari určitě vzdálne držet ho daleko. Určitě se nemůže nic stát... ovšem te´d už si to vážně nalhávám. Ale... snad bude vše v pořádku, zatím o nás asi neví, jinak by na nás zaútočili když spíme a nejsme ve střehu.
Ovšem pro jistotu zkontroluji, jestli není nějaká výrazná chakra v okolí kromě těch dvou.
 
Vypravěč - 23. června 2011 12:33
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Haruno Sakura - horší už to být nemůže... že ne?
Aneb "Hōku" - případ pro cvokaře...

Vrátila ses do laboratoře a bezmyšlenkovitě jsi pozdravila "Hōkua" na stolech vidíš rozdělaných kvanta vzorků - zdá se, že to stihl už z větší části udělat - a lednice je doslova narvaná některými zvlášť pěstěnými a označenými "kulturami" blemcoidních patvarů. V podstatě je to hlavní již udělané, ale pak sis uvědomila, že "Hōku" zde jaksi není. Tedy... nevidíš ho. Bylo by ti to celkem jedno a asi bys nad tím i mávla rukou s poznámkou, že mu zítra poděkuješ za odvedenou práci. (Je vidět, že této práci rozumí a dělá jí poctivě.) Jenomže ouha... ujdeš sotva pár kroků a mezi dvěma stoly si všimneš nohy... nakloníš se do uličky a celá ztuhneš... "Hōku" leží na zemí (na zádech) zjevně v bezvědomí a na pravé straně úst má již dávno "seschlou" pěnu a něco málo zvratků (ale ne že by zvrátil celou večeři). Nejprve tě asi napadne, že měl nějaký záchvat - skoro bys to tipla na epilepsii - když si však všimneš dalšího detailu. Na plášti má připíchlou cedulku s nápisem: "JÁ NEJSEM MRTVÝ - NEPOHŘBÍVAT!" Chvilku jí trochu nepřítomně pozoruješ a pak ti tvůj mozek konečně řekne, že by bylo "fajn" zkontrolovat "Hōkuovi" životní funkce. Přiložíš mu tedy prst na krk (nad krční tepnu) a dlaň druhé ruky nastavíš proti jeho ústům. Žije. Tep je sice sotva hmatatelný a dost zpomalený a dech je mělký až hrůza, ale žije. Netušíš sice co se tady stalo, ale to trvá jen do chvíle, než si všimneš, že vedle "Hōkua" na zemi pod stolem leží lahvička s nějakým lékem. A v ten moment ti to všechno dojde. TEN BLBEC! Pohled na lahvičku ti řekne vše: Ketamin.

"Hōku" si musel "šlehnout" nadměrnou dávku ketaminu - a to zcela úmyslně - (viz cedulka) z nějakého důvodu, netušíš jestli si píchl nadměrnou dávku, nebo extrémní dávku, ostatně to není podstatné, protože si to píchl již před nějakým časem a pokud přežil první fázi (a neudusil se zvratky), tak už by měl být "v pohodě" Tedy v pohodě... Ketamin je lék proti bolesti s halucinogenními efekty - taková droga dalo by se říct. Na pokus o sebevraždu to nevypadá (tedy pokud nemá "Hōku" obzvlášť specifický smysl pro humor vzhledem k té cedulce "Já nejsem mrtvý - nepohřbívat."), ale i tak je to další dílek do skládačky, kterou skládáš od chvíle, kdy jsi "Hōkua" poznala. Ketamin je navíc psychotropní látka a v medicíně se moc často neužívá, i když na tlumení bolesti je výborný, kvůli tomu, že v rámci vedlejších účinků, které způsobují nejrůznější halucinace či děsivé sny. Trochu - a musíš se nad tím smutně pousmát - tomu rozumíš. "Hōku" si něco zažil a tímhle přípravkem si v rámci "halucinací" a "živých snů" či děsivých nočních můr to zažívá znovu a znovu... jakoby záměrně vyvolával či spíše napomáhal vyvolávat v sobě vzpomínky na své nejbolestivější okamžiky - protože Ketamin přesně takto funguje - uživatel vidí noční můry a v nich to, co ho nejvíce trýzní a to není ničím jiným než vzpomínkou na nejhorší události v životě. Nemáš ani nejmenší tušení, proč by "Hōku" sám sebe takto úmyslně "týral"... na sadomasochistu bys ho vážně netipovala. A pak je tu ještě jedna věc - Ketamin tlumí bolest - znamená to snad, že "Hōku" má nějaké bolesti? Nebo ho užívá čistě kvůli těm halucinacím?

No pro tebe je každopádně situace jasná. Nechat ho tu a riskovat, že se udusí vlastními zvratky je sice varianta, kterou tvá "vnitřní Sakura" dokáže navrhnout, ale která je pro zbytek nepřípustná - ať již z důvodů morálních, profesních tak i z toho, že máš konečně před sebou "materiál", na kterém můžeš dělat "psychologické pokusy". Trocha adrenalinu stimuluje srdeční činnost a pak ho už stačí probudit... hehe... ty jsi taky lékař jako "Hōku" a napadl tě takový krutý "trestík"... jste v nemocnici a "Hōku" trpí zjevně depresemi, navíc je v bezvědomí, takže... no zkrátka určitě tady mají "takové to zařízení" na "elektrošoky", kdy se umístí dvojice elektrod na oba spánky a pak se do "pacientova mozku" pustí proud, musí se mu dát tedy něco do úst (nejlépe hadr), aby si nepřekousl jazyk, ale mohlo by to být zajímavé. Ostatně - jako léčba u psychických poruch se to někdy používá, a "Hōku" je psychicky zjevně vyšinutý a tohle by bylo takové "jemné" vytrestání... aneb pomsta bude sladká Shannaro. Je to jen nápad... nemusíš být nutně "zlá", můžeš ho prostě jen nadávkovat adrenalinem, proplesknout a hotovo... nebo ho vzbudit troch víc "elektricky"... akorát si ho budeš muset přidržet, protože při průchodu proudu mozkem sebou "zasažený" dost škube... ne nebezpečné to není, když to udělá lékař... sice na něm budeš doslova klečet na podlaze (protože tahat ho za sebou po nemocnici je asi tak nenápadné jako Madara hlásající mír a lásku) zde v laborce, ale tak co... bude "sranda" (jak pro koho) a třeba mu to i trošku pomůže a navíc ho to odradí o "dělaní blbostí", když jsi nablízku.
 
Uzumaki Naruto - 24. června 2011 19:43
nauruto_by_boing_paradise4541.jpg
Iwagakure no Sato

S Hinatou se tedy z restaurace vydáme do města. Zastavíme se v centru, které teď večer docela žije. Tedy ta, kde se nachází různé ty restaurace a jiné podniky. Na doporučení číšníka si projdeme nějaká ta zajímavá místa ve vesnici, jako třeba památky obětem různých válek. Sice je to divné, že se jdeme projít k památce na mrtvé nepřátele, ale co. Nyní vládne, tedy zatím, mír, takže nyní už to jsou spojenci.
Poté s Hinatou vylezeme na ten nejvyšší bod v okolí, abychom se pokochaly pohledem na vesnici. Hinata tento pohled se západem slunce zařadí do „složky“ romantické.

Lidé mě naštěstí nepoznávají. Díky bohu za to. I když, vůbec bych se nedivil, kdyby nás právě teď sledoval Hinatin otec pomocí svých poskoků. Bože to je takovej slizoun. Teda na Orochimara nebo nedej bože Kabuta nemá, ale ten člověk je prostě pro vesnici nebezpečný. Musíme si na něj dát pozor. Musím to někdy Hinatě říct, ale jak? Určitě by se urazila. Musím to ještě promyslet...
Když se vrátíme zpět na místo ubytování, zajdu ještě do restaurace a objednám si jednu porcičku pikantního danga, jen tak jako chuťovku na dobrou noc. Pomalu jdeme do schodů nahoru.
„Bylo to pěkný, že jo, Hinata-chan? Ale Konoha je stejně hezčí... Je to tady takový smutný a pořád stejný.“
„Máš pravdu, Naruto-kun,“ odpoví mi Hinata a přidá k tomu milí úsměv. Mezi tím otírám dveře od pokoje.

Zarazím se, když tam uvidím Yamata. „Yamato-taijo, co tady děláte? A jak jste se sem vlastně dostal?“ Sakra ten chlap je docela nebezpečnej šmírák, pokud se umí dostat tak hladce do zabezpečeného pokoje...

MH: Je to krátké, protože bych to teď nemusel stihnout a tak bych dál zdržoval...
 
Yamato (Tenzō) - 24. června 2011 20:07
644pxyamato7220.jpg
Iwa - Narutův pokoj
(kratší abych též nezdržoval)

Čekání se zdá být nekonečné, ale nakonec se k mým uším donese zvuk odemykání dveří a dovnitř vstoupí Naruto a Hinata.
Naruto je z mé přítomnosti celkem překvapen, šokován, zaskočen, no všechno co v tu chvíli šlo.
Nevině se podrbu na hlavě. "Odpusť Naruto, ale přeci jen patřím mezi ANBU a infiltrovat nás učí pečlivě."
Odkašlu si a prohlédnu si pár který stojí předemnou.
"Ehm, nebudu vás dva rušit...jen jsem ti chtěl říct...dole ve vesnici mají opravdu dobré jídlo...teda, co to melu, to není ono...Setkal jsem se tu s Bipolárním Juugem a Kimimarem, minimálně s jedním z nich si měl tu čest bojovat. No a když jsem odcházel, zaslechl jsem ANBU Iwagakure, jak se baví o tom, že je tu i...ehm...Uchiha Sasuke...je taktéž jako ochranka, doprovod...myslel jsem si, že bys to měl vědět Naruto. A teď mne omluvte, přeju pěkný večer." Počkám na Narutovu reakci a pak opustím pokoj, vrátím se do mého jednolůžkového, však neméně luxusního.
Zpětně se cítím trochu, řekněme trapně z té situace, ale lepší než kdybych tam vlezl a oni tam byli.
Jsem unavený z cesty a celého dne, tak sebou plácnu na postel a začnu zařezávat. Během chvilky jsem tuhej jak poleno. ( U mě nic vyjímečného)
 
Uchiha Shinsu - 25. června 2011 11:58
255fa8af96_70931506_o22544.jpg
Nabídka ?

Jediné co jsem zjistil, během desetiminutovému pobíhání po paláci je Tsuchikageho ochranu před možným střetem Kagů ale na žádnou past jsem kupodivu nenarazil. Dokonce jsem několik míst probíhal s aktivovaným Sharinganem a hledal jsem nějakou chakrovou stopu po bariéře. Naštěstí jsem nic nenašel, takže se pomalu vracím přes nějakou síň zpět do svého přiděleného pokoje.
Jestli je tady i přes můj průzkum nějaká past tak musí být hodně dobře ukrytá...Stejně pochybuji že vytvořil speciální ochranu proti mému Sharinganu ..i když...ale Tsuchikage přeci nemohl vědět že přijdu já...nebo ano ?
Pomalým sebejistým krokem mířím ke dveřím, když v tom mě osloví známý hlas. Pomalu se otočím a teprve až pak si uvědomím, že je to Tsuchikage. Zezačátku jsem si jeho hlas nevybavoval ale jeho vzhled je pořád stejný.
I když mě osloví, přesto mu nijak neodpovím a dál ho s bezcitným pohledem ve tváři poslouchám. Přesto že mě jeho řeč velice překvapila, nedávám nic najevo a chvíli o tom přemýšlím.
Tohle bylo nějak moc snadné...další spojenec a tentokrát jeden z nejsilnějších a navíc mam možnost rozšířit svůj klan....přiženit se do Tsuchikageho rodiny by znamenalo ochranu vůči incidentu v Konoze a navíc spojit jeho rod s mým....zatraceně dobrá nabídka ale tenhle páprda nemluví jen tak do větru...chce mě mít pod dohledem a jako Tsuchikageho bych ho musel poslouchat...takhle by semnou mohl manipulovat a já bych nic nezmohl..
Počkám několik sekund a teprve až pak mu odpovím na jeho zajímavou nabídku.
Zajímavá nabídka Tsuchikage ale prozatím na ní odpovídat nebudu. Počkám na výsledek tohoto summitu a teprve až pak se rozhodnu. Odpověď vám oznámím já sám . "
Jakmile domluvím, otočím se a nehledě na jeho odpověď odejdu pryč. Už se nezdržuji vůbec nikde a rovnou se pomalu odeberu do svého pokoje. Tedy do pokoje jsem šel jen kvůli tomu, aby většina ze zdejších Shinobi nevěděla o Madarově schopnosti kterou jsem získal a tak se držím takhle zpátky. Každopádně v tomhle pokoji přenocovat nehodlám, přeci jen je dost riskantní a amatérský.
Akorát bych dal Konoze příležitost se mě zbavit ...a umřít já ještě nehodlám..
Přesunu se do své dimenze, kde trávím veškerý čas až do příštího dne a začátku summitu. Teprve až pak se vrátím zpět do pokoje a držím se v blízkosti Konan jako její ochranka.
 
Haruno Sakura - 25. června 2011 20:55
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
Pomsta bude sladká, muhehe

Přejedu zběžným pohledem stůl - podle množství vzorků už je to tu z větší části dohotoveno. Výborně, to je vlastně pro nevyspalou Sakuru úkol tak akorát, dodělat to méně hlavní, respektive s tím aspoň pomoct. Všimnu si, že mi nikdo neodpověděl, a když se rozhlédnu kolem sebe, Hōkua tu nikde poblíž nevidím. Pokrčím rameny. No, stejně už to skoro má, jestli to chtěl dělat přes noc, tak má dost času dát si pauzu, a stejně to rána stihnout, i když teď bude chvilku pryč... má na to plné právo, a když mu s tím pomůžu...
Vydám se ke stolu, abych mohla začít s doděláváním testů, když se málem přerazím o... o nohu? Vlastně jsem ji postřehla už dřív, akorát to mozek dostatečně nezpracoval na to, abych s tím něco dělala... teď, když mi to doplo, se nakloním do uličky, abych zjistila "o co go" a celá ztuhnu. Hōku? Co to...? Šokovaná tím výjevem si detailně prohlížím zaschlé zvratky a pěnu u úst; vypadá to na nějaký záchvat nebo co, a to ještě musíme připočítat, že podle konzistence obou látek (zvratky, pěna) už tu takhle leží delší dobu... vypadá to na epileptický záchvat, to je diagnóza, která mi vyskočí na mysl úplně sama od sebe.
Jenomže až po postřehnutí jakéhosi lístku na plášti si uvědomím, že o epilepsii "asi" tak úplně nejde. JÁ NEJSEM MRTVÝ - NEPOHŘBÍVAT? A to je jako co, he? Nějakej vtípek? A i kdyby - to počítá s tím, že se zastaví životní funkce, nebo že to nikdo nezkontroluje a rovnou šupky dupky s ním do rakve, dokud je ještě vytuhlej, abychom se ho mohli rychle zbavit? Pomalu zakroutím hlavou a nepřítomně civím na ten papírek.
To ale jen do chvíle, než se vzpamatuju. Shannaro, Sakuro, makej! Když tvrdíš, že je blbost, aby mu někdo předtím nezkontroloval životní funkce, tak to kruci udělej! Čupnu si k němu na zem, dva prsty zkušeně a najisto přiložím na krkavici, tam bývá tep nejhmatatelnější, a ruku nastavím nad jeho ústa; pak si ale opožděně uvědomím, že to je trošku blbost, ony ruce nejsou tak citlivé, aby poznaly slabý dech, a tak se k němu nakloním a poslechnu si to uchem, to by mělo být mnohem citelnější. Je to dobrý. Možná je dech mělký a pulz velmi slabý, ale pořád to nevylučuje to, že žije; a dokud mu srdce tepe pravidelně, a kyslíku je dost na to, aby to nevykolejilo mozek... není proč se strachovat.
Ale o co jde? Postřehnu nějakou lahvičku na zemi, sáhnu po ní a přečtu si název léku. Ketamin? Tím se toho vysvětulje trošku víc. Tak zaprvé - je jasné, proč se tu válí po zemi a je tak... zmoženej. Úmyslné předávkování, které ho přivedlo do takovéhoto stavu. Ale nechápu na tom jednu věc, a to ani nepřemýšlím nad tím, proč zrovna Ketamin. Ten lísteček upozorňuje na to, že to bylo úmyslné, a že nešlo o pokus o sebevraždu, prostě si asi jenom chtěl šlehnout či co... a to je na tom pro mě to nepochopitelné. Pokud jde o takovéhle věci, tak snad člověk nechce, aby to ostatní věděli, ne? Tak proč se předávkoval zrovna tady, v laborce, he?
Každopádně - pokud jde o něj samotného, měl by být z nejhoršího venku, když přežil první fázi ... další nepochopitelná věc, tohle bylo sakra riskantní... no a dál zbývá jen zamyslet se nad tím, proč zrovna Ketamin. Má halucinogenní účinky... a tlumí bolest... takže halušky? Pár věcí by na to asi souhlasilo, až se musím posmutněle pousmát, on prostě nechce zapomenout, tak si to připomíná... což je samo o sobě dost divný. Divný, zvláštní, masochistický, cokoliv z toho chcete. Prostě nechápu, že člověk jako on, který je z té minulosti dohotova vynervovaný, a zanechala mu takové následky, že ačkoliv nechce podstoupit nějakou techniku vymazávající paměť... tak že by si to připomínal? Leda že by jeho pozornost obsahovala pár chvil, které za to nezapomenutí skutečně stojí... a nebo je vysvětlení jednodušší, má v sobě skrytou masochistickou stránku, kterou bych netipovala ani omylem.
A pak tu máme to tlumení bolesti. Má krom psychických problémů i nějaké fyzické, související s bolestí? Nebo ne, a prostě to nechává jako halucinogen? Těžko říct... neznám žádný účinný způsob, jak to zjistit, pokud by mi to neřekl sám, což mi určitě neprozradí, chmm...
Znovu ho přejedu pohledem. Tak co teď s tebou? Skoro bych ti i přála, aby sis tu pěkně pobyl, a pěkně si zkusil zariskovat, jestli se zvládneš neudusit do doby, co se probereš... seš fakt magor, kdybych nepřišla, tak se tu fakt udusíš... což mi připomíná... jo, měla bych ho zachránit. Povzdechnu si. Ale fakt - co si jako myslel? Nemůže přece být jasnovidec aby tušil, že se tu objevím, abych ho zachránila od velmi pravděpodobného udušení se vlastními zvratky... takže to riskl? Jo, tohle je možná důvod, proč celou tu věc podnikl v laborce, dalo se předpokládat, že se tu objeví aspoň někdo, kdyyb se to zvrtlo, i kdyby jen úklidová služba; snad by měla dost rozumu na přivolání pomoci.
Probrat ho... můžeme zkusit elektrošoky, co? Hehe... Mě to přijde jako spravedlivá odměna za to, že pokud si se mnou u té večeře jen hrál, tak... shannaro, tohle je to pravé! Pomůžu mu, proberu ho, ale pokusím se mu to vrátit... a třeba se mu aspoň v té hlavě rozsvítí, a bude mít jasno, co že to doopravdy chce.
Odtáhnu si ho na volné prostranství v místnosti. Pak se porozhlédnu po tom zařízení na elektrošoky, a postavím si to k němu. Táhnout ho s sebou po nemocnici by bylo "fakt nenápadné" - a tím hůř, že se mám vlastně starat o Ken'ichiho a ně nějakého blázna asistenta, co si "trošku" šlehnul - a tak to vyřeším jednodušejc, bude to tady a teď. Ani se mi nechce věnovat mu do úst svůj kus oděvu, a tak mu sundám plášť, smotám ho do úhledné úzké ruličky, a tu mu do pusy narvu, jako obranu proti překousnutí jazyku. Pak už zbývá jen na vhodná místa, která znám, dát elektrody, dřepnout si na něj tak, abych mu koleny držela ruce u země, na nohy kašlu, pro mě by to snad nebezpečné být nemělo, a taky potřebuju volné ruce, abych to mohla spustit...
Rychle překontroluju, jestli mám připraveno všechno, co na ten úkon potřebuju, a jestli jsem na nic nezapomněla. Pokud ne... s škodolibým úšklebkem to zapnu a proženu mu mozkem příslušný počet voltů. Aspoň si dřív rozmyslíš přede mnou dělat takové kravinky. Nejsem tu od toho, abych tě zachraňovala, blbče. Sedím mu na hrudi, nohama mu držím u země ruce, o nohy se nestarám, nepředpokládám, že by kopl tak vysoko, aby mě praštil... tedy, nemyslím tím, že by NEMOHL, spíš čekám, že bude těma nohama házet všude možně do stran než vykopávat do výše. Prostě zamezím, aby se mě nebo jemu mohlo cokoliv stát, pokud nepočítám ten elektrošok pro něj.
 
Temari (テマリ) - 25. června 2011 21:05
temari_by_pokefreak_by_sour_lemons1889.jpg
Tema-Shika-Iki

Ikito je velmi zajímavá dívka, uvidíme jaká bude kunoichi. Chvíli si jí prohlížím, přitom co mi odpovídá na otázku. Mám pocit, že v této chvíli je důležité se zblížit a dozvědět se něco o lidech ve svém týmu.
"Taktéž jsem takto začínala. Ale nemusíš se ničeho bát. Mise A-rank se dá zvládnout, ale nejhorší útočník ve všech těžších misích, je právě strach. Dokáže oslepit." Znám to z vlastní zkušenosti a mám takový pocit, že jsem se od toho pořádného strachu odpoutala. Teda aspoň doufám.
Její otázka mne vůbec nepřekvapuje, taktéž bych se zeptala, jaké to jinde.
"Není to tam nějak zvláštní. Prostě se podíváš kolem a všude vidíš, písek, písek.. Nic zvláštní. Až na to, že tě někdy může postihnout písečná bouře." Nějak více se k tomu nevyjadřuji. Skutečně netuším, co jí zajímá a nějak se mi nechce rozebírat život v Písečné. Dál pokračuji v cestě.

Skutečně netuším, jak se v této chvíli mám chovat k němu. Je tak odtažitý, zamyšlený a já prostě nevím. Je to jiný Shikamaru, kterého neznám a právě proto nevím, jak na něj.
Raději mlčím, poslouchám pozorně. Sem tam na něj pohlédnu, či hledím taktéž do stropu.
"Kakashi - sensei, věděl co dělá." Pronesla jsem po chvíli mlčení a povzdechla si. Pomalu na mne padala únava, ale nemohu si dovolit v této chvíli spánek, musím se dozvědět více. Přemýšlet o tom, co se stane a podle toho se zachovat. Musím být připravená na všechno, co by se dalšího dne mohlo stát. I na možný střet s oním Hidanem.
Hidan, který zabil Asumu. Hidan, kterého na nějaký čas odklidil stranou Shikamaru a on se z toho dostal. Ten Hidan, bude skutečně těžký oříšek, pokud se s ním střetneme. Promnula jsem si unavené oči, které mně začali trošku štípat.
Chvíli jsem hledala vhodná slova, ale nějak mi nepadala na jazyk. Mlčet jsem však nemohla, musím však něco říct.
"Měli bychom si odpočinout, abychom nabrali síly na zítřek. Mám takový pocit, že to bude náročný den. A také je tu ta možnost, že bychom mohli bojovat. A jak ty říkáš, tak Hidan nebude lehký protivník. Na boj s ním musíme být plní energie." Nakonec jsem ze sebe pouze dostala toto. Sama jsem věděla, že dnešní noc neprospím. Hlavu mám zaneřáděnou myšlenkama týkající se zítřka, střetu s Hidanem a boje, kterého se doufám vyhneme.
Říká se, že štěstí přeje připraveným. Musím se připravit. Ovšem dá se na to připravit?
"Ojasumi nasai." Popřála jsem mu dobrou noc, letmo ho líbla na rty a poté se otočila k němu zády. Pokusila se zavřít oči a nemyslet, ale je to velmi náročné. Náročné je nemyslet, vypnout mozek a prostě spát, když se člověk něčeho velmi bojí.

Podařilo se mi nakonec usnout, netuším po jaké době, ale nyní mne probouzejí paprsky Slunce a kupodivu jsem to já v této chvíli, kdo leží v posteli a není připraven.
"Ohajó gozaimas. Ty už si vzhůru?" Šeptla jsem šokovaně a musela se chvíli přemlouvat vstát z té teploučké a bezpečné postele, ale myšlenka na Hidana mne prostě postavila na nohy. Rychle jsem se oblékla, prohlédla jsem si svůj vějíř. Ovšem doufala jsem v to, že jeje prostě nebudu muset použít.
Ještě jsem Shikamaru líbla na rty, jako na pozdrav a mám takový pocit, že na další polibky v této chvíli nebude čas. Musíme se soustředit na misi.

"Dobré ráno, Ikito - san. Jak se cítíš? Jsi připravena na misi?" Pozdravím jí s úsměvem na rtech, chvíli si užívám čerstvého vzduchu a vyčkávám, co se v této chvíli vůbec rozhodne.
"Jak ses vyspala? Já nějak nemohla usnout, sama jsem překvapena, že jsem vůbec na chvíli zdřímla." Přiznala jsem se jí a doufala, že jí to nebude nějak děsit.
"Musela jsem přemýšlet o misi, boji... ale ten určitě nebude. Budeme pouze pozorovat, takže to chce klid a chladnou hlavu." Poslední slova směřovala hlavně k Shikamarovi, i když vím, že jsem s ním včera o tom mluvila. Nemohu si odpustit, mu to ještě připomenout.
"Tak Shikamaru-chan, vel!" Pronesla jsem vtipně a postavila se do pozoru, mám takový pocit, že je lepší tu situaci odlehčit. S napětím, připraveností vyčkávám, co se vůbec bude dít.



 
Hyūga Ikito - 25. června 2011 21:34
untitledtruecolor014722.jpg
Shika-Tema-Iki, ráno ráníčko
Z neklidných myšlenek mě vytrhne to, že Shikamaru a Temari vstanou.
Super, lepší, než tu sama pesimisticky přemýšlet
Dobrý den, Temari-san. No, nemohla jsem vůbec usnout, ale ano, jsem připravena na misi.
Poté Temari vypráví, jak nemohla spát.
Tak nějak, byla jsem příliš nezvózní a když už jsem usla, byla to samá noční můra, taky jsem se kvůli nim vzbudila dost brzo.
Rukou zakryji zívnutí a nejistě se podrbu ve vlasech.
A-ano, budeme jen pozorovat okolí. A budeme se od nich držet co nejdál. Snad si jich všimneme dřív než oni nás.
Narážím tím na jedno - mohou mít taky jakési senzibily či něco podobného a mohou být mnohem lepší než já.
To by bylo celé v háji...
N-na jak blízko bychom se měli přiblížit?
Řeknu mírně roztřeseným hlasem. Přecijen, i na ten průzkum musíme být blízko...
 
Vypravěč - 26. června 2011 12:57
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
IWAGAKURE NO SATO - DRUHÝ DEN, ZAČÁTEK SUMMITU:
(Týká se VŠECH na Summitu)

Ať již jste včerejšek zakončili jakkoliv, tak na druhý den ráno po snídani jste na desátou hodinu dopolední dostavili do velkého sálu, kde jste byli usazeni na příslušná místa. Každá vesnice má 3 židle kolem velkého kulatého stolu. Přítomni jsou zástupci těchto vesnic:

ZA AKATSUKI A JEJÍ SPOJENCE:

Amegakure, Kusagakure, Otogakure a Takigakure - celkem 12 přítomných

ZA "ALIANCI SHINOBI":

Kirigakure, Kumogakure, Shimogakure (ledová) a Yugangakure (horkých pramenů) - celkem 12 přítomných

OSTATNÍ:

Ishigakure, Iwagakure, Konohagakure, Morigakure (v Zemi dřeva), Sunagakure, Tanigakure (v Říční zemi), celkem 18 přítomných

Rozmístění křesel je takové, že zástupci Akatsuki a Aliance Shinobi sedí proti sebe a mezi nimi jsou "neutrálové". Konohagakure je blíže zástupcům "Shinobi Aliance" a celkově je rozmístění udělané tak, aby vedle sebe neseděli ti, kteří "se nemají rádi". A tak se konečně potkáváte - na jedné straně Kabuto, Konan, Sasuke Uchiha a Suigetsu a na straně druhé Uzumaki Naruto, Yamato, Mei Terumi a Lord "A"

Tsuchikage Onoki si vzal úvodní slovo: Na úvod bych rád řekl, že děkuji za to, že jste se všichni dostavili. Doba je taková jaká je a je třeba jednat a to co nejrychleji, nebo dřív než se nadějeme, tak vypukne válka, kterou jak pevně věřím, nikdo z nás nechce. No ... ode mne to prozatím stačí a nyní přistoupíme k projevům zástupců jednotlivých stran. Pořadí hlavních projevů je takovéto: Nejprve budou mluvit Raikage a Mizukage jako zástupci "Aliance Shinobi", kterou včera neoficiálně utvořili a dnes jí hodlají oficiálně představit, poté dostane slovo Konan jako zástupce za Akatsuki a nakonec promluví Hokage a Kazekage jakožto zástupci třetí strany. Já si vezmu až závěrečné slovo v prvním kole projevů a poté bude následovat hlavní jednání. Tsuchikage se odmlčel a pak vybídl Raikageho a Mizukage, aby promluvili.

LORD "A", MEI TERUMI: Raději válku než takovýto mír!

Raikage se zvedl, po něm hned Mei Terumí a poté začal "Lord A" mluvit. Jeho řeč je jasná, přímá a je zjevné, že pro něj je válka "hotovou věcí". Nejsem na nějaké prázdné žvanění, takže to vezmu rychle. Já jsem navrhl a další spřátelené vesnice - Kiri, Shimo a Yugan souhlasili zřídit "Alianci Shinobi", do které zvu také další síly zaměřené proti Akatsuki. Chci spojenecký systém, který postaví velkou armádu a smete Akatsuki z povrchu zemského. Pokud se chce Konan a její komplicové vyhnout válce, tak tak mohou učinit za těchto podmínek:

1) Odevzdají všechna bijuu zpět původním majitelům s vyjímkou 7mi ocasého, který patřil Takigakure. Toho získá jiná vesnice, protože Takigakure se zapojila do spojenectví s Akatsuki.

2) Rinnegan bude spolu s Gedo Mazo odevzdán a další Summit rozhodne o tom, jak se s ním naloží. Protože jde o sílu, která odpovídá až síle 2 bijuu najednou, tak navrhujeme, aby jej získala ta vesnice, která je garantem míru a vůdcem Shinobi Aliance - tedy Kumogakure.

3) Sasuke Uchiha bude vydán do Konohy pod podmínkou, že jej Konoha popraví jakožto zločince.

4) Konan se vzdá silám Aliance Shinobi a bude odsouzena v Kumogakure či jinde - dle dohody hlav Aliance Shinobi pro své válečné zločiny.

5) Suigetsu se vydá do Kirigakure, kde s ním bude naloženo, dle tamního práva. Karin bude souzena pro své zločiny v době, kdy pracovala pro Orochimara.

6) Kabuto Yakushi a jeho vesnice budou zničeny a všichni nositelé prokleté pečetě popraveni.

7) Hokage a Kazekage podají "Alianci Shinobi" vysvětlení, kterým obhájí svou neaktivitu a nepřímou podporu Akatsuki za poslední dva roky.

8) Pokud se síly Akatsuki odmítnou podřídit tomuto - jak věřím - mírnému diktátu z naší strany, tak to mohou považovat za vypovězení války. Protože však jsou od nás odděleni územím Země Ohně a Konohagakure no sato, tak tímto žádám Konohu o povolení volného průchodu našich vojsk skrze jejich území. Pokud ho neposkytne, tak je na Konohu z naší strany pohlíženo na součást Akatsuki se všemi důsledky. Tedy to mohou považovat za vypovězení války.

9) Rád bych řekl, že doba vyjednávání a kompromisů skončila. Akatsuki je zlo a jako taková bude zničena a pokud se Konoha nepřidá, tak ponese břemeno války spolu s Akatsuki. My - Kiri a Kumo máme k dispozici nejsilnější a plně mobilizovanou armádu v shinobi světě. 50 000 mužů a žen včele s Lady Mizukage a se mnou jsou odhodlání jednou pro vždy vyřešit tuhle záležitost a smést Akatsuki z povrchu zemského! To je vše.


Po projevu Lorda "A" promluvila krátce Mizukage: Se vším co řekl Lord Raikage souhlasím, pouze bych doplnila, že sharingan Sasuke Uchihy bude buď vydán do Kirigakure jako kompenzace za manipulaci s Yondaime Mizukagem pomocí sharinganu, nebo bude zničen. Rozhodně nesmí zůstat ani v rukou Akatsuki, ani v rukou Konohy.

Stařík Onoki se při jejich proslovu trochu potutelně usmíval... je známo, že Raikageho považuje za "tupce", ale poté se zvedl a vyzval Konan, aby se vyjádřila za "svou stranu". Ta se postavila, přísným pohledem propíchla Raikageho i Mizukage a spustila:

Je-li tomu tak, pak nemáme příliš co řešit. Za sebe říkám že nepřistoupím na jedinou z podmínek tohoto vyděračského ultimáta! Pokud musí tohle vyřešit válka, pak bude válka! Já mám 7 bijuu, Rinnegan, Gedo Mazo, armádu 10 000 shinobi a také jsou schopna postavit do boje ještě další armádu pomocí které konečně naučíme velké shinobi vesnice tomu, čemu se mu říká SPRAVEDLNOST! Pokud se rozhodnete uposlechnout Raikageho a Mizukage, pak dostanete válku, takovou na kterou do smrti nezapomenete! Netoužím po ní, ale ze svých zásad neslevím! Jsem ovšem ochotna nabídnout alternativní řešení, které zajistí, že se naše "dva světy" - svět té vaší Aliance shinobi a svět Akatsuki nestřetnou. Lorde Tsuchikage... mohl byste prosím sdělit své diplomatické stanovisko, než budu pokračovat? Konan se otočila na Onokiho a ten se zvedl, aby také promluvil: Iwagakure je nyní součástí Akatsuki - včera jsem v reakci na zformování "Shinobi Aliance" přistoupil na plné vojenské integrování Iwagakure do Akatsuki. Obdobně se též vyjádřila Ishigakure ležící mezi námi, Ame a Sunou. Hlavou Akatsuki však zůstává Konan-sama.

Raikage se zatvářil nadmíru vztekle, ale Konan hned pokračovala: Děkuji Lorde Tsuchikage... abychom se vyhnuli válce jsem připravena použít Rinnegan ke své ultimátní technice, kterou jsem před časem dokončila. Použiji chakru 7mi bijuu a Rinnegan k tomu, abych.... roztrhla shinobi svět na dva kusy! Na jedné straně budete žít vy a na druhé my a mezi námi bude moře! Roztrhnu tektonickou desku, na které jsme doposud společně žili a vytvořím nepřekročitelnou hranici mezi našimi světa. Moře pohltí veškerou nenávist a bariéry, které vztyčím budou navěky nepřekonatelné z obou stran. Nebude válka a každý budeme žít na vlastním kontinentu. Následovalo ohromené ticho a poté Onoki vyzval Hokageho, aby se vyjádřil za Konohu.
 
Vypravěč - 26. června 2011 13:42
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
soukromá zpráva od Vypravěč pro
Haruno Sakura: Elektrošoky rulezz...
Návrat vnitřní Sakury...

Sedíš "Hōkuovi" na hrudi, nastavuješ výboj, pak chytáš pevně jeho ruce svými na které přenášíš část své váhy a pak. BZZZZT... Již v průběhu výboje, který trval asi 5 vteřin Hōku prudce otevřel oči a začal sebou škubat pod vlivem elektrického proudu. Právě jsi nasimulovala epileptický záchvat, takže jeho mozek se dokonale "vybíjí". Vlastně je to lékařská metoda na léčbu depresí... simulací epileptického záchvatu se vybije energie z mozkových buněk a dojde k jakémusi restartu, který dočasně způsobí, že se přenastaví vnitřní prostředí v mozkových buňkách a většina depresivních stavů postižené odezní. Aspoň na čas... někdy je kratší, jindy delší... skuteční "depresáci" se léčí touto metodou až 25x ročně, ale narozdíl od "Hōkua" jsou přitom uvedeni do umělého spánku, aby se v průběhu elektrošoku neprobrali... přeci jen je to také otázka "humánnosti"... ale tady ne, tady to byla otázka "vnitřní Sakury", která chtěla maličkou pomstičku...

"Hōku" sebou asi po dvou vteřinách od skončení výboje přestal škubat a zůstal bezvládně ležet na zemi, přičemž tě sleduje očima, tys mu vyndala hadr z pusy a zaregistrovala si jeho prudký nádech a výdech. Potom mdlým hlasem člověka, kterého porazilo auto... (nebo 20 000 voltů) promluvil: Díky..., poděkoval ti (což tě asi lehce vykolejí) asi by se i zvednul, ale vzhledem k tomu, že na něm pořád sedíš a držíš mu ruce, tak se na to vykašlal. Přimhouřil jen mírně oči a pak řekl: Nenapadá mne mnoho věcí, které by se daly v této poloze dělat... ale některé z nich jsou celkem příjemné..., i Sakura pochopí zjevně sexuální narážku. Ten je ale drzej, máš ho kompletně v moci a kdyby to byl Naruto, tak už by asi sbíral svůj obličej z kráteru v zemi. "Hōku" je však jiný, má toho dost společného se Sasukem, ale co víc - je takový tajemný, nadto poměrně bezmocný (což hřeje tvé ego víc než dost) a zejména inteligentní... i když teda... dát si Ketamin a spoléhat, že se neudusím vlastními zvratky a ještě na sebe přilepit tu cedulku. Kdyby aspoň nebyl v tak zbědovaném psychickém i fyzickém stavu... i když je to právě to co tě může přitahovat, možná to zní trochu zvráceně, ale lidé se rádi starají o bezmocné, raněné... kolikrát jsi léčila "jen tak" nějakého toho ptáčka se zlomeným křídlem. Nemusela bys, mohla bys ho nechat napospas, ale prostě jsi Sakura a "Hōku" takového "ptáčka" připomíná. Ačkoliv pěkně drzého, cynického a vůbec je to pěkný chuligán. Ale hezký je... a má cosi co má též Sasuke (byť samozřejmě v jiné podobě)... sice tohodle "Hōkua" nemiluješ, ale... pořád lepší vrabec v hrsti (a teď vlastně doslova) než-li holub na střeše a navíc... hehe... v téhle poloze se nedá opravdu dělat "moc věcí", ale některé z nich mohou být i příjemné... škoda, že v tomto ohledu nemáš žádné zkušenosti. Na druhou stranu taková romance v laborce plné bakterií... no HORŠÍ UŽ TO BÝT NEMŮŽE, ale tak co... stále na něm sedíš a ještě jsi se nezvedla a zda ho přes "hubu" fláknout za tu drzost, nebo ho obdarovat něčím jiným... je to na tobě, ale "kouzlo okamžiku" se opravdu někdy nezapře.
 
Haruno Sakura - 26. června 2011 15:29
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
A little romance... why not?

Vzhledem k tomu, že ninjové jsou silnější jak normální lidé, a ještě jsem si poměrně dobře zorganizovala způsob, jak si ho na zemi přidržím, tak není takový problém ho udržet tak, aby si neublížil; pokud nepočítáme jako ublížení to, že jsem jím prohnala "pár" voltů. Trvá to sotva chvilku, ale i za tu dobu sebou stačí řádně zaškubat, a při tom prudkém otevření očí... nevím, malinko pocítím pachuť v ústech, jako by se mi chtělo zvracet, tahle metoda fakt nebyla nejhumánnější. No tak, pro pomstu, shannaro!
Jako nelituju toho, že ho takhle tvrdě probouzím, a je v tom i slušná dávka zadostiučinění, nikdo není svatej, na druhou stranu, takové to profesionální já z toho bude mít snad zlé sny, že jsem ho před tím zákrokem neuspala či tak něco. Ale když už nic jinýho... snad se mu trošku rozsvítí, tohle se používá na léčbu depresí, pokud vím. Třeba mu to aspoň pomůže, na chvilku, když už nic jinýho, a pak, no, hlavně že si trošku v tom udělá jasno. Mohl by přestat dělat takovýhle kraviny. Nebýt toho, že spolu spolupracujeme, jsem moc měkká, a taky toho, že jsem se tu objevila... nejspíš by se udusil, blbec. Uklízecí služba by možná někoho mohla zavolat, ale jinak... tady se ukazuje, jak i v nemocnici není nijak těžké prostě umřít, pokud nepočítáme chvíle, kdy doktoři neví, co s tím.
Ještě tu krátkou chvilku, co sebou škubal po skončení výboje, ono než se to vybije, to chviličku trvá, ho držím na zemi. Jednou rukou ho pustím, druhou se opírám stále o jeho ruku, abych neztratila rovnováhu, a šetrným pohybem mu vyndám z úst hadr... teď už holt spíš hadr než jeho plášť a položím ho na zem vedle, a následne se znovu opřu o obě jeho ruce, ani nevím proč, to, že mu to zamezilo jakýkoliv pokus o to, aby vstal, mi dojde až o dvě vteřiny později. O ty dvě důležité vteřiny.
Děkuje mi? Ztuhnu a zahledím se mu přímo do očí. Nechápu jediný důvod, proč by mi měl děkovat za takové relativně kruté probuzení. Nevidím jedinou možnost, jak by to pro něj mohlo být přínosné. Leda, že by myslel tu záchranu života... případně že by ty halucinace už na něj byly moc kruté, a tím bych ho vysvobodila z jejich spárů, případně, že by mu okamžitě došlo, že na chvilku by ho to snad mohlo zbavit depresí... "Není zač," zamumlám lehce nepřítomně, tak rychle, že mi skoro není rozumět.
Vzpamatuju se až ve chvíli, kdy si on uvědomí, že ho svírám tak, že vstát nemůže, aniž by to byl záměr... a tak promluví. Postřehnu i přimhouření očí, protože do těch jeho svýma zelenýma přímo zírám, trošku nepřítomná... a to přimhouření může znamenat víc věcí... ale nejpravděpodobnějc zamyšlení či něco podobného.
Samozřejmě, že i někdo jako já pochopí sexuální narážku. Těžko říct, jak si to mám vysvětlit, každopádně... ten je ale drzej! Co si jako myslí? Že mi tím vnukne nějaký nápad či co? Bůh ví, na co on jako myslí... ani bych mu radši do hlavy vidět nechtěla... Kdyby šlo o někoho jiného, například Naruta, dostal by jednu než by řekl "vtípek", ale tady to není tak jednoduchý. Zaprvé, stejně jako u Sentokiho není tak chytrý mu rozmlátit kebuli, s mojí silou... v tomhle je celkem nevýhodná. A krom toho, nejsem si jistá, jestli to, co pociťuji vlivem toho, co řekl, je právě vztek.
Donutilo mě to totiž zamyslet se nad pár věcmi. Tak zaprvé, když vezmeme jeho... je sakra podobný Sasukemu. Dobře, vzhledově byl Ken'ichi lepší, ale tohle je přeci jenom něco jiného, když přidáme Hōkuovy černé vlasy a oči, s nějakým tím problémem, se kterým se ale do jisté míry vypořádal lépe jak Sasuke, nadto je celkem inteligentní... teda... pokud dnešní předávkování se Ketaminem počítáme jako chvilkový úlet... a pak - teď je relativně bezmocný, dle jeho rychlosti, kterou jsem viděla nějakou tu dobu zpátky, nepochybuju, že v souboji při jeho plné síle bych na to "tak trošku" neměla, ostatně jako na to nemám snad u většiny ninjů, nebo to tak aspoň vypadá, ale v tuhle chvíli, kdy ho přidržuju na zemi, a ještě je naprosto "zmlácenej" tím proudem, a taky Ketaminem... o bezmoci se celkem dá mluvit.
A ano, tohle zavání nejrůznějšími... myšlenkami, možnostmi, jak kdo chce, prostě tahle poloha, tahle chvíle, to nabízí takových věcí... Hōku, shannaro! Ale nemůžu nepřiznat, že mi tím nasadil brouka do hlavy. Popravdě, možná je jeho stav zbědovaný, ale i tak je celkem hezký (rozhodně lepší jak Lee), krom toho, právě ten stav je celkem přitažlivý. Lidé to prostě mají v povaze, starat se o raněné a bezmocné, trošku si tím připomínat, že to oni jsou ti "lepší", co je mají ve své moci, namasírovat si tím své ego; heh, možná částečný důvod, proč jsem se nakonec dala na medicínu... každopádně, teď jde o něj.
Možná se chová jako chuligán, ale právě ho mám v hrsti, a vůbec vzbuzuje takový ten přitažlivý dojem. Je to přítomnost něčeho, takové té věci, která přímo čiší i ze Sasukeho, a když se o tom tak zmínil, nějaká ta příjemná věc... sice ho nemiluju, to prostě není láska na první pohled, Sasuke má stále něco nepopsatelného, možná to, že je tak nedostižný, ale tak snad nejsme ve středověku, aby "něco příjemného" mohlo přijít nejdřív po svatbě, no ne? Jen škoda, že nemám žádné zkušenosti... Zvláštní, ani nemám chuť si dát facku, nad čím že to jako přemýšlím, možná za to může fakt, že moje poměrná nevytíženost pokud jde o vztahy a cokoliv bližšího se někde musí projevit.
Krom toho tomu nahrává i to, že se o tom zmínil... jako by mě schválně provokoval, z nějakého důvodu nemyslím, že kdyby ho celá ta věc vůbec nelákala, že by se o tom zmínil, spíš by mě požádal, jestli ho jako můžu pustit, ať vstane. To se mu v té kebuli muselo hodně něco pomotat, ještě u večeře bych nic takovýho netipla... ale on by mě nenapadl ani ten Ketamin. A pak, vadí to něčemu, že za to možná může ten elektrošok? Příležitost je příležitost, a...
Ne, ani nemám chuť se zachovat jak malá a dát mu co proto za tu drzost. Ona holt Haruno Sakura už zas až tak malá není, a když v Konoze vidím některé lidi, třeba Naruta a Hinatu... říkám si, co že bych za to dala! Ono ne že by se asi nenašli zájemci, ale pořád za to může vztah k Sasukemu, a všichni by ode mě čekali... něco, prostě něco víc na poli vztahovém, co nemůžu poskytnout. Ale tady? Na vztahy se asi tak úplně nehraje, a právě to je ta přitažlivá možnost. Ne, že bych si s nikým nechtěla vůbec nic začít, jen mi přišlo nefér věnovat dotyčnému tak málo zájmu, že by ho to odradilo, ačkoliv ne zcela úmyslně. Kdežto tady primárně nemůže jít o city, koneckonců, příjemné věci...
Po těle mi naskočí husí kůže, ale silně pochybuju, že si toho všiml. Mám dojem, jako by tím, co řekl, mě někam pozval... ještě nevím kam, ale cítím to. Už zase moje naivita, ani v nejmenším mě nenapadne, že kdyby chtěl, může to být zase jenom hra... shannaro, jsem hloupá.
Pozvánku bych mileráda přijala. Nakonec, kdo by nechtěl zažít něco příjemného, že? Jen mě drží zpátky okovy mé sladké nevědomosti o čemkoliv v tomto směru. Velmi nerada bych se nějak ztrapnila, či cokoliv jiného, a tohle by byl víc jak trapas, možná je schopný mi nějak odpustit tu večeři, ale tohle... na druhou stranu, kdy chceš něco zkusit zažít? Máš ho tu před sebou, jako pokusný objekt, Saky... a na pokusném objektu se dá testovat víc věcí...
Celkem dlouhou chvíli jsem mu jenom zírala do očí, přičemž ze zeleni těch mých se toho moc vyčíst nedá. Teda, určitě to, že mě donutil nad "něčím" popřemýšlet... a možná taky trošku zmatek, ale to by bylo tak všechno. Pocítím záchvěv nejistoty, protože vůbec nevím... ale tak nejmíň první věc by byla jasná. Zatím mu neuvolňuju ruce; když už, nemusí ze mě udělat blbce, šokovaně se zvednout do sedu a vyptávat se, o co mi to jako sakra jde.
Stále mu zírám do očí, když se velmi pomalu nakloním blíž... a ještě blíž... aniž by mohl cokoliv dělat, na to je pravděpodobně dost unavenej... a nakonec na chvilku zavřu oči, když ho velmi váhavě - já totiž nemám zkušenosti ani v líbání, shannaro! - políbím na rty. Jen krátce, jen lehce, i tak ve mě divoce buší srdce, protože fakt nevím, čím bych to mohla nějak zkazit, a nerada bych to udělala... ale nezrudnu, nejsem Hinata, takže poznat to snad nebude, protože potom hlavu zase nadzvednu, a vyloudím ze sebe hravý úsměv. Vlastně, on ten hravý úsměv tolik hraný není, jen mi při něm v hrudi duní malý soukromý gong.
Tázavě a takticky vyčkám, co on na to. Kdyby si ze mě zase chtěl jenom utahovat... ne, nenapadlo mě to, ale i když ho mám pod kontrolou, řekla bych, nepřijde mi chytrý nutit svého kolegu k něčemu proti jeho vůli. Těžko říct, nakolik myslel svou otázku vážně. Zvolna mu ale uvolním ruce, a opřu se o zem. Ruce má volné, kdyby se chtěl bránit, nebo kdyby naopak... co já vím? Nemám žádnou představu!
 
Vypravěč - 26. června 2011 16:08
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
soukromá zpráva od Vypravěč pro
Haruno Sakura: Little romance? Maybe...
Aneb polibkem to začíná a bůhví čím to skončí...

Přibližovala jsi se vskutku pozvolna a ještě jsi zaregistrovala, že se "Hōku" pousmál, ale nebyl to ten druh úsměvu, kterým někdy muži na sebe prozrazují, že jim jde pouze o sex. Takovéto "mám ji" to rozhodně nebylo. "Hōku" je starší než ty... možná o nějakých 7-9 let, může mu být stejně dobře 25 jako 27, při tvých osmnácti letech to není až tak zanedbatelný rozdíl, ale přesto "Hōku" nevypadá na ten typ, co už měl přehršel sexuálních zkušeností, nebo že by byl tím "lovcem" co prostě uloví každou, která se mu zlíbí. Nejspíš nějaké ty zkušenosti má, ale těsně předtím než se vaše rty setkaly, tak jsi zachytila jeho mírně zrychlený mělčí dech, který signalizuje, že u toho "rozhodně není klidný jako želva". Ne "Hōku" není ten typ, co by ženské sváděl ze "sportu", možná si na to trochu hraje svým chuligánským přístupem, ale ve skutečnosti je zdá se alespoň v tomto ohledu normální. První polibek byl krátký a rychlý a ty ses narovnala a potlačujíc svou rozechvělost a pocit bušení v hrudi... a kdyby to byl jen pocit že? ... jsi vyloudila lehký, hraný úsměv. "Hōku" ti na tvůj tázavý pohled odpověděl pozvednutím jednoho obočí (nad pravým okem), jako by se neverbálně ptal: "Ale, ale... copak copak, nám to tady raší?" Je to drzoun a chuligán, ale přitom je jaksi šarmantní až okouzlující. Jistě - tuhle situaci bere do značné míry za vtipnou, možná ho samotného nenapadlo, že tvá reakce bude zrovna taková. Možná to předtím říkal jen proto, abys z něj slezla a nenapadlo ho, že jeho ironická poznámka o "příjemných věcech v této poloze", která tě má odehnat u tebe narazila na chvilkovou "imunitu vůči ironii" a dopadlo to takhle.

Zatímco si uvědomuješ, že on tohle nezamýšlel (ale zjevně mu to není proti srsti), tak jsi povolila své sevření a než se dostatečně opanuješ (a tvůj mozek momentálně zjevně balí kufry na dovolenou), tak máš na rameni jeho ruku a on si tě mírným tlakem - zjevně tě taky nechce nutit, jen tě vlastně vede - přitáhne tak blízko k obličeji, že se téměř dotýkáte nosy. Na rtech mu pohrává jemný úsměv, ale narozdíl od toho tvého není falešný, ale spíše lišácký. Na jedné straně, to vypadá jako by se ti vysmíval tím mírným úsměvem, který lehce připomíná místy úšklebek říkající beze slov: No teda nic moc pusa slečinko, čekal jsem něco víc od někoho, kdo zná lidskou anatomii tak dobře jako vy. A na druhé straně jeho oči. Tak temné a hluboké. Jsou jako Sasukeho, ale ne... je v nich cosi víc. V Sasukeho očích byla temnota a nenávist raněného zvířete, bylo to víc napovrch, tyhle jsou hluboké a temné. Pohled do nich mírně studí a trochu děsí. Jako by tam za těma očima byla nějaká temná studená kobka v nejhlubším patře toho nejhoršího vězení. Je v nich bolest... to ano, ale je v nich také poťouchlý smích člověka, který se vysmívá vlastnímu osudu a ačkoliv už dávno na vše rezignoval a vzdal se svých snů v důsledku bolesti, kterou prožil, tak si zachoval natolik zdravý rozum aby věděl, že se ještě pořád může bavit... aspoň na účet ostatních. A nakonec... nakonec je v těch očích i upřímnost. Ne "Hōku" před tebou v zásadě nic neskrývá... možná nevíš kdo je zač, možná jsou věci - jako to "proč tady doopravdy" je - které ti neřekl, ale ve skutečnosti v jeho očích není po lži žádné památky. Jistě - určitě má kupu tajemství, ale tobě lhát tyhle oči nechtějí, nebo možná ani nemohou. Závěrem lze tedy říci, že tohle jsou oči člověka, které hodně viděly, je v nich bolest, výsměch osudu, temnota a chladné hlubiny dna oceánu, ale také jsou "lží prosté", tyhle oči nelžou - nechtějí, nemohou...

Zatímco jsi byla lapena v jeho očích, tak jsi si ani nestihla uvědomit, jak blízko jste se k sobě dostali a teprve opětovné setkání rtů tě trošku vrátí do reality. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak jsi byla právě chvilku jeho pohledem zhypnotizovaná jako myš, která zírá do chřtánu hada... ale to je nepatřičný příměr... teda snad. Cítíš jeho rty a pak i něco vlhkého a teplého co ti pomalu a zlehka proniká do úst - jeho jazyk. Tohle jsi nikdy předtím nezažila. Může to v tobě tedy probouzet ledasco, pocit viny (vůči Sasukemu - jak absurdní že?), vztek (to je drzost jít na to tak rychle!), ale především tě sladkost může taky pěkně ovládnout tak, že na tohle všechno dokážeš na pár okamžiků zapomenout a oddat se té sladkosti v ústech a se zavřenýma očima (či otevřenýma, jak chceš - při zavřených budeš intenzivněji zakoušet rozkoš v ústech, při otevřených se zase budeš jako Alenka v Říši Divů topit v těch nekonečných očí, které jako by tě chtěli ovládnout a nechtěli pustit zpět budou vyplňovat tvou mysl) si zkrátka užívat. Ať se již rozhodneš pro oči zavřené či otevřené, tak pokud "Hōkua" od sebe neodeženeš, tak se za chvíli ocitneš na lopatkách ty a on se dostane navrch (prostě tě překulí). Stále v objetí (jeho ruce cítíš jednu mezi lopatkami a druhou na bederní páteři) tě bude líbat a přestane jen na tehdy, když už nutnost nadechnutí bude příliš výrazná na to, aby se bez rizika dušení dalo pokračovat dál. A pak tě už nepolíbí na ústa, ale pocítíš dech a dotek rtů na krku a na rameni a na hrudi.
 
Haruno Sakura - 26. června 2011 17:57
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Kde to skončí? A koho to zajímá, he?

Byla jsem váhavá a pomaloučká, možná i proto, abych stihla zaregistrovat, kdyby jeho výraz už předem napovídal zděšení... vím já, taky se mu nemusím líbit, že? Ono růžové vlasy zas až tolik lidé zrovna dvakrát nemusí... ale naštěstí v tom zděšení či nechuť není, když si všimnu mírného pousmání.
Imponuje mi to dvakrát tolik, když postřehnu, že nejde o vítězné chlapské "mám ji" - popravdě řečeno, s takovou bych se asi neudržela a rozmlátila mu hlavu, chápala bych, kdyby mu to vadilo, ale blbce ze mě nikdo dělat nebude. Právě naopak, aspoň v tom smyslu, že hrátky s ženami zřejmě nejsou na jeho denním programu. Samozřejmě, určitě je zkušenější jak já, taky je starší - což v tuhle nijak neřeším, ono sice to není nezanedbatelný rozdíl, vzhledem k tomu, že mě je osmnáct a jemu může být hrubým odhadem tak šestadvacet, ale na druhou stranu, v tuhle chvíli je to fuk, a dokud napůjde o cokoliv na poli čistě vztahovém, ani s tím není takový problém, přijde mi - ale všimnu si mírně zrychleného dechu, což mě usvědčí v tom, že jestli jsem někdy měla chuť něco podobného zkusit, vyjma Sasukeho, tohle vůbec nebyl špatný tip na osobu.
Stejně jako jsem předtím byla pomalá, dotek rtů byl naopak krátký, jako bych si nebyla jistá; a taky že nejsem. Sice ze sebe cosi vyloudím, nějaký ten úsměv, a zvládá i působit nehraně, ale oči tak snadno lhát neumí... sice je v nich hlavně znát dotaz, ale za ním, hlouběji, jako kdyby se někdo prodíral tou zelenou trávou, by bylo možno vidět právě tu nejistotu...
Odpoví stejně neverbálně jako já. A možná že je to tak lepší. Nemám tušení, co bych mu měla případně odpovědět, v tom je řeč těla mnohem lepší, je mnohoznačnější... takhle je to ale jednodušší. Skoro nakonec zhinatoidním a zrudnu, když si uvědomím, že i když nešlo jen o nějaké další hrátky, nemyslel to vážně, spíš čekal, že se kvapem stáhnu pryč... naštěstí se udržím, už takhle si připadám trapně, zrudnutí by tomu nijak nepomohlo.
Sakra, blbě jsem to odhadla, možná že... Trošku mě děsí představa, že nakonec by to mohl být on, kdo bude toho druhého od sebe odhánět, když mu uvolním ruce, že to já budu ta neomalená blbka. Ale možná tím líp, že mu dávám možnost do toho vstoupit, beze slov, ruce má volné, tak... jenom myslím, že by to byla škoda, když už jsem se rozhodla jednou taky konečně stáhnout bariéry, a taky, možná chuligán, ale... stejně jako Sasuke má nenávist, a zároveň je okouzlující, Hōku má do jisté míry něco podobného. Šarm, který mi imponuje, jen to není tak úplně... já nevím, obdiv jako u Sasukeho?
Jestli jsem ale... tak... Zmítá mnou nejistota z toho, co bude, až do té chvíle, dokud na rameni neucítím jeho ruku, jak se mě snaží přimět jít níž. Jen jemně, šetrně, jako by mě do ničeho nechtěl nutit, něco takového, jako já jsem nejistě začala... nebráním se, naopak se začínám uvolňovat, nejistota přetrvává, ale dříve vypitý alkohol pomáhá zahodit nervozitu. Sice si nejsem jistá jak pokračovat, ale pokud to jemu nevadí, a tuší, že na tom tak nějak jsem, a nevadí mu ani to... potom není zas až takový důvod být nervózní.
Vlastně to byla moje volba, a když už se mi to jednou zrodilo v hlavě, prostě se tomu poddám. Jak jinak, že? Sice můj mozek tak trošku někam zmizel, ale pokud nepočítáme tohle, vlastně se i celkem těším, o co příjemného konkrétně půjde. Z tváře zmizí faleš, když mě nechá sklonit se natolik, abych se o něj otřela svým nosem, a potom postřehnu ten další úsměv. Hra neverbálního kontaktu. Výborně, tím líp, kdo ví, co bych v tom verbálním taky mohla plácnout za kravinu... poznám uštěpačnost, jako by si ze mě utahoval, ale tak nějak nevinně, ne natvrdo "ty naivní blbko", spíš jako by se usmíval a k tomu "teda nic moc", a bylo to myšleno v dobrém pobavení, což mě uklidní. Hned potom ale pohled sklouzne k jeho očím. V očích se dá lépe číst než z výrazu tváře, i když u mě se dá pochybovat, jestli takovéhle "čtení" vůbec ovládám. Poslední dobou je ten odhad čím dál tím horší...
Temnota. Temnota, při které zamrazí v zádech, zježí se všechny chloupky včetně kořínků vlasů. A přesto je to jedna z věcí, při které mě v hrudi popadne jakési nadšení, vzrušení. Temnota, taková, kterou má i Sasuke, ta, která mi imponuje... možná, že si teď říkám, jak jsem zvrácená, že na Sasukem mi přijde úžasné všechno, i tohle, ale ve chvíli, kdy to pocítím i v Hōkuových očích pocítím k jeho osobě ještě větší zájem. Zvláště když se málem utopím v jejich hloubce. Hloubce, vyjadřující tragédii jeho života, zkušenosti, které s životem má, ať už dobré nebo špatné... v té hloubce zazní i jeho poťouchlý smích, smích někoho, kdo na sebe už dávno peče... a potom si uvědomím to, co vidím na Narutovi. Upřímnost. V Narutových modrých očích je vždycky upřímnost, možná právě proto jeho oči postrádají hloubku, pokud se člověk nepodívá znovu; a že já, Haruno Sakura, se nepodívám. A Hōku to v nich má taky. Pravdu. Pravdu ukrytou v hloubce. Je neomalený. Má tajemství. Ale nelže. Radši se bude tématu vyhýbat, tak tvrdě, jako u večeře, než aby lhal... neměla jsem právo rvát se mu do soukromí.
Z těch očí mě vysvobodí až návrat do reality, kdy se ho znovu dotknu rty. Úplně mě těma očima pohltil, jako hadi paralyzují svou kořist, ale, musím si přiznat, že o to víc okouzlujícího šarmu mu přidávám. Já holt vždycky měla podivný vkus, pokud jde o lidi, jejich vzhled či úchylky a tak vůbec. Každá jiná by si radši našla prostě někoho normálního... mě zajímaví přijdou právě ti, kteří "až tak" normální nejsou.
Ačkoliv se snažím přizpůsobit čemukoliv, a rychle regovat, stejně jsem trochu jak dřevo. Překvapí mě hlavně jeho teplý jazyk. Neznám, nejsem zvyklá na normální líbání, natož abych znala něco takovéhohle... ale dobře, že se do jisté míry vyzná, aspoň nebudeme oba jenom tupě zírat, že.
Každopádně, tohle do jisté míry znamená, že to bere vážně, a nedělá si ze mě jenom legraci, což jsem si přečetla už v těch očích, které mě zase na oplátku lapily... jde na to rychle... jenomže co je rychle? Můžu to vůbec vědět? Pokud přeskočíme vztahovou část, jak jinak by měl pokračovat, aby se to nezdálo být tak hrr? Ne ne, tohle mě nakonec ani tak netrápí. Spíš krátký pocit viny, který se objevil zničehonic, nikým nezván - můj první polibek, a já se nelíbám se Sasukem?! Nedělej hlouposti a nekaž si to, kdybys čekala na Sasukeho, kdo ví, jestli by ses dočkala... a pak, tohle vůbec, ale vůbec není špatný... prostě na Sasukeho teď zapomeň, jo, shannaro?
Vyrovnám se s obojím a rozhodnu se mozek na dovolenou vypravit úplně, a radši si to vychutnat, abych příště věděla, jak na to. Neměla jsem až dosud tušení, že někdo schopný může pouhým polibkem vyvolat v mých ústech takový výbuch, takovou... směsku pocitů, ale především je to sladké a příjemné. Až teď se uvolním úplně a beze zbytku, když se tomu poddám; ze začátku mu zírám do očí, které mi v současné chvíli připadají mnohem přitažlivější než Sasukeho pohled, ale potom je zavřu, protože automaticky se mu poddám. Jazyk v ústech je hřejivý, ani na okamžik nezapochybuju o tom, že pokud je tak příjemný, zřejmě ho celá věc těší, jako v tuhle chvíli i mě... už je mi jasné, proč že jsem chtěla cokoliv zkusit, cokoliv, jen abych aspoň měla představu, o co přicházím, když mě mé podvědomí málem zavázalo k celibátu, až na Sasukeho... a teď Hōkua.
V tuhle chvíli už ani omylem neuvažuju o tom, že bych ho odehnala, už jenom proto, že kdyby to udělal on mě, čekala by ho víc jak jedna rána, to by mě naštvalo. A pak, je to tak příjemné, že navzdory přirozené vzpurnosti cítím v duchu, jak taju, a taju... a vážně přemýšlím o tom, že mi bude fuk, co on zkusí, prostě to bude bez odporu, spíš naopak, s očekáváním.
Nezaprotestuju ani když se překulením se dostanu na zem. Obvykle se snažím mít věci pod kontrolou, ale vzhledem k tomu, že to já jsem tady neznalec, to takhle bude snad i lepší, když bude mít Hōku širší pole působnosti. Cítím objetí i co nejdéle trvající hřejivé polibky v ústech, a nejen, že je to příjemné, ale... připadám si tak nějak šťastnější. Konečně se nacházím v těsné blízkosti někoho, kdo mě přitahuje, a já zároveň nevadím jemu... není to fanynkovský záchvat jako u Sasukeho, ale líbí se mi víc jak třeba Naruto, nebo Lee, a to mnohem. Možná v jeho prospěch hraje i to, že je starší jak já, kdo ví, já už se sama v sobě snad ani nevyznám...
Otevřu oči přesně v tu chvíli, kdy ucítím první záchvěv teplého dechu na krku, a potom i polibek. Naproti očekávání, co bych vlastně na sebe i tak nějak viděla, že bych ho co nejrychleji odehnala pryč... je to naopak neuvěřitelně krásné, a neznatelně se zachvěju, když jsem stejně podarovaná i na rameno a pak na hruď. Zadívám se na něj... ale ne odmítavě, už to začalo, a já se chytila do víru, prostě už nemám chuť snažit se z toho vykroutit. A který blázen by se bránil něčemu, co je příjemné, že? Jiného člověka jsem takhle blízko a ještě s takovou ochotou snad ještě nepocítila, pokud nepočítáme například blízkost matky, když jsem byla malá, při objímání. Ale tohle je něco jiného, a vůbec nemám chuť se tomu bránit. Ať půjde o cokoliv, jestli to bude stejně příjemně hřejivé, jako všechno tohle, mám v plánu nechat Hōkua pokračovat. Prostě nemůžu půlku života se tak úžasných věcí - polibků - stranit.
Teď jsem bezbranná spíše já, hlavně racionalitou, on mě prostě chytil do svých spárů, aniž by třeba nutně chtěl, jako had myš. A je to na mém pohledu nevinných očí znát. Stejně tak je ale poznat, že tohle se mi dost líbí, a že nemám v blízké budoucnosti v plánu to jakkoliv rušit. Nevím, co v tuhle chvíli můžu udělat já, nevyznám se v tom, každopádně, když jsem v objetí a zároveň mi nemůže věnovat ústa, prostě jen zvednu jednu z rukou a pohladím ho ve vlasech, na týlu, a sjedu konečky prstů i na tvář, před tím, než ho prstíkem velmi jemně a šetrně polechtám v uchu. Jasné gesto, že cokoliv zatím dělá, mi vůbec není prot mysli.
Mám neuvěřitelnou chuť se nechat takhle hýčkat.
 
Vypravěč - 26. června 2011 18:41
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
soukromá zpráva od Vypravěč pro
Haruno Sakura: Show must go on...
"Hōku" a jeho iniciativa...

Nebráníš se a podléháš svému prvnímu milenci v životě. "Hōku" možná není "Don Juan", ale rozhodně "základní vzdělání" v tomto oboru má, a dost možná nejen to základní. Cítíš jeho horké polibky na krku, ramenech i horní části hrudě (kam až límec dovolí...). Každý z těch polibků je elektrizující a příjemně horký a po každém zůstává chvilkové teplo v okolí místa, kam byl polibek umístěn, ale pak se "Hōku" zase přesune k tvým ústům. V jeho očích vnímáš nemalou dávku soustředění, zjevně mu záleží na tom, aby "nic nezvoral" a opět se líbáte na ústech. Může se to zdát jako nekonečná věčnost naplněná "medem", který sis možná až zbytečně odpírala (vždyť tu byl svého času Naruto, ale našli by se jistě i další... Lee určitě, ačkoliv ten zrovna krásou neoplývá), když se náhle něco maličkého změní. Zprvu to nejsi schopná přesně identifikovat, ale cítíš jakési teplo a šimraní na bříšku. Je to "Hōkuova"ruka, která tě tam hladí a poté chápe spodní okraj tvého trička a s jakousi nenucenou samozřejmostí ho z tebe sundává, přetáhne ti ho přes hlavu, kde ho chvilku nechá a ty máš tak zakrytý výhled čehož "Hōku" hbitě využívá a znovu tě líbá neprve na ústa a pak na hruď, kterou už jen z velmi malé části zakrývá tvá podprsenka. Polibky na hrudi a nově i na břiše, dokonce se na okamžik zastavil svým jazykem na tvém pupíku a v ten moment tvým tělem projela vlna horka a chladu zároveň... a navíc jakýsi elektrizující pocit. Byla bys chtěla, aby setrval déle, ale to už ti definitivně stahuje tričko a ty opět vidíš. Ještě ti pomůže z rukávů... dělá to s takovou samozřejmostí a lehkostí až je to neuvěřitelné a pak to samé tričko muchlá a klade ti jej pod hlavu (docela malý detail, ale při "sexu" na podlaze se hodí...). Navíc cítíš, že pod zády máš již jeho plášť, takže od hlavy k pánvi neležíš na chladné zemi.

Pak se však zastaví a trochu rošťácky tě pozoruje, nakonec nakloní hlavu na stranu (jako když to dělají psi ze zvědavosti a svlékne si své černé triko a ty konečně vidíš i na jeho tělo. Není bůhvíjak vypracovaný (spíš "velmi štíhlý"), ale nějaké ty svaly tam taky najdeš. Pohledem asi na okamžik ustrneš uprostřed jeho hrudě. Přesně na prsou nad srdcem má stejný symbol, jaký nosívala Tsunade na čele. To znamená hned dvě věci. Zaprvé teď na beton víš, že Tsunade byla jeho senseika a zadruhé... tohle je S-rank léčitel tvé či Tsunadeniny úrovně. Musí ovládat naprosto vše co ona... dokonce je před tebou (ty stále neovládáš Tsunadeninu S-rank dovednost úplné regenerace spojenou právě s oním symbolem pečetě Yin, do které Tsunade ukládala svou přebytečnou chakru)... určitě ovládá i "super-sílu" což z něj v kombinaci s jeho "S-rank" rychlostí dělá opravdu "S-rank" soupeře. Při představě superrychlé Tsunade se ti může jen zamotat hlava z toho jak tenhle "Hōku" musí být silný... tedy jaký má potenciál, kdyby nebyl v tak špatném stavu v jakém je, teď by jsi ho možná ještě porazila, ale na vrcholu sil by byl pro tebe vzdálen stejně jako Naruto či Sasuke. Na druhou stranu... měli jste stejného senseie, takže by tě možná mohl něco naučit... sotva bys chtěla něco říct...

...už máš jeho ukazováček na svých rtech a výraz - mírně usměvavý - v jeho tváři napovídá, že "teď není na otázky vhodná doba"... ale není to ani přísné, ani autoritativní... spíš takové dobrácké.... Prst máš na svých rtech a i když jsi stran "tohoto" pole neorané, tak tvé tělo "ví co dělat", aniž bys chtěla, tak olízneš jemně jeho prst načež následuje hra "on má svůj prst v mé puse a mě to nevadí", přičemž se stále vzájemně sledujete. Oční kontakt se zdá být naprostou součástí rituálu. Když skončí vaše hra, tak se zase ještě víc přiblíží k tvému obličeji, tak že cítíš jeho horký dech. Dotknete se nosy, a opět následuje menší kočkovaná, která jen - jak tušíš v koutku mysli - slouží k vygradování napětí a připravení se na II. fázy, ve které to již začne být o "hodně zajímavější" - sice tak nějak víš (jsi přece lékař a děti čáp nenosí) co všechno "lidské milování" obnáší, ale pořád je to tak neznámé... chybí ti ta zkušenost... a teď dost možná přijde. Tak ne. Skoro k vzteku to je, touha velí že chceš víc, ale on tě zase jenom zlehka políbil a nechal, aby se vaše jazyky o sebe jemně otřely. Váhá? Ne. Rázem cítíš, že ti za zády rozepnul podprsenku. Kdy to udělal? No pokud něco umí.... tak je to odvádění pozornosti a ví to. Ten mírný úsměv, to mírné dání "na vědomí", že "tě dostal" při tomhle "aktu" ti dává na srozuměnou leccos. Ne... k uklidnění tvých tělesných tužeb, o kterých jsi ani netušila ráno, že je máš, se sluší říct, že "Hōku" bude pokračovat. Podprsenku ti pomalu stahuje, trvá to skoro věčnost a pak už jen vnímáš jeho rty na svých prsou. Jazykem ti dráždí bradavky (jednu podruhé přirozeně :D) cítíš jak ti svírá - ovšem jemně - levé ňadro a pak zase jazykem přejde po hrudní kosti a sjede níž až k tvému pupku, kde vše zakončí důkladnou "inspekcí", při které začínáš pociťovat ony tobě již známé vlny horka a chladu s elektrizujícím pocitem dohromady, tentokrát ovšem ve větší intenzitě. Ačkoliv je tvůj mozek "zahlcen blahem", tak máš takový zvláštní pocit... jako bys teď měla něco udělat. Přeci jen necháváš vše na něm a při tvé dávce vzpurnosti a nejen při tom, ale i při tvém prostém pocitu toužícím po spravedlnosti, máš pocit, že bys zase měla zkusit převzít iniciativu ty. Nevíš proč, ale k němu cítíš jakousi prazvláštní důvěru, navenek je tak nepřístupný, ale rozdávat něhu dokáže opravdu mistrovsky - tedy dle tvých doposud "neprověřených" měřítek. Objektivně má nad tebou výhodu i převahu. Nemáš to s kým srovnávat - je to poprvé, a zadruhé on už zkušenosti má. Můžeš to nadále nechat na něm, nebo můžeš zkusit sama být trochu iniciativní. Pro milování jsou přeci jen potřeba dva, a i když nemáš žádné zkušenosti, tak jsi tohle začala a ležet tu jak "studená Němka" není asi něco, co bys chtěla. Nakonec... začínáš taky cítit touhu "prozkoumat jeho tělo."
 
Vypravěč - 26. června 2011 19:17
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
TEAM GAI: Z nudy rovnou doprostřed pekla
Aneb... tyhle hranice jsou vážně velice "žhavé"...

Vyrazili jste, do tmy a deště. Mise za všechny prachy. Rychlé přesuny podél hraniční čáry. Zatímco Lee a Gai to berou jako "sport", tak Neji je dost rozmrzelý, je to i kvůli tomu, že musí stále používat byakugan pro monitorování dění na hranici a to ho unavuje. Ty zase jak "pako" musíš dle mapy kontrolovat a případně opravovat pasti, které jsou na vaší straně hranice rozmístěné. Práce je to náročná a nevděčná. Kolem 5té hodiny ranní když jste téměř na konci "šichty" a chystáte se vrátit do pevnosti vás již zjevně unavený Neji jen upozorní: Jedenáctá hodina, 9 700 metrů... vypadá to na nějaký problém. Gai jen zavelí: Yosh! Na tohle jsme čekali - TÝME! Dnes nepřítel pozná naše pěsti! A bude to jistě krátké seznámení (chtělo by se dodat).

Nejvyšší rychlostí co Nejiho kondice dovolí se během necelých 20ti minut přesunete na místo a co nevidíte. Pohraniční most přes řeku, jednotky vašeho feudálního pána na jedné straně (s několika chunniny z Konohy) a jednotky Amegakure na straně druhé... a do toho veselá přestřelka. Gai má aspoň natolik rozumu, aby se zeptal co se tady děje velitele vašich lidí, který mu jen odpoví: Před chvílí začali na své straně stavět nějakou zeď, máme hlášení, že jí chtějí postavit podél celé délky hranice a taky přisunuly své vojáky na hranici. Důvodem k přestřelce se však stal ten most... chtějí ho vyhodit do vzduchu a obsadit ostrov na řece. Podle mapy není jisté komu - zda nám nebo jim patří - a dostaly jsme rozkaz z velitelství, abychom ostrov dobyli ve jménu Země Ohně. Ty se podíváš na ostrov... asi 200 metrů široký a dobrých 500-600 metrů dlouhý. Tak tohle je "opravdu veleduležitý" důvod k vzájemnému zabíjení. No zdá se, že vztahy jsou opravdu špatné. Velitel pokračuje: Před asi 10ti minutami začal nepřítel rozmísťovat na své straně hranice těžkou techniku - velké samostříly, šípomety, katapulty a dokonce i několik bronzových děl. Na mostě se zatím bojuje, ale na ostrově už je minimálně 200 nepřátel. Uchytili se tam jako první, takže mají výhodu a mám obavy, že brzy zahájí otevřenou palbu ze všech svých těžkých zbraní na naši stranu hranice... naše posily dorazí během půl hodiny až hodiny... pak je smetem, ale do té doby musíme vydržet! Gai se zamračeně podíval směrem k ostrovu a pak sáhl do kapsy.

Přistoupil k vám a vytáhl bojové tablety ANBU. Takže... slyšeli jste sami. Ninjové a vojáci Amegakure chtějí obsadit neutrální ostrov oprostřed řeky a zničit most mezi naší a jejich zemí. Rozkaz je jasný... zabránit jim v tom vší silou ml... kterou máme. Neji... drž se trochu zpátky, jsi dost unavený, Tenten... ty a Neji spolupracujete nejlépe, tak se drž u něj... my s Leem vám proklestíme cestu... Dostaly jste tablety a vyrazily. Lee a Gai se ženou dopředu po vodě rovnou k ostrovu, kde se již bojuje. Neji běží vedle tebe a jen poznamenal: Pokud se tu objeví Konan, tak nás zničí všechny i s tím ostrovem... ale ta bude nejspíš na tom mírovém Summitu... budu ti krýt záda, můj byakugan vidí téměř vše, ty se starej a dlouhou vzdálenost přes 20 metrů, já se postarám o vše pod dvacet metrů. Doběhli jste k ostrovu a sotva po několika metrech (Gai a Lee již zmizeli mezi stromy odkud se brzy ozval křik a rány) na půdě ostrova se před vámi vynořilo několik vojáků (neumí obvykle používat vůbec chakru) s odznaky Ame no Kuni (Země dešťů) provázených několika shinobi z Amegakure. Neji jen řekl: Vojáků je 25, těch shinobi 10...

Jejich velitel - muž ve vašem věku (kolem 25ti let) mávl na své lidi, aby proti vám zastavili útok. Vypadá takto.



Pozorně si vás dva prohlédl a pak jen křikl na ostatní: To je tým Maita Gaie! Jsou specializovaní na zbraně a taijutsu! Ten Hyuuga je Neji Hyuuga z vedlejší linie a ta ženská je Tenten! Chci dotonové stěny a bariéry... HNED! Vojáci zpátky, shinobi do čela! K útoku připravit. Za Amegakure! Za Konan-sama! Vykřikl a rozběhl se proti vám. Je to sice váš nepřítel, ale jako velitel je skvělý, zvolil nejlepší taktiku proto, aby chránil své slabší členy jednotky (vojáky co nepoužívají chakru) a dotonové stěny sníží tvou úspěšnost při boji na velkou vzdálenost o hodně. Navíc má i kuráž - jít na Hyuugu na blízko. Ještě křiknul na dva své co běží těsně za ním. Útočná kombinace číslo 3! Hned co dozněla jeho slova, tak jeden z jeho podřízených složil pečetě a vystřelil proti vám ohnivý útok: Katon: Zukkoku! druhý pak okamžitě vypálil po vás fuutonem: Fuuton: Atsugai! Ohnivá vlna posílená ohněm - úroveň A-rank jak vyšitá. Ty můžeš sama sebe i Nejiho krýt tak maximálně železným valem.



Neji by se mohl bránit sám Keitenem, ale ten val bude asi jistější. Nicméně je koneckonců na tobě co uděláš. Řítí se na vás ohnivá větrem posílená stěna na úrovni A-rank a krom toho ten jejich velitel je někde za ní a patrně zaútočí hned vzápětí. Všimla sis, že měl deštník na zádech, ale co s ním zamýšlí - těžko říct. Někteří shinobi Amegakure v něm schovávají jehlice, jiní ho prý umí použít pro sesílání elementárních ninjutsu...
 
Vypravěč - 26. června 2011 19:50
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
HIDAN - Převrat v Yugangakure no sato, boje v Zemi horkých pramenů:
Yashinova vláda začíná!

Sakki se krvelačně ušklíbnul a odpověděl: Zítra se vzbudíte již do nového světa ó Hidan-sama hehe... S tím zmizel a ty jsi zbytek dne strávil ve svých komnatách. Vaše armáda mezitím zahájila operaci "Yashinova kosa", což je krycí název pro ovládnutí Země Horkých Pramenů a dobytí Yugangakure no sato. Další den - jak Sakki slíbil - jsi se probudil již do nového světa, tví lidé spustili přes noc převrat a ty jsi okamžitě vyrazil z kláštera do přední linie. Tuhle bitvu si nemůžeš nechat ujít. Váš postup je v pravdě bleskový. Armáda feudálního pána byla ještě dopoledne poražena v bitvě u hlavního města, do kterého jsi vstoupil kolem poledne. Město bylo dobyto bleskově a rodina feudálního pána byla zajata - samotný feudální pán je na Summitu vládců, takže zatím o tom co se stalo ještě nemá ani tušení. Tví podřízení připravili teleportační pečeť (přičemž druhou umístil u bran Yugangakure no sato), kam jsi se následně v čele stovky tvých nejlepších služebníků přesunul.

Samotná Yugangakure je menší vesnice obehnaná hradbami, narozdíl od feudální armády se shinobi Yugangakure no sato postavili na rozhodný odpor a vy se tak musíte doslova prosekávat přes jejich obranné linie. Jde to ztuha, ale jde to. Ty sám jsi odpravil nějakých 30 shinobi na úrovni gennin - chunnin ve věku mezi 13-19 lety, když se proti tobě postavil samotný vůdce vesnice. Od Zetsua máš informace, že ve vesnici je 350 bojeschopných shinobi a tenhle týpek je prý na úrovni S-rank.


(nemá čelenku Zvučné, ale Yugangakure - tu co nosíval Hidan)

Má piercing a hadí oči, také bílou pleť, takže připomíná vzdáleně Orochimara. Tady tvá cesta končí Hidane, zlikviduji tě ve jménu lidu Horkých pramenů! Nezaváhal ani vteřinu a vystřelil proti tobě hodně rychlým Shunshin no Jutsu (sotva vykryješ jeden jeho útok kosou a už se bráníš druhému). Nejprve používal pouze kunai. Jeden z tvých služebníků co se připletl do vašeho boje se pokusil ho zasáhnout, ale stalo se něco zvláštního. Úplně jsi viděl jak se tomuhle týpkovi, který se prý jmenuje Yakedo protáhly šterbiny co má namísto zorniček a tvůj služebník se otočil proti tobě. Musí to být nějaké "mysl-řídící genjutsu" velice vysoké úrovně. Na tebe ho však nepoužil, takže asi funguje jen na lidi se slabší vůli a silou než jsi ty. Tentokrát na tebe útočí tvůj služebník s kosou přímo a Yakedo jde ze strany, když se míjíte, tak jen zaslechneš jeho slova: Jagei Jubaku! z jeho rukávů vystřelí dvojice bílých hadů přičemž jeden ti obmotá kosu (nejde rozseknout) a druhý obmotá tebe. Teď to bude chtít hodně rychlé Kawarimi, nebo nějaký trik. Useknu ti hlavu napichnu ji na nejvyšší kůl co tady máme! Procedí mezi zuby ještě krvežíznivě Yakedo.
 
Vypravěč - 26. června 2011 20:11
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
TEMA-SHIKA-IKI:

Shikamaru se již chystal na misi ve směru k Hidanovu klášteru, když tu tryskem dorazil k hospodě jezdec na bílém koni. Je to mladý kluk - mladší jak Ikito (tak 12-13 let) a je ošklivě zraněný. Na rameni má pásku značící, že patří k rychlým poslům feudálního pána Země Horkých pramenů. Tihle kluci bývají ve všech zemí nejodvážnějšími lidmi, doručují zprávy za jakýchkoliv situací a často nejsou vůbec trénováni a vybaveni na boj. Jejich úkolem je doručit zprávu nebo padnout, nic mezi tím. Chlapec seskočil z koně, málem sebou flákl na zem, jak zavrávoral. Ztratil dost krve ... je vůbec zázrak, že byl schopen sem dojet. Hostinský vyšel z hospody a chlapec se na něj otočil a přísně přikázal: Ve jménu feudálního pána Země Horkých pramenů se postarejte o mého koně! Dále informujte všechny občany okolních vesnic v branném věku, že naše Země vstupuje do války! Tohle je mobilizace! Nepřátelé z řádu prokletého Yashina provádějí převrat a obsadili hlavní město. Zformujte domobranu dřív než sem dorazí a připravte se k obraně dle výnosu č. 224 dle válečného práva! Kdo je tady odpovědný velitel okrsku? Hostinský něco zablekotal zjevně zaskočený chlapcovým zjevem i rázností jeho rozkazů, ale jeden pohled na jeho pásku mu stačil, aby rychle zaběhl zpátky do hostince a přivedl jednoho muže kolem třicítky, který patří zjevně k hraničářům. Ten k vašemu překvapení před chlapcem vypnul hruď a postavil se do pozoru. Já jsem Yoshimitzu z Vesnice u Dvou Říček! Okrskový velitel a velitel pohraničních stráží v distriktu 11! Jaké jsou rozkazy jeho výsosti? Chlapec mu zasalutování v rámci možností (přeci jen se sotva drží na nohou) oplatil a přikázal: Jeho jasnost je na Summitu, takže není informována o událostech. Velení obrany proto přebírají jednotliví okrskoví velitelé dokud se někdo neujme centrálního řízení vojska. Zpráva feudálnímu pánu již brzy dorazí... momentálně je nejvýše postaveným členem feudální rodiny jeho dcera, která se již vrací ze Země Ledu v čele s 500 muži zapůjčenými našimi spojenci v Shimogakure no sato! Rozkazy jsou následovné - zastavte Yashinisty za každou cenu! Všichni muži ve věku 15-65 let podléhají mobilizaci. Vytvořte záseky na cestách a sestavte improvizovanou obranu. Evakuujte civilisty z vesnic a měst do lesů a horských skrýší... já hned vyrážím předat zprávu okrsku číslo 12! Hraničář ani necekl a jen křikl: Rozumím pane, provedu pane! A poté odběhl zburcovat své muže do hospody.

Chlapec se podíval na vás a při pohledu na čelenky Konohy se mu zúžily zorničky. Přeci jen Země Horkých Pramenů spojencem hlavně Kumogakure a v době jaká je tato zde nemáte co dělat. Vy tři... ve jménu Feudálního pána Země horkých pramenů opusťte naši zemi, po dobu války je naše země dle zákona č. 23 válečného práva uzavřena cizincům... zařídím... aby vás... někdo..., v tu ránu se zlomil v pase klesl na kolena a mocně se rozkašlal. Vykašlává krev, takže je zjevné, že jeho zranění jsou opravdu vážná. Ksó... musím ještě doručit zprávu do 5ti okrsků... ještě nesmím zem...řít... ksó..., polohlasně říkal spíše sobě a pokusil se postavit, ale síly ho zjevně již z velké části opustili, takže se svalil na bok. Je sice při vědomí, ale dech má slabý a přerývavý. Shikamaru se k němu ihned sklonil a řekl: Temari... vezmeme ho dovnitř a ošetříme... nemůžeme jít dál, Hidan rozjel peklo v celé zemi a musíme těmto lidem pomoci. V hostinci jsem si všiml, že je tam ubytovaný jeden lékař... na pokoji 23... Ikito běž ho sehnat. Poté se sklonil k chlapci blíž a řekl mu: Neměj obavy, seženeme někoho, kdo za tebe doručí zprávu...
 
Uzumaki Naruto - 26. června 2011 20:28
nauruto_by_boing_paradise4541.jpg
Noc plná myšlenek

„S... Sasuke?“ vyprostím ze sebe napolo nevěřícně a napolo šťastně. Dlouhou dobu jsem se obával nejhoršího. Nyní mám důkaz, že je stále naživu. Sasuke... Takže jsi pořád tady... Je to dlouhá doba co jsem tě naposledy viděl. Tehdy jsi byl, jiný. Chladný a nenávistný. Ale to je už dávno. Ještě před soubojem s Itachim, který se stát musel. Sasuke, doufám že ti to stačilo! Nyní máš svoji pomstu, po které si toužil. Itachi je mrtev, Danzo i radní jsou zavražděni také. Dokonce to odnesla i bábi Tsunade i k dyž s tím neměla absolutně nic společného. Tak proč pokračuješ dál? Copak jsi pomstou tolik posedlý?
„Gomen, Hinata-chan, ale teď musím být chvíli sám,“ omluvím se letmo, Hinatě, políbím ji a rychle vyběhnu z pokoje. Opustím i hotel a rychlým během vyrazím k nejvyššímu bodu ve vesnici, na který vyšplhám a následně se usadím. Pozoruji hvězdy a mám hlavu plnou vzpomínek. Je to jako vysokorychlostní film, ve kterém běhají jenom určité obrázky či krátké animace.

Sasuke, vím, že nikdy nemohu pochopit to, co jsi prožil... ale proč?
Zahledím se na Sasukeho, který sedí na molu u řeky. Oba se znechuceně obrátíme, avšak na mé tváři se poté objeví úsměv.
Proč jsi tak posedlý pomstou a nenávistí, která to celé jenom zhoršuje.
První den našeho setkání jako týmu a Sasuke právě hovoří o svém snu.
Vždy si ho nenáviděl. Teď už ale máš pokoj, tak proč v té nenávisti pokračuješ? Bože Sasuke. Slíbil jsem, že tě přivedu do vesnice!
Se Sasukem si ťukáme pěstmi o sebe.
Záviděl jsem ti talent...
Sasuke právě zastaví démonické bratry, kteří nás napadli při naší misi ve Vlnkové zemi. Já se tehdy bál a nic nezmohl.
Vždy jsem se tě snažil předehnat nebo aspoň vyrovnat.
Se Sasukem se oba vracíme zmožení, protože jsme konečně pomocí chakry vyběhli na strom.
Vždy jsem ti záviděl, ale když šlo do tuhého, byli jsme dobrý tým.
Se Sasukem právě osvobozujeme Kakashiho z vodního vězení.
Byl jsi můj rival...
Na Akademii se kasám, že dokážu házet shurikeny stejně dobře jako Sasuke. Málem jsem zabil Iruku.
..ale i když jsem si to nechtěl přiznat, byl jsi také můj první přítel.
Objímám Sasuke, který je probodán jehlicemi a uvnitř zrcadlového vězení se probouzí liščí chakra.
Přísahal jsem, že tě přivedu zpět...
Právě jsem přísahal před Sakurou.
... za každou cenu!
Právě jsem Sasukemu vrazil pěstí při našem souboji v Údolí Konce.
Ale svoji přísahu jsem nedokázal splnit. Zatím! Sasuke věř mi! Já to dokážu!

Setkání Kage

Vyslechnu si všechny tři vůdce vesnic. Teda čtyři. Raikage mě vyloženě nasral, Mizukage trochu přidala a Konan nehorázně zklamala.
Copak úplně zapomněla na to, kvůli čemu Nagato zemřel? Kvůli čemu se obětoval a položil svůj život? Rozdělit Shinobi svět na dva ostrovy? To je bláznovství. Přesně takovýmto způsobem chtěl Ero-sennin zabránit!
„Arigato, Tsuchikage-sama,“ poděkuji a mám co dělat, abych se udržel klidným. Sasukeho přítomnost mi k tomu moc nepřidá, i když jsem se s tím včera smířil a psychicky připravil, moc to nejde.
„Sešli jsme se tady, abychom se dohodli. Účelem je dohodnout se, ne se bombardovat vyhlášením válek! Jste jako malý děcka, kterým právě někdo vzal hračky na pískovišti a oni se teď hádají o to, kdo a proč?!
Raikage-dono, vy si tady ihned po začátku začnete klást podmínky a vyhrožovat válkou, i když jste se o jiné řešení nepokusil! Dále vás chci upozornit, že do věci Sasuke, se rozhodně nemontujte! Nevím o ničem, co by vám Uchiha Sasuke provedl, tudíž je tato záležitost oprati ostatním teď zanedbatelná.
Za druhé, Mizukage-dono, žádáte po nás Sharingan, kterým byl někdo ovlivňován. Jak pak tedy máme věřit, že jeho sílu nevyužijete ke stejnému účelu?
Rozhodnutí Tsuchikageho zde nebudu komentovat, proti tomu nic nemám, toto je čistě jeho diplomatické rozhodnutí.“

Udělám si přestávku, zchladím svůj krk vodou a pokračuji.
„Konan. Copak jsi už zapomněla, proč Nagato zemřel? V co věřil a čemu zasvětil celý život? Copak jsi už zapomněla na jeho slova? Tak snadno a rychle? Chceš Bijuu jako svoji ochranu. Já se ti zavazuji jako Hokage. že pokud vydáš Bijuu majitelům, Konoha se za Amegakure postaví vždy, když bude Amegakure usilovat o svoji svobodu a mír na svém území.
Dále bych povolil vlastnictví Rinenganu a Gedo Mazo v případě že Amegakure vrátí Bijuu. Vesnice jako taková žádná Bijuu nemá a pokud chce záruku míru, myslím, že Rinnengan a jeho síla je to pravé. V případě obrany dobrá zbraň, ale jakmile by se použil k útoku, ostatní vesnice to rychle poznají. Za další, jak máme věřit, že Kumogakure nepoužije Rinnengan k podmanění ostatních?
Prosím vás, sešli jsem se tady aby jsme se dohodli a ne si navzájem vyhlásili válku! A Raikage-dono, nezapomeňte na to, že k dohodě patří kompromisy a každý prostě nebude skákat tak, jak se vám zamane,“
zakončím svoji řeč a předám slovo Kazekagemu.
 
Vypravěč - 26. června 2011 21:05
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
SUMMIT V IWAGAKURE: Gaarův proslov, reakce Konan...

Po proslovu Naruta si vzal slovo Gaara: Ač patří k nejmladším zde na Summitu tak projevil Hokage-dono největší dávku rozumu. Konan-sama... váš plán na rotržení světa není ničím jiným než dalším důvodem k válce. Masivní destrukce, kterou by takové jutsu způsobilo by vedla k dalším bojům a obávám se, že žádné moře není dost velké, aby pohltilo tolik nenávisti, kolik by váš plán do lidských srdcí zasel. Za Sunu mohu prohlásit toto: Napadení Země Ohně a Konohagakure bude znamenat náš okamžitý vstup do války proti útočníkovi ať již by jím byl kdokoliv. Mezi Sunou a Konohou je platná vojenská spojenecká smlouva, které jako Kazekage dostojím. Zadruhé... pokud se Konan cítí ohrožená tak mohu dále říci, že Suna nechce zpátky bijuu zvané Ichibi no Shukaku. Démoni jsou zlá monstra, která zasévají do svých jinchuuriki strach a nenávist vůči světu, sám jsem takovým jinchuurikim byl a jen díky Narutovi jsem prohlédl skrze temnotu do níž mne můj otec odsoudil a zahlédl paprsek naděje spočívající v přátelství a ve vzájemném porozumění. To co potřebuje Suna není Ichibi no Shukaku, chceme mír... potřebujeme ho. Každá další válka je strašlivější a tato v pořadí již čtvrtá by mohla vést k pádu celého shinobi světa, který by sám sebe odsoudil do věčné temnoty. Snažme si naslouchat... Konan-sama... ztráta tří bijuu, které považují zpátky Kumogakure a Kirigakure - Nibi, Sanbi a Gobi neoslabí vaší pozici natolik, abyste se musela obávat války. Dokud bude Hokagem Naruto a dokud budu Kazekagem já, tak vaší vesnici nehrozí z naší strany žádný útok. Navíc... Iwa se přihlásila jako váš spojenec což znamená, že máte na své straně v podstatě 3 z 5ti shinobi národů. Vaše moc a síla vám nezajistí ochranu samotná pokud nebude doplněna o přátelské vztahy s okolními národy. Efekt zastrašení, na který tolik spoléháte nebude věčný... jen pokud si Ame porozumí s okolními národy, tak může žít v míru. To je vše co jsem chtěl říct.

Onoki pohlédl směrem na Konan s tázavým pohledem, načež Konan promluvila též: Kazekage, Hokage... vážím si vašich slov, ale k porozumění vede trnitá cesta skrze důvěru. Jak vám mohu důvěřovat, když v radách vašich vesnic sedí lidé jako Hiashi Hyuuga?! Jak mohu věřit, když jste se mě pokusili zavraždit! To si vážně myslíte, že to nevidím? Že nevidím, jak se chystáte na Amegakure vrhnout jako na kořist, kterou chcete uštvat a zardousit! Pravě s vědomím toho oč Nagato usiloval Naruto... se já Konan - sato-osa Amegakure no sato a feudální paní Ame no Kuni zapřísahala, že nedopustím, aby další kladivo války dopadly na mou zemi. Nikdy! Krom toho... Raikage a Mizukage nechtějí jenom bijuu... chtějí naši smrt, chtějí zničit celý odkaz Akatsuki! Organizace, která vyhnala Hanza Salamandera sloužícího Danzovi z naší země, organizace která jako jediná vystoupila s plánem na trvalý mír prostřednictvím síly odstrašení! Můj muž Yahiko pro to zemřel a Nagato... také! Nedopustím, aby byl jejich odkaz zašlapán tím, že se vzdám moci, která chrání Amegakure no sato. Pokud chcete svá bijuu Raikage a Mizukage, tak prokažte, že jste schopní a ochotní jednat diplomaticky a ne vojenskou silou a vydíráním. Zasejte semínka důvěra a až z nich vyroste květina porozumění, pak vám ta bijuu klidně dám.

Po Konan se o slovo přihlásila Mizukage, která propíchla přísným pohledem Naruta a následně i Gaaru: Tak takhle jednají představení velkých národů Země Ohně a Země Větru! Akatsuki je zločinecká organizace, která má na svých rukou krev mnoha shinobi z mé vesnice! Kryjete je a bráníte spravedlivé odplatě. Bráníte naší pomstě za to, co dělali s naší vesnicí! Ale čemu se vlastně divím, když Hokage mluví za vesnici Uchihy Madary, Danza Shimury a Orochimara! Teď už se Mizukage neovládla a začala doslova ječet: Čemu se divím, když Konoha je ta největší špína na světě, která posílala lidi z Rootu vraždit naše shinobi i v dobách míru?! TO SI VÁŽNĚ MYSLÍTE, ŽE TĚM VAŠIM KECŮM BUDEME VĚŘIT!? ŽE JSME TAK HLOUPÍ! Její společník Ao jí jemně chytl za ruku, aby jí uklidnil a skutečně to trochu zabralo, takže Mizukage již méně afektovaně pronesla: Nic se nemění. Buď my a nebo Akatsuki Hokage-dono. Buď svět shinobi, nebo oni. Jejich spojencem je Kabuto Yakushi... dědic Orochimara, to si vážně myslíte, že s takovým spolkem se dá jednat? Ani v nejmenším! Poté se posadila a hned po ní promluvil Yakushi Kabuto.

Nejprve si narovnal brýle a slizce se usmál na všechny strany: Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale jediný kdo tu má všech pět pohromadě, když nepočítám Konan je vážně Naruto-kun hehehe... ano... řeknu to narovinu. I v Akatsuki jsou tací jako já, kterým válka není proti srsti... nahrajte nám na smeč Raikage-dono... vyhlašte svou válku a Konan už nás nebude držet zpátky. Možná se dokonce porvete dřív sami mezi sebou a oslabíte se.... Orochimaru-sama tohle předpokládal hehehe... věděl, že na to jednou dojde, na IV. válku shinobi, která uvrhne svět do kolotoče utrpení a nářků hehe... pohrdáte mnou a nenávidíte mne proto co jsem, ale jste snad sami lepší? Nejste... říkáte, že mě chcete zadupat do země... roztrhnout jako hada a hnát mě k spravedlnosti, ale co je vaše spravedlností, když to není jen další pomsta? V čem se to tolik ode mě, či od Orochimaru-sama lišíte? V čem? Jste všichni jako on... toužíte po dokazování si vlastní síly i za cenu válku. Orochimaru-sama jste nazvali zvráceným protože dělal nelidské pokusy, ale co nelidštějšího než válka existuje? Hehehe... nic... jsem zlo? Jsem zvrácený a temný? Hahaha... A co jste potom vy!? Orochimaru-sama chtěl taky spravedlnost, svou spravedlnost za to, že mu Konoha zavraždila rodiče, za to, že ho Sandaime Hokage zneužil... vy to vlastně nevíte... hehe... nejen Hokage, ale i Kazekage... a dokonce i další byli ve spojení s Orochimaru-sama a s Madarou... sedíte mezi námi a tváříte se jakoby nic. A co Oblačná? Není to snad zde přítomná Hinata, kterou jste chtěli unést kvůli byakuganu? Odpovězte mi... v čem se od nás tolik lišíte. Kabuto roztáhl ruce a pak tím nejslizčím hlasem pronesl: Snad jedině v tom, že já a Orochimaru-sama jsme opravdu někam došli, něco objevili a něco vytvořili. Nebyl by zde Yamato, kdyby nebylo Orochimaru-sama, Gaara-kun by byl mrtvý, kdyby Orochimaru-sama nezabil jeho otce a můžeme jít dál... mnoho příkladů. Kdo nám dodává vězně, které nakupuji já pro své "takzvaně nelidské pokusy"... no kdo Raikage-dono... hehehe.... Poté si jen urovnal brýle a pomalu se posadil.

//Teď mohou reagovat i ostatní... Yamata by možná měla zujmout věta "Nebyl by zde Yamato, nebýt Orochimaru-sama."
 
Hyūga Ikito - 26. června 2011 21:31
untitledtruecolor014722.jpg
Co se může po*rat se vždy i po*ere
Konečně se chystáme k odchodu, když tam ale dorazí kluk na bílém koni.
Je zraněnej... a rychlý posel... To nevypadá dobře. Ale ne, co se to zase zkazilo?
Kluk se málem přizabije jak sleze z koně. A pak začne poroučet. A přináší nedobré zprávy.
V-válka? Řád prokletého Yashina? Obsadili hlavní město?! Neee, kam jsem se to jen dostala?
Když hostinský pro někoho běží, otočím se na Shikamara.
Shikamaru-san, co budeme dělat?
Mírně zoufalým tónem. Pak přijde nějaký chlap co se před tím chlapcem staví do pozoru.
Tak mladí a jak si jich lidé váží.
Zkontroluji okolí, jestli se někdo neblíží.
Summit, země ledu... Tohle vážně nevypadá dobře. A pochybuji, že bude dobrý nápad pokračovat v misi.
Pak si nás chlapec všimne a začne nás vykazovat ven. Dříve, než mu stihnu nakvašeně odpovědět, začne vykašlávat krev. Rozeběhnu se k němu. Mumlá si cosi o tom, že ještě musí donést zprávu do několika okrsků.
To nemůže zvládnout. Musí tam jet někdo jiný.
Shikamaru začne rozkazovat. Řekne, že na pokoji 23. je lékař.
Hai, Shikamaru-san
Otočím se a rozeběhnu se k pokojům. Pokud si ihned nevšimnu, kde ten pokoj je, použiji Byakugan. Pokud se dostanu k lékaři, řeknu mu, že dole je vážně zraněný.
 
Yamato (Tenzō) - 26. června 2011 21:33
644pxyamato7220.jpg
Sraz Kage - chtělo by to popcorn

Ráno jsem se tradičně probudil chvilku před východem slunce a po klasické ranní očistě jsem se oblékl a připravoval se na první jednání.
Stihl jsem si ještě zaskočit na snídani a poté jsem doprovodil Hokage-sama na jednání. Usedli jsme po jeho boku společně s Hinatou a jen tiše sledovali jak se hlavy Shinobi baví o budoucnosti nepříliš vzdálené.

Raikage-sama a Mizukage-sama přišli s nekompromisním složení zbraní mířeným proti Akatsuki a spojencům. Bylo nad slunce jasné, že jejich požadavku nebude vyhověno ani kdyby se postavili na hlavu. Jejich požadavky sice byly krásné, ale absolutně nesplnitelné a pro nepřátelskou stranu až směšné.
Akatsuki by si tím podepsala rozsudek smrti, to by nikdo byť jen se špetkou zdravého rozumu neudělal. Natož Konan, která je velmi chytrá.
To s čím přišel Tsuchikage-sama nebylo nijak překvapující. Jeho sympatie k Akatsuki a zášť k Listové byly všem známé.
Slova se ujala Konan, její slova byla téměř předvídatelná až na její plán, který odhalila v závěru jakožto řešení krize.
Z politického hlediska to bylo zcela irelevantní, ale když se na to podívám očima obyčejného člověka, tak by to nebylo špatné. Došlo by k oddělení dvou stran a tím by se zamezilo válce. Ano, nebýt shinobi a nemít určitý vliv ve vesnici, tak bych s tím otevřeně souhlasil, protože by to sice krapet rázně, ale vyřešilo problémy, protože tady se nikdo nedohodne tak, aby byli všichni spokojení a je to jen předzvěstí něčeho horšího. Všechno to může směřovat ke kruté světové válce.
Hlavně neudělej nic zbrklého Naruto, važ slova. Říkám si v duchu, ale moc tomu nevěřím.
Nejprve mi Narutova slova a jeho řekněme nezdvořilost vyrazí dech, ale dál je to ten Naruto kterého znám. Ačkoliv nevím jestli je moudré stavět se přede všemi na stranu Konan, to by možná mohlo ovlivnit současné spojence Listové. Tady je třeba vážit každého slova. A to je Narutova slabá stránka. Vždycky byla.

Následuje řeč dalšího mladého Kage. Gaara-sama, který má můj obdiv. Na jeho slovech je něco pravdy a je to z mocensko-politického hlediska přijatelnější než můj soukromý názor o vhodnosti Konanina řešení.
Na druhou stranu, to není žádná záruka. V dnešním světě, kde je těžké věřit ostatním zemím, někdy i lidem uvnitř jedné země. Věřit tomu, že Kazekage a Hokage dají slib nemusí být v očích ostatních vládců žádnou jistotou. Kdo zaručí, že si to ti dva krátce na to nerozmyslí? Ne že bych tomu věřil, jen se dívám na věc očima druhé strany.

Konan je opravdu zvláštní žena. Je schopná hrozit zničením světa a zároveň jednat o příměří. Působí na mě rozporuplně, na druhou stranu lepší než impulzivní jednání Raikageho.
Na to se Mizukage-sama dost rozohní.
Na jednu stranu je to pochopitelné. Jsem rád, že mám tu možnost neutrálně sledovat dění. Protože nikdo nechce můj názor a i když se jedná o osudu světa, Listové, tak se dokážu na jednání dívat relativně objektivně.
Yakushi Kabuto. V jeho slovech se skrývá jakási podivná pravda. Musím uznat že potom, jak se vyjádřil ve srovnání současných účastníků a Orochimara. Pokud ho nebudu brát doslova, tak má pravdu. Ani Orochimaru nebyl původně zlý.
Opravdu to vypadá tak, že nebude míru dokud budou shinobi.
A zarazí mne jedna věta Kabuta. Nebyl by zde Yamato, kdyby nebylo Orochimaru-sama. Ano, naprostá pravda, tedy nebyl bych takový jaký jsem. Možná bych žil jako nějaký obyčejný chlapec, možná bych zemřel. Těžko říct, ale se současným stavem mé osobnosti jsem spokojený. Je pravda, že Orochimaru ze mne udělal jiného člověka a dal mi větší naději do budoucna a co by se zas dělo, kdybych já několikrát nepotlačil Kyuubiho chakru? Zní to až děsivě, ale nebýt Orochimara, tak by mohla být spousta věcí horší. Až mne z toho zamrazí.
 
Haruno Sakura - 26. června 2011 21:49
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Dobrá, je na čase přestat jenom ležet a čučet

I kdyby se zas až tolik nevyznal, silně pochybuju, že bych na to přišla. Tak jako tak je to jedno, protože on se vyzná. Popravdě řečeno, já nedokážu určit, čemu se říká začátečník, ten co umí základy, pokročilý, či expert v tomto druhu, a tak to nějak neřeším. Dokud je to příjemné a víceméně zkušené - co řešit?
Stále větší množství doteku jeho teplých úst na těle je pěkně příjemné. Každý z nich je posazen samostatně, neodbyt, a zůstává po něm neuvěřitelné teplo na kůži... a také ten elektrizující pocit, kdy se člověku skoro až zježí vlasy, ale zároveň je to příjemné, žádné mrazení v zádech či studený pot. Stejně brnění každého kousíčku těla, kterého se dotkne, jako když jsem nějaký ten den zpátky zírala na Sasukeho fotku... stejná vzrušená vibrace, ale tohle je mnohem lepší, člověk se cítí notně opečováván, a teplo, co cítím po každém z polibků, je mnohem příjemnější, než jen být sama, v zimě, samotě, zírat na blbou fotku, a představovat si "co by kdyby".
Stále na sobě cítím teplo i po tom, co se vrátí zpět k ústům, a moje rty ho přijmou tentokráte již vláčněji a horlivěji jak prve. Snažím se rychle učit, a proto mám snahu se do toho propojení úst aktivněji zapojit, i když jen tak, aby mu to nebylo nepříjemné... nebo abych to prostě nějak extrémně nekazila, jen zkoumám, jak to udělat, jak ho co nejvěrněji napodobit, aby to s tou druhou osobou dělalo to samé co se mnou. Postřehnu v jeho očích soustředění, ale v zvolna se zahřívajícím stádiu tomu nějak moc nevěnuju pozornost, maximálně se jen v duchu usměju nad tím, že mu aspoň stojím za to, aby se řádně snažil.
Nechám jeho jazyk prozkoumat má ústa, a pak se zvolna pokusím o to samé, ale jen opatrně, nerada bych dělala cokoliv, co by mu mohlo být nepříjemné, to už bude lepší nedělat nic. Netrvá to možná až tak dlouho, ale mám tak intenzivní snahu si to vychutnat, že se to zdá být jako celá věčnost... kterou někdo sladí, a sladí, a pořád nemá šanci ji přesladit. Proč jsem zatraceně byla tak bláhová, že jsem si to odpírala až zbytečně? Například pokud vezmeme Naruta, dokud nepochopil Hinatu, mohl to být právě on... nebo třeba Lee... jediný problém, že city bych snad vynechat dokázala, ale pokud jde o ně... pochybuji, a když se zároveň nemůžu zbavit Sasukeho... je to potom těžké.
Jsem do toho tak zabraná - jeden by neřekl, že jenom líbání samo o sobě může být tak sladké a skvělé - že i když postřehnu změnu, po první chvíli ji nedokáži přesně identifikovat. To až potom. Až po chvilce mi dojde, že to teplé šimrání pochází od bříška, kde mě Hōkuova ruka hladí a pak s nenuceným klidem vezme okraj trička, které ze mě z velké části stáhne, teda nakonec mi s ním zakryje výhled. Nebráním se, ačkoliv odhalování zavání čímkoliv... jen ne nevinností. Na druhou stranu, tuším nějakou "trošku víc" zajímavou možnost, nejmíň jednu, která se tím otevírá, a nejmíň pro něj, v tom smyslu, že teď mne může hýčkat ještě více způsoby jak předtím, a to ani omylem nechci, mu to zatrhnout.
Na tváři se mi objeví úsměv, jak mám tak zakrytý ten pohled, dělá mě to bezbrannější... a zároveň je to taková hra. K již "známým" dotekům úst na hrudi se přidávají další na břiše... a nakonec velký skok v podobě jazyku, který si chvilku hraje s mým pupíkem, přičemž mě zalije ještě intenzivnější elektrizující pocit. Už dávno vím, že tohle je relativně citlivé místo, a co teprv potom, když se ho ujme jazyk, hebký, teplý, vláčný... horko střídá chlad a naopak.
Nemohu tvrdit, že bych si nepřála si to vychutnávat déle, ono dokud neznáte, tak nemáte se toho jak nabažit, a když už poznáte, trvá to pěknou chvíli, než si člověk říká, že by to už mohlo stačit. Ale Hōku to zřejmě má celkem ošéfované, napíná mě, a raději mě dočista zbaví trička. Aniž bych nad tím přemýšlela se snažím spolupracovat, a šup, už ležím na jeho plášti, ani jsem si nevšimla, kdy ho tam dal, to asi ty jeho rychlé ruce, a pod hlavou mám svoje tričko. Je nutno přiznat, že ačkoliv jde o detaily, je to takhle mnohem lepší...
Z nějakého důvodu ho fascinovaně sleduju, když se zastaví, aby si vysvlékl i svoje tričko. No, ještě že odhadl, že než by to mě došlo... na tváři se mi objeví úsměv, když vidím psí náklon hlavy na stranu, a pak s mírnou trochou očekávání pozorně sleduju svlékání se. Naštěstí jsem neočekávala nic konkrétního, takže nezklame, ačkoliv to není tělo plné buchtiček svalů; ale to mi neva, líbit se mi pouze takoví lidé, tak se svěřím Leemu, ten by se pro mě určitě vytrénoval grátis. Takhle se pousměju tak jako tak, když ho přejedu pohledem; já sama jsem hubená, ale ne vyhublá a kostnatá, to spíš štíhlá.
Zarazím se až při pohledu na hruď. Stejný symbol jako vždy měla Tsunade - sama na čele. Cože? Není možno pochybovat o pár věcech. Zaprvé, tohle určitě JE její student, není možná, aby tu techniku získal jinak, pochybuju, že je vůbec zapsaná na nějakém svitku, a pokud jo, kdo ví, kde se to válí... zadruhé, s takovou, plus jeho věk, musíme počítat, že je to medik nejméně na mé úrovni, to spíš i vyšší, jako Tsu, potom tohleto, co neovládám, regenerační technika, určitě disponuje i supersilou, a pokud je ještě superrychlý... ve chvíli, kdy je na vrcholu sil, bych s ním nechtěla bojovat. Nejen, že určitě má na to, aby mě v takové chvíli přepral, ale kdo ví, kdyby se střetl se Sasukem, Narutem... určitě by to stálo za podívanou, ale jeden z nich by z toho určitě nevyšel živý.
No, a pak je tu další věc. Vzhledem k tomu, že určitě umí "trochu víc" věcí, které já neovládám, a on naopak ano, a jsme studenti stejné učitelky... mohl by mě i něco naučit, ne? Ale proč ho trénovala Tsunade - sama a zároveň stačil zažít něco naprosto strašného a nepředstavitelného? Už už se na to chci zeptat, ale sotva stačím říct - vlastně ani nestačím - "Co - ...?" a už mám na rtech jeho ukazováček, který mě umlčel. Ten jeho výraz je tak nepředstíraně dobrácký, že se musím jenom pousmát a zůstanu mlčet. Pravda, na dotazy bude čas později.
Možná se nevyznám, ale instinkty jsou někdy lepší než jakákoliv příručka čtená před spaním, a tak automaticky vystrčím jazyk, olíznu prst, a potom při vzájemné hře přichází troška škádlení prstíku a pusinky. Pohled z očí do očí je velmi důležitý, nebo aspoň pro mě a pro tuhle chvíli, a krom toho mi nijako nevadí, už předtím se mi jeho oči notně líbily, svým způsobem, a když mám možnost do nich neomezeně zírat, a on mi pohled oplácí, je to o dost lepší.
Troška následného kočkování to "tak nějak" začíná zvolna gradovat. Vím o tom, že existuje i taková druhá fáze, koneckonců, jako lékař o tom musím aspoň něco vědět, i kdyby jenom z čistě biologického hlediska - což je právě ono, JENOM z biologického hlediska. Jinak o tom nevím zhola nic, a tady počíná moje nevědomost a neznalost.
Tak se nakonec hnedka nic nekoná. Nebo aspoň v tom smyslu, co mě původně napadl. Tak jako tak to není špatná alternativa. Hbitě odvede pozornost, a aniž bych si čehokoliv všimla, jeho prsty rozepnou podprsenku. Na tváři mu zahraje úsměv. Tahle hra se mi líbí už o moc víc, přijde mi milá, vřelá... a to, že mě v tuhle chvíli tak snadno oblbuje nevadí, tady se to zdá být tak rozmilé a nenucené, a baví mě to. Odvádí pozornost tak dlouho, až sotva postřehnu, že podprsenka už je někde dávno pryč, a pak si uvědomím rty na prsou. Je šikovný, možná občas mě napíná, ale o chvíli později to bohatě nahradí něco jiného, tělem projede znovu chlad, a znovu vedro, a pak i elektřina, tohle není jenom příjemné, to je prostě... něco víc.
Blaženě a krapet nepřítomně si vychutnávám jeho práci, ale právě v té chvíli si začínám citelně uvědomovat, že ačkoliv je to sakra příjemné, k němu je to dost nespravedlivé, když se má starat jen, on, ačkoliv mu to možná tak nevadí. Krom toho, právě jsem se nově nalezla v uspokojování těchto tužeb, což on splňuje, ale zároveň, ačkoliv to není nudou, si uvědomuju, že ležet tu jak dřevák... to určitě není ideální. Zatím oddřel všechno on, možná by bylo taky fajn se pokusit něco udělat... i když jen z instinktu. Krom toho, myslím, že ve chvíli, kdy tu já ležím svlečená do půli těla a on nade mnou, to samé, už je nesmysl zdráhat se prozkoumat prstíky jeho tělo. A že by to chtělo pořádnou inspekci, koneckonců, tohle je moje první možnost takhle zblízka prozkoumat mužské tělo, a když už tu tahle možnost je, byla by naprostá hovadina ji nevyužít... Žádné strachy, Sak, pokazit se snad nic nedá, maximálně můžeš být obviněná z toho, že nejsi tak schopná, jako on.
Jsem rozhodnutá, ostatně, od toho jsme tu dva, abych se taky snažila. Ústa mi vzhledem k tomu, že ležím na zemi, asi moc platná nebudou, ale ruka je do jisté míry taky postačující nástroj, když je jeden šetrný... a že to jako lékařka být umím, ačkoliv moje pěsti umí i zabíjet. A taky po tom, co k němu cítím takovou dávku důvěry... není žádný pořádný důvod, proč nezkusit aspoň něco, lepší jak nic.
Zvednu ruce, jednou ho pohladím ve vlasech, na čele, tváři, polechtám v uchu tak, abych ho neškrábla, a přejedu prstem po oblouku čelisti až na krk. Druhá ruka se rovnou vydá na hruď, pohladí symbol, který znázorňuje Tsunadinu techniku, přejede po žebrech, boku, břiše, vypůjčí si jeho trik a prstík zašimrá na pupíku... znovu pohladí celé tělo, mezitím se první ruka stará o jemné hlazení hlavy, krku, po ramenou, rukou, ve vlasech, a v rámci možností i obličeje, pokud by to zrovna neznamenalo možnost vypíchnout mu oko.
Ta druhá pohladila po prostudování detailů hmatem znovu celou důlku břicha, sjela na bok, a po boku co nejníže dosáhnu, s trochou štěstí až na pánev a zadek. I přes kalhoty má drobnou snahu po hmatu poznat křivku zadečku, pak se vráti na záda, pohladí po bedrech, a hned zpátky na kalhoty, na stehno už nejspíš nedosáhne, ale i tak po boku přejede tam, kam až stačí, a zvolna se k ní přidá druhá ruka dosud hladící hlavu a obličej, která ji kopíruje. Chvilku jako bych váhala, protože se s rozvážným hlazením zastavím zpět na břiše, ale pak tu myšlenku nejistoty vyženu pryč a zatím jen přes kalhoty obě ručky hladí stehna a chvílemi přejedou přes rozkrok. Teď už to není o nejistotě, jen o zkoušení.
Mám nejasnou představu, že pokud chci pokračovat nějak dál, k nějaké té druhé fázi, asi by nebyl tak špatný nápad nás vysvléknout ještě více... ruce přejedou zpět na kříž, na záda, a tam vjedou pod kalhoty na zadek. Cítím pod rukama látku trenýrek, ale pod tu zatím nejdu, tak drzá být nechci... znovu moje prsty jako pavouci přejedou po křivkách, pak vyklouznou zpod kalhot, v duchu pokrčím rameny, no co, a sklouznou zpět dopředu. Neumím tak odvádět pozornost jako on, a tak na to kašlu, když chvilku poslepu zápasím se zapínáním kalhot, přitom trochu neohrabaná, jak medvídek. Tedy samozřejmě s ničím takovým nezačnu, pokud by se tvářil odmítavě, ale v opačném případě kalhoty nakonec rozepnu a snažím se je stáhnout, tolika tam bohužel nedosáhnu, tak doufám, že mi pomůže.
Trenýrky mu prozatím nechám, zas až tak silný záchvat odvahy a nenucenosti to nebyl, jenom se moje ruce vydají na další a podrobnější expedici spodní části těla "kam až dosáhnou". Přitom mi to ani nepřipadá nijak hnusné (jako malým dětem, neuměj si představit, že by někam takhle sáhly), spíš naopak, dostatečně si mě vygradoval na to, abych to celé dělala se zaujetím. Stále neohrabaná, možná trošku, ale v rámci možností jemná a něžná.
 
Vypravěč - 26. června 2011 22:33
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
soukromá zpráva od Vypravěč pro
Haruno Sakura: Tak tohle je milování...
A brzy nebude co svlékat... vlastně už není co...

Tvá inciativa se možná trochu pro tebe překvapivě střetla jen a pouze s kladnou odezvou. To v čem si připadáš jako dřevo zdá se on ignoruje a se svléknutím jeho kalhot ti pomůže. Ne přeochotně, ale dostatečně - tak akorát, jaksi nenuceně. Sice s tím chviličku zápasíte, takže poslední fázy svlékaní kalhot dokončí sám zatřepáním nohou a už zbývají jen jeho trenýrky, kde jsi předtím rukama přes jeho rozkrok. No... něco tam bude a chladné to rozhodně není. Zatím však pokračujete v milování, teď udělal další změnu a lehl si vedle tebe, přičemž jsi na boku a on taky. Jste tak k sobě víc blízko a ty nyní dosáhneš o dost dál. Vzájemně si přejíždíte rukama po těle a ty párkrát zavadíš o jeho znamení ve tvaru diamantu na hrudi jednou se tam dokonce i na chvíli zastavíš, abys poeticky řečeno "naslouchala jeho srdci". Bije a to docela rychle, ve stejný moment on také položí svou dlaň na tvou hruď... možná je to halucinace, ale máš pocit, že vaše srdce bijí naprosto stejně. Z lékařského hlediska je to nemožné, leda by vědomě pomocí chakry reguloval vlastní tep a slazoval ho s tvým, ale to by přeci jen bylo příliš a navíc to není dvakrát zdravé, přeci jen je vyšší a těžší, takže jeho srdce zákonitě musí být rychleji. Ne... je to jen iluze, ale rozhodně docela romantická následovaná navíc dlouhými polibky, které přeruší až tvé uvědomění si, že jeho jedna ruka zabloudí pod tvou sukni a nějaký čas tě přes kalhotky, hladí po rozkroku. Tak tohle je nové meta v blahu, dokonce se ti podvědomě trochu stáhnou nohy, jako bys mu tu ruka tam chtěl sevřít a nedovolit jí odejít.

Následuje opět tvé překulení na záda a dřív než se naděješ tak jsi připravená o sukni. "Hōku" je očividně rozhodnut to dotáhnout do konce, kterého se možná trochu bojíš, ale když už jste zašli takhle daleko, tak by bylo na druhou stranu dost problematické to přerušit, krom toho ti to není proti vůli. Přimkne se k tobě a uchopí jednu tvou ruku, kterou si přitáhne ke svým ústům, načež ti začne "ožužlávat" prsty. Je to příjemné, ale to co následuje je ještě zajímavější, zřejmě si všiml tvé vítané aktivity a tak aby ti dal víc prostoru cestuje držíc tvou ruku po svém těle až k rozkroku a ty si uvědomuješ s mírným strachem, že teď už nejspíš na povrchu nezůstanete. Ne... tak ještě chvilku jo, asi si moc dobře uvědomuje, že na tebe nesmí být moc "hrr" a tak tě nechá nejprve jen hladit povrch jeho trenýrek a teprve po několika vteřinách ti tvou ručku zasune zvolna pod své trenýrky a pak udělá to co bys už měla asi u něj čekat... zbytek nechá na tobě, jak milé... netlačí na to, ačkoliv soudě podle velikosti jeho údu už dávno překročil mez, kdy by šlo "jen tak" přestat. Namísto toho tě chytne za zátylek a nadzvedne ti mírně hlavu, abyste se mohli intenzivněji líbat a druhou rukou ti stiskne pravé ňadro a tentokrát už ne zcela jemně, ale tak že cítíš i bolest. Ale světe div se, i když to trochu bolí a masáž tvého ňadra je od poslední návštěvy o dost silnější, tak je to příjemné.

Zatímco ty se svou rukou jsi v jeho rozkroku (sama se musíš rozhodnout jak daleko zajdeš, svléknutí trenek se bránit nebude), tak on se přestane zajímat o tvé ňadro a za stálých polibků na tvá ústa, ze kterých už cítíš mírnou křeč v jazyku - ale opět - je to příjemné, tak jeho ruka zamíří k tvým kalhotkám a jde rovnou, i když pořád dost pomalu na to, aby jsi se byla schopná teoreticky bránit pod ně. Mazaný je víc než dost a to ti může imponovat i tě jako začátečnici trochu strašit. Moc dobře ví, že teď už nepřestanete a taky je mu jasné, že s každým pokrokem ve vašem milování přichází na řadu na tvé straně pochopitelný strach. V hlavě máš - či můžeš mít - dost obav... jestli dojde, jakože dojde na "finále"... tak se můžeš bát, že to bude bolet, přeci jen zkušenější Ino dost naznačovala, že protržení panenské blány není nejpříjemnější a také tvrdí, že první sex je VŽDYCKY fiasko, na druhou stranu v "Hōkua" bůhvíproč věříš. Skoro jako by byl starý známý, takovou v tobě budí důvěru. Prostě to holt s ženami nejspíš umí. Navíc je opravdu mazaný... úmyslně tě nechal udělat "první krok" co se trenýrkované týče, aby jsi pak ty byla povolnější. Skoro to připomíná Shikamara... jak daleko "Hōku" plánuje dopředu?

No on každopádně nechal spočinout dlaň na tvém "klenotu", tedy vlastně na vagíně... hergot to jsou blbá slova jak si uvědomuješ, ale pitomý lékařský mozek ti občas nabízí opravdu hrozně nevhodné termíny... pochva, vagína, mateřský klín... samé lepší termíny. Možná termín užívaný Ino "mušlička" je vhodnější tě tak napadne, když v tom málem nadskočíš protože cítíš jeho prsty uvnitř toho pro co jsi momentálně hledala nekonfliktní název. Hledíš do jeho očí z takové blízky, že postřehneš odlesk "žádostivosti" v jeho očích. Od teď ti je jasná jediná věc, že pokud to teď nezarazíš (ale proč taky že?), tak už to nemáš šanci udržet vůbec. Jeho prsty si pohrávají s tvým "klitem" a ty sama sebe přistihuješ při slastném vzdechu, na který ti odpoví jeho úsměvem a polibek tak žhavý, že bys ani nevěřila, že to je možné. Ty si momentálně svou rukou pohráváš s jeho údem, nebo tedy pokud jsi se ještě neodvážila tam střídavě jezdíš přes rozkrok a podpříšek, ale každopádně je ti jasné, že "on připraven je" a k čemu? No ne... tak naivní nejsi, při jeho velikosti si dovedeš představit jak hluboko se dostane a strach z bolesti je sice jedna věc, ale možnost "vrcholné slasti" pak věc druhá. Že bys mohla otěhotnět tě momentálně absolutně nenapadne (na paniku bude čas potom).
 
Haruno Sakura - 26. června 2011 23:55
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Pokráčko určitě bude...

Skvělá na Hōkuovi je přesně ta nenucenost. Nenucená klidná kladná odezva na jakoukoliv mou snahu taky přispět svou troškou do mlýna, nenucená pomoc při zbavování kalhot; a právě tady imponuje víc jak jindy, kdyby byl horlivý a přeochotný, člověka by to skoro odradilo, jako by byl jen tvor, kterž se sice umí držet zpátky, ale v podstatě mu jde jen o jedno. Teda, tady se taky nenalézá víc možností jak jedna, pokud nepočítám tu druhou, že to celé najednou utnu, ale ve chvíli, kdy se zmítám v něčem tak příjemném mi možnost konce připadá naprosto nesmyslná a pošetilá.
Trenýrky mu ale zatím nechám, pro jistotu, tolik odvahy jsem na jeden zátah zatím nepobrala. Následuju jeho příkladu a přetočím se na bok, až si hledíme do očí. Mám mnohem větší prostor, pokud jde o místa, kam dosáhnu, a tak bez jakýchkoliv vytáček a výčitek bloudím rukama po jeho těle, až se dostanu na ten znak, na srdce. Moje ruka tam setrvá, jako bych poslouchala jeho tlukot, a v tu dobu mi už na hrudi leží jeho ruka, jako bychom se poslouchali navzájem, to na chvíli všechno přeruší. Je to asi jen iluze, ale na chvíli mám úžasný romantický dojem, že naše srdce bijí stejným tempem. Je to nesmysl, je větší a těží, srdce mu musí být jinak než mě, a i kdyby to upravoval, není to od něj nejchytřejší nápad, ale kouzlo okamžiku je holt kouzlo okamžiku.
Právě romantická vsuvka rozproudí další vlnu polibků... až po chvíli si uvědomím, že jeho ruka mezitím zabloudila k mé sukni, pak pod ni, a zvolna přejíždí po kalhotkách. Není to nijak intenzivní pocit, vzhledem k tomu, že plnému dotyku brání ještě ty spodky, ale i tak cítím, že kdyby... no, prostě je to nový způsob, jak pocítit blaho, přivřu oči a podvědomě stisknu nohy blíž k sobě, jako bych chtěla, aby tam zůstal. A ono to "zas až tak" podvědomé nebude, heleďme se.
Znovu se dostanu na záda, a už zase, aniž by mi to došlo, stejně jako jsem ho před chvílí neohrabaně zbavila kalhot, ze mě byla svléknuta sukně. V koutku duše mě to vyděsí, protože to znamená, že jeho přáním je pokračovat až do sladkého konce... a vlastně proč ne, že? Proč se té sladkosti být a upírat si ji?
Mileráda mu vypůjčím ruku na ožužlávání prstů, je to příjemné, ne tolik, jako polibky, či tak podobně, na druhou stranu je to takové miloučké. Druhá ruka se nebrání, když ji vede. V první chvíli mě možná napadne troška děsu za to, kam to asi směřuje, protože pokud mě vede, u povrchu určitě zůstat nechce, v druhé chvíli mě ale pohltí spíš zvědavost. Vlastně, dokud na něj jen sahám, čeho že jsem se bála? Že něco pokazím, budu příliš hrr, ale jinak mi to přišlo jako zajímavá možnost... a proto mě nakonec nevykolejí ani tohle. Zřejmě si moc dobře uvědomuje, že na začátečnici nesmí spěchat, protože mě nechá nejprve chvíli ještě zůstat na trenýrkách, pak ručku zvolna zasune pod jejich okraj, jako by mě konejšil "neboj se". Dál je to nejspíš na mě, soudě dle toho, že dále mě nikam nenutí.
Mezitím odvádí pozornost intenzivním líbáním a stiskem ňadra, který sice trochu jakoby bolí, ale o to je naléhavější, a nakonec i... příjemnější. Naléhavost tomu dala příslušné grády. Mě mezitím zbývá rozmyslet si, co s tou rukou. No, já se v podstatě nebojím, jen jsem byla nejistá... ale když naznačil, že mohu, tak co by ne, že? Ruka se přesune doprostřed rozkroku, kde tuším jeho nádobíčko, a celkem zdárně ho i naleznu. Nejprve přejetím ruky tak nějak celou věc zkontroluju, samozřejmě se zjištěním, že hranice, kdy by se ještě dalo bez velkého fiaska přestat, už je dávno za námi. Až potom zkouším experimentovat a rukou ho dráždit, instinktivně, ne zkušeně, a přesto jemně a přičinlivě. Už se v tom zračí touha mu na oplátku taky udělat dobře, a náš z nějakého důvodu naprosto raketový "vztah" z tohohle hlediska nabývá dalšího dojmu, prostě moje snaha taky se "nějak" přičinit.
Mezitím se stále líbáme. Jazyk pociťuje mírnou křeč, ale stejně je to navýsost příjemné. Mezitím jeho ruka putuje stále níže, a mám jasně potuchy, kam to bude směřovat... ale nebráním se. Už jsem zašla moc daleko. Dál se pokračovat prostě BUDE, to je i moje osobní přání, protože tohle celý je neuvěřitelný, a zároveň naprosto skvělý. Samozřejmě, že nemohu opomenout "pochyby" o celé té věci, Ino neustále drbe, a dle toho, co říkala, to poprvé nikdy není příjemný, poprvé je prostě... poprvé, ale na druhou stranu, při pohledu na Hōkua pociťuji nějakou důvěru. Jako kdybych prostě měla být já ta šťastná, která si napoprvé vysloužila chlapa, se kterým to v každém případě bude úžasné. No, ať tak nebo tak, pokud jde o výběr prvního milence, Hōku byl sázka na jistotu, teď je to vidět. Pro mě přitažlivý, něžný, a zároveň chápavý a mazaný, všecko, co by si jeden mohl přát. Až to děsí, jak moc zřejmě plánuje, jako by tu člověk ležel s Shikamarem... ale, uvolním se, teď není čas přemýšlet, ale čas si užívat.
Jeho ruka spočine na mém klíně. Klíně, vagíně, to je fuk, lékařský mozek je v tomhle ohledu dost naprd, ale dokud mi někdo nečte myšlenky, aby ty hrůzy viděl, ještě to ujde. Ale Inina mušlička je asi stejně takový nejroztomilejší a nejsympatičtější...
... málem nadskočím, když si uvědomím jeho prsty, které do mě vnikly. Vyzná se, umí si hrát, a přistihnu se, jak blaženě vzdechnu, cítíc to celé, to všechno nepopsatelné. Odpoví takový úsměv a takový polibek... že v tuhle chvíli ani na okamžik nezapochybuju o tom, že rozhodnutí začít si něco na podlaze laborky nebyl tak špatný nápad. Snažím se za pomocí své ruky mu to oplácet, ale nejsem tak zručná a ani nemám zkušenost, tak to pro něj jen stěží může být takové jako pro mě. Ale snažím se.
V jeho očích si všimnu žádostivosti. Jen drobný odlesk, ale když se člověk dívá takhle zblízka... je to znát. Věc je jasná - buď to zarazit hned teď, ačkoliv už je i tak relativně pozdě, a nebo pokračovat, a dát do toho klidně zase trochu vlastní iniciativy. Pro mě je rozhodnuto snad už od chvíle, co jsem si s tím začala. Pokračovat. Zevnitř mě nahlodává nejistota z té údajné bolesti, ale naprosto to překrývají příjemné pocity, které ve mě Hōku vyvolává. Není možný zastavit, už jenom kvůli němu, nechci na něj být tak hnusná. A pak, podle všeho to má být ještě lepší, než cokoliv dosud... je možný, že po něm už nikoho podobně zajímavého nepotkám, je třeba toho využít, dokud můžu.
Rozhodla jsem se a dám se do práce. Zvolna nechám hry s jeho údem, tak na tu chvilku, abych mu mohla svléct trenýrky. Na chvilku ztuhnu si to celé prohlížejíc vizuálně, ale o chvíli později se rukou vrátím ke stejně práci, jako prve, jen intenzivnější. Je jedno, že to vidím snad poprvé u někoho, u koho to CHCI vidět; právě proto je to fuk. Naopak, jsem v tuhle chvíli naladěná tak na to, abych si na něj chtěla sáhnout, prostě udělat něco takového...
Druhou rukou zamířím ke svým kalhotkám naznačím na jedné straně stáhnutím dolů, že mě jich klidně může zbavit, snažím se jednou rukou pomoci ale moc platné to asi nebude. Pochyby zůstávají, ale všechny krásné vyhlídky je překrývají bohatou měrou, v tuhle chvíli jsem rozhicovaná, a taky... poprvé to má být takové, jak říkala Ino, aspoň pokud jde o bolest. Tak snad se jí zbavím, aby to příště mohlo být mnohem hezčí, no ne, shannaro? A pak, neexistuje jiný způsob, jak zjistit, jestli Ino nelhala, než pokračovat...
Teď bychom oba měli být v podstatě nazí, jedna z mých rukou stále setrvává na jeho údu, kde si hraje. Dál pokračovat sama nechci. Způsob hry je zamyšlený, ale kdykoliv by se mi podíval do očí, zjistí, že pokračování se nebráním, a že se nemusí bát. Sama dál nejdu, tohle není jen o experimentování, tady je potřeba jeho zkušenost. Samozřejmě pokud pokračuje, stáhnu pryč ruku, abych mu nepřekážela, logicky, instinkt radí víc roztáhnout nohy... a dál? Zase to má chvíli v režii jen on, tady nezvládám jen nejistě improvizovat, tady to prostě nejde.
 
Vypravěč - 27. června 2011 00:43
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
soukromá zpráva od Vypravěč pro
Tak tedy poprvé v životě... a beze studu...
"Hōkuův" Dainamikku Entorii...

Tvá hra s "Hōkuovým" nádobíčkem přinesla také kladnou reakci... a rozhodně nemusíš mít strach, že by to bylo ze "soucitu", nebo ve snaze ti "udělat radost", nebo že by to snad vůbec bylo promyšlené, ať je jak chce "Hōku" jakkoliv zkušený, tak je to taky "jenom člověk" (hodně potěší, obzvlášť poté co celou dobu působil až nadpozemským dojmem) a ty zaregistruješ jeho jen stěží potlačovaný sten. Zatímco mu masíruješ nadobíčko, tak se "Hōku" stává trochu divočejší, pozvolna veškerá jeho přísná sebekázeň, kterou doposud projevoval padá a ty úplně cítíš jak s každým pohybem tvé ruky po jeho naběhlém údu více a více propadá do vášně. Nakonec - můžeš si trochu pobaveně pomyslet - i na "Hōkua" existuje nějaká ta "páka"... haha... "páka" - velikost skoro odpovídá, ale ne... není to zase nějaký mamut - něco lehce přes 20 čísel, to jsi schopná odhadnout, každopádně pokud jsi si doposud mohla v koutku duše myslet, že jsi to ty, kdo má z tohoto "větší požitek", tak teď už jste si "kvit". "Hōku" nadále pokračuje v dráždění tvé mušličky, zejména klitu, i když prsty zajede občas trošičku hlouběji, což je vždy pronásledováno sladkým ostenem bolesti. O líbání už nemá smyslu příliš mluvit, protože jste oba natolik vzrušení, že si jen zíráte do rozšířených zorniček a "osvěžujete" se navzájem horkým dechem.

Nakonec tedy zahájíš přes všechny nejisté myšlenky přípravy pro "fázy III." - tedy pro finále. Cítíš se připravená, v rozkroku jakoby mírně vlhká a naznačíš tedy, že jsi připravena "vše dotáhnout do finále". Jeho trenýrky jsou dole stejně jako tvoje kalhotky a oba zjevně cítíte, že další oddalování by bylo spíš mučivé, než přínosné. "Hōku" ti zajede svou rukou mírně pod zadek a ty instinktivně v předtuše, že "teď to přijde" odsuneš svou ruku z jeho rozkroku. Mírně si tě přizvedne, zatímco ty roztáhneš o něco více nohy a pak následuje okamžik, který se zdá nekonečný. Oba na sebe zíráte načež ucitíš jeho ruku za krkem, jak si přizvedne tvá ústa ke svým ale namísto polibku tě lehce kousne do špičky nosu, kterou vzápětí olízne. Není to nepříjemné, ale v takhle pokročilé fázy ti to přijde nejspíš jen jako zbytečné oddalování "nevyhnutelné", když v ten moment pochopíš, že současně s tím do tebe vstoupil. Další odvedení pozornosti, aby zmírnil tvé případné vnímání bolesti v rozkroku.

Každopádně už ho máš v sobě, tělem ti projde vlna horka, ale i bolesti, která je přeci jen nepříjemná, dokonce vydáš bolestný sten, takový zadušený výkřik, který přejde v "kníknutí". Ne - tahle bolest nebyla příjemná, jsi si jistá "že něco v tobě prasklo"... panenská blána je dočista "fuč"... ale kdo by se o to tolik staral, když momentálně zakoušíš bolest na hranici snesitelnosti v kombinaci s novou úrovní slasti. Zpočátku je bolest větší než získaná slast, ale poté co "Hōku" několikrát přirazí, nejprve pomaleji a opatrně - zjevně si tvé bolesti všiml, tak se poměr bolest:slast otočí v prospěch slasti (ačkoliv bolest ještě přetrvává). Snad aby odvedl pozornost od tvé bolesti v klíně, tak tě "Hōku" kousl do ramene což pravda přeneslo tvou pozornost aspoň zčásti jinam a skoro jakoby naschvál ti nastavil vlastní rameno, jakoby chtěl, aby sis "kousla" také. Pokud to uděláš, tak přeci jen tvá vlastní bolest trochu povolí. Ostatně v rámci tohoto si také uvědomíš, že jeho i tvůj stisk co se týče rukou je už o dost pevnější než býval. Tvé nehty se dokonce zarývají do "Hōkuovi" kůže na zádech. Ino kecala... tohle nebolí, tohle bolí setsakra hodně, skoro bys chtěla křičet a brečet, ale... a to je na tomhle to krásné... ta bolest je příjemná. Ono to asi o bolesti hodně je tenhle sex (:D), ale hlavně je to o slasti, která jí provází. Je to jako řezat se nožem a přitom se cítit s každým říznutím báječněji. Ne nejsi masochistka, teda můžeš v to doufat, protože i to tě napadlo, ale rázem chápeš sadismus a masochismus mnohem lépe než doposud. Bolest umí být skutečně příjemná a s tím jak "Hōku" stále silněji a rychleji přiráží je ten "sladkobolný" pocit intenzivnější a intenzivnější.

I když je to "tvé poprvé", tak zjišťuješ, že víš přesně co dělat. To samé co doposud, ale jen drsněji a víc "zvířečtěji". O zraněních při sexu jsi slyšela a teď i víš proč k nim dochází, protože organismus prostě posunuje práh vlastní bolesti o úroveň výš, možná i o víc a přitom to vzájemné si "ubližování" - kousance, škrábance, ale také samotné dění v "tam dole" je na tom to nejsladší. "Hōku" ti mezitím udělal cucflek na krku a pak te kousl do ucha, stává se "tygrem" (a není to vůbec přirovnání od věci) - šelmou, která tě má svých spárech, a která už nepovolí. Ty krom bolesti a vrcholné slasti začínající kdesi v podbříšku, kde se soustředí nemálo tepla a příjemného "svědění" cítíš taky jasné a rychlé údery vlastního srdce a cosi se v tobě přepíná na automatiku. Ta tvá "vnitřní Sakura"... možná projev tvých vlastních sexuálních pudů nyní jako dravá šelma vystupuje na povrch a v tomto přesladkém zápase na "život a na smrt" oplácí každé kousnutí, každý škrábanec. Líbáte se krátčeji než doposud, ale o to prudčeji. Je v tom jakási tebou nepoznaná divokost, která vyplouvá na povrch jak se skrz bolest probíjíš k euforii a slasti. Racionální Sakura je dávno pryč, zbylo jen zvíře - je tohle láska? Ne - zcela jistě ne, ale teď ti to tak může připadat, tohle je to bezesporu nejskvělejší co jsi kdy cítila, teplo a mravenčení se tě zmocňují s každým dalším přírazem, které jsou nyní tak rychlé a tvrdé, a jdou natolik do hloubky, že kdybyste vynechaly všechny ty přípravy, tak bys teď řvala bolestí, protože bys nebyla připravená. Od pekla k nebi je to to rozdíl jen mírného navlhnutí a rozšíření tvé "mušličky" před samotným aktem. Každopádně tempo se stále zvyšuje stejně jako prudkost vašeho milování, jsi jako v transu, bolest zvolna ustupuje a nadšení, radost - čistá radost, a obrovské množství slasti se tě zmocňují. Tohle už dlouho trvat nemůže.
 
Uzumaki Naruto - 27. června 2011 07:41
nauruto_by_boing_paradise4541.jpg
Setkání Hokage
Jako báby na trhu...

Reakci na Konan si nechám na potom. S tou si asi budu muset promluvit o samotě- I když to vypadá, že zůstaneme na stejné lodi. Pokud opravdu válka nastane a nepodaří se mi jí zabránit, pak budu sledovat cíle organizace Akatsuki jako takové. Ty jsou naprosto odlišné od těch Madarových, hehe...
Proslov Mizukage mě však těžce, ale opravdu těžce zabolí. Ksó... Tak tohle je už moc.
„Připadá vám, Mizukage-dono,“ začnu bez toho, abych se přihlásil o slovo, „že se mi to líbí? Připadá vám snad, že se tím chlubím? Myslíte si, že naše vesnice je pyšná na to, co v ní vyrostlo? Není! Vím jak vám je, vím co jste si musela prožít v době, kdy Yaguru ovládal Madara. Vím to dokonce i líp než vy! Vy jste měla alespoň někoho. Měla jste rodinu, která byla nenáviděna s vámi! Já po celé své dětství neměl absolutně nikoho! Pro všechny lidi z Konohy jsem byl pouze odpad, který sotva stál za pohled, a to jen kvůli tomu, co bylo uvnitř odpadu. Vím jak jste se musela cítit, když vaše rodina byla všude vyštvávána a lovena. Ale vy jste alespoň nějakou rodinu měla, Mizkage-dono.“
Mluvím se zahořklým hlasem a slzami v očích, jelikož se mi zase zobrazí vzpomínky absolutní samoty. Samoty takové, že ji prožije jenom velice málo lidí a ještě méně jich zůstane normální.
„Ale teď zpátky k věci.Vše, o čem tady mluvíte, Mizukage-dono, je pouze minulost. Na tomto setkání se má jednat o budoucnosti Shinobi světa a ne tady řešit spory z minulosti. Děti přece nemohou pykat za hříchy svých otců. Navíc, vezměme takového Orochimara. Dle toho, co vím, tak ze začátku také nebyl zlý, ale postupně se díky smrti rodičů a nedůvěřivému přístupu Sandaimeho stal takovým, kterým zůstal. A kolik toho vlastně vaší vesnici způsobil? Osobně vím jen o Suigetsovi, kterého si vaše vesnice stejně moc nevážila, tedy alespoň to tak vypadá. Největší škody tady spáchal právě naší vesnici a Sunagakure, takže bych být vámi, Mizukage-dono, toto téma moc nerozebíral. Uchiha Madara je kapitola sama o sobě. Nezapomeňte však, že tohoto ninju nevychovala Konoha. Po jejím založení vesnici opustil, tedy až po souboji s Prvním Hokagem, který ho údajně porazil.
Danzo, velitel ANBU ROOT. Ano, vysílal své muže zabíjet. Vysílal je on bez vědomí ostatních, o bych chtěl zaprvé zdůraznit. Za druhé, určitě těch lidí nezabil tolik, kolik vaše vesnice za všechny ty hloupé války, které byly před ním a během jeho života. Určitě jich tyto války zabili mnohem víc než jeden Danzo. A jak řekl tady Kabuto, co je nelidštějšího než válka, kterých se vaše vesnice taky hojně účastnili? Vina leží na všech, nejen na Konoze! A navíc Danza vás zbavil právě ten, kkoho prohlašujete za zločince. Uchiha Sasuke. Ale jak jsem už řekl, pojďme se bavit o budoucnosti.
Za další Mizukage-dono, je rozdíl stavět se na stranu Akatsuki a na stranu Madary. Akatsuki byla založena z důvodu svrhnutí vlády Hanza a nastolení míru, i když svérázným způsobem. Madara sice celou organizaci využíval, ale prvotní cíle byly jiné! Lepší než tady všichni máte! Naše vesnice chce mír a ne válku! Stále tady řešíte věci, kdo s kým ve válce, ale měli bychom řešit, jak té válce předejít!“
 
Tenten - 27. června 2011 08:18
tenten32242.jpg
Boj s Amegakure

No bezva, takže já jsem ospalá a hned teď čelit nějakým ohnivým útokům. Vyvolám železný val a přikryju jím sebe a Nejiho. Dost mě mrzí, že přes něj - myslím železný val, ne Nejiho :D - nevidím, protože s nimi chci bojovat, a ne se celou dobu boje skrývat. Natolik ospalá zase nejsem.

Rozhodla jsem se. Za chvilku - to znamená asi tak za dvě minutky po tom, co jsem ucítila náraz té silné techniky do valu - jsem ho zrušila a vylezla jsem. Neji je dost schopný, ten se nějak ubrání. A Lee s Gaiem-sensei jsou sice pitomci, ale už hodněkrát dokázali, že se umí bránit i proti tak silným technikám. Takže jediný, kdo je tu v ohrožení, jsem já. To je teda super.

Ohlédla jsem se přes rameno na Nejiho a uviděla jsem, že si vyvolal Byakugan. Ty deštníky se mi taky nelíbí, ale s nimi teď nemůžu nic moc dělat... Rozhodla jsem se nejdřív zlikvidovat pár shinobi, vojáci jsou snad zatím neškodní. Po každém ze shinobi jsem hodila pár kunaiů - sice pochybuji, že to zabere, ale zkusit se to může.

Pak mě napadlo ještě něco. Vyvolám ze svitku kouřovou bombu a hodím ji po nich. Potom, těsně za ní, ještě vyšlu smršť kunaiů a pak, protože tuším, že použijí ty svoje zákeřné deštníky, se otočím k Nejimu. "Neji, rychle, pojď sem, schovám nás pod můj val, než použijí ty deštníky" zakřičím a doufám, že se ke mně stihne dopravit včas.
 
Haruno Sakura - 27. června 2011 13:56
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Poprvé

Naštěstí, ať se snažím si s ním hrát jakkoliv neohrabaně, určitě to přináší víc radosti a štěstí než kdybych nedělala vůbec nic. Příjemné zjištění, že ačkoliv vypadá jako superman, po tom, jak naprosto promyšleně se chová, je přeci jenom taky jen člověk. Mám dojem, že v téhle chvíli už se přetvářky nekonají, ani ze soucitu, ani z čehokoliv jiného, ačkoliv jsem to doteď neznala, vidím, že tohle je akt upřímnosti. Čím dále za krásou se člověk probíjí, tím více spadají zábrany, racionalita, objevuje se jen čirá upřímnost.
A na něm je to znát. Jeho předchozí promyšlenost a téměř až profesionální klid se s každým pohybem mojí ruky potápí do jezírka vášně, a určitě nemá v plánu se tomu bránit. Jen se v duchu pousměju. Cítím se nejmíň spokojená, že i já umím "aspoň něco" udělat, abych přispěla, a pak, stejné uspokojení pramení i z toho, že si uvědomuju, že i přes jakoukoliv moji nejistotu mu to bude velmi příjemné, slyším všechno, i stěží potlačovaný sten. Mám hned lepší pocit, když si uvědomuju, že nejsem ta jediná hýčkaná, ta jediná opečovávaná, ta, která z toho má víc, protože to mi přišlo nespravedlivé. Ale zdá se, že teď jsme nastejno.
Sama plně chápu, proč se již nelíbáme. Stále ve větších vlnách přicházející horkost a teď už i ano, dá se to popsat na tom nejnižším stupni jako vzrušení, ačkoliv mám dojem, že jsem již pár stupňů za ním... prostě takové podmínky jsou mnohem vhodnější pro hru rukou. Stejně jako on zažívám krásu, a to mě jenom hladí... tak zkušený, pro první hru naprosto úžasný kandidát, lepšího jsem si snad ani nemohla přát. Nejen, že klitoris je velmi dobré místo, které se často podceňuje a zapomíná, ale potom vniknutí, i prsty... pokud jde hlouběji, zabolí to, ale je to provázené něčím naprosto příjemným, co to svým způsobem zvládá překrýt.
A nejen proto se rozhodnu pokračovat, nebo aspoň naznačit, že třetí fázi už vůbec nic nebrání. Ani myšlenky, které už před značnou dobou daly sbohem, a ani moje tělo, cítím to, jemnou vlhkost, na to zase znám dost, že právě tohle je potřeba, aby splňovala žena... čemu co brání? Nebo aspoň z biologického hlediska. Možná jsem se ještě před chvílí něčeho bála, ale to se začíná vytrácet, strach se mění ve... zvědavost. Zvědavost na to, jestli to bude opravdu takové, jak popisovala Ino, zvědavost na to, jestli zrovna já nebudu mít štěstí a nebude to mnohem, mnohem lepší...
Tělo je rozechvělé vzrušením, neumím si představit, že bych teď musela přestat, či snad dokonce hodnou dobu na něj jen zírat. To bych nevydržela, asi bych se zcvokla, tělo a smysly ovládá touha, jen dál, jen dál!
Naštěstí je to oboustranné. Tedy, aspoň zpočátku, kdy mne trochu nadzvedne, a já ho pustím rukou, aby měl prostor, větší roztažení stehen je jen instinkt... snad nekonečně dlouho na mě jenom zírá, sice mě celá chvíle spíš fascinuje než cokoliv jiného, ale zároveň je tu také netrpělivost. A když už se zdá, že bude pokráčko... dočkám se jenom kousnutí do nosánku. Sice příjemného a líbezného, když potom dotyčné místo olízne, jako by nic, ale všechno to tak oddaluje! Pomalu začínám mít chuť udělat něco, cokoliv, jen aby pokračoval, ale...
... až pak si uvědomím, že mezitím do mě stačil proniknout. Zase odvádění pozornosti. Rázem mu přičtu nespočet plusových bodů, aspoň nebylo kdy znovu dostat strach... ale jakákoliv myšlenka zanikne v tom uvědomění si. Horkost, sladká vlna horka, a zároveň bolest... z úst podvědomě vyjde přidušený výkřik, chvíli mám chuť se začít ošívat a cuknout sebou, ale nakonec se zmůžu jen na naprostou nehybnost, kdy každý sval přenáší signál bolesti vedoucí z jednoho z nejcitlivějších míst na mém těle. Jsem dozajista přesvědčená, že něco je jinak, přirozená ochrana praskla, už si nemůžu říkat panna... a přesto mě to nijak neštve. Naopak. To bych to radši udělala znova jako teď, než si tohle odpírala, protože...
... ačkoliv je zpočátku bolest mnohonásobně horší jak cokoliv jiného, Hōkuův citlivý přístup, kdy mě nejprve nechá to pomalu strávit, to začíná převyšovat, a to značně. Ono totiž, tohle je další úroveň rozkoše, a nevím, myslím, že moc už jich nebude... ale nevadí, tohle je i tak dost. Dost příjemné, abych to upřesnila, trošku víc jak dost. Cítím bolest, ale tělo už je tak zblblé, dva rozdílné pocity naráz se vnímají dost špatně... Ino kecala, bolí to víc jak hodně, ale nervové buňky na to nemají, vyplavující se endorfin nechá slast převýšit bolest, až je ta bolest jakoby uspokojující. Zvláště, když Hōku mou pozornost odvede kousnutím do ramene... oplatím mu to, když nastaví to své.
Nikdy jsem se nepovažovala za masochistku. A přesto je teď chápu. Bolí to, a dost, ale zároveň se člověku vůbec, ale vůbec nechce s něčím přestat, protože ta bolest je doprovázená tak příjemnými pocity, že není žádných pochyb o tom, že bolest může být příjemná. Možná je i nutná, uvědomím si, když si všimnu zvýšené síly stisku. Tady nutno podotknout, že ještě, že velkou sílu máme pravděpodobně oba... aspoň já nebudu ta krutá.
Tempo se zrychlí, až se mi skoro zatočí hlava, bolest je sladká a nakonec snad i příjemná, a také mě zbavuje zábran, stejně jako jeho. Už ani omylem bych v něm nepoznala toho v pravdě především inteligentního a vypočítavého muže s nějakou strašlivou tragédií v minulosti, teď se takové věci ztrácí a probouzí se jeho nejspíš hodně zastrčené já. A se mnou to dělá to samé, ačkoliv vnitřní Sakura zas až tak zastrčená není. Na rozdíl od racionální Sakury se celkem vyzná; "pokračuj rukama, pokud chceš, ale buď mnohem tvrdší, ať to má smysl". Práh bolesti se posouvá, jemné pohyby by už nestačily, teď je sladké cokoliv, kousání i škrábání.
Stejně jako z něj se stává šelma, tygr, divoký a nespoutaný, tu se mi dostane kousance do ucha, tu tak intenzivního polibku, že zanechá na krku cucflek. I já se přepínám na automacii, vnitřní Sakura, ta je vždy divoká, bohatě mu vše oplácí, jako by byla ztělesnění jakýchkoliv mých sexuálních pudů... možná že i ano. Ve chvílích kdy na něj dosáhnu mu oplácím kousance, v těch ostatních využívám rukou a nehtů, jako správné děvče je mám patřičně delší, a tak to jde "od ruky".
Rozkoš je čím dál tím intenzivnější, teplo a příjemný pocit se začíná sbírat v podbřišku, jako by se k něčemu schvylovalo; a taky že ano. Celé tělo se mnohem intenzivněji zahřívá, oči se lesknou trochou maniace, všechno je mnohem intenzivnější, až cítím i rychlý tep. Polibky jsou čím dál tím kratší, ale zato jsou prudší a tvrdší, čímž se ale nevylučuje příjemnost, kterou vyvolávají. Zmizeli dva lidé, zůstala jen zvířata, dvě těla tisknoucí se k sobě v neuvěřitelné slasti. Přichází živočišnost, zvířeckost, a přesto je to o to krásnější. Jestli existuje nějaký bůh, který nás stvořil, uměl to moc dobře zařídit. Stvořit ženu a muže a vytvarovat je tak, aby "se k sobě hodili", pak jim přidat slast, aby jejich styk byl lepší než zvířecí, nejen reprodukce, ale i něco víc, něco mnohem příjemnějšího. Muže, aby uspokojoval ženu, a zároveň ji, jako nástroj, kterým se může uspokojit on.
Vše je stále tvrdší a rychlejší, a přesto je to mnohem příjemnější než se s tím dlouho babrat. Hōku se moc dobře vyzná, ví, že pokud si bez velkých nepříjemností máme užít oba v takovémhle rychlém a tvrdém stylu, bylo bezpochyby zapotřebí mě připravit, jeho samozřejmě taky, ale z jeho strany to mohlo být snazší. Předehra je důležitá, a také byla příjemná, ale tohle je mnohokrát lepší.
Teplo se totiž stále zvyšuje, s každým jeho pohybem, jeho přírazem, stejně jako mravenčení se hromadí v podbřišku, jako by na něco čekalo. Jako by se tam soustředila veškerá energie mého těla, přichází na řadu jakýsi trans plný uspokojení, bolest, která byla příjemná, ustupuje čím dál víc do pozadí před tím, co se hromadí. Nemám nejmenšího tušení, co přesně teď cítí on, ale je to fuk, jde o mě, a nakolik je to mé osobě příjemné. A to víc jak hodně. Hromadí se tolik slasti, až si musím ulevit roztřesenými vzdechy, ze kterých je ale tím citelněji znát vše krásné, co zakouším. Nevím, kdybych se takhle neodfiltrovala, aspoň část napětí, asi bych praskla... nakonec se zvukovému doprovodu ani nebráním, prostě to nejde.
Podle toho, jak se vše od počátku hromadí, a neustále se to stupňuje, slast, radost, vzrušení, nadšení, všechno dohromady, tak příjemné, je jasné, že se to někam musí uvolnit, prostě... někam. Můžu se snažit to chvíli udržet, ale když se protrhne přehrada, nepůjde to. A vlastně čeho se bát, že? Maximálně konce, je to tak skvělé, že konec je to poslední, co si přeju, ale i tak, vrchol, který vůbec není daleko, už tam skoro jsem...
... nakonec následuje výbuch. Doslova výbuch, jako by se všechna ta krása a slast, která se hodnou dobu tlakovala, najednou ve velké vlně vylila do celého těla. Tělo polije horko, uvolnění, neuvěřitelná rozkoš, ještě mnohem větší stupeň než bylo cokoliv předtím, je to něco naprosto nepopsatelně úžasného, co jsem si jak blbec snažila odpírat, a teď mám chuť si za to dát facku, protože to bylo naprosto božsky skvělé. Jediná nevýhoda je vědomost si nějakého přelomu. Jako byste vyskočili z rozjetého autobusu, už ho nedoženete... leda že by jel další.
 
Hidan - 27. června 2011 14:46
hidanxx_preview3824.jpg
Óó Velký prorok- Převrat v zemi


Co jsem se probudil mi dal Zetsu správu, že se uvnitř vesnice nachází pár shinobi. Když jsem vyšel přd chrám byla armáda už připravena. Během pár hodin se nám povedlo dobít hlavní město a vyvraždit palác feudálního pána. Poslední dědic trůnu, který "neodešel na Onen svět byla dcera feudála. Ta nám asi problém dělat zatím nebude, ale rychle bych měl zkontaktovat Zetsu pomyslel jsem si, ale nebyl na to čas. Akce se chýlila ke konci když jsme stáli před "plotem" největší díry na světě Yugangakure no sato.


Náš úder byl očekávaný, ale i tak to bylo na můj vkus moc snadné. Mezi tím jsem zabil pár bábovek na úrovni genin možná i chunin, ale to mi na rozdýchání očividně stačit nebude. Nakonec, když jsem si prosekal cestu mezi těma bábovkama si přede mě stoupl nějakej skrček. Zpoznal jsem v něm vůdce té díry. Uhni skrčku. Přijď až se rozcvičím a až budeš připraven na smrt. Potom řekl nějakou blbost, jak všichni říkají před tím než začnou bojovat. Tak pojď ať to mám ryhcle z krku, ty prašivej ..... nevěřící ..... pse. Vystřelil po mě nějakým rychlím problesknutím. Jeho první útok byl docela pohoda, ale z druhým jsem měl dost velký problém, ale jeho útok skončil na kose. Všechno bych to zvládl, ale nějakej ..... se mi vydal na pomoc. Ten ..... nevěřící skrček použil nějaký trik a ten .... se vrhl proti mě. Zleva a z prava se na mě rozběhli. Posunul jsem nohu dozadu, abych byl víc stabilní, sundal plášť a pevně uchopil kosu, ale něco vykřikl a letěli na mě dva ............ bílí hadi. Jeden mě omotal ruku a druhý tělo. Začal jsem sebou třepat, aby jsem mu ztížil pozici a mezi tím jsem vytáhl bodec. Tak ke mě vy ........ nevěřící ....... psi, vy .............. prašiví ....... šakali, vy ........... ........., můj krásný bodec už čeká, aby se zmáčel ve vaší ...... ...... ....... krvi. Kdo ...... půjde ...... jako první??? Který ....... ...... nevěřící pes mě dá jako první tu ....... ....... ....... krev???? No tak, který ....... No pojďte vy ......, propůjčím si vaši ...... ...... krev, hmmm. Bodcem začnu máchat kolem seb a hlavně bodat do hadů.
 
Hoshigaki Kisame - 27. června 2011 15:22
2359842.jpg
Konec nudného dne a začátek již dlouho očekávaného summitu

Celý den jsem strávil chození po paláci nebo hlídání Yahika, samozřejmě nenápadně. Jelikož se nic výjimečného nestalo, tak jsem to zabalil už v sedm. Napřed jsem si zašel do restaurace a pak přímo do mého pokoje. Následovala sprcha, vyčistit zuby a poté do postele.
Příští den ráno vstanu jako jeden z prvních a jdu se trochu protáhnout. Takže si dám několik koleček kolem celého paláce a pořádnou rozcvičku, při které protáhnu všechny svaly. Poté si dám snídani v té věhlasné restauraci, kde jsem utratil už hodně peněz, dalo by se říct že jsem skoro pořád.
Pak konečně přijde poslíček od Tsuchikageho a všem vyřídí, že summit právě začíná. Až všechno dojím, tak na nic nečekám a okamžitě vyrazím do sálu, kde se budou hlavy shinobi států dohadovat. Pohodlně se posadím vedle Konan a summit může začít. Su zvědav, na čem se tady dohodnou hlavouni. HEHE! Sám pro sebe se usměji a už poslouchám úvodní řeč našeho hostitele Onokiho.
Vyslechnu si pořadí, ve kterém se všichni vyjádří a docela mě zklame, to že lady Konan nemůže přednést svůj projev jako první. Pak najednou zařval Lord „A“ svůj názor, který je přímočarý. Hned po něm se zvedla Mizukage-sama. Lord „A“ nastíní svou vizi jeho míru, která znamená pro nás totální potupu a pomyslnou porážku, toho za co vlastně bojujeme. Štěstí, že můžou říct svůj názor všechny strany. Takhle tedy rozhodně nechci skončit. S takovou válkou, která by otřásla samotnou existencí shinobi na tomto světě. To doufám, že se nestane.
Po projevu Mizukage-sama si jen odfrknu. Yondaime byl slabej. Kdyby nebyl, tak by to zjistil. Ale je pravda, že ta technika, kterou použil Madara byla na velmi vysoké úrovni. Pomyslně zkonstatuji a podivím se, tomu co právě řekl lord Tsuchikage. Iwa se připojila k Akatsuki. Co to! Vlastně to dává smysl. Sám pro sebe se uchechtnu a konečně se zájmem poslouchám nápad lady Konan. Její „návrh“ mě celkem překvapí, protože o něm nevím vůbec nic. Ale v podstatě souhlasím, protože je to v zájmu Akatsuki. Jen tak pro zábavu sjedu všechny pohledem, abych zjistil, jak na toto řešení nahlíží. A zdá se, že jim došli argumenty. Jak neočekávané.
A pak na řadu přijde ten největší snílek v téhle místnosti. Opravdu většího naivního shinobi v naší historii nikdy nebylo. Naruto je prostě Naruto. Co bychom od něho chtěli, ale zdá se že také kope za mír, což se mi docela líbí. Při zmínce o Nagatovi trochu ztuhnu a jen krajíčkem oka s podívám na reakci samotné Konan. Tak tohle je teda k zamyšlení, ale to přesně chce. Už jsem viděl hodně, lidí které změnil a přesvědčil. A bohužel Nagato byl jedním z nich, což je smutné. Proletí mi hlavou a dál poslouchám jeho návrh na naše odzbrojení. Vzít bijuu a nechat Gedo mazo a Rinnengan. Ten chlapec chce za každou cenu mír. Nijak moc do války se mu nechce, to asi každému, tedy kromě shinobi aliance, která chce naše definitivní zničení. Proč Raikage přemýšlí vždy přímočaře?
Hokage dal slovo Kazekagemu, který začal svou řeč kritikou plánu lady Konan. Pak pokračoval přes vojenskou smlouvo s Konohou, pověděl svoje zkušenosti s bijuu a skončil u toho, že za nějakých podmínek bude ochraňovat Ame. Tento tah provedl, aby zajistil mír své zemi, což je naprosto zřejmé. Pak se ke slovu dostala opět lady Konan. Jako první vyvrátí myšlenku, kterou před ní nadhodili dva nejmladší kagové a to že důvěřovat se jim nedá také, jako všem okolním shinobi národům, mimo Iwagakure. Pak rázně vysvětlila oč se snažili společně s Nagatem a Yahikem. Nakonec trochu zchladila Alianci nebo rozdmýchala.
Poté se totiž do jednání horlivě vřítila Mizukage-sama. Vypadá to, že ty její páry se v ní nashromáždili a nějak potřebují ven. Začala příšerně ječet a obviňovat všechny kolem sebe a ospravedlňovat její pomstu, což mě nejvíc naštvalo. Ale tohle bych od ní nikdy nečekal, asi jí došli nervy. Zakončila svou řeč zmínkou o Kabutovi, který se tímto dostal ke slovu.
Po jeho úsměvu mi projel mráz po zádech a zdá se, že se trochu ochladilo nebo to jen sugesce. Pak začal svou řeč, která trvá neskutečně dlouho. V ní se hlavně zmiňuje o tom kdo zde přítomných je „nejlepší“ a tzv. „hodný“. Položil pár záludných otázek na které jen málo kdo z nás najde odpovědi. Ale pak mě trochu upoutá jeho závěr řeči, kde poznamenal něco o původu několika přítomných osob a o vazbách na Raikageho. K této poznámce se jen usměji a čekám, kdo se o slovo přihlásí dál.
Jenže Naruto začne vykřikovat, aniž by se slušně přihlásil. Asi mu taky došly nervy. Skoro taky začne řvat na Mizukage. Snaží se nastínit svůj minulý život v samotě a porovnává ho s životem lady. Ale podle mě se mu to nijak dobře nevede. Pak začne mluvit něco o minulosti a budoucnosti. Dále zmíní, že děti nemůžou za činy svých otců, čímž je celkem překvapí, ale on si nemá na co ztěžovat. Prohodí pár slov ohledně Orochimara a pak se dostane také ke zmínce o Suigetsovi. To na mě tady všichni zapomněli. Tss budu muset napravit. Pomyslím si a dál poslouchám moudrého Hokageho. Skoro na závěr se dostal k obvinění Kiri, za to že povraždila více lidí než Danzou, což je pravda u které začnu svou řeč. A úplně nakonec pošpiní jméno Madary! Což mu nezapomenu.
Chvíli si uspořádávám myšlenky ke svému projevu a směle se přihlásím o slovo. „Dobrý den, vážení vůdcové shinobi národů a jejich ctěný doprovod. Teď bych chtěl také říct pár slov a reagovat na zmíněné argumenty.“ Zazubím se a jako první můj pohled směřuje na Muzikage-sama. „I když zde Hokage-dono, pravil že bychom měli zapomenout na minulost, tak jak si dovolujete obviňovat ostatní z vraždění, když sama vaše vesnice nemá čistý štít. Myslím, že to musím vědět, když jsem kdysi býval u šermířů z mlžné. Pamatuji si kolik misí jsem dostávali, kde jsme museli zabíjet cizí shinobi. A co jsme museli dělat, proto abychom uchovali některé informace v tajnosti. A samotné uskupení šermířů se jaksi odchýlila od původních plánů. Že? Skoro všichni se vydali na dráhu zločinců.“ Svlažím své vyprahlé hrdlo čistou vodou, protože nejsem zvyklý takto dlouho řečnit a můj pohled se zabodne do mladého Hokageho. „A Hokage-dono, jak se opovažujete kritizovat osobu jménem Uchiha Madara. Vůbec jste ho neznal a nikdy byste nedokázal prohlédnout jeho plán. Ale dnes tu zastávám názor vůdkyně Akatsuki Konan-sama. Podle mého názoru tady zazněli dvě řešení nynější situace. Na jedné straně to je válka, kterou nám hrozí zde přítomná Aliance shinobi nebo plán, který nastínila lady Konan před chvílí. Když na tomto kontinentě zůstane naše organizace zvaná Akatsuki, tak kvůli horlivosti několika osob, bude vždy hrozit válka, kterou nijak nezažehnáme i když se tu všichni tak pěkně aktivně snažíte. Představitelé aliance, představte si kolik desetitisíců nevinných životů by stála ta vaše válka. Životů, které nechtějí válku, ale přesto je vy do ní zatáhnete. Kvůli vašemu tzv. míru by jste napadli i zde přítomné vesnice Konohu a Sunu se kterými jste neměli do poslední doby přátelské vztahy. A to všechno kvůli jinému názoru na mír? Zkrátka jediné možné řešení je rozdělit tento kontinent na dva kusy. Toto trošku násilnější rozdělení, by se mohlo povést bez obětí, poté co kdybychom v každé shinobi státu učinili referendum, ve které bychom se zeptali, zda-li chtějí zůstat stranu jedné nebo se přesunout na stranu druhou. Myslím, že v podstatě existují mnoho obyvatelů, kteří se sympatiemi naší organizace plně souhlasí. Ale to je jen můj osobní názor. Děkuji za pozornost, to je co jsem chtěl říct. Poděkuji všem, kteří mi dávali pozornost a opět si sednu na své původní místo. Pak už jen pobaveně sleduji odezvu.
 
Vypravěč - 27. června 2011 16:17
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
SUMMIT V IWAGAKURE - RAIKAGEHO DRUHÝ VÝSTUP - ZVRAT V JEDNÁNÍ:

Raikage se zamračeným výrazem poslouchal všechny projevy. Při projevu Konan málem vypěnil, ale nakonec se ovládal, další projevy ho spíš "uklidnili" - zejména projev Gaary, na který dokonce mírně kývnul - zjevně by si nějaký kompromis dokázal představit. Řeč Kabuta jej ovšem málem zase přivedla do stavu šílenství, ale dřív než stihl vypěnit, tak se v místnosti zahřmělo a objevil se blesk, který dopadl (aniž by způsobil jakékoliv škody) přímo na stůl před Raikageho a na místě dopadu se objevil svitek se znakem "urgentní". To bylo v závěru Kisameho projevu, který Raikage už tolik nevnímal. Onoki se zvedl a jen poznamenal: Podle pravidel je v této místnosti zakázáno používat ninjutsu Raikage-dono... Raikage jen v odpovědi zavrčel: Nemohu si dovolit takový luxus zůstat bez informací z mé vesnice, Mabui - má sekretářka by mi sem nikdy neposlala žádnou nedůležitou zprávu... ten blesk... to byla její technika nikoho to tady neohrožuje... Poté rozbalil svitek a chvíli v něm zuřivě četl, s každým dalším řádkem jeho "povrchová teplota" stoupala o několik desítek stupňů vzhůru až nakonec praštil se svitkem o stůl (který zčásti zdemoloval) a začal řvát:

COŽÉÉÉ! Vy zasraní skřeti! Mrskl extrémně zlým pohledem na Konan a pak "vybuchl": Právě jsem obdržel zprávu, podle které jeden z členů Akatsuki - Hidan - provádí převrat v Zemi Horkých Pramenů! TOHLE MÁ BÝT TEN VÁŠ MÍR V PRAXI!? Jednáte tady jako v rouše beránčím a zatím jako vlci přepadáte mé spojence! TOHLE VÁM NEDARUJU VY PARCHANTI... teď mě velmi dobře poslouchejte... je mi jedno, kdo za tím z vás stojí... ale zítra do Země Horkých Pramenů nakráčí 10 000 shinobi Kumogakure no sato v čele se mnou a rozdrtí Hidana a všechny co se přidají na jeho podporu! A VARUJI VÁS - JESTLI KDOKOLIV Z VÁS POHNE SE SVÝMI VOJSKY A JÁ TO ZJISTÍM, TAK VÁS ROZCUPUJEM NA KUSY! Vola ze mě nikdo dělat nebude! Hidan patří k Akatsuki... tím je celá věc jasná, napadl mého spojence takže TÍMTO VYHLAŠUJI AKATSUKI VÁLKU! A VARUJU KAŽDÉHO, KDO JE PODPOŘÍ, VČETNĚ VÁS TSUCHIKAGE! Nejdřív mě táhnete přes celý kontinent na jednání o kterém VŠICHNI VÍME, že nic nevyřeší, protože s teroristy se vyjednávat nedá.... a teď to máte! Tady to vidíte! Mír! Hovno mír - Akatsuki nikdy o mír nešlo, šlo jim jen o zničení světa, vůbec bych se nedivil, kdyby došlo ještě k něčemu dalšímu, zatímco jsou hlavy všech vesnic tady v Iwě.

Raikage hodil svitek Onokimu, který ho zběžně pročetl a podal Konan, tak se kousla při čtení do rtu a pak ho poslala dál a dodala: Hidan nejednal na můj příkaz, zničte ho Lorde Raikage - v tomto ohledu vám nebudu stát v cestě. Raikage a jeho stráže (Darui a "C") se zvedli k odchodu a Raikage jen přes rameno ještě křikl: Tímto Kumogakure odstupuje od diplomatických jednání až do vyřešení situace v Zemi Horkých pramenů, každá vesnice s vyjímkou mých spojenců, která pošle své shinobi na území Země Horkých pramenů je automaticky ve válce se mnou. Feudální lord Země Horkých pramenů, který po přečtení svitku vypadá jako hromádka neštěstí se zvedl se svým doprovodem témž a jen řekl: Obávám se, že mám ve své zemi převrat... takže jistě pochopíte, když teď opustím jednání. Konan-sama... prozatím proti vám nemám žádný důkaz, ale vězte, že vyšetřování, které povedeme dotáhneme do konce. Pokud prokážeme, že jste Hidanovi tohle nařídila vy, tak to považujte za konec diplomacie mezi našimi dvěma zeměmi. Další spojenec Kumogakure a Země Horkých pramenů - feudální pán Země Ledu se jen mlčky zvednul a aniž by cokoliv řekl vyrazil také pryč. Mizukage chvíli váhala (v obličeji jí to hrálo všemi barvami už od Kisameho projevu) a pak jen chladně řekla: Já zatím zůstanu u jednacího stolu, i když mnozí z vás jste mi krajně odporní. Jinak platí pro Kiri totéž co řekl Lord Raikage za Kumo: pokud se kdokoliv vmísí do vnitřních záležitostí Země Horkých pramenů - a zejména tím mám na mysli sousední Zemi Ohně - tak je automaticky ve válečném stavu s Kirigakure no sato.

Kabuto, který vypadal, že se celou dobu královsky baví se po odchodu Raikageho a dalších jen ušklíbl a řekl: Hehe... abych se vrátil k projevu "Monstra ze Skryté Mlžné" (Kisame)...o Tobim jsme já a Orochimaru-sama leccos věděli... upřímně by mě zajímalo co tě Kisame přimělo sloužit pod Konan, když to byla právě Konan, která se chlubí tím, že zabila nějakého "Uchihu Madaru"... nebo Tobiho? Hehehe... cos vlastně věděl o Tobim ty Kisame? O "Plánu Měsíčního Oka" jsi věděl co? Hehe... nádherný plán, i když trošku "pochmurný"... no myslím, že je na čase vynést pár karet na stůl za Otogakure. Takže..., následoval slizký úšklebek a narovnání si brýlí. ...Otogakure no sato bude v případném konfliktu mezi Akatsuki a tou slavnou "Shinobi Aliancí" neutrální... nicméně... pokud jde o Zemi Horkých pramenů... nevím jestli si to Naruto-kun uvědomuje, ale pokud Hidan prohraje, tak na hranici Země Ohně bude stát armáda Kumogakure, když k tomu připočtu celé východní pobřeží, které je vystavené případným útokům ze strany Kirigakure... no to jste pěkně v loji hehehe... takže - ne že bych vám chtěl pomáhat - ale protože vojska z Oblačné v Zemi Horkých pramenů, se kterou bohužel sousedí má země také nechci, tak vyhlašuji intervenci. Zasáhnu vojensky v Zemi Horkých pramenů na straně Hidana a jeho "Jashinova řádu"... nemám ty blbečky sice zrovna v oblibě, ale lepší než vojska Kumogakure že?

Tak všem je jasné co to znamená rovnou - Kabuto a Raikage budou od zítřka ve válce a časem se přidají i Raikageho spojenci a dost možná i Kabuto někoho "pro svou věc" získá... začíná sice omezená válka (týkající se jen jedné země), která ale může přerůst v IV. válku shinobi velice snadno. Konan věnovala zděšený pohled Kabutovi, který jí ho jen oplatil slizkým úšklebkem... Ne ani Akatsuki není zcela jednotná a Kabuto se rozhodl začít hrát vlastní hru, hru které může skončit katastrofální válkou. Onoki nehnul ani brvou, ale jen řekl: Iwa a věřím, že i Deštná budou v této věci neutrální. Gaara na to jen příkývl s tím, že "to je rozumné" a otočil se na Kabuta: Tvůj mistr zabil mého otce Kabuto Yakushi, neprahnu sice po pomstě, protože můj otec mi věnoval život v temnotě, ale... byl to Yondaime Kazekage a já z titulu funkce mám povinnost chránit jeho čest a památku, takže - zůstávám sice neutrální - ale pokud mezi našimi zeměmi vypukne válka, tak si dojdu do Zvučné pro tvou hlavu. Kimimaro si jen pohrdlivě odfrkl a poměrně drsně a nediplomaticky odpověděl: Jsi jen odpad, už jsem tě jednou porazil, tentokrát tě rovnou zabiju..., na moment jste všichni zpozorněli, protože to vypadalo, že Kimimaro se chystá zabít Gaaru, ale náhle Kimimaro ztuhnul, když Kabuto promluvil: Ale no tak Kimimaro-kun... zabít teď Kazekageho by znamenalo válku s Konohou i se Sunou, to přeci nechceme že Kimimaro? A pro ty z vás, kteří máte z Kimimara hrůzu platí, že jste šokovaní, neboť poté co se Kabuto otočil na Kimimara, tak ten se viditelně rozklepal hrůzou. Co dokáže vyděsit k smrti i takový nástroj smrti jakým je Kimimaro? Kabuto možná hraje hodně vysoko, ale zdá se, že trumfů má plné rukávy... bůhví kam se až dostal tenhle Orochimarův nástupce ve svém zkoumání kinjutsu.
 
Vypravěč - 27. června 2011 16:36
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
soukromá zpráva od Vypravěč pro
Haruno Sakura: Sladké poprvé...
A je to... jsi těhotná a ještě ti to nedošlo X-D...

Finiš byl opravdu skvostný, celé tělo se ti propnulo ve chvíli, kdy se "Hōku" udělal... a ty tedy vlasně taky. Dosáhnout současně orgasmu je nemožné... ale protože ty jsi ho prožívala již pár vteřin před "Hōkuem", tak to "tak nějak" nakonec odpovídalo. Při závěrečném "výstřiku" jsi se bezděčně zakousla "Hōkuovi" do ramene a pak jsi vykřikla bolestí a slastí. Poté jsi pozvolna ochabla a "Hōku" též (přičemž z tebe vystoupil). Oba namáhavě oddechujete, vaše organismy si momentálně střihli takovou menší olympiádu (o fyzické náročnosti sexu se asi nemá cenu rozepisovat), takže teď ležíte vedle sebe. "Hōku" přes vás natáhl tvůj lékařský plášť, pod kterým teď oba ležíte na boku, oddechujete a koukáte možná lehce překvapeně na sebe. Je to takové překvapení typu - "my jsme to vážně udělali? Nanííí?" - ale není to o tom, že byste s tím byli nespokojení, nebo se toho děsili, spíš je to jen takové to vzrušení a jisté očekávání toho "co bude teď?" "Hōku" tě každopádně chytil za ruku a jemně políbil, vnímáš jeho horký dech. Chvíli jste si jen koukali do tváří načež "Hōku" pustil tvou ruku, objal tě a trochu si tě přitáhl načež tě opět políbil a poté konečně po mnoha minutách od svého posledního "Díky", kterým ti děkoval konečně promluvil:

Ano... tohle byla jedna z těch příjemných věcí, které se dají v laborce na podlaze dělat..., vtipálek jeden. Tohle je vážně k smíchu a "Hōku" vědom si toho se začne trošku hihňat což je celkem nakažlivé. Ne že byste se váleli smíchy, ale smějete se oba dva. Prostě to tak z vás všechno spadlo a tak se to vyvinulo, že se v podstatě oba řehníte aniž byste pořádně věděli čemu. "Hōku", tě začal dokonce popichovat (drzá šťouchnutí, naznačení kousnutí atp...) což jsi mu ještě celkem rozverně nějaký čas oplácela a pak už jste jen vedle sebe mlčky ležely. "Hōku" postupně zvážněl (ale ne, že by šel hned do "emo-stádia"), nejspíš trošku přemýšlí o tom "co že se to právě stalo" a taky o tom "co s tím teď budeme dělat". Jedna věc je neplést si sex a city, druhá pak "dělat jakože se nic nestalo". Stalo se... a to je ti jasné... prostě teď se už na "Hōkua" díváš nějak jinak a on na tebe nejspíš také. Je prostě mezi vámi jistý typ "pouta", které se sice nedá nazvat láskou, ale prostě něco to je (pojmenovat to budeš muset sama). Samozřejmě stále platí (až do prvního zvracení X-D), že o tom že jsi možná právě otěhotněla vůbec nic nevíš... prostě ti to nějak nedochází (ostatně ne každý sex znamená ihned těhotenství no ne? X-D).
 
Vypravěč - 27. června 2011 16:48
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
TENTEN - BITVA NA OSTROVĚ:

Před ohňo-větrnou stěnou jste se skryly s Nejim úspěšně, a když jsi ocelovou schránku otevřela, tak jsi se rozhlédla po zcela změněném okolí. Všechno kolem vás je spálené na prach a nepřítel zahajuje hned další útok, ale tentokrát jste již pohotoví. Ty odhazuješ směrem k nepříteli série kunaiů a zasahuješ dobrých 5 shinobi a 5 vojáků. Nejsi si jistá zda jsi je zabila, dva nejspíš ano, ale několik jich je na zemi a svíjejí se v bolestech. Jejich velitel skočil rovnou před Nejiho dřív než jsi stihla vyvolat železný val (a dobře, že jsi to nestihla, protože to vyšlo z deštníku je elektřina): Raiton: Gian! Z deštníku velitele nepřátel vyšlehl modrobílý blesk, před kterým neměl Neji šanci utéct - nejspíš svůj podíl na tom měla i únava z předchozího užívání byakuganu po cestě a při hlídce na hranicích - nastavil tedy proti blesku hrany svých rukou do kterých umístil chakru. A skutečně se mu podařilo nepřátelský blesk "rozbít" vlastní chakrou, ale schytal to taky pořádně. Odklonil sice velkou část bleskové chakry vypálené z hrotu deštníku, ale i tak část energie zasáhla jeho. Rána ho odhodila s hlasitým "prásknutím" a ty jen sleduješ jak Neji bezvládně s mnoha popáleninami na těle dopadá na zem. Možná je mrtvý možná ne, to však nemáš čas řešit, protože ten velitel si to zamířil k tobě zatímco deštník si hodil zase přes záda.



Pohlédl chladně na Nejiho dobrých 10 metrů za tebou a pak na tebe. Zabilas mi 3 muže jediným útokem... měl bych je pomstít a zabít tě též, ale dám ti šanci. Vzdej se a ušetřím tvůj život. Poté složil ruce do pečeti tygra (že by chtěl zaútočit katonem? možná) a připravil se na tvou reakci.
 
Haruno Sakura - 27. června 2011 19:42
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Ty seš na Sakurku ale zlej, chudák malá, taká smůla :P

Bylo to úžasné. Konec sice znamená konec vší té krásy, ale to není to, co by člověka právě trápilo, když na tu chvilku vypne úplně. Na tu chvíli vrcholu veškerého blaha, kdy se najednou zatnou všechny svaly, v důsledku toho se člověk prohne, tělo zaplaví endorfin a uvolnění, hned po tom, co se uvolní naprosto úžasný pocit. Jako kdyby bouchla bomba, která se celou dobu tlakovala, zaplavila celé tělo, a pak prostě... najednou odezněla v krásné sladké uvolnění. Nezdržím se vykřiku, to snad ani nejde, aspoň ne z ženské strany, v jakési... něčem, mu věnuju kousanec na rameno. Naštěstí si s rozdílem pár těch vteřin odpovídáme, takže přibližně ve chvíli, kdy ochabnu, Hōku je na tom stejně.
Během chvilky ležíme vedle sebe, plášť přes nás, až by člověk skoro uvažoval, jestli nás to má zahřát (po té relativní námaze bychom měli být rozehřátí víc jak dostatečně) či zda nás to má zakrýt - ale před čím, nebo spíše kým, že? Asi jde spíš o teplo, protože po běhu taky vždycky nakonec přichází roztřesenost... a do člověka se snadno dá zima.
Oddechuju, ačkoliv v tu chvíli nebylo proč to řešit, námaha by tu byla. Pro ninji, trénované, je to snazší, řekl by jeden, ale na to opáčím, že možná o to je to intenzivnější. Už trochu klidněji na něj zazírám mírně překvapeným pohledem. Ne, celé mi to vůbec nevadilo, právě naopak, jestli jsem někdy takovou věc chtěla zkusit poprvé, on byl skutečně ideální milenec, dostatečně chápavý a dostatečně reagující na moji neznalost, z toho důvodu vychytralý a mazaný, a zároveň velmi, velmi něžný... možná byla přítomná bolest, jak deklarovala Ino, ale to je tak všechno, nemyslím si, že by šlo o fiasko, ani on se netváří nějak znuděně či znechuceně špatným výkonem.
Jen... jsme asi oba nečekali, že se to sběhne tak naráz. Že se sotva poznáme, já do něj zarejpu, do jeho soukromí, vyčiní mi, a po tom, co ho najdu předávkovaného léky při takové vhodné příležitosti "na to skočíme" rovnou v laborce. Sama nevím, proč přesně jsem to udělala, prostě jsem to chtěla zkusit, i tak se mi zdál jako skvělý pokusný objekt, nejen přitažlivý, ale také ve prospěch celé situace hrála kouzlo toho okamžiku, a pak... až skončíme s Ken'ichim, pravděpodobnost, že se zase uvidíme, nebyla tak velká, což by bylo fajn, pokud bych to zkazila; a mezitím bych pro příští sex s kýmkoliv nasbírala dost zkušeností, a moje poprvé by už taky bylo za mnou... i kdyby se takhle úžasně nevybarvil, mělo to spoustu výhod, začít si právě tady a teď.
Nevím, jak to bude pokračovat dál, možná proto mám pusu zavřenou na zámek. Určitě tohle nebylo na škodu, protože to bylo příjemné nám oběma, ale na druhou stranu... nemám zkušenosti s tím, jak se vztah dvou dříve vzájemně neznámých lidí změní po společně strávených minutách.
Naštěstí Hōku nezklame. Nejprve mě uklidní jeho jemné doteky, pak polibek, a když si mě k sobě přitáhne, vděčně se k němu přitisknu. Je to uklidňující, když takhle dává najevo, že ať z toho pro nás vyplyne cokoliv, bylo to moc fajn, a vzájemně nás to... sblížilo.
A ani vtípek není marný. Tohle je fakt jak z filmu, který ale není pornem, právě když hlavní hrdinka zachrání toho přese všechno sympatického tajemného muže... on jí dá ironicky myšlený návrh, ona ale nepochopí, pro prospěch filmu nepochopí naprosto schválně, pak následuje krátká cenzura... a scéna, kdy ti dva leží takhle vedle sebe, a on pokračuje předchozí scénou, jako by nic. A o to je to vtipnější. Neodpovím, na to se ani odpovědět nedá, ale jeho hihňání je nakažlivé, po chvilce se přidám, na váhavě, ale ten smích nějak vyplynul sám. Smích je příjemný. Dost osvobozuje. Zvláště od pochyb. Aniž bych cokoliv odpověděla, stane se z toho škádlení a popichování, jako když si spolu hrají dva blízcí kamarádi - ale "jen" kamarádi, jako by vůbec nic; a nějaký čas tomu s troškou smíchu odpovídám.
Pak ale znovu nastane ticho. Hōku postupně zvážní - v koutku duše to malinkato zamrzí, ačkoliv nejde hned do předchozí vážnosti, byl mnohem sympatičtější, když měl aspoň chuť si hrát a dával ji najevo - ale přinutí mě to zvážnět taky a zamyslet se nad tím. Co že se teď bude dít? To tedy nevím. Určitě nejde dělat, že se nic nestalo. To bych nezvládla sama. Zaprvé nevím, jestli bych protestovala, kdyby v budoucnu bylo opáčko, a pak, kdyby čas od času přišla sama, jenom tak, nějaká něžnost, polibek stačí, pohlazení, určitě by to zahřálo. Ne, nechci se tvářit, že o nic nešlo, tak povrchní nejsem.
Ale co že se přesně stalo? Nejde o lásku, to poznám, protože pokud myslím na Sasukeho, stále je to jiné... na druhou stranu, těžko říct, nerada bych zbytečně hrála na city, pokud nebudu muset, protože vzhledem k tomu, že o lásku nejde, asi to nemá smysl... ale má to pár ALE. Není nesympatický. Byl první, komu jsem cokoliv dovolila, i když celá věc pramenila z mého rozhodnutí. Krom toho, celý tenhle zážitek byl tak těsný, že není možná, abych se vrátila kamsi na začátek, na chvíli, kdy jsem přišla sem do laborky. Život není jako kazeta, nejde přetočit. Viděla jsem ho v jiném světle, ne v tom, v jakém se neustále snaží vybarvovat, a musím přiznat, že to můj prvotní názor na něj celkem mění. Hlavně když kdykoliv bych se teď na něj podívala, určitě si vzpomenu na to, že ačkoliv vypadá dost vypočítavě a rezervovaně... když chce, dokáže být opravdu něžný a otevřít se.
Ale co s tím? Když nejde o lásku, aspoň u mě ne, nemůžeme si začít hrát na opravdové partnery se vším všudy... nebo jo? Ale nebylo by to potom víc o předstírání? Nebo by se z toho jakéhosi pouta daly city vyčlenit, a zůstala by hra, kamarádská, a přesto, pokud tohle ovšem Hōku sám nepovažuje za fatální chybu, když nad tím více přemýšlí, by se v tom mohlo objevovat pro partnery čas od času běžné kočkování, a tak podobně... ale hlavně nevím, jestli si vůbec chce začít něco jiného, než byla tahle chvíle. Náš vztah to změní, ale těžko říct jak. To zvláštní pouto je nepopsatelné, jako by se z nás během té chvíle stali blízcí přátelé, ale jen přátelé, nic víc... nebo možná by seděl název "přátelé s výhodami", to by vystihovalo to, jak to cítím. Během chvilky se z něj stal přítel, velmi důvěrný, ale s přáteli by se běžně sex provádět neměl, to kvůli zachování vztahu, on totiž pro většinu lidí souvisí s láskou, a ta buď naplňuje, nebo láme srdce. Jenomže od toho do názvu přidávám "s výhodami". Tohle by mohla být jedna z nich. Něžnosti, sex, a stejně by to nenarušilo přátelský vztah. Tak to mě připadá, tak to cítím, a vzhledem k tomu, že se stále nemůžu zbavit Sasukeho, ale po něčí blízkosti toužím... si vztah "přátelé s výhodami" i celkem přeju.
Jenomže musím myslet trošku víc. Možná by to šlo, ale on je turista, nebo to aspoň tvrdí, a nakonec se stejně rozejdeme, snad v dobrém, ale... mrzelo by mě to, udržovat aspoň vztah "přátel s výhodami" a pak se s ním rozejít, a kdo ví, jestli znovu uvidět, při práci sekretářky se jeden někam ven moc často nepodívá. Na druhou stranu, jako že se nic nestalo... možná by bylo nejlepší prostě přeskočit fázi seznamování se a přejít rovnou na blízké kamarádství, které ale s opravdovou láskou "přítel a přítelkyně" nemá co dělat, s tím, že pokud já sama se pak nechci spálit, až se budeme loučit, tak by se další sex připustit neměl. Mrzelo by mě to, kdyby se konečně našel člověk ochotný udržovat podobný vztah, tedy po stránce vztahové tomu nepřikládat ZAS AŽ TAKOVÝ význam, samozřejmě těžko říct, jestli by na to vůbec přistoupil, jestli by se mu chtělo... a pak se někoho takového muset pustit.
Ale je to asi na mě, abych něco řekla. Tedy pokud nechci úplné ticho, a jako že tichem se nic nevyřeší. Nemám strach, že něco řeknu blbě. Jen nevím, jak to říct. Jak vysvětlit všechno, co se mi právě honilo hlavou o tom, kam se náš vztah posunul, a také naznačit, že pokud by byl vztah "přátelé s výhodami" brán vážně, mrzelo by mě, až bychom se museli rozloučit, tak důležitá si zase pro něj nepřipadám, to bych byla dost egoistická, kdybych si myslela, že by žádné loučení se nemuselo být... a také tím naznačit, že ačkoliv to bylo moc pěkné, hned z několika důvodů by asi bylo vhodné zůstat jen u přátelství. Jak... jak...?!
Občas má člověk pocit, že slova nestačí. Ale budou muset. Mohla bych mlčet a přenechat mu iniciativu... ale toho bylo v tom milostném aktu až dost. "Víš..." rozruším ticho skoro až váhavým slovem, abych na sebe přitáhla pozornost. Nevím, jak o tom pořádně mluvit, jak to cítím, určitě to bude znít dost neohrabaně... až se skoro začnu obávat, že zase plácnu nějakou blbost jako u večeře. Ale to já tak asi prostě poslední dobou dělám, nedá se svítit. "To všechno... musím ti poděkovat, bylo to skvělé." Usměju se a prsty se dotknu jeho tváře. Stoprocentně to myslím vážně, nelžu mu, jak bych taky mohla? Nemám sice jiný vzorek jak jej, na posuzování toho, zda sex byl či nebyl dobrý, ale právě o to jsou moje slova upřímnější. Bylo to krásné. Úžasné. Jsem mu vděčná za to, že byl ochotný mi takovou věc ukázat. Možná jsem nemusela říkat nic, kdo ví, jestli mu ta slova nepřijdou zbytečná... no nic.
Z mého výrazu je ale jasné, že to není všechno, co mám na srdci. Nechci nás oba nutit do nejistého ošívání se, proto některé věci prostě nezmíním, jako třeba přesně důvod, který nás přiměl to udělat... prostě se stalo, a nepříjemné to snad nebylo, tak co to z nás tahat, ty osobní důvody? Spíš je nevyhnutelné se aspoň pár slovy zmínit o budoucnosti. Podle mě by bylo nejvhodnější zahrát si hru na pravdu a lež. Abychom oba popravdě přiznali, co to v nás vyvolalo, a jakou si myslíme, že to celé asi může mít budoucnost. Potom by se snad i dalo něco vymyslet. V takovém případě můžu začít.
Nadechnu se, jako bych se chystala říct něco závažného. "Ale ta pravá otázka je... co bude teď? Víš, asi za to může prostě jenom to, že jsem žena, radši si o tom promluvím, než abych byla nejistá, jestli to, co se bude dít, je to, co vyhovuje oběma, samozřejmě chápu, že možná nemáš chuť takto diskutovat... ale mě osobně to pomůže, a myslím, že když se leccos rovnou vyjasní, bude to tak lepší. V každém případě." Odmlčím se, a pak zase pokračuju. "Možná tu věc chci řešit až přespříliš, nevím, kdyžtak mě zastav, pokud míníš, že to není nutné tak řešit. Ale musím říct, že nejspíš nebudu schopná dělat, že se nestalo vůbec nic. Na druhou stranu, zase si neumím představit, že by se najednou něco změnilo až tolik, líbilo se mi to... po stránce citové ale pořád nemohu tolik nabídnout, a pochybuji, že na tom jsi nějak výrazně jinak, na to jedna krásná chvíle nestačí," smutně se pousměju. Kdyby stačila, bylo by to tak jednodušší. Jednodušší pro všechny hloupoučké naivní Sakurky, které se pořád nemohou zbavit svých idolů, ačkoliv by už i celkem chtěly.
"Což nám celou věc celkem komplikuje... myslím, že dokážu oddělit fyzično a vztahy, takže kdyby se vztahy nechaly stranou, a možná že... někdy v budoucnu, kdo ví, mě by to nevadilo... ale přeci jenom, pokud budu upřímná, cítím k tobě mnohem víc důvěry... jako k dlouho známému kamarádovi," přiznám, doufajíc, že čehokoliv, co na sebe vyzradím, nezneužije. Na druhou stranu, radši to na sebe vyklopím, aby bylo jasno, než abych se dusila potom někdy v budoucnu. Jak malá, stejně naivní a upřímná. Ale nechce se mi mu lhát. Už jenom kvůli těm očím. A ani nic podstatného pro řešení téhle situace zatajit. "A to není stejná situace jako předtím. Zároveň si ale nejsem jistá, nakolik se k pouhé důvěře hodí důvěrnosti. A ani nevím, jaké je tvoje stanovisko," povzdechnu si a střelím po něm pohledem. Tak trošku pobídka k tomu, že jestli svoje stanovisko je ochotný naznačit, měl by to teď udělat.
Samozřejmě, jestli na něco teď myslím, určitě to není riziko, které jsem před chvílí podstoupila. To mi na mysl ani nepřijde, ono, kdo by se tím zabýval, že? Jasně, že to riziko tu je, ale když i lidé, co se o dítě snaží, to kolikrát musí zkusit několikrát, není důvod myslet si, že jednou, napoprvé... ne, není důvod abych si tím zatěžovala hlavu. O to horší to teprv bude.
 
Tenten - 27. června 2011 20:24
tenten32242.jpg
"Neji!" vykřiknu, když vidím, jak lehce ho ten blesk odhodil. Se značným úsilím překonám nutkání běžet k němu a zjistit, jestli ještě vůbec žije, ale vypadá to že nemám čas. Pak na mě promluvil ten zelenovlasý kluk a já myslela, že ho asi zabiju. Vzdát se? No to ani náhodou!

Na druhou stranu je zbytečné riskovat, ty jejich pitomé deštníky jsou fakt nebezpečné. Co teď? Vzdát se jako nějaká husa, nebo zkusit bojovat? Rozhodně zkusit bojovat.
Myšlenky mi vířily hlavou jako o závod. Měla bych mu něco říct, abych ho zdržela. Sice nevypadá, že je moc ochotný vyjednávat, ale měla bych ho něčím zaměstnat...

"No, víš," začala jsem a při tom jsem se podívala na jeho ruce, abych viděla, do jaké pečetě je složil. Tygr? To vypadá na Katon... Až zaútočím, musím být rychlá. Hlavně musím rychle něco vymyslet. Sakra, sakra, sakra. Co mám dělat? Ach jo, Neji, kdybys tak vstal a pomohl mi... Ne. Teď se musím spolehnout na sebe. Zlikviduju tohohle Zelenovlasa a pak pomůžu Nejimu.
Ano, už se mi v hlavě jeden nápad rodí. Sice je pěkně riskantní a je tam mizivá šance na úspěch, ale je jediný, co dokážu takhle na rychlo vymyslet. Jen doufám, že budu tak rychlá, než stihne Zelenovlas zaútočit. Uvědomila jsem si, že už jsem dlouho nic neřekla. Mohla by mu brzy dojít trpělivost.
"No nic. Prostě... Chytej. Kuchyiose: Tobidougu!" zakřičela jsem jedním dechem, vyvolala jsem plynovou bombu (takovou, po které se kašle a pálí po ní oči) a co nejrychleji jsem ji po něm hodila. A pak jsem přešla k hlavnímu bodu programu.

Hodila jsem po něm tři nebo čtyři kunaie, ale ani jsem nepočítala s tím, že ho zasáhnou - mělo to sloužit spíš k jeho zpomalení a částečně snad i k odvedení pozornosti. "Soushoryuu!" vykřikla jsem a vší silou jsem doufala, že tenhle plán vyjde...
 
Vypravěč - 27. června 2011 20:28
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
soukromá zpráva od Vypravěč pro
Haruno Sakura: Tak s přátelství s výhodami jo?
Však počkej až zjistíš, že s tím svým přítelem čekáš Uchihu... muhehehe...

"Hōku" mlčí a jeho výraz je nečitelný, poprvé ti teda za celou dobu od chvíle, kdy jsi nasadila elektrošoky nepomáhá. Tedy nepomáhá... pořád je tu naděje... jeho výraz je nečitelný, oči temné jakoby zastřené nekonečnou mlhou, tak že do nich nejde proniknout a "Hōku" prostě jen mlčky poslouchá. To mluvení pro tebe asi vážně nebude jednoduché, protože ti nepomůže jediným náznakem čehokoliv, a když skončíš tak se rozhostí napjaté ticho. Z jeho tváře nevyčteš nic - ani "ano", ani "ne", ani "možná ale...", prostě nic. V podstatě je teď tak "cool", až to bolí. Pan "hádanka" a záhada v ní schovaná najednou. Ani se nehne a pořád tě jen pozoruje, ani vyčítavě, ani odmítavě, ani že by to přijal, prostě vůbec nic nevyčteš. Když už se napětí a ticho zdají nesnesitelné, tak zareaguje. Je to pohyb rychlý, ale plynulý... políbí tě krátce na rty a trochu ti sevře ruku, pak se oddálí a usměje se.

Moc to řešíš... abych přiznal barvu, tak jsem nikdy v životě neměl žádný ze vztahů krom těch vyloženě sexuálních a už je to taky pěkně dávno... to mi bylo patnáct... možná i čtrnáct, holt jsem byl trochu "aktivnější" než ostatní... dětské lásky končící v mém případě v posteli. Býval jsem tak trochu "kanec"... nebo jinak... "kaneček"... takovej malej a mladej blbej kluk co ho holky milovali, protože býval "cool" a vůbec... prostě tak to bylo a je to pryč. Je to dávno... a co se týče dneška... heleď... vezměme to logicky, známe se asi tak 30 hodin cca a už jsme přešli od kontaktu až k finále, ať již to bylo z jakéhokoliv popudu. Prostě dva osamělí jedinci na jednom místě co si padli do oka - co to budeme rozpitvávat že? A co teď s tím? No... bylo to příjemné, sice mě nenapadlo, že jsi ještě panna, na to ses mi zdála dost aktivní hehe... ale tak to je fuk... prostě no vem to tak, teď tu máme nějakou práci s tím Ken´ichim... toho nevyléčíme za den, takže do té doby tomu můžeme nechat čas, ono se to nějak vyvrbí... a co pak? Sak... můžu ti říkat "Sak"? ...sebou tě vzít nemůžu, ale na druhou stranu nemusím nikam cestovat, a když si usmyslím s tebou zůstat déle, tak s tebou budu déle. Nejsem nijak hledaný zločinec nebo tak něco, takže můžu klidně navštívit s tebou i Konohu pokud na to přijde... i když nějaký čas bych zůstal ještě tady, mám tady krom Ken´ichiho i jiné povinnosti, a i když jsou to drobnosti, tak vyžadují být na "správném místě, ve správný čas". Eh... a teď k těm citům a zbytku... nebo jak říkával můj otec k "lásce a masu"... podívej... byl bych trotl kdybych po tobě chtěl, abys mě milovala teď hned a tady. Na to se vůbec neznáme. Na druhou stranu... prozkoumali jsme se už docela hodně, i když..., nahlédl spiklenecky pod prostěradlo na tvé tělo. ...průzkum zdaleka nebyl ukončen zcela, takže... no... pokud by se samozřejmě "náhodou" stalo, že zase skončíme na zemi v laborce, či případně někde jinde, tak se stane a mě to proti srsti nebude, jseš fajn holka, takže pokud si odpustíš svý mesianistický záliby a já se vynasnažím se alespoň tvářit "trochu mileji" než je můj normál za posledních deset let, tak můžeme fungovat jako kamarádi a možná i jako maličko něco víc, ale to už bude záležet na tom, jak se to vyvrbí... jo je to blbý, ale nemám tady křišťálovou kouli, abych věděl co bude zítra, nebo za měsíc, já jen prostě věřím, že když se na sebe budeme chovat mile a zkusíme to volně plynout a budeme se chovat kamarádsky, tak sami časem přijdeme na to co vlastně od toho chceme a čekáme...

"Hōku" skončil a je jen na tobě jak se k tomu postavíš. Teď máš možnost vidět jeho třetí já. První bylo to plné bolesti a vzteku proloženého chováním raněného zvířete a zlomeného člověka - vše v jednom. Druhé bylo vášnivé a něhu rozdávačné. A třetí... možná nejopravdovější z nich je pragmatický analytický mozek poháněný vysokou inteligencí, který si nedělá o ničem iluze a nejspíš nehledá teď a tady odpověď na to "co s námi bude"... prostě "Hōku" zastává postoj - "co bude, bude nač to hrotit, když o tom víme prd". Nelže ti, nedělá ti iluze, sděluje rizika i nabízí jakés takés dočasné řešení výsledné situace. Nepovažuje tě za pitomou, na druhou stranu mu možná chybí trochu "více konejšivých slov a taktu", aby ti ten hořký pelyněk, který si sama nakousla náležitě osladil. Mohl by tě oblbovat a mazat ti med kolem úst, nebo by tě mohl poslat do háje - neudělal ani jedno ani druhé, udělal to co považuje za "rozumné - tedy správné" - prostě nabídl kamarádský vztah s tím, že "pokud bude něco navíc, tak holt bude a nemá z toho cenu dělat vědu"... "Hōku" tě náhle pohladil mezi vlasy a jemně poškrábal za ouškem (jak psa chtělo by se dodat) a dodal: Hlavně si s tím nedělej moc velké starosti a neměj obavy. Nechci aby to znělo, že to chci zakecat, ale máme tady především životy zachraňovat a ne nad nimi meditovat... časem uvidíme, co se z toho vyvrbí... a mimochodem... už jsem ti řekl, jak mě děsně rajcuje růžová...?
 
Haruno Sakura - 27. června 2011 21:48
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Zní to čím dál tím škodolibějc! Chudák Sak!

Slova mi nakonec jdou od pusy celkem i sama, už znovu nad tím až tolik nepřemýšlím, ale hlavně nelžu a zdůrazním cokoliv upřímného, co by mohlo být podstatné pro pochopení, že se v tom prostě tak nějak plácám; jak vyjádřit, co přesně říct, abych ho nějak neurazila nebo cokoliv jiného podobného, rozhodně bych nechtěla říct něco, co by mu přišlo až příliš neomalené... řeším to až moc, ale zároveň dávám najevo, že to pramení z trochy nejistoty, taková věc se mi ještě nestala, natož, aby to ještě bylo bez pořádného vztahu se vším všudy a postupným odhalováním met, které se mohlo protáhnout až na... týdny, měsíce?
Není to ale i přesto jednoduché. Nepomáhá mi, výraz neříká nic, ale vůbec nic, a že to sakra znervózňuje. Ale mluvím dál. Nenechám se zviklat, i když čím déle něco žvaním, tím víc v duchu uvažuju nad tím, jestli bych radši neměla prostě mlčet, protože tohle... sice není vidět ani nelibost, ale zároveň bezvýraznost dává najevo... nezájem? Nebo prostě jen neznačování nelibosti, které není ani taktní, ani netaktní? Nebo se nad tím chce jen pořádně zamyslet?
I po tom, co zmlknu, na chvíli zavládne napjaté ticho, a tím víc nejistější jsem, napětí se stupňuje, srdce buší rychleji, a málem propadnu panice, že jsem to nakonec zase podělala, jak u večeře. Sice je neuvěřitelně cool, musím přiznat, skoro jako by věděl, jak napodobit Sasukeho styl... každopádně, přesně proto mě tak neuvěřitelně uklidní ten konejšivý polibek, sáhnutí na ruku, úsměv, až se musím sama úlevně pousmát. Uff.
Moc to řeším... Kajícně přikývnu, ale není to pohled někoho, kdo by byl pokáraný, a mrzelo ho to, či že by mě to rozesmutnilo, spíš že si to uvědomuji, chápu, rozumím, a pro příště jsem ochotná řešit věci o trochu míň. Aktivní? Jen nekecej... Moc dobře vím, jak to bylo, po většinu času mě musel vést on, až na to, co jsem si vypůjčila jak přes kopírák či potom pochopila, když to vynechalo přemýšlející Sakuru. Ale lichotí to. I to, že dle něho jsem zjevně měla na to, aby moje poprvé bylo už dávno za mnou, když jsme se na to dneska vrhli.
Sak? Překvapeně na něj pohlédnu, a zároveň zjihnu, být citlivější, už by mi z očí ukáplo pár slz dojetím, což se ale nestane. První člověk, který pochopil, že pokud se mi zkrátí jméno, vůbec mi to nebude proti mysli, naopak to bude důvěrnější, a vůbec, i já se tak většinou v mysli oslovuju... nebo mě tak oslovuje vnitřní Sakura. Sak nebo Saky. Každopádně ne jen Sakura, moc neohrabané.
A vůbec, jak to tak slyším, vymyslel to naprosto dokonale. Nebo jako by dokázal vhodnými slovy vyjádřit to, co já ne. Dobře, mesianismus si odpustím, nechám mu prostor, když na oplátku bude vřelejší, to mi přijde jako dobrá kompenzace. Prostě zní to opravdově, upřímně, bez iluzí, a dokonce i tak nějak, jak se to rodilo v mé hlavě, což mě uklidňuje, že to bere podobně. Do jisté míry. Kamarádské chování, občasné "náhody", ne oddanost na život a na smrt, ale zároveň do jisté míry chuť být čas od času spolu - nemůžu s ním cestovat, vzhledem k tomu, že se úspěšně vyhýbá tématu, co že to má na práci, a já ho řešit nakonec nehodlám, když se mám mesiášskému chování vyhnout, nejspíš to bude něco, u čeho nemusím být. Ale nevadí, ať je to co je to, o to víc zajímavé a vzrušující to je. Tajemné věci zní skoro jako věci zakázané, a pokud se ta tajemství nebudu snažit odkrývat, budu před sebou mít člověka, který jich je plný...
Prostě jako by skoro instinktivně definoval pojem "přátelé s výhodami". Nutno dodat, že k přátelství přidal trošku silnější pouto, než by jeden předpokládal, ale to mi nepřipadá na škodu. Zní to na víceméně nechání si volnosti, ono se to "prostě nějak vyvrbí". A zároveň trocha příslibu toho, že se na nic zapomínat nebude, prostě do budoucna, kdo ví...
Bylo to tvrdší, ale upřímné. A vzhledem k tomu, jak pěkně to řekl, a jak rozumně to všechno zní - další z jeho já, rozumné a bez hloupých iluzí! - a také k tomu, že bych to celkem i byla schopná odsouhlasit, na tváři se mi rozhostí milý a spokojený úsměv.
Zamručím, když mi sáhne do vlasů, a pak se zmíní o růžové. V očích zazáří pobavené jiskřičky. "I ty jeden," přiblížím se dost na to, abych mu dosáhla na nos, vycením zoubky, jako bych ho chtěla kousnout, ale nestisknu, teď už my to příjemné nebylo, naopak zoubky zase zakryju rtíky a místo toho mu na špičku nosu věnuju polibek, pak se zase vrátím na předchozí místo. Stále se nehlasně směju. Svým způsobem je to kompliment, protože půlka lidí růžovou spíš nesnáší, tím spíš růžové vlasy, a když už, přijde jim to spíš roztomilé... ale tohle, pokud nekecá, nahrává lecčemus.
Ani se nesnažím zvážnět, když uznám za vhodné se krátce vyjádřit k tomu, co zaznělo, nemám to řešit, a vážnost by mi moc nepomohla, tak se radši budu usmívat. "To oslovení je víc jak dobré, to klidně používej," v pohledu zazáří trocha vděčnosti. Úžasné, jak moc mě to potěšilo, že ho to napadlo samo od sebe. Většinou se ke mě ti, co mají zájem, chovají spíš uctivě, ale to není tak přitažlivé. Spíš tahle iniciativa, to je ono.
"Pak... dobře, mesianismus si nechám, ona troška tajemství vůbec ničemu neškodí," potutelně se usměju. "Promiň, že to tak řeším, to je asi v povaze... ale jsem schopná to nechat běžet, když na to přijde, nebo se aspoň snažit. Mluvíš moc krásně, ne zmateně jako já, naprosto s tím vším souhlasím..." úsměv vystřídá upřímnost. S tím vším co řekl se dá souhlasit.
Popravdě řečeno, od té doby, co jsem s tím celým tady začala, jsem si ani nevzpomněla na to, že on je o "trochu" starší jak já, a vztahově, i když v tak volném kamarádství, už to vadí o trochu víc jak v sexu. Ale neřeším to, nevzpomněla jsem si na to. Není důvod na to myslet. Věk je snad jedno, pokud je pro mě dostatečně zajímavý i tak.
"Takže se už v tom přestanu tak vrtat," není to úplně myšleno jako slib, to těžko, ale pro tuhle chvíli to platí. Z nějakého důvodu mám dojem, že teď by se zase skoro šikla chvilka ticha, a možná i na trošku delší dobu, a tak zmlknu, a pokud nebude mít nic proti, přitisknu se k němu, abych si vychutnala teplo, které jeho tělo vyzařuje. "Akorát ještě... pokud možno nedělej tak nebezpečné věci, vyděsilo mě to," poukážu na záležitost s Ketaminem, ale jen neurčitě, abych nemohla být obviněná z toho, že se v něm zase moc rejpu, spíš se to snažím podat, jako by mělo jít především o mě, abych se nemusela obávat o jeho zdraví. A taky to má vyznít jen jako prosba. Nečekám odpověď.
Možná bychom měli vstát a pracovat. Ale nechce se mi. Chvíli bych teď prostě jenom ležela, a značná nepohodlnost ležení na podlaze jde "trochu" stranou. Vlastně jsem celkem i unavená, jak z akce před pár minutami, tak z nevyspání na křesle a tak vůbec... a nedivila bych se, kdybych usnula v co nejtěsnější blízkosti. Pro tuhle chvíli už není třeba říkat nic, leda bych se chtěla omlouvat, že pracovat se mi zrovna dvakrát nechce, ačkoliv jde o lidský život... ne, výjimečně se necítím hrozně, že si užívám, zatím, co kus od nás umírá Ken'ichi. A omlouvat se taky nebudu. Radši budu chvíli mlčet a znovu se těšit z té blízkosti někoho, někoho dalšího, dalšího člověka, žádná samota. Teď by měla přijít na řadu buď práce... nebo něco jiného, možná právě spánek bude to dobré.
 
Vypravěč - 27. června 2011 22:34
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
soukromá zpráva od Vypravěč pro
Haruno Sakura: Chce se spinkat?
A bude hůř... teď už jenom hůř :D... neboj...

"Hōku" tě poslouchá tentokrát se zájmem, tvé předstírané rafnutí ho do nosu změněné v polibek oplatí tím, že ti prstem přejde pod pláštěm po páteři až ti tělem projde elektrizující vlna. Vypadá, že to chápe - skoro ideální chlap - ale na druhou stranu... je to muž dvou tváří, tu jednu už znáš - tu "oficiální", tu "pro tebe" - ale ta druhá. Jeho minulost... to vše vyvolává otázky, kterým se v budoucnu nebudeš moci vyhýbat. I když si to ještě nechceš připustit tak z toho co popsal o svém "duševním rozpoložení" u večeře dost mrazí. Jestli byl navíc studentem Tsunade, tak určitě patřil do Konohy, ale pokud se pak "něco zvrtlo", že skončil jak skončil, tak to může být nakonec i zločinec, nebo někdo kdo s Konohou není zadobře. Napadlo tě jediné... pokud to nevypáčíš z něj, tak musíš uzdravit Shizune... a pro to potřebuješ Sentokiho, ať to stojí co to stojí. Shizune by snad mohla vědět o koho jde. Možná byli spolužáci... je sice od něj tak odhadem o 6-8 let starší (jí je 33), ale jestli byl jejím žákem ještě před 10ti lety, tak ho Shizune musí znát. Tak byla s Tsunade dlouho - ale je to stejně zvláštní, nikdy nemluvili o minulých studentech. Tsunadenina minulost je zahalená ve stejném rouše tajemna, jako "Hōku" sám. Yamato jako syn Orochimara a Tsunade je jen jedna z věcí, které zarážejí, odložené dítě, které de-facto i přes následné kruté pokusy zachránil Orochimaru. To měla Tsunade opravdu období, kdy by jí šlo označit za zlou? Co když ona přispěla k tomu co se stalo z Orochimara. Kdybys nežila vedle Naruta, tak bys o tom takto nepřemýšlela, ale co když stejně jako Naruto chce nést břemeno Sasukeho nenávisti, musel i Orochimaru nést jako její láska břemena Tsunade-alkoholičky a bůhví jaká ještě další? A co "Hōku"? Jaká byla Tsunade před 10ti či 15ti lety? Vždyť i před 5ti lety, když jí Jiraiya vytáhl odněkud z baru a udělal z ní tak Hokage za ní přišel právě Orochimaru s nabídkou, která nebyla vůbec "dobrá" - oživit via Edo Tensei Dana Kato - Tsunadeninu dávnou lásku a Nawakiho - jejího mladšího bratra za to, že jemu - člověku, který chvíli před tím zabil Sarutobiho Hiruzena a napadl Konohu zachrání ruce, o kterého dočasně připravila kletba Třetího. A přišel za ní jako by si byl jist, že Tsunade něco takového udělá. Nebýt tehdy Jiraiyi, kdo ví zda by na to nakonec nekývla. Čím víc o ní slyšíš, tím víc tě nutí to přemýšlet jaká vlastně byla Tsunade od svých 26ti let, kdy zemřel její drahý Dan Kato do svých do svých 51 let než se stala Hokage. Předtím byla v Konoze - to víš - ale těch dlouhých 25 let se toulala bůhvíkde a dělala bůhvíco ... s Orochimarem, který jí byl patrně nablízku. Občas navštěvovala Konohu a vybírala si studenty... tedy vybrala si akorát Shizune a "Hōkua" za celou tu dobu. A zbytek času?

Je těžké přemýšlet právě nyní o Tsunade jako o někom, kdo "měl v sobě temnou stránku", ale realita je neúprosná. Nad téměř polovinou života Tsunade (zemřela v 54 letech) visí otazník a vše je kolem něho zahaleno temnotou, ze které občas proniknou šokující informace jako ta o původu Yamata, o tom co a proč (hlavně to proč) dělal Orochimaru. Miloval jí? Obětoval se pro ní a pro Konohu? Vydíral ho? Začíná to dávat zcela nový smysl - proč tak nenáviděl Konohu, proč šel přes mrtvoly a málem srovnal se zemí svou rodnou vesnici jen, aby dosáhl na smrt Třetího svého bývalého mistra a unesl Sasukeho Uchihu? Tehdy - kvůli Orochimarovi - začal Sasukeho pohlcovat onen stín, který z něj udělal to čím je dnes. A mohla za to i svým způsobem Tsunade? Pokud ano - tak jí "bohové ztrestali", neboť to byl nakonec Sasuke Uchiha, který přes Orochimara a Madaru vykonal svou pouť pomsty a zabil Tsunade. A pak je tu "Hōku"... pokud byl genninem v té době v Konoze, tak se svou inteligencí a silou nebyl moc dlouho na akademii, maximálně do 10ti let a toho ještě podceňuješ... a pak? Pak víš, že před deseti lety se "něco pokazilo", ale pořád je tam 7 let mezi jeho 10tým a 17tým rokem života, kdy byl patrně studentem Tsunade. Možná právě "Hōku" či Shizune by mohli vnést světlo do temnoty kolem tvé senseiky, kterou jsi ctila málem jako "boha" či rozhodně jako "neskutečně dobrého člověka". Jistě... v úřadu Hokage byla pevná, zásadová a vůbec... byla dokonalou Hokage, snažila se. Pamatuješ si to až moc dobře jak moc se snažila každý blbý - sebe malichernější formulář - vyřídit poctivě. Jak nenechala žádnou záležitost neřešenou a jak mnohokrát zatnula tipec Danzovi a radě se kterými válčila od samého začátku až do konce. Co bylo mezi Tsunade a Danzem - nenávist - oboustranná a jen navenek potlačovaná, ale byla tam ještě jedna věc - Orochimaru. Danzo a Orochimaru spolupracovali a Tsunade a Orochimaru byli předtím milenci. Co na sebe Tsunade a Danzo věděli? Proč Tsunade dřela, jako by chtěla příkladnou prací dohnat ztracená léta? Příliš mnoho otázek a zoufale málo odpovědí. A nakonec její poslední slova, která pro tebe nikdy velký význam neměla. Jistě pamatuješ si je zpaměti - byla tvou senseikou - ale teprve nyní si uvědomuješ jejich nový rozměr, když řekla: Aspoň jsem v závěru života mohla napravit chyby minulosti... Vždycky sis myslela, že to je odkaz na různé potíže kolem Akatsuki, Orochimara, Danza atd... ale nikdy, nikdy by tě nenapadlo, že to může jít takto hluboko. A ještě něco... víš, že Tsunade po "něčem" pátrala, "něco" (či možná "někoho") hledala a stejně jako Kakashi-sensei, který chodíval k památníku Obita Uchihy, než jména všech Uchihů byla vymazána (resp. nebyla již po rekonstrukci Konohy obnovena) z paměti Konohy - tak Tsunade chodívala na hřbitov. Za svými rodiči, za Nawakim, za Danem a také k pomníku pro ty "jejichž těla se nenašla". Byla to tam dost jmen a mezi jinými tě kdysi Kakashi-sensei upozornil, že tam je také jméno "Uchihy Shisuie" nejlepšího přítele Itachiho, který zemřel jen pár dní před vyhlazením klanu před deseti lety. Nenapadá tě sice spojitost mezi "Hōkuem" - Tsunade a Shisuiem, ale to, že "Hōkuova" noční můra začala před deseti lety, kdy byl vyhlazen klan na Danzův rozkaz. A pak vztah čiré nenávisti mezi Danzem a Tsunade... všechno se točí kolem tohoto a kolem Orochimara, který se vynořuje ze stínů jako muž posedlý sharinganem Sasukeho, který chtěl získat pro to, aby mohl zabít Itachiho Uchihu (který vyhladil Uchihy)... dokonce to, že Orochimaru se pokusil Itachiho zabít sám ještě v době, kdy byl v Akatsuki. Pomsta? Za koho?

Ležíte s "Hōkuem" naproti sobě a on tě zahřívá svým tělem a hladí tě po zádech a ty shodou okolností bezmyšlenkovitě zíráš na symbol na jeho hrudi. Symbol Tsunade a jejího lékařského umění. Na symbol "Hōkuovi" dokonalosti, když dokázal ovládnout takovou techniku. Jsi si jistá... on "něco ví"... a není to jen tak něco - to že něco ví ti bylo jasné odpočátku - ale ty máš možná před sebou klíč k dávné minulosti Tsunade a jejího života a možná i klíč k mnoha další dveřím. "Hōku" - Tsunade - Danzo - Itachi - Orochimaru a Sasuke... něco je všechny spojuje a to něco se stalo před 10ti lety... a to něco... musel to být masakr klanu Uchiha. Vždyť - s hrůzou si znovu uvědomuješ - "Hōku" vážně vypadá na Uchihu. Jeho rychlost... teď to chápeš... není pochyb... on musí být.. "Shunshin no Shisui" - legenda klanu Uchiha - nejrychlejší Uchiha všech dob, někdo kdo by směle mohl soupeřit s Yondaime Hokagem i Raikagem. Náhle máš v krku knedlík... a polévá tě vedro... co když se nemýlíš?

Jsi v pořádku Sak? zeptal se "Hōku" jen mile a znovu tě pohladil po vlasech, asi se mu vážně líbí, protože se s nimi pohrává, ty bezmyšlenkovitě přikývneš, ale máš co dělat, aby ses neroztřásla hrůzou. Pokud je "Hōku" Uchiha Shisui - tak byl zavražděn - musel být, ale je naživu... jakým peklem prošel od té doby? Jak moc musí nenávidět Konohu za to co se stalo, Sasuke by zabil i vlastního kamaráda jen za to, že nosí čelenku Konohy a "Hōku"? Nebylo to celé jenom divadlo, co když teď přemýšlí jak tě zabít? Ne... vždyť budil takovou důvěru. Byla jsi naivní? Ale co ta upřímnost v očí? Ale co ta temnota? Co z toho ovládá "Hōkua"? Temnota a nenávist, nebo to vážně neřeší? Ale jde vůbec tohle neřešit? Najednou z něj máš strach, nebo ne strach... na to jste si byli před chvílí až příliš blízcí, ale rozhodně se tě zmocňuje pocit nejistoty. Chce se "Hōku" taky pomstít? Měl by proto důvodů víc než dost... možná víc než Sasuke, toho nezabil jeho vlastní přítel. A pak promluvil... Víš Sak... musím ti něco o sobě říct... A JE TO TADY! Jsem docela překvapený jaký máš lékařský talent, pokud mě můj smysl nemýlí, tak zítra budeme mít ideální "rozblemcávadlo" na ty Ken´ichiho nádory... UFFF.... tak teď ses málem počůrala strachy.
 
Haruno Sakura - 28. června 2011 08:45
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Nikdo není svatej; Záměrná sabotáž, co? Jeden si potřebuje odpočinout a ty takhle...

Přejetí prstu po páteři znovu vyvolá příjemnou elektrizující vlnu. TO je dobré - když už vím, co dokáže, z nějakého důvodu stačí i takovýhle menší dotek, pohyb jeho ruky, a vyvolává to to samé, co předtím chtělo pár polibků. Nebo jde o to, že tělo se tak ještě úplně nevzpamatovalo?
Každopádně, možná jsem unavená, ale mozek člověku nedává spát. Je to ta strašná věc v hlavě, mnoho lidí nabádá své blízké, nepoužívejte své mozky... a mají pravdu, je to nebezpečný! Aniž bych chtěla, musím si uvědomit, že ačkoliv se budu snažit mu dávat co největší volnost a do minulosti nedloubat, není možný se tomu vyhýbat, aspoň některým částem.
Například, když si vezmeme, že stejně jako já studoval u Tsunade, zjevně. To znamená, že prostě musel mít něco společného s Konohou, a i přesto stačil zažít něco, z čeho mrazí, a to to jen popisoval u večeře. No, nepředpokládám, že by se to událo přímo v Konoze, ale kdo ví, kdo to zavinil, o co šlo, a vůbec... nemám tucha, jak on na Konohu nahlíží. Může to být zločinec, nukenin, který se už dávno vytratil z povědomí, vlastně kdo ví, jestli ví, že jsem z Konohy, ale to asi jo, čelenku jsem neschovávala, a jak by na to asi zareagoval, kdyby si to citlivěji uvědomil.
Každopádně, skoro by to stálo za to, aby to z něj člověk vytáhl. V podstatě jsem slíbila, že mu to cpát nebudu, ale je víc způsobů, jak se dozvědět pravdu... můžu taky znovu promluvit se Sentokim, přesvědčit ho, aby vyléčil Shizune, a vytáhnout to potom z ní. Počítám, že ti dva se u Tsunade potkali. Jak je ale možné, že o něm se nikdy nemluvilo?
Ono je to vůbec nějaký divný. Dobrá, víme, že Tsunade byla asi do dvaceti šesti let v Konoze, kdy zemřel její milenec... a potom si tak nějak cestovala po světě, lidé o ní ztratili zájem, a jen málokdo zřejmě ví, o co doopravdy jde. Něco začíná smrdět od Yamata, jakožto údajně jejich syna... ačkoliv se Orochimaru nezdržel pokusů, nakonec ho v podstatě zachránil, protože teď si vesele žije. Zajímavé... soužití s Narutem a Sasukem ukazuje stále filozofičtější důvody, proč se jaká věc zrovna takto udála. Skoro by se dalo uvažovat o tom, že to vlastně Orochimaru byl ten hodnej, kterého spoutávala pouta lásky k Tsu... nikdo neví, co ona dělala, krom toho, že si vybrala dva studenty. Kdo ví, jaká byla před nějakými těmi deseti, patnácti lety. Zaprvé to na devadesát devět procent určitě potvrzuje Ken'ichiho hypotézu o nezodpovědné alkoholičce, to byla určitě nejmíň jedna z těch tváří. Dává to smysl, odešla z Konohy právě proto, aby si mohla takhle "vyrazit z kopejtka", nějak si to urovnat, chvíli si žít svůj vlastní život... a kdo ví jaké chyby, co očernily její zahalenou minulost, udělat.
Není jednoduché na svou senseiku uplatnit metlu spravedlnosti, která všem měří stejně. Ale je to čím dál zajímavější se nad tím zamýšlet. Nemůže být úžasný polobůh, a je to vidět. Pila, hýřila v barech, sázela jak divá, a určitě to bylo jenom odreagování od... čeho? Yamata? Orochimara? Kdo ví, nakolik jsou jeho skutky nakonec závislé na ní, a pak i Sasukeho nově zformovaná povaha po návštěvě u Orocha. Možná za to nepřímo může, že je Sasuke takový, jako je, ale potom byla řádně ztrestána, protože ji zabil právě tento mladík. Možná byla dobrá Hokage, i přes pár nešvarů, ale to všechno ostatní... sice je již mrtvá, ale ne, že bych se o své senseice nechtěla dozvědět trochu víc. Mohl by to vědět on, Hōku, strávil s ní pár let, a ještě by to z něj snad mohlo jít vytáhnout, kdybych z toho vynechala jeho osobu... a ze Shizune potom taky, pokud se podaří ji vzpamatovat.
Když se nad tím zamýšlím takhle víc do hloubky... jo, chci o svojí senseice vědět víc. Nevím, jestli to není pošetilé, protože pokud udělala něco hodně hrozného, krom toho, co vyplouvá na povrch, asi k ní už nebudu cítit tak vřelé pocity... ale určitě bude lepší vědět o tom, kdo člověka učil, než se na to vykašlat a nechat si iluze.
Každopádně, přemýšlení o tom vyvolává víc otázek jak odpovědí. Když potom byli pravděpodobně s Orochimarem milenci, proč se potom tak zuřivě snažila vzdorovat Danzovi, který s Orochimarem naopak spolupracoval? Pravda, těžko říct, mohl na ní nějakou tu "pravdu" vědět... a asi by to dávalo i smysl. Pořád ale nic nevysvětluje, proč když s Orochimarem měla takový vztah, tak on zůstal ve stínu... a ona se vrátila do Konohy, jako Hokage, a makala jak šílená, jako by chtěl něco dohnat, něco spravit. Ale co? A co měla znamenat její poslední slova? Původně se to zdálo být jenom jako "nevinné", taková ta klasika, reagující na podněty v okolí... ale může to mít mnohem hlubší kořeny. Znamená to, že si přiznala, že udělala "pár" chyb? A snažila se je napravit tím, že měla snahu stát se dobrou Hokage, a pak, když byla zabita Sasukeho rukou, pro všechny ostatní... kdo ví. Já tedy ne.
A nakonec tu máme tu poslední mě známou částečku. Tsu navštěvovala hřbitov. Chodila za Danem a Nawakim, to víme, ale nejen párkrát se zastavila i u pomníku pro ty, jejichž těla se nenašla... a určitě to nebylo jen tak, lidi jenom tak nestojí u cizích hrobů. Byl tam... někdo? Kakashi - sensei se kdysi dávno zmínil o tom, že mimo jiné je tam jméno jakéhosi Uchihy Shisuie, Itachiho nejlepšího přítele, a ten byl zabit pár dní před masakrem. Sice si neumím představit mezi těmi třemi, Hōku, Tsunade a Shisui, nějakou spojitost, ale jisté je, že podle toho, co Hōku říkal, jeho noční můra začala před deseti lety. Před deseti lety byl vyhlazený klan Uchiha... a zmizel Shisui? Památníky pro ty, jejichž těla se nenašla, jsou velmi ošemetné. Krom toho tu máme Orochimara, který se pokusil zabít Itachiho, a Sasukeho Sharigan pak chtěl pro to, aby to prostě dokázal udělat... mezi tím se Danzo a Tsu nenávidí. Propojuje to všechno nějaká pomsta? Možná ano, ani bych se nedivila, pro tenhle svět už to není tak neobvyklé... ale proč, a za koho?
Zatím stále ještě spokojeně se hřeju Hōkuovým tělem a nechávám se hladit po zádech, mezi tím, co myšlenky dostaly zelenou. Už znovu zírám na ten symbol, Tsunadin symbol, ten, který si o to sám říká - "podívej, jsem její žák, a ne ledajaký, dosáhl jsem té největší úrovně". On neví jenom tak "něco". Patří do puzzle, kde se shodou okolností nachází i Tsu, Danzo, Oro, Itachi, a Sasuke... do toho puzzle, které je tak utajované, až je to hrůza, jako by šlo o něco tak strašného, že o tom mohou vědět jen lidi, co jsou v tom zapletení... a já. Počkat, už zase se mimoděk zaplétám do něčeho, co stejně nemůžu řešit? No, teď už nemám šanci tvrdit, že si za to nemůžu sama, mít trošku jednodušší myšlení, neměla bych hlavu plnou cizích problémů, když já sama žádné v podstatě nemám. A že zrovna já... mám nějaký ten dar, dát si dvě a dvě dohromady, skládat skládačky, chápat, hledat. Všechno to vyplouvá tak samo...
Ano, samo, stejně jako je svým způsobem jasné, že je všechny spojuje masakr klanu Uchiha - zvláštní, že v tom seznamu nenacházím Sandaimeho, hm - a pak se jako bumerang vrátí myšlenka na to, že Hōku VÁŽNĚ silně připomíná Uchihu. Ono černé vlasy a černé oči se jenom tak někomu nepoštěstí, kdežto u nich by byla výjimka vypadat jinak. Vlastně jsem, že ano, nepotkala moc lidé, co by měli tyhle parametry a nebyli by Uchihové. Původně jsem tu myšlenku zavrhla, znělo to jako blbost... ale... on je VELMI rychlý. Tsunade chodila k tomu pomníku pro ty, jejichž těla se nenašla, a jeden z nich byl Uchiha Shisui... kterému se přezdívalo Shunshin no Shisui. Legendárně rychlý ninja, který by držel krok i s Yondaimem, a to už je co říct, nehledě na to, že v jeho prospěch hraje i Sharingan... Shisui? Všechno to sedí... takže... tady vedle mě... ale on už má být dávno mrtvý...
Jak já bych si teď byla přála, aby na to můj mozek nepřišel! Pořád mě zajímalo, kdo "Hōku" je, i když nenapadlo mě, že by mohlo jít o falešné jméno... ale teď když to vím... se necítím zrovna nejlíp... vlna horka a zamrazení v zádech tomu odpovídá. Všimne si, že je něco jinak. Ale těžko říct, nakolik tomu přikládá význam. Pro mě to uvědomění si, i když nemám žádné řádné důkazy, významné je. Člověk by nevěřil, jak jediná myšlenka, prozření, změní postoj, možná se stále chová klidně, ale nikdo neví, co se mu honí hlavou, určitě umí... leccos skrývat.
Bezmyšlenkovitě přikývnu, aby dlouhá prodleva v odpovědi nebyla divná, ale je třeba vynaložit hodně úsilí, aby se mi strachy nerozdrkotaly zuby. Dobře, viděla jsem hodně silných ninjů, a všichni mi mohli ublížit, ale tohle je pořád něco trochu jiného... zaprvé tu poblíž není někdo jako Naruto nebo Kakashi, aby mě ochránili, a pak... ležíme tu vedle sebe, jako by se nechumelilo. Takže já před chvílí nejspíš měla sex s chlápkem, o kterém je všeobecné povědomí to, že je již dávno mrtvý? A pokud není, a nevrátil se do Konohy, něco mu v tom zabránilo... a to NĚCO bude to něco velmi traumatizujícího, z čeho to všechno má. Jaký on vůbec ke Konoze asi chová vztah? Teda, já jsem svoji příslušnost k vesnici rozhodně neskrývala, ono to dává smysl, když jsem Tsunadina studentka a v mé minulosti není něco temného, "asi" do Konohy patřím... uvědomuje si to? Nevadí mu to? Nebo plánuje, jak mě odpravit, přesvědčil mě k důvěře, dokonce jsme si spolu užili, a teď to chce skončit? Z nějakého důvodu nevěřím, že by mohl mít Konohu v lásce, jak by ne, pokud není mrtvý, nejspíš za to můžou oni, že ho někam odšoupli a jeho jméno šoupli na památník... ale Tsunade tomu určitě věřila, že mrtvý je. Na druhou stranu, nemít Konohu v lásce pořád neznamená Sasukeho fanatismus... snažím se uklidnit. Ale může, ozve se zlomyslně vnitřní Sakura, a jakákoliv moje jistota se propadá.
Když už nic jiného, Sak, tak ale aspoň víš, že máš dobrý vkus... Uchihové, tak dobrá rodina, jenom oni ti imponují. Pravda, zajímavé, jako bych na to vnitřně měla doslova radar. Možná mu odteď můžu začít věřit. Pokud potkám někoho dalšího, kdo by mi byl sympatický aspoň natolik, že bych byla ochotná s ním prožít to, co s "Hōkuem", a bude černovlasej a černookej, na devadesát devět procent to bude Uchiha. Prostě vkus.
Každopádně... z něj strach úplně nemám, na to jsem s ním před chvílí sdílela příliš těsné zážitky, na druhou stranu, těžko říct, jak se ke Konoze staví. Vypadá upřímně, tváří se tak, ale stejně tak věřím, že on UMÍ lhát. Může myslet na cokoliv. Klidně na to, jak mi podříznout krk. Pošetilé konožské Haruno Sakuře.
Pak promluví, a mě, ačkoliv jsem doteď stále měla pocit, že věřit se mu ještě dá, poleje neuvěřitelná vlna strachu. "Něco o sobě říct"?! Třeba to, co mi právě došlo? Pak to bude jak v těch filmech, vyjde z něj psychopatický smích, a co já vím, jaké metody má, aby mě zabil... zděšení na mě snad vidět úplně není, ale vnitřně ho cítím až za ušima. Úplně všude, strach, napětí, to vše během jediného okamžiku, skoro začínám chápat, jak se někdo může strachy počůrat, protože tohle je hrůza, strach o vlastní život.
Ale naštěstí, o TO nešlo, a tělo zaslouženě zaleje velká vlna úlevy. Ufff... Pokud to nedělá schválně, tak možná by se do Konohy nevrátil, ale pomaličku přestávám věřit, že by se zase mstil každému Konožanovi, kterého potká, třebas i mě, protože jestli se mu líbí růžová... ale stejně se vedle něj budu cítit jak moucha vedle pavouka, nikdy neví, jestli nááhodou nebude mít hlad... teď by mi právě strašně bodlo nějak inteligentně vyzjistit, jestli má v plánu zabíjet v podstatě nevinné Konožany, a nebo ačkoliv má vlastní plány, do kterých bych zase možná až tak rejpat nemusela, tak nejmíň já se zabití bát nemusím... ale jak to říct? Tak, aby ho to nevyděsilo, neodtáhlo, abych už zase neřekla něco neomaleného, nesnažila se ho zachránit? Teď už nepochybuju o tom, že se dokáže zachránit sám, jenom, to já tu teď potřebuju mít jistotu... Ale jak? Mám se zmínit na rovinu, jak jsem chytrá, že mi to doplo, pokud je samozřejmě moje doměnka správná, to ještě nevím? Nebo radši ne, protože kdo ví, jestli se nechce držet v utajení, někdo jako já, kdo by o něčem takovém věděl, to by asi nebylo nejchytřejší... ale pokud se nezmíním... asi to nevydržím, neumím si představit, že bych vedle něho vydržela ještě minutu, když ani nevím, co...
Znovu neslaně a nemastně přikývnu, a zvednu pohled ze symbolu na hrudi do jeho očí, jako bych tam hledala odpověď. Neumím tolik lhát, a ani nechci, abych vypadala bezstarostně, "něco" mě určitě v tuhle chvíli trápí, ale zároveň se na něj dívám jako když malé dítě rozbije zlému sousedovi okno, a teď přemýšlí, jestli když to přizná, na něj ten soused za to nebude strašně řvát. Nevím jak to říct, jak se zeptat. Vlastně ani nevím, co hledám. Možná... ano, prozatím nějakou jistotu, že se není čeho bát. Potom bych mu na oplátku mohla nabídnout, že se v něm samotném hrabat nebudu, jen chci vědět, že jsem v bezpečí. Ptala bych se maximálně jen na Tsunade. A to kdo ví jestli.
Nakonec to ze mě blbě vypadne samo... ten lehce vystrašený pohled se změní na nešťastný, když otevřu pusu. Ale spíš jako bych byla nešťastná z toho, co řeknu, a zároveň věděla, že nemůžu mlčet. "Uchiha... Shisui..." vyslovím pomalu, spíš nezřetelně, jako bych se bála. Každopádně na konci otazník není. Spíš je to, jako bych potvrzovala svůj složitý myšlenkový pochod, jako bych jemi potvrzovala, že mě to došlo, pokud si to myslím celé správně.
Znovu mě poleje strach - co on asi udělá, když to bude Shisui, a zjistí, že já to vím, že mi to doplo? Pohledem ale neuhnu, právě naopak, akorát na nic víc se už nezmůžu, protože znovu mám snahu zabránit tomu, abych klepáním se dala najevo strach. Ale znát bude. V očích. Neumím moc dobře lhát. I Naruto mě prokoukne, protože moje oči lhát neumí. Ne, že by občas nechtěly, ale zelená je tak upřímná...
Nic víc ze mě nevyjde, protože mám snahu se udržet tak nějak pod kontrolou, a na to potřebuju veškerou energii, kterou nemohu plýtvat na mluvení, tak na něj budu jen zírat, snadněco řekne. Něco, aspoň to něco, z čeho bych poznala, jestli ho to, že mi to došlo, vyděsilo, či co s tím chce dělat... každopádně nepředpokládám, že by mě poplácal po hlavě jak při chválení psa a že by se klidně zazubil s tím, že "ty jsi ale chytrá děvenka".
 
Karin - 28. června 2011 17:30
449df1c6b0_73967071_o25233.jpg

Příprava na setkání kage


Je to už opravdu dlouhá doba, co jsme takhle naposledy šli. Juugo, Sui a Sasuke. Toho jsem tedy něviděla pěkně dlouho, ale s spokojeně jsem si uvědomila, že mi na něm už nezáleží... tedy rozhodně ne tak, jako před roky. Možná se to zdá divné, ale konečně jsem si uvědomila, že by to nikam nevedlo, prostě nebyl stejný jako jsem ho viděla, nebyl to ten hrdina, který mi kdysi, ještě za dob Orochimara zachránil život. Tu zradu mu prostě nehodlám už odpustit. Juugo byl pořád stejný, jeho přítomnost si prostě člověk jen tak neuvědomí a teď to nebylo stejné. Nelitovala jsem ničeho, co se stalo a rohodně ne rozpadu Taky. Z poza obrouček jsem si prohlížela všechny členy naší skupiny. Jdeme bojovat za mír, ale pochybuji, že by někomu šlo pouze o tohle... nemám problém s Konan, její moc pomohla mojí vesnici a rozhodně je lepší stát na straně nejsilnějšího, což jsme - pokud ten "hadí jazyk" nemá jiný záměr. Nevěřila bychmu ani za nic, ale Konanino rozhodnutí musím respektovat, konec konců, nám JDE o mír. Doufám jen, že Konan moc dobře věděla, co dělá, když přijala Sasukeho. Užitečný, ale nebezpečný tah, kdo ví, co by zmohla, kdyby se rozhodl odporovat.
Přistoupila jsem k Suiovi. Myslím si, že nikdo skutečně nevěří, že bude sraz kage víc, než pouze vyjasnění politických situací. Nakonec budeme zabíjet pro mír, jaká ironie.

To bylo samozřejmě řečeno v tichosti.
Cestování díkybohu proběhlo v poklidu. Jako první nás "přivítal" Onoki. Samozřejmě mi neušlo, že mě vítal s daleko menším nadšením než Konan a nemít povinnost vůči své vesnici, nejednala bych jinak. Hraně jsem se na něho usmála a dělala jako bych si vůbec neuvědomovala, že k sobě navzájem chováme odpor.
Zbytek dne jsme se Suiem strávili více méně poflakováním, ale nemohla jsem si odpustit, abych si nezačala v duchu chystat vše, o co mi jde, a co budu prosazovat na summitu. Samozřejmě, že stojím za Konan, ale je tu spousta dalších sporů, které se týkají pouze mě a měla jsem zlé tušení, že to budou vytahovat. Každý ví, jak to bylo s pomáháním Orochimarovi a s pozdějším podporováním Sasukeho, řekněme... ne zrovna vhodných, plánů. Není to minulost, na které by se dalo stavět, ale každý z ostatních přítomných má vlastní šrám, který nebude chtít zmiňovat. Pokud s tím začnou, vytáhnu na ně věci, které jim uškodí daleko víc.

Tak nám to všechno pěkně začíná



Začátek summitu nebyl zrovna slavný. Raikageho vztek nabíral na obrátkách a já s podmračeným výrazem poslouchala jeho podmínky. No to snad nemyslí vážně? Pokud budou bijuu rozmístěni zpátky do vesnic, nebude mít náš plán žádný smysl. On to moc dobře ví, jediné o co mu jde, je začít válku. Taková podmínka je nesplnitelná.
Třetí podmínka se mi rozhodně nelíbí, ale na jeho místě bych udělal to samé... Sasuke může být velký problém a není nic jednoduššího než to hodit na Konohu, která ho určitě popraví jako zrádce.
Další podmínka mě určitě nepřekvapila, ale zarazila jsem se, když zmínil Suigetse. Stiskla jsem Suiovi ruku. To jsem měla od Raikageho čekat, nikdy nedal na politiku a vytáhl všechno, co by podle něho mělo být důležité. Takže se také nebudu držet. Vyslechla jsem všechno ostatní a ironicky se usmála. Raikage nám politickou situaci na začátek vylíčil opravdu pěkně. Poté jsem spíše nechala hovořit ostatní a sledovala vyhrocenou situaci. Rozhodla jsem se vstoupit do diskuze až po tom, co vybuchla slečna Mizukakage.
Je pravda, že jsem kdysi sloužila Orochimarovi, ale nakonec jsem se sama od sebe rozhodla odejít, nepokračovat v jeho stopách. Ovšem TO se o všech ostatních říct nedá. Raikageho plán, jak si "podrobit" všechny národy, které nesouhlasí s ním, už tady jednou byl. Je jisté, že "jeho způsob" nikam nevede. Několik let bude probíhat neustálý boj, umřou milióny lidí, a skončíme tam, kde momentálně jsme. Národy se budou bouřit proti nadvládě ostatních, bude další, zřejmě již PÁTÁ valká shinobi. Pokud to nejde jinak a nemůžeme žít v souladu, což JE smutné, tak proč neušetřit ty milióny lidí a nerozdělit svět shinobi? Myslíte si, že ani oceány nedokážou zabránit nenávisti mezi námi?!... Raději tedy tu nanávist necháváte kolovat mezi námi a pak je jisté, že to nikdy neskončí!

Po proslovu toho podrazáckého slizkého hajzla jsem vstala.
Pokud, Kabuto, zasáhneš do jejich boje, tak tě musím upozornit, že ti NIKDO nehodlá pomoct a tvá armáda není natolik zdatná, aby se ubránila Kumogakure... a to ještě nepočítám další vesnice, které se k ní přidají. Netuším čeho si myslíš, že tímhle dosáhneš, ale nebude to ve tvůj prospěch, to si piš. Konečné řešení tvůj čin pouze oddálí, ovšem pokud porušíš dohodu, tak u dalšího jednání nebudeš! K tomu se myslím přiklání všichni přítomní. Bylo tady jasně řečeno, že Konan nemá s Hidanovými šílenými plány nic společného a tohle je tvé svobodné rozhodnutí, za které Akatsuki nebude brát zodpovědnost!
Vždycky to byl slizký had, ale tohle bych od něho nečekala... tedy spíše s tak jasným přístupem. Takže nakonec se zde stane něco zásadního, ale pouze pro Akatsuki. Rozčíleně jsem ho probodávala pohledem.
 
Uchiha Shisui - 29. června 2011 10:34
uchihashisui1072.jpg
soukromá zpráva od Uchiha Shisui pro
Haruno Sakura: Shisui odhalen...
Tak... a co teď?

Ležím vedle Sakury a pohrávám si s jejími vlasy a jsem "hluboce" zahloubán. Tenhle vztah... asi to nebylo nejmoudřejší, je z Konohy a já mám tady "práci"... Ken´ichi se musí dát dohromady, i když jeho smrt by taky nebyla tím, co by nějak kazilo plány Konan-sama... zítra budeme moudřejší, jestli ty "rozblemcávačky" budou funkčí, tak by "Sak" mohla dokončit celou tu záležitost do týdne, dvou... bude ale nebezpečné se u ní držet, Konoha, Akatsuki, Sasuke... Sak... ra... na co si tady vlastně hraju? Jsem tu jen kvůli feudálnímu pánovi a jeho vojenským plánům, které je třeba zhatit... stačí mu podsunout pár myšlenek... něco v tom smyslu, že Hokage je nezodpovědné děcko a pak by nemělo být problém vyřadit Konohu z dalšího dění přesně dle plánu Konan-sama. Na druhou stranu... když to nevyjde, tak Sasuke a další zaútočí na Zemi Ohně, ta odpoví a vypukne válka... ksó... Jak říkám - jsem hluboce zahloubán do změti vlastních myšlenek tykajících se "skutečné" příčiny mého pobytu zde, takže zčásti ani nepostřehnu, že Sakura se "změnila"... tedy její nálada. Ano všímám si, že nějaká neklidná, snad ...vystrašená? Ale to přičítám tomu, že si teprve nyní uvědomuje co se právě stalo. Poprvé je to vždycky stejné... šok, nervozita a strach... Sleduji výraz jejích očí. Nervozita... smutek? Když se Sakuřin výraz v očích a v obličeji změní na výraz "ustrašeného a smutného děcka", tak se trochu zamračím. Že by jí to vzalo až tolik? položím sám sobě otázku, ale to už "Sak" otevře ústa a pronese dvě slova, která znám "až příliš dobře".

Můj doposud lehce podmračený, zkoumavý a ne příliš dobře čitelný pohled se změní na výraz čirého šoku. Nande?! Jak?! Sleduji překvapeně "Sak" a raději zamrkám očima, abych se aspoň trochu probral a tím nastartoval svůj mozek, který momentálně zažívá stav "naprosté paralýzy". Jak na to přišla? Nemohla přece... JÁ JSEM ALE KUS VOLA! Vynadám si v duchu ve chvíli, kdy si vzpomenu na své až příliš nápadně rychlé problesknutí u večeře. Není divu... znak pečetě Yin, rychlé problesknutí... jestli se jí o mě Tsunade-sensei zmínila ještě za svého života tak to pro ní nemohlo být ani těžké. Ale nemyslím, že by Tsunade-sensei o mě mluvila... tak jak ale mohla na to tak snadno přijít? Já jsem vážně pitomec. Bleskne mi hlavou vzpomínka, když jsem se zmiňoval o časech "před 10ti lety". Klan Uchiha byl tehdy vyhlazen - odrazila se určitě od této informace a v kombinaci s mým problesknutím a faktem, že jsem z Konohy jí nemohlo napadnout nic jiného, než jsem Uchiha Shisui... do háje! Jestli to půjde takhle dál, tak zjistí, že jsem nepřítel z Akatsuki v průběhu dalších několika minut a pak se mě pokusí zpacifikovat a odvést k výslechu. Ibiki Morinovi jsem schopen vzdorovat, ale Inoichi Yamanakovi už ne... nemám na vybranou, musím se jí nějak zbavit, ale...

Můj výraz v tváři se znatelně změní na chladný až kamenný a já jen pronesu hlasem, kterým bych mohl klidně odříkávat projev na pohřbu, několik slov: Takže jsi na to přišla... Tsunade-sensei by za svého studenta nikdy nepřijala hlupáka. Krom toho jsem tě hodně podcenil "SaK"...ra... co s ní teď? Nemůžu jí oddělat, teď už ne... snad kdybych se s ní nezapletl... ale je z Konohy a já z Akatsuki... pracuju pro Konan-sama a Sasuke-sana... jsem její nepřítel. Navíc takový boj... jestli ovládá sílu Tsunade-sensei a je lékařka, tak bude také genjutsu typ... možná už mě do něj uvrhla... ksó... budu muset aktivovat sharingan a v ten moment zaútočit, jí upozorní můj sharingan a pokud jí nevyřídím jediným úderem, tak by to mohlo být dost komplikované, navíc - nemám u sebe žádnou zbraň a jsem nahý... ale mohl bych jí omráčit úderem na krční tepnu ruku mám docela blízko. Ale co když to neodhadnu? Nemůžu jí přeci zabít.. ksó... jen vyřídit, pak jí pomocí sharinganu snadno potlačím určitou část paměti a pomocí svého "dojutsu" z ní udělám poslušnou loutku v plánu Konan-sama... jen dočasně... NE... nebudu s ní manipulovat... to bude lepší, když zemře... i pro ní... Sasuke by jí stejně nejraději umučil a zabil, kdyby se to dozvěděl... zabiju jí... nemám na výběr! Stačí jeden úder na krční tepnu hranou ruky, mám výhodu...

Z mého pohledu nejde absolutně nic vyčíst, je chladný až kamenný, stále jí sleduju. Dívám se jí přímo do očí, protože "ty mi řeknou", kdyby něco zkusila začít. Oči neumí lhát, to si jen někteří pošetilci myslí, že dokáží perfektně lhát. Udělám to rychle a bezbolestně, promiň "Sak"... ty bys byla vážně skvělá... Asi "milivteřinu" před útokem se ještě trošičku víc zamračím a pak již aktivuji sharingan. TEĎ! V ten samý moment nejspíš "Sak" pocítí můj vražedný úmysl.



Ve kterém uvidí můj záměr - to že jí chci udeřit hranou ruky (kterou jsem si doposud hrál s jejími vlasy) rovnou na krční tepnu (což by vedlo k jejímu prasknutí a následnému vykrvácení). Jsem jako blesk, nevím zda se stihne bránit či nikoliv, ale díky sharinganu jsem schopen předvídat její pohyby a upravit tak pohyb ruky, abych se vyhnul její případné blokaci mého úderu a zasáhl jí na kritické místo přesně dle svého plánu. Jenomže...

...ačkoliv se vše (od vražedných úmyslů až k finále mého útoku) seběhne během jediné vteřiny, možná ještě rychleji, tak se nakonec hrana mé ruky zastaví těsně před dopadem na stranu jejího krku. Já... HNI SE!... Sakra... musím jí zabít...! Ať si vnucuji jakkoliv silně myšlenku na to, že jí "zabít musím", tak má ruka se ani nehne. Ksó... já to nedokážu! pomyslím si téměř zoufale a na mé tváři se zračí aktuálně úporné soustředění a snaha dokončit ten čin a proměnit své vražedné úmysly v realitu, ale přesto se ani nehnu a jen na ní zděšeně (ze své vlastní neschopnosti jí zabít) přímo do jejích očí. Já... já... nejsem jako "ON"... nezabíjím přátele... nikdy!
 
Haruno Sakura - 29. června 2011 12:53
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Předsmrtná křeč... a nebo ne

Není pochyb, že jsem se strefila správně, protože ve chvíli, kdy vyslovím ta slova, dvě pouhá slova, jeho jméno, se pohled změní na naprosto šokovaný. Předtím byl pevný, nečitelný, a najednou... není možnost pochybovat o tom, že jsem to vytipovala správně. Vedle sebe mám Uchihu Shisuie, jednoho ze super-silných (nejen po stránce fyzické síly) ninjů, a zároveň také jednoho z těchto, kteří nejsou z nějakého důvodu v současné době moc známí. A také člověka, který má být podle veřejně dostupných informací již mrtvý. Již dávno mrtvý.
Na krátkou chvíli zavřu oči, reflex, jako bych se před tím chtěla schovat, že jsem na to přišla, že jsem to vůbec vyslovila. Taky jsem mohl zůstat zticha, dělat jako by nic, nepřišel by na to, snad, že já vím... ale to bych nezvládla chovat se tak, jak jsme se dohodli, vcelku přátelsky. Působilo by to až příliš hraně, a bylo by to obzvláště prokouknutelné, protože když pomyslíme na jeho inteligenci, která je ještě výš jak moje... ne, to by nemělo cenu, nebyla bych schopná skrýt strach z toho, že vedle sebe můžu mít někoho, kdo, například, pokud by se chtěl pomstít, může své oběti usmrcovat dosti úchylným způsobem... nejdřív hra, a pak smrt. Jasně, byl to můj nápad, ale že na to přistoupil...
Pevně semknu víčka k sobě, jako bych se snad mohla před něčím schovat, před tím, že můj mozek neustále pracuje, že pracuje až příliš dobře, že právě přišel na něco, co se v životě neměl dozvědět, a bylo by to tak snad i lepší. Jen co ale zaslechnu první slůvko pronesené jeho hlasem, zase je otevřu, abych se nevyhýbala očnímu kontaktu. To nechci. A vlastně nevím, co přesně bych teď chtěla. Nejspíš by prostě stačilo vědět, že i když možná nemá rád Konohu, nemá do budoucna v plánu mi ublížit, a že se nemám čeho bát. To by stačilo, bohatě. Samozřejmě, kdo ví, pro koho pracuje, čím se zabývá, proč tu doopravdy je... ale záleží na tom? Jasně, že ano, ale k čemu mi to bude?
Stejně se nedokážu přinutit abych k němu nechovala aspoň kouska sympatií, za všechno, co se dneska seběhlo, a i za to, jaký prostě dokáže být, když chce. Stejně praštěná logika jako u Sasukeho. Odešel, je z něj nepřítel Konohy, a dává otevřeně najevo, že pokud by mě potkal a měl tu možnost, pokud bych neměla být jinak užitečná, zabil by mě. A přesto kdykoliv ho znovu potkám, což není nijak často, u srdce to zahřeje. Jako by mě něco nutilo pamatovat si na lidech hlavně to dobré a na to zlé zapomínat. Jako by mě něco nutilo jednat samostatně na základě toho, co cítím já, ne toho, co si ostatní myslí, že je správné.
Hlas je chladný, pochmurný. Nepochybuju o tom, že ho moje analýza nepotěšila, dokonce ani o tom, že v této chvíli nastane nějaká rapidní změna. A přesto mě to zasáhne. Jako bych za to mohla, že VÍM! Tak je to snad vždycky, vidím vše možné, vím, co je správné, a přesto mi něco nedovoluje s tím něco dělat, buď nedostačující síla, s tou svojí nemohu měnit svět jako takový Naruto, a nebo city, když jsem to nedokázala udělat, zabít Sasukeho. Skoro jako bych nikdy nemohla udělat nic pořádně, tak, jak chci já sama, jako bych se prostě musela jenom dívat, přicházet na věci, jako teď, a pak...
Malinkato přivřu oči a potlačím pár slz. Strach v tuhle chvíli ustoupil. Nevím, co se mu honí hlavou, ale ačkoliv vím, že nic jiného to s ním udělat nemohlo, než ho to vykolejit, donutit zase být chladným, stejně mě bodne u srdce. Já to takhle nechtěla! Nechtěla jsem, aby se na mě kdokoliv zlobil! Snesla bych to, kdybych to snad dělala schválně, čachrovala v politice, a snažila se prosadit svůj názor, tam musím počítat s tím, že "někdo" se na mě tak chladně dívat bude. Ale já takové věci nikdy nedělala, nikdy jsem v ničem pořádně nefigurovala, teď jsem přišla na pouhá dvě slova... a přesto je "odměna" tak tvrdá. Dvě slova, nic víc, a přesto...
Neodpovím. Moc není co. Samozřejmě, že Tsunade by si nikdy za studenta nevybrala hňupa, jako Jiraiya, to dá rozum. Na druhou stranu, co se mě týče, sice vystihla, že blbá nebudu, ale to je tak všechno. Jinak jsem naprosto prostá tím, jak snadno mě ovládnou emoce. Jak snadno jsem zranitelná. Jak málo mohu konat. Možná si za to můžu sama, ale nemám na to, v téhle době žije takových silných ninjů, a ufňukaná Haruno Sakura jim nesahá ani po kotníky. A to Tsunade nevystihla. Shisui, její student, je úžasným ztělesněním opravdové síly a zároveň i inteligence. Jestli předpokládala, že po tréninku něco takového zvládnu taky, mýlila se. Nemůžu. Nejsem chladná, ani pořádně odpojená od svých pocitů. Někdy je to dobře, aspoň nejsem jak ti, kterých je dneska plno, mstitelové, a tak podobně... ale ve většině případů je to pokládáno za projev slabosti. A přesto si nemohu pomoct.
Nakonec mu ale taky zírám do očí, ačkoliv na moc klidně, určitě nešťastně, strach prozatím zmizel. Ale přišel hned o chviličku později, kdy se v Shisuiových očích zjeví Sharingan a pocítím vražedný úmysl. Vím přesně, co chce udělat. Vím, že to bude bolet. Vím, že to bude smrtelné, že zemřu. Ale nemůžu s tím nic udělat. Haruno Sakura není superman, zvláště po takové spoustě myšlenkových pochodů a jednom velkém odhalení... až na velkou sílu a obratnost při uhýbání se - ale o uhýbání se když ležím na zemi a jeho ruka, kterou mě chce zabít, je v řádech centimetrů až desítek centimetrů ode mě, se vůbec nedá mluvit - není taijutsu specialistka, nemůže být rychlejší jak uživatel Sharinganu, jeden z nejrychlejších ninjů světa, nemůže překonat tak velký silový rozdíl, ani když jde o život. Zázraky nefungují.
Má to trvat sotva dvě vteřiny, ani odhadnout to nedokážu. A přesto jako by se zastavil čas. V jedná sekundě si člověk uvědomí blízkou smrt. Sotva se stačí politovat, spíš ho zachvátí neuvěřitelná panika, pokud nejde ryze o oběť, což tady jistě ne, nikdo nechce jen tak zemřít. Tak neuvěřitelná panika, až mi vhrknou slzy do očí a v rámci časových možností se rozpláču, jak malé dítě, když jde samo domů temnou ulicí, a když se bojí, prostě se rozpláče, doufá v nějakou záchranu. Já můžu maximálně doufat v záchranu "s hůry". Nechci umřít, nikdy jsem nechtěla, krom toho v osmnácti, a ještě téměř pro nic, ve chvíli, kdy člověk ani pro nikoho nic extrémního neznamená, ve chvíli, kdy moje smrt bude zmíněná v novinách jen jako vedlejší článek... tragédie, a vraha, Shisuie, ačkoliv o něm už nikdo vědět nebude, prohlásí za úchyla, protože mě najdou nahou, v tratolišti krve. Možná tam bude i upozornění, ať si lidé v Otafuku Gai dají na takového pozor. A potom tam bude dlouhý nekrolog Ken'ichiho, kterého jsem ještě měla stačit zachránit. Vždyť já vlastně ještě vůbec nic nezažila... vůbec... nic... a mám zemřít... za co? Vlastně důvod je jednoduchý, příroda prostě vyřadí ty slabé v zájmu přežití ostatních... vyřadí i mě, jsem "ta slabá".
Je tak rychlý, že sotva postřehnu, že se ruka pohnula prudkým pohybem směrem k mojí tepně. Zavřu oči, nechci to vidět. Nechci si jasně uvědomovat, kdy přesně zhasnulo moje světlo. Nechci to vědět. A to větší přijde vynervovanost, když si uvědomím, že se nic nestalo. Když otevřu oči, zírám do Shisuiových Sharinganů, a tentokrát není nutné číst v očích. Je to vidět ve výrazu tváře. Jakési soustředění, a zároveň jako by nemohl... nevím, co mám dělat, ale tělo to vyřeší za mě, rozpláču se strašlivou úlevou. Bez hlesu, jen z očí padají kapky slz a stékají po tvářích na podlahu. Bála jsem se, strašně moc se bála. Občas si připadám zbytečná, když nejsem schopná nějak pořádně pomoct třeba Narutovi, ale to pořád neznamená, že bych si připadala tak nedůležitá, že bych si přála smrt... to nikdy. Je to... dobrý... nezemřu... snad... díky bohu... díky... bohu.
Přerývaně dýchám, ten záchvat strachu, který jsem během pár vteřinek prodělala se mnou opravdu zamával. Jsem šťastná, že nemusím zemřít. Ale zároveň si uvědomuju, že pokud nezemřu, dost věcí se tím komplikuje... a že po tom, co se uklidním, to budu muset nějak řešit. Ještě několik dlouhých vteřin se nezmůžu na souvislé slovo, místo toho se jen třesu, brečím, i když teď už spíš štěstím, a dech je dosti vyděšený, rychlý tlukot srdce taky napovídá vyděšenost. Ještě, že netrpím srdeční chorobou, jinak by mě tohle vyděsilo k smrti, a on by si ani nemusel špinit ruce. Po chvíli se ale trochu uklidním.
Co... teď? Rozhodl se mě zabít, bylo to tak lepší, určitě chce být v utajení, kdo ví, co tu řeší... a přesto... neudělal to... jako by... nemohl? Ale... jak to...? A co... teď? Buď se rozhodne pro alternativu mé smrti, a nebo to vyřeší nějak jinak... a nechci vědět jak. Nezavání to ničím dobrým. Stále rychle dýchám a srdce tluče jako o závod, ale pláč pomalu ustává, když mám dojem, že jsem se dost uklinila na to, abych mohla mluvit. Trvalo to chvíli. Celkem dlouhou chvíli, kdy jsem mu hypnotizovaně zírala do očí, a zároveň se vzpamatovávala ze svého strachu. Ale už je to pryč dost na to, abych mohla něco souvislého říct.
Krátkým pohledem se obrátím na jeho ruku. Je kousek od mého krku. Kdyby chtěl, tak i přes to, že rána nemá rychlost zabil by mě. Stačilo by koncentrovat chakru a cvrnknout prsty do tepny... bum, účinek byl stejný. Ale vypadá to... jako by se k ničemu takovému skoro nechystal. Nebo to dělá schválně, divadýlko, abych se aspoň cítila úlevně a šťastněji, když zemřu. Ale nad tím pro jistotu neuvažuju. Nechci tu možnost, nechci, aby byla pravdivá.
Pak stočím pohled zpět na něj, a přerývaně vyslovím: "A-arigato." A za co? Snad jasné, za to, že nakonec se tváří, že mě chce ušetřit, že ať už to přinese různé problémy, moje smrt není tím, co by to primárně řešilo. Nejraději bych uchopila tu ruku poblíž mého krku a opatrným a jemným pohybem ji dala někam pryč, necítím se takhle moc dobře, ale nechci ho tím rozzlobit, a také jsem stále dost vyděšená na to, abych se bála se ho obecně dotknout... ale ne, že by se mi hnusil za to, že se mě pokusil zabít. Beru si z toho to lepší, nakonec mě ušetřil, to je příjemně sympatické. Spíš jako kdyby teď dostal nový rozměr božství, někoho, kdo když bude chtít, může si s mým životem udělat, co bude chtít... jako nějaký bůh. A těžko říct, jestli se mi příčí myšlenka, že to takhle skutečně je. Vlastně to bylo jasné, už od začátku. Jenom to teď ve mně vzbuzuje nějaký zvrácený druh obdivu a úcty.
"J-já... já nechtěla..." začnu, ale pak zavrtím hlavou. Měla bych mlčet. Jako bych se chtěla omlouvat - ale za co? Za to, že teď vím, že je to Uchiha Shisui? A mělo by to vůbec nějakou cenu? Pro něj jen těžko. A má vůbec cenu něco říkat? Za možnost ponechat si svůj život, byť si tím zatím nemohu být jistá, jsem už poděkovala. Co dál říct? Snažit se ho uklidnit, že to, že to nedokázal, zabít mě hned napoprvé? Projev snahy ho nějak chránit, ne, to bych neměla, zvláště teď, to by...
Zhluboka se nadechnu. Nevím, jaké má on řešení. A já žádné vlastní nemám, nevidím mu do hlavy, nevím, nakolik byla jeho snaha se mě zbavit opodstatněná, jestli je fakt problém, pokud vím, kdo že to je a měla bych i stručný odhad schopností... i když počítala bych i s pár navíc, které mě nenapadjí. "O-opravdu... j-já... moc si t-toho vážím, ž-že v tuhle chvíli mů-můžu ještě ž-žít," slova jsou stále přerývaná, dech se ještě nezklidnil, a dělá přibližně tohleto. A možná za to taky trochu může ustrašené drkotání zuby, které neodeznilo, naopak přišlo. Ale je to spíš už než úplně strachem spíš prožitým šokem z takové blízkosti smrti.
"A-ale..." na krátkou chvilku se odmlčím, "chá-chápu, že určitě j-jsem teď jen p-přítěží... rá-ráda bych nějak po-pomohla, ja-jakkoliv... ně-nějak si to za-zasloužila..." Snažím se nabrat trošku víc klidu, ale moc úspěšné to není, hrozba se nade mnou stále vznáší, a vůbec... tak radši zmlknu, a aniž bych chtěla, oči dostanou prosebný nádech. Nechci být mrtvá. Ale ani nechci kňourat a prosit... jenomže to je automatické. A vlastně, proč se bát prosit o svůj život? Stejně nemám moc cti, kterou bych tím mohla ztratit.
 
Uchiha Shisui - 29. června 2011 13:50
uchihashisui1072.jpg
soukromá zpráva od Uchiha Shisui pro
Haruno Sakura: Přese všechno naživu...
Shisuiova volba - rozhodnutí srdce...

Nezemře mou rukou, tuhle volbu za mě udělalo "již cosi jiného ve mě" než je má chladná logika, která naopak velela, abych jí zabil. Pochopila to. A s tím jak z ní spadl onen pocit předsmrtného zděšení se celá roztřásla a rozplakala, je to až nepřirozené, jako by byla v nějaké křeči ale vlastně se není čemu divit. Co teď? To je jediné oč tu běží. Zašel jsem dost daleko, dopustil jsem, aby se mé jméno dozvěděl nepřítel s kterým jsem krátce předtím měl "více než blízký vztah" a poté jsem se ho pokusil zabít, aniž bych ovšem dotáhl tento "pokus o vraždu" až do konce. A výsledek - jedna k smrti vyděšená mladá holka, která nejenže má nervy v kýblu, ale dost možná jsem jí zadělal na celoživotní trauma. Ksó... většího debila než mě vážně není! Pomyslím si sarkasticky a nakonec se rozhodnu dotáhnout aspoň jednu věc do konce. Když vidím jak se "Sak" celá třese, jak přerývavě dýchá a jak je prakticky celé její tělo v šoku, tak nakonec uvolním napětí ve své ruce, která jí měla původně připravit o život. A pak prostě udělám to jediné, co snad ještě dělat udělat mohu. Jemně jí obejmu a přitáhnu jí úplně k sobě - tělo na tělo - oba jsme nazí, takže zřetelně vnímá údery jejího poplašeného srdíčka, její přerývavý dech, její slzy... Promiň "Sak"..., řeknu jen konejšivě a přitisknu jí na sebe přičemž konečně deaktivuji sharingan.

Nechám jí mluvit, je jedno co říká, i kdyby mi nadávala, nebo škemrala o smilování, bylo by mi to jedno, protože se cítím tak mizerně jako už dlouho ne. Co jsem si sakra myslel? Že někoho zvládnu zabít? A nadto náctiletou holku? Kruci... to jsem neměl ve zvyku ani předtím než... a pak... už vůbec ne! Nechám Sakuru vybrečet a snad vlastním dechem, který je narozdíl od toho jejího klidný a jemným hlazením ve vlasech se jí snažím uklidnit. Když přestane mluvit, tak do svého hlasu co nejvíce klidu a konejšivého "tónu" co zvládnu a promluvím: Nemusíš dělat nic... to já bych si měl tvůj život zasloužit... odpusť mi to... já... nemohl jsem... neměl jsem se ti vůbec plést do cesty... já..., zavřu oči a z pod víček mi sjede několik málo hořkých slz. Takhle to dál nejde... já musím něco udělat.... Pravda je taková, že patřím k Akatsuki a jsem partnerem Uchihy Sasukeho... a mým úkolem je..., zadrhnu se, sevřu pevně víčka, jako by mě ten úkol připadal tak hrozivě otravný, těžký a děsivý jako už dlouho žádný jiný... jako bych cítil téměř fyzickou bolest z toho co dělám a musím dělat... pak prudce otevřu oči a vyhrknu: ...mým úkolem je zařídit, aby se feudální rodina Země Ohně obrátila zády ke Konoze a ta tak přestala stát v cestě Akatsuki... je to jen otázka času, ale ten Ken´ichi... já jsem zde jako pojistka... pokud ho uzdravíš, tak někdo jiný zabije feudálního pána, a jeho nahradí ve funkci Ken´ichi... on... přestane vyplácet peníze z feudální pokladny Konoze... má takový plán... chce rozpustit Konohu a zrušit shinobi a nahradit je vlastní moderní armádou... přípravy už začaly. Já mám dohlédnout na jeho uzdravení a případně s ním pomocí sharinganu manipulovat víc a víc proti Konoze... a to není všechno... až se od Konohy otočí feudální rodina tak... tvá vesnice bude bez peněz, žádné mise... a pak... se budou vaši shinobi bouřit a to bude využito Zemí Ohně jako k záminka k úplné likvidaci Konohy jakožto instituce a rozehnání všech jejich shinobi... Ken´ichi to takhle neplánuje, ale bude muset... chce seškrtat výdaje na obranu, protože je přesvědčen, že systém shinobi je zastaralý... to vyvolá reakci, pak nebude mít na výběr a bude vás muset rozdrtit silou a protože jí nebude mít, tak mu jí Akatsuki... Konan považuje Konohu za hrozbu a po posledních incidentech chce dát Sasukemu volnou ruku v jeho úderu proti Konoze, věci zašly příliš daleko... role se otočily, teď je to Konoha, která tahá za slabší konec provazu. Už to není velmoc a Hokage ani ostatní si to neuvědomují, krom několika málo, kteří ale vědomě pracují uvnitř Konohy pro feudálního pána a Akatsuki. Já... mám jen zajistit, že půjde všechno hladce u feudálního dvora... a jako Uchiha... chci se taky pomstít... ale..., hlas se mi zadrhne a opět zavřu oči, zatímco můj výraz v obličeji nabere křečovitou a bolestivou grimasu. Po chvilce roztřeseným hlasem zničeného člověka pokračuji:

...ale já nemůžu... já... nechci takovou pomstu... já... Tsunade-sensei o tom nevěděla... ale pracoval jsem pro Danza a jeho Root... a taky pro náš klan... už nás to všechno štvalo... každý Hokage byl Senju či jeho nohsled, za Hiruzena se děly šílenosti, Namikaze zemřel kvůli Madarovi... a pak už bylo jen všechno horší... byl jsem tehdy považován za nejlepšího Uchihu... nechtěl jsem zradit rodinu... klan... ani vesnici, ale... nemohli jsme už to déle snášet. Danzo mě nasadil jako agenta k Madarovi, se kterým plánoval vyhlazení klanu a já pracoval s Madarou... on byl... jediná naděje... slíbil nám pomoci, slíbil že zabije Hiruzena a pomocí svých spojenců zajistí, že se povstání Uchihů podaří... mělo to být rychlé... nechtěli jsme krveprolití... Sasukeho otec mě zapřísahal, abych hlídal Itachiho, který uvěřil těm Danzovým žvástům o "službě vesnici a sebeobětování" a pak... pak mě zabil... Danzo mě otrávil... a pak mě jako psa Itachi utopil, aby získal svou novou sílu... a pak zabili všechny! Všechny ti grázlové zabili - Danzo, Třetí... všechno jejich dědictví... já je tak hrozně nenávidím, a vy je oslavujete ... Třetího... největší zlo v dějinách shinobi světa... pokrytecký hajzl, který pod vedením svého mistra Nidaime Hokageho přijal jeho vůli... plán na zničení Uchihů... Senjuové to plánovali celou dobu od založení Konohy... a Madara na to přišel a tak vyzval Hashiramu na souboj, ale prohrál v nečestném souboji... oni byli na něj dva... o tom se nevědělo, Hashirama i Tobirama a vlastně i Mito Uzumaki, takže tři... ale to nejhorší... Tobirama znesvětil tělo Madarova bratra a vyvolal ho skrze Edo Tensei... Madara přísahal pomstu, přísahal, že vyhladí celou Konohu a zničí celé dědictví Senju a využije k tomu cokoliv a kohokoliv... Nekonečná nenávist... Sasuke je stejný, zabije všechny co slouží Konoze, protože musí... je to mstitel, Uchiha, druhý Madara... ale Sasuke je jiný než Madara... Sasuke... on... nenávidí i sám sebe je jako raněné zvíře, které postřelili tak hluboko, že hrot šípu se nedá vyjmout a bolest ho přivádí k nepříčetnému vzteku... Sasuke už ve své nenávisti Madaru dávno překonal... a já už nemůžu... chtěl bych se taky "nějak" pomstít, ale ne takhle... to není... to mi nijak nepomůže... zaprodal mě Danzo, zavraždil mě Itachi, opustil mě Madara a pak... mě oživil Pein, aby mě dal Orochimarovi, který mě věznil 8 let... sebrali mi oči... Orochimaru mě nenáviděl, ale nikdy by mě nezabil, protože jsem byl studentem Tsunade... nenáviděl mou holou existenci... to kvůli mě chtěl zabít Itachiho a chtěl Sasukeho tělo... tedy kvůli Tsunade. Nemohl mě vrátit do Konohy, protože Danzo používal moje oči, nemohl mě zabít, protože hluboce miloval Tsunade, ale... nenáviděl mě... mě a ty další. Hiruzena, Danza, Čtvrtého, Madaru... radní... prostě všechny. Orochimara donutili dělat pokusy na malých dětech, na vlastním synovi... donutili ho jít do Akatsuki a donutili ho hrát roli nepřítele Konohy, aby měli důvody pro vyšší a vyšší žádosti o peníze u feudální rodiny. Sebrali mu celý život, sebrali mu Tsunade... a on jim vše obětoval... až do chvíle, kdy zabili jeho dceru... byly jí jen dvanáct proboha! Potomek Senju Tsunade a Orochimara... o kterém věděli, narozdíl od Yamata... když to Orochimaru zjistil, tak založil Zvučnou a naplánoval svou pomstu... za svou dceru, za Tsunade, za celý svůj život jim to přišel vrátit před 5ti lety a uspěl... zabil Třetího a tím rozbil jejich plán... museli zvolit nového Hokage a protože Danzo byl neprůchodný, tak zbyli jen Jiraiya a Tsunade, Jiraiya to odmítl a tak se Hokagem stala Tsunade... já už nemůžu... promiň..., trochu se schoulím a zůstanu tak, ať již se Sakura rozhodne pro cokoliv, takhle řeč, to všechno... mě hrozně vyčerpalo.
 
Vypravěč - 29. června 2011 14:31
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
DĚNÍ NA SUMMITU: Uchiha Sasuke a Zetsu:
//Sasuke Uchiha je od teď NPC postavou pod mou kontrolou

Zatímco jiní mluví, tak Sasuke Uchiha od samotného začátku mlčí a očividně "se dobře baví", až by se dalo říct, že s každým přiblížením pomyslné válce má větší a větší radost, což se však navenek projevuje jen mírným úsměvem přecházejícím v jemný úšklebek. S tím jak dorazí informace o Hidanovi, tak Sasuke si se zájmem přečte onen svitek, který nechal Raikage jako "důkaz" kolovat, a když ho předává dál tak se mu v oku zaleskne "záludná jiskřička" - zjevně o tomto něco ví, nebo to zjevně hodlá využít pro své soukromé plány. K plánu Konan na "roztržení světa" se vyjádří pouze opovržlivým "Chm.." a jediné co řekne za celou dobu, která doposud uplynula: Když máš sílu na roztržení kontinentu, tak máš i sílu na zničení jakékoliv shinobi vesnice..., přičemž pohledem zavadil "jakoby náhodou" o Naruta, takže je zjevné "jakou shinobi vesnici" má na mysli. Následně se opět odmlčí a již nic víc neřekne, zatímco hledí s provokativním úsměvem na Naruta, jehož plány na "mír" se baví asi ze všeho nejvíc. Ne - Sasuke je zde jediný, který - ač to neřekl nahlas - netouží ani za mák po míru, právě naopak, válka je přesně to co chce.

Náhle je jednání přerušeno, ale něčím jiným... tedy někým. Ze země se zcela neočekávaně vynoří bílá polovice Zetsu.



Nazdárek..., vykřikne Zetsu rozverně, zatímco se plně vynoří ze svých "listů" a poté se otočí ke Konan. Čtvrtá světová válka ninjů právě začala má paní, shinobi z Konohagakure napadli vaši zemi! Feudální armáda Země Ohně mobilizuje a na hranicích se již bojuje... hááá... ahoj Sasukééé...., prohlásí zcela rozverný, pobavený a smějící se bílý Zetsu. Sasuke mu v odpovědi jen mírně přikývne a jeho výraz ve tváři teď říká něco jako "čím dál tím líp."

Konan se na ta slova prudce postaví a vrhne "zlý" pohled na Naruta. Tak takhle si ten váš mír představujete? Vyjednávat a za zády nám vrážet dýku do zad Hokage?! Kabuto se jen ušklíbl a řekl: Ale no tak Konan, nebuďme naivní, tady Naruto-kun by "jistě" něco takového nenařídil... hádám, že to bude práce Hiashio Hyuugy hehe... nebo třeba jen někomu povolili nervy... kdo ví co se na hranicích mezi Ame a Konohou děje že? Konan se znovu přísně podívala na Kabuta a pravila: Nařídila jsem zahájit operaci "Železná opona"... výstavba velkých dotonovských zdí, bariér a překážek na hranicích Ame no Kuni s Konohou, abych hranici hermeticky uzavřela. Součástí operace, také mělo být rozebrání všech mostů mezi zemí Ohně a zemí Deště... ale nenařídila jsem nikomu aby útočil na druhou stranu hranice... Kabuto se na ní stále jen drze usmíval a Zetsu se podíval na Konan a otázal se: Nějaké rozkazy má paní? Můžu to tam vyřídit... Současně se postavil Sasuke a řekl chladně Konan: Jsme spojenci... já to tam vyřídím, jsem silnější a rychlejší než Zetsu... Konan ho však rázně přerušila: Nic takového! Pošlu tam Deva sféru... Zetsu, vrať se zpátky a monitoruj situaci, doufám že se tvá černá půlka někde nefláká... Zetsu se potěšeně usmál a odpověděl: Možná právě obědvá má paní... spojím se s ní... Na ta slova zalezl do země a Sasuke se s naštvaným výrazem posadil (zřejmě chtěl využít této příležitosti k pobití konožských shinobi na hranicích). Konan se poté omluvila Onokimu a podívala se na Naruta. Pozdržím odvetná opatření do doby než bude situace jasná... ale my dva si musíme promluvit Hokage-dono..., poté zamířila pryč a Onoki přerušil jednání. (Naruto následuje Konan k soukromému rozhovoru. Ostatní zůstávají v místnosti, nebo mohou odejít k sobě, dle jejich vůle.)
 
Haruno Sakura - 29. června 2011 18:35
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Shisuiova zpověď

Opravdu, opravdu netuším, co z toho bude. Dá se předpokládat, že zabití už si rozmyslel... ale jak to dopadne jinak? Z nějakého důvodu mě uklidní, když stáhne ruku pryč a obejme mě. Jako malou holčičku. Dobře, pokud jde o tu ruku, je klid jasný a na místě, ale proč se cítím klidnější, když si mě k sobě přitáhl někdo, kdo se mě před chvílí pokusil zabít? Nemám tušení, už zase nějaký bláznivý výplod mého mozku.
Stejné jako u Sasukeho, taky jsem párkrát byla málem zabitá, až na to, že nedokončení vraždy nebylo přímo jeho rozhodnutí, a stejně k němu vzhlížím. A tady je to svým způsobem podobné. Mám dojem, jako by mi zaručil bezpečí. Samozřejmě, může lhát, ale po tom, co se dá zjistit, že kdyby chtěl, můžu se znovu smrti přiblížit tak lehce... že na tom ani moc nesejde. Lepší věřit, že je vše upřímné, než trpět paranoiou a okrádat se o pocit bezpečí, a proto mě nejspíš uklidňuje objetí, ať chtěl udělat co chtěl.
Omluva se zdá být upřímná, a vzhledem k tomu, že se k němu samovolně navíc přitisknu, krom toho, že mě obejme, a postupne se uklidňuju, je jasné, že i já tomu věřím, že věřím jemu, že... ono ani nic jiného nezbývá, a vzhledem k tomu, že bych člověku, co mi ukázal to nejkrásnější prozatím v mém životě moc ráda věřila, nebráním se tomu. A taky nutno přiznat, že by byl hodně rafinovaný a chladnokrevný, kdyby teď lhal. Jasně, není to kostka másla jak já, která se začne kdykoliv roztékat, ale na druhou stranu, snad to není ani nepropustná skála, jako Sasuke... v tomhle je on mnohem lepší.
Zabírá to, uklidnění se přichází pomaleji, ale přichází, a dozajista to musí cítit, a je to znát. V objetí si připadám v bezpečí. Ono to nic neznamená, ale mě to uklidňuje. A je fuk, že mě právě objímá on. Protože když promluví, v jeho hlase je tolik klidu a příjemně konejšivého tónu, že bych to klidně mohla poslouchat jako ukolébavku před spaním. A i obsah slov není o moc méně přívětivý, v jistém smyslu. Jako by... si naprosto najednou a náhle něco uvědomil. Že to možná byla chyba. Ano, celá ta věc mě vyděsila, ale stejně tak dobře umí klidnit, a jestli jemu se líbí růžová, tak mě se naopak líbí těžce cool Uchihové, a s tím nenadělám nic, kdyby najednou přišel Sasuke, a taky mě takhle pěkně ochranitelsky obejmul... asi bych se taky cítila v bezpečí, nehledě na to, jak moc nebezpečný on je.
Byla to hrůza, v jednom okamžiku, ale na druhou stranu... neplést do cesty? V žádném případě! Možná je to samé překvapení, odhalení, strach, smutek, ale stejně tak je to poznání, radost, bezpečí, a... no prostě neuvěřitelné to je, a pokud nemám skončit jako mrtvola někde v příkopu, nemohu tvrdit, že bych ráda, abych ho nikdy nepotkala. Na to jsou ty některé chvilky... až moc krásně upřímné. Nemůžu si stále všechno malovat růžově. Nedá se moc předpokládat, že Sasuke by byl ochotný tohle všechno udělat, ležet tu vedle mě... nemyslím. Kdežto Shisui... má mít mé vřelé sympatie. A nepoznat ho by znamenalo neuvědomit si, čeho všeho že se od Sasukeho pravděpodobně nikdy nedočkám. Například nepředpokládám upřímnost.
Vzhlédnu, a hledím mu do obličeje po celou tu dobu, co mluví, protože jsem předpokládala, že se rozpovídá. Jen ne možná až tak moc. Akatsuki... Sasuke... proč?! Nevím, jestli mě vyděsila ta možnost, kam Shisui přísluší. Myslím totiž, že to spíš nebude zděšení, ale... překvapení? Možná překvapení nad tím, že mi vyzradí takovou důležitou věc? Jako bych si to z nějakého důvodu zasloužila vědět, nebo to potřebovala, nebo... to je jedno. Ale tohle je dávka stoprocentní upřímnosti. Těžko říct, jestli ji zvládnu vstřebat, aby nebyla moc koncentrovaná, ale...
K dobru mi přiznejme, že ačkoliv se zmínil, kam že to patří, nehnu ani brvou. Dobrá, dle nějakých těch pravidel vesnice bych měla nepřítele, nukenina, asi mít snahu odzbrojit a přivést k výslechu... ale ohledně takovýhlech pravidel, to já moc nedodržuju. Ostatně je to vidět hned na Sasukem. Měla jsem ho zabít, a místo toho... no, prostě se k Shisuiovi stále tisknu, jako by to bylo jedno. Být závislá na emocích má pro ostatní lidi právě své výhody. Možná mě city dost ovlivňují, ale to je právě tady to fajn, protože potom jsem schopná neřešit, kam že to patří... dokud nebude škodit mě, nebo mým nejbližším, kterých ale moc není, je to jedno. Záleží jenom na tom, jaký je, jak ho vidím já. Nemá cenu připravovat se o přítomnost někoho takového jenom proto, že je na druhé straně barikády. Tedy, v budoucnosti nás to asi má rozdělit, ale dokud to není nutné, nepárala bych se s tím. Dokud mám možnost se k Shisuiovi takhle tisknout a mluvit s ním bez toho, aby strana barikády nutně ovlivňovala jeho jednání, nehodlám to nějak zvlášť řešit. Pořád je to on, ne? Jenom byl teď upřímný, a řekl, kam patří... akorát to trošku zamrzí.
Takže Sasuke jako partner pro něj může být ten, který ho vysvobodil? Ten, na kterého se Shisui upnul jak břečťan na zeď, který nic neoplácí, krom toho, že prostě zachránil? Když jsou správné podmínky, například mít vedle sebe mnohem upřímnějšího a v jistém smyslu sympatičtějšího Uchihu než je Sasuke, je celkem snadné o něm přemýšlet jako o "tom zlém" bez toho, aby se mi to nějak zvlášť příčilo. Zajímavé.
Poslouchám dál. Nezdá se, že by se o tom Shisuiovi nějak dobře mluvilo, a proto radši nedávám najevo nic víc, ani nic míň, než zájem o to, o čem mluví. Je to... vskutku ďábelsky mazaný plán... jestli něco takového vymýšlí Konan... tak všechna čest. Jsem tím fascinovaná, jak v podstatě "snadně" ten plán vypadá, když jde o zničení celé vesnice, a zároveň mě z toho mrazí. Konoha má být vymazána. Moje vesnice. Ano, stalo se tam spoustu zlého, ale kde ne? V Kirigakure byly kruté geninské zkoušky, například, a tak by se dalo pokračovat... snad jen Suna je až na Gaaru a Shukaka čistá. Opravdu je nutné ji za to... zrušit? Opravdu představujeme takovou hrozbu? I po tom všem? I po tom, co většina lidí, co v minulosti tak strašně intrikovali, je mrtvá? Nutno připočíst fakt, že nikdo přesně neví, co dělá takový Hiashi... možná zase zadělává na podobný problém, další lidi, kteří se proti Konoze nakonec obrátí. Tak to potom ano. Mohli by zničit i jinou vesnici, ale Konan dá radši prostor Sasukemu, protože on pro ni nebude pracovat, pokud mu bude věčně bránit v uspokojení jeho cílů.
Ale je to strašné... OPRAVDU se nás musí zbavit, Konohy? I se všemi ninji, kteří se v ní nacházejí? Upřímně řečeno, nejsem politik, pokud nepočítáme funkci v Radě, takže je mi do jisté míry celkem jedno, že se to vše zruší... stěhování není až tak strašná věc... na druhou stranu... jde o domov. O domov, kde se trpěla jutsu, byly mise, bylo k čemu být užiteční. A také, oni nás plánují převážně zabít, vyhladit, pokud to půjde, pokud si pak Ken'ichi zavolá Akatsuki na pomoc. Zaprvé, sama nechci být mrtvá, a krom toho, Naruto, Kakashi - sensei, Shizune - san, nerada bych, aby se jim něco stalo. Zas až tak jedno mi to není. Kruci!
Jenomže jak jinak se dá situace pro někoho řešit, než Konohu nějak... smáznout? Vždycky se najde nějaký intrikář, který bude dělat strašné věci, a tomu nikdo nezabráníme. Nebýt takových lidí, snad by se dalo slíbit, že budeme naprosto hodní, dalo by se to nějak ohlídat. Ale takhle to není možné. A jelikož intrikáři představují hrozbu, je nutno je zneškodnit... a páč se špatně hledají v davu, radši zničí celý dav. Naruto je teď asi na summitu... možná by se mu hodilo mít nějakou takovou informaci skrz Katsuyu, to je nejdůvěrnější. Pak ale tu myšlenku zavrhnu. Jestli budu Narutovi posílat vzkaz ohledně toho, co mi Shisui vypráví, nejprve se ho zeptám, jestli s tím souhlasí. Ano, jde o záchranu mojí vesnice, ale stejně tak nepotlačím snahu to u Shisuie nezbabrat. Protože se otevřel, mnohem víc, než jsem si vůbec mohla přát, a kdo ví, jestli nechce, abych si to nechala pro sebe... a já bych to hned vyslala do světa? Ne, nejprve se ho zeptám, ale Narutovi by se to mohlo hodit vědět.
Pak už je to v jistém smyslu osobnější, já si na chvíli přestávám lámat hlavu s Narutem a vesnicí, a pozorně mu naslouchám. Při večeři bych to z něj páčila, a nakonec, o pár hodin později... různé okamžiky dělají různé divy, a to doopravdy. Vnímám, že i přes to přese všechno jeho osobnost... se tolik nezkazila. Má spoustu bolístek, traumat, a přesto, pokud jde o pomstu, není to chladný Sasuke, kterému je to jedno. Ano, Sasuke byl vychován dobou, a do jisté míry za to nemůže, že ho události dohnaly až k nenávisti sama sebe, aby mohl mít v sobě tolik nenávistné energie, že Madaru překoná. Jako by si ho někdo živil, jako časovanou bombu, kterou kdykoliv může nechat vybouchnout, jako by byl Sasuke jen loutka.
Kdežto Shisui je jiný, vidí to jinak. Zamrazí mě, když si uvědomím, co přesně je za trauma, které prožil, a které ho tak změnilo, a je mi jasné, že to ho nemohlo nechat klidným. Být zrazen, zabit, oživen, ovládán, vězněn, téměř až neprávem trestán... to nemohlo zanechat v duši klid. A přesto v sobě nemá tolik nenávisti, jako Sasuke. Prý touha po ní, ale dle něj to nemůže vyřešit něco takovéhohle, takové zabíjení... nová vlna sympatií. I příběh o Orochimarovi... není divu, že dělal to co dělal. Ve prospěch Konohy je líčen jako jakýsi úchylný psychopat, který prostě měl až příliš velkou zálibu v dělání pokusů... a přesto jde jenom o pomstu vesnici, která ho donutila mučit vlastní děti a vzdát se své lásky. Zajímalo by mě, jestli by si to Sasuke tentokrát nerozmyslel ho zabít, kdyby tohle všechno věděl, to, že by z nich vlastně ještě mohli být spojenci, možná...
Shisui ztichne a má snahu se trošku schoulit, malinko uzavřít, mezi tím, co ho sleduju a nad vším tím přemýšlím. Temná minulost. Nebýt toho, že jsem se v Konoze narodila, že tam mám přátele, a že MĚ Konoha nezradila, po takových zjištěních už tam radši ani nepáchnu a stanu se medikem na volné noze, než abych byla součástí něčeho takového. Ale nemůžu a ani nechci opustit Naruta jako kamaráda, nepromluvit znovu s Kakashim, senseiem, a taky tam nechci nechat Shizune... i když tu bych teoreticky v případě potřeby mohla vzít s sebou... nad čím to přemýšlím? Jako bych skoro měla chuť se před tím nějak schovat. A vlastně i mám. Mám teď kupu informací, ale nemám pro ně žádné dobré využití. Maximálně to první pro Naruta, ale temná minulost... dost figurek už vypadlo ze hry, zůstávají Sasuke a Shisui, dva Uchihové. Do jisté míry zhrzení, přející si pomstu, protože vesnice se k nim nechovala "zrovna dvakrát nejlépe". Byla chyba před lety založit se Senju alianci. Mít každý svou vesnici, bylo by víc válek, ale méně takto uzavřených intrik, a ani jeden z nich by si nepřišel utlačovaný. Bohužel se stalo. Bohužel.
To všechno... jako by byl svět ninjů jen plný zklamání. V duchu si povzdechnu. Opravdu, po tom, co to člověk slyší, by se nejradši nenechal přiřazovat k něčemu takovému, ale co by tomu řekl Naruto? A sensei? To nemůžu udělat... jako medik bych se určitě uživila, a to i přesto, že lidé jako Ken'ichi ninji moc nemusí, s tím bych si starosti nedělala, vzala bych s sebou Shizune, stavily bychom se tady u Sentokiho, nebo by mi s tím možná mohl pomoct Shisui, bude nejméně zkušenější jak já, třeba na to bude mít dostatečnou kompetenci... samozřejmě kdyby byl k tomu dost ochotný... nevypadá to nijak špatně, tvářit se, že k nim nepatřím, ale to není možné. Patřím, nejméně k Narutovi... ale ten má Hinatu, ne? Rychle v duchu zavrtím hlavou. To není totéž. Přítelkyně není totéž, jako když se druhý týmový kolega odstěhuje někam pryč v podstatě jen proto, že něco "ošklivého" slyšel...
Systém vesnice se snad nedá řádně ohlídat, aby všichni byli spokojení. Vždycky někde něco selže, vždycky... buď bude ve vesnici krutovláda, nebo stále bude někdo takhle podrývat jakoukoliv dobrou tvář vesnice. Zlatý střed snad ani nejde. Tak ohleduplní lidé nejsou, aby šlo zachovávat klid bez problémů. Rozhodnutí vesnici smáznout je logické. Ale něco podobného by se našlo u každé z vesnic... jako ninjové bychom se vlastně i měli stydět za to, co hrozného od nás pochází a vzniká. A přesto, nechceme se vzdát našeho bytí, bytí ninji... není příliš cest, jak z toho ven. Osobně nemám žádný originální nápad na to, jak vymyslet cestu míru.
Zanechám ale těch pochmurných myšlenek, a zahledím se na Shisuie vedle sebe. Všechno, co najednou vyklopil, na něj asi bylo dost, pochybuju, že je hodně lidí, kterým se takhle svěřil... měla jsem to vzácné právo to slyšet, přiznání, upřímnost, a opravdu věřím, že tahle upřímnost je od srdce.
Tvář mi zaleje klidný výraz, sice ne úsměvavý, ale snažící se povzbudit, když natáhnu ruku a co nejněžněji ho pohladím po tváři a čele, pak po rameni, paži, a nakonec se dostanu až k jeho dlani, kterou mírně stisknu v prstech. Už se nebojím. A věřím mu. Čím intenzivnější a brutálnější všchno to, co jsme za dnešek udělali, je, tím víc to nakonec dokáže sblížit. Věřím mu a čím dál tím více se mi zamlouvá jeho... upřímnost - samozřejmě, že za to částečně můžu já, že se svěřil, ale když už se svěřil, tak tuším, že to bylo jedno z vrcholných gest důvěry, vyzradit jeho temnou minulost. Jako by vše řekl a "nalož s tím jak uznáš za vhodné". Ale jak...? Ale jak?! Jak má být charakterizováno to "vhodné"?
Chvíli mlčím, ještě přemýšlím, pak se natáhnu, abych rty na chvilku spočinula na Shisuiově čele, a nakonec se mu, když se zase trochu odtáhnu, vážně podívám do očí. Nevím, jestli on přímo potřebuje konejšit, na to vypadá na dostatečného nezmara a na to se mi to snažil až příliš zakázat... na druhou stranu... to bylo předtím, než byl ochotný takhle mluvit. Proto němým gestem naznačím důvěru a stejně jako před chvílí on cosi konejšivého, následně ho volnou rukou (druhou svírám Shisuiovu dlaň) začnu hladit ve vlasech. Nejraději bych, aby to vyjadřovalo "nejsi na to sám", ale to nemůžu tvrdit, to, že tu jsem a naslouchám, ještě neznamená, že mám právo tvrdit, že tu pro něj jsem, pokud bude potřeba... je tak sympatický, že bych mu klidně i s "něčím", ještě nevím čím konkrétně, co konkrétně by konožská holka mohlo udělat, pomoci. Možná by bylo vhodnější tím naznačit "nemusíš na to být sám, pokud nebude chtít".
Každopádně, cítím, že bych měla něco říct, že bych se k tomu měla nějak vyjádřit. "To všechno... to... netušila jsem, že minulost mohla být až tolik bezútěšná. Všechny informace jsou jen pro povolané, tak záměrně se maskují, aby po tom, co vesnici stihne oprávněná odplata, půlka lidí o ničem nevěděla a tím akčněji se bouřila proti dle nich strašlivému bezpráví... hnusné intrikování," odfrknu si. "Valná většina vzbouřenců potom bojuje za něco, o čem nevědí ani zpoloviny tolik, kolik by si mysleli... nechutné krveprolití. Bohužel je celá ta věc účinná..." Zakroutím posmutněle hlavou. Dokud jsem to já nevěděla, byla bych jednou z mnoha, kteří by takto bojovali, proti Akatsuki, Uchihům, a přišlo by jim to nespravedlivé, aniž by věděli, že Uchihové mají plné právo se vesnici mstít. Ještě smutnější ale dle mého je, že vždycky, většinou, v tom byl zapletený Hokage. Kdežto momentálně o tom Hokage, Naruto, pokud vím, vůbec nic neví.
"Nechci se vzdát svého domova, své vesnice, na druhou stranu teď cítím, že si nejsem jistá, jestli další přebývání v jejím "bezpečí" je tak úplně to, co potřebuju... další přebývání, které by mě zařadilo do podmnožiny konožanů, kteří jsou celkově "ti zlí". Pravda, není možné se omlouvat, že většina lidí, co to celé zavinila, je již mrtvá, tak s tím nemáme nic společného, stejně se někdo jiný najde, momentálně je podezření na Hyuugu Hiashiho, když koná za Hokageho zády... na druhou stranu, i kdyby se všichni vynasnažili, není způsob, jak nepřátele přesvědčit o tom, že pomsta už je zbytečná. Stejně bude třeba ji vykonat. Pokud to bude příliš tvrdé... spousta lidí zbytečně zemře. Ale ne, že bych osobně znala způsob, jak se tomu vyhnout. Akorát že... takhle by to ostatně mohlo dopadnout s každou vesnicí, každým národem, a kdyby i ti ostatní měli dostatek sebekázně, uvědomili by si, že i oni jsou přítěží... vlastně ninjové si působí problémy už tím, že nejsou obyčejní, že jsou jiní, že se začali shlukovat do vesnic, a pak se chtěli vyvýšit. A už to jelo. Kdežto nebýt toho, že jsou lidi ninjové... jenomže kdo by se toho vzdal?" možná mám jenom nutnost přemýšlet nahlas, neumím si představit, proč by Shisuie mělo pořádně zajímat, o čem plkám. O tom, jak se snažím bez iluzí přemýšlet o "míru"... a jakpak by ne, že? Nebýt ninja schopností, bylo by to jednodušší. A nebo by potom neměli existovat lidé, co žádné nemají, aby se srovnávalo skóre, a ninjové nebyli ti na vrcholu potravního řetězce, ti největší škůdci, i pro normální lidi kolem...
"Každopádně... racionalita volá po tom, abych se někam schovala, než se to trochu utiší, abych do konožské podmnožiny jen tak nespadala, abych nebyla spolu s nimi rozmáčknuta... jenomže to je zbabělé, to své vesnici neudělám, už jenom kvůli Narutovi, v době míru možná, v době blížící se války, když se koná summit, to těžko..." Na krátkou chvíli se odmlčím, ale pak pokračuji, již rozhodně.
"Ty, Shisuii, holt dělej co musíš, já budu dělat to své - musím Ken'ichiho mít snahu vyléčit, i kdyby to pak mělo takhle skončit," posmutněle se usměju. "Bylo by to proti mým zásadám to měnit, nemůžu nechat někoho zemřít jenom proto, že se dost nesnažím... a krom toho, pořád je to princ, i když nám to nejspíš plánuje pěkně osolit... prostě myslím, že se ze svých povinností nemůžeme tak snadno vyhrabat, nemůžu na Konohu kašlat, a tuším, že ty na Sasukeho taky ne. Uděláme svoji práci... tak jak bude potřeba, nelezla bych si vzájemně do zelí, a nesaotovala se navzájem, hlavně, pokud to nebude nutné. A jestli by ti to nevadilo, i tak bych ráda zachovala... přátelství... sice stojíme na jiných stranách barikády, ale to neznamená, že se k sobě vzájemně nemůžeme chovat jako lidé... alespoň." Nejsem si jistá, kdy přesně mě to napadlo, ale už to bylo venku. A těžko říct, jestli rozumnější návrh já či on vymyslíme. Na začátku rozbrojů prostě splníme každý svoji roli... kterou máme uloženou... protože ani jeden z nás nebude chtít zradit svou stranu, řekla bych, třebas mě by to tak snadno nešlo; a pak se uvidí, přičemž mezitím se klidně můžeme bavit, jako by nic, možná má úkol, který má jít proti vesnici, ale už samo léčení Ken'ichiho je svým způsobem taky proti ní, takže mu nemohu nic vyčítat... a ani nechci, radši bych se následující dny normálně bavila... možná v rámci možností byla i vřelejší, než se jen bavila, ale to se uvidí, jak on bude chtít.
"Akorát snad jediné, o co bych tě chtěla požádat... můžu Narutovi prozradit Ken'ichiho pravděpodobný plán nás zničit, s pomocí Akatsuki? Neudám informátora, a Ken'ichiho stejně nenechám zemřít, jen si myslím, že by to Naruto měl vědět, když už neví ani o jakékoliv temné minulosti, jako já doteď, předpokládám... což pro Hokageho není dobré... a pro snahu, aby vesnice na summitu nějak mohla uspět, bych mu měla "zaslat" právě podobné důležité informace, to je jasné. Ale jenom pokud ti to nebude vadit. Pokud to má být jako soukromá informace... bude to trochu prohřešek proti vesnici a proti mě samotné, ale nechám si to pro sebe."
Zmlknu, rukou, kterou jsem svírala jeho dlaň, ho pustím, a párkrát jí přejedu po hrudi, oči upřu na symbol Tsunadiny techniky, ne do jeho očí. Poprvé za celou dobu se snažím mluvit rozumněji a něco tím řádně říct, něco řešit, a zároveň aby to bylo tou nejvíce bezbolestnou metodou... teď už jen, co na to Shisui řekne. Po celou dobu jsem ho zvolna hladila ve vlasech a dávala tak najevo svoji přítomnost, a i, jako by mi nevadilo, jaký postoj k vesnici chová. Tak ať. Má důvod. Já taky vidím, proč by jeden měl mít důvod se do ní nevrátit, a přesto se tam vrátím, tak jaké mám právo někoho soudit?
 
Uchiha Shisui - 29. června 2011 20:18
uchihashisui1072.jpg
soukromá zpráva od Uchiha Shisui pro
Haruno Sakura: Nový stupeň důvěry?
Aneb Shisui a jeho záměr...

Vyslechnu si Sakuru... ostatně ani kdybych nechtěl, tak po tom všem jsem rád, že jsem rád. Cítím se hrozně vyčerpaně hlavně po psychické stránce a mám pocit, že už "prostě nemůžu dál". To všechno co se seběhlo mě nějak hodně nalomilo. Tenhle vztah je sice pro mě jako vysvobození z pekla samoty, ale na druhou stranu klade na mě jisté nároky, které nevím zda jsem schopen snést. Musím se vzpamatovat... prostě musím..., opakuji si v hlavě pro sebe, a když mě Sakura políbí na čelo, tak jakoby úlevně vydechnu. Její přítomnost... to že mě drží za ruku, že jí cítím, že jsme tady - dva nazí lidé co nemají co skrývat - vedle sebe... to vše na mě jaksi blahodárně, až téměř léčivě působí. Jako by se teď ona stala jakýmsi světýlkem v temnotě, která mě už léta obklopuje a hrozí mě pohltit. Málem jsem jí zabil..., pomyslím si zničeně. Poslouchám tomu co říká a jsem rád za ta slova, tedy do doby než řekne, že by si přála varovat Naruta před plánem feudální rodiny a Konan. Nemůžu přece Konan zradit... a Sasukeho... vytáhl mě z Orochimarovi cely, vrátil mi oči... nemůžu přece se teď otočit k němu zády... v sázce je příliš mnoho... ale... Ale když se podívám do těch zelených očí, do těch jak se mi zdá hrozně smutných zelených očí, tak... ...měl bych vyhovět Sak... vždyť tam jsou její přátelé... když to zakážu, tak mě poslechne a možná mi to sice nikdy nevyčte ale... Vím co je to za pocit... vědět, vidět a nemoci nic dělat... znám ho příliš dobře na to, abych ho nechápal a tak si myslím, že vím "naprosto přesně" jak se "Sak" cítí. Budu se muset rozhodnout na čí straně vlastně stojím a co hájím..., pomyslím si již o mnoho stupňů chladněji.

Poté se na Sakuru usměji - trochu úlevně, trochu vděčně, trochu... tak nějak svým způsobem šťastně i když mluvit v mém případě o štěstí by bylo hodně nadsazené - a promluvím: Ale to víš, že můžeš Saky... přiblížím se svými rty k těm jejím a věnuji jí polibek. Když jí to nebude proti srsti - tak bude dlouhý a "francouzský", ne tak horký jako předtím, ale stejně tak, ne-li víc sladký, prostě "jiný" oproti těm věnovaným jí v průběhu milování, tohle je spíš "polibek vděčnosti". Jakmile skončíme, tak budu pokračovat již vážněji: Jako žačka Tsunade určitě ovládáš Katsuyu... já jsem se to nemohl naučit, protože už svého summona mám... můžeš jí poslat svému Hokagovi... jen z toho vynech mě a Akatsuki... stačí, když bude vědět, že feudální rodina chystá dramatické rozpočtové škrty, které by mohly mít hluboké dopady na tvou vesnici... stejně ještě nevíme všechno, takže nemá smysl mu popisovat celé pozadí. Já nevím co plánuje přesně Ken ´ichi, který sice vidí v shinobiích "politickou překážku" pro vlastní reformy... ale on není zlý... jeho prostě zajímá zbylých 99% populace Země Ohně - tedy ne ninjové. Chce stavět školy, nemocnice... on je "politický reformátor" a to, že jeho reformy chce někdo politicky zneužít či využít ať již je za tím Konan či někdo další je věc jiná. Neznám také celé pozadí, Konan mi ten plán nastínila jen v obrysech a myslím si, že ani ona si není jistá, zda chce Konohu zničit... klíčová je pro ní politická rovnováha a bezpečnost její vesnice, ale pravda, že každé oslabení se jí bude hodit. Stejně jako ostatním... Konan mě tady hlavně chtěla, abych manipuloval s feudálním pánem, kdyby náhodou Konoha chtěla válčit s Amegakure, tak aby to feudální pán Země Ohně zatrhl a postavil se proti tomu, to je má hlavní role. To a uzdravení Ken ´ichiho. Pak se zase odmlčím a ještě po několika dlouhých vteřinách dodám: Sprchy jsou dál po chodbě nalevo... běž první, pak se vyspíme a zítra doděláme zbytek a zachráníme Ken´ichiho... a ještě něco..., podívám se jí dlouze do očí a s úsměvem dodám: Saky... já chtěl jsem ti ještě něco říct... jsi hrozně skvělá... nikdy jsem nepotkal nikoho jako jsi ty... chci abys to věděla, že jsi skvělá... a pokud spolu budeme muset někdy kvůli tomuhle posranému světu bojovat, tak dřív než se tak stane tě naučím všechno co umím, abys mě dokázala porazit, naučím tě jak mě zabít, abys se mnou nikdy neprohrála a já tě nemusel připravit o život... naučím tě všechno co mě naučila Tsunade a naučím tě genjutsu a prozradím ti tajemství své rychlosti...
 
Uzumaki Naruto - 29. června 2011 21:16
nauruto_by_boing_paradise4541.jpg
Setkání Hokage
Jako báby na trhu...

Poslouchám to, co Raikage zařve a pak odpovím: „Konoha se do tohoto konfliktu nebude NIJAK angažovat, ale pokud jediný voják vkročí s bojovým úmyslem na naše hranice, neskončí dobře. Doufám, že je to jasné, Raikage-dono.“
Sakra začíná se to vymykat kontrole. Rozhodně nehodlám přistoupit na podmínky. Ale zase jak přesvědčit ostatní, aby se přidali k Akatsuki, který se tolik báli? Budu mít vlastní problémy u sebe a ještě mám řešit ty za hranicema.. Ksó.
Pak ale přijde nějakej černobílej blázen přijde a přinese zprávu o útoku na hranice Amegakure. Cože?! Já nic nenařídil! Jestli zase ten Hyuuga, tak.. ksó Hinata to asi musí snášet těžce...
„Já jako Hokage rozhodně nic nenařídil a pokud je Kabutova domněnka správná, můžete si být jisti, že se o ni postarám. Každopádně se po tomto setkání ihned vydám na místo a všechny je tam srovnám! A je mi jedno z který země ty vojáci budou! Jinak dávám na srozuměnou, že Konoha se nehodlá zapojit do žádné OFENZÍVY která bude vedena do ostatních vesnic!“

S Konan

Následuji Konan (Yamatovi a Hinatě naznačím, aby na mě počkali na ubikaci, protože hodlám ihned vyrazit) a jakmile se ocitneme samotní, začnu: „Jak jsem již řekl, rozhodně jsem žádný úkol nenařídil. A myslel jsem si, že mě znáš líp. Líp mě a Jiraiyu, jehož cestou šlapu dál. Nikdy bych nezačal žádnou válku ani ji nepomáhal! A ty to moc dobře víš, pokud si úplně všechno nezapomněla. Hlavně to, proč ve mě Nagato věřil.
Za druhé bych ti chtěl říct, že se maximálně vynasnažím, aby se naše vesnice v případě války ocitla na straně Amegaure. Mám k tomu jak osobní důvod, tak důvod pro dobro vesnice. Nevím, jestli to u obyvatelstva projde, protože Madara Akatsuki dobré jméno neudělal, ale maximálně se vynasnažím. Nikdy nebudu podporovat plán roztržení kontinentu ani útoku, ale pokud ve vesnici prosadím svoji vůli, Konohagakure vždycky pomůže bránit Amegakure její hranice a také všem jejím spojencům. Podporu útoku ale od nás nečekej, Konan. Prosím, už nezažehávej další plameny, která by mohli zapálit tuhle slámu! To, co udělal Hiashi je neodpustitelné, ale jednal z vlasntí vůle. Nikdy se nám ho nepodařilo usvědčit, takže ho obvinit nemůžu. Ale pokud toto nařídil on, nevyhne se trestu. Myslím ten boj na hranicích. Konan prosím, nech to na mě. Ihned se tam vydám a všechno se pokusím vyřešit. Já tě naopak prosím, aby si mi věřila. Pokud se nevydaří prosadit moji vůli ve vesnici, nejspíš odstoupím z křesla Hokage a informuji tě. Jenom tě prosím, nakládej s tou mocí opatrně!“


MH: JE to psané hodně narychlo (12 minut) takže se omlouvám za kvalitu...
 
Haruno Sakura - 29. června 2011 22:06
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Trénink?; Vzkaz od Sakury přes Katsuyu Narutovi

Po chvíli jsem vzhlédla, a spatřila úsměv. Donutil mě taky se úlevně pousmát, sám od sebe, aniž by ten úsměv o něco žádal, vyšlo to prostě samo... úplně samo, aniž by si člověk cokoliv přál. A hned všechno vypadá veseleji, když se usmívají dva a ne jen jeden.
Můžu... Je to trošku úlevný pocit. Je mi jasné, že nebudu moct říct úplně všechno, ale to nevadí, Naruto by měl vědět aspoň něco... aspoň to, že když už se nebude konat žádný útok, budeme postupně finačně namáháni a ruinováni, až možná nakonec krachnem... a kord na útoky to moc nebude, když nebudou finance. To by měl vědět. Ať si dá pozor na jazyk. Zbytečné války potřeba nejsou, to asi ví, Naruto je zastánce míru, na druhou stranu pokud bude řečnictví ostatních Kagů příliš dobré, kdo ví... prostě měl by to vědět.
S polibkem problémy nemám, právě naopak, oči se jakoby usmějí a jsem hned mnohem spokojenější. A jistější. A... a vůbec. Shisui sice není Sasuke, ale na druhou stranu, jeho charakter má pár nedávno poznaných rysů, které Sasuke postrádá... takových těch vděčných, které se neztratí, právě naopak. Bolest kterou si nese v jistém smyslu vnímám jako větší než Sasukeho, protože ve vyhlazeném klanu byla i jeho rodina a navíc má pár... "pěkných" zážitků... k "dobru". A přesto, ačkoliv telepatka nejsem, mám pocit, že ty dvě osoby jsou rozdílné, hlavně různou měruo nenávisti, kterou různě odměřují.
Potom poslouchám dál. Na Katsuyu přikývnu, tu jsem využít chtěla, ona je na tyhle vzkazy moc vhodná. Nejradši bych přemýšlela, jak asi může vypadat Shisuiův summon, když se o tom zmíní, protože občas jako by vyjadřovali majitelovy vlastnosti... ale po dvou vteřinách, kdy s tím začnu, zrychleně zamrkám, protože si uvědomím, že musím dávat pozor na to, co Shisui říká. Abych toho Narutovi řekla tak akorát, co on chce. Nechci porušit nějaké vytyčené mantinely, už tak dost dobře, že mám povoleno říct aspoň něco. Kdyby to nepovolil, mlčela bych. Mrzelo by mě to, ale nejspíš už bych se o tom nezmínila, zas až tolik důležitá informace se to být nezdá... ale pokud může být sdělena... kdo ví, jestli ji Naruto uplatní.
Přikývnu, jako že rozumím. "Hai." Ostatně plánuju vyvolávat Katsuyu před ním, aby slyšel, co jí říkám... tedy... možná radši ne, jako summon Tsunade by ho mohla znát, a co kdyby se prokecla Narutovi? Sice věřím, že umí držet slovo, ale pokud by jí to přišlo důležité, určitě by na moje nabádání, ať si to nechá pro sebe, kašlala, slibem mlčenlivosti vázaná není... ne, radši tak aby Shisui nebyl v dohledu. Když už o něm Naruto nemá vědět, tak to bude stoprocentně ošetřeno.
Je mi galantně nabídnuto jít první do sprch. Usměju se, nuže dobrá, proč ne, že? I vyhlídka na zachraňování Ken'ichiho zní svým způsobem slibně. Je dobré mít po ruce někoho jako je Shisui. Sice to možná budu muset vést, ale pokud bych nevěděla, můžu se někoho zkušenějšího optat... super. Aspoň to nemůžu tak snadno zkazit. A ještě lepší je, že ačkoliv oba patříme jinam, tenhle cíl máme momentálně stejný... chtěla bych víc takových stejných cílů. Spolupracovat s Shisuiem bude něco úplně jiného, než spolupráce s kýmkoliv z vesnice. Něco příjemnějšího a svým způsobe přirozenějšího.
Než se ale mohu někam odebrat, zastaví mě pohled do očí, který sám o sobě volá po tom, že mi "asi" něco bude řečeno. Skvělá... Kdyby jen věděl, jak to takovou růžovovlasou konožanku potěší. Skvělá. Ne, že by nebylo dost lidí, co by tvrdili, jak dobrá jsem, co jak dobře umím, a vůbec takový ty věci... ale ze slov někoho jako je Shisui takové slovo nabírá úplně jiného rozměru. Něčeho vážněji míněného. Něčeho... opravdovějšího, než když to řekne někdo jako Lee.
Jako já... taky jsi těch moc příležitostí neměl, pousměju se v duchu, ale vpravdě to celkem lichotí. A krom toho, to jsem holt já a můj vkus, že jsem schopná přimět se, aby mi byl sympatickej někdo jako Shisui, kdo na první pohled nebyl zrovna nejpřívětivější... to se asi tolika jiným ženám nestává. Určitě působí inteligentně a šarmantně, ale jen když chce, a nevypadá na toho, co by se šel takhle na večer jenom tak bavit do baru; tak jasně, nemůžu vědět, jestli to párkrát nezkusil, ale tak často to asi...
Bojovat... spolu... porazit... zabít... Čtyři slova, čtyři blbá slova, která mi vyženou na ruce a nohy husinu. Upřímně řečeno, to bych moc nerada. Neumím si představit, že někdy v budoucnu... v Shisuiově náručí bylo tak pěkně a bezpečně, že kdybych měla vzít kunai, a... podvědomě se otřesu. A vida, už tu máme stejný problém jako u Sasukeho, že? Až na to, že on by si to zasloužil mnohem markantněji...
Na druhou stranu, trénink všech těch věcí, to bych tak úplně neodmítala, upřímně řečeno. Od smrti Tsunade, co dělám sekretářku, se nestává, že by byl někdo ochotný mě něco učit... spíš to skoro vypadá, že jsem medik, a to stačí. Nemyslím si to, ale při práci sekretářky na to stejně nebývá čas, tak to nechávám být, no... ale když je ta možnost, budu moc ráda. Hlavně něco nového - zbytek Tsunadiných technik, už jen těch ultimátně silných, genjutsu, silná zbraň, ačkoliv dost lidé v poslední době mívá protizbraň... ale i tak. A tajemství jeho rychlosti? Teda nevím, ale vždycky jsem myslela, že je to tréninkem... plus Sharingan k tomu - copak by v tom mohlo být něco jiného?
Rychle se ale vzpamatuju. "D-dobře... ani nevím, čím jsem si to všechno... ale arigato, i když nevím, kdy na to všechno bude čas... a znovu chci zopakovat - arigato za tenhle večer," usměju se; samozřejmě, že pokus o zabití do té množiny nepočítám, ale vynechávám ho s naprostou samozřejmostí, protože Shisui toho zřejmě lituje... tak není nutné, abych mu to cpala. Ostatně dá se zapomenout na to, že to chtěl on udělat. Na ten strach už míň. Ale když se na to nemyslí...
Zvednu se a rozhlédnu se po svém tričku a kalhotkách. Popadnu je, obléknu se, aspoň do toho, vytáhnu z batůžku ručník, a vyrazím do koupelny. Kvůli Shisuiovi bych se neoblékala, ne, že by mohl vidět něco, co už neviděl, ale spíš kdyby někdo byl na té chodbě... no, bude to takhle lepší.

Po kratší ale důkladné sprše se cítím příjemně osvěžená, když se znovu obléknu a s ručníkem na hlavě v turbanu, protože jsem si myla vlasy, vejdu do pokoje. "Volno," usměju se na něj, a je jasné, že míním koupelnu. Až vyjde z místnosti, bude záhodno přivolat Katsuyu. V koupelně mi to přišlo blbý, ještě by se vyděsila, laborka vypadá líp... a Shisuie bych raději neukazovala. Jako dobrá, asi by se Katsuyu před Narutem neprokecla, ale jeden nikdy neví...
Kousnu se do prstu, složím pečetě. "Kuchiyose no jutsu!"
Přivolám jednu menší Katsuyu a usměju se na ní. "Konnichiwa, Katsuyu - sama... mohla byste prosím doručit zprávu Narutovi? Je na setkání všech Kage a vůdců vesnic, a mám pro něj informaci, která by mohla být důležitá... vyřiďte mu prosím, že ze strany našeho feudálního pána se pravděpodobně chystají škrty v rozpočtu, a to natolik dramatické, že by to vesnici po finanční stránce mohlo naprosto zruinovat... ať si nejdřív pořádně promyslí, pokud bude chtít vést jakoukoliv válku, protože peníze možná nebudou stačit. To je vše, arigato," mírně se ukloním, a počkám až Katsuyu zmizí. Pokývu hlavou. Tak, to bychom měli.
Počkám, až se Shisui vrátí, a pokud nemá nic proti, asi bychom se už měli uložit zvolna k spánku... jestli tedy chceme být na zítra tak nějak odpočatí.
 
Vypravěč - 30. června 2011 13:42
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
soukromá zpráva od Vypravěč pro
Haruno Sakura: Druhý den - práce, práce, práce
Aneb když se začne pracovat na věcech normálních a běžných...

Vysprchovala ses, bylo to jak "živá voda", jako by jsi krom špíny z celého dne ze sebe smyla i veškerý stres a únavu a poté jsi přes Katsuyu poslala Narutovi vzkaz. Co se týče dalšího tak, Shisui šel do sprchy po tobě a poté co se vrátil si vzal nějaký svitek ze svého batohu a vytáhl z něj krabičku léků - antidepresiva - chvíli se na ně trochu nepřítomně díval, a pak se ohlédl na tebe a pak zase na léky, a pak je raději schoval s tím, že "dneska je snad potřebovat nebude". Nakonec jste si šli lehnout - nedaleko laborky je místnost s kavalci - něco jako sesterna pro případ noční služby. A oba vyčerpaní jste rychle usnuli.

Druhý den ráno ses probudila jako první. Shisui zatím spí, a zdá se, že dneska celkem i klidně, takže to je "dobrý příslib" do dnešního dne. Asi to bude chtít se nasnídat, takže nejspíš zajdeš pro nějaké jídlo do buď obchodu (pokud se ti chce připravovat snídani pro dva osobně), nebo prostě koupíš hotovku někde v některé z restaurací (a že jich tady je). Když se vrátíš, tak Shisui pořád spí (už je kolem deváté) a ty se tedy ještě sama mrkneš na výsledky "rozblemcávaček" - prvních dvacet vzorků je bídných, ale pak narazíš na jeden, který se zdá být 100% úspěšný... bingo... takže první fázi léčby máš za sebou. Teď máš dostatečně silný prostředek na rozpuštění nádorů proto, abys je poté mohla vyjmout... jediná nevýhoda je, že to budeš muset dávkovat velmi opatrně, abys spolu s národy nerozpustila i okolní tkáně - ono na nějaké škody stejně dojde, protože z Kenichiho těla musí ven nejen nádory, ale i bezprostředně blízké tkáně, aby se zlikvidovaly bezpečně všechny rakovinné buňky. Škody - vedlejší škody - které tím napácháš na jeho orgánech nebudou zanedbatelné, ale při správné regenerativní terapii po bezprostřední léčbě by měly být alespoň zčásti reverzibilní. I když už teď ti může být jasné, že ne vše půjde na 100% opravit... ale tak co, lepší než drátem do oka že.

Jak se zdá, tak Shisuie budeš muset probudit, protože ten spí jako nemluvně. Možná je to jenom dojem, ale jak takhle spí, tak ti přijde, že vypadá jaksi zdravěji. Asi se mu hodně ulevilo... a asi je to i tím, že do sebe neláduje další prášky. Ostatně jsi neodolala a prohrabala jsi jeho léky ve svitku ... no ... nic moc. Samá antidepresiva, opiáty, drogová výzbroj profi-narkomana a to včetně takových "svinstev" za jaké lze považovat pervitin a heroin. Ne... určitě není závislák ve smyslu psychické závislosti, nebo na to aspoň nevypadal. Prostě jen do sebe házel cokoliv, co by ho udrželo při smyslech a mimo deprese. Ostatně trochu tě může uklidnit, že některé z těch "největších pecek" co jsi tam našla ještě neotevřel, takže je měl asi u sebe pro "případ nouze". Opravdu impresivní "pacient" - sám si stanovil léčbu, což je sice fajn, ale navíc zvolil prostředky vedoucí k celkovému "potlačení mysli" - jako by chtěl svou nenávist, bolest a všechno další doslova "ubít" léky všech možných kalibrů. Nevýhoda této léčby je jasná - brutální vedlejší dopady na jeho tělo. No snad se nedostal příliš daleko. A pak jsi našla ještě jednu srandu... nikdy jsi s tím osobní zkušenost neměla, i když Ino - známá "přebornice v prostopášnostech" - tvrdila, že je to vynikající. Našla jsi několik cigaret marihuany... ne, teď se zhulit nesmíš, ale tak "třeba večer" že? Kdo ví... to je ostatně fuk, záleží na tobě, ty jsi v narkotikách pole neorané, takže těžko říct, jak se k tomu postavíš.
 
Vypravěč - 30. června 2011 18:54
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
Naruto Uzumaki: Pokec s Konan
Aneb "Nesvatá aliance" mezi Ame a Konohou?

Konan si tě vyslechla, sice s nemalou dávkou despektu, ale vyslechla a pak ti odpověděla: Nagato ti uvěřil natolik, že obětoval svůj život pro tvou věc Naruto... a já vzala Rinnegan a zničila Madaru v naději, že tímto to celé skončí... bohužel, oba dva víme, že neskončilo. Ať jsem věřila v cokoliv, tak to byly myšlenky druhých - Yahiko, Nagato a nakonec ty... a všichni doposud nepřinesli to co slíbili, neboť buď zemřeli, nebo měli smůlu jako ty. Věřit v Nagatovu a tvou věc je pro mě jako věřit v to, že slunce jednou vyjde na západě - pošetilé, když vidím co se děje. Já už mám dnes svou vlastní vizi míru a porozumění jsem z toho vyškrtla, neboť to není politická veličina, to je jen zbožné přání. Musím uvažovat pragmaticky a ne jako ty. Myslela jsem si, že ty se nikdy nevzdáváš, ale na druhou stranu říkáš, že se klidně vzdáš úřadu Hokageho... možná by mi to mělo lichotit Naruto, ale sám víš, co se stane, když odstoupíš z funkce Hokage... kdo bude dalším? Hatake Kakashi? Hiashi Hyuuga? A nebo snad někdo jiný? Ať to bude kdokoliv, tak to bude znamenat téměř jistě válku. Ty jsi jediná překážka bránící válce mezi námi a Konohagakure. Chápu proč nechceš podpořit můj plán na roztržení kontinentu - je to tvůj názor - který vezmu v potaz, ale nebudu se jím řídit jen proto, že si ty něco přeješ. Každopádně raději roztrhnu kontinent, než bych znovu viděla mou zemi plakat. To měj na paměti... a ještě něco... co se týče toho co se děje na hranicích. Máš 24 hodin, jinak se do toho vložím já a pošlu tam "svou" Deva Sféru, tak jako před měsícem. (Čímž Konan naráží na to, jak před měsícem v odvetě za útok na ní srovnala se zemí jedno pohraniční město.) Samozřejmě mé jednotky dostanou striktní rozkaz nevést žádné útočné aktivity. Jediné co chci je zbourat všechny hraniční mosty přes řeku na naší hranici a vybudovat na své straně hranice dostatečně pevnou zeď pro obranu své země. Poté se odmlčela a dodala: Mám mnoho pák, které mohu využít pro zabránění válce... a taky je využiji... a mimochodem... nevím co zamýšlí Kabuto, ale vím poměrně přesně co chce Sasuke - stejně jako ty - oba víme co chce a s tím jak se rozpadá jednota shinobi světa i Akatsuki, tak je zřejmé, že bude hledat spojence. V Kiri a Kumo najde určitě dost uší ochotných naslouchat jeho touze po zničení Konohy... a nejen tam... Kusagakure vedená Suigetsem spíš bude poslouchat Sasukeho než mě. A nakonec... obávám se, že pokud se Ame a Konoha stanou spojenci, tak Onoki (Sandaime Tsuchikage) otočí na podpatku a postaví se proti nám. Se mnou chce spolupracovat jen proto, že jsem mu přislíbila, že bych mu vrátila bijuu, která patřila jeho zemi.

Poté Konan zmlkla a složila pečeť, následně se rozpadla na hromadu listů papíru, které odletěly chodbou pryč.
 
Temari (テマリ) - 30. června 2011 19:34
temari_by_pokefreak_by_sour_lemons1889.jpg
Tema - Shika - Iki

Na tváři se mi objeví úsměv, v něčem jsem byla stejná, jako Ikito. Možná jsem se tvářila, jako nějaký drsňák, ale vždy pod tvrdou skořápkou, je slabý vnitřek.
Musím uznat, že z této mise mám prostě divný pocit a to se mi nikdy nestalo. Teď to je prostě jiné. Shikamaru, chce pomstít smrt Asumi a zastavit šílence Hidana. Na druhou stranu mne uklidňuje ten fakt, že nechce ohrozit Ikito.
Děkuji, Kakashi - san. Povzdechnu si a trošku se protáhnu, připadá mi, že mám nějak ztuhlé tělo.
"Určitě to tak bude. Nemusíš se ničeho bát." Chlácholím Ikito a zároveň sama sebe.
V noci jsem přemýšlela a zvažovala všelijaké možnosti, v případě boje. Ovšem v této chvíli nějak doufám, že k žádnému boji nedojde. Nebudu chránit pouze sebe, ale i Ikito. Jí se nesmí nic stát.

Shikamaru už byl netrpělivý a chystal se vyrazit. Nedivím se mu, ale mně se prostě nechtělo. Jako kdyby mne na malou chvíli pohltil strach...
Strach to není možné. Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou a šla pomalým krokem stejným směrem, jako Shikamaru.
Ale vždy se prostě všechno musí pokazit. Napočítala bych tak deset kroků a už se k nám rychlostí blesku řítil nějaký chlapec na bílém koni.
"Co to k čertu..." Vyšlo mi z úst, ale raději jsem mlčela. To, jak vypadal mladík, mi všechna slova či ostré nadávky, vyhnal z úst.
Na chvíli jsem se stala pozorovatelem a proklínala tuto misi. Ono to prostě nikdy nemůže být klidná mise, bez nějakých problémů.
Řád prokletého Yashina? Za to může jedinej a to Hidan. Ksó.. Co teď budeme dělat? V myšlenkách mne napadla stejná otázka, jako kterou vypustila z úst Ikito. Shikamaru, jí však neodpověděl.
"Zatím nic." Odpovím Ikito a dál sleduji situaci, a to jak se na scéně objeví někdo další.

Fajn, takže co bude s naší misí? Nemám v úmyslu odsud odejít, už jednou jsme tady a taky tady hodlám zůstat. Mám sto chutí říct tomu mladíkovi, který si nás všimne a hned má v úmyslu nás odsud vyhánět.
"Teď raději nemluv." Pronesu k mladíkovi, když u něj sem spolu s Ikito. "Neumřeš. A to se nestarej, to vyřídíme my." Mluvím k němu velmi přátelsky. Připomíná mi mého bratra Kankura, když byl ještě mladší a i přesto byl zraněný, chtěl za každou cenu pomáhat v záchraně Gaary. Nebýt pomoci, kterou nám poskytla Listová, asi bych oba dva bratry ztratila.

Zavrtím hlavou, potřebuji dostat z hlavy vzpomínky a soustředit se na tuto misi. Musím se soustředit.
"Hai, Shikamaru." Vyšlo mi pouze z úst a hned jsem přiskočila Shikamarovi na pomoc, odnést toho mladíka dovnitř. Ovšem, co se týče toho lékaře, tak doufám, že jej ošetří. Já jsem na to docela mizerně.
Proč tu nemáme s sebou, nějakého lékařského ninju? Nikdo prostě nepočítal dopředu s tím, že by se tato mise mohla nějak zvrtnout. Sakra. Z úst mi vyšel menší povzdech a čekala jsem na to, co přikáže Shikamaru. Nějak jsem v této chvíli nevěděla, co dělat. To se mi stalo poprvé a doufám, že to bude naposledy.
"Shikamaru, vypadá to hodně zle. Co budeme tedy dělat? Nemám v úmyslu odsud odejít, protože to někdo nařídil. Musíme jim pomoci. Ale jak?" V této misi prostě na něj spoléhám. Kdysi tomu tak nebylo, chovala jsem se k němu strašně a nyní si bez něj život nedokáži představit. Hodně se měníme, dospíváme.
A já doufám, že tuto misi přežijeme. Včera jsem hodně přemýšlela, nejen o ní a možná bych se ho na něco zeptala.
Moc předbíhám. Musíme to zvládnout... a taky že zvládneme.
 
Vypravěč - 01. července 2011 13:08
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
TEMA-SHIKA-IKI:

Zatímco v okolí vypukl "shon" a hraničáři se začali organizovat, tak Temari se Shikamarem opatrně přenesli onoho chlapce - posla - do hostince, kde ho položili na lavici. Ikito zašla na příslušný pokoj, kde zburcovala jakéhosi postaršího pána, který vskutku vypadá na lékaře a ten hned sešel spolu s ní dolů, aby se věnoval ošetření zraněné chlapce, který mezitím upadl do bezvědomí. Krátký pohled a výraz v lékařových očích naznačily, že tohle je "hodně zlé". Lékař se rozhlédl kolem a pak k vám (Tema-Shika-Iki) řekl: Postarám se o to, ale potřebuju naprostý klid, takže teď se prosím vzdalte..., poté si nechla od hostinského přinést všechno co měl hostinský v lékarničce a lavor horké vody a pustil se do ošetření.

Shikamaru se spolu s vámi vzdálil - opět jste vyšli ven a poté Shikamaru očividně dosti zachmuřený odpověděl: Tohle je hodně problematické. Hidan nás předběhl a rozpoutal válku, my tady de-facto nemáme co dělat a nejsem si jistý, jestli tu někdo vůbec o naši přítomnost stojí. Navíc - tohle neměla být bojová mise a už vůbec ne ve válečné zóně, takže... musíme rozhodně uvědomit Konohu a pak se rozhodneme co dál... Shikamaru se kousl do prstu, složil pečetě a provedl: Kuchiyose no Jutsu. Před Shikamarem se s puffnutím a obláčkem kouře objevil Rukimaru - jelen z lesa klanu Nara:



Shikamaru mu rychle vysvětlil situaci a dění v Zemi Horkých pramenů. Uvědom Kakashi-senseie... a sděl mu, že..., poté se ohlédl na Temari, z jejíhož pohledu usoudil, že "ta se nikam vracet nechce" načež se trochu zamračil a dodal k Rukimarovi: ...prozatím zůstáváme zde. Cílem mise je sledovat Hidana a jeho lidi, takže prozatím naše mise pokračuje... Rukimaru jen přikývl a poté se podíval na Ikito a pronesl: Mláďata by neměla být ve válce..., ovšem následně zase odpuffnul, takže z toho nic dalšího nebylo. Shikamaru si jen povzdechl a podíval se na vás dvě: Tak dobře... předpokládejme, že nepřítel přijde ze stejného směru, jako přijel ten posel... jich bude určitě víc, ale my budeme mít výhodu momentu překvapení... uděláme to takhle - vyrazíme jim naproti, ty Ikito teď budeš mít nejdůležitější práci... vezmu tě na záda, aby ses plně mohla soustředit... byakuganem a svou senzorskou schopností nám řekneš až zaznamenáš nepřítele... jejich chakru bezpečně poznáš, Rukimaru mi jí kdysi popsal jako "krvavou či krvežíznivou"... až je zaměřiš, tak si vybere vhodný - nepřehledný terén - kde je dostatek stínů a přepadneme je. Ty se budeš Ikito držet spolu se mnou vzadu. Jsi náš král a já jsem kůň... Temari jako střelec půjde dopředu... pokusíme se je pochytat do mého Kagemane a Temari ty pak použiješ Kamatariho (lasičku) a rozsekáš je na kusy. Pokud by se mělo něco pokazit, tak budeme mít i další plán. Temari, ty jsi schopná plnit jak roli střelce, tak roli věže... své techniky můžeš použít i pro naši obranu a pokud nenarazíme na katon, což by bylo hodně problematické, tak jsi schopná je držet od nás zpátky. V takovém případě půjdu dopředu a budu útočit pomocí toho co mi po sobě zanechal Asuma-sensei. Shikamaru vám ukázal dvojici chakrových ostří a překvapivě i zapalovač a nějaký svitek. Uvnitř toho svitku je výbušný prach, mohu ho kdykoliv vypustit ven a odpálit ohněm ze zapalovače, je to dost otravné, ale zvládnu to. Nakonec... ještě jedna věc... v žádném případě se nesmíte nechat zasáhnout a dostat se do jejich techniky, to by byl konec... držte se proto od nich co nejdál. Ikito, ty máš byakugan a co jsem četl, tak ovládáš juuken - je dost možné že budou mezi nimi nesmrtelní jedinci, tak se nesnaž o smrtelná zranění, ale pouze jim blokuj chakrové body... ale věřím, že to nebude třeba, protože u tebe bude vždy někdo z nás. Díky byakuganu také budeš mít lepší přehled o dění na bojišti, tak nás musíš vždy upozornit.... a Temari... pokud vám kdykoliv v průběhu boje nařídím se stáhnout, tak se stáhnete i kdybych tam měl zůstat. Je to doufám jasné, já jsem velitel tohoto týmu a mou povinností je vás ochránit i za cenu vlastního života.
 
Temari (テマリ) - 01. července 2011 15:14
temari_by_pokefreak_by_sour_lemons1889.jpg
Tema - Shika - Iki

Vypukl shon, ale to se dalo předpokládat. Tato mise není tou, jak se zdála, ale já nehodlám je v tomto nechat. Ovšem teď jsem já ta, která riskuje.
Je mi nějak těžko, že ten chlapec je na tom zle. Ovšem to je riziko povolání. Celý život je o velkém riziku, který se ne vždy vyplatí.
Tiše sleduji doktora, upřímně doufám, že se mu podaří toho chlapce zachránit. Nikdy jsem neměla ráda pohled na smrt. Mám před ní spíše určitý respekt.
"Hai." Vypustím pouze z úst, i když to nebylo zrovna zapotřebí a jdu se Shikamaru, Ikito dál od doktora, který je plně zaměstnán chlapcem.

Měla jsem sto chutí Shikamarovi něco povědět, ale ve všem měl naprostou pravdu. A já tu jsem ta, která se do toho žene po hlavě. Ovšem mám velkou potřebu jim pomoci, protože oni jí potřebují. Nechci je nechat ve štychu. To já rozhodně nechci.
"Dobře." Nakonec pronesu a nechám Shikamara, který už ví co dělá. Můj pohled se na chvíli přesune na Ikito. Upřímně doufám, že se jí nic nestane.
Jen jsem se trošku nesouhlasně podívala na Shikamaru, který se snažil seznámit se situací Rukimaru, toho jelena. Jo s ním jsem měla taky co dočinění.
"Vím, že by neměla být ve válce. Ale v této chvíli to jinak nejde." Řeknu jelenovi, který stejně zmizel a nádechem, výdechem se snažím uklidnit. Pěkně mne naštval, jeden jelen.
Dál jen poslouchám Shikamara, který jako velitel má co na srdci a hlavně on je na toto plánovaní velký expert.
Líbí se mi zatím jeho plán, jen pokyvuji hlavou a dále poslouchám, protože v této chvíli zatím nemám co říct.
Použít Kamatariho jsem měla stejně v úmyslu, takže dál jen přikyvuji. Zní velmi dobře ten jeho plán.
"Dobře." Chtěla jsem ještě něco dodat, ale v tom mne přerušil a dál pokračoval ve svém strategování.
...v žádném případě se nesmíte nechat zasáhnout a dostat se do jejich techniky, to by byl konec... držte se proto od nich co nejdál... Toto si dobře zapamatuji, ovšem mám takový pocit, že v tom bude ještě něco navíc.
Ten háček jsem pochopila až v té chvíli, když mi věnoval poslední slova svého proslovu. A já na něj chvíli šokovaně hleděla.
"I za cenu vlastního života.." Zopakovala jsem po něm a na chvíli sklopila pohled. Skutečně netuším, co mám dělat. Je mé rozhodnutí správné? Sakra, co mám teď dělat?
"Nic takového se nestane. Všechno dopadne dobře a umírat se nebude." Pronesla jsem jistě, i když mi všechno říkalo opak.
"My to zvládneme. A nakopeme jim. Jsem si velmi jistá." Možná jen trošku. A mám velký strach, ale nikdy to nedám na sobě vědět... Není vhodná chvíle.
"Takže hurá do toho?" Otáži se a zvědavě na oba hledím, vyčkávám. Ovšem krve by se ve mně člověk nedořezal.
 
Hyūga Ikito - 01. července 2011 17:12
untitledtruecolor014722.jpg
Shika-Tema-Iki... a mluvící jelen
Povede se mi opravdu přivést doktora, nebo alespoň někoho jako doktor vypadajícího. Oddechnu si, když se vydá k tomu chlapci, i když podle výrazu to vážně nebude dobré. Poté nás pošle se vzdálit, aby tu měl naprostý klid. Přikývnu a spolu se zbytkem vyjdu z hostince. Shikamaru tam poté usoudí, že by to chtělo kontaktovat Konohu.
Ale jak?
Složí pár pečetí a s “pufff” se tu objeví jelen.
To je to Kichiyose, ne? O tom jsem už slyšela...
Shikamaru mu začne vysvětlovat situaci a jelen mu nejspíš rozumí. Celkem zvědavě sleduji, co to mělo být. Pak jelen promluví cosi o tom, že mláďata by neměla být ve válce.
On... mluví?!
O mluvících jelenech jsem zatím ještě neslyšela, no. Na to, co tím myslel nereaguji, jen ho zvědavě sleduji. Každopádně co dál je jasné. Zůstaneme tu.
Snad se nám povede být od boje daleko. Dost daleko.
Pak začne plánovat, že jim vyrazíme naproti s tím, že mám pořádně dávat pozor. A že mě vezme na záda.
Fajn, snad se to nebude moc kývat... Krvežíznivou chakru?
Překvapeně vystřelím obočím nahoru.
,,Krvežíznivou? No, snad to poznám, no...
Hlavní útočník bude Temari a Shikamaru je jen bude do čehosi chytat. Pak vytáhne chakrové ostří s tím, že maximálně zaútočí on.
Dostat se do jejich techniky? Jaké techniky? No, snad to poznám...
Pak mi oznámí jak mám útočit ale...
,,Nesmrtelní jedinci? A bude na ně zastavení chakry stačit?
Pak prohlásí, že on nás musí zachránit i za cenu jeho života. Polknu.
Tohle je dost nebezpečné. Můžeme všichni lehce umřít...
Kývnu.
,,Pokusím se upozornit na vše co nejrychleji.
Dám tím najevo, že jsem připravená nechat se vzít na záda. Aktivuji Byakugan a snažím se dávat co nejvíce pozor na okolí a pokud někoho odhalím, ihned to nahlásit...
 
Haruno Sakura - 01. července 2011 17:37
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Maruška? Akční nabídka zadarmo, no neber to!

Sprcha byla tak osvěžující, že by to jeden nečekal. Studená voda obvykle osvěží, jasně, a teplá naopak příjemně rozehřeje, tak akorát zalézt do postýlky a spinuškat, ale tohle bylo ještě příjemnější, se špínou odplouvalo všechno... samozřejmě, že se po sprše nemůžu cítit až tolik osvěženější, že bych zvládla zbytek noci nespat a ráno být fit, ale ten unavený dojem zmizí, nebo aspoň svaly se cítí lépe a definitivně zmizela ztuhlost z toho, jak jsem předchozí noc strávila spánekem na křesle.
Po Katsuyu pošlu Narutovi vzkaz, a uvolněně se pousměju. Samozřejmě, nemůžu pro něj tady zjišťovat bůhvíjaké informace, léčím tu Ken'ichiho, ale nechci, aby naše vesnice byla buď pobita, nebo rozpuštěna, protože dojdou peníze. Ano, dneska přišla spousta podivných odhalení ohledně vesnice, ale i tak se člověk jenom tak nevzdá domova jenom proto, že historie je... místy až temně děsivá. Jenom bychom si měli dát víc pozor na lidi, jako je Hiashi, protože tací si chtějí dělat, co se jim zlíbí, a pak to takhle dopadá, jako před lety.
Počkám na Shisuie a pak se vydáme spát do nějaké blízké místnosti - škoda že jsem o ní nevěděla už včera, aspoň bych se byla pořádně vyspala... no nic. Sice ho neustále nesleduju, ale postřehnu, jak v ruce držel krabičku nějakých léků... antidepresiva dosti pravděpodobně, a musím se usmát, když si všimnu, jak ji schoval bez toho, aby si nějaký z těch léků vzal. Potěší mě, že moje přítomnost má dostatečný vliv na to, aby to aspoň zkusil. Určitě pro něj bude lepší když bude žít bez toho svinstva než s ním, i když je to, že ho používá, dosti opodstatněné.

Když se ráno probudím, stačí jen vstát a pohlédnout na místo, kam Shisui včera uléhal, abych viděla, že ještě spí. Jelikož to vypadá na klidný a kvalitní spánek, vyvolá to na mé tváři úsměv, a odeberu se po oblečení se tiše z místnosti tak, abych ho neprobudila. Ostatně, nikdy se nijak netvářil, že by se mu dobře spalo, hlavně podle těch kruhů pod očima, tak tím líp, když ho nechám ještě chvíli spát, jen ať si trochu toho zdravého spánku užije.
Poněvadž mě samotné zakručí v bříšku, moje další kroky míří ven, na ulici. Nemusím se rozmýšlet dlouho na to, abych v blízké menší, ale o to kvalitnější restauraci pořídila několik sendvičů. Jednoduché jídlo, které bych bývala mohla připravit sama, ale v prostředí laborky mi to nepřijde jako nejlepší nápad, a taky... moc dobře známe mé kuchařské umění, že, po tom, jak chutnaly moje bojové pilulky bych se radši měla vyvarovat většiny pokusů uvařit něco DOBRÉHO. Výživné by to asi bylo, ale na úkor chuti, dost pravděpodobně, takže jídlo z restaurace, i na snídani, bude lepší.
Odložím papírový sáček na stůl. Shisui ještě spí, když jsem tam rychle nakoukla, a proto prozatím nechám snídani snídaní a na výsledky se rozhodnu podívat sama. Sice už je devět, ale na to ho nepotřebuju, a mnohem radši bych byla, kdyby se vzbudil sám, přijde mi to skoro kruté ho budit, když jednou po delší době, zřejmě, usnul v dobrém spánku bez jakýchkoliv léků, ať už proti "zlým snům", nebo prášků na spaní.
Chvilku to zabere, protože asi prvních dvacet vzorků je dost špatných, ale pak s úspěchem narazím na jeden úspěšný... a to dokonce stoprocentně. Usměju se. Tak, odteď může začít pravá Ken'ichiho léčba s rozpouštěním nádorů... bude to dřina, ale jak na to nejsem úplně sama... Je jasné, že právě proto, jak bude roztok účinný, budou poškozeny i ostatní orgány. Ovšem pořád lepší to než smrt, řekla bych. Krom toho, při včasné terapii by se mohla valná většina škod napravit. Určitě ne všechny... ale naštěstí je část vnitřních orgánů párových, tak snad to na tomhle "vyhraje".
Po prohlédnutí vzorků, kdy si ten nadějný rovnou dám stranou, a ty ostatní zatím nechám být s tím, že později je zlikviduju, se znovu vydám do místnosti, kde Shisui spí. Bohužel... bohužel ho budu muset probudit, protože spí jak nemluvně, tak tvrdě, a nevypadá to, že by se chtěl v blízké době vzbuditi, což zase na práci úplně kašlat nemůžeme. Vůbec se mi nechce ho vzbudit, protože když se na chviličku zastavím, abych si prohlédla jeho tvář... vypadá o tolik zdravěji a úlevněji, že mi přijde ošklivé ho vzbudit. Jako by pořádně usnul a odtrhlo ho to tak... od všeho, všech problémů, které má. A já ho teď chci vzbudit a zase ho do toho světa vrátit. Malinko smutně se pousměju.
Možná ale právě tahle neochota mě přinutí pohrát si s myšlenkou, co kdybych se vůbec podívala, co on tak běžně užívá, a tak nahlédnu do svitku. Antidepresiva... opiáty... stimulační drogy... zazírám na heroin, co právě držím v ruce... ale zároveň jako by na tom nebyl závislý v tom pravém slova smyslu... jen... to potřebuje pro přežití... Polknu, abych potlačila trochu hořkosti, co se dere do hrdla. Je to dost... hořký příběh. Kdyby nemusel, tak by se na takové věci vykašlal, ale pro přežití aspoň v tom základním slova smyslu to potřebuje... aby se úplně nezbláznil. A nikdo mu nemůže mít za zlé ty všechny drogy, co do sebe hází. Přitom ani nemůže hledět na všechny vedlejší účinky, ten vedlejší dopad, kdyby to všechno bylo ve větším množství, či déle používáno, a ještě souběžně... ne, ani na to hledět nesmí, radši si zachová trochu rozumu, a to já chápu. Aspoň, že to nejsilnější a nejvíce návykové není otevřené...
Jak se tak probírám vším tím svinstvem, upoutá moji pozornost jedna docela zajímavá věc. Marihuana. Ano, není chytrý nápad se něčím "krmit", když nemusíte, že ano, ale na druhou stranu... sice po včerejšku vím, že na Ino člověk taky tak úplně dát nemůže, ale zase něco jí snad věřit mohu, a proto těch pár cigaret, co mi leží na dlani, celkem vyvolá můj zájem. Kdyby se jednalo o naprosto normální cigarety... no, tak zajímavé by to už nebylo. Ale marihuana? Z lékařského hlediska to má mít účinky jako je euforie, vysmátost, a pak i relaxace... jasně, že napoprvé to nemusí být úplně nejlepší, když tělo není zvyklé, ale i tak to zní velmi lákavě, na zkoušku. Sama bych to nesháněla, ale když to tady leží, jako by volaly "vem si, zkus to", a ještě zadarmo, krom toho já nikdy nic podobného nezkoušela, a nemůžu být přece pořád za socku, že nemám žádnou zkušenost...
Nepotřebuju si zadělat na návyk, vím, že dobré to není, ale jedna zkouška by mě snad zabít nemohla. Vyvolává to zájem a taky trochu vzrušení - jaké to asi bude, drogy? Krom toho je to tak trošku zakázané ovoce, a i když jsem lékař, a už ne tak malá, cokoliv něčím takovým zavání, mohla by to být legrace... proto si vezmu jen jednu a zbytek vrátím zpátky. Snad to Shisui nemá nějak napočítané či co, aby přišel na to, že mu to chybí. Pečlivě ji schovám do svého oblečení, které mám na sobě, tak, aby ji nikdo nenašel, aspoň na první dva pohledy. Teď to zkoušet nebudu, je začátek dne, a bylo by fajn do večera být tak nějak při smyslech... krom toho kdyby se Shisui probudil a našel mě při tom... ne, nejradši bych to zkusila někde, kde on nebude. Zaprvé nevím, co by řekl na to, že jsem si tu marihuanu vzala bez dovolení, a pak, nejmíň jako lékař by to určitě neschvaloval, když já drogy v podstatě na nic nepotřebuju. A tak to počká na večer. Na večer, kdy si pokusím vyčíhat chvilku, kdy budu sama...
Vše uklidím. Takže teď je na čase ho probudit, protože nic jiného asi nezbývá. Ještě na chvilku se zastavím, abych si ho prohlédla, když vypadá tak klidně, a pak s mírným povzdechem natáhnu ruku, abych ho pohladila po tváři. "Shisuii, vstávej, už je ráno..." Ještě párkrát to zopakuju, ale snažím se ho probudit jen slovy, žádným třesením, cloumáním a tak podobně, spíš mám ruku jemně položenou na jeho tváři a prsty ji hladím, jako by to mohlo ke vzbuzení pomoct.
Když otevře oči, ruku stáhnu, a usměju se. "Dobré ráno, je na čase vstávat, práce čeká... a přinesla jsem nějakou snídani, jestli si dáš," vytasím se s papírovým pytlíkem, zatím poměrně tajemným, co se týče toho obsahu, a usmívám se. Doufám, že si dá, každý potřebuje jíst. Sice on asi na jídlo moc pomyšlení nemá, jak bylo vidno u večeře z jeho apetitu, a nutit ho nebudu, maximálně se chvíli pokusím o přemlouvání, ale jíst by měl, to tělo taky nemůže fungovat jenom tak z ničeho.
 
Uzumaki Naruto - 03. července 2011 12:54
nauruto_by_boing_paradise4541.jpg
S Konan

„Hatake Kakashi by válku proti Amegakure nezačal, kdyby nemusel chránit svoji vlastní vesnici. Ohledně Hiashiho ujž si nejsem… ehm… jistý. Jinak ano, mým snem bylo stát se Hokagem. Jak ale mohu být Hokagem, když jsem nedokázal uchránit přítele a nakonec vesnici před válkou? Ne, to bych neunesl. Pokud se mi nepodaří ve vesnici prosadit spojenectví nebo alespoň neutralitu našich dvou vesnic, odstoupím z křesla Hokageho a udělám vše proto, aby se tím dalším stal právě Hatake Kakashi. Dokud totiž nedokáži zachránit přítele a vesnici před válkou, nemohu být pravým Hokagem,“ odpovím ještě Konan a zajdu na naše pokoje. Tedy respektive k Yamatovi. „Yamato-taijo, byl moc rád, kdyby jste tady zůstal a vyslechl vše, co se bude po zbytek jednání dít. Nechci, aby jste se do diplomatického jednání vměšoval. Konoha už řekla své. Ale samozřejmě vás tady nechci držet, když já a možná i Hinata budeme někde jinde. Odpověď řekněte prosím Hinatě, aby se podle toho rozhodla…“
Ať Yamato odpoví jakkoli, zajdu potom za Hinatou.
„Takže, já hned vyrážím vyřešit to nedorozumění na hranicích. Nechci, aby si tam šla se mnou. I když se nejspíš jedná jen o malou potyčku. Může to být nebezpečné. Pokud zde Yamato-taijo zůstane, můžeš třeba jít s ním nebo se vrátit do vesnice. Promiň, ale na ty hranice opravdu musím jít sám,“ dokončím omluvným hlasem a vlepím Hinatě pořádného hudlana na rozloučenou.

Ostrov


Již cestou se připravím na případné potíže a to tím způsobhi, že přejdu do Sennin módu. Náhle mě něco sepne a tak zastavím. Mohly by se tam vyskytnout problémy… Teď není dobré riskovat.
„Kuchiyose: Gamakichi!“ provedu techniku přivolání kterou povolám Gamakichiho. „Nazdárek, Gamakichi-kun! Jdu do boje a i když se bude spíš jednat o nápravu a zařízení míru než nějaký krvavý souboj, měl bych radši jistotu. Pošlu s tebou dva klony, které se posadí u vodopádu a budou venkovním zdrojem přírodní chakry. Ten svitek na jejich přivolání mám u sebe. Můžeš na to prosím dohlídlout?“zeptám se.
„Jasně, Naruto-kun!“ odpoví mi a zmizí zpět. A tak udělám dva Stínové klony, které se pomocí obráceného přivolání dostanou ke Gamakichimu a následně k vodopádu, kde budou meditovat a udržovat se v Sennin módu.
V sennin módu je cesta „nepatrně“ rychlejší a tak jakmile dorazím na hranice, kde by měla být ta potyčka, soustředím trochu liščí chakry kterou použiji pro techniku „Tajgu Kage Bushin no Jutsu“. Tak vytvořím doslova armádu svých klonů, abych to nedorozumění zastavil co nejrychleji.
Bojuje se o neutrální ostrov. Takže tam se podívám já a většina klonů. Ostatní je donutí přerušit palbu.

Jakmile tedy dorazím na bojiště, vyšlu několik svých klonů k těm, co obsluhují stroje. Pro naše je rozkaz, aby zastavili palbu.
Klon který bude mluvit u Ame řekne toto: „Musím vás požádat, aby jste ihned zastavili palbu! Já ani Konan, se kterou jsem mluvil si nepřejeme žádnou válku mezi našimi vesnicemi. Nevím, kdo nařídil útok na ten ostrov ale já to určitě nebyl, takže prosím zastavte palbu. Naší právě dělají totéž. Prosím také o stažení vašich jednotek z ostrova. Naši ninjové dostávají právě teď stejné rozkazy.“
Já osobně ještě s většinou klonů dorazíme přímo do ohniska celé bitvy, na ostrov. Všichni kloni se ihned pokusí zastavit boj. Já sám jsem právě svědkem boje mezi Tenten a nějakým ninjou Amegakure. Jak nejrychleji to jde se tedy přesunu přesně před něj a chytím ho za rameno. Díky síle sennina by to mělo stačit na to, aby se zastavil a zůstal stát.
„Musím vás požádat aby jste se vy a všichni vaši podřízení okamžitě stáhli z tohoto ostrova. Je to NEUTRÁLNÍ území, na které si žádná země, ani ta naše nemůže dělat nároky. A jelikož se na setkání hlav vesnic spíše přiblížilo spojenectví našich vesnic, je tento boj nesmyslný! Prosím doveďte mě za tím, kdo velí všem jednotkám na tomhle ostrově.“ Vím, že mu nemohu rozkazovat, ale snad můj titul a nějaký ten (možná) respekt udělá své.

Jeden z mých klonů zase najde velitele našich vojáků na ostrově a nařídí jim ústup. Alespoň co se ninjů týče. Feudální vojáci bez pomoci Konohy by nejspíše prohráli a tak doufám že udělají totéž. Pokud ne, dá jim klon na srozuměnou, že ten ostrvo se dobyje ve jménu Země Ohně, ale ne Konohy a tak v případném vojenském konfliktu nechá Konoha Zemi Ohně bez pomoci.
 
Hoozuki Suigetsu - 03. července 2011 15:28
suigetsu8754.jpg
Setkání s Aoaem
K mému velkému překvapení na mizukage nikde nenarazím. Je to škoda, chtěl jsem ji po dlouhé době vidět, ale je prý na nějakém jednání s Raikagem. Na mé procházce narazím ale na jinou zajímavou osobu z Kirigakure. Když procházím malou chodbou, tak uvidím chlapíka se zavázaným okem.
Ale kohopak to tu máme? Ty musíš být šéf Oininů Aoa. Rád tě poznávám.
Usměji se na něj a čekám co se bude dít. Když na něj podívám pořádně, tak zjistím, že aktivoval svůj Byakugan.
Ty si myslíš, že by ti nějaký ukradený Byakugan proti mě pomohl?
Ale Ao mě asi neslyšel a začal se svým výkladem.
Tss, co si o sobě myslí? Co si myslí že je? Vrátit Kubikiry. Vrátit se do Kirigakure? Jedině abych svrhl její vládu a ujal se ji. A zločiny? Ty jsou mi ukradené.
Nějak hodně si o sobě myslíte. Prý dopadnete? Dovol abych se zasmál. Vrátit Kubikiri? Taky k smíchu. A vrátit se do Kirigakure? Chce mi snad slečna mizukage předat vládu nad vesnicí? Vsadil bych se že ne, tak si tu na mě nevyskakuj. A mám pro tebe taky návrh. Co takhle, že by jste mi vydali zbytek legendárních mečů, a já bych na vás nezaútočil. Co ty na to? A nebo se vlastně radši zeptej mizukage, na tohle už asi tvoje pravomoci nesahají.
Naposled se na něj pousměji, rozplynu se ve vodu a objevím se dva metry za ním.
Tak nashle zítra.
A odejdu z místnosti. Mé další kroky vedou do našeho pokoje, který sdílíme s Karin. Jen co tam přijdu, tak se svlíknu a spadnu na postel, kde unaven s dlouhé cesty usnu.

Ráno
Z krásného spánku mě probudí ještě krásnější budíček. K mému uchu se přiblížila Karinina ústa a sladce zašeptala "vstávej miláčku". Toto probuzení mi udělá dobře, a hned po ránu mám dobrou náladu. Snad mi ji nezkazí to jednání, které stejně nedopadne dobře. Snad alespoň můj plán vyjde a získám další krásný kousek do mé sbírky. Po společné hygieně a společné snídani vyrazíme s Karin na jednání. Když dorazíme do dané místnosti, která je překvapivě už plná lidí, tak se usadíme na dané místo. Pohledem zkontroluji místnost, zamávám na mizukage, ujistím se, že je Sasuke ve formě a skončím pohledem opět na Karin.
42 lidí, to nemůže dopadnout dobře, a to je pro mě jenom dobře. Takhle alespoň můj plán vyjde a meč bude můj.
Když místnost konečně ztichla, tak si vzal Tsuchikage slovo, a prakticky zahájil jednání. Hned po něm začal Raikage, který si naštěstí nepřeje mír vznášet pár podmínek, které ani nemohl čekat, že někdo vyslyší.
Tss, trochu namyšlený ne? A trochu mě překvapila mizukage. která se přidala k němu, ale alespoň ta mohla mít trochu rozumu a tyhle nesmyslné podmínky trochu pozměnit. A už vůbec nechápu to, co mi včera večer Ao nabídl. Ale když to takhle vezmu, tak bych se z toho asi jako jediný dostal živý.
Když konečně skončil raikage svůj míruvzdorný proslov, tak Tsuchikage vyzval Konan, ať taky pohovoří chvilku ona. Konan nečekaně odmítne jejich nabídku, a nabídne alternativu v podobě dvou světů a vyzve Tsuchikageho, aby něco řekl. Ten asi překvapil většinu lidí v místnosti tím, že se jeho vesnice přidává k nám. Z téhle odpovědi se mi na tváři vytvoří veliký úsměv, a tišše poslouchám dále naivní vysvětlení Konanina plánu, jak roztrhnout dva světy vejpůl.
Věděl jsem že její představa o míru je naivní, ale nevěděl jsem že až tak moc. Co by tím vyřešila? Řekl bych že nic. Akorát by se obě strany pokoušely přes to moře dostat, což by podle mě netrvalo dlouho, jelikož máme mezi sebou Kisameho a mě. A bariéry? Taky otázka času. Někdy oslabnou musí.
Jako další si slovo bere Naruto. Ten je vždycky znám pro svou naivitu, ale jeho slova mi zatím jako jediná dávají smysl.
Vypadá to, že si to ten hoch konečně srovnal v hlavě. Ale doufám, že se Konan jen tak nezbaví všech biju. Kluky s akatsuki to stálo velké úsilí je získat.
Jako další spojenec, který za to dokonce nežádá nic pro sebe se ukázal Kazekage, nacož ho i s Narutem Konan shodila a začala své citové řeči o Nagatovi s Yahikem.
Ach jo, spojenci prakticky zadarmo a ona je odmítne. S tím bych asi souhlasil i já. Mír by pro moje cíle byl asi lepší než válka. Za války se musí bojovat i proti ostatním. A takhle bych mohl požádat o jednoocasého pro naši vesnici. I když, válka je chaos, který by mi mohl pomoci, možná je fakt ta válka lepší.
Po řeči, nebo spíše křiku mizukage je jenom zamračím a zakroutím hlavou.
Ach jo. Zase ta pomsta. Nechápu ji. A proč sem pořád tahá Danzův root, když už je ten člověk mrtvý. Konoze bych i věřil, když teda nechají popravit toho Hyuugu, který tam vymýšlí ty nesmysly. Ale obavy z Kabuta docela chápu. Kdo ví, jaké má on cíle.
Když promluví Karin, tak ji jemně stisknu ruku a usměji se na ni. Po Kabutově řeči si jenom uvědomím, že to vážně nemá v hlavě v pořádku. Takoví psycho vědci se fakticky rodí jednou za generaci. Když zase začne mluvit Naruto, tak ssi samo nudou začnu klepat prsty do stolu. Zpozorním jenom když zazní moje jméno se souvislosti s Orochimarem.
Tss, Orochimaru, ten šmejd. Ještě že jsem se od tama dostal. Jenom škoda, že mě držel zavřeného, škoda že jsem neměl příležitost k tomu ho zabít vlastníma rukama.
Další kecy od Naruta mi akorát projdou hlavou bez odezvy. Kisameho řeč mě vyloženě sklamala. Tohle bych od jednoho ze šermířů nečekal.
Ježiš, jak může Kisame sdílet stejný názor jako Konan? Tohle nechápu. Kdyby se rozhodlo o rozdělení světa, tak snad vyslyším nabídku od Aoa. V mlžné se snad bude alespoň něco dít. Teda, třeba nějaký převrat.
Po kabutově řeči si jenom uvědomím, že to vážně nemá v hlavě v pořádku. Takoví psycho vědci se fakticky rodí jednou za generaci. Když zase začne mluvit Naruto, tak si samo nudou začnu klepat prsty do stolu. Zpozorním jenom když zazní moje jméno se souvislosti s Orochimarem.
Pak ovšem před Raikageho dopadne blesk, pod kterým se objeví svitek, který vžene do Raikageho ještě větší zuřivost, a po vysvětlení spolu s dalšími lidmi opustí jednací sál.
Cože? Hidan je zase naživu. Tohle mění situaci. Jestliže se pokouší o převrat, tak to určitě není z jeho hlavy, protože Hidan je jinak docela tupý. Že by to byla ta mise, kterou měl splnit náš tajný Uchiha? To by i sedělo. Měli bychom mu jít pomoci. Byl bych zvědav, co by udělala Konan, kdybychom se Sasukem vyrazili. Ale ještě máme čas, asi ještě chvíli zůstanu.
Pak promluví zase Kabuto a oznámí, že vojensky pomůže Hidanovým silám.
Takže to máme tady. Válka asi započala.
Pak vybuchne i Karin, od které bych to nečekal. Počkám až si sedne, pak se k ní nakloním a pošeptám ji.
Zase takhle bych toho šmejda nepodceňoval. Kdo ví, co těmi svými výzkumy nakonec dokázal. Ani bych se nedivil, kdyby měl v záloze něco, co by porazilo i Konan. Pro nás bude asi nejlepší se do toho nezapojovat a nechat je oslabit se mezi sebou. Jen to povede k našemu míru.
Pak jednání přeruší náš posel. Bílý zetsu se vynoří ze země a oznámí Konan napadení ze strany Konohy. Když se po pár dohadech Konan rozhodne tam poslat jednu ze svých svér, tak se okem podívám na Sasukeho a ujistím se, co chce udělat.
Myslím si, že asi něco podnikne, a možná se i přidám.
Když se vše domluví, tak je jednání přerušeno do doby, než se tohle všechno vyřeší. Já se otočím na Karin a zeptám se.
Co teď budeme dělat my? Já bych osobně vyrazil a potlačil ten útok od Konohy. Určitě za to může ten Hyuuga, kterého bychom měli zlikvidovat.
 
Uchiha Shisui - 03. července 2011 17:02
uchihashisui1072.jpg
soukromá zpráva od Uchiha Shisui pro
Haruno Sakura: Ráno ráno raníčko...
Aneb Shisui vstává...
//Jsem si nevšiml, že jsem to omylem poslal "pro vypravěče" a divil jsem se, že dva dny nereaguješ X-D

Spím... tedy ne, že bych si to uvědomoval, mám pocit, že jsem před chvíli zamhouřil oči, když uslyším jakoby zdálky své jméno. A pak znovu, a pak teplo - lidské teplo - na mé tváři. Proberu se a aniž bych otevřel oči nechám ještě chvilku Sakuru hladit mou tvář. Je to příjemné a chci si to vychutnat dřív než s otevřením očí budu muset přiznat, že jsem vzhůru. Bůh ví jestli jí to už nedošlo, přeci jen jsem sebou neznatelně trhl, když jsem se probral, možná se mi i trochu pohla víčka. Nakonec tedy oči přeci jen otevřu a nejprve rozmazaně vidím cosi "růžového" před sebou. Sak..., bleskne mi hlavou a zaostřím. Dobré ráno..., odpovím jen trochu rozespale a sotva stačím něco dalšího dodat, tak mám před obličejem jakýsi papírový pytlík ve kterém je údajně snídaně. Já nebudu, nemám hlad..., odpovím automaticky, tak jako vždy. Nikdy nejím hodně... je to na mě znát, nemám zdaleka tolik svalů, jako bych mít mohl, ale tentokrát je cosi jinak. Tak zaprvé necítím odpor k jídlu, zabrala spíše má nacvičená reakce na slovo "jídlo", než nějaký vědomý odpor k jídlu. A zadruhé...

Zadruhé mi příšerně zakručí v břiše. To je snad poprvé za posledních kolik... mnoho... let co cítím, že mám hlad. Následuje trapné ticho. Co asi jiného může následovat poté, co mě můj vlastní žaludek ohavně podrazil a usvědčil mě - svého majitele - ze lži. Jistě... to je tím, že jsem si nevzal žádné prášky na spaní ani antidepresiva..., to kvůli nim nemám chuť k jídlu a občas mám takové "divné" stavy, kdy si připadám, že nejsem ani ve vlastním těle. To je ovšem trapné..., pronesu tiše a mírně se pousměji, bůhvíproč se momentálně cítím provinile. Zvednu se a zívnu. Sotva stihnu dát ruku přes ústa. Co to se mnou dneska je... přece nikdy nemám hlad ani nezívám... asi ze mě musely vyprchat všechny ty oblbováky... nebo to bylo včerejším "výkonem"? Včerejšek..., trochu nepřítomně zamžourám očima a pak se několika rychlými mrknutími plně proberu. Fajn... něco teda s ním... (aby se neřeklo)... řeknu a vezmu si sáček, ze kterého vylovím sendvič. Díky Saky..., řeknu jen a zakousnu se do sendviče. Nic od toho nečekám, jídlo mi vždy chutná asi jako prach... prostě nijak... jenomže ouha... já dneska rozeznávám chutě. Šunka? Máslo? Sýr? A nejen to, ono mi i chutná. Najednou mám pocit, že prostě musím ještě spát... není přece možné, abych měl hlad, zíval a chutnalo mi... abych žil jaksi "normálněji" než předešlá léta... Ani to nezaregistruju a už jím "jak divý" a hltám jak malý. Netrvá to příliš dlouho jídlo - hlavně jednotlivé chutě - zcela vyplnily mé aktuální vnímání reality a není divu, že za chvíli je obsah pytlíku přesunut do mého žaludku. Teprve při posledním sendviči - když jsem někde v půlce - mě napadne jedna kruciální otázka, která mě měla napadnout mnohem dřív: A Sakura už jedla? ...do čerta... Polknu a s provinilým výrazem se zeptám Sakury, jako bych už dopředu znal odpověď: Ty jsi ještě nejedla že?
 
Haruno Sakura - 03. července 2011 18:59
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Zdravá chuť k jídlu, konečně, hejá héj!
// No, hlavně že sis vůbec všiml :) Dneska se kurňa nudím, tohle je fajn, aspoň nějaká zábava ^^

Možná... možná si i já uvědomím pár znaků upozorňujících na to, že se už probudil. Ale neřeším to, prostě jak to bylo v plánu, ručku stáhnu až ve chvíli, kdy Shisui otevře oči a usmívám se. Popravdě řečeno, mě samotné to celé dělá dobře. Celá ta skutečnost, že existuje někdo, koho bych mohla budit dotekem na tvář, přičemž ten dotyčný nemá problém se mnou a dokonce ani já s ním - ne, fakt si neumím představit, že bych takhle budila Leeho, bléé - je tak neuvřitelně příjemná... dlouho jsem nebyla schopná mít chuť něco takového uskutečnit, takové nesmyslné odpírání si blízkosti jiného člověka, byť je to hodně nadsazená myšlenka. A teď... no, já samotná z toho mám radost, že mám "komu jít pro snídani" a ještě to dělám ráda.
Žádný hlad? Moje tenké obloučky obočí stáhnuvšivší se k sobě dávají najevo, že z té reakce na pytlík se snídaní vůbec nemám radost. Aspoň něco sníst musíš... Nevyjde mi to ale nahlas z úst, jenom se v očích objeví němá prosba. Nemůže přece žít ze světla slunečních paprsků! I kdyby jenom jeden sendvič, i kdyby jenom půlka, pořád lepší než nic! Ale násilím se mi to do něj rvát nechce, být to prostě pacient, o kterého se starám, či někdo v podobném slova smyslu, udělám to, a má prostě smůlu, ale tohle je něco jiného. Hlavně v tom smyslu, že s nejméně stejnou lékařskou kompetencí jako já by měl být schopný se o sebe postarat sám a vědět, že něco jistí musí ať chce nebo ne, a tedy já do toho vlastně nemám co kecat.
Na chvíli ztuhnu, jako bych se mu snažila pohledem vsugerovat, ať změní svůj názor a něco si dá, ale naštěstí ho sám podrazí jeho kamarád žaludek. I když po tomhle už asi zas až tak velkej kamarád ne, řekla bych. Stále mlčím, ticho je mírně trapné, ale po tom, co ho Shisui přeruší, se na mé tváři objeví pobavený úsměv. Tak vida, že to nebylo myšleno vážně! Je mi jedno, proč řekl co řekl, možná to bylo tou rozespalostí, já sama si kolikrát hned po probuzení neuvědomím, že mám ještě hlad... takže mě to nezajímá. Naopak mě zajímá zjevná nově nabytá chuť k jídlu, která z hlediska lékařského působí jako dost příjemné zlepšení.
"Vem si," spokojeně se usmívám a podávám mu sáček, když stále trošku nepřesvědčeně... přisvědčí. "A není vůbec zač, bylo to tady kousek," pokrčím rameny, a jasně míním tu restauraci, ve které jsem pro jídlo byla. Nebo to možná může vyznít jako samoobsluha, ve které jsem si sehnala suroviny. No, těžko říct, jestli by to on poznal. Tedy, samozřejmě, připravovat to já, tak by to URČITĚ poznal, ale takhle se skoro můžu prohlásit za relativně slušnou kuchařku, dle té víceznačnosti.
Aniž by mě napadlo, že už mám taky povolení "k startu" a můžu jíst stejně jako on, jenom Shisuie sleduju s čím dál usměvavějším výrazem a neustále nabízím pytlík se sendviči. Sice ho neznám nijak extrémně dlouho, a "jíst" jsem ho viděla jednou, při večeři, až doteď, ale... i tak tuším, že je to velká změna. A z neznámého důvodu mi to dělá radost. Vlastně, on ten důvod tak neznámý není - včera jsme mluvili o zraněném ptáčátku, kterému se člověku chce pomoct, že? Tak tady máme pokračování, každého potěší, když vidí, že to jeho ptáčátko hned vypadá líp a zdravěji. Ať už si je jistý víc či míň, že je to zrovna jeho zásluha.
No páni... Zmizí obsah celého pytlíku, jako by se nechumelilo, a mě samotnou nenapadlo si z toho uzmout aspoň sousto. Ale nějak mi to nedopne až do chvíle, kdy na to Shisui upozorní otázkou. Místo toho jsem se radši radostně usmívala nad tím, jak "to taky může jít", když se chce. Vůbec je dnešek lepší oproti včerejšku. Jak říkám, nemám dlouholeté studie, abych mohla soudit, nebo jak tomu chceme říkat... ale tuším to. Takový krásný spánek bez antidepresiv, které si včera prokazatelně nevzal... nebo silně pochybuju, že by to přede mnou skrýval, to by bylo "nějaký divný". A pak takovýhle hlad... jako by nejedl celou věčnost. A ono je to vlastně docela dost dobře možné.
Z tváře mi úsměv nezmizí ani po jeho provinilém dotazu. "Ne, ale to nevadí... rozhodně jsi to potřeboval víc jak já," pokrčím rameny. Slovy se snažím poukázat na to, že ačkoliv jsem taky jenom člověk a moji chuť k jídlu nikdy nic nepotlačovalo, a krom toho ani nejsem tlouštík, abych měla zásoby, přeci jenom, Shisuiovi by těch pár sendvičů chybělo víc jak mě, svým způsobem. Protože jestli je chtěl původně odmítnout, a nakonec... kdo ví, jestli bude mít stejný hlad pak i při obědě, to bych radši neriskovala, lepší, že se pořádně najedl aspoň takhle ráno, když ten hlad měl.
"Teď už to necháme být, čeká nás nějaké práce... potom mi pořídíš pořádný oběd, ano?" zmuchlám sáček do kuličky a vyhodím ho do koše. Pak na Shisuie vrhnu klidný pohled. Sice mi v břiše trochu kručí, ale to není nic, co bych nezvládla, vzhledem k tomu, že už je po deváté, a oběd bude tak za tři čtyři hodinky... ne, to není nic, co by trénovaný ninja nemohl zvládnout, těch pár hodin.
V klidu čekám, až sní i zbytek toho posledního toastu, a mezitím se rozhodnu sdělit výsledky takových těch pokusů s "rozblemcávačkama". "Jinak, koukala jsem na výsledky těch testů... a podařilo se mi najít jeden stoprocentně úspěšný. Takže tahle část Ken'ichiho léčby je za námi," oznámím, teď už bez úsměvu, tak nějak neutrálněji a vážněji, ale to snad jenom kvůli tématu, ke kterému jsem hovořila. "Což znamená, že budeme moct začít s rozpouštěním těch nádorů... teda, eh... teď si nejsem jistá, jestli vůbec znáš můj plán na léčbu," zkoumavě svraštím obočí. Vlastně si vůbec nemůžu vzpomenout, jestli jsem k tomu něco říkala. Jako dá se předpokládat, že účel roztoků Shisuiovi mohl dojít sám, při jeho inteligenci, ale ty ostatní věci? Jestli jsem to neříkala, tak... teď si fakt nejsem jistá.
 
Vypravěč - 03. července 2011 21:38
namikaze_minato_by_evkasugoi7102.jpg
soukromá zpráva od Vypravěč pro
Sakura Haruno: Táákže práce...
Aneb jde se léčit...
//Teď budu zase chvíli psát za vypravěče, příspěvky více vysvětlující než emoční budu popisovat "zvenčí" (PJ)...

Shisui si vyslechl tvou otázku stran Ken´ichiho léčby a pak odpověděl: No... pochopil jsem, že chceš nádory naleptat a rozpustit... pak je budeš chtít nejspíš nějakým způsobem z těla odstranit. Nevím zda chceš použít techniku, kterou se vyjímají z těla jedy, nebo prostě nádory "vysát" do injekční stříkačky, ale spíš bych si vsadil na to první. Je to sice pro pacienta bolestivější, ale šance na uzdravení je nižší, proti mluví pouze vyšší míra poškození okolních tkání v místech kde se nacházely nádory. No... pokud jde o mě... mohl bych ti být nápomocen... jsem senzor... takže cítím chakru, jistě - pomocí sharinganu jí mohu i vidět - ale ten nechci používat, asi by byl problém, kdyby se přišlo na to, že je tady "další Uchiha" atakdále... takže mohu použít jen svou senzibilitu... nádorové buňky vykazují jiné vyzařování chakry než zdravé, takže bych ti mohl pomoci určit, kdy jsou již tyto bezpečně vyňaté. To by dalo tvé metodě větší přesnost a mohlo by to snížit i dopady na Ken´ichiho... sice i tak budou jeho játra a slinivka vypadat jako měsíční krajina, až z nich vyndáš ty nádory, ale tak u jater to tolik nevadí, ta se sama zregenerují. U slinivky bych se bál větších komplikací, pokud by došlo k jejich selhání, tak můžeme Ken´ichiho rovnou pohřbít, ale tak tu šanci vidím někde kolem 30-40%. Což je v daném stavu přijatelné a navíc lze toto riziko snížit vhodnou post-terapii. Horší to bude s cukrovkou... obávám se, že i když základní funkce slinivky zůstanou zachovány, tak si bude muset náš pacient doživotně píchat inzulin, protože nádor je zkrátka tak velký, že při tebou zvolené metodě bude při prvním úderu zničena téměř polovina slinivka... takže... no, ale to už je to nejmenší...

Shisui tedy zjevně pochopil oč ti jde - je génius - tedy... no ono možná to bylo z tvého plánu zjevné, že když chceš nádory rozpouštět, tak to "asi" nebude jen tak pro srandu králikům a asi to znamená, že máš nějaký plán jak je "vyndat" a on jako student Tsunade přirozeně ví jak. Tedy jím zvažovaná metoda odsátí rozpuštěného nádoru do injekční stříkačky taky není špatná... vlastně má spoustu výhod - pacient nebude trpět jak šakal, protože bude moci být narkózou, vedlejší škody budou nižší... nakonec... tě napadlo, že bys mohla udělat něco právě s injekční stříkačkou a "rozblemcávadlem"... doposud jsi chtěla nádory rozpouštět "zvenčí" tudíž pomocí chakrového skalpele tam "vrazit" rozpouštědlo, ale teď... Shisui to zmínil okrajově, ale ono se to samo nabízí... kdybys napíchala to rozblemcávadlo DOVNITŘ nádorů, tak bys je mohla zničit "jedním vrzem" - tedy rozpustit - a přitom by jsi byla schopná omezit škody na okolních tkáních. Vymyslela jsi to ty, ale on jaksi zmínil možnost té injekční stříkačky... což tě předtím nenapadlo.
 
Yamato (Tenzō) - 04. července 2011 21:12
644pxyamato7220.jpg
Summit

Celý summit se vyvinul ne zrovna pěkným směrem. Konflikt? Listová by nic nepodnikla pokud by nebyla napadena a i tak by o tom co nejrychleji byl obeznámen Hokage. Že by Hyuuga? Je ještě horší než Danzou. Ten nikdy nehrál tak nebezpečně.
Dostanu stručné instrukce od Naruta, který plánuje cestu do míst, kde došlo ke střetu, aby vše urovnal.
Jeho jednání je pochopitelné, ale osobně si nemyslím, že by se Hokage měl takto vystavovat nebezpečí. Ale přeci je to Naruto. Ten není jako ostatní a jedná podle sebe, ovšem s ohledem na blaho přátel.

Poté co Naruto odejde. Stáhnu se na chvilku stranou. Asi bude chvilku trvat než se začne zas o něčem hovořit.
Napřáhnu ruku před sebe. "Moku bunshin no jutsu." Z mé dlaně začnou vylézat větvičky, které začnou sílit a po chvilce se ode mě odloupne můj klon.
"Chci abys nahlásil na ústředí co se zde stalo a také to vyřiď Kakashimu. Jen pro jistotu."
Klon přikývne a odpoví. "Ano Yamato, poběžím jak to jen půjde."
"Ať tě vidí co nejméně lidí."
Kdyby tu tak byl Sai, ten byl tím nejlepším shinobi na posílání zpráv, i kódovaných."
Poté co klon odejde vrátím se do centra dění a beze slov sleduji ostatní účastníky summitu.
Pořád musím myslet na to, jak Kabuto mluvil o Orochimarovi. Pořád mě to jakýmsi zvláštním způsobem nahlodává.
Bez Orochimara by nebyl žádný Mokuton no Yamato...možná by nebyl ani Tenzo.
 
Karin - 05. července 2011 20:52
449df1c6b0_73967071_o25233.jpg
Konec setkání, začátek katastrofy

Bylo jasné, že tímto celý summit končí, a rozhodně jsem nebyla nadšená výsledkem. Bezděčně jsem si zkousla ret. Tohle nevypadá dobře. Z Akatsuki jsme jediní, kteří netáhnou do boje, a i to se může brzy změnit. Kdo ví, jak se to ještě zvrtne, ale zatím budeme prostě vyčkávat. Pokud nebude potřebovat pomoc Konan, která si nemůže dovolit prohrát, tak zatím nemáme důvod se do něčeho hrnout...
Vyslechla jsem si Suie. Já vím, že je nebezpečný, ale pokud do toho půjde úplně sám, což zatím doufám je, tak jen těžko něco zmůže. Ten had se snažil celou dobu válku začít, ale to ani nebylo potřeba... Tady by to skončila katastrofou tak, jako tak. Katastrofou, jak pro koho. Co MY můžeme dělat?
Máš pravdu, zatím nemám v plánu se do toho míchat, ale musíme pamatovat, že náš mír z většiny stojí na Konan. Nelíbí se mi to, o nic víc než tobě, ale bohužel teď s ní musíme držet. A ohledně toho, co budeme dělat my... Neříkal jsi náhodou před chvíli, že se do ničeho nemáme míchat? Vyrazit do Konohy a zničit Hyuugu je podle mě dost účinny krok, jak se do toho zaplést. Navrhovala bych se držet v patách Sasukemu. Sám si viděl, jak nadšený byl, aby mohl jít do Konohagakure. Ještě on se do toho zaplete a je to v háji... Řekněme, že častečně obnovit naši skupinu Taka by nebylo špatné s tím, že bychom se do ničeho nepletli... s ním budeme mít přehled, podívala jsem se na Suie. Více méně jsem plánovala mít Sasukeho na očích. Všechno samozřejmě bylo řečeno tak, aby nás nikdo nemohl slyšet.
Už jsme tady dále neměli, co pohledávat. Vydala jsem se do svého pokoje a usmyslela si, že si musím promluvit se Sasukem. Čekala jsem, že Sui začne lhostejným hlasem bědovat, jak je to nepříjemná situace, ale zdálo se mi, že je z celé téhle situace trochu nadšený. Doufám, že neplánuješ využít situace na získání legendárních mečů nebo podobných cílů, otočila jsem se na něho s úsměvem, ikdyž otázka byla položena vážně.
 
Haruno Sakura - 07. července 2011 22:40
naruto_and_sakura_loves_sasuke_by_annria20021697.jpg
soukromá zpráva od Haruno Sakura pro
Zřejmě je čas začít zase pořádně myslet

Bože můj... TAK geniální. Člověk mu jen ukáže své testy a pokusy, se kterými už tak bez vysvětlování věděl, co udělat, a hned ví. Ani se tomu nechce věřít, že by na světě mohl existovat člověk, který by... byl až tolik... chytrý, aby mu to všechno takhle snadno doplo. Ne, že by třeba sensei nebo takovej Shikamaru nebyli chytří, to ani omylem, ale tohle dává slovu "chytrý" úplně nový pro mě dosud netušený rozměr. A o to víc si připadám jak Alenka v Říši Divů, když si obdivně uvědomuju, že jsem člověka s takovým mozkem potkala. A co víc, můžu s ním spolupracovat... a do jisté míry ho i "obtěžovat", zajímat se o něj. Tomu se říká opravdové štěstí. Ale pravda, jestli já něco mám, tak štěstí to na devadesát devět procent bude, protože jiné vysvětlení pro jakékoliv události co se mi kdy stávaly a pro to, jak mě vždycky někdo zvládne úžasně zachránit, když jsem v průseru, opravdu není.
Ale není čas jenom žasnout, ačkoliv ne, že by nebylo nad čím - ono to, že je nadaný nejen úžasnou inteligencí, schopností ovládání chakry, a bůhvíjakými dalšími schopnostmi, ale je neuvěřitelně rychlý, umí léčit, má Sharingan, určitě umí genjutsu... a navíc ještě senzibilita? No, aspoň to vysvětluje, proč na lidech jako jsem já příroda ve schopnostech tak šetřila, když si genialitu, kterou jednomu může darovat, už plně vyplýtvala na Shisuiovi a Sasukem, jak je vidno.
Nech to plavat, Sakuro. Může ti do budoucna dělat skutečného nepřítele, takový svět už prostě je, barikáda, která ho rozděluje, a i domovy, které lidi táhnou ke dnu... ale to neznamená, že si teď musíš lámat hlavu s tím, jakou může do budoucna představovat hrozbu pokud bude muset bojovat proti nám. Radši si to tím nekaz, nebylo by to pěkné, věř mi... jen si to zkus pamatovat, ale nad možnostmi, které má, nepřemýšlej. Přináší to akorát problémy. Zamrkám. Je to pravda, radši bych měla vnímat to, co Shisui řekl.
Což o to, cukrovka mi nepřijde jako velký problém v porovnání s tím, že jinak zemře. Krom toho nemáme tu vyléčit ninju, který má do budoucna bojovat, jemu úplně stačí dle mého, že se o sebe postará sám a zvládne myslet i za jiné... drobná indispozice v podobě pravidelných dávek inzulinu mi nepřipadá pro ne-ninju jako něco tak strašlivého.
Ale když o tom tak mluví, injekční stříkačka do jisté míry není špatný nápad. Ovšem jak v čem. To, že by se dal roztok vstříknout přímo do nádoru, aby ho to rozleptalo zevnitř, je velmi chytré, a je to na první pohled úspěšnější nápad než to na ty nádory rvát nějak "zvenku", jak jsem původně zamýšlela... ano, to by bylo mnohem vhodnější. Na druhou stranu, potom odsávání nádorů... na to bychom ho museli otevřít a operovat, protože si neumím představit, že bych někam naslepo bodala injekční stříkačku do jeho břicha a riskovala, že nic nepoškodím.
Pravda, tolik by netrpěl, na druhou stranu, technika na vyjmutí jedů sice více poškodí orgány, ale při otevřením jako takovém je obecně větší pravděpodobnost selhání celého systému... zvláště při způsobu rozšíření rakoviny, můžeme být sice opatrní, ale velmi nerada bych něco zkazila. Občasně totiž bývá problém i po úspěšné operaci... i zkušeným lékařům se stává, že jim pacient "zemře na stole", což u techniky vyjmutí jedů je taktéž možné, ne, že ne, ale jen kvůli poškození orgánů jako je slinivka, jak říkal Shisui, bez toho, aby fungovala aspoň trochu se neobejde. Hm, jestli by to šlo tak snadno, zvláštní je, že něco takového nenapadlo i ty běžné doktory bez "ninja certifikátů"... až na složitost stvoření účinného rozpouštědla to všechno zní na úkony, které by zvládli i oni, přeci jenom, na otevření člověka a pak odsání nádorů není třeba chakry, to tedy opravdu... ale nevadí, kdyby se něco zvrtlo, možná dobře, že to nechali na "trochu větších profících".
Tak těžko říct. Vlastně, Shisui, ačkoliv se nezdá, že by mi chtěl vnutit jiný názor, mi vnukl nápad, že bych to mohla přeci jenom udělat jinak... fikaněji. Využít klasických možností, prostě Ken'ichiho uspat, otevřít, napíchat do nádorů látku, udržovat ho tak po tu dobu, než se nádory rozpustí, a pak je prostě odsát za pomocí stříkaček, a tak dále, nebo možná i té techniky, akorát že bych nešla přes kůži, ale jen takto... vlastně to zní jako o moc uspokojivější návrh.
"A víš... že máš pravdu?" promluvím po chvilce zamyšleného ticha, kdy jsem, jak jinak, jasně zvažovala pro a proti. "Vlastně by bylo nejhumánější a skoro i bezpečnější z hlediska zachování orgánů Ken'ichiho uspat, dát pod narkózu... na dostatečně dlouhou dobu... pak ho otevřít, vpíchnout látku do všech nádorů, mít ho pod narkózou dostatečně dlouho a udržovat Ken'ichiho při životě. Počkat, až se nádory rozpustí - snad to není tak na dlouho, když je ta látka stoprocentně úspěšná -, a pak je prostě odsát, nějaké ty nástroje na to tady snad mít budou... sice se kolikrát stává, že pacient tak říkajíc zemře na stole, prostě v průběhu operace, i když je člověk opatrný, ale tak od toho na to budeme dva, ne?" usměju se. Je jasné, že vším, co řekl, mě přiměl zdokonalit můj nápad.
"A nebo potom rozpuštěné nádory stejně vysaji za pomocí té techniky, ale jenom nepůjdu přímo přes kůži, nu... uvidíme, jak to bude vypadat. Hrabání se ve vnitřnostech může být riskantní, na druhou stranu, vzhledem k tomu, že nepůjde přímo o ně, aby se operovalo třebas přímo něco ve střevech, tak..." pokrčím rameny. Risk v tom je, ale v mém původním plánu bylo skoro i o něco víc trhlin.
"Což znamená, že pokud s tím neshledáváš nějaký závažný problém z lékařského hlediska, Shisuii... tak asi můžu zajít za Ken'ichim a říct mu to, že? Vlastně si vyžádat i souhlas, ale vzhledem k tomu, že jde o jednorázové zrušení jeho nádorů, nemyslím si, že by nebyl ochotný k tomu svolit... a pak už jen, stanovit datum operace, případně někde zařídit rovnou vhodnou zotavovací terapii, aby to už bylo pěkně na jistotu a mohlo se s ní co nejdříve začít," krapet rozhodím rukama, a přejedu Shisuie pátravým pohledem. Jestli jsem zase nedopatřením nechala nějakou skulinu ve svém plánu, on mi ji připomene, tím jsem si jistá.

Pokud ale ovšem připomínky nejsou, pokývnu hlavou. "Tak já zajdu za tím Ken'ichim, na návštěvu..." zazubím se a vydám se chodbou.
Vyžádám si přístup, případně zaklepám, prostě počkám na nějaké to povolení ke vstupu, které bude pocházet od něj či těch, co se o něj starají, abych nebyla nezdvořilá. Na svého pacienta vrhnu drobný úsměv. "Konnichiwa... tak, myslím, že mohu s potěšením konstatovat, že se mi podařilo sestavit vhodné rozpouštědlo na vaše nádory... ale po delším zvážení jsem byla nucena přehodnotit svůj původní plán a přeorganizovat styl vaší léčby, a to v tom zásadním momentu... že půjde o menší operaci," vrhnu na něj zkoumavý pohled, co on jako na to. Samozřejmě, že ta "menší" operace asi nebude tak malá, jak by si jeden přál... to je jasné už na první pohled.
 
Hoozuki Suigetsu - 10. července 2011 21:34
suigetsu8754.jpg
Rozhovor s Karin
S její odpovědí jsem docela počítal, nechat zatím všechno plavat.
Takhle bychom se mohli zbavit několika nepříjemných lidí. Stačí počkat, a oni se pomlátí sami mezi sebou. Ale co můj cíl? Co on? A proč obnovit tým Taka. Sice Sasuke by se dal využít k určitým účelům. Ale i tak. Doufám, že se jí nevrátily staré city k němu. To bych asi musel Sasukeho zabít, i když nevím jak. Jedině nějaký atentát nebo něco podobného.
Potom se ještě zmíní o tom, co jsem chtěl i udělat.
Jak ty to víš? Ale to mi doufám dovolíš. Už jsem se se Sasukem domlouval, že by pro mě udělal malou službičku a já bych si to potom s Chōjūrōrem vyřídil sám. Meč proti meči. A potom bych si ten jeho vzal. Co tomu říkáš. Dovolíš mi to miláčku?
Řeknu s mírným úsměvem na tváři a obejmu ji. Potom ještě pohledem sjedu na mladého Yahika.
A co ty? Prcku? Co plánujete s maminkou? Jestli ti to nevadí, tak bych měl pro tebe menší návrh. Slyšel jsem, že tvým učitelem je Kisame. To znamená, že by jsi byl ideální adept na nového šermíře. Kdyby jsi chtěl, tak bych tě mohl přijmout do mé nové generace slavných šermířů. Co ty na to?
Zeptám se Yahika a ještě políbím Karin na krk.
 
 
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR