Andor.cz - online Dračí doupě

Potácím se ke kamenné budově se slaměnou střechou a cedulí, na které stojí nápis "U Mrtvého koně".
Paráda, konečně nějaký hostinec, už mám z té vody skoro vyrážku, hnedle si dám alespoň tři korbele studeného piva...snad bude otevřeno.
Když přijdu k hostinci, někdo mě zatahá za rukáv.
"Ale nazdárek příteli, promiň, že jsem tě málem zašlápl, ale téměř jsem tě neviděl",skláním se dolů k malé postavičce, která dosti lamentuje.
"Možná, že kdybys měřil o nějaký ten coul víc, tak by se ti i lépe četlo", pravím cizinci škodolibě.
"Omlouvám se ti, příteli, za mou opovážlivost, ale jsem rád, že konečně někoho vidím, protože jsem dlouho cestoval sám."
Kleknu na jedno koleno a rukou odsudu svého Bastarda stranou, aby nepřekážel. Chytnu trpaslíka kolem ramen a pravím:
"Tak příteli, zde stojí napsáno:

'Pro všechny statečné dobrodruhy!
Slavný rod Amn Maerů hledá odvážné
muže a ženy, kteří by se vydali
na opuštěný hrad a zbavili ho
jeho špatné pověsti.
Ti,kdož mají zájem,nechť se staví 23. tohoto
měsíce v hostinci a tam se dozvědí víc.'

Přitom se zvědavě na trpaslíká podívám.
"Pojď půjdeme dovnitř, zvu tě na korbel piva!"

Muž ze Severu následuje trpaslíka směrem ke dveřím hostince a halvou se mu honí: To je ale zvláštní človíček, je to asi trošku nešika, ale je velice zábavný a sympatický, až dáme pár piv, tak s nim bude jistě sranda.

Když tpaslík otevře dveře a zmizí vevnitř, hrkne ve mě a instinktivně mi sklouzne ruku k jílci mého bastardu. Vtrhnu dovnitř a vidím, jak se celá hospoda směje artistickému kousku toho kulatého trpaslíka.

"Ty jsi mi teda nahnal strach, příteli. A ty místo toho bavíš celou hospodu", kroutím hlavou a koukám na trpaslíka, který se teprve staví na nohy a hrabe se z pod výčepu.

Pozoruji trpaslíka, jak se vyhrabal na nohy a zamířil si to k nebližšímu stolu. Musím se trošku smát, když vidím jak ten hrdina dělá uraženého, když míjí stůl místních štamgastů, kteří ještě smíchy nepopadli dech.

Tak by mně jen zajímalo, proč objednal 3 rumy, když jsme tu jenom dva...asi se mnou nepočítá a má je jen pro sebe.

Kráčejíc za trpaslíkem se ještě otočím k hostinskému:
"Ještě dvě piva k tomu, jsem vyprahlej jak cesta k hostinci!"

Přisednu si ke svému novému, i když trochu podivnému, příteli a pravím:
"Promiň, příteli, za můj smích, ale dlouho jsem se tak nepobavil, snad se tě to nedotklo", polpácám trpaslíka po ramenou:"Mé jméno je Elrik...rád tě poznávám", pozvednu korbel piva směrem k trpaslíkovi a lišácky na něho mrknu.

Když trpaslík do sebe hodí první dva rumy a začne se hádat s hostinským, nevydržím to, položím opět pivo na stůl a složím hlavu do dlaní.

Kam jsem se to jen dostal, takovýho vysírku mi byl čert dlužnej, ale na druhou stranu s ním není nuda. To jsem zvědavej, jestli dostaneme tu práci a půjdem spolu bok po boku....to snad ani radši nechci vidět.

Opět zvednu pivo, přituknu si s trpaslíkem tak, že skoro dobrá půlka piva skončí na stole jakou silou tenhle trpaslík vládne.

"Těší mě Harolde, já jsem na pivo zvyklý, ale nejsem zvyklý na to, když mi někdo říká Eriku..a už vůbec néé ÉÉÉriku, to mě hnedka svědí bastard", a mrknu na trpaslíka a přitom pokynu pivem,"Mé jméno je totiž Elrik, ale to je fuk, třeba si to časem zapamatuješ."

Otočím se k hostinskému a pohledem si ho změřím:
"Máš postřeh, skutečně jsi mě tu vidět nemohl, a jestli říkáš, že ani mého přítele, tak je to jistě pravda." , napiju se a rukou si utřu pěnu z úst.

"Co nás sem přivádí?", kouknu na Harolda,"samozřejmě žízeň v první řadě, ale když jsme četli venku tu ceduli, tak nás velice zaujala a určitě bysme si chtěli přivydělat a zažít nějaké to dobrodružství"

Podívám se na Harolda a zase jen nevěřícně zakroutím hlavou, napiju se, rozhlédnu se po hostinci, nakloním se k němu a pošeptám mu:

"Co by mě svědilo, můj Bastard, to je můj rodný meč a věř mi, že je daleko nebezpečnější než tvůj vlk v zadnici!", plácnu ho po zádech a zasměju se.

"Nevadí, asi to bude tím severským přízvukem, že jsi mi špatně rozumněl, ale pravda je, že se mě jazyk žízní lepil na patro, to se potom hůře gestikuluje".

Podívám se opovážlivě na hostinského a s opovržením pravím:

"Pche, nikdo tě nenutí, abys chodil s námi, vím že to bude asi nebezpečné, ale je to pro mě jako droga, které se nedá odolat. Víš co je to touha po dobrodružství? Asi ne, že? Ale to se vůbec nedivím a ni ti to nemám za zlé.", dopiju pivo a pošlu prázdný korbel směrem k hostinskému:"Radši mi dones ještě pivo, buď tak laskav příteli!"

Když se hostinský otočí a odchází s prázdným korbelem, zvolám:
"Héééj, ještě otázku. Nevíš náhodou o někom, kdo tu má být kvůli té tajemné výpravě?", a hlasitě si odříhnu.

"Tak nějak jsem si to i myslel, že se to tu dědí z generace na generaci, proto to i chápu a nemám ti to ani nijak za zlé. Ale na druhou stranu, já bych nedokázal být celý život na jednom místě a celý den trávit čas roznášením piva místním s prominutím ožralcům"

Podívám se směrem, kterým mi pokynul vrchní a spatřím skřítka.

"Hmm, velice pěkně oděný skřítek, ten asi nebude mít o zlato nouzi, z toho by mohlo něco být."

Když už myslím na zlato, tak si vzpomenu na Herolda sedícího vedle a hypnotizujícího rumový pohárek a musím se zase pousmát. Když se můj zrak vrátí ke skřítkovi, zahlédnu mladou krásnou Elfku.

Ale, ale, kdo se nám to tu objevil, to je ale krásná Elfka. Co ji sem přívádí? Vypadá to, že se chce angažovat k výpravě do hradu, jinak by asi nemluvila s tím nazdobeným skřítkem. No každopádně by mi bylo potěšením účastnit se výpravy s touto Elfkou.

Po té, co mi hostinský donesl další korbel piva se přistihnu, že nemohu spustit oči z té Elfky a skřítka. Rozmýšlím, zda se k nim vydat a nebo zatím vyčkávat. Když se Elfka otočí a odchází, vyhraje zvědavost a touha po dobrodružství nad plachostí a opatrností.

Štouchnu do Harolda, který již skoro spí:
"Pojď prcku, jdeme, když tu budeme jentak sedět a nasávat, tak nám nikdo práci nedá a do hradu se půjde bez nás, to bys snad nerad. Musíme být trochu akční."

Zvedám se a následován Haroldem kráčím ke skřítkovi nepřestávajíc po očku pokukovat po Elfce.

Blížím se ke skřítkovi a v hlavě se mi honí stále poslední slova hostinského.

Jak to myslel, že tam nemám chodit? To je to opravdu tak nebezpečné? No asi na tom něco bude, když si s tím ani tak skvěle oděnný a jistě bohatý skřítek nedokáže poradit. Vždyť vypadá, jako by si mohl dovolit najmout celou armádu a on místo toho nabere pár potulných dobrodruhů.

Asi se budu muset ještě za hostinským zastavit a na ten hrad se poptat, třeba o tom bude něco vědět...hlavně nezapomenout.

Přicházím blíže ke stolu a odměřuji si skřítka pohledem, přičemž se snažím vypadat přátelsky, i když s mou vyzáží holohlavého svalnatého barbara to půjde stěží.

"Dobrý den mistře, měl byste chviličku na kus řeči s jedním pocestným a jeho přítelem trpaslíkem?"

Otočím se na Harolda, jestli se mi náhodou po cestě přes celý hostinec nezatoulal nebo nezakutálel opět pod výčep. Nicméně by mě to ani nepřekvapilo.

Nechtíc mi zase zrak sklouzne do míst, kde posedává ta Elfka, její osoba mě začíná zajímat čím dál víc a nedokáži se kontrolovat.

Halvou mi opět proletí jako šíp myšlenka na varování hostinského.

Skřítkova řeč mě vyděsila, nicméně to na sobě nedám znát.

"Jediné, co chci, je vědět, co se tady děje a co t ten druhý prcek udělal...nic víc, nic míň"

Na prázdno polknu, najedmou sucho v krku a bastard v ruce sevřu tak, až mě zbělají kloubky.

"Nepustím tě, dokud mi neobjasníš situaci. I kdybys měl na mě zaútočit. Nebojím se tě!"

Neuhnu ani o kousek, naopak svůj bastard napřímím proti skřítkovi:

"Myslíš si, že si mě snad koupíš? Možná na to vypadám, ale..."

Nedopovím, místo toho se zamyslím nad nabídkou.

Páni, 10 zlaťáků je lákavá nabídka, ale co ten chudák druhý skřítek, ještě neřekl ani slovo a už by měl zemřít...ani náhodou.

"Jediné, s čím se spokojím, je vysvětlení situace. Neuhnu, i kdyby jsi mi nabízel 100 zlaťáků!!!"

Při těchto slovech bych si nejradši nafackoval, protože 100 zlaťáku jsem ještě nikdy pohromadě neviděl.

Rána od skřítka se mi nepřijemně zaryla do kolen. Tato reakce mě šokovala, jelikož jsem jí vůbec nečekal.

Vždy jsem byl zastáncem toho, že vše se dá vyřešit domluvou, ale jak to tak vypadá, v tomto případě to neplatí. Podlomilo mi to nohy, ale naštěstí jsem to se sebezapřením ustál a snažím se využít toho.

Skřítek jistě nečekal, že mě jeho rána neskolí tak se po něm oženu svým bastardem se slovy:

"Tak toho budeš litovat prcku...."

Zmateně koukám chvíli na jednoho skřítka, pak zase na druhého a současně uklízím svůj bastard na bok, kam asi v tuhle chvíli patří.

"Vy jste nám ale vykutálení prckové, takže tohle byla jenom zkouška?"

Začnu se řehtat a pomáhám skřítkovi na nohy a opráším mu jeho plášť.

"Osobně si myslím, že než nás podarovat pár zlaťáky, tak bysme měli těmi penězi uhradit škody, které jsme tu tomu chudákovi hostinskému napáchali. a když něco zbyde můžeme zaplatit útratu", kouknu s mrknutím na skřítka, který se ještě oprašuje.

Pak se otočím na Harolda se slovy:
"Promiň příteli, ještě si vyděláme dost."

"Za mě a za Harolda určitě!!", zvolám nadšeně.

Otočím se na přítele:
" Viď prcku, že mám pravdu? Bude sranda."

Pozoruji tiše obě Elfky, které se vydali k hostinskému a teď s ním o něčem debatují.

Když né jedna krasotinka, tak hnedle dvě, to si opravdu nechám líbit, škoda, že není čas na laškování.

Strčím si do úst další sousto vajec, kousnu do čerstvého chleba a zapiji to pořádným douškem piva nepřestávajíc myslet na zakletý hrad a na varovná slova hostinského.

Po včerejšku mi není zrovna nejlépe, ale snídaně mi udělala opravdu dobře, ikdyž se mi do ní původně vůbec nechtělo. Myslel jsem, že vrhnu, ale překonal jsem se a teď jsem za to rád.

Hlasitě si odříhnu, súsměvem mrknu na trpaslíka a objednám si druhou snídani.


"Co bysme se nenaprali, když to všechno platí tady náš kámoš, no ne?", poplácám trpaslíka po zádech.

Zrovna jsem dopil další pivo, když v tom se před námi objevila postava v kápi a s korbelem v ruce.

Otočím svůj zrak na Harolda:
"No abych ti pravdu řekl, tak si nejsem tímhle týpkem vůbec jistej, ale určitě nebude špatnej, když třímá v růce korbel s mým oblíbeným nápojem."

Má pozornost se opět vrátí k příhozí postavě:
"Vítám tě Michaeli nebo vrabčáku, či co to vlastně jsi. Mé jméno je Elrik, posaď se k nám a dej si s náma do nosu..."

"Neměli bysme přestat lejt, pokud chceme někam ještě dnes vyrazit? Slunce ještě neuběhlo moc cesty na své pouti po obloze a my to do sebe zase pereme hlava nehlava...", zeptám se zvědavě trpaslíka a naleju do sebe poslední 3 kapky.

"Héj, šéfe...ještě jedno na zapití!!!", hledám pohledem hostinského.

"A jée....šéfik začína bejt nějakej nervózní, měl by se trochu nachlastat s náma, byl aspoň v pohodě", šeptám svým kolegům Haroldovi a Michaelovi.

"Jasně šéfe, jen to tady do sebe natlačím, dopijeme pivo a můžeme vyrazit, už se mi klepe Bastard nedočkavostí", zavolám na skřítka, když kolem nás projde směrem k hostinskému.

Vemu korbel do ruky a přiťuknu si s oběma přáteli na zdraví se slovy:
"Tak pánové, je to tady...je to třeba naše poslední pivo v životě, tak si jej patřičně vychutnejme."
"A ty...", otočím se k Haroldovi:"...ty, ten rum si taky do hrobu přece nevemeš, tak si koukej aspoň kousek dopřád z té tvé lahve, co máš na cestu."

Zhluboka se napiju, hlasitě si odříhnu a pokračuji ve zdolávání druhé snídaně.

Ten čerstvý chléb je opravdu výborný.

Když dorazíme k lesu, tak se zadívám na objevující se hrad a otočím se k Haroldovi:
"Hele kámo, víš co mě docela vadí.....? Že nám nikdo neřekl, že je to tak daleko."

Otřu si spocené čelo, znovu se zadívám do dáli na hrad a zabrumlám si pod vousy:
"Ještě, že jsem si dal dvě snídaně...", a zasměju se nad tím, jak jsem s tím pěkně vyběhl.

"Nicméně si myslím, že by to stálo za odpočinek, někteří z nás jsou již unaveni.",zavolám na skříky vedoucí skupinu a začnu se rozhlížet po vhodném místě k rozděláni ohně.

Začnu se hrozně nahlas smát, když vidím jak se Harold válí na zemi. Rozběhl se s odhodláním vyskočit na koberec, ale jako by koberec měl svou mysl a o jeho záměr odhadl, protože když byl trpaslík ve vzduchu přímo nad kobercem, tak koberec cukl a tepaslík skončil nazemi s žuchnutím jako když hodíte pytel brambor do sklepa.

"Promiň kamaráde, že se směju, ale bohužel to nejde jinak, ty mě dokážeš vždy tak pobavit jak nikdo. Ani můj otec nebyl takový srandista a to je co říct."

Koukám, jak se ostatní usazují a odeberu se na kraj lesa, kde vytáhnu svůj bastard a začnu s ním mávat sem a tam.

Když už máme chvilku pauzu a já nejsem moc unaven, tak toho aspoň využiju ke cvičení. Dlouho jsem necvičil a meč by mi to mohl mít za zlé.

Nerušeně cvičím se svojím bastardem, zrovna trénuji kryt a útok z obrany, když v tom uslyším nějaký hluk, otočím se a vidím utíkající vyplašenou zvěř. Zadívám se do míst, odkud zvěř prchá, zamžorám do dáli a vidím blížící se postavu. Je svalnatá a na ramena ji splývají dlouhé tmavé vlasy, přičemž v obličeji je velice bledý.

Vidím, že sahá k pochvě svého meče a hrkne ve mně, co kdyby nám chtěl ublížit?

Co je zase tohle, kdo se odvážil nás takhle napadnout? Nebo je to snad nějaký posel? Těžko říct, má úplně neutrální výraz v obličeji, kdo se v něm má vyznat. Chce nám ublížit nebo ne?

Po těchto myšlenkách, které mě projedou hlavou se rozběhnu zpátky ke skupince a s bastardem v ruce se postavím tak, abych oddělil skupinku a cizince.

Přeze mě neprojdeš, to ti zaručuju, snažím se dodat sám sobě odvahu

Když na nás cizí postava promluví, zjistím, že asi nemá zlé úmysly, ale radši nepolevuji a zůstavám ve střehu.

"No, záleží na tom, kdo a proč se ptá? Co tu pohledáváš? Jednu radu pro tebe mám, sundej ruku ze svého meče, ať jsem klidnější a nějakým způsobem tě neohrozím."

Mrknu na cizince a na moment se ohlédnu po zbytku skupinky, zda jsou všichni po hromadě a jak reagují oni, zda postavu třeba někdo z nich nezná. Poté obrátím svůj zrak zpátky na cizince a nepřestávám si ho přeměřovat.

Na elfa je dost svalnatý, ale jako barbar by s touhle výbavou asi moc neuspěl.

Stojím a pozoruji blížícího se elfa.

Vypadá spíše nepřijemně než nebezpečně, jistě si nic nedovolí proti takové skupině, hlavně bych si s ním asi poradil.

Zasunu opět bastard zpátky do pochvy, ale ruku nechám na jílci, abych byl schopen rychle zareagovat.

Když čekám, až přijde ten podivný elf blíž, uvidím koutkem oka v lese pár malých očí, které mě sledují. Znervózním.

Tak že by to byla skutečně nějaká past? Komu patří ty oči? Nebudu se tam radši dívat, nechám si tu výhodu, že o něm nebo spíše o tom vím pro sebe a nedám na sobě nic znát.

Nedá mi to a podívám se do lesa, kde se nachází ten pár očí, jenže když se tam podívám, tak zase zmizí.

Tak...a z výhody už nic není.

Opět sevřu bastard v ruce o něco pevněji a přemýšlím, kolik jich v tom lese může být.

Tak tohle by mohl říct samozřejmě každý, ale já ti teda budu věřit.

Zrak mi opět sklouzne do houští, kde jsem před malou chvílí zahlédl pár zvědavých očí, ale opět už nic nevidím.

"Pojď se k nám posadit, za chvíli opět vyrážíme, takže rychle naber síly a vzhůru na hrad. Doufám, že víš o hradu víc než víme my a o veškeré inforace se s námi podělíš."

Když se Lareth posadí k ostatním, vydám se zpátky na kraj lesa a koukám do houští, jestli se tam něco neschovává.

Po prozkoumání kraje křoví se otočím zpět:
"Hej, Larethe, přišel jsi sám nebo jsi měl nějaký doprovod?", promluvím k zaklínači.

No tak se na to podívejme, je tu pár minut a hned se žene ke Cat a celkem odvážně jí nadbíhá. Tak to už se teda vůbec nedivím, že má ten člověk všude samé nepřátelé.

Šeredně se na zaklínače podívám. Vypadá to, že bude mít dalšího nepřítele, protože Cat je pro mě dost důležitá a dám na ni pozor.

Když se tak ploužím za skupinkou, zadumán nad první nešťastnou láskou, vůbec si neuvědomím, že tu někdo chybí.

V klidu se otočím na Harolda:
"Tak to vidíš kámo, to jsou ty ženský...že jsem se na to radši nevykašlal, ale když...."

V tu chvíli si uvědomím, že tu Harold není.

A sakra, my sme ho tam nechali...teda já ho tam nechal, co jsem to za přítele?

Otočím se a běžím zpátky pro trpaslíka....

"To víš příteli, zvedli jsme všichni kotvy a vyrazili k hradu, když v tom si uvědomím, že nám tu chybíš..."

Poplácám zase trpaslíka po zádech tak jak to mám rád. Když se vydýchá po té ráně, tak se k němu nakloním a pošeptám:

"Hele, příteli, musím ti něco sdělit. Když jsme odpočívali, tak jsem si všiml, že na této výpravě nejsme samy a někdo nás z lesa sledoval. Nevím kdo nebo co to bylo, ale viděl jsem pár očí, jak mě sleduje, takže buď opatrný.."

"No, skoro jo, příteli, ale tamty očiska byly střízlivý, ty tvoje mi moc nepřijdou"

Hlasitě se zasměju a pohladím trpaslíka uličnicky po hlavě.

"Radši vyndej tu flašu s rumem, je to ještě dost daleko..."

Než se stačím rozkoukat, tak mě zmizí trpaslík v lese.

Přece ho tam nenechám jít samotného, už teď jsem ho málem nechal u lesa.

A co když tam bude ta věc, která nás sleduje? Kdepak..jdu za ním

Vlezu za Haroldem do lesa a kdyby zrovna neotevřel flašku s charakteristickým zvukem, tak bych ani nevěděl kudy se ten prcek vypravil.

"Jasně prcku, to víš, že pak dáme mojí, ale mám jen medovinku, bude muset stačit"

Když sme se pohybovali lesem, měl jsem opět pocit, jako by nás někdo sledoval. Teď už to bylo z větší dálky, ale ty oči jsem určitě zase zahlédl.

Otočím se k ostatním:
"Myslím si, že bysme měli pokračovat v cestě. Není to už tak daleko a myslím si, že nahoře bude bezpečněji, než tady dole. Co vy na to?

Vyslechnu zprávu od Harolda a zamyslím se.

Tak měl bych tam vyrazit s Haroldem nebo ne? Jistě to bude velice nebezpečné, ale má touha po dobrodružství a strach o Harolda je silnější.

"Jasně kámo, jdu do toho s tebou, přece tě nenechám."

Se souhlasem sáhnu do torny a vytáhnu mou medovinku a podám ji svému příteli.

Pokecám chvilku s Haroldem, dáme si ještě po panáčku medovinky a vytáhnu z torny deku a chystám se uložit.

"Dnes už nikam nepůjdem, musíme načerpat síly"

Zachumlám se do deky a nasávám vůni tabáku z Haroldovi dýmky.

"Však se na něho podívej příteli, samé zlato a drahé hedvábí. Myslíš si, že takový bude spát venku? Pche, ani náhodou!", koukám střídavě na Harolda a na skřítka.

Vysoukám se ven z deky a jdu se podívat po nějakém tom stromu na postýlku pro skřítka.

Ale pak se vrátím, protože šéfik má přece koberec, na kterém si může lehnout a on ho pěkně ponese, takže se přece nebudu dřít s kácením stromu.

"S těma hlídkama souhlasím, vemu si ji s Haroldem, nás jen tak někdo nezaskočí"

Když slyším obavy Michaela, tak se nad tím zamyslím a pak jen odpovím:
"Nemám rád mouku a citrón už vůbec ne, ale na potvory se už těším"

"Jak jsem řekl, já zůstávam tady s Haroldem, už se mi totiž nikam nechce, klidně budu držet stráž.

Podívám se na Harolda a chytnu ho za ruku, ve které drží sekyrku.

Ten skřítek má pravdu, neměli bysme tu kácet stromy, naopak bysme se měli chovat slušně a naopak zkusit nějak lesu pomoci, abysme si ho získali na svou stranu.

Vemu Haroldovi sekyrku z ruky se slovy:"Klídek kámo, nikam nejdeme.", a strčím mu ji zpátky do torny.

Vidím, jak Michael odchází:
"Zůstaň tu s námi, nechoď nikam sám, s námi tu budeš v bezpečí. Radím ti dobře, nechoď do lesa sám...mám k tomu své důvody."

Moc se mi nechce, ale nakonec vyrazím za celou družinou, kterou vede Michael a ukazuje stále do lesa, což se mi moc nelíbí.

Když tak kráčíme po pěšině, kterou nám ukazuje, všimnu si, že mě pozoruje. Vypáda to, že o mě přemýšlí.

Potom najednou zvolní, ukáže družině cestu a počká, až ho volným krokem dojdu a pak mě osloví.

Proč se mě vyptává, co to má za význam, nepotkal jsem dosud nikoho, kdo by se zajímal o barbary a už vůbec ne o mou osobu.

"Jak jsem se sem dostal?", zeptám se ho pro jistotu znova a zamyslím se, co mu mám vlastně sdělit.

Mám mu říct pravdu a nebo si ji nechat pro sebe? Když mu řeknu pravdu, tak mě zatratí a nebo mě celá družina zavrhne, to si nemůžu dovolit riskovat.

"Víš Michaeli, nerad se o tomto bavím. Řekněme, že jsem musel narychlo opustit svou rodnou vesnici, tak jsem se dostal až jsem", smutně sklopím hlavu.

"A co se týká našeho lidu, tak my se živíme různě. Převážně se jedná o kováře, horníky a rolníky. Lovce mezi sebou máme taky, ale nejsou tak častí, protože se moc dobře neumíme, tedy až na vyjjímky, ohánět lukem. My radši vládneme silou meče", pokračuji ve zpovídání se.

"A co se týče náčelníků, to je různé. V každé vesnici to chodí jinak, ale většinou máme svého vůdce, který se o nás stará a my ho za to chráníme a uctíváme ho."

"Ochrana vesnice je u nás velice důležitá, jelikož vesnice mezi sebou stále bojují a navzájem se plení, zůstavají pouze ženy a děti, které jsou uneseny a vychovány u vítězné vesnice, muži jsou pobiti...alespoň tak to chodilo u nás na severu."

Sám žasnu nad tím, jak jsem se rozpovídal k téměř cizímu čověku. Ale aspoň nám utíka cesta.

Když dorazíme na místo určení, tak se rozhlédnu okolo, ale vzhledem k tomu, že je tma jak v ranci, tak není nic vidět.

Už jsem celkem unavený, tak shodím tornu a sednu si na zem do měkké trávy. Pozoruji ostatní, jak skládají svá "zavazadla" a hledají ideální místo, kde by složili hlavu.

"Já si vemu hlídku jako první. Hlavně si odpočněte, čeká nás ještě dlouhá cesta. Budeme rozdělávat oheň? Má to samozřejmě své pro i proti."

Rozhlédnu se po družině a čekám na reakce jednotlivých členů výpravy.

Pod hradem

Chvíli koukám jak se to tady vše dohaduje, už to nevydržím a postavím se.

"Opravdu se chováme jako malí, když už se po dlouhé době dohodneme, kde se bude nocovat, tak se zase teď nedokážeme dohodnout na hlídkách."

Rozhlédnu se po celé družině. Všichni přestali se svou dosavadní činností. Vidím jim na očích, i když je tma jak v ranci, že jsou dost překvapeni, co si to k nim barbar dovolil.

"Takže aby bylo jasno, někdo to musí rozhodnout a nikdo se k tomu nemá. Myslel jsem si, že to udělají ti dva prckové, ale ty se radši budou dohadovat co patři do čaje a co ne, nebo o čem se to handrkují. Takže to beru na sebe."

"Nikdo se pořádně k hlídkám nevyjádřil, takže rozpis je následující. podle odhadu elfky hraničářky bude noc trvat ještě zhruba 6 hodin."

"Hlídku započne Michael, kterého po dvou hodinách vystřídám já a hlídku zakončí Cat, samozřejmě každý si může vzít k sobě nějakého člena družiny, což bych vřele doporučoval."

Prohlédnu si opět družinu, ale všichni jen koukají a nevěří vlastním očím. Jen pár jedinců souhlasně přikyvuje.

Pod hradem

Zrovna mám v poklidu hlídku, když se ozve nějaký výkřik od hradu.

Co to bylo? Kdo to kde ječí?

Rozhlédnu se po našem "tábořišti" a když vidím, že nikdo nechybí, tak se uklidním.

Najednou se všichni začnou probouzet a být nervozní.

"Klídek, družino, to není odsud, zní to od hradu a ten je dost daleko, proto bych na toto vůbec nereagoval. Může to být jen nějaký přelud, který tento hrad vytváří."

Když se tak rozhlížím, tak moje slova vůbec nikoho neuklidnili.

"Koukám, že jste z toho celkem vyplesklí, takže jestli už nebudete spát a hodláte o tom diskutovat, tak já se jdu natáhnout."

Najdu si místečko poblíž Haroldovi sítě a připravuji se na spánek. Lehnu si a nehodlám podivný výkřik vůbec řešit.

"...kdyby něco, tak mě vzbuďte, tímhle já se nemíním znepokojovat. Dobrou..."

Pod hradem

Když se Harold vrátí do sítě, neuvěřitelně se mi uleví.

"Ty jsi mi teda dal zabrat, myslel jsem, že zešílím strachy. Zvlášť po tom jekotu z hradu."

Rozhlédnu se, abych se ujistil, že nás nikdo neposlouchá.

"Tak povídej, přeháněj. Hořím nedočkavostí...co všechno jsi tam viděl a zažil? Přeci jen jsi byl pryč skoro 2 hodiny.

Pod hradem

Nechápavě zírám na Cat.

"Nezlob se na mě Cat, ale přece ti nebudu hlásit každý hovno...to bysme se moc nevyspali"

Mrknu na ni a usnu.

Když mě vzbudí jemné zacloumání krásné elfky, přijde mi, že se teprve nořím do krásného snu, ale není to sen, jen koukám té krasavici do tváře:

"Dobré ráno, Cat...dlouho mě nikdo tak pěkně neprobudil. Jaká byla hlídka?"

"Kurňa, věděl jsem, že tě tam nemám pouštět samotného, ale nemohl jsem nechat družinu nestřeženou."

"Ještě, že jsi se vrátil takhle brzo, byl jsem rozhodnut, že až nastoupí na hlídku elfky, tak bych vyrazil tě hledat. Jen jsem ještě neměl vymešleno, jak jim utéct"

Poškrábu se na své holé hlavě a vytáhnu trochu jídla z torny a nabízím i Příteli.

"Je ještě něco, co jsi zjistil a o čem bysme měli vědět?"

Pod lesem

Když se rozkoukám, tak se posadím a přepočítám lidi v družině, zda nikdo nechybí.

Hořím nedočkavostí, až vyrazíme na onen hrad a na výkřik z hradu jsem již téměř zapomněl, i na oči, které mě sledovali z lesa.

Vytáhnu jídlo z torny, nabídnu trpaslíkovi a o něčem se spolu bavíme, ale neslyšíte o čem.

Tím, že nepřestávám pokukovat po Cat a Ris, tak to vypadá, že asi drbeme elfky.

"No tak to je opravdu zajímavý. Proč by měl někdo něco takového u sebe? Neměli bysme se poradit se skřítkama? Možřná asi radši ne, alespoň zatím ne, mohli by být naštvaní, že se tam někdo z nás vypravil. No nic, tak asi vyrazíme ne?"

Pod hradem

Koukám, že už všichni dojedli a i skřítci dopili svoje čajíčky nebo lektvary, či co to tu tak vonělo.

Otočím se k nim, i když sedí pořád bokem, jako bysme k nim vůbec nepatřili.

"Tak hola hola, vyrážíme néé?"

Před hradem

Zrakem přejíždím všechny členy družiny, nevypadá to, že by byli jednotného názoru a nebo že by je něco napadlo.

"Já jsem pro, zkusit nejdříve bránu, jestli není otevřená."

"Ale jestli jde Harold okolo hradeb, tak já jdu s ním, jak vy ostatní?"

Podívám se na Harolda a pak čekám na názor ostatních členů, včetně skřítků, kteří se krčí až vzadu, jako by se báli."

Tak pánové, máme tu dvě varianty, jak se dostat přes bránu."

"Mám v torně lano, asi 10 sáhů, to můžeme svázat s Vrabčákovým lanem s kotvičkou a přelézt hradby."

"A nebo vás mohu vysadit na toto lano, ce se tady houpe 3 sáhy nad zemí. Vás unesu, ale nevím jak se pak dostanu já, to byste ho museli potom navázat zase s vrabčákovým lanem, protože se bojím, že tam nevyskočím."

Čekám na názory kolegů a koukám nahoru na hradby.