Věk pirátů skončil. Uplynulo již téměř století od okamžiku, kdy moře brázdili tři pirátští králové najednou. Téměř století od okamžiku kdy byli současně poraženi mocí Marine a Shichibukai v bitvě o Raftael. Od té doby se svět změnil. Několik nových zákonů, dalo Marine a Gorosei nevídané pravomoci a moc, která jim dovolila vymýtit pirátství z povrchu zemského, tedy téměř. Zatímco všechna čtyři Blue jsou pod téměř dokonalou kontrolou Marine, Paradais a New World jsou příliš nestálé, příliš nebezpečné, aby se daly ovládnout. Právě zde bojují nový Yonkou se svými spojenci o možnost znovu svobodně brázdit oceán. Mezitím se, daleko ve West Blue, na ostrově Iron Gate, chystá bouře. Už příliš dlouho místní obyvatelé žijí v okovech Vlády, která je považuje za příliš nebezpečné, kvůli tomu, že z jejich ostrova před více než sto padesáti lety, poprvé vyplul Edward Newgate, známý jako Whitebeard. Už příliš dlouho lidé umírají jen proto, že se pokusily vyplout na moře, aby jejich rodina neumřela hlady. Chystá se bouře a je na vás, jestli se jí postavíte, nebo jí pomůžete zdolat ty, co jí budou stát v cestě.

Úvod-zatím ještě neodepisovat!

Už je to nějaký ten pátek, co ses nechal naverbovat k Marine a tvůj instruktor tě místo toho přeřadil do CP 1, kde jsi prodělal svůj výcvik v boji proti zbraním. Udělali tam z tebe tvrdého chlapa a docela dobrého špiona, kvůli čemuž jsi byl značně nedočkavý na svou první misi. Chtěl sis vyzkoušet své nové schopnosti v praxi. Nakonec ses dočkal. Na vedení CP 1 na West Marine 1 dorazila zpráva od kapitána Punchera, ve které popisoval, poměry na svém ostrově. Ze správy jasně vyplynulo, že jeden, nebo více můžu proniklo před pár lety na ostrov, infiltrovalo se mezi běžné obyvatelstvo a začalo podněcovat vzpouru. Vzhledem k důležitosti ostrova jste to nemohli nechat jen tak být a tak jsi byl ty a ještě jeden tvůj kolega vysláni to prozkoumat. Zatímco ty ses měl infiltrovat přímo mezi rebely, tvůj kolega měl fungovat jako spojka mezi tebou a kapitánem Strikerem. Navlékli tě tedy do trestaneckého úboru a jako obyčejného odsouzence tě vysadili na ostrově, pouze s tvými Tekkou, které jsi však musel dobře skrývat. Vzhledem k tvým nevšedním fyzickým proporcím ses rychle stal jedním z horníků, a byl přesunut do Dolu, kde se co týden setkáváš se svým kolegou, který zde působí jako člen ostrahy. Nenápadně mu předáváš zprávy o dění v dole, ovšem o rebelech stále nic. Dosud se ti je totiž nepodařilo najít.

Informace které máš o ostrově
Popis ostrova: O samotném ostrově toho příliš nevíš, vzhledem k tomu že jsi nedával příliš velký pozor, když tě přepravovali do a při výcviku jsi zeměpis zcela ignoroval. Každopádně znáš Důl ve kterém pracuješ a znáš také Ironford, neboť přes ten tě sem přivezli.

Důl představuje obrovskou horu a její úpatí, obehnanou mocnou hradbou, za kterou se nachází komplex budov, ve kterých žije Správce se svou rodinou a početnou stráží. Samotní pracovníci v nich však nežijí. Ti pracují, jedí i spí uvnitř v hoře. Ta je takřka dutá, prolezlá stovkami chodbiček, sledující místa, kde kdysi byla ruda. Jejím centrem pak je Velký sál, ve kterém tráví čas horníci, kteří zrovna nepracují.
Ironford je jediné zkutečné město na ostrově. Jedná se o mocně opevněný, jediný, přístav pod kontrolou Marine. Vše je zde postaveno tak, aby splňovalo Vojenské požadavky na účelnost, Kasárny, kulturní zařízení, hospody, i Pevnost, ve které sídlí vrchní velitel ostrova. Největší plochu zabírá přístav. Zhruba polovina celého města není nic jiného, než kotviště pro velké koráby Marine, které jediné mají povolení k městu připlout.
Kde pracují ti, co nepracují v dole nemáš tušení. Víš, že existuje nějaký Slum, kde žijí slabé ženy a děti, spolu se Starci, ale kde je nevíš, neboť jsi tam ještě nikdy nebyl.
Historie ostrova: O historii tohoto ostrova nemáš tušení. Jediné co víš je, že z něj Vláda udělala trestaneckou kolonii.
Kultura: O tom jak to na ostrově funguje ses za těch pár dní co tu jsi moc nedozvěděl. Snad jen o životech horníků víš trošku víc, neboť jsi vyslechl jejich povídání v noci u ohně a s některými ses i bavil.
Nejcennější a nejlépe hodnocení jsou samozřejmě horníci, kteří na druhou stranu vykonávají nejtvrdší a nejnebezpečnější práci. Nábor horníků probíhá vždy jednou za rok a přihlásit se může kdokoli. V případě, že pak prokáže dostatečnou sílu a vytrvalost, je přijat do této ctěné skupiny. Živo horníků je tvrdý. V podstatě celý jej tráví v hoře. Ze tří měsíců, pouze jeden týden mohou trávit ve Slumu spolu se svou rodinou. Na druhou stranu, pouze horníci mají právo vybírat si životní partnery a uzavírat manželství. A v případě, že je jejich pracovní výkon obzvláště dobrý, smí si pořídit i děti, čím lepší jsou, tím více dětí si smějí pořídit. Veškerý zbylí čas pak tráví v dolech, kde jsou děleni do dvou směn, které každá pracuje svých dvanáct hodin tak, aby provoz byl nepřetržitý.

Síla Marine: Víš, že dolu velí správce Sheng. Mohutný chlapík, který se ti co do velikosti bez problémů vyrovná. Zdá se ti poměrně dobromyslný, ale příliš o něm nevíš. Kromě něj jsou tu i strážní. Maníci v otrhaných hadrech s primitivními meči, kteří dbají na pořádek v dolu. Kromě nich jsou tu také předáci, šéfové jednotlivých pracovních skupin, ozbrojení dřevěnými obušky a nejvyšší předáci, velící jednotlivým směnám, s obušky a pistolemi.

Mariňákům v Ironportu velí nějaký kapitán Puncher. Osobně si se s ním ale nesetkal a tak o něm nemáš moc velkou představu, stejně jako o jeho lidech a jejich výzbroji.
Rebelové: I rebelech zatím netušíš vůbec nic.
Populace: Kolik lidí žije na ostrově netušíš. Víš, že ti to říkal tvůj velitel, když tě sem posílal, ale nedokázal jsi to udržet v paměti.
Bohatství: Víš, že se zde těží železná ruda, ale jestli je tu i něco navíc to netušíš.

Clow, úvodní informace NEODEPISOVAT!

Všechno to zpočátku vypadalo tak slibně. Dostal jsi od kolegy z redakce typ na skvělý příběh. Napsat o životě v jedné ze tří vládních trestaneckých kolonií, o Irongate. Byla to výzva, neboť nikdo jiný to ještě nezvládl. Možná proto, že na ostrov i do vod třicet mil kolem něj byl přísný zákaz vstupu kohokoli, kdo nebyl vládní agent nebo mariňák s oprávněním od Více-admirála Frankenstaina. Přesto ses rozhodl to riskovat. Pronajal sis malou, nenápadnou lodičku a vydal se k zakázaným vodám. Z počátku šlo všechno hladce, až do okamžiku, kdy se z nenadání za tebou objevila mariňácká Karavela a přikázala ti se nalodit. Ukázalo se, že ona Karavela patří pod velení kapitána Punchera. Vrchního velitele ostrova a protože jsi neměl žádné povolení, zatkli tě a odvezli na ostrov. Tam tě na tři dny zavřeli do malé cely, načež za tebou přišel nějaký důstojník. Hned na úvod se ti omluvil za jednání svých podřízených a slíbil ti brzké propuštění, jen co mu odpovíš na pár otázek. Zlákaný vidinou brzké svobody jsi mu odpovídal po pravdě a ani sis nevšiml, kdy dotazování přešlo v nevázaný hovor o životě jeden druhého, až ses zamotal do povídání, přišla poslední, záludná otázka: „A co že jste to tu chtěl vlastně dělat?“ a ty zabraný do povídání jsi mu řekl pravdu. Důstojník se jen usmál a odešel. Následoval soud a odsouzení za napomáhání rebelii a vlastizradu k doživotním nuceným pracím v Irongate. Protože jsi však neměl dost síly abys pracoval, skončil jsi jako nezaměstnaný ve Slumu. Jako nicka, spodina místní společnosti jen s minimálními příděly jídla, živořící spolu se starci a malými dětmi. Bez vyhlídky na budoucnost jsi začal psát své příběhy, pro jednoho muže, který na tom byl podobně. Gin se jmenoval. Četl tvoje příběhy a zdálo se že se mu líbí. Až o pár měsíců později jsi zjistil, že o tvé příběhy mu vůbec nejde. Přišli pro tebe v noci, vtrhli do tvé chatrče, do úst ti vložili roubík a odtáhli tě s pytlem na hlavě do nějakého tmavého sklepení. Tam ti opět pytel sundali. Stáli před tebou Gin a další dva muži, kteří ti dali na výběr. Můžeš zapomenout na to co tam vidíš a slyšíš, odpřísáhnout, že budeš mlčet a živořit dál, nebo se přidat k nim a vybojovat si cestu ke svobodě. Volba pro tebe byla lehká. Od té doby stále živoříš ve Slumu. Stále píšeš své příběhy, alespoň ve dne. V noci pak pomáháš Ginovi a dalším ve vaší cestě ke svobodě.

Informace které máš o ostrově

Popis: Irongate je velký, převážně hornatý ostrov, s několika údolími, které tamním lidem slouží jako obilnice. Už od porážky původního obyvatelstva, je kompletně odříznutý od světa pomocí loďstva Marine, které kolem ostrova neustále hlídkuje. Samotný ostrov je rozdělen na 5 sektorů. Důl a jeho přilehlé okolí, údolí řeky Nis, kde se pěstuje obilí, přístavní pevnost Ironford, Slum a lesy na jižním pobřeží, do kterých je vstup přísně zakázán.

O dolu ani údolí toho moc nevíš.
Ironford je jediné zkutečné město na ostrově. Jedná se o mocně opevněný, jediný, přístav pod kontrolou Marine. Vše je zde postaveno tak, aby splňovalo Vojenské požadavky na účelnost, Kasárny, kulturní zařízení, hospody, i Pevnost, ve které sídlí vrchní velitel ostrova. Největší plochu zabírá přístav. Zhruba polovina celého města není nic jiného, než kotviště pro velké koráby Marine, které jediné mají povolení k městu připlout.
Slum je potom druhé „město“ na ostrově. Sestává ze organizovaně budovaných chatrčí, poblíž Údolí, které mají vlastní řád a pravidla. Právě zde žijí matky s dětmi a příliš staří lidé, kteří již nemohou pracovat.
Poslední oblastní je Les, zabírající takřka celou Jiží polovinu ostrova. Celá oblast je obehnána zdmi a nepřetržitě hlídaná Marine, připravenými zastřelit kohokoli, kdo by sem chtěl vstoupit. Co je za plotem neví skoro nikdo. Říká se, že se tam nachází pozůstatky dávné civilizace, které kdysi existovala na tomto ostrově. Právě jejich artefakty pak Marine hledají. Gin si myslí, že právě tento artefakt může být klíčem k vaší svobodě, ještě se však nikomu nepodařilo dostat ze za plot.

Historie ostrova: Jednou v noci ti Gin vyprávěl o historii Irongate. Byl to dlouhý a napínaví příběh, zapamatoval sis z něj asi toto:
Irongate je prastarý ostrov s více než tisíciletou historií. Ještě před sto lety zde byla mocná říše, postavená na demokratických základech, s vlastní armádou, nezávislá na Světové vládě. Tehdy se celý ostrov jmenoval Thousandgates, po hlavním městě říše, které bylo obklopeno několika vrstvami mocných hradeb, ve kterých bylo bezmála tisíc bran. Byli to časy prosperity a moci. Oficiálně bohatství Thousandgates pocházelo z obřích železných dolů, avšak ve zkutečnost byla ukrytá mnohem hlouběji pod povrchem. V místech, do kterých nikdy nedopadly sluneční paprsky se nacházela „ruda“ silnější a mocnější, než kterékoli železo na světě. Vše se však změnilo bitvou o Raftael. Po porážce pirátských králů se Světová vláda rozhodla upevnit si svou moc a dokonce měla i dobrou záminku pro útok. Na Thousandgates se přece narodil Edward Newgate. Přes veškerou moc tohoto národa, nedokázali odolat soustavnému tlaku ze strany Marine a CP 1. Legie zaznamenávali porážku za porážkou a jen zpomalovali postup nepřátel, vedených admirálem Kizaru. Když pak byla dobojována poslední bitva, o hlavní město Thousandgates, zničili Mariňáci veškeré pozůstatky po této dávné civilizaci a změnili obyvatele ostrova v pouhé pracovní nástroje do svých dolů. Města zmizela. Nahradili je pracovní tábory. Jen jediné. Přístavní pevnost Ironford zůstala zachována. Slouží Marine jako nedobytná základna, ze které tvrdou rukou vládnou ostrovu a kontrolují jakoukoli námořní aktivitu kolem něj.

Kultura: Kdokoli se pokusí vyplout, je zabit. Kdokoli připluje bez povolení, rozšíří počty nucených pracovníků na tomto ostrově. Ostatně, celý ostrov funguje jako jedna z pěti kolonií nucených prací, na které jsou odsuzováni lidé z ostatních Blue. Ti pak rozšiřují řady původního obyvatelstva, které v otřesných podmínkách pracovních táborů žije již celé staletí. Místní neznají nic jiného, než práci. Žijí v mizerných přístřešcích, s takřka nulovou svobodou, rozděleni na pracovní skupiny, podle zaměření.

Nejcennější a nejlépe hodnocení jsou samozřejmě horníci, kteří na druhou stranu vykonávají nejtvrdší a nejnebezpečnější práci. Nábor horníků probíhá vždy jednou za rok a přihlásit se může kdokoli. V případě, že pak prokáže dostatečnou sílu a vytrvalost, je přijat do této ctěné skupiny. Živo horníků je tvrdý. V podstatě celý jej tráví v hoře. Ze tří měsíců, pouze jeden týden mohou trávit ve Slumu spolu se svou rodinou. Na druhou stranu, pouze horníci mají právo vybírat si životní partnery a uzavírat manželství. A v případě, že je jejich pracovní výkon obzvláště dobrý, smí si pořídit i děti, čím lepší jsou, tím více dětí si smějí pořídit. Veškerý zbylí čas pak tráví v dolech, kde jsou děleni do dvou směn, které každá pracuje svých dvanáct hodin tak, aby provoz byl nepřetržitý.

Co dělají, nebo kde jsou ti, kteří nepracují v dolech, ani nežijí ve Slumu netušíš.

Ve Slumu pak žije zbytek lidí. Převážně přestárlí lidé, mrzáci, nemocní a matky s malými dětmi, které ještě nejsou schopny pracovat. Zde také žijí partneři horníků, kteří jsou osvobození od práce tak dlouho, jak dlouho jejich protějšek podává patřičný pracovní výkon. Platí zde vlastní pravidla a zákony. Ačkoli oficiálně zde vládnou Mariňáci, kteří zde mají poměrně silnou posádku, vedenou vyšším důstojníkem, zkutečnou moc mají místní představení. Ostatně, ti existují i mezi pracovními skupinami. Přestože Mariňáci mají veškerou reálnou moc, není jich dost na to aby mohli být všude a hlavně v oblasti Dolu jsou třeba ještě další síly. Z toho důvodu nejlepší pracovníci jsou povýšeni na Předáky, velitele jednotlivých pracovních skupin, kteří se zodpovídají Nejvyšímu předákovi, veliteli celé směny, který je přímo zodpovědný Správci dolu. Ten, ač pod nadvládou Marine má na ostrově velkou moc a dokonce i vlastní, i když špatně ozbrojené vojenské složky, které pečují nad pořádkem v Dolu. Ty se rekrutují z jím osobně vybraných lidí z řad pracovníků.
Síla Marine: Všem mariňákům na ostrově velí kapitán Puncher. Ačkoli ses s ním osobně nikdy nesetkal, slyšel jsi mnoho mužů a Mariňáků o něm vyprávět. Někteří ho zbožňují, jiní jej proklínají jako protekčního spratka. Pravda o něm je taková, že se stal kapitánem a velitelem v pouhých 20 letech po odchodu původního kapitána do výslužby, ačkoli na ostrově je důstojník věkem i službou starší a zkušenější. Důvodem pro to je jeho tvrdá a nesmlouvavá povaha, následující cestu Absolutní spravedlnosti i pěsti o kterých se říká, že rozhodují bitvu jediným zásahem.

Dalším důstojníkem je Komandér Maraton. Dlouhonohý, sadistický bastard, který velí Slumu. K ruce má dva poručíky, první z nich je Butcher. Obtloustlý, morbidní chlapík, který s sebou nosí dva sekáčky na maso. Říká se o něm, že víc než svému veliteli je věrný svému žaludku a také, že se až nezdravě vyžívá v krvi. Maraton ho používá jako popravčího, ale i přes to jsou jeho bojové schopnosti nepopiratelné. Gin ti vyprávěl o tom, jak si na něj tři chlapi počkali v noci v zapadlé uličce a ráno našli jejich zohavené mrtvoly pověšené na řeznických hácích, jak visí na náměstí slumu. O druhém poručíkovi toho moc nevíš.

Stejně jako Maraton, i Puncher má k ruce dva poručíky. Dvojčata Sida a Kida. Zatímco Sid je ten silný z těch dvou, ohánějící se legendárním dvojručním mečem, Seveřanem, Kid je nezkutečně rychlý, cvičený v kombatové střelbě. Jeden z rebelů ti říkal, že ti dva jsou v boji spolu silnější než Maraton, nebo dokonce i Puncher, což z něj dělá jeden z vašich největších problémů, pokud je nedokážete rozdělit.

Ve slumu se občas pohybují ještě dva nejvyšší předáci z dolu. Jsou tu jen občas, ale co jsi viděl jsou to pěkně tvrdí chlapi, oddaní správci dolu a ozbrojení dřevěnými obušky, ocelovými svaly a jednou pistolí.

Síly Rebelů: Víš, že kromě tebe a Gina, vašeho velitele patří k rebelům asi dalších 120 lidí z Dolu a Slumu. Kromě nich víš, že vaši věc podporují i někteří oficíři z dolu, konkrétně 1 nejvyšší předák, 8 předáků a 5 strážců.

Bohatství: Víš, že se na ostrově těží železná ruda a v lese Mariňáci hledají nějaké artefakty, o co by mělo jít ale netušíš.

Oprava

Se samozřejmostí sobě vlastní jsem tam udělal botu a přiřadil starou verzi Sida a Kida co měli být v minulé jeskyni, realita je takováto:

Stejně jako Maraton, i Puncher má k ruce dva poručíky. Dvojčata Sida a Kida. Zatímco Sid je agresivnější z těch dvou, používající k boji dva dlouhé nože, Kid je rozvážný a klidný, cvičený v kombatové střelbě. Jeden z rebelů ti říkal, že ti dva jsou v boji spolu silnější než Maraton, nebo dokonce i Puncher, což z něj dělá jeden z vašich největších problémů, pokud je nedokážete rozdělit.

Frank- Základní informace NEODPOVÍDAT!!!

Netušil jsi pořádně jak, ale skončil jsi na Irongate jako otrok, v domě správce Shenga, správce tamního železného dolu. Tví vlastní přátelé tě opustili a ty jsi zůstal sám, s nepříliš doporučujícím dopisem. Tvá služba však netrvala dlouho. S pozicí otroka ses nedokázal smířit a neustále se dostával do nejrůznějších potyček a rvaček, až tvému pánovi s tebou došla trpělivost a nechal tě zavřít do cely v aréně. Tam tě čeká bezpočet soubojů. Když vyhraješ pět v řadě, staneš se Shengovým osobním strážcem, když prohraješ, inu pak záleží na milosrdenství pana Shenga a tvého soupeře, jestli budeš žít nebo zemřeš.

Informace, které máš o ostrově

Popis: Irongate je velký, převážně hornatý ostrov, s několika údolími, které tamním lidem slouží jako obilnice. Už od porážky původního obyvatelstva, je kompletně odříznutý od světa pomocí loďstva Marine, které kolem ostrova neustále hlídkuje. Samotný ostrov je rozdělen na 5 sektorů. Důl a jeho přilehlé okolí, údolí řeky Nis, kde se pěstuje obilí, přístavní pevnost Ironford, Slum a lesy na jižním pobřeží, do kterých je vstup přísně zakázán.
Důl představuje obrovskou horu a její úpatí, obehnanou mocnou hradbou, za kterou se nachází komplex budov, ve kterých žije Správce se svou rodinou a početnou stráží. Samotní pracovníci v nich však nežijí. Ti pracují, jedí i spí uvnitř v hoře. Ta je takřka dutá, prolezlá stovkami chodbiček, sledující místa, kde kdysi byla ruda. Jejím centrem pak je Velký sál, ve kterém tráví čas horníci, kteří zrovna nepracují.
Údolí řeky Nis je zelené údolí okolo největšího toku na ostrově. Je to jediná oblast vhodná pro pěstování a proto je plné drobných farem a políček, na kterých od rána do soumraku pracují ti, kteří nejsou dost silní na to, aby pracovali v dole.
O Ironford nevíš skoro nic.
Slum je potom druhé „město“ na ostrově. Sestává ze organizovaně budovaných chatrčí, poblíž Údolí, které mají vlastní řád a pravidla. Právě zde žijí matky s dětmi a příliš staří lidé, kteří již nemohou pracovat.
Poslední oblastní je Les, zabírající takřka celou Jiží polovinu ostrova. Celá oblast je obehnána zdmi a nepřetržitě hlídaná Marine, připravenými zastřelit kohokoli, kdo by sem chtěl vstoupit. Co je za plotem neví skoro nikdo. Říká se, že se tam nachází pozůstatky dávné civilizace, které kdysi existovala na tomto ostrově. Právě jejich artefakty pak Marine hledají.

Historie ostrova: O historii tohoto ostrova nevíš v podstatě nic.

Kultura: Kdokoli se pokusí vyplout, je zabit. Kdokoli připluje bez povolení, rozšíří počty nucených pracovníků na tomto ostrově. Ostatně, celý ostrov funguje jako jedna z pěti kolonií nucených prací, na které jsou odsuzováni lidé z ostatních Blue. Ti pak rozšiřují řady původního obyvatelstva, které v otřesných podmínkách pracovních táborů žije již celé staletí. Místní neznají nic jiného, než práci. Žijí v mizerných přístřešcích, s takřka nulovou svobodou, rozděleni na pracovní skupiny, podle zaměření.
Ti, kdo nemají dost síly na to, aby pracovali v dolech jsou farmáři, pracující na jedné z mnoha farem v údolí Nis. Zde pěstují a loví jídlo pro celý zbytek ostrova, s výjimkou Pevnosti, která má vlastní zásoby, dovážené přes moře. Farmíři se stávají všichni starší 11 let, kteří jsou schopní práce a přitom nesplňují fyzickou kvalifikaci pro horníky.
Ve Slumu pak žije zbytek lidí. Převážně přestárlí lidé, mrzáci, nemocní a matky s malými dětmi, které ještě nejsou schopny pracovat. Zde také žijí partneři horníků, kteří jsou osvobození od práce tak dlouho, jak dlouho jejich protějšek podává patřičný pracovní výkon. Platí zde vlastní pravidla a zákony. Ačkoli oficiálně zde vládnou Mariňáci, kteří zde mají poměrně silnou posádku, vedenou vyšším důstojníkem, zkutečnou moc mají místní představení. Ostatně, ti existují i mezi pracovními skupinami. Přestože Mariňáci mají veškerou reálnou moc, není jich dost na to aby mohli být všude a hlavně v oblasti Dolu jsou třeba ještě další síly. Z toho důvodu nejlepší pracovníci jsou povýšeni na Předáky, velitele jednotlivých pracovních skupin, kteří se zodpovídají Nejvyšímu předákovi, veliteli celé směny, který je přímo zodpovědný Správci dolu. Ten, ač pod nadvládou Marine má na ostrově velkou moc a dokonce i vlastní, i když špatně ozbrojené vojenské složky, které pečují nad pořádkem v Dolu. Ty se rekrutují z jím osobně vybraných lidí z řad pracovníků.

Síla Marine: Dolu velí správce Sheng. Sloužil jsi mu a znáš ho jako velkého, tlustého chlapíka kolem padesátky, možná šedesátky, který je převážně dobromyslný a dobře naladěný, v případě že jej nevytočíš. Pak rychle vzplane, ale zase rychle uhasne. V Hlavní budově, kde jsi žil a v dole mu slouží asi 30 strážných. Jsou to tvrdí, silní chlapy ozbrojený krátkými meči, se kterými není rado si zahrávat jak jsi sám zjistil. Rozhodně by ses jim v boji postavit nechtěl. Kromě nich v dole slouží ještě předáci a nejvyšší předáci. Hory svalů, ozbrojené dřevěným obuškem a pistolí, které vedou jednotlivé směny. Netušil jsi jak si vedou s obuškem, ale byl sis jistý, že kulce neuhneš.

Co se Marine týče, tak těm velí kapitán Puncher. Ačkoli ses s ním osobně nikdy nesetkal, slyšel jsi mnoho svého pána o něm mluvit. Někteří ho zbožňují, jiní jej proklínají jako protekčního spratka. Pravda o něm je taková, že se stal kapitánem a velitelem v pouhých 20 letech po odchodu původního kapitána do výslužby, ačkoli na ostrově je důstojník věkem i službou starší a zkušenější. Důvodem pro to je jeho tvrdá a nesmlouvavá povaha, následující cestu Absolutní spravedlnosti i pěsti o kterých se říká, že rozhodují bitvu jediným zásahem.
Dalším důstojníkem je Komandér Maraton. Dlouhonohý, sadistický bastard, který velí Slumu. Právě on je důvod, proč ještě nedošlo k žádné vzpouře, neboť dokáže jediným kopem zlomit dospělému muži vaz. K ruce má dva poručíky, první z nich je Butcher. Obtloustlý, morbidní chlapík, který s sebou nosí dva sekáčky na maso. Říká se o něm, že víc než svému veliteli je věrný svému žaludku a také, že se až nezdravě vyžívá v krvi. Maraton ho používá jako popravčího, ale i přes to jsou jeho bojové schopnosti nepopiratelné. Jeden ze strážců ti vyprávěl o tom, jak si na něj tři chlapi počkali v noci v zapadlé uličce a ráno našli jejich zohavené mrtvoly pověšené na řeznických hácích, jak visí na náměstí slumu. Druhému poručíkovi se přezdívá Smashskull, neboť ačkoli je poměrně drobné postavy, snědl Devil Fruit, které z něj dělá monstrum schopné rozdrtit lebku dospělého muže v jedné ruce.

Stejně jako Maraton, i Puncher má k ruce dva poručíky. Dvojčata Sida a Kida. Zatímco Sid je agresivnější z těch dvou, používající k boji dva dlouhé nože, Kid je rozvážný a klidný, cvičený v kombatové střelbě. Jeden z otroků ti říkal, že ti dva jsou v boji spolu silnější než Maraton, nebo dokonce i Puncher, což z něj dělá jeden z vašich největších problémů, pokud je nedokážete rozdělit.
Kromě nich je na ostrově ještě 40 podporučíků, 200 poddůstojníků a 800 členů mužstva Ti jsou rozděleni v poměru 1:4 mezi Slumem a Ironford, ve prospěch pevnosti. Převážně jsou to obyčejní vojáci cvičení s puškou a mečem, i tak se je ale nevyplatí poddceňovat. Kromě toho má Ironford ještě k dispozici 5 plně vyzbrojených Karavel

Síly rebelů: Poté co tě zavřeli do vězení ses od jednoho vězně dozvěděl, že na ostrově fungují i rebelové. Víš, že mají něco kolem stovky mužů a sympatizují s nimi někteří strážní v dole i mariňáci. Víc ses ale nedozvěděl.

Bohatství ostrova: Víš, že se zde těží železná ruda, ale to je tak všechno.

Nico-Úvodní informace, PROSÍM NEODEPISOVAT!!

Už je to asi rok, co jsi vzal spolu se svými lidmi velmi lukrativní zakázku. Přepravu revolucionáře Gina(aby se nepletl s křestním kapitána Punchera změnil jsem mu jméno), na ostrov Irongate, kde hodla vyvolat vzpouru proti tamnímu režimu. Už tenkrát jste ty a tví lidé věděli, že se z ostrova nevrátíte, pokud neuspěje, ale za to riziko to stálo. Nyní, po více než roce si tím nejsi úplně jistý. Od samého počátku se skrýváte ve Slumu, protože všechny ostatní oblasti jsou pečlivě kontrolovány co do povolení ke vstupu a skrýváte se před bedlivými zraky Marine. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se váš plán řádně rozjížděl, ovšem on se spíše vleče, než rozjíždí. Pro svou věc se vám podařilo získat zatím jenom něco kolem sto třiceti, sto čtyřiceti lidí, kdežto proti vám stálo něco kolem tisíce plně ozbrojených a dobře vycvičených mariňáků. Vy jste neměli moc zbraní a co se výcviku týkalo, bylo to prach bídné. Přesto v posledních dnech stoupá naděje. Ukazuje se, že ne všichni mariňáci jsou spokojení s vedením kapitána Punchera a několik z nich by bylo ochotno se přidat na vaši stranu, což je přesně to co potřebujete.

Informace, která máš o ostrově

Popis: Irongate je velký, převážně hornatý ostrov, s několika údolími, které tamním lidem slouží jako obilnice. Už od porážky původního obyvatelstva, je kompletně odříznutý od světa pomocí loďstva Marine, které kolem ostrova neustále hlídkuje. Samotný ostrov je rozdělen na 5 sektorů. Důl a jeho přilehlé okolí, údolí řeky Nis, kde se pěstuje obilí, přístavní pevnost Ironford, Slum a lesy na jižním pobřeží, do kterých je vstup přísně zakázán.

O samotném dolu toho moc nevíš, stejně jako o údolí řeky, lesu a pevnosti Ironford. Jediné s čím jsi dobře seznámen je Slum, ve kterém žiješ.
Slum je potom druhé „město“ na ostrově. Sestává ze organizovaně budovaných chatrčí, poblíž Údolí, které mají vlastní řád a pravidla. Právě zde žijí matky s dětmi a příliš staří lidé, kteří již nemohou pracovat.

Historie ostrova: O Historii tohoto ostrova nevíš skoro nic. Pamatuješ si sice, že Gin ti o ní kdysi vyprávěl, ale to je tak všechno co víš.

Kultura: O tom jak to doopravdy na ostrově chodí toho moc nevíš, ačkoli jsi tu již přes rok, neboť se převážně schováváš před Mariňáky a nemáš moc času věnovat životu ostatních.

Síla Marine: O Síle místních Marine toho moc nevíš. Víš jen že jich je na vás strašně moc a ve Slumu tomu velí nějaký Dlouhonohý bastard s dvěma pobočníky. Vypaseným prasetem co mu dělá popravčího a útlým chlapíkem co se vyžívá v ničení věcí a mlácení lidí.

Síla rebelů: Jakožto jeden ze zakládajících členů rebelů víš docela přesně na čem jste. Součástí vaší skupiny jsi ty, nějaký spisovatel jménem Clow, kterého jste naverbovali, holka jménem Nana, Gin a asi 120 dalších chlapů z ostrova. Z nich všech jenom ty jsi byl řádně ozbrojen a vybaven. Na druhou stranu se vám podařilo na svou stranu přetáhnout nějaké lidi z druhé strany. Z nich jsi věděl jen o pětici strážných dolu, které jsi pomáhal naverbovat.

Bohatství ostrova: Víš že na ostrově se těží nejkvalitnější železná ruda a také se zde nachází ještě něco, nějaký artefakt nebo poklad ze starých časů, ke kterému Gin upírá hodně nadějí. O co se však jedná netušíš.

Migeil – Úvodní informace, prosím NEODEPISOVAT!

Tví lidé tě zradili a zbavili se tě. Darovali tě na Irongate místnímu správci dolů Shengovi, kterému jsi měl sloužit spolu se dvěma staršími otrokyněmi a jedním mladíkem asi tvého věku. Zatímco ty jsi svému pánovi sloužil dobře a on na tebe za odměnu byl laskavý, druhý mladík, takové malinké, kostnaté nedomrdlo neustále vyvolával rvačky a problémy, za což ho pán nejdříve bil a poté jej nechal odvést na nějaké místo, které ty jsi neznal. Když ho vztekajícího se odváděli v okovech, položil ti pán svou velkou ruku na rameno a poprvé promluvil přímo k tobě.
Máš tu velkou budoucnost chlapče. Když budeš dobře sloužit, přijde den, kdy ti vlastnoručně sundám okovy a dám ti loď, na které odsud odpluješ To ti dalo novou sílu ke službě. Od té doby tvrdě pracuješ, aby s tebou pán byl co možná nejspokojenější v naději, že jednoho dne splní svůj slib. Tvá služba není lehká. Žiješ se strážci, dvěma otrokyněmi a pánem v Domě, staráš se o jeho pohodlí, sloužíš mu jako poslíček, když potřebuje něco vyřídit, připravuješ mu jídlo atd.

Informace, které máš o ostrově

Popis: O ostrově jako takovém toho moc nevíš. Znáš jen Důl ve kterém žiješ a Les, místo o kterém ti vyprávěl tvůj pán.
Důl představuje obrovskou horu a její úpatí, obehnanou mocnou hradbou, za kterou se nachází komplex budov, ve kterých žije Správce se svou rodinou a početnou stráží. Samotní pracovníci v nich však nežijí. Ti pracují, jedí i spí uvnitř v hoře. Ta je takřka dutá, prolezlá stovkami chodbiček, sledující místa, kde kdysi byla ruda. Jejím centrem pak je Velký sál, ve kterém tráví čas horníci, kteří zrovna nepracují.
Poslední oblastní je Les, zabírající takřka celou Jiží polovinu ostrova. Celá oblast je obehnána zdmi a nepřetržitě hlídaná Marine, připravenými zastřelit kohokoli, kdo by sem chtěl vstoupit. Co je za plotem neví skoro nikdo. Říká se, že se tam nachází pozůstatky dávné civilizace, které kdysi existovala na tomto ostrově. Právě jejich artefakty pak Marine hledají.

Historie: O historii tohoto ostrova nevíš vůbec nic, snad jen že z něj Vláda kdysi udělala trestaneckou, pracovní kolonii, ve které se těží kvalitní železná ruda.

Kultura: O tom jak vypadá život na ostrově pro běžné lidi nic netušíš.

Síla Marine: Víš že zde žije tvůj pán Sheng, oddaný vrchnímu veliteli Marine na tomto ostrově a ten má k dispozici 30 strážných. Drsných, silných mužů, ozbrojených krátkými meči, kterým není radno stavět se do cesty. O víc vojácích netušíš

Síly Rebelů: Tvůj pán ti jednou říkal, že na tomto ostrově jsou nějací Rebelové bojující proti Marine a vyjadřoval se o nich dosti pohrdavě a s nenávistí. To je vše co o nich víš.

Bohatství: O bohatství tohoto ostrova netušíš vůbec nic, snad jen že se tu těží železná ruda.

Grug Jonas – Úvodní informace, NEODEPISOVAT

Už je to přes tři roky, co ses přihlásil do Marine a místo toho se dostal do mnohem elitnější a tajnější jednotky, do CP 1. Zde si prodělal tvrdý výcvik, který tě měl připravit na těžkosti agenta. Hned po výcviku ses však dostal do kanceláře, kde jsi musel dělat nudné papírování a čekat až na tebe přijde řada s nějakým opravdovým úkolem. A nakonec ses dočkal. Od kapitána Punchera, z Irongate Island přišla zpráva, že na jeho ostrově dochází v poslední době k podivným událostem a dokonce i k útokům na jeho lidi. Dle jeho názoru je za to zodpovědný muž, který se dostal před zhruba rokem nepozorovaně na ostrov v doprovodu několika dalších lidí. Myslí si, že tento muž je revolucionář, chystající vzpouru proti Vládě, což by mohlo mít katastrofální následky, vzhledem k tomu, že trestanecká kolonie v Irongate je největší dodavatel kvalitní železné rudy pro všechny vládní složky. Z tohoto důvodu jsi byl vyslán ty a tvůj kolega, aby jste vypátrali pravdu. Zatímco tvůj kolega se vydává za odsouzence pracujícího v dole, tebe nenápadně zařadili do stráže správce Shenga, který má důl na starosti. Funguješ tak jako spojka mezi ním a kapitánem Pucherem, bohužel se vám však ještě nepodařilo objevit žádné relevantní informace o aktivitách vzbouřenců.
Jméno: Uniforma
Popis: Prostá uniforma, složená ze lněných kalhot a kožené vesty, se sandály a ocelovým náramkem, kolem pravé paže
Užitečnost: 1(Ochrana před chladem)
Rank: E
tohle si napiš místo oblečení.

Informace, které máš o ostrově
Popis: Irongate je velký, převážně hornatý ostrov, s několika údolími, které tamním lidem slouží jako obilnice. Už od porážky původního obyvatelstva, je kompletně odříznutý od světa pomocí loďstva Marine, které kolem ostrova neustále hlídkuje. Samotný ostrov je rozdělen na 5 sektorů. Důl a jeho přilehlé okolí, údolí řeky Nis, kde se pěstuje obilí, přístavní pevnost Ironford, Slum a lesy na jižním pobřeží, do kterých je vstup přísně zakázán.
Důl představuje obrovskou horu a její úpatí, obehnanou mocnou hradbou, za kterou se nachází komplex budov, ve kterých žije Správce se svou rodinou a početnou stráží. Samotní pracovníci v nich však nežijí. Ti pracují, jedí i spí uvnitř v hoře. Ta je takřka dutá, prolezlá stovkami chodbiček, sledující místa, kde kdysi byla ruda. Jejím centrem pak je Velký sál, ve kterém tráví čas horníci, kteří zrovna nepracují.
O údolí toho naneštěstí moc nevíš, neboť jsi nepotkal nikoho, kdo by tam kdy byl a sám ses tam ještě neměl možnost vypravit, stejně tak máš takřka nulové informace o Lese.
Ironford je jediné zkutečné město na ostrově. Jedná se o mocně opevněný, jediný, přístav pod kontrolou Marine. Vše je zde postaveno tak, aby splňovalo Vojenské požadavky na účelnost, Kasárny, kulturní zařízení, hospody, i Pevnost, ve které sídlí vrchní velitel ostrova. Největší plochu zabírá přístav. Zhruba polovina celého města není nic jiného, než kotviště pro velké koráby Marine, které jediné mají povolení k městu připlout.

Historie: O historii ostrova toho moc nevíš. Jediná tvá informace je ta, že kdysi v minulosti z něj Vláda udělala trestaneckou, pracovní kolonii, na které se těží nejkvalitnější železná ruda na světě.

Kultura: Vzhledem k tomu, že jsi tu teprve pár dní a zatím jsi neměl možnost si ostrov moc prohlédnout, nemáš takřka žádné tušení o tom, jak tu funguje život.

Síly Marine: Víš, že celému dolu velí správce Sheng, obrovský obtloustlý starý muž, který se ti zdá povahou poměrně milý, leč trošku výbušný. K ruce pak má 30 strážných, převážně silných chlapů, bývalých trestanců co to se svými krátkými meči opravdu umí a jsou svému pánovi bezvýhradně oddáni. Ačkoli sis byl jistý, že po technické stránce jsi lepší šermíř než oni, vzhledem k tomu jak nad tebou čněli fyzicky by sis nechtěl nikoho z nich rozházet.
Víš že mariňákům na ostrově velí nějaký kapitán Puncher, osobně si se s ním zatím ale nesetkal. Zato jsi už viděl poručíka Smashskulla. Drobného muže, jen o trošku svalnatějšího než ty, který prý snědl Devil Fruit, které mu dává takovou sílu, že dokáže jediným úderem rozdrtit lebku dospělého muže. Právě on přicházel jednou týdně do dolu, aby si od tebe poslechl hlášení. Jen kdybys mu tak měl co nahlásit. Dál už víš jenom o tom, že se tu nachází asi 800 dobře vycvičených mariňáků, připravených chránit tento ostrov před sebemenší známkou problémů, ať už vnějších či vnitřních.

Rebelové: O počtech nebo identitě rebelů nevíš vůbec nic.
Bohatství ostrova: Víš, že se tu těží železo, ale nic víc.

Týr Wodanson – Komandér Marine, úvodní informace NEODEPISOVAT!

Jsou to již 20 let, co jsi odešel ze svého rodného ostrova na Elbaf a dal ses do služeb marine. 17 let od ukončení tvého výcviku. Od doby, kdy tě poprvé nalodili na válečnou loď a nechali tě předvést svou sílu všem svým nepřátelům. A ty jsi to dělal. A ačkoli jsi byl mnohem starší a zkušenější bojovník než většina ostatních v Marine, další a další hodnosti ti dávali jen pomalu. Možná to bylo tím, že jsi se sice učil hodně bojovat, ale málo věcem, které potřebuje správný velitel. A tak protože ti velení nešlo, povyšovali tě tak, abys nad sebou měl vždycky někoho, komu to šlo. Před patnácti lety jsi se stal z námořníka poddůstojníkem, Před jedenácti lety na podporučíka, před pěti na poručíka a včera, včera ti slavnostně oznámili povýšení na Komandéra.
Teď už možná dostaneš i vlastní loď, teda jestli se na nějakou vlezeš.
oznámil ti s úsměvem tvůj dosavadní velitel, Komodor Strawbery.
Stěhuješ se obříku. Převeleli tě pod kapitána Punchera na Irongate. Mají tam prý problém s rebely a ty...ty dokážeš přesvědčit spoustu chlapů, že se vzbouřit nechtějí jenom pohledem.
s tím tě naložili na loď a odvezli na Irongate.

Informace, které máš o ostrově
K následujícím informacím ses dostal převážně na palubě Bitevní lodi, která tě na Irongate veze.

O samotném ostrově toho moc nevíš, slyšel jsi však spoustu informací o jednotlivých místech na něm:
Důl představuje obrovskou horu a její úpatí, obehnanou mocnou hradbou, za kterou se nachází komplex budov, ve kterých žije Správce se svou rodinou a početnou stráží. Samotní pracovníci v nich však nežijí. Ti pracují, jedí i spí uvnitř v hoře. Ta je takřka dutá, prolezlá stovkami chodbiček, sledující místa, kde kdysi byla ruda. Jejím centrem pak je Velký sál, ve kterém tráví čas horníci, kteří zrovna nepracují.
Údolí řeky Nis je zelené údolí okolo největšího toku na ostrově. Je to jediná oblast vhodná pro pěstování a proto je plné drobných farem a políček, na kterých od rána do soumraku pracují ti, kteří nejsou dost silní na to, aby pracovali v dole.
Ironford je jediné zkutečné město na ostrově. Jedná se o mocně opevněný, jediný, přístav pod kontrolou Marine. Vše je zde postaveno tak, aby splňovalo Vojenské požadavky na účelnost, Kasárny, kulturní zařízení, hospody, i Pevnost, ve které sídlí vrchní velitel ostrova. Největší plochu zabírá přístav. Zhruba polovina celého města není nic jiného, než kotviště pro velké koráby Marine, které jediné mají povolení k městu připlout.
Poslední oblastní je Les, zabírající takřka celou Jiží polovinu ostrova. Celá oblast je obehnána zdmi a nepřetržitě hlídaná Marine, připravenými zastřelit kohokoli, kdo by sem chtěl vstoupit. Co je za plotem neví skoro nikdo. Říká se, že se tam nachází pozůstatky dávné civilizace, které kdysi existovala na tomto ostrově. Právě jejich artefakty pak Marine hledají.
Historie ostrova: O historii ostrova nevíš skoro nic. Snad jen to, že kdysi z něj Vláda udělala trestaneckou kolonii a pracovní tábor v jednom, kde se těží nejkvalitnější železná ruda na světě. I tvé zbraně byli z tohoto železa ukuty.

Kultura: O samotném životě na ostrově nevíš skoro nic. Slyšel jsi jen pár námořníků vyprávět o farmách a lidech, co tam žijí:
Ti, kdo nemají dost síly na to, aby pracovali v dolech jsou farmáři, pracující na jedné z mnoha farem v údolí Nis. Zde pěstují a loví jídlo pro celý zbytek ostrova, s výjimkou Pevnosti, která má vlastní zásoby, dovážené přes moře. Farmíři se stávají všichni starší 11 let, kteří jsou schopní práce a přitom nesplňují fyzickou kvalifikaci pro horníky.

Síla Marine:
O síle Marine na Irongate toho zas tolik nevíš. Samozřejmě, budeš tam ty jako největší, samostatná bojová jednotka, ale ten zbytek?
Slyšel jsi o kapitánu Puncherovi, veliteli ostrova, jak si o něm povídají námořníci a nižší důstojníci na lodi. Poslouchal jsi pozorně, protože ses chtěl dozvědět něco o svém budoucím veliteli:
Někteří ho zbožňují, jiní jej proklínají jako protekčního spratka. Pravda o něm je taková, že se stal kapitánem a velitelem v pouhých 20 letech po odchodu původního kapitána do výslužby, ačkoli na ostrově je důstojník věkem i službou starší a zkušenější. Důvodem pro to je jeho tvrdá a nesmlouvavá povaha, následující cestu Absolutní spravedlnosti i pěsti o kterých se říká, že rozhodují bitvu jediným zásahem.
Kromě toho je na ostrově 40 podporučíků, 200 poddůstojníků a bezpočet mužstva. Jak sis ale už mnohokrát ověřil, ti všichni jsou poměrně slabí, když na boj přijde. I když mají stejný výcvik jako ty a na poměry své rasy jsou silní, v boji se ti prostě rovnat díky tvé síle a velikosti nemůžou.
Poslední informací, kterou oplýváš o stavu Marine na ostrově jsou lodě. 5 pouhých Karavel, na které se se svou postavou nevejdeš ani náhodou, což znamená, že ať chceš nebo ne, služba na Irongate tě uzemní.

Rebelové: O rebelech na Irongate nevíš vůbec nic.
Bohatství: Víš, že se na ostrově těží nejkvalitnější železná ruda vůbec, ale to je tak všechno.

Nana – základní informace, NEODEPISOVAT!

Na Irongate ses narodila. Je to tvůj jediný domov. To jediné co znáš, ovšem nikdy jsi nepřestala snít o světě za jeho pobřežími. Od jedenácti let, kdy se ukázalo, že nejsi dost silná na to, abys pracovala v dole jsi pracovala na farmě, na které se pěstovala pšenice. Základ většiny potravin, které jste tu měly. To se ale změnilo v osmnácti, kdy tvůj kamarád Sirek, pracující v dole, dostal za své nadstandardní pracovní výkony povolení se oženit. Vybral si tebe. Tedy, neoženil se s tebou ve zkutečnosti, ani s tebou nespal, ale protože to tvrdil, mohli jste dostat hezčí dům a ty jsi nemusela pracovat, místo toho jsi žila ve Slumu, spolu s malými dětmi, starci a dalšími ženami. Na rozdíl od většiny ostatních jsi však jako „manželka“ měla mnohem kvalitnější a vydatnější příděly jídla. Před rokem se tvá situace ještě jednou změnila, to když si tě vytipoval Gin(ano změnil jsem mu jméno z Erika, aby se nepletl s křestním kapitána Punchera) a nabídl ti možnost vybojovat si svobodu, což bylo něco, co jsi neodkázala odmítnout. Od té doby se ve dne chováš jako běžná, vzorná ženuška, a v noci bojuješ za rebely ve snaze dostat svou svobodu.

Informace, které máš o ostrově

Popis: Irongate je velký, převážně hornatý ostrov, s několika údolími, které tamním lidem slouží jako obilnice. Už od porážky původního obyvatelstva, je kompletně odříznutý od světa pomocí loďstva Marine, které kolem ostrova neustále hlídkuje. Samotný ostrov je rozdělen na 5 sektorů. Důl a jeho přilehlé okolí, údolí řeky Nis, kde se pěstuje obilí, přístavní pevnost Ironford, Slum a lesy na jižním pobřeží, do kterých je vstup přísně zakázán.
Důl představuje obrovskou horu a její úpatí, obehnanou mocnou hradbou, za kterou se nachází komplex budov, ve kterých žije Správce se svou rodinou a početnou stráží. Samotní pracovníci v nich však nežijí. Ti pracují, jedí i spí uvnitř v hoře. Ta je takřka dutá, prolezlá stovkami chodbiček, sledující místa, kde kdysi byla ruda. Jejím centrem pak je Velký sál, ve kterém tráví čas horníci, kteří zrovna nepracují.
Údolí řeky Nis je zelené údolí okolo největšího toku na ostrově. Je to jediná oblast vhodná pro pěstování a proto je plné drobných farem a políček, na kterých od rána do soumraku pracují ti, kteří nejsou dost silní na to, aby pracovali v dole.
Ironford je jediné zkutečné město na ostrově. Jedná se o mocně opevněný, jediný, přístav pod kontrolou Marine. Vše je zde postaveno tak, aby splňovalo Vojenské požadavky na účelnost, Kasárny, kulturní zařízení, hospody, i Pevnost, ve které sídlí vrchní velitel ostrova. Největší plochu zabírá přístav. Zhruba polovina celého města není nic jiného, než kotviště pro velké koráby Marine, které jediné mají povolení k městu připlout.
Slum je potom druhé „město“ na ostrově. Sestává ze organizovaně budovaných chatrčí, poblíž Údolí, které mají vlastní řád a pravidla. Právě zde žijí matky s dětmi a příliš staří lidé, kteří již nemohou pracovat.
O poslední oblasti, Lesu nic nevíš, kromě toho že jsi tam nikdy nebyla jsi ani neslyšela nikoho o něm mluvit. Je to zakázaná oblast.

Historie: O historii tohoto ostrova moc nevíš. Snad jen, že před lety ho Marine předělali na trestaneckou, pracovní kolonii, kde se těží železná ruda.

Kultura: Kdokoli se pokusí vyplout, je zabit. Kdokoli připluje bez povolení, rozšíří počty nucených pracovníků na tomto ostrově. Ostatně, celý ostrov funguje jako jedna z pěti kolonií nucených prací, na které jsou odsuzováni lidé z ostatních Blue. Ti pak rozšiřují řady původního obyvatelstva, které v otřesných podmínkách pracovních táborů žije již celé staletí. Místní neznají nic jiného, než práci. Žijí v mizerných přístřešcích, s takřka nulovou svobodou, rozděleni na pracovní skupiny, podle zaměření.
Nejcennější a nejlépe hodnocení jsou samozřejmě horníci, kteří na druhou stranu vykonávají nejtvrdší a nejnebezpečnější práci. Nábor horníků probíhá vždy jednou za rok a přihlásit se může kdokoli. V případě, že pak prokáže dostatečnou sílu a vytrvalost, je přijat do této ctěné skupiny. Živo horníků je tvrdý. V podstatě celý jej tráví v hoře. Ze tří měsíců, pouze jeden týden mohou trávit ve Slumu spolu se svou rodinou. Na druhou stranu, pouze horníci mají právo vybírat si životní partnery a uzavírat manželství. A v případě, že je jejich pracovní výkon obzvláště dobrý, smí si pořídit i děti, čím lepší jsou, tím více dětí si smějí pořídit. Veškerý zbylí čas pak tráví v dolech, kde jsou děleni do dvou směn, které každá pracuje svých dvanáct hodin tak, aby provoz byl nepřetržitý.
Ti, kdo nemají dost síly na to, aby pracovali v dolech jsou farmáři, pracující na jedné z mnoha farem v údolí Nis. Zde pěstují a loví jídlo pro celý zbytek ostrova, s výjimkou Pevnosti, která má vlastní zásoby, dovážené přes moře. Farmíři se stávají všichni starší 11 let, kteří jsou schopní práce a přitom nesplňují fyzickou kvalifikaci pro horníky.
Ve Slumu pak žije zbytek lidí. Převážně přestárlí lidé, mrzáci, nemocní a matky s malými dětmi, které ještě nejsou schopny pracovat. Zde také žijí partneři horníků, kteří jsou osvobození od práce tak dlouho, jak dlouho jejich protějšek podává patřičný pracovní výkon. Platí zde vlastní pravidla a zákony. Ačkoli oficiálně zde vládnou Mariňáci, kteří zde mají poměrně silnou posádku, vedenou vyšším důstojníkem, zkutečnou moc mají místní představení. Ostatně, ti existují i mezi pracovními skupinami. Přestože Mariňáci mají veškerou reálnou moc, není jich dost na to aby mohli být všude a hlavně v oblasti Dolu jsou třeba ještě další síly. Z toho důvodu nejlepší pracovníci jsou povýšeni na Předáky, velitele jednotlivých pracovních skupin, kteří se zodpovídají Nejvyšímu předákovi, veliteli celé směny, který je přímo zodpovědný Správci dolu. Ten, ač pod nadvládou Marine má na ostrově velkou moc a dokonce i vlastní, i když špatně ozbrojené vojenské složky, které pečují nad pořádkem v Dolu. Ty se rekrutují z jím osobně vybraných lidí z řad pracovníků.

Síla Marine:
Všem mariňákům na ostrově velí kapitán Puncher. Ačkoli ses s ním osobně nikdy nesetkala, slyšela jsi mnoho mužů a Mariňáků o něm vyprávět. Někteří ho zbožňují, jiní jej proklínají jako protekčního spratka. Pravda o něm je taková, že se stal kapitánem a velitelem v pouhých 20 letech po odchodu původního kapitána do výslužby, ačkoli na ostrově je důstojník věkem i službou starší a zkušenější. Důvodem pro to je jeho tvrdá a nesmlouvavá povaha, následující cestu Absolutní spravedlnosti i pěsti o kterých se říká, že rozhodují bitvu jediným zásahem.
K ruce má dva poručíky, Sida a Kida, ale to je tak vše co o nich víš.
Dalším důstojníkem je Komandér Maraton. Dlouhonohý, sadistický bastard, který velí Slumu. Právě on je důvod, proč ještě nedošlo k žádné vzpouře, neboť dokáže jediným kopem zlomit dospělému muži vaz.
K ruce má dva poručíky, první z nich je Butcher. Obtloustlý, morbidní chlapík, který s sebou nosí dva sekáčky na maso. Říká se o něm, že víc než svému veliteli je věrný svému žaludku a také, že se až nezdravě vyžívá v krvi. Maraton ho používá jako popravčího, ale i přes to jsou jeho bojové schopnosti nepopiratelné. Byla jsi u toho, jak si na něj tři chlapi počkali v noci v zapadlé uličce a ráno našli jejich zohavené mrtvoly pověšené na řeznických hácích, jak visí na náměstí slumu. Druhému poručíkovi se přezdívá Smashskull, toho jsi ale nikdy v životě neviděla, ani o něm moc neslyšela
Kromě toho víš, že je na ostrově zhruba 40 podporučíků, 200 poddůstojníků a několik set běžných námořníků. Jsou to ovšem převážně obyčejní vojáci, sice dobře vyzbrojení a vycvičení, ale silou se rovnají zhruba běžnému člověku. K tomu má Puncher ještě k dispozici 5 plně vyzbrojených Karavel a spoustu děl v pevnosti.
Sirek ti také vyprávěl o dolu a jeho zabezpečení. Slyšela jsi jak povídá o správci Shengovi. Obrovitém, obtloustlém muži kolem šedesátky, který vypadal jako mírný stařík, ale Sirek se o něm dozvěděl, že za svého času byl mocným pirátem s odměnou přes 500 000 000,-. Říkalo se mu Nejvyšší mistr Haki a Giant fist Sheng, protože své Haki(netušíš co to je), dokázal překovat pouhou silou vůle v dvě obří pěsti, které používal jako zbraně. Před lety ale Marine vystopovali jeho rodinu a tak se jim vzdal, aby je zachránil před popravou. Od té doby drží jeho ženu a dítě jako rukojmí a výměnou za to, že jim tu dělá strážního psa mu dovolují se s nimi jeden týden v roce vidět.
K ruce pak má 30 strážných. Jsou to tvrdí, silní chlapy ozbrojený krátkými meči, se kterými není rado si zahrávat. Rozhodně by ses jim v boji postavit nechtěla. Kromě nich jsou v dole ještě předáci a nejvyšší předáci. Zatímco předáci jsou jen silní chlapi, ozbrojení dřevěnými obušky, vedoucí jednotlivé pracovní skupiny, Nejvyšší předáci jsou hory svalů, které kromě obušku mají ještě každý jednu pistoli. Jsou to vedoucí celých pracovních směn. Předáků je v dole 40, nejvyšších předáci jsou 2.

Síly rebelů: Jakožto dlouholetá členka odboje toho o vás víš celkem hodně. Samozřejmě jsi v něm ty a Gin, enigmatický a značně pohledný vůdce, který vás založil. Kromě toho se na vaši stranu připojilo asi 120 lidí z ostrova, 8 předáků, 5 strážců v dole a dokonce jeden podporučík.
Bohatství ostrova: Víš, že se tu těží jedna z nejlepších železných rud na světě, ale to je tak všechno

Úvodní informace - Sid NEODEPISOVAT!

Již od mládí jsi vzdáleně spolupracoval se skupinou podvodních teroristů, kteří operují v oblasti kolem ostrova Irongate a pomáhal jsi jak jsi jen mohl. V poslední době se ale tvá spolupráce s nimi stává mnohem těsnější. Tvé úkoly jsou podstatně obtížnější a nebezpečnější až to skoro vypadá, že se brzy staneš skutečným teroristou. Co víc, pod vodou se šíří zvěsti, že se chystá nějaký velký útok proti lidem na povrchu. Útok, při kterém možná zahyne spousta rybáků, ale zasadí vašim nepřátelům strašlivou a bolestivou ránu.

Informace, která máš o Irongate
Irongate je velký, převážně hornatý ostrov, s několika údolími, které tamním lidem slouží jako obilnice. Už od porážky původního obyvatelstva, je kompletně odříznutý od světa pomocí loďstva Marine, které kolem ostrova neustále hlídkuje. Samotný ostrov je rozdělen na 5 sektorů. Důl a jeho přilehlé okolí, údolí řeky Nis, kde se pěstuje obilí, přístavní pevnost Ironford, Slum a lesy na jižním pobřeží, do kterých je vstup přísně zakázán.
O dolu, Slumu, ani údolí toho moc nevíš, zato jsi však slyšel příběhy o pevnosti a lese.
Ironford je jediné zkutečné město na ostrově. Jedná se o mocně opevněný, jediný, přístav pod kontrolou Marine. Vše je zde postaveno tak, aby splňovalo Vojenské požadavky na účelnost, Kasárny, kulturní zařízení, hospody, i Pevnost, ve které sídlí vrchní velitel ostrova. Největší plochu zabírá přístav. Zhruba polovina celého města není nic jiného, než kotviště pro velké koráby Marine, které jediné mají povolení k městu připlout.
Poslední oblastní je Les, zabírající takřka celou Jiží polovinu ostrova. Celá oblast je obehnána zdmi a nepřetržitě hlídaná Marine, připravenými zastřelit kohokoli, kdo by sem chtěl vstoupit. Co je za plotem neví skoro nikdo. Říká se, že se tam nachází pozůstatky dávné civilizace, které kdysi existovala na tomto ostrově. Právě jejich artefakty pak Marine hledají.
Historie ostrova: O historii tohoto ostrova nevíš v podstatě nic, snad jen to, že z něj kdysi lidská Vláda udělala vězeňskou pracovní kolonii na které se těží obrovské množství železné rudy.

Kultura: Kdokoli se pokusí vyplout, je zabit. Kdokoli připluje bez povolení, rozšíří počty nucených pracovníků na tomto ostrově. Ostatně, celý ostrov funguje jako jedna z pěti kolonií nucených prací, na které jsou odsuzováni lidé z ostatních Blue. Ti pak rozšiřují řady původního obyvatelstva, které v otřesných podmínkách pracovních táborů žije již celé staletí. Místní neznají nic jiného, než práci. Žijí v mizerných přístřešcích, s takřka nulovou svobodou, rozděleni na pracovní skupiny, podle zaměřen

Síla Marine: O síle Marine na Irongate toho moc nevíš, neboť vaši zvědové se zatím až na souš nikdy neodvážili. Víte však, že mají k dispozici 5 velkých Karavel a něco kolem tisíce bojovníků, což je desetkrát tolik, kolik má vaše skupina.
Rebelové: O případných rebelech mezi lidmi na Irongate nic nevíš.
Bohatství: Víš, že se na ostrově těží kvalitní železná ruda, ale to je tak vše co víš.

Rebelové-Slum

Clow, Nico a Nana

Časy byly zlé. Už je to nějaký pátek, od doby co jste se poprvé připojili ke Ginovi v jeho boji za svobodu. Od té doby jste již mnohé vykonali, ale nezdálo se, že by vás to jakkoli přiblížilo k vaší vysněné svobodě. Na ostrově byla stále absolutní moc Marine a v poslední době to vypadalo, že jsou vám vaši nepřátelé už na stopě. Při poslední akci jste přišli o tři lidi. V té před tím dokonce o osm a spousta lidí začala uvažovat, jestli nebude lepší se spokojit se svou „otrockou“ existencí. Možná proto dnes přivedl právě vás tři, své nejdůvěryhodnější společníky, do sklepních prosto, pod Naniným domem, které jste tu potají vytvořili. Sotva jste vstoupili do malého, jen jedinou lampou osvětleného, vlhkého sklepa, poznali jste, že je to vážné. Gin stál, jako obvykle, v nejtemnějším rohu místnosti, lehce shrbený, aby se svou vysokou, atletickou postavou vyšel vstříc nízkému stropu. Hlavu měl skloněnou, takže mu dlouhé, ocelově šedé vlasy zakrývali úzký, aristokratický obličej.
Takže jste přišli. poznamenal, jako by čekal, že alespoň jeden z vás se nedostaví a upřel na vás své černé oči. Ačkoli jste ho znali už přes rok, pořád vás při tom pohledu mrazilo.
Před necelou hodinou se mi ozval náš kontakt od Marine s tím, že s námi skončil. Neudá nás, ale už nás nebude podporovat, neboť již nadále nevěří naší věci. Přesněji neěří, že bychom dokázali zvládnout novou posilu, kterou kapitán Puncher dostal.
tato zpráva vás všechny značně zasáhla. S podporučíkem Lucasem jste v podstatě počítali jako s jistou. Byl součástí vaší skupiny už od samého začátku. Dodával vám informace z Ironfordu a byli jste s ním dohodnuti, že ze skladu propašuje nějaké zbraně navíc. Všichni jste si pamatovali jak chladnokrevně pro vás riskoval a nenapadalo vás nic, co by s ním mohlo pohnout, než vám to Gin vysvětlil.
Dnes ráno totiž připlul spolu s jednou Bitevní lodí komandér Týr Wotanson, obr a ještě ke všemu neuvěřitelně velký.
tak tohle byla opravdová rána. Už teď nad vámi měli mariňáci přesilu asi pět ku jedné, nehledě na kvalitu vybavení a výcvik, ale pokud na jejich straně bude ještě obr...
Z tohoto důvodu budeme i my muset podniknout nějaké kroky, abychom mohli uspět. A právě proto jsem zavolal vás tři. Nebudu vám lhát. To co po vás budu chtít je extrémně nebezpečné. Se značným rizikem smrti, nebo hůř zajetí. Ale pokud nebudeme riskovat, máme jen malou šanci.
na moment se odmlčel, aby vám dal možnost vyjádřit svůj souhlas, nebo nesouhlas. V případě, že jste souhlasili, pokračoval.
V zásadě jsou tu tři důležité věci, které potřebujeme. Více lidí, zbraně a ještě víc zbraní. Nejprve lidi.
otočil se na Clowa.
I když mariňáci působí jednotně, ani zdaleka takoví nejsou. Hlavně tady ve Slumu je spousta vojáků a nižších důstojníků, kteří nemohou Punchera vystát a dali by cokoli za to, kdyby zmizel. Tvůj úkol je pokusit je získat pro naši věc. Pak zbraně.
teď se obrátil na Nica.
To je tvoje parketa. Pokusíš se kontaktovat Lucase a ještě jednou si s ním promluvit. Pokud to nevyjde, inu budu věřit tvým pašeráckým schopnostem. A poslední a nejnebezpečnější úkol.
teď se obrátil na Nanu a tvářil se, jako by mu bylo líto, že ji o to musí žádat.
Nevím jestli se to k vám doneslo, ale na tomto ostrově je ještě něco víc, než jen železná ruda. Něco, co hledají Mariňáci v Lese. Nevím co to je a ani ti mariňáci, co hlídají vstup to neví. Vlastně, na celém ostrově je jen jeden jediný kdo ano. Kapitán Puncher. Je mi líto, že tě o to musím žádat Nano, ale jsi jediná, kdo si může získat jeho důvěru. Jediná, kdo může zjistit co hledají.
vyhýbal se tomu co musel říct jak jen mohl, ale všem vám bylo jasné, jaký druh úkolu vaše kolegyně dostala.

Setkání
Clow – Nico

Nešli jsme se pod mým domem. Tušila jsem, že to budou špatné zprávy. V poslední době se nám totiž nedařilo. Přicházeli jsme o lidi, Marína nám šlape na paty a lidé začínají pochybovat.
Gin už byl na místě, cítila jsem k němu velký respekt, ale někdy mě dost znepokojoval. Jako teď, když na nás tak vážně pohlédl... a mě bylo jasné, že je to hodně vážné.
To, že pronesl pozdrav, jako kdyby nečekal, že se tu objevíme nekomentuji. Má snad on sám nějaké pochybnosti?
Začal mluvit a mě srdce spadlo až na zem, to bylo vážně špatné. Vzali si na nás posilu? Copak nestačí co nám už dělají?
„Obr...“ Vydechnu těžce. Naše šance klesli dokonce pod nulu. Přesto jsem se nehodlala vzdát. Nehodlala jsem se smířit s tímhle životem. Není to fér... prostě není. Polovina lidí zde se tu narodili, nejsou zločinci, ale přesto se k nám tak chovají.

Zpozorní, protože Gin má plán. Riskantní, nebezpečný, ale nenavrhoval by ho, kdyby si nemyslel, že by to mohlo fungovat.
Začal nás úkolovat a když pronesl, že můj úkol bude nejnebezpečnější, trochu mi zatrnulo.
Div mi nepadla čelist až na zem, když jsem to slyšela.
Mám se vetřít Puncherovi do přízně? Zjistit co v lese dělají? Stisknu rty. Nemusel to říkat nahlas, abych věděla co bude asi nutné udělat.
Se vzdychnutím si projedu vlasy. „Když to poslouží naší věci.“ Řeknu konečně pomalu. Musím jen doufat, že zjistím to tajemství dřív než to dojde tak daleko.
„Víš o tom kde se pohybuje? Musím vymyslet nějaké „náhodné“ setkání.“ Znovu si projedu prsty vlasy. Ani nevím jak vypadá... jak se mám sakra sblížit s takovým člověkem?

Setkání
Clow-Nana

Vlastně to všechno stálo za prd,jeho loď už skoro rok stála v přístavu a šance ,že se k ní dostane a připomene pár lidem, co je to správný obchod byli v nedohlednu, ne že by Ginova věc nebyla fajn ,vlastně vždyť sem jeli s tím, že se nemusí vrátit, ale pevnina mu prostě tak trochu vadila. Navíc věci prostě nešli tak jak si je Gin nebo někdo jiný představoval, spíš naopak, jejich další setkání pod domem nevěstilo nic dobrého, přeci jen dobré zprávy byli teď vzácností,kterou ani ten nejlepší pašerák nedokázal dostat do těhle míst. Gin má evidetně stejně špatnou naladu jako všichni z odboje věci se kazí. Jakmile zmíní obra na malou chvíli se zamračím, nicmeně se nadechnu a pokusím se usmát.
"Dobře takže mají obra ...no čím větší sou tím tvrději padnou...navíc možná pujde z největšího nepřitele udělat největší spojenec neví jak to tu chodí a kdo ví jak moc se mu to bude líbit..."

pak Gin začne prozrazovat svůj celkem riskantní plán,ale hraní na jistotu je v téhle fázi jen ztráta lidí a zdrojů. Povzdechnu si můj ukol není snadný i když ve srovnání s tím jaký ukol má Nana to je ještě celkem dobré.
"Třeba nebude tak zle slečno Nano. Možná nikdo neví co hledá,ale mohou vědět zhruba kde...navíc Puncher asi nebude vycházet, pokud není v lese taky a náhodné setkání s někým ve slumu...no ale mohli bychom mu dát dárek na potěchu a něco hmm jako výraz vděku lidí ze slumu...něco co nám umožní se dostat hodně blízko...a třeba prohodit pár slov...přeci jen i když se mi podaří Lukase přesvědčit stále to bude chtít někoho ve skladu. Přeci jen budeme potřebovat pašovat relativně rychle."

CP 1-Důl na Ironforge

Jack D. Freeman

Všechno bylo na draka. Roky tréninku, týdny čekání na první misi a teď tohle. Už několik týdnů jsi otročil v dolech na Ironforge a snažil se najít jakékoli stopy po Rebelech, ale nedokázal jsi najít vůbec nic. Místní lidé byli až otrocky oddaní svému pánu, správci Shengovi, kterého zbožňovali, jako by to byl jejich vlastní otec. Co týden jsi svému kolegovi, který tu byl jako strážce, podával jedno a to samé hlášení a už tě to začínalo nudit. Skoro jsi měl pocit, jako by se tě někdo z vedení chtěl zbavit, a nebo byl prostě místní kapitán Puncher, paranoidní a ty jsi tu jenom ztrácel čas. Ostatně, jak by se tu někdo mohl připravovat na vzpouru, když pracovní doba a náplň práce nedovolovali nic víc než pracovat, jíst a spát? Ať tak či tak, s každým uplynulým dnem jsi byl otrávenější a otrávenější. Jenom jediná věc ti dávala trošku naděje a tím byl mladík jménem Sirek. Tedy, ne že by jsi jej podezříval z toho, že se chystá vyvolat vzpouru, jenom se ti zdál zvláštní. Když měl správce Sheng proslov, bylo na něm vidět, že nejásá ani tak nadšeně jako ostatní. Pracoval sice tvrdě, ale sem tam se tvářil, jako by byl duchem nepřítomen a občas jsi jej v noci viděl jak se prochází po dole znuděně si krumpáčem poklepává po zdech dávno uzavřených šachtách. To všechno jsi věděl, protože jsi byl v jeho pracovní skupině, ale kdo ví, třeba je prostě jen zamilovaný a nemá rád svého šéfa.

Grug Jonas

Už je to několik týdnů, co se tváříš že jsi jenom další strážce v dole na Ironforge, pod vedením správce Shenga, abys tak mohl snadno komunikovat se svým kolegou, Freemanem, který sbíral informace přímo od horníků. Týden co týden k němu chodíš pro hlášení a týden co týden se dozvídáš to samé, nic neví. Až tě začalo napadat, jestli je on tak neschopný nebo tu není vůbec nic k vidění. Ostatně, tomu druhému by ses vůbec nedivil, vzhledem k tomu s jak pracovníci i strážci slepě následovali svého pána Shenga. Pravda, byli tu nějaké výtržnosti. Zrovna před pár dny jeden otrok vyvolal rvačku a tak jej správce nechal uvěznit, ale to byli drobnosti. Nic podstatného. To se však mělo změnit. Právě jsi simuloval strážní službu, když jsi zaslechl dva rozčilené hlasy, které se snažili hádat co možná nejvíce potichu.
Zbláznil ses? Něco takového...chceš nás všechny zabít?
Ticho...copak to nechápeš? Nevidíš co ti nabízím, to...
Je šílenství, copak nám tu něco chybí? Proč riskovat...ohlásím to...
pak už jsi zaslechl jenom povědomý zvuk tasené oceli a meče, zabodávající se hluboko do těla jiného muže. Musel sis pospíšit, všechny ty zvuky se ozývali z chodby, která se v pravém úhlu napojovala o deset metrů dál na tu, kterou jsi právě procházel.

Vražda

Už celé týdny tvrdnu tady v dole abych zamezil vzpouře. Kde nic tu nic a Jack, se kterým se už celkem dlouho známe, nic nedělá.Neví, proč tu tedy musím být. Rozkaz je však rozkaz... pomyslím si, když zrovna procházím chodbou.
Když uslyším hlasy snažím se potichounku přibližovat, ale najednou se to zvrtne a jeden druhého nejspíše probodne. V tom okamžiku tam rychle naběhnu a tasím svou čepel.
Pokud se vrah bude chtít bránit, budu muset přistoupit na šermířský souboj.
Pokud bude chtít utéct, rozběhnu se za ním a rozpoznat kdo to je.
Pak je tu ještě třetí možnost. Ale ta je nepravděpodobná. zamyslím se. Když se vzdá, zajmu ho a odvedu k šéfovi.
V běhu už si svou čepel opatrně vyndavám. Díky mým schopnostem se pohybuju opravdu nenápadně a tiše. Mé šermířské schopniosti jsou celkem dobré, a tak by nemělo být příliš těžké nějakého revolucionáře přemoci.
Když jsem v zatáčce rychle se nadechnu a vběhnu do druhé uličky.

Ironford-Marine

Týr Wodanson

Ještě před osmi dny jsi sloužil pod komodorem Strawberym, jako poručík a šťastně brázdil oceán na jeho bitevní lodi. Nyní jsi seděl na lodi podobné a pozoroval rychle se přibližující přístav ostrova, ze kterého možná nevytáhneš paty pěkně dlouho. Povýšili tě na komandéra a převeleli pod jiného velitele, nějakého Kapitána Punchera, který byl už několik let uzemněný jako velitel základny na tomto ostrově. Pro člověka, vlastně obra jako ty, který strávil poslední desetiletí na palubě lodi to byla noční můra. Rozkaz byl ale rozkaz a tak jsi s tím nemohl nic dělat. Zatímco jste vplouvali do přístavu, seděl jsi na palubě jedné z mála lodí, co byla schopná unést tvou neuvěřitelnou hmotnost a snažil se tvářit, že nevidíš tváře námořníků, pracujících na svých lodí oněmělé úžasem. Sotva jsi přistál a tví teď už bývalí kolegové a přátelé se s tebou rozloučili a vyprovodili tě na břeh, odkud sis mohl konečně prohlédnout tvůj nový domov.
Ironford, pevnost, která se tvářila že je město kypící životem, ale tento těžce opevněný, hradbami obehnaný přístav, vystavěný kolem mohutné pevnosti si o bytí městem mohl nechat jen zdát. V masivních, kamenných domech, postavených do ulic tak úzkých, že sis nebyl jistý, jestli se jimi protáhneš, podle tvého odhadu mohlo žít maximálně něco kolem dvou tisíc lidí, což s posádkou asi 500 mariňáků dělalo něco kolem jednoho a půl tisíce civilistů, obchodníků, řemeslníků a tak podobně. Z prohlížení pevnosti tě probralo velmi hlasité odkašlání, které tě přinutilo podívat se dolů, ke tvým nohám. Nervózně tam přešlapoval nějaký muž, podle uniformy poručík a podle výrazu tváře jsi mohl usoudit, že to nebyl jeho první pokus upoutat tvou pozornost. Když si uvědomil, že se na něj konečně díváš, srazil podpatky a zasalutoval.
Komanandére Wodansone, poručík Albert „Kid“ Messer, velitel 3. jednotky Irongate.
představil se dle protokolu.
poslal mě vás uvítat kapitán Puncher. Máte se hlásit u něj v pracovně je to...
zarazil se a nejprve si pohledem změřil tebe a pak pevnost.
Je to támhle to okno, v osmém patře.
dokončil nejistě a rukou ukázal na zmiňované okno, které, kdybys vyšlápl kopec, na kterém pevnost stála bylo zhruba v úrovni tvých prsou, jenže aby ses tam dostal, musel by ses proplést několika ulicemi a pár těch užších překročit. Nešťastně sis uvědomil, že stavitel pevnosti rozhodně nepočítal s nikým tvého vzrůstu, vlastně, když ses tak rozhlížel po okolí, nikde jsi neviděl žádné místo, kam by ses mohl vejít. Poručík Kid si všiml tvého pohledu a poněkud nejistě dodal
my, nevěděli jsme jak jste velký, takže jsme...naženem na to chlapy jak ze Slumu tak z města, takže do pár dní budete mít kde bydlet, a teď v létě jsou noci teplé a málo kdy prší.
kývl směrem nahoru k průzračně modré obloze.

Setkání
Clow – Nico

Podívám se na Nica, který navrhl nějaký způsob. To, že neví co hledají jsem moc nevěřila. Spíš vůbec. Kdyby nevěděli po čem pátrají, tak by to nedělali ne?
Zavrtím hlavou. „Dárek jako vděk ze slumu? To asi ne... kdo se zdravým rozumem by si myslel, že jsme jim vděčný, že nás zotročili? Ooohh... děkujeme vám, že nás nebičujete a nevěsíte za koule do průvanu za každý malí prohřešek?“ odfrknu si.
„Chce to něco jako náhodu. Potřebuji zjistit kam tak chodí, co a kdy dělá a kde... a naplánovat setkání. Taky by nebylo od škody zjistit co má rád, abych případně zvládla zaujmout jeho pozornost.“ Znovu si projedu rukou vlasy. Bylo to tak nějak moje bezradné gesto.
Jenže jak to zařídit? „Máme ještě nějakého sympatizanta co by nám tyhle věci mohl zjistit?“ ten sympatizant samozřejmě myslím Mariňáka co s naší věcí souhlasí.

Pluj pluj loďko má

(sám, samotinký)

Tiše stojím na palubě lodi a sleduji přístav. Na tváři mám poněkud zamyšlený a smutný výraz.
Nelíbí se mi to tady. Chci zpátky k Strawberymu. Na lodi mi bylo lépe co tady asi tak budu dělat? Mariňáci jsou tu v počtu jednoho na tři lidi a do toho mám přijít já? Co tady mám asi tak k sakru dělat? Škrábat se koulema o střechy domů? Ach jo... Dvacet let sem si tady hledat kamarády a teď mi to nějaké povýšení musí posrat.
Chtěl bych to otočit, jet pryč ale nemohu. Místo toho přirazíme k molu a já se pomalu zvednu. Ze zdola jako vždy na mě volají lidé. S úsměvem si kleknu na koleno a začnu se se všemi loučit. Nechce se mi od nich loučit ale musím a tak to beru rychle. Když si nakonec kontroluji svoje zbraně moji přátelé už mě všichni opouštějí. Stojím na břehu a mohu se pořádně rozhlédnout. Povzdychnu si a chytnu rukou velké kladivo houpající se na mém krku.
Hm v podstatě je to přesně co sem čekal. Další místo kde nikdo nepočítal s tím že sem někdy přijede pořádný chlap. Hm hm... no to abych to město nejlépe obcházel jestli nechci na někoho šlápnout. Už to vidím... Chytne mě rychlej průjem nebo budu mít potřebu se dojít vychcat, nevšimnu si pár lidí a bude zase ostuda úplně všude. Nesmím mít pochybnosti. Moc a síla bohů Elbaf mě vede. Nesmím porušit rozkazy. Týrova moudrost hledí na mojí duši a jistě mě nesvede z cesty. Pokud je toto cesta jíž se mám vydat tak se jí chopím se ctí. Přeci jenom nemohu tady být více jak dvě stovky let. TO nějak přežiju. Budu prosazovat spravedlnost a zničím veškeré zločince a zlo jenž přinášejí zdejším obyvatelům.
Náhle zaslechnu nějaké odkašlání a tak se začnu rozhlížet kdo mě to vyrušuje. Nakonec ho najdu, opět se ukázalo že lidi jsou prostě malí a snadno se přehlídnou. KDyž srazí podpatky a zasalutuje tak mu oplatím stejnou mincí. Zasalatuji, usměji se a prohlásím.
"Pohov poručíku, nechte si salutování pro někoho kdo ho alespoň uvidí."
Pak mi oznámí co potřebuje a já se usměji.
"S místem na spaní si nedělejte starosti poručíku. Jsem zvyklí spát venku. Přeci jenom málokde mají připravené místo pro mě. Ještě tak pro normální obry ale tam se nevejdu ani já. Důležitější než spaní je ale jídlo. Doufám že na to jste připraveni. Málokdo si uvědomuje to kolik toho obr jako já sní a občas to může působit problémy. "
Sehnu se na jedno koleno abych byl níže a položím otevřenou ruku na zem dlaní vzhůru.
"Doprovodíte mě do pevnosti poručíku? Mám spoustu otázek a aspoň vám ušetřím trochu cesty. Chtěl bych se dozvědět mnohé o vašem městě. Neřekly mi skoro nic když mě sem poslali."
Ať už příjme mojí nabídku na jízdu po městě či nikoliv vydám se ohlásit kapitánu Pančerovi.
Městem jdu velice opatrně a snažím se na nikoho nešlápnout, nic nerozbít a pokud možno se dostat k popsanému oknu tak abych působil co nejméně problémů. Cestou se na lidi usmívám širokým úsměvem, mávám, občas někoho pozdravím či popřeji dobrý den. Pokud je se mnou poručík tak ho opatrně vysadím někde u pevnosti.
Když dojdu k oknu tak opatrně zaťukám prstem na zeď vedle okna a postavím se do pozoru a salutuji. Kdyby se okno neotevíralo tak opatrně nehtem zaťukám na sklo či zvolám do okna.
"Haló? Je tam někdo?" Jakmile se otevře okno tak prohlásím.
"Kapitáne Punchere, Komandér Týr Wodanson hlásí příchod, dle rozkazu pane. "

Setkání[/u]
Clow, Nana

" Přesně tak dárek za to že některé lidi nechají ve slumech, že se k nám chovají lidsky a že nás chraní od těch ošklivých rebelů... je to riskatní to ano."
pronesu.
" Na druho ustranu někdy se drzejší chovaní vyplatí...jako lze se dostat do pevnosti to ano,ale obávám se že potkat tam přímo Punchera tak aby to byla náhoda nebude snadné... i když možná se tohle vyřeší samo, pokud je nový obřík opravdu velký budou potřebovat minimalně víc jídla a no možná i lidi na práci kvůli obříkovi, což by mohlo znamenat cestu trochu blíž....tak jako tak náhodné setkání s Puncherem...nevím neveřím, že bude snadné se k němu dostat neb kdyby bylo pak, inu jsou i lepší metody jak oslabit vedení mariňáků."
chvilku přemýšlím ,jestli sem něco nezapomněl.
" No tak jako tak v tomto bude nejlepší nejrpve zjistit , jak vypadá Puncherův denní program a podle toho se zařídit."

šichta

Poslední dobou začínám být víc a víc rozladěnej. Z počátku ze mně doslova sršela energie, ale začíná mi docházet. Kdo by tu někdo zvládl něco chystat, když půlku času musí makat pod kontrolou. Aspoň se udržím v kondici a mám chvíli pokoj od Sury a jejího sarkazmu. Možná moje poslední šance najít zde rebeli či něco zajímavého spočívá v chlapíkovi jménem Sirke, takže jej dnes plánuji oslovit a trochu si osvěžit dnešní šichtu.
Když odcházíme pracovat se skupinou jsem na dohled od Sirka a občas pozoruji co dělá. Jinak trochu si upravím svou práci abych procvičoval více svalů- kameny házím pozadu do vozíku, práci s krumpáčem dělám stylem několik úderů, přestávka a znovu údery krumpáčem tentokrát v jiném úhlu. Při správné příležitosti se zkusím dát do řeči se Sirkem pomocí techniky What´s up buddy. Vyptávám se jej jak se sem vůbec dostal a proč má tak zasněnej výraz.
Tak, ukaž mi něco zajímavého

Důl na Irongate – Otroci

Frank

Nakonec se stalo, co se stát muselo. Po všech tvých eskapádách a provokacích došli tvému pánu, správci Shengovi nervy a dal tě zavřít do arény, kde sis mohl vybojovat jen dvě věci. Svobodu, nebo smrt. Zatímco tě Strážci vlekli k podzemní aréně, která se nacházela několik pater v suterénu Shengovi vily, říkal sis že by to mohl být dobrý nápad, přeci jen na lodi jsi bojoval hodně a tak jsi byl přesvědčený, že bys mohl zvládnout pět vítězství v řadě a získat svobodu. Jenže v okamžiku, kdy tě hodili mezi Nuly, tedy zápasníky kteří ještě nebojovali, nebo zrovna prohrávali tě smích přešel. Ty, chlapíček kost a kůže, jen s pár gramy svalové hmoty, jsi se náhle ocitl v přítomnosti chlapů mnohem větších než jsi ty. Dokonce i ten nejmenší z nich tě převyšoval o dobrou hlavu a půl a svalů měl snad víc, než ty jsi vážil.
No to se podívejme, kurva správce Sheng nám poslal dárek?
ozval se ten nejodpornější z nich, svalovec v roztrhaných hadrech a šerednou jizvou táhnoucí se od pravého koutku úst až k uchu, poté co ti stráže sebrali pouta i obojek a hodili tě do cely.
Novej zápasník, moc ho nezřiďte než se zítra začne bojovat!
houkl strážný a odešel.
No to mě poser, přidal se další dal bych sice přednost holce, ale tenhle taky ujde. Jestli zítra nechcípnu v aréně, budu Shengovi provolávat sláva
zařval vesele druhý a postavil se na nohy. Postupně se začali zvedat skoro všichni. Sedm chlapů, mnohem větších a silnějších než ty, a nikde poblíž nebylo nic, co bys mohl použít jako zbraň.
Kdo půjde první?
zeptal se chlapík s napůl zahojenou tržnou ranou na stehně, ale ten co mluvil první, Zjizvený ksicht ho předešel a skoro něžně ti položil ruku na rameno.
Tak co slečinko? Po dobrým, nebo kurva po zlým?
jeho jizva se s úsměvem odporně zkroutila.

Migeil

Probudil ses do dalšího dne nikdy nekončící služby. Dalšího dne, plného otroctví a nesvobody. Tak jako den před tím, včerejšího večera jsi usínal v malé komůrce, kterou jsi měl jen pro sebe. Tak jako včera sis oblékl své hadry, kterým tvůj pán říkal pracovní róba, tak jako včera ses vydal skrz dlouhou, loveckými trofejemi vyzdobenou chodbu, až do pánovy pracovny. Ovšem zde, po dlouhých týdnech rutiny podobnost s ostatními dny končila. Obvykle jsi se jako první postaral o snídani, ale když jsi dnes vešel, správce Sheng zrovna dojídal. Nejprve ses polekal, že jsi zaspal a budeš potrestán, ale uklidnil tě pánův přátelský úsměv.
Migeili, pojď dál.
pokynul ti rukou a gestem z místnosti vyhnal jedinou další osobu zde, mladou, pihovatou dívku, která tu sloužila o celý rok déle než ty.
Pojď, mám pro tebe práci.
to tě překvapilo. Když byl pán najedený, začal jsi uklízet v tobě přidělené části domu až do oběda. Nikdy jsi nedělal nic jiného, ale dnes se to očividně mělo změnit. Pán se na tebe vážně zadíval
Ty by jsi mě nezradil, viď že ne Migeili. Ne, tobě já můžu věřit..
poznamenal, jako by vůbec nemluvil s tebou, načež odkudsi vytáhl zapečetěnou obálku a podal ti ji.
Toto se musí dostat komandéru Maratonovi ve Slumu. Nikomu jinému rozumíš? Ručíš mi za to, že to neotevře nikdo jiný a že se to k němu dostane.

Podvodní základna-Podvodní teroristé

Sid

Něco se posralo. To byla první myšlenka, která ti přišla na mysl, když jsi otevřel ve svém malém domečku, ve vaší základně oči a uviděl Remuse, svalnatého chobotničáka, s šesti meči u pasu stát u nad tvou postelí.
Máš pět minut, starší tě chtějí vidět. Nikdy nebyl moc hovorný, vlastně většinu času co jsi ho znal jenom mlčel a po letech ses naučil mu rozumět. Máš pět minut na snídani a oblečení, než tě předvede před starší, velitele vaší skupiny. Dva stárnoucí rybáky a jednu extrémně starou mořskou panu. Zatímco ti dva se starali o výcvik a strategické plánování, ona udržovala vaše zvyky a „čistotu rasy“, jinak řečeno, když se něco rozhodovalo, měla vždycky navrch a to i přesto, že už začínala senilnět. Ostatně, to byl jediný důvod, proč se vaše skupina ještě nepřipojila k rebelům, kteří podle vašich zvědů operovali na Irongate. Přerušit tamní těžbu, to by byla pro lidi obrovská rána, jenže stařešina byla kategoricky proti jakékoli spolupráci s lidmi a bez toho jste neměli šanci. Bylo vás něco kolem padesáti, Mariňáků kolem tisíce a navíc, kdyby jste se z vody vynořili vy, dalo se očekávat, že by proti vám stanuli i rebelové. Sám ses hlásil snad stokrát, že bys podnikl výpravu nahoru a navázal kontakt s rebely, ale stařešina tě vždycky zamítla.
Zatímco jsi přemýšlel, hodil jsi do sebe rychle snídani a oblékl se. Hned na to tě Remus vyvedl z tvého bublinou chráněného domu, takže jste se ocitly hluboko pod vodní hladinou, u samotného dna, kde se nacházela vaše základna. Asi deset malých domů, opatřených vzduchovou bublinou, postavených v kruhu, kolem větší stavby, která jako jediná byla vystavěna vodě na milost a nemilost. Právně v ní žili a úřadovali vaši starší. Hned jak jsi opustil svůj domov, uvědomil sis jednu věc. Nebylo ráno, jak sis původně myslel, ale něco málo po půlnoci.
Spolu s Remusem jste plavali směrem k sílu Starších. Gestem ti naznačil abys vstoupil, zatímco on sám se postavil na stráž před budovou.
Pomalu, s určitou dávkou obav a respektu jsi proplul do velké jednací síně, koncipované do podoby zavřeného paláce, plného antických soch a sloupů, obrostlých řasami a dalšími vodními nepříjemnostmi. Uprostřed vší té nádhery pak na trojitém trůnu seděli dva muži. Stařešina chyběla. Nemusel ses ptát co se stalo. Tvé žraločí smysly jasně vnímaly pach krve všude kolem.
Debatovali jsme
prohlásil generál o tvém návrhu, spojit se s rebely na povrchu a připojit se k nim v boji proti Marine. A rozhodli jsme se jej podpořit a vyslat tě na pevninu, abys tyto rebely našel a pokusil se zjistit jaké jsou jejich možnosti. Navázal případnou spolupráci a bude-li to vhodné, koordinoval útok proti základně Marine.

Podzemní doupě – Nana, Nico, Clow

Přesně jak Gin očekával, největší diskuzi vzbudil úkol, který dostala Nana.
Pokud vím
vmísil se do vašeho hovoru a jeho hlas zazněl s podivnou, zlověstnou ozvěnou
Drží se kapitán Puncher poměrně tvrdých zásad. Za celou dobu jeho velení jej nikdo neviděl ani v jednom nevěstinci a jeho pokoj navštěvují dívky jen velmi sporadicky, takže dárek nejspíš nepřipadá v úvahu, a co se náhodného setkání týče, šlo by to, ale nedokážu si představit okolnosti, které by kapitána Marine přiměly se zajímat o obyčejnou šmudlu ze Slumu...bez urážky Nano.
věnoval ti něco, co patrně měl být omluvný úsměv, ale u něj si nikdo nemůže být nikdy jistý.
Pokud bych mohl navrhnout riskantní plán, bylo by možné, aby ses nechala zatknout. V takovém případě mají všichni rozkaz přivést tě neodkladně přímo před kapitána a dál už by to bylo jen na tvém šarmu. Samozřejmě, jsou i jiné možnosti, ale nevím kdo z našich lidí bude riskovat život, aby jste mohli sehrát kapitánovi před nosem pokus o znásilnění nebo podobnou frašku. Nehledě na to, že se o něm říká, že je dost inteligentní, aby podobnou lest prokoukl.

CP 1- Důl na Irongate

Gurg Jonas

K místu střetu ses plížil tak rychle a nenápadně, jak jsi jen dokázal, ale nebylo ti to moc platné. Na poslední chvíli tě zradilo jemné skřípnutí taseného meče a tak, když jsi odbočil za roh, tvůj soupeř už stál proti tobě. Ke tvému překvapení to nebyl nikdo jiný, než Marcus, velitel Shengovi stráže. Stál tam se zakrvácenou čepelí v pohotovosti nad tělem, jiného strážného, připravený okamžitě na tebe udeřit. Když však zahlédl tvůj obličej uvolnil se a sklonil čepel dolů.
U všech bohů, Jonasi to jsi ty...
vydechl úlevou.
Bál jsem se, že tu ten prevít má nějaké svoje kamarádíčky. Neuvěřil bys tomu, ale ten malej hajzlík se mě snažil přesvědčit, abych se dal k rebelům, no věřil bys tomu? To on byl ta krysa, kterou celou dobu hledáme.
čepelí ukázal na pomalu chladnoucí mrtvolu, ale tobě to nějak nehrálo. Přeci jen, to jeho hlas byl ten, který přesvědčoval toho druhého.

Jack D. Freeman.

Po týdnech v dole ses rozhodl pro zoufalý tah, pokusit se navázat konverzaci s podivným Sirkou. Příležitostí jsi k tomu měl víc než dost, ale rozhodl ses, že lepší bude nespěchat a tak jsi počkal do odpolední pauzy na jídlo. Jako obvykle to byly vařené fazole s kusem masa, ale ty jsi tomu nevěnoval příliš pozornost. Místo toho sis přisedl k Sirkovi a pokusil se s ním navázat kontakt obligátním ahoj a nenápadnou otázkou. Sirka se na tebe nejprve zadíval podrážděně, ale pak jen zavrtěl hlavou a zamručel.
Je to komplikované kamaráde.
povzdechl si.
Ale tak je to vždycky, když se jedná o ženský, no nemám pravdu?
na tváři se mu objevil hořký úsměv, napovídající ti, že by jsi možná měl zkusit vypáčit z něj víc.

Dole v dole

Dnešní oběd mně nijak nenadchnul. Skoro se divím, že neshoříme či se neudusíme jako následek takového oběda. Vezmu tedy hrnek s tou břečkou a přisednu si k Sirkovi. Sice nejdřív vypadá, že mi spíš jednu natankuje, ale nakonec se trochu rozmluví. Nicméně zatím to byl jen první krůček a já budu potřebovat víc informací.
Ženský... síla a slabost mužů jak říkal můj děda... I když jediný ženský se kterými jsem měl někdy nějakej opravdovj vztah jsou mý mladší sestry... Jednou rukou bych je rád objal a tou druhou někdy uškrtil... Fajn rozumím ti chlape tak mi toho pověz víc.
Vydechnu chápavým stylem a na chvíli se ztratím ve vzpomínkách.
Hrozný s nimi vyjít, ale bez nich to je tepve na draka... jak říkal můj otec... Jednomu od nich prospěje menší pauza, ale ne příliž dlouhá... Děje se něco? Nadává, že nejsi u ní nebo tě odkopla za někoho "volněšího"?

Podzemní doupě

Nico-Clow

Podívám se na Gina, našpulím rty, když řekl, že jsem šmudla ze Slumu. No jo.... ale nakonec to byla pravda. Háček vězel v tom, že jsem se tak sama strojila, abych tak ušla zbytečné pozornosti. Jak by se asi hoši tvářili, kdybych se pořádně vydrhla a vzala si dívčí šaty?

Pak, ale zvážním, když uslyším jeho návrh. To bylo hodně riskantní... pokud to nevyjde, tak zůstanu navždy zavřená. Nikdo z mých spolubojovníků by mě nedokázal osvobodit i kdyby chtěl. A v tom horším případě by mě popravili kvůli odstrašujícímu příkladu.
Tentokrát si přejedu rukou po obličeji a ještě víc si rozmažu čmouhu od nějaké špíny co jsem si tam ráno mázla.
„Zdá se, že to bude ta nejlepší možnost.“ Řeknu a rozhodně se pak na Gina zadívám.
„Ale jestli to nevyjde doufám, že mě budete ostatním dávat jako příklad odhodlání. Že jsem riskovala všechno pro naši svobodu.“ Dramaticky zamávám zatnutou pěstí.
Vstanu. „Půjdu se připravit. Řekla bych, že nějaká výtržnost vůči Mariňákům a nějaké to volání o svobodě bude stačit. Co?“

Marine – Týr Wodanson

Po tvé poznámce se poručík Kid naježil, ale trefnou poznámku, která se mu už už drala na jazyk raději spolknul
Rozumím pane
zamručel místo toho, načež se usmál.
S jídlem si nedělejte starosti, na tomto ostrově žije něco kolem sto tisíc lidí, z čehož většina se věnuje právě shánění potravy. Pokud něčeho, tak jídla máme dost. A i ta střecha nad hlavou bude, jenom jim budete muset pár dní dát.
to už jsi ale k němu natáhl ruku. Kid si tě prohlédl, nejprve nejistě, pak se ale usmál a zavrtěl hlavou.
Bohužel vaše pozvání budu muset odmítnout pane, mám ještě nějakou práci a kapitán by nebyl zrovna dvakrát nadšený, kdyby zjistil že se flákám, takže když dovolíte...
znovu ti zasalutoval a s úsměvem na tváři vyrazil pryč. Znovu ses podíval k pevnosti. To co by pro běžného člověka byla procházka tak na čtvrt hodiny, ty bys zvládl překonat pár kroků, problém byl jak to udělat a nic při tom nerozbít? Nakonec tvá cesta k pevnosti připomínala spíše pokus o balet než chůzi a tvé monstrózní zbraně ti při tom moc nepřidávali. Trvalo ti skoro pět minut, než ses vymotal všemi těmi uličkami a domy, sahajícími ti sotva po kolena, ale nakonec jsi stanul u žádaného okna a představil se, jak ti velel protokol. Tvoje jemné zaťukání způsobilo, že se nebohé okno málem vysypalo a muž, který za ním seděl na své židli poskočil.
U všech pekel! zaklel a zadíval se na tebe s notnou dávkou podráždění, pak si ale uvědomil co se to děje a otevřel okno.
Pohov komandére.
zamručel a vykoukl z okna, aby si tě mohl řádně prohlédnout. Ať už ovšem na tobě kapitán viděl cokoli, tebe pohled na tvého velitele lehce zklamal. Na jeho rasu průměrně vysoký muž věkem tak kolem dvacítky, spíše zavalité postavy s relativně měkkým svalstvem a lehce klenutým bříškem, které mu vykukovalo z pod uniformy. Tvář měl oválnou, s řídnoucími, světlými vlasy, strništěm a šedivýma očima. Na sobě měl kompletní uniformu důstojníka, včetně pláště s nápisem Spravedlnost. Nikde jsi u něj neviděl žádnou zbraň, takže asi preferoval nějakou formu neozbrojeného boje, k tomu ti ovšem zase neseděli jeho zvláštní ruce, sice silné, ale pro člověka jeho postavy jaksi malé. Takže možná nějaké Devil Fruit? To jsi nevěděl.
Zatím co jsi si jej pozoroval, vrátil se kapitán ke svému běžnému, nezúčastněnému výrazu a posadil se zpět na židli, na které podle bříška trávil nejspíš hodně času.
Jste větší než jsem čekal, ale před tím mě komodor Strawberry varoval.
zamručel si spíše pro sebe, načež stále stejným, znuděným tónem prohlásil.
No nevadí. Vítejte v Irongate. Možná o tom nevíte, ale převeleli vás sem na mou osobní žádost. Ne kvůli tomu, že jste obr, ale protože se říká, že jste jeden z posledních, opravdu čestných chlapů, takže doufám, že dostojíte své pověsti. Co se vašeho zařazení týče, dostanete velení nad 7. a 8. jednotkou. Nevím na jaký systém jste zvyklí, ale tady u nás to dělá 200 námořníků, 50 poddůstojníků a 10 podporučíků. Za normálních okolností by jste pod sebou měl ještě dva poručíky, ale bohužel se mi nedostává dostatečně kvalifikovaného personálu, takže...kdyby jste zpozoroval nějaké talenty, můžete samozřejmě dát doporučení na povýšení, ale na vašem místě bych si moc naději nedělal. Každopádně, s těmi chlapy se seznámíte ještě dnes. Všechno připravíte a jak to půjde se přesunete k dolu, jehož velení oficiálně převezmete po správci Shengovi. Za posledních několik dní se tam seběhlo tolik podivností, že nechci nic nechávat náhodě. Samozřejmě, Sheng je dobrý chlap a zůstane na své pozici, ale veškerá autorita velitele připadne na vás a všechna svá rozhodnutí bude konzultovat s vámi. Otázky?

Podzemní doupě
Clow,Nana

"Pokud do toho můžu mluvit tak slečna Nana není šmudla ačkoliv je pravda ,že někdo kdo se pohybuje po slumu vypadá hůř než kdyby se v něm nepohyboval, ale to je otázka smytí slumu....Ale to je fuk pokud je Puncher opravdu takový zásadový jak bylo řečeno...no takový občas mají velkou páku...jenže jí neznáme."
Zkusil se opět trochu usmát ,aby se zbavil pocitu, že se vše komplikuje.
"No zatčení bude asi opravdu nejlepší, ovšem v takovém případě nedoporučuji ,říkat nic o svobodě...přeci jen nejsem si jistý jestli by někdo aktivní nechal rebela na živu...přeci jen nehody se stanou...podle mě bude snazší nešikovná krádež, nebo něco takového."

Dvě povýšení za měsíc? Rekord

Stále sám

Poručík nepřijal mojí pozvánku na vyjížďku ale alespoň mě ujistil že jídla bude dost.
"V tom případě je vše v pořádku. Sílu a čest poručíku Kide."
Poté se podívám na město a tiše si bručím něco pod vousy.
Opatrnosti nikdy není dostatek, přesto procházka městem zjevně nebude patřit mezi moje oblíbené zábavy. Neustálé kličkování a vyhýbání se překážkám. Skoro dvakrát sem smetl střechu nějakého malého domu když jsem se snažil vyhnout projíždějícímu vozu a Spravedlnost se mi nešikovně zhoupla na zádech a trest tomu nepomáhal už vůbec.
"Pardon, z dovolením, z cesty, omlouvám se, bacha, jste v pořádku, sakra zase zeď, kudy u Odinova oka teď?"
To byla slova jenž ze mě padala celou cestu. Nakonec jsem se ale dostal k pevnosti a tak jsem si mohl oddychnout. Když vyleze kapitán Puncher snažím se udržet neutrální výraz.
Co to je? Takováhle stará měchuřina s pupkem? Hm klid Týre nesuď lidi podle vzhledu. Mnohokrát si se poučil že lidé ovládají zvláštní věci a mohou být silní i když nevypadají. Nebo možná je tady páč umí to co já ne. Například velet, rozkazovat a tak.
Když promluví o tom že jsem zde na jeho osobní žádost a vysvětlí mi důvod tak vypnu hruď.
"Jsem poctěn kapitáne a udělám vše co bude v mých silách abych své reputaci dostál."
Pak mi je oznámeno kolik lidí budu mít na starosti a to už se začínám potit.
A do pr*** a do ř***. Já? Někoho vést? Možná tak dokopat partu kamarádů na pivo. Sakra jak jenom budu organizovat tolik lidí?
Poslouchám dál a trochu se uklidním.
Dobrý u mocného kladivo to pude... S Týrovo pomocí to všechno dopadne dobře. Ten Sheng zůstává na pozici takže určitě bude vědět co a jak. No ze začátku ho nechám vést důl normálně a jenom se budu vyptávat na každý maličký krok, každé rozhodnutí, prostě všechno. No a časem pochopím jak se ten důl chová a nějak to pude. Mezitím se snad seznámím s nějakými těmi podporučíky... tak ze dvou ze tří udělám svoje spojky aby mi zařizovali nejnutnější věci a nějak to pude.
"Rozumím Kapitáne Punchere. Doufám že budu schopen dostát vašich očekávání. Jsem si jistý že vše v brzké dobře zařídím tak aby to fungovalo. A pokud tedy mohu měl bych několik otázek pane. Za prvé asi nejdůležitější jest jaké zvláštnosti se ději v dole. Pokud nechceme nic nechat náhodě rád bych se o nich dozvěděl něco více. Bohužel mé informace o zdejším dole jsou spíše nicotné. TO mě asi nyní trápí nejvíce. Jsem si jistý že na drobnější otázky mi budou schopni odpovědět lidé pod mým vedením. "

Vražda

Opatrně se plížím chodbou, avšak zradí mě čepel, a tak rychle vyběhnu. Byl tam však Marcus. Snažil se mi namluvit, že ten zrádce byl ten ležící na podlaze. Já věak vím, že to je Marcus. Už si upevňuju prsty na meči a opatrně si upevňuji postoj, poté se však zastavím. Ne! Lepší bude Marcuse nezabít a zničit celou organizaci, ne jen jeho... pomyslím si a Marcusovi odpovím: Tak to gratuluji! Zabít revolucionáře se už nepodařilo dlouho nikomu! Jen nechápu, že se snažil přesvědčit zrovna tebe. Vždyť to už je pojem! Oddaný Marcus. Svoje slova však rychle zastavím, abych ho nevydráždil. Tak tu mrtvolu nech odvézt a pohřbít do skupinového hrobu! Revolucionáři si nezaslouží vlastní hrob! Ale už mudím jít. Čepel si radši nechám vyndanou a odejdu od Marcuse. Celou dobu se však ohlížím aby něco neudělal i mě.
ODejdu chodbou normální chůzí, avšak jak budu dost daleko, rozběhnu se za velitelem Shengem mu o všem povědět. Pokud bych potkal ještě Jacka, vše mu řeknu.

Shengovo vězení[/b]
Frank

Tahali po schodech malého chlapečka. Ano, řeč byla o mě, Frankovy. Se smutným výrazem na tváři jsem byl vlečen schodišti dolů do podzemí, držen pevně pod rameny v rukou dvou dozorců, kteří proti mně vypadali jako štramáci. Co bych k tomu měl dodávat, byl jsem přeci jen otrokem. Nedostával jsem žádné oblečení, kromě toho co jsem měl. Boty, košile, kalhoty a samozřejmě i pirátská čepice, aby všem dokázala, že jsem pirátem oprávněně a že si tedy zasloužím zemřít ve jménu absolutní spravedlnosti. Byl to oser, ale nikdy přeci není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Táhli mě hloubš a hloubš, až poslední paprsky přirozeného světla pomalu vymizeli. Chladné, temné místo bez kamer, kde si zřejmě může poletovat a dělat kdo co chce. Perfektní na to, aby zde věznily i zločince. Já se blížil pomalu k cele a stále se smutným výrazem jsem si tiše pobrukoval

Hluboko v oceánu, mrtvý a zavrhnutý
Kde nevinnost je spálená v plamenech
Milion mil od domova, kráčím vpřed
Jsem zmrzlý na kost, vážně jsem.

Bojovník na vlastní pěst, a cestu neznám
Řitící se do výšin hanby
Čekající na volání, s rukou na hrudi
Připraven na boj a osud

Zvuk železného skřípání mi uvízl v hlavě
Hřmění bubnů diktuje
Rytmus pádu a počet mrtvých
Povstání rohů v popředí

Skřípání dvěří cely a mé unavené oči dosud hledící do země se zadívají na stíny vězňů v popředí. Jistě, svitne mi, že bych snad mohl vyhrát a pobít pár týpků, ale k čemu by mi to bylo. K svobodě? Neříkám, že jsem svatoušek, ale vždycky jsem byl přeci jen více na dobré pití a zábavu, než na zabijení.
“UH....“
Dva strážci mě fláknou do cely jako pytlík brambor a já se na studené kamenné podlaze rozmáznu jako pytel už shnilých brambor. Ano smrdím, kde jsem se měl asi vykoupat? S hlavou zklopenou k podlaze se zvedám ze země zpátky na nohy, ale moje svalstvo už dávno nefunguje jako dřív a člověk by snad řekl, že ten nedostatek jídla v otroctví mu nepřišel vhod. Jenže kuřecí nožky a ruce nebyl zřejmě můj hlavní problém. Předemnou ze stínu vyšla tlupa ošlehaných gladiátorů o hlavu, až dvě větší jako já. To bych ještě unesl, protože já vypadám jako škvrně proti všem, přesto mi na nich už od začátku něco nesedělo. Jak začli mluvit, bylo mi to hned jasné, byli všichni teplý. Již se silně zamračeným výrazem jsem je sledoval a opět si tiše dobrukoval.

Od úsvitu času do konce dnů
Budu muset utíkat pryč
Chci cítit bolest a hořkou chuť
Krve na mých rtech, opět

Tato smrtící bouře sněhu mě pálí na rukou
jsem zmrzlý na kost, vážně jsem
Milion mil od domová, odcházím pryč
Nemohu si připomenout tvé oči, tvůj obličej

Tajemný cizinec mi položil ruku na mé rameno a oslizným tónem mi nabídne pohlavní styk. Můj zamračený pohled se zadívá přímo do jeho očí a v naprosté tichosti ho začne sledovat. Pravda, nesympatizoval jsem s jejich problémy a to jak se chovali mě velmi zaráželo, neboť by nebyl v cele nikdo kdo by třeba zůstal sedět (až na toho spáče v rohu), protože ho sex s mužem nepřitahoval. Byl jsem dost inteligentní na to, abych si spočítal, že jsem sám proti jedna... čtyři... sedm... no hodně lidem a nemám moc šance, neboť jsem vždy maximálně bojoval v duelu. První co mi bliklo poté hlavou bylo samozřejmě, že bych je napadl, prostě zaútočil. To však nepřicházelo v úvahu. V mysli se mi tedy sroloval seznam všech možností. Uměl jsem třeba dobře upoutávat pozornost a vyjadřovat se, ale na druhou stranu, o klamu, či zastrašení nevím nic. Šprtům ve škole taky moc nepomáhala inteligence v přímém konfliku... ale kruci, konec taktizování, prostě na ně vlítnu.

Jak tak má ruku položenou na mém rameni, má odkrytý svůj bok. Vzhledem k jejich jizvám a kategorii, označující je jako nejslabší, mají zřejmě svaly méně trénované, než ti ostatní. Naštěstí, jsem dost chytrý, abych znal anatomii a i to kde to bolí. Použil jsem tedy techniku Úder, abych udeřil na odkrytou část těla (tu kterou si i boxer chrání), abych udeřil z boku na břicho, mírně nahoru, aby rána šla jakoby pod hrudník. Nezáleželo mi na tom, jestli jsem nepřítele dostatečně oslabil nebo ne. Jakmile jsem zaujal jeho pozornost svým útokem, utíkal jsem ke kbelíku s kakáním a polapil jsem ho, abych ho následně hned vylil na obličej spícího muže. Nečekal jsem, až si ten spáč, který se tím probudil, uvědomí co se stalo, ale za pomoci svého jasného vyjadřování jsem zahlásil na jednoho moulu v davu.
“Chytej!“
Byl jsem si jistý, že to ten člověk reflexivně chytne, když to na něj letí a on se lekne. Postaral jsem se o to, aby ten kakáním pokropený muž, viděl onoho joudu s kbelíkem, jako prvního.

Práce pro mého pána

Další skvělý den, kdy mohu sloužit mému pánu Shengovi... Pracovat pro něj je slastí a dokonce se i těším na to, až se každý den probudím, ty dny kdy jsem byl na lodi s ostatními, to už je dávno minulostí... Oblékl jsem se do svého oblečení, které mi pán daroval a vyšel dělat své obvyklé ranní povinnosti. Když jsem ale přišel za pánem, tak vše, co má být má práce je již dávno učiněno. Zasloužím si potrestat. Takhle zaspat! To není v pořádku!

Mému pánu to ale jaksi nevadilo. Místo toho mě uvítal s milým úsměvem a napřaženými pažemi. Dobré ráno pane pozdravil jsem svého pána chraplavým hlasem a uklonil se. Poté jsem přišel k němu blíže. Má pro mě dnes nějaký mimořádný úkol. Na otázku, jestli bych ho někdy zradil mu odpovídám zakroucením hlavy na znamení toho, že bych ho nezradil společně s vytřeštěnýma očima děsu a slovy: U pana Shenga je dobře, vždy se o mě dobře stará.

Na otázku, zda-li jsem rozumněl kývám hlavou jako náznak toho že rozumím a sápám se svými pazoury po obálce, kterou mi pán podával. S tím, že pokud mi nedá více informací, tak se ho optávám, Pane? Kde je "Slum"

CP-1

Jack D. Freeman

Sirka se na tebe podíval s výrazem „tohle nemáš šanci pochopit“, ale pak mu bylo očividně hloupé nechat celou tu věc jen tak mezi vámi ležet a navíc se očividně potřeboval vypovídat.
Kdyby to bylo tak jednoduché.
posteskl si.
Jenže s ní je to složitější. Teda, ne že bych jí to vyčítal, ale...no prostě vyrůstali jsme spolu a pro ni jsem něco jako starší bratr...jenom starší bratr.
zdůraznil to jenom
a já, já se snažím jí vysvětlit, že pro mě je to jiný, ale ona to nechápe. Postaral jsem se, aby nemusela pracovat, dal jsem jí vlastní střechu nad hlavou, starám se o ní, dokonce jsem se kvůli ní dal i...
najednou se zarazil, jako by řekl víc než měl a začal lehce zmatkovat.
No, to je vlastně jedno...stejně bych už měl zase pracovat...
s tím se prudce zvedl a z velké síně, kde jste jedly zamířil tak rychle, aby ještě nevzbudil pozornost, spět k tunelům.

Gurg Jonas

Marcus se na tebe díval celou dobu tak nějak zvláštně, jako by tě podezíral z nějaké nekalosti, ale když jsi zmizel za roh, nepronásledoval tě a tak jsi mohl vesele prokličkovat změtí širokých, kamenných chodeb hlavní budovy, až k pokojům správce Shenga, ke kterým jsi běžel, poněkud hloupě stále s mečem v ruce. Když tě tak uviděli dva strážci, kteří dveře hlídali, překvapeně na tebe vyvalili oči, pak se však vzpamatovali a uniso tasili své zbraně, takřka přesné kopie tvého meče.
Stůj!
zařval jeden z nich a postavili se tak, abys mezi nimi nemohl proběhnout ke dveřím.
Co si sakra myslíš že děláš?

Boars Buzzu – úvodní informace, neodepisovat

Už to bude rok, co jsi se přidal ke Ginovi(jeho jméno bylo změněno aby se nepletl s kapitánem Puncherem), v jeho snaze o osvobození ostrova a zpřetrhal tak otrocké řetězy, které tě poutali ke správci dolu, Shengovi. Myslel sis, že toho rozhodnutí nemůžeš litovat a byl sis jistý, že dosáhnete úspěchu. Nyní, po celém roce už si tak jistý nejsi. Od samého počátku se skrýváte ve Slumu, protože všechny ostatní oblasti jsou pečlivě kontrolovány co do povolení ke vstupu a skrýváte se před bedlivými zraky Marine. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se váš plán řádně rozjížděl, ovšem on se spíše vleče, než rozjíždí. Pro svou věc se vám podařilo získat zatím jenom něco kolem sto třiceti, sto čtyřiceti lidí, kdežto proti vám stálo něco kolem tisíce plně ozbrojených a dobře vycvičených mariňáků. Vy jste neměli moc zbraní a co se výcviku týkalo, bylo to prach bídné. Přesto v posledních dnech stoupá naděje. Ukazuje se, že ne všichni mariňáci jsou spokojení s vedením kapitána Punchera a několik z nich by bylo ochotno se přidat na vaši stranu, což je přesně to co potřebujete.

Informace, která máš o ostrově

Popis: Irongate je velký, převážně hornatý ostrov, s několika údolími, které tamním lidem slouží jako obilnice. Už od porážky původního obyvatelstva, je kompletně odříznutý od světa pomocí loďstva Marine, které kolem ostrova neustále hlídkuje. Samotný ostrov je rozdělen na 5 sektorů. Důl a jeho přilehlé okolí, údolí řeky Nis, kde se pěstuje obilí, přístavní pevnost Ironford, Slum a lesy na jižním pobřeží, do kterých je vstup přísně zakázán.
Důl představuje obrovskou horu a její úpatí, obehnanou mocnou hradbou, za kterou se nachází komplex budov, ve kterých žije Správce se svou rodinou a početnou stráží. Samotní pracovníci v nich však nežijí. Ti pracují, jedí i spí uvnitř v hoře. Ta je takřka dutá, prolezlá stovkami chodbiček, sledující místa, kde kdysi byla ruda. Jejím centrem pak je Velký sál, ve kterém tráví čas horníci, kteří zrovna nepracují.
O údolí řeky, lesu a pevnosti Ironford toho moc nevíš. Jediné s čím jsi dobře seznámen je Slum, ve kterém žiješ.
Slum je potom druhé „město“ na ostrově. Sestává ze organizovaně budovaných chatrčí, poblíž Údolí, které mají vlastní řád a pravidla. Právě zde žijí matky s dětmi a příliš staří lidé, kteří již nemohou pracovat.

Historie ostrova: O Historii tohoto ostrova nevíš skoro nic. Pamatuješ si sice, že Gin ti o ní kdysi vyprávěl, ale to je tak všechno co víš.

Kultura: O tom jak to doopravdy na ostrově chodí toho moc nevíš, ačkoli jsi tu již přes rok, neboť se převážně schováváš před Mariňáky a nemáš moc času věnovat životu ostatních.

Síla Marine: O Síle místních Marine toho moc nevíš. Víš jen že jich je na vás strašně moc a ve Slumu tomu velí nějaký Dlouhonohý bastard s dvěma pobočníky. Vypaseným prasetem co mu dělá popravčího a útlým chlapíkem co se vyžívá v ničení věcí a mlácení lidí.

Dolu velí správce Sheng. Sloužil jsi mu a znáš ho jako velkého, tlustého chlapíka kolem padesátky, možná šedesátky, který je převážně dobromyslný a dobře naladěný, v případě že jej nevytočíš. Pak rychle vzplane, ale zase rychle uhasne. V Hlavní budově, kde jsi žil a v dole mu slouží asi 30 strážných. Jsou to tvrdí, silní chlapy ozbrojený krátkými meči, se kterými není rado si zahrávat jak jsi sám zjistil. Rozhodně by ses jim v boji postavit nechtěl. Kromě nich v dole slouží ještě předáci a nejvyšší předáci. Hory svalů, ozbrojené dřevěným obuškem a pistolí, které vedou jednotlivé směny. Netušil jsi jak si vedou s obuškem, ale byl sis jistý, že kulce neuhneš.

Síla rebelů: Jakožto jeden ze zakládajících členů rebelů víš docela přesně na čem jste. Součástí vaší skupiny jsi ty, nějaký spisovatel jménem Clow, kterého jste naverbovali, holka jménem Nana, bývalí pašerák Nico Gin a asi 120 dalších chlapů z ostrova. Z nich všech jenom ty jsi byl řádně ozbrojen a vybaven. Na druhou stranu se vám podařilo na svou stranu přetáhnout nějaké lidi z druhé strany. Z nich jsi věděl jen o pětici strážných dolu, které jsi pomáhal naverbovat.

Bohatství ostrova: Víš že na ostrově se těží nejkvalitnější železná ruda a také se zde nachází ještě něco, nějaký artefakt nebo poklad ze starých časů, ke kterému Gin upírá hodně nadějí. O co se však jedná netušíš.

U Shenga

Uteču Marcusovi a dostanu se až ke dveřím Shenga. Bohužel jsem si zapoměl uklidit meč a stráže na mě tasí.
Meč si uklidím do pochvy, nechám volné otevřené ruce a promluvím: Pánové klid. Omlouvám se. Potřebuji okamžitě mluvit se sprvcem Shengem! Protokol znám! S těmito slovy si sundám pás i s pochvou na zbraň a položím to na opodál stojící stůl.Tak, už můžu dovnitř? Zeptám se jich. Snad to nejsou Marcusovi pomocníci! pomyslím si.

Pokud mě pustí ke správci Shengovi, rozhlédnu se jestli tam nikdo není, kromě Shenga, a vše mu o Marcusovi řeknu. Pokud tam někdo bude, pokusím se odlákat kousek stranou Shenga.

Pokud mě nebudouz chtít pustit dovnitř, tasím zbraň z pochvy a v okamžiku překapení se je pokusím zabít. V zájmu spravedlnosti, samozřejmě... Pomyslím si .

Otroci-Důl na Irongate

Frank

Z pohledu na zjizvený xicht se ti dělalo lehce nevolno a tak ses rozhodl pro zdánlivě nejpřímější řešení problému. Hned, jak tě chytil za rameno, jsi mu jednu natankoval pod žebra. Byl to neuvěřitelně slabý úder, který vypovídal o tom, že ačkoli víš, jak praštit, nemáš sílu ani švih, abys mohl tuto schopnost nějak podpořit. Přesto, zasažený jizváč tě pustil. Víc překvapený než zraněný.
Ten hajzl mě praštil...
poznamenal velmi inteligentně. To už ses ale vrhl směrem ke kýblu s výkaly a dalšími příjemnostmi. Pokusil ses přitom prosmýknout nejen kolem jizváče, ale i kolem jeho kumpánů, kteří byli rozhodnutí nenechat tě utéct. A právě v ten moment tvůj plán zkolaboval, neboť ty nejsi jenom slabý, ale i neuvěřitelně pomalý a nepohyblivý, a tak když ses pokusil prosmýknout kolem jednoho z nich, ošklivého chlapa, kterému chyběla polovina zubů, prudce tě popadl za ruku a strhl zpátky. Moc dlouho tě ale udržet nedokázal. Tvá tenká paže mu proklouzla mezi prsty a tentokrát jeho ruka jen bezmocně chňapla do vzduchu. Okamžitě jsi popadl kýbl a z otočky jej vychrstl spícímu muži do obličeje, načež jsi jej prudce hodil po zjizveném xichtu, který jej reflexivně chytil, zrovna v okamžiku, ve kterém chlap spící v rohu otevřel oči.
Co to kurva...
zaklel, načež se podíval na zjizvenýho xichta a setřel si obzvláště nechutně rozmázlé hovno z obličeje.
Já tě zabiju ty hajzle!
zařval a aniž by si to nechal vysvětlit a vrhl se po zjizveném xichtu. Než ses nadál, stala se z toho hromadná rvačka, kde každý řezal každého, aniž by mu záleželo na zkutečném důvodu. Ty ses držel raději stranou, přeci jen jeden úder a už bys nemusel vstát. Netrvalo to ani minutu, když se na chodbě ozval šramot a objevili se dva strážní.
Co to kurva děláte!
zařval jeden z nich a v zámku zarachotili klíče.
Šetřete si to do arény hovada blbý!
dveře se otevřeli, zaskřípěly dva tasené meče, a když se rvačka nehodlala ukáznit, jeden ze strážných ho vrazil hluboko do břicha, nejbližšímu z vězňů. Bitka se začala uklidňovat.
Chvíli tam stáli, dva strážní, proti sedmi chlapům. Neozbrojeným, ale vytočeným. Pak se všech sedm, jako jeden muž vrhlo proti nim.

Migeil

Tvého pána lehce zarazila tvá neznalost, pak se jenom zasmál.
Já zapomněl, ty jsi tam nikdy nebyl.
zasmál se, když v tom se za dveřmi ozval hluk. Někdo běžel přímo ke dveřím a dva strážní, před nimi se jej pokusili zastavit. Tvůj pán se zamračil
Jonas...
zamumlal, pak se zvuky začali uklidňovat a jen jste slyšeli něčí hlas, domáhající se vstupu. Tvůj pán si povzdechl.
Vypadá to, že dnes jsem opravdu žádaný.
usmál se, načež zašátral ve svém pracovním stole a podal ti skládací mapu, celé jižní části ostrova. Bylo na ní zakreslené vše od hory, na které byl Důl, přes ostatní kopce, údolí řeky, Ironford, i slum, včetně několika hlavních cest. Ta, která tě nejvíc zajímala pak začínala před branou dolu, a kličkovala skrz zalesněné kopce, které jej obklopovali, až téměř do samotného středu ostrova, kde se měl nacházet Slum.
A teď běž. Strážným u brány řekni, že si jdeš zaběhat Maraton, oni už budou vědět.
s tím ti naznačil, abys šel.

Dole v dole

Sirka se nakonec i přes pochyby rozmluví, ale půlka z toho mi nedává smysl. Nasadím bolestivej výraz přemýšlení kdy se to snažím uspořádat.
Jo máš pravdu, je to moc složitý. I tak ti řeknu aby ses nevzdával. Kdo se vzdá nic nezíská.
Takže máš sestru, ale seš do ní jednostraně zamilovanej... teda né sestru ale někoho s kým jsi dost dlouho vyrůstal. Dřel jsi aby se měla dobře a měla všechno co půjde a něco jsi kvůli ní udělal... ale co? Dal ses do dolu, k rebelům, nechal ses znásilnit?... Oja? Nějak rychle zmizel... Raději bych měl říct Jonasovi aby ho prověřil. Nevím jestli patří k rebelům, ale třeba mu nějak můžeme pomoct... no nic teď musím rychle dojíst tu břečku a jít makat.
Dojím svou porci a vydám se stejným směrem jak Sirka, byť trochu nápadně kvůli mé postavě. Nenápadně se držím opodál a pracuji zatímco občas pozoruji Sirku co dělá.

Marine – Ironrod

Týr Wodanson

Výborně, pokládáte otázky, to svědčí o tom, že máte v hlavě víc, než většina lidí tady.
okomentoval tvou snahu se něco dozvědět Puncher, aniž by se tvářil jinak, než netečně.
Co se těch zvláštností týče, jsou to jen drobnosti. Občasné nespokojenosti, rvačky, sem tam někdo zmizí, nic důležitého. Problém je jinde.
na chvíli se odmlčel.
Asi před rokem se na tento ostrov podařilo proniknout skupině lidí, pod vedením nějakého Gina a ti se začali snažit vyvolat tu vzpouru. Jejich akce byli většinou k smíchu, tam ukradli pistoli, tam nechali leták, tam zase slogan Smrt Puncherovi!, prostě zbytečnosti, ale za v posledních týdnech začínají být aktivnější. Není to ani týden, co našli v řece těla dvou mých poddůstojníků a Sheng mi poslal zprávu, že se jej pokusil ve spánku zabít jeden z jeho strážců. To je samozřejmě informace, kterou jsme drželi v naprosté tajnosti a vy o ní s nikým taky hovořit nebudete.
zadíval se na tebe způsobem, který jasně naznačoval, co by se stalo, kdybys tohle tajemství porušil.
Každopádně, značná část bojové připravenosti posádky ve West Blue, ale i v ostatních oblastech záleží právě na produkci tohoto dolu. Ve farmách se můžou bouřit, ve Slumu stavět barikády, na ničem z toho nezáleží, dokud bude fungovat důl. To je důvod, proč jsem se rozhodl narušit Shengovu samosprávu a poslat vás tam. Kromě toho, že naši muži zajistí bezpečí, pouhá vaše přítomnost by měla stačit k tomu, aby si většina z nich rozmyslela nějaké hlouposti.
na okamžik se odmlčel, načež sáhl do stolu a vytáhl mapu, podíval se z ní na tebe a s mrzutým zamručením ji zase schoval.
Ohledně dolu... pokračoval, jako by se nic nestalo tak ten se nachází asi třicet kilometrů západně, od naší pozice. Vedou do něj dvě cesty, jedna podél hranice lesa a druhá přes Slum. Samotný důl pak je uvnitř naší nejvyšší hory, obehnaný hradbami a Shengovou vilou, střežící vchod. Co se hradby týče, neměl by jste mít problém se přes ni dostat, ale s dolem to bude těží. Hlavní chodby i síň jsou vysoké asi 16 metrů, což...je o dost méně, než máte vy, takže se nejspíš utáboříte před branou, zatímco vaši lidé budou operovat uvnitř.

Rebelové

Nana, Nico a Clow

Jestli se to pokazí, nechám ti vztyčit sochu na každém ostrově, který osvobodím.
řekl Gin zcela vážně, načež vás chvíli se zájmem poslouchal, než zavrtěl hlavou.
Bohužel, obávám se nebude jiná možnost, než vyprovokovat nějaký incident s mariňáky a provolávat při tom hlesla, týkající se svobody, neboť s každým jiným zločinem má právo se vypořádat Maraton přímo. Pouze rebelové musí být předvedeni přímo před Punchera.
Po této, poslední radě už jen sledoval Nanu jak odchází. Nakonec tu s ním zůstal sám Nico, neboť Clow odešel chvíli po Naně, s hlavou očividně příliš zaneprázdněnou vlastním úkolem, než aby se věnoval vaší debatě. Když už chtěl odejít i Nico, Gin jej zastavil.
Ještě chvíli, tohle jsem nechtěl řešit před Nanou, aby to snad neovlivnilo její odhodlání ale je třeba to říct. Případě, že se ti nepodaří Lucase přesvědčit, aby opět podporoval naši věc, zabij ho. Ví toho o nás příliš mnoho. Kdyby se rozhodl nás zradit, neriskuje skoro nic, právě naopak. A jestli k tomu dojde, dej si záležet ať objeví tělo.
sotva jsi vyslechl dodatečný rozkaz, zachvěl si se. Chápal jsi, proč to po tobě Gin chce a také jsi chápal, proč nechtěl aby byla Nana u toho, až ti bude tento rozkaz dávat. Tušil jsi, že kdyby se to zvrtlo, nebudou to Mariňáci, kdo ji popraví.

Bors Bazuu
S vaší rebelií to šlo od desíti k pěti. Zatímco Marine dostávala nové posili, vy jste ztráceli lidi, ať už vlivem dezerce, nebo úmrtí při plnění úkolů. A právě s tím druhým jsi se měl dnes vypořádat ty. Tvůj úkol ti dal přímo Gin. Zavolal si tě hned odpoledne, aby ti pověděl, že Marine dostala novou posilu. Přerostlého obra/komandéra, a zpráva o jeho příchodu se již rozletěla po ostrově. Tváří v tvář dosavadním neúspěchům a této zkutečnosti, rozhodlo se několik z vás, že jim boj za svobodu za takové riziko nestojí. Spousta lidí remcala, ale nikdo ještě neopustil vaše řady, až na jednu výjimku. Tou byl Sam, obtloustlý, postarší horník, který si právě užíval svých pár dní volna ve Slumu. Vždycky byl zbabělec a s vámi spolupracoval jen vlažně, a tak když se dozvěděl o obrovi, zašel za Ginem s tím, že s vámi končí a v případě, že se jej pokusíte ještě někdy kontaktovat, všechny vás udá Marine. Nebyl by to takový problém, kdyby se zpráva o jeho dezerci nerozkřikla a další desítky lidí nezačali uvažovat podobně.
Je třeba jim vyslat zprávu. prohlásil Gin pochmurně. Zprávu, že boj za svobodu, za naši svobodu není něco, co se dá jen tak opustit.
a právě kvůli této zprávě ti daroval Gin velkou dvoubitvou sekeru, se kterou jsi na Sama čekal u něj doma. Gin věděl, že tento úkol může svěřit jen tobě. Byl jsi uprchlí otrok, a tak ti nejvíce záleželo na tom, aby se vaše věc podařila, protože kdyby odboj padl, nečekalo by tě nic jiného než smrt. A tak jsi tu seděl, na prosté židli, v tmavém koutě jednopokojové chatrče a pomalu sledoval dveře, jak se otevírají. Materiál na zprávu stál ve dveřích.

Zrádcovo obydlí

Je těžké býti v mé situaci. Svírat něco, čím se dá tak lehce ukončit život. Mít možnost ukončit něčí život svou snahou a silou. Být schopen rozdrtit něčí lebku jediným úderem. Neustále doufajíc, že ten dotyčný, jehož jste přišli zabít popadne něco jako svědomí za pačesy a vrátí jej zpět na správnou stezku.

"Braň když bránit můžeš, zabíjej když zabít musíš.", vzpomenu si na jednu z mnoha opakovaných vět, o kterých Gin mluvil. Nemám rád sám sebe zato co dělám, ovšem ty jenž sympatizují s mariňáky nesnáším ještě více. Zrádce nesnáším. Podvodníky nesnáším.

Přesto, vše to v sobě nese jistou stopu dramatu a něčeho, z čeho se mi nedělá dobře. Cítím se jako zrádce ? Jsem zrádce ? Pokud se nepletu, je Ginův boj nyní i můj boj, ovšem Gin dobře nezvážil své možnosti v tomto konfliktu a tudíž je možné, že přecenil své možnosti. Tímto činem, se určitě zapíšu do temných stránek maríny...ale přesně to chci. Vpálit se Maríně do paměti.

Tiše zabručím. Opět si dobře připomenu Ginova slova ve své mysli a soustředím se na úkol před sebou. "Je třeba jim vyslat zprávu".

Když před sebou uslyším pomalu skřípající, otevírací dveře napnu se. Když zahlédnu jak se ruka dotýkající se kliky přenese do rozmezí chatrče, sečkávám, připravený k okamžitému, brutálnímu seku z pravé strany, dokud neuvidím celé tělo. Pokud by se snad jako první ze dveří vynořila hlava neváhám a s rozběhem se vší silou oženu po osobě, o které se domnívám že je Sam. Snažím se mířit přímo na hruď, na hrudní koš, abych jedinou ranou rozdrtil hrudní koš a zamezil Samovi vydat hlásku. Pokud by se snad ukázalo, že jsem minul, upustím sekeru a pokusím se Sama popadnou za krk, nebo pracovní halenu a odtáhnout ho co nejrychleji dovnitř.

Setkání
Nico a Clow

Zasměji se. „To není nutné. Protože pak by to nebylo fér k těm co už za naší věc padli. Možná by jsi, ale mohl vybudovat nějaké památníky se jmény všech co bojovali a svobody se nedožili. To by se mi líbilo víc.“ Pak zvážním. „Dobře hoši. Přejte mi štěstí. A kdyby se to zvrtlo... Bylo mi ctí a věřte, že ničeho nelituji.“ Kývnu jim na rozloučenou a vydám se pryč.
Vrátila jsem se do svého domu, musela jsem se připravit. Připravila jsem si vodu, schovala se za paravan a umyla se. Pokud chci zaujmout Punchera nesměla jsem vypadat jako špindíra. Na druhou stranu jsem se zase nemohla obléknout jako slušná žena. Protože to by mi ani trochu nevěřili, kdybych dělala výtržnosti v šatičkách. Vypadalo by to nepřirozeně.

Oblékla jsem si šedé tričko, které mě trochu víc obepínalo a na to modré montérky. Normálně se snažím skrývat co mám, abych nikoho neprovokovala, ale teď jsem potřebovala, aby to bylo vidět. Přemýšlela jsem jak to udělat. První jsem mluvila o výtržnosti, ale pak mě napadlo jestli bych si neměla někam stoupnout a nepromlouvat k lidem a lanařit je, aby se proti Maríně vzbouřili. To se mi víc líbilo. Hrát si na holku, která se trochu víc nadchla pro svobodu, ale jinak víc úplný houby. Protože, nějaký opravdový rebel by něco takového veřejně vážně neudělal.
Zatím co jsem čekala až mi uschnou vlasy, začala jsem psát vzkaz pro Sirka. Nemohla jsem odejít a nenechat vzkaz. Možná se domů dlouho nevrátím. Kéž by tu tak mohl být a říct mu to osobně.

Drahý Sirku

„Dostala jsem úkol. Nebezpečný. Musím se vetřít do Puncherovy přízně a zjistit co hledají v tom lese. Však víš o co jde. Nevím, jak to dopadne, ale budu se snažit ze všech sil, aby to vyšlo a já se zase vrátila domů. I v té nejtěžší chvíli budu na tebe myslet. Jsi mi drahým přítelem a nikdy ti nezapomenu co jsi pro mě udělal. Pokud to nevyjde a už se nebudu moci vrátit domů.... jediné co mě bude mrzet bude to, že jsme se nemohli naposledy vidět. Netrap se pro mě a ani si nedělej starosti. Víš, že jsem vynalézavá. Když bude sebemenší šance to zvládnout, tak já ji najdu. Nepřestaň snít o svobodě. Jinak bude má snaha marná. Přeji si svobodu pro všechny. Pro nás oba. Žene mě vpřed představa, jak stojíme vedle sebe, ruku v ruce a sledujeme moře s vědomím, že teď můžeme jít kamkoliv.“

S láskou Nana

Složila jsem papírek a pak ho zastrčila pod vložku Sirkových bod na doma. Nemohla jsem takový zkaz nechat jen tak ležet. Musela jsem ho schovat a takhle jsem věděla, že ho najde jen Sirek. Až si je obuje, pozná, že mu boty nesedí a začne to zkoumat. A najde ho.
Vydechnu a chvíli sedím a rozhlížím se. Měla jsem strach. Jasně, že jo. Ale musela jsem to udělat. Musela jsme to zvládnout. V našem boji potřebujeme konečně nějaký úspěch. Projedu si rukou vlasy, už byli suché. Zvednu se. Doufám, že svůj domov nevidím naposledy.
Vyjdu ven a vyrazím rovnou na trh, tam to bude nejlepší.
Strčím ruce do kapes a jdu. Nespěchám. Přemýšlela jsem. Rozmýšlela se. Bála se a překonávala strach.
Ani jsem se nenadála a byla jsem na trhu. Dobře... jdu na to... zvládnu to.... zvládnu. Spoléhají na mě.
Našla jsem prázdnou dřevěnou krabici od zeleniny, otočila ji dnem vzhůru a postavila se na ní.
„Lidé!“ zvednu hlas a oslovím všechny v doslechu. „Vyslyšte mě! Nesmíme se nechat dál utlačovat Marínou! Mi tu jsme doma. Ne oni! Udělali z našeho domova vězení a při tom většina z nás v životě neudělala nic špatného! Narodili jsme se tady a rovnou nám dali nálepku zločinců co si nezaslouží nic jiného než se tu udřít k smrti! Není to fér! Dokonce nám zakazují se brát, zakazují nám mít děti! Musíme se sedřít z kůže, a pak teprve nám je dovolí. Ale kdo by chtěl mít děti, když je čeká stejný osud jako nás všechny? Zase by jen živořili, byli by z nich stejní otroci Maríny jako z nás! Musíme se jim postavit! Musíme je svrhnout jestli chceme být svobodní!“
Brzy tenhle povyk přiláká hlídku a to bude stačit, aby mě zadrželi. Jen se pak ještě trochu bránit a vykřikovat další slova o svobodě.

Shengovo vězení[/b]
Frank

Pravda byla, že jsem svojí fyzičku hodně nadcenil, což se mi vymstilo. Jen tak tak jsem proklouzl v jeho ruce, až jsem si sedřel kůži. Měl bych děkovat bohu za tenhle závěr, protože vím jak by to dopadlo, kdyby mě chytli. Srdce mi bušilo a i když se dá říct, že jsem byl myslí přitom, pořád jsem se tak nějak bál a kapal ze mě pot. Jenže poté co se probudil ten ospalec se mi udělalo hned lépe. Vystartoval a všechno se začlo mlít mezi sebou, jako v nějaké pohádce o mlýnku. Udělal jsem zřejmě to nejlepší, nezapojoval jsem se. Postával jsem chvilku stranou a výhýbal se všemu co na mě přišlo, s tváří zkroucenou ostražitostí. Jediné co jsem vlastně udělal bylo, že jsem popadl nějaké ty rozbité kameny.

V zámku zarachotily klíče a já si uvědomil co se děje. Ty stráže pomalu vstupovali dovnitř. Tak nějak jsem věděl, že to jsou tvrdí a silní chlapy, se kterými si není radno zahrávat. Ostatně, to už jsem zjistil z dřívějška. Jenže čas plyne a stejně tak i moje zkušenosti. Teď po mém boku stálo 7 lidí a já byl ve výhodě, nebyl jsem proti nim sám. To mě přinutilo reagovat s celkem klidnou hlavou. Obličejem naladěným na neutrální výraz jsem si přeměřil ty dva a svůj kámen schoval za zády, aby ho stráže neviděli. Když se na ně ostatní chlapy vrhly, aby je zmlátily, já jsem obratně a s dávkou inteligence přistoupil zezadu k jednomu z nim, přičemž jsem si dával pozor, aby mě nezaregistroval a praštil jsem stážce do týla tím svým kamenem. Když jsme jednoho omráčeného strážce skolily, jeden z nás sebral jeho meč, doufaje, že to budu já a ve víru davu jsme probodli i toho druhého strážného.

Popravdě doufám, že tím boj skončil, a že ti dva strážci nebyli nějaká dvě monstra z Grand Line. Hbitými prstíky jsem prošacoval obě mrtvoly a vzal si z nich to nejlepší co jsem mohl. Pravda je, že mě ani nenapadlo někomu velet, ať jde semnou, nebo nějak začít ovládat skupinu vězňu co se mě před chvílí pokusila znásilnit. Jednak jsem je neměl rád, jednak nejsem svatoušek a jednak na žádné plánování boje moc nejsem. Když se tedy ostatní rozutekly a jestli mi tam nechali ty dvě mrtvoly strážců, rychle jsem si navlékl uniformu jednoho z nich a následně jeho navlékl do mých šatů (nechávaje si pirátskou čepicu zastrčenou po kapsách). S upřímností musím říci, že se mi to hnusilo.

Vyběhl jsem z cely ven. Věděl jsem, že v chodbách žádné kamery nejsou a tím pádem mám i chvilku čas, než se rozezní sirény či zazní poplach. Tak nějak jsem měl v hlavě, že jestli je tohle podzemí se žalářem, tak tu někde musí být i ti silnější bojovníci. Když je propustím, určitě budu mít větší šanci se odsuď dostat.

U pána

Pán je schovívavý vůči mé neznalosti ostrova, za což jsem jedině rád. Dneska měl vážně dobrou náladu. To se ale změnilo ve chvíli, kdy si ho někdo "žádal". Každopádně, pán Shengo mi dal mapu, na které je vykreslen snad celý ostrov. Díky této mapě ten Slum najdu bez větších obtíží.
Shengo si již ale nepřeje, abych ho dál rušil. Vyprovází mě se slovy, abych strážným řekl, že jdu běžet maraton. Ještě jednou si zkontroluji, že mám mapu a dopis a jdu ke dveřím, které otevírám, jdu do dveří, ve kterých se ale ještě otáčím, ukláním se svému pánu a zavírám za sebou dveře. Nyní je zde jenom jedna, docela důležitá věc, kterou musím vykonat a tu vykonám za každou cenu!

Stráže

Když procházím kolem nějakých strážných tak jim vždy říkám Pan Shengo mě poslal běžet maraton

Cesta do Slumu

Cestou do Slumů běžím, jen tak rychle, abych zvládl běžet cestu tam i zpátky a jen tak rychle, jak mi to jenom dovolují tyto řetězi. Nechci nechat pana komandéra Maratona příliš dlouho čekat... Navíc co kdyby už tam třeba nebyl, ve chvíli co bych tam dorazil, protože si vyšel na oběd?

CP 1

Gurg Jonas

Strážní se na tebe dívali dosti nepřátelsky, jakoby ti nevěřili ani slovo, přesto když jsi schoval meč do pochvy(žádný stůl, na který by jsi ho mohl odložit tu není), lehce se uvolnili, tedy až do okamžiku, ve kterém ses začal dožadovat přístupu k Shengovi.
Správce Sheng teď s někým hovoří, takže tě pustit nemůže...
dál to ale nedořekl, protože jsi opět tasil meč a vrhl se na jednoho ze strážných, konkrétně toho napravo od tebe. Oba strážci sáhli po meči. Ten na kterého jsi zaútočil prudce vytáhl svou čepel a jen tak tak dokázal zablokovat tvůj slaboučký útok, zatímco jeho kolega se na tebe zleva vrhl se svým krátkým, zubatým mečem.
ZA SHENGA!
zařval a zaútočil ti na rameno. Pokusil ses mu uhnout, ale marně. Jeho čepel se ti zakousla hluboko do masa a nechala ti na hrudi dlouhou krvavou čáru. Nezmohl ses na víc, než překvapené zalapání po dechu a tři kroky stranou, abys od útočníka získal odstup. Rána nebyla sice hluboká, ale ťala do masa a nepříjemně krvácela. Stál jsi tam a pozoroval své protivníky, kteří stáli proti tobě a čekali na tvůj další tah. Nemuseli spěchat, měli všechny trumfy. Byl jsi zraněný, za tvými zády se ozývali spěšné kroky dalších strážců a ty sám...v životě by sis nemyslel, že tě to napadne, ale ty sám sis přestával být jistý svými schopnostmi. Jistě, věděl jsi jak zacházet s mečem lépe než většina a reflexi jsi měl také velmi dobré, ale tvé paže byli oproti těm strážcům slabé a nešikovné. Až do teď tě nenapadlo, že to bude takový rozdíl, ať do teď.

Jack D. Freeman

Sirka nakonec nebyl ten, kdo zaměstnával naplno tvou mysl a pozornost. Ne, tím někým byli místní stráže. Sotva jste dojedli a dali se znovu do práce, ozval se zvon. Hlasitý, poplašně znějící zvon, oznamující problémy. Viděl jsi jak stráže zpozorněli, načež se na ochozu, nad hlavním sálem objevil jeden z nich a zařval.
Posili, potřebujeme posili! Vzbouřili se vězni!
nastal zmatek. Z deseti strážných co tu byli jich místní velitel sebral pět a vyrazil směrem k celám, kde jak jsi věděl byli uvězněni rebelující pracovníci a čekali na smrt v aréně. Sotva však zmizeli tito, ozval se zvon znovu. Do dolu vběhl strážce a něco pošeptal druhému. Stál jsi dost blízko abys je slyšel.
Máme problém, ten novej, co nám ho sem poslali, Jonas zabil jednoho strážce a snaží se probít k Shengovi.
Děláš si prdel?
Kéž by...
Do hajzlu, myslíš že to maj domluvený?
Určitě, taková náhoda se nemohla stát...
Fajn, nechám to na předácích...CHLAPI POHYB, SPRÁVCE SHENG NÁS POTŘEBUJE!
zařval místní strážce a s tím i zbytek strážců zamířil pryč ze sálu, nechávaje ostrhu pouze na pár předácích, ozbrojených dřevěnými obušky. Koutkem oka sis všiml, jak jejich odchod pozoruje Sirka a pár dalších zvědavých očí, vyměňujících si významné a také lehce zmatené pohledy.

Marine – Ironrod
Týr Wodanson- Dole v dole

Poslouchám svého nynějšího velitele a snažím se zachovat stále neutrální tvář. Jenom občas můj pohled zabloudí někam do míst dole pode mnou či nepřátelský pohled střelený k těm otravným malým létajícím věcem jimiž jsou ptáci. Můj pohled trochu zpozorní když se začne mluvit o útocích, rebélii a tak různě.
Hm chápu dává to smysl. Vojenská připravenost našich jednotek musí mít prioritu jinak by nás přemohla verbež z hlubin nečestnosti jako jsou vrazi, piráti, násilníci, vyděrači, lháři a podobné nekalé živly.
"Chápu Kapitáne a nemusíte se bát, nikde se o tom nebudu zmiňovat. "
KDyž mi řekne kde se nachází důl tak se tím směrem podívám a přikývnu.
"Rozumím pane, pokud nemáte jiné plány rád bych se nyní přesunul podél oné hranice lesa k dolu. Pokud mám zajistit funkčnost dolu měl bych raději začít co nejdříve."
A hlavně jakmile tam budu tak se můžu natáhnout a chvíli se prospat.
"Myslím si že čím dříve si tam přesunu svoje věci a obhlédnu si tamnější prostory tím lépe. A ohledně onoho představení vojákům pane. Rád bych věděl kdy a kde se to bude konat. Nejlépe mi příjde kdyby to bylo přímo u dolu abych tam mohl hned zainstruovat mužstvo a začít připravovat příhodný blízký prostor pro vybudování přístřeší pro mě. Samozřejmě pokud jsou již jiné plány pane poslechnu je do písmene."
Tak jak velí čest a přísaha, ať už se mi to líbí nebo ne musíme poslouchat.
Dotknu se instiktivně kladiva na krku ale rychle dám zase ruku dolů a postavím se do pozoru čekajíc na rozkazy.

Boje začínají

Když už se umoudříme do práce začnou nás otravovat s nějakým zvonem. Nakonec se ukázal jako poplašný a jeden ze strážných nám oznámí vzpouru vězňů. Vzhledem k tomu, že tam jsou vrazi a horší živli nijak mně to netrápí. O něco později zas jinej strážný oznámí něco o Jonasovi. Prý zabil strážného a útočí teď na Shengena. To už mi hlava šrotuje co blbne.
Co to ten blbec provádí měli jsme co nejmíň přitáhnout pozornost a o zabíjení taky nebyla řeč... Proč to tedy udělal?... Buď ten strážný byl součást rebelů a tudíž je i Shengen, když na něj útočí nebo se takto snaží jakoby přidat k rebelům... Celkem chytrý, ale ten blbec se měl nejdřív poradit se mnou, kruci co teď?... Kdybych se za ním rozběhl jen tak prozradil bych se a zhatil jeho plán... takže nezbývá než rozpoutat nepokoje i tady a projevit se jako rebel. Pak mně možná kontaktují... Tak se jde na to.

Když odevzdávám kámen do vozíku u předáka mrknu jakoby nenápadně na pár horníků a zaútoím na předáka. Popřípadě předáky, když budou dostatečně u sebe tím, že jim srazím hlavy o sebe a ještě pár ranami se ujistím o jejich bezvědomí, teprve pak se rozběhnu po dalším nejbližším předákovi a srazím jej  k zemi, zatímco si rukama kryji hlavu a žebra před obušky.

Pokud je jen jeden chytnuho silnýma rukama za hlavu a srazím se s ním o svou tvrdší palici(trefím jej čelem do nosu), pak následuje koleno do břicha a úder loktem do zad. Pak se rozběhnu po nejbližším předákovi a srazím jej  k zemi, zatímco si rukama kryji hlavu a žebra před obušky.

Rebelové

Bors Bazuu

Čekal jsi v rohu tmavé místnosti, až zrádce vejde do svého domu. Sledoval jsi dveře, jak se pomalu otevírají a on vchází do místnosti. Ani si tě nevšiml, když jsi vystartoval proti němu, sekeru pevně sevřenou v rukách, připravenou tnout. V okamžiku, kdy tě Sam uviděl, jak se řítíš proti němu, se sekerou v rukách, rozšířili se mu zorničky úlekem a překvapením, ale nestihl vydat ani hlásku, když se mu tvoje monstrózní zbraň zarazila do hrudníku a proklestila si svou cestu až k páteři. Asi vteřinu tam tak stál, než se s tlumeným žuh sesunul na zem. Vzhledem k jeho váze jsi měl co dělat, aby ti nevytrhl sekeru z rukou, ale podařilo se ti ji nakonec udržet. Pohled, který se ti naskytl poté ti ale moc dobře na těle nedělal. Za Samem stála dívka. Asi osmnáctiletá, tobě neznámá, ale podle jejích tenkých paží a hubeného obličeje jsi hádal, že jedna z místních práce neschopných. Možná si ji Sam přivedl s sebou, aby jí dal nějaký neodolatelný návrh, to jsi nevěděl. Podstatné bylo, že sotva tě spatřila otevřela ústa a začala ječet. Její vysoký, ještě dívčí hlas proťal noční ticho. Sekera byla příliš pevně uvězněná v Samově hrudníku, aby ti byla co platná a podle poplašených zvuků a hulákání další dívky několik desítek metrů od tebe se noční město začalo probouzet.

Nana

Tvá cesta nočními ulicemi Slumu byla pozorována jen pár zoufalými existencemi, ležícími na kraji cesty, příliš hladových a zesláblých na to, aby mohli dělat cokoli jiného, než potichu umřít. Mariňáky jsi neviděla žádné, ale to nebylo přílišné překvapení. Během noci často chodili převlečení za místní, aby nachytali případné „lumpy“ při činu. Když jsi došla na trh, malé blátivé náměstí s pár stánky a postavila ses na dřevěnou bednu, několik zvědavců zamířilo tvým směrem, spíše upoutáni tvým dekoltem, než čímkoli jiným. Sotva jsi ale otevřela pusu, zděšeně začali utíkat a mizet co nejdál od tebe. Nikdo nechtěl být viděn v přítomnosti dívky, která hlásá cokoli proti Marine. Každý, i ty nejmenší děti, tu znal trest za vzpouru. Ty ses tím ale nenechala rozptýlit, přeci jen tvůj cíl nebyl je zaujmout, ale přilákat nějaké mariňáky, což se ti také podařilo. Poprvé sis jich všimla asi dvě minuty po začátku tvého vystoupení. Bylo jich deset. Osm námořníků, ozbrojených puškami a šavlemi postupně obklíčili pod dozorem dvou poddůstojníků celý trh, abys neměla kudy uniknout. Nebyli to však oni, kdo ti dělal starosti, nýbrž jejich velitel. Ze všech možností musel mít noční službu zrovna on. Poručík Butcher, dvoumetrová hora sádla a svalů s trojitou bradou a obrovským panděrem navlečeným do mariňácké uniformy s rukama tak obrovskýma, že když je zatnul v pěst, byli o něco málo větší než celá tvá hlava. Ozbrojen obrovským řeznickým sekáčkem a hákem na řetězu se k tobě nemotorně valil skrz trh, zatímco jeho vodnatá, prasečí očka přejela od tvých nohou přes boky až k výstřihu, při pohledu na který se chlípně usmál.
Ale ale, copak to tu máme?
zeptal se s lehkou známkou sarkazmu v hlase. Slyšela jsi o tom člověku několik příběhů a žádný nebyl dobrý. Stejně tak jsi viděla dívky, které si občas bral na noc. Zlomené, zbité trosky třesoucí se ve stínu zapadlých uliček při sebe slabším zvuku.
Holčička se trošku napila a teď by ráda změnila svět co? Co kdybys šla sem dolů ke mně, abych se na tebe mohl podívat zblízka hrdinná revolucionářko?
poslední dvě slova vyplivl skoro jako by to byla nadávka. Začala ses třást po celém těle, ale teď už ti nikdo na pomoc nepřijde, tím sis byla jistá. Nezbylo než hrát tuhle hru až do konce a doufat, že tenhle poručík dodržuje příkazy svého nadřízeného.

Potíže

Všichni se báli, jakmile jsem začala mluvit, najednou bylo pusto prázdno. Ale říkala jsem to co si všichni myslí i když se to bojí přiznat.
„No tak lidi! Je čas zahodit svůj strach! Tohle tyranství musí skončit!“ pokračuji.
Nemusela jsem čekat dlouho, někdo kdo si třeba chtěl udělat očko u Maríny mě jistě už nahlásil. A oni se objevili, jak jsem očekávala.
Ale když jsem uviděla kdo je vede... zatrnulo mi. Proč zrovna on musel přijít? Žaludek se mi sevřel strachem. Butcher... ten špekatej hajzl. Už jsem ho zahlédla kdysi, ale jako ostatní jsem se mu vyhýbala. O tom hnusákovi koluje spoustu řečí a vsadím se, že všechny jsou pravdivé. Měla jsem chuť utéct, ale nemělo to cenu... obklíčili mě. Teď už nebylo cesty zpět. Musela jsem to dohrát do konce.
Polknu a zmlknu, když ke mě došli. Zadívám se na něj... a fuj... fakt je ještě hnusnější takhle zblízka.

Cítila jsem, jak mě polil studený pot a chvěla jsem se, jen doufám, že to nejde moc vidět.
„Vůbec nejsem opilá! Hlavu mám čistou a vím co říkám!“ ukážu na něj prstem. „A k tobě se ani nepřiblížím sádelníku! Jen se naparuj dokud můžeš Butchere. Brzy na tebe taky dojde. Na tebe a celou Marínu. Všichni budete pykat za všechno to tyranství a utlačování!“

Setkání a noční výprava do skladu

Jako vždy zůstal poslední s Ginem, on jediný toti nidky neměl moc důvodů spěchat jeho svět byl na moři a tohle bylo jen nutné zlo. Navíc většinou měl Gin tendence řešit některé ne úplně hezké věci až ve chvíli kdy byla většina pryč.
" Rozumím ... je zbytečné ohrozit naší věc na druhou stran uvěřím ,že se s ním nějak dohodnu a že nebude potřeba to dotahovat do takových extrémů. Přeci jen musí si uvědomit ,ž už v tom plave a ani mariňaci nebudou moc rádi,kdyby na něco přišli."
doufal, že to nebude muset dojít taklhe daleko i když byl připravený Lukase zabít, problém byl v tom, že mu začalo být jasné, že pokdu Nana neuspěje bude muset to samé udělat s ní a to nechtěl, ale jen někdo kdo nikdy nepašoval vidí jen jednu cestu před sebou. Navíc bylo nutné se připravit na večer.

Přípravi byli asi to nejhorší za prvé bylo nutné vybrat oblečení které bude trochu lepší a vubec ze sebe zase pro jednou smít krytí a pak pak bylo potřeba sehnat nějakou dýku případně najít způsob jak schovat šavli i když dýka v botě prostě měla svoje kouzlo vždy lepší. Pak bylo potřeba zařídit mnohem horší věc. Slum byl přesně to místo kde se některé věci shánějí orpavdu špatně ,ale palení probíhá snad i v podmínkách kde nic jiného není, nico měl pocit, že čím horší podmínky pro život lidí tím více byl ov oblasti palíren ledasčeho. Ale to nebylo ani to nejduležitější Nico prostě jen potřeboval lahvinku pro stráže před pevností, přeci jen je znal dlouhá nudná noc a zima trocha alkoholu byla fajn a někdo kdo jim ho donese taky.

Otroci+CP 1

Frank

Ačkoli jste začali v ofenzivě, bitva se pro vás hned ze začátku začala vyvíjet velmi špatně. Přeci jen, byli to, na rozdíl od vás, chlapi trénovaní v boji a vyzbrojení, i když krátkými, přesto meči. Jako první ke strážným doběhl zjizvený xicht, ale než vůbec mohl strážce udeřit, schytal dlouhou, krvavou ránu přes hrudník, načež další vězeň skočil po druhém strážci. Nedopadl však o moc lépe. Strážný mu uhnul a ťal ho vodorovně přes hrudník, na kterém mu nechal dlouhou, krvácející čáru. Zatímco ty ses shýbal pro kameny, začali oba strážní řvát na poplach a pozvolna ustupovat, tak aby stáli těsně za mřížovými dveřmi cely. Vaše přesila a tvá strategie se rázem ukázali zcela zbytečnými, neboť skrze dveře mohli naráz projít jen dva muži a aby jste se dostali ven, nebo za ně, museli by jste projít přímo skrz jejich meče, vířící ve smrtícím tanci vzduchem. Přesto se o to tví spoluvězni stále pokoušeli, neboť věděli, že nemají co ztratit.

Migeil a Grug Jonas

Zatím co jsi studoval mapu, zvuky za dveřmi se z naštvaných změnili na zvuky bitvy. Všiml sis, jak se lehce rozčilený výraz ve tváři tvého pána změnil na velmi rozčilený, ale to už jsi otevíral dveře a celá scenérie se rozprostřela přímo před tvýma očima. Těsně u dveří stáli dva strážní, oba s tasenými meči, blokujíc přístup ke tvému pánovi třetímu muži, který ač byl také oblečen jako jeden z místních strážců, snažil si očividně vynutit vstup k panu Shengovi násilím.
Ten stál asi o tři kroky od tebe, v jedné ruce meč a druhou kontrolujíc lehkou, krvácející, ránu na hrudi. Uslyšel jsi za svými zády pohyb, jak tvůj pán prudce vstal ze židle.
U sedmi mořských ďáblů Jonasi, co se to tu kruci děje?
zařval a jeho vztek byl doslova cítit ve vzduchu. Pro tebe to bylo, jako by tě šlehl bičem, zvláště když sis uvědomil, že tu stojíš, neschopen splnit svůj úkol, kvůli onomu zraněnému muži s mečem, který ti blokuje cestu.

U Shenga

Vytáhnou na mne meče a seknou mě do hrudi...
Sakra, to už je nad moje síly.... RAdši bych odsud měl vypadnout... pomyslím si.
V tu chvíli však slyším zvuk dalších stráží, které ke mně běží.
Teď už bych měl vážně vypadnout... pomyslím si koukajíc se na stráže.

Avšak otevřou se dveře a v nich je Sheng. Rozkřikne se na mne. S ú divem upustím meč a promluvím na něj: Pane! řeknu zaskočeně, Potřebuju s vámi velmi naléhavě mluvit. Stráže mne za vámi nechtěli pustit, a tak jsem se asi pomátl. Musím s vámi mluvit! Rychle! Děje se něco špatného! Řeknu mu, a když mluvím mám prázdné ruce. Popostoupím kousek k SHengovi, avšak stráže na mne pořád míří, a tak si odstoupím zase kousek dál.

Úspěch ? To sotva

Na tváři se mi objeví jistý výraz zklamání, když zjistím, že mne můj cíl ani nespatřil. Nejsem násilník ani sadista, ovšem očekával jsem jistou formu reakce. Slabé vydechnutí mi jaksi nestačí. Se sekerou stále pevně zarvou v Samově těle i přez svou vysokou fyzickou sílu nehnu.

Odzbrojen. Tohle není dobré. Sotva jsem tu zbraň dostal. Jenom tato zbraň, může vynést naší rebelii značnou výhodu. Ovšem čekat zde by bylo příliš nebezpečné. Únik nebo boj.

Nikdy jsem nebyl příliš velký hráč s hazardem. Na ječící ženu se pokouším co nejméně mračit, jelikož je mi její ječení krajně nepříjmené. Pokusím se prstem u úst zasyčet na ni, ale musím vypadat minimálně směšně. Dodám svému hlasu co nejvíce autority a hrůzy a zasyčím na ni.

"Tiše ! Nebo nás všechny zabijí ! Marína nyní bude podezírat i tebe děvče ! Pokud chceš žít mlč a radši mě následuj !", šeptám tak hlasitě a silně jak si jen dovolím. Zabručím na uvíznutou sekeru. Začínám chápat krajní nevýhod této zbraně. Průraznost, síla, ničivost je enormní, ovšem rychlost a obratnost této zbraně je krajně nevyvážená. Musím najít vhodnější zbraň, ale zatím je to jediná věc, kterou se mohu bránit.

Dupnu tvrdě Samovi na hruď a nyní si nevšímám ani děvčete nebo hlasů. Pokusím se soustředit pouze na dvě věci. První je možné přibližující se kroky maríny, druhá je vytáhnutí sekery. Napnu své svaly na nejvyšší možnou míru a pokusím se se sekerou zalomcovat. Tahám do stran a škubám vzhůru.

Jsem tvrdohlavý.

"A to se mi může stát osudným.", zavrčím rozvážně a dál se věnuji své práci. Občas se rozhlédnu okolo sebe, abych měl aspoň minimálně přehled o situaci. Pokud děvče zkusí útěk, pokusím se ji samozřejmě zastavit tím, že ji chytím a přicpu ji ruku na ústa. Pokud zůstane na místě a zmlkne, pokusím se ji vysvětlit, proč jsem Sama musel zabít. Ale to pouze v případě, že zůstane stát, což se mi nezdá jako proveditelné.

Marine

Týr Wodanson

Kapitán Puncher si tě vyslechl s vážnou tváří, načež přikývl.
Povolení se uděluje Komandére, ovšem...
začal se přehrabovat v papírech, které měl na stole
Tady...vaše jednotka se zatím ještě ani nezačala přesouvat k dolu. Dal jsem jim rozkaz, aby se dnes v sedmnáct nula nula shromáždili před branou do Ironford, protože jsem si myslel, že si budete po tak dlouhé cestě potřebovat trošku odpočinout.
byla to pravda. Cestou sem ses moc nevyspal a teď by ti chvilkový spánek bodl. A Kapitán ti tu nabízel celých osm hodin spánku, vzhledem k tomu, že právě teď bylo něco kolem deváté ráno. Zažádal sis tedy o povolení odejít a když ti ho kapitán udělil, opět ses pomalu a hlavně opatrně vydal přes město, až za hradby, kde sis ustlal u brány na zelené trávě a usnul. Zdál se ti nepříjemný sen, o obřích hadech, kteří se tě snaží pozřít, načež ses probudil kolem třetí hodiny. Měl jsi tedy ještě asi dvě hodiny, než se ti mělo představit tvé mužstvo. Jak využiješ tento čas je na tobě. Těsně před pátou se brána, respektive pro tebe spíš dvířka, kterými bys prostrčil tak ruku, otevřela a začali z ní pochodovat mariňáci. Rovných dvě stě šedesát mužů a žen v uniformách, snažících se na tebe ohromeně nezírat. Kdo je kdo jsi poznal poměrně snadno. Mužstvo na sobě mělo klasickou uniformu, s dlouhou puškou a šavlí. Poddůstojníci měli šavle, klasické křesadlové pistole a uniformy vyztužené neprůstřelnými materiály. Na a k tomu tu byl podporučíci, kteří se od mužstva lišili nejvíc. 6 jich bylo zcela neozbrojených, tři měli katany a jeden dlouhou pušku. Mužstvo se postavilo do čtyř stupu, před každou čtyřčlennou skupinu se postavil jeden poddůstojník a před pět poddůstojníků jeden podporučík. Poté dva z nich vystoupili dopředu, oba neozbrojení. Jeden statný čtyřicátník s pomalu šedivějícími vlasy a asi třicetiletá žena s na člověka masivní, svalnatou postavou a bezprstými rukavicemi.
Komandére Wodansone, podporučík Toki Sumo, zastupující velitel 7. jednotky. Z rozkazu kapitána Punchera vám tímto předávám velení nad 7. jednotkou.
muž počkal, až potvrdíš převzetí této zodpovědnosti, načež ti zasalutoval a zařadil se zpět ke svým lidem, načež před tebe předstoupila ona žena.
Komandére Wodansone, podporučík Kira Shultz, zastupující velitel 8. jednotky. Z rozkazu kapitána Punchera vám tímto předávám velení nad 8. jednotkou.
opět počkala na tvé přijetí, načež se zařadila. Nastalo ticho, a tobě nezbylo než naprázdno polknout, když sis uvědomil, na co všichni ti lidé teď čekají. Na tvůj proslov.

CP 1

Jack D. Freeman

Někdo opatrnější by se na tvém místě možná rozhodl obětovat parťáka a držet se bezpečnější cesty, ale ty ne. Rozhodl ses, že pro splnění svého úkolu zariskuješ a tak jsi velmi „nenápadně“ mrkl na pár poblíž stojících horníků, kteří na tebe zůstali jen civět s otevřenou pusou, bez špetky pochopení, když ses vrhl proti vašemu předákovi. Poměrně sis věřil, vzhledem k momentu překvapení, který byl na tvé straně, tedy až do okamžiku, kdy se předák náhle otočil proti tobě. Naneštěstí pro tebe to byl zkušený rváč, takže se ani nenamáhal se snahou odstrčit tvé ruce, místo toho se jen lehce přikrčil, takže místo do kořene nosu jste se navzájem udeřili čelem. I tak se ale tvá hlava ukázala jako tvrdší, což bohužel nestačilo. Oba jste odvrávorali dva kroky dozadu. Předák lehce omámený silou úderu, zatímco ty v podstatě nedotčený.
Co ti jebe vole?
zařval vztekle a sáhl po obušku. Mezi tím sis mohl všimnout, že ostatní, včetně Sirky na tebe jen překvapeně hledí. Možná by je to chtělo trošku rozproudit.

Gurg Jonas

Seng se na tebe zadíval nejdřív nechápavě, pak zamyšleně. Už, už otevíral ústa, nejspíš aby tě pustil dovnitř, když se za tvými zády objevil Markus s pěti dalšími strážci.
To je on chlapi, ten hajzl rebel, co zabil Toba!
zařval a ukázal na tebe prstem. V ten okamžik se za tvými zády tasilo šest mečů a dva před tebou udělali výhružný krok tvým směrem.
DOST, VŠICHNI TOHO OKAMŽITĚ NECHTE!
Shengův hlas na vás udeřil, jako tajfun. Asi tři vteřiny jste zůstali všichni stát, neschopni slova nebo pohybu, načež se hněvivý výraz na Shengově tváři opět vrátil do normálu.
Marcusi, co se tady děje?
zadíval se na svého velitele stráže, který měl už meč dokonale čistý.
Marcus nesklonil zbraň, ale už se nedíval na tebe, nýbrž na svého pána.
Můj pane, já procházel jsem Velkou chodbou, když jsem najednou zaslechl nějaké hlasy. Bylo mi to podezřelé, protože to znělo, jako by jeden muž přesvědčoval druhého, aby se přidal k Rebelům. Když jsem však dorazil na místo, našel jsem jen Jonase s mečem v ruce. Sotva mě uviděl dal se na útěk a já...omlouvám se pane, je to má chyba
tvář se mu stáhla takřka dokonale uvěřitelnou lítostí.
nechápal jsem co se děje, až pak jsem si všiml Toba jak tam leží. Napadlo mě, že když se takto prozradil, možná se pokusí zaútočit přímo na vás, a tak jsem svolal stráže a vyrazil mu po stopách.
Shengův výraz se opět změnil. Když na tebe hleděl, měl jsi pocit, jako by ses díval do tváře rozzuřeného tygra. Svému veliteli stráže očividně věřil, a proč by taky neměl? Marcus byl v jeho službách už deset let. Věrný a loajální, kdežto tys byl jen cizinec, nováček sotva měsíc ve službě.

Rebelové

Nana

Normální dívka, když by stála před dvoumetrovou horou špeků a sádla s pověstí násilníka by zmlkla a snažila se být co nejmenší, ty ale ne. Otevřela sis na něj pusu a to se ti zrovna dvakrát nevyplatilo. I když jsi byla na jeho útok připravená, nečekala jsi že bude tak tvrdý a rychlý. Dřív, než sis uvědomila co se děje, stála ta hora sádla před tebou a vrazila ti facku takovou silou, že jsi sletěla ze svého provizorního pódia a křápla se hlavou o zem. Na moment jsi netušila co se děje. Kdesi se rozkřičela nějaká dívka. Butcher něco rozkázal svým dvěma společníkům, ti tě popadli za ruce a zvedli do vzduchu.
Sádelníku?! Sádelníku?!
řval tak vztekle, že mu kapičky slin létali od pusy a připravoval se k dalšímu úderu, zatímco dva námořníci tě pevně drželi mezi sebou. Dříve, než tě ale stačil udeřit, něčí ruka jej zachytila. Uvědomila sis, že je to silná ruka, i když proti Butcherovi vypadala podivně tenká.
To stačí pane! Je to jen dívka, zabijete ji.
překvapeně jsi zamžourala na svého zachránce. Podle uniformy byl mladý, sotva dvacetiletý, s na krátko zastřiženými blond vlasy a dohladka oholenou tváří, podle uniformy podporučík. Podle toho s jakou rychlostí a jak náhle se tu objevil, někdo z Rokushiki divize. Butcher se po něm vztekle ohnal, ale mladík mu uhnul, prostě zmizel a objevil se o kus dál, jako by se nechumelilo.
Tohle, tohle je vzpoura!
zařval Butcher a vytáhl zpoza pasu svůj sekáček.
Tohle není vzpoura, ale uposlechnutí rozkazu
odmítl mladík
Kapitán Puncher nám přikázal každého rebela předvést rovnou před něj, ŽIVÉHO
nastalo ticho, ve kterém Butcher svíral svůj sekáček a hleděl na podporučíka, který se mu odvážil vzdorovat. Podle všeho patřil k 3. jednotce, tedy jednotce, která nebyla přímo pod jeho velením, navíc jméno kapitána Punchera zastavilo i jeho vojáky, kteří mu spěchali na pomoc. Jen ti dva tě stále pevně svírali, abys jim nemohla utéct.
Zahráváte si podporučíku, ten protekční zmetek tu nebude kapitánem dlouho, a pak...
Ten protekční zmetek vám nakopal zadek v kolika, deseti vteřinách, pane?
utnul jej mladík, načež po něm Butcher se vzteklým zařváním mrštil svůj sekáček, ale mladík mu opět uhnul.
Fajn
zavrčel, načež se otočil na své lidi.
Odchod, tu čubku nechte jejímu princi, ať si s ní dělá co chce.
zavelel, načež tě jeho lidé pustili na zem a začali odcházet. Ještě, než odešli úplně, zastavil se Butcher u tvého zachránce a něco mu pošeptal. Pak popadl svůj sekáček a byli pryč. Zůstala jsi tu sama, jenom s oním mladým podporučíkem a šílenou, pulzující bolestí hlavy. Tvůj zachránce a věznitel v jednom tam stál, asi deset metrů od tebe a sledoval tě se zvláštním, nečitelným výrazem tváře.

Nico

Sehnat dýku v podmínkách, kde nosit zbraň je smrtelný zločin se ti nepodařilo, takže sis musel vystačit s jediným kuchyňským nožem, co jsi měl u sebe. Byla to škaredá zbraň, s krátkou zubatou čepelí, příliš tupá pro sekání nebo řezání, ale otrapovi jsi ji do pupku vrazit mohl.

Jméno: Škaredý nůž
Popis: malý nůž s krátkou, zubatou čepelí
Užitečnost: 3 (Útok 1, Zranění 1, Obrana 1)
Rank: 0

takto vybaven jsi vyrazil do nočních ulic, za zvuku spěchu marine a dívčího křiku. Napadlo tě, jaké máš štěstí, že Nana začala pracovat takhle brzy. Upoutá tak na sebe většinu hlídek, takže jsi měl snazší práci. Pro normálního člověka by bylo najít palírnu dost těžké, vzhledem k tomu, jak přísně se tu trestala výroba nelegálního alkoholu, ale ty jsi měl své zdroje a kontakty, takže ses na místo dostal za necelou hodinu. Byla to jedna malá smradlavá chatrč, na okraji Slumu, obývaná snad ještě starší, svraštělou bezzubou babkou, který si tě prohlídla skoro slepýma očima. Když jsi jí řekl heslo, které ses před pár minutami dozvěděl, ukázala ti vchod do sklepa, kde jednoruký muž provozoval svou živnost. Ke tvému překvapení měl dost kvalitní výbavu i materiál, tak kvalitní že by tě za něj dovnitř nejspíš pustil i sám kapitán, problém byla jeho cena.
Hele, nebudem si tu na sebe něco hrát, svůj svého pozná. Prostě mi buď seženeš funkční flintu, i s nábojema, nebo nebude chlast!
prohlásil rezolutně. Jenže vzdát se své pistole jenom za deset lahví pálenky? Tady, kde jeden náboj mohl znamenat rozdíl mezi životem a smrtí?

Bors Bazuu

Na tvé pšt dívka moc pozitivně nereagovala. Zůstala stát jako přimražená a pak, když jsi byl naplno zaujatý dolováním sekery z boku mrtvoly se dala s hlasitým jekotem na útěk. Možná tak úplně nepochopila co jsi jí říkal a myslela si, že teď je další na řadě, kdo ví. Každopádně, když jsi pořádně zabral, ocitl ses s masivní sekerou v rukách, před prázdným vchodem. Nalevo, asi deset metrů od tebe utíkala a řvala co jí nohy s plícemi stačily. Zprava a zepředu se pak na tebe valili mariňáci. Dvě skupiny po pěti, s puškami a šavlemi způsobně klusali tvým směrem a podle řevu sis mohl být jistý, že si tebe, mrtvoly a hlavně té monstróznosti co máš v rukou všimli.

Shengův dům

Můj chytrý plán vyrazit mi moc nevyšel... Ve dveřích jsou totiž muži, kteří mi brání v průchodu skrz. Zhrbený se svými rukami dávám ruce před obličej a popocházím několik kroků dozadu. Doufám, že pokud jim uhnu, tak možná projdou dovnitř a já budu moci ven... Nic z toho se ale neděje. Avšak za těmi třemi se hned ukazuje ještě několik dalších. Neschopen nic říct v tom velkém shonu. Musím jít rychle doručit můj dopis, ale zároveň musím nejdříve všem strážným říct, že jdu běžet maraton... To vše se ještě komplikuje se slovy mého pána, který všechny umlčí.
Co jen mám dělat? Můžu jít? Ale pán mi řekl, že musím strážným říct, že jdu běžet maraton... Ale zároveň mám být co nejrychlejší a nestrácet čas... Snad mě můj pán nepotrestá...
Celou dobu jen zírám do země se sklopenou hlavou, zhrben se svěšenými rameny, čekajíc na vhodnou příležitost se představit strážím a utéct s dopisem.

Jen tak tak

Dostala jsem od špekouna pořádkou ránu, že jsem na chvíli měla pocit, že mi uletěla hlava.
Naštěstí ne. Slítla jsem na zem a sledovala nebe a domy, jak tancují salsu. Všechno se točilo. Takže jsem se ani nebránila, když mě sebrali ze země a drželi před vzteklým Butcherem, který plival jed a sýru.
Je docela možný, že tohle bude moje poslední hodinka. Možná jsem si měla toho sádelníka odpustit. Zatáhnu hlavu mezi ramena, když zvedne ruku k další ráně a zavřu oči. Ale další rána nepřišla.

Opatrně oči otevřu abych viděla kdo ho zastavil. Další maríňák, tenhle vypadal už víc sympatičtěji. Ne jen vzhledově, ale taky, že mu zabránil mě umlátit k smrti.
Sledovala jsem jejich boj vůlí. Překvapio mě, že Butcher ustoupil. Asi musí mít z Punchera docela vítr. Štěstí pro mě. Možná vyváznu jen s pár modřinami a šrámy namísto prošpikovaným tělem a useknutými údy.
Butcher odešel, když mě ti dva pustili, kecla jsem si na zadek. Kdyby tenhle mariňák co se mě zastal nebyl silný, Butcher by se nezastavil. Musí být hodně silný... a opravdu rychlý. Pokoušet se utéct by bylo k ničemu. Ne tedy, že bych to plánovala.
Podívám se na Mariňáka. Zvednu ruku a začnu si mnout pulzující místo na mém obličeji. Jak velká asi bude modřina?
Nakonec se zvednu. Co tak divně kouká?
„Hmmm....“ Zabručím. „Díky.“ Poděkuji mu. Nemusím vysvětlovat proč děkuji. Kdyby nezasáhl, tak by ze mě byla sekaná.
Znovu si začnu mnout tvář. „Tak co bude?“ zeptám se nakonec.

Shengovo vězení[/b]
Frank

Byl jsem slabý, hodně slabý. Neměl jsem rychlost, neměl jsem sílu, neměl jsem nic co by se dalo využít k boji. S kamenem v ruce se mé oči upíraly k dvěma strážcům ve dveřích, kteří před sebou měli na zemi, již nejméně dvě z budoucích mrtvol. Těžce jsem pozvedl ruku z kamenem, ale vzdal jsem se snahy s ním hodit. I když jsem byl v bezvýchodné situaci a v chodbách se již ozývali dunivé kroky strážců, tak má mysl neztrácela naději, protože jsem si jist, že mohlo býti ještě hůř. V momentě kdy jsem přehlédl celou situaci, jsem houkl na své spolubojovníky a upozornil je na těžké sudy i vědra, které se tu válely, aby je použily k ukamenování dvou dozorců. Nevěděl jsem jak to všechno zkončí a jestli vůbec nějaké hloupé kamení ublíží namakaným bouchačům, ale muselo se to zkusit.

Těžko říct, jestli jediná dostupná technika něco změnila na výsledku bitvy, ale pokud ano a oba dozorci opravdu padli, zůstal jsem stát v cele, zřejmě sám, neboť ostatní otroci utekli pryč. S vypětím sil jsem začal sprintovat ke dveřím vězení, kde dozorci před chvílí stáli a pokud jsem tam doběhl, převlék jsem si uniformu jednoho z mrtvých dozorců a onu mrtvolu navlékl do svého oblečení (kromě čepice, jež jsem schoval do kapsy), zvrásnil jeho obličej pěstí, aby ho hned nepoznali a následně se potřel nějakou krví, aby to vypadalo, že jsem zraněný. Samozřejmě, zda by bylo jasné, že nestíhám doběhnout ke dveřím cely, nebo, že se nesthinu převléci, protože jsem pomalý handicapovaný a měl bych být na vozíku, tak toho nechám a prostě zůstanu stát v cele.

Jestli mi však vyjde se převléknout dříve, než někdo do cely doběhne, lehnu si na zem a předstírám raněného, do té doby, než přiběhnou jiní dozorci.
“Jsem... jsem, eh eh... živý. Musíte mě ihned předvést před Kapitána Punchera, mám pro něj důležitou zprávu o jednom z uprchlých vězňu... pomozte mi vzát sakra!“

Alkohol nám nějak podražil

Slyšet ženský křik znamenalo jediná Nana rozjela svůj díl práce, takže na chvilku budou mít noční hlídky o zábavu postaráno a jednoho osamělého chodce si nebudou tolik všímat a to je přesně to co potřebuji, jenže musím dost máknout , naštěstí vím kam jít tedy ne přesně ,ale vím kde se zeptat místní paliči jsou natolik inteligentní že si lidi nezvou do palíren a scházejí se na místech, která si s nimi nikdo nespojí ale stačí říct správné heslo dobře se usmát a nebo mít pověst toho kdo sežene vše, a dveře se vám otvírají, takže nakonec jsem se dostal kam jsem chtěl pravda dotyčný dostal bod za sortu zaměstnanců slepou babku bude těžko kdokoliv podezřívat, nicméně o onen bod přijde jen co zjistí, že si mě nechal navléct přímo do palírny, rozhlédnu se kolem čistě z instinktu abych zjistil , jestli tu má nějaké gorili,ani bych se nedivil kdyby ano, takže to bude chtít jednání trochu úslužné.
" Zbraň a náboje?"
usměju se a lehce rozhodím rukama.
" Nu na to jak moc složité je tohle sehnat mi nabízíte poněkud málo...měl bych pro vás lepší návrh takovou investici chcete-li , vy mi poskytnete co potřebuji no a já vám budu neskonale vděčný."
usměju se.
" Já vím ,říkáte si k čemu vám to bude inu řeknu vám řadu vhod pokud od vás dostanu co potřebuji bude brzo sehnat to co chcete vy značně jednoduší a mužu zařídit aby první dodávka šla k vám čistě z vděku, dál mohu zařidit ,aby se vaše činnost dál nerušeně rozvíjela..to víte poslední dobou sou mariňáci hodně dotěrní...ano ano já vím a co když to nevyjde inu s takovou vám mohu říct toto ani já ani vy nebudeme štastní a mám obavu že oba budeme mrtví...kdo dříve nebo později mi není známo. Ale osobně se raději na věci koukám z té lepší stránky co vy?"

Boj v tunelu

Bohužel mé znamení nikdo nepochopil a navíc můj protivník by lehce zkušenější. Ostatní byli spíše v šoku než v náladě mi pomoct. Nezbývá mi tedy nic jiného než zkusit zahrát nespokojeného horníka, což ani hraní v mém případě nebylo. Mluvím dost nahlas aby mně slyšeli i ostatní ale zase nekřičím z plných plic.
Co asi, už mi to tu leze krkem. Samý kamení, fazole, chlapy a špína den co den. Ani už nevím proč tu musím makat. Vy to víte někdo? Stojí tahle práce opravdu za to?... Sakra já už fakt nevím, ale když tě zmlátím třeba se mi ta hlava pročistí na čistým vzduchu...
S tím se znovu rozběhnu proti předákovi a na dosah jeho obušku předstírám klamnej výpad aby promáchl obuškem a mohl jej za onu ruku chytnout, zatímco jej druhou rukou začnu mlátit do žeber a podkopnu nohy.
Pokud nepromáchne zkusím do něj vrazit celým tělem a jeho obušek blokovat u jeho zápěstí(tak aby trefil můj blok ne obuškem, ale samotnou rukou) a následně jej povalit na zem, kde do něj kopu.

Noční můry

Kapitán mě nabídl trochu odpočinku a já mile rád přijal. Jakmile jsem se prokličkoval těmi příšernými uličkami a nezbořil přitom půlku města tak sem si lehl. Jemná tráva mě příjemně šimrala a díky teplému počasí jsem usnul téměř hned. Noční můry jenž mě vzbudili mě vyrušili jenom na chvíli. V další chvíli jsem si totiž vzpomněl že mám hlad. Proto jsem se zbývající dvě hodiny po probuzení pokoušel najít něco k jídlu. Pokud mi bylo řečeno že večeře bude později, či že teď jídlo není, nemám nárok atd tak sem prostě někde lehl a sledoval oblohu. Přeci jenom dvě hodiny flákání nejsou k zahození ale jídlo by bylo lepší. Pak se přiblížil čas kdy se mám chopit moci nad celým světem, tedy jenom nad svojí jednotkou. Inu zvedl jsem se a vyrazil. Nikterak mě zjevně netrápil fakt že na některých místech je moje uniforma stále zelená od trávy.
Když začali vycházet lidé a stavět se přede mě tak mě to trošičku znervóznilo. Nějak sem neměl rád když na mě takle lidi koukají. Jako kdyby nikdy neviděli obra. Přijal sem velení od dvou podporučíků zasalutoval jim a doufal že tím sme skončili a můžeme jít na jídlo. Jenže když jsem se otočil k odchodu tak sem si všiml že tam všichni stále stojí.
V tu chvíli mi to došlo.
Já jim mám něco říct? ODine dej mi sílu...
"Ehm.... no já... Ehm ahoj všichni... ehm tedy. No..."
Rozhlídnu se trochu bezradně na všechny strany a poté si začnu uhlazovat uniformu. Přitom se podívám na kalhoty a zamyslím se.
"U odinových vousů doufám že sem si zapnul poklopec."
Bohužel jsem si pouze myslel že jsem si to myslel a místo toho sem to řekl nahlas. Naštěstí sem si to neuvědomil a tak jsem opět uzřel pohledem na zmatených mariňácích.
"No ehm těší mě že vás všechny poznávám. No já jsem ehm obr. Což jste tedy asi všichni poznali. No jistě. No moje jméno zní Týr Wodanson. Jsem moc rád že vás všechny poznávám."
S těmito slovy se hluboce ukloním. Chvíli tam tak jsem v předklonu a přemýšlím co jim u Ragnaroku říci. Nakonec se přeci jenom narovnám a zhluboka se nadechnu.
"Takže... no ehm... jméno jste slyšeli. No a co dál. Ehm no jsem z Elbafu a tak vyznávám jiné bohy. No já... no rád se napiju... kdo taky ne že jo...No ehm taky mám rád ženský s velkýma kozama ale bohužel tu máte samé malé... ehm tedy ne že by nebyli pěkný i vaše malé ženské jako to ony jsou."
V tu chvíli se podívám kdy říkám poslední větu mám ruce před sebou v omluvné bránící se pozici a sleduji podporučici Kiru. Trochu si odkašlu a raději se podívám jinam.
" No raději abychom to nenápadně přešly...Jo no ehm... asi by jste chtěli slyšet něco o tom... no o tom jak to tady chci vést. "
Podrbu se vzadu ve vlasech.
"No nejsem zrovna moc seznámen se zdejší... No však víte situací. Tudíž budu spoléhat na své podporučíky že mi pomohou. Bude totiž spousta věcí se kterými si příliš neporadím. Ale o těch si raději promluvím až s nimi. Ehm... no... tedy... co ještě říci... co ještě... ehm zatracený proslovy. No ehm jaksi sem byl vybrán protože sem prý čestný člověk. Což asi taky trošku vypovídá o tom jak bych byl rád aby to tu vypadalo. "
Podrbu se ve vousech a poté si otřu pot vzniklý kvůli nervozitě z čela a několikrát si opět uhladím uniformu.
"V podstatě netoleruji žádné zločiny. Jakýkoliv zločin trestám. Teda ne jakýkoliv vždycky záleží na důvodu. No ale to se bude posuzovat potom žejo... No hlavně co nesnáším jsou svině. Víte ty zmrdi co zneužívají své síly ke kurvení života slabším. No pak vysloveně nesnáším ty chlápky co znásilňujou ženský takový rovnou zabijím protože si nic jiného nezaslouží. Podle mě jedinej kdo je horší než znásilňovač je jenom zrádce. Není horšího hajzla než je zrádce. Někdo komu všichni věříte, někdo kdo je na stejný lodi jako vy a pak vás prodá jiným. Jasný chápu že může mít jinej názor, nějakej důvod. Ale raději ať se mi každej postaví čelem."
V tu chvíli vytáhnu svoje kladivo a potěžkám ho.
"Každej kdo se mi totiž postaví čelem zemře se ctí. Ti kdo zradí zemřou jako hnusný psy a navěky budou trestáni bohyní Hel. "
Odplivnu si za sebe znechucen a o vteřinu později doufajíc že sem nikoho netrefil.
"No ehm tak to by asi tak nějak bylo."
Otočím hlavu od místa kde dopadl plivanec zpět na vojáky.
"Takže no abych... co sem to říkal? Jo tresty. No ehm... v podstatě se pokusím být spravedlivý. Ale víte no... ehm prostě věřím že člověk má žít podle cti a zákonů. Sloužím maríně už nějaký ten rok a věřím že sloužím spravedlnosti. No ehm jasně občas tam máme nějakej ten škraloub ale věřím že v podstatě dělám vždy to co je nejlepší. Takže kdyby jste měli... nějakej víte co... nějakej problém tak prostě zajděte. No to je asi teda všechno... Jinak teda jestli vám to neřekly tak prej teďka budeme strážit v dole. No já teda sem tam nevejdu tudíž já tam strážit nebudu, ale budu před dolem kdyby se něco dělo. Takže od toho taky budou ty nějaký asi lidi co mě budou podávat hlášení.. no snad mě chápete. Já doufám že budeme kamarádi a že společně to tady nějak přežijem... teda dobijem... ehm teda užijem si to tady. Tak někdo ještě nějaký otázky? Nebo mě propustíte z tohohle pekla abych konečně mohl zavřít hubu a zbytečně vás nenudit?"
Pokusím se široce usmát ale je vidět jak jsem nervózní.

Bezvýchodná situace

Jsem ve velkém oslabení, jsem ru sám proti... ani nevím kolik jich tu vlastně je. Bolí mě ruka a nikdo mi tunevěří. Jediná má možnost je odsud utéct. Podívám se za sebe kde je Marcus a čtyři další stráže. Vím, že jsem celkem rychlý a obratný, stráže většinou pomalé. Využiju zmatku, kde nikdo neví. Rozeběhnu se dozadu. Pokusím se běžet po straně chodby, strážného, kolem kterého proběhnu seknout nebo aspoň odhodit.Snad se mi to povedr. 1, 2,3! vyběhnu a snažím se uskutečnit můj plán

CP 1

Grug Jonas

Máš k tomu co říct?
zeptal se Sheng, ale to už tvůj mozek dohodnotil šance a rozhodl ses otočit a prudce vyrazit směrem k šesti strážným, s mečem taseným v ruce.
Zastavte ho!
vyštěkl Sheng příkaz a oni jej poslechli. Celá šestice se pohnula jako jeden muž. Ne, aby se ti postavili do cesty. U stěny zůstal stát pouze jeden z nich, zatímco ten zbytek ti v mírném rozestupu vyrazil naproti. Dorazil jsi ke strážci, který stál u zdi a prudce jsi po něm ťal z boku. S hlasitým řinknutím tvůj meč zazvonil o jeho. Ani se na tebe nesnažil útočit. Mezitím tě jeho pět kolegovů včetně Marcuse obklíčili ze všech stran. Se zdí nalevo a strážci všude kolem jsi neměl kam utéct. Nesnažili se na tebe útočit všichni najednou, aby se navzájem nepletli pod nohama. Místo toho na tebe první zaútočil Marus. Tvůj meč ti stále blokoval původní strážce a tak ti nezbylo nic jiného, než se pokusit uhnout. To se ti však kvůli blízké zdi nepodařilo a tak jsi schytal ošklivé seknutí, které tě málem otevřelo od pupku až k páteři. Zapotácel jsi se a zády narazil do stěny, což ti zachránilo život, neboť další seknutí, od třetího strážce proťalo vzduch přesně v těch místech, kde jsi měl ještě před chvílí krk.
Živého, chci toho sráče živého kurva!
zařval Sheng. Reflexivně jsi se otočil po hlasitém zvuku, ale to byla chyba. V ten moment u tebe byl další strážce, který tě zasáhl hruškou svého železného meče do hlavy. Zatmělo se ti před očima, jen zázrakem se ti podařilo udržet se při vědomí. Stál jsi tam, krvácel ze dvou ran a už jsi prostě neměl dost síly pozvednout meč. Šestice strážců stála kolem tebe, s vlastními zbraněmi připravenými. Až moc dobře jsi věděl, že jediný důvod, proč si ještě naživu je ten, že Sheng chce, abys byl.
Zahoď ten meč
vyzval tě jeden ze strážců, zatímco Shengovy dva metry neozbrojených špekosvalů spolu se zbylími dvěma strážnými zamířili směrem k tobě.

Jack D. Freeman

Předák se na tebe podíval, jako by naprosto nechápal o čem mluvíš, ale několika horníkům kolem tebe lehce zablesklo v očích. Když ses pak vyřítil proti předákovi, všiml sis, že se pohnul jeden z horníků ze tvé pracovní skupiny, který se tě pokusil zastavit, ale cestu mu zastoupil Sirka a rozmáchlým úderem krumpáče mu rozbil hlavu. První mrtvý jako by byl signál pro vypuknutí rvačky všude kolem. Ty jsi na to teď ale neměl čas. S hlasitým řevem jsi vyrazil proti předákovi, který na tebe zaútočil v širokém oblouku. Pokusil ses zachytit jeho úder, ale minul jsi, takže tě svým obuškem zasáhl do ramene. Byla to pořádná šlupka, která ti na něm vykouzlí modřinu jak hrom, ale pro chlapa tvé velikosti nic s čím by ses musel znepokojovat. Na moment se ti dokonce podařilo jej chytit, ale okamžitě ze tvého sevření vykroutil, než však stihl znovu zaútočit, podařilo se ti jej chytit znovu, tentokrát pevněji a tvrdě ho udeřit na spodní žebra. Slyšel jsi uspokojivé prasknutí, když tvá pěst zasáhla jeho tělo. K tomu aby padl to ale stále nestačilo. Navíc podle zvuku jsi usoudil, že nepokoje se rozletěli po celém dole a směrem k vám míří několik dalších lidí. Na to, že jsou tvá posila by sis moc nevsadil.

Otroci

Migeil

Události kolem tebe nabrali značný spád a místní společnost na tebe zapomněla v okamžiku, ve kterém onen zraněný muž, co se dobýval ke tvému pánovi vyrazil s mečem v ruce proti nově příchozím. Samozřejmě, sám proti šesti neměl žádnou šanci a tak dřív, než jsi sou nejistou chůzí dorazil na místo, bylo po boji. Onen vetřelec stál u stěny s několika hlubokými ranami v těle, zatímco ty jsi nikým nepovšimnut prošel kolem nich dlouhou chodbou, směrem k malému schodišti pro personál. Na rozdíl od velkého schodiště, po kterém mohlo jít až pět lidí vedle sebe, toto bylo úzké, sotva pro jednoho člověka a příkré, takže si otroci museli dávat pozor jak našlapují, bez jakéhokoli výzdoby, procházelo všemi patry, takže ses po něm snadno dostal až do kuchyně v přízemí. Odtamtud to pak byla už jen krátká cesta do vstupní síně, zdobené masivními, železnými sochami. Tu jsi opustil skrze malá dvířka pro služebnictvo. Když jsi strážnému u nich řekl, že jdeš běhat Maraton, jen pokýval a pustil tě ven, na malé, půlkruhové, nádvoří, z jedné strany ohraničené horou a z druhé asi sedm metrů vysokými, kamennými hradbami stráženými pěti Strážci. Poslušen příkazů svého pána jsi zamířil rovnou k bráně a strážnému tam zopakoval to o Maratonu. Podobně jako ten předchozí přikývl, načež zavolal něco na muže na hradbách a otevřel ti bránu, kterou tě vyprovodil ven z hradeb. Zatímco se za tebou brána zavírala, mohl sis po dlouhé době opět prohlédnout volnou krajinu. Cestu, začínající u brány a vinoucí se jako had po zbylém svahu hory až kamsi dolů, kde mizela v malém lese. Podle mapy jsi věděl, že jím pokračuje dalších pár kilometrů, směrem k farmám, odkud se stáčí na jih do Slumu. Měl jsi před sebou dlouhou cestu.

Frank

Nakonec ses rozhodl jenom ak stát a čekat, jak se bitva vyvine. Oba zranění se znovu postavili na nohy a znovu vyrazili proti vašim věznitelům. Než se však zmohli k jakémukoli útoku, vyrazil jeden ze strážců a vrazil skokanovi meč do břicha. Mezitím se zjizvenému xichtu podařilo udeřit druhého strážce, za což mu on málem uťal ruku. Prohrávali jste na plné čáře a stráže se blížili stále rychleji. Přesto se zbylí vězni raději tlačili ven, než aby využili tvou strategii. Kdo ví, možná tě ani neslyšeli, na rozdíl od dunících kroků strážných, kteří byly stále blíž a blíž. Útočící dvojice se pokusila využít toho tlaku k poslednímu zoufalému útoku na stráže. Zjizvený xicht popadl jednoho strážce za paži a začal se s ním přetahovat o jeho meč, zatímco skokan kopl druhého do břicha, jenom aby mu jeho soupeř oplatil krvavým úsměvem. Tam, kde spadla jeho mrtvola se nahrnuli tři další vězni, aby stráže vytlačili dál od vchodu. Zbylí dva zamířili k o meč se rvoucímu zjizvenému xichtu a strážnému. V ten samý moment se strážný zjizvenému xichtu vysmekl ze sevření, jen aby se na něj sesypal déšť úderů a kopů, od jeho tří protivníků. O moc lépe na tom nebyl ani druhý strážce, který schytal několik úderů, alespoň se mu ale podařilo zranit jednoho z útočníků. To už jste slyšeli nejen dusající kroky, ale i hlasy blížících se posil. Strážce se ohnal mečem po zjizveném xichtu, ale minul. Gladiátoři se mu za to odměnili pořádnou ranou do hlavy a několika kopanci, po kterých se jen tak tak dokázal udržet na nohou. Druhý strážce měl víc štěstí. Podařilo se mu opět zasáhnout jednoho z gladiátorů do paže, ale vzápětí schytal celou sérii úderů. Posili už se ozývali za nejbližší zatáčkou. Těžce zraněný strážce se ohnal vší silou po zjizveném xichtu ve snaze vybojovat si svobodu, ale minul a získal tak jen další úder na břicho. Ani jeden z jeho přátel nezahálel a udeřil jej z boku do tváře. Na druhé straně strážce probodl dalšího z vězňů. Posila, dalších pět strážných ozbrojených meči vyrazili zpoza zatáčky a už je od vás dělila jen dlouhá chodba. To přimělo vzbouřence k ještě většímu spěchu. Zjizvenému xichtu se podařilo dostat na blízko k zraněnému strážci a dobře mířenou ranou jej poslat k zemi. Zatímco jeho dva společníci se připojili k útoku na druhého strážného, on se sehnul a sebral ze země strážného meč, kterým jej ještě preventivně probodl. Mezitím se čtyři na jednoho ukázalo jako dostatečná přesila k tomu, aby zbylí gladiátoři umlátili druhého strážného, sebrali jeho meč a vyřítili se proti pětici nových nepřátel. To ti dalo chvíli času. Šance, že by si někdo všiml tvého počínání byla poměrně malá a tak ses převlékl za toho určitě mrtvého strážce, lehl na zem a čekal co se bude dít.

Výsledek bitvy byl poměrně očekávaný. Zatímco sedm na dva si Nuly dokázali poradit, pět na pět už příliš šancí neměli a to i když ukořistili dva meče. Stráže je prostě zmasakrovali, přičemž sami utržili jen pár škrábanců, načež zamířili k vám. Slyšel jsi, jak jeden z nich kontroluje druhého strážce a oznamuje, že ten je naživu, načež ses ozval ty. Jeden ze strážců, který jim tu očividně velel se na tebe nejistě zadíval.
Puncherem? Dostal jsi ránu do hlavy nebo co?
zeptal se, načež ti podal ruku a vytáhl tě na nohy.
Ten je daleko. Je tu jenom Sheng a...prej to tu má přebrat nějakej mariňák, Wodanson nebo tak nějak, ale ten ještě nedorazil...

Rebelové

Nana

Mladý mariňák si tě podezřívavě prohlédl. Nejspíš čekal, že se dáš na útěk, nebo ho budeš přesvědčovat o své nevině. To žes tu jen tak seděla a čekala až tě zatkne mu poměrně vrtalo hlavou, pak své pochybnosti ale zaplašil.
Nic světoborného.
zamručel, když k tobě přišel, chytil tvou paži a jediným rychlým trhnutím tě vytáhl na nohy.
Teď tě odvedu do cely, kde si přes noc odpočineš, vyspíš se z té kocoviny a když i ráno budeš trvat na těch nesmyslech, které jsi tu vykřikovala, naložím tě na káru a odvezu ke kapitánovi.
s tím tě šetrně, ale pevně táhl nočními uličkami Slumu směrem k místním kasárnám.

Nico

Přesně jak jsi předpokládal, sotva jsi do palírny vešel, za tvá záda se jakoby nenápadně postavili dva svalovci, s pitomými výrazy ve tváři a masivními obušky v rukou. Zatímco jsi předkládal svůj návrh, jakoby mimochodem si poplácávali obušky do otevřených dlaní a potutelně se usmívali. Inu, inteligence opravdu očividně moc nepobrali.
To je...zajímavý návrh.
věnoval ti palič nepříjemný úsměv.
Ale já mám ještě lepší. Když mi neseženeš to co chci...
ukázal svou jedinou rukou na dva tupé pány za tebou,
tady mí kolegové tě zmlátí do bezvědomí a předají marine. A než tě napadnou nějaké hloupé vytáčky, mám pět svědků co potvrdí, že jsem právě teď doma a...řekněme že odměna za tebe by mi více než zaplatila ztrátu téhle malé palírny.
věnoval ti široký úsměv.
Ale, abys neřekl, že se nechci dohodnout, co udělat jiný obchod? Pochopil jsem, že sem hodláš pašovat zbraně a myslím, že jsem uhodl i pro koho. Tak co kdybys mi z každé várky přinesl jednu flintu i s náboji a já ti za to...řekněme propůjčil pár svých kontaktů v pevnosti, aby tvůj obchod lépe vzkvétal?

Marine

Týr Wodanson

Tvůj lov na jídlo byl poměrně úspěšný. Brzy jsi totiž zjistil, že Puncher rozhodně nepřeháněl, když prohlásil, že jsou na tvé potřeby připravení. Na vyžádání jsi dostal od kuchaře, respektive od armády jeho pomocníků jednoduchou večeři, sestavenou ze tří obřích bochníků chleba(pro tebe o velikosti housky) a pořádného kusu grilovaného masa, dle chuti a vzhledu z mořského krále a několik soudků tmavého piva na spláchnutí. Když ses najedl do sytosti, zamířil jsi zpět před bránu, kde nastala ona trapná chvíle s proslovem. Jejich ohromené pohledy se začali měnit v rozpačité, to když sis překontroloval svůj zapnutý poklopec, k znechuceným, to když jsi začal mluvit o poprsí. Obzvláště ženy tě obdařili velmi nepříjemným pohledem v domnění že tvé ruce v ochranném gestu mají znázorňovat ohmatávaná prsa. A skončili u nejistého po konci tvého proslovu. Sotva jsi skončil, všichni stály a hleděli na tebe se směsicí nejrůznějších emocí v očích. Muži se většinou tvářili přívětivě, když už nic jiného, kdežto většina žen ti po výroku o kozách nemohla přijít na jméno. Přesto tam stáli a neřekli nic, až se konečně ozval jeden z podporučíků.
Ehm pane...přesuneme se tedy k dolu, nebo co se bude dít?
zeptal se tě.

Zadržená

To co říkal se mi nehodilo do krámku. Stisknu rty a nijak se nebráním, když mě vedl ke kasárnám.
Mlčela jsem a přemýšlela a pak mě napadlo, že bych to mohla zkusit jinak.
„Ale já musím mluvit s kapitánem.“ Řeknu konečně. „Vy.... vypadáte a chováte se jako dobrý člověk. Možná to pochopíte.“ Začnu mu vysvětlovat a tvářím se upřímně, ale nešťastně. To jsem nemusela předstírat. Byla jsem z tohohle života nešťastná a právě k těmto pocitům jsem se upínala.
„Nepatřím k rebelům, ale slyšela jsem, že všechny rebely odvedou ke kapitánovi a já neviděla jinou možnost, jak se k němu dostat, abych s ním mohla promluvit.“ Dívám se na něj aniž bych zastavila.
„Chci vědět, jak se staví k tomu co se tu děje. Chci mu říct o tom, jak se tu žije.... není... není to fér. Většina lidí tady nikdy nic špatného neudělali, přesto se s námi jedná jako se zločinci. Jen jsme měli prostě tu smůlu, že jsme se tu narodili. Nemůžeme se bez dovolení brát, nemůžeme bez dovolení mít děti, lidé se tu musí udřít k smrti, aby se měli aspoň o trochu lépe... pro obyčejné lidi tu není žádná budoucnost... jen chci aby to kapitán slyšel, abych si byla jistá, že o tomhle ví a třeba ho přemluvit, aby s tím něco udělal.“ Vysvětluji mu.

Vyhrožování

Nepřestávám se usmívat ani ,když chlápek modifikuje nabídku na to ,že mě jeho gorily nezmlátí, kdybych si měl nadělat do kalhot pokaždé když mi někdo takovou nabídku udělá, nu měl bych velkou spotřebu spodního prádla.
"Nu pokud víte pro koho pracuju, na neříkám, že to tak je tak vám asi nemusím říkat, že pokud se do jistého času někde neukážu tak budu chybět někomu pro koho jsem moc důležitý, a není třeba říkat, že tento můj přítel vašemu obchodu moc neprospěje že?"
usměju se na chlápka mile a dál k němu celkem přátelsky mluvím.
" Stejně jako by tomu neprospělo kdybych náhodou byl zraněn to víte slum není moc bezpečné místo pro nikoho,ale to vám nemusím vysvětlovat, přeci jen nechcete pistole a nábojnice hned ,že?"
prohodím rukama.
" Takže, máme tady menší problém dvou obchodníků já potřebuji lahev vašeho alkoholu ,abych udělal pár mariňáků poněkud šťastnějšími a oni mě neobtěžovali a vy evidentně toužíte po zabezpečení vašeho obchodu...Nu pokud jsem to pochopil máte v pevnosti někoho kdo se motá u skladu..pak nechápu proč, se zbraněmi nezásobujete bez využití prostředníka..ačkolvi to je čistě logistický problém že?"
usměju se.
" S tím vám pomoci... logistika je moje hoby ačkoliv na tak střežených dodávkách je jakákoliv záruka množství a četnosti dodávek diskutabilní...navíc nevím jakého typu jsou vaše kontakty uvnitř."

Shengovo vězení[/b]
Frank

Moji nepřátelé byly zmasakrováni a já jsem jediný zůstal na živu. (PS: co si mám napsat za získané vybavení a věci?). Fingoval jsem poranění a nechal se vytáhnout zpátky na nohy. Vedoucí na mě nejistě díval, ale já jako bych nevnímal, díval jsem se na druhého strážce, že stále ještě žije a že mě tedy může identifikovat. Můj pohled byl čistě neutrální.
“Je v pořádku?“ Byla má první slova neoodkazující se na odpověď od velitele, ale na jednoho ze strážců, kteří pomáhali onomu raněnému, ale stále žijícímu kolegovy, načež jsem jen kývnul hlavou, že jsem jejich odpověd vyslyšel.
“Jo, ránu do hlavy...“ chytnu se rukou za hlavu a začnu vypadat zamyšleně. Moje pozornost se upře na velitele “Wodanson?“ Vyslovím zřetelně a se zmateným výrazem spustím svojí ruku z hlavy, přičemž pár kroky vyjdu z vězení a zahledím se na mrtvoly na chodbě.
“Co se to... já... pane, teda...“ Podívám se mezi mrtvoly, kde leží meč onoho strážce. Zvednu ho, očistím a zastrčím zpátky do pochvy. “Co se to tu stalo?“ Plácnu se do čela a podívám se na velitele a ostatní strážce. “Prosimvás... já... já jsem asi nějak mimo. Pomůže mi někdo dojít na ošetřovnu?“

U shenga

Můj plán se mi nepodaří... Stojím tam, motá se mi hlava, je mi špatně a asi za chvilku omdlím. Jediná má naděje je ta, že mě chce Sheng živého. Opírám se o zeď. Upustím z ruky meč, jelikož už na něj nemám sílu. Vidím, že ke mně míří Sheng a tak řeknu: Pane! Nevěřte nikomu! Hlavně nejbližším ne! Marcus je zrá.....! větu už nedořeknu a v mdlobách padám na zem.

Uličky - Samův dům

Když spatřím přibližující se jednotky maríny nemeškám. V místních uličkách se vyznám, ale rozumím i nevýhodě svého jednání. Oloupil jsem se o drahocený čas a pokud se nyní pokusím před mariňáky udělat scénu o tom, že jsem jejich podpůrce, který odpravil rebela, nemusí mi uvěřit. Mimo to, jsou jejich zbraně lehké a pušky přesné. Střelba za běhu nemusí být ovšem přesná a pokud budu mít dost štěstí, mohl bych jim uniknout. Boj, seč mě nějaká podivná část mé mysli láká k okamžitému útoku, proti řadám těch bastardů, nepřipadá v úvahu. Přestože bych dokázal setnout jednoho, možná dva, neporadil bych si s těžkopádnou sekerou proti jejich stylu boje s mečem. Mimo to tu jsou pušky. Než bych k nim vůbec doběhnul, rozstříleli by mne na kusy.

Logicky se zdá jediná možnost a to útěk. Nejvíce nebezpečná není řada maríny zepředu ale z boku, jelikož mne bude mít na mušce. Povzdychnu si a ani né za mili-vteřinu již sprintuji a přitom mávám rozhněvaným pastýřům místních ovcí. "Je mi to opravdu líto !", zavolám zoufale, ale vím, že to by mi místo mučení možná tak vyžebralo kulku do hlavy. Napnu své svaly k maximálnímu výkonu a se sekerou, kterou mám (snad) opět za opaskem na zádech, se rozběhnu směrem za dívkou.

V hlavě mi přitom neustále zosnuje několik myšlenek naráz. Marína se pohybuje tak organizovaně a prioritně, až mne zaráží, že mne objevili tak rychle.
"Celkem zajímavá náhoda, že byly dvě jednotky poblíže ve chvíli, kdy jsem měl odpravit Sama. A proč mi můj "šéf" nic neřekl o dívce ? Kdo to vůbec je ? Samova dcera ? "

S těmito myšlenkami utíkám co my nohy stačí doleva a pokouším se najít nějakou odbočku, kde bych mohl setřást své pronásledovatele. Pokouším se přitom všemožně kroutit a houpat lehce zleva doprava, abych nebyl tak lehký cíl pro mariňácké pušky.

Přitom uvažuji nad další věcí. Vědí vůbec místní lidé, že Sam patřil k rebelům ? Bude mít jeho smrt vůbec nějaký účinek na naší morálku ? Zabil jsem nevinného člověka jen z "šéfova" rozmaru ? A co se safra stane, pokud mne marína dopadne ? Vím o jejich rozkazech dopadat rebely, ovšem musí jim být jasné, že někdo jako já se bez boje nevzdá...takže mě zastřelí rovnou z punktu a budou mít po problémech.

Zatímco systematicky dýchám a držím stále tempo si v myšlenkách povzdychnu.
Za tohle ti useknu hlavu...šéfe...

Bitka Povstání v dole

Můj proslov neměl na předáka žádnej efekt, ale napomohl horníkům k rozhodnutí a Sirkova akce prolomila definitvně ledy. Rád bych mu poděkoval, že mi tak kryl záda, ale hold nemám čas. /der obuškem od předáka bolí, ale s tím se budu zaobírat až později. Jeden úder na nechráněná žebra a výsledkem je krásný zvuk prasknutí, nicméně nedostačující. Navíc podle hluku sem jde další skupinka u které pomoct nepočítám. Chytnu tedy předáka ještě druhou rukou zedadu za krk a zároveň s přitáhnutím ho trefím kolenem do obličeje nebo hrudníku(podle toho na co mám lepší postavení). Pokračuji v tom dokud není v bezvědomí, vezmu si jeho obušek a pak se přihrnu k vozíku abych jej použil jako beranidlo proti posilám - pokud podle zvuku míří odjinud přehodím si omáčeného předáka přes ramena abych jej hodil proti novým protivníkům. Obušek používám spíš k dalšímu hodu či krytu.

Konec utrpení

Můj proslov měl asi takový efekt jako vždy. Nakonec tam jenom tak trapně všichni na sebe koukáme a nevíme co dělat. Nakonec se mě zeptá jeden podporučík jestli se přesuneme k dolu což mi připomene moje povinnosti na ostrově.
"Ehm? Důl? Jo jasně... máte pravdu. Ehm takže no rád bych aby se veškeré mužstvo přesunulo k dolu. Tam bych si rád soukromě promluvil s jednotlivými podporučíky a rozdělil jim jednotlivé úkoly. Ale to všechno bude teprve poté co převezmu oficiální velení nad dolem. "
Vypnu hruď jelikož už nemusím řešit nějaké kecání s lidmi. Nyní už jsem zase tam kam patřím.
"Jednotky POZOR!"
Chvíli počkám až se jednotky postaví opět do pozoru.
"Váš nynější úkol jest přesunout se rychlejším pochodem k dolu! Na místě zajistíte okolí a shromáždíte se před hlavním vstupem. Jakmile převezmu oficiálně velení nad dolem budou vám předány další rozkazy. Máte povolení vypořádat se dle zákonů a vlastní cti s čímkoliv či kýmkoliv kdo by vám bránil ve splnění těchto rozkazů! "
Zasalutuji, vezmu si na rameno sekeru a čekám až se všichni vydají k dolu. Snažím se jít někde poblíž a prohlížím si svoje mariňáky, přeci jenom to bude moje rodina na nějaký čas tak by bylo fajn si je prohlédnout.

Rebelové

Nana

Při tvém proslovu se podporučík zastavil, načež se rozesmál. Smál se dlouho a nahlas a ty ses při tom zvuku cítila trapně a rudla.
Tohle, tohle mě dostalo, vážně.
smál se v předklonu, opřený o kolena v marné snaze popadnout dech.
Přesvědčit...Punchera...to nemá chybu, to nemá chybu...
řval a po tvářích mu stékaly slzy smíchu. Trvalo to asi pět minut, než se uklidnil dost na to, aby si zvládl otřít tvář a znovu se narovnat. Dobře pobaven byl však očividně pořád.
Fajn děvče, když tolik toužíš po setkání s kapitánem, máš ho mít.
usmál se, chytl tě za paži, načež tě několik minut vedl ulicemi slumu až ke kasárnám. Ty představovali jedinou opravdovou budovu ve městě. Dlouhá kvádrová krabice s rovnou střechou, postavená z masivního kamene, s okny opatřenými mřížemi a střílnami po obvodu, nacházející se na samotném okraji Slumu. Kolem dokola jí obcházeli hlídky, které tě zvědavě pozorovali, ale nedovolili si přerušit hlídku, aby se zeptaly. Mladý mariňák tě kolem nich provedl na úzkou, vyšlapanou cestičku, která vedla kolem obvodu kasáren, asi tři metry od stěny. Po ní jste se dostali až dozadu, ke „stájím“ kde měla Marine uskladněné zamřížované povozy, pro přepravu vězňů. Na stráži u nich stáli dva muži, kteří když zahlédli podporučíka, vyskočili od karet jako bodnutí šídlem a zasalutovali.
Pane?
vyhrkl jeden z nich napůl pozdrav, napůl otázku.
V pořádku námořníku, tady vám vedu vězně. Je jednou ze vzbouřenců, hlásající svobodu pro místní obyvatele
nomářník se podíval na tebe, pak na svého velitele a začal se smát v domnění že si z něj dělá srandu. Když si uvědomil, že tomu tak není, úsměv mu ztuhl na rtech, zasalutoval a na moment zmizel, načež se vrátil s podivnými pouty, vytvořenými snad z kamene nebo něco podobného. Ty ti nasadili, načež tě společnými silami nacpali do klece na voze, zamkli a nechali o samotě s podporučíkem. Ten si tě ještě chvíli prohlížel skrze mříže, načež se k tobě naklonil a zašeptal.
Poslední rada na závěr děvče. Nesnaž se apelovat na Puncherovu dobrou stránku. Ten chlap ji nemá, a nesnaž se apelovat ani na tu špatnou, protože nemá ani tu. Je jak medvěd, jsi mu naprosto ukradená, dokud ho něčím nevytočíš a pak, pak už je pozdě. Mysli na to, buď tak hodná. Byla by škoda, kdyby si svoje pěsti testoval na tak hezké tvářičce jako máš ty.
s tím se otočil a nechal tě zcela samotnou ve voze. Asi za minutu poté se vrátili ti dva námořníci s párem koní, který zapřáhli za tvé pojízdné vězení, načež přišli další tři, dva námořníci a jeden poddůstojník, dělající ti doprovod a cesta začala.
Jeli jste po hlavní cestě, po té, o které všichni ve Slumu věděli, že vede do Ironfordu, ale nikdo z vás po ní ještě nikdy nešel. Pro obyvatele Slumu to byla zakázaná cesta. Kdyby vás na ní chytla Marine, zastřelila by vás bez vyzvání. Kolikrát jsi přemýšlela, že bys to i riskovala, ale když jsi po ní teď jela, uvědomila sis, že by to nebyl dobrý nápad. Po celé délce cesty byly rozestavěny malé pevnůstky, převážně z cihel, osazené pěti mariňáky, kteří ji mohli pomocí jednoho děla a pušek poměrně snadno a účinně bránit. Také jsi viděla toho obra, tedy spíše OBRA 26 metrů vysokou kráčející horu v uniformě Marine, s divoce vlajícími černými vlasy a vousy, ověšeného monstrózně velkým kladivem a bijákem. Za ním ve spořádaném zástupu pochodovalo dvě stě příslušníků marine, spívající si nějakou oplzlou písničku. Když jste je potkali, obě skupiny se navzájem představily. Obra zajímalo kdo jsi a kam jedete a jeho hlas pročísl půlnoční ticho jako hluk padající laviny. Když mu tví věznitelé dostatečně odpověděli, přikývl a pokračoval dál. Dusot jeho kroků, připomínající zemětřesení jsi slyšela ještě dlouho poté, co ti zmizel z dohledu. Nechal v tobě značný strach a obavu, jak u všech všudy budete bojovat s takovýmto monstrem? Na přemýšlení nad touto otázkou jsi měla dost času, neboť to trvalo další dvě hodiny, než se vám podařilo dostat se až k Ironfordu. Jako první jsi spatřila hradbu, Dobrých sedm metrů vysokou, mohutnou zeď, vystavěnou z těžkých kamenů a malty, na které hlídkovali i teď v noci desítky mariňáků, u mohutných děl, rozmístěných zhruba na každý deseti metrech délky s jedinou výjimkou v podobě brány, jíž střežilo po dělu z každé strany. Ostatně, i ona brána byla monumentální. Masivní mříží, vytvořenou z nějakého zvláštního kamene byla chráněna velká, dubová, dvojkřídlá vrata, osazená bodci. Za tím vším se pak nacházelo město, s domy z kamene, koncipovanými tak, aby se dali snadno bránit v případě útoku jak z moře, tak ze souše. Když jsi projížděla těmi úzkými uličkami a uvědomovala si, že tohle budete muset dobýt, aby jste získali svobodu, dělalo se ti mdlo. Pochybovala jsi, že by proti této pevnosti něco zmohl ten obr, natož pak vaše malá skupinka dobrovolníků.
Ulice, kterou jste jeli se zanedlouho začala zvedat a vy jste se dostali k pevnosti. Asi dvacet metrů vysoké, mohutné, kamenné stavbě osázené děly a hlídkami, jako vánoční stromeček. Branou pevnosti jsi pak projela na malé nádvoří, kde už stála dvojice vyšších důstojníků, podle uniforem podporučíků, kteří si vyslechli krátké vysvětlení od tvých průvodců, načež tě vyvedli z klece a skrz malé, nenápadné dveře ve východní straně budovy tě provedli do tmavého, vlhkého sklepení, osvětleného jen dosti spoře. Tam ti sundali pouta a zavřeli tě do cely. Vlhké, smradlavé kobky se třemi stěnami z vlhkého kamene, masivní mříží a podlahou pokrytou slámou.
Kapitán už spí, takže tu počkáš do rána. Být tebou si odpočinu, čeká tě perný den.
prohlásil jeden z podporučíků, když tě zamkl a opustil. Měla jsi před sebou dlouhou noc, plnou přemýšlení. Ne poprvé tě napadlo, že tě Puncher možná nebude chtít vůbec slyšet. Možná tě prostě jen nechá popravit, bez výslechu, bez soudu. Možná je tahle noc poslední tvůj okamžik na zemi. Znervózňovalo tě to natolik, že jsi nemohla usnout, alespoň ne pořádně a doopravdy. Drobným okýnkem na chodbě jsi pozorovala jak hvězdy ustoupili svítání a pak, po době, která se ti zdála jako věčnost jsi konečně uslyšela kroky. Postupně se z chodby vynořila postava, průměrně vysokého muže zavalité postavy, s kulatým bříškem, vykukujícím mu z pod kabátu mariňácké uniformy. Jak šel blíž a blíž, mohla sis všimnout jeho oválné tváře s řídnoucími vlasy a strništěm. Mezi nimi pak byly usazeny šedivé oči, které si tě chmurně prohlížel. Trvalo mu skoro minutu, než se jeho laxním tempem chůze a rukama v kapsách přišel až ke tvé cele, a dalších několik vteřin než promluvil.
Ty jsi ten rebel?
v jeho hlase byl slyšet určitý nezájem, přesto sis mohla všimnout, že tě bedlivě pozoruje.
Když mi řekli, že jednoho konečně chytili živého, čekal jsem...muže

Nico

Chlapík ti věnoval nepěkný úsměv a jeho gorila za tebou stupidně zahýkala, očividně se těšíc na to, až ti bude moct dát přes pusu, nebo na něco ještě zvrácenějšího, na co jsi raději nechtěl ani myslet.
Na vašem místě bych si to vyhrožování odpustil.
poznamenal skoro ležérně jednoruký.
Oba víme, že ta vaše skupina na tom není moc dobře a upřímně pochybuji, že by jste mě dokázali jakkoli ohrozit. A než začnete apelovat na mou morálku a pocit sounáležitosti, musím vás ujistit, že podobnými hloupostmi netrpím. Ale aby jste neřekl, že jsem nespravedlivý, nebo tak něco, uděláme zcela jednoduchou dohodu.
jak mluvil, gorila za tvými zády se pomalu, nenápadně posouvala směrem k tobě, s rukama rozpřaženýma tak, aby tě mohl zezadu popadnout a přimáčknout ti ruce k tělu.
Vy se necháte zajmout, já shrábnu odměnu od Marine a pak vašim lidem tu láhev pošlu.
spolu s jeho úsměvem se na tebe hromotluk za tvými zády vrhl, ve snaze tě pevně sevřít ve svém hrozivém obětí.

Bors Bazuu

Sotva jsi spatřil Mariňáky, dal ses na bezhlavý útěk směrem, kterým utíkala i ona dívka. Bohužel, sekera ve tvé ruce tě náležitě zpomalovala. Jako bys sám už nebyl dost neohrabaný, dvě skupiny Mariňáků se spojili a zase rozdělili. Tebe pronásledovala jen část z nich, druhá se odpojila a zmizela v jiné uličce. Podle všeho se ti snažili nadběhnout a odříznout ti únikovou cestu. To ale nebyl tvůj nejhorší problém. Tvá odbočka byla stále příliš daleko od tebe a mariňáci za tebou příliš rychle zkracovali vzdálenost. Byl sis celkem jistý, že za současné situace jim prostě neutečeš, i když po tobě nebudou střílet. V podstatě jsi měl jen dvě možnosti. Buď se vzdát své zbraně a riskovat, že až tě chytí nebudeš mít nic na svou obranu nebo se zkusit dostat do jedné z chatrčí po té pravici a pokusit se ukrýt v nich.

Mariňák se po mých slovech rozchechtal, tak, že jsem si začínala připadat jako blbec, zrudla jsem a rozpaky se ošívala. Smál se tak, že nebyl schopný souvisle mluvit.
„Ale no táááák...“ Protáhnu nakonec, protože to už bylo nepříjemné.
Nakonec se uklidnil a k mému překvapení souhlasil s tím, že mě vezme za kapitánem. Překvapilo mě, že po tom výsměchu k tomu svolil. Pomalu jsem si myslela, že mě pustí s tím, že jsem jen blázen.
„Díky...“ Zamumlám stále s rozpaky. Vzal mě za paži a vedl mě ulicemi slumu ke kasárním. Rozhlížela jsem se, protože jsem chytrá holka a ke kasárnám jsem se nikdy nepřiblížila, tak jsem byla zvědavá.
Obcházející hlídky na mě zvědavě koukali, ale nezastavili se, aby se zeptali co jsem zač i když je mi jasné, že jakmile budou mít chvíli tak si to půjdou zjistit.

Překvapeně zamrkám, když mě odvedl až k vězeňským vozům, kde dva Mariňáci hned vyskočili a salutovali.
Když slyšeli, že mám být vzbouřenec, dostalo se mi dalšího výsměchu. To vypadá sakra tak sladce, že tomu nikdo nevěří?
Zatvářila jsem se uraženě, vím, že u toho špulím rty, takže jsem teď vypadala jako trucující princeznička. Vím to. Mnohokrát jsem si před zrcadlem zkoušela výrazy.
Ale když se nikdo další nesmál, pochopili, že je to myšleno vážně a hned mi nasadili pouta a strčili do vozu.
Mariňák ještě chvíli zůstal a pak přistoupil blíž, aby mi poradil. Pousměji se.
„Díky. Za pomoc i rady.“ Řeknu mu a dívám se jak odchází. Musela jsem si na Mariňáky trochu poupravit názor. Nesnášela jsem je, a ne všichni jsou špatní. Tenhle byl docela fajn.
Brzy se vrátili ti dva s koňmi, které zapřáhli do vozu a vydali jsme se na cestu. Vezli mě po zakázané cestě. A brzy jsem pochopila proč je zakázaná. Tady nebylo kde se skrýt. Všude byli pevnůstky s mariňáky, kteří všechno viděli a snadno by tak narušitele zastřelili.
Moje odvaha a dušinka se začali smršťovat do velikosti kuličky hrášku. Zvlášť ve chvíli kdy jsme uviděla obra. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou a zakláněla hlavu, abych si ho mohla prohlédnout. Jak máme něco takového sakra porazit? To je nemožné... nemožné...
Na chvíli jsme zastavili, když jsme se s obrem a jeho mužstvem setkali, obr se zajímal co jsem zač, ale po chvíli jsme jeli dál. Po té cestě jsem měla šanci se trochu uklidnit, ale jakmile jsem uviděla pevnost srdce mi spadlo do kalhot....
Jako kdyby nestačila Zakázaná cesta a obr... ale tohle? Vyhrkli mi slzy do očí, protože jsem si teď uvědomovala jak malé šance na vítězství máme. I kdyby se nám nekrásně podařilo dostat se až sem... pevnost bychom nikdy nezvládli dobít. Moje naděje, které jsem až do dneška měla byla v háji...
Musela jsem zhluboka dýchat, protože hrozilo, že začnu hyperventilovat.

Naštěstí se mi podařilo uklidnit se ještě předtím než jsme zastavili a vytáhli mě ven z vozu.
V klidu jsem se nechala odvést do vězení, které vypadalo... jako vězení. Hnusné, vlhké... aspoň jsem měla okno, takže to tu moc nesmrdělo.
Mariňák mi řekl, že Kapitán spí a že si musím počkat do rána. Mlčky přikývnu, ale nemyslela jsem si, že budu spát. Sedla jsem si a dívala se z okýnka. Přemýšlela jsem co budu dělat. S tím co jsem viděla, šlo všechno poměrně do háje. Jak mám Kapitána zaujmout? Jak mám získat jeho důvěru? Asi jsem si to představovala jako Hurvínek válku. Teprve teď jsem nad tím doopravdy musela uvažovat. Měla jsem plán jak se sem dostat.... ale nečekala jsem, že to půjde tak rychle... takže nemám žádný další plán.
Na chvíli jsem si usnula, ale celkově jsem spala snad jen půl hodiny. Byla jsem příliš ve stresu na to, abych doopravdy zabrala.
Ani po těch hodinách jsem nedokázala vymyslet plán.... musela jsem doufat, že něco vymyslím za pochodu. Stejně... improvizace mi vždy šla nejlépe.
Stejně, jakmile jsem uslyšela kroky, vstala jsem a srdce se mi rozbušilo.
Podívám se směrem odkud jsem slyšela kroky. Za chvíli jsme ho uviděla, zavalitý chlap kterému se už rozšiřoval pas.
Když došel ke mříži, hned nepromluvil. I já mlčela a prohlížela si ho. Měl hezké šedivé oči, v nichž se neodrážela krutost, ale ani laskavost. Zatím jsem nevěděla co si o něm myslet.

Pak konečně promluvil. Přiznal, že nečekal, že tu uvidí někoho jako jsem já. Budil dojem nezájmu, ale prohlížel si mě, takže nějaký zájem jsem v něm přece jen vzbudila.
Založím si ruce na prsou. Teď budu muset ze sebe vydat životní herecký výkon. „Máte snad problém s jednáním se ženami?“ zeptám se a pozvednu tázavě obočí.
„Ráda lidi překvapuji. Je to taková moje libůstka.“ Pronesu nakonec.
„Pokud jde o to „chycení“. O tom by se dalo diskutovat. Já bych spíš řekla, že jsem se nechala chytit.“ Pokrčím rameny a spustím zase ruce podél těla.

Vážně se to zažalo srát a já jsem přesně věděl kde jsem to posral, za prvé byla chyba sem jít bz pistole nebo šavle a za druhé né všichni měli obchodního ducha. Ale stejně se to opravdu hodně kazilo místo obchodu mi hrozilo upřímné sevření od někoho od koho jsem sevřený nechtěl být.
Nicméně neztrácím humor tedy alespoň ne do doby než se mi první hromotluk dostane do zad.
" Naše skupina? Ah jistě já bych sice představu měl ale když myslíte."
lehce prohodím rukama a jednu dám pod stůl potřebuji svůj nožík. Rychle počkám až se bude to obřisko za mnou mě pokoušet obejmout a těsně před tím mu zkusím zabodnout nožík někam do úrovně slabin. Doufám že když nic tak touhle akcí dostanu malou chvilku překvapení abych se mohl zvednout a dekovat se ke dveřím

CP 1

Jack D. Freeman

Pokusil ses využít toho, že jsi v ofenzivě a dorazit ho, ale znovu jsi doplatil na svou velikost a nemotornost. Tvůj soupeř se ti pokusil znovu vytrhnout, ale tentokrát se ti podařilo jej udržet. Když zjistil, že tento odpor je marný, zaútočil na tebe pěstí na břicho, ale většinu síly úderu se ti podařilo kompenzovat svaly. Využil jsi toho, že má obě ruce zaneprázdněné a prudce jej popadl za zátylek, a kolenem kopl do břicha, sotva jsi stáhl nohu, dostal jsi silný zásah jeho pěstí do břicha a tak jsi mu tam poslal ještě jedno kolínko. Vykašlal trošku krve, ale odmítal se vzdát. Jeho palec našel tvé oko a zaryl se do něj, takže jsi ho pustil a s klením uskočil stranou. Předák se zapotácel. Ústa měl celá od krve a vypadalo to, že se na nohou drží jen silou vůle, přesto znovu pozvedl svůj obušek a vyrazil proti tobě se svou zbraní vedenou v rozmáchlém oblouku na tvou hlavu. Ve stejný okamžik do dolu vtrhlo na 30 strážců, ozbrojených svými krátkými meči a vedených samotným Shengem.
STÁT! U VŠECH MOŘSKÝCH ĎÁBLŮ!
zařval, ale nikdo mu nevěnoval pozornost.

Gurg Jonas

Po tvém zpackaném pokusu proniknout k Shengovi jsi čekal, že už se neprobereš, ale ani tento odhad ti nevyšel. Probral ses, s celým tělem bolavým a ranami obvázanými, v kamenné cele s podlahou pokrytou hnijící slámou. Byl jsi na tom mizerně. Trvalo ti několik minut, než ses dokázal vůbec jen odplazit k nejbližší zdi a u ní se posadit. Když ses rozhlédl kolem sebe, zjistil jsi, že jsi v jedné z podzemních kobek pod Shengovým domem. Viděl jsi jak sem odváděli vzpurné sloužící i horníky a většina z nich se na světlo už nikdy nevrátila.
Tak co, jak se ti líbí nové ubytování?
známý hlas tě vytrhl z apatie. Dal bys cokoli za to, kdybys slyšel hlas kohokoli jiného než Marcuse, ale toto přání se ti bohužel nesplnilo. Stál tam sám za mřížemi a usmíval se na tebe, jako by to všechno byl jenom nějaký hloupý žert.
Na tvým místě bych si tu moc nezvykal, Sheng tě plánuje nechat zítra popravit. Tak se smiř s bohy, jestli v nějaké věříš.

Marine

Týr Wodanson

Když ses konečně začal chovat alespoň trošku jako velitel, většině z tvé jednotky se ulevilo. Očividně se nikomu z nich nechtělo sloužit pod jistě silným, ale mentálně nedostačivým obrem. Když jsi zařval pozor, leknutím ztuhli nejen oni, ale také hlídka, které zrovna procházela na hradbách a z nedalekého stromu spadla šokem omráčená veverka. Po této ukázce mužnosti a síly už nikdo nereptal na tvůj úvodní proslov, seřadili se do šiků za své nadřízené a ve spořádaném útvaru se dali na pochod po hlavní stezce směrem k Dolu. Pro tebe to byla nutná až úmorná cesta, vzhledem k tomu, že na každý tvůj krok jich tví lidé museli udělat několik desítek. Proto sis prohlížel nejen své mužstvo, ale i okolí. Z počátku tě nejvíce zaujala právě cesta, široká, rovná a očividně připravená na válku, vzhledem k tomu, že byly osázené, pro tebe, miniaturními cihlovými pevnůstkami s posádkou pěti můžu, osazených střílnami a děli. Ačkoli tebe by nejspíš ani nezpomalili, dokázal sis představit, že armáda složená z lidí by měla značný problém po cestě projít. Také jsi potkal tu karavanu. Mřížový vůz doprovázený několika mariňáky, vezoucí mladou a malou ženu. Tvá zvědavost ti nedala a tak ses musel zeptat o koho se jedná a kam ji vezou. Odpověď tě překvapila. Údajně se jednalo o chyceného Rebela, kterého vezou ke kapitánovy na výslech. Při pohledu na to maličké stvoření v kleci, co na tebe valilo oči plné hrůzy jsi tomu nedokázal moc uvěřit, ale přese všechno jsi odmítal zpochybnit Puncherovu autoritu a tak jsi je nechal projet, zatímco ty a tví muži jste pokračovali dál. Cesta se svažovala stále níž a níž, až jste v pozdních večerních/brzkých ranních hodinách přišli ke Slumu. Škaredému malému městečku vystavěného ze dřeva, které páchlo rozkladem a pištělo krysami. Přesto i tady se našla jedna slušná budova a tou byla kasárna. Místní velitel, dlouhonohý komandér Maraton, vás ubytoval, tedy přesněji tvé muže, zatímco ty sis ustlal na zemi za městem. Po vydatném odpočinku a stravě, které pro tebe byla spíše skromná jste opět vyrazili na cestu. Během ní jsi zapřádal hovory se svými podřízenými a zjistil, že je to tu stejné jako kdekoli jinde na světě. Mužstvo byli do jednoho profesionální, dobře vycvičení a vyzbrojení vojáci, bez jakýchkoli zvláštních schopností. To samé platilo o poddůstojnících s tím rozdílem, že byli u Marine déle a tedy měli více bojových zkušeností a lepší výzbroj. Velký rozdíl ve schopnostech nastal až u podporučíků, kteří každý ovládají alespoň základ nějaké speciální dovednosti nebo umění. Zjistil jsi, že tady na ostrově jsou rozděleni do čtyř základních kategorií. Šermíře, kteří praktikují mariňácký styl boje s mečem, Rokushiki, kteří dostali povolení studovat toto umění a naučili se alespoň základ Soru, Odstřelovače s dlouhou puškou a poslední skupinu, trénovanou kapitánem osobně, Boxery, kteří mají základ jeho neozbrojeného bojového umění. Pak jsou tu poručíci, ale to je už kapitola sama o sobě. Každý z nich ovládá své vlastní, specifické schopnosti, které z nich dělají nebezpečné protivníky.
Jak cesta pokračovala dál a dál, směrem dolů, procházeli jste kolem řeky a údolím, které se táhlo daleko na východ, až k moři, obsypané drobnými poli a farmami, na kterých se pěstovalo jídlo. To vás však příliš nezajímalo, proto jste překročili řeku a pokračovali dál na sever, směrem k horskému pásmu. Cestou jsi dále pokračoval v konverzaci o místních poměrech a tak ses dozvěděl, že kapitán Puncher poslední dobou není moc vidět, že je neustále zalezlí s jednou podporučící z Rokushiki divize a dělá bůh ví co, takže pevnosti v podstatě velí jeho dva zástupci, poručíci dvojčata, Sid a Kid. Zatímco Kid je ten hodný, používající v boji dvojici pistolí, Kid je sadista, vyžívající se v porcování svých protivníků noži. Když se cesta začala zvažovat směrem nahoru, povídali jste si také o těch co jste viděli při své návštěvě ve Slumu. Dlouhonohém Maratonovi, který ovládá nějaké bojové bojové umění orientované na Kopy, díky kterému dokáže člověku zlomit vaz jediným útokem a jeho dva poručíky, Butchera, obézního nerváka ohánějícího se v boji sekáčkem a Smashskulla, malého, útlého medika, který snědl Devil Fruit dávající mu neuvěřitelnou sílu a proporce. Zatímco oni ti vyprávěli o ostrově, ty jsi jim povídal o svém domově na Elbaf a zážitcích v Marine, takže vám cesta rychle ubíhala až do okamžiku, kdy jste vystoupali k nejvyšší hoře. Cesta vedla pořád nahoru a nahoru, až do okamžiku kdy se srovnala a končila za vysokou hradbou, kterou bylo obehnané prostranství kolem takřka svislé stěny hory. Stačil ti zběžný pohled na domy, nádvoří a bránu abys pochopil, že dovnitř se opravdu nevejdeš. Jediná tvá možnost byla ustlat si před hradbou. Jak jste se blížili, mohli jste pozorovat hluk a shon na hradbách, které byly nebývale málo chráněny. Na celou délku několika desítek metrů byli jen dva muži, kteří tě vítali s otevřenou pusou a vyvalenýma očima.
Co...co...
vykoktal jeden z nich, když jste se dostali na dohled, ale byl hned opraven jedním z tvých podporučíků.
Jaký co? Tohle je Komandér Wodanson, nový velitel dolu. No nestůj tam jak pako, zajdi pro pana Shenga, ať jej může oficiálně uvítat.
křikl na muže, který byl oblečený jen v jakýchsi hadrech a vrchol jeho výstroje byl krátký meč s širokou čepelí za pasem.
Já...to nepůjde pane...totiž velitel Sheng vzal své muže do dolu pane. Rebelové se tu zrovna pokusili o povstání a pán se jej snaží potlačit...
podíval se na tebe, jako by doufal, že ho zachráníš a vydáš nějaký rozkaz, nebo alespoň něco řekneš.

K dolu a dole v dole

Cesta je nudná, ale alespoň se dovídám nějaké věci o svých nových spolubojovnících. Kdykoliv je my vysvětlováno něco o někom, nějaký styl, nějaká vlastnost tak pohledem koukám kdo jí asi tak ovládá.
Takže tyhle tři budou určitě ti šermíři, tenhle je ten odstřelovač fajn fajn, takže tu musím mít pak buďto rukoušuky nebo boxery. No uvidíme...
Když proti nám jede ona vězenkyně tak se zeptám kdo nebo co to je. Načež se mírně sehnu abych si jí mohl lépe prohlédnout.
Tohle že je rebelka? Vždyť na to jak je malá má docela slušný kozy. Někdo s takovýma kozama že je zrádce? Hm... TO bych do ní nikdy neřekl.
Zvednu se zase do rovného postoje.
Zrádci jsou divní lidé... doufám že je to omyl. Nebo že jí alespoň popraví rychle.
Poté mě myšlenky na ní přejdou a pokračujeme dál. Cesta je monotóní a já se snažím zapamatovat informace které mi lidé předávají. Kecání, malé jídlo, spánek, kecání a tak dále. Nakonec ale dojdeme k dolu a tady konečně začíná něco zajímavé. Nějaký človíček ve smradlavým hadru se nedokáže vyjádřit ale můj podporučík ho správně usadí. Když vyslechnu co se děje, tak se zatvářím opravdu strašidelně.
"COŽE! REBELOVÉ! V MÉM DOLE!TAK TO TEDA NE!"
Otočím se ke své jednotce. Ukážu na podporučíka s dlouhou pušku.
"Ty podporučíku! Vemte si třicet mužů a zajistěte okolí! Nechci aby se nikdo přiblížil ke zdejšímu vchodu ani na padesát metrů pokud bude vypadat podezřele! "
Poté ukážu na dva poručíky kteří mi předávali vedení.
"Podporučíku Kiro! Podporučíku Toki! Vemte si každý třicet mužů! Okamžitě vejděte do dolu a zabezpečte ho! Máte právo převzít velení nad všemi mariňáky z dolu. Zabezpečíte bezpečí uvnitř. Zatknete všechny nebezpečné či podezřelé osoby a přivedete mi je. Pokud ale by ohrožovali na životě někoho z vás nebo vašich mužů máte mé povolení okamžitě na místě je popravit! Ale upřednostňuji je živé! A pošlete mi sem okamžitě Shenga živého a nezraněného! "
Otočím se ke zbylým poddůstojníkům a ukážu na dva z nich.
"Vy dva povedete třicetičlenou jednotku k druhé straně dolu. Musíte si pospíšit a zabezpečit že nikdo se nedostane ven ani dovnitř aniž by byl přiveden přede mě! "
S kladivem na rameni se postavím po straně vchodu do dolu.
"Zbytek mužstva má prozatím volno ale bude připraveno v případě nutnosti okamžitě vyrazit! Teď běžte a splňte rozkazy!"
Zasalutuji všem.
"Spravedlnost je na naší straně! A tudíž nesmíme selhat!"

Maraton

Vetřelec je rychle zneškodněn a mě se konečně ukazuje šance k úniku, kterou bezprostředně využívám a vybíhám pryč z místnosti splnit svůj úkol. Vklouznul jsem do točitého schodiště pro personál, kde kdyby to bylo možné, tak skáči dolů, abych byl rychleji v přízemí, v kuchyni.

V kuchyni se ani na chvíli nezastavuji a ihned procházím dveřmi do vstupní síně a z ní dvířkami ven. Strážnému jsem vzklázal Pán mě poslal běžet Maraton. Strážný zřejmě pochopil a vypustil mě. Ani se příliš nerozhlížím okolo a hned se dostávám k další bráně, kde opakuji to stejné co předchozímu strážci. Než se otevře brána, tak to chvíli trvá, ale já, aby šlo vidět že vážně běžím, tak jsem alespoň běžel na místě a jen se poslušeně díval na bránu. Když už uznám za vhodné, že mohu bezpečně prolézt branou, tak tak učiním a běžím směrem, kterým je Slum. Dle mapky bych tam měl být za chvíli. Přeci jen místo kde jsem teď bylo jen kousek od Slumu na mapě. Udržuji si rychlé, svižné tempo, nebo alespoň tak rychlé, jak jen to dovolují mé řetězi.

Otroci

Frank

Během té otázky už u zraněného stál další člen stráže, který jej připevňoval tomu prvnímu na záda.
Moc ne, ty svině ho pěkně zřídili, ale měl by přežít. Máš docela štěstí žes to odnesl jenom ranou do hlavy.
zamručel a spolu se strážným se vydal kamennou chodbou na dlouhou cestu směrem k ošetřovně. Sotva zmizeli za rohem, uvědomil sis, že stále slyšíš hluk boje, ale ze značné dálky, vycházející z jednoho z podzemních tunelů.
To je další vzpoura.
vysvětlil ti velitel.
Kromě Nul povstali ještě rebelové v dolu a nějaký magor ze stráže se pokusil zabít pana Shenga, naštěstí neúspěšně.
pak se odmlčel, zaposlouchal se do boje i toho cos mu říkal a zavrtěl hlavou.
Promiň, budeš to tam muset zvládnout sám. Nás potřebují v dole.
s tím kývl na zbytek svých mužů a vyrazil chodbou směrem pryč. Tebe nechal samotného, v otevřeném vězení, ať si jdeš kam uznáš za vhodné.

Migeil

Cesta tě čekala dlouhá a plná překvapení. Po necelé půl hodině chůze z kopce sis všiml, jak přímo proti tobě rázuje obr, opravdový obr s celou malou armádou za sebou. Pravda, sice to byli mariňáci, ale bylo jich tolik, že kdybys je měl na cestě potkat určitě by tě zdrželi a tak jsi je raději obešel lesem, kus dál od cesty, na kterou ses pak vrátil a vesele pokračoval dál tak rychle, jak rychle ti to jen řetězy dovolily. Trvalo to několik hodin, než ses po cestě, vlnící se z úpatí kopce dostal k hustému lesu. Podle mapy jsi věděl, že ve zkutečnosti není moc velký a za necelou hodinu budeš u farem, ovšem tento předpoklad se ti nenaplnil, neboť asi po dvaceti minutách tě přepadli. Byly čtyři. Chlapi pochybného vzhledu, na kost vyzáblí, špinaví ale tvrdí jako kus kamene. Oblečení v roztrhaných hadrech a ozbrojeni škaredými noži, holemi a vidlemi. Dva se objevili z ničeho nic před tebou, zatímco druzí dva se postavili za tebe, aby ti odřízli únikovou cestu. Od každé skupiny tě dělily asi čtyři metry.
Ale, ale co to tu máme? Nějaká hříčka přírody.
zasmál se jeden z nich, pokřivený chlapík s mastnými vlasy a tváří poďobanou od neštovic.
Zdrhls od pána co, mutante?
z jeho tónu byl jasně cítit posměch. Ostatní jen stáli a pozorovali střídavě tebe a své okolí. Vypadali lehce vyděšeně, možná kvůli obrovi, který tudy před pár hodinami prošel.

Shengovo vězení[/b]
Frank

Zůstal jsem stát na chodbě a sledoval jak ostatní strážní mizí za rohem a klápaní jejich bot se pomalu vzdaluje. Letmým pohledem jsem se podíval na mrtvoly vězňů jestli bych u nich nenašel něco užitečného (popřípadě jsem si to vzal) a hned jsem vyrazil svižnou chůzí směrem do pryč. Hledal jsem ošetřovnu. Pokud jsem jí nenašel, tak jsem se optal nějakého kolemjdoucího, kterému jsem řekl, že jsem byl poslán na ošetřovnu kvůli tomu, že jsem dostal ránu do hlavy a že jsem zapoměl kde je.

Pokud jsem se dostal na ošetřovnu, tak jsem prohlédl zda tam někdo je. Jestli tam zůstali doktoři, řeknu jim, že mají příkázáno jít hned pomoct s raněnými v dole a ještě je ujistím, že zde zůstanu s případnými pacienty (pokud tam přivezli třeba toho raněného strážce). Když odejdou, zkontroluji, jestli je vše vpořádku a zda mám tedy na ošetřovně volnou ruku.

Vyhledám lékařský plášť, přehodím ho přes sebe a zamaskuji, že jsem voják. Oholím se, upravím, aby mě bylo hůře poznat a poberu užitečné věci ze skříněk s léky a pokud něco najdu, tak i jinde po ošetřovně. Zkontroluji, zda jsou pacienti vpořádku a pokud mám čas tak jim pomůžu a hned poté se vydám opatrně pryč. Zkusím jestli najdu zbrojnici, popřípadě koukám kde co je.

Pronásledování

Přesně jak jsem očekával, mne sekera nemálo zpomalila. Nemám čas, se otočit a ujistit se zda se mariňáci nerozdělily a nepokusí se mi zastoupit cestu v jiné části ulice ! Je to skoro až komické ! Bylo by to naprosto komické, kdybys se v této svízelné situaci nenacházel zatraceně já !

Přidám do kroku a rozhodnu se pro velmi riskantní hru. Možná mne zato můj velitel rozseká na kusy, jenže je taky možné, že mě sem poslal jako obětního beránka pro vlastní šílené plány, tudíž zavrčím a s jistou dávkou nelibosti při běhu odhodím sekeru a s malým zadostiučiněním doufám, že si aspoň některý z mariňáků o ni rozbije svá ústa.

"Ušetřil jsem těm parchantům práci. Nyní mě nemusí ani odzbrojit ! Zatraceně !"

Hlavu mi najednou zavalí vzpomínky na můj poslední trest. Nebýt šíleného sprintu, zřejmě by mi ruka zabloudila k čelu, kde se nachází má ošklivá jizva. Napnu svaly a opět přidám, tentokrát odlehčen od otravné sekery. Vím, že pokud mne mariňáci dopadnou, zřejmě mě předají Shengovi jako novou hračku k mučení...nebo se rozhodnou, že to je přiliš moc práce a prostě mě zastřelí.

Opět zoufale a vztekle zavrčím a přidám !
Za tohle mi jednou zaplatíš...veliteli..., pronesu sám k sobě vztekle. Nadále pokračuji po cestě směrem k odbočce, doufajíc, že nyní, když jsem odlehčen, využiji svých dlouhých nohou a mariňákům opět uteču. Jakmile budu za odbočkou, rozhodnu se co dál, ale nejdříve se tam musím dostat ! I při běhu, se stále pozorně rozhlížím, hledajíc dívku, nebo aspoň nějakou stopu po ní.

Rebelové

Nana

Takže jsi ten rebel.
vytáhl si kapitán to jediné co považoval za důležité z celého tvého proslovu a onu provokaci zcela ignoroval.
Bylo mi řečeno, že jsi na trhu vyvolávala vzpouru proti Marine a naznačovala že jste otroky.
nebyla v tom ani stopa otázky, jen čisté, znuděné předestření faktů.
Za tyto zločiny je rozsudek smrti, ale jakožto váš soudce mohu tento rozsudek zmírnit, v případě že mi odpovíte na tyto otázky.
Za prvé, kdo je vůdcem Rebelů a kde se skrývá. Za druhé, kolik je rebelů a kde mají hlavní stan. Za třetí, je správce Sheng součástí rebelů nebo je podporuje? Za čtvrté, je někdo z Marine člen rebelů nebo je podporuje? Za páté, jména a popis všech rebelů, se kterými jste přišla do styku.
na chvíli se odmlčel a pohlédl ti do očí s něčím co připomínalo naději. Jako by doufal, že mu na ty otázky skutečně odpovíš.
V případě spolupráce bude trest zmírněn na pouhý rok žaláře za opilství a výtržnost, po kterém se budete moci vrátit zpět do Slumu.

Nico

Zatímco se k tobě obřisko „nenápadně“ plížilo podařilo se ti vytáhnout nůž tak aby si toho nevšiml a v okamžiku, ve kterém rozpřáhl ruce jsi mu jej zarazil hluboko do slabin. Tedy hluboko s tvou silou se čepel zaryla sotva do čtvrtiny, ale i tak to stačilo aby chlapík zůstal v němém šoku stát, načeš zařval, připlácl si obě ruce na ránu a s něčím co připomínalo pláč se zhroutil k zemi. Mezi tím jeho zaměstnavatel zhodnotil své šance a z pod stolu vylovil nůž dost podobný tvému, jen s delší čepelí, ale to už jsi byl na cestě pryč. Nepronásledoval tě ani neřval, aby na vás neupozornil Marine kteří se touhle dobou už zase začali objevovat v ulicích.

Bors

Po odhození sekery se ti běželo o dost lehčeji a tak jsi zrychlil na své životní maximum a brzy jsi začal svým pronásledovatelům unikat. Ti se tě snažili dohonit ale marně. Při nejbližší příležitosti jsi prudce zahnul doleva do jedné z malých postranních uliček a než se nadáli, ztratil ses jim v chaotické změti úzkých uliček, procházející mezi jednotlivými chatrčemi. Preventivně ses nezastavil hned jak utichl hluk pátrání, ale na několik hodin ses choval v jednom z opuštěných domů neboť dívku jsi nemohl nikde najít a ujistil se, že po tobě již nepátrají, než ses odvážil vylézt. Pravda, tvou tvář neměli šanci pořádně zahlédnout ale chlapů s tvou konstitucí se tu moc nepohybuje a tak sis musel dávat pozor.
//Vyškrtni si sekeru z životopisu

Vězení

Když slyším to slovo „naznačovala“ vztek, který to ve mě vyvolalo zastínil strach.
Přimhouřila jsem oči a přišla ke mřížím blíž. „Naznačovala?“ zopakuji a prozatím jeho otázky ignorovala.
„Naznačovala? Uvědomujete si vůbec jaké to je tady žít, Kapitáne?“ zeptám se a můj hlas ochladl. Ještě trochu víc a mohla bych plivat kostky ledu.
„Já jsem se tady už narodila. A spousta dalších lidí zrovna tak. Přesto si tu připadáme, jako kdybychom byli nějací zločinci. Nemůžeme nikam jít, nemůžeme bez dovolení nic dělat, nemůžeme se bez dovolení ani brát a mít děti. A musíme dřít takovým způsobem, že nás to div nezabije, jen proto, abychom se měli o trochu lépe. Proč myslíte, že bojujeme? Jen tak z hecu? Ne... tak to není. Bojujeme pro budoucnost. Protože díky vám žádnou budoucnost nemáme. Tady můžeme leda tak pracovat a umřít.“ Stisknu rty a odstrčím se od mříží, které jsem až do teď pevně svírala. Nevzpomínala jsem si, kdy jsem se jich chytila.

Projedu si rukou vlasy a vzdychnu.
„A vaše otázky... nejste hloupý Kapitáne. Jinak by jste tu tak dlouho nevelel. Myslíte si snad, že by ostatní dovolili, aby jste mě chytili? A takhle snadno? Musí vám být jasné, že to bylo schválně.“ Zaháknu prsty za popruhy monterek.
„Kdybych něco věděla, tak by mě sem nenechali jít a nejspíš by mě z dálky zlikvidovali, když mě chytili.“ Pokrčím rameny.
„Ty informace ti nemůžu poskytnout, protože neznám odpovědi. Náš vůdce je chytrý a nenechává nic náhodě. Vystupuje pod falešným jménem a naše setkání se konala vždy na jiných místech. Nikdy jsme se nesetkali na stejném. Na každé setkání chodí jiný zástupce skupiny a skrývají své tváře. Šéf to má vymyšlené. Jistí si tak, že kdyby vám někdo padl do rukou, tak vám nic nepoví i kdyby nekrásně chtěl. Pokud jde o zrádce ve vašich řadách... můžu ti říct jen to, že jsem slyšela o tom, že nějaké sympatizanty máme, ale já nikdy s žádným nepřišla do styku. A Sheng...“ zavrtím hlavou. „O tom jsem nic neslyšela.“ Vydechnu a znovu se na něj zadívám.

„Po pravdě... jsem za vámi šla sama.“ Pronesu a zase přistoupím blíž.
„Když jsem slyšela o tom, že rebely vedou přímo k vám... rozhodla jsem se riskovat.“ Zadívám se na něj.
„Kapitáne... nejsem od přírody agresivní povahy. Vlastně boje a spory nenávidím. Ale na druhou stranu prostě nedokážu žít bez naděje, že se věci zlepší. Přišla jsem za vámi v naději... že bychom se mohli nějak domluvit. Vždy existuje kompromis tak aby byli všichni spokojení. Mohli bychom všechno vyřešit v klidu a lidé by přestali umírat. Na obou stranách.“

Dole v dole

Předák bojoval jak jen mohl a odmítal jít k zemi. Nestát proti mně a nesnažit se mi vyloupnout oko abych bych k němu měl v ten moment úctu, ale hold ta musí počkat až ho vyřídím.
Bastard jeden tvrdohlavej, s tím obuškem má trochu delší rozsah a jediný místo kde bude nějk účinkovat je moje hlava, takže trochu prodloužím svůj dosah.
Taky proti němu vyrazím a ve správný moment vyskočím do vzduchu a pokusím se jej trefit kopem do hrudi nebo hlavy ve styli flying kickodkaz(líp bych to nepopsal). Pokud se netrefím snažím se do něj vrazit ramenem(opačným než drží obušek) dřív než mně trefí obuškem zatímco si druhou rukou kryji hlavu.
Pokud se mi jej podařilo omračit rozhlídnu se kde je Sirka a stahuju s němu. I kdyby ne když pak uvidím Shengena s posilami zavřeštím:
SHENGÉÉÉNN S POSILAMI!!!
A stáhnu seco nejdál od něj, co mi nohy stačí k ostatním, nejlíp za nějakej vozík.

Patalie s Alkoholem

Ten nuž šel ztuha jak taky jinak vždyť to byl odpadní kus železa ne nějaká dýka, ale na to jaký kus načiní to byl to svou funkci splnilo dobře ,obřisko se chytlo za slabiny a já mohl velice rychle zmizet zanechaje prodejce v jeho palírně o samotě, venku se to ale už začíná hemžit marínou a já mám trochu vztek a trochu nápad... jen to chce trochu hereckého talentu a zatracenej díl štěstí. Ve spěchu se trochu upravím abych vypadal pokud možno zbídačeněji než už vypadám a rozběhnu se k první hlídce.
" Pomoc....já.....to bylo strašné."
snažím se vypadat vyděšeně a po pravdě po tom zážitků dole to ani takový problém není.
" Ještě tam jsou..."
ukazuju směrem kde bylo místo setkání.
" už si nikdy nebudu chtít koupít láhev opravdu ne....ten člověk je blázen."
v duchu se modlím aby chlapíci z hlídky zabrali správně. Doufám ,že to jsou snaživci kterým vidina odměny za likvidaci potencialní palírny trochu urychlí myšlení a hlavně že mi sežerou mou roli vyděšeného šmudli ze slamu který si chtěl sehnat něco na zahřatí a místo toho málem přišel o život.

Rebelové

Nana

Když jsi se rozmluvila o životě na ostrově byli tvé emoce jako rozbouřené moře, ale pokud ty jsi byla moře, Puncher byl masivní útes o který se vlny neškodně rozbily. Všechno to co jsi s ním řekla, všechny ty emoce ve tvém hlase s ním ani nepohnuly. Prostě si vyslechl to co jsi měla na srdci. Pravdu, i to co sis vymyslela. Když si skončila, jen posmutněle zakroutil hlavou.
Bohužel, v tom co jsi teď řekla byli jen dvě věci pravdivé. Přišla jsi dobrovolně, to je jasné a ta druhá, na rozdíl od většiny mých podřízených, kterým svaly vytlačili z hlavy poslední zbytek rozumu, mě tam něco zůstalo. Takže se zeptám znovu. Za prvé, kdo je vůdcem Rebelů a kde se skrývá? Za druhé, kolik je rebelů a kde mají hlavní stan? Za třetí, je správce Sheng součástí rebelů nebo je podporuje? Za čtvrté, je někdo z Marine člen rebelů nebo je podporuje? Za páté, jména a popis všech rebelů, se kterými jste přišla do styku.
znovu ti odvykládal všechny otázky, načež zalovil pod svým kapitánským pláštěm a vytáhl odtamtud zmuchlaný kus papíru. Polil tě studený pot.
Měla by sis uvědomit, že tvůj život není jediný, který na těch odpovědích závisí...

Drahý Sirku
začal číst a tvůj svět se rozpadl.
„Dostala jsem úkol. Nebezpečný. Musím se vetřít do Puncherovy přízně a zjistit co hledají v tom lese. Však víš o co jde. Nevím, jak to dopadne, ale budu se snažit ze všech sil, aby to vyšlo a já se zase vrátila domů.
Dál už to ani nestojí za řeč.
schoval dopis zpět pod kabát a znovu na tebe pohlédl
Schovat dopis do boty, dobrý plán, ale ne dost dobrý. To jak snadno tě dostali bylo podezřelé všem. Proto nařídil Maraton okamžitě prohledat dům ve kterém bydlíš, centimetr po centimetrů a byl opravdu důkladný, jak vidíš. Takže, dovol mi upravit mou nabídku. Vydáš mi vůdce rebelů a všechny ostatní, o kterých víš a já ti po odpykání patřičného trestu zaručím klidný život. Tobě a tvému Sirkovi ve vašem vlastním domě ve Slumu. Neuděláš to, nechám jej popravit. A nejen jeho, ale i Broka a všechny další na kterých ti kdy záleželo.
z jeho očí se ti chtělo najednou dát do pláče neboť to byli chladné oči člověka, který nikdy nevyhrožoval planě. Bylo ti jasné, že pokud mu nedáš co chce, tak to udělá.

Nico

Vyběhl jsi z Palírny jako střela, lehce se upravil a zamířil rovnou k nejbližší hlídce, která sestávala ze dvou znuděných námořníků, nadutě se producírujících po ulici se svými nažehlenými uniformami, šavlemi a puškami. Sotva si tě první z nich všiml, zpozorněl a vyzval tě, abys zastavil a řekl jim to stručně a v klidu. Když jsi jim tedy převyprávěl trošku upravenou historku, oba mladíci zpozorněli a s vidinou odměny od šéfa za rozbití palírny ti sežrali celou historku i s navijákem.
Musíte nás tam zavést!
vystřelil okamžitě první o něco menší, asi osmnáctiletý mladík.
Jistě víte pane, že tento obchod s alkoholem je tu trestný. Ovšem, pokud nás zavedete ke zdroji, mohli bychom nad vaším prohřeškem přimhouřit oko a vymazat jej z hlášení.
představil ti onen návrh z druhé perspektivy jeho asi o dva roky starší kolega.

Otroci

Frank

Tvůj plán ti relativně dobře vycházel. V kamenném sklepení ses relativně dobře orientoval, neboť tvá skvělá paměť si dokázala i v přítmí a jednotvárnosti chodeb zapamatovat cestu, kterou tě vedly. Netrvalo dlouho a narazil jsi na vysoké, točité schodiště, které tě dovedlo až nahoru do přízemí Shengova domu. Odtamtud ses vydal spletitým systémem chodeb a chodbiček až ses dostal k masivním, dubovým dveřím ošetřovny, na které jsi v minulosti často končil, když jsi vyvolával rvačky. Abys nebyl nenápadný, otevřel jsi suverénně dveře a vstoupil dovnitř.
Ocitl ses tak v prosté a rozlehlé, bíle vymalované místnosti, ve které byly dvě řady prostých postelí a spousta polic a skříní s nejrůznějšími bylinami, obvazy, knihami a dalším. Nad tím vším držel stráž obstarožní a mírně obtloustlí chlapík v bílém plášti a s brýlemi, který se neustále popotahoval za svůj dlouhý, šedivý vous. Když tě uviděl, překvapeně pozvedl obočí neboť si tě pamatoval již z dřívějška jako otroka.
Franku, co tu děláš?
zeptal se překvapeně a tobě nezbylo nic jiného než předstírat, že jsi vyhrál v soubojích a Sheng tě jmenoval strážcem, načež přišla na řadu lež s tím, že je třeba pomoci raněným dole ve sklepeních. Naneštěstí pro tebe ale starý doktor nebyl žádný hlupák.
Takže Sheng z tebe udělal strážce? Z takové žoužvičky? Se mi nějak nezdá. Budu si to muset prověřit...
zamručel a vydal se od postele, na které ležel onen zmlácený strážce ze sklepení, směrem k Den Den Mushi na stěně.

V hajzlu

Ani to s ním nehnulo, no byla jsem varována, ale musela jsem to zkusit.
Ale pak udělal něco... z čeho se mi šokem zatemnilo před očima. Můj dopis pro Sirka... jak... kdy...
Zbledla jsem a zírala na ten kus papíru, který mě... zničil. Kéž bych jen nebyla tak sentimentální a nenapsala ho!
Trhnu sebou, když mi nepohrozí mou smrtí, ale smrtí Sirky a taťky Broka... ten parchant mě vydírá přes mé drahé?! Taková ubohost!
Ale stačil mi pohled do jeho očí, abych věděla, že to udělá.
Mám co dělat, abych se udržela na nohou jak se mi z toho udělalo zle.... fakt děsně zle.
Zaskřípu zuby. „To je jak v nějakém pitomém románu o padouchovi co zajal hlavního hrdinu a slibuje mu pomstu na všech jeho blízkých.“ Pronesu statečně.

Odstoupím od mříží, projedu si rukou vlasy. „Pche...“ Vydechnu. „Prohrála jsem ještě dřív než jsem začala hrát. To je bída.“ Začnu přecházet sem a tam. Srdce mi pumpovalo v hrudi. Snažila jsem se udržet v sobě sílu. Pohyb mi pomůže, abych neupadla do beznaděje.
„Proč tohle, sakra děláte? Proč nás tady držíte? Potřebujete levnou pracovní sílu? Proč sem tedy nevozíte opravdové zločince?“ vyprsknu na něj.
Znovu si projedu rukou vlasy, měla jsem chuť je sevřít a trhnout, třeba by mě ta bolest probudila z tohohle zlého snu.
„Takže pokud budu spolupracovat, nic se mi nestane. Ale zemře spousta dalších lidí. Pokud nebudu spolupracovat, zabijete Sirku a Broka.... mizero.“ Zavrčím.
„To mi nemůžete vyhrožovat mou smrtí, jak by se na slušného padoucha patřilo?“
Pak mě něco napadlo. Zastavím se a začnu se rozhlížet. Kdyby se mi podařilo vzít si život sama, tak všechny zachráním. Když budu po smrti... nikomu se nic nestane.
Ale dokážu to? Jsem zoufalá... ale je to jediná možnost. Jak to, ale udělat? Je tu něco čím bych si mohla dostatečně uškodit? Mít chvíli čas, mohla bych se oběsit... to by bylo akorát... jakmile bych visela, už bych si to nemohla najednou rozmyslet. Což je docela možné, že se stane. Nikdy jsem neměla sebevražedné sklony. Ale co můžu dělat
Zradit rebely.... a ti zemřou.... nic neříct... zemřou ti na kterých mi záleží... když zemřu já... umřu jen já... ale mám na to dost odvahy?

Shengova ošetřovna[/b]
Frank

Doktor pomalu prostupuje dále místností směrem k telefonu a já stojíc u dveří ho s velmi klidným výrazem pozoruji. Vstupní dveře náhle klapnou, když je opatrně rukou zamknu (nebo zapáčím). S přemýšlivým výrazem udělám až komicky dlouhý krok vpřed a s nakloněnou hlavou pozorujíc doktora hlasitě tlesknu.
“Doktore, doktore.... vy jste mě teda prokoukl.“
Zastavím se tentokrát zvážním. Ruka mi zajede po meči a ten se hlasitě vytasí.
“Ano, jsem stále ten stejný Frank a teď, co kdyby jste odstoupil pár kroků zpátky od toho zařízení?“
Zadívám se mu do očí a pozvednu výše meč, aby věděl, že to myslím smrtelně vážně.

Když poodstoupí, tak se laškovně pousměji a naprosto klidným hlasem dodám.
“Dobře, takže už se někam dostáváme.“
Stojím od něj celkem daleko, takže zvolním, zklopím meč, ale stále dávám pozor. Zadívám se na raněného, ale doktora nechávám ve svém zorném poli.
“Tak... chodby jsou prázdné, všichni odešli někam bojovat a nikde žádné kamery. To máme dost času se pořádně seznámit. Nejméně dvacet minut, než sem někdo dorazí se podívat.“
Pokážu gestikulací mečem.
“Začněte ho ošetřovat.“
Dám mu rozkaz a zazním dost výhružně.
“Na co čekáte? Dělejte.“
Pobídnu ho.

Pokud je otočený směrem k zraněnému tak chodím okolo po místnosti a kontroluji kde co je, užitečné věci ukradnu (chtělo by to nějaký rozpis věcí, já si popřípadě vyberu), ale na doktora dávám stále pozor.
“Takže co mu je pane doktore?“
Promluvím a z dostatečné vzdálenosti sleduji jeho počínání. Diagnózu vyslechnu.
“Dobře... pokračujte.“
Řeknu, když mi to vysvětlí.
“Tááákže... co říkáte na místní prostředí? Dobrý vzduch, dobré jídlo... co kdyby jste mi něco řekl o tom jak to tu chodí? Hmm?“

CP 1

Jack D. Freeman

Ačkoli jsi k tomu odhodlanému chlapovi začínal cítit něco jako úctu, rozhodl ses ho kvůli blížícím se posilám vyřídit co nejdříve a využít toho, že je na pokraji sil a jeho reakce už asi nebudou nic moc. Vyrazil jsi proti němu tak rychle jak jsi mohl a ve vhodném okamžiku se odrazil alá Bruce Lee a plnou silou jej kopl přímo do hlavy. Cítil jsi, jak tvá noha rozdrtila jeho nos a nejspíš, i nějaké další kosti v jeho těle, stejně jako jsi poznal, že ztrácí vědomí a padá k zemi. A ty s ním. Tenhle kousek byl rozhodně nad tvé atletické možnosti a tak jsi měl co dělat, aby sis při dopadu řádně nenatloukl. Nakonec se ti ale, spíše štěstím než schopností podařilo pád vyrovnat a dopadnout na nohy, jenom aby sis všiml, že kousek od tebe na zem dopadl Sirek, po ošklivé ráně obuškem do hlavy. Rázem sis uvědomil, že Shengova přítomnost vše změnila. Ze zmatené a nepřehledné bitky, ve které nikdo neměl velitele a každý bojoval sám za sebe se rázem stala jasná situace, ve které spousta lidí chtěla dokázat svou věrnost svému pánu a vrhla se do boje na jeho straně. Tvá skupina, roztroušená a nespolupracující se náhle ocitla přečíslená tak dvacet ku jedné. Ačkoli jste bojovali jak jste mohli, Shengova skupina vás jednoho po druhém posílala k zemi, až jsi zůstal stát na nohou jen ty sám, obklopen nepřáteli. Během bitvy, která trvala asi deset minut jsi porazil více než šest mužů a začala se na tobě projevovat únava, přesto jsi byl odhodlaný nedat svůj život lacino, kdyby si pro něj přišli. Nikdo se ale nepohnul, až do okamžiku, kdy dav horníků, strážců a předáků udělal cestičku samotnému Shengovi, přes dva metry vysokému, mohutnému chlapovi s dlouhým bílým vousem, který si tě měřil nepřátelským pohledem.
Měl by ses vzdát
sotva to dořekl a pohlédl ti do očí, cítil ses, jako by tě obrovskou silou udeřil. Jako by nějaká neviditelná síla prošla tvým tělem a ty ses v bezvědomí svalil na zem.

Probral ses o několik minut později, zavřený v malé cele, čtvercového půdorysu, vytesané do skály s jednou stěnou tvořenou z mohutných mříží. Podle sténání a zvuků na obou stranách jsi pochopil, že jsi v cele uprostřed, mezi minimálně dvěma dalšími vězni.
Na tvým místě bych si tu moc nezvykal, Sheng tě plánuje nechat zítra popravit. Tak se smiř s bohy, jestli v nějaké věříš.
promluvil napravo od tebe nějaký hlas. Pokud se podíváš ven, spatříš Shengova strážce, jak stojí před vedlejší celou a hovoří s někým uvnitř.

Jen dál

Zbaštili to polkli mou historku o překupnících jako nic.
" Já já vím ,že je to zakázané...omlouvám se nedělal bych to ale mi ze slumu se do pevnosti k nezakázanému alkoholu nedostaneme....a ....žít tu.... víte ztratil jsem už skoro všechno a tak jsem chtěl na malou chvilku zapomenout... ale to byla hrůza zavedu vás tam snad tam ještě budou....."
vedu je zpátky i když si dávám dost zaležet aby byl ovidět že jsem podělaný strachy jak z nich tak z toho co se mi stalo.
" Víte ...oni chtěli po mě zbraně...jako by někdo jako já tohle mohl udělat...chtěli mě zabít! ...bránil sem se ... snad tam budou."

Marine

Týr Wodanson

Při tvém zařvání se nebohý strážný lekl tak, že málem spadl z hradeb a i tví lidé se přikrčili. Na hlas o síle menšího tajfunu si očividně ještě nezvykli. Sotva jsi ovšem začal dávat rozkazy, byli zase ve svém živlu.
Pane!
zasalutovali ti, kteří dostali své rozkazy, načež ve vojenském poklusu vyrazili za plněním svých povinností. Ten zbytek z tvých můžu se shromáždil kolem tebe neboť se jim bez rozkazů do neznámého prostředí příliš nechtělo. A pak už nezbývalo než čekat. Bylo naprosté ticho, neboť veškeré boje se odehrávali hluboko v podzemí. Trvalo to skoro půl hodiny, než se znovu otevřela hlavní brána do dolu a z ní vyšli tři muži. Tvůj podporučík s jedním námořníkem a uprostřed nich někdo, kdo musel být Sheng. Abys byl zcela upřímný, ten člověk na tebe udělal dojem. Na svou rasu poměrně velký(asi dva metry) a mohutný chlap notně po padesátce s holou hlavou a dlouhým, prošedivělým vousem, oblečený v rouchu, celém od krve. Ostatně ta byla i na jeho tváři a rukou, ale podle toho jak vzpřímeně šel nebyla jeho. Vypadal, jako by celou vzpouru ukončil sám, tak že vzbouřence jednoho po druhém roztrhal holýma rukama. Postupně prošel se svým doprovodem až k bráně, která se pro něj otevřela, načež přišel k tobě a lehce se ti poklonil.
Komandére Wodansone, vítám vás v dolu na Irongate.
pozdravil tě silným hlasem, načež si prohlédl vojenskou sílu, kterou jsi přivedl. Fakt, že jej tvá velikost vůbec nepřekvapila tě lehce zaskočil.
Omlouvám se za zdržení a nepořádek, ale skupina nových pracovníků byla nespokojena s podmínkami a rozhodla se to řešit násilím, ale mí lidé a já jsme si s tím poradili.

To je pravda pane, když jsme s chlapama dorazili už bylo po boji.
potvrdil ti podporučík.
Ale preventivně jsem naše muže v dole rozmístil, kdyby se náhodou chtěl někdo ještě o něco pokusit.
během proslovu tvého podporučíka Sheng mlčel, načež přikývl.
Tak, tak. Jistě vás potěší zpráva, že se nám podařilo zajmout všechny vůdce rebelie živé. Zbytek bohužel...
velmi výmluvně pokrčil rameny a krvavá kapka spadla z jeho vousu na kameny pod ním.

Nový kamarád:)

Čekání mě trápí ale naštěstí jsem se naučil zabíjet čas poměrně efektivně už když jsem byl mladý. Nakonec uplyne půl hodina a někdo výjde ven. Kráčí ke mě s hrdostí válečníka a já se usměji.
Hm moc dobré... konečně na tomto ostrově někdo kdo vypadá že zná tajemství válečníků. Moc dobré... jestli mám přebrat moc po něm bude to těžký oříšek ale on tu má zůstat a se vším mi radit. To bude moc dobré... pokud je takový jak se zdá bude to dobré mít ho po ruce.
Když příjde a ukloní se mi tak i já se ukloním.
"Pane Shengu, je mi velkou ctí."
Když mi řekne o tom nepořádku tak se usměji a pokrčím rameny.
"Inu hlavně že se vše vyřešilo. A jsem moc rád že se to vyřešilo i samo. Moc by trápilo mojí duši kdybychom přišli pozdě. Tím že jste si s tím poradili sami utrpěla jenom moje pýcha. "
Zasměji se hlasitě.
"Zdá se že mě tu nebude příliš třeba dokud tu bude někdo jako vy. "
Když poté promluví podporučík tak přikývnu a ukážu mu vztyčený palec s širokým úsměvem.
"Moc dobrá práce."
Když se poté dozvím že rebelští vůdci jsou živý a zbytek mrtvý tak přikývnu ale už se tolik neusmívám spíše se tvářím vážně.
"Je osudem válečníků umřít za to co věří. A je osudem zrádců být popraveni za to co věří. "
Sednu si na zem do tureckého sedu.
"Pokud by vám to nevadilo pane Shengu tak než začneme řešit nějaké oficiální záležitosti rád bych se s vámi najedl a promluvil v soukromí. Víte prostě se trošku blíže seznámil. Po jídle klidně můžeme projednat situaci dolu a to co chcete provést se zajatci. Moc rád bych je totiž před tím než nad nimi bude pronesen trest za zradu a vzpouru vyslechl. "
Jakmile mi odpoví tak přikývnu a kouknu se na podporučíka který přišel se Shengem.
"Podporučíku... váš úsudek přidat hlídky byl zcela na místě. Teď pro vás mám ale další rozkaz. Vyšlete posly k ostatním podporučíkům. Po večeři s panem Shengem se chci s vámi všemi soukromě potkat. Také vyšlete posla k druhému vchodu že krize je zažehnána. U brány ať nechají malou hlídku kterou později ať někdo vystřídá, ale podporučíci ať se určitě vrátí na mojí schůzku. To je vše. "

Rebelové

Nana

Mohl bych, ale zabralo by to?
dal ti Puncher odpověď otázkou na tvůj dotaz proč ti nevyhrožuje tvou vlastní smrtí. A pak udělal něco, co jsi od něj naprosto nečekala. Otevřel tvou celu. Bez klíče, jenom tak. Došlo ti že celou dobu nebyla zamčená.
Je úžasné, jakým vězením je pro nás naše vlastní mysl, mám pravdu?
zeptal se a poprvé, za celou dobu jsi viděla ho se usmát.
Pojď za mnou.
kývl ti a bezstarostně se k tobě otočil zády, načež se vydal dlouhou chodbou pryč.
Jestli se pokusíš o nějakou hloupost, nechám ty dva popravit a s nimi prvních deset dětí ze Slumu, co mi přijde pod ruku.
pronesl zcela nenuceně, ale ty sis byla jistá, že by to udělal. A tak jsi ho následovala, nejprve vězením, pak po schodech do velké haly, další schody, tentokrát menší místnost a zase schody...v životě jsi nebyla v tak velké budově a tak ti po chvíli začalo vše splývat do jediného obrazu nekonečných schodů a větších či menších místností vyzdobených nejrůznějšími zbytečnostmi. Nakonec, po době, která se ti zdála jako věčnost jste dorazili tam, kam tě vedl. Na samotnou střechu pevnosti. Sotva jsi celá udýchaná prošla dveřmi, zavřel je za tebou a nasměroval tvůj pohled zvednutou levou rukou.
Támhle...
otočila ses tím směrem, proti větru a poprvé spatřila to o čem Gin hovořil. Volné moře. Zdánlivě nekonečný oceán, táhnoucí se bez hranic až k samotnému obzoru. Symbol svobody a volnosti, za kterou jste tak tvrdě bojovali. Ten pohled ti vehnal slzy do očí. Nechápala jsi proč tě sem Puncher vzal, ale on ti to hodlal vysvětlit.
Tohle moře je West Blue, jeden z šesti velkých oceánů ve kterém jsou tisíce a tisíce ostrovů dohromady tvořících asi 200 království a jiných států. Ty všechny jsou sjednocené pod Světovou vládou. Nejvyšší institucí, která bez nadsázky vládne celému světu.
až podezřele jemně tě chytil za rameno a odvrátil od moře směrem k sobě, protože ty sama jsi neměla dost síly na to, aby ses vzdala toho pohledu.
Důvod proč tu vaši předkové i vy sami jste je dluh. Dluh, který ve světě zanechali generace vašich předchůdců. Nejprve tu totiž stála říše, bohatá a mocná, která chtěla rozbít Vládu a zaútočila na ni. Když byli poraženi a podrobené království se připojilo k Vládě vyplul odsud jeden muž. Muž jménem Edward Newgate. Krutý a nelítostný pirát, který získal takovou moc, že se rozhodl vyhlásit válku celému světu. Stejně jako říše před ním, i on byl poražen, ale stálo to životy tisíců a tisíců nevinných lidí. Dobrých lidí, počestných, kteří nikdy nikomu neublížili. Lidí, kteří měli rodiny a děti. Po tomto incidentu se Vláda rozhodla, že se již nesmí opakovat a vytvořila tu přísná pravidla a pracovní kolonii, které vás mají držet zkrátka, dokud si neodpracujete dluh vašich předků společnosti. To se však blíží ke konci.
na moment se odmlčel a zhluboka se nadechl.
Chcete pro sebe naději a já vám ji můžu dát. Podívej se na to moře.
obrátil tě opět k obzoru.
I pokud by jste porazili mě a mé lidi. I pokud by se vám odsud podařilo uprchnout, byli by jste psanci. Celý svět by šel proti vám a vy by jste mohli jen utíkat a schovávat se. A nejen vy, ale i vaše děti a pravnoučata. To není svoboda, jen jiný druh otroctví. Pokud opravdu chcete svobodu, vzdejte se, pracujte a já vám slibuji, že jednou oceán uvidíte. Ne svýma očima, ale očima svých dětí.
dal ti chvíli, abys to mohla vstřebat, načež pokračoval.
Pokud mi vydáš vašeho velitele a všechny ostatní rebely, máš mé slovo že každý jeden z nich bude souzen spravedlivě a pokud se dozná ke svým zločinům, veřejně se za ně omluví a odpřísáhne věrnost Světové vládě, dostane se mu milosti a možnosti pracovat pro blaho všech. Pokud to uděláš, postarám se o to, aby každé dítě, které se tu dnešním dnem narodí dostalo v den své plnoletosti na výběr, chce li zůstat, nebo svobodné odplout kam bude chtít.
znovu tě obrátil k sobě a ty jsi nedokázala najít jedinou stopu lži v jeho očích.
Je to na tobě, chceš aby na tebe tvé děti vzpomínali jako na rebela, který je odsoudil k doživotnímu utrpení tady na ostrově nebo jako na ženu, která jim přinesla svobodu?

Nabídka

„Ne. Ale bylo by to fér.“ Odpovím se vzdychnutím. Ať se rozhlížím jak chci, tak jsem neviděla možnost, jak se rychle a efektivně zlikvidovat.
Otočím se zase k němu a překvapením zamrkám, když vidím jak otevřel mříže, které nebyli zamčené. To jako fakt? Ne... to musí být trik...
Ztuhla jsem, když mě pobídl abych šle za ním, upozornil mě abych nedělala hlouposti. Kupodivu mě to ani nenapadlo. Jako kdybych měla šanci cokoliv udělat. Mám utéct? A kam jako? Jsem v pevnosti. Nikam bych se tím nedostala.
„Co kdyby jste si tohle vyhrožování odpustil?“ vydám se za ním. „Nejsem hloupá.“ Následovala jsem ho. První jsem se snažila si cestu zapamatovat, ale zdá se, že buď mě vedl takhle schválně nebo to tu někdo takhle postavil, aby si člověk nemohl zapamatovat kudy šel.

Na to, že není nejhubenější... já byla zadýchaná, když jsem dorazila na místo. On se zdál v pořádku. Možná je víc ve formě než jsem si myslela.
Zhluboka se nadechnu a vzhlédnu, čerstvý vzduch, vítr mi trhal vlasy a oblečením. Kapitán mě pobídl abych se podívala směrem, kterým mi ukazoval.
Azurová modř mě zabolela v očích, okamžik trvalo než jsem si uvědomila co vidím. Moře.
Vydechnu a nemůžu se na tu krásu vynadívat. Proč mě sem Puncher vzal? Nechápala jsem to.
Puncher začal vyprávět, znala jsem tuhle historku. Chytil mě a docela jemně mě otočil k sobě. Musel, protože jinak bych sama asi nedokázala odtrhnout pohled od moře.
Zadívám se na něj a on dál vyprávěl. To o dluhu jsem nevěděla, stisknu rty. Kdo tuhle úmluvu sakra vymyslel? Je tak... tak... nespravedlivá! Kvůli jednání jednoho člověka, všichni na tomhle ostrově po mnoho let trpí!

Pak se odmlčel a pobídl mě ať se znovu zadívám na moře. Udělala jsem tak. A pak mi nabídl dohodu. Byl neobvykle štědrý. Nečekala jsem to. Znovu mě otočil k sobě. Začínala jsem si připadat jak káča.
Zadívala jsem se mu do očí, nedokázala jsem odhadnout jestli lže. Oči měl upřímné. Ale už jsem poznala, že dokáže rychle měnit výraz. Předtím bych neřekla, že dokáže být krutý, ale dokázal. Bez zaváhání vyhrožoval smrtí nevinných dětí a v příští chvíli mi nabízí něco takového?
Otočím hlavu a zadívám se na moře a pak znovu na něj. Nebyla jsem si jistá jestli mu můžu věřit. Trochu mě mrzelo, že svoboda by připadla až další generaci. Že se ji nedočkám... možná na stará kolena.
Kousnu se do rtu, váhám. V čem je háček?
Pak nakonec vzhlédnu. „Dobrá.“ Řeknu pomalu. „Přesto mi nemůžete mít za zlé, že jsem poněkud nedůvěřivá. Pokud to co říkáte myslíte zcela vážně, jistě vám nebude dělat problém, když to sepíšete na papír a před svědky to podepíšete?“ zeptám se ho.
„To co nabízíte je velmi velkorysé a já to oceňuji. Jenže ukázal jste mi, že stejně jako štědrý dokážete být krutý. Takže chci, aby jsme tuhle dohodu sepsali jako smlouvu, kterou oba podepíšeme před svědky. Pak vám řeknu všechno co vím.“

po boji v base

Předáka jsem sice vyřídil svým mocným kopem, ale dopad na zem představoval mnohem větší problém. Nakonec se mi podařilo dopadnou na nohy, byť trochu v komické pozici, že bych přísahal smých od mých zad. Bohuželboj se nevývýjel moc dobře s Shengenem a jeho poslami. A to jsme mu defakto přijeli na pomoc. Navíc chudák Sirka to schytal pěkně ošklivě obuškem do hlavy. Nezbylo mi tedy nic jiného než se rvát o svůj holí žit až do konce, přesně jak mně to učil děda.
Zatraceně, ty ses tedy objevil ve správnou chvíli... musels je kruci tak motivovat? Do teď to byl kránej chaos, kde by vyhrála strana s větší výdrží. Tímhlenás tak akorát všechny pozabíjíš. Copak nevíš, že jsem na tvý straně?... No jo vlastně nevíš, tak ti to hold budu muset odpustit... Tedy za předpokladu o mém přežití... Tak další jen pojďte!
Postupně likviduji další a další soupeře, ale i mně začínají docházet síli pomalu jako mí spolubojovníci. Konečně jsem zůstal sám proti všem a čekal jsem smrt místo smrti mně Sheng omráčil nějakým záhadným způsobem a já se probouzím v nějaké cele živý.

Opatrně se zvednu a začnu zkoumat okolí i sebe. Nějaké modřiny, hlavně v oblasti ramen, břicha a boků, a odřené klouby, ale vlastně jinak se cítím skvěle.
Co to sakra ten mizera udělal?... Pamatuji si jak mně jednou děda omráčil peckou z třešně, ale Sheng se mně vůbec nedotkl... A jak teď vůbec odsaď?...Hm? Kdo to mluví?
Přijdu k mřížím a rozhlédnu se. Na jedné straně vidím strážného za katrem a nějakej další se mu pošklebuje a na druhé straně Sirku s omotanou hlavou.
Sirku, seš v pohodě?... Nějak se nám ta mela nevydařila...Když jsme u toho nevýš co ten Sheng je zač? Omráčil mně aniž by se mně dotkl...
Když se podívám znovu na toho strážného poznám v něm Jonase. Nejspíš se mu jeho pokus přidat se k rebelům moc nevydařil pokud jej chtějí popravit... no kdo ví co bude se mnou. Prohlížím si zbytek vězení kam jen dohlédnu a také si prohlížím nenápadně mříž.

Maratón

Ani to netrvá příliš dlouho, přesně tak jak jsem očekával a už jsem ve Slumu... Přeci jenom, ta hromada mariňáků přede mnou. Kde bych to jinak byl když ne v tom Slumu. Ten největší z nich musí být ten muž, kterého hledám.
Nikterak se neschovávám a přicházím přímo před obra a zařvu Pane Maratone! Mám tady pro Vás dopis od mého pána Shenga
Po ale velmi stručném vysvětlení, že nikdo z nich Maraton není a že nejsme ve Slumu, se se studem, že jsem je zdržel, potácím dál cestou.

Trvá to několik hodin a já stále stejnou rychlostí běžím do Slumu. Když v tom se přede mnou objevují lidé. Dříve jsem si jich nevšiml. Okamžitě skáči doprava, kde se rozhoduji běžet mezi stromy, aby mě neviděli. Nechci aby měl kvůli mě pan Shengo problém, že by jsi u něj někdo stěžoval, že jsem se mu postavil do cesty, či něco podobného.
Sám navíc moc dobře vím jak hnusné mám vzezření a nechci, aby si lidé mysleli, že se o mě pan Shengo špatně stará, i když to není pravda... A i tací tady byly... Proto se raději vyhýbám netřebnému lidskému kontaktu.

Úkryt

Po celou dobu co jsem běžel a nakonec se ukryl v jednom z domků, se mé tělo mohlo konečně zastavit. Hluboce jsem popadal dech a pot ze mě jen tekl. Částí své uniformy, která byla již tak či tak vytahaná jsem si utřel čelo. Obrovská jizva ne čele mne začala svědit. Otřu si ústa a opřu se zády o stěnu, hlavu zakloněnou na strop s bušícím srdcem, se pokouším přemýšlet.

"Zatraceně ! To bylo těsné. Ale úkol jsem splnil. I když jsem jistou část "dohody" popletl. Sekeru jsem ztratil, ale práce byla odvedena. Jenže...poprvé jsem zaváhal. Kdo byla ta dívka, která doprovázela Sama ? Byla to jeho dcera ? Nevinné děvče, kterému jsem odpravil otce, strýce ? Možná jediného přítele ?

Podrážděně udeřím hlavou o zeď. Bolest nevnímám, natolik jsem rozohněn svou hloupostí a omezeností až je to ke zbláznění. S odporem zkousnu ret.

"Jaký rebel zabíjí vlastní lidi ? Jakým právem může ospravedlnit vraždu někoho, kdo odmítl jeho ideu. Zatraceně ! Jak jsem mohl být tak slepý !" Udeřím se sevřenými pěstmi do stehen. Nechuť a vina, jenž se mi umístili v žaludku jsou tak silné, až mi příjde, že je můj žaludek pomalu rozežírán červy.

Promnu si oči. Srdce nepřestalo bušit. Jak by taky mohlo. Celá má mysl doslova hoří vzteky a nenávistí vůdči sobě samotné. Oči se mi zuží. Cítím nenávist. Velkou nenávist. Vím, že moje mysl je momentálně zmatená.

"Boj za spravedlnost je správný. Ale není to boj za spravedlnost, když umírají nevinní lidé. Ano, Sam vyhrožoval, že nás udá, mohlo by to znamenat naši smrt, ale přesto patřil nějakou dobu k nám. Nezradil by nás. Nebo to si aspoň "chci" myslet."

Myšlenky mi opět sklouznou k děvčeti, které jsem svým strašlivým zjevem zahnal na útěk. Je možná jediná ve městě, která opravdu viděla mou tvář. Moje pragmatická část zváží, zda bych ji neměl odstranit, abych se nezbavil posledních stop. Moje lidská část to nechce. Chce ji najít a zjistit více o Samovi a jeho plánech.

"Uvažuj !", napomenu se. "Zabil jsi jí Sama před očima. Viděla tvůj obličej. Viděla tvou postavu a krev jenž jsi měl na sobě. Neodpustí ti. Tuhle myšlenku pusť z hlavy. Rozvažuj radši co uděláš teď. Je jasné, že rebelie není tak čistá, ani tak prostá jak si myslím. Ne, nebudou bojovat proti utlačovatelům maríny spravedlivě. Jsou připraveni zabít i naše lidi. A to není ideál který mi velitel sliboval.

Opět praštím hlavou do stěny. Měl jsem Sama ztlouct do bezvědomí, nebo ho jakkoliv jinak přivést k bezvědomí a pak si s ním, po jeho probuzení promluvit.

Pokud rebely zradím příjdu o hlavu. Pokud se od nich stáhnu, naloží se mnou stejně jako se Samem. Musím tedy počkat na dobrý okamžik a bránit jim zabíjet jakkékoliv jiné nevinné. Nebo aspoň nezabíjet ty, kteří mají nějakou možnost, že zmoudří.

Rozhodně se postavím a protáhnu si svaly. Vím že za dobu co jsem zde popadal dech musela uběhnout nějaká doba. Určitě si mě nevšimli, nebo v to aspoň doufám. Nyní musím znovu navázat kontakt s rebely. Má nenávist se nyní rozdělila. Mezi marínu a vůdce rebelů. Jenže teď se musím vrátit zpět. A neustále si v hlavě opakuju Ginova slova.

"Je třeba jim vyslat zprávu". Zprávu, že boj za svobodu, za naši svobodu není něco, co se dá jen tak opustit. "
Mé ruce se zuřivě sevřou a opět rozevřou. Tak moc, jsem rozhněvaný. Opatrně vystoupím z domu, ve kterém se nacházím a rozhlédnu se okolo sebe. Vyrazím ven z chatrče a rozvážným, co nejklidnějším krokem se vydám zpět do své vlastní chatrče. Cestou zkusím obhlédnout situaci a udělat si přehled o pozicích mariňáckých jednotek. Postupuju obezřetně, čímž je myšleno, že se bedlivě rozhlížím a pokud se někde objeví mariňácká patrola, kterou bych nezvládl rukama, pokusím se ustoupit do stínu.

Otroci

Frank

Když jsi zamkl dveře, doktor se zatvářil poněkud nejistě.
Co...co si myslíš, že děláš?
zeptal se, načež si tasil meč a on se zastavil. Ve tváři se mu ovšem nezračil strach, spíše vztek a pohrdání.
Co si k sakru myslíš že děláš?
zeptal se znovu, tentokrát s kuráží a bojovně vykročil proti tobě, ačkoli v rukách neměl žádnou zbraň.
Myslíš si, že takovej hnusnej, špinavej otrok jako ty má právo mi něco nařizovat? Radím ti dobře, odlož ten meč, protože jestli se o tomhle dozví správce Sheng, nechá tě rozčtvrtit, slyšíš? Rozčtvrtit!
skoro už křičel, jak v něm bublal vztek, který mu zároveň umlčel veškerou opatrnost. Zdálo se, že jej ani náhodou nenapadlo, že by ses mohl odvážit třeba se jej jen dotknout, když se zaštítil Shengovým jménem, jehož autorita tu byla absolutní, alespoň to si myslel.

Migeil

Okamžitě, jak jsi je spatřil, jsi vyrazil tryskem do lesa, neohlížeje se přitom za sebe, ze strachu, že by tvůj vzhled mohl v jejich očích urážet pana Shenga. Ke tvému překvapení se však s tím nespokojili a místo toho celá čtveřice, jako jeden muž zaklela a vyrazila za tebou. Pronásledovali tě lesem, ve kterém bys spíše než své dlouhé ruce ocenil dlouhé nohy tvých vzdálených bratranců. Ačkoli jsi totiž byl poměrně v dobré kondici, neznal jsi terén a tak tě po několika vteřinách začali dohánět. Jak ses stále víc a víc zaplétal do nejrůznějších šlahounů a zakopával o kořeny, byli tví pronásledovatelé blíž a blíž. Pomalu se v tobě začala projevovat únava, když tě konečně dostihli. Prví z nich se po tobě natáhl a prudce tě popadl za ruku.
Hej, stůj sakra!
zasýpal, očividně značně unavený a prudkým trhnutím tě otočil směrem k tobě.
Nás se nemusíš bát, slyšíš? My jsme přátelé

Rebelové

Nico

V pořádku pane, jen nás doveďte a místo a váš dluh společnosti bude smazán.
ujistil tě mariňák, zatímco jsi je vedl zpátky na místo. Samotná budova se ve spleti uliček dala najít poměrně těžko, ale ty jsi měl dobrou paměť a tak ses rychle dostal k onomu malému domku, před kterým opět seděla ona stařenka. Přišlo ti poměrně zajímavé, že když jsi utíkal, tak sis ji nevšiml.
Ale, ale co to bude panáčci?
zeptala se skřípavým hlasem, načež se ozvala rána a námořník po tvé levici padl na zem s krvavou květinou, rozkvétající kolem jeho břicha. Babice se ani nepostavila, nejspíš byla moc stará na to, aby ji unesli nohy, ale na to, aby pod svoje hadry na klín schovala krátkou, dvouhlavňovou pistoli moc stará nebyla. Ozvalo se klapnutí, jak natáhla závěr a její kouřící hlaveň ukrytá pod šaty se začala pohybovat tvým směrem.

Nana

Viděla jsi jak se Puncherovi oči usmáli, aniž by pohnul jediným svalem ve tváři.
Kolik svědků je podle vás dost?
zeptal se, sám otočený tváří k oceánu. Napadlo tě, jestli mu také nechybí, přeci jen jeho pozice jej připoutala k tomuto ostrovu stejně jako vás.
Samozřejmě každý z nás si vybere dle svého uvážení polovinu přítomných, aby se mohli jistit obě strany. Nemusíte se samozřejmě omezovat na lidi v pevnosti. Bez větších problémů sem dopravíme kohokoli z ostrova, koho si jmenujete. A samozřejmě, než sem dorazí a podepíšeme smlouvu, budete zde mým hostem.
poslední větu zdůraznil, aby ti bylo jasné, že nikam neutečeš, ani kdybys moc chtěla.

Bazuu

Tvá cesta domů byla bez jakýchkoli větších komplikací a to i přesto, že od Samova domu to k tobě trvalo čtvrt hodiny. Během cesty ses několikrát musel schovávat před patrolou Marine, ale ani jednou si tě nevšimly. Na druhou stranu, ty jsi postřehl, že jsou všude zesílené hlídky a místo klasických dvou mužů se pohybovali ve čtveřicích. Jestli to bylo kvůli tvému útoku, nebo kvůli tomu co provedla Nana na trhu jsi netušil. Každopádně, když ses dostal domů, kolem druhé hodiny ranní, uvědomil sis, že tam na tebe někdo čeká. Nikoho jsi neviděl, ani neslyšel, byl to prostě jen primární instinkt přežití, který byl dnes násobně zesílený vraždou a následným útěkem. Hlavou ti bleskla představa dalšího vraha, vyslaného Ginem, aby zlikvidoval pro změnu tebe, ale tuto představu jsi zaplašil jako absurdní. Jenže, kdo jiný se mohl dostat k tobě domů a čekat na tvůj příchod?

Dohoda

Dívala jsem se na modř moře a přemýšlela.
„Osm. Čtyři já a čtyři vy.“ Odpovím mu. „Chci aby u toho byli dva z vašich mužů, kteří po vás mají nejvyšší hodnost. A pak dva náhodně vybraní lidé mimo Marínu.“ Odpovím mu.
Podívám se na Punchera, který řekl, že tu do té doby než to podepíšu zůstanu jako host. Ale jakmile to podepíšu... půjdu do vězení.
Jak, že dlouho budu zavřená?
„Host?“ opakuji. „Takže nebudu zavřená? Budu se moci volně pohybovat po pevnosti?“ zajímám se.
Zavrtím hlavou. „Ještě jedna věc. Můžete mému manželovi dát vědět co se mnou je? Vzhledem k tomu, že jste vyšťourali můj dopis na rozloučenou, tak Sirka nebude vědět co se se mnou stalo.“ Přejdu k okraji střechy a zvědavě kouknu dolů.
Už jsem nechtěla skočit. Bylo by po dohodě. A nechtěla jsem umřít. Doopravdy ne.... a těžko říci jestli bych to dokázala udělat.
„Myslíte, že jednou.... třeba až budu hodně stará budu mít možnost vyplout na moře? Aspoň jednou?“ zeptám se. Bylo by fajn to jednou zažít. Třeba až budu stará, tak jim to nebude vadit, když mi to dovolí.... co by jim taková stařenka mohla udělat?

Marine

Týr Wodanson

Sheng byl očividně dobře naladěn, neboť úsměv jej neopouštěl.
Není důvod, aby utrpěla vaše pýcha komandére. Kdybych nezvládl takovou maličkost, utrpěla by ta moje.
zasmál se spolu s tebou. Tvou následující řeč si pozorně vyslechl, spolu s tvým podporučíkem, který s hlasitým Rozkaz! odešel vykonat nařízené. V okamžiku, kdy se otočil a zamířil pryč se Sheng usadil na kamennou zem a hlasitě zatleskal. Okamžitě k němu přispěchal jeden z členů jeho stráže, vysoký, statný mladík s krátkým mečem u pasu, který se hluboce uklonil.
Pane?
Jdi do vili, ať sem přinesou největší stůl co máme a vzkaž kuchaři, ať připraví něco k jídlu pro mého hosta a mě.
následně se otočil k tobě a zaklonil hlavu, aby se ti mohl podívat do očí.
Nevadilo by vám, kdyby mí lidé doprovodili vaše muže do vily a provedli je v jejích prostorách, zatímco budeme mluvit?
ať už jsi souhlasil nebo ne, odešel jeho strážce spolu se zbytkem tvých lidí(nebo bez nich) a Sheng zahájil konverzaci.
Tedy, komandére Wodansone, ptejte se. Rád vám odpovím na jakékoli vaše otázky.

Jack D. Freeman

Sirk se na tebe zadíval přes mříže, načež se zachechtal.
Krapet jsme to posrali, jen co je pravda.
zazubil se, načež se zadíval na druhého strážného před Jonasovou celou, který si vás změřil vražedným pohledem, načež si odplivl a zamířil chodbou pryč.
Copak ty to nevíš?
opět se obrátil na tebe, očividně značně překvapený.
Sheng Zhou byl svého času legenda. Jeden z nejhorších pirátů svého času, s odměnou 500 000 000,- . Říkalo se mu Giant Fist, kvůli jeho obrovské síle, tedy až do okamžiku než ho v souboji porazil admirál...teď už vlastně Flotilní admirál Godspear, Kodoku Shingo. Výměnou za život jeho a jeho rodiny si jej pak zavázal jako strážce tohoto dolu.

V base

Jako odpověď a druhého strážného si taky trochu odchrchlám a vyplivnu jeho směrem. Po Jonasovi hodím pohled typu "ty seš ale vůl" a dál se věnuji zkoumáním své cely zatímco mluvím k Sirkovi, od kterého se dozvím zajímavou novinku.
Tak bývalej pirát... no možná jsem tuhle informaci přeslechl. Každopádně je to trochu divné, že tu má takový slovo když porušoal zákon. A nijak špatně se mu tu taky nevede na rozdíl od ostatních...
Jo tak to jsem nevěděl... Co bude vlastně teď? Hodí nás ke gladiátorům nebo něco horšího?... Pokud jo raději bychom měli zmizet, jen... nemáš nějakej nápad? Posledně to u mně s přemýšlením nedopadlo dvakrát dobře

Před domem

"Takže vražda vyvolala dostatečnou reakci maríny. Je to dobře nebo špatně ?"

Pochybnosti ve mě hluboce prokousávají můj pocit pro spravedlnost. Má zatracená hlava nechce prostě ponechat možnost zrady na pokoji. Nemohu se zbavit pocitu, že můj velitel hraje dvojí hru. Vím, že se k nám marína chová jako ke kusům hadrů, ovšem je tohle opravdu ten správný boj spravedlnosti a svobody, za který stojím ?

"Ne"., rozhodl jsem se.Tohle není to za co bojuji.

Když se vrátím zpět domů, rozezní se mi v hlavě můj zatracený smysl pro nebezpečí. Není to ani tak smysl, je to spíše zlé tušení. Velmi zlé tušení. Mírně se přikrčím a sevřu pěsti.

"Co se to děje ? Někdo je u mě doma ? Ale proč ?"

Hlavou mi vrtají otázky. Může je jít o odstranění překážky, gratulaci, čekající marínu, poslíčka...všechno je riskantní. Rozhodnu se obezřetně pro přímou konfrontaci. Připravím se na boj a očekávám útokem, přitom pomalu otevřu dveře a vejdu do svého domova.

Večeře válečníků

"Ne, samozřejmě že by mi to nevadilo. "
Moje jednotky jdou poté pryč a já si sednu do tureckého sedu před stůl a široce se usměji.
Sheng zahájí rozhovor což mi příliš nevadí.
"No... Otázky... pravdou je spíše že nejprve sem si chtěl jenom tak posedět, popít a pokecat. Ale když už se ptáte tak bych se rád dozvěděl něco o zdejším dole a o zdejším městě. Skutečně mě sem hodili aniž by mi kdokoliv řekl proč co a jak. Nevím tedy o zdejším prostředí nic kromě toho že mám mít na starost tento důl. Jestli tedy máte vy nějaké informace či věci jenž si myslíte že bych měl vědět rád si je vyslechnu. NO a poté by mi nevadilo vědět o nějakém tom místečku kde by si Obr mohl poslechnout dobrou muziku, vyslechnout příběhy o starých válečnících či popít až bude mít volno. "

Úprk

Ačkoliv jsem se snažil se jim ztratit z dohledu, vůbec se mi to nedařilo. Příliš nechápu co se to děje a proč za mnou utíkají, když se jim snažím ztratit, neměli by mě spíše nechat?

Utíkám proto dál a dál. Jsem vcelku rychlý i na to, že jsem spoután. Avšak pohyb v lesnatém terénu není zrovna ideální, kvůli různým nástrahám na zemi, kterým se snažím vyhýbat.

Odchycen

Jeden mě chytá za ruku, čímž mě zastavuje a otáčí si mě k němu čelem. Tak se mu dostává výborný pohled na mou tvář poškrábanou několika větvičkami, přičemž se mi cestou i nějaký svinstva zamotali do vlasů. Když se mě dotknul, tak ze mě setřel vrstvu potu, která se na mě během mé cesty vytvořila a který ze mě kape. Během toho co se otáčím, tak i několik kapek mého potu na něj dopadlo. Zadýchaný si vyslechnu jeho větu. Skřiplavým hlasem mu odpovídám. Ale já se nebojím. Musím se dostat co nejrychleji do Slumu. Jsem na cestě od pána Shenga. Dopis, ani to že jdu za Maratonem mu neříkám, avšak je to spíše náhoda než úmysl. Jen co vidím, že se mě chce na něco zeptat, tak mu skáči do řeči Omlouvám se, ale musím jít A vyvleču si ruku z jeho držení, což není tak těžké, díky vrstvě potu.

Shengova ošetřovna[/b]
Frank

V životě by mě nenapadlo, že se doktor zachová přesně tak jak se zachoval. Vždycky jsem pokládal za doktory lidi, kteří byly nějak osvícení a nad aktuální věcí, lidi, kteří by obětovali svůj život, aby zachránily život tomu druhému. Můj domeček z karet se pomalu začal hroutit. Vězni se nechovali hezky, doktoři se nechovali hezky a ve vzduchu vála atmosféra napětí. Všechno bylo špatně a mě se to přestávalo líbit. Kde byly ty časy, kdy jsem si mohl dát v poklidu své kafe a koukat přitom na stoupající slunce na obloze, kde byly ty časy, když jsem si hrál s draky jako malý a sledoval jak plují po obloze, kde byly ty časy, kdy jsem se procházel tím dlouhým voňavým polem, byly vůbec nějaké chvíle hodny vzpomínek?

Ve vší té své zamyšlenosti mi to náhled došlo. Už nejsem otrok, osvobodil jsem se a jsem svobodný. Štěstí je jen v mých rukou, já jsem pánem svého osudu. Děsivě jsem se zamračil “TICHO!“ Zaburácel jsem a sekl doktora přes nohy a poté ho praštil na plocho po hlavě, abych ho omráčil.
“Co si myslím, že dělám?“
V tichosti promluvím při pohledu na doktorovo tělo, poté ho omráčeného dovleču na lůžko a vyhledám uspávací stříkačku. Dle znalostí medicíni jí naplním a doktora na dlouhou dobu uspím. Poté si obléknu lékařské vybavení a schovám meč a vše vojenské pod lékařský plášť i roušku. Nikam neodcházím a ani neutíkám, ale místo toho začnu prohlížet oba zraněné a ošetřovat jejich zranění. Už jsem zase klidnější a můj pohled vyrovnanější.

Rebelové

Nana

Puncher přikývl, očividně souhlasil s tvými podmínkami.
Dobře, to by šlo zařídit, i když si myslím, že komandér Wodanson nebude zrovna nadšený, že se sem musí vracet, sotva se ujal svého nového postu.
na tváři se mu mihl lehký úsměv, načež překvapeně mrkl.
Jistě, samozřejmě budou místa, kam nesmíš, jako třeba soukromé pokoje místních obyvatel, mou maličkost nevyjímaje
tak nějak jsi nedokázala poznat, jestli to dodal jen tak mimochodem, nebo si rýpnul do zadání tvé mise, podle kterého jsi jej měla svést.
to samé platí o skladech zbraní a munice a vězení, ale jinak se můžeš po pevnosti pohybovat jak jen chceš. S dobře vycvičeným a proškoleným doprovodem, samozřejmě.
po tvé další žádosti se na chvíli zamyslel, jako by přemýšlel jestli ti ji splnit nebo ne, načež opět přikývl na souhlas a zatímco ty jsi šla k okraji střechy on zamířil zpět ke dveřím. Když jsi mu položila svou poslední otázku zastavil se a zkoumavě se na tebe zahleděl
Možná, ale o tom rozhodne až ten, kdo tu bude velet po mě.
s tím zamířil zpět do pevnosti a nechal tě na střeše samotnou.

Bazuu

Vešel jsi domů, s pěstmi zaťatými a připravený k boji, což jak se vzápětí ukázalo bylo jen moudré. V jediné velké místnosti tvého příbytku totiž opravdu někdo byl a ne jen tak někdo. Na tvé židli, u tvého stolu seděl muž v uniformě Marine s neuvěřitelně dlouhýma nohama. Kvůli šeru jsi mu neviděl do tváře, ale i tak jsi nepochyboval o tom, že se jedná o komandéra marine, Maratona. Z počátku se zdálo, že si tě ani nevšímá, jen tam tak seděl a koukal z okna. Teprve po několika vteřinách se k tobě otočil a zeptal se
Bors Bazuu? Pojďte dál. Doufám, že s sebou nemáte společnost, nerad bych vás rušil při něčem intimním.
z jeho hlasu doslova odkapával sarkasmus. Najednou jsi nevěděl co máš dělat. Zkusit utéct a defacto přiznat vinu před nejsilnějším mariňákem v Slumu? Nebo to risknout a vejít? Přeci jen, byl tu sám a neozbrojený a ty sis co se pěstních soubojů docela věřil.

CP 1

Jack D. Freeman

Jonas na tebe nijak nereagoval. Prostě ležel, opřený zády o zeď cely a ve svých obvazech vypadal spíše jako mumie než jako člověk. Vlastně, ležel tam nějak moc potichu napadlo tě, to už ti ale odpovídal Sirek na tvou otázku.
S největší pravděpodobností nás popraví. Za účast na vzpouře je trest smrti nehledě na to jestli jsi bojoval dobře nebo ne
ušklíbl se pochmurně.
Jestli chceš, můžeš zkusit poprosit Shenga...totiž teď už vlastně Wodansona o milost, ale dost pochybuji o tom, že ti ji udělí.

Pevnost

Když si rýpne ohledně mé mise, samovolně vzplanu... tedy můj obličej se zalije horkem a červení.
„O to bych se pokusila jen kdybych už neměla žádné jiné možnosti.“ Bráním se, aby si nemyslel, že roztáhnutí nohou by byla moje první varianta. To by bylo dost laciné...
„Jsem dobře vychovaná. Nelezu cizím lidem do jejich domova.“ Seberu se a zaženu stud.
Dovolil mi pohybovat se po pevnosti, samozřejmě s doprovodem. Souhlasně přikývnu. „Sama bych se tu stejně ztratila.“ Nic proti tomu nemám. Ale začínala jsem uvažovat. Proč mě chce tak moc hlídat? Tohle je pevnost. Všude samý Mariňák, a i kdybych se dostala ven musela bych se dostat přes Mrtvou zónu... což je nemožné. Dostat se pryč je nemožné. Nebo ne? I tak mě chce nechat hlídat. Takže je tu nějaká cesta, jak utéct?

Taky mi bylo divné, že mi ve všem vyhověl. Na druhou stranu to nebyli žádné malichernosti. Sám řekl, že jsem host... takže pohyb po pevnosti byl samozřejmostí.... informovat rodinu co se mnou je... je prostě správné. Tak se to dělá ne? A moje poslední otázka.... to bylo spíš jen ohledně slitování. Až budu stará a nemohoucí... jedno přání před smrtí. Možná se stáří ani nedožiju. Nevěřila jsem totiž, že Puncher dodrží dohodu. Byl až moc velkorysý. A já nejsem naivní. Sice trochu doufám... ale nedělám si iluze.
Puncher už byl pryč, já si tedy sedla na kraj střechy a přehodila nohy přes okraj a pozorovala moře. Užívala si čerstvý vzduch a přemýšlela. Někdo pro mě nakonec přijde. Možná ten můj vycvičený a proškolený doprovod.
Co dělat? Prozradím své bratry a sestry, musím prozradit jména všech Mariňáků, kteří pomáhaly... naštěstí jich moc neznám. V podstatě se mnou Puncher uzavřel nevýhodnou dohodu. Slíbila jsem mu, že mu povím všechno co vím.... což bude pravda. Jenže se nezajímal o to kolik toho vím. Bude si připadat podvedený.... což mě možná zabije. Ale smlouva bude podepsána, a já svou část smlouvy splním. Neslibovala jsem mu hromady informací. Nic jsem mu nenalhávala. Možná mě pak nezabije, zdá se, že jsem ho jistým způsobem zaujala.... možná to, že jsem ho přece jen přechytračila uzná.... Ale těžko říci.
Nejvíc starostí mi dělali jména Mariňáků.... pokud je prozradím, ztratí povstalci všechnu jejich podporu a žádný další Mariňák se s námi už nespojí. Tohle co se stane bude odstrašující příklad.
Vydechnu a zhluboka se nadechnu. Kéž by se věci tak nepokazili. Chudák Sirka... můj drahý Sirka. Co si bude myslet? Co se s ním stane? Měla jsem říct Puncherovi, abych manželovi napsala sama dopis. Měl by si najít řádnou manželku. Nebýt mě jistě by měl už manželku a možná dítě. Začnu houpat nohama. Radši jsem přestala na to myslet, začínala jsem se utápět ve depresi a ve stesku. Měla jsem počkat až se vrátí a řádně se rozloučit.
Zakručelo mi v žaludku. Možná jsem měla vysmlouvat i pravidelnou stranu.

Babka s dvouhlavňovkou a další problémi

Vážně dnešní den se prostě kazilo všechno co mohlo ,jako by se veškeré štěstí vyplýtvalo, skoro sem začal mít pocit, že to je tím, že už tu rok kysnu a své štěstí plýtvám na jednom jediném místě. Prostě to že potkají babku a ona bude mít dvouhlavňovou pistoli opravdu nečekal, hlavně ho zaujalo kde jí sakra vzala, docela zajímavá myšlenka , vzhledem k tomu že k němu pomalu směřovala hlaveň. Teda ne že by ho nerozhodilo zřídnutí jeho mariňácké stráže na půlku, ale vážně nebylo moc času to řešit, musel jsme jednat rychle a nebylo zrovna moc cest prostě jsem se snažil co nejrychleji dostat za druhého mariňáka a protože svým způsobem bych rád babku živou pokud se za něj dostanu zkusím ho možná jakoby omylem strčit směrem k babce.

Ve vězení

To jak Jonas nereagoval se mi nelíbilo, ale koneckonců jsme se ani neměli důvěrněji znát. Představa o mé popravě se mi věru nelíbila, i když jsem se mohl uklidňovat faktem své příslušnosti.
Zkusit bych to mohl, umřít tu rozhodně nehodlám... Za co tu vlastně seš ty? Mně sem zavřeli už ani nevím za co... nejspíš moc alkoholu a nepěkná rvačka co skončila smrtí. Mám to nějak rozmazaný...
Chvíli přecházím po cele a snažím se najít cokoli co by mi pomohlo v útěku. Nakonec se zas postavím ke mřížím a podívám se přímo na Jonase.
A co ty? Jaký důvod by mohl mít jeden ze strážných napadnou Shengena. Navíc ještě tak přímo?... Slyšíš? Mluvím s tebou!

Domov

Oči se mi rozšíří hrůzou, když uvidím jak mi někdo sedí v domě. Doměnka je jedna věc, ale domnívat se a přímo vědět, je velký rozdíl. Jak se ukázalo, v mém domě se nenachází jen tak někdo. Polknu a ovládnu se. Mohu být sebesilnější, ale tento muž funguje na naprosto jiné úrovni než já.

Dlouhonozí jsou, jak jsem již sám poznal velmi silná cháska. Nevím zda to byl tento mariňák, nebo nějaký jiný, ale moje hlava si vzpomíná na nejeden silný kop, který jsem od někoho takového inkasoval, když mne ze škodolibé radosti zbušili mariňáci.

Když předemnou sedí, promluvím co neklidnějším hlasem.
"Jsem tu sám...pane. Mohu Vám s něčím pomoci ?"

Marine

Týr Wodanson

Zatím co jsi pokládal své otázky, začali Shengovi lidé na stůl nosit jídlo. Přesto,že to byly monumentální porce, pro tebe se jednalo o mísu jednohubek a pár malých zákusků. Rozhodně sis ale nestěžoval.
Koukám, že u Marine se informacemi šetří.
pousmál se Sheng, načež se zhluboka nadechl, ale než stihl začít mluvit, přiběhl k tobě jeden z podporučíků, jehož jméno sis ještě nestihl zapamatovat. Podle tělesné stavby a toho že nebyl ozbrojen, to byl ale jeden z kapitánových Boxerů.
Komandére Wodansone
zasalutoval
Omlouvám se pane, ale přišla zpráva od kapitána Punchera. Vaše přítomnost je zítra vyžadována u výslechu zajatého rebela a u soudu, který mu bude následovat. Omlouvám se pane, ale je to přímý rozkaz od kapitána...
tvému vojákovi bylo očividně hloupé, že by ses měl sbalit a jít zpět do pevnosti, sotva jsi dorazil k dolu, ovšem rozkaz byl rozkaz.
Tedy...smím li se do toho vložit...
ozval se opatrně Sheng
mám dojem, že tu mladý pan kapitán vytváří trošku zmatky.
při jeho slovech se mladý podporučík naježil, jako by na něj plivl. Očividně měl vůči kapitánovi značný respekt a úctu.
Se vší úctou, pane Shengu, kapitán Puncher o této nutnosti předem nevěděl. Navíc, vaše přítomnost je vyžadována také, i spolu s vězni, které jste tu dnes zajal.
to Shengovi maličko vzalo vítr z plachet a tak tak jen zůstal sedět s otevřenou pusou.

Otroci

Migeil

Podařilo se ti vysmeknout z držení toho muže, ovšem on tě chytil znovu, tentokrát pevněji.
Říkám klid prosím tě, já tě chápu. Dostal ses od Shenga a teď míříš do Slumu, ale takhle tam nemůžeš.
zakroutil hlavou a ukázal tak nějak všeobecně na tebe.
Kdybys tam napochodoval takhle, tak způsobíš akorát zbytečný povyk. Tak co kdybys konečně přestal utíkat a šel s námi? Jestli nechceš, aby tě mariňáci zastřelili od pohledu, musíš vypadat trošku víc jako člověk a ne jako zaběhnutá opice.

Frank

Ačkoli byl doktor neobratný tlusťoch, postřeh měl dobrý a na tebe byl meč prostě příliš těžký, takže když jsi s ním neobratně mávl po jeho nohách, prostě uskočil stranou, načež začal křičet.
Stráže! Stráž...!
dál se ovšem nedostal, neboť jak řval, nevšiml si tvého druhého úderu, který jej zasáhl spolehlivě do spánku a poslal k zemi. Načež jsi jej odtáhl na lůžko, převlekl se do doktorského a chystal se vstříknout doktorovy uspávadlo, když v ten samý moment do místnosti vběhli dva strážní s meči v rukou.
Co se děje!?
zařval jeden a rychle si tě změřil pohledem, pacientům však takovou péči nevěnoval.
Slyšeli jsme volání...
dodal nejistě, jako by se jeho mozek teprve snažil dopracovat nějaké odpovědi.

Rebelové

Nana

Na střeše tě nechali čekat skoro dvacet minut, až sis začínala myslet, že na tebe zapomněli. Pak ale za tebou přišli. Dvojčata, oba středně vysocí, spíše šlachovité, než atletické postavy se vzadu svázanými, dlouhými, hnědými vlasy a sympatickými, usměvavými tvářemi. Oba na sobě měli uniformu poručíka a u pasu zbraně, což byla jediná věc, ve které se lišili. Zatímco jeden u sebe měl pistole, druhý dva dlouhé nože.
Poručík Sid představil se ten s noži
Poručík Kid: napodobilo jej jeho dvojče s pistolemi, načež si tě prohlédli a vyměnili si šibalské pohledy.
Pěkná, fakt nechápu proč si s ní kapitán nejdřív neužil...aspoň jednou.
zamumlal Sid směrem ke svému bratrovi, tak že jsi ho slyšela až moc jasně, načež od bratra vyfasoval šťulec do žeber.
Ehm, my jsme zástupci a osobní stráž kapitána Punchera. Ten nás k vám přidělil jako osobní stráž, po dobu vašeho pobytu v pevnosti. Máte nějaké přání, kam by jste se chtěla vydat nejdříve, nebo vás máme nejprve dovést do vašeho pokoje?
pokusil se to druhý z bratrů zachránit striktní formálností. I jemu ale hrál na tváři šibalský úsměv.

Nico

Dvouhlavňovka se nemilosrdně blížila k tobě, ovšem v rukou té stařenky tak pomalu, že jsi se stihl rychle schovat za zbývajícího mariňáka. Ten si uvědomoval hrozící nebezpečí, avšak místo aby tasil šavli a zaútočil se snažil sundat z ramene pušku, což samozřejmě nestihl. Ozvala se rána a i druhý člen tvé eskorty se zhroutil k zemi. Babka zanadávala, načež chraplavím hlasem zařvala
chytej!
a hodila dvouhlavňovku směrem k tobě. Jak jsi byl mimo a v úleku, zapojil jsi reflexy místo rozumu a kouřící krátkou pušku automaticky chytil. V ten samý moment začala bába řvát.
Pomooooooc! Vražda! Vražda! Pomoooooooooooooooc!
řvala jako pomatená, aniž by se pohnula ze svého místa.

Bazuu

To doufám.
usmál se a ty sis mohl konečně řádně prohlédnout. Nemohla ti přitom ujít značná disproporce, mezi jeho nohama a zbytkem těla. Zatímco nohy byly mohutné a samý sval, ten zbytek působil jaksi zanedbaně a spíše šlachovitě. Tvář měl hranatou, staženou v jízlivém úsměšku a v zelených očích mu svítilo něco, co ti nepříjemně připomínalo kočku na lovu.
Víte, není to tak dávno co jsme dělali...účetnictví, řekněme a zjistili jsme, že prostě nemůžeme dohledat váš původ. Nemáme tu záznamy o vašich rodičích ani o tom, že by vás sem přivezli s ostatními trestanci.
smutně pokrčil rameny
Jste proste záhada a já nemám záhady moc rád.

CP 1

Jack D. Freeman

Jasně, hraj si tu blbýho jestli chceš.
zasmál se Sirek, když jsi mu předestřel svou výmluvu.
Ale nevěřím ti to ani já a upřímně pochybuji, že ten, kdo to bude soudit ti uvěří. Jsi obviněný z vyvolávání vzpoury a účastni na rebelii a já z toho, že jsem se k tobě přidal a na rozdíl od ostatních nestihl měnit strany dost rychle, když se ukázal Sheng.
zasmál se trpce. Co se tvého průzkumu po věznici týče, nic jsi zde nenašel. Byly to jen holé kamenné zdi s podlahou a jedním zapáchajícím kýblem na výkaly. Rozhodl ses tedy začít komunikovat se svým parťákem, ale on ti neodpovídal. Jen na konci tvého proslovu se mu svezla hlava na stranu.
Hádám, že ten se soudu nedočká.
poznamenal z vedlejší cely Sirek to, co tě taktéž napadlo.

Doprovod

Pořád jsem koukala na obzor, sledovala třpytící se moře, modré nebe, bílé obláčky a to jak slunce putuje po obloze. Nemohla jsem se toho nabažit. Přesto jsem začínala uvažovat, kde jsou tak dlouho. Zapomněli? To snad ne... nebo ano?
Když jsme si pohrávala s touto myšlenkou, uslyšela jsem, jak někdo přišel. Pomalu jsem se otočila, abych nespadla a teď seděla čelem ke dveřím.
Objevili se dva muži, jeden jako druhý. Podle uniformy byli poručíci a jediné co je od sebe odlišovalo byli zbraně. Byli hubení, spíš šlachovití, ale nepochybovala jsem o tom, že jsou pekelně silní, ale nejvíc mě zaujalo jejich sympatické tváře. Připadali mi trochu jako dva uličníci. Nebýt toho, že jsou Mariňáci hned bych si je oblíbila, takhle... i když se mi zamlouvali, jsem se držela trochu na pozoru.
Představili se a já se postavili. „Já jsem Nana. Těší mě.“ Pousměji se a pak mi úsměv ztuhne, když uslyším, co říkají. První se na ně zamračím, ale hned na to mě prvotní pohoršení opustí a znovu se usměji, pak se zasměji.
„Díky. Beru to jako kompliment.“ Řeknu. „Což, ale neznamená, že vám tím dávám svolení k tomu mít oplzlé řeči.“ Dodám a vydám se k nim blíž.

Překvapilo mě to co je jejich prací. Puncherova osobní stráž?
Zastavím se a pozvednu tázavě obočí. „Puncherova osobní stráž? No... není to trochu přehnané? Na to, že z téhle pevnosti nemám šanci utéct mi to připadá trochu přehnané.“ Zavrtím hlavou. Pořád nechápu proč to dělá. To má vážně obavy, že uteču? Ha! To by mě zajímalo jak by si to jako představoval.
Pak se však zamyslím nad tím co má ochranka řekla. „Pokoj? Ne cela?“ zeptám se pomalu. Jako normální pokoj?
Jsem host.... fakt mi dal normální pokoj? Rozzářím se. „Do pokoje! Strávila jsem noc ve smrduté cele, chci se umýt. A jen co budu čistá bych ráda něco snědla. Mám docela hlad.“ Vezmou mě do jídelny? To bude zajímavé. Jak moc ostatní mariňáci budou čumět a kolik z nich si něco dovolí?

Posezení a vyrušení

Už se chci zasmát zmínce o šetření informací když v tom přiběhne podporučík s novou zprávou. Tiše poslouchám a zmateně se dívám na naježeného podporučíka a Shenga. Nějak jsem nemohl pochopit co se tady vlastně děje. Raději sem si proto odkašlal a podrbal se vzadu na krku.
"Děkuji za zprávu podporučíku. Jestli se máme dostavit zítra tak se dostavíme zítra. Do zítřka ještě nějakej čas zbývá a já bych rád dojedl."
Otočím se opět obličejem k Shengovi.
"Naštěstí jsem již předtím nechal svolat svoje poddůstojníky. Tudíž jakmile dojíme můžeme jim společně předat instrukce co dělat a poté připravit převod vězňů. Samozřejmě pokud budete chtít můžeme vyslat vězně s ozbrojenou jednotkou napřed a sám vás ráno do pevnosti donesu. Když půjdu rychle jsme tam mnohem rychleji. "

Nebezpečí doma

Dlouhonozí byli pro mě vždycky problémovější sorta lidí. Ránu velkou pěstí dokážete předvídat, tělo musí provést jistý ohyb a pohyb ramenem, tudíž dokážete sledovat pohyb pěsti. Ovšem dlouhonozí používali své nohy jako mlhavé a smrtelné kosy ničení a destrukce. Destrukce která přinášela smrt.

Tón dlouhonohého jenž sedí právě předemnou mne nenechá klidným. Polknu. Vím velmi dobře, že při špatné odpovědi, by se moje hlava mohla vyskytovat zaražena na druhé straně stěny. Když zmíní mou rodinu, mimoděk sebou trhnu. Rodina a moje minulost jsou má slabá místa, ke kterým se velmi nerad vracím, nebo se v nich přehrabuju. Co je ovšem ještě děsivější je, že nemám nejmenší ponětí jak tomu muži odpovědět. Doktor, pokaždé kdy mě k němu zbitého dotáhli mariňáci, mluvil o něčem jako amnésii.

Mimoděk si pohladím prsty levé ruky svou ošklivou jizvu, která se táhne přez čelo až k levému oku. Uvědomím si co dělám a rychle se opět narovnám do pozoru.

"To dobře chápu pane, ale...nejsem si jist, zda Vám budu s touto záhadou nápomocný. Jeden z Vašich mužů mi totiž v mládí způsobil tohle zranění na hlavě a já ztratil svou paměť i vzpomínky na rodinu. Místní doktor, který mě ošetřil Vám to může potvrdit, pane."

mrtvola v base

Sirku nijak nepřesvědčím, ale na druhou stranu mi dá pár informací na přemýšlení.
Tak tohle je opravdu špatný... To že vlastně patřím na druhou stranu by soudci mohlo stačit aby mně nepopravil... jen aby mně teď vyslech... K čemu nás tu vůbec potřebovali, když tu mají takovou ochranu?... Navíc v téhle cele nic není abych mohl uprchnout...
Když mi pak Sirka potvrdí, nebo spíš řekne že myslí na to stejné co je s mým kolegou začnu usilovně přemýšlet nahlas.
Ale vždyť byl ještě před chvílí a živu! Nebo to ten strážný mluvil s mrtvolou? Ale přece by poznal zda je mrtvý, ne? To se přišel smát mrtvole nebo zemřel krátce po té co odešel?... Každopádně co teď? Zavoláme stráže aby ho odnesly neboje to necháme objevit až zítra?...
Rozhodně jsem zmatený a vůbec mně nenapadlo, že zatím může stát ten druhý strážný. Chodím v kruzích a hlava se mi pomalu začíná přehřívat jak není zvyklá tolik přemýšlet.

Shengova ošetřovna
Frank

Vstříkl jsem doktorovy meducínu a s vystrašeným výrazem jsem začal mluvit pravdu.
"Jeden z vězňů utekl, napadl doktora."
Utřu si pot z čela.
"Měl na sobě uniformu jednoho ze strážců! Vůbec jsme ho nemohli poznat."
Zadívám se na ně.
"Dal jsem doktorovy lék proti bolesti, ale to mu nepomůže, je vážně zraněný. Musíte rychle vyhlásit poplach."
Ukážu prstem na jednoho vojáka.
"Ty rychle mě odveď za komandérem Wodansonem! Musím s ním ihned mluvit!"
Načež čekám, popřípadě následuji.

Bláznivá babka utočí.

Začínal té smůly mít dost vážně, mohlo se to kazit víc, jistě mohlo mohl být mrtví,ale tohle nebylo dobré babka křičí a volá o pomoc a zbraň drží pašerák, prostě situace na tři věci. Nico se rozhodl řešit jí hodně rychle a po svém, musel prostě zařídit aby babka zmlkla vyrazil rychle k ní s tím že jí praští pažbou po hlavě potřeboval jen aby zmákla na chvíli a pak by záleželo na okolnostech pokud by někde bylo místo kde by se babka dala odtáhnout, pokud by ale uslyšel že se sem někdo řítí vrazil by zbraň babce do rukou a utekl dřív ,než ho někdo uvidí.

Rebelové

Nana

Kid měl alespoň dost slušnosti na to, aby se zatvářil provinile, když jsi se zmínila o těch oplzlých řečech. Jeho bratr, na druhou stranu vojensky srazil podpatky a zasalutoval.
Rozkaz Madam, provedu Madam!
úsměv, který se mu rozlil po tváři tě nenechal na pochybách, že si z tebe utahuje. Dřív než ale stihl říct cokoli jiného, jeho bratr jej opět zchladil, a vlastně i tebe.
To jste asi špatně pochopila.
zavrtěl Kid hlavou.
My tu nejsme, abychom vám zabránili utéct. Jsme tu, abychom chránili vás.
když viděl tvůj nechápavý pohled, přispěchal Sid rychle s vysvětlením.
Jenom za tenhle týden zavraždili vaši přátelé v lesích mezi Slumem a Dolem tři naše. Tahle pevnost i město je plná lidí, co kvůli tomu vašemu odboji přišla o blízké a ty jsi docela snadnej terč, na kterým by si mohli zchladit žáhu.
Když jsi prohlásila, že chceš nejprve do pokoje, jen přikývli provedli tě dveřmi zpět na schodiště. Odtud pět pater dolů a dveřmi na dlouhou chodbu, ze všech stran ohraničenou dveřmi do pokojů.
Část pro hosty.
vysvětlil ti Kid, když jste vešli a tvé nohy poprvé v životě poznaly, co je to šlapat po jemném koberci.
Kapitán se rozhodl ubytovat tě zde, protože je tu nejméně mariňáků. Samozřejmě, můžeš chodit i do jiných částí pevnosti, ale určitě ne bez nás.
s tím tě vedli až k tvému pokoji, který byl zhruba v prostředku chodby. Samotnou tě překvapilo, jak dlouhá byla. Vyzdobená obrazy a masivními svícny místo běžnějšího, elektrického osvětlení. Avšak ani velkolepost chodby tě nemohla připravit na to, co jsi uviděla, když před tebou otevřeli lehké dveře s číslem 3. Čekala jsi, že asi bude lépe zařízený, než tvůj dům, co jsi ale nečekala byla velikost, kterým tvůj skromný příbytek značně převyšoval a také všudypřítomný luxus. Masivní dubová postel s opravdovou madrací a péřovou přikrývkou, co snadno strčila do kapsy tvůj skromný slamník. Hustý koberec, stůl, skříně židle s polštářky, lustr, obrazy a okna. V životě jsi neviděla tak velká okna.
Jak říkám, část pro hosty. Udělejte si pohodlí, jídlo vám doručí za chvíli. A kdyby jste cokoli potřebovala, jsme před dveřmi.
prostrčil tě Kid jemně do pokoje a zavřel dveře, takže tě v pokoji nechali osamotě. Trvalo ti notnou chvíli, než ses zorientovala natolik, abys našla dveře vedoucí do koupelny. Bílými kachlíky obestavěné místnosti s umyvadlem, zrcadlem a obrovskou vanou, do které by ses vešla se Sirkem a nejspíš i dalšími dvěma lidmi. Když sis dostatečně užila největšího luxusu pokoje, roztodivných mýdel, solí, pěn do koupele a hlavně, horké vody tekoucí z kohoutku, vrátila ses zpět do hlavního pokoje, kde na tebe už na stole čekala vydatná večeře a čisté šaty, ledabyle hozené přes okraj postele. Podle lístečku: „V tomhle líp vynikneš, až se budeš zase bavit s kapitánem.“ jsi poznala, kdo ti je obstaral.

Bazuu

Amnézie, jistě. Jaká to záhadná věc, schopná nás připravit o vzpomínky, i o ty nejcennější.
potřásl hlavou a začal se zvedat. Poměrně rychle a elegantně na někoho s tak dlouhýma nohama, přesto ti neušlo, že se ve tvém nízkém domku musel kvůli své výšce přikrčit, aby se vešel pod tvůj nízký strop. To by ti v případě boje mohlo poskytnout určitou výhodu.
Vlastně s doktorem jsem už mluvil.
věnoval ti úsměv a pomalým, rozvláčným krokem vyrazil směrem k tobě.
A potvrzuje váš příběh. Vyprávěl mi o malém chlapci, který utrpěl podobné zranění. Otrockém chlapci, abych byl přesný.
to už stál přímo před tebou a tobě až příliš pozdě došlo, kde je schovaná past.
Řekněte mi, pane Bazuu, jak se takový otrok dostane na svobodu?

Nico

Ačkoli místní mariňáci rozhodně nebyli nejlepší z nejlepších, nebyla to ani žádná ořezávátka, takže střelby a babčina řevu si samozřejmě všimli, ovšem zvuk jejich kroků k tobě dolehl teprve v okamžiku, ve kterém jsi přiskočil k babce a rychlým úderem pažby do hlavy ji omráčil. Když sis vzápětí uvědomil, že to co za tebou duse jsou nohy blížících se mariňáků, zahodil jsi prázdnou dvouhlavňovku a dal se na útěk. Naštěstí pro tebe se ti podařilo v nejbližší uličce zmizet ještě dřív, než se první mariňáci vůbec objevili u babky. Okamžik, ve kterém ji našli jsi poznal poměrně snadno. Začali řvát a nadávat. Znovu se rozezněl dupot těžkých bot, ovšem nedokázal jsi říci kam běží, jediné čim sis byl jistý bylo, že neběží tvým směrem.

Úvod pro Toranagu

Už jsou to tři měsíce, co jsi byl od svého strýce Vice-Admirála převelen pod přímé velení kapitána Punchera. S výborným doporučením, jaké jsi dostal ti Puncher svěřil speciální úkol. Dostal jsi vedení nad speciálním, pátracím týmem s rozkazem pátrat v Lese na ostrově po jednom speciálním ovoci, které by se tam mělo nacházet. Sotva jste pak s týmem překročili hranici lesa, zjistil jsi, že ostrov není pod takovou kontrolou Marine, jak sis myslel. Celý les byl pod kontrolou nejrůznějších monster, obřím hmyzem počínaje a hady útočícími v noci, během spánku konče. Byli jste pod neustálým útokem. Několik členů tvého týmu umřelo na zvláštní nemoc, jiní se utopili v bažině, dalšího kousl had tak velký, že zemřel ještě před tím, než začala působit otrava. Přes to všechno jste nakonec uspěli. Dostali jste se až do středu lesa, do svatyně mrtvého stromu, na kterém rostlo jedno jediné ovoce. Vypadalo, jako by bylo napůl shnilé, prolezlé červy a dalšími nechutnostmi, ale ty jsi věděl, že to není pravda. Dostal jsi před misí instruktáž a tak jsi věděl, že před sebou máš Chika Chika no Mi. Mocné Paramecia Devil Fruit, dávající svému uživateli moc nad podsvětím, tedy podzemními plyny a vším co tam dole žije. Stejně tak jsi věděl, že to ovoce nesmíš sníst, i když to bylo značné lákadlo, neboť zákon říkal, že když Mariňák najde ovoce, musí jej předat veliteli Moře, tedy Více-Admirálu Frankenstainovi, který rozhodne, komu bude za zásluhy přiděleno, nebo jej pošle do hlavního skladu na Grand Line. Nakonec jste se i s ovocem vydali na zpáteční cestu, na které pokušení rostlo s každým dalším mrtvým členem tvé výpravy. Nakonec si se dostal skoro až k oplocené hranici lesa. Sám a vyčerpaný, s mocným Devil Fruit v batohu.

Informace, které máš o ostrově

Popis: Irongate je velký, převážně hornatý ostrov, s několika údolími, které tamním lidem slouží jako obilnice. Už od porážky původního obyvatelstva, je kompletně odříznutý od světa pomocí loďstva Marine, které kolem ostrova neustále hlídkuje. Samotný ostrov je rozdělen na 5 sektorů. Důl a jeho přilehlé okolí, údolí řeky Nis, kde se pěstuje obilí, přístavní pevnost Ironford, Slum a lesy na jižním pobřeží, do kterých je vstup přísně zakázán.
Údolí řeky Nis, Slumu a Dolu toho moc nevíš.
Ironford je jediné zkutečné město na ostrově. Jedná se o mocně opevněný, jediný, přístav pod kontrolou Marine. Vše je zde postaveno tak, aby splňovalo Vojenské požadavky na účelnost, Kasárny, kulturní zařízení, hospody, i Pevnost, ve které sídlí vrchní velitel ostrova. Největší plochu zabírá přístav. Zhruba polovina celého města není nic jiného, než kotviště pro velké koráby Marine, které jediné mají povolení k městu připlout.
Poslední oblastní je Les, zabírající takřka celou Jiží polovinu ostrova. Celá oblast je obehnána zdmi a nepřetržitě hlídaná Marine, připravenými zastřelit kohokoli, kdo by sem chtěl vstoupit. Co je za plotem neví skoro nikdo, s výjimkou tebe a tvých padlých bratrů.

Historie: Prastarý ostrov s více než tisíciletou historií. Ještě před sto lety zde byla mocná říše, postavená na demokratických základech, s vlastní armádou, nezávislá na Světové vládě. Tehdy se celý ostrov jmenoval Thousandgates, po hlavním městě říše, které bylo obklopeno několika vrstvami mocných hradeb, ve kterých bylo bezmála tisíc bran. Byli to časy prosperity a moci. Oficiálně bohatství Thousandgates pocházelo z obřích železných dolů, avšak ve zkutečnost byla ukrytá mnohem hlouběji pod povrchem. V místech, do kterých nikdy nedopadly sluneční paprsky se nacházela „ruda“ silnější a mocnější, než kterékoli železo na světě. Vše se však změnilo bitvou o Raftael. Po porážce pirátských králů se Světová vláda rozhodla upevnit si svou moc a dokonce měla i dobrou záminku pro útok. Na Thousandgates se přece narodil Edward Newgate. Přes veškerou moc tohoto národa, nedokázali odolat soustavnému tlaku ze strany Marine a CP 1. Legie zaznamenávali porážku za porážkou a jen zpomalovali postup nepřátel, vedených admirálem Kizaru. Když pak byla dobojována poslední bitva, o hlavní město Thousandgates, zničili Mariňáci veškeré pozůstatky po této dávné civilizaci a změnili obyvatele ostrova v pouhé pracovní nástroje do svých dolů. Města zmizela. Nahradili je pracovní tábory. Jen jediné. Přístavní pevnost Ironford zůstala zachována. Slouží Marine jako nedobytná základna, ze které tvrdou rukou vládnou ostrovu a kontrolují jakoukoli námořní aktivitu kolem něj.

Kultura: Kdokoli se pokusí vyplout, je zabit. Kdokoli připluje bez povolení, rozšíří počty nucených pracovníků na tomto ostrově. Ostatně, celý ostrov funguje jako jedna z pěti kolonií nucených prací, na které jsou odsuzováni lidé z ostatních Blue. Ti pak rozšiřují řady původního obyvatelstva, které v otřesných podmínkách pracovních táborů žije již celé staletí. Místní neznají nic jiného, než práci. Žijí v mizerných přístřešcích, s takřka nulovou svobodou, rozděleni na pracovní skupiny, podle zaměření. Jinak toho o životě běžných obyvatel mnoho nevíš.

Síla Marine a Dolu: O síle Dolu toho moc nevíš, zato máš slušné znalosti o síle Marine.
Co se Marine týče, tak těm velí kapitán Puncher, tvůj přímý nadřízený. Někteří ho zbožňují, jiní jej proklínají jako protekčního spratka. Pravda o něm je taková, že se stal kapitánem a velitelem v pouhých 20 letech po odchodu původního kapitána do výslužby, ačkoli na ostrově je důstojník věkem i službou starší a zkušenější. Důvodem pro to je jeho tvrdá a nesmlouvavá povaha, následující cestu Absolutní spravedlnosti i pěsti o kterých se říká, že rozhodují bitvu jediným zásahem.
Dalším důstojníkem je Komandér Maraton. Dlouhonohý, sadistický bastard, který velí Slumu. Právě on je důvod, proč ještě nedošlo k žádné vzpouře, neboť dokáže jediným kopem zlomit dospělému muži vaz. K ruce má dva poručíky, první z nich je Butcher. Obtloustlý, morbidní chlapík, který s sebou nosí dva sekáčky na maso. Říká se o něm, že víc než svému veliteli je věrný svému žaludku a také, že se až nezdravě vyžívá v krvi. Maraton ho používá jako popravčího, ale i přes to jsou jeho bojové schopnosti nepopiratelné. Slyšel jsi o tom, jak si na něj tři chlapi počkali v noci v zapadlé uličce a ráno našli jejich zohavené mrtvoly pověšené na řeznických hácích, jak visí na náměstí slumu. Druhému poručíkovi se přezdívá Smashskull, neboť ačkoli je poměrně drobné postavy, snědl Devil Fruit, které z něj dělá monstrum schopné rozdrtit lebku dospělého muže v jedné ruce.

Stejně jako Maraton, i Puncher má k ruce dva poručíky. Dvojčata Sida a Kida. Zatímco Sid je agresivnější z těch dvou, používající k boji dva dlouhé nože, Kid je rozvážný a klidný, cvičený v kombatové střelbě. Jeden z kolegů ti říkal, že ti dva jsou v boji spolu silnější než Maraton, nebo dokonce i Puncher..
Kromě nich je na ostrově ještě 40 podporučíků, 200 poddůstojníků a 800 členů mužstva Ti jsou rozděleni v poměru 1:4 mezi Slumem a Ironford, ve prospěch pevnosti. Převážně jsou to obyčejní vojáci cvičení s puškou a mečem, i tak se je ale nevyplatí poddceňovat. Kromě toho má Ironford ještě k dispozici 5 plně vyzbrojených Karavel

Síly rebelů: O rebelech na ostrově nic nevíš
Bohatství: nejkvalitnější železná ruda, Devil Tree Chika Chika no Mi.

Dvojčata a pevnost

Pousměji se, zdá se, že jsou to klasická dvojčata. Když není jedno dobré a druhé zlé, tak tady je to zase hodný a přisprostlý. Jsou docela milí. Na Mariňáky.
Kid mě zarazí, když řekne, že jsem to špatně pochopila. Vysvětlil mi to, nešlo o to, že bych utekla... ale o to, aby se na mě někdo nemstil.
„Oh...“ Pronesu udiveně, ale pak se zatvářím chápavě, ale na to se zamračím. „Řekla bych, že ani jedna ze stran není bez viny.“ Pronesu jen a dál to nerozebírám.
Pak mě odvedli kluci do pokoje, tedy... byla to docela štreka. Brzy jsem zase ztratila pojem o tom kde jsem. Na druhou stranu mě fascinoval koberec.
Ale to nebylo ještě to nejlepší, když jsme uviděla pokoj padla mi brada skoro až na zem. Zůstala jsem ohromeně stát na prahu a nevěděla jsem kam s očima dřív. „Íííík!“ vypísknu, když mě strčili dovnitř a zavřeli dveře.
Ještě chvíli jsem zůstala stát, ale pak jsem začala běhat od jednoho k druhému, abych si to osahala. Postupně jsem se tak dostala i do koupelny, která byla taky naprosto úžasná.
Na okamžik jsem si dovolila zapomenout na to co se děje a užít si blaho. Do koupele jsem si nalila pěnu do koupele a nějaké bylinky, vydrhla jsem se od hlavy k patě a pak si nějakou chvíli hověla.
Když jsem vyšla ven z koupelny, čistá a růžová zjistila jsem, že už tu na mě čekala večeře a šaty se vzkazem.
Prohlédnu si šaty a pozvednu obočí. To jako chce abych kapitána sváděla? Ehm... není to zrovna můj typ, abych tak řekla. Ale stejně jsem si to oblékla, pořád to byli čisté šaty.
Pak jsem se pustila hladově do jídla. Nevím jak dlouho si tohle budu moci užívat. Jakmile bude smlouva podepsána a já všechno povím bude konec. Zavřou mě a nebo mě zabijí. Možná bych si měla těch pár posledních hodin užít jak nejlépe dokážu. Po jídle jsem si lehla do postele a vydechla. To je krása.... tak takhle si žijí? Mizerové... když to porovnám s tím jak žijeme mi... v podstatě si takhle žijí jen díky nám.
Zavrtím hlavou a zase vstanu. Přejdu ke dveřím a otevřu je. Podívám se na dvojčata co hlídala.
„Dá se tady něco podniknout?“ zeptám se jich.

Dlouhonohý a potíže

"Ach do pekel. Tak o tohle ti jde ty hade."

Myslel jsem si, že nejděsivější součást dlouhonohých jsou právě jejich nelidsky silné běhy, kterými dokáží prorazit osobu skrze kamennou stěnu. Jak se zdá, primární zbraň tohoto muže je jeho neskrývaný intelekt a umění v konverzaci. Pocítím jak mi po krku steče malá kapička potu. Není mi vedro, netřesu se...aspoň po fyzické stránce. Můj duch je otřesen. Je možné, že jsem byl odhalen ?

Nakonec se rozhodnu, že tak či onak, jsem vyřízený. Pokud nebude chtít mé přiznání ze mne vybít silou, nebo chytrostí, může si prostě nějaké domyslet. Špína maríny je všude zakořeněná s naprosto stejnou nechutností.

"Dobře velikáne, budu hrát tvoji hru."

Trochu vzhlédnu, přecijen mne důstojník o nějaký uctivý centimetr převyšuje. Necítím strach. Nyní když vím, co mě může čekat, jsem s tím smířený. Na útěk si musím najít lepší příležitost, ba dokonce lepší šanci.

"Je vykoupen pane. Penězi.", řeknu prostě. Vím, že nedokážu zakrýt strach ve svých očích. Ať už je cesta k oprátce jakkoliv prostá, cesta skrze mučidla maríny by nemusela být příjemná. Až příliš dobře si vzpomínám na strašlivé nástroje se kterými pracuje místní doktor. Kdybych nebyl natolik nervózní nejradši bych si poškrábal jizvu na svém čele. Vždycky když jsem nervózní, začíná mě svědit.

Redemption of green hell

Konecne som sa dostal az na kraj lesa ci pralesu. Citil som unavu ale aj odlahnutie ze najvacsie nebezpecenstvo uz pominulu. Avsak stale som zostaval ostrazity a v pravacke som mal boxer s cepelov nakolko som nechcel aby som skoncil na poslednych metroch lesa ako jednosustova svacinka pre nejakeho hada co tu zije tak ako niektory z mojej jednotky.
''...Teraz najjst co najskor plot a nejakych marinakov co ma odprevadia do pevnosti... ...fakt nechapem co si Puncher myslel ked nas vyslal len tak malo... ...fakt by to chcelo nejake to jedlo a do niecoho si zakusnut...''
Prechadza mi hlavou ako tak idem dalej az k plotu kde si doprajem trochu dlhsiu chvilku oddychu predsa len povayujem to za bezpecnejsiu cast mojej vypravy a nerad by som skolaboval na vycerpanie ak by som stretol nieco ine ako priatelskych marinakov a musel zase bojovat. Predsa len na niekolkzch extra minutach nezalezi ked na splnenie tejto misie cakali marinaci 80 dlhych rokov a ja mam konecne moznost si trosku vyduchnut.

Len co si vydzhnem a asi 5 - 10 minut postojim oprety o plot preleziem ho a idem hladat obchodzkarov pri plote ktorych planujem vyuzit ako doprovod, predsa len necakam ze by tam boli nejake vyssie sarze a aj ked by boli tych niekolko porucikov som mal moznost aspon letmo spoznat.

Marine

Týr Wodanson

Myslím, že by to bylo nanejvýš vhodné.
souhlasil Sheng s tvým návrhem na předčasnou přepravu vězňů.
Kapitán Puncher není zrovna známý svou oblibou v čekání.
s tím kývl na tvého podporučíka, který s rozmrzelým přikývnutím vyrazil splnit tvůj nevyřčený rozkaz, načež se Sheng vrátil zpátky k tvým původním otázkám a jídlu.
Co se vašeho dotazu týče, záleží jestli myslíte tady, v rámci dolu, nebo na ostrově celkově. Obávám se ovšem, že ani v pevnosti není žádná hospoda dostatečně velká, aby jste se do ní vešel i vy.
sotva domluvil, vyšla z poza brány zvláštní dvojice. Malý, vyhublý muž v doktorském plášti a Shengův strážce.
Veliteli Shengu, tento muž by rád mluvil s komandérem Wodansonem
prohlásil strážný a ukázal na hubeňoura.

CP 1

Jack D. Freeman

Sirk pokrčil rameny.
Nemyslím, že je to tak důležité. Popraví nás tak jako tak.
poznamenal chmurně, to už se k vám ale blížil volným krokem mariňák, v uniformě podporučíka, bez jakékoli viditelné zbraně a spolu s ním dva ze Shengových strážců.
Vstávat svině, budete se přesouvat!
zařval jeden ze strážných a od pasu vytáhl troje pouta. Jako první strážní zamířili k Jonasovi, zatímco podporučík zůstal stát u mříží. Zarachotili klíče v zámku, otevřeli se dveře a nic.
Hej, seš hluchej? Vstávej ty hajzle, nebo ti pomůžu.
zařval jeden ze strážných a tasil meč. Pak s ním do Jonase šťouchl a ten se zhroutil na zem. Strážný zaklel, sehnul se k němu a zaklel znovu.
Kurva, on je mrtvej.
zaklel a jeho kolega se k němu přidal.
Sheng nás zabije...
Co Sheng, ale ten obr...výslovně je chtěl všechny živý.
zatímco strážní panikařili, mariňák si zachovával chladnou hlavu.
Nevadí, stejně by šel před popravčí četu. Kapitán je nepotřebuje živý všechny, stačí ti dva, aby měl soud a demonstrativní popravu pro dav.
s tím se oba strážci začali zklidňovat. Nechali Jonase Jonasem a zamířili ke tvé cele.
Doufám, že nebudeš dělat problémy.
varoval tě jeden strážný, načež otevřel dveře tvé cely
otoč se.
vyzval tě a zarachotil pouty.

Otroci

Frank

Strážní byli z toho co jsi na ně vychrlil jako na větvi. Chvíli na sebe jen bezradně koukali, načež jeden z nich přikývl.
Fajn, Same vyhlas poplach, já ho vezmu za komandérem.
rozkázal mu jeden, načež na tebe kývl ať jej následuješ. Spolu s tebou zamířil zpět na onu dlouhou chodbu, přes kterou jste přešli na schodiště a o patro níž se spletencem chodeb dostali až k mohutné bráně, která vás vyvedla ven, na volné prostranství, které bylo ohraničeno několika dalšími domy a hradbou. I přes ni jsi však viděl komandéra, respektive jeho mohutnou, zarostlou hlavu, která přes ni přečuhovala. Ještě větší šok jsi zažil, když jsi prošel branou a zjistil, že ten obr nestojí, jak ses původně domníval, ale sedí. Sedí u velikého stolu plného jídla a pití spolu s velitelem Shengem. Což pro tebe rozhodně nebylo dobré. Sheng tě znal. Věděl, že jsi otrok a odsouzenec, takže jestli tě pozná, máš problém. Na druhou stranu, utéct jsi už taky nemohl, protože si vás všimli, respektive tvůj doprovod je na vás upozornil.
Veliteli Shengu, tento muž by rád mluvil s komandérem Wodansonem.

Padesát let hledání hospody a stále žádná.

Podporučík odchází splnit rozkaz a já se usměji.
"Zdá se že je to hodný klučina."
Řeknu si spíše pro sebe. Když je mi prohlášeno že ani zde nenajdu hospodu do které bych se vešel tak se zatvářím poněkud zklamaně a povzdechnu si.
"Inu co se dá dělat. Musím říct že ač mě to netěší již jsme si zvykl že od dob co jsem opustil rodný ostrov si nemohu nikde sednout. Nu ale co se dá dělat. "
Nahodím mírný úsměv.
"Hold si nějakou budu muset postavit či naučit lidi z mé jednotky popíjet venku a zpívat tak nahlas abych je slyšel. "
Poté se těším že si opět budeme moci nezávazně promluvit a zapít tak naše nové přátelství a spojenectví když v tom jsme opět vyrušen. Otočím se směrem odkud vyšel ten hlas a zvolám možná trochu hlasitěji než jsme musel.
"Další? Tak ho sem přiveďte u Thorova kladiva ať mi řekne co chce a nechá mě už konečně odpočinout. "
Všimnu si že asi na někoho ukazuje a prohlížím si hubeňoura.
"Tak sem pojď hubený mužíčku a neboj se já lidi nejím... často. Tak pojď k nám ať nemusíš řvát, řekni mi své jméno, jednotku, nějaký vtip a poté mi můžeš říct co si odemně žádáš."
S těmito slovy se otočím o devadesát stupňů abych viděl jak Shenga tak nové človíčka až příjde blíže a s očekáváním začnu žvýkat maso.

Komandér Týr Wodanson
Komandér Týr Wodanson

Harold?
Zadívám se udiveně na obra a dlouhou chvilku se mu dívám do očí. Je proti mě obrovský, převelikánský. Někdo, proti komu nezmůžu zhola nic.
"Promiňte, ale..."
Ramena zklopí a já si jen smutně povzdechnu se zklopenou hlavou. Chvíli se dívám do země a nevím co říct. V hrudi se mi objeví kámen co mě začne tížit a mé myšlenky se přesunou hluboko do minulosti. Vím o tomhle ostrově mnohé, ale obr, který přijde bránit utlačovatele. Kam se poděla všechna čest.
"... při útěku vězňu umřelo při boji čestně několik lidí a já trvám na tom, aby byly důstojně a se vší ctí pohřbeni."

Malí mužíček

Frank

Rukou si projedu vousy a odložím maso.
"Nevidím jediný způsob jak by mě někdo jako ty mohl poučovat následníka Týra o tom co znamená čestně zemřít či být pohřben s úctou. "
Odložím maso z volné ruky.
"Každý smrt kdy vezmeš protivníkovi jeho život díky síle své zbraně či paže je čestná smrt. Ale zařizování pohřbů nepřísluší mě. Nikdo z mé jednotky nezemřel a tudíž nemám koho pohřbít. "
Otočím se na Shenga.
"Příteli vám snad zemřeli nějací lidé? To by bylo smutné..."
Poté se otočím opět na Franka.
"Nebo snad myslíš ty rebely tam dole. Hm o těch může rozhodnout také jenom Sheng neboť mu náleží právo vítěze. "
Otočím se na SHenga.
"Nějak nerozumím tomu co se tady děje. Ještě nejsem ani oficiálně velitel a už mě lidi dávají na hlavu vaše rozhodování. Myslím si pane Shengu že by jste měl tyto věci s ním vyřešit vy a né já. Přeci jenom vaši muži a vaše vítězství. "

Noví kamarádi

Vůbec nerozumím většině věcí, které říkají. Jedna věc mi ale i přesto dochází. Cože!? Oni mě zastřelí!? Zděšen a zdrcen tím, že by mi můj pán vážně chtěl něco takového provést, mě i trochu rozrušila.
Teď chytám já za jeho ruku a přibližuji se svým obličejem k jeho a žádám ho o pomoc. Co mám udělat? Co budeme dělat? Pomůžete mi? Viďte že ano? Mé oči se upřeně upírají na ty jeho, jako bych čekal, že mi to nějak pomůže.

Rebelové

Nana
Po celkové, skoro až zázračné kůře jsi vyšla ze dveří a našla dvojčata, jak zaníceně o něčem diskutují, sotva se však za jejich zády otevřeli dveře, zmlkli. Zaslechla jsi jen něco o loupeži a ztrátě a průseru. Sotva však zahlédli tebe, na tvářích se jim objevily úsměvy, které se ještě více rozšířili, když ses zeptala, jestli se dá v pevnosti něco podniknout.
No, přímo v pevnosti toho moc nebude. Slouží to tu hlavně jako ubytovna a kanceláře mariňáků a jejich rodin. Je tu ale střelnice, spousta tělocvičen, knihovna a samozřejmě, dole je klub mužstva. Bohužel, důstojnický klub nám kapitán zatrhl, že prý bychom se moc vzdálili těm, kterým velíme.
vypočítal Kid na prstech.

Bazuu

Maraton se na chvíli zamyslel, načež ti věnoval široký úsměv.
Máte pravdu, vykoupení penězi...to nás nenapadlo. Děkuji pane Bazuu.
s tím se dal zase do pohybu a jakoby nic tě přešel, pocítil jsi úlevu, když sáhl po klice, pak se ale zastavil a otočil tvým směrem.
Vlastně, i tohle nás napadlo.
pronesl po chvíli a tvé srdce vynechalo jeden úder.
Jenže, pak nás také napadlo, kdo by na ostrově měl dost peněz na vykoupení otroka...a proč by ho pak nechal žít ve Slumu...
viděl jsi, jak se vražedně usmál.
víte co nás napadlo poté?
zeptal se, a žraločí úsměv se ještě více rozšířil.
Napadlo nás, co když je to uprchlí otrok, a co když mu k útěku někdo pomohl...třeba rebelové?

Zbraně a kudy na ně...

Nico by řekl ,že to bylo štěstí v neštěstí ,vlastně byl tam kde na začatku jen bez alkoholu a hromady mariňáků chodící okolo, na druhou stranu ho napadlo podívat se za babičkou s trochou štěstí se hned tak neprobere... ale kdo by věřil tomu že střílela ona ..mohlo by se to na někoho hodit opravdu by mohlo navíc , potřeboval zjistit kde babka sehnala takovou zbraň. Bylo to další riskantní rozhodnutí ale musel ho udělat, rozhlédl se možná tu někde má babka kamarády nebo on ty vazouny od paliče alkoholu, tak jako tak se začal tvářit vystrašeně, přeci jen to byla střelba měl připravenou krásnou historku o střelbě a o tom že v tuhle dobu chodí jeho babička popovídat s ostatníma, záměrně šel zpátky kde babku enchal trochu oklikou aby viděl jak daleko se dostane.

Pevnost

Ještě před tím než jsem otevřela, jsem zaslechla o čem se baví. Nějaká loupež, ztrátě a průseru. Nedávalo mi to moc smysl. Mohlo se to týkat čehokoliv.
Kluci se oba rozzářili, jako sluníčka, když mě uviděli. Asi si mě oblíbili a nebo jsem se jim líbila.
A nebo jim udělalo radost, že jsem si vzala ty šaty?
Pozvednu obočí, když mi odpoví co bychom mohli dělat. Zářili ještě víc. Možná jsou rádi, že tu nebudou muset kdo ví jak dlouho postávat a nic nedělat.
„Počkat... velitel mi dovoluje jít na střelnici?“ jsem překvapená. „Tak to je vtipný. Dát mi do ruky zbraň se nebojí.“ Ušklíbnu se.
„Tak pojďme tam. Knihovna sice zní taky dobře, ale neumím zase tak moc dobře číst. A nevím jestli by byl dobrý nápad jít do klubu, když mě doprovázíte právě proto, aby na mě nikdo nezaútočil. To bychom se spíš většímu množství Mariňáků měli vyhýbat ne?“ Zavrtím hlavou a zavřu za sebou dveře. Pak se postavím mezi dvojčata a provléknu každému z nich jednu ruku v podpaží a zahákla se do nich.
„Aspoň si trochu užiju než tohle velitelovo pohostinství skončí.“ Pronesu a pak se zamyslím. „Docela se mi líbíte.“ Řeknu jim. „Doufám, že mě pak občas navštívíte až budu ve vězení.“ Usměji se na ně.
Pak mě něco napadne, zvědavě z jednoho na druhého pohlédnu. „Vám to nevadí? Že mi musíte dělat společnost?“ zajímá mě.
„Nakonec... jsem zajatý rebel. V podstatě jsme nepřátele.“ Zamračím se. „Máte dobrý důvod mě nesnášet.“

Marine a Frank

Toranaga

Vyčerpaný a hladový jsi přelezl plot a dal ses na výpravu, kolem jeho hranic, za nejbližšími strážci. Pamatoval sis, že když jsi přecházel se svými muži na druhou stranu, byly strážnice na každém kilometru a muži chodili v pravidelných hlídkách na obchůzku. Původně sis myslel, že je to proto, aby se nikdo nedostal dovnitř, teď jsi věděl své. Nakonec ti trvalo skoro půl hodiny potácení, než ses dostal k nejbližší hlídce. Dva mladí námořníci z tebe byli značně nervózní. Tvá uniforma byla špinavá a potrhaná k nepoznání a totéž se dalo říct o tvé tváři, nemluvě o smradu, který tě předcházel. Ani ses nedivil, když na tebe namířili zbraně a přikázali ti stát. Nakonec se ti ale podařilo je přesvědčit aby tě nejen nezastřelili, ale i dovedli na strážnici, kde už si tě přebral seržant. Dozvěděl ses, že za těch několik měsíců, co jsi byl pryč se toho dost změnilo, rebelové začali být aktivnější a dokonce podnikali útoky na hlídky ve Slumu a u lesa. Také ses dozvěděl, že kapitán vydal rozkaz, pokud se vrátíte, okamžitě tě předvést k němu. Vzhledem ke tvému stavu tě ale nechal se umýt a najíst, dokonce i čistou uniformu ti našel, i když ta ti byla drobet velká, načež tě naložili na vůz a poslali tě s dvoučlenným doprovodem do pevnosti. Cesta trvala více než osm hodin a byla naprosto klidná, takže jsi měl možnost se řádně vyspat. Probudili tě až za branou pevnosti, kde si tě přebrala právě hlídku konající dvojice, která tě vedla spletitými, kamennými chodbami až před kapitánovu kancelář, do které tě po pár minutkách pustili.
Byla přesně taková jak sis ji pamatoval. Strohá, chladná, kamenná, s jednou rozsáhlou knihovnou, zabírající celou jižní stěnu, masivním stolem, židlí a oknem za kapitánovými zády. Jen kapitán byl o něco hubenější a širší v ramenou, než sis ho pamatoval, stále to však byl ten lehce obtloustlý, plešatějící mladík s malýma rukama a medvědí tváří. Chtěl po tobě jedno. Podat hlášení o výsledku tvého úkolu.

Týr a Frank

Zato já to chápu, až moc dobře!
zavrčel Sheng a jeho tvář se zkřivila vzteky. Spolu s tím, jak zatnul ruce v pěst jste si mohli všimnout, že se kolem nich postupně zhmotňují obří, kamenné pěsti, připojené, k jeho vlastním rukám masivními řetězy. Jako by se zhmotnila jeho aura a chuť bojovat. Byly tak obrovské, že se mohly směle rovnat i těm Týrovím.
Tohle je Frank, vrah a křivopřísažník, co vyvolal vzpouru ve věznici a zabil dva mé muže. A ještě má tu drzost žádat pohřeb pro své komplice!
zařval a vykročil proti Frankovi s jasným úmyslem rozdrtit jej svýma obříma rukama.

Cesta do pevnosti

Vedel som, že keď sa dostanem k hliadke musím ich presvedčiť aby ma predviedli pred kapitána. Išlo to ale celkom dobre nielen že som sa mohol poriadne najesť ako už dlho nie ale aj umyť. Človek by si myslel že sa nikto nepoteší polnej strave marinakov ale v mojom stave mi to jedlo pripadalo ako mana z nebies. Preto som si vychutnával každé sústečko. Predtym ako sme sa vydali do pevnosti som ešte raz v klude skontroloval obsah môjho batôžka. Jednak kôli typickému smradu ale aj vďaka tvaru som s tým obsahom strávil dosť dlhú dobu v lese. Opäť sa u mna objavilo pokušenie avšak po skvelom jedle a umytí to nebolo až také silné. ...len čo to odovzdám kapitánovi tak budem mať určite chvíľu volno a hlavne nebudem musieť isť už do toho zasraného lesa... ...prečo by som si kazil karieru teraz... ...predsa len dosť že som stratil celý tým... ...skoda boli to skvelý chlapi a nezaslúžili si tak zomrieť...
Prechádza mi hlavou ako opätovne zatváram batoh bez toho aby som komukoľvek ukázal jeho obsah.
Keď som sa dostal na voz chviľku som pozeral okolo ale potom som sa schúlil okolo batohu a zaspal som. Spanok bol skvelý oddych avšak sny neboli moc prijemné predsa len lietali v nich vážky a hmyz ktoré boli priam gigantické a čiastočne som videl aj tváre mojich spolubojovníkov z lesa. Pamätal som si ich všetky večšinou hlavne tie z ich posledných momentov ako trpeli a boli plný strachu. Len čo som sa prebudil oňuchal som batoh a taktiež som cez neho ohmatal jeho obsah aby som sa presvedčil že je obsah v poriadku a ak by nebol a veľkosť tvar či smrad by nesedel tak by som začal zisťovať čo sa stalo. Na moje uspokojenie však balíček bol stále v poriadku a tak som pokračoval v ceste pevnosťou pešo. ...asi som nejaký paranoidný... ...si doma už je všetko v poriadku... ...primárny cieľ misie splnený aj keď za akú cenu... ...niesom si istý či to za to stálo zahodiť toľko ľudských životov...
Keď sa dostanem pred kapitánovu pracovňu tak opäť skontrolujem obsah batoha a vôbec sa netvárim prekvapene ked ho pootvorim a z neho sa vynorý smrad. Avšak paranoidné pocity ktoré som mal posledných niekoľko týždnou tak ľahko neodídu po jednom spánku. Predsa len čiastočne to vyzera že je to tu sen. Kľud priateľské tváre marinákov žiadny les žiadne príšery kĺud. Ako tam čakám posadím sa buď na stoličku alebo sa ležerne opriem o stenu a držím batoh asi ako školáčik čo ide k riaditeľovi. Stále mám zmiešané pocity na jednej strane som hrdý na seba že som to dokázal na druhej strane mi je ľúto že za akú cenu.

Keď ma pustia za kapitánom kračam do pracovne kľudným krokom. Zasalutujem kapitánovi tak ako sa patrí. Neveril som že mi to bude niekedy chýbať, stať v pozore a salutovať, nakoľko vždy mi to prišlo ako stupidny nápad avšak mal som na to chuť po dlhej dobe a hlavne som chcel pôsobiť čo najviac dojmom dobrého marináka nech trest za stratu celej jednotky nieje až taký hrozný.
Len čo dosalutujem držiac batoh v ľavej ruke poviem kapitánovi.
"Pane, cieľ misie, priniest Chika Chika no Mi je splnený, trvalo to sice dlhšie ako sa očakávalo ale nakoniec sa ho podarilo najsť v tom lese," následne mu podám batoh z balíčkom a pokračujem trochu smutnejšim tónom hlasu"žial som jediný člen týmu ktorý opustil les živý. Strata celého týmu je kôli mojim nedostatočným schopnostiam ich ochraniť, a preto preberám plnú zodpovednosť za to že sme prišli o celý tým špecialistov."