Andor.cz - online Dračí doupě

Pán Jeskyně - 31. července 2006 02:05

Snad každý člověk někdy snil o světě, kde by kouzla, záhadní tvorové a krásné i děsivé bytosti byly běžným úkazem. Leckdo z nás si představoval sebe sama, jak čelí mocné přesile, vychytrale si poradí s protivníkem nebo svým půvabem, výmluvností či moudrostí přesvědčí i zatvrzelce a odpůrce "té správné myšlenky". Ale sen zůstává snem, nebo» si nepřipouští špatné konce, zůstává snem, protože se z něj můžeme vždycky probudit do pohodlí svých domovů a počítačových stolků. Ale jak se takový sen změní, když se stane skutečností?...

Pán Jeskyně - 02. srpna 2006 18:22

DŮLEŽITÉ INFORMACE K POSTAVÁM: (toto dám i na homepage, aby tyhle informace byly stále všem k dispozici...) Postavy do tohoto dobrodružství: Jen lidé Jen z našeho současného světa, to znamená žádní kouzelníci ani druidové. Pokud budete: Studenti: chci vědět CO studujete za školu a obor. Pracující: chci vědět kde vaše postava pracuje, v jakém oboru a na co se specializuje. JEN obyčejná, vám dostupná, zaměstnání. Chci, aby vám postavy byly blízké. Takže prosím NE lovce duchů ani upírů, žádní kosmonauti a superpolicajti. Buďte něco normálního, běžnějšího. Raději se inspirujte tím co znáte než tím, co vídáte v televizi. Nezaměstnaní nebo na volné noze: chci vědět čemu se věnujete ve svém čase a proč. OPAKUJI, PROSÍM ŽÁDNÉ VRCHOLOVÉ SPORTOVCE, SUPERMODELKY A DCERKY ROPNÝCH MAKLÉŘŮ. Raději myslete v rozměrech naší republiky... Povaha: charakter postavy je nesmírně důležitý. Bude se od něj odvíjet její rozvoj a celá cesta světem fantazie, kam vás na začátku dostanu. Charakter postavy není vzezření! Chci vědět, jak se chová ve skupině, proč a jak jedná v krizových situacích. Podmínkou je alespoň jedna špatná vlastnost nebo zlozvyk (kouření, zadrhávání, výbušnost, netrpělivost...š»ourání v nose). Životopis: Kromě charakteru postavy chci znát její koníčky. Měly by být slučitelné s charakterem. Takže si to dobře promyslete. Například křehká subtilní a choulostivá dívka, studující na zdravotní sestru nebude běhat po lesích s kulovnicí, ale spíš se věnovat chemii, biologii nebo hudbě. Zatímco motorkář s dobrou, ale výbušnou povahou bude sotva lepit modýlky lodí a zabývat se zkoumáním stravy pro králíky. Prosím, dejte si s tím trochu práce, máte na to dost času, tak si dejte záležet. Pokud nebudeme schopní se dohodnout, plánuji čistku ještě před začátkem hry. Snažte se.

Pán Jeskyně - 02. srpna 2006 18:31
	Ideál hrdiny: chci, aby každý z vás napsal k postavě ve zvláštním odstavci, jaký je její ideál hrdiny. Jak sebe sama vidí ve své fantazii. zaměřte se na povolání základní, ale můžete volit i paladina, amazonku, rytíře apod. Tedy postavy z fantazy světa a mythologie, které jsou obecně známé. Prosím žádné ďábly, upíry apod. Žádné magické bytosti, elementály apod.

Pán Jeskyně - 02. srpna 2006 18:56

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: třeba. Může studovat třeba strojárnu, ale chci vědět jaký obor, a ve svém volném čase se zabývat filozofií a historií. Může studovat matfyz a zabývat se metafyzikou a psychologií člověka. Ale chci tě upozornit, že to bude hodně náročné. Kouzelník tu bude skutečně vyžadovat vysoké znalosti hráče a to nejen znalosti postavy a kouzel, ale i oboru, který jsi přisoudil do začátku postavě. Budeš ho muset umět používat.

Pán Jeskyně - 02. srpna 2006 19:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro TAK ZAČNEM PO POŘÁDKU: Co znamená: túžil rýchlo (hlavne do výšky...? Škola Filozofie a Fyziky není. Buď jedno nebo druhé, případně dvě školy. Pokud nemáš jasnou představu o takovém studiu, zvol si něco jiného. Opakuji, postava a její charakter i činnosti ti musejíé být blízké a známé. Jakou "moc" máš namysli, kterou chtěla tvá postava získat? Moc nad čím? Uvědom si, že magickou ani nadpřirozenou moc získat nemohla ani nemohla chtít (pokud je psychicky vpořádku). Chybí mi tu koníčky a alespoň jedna špatná vlastnost. Plus odstavec s ideálem hrdiny. K psaní: Tečka a čárka se píšou hned za slovem, za nimi pak píšeme mezeru.

Pán Jeskyně - 02. srpna 2006 19:44

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: napřed si vypni Caps Lock a pak si vklidu rozmýšlej postavu. najdi si takovou, jejíž vědomosti by nebyly nad tvé síly nebo mimo tvou oblast vědomostí. Uvidíš, že se ti to bude i líp hrát ;-) Máš čas nejmíň týden. Vem si doma papír a tužku, podívej se na netu na obory, které chceš své postavě přisoudit. Studuj svoji postavu, pomaličku na ní pracuj, večer než usneš, dpoledne, když se budeš nudit...prostě nad níjen přemýšlej a zapisuj si své nápady. Pak je sesumíruj do smysluplného celku a použij sem. Netvrdím, že to nezvládneš, ale nebude to snadné. tohle není kouzelník, který se "někdy" naučí kouzlit, tvoje postava si tím bude muset projít. bude to náročné a tak bude nutné, abys s ní byl sžitý. nejen s povahou, ale i vědomostmi. Když bude třeba hovořit o filozofii, měl bys umět používat jména a pojmy, u fyziky zase využívat fyzikálních zákonů na vynálezech apod.... tahle hra stojí a padá na vašem RP.

Pán Jeskyně - 02. srpna 2006 20:00

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: barbara si nedáš, ani orka, protože jsou tu jen lidé ;-) mysli ale na to, že na kouzelníka potřebuješ mít humanitní znalosti, historie, filozofie, psychologie...fyzika je navíc. To bych ti spíš doporučila pyrofora.-)) Víš co, vytvoř si postavu tak, jak jsem chtěla, tedy jak je uvedeno v podmínkách. Nemysli na to, čím bude nebo čím chceš aby byla. pak se spolu podle životopisu domluvíme, co by pro ni bylo nejlepší.

Pán Jeskyně - 06. srpna 2006 22:37

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Mít tu teď dva hráče neznamená, že mi sem žádní nepřibudou. Někteří zatím pracují na svých životopisech. Takže o nízkou účast se zatím nebojím. Stačí mi tu trojice či čtveřice lidí. Chci ale z pochopitelných důvodů hráče, kteří znají své kvality a umí je využít ve prospěch hry. Takže si buď najdi postavu, kterou uhraješ na úrovni nebo se budeme muset rozloučit. Nedělám to pro své potěšení, ale pro ostatní hráče. Takže prosím bez těch řečí o nedostatku hráčů. Nesnaž se mě vylekat tak chabým způsobem ;-)

Pán Jeskyně - 06. srpna 2006 23:06
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: už jsem ti to přece říkala, napřed si vytvoř postavu, klidně čtrnáctiletýho kluka, jestli chceš. Bude ti to bližší...

Pán Jeskyně - 06. srpna 2006 23:28

PRAVIDLA HRY přímá řeč myšlenky ostatní text •Příspěvky alespoň čtyři řádky. •Hra stojí na RP. •Pamatujte, že kvalita hry není v tom, jak nabušená a schopná je vaše postava, ale jak dokážete sebe a ostatní hráče pobavit, zaujmout a hlavně rozvíjet hru a příběh. •PJ bude jen rozmotávat, ujasňovat a navádět. •odměny a úrovně: kvalitní hra je samozřejmost, ostatní bude odměňováno postupně podle úspěšnosti a schopnopsti realizace vašich postav v cizím prostředí. Proto je tak důležitý rozpis postav od charakteru po zájmy a obory působnosti. Zpočátku to bude fuška, později...ještě větší ;-)) •tresty: netrestám smrtí, nakrknutí PJe a neplnění pravidel hry je odměňováno varováním a následně vyhozením po předchozím upozornění. •četnost příspěvků: budeme hrát stylem fóra, takže kdo přijde a může hrát, hraje. Kdo bude vědět, že se nemůže delší čas...týden a víc...dostavit, napíše mi do pošty. V diskuzi by se to mohlo "zakecat". Ale pokud se příběh požene vpřed, bude jeho postava "odsunuta". Nebude se na ni útočit, nebude se s ní počítat, ale nebude ani postupovat... No a na závěr, jsem jenom člověk, ke všemu křehká žena...pravidla dodržujte a bude vše vpořádku, cením si snahy. Snažte se dodržovat i pravidla pravopisu. Překlepy chápu, mně třeba zlobí "o" a "Shift", ale vyvarujte se hrubek a snažte se dodržovat mezery za tečkama a čárkama. Plus, hlavně interpunkční znaménka používejte, a» nedochází ke zbytečným nedorozuměním. (Teď doufám, že tu sama nemám moc chyb) :-)

Pán Jeskyně - 27. srpna 2006 23:11
	-------------------------------------------------------------- Takže začínáme...pokud někoho přiberu později, připojí se prostě jinak. --------------------------------------------------------------

Pán Jeskyně - 28. srpna 2006 14:02

MH: ještě bych ráda požádala Linnhe a Viktora, aby mi dodali životopisy. Bez nich nemohou začít. Ostatní postupně vpravím do situací, ze kterých budete vycházet. Rozdělila jsem vás zatím na dvě skupiny, v nichž se budete více či méně znát. Jak moc a v jakém budete vztahu nechám na vás. Skupina první je Marek, Tom a Monty. Druhá je zatím Jennifer, pokud dodají životopis ostatní, přidám je k ní. Takže Jennifer, prosím o strpení. Když se nebude nic dít, prostě se spolu dohodneme jinak.

Pán Jeskyně - 28. srpna 2006 14:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Marek a Monty jsou přátelé a našli si v létě společný týden, ve kterém se vypravili na krátký čundr. Původně plánovali vodu, ale jejich dívky odřekly z různých důvodů a ostatní známí a přátelé taktéž. začalo to skvěle. Dny byly teplé a večery vlahé, cesta vesele ubíhala, lemovaná sladkými malinami a borůvkami. V polovině týdne se počasí začalo kazit. Ochladilo se a spustil se déš», který neustával ani vnoci. První den a noc se to sneslo, ale když pršelo i celý další den a studený vítr tomu rozhodně na příjemnosti nepřidával, začalo vás to štvát. Rozhodně by situace snbesla nějaký přístřešek a trochu tepla. Smráká se a řed vámi se při sestupu objevil malý srub. Je opuštěný a zavřený, ale zastřešená předsíň, přístupná všem turistům a cestovatelům, skýtá nejen závětří, ale také krb a nějaké to suché dřevo.

Pán Jeskyně - 28. srpna 2006 14:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Marek a Monty jsou přátelé a našli si v létě společný týden, ve kterém se vypravili na krátký čundr. Původně plánovali vodu, ale jejich dívky odřekly z různých důvodů a ostatní známí a přátelé taktéž. začalo to skvěle. Dny byly teplé a večery vlahé, cesta vesele ubíhala, lemovaná sladkými malinami a borůvkami. V polovině týdne se počasí začalo kazit. Ochladilo se a spustil se déš», který neustával ani vnoci. První den a noc se to sneslo, ale když pršelo i celý další den a studený vítr tomu rozhodně na příjemnosti nepřidával, začalo vás to štvát. Rozhodně by situace snbesla nějaký přístřešek a trochu tepla. Smráká se a řed vámi se při sestupu objevil malý srub. Je opuštěný a zavřený, ale zastřešená předsíň, přístupná všem turistům a cestovatelům, skýtá nejen závětří, ale také krb a nějaké to suché dřevo.

Pán Jeskyně - 28. srpna 2006 16:56

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nedávno jsi dostal výhodnou pracovní nabídku. Jako fotograf máš nafotit horskou krajinu. Je to sice rutina a záležitost dost komerční, která nebude tvůj talent příliš rozvíjet. Chce to něco hodně klasického až nudného, ale kšeft je kšeft, peněz je třeba a zároveň dostaneš nějaké peníze na svůj výlet do hor, což nezní vůbec špatně. Vypravil ses tedy s batohem na zádech a fotoaparátem a zásobou objektivů v brašně pod paží vzhůru. Přítelkyni jsi zanechal doma, oblékl staré maskáče a hurá do kopců. Samota je příjemná a umí očistit, zejména, když už ti bylo třicet. Život si pomalu vytvořil koleje, ve kterých se ubírá vpřed bez větších výkyvů. Přítelkyně, práce, pár kamarádů, kteří zbyli a občas si udělají čas na společné posezení. Nic už není jak bývalo. Občas má člověk pocit, že má nejlepší léta za sebou, ale není to pravda. Takhle na hřebeni hor si teprve můžeš uvědomit, jak mladý jsi a kolik toho ještě můžeš mít před sebou, pokud nezakrníš... Počasí ti zprvu přálo. Ale včera se přes den zkazilo a začalo pršet. K tomu se ochladilo a místy se válí mlha. Není bezpečné ani příjemné se potulovat po horách. A fotit se taky nedá. Propršel celý minulý den a noc a dnes to není o nic lepší. Zdá se, že je na čase vrátit se nebo se ubytovat někde v údolí a počkat, až se počasí umoudří. Pokračuješ tedy dál a po několika hodinách spatříš pěkný srub. Vypadá neobydleně, ale sruby tu mívají přístřešky pro turisty a poutníky, ve kterých se dá přespat nebo alespoň usušit.

Pán Jeskyně - 28. srpna 2006 23:20

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Linnhe a Jennifer se setkaly v hotelu Lancellot v centru města. Linnhe je zde na brgádě jako pokojská a Jennifer tu pracuje ve významném postu jako její šéfová. Zdánlivě nemají nic moc společného, setkávají se sem tam na chodbách, ale bez zvláštního zájmu. Jejich vztah je čistě pracovní. Linnhe je studentkou obchodní akademie a v rámci studia se přihlásila na zahraniční studijní pobyt, na kterém shodou okolností právě hotel Lancellot podílí. Jennifer jede jako zástupce hotelu spolu se studenty, aby uzavřela nějaké smlouvy o spolupráci v rámci zákaznického centra. Odjezd je zítra ráno. Pobyt je plánovaný na dobu dvou měsíců. Jde skutečně jen o krátkou cestu, ale za to nabytou zkušenostmi a novými kontakty.

Pán Jeskyně - 28. srpna 2006 23:20

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Linnhe a Jennifer se setkaly v hotelu Lancellot v centru města. Linnhe je zde na brgádě jako pokojská a Jennifer tu pracuje ve významném postu jako její šéfová. Zdánlivě nemají nic moc společného, setkávají se sem tam na chodbách, ale bez zvláštního zájmu. Jejich vztah je čistě pracovní. Linnhe je studentkou obchodní akademie a v rámci studia se přihlásila na zahraniční studijní pobyt, na kterém shodou okolností právě hotel Lancellot podílí. Jennifer jede jako zástupce hotelu spolu se studenty, aby uzavřela nějaké smlouvy o spolupráci v rámci zákaznického centra. Odjezd je zítra ráno. Pobyt je plánovaný na dobu dvou měsíců. Jde skutečně jen o krátkou cestu, ale za to nabytou zkušenostmi a novými kontakty.

- 29. srpna 2006 15:22
	soukromá zpráva od pro Jdeme dovnitř?

Pán Jeskyně - 29. srpna 2006 16:52
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: to je na vás, vše vidíte širokým vstupem z jedné strany, jako na terasu, která je ale z ostatních stran opatřená dřevěnými stěnami.

Monty *ranger_Strider* - 30. srpna 2006 14:41

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Jsem celý promrzlý a oblečení by potřebovalo usušit. taky bych se potřeoval zahřát. Doufám, že mi nenavlhl spacák.A strávit noc v teple a suchu je více než lákává představa... "Jasně, máme ještě co pít?Myslíš, že tady bude v okolí nějaká hospa? Jeden z nás by to mohl jít okouknout a druhej najít nějaký dřevo..." Nadhodím a vykročím směrem k přístřešku...

Pán Jeskyně - 31. srpna 2006 00:26
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: piš co děláš a říkáš i Markovi ;-)

- 31. srpna 2006 09:57
	soukromá zpráva od pro Dřevo tam snad nějaké bude, nejdřív se usušíme a pak uvidíme ... co ty na to? Rozhlídnu se po zalesněném okolí srubu:Tady se nám hospoda bude hledat těžko..Ale myslím že mám v báglu něláké víno.. poklepu na ranec. Pak dojdu ke dveřím srubu a následně dovnitř...

Monty *ranger_Strider* - 31. srpna 2006 13:04
	soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro a komu jsem to asi psal;-)

Monty *ranger_Strider* - 31. srpna 2006 13:08
	soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro "Tak jo, snad tam nějaký dřevo bude." přikývnu ti a vydám se na průzkum přístčešku chaty.Schodím bágl ze zad a protáhnu se. Zkusím, jestli náhodou není krb ještě teplej a pak pohledem pátrám, zda nenajdu nějaké palivo.

Pán Jeskyně - 31. srpna 2006 16:42
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: :-D sry, ještě jsem si nezvykla, že to vidim taky:-D

Pán Jeskyně - 31. srpna 2006 16:54

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Krb je vyčištěný, prázdný a studený. Zčernalé kameny lehce navlhly studeným vzduchem prosáklým vodou, ale oheň by neměl být problém. Vedle krbu jsou na hromadě třísky a větší načtvrcená, napůlená i celá polena a nějaké větve, nasbírané nejspíš předchozími nocležníky. Větve a klacky jsou trochu vlhké, ale u krbu se jistě dosuší. V papírové krabici z druhé strany krbu je jemné roští ze smrků a zápalky zabalené pečlivě do igelitového pytlíku. Přístřešek srubu je útulný a přitom prostorný. Vyspalo by se tu jistě aspoň šest lidí, i víc, kdyby se stulili. Před krbem je postaven jednoduchý dřevěný stůl s lavicemi podél delších stran, zády a čelem ke krbu. Stůl i lavice jsou napevno nainstalovány na své místo a rozhodně je nelze odsunout. Ale před krbem je dostatečně velké místo pro přípravu ohně i jídla, takže to vlastně ani není potřeba. Podlaha přístřešku je vyložená oblými velkými kameny, které sice místy vytvářejí mocnější vybouleniny, než by si nocležník přál, ale rozhodně nejde o nic, co by dobrá karimatka nevyřešila. Do přístřešku vede otevřená stěna s vysokým prahem tvořeným velkým trámem. Z boku a zezadu je přístřešek zabezpečen proti větru a dešti pevnými dřevěnými zástěnami a z poslední strany je samotný srub se zavřeným a zamčeným vchodem. Za srubem jste si všimli mladého lesíku, před srubem vede kamenitá cesta z hřebene do údolí.

Pán Jeskyně - 31. srpna 2006 16:54

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Krb je vyčištěný, prázdný a studený. Zčernalé kameny lehce navlhly studeným vzduchem prosáklým vodou, ale oheň by neměl být problém. Vedle krbu jsou na hromadě třísky a větší načtvrcená, napůlená i celá polena a nějaké větve, nasbírané nejspíš předchozími nocležníky. Větve a klacky jsou trochu vlhké, ale u krbu se jistě dosuší. V papírové krabici z druhé strany krbu je jemné roští ze smrků a zápalky zabalené pečlivě do igelitového pytlíku. Přístřešek srubu je útulný a přitom prostorný. Vyspalo by se tu jistě aspoň šest lidí, i víc, kdyby se stulili. Před krbem je postaven jednoduchý dřevěný stůl s lavicemi podél delších stran, zády a čelem ke krbu. Stůl i lavice jsou napevno nainstalovány na své místo a rozhodně je nelze odsunout. Ale před krbem je dostatečně velké místo pro přípravu ohně i jídla, takže to vlastně ani není potřeba. Podlaha přístřešku je vyložená oblými velkými kameny, které sice místy vytvářejí mocnější vybouleniny, než by si nocležník přál, ale rozhodně nejde o nic, co by dobrá karimatka nevyřešila. Do přístřešku vede otevřená stěna s vysokým prahem tvořeným velkým trámem. Z boku a zezadu je přístřešek zabezpečen proti větru a dešti pevnými dřevěnými zástěnami a z poslední strany je samotný srub se zavřeným a zamčeným vchodem. Za srubem jste si všimli mladého lesíku, před srubem vede kamenitá cesta z hřebene do údolí.

Jennifer Stare - 31. srpna 2006 19:13

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Přijdu k hotelu taxíkem asi čtvrt hodiny před domluvenou dobou, kdy se bude odjíždět. Několik studentů tam zajisté bude čekat. Ráno jsem se pečlivě připravila, abych vypadala tak, abych mohla seriózně zastupovat náš hotel. Vlasy mám stažené do decentního culíku, který drží pohromadě pár čínským jehlic, které občas s oblibou používám. Ve tváři decentní make-up. Spíše mám zvýrazněné rty, než oči, na těch mám jen černou linku, a lehký nádech purpuru na tvářích. Oblečena jsem do krémového kalhotového kostýmku, pod sakem se skrývá prošívaná bílá košile a na krku mám široký ozdobný náhrdelník. Podobný, jako se nosí v orientu. Je to jediný šperk, který na sobě mám, pokud nepočítám decentní stříbrné náušnice. Jsem obuta do pohodlných bot s podpatkem. Mezitím, co jsem si prohlédla osazenstvo, začnu s pomocí taxikáře vyndavat svá zavazadla z kufru auta a donesu je až k autobusu. Poté, když jsou už konečně složená a uklizená si promnu ruce. “Tak.. zdravím vás, studenti.“ Začnu ve smluvenou hodinu, kdy se má odjíždět. “Mé jméno je Jennifer Stare. Budu vaším průvodcem po hotelu po celé dva měsíce, kdy mne budete mít na krku. Případné otázky zodpovím v autobuse a nebo až na místě. Věřím, že se vám tam bude líbit a pobyt si užijete.“ Ukročím o krok dozadu, abych mohla vpustit první studenty do autobusu. “A teď už... abychom nezdržovali.“ Vyčkám, až nastoupí poslední a poté se usadím k řidiči. “Jsme všichni?“ Pro jistotu pošlu ostatním seznam, který mi snad hotel vyhotovil, abych mohla studenty kontrolovat.

Linnhe Culenn - 31. srpna 2006 21:48

soukromá zpráva od Linnhe Culenn pro odjezd Na místo odjezdu se dopravím pár minut před smluveným časem. To něco málo zavazadel položím v klidu na zem a sednu si na ně, pozorujíc ostatní. jenom dva měsíce a oni s sebou berou tolik věcí... ani oblečení se moc nepotřebuje... pár kalhot, trik, spodní prádlo se přepere a je to... při té příležitosti si opráším kalhoty a když začne Jennifer (jak zjistím z projevu) mluvit, raději se postavím.Pak poberu zavazadla a hodím je k ostatním. Mám tašku? Zkontroluju si menší zavazadlo na boku a pomalu se nasoukám do autobusu. dobrý, myslím že mám všechno. Kdyby ne, stejně je to město, tak se to dá pořídit. Hlavní jsou doklady a ty tady mám... pro ujištějí hrábnu do jedné postranní kapsy a pak se jen uvelebím na sedadle. jasně, jsme všichni. zašeptnu a dál, už nic moc nevnímám. hlavně už jeď... nemám ráda autobusy, ikdyž mám stoprocentně všechno zajištěné, čím dřív tam budu, tím líp. Pohled raději upřu ven z okýnka. Na ostatní bude času dost.

Pán Jeskyně - 31. srpna 2006 23:11

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Autobus je naplněn velmi rychle. Jde totiž o malý model, v němž se poveze kromě jednoho z učitelů a Jennifer jen asi dvanáct studentů, kteří byli na tuto cestu vybráni. Linnhe dochází chvíli před odjezdem. S sebou má jen jedno střední zavazadlo a taštičku přes rameno do autobusu. Vedle kufrů a kabel ostatních působí jako víkendový turista. Není ale čas sledovat a komentovat zavazadla členů studijního pobytu. Poslední dobíhá pedagog, je to vyský muž se začínající pleší, kterého přivezla autem manželka systémem přískokem vpřed a tak nastupuje poněkud otřesený a vyčerpaný. Klapla poslední dvířka zavazadlového prostoru pod sedadly, řidič kývl Jennifer na její dotaz, složil seznam cestujících a mlčky nastartoval vůz. Všichni se pohodlně usadili na svých místech a většina se v zadumání zahleděla z okýnek. Bělostná ručka paní učitelové již zmizela daleko za autobusem, ruch města pomalu řídne a netrvá dlouho, když se dostanete na dálnici. Dlouhá jednotvárná cesta plná aut, svištících sem a tam, hukot motoru a idylické remízky a louky za městem, ubíhající nenávratně kdesi vzadu, některé přivedly na tak hluboké myšlenky, že usnuli. Jiní dál sledují krajinu nebo jen neurčité okraje dálnice, lemované bilboardy všech druhů a velikostí. Z rádia u řidiče tlumeně chrčí hudba, z níž pasažéři rozeznávají jen bicí a vysoké tóny, zpívané houževnatou zpěvačkou s mečivým hlasem, nejspíš popovou. Podle plánu a vašich znalostí víte, že ještě několik hodin pojedete kultivovanou krajinou, večer a v noci byste měli překonat autobusem hory a druhý den z nich pomalu sjíždět úzkými cestami k rovinám na severu. Večer druhého dne byste měli dorazit na místo.

Pán Jeskyně - 31. srpna 2006 23:11

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Autobus je naplněn velmi rychle. Jde totiž o malý model, v němž se poveze kromě jednoho z učitelů a Jennifer jen asi dvanáct studentů, kteří byli na tuto cestu vybráni. Linnhe dochází chvíli před odjezdem. S sebou má jen jedno střední zavazadlo a taštičku přes rameno do autobusu. Vedle kufrů a kabel ostatních působí jako víkendový turista. Není ale čas sledovat a komentovat zavazadla členů studijního pobytu. Poslední dobíhá pedagog, je to vyský muž se začínající pleší, kterého přivezla autem manželka systémem přískokem vpřed a tak nastupuje poněkud otřesený a vyčerpaný. Klapla poslední dvířka zavazadlového prostoru pod sedadly, řidič kývl Jennifer na její dotaz, složil seznam cestujících a mlčky nastartoval vůz. Všichni se pohodlně usadili na svých místech a většina se v zadumání zahleděla z okýnek. Bělostná ručka paní učitelové již zmizela daleko za autobusem, ruch města pomalu řídne a netrvá dlouho, když se dostanete na dálnici. Dlouhá jednotvárná cesta plná aut, svištících sem a tam, hukot motoru a idylické remízky a louky za městem, ubíhající nenávratně kdesi vzadu, některé přivedly na tak hluboké myšlenky, že usnuli. Jiní dál sledují krajinu nebo jen neurčité okraje dálnice, lemované bilboardy všech druhů a velikostí. Z rádia u řidiče tlumeně chrčí hudba, z níž pasažéři rozeznávají jen bicí a vysoké tóny, zpívané houževnatou zpěvačkou s mečivým hlasem, nejspíš popovou. Podle plánu a vašich znalostí víte, že ještě několik hodin pojedete kultivovanou krajinou, večer a v noci byste měli překonat autobusem hory a druhý den z nich pomalu sjíždět úzkými cestami k rovinám na severu. Večer druhého dne byste měli dorazit na místo.

Linnhe Culenn - 02. září 2006 18:42

soukromá zpráva od Linnhe Culenn pro Autobus Dokud se nedostaneme na dálnici, zvládám sledovat dění venku, ale jednotvárná jízda zpestřená pouze různými barvami kolem projíždějících aut mou pozornost dlouho neudrží. Upřu pohled do sedadla předemnou. Měla jsem o tomhle přemýšlet dříve... prosedím tady docela dost času a já jsem si prostě nic nepřipravila... snad jen ten bloček....teď to tolik nehází... nikomu by to nemělo vadit...vlastně, proč taky ano, že? vyhrabu z příručního zavazadla nelinkovaný bloček,tužku a začnu si čmárat. nevím co budu dělat až mě to omrzí... dál už tu mám jen samé důležité věci...teda, s tím se moc nezabavím... je pozdě si stěžovat, měla jsem na to myslet doma... kreslím ze začátku pár minut, ty přerostou do půlhodiny a ty se taky za chvíli nahromadí. Po cca dvou hodinách mě ze zabrání vytrhne jeden menší otřes a kritickým okem zhodnotím svůj výtvor... mno... na tu dobu co se s tím morduju to mohlo být i lepší... jenže...co teď? pamatuju si, že pár let zpátky nám na cestě k moři pouštěli jednu pohádku... nevím jak se jmenovala, tuším že jsem ji ani neviděla do konce - uspalo mě to...ale tady by se taky hodila. Aspoň místo toho popu... kdyby tu byl aspoň někdo s kým se dá pokecat, hned by to uteklo dřív...ale budu tady snad chodit a ptát se každého ? ne... pokud se někdo ozve, zareaguju, vnucovat se nehodlám... Uklidím si věci zase zpět a rozhlídnu se po interiéru stroje, jehož vnitřnosti právě z části tvoří má osoba.Pohle opět upoutají okýnka. Cestující na levé straně, dávejte pozor! teď máte jedinečnou příležitost prozkoumat Šikmou věž. Vy na pravé straně nezoufejte, Za pár minut uvidíte sochu svobody. Když vystrčíte hlavu, můžete se napít čerstvé mořské vody a nebo si třeba rukama ošahat pár rybek...ták rychle rychle, už je to tady! ... Cože? vy uprostřed z toho nic nemáte? a hele, tam ta skála před námi vypadá jako fantomasovy boty, to uvidíte nejlépe přes čelní sklo. á už se blíží, vytáhněte fo»áky než...BUM! hehe...tomu už se říká fakt velká nuda Pochichtnu se nad nesmyslností myšlenek a opět začnu zaujatě sledovat přírodu kolem. někdy bych se chtěla opravdu podívat k té soše svobody...jestli tam jsou ty ryby a jak velké... A po chvíli mě pravidelný zvuk motoru a monotónní krajina ukolébá ke spánku...

Monty *ranger_Strider* - 05. září 2006 09:46

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Když vidím, jak je to tu všechno báječně připravené, rozzáří se mi oči štěstím. Vidina tepla, sucha a teplého jídla v žaludky mi pozvedne okamžitě náladu. "Maro, mýslím, že průzkum okolí není nutný. Zdá se že tady je všechno, co pro začátek potřebujem." prohodím veselým hlasem.Současně už sundávám batoh a pouštím se do přípravy ohně. Práce mi jde sama od ruky, v takových krbech jsem rozdělával oheň snad už tisíckrát. Sotva oheň chytne a začně v krbu přívětivě praskat, vezmu nějaká větší polena a skládám je okolo, aby řádně vyschla. Přece jen je vlhko. Pak se opět otčím na Twina: Co si dáme na jídlo?Byl bych pro nějakou konzervu, něco teplýho do břicha." a začnu v báglu prohrabávat zásoby, zda nenajdu něco vhodného... Hmm, někde tam byl trenčanský párek s fazolí...vzpomínám na to co jsem si všechno balil.

- 05. září 2006 18:08
	soukromá zpráva od pro Jojo něco by to chtělo. Zalovím v batohu po lahvi vína, postavím ji na stůl a mokré svršky pověsím na lavici směrem k plamenům. Pak vyndám chleba a nějakou uzeninu. V boční kapse zkontroluju svítilnu a nůž. Zatracený počasí, to se nám moc nepředvedli rosňáci televizní... zanadávám si. Jen aby nezačalo foukat, nebo dokonce sněžit, jak loni o velikonocích, otřepu se.

Tom Smith - 05. září 2006 18:31

soukromá zpráva od Tom Smith pro Áaa , niečo malé na zohriatie .... ten dážď a zima začínajú nič» šeto moje vybavenie... aj keď to je možno zlou kvalitou... Srub sa i síce nepozdáva ale čo nič strašné tam snaď číha» nebude ... Prehodím si jednou rukou rozrhaný pršpláš» cez hlahu a druhou sa snažím skry» výstroj ...Hurá už tam.. Vykročím po blate k srubu a pred dveramy sa zastavým a položí výstroj na zem ... Tak čo skrývaš? Jemne štuchne do dverí a pričupím sa akby som čakal útok aj keď vôbec netuším čo v strom ,opstenom srube môžem nájs»Hurá už tam..

Pán Jeskyně - 05. září 2006 21:29

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Srub je uzavřená stavba s velkou verandou, přístupnou jen jednou stěnou. Ze dvou dalších stran je uzavřená jednoduchými dřevěnými zástěnami a z poslední strany navazuje samotný srub se svým vchodem. Ten je ale zavřený. Když se tak přiblížíš ke srubu, zjistíš, že tu nejsi sám. Stejně jako ty toto místo objevili dva kluci, ve věku něco přes dvacet, možná pětadvacet roků. Podle toho, jak málo mají vybaleno a čerstvě založeného ohně v krbu, který na verandě majitelé zbudovali, lze usoudit, že tu našli útočiště před špatným počasím, podobně jako ty, vpodstatě před chvílí. Venku se sešeřilo a ještě se o nějaký ten stupínek ochladilo. Nefouká, ale není nijak příjemně, nemluvě o tom, že stále vytrvale prší. (MH: ti dva čundráci jsou Marek Twin a Monty *ranger_Strider*, takže teď už šeptej jim dvěma. )

Pán Jeskyně - 05. září 2006 21:32
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Uprostřed vybalování a příprav k večeři a příjemnému posezení jste si všimli, že u srubu nejste sami. Zatímco rozděláváte oheň a šramotíte ve srubu, čvachtání a skřípot kamínků vám prozradil, že je tu někdo další. Podle všeho další cestovatel, kterého ke srubu přivedlo počasí a chlad. Možná další nocležník...

Pán Jeskyně - 05. září 2006 21:32
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Uprostřed vybalování a příprav k večeři a příjemnému posezení jste si všimli, že u srubu nejste sami. Zatímco rozděláváte oheň a šramotíte ve srubu, čvachtání a skřípot kamínků vám prozradil, že je tu někdo další. Podle všeho další cestovatel, kterého ke srubu přivedlo počasí a chlad. Možná další nocležník...

- 06. září 2006 08:16
	soukromá zpráva od pro Postavím se tak aby mi světlo z ohně nesvítilo do očí. Couvnu stranou od krbu do stínu, rukou nahmatám nějaké polínko: jen tak pro jistotu. Někoho slyším, máme návštěvu, usměju se na Rangera. Ve skutečnosti lituju toho, že jsem doma nechal sekeru i mačetu.

Pán Jeskyně - 06. září 2006 10:04
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: pište už i Tomovi Smithovi

Pán Jeskyně - 06. září 2006 10:04
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: pište už i Tomovi Smithovi

- 06. září 2006 12:25
	soukromá zpráva od pro Přístřešek u Srubu Mrknu se na Rangera. Otočím se směrem ven a čekám, koho odkryje světlo z ohně. Asi jsem jenom moc nervozní z děště, ale nikdy nevíš...

- 06. září 2006 12:25
	soukromá zpráva od pro Přístřešek u Srubu Mrknu se na Rangera. Otočím se směrem ven a čekám, koho odkryje světlo z ohně. Asi jsem jenom moc nervozní z děště, ale nikdy nevíš...

Jennifer Stare - 06. září 2006 14:04

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Občas pohledem zkontroluji, zda-li jsou žáci usazeni na svých místech a netropí v autobuse větší povyk, než jsem ochotna snést a pokud ano, tak je honem rychle usadím. Tak.. tohle nemám zapotřebí.. banda dětí.. bože.. dej mi pevné nervy, a» vydržím cestu a nic s nimi neprovedu Zbožně protočím oči v sloup a chvíli se dívám do stropu autobusu. Pak dál sleduji příjemně ubíhající silnici pod námi a vedle utíkající auta, stromy a mraky plující po obloze. Když se mi dostane do ruky list s prezenčkou, podívám se, kdo všechno se nezapsal a kdo chybí. Ještě drahnou chvíli se nudím a když vidím, že na tom studenti nejsou o nic líp, otočím se k řidiči a mírně se k němu nakloním. "Nemáte tu náhodou nějaké film pro ty děti? Snad je to trochu uklidní." Čekám stále nakloněná k němu na odpověď.

Jennifer Stare - 06. září 2006 14:04

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Občas pohledem zkontroluji, zda-li jsou žáci usazeni na svých místech a netropí v autobuse větší povyk, než jsem ochotna snést a pokud ano, tak je honem rychle usadím. Tak.. tohle nemám zapotřebí.. banda dětí.. bože.. dej mi pevné nervy, a» vydržím cestu a nic s nimi neprovedu Zbožně protočím oči v sloup a chvíli se dívám do stropu autobusu. Pak dál sleduji příjemně ubíhající silnici pod námi a vedle utíkající auta, stromy a mraky plující po obloze. Když se mi dostane do ruky list s prezenčkou, podívám se, kdo všechno se nezapsal a kdo chybí. Ještě drahnou chvíli se nudím a když vidím, že na tom studenti nejsou o nic líp, otočím se k řidiči a mírně se k němu nakloním. "Nemáte tu náhodou nějaké film pro ty děti? Snad je to trochu uklidní." Čekám stále nakloněná k němu na odpověď.

Monty *ranger_Strider* - 06. září 2006 16:15

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Vítězoslavně vytáhnu plechovku fazolí s párkem, když tu uslyším taky nějaký krok...nebo se mi to taky jenom mohlo zdát... Jenže Mara mě přeruší otázkou, která potvrzuje moje domněnky... Taky jsem zaslech nějakej zvuk... příkývnu Marovi. Zasunu si svůj nůž zezadu za kalhoty, sice není velkej,ale ostrej je dost. Taky se rozhlídnu po vhodným polínku do ruky..Ne že bych byl nedůvěřivej, nebo měl strach...ale sicher je sicher Pak jen tak nezávazně prohodím: Máš nějakej ešák, Maro?

Monty *ranger_Strider* - 06. září 2006 16:16

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Vítězoslavně vytáhnu plechovku fazolí s párkem, když tu uslyším taky nějaký krok...nebo se mi to taky jenom mohlo zdát... Jenže Mara mě přeruší otázkou, která potvrzuje moje domněnky... Taky jsem zaslech nějakej zvuk... příkývnu Marovi. Zasunu si svůj nůž zezadu za kalhoty, sice není velkej,ale ostrej je dost. Taky se rozhlídnu po vhodným polínku do ruky..Ne že bych byl nedůvěřivej, nebo měl strach...ale sicher je sicher Pak jen tak nezávazně prohodím: Máš nějakej ešák, Maro?

Tom Smith - 06. září 2006 19:27

soukromá zpráva od Tom Smith pro Haloo...Hal..... Zmoknutý a vyhladovaný urobím krok bližšie ku prístrešku a hlasom znechuteným od počasia zakričím dovnútra srubu ,ale stíchnem hneď akoo počujem dialóg niekoho tam vnútri ,čo rozprávali som nepočul ale tón ich hlasu nebol podµa mňa príjemný s... Alebo si to len namýšlam , že ma niekto počul ?? Vstúpim trochu hlbšie a už mi je jasné ,že niesom sám pre žiaru z ohňa respektíve z krbu ,ktorý osvetluje okolie... No toto je dilema...Zosta» vonku a necha» si zniči» všetko dažďom alebo čeknú» čo je to za µudí... Haloo , je tu niekto ?? Haloo... Zase sa ozvem a pomaly našlapujem ďalej..

Tom Smith - 06. září 2006 19:28

soukromá zpráva od Tom Smith pro Haloo...Hal..... Zmoknutý a vyhladovaný urobím krok bližšie ku prístrešku a hlasom znechuteným od počasia zakričím dovnútra srubu ,ale stíchnem hneď akoo počujem dialóg niekoho tam vnútri ,čo rozprávali som nepočul ale tón ich hlasu nebol podµa mňa príjemný s... Alebo si to len namýšlam , že ma niekto počul ?? Vstúpim trochu hlbšie a už mi je jasné ,že niesom sám pre žiaru z ohňa respektíve z krbu ,ktorý osvetluje okolie... No toto je dilema...Zosta» vonku a necha» si zniči» všetko dažďom alebo čeknú» čo je to za µudí... Haloo , je tu niekto ?? Haloo... Zase sa ozvem a pomaly našlapujem ďalej..

- 06. září 2006 20:16

soukromá zpráva od pro Poďte dál, aspoň pod střechu, vždy» leje.... promluvím k příchozímu.... K Rangerovi pak prohodím, Jo mám ešák, někde zabalenej. Hned ho najdu... Mezitím si prohlížím příchozího, tremp se pozná podle dvou věcí,.... vzpoměl jsem si na slova bývalého vedoucího roverského kmene jehož jsem pasivním členem. Tak si to vyzkoušíme, polínko jsem položil a vstal s nataženou pravicí vstříc příchozímu, Ahoj, pojď se ohřát..

- 06. září 2006 20:16

soukromá zpráva od pro Poďte dál, aspoň pod střechu, vždy» leje.... promluvím k příchozímu.... K Rangerovi pak prohodím, Jo mám ešák, někde zabalenej. Hned ho najdu... Mezitím si prohlížím příchozího, tremp se pozná podle dvou věcí,.... vzpoměl jsem si na slova bývalého vedoucího roverského kmene jehož jsem pasivním členem. Tak si to vyzkoušíme, polínko jsem položil a vstal s nataženou pravicí vstříc příchozímu, Ahoj, pojď se ohřát..

Pán Jeskyně - 06. září 2006 21:06
	MH: Prosila bych trojici, která se potkala ve srubu (Mara, ranger a Tom), aby se vzájemně popsali, aspoň krátce, a» máte přehled. Tome, tebe ještě poprosím, abys dělal mezery až za čárkami, ne před nimi. Díky.

Tom Smith - 06. září 2006 21:24
	soukromá zpráva od Tom Smith pro Jasně sry to je niečo ako zlozvyk to ,že :-D

Tom Smith - 06. září 2006 22:16

soukromá zpráva od Tom Smith pro Ooo... Tak to veµmi pekne ďakujem...Keď som konečne zistil tajomstvo srubu a moje najhoršie obavy zmizli, vydýchnem a pokračujem oproti mužovi s panvicou ... Aj niečo na zjedenie by sa dalo... Hmm..., hladovýmy očamy pozerám už z dialky na obsah panvice, až keď sa pristihnem, že si oblizujem pery zdvihnem zrak a podám mužovi mokrú ruku vlastne ako všetko na mojom tele a aj moje dlhé čierne vlasy sú ako babkin mop, rovnako aj moja maskáčová súprava sa mi prilepuje na vyšportované telo - nie úplený Schwarzneger, ale tak posilovňa dva krát do týždňa- a kvapky ktoré mi stekajú po tváry hladia skoro bezvráskovú tvár, stekajú okolo zelených očí cez trocha pokrivený nos až na červeno-rúžové pery Dobrý, vlastne až tak dobrý deň nieje čo?? Ale ja som Tom, zdravím... Po tomto privítaní ma snáď nevyhodia lebo by som musel zháňa» iné miesto pre moju kame.... Do šlaka!!! Ja idiot !! zabudol som ju tam vonku !!! Nachvílu sa obzrem odkiaµ som prišieµ ale myslím ,že pre ich lepší pocit by bolo lepšie, už nastavenú ruku poda» ...

Tom Smith - 06. září 2006 22:17

soukromá zpráva od Tom Smith pro Ooo... Tak to veµmi pekne ďakujem...Keď som konečne zistil tajomstvo srubu a moje najhoršie obavy zmizli, vydýchnem a pokračujem oproti mužovi s panvicou ... Aj niečo na zjedenie by sa dalo... Hmm..., hladovýmy očamy pozerám už z dialky na obsah panvice, až keď sa pristihnem, že si oblizujem pery zdvihnem zrak a podám mužovi mokrú ruku vlastne ako všetko na mojom tele a aj moje dlhé čierne vlasy sú ako babkin mop, rovnako aj moja maskáčová súprava sa mi prilepuje na vyšportované telo - nie úplený Schwarzneger, ale tak posilovňa dva krát do týždňa- a kvapky ktoré mi stekajú po tváry hladia skoro bezvráskovú tvár, stekajú okolo zelených očí cez trocha pokrivený nos až na červeno-rúžové pery Dobrý, vlastne až tak dobrý deň nieje čo?? Ale ja som Tom, zdravím... Po tomto privítaní ma snáď nevyhodia lebo by som musel zháňa» iné miesto pre moju kame.... Do šlaka!!! Ja idiot !! zabudol som ju tam vonku !!! Nachvílu sa obzrem odkiaµ som prišieµ ale myslím ,že pre ich lepší pocit by bolo lepšie, už nastavenú ruku poda» ...

Monty *ranger_Strider* - 06. září 2006 23:46

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Přimhouřím oči a obočí nakrčím k sobě. Moje vlasy splihlé deštěm, které pomalu začínají schnout se mi rousají o ramena. Hnědá barva postupně přechází v blond, jak vlasy pomalu schnou.V mých modrých očích se objeví plamínek pobavení, když vidím, zozpaky muže, který se nám představil jako Tom. Odložím plechovku trenčanských párků s fazolí na stůl, ruce si otřu do maskáčových kalhot a taky ji napřáhnu v pozdravu. "Mě říkají Monty...a nebo ranger." představím se...a zatímco čekám až ji neznámí příjme, hodnotím si ho kritickým pohledem... Hmm, tak je menší než já, nebo větší.. přece jenom, 186 cm neměří kde kdo...Hmm, snad mám aspoň v tomhle ohledu šanci, že budu v něčem větší... Dělám si naděje...protože jak vidím, Tom je zřejmě v dobré formě..Hmm, zřejmě posilovna..taky bych ji potřeboval.... semknu pevně rty, když si uvědomím, jak se mi pod tryčkem rýsuje pivní sval... Nu,ale ještě pár dní pochodu, a zase budu taky ve formě...

Monty *ranger_Strider* - 06. září 2006 23:47

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Přimhouřím oči a obočí nakrčím k sobě. Moje vlasy splihlé deštěm, které pomalu začínají schnout se mi rousají o ramena. Hnědá barva postupně přechází v blond, jak vlasy pomalu schnou.V mých modrých očích se objeví plamínek pobavení, když vidím, zozpaky muže, který se nám představil jako Tom. Odložím plechovku trenčanských párků s fazolí na stůl, ruce si otřu do maskáčových kalhot a taky ji napřáhnu v pozdravu. "Mě říkají Monty...a nebo ranger." představím se...a zatímco čekám až ji neznámí příjme, hodnotím si ho kritickým pohledem... Hmm, tak je menší než já, nebo větší.. přece jenom, 186 cm neměří kde kdo...Hmm, snad mám aspoň v tomhle ohledu šanci, že budu v něčem větší... Dělám si naděje...protože jak vidím, Tom je zřejmě v dobré formě..Hmm, zřejmě posilovna..taky bych ji potřeboval.... semknu pevně rty, když si uvědomím, jak se mi pod tryčkem rýsuje pivní sval... Nu,ale ještě pár dní pochodu, a zase budu taky ve formě...

- 07. září 2006 12:54

soukromá zpráva od pro "Takže abych se popsal: ruku ti podává kluk asi 180cm vysoký, černé vlasy střižené dle vojenského předpisu hodně zkrátka, vyšší čelo odděluje od hnědozelených očí husté obočí, pod nosem je pečlivě střižený knírek, na tváři je několik dní staré strniště. Na první pohled vypadám tak na 28-32 let. Postava vypadá docela mohutně, nejspíš jsem kdysi cvičil, ale ted se trochu zakulacuji. Na sobě mám tmavězelené triko a na nohou maskáče německého vzoru, obuty mám masivně vypadající černé vojenské boty. Všiml sis že na lavici je odložen maskáčový pláš» a zvláštně tvarovaný klobouk khaki barvy. Stisknu Tomovi ruku: Kde máš nějaký bágl? Snad necestuješ jen tak na lehko? Nebo je Vás víc? kývnu hlavou do tmy s otazníkem v očích...

- 07. září 2006 12:54

soukromá zpráva od pro "Takže abych se popsal: ruku ti podává kluk asi 180cm vysoký, černé vlasy střižené dle vojenského předpisu hodně zkrátka, vyšší čelo odděluje od hnědozelených očí husté obočí, pod nosem je pečlivě střižený knírek, na tváři je několik dní staré strniště. Na první pohled vypadám tak na 28-32 let. Postava vypadá docela mohutně, nejspíš jsem kdysi cvičil, ale ted se trochu zakulacuji. Na sobě mám tmavězelené triko a na nohou maskáče německého vzoru, obuty mám masivně vypadající černé vojenské boty. Všiml sis že na lavici je odložen maskáčový pláš» a zvláštně tvarovaný klobouk khaki barvy. Stisknu Tomovi ruku: Kde máš nějaký bágl? Snad necestuješ jen tak na lehko? Nebo je Vás víc? kývnu hlavou do tmy s otazníkem v očích...

Pán Jeskyně - 07. září 2006 14:55
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Tome, bágl pochopitelně máš, jestliže cestuješ do hor, i když jen fotit, musíš přece něco jíst a někde bydlet ... to dá rozum.

Tom Smith - 07. září 2006 19:25
	soukromá zpráva od Tom Smith pro JJ vonku pri taške s Fotakom..

Pán Jeskyně - 07. září 2006 19:37
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ok, buď jsem to přehlídla nebo jsem byla moc nedočkavá:-D Promiň.

Tom Smith - 07. září 2006 19:47

soukromá zpráva od Tom Smith pro Nahodím krivý úsmev pri mužovi, ktorý mi svoje meno ešte nepovedal Bágl ... Hneď som spe»..klusom sa rozbehnem od miesta svojho príchodu a trocha viac sa mi ulaví, že to pokračuje tak hladko... Ešte, že tak nechcel by som zničoho nič odbehnú» a takto to možno ešte nebude zničené... ...vchod nebol ďaleko a taška so všetkým boa stále pri ňom, síce vzerala akoby som ju hodil do vody a zase vytiahol ale snáď to nieje až také hrozné. Sklonil som sa, zdvihol tašku a zamieril spe» a po ceste som rozopínal zipsi ... Ááá... krucinál je to na nič... zprvého recka vytiahnem všetko svoje oblečenie a položím ho vedµa tašky Je to všetko mokré ... môžem to použi» ako handru na podlahu ...... otvorím druhé vrecko a vytiahnem čiernu ,menšiu tašku, rozopnem aj na nej zips a vyberem fo»ák je to klasický fo»ák do terénu od Nikonu s vymeni»elným objektívom ,jednoducho ideálny na moju prácu Ešte že tak, toto nevyzerá tak zle ako oje oblečko... po fo»áku stekajú kvapky ale vyzerá by» v pohode ,zapnem ho a všetko nabehne tak ako má Aspoň nečo že mi ostalo... aj fo»á položím vedla a vy»ahujem veci ďalej ,sú tam niake snímky, niake toaletné potreby ale všetko bolo zničené aj mobil...po chvílke zdvihnem zrak na Montyho ,ktorého som stihol až teraz si obzrie» a Ten chlap je ale vysoký mojich 178 nemá na neho určite ,dokonca nikdo v mojej rodine nemá tolko.. mio si pomyslím a prejdem pohladom na muža jehož meno nepoznám Môžem si zbytok vecí ktoré mi zostali vysuš» tam pri tom krbe ??? a zničená nálada zo zničenej výbavi mi bola dnes ako čerešnička na torte...

Tom Smith - 07. září 2006 19:47

soukromá zpráva od Tom Smith pro Nahodím krivý úsmev pri mužovi, ktorý mi svoje meno ešte nepovedal Bágl ... Hneď som spe»..klusom sa rozbehnem od miesta svojho príchodu a trocha viac sa mi ulaví, že to pokračuje tak hladko... Ešte, že tak nechcel by som zničoho nič odbehnú» a takto to možno ešte nebude zničené... ...vchod nebol ďaleko a taška so všetkým boa stále pri ňom, síce vzerala akoby som ju hodil do vody a zase vytiahol ale snáď to nieje až také hrozné. Sklonil som sa, zdvihol tašku a zamieril spe» a po ceste som rozopínal zipsi ... Ááá... krucinál je to na nič... zprvého recka vytiahnem všetko svoje oblečenie a položím ho vedµa tašky Je to všetko mokré ... môžem to použi» ako handru na podlahu ...... otvorím druhé vrecko a vytiahnem čiernu ,menšiu tašku, rozopnem aj na nej zips a vyberem fo»ák je to klasický fo»ák do terénu od Nikonu s vymeni»elným objektívom ,jednoducho ideálny na moju prácu Ešte že tak, toto nevyzerá tak zle ako oje oblečko... po fo»áku stekajú kvapky ale vyzerá by» v pohode ,zapnem ho a všetko nabehne tak ako má Aspoň nečo že mi ostalo... aj fo»á položím vedla a vy»ahujem veci ďalej ,sú tam niake snímky, niake toaletné potreby ale všetko bolo zničené aj mobil...po chvílke zdvihnem zrak na Montyho ,ktorého som stihol až teraz si obzrie» a Ten chlap je ale vysoký mojich 178 nemá na neho určite ,dokonca nikdo v mojej rodine nemá tolko.. mio si pomyslím a prejdem pohladom na muža jehož meno nepoznám Môžem si zbytok vecí ktoré mi zostali vysuš» tam pri tom krbe ??? a zničená nálada zo zničenej výbavi mi bola dnes ako čerešnička na torte...

Pán Jeskyně - 07. září 2006 19:56

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Tome, jen taková kontrolní otázka, potkal ses někdy s nějakým fotografem naživo? Obávám se, že kdyby mu po fo»áku stékaly kapky, asi by vyváděl mnohem víc než kvůli mokrému oblečení. Zvláš» u Nikonu, kterej je nehorázně drahej... Uvědom si, že fo»ák tě stál majland, skoro jako nové auto, ty ho taháš ve speciální brašně, takže tak moc mokrej nebude. To, že nevozíš pořádnej bágl nebo nestrkáš oblečení do igelitek je problém nezkušeného čundráka, ale ten fo»ák...když už máš být fotograf...vžij se do té situace trošku.

Tom Smith - 07. září 2006 22:32
	soukromá zpráva od Tom Smith pro Ja som tie kvapky myslel len ako vlhkos» ,ktorá sa v brašne zhromaždila a zhúkla sa do 2 kvapiek to sú tie moje kvapky a keď zodvihneš fo»ák tak tie kvapky sa pohnú nie ?? To som nemyslel akože je vytiahnutý z jazera .. :-D

Pán Jeskyně - 07. září 2006 22:45
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Tome, nejsi v pralese, je chladno, ale neva, už to tak nech. Spíš mě překvapila reakce tvé postavy. Mokrej orosenej fo»ák a ty se čílíš kvůli oblečení...

Tom Smith - 07. září 2006 23:33
	soukromá zpráva od Tom Smith pro Mh: tam nebolo len oblečenie ,ale aj moje ostatné veci ...niake snímky a taak a krom toho ten fo»ák ma mrzel ale čo sa dá robi» a čo ty vieš možno niekde v civilizácii mám taký druhý a možno že ich mám oveµa viac :-D

- 08. září 2006 06:33

soukromá zpráva od pro Mimo Hru: představit jsem se zapoměl. Soustředil jsem se na popis a uplne mi vypadlo, že bych se mohl představi. Na to nejdůležitější jsem zase zapoměl, bleskne mi hlavou. Otočím se k Tomovi: Já jsem Marek, promiň, nepředstavil jsem se, to víš ono to počasí člověka rozhodí z míry. Mezi tím lovím v batohu ešus. Rozdělám ho vysypu z něj obsah na stůl a podám ho Montymu. polévky, sirky a papírové kapesníky, které byly v ešusu vzápětí cpu do postraní kapsy batohu, sirky pak znovu vyndám a položím ke dřevu u krbu. Na Tomův dotaz zareaguju pohybem ruky opisující prosranství před krbem: Jen si posluž, nejsme tu o nic víc doma než Ty. Navíc to vypadá že se potřebuješ usušit víc než my. Ze stolu vezmu klobouk a koukám, kam by se dal zavěsit ke stropu, aby vyschl. Je sice nepromokavý, ale nemám rád, když je mokrý...

- 08. září 2006 06:33

soukromá zpráva od pro Mimo Hru: představit jsem se zapoměl. Soustředil jsem se na popis a uplne mi vypadlo, že bych se mohl představi. Na to nejdůležitější jsem zase zapoměl, bleskne mi hlavou. Otočím se k Tomovi: Já jsem Marek, promiň, nepředstavil jsem se, to víš ono to počasí člověka rozhodí z míry. Mezi tím lovím v batohu ešus. Rozdělám ho vysypu z něj obsah na stůl a podám ho Montymu. polévky, sirky a papírové kapesníky, které byly v ešusu vzápětí cpu do postraní kapsy batohu, sirky pak znovu vyndám a položím ke dřevu u krbu. Na Tomův dotaz zareaguju pohybem ruky opisující prosranství před krbem: Jen si posluž, nejsme tu o nic víc doma než Ty. Navíc to vypadá že se potřebuješ usušit víc než my. Ze stolu vezmu klobouk a koukám, kam by se dal zavěsit ke stropu, aby vyschl. Je sice nepromokavý, ale nemám rád, když je mokrý...

Pán Jeskyně - 08. září 2006 09:54

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Tome, druhý takový nemáš, jsi obyčejný fotograf, je to tvůj největčí koníček a obživa. Tak mi tu nevymejšlej nějaké nesmysly. V příspěvku jsi psal jen o mokrém oblečení, snímky jsi nezmiňboval, ostatně, jaké snímky? Všechno máš ve fo»áku a krabičky s filmem se přenášejí v té samé tašce jako přístroj. O fo»áku jsi doslova napsal: eště že tak, toto nevyzerá tak zle ako moje oblečko. Tak nevykládej, že to tvou púostavu mrzelo. Pokud jsi tam chtěl mít cokoliv z toho, co mi tu dopisuješ, měl jsi to tam napsat. To co si myslíš a nenapíšeš považuji za neexistující, co nenapíšeš není. Jsi v dračáku ne ve škole, tady tyhle věci prostě neokecáš dodatečně. Takže si dávej pozor na to, co píšeš, protože pak by se mohlo stát, že jiné postavy si taky nedomyslí ve tvých příspěvcích to, co ty mi tu dodatečně vykládáš, a budou reagovat bez dalších otázek. A tvoje postava tím jen utrpí. Vztah fotografa k fo»áku není jen jako majitele k cennému majetku. Je to jeho průvodce, je to přístroj, s nímž je sžitý, takže zničení takové věci nebo jen poškození (což zmoknutí rozhodně je, nemluvě o tom, jaká je to nezodpovědnost) nese obyčejně těžko. Je taky možné, že ti voda pronikla do těla přístroje a bude pokažený nebo zničený. Oprava stojí mnoho peněz a času a ty nestihneš v termínu dodělat svou zakázku. Ztratíš ji, zadavatel si to zapamatuje a už ti nikdy práci nedá. A ostatní se o tvé nezodpovědnosti dozvědí taky. Mysli dopředu, když hraješ třicátníka.

Tom Smith - 08. září 2006 17:27
	soukromá zpráva od Tom Smith pro Ouch oka necháme to tak a ja mňa to mrzí ... 8-O

Pán Jeskyně - 08. září 2006 17:30
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: ok, já vím, že to není snadné, ale vybral sis to sám a já tě varovala, raději piš méně zbrkle. Několikrát si to po sobě přečti a snaž se vždycky vcítit do někoho v tom věku, ju? ;-)

Pán Jeskyně - 08. září 2006 21:37

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cesta ubíhá v neurčitých temných šmouhách za okny autobusu. Řidič k Jennifer cosi zamručí a pustí film, který mnozí snad ani vidět nechtěli, ačkoliv někteří teenegeři projeví jisté nadšení, že uvidí něco "fakt drsného". Jenomže v polovině snímku, naštěstí pro většinu cestujících, se televize nějak porouchá a začne v ní rachotit. Obraz se nejprve zvlní, pak rozzrní a nakonec zmizí docela. Autobus si vydechl, ale jen na chvilku. Řidič, který si poruchy všiml a rád by zjistil, co se stalo, se přestal soustředit na cestu. Právě vjel do prudké zatáčky na úbočí hor, když se zaklonil a ztratil přehled. Řízení se mu vymklo z rukou, stačil jen prudce sešlápnout brzdy, ty zakvílely a v tu ránu se stalo mnoho věcí zaráz. Autobus sebou trnul, zakymácel se, zachvěl se a v divoké jízdě, jistě ne na všech kolech, se odstředivou silou dostal na bok. Všichni a všechno v něm se dalo také do pohybu. Nastal neskutečný zmatek. několik tašek popadalo, někdo vyjekl, něco začalo pískat a hned zase ustalo. V absolutní tmě se přes vás převalil někdo z vašich sousedů nebo možná nějaká kabela. Na okamžik se vše zastavilo. Už to vypadalo, že se vše uklidnilo a nejhorší máte za sebou. Ale ouha. Kdesi v autobuse to luplo, křuplo a zasténalo a vůz se dal znovu do pohybu, jako by válel sudy. Celý zmatek, zmítání lidí i zavazadel uprostřed temnoty, se opakuje. tentokrát je skoro nekonečně dlouhý. Ozývají se i hlasy, sténání a hekání a křik nějaké hysterické dívky. Byla to snad věčnost, než se vše znovu uklidnilo. tentokrát autobus dosedl na zem pevně a nezdá se, že by měl znovu ztratit rovnováhu. Nevidíte na krok, ani netušíte, jestli jste vpořádku. jedinné co je jisté je, že jste obě dosud naživu.

Pán Jeskyně - 08. září 2006 21:37

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cesta ubíhá v neurčitých temných šmouhách za okny autobusu. Řidič k Jennifer cosi zamručí a pustí film, který mnozí snad ani vidět nechtěli, ačkoliv někteří teenegeři projeví jisté nadšení, že uvidí něco "fakt drsného". Jenomže v polovině snímku, naštěstí pro většinu cestujících, se televize nějak porouchá a začne v ní rachotit. Obraz se nejprve zvlní, pak rozzrní a nakonec zmizí docela. Autobus si vydechl, ale jen na chvilku. Řidič, který si poruchy všiml a rád by zjistil, co se stalo, se přestal soustředit na cestu. Právě vjel do prudké zatáčky na úbočí hor, když se zaklonil a ztratil přehled. Řízení se mu vymklo z rukou, stačil jen prudce sešlápnout brzdy, ty zakvílely a v tu ránu se stalo mnoho věcí zaráz. Autobus sebou trnul, zakymácel se, zachvěl se a v divoké jízdě, jistě ne na všech kolech, se odstředivou silou dostal na bok. Všichni a všechno v něm se dalo také do pohybu. Nastal neskutečný zmatek. několik tašek popadalo, někdo vyjekl, něco začalo pískat a hned zase ustalo. V absolutní tmě se přes vás převalil někdo z vašich sousedů nebo možná nějaká kabela. Na okamžik se vše zastavilo. Už to vypadalo, že se vše uklidnilo a nejhorší máte za sebou. Ale ouha. Kdesi v autobuse to luplo, křuplo a zasténalo a vůz se dal znovu do pohybu, jako by válel sudy. Celý zmatek, zmítání lidí i zavazadel uprostřed temnoty, se opakuje. tentokrát je skoro nekonečně dlouhý. Ozývají se i hlasy, sténání a hekání a křik nějaké hysterické dívky. Byla to snad věčnost, než se vše znovu uklidnilo. tentokrát autobus dosedl na zem pevně a nezdá se, že by měl znovu ztratit rovnováhu. Nevidíte na krok, ani netušíte, jestli jste vpořádku. jedinné co je jisté je, že jste obě dosud naživu.

Pán Jeskyně - 08. září 2006 21:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Oheň hoří jasným plamenem a rozlévá po verandě příjemné konejšivé teplo. Od zad sice trochu studeně táhne, ale to rozhodně není nic, co by zkušení čundráci neuměli vyřešit. Jídlo, které si Marek a ranger začali připravovat už voní, Tomovo oblečení, rozvěšené kde se dá, na stole, na krbu i na dřevech, se postupně mění z promoklého na zvlhlé a dodává tomuto koutku atmosféru, na kterou se obyčejně rádo vzpomíná. Lahvinka vína postává svůdně na stole, venku tiše šumí déš», vevnitř praská dřevo. jinak je kolem vás ticho a klid. každý rozumný tvor zalezl někam do tepla a sucha, a púodobně jako vy si vychutnává svého relativního pohodlí.

Pán Jeskyně - 08. září 2006 21:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Oheň hoří jasným plamenem a rozlévá po verandě příjemné konejšivé teplo. Od zad sice trochu studeně táhne, ale to rozhodně není nic, co by zkušení čundráci neuměli vyřešit. Jídlo, které si Marek a ranger začali připravovat už voní, Tomovo oblečení, rozvěšené kde se dá, na stole, na krbu i na dřevech, se postupně mění z promoklého na zvlhlé a dodává tomuto koutku atmosféru, na kterou se obyčejně rádo vzpomíná. Lahvinka vína postává svůdně na stole, venku tiše šumí déš», vevnitř praská dřevo. jinak je kolem vás ticho a klid. každý rozumný tvor zalezl někam do tepla a sucha, a púodobně jako vy si vychutnává svého relativního pohodlí.

Pán Jeskyně - 08. září 2006 21:49

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Oheň hoří jasným plamenem a rozlévá po verandě příjemné konejšivé teplo. Od zad sice trochu studeně táhne, ale to rozhodně není nic, co by zkušení čundráci neuměli vyřešit. Jídlo, které si Marek a ranger začali připravovat už voní, Tomovo oblečení, rozvěšené kde se dá, na stole, na krbu i na dřevech, se postupně mění z promoklého na zvlhlé a dodává tomuto koutku atmosféru, na kterou se obyčejně rádo vzpomíná. Lahvinka vína postává svůdně na stole, venku tiše šumí déš», vevnitř praská dřevo. jinak je kolem vás ticho a klid. každý rozumný tvor zalezl někam do tepla a sucha, a púodobně jako vy si vychutnává svého relativního pohodlí.

Jennifer Stare - 09. září 2006 21:17

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Znuděně se dívám z okna. Chvíli si hraju prsty o rty neznámou melodii, která se mi právě honí v hlavě a chvíli si nervózně koušu nehty. Potřebuju si zapálit.. ten řidič je neskutečnej.. Hodím po řidiči okem a zakroutím nechápavě hlavou. Další kapku do poháru, který pomalu začíná přetékat dosadí, když se přestane věnovat řízení a dělat cosi na televizi. “Nemůžete ji jen tak..“ vypnout.. Nedokončím větu, protože vykřiknu. Náraz byl nečekaný, ale ne nevyhnutelný. Zavřu oči. Nevím proč. Snad proto, abych neviděla, co se děje, snad proto, že mě to možná ochrání. Zavřu oči, nevidím tě.. ty nevidíš mě.. Tohle jsme si říkávaly s kamarádkama, když jsme byly malé a hrály si na schovku, ale všichni ví, že to neplatí. Držím se čehokoliv, co je po ruce. Tělo mám napnuté a vypadám jako v křeči. Jako bych se snažila své tělo spojit se zadním opěradlem, ale nejde to. V duchu jsem snad začala i počítat. Jsem živá.. jsem živá? Otevřu oči a dívám se před sebe. Rozbité sklo, ležím na straně a bolí mě celý člověk. Ale jsem v relativním pořádku. “Jste všichni v pořádku?“ Snažím se dostat ze sedačky a podívat se, jak na tom jsou ostatní děti. Začnu pomáhat, pokud je to v mých silách s tím dostat je ven.

Linnhe Culenn - 10. září 2006 13:09

soukromá zpráva od Linnhe Culenn pro Když se po nějaké době proberu k vědomí, zpozoruju, že v televizi použtí jakýsi masakr. zavřu a otevřu oči abych se přinutila koukat na obrazovku. snad byla ta pohádka příjemnější... ale tak...chtěla jsem to? chtěla... nevadí žře jsem to nikomu neřekla, ono je to napadlo... tak si nebudu stěžovat! Naštěstí mé utrpení netrvá dlouho, páč dras»árny vystřídá program pro slepice (tedy zrnění) a momentík po tom už mají i slepice útrum. Zrnka vystřídala noční obloha pod mrakem. chvíli fascinovaně sleduji temno na obrazovce. sledovala bych ho déle, klidně i celé dny, ale cosi mě od toho odtrhne. Překvapeně se chytím sedadla před sebou. Pevně zavřu oči. (supernova ve slepičí polívce?) moje myšlenky mě překvapí, ale nemám čas zabývat se jimi. Zrovna mě něco udeřilo do hlavy a jakýsi neurčitý předmět se mi přilepil na záda. Ošiju se, avšak to se mi nevyplatí. okamžitě sjedu kamsi bokem, dolů nebo snad nahoru. těžko říct kde co vlastně je. O cosi se bouchnu do ruky a na momentík se vše uklidní. (naražená ploutev malé medvědice? to nic nebude...) zavřu oči a zatřesu hlavou abych vyhnala hlasy z hlavy. Když se dá jezdící rakev zase do pohybu, naštěstí nestihne doběhnout celá myšlenka do konce (rozhodně by mi to nijak nepřidalo) to cosi, co se mi předtím přilepilo na záda se mi teď přilíplo na hlavu a darovala mi dalších pár minut nepokojného spánku. Zase se proberu a pár slov, které ještě zachytím mi začnou bzučet v hlavě. Všichni v pořádku... jsou nebo nejsou? jsou... jsme všichni v pořádku. Proč v pořádku? Není někdo v nepořádku? ne... všichni jsou v pořádku... já jo... jestli já jo tak musí být všichni. otevřu na chvíli oči, ale po záplavě bíla je zase pevně zavřu (mléčná dráha...jen ochutnat) Fuj zvuk vlastního hlasu mě donutí znovu otevřít oči. Ještě víc než útržek vlezlého světla mě překvapí ta tma. Nejspíš tu byla pořád... světlo byl jen šok... malý... klam... určitě. teď by nebylo od věci odpovědět. Myslím, že jsem v pořádku. sice si to neodvažuju ověřit. Přesněji se neodvažuju vůbec pohnout. Nejsem si jistá jestli jsou mé ruce opravdu mé ruce, jestli ležím nebo pevně sedím na sedadle, ale na tohle zjiš»ování bude čas později. znovu zavřu oči a začnu se uklidňovat pravidelným dýcháním.

Pán Jeskyně - 11. září 2006 21:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro V nastálé tmě slyšíte syčení motoru a sténání některých pasažérů. Nerozeznáváte hlasy, snad jen matně tušíte, jestliže někdo chabě a otřeseně odpoví na dotaz Jennifer. Obě zjiš»ujete, že máte ruce i nohy nezlomené. Pomalu se hýbete a až na pár modřin a oděrek budete nejspíš vpořádku. Kdesi vepředu, jak tušíte, se ozvalo i zabručení řidiče, který se s rachotem hrabe z hromady zavazadel. Zřejmě ho tyto věci zachránily, podobně jako vás dvě. Někde jsem tu měl světlo, najdu ho.... zahuhlá slabým hláskem, ještě stále v šoku z toho, co se stalo. Jennifer se vyhrabala z uličky, musí to být ulička, jak se tak trochu orientuje. Leží tu zavazadla a nějaká těla, není znát, jestli jsou vpořádku nebo zraněná. Sem tam je slyšet zasténání a plačtivý hlas, volající někoho ze studentů, učitele nebo jméno Jennifer. Občas se z jiného konce ozve podobně vyděšená odpověď, na některá jména však stále nikdo nereaguje. Jennifer pod loktem zaskřípělo sklo, cítí, že se trochu pořezala o střepy, ale zdá se být vpořádku a vlastně. I na její dotaz se ozvalo pár nesmělých ohlasů, které ztěžka zahučely něco ve smyslu, že jsou živí a v ucházejícím stavu. Kousek od Jennifer skončila i Linnhe, jedna ze studentek. Také se hýbe a zdá se, podle odpovědi, že není vážně zraněna. Tápete kolem sebe, když řidič vítězně nalezne baterku a osvítí s ní svou podřenou a oteklou tvář, jak zkoumal funkčnost toho vynálezu. Vypadá roztřesený a vylekaný, ale když promluví, hlas se mu nezachvěje a působí přinejmenším sebejistým a uklidňujícím dojmem. Tak jo, měli jsme nehodu, dveře neotevřu, autobus leží na boku. Vedle oken máte taková kladívka, pokud se k nim dostanete, opatrně rozbijte okno, takhle... posvítí na okno u řidičské kabiny a názorně předvede rychlé, obratné vytvoření nouzového východu. Tabule tlustého skla rozpraská jako vyprahlé dno afrického jezera a druhým »uknutím je vyvalí ven. Pak opatrně odsekává a druhou rukou odlupuje střepy a postupně se probourává do noci. V autobuse to zavonělo studeným večerním vzduchem, odněkud je cítit tlející listí, zaslechnete šumění větví stromů. To vše se mísí s pachem spáleného motoru a gumy. Příval kyslíku je skoro jako životabudič. Několik dalších studentů, kteří jsou poblíž oken a dokážou se tam vyškrábat, se začne probíjet ven, s většími či menšími úspěchy. Kdo může, a» se pokusí šetrně dostat z autobusu, pak můžeme začít vynášet zavazadla a raněné... selže řidičovi hlas. Tu poslední možnost ani nevyřkl, ačkoliv ji všichni tušíte. Někde mezi vámi jsou možná i mrtví... Když zase nabyde rovnováhy, pokračuje. Musím se podívat na motor, jestli je tu bezpečno...mám tu ještě jednu svítilnu, kdybyste ji laskavě.... řidič rožne druhou baterku, kterou během řeči našmátral kdesi v přihrádce a posvítil s ní na někoho vepředu. Zarazil se ale, a ve tváři znatelně pobledl. Zalapal po dechu a roztřásl se po celém těle. Ruka s baterkou mu klesla podél těla a on naprázdno polkl. Zmateně se znovu rozhlédl po setmělém autobuse. Pomocí baterky našel někoho jiného, kdo už zápolil s oknem a podal mu druhou svítilnu, mlčky a bez dalších řečí. Toporně se vysoukal z východu, který sám vytvořil a podle světla, pohybujícího se venku poznáváte, že odešel zjistit, jak to vypadá s autobusem a jeho bezpečností, přesně jak řekl.

Pán Jeskyně - 11. září 2006 21:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro V nastálé tmě slyšíte syčení motoru a sténání některých pasažérů. Nerozeznáváte hlasy, snad jen matně tušíte, jestliže někdo chabě a otřeseně odpoví na dotaz Jennifer. Obě zjiš»ujete, že máte ruce i nohy nezlomené. Pomalu se hýbete a až na pár modřin a oděrek budete nejspíš vpořádku. Kdesi vepředu, jak tušíte, se ozvalo i zabručení řidiče, který se s rachotem hrabe z hromady zavazadel. Zřejmě ho tyto věci zachránily, podobně jako vás dvě. Někde jsem tu měl světlo, najdu ho.... zahuhlá slabým hláskem, ještě stále v šoku z toho, co se stalo. Jennifer se vyhrabala z uličky, musí to být ulička, jak se tak trochu orientuje. Leží tu zavazadla a nějaká těla, není znát, jestli jsou vpořádku nebo zraněná. Sem tam je slyšet zasténání a plačtivý hlas, volající někoho ze studentů, učitele nebo jméno Jennifer. Občas se z jiného konce ozve podobně vyděšená odpověď, na některá jména však stále nikdo nereaguje. Jennifer pod loktem zaskřípělo sklo, cítí, že se trochu pořezala o střepy, ale zdá se být vpořádku a vlastně. I na její dotaz se ozvalo pár nesmělých ohlasů, které ztěžka zahučely něco ve smyslu, že jsou živí a v ucházejícím stavu. Kousek od Jennifer skončila i Linnhe, jedna ze studentek. Také se hýbe a zdá se, podle odpovědi, že není vážně zraněna. Tápete kolem sebe, když řidič vítězně nalezne baterku a osvítí s ní svou podřenou a oteklou tvář, jak zkoumal funkčnost toho vynálezu. Vypadá roztřesený a vylekaný, ale když promluví, hlas se mu nezachvěje a působí přinejmenším sebejistým a uklidňujícím dojmem. Tak jo, měli jsme nehodu, dveře neotevřu, autobus leží na boku. Vedle oken máte taková kladívka, pokud se k nim dostanete, opatrně rozbijte okno, takhle... posvítí na okno u řidičské kabiny a názorně předvede rychlé, obratné vytvoření nouzového východu. Tabule tlustého skla rozpraská jako vyprahlé dno afrického jezera a druhým »uknutím je vyvalí ven. Pak opatrně odsekává a druhou rukou odlupuje střepy a postupně se probourává do noci. V autobuse to zavonělo studeným večerním vzduchem, odněkud je cítit tlející listí, zaslechnete šumění větví stromů. To vše se mísí s pachem spáleného motoru a gumy. Příval kyslíku je skoro jako životabudič. Několik dalších studentů, kteří jsou poblíž oken a dokážou se tam vyškrábat, se začne probíjet ven, s většími či menšími úspěchy. Kdo může, a» se pokusí šetrně dostat z autobusu, pak můžeme začít vynášet zavazadla a raněné... selže řidičovi hlas. Tu poslední možnost ani nevyřkl, ačkoliv ji všichni tušíte. Někde mezi vámi jsou možná i mrtví... Když zase nabyde rovnováhy, pokračuje. Musím se podívat na motor, jestli je tu bezpečno...mám tu ještě jednu svítilnu, kdybyste ji laskavě.... řidič rožne druhou baterku, kterou během řeči našmátral kdesi v přihrádce a posvítil s ní na někoho vepředu. Zarazil se ale, a ve tváři znatelně pobledl. Zalapal po dechu a roztřásl se po celém těle. Ruka s baterkou mu klesla podél těla a on naprázdno polkl. Zmateně se znovu rozhlédl po setmělém autobuse. Pomocí baterky našel někoho jiného, kdo už zápolil s oknem a podal mu druhou svítilnu, mlčky a bez dalších řečí. Toporně se vysoukal z východu, který sám vytvořil a podle světla, pohybujícího se venku poznáváte, že odešel zjistit, jak to vypadá s autobusem a jeho bezpečností, přesně jak řekl.

Tom Smith - 11. září 2006 21:08
	soukromá zpráva od Tom Smith pro Ach... čo to tu ja vôbec robím mohol som by» doma v teple ... Aspoň si tu s nimi skúsim pokeca»... Ehmmm... začnem A vy ste sa sem vlastne ako dostali ?? Otočím sa na dvoch spoluprítomných s otázkou a pri tom prehadzujem prádlo, ktoré je všade naokolo... Ha snáď nedošli ako ja ...Haha to by bola dnes sranda...

Tom Smith - 11. září 2006 21:10
	soukromá zpráva od Tom Smith pro Ach... čo to tu ja vôbec robím mohol som by» doma v teple ... Aspoň si tu s nimi skúsim pokeca»... Ehmmm... začnem A vy ste sa sem vlastne ako dostali ?? Otočím sa na dvoch spoluprítomných s otázkou a pri tom prehadzujem prádlo, ktoré je všade naokolo... Ha snáď nedošli ako ja ...Haha to by bola dnes sranda...

Monty *ranger_Strider* - 12. září 2006 00:04

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Pohlédnu na Toma, pak se na chvilku zamyslím a začnu ještě na chvilku hrabošit v báglu.Nakonjec jako zázrakem vytáhnu ještě jednu plechovku párku s fazolí. Uchopím otvírák a obě je rozdělám. "Někde cestou budeme muset doplnit zásoby" prohodím jen tak mimochodem k obě mým společníkům. Snad se ze dvou plechovek nasytíme všichni tři.. a když tak.. jak se říká.. dopchajte sa chlebom. "Maro, ten ešák bude asi dost začouzenej, přežiješ to?" zeptám se Twina ještě než položím ešus do ohně v krbu. Dříve než od Mary dostanu svolení k přípravě jídla, vytáhnu chleba a začnu jej krájet. "No, my si prostě vyšli na vandr, vypadnout z města...udělat si pohodovej výlet, pokecat Občas to chce změnu." Vysvětluju při té příležitosti Tomovi.

Monty *ranger_Strider* - 12. září 2006 00:04

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Pohlédnu na Toma, pak se na chvilku zamyslím a začnu ještě na chvilku hrabošit v báglu.Nakonjec jako zázrakem vytáhnu ještě jednu plechovku párku s fazolí. Uchopím otvírák a obě je rozdělám. "Někde cestou budeme muset doplnit zásoby" prohodím jen tak mimochodem k obě mým společníkům. Snad se ze dvou plechovek nasytíme všichni tři.. a když tak.. jak se říká.. dopchajte sa chlebom. "Maro, ten ešák bude asi dost začouzenej, přežiješ to?" zeptám se Twina ještě než položím ešus do ohně v krbu. Dříve než od Mary dostanu svolení k přípravě jídla, vytáhnu chleba a začnu jej krájet. "No, my si prostě vyšli na vandr, vypadnout z města...udělat si pohodovej výlet, pokecat Občas to chce změnu." Vysvětluju při té příležitosti Tomovi.

Tom Smith - 12. září 2006 08:54

soukromá zpráva od Tom Smith pro Prehodené prádlo nechám na pokoji, vezmem fo»ák z brašny a znovu sa otočím na spoločníkov Tak počasie vám moc neprialo rovnako ako mne ... he... prevrátim oči na fo»ák a gombíkom ho zapnem ...Nebude vám vadi» keď si vás odfotím ?... a priložím si fo»ák k oku Nemusíte nič robi» ja to len stlačím ... nech to mám zaznamenané... Ok?? znova zložím fo»ák od oka a pozerám na dvoch výletníkov... Budú to fotky do albumov výletov ....

Tom Smith - 12. září 2006 08:55

soukromá zpráva od Tom Smith pro Prehodené prádlo nechám na pokoji, vezmem fo»ák z brašny a znovu sa otočím na spoločníkov Tak počasie vám moc neprialo rovnako ako mne ... he... prevrátim oči na fo»ák a gombíkom ho zapnem ...Nebude vám vadi» keď si vás odfotím ?... a priložím si fo»ák k oku Nemusíte nič robi» ja to len stlačím ... nech to mám zaznamenané... Ok?? znova zložím fo»ák od oka a pozerám na dvoch výletníkov... Budú to fotky do albumov výletov ....

Jennifer Stare - 12. září 2006 15:31

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Pomalu se zvednu ze sedačky a když se ozve i řidič, trochu mne to uklidní, i když jeho hlas zrovna nepatří k tomu nejpříjemnějšímu, co tu zrovna teď slyším. Nářek, vzlykot.. všude kolem je tolik raněných dětí. Musím někomu poděkovat, že se mi nic nestalo.. až na … au.. Tiše syknu a podívám se na zraněný loket. Spíše ránu cítím, než vidím. Ale dál se jí již nezabývám. Opatrně našlápnu, abych náhodou nešlápla na něčí kufr nebo cokoliv, co by mi mohlo vadit v dalším postupu autobusem za studenty. První student, kterého si povšimnu, je ležící Linnhe. Nakloním se nad ní. “Jak ti je? Jsi v pořádku?“ A právě tu chvíli řidič konečně objevil výhody mít u sebe funkční baterku a začal mi pomáhat alespoň tím, že chvíli svítí do prostoru. “Řidič rozbil okno, vylez jím ven a sedni si kousek od silnice. Můžeš chodit, že jo.“ Vyčkám si na odpověď, ale dál se již snažím dívat se po ostatních dětech. “Kdo z vás je raněn těžce? Ostatní.. jestli můžete, tak vylezte oknem, které vpředu rozbil řidič a buďte velmi opatrní na střepy. Ihned jak budeme všichni venku, zavoláme ambulanci a oni si pro nás přijedou.“ Překročím další zátarasu v podobě něčí příruční tašky, která mi leží pod nohama a soukám se pomalá dál dozadu do autobusu podívat se na další děti.

- 12. září 2006 15:36

Začouzenej už trochu je, otočím se na Rangera, takže v pohodě. Na Tomovu žádost jen podotknu, jen fo», na krádež duše fotkou nevěřím :-) Konečně nahmatám na dně jedné boční kapsy batohu malý nožík, vytáhnu ho a vyklopím vývrtku. Sice by se spíš do tohodle počasí hodil svařák, ale tohle dost silné, aby to zahřálo i studené, netáhnu se po láhvi a vzpomenu si na mezeru mezi lahvemi, kterou jsem zanechal v rodinném archivu ve sklepě. Otevřu láhev a s mírnou úklonou prohodím, pánové prominou, ale sklo na červené víno sebou obvykle nemám, takže nazdraví, loknu si rudé tekutiny a cítím, jak se silné víno stará o vnitřní vytápění. Hm, strochu sladké, ale má sílu... zamyšleně přičichnu k zátce. Pak podám lahev Tomovi, nazdraví...

Pán Jeskyně - 12. září 2006 17:21
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Maro, vím, že je to otrava, ale zkus to ještě stále psát šeptem, díky. Už brzo vás té přítěže se šeptáním zbavím ;-)

Danny Wishen - 12. září 2006 17:24
	soukromá zpráva od Danny Wishen pro jak mám začít hrát ???

Pán Jeskyně - 12. září 2006 17:35
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ještě nehraj, až přijde tvůj čas, napíšu ti, co se děje. Mělo by to být do konce tohohle týdne.

Danny Wishen - 12. září 2006 17:40
	soukromá zpráva od Danny Wishen pro oukej :-)

- 12. září 2006 17:58
	soukromá zpráva od pro MH: omlouvám se, zapoměl jsem zakliknout šeptání...

Monty *ranger_Strider* - 12. září 2006 22:53

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Vytáhnu lžíci a obsah plechovek vyklopím do ešáku. Pak jej položím na stůl a vezmu si od Jeviela láhev vína. "Nech» jsou nám bohové nakloněni" popojdu k okraji terasy a nepatrné množství odliju na zem. "Úlitek bohům" podotknu s úsměvem. Pak se otočím k oběma společníkům: "Na Vaše, svoje si ku..ehm ničit nebudu" a přihnu si z láhve.. pak ji podám Tomovi: "Napij se a klidně fo»." Pak konečně položím ešus na oheň. Tak aby se ouško moc nezahřívalo a já ho v případě potřeby mohl bez problému vyjmout. Přes rukáv svetru si ešus přidržuju a fazole průběžně míchám, aby se nepřipálili... Libá vůně se za pár okamžiků rozlije po celém přístřešku...

Monty *ranger_Strider* - 12. září 2006 22:53

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Vytáhnu lžíci a obsah plechovek vyklopím do ešáku. Pak jej položím na stůl a vezmu si od Jeviela láhev vína. "Nech» jsou nám bohové nakloněni" popojdu k okraji terasy a nepatrné množství odliju na zem. "Úlitek bohům" podotknu s úsměvem. Pak se otočím k oběma společníkům: "Na Vaše, svoje si ku..ehm ničit nebudu" a přihnu si z láhve.. pak ji podám Tomovi: "Napij se a klidně fo»." Pak konečně položím ešus na oheň. Tak aby se ouško moc nezahřívalo a já ho v případě potřeby mohl bez problému vyjmout. Přes rukáv svetru si ešus přidržuju a fazole průběžně míchám, aby se nepřipálili... Libá vůně se za pár okamžiků rozlije po celém přístřešku...

Danny Wishen - 15. září 2006 22:39
	soukromá zpráva od Danny Wishen pro tak už víš jak mě zařadíš???:-D

Tom Smith - 16. září 2006 13:44

soukromá zpráva od Tom Smith pro Hmmm torchu moc pobožný nie ale je to jeho vec .... hm V mysli zareágujem na vyliate víno na okraji terasy a môj pohlad sa zastaví na Montym ,ktorý mi podáva flašu ...Diky moc ale ja nepijem .... kývnem rukou na pohár a priatelsky sa usmejem Radšej si pôjdem pre minerálku ,mám ju v taške ... prejdem k taške vyberiem vodu a dlhým dúškom spláchnem zlú náladu... Aaaach ... Ja nepijem lebo mám potom problém presta» ... utriem si pery a znova prehodím rukou na flašu s červeným ...

Tom Smith - 16. září 2006 13:50

soukromá zpráva od Tom Smith pro Hmmm torchu moc pobožný nie ale je to jeho vec .... hm v mysli zareagujem na vyliate víno na okraji terasy a môj pohlad sa zastaví na Montym, ktorý mi podáva fµašu Diky moc ale ja nepijem .... Kývnem rukou na flašu s vínom a pria»elsky sa usmejem Radšej si pôjdem pre minerálku ,mám ju v taške ...prejdem k taške ,vyberiem vodu a dlhým dúškom spláchnem zlú náladu Aaaach ... Ja nepijem lebo mám potom problém presta» ... Vysvetlujem výletníkom a utriem si pery a znova prehodím fµašku s červeným...

Linnhe Culenn - 16. září 2006 18:58

soukromá zpráva od Linnhe Culenn pro zamrkám a zkusím se rozhýbat. Když se do autobusu dostane trocha toho světla, povzdychnu si, ráda že něco málo vidím a zkusím se postavit. dobrý... dobrý, nic moc mi není... trochu mě něco málo bolí.. ale to je běžné... teď hlavně pryč... na otázku Jennifer odpovím jednoduše. jo... v pořádku... nějak se ven dostanu... a pomalu se snažím dosápat směrem k provizornímu východu. V hlavě mi hučí a myšlenky neprojevují žádnou snahu počkat na sebe a uspořádat se, abych z toho taky něco měla. Nějak si ani pořádně neuvědomuju co se stalo. Prolezu dírou, vzniklou odstraněním skla, a poodejdu od té spouště. až po pár metrech se odvážím otočit.obrázek, který se vyjeví mým očím mi dokonale vyčistí hlavu. Až teď se mi v hlavě usadí kňourání zevnitř minibusu a neschopna slova se posadím. kdybych nemyslela na blbosti... určitě jsem to tím nemohla přivolat, ale.. je to divné... doufám že se nikomu nic moc nestalo... jestli takhle vřískají, nemůže jim být nic velkého. horší budou ti co o sobě nedají vědět. Ale ne.. prostě....nikdo nemohl umřít. to by nešlo...není to možné. nic takového. určitě ta nehoda nebyla nijak vážná, vždy» jsem vyvázla skoro nezraněná! nemá cenu o tom teď přemýšlet... dopadlo to jak už to dopadlo. Třeba někdo potřebuje pomoc? Postavím se a stále upírám pohled k chybějícímu čelnímu sklu.

Pán Jeskyně - 18. září 2006 21:10
	MH: Omlouvám se, měla jsem toho teď hodně, v polovině týdne bych zase měla zareagovat a do konce týdne se pokusím zapasovat nové hráče, tentokrát už bez ohledu na ty, kteří slíbili a nepřišli. ještě jednou přijměte mou omluvu, mám toho opravdu hodně.

Danny Wishen - 26. září 2006 20:13
	soukromá zpráva od Danny Wishen pro můžu se zeptat kd budu zapojen do děje

Pán Jeskyně - 26. září 2006 22:49
	Omlouvám se, mám toho v práci tolik, že se domů k počítači chodím jen vyspat. ti, co mají být zapojeni, zapojeni pochopitelně budou, jen mi ještě dejte tak týden, děkuji.

Pán Jeskyně - 02. října 2006 16:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je sice chladný večer, ale společnost se pomalu rozehřívá a zdá se, že to nakonec nebude tak zlé, jak ještě při sestupu vypadalo. Krytá veranda skýtá dostatečný úkryt před deštěm i větrem, oheň v krbu vesele plápolá a dřevo ještě nějaké zbývá, ale pokud chcete mít suché dříví na ráno, nejspíš by bylo vhodné najít pár klacků, které ještě teď u ohně vysušíte... Víno je dobré, pochopitelně o něm nelzže pět pochvalné ódy, ale na tu bídu je vskutku skvělé, nemluvě o tom, jak příjemně umí zahřát tělo a povzbudit ducha. I jídlo už slibně voní a vůbec, večer se zatím opravdu vyvedl...

Pán Jeskyně - 02. října 2006 16:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je sice chladný večer, ale společnost se pomalu rozehřívá a zdá se, že to nakonec nebude tak zlé, jak ještě při sestupu vypadalo. Krytá veranda skýtá dostatečný úkryt před deštěm i větrem, oheň v krbu vesele plápolá a dřevo ještě nějaké zbývá, ale pokud chcete mít suché dříví na ráno, nejspíš by bylo vhodné najít pár klacků, které ještě teď u ohně vysušíte... Víno je dobré, pochopitelně o něm nelzže pět pochvalné ódy, ale na tu bídu je vskutku skvělé, nemluvě o tom, jak příjemně umí zahřát tělo a povzbudit ducha. I jídlo už slibně voní a vůbec, večer se zatím opravdu vyvedl...

Pán Jeskyně - 02. října 2006 16:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je sice chladný večer, ale společnost se pomalu rozehřívá a zdá se, že to nakonec nebude tak zlé, jak ještě při sestupu vypadalo. Krytá veranda skýtá dostatečný úkryt před deštěm i větrem, oheň v krbu vesele plápolá a dřevo ještě nějaké zbývá, ale pokud chcete mít suché dříví na ráno, nejspíš by bylo vhodné najít pár klacků, které ještě teď u ohně vysušíte... Víno je dobré, pochopitelně o něm nelzže pět pochvalné ódy, ale na tu bídu je vskutku skvělé, nemluvě o tom, jak příjemně umí zahřát tělo a povzbudit ducha. I jídlo už slibně voní a vůbec, večer se zatím opravdu vyvedl...

Pán Jeskyně - 02. října 2006 16:28

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Venku je tma a chladno. Silnice, o které tu padlo nějaké slovo je v nedohlednu, všude jen tráva, uválená vozidlem, které do ní vyrylo dlouhou tlustou rýhu a smetlo vše, co stálo v cestě, dále stromy a nedaleko šumí potok. Ale tma je příliš velká, světlo dopadá jen do blízkého okolí autobusu. Řidič se snaží vydolovat některá zavazadla a mezi jinými i lékárničku. Někteří studenti už rozbalují deky a svetry, které si s sebou vzali na cestu, aby posloužili zraněným spolužákům... Někdo dokonce vylovil hrnek na kafe nebo na čaj, velký půllitrák, s tím, že jakmile dokončí tohleto rozbalování, dojde pro vodu, ale o chvíli později je odvolán pomáhat vytahováním zraněných z vozu. Zraněných studentů nakonec není tolik, jak se mohlo zdát. Ale zranění jsou bolestivá a vypadají, zvláště tady, v divočině bez možnosti rychlé pomoci a ve světle svítilen, strašidelně. Někteří nemohou chodit, jiní jsou v šoku. Učitel jako jediný nehodu nepřežil.

Pán Jeskyně - 02. října 2006 16:28

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Venku je tma a chladno. Silnice, o které tu padlo nějaké slovo je v nedohlednu, všude jen tráva, uválená vozidlem, které do ní vyrylo dlouhou tlustou rýhu a smetlo vše, co stálo v cestě, dále stromy a nedaleko šumí potok. Ale tma je příliš velká, světlo dopadá jen do blízkého okolí autobusu. Řidič se snaží vydolovat některá zavazadla a mezi jinými i lékárničku. Někteří studenti už rozbalují deky a svetry, které si s sebou vzali na cestu, aby posloužili zraněným spolužákům... Někdo dokonce vylovil hrnek na kafe nebo na čaj, velký půllitrák, s tím, že jakmile dokončí tohleto rozbalování, dojde pro vodu, ale o chvíli později je odvolán pomáhat vytahováním zraněných z vozu. Zraněných studentů nakonec není tolik, jak se mohlo zdát. Ale zranění jsou bolestivá a vypadají, zvláště tady, v divočině bez možnosti rychlé pomoci a ve světle svítilen, strašidelně. Někteří nemohou chodit, jiní jsou v šoku. Učitel jako jediný nehodu nepřežil.

Pán Jeskyně - 02. října 2006 16:30
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Než tě zařadím, změň si ikonku, nechci vidět motorku, ale tebe. Už ti to nebudu opakovat. Říkala jsem ti to několikrát.

Pán Jeskyně - 02. října 2006 16:37

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cestovala jsi v autobuse se studenty do zahraničí, na studijní pobyt. Sztalo se ale, že během nočního přejezdu horského masívu jste měli nehodu, řidič nezvládl únavu a náročný terén a zřítil se i s autobusem a studenty po srázu dolů. Organizovala jsi tento zájezd jako zkušená koordinátorka a byla jsi vyslána spolu s Jennifer Stare, svou dávnou kolegyní, která vede prestižní hotel ve vašem městě. Máte zajistit studentům pobyt, zjednodušit jim ho a Jennifer má ještě další povinnosti stran svého úřadu. Teď autobus leží na boku uprostřed ničeho. Kolem vás je tma jako v pytli. Řidič nalezl dvě svítilny, s jednou vylezl, otřesen událostí, ven, aby zajistil lékárničku a připravil, s pomocí studentů, lůžka a prostor pro ošetření raněných. Jennifer je vpořádku, tedy alespoň živá, snaží se uklidnit studenty a vyšechny dostat ven. Učitel z hotelové školy, který cestoval se svými studenty, je však mrtev. Jinak další mrtví, jak se zdá, nejsou. Studenti jsou potlučení, pohmoždění, někteří v šoku nebo se zlomeninami. Sem tam mají něco natrženého, ale nevypadá to, že by někdo byl smrtelně raněn. Jen jsou imobilní a vyděšení. (MH: jennifer napíšu o tobě, připojuji tě trochu později, snad to nebude moc komplikované. S vámi je tam ještě studentka Linnhe. jakékoliv nejasnosti a dotazy klidně směruj na mě).

Pán Jeskyně - 02. října 2006 16:39
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Lucie Malá je tvá kolegyně z dřívějška. Společně jste organizovali nějaké akce a zájezdy a teď jste se znovu setkaly v autobuse, jenž havaroval. (Možná nebude něco vědět, zapojuji ji až teď, za případné nesrovnalosti se omlouvám a pokusím se je opravit).

Pán Jeskyně - 02. října 2006 16:40
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Lucie Malá je jednou z organizátorů zájezdu, který se, tak trochu, nezdařil. Patří k osazenstvu havarovaného autobusu (zařazuji nji až teď, snad to nebude nijak komplikovat situaci).

Danny Wishen - 02. října 2006 16:43
	soukromá zpráva od Danny Wishen pro no tak jo no

Fenwin - 02. října 2006 22:26
	soukromá zpráva od Fenwin pro MH: výborně, je to lepčí. Zapojím tě spolu s dalším jedním či dvěma hráči. Ještě vydrž...už to nebude dlouho trvat.

Fenwin - 02. října 2006 22:32

Tak tedy, mí rozmilí... opět jsem nalezla trochu času i na vás. Na zařazení mi zbývají tři lidé, pokud dobře počítám, zkusila bych je zapojit spolu, čekám ještě na poslední, alespoň hrubý, životopis, abych viděla, že je to takhle možné. Je vás už docela hodně, tak se nedivte, že chci mít co nejméně skupin, zvláš», když to odpovídá zhruba vašim zaměřením... Jakmile si odehrajete určitou část v reálném světě, dostaneme se tam, kam potřebujeme a kam se všichni těšíme, že? I já se na to těším, jsem zvědavá, jak bude moje myšlenka vypadat v konkrétním příběhu s dalšími postavami a způsoby uvažování...

Danny Wishen - 03. října 2006 14:56
	soukromá zpráva od Danny Wishen pro oukej jsem rád že se ti líbí :-)

Jennifer Stare - 03. října 2006 15:27

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Odhrnu si zpocený pramen vlasů z čela. Už dávno se můj uhlazený a vyčesaný culík ztratil a teď po nehodě vypadám spíše jako neupravená venkovanka. Oblečení na místech umazané od bláta, jak jsem se s vervou snažila dostat z autobusu, když už všichni žáci byli v bezpečí a čekali na trávě. Postavím se a narovnám, propnu se v zádech. Lezení po dvou a půl není zrovna můj oblíbený sport a záda, která pamatují na každodenní několika hodinové sezení v kanceláři na ne zrovna moc pohodlné židli, mi tu zrovna nepějí blahem. Bolí jako čert.. Když se protáhnu, dívám se na ty bezmocné obličeje, vystrašené výrazy a uslzelé tváře všech dětí, které jsme vezli. A pak... Učitel, který jel s námi nehodu nepřežil. Přitisknu si dlaň na ústa, abych zakryla potřebu vykřiknout a oční víčka stisknu k sobě tak pevně, že se skrze ně derou slzy jen těžko na povrch. Pláču. Pláču i když jsem toho muže neznala natolik, abych si k němu vytvořila jakýkoliv vztah. To ta smrt. Paní Smrtka, která tu obcházela. Vzala si jen jednoho. Mohlo to dopadnou hůř. Setřu si dlaní mokrou tvář. “On.. je jediný?“ Zeptám se řidiče. Doufám, že odpoví „ano“. Ale i jeho odpověď bude bolet. Lidé, kteří na vlastní kůži viděli smrt se změní. Toho se bojím. Co když to bude změna k horšímu. Musím se od něho otočit, jinak mne strach zcela pohltí. Rychle se otočím na patě a dívám se po lidech. “Lucie!“ Křiknu na asistentku. “Lucie, jsi v pořádku? Zavolal už někdo policii a sanitku?“ Vydám se za hlasem, odkud se mi Lucka ozve.

Jennifer Stare - 03. října 2006 15:27

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Odhrnu si zpocený pramen vlasů z čela. Už dávno se můj uhlazený a vyčesaný culík ztratil a teď po nehodě vypadám spíše jako neupravená venkovanka. Oblečení na místech umazané od bláta, jak jsem se s vervou snažila dostat z autobusu, když už všichni žáci byli v bezpečí a čekali na trávě. Postavím se a narovnám, propnu se v zádech. Lezení po dvou a půl není zrovna můj oblíbený sport a záda, která pamatují na každodenní několika hodinové sezení v kanceláři na ne zrovna moc pohodlné židli, mi tu zrovna nepějí blahem. Bolí jako čert.. Když se protáhnu, dívám se na ty bezmocné obličeje, vystrašené výrazy a uslzelé tváře všech dětí, které jsme vezli. A pak... Učitel, který jel s námi nehodu nepřežil. Přitisknu si dlaň na ústa, abych zakryla potřebu vykřiknout a oční víčka stisknu k sobě tak pevně, že se skrze ně derou slzy jen těžko na povrch. Pláču. Pláču i když jsem toho muže neznala natolik, abych si k němu vytvořila jakýkoliv vztah. To ta smrt. Paní Smrtka, která tu obcházela. Vzala si jen jednoho. Mohlo to dopadnou hůř. Setřu si dlaní mokrou tvář. “On.. je jediný?“ Zeptám se řidiče. Doufám, že odpoví „ano“. Ale i jeho odpověď bude bolet. Lidé, kteří na vlastní kůži viděli smrt se změní. Toho se bojím. Co když to bude změna k horšímu. Musím se od něho otočit, jinak mne strach zcela pohltí. Rychle se otočím na patě a dívám se po lidech. “Lucie!“ Křiknu na asistentku. “Lucie, jsi v pořádku? Zavolal už někdo policii a sanitku?“ Vydám se za hlasem, odkud se mi Lucka ozve.

Pán Jeskyně - 18. října 2006 21:20
	Drazí hráči, vy co máte ode mě příspěvky, jakože je vás dost, můžete reagovat, hrát dál, v příštích několika dnech bych měla zapojit poslední skupinu hráčů a pak vás postupně házet tam, kde vás potřebuji mít. Do konce týdne by se to mělo vyřešit.

Lucie Malá - 24. října 2006 13:04

soukromá zpráva od Lucie Malá pro Otřesena vylezu z autobusu vykopnutým oknem. Všude je hluk, moc velký hluk, nebo ho prostě jen vnímám jinak než jindy? Pamatuji se na nehodu v autě, taky všechno probíhalo jak ve zpomaleném filmu. Pak se ale proberu, slyším Jenn jak volá, jdu za hlasem a třepu u toho hlavou abych se probrala z toho hrozného snu. Teď to vidím, zpomaleně a děsivě. Dojdu k Jenn a ona jen bezmocně ukáže na nehybnou postavu. Funguju v takových chvílích jako robot, chladně a logicky, ale znám se, musím být rychlá. Uvědomím si, že mi nic není, možná nějaká naraženina. Sehnu se a zkontroluji tep, ne, opravdu je mrtev. Ale tohle nemůže jen tak být, to děti nemusí vidět, ohlížím se po nějakém kusu oblečení abych mohla zakrýt pohled na mrtvého člověka. Pak se postavím a zvučně zavolám: "Všichni co mohou chodit se přesunou sem ke mě." Do hlasu dávám autoritativní tón a snažím se aby nezněl vyděšeně. Mrknu se na Jenn jestli souhlasí a potichu jí říkám: "Udrž je tady a zkontroluj, mrkněte co je v lékárně, hlavně je spočítej, já jdu zjistit kdo další ..." Hlas se mi zadrhnul, ale je jasné co jsem chtěla říct. MH: Jakého věkového rozpětí jsou naši studenti? Je to dost důležité, 10-12, 12-15, 15-18, starší?

Lucie Malá - 24. října 2006 13:04

soukromá zpráva od Lucie Malá pro Otřesena vylezu z autobusu vykopnutým oknem. Všude je hluk, moc velký hluk, nebo ho prostě jen vnímám jinak než jindy? Pamatuji se na nehodu v autě, taky všechno probíhalo jak ve zpomaleném filmu. Pak se ale proberu, slyším Jenn jak volá, jdu za hlasem a třepu u toho hlavou abych se probrala z toho hrozného snu. Teď to vidím, zpomaleně a děsivě. Dojdu k Jenn a ona jen bezmocně ukáže na nehybnou postavu. Funguju v takových chvílích jako robot, chladně a logicky, ale znám se, musím být rychlá. Uvědomím si, že mi nic není, možná nějaká naraženina. Sehnu se a zkontroluji tep, ne, opravdu je mrtev. Ale tohle nemůže jen tak být, to děti nemusí vidět, ohlížím se po nějakém kusu oblečení abych mohla zakrýt pohled na mrtvého člověka. Pak se postavím a zvučně zavolám: "Všichni co mohou chodit se přesunou sem ke mě." Do hlasu dávám autoritativní tón a snažím se aby nezněl vyděšeně. Mrknu se na Jenn jestli souhlasí a potichu jí říkám: "Udrž je tady a zkontroluj, mrkněte co je v lékárně, hlavně je spočítej, já jdu zjistit kdo další ..." Hlas se mi zadrhnul, ale je jasné co jsem chtěla říct. MH: Jakého věkového rozpětí jsou naši studenti? Je to dost důležité, 10-12, 12-15, 15-18, starší?

Danny Wishen - 24. října 2006 15:29
	soukromá zpráva od Danny Wishen pro mh:kdy nás připojíš???

Monty *ranger_Strider* - 24. října 2006 20:37

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Víno u ohně nebezpečně rychle stoupá do hlavy: "Mám stejný problém, Tome, ale tady jsme na výletě, zítra nejdem do práce. Klidně si můžeš dát. Stejně ho není zase tak moc, abychom se zpráskali." Pak vstanu a protáhnu se. Jsem prostorově náročnější, i když je tu relativně místa dost, krční páteř zapraští: "Půjdu se ještě porozhlídnout po nějakém dřevě, a» si naložíme na noc. Pohlídejte ty fazole a nechte mi něco." Prohledám rozházený věci, který jsem vyházel z krosny, když jsem hldal konzervy a tak.Hodím přes sebe poncho "Kondor" khaki barvy, impregnované, léty prověřené. Zamířím k nejbližšímu lesu. Nechci chodit moc hluboko. Doufám, že toho bude dost někde na kraji.

Monty *ranger_Strider* - 24. října 2006 20:37

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Víno u ohně nebezpečně rychle stoupá do hlavy: "Mám stejný problém, Tome, ale tady jsme na výletě, zítra nejdem do práce. Klidně si můžeš dát. Stejně ho není zase tak moc, abychom se zpráskali." Pak vstanu a protáhnu se. Jsem prostorově náročnější, i když je tu relativně místa dost, krční páteř zapraští: "Půjdu se ještě porozhlídnout po nějakém dřevě, a» si naložíme na noc. Pohlídejte ty fazole a nechte mi něco." Prohledám rozházený věci, který jsem vyházel z krosny, když jsem hldal konzervy a tak.Hodím přes sebe poncho "Kondor" khaki barvy, impregnované, léty prověřené. Zamířím k nejbližšímu lesu. Nechci chodit moc hluboko. Doufám, že toho bude dost někde na kraji.

Pán Jeskyně - 26. října 2006 21:07
	Zítra, tedy v pátek, budu zapojovat plonkovní postavy. Udělám si čas speciálně na tuto svou jeskyni. Měla jsem fofry a teď jsem z nich marod. Dnes začaly opadat teploty, zítra bych tu mohla vydržet dost dlouho na dohnání restů.

Pán Jeskyně - 27. října 2006 22:08
	jdu na to, kdyby někdo zjistil, že jeho zařazení je příliš krkolomné, z důvodu mého špatného pochopení jeho povahy a způsobu života, určitě se ozvěte, třeba na icq, všecko se dá změnit. Ale jednejte rychle.

Pán Jeskyně - 27. října 2006 22:24

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Viktore, vymyslela jsem, že máš bratrance. Je starší o dva roky a už pracuje (údaje ti ještě dodám). Je jím Martin Steyr. Máte k sobě dcela blízko. I když žijete a působíte každý v jiném městě, čas od času společně jezdíváte do přírody nebo se jen tak scházíte na pivko. To pocjhoppitelně nepočítám rodinné oslavy. Tentokrát jsi jej pozval s sebou na víkend. Jako bys tušil, že vás pojede tak málo... Víš, že bývá hodně v práci, je to poctivej chlap a podobně jako ty, nepotrpí si na patos ani přílišnou hlučnost. Prostě dobrej společník do přírody, i když zkušenej čundrák to asi nebude. jistě ne tak jak ty. Měl by dorazit sem na nádraží...

Pán Jeskyně - 27. října 2006 22:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Již celé týdny trávíš v práci. Dny jdou jeden za druhým, aniž bys´je byl schopen nějak zvláš» odlišit. Jsou šedé, jednotvárné a poslední dobou znáš jen práci a krátký odpočinek v prázdném bytě. Přijde ti vlastně docela vhod, když se ti ozve Viktor, tvůj bratranec, a pozve tě na víkend do hor k horolezecké stěně. Je to dobrá příležitost vypadnout z koloběhu. Nejsi sice tak zkušený čundrák jako on, ale příroda a klid v ní tě jistě osvěží. Poslední den se počasí trochu zhoršilo. Ochladilo se a zatáhlo, ale jsi už sbalený a vlak do města, kde se máte na nádraží setkat, ti jede za příliš krátkou dobu, než abys měl čas se rozmyslet jinak. Ani nevíš jak, ale ocitl ses ve vlaku se vším, co sis přichystal na cestu. Je to trochu jak ve snu, ani nevíš jak, ale najednou je tu nádraží, kde tě Viktor čeká, ty vystupuješ z vlaku a jasně cítíš, že te´d už se konečně začínáš uvolňovat a dostávat z dosahu svého zaměstnání...začíná ti skvělý, pohodový a především relaxační víkend s bratrancem, kterého máš docela rád. Viktor je klidný kluk, trochu moc nekonfliktní, ale aspoň to není pruďas a na cestách i ve společnosti umí být příjemným a dobrým společníkem. Je jistou zárukou tvého kvalitního odpočinku. Víš sice, že jedete ještě s jejich partou horolezců, ale co, to bývají obyčejně docela prima chlapíci, neměl by to být pro nikoho problém...

Pán Jeskyně - 27. října 2006 22:42
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: ten bratranec je pochopitelně Viktor Nagara

Pán Jeskyně - 27. října 2006 22:59

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Poslední páteční hodina konečně skončila a ty ses mohla odebrat ven. Ráno se ochladilo a trochu zatáhlo, ale co, začíná víkend a a» si je jak chce, prostě si ho užiješ. Jen ještě potřebuješ zajít do knihovny a do studovny. Ovšem, najdeš pár knih, které tě zaujmou. Jde o neobyčejně působivou literaturu některých odvážných a troufalých žen, které sis chtěla prostudovat a zaujmou tě do té míry, že zapomeneš na čas. Z pohroužení do čtení tě vytrhne žena s unaveným obličejem, chřestící klíčemi, která ti kromě toho, že zamyká, připomene mnohem závažnější skutečnost...ujel ti poslední autobus domů... za nedlouho jede ještě jeden, ale zastavuje o pár zastávek dříve než vystupuješ a pak odbočuje jiným směrem nebo končí...čert ví. Je to ale lepší než nic, není zase tak pozdě a konec konců, taková večerní procházka tě nezabije. Vystoupíš z autobusu tam, kde to je pro tebe výhodné a dál se vydáš pěšky. Ještě se ani nešeří a konec konců, je docela příjemně... Kráčíš krajinou, kterou znáš spíš z autobusu než pěšky. Možná jsi tudy někdy jela na kole nebo autem, ale pěšky, jak si vzpomínáš, jsi tudy snad nikdy nešla. Je tu hezky. Malebná venkovská krajina se vším, co ti připomíná domov, lesy, pole, louky, sem tam stavení a v dálce jedna z vesnic nedalekých té tvojí rodné... Poblíž cesty zahlédneš starý sad. NMevzpomínáš si, že by sis jej kdy všimla, ale možná, že ti prostě splynul s řadou podobných míst. Je zanedbaný, opuštěný jistě mnoho let. Stromy jsou zarostlé travou a ostružiním. Zhruba uprostřed stojí malý, polorozpadlý zahradní dmek. je to snad jediné místo, kde neroste vysoká, polosuchá tráva. Místo toho je zde vyvýšeninka a na ní nevšední květiny...skutečně...neobyčejné... Cosi tě táhne dovnitř, zvědavost, myšlenka na něco neobyčejného...snad. Vstoupíš?

Pán Jeskyně - 28. října 2006 00:36

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Danny a Viktor se znají z horolezecké stěny. Potkávají se na tréningové stěně a občas jezdí se stejnou partou lidí lozit na více či méně známá místa. Obyčejně se jedná o víkendovky, které stráví v příjemné společnosti několika kluků a jedné, dvou holek, ve věku mezi osmnácti a dvaadvaceti lety. Nejstarší v partě je právě Viktor. Je to student na vejšce, poměrně pohodový, ne příliš hlučný, ale zato dobrý lezec, který má rád jistotu a málokdy zbytečně riskuje. Dalo by se o něm říct, že je to zodpovědný vůdce skupiny. Danny je naproti tomu jeden z nejmladších, ale nejživějších členů party. Děvčata, která s vámi jezdí, bývají jeho partnerky, které často mění a rád se před nimi občas vytahuje. Ale s holkou nebo bez ní, je to suverén a sebevědomý lezec, který se s oblibou vydává na nebezpečné nebo riskantní výstupy, i přes nesouhlas jeho druhů. Byl naplánován další víkend, ale na nádraží jste se sešli jen vy dva. Vy dva z party. Počasí se dopoledne zhoršilo. Zatáhlo se a ochladilo. Jedni odřekli právě kvůli tomu, jiní mají fofry ve škole, další má rande, zkrátka samá výmluva a na nádraží se potkáváte jen vy dva. Na zádech batohy s lany a vším potřebným. Na místě by vás měl čekat prostý přístřešek, nedaleko hospoda s dobrým jídlem i pivkem a poněkud zvlhlá stěna. Přesto je příjemné po dlouhé dobvě zase vypadnout ven do přírody...

Pán Jeskyně - 28. října 2006 00:36

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Danny a Viktor se znají z horolezecké stěny. Potkávají se na tréningové stěně a občas jezdí se stejnou partou lidí lozit na více či méně známá místa. Obyčejně se jedná o víkendovky, které stráví v příjemné společnosti několika kluků a jedné, dvou holek, ve věku mezi osmnácti a dvaadvaceti lety. Nejstarší v partě je právě Viktor. Je to student na vejšce, poměrně pohodový, ne příliš hlučný, ale zato dobrý lezec, který má rád jistotu a málokdy zbytečně riskuje. Dalo by se o něm říct, že je to zodpovědný vůdce skupiny. Danny je naproti tomu jeden z nejmladších, ale nejživějších členů party. Děvčata, která s vámi jezdí, bývají jeho partnerky, které často mění a rád se před nimi občas vytahuje. Ale s holkou nebo bez ní, je to suverén a sebevědomý lezec, který se s oblibou vydává na nebezpečné nebo riskantní výstupy, i přes nesouhlas jeho druhů. Byl naplánován další víkend, ale na nádraží jste se sešli jen vy dva. Vy dva z party. Počasí se dopoledne zhoršilo. Zatáhlo se a ochladilo. Jedni odřekli právě kvůli tomu, jiní mají fofry ve škole, další má rande, zkrátka samá výmluva a na nádraží se potkáváte jen vy dva. Na zádech batohy s lany a vším potřebným. Na místě by vás měl čekat prostý přístřešek, nedaleko hospoda s dobrým jídlem i pivkem a poněkud zvlhlá stěna. Přesto je příjemné po dlouhé dobvě zase vypadnout ven do přírody...

Pán Jeskyně - 28. října 2006 00:37
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Danny, jen dodatek pro tebe, na místo nelze přijet na motorce. Je to příliš nepřístupné a hlavně, horolezci by tě asi zlinčovali. Prostě víš, že je lepší cestovat s nimi obyčejným vlakem a pak pěkně pěšky. tvá zkušenost s jízdou na motorce ale nebude PJem zapomenuta.

Danny Wishen - 28. října 2006 10:50

soukromá zpráva od Danny Wishen pro vstávám a oblíknu se ...už se těším na ten vejlet doufám že tam budeme všichni .... pomyslím si při plnění ranní hygieny ...pak se kouknu na hodiny za pul hodiny máme bejt na nádraží vemu si svuj batoh s horolezeckym lanem karabinama a vlastně všim potřebnym k jednomu z mích oblíbených věcí ...vyjdu ven a autobusem jedu na nádraží ....vlezu dovnitř a tam vidím jen viktora doufám že ještě někdo dorazí potom se dozvídám že nikdo už nedorazí ..tak jdu k viktorovi čabas viktore ...tak dneska nám počasí nepřeje a trochu se ušklíbnu ...no dobře co se dá dělat ...tak jdeme do vlaku a odejdeme do vlaku tam si sednem s hodim bágl a řeknu no aspon že vypadneme do přírody po cestě vlakem máme nějakou konverzaci a když jsme dojeli na místo ...tak tam byl obyčejnej přístřešek támdle bude asi hospoda ...no nic no vylezl jsme z vlaku a koukám po okolí

Jessie Johnson - 31. října 2006 12:56

soukromá zpráva od Jessie Johnson pro Nejdu moc rychle, spíš by se dalo říct, že se docela flákám. V uších mám sluchátka od mp3 přehrávače, v němž zrovna hraje Judas priest. než jsem vyšla, chvíli jsem přemýšlela nad tím, že bych mohla poslat domů SMSku, ale pak jsem o zavrhla. Kdyby si rodiče dělali starosti, zavolali by mi sami a já si kreditem plýtvat nebudu. Rozhlížím se po okolí. Ani nevím proč, mám dobrou náladu. A domů se mi moc nechce. Najednou mě zaujme sad. Je to takové zvláštní místo, když jsme ještě chodili na základku, s holkama jsme taková podobná vždycky hledali a v noci si je prolejzali. Zajímavé, že jsme si tohohle nikdy nevšimli. No, asi to předtím nevypadalo takhle suprově strašidelně. Zastavím se a prohlížím si ho. Anebo je to prostě moc daleko, od nás... Kouknu se na hodinky. Deset minut. Maximálně deset minut, dýl tam nezůstanu. Jenom tak nakouknu a odejdu. Sejdu z cesty, pomalým krokem jdu k domku.

Viktor Nagara - 01. listopadu 2006 01:43

soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Když Denny dorazí na nádraží, jsem již na místě uveleben v jedné z laviček na nástupišti, kam má dorazit náš vlak. Nazdar Denny. usměji se na jednoho z našich mladších. Mám takový pocit, že nás tentokrát nebude o moc víc než teď. Do odjezdu vlaku je zatím dost času a tak mezitím prohodíme několik slov o minulých dnech. Měl by dorazit ještě bratránek, ukecal jsem ho na lezbu. Vezmem ho na ten jedničkovej přeskok mezi Durangem a Skautama co? Na tváři se mi objeví lehce potutelný úsměv. Ale nic náročnějšího s ním jít nechci. MH: musím tě Danny trochu utnout, protože bychom měli asi počkat na Martinovu (bratrancovu) reakci.

Viktor Nagara - 01. listopadu 2006 01:43

soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Když Denny dorazí na nádraží, jsem již na místě uveleben v jedné z laviček na nástupišti, kam má dorazit náš vlak. Nazdar Denny. usměji se na jednoho z našich mladších. Mám takový pocit, že nás tentokrát nebude o moc víc než teď. Do odjezdu vlaku je zatím dost času a tak mezitím prohodíme několik slov o minulých dnech. Měl by dorazit ještě bratránek, ukecal jsem ho na lezbu. Vezmem ho na ten jedničkovej přeskok mezi Durangem a Skautama co? Na tváři se mi objeví lehce potutelný úsměv. Ale nic náročnějšího s ním jít nechci. MH: musím tě Danny trochu utnout, protože bychom měli asi počkat na Martinovu (bratrancovu) reakci.

Jennifer Stare - 26. listopadu 2006 19:20
	soukromá zpráva od Jennifer Stare pro MH: myslím, že by to měli být studenti 15 - 18 let

Jennifer Stare - 26. listopadu 2006 19:30

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Stačí pár vyměněných pohledů, abych si s Luckou ujasnila situaci, co s dětmi, co s mrtvým řidičem a co s námi. Souhlasně kývnu. Otočím se k dětem. “Ti z Vás, kdo nejsou vážně zranění půjdou za Lucií, zbytek se pokusí dostat na jedno místo, až najdu lékárničku, ošetříme Vás. Ti, kdo mají těžší zranění, prosim vás… ne, nehýbej s ním Johne.. zlomená noha není sranda. Zůstanete na místech… Jasné?“ Poslední slovo dodám spíše sama pro sebe, abych si ujasnila, že všechno tu bude pod kontrolou. “Volal už někdo na tu policii a pro záchranku?“ Proboha, tolik zmatků… nevím kam dřív… notak, seber se… Půjdu prohledat autobus, najít lékárničku, doufám, že ji ten autobus má. Správně by měla být někde u řidiče, aby byla co nejrychleji po ruce. Tak začnu tam.

Jennifer Stare - 26. listopadu 2006 19:30

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Stačí pár vyměněných pohledů, abych si s Luckou ujasnila situaci, co s dětmi, co s mrtvým řidičem a co s námi. Souhlasně kývnu. Otočím se k dětem. “Ti z Vás, kdo nejsou vážně zranění půjdou za Lucií, zbytek se pokusí dostat na jedno místo, až najdu lékárničku, ošetříme Vás. Ti, kdo mají těžší zranění, prosim vás… ne, nehýbej s ním Johne.. zlomená noha není sranda. Zůstanete na místech… Jasné?“ Poslední slovo dodám spíše sama pro sebe, abych si ujasnila, že všechno tu bude pod kontrolou. “Volal už někdo na tu policii a pro záchranku?“ Proboha, tolik zmatků… nevím kam dřív… notak, seber se… Půjdu prohledat autobus, najít lékárničku, doufám, že ji ten autobus má. Správně by měla být někde u řidiče, aby byla co nejrychleji po ruce. Tak začnu tam.

Martin Steyr - 27. listopadu 2006 19:18

soukromá zpráva od Martin Steyr pro Konečně vlak zastavil, aby mě vyplivl na úplně jiném nádraží, kterém jsem se měl setkat s Viktorem a jeho horolezeckou bandou. Vyhlížel jsem hromadu báglů, ležící namol vejpitky a bujarý smích. „Odkdy už budou chlastat?“ Bratránka jsem neviděl už skoro dva roky. To poslední, co by mi teď zvedlo náladu bylo, aby mě ožralej nemohl poznat. V duši jsem mu byl stejně maximálně vděčnej. Minulé čtyři měsíce jsem žil jen v práci a domů se chodil tak maximálně vyspat. Sám. Už to chtělo povolit ventil, nebo bych se zbláznil. Hmm…nikde nikdo, po bandě ožralců jako by se slehla zem. Pak jsem ho ale zahlédl. Seděl na konci nástupiště ještě s jedním týpkem, vysmátě se rozvaloval na lavičce a určitě zase vyprávěl nějaké příhody, které vůbec nezažil a občas dokonce ani nevymyslel. „Nazdar, tak jsem tady. Na koho že se ještě čeká?“

Martin Steyr - 27. listopadu 2006 19:18

soukromá zpráva od Martin Steyr pro Konečně vlak zastavil, aby mě vyplivl na úplně jiném nádraží, kterém jsem se měl setkat s Viktorem a jeho horolezeckou bandou. Vyhlížel jsem hromadu báglů, ležící namol vejpitky a bujarý smích. „Odkdy už budou chlastat?“ Bratránka jsem neviděl už skoro dva roky. To poslední, co by mi teď zvedlo náladu bylo, aby mě ožralej nemohl poznat. V duši jsem mu byl stejně maximálně vděčnej. Minulé čtyři měsíce jsem žil jen v práci a domů se chodil tak maximálně vyspat. Sám. Už to chtělo povolit ventil, nebo bych se zbláznil. Hmm…nikde nikdo, po bandě ožralců jako by se slehla zem. Pak jsem ho ale zahlédl. Seděl na konci nástupiště ještě s jedním týpkem, vysmátě se rozvaloval na lavičce a určitě zase vyprávěl nějaké příhody, které vůbec nezažil a občas dokonce ani nevymyslel. „Nazdar, tak jsem tady. Na koho že se ještě čeká?“

Viktor Nagara - 29. listopadu 2006 14:25

soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Když spatřím Martina přicházet jakoby naštvaně se podívám na hodiinky. No to sou móresy tohleto, ty jednou zmeškáš i svoji smrt. Sraz jsme měli už před deseti minutama Dodám již s úsměvem na tváři, sám jsem přišel jen o pár minut dříve. Postavim se, popojdu několik kroků a současně s pozdravem mu podám i ruku. Rád tě vidím, mělo by to jet za několik minut. ... Podařilo se ti sehnat nějakej vercajk? Změním diskusi na důležitější téma. V rozhovoru pak pokračujeme i během cesty vlakem do míst, kde budeme v několika příštích dnech překonávat naše nejzasší hranice, alespoň tedy někteří z nás.

Viktor Nagara - 29. listopadu 2006 14:25

soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Když spatřím Martina přicházet jakoby naštvaně se podívám na hodiinky. No to sou móresy tohleto, ty jednou zmeškáš i svoji smrt. Sraz jsme měli už před deseti minutama Dodám již s úsměvem na tváři, sám jsem přišel jen o pár minut dříve. Postavim se, popojdu několik kroků a současně s pozdravem mu podám i ruku. Rád tě vidím, mělo by to jet za několik minut. ... Podařilo se ti sehnat nějakej vercajk? Změním diskusi na důležitější téma. V rozhovoru pak pokračujeme i během cesty vlakem do míst, kde budeme v několika příštích dnech překonávat naše nejzasší hranice, alespoň tedy někteří z nás.

Lucie Malá - 29. listopadu 2006 19:34

soukromá zpráva od Lucie Malá pro "Zatracenej krám," pomyslím si když třepu mobilem a nejsem schopna ho zprovoznit. Takhle se nikam nedovoláme. No jo, zatracený hory. Navenek se snažím vypadat klidně a rozhodně, ale musím to říct Jenn, musím se k ní vrátit a skupinka studentů se jako ve snách pořád drží za mnou. Jako kačata za mámou, bez cíle a bez rozumu. Je mi jich líto, ale pořád jsem ráda že nikdo nehysterčí. Hysterie se dá jen děsně těžko uřídit, to vím. Přijdu zpátky a nakloním se. "Jenn, tady není signál, nemůžem zavolat vůbec nikam, nefunguje ani nouzové volání."¨ Hlavou mi letí myšlenky, zda zkusit prostě zjistit co se dá a jestli nikomu nic vážného nebude, půjdeme hledat pomoc všichni. Rozdělovat se nebudem, to mi připadá riskantní. I když, může tu jedna z nás zůstat se studenty a druhá zkusit najít pomoc. Ne, to nepůjde, po horách se nechodí samostatně, to je nebezpečné.

Pán Jeskyně - 30. listopadu 2006 22:23
	MH: omlouvám se, mám toho v práci strašně moc a tak nestíhám své PJské povinnosti. Snad se to kolem Vánoc uklidní a já vám budu moci odepsat...

Pán Jeskyně - 04. prosince 2006 11:32
	MH: dovolím si vás trochu pošoupnout, jestli se na mě nebudete zlobit, jinak se v našem světě budeme plácat zbytečně dlouho...

Viktor Nagara - 04. prosince 2006 12:40
	soukromá zpráva od Viktor Nagara pro MH: já nejsem proti, my už sedíme ve vlaku a čekáme, kam s námi dojedeš :-)

Pán Jeskyně - 09. prosince 2006 13:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je to jako před chvílí, co jste nastoupili do vlaku a už abyste zase vystupovali. rychlé balení všeho, co jste roztahali, nasadit bágly a hurá ven. Maličké místní nádražíčko sestává jen z jedné budky, která je permanentně zavřená, nezbytné smečky psů, kteří sem chodí za zábavou z vesnice, vzdálené asi dva kilometry, suchá stébla a bodláky u prašné cesty vedoucí hned třemi směry. Bez zaváhání se vydáte jednou z cest od nádraží, které se za vámi zvolna zmenšuje a před vámi se rýsuje kopec a jehličnatý les. Slunce se skryté za mraky, fouká mírný vítr a voní jehličí, voda, nedaleké louky a dokonce na okamžik ucítíte i krávy. Nejspíš je tu někde pasou. Netrvá dlouho a les vás obejme jako své děti a přijme vás do svého nitra. Kráčíte do mírného kopce stále po cestě, která se občas rozdělí a nebo prudce zahne po vrstevnici, než se zase vydá vzhůru. Po prvním výstupu vás čeká druhý, kratší a pak nháhle cesta znovu uhne doprava a vyse vydáte trávou rovně. Bývá tu obyčejně stezka, ale tentokrát není prošlapaná, i když rezavé drny u cesty vypovídají o velké námaze udržet se po dlouhé roky. Chvílíi to ještě vypadá přesvědčivě, stromy kolem vás jsou v řádných rozestupech a dá se předpokládat, kudy stezka vedla, ale po čtvrt hodině zjišťujete že tam, kde by vás cestička měla vést přes svah rovně, začíná klesat a směřuje vaše kroky k potoku. Pod vámi totiž zurčí a ševelí čistá bystřina, proplétající se mezi balvany a mechovými koláči. Je to jako v pohádce, les je čistý a voňavý, nad hlavami sem tam zatrylkuje nějaký pták. Chvíli váháte, co chvíli už byste měli zahlédnout první ze skal a za ní další. Mezi nimi bývala bouda, kde se dalo nocovat. Široko daleko však nikdy nikdo nebydlel. Přesto se zdá, že odněkud od potoka slyšíte cinkání zvonku, jaký nosí domestikovaná zvířata, ovce nebo kozy.

Pán Jeskyně - 09. prosince 2006 13:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je to jako před chvílí, co jste nastoupili do vlaku a už abyste zase vystupovali. rychlé balení všeho, co jste roztahali, nasadit bágly a hurá ven. Maličké místní nádražíčko sestává jen z jedné budky, která je permanentně zavřená, nezbytné smečky psů, kteří sem chodí za zábavou z vesnice, vzdálené asi dva kilometry, suchá stébla a bodláky u prašné cesty vedoucí hned třemi směry. Bez zaváhání se vydáte jednou z cest od nádraží, které se za vámi zvolna zmenšuje a před vámi se rýsuje kopec a jehličnatý les. Slunce se skryté za mraky, fouká mírný vítr a voní jehličí, voda, nedaleké louky a dokonce na okamžik ucítíte i krávy. Nejspíš je tu někde pasou. Netrvá dlouho a les vás obejme jako své děti a přijme vás do svého nitra. Kráčíte do mírného kopce stále po cestě, která se občas rozdělí a nebo prudce zahne po vrstevnici, než se zase vydá vzhůru. Po prvním výstupu vás čeká druhý, kratší a pak nháhle cesta znovu uhne doprava a vyse vydáte trávou rovně. Bývá tu obyčejně stezka, ale tentokrát není prošlapaná, i když rezavé drny u cesty vypovídají o velké námaze udržet se po dlouhé roky. Chvílíi to ještě vypadá přesvědčivě, stromy kolem vás jsou v řádných rozestupech a dá se předpokládat, kudy stezka vedla, ale po čtvrt hodině zjišťujete že tam, kde by vás cestička měla vést přes svah rovně, začíná klesat a směřuje vaše kroky k potoku. Pod vámi totiž zurčí a ševelí čistá bystřina, proplétající se mezi balvany a mechovými koláči. Je to jako v pohádce, les je čistý a voňavý, nad hlavami sem tam zatrylkuje nějaký pták. Chvíli váháte, co chvíli už byste měli zahlédnout první ze skal a za ní další. Mezi nimi bývala bouda, kde se dalo nocovat. Široko daleko však nikdy nikdo nebydlel. Přesto se zdá, že odněkud od potoka slyšíte cinkání zvonku, jaký nosí domestikovaná zvířata, ovce nebo kozy.

Pán Jeskyně - 09. prosince 2006 13:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je to jako před chvílí, co jste nastoupili do vlaku a už abyste zase vystupovali. rychlé balení všeho, co jste roztahali, nasadit bágly a hurá ven. Maličké místní nádražíčko sestává jen z jedné budky, která je permanentně zavřená, nezbytné smečky psů, kteří sem chodí za zábavou z vesnice, vzdálené asi dva kilometry, suchá stébla a bodláky u prašné cesty vedoucí hned třemi směry. Bez zaváhání se vydáte jednou z cest od nádraží, které se za vámi zvolna zmenšuje a před vámi se rýsuje kopec a jehličnatý les. Slunce se skryté za mraky, fouká mírný vítr a voní jehličí, voda, nedaleké louky a dokonce na okamžik ucítíte i krávy. Nejspíš je tu někde pasou. Netrvá dlouho a les vás obejme jako své děti a přijme vás do svého nitra. Kráčíte do mírného kopce stále po cestě, která se občas rozdělí a nebo prudce zahne po vrstevnici, než se zase vydá vzhůru. Po prvním výstupu vás čeká druhý, kratší a pak nháhle cesta znovu uhne doprava a vyse vydáte trávou rovně. Bývá tu obyčejně stezka, ale tentokrát není prošlapaná, i když rezavé drny u cesty vypovídají o velké námaze udržet se po dlouhé roky. Chvílíi to ještě vypadá přesvědčivě, stromy kolem vás jsou v řádných rozestupech a dá se předpokládat, kudy stezka vedla, ale po čtvrt hodině zjišťujete že tam, kde by vás cestička měla vést přes svah rovně, začíná klesat a směřuje vaše kroky k potoku. Pod vámi totiž zurčí a ševelí čistá bystřina, proplétající se mezi balvany a mechovými koláči. Je to jako v pohádce, les je čistý a voňavý, nad hlavami sem tam zatrylkuje nějaký pták. Chvíli váháte, co chvíli už byste měli zahlédnout první ze skal a za ní další. Mezi nimi bývala bouda, kde se dalo nocovat. Široko daleko však nikdy nikdo nebydlel. Přesto se zdá, že odněkud od potoka slyšíte cinkání zvonku, jaký nosí domestikovaná zvířata, ovce nebo kozy.

Pán Jeskyně - 09. prosince 2006 14:44

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kolem autobusu je pěkný zmatek. Každý něco hledá, ať už je to smysluplné nebo jen známka paniky. Několik lidí se, podobně jako Lucie, pokusilo použít mobilní telefony, ale nezdařilo se. Signál tu nejspíš vůbec není nebo je příliš slabý a štěstí vám nepřeje. Někteří ze studentů nejsou schopni chůze. Mají pohmožděniny nebo možná i zlomeniny, které jim to znemožňují. A hlavně je tma jako v pytli, vyjma dvou luceren. Jediná jistota je nedaleký potok. Slyšíte jej už dlouho, jak se probublává ruchem a zmatekem kolem vás. Možná bude moudřejší zůstat do rána a pak až jednat. Přesto by se voda hodila na rány a sem tam někomu na bolavou hlavu. Studenti, kteří jsou při sobě a vpodstatě vpořádku, se už shromáždili kolem Lucie. Posedávají a tlumeně mezi sebou hovoří, hlasy plnými vzrušení. Řidič se zatím prohrabuje ve voze a v šeru vidíte, že nejspíš připravuje ležení pro žáky a tělo učitele odnáší stranou i s nějakou dekou, aby neděsilo.

Pán Jeskyně - 09. prosince 2006 14:44

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kolem autobusu je pěkný zmatek. Každý něco hledá, ať už je to smysluplné nebo jen známka paniky. Několik lidí se, podobně jako Lucie, pokusilo použít mobilní telefony, ale nezdařilo se. Signál tu nejspíš vůbec není nebo je příliš slabý a štěstí vám nepřeje. Někteří ze studentů nejsou schopni chůze. Mají pohmožděniny nebo možná i zlomeniny, které jim to znemožňují. A hlavně je tma jako v pytli, vyjma dvou luceren. Jediná jistota je nedaleký potok. Slyšíte jej už dlouho, jak se probublává ruchem a zmatekem kolem vás. Možná bude moudřejší zůstat do rána a pak až jednat. Přesto by se voda hodila na rány a sem tam někomu na bolavou hlavu. Studenti, kteří jsou při sobě a vpodstatě vpořádku, se už shromáždili kolem Lucie. Posedávají a tlumeně mezi sebou hovoří, hlasy plnými vzrušení. Řidič se zatím prohrabuje ve voze a v šeru vidíte, že nejspíš připravuje ležení pro žáky a tělo učitele odnáší stranou i s nějakou dekou, aby neděsilo.

Pán Jeskyně - 09. prosince 2006 14:44

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kolem autobusu je pěkný zmatek. Každý něco hledá, ať už je to smysluplné nebo jen známka paniky. Několik lidí se, podobně jako Lucie, pokusilo použít mobilní telefony, ale nezdařilo se. Signál tu nejspíš vůbec není nebo je příliš slabý a štěstí vám nepřeje. Někteří ze studentů nejsou schopni chůze. Mají pohmožděniny nebo možná i zlomeniny, které jim to znemožňují. A hlavně je tma jako v pytli, vyjma dvou luceren. Jediná jistota je nedaleký potok. Slyšíte jej už dlouho, jak se probublává ruchem a zmatekem kolem vás. Možná bude moudřejší zůstat do rána a pak až jednat. Přesto by se voda hodila na rány a sem tam někomu na bolavou hlavu. Studenti, kteří jsou při sobě a vpodstatě vpořádku, se už shromáždili kolem Lucie. Posedávají a tlumeně mezi sebou hovoří, hlasy plnými vzrušení. Řidič se zatím prohrabuje ve voze a v šeru vidíte, že nejspíš připravuje ležení pro žáky a tělo učitele odnáší stranou i s nějakou dekou, aby neděsilo.

Pán Jeskyně - 09. prosince 2006 15:09

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dřevo vesele praská v krbu, déšť venku ustal a zavoněl les. Monty ještě donesl nějaké dřevo, které pomalu prosychá, stahli jste lahvinku vína a nakonec se uložili ke spánku. Ráno je chladné a bledé, přesto je třeba zatopit a pojíst než se vydáte na cestu. Spali jste trochu tvrdně na podlaze, některé kameny byly evidentně větší než se zdálo a vytlačily vám v zádech snad celé propasti. Stačí se ale trochu protáhnout a během příprav a raních činností na otlačeniny zapomenete, ani nevíte jak. Mezi mraky se neochotně prodírá slunce a zlatí vrcholky stromů. V poledne se jistě prohřejete v jeho paprscích. Snídaně, trocha čaje, sbalit a zase dál. Cesta od přístřešku vede jen dvěma směry, dolů a nahoru. Počasí slibuje změnu k lepšímu a jkdesi nahoře se směje slunko. mraky se trhají a sem tam je vidět cíp modré oblohy.

Pán Jeskyně - 09. prosince 2006 15:09

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dřevo vesele praská v krbu, déšť venku ustal a zavoněl les. Monty ještě donesl nějaké dřevo, které pomalu prosychá, stahli jste lahvinku vína a nakonec se uložili ke spánku. Ráno je chladné a bledé, přesto je třeba zatopit a pojíst než se vydáte na cestu. Spali jste trochu tvrdně na podlaze, některé kameny byly evidentně větší než se zdálo a vytlačily vám v zádech snad celé propasti. Stačí se ale trochu protáhnout a během příprav a raních činností na otlačeniny zapomenete, ani nevíte jak. Mezi mraky se neochotně prodírá slunce a zlatí vrcholky stromů. V poledne se jistě prohřejete v jeho paprscích. Snídaně, trocha čaje, sbalit a zase dál. Cesta od přístřešku vede jen dvěma směry, dolů a nahoru. Počasí slibuje změnu k lepšímu a jkdesi nahoře se směje slunko. mraky se trhají a sem tam je vidět cíp modré oblohy.

Pán Jeskyně - 09. prosince 2006 15:09

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dřevo vesele praská v krbu, déšť venku ustal a zavoněl les. Monty ještě donesl nějaké dřevo, které pomalu prosychá, stahli jste lahvinku vína a nakonec se uložili ke spánku. Ráno je chladné a bledé, přesto je třeba zatopit a pojíst než se vydáte na cestu. Spali jste trochu tvrdně na podlaze, některé kameny byly evidentně větší než se zdálo a vytlačily vám v zádech snad celé propasti. Stačí se ale trochu protáhnout a během příprav a raních činností na otlačeniny zapomenete, ani nevíte jak. Mezi mraky se neochotně prodírá slunce a zlatí vrcholky stromů. V poledne se jistě prohřejete v jeho paprscích. Snídaně, trocha čaje, sbalit a zase dál. Cesta od přístřešku vede jen dvěma směry, dolů a nahoru. Počasí slibuje změnu k lepšímu a jkdesi nahoře se směje slunko. mraky se trhají a sem tam je vidět cíp modré oblohy.

Lucie Malá - 10. prosince 2006 13:13

soukromá zpráva od Lucie Malá pro Zvažuji možnosti, moc jich tedy nemáme. Není mi z toho dobře po duši. Ten potok se mi vtírá do myšlenek a já si uvědomuji čím dál ostřeji tu spoušť okolo. Vlezu znovu do autobusu a snažím se najít svou kabelu. Někde tam, mimo drobností které nosím, byla plastová lahev na vodu. Konečně, našla jsem tašku, vytahuju ji a házím si přes rameno. Vylezu zpátky a očima hledám Jennifer. Mám zkusit slézt do té tmy? Podle zvuku to není zas tak daleko. Na to v jakém jsme srabu to ještě jde, chovají se racionálně a nikdo tu nehysterčí, trochu se mi uleví. Ale jen pocitově, to nejtěžší nás jistě teprve čeká. Najdu Jennifer: "Jdu najít ten potok, zjistíme aspoň co je to za vodu. Umýt špínu, pot a strach a osvěžit se, to by mohlo trochu pomoci. Jinak tu asi fakt musíme zkysnout do rána, nic jiného se nedá dělat."

Pán Jeskyně - 10. prosince 2006 20:57
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: příště to napiš hlavně postavě, se kterou mluvíš ;-) teď už jsem jí tu informaci přeposlala, takže vpohodě.

Pán Jeskyně - 10. prosince 2006 21:00

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro V tom zmatku se vedle tebe zjeví Lucie. Přes rameno nese tašku a v ruce drží plastovou lahev. "Jdu najít ten potok, zjistíme aspoň co je to za vodu. Umýt špínu, pot a strach a osvěžit se, to by mohlo trochu pomoci. Jinak tu asi fakt musíme zkysnout do rána, nic jiného se nedá dělat." Pronese k tobě naléhavě a ohlédne se za zvukem potoka. Nemá s sebou ale žádné světlo a působí přesto jako člověk, pevně odhodlaný vyrazit do tmy pro lahev vody...

Monty *ranger_Strider* - 11. prosince 2006 19:26

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Protáhnu se a opět rozehořím oheń v krbu. něco teplýho po ránu do žaludku pozvedne všem morálku. Hned jak se mi to podaří, odběhnu za roh, vykonám potřebu a vrátím se kouknout se, jestli náhodou už kluci nezačli makat na snídani. "Hele chlapy, připravte něco na snídani, já dám tenhle útulek do původního stavu, ať je to tu připravené pro další tuláky." Oznámím, začnu si balit spacák, karymatku a vydám se do lesa, abych nasbíral roští a dřevo ke krbu, které jsem spotřebovali.

Monty *ranger_Strider* - 11. prosince 2006 19:26

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Protáhnu se a opět rozehořím oheń v krbu. něco teplýho po ránu do žaludku pozvedne všem morálku. Hned jak se mi to podaří, odběhnu za roh, vykonám potřebu a vrátím se kouknout se, jestli náhodou už kluci nezačli makat na snídani. "Hele chlapy, připravte něco na snídani, já dám tenhle útulek do původního stavu, ať je to tu připravené pro další tuláky." Oznámím, začnu si balit spacák, karymatku a vydám se do lesa, abych nasbíral roští a dřevo ke krbu, které jsem spotřebovali.

Viktor Nagara - 11. prosince 2006 19:58
	soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Hele Denny" zvolním chůzi a loupnu pohledem za sebe na ostatní. Zdá se mi to, nebo to slyšíš taky? Poposunu si batoh na zádech. Přestávku využiju taky k tomu, abych zkontroloval, jestli je Martin v pohodě. Sám moc dobře vím, jak neustálé přesčasy v práci ukrojí svůj díl na kondici člověka

Viktor Nagara - 11. prosince 2006 19:58
	soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Hele Denny" zvolním chůzi a loupnu pohledem za sebe na ostatní. Zdá se mi to, nebo to slyšíš taky? Poposunu si batoh na zádech. Přestávku využiju taky k tomu, abych zkontroloval, jestli je Martin v pohodě. Sám moc dobře vím, jak neustálé přesčasy v práci ukrojí svůj díl na kondici člověka

Pán Jeskyně - 12. prosince 2006 00:04

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cesta na akci probíhá jako jindy, jen tentokrát cestuješ sám. Škola, práce... prostě jsi se zdržel a nebbylo zbytí. S sebou táhneš velký batoh jídla, zbroj, zbraně, zkrátka vše co obyčejně, část kostýmu máš z důvodu úspory místa na sobě. Je chladno a to je příjemné. potit se ve vysokých botách a s báglem není nic veselého. Slunce se schované za mrakem a vane osvěžující větřík. tentokrát cesta není tak veselá. Žádné pozdravy, známé tváře na nádraží...je zvědavé nebo nuceně lhostejné výrazy cestujících a bezprostřední zájem dětí a dospívajících dívek. Na nádraží, které bylo nejblíž místu konání akce, je skoro prázdno, jen tetka s košíkem a znuděný průvodčí. Hospůdka naproti nádraží láká k návštěvě, ale na druhou stranu, na místě jistě bude lepší a ještě s partou známých... kolem hospody dozadu vede stezka, po které se máš vydat dál. Běží za humny kolem zahrádek chalup, kousek dál zvolna stoupá po travnatém svahu a mizí za zákrutem lesa, nejspíš přímo v něm.

Pán Jeskyně - 12. prosince 2006 00:26
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Jinak, opustila nás Linnhe, jejíž časové možnosti jsou nejspíš ještě horší než ty moje. takže s ní nepočítejte.

Pán Jeskyně - 12. prosince 2006 00:26
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Jinak, opustila nás Linnhe, jejíž časové možnosti jsou nejspíš ještě horší než ty moje. takže s ní nepočítejte.

Jakub Kocourek - 12. prosince 2006 09:28

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro ...konečně... pomyslím si bezděky a usmějis e pod vousy, když uvidím to staré nádraží lákající svým klidem... anis e neunavuju, abych nadával an české dráhy, ačkoli měl vlak zpoždění, cesta motoráčkem, do těchto končin je vždy příjemná, kroužková košile ani příliž netíží, člověk si časem přeci jen zvykne. Hospodu sleduji poněkud ostentativně, ale zájem o pivo by byl- vyndám si tedy plecháčka z baťohu a kopnu do sebe jednoho Radegástka na cestu...samozřejmě dvanáctku.. takové břečky jako desítky prakticky nepiju. Usmějus ena překvapenou babku, když plechovka zazvoní nedaleko od ní v odpadkovém koši, upravím si zbroj a znovu nahodím batoh na záda. Rudý varkoč se znakem pánů z Landštejna lehce povlává kolem kolen, když si to šinu cestičkou rovnou mezi chalupy, ruku už se zvyku na jílci meče upevněného na opasku přímo u pasu... Ve škorních sejde pohodnlně, přeci jen už jsou dobře prošláplé...taky,a le už i příjemně zavání... už abych tam byl..pivečko, ženský a pohoda....joj, jak já už se na ty holky těším...

Jennifer Stare - 21. prosince 2006 19:45

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro "Eh.. nikam.. Než stačím zareagovat na Lucii, už je pryč a já tu zbyla s dětmi.. raněnými a vystrašenými. Tak jako já, až na to ranění. Otočím se k nim. "Tak dobrá, za chvíli tu bude pomoc. Stišíme se, ju... už brzo budou u nás. Nebojte se, všechno bude vpořádku." Ani nevím, čím vším se ty děcka snažím uklidnit a pomalu si uvědomuji, že čím dál víc lžu a čím dál víc tomu i sama věřím. Na každém šprochu, pravdy trochu.. Bezcílně teď bloumám kolem dětí a dívám se jak na tom jsou a snažím se je uklidnit, obejmout, cokoliv co by jim pomohlo.

Martin Steyr - 21. prosince 2006 19:46

soukromá zpráva od Martin Steyr pro Využiji Viktorovi otázky abych na chvilku zastavil a popadl dech. Ten řídký vzduch mi nedělal dobře, chvíli co chvíli jsem lapal po dechu a pokoušely se o mě závratě. " Snad to bude dobrý.." Ujišťoval jsem se v duchu o své schopnosti adaptace na neznámé prostředí. Hlasitě jsem se vysmrkal a šoupl mokrý kapesník ledabyle do kapsy u bundy. " Nemám rád hory... asi proto, že je to samej kopec." Zabručel jsem si pro sebe a nastražil slech. " Je to jako tramvaj.. ale děsně daleko. " Prohlásil jsem s pevným přesvědčením a nahodil smrtelně vážný výraz. Sranda musí bejt...

Martin Steyr - 21. prosince 2006 19:46

soukromá zpráva od Martin Steyr pro Využiji Viktorovi otázky abych na chvilku zastavil a popadl dech. Ten řídký vzduch mi nedělal dobře, chvíli co chvíli jsem lapal po dechu a pokoušely se o mě závratě. " Snad to bude dobrý.." Ujišťoval jsem se v duchu o své schopnosti adaptace na neznámé prostředí. Hlasitě jsem se vysmrkal a šoupl mokrý kapesník ledabyle do kapsy u bundy. " Nemám rád hory... asi proto, že je to samej kopec." Zabručel jsem si pro sebe a nastražil slech. " Je to jako tramvaj.. ale děsně daleko. " Prohlásil jsem s pevným přesvědčením a nahodil smrtelně vážný výraz. Sranda musí bejt...

Pán Jeskyně - 22. prosince 2006 12:49

MH: Moji drazí, zítra ještě zareaguji na ty, co stačili napsat, pak se sem už nejspíš do příštího roku nedostanu. tak tedy, opatrujte se, užívejte si svátky, myslete na ty, kteří potřebují naši pomoc a jsou možná blíž než v Africe. Zahoďte hořkosti, smutky a křivdy, užijte si Vánoce i Silvestra a pamatujte, že atmosféra je vždycky taková, jakou si ji sami uděláte:-) Pokud se hodláte zmatlat do bezvědomí, připravte si předem vyprošťovadlo, protože ne vždy je vhodné léčit alkoholový mix alkoholovým mixem:-) No a v příštím roce se na vás zase budu těšit:-)

Jakub Kocourek - 22. prosince 2006 12:58
	MH: i Tobě Bre.ber.ko a Vám všem ostatním drazí spoluhráči: hodně štěstíška a zdravíška do toho nového roku, pěkné Vánoce a Ježíška, který vám splní vaše přání:-))

Pán Jeskyně - 01. ledna 2007 18:32

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Přesně jak už víš, zamířila cestička přímo do lesa. Jeho vůně tě vlastně vítala už u nádraží, ale až teď zavanul skutečně plným dechem a jako pokaždé, splyne s pachem bot i potu na zádech a připomene ti, že tady skutečně můžeš všechny běžné starosti hodit za hlavu. Vede tě vrstvičkou listí a větviček, pod jasně zelenou klenbou, pak přeskočí prudký potůček a po několika zatáčkách vnikne mezi jehličnany. Jehličí a mech se ti měkce podlamují pod nohama a vítr k tobě zanáší jen zpěv ptáků a zurčení potůčku kdesi za tebou. Je to zvláštní, jak pokaždé tahle cesta vypadá jinak. Občas tě napadne, jestli vůbec jdeš správně, ale drobnosti, kterých sis už mnohokrát všiml a ujistil se o správnosti své trasy, se znovu a zas objevují kolem tebe. Netrvá dlouho a projdeš kolem nízké smrčiny, když si uvědomíš, že se cosi změnilo. Potok, který bys měl překročit o několik metrů dál, sice slyšíš kus pod cestou, ale mezi stromy, tam, kde nikdy nic nebylo, zahlédneš poklidně stoupat kouř a ucítíš pach domácích zvířat, která do tohoto prostředí nějak nepatří. Dokonce si uvědomíš, pokud se zastavíš a lépe zahledíš mezi kmeny stromů, že tam dole, za potokem, stojí jakýsi srub nebo alespoň přístřešek, či co...

Jakub Kocourek - 02. ledna 2007 12:17

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro Pomalu kráčím lesíkem, užívám si svobody a atmosféry. Všechno je fajn, zpěv ptáků se mísí s mým hvízdáním, když náhle zasáhne můj nos pach ne neznámý, ne nepříjemný však ani příjemný, pach, který sem nepatří. Obrátím hlavu a skloním zrak k těm místům, pozvednu obočí, když spatřím rov , když ucítím štiplavou vůni kouře. Pevným krokem vykročím tedy dál po cestičce omezujíc svou paměť a nechávajíc jí v nejistotě... ...do háje, já se přece nepletu, vím, kudy kam a ten potok..to stavení...no za pokoukání nic nedám... pronesu sám k sobě a s úsměvem si razím cestu dál, ruku stále na hlavici meče a v té druhé třímajíc dalšího lahváče, kterého jsem si k namáhavé cestě vzal s sebou. Sluníčko v lesíku sice nepřituhuje tolik jako na lukách, ale i tak je teplo...

Pán Jeskyně - 13. ledna 2007 00:17
	MH: Velmi se omlouvám, něco na mě leze a ke všemu mi někdo udělal hroznej nepořádek v bytě. V neděli večer, nic neslibuju, ale zkusím to, se na vaše příspěvky znovu podívám a odpovím.

Pán Jeskyně - 15. ledna 2007 18:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po dalších několika krocích zahlédnete mezi stromy pod vámi podivnou věc. Na ploše nezi čtyřmi kmeny stromů, uhrabané a oplocené chatrným dřevěným plůtkem, ční ze země několik obyčejných dřevěných křížů, rozviklaných větrem a deštěm. keře kolem této podivné zahrádky jsou hustější než jinde, jakoby nasazené uměle a mezi nimi se ztrácí nenápadná stezička dál do lesa. Hlas zvonku znovu zazní, tentokrát o něco zřetelněji a do něj tlumeně zabečí nějaké zvíře. Nikde však není znát žádný pohyb, jen pach domácího dobytka vás praští přes nos se závanem větru.

Pán Jeskyně - 15. ledna 2007 18:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po dalších několika krocích zahlédnete mezi stromy pod vámi podivnou věc. Na ploše nezi čtyřmi kmeny stromů, uhrabané a oplocené chatrným dřevěným plůtkem, ční ze země několik obyčejných dřevěných křížů, rozviklaných větrem a deštěm. keře kolem této podivné zahrádky jsou hustější než jinde, jakoby nasazené uměle a mezi nimi se ztrácí nenápadná stezička dál do lesa. Hlas zvonku znovu zazní, tentokrát o něco zřetelněji a do něj tlumeně zabečí nějaké zvíře. Nikde však není znát žádný pohyb, jen pach domácího dobytka vás praští přes nos se závanem větru.

Pán Jeskyně - 15. ledna 2007 18:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po dalších několika krocích zahlédnete mezi stromy pod vámi podivnou věc. Na ploše nezi čtyřmi kmeny stromů, uhrabané a oplocené chatrným dřevěným plůtkem, ční ze země několik obyčejných dřevěných křížů, rozviklaných větrem a deštěm. keře kolem této podivné zahrádky jsou hustější než jinde, jakoby nasazené uměle a mezi nimi se ztrácí nenápadná stezička dál do lesa. Hlas zvonku znovu zazní, tentokrát o něco zřetelněji a do něj tlumeně zabečí nějaké zvíře. Nikde však není znát žádný pohyb, jen pach domácího dobytka vás praští přes nos se závanem větru.

Pán Jeskyně - 15. ledna 2007 19:00

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kráčíš k vodě, tmou hlubokou a černou jako tuž. Světlo od převráceného autobusu matně osvětluje jen blízké okolí a v tuto chvíli působí docela tajemně. hora šrotu převrácená na stranu, ostré světlo a hluboký stín, šumění stromů a vody k tomuto výjevu vůbec nepasuje. Zem je stále kamenitější a pozvolna začíná klesat, ale je otázka, jestli někde ve tmě není příkrý sráz. Řeka či potok jsou zřejmě dál, než jsi doufala. Ale vzduch je už te´d znatelně chladnější. Taška na rameni tlumeně rachotí, ale v noční přírodě to zní spíš jako by sis přitáhla vlastní bicí soustavu. Jedinou oporou jsou ti kmeny stromů, které tu rostou, ale zdá se, že jsou směrem k řece řidší, na břehu nejspíš mizí docela.

Pán Jeskyně - 15. ledna 2007 19:02
	MH: Tome, čekám na tebe...i Danny by mohl přispět...

Lucie Malá - 16. ledna 2007 07:48

soukromá zpráva od Lucie Malá pro Nejde se mi dobře, je léto a moje boty nejsou vhodné na noční přechod kamenitou strání. Jsem vděčná z akaždý nahmátnutý strom. Oči upírám do tmy a snažím se trochu se orientovat. Kde ta zatracená voda je, sakra. Ulevím si aspoň v duchu. Vzpomínám na nějaký film z mládí, který mne pár let provázel ve snech. To bylo o tom, že medvěd napadal lovce na stezce kudy chodili pro vodu a cinkali nádobami. Nepříjemná myšlenka, naskočila mi husí kůže. Já vím, že tu medvědi nejsou, ale rachotím zrovna tak a jsem tu vlastně jak terč pro každého predátora. Horečně uvažuji jestli tady vůbec nějací predátoři jsou. Ale jdu dál.

Pán Jeskyně - 16. ledna 2007 10:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Přesně tak, vůbec se ti nejde dobře, ale snad proto, že jsi odhodlaná, snad proto, že jsi ještě v šoku, překonáváš postupně všechny překážky. Je to jeden z těch zážitků, kdy si lépe uvědomíme, jak málo jsme dnes propojeni s přírodou. Jak neobratně a zranitelně v ní působíme. Tvé oči si na tmu po chvíli trochu přivykly a pokud se neohlížíš za autobusem a světlem kolem něj, začínáš tušit, jak to bezprostředně před tebou vypadá. Kdyby ses ohlédla, zahlédla bys osvětlené trosky, pomalu mizící za vrcholem kopce, který překonáváš, takhle jen vnímáš houstnoucí tmu kolem sebe. Strach je pochopitelný, protože v této divočině žije jistě řada dravců. Zatím tě však minulo jen několik těch drobných, jaké ty sama nezahlédneš... Ticho, "hlučné" ticho přírody převládlo nad nervozním hlukem kolem trosek. Slyšíš tolik zvuků, cizích, podivných. Jeden je však stále silnější...voda. Na pažích se ti objevila husí kůže, jak se ochladilo. Ještě chvíli klesáš, svah je stále prudčí a v jednom místě se musíš dokonce opírat rukama, abys nezahučela kamsi do ledové proudící tmy pod sebou. Po nějaké době se svah narovná a vytvoří kamenitý břeh. Stačí několik kroků a ucítíš na prstech na nohách ledový dotek proudu. Jeho hlas je ohlušující. Když se rozhlédneš, nevidíš vpodstatě nic. Tušíš jen řeku. Je rychlá, skáče přes velké kameny a žene se kamsi doleva od tebe. Tím směrem břeh také klesá, sem tam zahlédneš bílé valouny, rozházené po břehu jako zapomenuté hračky. Druhý břeh nevidíš. Řeka je u břehu rozlitá a šplouchá kolem sebe. Pokud budeš chtít nabrat vodu do lahve, nezbyde ti než si zmáčet nohy a vstoupit do proudu tak, abys s vodou nenabírala písek.

Pán Jeskyně - 16. ledna 2007 10:54

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cosi se ti nezdá. Támhleten mohutný strom přece zakrýval hradní věž, která se měla vynořit a vykouknout na poutníka o pár kroků dál. Ale za stromem žádná věž není. Jen výhled na lesy protějších svahů. Věž tam není ani po pár krocích, po dalších několika krocí, ani když si stoupneš na špičky nebo se nahneš do strany. Není. Tato skutečnost tě zasáhne v celé své velikosti a neuvěřitelnosti.

Pán Jeskyně - 16. ledna 2007 11:03

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Začíná být trochu chladno. Obloha se zpola zatáhla, někde nedaleko možná prší. Studenti se začínají uklidňovat, ti zdraví vydatně pomáhají a ti zranění začínají svou situaci nést klidněji, někteří se dokonce pokoušejí o humor. Nálada se pozvedla, přes veškerou tragičnost a beznadějnost této noci, někteří studenti usnuli, jiní tlumeně štěbetají. Zdá se, že tato nehoda začíná být chápána jako velké dobrodružství, někteří z nich si už vzpoměli na jakési filmy s podobnou tematikou a baví se jejich rozborem či dohady o jejich kvalitách. Řidič se také uklidnil, nakonec skryl tělo kamsi k autobusu a tiše ti hlásí, uvědomujíc si matně iracionálnost a morbidnost sdělení, že je dobře zamaskoval. Vypadá přepadle a unaveně. Sám si uchystal ležení poblíž studentů a teď žvýká kus chleba s paštikou.

Jakub Kocourek - 16. ledna 2007 11:58

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro "Kurva," pronesu, a znova se napiju: je sice teplo,a le ne tolik, aby mi to pivo lezlo toliko do hlavy. navíc tuhle štreku nedjupoprvé a každé ohbý oné cesty, každý výhled je mi důvěrně znám, ale...ale teď tady něco nehraje. ...kde je můj hrad? sakra... snad v tom stavení..snad tam mi poradí..přece jsme se neztratil... Stočím tedy své kroky ke stavení, od něhož jsme cítil onen živočišný pach a vykračuji si hrdě s hlavou vztyčenou, tak ajk se sluší an rytíře v plné zbroji. Meč svírám za hruškua broukám si jakousi melodii asio tulákovi, co se toulal tak dlouho až se ztratil...

Pán Jeskyně - 16. ledna 2007 12:40

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kolem stavení je klid. Občas zebečí ovce z ohrady za domkem. Je to dřevěná chaloupka či spíš chýše, s chlívkem a zahrádkou s bylinkami jako dlaň. Jen sluníčko občas zasvítí na chatrnou střechu a planinku kolem domku. Od stavení vede stezička, která mizí na opačné straně než odkud přicházíš, v hustém porostu křoví. To zde jistě nevyrostlo všecko samo. vypadá to, jako by jej někdo vysadil okolo jiného prstoru. Atmosféra tohoto místa je nesmírně poklidná, skoro by jednoho ukolébala. Přímo vybízí k odpočinku.

Jakub Kocourek - 16. ledna 2007 12:59

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro ...zatarceně...co se to tady děje...takové stavení, vypadá jako budova někdy z raného středověku, i ten plotek je takový...sakra...zvířena odpovídá, až an to prostředí, nebo snad... provedu rychlou analízu za pomoci svých znalostí středověku, a pak si vyhlídnu pěkné místečko pod stromem. zkontroluju kam si sedám a usednu, shazuje baťoh a nechávaje si jej u těla. Meč si položím na klín, tak jak sjem zvyklý odůpočívat- sundám si rukavice a přilbu položím na batoh... pak si začnu pohazovat dýkou....

Govanna - 16. ledna 2007 20:57

soukromá zpráva od Govanna pro Mezi stromy se cosi pohnulo, husté křoviny pod protějším kopcem se zachvěly a zašelestily a vyšla z nich lehkým krokem dívka. Může jí být něco přes dvacet, má jen lehce do růžova opálenou pleť, tmavé vlnité vlasy sepnuté do jakéhosi drdůlku a na sobě jednoduché šedohnědé šaty, přepásané bílou zástěrou. na nohách lehké kožené sandálky. Právě si oprašuje rovné rukávy od listí a okvětních lístků, které na ní řídce ulpěly, když zpola zvedne zrak, spíše ze zvyku a spatří tě sedět pod stromem. Zalapá leknutím po dechu, tlumeně vyjekne a vytřeští na tebe fialkové oči. už už by se do tebe pustila, ale vida dýku ve tvé ruce, ustoupí bezděčně o krok zpět a zaraženě tě pozoruje.

Jakub Kocourek - 16. ledna 2007 22:13

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro Dýka se míhá nahoru a dolů, jak si ji vahazuji do vzduchu a opět jí chytám za čepel. Pořád znova znova nevěnuji již této skutečnosti ani pozornost, druhou rukou lovím v batohu a zakousávám se se zájmem do jablka, který se před tím otřu do varkoče. Když z lesa vyjde dívka zbystřím pozornost a stočím k ní svůj pohled. Oči mám zelenohnědé, vlasy hnědé,a le teď ve svitu sluníčka jakoby lehce nazrzlé, stejně jako vousy. Dlouhou bradku a lehký knírek. Šibalsky se na tebe usměji, bleskovým pohybem schovu dýku do pochvy u pasu. Dalším pohybem bez pomoci rukou se vyhoupnu rovnou na nohy, meč okamžitě padne k pasu. Je to sto dvacet centimetrů dlouhý jeden a půl ruční pozdně gotický meč. Hlavice lehce cinkne o kroužkovou košili, která je skryta, alespoň na hrudi a na stehnech pod půleným zelenobílým varkočem. na hrudi se skví erb, přesně v obrácených barvách, v erbu stojí zlatý gryf. Boty mám do půli lítek tmavě hnědé kožené, nohavice mám černé. "Nelekej se děvče," pronesu tichým ne nepříjemným hlasem a pokročím k tobě, o jeden krátký krok, u nohou mám stále batoh, přes něj černý plášť s kapucí, na kterém se ještě skví plátové rukavice a šalíř. "Měla bys pro men, krom svého půvabného úsměvu i radu?" optám se drze a nepokrytě si tě prohlížím. "Má zde stát hrad, leč jak se zdá, nemohuho najít..." zavrčím trochu naštvaně a neustále ti věnuji pohled.

Govanna - 16. ledna 2007 22:36

soukromá zpráva od Govanna pro Zdá se, že mě strach přešel, ale v pohledu se neodráží stejný zájem jako je ten tvůj. Jen pokrčím rameny a pomalu se rozejdu kolem tebe směrem k domku. Jednou hrad a jindy jeskyně...studánka nebo víkendová chata... pronesu pochmurně a otevřu dveře do stavení. Jestli máte hlad nebo žízeň, budete muset nanosit dřevo a a vodu. Oznámí ti věcně a zmizím v útrobách chatrče. V několika vteřinách vyjdu ven s nožem, přidřepnu k zahrádce a uříznu pár bylinek, které začnu vázat do svazečku. Odkudpak jste? Zvláštní, že její řeč je stejná jako ta tvoje. Jakoby byla a nebyla z tvého světa... Buď hraje velmi dobře nějakou, tobě neznámou, roli nebo je tato situace skutečně podivuhodná...

Jakub Kocourek - 16. ledna 2007 23:16

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro :No to zní jako povedená hádanka," zasměji se, popadnu batoh a dojdu k chajdě, tam vše složím u malé lavičky, odpásám se a sundám si varkoč- to vše úhledně složím u zdi. Pak vezmu sekeru- pokud je na výběr tak tu nejostřejší, a pkud možno i největšía pustím se do sekání dřeva, které mi zjevně i přes váhu kroužkové košile nečiní potíží... "Jmenuji se Jakub, ale znám jsem jako Marigold z Černého lesa, aspOń tak, mně kdysi pasovali a titulovali...a sem, sem jsem se dostal nějakou podivnou náhodou," usměji se a pokračuji v sekání dřeva. pak když hromádka utěšeně naroste do správných rozměrů a nanosím i vodu od potoka- tentokrát si s sebou vezmu aspoń dýku optám se natahujíc si nohy a protahujíc si ruce: "A ty jsi kdo, kde jsi setady vzala? a očem jsi to mluvila?" vždy razím tu snadnější cestua jak se říká, líná huba, holé neštěstí...

Lucie Malá - 17. ledna 2007 07:06

soukromá zpráva od Lucie Malá pro U vody Možná není taková zima, ale mě se zdá v tuto chvíli dost velká. Je to spíš o pocitu, než o skutečném chladu. Horská řeka ale ledová je, rozhodnu si nezouvat boty, poskytnou mi lepší oporu ve vodě, sice pak budu mít nějakou dobu (minimálně do návratu k autobusu, maximálně než uschnou - tedy cca půl dne) nohy studené a mokré, ale nedá se nic dělat. Nemám žádné horské boty, jsou to obyčejné plátěnky, však jsme cestovali autobusem a na přezutí by vždycky byl čas. Teď toho trošku lituji, ale nemám čas to řešit. Opatrně, velmi opatrně, vstupuji do vody, namočím ruku ve které nedržím plastovou lahev a ochutnám vodu, nenapiji se ale olíznu ruku. Je chladná a pokud je i dobrá, naberu do lahve. Musím být ve vodě tak do půl lýtek, možná víc, abych nenabrala písek. Pokud se přeci jen nějaký do lahve dostane, usadí se na dně a pak to zkusíme u autobusu nějak přelít. Je tu taková tma, že to teď neřeším.

Jennifer Stare - 17. ledna 2007 18:37

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Když se všechno kolem mě začíná chýlit k tomu, že už to není chaotické pobíhání kolem a hledání zraněných, že už nikdo nekřičí a jen občas kolem zaslechnu tiché zasténání nebo vzlykot mladé dívky, uklidňuju se i já. Srdce mi nebuší jako splašený zvon a těch pár škrábanců přestalo pálit. Preventivně projdu ještě jednou kolem studentů a ujistím je, že pomoc už je na cestě. I když tomu sama už přestávám věřit. Nejpozději do rána, pokud přežijeme noc.. snad nebude moc chladno.. měli bychom se pak vydat najít pomoc sami… Smutně se podívám na jednu holčičku, jak si tiskne k hrudi zlomenou ruku a usedavě vzlyká. Její kamarádka ji uklidňuje tím, že jí hladí po vlasech a šeptá jí, že všechno bude vpořádku. Nevinná lež.. ale, účinná.. Pomyslím si. Pak se vydám k řidiči, který se šel někam schovat. Morbidnost jeho sdělení jde pro tuto chvíli kolem mě velkým obloukem a jen pokynu hlavou, že udělal správnou věc. Víc jsme pro ně stejně udělat nemohli a děti to nebude frustrovat a stresovat, už tak jsou dost vyčerpaní. Jen, nechápu jak může člověk po tom, co se tu stalo vůbec jíst. Jak labužnicky se zakousl do chleba s paštikou a stravuje se, jakoby nic. Žaludek mi připomene, že mé poslední jídlo byl oběd před tím, než jsme s autobusem odjeli a ani ukusování čokoládové tyčinky během jízdy mi pocit nasycení nedodalo. Přitisknu si dlaň na břicho, nesnáším ten škrundavý zvuk hlásící se o jídlo, stejně bych teď nemohla nic sníst, šlo by to hned ven. Najdu si nějaké místečko, kam bych se mohla usadit a mít na očích studenty, alespoň většinu. Jen by mě zajímalo kam se poděla Lucie.. Tiše si vzdychnu a pak se zahledím na oblohu.

Viktor Nagara - 18. ledna 2007 12:51

soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Zarazím se, když spatřím to podivné místo. Co to sakra ... Danny? ... pamatuješ si na tohle? Mám to tady docela prolezlý, ale dal bych ruku do ohně, žo tohle tu ještě loni nebylo. Ještě chvíli hledím na ty kříže a pak s otočím na kluky s lehce překvapeným výrazem ve tváři. Pohled na zadýchaného bratránka mě však opět rozesměje. Já ti dám, sedět furt na prdeli někde u počítače. Tady se bude makat. dokreslím svůj projev naoko vážným výrazem, ve kterém je ale patrná ironie.

Viktor Nagara - 18. ledna 2007 12:51

soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Zarazím se, když spatřím to podivné místo. Co to sakra ... Danny? ... pamatuješ si na tohle? Mám to tady docela prolezlý, ale dal bych ruku do ohně, žo tohle tu ještě loni nebylo. Ještě chvíli hledím na ty kříže a pak s otočím na kluky s lehce překvapeným výrazem ve tváři. Pohled na zadýchaného bratránka mě však opět rozesměje. Já ti dám, sedět furt na prdeli někde u počítače. Tady se bude makat. dokreslím svůj projev naoko vážným výrazem, ve kterém je ale patrná ironie.

Govanna - 26. ledna 2007 13:29

soukromá zpráva od Govanna pro Když vkročíš do domu, kam dívka zašla, spatříš ji dřepět u ohniště při protější stěně. Pod jejíma rukama se uspokojivě rozhořely hopsavé plamínky, zablikotaly a rozběhly se po dřevě, které právě přiložila. Ohlédne se k tobě a ukáže ti na místo poblíž ohniště, kam můžeš džber s vodou postavit. Není to až tak malá místnost na to, že zde žije jen jeden člověk. Vchází se delší stěnou, vlevo ode dveří stojí bytelný dřevěný stůl s dvěma dlouhými lavicemi do L, alespoň pro šest, sedm osob. Vedle posezení několik polic se džbánkem, lucernou a dvěma knižními svazky bez hřbetů. S kalamářem a několika dřívky. Police končí v rohu s protější dlouhou stěnou, v němž stojí opřené koště, jednoduchý krátký luk a toulec s pěti šípy. Kus dál hromádka dřeva a ve starém koši roští na rozdělání ohně. Ohniště, ze stran chráněné kamennými zástěnami, s vyvedeným komínem, obloženým kameny, je vystavěno skutečně pečlivě a jistě ne dívčí rukou. Vpravo od ohniště postává džber a dva koše bez držadel a také další dvířka, vedoucí nejspíš za dům do improvizované ohrady. V pravé stěně jsou další dveře, ve škvíře se rýsuje další skromný nábytek, nejspíš půjde o ložnici. Vlevo od těchto dvířek visí starý závěs z hrubé hnědé látky a za ním nějaké police. Vpravo od vstupních dveří stojí dve hrubé almary a nad nimi, stejně jako vlevo ode dveří, je zbudováno malé okýnko. Dívka pomalu a mlčky vstane, otřepe zástěru a z kouta vybere několik velkých brambor a mrkev. Usedne k ohništi s mísou a nožem a naznačí ti, aby ses také usadil. Žádný hrad tu není, Jakube, Marigolde z Černého lesa...mně říkají Govanna. Oznámí ti konečně věcně. Potřese hlavou a pustí se do okrajování brambor. Nejbližší podobná stavba je na míle daleko. Ale možná budu vědět o někom, kdo tě tam dovede, pokud o to stojíš... Napřed se ale najíš a odpočineš si. Vzhlédne k tobě, jakoby ve tvé tváři cosi hledala, rychle se ale kousne do rtu a skloní se k práci. Zatím nachystej kotlík... mávne rukou s nožem k závěsu a znovu se pohrouží do čištění zeleniny.

Jakub Kocourek - 26. ledna 2007 14:11

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro Všechny věci si vezmu dovnitř a složím je mlčky na lavici. Pak se na chvíli posadím a protáhnu se, a když zjistím, že v místnosti není krom Govanny nikdo prostě ze sebe sundám kroužkovou zbroja zůstanu již jen v prošívanici. Dýka u pasu mi kupodivu neusále zůstává. Nejsem přeci jen zvyklí an taková překvapení a čert ví, co s emůže stát...každý přece zná příběhy o pěkné ženě a pak taky o dvanácti loupežnících... lehce se zamračím a zkusím jestli jde dýka z pochvy...jde...sama a lehce, znovu se usměji. Na zdělení dívky jen kývnu a lehce se usměji. Pak se vydám pro kotlík a naplním jej vodou. "To je tedy podivné, kterak se jmenuje to hradisko, jež se nachází celé míle cesty odsud?" optám se trochu nevýrazným hlasem,a le hned pokračuji: "nechci být neslušný, a děkuji za pohoštění, ale chalupu máš velkou, to tady bydlíš sama?ů optám se.

Govanna - 26. ledna 2007 20:41

soukromá zpráva od Govanna pro Dívka se k tobě obrátí, koumavě přejede pohledem tvůj batoh a oblečení a usměje se. Klidně mluv normálně, nepotrpím si na květnatou řeč. uculí se pobaveně a potřese hlavou. Konečně se usmála a odhalila bílé zoubky, úsměv však zase rychle skryla nad prací. Je to hrad, vlastně celá pevnost, jedni mu říkají královský, i když král tam už dávno nesídlí. Místní ho ale nazývají Órikon nebo Vřesník. Pokrčí Govanna rameny a dodá, podle toho, z jakého národa pocházejí. Pak se odmlčí, jakoby hledala slova. Nějakou chvíli je slyšet jen zvuk nože, přejíždějícího po mrkvi. Pak zvenčí větřík přinese jásavý hopsavý, i když tichý krok a jásavý, zvonivý dívčí hlas, notující si jakousi složitou, melodii, nejspíš původně pomalou a vážnou, ale teď jásavou až rozmarnou. Govanna zvedne hlavu a s úsměvem vzdychne. Odloží nůž, zvedne zástěru, aby nevysypala smetí a zamíří k závěsu pro další brambory.

Fenwin - 26. ledna 2007 20:50

soukromá zpráva od Fenwin pro Do síně vtrhne jako velká voda, tváře zrůžovělé, oči rozzářené a úsměv od ucha k uchu, stvoření stejně veselé jako okouzlující. Dívka, drobná a útlá jako ostřice, oděná v kalhotech, košili a živůtku, na nohou tmavé vysoké boty, sešněrované tkanicemi, vše v ztmavých barvách. Světlé vlasy s vlídnou nedbalostí svázané do copu, odhalují ouška, něžná, jen nezvykle protažená do špiček. Přes rameno malý, poloprázdný vak, malý luk a toulec s několika šípy. U pasu na tmavém opasku dýku. Bez pozdravu bez rozpaků vskočí do sednice, jednu ruku na dveřích, druhou v bok a už už jásavě volá: Tak kohopak tu máme a že se s návštěvou ani nepochlubíš? zamrká šibalsky ke Govanně a přejede místnost rychlým bystrým pohledem. zastaví se rozesmátě na tobě, ale úsměv jí rázem zmizí, jakmile i ona přejede tvé zavazadlo. A jé, už jsi mu to řekla? nadhodí bez rozpaků a skoro s lítostí pohlédne ke Govanně. Ta zavrtí hlavou a pokrčí rameny. Zrovna jsem se chystala... pronese zkroušeně a vzdychne.

Pán Jeskyně - 26. ledna 2007 21:10

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U vody Nabrala jsi vodu, kterou jsi potřebovala. Jakýsi písek jsi pod prsty cítila, než ti ztuhly chladem. Přesto je ta voda jaksi osvěžující. Voní čistotou a svěžestí, kam se na tuto vůni hrabou všechny prostředky na praní a kdo ví co ještě. Kdyby tu nebylo takové chladno, dalo by se říci, že je tu nádherně. Chladný čistý vzduch, nad hlavou nebe a zvolna se odhalující jasné hvězdy. Les nad řekou šumí konejšivými hlasy a voda mu s klokotavou pravidelností odpovídá. Támhle zurčí pramen přes kámen, tuhle šplouchá pod břehem...a všechno obepíná naprosté, až posvátné ticho.

Pán Jeskyně - 26. ledna 2007 21:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Obloha je stále temná, protrhávající se mraky jen neochotně odhalují jasné, chladné světlo hvězd. Řidič dožvýkal lačně svůj chléb a te´d tupě zírá kamsi do noci, děti postupně usínají, pravidelné oddechování již převládlo nad ostatními zvuky. I holčička se uklidnila a v náručí kamarádky se pomalu propadá do snu. Lucie se však nevrací. Kolem vás je naprostá tma a klid. Žádné hlasy, kroky, nic. Jen sem tam někde zašustí myš nebo jiná noční havěť, ale ta se vám obloukem vyhýbá. Kdyby se tráva u tvých nohou netřepetala a kolem uší nešeptal noční vánek, jistě by ses sotva přesvědčovala, že se tu čas nezastavil. Po zádech ti přeběhl noční chlad, podobný horskému vánku, jen mrazivější. Nedaleko od tebe se jedno z dětí obrátilo na druhý bok a zachřestilo kamením a drny trávy pod sebou. Všichni jsou ale příliš unavení než aby je nepohodlí a podobné zvuky a pohyby probudily.

Jakub Kocourek - 26. ledna 2007 22:21

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro Pohledem přejedu obě půvabná stvoření, na kterých by mohlo mnoho mužů oči nechat, a pro které by jistě byli ochotni zabíjet- i mé oko na nich spočívá poměrně často a ne jedno- zabíjet, kvůli nim zatím ochoten nejsem, koneckonců ani si nejsem jist, zda bych to dokázal- ale jednou možná budu muset. Něco s emi nezdá a slůvka obou mých půvabných společnic mé mozkové závity pozvolna přetahují- ale bohužel jsem toho přečetl až příliš- příliš mnoho fantasy literatury a mnoho jsme si toho přál...ale takhle to přece nefunguje-jen tak... Klidně pohlédnu an dívku a dvorně se ukloním: "Jakub, řečený též Marigold z Černého lesa." pronesu s hlavou skloněnou k prsům a druhou rukou na hrudi. "A nyní snad, budete-li chtít, mi prozraďte své půvabné jméno a obě snad mi můžete říci, co se stalo a co, je tolik podovného an mém batohu..." pronesu a pohlédnu na svoji černošedou osmdesátku Utah od výrobce Loap. Ostatní věci jsou naskládány hned vedle na lavici- na chlapa až neuvěřitelně poskládaný varkoč bílozelené barvy, hned vedle je opřen meč a zbytek mé bohaté výstroje- rukavice, kroužková košile i přilba. meč: odkaz dýka: odkaz přilba: odkaz

Jakub Kocourek - 26. ledna 2007 22:21

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro Pohledem přejedu obě půvabná stvoření, na kterých by mohlo mnoho mužů oči nechat, a pro které by jistě byli ochotni zabíjet- i mé oko na nich spočívá poměrně často a ne jedno- zabíjet, kvůli nim zatím ochoten nejsem, koneckonců ani si nejsem jist, zda bych to dokázal- ale jednou možná budu muset. Něco s emi nezdá a slůvka obou mých půvabných společnic mé mozkové závity pozvolna přetahují- ale bohužel jsem toho přečetl až příliš- příliš mnoho fantasy literatury a mnoho jsme si toho přál...ale takhle to přece nefunguje-jen tak... Klidně pohlédnu an dívku a dvorně se ukloním: "Jakub, řečený též Marigold z Černého lesa." pronesu s hlavou skloněnou k prsům a druhou rukou na hrudi. "A nyní snad, budete-li chtít, mi prozraďte své půvabné jméno a obě snad mi můžete říci, co se stalo a co, je tolik podovného an mém batohu..." pronesu a pohlédnu na svoji černošedou osmdesátku Utah od výrobce Loap. Ostatní věci jsou naskládány hned vedle na lavici- na chlapa až neuvěřitelně poskládaný varkoč bílozelené barvy, hned vedle je opřen meč a zbytek mé bohaté výstroje- rukavice, kroužková košile i přilba. meč: odkaz dýka: odkaz přilba: odkaz

Govanna - 26. ledna 2007 22:49

soukromá zpráva od Govanna pro Govanna s povzdechem vytřepe zbytky ve své zástěře do kýblu vedle ohniště, pokýve hlavou a pohlédne k tobě ustaraně. Ohlédne se ke své kamarádce, která k ní pohodí povzbudivě hlavou a zamumlá cosi, jakože pohlídá polívku. Pojď za mnou, věci si tu nechej, za chvíli se sem vrátíme. Nejspíš bys měl něco vidět. Nemá cenu to odkládat. Pokyne ti Govanna a zamíří pomalu a neochotně ke dveřím. Upře k tobě velké fialkové oči a jen rukou mávne k druhé dívce, s gestem souhlasu s její nabízenou pomocí. Nezapomeň na houby, Fen. Zamumlá k ní a opře se o dveře, aby tůstaly otevřené i pro hosta, kterého zve před chatrč...

Jakub Kocourek - 26. ledna 2007 23:25

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro Vyjdu před chatrč za Govannou rozhodnut přijít na to, co se tady děje. A kdyby se dělo něco moc špatnýho pořád jsem na tom vcelku dobře, protože jsme tady aspoń se dvěmi pěknými ženskými. Sám pro sebe se při té myšlence usměji, ale to už jsme venku, ruku zcela přirozeně položenou an hlavici dýky. ne výhružně, je to prostě zvyk. "tak co mám vidět?" optám se snad trochu nedočkavě...

Jakub Kocourek - 26. ledna 2007 23:25

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro Vyjdu před chatrč za Govannou rozhodnut přijít na to, co se tady děje. A kdyby se dělo něco moc špatnýho pořád jsem na tom vcelku dobře, protože jsme tady aspoń se dvěmi pěknými ženskými. Sám pro sebe se při té myšlence usměji, ale to už jsme venku, ruku zcela přirozeně položenou an hlavici dýky. ne výhružně, je to prostě zvyk. "tak co mám vidět?" optám se snad trochu nedočkavě...

Govanna - 26. ledna 2007 23:46

soukromá zpráva od Govanna pro Dívka za sebou zavře dveře a pohodí hlavou vpřed, směrem ke stezičce, po které prve přišla, ale než se po ní rozejde, zastaví se před domkem. Koukni, Jakube, začne o něco svérázněji, rozhodí rukama a výrazem i projevem teď připomíná spíše obyčejné městské děvče než někoho, kdo žije ve starých šatech sám uprostřed lesa. věc se má tak, že batoh, jaký sis přinesl tady nikdo nemá. Eh, usměje se pobavena vlastní nešikovnou řečí, potřese hlavou a udělá jednoduché zamítavé gesto rukou, tedy, myslím to tak, že tady se nosí jen vaky a torny a...takové věci, batohy jako máš ty by kdekoliv široko daleko působily exoticky. Všude, ...kromě tohoto místa. Govanna na okamžik zmizí ve chlévě. Když se vrátí, v ruce drží tmavý balík. Nevím, odkud jsi přišel ty. Plynutí času tady a tam není stejné. Stejně jako řada ostatních věcí. Povzdechne si, jakoby to, co ti chce říct, bylo složitější, než tušila. Fenwin je elfka... kývne opatrně hlavou, sledující tvou tvář. Obyvatelé pevnosti jsou elfové a lidé... pokračuje dál, nespouštějíc z tebe pohled. Kupec, co tudy občas nesaleko projíždí s povozem je gnóm...a tak dál. S žuchnutím rozbalí svůj tajemný balíček, který ti odhalí batoh Gema v černé barvě, sotva pět let starý. A teď jsme tu po dlouhé době dva. Polkne namáhavě, trochu pobledlá. Konečně ti pokyne směrem ke stezce a sama po ní vykročí k uměle vysazenému křoví. Ale nebylo to tak vždycky. Hlesne, jakmile se dostanete k úzkému průchodu za křoví. Zavoní skrz něj bylinky a slunce. Když projdete skrz, ocitne te se na prapodivném místě. Na první pohled zahrádka bylinek, jen s podivným členěním, podobným šesti opečovávaným rovům. Bylo nás tu sedm. Zamumlá chraplavě.

Jakub Kocourek - 26. ledna 2007 23:58

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro Trochu nechápavě koukám na Gemu, pak na hroby....koukáma v hlavě se mi honí slova, která ta krásná neznámá pronesla... ..takže jsi se Marigoldíku ocitl tam, kde jsi vždycky chtěl..jsi ve světě elfů a gnómů...jsi....jsem....teď bojovník....člověk, který má meč byl vždy člověkem, ze kterého šel strach, kterého chtěli zabít, nebo chtěli, aby někoho ochránil,a yb nezabil je..jsi...jsi blbý..nemůže to být pravda, ne tady...ne...přce, ale kde je ten zatracenej hrad, kde je ten potok to nádraží, a ta holka, tamá přece špičaté uši...takže...takže jsi někde....ve světě fantazie, kde elfové nejsou jen ohádkové bytosti.... "Myslím, že chápu," pronesu a hlas se mi ani moc nezachvěje. Takže fajn, pronesu poté co trochu polknu a chvilku mlčím... "Ocitl sjemse ve světě, kde žijí elfové a...gnómové a tak vůbec... no teda...řekl bych, že nejsi z doby až tak vzdálené, přicházím z roku 2006.... a ty? A jak dlouho tady jsi? Já, mám tolik otázek...ale nejdřív...můj baťoh, musí jít do tahu, myslíš, že u Vás seženu nějaký vak? nebo tornu? a co spacák?" začnu kalkulovat a přitom koukám na hroby...

Govanna - 27. ledna 2007 01:02

soukromá zpráva od Govanna pro Govanna na tebe skoro s lítostí hledí. Hroby přátel ji dávno neděsí, ne tolik jako dřív. Jen si ho schovej, ještě jej oceníš....až...jestli...jestli se vrátíš. Já bych se chtěla vrátit. Kousne se dívka do rtu a sklouzne pohledem k hrobům. Znovu se zhluboka nadechne. Jako oni. Polkne přes sevřené hrdlo hlasitěji než jistě chtěla. Olízne si nervózně rty a ošije se. Vlastně jsem z domova odešla před dvěma lety, podle tvé doby. Některé z nich, mávne rukou nad květinovým záhonem, Jsem ani neznala, jiní byli moji přátelé. Já přišla přes jeskynní koplex...už nikdy jsem ho nenašla. Dodá rychle na vysvětlenou. Jinak, jsem veskutečnosti Johanka, Govanna mi říká Fenwin...pohodí hlavou k chýši a mile se usměje. Hodně nám všem pomohla a teď tu pečuje aspoň o mě. Bez ní by to bylo mnohem horší.

Jakub Kocourek - 27. ledna 2007 10:15

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro "Já se chci taky vrátit, a vrátím se, sakra, vrátím se, jako, že se Jakub Kocourek jenuji, tak přísahám. A udělám vše proto, aby jsi se i ty vrátila se mnou...." zavrčím... "Dostal jsem se sem po pěšině od vlakového nádraží, směrem k hradu, ježse zde měl nacházet. Ale očividně tady není, pronesu lehce zastřeným hlasem. "nevím nakolik byli oni připraveni, ale já se připravil...a věřím, že top dokážem... ale nejdříve," pronesu, když mi trochu zakručí v břiše "se pojďme najíst. A při jídle, nebude-li to pro tebe těžké mi prosím řekjnu, jak jste to zkoušeli...""

Lucie Malá - 29. ledna 2007 09:57

soukromá zpráva od Lucie Malá pro U vody Ani se mi odtud nechce. Ledová voda sice řeže do nohou jako žiletky a do prstů držících lahev taky, ale je to jako se probudit ze sna. To nahoře, ten autobus, ta nehoda, to je jen sen, který jsem si nevybrala, který nechci. Ráda bych tu zůstala dlouho a to ticho si užívala všemi miliony buňěk v unaveném a vyšokovaném těle. Jenže to nejde. Tak se vzpamatuji a pomalinku opatrně vystupuji z vody zpátky na břeh. Otřepu nohy a vydám se zpět k autobusu. Mokrýma rukama jsem si otřela obličej a to mě trochu vzpružilo.

Jennifer Stare - 30. ledna 2007 12:21

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Sakryš, kde ta holka vězí? Nemůžu vypustit z hlavy to, že Lucie se ještě nevrátila a je to už setsakramentsky dlouhá doba na to, aby někdo šel někam hledat vodu, v klidu ji našel a vrátil se sem. Jenže ona je pořád někde pryč. Otočím se k řidiči a dám mu několik pokynů. Hlavně nesmí usnout, pak musí hlídat děti a dávat pozor, aby se některé z nich nezatoulalo příliš daleko. Taky musí být obezřetný, kdyby se nějakému dítěti přitížilo, tak by mu měl pomoc. (Předpokládám, že má alespoň základy první pomoci). “Já se půjdu podívat po Lucii, říkala, že jde pro vodu, ale stále se nevrací. Když se nevrátím do hodiny… no… snad se vrátím.“ Zvednu se a mírně se ušklíbnu. Raději si ani nepřipouštím jinou možnost. Jdu se tedy podívat do lesa, směrem, kterým předtím šla Lucie. Snad si ho ještě pamatuju…

Pán Jeskyně - 05. února 2007 00:14

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro U vody Cesta k autobusu je nejen složitější a o něco víc vyčerpávající než cesta k vodě, díky prudkému stoupání po nepevné půdě, ale zdá se ti, že je delší, než by měla. Jsi si jistá, že jsi vykročila správným směrem, i když všude kolem tebe se rozhostilo ticho a tma, dokonce jsi si skoro jistá, že bys každou chvíli měla dosáhnout hranice srázu. Něco není vpořádku. I když světla z autobusu jsou vypnutá, hlasy ztroskotaných utichly milosrdným spánkem, před tebou je větší tma, jiný vzduch, nikde ani známka zápachu spáleniny z pneumatik nebo čehokoliv dalšího, jen vytrvalé šelestící ticho mlčících stromů. Po chvíli se konečně vyškrábeš k místu, z něhož se ti ještě před chvílí skýtal pohled k menšímu polomu a k planince s autobusem. Ale i tady je tma a co víc, i hustý porost stromů. Možná jsi v té tmě trochu odbočila a uhnula ze správného směru. V kopci si člověk neuvědomí, jak moc se vychyluje z původní dráhy, když si chce ulehčit traverzováním. Ale že by až tak?...

Pán Jeskyně - 05. února 2007 00:18

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vydala jsi se směrem, kterým podle tebe odešla Lucie. Přes malou mýtinu a mezi několika stromy dokráčíš až ke srázu, pod nímž hučí voda. Chladný vzduch se od její rozčeřené hladiny k tobě donese spolu s večerním horským vánkem a zazebe tě na prstech i na pažích. Kdesi za tebou leží tichý spící provizorní tábor, pod tebou hučí horský potok nebo malá říčka. Dolů je to slušný sešup, ale sejít se dá. Po nerovné a nepevné půdě, která mizí v temné propadlině hlubokého, kamenitého koryta. Ano, někam sem musela Lucie jistě odejít, protože mluvila o vodě...přesto ji nikde nevidíš a lkdyž napneš uši, ani neslyšíš. Jen tichý hukot vody a šumění okolních lesů.

Jennifer Stare - 07. února 2007 15:15

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Promnu si prokřehlé a zmrzlé prsty. Vždycky jsem trpěla na nízký tlak a tak jsem i v létě mívala studené dlaně, ale teď je to něco jiného. Tady je mi zima všude. Nevím, jestli je to tím stresem, nervy a nebo tou atmosférou kolem, která mi z nějakého netušeného důvodu začne připomínat hororové scény, kdy puberťáci jsou honěni vrahem s motorovou pilou, který je chce sežrat. Když ale dorazím do údolíčka, kde je provizorní tábor a uvidím, tedy spíše nejdřív uslyším zurčení potoku, vodu, napadne mě, že sem musela jít Linhe. Začnu tedy volat její jméno a doufám, že se mi ozve.

Lucie Malá - 08. února 2007 09:57

soukromá zpráva od Lucie Malá pro Jsem unavená, poškrávaná, odřená a začínám být naštvaná. Je to nejlepší lék, jak přežít takové chvíle. Když se člověk naštve sám na sebe, vydá ze sebe víc než když je líný, nebo melancholicky odevzdaný svému osudu. Doprčic, kam jsem to dolezla. Rozhlížím se a hledám jakýkoliv záchytný orientační bod. Zas tak daleko být nemůžu, musí být kousek odtud. Ale že je není slyšet? Chvilku se snažím rozkoukat, pak ale zkusím z plných plic volat. Křišet, řvát jak na lesy. Párkrát zavolám a vždy poslouchám. Víc jak 3 minuty to ale zkoušet nebudu, pak se zkusím vydat dál, vezmu to doleva. Jsem pravák a jestli jsem ve tmě zahýbala automaticky víc do jednoho směru, tak to bylo doprava. Logicky by tedy měli být někde šikmo vlevo.

Pán Jeskyně - 12. února 2007 18:10

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vyrazil jsi do hor. Nejprve se od vás ale trhl fotograf s tím, že má vyhlídnuté místo jinde, hned po něm i tvůj kamarád marek, který ráno zjistil, že se musí vrátit domů a proto se vydal zpět. Po cestě mu to může trvat den, den a půl, než dorazí k nějakému nádraží, půl dne k silnici, na které si může něco stopnout. Cestuješ dál sám. Původně jsi měl sice také zaječí úmysly, protože sám na čundru, to není právě zábava. Ale počasí se začalo umoudřovat a příslib hezkých dnů tě zlákal k setrvání v horách. Vyškrábal ses na kopec, pokochal se pohledem, nechal ses ofouknout ostrým horským větrem a zase sestupuješ dolů. Cesta se vine klečí, pak nízkými lesíky a nakonec tě po dlouhém, ale půvabném sestupu dovede do smíšených lesů. Je pozdě odpoledne. Do tmy zbývá pár hodin. V sestupném terénu rozlehlých lesů se objevují skalky a skály, v některých jsou vyhloubeny malé jeskyňky, jinde se podařil útulný převis. Občas vyjdeš na mýtinu, na kterou přes poledne příjemně zasvítilo slunce a ještě teď je voňavá a vyhřátá. Mraky ustoupily a příroda kolem tebe se rozezpívala.

Monty *ranger_Strider* - 12. února 2007 18:17

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Myslím, že jsem putoval už dost dlouho. začnu si vybírat příjemné místěčko k přenocování, nejlépe pod nějakým převisem.Ale dneska bych se ještě rád osvěžil, než si půjdu lehnout. proto se rozhlížím a poslouchám, zda nezahlédnu nebo neuslíším nějaký potůček čo dokonce horské jezírko. tam bych mohl schladit nohy, případně se tam opláchnout celý. Před tím bych si však přpravil nějaký krytý přístřešek, nasbíral dřevo, připravil ohniště a rozdělal a rozhořel oheň. Pak se tedy osvěžím, aopeču si špekáček. Přemýšlím, kam mě asi zavedou cesty další den. Navečer zahrabu do popela několik brambor a než usnu, koukám se do vzdálených hvězd.

Pán Jeskyně - 01. března 2007 16:00

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Toto byla moje reakce na váš pochod s batohy: Po dalších několika krocích zahlédnete mezi stromy pod vámi podivnou věc. Na ploše nezi čtyřmi kmeny stromů, uhrabané a oplocené chatrným dřevěným plůtkem, ční ze země několik obyčejných dřevěných křížů, rozviklaných větrem a deštěm. keře kolem této podivné zahrádky jsou hustější než jinde, jakoby nasazené uměle a mezi nimi se ztrácí nenápadná stezička dál do lesa. Hlas zvonku znovu zazní, tentokrát o něco zřetelněji a do něj tlumeně zabečí nějaké zvíře. Nikde však není znát žádný pohyb, jen pach domácího dobytka vás praští přes nos se závanem větru. Toto je reakce Viktora: Zarazím se, když spatřím to podivné místo. Co to sakra ... Danny? ... pamatuješ si na tohle? Mám to tady docela prolezlý, ale dal bych ruku do ohně, žo tohle tu ještě loni nebylo. Ještě chvíli hledím na ty kříže a pak s otočím na kluky s lehce překvapeným výrazem ve tváři. Pohled na zadýchaného bratránka mě však opět rozesměje. Já ti dám, sedět furt na prdeli někde u počítače. Tady se bude makat. dokreslím svůj projev naoko vážným výrazem, ve kterém je ale patrná ironie. Danny nějak nereaguje a nejspíš bude vyhozen. Zkus ještě zareagovat pro oba své spoluhráče ve skupině a pak vás toho mlčenlivého společníka nějak zbavím:-))

Pán Jeskyně - 01. března 2007 16:10

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro (Mimochodem, šla sem Lucie, ne Linhe ;-)) Nikdo se ti neozývá. Je ale dost dobře možné, že přes hluk vody tě dole neslyší. Tady nahoře proud zní spíš jako šum a zurčení, ale o kus níže je jistě hlučnější. Krom toho si můžeš vzpomenout na to, že s sebou táhla tašku přes rameno a pár lahví. Pokud se soustředí na nabírání vody, může tě přeslechnout. Hlas máš jasný a v horské tmě a čerstvém vzduchu je pochopitelně dost zřetelný. Přesto jsi ale vyplašila jen pár létavců. Odpověď žádná nepřichází. Pokud chceš Lucii najít, nejspíš budeš muset sejít kousek níž. Drolivé kamínky na vysokých březích nejsou sice právě ideálním povrchem, ale dají se sejít. Vlastně si jasně můžeš všimnout několika rýh, které jsou viditelné i v nastálé tmě. Jsou to čerstvé stopy někoho, kdo se spouštěl k říčce...

Pán Jeskyně - 01. března 2007 16:18

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Terén se kolem tebe jen mírně vlní, ale světlo ani známá mýtina, třeba pohroužená do tmy, není nikde v dohledu. Ačkoliv je tma tmoucí, dokážeš se jakš takš orientovat mezi kmeny stromů a klopýtáš zvoleným směrem. Volání ti nijak nepomohlo. Vyplašila jsi párek dravců a nějaké malé zvíře nespokojeně zašustilo mezi kořeny nedalekého stromu. Nic víc se ale nestalo. nedlouho po tom, co jsi zvolila svůj směr, začala půda zase zvolna stoupat, pak o něco příkřeji a tys poznala, že stojíš na úbočí hory, která se tyčila majestátně nad zhavarovaným autobusem a dokonce vysoko nad silnicí. na cestu jsi ale nenarazila, což je zvláštní. Lčesy jsou nepoškození, bez náznaků nějaké těžby. Jen sem tam dokážeš vytušit vývrat nebo světlejší palouček. Je to podivná noc. Trošku jako v bizardním snu, ale s tím rozdílem, že jde o skutečnost. Tohle ti nikdo nikdy neuvěří...možná ani ty sama, až to budeš jednou v teple domova vyprávět.

Pán Jeskyně - 01. března 2007 16:25

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nad ránem máš podivuhodné sny. Mísí se v nich cestování s bečením ovcí a dobytka. Když se probudíš, slunce už je docela vysoko. Lechtá tě těmi několika paprsky, které pronikly korunami stromů až k převisu, na tváři, jakoby tě tahalo na nohy a dál na cestu. Co je ale zvláštní je zvuk, který se line z údolíčka kousek pod tebou a chvíli ti trvá, než si uvědomíš, co ti připomíná. Je to bečení ovcí a dobytka, které se smísilo s tvými sny a zneklidňovalo tě to celé brzké ráno, snad od svítání. Dole kousek od tvého nočního stanoviště jistě někdo žije nebo alespoň chalupaří. Mezi vůní lesa, pryskyřice, tlejících rostlin a čerstvého letního vzduchu ucítíš štiplavý kouř a nedlouho po tom se k tobě donese i zvuk sekání dříví.

Govanna - 01. března 2007 16:34

soukromá zpráva od Govanna pro Po tváři mi konečně přeběhne úsměv a rozjasní pobledlou, ustaranou pleť. Pojďme, Fennwin by se vztekala, kdybychom neochutnali její výtvor včas. Pohodím s úsměvem hlavou a zamířím mezrou mezi keři zpět k domku. Za hřbitůvkem se k tobě ještě otočím, snad abych se ujistila, že mě následuješ a pokračuji až ke dveřím. Fennwin stojí u kotlíku s hrdým svitem v očích, jakoby právě ulovila nejmíň mamuta, dřevěnou měchačku hrdě v ruce a zve nás ke stolu, kam připravila tři dřevěné misky a vyřezávané lžíce. Voní to hezky, zdá se, že sem nechodíš nadarmo. Mrknu žertem k elfce a usadím se u stolu na místo na lavici. Elfka se zaškaredí a nakrčí nos, ale nechá mou poznámku bez komentáře. Raději přenese kotlík na stůl, kde ho postaví na dřevěnou destičku i s naběračkou. Na desce stolu je už připraven i bochník chleba a nůž. Zvolna vstanu a začnu nabírat porce, nejprve hostu, pak elfce a nakonec naberu i sobě. Obdařím oba své hosty úsměvem a s přáním dobré chuti se chopím lžíce. Polévka je hustá a voňavá čerstvou zeleninou a houbama.

Jakub Kocourek - 01. března 2007 23:48

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro Když se Govanna začne otáčet a odcházet na nic nečekám a vyrazím za ní, na její zvídavý pohled odpovím sice úsměvem, ale poněkud zamyšleným a snad i zahořklým, ruku mám neustále položenu na jílci dýky. Když dojdeme do domečku a ucítím tu nádhernou vůni, nasaji a pak s emlsně olíznu. Když mi Govanna nabere způsobně poděkuji, a pak všem popřeji dobré chuti. Jídlo si vychutnávám, jím pomalu azpůsobně, nikam nespěchám. Když dojím poděkuji a pronesu jistě několik lichotek k výkonu kuchařky a šibalsky se na obě děvčata podívám. Pak vytáhnu ze somradla tři lahváče a zručně je otevřu dýkou. Pak nabídnu dívkám a připiji jim na zdraví bez ohledu zda přijmou či nikoli. Pak se pustím do piva a vychutnávám si jeho nezaměnitelnou chuť... ...bohu dík... bleskne mi hlavou, ale to už přemýšlím co dál. "Prozraďte mi, kde bych mohl sehnat něajký batoh, nebo spíše vak či tornu, který by ve zdejších podmínkách nebyl tak nápadný- a dále,, kde bych si mohl opatřit nějaké peníze, abych mohl i něco nakoupit a vyrazit na cestu domů- ale nejdřív- si to tu chci pořádně vychutnat..." usměji se a zazubím na obě děvčata...

Jakub Kocourek - 01. března 2007 23:49

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro Když se Govanna začne otáčet a odcházet na nic nečekám a vyrazím za ní, na její zvídavý pohled odpovím sice úsměvem, ale poněkud zamyšleným a snad i zahořklým, ruku mám neustále položenu na jílci dýky. Když dojdeme do domečku a ucítím tu nádhernou vůni, nasaji a pak s emlsně olíznu. Když mi Govanna nabere způsobně poděkuji, a pak všem popřeji dobré chuti. Jídlo si vychutnávám, jím pomalu azpůsobně, nikam nespěchám. Když dojím poděkuji a pronesu jistě několik lichotek k výkonu kuchařky a šibalsky se na obě děvčata podívám. Pak vytáhnu ze somradla tři lahváče a zručně je otevřu dýkou. Pak nabídnu dívkám a připiji jim na zdraví bez ohledu zda přijmou či nikoli. Pak se pustím do piva a vychutnávám si jeho nezaměnitelnou chuť... ...bohu dík... bleskne mi hlavou, ale to už přemýšlím co dál. "Prozraďte mi, kde bych mohl sehnat něajký batoh, nebo spíše vak či tornu, který by ve zdejších podmínkách nebyl tak nápadný- a dále,, kde bych si mohl opatřit nějaké peníze, abych mohl i něco nakoupit a vyrazit na cestu domů- ale nejdřív- si to tu chci pořádně vychutnat..." usměji se a zazubím na obě děvčata...

Lucie Malá - 02. března 2007 15:00

soukromá zpráva od Lucie Malá pro Já se jen tak lehce nevzdávám. Nedám se, budu to zkoušet pořád dokola. I když mám pocit, že jsem někde úplně jinde a že to tu nepoznávám. Rozum mi říká, že je to nesmysl. Takže znovu a znovu kroužím po okolí, rozedírám si ruce větvičkami stromů, nohy o kameny a kořeny. Snažím se nevzdalovat se odsud, snažím se držet okolo a jen malinko rozšiřovat své pátrání. To v té tmě ale jistě není moc možné. Budu tak chodit třeba do rána a volat na svěřené studenty do ochraptění. Dokud nepadnu únavou. Na rozednění čekám jak na spásu světa. Potřebuju vidět kde jsem, potřebuji se zorientovat. Ve dne je určitě lehce najdu. Předpokládám, že tak půlka lahve s vodou padne na moje osvěžování. Dolů k potoku se úmyslně nevrátím, pokud tam náhodou nedorazím díky tmě a zmatení směrů.

Pán Jeskyně - 02. března 2007 22:57
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: takže Danny pokračuje, piš i jemu.

Pán Jeskyně - 04. března 2007 15:56

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Toto byla moje reakce na váš pochod s batohy: Po dalších několika krocích zahlédnete mezi stromy pod vámi podivnou věc. Na ploše nezi čtyřmi kmeny stromů, uhrabané a oplocené chatrným dřevěným plůtkem, ční ze země několik obyčejných dřevěných křížů, rozviklaných větrem a deštěm. keře kolem této podivné zahrádky jsou hustější než jinde, jakoby nasazené uměle a mezi nimi se ztrácí nenápadná stezička dál do lesa. Hlas zvonku znovu zazní, tentokrát o něco zřetelněji a do něj tlumeně zabečí nějaké zvíře. Nikde však není znát žádný pohyb, jen pach domácího dobytka vás praští přes nos se závanem větru. Toto je reakce Viktora: Zarazím se, když spatřím to podivné místo. Co to sakra ... Danny? ... pamatuješ si na tohle? Mám to tady docela prolezlý, ale dal bych ruku do ohně, žo tohle tu ještě loni nebylo. Ještě chvíli hledím na ty kříže a pak s otočím na kluky s lehce překvapeným výrazem ve tváři. Pohled na zadýchaného bratránka mě však opět rozesměje. Já ti dám, sedět furt na prdeli někde u počítače. Tady se bude makat. dokreslím svůj projev naoko vážným výrazem, ve kterém je ale patrná ironie.

Danny Wishen - 04. března 2007 16:00

soukromá zpráva od Danny Wishen pro kouknu se trochu udiveně na viktora a zajíamvě se ušklíbnu .... panebože to je smrad pomyslím si když zvětřím pach zvěře ....ušklíbu se a pak řeknu směrem k Viktorovi : Jo loni to tu ještě nebylo to máš recht ...... by mě zajímalo co se stalo a shlýdnu ty kříže pak dodám tichym hlasem třeba tady někdo zařval nějakej horolezec ....doufám že se k nim nepřidáme a trochu zakroutím hlavou pa kse znova zahledim na tu cestičku za těma křížema hale Viku co kdyby jsme se tam šli kouknout ....máme času dost ne ?? a trochu se ušklíbnu

Danny Wishen - 04. března 2007 16:16

soukromá zpráva od Danny Wishen pro kouknu se trochu udiveně na viktora a zajíamvě se ušklíbnu .... panebože to je smrad pomyslím si když zvětřím pach zvěře ....ušklíbu se a pak řeknu směrem k Viktorovi : Jo loni to tu ještě nebylo to máš recht ...... by mě zajímalo co se stalo a shlýdnu ty kříže pak dodám tichym hlasem třeba tady někdo zařval nějakej horolezec ....doufám že se k nim nepřidáme a trochu zakroutím hlavou pa kse znova zahledim na tu cestičku za těma křížema hale Viku co kdyby jsme se tam šli kouknout ....máme času dost ne ?? a trochu se ušklíbnu

Pán Jeskyně - 04. března 2007 20:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: ještě jedna připomínka, Danny, chápu, že ne každý je v češtině přeborník, ale od toho máme Word, abychom ty nejhorší překlepy a hrubky eliminovali. Zkus ho používat i s těmi HTML znaky, jak jsem o nich mluvila. Nemusíš do diskuze, ale do příspěvků v dobrodružství ano. Vždyť to úplně bije do očí: shlídnu. Když si nejsi jistý, nestyď se použít spisovný výraz. A používej velká písmena za tečkou, ne vždycky se to dá uhlídat, ale pokus se to mít za standart. Respektive, používej tečky a čárky, před interpunkčními znamínky se nedělá mezera, ale až za nimi. Tři tečky se používají při přerývané řeči nebo zadrhávání, ne v běžném rozhovoru.

Jennifer Stare - 05. března 2007 19:29

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Sakra, kam ta ženská šla V duchu znovu zakleji. Dnes večer už po několikáté. Nemohla by ze mě být jeptiška, nebo ctnostná panna. Dneska se toho událo dost a potřebuji to nějak ventilovat. A když tu nejsou děti, tak si z úst pustím i komplikovanější výrazy, než jen sakra. Zastavím se a dívám se na drolící se kamínky pode mnou. Přemýšlím, jestli mohla jít dolů a pak zahlédnu stopy. Trvá mi to, než se rozhodnu jí následovat. Posadím se na bobek a pomalu se soukám dolů. Jen doufám, že tam budeš, jinak si to pěkně vypiješ… a já taky.

Pán Jeskyně - 05. března 2007 20:02
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Martine, piš, prosím, ještě šeptané zprávy, až budete spolu, zruším to, ale zatím ještě šeptej. Dannymu a Viktorovi.

Martin Steyr - 07. března 2007 14:38

soukromá zpráva od Martin Steyr pro Po dlouhý době jsem vypadl z města a i přesto, že se mi to Viktor každých pět minut snažil připomínat, jsem byl docela rád. Šedivý baráky a slabé světlo pouličních lamp byly pryč, po smogu ve vzduchu jsem nenašel ani památku. Líbilo se mi tu. Už jako malej kluk jsem rád jezdil na školy v přírodě. To prostředí bylo jiný, neprozkoumaný, neznámý a plný tajemství, které jsem ještě mohl objevovat. Až na ten batoh na mých zádech. Musel vážit aspoň metrák. Byl jsem upocený, jak vrata od chlíva a každou chvíli jsem musel zalapat po dechu, abych si náhodou nepřišlápl plíce. „ Tolik věcí jsem tam nenaložil..“ Postěžoval jsem si svým společníkům na těžkosti. „ Nerej pořád, sakra… vždyť víš, že jsem měl po škole moc práce..“ Pokusil jsem se Viktora odpálkovat, ale v duchu jsem mu musel dát za pravdu. Najednou jsme se zastavili na podivném místě a já mohl položit tíživé břemeno na zem. Viktor s Ranným vzrušeně diskutovali o tom, jak to tu vypadalo loni, ale já jen zíral kolem sebe. S doširoka otevřenýma očima jsem hltal atmosféru toho místa. Nikdy před tím jsem tu nebyl a to místo na mě působilo snad až trošku strašidelně. „ Páni..“ Ozval jsem se nadšeně. „To je skvělý! Co to tu je? Muselo to dát hodně práce a přemýšlení… vypadá to tu skoro jako ve strašidelném filmu. To je nějaký kemp, nebo co?“ Začal jsem se vyptávat a v hlase mi zaznívalo nefalšované nadšení.

Martin Steyr - 07. března 2007 14:39

soukromá zpráva od Martin Steyr pro Po dlouhý době jsem vypadl z města a i přesto, že se mi to Viktor každých pět minut snažil připomínat, jsem byl docela rád. Šedivý baráky a slabé světlo pouličních lamp byly pryč, po smogu ve vzduchu jsem nenašel ani památku. Líbilo se mi tu. Už jako malej kluk jsem rád jezdil na školy v přírodě. To prostředí bylo jiný, neprozkoumaný, neznámý a plný tajemství, které jsem ještě mohl objevovat. Až na ten batoh na mých zádech. Musel vážit aspoň metrák. Byl jsem upocený, jak vrata od chlíva a každou chvíli jsem musel zalapat po dechu, abych si náhodou nepřišlápl plíce. „ Tolik věcí jsem tam nenaložil..“ Postěžoval jsem si svým společníkům na těžkosti. „ Nerej pořád, sakra… vždyť víš, že jsem měl po škole moc práce..“ Pokusil jsem se Viktora odpálkovat, ale v duchu jsem mu musel dát za pravdu. Najednou jsme se zastavili na podivném místě a já mohl položit tíživé břemeno na zem. Viktor s Ranným vzrušeně diskutovali o tom, jak to tu vypadalo loni, ale já jen zíral kolem sebe. S doširoka otevřenýma očima jsem hltal atmosféru toho místa. Nikdy před tím jsem tu nebyl a to místo na mě působilo snad až trošku strašidelně. „ Páni..“ Ozval jsem se nadšeně. „To je skvělý! Co to tu je? Muselo to dát hodně práce a přemýšlení… vypadá to tu skoro jako ve strašidelném filmu. To je nějaký kemp, nebo co?“ Začal jsem se vyptávat a v hlase mi zaznívalo nefalšované nadšení.

Monty *ranger_Strider* - 08. března 2007 11:14

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Protřu si oči a prohrábnu vlasy, trchu to zatahá, Dlouhý vlasy mají i jisté nevýhody, třeba že se víc mastí a sukují.Protáhnu se a vyškrabu ze spacáku a oboju svoje boty. Boty to je základ dobrýho výletu. Ty moje už zrovna nevoní,ale nosí mě bezpečně po všech cestách a nebolí v nich nohy. Teď mě musí jenom tiše donést tam, odkud bych mohl bezpečně na místo z nějš se linou ty zvuky a vůně. Asi jsem to musel včera večer musel přehlédnou. Přikrčím se k zemi a snažím se opatrně našlapovat. Využívám terénu, abych byl alespoň částenčně krytý.Možná jsou u toho stavení i vířata, napadne mě v jednu chvíli.Nerad bych, aby na mne upozornili a tak se snažím zjistit směr vetru a držet se tak, aby neucítila můj pach. Od stromu ke stromu, nebo za křoví a do stínu se opatrně snažím přiblížit co nejblíže ke stavení. Když už jsem tak blízko, že mužu rozeznat počet květináčů na okení římse, zastavím se a pozoruji.Chci se dozvědět, kdo tu bydlí a jak žije.Zda bych se tu mohl případně umít a doplnit si nějaké zásoby,alespoň vodu. Třeba tu kousek bude nějaká vesnice s obchodem, víno už došlo. Třeba tu jezdí i autobusy... přece jenom putovat sám je trochu nuda.Škoda že to Mára musel zabalit...

Pán Jeskyně - 15. března 2007 18:30

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dole u potoka je prázdno. Jediný zvuk nesvědčí o tom, že by tu někdo měl být. Je tu pochopitelně tma jako v pytli, také se znatelně ochladilo cestou sem, dolů. Voda teď hučí před tebou, sem tam zpěněná do běla, probleskuje v černé tmě a chladném vzduchu. Chvíli ti trvá než se rozkoukáš a oči si uvyknou na nové podmínky. Nedá se sice říct, že bys viděla jako ostříž, ale každopádně je to o poznání lepší. Tušíš tvary a hlavně vidíš některé proudy vody, které tu před tebou bezstarostně tancují. Nemůžeš si tím být docela jistá, ale z toho, jak je rozrytý břeh kolem tebe můžeš přinejmenším doufat, že tu před tebou někdo byl. A snad to byla právě Lucie. Snad metr od tebe je půda a kamení pošlapané, některé hlubší stopy už zatopila voda, jejíž hladina se matně blyští ve světle hvězd vysoko nad tvou hlavou. Zdá se ti, že vedou dál po proudu, ale jistá si nejsi. Světlo je tu skutečně velmi slabé a oči mohou klamat.

Pán Jeskyně - 15. března 2007 18:51

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ocitli jste se skutečně na hřbitově. Či spíše hřbitůvku, který někdo pečlivě a pravidelně opečovává. Nemůže to být dlouho, co tu někdo byl, stopy na stezce, vedoucí dál skrz hřbitůvek do hustých keřů za ním, jsou ještě čerstvé a květiny na hrobech zalité a půda uhrabaná. Zvuk domácích zvířat je teď silnější a spolu s ním jste si mohli všimnout i jiných zvuků, které by mohly přoipomínat lidské hlasy. Jsou ale velmi tlumené a po chvíli se vytratí. Když se lépe podíváte tím směrem, můžete postřehnout tenkou bílou stužku kouře, jak stoupá odkudsi za keři. Hroby nejsou nijak označené a jej jich celkem šest. Nebýt to hřbitov, dalo by se o tom místě říct, že je to spíš milá a vlídná zahrádka. Vůně květin a bylin, které tu kdosi nasázel, příjemně omamuje smysly a v poledním slunci dokresluje atmosféru pohody a klidu.

Pán Jeskyně - 15. března 2007 18:51

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ocitli jste se skutečně na hřbitově. Či spíše hřbitůvku, který někdo pečlivě a pravidelně opečovává. Nemůže to být dlouho, co tu někdo byl, stopy na stezce, vedoucí dál skrz hřbitůvek do hustých keřů za ním, jsou ještě čerstvé a květiny na hrobech zalité a půda uhrabaná. Zvuk domácích zvířat je teď silnější a spolu s ním jste si mohli všimnout i jiných zvuků, které by mohly přoipomínat lidské hlasy. Jsou ale velmi tlumené a po chvíli se vytratí. Když se lépe podíváte tím směrem, můžete postřehnout tenkou bílou stužku kouře, jak stoupá odkudsi za keři. Hroby nejsou nijak označené a jej jich celkem šest. Nebýt to hřbitov, dalo by se o tom místě říct, že je to spíš milá a vlídná zahrádka. Vůně květin a bylin, které tu kdosi nasázel, příjemně omamuje smysly a v poledním slunci dokresluje atmosféru pohody a klidu.

Pán Jeskyně - 15. března 2007 18:51

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ocitli jste se skutečně na hřbitově. Či spíše hřbitůvku, který někdo pečlivě a pravidelně opečovává. Nemůže to být dlouho, co tu někdo byl, stopy na stezce, vedoucí dál skrz hřbitůvek do hustých keřů za ním, jsou ještě čerstvé a květiny na hrobech zalité a půda uhrabaná. Zvuk domácích zvířat je teď silnější a spolu s ním jste si mohli všimnout i jiných zvuků, které by mohly přoipomínat lidské hlasy. Jsou ale velmi tlumené a po chvíli se vytratí. Když se lépe podíváte tím směrem, můžete postřehnout tenkou bílou stužku kouře, jak stoupá odkudsi za keři. Hroby nejsou nijak označené a jej jich celkem šest. Nebýt to hřbitov, dalo by se o tom místě říct, že je to spíš milá a vlídná zahrádka. Vůně květin a bylin, které tu kdosi nasázel, příjemně omamuje smysly a v poledním slunci dokresluje atmosféru pohody a klidu.

Pán Jeskyně - 15. března 2007 19:53

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sestupuješ se svahu. Není příliš prudký, ani od místa, kde jsi nocoval, ale vidíš jen jednu cestu, která se kousek pod tebou vine. Není nijak zvlášť upravovaná ani zpevňovaná, zdá se, jakoby šlo o bývalý úvoz, který dnes nikdo nepoužívá. tedy alespoň ne pro přepravu vozu. Od cesty vede ještě stezka. Zatáčí mezi husté keře, kde díky velkému rozestupu stromů vznikl malý palouček, nyní ozářený sluncem. Z tohoto směru také slyšíš hlas domácích zvířat a kromě něj i hlasy lidí, nejspíš mužské. Něčemu se podivují, ale spíš s nadšením, jakoby objevili něco nečekaného. Postavy ale nevidíš. Můžeš tušit někoho mezi keři, ale ty jsou vysoké a za nimi rozeznáš leda neurčité stíny. Ovšem podle všeho dosti rozložité. Když sestupuješ, k vůni lesa a slunce se přimísí ještě vůně květin, nejspíš i bylinek, které na slunci voní s omamnou intenzitou a vytrvalostí. Čím blíže jsi keřům, tím je silnější.

Pán Jeskyně - 15. března 2007 19:55
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ještě jsem zapoměla dodat, že kromě vůně bylinek se k vám vine i vůně oběda, houby, zelenina a nějaké koření. Cítíte je z místa, kde stoupá kouř.

Pán Jeskyně - 15. března 2007 19:55
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ještě jsem zapoměla dodat, že kromě vůně bylinek se k vám vine i vůně oběda, houby, zelenina a nějaké koření. Cítíte je z místa, kde stoupá kouř.

Pán Jeskyně - 15. března 2007 19:55
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ještě jsem zapoměla dodat, že kromě vůně bylinek se k vám vine i vůně oběda, houby, zelenina a nějaké koření. Cítíte je z místa, kde stoupá kouř.

Pán Jeskyně - 15. března 2007 20:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je chladno a ty jsi unavená. Přecejen, dnes už jsi toho zažila až až a trocha odpočinku by se ti shodla. Nejspíš ještě několik hodin potrvá, než přijde rozbřesk, ale jak se počasím i noční tmou země ochlazuje, také ještě nějakou dobu potrvá, než slunce rozehřeje tvé prokřehlé údy. Hvězdy na obloze svítí, jako by za to byly placené a od nich jakoby studila celá zem i vzduch. Teplo by se hodilo, alespoň kus deky nebo kdyby ta taška nebyla tak těžká. Cítíš, jak ti do rukou i nohou postupuje slabost a víčka těžknou únavou. Všude kolem je však zarputilé ticho a nic nenasvěčuje tomu, že by tu někde měla být cesta, autobus nebo vůbec živá duše, až na zvířata. Pod nohama máš střídavě kameny a mech, ale i trávu, pokud nezačneš příliš stoupat a tráva se nevytratí. kameny jsou tvrdé a chladné, mech vlhký a studený. A stromy nad tvou hlavou se zmenšují. Ale ať jsouty stromy jakékoliv stále vytrvale a až k vzteku klidně a monotónně šumí a ševelí v nočním vánku, občas odkryjí tu hvězdnatou oblohu, temnou a tichou.

Pán Jeskyně - 15. března 2007 21:59

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MOJE ZPRÁVA PRO TEBE: Poslední páteční hodina konečně skončila a ty ses mohla odebrat ven. Ráno se ochladilo a trochu zatáhlo, ale co, začíná víkend a ať si je jak chce, prostě si ho užiješ. Jen ještě potřebuješ zajít do knihovny a do studovny. Ovšem, najdeš pár knih, které tě zaujmou. Jde o neobyčejně působivou literaturu některých odvážných a troufalých žen, které sis chtěla prostudovat a zaujmou tě do té míry, že zapomeneš na čas. Z pohroužení do čtení tě vytrhne žena s unaveným obličejem, chřestící klíčemi, která ti kromě toho, že zamyká, připomene mnohem závažnější skutečnost...ujel ti poslední autobus domů... Zanedlouho jede ještě jeden, ale zastavuje o pár zastávek dříve než vystupuješ a pak odbočuje jiným směrem nebo končí...čert ví. Je to ale lepší než nic, není zase tak pozdě a konec konců, taková večerní procházka tě nezabije. Vystoupíš z autobusu tam, kde to je pro tebe výhodné a dál se vydáš pěšky. Ještě se ani nešeří a konec konců, je docela příjemně... Kráčíš krajinou, kterou znáš spíš z autobusu než pěšky. Možná jsi tudy někdy jela na kole nebo autem, ale pěšky, jak si vzpomínáš, jsi tudy snad nikdy nešla. Je tu hezky. Malebná venkovská krajina se vším, co ti připomíná domov, lesy, pole, louky, sem tam stavení a v dálce jedna z vesnic nedalekých té tvojí rodné... Poblíž cesty zahlédneš starý sad. Nevzpomínáš si, že by sis jej kdy všimla, ale možná, že ti prostě splynul s řadou podobných míst. Je zanedbaný, opuštěný jistě mnoho let. Stromy jsou zarostlé travou a ostružiním. Zhruba uprostřed stojí malý, polorozpadlý zahradní domek. je to snad jediné místo, kde neroste vysoká, polosuchá tráva. Místo toho je zde vyvýšeninka a na ní nevšední květiny, skutečně půvabné... Cosi tě táhne dovnitř, zvědavost, myšlenka na něco neobyčejného...snad. Vstoupíš? TVOJE ODPOVĚĎ: Nejdu moc rychle, spíš by se dalo říct, že se docela flákám. V uších mám sluchátka od mp3 přehrávače, v němž zrovna hraje Judas priest. Než jsem vyšla, chvíli jsem přemýšlela nad tím, že bych mohla poslat domů SMSku, ale pak jsem o zavrhla. Kdyby si rodiče dělali starosti, zavolali by mi sami a já si kreditem plýtvat nebudu. Rozhlížím se po okolí. Ani nevím proč, mám dobrou náladu. A domů se mi moc nechce. Najednou mě zaujme sad. Je to takové zvláštní místo, když jsme ještě chodili na základku, s holkama jsme taková podobná vždycky hledali a v noci si je prolejzali. Zajímavé, že jsme si tohohle nikdy nevšimli. No, asi to předtím nevypadalo takhle suprově strašidelně. Zastavím se a prohlížím si ho. Anebo je to prostě moc daleko, od nás... Kouknu se na hodinky. Deset minut. Maximálně deset minut, dýl tam nezůstanu. Jenom tak nakouknu a odejdu. Sejdu z cesty, pomalým krokem jdu k domku. A TEĎ ZNOVU REAKCE PRO TEBE: Zahrada se před tebou otevře jako vlídná náruč půvabné ženy a přivítá tě jako vzácného hosta. Vůně květin a bylin ti stoupne rychle do hlavy, vidíš barevné květy na světlých místech, jejich nesčetné tvary a druhy, ale také ve stínu nízkých stromků drobné oranžové lilie a další drobné kvítky, jaké sama ani nedokážeš pojmenovat. Domek vypadá, že je v zahradě ještě hodně vepředu. Za ním zahrada pokračuje nejprve ovocným sadem a pak vysokými keři a vysokými stromy, které jakoby zvolna přecházely v les. Zahrada je delší než vypadala. A na konci mezi větvemi a keři prosvítá druhý domek. Nebo se ti to jen zdá? Pokud ovšem postoupíš dál až do toho prazvláštního lesa, necháš se jím obklopit, zjistíš, že je to skutečně stavení. Za ním a vlastně i kolem něj se zvedají kopce, které ti před tím byly záhadně skryty a údolíčkem protéká úzký potůček. Z komína domku se kouří a voní odtud nějaké jídlo. Jistě něco s houbami a zeleninou, pokud rozeznáš byliny, poznáváš majoránku. za domem keře zhoustly a jakoby je někdo vysadil kolem malé mýtiny. Za těmi keři slyšíš hlasy. Z domu, dřevěného přízemního stavení s jedním chlívkem, slyšíš hlas kozy. Jinak nic. Klenba stromů se nad tebou uzavřela stejně jako jejich kmeny, podobně jako přírodní stěny chrámu. Hlasy ptáků a vůně lesa náhle vůbec nevypovídá o tom, že tu někde je zahrada a vedle ní silnice mezi poli. Když se ohlédneš, vidíš jen les, ale mohla sis skutečně tolik zajít?

Lucie Malá - 15. března 2007 22:06

soukromá zpráva od Lucie Malá pro Nejspíš nakonec únava zvítězila. Je mi hrozná zima když hledám nějaké místo, kde by nebyly kameny, někde, kde si můžu sednout. Najdu strom u jehož kmene mezi dva kořeny si sednu. Přitáhnu skrčené nohy koleny co nejvíc k sobě a snažím se dýchat si tak do klína a vytvářet iluzi tepla. Pořád mám ty namočené boty z potoka jak jsem nabírala vodu do lahve. V té chvíli jsem byla rozpálená z události co se stala. Adrenalin je už ale dávno pryč. Teď mi je jen zima, jsem unavená, hladová a zmatená. Usínám pod nějakým stromem v lese, sama, ztracená a prokřehlá. Jestli se ráno vůbec vzbudím, budu mít zaděláno na horečku.

Pán Jeskyně - 15. března 2007 22:16

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ráno tě probudí slunce. Vzpomínky na prachbídné usínání jakoby byly tytam, když se ti teplo rozlévá žilami jako nějaký životabudič. v kořenech stromu nebylo kdovíjak pohodlno. Muselas být schoulená, ale zatu tam bylo útulno a cítila ses bezpečně. Probudila ses na jemné lesní trávě, teď už prohřáté paprsky. Ostatně může být před polednem, když tak hledíš na slunce. Včerejší noc pluje tvou myslí ještě chvíli jako těžký sen, který se v tom hřejivém jasu brzo rozpustí, tedy až do chvíle než procitneš docela a konečně zase začneš rozlišovat skutečné od neskutečného. Taška s vodou zůstala ležet vedle kmene stromu a teď ti jistě zásoby přijdou vhod. Během své noční chůze ses vyškrábala dost vysoko nad potok a tak scházet k němu, aby ses napila by bylo na dlouhé lokte. A pak, máš přece jiné starosti... Kolem tebe je podobná, jen vlídnější, atmosféra jako v noci. Lesní ticho je narušované jen šuměním větví a zpěvem ptactva. občas se někde mihne nějaký hlodavec.

Viktor Nagara - 18. března 2007 14:50

soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Po Viktorově otázce se jen tak ledabyle podívám na hodinky, i kdyt je to spíše jen gesto nebo naučená reakce, protože ve skutečnosti má daleko větší váhu fakt, že mne také velice zajímá, na co jsme to nazazili, než to, kolik je hodin. Podpořen nadšením mých společníků mi netrvá příliš dlouho se také vyjádřit. Tak jdem. víc asi už ani nemusím říkat. Jak znám Dennyho, tak se tam už pohrne. Na hřbitůvku se na chvíli zastavím. Výraz ve tváři je poměrně překvapený, protože tohle si tedy skutečně nevybavuji. Jakmile spatřím stoupající kouř. Možná dneska nebudeme večeřet sami ... kývnu hlavou tím směrem ... a třeba tam budou i nějaký ty pěkný horolezkyně. při těch slovech se jakoby mimoděk otočím na bratránka. Ten samozřejmě bude vědět, na co narážím. O Dennym v tomto směru koluje dost historek a některé se určitě dostali i k Martinovi. A pokud se po zmíňce o babách nedal Denny ještě do pohybu, zamířím směrem ke kouři jako první já.

Viktor Nagara - 18. března 2007 14:50

soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Po Viktorově otázce se jen tak ledabyle podívám na hodinky, i kdyt je to spíše jen gesto nebo naučená reakce, protože ve skutečnosti má daleko větší váhu fakt, že mne také velice zajímá, na co jsme to nazazili, než to, kolik je hodin. Podpořen nadšením mých společníků mi netrvá příliš dlouho se také vyjádřit. Tak jdem. víc asi už ani nemusím říkat. Jak znám Dennyho, tak se tam už pohrne. Na hřbitůvku se na chvíli zastavím. Výraz ve tváři je poměrně překvapený, protože tohle si tedy skutečně nevybavuji. Jakmile spatřím stoupající kouř. Možná dneska nebudeme večeřet sami ... kývnu hlavou tím směrem ... a třeba tam budou i nějaký ty pěkný horolezkyně. při těch slovech se jakoby mimoděk otočím na bratránka. Ten samozřejmě bude vědět, na co narážím. O Dennym v tomto směru koluje dost historek a některé se určitě dostali i k Martinovi. A pokud se po zmíňce o babách nedal Denny ještě do pohybu, zamířím směrem ke kouři jako první já.

Pán Jeskyně - 18. března 2007 21:15
	Danny, to snad nemyslíš vážně, dvouřádkový příspěvek?! Za domácí úkol si znovu pročti podmínky na Homepage jeskyně! A tento tvůj nezdařilý příspěvek MAŽU!

Jessie Johnson - 19. března 2007 11:36

soukromá zpráva od Jessie Johnson pro Vypadá to, že v domku někdo bydlí. Určitě v něm někdo bydlí, jinak by přece nebylo cejtit to jídlo. Vyhnu se tedy stavení a procházím se kolem po zahradě. Procházení po zahradě... Koho by mohlo bavit procházení se po zahradě?! Jistě, je úžasná. Jako z jinýho světa... Ale stejně - já přece pro tohle vůbec nemám ty správný buňky - jé kytička! Jé další kytička, heh. Jsem už horší jak moje babička. A není to vlastně neoprávněný vniknutí na cizí pozemek? Moh by z toho bejt slušnej průšvih asi i. Ale nikdo tam přece není. Asi tam nikdo není. Když je někdo potichu nemusí to přece znamenat, že by tam nebyl vůbec. Pomalým krokem jdu dál a dál, blížím se k lesu. Vnímám opojnou vůni lesa a květin. Spíš než zpěv ptáků a mekání kozy vnímám hudbu z mp3 přehrávače. Mění se skladba za skladbou. Užívám si pocit pohody, který se rozlévá celým mým tělem. Les... Les... Mám vlézt ještě do lesa? Ale jo, proč ne. Mám přece dost času. Proč bych měla spěchat domů, tam, není nic zajímavýho... Kruci, je vůbec možnmý, aby tady byla taková krásná příroda?! O tom bych musela něco vědět. V hlavě vypočítávám vzdálenosti měst. I když s mým orientačním nesmyslem to nejde až tak snadno.Ale jo, může. Určitě může. Je spousta míst, na kterejch jsem tady v opkolí ještě nebyla. Dalších několik desítek metrů chůze. A najednou udělala hudba klap - došly baterky. Pojal mě pocit, že se kolem najednou rozhostilo naprosté ticho. Teda, ne tak úplně naprosté, ale takové ničím nerušené, přírodní, narušované jen ptačím zpěvem a šustotem stromů. Silnice. Někde tu měla být silnice. A já jsem říkala deset minut! Maximálně deset minut! Sakra, to muselo bejt o dost dýl, když mně došly baterky. Otočím se. Nejlepší by bylo se vrátit. Brzo bude určitě tma. Rychlými kroky se vracím zpátky. Alespoň doufám, že je to zpátky. Protože se svým orientačním nesmyslem...

Lucie Malá - 20. března 2007 07:57

soukromá zpráva od Lucie Malá pro Probudila jsem se trochu zmatená, sice mě hladí slunce, ale studené nohy se hlásí o slovo. Lepší když zimou bolí, než kdybys je necítila, ty pitomče. Usadím sama sebe. Pak se udiveně rozhlédnu, slunce je dost vysoko, musela jsem spát dlouho a protože sem svítí slunce, tak mě nebudila zima. Zatřepu hlavou abych se dostala do reality. Postavím se a rozhlédnu po okolí, pokud to tedy jde. Snažím se najít zářez v okolních stráních, něco, co by značilo čáru silnice, to by přece mělo být vidět – podle toho bych pak lehce mohla najít autobus. Pokud nic nevidím, zkusím popojít nějakým směrem, abych viděla i další kus krajiny, hledám totéž. Jenže u toho mám taky žízeň a na dně lahve zbyl jen velmi malý obsah vody s pískem a to se pít nedá. Budu muset dolů k potoku, jenže tím ztratím přehled. Zkouším také volat, křičet, ale po nočním hledání a volání v chladnu mi hlasivky moc neslouží. Také pití ledové vody se na hlasivkách neblaze podepsalo, takže mám problémy asi i normálně mluvit, natož pak křičet. Po chvíli přemýšlení jdu tedy šikmo dolů k místu, kde by se měl nacházet potok. Cítím únavu ve svalech, dolů se mi jde špatně, stehna i lýtka dostaly včera dost zabrat. MH: Mohu počítat s tím co mám u sebe? Plastová lahev, kabelkotaška s nějakýma drobnostma (asi doklady, klíče, papírové kapesníčky, šminky, tampony, diář a tužka, nefunkční mobilní telefon, hřeben. Na sobě, šortky (světle hnědé), plátěné tenisky (světlé), tričko (bílé) a mikinu s kapucou a kapsou vpředu (červená).

Danny Wishen - 21. března 2007 16:41

soukromá zpráva od Danny Wishen pro Pozoruju rozhovor mejch dvou kolegu a při tom se směju koukám na ně a pak řeknu Hej no a co??? tak jsem už provařenej no já za to nemužu ... ženský jsou lepší jak topení a to jako bez kecu kouknu se na ně zcela vážně a pak je na mě vidět že už to neudržim a začnu se smát. Položim batoh na zem otevřu ho a vemu si černou mikinu s kapucí . Kratasy si nechám pak utáhnu si boty a znova si přeevážu obvaz na koleni kterej plní funkci zpěvnovací. Pak se postavim sundám si brejle a narovnám si kšiltovku . Sakra asi sjem provařenej s těma ženskejma Hej tak pánové uvidíme jdeme za těma udajnejma buchtama určitě tam zase budou nějaký chlapí takže co no ... a uvidíte jestli tam bude jenom nějaká ženská tak se jí ani nedotknu a dám ruku za záda a skřížím ukazováček s prostředníčkem ...a pak se začnu hrozně smát ... vydám se na cestu Tak dělejte ženský čekaj a zase se začnu smát

Danny Wishen - 21. března 2007 16:41

soukromá zpráva od Danny Wishen pro Pozoruju rozhovor mejch dvou kolegu a při tom se směju koukám na ně a pak řeknu Hej no a co??? tak jsem už provařenej no já za to nemužu ... ženský jsou lepší jak topení a to jako bez kecu kouknu se na ně zcela vážně a pak je na mě vidět že už to neudržim a začnu se smát. Položim batoh na zem otevřu ho a vemu si černou mikinu s kapucí . Kratasy si nechám pak utáhnu si boty a znova si přeevážu obvaz na koleni kterej plní funkci zpěvnovací. Pak se postavim sundám si brejle a narovnám si kšiltovku . Sakra asi sjem provařenej s těma ženskejma Hej tak pánové uvidíme jdeme za těma udajnejma buchtama určitě tam zase budou nějaký chlapí takže co no ... a uvidíte jestli tam bude jenom nějaká ženská tak se jí ani nedotknu a dám ruku za záda a skřížím ukazováček s prostředníčkem ...a pak se začnu hrozně smát ... vydám se na cestu Tak dělejte ženský čekaj a zase se začnu smát

Monty *ranger_Strider* - 23. března 2007 22:20

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Vůně bylinek je mi příjemné. zvláštním způsobem mi to připomíná zahrádku mých babiček, které si tam pěstovali různé kytičky, z nichž si pak připravovali masti. Po několika sychravých dnech si nyní užívám doteku slunčních paprsků a proto nyní postupuju zvolna, nechám se hladit teplem- Není to ale jediný důvod. Nerad bych byl spatřen dřív než to bude nutné. Snažím se prohlédnout křoví a zjisti, zda osoba, co je v něm se tam ukrývá ze stejného důvodu jako já: tedy aby zjistila, komu patří ony hlasy, kdo je majitelem toho domua zvířectva. A nebo je to možná člověk, který se zde ukrývá a schováná a potom bych měl být dvojnásob optrný. napínám však všechny smysli, nejen zrak. vnímám i podrážkama svých bot, našlapuji lehce. Ale především sluch, aby mi neušlo slovo z rozhovoru neznámých.

Martin Steyr - 24. března 2007 21:01

soukromá zpráva od Martin Steyr pro " Si nějak věříš, ne? " Prvních pár okamžiků jsem se Dannyho s Viktorem moralisticky zaškaredil. Vždyť to se přece.. jak si můžou být tak jistí, že s takovýmhle přístupem, pokud ovšem nějaké holky najdeme, dosáhnou úspěchu. Ovšem... některé holky prý takové machrovinky mají rády.. Nejsem tu v městské knihovně, takovéhle uvažování by mělo hezky zůstat se všemi problémy tam, kde jsem ho nechal. Nejel jsem náhodou na výlet, abych změnil myšlenky? Proč bych neupustil páru, trochu se odvázal z pout pseudomorálky a prostě si začal užívat toho, na co mám chuť a ne toho, co je považováno za slušné... " Pamatuj na svůj slib, jsme to s Viktorem slyšeli. Jestli se neudržíš na uzdě, budeš nás muset za trest na baru přesvědčovat chlastem. A to tak dlouho, dokud nezapomeneme, že jsi něco takového kdy vypustil z pusy.. A vlastně dík, zbyde jich víc na mě.." Poklepal jsem našemu Casanovovi škodolibě na rameno a vyrazil kupředu. Kdo má vlastně pořád na ty loudaly čekat? Nahlas jsem se rozesmál... takhle fajn už mi dlouho nebylo.

Martin Steyr - 24. března 2007 21:01

soukromá zpráva od Martin Steyr pro " Si nějak věříš, ne? " Prvních pár okamžiků jsem se Dannyho s Viktorem moralisticky zaškaredil. Vždyť to se přece.. jak si můžou být tak jistí, že s takovýmhle přístupem, pokud ovšem nějaké holky najdeme, dosáhnou úspěchu. Ovšem... některé holky prý takové machrovinky mají rády.. Nejsem tu v městské knihovně, takovéhle uvažování by mělo hezky zůstat se všemi problémy tam, kde jsem ho nechal. Nejel jsem náhodou na výlet, abych změnil myšlenky? Proč bych neupustil páru, trochu se odvázal z pout pseudomorálky a prostě si začal užívat toho, na co mám chuť a ne toho, co je považováno za slušné... " Pamatuj na svůj slib, jsme to s Viktorem slyšeli. Jestli se neudržíš na uzdě, budeš nás muset za trest na baru přesvědčovat chlastem. A to tak dlouho, dokud nezapomeneme, že jsi něco takového kdy vypustil z pusy.. A vlastně dík, zbyde jich víc na mě.." Poklepal jsem našemu Casanovovi škodolibě na rameno a vyrazil kupředu. Kdo má vlastně pořád na ty loudaly čekat? Nahlas jsem se rozesmál... takhle fajn už mi dlouho nebylo.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2007 10:59

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Bloudila jsem velmi dlouho, nakonec jsi se vydala od potoka jakoby zpět k improvizovanému tábořišti, ale ať jsi hledala jak jsi hledala, místo, kde ležel převrácený autobus a spali ztroskotanci, jsi nenalezla. Chlad vzrůstal úměrně s blížícím se jitrem a nakonec tě kdesi mezi kořeny stromů přemohla únava. Ráno, když ses probudila, slunce sotva pronikalo mezi korunami stromů. Les byl tichý a vlídný, v mírném oparu. Slunce pomalu prohřívalo zemi a zvolna se probojovávalo i k živým tvorům u kořenů stromů, jako jsi ty. Až hlad a husí kůže ti připomenou, co a koho jsi vnoci hledala, ale nenašla, kdoví proč. Nemohlo být přece tak složité najít osvětlené trosky autobusu a polom, který pod silnicí vytvořil. Nemluvě o silnici, která se tu kolem této hory vinula jako had, ale teď po ní není ani vidu ani slechu. Ráno voní chladným horským vzduchem a malátným sluncem, nad stromy se klene mocný bledý azur, čistý a bez mráčků, nebýt toho, že jsi zabloudila, byl by to krásný den...

Pán Jeskyně - 10. dubna 2007 11:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Klopýtáš z kopce, který jsi včera šlapala vzhůru, když jsi bezvýsledně hledala autobus a silnici. Oči máš zpola zalepené, ale únavu dávno zaplašil chladivý horský vzduch a taky hlad. Les je prázdný a mlčenlivý, až na radostné cvrlikání a klokotání ptáků kdesi vysoko nad tebou. Ač se ti zpočátku zdálo, že v lese nemůže nikdo a nic být, mezi kořeny stromu kus pod tebou jsi zaznamenala pohyb někoho, kdo se právě probouzí. Nejprve si nejsi jistá, ale po chvíli, když osoba zamžourá k obloze a trochu zmateně se rozhlédne, víš docela jistě, že je to Jennifer, kterou jsi zanechala u autobusu. Je to víc než štěstí, že se tui potkáváte, vždyť jste mohly jít také každá na jinou stranu a zabloudit bez naděje, že se setkáte. Zatím si tě nevšimla, vypadá to, že se sotva probudila.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2007 11:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vracíš se tedy zpět a děláš moudře. V takové zahradě by leckdo vydržel celé hodiny, zdá se, že její prostředí přímo uklidňuje. Ale ty máš namířeno domů a přidávat ke zpožedění, způsobenému zmeškaným autobusem, ještě zdržení v zahradě, není tak docela vhodné. Zahrada je, zdá se, delší, než sis dokázala cestou do jejích útrob, všimnout. Záhony se protáhly a jakoby i druhů květin přibylo. Ovocné stromy se rozvětvily a vytvořily zelenou klenbu, téměř neprůhlednou. Silnice už nemůže být daleko. Domek se zatím ztratil v porostu a není vidět ani rozviklaný plůtek. Ač je to podivné, zahrada nemá konce. Nebylo kam zabloudit, dalo se přece jít dozadu nebo zpět. Pěšina pod tvýma nohama se změnila, pokud sis stačila všimnout. Zarostla travou, tady vyšší a tmavší, jakoby tudy dlouhá léta nikdo neprocházel. Den už zavoněl večerem a na nebi, stále světlém, je cítit přicházející tma. Slunce kleslo kamsi k obzoru, který nevidíš a dlouhými hřejivými paprsky protáhlo všechny stíny, kam až dosáhlo. A silnice nikde.

Govanna - 10. dubna 2007 12:12

soukromá zpráva od Govanna pro Oběd proběhl téměř v tichosti, až na klapání lžic o misky. Govanna nepohrdla nabízeným pivem a natáhla se pro lahváče, s úsměvem, který prozrazuje dlouhé odloučení od osvěžujícího moku. Skoro zamilovaně si prohlédne etiketu a s nostalgickým úsměvem se napije. Když se k tobě obrátí, ušklíbne se omluvně a pokrčí rameny. Jestli mi něco chybí, pak je to pivo. Fenwin to nechápe, hospody jsou plné pití, kterému se tu říká pivo, ale ... pozvedne lahváče a zavrtí hlavou... k pivu, jak je znám, mají daleko. Pokýve hlavou a znovu si zavdá dlouhý, spokojený lok. Zvenčí se ozvou hlasy a smích. Nejspu přímo za dveřmi, ale zato jsou halasné a veselé, jakoby někde u hřbitůvku probíhala nějaká párty. Hlasy jsou zjevně mužské a je jich víc jak dva. Govanna se zamračí, odloží lahev na sřtůl a ohlédne se k Fenwin, jakoby říkala: ty zůstaň tady. Sama pak vstane a zamíří rázně ke dveřím. Pohled jí trochu zlomyslně padne na metlu, ale nakonec od svého úmyslu nejspíš upustí. Na to bych se podívala... zamumlá pohoršeně, když drcne do dveří a projde jimi ven.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2007 12:15

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Od keřů se ozývá smích a veselé "chlapské" tlachání a hecování, jakoby probíhala spíše nějaká párty. Blížíš se k tomu místu, pomalu a obezřetně. Hlasy jsou stále zřetelnější a z útržků řeči můžeš odhadnout, že jsou to nějací mladí mužové, kteří se baví, jak jinak, o ženskejch. Někdo právě nabádá druhého, že při nesplnění jakéhosi závazku )ohledně žen), je bude muset vyplatit alkoholem na baru. Zní to jako parta tří, možná čtyř chlapů s batohama, kteří se zastavili v prostoru mezi keři a teď klábosí. Přiblížil ses tak ale i k domku, či spíše chatrči, kterou kryjí stromy a keře, jen tak probleskává mezi kmeny a právě od ní se táhne vůně oběda, v němž je jistě majoránka, zelenina a houby. Teď jsi od keřů jen kousek. Vidíš, že stezka, která mezi ně vede, je úzká, ale udržovaná, teď možná trochu "protažená" veselými turisty za zelenou hradbou. Stezka evidentně vede skrze keře dál k chatrči. Prostor mezi keři je velký asi jako malá bylinková zahrádka a bylinky z ní taky voní. Mateřídouška, provoněná poledním slunkem, šalvěj a máta, jistě i mnoho dalších. Můžeš se vydat mezi keře stejně jako je obejít a vzít to k domku... Než se rozmyslíš, vrznou tiše dvířka domku a někdo z nich vykročí ven. Je to ženská postava, nějaká mladá tmavovláska. Zdá se, že i ji zaujaly hlasy a smích mladíků.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2007 12:27

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jako první jsi prošel hřbitůvkem a stezkou pokračoval skrz další keře dál. Za keři vidíš chalupu, dřevěnou a velmi prostou, které se z komína ještě mdle kouří a voní oběd. Před ní další záhon s květinami a cestu, která vede doleva a doprava. Za domkem tušíš zahradu, dvorek nebo dokonce malý ovocný sad, vedle je na chaloupku přilepený chlívek, z něchož občas zamečí koza. Sotva ses rozhlídl a už tě upoutá něco jiného. Přede dveřmi domku se objevilo děvče. Mladá dívka s tmavými vlasy a pěknou útlou postavou. Hledí přímo k tobě, trochu se kaboní a ruce má založené vzdorovitě na prsou. Na sobě má jednoduché, od běžné práce trochu ušmudlané, šaty a zástěru, vše z byčejné režné látky. Vlnité vlasy upravené tak, aby jí nezavazely, ale rozpuštěné budou jistě aspoň pod lopatky, ne-li do pasu. Našpulené rtíky a pozvednuté obočí je výmluvnější než kdyby k tobě promluvila. Vyrušili jste ji svým smíchem a hlasitou řečí a nejspíš i na nevhodném místě. Hřbitůvek patří k domku, to je teď více než jasné, a majitelka je na něj tak trochu háklivá...zdá se.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2007 12:30

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Martin tě předběhl a prošel úzkým průchodem mezi keři před tebou, ty ses dostal do průchodu hned za ním a naskytl se ti vpodstatě podobný obrázek jako jemu, i když trochu cloněný Martinovými zády, obtěžkanými batohem. Za keři vidíš chalupu, dřevěnou a velmi prostou, které se z komína ještě mdle kouří a voní oběd. Před ní další záhon s květinami a cestu, která vede doleva a doprava. Za domkem tušíš zahradu, dvorek nebo dokonce malý ovocný sad, vedle je na chaloupku přilepený chlívek, z něchož občas zamečí koza. Přede dveřmi, které tiše zavrzaly a zase se tlumeně zabouchly, se objevila mladá dívka či žena. Hledí přímo k martinovi, ale v jednu chvíli zatěká pohledem i k tobě, trochu se kaboní a ruce má založené vzdorovitě na prsou. Na sobě má jednoduché, od běžné práce trochu ušmudlané, šaty a zástěru, vše z byčejné režné látky. Vlnité vlasy upravené tak, aby jí nezavazely, ale rozpuštěné budou jistě aspoň pod lopatky, ne-li do pasu. Našpulené rtíky a pozvednuté obočí je výmluvnější než kdyby k tobě promluvila. Vyrušili jste ji svým smíchem a hlasitou řečí a nejspíš i na nevhodném místě. Hřbitůvek patří k domku, to je teď více než jasné, a majitelka je na něj tak trochu háklivá...zdá se.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2007 12:35

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zůstal jsi poslední na hřbitůvku, oba pánové tě předběhli, Martin vyšel nakonec první a v těsném závěsu za ním i Viktor. Upravil sis čepici i boty, nahodil upravil bágl na ramenou a naposledy vdech omamnou vůni bylinek. Viktor zatarasil vpodstatě úzký průchod ze hřbitůvku a zamezil ti i rozhled po tom, jak vše vypadá za hradbou vysokých keřů. Tušíš pohyb, tichý a pomalý, který se odehrává před domkem, ale nic nevidíš. Pánové ti dělají úctyhodné tlusté sklo. (MH: toto je jen pro přehled, až oba zareagují, dozvíme se, jestli pokračují nebos e zarazili a zabránili ti v dalším pohybu vpřed. Tak kdyžtak chvíli počkej s reakcí. )

Pán Jeskyně - 10. dubna 2007 12:37
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: hlasy za keři jinak ustaly a pohyb směrem k domku ti prozradil, že se jejich majitelé posunuli po stezce dál, ale ne příliš, nejspíš je také zaujala postava před domkem. Stojí tam teď s rukama na prsou a vypadá pohoršeně a odbojně, i když zjevně nemá žádnou zbraň.

Jakub Kocourek - 10. dubna 2007 14:43

soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro I já si spokojeně zavdávám a při zmínce o nekvelitě moku v této oblasti jen zamrkám s ublýeným výrazem ve tváři. "Mno jestli je tady pivo takové, jakés e vařilo ve středověku, tak teda nevím, snad aspoň víno nebo medovina tu budou chutnat," pronesu s úsměvem a konverzace by se snad mohla rozvinout dál nebýt veselých mužských hlasů. Mimoděk se podívám po meči a okamžitě si ho přinesu, a již lehce roztažené šněrování prošívanice zase sešněruji do bojově pozice, opasek s mečem necjhám ležet na dosah ruky. !Návštěva?" ušklíbnu se a znova si přihnu piva a smutěn zjistím, že došlo... "Měl sjem vzít basu," zamumlám a slítostí hledím na posledního lahváče, který se ještě skrývá v somradlu... Na vodku a absinth v batohu raději ani nepomyslím...

Lucie Malá - 10. dubna 2007 15:04

soukromá zpráva od Lucie Malá pro Když si uvědomím že to je Jennifer, tak se prostě neudržím. "Jennifer, sláva, to jsem ráda že tě vidím." Doklopýtám k ní a snažím se u toho nespadnout se stráně. "Kde jsou ostatní, v noci jsem nějak zabloudila a ani zaboha jsem vás nemohla najít," vysvětluji udýchaně a možná trochu překotně. To ta radost ze mne mluví, radost, že jsem konečně našla zase někoho z nás. Pak si sednu na kořen a snažím se vydýchat. Sleduju obličej Jennifer a očekávám co mi řekne.

Jennifer Stare - 10. dubna 2007 16:11

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro “Nejradši bych ti dala pořádný pohlavek. A sobě taky“ Zamumlám přes zmrzlé rty a pokusím se vstát. Dala bych najevo větší nadšení z toho, že Lucku vidím živou a zdravou, jen kdybych nebyla promrzlá až do morku kostí. “Šla jsem tě hledat, koukám, že jsem se stejně jako ty ztratila. To byl zase jednou nápad. Mít tak čuch jako můj pes.“ Zadrkotám zuby a díky tomu, že se opírám o strom, u kterého jsem v noci usnula, se mi podaří zvednout se. “Měly bychom se vrátit… víš kudy?“ Dodám, když se rozhlédnu, jelikož jsem ztratila pojem o čase ale i o místě, kudy jsem včera v noci bloudila. "A obejmu tě možná později, až se oteplí." Pokusím se o vtipnou poznámku.

Jessie Johnson - 12. dubna 2007 06:11

soukromá zpráva od Jessie Johnson pro Kam jsem, kruci, jenom mohla zabloudit?! Vždyť přece - jsem šla předtím taky po cestičce! Ale na druhou stranu... tudy asi ne-e. Protože jsem tam vlezla a skoro hnedka uviděla ten domeček... Se zamyšleným výrazem na tváři se zastavím a drbajíce se rukou ve vlasech se rozhlížím na všechny strany. Ne, tudy jsem nešla. Tudy určitě ne. Ale tam jsem nikam zabočit nemohla. To je divný. A nenormální. Kde by mohla bejt ta silnice? Určitě se cestička nějak zatočila, zamotala... Zaposlouchám se, jestli náhodou neuslyším projíždějící auto. Nic. Buďto je silnice opravdu hodně daleko nebo tam žádný auto neprojíždí. Druhá možnost se mi zdá být o dost pravděpodobnější. Takže nechám cestičku cestičkou a zabočím doprava - tam totiž tuším správný směr. Už bude tma... To je v háji... To bude průšvih. Kolik je vlastně hodin? Za chůze vytahuju z kapsy mobil, abych to zjistila.

Monty *ranger_Strider* - 12. dubna 2007 13:59

soukromá zpráva od Monty *ranger_Strider* pro Na chvilku se zastavím a ohlédnu se zpět k místu, kde jsem zanechal všechny svoje věci. Přemýšlím, zda bych se pro ně nejdřív neměl vrátit. Ale peněženku a doklady jsem si vzal s sebou a ostatní je nahraditelný. Nerad bych však někomu vpadl do zad. Proto se rozhlídnu a pak vykročím. Chci obejít to křoví a nějak z boku se přiblížit mezí dívku a chlapy. Ale ještě než tam vrthnu, tak se zastavím a pokud je moje chrastění ještě neupoutalu opět se zastavím a prohlédnu si je. Pak už nemá smysl to nějak oddalovat. Vystouoím z anonymity ukážu se oběma stranám: "Ahoj, mě říkají Monty. Spal jsem tady kousek na kopci. Ucítil jsem vůni a taky slyšel nějaký hlasy, tak jsem se přišel podívat o co jde. Vyšli jsme si kámošem na vandr,ale bohužel se musel vrátit, tak jsem si říkal, že bych si dal pivko v nějaké společnosti.. už dvy dny chodím po horách jenom sám..." Vyrhnu ze sebe rychle, abych ostatní vyjasnil, jak jsem se sem vlastně dostal a co tady dělám...

Danny Wishen - 12. dubna 2007 14:09
	soukromá zpráva od Danny Wishen pro ted trošku nechapu tvuj příspěvek

Martin Steyr - 12. dubna 2007 14:44

soukromá zpráva od Martin Steyr pro S tichým zavísknutím jsem uvítal přítomnost nějakého jiného živáčka, než těch dvou trampů, kterým jsem doteď dělal jen ocáska. Sice se mračila, ale to snad brzy napravíme. Moc jí to sluší.. Uvědomil jsem si, když mé oči zkoumavě přejely její postavu od hlavy až k špičkám botek. Byla sice oblečená trochu jinak, než na co jsem byl zvyklý vídat na holkách jejího věku tam u nás, ale tady jsme přeci v zapadákově na horách. Začínalo se mi tu moc líbit.. " Ahoj... mohli bychom se prosím něčeho napít? Vlečeme se sem z nádraží skoro celý den. Došel jsem k dívce a zkusil na tváři zformovat milý úsměv. Kupodivu to nedalo moc práce. Nebyl jsem zvyklý se smát, ale její přítomnost mi nějakým kouzlem sama roztahovala koutky do lišáckého úsměvu. " A má šaty... ale sluší jí.. moc... achjo.. " Slovo "my" v mých slovech byla víceméně formalita. Ti dva mi teď i trošku začínali vadit, ale kdyby nebylo jich, nikdy bych tu nebyl. Snad si časem budeme rozumět trochu líp.

Martin Steyr - 12. dubna 2007 14:46

soukromá zpráva od Martin Steyr pro S tichým zavísknutím jsem uvítal přítomnost nějakého jiného živáčka. Sice se mračila, ale to snad brzy napravíme. Moc jí to sluší.. Uvědomil jsem si, když mé oči zkoumavě přejely její postavu od hlavy až k špičkám botek. Byla sice oblečená trochu jinak, než na co jsem byl zvyklý vídat na holkách jejího věku tam u nás, ale tady jsme přeci v zapadákově na horách. Začínalo se mi tu moc líbit.. " Ahoj... mohli bychom se prosím něčeho napít? Vlečeme se sem z nádraží skoro celý den. Došel jsem k dívce a zkusil na tváři zformovat milý úsměv. Kupodivu to nedalo moc práce. Nebyl jsem zvyklý se smát, ale její přítomnost mi nějakým kouzlem sama roztahovala koutky do lišáckého úsměvu. " A má šaty... ale sluší jí.. moc... achjo.. "

Martin Steyr - 12. dubna 2007 14:46

soukromá zpráva od Martin Steyr pro S tichým zavísknutím jsem uvítal přítomnost nějakého jiného živáčka. Sice se mračila, ale to snad brzy napravíme. Moc jí to sluší.. Uvědomil jsem si, když mé oči zkoumavě přejely její postavu od hlavy až k špičkám botek. Byla sice oblečená trochu jinak, než na co jsem byl zvyklý vídat na holkách jejího věku tam u nás, ale tady jsme přeci v zapadákově na horách. Začínalo se mi tu moc líbit.. " Ahoj... mohli bychom se prosím něčeho napít? Vlečeme se sem z nádraží skoro celý den. Došel jsem k dívce a zkusil na tváři zformovat milý úsměv. Kupodivu to nedalo moc práce. Nebyl jsem zvyklý se smát, ale její přítomnost mi nějakým kouzlem sama roztahovala koutky do lišáckého úsměvu. " A má šaty... ale sluší jí.. moc... achjo.. "

Pán Jeskyně - 13. dubna 2007 14:22
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: napsala jsem ti, co se děje, abys byl v obraze, protože každý z vás dostal svůj příspěvek o tom, co se děje a co vidí. Protože ale nevím, jak se Viktor a Martin zachovají, ráda bych, abys na to i ty počkal, než zareaguješ.

Lucie Malá - 16. dubna 2007 12:52

soukromá zpráva od Lucie Malá pro "Tak to jsme dvě, co nevíme kde přesně jsme, ale nemůže to být daleko. V noci jsem zkoušela najít aspoň silnici jako záchytný bod, ale nepodařilo se mi to." Vysvětluji Jennifer. "Cceš se trochu napít? Malinko vody mi zbylo." Podávám plastovou lahev, která vlastně byla důvodem mého opuštění studentů. Zatímco se Jennifer sbírá a chystá, já se rozhlížím, pátrám po jakékoliv známce civilizace, silnici, zbytcích autobusu, lidech nebo kouři. To abychom věděly, kterým směrem máme pak vyrazit.

Danny Wishen - 16. dubna 2007 14:44
	soukromá zpráva od Danny Wishen pro aha tak i řekni kdy mám zareagovat mám v tom totál bordel

Pán Jeskyně - 17. dubna 2007 11:04
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: až napíšou oba reakci na mě ;-)

Danny Wishen - 17. dubna 2007 11:05
	soukromá zpráva od Danny Wishen pro ok pak písni ;-)

Jennifer Stare - 17. dubna 2007 15:17

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro "Jo... díky," s děkovným a ještě pořád rozespalým výrazem ve tváři přijmu lahev s vodou a zlehka se napiju, aby zbylo i na potom, i když je toho už jen troška. Pak se podívám na Lucku, jak hledá v okolí, kam bychom mohly. "Hele," odkašlu si, "Nechci ti krást iluze, ale myslím, že jsme se fakt ztratily. Já nemám ani ponětí, kde jsme a kudy se máme vydat. Ale... když jsme šly ke srázu, tak co teď jít od něj? Možná se při troše štěstí dostaneme k autobusu a ke zbytku." Pokrčím rameny, protože to je jen má smyšlenka. Vroucné přání.

Lucie Malá - 25. dubna 2007 22:21
	soukromá zpráva od Lucie Malá pro "A když ne přímo tam, tak aspoň někam nahoru, kde budeme mít lepší rozhled."Přikloním se k variantě Jennifer a chystám se vyrazit. Vadí mi, že jsme nebyly schopné najít ty, za které máme zodpovědnost. Vadí mi to hodně. Šplhám do stráně a dávám větší pozor, z nočního putování mám dost otlučená kolena a poškrábané nohy, teď když vidím na cestu, jsem opatrnější.

Pán Jeskyně - 29. dubna 2007 10:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Drápete se vzhůru a hlad vám vyhrává bandurskou, jako by se žaludek splašil. Ještěže máte s sebou alespoň vodu, i když drobných potůčků a pramínků tu jistě nebude málo, samy jste mohly už několik takových míst vytušit. Stromy kolem vás jsou stále dost vysoké, když celé udýchané, s tvářemi hořícími zdravou červení, narazíte na cestu. Vypadá to jako málo používaný úvoz, nedlážděný, jen místy zpevněný větším balvanem. Ale už hodně dávno, neboť jinde jsou okraje cesty narušené vodou, co tudy padá za dešťů, nebo kořeny stromů a zvolna se rozpadají. Přesto je to stále pevná půda pod nohama, která se zatáčí kolem kopce kousek vzhůru přes pár vrstevnic, než zase pravděpodobně klesne kamsi do údolí. Na druhou stranu vede lesem kousek pod vámi, kudy se škrábe do kopce, který jste samy, jen z jiné strany, zdolávaly. Hora nad vámi se zdvihá ještě kus, ale stromy nejspíš řídnou a směrem k hřebenu se zmenšují a zakrňují. Slunce si zvesela svítí, jakoby tento den byl radost sama a ptáci i lesní zvěř, která se kolem vás sem tam šustne, nerušeně žijí svými malými životy, aniž by vám věnovali pozornost. Jen koruny stromů šumí smířlivě a přátelsky, jakoby vás konejšily a slibovaly něco, co vidí jen ony.

Pán Jeskyně - 29. dubna 2007 10:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Drápete se vzhůru a hlad vám vyhrává bandurskou, jako by se žaludek splašil. Ještěže máte s sebou alespoň vodu, i když drobných potůčků a pramínků tu jistě nebude málo, samy jste mohly už několik takových míst vytušit. Stromy kolem vás jsou stále dost vysoké, když celé udýchané, s tvářemi hořícími zdravou červení, narazíte na cestu. Vypadá to jako málo používaný úvoz, nedlážděný, jen místy zpevněný větším balvanem. Ale už hodně dávno, neboť jinde jsou okraje cesty narušené vodou, co tudy padá za dešťů, nebo kořeny stromů a zvolna se rozpadají. Přesto je to stále pevná půda pod nohama, která se zatáčí kolem kopce kousek vzhůru přes pár vrstevnic, než zase pravděpodobně klesne kamsi do údolí. Na druhou stranu vede lesem kousek pod vámi, kudy se škrábe do kopce, který jste samy, jen z jiné strany, zdolávaly. Hora nad vámi se zdvihá ještě kus, ale stromy nejspíš řídnou a směrem k hřebenu se zmenšují a zakrňují. Slunce si zvesela svítí, jakoby tento den byl radost sama a ptáci i lesní zvěř, která se kolem vás sem tam šustne, nerušeně žijí svými malými životy, aniž by vám věnovali pozornost. Jen koruny stromů šumí smířlivě a přátelsky, jakoby vás konejšily a slibovaly něco, co vidí jen ony.

Jennifer Stare - 29. dubna 2007 13:28

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro S posledními vydanými silami vylezu kopec, na jehož vrcholu se na chvíli zastavím. Žaludek křičí o první pomoc, ale já pro něj žádnou nemám. Automaticky si při každém žaludečním zvolání o jídlo přikryju břicho dlaní a zatvářím se ublíženě. “Takhle to asi taky nepůjde, heh…“ Uvidím před námi cestu, předkloním se, abych se mohla vydýchat – kopec mi dal zabrat – a pak se zakloním. Ruce dám v bok a protáhnu si bolavá záda. “Co to je proboha za cestu. Tyhle taky ještě existují.“ Odfrknu si a zakroutím nechápavě hlavou. “Tak asi po cestě, ne?“ Ještě několikrát se zhluboka nadechnu a vydechnu a tázavě se podívám na Lucku. Pak na lahev s vodou. “Doufám, že nám to ještě nějakou dobu vydrží a že civilizace nebude daleko. Království za kafe a koblihu… Koblihy a šátečky s marmeládou.“ Jak ale začnu mluvit o jídle, žaludek se opět ozve, tak toho raději nechám.

Lucie Malá - 04. května 2007 09:57

soukromá zpráva od Lucie Malá pro "To víš, jsme v horách, nejspíš nějaká stará cesta místních lidí." Tedy já hory miluji, akorát jich nemusí být tolik najednou, s tak blbou výbavou a ve chvíli, kdy mám být úplně jinde a starat se o tu vyděšenou mládež. Když vylezeme ten kus a pořád nejsme schopny určit místo, zarazím se, tohle už fakt je divné. "Jenn, tedy nechci ti kazit náladu, ale kdybychom byly tam, kde si myslíme že jsme, tak by ta silnice, co tudy vede, byla rozhodně vidět jako nějaký zářez v lese." Prostě se nad tím musím zamyslet, tady něco nehraje, v noci jsem určitě žádnou horu nepřelezla, nemůžu prostě být v jiném údolí, nejsem zas tak úplně blbá. To se mi snad jenom zdá. Moje myšlenkové pochody přeruší kručení v břiše, ani nevím jestli moje nebo Jennifer, ale je to jedno. Zkusím prohlédnout brašnu, ale ani sušenka. “Cesty a potoky vedou většinou někam k lidem, nezkusíme to? Ale asi bychom měly dost spěchat, nevíme co se zatím děje u autobusu. Snáz je najdeme s někým, kdo to tu zná.“ To je můj návrh jít po cestě i když je stará, ale buď se napojí na nějakou novější a nebo nás dovede někam dolů k lidem.

Viktor Nagara - 17. května 2007 14:39
	soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Když se bratránek dá do řeči s tou holčinou, objeví se mi na tváři drobný úsměv. Je na něm vždycky hrozně vidět, když se mu někdo líbí, bejvá to docela sranda. Nicméně, jdu za ním a jsem zvědavej na její odpověď. Zakoukanej versus nabroušená, to by mohl bejt zajímavej rozhovor.

Viktor Nagara - 17. května 2007 14:39
	soukromá zpráva od Viktor Nagara pro Když se bratránek dá do řeči s tou holčinou, objeví se mi na tváři drobný úsměv. Je na něm vždycky hrozně vidět, když se mu někdo líbí, bejvá to docela sranda. Nicméně, jdu za ním a jsem zvědavej na její odpověď. Zakoukanej versus nabroušená, to by mohl bejt zajímavej rozhovor.

Jennifer Stare - 17. května 2007 15:51

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro Pomalu ale jistě cítím, jak se nervozita z toho, že jsme se někde ztratily, ještě víc zvyšuje. “Tohle prostě není možný…“ Odpovím Lucii na její zhodnocení situace. “Měla by tu být…, ta zatracená silnice by tu měla být někde blízko… do prdele.“ Musím si ulevit. Nejradši bych do něčeho kopla, ale s mým štěstím bych si zlomila nohu. Tak si jen zanadávám. Naštěstí Lucka myslí pozitivně. Sluníčko. “To je dobrý nápad, po proudu … proti proudu bychom mohli dojít někam k horám, kde by ten potok pramenil.“ Snad nejsem zas až tak pitomá Ještě jednou si udělám krátké résumé toho, co víme. Jsme nikde, teda někde, kde jsme se ztratily, je tu kolem les, silnice žádná… jen potok.. tak sakra, aspoň ten nás někam musí zavést. “Doplníme si vodu a půjdeme… ještě že máš tu lahev.“ Mě by to nenapadlo. Vydala jsem se Lucku v noci hledat jen hala bala bez ničeho a teď toho začínám pěkně litovat.

Lucie Malá - 25. května 2007 12:06
	soukromá zpráva od Lucie Malá pro "Jo tu lahev mám tady." Poklepu na kabelu co mám přez rameno. Začínám být unavená a možná i protivná, ale tohle mi nějak mozek nebere. Vydáme se tedy po proudu a uvidíme kam nás dovede a co nám přinese.

Pán Jeskyně - 28. března 2008 11:35

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vydaly jste se po proudu horského pootka. Jeho hlas zhvesela šumí a žbluňká přes oblé balvany a drobnou kamennou tříšť. Chvíli ještě kopíruje úpatí hory, když zvolna klesá níž a níž a asi po hodině vaší chůze se vlije do měkkého, hliněného koryta, zpevněného kořeny mladých vzrostlých dubů. Kamenů ubylo a potok se nenápadně změnil v říčku, klikatící se lesem. Kráčíte-li podél něj dál, pod nohama vám křupe a šustí suché listí, půda je měkčí a příjemně se vám po ní kráči, nebýt hladu a okolností, které vás na tuto pouť vyhnaly, dalo by se mluvit o krásném výletě... Odkudsi zpoza terénní nerovnosti, se vynoří zase nějaký bahnitý úvoz a blíží se k vám, asi dvěstě metrů od potoka rychle uhne a srovná s ním svou dráhu. A když cestu sledujete ještě kus mezi kmeny buků, jichž náhle přibylo a převládly nad duby, zahlédnete mezi stromy tmavší skvfrnu, nejspíš dřevěnou stavbu a skupinu mladičkých jehličnanů na sto metrů od ní, které sem snad ani nepatří. to vše pěkně usazené mezi říčkou a cestou.

Pán Jeskyně - 28. března 2008 11:35

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vydaly jste se po proudu horského pootka. Jeho hlas zhvesela šumí a žbluňká přes oblé balvany a drobnou kamennou tříšť. Chvíli ještě kopíruje úpatí hory, když zvolna klesá níž a níž a asi po hodině vaší chůze se vlije do měkkého, hliněného koryta, zpevněného kořeny mladých vzrostlých dubů. Kamenů ubylo a potok se nenápadně změnil v říčku, klikatící se lesem. Kráčíte-li podél něj dál, pod nohama vám křupe a šustí suché listí, půda je měkčí a příjemně se vám po ní kráči, nebýt hladu a okolností, které vás na tuto pouť vyhnaly, dalo by se mluvit o krásném výletě... Odkudsi zpoza terénní nerovnosti, se vynoří zase nějaký bahnitý úvoz a blíží se k vám, asi dvěstě metrů od potoka rychle uhne a srovná s ním svou dráhu. A když cestu sledujete ještě kus mezi kmeny buků, jichž náhle přibylo a převládly nad duby, zahlédnete mezi stromy tmavší skvfrnu, nejspíš dřevěnou stavbu a skupinu mladičkých jehličnanů na sto metrů od ní, které sem snad ani nepatří. to vše pěkně usazené mezi říčkou a cestou.

Jennifer Stare - 02. dubna 2008 12:41

soukromá zpráva od Jennifer Stare pro “Ehm, Lucko, fakt nevím jestli jdeme správně.“ Začnu být ještě nervóznější, když se ještě změní charakter přírody kolem nás. Bláto, voda, les. “Hele,“ Ukážu směrem k jakési tmavší skvrně. Mohl by to být nějaký přístřešek nebo něco. “I když,“ zastavím se a začnu uvažovat. “Pochybuji, že by tam měli telefon, signál tu taky není. Jak máme přivolat pomoc pro ty děcka?“ Povzdychnu si nad vlastní bezmocností a cítím se čím dál tím víc unavená.

Pán Jeskyně - 02. dubna 2008 20:17

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Děvče prošlo dveřmi dříve, než jsi stačil domluvit. Zvenčí zazní Govannin klidný, i když trochu unavený hlas. Nerozumíš, co říká, ale vypadá to, že promlouvá k více jak jednomu člověku. Její tón je vlídný, ale odtažitý, i když se snaží znít ledabyle, jistě nejde o rozhovor s někým, koho by znala, třeba jen od vidění. Přesto se nezdá, že by hrozil boj nebo něco podobného, žádné chřestění zbraní nebo dusot těžkých bot... Jen hovor...

Pán Jeskyně - 02. dubna 2008 20:47

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chvíli to vypadá, že se dívka nadechuje, aby vás náležitě vyplísnila, její pohled zřetelně zatěká mezi vámi a hřbitůvkem, ale něco ji ve vaší řeči zarazilo, něco, při čem zase splaskla jako špatně zachycený balonek a místo ke hřbitovu, obrátila veškerou svou pozornost na vás. V tu chvíli zachřestí křoví za vámi a z něj se vynoří mladý muž s podobným vybavením jako vy, nějaký ten batoh, turistická obuv, nic na dlouhé výpravy, ale zjevně nepočítal s dlouhou cestou...Nejprve padne jeho zrak na pánskou část skupiny a pak až na děvče, na které má výhled zabarikádovaný batohy a zády skupiny. Ahoj, mně říkají Monty. Spal jsem tady kousek na kopci. Ucítil jsem vůni a taky slyšel nějaký hlasy, tak jsem se přišel podívat o co jde. Vyšli jsme si kámošem na vandr, ale bohužel se musel vrátit, tak jsem si říkal, že bych si dal pivko v nějaké společnosti... už dva dny chodím po horách jenom sám... Oznámí jakoby na vysvětlenou. Je to překvapení pro všechny strany, takže děvče, které se hodlalo konečně vymáčknout náhle ztratí na hodnou chvíli řeč a zalapá překvapením po dechu. Chvíli na vás všechny hledí z jednoho na druhého, pozorně a mlčky, jako by si v hlavě srovnávala obsah své následující řeči. Nakonec přece promluví. Má příjemný, klidný hlas, melodický a hluboký. I když ji vaše rachocení zprvu nepotěšilo, snaží se teď působit vlídněji a v tónu hlasu mohou pozornější z vás zaslechnout zvědavost a snad i trochu zmatek. Žízeň...jistě...mám tu vodu...spoustu... máchne ledabyle rukou za domek, odkud zaznívá bublání potoka. Když chvíli vydržíte...odložte si zavazadla...donesu vám vědro, ať se můžete osvěžit... Vypadá to, že je z vás trochu nesvá, ne že by se styděla, spíše se zdá, že vším co říká vás tu z nějakého důvodu zadržuje. Takže místo aby se rozběhla pro vodu, stojí dál před vámi, tu si olízne ret, tu zase promne prsty na rukou nebo vám věnuje nejistý, zmatený úsměv....vy jste od Jakuba? Zeptá se nakonec trošku mimo mísu a zvědavě pozvedne obočí, jakoby vaše odpověď měla mnoho vyřešit. Mezitím vrznou dvířka od chlíva a z nich vyjde jiná dívka. Z dálky se zdá ještě drobnější, subtilnější než tato, má maličko světlejší odstín vlasů a je oděna podstatně zvláštněji. Krátká suknice přes přiléhavé nohavice, obtažený živůtek přes volnou halenu...vše laděno do tmavých tónů...Viktor si může všimnout, že kolem spánků, v místech, kde mívají lidé uši, je něco neobvyklého...

Pán Jeskyně - 02. dubna 2008 20:47

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chvíli to vypadá, že se dívka nadechuje, aby vás náležitě vyplísnila, její pohled zřetelně zatěká mezi vámi a hřbitůvkem, ale něco ji ve vaší řeči zarazilo, něco, při čem zase splaskla jako špatně zachycený balonek a místo ke hřbitovu, obrátila veškerou svou pozornost na vás. V tu chvíli zachřestí křoví za vámi a z něj se vynoří mladý muž s podobným vybavením jako vy, nějaký ten batoh, turistická obuv, nic na dlouhé výpravy, ale zjevně nepočítal s dlouhou cestou...Nejprve padne jeho zrak na pánskou část skupiny a pak až na děvče, na které má výhled zabarikádovaný batohy a zády skupiny. Ahoj, mně říkají Monty. Spal jsem tady kousek na kopci. Ucítil jsem vůni a taky slyšel nějaký hlasy, tak jsem se přišel podívat o co jde. Vyšli jsme si kámošem na vandr, ale bohužel se musel vrátit, tak jsem si říkal, že bych si dal pivko v nějaké společnosti... už dva dny chodím po horách jenom sám... Oznámí jakoby na vysvětlenou. Je to překvapení pro všechny strany, takže děvče, které se hodlalo konečně vymáčknout náhle ztratí na hodnou chvíli řeč a zalapá překvapením po dechu. Chvíli na vás všechny hledí z jednoho na druhého, pozorně a mlčky, jako by si v hlavě srovnávala obsah své následující řeči. Nakonec přece promluví. Má příjemný, klidný hlas, melodický a hluboký. I když ji vaše rachocení zprvu nepotěšilo, snaží se teď působit vlídněji a v tónu hlasu mohou pozornější z vás zaslechnout zvědavost a snad i trochu zmatek. Žízeň...jistě...mám tu vodu...spoustu... máchne ledabyle rukou za domek, odkud zaznívá bublání potoka. Když chvíli vydržíte...odložte si zavazadla...donesu vám vědro, ať se můžete osvěžit... Vypadá to, že je z vás trochu nesvá, ne že by se styděla, spíše se zdá, že vším co říká vás tu z nějakého důvodu zadržuje. Takže místo aby se rozběhla pro vodu, stojí dál před vámi, tu si olízne ret, tu zase promne prsty na rukou nebo vám věnuje nejistý, zmatený úsměv....vy jste od Jakuba? Zeptá se nakonec trošku mimo mísu a zvědavě pozvedne obočí, jakoby vaše odpověď měla mnoho vyřešit. Mezitím vrznou dvířka od chlíva a z nich vyjde jiná dívka. Z dálky se zdá ještě drobnější, subtilnější než tato, má maličko světlejší odstín vlasů a je oděna podstatně zvláštněji. Krátká suknice přes přiléhavé nohavice, obtažený živůtek přes volnou halenu...vše laděno do tmavých tónů...Viktor si může všimnout, že kolem spánků, v místech, kde mívají lidé uši, je něco neobvyklého...

Pán Jeskyně - 02. dubna 2008 20:47

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chvíli to vypadá, že se dívka nadechuje, aby vás náležitě vyplísnila, její pohled zřetelně zatěká mezi vámi a hřbitůvkem, ale něco ji ve vaší řeči zarazilo, něco, při čem zase splaskla jako špatně zachycený balonek a místo ke hřbitovu, obrátila veškerou svou pozornost na vás. V tu chvíli zachřestí křoví za vámi a z něj se vynoří mladý muž s podobným vybavením jako vy, nějaký ten batoh, turistická obuv, nic na dlouhé výpravy, ale zjevně nepočítal s dlouhou cestou...Nejprve padne jeho zrak na pánskou část skupiny a pak až na děvče, na které má výhled zabarikádovaný batohy a zády skupiny. Ahoj, mně říkají Monty. Spal jsem tady kousek na kopci. Ucítil jsem vůni a taky slyšel nějaký hlasy, tak jsem se přišel podívat o co jde. Vyšli jsme si kámošem na vandr, ale bohužel se musel vrátit, tak jsem si říkal, že bych si dal pivko v nějaké společnosti... už dva dny chodím po horách jenom sám... Oznámí jakoby na vysvětlenou. Je to překvapení pro všechny strany, takže děvče, které se hodlalo konečně vymáčknout náhle ztratí na hodnou chvíli řeč a zalapá překvapením po dechu. Chvíli na vás všechny hledí z jednoho na druhého, pozorně a mlčky, jako by si v hlavě srovnávala obsah své následující řeči. Nakonec přece promluví. Má příjemný, klidný hlas, melodický a hluboký. I když ji vaše rachocení zprvu nepotěšilo, snaží se teď působit vlídněji a v tónu hlasu mohou pozornější z vás zaslechnout zvědavost a snad i trochu zmatek. Žízeň...jistě...mám tu vodu...spoustu... máchne ledabyle rukou za domek, odkud zaznívá bublání potoka. Když chvíli vydržíte...odložte si zavazadla...donesu vám vědro, ať se můžete osvěžit... Vypadá to, že je z vás trochu nesvá, ne že by se styděla, spíše se zdá, že vším co říká vás tu z nějakého důvodu zadržuje. Takže místo aby se rozběhla pro vodu, stojí dál před vámi, tu si olízne ret, tu zase promne prsty na rukou nebo vám věnuje nejistý, zmatený úsměv....vy jste od Jakuba? Zeptá se nakonec trošku mimo mísu a zvědavě pozvedne obočí, jakoby vaše odpověď měla mnoho vyřešit. Mezitím vrznou dvířka od chlíva a z nich vyjde jiná dívka. Z dálky se zdá ještě drobnější, subtilnější než tato, má maličko světlejší odstín vlasů a je oděna podstatně zvláštněji. Krátká suknice přes přiléhavé nohavice, obtažený živůtek přes volnou halenu...vše laděno do tmavých tónů...Viktor si může všimnout, že kolem spánků, v místech, kde mívají lidé uši, je něco neobvyklého...

Pán Jeskyně - 02. dubna 2008 20:47

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chvíli to vypadá, že se dívka nadechuje, aby vás náležitě vyplísnila, její pohled zřetelně zatěká mezi vámi a hřbitůvkem, ale něco ji ve vaší řeči zarazilo, něco, při čem zase splaskla jako špatně zachycený balonek a místo ke hřbitovu, obrátila veškerou svou pozornost na vás. V tu chvíli zachřestí křoví za vámi a z něj se vynoří mladý muž s podobným vybavením jako vy, nějaký ten batoh, turistická obuv, nic na dlouhé výpravy, ale zjevně nepočítal s dlouhou cestou...Nejprve padne jeho zrak na pánskou část skupiny a pak až na děvče, na které má výhled zabarikádovaný batohy a zády skupiny. Ahoj, mně říkají Monty. Spal jsem tady kousek na kopci. Ucítil jsem vůni a taky slyšel nějaký hlasy, tak jsem se přišel podívat o co jde. Vyšli jsme si kámošem na vandr, ale bohužel se musel vrátit, tak jsem si říkal, že bych si dal pivko v nějaké společnosti... už dva dny chodím po horách jenom sám... Oznámí jakoby na vysvětlenou. Je to překvapení pro všechny strany, takže děvče, které se hodlalo konečně vymáčknout náhle ztratí na hodnou chvíli řeč a zalapá překvapením po dechu. Chvíli na vás všechny hledí z jednoho na druhého, pozorně a mlčky, jako by si v hlavě srovnávala obsah své následující řeči. Nakonec přece promluví. Má příjemný, klidný hlas, melodický a hluboký. I když ji vaše rachocení zprvu nepotěšilo, snaží se teď působit vlídněji a v tónu hlasu mohou pozornější z vás zaslechnout zvědavost a snad i trochu zmatek. Žízeň...jistě...mám tu vodu...spoustu... máchne ledabyle rukou za domek, odkud zaznívá bublání potoka. Když chvíli vydržíte...odložte si zavazadla...donesu vám vědro, ať se můžete osvěžit... Vypadá to, že je z vás trochu nesvá, ne že by se styděla, spíše se zdá, že vším co říká vás tu z nějakého důvodu zadržuje. Takže místo aby se rozběhla pro vodu, stojí dál před vámi, tu si olízne ret, tu zase promne prsty na rukou nebo vám věnuje nejistý, zmatený úsměv....vy jste od Jakuba? Zeptá se nakonec trošku mimo mísu a zvědavě pozvedne obočí, jakoby vaše odpověď měla mnoho vyřešit. Mezitím vrznou dvířka od chlíva a z nich vyjde jiná dívka. Z dálky se zdá ještě drobnější, subtilnější než tato, má maličko světlejší odstín vlasů a je oděna podstatně zvláštněji. Krátká suknice přes přiléhavé nohavice, obtažený živůtek přes volnou halenu...vše laděno do tmavých tónů...Viktor si může všimnout, že kolem spánků, v místech, kde mívají lidé uši, je něco neobvyklého...

Jakub Kocourek - 02. dubna 2008 20:57
	soukromá zpráva od Jakub Kocourek pro Pozvolna se zvednu od stolu a zajdu k lavici odkud zvednu dýku a připnu si ji k opasku, jen tak ledabile vždy připravenou k ruce a vkročm za govanou ven. Postavím se do dveří a založím si ruce na hrudi a hledím a toho koho sem všichni čerti přinesli...

Martin Steyr - 25. června 2008 10:35

soukromá zpráva od Martin Steyr pro Dívka z chaloupky ve mně probouzela dávno zapomenuté pocity. Z pátravého pohledu jejích očí jsem se málem červenal. Zřejmě byla překvapená, že vidí takovou bandu chlapů na výletě, že nás přijala tak rozpačitě. Chystal jsem se říct nějakou chytrou hloupost aby napjatá situace ztratila něco ze své nervozity, když v tu chvíli gordický uzel rozsekl někdo úplně nečekaný. Z křoví se vyvalil nějaký další týpek. Z každého gesta bylo poznat, že byl pár dní sám a teď , když potkal živého člověka by se rád vypovídal. Rafička na budíku šancí se povážlivě nachýlila k nule, když stejně tak rychle jako před chvilkou ten kluk vyšla z domečku druhá slečna, možná ještě o něco hezčí než ta první. Na první pohled však všechny zaujalo její nezvyklé oblečení. Se zájmem jsem si ji prohlížel. “ Kolik vás tu ještě je?“ Obrátil jsem se s úsměvem na dívku, která nám slíbila něco k pití. Nebojíte se tu uprostřed divočiny takhle samy? Mrkl jsem na ni poťouchle a shodil bágl. „Čau Monty, já jsem Martin, tamhle to je můj bratránek Viktor a Danny. Nějaký pivko v plechovce nám ještě zbylo tak doufám, že nám s tou zátěží pomůžeš.“

Martin Steyr - 25. června 2008 10:35

soukromá zpráva od Martin Steyr pro Dívka z chaloupky ve mně probouzela dávno zapomenuté pocity. Z pátravého pohledu jejích očí jsem se málem červenal. Zřejmě byla překvapená, že vidí takovou bandu chlapů na výletě, že nás přijala tak rozpačitě. Chystal jsem se říct nějakou chytrou hloupost aby napjatá situace ztratila něco ze své nervozity, když v tu chvíli gordický uzel rozsekl někdo úplně nečekaný. Z křoví se vyvalil nějaký další týpek. Z každého gesta bylo poznat, že byl pár dní sám a teď , když potkal živého člověka by se rád vypovídal. Rafička na budíku šancí se povážlivě nachýlila k nule, když stejně tak rychle jako před chvilkou ten kluk vyšla z domečku druhá slečna, možná ještě o něco hezčí než ta první. Na první pohled však všechny zaujalo její nezvyklé oblečení. Se zájmem jsem si ji prohlížel. “ Kolik vás tu ještě je?“ Obrátil jsem se s úsměvem na dívku, která nám slíbila něco k pití. Nebojíte se tu uprostřed divočiny takhle samy? Mrkl jsem na ni poťouchle a shodil bágl. „Čau Monty, já jsem Martin, tamhle to je můj bratránek Viktor a Danny. Nějaký pivko v plechovce nám ještě zbylo tak doufám, že nám s tou zátěží pomůžeš.“

Údržbář (administrátor) - 03. prosince 2008 16:28
	vytaženo z odpadu

Údržbář (administrátor) - 19. ledna 2009 14:41
	vytaženo z odpadu

Pán Jeskyně - 25. ledna 2009 18:40

Technická poznámka Dobrá, bando, nějak se nám tu hroutí účast, takže znovu a naposledy bych ráda zjistila, kolik je tu ještě aktivních hráčů, abych mohla chod jeskyně pozměnit, případně ji zrušit. Ačkoliv hrát mohu třeba jen s jedním hráčem. mám tu nějaké nové zájemce, možná to není úplně ztraceno. Tedy, nahoďte mi sem, prosím, každý své stanovisko. Stačí: hraju/nehraju. Počkám čtrnást dní, pak neaktivní hráče vyhážu a s doposud fungujícími domluvím další postup.

Jakub Kocourek - 25. ledna 2009 21:28
	jsem stále připraven;)

Pán Jeskyně - 27. ledna 2009 12:41
	Jakub: jsi prostě báááječný .-)

Jakub Kocourek - 28. ledna 2009 07:51
	PJ: mno samosebou:)))

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR