Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 14. října 2012 15:42

Svět jak jej známe se mění ... a nebo takový byl vždy? Mnozí z nás věděli či spíše tušili, že to co nám ukazují celosvětová média je jen část skutečného obrazu naší existence. Ta milosrdná část, jíž jsou lidé schopní pochopit a jíž je snadné věřit. Tajné společnosti, paranormální a nadpřirozené jevy, jiné dimenze bytí a mystické bytosti. Tak říkají i nám. Monstra, mutanti, démoni. My si říkáme supernaturálové. Tvorové neobyčejných schopností, avšak na pohled často nerozeznatelní od běžných lidí. Lze si nás splést s postavami z komiksů, ale to nám vyhovuje. Chrání nás to. Upíři a vlkodlaci, elfové a víly, telepati a pyrokinetici. Nelze vyjmenovat vše, byl by to dlouhá seznam. Mnozí z nás se prostě jen potulují mezi lidmi, splývají s davem, zakrývají svoji odlišnost a snaží se přežít svůj neobyčejný dar. Další jej zneužívají ve vlastní prospěch, získání moci a bohatství. A jiní z nás tyto schopnosti využívají ve prospěch společnosti, která nás ze strachu a nevědomosti odvrhla. Využíváme své schopnosti pro boj se silami, na jaké lidské elitní jednotky nestačí, nebo o nich ani nevědí. Pohybujeme se za hranicí zákonů, za hranicí vědění, za hranicí světa. Snažíme se udržet ten svět v rovnováze a zůstat ve stínu, dokud nebude společnost připravena nás přijmout do svých řad, což se může stát brzy a nebo nikdy. Jsme Organizace Silver Glow. ***Tato jeskyně je založena na základě staršího a již zaniklého dobrodružství hráčky Victorie a vznikla s jejím výslovným souhlasem, za což ji patří dík.***

Vypravěč - 14. října 2012 20:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nová skrýš Jo tomu již skoro měsíc od osudné události v Kavkazu, při níž jste přišli o téměř všechny členy organizace, včetně někdejší ředitelky Livan a její sestry. Vzhledem k astronomickým výdajům s tou operací spojovaných jste byli nuceni odprodat většinu svých úkrytů a luxusního vybavení, aby jste udrželi toto hnutí v chodu. Dá se říct, že začínáte téměř od nuly. Téměř proto, že vaše lidské zdroje a kontakty teď čítají pouze zhruba deset lidí, kteří vám pomáhají s běžným zařizováním a řízením vašich obchodů a financí. Přesněji řečeno máte ve vašem současném a jediném úkrytu několik kilometrů od města Buochs pouze kuchařku Gretchen a majordoma Nicklase, oba sympatizanty a členy širších kruhů Silver Glow z dřívějších dob. Dalších osm osob jsou obchodníci, inženýři a informátoři spolupracující s vámi na dálku. Zůstala vám ale data pokročilých výzkumů, schémata výdobytků moderní techniky a dostatek prostředků k vybudování tohoto komplexu na svahu hory, který poskytuje naprosto vše co k novému startu budete potřebovat. Krom krásného výhledu na jezero a krajinu směrem na sever, několika pokojů a přilehlého parkoviště a prostorných pozemků kolem se v nitru hory skrývá i prostorná laboratoř se špičkovým vybavením, široce zařízená tělocvična i vnitřní bazén. Momentálně sedíte s Jeffem na malém balkonku před jeho menší kanceláří v nejvyšší patře a shlížíte na krajinu pod sebou. Ty sis v klidu zapálil dýmku a několikrát spokojeně pobafl, zatímco Jeff si něco odťukává na svém pracovním tabletu. "Poslední úpravy jsou hotové, platby právě odeslané. Oficiálně to tu můžeme prohlásit za hotové a hlavně naše. Máš nějaký nápad na jméno Yeve?" řekne napůl nepřítomně, stále prstem ťukající různě po tabletu.

Vypravěč - 14. října 2012 21:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sanatorium Endless Hope Život v sanatoriu je poklidný a pokud si zvykneš na pravidelné dávky léků a určité procedury, můžeš jej nazvat i pohodlným. Přestože máš stále problémy se slýcháváním hlasů a myšlenek, léky ti toto pomáhají utlumit a úzkostlivě udržovaný klid ti pomáhá se s tím lépe vyrovnat. S postupem času ale začínáš pociťovat, že by tvůj život měl být něco víc. Doktoři ti stále říkají, že jsi nemocná ale lepší se to, spíše to ale vypadá, že potlačuješ něco co je ti přirozené. Jim možná ne, ale tobě ano. Cítíš to. Návštěv tvého otce, ač pravidelné, ti přestávají stačit a v tvé duši začíná narůstat neklid a strach z faktu, že tu možná strávíš celý zbytek života. Ten klid a harmonie byl ze začátku fajn, ale všeho moc škodí a ty víš, že nedokážeš žít bez vzrušení ze životních překvapení celý život. Pokud ještě nejsi blázen, tak tohle je věc, ze které by jsi se dozajista zbláznila. Za dveřmi se ozvou kroky po prázdné chodbě a opatrné zaklepání na tvé dveře. Zástrčka okénka se odsune stranou a dovnitř nakoukne laskavá tvář doktora Fostera. "Dobré ráno Sophie. Máš tu mimořádnou návštěvu. Tvůj otec přišel mimo harmonogram návštěv. Chceš, abych ho přivedl?"

Vypravěč - 14. října 2012 21:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj pokoj To teda byla jízda! Plácneš sebou na postel a znovu si probíráš dnešní divoký den s partou, který skončil před pár minutami, kdy tě CJ hodil po rychlé jízdě městem na své nové motorce až před dům. Rodiče sice neschvalují až takovouto společnost, ale jsou rádi, když dokážeš svou pozornost upřít jiným směrem. Myslí si, že ti to pomáhá zabraňovat výbuchům tvého ´problému´. Tento pokoj je pro tebe spíše jako herna. Spíš sice venku, ale tady máš počítač, televizi, knihovnu, šatní skříně a další věci. Cítíš jak ti celé tělo hicuje náporem adrenalinu to začíná nebezpečně přetékat v uvolňování sil. Musíš se uklidnit a několikrát dlouze vydechnout. Zítra je sobota, takže máš před sebou krásný radostný víkend. Potom tě ale čeká návrat do lavice a nudné dlouhé hodiny o ničem. Když si odhrneš vlasy z obličeje a rozhlédneš se, vidíš, že na tvém počítači bliká utilitka upozorňující tě na příchod nového emailu bez použití prohlížeče. Digitální hodiny na zdi ukazují čtvrt na tři ráno.

Tez - 14. října 2012 21:28

soukromá zpráva od Tez pro Híí, ďalšia párty? Užívam si, ako moje telo nadskakuje na posteli, keď sa do nej d rozbehom roztopašne hodím a pozorujem strop. Kúpim si motorku. Akonáhle si našetrím, bezpodmienečne si musím kúpiť novú motorku. Ale to už ma CJ nebude môcť voziť na svojej motorke.  A s ním sa ide na motorke dobre. Má taký široký, svalnatý chrbát. A tak dobre sa objíma. A vie jazdiť na jednom kolese. V hlave sa mi premietajú trošku poskakujúce myšlienky. Čosi sme dneska popili a mne to privodilo povznesenú náladu. Hlavou sa mi premietajú dnešné rozhovory, záchvaty smiechu a všetky chlapčenské tváre, ktoré tam boli. S chlapcami bolo vždy všetko také jednoduché. Pri tom, ako rozjímam o perách Teda, ktorý sa teda fakt vedel bozkávať si to ani neuvedomím,a le kelsnú mi viečka. Mykne ma až keď cítim ten neslváne známy pocit, ktorý smiem cítiť až keď vypadne z domu, ktorý by som nemala devastovať. Prudko sa posadím a pohľadom skontrolujem izbu. Uf. Hlasno si vydýchnem. Všetko v poriadku, všetko na svojom mieste. Mala by som ísť von, už ma nebezpečne nakláňa k spánku. Automaticky mi pohlad preletí k ešte zapnuté notebooku a vstanem, že ho na zvyšok noci vypnem, keď zbadám ikonku. Žeby tak rýchlo vymysleli ďalšiu akciu? Na zajtra? Možno pôjdeme niekam aj cez deň! Priskočím svižne k lap topu, akoby som pred chvíľou nezaspávala a okamžite rozkliknem bez rozmýšľania e-mail.

Vypravěč - 14. října 2012 22:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj byt Konečně dorazíš do svého malého jednopokojového bytu, který sis před týdnem pronajal. Tvé bezcílné toulání světem tě nese z jednoho místa na druhé, ale nikde se ti nedaří objevit tak úžasnou příležitost k životu, obchodu nebo práci, aby stálo za to zůstávat. I dnes sis byl obhlédnout město a prošel několik barů a poslouchal, zda by tam nebyl někdo, kdo by dokázal ocenit a zároveň dobře zaplatit tvé služby. Bohužel se však nikdo nenašel. Odhodil jsi dlouhý kabát na věšák a vyndal z lednice plechovku coly a po syčivém otevření trochu usrkl. Teprve teď si všimneš, že vedle dveří leží dopis s tvým jménem. Vypadá trochu tlustě, patrně obsahuje více než jen jeden list papíru.

Vypravěč - 14. října 2012 22:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Americký sen Je vlahý podvečer a ty se právě vracíš z odpolední směny v nemocnici Svaté Marie. Můžeš si blahopřát, jelikož jsi dnes pomohl zachránit téměř deset životů a navíc si odnášíš výplatní šek. Ne příliš tučný, pravda, ale bohatě stačí na obživu a občas nějaké to povyražení. Po betonovém chodníčku dojdeš ke svému domku a vybereš poštovní schránku. V ní jsou noviny, tři dopisy a nějaký reklamní leták. Jak jimi zamyšleně listuješ, dojdeš ke dveřím a odemkneš. Zamyšleně si svlékneš bundu a pověsíš ji za dveřmi na věšák, dojdeš do kuchyně a vyndáš si z ledničky něco ke svačině. Noviny a dopisy položíš na pult a za popíjení pomerančového džusu je začneš číst. Jde to celkem rychle jelikož - složenka - složenka - a něco od neznámého adresáta. Otevřeš jej a zamyšleně čteš jeho krátký obsah. "Vážený pane Elohime, nabízíme vám lukrativní místo soukromého lékaře pro naši malou společnost. Krom vysokého finančního ohodnocení vám můžeme nabídnout rozsáhlou možnost seberealizace a využití vašeho nejen medicinského talentu pro dobro společnosti. Víme, s jakým zápalem pracujete rádi bychom vás uvítali ve svých řadách. J.A."

Malcolm Liandri - 14. října 2012 22:27

soukromá zpráva od Malcolm Liandri pro "Doma" Náročný den. Ostatně jako každý den v mém novém neživotě. Za ty roky jsem si stále nezvykl na neustále studené ruce, tichost v hrudník koši.. a v neposlední řadě vůbec na to, že nedýchám. Nevím sice, jaká síla mě drží naživu, a zapřísáhl jsem se, že na to jednou přijdu. Ovšem ne dnes - ne dnes. Dnes jsem vůbec rád že jsem došel domů. Spíš bych řekl do azylu, protože nevím, kterému místu můžu říkat "domov". Nejsem unavený. Necítím únavu. Spíše jen psychické vypětí, které mi káže natáhnout se na gaučovou pohovku, zapnout televizi a spát. Další zvláštní věc. Spím. Přitom to mé tělo nepotřebuje. Pořád jsem si sám na sebe nezvykl. Sotva jsem se stačil napít, všiml jsem si obálky. Zastavil jsem se utrpostřed dalšího doušku, na vteřinku setrval v tomto pohybu, a pak rychle plechovku položil na konferenční stolek. Pomalu, jako bych se obálky bál, jsem se sehnul. Uchopil jsem obálku do ruky (a uznal její váhu jako těžkou - na "obyčejný" dopis), druhou jsem odtrhl její vršek a sáhl dovniř. Hořím nedočkavostí, ale i jistými pochyby. Obávám se, že o mě někdo ví. Že zná mé tajemství.

Sophie Thompson - 14. října 2012 22:33

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Sanatorium Která holka nebo žena nechtěla někdy zažít den, kdy se nepřevlékne z pyžama a budou jí všichni obskakovat. A bude jedno, že má mastné vlasy, kruhy pod očima a špínu za nehty. Já bych tohle všechno vyměnila za svou postel s barevným povlečením, po jasmínu vonící župan a horkou koupel, do které se můžu naložit kdy chci. Tady se sprchuje většinou jen večer, když mají sestřičky čas. Přes den si můžu omýt obličej, vyčistit si zuby a nebo se nedívat do zrcadla. Díky preparátům už tolik neslyším hlasy, které se mi ozývali v hlavě a nešly ztlumit. Teď sedím nad papírem a v ruce třímám černou pastelku, kterou rychle vyměním za zelenou a začnu malovat zelené nekonečné pláně a modré nebe. Jsem tu spokojená, ale chci ven. Kousnu se do rtu a projedu si slepené vlasy na temeni. Udělali ze mne hnusnou trosku. I proto za mnou otec nechodí. Zavalí mne vlna deprese, odhodím pastelku a šouravým krokem dojdu ke svému lůžku, které je u zamřížovaného okna. Ladně se na něj vyhoupnu a posadím se na parapet, dívám se ven do podzimní krajiny a pozoruji červené listy javorů, pokrývající schody, které vedou k hlavním dveřím sanatoria. Závan větru ke mne donese chladný vzduch a proto si přitáhnu červenou mikinu blíž k tělu. Zamyšleně sleduji svět tam za mříží a z mého bezmyšlenkovitého hloubání mě vytrhne až hlas mého ošetřujícího lékaře. " Opravdu je tady?" Sklouznu z parapetu a doskočím na zem, pěkně na čtyři jako kočka. " Ano, ať jde ke mě." Doběhnu ke dveřím a podívám se do očí doktora, který mi mohl dát nejlepší zprávu dne. Doufám, že mi otec nese knihy a čisté oblečení. Pevně zavřu oči a po chvilce je opět otevřu.

Vypravěč - 14. října 2012 22:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj byt Je pozdní odpolední hodina a ty se vracíš domů ze své směny. Byl to náročný den. Dallas nikdy nebyl zrovna poklidné město, ale tři zásahy u ozbrojené loupeže, jedna přestřelka gangů a automobilová honička se zlodějem na závěr dá jednomu pořádně zabrat. Když vystoupáš do svého bytu, najdeš za dveřmi dopis nadepsaný neznámým písmem. Za chůze k ledničce jej rozlepíš a s plechovkou piva v ruce čteš: "Vážený pane Ternbulle, nabízíme vám lukrativní místo v soukromé bezpečnostní agentuře. Nabízíme vysoké finanční ohodnocení, širokou možnost seberealizace a vědomí velmi důležité a prospěšné práce. Hledáme schopné lidi, kteří vědí kdy je důležité vysoké nasazení a kdy je naopak čas zpomalit. J.A." U dopisu je přiložena letenka do Švýcarska a tisíc dolarů.

Vypravěč - 14. října 2012 22:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Email Zpráva kupodivu není od nikoho z tvého adresáře. Vzhledem k její kompozici se ale také nejedná o žádný plošný spam. Text uvnitř je celkem stručný, ovšem i tak se nad ním musíš zarazit. "Zdravím Tez, vím, že mě neznáš, ale přesto mám pro tebe nabídku. Vím sice že studuješ, ale přesto doufám, že tě tato možnost práce zaujme. Naše firma hledá soukromého zahradníka a vím, že se na tu práci nenajde nikdo lepší než ty. Můžeme ti nabídnout velmi slušný výdělek a možnost skutečné seberealizace. Věřím, že toto shledáš nanejvýše zajímavé. Ty sama přece dobře víš, že tvůj osud není být jednou z davu. Obyčejným tuctovým člověkem z masy. Práce, kterou ti nabízím je stejně vyjímečná jako ty sama :) J.A."

Vypravěč - 14. října 2012 22:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Obsah dopisu Z obálky vytáhneš list, na kterém je stručná ale zároveň znepokojující a zarážející zpráva: "Vážený pane Haborime, nabízíme vám místo v naší soukromé bezpečnostní agentuře. Můžeme vám nabídnout vysoké finanční ohodnocení, širokou možnost seberealizace a využití vašeho nevšedního potenciálu pro záslužnou věc. Potřebujeme schopné lidi, kteří vědí kdy zachovat chladnou hlavu, dokáží zklidnit svůj tep když je to třeba a smrt pro ně není neznámou věcí J.A" V obálce je přiložena letenka do Švýcarska a tisíc dolarů.

Peter Elohime - 14. října 2012 23:03

soukromá zpráva od Peter Elohime pro Anglický sen - Klub přátel žehu Celkem povedený den v práci, klidné předměstí, posekané trávníky, optimistické úsměvy sousedů. Prostě vše, co si jeden může v US přát. Zaparkuji auto před pečlivě upraveným trávníkem. Ruka ženy se tohohle nikdy nedotkla a tak je vidět, že se o to stará chlap. To znamená nikde hloupé růže, z okem nevisí muškáty, ale pouze střízlivé závěsy. Každý den se na tenhle obraz koukám a každý den myslím, že lepší krytí jsem si asi nemohl přát. Pro každýho normální barák. Pro mne pevnost. Listuju obálky dopisů a účtů. Povzdechnu si a víceméně instantně je ignoruju. Automatické platby odcházejí stále včas. Až přestanou a navrší se zase nějaké větší dluhy, holt zase umřu. Nakonec mne upoutá dopis od neznámého adresáta. Přečtu si ho. Vojenská nemocnice je fajn. Jeden zůstane u fochu, ale... Zase za ty prachy. Otočím obálku několikrát v ruce. Cvičně ji zkusím nahřát, jestli není adresa skrytá. Nakonec pokrčím rameny. "No tak rád bych odpověděl, ale bez adresy to nepůjde." Okomentuji obálku a jdu se věnovat odpoledním činnostem. Přeci jen trávník je potřeba posekat a pak zalít.

Shari Ormond - 14. října 2012 23:09

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Změna je život Nervózně jsem poposedla na židli a potáhla si spodní lem šatů, které jsem si schválně na sebe oblékla, abych zapůsobila a statečně se pousmála na postarší ženu, sedící za pracovním stolem, kousek od zavřených dveří. Úsměv mi neopětovala, proto jsem spíše víc propadala panice. Ve složce položené vedle sebe jsem měla životopis, ale nejraději bych jej hodila do nejbližšího koše. Drtivá většina zaměstnavatelů se zastavila u poslední položky odstavce popisující mé předchozí pracovní zkušenosti, jejich pohled se náhle zvedl přes okraj papíru na mou osobu a jejich další slova už jsem znala nazpaměť. "Je mi líto, ale bohužel nesplňujete naše požadavky na nabízenou volnou pozici. Snad najdete uplatnění v jiné společnosti." Co na tom, že jsem vysokou školu ukončila s červeným diplomem jako valediktoriánka ročníku, oni hledí jen na to, že jsem běhala po rychlém občerstvení, s tácem v ruce, v kraťoučkých oranžových šortkách a tričku s vyvalenýma sovíma očima přesně na prsou. Potřebovala jsem práci, takže jsem dělala i tohle. Proboha, je to jen restaurace, není to žádný striptýzový klub nebo bordel. Kolikrát jsem si říkala, že tuhle položku z životopisu vymažu a znovu jej vytisknu, ale ten který jsem s sebou přinesla, byl bohužel ještě starého data. Doufala jsem, že mi tenhle malý kiks znovu a zase nepokazí možnost dostat práci. Už bych nějakou rozhodně potřebovala a tahle by mohla vyjít. Když jsem před dvěma dny byla u své poradkyně na pomoc při hledání práce, přistrčila ke mě sjetinu z počítače. Před několika měsíci bych nad nabídku práce osobní asistentky – což je velmi poetický název pro obyčejnou sekretářku – ohrnula nos, že je přeci jen pod mou úroveň, ale teď bych byla vděčná i za obyčejnou podržtašku. Hlavně, abych měla nějaké peníze a nežila neustále z půjčování si od rodičů a od Dereka. Možná by bylo jednodušší, kdybych bydlela u něj, ale ne, myslím, že na společné bydlení ještě nejsem vůbec připravena. Ani v nejmenším. Zavolala jsem na telefonní číslo uvedené v inzerátu a domluvila jsem si schůzku s paní – asi tou, naproti níž právě sedím – a teď jsem tady. Derekovi jsem ten večer nic neřekla. Vrátil se ze zápasu v hodně dobré náladě, protože vyhráli, dali si s klukama pár piv po hře, a pak se pro mě zastavil, aby mě vzal na večeři. Zatím jsem nechtěla ten milý večer nijak zkazit a navíc všechno šlo až moc dobře. Skončili jsme sice v posteli, ale naštěstí se mě ani nedotkl, takže jsem si klidně mohla na pohovor vzít šaty s krátkým rukávem a nemusela se snažit zakrývat monokl kolem pravého oka krycím make-upem. Pokud bych tu práci dostala, pak bude dost příležitostí mu všechno říct. Na desce stolu se rozdrnčel telefon, žena jej zvedla, prohodila do něj několik slov, pak sluchátko vrátila zpět do vidlice a před silné brýle se na mě zadívala. "Paní Ormond, prosím můžete do kanceláře," vybídla mě. Se slovy díků jsem vstala, popadla do rukou složky, zaklepala na dveře a vstoupila dovnitř.

Vypravěč - 14. října 2012 23:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Osobní cela Doktor s úsměvem přikývne, zavře okénko a kroky se vzdálí. Za chvíli už se blíží dvoje. Dveře se otevřou a do pokoje vstoupí tvůj otec s taškou. "Ahoj Sophi" usměje se a obejme tě. "Nesu ti nějaké ovoce, oblečení a pár dalších knížek a časopisů" řekne a začne vyndávat věci z tašky na stůl. "Tak jak se máš holčičko? Jak se ti daří?" usměje se vlídně. Ty ale cítíš že důvod jeho návštěvy není jen se tě optat na tohle. Má na srdci něco jiného. Důležitějšího a neobyčejného.

Vypravěč - 14. října 2012 23:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dopis Jak obálku otáčíš v rukou, všimneš si, že v ní stále něco je a navíc je to na další list papíru poměrně těžké. Když se zadíváš dovnitř, s překvapením zpozoruješ a vytáhneš letenku do Švýcarska adresovanou na pozítří ráno a balíček bankovek v hodnotě tisíc dolarů. Co asi přimělo autora rovnou přiložit letenku a nějaké peníze. Byl si skutečně tak jistý, že jeho nabídku neodmítneš?

"Šikula" Hex Bloomerg - 14. října 2012 23:14

soukromá zpráva od "Šikula" Hex Bloomerg pro Zpátky doma - nečekaná změna Práskl jsem za sebou dveřmi a zhluboka, úlevně jsem vydechl. Byl jsem rád že mám dnešní den už za sebou. Bylo to horký. Pořádně horký. Ale dalo by se i říct že to byl můj obvyklý kus chleba. Dallas bylo neuvěřitelně divoký město. Ruka zákona se tady musela fakt hodně snažit. Za některý chvíle jsem byl fakt rád. Těžko říct jestli jsme tehdy měli fakt jen z prdele kliku. Rozhodně jsem ale přežil další den a zítra hodlám udělat to samé. Rozkopu xicht každýmu zmrdovi kterej jen vystrčí palici z díry. Ale k čertu s tím. Teď už se o to nemusím starat. Byl jsem doma. Chtěl jsem mít klid a odpočinout si. Každopádně nedostalo se mi pořádně ani jednoho. Nějakej dopis za dveřmi bylo to první, co mě začalo zajímat hned po příchodu. Mě nic kromě daní a účtů nechodí. Ani mi nikdo nepíše. O to to bylo zvláštnější. Zadkem jsem zabouchnul ledničku, z které jsem vytáhl plechovku piva, a po pořádném doušku jsem se začetl do těch písemností. A když jsem dočetl poslední slovo na čele se mi utvořila ustaraná vráska. Tohle se mi nelíbilo. A to dost. Hodil jsem veškerý obsah obálky na stůl, o který jsem se následně jednou rukou opřel. Nevěřícným pohledem jsem se pak díval na značný obnos a letenku. Co si kdo sakra myslí? Moje místo je teď tady. Promnul jsem si bradu. O to horší bylo to poslední slovo. Ten NĚKDO musel vědět o mojí osobě víc než dost. Špehovali mě? Napíchli se na nějakej zdroj? Tohle si budu muset zjistit. Ale stejně... Ne, měl jsem z toho hodně špatný pocit. Ať už šlo o jakoukoliv agenturu bylo mi to volný. Vzal jsem letenku s penězi a hodil je do blízkého koše. Bez zájmu jsem se pak přesunul do obýváku. Jenže... Když už máte v hlavě takovýho brouka... No, nedostanete ho pryč. Zvědavost, touha po lepším a pořádnej chtíč odhalit tohle tajemství bylo silný pokušení. Musel jsem na to myslet po zbytek celýho večera. Když už mi to přišlo možná by to stálo za tu námahu. Mám hodně otázek. Je čas získat odpovědi. Ten NĚKDO mi má každopádně co vysvětlovat. On a ta jeho agentura budou nejspíš něco fakt velkýho. Řeknu si v duchu a zadívám se do koše na zmuchlanou letenku s penězi. Hned následujícího dne jsem šel podat výpověď, a chytnout si nejbližší let do Švýcarska.

Malcolm Liandri - 14. října 2012 23:23

soukromá zpráva od Malcolm Liandri pro Doma Nabídka Dopis si pro jistotu přečtu třikrát a pohledem se vždy zastavím na třech slovech napsaných kurzívou. Nevím, zda je to náhoda, nebo úmysl. Nevím ani zda tomtuto A.C. věřím, či ne. Rozhlédnu se po místnosti, jakobych očekával, že v ní nejsem sám. v duchu se okřiknu za svou bláhovost a snažím se uvažovat. K žádnému závěru se ale nedopracuji. Nevím kdo dopis poslal, proč, a co mě čeká pokud na něj zareaguju tak, jak odesílatel žádá. V ruce promnu bankovky - tisíc dolarů. Vskutku balík peněz. Pak, jako když mě zasáhne blesk z čistého nebe, se zarazím a uvědomím. Švýcarsko? Švýcarsko?? znovu se podívám na dopis, jestli jsem se třikrát nepřečetl. Ne, četl jsem správně. Celý tento byznys mi přijde příliš šílený. Po chvíli si pročistím hlavu. A vím co podniknu jako následující krok. Odpočinek, a odlet. Zde mě nic nedrží. A dopis mi dodává jakýsi pocit, že už mám cestu, na kterou mohu vkročit. Po několika hodinách bezesného spánku, se probudím jakobych nespal. Spánek využívám k uklidnění a zabití času - nikoliv pro odpočinek těla. Přejdu ke své skříni, a vytáhnu z ní kufr "sbalím si jen to nejnutnější, kdybych se měl ještě vrátit" do kufru si přibalím několik náhradních oblečení, léky a potraviny. O dokladech nemůže být řeč - žádné nemám. V koupelně se zkulturním, obleču se a bez rozloučení "s domovem" jej opustím. Vyjdu z domu na ulici a vyhlížím taxi...

Vypravěč - 14. října 2012 23:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pohovor Už při vstupu do budovy si všimneš, že místo tvého pohovoru je v prostorách krátkodobě najímaných kanceláří. Často je využívají reklamní kanceláře či modelingové agentury, kterým se nevyplatí udržovat stálou kancelář. Když jsi po zaťukání vyzvána, aby jsi vstoupila, tento tvůj dojem jen umocní fakt, že v oné kanceláři je jen stůl, skříň a jedna židle před oním stolem, za kterým sedí asi čtyřicetiletý muž. "Dobrý den slečno, prosím posaďte se" pokyne ti rukou a převezme si od tebe složku, kterou kupodivu jen položí na stůl vedle sebe a po velmi zběžné nakouknutí ji zavře a nechá ležet. "Dovolte mi to udělat stručné a jasné. Můj klient má zájem o osobní asistentku. Nabízí velmi dobrý plat, práci v zajímavém a netradičním oboru a na velmi atraktivním místě ve Švýcarsku, možnost seberealizace a oprávněný pocit toho, že vaše práce bude skutečně záslužná a ne jen vyřizování papírů a telefonů. Naopak požaduje, a to zdůrazňuji, naprostou diskrétnost, spolehlivost a maximální nasazení a ochotu učit se novým věcem" kývne a čeká na tvou reakci.

Yevgeny Guerrier - 14. října 2012 23:24

soukromá zpráva od Yevgeny Guerrier pro Nová skrýš beze jména Se zahloubaným výrazem jsem pozoroval krajinu před námi. Krásnou, poklidnou krajinu, jako vystřiženou z katalogu Ubytování a hotely ve švýcarských alpách. Přesto, pohled na divočinu mě uklidňoval víc, než civění do civilizace. Tady jsme měli soukromí a dobré zázemí. Jeff dokázal všechno zařídit, obdivoval jsem ho. Já byl rád, když jsem si uměl vyzvednout balík na poště… Od onoho střetu s cizím světem jsem ale přeci byl trochu nesvůj. Ztratili jsme část našeho týmu společně s vedoucí a její sestrou. K oběma jsem choval respekt, a naděje, že žijí, mi dodává trochu optimismu. A přeci jen mě něco trápí víc, než ztráta blízkých. Nechci vypadat sebestředně, ale ty sny a vidiny, co mívám snad každou noc, mě děsí. A tolik o nich přemýšlím, že jsem častokrát mimo. Jako teď, když tu sedím s Jeffem na balkónku a snažím se vychutnat vanilkový tabák v mé dýmce, kterou taky skoro nedám od huby. A ta podivná znamení… co mají znamenat? “Hm?“ zavrtěl jsem hlavou, když jsem se probral z chmurných myšlenek. Z Jeffových slov jsem pochytil jen druhou část. Pootočil jsem na něj hlavu a povytáhl obočí, jako bych nevěděl, o co jde. Jeff ale dál koukal do té destičky. “Jméno? Myslíš jméno pro naše nový sídlo?“ otázal jsem se a pohled vrátil zpátky na panorama před sebou. Jednou jsem natáhl a s výdechem prohodil: “Co třeba…hm, no dača to zrovna neni, ale…“ Pokrčil jsem rameny a na mysli mi vyvstala Stalinova dača i s celým podzemním komplexem. Pak jsem se pokusil usmát a dodal omluvně “No mně se na takový věci neptej, nejsem zrovna kreativní duše.“ A pokrčil jsem rameny, načež jsem znova potáhnul z dýmky.

Shari Ormond - 14. října 2012 23:39

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Pohovor Po vyzvání vstoupím dovnitř, se zářivým úsměvem. Příliš se nerozhlížím kolem, ono tady stejně není co k vidění, což mě přivede k myšlence, cože je to vlastně za firmu a co vůbec má za obor podnikání. Pozdravím muže a posadím se na nabízenou židli. Nadechnu se, připravena odpovídat na otázky, tak jak už je to zvykem. Muž však nevěnuje mému životopisu ani jeden pořádný pohled, jako by mu za to ani nestál. Zahrne mě informacemi ohledně nabízené pozice. Jsou to jen velmi stručná, nepříliš podrobná fakta a při vyslovení "Švýcarska" jen poplašeně zamrkám. Kde jsou otázky pracovního pohovoru? Tak nám něco povězte o oboru, který jste studovala? Proč jste odešla z minulého zaměstnání? V čem vy si myslíte, že jste dobrá? Co očekáváte od námi nabízené pozice? Nic. Jeho řeč mě dokonale rozhodí a já na něj koukám jako holka zírající na svou první lásku, neschopná ze sebe dostat ani jediné slovo. "To si vážně vedeš dobře. Jsi jen krok od toho, aby tě poslal domů bez práce," vynadám si v duchu sarkasticky a snažím se co nejrychleji dát dohromady, abych řekla něco smysluplného. "Všechno, co jste teď řekl, zní velice zajímavě, to nebudu lhát. Jistě ovšem pochopíte, že kdybych měla pracovat ve Švýcarsku, je potřeba malinko více času na rozmyšlení, než několik vteřin či minut. Myslíte, že by bylo možné, abych zvážila a probrala všechny možnosti a ozvala se vám během odpoledne?" zeptala jsem se pevným hlasem, doufajíc že teď nezním jako dokonalá husa a cesta k možné práci se mi uzavře.

Vypravěč - 14. října 2012 23:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozloučení s Dallasem Letenka byla datovaná na pozítří, takže sis v klidu vyřídil co bylo potřeba, popil s parťáky, vyřídil vše kolem bytu a se sbalenou taškou a kufrem jsi usedl na letištní sedačku. Celou dobu se ti hlavou stále dokola honí myšlenky: Kdo je J.A.? Co o tobě ví a jak se to vůbec dozvěděl? Co ti vlastně chce? A co by udělal, když budeš proti jeho plánům? Čas postupuje a ty nasedneš do letadla, které se odlepí od země a unáší tě směrem k tomu velkému otazníku. Mezipřistání v Bostonu a noví cestující tě sice na chvíli vytrhnou z myšlenek, ale vždy jen na krátkou chvíli. Společně s několika lidmi přestoupíš v Paříži na jiné letadlo a opět se do oněch myšlenek hned ponoříš. Když letadlo dosedne na dráhu letiště Flugplatz Buochs, kde máš vystoupit, pocítíš zvláštní pocit v žaludku a po dlouhém nádechu se zvedneš a začne sestupovat po schůdcích letadla.

Vypravěč - 14. října 2012 23:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Loučení s novým domovem Letenka je datovaná na pozítří, čili máš dost času na zařízení čehokoliv co je třeba zařídit. Ne, že by toho bylo moc. Dopis skutečně vyvolává mnoho otázek, které ti ovšem nezodpoví nikdo, než dorazíš na místo určení. Za část peněz si najmeš taxíka na hlavní autobusové náměstí, odkud jedeš dálkovým spojem do Bostonu. tam nasedneš na letadlo a s přestupem v Paříží zakončíš svou trasu na letišti Flugplatz Buochs. Tady společně s několika lidmi vystoupíš a můžeš zamířit pro své velké zavazadlo k pásu. Ať už před tebou leží cokoliv, dozvíš se to velmi velmi brzy.

Vypravěč - 15. října 2012 00:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Základna Silver Glow "V pohodě ... co třeba Hnízdo nebo Doupě? Co ti tady k tomu sedí víc?" řeknu napůl nepřítomně a dál si projíždím kvanta nových informací. Nad výpisy se pousměji. "Tak koukám že naše nové objevy jsou už povětšinou na cestě sem" řeknu a kontroluji jedno jméno po druhém. Chvíli se zadívám na krajinu a přemýšlím o starém týmu. Chybí mi vlastně všichni z něj. Někdo snad víc, někdo míň, ale chybí mi každý. Liv asi nejvíc. "Náš hledač talentů měl za to, že je to to nejlepší co teď můžeme dát dohromady. A je to sakra potřeba. Navíc se nám většina z nich hodí i nejen jako agenti. Máme tu doktora, policajta, všuměla, tahle holka vypadá že nám pomůže při administraci a tak dál. Ještě by se hodil nějakej hacker ale s tím si nějak snad zatím poradím" zamyslím se nahlas. "Krátí se nám čas. Doufám, že se nám podaří to nějak stmelit do té doby" vzpomenu si na předpověď z Knihy. "Pořád nevím jak ta Kniha co mi nechala Liv funguje. Jak dokáže předpovědět kde budeme potřeba, když byla psaná kdo ví kdy. byli jsme mimo provoz asi moc dlouho a práce se nám začíná hromadit" povzdechnu si.

Malcolm Liandri - 15. října 2012 00:05

soukromá zpráva od Malcolm Liandri pro Švýcarsko Po dlouhé cestě "Normální člověk" by byl jistě takto dlouhou únavnou cestou znaven tolik, že by okamžitě hledal místo, kde by mohl složit hlavu, najíst se a odpočinout. Ne však já. Rozhlížel jsem se po letišti s naprosto čilýma očima - tak čilýma jako bych se před hodinou parádně vyspal. Ovšem zdání by mohlo klamat. Vše zde by na mě mělo působit cize a neznámě. Ovšem mám neurčitý pocit, jako bych tu snad již někdy v životě - neživotě byl. Tento pocit ovšem mívám tak často, že mu nepřikládám žádnou mystickou váhu. V mumraji davu lidí, kteří stáli ve frontách čekající na předletovou kontrolu, spěchajících lidí s kufry kteří odcházeli i přicházeli. Nemám sebemenší tušení, co tu vlastně hledám. Připadám si trochu jako idiot. Stojím uprostřed letištní haly, s prázdnou hlavou a pochybami a rozhlížím se po čemkoliv, co by mě mohlo nasměrovat dál. Začínám mít pocit, že si ze mě někdo draze vystřelil. Ovšem ani to mi nepřišlo pravděpodobné. Snad nikdo by nevynaložil tolik peněz a úsilí na hloupý žert.

Vypravěč - 15. října 2012 00:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pohovor "V pořádku slečno. Samozřejmě je to vaše rozhodnutí. Možná by vás zajímal i fakt, že můj klient si vyžádal jmenovitě vás. Tenhle pohovor, pokud tak tomu budeme říkat, byl určený pouze vám a nikomu jinému tato pozice nabídnuta nebude. Tady máte letenku datovanou na pozítří a tisíc dolarů. Můj klient trval na tom, že vám to mám předat a rozhodnutí nechat na vás. Buď to využijete nebo ne. nemáte to brát jako závazek, ale jako možnost a gesto dobré vůle. Můj klient je velice náročný, ale mohu vás ujistit že když někomu nabídne práci, druhou takovou příležitost by jste hledala těžko" kývne muž a posune k tobě po stole zalepenou obálku. Potom si proplete prsty na rukou a opře se lokty o stůl. Vypadá to, že pohovor skončil.

Sophie Thompson - 15. října 2012 00:19

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Návštěva Stojím u dveří a naslouchám tichu, které se rozhostilo potom co se doktor vzdálil. Těším se až otce uvidím a obejmu ho, i když na mě nemá moc času, pořád ho moc miluju a jsem ráda za každou chvilku jeho přítomnosti. Stoupnu si před zrcadlo a s nelibostí se na sebe podívám, mám nutkavý pocit udělat něco se svým zevnějškem. Učešu si vlasy a stáhnu je fialovou gumičkou, korektorem zamaskuju kruhy pod očima a z pod nehtů vydloubám špínu. Poklidím pastelky a papíry srovnám na hromadu. Potom už jen vyčkávám. Cítím vzrušení, tak silné, že musím chytnout cíp mikiny a žmoulat ho v ruce. Když se začnou otevírat dveře polknu na sucho a do očí mi vstoupí slzy. "Tatí!" Vykřiknu a skočím mu okolo krku, pod mou vahou, neudělá ani krůček vzad, jen mě chytne okolo boků a udělá půl kruh. Když skončí naše přivítání, podívám se na něj, jak skládá věci na stůl. " Děkuji. Vidím, že si nezapomněl." Pohladím ho po tváři a přivřu oči. Otec okolo sebe šíří podivnou neklidnou auru. " Mám se pořád stejně tatí." Sevřu mu ruku. " Děje se něco? Stalo se něco doma? Nikdy nechodíš mimo ohlášené návštěvy." Nakloním hlavu na levou stranu a nakrčím obočí.

Vypravěč - 15. října 2012 00:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Letištní hala "Pan Haborim?" ozve se najednou za tvým ramenem tlumený decentní hlas. Když se otočíš, spatříš asi čtyřicetiletého muže s krátkými vlasy v barvě špinavého blondu. Je ustrojen neformálně do jeansů a decentní venkovní látkové bundy. "Pojďte prosím se mnou, hned jak budeme všichni, vyrazíme" kývne a začne se prodírat davem ven, kde se zastavíte u černého terénně upraveného volva.

Vypravěč - 15. října 2012 00:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sanatorium "Ano Sophi stalo. Jen nevím, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva. To mi řekneš až ty. Víš, dostal jsem podivný dopis od jednoho doktora ze Švýcarska. Vede něco jako soukromé sanatorium a tvrdí, že jsou přesně zaměřeni na lidi tvého případu. Dostala by jsi prý vlastní pokoj s možností vycházek po areálu kdy by se ti zachtělo a hlavně si je prý naprosto jistý, že ti s tímhle dokáže pomoci. Mají prý stoprocentní úspěšnost. Háček je ale v tom, že tam tě nikdo nebude moci navštěvovat. Prý není problém dálkové komunikace, videohovory a podobné věci jsou prý samozřejmost, ale jinak by jsme se viděli o dost méně. Jsme z toho všichni v rozpacích a hlavně tvému bratrovi se to nelíbí, má o tebe strach. Já si ale myslím, že ty by jsi měla říct, na co se cítíš a z toho bychom pak měli vycházet. Podmínky, které nabízí jsou skutečně velkorysé, dokonce ani nevyžadují žádnou platbu což je i trochu podezřelé, ale Švýcarsko je proslulé klidem a krásnou přírodou a počasím a skutečně by ti to mohlo pomoci. Co na to říkáš?" zadívá se otec vážně na tebe.

Sophie Thompson - 15. října 2012 00:44

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Když otec mluví, nevnímám jeho slova, ale pocity, které z toho má. V mozku analyzuji jeho hlas a cítím velký strach, že je to jen podvod, ale i touhu věřit tomu, že je vše správné a já budu v dobrých rukou. Vše má své pro a proti, ale kdekoliv může být lépe než tady. Nervózně se kousnu do rtů a přejedu pohledem po místnosti. " Tati, já myslím, že bych měla jet. Pomůžou mi a já se potom vrátím domů." Opět ho pohladím po ustarané tváři a nakloním se k němu, abych ho políbila. " Bratrovi řekni, že se o sebe postarám." Najednou si připadám silnější než kdy před tím. " Videohovory a dopisy zní romanticky. A ve Švýcarsku jsem nikdy nebyla." Pokusím se o úsměv, který mi moc nejde, ale z mého hlasu je slyšet nadšení. " Pošlu ti čokoládu a sýry." Udělám jeden krok a otce obejmu okolo pasu a položím mu hlavu na prsa. " Nikde nebude tak skvěle jako doma, ale nebudu alespoň v kleci." Pošeptám. Ano nejvíc mě láká svoboda a čerstvý vzduch.

Vypravěč - 15. října 2012 00:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sanatorium Otec se pousměje "myslel jsem si že to řekneš. Tam poletím s tebou, abych se přesvědčil co to je za chlapa. Ten doktor tě prý vyzvedne osobně. Nevím proč si byl tak jistej, ale už dopředu poslal dvě letenky" pokrčí rameny. "Jsou bohužel už na dnešek večer. Musím ti teď jít vyřídit propouštěcí papíry a pojedeme rovnou na letiště. Slíbil ale, že tě brzy pustí na pár dní domů" pohladí tě po vlasech a políbí tě na čelo. "Bude to v pořádku, myslím že ti vážně pomohou holčičko. Budeme spolu pořád v kontaktu přes Skype nebo telefon ano?" pohladí tě po tváři.

Sophie Thompson - 15. října 2012 01:08

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Začnu pociťovat paniku, když mi oznámí, že je to už dnes večer, kdy spolu odletíme za cizím mužem, který otci slíbil, že mě vyléčí. " Jsem ráda, že poletíme spolu, bez tebe bych neletěla." Hladím ho po prošedivělých vlasech. " Potřebuju nějaké šaty přece nepoletím na v noční košili a mikině." Rozesměju se zvonivým smíchem. " Budeme si psát, volat a dívat se na sebe každý den." Šeptám mu do hrudi. " Budu potřebovat notebook, mobil, nějaké oblečení, boty, hygienické potřeby a pár svých věcí." Přemýšlím nahlas. " Myslíš, že by to Jeromovi nevadilo kdyby mi zabalil. On ví přesně co potřebuju." Podívám se na tatínka prosebně. " Zařídíš mi prosím u sester volnou koupelnu?" Poprosím ho ještě o poslední věc a potom mu slezu z klína. Pohled stále visí na mém otci. " Tati nezapomeň prosím na ten přívěsek , který jsem dostala od maminky.

Vypravěč - 15. října 2012 01:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neboj Sophi, zavolám mu než to sestry vyřídí. Myslím, že ani koupelna nebude problém. Ten doktor říkal, že vybavení jako počítač a tak tam bude, že s sebou nic nepotřebuješ. I oblečení ti prý obstarají, když bude potřeba. Zatím si teda sbal do tašky co potřebuješ, nechám ti tady tašku a půjdu to vyřídit" pohladí tě ještě a vyjde z místnosti. Dveře se opět zaklapnou a slyšíš, jak se s doktorem vzdalují a baví se spolu. Máš čas si v klidu vše sbalit, když pro tebe přijde sestřička a zavede tě do koupelny, kde se můžeš trochu zkulturnit a obléct se do čistých šatů, které ti otec přinesl. Pak tě sestra zavede za ním na recepci, kde už na tebe čekají. "Musím říct pane Thompsone, že jsem poněkud udivený, že jste se rozhodl Sophii odhlásit, ikdyž chápu, že pokud máte nabídku od specializovaného pracovistě, je to velmi dobrá vyhlídka" kývne doktor na tvého otce a otočí se na tebe. "Hodně štěstí Sophie, věřím, že se ti povede dobře. Snad nás jednou přijdeš navštívit" usměje se vlídně.

Sophie Thompson - 15. října 2012 01:31

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Koukám udiveně, oni mi dají oblečení? Sakra jak můžou vědět co mám za styl a jakou mám velikost. " To je divný." Zabrblám si spíš jen tak pro sebe a vlepím taťkovi polibek, na krátkou rozloučenou. Sprcha mi trvá hodinu, pořádně si umyju vlasy, zastříhnu si nehty, oholím si zbytečné chloupky na těle a vytrhám si obočí. Konečně mám důvod ze sebe udělat docela normálního člověka, u kterého není na první pohled jasné, že do něj cpou hrsti prášků denně. U oblékání trochu váhám, netuším co si vzít na sebe. Volím pohodlí, nechci si v letadle mačkat bříško. Proto na sebe natáhnu černé legíny, bílé tričko, které mi spadne z ramene, boty do půlky lýtek béžové barvy a dlouhý šedomodrý kabát vojenského střihu. Vlasy si spletu do copu. Sestra mne vede chodbou k recepci, kde na mě čeká otec. Už konečně nejsem troska. Prohlédnu se v prosklených dveřích a nadechnu se svobody. U recepce stojí otec a doktor, povídají si. Nějak jim nevěnuji pozornost. " Určitě se přijedu podívat a budu na vás myslet." Povzbudivě se usměju.

Vypravěč - 15. října 2012 01:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Otec tě vyvede ven a nasednete do jeho většího auta. Otec se podívá na hodiny na palubní desce a povzdechne si. "Opravdu jen vezmeme tvou tašku a musíme jet. Možná krátké objetí, budeme to mít nafest" řekne a rychlým tempem jedete po okresních silnicích. Po několika desítkách minut zastavíte před vaším domem. Matka a bratr na tebe čekají v hale, sportovní taška je sbalená u dveří. "Vítej doma zlatíčko, idkyž jen na skok" usměje se matka a rychle tě obejme a políbí. Když tě pustí, vloží ti do dlaně malý medajlonek. To už se ale k tobě tlačí bratr a taky tě objímá. "Nelibí se mi to Sophi, hned jak tam dorazíte zavolej, ať víme že jsi v pohodě jasný?" Celé je to rychlé. Otec zatím naloží tvou tašku do auta a chvíli čeká, než se členy rodiny poobjímáš. pak už je ale nejvyšší čas jet na letiště.

Sophie Thompson - 15. října 2012 01:54

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Všechno proběhne v takové rychlosti, že si ani nevšimnu, že sedíme v autě a jedeme domů. V autě klimbám, můžou za to ty driáky, které mi sestra nacpala než jsme odjeli. Cítím svobodu, ale neslyším hlasy, protože jsem ospalá. To má své výhody. Kdybych je slyšela a chovala se roztěkaně, možná by táta otočil auto a byla bych zpět v Endless Hope. Přejedu pohledem tašku a bratra, hrdlo se mi stáhne a já na brášku vrhnu útrpný pohled. " Jerome." Přidušeně vykřiknu a pevně ho obejmu, po tolika měsících máme na sebe necelých deset minut. Nechám si od něj připnout medajlon a osahat se od něj. Měkké tělo pod jeho doteky jihne. Tiskne mne k sobě a hladí po zádech. Tati, ještě chvilku. Chci zaprotestovat, když mi táta dává tašku do kufru. Sestru můj odjezd nezajímá a já jsem teď ráda, že se nechce loučit, mám víc času objímat svého Jeroma. " Už musím." Políbím brášku na tvář a rychlím krokem dojdu k autu, poslední pootočení, vzdušný polibek a potom se má tvář schová za tmavými skly. Táta zařadí, sešlápne plyn a mi se vydáme na cestu do neznáma.

"Šikula" Hex Bloomerg - 15. října 2012 09:29

soukromá zpráva od "Šikula" Hex Bloomerg pro Z Dallasu až do Švýcarska Co na to jenom říct... Už mi kolikrát nabízeli nabídky k povýšení, s příležitostí pracovat jinde, ale něco takového jsem viděl prvně. Nevěděl jsem ani co si pod tím představit. Bezpečnostní agentura... Jestli si myslí, že budu někde dělat debilního bodyguarda tak jsou na hodně velkym omylu. Měl jsem těch otázek víc než dost. Na druhou stranu jsem měl během letu o čem přemýšlet. Bylo to lepší než se starat o dění v letadle. Ne že by mi nějak vadily ale držel jsem k tomuhle způsobu cestování ne zrovna důvěřivý vztah. Radši jsem cestoval vždy spíš autem. Bylo to jednodušší a bezstarostnější. Jak kdy samozřejmě. V ulicích Dallasu to byl vždy spíš adrenalinový sport. Ale to je teď už stejně nejspíš jedno. Radši jsem se přestal starat o malichernosti a udělal si pohodlí. Snažil jsem se tu cestu zaspat, aby ten čas aspoň nějak utíkal. Nakonec byla neuvěřitelná úleva, když letadlo dosedlo na poslední stanici. Potřeboval jsem už konečně zase cítit pod nohama pevnou zem. Udělalo se mi hned líp. Aspoň teda na chvíli. Protože pak jsem vytáhnul zase ten dopis a znovu prolétl pohledem jeho obsah. Nikde tu nebyla žádná adresa, kam se mám dostavit. Hádám teda že na mě bude někdo čekat už na letišti. O to víc jsem byl znepokojenější. Zastrkal jsem dopis do náprsní kapsy svojí košile a bez dalšího čekání jsem se vydal do letištní haly, kde jsem si vyzvednul svý zavazadla. A pak? Nezbývalo mi než se trochu porozhlídnout.

Tez - 15. října 2012 11:49

soukromá zpráva od Tez pro Email. V prvom momente, keď čítam text správy, mi celkom nedopne o čom. Záhradníka? Akého záhradníka? Museli si to spliesť...ale nie, veď je tam moje meno. DOkonca moja prezývka, nie meno. Tez. Tak mi hovoria len kamaráti, a rodina. Blbosť dievča, tak sa predstavuješ každému. Och dobre, čítaj ďalej ty trúba. Čím ďalej sa dostávam, tým viac mi bliká žiarovečka nad hlavou, až sa rozsvieti. J.A? To je akože skratka mena alebo jednoducho ako ja, akože on?  Pustím sa do rozmýšľania nahlas. Vždy mi to išlo lepšie ako rozmýšľať potichu. Skutočná sebarealizácia... to asi nemyslia naozaj že mi ponúkajú prácu záhradníčky. Ale dúfam, že to, že je to dobre platené, myslia vážne. Nemusela by som dochodiť školu? A ísť na výšku? A zarobila by som si?  Pokračujem s úvahami pološeptom, aby som neprebudila brata, ktorý ma izbu vedľa, aj keĎ je to len malá pravdepodobnosť. SPáva ako zabitý. Hmmm, a prečo nie? Aspoň zistím viac. Sadnem si za lap top, puknem si prsty a pustím sa ťukať odpoveď. Zaujať ma to zaujalo. Kde dostanem bližšie informácie? Budem mať aj super spolpracovníkov? Dúfam že ešte nespíš, do rána nevydržím čakať na odpoveď :P P.s. J.A, si chlap alebo dievča? P.p.s: ak si chlap, nemôžeš dať do prílohy fotku? zdraví Tez. Dopíšem, aj keď mi písmenka ešte troška nehajú po klávesnici, ale skontrolujem po sebe, či som nespravila preklepy. S prižmúrenými očami prečítam text a stlačím poslať. Kým nedočkavo čakám na odpoveď, prezlečiem sa do teplého pyžama. Noci už vonku nie sú až tak teplé. Hmm, a čo rodičia? Budú mať pochopenie, veď možno som narazila na niekoho ako som ja. Rovnako čudného. A možno mi pomôžu zvládať aj môj problémik. Bolo by super keby som už ďalej nemusela devastova´t záhradu. Zachvíľu tam budeme mať džungľu.  Keď sa prezlečiem, potichu si  kuchyne prinesiem fľašku minerálky, pretože o slovo sa už hlásia suchoty a sadnem si za počítač.

Vypravěč - 15. října 2012 15:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Další cesta není nijak zajímavá. Dojedete na letiště, kde otec odstaví vůz v jednom z boxů pro delší stání a zamíříte do letištní haly. Po odbavení nasednete do letadla a,necháte se unášet směrem ke Švýcarsku. Většinu cesty prospíš vlivem tlumících lékům. Otec te vzbudí až když dosednete na dráhu letiště v cílové destinaci. Vystoupíte ven, vyzvednete tvé zavazadlo a rozhlédnete se po hale. Propletete se davem směrem k východu, když k vá přistoupí vyšší muž v černém saku a úzkých slunečních brýlích. Tvář mu pokrývá několikadenní strniště, ale jinak vypadá dost mladě, nebude mu ani třicet. Na klopě se mu houpe visačka s fotkou a jménem. “Pane Thompsone, Sophie? Dobrý den. Doufám, že jste měli příjemný let. Jsem doktor Arcnall“ usměje se, jednou rukou si sundá sluneční brýle a zasune je do náprsní kapsy. Podá tvému otci i tobě ruku a s pobýzecím gestem vás vyvede ven před halu a zastaví se až u vysokého černého Volva.

Vypravěč - 15. října 2012 16:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Quentin “Pan Ternbull?“ ozve se najednou za tvým ramenem a ty po otočení spatříš muže s krátkými blond vlasy ve věku kolem čtyřiceti let. “Pojďte prosím za mnou, jakmile budeme všichni, vyrazíme“ kývne na tebe a vyvede tě z vestibulu před letištní halu a rovnou k vysokému černému volvu, u kterého již stojí muž bledší pleti, kterého pokud tě paměť neklame jsi viděl už v letadle. Tvůj průvodce vás tam spolu beze slova zanechá a opět se vnoří do masy lidí. Malcolm Sotva ti muž zmizel z dohledu, opět se noří z davu s dalším člověkem. Dovede ho rovnež k autu jako tebe a nechá vás tam spolu.

Vypravěč - 15. října 2012 16:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Na odpověď nemusíš čekat dlouho, když se vrátíš s pitím, už ti tam bliká. Stojí tam: “Přesné info ti bohužel můžu dát až na místě, ale myslím že minimální plat 1000 euro nezní špatně ne? A když k tomu připočteš, že ta práce je ve Švýcarsku... Co se týče spolupracovníků, mohu ti zaručit, že druhou takovou partu nenajdeš. Většinou jsou to stejně zajímaví a jedineční lidé jako ty sama. Co se týče konce tvého mailu, jsem muž ale fotky neposílám, budeš si muset počkat,na osobní kontakt :) J.A.“ Nic víc mail neobsahuje.

Tez - 15. října 2012 18:49

soukromá zpráva od Tez pro Mamiiiii. KeĎ rozkliknem v náhlivosti ďalšiu správu, začnem tancovať po izbe. Švajčairsko? Pôjdem do Švajčiarska! Poviem už s trochu zvýšenými decibelami. S tým, skade o mne vedia, ako našli moju emailovú adresu alebo či to nie je nejaký žart alebo podraz či pasca si moc ťažkú hlavu nerobím. Došuchnem sa na šmykľavej podlahe späť k počítaču a odpíšem krátku správu. Kedy a kde je to "na mieste"? Idem spracovať rodičov. Koľko máš aspoň rokov? Odošlem a zvrtnem sa, pripravená vyštartovať do spálne, keď sa šmyknem a elegantne sa zveziem na zem. Okamžite sa postavím akoby sa nič nebolo stalo. Hop! Zachichotám sa, vybehnem z izby a prejdem na druhý koniec izby, kde je rodičovská spálňa. Vtrhnem dnu. Mami oci zobuďte sa! Došiel mi volaký čudný mail, haha, fakt neviem ako ma našli ale hovoria že sú takí istý ako ja! A ponúkli mi prácu. Už žiadne bombardovanie záhrady! Poviem možno až príliš euforicky a zbrklo na túto nočno rannú hodinu a usmievam sa ako slniečko na hnoji.

Yevgeny Guerrier - 15. října 2012 19:01

soukromá zpráva od Yevgeny Guerrier pro Základna Silver Glow “Jasně, a co třeba Nora?“ zasmál jsem se aniž bych si uvědomil, jak ošklivě to mohlo vyznít. “Ne já chápu, že chceš asi něco působivějšího, ale tyhle zvířecí obydlí… mě se to nelíbí. Ale pokud chceš něco ze zvířecí říše, tak ať už to stojí za to a hned každýmu dojde, o čem to je…nějakej ten symbol,“ odmlčel jsem se abych párkrát zabafal. Přemýšlení o takové prkotině mě bavilo víc, než přemýšlení o problémech. “Třeba Fénix, nebo tak něco. Fénixovo hnízdo,“ promáchnul jsem rukou s dýmkou před sebou a matný kouř tak vytvořil ve vzduchu ovál. Jeff se následně rozpovídal o náboru nováčků, tedy spíše o jeho úspěchu. Bylo mi docela jedno, kdo v našem týmu bude, respektive, jsem byl přesvědčen, že onen hledač talentů a Jeff budou vědět své a o těch nejlepší, kteří doplní náš tým. Sám si je pak prubnu během výcviku a udělám si o jejich přizpůsobivosti vlastní úsudek. Takže jsem jen souhlasně kýval. Pak se ale zmínil o Knize. Pro mě byla záhadou, ale Jeff zněl, že pro něj stále také. “To doženeme, nedělej si starosti,“ prohodil jsem s klidným hlasem a znovu zabafal. “Třeba mezi těmi nováčky bude i někdo se schopnostmi jako měla Liv.“ V hlavě mi při tom vyvstala vzpomínka na Josefine. Někdo takový by nám mohl tajemství poodhalit, nebo se pokusit s Liv spojit. Pokud je ještě naživu.

Malcolm Liandri - 15. října 2012 19:12

soukromá zpráva od Malcolm Liandri pro Před letištěm Otočím se na nově příchozího. Byl to muž s dobrou fyzickou konstitucí a hned v prvním pohledu na mě udělal dojem - a že se to moc často nestává. Upřeně se mu podívám do očí, a očekávám stejné gesto i od něj. Takto poznávám upřímné lidi, od těch neupřímných či snad slabých. Oční kontakt - a pevný stisk. Jen co dojde do mé blízkosti, hledíc do jeho očí natáhnu ruku a rozevřu dlaň. Nedbám na to, že mám ledově studenou dlaň i celou ruku. Mumraje okolo sebe, stovek lidí a desítek aut si nevšímám. "Malcom" vyřknu jen křestní jméno. Nic více. Žádné "těší mě" či jiné formality. Jen jméno. "Také zde máte pracovat u bezpečnostní agentury?" zeptám se a do hlasu vlodím co nejvíce hmatatelné ironie. K tomu všemu, aby toho nebylo málo - a aby muž znal můj názor na celou tuto situaci, přidám úšklebek který zakončím úsměvem.

"Šikula" Hex Bloomerg - 15. října 2012 19:39

soukromá zpráva od "Šikula" Hex Bloomerg pro Před letištěm Nečekal jsem dlouho. Za to jsem byl moc rád. Brzy se mě konečně někdo přeci jen ujmul. To mě potěšilo i v tom případě, že jsem tu nemusel nikde zdlouhavě lítat. Hodil jsem si na ramena batoh, popadl svůj kufr a následoval bez vyčkávání toho blonďáka. Moje zvědavost tak vzrostla o to víc. Až budeme všichni jo? Takže nakonec nejsem zdaleka sám? Že bych byl u zrodu něčeho novýho když takhle nabíraj? Mihne se mi hlavou, nad čímž se jen zamyšleně zamračím. Nad tímhle budu moct nejspíš přemýšlet ještě dost dlouho. Bůhví jak dlouho tu budem čekat. Začínal jsem z toho mít ale aspoň lepší pocit. Možná jsem neopustil svou, starou práci tak úplně zbytečně. Už jsem celý žhavý na první pohovor. Každopádně... Když jsem se dostal na místo srazu byl jsem rád, že nejsem poslední. Bohužel jsem nebyl ani první. Ale to mi fakt nevadilo. Nejen že jsem toho prvního adepta už viděl v letadle. Zapůsobil na mě už jen tím, jak se na mě podíval. Opětoval jsem mu pevně, odhodlaně pohled do očí. Následně jsem hodil svoje věci ne jedno místo u svých nohou, a pak přijal jeho nabídnutou ruku. Mohl tak víc než dobře cítit pevný stisk mé, trénované paže. "Ternbull. Quentin Ternbull. Těší mě Malcome." Prohodím formálně, sebejistě s pokývnutím hlavy a následně od něj zas na krok, dva odstoupím. Teprve teď jsem si ho prohlédl celého. Vypadal celkem mladě. Odhadoval bych mu nějakých... Dvacet let a něco málo navíc. Možná bych dal ruku do ohně i za to, že je mu o rok míň. Pak už to ale hodím za hlavu. Letmo přelétnu pohledem jeho grimasy v obličeji, a místo rychlé odpovědi vytáhnu z náprsní kapsy pomuchlaný dopis. "Hmm..." Zamručím tiše a zamávám jím ve vzduchu, než ho zase schovám. "Doufám že to bude aspoň stát za to. A taky doufám že to nebude nějaká snobárna. Pro posraný snoby. Jinak bych z toho mohl mít i dobrý pocit. Ale uvidíme, co nám hoděj na talíř." Pokrčím s krátkým pohledem na Malcoma rameny. Pak se tiše uchechtnu, založím ruce na prsou, a opřu se zády o auto. Ponořil jsem se do ticha. Jednak jsem už neměl moc co říct a jednak jsem váhal nad tím co nás bude brzo čekat. Určitě budou dobře platit. Teď mě ale jde spíš víc o to, jaký druh práce bude k mání.

Malcolm Liandri - 15. října 2012 19:54

soukromá zpráva od Malcolm Liandri pro Před letištěm S jistým pobavením pozoruji svého možná budoucího kolegu. To, jak se ledabyle opřel o luxusní automobil, aniž by mu patřil, se mi líbilo. Přemýšlím co nás čeká, a jestli budeme sami, nebo ještě někdo přibyde. Dle toho, jak nás muž s blanďatými vlasy přiváděl jednoho po druhém a vždy zmizel v davu letištní haly, mi napovídala že zřejmě ne. Ne že by mi to vadilo, alespoň nejsem v této nejisté pozici sám. Nejsem sice nějak družný člověk, naopak bych se možná mohl považovat za jistého samotáře. Ovšem jsou situace, kdy člověk člověk? potřebuje své druhy. Jako smečka vlků. Také se mezi nimi najdou samotáři, ale vždy jsou silnější, jak fyzicky, tak i psychicky ve smečce. "Myslím, že to žádný vtip nebo jiná nesmyslná záležitost nebude. Ten někdo, a nemyslím si že to byl ten blonďák, by jistě neplýtval tolika penězi a úsilím jen aby nám nabídl nějakou nesmyslnou nabídku" uvažuji nahlas a koutkem oka se podívám na reakci svého nového druha do "smečky". ne že by mi nějak zvlášť záleželo na jeho názoru, by´t je to jistě sým způsobem arogantntí - ovšem neznám ho natolik dobře, zatím, aby mě jeho názor jakkoli více zajímal. Což se může, samozřejmě, kdykoli změnit. Uvažuji také, jestli se celý tento "byznys" netýká mého neradostného "daru". Prohlížím si Quentina, a usoudím, že se pravděpodobně mýlím. Quentin vypadal tak normálně, jak jen to šlo. Ačkoliv v něm jistě bylo cosi... neurčitě zajimavého. Nyní nezbává nic jiného než čekat.

"Šikula" Hex Bloomerg - 15. října 2012 20:27

soukromá zpráva od "Šikula" Hex Bloomerg pro Před letištěm Malcom mi jen potvrdil ten fakt, že na místě je pořád nepřeberně možností a úvah týkajících se téhle události. Jedna otázka střídala druhou, další střídala zas tuhle... No, bylo toho ještě sakra dost, nad čím se dalo přemýšlet. Vytáhl jsem z kapsy balíček se žvýkačkami a dvě jsem si dal do úst. Potřeboval jsem je trošku zaměstnat. Zároveň mi žvýkání občas pomáhalo udržovat o to větší pozornost. Díval jsem se na všechny ty lidi kolem, a váhal jsem, který z nich bude asi další do tohohle cirkusu. "Ať tak nebo tak bude to něco hodně velkýho. Když nabírají tolik lidí. Hádám že minimálně dva, tři sem k nám ještě přijdou. Možná čtyři." Pokývnu zlehka hlavou ze strany na stranu a natáhnu ruku se žvýkačkami k Malcomovi, ať si nabídne jestli má chuť. Pak je schovám zase do kapsy. S hlubším nádechem se mírně protáhnu. "Jsem spíš zvědavý co pro nás budou mít za práci. Co nebo koho budeme asi tak ochraňovat? Budou to lidi, majetek, informace? Nebo ode všeho trochu? Podle prvního dojmu bych hádal že půjde o něco prestižního. Troufnul bych si i říct, že to bude na stejný úrovni jako nějaká, tajná organizace. Kdo jinej by takhle rozesílal lidem dopisy a ještě si je tímhle způsobem dával dohromady? Navíc nás určitě nevybírali podle čísel tažených náhodně z klobouku." Dořeknu zamyšleně. Načež se odlepím od auta a začnu přecházet v malých kruzích poblíž svých věcí. Začínala mě tahle věc zajímat víc a víc. Abychom nakonec nebyli něco na způsobu FBI. Což bych byl možná i rád. Kdysi jsem uvažoval o tom se k nim přidat. Ale nevěřím jim. Práce u policie mi vždy přišla čestnější, narozdíl od týhle sebranky. "Odkud sem přitáhli tebe?" Prohodím po chvíli nečekaně do prázdna a pozvednu hlavu zase k Malcomovi. "Taky jsi to zjistil dopisem za dveřma?"

Shari Ormond - 15. října 2012 20:55

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Pohovor u konce, důležité rozhodnutí Mužův dodatek, že pracovní pohovor není vlastně žádným pohovorem, ale spíš přesně mířeným vyhledávacím aktem, protože prý někdo ze Švýcarska chce právě mou osobu, mě na okamžik připraví o všechny slova a vyrazí dech. Očima sleduji obálku, kterou přisune přes stůl ke mě a moje prsty si ji automaticky vezmou. "Opravdu se nad tohle možností zamyslím a odpoledne bych vám zavolala jak, jsem se rozhodla, ať už to bude jakkoliv," odvětím s drobným, spíše formálním úsměvem, podám mu ruku a odcházím z místnosti, hlavu naprosto zmatenou. Stále nějak nemůžu přijít na to, jak mohl někdo přijít na moji existenci, když jsem zatím nic světoborného neudělala. Celou cestu zpátky, i potom doma jsem přemítala, jestli nabídku přijmout nebo ne. V kolonce pro i proti bylo několik položek, ale já se musela stejně nějak rozhodnout. Seděla jsem na židli u kuchyňského stolu, před sebou hrnek s kouřící kávou, nepřítomný pohled, okusovala jsem si nehet u palce. Bože, proč to musí být tak těžké? Ani jsem nepostřehla, že se v chodbě otevřely dveře, zazvonily klíče o botník a do místnosti vstoupil Derek. Chvíli na mě určitě musel koukat, než jsem si všimla, že tam stojí. "Ahoj, nečekala jsem, že se objevíš. Vždyť ani nejsou dvě hodiny, nemáš mít tréning?" zeptám se jej, vstávám a jdu si k němu pro polibek, který ale nedostanu. "Prej si dneska byla někde dopoledne vyfintěná. To není zrovna normální, aby ses promenádovala ve městě v šatech." Není to otázka, ale určitě odpověď očekává. "Měla jsem pracovní pohovor. Nabídli mi místo osobní asistentky ve firmě ve Švýcarsku," odpověděla jsem podle pravdy. Nebylo asi na místě lhát, ale ani pravda asi v tuhle chvíli nebyla ta správná varianta. Derek mě chytl bolestivě pod krkem, tak silně že jsem na okamžik zalapala po dechu. S razancí a silou nadhazovače mě přirazil ke zdi. "Neříkej, že zrovna tobě. A ve Švýcarsku. Osobní asistentka? Tak takové slovo pro kurvu ještě neznám," sykl mi do obličeje a zesílil stisk dlaně. "Tak na to rozhodně zapomeň holčičko." Několikrát mě udeřil pěstí do břicha, jednu ránu jsem schytala do obličeje, až mi roztrhl ret, pak mě pustil a zase zmizel v chodbě. Jen prásknutí dveří mi prozradilo, že je pryč a já jsem zase sama. Sklouzla jsem po stěně dolů a dopadla na zem, prudce na obě kolena. Byla jsem tak rozbolavělá, že už mi to bylo zcela jedno. Z rozbitého spodního rtu, který začínal napuchat, mi slabě stékal pramínek krve, na krku jsem měla obtisk Derekovi dlaně, byla jsem rudá z nedostatku vzduchu při dušení. Marně jsem se bránila slzám, které se mi draly do očí a i přes mnou veškerou snahu stékaly po tvářích. Ten parchant. Jak si dovoluje rozhodovat o mém životě?! Mám ho vážně dost! Ještě celá zoufalá a rozčílená zároveň jsem sebrala zbytek sil a vytáhla jsem se na nohy. Přešla jsem ke stolu, kde jsem odložila po příchodu obálku a roztrhla jsem ji tak silně, že jsem málem přetrhla i věci vevnitř. Na stůl se snesla letenka a několik stodolarových bankovek. Našla jsem vevnitř i telefonní kontakt a doufala jsem, že bude na muže, se kterým jsem dnes dopoledne prohodila pár slov ohledně nabízené práci. V telefonu to chvíli vyzvánělo a já zase začínala ztrácet odvahu. Než jsem však stihla strhnout telefon od ucha a zavěsit, ozvalo se cvaknutí přijímaného hovoru. "Tady Shari Ormond. Já tu práci beru," vyhrkla jsem zastřeným hlasem – snad ještě od škrcení, snad nervozitou.

Vypravěč - 15. října 2012 20:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Odpověď na mail ti opět přijde okamžitě: "Zítra ti přijde po kurýrovi letenka datovaná na pozítří, včetně malého kapesného na cestu. Na doletovém letišti tě společně s dalšími vyzvedneme. A jsem o pár let starší než ty :)" Jak vletíš do ložnice rodičů, ti s nejdříve polekají. "Co? Co? Co? Počkej, pomalu. Cože?" je zmatený hlavně otec. "Ještě jednou a pomalu prosím." "Miláčku, nemůžeme vědět, že je to bezpečné" namítne matka, která očividně zachytila z tvého drmolení více. Je ovšem vidět, že nad tím přemýšlí.

Tez - 15. října 2012 21:21

soukromá zpráva od Tez pro Prosím?!  Prestúpim z nohy na nohu. To, či na mne vidno spotrebovaný alkohol neriešim, rodičia vedia že niekedy čo to popijem...hlavne, že keď viem, že spím doma, dávam si pozor aby to bolo s mierou. Okrem toho, vždy to viem uhrať. Podídem teda k posteli a sadnem si na jeden jej koniec. A čo by na tom bolo nebezpečné? Doteraz sme si neboli ani istí, či existujú ešte ďalší takí ako ja. Myslíš, že by ná niekto lovil? Mami, toto neni film, sme v 21 storočí. Američania niekde v púšti vychovávajú mimozemšťanov. Začnem bez rozmýšľania argumentovať. Za chvíľu budem mať osemnásť. A nemôžem odísť z domu, inak by všetci zistili čo som zač. Nemôžem spať na internáte, dokonca ani mimo našej záhrady. Toto je jdiná šanca, že zistím, prečo sa mi deje to, čo sa mi deje a možno to budú vedieť aj nejako ukontrolovať. Ak chcete, zajtra mi príde letenka, môžete si rezervovať druhú a presvedčiť sa na valstné oči. Napadne mi spásonosná myšlienka. Na tvári mi vidno, že som už rozhodnutá ísť tam. Zbrklo, impulzívne, pričom absolútne nemyslím na následky.  Hej, to sa na mňa podobá. Určite bude ešte jedna letenka voľná. Bude musieť byť a basta. Nechcem tu skysnúť. Rodičov ľúbim, to áno, ale toto je šanca! Nechcem tu zostarnúť. A čo ak by sa moje schopnosti zhoršili? To už by sme tak ľahko neutajili... S očakávaním sa na nich dívma, po únave ani stopy. Tatovi som zabudla akosi znova a bližšie objasniť, o čom trkocem, pevne dúfam, že to zázračne vyrozumie z kontextu.

Malcolm Liandri - 15. října 2012 21:22

soukromá zpráva od Malcolm Liandri pro Před letištěm Quentin Odkud sem přitáhli mě? Sám nevím kdo jsem pro kristovy rány! Chvíli uvažuju, zda je vhodné se příliš bratříčkovat. Přecijen nevím, o čem celé tohle vlastně je a bude. A zda nebudeme každý na jiné straně tábora. Je to nepravděpodobné, ale musím považovat obě strany mince za možné varianty. Nevím odkud se ve mě tato možná nepřirozená opatrnost vzala. Nevím kým jsem byl tehdy. Už jsem si jednou přísahal, že zjistím kdo jsem. Nevlastním ani žádné doklady, a přes letištní kontrolu jsem musel dostat svými schopnostmi, jinak bych zde nyní nestál. " Z Detroitu" odtuším po pár veřinách přemýšlení s přihmouřenýma očima. "A popravdě... nemám sebemenší tušení, kde na mě přišli. Přiznám se, že mě v podstatě nikdo nezná, a nebylo místa, kde by si mě mohl všimnout kdokoli kdo by mi nabídl to, co tobě... svým způsobem mě to trochu děsí" když to vyřknu, uvědomím si to a polije mě nejistota. Třeba mi ten dopis zanechali u dveří právě kvůli tomu. Začíná mi to připadat jako pravděpodobné. Ačkoliv šílené. Mno... myslím že to nebude vůbec jednoduchá věc - to, že jsme tady" otuším, otevřu kufr který položím ledabyle na zem, vytáhnu z něj kuřecí bagetu, kterou jsem zakoupil v letadle, a pustím se do jídla. Ne že bych měl hlad. Nikdy nemám hlad. Poslední tři roky jsem hlad necítil. Do bagety jsem se pustil jen protože jsem chtěl zaměstnat ústa, a hlavně chuťové buňky. Dívím se, že chuť vůbec mám - stejně jako dokážu pociťovat fyzické vjemy, kromě bolesti. za Poslední tři roky jsem si sám na sebe ještě nezvykl. Pak se neomaleně, avšak otevřeně a upřímně zeptám: "A odkud vyhrabali tebe, Que?" Vzhledově vypadám na dvacet - možná více. Mám naučené, po těch letech co existuji (nevím jak je to dlouho) jisté zvyklosti chování a základy jako je řeč a podobně. nevím, jak starý jsem. Jsem zmatený a bagetu začínám žvýkat rozčileněji.

"Šikula" Hex Bloomerg - 15. října 2012 21:59

soukromá zpráva od "Šikula" Hex Bloomerg pro Před letištěm Malcolm Nově navázaná konverzace byla zajímavým, a rozhodně příjemným, zpestřením téhle chvíle. Jak pro koho. Já jsem ale byl rád, že tu nemusím stát jak solný sloup. A zírat na všechny ty procházející davy. Ne že by mi to vadilo. Byl jsem na to zvyklý víc než dost. Po letech zkušeností se člověk naučí vidět i věci, které by netrénované oko netrkli. Každopádně na jiné myšlenky mě to nepřivedlo. K tomu mi pomohla o dost víc spíš Malcolmova odpověď. Ten hoch mě zajímal čím dál víc. Nevypadal jako nějaký, tuctový dospělák kterých chodí kolem na desítky. Připadal mi jiný. Napadalo mě hned několik kategorií, do kterých bych si ho mohl přiřadit. "Detroit jo? Tam odsud jsem i já." Přeruším ho na krátkou chvíli. Rozhodně jsem nečekal, že tu potkám někoho dalšího z Detroitu. Tohle jsem ale hodil za hlavu tak rychle, jak to šlo. Vzpomínky na Detroit sebou táhli nejenom ty dobré a na ty špatné fakt nechci znovu myslet. Znovu by se tím otevřela stará jizva a to teď nemám zapotřebí. Místo toho založím ruce zas na prsou, se zamyšleným pohledem na okolí. Přesto dál bedlivě naslouchám co ke mě od Malcoma letí za slova. "Hm. U mě to měli jednodušší. Ale stejně... Není to o moc jiné než u tebe. Byl jsem celkem nevýrazná ryba v tým." Pokývnu mírně hlavou. Načež jí nesouhlasně zakroutím. "No, někdy jsem byl teda spíš až moc na světle ale to nic nemění na tom, že mě to taky... Celkem děsí." Pak mě do hlavy šlehne ten pocit, který jasně dává najevo že moc dobře vím proč by si mě mohli vybrat. Jen si to nechci přiznat. S touhle myšlenkou si pohrávám skoro furt. Začíná být čím dál žhavější. Letmo jsem se zadíval na své hodinky. Přišlo mi, že ten čas vůbec neutíká. Než jsem odtrhnul pohled chvíli jsem se díval i na stopky, které byli připraveny odpočítávat celou jednu minutu. Naprázdno jsem polknul. Na tváři jsem ale nedal nic znát. Maximálně mi o něco víc zkameněla. Moc dobře jsem věděl co to znamená. Kolikrát mi to zachránilo krk. A nejenom mě. Doufám že to ale nebude jediným předmětem týhle... Cesty. Mihlo se mi hlavou, načež jsem obrátil zrak zas k Malcomovi. Jeho otázka mě otevřeně překvapila. Pozvedl jsem nad tím mírně, překvapeně obočí. S odpovědí jsem si dal ale na čas. Zhluboka jsem se nadechl, prohlížel jsem si chvíli svoje džíny a košili... Pak jsem teprve pozvedl hlavu, a s nově nabranou jistotou k němu opět obrátil zrak. "Dallas." Prohodím a pomalu obrátím hlavu zas do okolního davu. "Vyhrabali mě z Dallasu." Dodám s malým nádechem hořkosti. Furt mě žere, že jsem kvůli nim musel opustit svou práci. Svůj tým, svoje lidi, svůj domov. Doufám že se budu moct jednou vrátit. Pokud budu moct někde využít svůj potenciál naplno bude to právě Dallas a jeho divoký ulice.

Vypravěč - 15. října 2012 22:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo no, to mám asi z těch her, co si občas dám na odreagování" pousměji se. "Nebo Amaranthin" vyprsknu. "Ale jo, Fénixovo hnízdo zní dobře. Účel těhlech krycích jmen je vytvořit nadpozemskou či mimorealitní iluzi. Rozdhodně lepší než číslo 123, Třetí kopec zleva, Švýcarsko. Vidíš to, když už mluvíš o někom kdo by měl podobné schopnosti jako Liv, měl bych vyrazit na letiště. Je to asi 17letá holkaco byla doteď někde v sanatoriu, ale podle intelu co jsem dostal to vypadá na hodně podobnej typ supernaturála jako byla Liv.... je Liv sakra!" vynadám hned sám sobě, odložím tablet a pomalu vstanu. "Věřím, že se na tebe můžu spolehnout, že jim pomůžeš s bojovým tréninkem. Hlavně střelný zbraně a tak. Boj beze zbraně bych snad nějak zvládl, nebo si ho rozdělíme." Počkám na odpověď, pak zvednu ruku na rozloučenou, seběhnu do garáží a vyrazím autem na letiště. Ty máš teď dost času. Víš, že Jeffovi nebude vadit, když tu zůstaneš a užiješ si výhled. Je čistě na tobě jak teď strávíš. Zda si dáš šlofíka, zatrénuješ si v tělocvičně nebo na střelnici, nebo budeš prostě jen relaxovat.

Sophie Thompson - 15. října 2012 22:15

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Let celý prospím, prášky pořád působí, doufám, že už je nikdy nebudu potřebovat. Když mě táta probudí, mžourám na něj rozespale a chvilku mi návrat do reality trvá. Drží mě podpaží a táhne mne letištní halou k místu shledání s doktorem. Když se propleteme davem, skoro až k výlezu ven, přimotá se k nám mladý muž, možná ve věku mého bratra v tmavých brýlích. Sjedu ho pohledem a mírně se usměju. Cítím z něj klid, něco v mé duši mi říká, abych mu věřila. " Dobrý den." Podám mu ruku a špitnu potichu. Když si sundá brýle zadívám se mu do očí a hrkne ve mně. Vidím v něm to podobné co jsem vídala v zrcadle. Jen jeho obraz není tak jasný, nevidím v něm velkou kočku. Na jeho gesto jen kývnu hlavou a o poznání ráznějším krokem se vydám ven a zastavím se vedle něj u auta.

Vypravěč - 15. října 2012 22:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Telefon několikrát zazvoní a ozve se hlas muže: "Slečno Ormond?" Na tuto otázku jsi vystřelila odhodlanou odpověď i se zbytečným představením. Vypadá to, že i telefonní kontakt byl určený pouze tobě. "Výborně, klient bude potěšen. Přeji vám hodně štěstí a nashledanou" ozve se neutrální hlas a telefon se cvaknutím ohluchne. Letenka je sice datovaná na pozítří, ale alespoň máš dostatek času si sbalit a tisíc dolarů je víc než dost na pěkný hotel a nějaké nákupy, pokud se rozhodneš opustit tento byt, Dereka a svůj současný život hned teď. Opláchneš si obličej studenou vodou, aby jsi zmírnila napuchání rtu a zpomalila krvácení a v klidu se se rozdýcháš. Z toho chlapa se snad s postupem času stává větší a větší hovado ... nebo takový byl vždy a ty jsi to jen neviděla?

Vypravěč - 15. října 2012 22:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zlato jen nám dělá starosti, že tě někdo z ničeho nic kontaktoval a my o něm nic nevíme. Víš že bychom byli rádi, kde se našel někdo s podobným ... darem. Ale ... no zvážíme to. Jdi spát a ráno si o tom promluvíme ano? My to s otcem probereme" usměje se na tebe matka a posunkem tě pošle z pokoje. "Jen nám dej trochu času na přemýšlení" usměje se. Očividně ale podle výrazu tváře oba nad touto možností přemýšlejí a vše rozhodně není ztraceno. Teď by jsi ale měla poslechnout a vrátit se do pokoje.

Tez - 15. října 2012 22:28

soukromá zpráva od Tez pro A ide sa devstovať záhrada. Pikývnem im obom a vstanem z postele. Jasné mami. Ráno mi poviete. Ale je to jedinečná, eh, možnosť.  Pokúsim sa ich ešte nakloniť na svoju stranu. Baliť budem zajtra. Aj tak tam pôjdem, a basta.  Zbehenm ešte do izby po hrubú deku a nato potichu zleziem po schodoch a vyberiem sa k dverám vedúcim na terasu a stade do záhrady, kde mám natiahnutú veĺkú húpaciu sieť. Bohvie prečo, postele som v noci vždy dokazila, ale sieti sa ešte nikdy nič nestalo a prekvapivo sa mi na nej spí vynikajúco. Tez, a teraz sa poriadne vyspi. Žiadne rozmýšľanie. Nie je nad čím. Zajtra uchmatneš letenky  apozajtra sa vyberieš na letisko hoc aj taxíkom. A vypadneš z mesta! A čo kamoši...Oni prežijú. Veď ty sa vrátiš. A možno tam bude nejaký sexoš.   Vyhupnem sa nahúpaciu sieť. Som dostatočne ďaleko od domu, aby som nezničila steny či okná, v podstate som iba medzi stromami a kríkmi, ktoré vyrástli v strede nášho jablkového sadu. Pozorne si to tu obzriem. Vždy som zvedavá, čo v noci vytvorím. Raz som sa zobudila zamotaná do džunglových lián.  Nato si podložím hlavu malým vankúšikom, ktorý si tam nechávam, zakryjem sa dekou a spokojná so sovjím plánom zavriem oči. O chvíľu už spím ako bábätko.

Vypravěč - 15. října 2012 22:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro U černého volva se muž zastaví a otočí opět k vám. "Pane Thompsone, jak jsem vám říkal, náš areál je veřejnosti přísně zapovězen. Někteří z našich ... rezidentů ... jsou skutečně velmi hákliví na své soukromí a my se snažíme, aby měli maximální klid a pohodlí. To samé platí pro vaši dceru. Z tohoto důvodu se obávám, že vás nemohu vzít s námi, jak jsem vám již řekl. Samozřejmě chápu vaši starost, ale věřte mi, že je to pro její i tím pádem i vaše dobro. Kus odtud je internetová kavárna. V boxu číslo 12 máte rezervovaný počítač. Za hodinu vám na tamější skype číslo dcera zavolá ze svého pokoje, aby vás ujistila že je v pořádku, což ostatně uvidíte i přes webovou kameru. jak jste si již jistě všiml, letenka je i zpáteční a váš odlet je večer v šest. Teď vás nechám chvíli o samotě, klidně si domluvte nějaký tajný signál, že je vše v pořádku. Opatrnosti není nikdy nazbyt a naprosto to pochopím" usměje se, kývne na otce a odejde si k nedalekému stánku koupit nějaké noviny. Zajímavý fakt na onom muži je ten, že jeho přízvuk je naprosto stejný jako váš. Není to naučená angličtina, ale jeho rodný jazyk. Navíc je to britská výslovnost. Těžko říci, jestli si toho všiml i tvůj otec. Ten se na tebe zadívá a posmutněle se usměje. "Tak co myslíš Sophi? Podívej, pořád se můžeme vrátit oba, nic jsme nepodepsali nebo tak. jaký z toho máš pocit?" pohladí tě po vlasech.

Vypravěč - 15. října 2012 22:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se ráno probudíš, následky kupodivu nejsou tak hrozné. Trávník kolem tebe sice vypadá jako by se na něm vyřádilo elitní komando krtků, na jedné větvi jabloně roste několik hrušek a poblíž keře vyrostla celkem pěkná labuť tvořená pouze kořeny, ale jinak je vše v pořádku. Když doběhneš do domu, rodiče už sedí u snídaně. "Ahoj miláčku. Celou noc jsme to probírali a ... myslíme ... že by jsi měl jet. Když nám slíbíš, že budeme v kontaktu, nebudeme ti samozřejmě bránit. Jsi už dospělá, ikdyž ti podle papírů ještě pár měsíců chybí, ale už bys měla začít brát život do vlastních rukou. Navíc..." v tu chvíli zazvoní zvonek a pohled skrz okno napoví, že dorazil kurýr.

Sophie Thompson - 15. října 2012 23:05

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro " Rozumím." Podívám se na otce a potom na muže, vyzařuje okolo sebe auru, které, můžu důvěřovat. " Tati, nebudeme to protahovat, chci tam jet, on mi pomůže a jestli je tam víc takových jako jsem já, bude mi tam dobře. Líp než v tý díře, bez možnosti volně dýchat." Sevřu otci ruku. " Pokud mě nebude nutit, abych si každé ráno dvě hodiny malovala, plácneme si." Otočím se na muže." Angličan?" Hodím si vlasy za ucho a přejedu ho znovu pohledem od hlavy až k patě. Teď by se mi docela hodilo slyšet ty hlasy, možná by mi něco napověděly o panu Arcanallovi. Mlasknu rty a postrčím ho ke vchodu do letiště. " Za pár minut se ti ozvu." Pohladím otce po šedinách a něžně ho políbím na tvář. " Tak už běž, nebo budu brečet." Poslední slova nedořeknu, díky knedlíku v krku.

Vypravěč - 15. října 2012 23:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobře, opatruj se Sophi. Počítač budu mít zapnutý pořád. Volej kdykoliv ano?" políbí tě ještě a zamává ti. Muž naloží tvou tašku do kufru a ten zabouchne. Znovu si nasadí brýle a kývne na otce "přeji šťastnou cestu pane Thompsone. Nebojte, postarám se o ni". S těmito slovy nasedne do auta s černě tónovanými skly, otevře ti dveře spolujezdce a počká až nasedneš a připoutáš se. Potom nastartuje a vyjedete směrem k horám. "Jo, jsem z Anglie" pousměje se a sleduje vozovku. Na chvíli ještě přibrzdí a stáhne si sako, které hodí na zadní sedadlo. Pod ním má běžné černé sportovní triko. "Taky tak nesnášíš formální oblečení?" pousměje se na tebe a opět se pohodlně usadí v sedačce a přidá na rychlosti.

Sophie Thompson - 15. října 2012 23:21

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Jeho slova, která patří víc mému otci než mě, mi přijdou pravdivá. Rychlé loučení a já už sedím vedle muže. " Jo, je to slyšet. Angličan." Pronesu zamyšleně a opět mu věnuji tázavý pohled. Po dlouhé době mám chuť se usmát a taky se to povede, opravdu upřímný úsměv, nepoznatelné zavrtění hlavou a usazení se hluboko do pohodlného sedadla auta. Ještě víc se mi roztáhne úsměv, když si muž vedle mě sundá sako, přibrzdí a hodí ho za nás na zadní sedadlo. Otočím se za černou šmouhou a vytřeštím na muže oči. Dobře vyrýsované svaly a dokonale padnoucí sportovní triko. Ano jsem puberťačka a ráda se podívám na pěkného chlapa. " Jo, nesnáším společenský dress code." Nepozastavím se nad tykáním. Přijde mi naše setkání naprosto přirozené. " Sophie." Pravou ruku natáhnu k němu.

Vypravěč - 15. října 2012 23:35
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo jsem angličan" zasměje se a natáhne k tobě volnou pravačku. "Já jsem Jeff. Za chvíli budeme na místě. Myslím, že vzhledem k předchozímu ubytování oceníš vlastní pokoj s počítačem a malou koupelnou viď? Endless Hope je dobrý v tom co dělá, ale někdo jako ty tam nepatří" dodá potom a pomalu stoupáte po klikatých silnicích na úpatí hory.

Sophie Thompson - 15. října 2012 23:41

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro " Všechno bude lepší než Hope a ty hnusný ošetřovatelé a jejich nenechavý pracky." Pevně sevřu jeho ruku." A kam patřím, když jsem podle všeho blázen. Alespoň tak to tvrdí moji psychiatři." Zašklebím se a podívám se do zpětného zrcátka na něj. Zajímá mě to. " Proč jsem vlastně tady?" Položím první otázku. " Ty nejsi psychiatr." Druhá otázka na tělo. Tak mluv, když mě tu chceš mít. Řeknu si sama pro sebe.

Vypravěč - 16. října 2012 00:04
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne nejsem a ty ho nepotřebuješ, protože nejsi žádný blázen. To co se ti děje je sice díky mozku, ale není to psychóza, ale dar. Můžu ti pomoct to dostat pod kontrolu a ovládat to. Neumím to sice, ale znal jsem ... znám ženu, která ti v tomhle byla velmi podobná. Dostaneš šanci ten dar využít pro dobro společnosti pokud budeš chtít. Znáš X-Meny?" usměje se na tebe.

Sophie Thompson - 16. října 2012 00:10

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro " Zastav." Vykřiknu. A podívám se na něj, opravdu vyděšeným pohledem. " To mi chceš jako říct, jako, že jsem něco jako mutant, na někoho sáhnu a tím ho zabiju?" Řeknu skoro hystericky. " Hele ty jsi ještě šílenější než já." Praštím se do stehen. " Vzal sis dneska svoje prášky člověče?" Klepe se mi hlas. Sophie, do jakýho průseru ses to dostala. Z bláta do louže. Zničeně si projedu vlasy. " Hele tys nežertoval co?" Promluvím klidněji.

Shari Ormond - 16. října 2012 00:13

soukromá zpráva od Shari Ormond pro A rychle pryč Neuplyne snad ani pár vteřin, co odložím telefon na stůl a už mám namířeno ke skříni, odkud vytahuju kufr a velkou sportovní tašku. V zavazadlech víceméně skončí oblečení, několik knih, pár osobních věcí, bez kterých bych se neobešla, rychlé projití polic v koupelně a zabalit pár vybraných kousků. Balení naštěstí není příliš dlouhé, protože je jen otázkou času, kdy se tady znovu objeví – má přeci jen klíče od bytu – ať už s cukrem nebo bičem a já věděla, že ani jedné z možností nebudu schopná podruhé vzdorovat. S nájmem jsem si hlavu lámat nemusela. Domácí jej vybírala jednou měsíčně a já už svých 400 dolarů zaplatila. Naškrábala jsem na list papíru vzkaz, že pokud se do měsíce nevrátím, může jej klidně pronajmout někomu jinému. Ten jsem hodlala hodit do její schránky v hlavní hale. Osobně jsem s ní mluvit nechtěla, protože by zcela určitě byla příliš zvědavá na to, kam se to táhnu na 4 týdny se zabalenými věcmi a já bych jí nechtěla říkat, kam mám namířeno. Bohužel před ostatními byl Derek naprosto úžasný, okouzlující, charismatický mladý muž, který neklel ani po prohraném zápase. Kdyby jen věděli, jak jsou občas daleko od pravdy. Stačilo by se jen slůvkem zmínit paní Kinley, kam mám namířeno a během pár hodin jsem zpátky. To ani náhodou. Už toho bylo vážně dost. Zbývalo mi zabalit jen pas, letenku a peníze a mohla jsem z bytu zmizet. Autobusem jsem se dostala do čtvrti sousedící s letištěm a pronajala si pokoj na dvě noci v levnějším hotelu, kterých bylo v Modestu jako malých myší, takže byla menší šance, že by mě mohl Derek najít. U recepce jsem požádala, aby nebrali pro můj pokoj žádné vzkazy, vlastně aby nikomu neřekli, že tady jsem. Obtloustlý mladý muž v propoceném nátělníku za pultem jen pokrčil rameny a dál sledoval nějakou talk show v malé televizi na stolku podložené hromadou starých časopisů. Bůh žehnej Americe a její totální nevšímavosti lidí a jejich činů. Mohla jsem klidně do knihy hostů napsal, že jsem Jackie Kennedy – Onassis a nikdo by se nad tím ani nepozastavil. Do letu uvedeného na letence jsem nejvíce času zůstávala ve svém pokoji, ven jsem vyrážela jen, když jsem si chtěla koupit nějaké jídlo v obchodě za rohem, ale jinak jsem své štěstí nepokoušela. Když nadešel ten pravý čas, odhlásila jsem se a zamířila na letiště vstříc lepším zítřkům.

Vypravěč - 16. října 2012 00:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jen drží volant a tvůj úder ani nevnímá. "Ne, nežertoval. Tohle asi holt jemněji říct nejde. Nejsi doslova mutant. Nejsi přímo X-man ... jen něco na ten způsob. Seš chytrá holka. Přece nevěříš, že to co vám servírujou média je čistá pravda. Svět je mnohem víc než to. Takových jako ty je víc a každý jsme trochu jiný. To budeš koukat ... ale myslím, že se ti to bude líbit" pousměje se a dál jedete rychle po prázdných silnicích. Najednou zahne na odbočku, které by sis jinak ani nevšimla, jak byla prakticky neviditelná, a stoupáte do strmějšího kopce. Po pár minutách dojedete k bráně, která po zmáčknutí tlačítka na palubní desce otevře a vy vyjedete na dlážděný plac před vilou jakoby vystupující ze skály.

Sophie Thompson - 16. října 2012 00:42

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Nakloním hlavu na stranu." Ale to co říkáš ty mi přijde patetický." Rozhodím rukama a vlasy mi divoce létají jak vrtím hlavou ze strany na stranu." Jo takových jako jsme my dva je plné Sanatorium, ze kterého mě dostal tvůj dopis." Ukážu na něj. " Pokud si to myslíte pane Arcnalle, budu vám věřit." Rukou vyrazím k jeho vlasům a rozcuchám ho. Jako bychom byli přátelé, odjakživa. Potom mne učaruje ten pohled na krajinu kolem nás. " To je tvoje?" Ukážu před sebe. Tohle nemáme ani doma a že otec není zrovna nejchudší. " Ha už to mám, ty jsi guru nějaké sekty, odvlekl si mě sem a budeš po mém otci vyžadovat výkupné." Přimhouřím oči a ukážu prstem na dům." A za peníze od mého otce budeš rozšiřovat svou korporaci a mě zakopeš ve sklepě." Vše říkám ze žertu, je to slyšet z mého hlasu.

Vypravěč - 16. října 2012 00:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Shari Nic zvláštního se nestane a dva dny uběhnout v duchu televizních pořadů, jídla a pití a četby. Konečně nastane čas vyrazit na letiště. Jelikož nepašuješ zbraně ani drogy, celkem bez problému projdeš odbavením a vyhneš se prohlídce dutin a nastoupíš na svůj let. Jeho monotónní průběh až na mezipřistání v Bostonu a přestup v Paříži nic nenarušuje a většinu času koukáš na puštěné filmy nebo spíš. Z výběru menu kuře nebo rybu dostaneš něco co vypadá i chutná jako něco mezi tím, přesto že si pokaždé objednáš něco jiného. Když letadlo z Paříže dosedne na dráhu letiště Flugplatz Buochs, probereš se z dřímoty, vystoupíš a vyzvedneš si své zavazadlo na pásu. Rozhlédneš se a uděláš několik kroků směrem k východu. "Slečna Ormond?" ozve se za tebou a tvůj pohled se otočí na asi čtyřicetiletého blonďáka. "Pojďte prosím se mnou" pomůže si se zavazadlem a a vyvede tě z haly ven a zamíří k černému vysokému volvu zaparkovanému kus od hlavních dveří. U auta už stojí dva muži a jsou zabraní v rozhovoru. + Quentin a Malcolm Za malou chvíli se blonďák vynoří opět z davu lidí a vede mladou ženu. Dojde k autu, otevře kufr a položí její zavazadlo dovnitř. "Pro dnešek jsme kompletní. Pojedeme" naskládá do kufru i vaše věci a mezitím vám pokyne ke dveřím auta, aby jste nastoupili. Vypadá to, že více vás prozatím nebude...

Vypravěč - 16. října 2012 01:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, přesně tak to tady financuju" zadívá se na tebe vážným pohledem, který trvá až moc dlouho. Pak se zašklebí, vypne motor a s rukama stále na volantu se otočí k tobě čelem. "Není to moje, je to naše. Naší organizace. Jestli myslíš že ti tady kecám..." zvedne pravou ruku z volantu a roztáhne prsty. Vidíš jak se ruka začne tvarovat - prsty se prodlužují, z nehtů se stávají ostré drápy a celá ruka porůstá srstí šedozelené barvy. Vypadá to jako pracka divokého zvířete, jen s tím rozdílem, že palec je stále v opozici. "... tak ne. Nekecám" zatne ruku v pěst a ta se pozvolna promění zpátky do lidské podoby. Pak otrhnutím otevře dveře, vystoupí a vyndá tvou tašku z kufru.

Malcolm Liandri - 16. října 2012 01:07

soukromá zpráva od Malcolm Liandri pro Odjezd Rychlým pohybem očí si prohlédnu nově příchozí a v duchu ji pochválím. Stejně tak jako Quentin, i tato mladá žena mě zaujala hned na první pohled. A což bylo zvláštnější, nebylo to jen jejím vzhledem. K těmto dvěma lidem mě cosi táhlo. Jako bych našel dlouho hledané sourozence. Tento pocit se ve mě zahnízdil pevně jako vosí hnízdo. A ne a ne se tohoto pocitu zbavit. Když nám blonďatý muž pokyne abychom nasedli do auta, že nás již více nebude, chvíli zaváhám. Letět veřejně letadlem je jedna věc, nechat se zavřít do uzavřených prostor s cizími lidmi do vozidla které patřilo ještě cizejším lidem, se mi pranic nezamlouvá. Nakonec se ale rozhodnu pro jedinou možnost, a to tu, že s těmito lidmi odjedu. V tomto životě se potloukám kde to jen trochu jde. Potloukám se bez začátku cesty, bez jejího průběhu i cíle. A protože jsem do této záležitosti již vložil příliš času i "námahy" - nepočítaje že mám konečně nějakou jasnou cestu, po které můžu kráčet. Další vteřinu zauvažuju, zda mladé ženě galantně nepodržím dveře od auta a nenechám ji nasednout jako první. V duchu se nad tou myšlenkou usměju. Ženy pro mě byly minulostí, kterou neznám. A jelikož se děsím budoucnosti, ani snad žádnou nechci. Sáhnu po klice od zadních dveří a otevřu je. Naskytne se mi pohled na poměrně luxusně vybavený interiér z čehosi, co vypadalo jako kůže v kombinaci s lešštěným dřevem. Tato okázalost mě udivila. Zároveň mi však leccos řekla o našich "zaměstnavatelích". Věnuji poslední pohled na ženu, a aniž bych se představil nasednu do auta. Přesněji řečeno dozadu napravo. Na místo o kterém se říká že je v autoobilu nejbezpečnější. Pohodlně se protáhnu a nechám celou svou váhu, aby zaplnila sedačku. Čekám až se ti dva venku seznámí, nad čímž se hořce pousměju, a nastoupí do auta. Už mám tohoto místa po krk a chctěl bych, skutečně chtěl, odjet kamkoliv pryč.

"Šikula" Hex Bloomerg - 16. října 2012 01:40

soukromá zpráva od "Šikula" Hex Bloomerg pro Odjezd Bylo fajn prolomit trochu první ledy, které tady panovali. Nikdy jsem nebyl nijak vyjímečně společenský člověk ale na druhou stranu je lepší vědět s kým do čeho jdete. Kdo ví... Možná budeme brzy tvořit nějaký tým a tak je lepší si pokecat dřív než pozdějc. Malcolm se zdál jako fajn člověk. Měl jsem z něj dobrý pocit a za to jsem byl rád. Věci se tak nezdáli úplně černý jako předtím. Ale nebudu nic říkat rovnou. Nehodlám skočit po hlavě do něčeho, o čem stále nic nevím. Hodil jsem to za hlavu. Raději jsem se zadíval k nově příchozímu. Na první pohled sakra atraktivní, pohledná slečna. U ní jsem si nebyl tak jistý, jako na první pohled u Malcoma. Stejně jako ale jemu, tak i jí jsem se zadíval do očí pevným pohledem. Tak jako tak jsem měl dojem, že v ní cítím stejný zápal jako v Malcomovi. Nezdála se být tak křehká jako kdejaká druhá. Ale ještě uvidíme jak vynikne. "Quentin Ternbull. Těší mě." Pronesu jejím směrem, s lehkým pokývnutím hlavy, a stálou kamennou tváří. Nějak jsem prostě neměl náladu nahazovat zbytečně přetvařovací xichty. Nabídnu jí také ruku k potřesení. Pak už se ale odvrátím a jdu pomoct blonďákovi s nakládáním zavazadel. Nechám si u sebe jen batoh. Byl jsem víceméně dost rád, že vyrazíme tak brzy. Jsem o to blíž k odpovědím na své otázky. Hořel jsem čím dál větší touhou rozbalit celé tohle obrovské tajemství. Následně si zaberu sedadlo spolujezdce. Jednak abych mohl co nejlépe pozorovat cestu, a jednak aby si mohl Malcom s nově příchozí pohovořit, pokud bude teda chtít. Batoh jsem si hodil pod nohy. Ještě jsem z něj však vyndal iPod. Nasadil jsem si sluchátka, uvolněně jsem se posadil a kromě důkladného pozorování vozovky jsem poslouchal písničku která mi náhodně naskočila.

Yevgeny Guerrier - 16. října 2012 11:04

soukromá zpráva od Yevgeny Guerrier pro Základna Silver Glow Třetí kopec zleva, heh, musel jsem se pousmát. Byl jsem rád, že se Jeffovi můj návrh líbí. Ať už se chytne nebo ne, je mi to jedno. Hlavně aby naše základna plnila svůj účel a dobře nás schovala před vlivy vnějšího světa. “Vážně? Takže někoho máme?“ rozzářím se a otočím se na kolegu. “No to je výborný! Už se těším,“ pokýval jsem hlavou a následně mu popřál šťastnou cestu a rozloučili jsme se spolu. Chvíli jsem ještě seděl na balkónku a poslouchal, jak hluk motoru auta pomalu splývá se zvuky okolní přírody. Když byl pryč, zhluboka jsem si povzdechl a vyklepal zbytek tabáku z dýmky. Při jejím čištění jsem zamířil do kuchyně, kde jsem si postavil vodu na kafe. To jsem si pak vypil venku na verandě a pokračoval kocháním přírody. Hlavou se mi začaly honit náhodné myšlenky. Měl bych Jeffovi říct, aby sem pořídil nějakej přístřešek a pár ovcí, nebo krav. Nemusíme na první pohled vyhlížet jako základna, nebo sakra drahej hotel… Přiznám se, začínal mi chybět můj starý poklidný život a práce hajného. Ne, že bych zlenivěl, ale byla to ve srovnání s tím, co dělám teď, nebo tehdy na vojně, přeci jen pohoda. No jo, ale předtim jsem neměl takový problémy jak teď Zahleděl jsem se na svou ruku a před očima mi vyvstal ten děsivý pohled na medvědí tlapu s podivnými červeně zářícími znaky na srsti. Nikdy před tím, než došlo ke střetu s těmi démony, jsem je na sobě nepozoroval. Znervózňovalo mě to. Třeba se něco najde v té zatracené Knize… pomyslel jsem si, zatnul ruku v pěst a usrkl kafe. Na zahnání chmurných myšlenek jsem se následně rozhodl jít si provětrat hlavu nějakým tím pohybem a fyzickou námahou. Vesele jsem se usadil v tělocvičně, kde jsem využil snad všechno, co bylo při ruce, aniž bych si lámal hlavu s tím, že všechno vytahané budu muset zase uklízet.

Peter Elohime - 16. října 2012 17:02

soukromá zpráva od Peter Elohime pro Americký sen - klub přátel žehu Obálka dopadne na stůl. Slyšel jsem cinknutí. To většinou obálky nedělají. Vezmu ji ještě jednou do rukou. Zmáčknu ji ze stran, abych roztáhl otvor a nechám zbytek obsahu na stůl. Nejdřív vypadne spona s bankovkama a po chvilce páčení vypadne i letenka. Otočím letenku a kouknu kam je adresovaná. "Švýcarsko?" Zauvažuju, kdy jsem byl naposledy v Evropě. V zásadě Evropu moc nemusím. Je to sice moje rodiště, ale US jsou svým způsobem sbodnější. Hodím s letenkou na stůl a jdu posekat trávník. Je to moje maska a bylo by zlé tuto relaxační rutinu porušit. Během sekání mám čas přemýšlet. Zvažuju pro a proti. Víceméně vyhrává myšlenka, že pokud někdo ví moji totožnost, bylo by dobré zjistit kdo. Následovala by i otázka, co ode mne bude chtít. Když dosekám, jsem rozhodnut. Mám několik dní dovolené a nastoupit můžu víceméně kdykoliv. Druhý den si v práci vyjednám 15 dní dovolené. Nesouhlasí, ale nemůžou mne odmítnout. Na to potřebují každou ruku. O den později, pouze s příručním diplomatickým kufříkem, nastupuji do letadla.

Tez - 16. října 2012 17:43

soukromá zpráva od Tez pro A je to potvrdené oficiálne! Keď sa ráno zobudím, pretriem si rukou rozospaté oči a na koži zbadám čierne šmuhy. Dočerta, zabudla som sa odmaľovať...a aj umyť si zuby. Zamrmlem rozhorčene, keď si jazykom prejdem po drsnej sklovine. Holt, chodiť domov a v náladičke sa mi ráno vždy vypomstí.  Ešte k tomu mám plný mechúr...  Zoskočím zo siete a až potom si všimnem, že záhrada vyzerá...nuž, ako záhrada. Žiadne nové stromy ani tekuté piesky? Super Tez, lepšíš sa. Odteraz budeš chodievať spávať unavená a pripitá. Pogratulujem nahlas sama sebe a ke´D idem okolo kríkovej labute, prejdem jej rukou po hlave. Vtom sa zaseknem. Moment...už je ráno. Dneska mi prídu letenky! Už nebude cesty späť! Podskočím a so znova nadobudnutou energiou sa chystám rozbehnúď do domu, avšak močový mechúr rázne protestuje, a tak iba rýchlo chôdzou vtrhnem dnu s jasným cieľom- záchod. Rodičom iba kývnem na znak, že som hneď tam a rýchlo im zaželám dobré ráno. Keď už som v kúpeľni, rovno sa aj odmaľujem, opláchnem si tvár, umyjem zuby a potom strčím hlavu pod kohútik a hltavo pijem. Suchoty sa ráno prejavujú ešte sústredenejšie ako včera. Vlsy si zviažem do rýchleho copu s predsavzatím, že si ich po raňajkách umyjem a zamrkám tyrkysovými svietiacimi očami, aby som z nich dostala aj posledné kvapky vody zmiešanej s odličovacím mliekom. Nato sa vrátim do kuchyne. Našťastie mi nebýva zle ani ma nebolieva hlava, takže sa hneď zavŕtam do chladničky. Keď začnú hovoriť, v poloúklone sa zaseknem a počúvam. Oni súhlasia? Nemusím o tretej ráno chytať taxíka na letisko? Vynorím sa spoza chladničkových dverí s mliekom v ruke a ntvár mi svieti nadšením. Preseknem ich hovorenie tesne pred tým ako zazvoní zvonček. Maminka, tatinko, budem vám volať hoci aj zakaždým keď si kýchnem, toto je super! Vy ste super! A... Vtom zazvoní zvonček. Ešte stále držiac mlieko vytrielim ku dverám a otvorím. Žiarivo sa usmejem. Heej, moje letenky! Davaj! Potykám kuriérovi a natiahnem voľnú ruku.

Shari Ormond - 16. října 2012 19:03

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Přílet na místo a koukám, že nejsem sama Po více než dvanáctihodinovém letu s dvěma přestupy jsem se cítila více než unavená a pásmová nemoc začínala pracovat. Při posledním přestupu v Paříži jsem využila chvilky které jsem měla, abych se na dámských záchodech trochu opláchla, převlékla, zkulturnila. Kolem krku jsem si navíc ještě naaranžovala šátek – příjemné s užitečným, přesně tak bych to popsala. Když jsem přilétala do cílové destinace, začínala jsem být nervózní, jako holka před první schůzkou. Doufala jsem, že na mě bude někdo na letišti čekat, možná v obří cedulí s mým jménem, jak už to bývá ve filmech, ale vzhledem k tomu, že si dal takovou práci, aby si mě našel a dopravil sem, bude mít stoprocentně posichrované, že mě někdo vyzvedne. Naštěstí tomu tak je. Muž, který na mě čeká v příletové hale, musí mít můj podrobný popis, protože ke mě neochvějně zamíří v okamžiku, kdy si přebírám zavazadlo a v podstatě jsem připravena opustit letiště. Předám mu zavazadlo, které mi gentlemansky přebere a odvádí mě k autu, které mi již z dálky vyrazí dech. Luxusní, bezpečné, evropské auto. I když pro někoho, kdo si jen tak může zaplatit letenku a někomu dát do ruky tisíc dolarů, to možná byla jen špička ledovce. Před autem postávají ještě další dvě postavy. Mužské. Nemám nejmenší tušení, proč jsou zrovna tady, ale může to být přeci jen kdokoliv. Jeden z nich, dříve než se vůbec přiblížím, obejde auto a nasedne do něj. Ten druhý čeká, až se dostanu až k němu a přidá krátký pozdrav. I když v jeho tváři to ani necukne, na tváři se mi objeví úsměv, až mě zabolí koutek úst, pevně stisknu jeho nabízenou ruku. "Shari Ormond. Potěšení na mé straně," pronesu příjemným tónem, který se mi podařilo získat při poslední pracovní příležitosti. Quentin si zabral sedadlo spolujezdce, takže na mě zůstává poslední volné místo v autě. Řidič nahlásí, že naše sestava je pro tuto chvíli jsme kompletní a můžeme jet. Otevřu zadní dveře, a usadím se – tedy spíše ponořím do dokonale pohodlného sedadla. Hodím pohledem po klukovi vedle sebe a zvažuju, nakolik bude asi ochotný se alespoň představit, když nejprve tak rychle zajel do auta. Ale co, maximálně mě pošle do míst kam slunce nesvítí a já budu moc dobře vědět, jak s ním dále jednat. Natočím se malinko k němu, úsměv mě ještě stále neopustil. "Zdravím, jsem Shari Ormond, a vy?" Pak položím zvědavou otázku i řidiči. "Kam že to máme namířeno, pokud to není státní tajemství?" optám se náš cíl.

Malcolm Liandri - 16. října 2012 19:29

soukromá zpráva od Malcolm Liandri pro Odjezd Mezitím co se takřka topím v hotovém tsunami myšlenek, si uvědomím, že jsme v automobilu všichni. Quentin se prozíravě posadil na místo spolujezdce. A já tedy seděl vedle nově příchozí která se mi představila jako Shari Ormond. Pomyslím si, že je to velice nezyvklé jméno. Z hlavy si sundám kapuci, kterou již od svého "narození" velice rád nosím, a otočím se po ženě, která se mi představila. Chvíli si, aniž bych se to nějak snažil zakrýt, si ji bez studu prohlížím. O vteřinu déle se zastvaím na jejím úsměvu. Přemýšlím, zda ruku přijmout. Jsem klidný, uvažuji i proč váhám. Nemám žádný zjevný ani nezjevný důvod. Nakonec se rozhodu se představit, alespoň stroze. Snažím se vše vnímat logicky. Natáhnu k Shari ruku, opět nedbajíc na to, že je ledově chladná, rozevřu dlaň a ještě dříve než mi podá ruku ona vyřknu své jméno. "Malcom" pronesu jen své křestní jméno jako předtím u Quentina. Neusměju se. Jen stáhnu rty v grimase, která by mohla vypadat jako když si vložím do úst příliš kyselý citrón. Pak dodám "Ale říkej mi Male, nebo Come. Malcom je moc dlouhé a já nerad plýtvám písmeny" popravdě mě hovoření jistým způsobem velice obtěžuje. Znovu se ponořím do svých vlastních myšlenek. Ne že bych byl nepřátelský. Ne že bych je nechtěl poznat... prostě jsem opatrný. Ačkoli sám nevím proč. Neznám se, znám se jen tři roky. Odvrátím hlavu směrem k okénku, ruce si založím na hruď.

Vypravěč - 16. října 2012 20:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Malcolm, Quentin a Shari na cestě do neznáma Když se poskládáte do auta, nasedne i váš doprovod a zapne si pás. "Cesta nám potrvá asi půl hodiny. Jelikož má ještě někdo přiletět, budete muset ještě chvíli vyčkat, než se dozvíte odpovědi na otázky, kterých jistě máte mnoho. Ale odpočinek ve společenské místnosti bude jistě lepší místo pro odpočinek než na letištním terminálu" dodá ještě, nastartuje a vyrazíte od terminálu směrem do kopců. Malebná krajina navozuje kouzelnou atmosféru, ale vaší myslí se momentálně honí něco úplně jiného. Po více než dvaceti minutách jízdy po serpentinách a stoupání do kopce auto náhle zahne mezi stromy na cestu, které by jste si normálně vůbec nevšimli. Strmější stoupání po pár minutách končí u těžké kované brány, která se otevře po zmáčknutí tlačítka na palubní desce auta. Ještě však pěkný kus jedete, než se přehoupnete přes hranu na rovinku dlážděného placu před několikapatrovou vilkou, která je zadní částí přilepená na strmém skalnatém svahu. Plac kolem vily je velký a mimo jiné obsahuje i malé jezero a lesík. Nejpodivuhodnější je výhled dolů do krajiny. Jako by jste viděli půlku Švýcarska, včetně obrovského jezera přímo pod vaší horou. Ti z vás s lepším sluchem mohou z nejvyššího patra, kde je malý balkonek a na něm pootevřené dveře dovnitř, slabě slyšet jakousi hudbu ve stylu starého rocku či metalu. Znalci poznají i podle těch pár tonů kapelu Black Sabbath. I tato hudba však zaniká v přírodní harmonii šumění stromů a decentního zpěvu ptáků. "Tak jsme tu" řekne řidič a vypne motor.

Vypravěč - 16. října 2012 20:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Den ti uběhne v klidném duchu relaxace a cvičení. Jeff jistě i s onou dívkou dávno přijel, ale jelikož tě nevyhledali, pravděpodobně ji pouze uvedl do pokoje a možná nechal vyspat po dlouhé cestě. Víš, že když budeš něco potřebovat, najdeš ho buď v pracovně, v dílně pod garáží a nebo v tělocvičně. Nakonec se vrátíš do svého stylově zařízeného pokoje, který má speciální nenápadnou klimatizaci, jelikož ti Jeff taktně naznačil, že vevnitř by se kouřit nemělo. Pokud se však někde v komplexu kouřit dá, je to právě tvůj pokoj s důmyslným systémem odsávání kouře bez narušování komfortu nějakým hučením či foukání vzduchu. ***Zbytek dne, noc a dopoledne dalšího dne máš volné. Pokud jej sám nevyhledáš nebo nebudeš mít požadavek vyžadující reakci, můžeš si dělat co chceš***

Vypravěč - 16. října 2012 20:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Čeká tě velmi dlouhý let s přestupem v Paříži. Naštěstí pro tebe se nestane nic neobvyklého, ikdyž na druhou stranu by to možná zvládlo odvést tvoje myšlenky od dokola se opakujících otázek o blízké budoucnosti. Z tradičního výběru menu ´kuře nebo rybu´ si vybereš pokaždé něco jiného, ovšem dostaneš v obou případech věc co vypadá i chutná jako by to bylo od každého trochu. Když letadlo dosedne na přistávací dráhu na Flugplatz Buochs, probere tě to z dřímoty a pomalu se rozkoukáváš. Po úplném zastavení stroje si vezmeš příruční zavazadlo a s proudem dalších lidí vystoupíš z letadla a namíříš si to do hlavní auly. Než se stačíš pořádně rozkoukat, ozve se za tvým ramenem hlas. "Pan Elohime? Prosím pojďte se mnou." Hlas patří asi čtyřicetiletému blonďákovi s krátkými vlasy, který tě vyvede z haly a zastaví se až u černého vysokého volva. "Prosím, chvíli počkejte. Dojdu ještě pro někoho a pojedeme" kývne na tebe a s těmi slovy zmizí opět v davu lidí.

Vypravěč - 16. října 2012 20:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když ti mladý kurýr podává obálku, kterou mu dychtivě vyškubneš z ruky, rychle natáhne druhou ruku s elektronickou destičkou. "Ještě podpis prosím" vyhrkne, jako by se bál, že mu zabouchneš dveře před nosem a podá ti plastovou tužku bez náplně. Když spěšně podepíšeš a zabouchneš dveře, slyšíš jen tlumené "díky" a následný zvuk odjíždějícího skůtru. Když obálku otevřeš, je v ní skutečně slíbená letenka do Švýcarska s přestupem v Paříži a navíc balíček bankovek v celkové hodnotě 1000euro. Ten někdo ti jen tak poslal velmi pěkné kapesné. Let ti odlétá zítra v sedm hodin ráno.

Tez - 16. října 2012 21:05

soukromá zpráva od Tez pro Keď si šťastný, zdemoluj kuchynský stôl, hej hej! Ledva začujem kuriérove ahoj, už trhám obálku a vyťahujem letenku. Nato mi niečo zašuchoce pod prstami. Hej, oni mi dávajú lepšie vreckové jak babka na narodky... super! Roztancujem sa a pritancujem tak až do kuchyne, kde hodím obálku na stôl. Pozerajte, pozerajte! Dobre sa o mňa budú starať tuším. Stavím sa že tá letenka je prvá trieda! Spravím piruetu, zastavím sa pri kraji stola a opriem sa o neho rukami, keďže sa mi zatočila hlava, keď vtom vidím, ako sa po leštenej  ploche rýchlo rozťahujú pavučinové puklinky. Rýchlo odtiahnem ruky. Hups, to mi nevydalo. Ospravedlňujúco sa zaškerím a položím dlaň naspäť, načo sa začnú zaťahovať. Pardón, emócie. Taakže? Odveziete ma tam zajtra? Musím sa ísť pobaliť, ježiši, kde vezmem taký veĺký kufor? Teda, radšej dva kufre? Máme veľké dva kufre? Skáčem pohľadom z jedného na druhého a ruky si radšej založím vbok.

Sophie Thompson - 16. října 2012 21:07

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro " Trochu se odvaž starej brachu jsi děsně strojenej." Věnuju mu drzej úšklebek a strčím do něj. " Připadá mi, že máš formální hadry i na duši." Přejedu mu prsty po paži a nechám je klesnout na své stehno. Skoro zhypnotizovaně se dívám na to, jak se mu mění ruka. " Vlk?" Podívám se do zpětného zrcátka a mé šedé oči jsou najednou žluté, kočičí. Podívám se do očí Jeffovi a hrdelně zamručím. " To bylo divný." Musím si odkašlat, aby mi bylo rozumět, mluvím jako kdyby mě někdo držel pod krkem. Chvilku ho ostražitě pozoruji a potom, když vystoupí, následuji ho. " Netahej se s tím Jeffe." Sáhnu po tašce a hodím si ji přes rameno.

Vypravěč - 16. října 2012 21:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Rodiče se zasmějí tvému křepčení a matka tě hned napomene rádoby přísným pohledem, když ulepíš podlahu pavučinou. "Myslím, že ti bude stačit loďák, který jsme používali při stěhování. Přece si nepotáhneš celou skříň" usměje se otec. "Pojď snesu ti ho" zvedne se od stolu a jde na půdu, odkud ti snese velký loďák. Matka jej řádně vyluxuje a pak, pokud budeš chtít, ti pomůže s balením. Na rodičích je znát obava o svou malou holčičku, ale když vidí tvé rozzářené oči, radují se s tebou. ***Zbytek dne máš volný, pokud nemáš žádnou akci, která nezbytně vyžaduje reakci, můžeš si vše shrnout až k samotnému odletu***

Peter Elohime - 16. října 2012 21:19

soukromá zpráva od Peter Elohime pro Klub přátel žehu na cestách Nasetím do letadla jsem definitivně ztvrdil fakt, že jsem blázen. Nikdo normální by asi neletěl jen tak nazdařbůh přes půlku světa. Ale normálnost nebyla už několik set let na mém menu. Rozodl jsem se zaplašit špatné pocity spánkem, ale nebylo to nic, co by se mi dvakrát podařilo. Prostě jsem tak nějak kolem žaludku necítil, že je to dobře. Na druhou stranu zase Švýcarsko pro mne znamenalo, že bych mohl vyzkoušet oprášit několik svých starých účtů. Asi by koukali, kdybych si pro nějaké úroky přišel. Nakonec přistaneme na letišti. Nic moc cesta, ale zase je pravda, že jsem rád, že stojím na pevné zemi. Pohyb přes moře nebyla úplně moje nejoblíbenější představa trávení dovolené. Každopádně jsem se úspěšně dostal do odbavocí haly, kde mne oslovil jistý blonďák. Jsem lehce překvapen tím, že mě poznal tak snadno. Na druhou stranu mých dobových vyobrazení asi pár bude. Každopádně to pro mne znamená zapracovat na utajenosti. Možná by neškodila i menší změna vzhledu. Nechám se odvést k autu a usadit. Jsem trpělivý jedinec a nevidím důvod, proč dělat potíže... Prozatím.

Vypravěč - 16. října 2012 21:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Slovo divný tady nabývá trochu jinej význam, než jsi doteď byla zvyklá že má. Myslím, že tu uvidíš divnější věci" kývne na tebe. "Myslím, že je na místě zachovávat si jistou formu. Nebudu si hrát na na nějakýho ultra bosse, ale i přes veškerou neformálnost bude potřeba aby ti byl nějaký vzájemný respekt" řekne rozvážně a s pokrčením ramen ti tašku přenechá. "Je toho v tobě víc, ale musíme to rozplétat pomalu. tak pojď, ukážu ti pokoj a můžeš zavolat otci. Jen je ti doufám jasné, že to co jsem řekl já tobě mu říct nemůžeš. Pro tvou rodinu bohužel prostě musíš být v sanatoriu, to je ti doufám jasné" pokrčí rameny.

Sophie Thompson - 16. října 2012 22:08

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro " Jo to je fakt, tady budeme všichni divný a jiný, někteří možná ještě víc než kdo kdy byl." Zamyslím se a zahledím na dům. " Jo ale chce to oddech, vypustit pár, dán si vanu a zahrát si counter strike." Položím ti ruku na rameno a pevně zmáčknu. " Něco tě trápí," polknu těžce a podívám se mu do očí. " Omlouvám se nic mi do toho není." Hodím si tašku na rameno a čekám kdy udělá první krok směrem k " sanatoriu". " Vidíš vykouřilo se mi to z hlavy." Vezmu tě pod paží a vykročím směrem k budově.

Vypravěč - 16. října 2012 22:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Řekněme že co mě trápí a netrápí je věc naprosto odlišná od našich momentálních cílů a proto není třeba ji řešit. Vanu si klidně můžeš napustit, ale nejdřív zavolej tomu otci. Přihlašovací údaje máš napsané na papírku, tak si je potom uprav podle svého. Když budeš chtít nějaký hry, napiš mi na papír jaký, nebo ti můžeme dobít účet na Steamu nebo tak něco" vyprostí se šetrně z tvého úchopu, snad proto aby tě nějak neurazil nebo se tě to nedotklo, a vystoupá s tebou k hlavnímu vchodu. Provede tě vstupní halou, která je zároveň i jakási společenská místnost a vyvede tě do prvního patra a ukáže ti dveře tvého pokoje. "Je speciálně upravený talismany a runami, aby jsi v něm měla soukromí. Uvnitř tě hlasy trápit nebudou, budeš tam mít klid. Kdybys cokoliv potřebovala, najdeš mě buď nahoře v kanceláři, v dílnách pod garáží nebo v tělocvičně" kývne na tebe.

"Šikula" Hex Bloomerg - 16. října 2012 22:46

soukromá zpráva od "Šikula" Hex Bloomerg pro Letiště - rezidence Zamyšleně jsem se zamračil, když nám tak před odjezdem prohodil pár posledních informací. Takže nás nakonec bude ještě víc? Proč mě to ale nepřekvapuje? Každopádně mi nejde do hlavy jedna věc. Na co potřebuje ten Někdo policajta, mladýho kluka a nejspíš ještě mladší holku? Měl jsem z toho docela blbej pocit. Ale zase to dává i smysl, pokud se jedná skutečně jen o bezpečnostní agenturu. Pak bych ale čekal že budou mít Malcom s Shari nějaký výcvik. Kterej žabař by chtěl nabírat do bezpečnostní agentury zelenáče? Pokud se jim nedostane náležitého zaškolení rovnou na místě... Nakonec to začalo dávat i všechno smysl. To mě ale tak jako tak nezbavilo toho napětí. Na jiné myšlenky jsem přišel až když jsem mohl pozorovat cestu, kterou projíždíme. Hodilo se to pro případ, že bych se musel vracet pěšky. Hlavně mě pak překvapila nečekaná odbočka, kterou bych v běžném provozu fakt jen stěží zahlídnul. Pokud bych jí vyloženě nehledal. Narovnal jsem se v sedačce. Byl jsem čím dál napjatější protože jsem cítil že se blížíme. Kovová brána mi to jasně potvrdila. Doufám že nás nenechaj čekat dlouho. Jen nerad čekám, když jde o velký věci. Mihlo se mi hlavou. Následně jsem ještě chvíli pozoroval cestu. Pak jsem se věnoval zašatročení iPodu do batohu. Zaměnil jsem ho za lahev s vodou, abych mohl uhasit dlouhou žízeň. Krátce po tom už jsem se věnoval jen výjevu před námi. Pohled na tu velkou vilu mě docela zarazil do sedačky. "No to mě poser..." Prohodím tiše a sundám si pásy. "Tvuj šéf si umí koukám vyhodit z kopejtka." Dodám s tichým uchechtnutím k našemu řidičovi. A hned jak zastaví s batohem na rameni vystoupím. V první řadě jdu zase vyházet ven naše kufry. Pak popadnu ten svůj a bez čekání zamířím rovnou do vily. Rázným, odhodlaným krokem. Bylo to tu stejně úžasný jako celá ta krajina kolem. Ta mě teď ale zajímala jen málo. Chtěl jsem konečně protnout aspoň část tý, začáteční záhady.

Sophie Thompson - 16. října 2012 22:57

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro "Pokud chceš aby to fungovalo, musíš být naprosto v pohodě a soustředěný, Jeffe. Takže tvoje trápení s tím má co dělat. A neříkej, že ne." Ukážu na něj prstem a dál to nekomentuju. Jen jdu tiše vedle něj vrtá mi ten jeho smutek hlavou.Zapomínám na svoje deprese a to, jak mě drželi v sanatoriu a nic se mnou nedělali. Rozhlížím se kolem sebe a pozoruju okolí, opravdu se mi to tady líbí. " Děkuju." špitnu a postavím se před něj. " Za všechno." Obejmu ho okolo pasu a přitisknu mu hlavu na hruď. Vnímám jen jeho myšlenky a poslouchám tlukot jeho srdce." Všechno bude dobré, a ona se vrátí, vím že tvoje srdce volá její jméno." Bezděčně ho pohladím po zádech.

Vypravěč - 16. října 2012 23:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Můj osobní život a moje pocity jsou teď vedlejší. To do práce míchat nebudu" mávne zamítavě rukou. Na tvůj poslední komentář jen krátce kývne a opatrně tě pohladí po vlasech "kdyžtak víš, kde mě najít. Počítám, že teď by ses měla pořádně vyspat. Zítra přijedou další a bude první porada a řeknu vám, o co tady vůbec jde" odtáhne se pomalu od tebe a cítíš v něm dva velmi rozdílné pocity. Divokou nespoutanou podstatu bestie spoléhající čistě na své instinkty a s ní v naprostém chladně kalkulující entitu, snažící se za každou cenu splnit nějaký úkol a být maximálně precizní a profesionální. Téměř k neuvěření, že obě esence spolu vydrží v jednom těle. "Snad se ti tu bude líbit" kývne, pomalu se otočí a vystoupá po schodech nahoru.

Shari Ormond - 16. října 2012 23:38

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Velkolepý příjezd A vida, přeci jen občas se trocha odvahy vyplatí. Kápě mého spolusedícího klesá dolů a mám možnost vidět, jak vlastně vypadá jeho tvář bez ní. Jeho ledový stisk ruky a neveselý výraz mě malinko rozhodí. "Pánové, to je na tom svět tak špatně, že se musíte tvářit jako kakabus?" pomyslím si. Sice z vlastní zkušenosti vím, že život dokáže být pěkná svině, ale vždycky může být hůř. Nahlas však nic neřeknu. Mladík se představí a dokonce dodá ještě pár slov, k tomu jak mu vyhovuje, jak se jeho jméno vyslovuje, ale pak se odvrátí k oknu, čímž mi dá dosti jasně najevo, že naše konverzace je v tuhle chvíli u konce. Muž na předním sedadle má vražené sluchátka do uší, takže je i na mě, abych si zbytek cesty, která podle řidiče bude trvat ještě dobrých třicet minut. Trochu jsem zalitovala, že jsem nechala knížku v zavazadle, které teď spočívalo mimo můj dosah v kufru auta, rozhodla jsem se tedy, že si trochu užiju pohledu ven na krajinu. Nikdy jsem ve Švýcarsku nebyla...vlastně ani v Evropě, byť jsem měla několikrát naslibován výlet do Paříže, nikdy předtím jsem nepřeletěla oceán, abych navštívila starý kontinent. A rozhodně bylo na co se koukat. Ani bych nenašla slova, jak to popsat, dokonce bych to nedokázala ani přirovnat k ničemu, co už jsem kdy zažila. Odbočili jsme ze silnice na nenápadnou cestu, po chvíli projeli bránou a octnuli jsme se ....v úplně jiném světě. Při pohledu na dům i tu okolní nádheru mi spodní čelist spadla málem někam ke klíční kosti. Tak takhle nějak bych si představovala ráj, kdyby existoval. Otevřela jsem dveře, vystoupila jsem ven z auta a rozhlédla jsem se kolem. Při zvuku prvního zavazadla dopadajícího na zem jsem se vzpamatovala a šla si pro to svoje. "Díky" prohodila jsem směrem ke Quentinovi, vzala kufr ze země a vydávám se za ním do haly.

Malcolm Liandri - 17. října 2012 00:10

soukromá zpráva od Malcolm Liandri pro - Rezidence - Upadání do letargie Takřka jeden kratičký moment od seznámení se se Shari, jsem na ni zapomněl a znovu se potýkal s jednou myšlenkou za druhou. Sotva jsme vyjeli od letiště, kde byl automobil zaparkován přímo před jeho vchodem, jsem se od té doby po interiéru automobilu rozhlédl snad jen dvakrát. Quentin byl zabrán do hudby, která mu hrála ve sluchátkách, a Shari vypadala jaksi omámeně. Zřejmě ji fascinovalo okolí a zdejší příroda. Není divu. Já jsem osobně ve Švýcarsku poprvé - alespoň co si pamatuji. Na luxus a pohodlí sedačky, a interiéru auta si ne a ne zvyknout. Jsem zvyklý na strohé zdi, tvrdé kanape, plechovky coly a pizzu. Popřípadě čínu v kelímku. Toto pro mě byl nepozaný svět. Po řadě minut, kterých nevím kolik uběhlo, vůz znenadání zahnul přímo do lesa. Cesty bych si obyčejně neměl šanci si všimnout - a trochu jsem znejistil. Doufám, že to nejsou nějací psychopati napadne mě a chtěnechtě se této myšlence usměju. Nesmysl. Jízda skrz "tajnou" cestu pak uběhla rychle. Před vozem se postupně skrz větve stromů objevila monumentální, nádherná stavba. Krásná velká vila, která stejně jako vůz o našem zaměstnavateli pověděla mnoho. Vůz zastavil. Všichni vystoupili - já jako poslední. Vylezl jsem z auta, protáhl se a spatřil Quentina, jak vyndavá z kufru auta zavazadla. Včetně mého. Díky mu pokynu kývnutím hlavy. Shari si nevšímám. Chvíli pozoruji svůj kufr, který uchopím do ruky a zvednu. Quentin a Shari již zašli do Vily. Já se jště chvíli zdržel venku, něco mi tu stále nehrálo. Po chvíli jsem se vydal za dvojicí, otevřel jsem velké, ozdobené dveře z dubového dřeva, a vstoupil do budovy. Rozhlédl jsem se a okázalost celého vnitřku domu na mě udělala dojem. Sotva dojdu ke Quentinovi a Shari, začnu komunikaci jednoduše tím, že nahlas zabručím. Jako medvěd který je spokojen s velikostí své mrtvé kořisti.

Sophie Thompson - 17. října 2012 00:26

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Jen zavrtím hlavou a dívám se na jeho záda. Musela být hloupá, že tě opustila Jeffe. Potom zapadnu do pokoje a i po několika minutách cítím jeho dotyk ve svých vlasech. Vejdu do pokoje a usměju se, krásné, útulné a příjemné. Ihned sáhnu po notebooku, vše zapojím a naloguju se na skype. Ihned zavolám tátovi. Mluvíme spolu skoro hodinu. Potom na mne padne spánek a já usnu v půlce věty.

Vypravěč - 17. října 2012 01:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Slyšíš ještě otcův smích a pípnutí ukončeného hovoru. Poprvé po dlouhé době se vyspíš v klidu. bez hlasů i bez prášků. Sice na židli s hlavou na klávesnici ale i tak to byl nejlepší spánek za poslední dobu. Když se probudíš, zjistíš, že podle hodin jsi spala jen pár minut. Je to možné? Ne, spala jsi celý den a pár minut! Promneš si otlačené čelo a rozhlédneš se po pokoji. Na malé komodce si všimneš přívěšku, který vypadá jako malý zdobený flashdisk. U něj je papírek "Klíč - dolů odemyká, nahoru zamyká" a opravdu, dveře nemají klasický zámek, ale na jeho místech pod klikou jsou stříbřité hladké destičky.

Vypravěč - 17. října 2012 01:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Uvnitř budovy Hned za dveřmi je šatní stěna, botník a stojany na deštníky a podobné věci. Po dvou metrech prostor ústí do místnosti, která vypadá jako společenská, spíše jako obývací pokoj a herna. Na zemi je tlustý měkký koberec okrové barvy, bez problému vhodný na chození bez bot a přezůvek. Na levé straně místnosti je několik křesel, gauč a konferenční stolek, několik knihoven u zdi a stěna s plochou televizí, domácím kinem a pokud jste fanoušci, najdete v ní i několik herních konzolí jako např. Xbox 360 s Kinectem, Wii a PS3. Zajímavá jsou okna. Jsou velká a máte krásný výhled, přesto že zvenčí jste nic z interiéru neviděli. Po chvíli vám dojde proč. Zvenku jsou dokonale zrcadlová a dovnitř vidět nelze. Na pravé straně místnosti je kulečníkový stůl, pár křesel a stolků mezi nimi a bar. tato místnost je očividně určená k odpočinku a její velké rozměry napovídají, že rozhodně pro více lidí. Vzadu uprostřed vede z místnosti široký průchod dál do domu a v pravé části za barem je průchod do kuchyně. "Tady vás na chvíli zanechám. Vše, co zde vidíte je vám k dispozici. Chovejte se tu jako doma. Jen se prosím pohybujte zatím pouze v těchto prostorách. Teď pokud mne omluvíte, vrátím se na letiště a počkám na vaše dva zbylé kolegy" udělá váš doprovod široké gesto rukou a když se ujistí, že jste mu všichni rozuměli, vyjde zase z domu ven, nasedne do auta a odjede pryč.

"Šikula" Hex Bloomerg - 17. října 2012 10:54

soukromá zpráva od "Šikula" Hex Bloomerg pro Společenská místnost Nemělo snad ani cenu skrývat obdiv při pohledu na společenskou místnost, ve které jsme měli trávit čas. Bylo tu snad všechno na zabití nudy všemi způsoby. Kulečník a vlastní bar byli jen třešní na dortu. S údivem jsem si prohlédl pracně každý kout místnosti. Než jsem hodil svoje zavazadla k blízkému křeslu. Přemýšlel jsem co všechno u mě v kufru leží. Měl jsem tam laptop, nějaké to oblečení, něco na zahnání nudy... Dokonce na dně kufru ležel i můj revolver. Ani ten jsem nehodlal nechat někde ležet. A měl jsem dobré oprávnění ho mít. V Dallasu si člověk málokdy vystačil jen se služební pistolí. Hlavně když k vám sem tam mohla v noci zajít "návštěva". "Tak zase nashledanou pardále." Prohodím s mávnutím ruky na našeho instruktora a ještě ho chvíli vyprovázím pohledem. Zdál se mi nějakej divnej. Ale to je teď fuk. Víc jsem se zajímal o to, co jsme tu měli k dispozici. "Sám bych to líp neřekl." Řeknu v odpověď na Malcomovo zabručení. Pomalu si jdu prohlédnout bar. Jen abych věděl co se tam dá najít. Od něj pak přejdu ke kulečníku kde pošlu rukou jednu kouli proti druhé. "No, rozhodně víme jedno. Ten kdo to vlastní je pořádnej, ale fakt pořádnej, zazobanec." Pronesu po chvíli ticha a s nedůvěřivým pohledem znovu přelétnu celou, společenskou místnost. "Bude hodně dobrý dát si teď pozor na všechno. Nějak tady nevěřím ani tomu kulečníku. Aspoň do doby než si budu moct konečně pokecat s majitelem." Dám ruce v bok a na chvíli zaváhám. Nechtělo se mi zacházet zase až tak do krajních situací ale na druhou stranu už jsem měl s něčím podobným přeci jen trochu zkušenosti. Hlavně jsem měl strach, že když se mi jejich práce líbit nebude nemusí mě odsud nechat odejít po svých. Aby se třeba náhodou neměla o čem dozvědět veřejnost. Ne, tohle mi nedalo. Bez čekání jsem přešel ke svému kufru. Rozepl jsem ho a začal se v něm hrabat. Dokud jsem na dně nenašel svůj revolver. Natáhl jsem kohout a trhnutím ruky vyhodil bubínek ze svého místa. Komory byli prázdné. To se ale hned změnilo. Měl jsem naštěstí i krabičku s osmnácti náboji. Šest z nich jsem hned naládoval do bubínku. Který jsem následně roztočil a trhnutím ruky zapasoval zpátky na své místo. Pak už jsem jen opatrně zajistil kohout a zastrčil jsem si zbraň za opasek za pravým bokem. Následně jsem ještě upravil rozházené věci v kufru a zase ho zapnul. "Jistota je jistota. Nějak nemám chuť tu jen tak stát a lomit rukama kdyby se něco posralo." Prohodím na vysvětlenou k Shari s Malcomem, pro které musela být ta situace přinejmenším zvláštní. Pak pomalu přejdu do kuchyně. Mohl bych se možná poohlédnout i jinam. Napadlo mě že s trochou "šikovnosti" by se to nedozvěděl nikdo. Váhavě jsem se zadíval na hodinky. Ale nakonec jsem to hodil za hlavu. Možná později. Vrátil jsem se do společenské místnosti kde jsem se uvolněněji posadil do křesla ke svým věcem.

Malcolm Liandri - 17. října 2012 12:39

soukromá zpráva od Malcolm Liandri pro Vila Společenská místnost Stejně jako dvojice mých společníků jsem ještě před minutou uznale otáčel hlavou, a směroval pohled všude po místnosti, abych si vše vryl do paměti. Pomalu mě ale prvotní nadšení začíná opouštět a zá začínám být jaksi netečný a chladný. Musím sám sobě přiznat, že jsem pořádně rozčilený. Už je to příliš dlouhá doba, kdy nevím co se děje. Nevědomost mě užírá víc, než reálný strach. Psychicky na mě pomalu tat oskutečnost doléhá. Nejsem vůči této situaci příliš důvěřivý. Kufr ledabyle a jednoduše položím na zem tam, kde zrovna stojím. Nestarám se o to, abych ho umístil ke stolu, k sedačce - prostě někam kde by nepřekážel. Ani v něm nic nehledám. Nyní mi na tom nezáleží. Chvíli s kamenným výrazem pozoruji Quentina, jak z kufru vytáhl revolver. Nepřekvapilo mě to. Já zbraň nenosil. Nepotřeboval jsem ji. Střelte mě pistolí do nohy, a nezasáhnete-li kost, nepocítím ani bolest či sebemenší omezení pohybu. Když mi tato myšlenka najde cestu až do vědomí, usměju se. Nikdy jsem to takto nepříjmal. To ovšem neznamená že se mi tato skutečnost nelíbí. "Popravdě už mě to sere" řeknu bez obalu a nepatrně se prohnu v zádech a protáhnu si lopatky "jestli mi brzo neřeknou o co tady jde, už mě tady nikdo neuvidí. Nejsem debil, aby mě z něj někdo dělal. Stejně jako vy si zasloužím odpovědi, a to rychle" Nečekám na odpověď. Dokonce se po Quentinovi ani Shari nepodívám. Jen nohou odsunu kufr k nejbližšímu křeslu, do kterého se vzápetí ponořím. Natáhnu se ke konferenčnímu stolku, na kterém leží jakási neoznačená láhev z tlustého skla, se skleněnou příklopkou. Zřejmě koňak, nebo něco jemu podobného. Bez okolků, bez otázek si naliji plnou whisky skleničku - která je charakteristicky široká, nízká a se širokým dnem. Lahev s alkoholem zde stojí, jakoby se nám jakýmsi nevyřčeným způsobem sama nabízela. Otočím se na "kolegy". "Dáte si?" zeptám se s úsměvem, stále s flaškou v ruce. Vyleštěné skleničky leží na stole. Jeden gauč a křeslo je stále volné.

Sophie Thompson - 17. října 2012 22:03

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Vzbudím se naprosto dokonale vyspalá a utřu si slinu, která mi teče z koutku a zamžourám po pokoji. " To snad ne, já spala celý den a bez prášků." Usměju se a třu si obličej, cítím na tváři vyraženou klávesnici. " Ježiši to snad ne." Hlasitě se rozesměju. Na komodě se něco zaleskne, zaostřím a pekelně se soustředím, abych v tom něco rozpoznala. Dojdu šouravě k tomu a vezmu zvláštní věc do dlaně. " No znám hotelovou kartu, ale tohle je asi něco jiného." Dám si "klíč" na dlaně, potom s ním vyzkouším úkon, který je napsaný na papírku a ono se to povede. Nechám zamčeno a začnu se svlékat jako had, oblečení za mnou tvoří cestičku až do koupelny. Pustím na sebe horkou vodu a užiju si kapky vody na svém těle. Sáhnu po sprchovém gelu, který voní jako směs na čaj masala a nanesu ho na tělo. Ve sprše zůstanu skoro hodinu se všemi pleťovými maskami, krémy a další péče o tělo, zbavila jsem ho otravných chloupků. Když si čistím zuby, ozve se můj žaludek."No jo za chvilku ti dám najíst." Pohladím holé břicho a začne velké přehrabování v šuplících. Spodní prádlo mám vybrané rychle, žádná krajka nebo satén. Bezešvé funkční prádlo, bílé barvy. A na to si obléknu sportovní oblečení a vlasy si vyčešu do vysokého koňského ohonu. Celý vzhled doplním lehkým líčením. A potom vyrazím z pokoje, pronásleduje mě šílený hlad a proto podnikám loupežnou výpravu do kuchyně. Hopkám po schodech a prozpěvuji si nějakou melodii, kterou jsem slyšela někde v rádiu, ani nevím jak se píseň jmenuje. Když procházím okolo salónku, uslyším neznámé hlasy a zastavím se. Zvědavě nahlédnu do místnosti. " Dobrý den." Když pozdravím, ozve se hlasité zakručení mého žaludku a já zrudnu. " Promiňte, celý den jsem nic nejedla. Není tu někdo kdo by se mnou provedl nálet na lednici?" Přejedu očima dva muže a mladou ženu a na tváři vykouzlím zcela přirozený úsměv. Popis: Před sebou máte dívku, které byste neřekli víc než 18 let. Hnědé vlasy má stažené do koňského ohonu a na sobě má modro bílé sportovní oblečení. Je vysoká něco okolo 175 cm. Štíhlá a zaoblená na správných místech. foto: Zobrazit SPOILER

Tez - 17. října 2012 22:03

soukromá zpráva od Tez pro Jeden? Jeden kufor?! Na chvíľu len tak civím na rodičov a nato sa rozosmejem. To si píšte že si vezmem celú skriňu. Ale niekde pod posteĺou mám ešte športovú tašku, to by malo stačiť. Zhodnotím nakoniec, ešte ich obidvoch vyobjímam kým sa stihnú zdvihnúť. Nato už letím hore schodami za tatom. Odnesieš mi ho prosím ťa do izby? Spýtam sa, načo mu dám pusu na líce, zavŕtam sa do skrine a oblúkom začnem na posteľ hádzať oblečenie, z ktorého vytriedim to, čo potrebujem. Elektronika pôjde na pevné dno kufra a čo sa mi nezmestí tam do športovej tašky.  Balenie mi trvá až do poobedia, keďže o radosti okolo mňa kde tu začnú vyrastať spomedzi parkiet výhodnky, ktoré musím poctivo odstrániť a opraviť parkety a popri tom píšem celej svojej parte na z môjho blackberry o tom, že odchádzam do švajčiarska. Pre istotu som napísala, že je to vnejaká super brigáda. Keď sa konečne dobalím, odteperím s tatovou pomocou kufre dole a škŕkajúci žalúdok mi pripomenie, že som mala len jedno jablko, tak si dám neskorý obed. Navečer sa idem rozlúčiť s chalanmi von, ale vrátim sa už okolo desiatej, aby som na druhý deń bola vyspatá. Keď si ľahám do hojdacej siete, chvejem sa očakávaním. Ktovie, či vedia aj o mojom spánkovom probléme.  Keď sa ráno prebudím, podo mnou ma čaká príjemné prekvapenie. Namiesto zvyčajných nových stromov či hrubočižných koreňov, spod ktorých som sa väčšinou vypletala, sú okolo mňa kopy jemných bielych kvietkov, ktoré tvoria spolu s mäkkučkým machom úžasný koberec. Očakávanie tuším pomáha tiež. Bosými nohami opatrne prejdem po kopčekoch machua vojdem dnu. Spravím si raňajky a nedočkavo ich zhltnem. Rozlúčim sa s bratom a s rodičmi sa vyberiem na letisko. Chcem sa s nimi rozlúčiť ešte pred ním, ale trvajú na to, že ma vyprevadia až do odletovej haly, a tak čakám na lietadlo s nimi.

Vypravěč - 17. října 2012 23:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tez Balení a poctivá selekce vybraných kusů oblečení ti trvá skoro celý den. Večerní oslava s kamarády se začala velmi slibně rozjíždět, ale musela jsi se z ní vypařit, aby to nedopadlo jako včera a ty jsi nezaspala let. Příjemné probuzení a rozloučení s rodinou a už sedíš v autě a jsi na cestě na letiště. Odbavení proběhne v pořádku a brzy sedíš v letadle a nedočkavě koukáš z okénka. Letadlo se odlepí od runwaye a stoupá do oblak. Celý let i přestup v Paříži proběhne hladce a než se naděješ, přistáváte na letišti Flugplatz Buochs. Vystoupíš z letadla, dojdeš si k pásu pro zavazadla a rozhlédneš se. "Slečna Tez?" usměje se na tebe asi čtyřicetiletý blonďák, který se k tobě přitočí z proudícího davu. "Ukažte, pomohu vám" vezme ti kufr a vede tě z letištní haly až k blízko zaparkovanému černému autu, v jehož otevřených dveřích sedí na kraji sedačky další muž. + Peter Váš doprovod otevře kufr, naskládá do něj zavazadla a zabouchne jej. "Prosím, nastupte si a pojedeme, ostatní na nás už čekají" pokyne rukou k autu a sám nasedne za volant, nastartuje a když oba pohodlně sedíte, vyjedete směrem do kopců. Po asi dvaceti minutách odbočíte ze silnice mezi stromy na cestu, které by jste si normálně vůbec nevšimli. Pro někoho kdo neví kde je by bylo dost těžké ji vůbec vidět. Strmé stoupání do kopce zpomalí pouze masivní kovaná brána, která se otevře po zmáčknutí tlačítka na palubní desce. Na to, kde brána je trvá ještě dost dlouho, snad pár minut, než přejedete terénní zlom a vyjedete na dlážděný plac před několikapatrovou vilou, přilepenou na strmém kamenitém svahu. Kolem je mnoho stromů - v podstatě jste uprostřed lesů - a pod zpevněným nádvoříčkem se rozprostírá menší horské jezero. "Tak jsme na místě." Muž zastaví a jde vyndat zavazadla z kufru.

Shari Ormond - 18. října 2012 00:10

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Čekání na Godota Řidič – je-li to vůbec pouhý řidič – nás uvede do místnosti, která skýtá nepřeberné možnosti ukrácení si času zábavou. Podá nám jasné instrukce, že máme zůstat jen a pouze tady, zatímco on vyrazí pro další lidi na letiště. To vypadá, že si Pan Neznámý asi bude zakládat celou novou firmu, když nás vozí čím dál víc. Položím kufr na zem ke stěně, aby nikomu a ničemu nevadil, rozejdu se k televizi a přejedu prsty po horním okraji. Pohledem slétnu k herním konzolám a musím se pousmát. Naposledy jsem gamepad držela tak před deseti lety, možná to už bude déle. Ani nevím, jak se ta hra jmenovala, jen si pamatuju, že hlavní hrdina vypadal jako Meg Ryan. Na opačné straně místnosti, jakoby oddělená od chlapecké zábavy, stojí kulečníkový stůl, který m přijde rozhodně mnohem chlapský. Pánové už si oba našli svoji vlastní zábavu. Quentin vytáhl z kufru zbraň, což mě nijak zvlášť nepřekvapilo. Když pocházíte ze země, kde vám nošení zbraní povoluje Ústava a prodavač vám ji bez mrknutí oka prodá při pouhém předložení řidičáku, vám tyhle věci přijdou jako normální. To spíše ze způsobu, kterým revolver nabíjí mi běhá mráz po zádech. Dělá to jako by byl voják, policajt, člen ochranky a nebo psychopat. Doufám, že poslední varianta to nebude. Z Malcolma je trochu cítit netrpělivost, což vzápětí potvrdí vlastními slovy. Jenže mu musím dát za pravdu. Ani já jsem příliš mnoho informací nedostala a jen s tím málem jsem odjela na úplně cizí místo a nikdo nemá ani tušení, kde jsem. Mohli by mě tady třeba i zabít a kdo by se o to dozvěděl? Při té myšlence trochu paranoidně zalétnu očima k oknům, které vlastně ani okna nejsou. Co oči nevidí... Z pesimistického přemítání mě probere Malcolmova otázka a já zjistím, že si rozhodl ukrátit čekání skleničkou whisky. No co, nenechám ho v tom samotného. "To zní jako dobrý nápad," prohlásím, odlepím se od televize a posadím se na pohovku. Přitáhnu k sobě jednu ze sklenic, s díky si převezmu od Malcoma láhev a naleju si whisky, kterou do sebe vzápětí obrátím. Čistou a bez ledu. Přesně tak jak to mám ráda. Jantarová tekutina sklouzne jícnem až do žaludku a zanechává po sobě příjemně teplý pocit. Odložím teď již prázdnou sklenici na stůl a pohodlně se opřu. Chvíli se zase nic neděje, když je náhle čekání přerušeno příchodem mladé holčiny. Prohlédnu si ji, nejprve lehce zamračeně. Vypadá minimálně o deset, možná i malinko víc mladší než jsem já. Koukám, docela široké věkové spektrum lidí přítomných v místnosti. Jestli i ona dostala nabídku práce, tak by mě zajímalo od kolika let je ve Švýcarsku povoleno pracovat. Spíš bych ji tipovala na dceru, možná mladší sestru majitele, když je objevila z hlubin domu a oblečena v pohodlně domácím oblečení. Pozdraví a poté vtipně dodá nabídku k jídlu, aby v tom nebyla sama. Nejprve jsem připravena říct, že ne, ale vzápětí si to rozmyslím. Posledních pár hodin jsem byla jen na jídle v letadle, které chutnalo spíš jako papírová drť, než jako jídlo. Úsměv jí vrátím, ale jen krátký, protože mi znovu zacuká v koutku. Bože, jak tohle nesnáším. "Ahoj. Jdu do toho s tebou, když už mám být vina, tak se vším všudy." Vyhrabu se z pohovky, na které jsem se před krátkou chvílí uvelebila a vydám se za holčinou. "Můžeme jít. Nějaké přání na co bys měla chuť?" zeptám se a rozejdu se směrem ke kuchyni.

Vypravěč - 18. října 2012 00:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nájezd na ledničku Když Sophie a Shari dojdou do kuchyně obloukovým průchodem, poněkud je zarazí fakt, že za rohem stojí žena kolem padesáti let, o které jste zatím nemeli nikdo sebemenší ponětí. I přes svůj věk, odrážející se v očích má stále velmi zajímavou a pro muže atraktivní postavu. "Dobrý den přeji slečno Sophie a Shari ... lednička je vám samozřejmě k službám. Pokud ovšem budete mít nějaké přání, jsem k dispozici 24 hodin denně. Od toho jsem tady. Tedy přes vaření a kuchyň. Na otázky, kterých jistě máte mnoho vám brzy odpoví pan Arcnall" usměje se vřelým úsměvěm a pokyne vám rukou k vysoké dvoudvéřové lednici s vestavěným automatem na chlazené nápoje v pravých dveřích. Je to poměrně znepokojivý fakt, že žena zná vaše jména i přesto, že jste ji nikdy neviděly. Lednička samotná obsahuje vše, co vás napadne. Salámy, sýry, pomazánky a paštiky, uzeniny i zeleninu a všemožné druhy nápojů od coly po skutečně velkou zásobu energetických nápojů. Na talířku pod fólií je připravena hromada trojúhelníkových sendvičů. V chlebníku na pultě vedle ledničky je různé pečivo.

"Šikula" Hex Bloomerg - 18. října 2012 00:46

soukromá zpráva od "Šikula" Hex Bloomerg pro Rozrůstající se spolek Malcom nebyl ani zdaleka jediný, kdo začínal mít nervy. Sdílel jsem s ním touhu vypadnout ale když už jsem tady hodlám si tu počkat na věhlasnou nabídku, která se na nás chystá. Zdálo se mi, že se to čekání ale protahuje až moc. Díky bohu, že jsem měl nějakou jistotu. Jedna byla ve mě, druhá za mým opaskem. Co víc si pak přát. Každopádně nenadálé zjevení cizí holky z útrob sídla bylo to poslední, co bych čekal. Nedůvěřivě jsem si ji prohlédnul. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že nás právě navštívila dcera někoho. Byla hrozně mladá. Skoro bych i řekl, že ještě není ani plnoletá. Bylo to každopádně dost nemilé překvapení. I když bylo skvělé vědět že tu nejsme sami. No skvělý. Začíná tu z toho být luxusní cirkus. Mihne se mi nabručeně hlavou. Načež sáhnu po prázdné sklenici a naleju si do ní trochu whiskey z Malcomova objevu. Bez váhání do sebe pak svojí porci obrátím. A nebylo čeho litovat. Bylo to pořádně jemný a kvalitní pití. "Pfff... No... Tohle zrovna teď přišlo vhod." Řeknu krapet přidušeně jak se z ohně na plicích trochu rozkašlu. Nikdy jsem nebyl na takhle vostrý lihoviny. Já se viděl vždycky spíš u piva než nějaký vodky nebo whiskey. Následně se ale přestanu zajímat o okolní společnost. Vytáhnu z kufru čistou, šedou košili a vydám se hledat koupelnu. Jednak si chci odskočit, a jednak se chci trošku opláchnout a převléct do čistého. Má-li mě brzy čekat nějaké jednání. Když pak konečně trefím správné dveře rovnou za sebou i zamknu. Položím revolver někam vedle umyvadla, a hned po vykonání potřeby ze sebe stáhnu upocenou košili, abych se mohl vodou z umyvadla trochu opláchnout. Tělo, obličej a ruce. Když jsem byl hotový a oblečený ještě chvíli jsem se díval na sebe samého do zrcadla. Hmm, budu se muset oholit. Pomyslím si, když prsty pohladím strniště na bradě a tvářích. Už abych měl čas si konečně odpočinout. Sáhl jsem po své zbrani, která skončila zas za opaskem, a vyrazil jsem zpátky k ostatním. Zobrazit SPOILER

Sophie Thompson - 18. října 2012 01:50

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro " Co s tím pitím všichni máte?" Nakrčím nos, když ucítím pach whisky. " Smrdí to, je potom člověku blbě, a člověk nemá potom tak ostré smysli." Našpulím rtíky. " Třeba vy," ukážu na muže se zbraní. " Neměl byste mít v ruce zbraň, která je nabitá, v kombinaci s alkoholem to může mít fatální následky." Analyzuji to co vidím, chladně a logicky." Nemám ráda zbraně, jsou, neosobní." Jen pronesu do éteru. " Super, konečně tu mám nějakého spojence." Zazubím se a když je žena u mě chytnu jí za ruku a táhnu jí tam kde tuším kuchyni." Mám chuť na palačinky s jahodama, sandwich s tuňákem a čedarové křupky. Jooo a taky velkou sklenici cherry coly." Vyhrknu na dívku. " Dobrý den." Uctivě ji pozdravím a vrhnu se k lednici. " Páni, to je ráj pro hladové." Vrhnu se na talířek s trojuhelníčky." Jeff je ten nejvíc super chlap." Vyjeknu a sáhnu po dokonale vypadajícím jablku. " Mám maličký dotaz, myslíte že bych si mohla udělat palačinky?" Otážu se kuchařky.

Malcolm Liandri - 18. října 2012 12:42

soukromá zpráva od Malcolm Liandri pro Jako tradičně jsem pohroužen do svých vlastních myšlenek. V ruce držím sklenku s doslova životodárnou tekutinou, se kterou ve vzduchu opisuju malý kruh. Alkoholický nápoj, nyní ležící na dně, tím vytvářel jakýsi trychtířovitý tvar. Od mé netrpělivosti mi pohodlné křeslo a pití značně odpomohlo. Mé myšlenky se tím přetočili na naprosto jiný světový směr. Jakoby mi místo kde jsem a věc, kterou držím v ruce, určila novou cestu kterou se budou mé myšlenky ubírat. A je tomu možná vskutku tak. Nápoj má pokojovou teplotu. Část z něj jsem tak vypil. Důvod, proč nedopíjím jeho zbytek, je ten, že ho ve svých hrukou chladím. Mé ruce mají znatelně nižší teplotu než sklenka. Znenadání do místnosti vstoupí jakási mladá dívka, která vypadala, že je v této skupině ještě mladší než já. Alespoň vzhledově. Nepřekvapí mě to. Pomalu v křesle otočm hlavu a prohlédnu si ji. Stejne jako u Shari ji takřka znaleckým okem ohodnotím za 1#. Jediné co mě zarazí je to, že hned po svém představení začne mluvit o jídle. Skoro jakoby tu byla doma, což není vůbec nemožné. Pochopitelně její nabídkou přijme Shari. To bude dvojka pomyslím si s úsměvem a odvrátím zrak i celou hlavu. Nápoj je již citelně (jak jen mohu cítit) chladnější - a proto jeho zbytek obrátím do svého hrdla. Teplo, které tekutina rozlije po mém nitru je pro mé chladné tělo jako oheň. Promnu si krk a spokojeně sklenku odložím zpátky na stůl. Mezitím odešel i Quentin. Bůhví kam odešel on. To znamená, že jsem tu osaměl. Což mi pranic nevadilo. Naopak. Čím více lidí, tím více smyslů musíte napnout, tím více musíte dávat pozor, a být opatrní. Nemám rád lidi, člověk nikdy neví, kdy vám podrazí nohy. I z toho nejsladšího úsměvu se mohou stát vyceněné zuby. A již po několikáte jsem si přistihl, že takto uvažuji. Skoro nepřátelsky a nepochopitelně opatrně. Jsme tu všichni přeci na jedné lodi. Zatímco holky odešly mlsat a Quentin kamsi pryč, si pomyslím, zda-li dělají dobře. Jsme tu kvůli práci, sice zvláštní práci, ale práci. Rozutéct se po domě, který nám nepatří, mi přijde jako vrchol drzosti. Řidič který nás sem odvezl nás záměrně uvedl do společenské místnosti. Místnosti pro hosty - kde jsme měli stetrvat a čekat na někoho, kdo nám poskytne odpovědi. Pomalu si přitáhnu kufr zpoza křesla, položím si ho na klín, otevřu ho a chvíli se v něm přehrabuju. Konečně najdu to co tak usilovně hledám. Když to najdu, položím věc stranou. Kufr znovu zavřu a položím na původní místo. Naliju si další sklenku až po okraj, kterou držím v levé ruce. V právé držím fotografii, na které je hezká, blonďatá žena sedící u stolu u večeře. Žena má okolo třiceti, čtyřiceti let. S ní u večeře sedí ještě dva malí chlapci okolo desíti let. Fotografie je velice stará, a je to jediné vodítko k tomu zjistit, kdo jsem. Cítím, jak alkohol začíná působit. Ano, působí na mě - za tento dar jsem rád. Popíjím alkohol, a prohlížím si fotografii. V očích mě pálí slzy, které se začnou pomalu kutálet a vytvářet hřejivé kolmé stopy na tvářích. Ani se nenamáhám s jejich stíráním. Zjistím kdo jste, zjistím kdo jsem já opakuji si v duchu pořád a stále dokola.

Vypravěč - 18. října 2012 13:37
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Kuchyně “Já vám je udělám slečno. Takže jahody... šlehačkou a karamelový přelivem k tomu myslím nic nezkazím že?“ usměje se, dorovná si nějaké věci v poličce a dá se do příprav. “A pro vás?“ usměje se na Shari.

Shari Ormond - 18. října 2012 22:53

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Všestranná hospodyně Pánové už se více méně starají o své vlastní záležitosti, holčina však dodá několik ne zrovna milých slov k našemu pití alkoholu. Pravděpodobně ještě nemá ani věk, na to aby ho mohla pít, ale pusu si na špacír pouští. "Kdybys věděla, na kolik věcí s ním dá zapomenout, asi by jsi o něm takhle nemluvila," pomyslím si. O to překvapením vyjeknu, když mě popadne za ruku a táhne za sebou do kuchyně, jako když dítě žadoní rodiče na pouti, aby s ním šli na kolotoč. Rozhodně jsem nečekala, že to děvče, které prve vypadalo tak zařezaně, je najednou přátelské. Musím se pousmát jejímu apetitu. I když její výběr nevypadá vůbec špatně, rozhodně bych si taky vybrala. Kuchařka vypadá připravena splnit nám jakékoliv přání, co se týče jídla. Holka poprosí o palačinky a z nabídky, kterou jí vrátí hospodyně, se mi začnou sbíhat sliny. "Že bych šla taky do palačinek?" napadne mě, ale v příštím okamžiku sama sebe trochu sepsnu. "Nezapomeň, holka, kdy ses naposledy hýbala. Možná na tréningu ještě v Modestu. Žádný takový. Palačinky budou až se do něčeho zase pustíš." Natáhnu se do lednice pro dietní colu a se zašuměním jí otevřu, "Pokud by to bylo možné, dala bych si Caesarův salát," poprosím nakonec ženu. "Půjdeš si zatím k nám přisednout?" zeptám se holky. Přijde mi trochu zvláštní, že bych jí měla vykat a ona mě naopak. "Mimochodem, já jsem Shari. Ahoj." Ještě se rychle dopředstavím.

Vypravěč - 19. října 2012 00:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kuchyně "Jistě, za chvíli vám to donesu, zatím si udělejte pohodlí" usměje se žena a začne zároveň připravovat i salát. Překvapivě stíhá všechno najednou i přes značnou nevýhodu, že má pouze dvě ruce. Práce jí ale jde skutečně od ruky a když se vedle usadíte, jídlo vám za pár minut přinese a položí jej před vás. "Pánové se nic nedají?" usměje se a pokud si nikdo již nic nepřeje, vrátí se do kuchyně se slovy že víte, kde ji najít.

Peter Elohime - 19. října 2012 17:03

soukromá zpráva od Peter Elohime pro Cesta Na vyzvání usednu do vozidla. Po chvilce přivede blonďák ještě jendnu ženu. Pokynu na pozdrav. Nemám zrovna hovornou náladu. Mám hlavu plnou přemýšlení. Takže jsem celkem rád za ticho, které svojí nemluvností celkem rychle vyplním. Sleduji ubíhající cestu. Nesleduji památky. Sice je pravda, že případná památka má celkem slušnou šanci být starší než já, ale věřím tomu, že na památky by mohl být čas později. Nakonec zastavíme před nějakým rozlehlým domem. Blonďák nám chce vzit zavazadla. Rezoulutně odmítnu tuto možnost a svůj diplomatický kufřík si nesu sám. Zastavím před domem, kde čekám, až nás blonďák pozve dovnitř.

Vypravěč - 19. října 2012 17:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tez a Peter Řidič tedy vezme zavazadlo jen dívce a poté co zajistí auto vás uvede dovnitř domu. Hned za dveřmi je šatní stěna, botník a stojany na deštníky a podobné věci. Po dvou metrech prostor ústí do místnosti, která vypadá jako společenská, spíše jako obývací pokoj a herna. Na zemi je tlustý měkký koberec okrové barvy, bez problému vhodný na chození bez bot a přezůvek. Na levé straně místnosti je několik křesel, gauč a konferenční stolek, několik knihoven u zdi a stěna s plochou televizí, domácím kinem a pokud jste fanoušci, najdete v ní i několik herních konzolí jako např. Xbox 360 s Kinectem, Wii a PS3. Zajímavá jsou okna. Jsou velká a máte krásný výhled, přesto že zvenčí jste nic z interiéru neviděli. Po chvíli vám dojde proč. Zvenku jsou dokonale zrcadlová a dovnitř vidět nelze. Na pravé straně místnosti je kulečníkový stůl, pár křesel a stolků mezi nimi a bar. Tato místnost je očividně určená k odpočinku a její velké rozměry napovídají, že rozhodně pro více lidí. Vzadu uprostřed vede z místnosti široký průchod dál do domu a v pravé části za barem je průchod do kuchyně. V místnosti jsou čtyři další lidí. Dva muži sedí v křeslech a jedna mladá dívka zhruba Tezině věku a jedná o něco starší ale stále mladá žena. Jeden z mužů popíjí sklenku nějakého koňaku, kdežto dámská část osazenstva právě obědvá palačinky a nějaký salát.

Vypravěč - 19. října 2012 17:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Společenská místnost Po pár dalších minutách, kdy už dámy dojídají zastaví před domem auto, který jste přijeli i vy a vystoupí z něj další lidé. Skrz velká okna dobře vidíte, že kromě řidiče je to další muž a dívka, která je zhruba ve věku Sophie. Muž si nese svůj diplomatický kufřík, kdežto dívce pomůže řidič s velkým kufrem a sportovní taškou. Za pár okamžiků se otevřou dveře a blonďák je uvede dovnitř a zavazadla dívky odloží ke stěně.

Vypravěč - 19. října 2012 17:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni "Nyní jsme již všichni" řekne muž po chvíli, kdy taktně počká, až Shari a Sophie dojedí svůj oběd. "Nyní vás poprosím, aby jste mne následovali do konferenční místnosti, kde vám pan Arcnall odpoví na vaše otázky, kterých jistě máte mnoho. Zavazadla tu můžete nechat. Prosím tudy" kývne, pokyne vám rukou a zamíří chodbou dál hlouběji do domu, zahne doleva a opět doprava a otevře vám dveře do místnosti, podobné diplomatickému jednacímu sálu nebo vojenským poradním místnostem. Kolem oválného stolu je dostatek pohodlných vysokých křesel, na zadní stěně je velká obrazovka a napravo od ní minibar s ledničkou. Místa u stolu nejsou nijak označena, pouze v čele stolu na místě které je zády k televizi leží zaklapnutý stříbrný notebook. "Prosím posaďte se" pokyne vám a odejde.

Vypravěč - 19. října 2012 17:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Siesta V klidu si pokuřuješ dýmku v křesle, když na tvé dveře někdo zaťuká. Když otevřeš, spatříš vašeho majordoma Niclase - čtyřicátník decentních rysů s krátkými blonďatými vlasy. "Pane Guerriere, jen jsem vás chtěl informovat, že za okamžik začne to zasedání v konferenční místnosti" kývne na tebe a opět se vzdálí. Určitě by nebylo na škodu, kdyby ses tam přidal i ty a trochu poznal nové lidi. Jeff jim sice bude jen osvětlovat o co tu jde, stejně jako Livan to vysvětlovala vám, ale i tak by jsi měl být v obraze. ***Pokud tam půjdeš, oni už tam jsou kromě Jeffa všichni.***

Tez - 19. října 2012 17:54

soukromá zpráva od Tez pro Cestujeme a docestujeme. Akonáhle si ma vyzdvihne blondiak, natešene prikývnem. Áno, áno, to som ja. Ahoj. Zazubím sa na neho. Ochotne mu prenechám ťažký kufor a prehodím si športovú tašku na druhé pleco, keďže už ma slušne ťahala k zemi. Rezkým, húpavým krokom idem za ním, až kým neprídem k autu. Nastrkám tašku za kufrom do batožinovej časti auta a nakuknem dnu. Toto je J.A? Mohol by byť, je celkom sexy.  Usmejem sa. Zdravím. sadnem si na druhú sedačku a zabuchnem za sebou dvere. Chlap sa nenamáha mi ani odpovedať. Umh, som Tez.  Predstavím sa, keďže mi príde divné sedieť tu vedľa neho len tak. Ak to neni J.A. tak asi je tiež, no, trocha zmutovaný. A asi mu neni do reči...čo tu budem robiť celú cestu? Vzdychnem si a sadnem si na kraj sedačky, aby som dovidela na nášho sprievodcu. Mohol by si pustiť hudbu prosím? Nemám rada ticho. Poprosím ho a položím si bradu na bok sedačky predo mnou. Dúfam, že to nebude trvať dlho.

Yevgeny Guerrier - 19. října 2012 21:10

Po siestě do společenské místnosti Tělocvičnu jsem kupodivu uvedl do původního stavu bez problému a bez menšího náznaku lenosti a váhání. Bral jsem to jako poslední část cvičení a utužení svého ducha. Zamířil jsem rovnou do sprchy a poté na svůj pokoj. Lhal bych, kdybych při tom nezaslechl cizí hlasy. Moje smysly mě neklamaly a já tušil, že se Jeff už vrátil. Hlasů ale nebylo dost na to, aby se to shodovalo s počtem, který mi kolega vyčetl před pár hodinami na balkónku ze své destičky. Času ještě dost… pokrčil jsem rameny a zavřel za sebou dveře pokoje. Ten byl skromný, připomínal mojí bývalou hájovnu. Alespoň jsem se mohl cítit zase jako doma a ne na hotelu. Pootevřel jsem si okno, ze kterého jsem měl celkem obstojný výhled do údolí, a znovu se zamyslel nad tím, že bychom si měli pořídit malé stádo ovcí. Při nejhorším už jako žrádlo pro medvěda, kdyby ho chtěl někdo z nováčků podplatit a na chvíli si ho ochočit. Jojo, to by bylo fajn… pousmál jsem se. V ložnici jsem měl dvě poličky. Jedna byla plná knih, druhá tvrdého alkoholu. Bylo vždy dilema, po čem sáhnout. Ale vždy to doplnil tabák. Jelikož ale měla být nějaká schůzka, rozhodl jsem se zbytek čekání strávit čtením a se zapálenou dýmkou a knihou v ruce se usadil v křesle a počal spokojeně bafat. Vyrušil mě příchod majordoma. Bylo směšné mít majordoma, připadal jsem si jak bohatýr, já, takový skromný člověk. Div nenosil snídani do postele. “Takže to už dorazili všichni, co? Nu, já tedy půjdu,“ povzdechl jsem si a zaklapl Dostojevského. Dýmka mi v ruce ale zůstala, bylo v ní ještě dost tabáku, jehož vanilková vůně se za mnou táhla chodbami a rozvoněla se po celé společenské místnosti, jakmile jsem do ní vstoupil. S blaženým výrazem jsem pozdravil “Zdravstvujtě soudruzi“, omluvil svůj pozdní příchod a sedl si tam, kde bylo volno. Uvelebil jsem se v křesle a počal se mírně houpat a poslouchal, jak nováčky Jeff seznámí s problematikou naší společnosti i situace. Celé to bylo až moc povědomé, ty výrazy ve tvářích přítomných. I normální člověk by z nich dokázal vyčíst tu nejistotu a u některých i lehkou nervozitu. Prohlížel jsem si je pozorně, jednoho po druhém. Na některé mhouřil oči, abych je ještě víc znervóznil. Byla to sranda. Ovšem mlčel jsem a dál vykuřoval, dokud tabák v dýmce nedošel.

Peter Elohime - 19. října 2012 21:51

Uvítání v domě Nechám se uvést do domu. Diplomatický kufřík černé barvy v ruce. Ten víceméně nezmizí z mého držení po celou dobu, dokud o to nebudu výslovně požádán. Projdeme tedy vchodem do domu. Dám dámě přednost. Nějak nedávám i nadále možnost slyšet můj hlas. Jsem mlčky. Je zjevné, že mne neosloví ani moc vybavení místnosti. Ano, na knihovně spočinu delší okamžik pohledem, ale nic zajímavého by se asi z toho nedalo vyčíst. Celkově můj průchod působí klidným, vyrovnaným dojmem. Relativně až bez emocí. Prostě klidný člověk, který ještě tady nepotkal nic zajímavého. Stejným pohledem očastuji jedince, který se vyskytli v této místnosti s námi. Stejně jako předtím spolucestující, pozdravím jen decentním úklonem hlavy. Zběžně je přejedu pohledem, abych si uložil jejich vzhled do paměti. Není v tom žádné hodnocení a ani z daleka odhadování. Prostě jen sumarizace dat za účelem pozdějšího využití. Blonďák nás nechá posedat v další místnosti. I tu zběžně projedu pohledem. Opět klidný, nic neříkající. Prostě sumarizační. Usednu na naprosto nahodilé místo, které je mi uvolněno. Kufřík položím po své pravé ruce. Pokračuji ve své netečnosti. Není na mne vidět víceméně žádný zájem. Nervozita, zvědavost ta je zatím utopena a skryta pod neuvěřitelně silnou vrstvou masky neutrality. Dokonce ani moje světle modré oči netěkají. Prostě hledím klidně před sebe. Jako poslední vejde do místnosti muž, který se omluví rusky. Neodolám a odpovím mu. To umožnilo slyšet můj celkem příjemný tón hlasu. "Dazhe grad tovarishcha." Použiji jazyk, kterým nás oslovil. Plynně a bez přízvuku. Můj vzhled není pro většinu lidí, se kterými se běžně stýkám, moc nápadný. Pro zdejší osazenstvo musí být celkem zřejmý můj nekontinentální rys, který by při troše uvažování mohli přiřadit ke Státům. Tento rys dělá poměrně dost oblečení, které je tvořeno běžným trikem s proužkem modro hnědé barvy. To v pase končí klasickým americkým 6stopým koženým opaskem se sponou v podobě sherifské hvězdy. Rozhodně není nová. Nese stopy častého používání. Kalhoty samotné jsou hnědé. Jedná se o plátěné kalhoty s kapsami po stranách. Ty končí nad tmavě hnědýma botami. Vypadá to jako imitace kůže krokodýla. Celkově je v tomto oblečení oblečeno tělo muže spíše dělnické postavy. Na první pohled to vypadá, že pracuji převážně manuálně. Barva očí má světle modrý odstín s hnědým kroužkem kolem zornice. Barva vlasů je tmavě hnědá. Strniště vypadá udržovaně a pod dohledem.

Sophie Thompson - 19. října 2012 23:31

Společenská místnost a další lidé Usadím se do křesla a přejedu pohledem osazenstvo. Teče mu voda z očí, jak smutné. Bez známky sebemenší lítosti ho přejedu pohledem. A stočím ho na Shari. " Ahoj, já jsem Sophie. Jak se ti tu zatím líbí?" Zakousnu se do prvního sandwiche a se zavřenými ústy ho žvýkám. Dívku, která nevypadá o moc starší než já přivítám úsměvem. " Ahoj, myslím, že něco tam dostaneš." Odešlu jí do kuchyně, za tou nejmilejší kuchařkou co znám. " Shari, měla bys víc jíst. Saláty jsou pro křečky." Zazubím se a nabídnu jí šunkový sandwich s okurkou a krémovým sýrem. " Ježiši, nedá si někdo?" Položím si talíř na kolena, dám i ruku před pusu a rozesměju se. Mám na sobě tílko s modrou stuhou okolo krku a bílé volné kalhoty s modrým páskem, jsem bosa. Dojídám a prázdný tác odkládám na konferenční stolek. Ještě mám jablko, to si nechám na později. Chvilku okolo sebe rozdávám trošku plaché pohledy. Necítím se v jejich přítomnosti nejlépe, kdo by se taky divil, když jsem skoro rok vídala jen otce a ošetřovatele. Cítím se o moc líp, když se zjeví Jeff. " Díky pokoj je super a jídlo taky za to stojí." Nakloním se k němu, když okolo něj projdu, a zašeptám. Potom ho stačí jen následovat. Přejedu očima místnost a usadím se po Jeffově pravé ruce, někde uprostřed. " Shari, pojď vedle mě." Ukážu na ní a poklepu na židli, po své levé ruce. Maličko židli odtáhnu od stolu a lokty položím na stůl. Ucítím vůni vanilkového tabáku a potom promluví starší muž, možná ve věku mého otce. Pozdraví rusky a ihned na to mu odpoví mladík. Toho si prohlédnu důkladněji. Pohled mi klouže po jeho obličeji a těle. Nejdřív si prohlédnu ruce, potom přejedu od stehen k hrudníku a v neposlední řadě se mu zadívám do očí. " Zdravstvujtě gospoda." Odpovím jim, má ruština má velice silný britský přízvuk. Zadívám se mladému muži (Peterovi) znovu do očí. Do jeho se zaseknou ty mé šedé, které teď získávají ledově modrou barvu. Vzhled: Zobrazit SPOILER

Shari Ormond - 20. října 2012 12:20

Něco se začíná dít Vrátím se zpět na pohovku, se zasyčením otevřu plechovku s colou a napiju se. Přejedu pohledem po klucích. Malcolm drží v ruce nějakou fotku a i přes kamenný výraz tváře mu tečou slzy. Ráda bych něco uklidňujícího pronesla, ale na takové věci příliš dobrá nejsem a navíc jeho nepřístupný obličej mě víc než jen odrazuje. Pokusím se na něj aspoň trochu povzbudivě pousmát, ale řekla bych, že si toho vůbec nevšiml. Quentin se vrátit se své krátké prohlídky a stejně jako my ostatní vypadá, že vyčkává, co bude dál. Sophie se představí a dále rozvíjí konverzaci. "Rozhodně Švýcarsko je nádherné. Vůbec jsem si nedovedla představit jak to tady vypadá, ale skutečnost několikanásobně převyšuje jakékoliv představy," odpovím po pravdě. Léta prožitá v Kalifornii vás rozhodně na nic takového nedokáže připravit. Do místnosti vstoupí mladá žena, s přátelským tónem se představí a požádá také o pár palačinek. Sophie jí odešle do kuchyně. Pustím se do salátu, který je naprosto úžasný. Měkoučké kuřecí maso, křupavé česnekové krutony a čerstvá zelenina. Málem mi zaskočí, když zaslechnu slova o křečcích. "Neboj, určitě si udělám čas i na nějaké kalorické jídlo. Naprosto zbožňuju sladké, takže až se objeví nějaký jablečný koláč nebo cheesecake, tak se budu jen stěží držet," ujistím jí, ale stále se věnuju Caesarovi, ze kterého po chvíli nic v míse nezůstane. Teprve nyní si všimnu muže, který vstoupil do pokoje společně s Tez zcela nenápadně. Pozdrav pokývnutím hlavu mu jen vrátím stejným gestem. Blonďák, který nás sem přivezl a posléze i dva ostatní nám dá instrukce, abychom se všichni přemístili do konferenčky, kde snad dostaneme odpovědi na otázky – tedy já jsem rozhodně dost zvědavá na důvod, kvůli kterému jsem tady letěla přes kus světa a nikdo netuší, kde jsem. Sakra, měla bych rozhodně aspoň zavolat....našim, aby po mě nevyhlásili mezinárodní pátrání, až dostanou telefonát, že jsem se sbalila a odešla. Při nejbližší příležitosti se jim rozhodně musím ozvat. Zaplašila jsem tyhle myšlenky někam dozadu do hlavy a začala se věnovat tomu důležitému, co bylo v plánu. Zvedla jsem se a zamířila do konferenční místnosti. Ostatní se již začnou usazovat, na mě zavolá Sophie, abych se posadila vedle ní. Ok, to není špatný nápad. Usadím se na židli, na stůl před sebe položím plechovku se zbytečkem coly. Jak se zdá, ani teď nejsme kompletní. Do místnosti vstoupí muž, podle mého odhadu, který mám obvykle dost mizerný, starší než my ostatní, pozdraví jazykem, který naslepo tipuju jako ruštinu a usadí se. Mladík, jehož jméno zatím neznám, pronese pár slov stejnou řečí, vzápětí se přidá i Sophie na kterou se překvapeně podívám. "Super. A to je angličtina mezinárodní jazyk. Jestli se tohle všechno potáhne ve stejném duchu, tak jsem docela v prdeli," pomyslím si rozhozeně. Naši mě nechávali učit jenom francouzštinu a možná, jen možná, bych si vzpomněla na něco z toho půl roku španělštiny, co jsem si zapsala, jen abych měla kredity navíc. "Dobrý den" pozdravím trochu nejistě anglicky, doufajíc že to vyjde. Rozhlédnu se po místnosti, čekajíc co bude dál. Současný vzhled: odkaz Doplněno šátkem zakrývajícím krk.

Tez - 21. října 2012 18:13

Bomba! Keď prichádzame do domu, šofér znova vezme kufor. Vidím, že ten chlap si berie veci sám, ale... nuž, keď už imôj kufor sprievodca zoberie, brániť sa nebudem. Znova si prevesím cez plece tašku. Na sebe mám celkom jednoduché oblečenie, obtiahnuté bledomodré rifle a čierne tričko s krátkym rukávom s logom skupiny guns and roses. Na nohách mierne ošúchané sivé číňany. Vojdem dnu do domu a keď vojdem do niečoho, čo pripomína herňu skríženú s obývačkou, naširoko roztvorím oči. Hej, tento dom je paráda.  Poviem nahlas, a až potom si všimnem ľudí vzadu v miestnosti. A pohľad mi padne hneď na palacinky. Soy, ja som Tez. Máte tam tých palaciniek viacej? Od odletu som nejedla a riadne mi škŕka v bruchu. Aj nutella by sa hodila. Pustím tašku na zem a bezprostredne podídem až k ženskej často obyvateľstva, pričom si samozrejme stihnem všimnúť aj ostatných. Hmm, je nás celkom dosť. Horím nedočkavosťou zistiť, čo vedia.  Ak sú tam palacinky ešte navyše a niečo, čo by som si mohla dať do nich, hladne sa pustím do jedenia. Stihnem zjesť pár palaciniek, keď nám pokynú, aby sme sa presunuli. V podstate som bola dovtedy ticho- jedlo je jedna z mála vecí, ktoré mi dokážu zapchať ústa. V chvate si namažem ešte jednu palacinku a aj s ňou sa vyberiem za ostatnými. Arcnall. To bude J.A! Keď prídeme do miestnosti, vyberiem si stoličku oproti miestu, kde je položený notebook a tam za pár sekúnd sporciujem aj svoju palacinku. Spokojne sa posuniem na stoličke úplne dozadu a položím si nohu na kraj jej sedačky. Snažím sa ovládať nadšenie, aby sa mi nič nevymklo spod kontroly. Ak toto tu patrí tomu Arcnallovi, musí byť riadne bohatý. Skonštatujem bez ostychu keď si prezerám vybavenie miestnosti. A boh vie čo sa ešte ukrýva v celom dome. Je riadne hovadský!

Vypravěč - 21. října 2012 22:18

Briefroom Když se usazujete, vstoupí do místnosti další člověk. Mladík vyšší postavy mezi 25 a 30 lety, krátké tmavé vlasy a tvář porostlá několikadenním strništěm. Oblečený je do kapsáčových kalhot z černé látky a dobře přiléhajícího černého trika s krátkým rukávem, outfit pak dolaďují pouze dvě černá potítka coby nátepníčky na obou zápěstích. "Dobrý den" pozdraví vás ve všeobecném ruchu, jak si sedáte, protáhne se kolem Sophi na kterou se usměje když mu něco polohlasem řekne a kývne a následně se postaví na volné místo v čele stolu. Na tváři má vlídný, trpělivý, ikdyž lehce unavený úsměv. Pohledem se zastaví na Yevgenym a jeho dýmce, na kteroužto reaguje decentním úšklebkem a mrknutím oka, které ´oslovený´ pochopí tak, že ji má uhasit a schovat. Mladík počká, až si všichni posedáte, opět se na vás usměje a kývne. "Dobrý den. V první řadě vám chci všem poděkovat že jste přišli. Moje jméno je Jeff Arcnall. Ano, to já jsem vás kontaktoval poštou či emailem a hned vám vysvětlím proč. Všichni z vás jste si jistě vědomi své jedinečnosti. Tohle je jedno z mála míst, kde se za ni nemusíte stydět a nemusíte se bát, že ji někdo odhalí. Všichni co jsme tady jsme svým způsobem jedineční. Každý jinak ale jsme všichni. Jistě jste slyšeli pověsti a legendy o upírech a vlkodlacích, elfech a vílách, nemrtvých i démone -vše je to pravda. Odnepaměti se takoví tvorové za oponou světa vyskytují. To je jeden z důvodů, proč jste dostali ten dopis nebo email. Naše organizace jménem Silver Glow sdružuje takovéto supernaturály" otevře notebook, něco na něm cvakne a na televizi za ním se objeví něco, co je pravděpodobně logo oné společnosti "a máme dva hlavní cíle. Pomoci ostatním ovládat a kontrolovat svoje schopnosti a využít je pro dobro společnosti. Stejně jako vy máte výjimečné schopnosti, mají je i jiní, kteří pomocí nich páchají zločiny, rozsévají po světě chaos a v neposlední řadě způsobují, že naše odlišnost nemůže být společností přijata. Proto v dopisech pro více z vás stálo, že jsme bezpečnostní agentura. To co děláme samozřejmě nelze protáhnout žádným oficiálním informačním kanálem, to ale naši práci nečiní nijak méně důležitou, právě naopak. Máme k dispozici nejmodernější techniku a zbraně a tento komplex je uzpůsobený tak, aby vám poskytl maximální pohodlí pro odpočinek i zázemí pro nejnáročnější operace. V první řadě je tu tedy nabídka - kdo z vás bude chtít, může tu zůstat ve společnosti ostatních stejně jedinečných jako je on. Druhá nabídka je pomoci organizaci v rozvoji, což pomůže v konečném důsledku mnoha lidem i supernaturálům. Pomocí se samozřejmě nemyslí pouze boj. Pro plynulý chod potřebujeme různé lidi a každý z vás vyniká v něčem jiném. Máme tu doktora, policistu i manažerku a každý zde může najít své uplatnění. Jistě nemusím zdůrazňovat, že základní podmínka a pravidlo je naprostá mlčenlivost. Z tohoto důvodu byl každý z vás vystaven působení magické runy při vstupu do hlavních dveří ... ne nelekejte se, nemá na vás naprosto žádný invazivní vliv, stejně jako žádné jiné věci v domě. Pouze v případě, kdy by vaše mysl dospěla do bodu, kdy by jste se rozhodli něco o nás prozradit či umožnit někomu se o nás dozvědět, veškeré vzpomínky s tímto místem a námi vám budou z paměti vymazány. Doufám že pochopíte, že jsme se museli takto pojistit. Alternativa by totiž byla ty co z vás odmítnou umlčet horším způsobem a věřte mi, že to je to naprosto poslední co bychom chtěli. Otázky?" rozhlédne se po vás mladík.

Sophie Thompson - 23. října 2012 11:12

Zasedačka Když Jeff vejde do místnosti, hlasitě si oddechnu a na rtech se mi mihne úsměv. Jsem tak ráda, že tě vidím. Pomyslím si, když prochází okolo. Postaví se na místo před notebook a uvítá nás zde. Na jeho pozdrav jen přikývnu hlavou, založím si ruce do klína a propletu prsty. Mám sevřený žaludek, když poslouchám jeho řeč. Vlkodlaci, víly, elfové...On je fakt větší magor jak já. Vytřeštěnýma očima se na něj dívám jako bych viděla ducha. Hezký, takže tu jsme jen proto, abychom fungovali jako pokusná zvířata. Zavrtím hlavou nesouhlasně a chci mu skočit do řeči, ale dobré vychování mi v tom zabrání. Taky do mě budeš píchat a cpát mě prášky? Položím mu v duchu otázku a propíchnu ho pohledem. Tak proto tu bylo celý to pěkný pozlátko, aby si nás oblbnul a potom nám řekl. Vítejte v laboratoři, zvířátka. Cloumá se mnou pocit podobný vzteku, začíná mi hučet v uších a cítím jemné mravenčení na kůži. " Mám asi miliardu otázek." Posunu se v křesle, abych na Jeffa viděla trochu lépe. " Začnu první z nich." Opřu se rukama o stůl. " Jeffe sakra už sis vzal dneska svoje prášky?" Mám na tváři překvapený výraz, který mi jen tak něco nesmaže. " Za druhé, proč by sis vybíral někoho jako jsem já, vůbec nevím jestli nějaké schopnosti mám. Slyším jen hlasy." Poklepu si na spánek, jako racionálně uvažující člověk, nevěřící v ezoteriku, kartářky či snad osud." A za třetí, myslím, že kdybych někomu o vás řekla, direktem bych letěla do sanatoria, na uzavřené oddělení, kde by ze mě udělali zeleninu." Protočím oči v sloup a rozhlédnu se kolem sebe.

"Šikula" Hex Bloomerg - 23. října 2012 12:09

Zasedačka Všechno najednou nabralo nečekaně rychlý spád. Z malé, uzavřené společnosti se brzo stala pořádná slezina a mě to tu začalo připadat jako v cirkuse. To bylo hlavním důvodem proč jsem se začal držet zpátky a v tichosti. Do tohohle jsem fakt neměl zájem se zapojovat. Dal jsem si místo toho další skleničku whiskey, a následně jsem jen nevěřícně koukal, jak se tu objevilo hned několik novejch lidí. Nakonec to tu neni zase tak pustý. Je dobře vidět, že to tu přeci jen žije. I tak jsem byl ale pořád nervozní a k okolí nedůvěřivý. Dokud jsme nedostali pokyn přesunout se do zasedačky. Konečně možnost jak vytřískat odpovědi. Posadil jsem se jako poslední na zbylé, volné místo. Rusákovi jsem věnoval pozdravné pokývnutí hlavy. I když jsem z něj měl dost rozporuplné pocity. Vypadal na pořádnýho chlapa co se jen tak ničeho nebojí. Následně jsem věnoval pozornost už jen mladíkovi, který přišel chvíli poté. Nevypadal jako nějaký pán. Přišel mi spíš jen jako nějaký správce. Začíná se tu vyvíjet skutečně až moc rozmanitý kolektiv. Těžko říct jestli mě to těšilo nebo spíš děsilo. S tímhle si budu ale dělat hlavu později. Raději jsem se zaposlouchal do toho jeho výkladu. Což mi jen připomnělo jak nemám rád protýhlý kecy. Radši rychle a stručně. Je vidět že to byl člověk kterej měl čas. Tak trochu jsem si myslel že nebudu sám ale že by tu byli i nějaký víly a vlkodlaci? Chlape co to hulíš? Zeptám se sám sebe nevěřícně v duchu a zakroutím nad tím hlavou. Každopádně tohle všechno mělo jistý potenciál. Pokud se tady dokáže využít moje schopnost k něčemu dobrýmu není nad čím váhat. Maniak se zbraní je hnus ale píčus s nebezpečnou schopností je stokrát horší. Už jen tohle pomyšlení mě nutilo si to tu dobře rozmyslet. Letmo jsem se ohlédl po Sophii a mírně jsem se zamračil nad jejím, nespokojeným proslovem. Pak jsem se ale zadíval zase na Jeffa. Založil jsem ruce na prsou, a chvíli jsem si ho pohledem hodnotil. Načež jsem se v křesle narovnal. Vytáhl jsem zpoza opasku revolver. Natáhl jsem kohout, trhnutím ruky vyhodil bubínek, a všech šest nábojů jsem si nasypal do dlaně. Pak jsem revolver položil na stůl a náboje schoval do kapsy. "Jdu do toho." Pronesu s plnou rozhodností do ticha. "Budu pro tebe pracovat ale všechno má svý meze. Svou schopnost jsem používal k záchraně lidí a k likvidaci sráčů u policie a to hodlám dělat i tady. Pokud se mi ale nebude něco líbit neudělám to. Respektive: pokud mě budeš chtít poslat na nějakou prasárnu tak ti možná maximálně flusnu do obličeje pár nadávek." Zakroutím hlavou a zabubnuji prstem do stolu. Pak se pomalu zvednu. Bolí mě už z toho věčného sezení nohy. "Jinak můžeš teda počítat s mou pomocí. Jestli můžu být užitečný nehodlám to odkládat. Jsem jen zvědavý, kam tohle všechno povede. Jestli se tahle společnost začne potápět ke dnu nepočítej že půjdu s ní." Seberu ze stolu svůj revolver a zastrčím ho zpátky za opasek. Pak se otočím a bez váhání se vydám k východu ze zasedačky. "Víc slyšet nepotřebuju a otázku mám jen jednu: kdy a kde se můžu zabydlet?" Prohodím krátce před odchodem ze dveří a ještě věnuju Jeffovi trochu času. Než pak úplně zmizím zase do společenské místnosti.

Shari Ormond - 23. října 2012 12:10

Co to kur... Když už by se mohlo začít něco dít, objeví se muž, který automaticky zamíří do čela stolu a není sebemenších pochyb, kdo je tady pánem. Příliš dlouho neotálí, představí se a vychrlí nepřeberné množství informací, z nichž bych 90% zrovna moc ráda neslyšela. Co mají ksakru všechny ty řeči znamenat? Žijeme v jednadvacátém století a to, co říká patří tak maximálně na Sci-fi channel a ne do skutečného života. Pozval si nás sem proč? Aby si snad vytvořil nějaké novodobé freak show, ale příliš mi nesedí to utajení. Můj výraz se mění od překvapeného na zděšený a nakonec trochu znechucený. Kdybych jen tušila, proč se sem ženu, tak si to ještě pořádně rozmyslím. Tohle jsem přeci nikdy nechtěla. Je snad špatné, že jsem chtěla mít naprosto obyčejný život, jako každý jiný obyčejný člověk, bez žádných velkých nehod? A on si ještě řekne, že kdo nemá zájem, může se sebrat a jen tak odejít, vrátit se domů, na všechno zapomenout a pokračovat. Nejraději bych teď vyskočila ze židle a pořádně ho praštila. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak to udělám, ale pro mě to žádná sranda není a ani by v budoucnu nebyla. Dobrá, možná to zas až tak moc jeho chyba nebyla, mohla jsem se rozhodnout za jiných okolností sama, než se sem poženu. Seděla jsem v židli, rukou si stínila obličej, protože jsem měla strach, že neudržím slzy, které se mi tlačily do očí. Slova se naštěstí chytila jako první Sophie, bod pro ni a která už první část svých otázek položila také za mě. Další se spíš týkaly jí samotné, ale i tak jsem poslouchala. Neměla jsem příliš sílu pokládat otázky ohledně toho, že podle něj máme být jiní, ale jedna mi přesto vyklouzla z úst. "Přijde vám normální tahle jednat s lidmi? Dostat je sem pod falešnou záminkou? Pardon, já osobně nejsem žádný tajný agent a na takové zacházení nejsem zrovna dvakrát zvyklá."

Vypravěč - 23. října 2012 13:26

Briefroom Jeff nevypadá žádnou z vašich reakci vyvedený z míry, naopak je podle jeho výrazu a chápavého decentního úsměvu čekal. “Niclas tě uvede do pokoje Quentine, to je ten řidič. Jinak pro tebe a všechny ostatní - pokud budete mít jakýkoliv dotaz nebo problém, najdete mě buď v nejvyšším patře v kanceláři, v dílně pod garáží a nebo ve sportovní hale. Co se týče léků, díky za připomenutí Sophie“ dojde k minibaru, vytáhne černou plechovku energetického nápoje, se zašuměním ji rozdělá a upije. “Mám asi patnáctkrát vyšší energetickou spotřebu než běžný člověk a tohle trochu pomáhá. Ale zpátky k tvému dotazu. To že své schopnosti neovládáš a nevíš o nich neznamená, že je nemáš. Máme velmi spolehlivého skauta, který to bezpečně pozná. Tady dostaneš možnost to změnit a naučit se s nimi zacházet. Jinak většina lidí by toto samozřejmě měla za řeči blázna, ale jsou i skupiny, které pravdu znají a ne všechny jsou přátelské, proto ta bezpečnostní opatření. Co se týče vás Shari, o žádnou falešnou záminku se nejednalo. Většina z vás dostala pozvánku do bezpečnostní agentury, vaše nabídka byla na místo osobní asistentky, vše byla pravda a platí to. Jak jsem říkal, nepotřebujeme jen agenty do akce, ale i lidi, kteří pomohou s chodem organizace jinak, i nabízená částka platí. Nabídka není určena pouze těm, kteří budou bojovat“ kývne Jeff vážně hlavou.

Sophie Thompson - 23. října 2012 18:06

Zasedačka Pokrčím rameny a na tváři mám celkem překvapený výraz. " To jako si sem bude každý chodit jak do houslí?" Nakloním se k Shari, aby to slyšela jen ona. " To snad není možný, ten si snad myslí, že ví všechno." Trhnu rameny a věnuji se svým věcem. Znovu se podívám na Jeffa a teď už o poznání klidněji, usměju. " Jeffe, jestli do mě budeš chtít něco cpát, prosím tě, zvol raději formu čokolády, nebo zmrzlinu." Podotknu, když zašumí tekutina v plechovce. " Můžu poprosit vodu?" Ukážu na prázdnou sklenku od cherry coly. " Skauta cože, tady to fakt je jako v x-menech, měl si pravdu." Potlačím smích tím, že si dám ruku před pusu a tou volnou sevřu Shariiny prsty. To gesto by mělo být něco jako No-tak-nezlob-se-na-něj. " Mě sem zase dostal, pod záminkou, že se dostanu do lepšího blázince, a budu si užívat svobodu." Pronesu polohlasně. " A hele, mluvil pravdu, sice je to tu trochu jako v blázinci a tohle je taková seznamovací akce." Přikývnu a ofina mi padne do obličeje. "Nejvíc se těším na skupinové terapie a na tu volnost." Pronesu s nehraným nadšením. " Já taky dostanu peníze?" Zazubím se lišácky.

Peter Elohime - 23. října 2012 18:51

--Zasedačka-- Poslouchám projev našeho hostitele s celkem netečným výrazem. Pozornost mu věnuji, ale asi je těžké si přečíst v mé hlavě, co si o tom myslím. Ano občas jsou nějaké útržky, které mne vysloveně pobaví. Třeba ten o těch vlkodlacích, upírech, démonech a jim podobných. Nejsem asi jediný, kterého to pobaví. Mě ovšem z trochu jiného důvodu. Dalším momentem je magická runa, která má hlídat naši mlčenlivost. Přesto zatnu moje pomyslné zuby a nezačnu se smát. Připadám si tak trochu jako před 400 lety, ale to jsme měli větší zázemí a nemuseli se až tak skrývat jako dnes. Následují otázky na adresu našeho hostitele. Padne mezi nimi i otázka, která zajímala mne. Jediná, která zajímala mne. Jsem rád, že se jí nemusím ptát. Rozhodně odpověď mne uspokojí. Napadlo mne, že by měli někoho, kdo bude umět hledat takové jako jsme my. Sice jsem o nikom už několik desítek let neslyšel. To je ovšem způsobeno mojí úmyslnou izolací od tohoto světa. "A ode mne chcete, abych Vám dělal policajta, doktora, psychologa, učitele či něco jiného?" Položím otázku opět svým lehce melodickým hlasem. Víceméně jsem vyjmenoval jen část mých pracovních zkušeností. Je jich přesto dost. Ono se to nějak naskládalo.

Vypravěč - 23. října 2012 19:59

"Sophie můžu tebe i všechny ostatní ujistit, že vám nebyli a nebudou podávané žádné ovlivňující látky a podobná svinstva. Tato budova je pomocí skrytých run chráněná a tlumí paranormální jevy ve většině společných prostor, ale žádných vnějších zásahů se nemusíte bát. Co se týče tvého pozvání, jistě chápeš, že zrovna v tvém případě za daných okolností jsem na tvého otce nemohl vyrukovat s rádoby obyčejnou nabídkou práce. Tam to bohužel vyžadovalo specifický přístup a budeme se ho muset držet, než budeš plnoletá. S Tez to v tomto ohledu bylo jednodušší. Co se týče vás Petere, bylo by rozhodně dobré mít tu někoho vaší variability, ale pokud se rozhodnete se k nám přidat, určitě by bylo dobré mít tu lékaře. Máme tu ošetřovnu a laboratoř se špičkovým vybavením a vy jste ideální pro její případné využívání a spravování. Mít tu někoho znalého medicíny by byla bezesporu velká výhoda" pokýve Jeff opět hlavou

Tez - 23. října 2012 20:10

Zasadačka. Keď do miestnosti konečne vojde niekto, kto sa nám to chystá vysvetliť, je to zhodou náhod J.A. No...predstavovala som si ho inak, ale budiž. Kým hovorí, ja smiech neudržím, a schuti sa zasmejem. Hovorí tak čudne naschvál alebo je iba čudný? Premýšľam. Keď nastane chvíľa na otázky, skôr ako stihnem čokoľvek povedať ozvú sa ostatný, a tak zatiaľ iba mlčím. Nakoniec, padnú otázky ktoré vŕtali hlavou aj mne, tak ich aspoň nemusím hovoriť tiež. Heej, to dievča počuje hlasy? Možno sa vie skontaktovať s mŕtvymi. Alebo počuje myšlienky len o otm neviem. Hmm..Sophie, počuješ ma? Halóó. Tak asi nie. Presuniem z nej pohľad na drhé dievča a zachichocem sa. Osobná asistentka? To si na tom ešte dobre, ja som záhradníčka. Jeff, dúfam že nebudem musieť nosiť montérky, neznášam ich. Zazubím sa žiarivým úsmevom a prehodím si čierne vlasy, ktorých končeky sa mi šúchajú o pás riflí cez rameno na jednu stranu, aby nezavadzali. Jeden vlas sa mi pripletie do oka a keď ho potiahnem, posunie sa mi s ním aj šošovka. Namiesto sivých očí, aké som mala doteraz, pod ňou zažiari na chvíľku čosi výrazne zeleno-modré. Žmurknem a rýchlo vrátim šošovku na miesto. Zatratene, teraz ma to bude pichať... hmm, možno to šošovky nebudem musieť nosiť. Tá myšlienka sa mi celkom páči. Vtom sa zamyslím a pozriem sa znova na Jeffa. Emh a neviem či o tom vieš, ale ja s tebou potrebujem prejednať spanie a izbu. Nie je moc dobrý nápad aby som spala vnútry, ver mi. Ale stačí mi natiahnutá hojdacia sieť niekde vonku medzi stromami. Navrhnem možné riešenie, aké sme vynašli aj u nás doma a poklopkám nechtami po doske stola.

Vypravěč - 23. října 2012 20:49

"Tez, montérky skutečně nosit nemusíš" usměje se Jeff. "Pro mě za mě, choď si ve skleníku nahá, důležitá je práce, jakou odvedeš ... ano i u tebe byla nabídka na místo zahradníka myšlena vážně a pravdivě. Máme tu velmi speciální malou botanickou zahradu. Jinak co se týče spaní, venku by ti byla zima. Ale neboj se, tvůj pokoj je jako všechny speciálně upravený. Všchny pokoje jsou obalené vrstvou titanového plátování a dokonale odizolované. Zničit můžeš pouze nábytek. Hlavně ale jak jsem říkal, runy tlumí podobné projevy uvnitř budovy. Ať už se jedná o oheň či led, telepatii a telekinezi nebo rentgenový zrak například. Jakékoliv projevy těchto paranormálních jevů, co samy o sobě ovlivňují okolí. Kromě podzemní tréninkové haly a místnosti na extrémní zkoušky jsou všude. Na vaše přání je samozřejmě můžeme z vašich pokojů odstranit, když si budete jistí, že své schopnosti ovládáte a naopak je tam budete chtít trénovat. Jo ještě k té hale na extrémní zkoušky - není to na experimenty na vás, ale vaše experimenty na sobě. Když si někdo bude chtít vyzkoušet jaké je jeho maximum, mám tu proto speciální místnost odolnější než protiatomový kryt."

Yevgeny Guerrier - 23. října 2012 22:20

Zasedačka Jeffův důrazně káravý pohled mi samozřejmě neunikl, ovšem tabáku by byla škoda, řekl jsem si. Nakonec jsem ale stejně podlehl a dýmku nechal vyhasnout a odložil ji. Jelikož jsem tam přišel o věc, která by udržovala mou pozornost, započal jsem ji čistit tak důkladně, až to vypadalo, že mě zajímá víc, než celá ta schůzka a spolusedící. Ale to bych Jeffovi neudělal. Poslouchal jsem pozorně a párkrát se pousmál nad těmi dotazy přítomných. Byly až moc familiární. Zase na druhou stranu jsem byl rád, že to není stádo ovcí a zajímá se o svou pozici. Doktor, zahradnice,… to je dobré, hezky se nám to slejzá. A bůhví, co umějí ještě mimo to, pokýval jsem hlavou a dál poslouchal, jak Jeff seznamuje nováčky s chodem naší společnosti.

"Šikula" Hex Bloomerg - 23. října 2012 22:32

Pokoj - Sídlo Poté, co jsem opustil zasedačku, jsem si sebral rovnou svoje věci a nechal se odvést oním Niclasem na svůj pokoj. To nejdůležitější jsem věděl a to mi stačilo. Zbytek si zjistím sám nebo si to někde dohledám. Měl jsem hlavně jistotu. To, co jsem dělal u policie tady můžu provádět dvakrát tak efektivněji a o to mi šlo. Jednou jsem to dostal tak by se to mělo taky správně použít. Někdo ten dluh nějak splatit musí ne? Každopádně když jsem dorazil na pokoj byl jsem víceméně překvapený. Trvalo mi dobrou půl hodinku, než jsem si prohlédl všechny kouty. Bylo to tu malé ale útulné. Pro jednoho člověka tak akorát. Přesně tak, jak mi to vždycky padlo do vkusu. Nakonec se mi tu bude nejspíš i líbit. "Jo. Tady to fakt špatný nebude." Prohodím si tiše sám pro sebe a na chvíli se zadívám ven z okna. No, asi bych si měl pomalu i vybalovat. Položil jsem revolver na kuchyňskou linku a šel jsem si roztřídit věci. Ke konci jsem si hodil notebook vedle revolveru. A mezitím co se mi vařil čaj jsem si kontroloval email nebo fotky svého bydliště v Dallasu. Před odjezdem jsem se hodně zdráhal to prodat. Ale teď mi asi nic jinýho nezbude, pokud se zabydlím tady. Nemá cenu aby ten dům chátral. Ale na druhou stranu... Co když se budu chtít jednou na starý kolena vrátit? No, tohle rozhodnutí nechám na později. Během krátké pauzy jsem si v tichosti, při čtení internetových novin, vypil svůj čaj. Pak jsem si sebral nějaké, čisté věci z šatníku a šel si dát pořádnou sprchu. Bylo osvěžující cítit se zase jako člověk. Důkladně jsem se pak ještě oholil, než jsem se rozhodoval co bude dál. Hned po tom, co jsem se oblékl jsem začal plánovat. Řekněme, že bych si to tu mohl rovnou aspoň projít. Kouknout se kde a co mají za prostory. A ještě lepší by bylo najít střelnici nebo tělocvičnu. Odříkám si v duchu mezitím co schovám revolver do pouzdra u levého boku. Střelnice by se fakt docela i hodila. Stejně tak tělocvična. U obojího se dá každopádně víc než skvěle rozjímat. Zaklapl jsem notebook, strčil jsem do kapsy svých šest nábojů a vyrazil jsem na pochůzku po sídle. Odhodlaný si to tu celé pěkně v klidu projít.

Shari Ormond - 24. října 2012 22:52

Rozhodnutí Odpověď, kterou jsem dostala, mě zrovna neuspokojila, ale setřel mě dokonale. Stejně já se nemám nad čím zamýšlet. Jestli chce mít v baráku druhou Carrie, tak prosím. Musím tady zůstat. Ať už se mi chce nebo nechce. Nemám vůbec na výběr. "Ok. Kde to mám tedy podepsat, abychom to měli za sebou?" zeptám se s povzdechem. Sophiinu ruku, která mě uklidňuje, cítím jen napůl. Nejsem naštvaná jen na něj, ale i na sebe, na svou nerozvážnost, na celý svět. Jo, co sis nadrobila, to si sežer holka. Do posledního kousku. "Co teda bude dále? Ráda bych tedy viděla pracoviště, ale nejdříve bych si ráda dala sprchu, protože toho mám dost po té dlouhé cestě, pak už ale budu připravena pustit se do toho."

Tez - 24. října 2012 22:56

Zasadačka. Uchechtnem sa. Titán je tiež zo zeme Jeff, takže neviem čo by sa mu stalo. Ale ak fakt fungujú tie tvoje čáry máry s runami, tak mi ich naprac do izby viacej.  Natešene zatlieskam pri predstave, že konečne budem spať v normálnej posteli. Vnútri! A v teple! Už žiadne bačoriny keď sa prebudím na dlážke alebo pobúrané steny. Úprimne sa poteším, že by som mohla mať relatívne pokojný spánok. Síce netuším čo sú tie runy zač ani ako fungujú, ale...ani ma to nezaujíma. Hlavne že sú a to mi stačí. Hmmm, to by bolo asi z otázok zatiaľ všetko. Takže, poďme sa na tú zázračnú izbu pozrieť. Pomrvím sa na stoličke a čakám, kedy budú už všetci povypytovaný a ja sa budem môcť ubytovať.

Sophie Thompson - 24. října 2012 23:12

Zasedačka Pořád držím Shari za ruku a občas ji přejedu prstem po hřbetu. Snažím se aby ze mě proudila pozitivní energie, proto se taky usmívám, chci jí podpořit asi pro ní není moc lehké odejít někam kde to nezná. Pro mě je to vězení jako vězení. " Pokoje tu jsou luxusní." Držím její ruku a dívám se na Jeffa pohledem, trochu prosebným, že by tohle sezení mohl ukončit. " Myslím, že nikdo nic nemá." Rozhlédnu se okolo sebe a zářivě se usměju. " Myslím, že psycholog se tu bude hodit." Pronesu s úsměvem a zavrtím se na židli. " Jeffe můžeme už jít? Ráda bych se podívala na zahradu." Zavrtím se na židli a položím Shari hlavu na rameno.

Vypravěč - 24. října 2012 23:39

"Pokud už nikdo nic nemá, nemá smysl vás tu dále držet. Pokud někdo trvá na oficiální smlouvě, nemám problém mu ji vystavit, ale prakticky nebude k ničemu. Peníze budete dostávat vždy prvního v měsíci na ruku. Ti z vás, kdo se mi ještě nevyjádřili, máte samozřejmě čas na rozmyšlenou. Kdo bude chtít, zítra ráno vás Nicklas odveze na letiště. Nic vám nebudeme vyčítat, chápu vaše reakce a i to, že můžete mít důvody, proč tu nezůstat. Nyní si ale můžete odpočinout. Pro každého z vás je připravený pokoj. Jen drobnost, je tu poněkud nezvyklý systém klíčů. Vypadají takhle" vytáhne na řetízku z kapsy u kalhot něco, co vypadá jako malý stříbrný zdobený flashdisk. "Už jste si mohli všimnout, že míst zámků mají dveře stříbrné destičky. Když přejdete klíčem po destičce dolů, zámek se odemkne, když nahoru, zamkne se. To vám potvrdí i zelená a modrá diodka pod povrchem destičky. Tahle věc umožňuje s jediným klíčem různý přístup do různých místností. Samozřejmě už teď máte přístup do svých pokojů které jsou momentálně odemčené, do tělocvičny, velkých společných koupelen nebo k bazénu" zastrčí klíč na řetízku zpět do kapsy. "Kuchyň je vám samozřejmě k dispozici. Gretchen skutečně výborně a navíc ráda vaří, takže se nebojte o cokoliv požádat. Kdyby kdokoliv z vás cokoliv měl, víte kde mě najdete. takže to je prozatím asi vše, díky za váš čas a doufám, že se tu budete cítit dobře" usměje se a gestem vás uvolní.

Peter Elohime - 25. října 2012 20:04

Zasedačka Odpovědi našeho hostitele mne... No nedonutily se definitivně rozhodnout. "Mám 10 dní dovolené. Když se během té doby přesvědčím, že tato organizace má nějaký smysl a podmětný účel, zůstanu." Ukončím svoji rozhodovací část dostatečně volně, abych mohl odejít. Předpokládám, že za 6 dní bych měl být schopen si udělat nějaký obrázek o čem to tady ve skutečnosti bude. "Prozatím bych měl podmínku: Odizolovat můj pokoj od run, abych mohl plně využít své schopnosti. S těma runama bych si celkově i pohovořil později." Čímž definitivně ukončím svůj vstup.

Vypravěč - 25. října 2012 21:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeff zaklapne notebook a kývne "dobrá, to koneckonců můžeme zařídit hned. Tady už nikdo žádné další dotazy očividně nemá a všichni mají minimálně po zbytek dne volno. Odstranit runy v soukromých pokojích není problém, pokud své schopnosti zvládáte, ovšem právě z důvodu, že to tak není u všech se s nimi nebude hýbat ve společných prostorách." Rozhlédne se po ostatních, kývne ostatním ještě jako dodatek na rozloučenou, pokyne Peterovi aby šel za ním a s plechovkou v ruce vyjde z briefroomu a zamíří chodbou k jednomu z pokojů. Vypadá to, že skutečně máte volno a je jen na vás, jak je využijete.

Vypravěč - 25. října 2012 21:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdete k dveřím očividně tvého pokoje, Jeff otevře dveře a vejde dovnitř. Když projdeš za ním, na malém stolku za dveřmi vidíš onen malý flashdisk sloužicí jako klíč. Dveře zavřeš a rozhlédneš se a tvůj zrak přelétne poměrně stylově zařízený útulný pokoj. Jeff přechází po pokoji a prstem opisuje nějaký složitý obrazec na různých místech v místnosti, která se ti ani nezdají nějak zvláštní. "Takže Petere, vy jste jeden z těch, kteří jsou si svých schopností vědomi a umí je ovládat. Budu k vám mluvit otevřeně. ne, že bych ostatním něco zatajoval, ale pro ně to není žádná podstatní informace. V jedné věci nás trochu tlačí čas a já bych potřeboval alespoň dva tři schopné lidi, které nemusím hned vytrénovat. Myslel jsem na vás, Quentina a Malcolma nebo Yevgenye. Máme informace o tom, že jistá asociace sbírá informace o supernaturálech. To se občas děje, nikdy to nevěstí nic dobrého ale tady máme i intel o tom, že disponují špičkově vybaveným komplexem laboratoří a to už nemůžeme nechat bez povšimnutí. Tahle kombinace většinou znamená dvě věci. Buď se snaží přijít na co nejlepší způsob, jak takové abnormální jedince zabít, což nemůžeme dopustit, protože oni většinou nerozlišují kdo své schopnosti zneužívá a kdo ne. A nebo je tu druhá možnost, že je naopak chtějí využít k vlastnímu projektu, jehož cíl může být jakýkoliv. Tak jako tak se potřebujeme přesvědčit, zda odtamtud hrozí nějaké nebezpečí nebo ne. Ideálně tichá infiltrace bez zabíjení samozřejmě, to preferujeme vždy. Rád bych věděl, jestli v tom s vámi můžu počítat" řekne Jeff klidně a pokračuje v oslabování sil run.

Vypravěč - 25. října 2012 22:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Neznámo kde Vůbec nevíš, co se stalo. V jednu chvíli jsi se v klidu sprchovala, zaslechla jsi ránu, výbuch a zasyčení a ... nic. Nepamatuješ si absolutně nic až doteď, kdy se probíráš na bílé posteli v bílém upnutém tričku a kalhotách stejné barvy. Vlastně úplně vš je bílé, tvoje oblečení, stěny a podlaha místnosti i veškeré vybavení, které čítá postel, židli a stůl a v rohu místnosti sprchový kout a toaletu za zástěnou. Vše vypadá tak futuristicky, jako z nějakého sci-fi z budoucnosti. To bude tou bílou barvou. Tvoji pozornost upoutá stěna napravo od masivních železných dveří bílé barvy, která má zrcadlový povrch, jaký se používá na jednostranná zrcadla ve výslechových a pozorovacích místnostech. Kde to sakra jsi?...

Vypravěč - 25. října 2012 22:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Neznámo kde Vůbec nevíš co se stalo. Bolest hlavy ti přemýšlení zrovna neusnadňuje, ale nějaké střípky ti pomalu z mysli vystupují. Temné ulice města, křik dívky ... tmavé zákoutí plné pytlů odpadků a různého harampádí. Na konci uličky ve starém rezavém přepravním kontejneru se krčilo drobné tělo a úpěnlivě vzlykalo. Došel jsi k ní a pomalu jí sáhl na rameno. pak si pamatuješ, jak se vrata kontejneru zabouchla, něco začalo syčet a ... nic víc. Nepamatuješ si absolutně nic až doteď, kdy se probíráš na bílé posteli v bílém tričku a kalhotách stejné barvy. Vlastně úplně vše je bílé, tvoje oblečení, stěny a podlaha místnosti i veškeré vybavení, které čítá postel, židli a stůl a v rohu místnosti sprchový kout a toaletu za zástěnou. Vše vypadá tak futuristicky, jako z nějakého sci-fi z budoucnosti. To bude tou bílou barvou. Tvoji pozornost upoutá stěna napravo od masivních železných dveří bílé barvy, která má zrcadlový povrch, jaký se používá na jednostranná zrcadla ve výslechových a pozorovacích místnostech. Kde to sakra jsi?...

Angie Latet - 26. října 2012 01:04

soukromá zpráva od Angie Latet pro Otevřu pomalu oči. Do hlavy jako by mi tloukli malí permoníci. Chytím se za ni a schoulím se na bok. Nohy přitáhnu k sobě. Zase zavřu oči. Co se to vlastně stalo? Pamatuju si zřetelně... že jsem byla ve sprše. A pak? Chvíli nad tím přemýšlím a permoníci tloučou slaběji a slaběji. Znovu se rozhlédnu okolo. Šaty sice mají mou velikost, ale ta barva... to je jak, kdybych byla v nějaké nemocnici. Velmi pomalu se posadím, aby se ti skřeti do hlavy nevrátili. Narovnám se. Minuty asi utíkají, ale zrovna nějak čas nevnímám, třeba jsou to jen sekundy. Postavím se a projdu po místnosti sem a tam. Rukou se dotknu zrcadlové zdi. Do ruky vezmu přítomnou židli a švihnu s ní o to zrcadlo. "Kde to jsem?," zakřičím z plných plic.

Roy Green - 26. října 2012 11:43

soukromá zpráva od Roy Green pro Neznámo kde Probouzení se s pocitem, že se mi zas něco zdálo.... s nahořklou pachutí na jazyku a se suchem v ústech. Pomalu, s tím, jak se tělo probírá a začíná vnímat samo sebe, s tím, jak se pohled očí zaostřuje na okolí... se stupňuje bolest. Paže se napůl ještě bezvládně sveze z okraje postele k podlaze. Zdálo se mi to, nebo...? Dívčí křik... zápach odpadků v pytlích všude kolem, špína, smog, pach pižma a moči... známý parfém zapadlých uliček. I přesto se z něj zvědá žaludek. Byl to TEN sen? Dívčí vzlykání protne a nakonec pohltí odporné skřípnutí zrezlých pantů železných vrat. Syčivý zvuk, jako by... Tělo reaguje prudkým posazením, hlava vzápětí končí v dlaních, prsty začnou tlačit na spánky. Záblesky před očima se slévají a zároveň září ostrým světlem, všechno tohle ještě umocňuje bílá barva všude kolem... Kde jsem? Syknutí a opětovné přitlačení, nakonec zarytí nehtů do kůže na hlavě. Prudké pohyby skutečně nejsou nejlepším nápadem. Už opatrně zvednu hlavu, očima pomalu přejíždím po místnosti. A kde je ona? Blázen by čekal, že by ji nechali se mnou. Kdo by ale... Pohled padne na zrcadlo, čelo se podmračí. Byl by otec schopný zajít až sem? Ve svém experimentování, ve svých pokusech jak s králíky.... v tom, aby mi ukázal, že on je autoritou a já jsem nic? Stisknu pěsti, kůže zavrže. Vstanu a znovu se rozhlédnu, teprve teď si všimnu i toho, co mám na sobě. Nedá mi nevzpomenout si přitom na ni... Na Veronicu. Měl jsem... Chtěl jsem ji dnes odpoledne navštívit. Bude čekat... jako vždy v jedné z místností pro návštěvy. Otočená zády, jako by se snad dívala skrz mříže z okna, ale hlavu má skloněnou a pohled zabodnutý zdánlivě do země - přitom upřený vlastně do prázdna. Na můj pozdrav nijak nezareaguje, teprve sestra k ní dojde, vezme ji za ramena, opatrně otočí a dovede ke stolku a mírným tlakem na ramena ji přiměje, aby se posadila. Sednu si naproti ní, chvíli se na ní mlčky dívám. Ruce má položené volně na desce stolu.. při pohledu na útlá zápěstí a kůži bílou, málem průhlednou zatrne. Natáhnu se, abych ji vzal za dlaň, ale ona ji stáhne, zvedne hlavu a pootočí se ode mě pryč, někam přes rameno. Nechce mluvit... ani poslouchat. To ale nevadí. Sedíme... mlčíme, ticho je skoro ohlušující, ale jsme spolu. A to je to, na čem záleží... Jenže já nepřijdu. Nebo to tak alespoň vypadá. TOHLE je už přes hranici... Opětovný stisk pěstí až klouby na prstech zbělají. Adrenalin žene krev ještě rychleji a umocňuje bolest, tepající ve spáncích. Ta sice chvíli brání, ale pak spíš vztek, co nastupuje ještě umocní. Úmyslně si stoupnu před zrcadlovou stěnu. Když se tak moc chtějí dívat... tak ať se dívají. Proč jim to potěšení nedopřát. Možná mě po tomhle otec vážně dostane do blázince, ale tohle pomyšlení není žádným strašákem - naopak spíš stejně šílenou myšlenkou na to, že alespoň budeme spolu. S Veronicou. Co od pohledu vypadá, že půjde zničit a nejen vypadá - to tak také skončí. Podivná kakofonie lomození a dalších zvuků se stává melodií, která ale postupně utichá - přehlušuje ji podivné, temné hučení, stejně jako by před očima někdo zatáhl čerň. Z té však vystoupí průzračně modré oči... Vykřiknutí se mísí s posledním zvukem - otevřu oči a zjistím, že stojím na délku paže daleko od zrcadla a to, co se ozvalo bylo způsobeno tím, jak do skla narazila moje pěst. Skrz zcuhané vlasy vzhlédnu a dívám se. Ne na svůj odraz. Nemusím vidět očima, abych o nich věděl. Několik okamžiků trvá, než se přerývaný dech zas zpomalí... víc se napřímím, roztáhnu prsty z pěsti, takže dlaň přitisknu na hladkou plochu. Zanechává za sebou narudlou stopu.

Vypravěč - 26. října 2012 15:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tvém úderu do zrcadla, které se jen lehce zavlní, se jako odnikud ozve melodický ženský hlas: “dobré ráno třicet sedmičko. Je mi ctí ti oznámit, že jsi byla vybrána do projektu Shield se vznešeným cílem. Pracujeme na zlepšení světa jak jej známe a i ty budeš mít možnost k tomu přispět. Pokud nebudeš dělat problémy, tvůj život zde bude mnohem příjemnější. Spolupracuj a vyplatí se ti to. Brzy dostaneš snídani. Až si dostatečně odpočineš, začneme.

Vypravěč - 26. října 2012 15:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tvém úderu do zrcadla, které se jen lehce zavlní, se jako odnikud ozve melodický ženský hlas: “dobré ráno třicet osmičko. Je mi ctí ti oznámit, že jsi byl vybrán do projektu Shield se vznešeným cílem. Pracujeme na zlepšení světa jak jej známe a i ty budeš mít možnost k tomu přispět. Pokud nebudeš dělat problémy, tvůj život zde bude mnohem příjemnější. Spolupracuj a vyplatí se ti to. Brzy dostaneš snídani. Až si dostatečně odpočineš, začneme.

Angie Latet - 26. října 2012 15:45

soukromá zpráva od Angie Latet pro "Na zlepšení světa? O čem to mluvíte?," řeknu už tišším hlasem, ale ne méně naštvaným. "Proč zrovna já? Mám svá práva, okamžitě mě pusťte. Nemáte právo mě tu držet!" Možná protestuju zbytečně, ale co tohle u všech čertů je? To je jako z nějakého hodně špatného filmu. Lepší svět... proč já? Můžou něco vědět? Zrovna když jsem chtěla zase pryč. Už jsem si skoro balila věci. Ale byla jsem opatrná. Nebo jsem v blázinci a zkouší, jak moc jsem šílená. Přecházím po místnosti, rukou zkouším zdi. Rána do zrcadla byla bez efektu, a tak židli nechám tam, kam mi odpadla od rukou. Zatlačit na dveře by byla blbost. Tak si obhlížím rychle těkajícím pohledem v rychlosti vybavení pokoje a vyčkávám na odpovědi.

Shari Ormond - 26. října 2012 20:52

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Máme tu konec Než bys řekl švec, je celé sezení u konce. Docela rychlé, jen co je pravda. Příliš velká diskuze se tady nerozběhne. Jeff ještě obejde stůl a rozdá nám přístupové klíče do našich pokojů. A propustí nás – po zbytek dne nám prostě nic nepřikáže a jen tak odejde. Asi buď věří nám nebo svému zabezpečovacímu systému, že skupinu cizích – dobře ne všech – lidí, nechá jen tak ve svém domě, který vypadá jako malý hrad. Překvapeně zamrkám, když se Sophie familiérně o mě opře a začne básnit o pokojích. Ta holka se mi vážně jen zdá. Známe se sotva hodinu – i když "znát" je slabé slovo – a už jsem pomalu jako její starší sestra. Nechci ji ale nijak děsit nebo na ni křičet – nedělá přeci jen nic špatného - proto se na ni jen pousměju. "Tak nějaký pěkný pokoj si rozhodně nechám líbit. Půjdu si jej omrknout, a pak si hodlám dát trochu do těla, abych celý den jen tak nepromrhala. Sezení mám dost z letadla," pousměju se na ní, lehkým pohybem ramene opatrně shazuju její hlavu, vstávám ze židle a mizím ze zasedačky.

Shari Ormond - 26. října 2012 20:53

soukromá zpráva od Shari Ormond pro "Nový domov" Zastavím se na krátkou chvíli v hale, abych si mohla vzít zavazadla, která jsem si zde prve nechala, když jsme čekali, co bude dál, chvíli počkám, než se objeví pan řidič a nechám se chodbami odvést k jedněm z mnoha dveří. Cestou se ještě vyptám, kudy se pak dostanu do volně přístupných částí domu. Přenechá mě již samotnou před pokojem, já k nim přiložím přístupový klíč, bokem do nich vrazím, aby se otevřely a vstoupím dovnitř. V první chvíli překvapením téměř přestanu dýchat. To, co vidím před sebou, dalece překračuje jakékoliv mé představy. Tedy pokoj mohl vypadat tisíci různými způsoby, ale tohle bylo až moc. Bylo to, jako když si jako dítě prohlížíte zásilkový katalog a prstem ukazujete, že tohle byste chtěli, tamto oblečení, tuhle předložku do koupelny, támhleten závěs do kuchyně, nebo třeba potah do auta pro psa. Pokoj totiž vypadá přesně, jako by si někdo vytiskl fotografii z mojí hlavy. Jako by majitel znal po posledního detailu můj vkus. Z čehož mě malinko mrazí, co ještě všechno o mě může vědět? Zařízení pokoje se přeci do životopisu standardně neuvádí. Setřesu tyhle myšlenky z hlavy. Na tohle teď myslet nemůžu, jinak mě přemůže paranoia. Odložím zavazadla vedle postele, a okamžitě se na ní posadím, abych ozkoušela měkkost/tvrdost matrace. Už mě ani nepřekvapuje, že je téměř dokonalá. Mít peníze, tak jsem si tohle zařídila už doma, jenže no money, no funny a já byla ráda za ten můj malý byteček. Tohle je tedy úplně jiné. Postavila jsem se a zamířila k zrcadlu u postele. Perfektní, zabíralo nejen celou postavu, ale i něco víc. Zkusně jsem se postavila do postoje a pak jsem se rozchechtala. Jo, blbosti to by mi opravdu šlo. Tak a dost. Je třeba začít něco dělat. Rozhodovala jsem se, co budu dělat. Jestli se pustím do nějaké protahovací sestavy z jógy, nebo trochu bláznivý tanec, ale nakonec jsem usoudila, že vyzkouším bazén. Na nějaké poskakování po pokoji do rytmu hudby bude určitě čas nějaký jiný den. Stejně jsem si nejprve chtěla dát sprchu, takže bude plavání lepší. Místo toho abych se sprchovala, cvičila a zase sprchovala, tak do vody skočím vlastně hned. Prohrabala jsem se zavazadlem, našla plavky, do kterých jsem se převlékla, kolem sebe obtočila jednu z obřích, měkoučkých osušek, kterou jsem našla ve své minikoupelničce, abych se neproducírovala po chodbách jen v plavkách. Vyšla jsem ven z pokoje a podle popisu, který jsem vytáhla cestou sem z řidiče, jsem mířila k bazénu. Rozložila jsem osušku na zem a vklouzla do vody.

Tez - 27. října 2012 12:18

soukromá zpráva od Tez pro Zasadačka. Keď všetci odídu, ešte stále trocha neveriacky pozerám na kľúč od mojej izby. Páni, v takomto luxuse, a len tak nás tu nechá, že robte si čo chcete?! To je paráda! Ako asi bdue vyzerať moja izby? Najvyšší čas to zistiť! Natešene vstanem zo stoličky a zatočím sa na mieste. JUPÍÍÍÍÍÍ!! Vykríknem na celý dom a so smiechom sa vydám...nuž, trochu sa tu zorientovať. Cestou keď trochu blúdim narazím aj na bazén, kam sa mienim hneď vydať, samozrejme po tom čo nájdem kufre so svojimi vecami. Hmm, mohla by som sa v tom bazéne kúpať aj nahá? Naposledy sme tak plávali u Cj-a, a to bolo teda riadne dávno. V noci si spraví asi malý výlet. Ale kam teda pôjdem teraz? Zaškŕka mi v bruchu. Jasné, po izbe smer kuchyňa. Vraj je tam nejaká ochotná gazdiná. Ktovie, či vie miešať aj kokteily? Keď konečne narazím na svoju izbu, odomknem ju a zatlieskam. Húpacia sieť, no páni, bude to takmer ako vonku! Zabuchnem za sebou dvere a hneď sa na ňu aj vyvalím. Hmm, a čo tie runy? Natiahnem ruku a dotknem sa dreveného okraja postele, pričom chcem aby sa drevo začalo rozrastať a sledujem, či blokovacie runy fungujú.

Vypravěč - 27. října 2012 16:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Práva jsou věc pro obyčejné lidi. A to ty nejsi třicetsedmičko. Takoví jako ty ohrožují denně nevinné lidi, kteří o vás nemají ani ponětí a projekt Shield nám pomůže to zastavit. Pomůže nám je ochránit a dostat tyto aktivity pod kontrolu. Je ale zapotřebí obětí, bohužel pro tebe. Ale neměj strach, tvůj přínos bude náležitě oceněn" ozve se opět melodický hlas. U dveří se ozve šramot a spodními dvířky dovnitř vklouzne podnos s jídlem. Několik misek různé podivné kaše a sklenice džusu a malá pet láhev čisté vody. "Nevypadá to vábně, ale je to zdravější než většina toho, co jsi jedla doteď. Obsahuje to potřebné vitamíny, bílkoviny a proteiny" doplní komentářem tác neznámý ženský hlas. Místnost je opravdu jednoduše ale účelně zařízená. Nic tam není navíc.

Angie Latet - 27. října 2012 17:16

soukromá zpráva od Angie Latet pro "Co? Jak?," sevře se ve mě všechno a udělám krok zpátky. "Nikdy jsem nikomu nic neudělala. Jsem jen obyčejná překladatelka. Nikomu neubližuju. Jsem člověk!" Zalapám po dechu a zas udělám krok zpátky. Asi docela vyděšeně se rozhlédnu kolem sebe, jako bych hledala nejmenší skulinku, kudy bych mohla utéct. Ta tu samozřejmě není, už jsem se rozhlížela, ale z téhle pasti přeci musí být úniku. Podívám se na jídlo na podnose. Kdo ví, co v tom je. Vylezu si na postel. Přitáhnu nohy k sobě a rukama je obejmu. Hlavou mi bleskne myšlenka, jak si užívají nad pitvou mého těla, jako z nějakého filmu, a potlačím pláč, co se mi dere do očí. Musím něco vymyslet...

Vypravěč - 27. října 2012 20:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj pokoj je ve volnějším stylu, opticky docela prostorný a zanechává dojem velké volnosti. Když si prohlédneš jeho příslušenství a malou koupelničku. Vybalíš si věci do zasunovací skříně a zaměříc se na působení své schopnosti. Překvapivě ucítíš jisté bloky, které ti brání použít ji. Musíš se soustředit na hranici svých možností a vidíš, jak dřevo postupně začne jakoby bublat pod povrchem a kroutit se, jakmile ale polevíš, vrátí se do původního tvaru. Největší zkouška asi bude ale noc, kdy tvé schopností nekontrolovatelně bují.

Tez - 28. října 2012 13:24

Jedlo. Kým sa snažím zapôsobiť na drevo, znova mi zaškŕka v žalúdku. Ide to riadne, ale riadne ťažko oproti normálnemu...nuž, stavu, keď viem drevo formovať ako nič. Hlavne kvôli tomu sa teraz zatvárim mimoriadne spokojne. Nuž, v noci to možno neobstojí ale myslím, že škody budú minimálne... možno ich budem vedieť napraviť ráno ak sa odstránia na chvíľku tie runy z izby. Porozprávam sama sebe a začnem sáčkovať obsah kufra a tašky na stôl, do skríň, do malej kúpeľne, pod posteľ či hocikam, kam to len pôjde. Nakoniec izby vyzerá trošku chaoticky, čo mi dokonale vyhovuje. To už môj žalúdok protestuje tak hlasno, že to nevydržím, vyjdem von, pohybom disku zamknem izbu ako nám to vysvetlil Jeff a náhlim sa hľadať kuchyňu. Jedlo, jedlo, kde si? Akonáhle  do nej natrafím, obzriem sa po niekom kto by sa mal volať Gretchen a automaticky si predstavím pod tým menom bucľatú červenovlasú pani v stredných rokoch s varechou v ruke a voňajúcou po koláčoch. Haló, je tu niekto? Spýtam sa hneď ako prekročím prah dvier od kuychne.

Vypravěč - 28. října 2012 20:56

Tez Tvoje představa je téměř odpovídající, až na to, že vlasy jsou spíše tmavě hnědé. Starší žena se otočí od kuchyňského pultu, na kterém něco připravuje a usměje se na tebe. "Dobrý den slečno, mohu vám připravit něco k jídlu?" otře větší nůž a zastrčí jej do dřevěného špalku. její oči tě přejedou rychle od hlavy až k patě a zatím si vyslechne tvoje přání. Ať si řekneš prakticky o cokoliv, jen ochotně přikývne a pustí se do přípravy. "Zatím se můžete posadit ve společenské místnosti nebo tady" ukáže na podlouhlý jídelní stůl na druhé straně kuchyně s větším počtem židlí. "Až to bude hotové, řeknu vám." A jak řekne, tak také udělá a lákavě vyhlížející jídlo ti následně naservíruje.

Yevgeny Guerrier - 29. října 2012 09:08

A po seznámení vzhůru do přírody Společnost kolem stolu se celkově usnesla, že naší organizaci dá šanci. Velice milé a moudré gesto. Snad se jim tu zalíbí natolik, že zůstanou. Nejvíc na vážkách mi připadal ten chlap, co prozradil, že si kvůli téhle sešlosti ukousnul kus ze svých prázdnin. Děvčata vypadala naopak spokojeně, jedna to sice bere možná až moc formálně, ale na druhou stranu je to dobře, protože bude třeba mít v naší jednotce pořádek. Pak jeden po druhém začali všichni opouštět briefroom. A stejně jako oni jsem i já měl zbytek dne volný. Jelikož jsem jeho první část strávil tréninkem, rozhodl jsem se druhou část pojmout více relaxačně. Do pokoje jsem si skočil pro lehkou bundu, pevnější boty, tabatěrku a malý batoh, kde jsem měl náhradní oblečení, kdyby k něčemu došlo. Od posledního incidentu jsem byl nejistý, navíc to byl zvyk ještě ze staré práce, kdy jsem na nohou v přírodě strávil kvůli inspekcím svého hájenství celé dny. V batohu nechyběla ani voda a něco malého na zub. Cestou jsem potkal jenom kuchařku, kterou jsem pozdravil a řekl jí, že kdyby mě Jeff sháněl, jsem na mobilu. Pak už jsem opustil bezpečí sídla, abych se vydal do mírumilovné divočiny, která jej obklopovala. Šel jsem obvyklou trasou. Pomalu jsem sestupoval vyšlapanými stezkami mimo silnici dolů k jezeru a občas odbočil, abych si zkrátil cestu skrz les, který se v té části údolí táhl po jeho úpatí až na samé dno, kde se obě hory setkávaly. Pak se údolí otevíralo a člověku se naskytl pohled na blankytně modré jezero a mohutná skaliska vysoko se tyčících hor v pozadí. Porost kolem jezera byl řídký, rostlo kolem něj jen pár stromů, jinak to byla zelená planina s kameny. Idylické místo. V jezírku se dalo koupat, ale jenom za podmínky, že je člověk otužilý a musí se o tom mermomocí přesvědčit. Když jsem k němu došel, sedl jsem si na jeden kámen, který napůl vyčníval do vody a počal kochat s dýmkou v ruce a spokojeným výrazem ve tváři. Seděl jsem vesměs nehnutě, takže bylo lehké kolem sebe sledovat zvěř, která měla cestu kolem jezera. Nejvíc tu bylo svišťů, kteří byli tak otrlí, že se nebáli ze zvědavosti přijít na pár metrů blízko. Naproti na svahu jsem spatřil pár kamzíků, kteří jen proběhli a zase zmizeli v lese. Tohle malé sezení, které trvalo sám nevím, jak dlouho, jsem zakončil skromnou svačinou a pomalu se dal na zpáteční cestu do kopce.

Tez - 29. října 2012 18:49

Plný žalúdok, teplá voda a mäkká posteľ. Očká mi zažiaria ako malé sivé hviezdičky. Hej, to fakt si môžem vybrať hocičo? Nemáte ešte trochu z tých palaciniek? A nutellu alebo javorový sirup? Boli fenomenálne! Pochválim ich. Síce som jedla prednedávnom, avšak metabolizmus mi funguje trošku moc zrýchlene, preto mi nerobí problém sporiadať väčšie množstvá jedlá a vypiť väčšie množstvá alkoholu. Zostanem tu, vďaka. Inak, som Tez.  Sadnem si priamo do kuchyne a poprípade, ak by mala gazdiná zhovorčivú náladu, sa s ňou zakecám klsickými otázkami ako- čo najnechutnejšie v živote si už jedla? mala si už chrobáky v čokoláde? aké najčudnejšie jedlo si musela uvariť a pre koho? AK nie je príliš zhovorčivá, tak si odpoviem na otázky sama. Keď sa najem do sýtosti, slušne sa poďakujem, vlepím jej pusu na líco akoby som ju poznala už veky a takmer odtancujem z kuchyne. Zamierim si to do izby keďže si všimnem, že vonku sa začína stmievať a s plným žalúdkom som vcelku unavená. Vojdem do izby a zamierim si to rovno do sprchy, kde si umyjem aj dlhé vlasy. Nočné kúpanie sa bude konať až zajtra, dnes na to naozaj nemám energiu. Pomyslím si keď vyjdem zo sprcháča. Pri umývadle si dám dole šošovky a odkryjem tak žiarivé tyrkysové oči, ktoré tlmene žiaria. Pozriem sa na seba do zrkadla. Možno by som tu nemusela nosiť šošovky. Každý je tu predsa zvláštny. Pomyslím si, no rozhodnutie nechám na zajtra a prezlečiem sa do pyžama. Namiesto do postele vyleziem do húpacej siete a žalúdok sa mi trochu zachvie. Bože daj nech tie blokovacie ťalafatky fungujú. Zamrmlem. Tá izby sa mi páči a nechcem sa hneď sťahovať. Zavriem oči a pomaly upadnem do spánku.

Sophie Thompson - 30. října 2012 17:31

Volno Když mě opustí i Shari, usměju se na Jeffa. Nic neřeknu, jen odejdu. Chvilku se bezcílně toulám po domě, ale potom mě to táhne ven. Udělám si krátkou zastávku ve svém pokoji a v jednom ze šuplíků najdu pastelky a skicák. Ani o tom nějak nepřemýšlím, jen je pevněji sevřu a sejdu dolů. Vyjdu ze dveří a posadím se na nízkou zídku do tureckého sedu. Ano patří to ke mě, i když jsem říkala, že nikdy nechci malovat, ale prostě návyku se člověk špatně zbavuje. Chvilku si kreslím jen tak mělké skoro nevýrazné, moc na ně netlačím, aby se dalo gumovat. Do uší si dám sluchátka a pustím si Die Antwoord dokonale to ubíhalo a já si po necelé hodině prohlídla své dílo, převažovala v něm rudá, žlutá a černá. Pracovně jsem to pojmenovala Žena v plamenech. Odložím skicák a zadívám se do dálky. Fascinuje mne pocit svobody.

Vypravěč - 30. října 2012 22:14

Odpoledne, večer a ráno Většina z vás byla z cestování tak unavená, že po vybalení a maximálně po krátké prohlídce domu strávila krom večeře čas ve svém pokoji. Převážně odpočinkem a přemýšlením a že bylo o čem přemýšlet. Pro slušnou část z vás nebylo odhalení vašich schopností nic nového, ovšem neměli jste ani tušení, že funguje organizace jako tato, která by takové jedince sdružovala a využívala jejich potenciál pro vyšší účely. Pravda, plat který vám byl nabídnut byl sice relativně slušný, ale zase nijak závratný. Jeff se ale netajil tím, že jeho záměrem je apelovat na váš charakter a apelování na nabídnutí jistého východiska z vaší ´unikátní´ situace. Vaše pokoje jsou víceméně přesně podle vašeho vkusu. Klíče najdete vždy na nízkém kusu nábytku poblíž dveří. Každý z vás má navíc v pokoji nový počítač a lísteček s nastaveným heslem, které si máte změnit. Zmiňované runy nikde nevidíte, ale to by vás trápit nemuselo. Shari se ještě příjemně dounaví v bazénu, na jehož stěně je panel, na kterém se dá spustit protiproud a vlnobití. Pak i ona padne do postele zcela zmožená uplynulým dnem. Poté co Peter Jeffovi odpoví, ten kývne a odejde za jinými povinnostmi. (To bych od tebe ještě rád šeptem, až tu budeš, stačí krátce) Sophie je tak pohlcena výtvarnou činností, že ji z ní vytrhne až automatické rozsvícení luceren na venkovní verandě. Jelikož začíná být chladno, odebere se i ona do svého pokoje. Yevgeny se vrátí až za tmy z tolik potřebné procházky, která mu pomáhá se uvolnit a vychutnání přírody mu vynahrazuje jinak od základů změněný život, než který žil donedávna. Tez se uvelebí v houpací síti a usne tvrdým ale posilňujícím spánkem. Když se ráno probudí, pokoj je zcela normální, až na koberec drobných pestrobarevných květů, vyrůstající z koberečku pod sítí. Pro všechny Na lístečku pod dveřmi jste ráno obdrželi krátký vzkaz, že následující den máte využít podle svého. Jeff odletěl pryč a neodkladné dotazy vám zodpoví Nicklas.

Vypravěč - 30. října 2012 22:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro "To, že jste nikomu nic neprovedla neznamená, že se to v budoucnu nemůže stát. Každý vašeho ... druhu to dříve či později udělá a nemůžeme vám dovolit vměšovat se do záležitostí lidí. Ale buďte v klidu, budeme maximálně profesionální a vstřícní, pokud budete spolupracovat. Dnes vás čeká odběr krve a večer EEG. Zítra EKG a oční testy ... a tak dále" ozve se opět melodický hlas. Na zbytek dopoledne (pokud správně odhaduješ čas) už jsi o samotě a žena na tebe již nadále nereaguje. Pouze ona snídaně u dveří dává najevo, že tě tu skutečně nehodlají jen zamknout a zahodit klíč.

Vypravěč - 30. října 2012 22:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro První paprsky Probudil ses na své rohoži za prvních denních paprsků. Tvé obvyklé ranní cvičení a lehká snídaně a další rituály nedávali vůbec tušit, že dnešní den bude nějak zvláštní. Trénink dalších slibných dětí, jako jsi kdysi byl ty sám. Zdá se to tak dávno, přesto že tolik let neuplynulo. I v tvé skupině je několik velmi nadaných jedinců. Žádný z nich ale neprokazuje to, čemu tvůj mistr říkal dračí síla. Velký um a talent snad, ale hranice tohoto mystéria překročena nebyla. Vyšel jsi na dřevěnou verandu a pohlédl do probouzející se krajiny. Tvůj zrak však náhle sjel na postavu oděnou v černém cestovním plášti, který často používají návštěvníci, kteří respektují vaše tradice natolik, že se nesnaží obléknout se stejně jako vy ale zároveň vás nechtějí urazit tím, že by si oblékli západní obleky či rádoby dobrodružnou výstroj, která sem až násilně nesedí. Kolem cizince se seběhl houf tvých cvičenců a muž s nimi začal tiše rozmlouvat. Po několika vteřinách děti téměř shodně ukázali tvým směrem. Muž zvedl hlavu se zataženou kápí směrem k tobě a v ten okamžik jsi doslova cítil, že na tobě spočinul jeho zrak. Kývl a dal dětem několik předmětů, které jsi tak na dálku nedokázal identifikovat. Poté se vydal cestou do kopce přímo ke tvé chatrči, vystoupal po dřevěných schodech a poměrně shodně s vašimi zvyky se ti uctivě uklonil. "Zdravím vás mistře Nasakuto. Můžeme si promluvit?" zeptal se tě japonštinou, která sice nebyla bez chyby a bez přízvuku, ale byla dostatečně plynulá na to, aby se jednalo pouze o naučenou frázi používanou výjimečně při ojedinělé návštěvě vaší země.

Roy Green - 01. listopadu 2012 14:12

soukromá zpráva od Roy Green pro Neznámo kde Třicet osmičko? Vybrán do projektu? Shield? Vznešený cíl? Zlepšení světa? Opět stisk dlaně v pět, zas to důvěrně známé zavrzání kůže a pevný stisk zubů, při kterém ostře vystupující lícní kosti div neprotrhnou kůži. Pokud nebudeš dělat problémy... Tohle je nějaký špatný vtip? všechno to kolem i to, co jsem vyslechl připomíná otce, jeho chladnou, strojovou pragmatičnost, údajně bezchybnou logiku bez emocí, bez citu. Mě žádný svět nezajímá, jediné, co mám momentálně v hlavě a co mi probíhá před očima za obraz je zrazená, zklamaná tvář dívky s černými vlasy a modrýma očima, pletí světlou a skoro průhlednou, až její křehkost děsí. "Nehodlám s ničím začínat a nějaké vznešené cíle co máte mě nezajímají! Nevím, co je tohle za pitomou hru co tady hrajete, ale já se na ní podílet odmítám!" Musím za Veronicou... MUSÍM se vrátit zpátky, dostat se ven.... oči kloužou po místnosti a hledají něco, co by.... snad židle? Kdyby byla dostatečně těžká a pevná... Pohled se zabodne zpátky do zrcadla. Nehodlám to vzdát dokud nevyzkouším alespoň něco... I když pochybuji, že by se sklo dalo nějak rozbít, nehodlám balancovat a přesvědčit se o tom. Hned...

Vypravěč - 01. listopadu 2012 16:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Obávám se, že v této věci nemáš na vybranou třicet osmičko. Tvůj přístup pouze ovlivní, jak s tebou bude zacházeno, nic víc. Důrazně bych ti radila přehodnotit svůj postoj. Máme prostředky na to dosáhnout svých cílů ať už s tvou spoluprací nebo bez ní. Pokoje jsou uzpůsobené tak, že bez problémů odolají extrémním vlivům jakéhokoliv fyzikálního působení" řekne opět ženský hlas. "Během ti bude doručena snídaně, chutná to lépe než to vypadá, ale je to tělu prospěšnější, než co bys jedl venku. Odpoledne bude následovat odběr a večer EEG. Tvůj pobyt tady nebude nijak krátký, radila bych ti zvyknout si na něj." Za několik okamžiků se otevřou malá vrátka na spodní straně dveří a dovnitř vklouzne tác s několika miskami různobarevné kašovité hmoty a láhev vody. Jakékoliv tvoje pokusy o prolomení se ven, ať už zrcadlem nebo dveřmi vyzní negativně. Zrcadlo se vždy pouze zavlní a dveře jsou prostě příliš odolné a podaří se ti maximálně je mírně prohnout na pár místech. Ať už toto místo vybudoval kdokoliv, velmi dobře počítal s možnostmi extrémního odporu.

Kaito Nasakuta - 01. listopadu 2012 18:43

soukromá zpráva od Kaito Nasakuta pro Neobvyklé pokračování obvyklého dne Ráno... Obvyklé, klasické někdo by mohl říci stereotypní ráno. Jenže pro mě je celý dnem jedním velkým rituálem zdokonalování sama sebe a své "dračí síly". Koukám na děti, kteří byli vybráni, nebo byli narozeni zde v táboře jak trénují, ale bohužel v nikom v nich nevidím ani stín "draka". Je to zvláštní, mistr říkal, že jsem po dlouhé době první u koho se tato moc objevila... Jak moc bych si přál najít dalšího... Nebýt sám... Pomyslím si smutně, když mě z mého přemýšlení vytrhne "povyk" žáků. Je vyvolán kvůli cizinci, který nás přišel navštívit... Další turista, který chce nahlédnout do tajů našeho umění? Když mu ale děti ukáží na mě a cizinec na mě upře pohled uvědomím si, že přišel za mnou. Čekám než dojde až ke mě a zdvořile se pokloním na odpověď jeho pozdravu. Když se zeptá na rozhovor lehce pokývnu hlavou a rukou mu pokynu aby vešel dál do mého skromného příbytku. Může si povšimnout že je celý situován do bílé barvy. vevnitř je kromě nás ještě někdo další. Malá, zhruba jedenáctiletá dívenka s jasně zelenýma očima, což je docela nezvyklé... Možná proto ji mám tak rád, protože by mohla být další... Snad. Rukou jí pokynu aby nás nechala osamotě a mírně tázavě pohlédnu na cizince, který z pro mě zatím neznámého důvodu zná i mé jméno... Zatím stále mlčky. Někdy je mlčení lepší, jen mi nejbližší ví, že nejsem němý, jak se ostatním jeví, protože mluví opravdu zřídka. posunkem mu nabídnu místo k sezení u malého stolku na zemi kde je nějaké jídlo, voda a také láhev saké s kalíšky.

Vypravěč - 01. listopadu 2012 19:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro Uvnitř domku Muž projde za tebou do tvého příbytku a stáhne si kápi pláště z hlavy. Podle obličejových rysů je to se vší jistotou někdo ze západních zemí, pravděpodobně evropan. Tvář je porostlá několikadenním strništěm, krátké tmavě hnědé vlasy a stejně barevné, téměř až černé oči. Dívka odskotačí ven, zatímco muž si s lehkým kývnutím hlavy sedne do tureckého sedu na zem ke stolku. "Půjdu rovnou k věci mistře Nasakuto. Jsem tu, abych vám nabídl místo v organizaci, která sdružuje lidi jako vy. Lidi s neobvyklým darem, i když každý má jiný. Naše cíle jsou využití těchto schopností jsou ty nejvyšší. Chránit svět před nebezpečími, jaké si běžná společnost nedokáže ani představit, nebo je spíše pochopit. A vás bychom rádi uvítali ve svých řadách. Jsem si vědom vašich závazků zde a vaší zodpovědnosti, ale cesta by se snad našla. Toto je jedinečná nabídka, která se pravděpodobně nebude opakovat" řekne ve stručnosti a kývne, že domluvil.

Yevgeny Guerrier - 01. listopadu 2012 20:54

Zpátky v sídle Zpátky do sídla jsem nijak nespěchal. Dokonce jsem si stihl vychutnat západ slunce a krásně zbarvené nebe a nasvícené špičky hor. Dokonalost. Lepší místo jsme vybrat nemohli. Poslední část cesty jsem šel už po silnici. Bylo to přeci jen příjemnější, než si lámat nohy na strmých cestičkách, kterými jsem scházel dolů. Z dálky jsem pozoroval naše sídlo, které díky osvětlení svítilo jako vánoční stromeček. Ne, to přeháním, zas tolik ne, ale bylo zkrátka dobře vidět. Zamířil jsem rovnou do svého pokoje, kde jsem se převlékl do domácího (tedy tmavých kalhot a košile s krátkými rukávy) a zaskočil si dát něco na zub. Měl jsem hlad jako vlk. Večeři jsem spořádal ve dvojité porci a ještě si poručil moučník a nepohrdnul jsem ani láhví nějakého toho alkoholu nakonec, ovšem to jsem si posloužil až u sebe v pokoji. Sklenička dvě mě úplně odrovnaly, v dobrém slova smyslu. Ještě, než jsem se odebral na lóže, dopřál jsem si ještě trochu toho tabáku a pak konečně klidně usnul. Ráno, snídaně Zpráva na zápraží mě překvapila. Proč Jeff nesposlal zprávu? podivil jsem se a podrbal na vrabčím hnízdě, co se mi přes noc udělalo na hlavě. Spal jsem klidně, až jsem se tomu sám divil. Žádný nepříjemný sen, ani noční můra. Byla to bezesná noc. Díkybohu. Oblečen opět v domácím jsem ledabyle učesal vlasy prohrábnutím a opustil svůj pokoj. Hodiny v kuchyni ukazovaly pět minut po osmé a já čekal, až se uvaří voda na kafe a Gretchen přinese nějaké to pečivo na stůl. “Jak se vám líbí ti nováčci?“ prohodil jsem ke kuchařce. Byl to nezvyk nechávat se obsluhovat, měl jsem neustále nutkání si připravovat jídlo sám, alespoň abych ji pomohl. Mezitím, co se voda vařila, vytáhl jsem z kapsy mobil a sesmolil na něm zprávu Jeffovi. Ptát se Nicklase mi přišlo zbytečné, stejně jsem měl dost otázek mimo.

Yevgeny Guerrier - 01. listopadu 2012 20:56
	soukromá zpráva od Yevgeny Guerrier pro SMS Nazdar Jeffe, zprava na zaprazi byl fajn napad, ale chci se zeptat, jestli mam ty decka uz dneska zkusit nahnat na strelnici, nebo do telocvicny, nebo je ještě nechat rozkoukat. Mej se. Yev.

Angie Latet - 01. listopadu 2012 23:35

soukromá zpráva od Angie Latet pro Dlouho se choulím na posteli. Chvíli se zavřenýma očima a chvíli bezcílně koukám kamsi do rohu místnosti. Nejsem žádný nepřítel a teď jsem kdesi a budou na mě dělat pokusy. Nespravedlivé. Jestli neuteču, zabijí mě. Pohled se mi stočí i ke dveřím, kde lež tác s jídlem a pitím. V břiše mi zakručí a stáhne se mi žaludek hlady. Zavřu zase oči a snažím se myslet na něco jiného. Dlouho to ale nefunguje. Po přemáhání se zvednu a dojdu si pro tác. Položím ho na stůl a čichem zkouším odhadnout, jaké to je. Chvíli na to nedůvěřivě koukám. Kdyby tě chtěli zabít, mohli to udělat rovnou, maximálně tě to omámí, říkám si v duchu. A když budu hladovět, nebudu mít sílu a neuteču vůbec. Ještě váhám, ale následně postavím ke stolu židli, co se válí na zemi, a nakonec se pustím do jídla. Snažím se nemyslet na chuť a prostě to sníst. Zapiju to. Zbytek v láhvi pak nechám na stole. Zvednu se pomalu ze židle a tác vrátím ke dveřím. Stach a vztek se ve mě mísí stále stejně, ale jíst bych zřejmě měla. Dojdu zpátky k posteli a zase si lehnu v očekávání toho, co bude dál. Teď toho zde ani moc víc dělat nemohu.

Vypravěč - 02. listopadu 2012 00:35

Yevgeny Gretchen ti naservíruje kávu a nějaké pečivo. "To mi nepřísluší soudit pane, ale pokud smím říct, minimálně několik z nich vypadá slibně a budou jistě přínosem" připravuje už zase jídlo pro ostatní až se vzbudí. "Pan Arcnall má za to, že jsou ti nejlepší, co si můžeme dovolit do organizace přivést. Tak snad budou i ochotní spolupracovat" kývne ještě a dolije ti kávu. Následně ti pípne mobil...

Vypravěč - 02. listopadu 2012 00:37
	soukromá zpráva od Vypravěč pro SMS Čau, nechtěl jsem vás budit, vyrážel jsem brzy. Kdo bude chtít tak klidně, můžeš se jich i zeptat. Ale jinak je klidně nech, ať se tam s tím seznámí. Někteří ale budou jistě rádi, tak jen směle do toho. Na 90% přivezu ještě jednu posilu, ale uvidím, jak to dopadne.

Vypravěč - 02. listopadu 2012 00:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jídlo kupodivu není špatné. Tedy jestli se tomu jídlo dá říci, je to spíš kašovitá hmota různých barev. červená chutná jako nějaký masný výrobek, zelená jako nějaká směs ovoce a bílá je taková neutrální, možná trochu jako vajíčka. Voda je naprosto čistá. Trvá ještě dlouho, než se něco začne dít, ale těžko můžeš odhadnout, zda to byly minuty nebo hodiny. Dveře se otevřou a dovnitř vstoupí muž v bílém plášti, celý zakrytý. Má i čepec a roušku přes ústa - vidíš jen oči. "Odeberu vám krev do tří zkumavek ano? Posaďte se a buďte prosím v klidu" řekne neutrálním hlasem a zahájí proceduru. Dveře za ním se okamžitě zavřou a slyšíš cvaknutí zámku.

Sophie Thompson - 02. listopadu 2012 01:23

Večer Pozoruji zapadající slunce, ale ještě se mi nechce odcházet pryč ze zahrady. Každý závan větru na mé holé kůži mi dává pocit svobody a volnosti. Když mé tělo rozvibruje chlad, zkouším to ještě chvilku vydržet, ale moc to nejde. Seskočím dolů ze zídky a zamířím do útrob domu. Jistě a bez většího přemýšlení se vydám do kuchyně pro něco k jídlu. Otevřu lednici a chvilku do ní jen tak civím, jako bych ji chtěla prohlédnout skrz na skrz. Nakonec sáhnu po sandwičích a s celým táckem v rukou a s colou v podpaží, zapadnu do pokoje. Následuje rychlá sprcha, napsání mailu tátovi a Jeromovi. Nelžu v něm, zatím to tu opravdu vypadá dobře, jen netuším co tu budu dělat. Ale to jim nepíšu. V flanelovém pyžamu a chlupatém županu si zalezu pod peřinu a pocítím na sobě i přes docela dobré vyspání únavu, přeci jen usnout v sedě u notebooku není tak plnohodnotné, jako se zachumlat do peřiny a natáhnout si tělo. Sním ještě několik trojuhelníčků a vydatně je zapiju colou, během celého manévru si nejen do postele nadrobím, ale i mi do ní ukápne cola. " Sakra, Soph jsi prase, první noc v pelechu a hned si ho zaprasíš." Smetu drobky z postele na podlahu a do uší si strčím sluchátka mp trojky. Doposlechnu si jednu jedinou písničku a oči se zavřou. Ráno Díky tomu, že jsem šla brzo spát, ráno také brzy vstanu. Umyju se a ještě v pyžamu dojdu dolů do kuchyně, ze které slyším mužský hlas, který se na nás vyptává kuchařky. Mám na tváři úsměv. Potom začne mluvit ona, jsou to odpovědi jak z konce osmnáctého století. Ale chápu to, je loajální. Vstoupím do kuchyně a rozhlédnu se po nich. " Dobré ráno." Potlačím zívnutí a ten škleb mi deformuje obličej. Posadím se na volnou židli a naliju si kávu, kterou doplním mlékem a cukrem.

Yevgeny Guerrier - 02. listopadu 2012 14:50

Kuchyň “Hmm,hmm,“ pokýval jsem uznale hlavou a nacpal si do pusy kus křupavé bagety. “Havně haby fe im u hýbio,“ řekl jsem s plnou pusou a sáhl po mobilu, který zavibroval na stole. Přečetl jsem si zprávu a už se chystal odepsat, ale do kuchyně přišla ta holka, jeden z nováčků. Pokud jsem si dobře pamatoval z toho přehledu, který mi Jeff dal na nahlédnutí, byla to Sophie. Polknul jsem sousto, zapil ho troškou horké kávy a popřál ji krásné ráno. “Tak co, jak jste se vyspala, slečno?“ zeptal jsem se jí, jakmile zabrala místo u jídelního stolu. Snažil jsem se rozpomenout, co jiného o ní vlastně vím, ale čím více jsem přemýšlel, tím méně se mi toho vybavovalo. Podle Jeffovi zprávy jsem se rozhodl počkat, až se u snídaně sejde víc lidí a pak jim nabídnout nějaký ten trénink. Přeci je nenechám se celý den válet. To mohli dělat doteď.

Angie Latet - 03. listopadu 2012 14:34

soukromá zpráva od Angie Latet pro Když muž vstoupí do pokoje, trhnu sebou. Zvednu se a posunu se na posteli víc ke zdi. Tam se posadím a koukám na něho. Při cvaknutí dveří zaměřím pohled tam a zase ho vrátím k tomu muži. "A co když ne?," zamračím se. "Pořád říkáte, že někomu ublížím." Ušklíbnu se na něho nepřívětivým obličejem. Ale ublížit jemu je blbost, dveře se zavřely a tady v pokoji by nás asi nechali oba klidně zemřít, jestli jsou tak bezcharakterní a bezpáteřní, že unášejí lidi. Přeci jen to číslo, kterým mě označili nebylo malé. Kdo ví, jestli ještě někdo z nich žije nebo ne. Když pak přijde blíž odebrat tu krev, tak se nebráním. Jen ho pečlivě pozoruju.

Tez - 03. listopadu 2012 15:12

Raňajky. Otvorím oči, uvedomujúc si že už je ráno a čakám nejakú katastrofu. Obrí kaktus alebo vytrhnutú strechu, roztavené kovové súčiastky v izbe či namiesto stien živý plot. Vnútry moje schopnosti v noci vždy vyvádzali viac ako vonku, akoby sa im nepáčilo, že sú zavreté. Prekvapene zažmurkám keď zistím, že nič podobného sa nekoná.  Ono to fakt funguje! Poviem nahlas mlčanlivej izbe rozospatým hlasom a skĺznem zo siete. Nohy sa mi zaboria do koberca jemných kvietkov. Rýchlo od nich odskočím, aby som ich moc nepošliapala a kvoknem si k nim, aby som po nich mohla prejsť rukou a vyrovnať ich. Vás si tu nechám. Oznámim im a s entuziazmom sa vyberiem do kúpeľne. Díce ešte neviem ako to bude pôsobiť na moje schopnosti cez deń, že sa v noci nemôžu poriadne vybúriť, ale snáď nijako. Aj keď...keby som bola aspoň trochu silnejšia nesťažovala by som sa. Umyjem si zuby, umyjem tvár, predné vlasy zopnem dohora aby mi nezavadzali a na oči si nanesiem maskaru a tekutú čiernu linku. Robím to už tak zbehlo že mi to netrvá viac ako pár minút. Nato sa oblečiem do džínov s pozdĺžnymi dierami na stehnách, na nohy si obujem mäkké chlpaté pohodlné papuče a na telo natiahnem obyčajné biele tielko. Pozriem sa do zrkadla a rozhodnem sa nedať si sivasté šošovky, namiesto toho nechám moje prirodzené oči žiariť a vyberiem sa do kuchyne za raňajkami. Mhh hmm, dala by som si nejakú ridanu porciu ovocia s ovocnou šťavou. Akonáhle sa tam dostavím, zbadám že dvaja členovia tejto domácnosti, ak sa to tak dá nazvať, tu už sedia. Čaute, teda...dobré ráno. Zazubím sa na nich širokým úsmevom odhaľujúcim zuby a tanečným krokom prejdem ku Gretchen. Ahoj, aké druhy ovocia tu máš? Dostala som na neho stráášnu chuť. Zatiahnem veselo a lakte si položím na linku.

Vypravěč - 04. listopadu 2012 20:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kuchyně, Tez když Tez dorazí do kuchyně, uvidí u stolu už Yevgenyho a Sophii. Kuchařka se tvému familiérnímu přístupu lehce usměje a ukáže na lednici. "Je tam několik misek se vším možným slečno. Jablka, hrušky, hrozny, banán, ananas, pomeranče a grepy, meloun a další ... jistě si vyberete. nebo pokud budete chtít, udělám vám z toho za chvíli salát" řekne a připravuje další sendviče. V případě tvého zájmu ti připraví pěknou porci ovocného salátu zakápnutého několika kapkami citronové šťávy.

Shari Ormond - 05. listopadu 2012 13:47

První den nám končí, další den začíná Plavání mě dost příjemně unavilo. Jako obvykle protáhlo svaly do lehkých bolestí, mám i trošku hlas, ale to všechno se dá vyřešit. Vrátila jsem se do pokoje, kde jsem si konečně dala sprchu, abych smyla "prach" z cesty i chlor z bazénu, umyla si vlasy a vklouzla do tílka a šortek, které mi sloužily jako domácí oblečení i namísto pyžama. Rozhodla jsem se pro krátkou večeři, možná jen sýrový sendvič a trochu čaje, pak bych se přesunula s knížkou do postele – a uvidí se, co bude se mnou dál. Večeře byla skvělá, i když se jednalo jen o sendvič, všechny přísady byly čerstvé a sýr naprostá delikatesa. Spokojená a s plným bříškem jsem se vydala zpět do pokoje. Vklouzla jsem pod přikrývku, nalistovala stranu 97 v knížce Ať vstoupí ten pravý a začetla jsem do poutavého příběhu. A buď jsem byla tak unavená, nebo mě už vražda jedné z nedůležitých postav nedokázala udržet vzhůru, ale po chvíli mi klesla hlava, knížka vyklouzla z prstů a s lehkým zašustěním spadla na zem, ale to už jsem nevnímala, protože jsem byla na dálnici do říše snů. Akorát se mi nic nezdálo...nebo si na svůj sen nepamatuju. Probudím se až v okamžiku, kdy mi na obličej začnou dopadat paprsky slunce. Protáhnu se jako kočka a vyklouznu ven z postele. Obleču si džínové šortky, černé triko a modrou vestu, prostě obyčejné oblečení. Otevřela jsem dveře do pokoje, abych našla lístek, který tam musel někdo dát v noci nebo brzo ráno. I dnešní den bude volný. Co tady jen budu dělat? S povzdechem lísteček zmačkám a zastrčím do kapsy šortek, razíc směr do kuchyně, která už není prázdná. Asi nejsem tak velké ranní ptáče jako ostatní. "Dobré ráno, vespolek," vykouzlím na tváři úsměv a zasednu jednu z volných židlí. "Mohla bych poprosit pomerančový džus, bez dužiny a francouzský toast. Díky moc, jste úžasná," poprosím kuchařku. "Že se nestydíte být vzhůru v tak nekřesťanskou hodinu," pronesu k ostatním naoko vyčítavě, ale úsměv mi z tváře nemizí.

Peter Elohime - 05. listopadu 2012 19:38

soukromá zpráva od Peter Elohime pro Můj pokoj Najdu svůj pokoj. Musím usoudit, že náš hostitel se opravdu vynasnažil, jak si mě tu udržet. Po chvilce přijde hostitel a začne rušit omezení pro tento pokoj. Sleduji jeho počínání a položím na stolek můj kufřík. Cvaknou zámky a já jej otevřu. Hostitel začne se svým proslovem. Zamyšleně ho sleduji. "Když jste mne sem pozval, asi jste si o mě dokázal něco zjistit. Předpokládám, že víte o tom, že před několika stovkama let bych se Vás pokusil zabít. Asi stejně jako každého, kdo se pokusil narušit můj klid." Pronáším klidným hlasem. Pohledem lehce sjedu k obsahu kufru. "Dnešní doba ovšem pokročila a ze mne se stal patriot." Lehce se pousměju a spočinu pohledem na Jeffovi. "Naučil jsem se hodnotit, naslouchat a nekývnout na každou hloupost, kterou si vy mladí vymyslíte." Očima zůstanu viset na Jeffovi. "Existuje jen jediná hodnota, za kterou bojuji: Svoboda." Hrábnu do kufříku a vyndám obligátní složenou sadu náhradního oblečení ve vakuově uzavřeném sáčku. "Zůčastním se Vašeho pokusu o záchranu uvězněných, ale počítejte, že pokud narazím na nějakou levárnu, naštvu se." Klidným pohybem ruky vyndám z kufru dřevěnou krabičku, kterou položím na stůl vedle oblečení. "Popravdě řečeno... Doufejte, že se nenaštvu. Vaše kouzla jsou lidská a já nejsem člověk. Kdyby fungovala spolehlivě, nedokázal bych ani v této podobě vstoupit do domu." Upozorním ho na lehkou trhlinu v jeho bezpečnosti.

Vypravěč - 05. listopadu 2012 19:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nevíme, jestli tam jsou nějací zajatci. O tom jsem nemluvil. Primární cíl je napíchnout se na server a teprve podle toho můžeme zjistit co dál - až uvidíme o co jde. na levárny narazit můžeme, nikde nemáme jistotu, ale můžu vás ubezpečit, že ne z mé strany. No ... nevím jestli bych se označil zrovna slovem mladý. několik stovek let jako vy sice nemám, ale budu tu po vás asi druhý nejstarší. Můj věk je rovněž trojciferný. Můžete se mě pokusit zabít, ale nebude to tak lehké jak si myslíte. také nejsem člověk ... v klasickém slova smyslu. A co se týče těch run, myslím že jste přesně nepochopil jejich účel. Mají za úkol tlumit destruktivní jevy. Nic víc, nic míň. Dokud je nezačnete ... vyvolávat ... ať už vědomě nebo ne, jejich účinek nepocítíte." pokrčí Jeff rameny a dokončí odstraňování run. "Zítra odjíždím ale nejpozději za tři dny bude menší briefing k té akci. Dám vám vědět" kývne na tebe na rozloučenou a vyjde na chodbu. ***Pokud nemáš žádný dodatek, můžeš rozhovor považovat za ukončený a navázat na ráno dalšího dne***

Kaito Nasakuta - 05. listopadu 2012 22:50

soukromá zpráva od Kaito Nasakuta pro Ve vesnici Ačkoliv na mé tváři není rozpoznat jediná emoce, nebo náznak čehokoliv jiného, v hlavě mi to sotva domluví začne silně pracovat... Takže nejsem sám... Hlavou se mi honí spoustu věcí, zvažuji všechna pro a proti jeho nabídky a nakonec po přemšlení promluvím: Dobrá... Ale mám jednu podmínku... Malá Suri, dívka, kterou vychovávám pojede se mnou a chci zůstat ve spojení v mou vesnicí. Pokud mi dokážete splnit tyto dva požadavky slíbuji Vám svou účast v Organizaci Pak se na něj chvíli dívám, načež se otočím a začnu balit veškeré nutné věci, nečekajíc na jeho odpověď. pokud mě chce, bude muset vzít i Suri.

Vypravěč - 06. listopadu 2012 17:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro Při tvých slovech se muž lehce zachmuří. "Spojení s vesnicí by nebyl problém. Předpokládám, že modernějších vymožeností jako telefon nebo internet tu moc nebude, ale zajistit písemné zprávy je maličkost, pokud se neporuší mlčenlivost o určitých faktech naší práce. Díky tomu se mi ovšem zdá problematičtější první část vaší nabídky. Nikdo z vašich budoucích spolupracovníků si s sebou nikoho nebral. Samozřejmě jsou v kontaktu, ale podmínky naší práce jsou často extrémnějšího rázu, nehledě na to, že by ta dívka byla prakticky vězeň. Nemůžeme dovolit, aby díky ní někde unikla nějaká informace a navíc je dům poměrně vzdálen nejbližší civilizaci. Nejsem si jistý, zdali je to moudré za daných okolností. Můžeme zaručit zkvalitnění jejího života zde a dotace pro vesnici. Ať už se jedná o léky, peníze či jiné podpůrné prostředky k existenci zde"

Peter Elohime - 08. listopadu 2012 18:18

Komuniké na pokoji "Tak tedy si o tom promluvíme za tři dny." Rozloučím se svým hostitelem. Uložím věci z kufříku na místo, kam patří. Ráno Nejsem tvor, který by vyspával dlouho do rána. Před úsvitem vstanu. Rychlá rozcvička, protažení a následná horká sprcha. Obleču se méně formálně. Víceméně stejné triko a kalhoty. Pouze bez mého diplomatického kufříku. Nemám ve zvyku měnit svůj zevnějšek. Je to... Svazující. Zacvaknu dveře jejich podivným klíčem. Rozhlédnu se po chodbě. Opět se mi hlavou mihne myšleka, že tohle je divná skutečnost, ve které jsem. "Dobré ráno." Pozdravím ranní sešlost. "Gretchen, jestli bych Vás mohl poprosit o horkou kávu. Opravdu horkou." Požádám celkem slušně. "Tedy jestli Vás to nebude obtěžovat." Stále ten stejně klidný hlas jako včera s příměsí lehké otupělé nečitelnosti.

Vypravěč - 08. listopadu 2012 18:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jistě pane" usměje se Gretchen na Petera a mezi jinou prací mu uvaří kávu, kterou zalije vroucí vodou a ihned ji postaví před něj na stůl, kde už je cukřenka i smetana. Postupně vás obslouží všechny. Je vidět, že se skutečně snaží vám tu pobyt zpříjemnit a zajistit vám co největší pohodlí a komfort. Další věc, která je víceméně vidět je, že vás zřejmě více nebude. Čas probouzení už víceméně uplynul a Jeff, Malcolm ani Quentin nejsou vidět ani slyšet. Nicklas se občas mihne za oknem a připravuje k odjezdů vůz pro ty, kteří se rozhodnou toto místo opustit. I vy koneckonců máte ještě dost času to zvážit. jestli vám to tu stojí za zkoušku nebo dáte jednoznačně přednost bývalému životu. Pokud jste si mohli všimnout, tak muž sedící v čele stolu - Yevgeny - pravděpodobně nebude stejný nováček jako vy. Podle neverbální komunikace s Jeffem a i chování zde ke kuchařce tu již pravděpodobně bude delší dobu a možná by vám byl schopný odpovědět na pár otázek, nebo vás nasměrovat tam, kam by jste rádi.

Sophie Thompson - 08. listopadu 2012 19:57

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro " Dobré ráno." Pozdravím nově příchozí dívku. Sama se obsloužím, lednička je velice dobře vybavené místo. Chvilku do ní zírám a poťukávám si prstem na rty. " Ahoj Shari." Mávnu na ní, když přijde má nová kamarádka ze včerejška. " Hm co bych si tak mohla dát?" Přemýšlím nahlas a ruka mi vystřelí po čedaru a nějakém salámu. Ještě chvilku se rozhlížím po lednici a nakonec k těm surovinám přibude ještě mazací sýr a malá cherry rajčátka. " Chleba, chleba, chleba." Poskakuji po kuchyni a s kočičí ladnosti se vyhýbám překážejícím lidem. Když mám vše co potřebuji pustím se do mazání, sedím nad talířem s vyplazeným jazykem, soustředěně mažu sýr do všech zákoutí bílého chleba. Dobré ráno." Pozdravím posledního příchozího a dál zaujatě natírám už asi třetí chleba. Opravdu nemám ráda nenatřená místa. Obložím si ho vším možným a už už se do něj zakousnout, když v tom mi vypadne rajče na kalhoty. "Sakra drát to snad není možné." Protočím oči v sloup a flek od rajčat rozmažu do větší skvrny. " No až dosnídám půjdu si zaběhat, nepůjde někdo taky?" Rozhlédnu se po okolí a věnuju jim úsměv.

Yevgeny Guerrier - 08. listopadu 2012 21:50

soukromá zpráva od Yevgeny Guerrier pro Kuchyně Všichni jsou po ránu tak dobře naladěni, to je krása sledovat, musel jsem se pro sebe usmát, když se v místnosti objevila další děvčata a začala si poručovat, co k snídani. “Ranní ptáče, dál doskáče,“ prohodil jsem a roztáhl při tom ruce, jako kdybych právě odrecitoval báseň od Shakespeara. Pak jsem vztáhl ruku zpátky k hrníčku s pruhovaným potiskem a upil trochu kávy. Pozdravil jsem i dalšího příchozího, který obohatil naší společnost o další mužské pohlaví. Hm, dobře se to tu schází… Všichni si snídani obstarali a usedli u stolu. Po chvíli se ozvala Sophie, že by si šla zaběhat. “Výbornej nápad,“ ukázal jsem na ní. “To se mi líbí. Víte, chtěl jsem vám nabídnout, že když už máme volnej den, chtělo by to trochu protáhnout tělo a… ukázat, co ve vás je. Mám na mysli dobrovolnej trénik. Natvrdo. Tedy dole v hale…,“ zvednul jsem obočí a střídavě si každého prohlížel, co kdo na to.

Vypravěč - 10. listopadu 2012 18:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Slečno ujišťuji vás, že jsem pouze postradatelný asistent, pouze by jste si přitížila" řekne, zatímco ti odebírá dávku do třech zkumavek. "Děkuji za spolupráci" kývne, zalepí ti ranku, vezme tác a vyjde z místnosti. Po zbytek dne se nic neděje, pouze ti pode dveřmi proklouzne dovnitř několik dámských časopisů, nic moc hodnotného. Čas se neskutečně vleče. Chtělo by to alespoň nějakou televizi nebo minimálně MP3 přehrávač, ale nezbývá ti, než se válet na posteli. Zato máš ale dosti času na přemýšlení.

Sophie Thompson - 12. listopadu 2012 18:29

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Rozesměju se, nad jeho přednesem citátu. " Já do toho jdu. Potřebuji se po tom půl roku nic nedělání rozhýbat a trochu si sáhnout na dno." Rozhodím rukama a zazubím se. " No tak lidi, přece mne v tom nenecháte?" Rozhlédnu se zamračeně po všech, kteří tu se mnou sedí. Po chvilce mlčení se opět ozvu. " No jdu se převléct a za půl hodinky, až posnídáte se tu sejdeme." Pokývnu na něj hlavou a s talířem odpochoduji do pokoje. Položím si talíř na postel a začnu se přehrabovat ve skříních, abych našla něco sportovního. Legíny a funkční tričko by se hodilo." Prohrabuji se v kvantech oblečení. Když najdu něco co by mohlo vyhovovat, tak se obléknu a pohledám ještě nějaké sportovní botky. Chvilku mi trvá než se upravím, ale zatím vše stíhám, ráda bych byla dole na čas. Oblečena do černé si na hlavu narazím tyrkysovou čepici. Takhle oblečená dojdu dolů za ostatními. Podívám se jestli v kuchyni ještě sedí muž, který nám nabízel trénink.

Tez - 12. listopadu 2012 20:59

soukromá zpráva od Tez pro Behať? Trénovať? Lehátko pri bazéne? Keď počujem, čo je tu všetko za ovocie, nahlas zatlieskam. Naozaj by si mi spravila tú ocovnú misu? Gretchen, si poklad! Asi si ťa naklonujem. Rozjarene sa posadím za stôl a usmejem sa na ďalšiho príchodzieho, chlapíka s ktorým som včera išla v aute a ktorému príliš nebolo do reči. Naordinuje si kávu, a to vcelku...úctivo, ak je to to správne slovo. Správa sa tak vážne.  Všetci si naoridnujú nejaké raňajky teda až na Sophie, ktorá behá po kuchyni ako hyperaktívna motorová myš a zháňa prísady na svoju mňamku. Páči sa mi, je taká...energická. Mám rada energických ľudí.  Klopkám okrúhlymi dlhými nechtami po doske stola a prestanem, keď sa ku mne dostane misa. Ďakujeeeem. Zatiahnem, akoby som takmer spievala a začnem do seba kúsok po kúsku ládovať ovocie. Takmer cítim ako do mňa prúdi energia. Keď však prehovorí Yevgeny, začnem sa smiať, čo spôsobí že mi zabehne kúsok manga a začnem prskať a kašlať, kým sa mi neuvoľní hrdlo. Pardón, len ma to pobavilo. Poviem úprimne a ešte pár krát prehltnem nasucho sliny aby som sa zbavila pocitu v hrdle. Popravde, vďaka svojmu metabolizmu, ktorý asi kvôli energii ktorú tvorím a vynakladám pri používaní schopnosti pracuje rýchlejšie ako obyčajným ľuďom, nikdy som nepotrebovala športovať aby som si udržala postavu... a to je asi jediný dôvod prečo by som aktívne športovala. Ak sa neráta príležitostný plážový volejbal, bazénové houseparty, jazda na skateboarde či bicyklovaní s chalanmi a preliezanie plotov, prílišný nadšenec do pohybu nie som. No, to neni asi nič pre mňa. Ja si pôjdem obzrieť asi svoje rastlinky keď už sa mám o ne starať a potom sa zblížim s lehátkom, bazénom a mojitom. Zazubím sa. Povedali predsa že dobrovoľný tréning, nie? A trochu sa tu poobzerám. V podstate je to tajný komplex prístupný nie všetkým, niečo zaujímavé sa tu musí nájsť.

Shari Ormond - 14. listopadu 2012 23:25

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Dát si do těla hned po snídani? Já jsem pro Netrvá příliš dlouho a na stole přede mnou přistane snídaně, přesně tak jak jsem si objednala. Docela neobvyklá změna od "do-it-yourself" snídaní, kdy veškerá příprava spočívala v nasypání corn flakeů do misky a zalití mlékem. Zakousnu se do francouzského toastu. No paráda. Gretchen mi musí číst myšlenky, protože marmeláda mezi oběma chleby je malinová, moje oblíbená. Promiň, mami, tvoje toasty právě spadly na druhou příčku oblíbenosti. Tomuhle se prostě nedá konkurovat. Další sousto zapité džusem. "Ale dříve chcípne," kontruji s úsměvem mužovu poznámku o ranním ptáčeti. Kdysi jsem to někde četla, ale už si na název knížky nemůžu vzpomenout. Snídaně ve mně zmizí neuvěřitelnou rychlostí. Sophie navrhne, aby se k ní někdo přidal na běhání. No nejsem sice žádná Marion Jones, abych každé ráno chodila běhat, ale bude to určitě příjemná změna a mohla bych zkusit, jak jsem na tom s výdrží po běžecké stránce. Muž se její poznámky hned chytí. Dobrovolný tréning, aby se ukázalo, co v nás je. Dobrý protiklad, jen co je pravda. "Ok, já do toho jdu. Pohyb mi není cizí a třeba to bude zábava," souhlasím. Odnesu prázdnou skleničku a talíř do dřezu a odeberu se do svého pokoje se převléct. Kromě plavek mám na sportovní aktivity jen jediný úbor, který je pohodlný a navíc nezabere v kufru příliš mnoho místa. Zavážu si napevno tkaničky bot, vlasy si stáhnu do koňského ohonu, aby mi příliš nezavázely, opustím svůj pokoj a seběhnu po schodech do haly. "Jsem připravena se do toho pustit naplno."

Angie Latet - 15. listopadu 2012 13:51

soukromá zpráva od Angie Latet pro Nechám si odebrat krev a pak ho nechám odejít. Chvíli sedím na posteli, chvíli na ni ležím. Pak se zase zvednu a chodím po místnosti sem a tam. Pokud dostanu další jídlo, tak ho sním. Potom zase jen tak odpočívám. Nic tu nějak dělat nejde. "Nechcete mi sem dát alespoň nějakou knížku? Je tu hrozná nuda," řeknu dost hlasitě, aby to slyšeli. Doufám, že poslouchají, nic jiného mi nezbývá. Sice nevím, co mi ještě budou dělat, ale pořád uvnitř tak nějak zvažuju všechny svoje možnosti. Z téhle místnosti neuteču. Kdo ví, jestli z jiných bych měla lepší šance. Vůbec netuším, jestli ví, co všechno umím. Nikdy jsem své schopnosti nepoužívala na veřejnosti. Vždy maximálně doma se zataženými závěsy, když jsem trénovala. Také doufám, že to všechno neskončí mou pitvou, aby zkusili, jak vypadají moje orgány a mozek. Popocházím zase po místnosti a čekám, jestli odpoví, že by mohli nějakou knihu šoupnout dveřmi.

Peter Elohime - 15. listopadu 2012 22:07

soukromá zpráva od Peter Elohime pro Kuchyně a následné týrání ducha a těla Poděkuji za horkou kávu. Není nic lepšího, než horká káva. Ať jsem dělal policajta, hasiče, učitele anebo doktora, vždy to byla jedna z věcí, která mne dokázala nastartovat. Mít to srdce, tak mi snad i radostí poskočí. Bohužel, to je jedna věc, se kterou úplně nemůžu sloužit. Nejstarší zástupce zdejší bandy navrhne trénink. Asi bych i rád obhlédl zdejší prostory a i v doprovodu Tez. Bohužel moje zaměstnání zde znamená být zaměstnán pořád. Ostatní sice mají padla, ale já... No asi už to patří k mojí povaze. Upiju další doušek horké kávy. Není to úplně pravá otrokářská, ale bohužel tu už opravdu nedostanu. "No jestli máte v plánu se zraňovat, budete potřebovat někoho, kdo vás dá dohromady." Pronesu opět provokativně klidným neutrálním hlasem. V hlavě se usměju. Vím jak tenhle ton lidi štve, ale v novém prostředí si prostě nemohu pomoci. Navíc i já se musím nějak bavit.

Yevgeny Guerrier - 16. listopadu 2012 17:51

soukromá zpráva od Yevgeny Guerrier pro Z kuchyně hurá do tělocvičny Hned první zareagovala Sophie a vykouzlila mě svým přístupem další přihlouplý, přesto šťastný úsměv na tváři. Když se zvedala, že se půjde převléct, ukázal jsem na ní a pokýval hlavou, abych tak zdůraznil, že to, co dělá, jsem přesně očekával, že udělají i ostatní. Vezměte si jí za příklad, říkalo to gesto. Černovlasá Tez mi tu radost ale neudělala. “No teda, alespoň se na nás přijďte podívat, slečno zahradnice, třeba změníte názor, nahodil jsem s nadějí v hlase, ale zdálo se, že ona svůj slib s poklidně stráveným dopolednem dodrží. Naopak Shari se hned přidá a už jsme tři. Scházel už jenom názor našeho lidového léčitele, který se přidal s tím, že nás bude ošetřovat. “No snad to nebude třeba, zas taková nemehla ty holky snad nejsou. Nevypadaj na to,“ ušklíbl jsem se a doprovodil Shari pohledem, když mizela pryč z kuchyně. “Zkrátka přijďte, jestli si najdete chvíli, nikoho nenutím. Prozatím,“ dodal jsem už trochu vážněji a dopil hrnek s kávou, který ihned Gretchen uklidila i s talířkem s drobky od pečiva. V pokoji jsem se převlékl do tréninkového úboru, což byly vlastně jen volnější tepláky a černé triko s bílými pruhy na rukávech a odebral se shánět ty dvě, které slíbily, že dorazí. Když jsme byli pohromadě, odebrali jsme se do sportovní haly. Ta mohla překvapit už svou velikostí. Vešla by se do ní nejméně tři malá soukromá letadla, nebo jedno obyčejné dopravní. Dalším překvapením byla výbava. Vedle toho, které byste našli v každé školní tělocvičně, se zde nalézalo i to z posilovny jako běžecké pásy a rotopedy. “A támhle vzadu jsou překážkové dráhy. Mohu vřele doporučit, jelikož hbitost a šikovnost se vám bude sakra hodit. A taky, …kdo by překážkové dráhy nemiloval,“ pokrčil jsem rameny a ušklíbl se. “A trampolíny, samozřejmě,“ dodal jsem se smíchem a popošel dál do haly. Pak zvýšil hlas, který se nesl celým prostorem. “No, začněte, čím chcete, třeba jenom malou rozcvičkou na žebřinách. Když tak sprchy jsou venku na chodbě, šli jsme kolem nich. Jo a ano, když půjdete chodbou dál, dostanete se k bazénu,“ dokončil jsem komentovanou „prohlídku“ a dal jim prostor na to se ptát.

Kaito Nasakuta - 21. listopadu 2012 00:33

soukromá zpráva od Kaito Nasakuta pro Dohoda? Dívám se na muže, který se mi doposud nepředstavil a který zcela nekompromisně odmítl mou podmínku vzít s sebou malou Suri. Odmlčím se a pak s klidem a rozmyslem odpovím: Léky a peníze si nechte... Peníze pro nás nic neznamenají a léky nám vyrábí náš mistr. Nepotřebujeme je. Neuražte se prosím... Povím s lehkou úklonou na ukázání díků nad jeho nabídkou. Co se týká ale malé Suri, bohužel si na tom, že pojede se mnou musím trvat. Slíbil jsem její matce, ještě předtím než zemřela, že se o ni postarám a že ji vycvičím ve jménu Dračího zákona. Jsem za ni zodpovědný a ona na mě emočně docela dost lpí. Vím určitě, že pokud bych ji opustil zanechala by učení a uzavřela by se sama do sebe, což nemohu dovolit, protože jsem přísahal na vlastní čest. Co se týká vašich obav o prozrazení mohu vás ubezpečit, že ona nic nikomu nevyzradí. Bohužel je hluchoněmá... Nevěří nikomu kromě mě a udělá de facto cokoliv o co ji požádám. A já žádám vás, dovolte mi ji vzít s sebou... Pak se zadívám na cizince a doufám, že povolí...

Vypravěč - 21. listopadu 2012 00:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž se odmlčí a jakoby mimoděk vyhlédne ven z okna a dlouhé chvíle se dívá do krajiny. Je vidět, že tvůj požadavek skutečně zvažuje a snaží se hledat nějaké vhodné východisko ze situace. Když se opět otočí zpět na tebe, ještě chvíli mlčí, ale potom kývne. "Nu dobrá, nic jí u nás scházet nebude jen ... uvidí věci, které zde neviděla. Mohlo by ji to vyděsit, připravte ji na to. Nebezpečí jí nehrozí, pokud neuteče nebo neudělá nějakou hloupost. Samozřejmě se jí dostane péče jako ostatním, i tak ale coby její patron ji budete mít na starosti především vy. To doufám chápete. Máme tam dobře vybavenou knihovnu, čítající i některé vzácnější kousky starých spisků z Číny, Japonska či Tibetské svitky - to by jste možná mohli využít k výuce, ale jinak zařízení nemá žádné úpravy vyloženě míněné pro dítě ... ale je tak vybavená tělocvična a bazén" promne si čelo. "Moje nepřílišné nadšení pramenilo ze starosti o její bezpečí a kvalitu života a především bezpečí všech našich lidí. Myslím že tento pocit vy dobře pochopíte. Jak dlouhý čas budete oba potřebovat na sbalení věcí a dořešení záležitostí?"

Kaito Nasakuta - 21. listopadu 2012 01:16

soukromá zpráva od Kaito Nasakuta pro Když mi muž oznámí onu skvělou zprávu lehce se usměji a odpovím mu: Dejte mi půl hodiny... Odejdu ven, kde poslušně na schodech sedí malá Suri a čeká na mě. Přisednu si k ní a začnu s ní "mluvit" znakovou řečí: Suri... Ten pán, který za mnou přišel mě potřebuje mimo naši vesnici. Mám pomáhat lidem... Ale... Kaito... Co já? Neboj jedeš se mnou... A vysvětlím jí zbytek toho co mi neznámý muž řekl. Pak vejdeme oba do našeho domku a sbalíme si naše věci, já si přibalím i své zbraně, ať už tréningové, nebo ostré. Když mám vše co potřebuji otočím se na muže: Můžeme... Ikdyž, ještě moment Vyběhnu ven a jdu za svým mistrem. Mistře, nadešel můj čas. Musím jít mimo naši vesnici, ale to ty jistě víš, bylo to psáno... budu na vás vzpomínat mistře... Ukloním se mu a společně s Suri jdu opět za mužem a čekám co dál.

Shari Ormond - 21. listopadu 2012 12:06

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Muž nás zavádí do prostor sportovní haly. Máme druhý den a já stále nepřestávám žasnout nad tímhle domem. Je tenhle Jeff snad nějaký druhý Bill Gates, polštáře má nacpané bankovkama a kreditky má jako záložky do knížky? Přestanu kolem sebe zírat a zaměřím svou pozornost na muže ve sportovním před sebou. Tak copak si pro nás připravil? Zatím nic konkrétního neprozradí, ale hned nás instruuje k rozcvičce. Samozřejmě, to je rozumné. Nikdo z nás asi nechce skončit s křečí ve svalu nebo s něčím ještě horším. Ok. Krátká rozcvička na zahřátí, hlavně nohou, jestli člověk bude potom běhat, pak jsem využila mužova nápadu s žebřinami. Jen ať se pěkně nohy natáhnou. Po patnácti minutách se rozhodnu, že by to na rozcvičení stačilo a vrátím se. "Tak copak přijde teď? Jestli máme předvést, co v nás je, tak věřím, že určitě máte něco pro nás připravené," zeptám se jej a setřu si pot z čela.

Tez - 21. listopadu 2012 20:45

soukromá zpráva od Tez pro Kvetinky! Postupne dojedám ohromnú kopu ovocia a pozorujem, ako jeden po druhom vstávajú od stola. Tak sa zabavte. Zaželám im, ale neznie to škodoradostne, skôr naozaj úprimne. Ja si nájdem vlastnú zábavu. Pousmejem sa a keď dojem, automaticky dojdem k drezu a začnem si to po sebe umývať. Raňajky ma kompletne prebudili. Hmm, vravel včera Jeff ako sa dostaneme do tej záhrady? Snažím sa spomenúť si. Bohužial pamäť mi trošku zlyhá, a tak sa posledný krát otočím na retchen. Prepáč, ešte na chvíľu ťa pootravujem...kade mám ísť aby som sa dostala do záhrady? A vieš robiť Mojito? Ak nie ja viem, len či sú tu na to suroviny, chcela by som si potom dať taký malý chill out pri bazéne.  Prosebne zamrkám svietivými očami Prosím? Dodám aby to nevyznelo nezdvorilo.

Vypravěč - 22. listopadu 2012 23:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž jen kývne a vyjde na terasu před dům a tak nějak nepřítomně se dívá do krajiny. Věci si sbalíš rychle. Při tomto způsobu života se nějaké velké pakování ani předpokládat nedá, ovšem to co máš - především tvé meče - má cenu zlata a pro tebe ještě mnohem větší. Mistr sedí u malého stolku a na rýžový pergamen zaznamenává inkoustem řádky hustého textu. Položí brk, zadívá se na tebe a klidně odvětí. "Ano, očekával jsem to každým dnem. Tomu muži můžeš věřit. Jeho mysl kolísá pod bříměm nečekané odpovědnosti, ale jeho úmysly a duše jsou čisté a spravedlivé. Pomoz mu s tím údělem se vyrovnat. Ale pamatuj si Kaito, Dračí síla je jako balvan v hromadě oblázků. Jeho síla při správném použití je větší, ale hodíš-li jej do jezera, budou větší i vlny které udělá" počastuje tě mistr jedním ze svých jinotajů, i když tento je o poznání čitelnější než jiné, které jsi od něj slyšel. "Nikdy nezapomeň kdo jsi a kým jsi" kývne mistr na rozloučenou. "Štastnou cestu." Muž tebe i malou Suri očekává stále na verandě, kde jsi ho viděl naposledy. "Připraveni? Dobrá, pojďme." Kývne hlavou a ve vašem doprovodu zamíří z vesnice pryč. Když překročíte hranici vesnice, opět si natáhne na hlavu kápi od cestovního pláště.

Vypravěč - 22. listopadu 2012 23:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tělocvičnová squadra Při pohledu na velikost haly, která oplývá všemožným vybavením se vnucuje myšlenka, jak se vůbec vešla do hotelu, který jste z venčí viděli. Když si promítnete vaši cestu sem mimo jiné i dolů chodbou a připočtete fakt, že to nejsou žádná okna, dojdete po krátké úvaze k závěru, že jste patrně po zemí. To je poněkud překvapivé zjištění. Navíc z chodby vedly další odbočky, které naznačují, že podzemní komplex bude patrně ještě rozsáhlejší. Tento dům je jedno překvapení za druhým a možná ještě není posledním. Fantazie těch z vás, kteří se jí rádi nechají unášet dojde až k představě, že pokud by byl takto "podsklepen" celý pozemek, vešlo by se sem celé město, včetně fotbalového stadionu, operní síně a malé sítě hromadné dopravy. Kus od vchodu jsou ve stěně za průhlednými dveřmi z nerozbitného plexiskla dva chladící boxy, obsahující různé občerstvení. Od iontových nápojů přes různé druhy limonád až po poměrem největší podíl - ony černé plechovky, které Jeff pil při briefingu. U stěny v rohu vedle boxů jsou dvě polstrované sedačky pro odpočinek. Celý komplex včetně chodeb je příjemně vytopený, jako by se počítalo s pohybem v běžném domácím úboru i bez bot. Pravděpodobně jsou na chodbách vytápěné i podlahy, což přes koberce ovšem nejde 100% odhadnout. Zacvičíte si, dáte si pořádně do těla a vyzkoušíte různé náčiní. To z vás, kteří vyzkoušejí překážkové dráhy jich pět může označit názvy podle obtížnosti jako Pro začátečníky, Pro pokročilé, Pro experty, Pro sebevrahy a What the f**k? Jinak jak už poukázal Yevgeny, vybavení tělocvičny čítá mimo jiné žebřiny, rotopedy a běžící pásy, různé posilovací stroje, závěsná lana, hrazdy, trampolíny, něco jako vypolstrovaný bojový ring, horolezeckou stěnu, boxovací pytle, kladiny a kozy. Malý kousek dál po chodbě je onen bazén a s ním spojené sprchy. Tez Gretchen se na tebe usměje. "To musíte ze svého pokoje doprava po chodbě, opět zahnout doprava, rovně, doprava a doleva a jste tam. Dostala jste pokoj, který má ke skleníku nejblíže. Po cestě je pár dveří, kde jsou sklady a mrazáky na sazenice a semínka. Ale ve skleníku pozor, všechny druhy nejsou ... úplně běžné. A co se týče toho Mojita ... už vám bylo 18 slečno?" usměje se kuchařka.

Vypravěč - 23. listopadu 2012 00:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Odpověď na tvou otázku není žádná, až za několik desítek minut ti prostorem pro jídlo pode dveřmi podstrčí svazek ženský časopisů s drby, dvě románové knížky od Rosamunde Pilcherové a jednu detektivku od Agathy Christie. Ovšem kontakt s tebou naprosto nulový. Jediné co naruší nesnesitelné ticho v místnosti jsou další dvě porce jídla na tácu. Až večer se ozve hlas. "Zítra tě čeká náročný den třicetsedmičko. Zátěžové testy fyzické aktivity a vyšetření smyslových orgánů. Naber na to síly" ... a opět nic. Můžeš se jen domýšlet, jestli tě už jen samo prostředí nemá dohnat k šílenství. jak dlouho se dá vydržet v takové izolaci bez větší možnosti rozptýlení a zachovat si zdravý rozum? Týden? Měsíc? Rok? A jak vůbec poznáš kolik toho času uběhlo. Nejsou tu žádná okna, žádné hodiny ... nic.

Tez - 25. listopadu 2012 15:37

soukromá zpráva od Tez pro Labyrint. Doprava, doprava, doprava, doľava, cieľ. Jasné, mám to. Uškrniem sa, keďže už keď som to dopovedala zabudla som kde mám ísť po chodbe kde rovno a kde začať panikáriť že som sa stratila. Al veď to nájdem, proste... pôjdem za rastlinami. Predpokladám, že tam tie runy už odstránili, teda dúfam. Trošku sa pohrám. Usmejem sa na ňu naspäť. To nevadí, ja lúbim vytvárať čudné nové kvetiny. Je s tým ohromná zábava. Nato bez mihnutia oka okamžite zaklamem. Samozrejme. A ďakujem za navigáciu po to mojito prídem keď pôjdem k bazénu. Zakývam jej na rozlúčku a vydám sa viac menej naslepo ku skleníku. Najprv prejdem k svojej izbe, kde ešte trafím, a potom sa vydám podĺa toho čo som si zapamätala po chodbe, trikrát zahneme na ajbližšej odbočke doprava, potom doľava a dúfam, že dorazím na miesto.

Angie Latet - 26. listopadu 2012 18:46

soukromá zpráva od Angie Latet pro Časopisy a knihy si vezmu na postel. Následující dobu vyplňuju povalováním se a případně čtením. Čas se rozhodnu odhadovat podle toho, jak je mi donášené jídlo a podle hladu. Přesto psychicky začínám být vyčerpaná. Nejistota a strach mísené se vztekem ve mně hlodají. Kam asi tohle až povede? Musím opravdu zmizet. Přeci ze sebe nenechám dělat pokusnou myš. Ví vůbec, co mám za schopnosti? Co všechno umím? Zvednu se z postele, párkrat obejdu místnost. Nuda je ubíjející. V té malé koupelně si opláchnu obličej. Znovu se pak natáhnu na postel. Vezmu si jeden z časopisů. Chvilku v něm listuju. Potom přes sebe přetáhnu deku, i přes hlavu, a pokouším se usnout. Sice jsem tak vystresovaná, že je to téměř nemožné, ale únava mě nakonec zmůže a já na pár hodin usnu.

Sophie Thompson - 27. listopadu 2012 16:34

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Tělocvična Civěla jsem s otevřenou pusou když nás , podle všeho Jeffova pravá ruka vedla do tělocvičny. " Fíha, " Vypísknu nadšením, když vstoupíme dovnitř. Mou pozornost upoutá stěna ze zrcadel. Nevěnuji jedinou pozornost Yevgenimu a zaberu si místo u zrcadlové stěny s tyčí uprostřed, takové jaké mají na sále baletky. Do uší si dám sluchátka a pustím do nich muziku. Začnu si nejdřív protahovat krční svaly a ramena, potom následují zádové svaly a nohy. Jednu nohu si dám na tyč a začnu k ní přitahovat trup, konečky prstů se dotýkám napnuté špičky . Zopakuji to několikrát na každou stranu a když jsem dostatečně protažená, postavím se do základního baletního postavení. Podle bolesti achilovek to dlouho nevydržím a opět klesnu na celé chodidlo. Žebřiny mi nikdy nic neříkali, hlavně bála jsem se výšek a věšet se hlavou dolů, abych protáhla břišáky? Omlouvám se, ale to není nic pro mě. Pomalu se vrátím zpět k ostatním." No tak jsem se protáhla co si dáme teď." Mrknu na ně a založím si ruce na prsou.

Vypravěč - 01. prosince 2012 22:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tez Chodby jsou příjemně vyhřáté a příjemné malby na stěnách a občasné obrazy do dávají celému interiéru pohodový domácí vzhled. Skleník najdeš brzy. Projdeš velkými prosklenými dveřmi, které odemkneš oním klíčem ze svého pokoje dle návodu a ocitneš se v masivní skleněné stavbě o výšce patrového domu. Musí být schovaná nějak za domem, protože zvenčí vidět nebyla. Ty ale vidíš krásnou modrou oblohu a planiny a lesy kolem. Terén dokonce vypadá trochu otevřeněji než to vypadalo venku, ale to je možná jen zdání. Skleník je velmi dobře vybavený. Mnoho stolů s květináči nebo množstvím umělých políček a záhonků. Z nosné konstrukce rovněž visí mnoho truhlíků a závěsných květináčů. Po trubkách je rozvedený samozavlažovací systém, jehož ovládání bude patrně uprostřed skleníku na vyvýšeném pracovišti. Je tam kruhová plošina asi půl metru nad zemí o průměru 4 metry, ke které se po celém jejím obvodu zdvihají schody. Na plošině je několik stolů a pohodlné vysoké křeslo na kolečkách. Stoly obsahují - počítač, něco jako intercom (obsahující tlačítka Kuchyně, Společenská místnost, Celkový rozhlas a Jeff), ovládání víceokruhového zavlažování a regulaci teploty skleníku, vybavení malé laboratoře (mikroskop, pěstovací mističky, miniaturní pařníčky a i malou odstředivku) a menší ledničku.

Vypravěč - 01. prosince 2012 23:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tělocvična Yevgeny vás podle vašich dotazů nasměruje k určitému vybavení tělocvičny a sám se pustí do komplexní sady cviků. (Posunuto se souhlasem majitele postavy) Zacvičit si můžete skutečně dle libosti a nic zásadního zde nechybí. Když se protáhnete a Sophie se na něj obrátí s otázkou, jen se podrbe na bradě a rozhlédne se po vás. "No, nemáme žádný určitý programy nebo předepsanou rozcvičku. Ale když by jste chtěli, dalo by se něco sestavit. Spíše jsem vám to tu chtěl ukázat, Jeff chce aby jste se rozkoukali" kývne hlavou a rozhlédne se po vás. "On tu také tráví času poměrně dost"

Tez - 03. prosince 2012 20:43

soukromá zpráva od Tez pro Tezin skleník, Tezin hrad. Keď si odomknem a vojdem dnu, pootvorím ústa a začne sa točiť okolo svojej osi, aby som si to všetko prezrela. Toto-je- PARÁDA! Zvýsknem natešene. Jasné, dievčatá v mojom veku väčšinou nebývajú zrovna kvetinárky alebo sa cleý deň nehrabú v zemi, ale keby vedia to čo viem ja...každá by to mala rada. A toto tu bolo pre mňa ako Disneyland. Rozbehenm sa k plošine a skočím do kresla, čo spôsobí že kolečká sa pohnú a zotrvačná sila spôsobí že po schodíkoch na druhej strane pekne krásne letím medzerou priamo nadol. Umh, asi som mala najprv použiť mozog skôr ako nohy. Pomyslím si keď sa zviecham zo zeme a až potom ma napadne aké mám šťastie, že som nič nezvalila. Zdvihnem kreslo, ale nechám ho dolu z plošiny. Toto by chcelo malý prieskum... Posadím sa na stoličku do tureckého sedu a rukami sa zachytávajúc o všeličo možné kľučkujem medzi kvetináčmi a prezerám si rastliny, pričom hľadám hlavne tie "nie tak celkom normálne" ktoré spomínala gretchen a študujem, čo tu všetko mám. Špeciálne hľadám orchidee, tie kvetiny mám neuveriteľne rada hlavne preto, že nijako nevoňajú, a ja, nuž, si z nich robím súkromnú parfumériu keď im pridávam vône podĺľ lubovôle. Keď ich nájdem, poobzerám si ich v akom sú stave, ale nerobím s nimi zatiaĺ nič iné, len sa na kresle poposúvam späť k plošine a vytrepem ho hore. Prvé čo ma zaujme je tlačítko kuchyňa. Bez rozmýšľania ho stlačím a čakám.

Vypravěč - 05. prosince 2012 16:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Probudí tě ranní rozhlas. Opět hlas oné ženy, jako vždy klidný vyrovnaný a s lehce nadřazeným tónem. "Vzbuď se třicetsedmičko. Právě ti byla doručena snídaně. Za hodinu pro tebe přijde zřízenec, dnes máš v rozvrhu EKG, EEG a MRI. Snaž se být v klidu. jen pro upřesnění, každou část našeho komplexu je možno hermeticky uzavřít a vypustit do ní omračující plyn. Bylo by zbytečné pokoušet se o útěk." Hlas zmlkne a tvůj zrak spočine na tácu u dveří, který obsahuje stejně jídlo jako včera.

Shari Ormond - 07. prosince 2012 22:30
	soukromá zpráva od Shari Ormond pro Cvičení Na závody to sice nevypadá, ale i tak nás Yevgeny rozdělí podle určitých kritérií, kam myslí, že zapadneme nejlépe. U mě to vypadá na krátkou sérii sedů lehů, pak chvíli na veslařském trenažéru a nakonec i nějaké strečové cviky na nohy. Po cvičení jsem příjemně zplavená a adrenalin s endorfinem mi proudí celý tělem. Tak tomuhle říkám pěkný začátek dne.

Angie Latet - 09. prosince 2012 15:16

soukromá zpráva od Angie Latet pro Pomalu otevřu oči. Nejprve doufám, že vše, co se včera dělo, byl jen hodně zlý sen, jenže hlas z rozhlasu mě probere do drsné reality. Není to sen. Jsem tady v tom divném pokoji a sledují mě jako pokusnou krysu. Ještě dobrou chvíli prostě ležím na posteli, teprve potom se zvednu. Povzdechnu si a zalezu si do koupelnoveho koutu. Opláchnu se, abych se probrala. Zívnu si a učešu si vlasy. Pomalu se otočím a dojdu si pro tác s jídlem. Posadím se s ním ke stolu a hlady se do toho pustím. Chuť jako obvykle nic moc, jenom živiny bez chuti. Nemluvím a než si pro mě přijdou, tak si listuju jedním časopisem. Nekladu odpor a nechám se odvést, kam potřebují.

Vypravěč - 09. prosince 2012 19:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tez Po stranách skleníku najdeš dva malé, které svým vybavením simulují značně teplejší i značně chladnější klima a obsahují druhy rostlin, které jej striktně vyžadují. Pokud druhy rostlin počítáš, zastavíš se někde kolem 350. I ony orchideje najdeš v mnoha druzích a některé dokonce právě kvetou. Rozvodný systém skleníku je dotažený až do nejzazších koutů. Někde jsou dokonce umístěná šetrná tepelná tělesa a odsávání v okolí, aby se v určitých neohraničených místech držela odlišná teplota od zbytku skleníku. Vidíš zde několik druhů rostlin, které jsi v životě neviděla. Jedná se o podivný baculatý kaktus, velkou květinu, jejíž květy jsou velmi široké a nafouklé vzhledem k jejímu tělu a několik trsů podivné duté trávy. Tráva se natáčí za zvuky které vydáváš, jako by tě vnímala.

Vypravěč - 11. prosince 2012 19:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Následujících několik dní ubíhá v naprosto stereotypním tempu. Jídlo, prohlídky a testy, odpočinek. Nic víc a nic míň. K tvé krajní nelibosti však různé procedury nabývají na nepříjemnosti a invaznosti. Když si projdeš běžným spektrem obvyklých vyšetření, přijdou na řadu takové chuťovky jako rektální vyšetření či tvoje reakce na elektrošoky z připevněných elektrod na různých místech. Při jakémkoliv náznaku odporu mají ale po ruce vždy pohrůžku omračujícího plynu a následné "méně citlivého provedení procedur". I tak tě ale na ty horší věci řemeny poutají ke stolu. Pokud můžeš říci podle pravidelnosti jídla, oběhne tak asi dalších pět nebo šest dní.

Vypravěč - 11. prosince 2012 19:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro Švýcarsko Všichni, kteří jste v tělocvičně strávíte den střídavě odpočinkem a cvičením, samozřejmě prokládané jídly jako oběd a večeře. Někteří z vás vyzkoušejí bazén, který stejně jako ostatní vylepšení domů má nadstandartní výbavu a příslušenství. Bez pevného programu si můžete v klidu prohlédnout přístupné prostory domu a po večeři zarelaxovat u televize, videoher či čtení knížky. Tez stráví prohlížením skleníku a rostlin téměř celý den. Mezitím, když se jí konečně podaří zjistit, jak funguje intercom uvnitř domu si i nechá donést jídlo - jen pro ten krásný pocit. Gretchen je ovšem velmi ochotná a donese ti s úsměvem, o co si řekneš. I když už nastane čas večeře, stále máš pocit, že jsi ještě neviděla všechno a zabere ti pár dní, než se se svým pracovištěm seznámíš důvěrněji. Po večeři (nebo i dříve) se můžeš přidat k ostatním. Když čas pokročí, odeberete se jeden po druhém do svých pokojů. Na dveřích máte nalepené malé lístečky, že kdo by měl zájem o úklid, stlaní postelí a podobně, stačí připsat do zítřka na papírek a je to zařízené. Po klidném a osvěžujícím spánku se probudíte ráno dalšího dne. ***Kdo chce něco doprobrat - pokecat si, zajít společně na pokoj, nebo dělat cokoliv jiného - máte samozřejmě možnost. I větší rozhovor si klidně rozeberte zpětně před uložením se ke spánku. Máte čas, jen jsem chtěl posunout časovou osu na další den. Jinak reagujte na ráno.***

Vypravěč - 11. prosince 2012 19:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta když mlčky následujete cizince po prašné cestě, on sám rozhovor nezačne. Cesta trvá hodiny, než se dostanete na nejbližší prašnou cestu. U jejího kraje stojí zaparkované terénní auto, které muž odemkne a pobídne vás oba, aby jste si přisedli. Když si zapnete pásy a rozjedete se, cesta ubíhá poněkud jednotvárně. Muž chtěl nejprve pustit rádio, pak si to ale zřejmě s ohledem na vás rozmyslel. Postupně se ráz krajiny mění a dostáváte se do čím dál více lidnaté oblasti, která přeroste ve větší města a nakonec metropoli. Zastavíte se až před letištěm, kde muž auto odstaví a zaveze jej do přilehlé půjčovny. Zaplatí a společně s vámi vyrazí terminálem nejprve k pokladně, kde objedná dodatečnou letenku a následně k jedné z bran. Chvíli čekáte a pak nastoupíte na svůj let. Tvoje malá svěřenkyně je z toho všeho kolem poněkud nesvá až bojácná, snaží se ale být statečná a nedávat to najevo. Koneckonců ani ty nejsi zase tak zběhlý v těchto věcech, rozhodně si nepočínáš s takovou rutinnou jako onen muž. Po mnohahodinovém letu a dvou přestupech dosednete na menší letiště. "Dámy a pánové, právě jsme přistáli na letišti Flugplatz Buochs ve Švýcarsku. Děkujeme, že jste cestovali s naší společností a přejeme vám příjemný pobyt" zahlásí hlas pilota a vy konečně vystoupíte. Dojdete si pro své věci k odbavovacímu pásu a následně vyjdete před terminál, kde vás muž zavede k jednomu z krytých parkovacích míst k černému Volvu.

Tez - 12. prosince 2012 15:27

Skleník-izba. Takmer celý deň sa premávam na kresle pomedzi rastliny, opatrne sa ich dotýkam a zisťujem, čo sú zač a čo dokážu. Medzitým skúšam, čo Gretchen dokáže a objednám si stredne prepečený steak s rukolou a rajčinkami. Kým sa spamätám, zistím, že si objednávam ďalšie jedlo. Keď mrknem na hodinky, vyprsknem. Bola som tu celý deň? Celý, celučičký? Som dosť prekvapená sama so seba. Väčšinou ma nijaká činnosť neudrží tak dlho. Zjem ešte aj večeru, ktorú som si naordinovala, posledný krát sa preveziem na kresle a vyberiem sa do izby. Zosuniem sa na posteľ a pohľadom zavadím o skriňu. Hmm, čo keby si dnes splním svoj sen kúpať sa po dlhom čase nahá v bazéne? Určite tam v noci nikto nepôjde. Schmatnem svoj počítač a kým nie je neskorá hodiny, píšem si s kamarátmi. Och, chýbajú mi, s nimi by tu bola vážna sranda. Okolo jednej nadránom sa vyzlečiem, zabalím sa len do bielej huňatej osušky a v tichosti schmatnem svoj kľúč, načo sa vykradnem z izby a s tichým chichotom si to mierim k bazénu dúfajúc, ze mi pôjde otvoriť.

Angie Latet - 13. prosince 2012 10:01

soukromá zpráva od Angie Latet pro Jsem po těch pěti šesti dnech velmi vyčerpaná. Ne že by byly ty testy fyzicky velmi náročné, ale celkově se cítím hůř. Když přijdou s těmi méně příjemnými procedurami, tak se mírně bráním. Třeba sebou melu, když mě připoutají kvůli elektrošokům. S nadmírou bolesti, kterou mi působí, několik předmětů vzlétne do vzduchu a pár lidí praští. Neudělám to záměrně, je to způsobeno situací. Při jednom z těch silnějších mám dokonce pocit, že mě nejdřív mrazí a pak pálí kůže jako by sama hořela. Jako bych sama hořela. Po poslední proceduře pátý šestý den zůstanu ležet na posteli. Musím nějak pryč. Když ne co nejdříve, tak už neodejdu. Kdo ví, co za test vymyslí příště, a kdo ví, jestli ho přežiju.

Vypravěč - 17. prosince 2012 01:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tez Klíč nepotřebuješ, respektive dveře bazénu jsou odemčené - můžeš je však za sebou zamknout pokud chceš. Otázka je, jestli pak půjdou ostatním odemknout či nikoliv, kdyby někdo dostal stejný nápad jako ty. Interiér kolem bazénu je téměř přepychový, i vířivka v rohu stále klokotá a místnost je příjemně vytopená. Zdá se, že celý dům je uzpůsobený provozu 24 hodin denně a všechno jeho příslušenství je vám k dispozici neustále. V jednom rohu dokonce vidíš barový pult s prosklenými lednicemi ve stěně za ním. Jako v nějakém VIP hotelu. Panel na zdi vedle baru umožňuje spustit vlnobití či protiproud o několika intenzitách pro náročnější plavce. Když se rozhlédneš a ujasníš si co můžeš od místnosti očekávat, odložíš si osušku na jedno z lehátek a vklouzneš do vody.

Sophie Thompson - 17. prosince 2012 02:00

Tělocvična a odpoledne Když se dost rozcvičím zaberu si motýlkový stroj, když mne i ten přestane bavit vyzkouším steper a nebo spinningové kolo. Makám tak, že za chvilku mám promočený cvičební úbor. " No já asi půjdu do sprch a potom si půjdu dát něco k jídlu. No nebo taky budu ve svém pokoji, kdo by chtěl může se zastavit." Mrknu na Shari, nechci se pouštět do akcí, jako jsou střelnice, spíš si chci dát něco dobrého k jídlu a mrknout se na film a chvilku spát. Ihned, když dorazím do pokoje, začnu se vysvlékat jako had, házím po zemi oblečení a mířím si to do koupelny, při cestě si na notebooku pustím muziku, dost hlasitě, aby dolehla až do koupelny. Přejedu očima hodiny a zjistím, že jsem byla v tělocvičně dost dlouho. " Takže ne oběd, ale večeře." Pomyslím si a zapadnu pod sprchu, kterou si užívám skoro půl hodiny, než se mi dělají na prstech varhánky. Zpívám si nějakou odrhovačku a myju si hlavu, místo mirkofonu používám obal od šamponu. Potom vrátím šampon na své místo, spláchnu si hlavu a vypnu vodu. Z věšáku stáhnu župan a ručník, který si omotám okolo hlavy a do županu se zachumlám. Vezmu útokem postel a pustím si další díl Futuramy. Jen co položím hlavu na polštář, tak spím. Únava je silnější víc než chuť k jídlu.

Shari Ormond - 18. prosince 2012 20:37

Dnešek už nám končí Cvičení bylo docela super, asi jako spořádat celou tabulku čokolády. Přiznám se, že se mi jej nechtělo ani přerušovat kvůli obědu, ale bylo třeba doplnit živiny před druhým kolem. Odpoledne se přehoupne a připlíží se večer. Nic dalšího nám přikázáno nebylo, pouze volná zábava. Začnu cítit lehkou únavu z protažených svalů, takovou tu příjemnou, proto se rozhodnu pro teplou možná i trochu horkou sprchu, abych je uvolnila. Pak bych to asi viděla na lehkou večeři, zalézt do postele s knížkou a potom odpadnout. Povšimnu si Sophiina pohledu, ale dnes již na společnost náladu nemám. Jsem utahaná jako kotě. Pořádně se vymydlím, umyju hlavu a zabalená do ručníku, v chlupatých teplých ponožkách, v mokrými vlasy přehozenými přes rameno, se vydám do kuchyně, abych si vyprosila ovocný salát, který spořádám. O žádnou ze služeb popsaných na dveřích nemám zájem – myslím, že to není takový problém, abych si těch prá věcí nemohla zařídit sama. Ulehnu do postele a dorazím těch pár stránek knížky, než zhasnu a odpluji do říše snů.

Vypravěč - 23. prosince 2012 23:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž tě dovede k onomu černému autu, ze kterého vystoupí vyšší muž s kratšími blond vlasy a kývne ti na pozdrav. "Dobrý den pane" "Tohle je Niclas pane Nasakuto, doveze vás do našeho útočiště a vysvětlí vám vše potřebné. Jak jsem se dozvěděl během letu, moje přítomnost je potřeba jinde" otevře za rozhovoru muž kufr, do něj hodí tašku a dlouhý kabát a vytáhne identickou tašku a koženou bundu. "Vy i vaše svěřenka budete ubytováni v jednom z našich pokojů a jakékoliv dotazy směrujte na Nicklase nebo pana Guerriera. Omlouvám se, že vás takhle narychlo opouštím, ale není času nazbyt. Děkuji, že jste přijal mou nabídku a doufám, že se se nám bude dobře spolupracovat" ukloní se decentně, podá ti ruku a s velkou taškou přes rameno odběhne zpět do haly. "Vítám vás, prosím nastupte si. Pojedeme" řekne muž představený ti jako Nicklas, změří si pohledem i dívku a nasedne do auta.

Vypravěč - 23. prosince 2012 23:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dalších několik dní se táhne ve stylu intenzivnějšího zkoumání tvého mozku a těla do podrobna. Čím dál méně šetrný a ponižující způsob jen vysává další síly z tvé tělesné schránky a tvoje vůle ruku v ruce s nadějí slábnou a slábnou. Nejhorší je, že ti nedají žádnou možnost uniknout, při sebemenším náznaku vypouští omračující plyn. Na tvé reakce a dotazy postupně přestávají reagovat a nakonec s tebou zacházejí už jen jako s věcí nebo pokusným zvířetem, jehož projevy jako by vůbec neexistovaly. Patnáctý už jen ležíš schoulená na posteli a oddáváš se svým myšlenkám a zoufalství, když v tom se na chodbě ozvou nějaké zvuky jako mlaskání a několik výkřiků a vzdechnutí. Něco narazí do dveří a opět je ticho.

Tez - 23. prosince 2012 23:27

soukromá zpráva od Tez pro Relax. S radosťou zhodím zo seba osušku a natešene sa vyberiem do vody. Hmm, je tu teplo...  luxuus. Zataihnem a vychutnávam si ozvenu svojho hlasu. Nato si gumičkou vypnem dlhé valsy do hrubého drdola na vrch hlavy a vkĺznem do bazéna. Pláva len tak, pre radosť, bez protiprúdu, a asi pol hodinu vkuse makám. Po tom, čo som celý deň v podstate nič aktívne fyzicky nerobila, si aspoň mám kde vybiť dostatok energie. Nato sa ešte na chvíľku vyberiem do víricky, avšak chvíľka sa pretiahne do pol hodiny. Mhhmm, už viem kde bude tráviť noci, toto je parádička. V teplej, pohodlnej vírivke mi však začnú klipkať oči, tak vyleziem, vysuším sa osuškou, obmotám sa ňou a potichu sa komplexom vyberiem do svojej izby, kde padnem do postele ako podťatá a zaspím.

Vypravěč - 23. prosince 2012 23:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dny v zařízení se neuvěřitelně vlečou. Dostáváš pravidelnou kašovitou stravu bez větší chuti, ovšem obsahující všechny potřebné látky k životu. Nepamatuješ si toho moc. Víš že s tebou provádějí různé ne zrovna příjemné procedury, ale při jakémkoliv náznaku odporu neváhají zamořit celou místnost omračujícím plynem, který všechny uvnitř a samozřejmě především tebe spolehlivě paralyzuje. Když máš za sebou všechna tradiční vyšetření mozku a těla, přechází se na testy v podobě elektrod na těle a šoků či stimulace těla neznámou látkou. Ať už toto zařízení provozuje kdokoliv, rozhodně si nedělá moc hlavu se Ženevskou konvencí. Pátý den, zrovna když přemýšlíš, jestli se odsud někdy dostaneš, se z reproduktoru v místnosti ozve dosud neznámý mužský hlas. "Royi vím, že mě neznáte, ale pomůžu vám dostat se ven. V celém komplexu jsem vypl přívod nervového plynu a teď odemykám dveře. Dál už je to na vás. Hodně štěstí" a reproduktor ztichne. Hlas mluvil ve spěchu a na pozadí jsi slyšel i nějaké cvakání do klávesnice. Dveře cvaknou.

Angie Latet - 24. prosince 2012 00:32

soukromá zpráva od Angie Latet pro Jídlo sice dávalo živiny, ale to bylo tak vše. Cítím se velmi zesláblá. Ležím na posteli a po tvářích mi stékají slzy. Pak uslyším podivné zvuky z chodby. Zvednu pomalu hlavu. Asi se mi to zdálo. Pak ale další a rukou si otřu slzy, abych viděla na dveře. Co se tam asi děje? Pak cosi narazí do dveří. Pomaličku se zvednu. Možná je to zase nějaká zkouška nebo test. Musím být opatrná. Zabalím se do deky z postele a přejdu ke dveřím. Chvilku za nimi poslouchám. Zvuky ustaly. Že by konečně příležitost utéct? Nebo jen chtějí vědět, co udělám? "Co se tam děje?," vykřiknu ke dveřím a doufám, že jsem slyšet. Při tom ustoupím ode dveří zpět k posteli, když nevím, co se za nimi odehrálo.

Vypravěč - 24. prosince 2012 00:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dveře se otevřou a současně s tím se po nich dovnitř svalí mrtvola jednoho ze strážných. Vysoko na dveřích asi v půlce velký krvavý flek a táhne se dolů, zřejmě jak tělo sjíždělo. na chodbě před dveřmi vidíš další tělo. Dovnitř vejde muž, černě oděný s taktickou vestou, v pravé ruce drží pistoli a rychle přehlédne místnost. Jeho pohled se zastaví na tobě a levou rukou ti pokyne, aby jsi šla k němu. "Tak honem, nemáme moc času. Musíme jít. Hned!" vykoukne zpět do chodby a rozhlédne se na obě strany.

Yevgeny Guerrier - 24. prosince 2012 10:18

Jak se medvěd unavil Nechal jsem holky se zabavit po svém a dál cvičil na překážkových dráhách. Chvílemi jsem byl tak soustředěný, že jsem málem přišel o Sophiin odchod. “Uvidíme, zatím se měj," mávl jsem na ní rukou a s úsměvem se s ní prozatím rozloučil. Shari ji později následuje taky. Sám se trochu zděsím, když se podívám na hodiny. Netušil jsem, že se to protáhne na celý den, takhle dlouho jsem tu snad ještě nebyl. Očividně, když je s kým cvičit, jde to líp a čas ubíhá rychleji. Ale stejně, pokud zejtra Jeff nepřijde s nějakým plánem, budu se válet, usoudil jsem, abych kompenzoval dnešní sportovní den. Všechna ta aktivita ve mně chvíli budila pocit, že nejsem jediný, kdo ji potřebuje. To prašivé zvíře ji přeci jen potřebovalo taky, i když jsem to nerad přiznával. A zavírat ho dole v krytu, to by ho akorát naštvalo ještě víc. Nezbývalo mi nic jiného, než den zakončit klasickou procházkou, ze které se nakonec vyklubalo venčení. Ještě než jsem ale vyrazil, osprchoval jsem se a skočil na rychlou večeři. Gretchen se divila, že jsem to do sebe tak rychle naházel, ale vysvětlovat jsem jí nic nechtěl, jen to svedl na den strávený v tělocvičně. Tu procházku by mi možná zkusila vymluvit. Venku se totiž už stmívalo. S batohem na zádech jsem se vydal opačným směrem, výše do hor, hlouběji do lesů, které pomalu řídly a měnily se ve skalisté planiny. Na půli cesty byl malý lesní palouk, kde jsem si už párkrát dával přestávku, jelikož z něj byl i skrze stromy výhled na údolí, a navíc byl označený vysokou borovicí a spadlým kamenem. Tam jsem zanechal svoje věci a vypustil medvěda na svobodu. Ten bídák ihned chytl stopu kozoroha, který tamtudy prošel asi před desíti minutami a vyběhl jeho směrem. Netrvalo dlouho a objevili jsme celé stádo čítající sedm kusů. To snad nemyslíš vážně, vždyť se na ně podívej, jsou to skoro tvoji příbuzní, kozle hloupá. Nejraději bych medvěda vzal za rohy a odtáhnul ho pryč, ale teď už to nešlo. Byli jsme moc blízko druhé a vydatnější večeři. Medvěd se nijak neostýchal a co při útoku srazil k zemi obří tlapou, to sežral. Ze sedmi zbyli tři, kteří utekli dál do hor. Já jako hajný jsem z toho měl hrůzu a doufal, že tu neevidují kusy zvěře nějak často a že to rodinka zase vyrovná. Medvědovi trvalo pár minut ulovená zvířata spořádat, protože je víceméně polykal jako had, což mu při jeho velikosti nedělalo žádný problém. Potřeboval by slona, aby se jídlem zabavil na delší dobu. Konečně jsem ale měl nad jeho tělem naprostou kontrolu a mohl ho prohnat okolím. Potřeboval se naučit pružnosti. Jak byl velký, tak byl nemotorný, jako řítící se kolos, který nic nezastaví. Na jednu stranu výhoda, na druhou silná slabina, která by mohla ohrozit misi. Stejně jako jeho neutuchající hlad. Cestou zpátky jsem se stavil u místa, kde jsem nechal věci, ty vzal do tlamy a zbytek túry docupkal k sídlu, v jehož blízkosti jsem se přeměnil zpátky a rychle vklouzl do svého pokoje, nikým neviděn, nikým neslyšen, protože už byly dvě hodiny ráno.

Angie Latet - 24. prosince 2012 21:22

soukromá zpráva od Angie Latet pro "Kdo .. kdo jste?," vykoktám ze sebe, když spatřím černě oděného muže se zbraní. Zmateně si ho prohlédnu skrz závoj slz. Musím vypadat dost vyděšeně. V tu chvíli ještě stojím na místě. "Omráčí nás uspávacím plynem," vysoukám ze sebe. Něco mi ale říká, ať jdu, a tak udělám pár váhavých kroků. Sleduju hlaveň jeho zbraně a čekám, jestli mě má v úmyslu skutečně zachránit. A jak jsem se zabalila do deky, tak se k němu i přibližuju. Zrychleně nervózně dýchám. I když jsem si ve volných chvilkách cvičila, abych nebyla po čase úplně k ničemu, jsem stejně vyčerpaná (ale to už jsem říkala). Otřu si slzy z očí.

Vypravěč - 25. prosince 2012 00:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Na vysvětlování bude času dost. Neomráčí nás, ten systém je mimo provoz v celém komplexu. Hele viděl jsem záznamy vašich předchůdců, věřte mi že tady zůstat nechcete!" rychle se rozhlédne do chodby a od obou mrtvých strážných rychle vezme pouzdra s tazery. Jedno si připne na pásek a když dojdeš na dosah k němu, druhé ti vtiskne. Pak tě chytne za ruku a popotáhne k sobě, opět se rozhlédne po chodbě a asi každou chvíli čeká návštěvu. "To tu nechte, bude vás to brzdit v běhu zatáhne nepřítomně rukou za deku do které ses zabalila, nahmatá opět tvou ruku a už tě táhne ven. Uběhnete pár metrů a u stropu chodby se rozbliká červené světlo a z reproduktorů se ozve. "Poplach třetího stupně! Poplach třetího stupně! Vzorek 38 unikl! Bezpečnostní oddíly Delta, Charlie a Foxtrot zabezpečte vzorek 37! Ostatní zahájí protokol Omega! Až do odvolání nic za žádnou cenu neopustí komplex! Veškerý personál má povoleno použít jakékoliv prostředky k zastavení hrozby!" Zpráva se po odmlce začne opakovat opět od začátku ve stejném znění, vypadá to na na nahranou smyčku. Už při jejím prvním znění ale muž zabrzdí v běhu a táhne tě na druhou stranu chodby.

Angie Latet - 25. prosince 2012 02:18

soukromá zpráva od Angie Latet pro "Zabijí nás," postesknu si. Deka zůstane v pokoji a já se nechávám vést tam, kam míří. Vyděšeně těkám pohledem po chodbách a s hrůzou poslouchám hlas z reproduktoru. Je to nějaký šílenec, ale také má jediná naděje. Asi by mě stejně zabili, takže pokud se mi nepovede utéct, aspoň mam šanci, že to nebude zdlouhavý bolestivý proces. Teprve postupně si uvědomuju, že mi do ruky vtiskl ten taser. "Co se stalo těm třicetišesti lidem přede mnou?," zeptám se tiše, ale tak aby mě slyšel. Snažím se s ním držet krok a přemůžu na chvíli svoje vyčerpání sebráním všech sil na únik.

Vypravěč - 25. prosince 2012 02:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro "To vědět nechcete" utrousí jen tak aby tě úplně neignoroval a v běhu se snaží držet u zdi. Za vámi slyšíte dusot nohou, který se na chvíli zastaví někde u tvé cely. Celé hlášení se během chvíle zkrátí o příkaz některým jednotkám stáhnout se právě tam a rozšíří o tvůj útěk a autorizaci k zásahu jakýmikoliv prostředky i proti tobě. Muž se snaží tě táhnout ale přesto se dusot za vámi nebezpečně přibližuje. Proběhnete za další roh a po nakloněné plošině nahrazující schody dolů a za další roh a před vám se objeví skupina tři mužů v bílých uniformách ostrahy s černým lemováním postupující pomalu v rojnici chodbou proti vám. Jsou stejně překvapeni jako vy a než stačí rozkoukat, muž bez nějakých rozpaků několikrát stále za běhu vystřelí a pošle je k zemi. Zběžně se ohlédne směrem k dusotu a když běžíte kolem nějakých dveří, rychle zabrzdí, otevře je, vmáčkne tě dovnitř do malého skladu pro údržbáře, vmáčkne se k tobě a zavře dveře. Prstem na ústech ti naznačí, aby jsi byla zticha a naslouchá. Dusot se přežene kolem, někdo do vysílačky nahlásí tři raněné a postup jednoho z cílů a dusot pokračuje dál. "Prolomení bezpečnostního perimetru! Jeden ze subjektů se blíží k průchodu na povrch! Následuje hermetické uzavření základny a všech pater!" zahlásí opět hlas z rozhlasu.

Angie Latet - 25. prosince 2012 14:49

soukromá zpráva od Angie Latet pro Jak za ním běžím, nemám ani moc času si ho nějak prohlížet. Mé myšlenky se upírají jen na to, abychom unikli a nepostříleli nás. Seberu všechny své síly, abych byla připravená použít zde poprvé své schopnosti. Hlavou se nakloním a podívám se na tři těla, která po něm zůstala. Strčit do kumbálu se nechám a pak jen udýchaně vydechuju, ale mlčím. Po hlášení zamrkám očima. "Uzavřou to," špitnu vyděšeně k jeho uchu, když jsem si jistá, že je kolem ticho a nikdo nikde. "Kudy teď?"

Vypravěč - 25. prosince 2012 16:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, standartní postup, ale každá obrana má skulinu" sykne. Kumbálek je dost malý, vlastně je to jen výklenek s dveřmi a tak jste tam jak sardinky, ale přesto se rozhlíží a pohledem se zastaví na mříži do ventilace ve stropě. "Zkusíme se dostat dovnitř. Je to nejslabší místo komplexu. Máme tak půl hodiny, než se jim nenávratně usmaží všechno v serverovně a okolo. Buď se můžeme zkusit dostat nahoru a nebo klouzat dolů, někde v podzemí mají funkční prototyp teleportéru na větší vzdálenosti..." zašeptá on do ucha tobě a následně tě chytne za pas a pomalu tě vysoukává po zdi nahoru k mřížce. Když jsi až pod ní, zapře ti tvá kolena o svá ramena a od pasu ti podá šroubovák. "Stačí povolit ty dva šrouby v rozích a otevře se to na pantu, pozor na hlavu" sykne a drží tě za nohy.

Angie Latet - 25. prosince 2012 19:20

soukromá zpráva od Angie Latet pro "To je šílené. Jaký teleportér?," špitnu. Hlavou mi probleskne několik filmů, které jsem viděla, a zdá se mi to jako nemožná věc. Tak nějak bez přemýšlení vezmu šroubovák z jeho ruky. Vrávorám mu na ramenech, rukou se zapřu o mřížku a šroubovákem začnu odstraňovat šrouby. Nejdřív mi to jde těžko, ale pak přeci jen získám trošku cvik a odšroubuju dva z nich. Mřížka v tu chvíli povolí a odklopí se dolů ke mně. Málem při tom dostanu do hlavy, ale naštěstí ji držím rukou, jak se o ni zapírám, abych nespadla dolů. Šroubovák mu zase podám. "Co dál?," zeptám se a nahlédnu, jak velká ta roura je a zda se tam pohodlně vejdeme. Při pomyšlení, že se soukám tak maličkým prostorem, se mi neudělá zrovna nejlépe.

Vypravěč - 25. prosince 2012 20:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ventilační potrubí je kupodivu velmi prostorné, skoro metr na metr. V rozích se táhnou tlusté kabely a svazky těch menších. "Dovnitř" sykne muž, vytlačí tě nahoru a pak se vytáhne za tebou. Mřížku zavře, nasadí na šroubovák gumový hadičkový nástavec a pomocí jeho a magnetické špičky opět šroubky z druhé strany zašroubuje. "Můžeme teď buď nahoru, ale zvlášť mezi patry je to dost fyzicky náročné a nevím, jestli to stihneme, než zapečetí i potrubí a nebo můžeme dolů k tomu teleportéru, ale v životě jsem tu věc ještě neovládal, nevím kam by nás to plivlo" řekne tlumeným hlasem, vytáhne z vesty energetickou tyčinku a podá ti ji. Pak si tě prohlédne, co máš vlastně na sobě a v jaké stavu jsi. "Jak se cítíte?"

Roy Green - 26. prosince 2012 20:26

soukromá zpráva od Roy Green pro Každá noční můra más svůj konec Pomalu jsem ztratil pojem o čase. Dny byly jeden jako druhý, lišily se od sebe jen tím, co se mnou ti kolem prováděli. Bílé, dlouhé pláště, roušky, gumové rukavice, v očích ten zápal chirurgické přesnosti, který přísluší těm, co dělají pokusy na zvířatech. Klást odpor mělo vždy jen jediný výsledek v podobě bezvědomí. Jenže nebylo by to tak spíš lepší, než mít vryté do pamti všechny ty zvěrstva? Něco mi říkalo, že ne. To jediné mě totiž drželo paradoxně při zdravém rozumu, kdy jsem si ještě uvědomoval sám sebe, i když skrz bolest jak těla, tak duše. Něco mi říkalo, že jedině tak svedu přežít a nestanu se necítící, bezduchou loutkou, hadrem, se kterým si pak, až skončí, můžou vytřít podlahu. Kdo? To mi bylo jedno. Každý den, pokaždé, když mě někam vedli jsem se snažil aspoň trochu zorientovat, dívat se nejen už vcelku známou cestou k dalším nástrojům a mučení, ale i kudy chodí ostatní, kam se ubírá většina, odkud přicházejí.... Snažil jsem se poslouchat a přemýšlet, plánovat... Nějak se odsud MUSÍM dostat!!! *** Sedím na posteli ve svojí cele. Pokoj to pro mě není a nikdy nebude, nehodlám si tady dělat nový domov, nebo to brát za něco příjemnějšího, než co tohle místo opravdu je - vězení. Zachrčení v reproduktoru nevěnuju moc pozornosti, ani prvním slovům, když.... "...ale pomůžu vám dostat se ven. V celém komplexu jsem vypl přívod nervového plynu a teď odemykám dveře. Dál už je to na vás. Hodně štěstí" Ticho, pak cvaknutí a povolení zámku. Další pokus, další experiment? A co je jeho skutečným úspěchem? To zjistím, až to vyzkouším.... Přecijen pár okamžiků váhání, ale... co můžu ztratit? Co můžu ztratit - když zůstanu tady.... Přesto nevyrazím jako blázen, i když to dá práci ukočírovat tělo i myšlenky. Musím mít co nejjasnější hlavu. Nechat se teď chytit by byla víc jak kardinální pitomost.... Zatnu pěsti, pootevřenými dveřmi vyhlédnu ven. Co kamery? A další zabezpečovací systém....? znovu ta samá odpověď - dokud nevylezu, tak na to odpověď nedostanu... Protáhnu se ven.

Vypravěč - 03. ledna 2013 22:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Z venku slyšíš lehce zmatené hlasy strážných, kteří patrně také zaslechli minimálně něco z hlášení určeného tobě. Když se pokusíš vzít za madlo dveří, skutečně jdou bez problémů otevřít a ty vidíš dva muže s tasery v bíločerných uniformách, jak se k tobě jakoby zpomaleně obrací. Máš pouze okamžik na to, abys využil alespoň částečný moment překvapení a zkusil prorazit ven, přemoci je a nebo prostě utéct. Tak jako tak tohle dost možná bude vyžadovat maximální nasazení tvých schopností, aby ses dostal ven.

Vypravěč - 03. ledna 2013 22:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Švýcarsko Po různě strávených večerech a nocích máte všichni přesto jedno společné. Příjemný a vydatný spánek a probuzení se do nového svěžího dne. Všichni bez výjimky máte rovněž pode dveřmi složený papírek, oznamující vám, že Jeff je mimo zemi na několik dnů a s dotazy se máte obracet na Nicklase, popřípadě Jeffa zastoupí Yevgeny v případech, kdyby bylo potřeba něco naléhavě vyřešit. Když provedete ranní očistu a vyjdete z pokojů, chodbou se line vábná vůně lívanců a vaflí z kuchyně. Nic nedává tušit, že by tento den měl být nějak odlišný než den předchozí. Záleží tedy hlavně na vás, jak se rozhodnete strávit jej. Prací? Cvičením? Poznáváním se navzájem?

Tez - 10. ledna 2013 16:26

soukromá zpráva od Tez pro Ráno. Ráno sa prebudím. Vďaka runám sú ozdoby mojej  izby opäť len nepatrné, a tak sa iba spokojne pozriem na koberček z kvietkov zo včera a pár plazivých rastlín s drobnými oranžovými kvetmi, ktoré sa ťahajú popri akváriu po stene. Hodím na seba smaragdovozelený svetrík a rifľové otrhané kraťase, na nohy si obujem vysoké hnedé botasky. Predné pramene vlasov vypnem dozadu a vyberiem sa za lahodnou vôňou. Umhh, zase sa poriadne najem...už mi hrajú cigáni v bruchu. Zručne nájdem kuchyňu a akurát ako vchádzam, mohutne zívnem. Bré ráno. Pozdravím Gretchen a dám jej pusu na líco. Nakuknem jej spoza pleca. Och vafle, to je super, presne na to som mala chuť? Mhh, je tu niekde aj nutela? Spýtam sa a obzerám sa okolo seba. Ešte k tomu nejaké orechy...och, toto budú kráľovské raňajky. Oliznem si mlsne pery. Dneska zase voľno?

Shari Ormond - 10. ledna 2013 17:20

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Další den Probouzím se sama, bez žádného přispění budíku a po krátkém kouknutí na mobil, zjistím, že je krátce po deváté. To vůbec není špatné. Vyhrabala jsem ze zavazadla džíny a bílé tričko, které jsem si na sebe natáhla. Pohodlné a čisté. "Tak, co pro nás připraví dneska?" pomyslím si, když mířím ke dveřím, cestou si svazuji vlasy do ledabylého ohonu, který mi přepadává přes levé rameno. Při otevírání dveří narazím na vzkaz ležící na zemi, který jsem prve málem přehlédla. V několika slovech je nám sděleno, že volná zábava pokračuje. Nadšená z toho příliš nejsem. Bude třeba najít si nějakou zábavu, protože nicnedělání – byť ne vlastní vinou – už začínám mít trochu dost. Naboso procházím chodbami domu, můj cíl je jasný – kuchyně a následná snídaně. Cestu mám ulehčenou vůní linoucí se všude kolem, ze které se mi sbíhají sliny. Dneska mám výběr jídla jasný, aspoň nebudu dlouho přemýšlet. Vstoupím dovnitř a pousměju se. "Dobré ráno přeji všem. Musím říct, že mě ta báječná vůně vytáhla z kuchyně a přitáhla až sem. Rozhodně si musím dám ty lívance, když už jste se do toho pustila?" "Tak jak se dneska spalo?" obrátím se na Tez, která dorazila do kuchyně přede mnou.

Sophie Thompson - 10. ledna 2013 17:27

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Druhý den ráno Opět se probudím ještě za tmi a dneska se mi nechce vylézat moc časně z postele. Převalím se na bok a sáhnu po knize, která mi leží na věcech. Je to román z artušovské doby, který jsem si oblíbila už před pár lety. Mlhy Avalonu, mne opět vtáhly do doby kněžek a rytířů. Povzdechnu si, když jsem u popisu vyjížďky na koních. Taky bych se znovu ráda projela. Zaklapnu knihu a vylezu z postele, dám si rychlou sprchu a převléknu se do jednodílných plavek, přes které si obléknu šortky a tílko. Vezmu si do ruky knihu, ručník a sluchátka od mp-trojky si dám do uší. Seběhnu schody a vtrhnu do kuchyně. " Dobré ráno dámy." Tez, Shari a Gretchen, přejedu pohledem a usměju se. Otevřu ledničku, ze které si vyndám slaninu a dvě vajíčka, která si potom začnu připravovat. " Holky nepůjdete k bazénu po snídani? Mám chuť si zaplavat a prozkoumat to tu a ke všemu, ještě jsme se ani moc neseznámily." Usměju se na černovlásku od sporáku.

Vypravěč - 10. ledna 2013 22:15

Švýcarsko - kuchyně V poměrně rychlém sledu se sejdete všechny tři dívky v kuchyni. Gretchen vás přivítá se všudypřítomným milým úsměvem a vaše drobná přání nasměruje na správná místa. "Dobré ráno, nutela je v ledničce hned vedle medu a směsi jahod a šlehačky, oříšky jsou v první skřínce u lednice v přihrádce pod sirupy. Slečno Sophie snídani bych vám udělala, ale pokud ráda vaříte, nemám s tím problém" obrací dále zručně lívance a vyndává hotové vafle, které se kupí na talířky. K snídani se brzy připojí i Peter, který vás decentně pozdraví a sedne si s kávou a vaflemi k oknu a sáhne po jedněch z novin na kraji stolu, kterým si všimnete až teď. Když je snídaňová párty v plném proudu, vejde do kuchyně i Nicklas a přehlédne vás pohledem. "Dle instrukcí pana Arcnalla máte mít volný den, nevím kdy se vrátí, mám ale za to, že bychom mohli začít s nějakým tréninkem nebo bych vám mohl odpovědět na nějaké vaše otázky a osvětlit vám situaci, v jaké se nacházíte. Čemu by jste daly přednost? Myslím, že vám všem je jasné, že o jednoduché administrativní práci nebo udržování záhonků nezůstane že?" přelétne pohledem především tři dívky.

Sophie Thompson - 11. ledna 2013 00:51

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Kuchyně " Gretchen, nemáte sedm rukou a já si umím udělat jídlo sama." Řeknu smířlivě a naservíruji si snídani na talířek. " Potom umyju nádobí." Houknu při nalévání džusu do sklenky a s vyplazeným jazykem dávám pozor, abych nepřelila. Posadím se naproti Petera, na kterého se usměju a pustím se do jídla. Občas upiju džusu. " Dobrý den Nicklasi." Slušně ho pozdravím. " A může se celý ten rozhovor odehrát u bazénu?" Zazubím se na něj a potom dál pokračuji v snídani. " Já bych ráda věděla, kdy se vrátí Jeff. A řekne mi něco o mě." Ozvu se, když dožvýkám poslední sousto.

Yevgeny Guerrier - 11. ledna 2013 09:08

soukromá zpráva od Yevgeny Guerrier pro Ráno ran íčko Včerejší ponocování venku mi dovolilo se prospat ráno trochu o déle, než obvykle. Tušil jsem, že nás opět čeká volný den (o čemž jsem se později přesvědčil ze zprávy u dveří), tak proč neprospat celé dopoledne? Probral jsem se kolem deváté a brzy na to zjistil, že budu muset v koupelně strávit delší dobu, jelikož mi ono ponocování způsobilo na tváři takové strniště, že bych naše Krásky nerad šokoval svým zjevem Zvířete. Mohlo to dopadnout hůř, vždycky to může dopadnout hůř, kýval jsem na sebe do zrcadla a prohlížel chrup, jestli v něm nezůstaly tesáky. Na snídani jsem dorazil v polovině nějakého rozhovoru, jemuž byl přítomen i Nicklas. Zaslechl jsem jen něco o průběhu dnešního dne, a jak je možné ho strávit. Popřál jsem unaveně dobré ráno, protáhl se a zívnul. A obstaral si turka a chleba s medem, ze kterého se vyklubalo pět snězených krajíců. “Nebo můžeme celej den proválet, kdo do toho jde se mnou?“ nabídnul jsem program, který byl absolutním opakem toho včerejšího. Bylo to nejspíš těžko uvěřitelné, ale i celodenní neaktivita mi sem tam hodně prospěla. A ani nevole ostatních mi by v tom dnes nezabránila.

Tez - 11. ledna 2013 15:04

soukromá zpráva od Tez pro Vafle a nutela = mňam. Okamžite chmatnem po dverách od chladničky a nutele, pričomt akmer bez zaváhania vytiahnem aj jahody so šlahačkou. S plnou náručou sa natiahnem ešte po orechoch. Vďaka Gretchen! Poviem úprimne vďačne a okamžite si vezmem pár vaflí, natriem ich hrubou vrstvou nutelly a kydnem tam jahodovú zmes. Akurát sa do jednej zahryznem, keď vojdu dievčatá. Hvé háho. Zamumlem s plnými ústami, načo sa rozosmejem s rukou pred ústami, aby mi nič z nich nevyprsklo von. Keď sa ukľudním a prehltnem, ruku odtiahnem a pozdravím ich už normálne. To mal byť dobré ráno. Opravím sa s úškrnom a zastrčím si pramene vlasov za uši. Spalo... no spalo sa. Ako mŕtva. Myknem plecom. Po nočnom plávaní som padla do postele a v tom momente odpadla. Ozrejmím a doprajem si ďalší hlt sladkej maškrty. Tentokrát kým odpoviem Sophie, prehltnem skôr. Plávať s plným bruchom? Uff, ja sa budem asi len prizerať z lehátka. Poviem radšej a kývnem Petrovi a Yevgenimu. Hmm, sme tu akoby nás zobudil budík, všetci takmer v tom istom čase Čudné. Na dotaz o celodennom leňošení ma zasvietia oči a začnem horlivo prikyvovať.

Roy Green - 11. ledna 2013 15:51

soukromá zpráva od Roy Green pro Utíkej - dokud můžeš Zlomky vteřin. Zpomalené jako ve filmu, nebo jak se říká - pár okamžiků před něčím důležitým, co se má stát. A tohle je důležité, ne? Oproti předešlému zdánlivému plynutí času je moje jednání v naprostém kontrastu. Nikdy jsem se nebál využít svojí sílu proti druhým - zvláště pokud to byli muži. A ani ti dva přede mnou nebudou žádnou výjimkou. Jistá dávka rozumu se nakonec vyplatila - byl by nesmysl vzdorně hladovět jako malé děcko. Ta strava sice nechutnala jako nic, co znám, ale to jí na výživnosti rozhodně neubralo... spíš naopak... Tělo míří rychle vpřed, v púohybu ještě umocněno odrazem proti siluetám, co stojí v cestě - na ty míří zčásti paže, zčásti pak i ramena - v cíli protrhnout si cestu ven. Zatím žádné zatmívání před očima, žádné podivné poloviční nevědomí - koncentrovanost myšlenek na co nejpřesnější a nejrychlejší pohyb a na to kudy z toho labyrintu vlastně ven udržuje vědomí zcela bdělé a moje druhé "já" uzavřené zatím pevně za mřížemi. Uvidíme, zda to bude k užitku, nebo spíš ke škodě...

Vypravěč - 11. ledna 2013 23:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Posledních několik let tvého života velmi otřáslo tvým viděním světa a základy tvé existence na něm. Stalo se toho tolik a vysvětlení bylo tak málo. Teď stojíš bezesporu u dalšího milníku - dokončil jsi školu a je čas, aby ses zařadil mezi miliony dalších lidí a začal pracovat. Vaše rodina sice vždy znamenala jistotu finančního zabezpečení a dalo by se žít nějaký čas z jejího jmění, ale zavírat se ve vašem sídle a dělat tak ze sebe podivína, o kterém se šušká by zrovna tvému stavu neprospělo. Ne dokud nezjistíš, co se stalo tvým příbuzným. Tolik smrti během tak krátké doby - to by skutečně musela být velká náhoda. Nad tímto vším jsi přemýšlel, když jsi šel po dlážděné cestě od auta k verandě vašeho domu. Zamyšleně otevřeš dveře a pohlédneš na hromádku dopisů na stolkem hned za dveřmi. Několik složenek a nějaký ručně nadepsaný dopis na tvé jméno. Písmo neznáš a odesilatel nikde není uvedený. ***Nejsem si přesně jistý, jaká je bezprostřední situace tvé postavy. Kde žije, s kým, má práci?***

Richard Dragon - 12. ledna 2013 08:38

soukromá zpráva od Richard Dragon pro Další novinky Obravdu je vše těžké. Mnohem těžší než jsem čekal. To vše, co se v poslední době stalo bylo až děsivé. Navíc, když se jedná o mou rodinu. Nu alespoň že ostatním jakš takš vše vychází a jsou v pohodě. Já se snažím taky, ale přece jen jsem jediný jiný a je to pro mě tak ještě těžší. "Otec by mi rozuměl a někteří další z mého rodu také." Vzdychnu v duchu při vzpomínce, že už jsou to 4 roky co záhadně zemřel. Nicméně konečně jsem po dlažděné cestě došel až k hlavnímu vchodu našeho sídla. Je to v podstatě menší vilka, kde žijeme. Na můj vkus a počet lidí, kteří tu žijou je až příliš velká, ale přilehlé pozemky, jako je les nebo louka, kde si můžu zajezdit na koni jsou pro mě příhodná místa. V této vilce žije kromě mě ještě matka, můj starší bratr a mladší sestra, a dědeček s babičkou z matčiny strany. Strýc Ronald žije se svou ženou Anastasií blíže centru v slušně zařízeném bytě. Je to tak lepší, alespoň jim nemusíme říkat o mém tajemství, nebo se ho snažit utajit. Projdu konečně vchodovými dveřmi a v uvítací hale je na malém stolku hromádka dopisu. Sundám si kabát a začnu je prohlížet. "Mohl by někdo odpovědět na mnou odpověď na hledání práce. Ale asi to bude zase hlavně pro bráchu. Obchodní záležitosti." Projíždím trochu znuděně, jako obvykle dopisy a ty neurčené mě třídím na hromádky zpátky na stůl, dle toho komu patří. Pak narazím na nějaký patřící mě. Roztřídím ještě zbytek dopisů a vezmu si ten svůj a jdu si sednout v hale na schody do patra. Roztrhnu obálku a vytáhnu dopis a začnu si číst jeho dopis s neskrývanou zvědavostí. "Kéž by to bylo od dědečka Georga. Od chvíle co zmizel už se nám neozval." Zachmuřím se, ale čtu dál. //Má situace je snad nyní dostatečně vyjasněna v mém příspěvku ;) omlouvám se, že jsem tohle nedotáhl v životopisu.

Vypravěč - 12. ledna 2013 22:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jednoho strážného nabereš ramenem bolestivě do hrudníku, zatímco druhý jakoby stále zpomaleně vytahuje taser. Hřbetem druhé ruky jej odrazíš a po zapření nosné nohy jej druhým ramenem přizdíš na zeď výklenku a taser mu vytrhneš. První prostě padne na záda s vyraženým dechem a druhého jsi omráčil. Nikdo další na široké chodbě není a ty se můžeš vydat buď doprava, kde tušíš cestu ven z komplexu a nebo nalevo. Oboje zahrnuje dvacet metrů bílou chodbou a odbočku vpravo či vlevo na jejím konci. Několik vteřin po tvém prolomení se ven se u stropu rozbliká červené světlo a siréna alarmu se rozječí chodbou.

Vypravěč - 12. ledna 2013 22:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Švýcarsko Nicklas si vás prohlédne a na požadavek Sophie poněkud pozvedne obočí. "No je to trochu nezvyklé, ale pokud se budete soustředit tak by to zřejmě šlo, pokud to tak chtějí i ostatní. Pan Guerrier je samozřejmě informován dostatečně, ale bude vítán se k nám připojit" kývne Nicklas a čeká na vaši reakci ohledně zvoleného místa. Můžete si všimnout, že on sám nic nejedl a jen vás přišel informovat nebo instruovat. Patrně snídal už předtím. "Já si potřebuju obhlédnout ordinaci a laboratoř, abych věděl kde co je, až to budeme potřebovat. Poslechnu si to někdy jindy, ale díky" usrkne Peter kávu a kouká do novin.

Vypravěč - 12. ledna 2013 22:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Obsah dopisu Z obálky vytáhneš list, na kterém je stručná ale zároveň znepokojující a zarážející zpráva: "Vážený pane Dragone, nabízíme vám místo v naší soukromé bezpečnostní agentuře. Můžeme vám nabídnout vysoké finanční ohodnocení, širokou možnost seberealizace a využití vašeho nevšedního potenciálu pro záslužnou věc. Potřebujeme schopné lidi, kteří vědí kdy zachovat chladnou hlavu a zároveň plnit své úkoly se zvířecí zarputilostí. J.A" V obálce je přiložena letenka do Švýcarska a pět set euro.

Richard Dragon - 12. ledna 2013 23:08

soukromá zpráva od Richard Dragon pro Komplikace Dočtu dopis a nervozně prohlédnu letenku a peníze. "A do hajzlu, kdo to je ten J. A.? A jak ví kdo jsem?" Nakonec se rozhodnu svolat rodinou radu a poradit se s matčinými prarodiči a taky s matkou. Sestra je ještě ve škole a brácha samozřejmě pracuje. Takže se musím pobavit s nimi. Vyložím rodině, co stálo v dopise a poslechnu si jejich názory. "Myslím, že nemám stejně moc na výběr je okolo všeho v naší rodině moc záhad. Musím tam jet a zjistit o co jde. Dám pozor neboj mami. Rozloučím se dnes večer se všemi a sbalím se. Odletím ráno v lepším případě budu mít práci. V horším....se uvidí budu v pořádku." Ujistím je, ale sám si tím nejsem moc jistý.

Sophie Thompson - 14. ledna 2013 00:32

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro U snídaně " Kdyby mě u toho lenošení někdo drbal na zádech, vůbec bych nebyla proti." Promluvím zasněně, když se Yevgeny zmíní o celodenním válení, i když mě láká hodně relax u bazénu s nějakým dobrým pitím, nejlépe vířivka. " Tez, nevíš jestli je u bazénu vířivka? To by byla teprve pohodička." Pousměju se a dojím svou snídani. " No i když asi informace se budou lépe vstřebávat na suchu," protočím oči v sloup a odnesu své nádobí do dřezu. Naliju si ještě džus a přejedu pohledem ostatní. " Hm tak co lidi?" Zeptám se a pousměju se.

Shari Ormond - 14. ledna 2013 10:02

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Snídaně jako v ráji Zazubila jsem se na obě děvčata, Peterovi, Yevgenymu i Niklasovi, kteří se k nám také rozhodli připojit zasulutuji přiložením dvou prstů k pravému spánku. Na delší pozdrav se již nezmůžu, protože přede mě na stůl položí Gretchen talíř s kouřícími palačinkami, které vypadají tak nádherně, že by z nich jeden začal i slintat. "Už mě vážně nenapadají žádná superlativa, kterými bych vás vychválila, Gretchen," přiznám se na rovinu a kupodivu bez výčitek si namáznu palačinku jahodovou marmeládou, sroluji ji a dozdobím šlehačkovým hadem, abych se do ní v příštím okamžiku zakousla a zároveň naslouchala slovům, která v kuchyni zazněla. Polknu. "Já s přesunem k bazénu souhlasím, prohlásím. Kombinace plavání a lenošení na lehátku třeba s míchaným nápojem se mi nakonec, oproti původnímu vnitřnímu nesouhlasu s nicneděláním, líbí a to moc.

Vypravěč - 14. ledna 2013 21:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zvláštní na dopise bylo, že ten kdo jej psal, věděl dost informací o tvé maličkosti, ale přesto je opsal tak, aby nezasvěcenému nebylo v podstatě nic nápadné. Zbytek tvé rodiny pochopitelně vyjádřil znepokojení nad celou touto záležitostí a i přes tvé ujištění, že vše bude v pořádku především matka trvá na tvé opatrnosti. Letenku máš datovanou na pozítří ráno, takže máš celý den na zařízení si potřebných věcí, balení a loučení se. Jak vyplníš zbytek toho a ten následující je čistě na tobě. ***omlouvám se za dějově moc neobsáhlé příspěvky, ale potřebuji vás jaksi naladit na časově přibližnou nótu, aby nám to sedlo s jinými, už dopředu zamýšlenými událostmi***

Richard Dragon - 14. ledna 2013 21:32

soukromá zpráva od Richard Dragon pro Přípravy odletu Skoro půl dne ještě toho dne, kdy došel dopis jsem musel ujišťovat matku, že budu v pořádku a budu s nimi udržovat kontakt a někdy se přijedu na ně podívat. Brácha do mě taky hustí různý rozumy ať už se balím nebo dělám něco jiného. Snaží si na mě najít trochu času a sestra ta mi visí věčně kolem krku a brečí, že mě nikam nepustí. Nerad je opouštím a vše tady, ale je to třeba. Pravda, že mi bude chybět příroda, šerm a třeba naši krásní arabáši na kterých se tak dobře jezdí. Nicméně i tak si sbalím poměrně rozměrnou krosnu, kde snad nacpu vše potřebné. Samozřejmě kniha o zvěromagii je tam také, škoda, že se tam toho nevejde více kord by byl taky fajn ale co už. Poslední den před odletem jsem trávil s celou rodinou hlavně jsme si povídali, loučili se, projížděli zdali mám sebou vše potřebné. To by zvláště únavná část. Nakonec brácha trval na tom, že mě odveze na letiště a mamka se segrou trvaly na tom, že pojedou taky. Babička a dědeček mě málem při loučení rozdrtili v obětí a pak už jsme jeli na letiště. Tam mi skoro uletělo letadlo, jelikož holky pořád zdržovaly a nechtěly se rozloučit narozdíl od bratra, který mi věří a přeje dobrou cestu. Naštěstí jsem to stihnul a mohl vyletět vstříc neznámu.

Tez - 14. ledna 2013 21:33

soukromá zpráva od Tez pro Vírivka je tip top. Aj naďalej sa cpem cukrovo-kalorickou pochúťkou a skáčem pohľadom z osoby na osobu podĺa toho, kto hovorí. Nakoniec skončím na Sophie. Uuu, vieš aká je tá vírivka super? A je tam príjemne teplo, takže žiadne také že vylezieš z bazéna a drkoceš zubami. Poviem pochvalne. Och, a je tam aj bar. Poviem vám, žiť v takomto baráku mi vôbec nevadí. Uškrniem sa. Nie že by môj normálny dom bol zlý, ale toto je proste super. Uznám v duchu. Škoda že si sem nemôžem doniesť kamošov. To by bola párty. Pustím sa do poslednej vafle, ktorú som si stihla narýchlo pripraviť, ale v podstate som pripravená jesŤ ju aj za cesty ak by sa rozhodli baby zdvihnúť a odísť hneď.

Vypravěč - 14. ledna 2013 22:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nicklas se zdá se trochu povzdechl a kývne "nu dobrá, sejdeme se tedy tam. Doufám ale, že mi budete věnovat pozornost, jelikož by bylo zbytečné, abych si tam povídal něco pro sebe". Jeho slova jsou stále řečena velmi diplomaticky, ovšem důraz je v nich značný. Sám se pak odebere k bazénu, kde si v normálním oblečení sedne k baru a počká, až se tam sejdete všichni. "Takže, pan Arcnall má za to, že první dny by jste si měli odpočinout a zvykat na prostředí. Proti tomu ale není získávání nových informací. Jak vám potvrdí i pan Guerrier, práce pro tuto Organizaci není obyčejná administrativa nebo hrabání se v hlíně. Každý z vás musí časem ovládnout základy sebeobrany na blízko a dovednosti se zbraněmi jak rovněž na blízko tak střelnými. Naše akce v terénu jsou velmi nebezpečné a nezřídka jde doslova o život. Proto je třeba stmelit se jako tým a naučit se starat se jeden o druhého. Naše zbrojnice obsahuje poměrně dost zbraní a nábojů na to, aby jste mohli cvičit celý den s čím libo, ovšem nejprve vám každý typ zbraně bude představen a názorně předveden. Pan Arcnall má jisté pochybnosti o nasazení vás dvou do aktivních úkolů" ukáže na Tez a Sophii "a to kvůli vašemu věku. Já mám za to, že ve světě, ve kterém žijeme není směrodatná žádná lidmi daná věková hranice, ale volba bude pravděpodobně na vás dvou. On za vás cítí jistou patronskou zodpovědnost ... těžko říci, jestli je to dobře či nikoliv, ovšem neměly by jste toho zneužívat. Dva z pozvaných se již vrátili do svých předchozích životů, takže jste tu zůstali z vlastní vůle. Dřív nebo později poznáte i své schopnosti navzájem. Čím dříve tím lépe, měli by jste vědět, co se kolem vás může dít..." rozhlédne se po vás, jestli k tomu někdo něco má.

Vypravěč - 17. ledna 2013 00:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dny v ústavu ubíhají neskutečně pomalu, doslova se vlečou. Ručička na hodinách v chodbě ukazující vteřiny jako by snad někdy i poskočila dozadu místo dopředu. Čas si sice krátíš kreslením a četbou, ovšem vyhlídka na to, že tu máš být napořád je téměř nesnesitelná a mučí tě. Kdyby jsi už za blázna nebyla označená, dozajista by jsi se z ní zbláznila. Tlumící léky sice odvedou svou práci a ty povětšinu času pluješ po hladině povrchového vědomí, ale občas máš i tak záblesky věcí co se stanou. bez kontaktu s okolím však můžeš potvrdit jen ty místní - jako že za chvíli přijde ošetřující lékař, nebo venku někdo něco zakřičí. Dveře se otevřou a dovnitř projde doktor Johnson. "Dobré ráno Mary, mám pro tebe zajímavou zprávu a rád..." Zadíváš se z okna, kde si vítr pohrává s listy stromu. Dveře se otevřou a dovnitř projde doktor Johnson. "Dobré ráno Mary, mám pro tebe zajímavou zprávu a rád bych si s tebou o tom promluvil. Nejprve ... jak se cítíš? Je vše v pořádku?" zeptá se vlídně a sedne si na židli vedle postele.

Mary Alic Brandon - 17. ledna 2013 01:03

soukromá zpráva od Mary Alic Brandon pro „ Dobré ráno Mary, mám pro tebe zajímavou zprávu a rád…“ Odříkám ve stejnou chvíli nepřítomně, když přijde doktor a promluví. Jakmile dořekne zbytek věty o které jsem se dozvěděla ze své vize, otočím se na něj od okna a stáhnu si z tváře lehce mastné vlasy. „ Je mi dobře. Je mi dobře.“ Potřesu tiše hlavou a znovu se zadívám do okna lehce skelným pohledem. Slabé ruce mám složené na klíně a mám lehce propletené prsty. Lehce houpu nohama, jelikož je židle dost vysoká a když dobře sedím nedosáhnu na zem. „ Copak pro mě máte za zprávu? Změníte mi opět léky?“ Otážu se ho tiše. Nakonec se pomalu svezu na podlahu a dojdu k nočnímu stolku, odkud si vezmu skicák a obyčejnou měkkou tužku. Posadím se zase na židli. Tiše začnu kreslit to co vidím. Stromy a padající listí. „ Nevezmete mě na chvíli ven? Do parku? Musí tam být zase hezky.“ Zeptám se tiše ale nepodívám se na něj.

Vypravěč - 18. ledna 2013 23:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jistě proč ne ... pojď" pokyne ti rukou, počká až si vezmeš papír a potřeby na malování a vede tě dlouhou halou plnou dveří s okénky ven na dvůr, kde se mohou procházet a odpočívat ti "méně šílení". Projdete štěrkovitou cestičkou kolem vyschlé kašny a posadíte se na lavičku pod jeden ze stromů. "Jak jistě víš Mary, momentálně je za tvého opatrovníka považován stát a tvé umístění zde je jediná schůdná varianta pro něj. A i když do toho po právní stránce nemáš co mluvit, chci ti říci o nabídce, která nám přišla. Jistý doktor ze Švýcarska vede soukromé sanatorium, které se specializuje čistě na na případy jako je tvůj a jim velmi podobné, navíc tam jsou lidi tvé věkové skupiny a ... mají prý velmi dobré výsledky. Pokud bychom tě tam ovšem uvolnili, faktická pravomoc nad tvým stavem přejde v den tvé plnoletosti na ně. Pokud tě ústav, ve kterém budeš po osmnáctých narozeninách uzná za svéprávnou, byla bys vrácena do běžného života ať bys chtěla nebo ne. Rozumíš tomu co ti říkám?" mluví na tebe pomalu a schovívavě. "Tvá odpověď ještě neznamená, že se tak stane či nikoliv, ale rád bych věděl co si o tom myslíš. Tvůj stav nemusí být trvalý a měla bys mít právo se tím pádem alespoň vyjádřit, když už nic jiného."

Vypravěč - 18. ledna 2013 23:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jsi dorazil na letiště a usadil se u brány, u které se odbavovalo tvoje letadlo, cítil ses divně. Jedná se o výrazný krok a to ještě do neznáma. Co tě tam čeká? Není to léčka? Dozvíš se odpovědi nebo se vyrojí jen další otázky? Za těchto úvah jsi čekal, než ohlásili nástup k tvému letu. Zavazadlo jsi hodil na pás a malé příruční sis jednou rukou přidržoval. Letuška u vchodu s úsměvem překontrolovala tvoji letenku a další už v letadle tě usadila na tvé místo. Chvíli trvá, než se letadlo naplní, ale pak už si vyslechnete standartní pokyny jak se během letu chovat a nechovat a za pár okamžiku se již odlepíte od runwaye a vzlétnete. Až na přestup v Paříži se nestane absolutně nic, co by vyžadovalo tvoji pozornost a tak tě probere až hlášení na které jsi čekal. "Vážení pasažéři, právě jsme přistáli na Flugplatz Buochs. Děkujeme, že jste cestovali s naší společností a přejeme vám příjemný pobyt"

Vypravěč - 18. ledna 2013 23:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bazénové forum Než stačíte zareagovat na Nicklasův menší proslov, dveře z chodby k bazénu se otevřou a dovnitř projde Jeff s nějakou černovlasou dívkou, kterou jste zatím neviděli. "Pane Arcnalle, měl jsem za to, že se vrátíte nejdříve pozítří" usměje se Nicklas a kývne na pozdrav jemu i dívce. "Takový byl plán, ovšem nešlo to přesně podle něj" pousměje se Jeff a i s dívkou dojdou k vám. On je oděný do svého typického úboru černé barvy čili triko s krátkým rukávem, kalhoty, boty a nátepníčky. Dívka je stříbřité tričko z lehké látky s dlouhým rukávem a tmavší volnější kalhoty. "Zdravím lidi" kývne na vás ostatní Jeff když dojdou k vám a kývne směrem k dívce "to je slečna Angie Latet, naše nová lingvistka. Původně nebyla na seznamu, ale díky shodě náhod, které si podrobněji rozebereme při jednom z dalších briefů ji přibíráme mezi sebe. Jelikož nás pánové Harborim a Ternbull nepoctili svou trvalou přítomností, kromě ní přibydou ještě další dvě posily ... doufejme. Jedna by měla dorazit dnes, pro druhou si zaletíme, k tomu využiju jednak zde naši novou akvizici a jednak by bylo dobré, aby s námi letěla Sophie. Ehm pardon ... to je slečna Shari Ormond, Sophie, Tez, můj zástupce v naléhavých situacích Yevgeny Guerrier a náš majordomus Nicklas" představí Jeff postupně i vás a počká až se seznámíte.

Mary Alic Brandon - 19. ledna 2013 01:40

soukromá zpráva od Mary Alic Brandon pro Vezmu si sebou skicák a tužky. Jemně si to složím pod paži, předtím si na sebe, ale hodím župánek a obuju se. Lehce si setřesu vlasy z očí a nadechnu se. Těch… méně šílený, jak se dají nazvat si vůbec nevšímám. Nejsou normální, jsou tu z nějakého důvodu, tak jako já. Zaposlouchám se do zpěvu větru v korunách stromů a podívám se klem. Nakonec se ale usadím vedle doktora na lavičce a položím si skicák na klín. Rozhlédnu se kolem a nakonec začnu kreslit obrázek kašny a budovy za ní. Dobře u toho ale poslouchám co mi doktor říká. Když domluví, odložím tužku a podívám se na něj. „ A co když se mi tam nebude líbit? Už se nebudu moct vrátit?“ Zeptám se ho tiše a podívám se mu lehce unaveně do očí. Prášky na otupění fungují až moc dobře. „ Pojede tam ještě někdo semnou odsud? Nejsem přece sama komu se zdají… sny.“ Zamyslím se nad tím jak to pojmenovat. Vlastně do teď nevím jak tomu říkají oni. A je mi to celkem i jedno. Nechápu proč má někdo zájem o blázna jako jsem já.

Sophie Thompson - 19. ledna 2013 02:58

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Přesun k bazénu Vyslechnu si oslavné řeči na vířivku a zazubím se na Tez. " Tak jo, jdeme tam." Zhoupnu se ze špiček na paty a zase zpět. Vystartuju z kuchyně jako uragán a po cestě ze sebe svlékám tílko, abych byla ve vodě jako první. Před vířivkou si sundám kraťasy a odkopnu boty. Potom se usadím pohodlně do vířivky, abych viděla na muže, který nám toho chce hodně povědět. " Usmál jste se někdy?" Položím mu jednoduchou otázku, prostě musím, připadám si s ním jako na hodině teologie. A on je Ježíš, kterého přitloukli na kříž. Je mi ho opravdu líto, že musí čelit ženské převaze. V duchu se usměju. Případně udělám holkám místo, aby se ke mě vešly. Informace, která nám podává jsou zajímavé a přesně to jsem potřebovala slyšet. Máme na výběr. Počkám až domluví a potom se způsobně přihlásím o slovo. " Myslím, že budu mluvit hlavně za sebe. Určitě nejsem připravená na to, abych se pustila do boje s těmi zlými, ale budu se snažit zlepšovat se ve všech směrech." Pozvednu hlavu. " Vzhledem k tomu, jaký jsem doposud žila život a jsem dosti netrénovaná, chci se aktivně učit vše co je nutné pro práci v terénu. Hlavně chci rozvíjet své schopnosti a i kdybych měla být zatím podpora odsud, tak se pokusím zastat tuhle funkci co nejlépe." Podívám se na něj a pokusím se o úsměv. Má řeč byla vyčerpávající a myslím, že v ní bylo řečeno vše. " Myslím, že i mladý člověk, jako je Tez nebo popřípadě já." Ukážu na sebe." Může při dostatečném tréninku a pilování dosáhnout velkých věcí." Podívám se na Tez a povzbudivě se usměju. " No tak abychom se k něčemu dopracovali. Já jsem něco jako Johanka z Arcu, slyším myšlenky lidí a taky dobře vidím ve tmě a občas, když se podívám do zrcadla, vidím něco jako velkou černou kočku, neumím ovládat ani jednu schopnost. Kvůli tomu jsem byla zavřená několik let v sanatoriu." Ach, mé milované skupinové terapie. Teď si tak nějak připadám. Vzpomenu si na úterky a čtvrtky v sanatoriu, které začínali obligátní větou: " Ahoj já jsem Sophie a jsem schizofrenička." Z mých myšlenek mne vytrhne hlas Nicklase, který vysloví Jeffovo příjmení. Otočím se směrem ke vchodu a usměju se. Zvědavě si prohlížím i dívku vedle něj." Zdravím, nový přírustek do rodiny." Zazubím se na slečnu a Jeffa. Potom opět napjatě poslouchám. " Nejsem proti, poletím s tebou. Kdy vyrážíme?" Snažím se, aby z mého hlasu nebylo cítit takové nadšení, ale je to moje první akce. Moje první akce. Přivřu oči a představím si scénu jako z Bonda, po Temži honíme padouchy, potom se vrátím na zem a nějak odtuším, že to moc zábava nebude. Za šplouchání vody, vylezu z vířivky, zabalím se do ručníku a udělám několik kroků k dívce. " Ahoj, já jsem Sophie. Ráda tě poznávám." Natáhnu k ní ruku.

Richard Dragon - 19. ledna 2013 08:56

soukromá zpráva od Richard Dragon pro Celý let probíhal klidně, byl na mě ale až příliš zdlouhavý a nudný. Buď jsem spal a nebo koukal z okýnka, protože moc víc se toho dělat nedalo. Pravidla jsem dodržoval jako každý, protože je to nutnost. "Musím si dávat pozor." Podotknu si pro sebe za letu. Ani přestup nebyl nic speciálního. Vše probíhalo pořád ve stejném duchu takže nic zajímavého nač bych mohl nějak extra vzpomínat. "Za chvíli už tam snad budeme." Mám zavřené oči a konečně se ozve, že přistáváme. Usměju se a počkám než dosedneme pak klidným krokem jdu z letadla, jako ostatní, abych si vyzvednul své zavazadla a mohl pokračovat dál.

Tez - 20. ledna 2013 16:51

Nový prírastok. Usmejem sa na Niclasa a potľapkám ho po ramene. Ver mi, vo vírivke sa nám bude počúvať ooomnoho lepšie. Poviem, aby som ho uistila. A to mi vôbec nenapadlo, že by sme sa mohli vyvaliť vo vírivke. Plávať v bazéne by sa mi nehcelo, veď chudák môj plný žalúdok, ale leňošiť si v tej príjemnej horúcej vode, to je už iná reč. Takisto ako Sophie, tiež sa v priebehu pár sekúnd vyzlečiem do spodného prádla, usalaším sa do vírivky vedľa nej a počúvam monológ.  Strelné zbrane? Juu, to chcem určite vyskúšať! U nás som sa k tomu akosi nikdy nedostala... rodičia boli toho názoru že ak by som sa dostala k nejakej pištoli, rovnalo by sa to apokalypse. Hmm... a nasadenie do akcií. Hej, som mladá, ale myslím, že viac ako to by vadilo, že jediný čas, kedy som aspoň ako-tak silná, je keď spím. Veď ja sa viem iba babrať s kvetinami a nechať levitovať pár vecí. Ale ak by našiel Jeff spôsob ako odomknúť moje schopnosti, aby pracovali aj keď nespím a som bdelá...dokelu, veď ja by som mohla byť normálne nebezpečná. Tým poznaním prekvapím aj sama sebu. Akonáhle Sophie položí svoju otázku, vyprsknem smiechom. To sadlo. Uškrniem sa a zvedavo sledujem jeho reakciu. Kým však sithne povedať niečo on, alebo my, otvoria sa dvere, presuniem teda pozornosť tým smerom. Premeriam si dievča odvrchu až po spodok a priateľsky sa usmejem, pričom počúva Jeffa. Hej, je pekná.  Pomyslím si a keď ma predstaví, natešene ukážem biely chrup. Otváram ústa, že ju pozdravím, ale Sophie ma predbehne. Popri tom nám prezradí aj to, aké sú jej schopnosti. No jej, prvá oficiálna predstavovačka so všetkým čo k tomu patrí. Počúvam ju, a nakoniec sa zachichocem. Pre...prepáč, teda, je to super, ale tá čierna mačka v zrkadle je proste tak odveci že ma to pobavilo.  Poviem, to že bola niekde na psychiatrii nijako nezmení to, že som si Sophie zaradila na prvý dojem do kolonky "v pohode dievča." Vtom sa zaseknem. Pááni, moment, ty počuješ myšlienky? Heej, to musí byť super! Hlavou mi prebehne asi 10 spôsobov, ako by sa to dalo najlepšie zneužiť tak, že by z toho bola čo najväčšia sranda. Vidí v tme, to by mohlo mať niečo dočinenia s tou mačkou... počuje myšlienky... ak budú mať aj ostatný podobné schopnosti, asi mi fakt nezostane nič iné len sa tu babrať v mojom skleníku. Rozhodnem sa, že keď už išla s kožou na trh, nenechám ju v tom samú. Takže najskôr, ahoj Angie. Musím ti povedať, že máš pekné tričko. Vtisnem tam pozdrav a poznámku. A čo sa týka predstavovačky. Umh, no ja..ako by som to... poznáte asi tú teóriu ktorá pochádza niekde...asi z Číny? Že svet tvorí 5 živlov. No tak ja by som mala ovládať jeden, a to Zem. Popravde som asi fakt dosť mantavá, keďže fakt veľké veci dokážem len keď spím. Vtedy doslova devastujem obytné priestory. Uškrniem sa. Bohužial takto prebudená dokážem len cirkusové kraviny ako nechať narásť nejakú kvetinu alebo vyrezávať obrázky do dreva. Okrem toho už asi viem iba všetko, čo sa tohto živlu týka, zdvihnúť do vzduchu bez dotyku a manipulovať s tým, ale nesmie to byť príliš veľké či ťažké. Skončím a svietivé tyrkysové oči sa mi zalesknú. Zvedavo pozorujem ostatných, s čím prídu.

Shari Ormond - 21. ledna 2013 21:41

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Změna prostředí i složení Dojím palačinky a pousměju se. Děvčatům se podařilo pány převálcovat a přesvědčit je, že bazén bude nejlepším místem k další konverzaci. Tak tomu se říká girl power. "Setkáme se u bazénu," rozloučím se s nimi na krátkou chvíli, takovou která mi stačí na to dojít do pokoje, převléct se do plavek a dojít zpět k bazénu. Holky už se uvelebily ve vířivce, spokojily se nakonec jen se spodním prádlem, na rozdíl ode mě, ale to vůbec nevadí. Na baru jsem si připravila jednu rychlou Tequillu Sunrise, což byl jen další krůček k dokonalosti. "Přidám se k vám," napůl jsem oznámila, napůl jsem se zeptala děvčat. Nemělo cenu pouštět se do zcela jiné aktivity. Usrkla jsem ze sklenice a s již s vážnějším výrazem jsem naslouchala Niklasovu delšímu vyprávění, kterým nás víc a víc uváděl do situace tady v domě. Někde vzadu v hlavě jsem doufala, že rozprava týkající se té pravé skutečnosti, proč jsme tady, nebude v plánu ještě několik dní, ale má reálná část věděla, že tady se kolem horké kaše chodit nebude. Rozhodla jsem se z vlastní svobodné vůle – dobrá, možná ne tak docela – že tady zůstanu a tak budu muset otevřít dveře skříně dokořán a pořádně toho kostlivce provětrat. Jak první přichází se svou kůží na trh Sophie. Je mi jí líto, chápu jí a rozumím – být jiná v tomhle světě, který tak zbožňuje škatulky, je téměř nemožné. Není nepochopitelné, že skončila, kde skončila, ale když vidíte a slyšíte, že ten příběh vypráví člověk z masa a kostí, který sedí přímo před vámi, tlačí se vám slzy do očí. Než stačí pokračovat Tez, otevřou se dveře a u bazénu se objeví Jeff doprovázen dívkou, obestřenou záplavou havraních vlasů, ležérně oblečenou, kterou vzápětí představí jako Angie, náš nový přírůstek do pracovního týmu. Odložím poloprázdnou sklenici od nápoje, vynořím se z vířivky a když holčinu přivítají Soph i Tez, přistoupím k ní, se svým trademarkovým úsměvem a předpaženou rukou. "Ahoj Angie, jsem Shari. Moc ráda tě poznávám," dodávám, ale bohužel se jí zatím nemůžu věnovat více, protože přichází po Tez řada i na mě. Úsměv mi mizí z tváře, nervózně si promnu ruce a pohlédnu na všechny přítomné. "U mě je to jednoduché. Oheň. Nikdy jsem však nechtěla zkoušet, co všechno s ním dokážu. Když jsem byla dítě, plamínek na dlani vyvolával u kamarádů nadšené výkřiky, později už to tak slavné nebylo, spíše naopak. Až na pár menších či větších nehod jsem se neopovažovala nic zkoušet, takže ani netuším, jak na tom v současné době jsem." Víc už mě nenapadlo dodávat. Ani jsem neměla víc chuť o tom mluvit. Se sklopeným pohledem do sklenice jsem si pohrávala s brčkem.

Angie Latet - 22. ledna 2013 01:32

soukromá zpráva od Angie Latet pro U bazénu Koupel byla naprosto úžasná. Po takových útrapách jsem si ji více než užila. No a po talíři výborných palačinek se zmrzlinou, ledové kávě, limonádě a koupeli je čas zase na nějaké ty povinnosti. Projdeme s Jeffem chodbou k bazénu. Zaslechnu ženský hlas, jak vykládá cosi o čtení myšlenek a kočičím vzhledu. Teprve po chvíli mi dojde, že mluvila o sobě. Nervózně si popotáhnu tričko. Tohle půjčené oblečení mi moc nesedí, ale zítra už snad budu mít svoje oblíbené věci. Ve vířivce spatřím cachtající se tři dámy a dále jsou v místnosti ještě dva muži. Ten jeden zjevně vede cosi jako skupinovou terapii. Uchichtnu se v duchu při té představě. Projdeme s Jeffem blíž. Ten se s nimi přivítá a představí mě. Cítím na sobě příval pohledů, na který nejsem moc zvyklá. Nejistě popošlápnu na místě. „Ahoj, Angie, nebo prostě An,“ usměju se na ně, když vylézají z bazénu, aby mi podaly ruku na přivítanou, kterou jim samozřejmě stisknu. „Díky, je ale jen půjčené,“ odpovím s pousmáním prostřední slečně na pochvalu trička, když mám možnost. Je tak zvláštní poznat lidi, kteří jsou vlastně stejní jako já a před nimiž nemusím nic ze svých schopností skrývat, ani se bát o tom mluvit. Všichni vypadají celkem přátelsky. Ani nevím proč, ale ta tmavovláska mi přijde roztomile švihlá a to ji ani neznám. Sleduji mlčky, jak si sdělují, co umí, a tak když se prostřídají, rozhodnu se i já přispět svou troškou do mlýna. Ale jen stručně. „Telekineze a telepatie zaměřená zatím jen na emoce. Sama při silných emocích občas vzplanu plameny, ale bývá to zřídka.“

Vypravěč - 22. ledna 2013 01:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bazén Zatímco se seznamujete, Jeff se nakloní k Nicklasovi a polohlasem poznamená, že ještě někdo bude potřebovat dnes vyzvednout, aby to pohlídal. Když se pak všichni představíte, kývne na Sophii a Angie "pokusím se zajistit letenky ještě dnes, tak s tím počítejte. Rád bych ji sem dostal co nejdříve" kývne a další slova adresuje už ostatním. "Pokud si užíváte bazén a odpočinkové místnosti, možná vás bude zajímat, že brzy bude k dispozici i malý vlastní kinosál a rovněž knihovna. Ta bude obsahovat i dost knih o různých schopnostech supernaturálů starých až čtyři sta let. Možná by to mnohým z vás mohlo částečně pomoci s rozvojem schopností. Také by asi bylo dobré, aby ti z vás, co mají schopnosti podobné spolu trénovali. Je možné, že se něco přiučíte i od sebe navzájem. Kdo bude mít zájem, rovněž si bude moci vybrat s bohaté nabídky našeho firemního oblečení" zažertuje nakonec, přejde k baru a vytáhne z prosklené lednice jednu z oněch černých plechovek, rozdělá si ji a napije se.

Kaito Nasakuta - 24. ledna 2013 00:58

soukromá zpráva od Kaito Nasakuta pro Začátek mého nového života Konečně jsme se pohnuli z místa a vydali se na cestu. V autě to ještě ujde, ale jakmile máme nasednout do letadla, začne být Suri nesvá, nemá strach, jen neví co očekávat. Úsměvem ji uklidním a pár gesty jí povím, že se nemá čeho bát, pokud je se mnou. Dávám pozor na každý detail který by mohl znamenat kam vlastně jedeme, nebo co přesně se po mě a "ostatních" očekává. Jenže ON, jak jsem se rozhodl nazývat muže, který mi dosud nesdělil své jméno je ledově klidný s dokonalým pokerface. Takže Švýcarsko... A to jsem myslel, že pojedeme někam, kde bude tepleji, ale co, alespoň je klima podobné našemu nebudu si muset přivykat. Pak vyjdeme z letiště a dojdeme k autu, dek je další muž, které mi představí. Lehce ukloním hlavu na pozdrav Niclasovi a totéž JEMU na rozloučenou a poděkování. Pak si nastoupím do auta, chytnu Suri za ruku a čekám kam pojedeme.

Vypravěč - 24. ledna 2013 13:11
	soukromá zpráva od Vypravěč pro ***Hele tuhle linii jsem musel trochu upravit, aby ostatní nemuseli na tebe čekat. Takže to pozměníme tak, že Jeff ti přijel udělat ten návrh a odjel. Ty s malou jste pak přiletěli na letenky co ti dal a Nicklas vás vyzvedl na letišti dobře?***

Vypravěč - 24. ledna 2013 14:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Doktor se zadívá na skupinu mladších chovanců, co si hrají kousek od vás a povzdechne si. "To je právě to. To sanatorium trvá na tom, že nikdo jiný tam nesmí a k dispozici nejsou ani žádné fotky. Podle vlastních slov je to vybaveno daleko lépe, než náš ústav. Znělo to skoro jako luxusní horský penzion. Ale jakmile tě pustíme samotnou a předáme jim potřebné dokumenty, fakticky tím ztratíme všechny pravomoce k tvé osobě a bylo by na nich, jestli tě případně pustí zpátky. Přijedou pro tebe oni ale odsud pojedeš sama. Zajímají se speciálně o tvůj případ Mary, od ostatních se poněkud ... liší víš. A jestli jsou to opravdoví specialisté ... no mohla by to být tvoje jediná šance na změnu stavu. Sama víš, že tady ti můžeme dát jen tlumící léky a čekat" obrátí se doktor k tobě.

Vypravěč - 24. ledna 2013 14:19
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ještě počkáme na jednoho člověka a pojedeme pane. Jeho let by měl přistát každou chvíli. Pokud mne omluvíte zajdu pro něj" řekne Nicklas a vnoří se do davu vstupní haly. Po chvíli vyjde s dalším mužem, nesoucím si své zavazadlo.

Vypravěč - 24. ledna 2013 14:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Richard Sotva si stáhneš své zavazadlo z pásu, ozve se za tebou mužský hlas: "Pan Dragon? Prosím následujte mne. Už na vás čekáme". Muž se otočí a protlačí se davem ven před letištní halu a vede tě k černému velkému volvu v krytém stání, u kterého vidíš mladého muže asijských rysů a malou dívku stejného původu. +Kaito Když váš průvodce dovede Richarda k autu, otevře kufr a naloží vaše zavazadla a pobídne vás k autu. "Prosím nastupte si a pojedeme." Sám nastoupí na místo řidiče a když se usadíte nastartuje a vyrazíte. Jak projíždíte krajinou, čím dál více na vás doléhá její atmosféra. Čistý vzduch, malebné vrcholy kopců a hor a i činnost lidí jako by vás uváděla do místa nekonečné dovolené, odpočinku a nespoutanosti rutinou života.

Mary Alic Brandon - 24. ledna 2013 14:29

soukromá zpráva od Mary Alic Brandon pro Povšimnu si pohledu, který věnoval jiným a pozvednu hlavu od svého kreslení. Mlčím a poslouchám doktorovu řeč. Několikrát zamrkám, než mému ospalému mozku dojde co všechno říkal. Mluví a mluví. „ Takže tam budu sama.“ Potvrdím si pro sebe, když domluví. Podívám se na něj a pak se podívám na obrázek. „ Nemám nic. Takže asi nemám ani o co přijít, když tam pojedu. Můžu si sebou vzít svoje kresby?“ Koukám na tahy tužky, nakonec nespokojeně začnu gumovat jednu z čar. Když je pryč, znovu ji nakreslím, ale kousek jinde. „ Dobře, pojedu tam. Možná se uzdravím a budu malovat a prodávat svoje obrazy.“ Pošeptám potichu a přitisknu si k sobě nedokončenou skicu.

Vypravěč - 24. ledna 2013 14:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Sama tam určitě nebudeš. jejich přednosta se vyjádřil ve smyslu, že tam bude víc tvých vrstevníků a je si jistý, že si tam najdeš nějaké přátele" snaží se tě povzbudit. "Ano jistě, vše co máš tady si můžeš vzít sebou. Ano třeba i to je možné, tvé obrazy jsou krásné. Velmi procítěné a určitě mnoho lidí osloví" usměje se vlídně a kývne hlavou. "Je možné, že přijedou velmi brzy, možná už dnes. Pokud se budeš chtít s někým rozloučit, měla bys to udělat co nejdříve" pokračuje potichu.

Mary Alic Brandon - 24. ledna 2013 14:58

soukromá zpráva od Mary Alic Brandon pro Moc mi nerozzáří rty, když řekne, že nás tam bude víc. Vlastně to je to jedno, jestli tam někdo bude nebo ne. Nejsem nijak společenský tvor. " Moc toho nemám." Šeptnu potichu a potřesu hlavou s povzdechem. Protáhnu se a pomalu se zvednu. Nechce se mi sedět. " Pojďte se ještě projít. Chci se tu s tím rozloučit." Koukám na něj trochu jak sůva z nudlí. Jsem sice celkem unavená, ale ne tak abych ještě nezvládla malou procházku. " Jen bych se chtěla rozloučit s tímhle místem a pak se sestřičkami. "

Vypravěč - 24. ledna 2013 15:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ale samozřejmě" udělá gesto rukou, jako by tě vybízel k pohybu dle tvého uvážení. Sám vstane z lavičky a stráví s tebou zbytek tvého loučícího rituálu. Projde s tebou všechna místa a i za sestřičkami s tebou zajde. Těžko říct, jaké motivy k tomu má. Jestli jsi mu přirostla k srdci, nebo tě prostě chce pohlídat, když nemá co dělat. I přes snahu personálu vypadá toto místo lehce depresivně. Jako zašlá sanatoria z různých filmů umístěná do historických objektů. Fasáda oprýskaná, na sochách, venkovních kamenných vázách i podstavcích je znát hlodání zubu času a velká zahrada je primárně udržovaná samotnými chovanci v rámci různých rehabilitačních programů.

Mary Alic Brandon - 24. ledna 2013 15:25

soukromá zpráva od Mary Alic Brandon pro Jsem ráda, že mě doprovází. Asi jediná věc na kterou nechci být sama. Loučení. I když tady není moc míst se kterými bych se mohla loučit. nebo vůbec chtěla. Nakonec když už mám téměř celé tohle zařízení projité, rozloučím se se sestřičkami a každé věnuju nějaký ten svůj obrázek, tedy těm, které jsem měla ráda. Svou pouť končím v pokoji, kde odložím desky s papíry a zadívám se na doktora. " Mám si sbalit své věci?" Zeptám se potichu a kouknu se na hromadu papírů čtvrtek a tak. To jsou asi jediné věci, které mám vlastní. Poskládám je na hromádku a nakonec vyberu jeden z nejhezčích, který dám doktorovi.

Roy Green - 24. ledna 2013 16:33

soukromá zpráva od Roy Green pro Špatná cesta je ta nejsnazší? Mysli, Royi... probleskne mi hlavou sotva půl vteřiny po tom, co srazím ty dva. Vzápětí sebou škubnu, pohled padne na rudou sirénu, koutek úst zaškube v úšklebku. Mysli... Kudy na křižovatce? Řešení je na snadě, ale nakonec zvítězí jakási logika - je vyhlášený poplach - vědí o tom, že jim někdo utekl - zatím sice nemusí vědět, kdo přesně, ale to není úplně podstatné. Jako první určitě zajistí východ. Poplach je určitě obecný, nejen tady, takže to vědí všichni a já se tam určitě nestihnu dostat včas... Otočím se ještě rychle na dva strážce. Taser by se přecejenom mohl hodit, hlavně nenadělá hluk jako střelná zbraň. A obrat o něj někoho v bezvědomí není nijak těžká věc, stejně jako člověka, který je zaměstnán tím, aby vůbec nabral vzduch do plic... Další směr cesty je jasný - doleva.

Richard Dragon - 24. ledna 2013 16:35

soukromá zpráva od Richard Dragon pro Projížďka Když si vezmu svůj kufr uslyším někoho na mě mluvit. Otočím se a přelétnu jej pohledem. "Jo to by sedělo." Trochu mě udivuje, že mě tu někdo čeká, ale beru svou krosnu a následuji jej. U auta jsou dva asiaté. Věnuji jim zkoumavý pohled a hodím si bagáž tedy do kufru. Chvíli si prohlížím auto a všechny přítomné. "No do jámy lvové." Napadne mne, ale tiše nasednu do auta na místo spolujezdce řidiče a přelétnu jej znovu pohledem. "Kam vlastně jedeme, a kdo jste vy?" Optám se obezřetně, jelikož mne to opravdu zajímá.

Tez - 24. ledna 2013 17:20

soukromá zpráva od Tez pro Raj v dome. Pretočím oči na Shari a potom späť na Angie s pekným tričkom, pričom pootvorím ústa. Oheň? A dosť dilný aby vznikli "nehody"? Telepatia, telekinéza...a samovznietenie? To všetci vyfasovali takú silu? Okej, čaute rastlinky, som Tez a asi budem pri vás kvočať kým ostatný budú zachraňovať svet pred katastrofami. Pomyslím si uštipačne, ale predsa len sa tvárim ako decko ktoré otvorilo na vianoce svoj prvý darček. Nikdy som nemala možnosť stretnúť niekoho podobného mne, a okrem toho ma niečo zaujalo. Počkať, Angie, takže ty vieš niekomu...zlepšiť náladu? Akože spôsobiť nech sa niekto smeje koľko chceš aj bez príčiny? Spýtam sa najskôr jej.  Potom sa otočím na Shari. To že sa tvári že by o svojej schopnosti najradšej nepovedala už ani slovo si všimnem bohužial až po tom, čo otvorím ústa...tipicky. Juu, vieš aj vzplanúť ako tá žena čo hrala v hellboyovi a.... A prichádza moment, keď si uvedomím, že som mala držať ústa. Zatvárim sa previnilo. Eh, tie nehody asi neboli o tom že podpaľovala poštové schránky... Dvihnem obranne ruky. Už čuším, nemusíš odpovedať.  Nakoniec sa moja ctená pozornosť prenesie na Jeffa. Kinosála? A oblečenie zadara? Aj topánky? A pekné oblečenie? Wuaa, skladací raj ktorý sa zmestí na jeden pozemok teraz zadarmo k darovaniu.  Mimovoľne zatlieskam a ďalej sa vyvaľujem vo vírivke. Jeff, asi milujem tvoj dom.  Oznámim mu celkom zbytočne, keďže oči mi priam žiaria.

Vypravěč - 24. ledna 2013 20:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sestry se s tebou rozloučí často velmi dojaté a z tvých obrázků mají velkou radost. Když si pomyslíš, co tu mají k dispozici, tak se o své pacienty staraly skutečně tak, jak to jen šlo. Doktor tam vezme jeden z bílých tlumoků, který ti na pokoji po tvém dotazu podá. "Ano, přijedou buď dnes nebo zítra, takže co nepotřebuješ si sbal, ať je to pak rychlé" kývne doktor. "Doufám, že se ti tam bude líbit a pomohou ti tam" přejde po pokoji a prohlédne si nějaké tvé obrázky. "Můžeš nám napsat, budeme rádi."

Vypravěč - 24. ledna 2013 21:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozeběhneš se chodbou, skoro smykem to vezmeš doprava do zatáčky a před tebou se objeví pomalu se svažující rampa bez schodů vedoucí do nižšího patra. Běžíš jako o život a rychle se propleteš několika chodbami ve snaze dostat se co nejdále od místa tvého dosavadního pobytu, kde tě patrně budou hledat nejdříve. U jednoho rohu se zastavíš a nakoukneš do širší chodby a dobře jsi udělal. Vidíš skupinu pěti strážných, jak něco rozebírají nad nějakým plánem. U pasu mají kromě taserů i pistole 9mm ráže. Z reproduktoru v chodbě se ozve: "Poplach třetího stupně! Poplach třetího stupně! Vzorek 38 unikl! Bezpečnostní oddíly Delta, Charlie a Foxtrot zabezpečte vzorek 37! Ostatní zahájí protokol Omega! Až do odvolání nic za žádnou cenu neopustí komplex! Veškerý personál má povoleno použít jakékoliv prostředky k zastavení hrozby!"

Angie Latet - 24. ledna 2013 21:18

soukromá zpráva od Angie Latet pro "Ne, to neumím," zavrtím hlavou. "Tuhle schopnost jsem zatím moc nerozvíjela. Zaměřovala jsem se spíše na telekinezi. Umím díky telepatii jen vyčíst emoce v druhém bez toho, že bych viděla jeho neverbální komunikaci. Ale kdo ví, co se naučím časem. Pořád mám ještě hodně co rozvíjet. Zatím spíše zkouším trénovat tvořit ochranu před čtením mysli. Zatím mi to moc nejde. Ale co... chce to čas jako jiné věci. Emoce jsou zatím jen takový spouštěč. Když jsem nesmírně šťastná a podobně, tak vzplanu modrým plamenem. Ten je neškodný. Ale když mě něco naštve, mohu vzplanout obyčejným a ten pálí normálně. Jen škoda, že to tak úplně nekontroluju a zatím si to spíše dělá tělo samo." Vydechnu po vyčerpávající zpovědi. Nejistě se po všech rozhlédnu a poslouchám ostatní. Podívám se i na Jeffa, jestli jsem neřekla něco špatně. Mírně se na všechny pousměji. Nejsem tu zjevně nijak zvláštní. Telepatka a pyrokinetička už tu jsou. Určitě své schopnosti ovládají na daleko lepší úrovni, než já. Já umím pořádně snad jen tu telekinezi. A i tu ještě musím hodně trénovat.

Mary Alic Brandon - 24. ledna 2013 21:31

soukromá zpráva od Mary Alic Brandon pro Jsem ráda, že z obrázků mají takovou radost. Je pravda,že se tu o mě starali dobře. A že se mi odtud moc nechce. „ Určitě napíšu. A když se jednou stanu malířkou pošlu vám svůj nejhezčí obraz.“ Slíbím mu s naivním úsměvem, když přinese vak a řekne mi že budou rádi, když jim napíšu. Vezmu si od něj tlumok a zadívám se na papíry, tužky a barvy. Nakonec to tam se vší opatrností naskládám. Z věcí si nevezmu odsud vlastně nic. Nepatří mi tu vlastně ani tužka, až na plyšového medvídka, kterého mám položeného vedle hlavy v posteli. „ Budete mi dávat sebou léky?“ Zeptám se nakonec trochu zaraženě. Sednu si na postel a podívám se kolem po pokoji. Zůstanou jenom vzpomínky a otupění, nic víc. Nakonec všechno zůstane v zapomnění

Kaito Nasakuta - 25. ledna 2013 00:42

soukromá zpráva od Kaito Nasakuta pro Cesta Nově příchozí muž se mi ani Suri naštěstí nevěnuje a tak se spolu s ní usadím na zadních sedačkách a zatím co Suri si prohlíží krajinu, já zavřu své oči a ponořím se do vlastních myšlenek a vzpomínek na učení mého mistra. Cítím jistou svobodu, ale zároveň jsem také napjatý očekávaním co přijde. Jací jsou ti druzí "dračí" bojovníci? Co dokáží? Jak spolu budeme vycházet, máme-li spolupracovat? A hlavně, uvidím někdy ještě starého mistra a vesnici? Dál tak přemítám, nevnímaje ostatní okolí, dřže Suri za ruku.

Vypravěč - 26. ledna 2013 18:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pool party Nicklas po polohlasném rozhovoru s Jeffem kývne, přejede vás všechny rychlým pohledem a odejde bez dalších slov dveřmi. Jeff se za ním krátce podívá a otočí se opět na vás "to není jen můj dům Tez, teď je nás všech. Takže, probereme si další postup..." vyklopí směrem vzhůru nenápadně oddělený kus barové desky a začne něco ťukat do ono zabudovaného laptopu. "Základní věc ... zítra po snídani v deset hodin bude brief pro všechny. Rád bych vás všechny pořádně vytrénoval, ale bohužel nás trochu tlačí čas v jedné záležitosti a vzhledem k tomu, že není tak nebezpečná podle všeho, pojedem všichni - tedy pokud někdo nebude vyloženě chtít zůstat stranou aktivního dění. Bližší info až zítra. Taky myslím, že si zasloužíte vědět něco o předchozím dění v Organizaci. Řeknu vám něco o události, která nás dostala až k vašemu naverbování, aby jste neřekli, že vám něco tajíme. Myslím, že minimálně jedna informace bude nová i pro tebe Yevgeny" podívá se Jeff krátce přes notebook na Yeva s neutrálním výrazem jen tak mimochodem a opět se skloní k obrazovce. "Knihovna není hotová, ale můžu vás ujistit, že tam je dost knih, které v jiné nenajdete. Mimo jiné takové, které vám pomohou v rozvíjení vašich schopností. Tez by mohla zajímat kniha o dávných Druidech například. Angie a Sophie ... letí nám to za hodinu a půl takže - balit, respektive připravit. Zbytek z vás má na dnešní den ještě volno. Využijte ho k odpočinku a nabrání sil, protože ta akce venku bude na pár dní. Takže to je všechno, jestli nikdo nic nemá" zaklapne počítač a napije s z plechovky stojící vedle. I když nemluvil nijak povýšeně nebo s velkým důrazem, je vám jasné, že jste právě dostali instrukce, které by jste neměli brát na lehkou váhu. Už zřejmě hodně brzy se vydáte na první misi v rámci Organizace a těžko říci, o co se bude jednat. To uvidíte zítra...

Vypravěč - 26. ledna 2013 18:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Doktor zavrtí hlavou "s přepravou léků přes hranice je vždy problém. Pro hladký průběh bude lepší když pojedeš bez nich. Jejich přednosta dostane veškerou dokumentaci k tvému případu a slíbil v adekvátním pokračování léčby. Dobrá, na ten obraz se budu těšit" usměje se a decentně se ukloní. Potom se rozhlédne po tvém "pokoji" a opět spočine pohledem na tobě. "Tak si v klidu sbal a odpočívej. Až přijedou, přijdu pro tebe" usměje se mírným vytažením koutků a poté tě zanechá samotnou.

Sophie Thompson - 26. ledna 2013 19:09

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro První akce V hlavě se mi opět dělá úl ze všech těch myšlenek. Pobaveně se usměji nad těmi, které proudí od Tez. " Nevěš hlavu, určitě budeš ve své schopnosti skvělá a nám nápomocná." Usměju se na ní, abych jí vyjádřila podporu. Chtěla bych být taky tak bezstarostná jako ona, ale pár let tam kde jsem byla s člověkem udělá své. " Myslím, že tohle budu ráda nazývat svým domovem." Rozzářeně přejedu všechny zúčastněné pohledem. Angie poslouchám s velkým zaujetím. Další člověk co o sobě pochybuje, alespoň v tom nebudu sama. Až na to že nechtěně slyším myšlenky všech okolo sebe. Neumím vlastně vůbec nic." Trhnu rameny a svůj pohled stočím na Jeffa, který nám objasňuje co a jak. " Holky, já taky nic neovládám na sto procent, když začnete přemýšlet, je to jako byste na mě křičely. Díky tomu, jsem se dostala do sanatoria. Mysleli si, že jsem schizofrenička." Sklopím hlavu. " Angie a já pojedeme spolu?" Usměju se na dívku. " Skvělé." Opět se rozesměju. " Nic proti Jeffe, ale přeci jen, holky si spolu pokecají víc." Omluvně pokrčím rameny. " Teď mne omluvte jdu se připravit." Když Jeff řekne vše co má na srdci vytratím se z bazénu, abych se vysprchovala a tím ze sebe smyla pach chlóru a převlékla se do cestovního.

Mary Alic Brandon - 26. ledna 2013 19:10

soukromá zpráva od Mary Alic Brandon pro Poslechnu si ho a nakonec přikývnu. Když se mi ukloní, usměju se na něj jako malé dítě potěšené úklonou. Koukám na něj, když odchází z mého pokoje a nakonec se rozhlédnu kolem. Je tu celkem pusto, když tu nejsou obrázky rozvěšené kolem. Trochu stísněně si lehnu na postel a obejmu si kolena. Nelíbí se mi tu, když je tu tak prázdno. Mám ráda když je kolem trochu barevněji, ne jenom bílá. Ačkoliv ta je vlastně pro mě hodně potřebná, dá se na ní malovat. Polehávám celou dobu v posteli, nechce se mi koukat na ten oškliví pokoj, takže ležím na boku a hledím na plyšáka před sebou.

Vypravěč - 27. ledna 2013 20:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sophie a Angie "Jo to chápu" usměje se Jeff na Sophii a když na něj už nikdo nemá žádný dotaz, dopije plechovku, hodí ji do koše a kývne na vás. "Takže zbytek dne volno a zítra v deset ráno v briefroomu." S těmito slovy vás opustí a zamíří do své kanceláře. Za asi půl hodiny vyzvedne pouze pokynem ode dveří Angie od bazénu a následně Sophii z pokoje. "Už je čas" dojde s vámi k autu, kde už čeká Nicklas, který vás zřejmě poveze. Jeff má pouze diplomatický kufřík a je velmi netradičně oblečen do černého obleku. Nasednete do auta a vyrazíte na letiště.

Angie Latet - 28. ledna 2013 15:31

soukromá zpráva od Angie Latet pro Cesta za přírůstkem Počkám, než se Sophie připraví, u bazénu. Nemám se jak připravovat, když nově koupené věci mi přivezou až zítra, a tudíž tu prozatím vůbec nic nemám. Zatím si to tam prohlížím, jak je vlastně místnost s bazénem vybavená. Když na mě Jeff kývne, tak ho hned následuji. První akce, to bude sranda. Vesele to ve mně víří různými pocity, i když mám trochu obavy, jak to dopadne. Na Jeffa v obleku chvilku nevěřícně koukám. "Tady se nám někdo krásně vyfiknul, pane doktore, a co já? Mám hrát přeci doktorku," zasměju se. Nasednu do auta. "Potřebuju jiné oblečení a hodily by se brýle." Doufám, že ji zahraju dost důvěryhodně. Snad to zbaští a tu dívku získáme bez komplikací. Sleduju ubíhající cestu do města.

Tez - 28. ledna 2013 22:49

soukromá zpráva od Tez pro Zrýchlené udalosti. Modrým plameňom? A že mi to niekedy ukážeš? Musí to vyzerať bohovksy. Obdivne sa pozerám na Angie. Fakt sa začínam cítiť ako v sci-fi filme. A to som predvčerom ešte bola doma a žila svoj obyčajný život. paráda! Blysnem zubatým úsmevom po Jeffovi. Náš dom... Tak to sa mi páči ešte viac. Vystrčím bezprostredne palec nahor v pozitívnom geste. Nasledovná informácia, že niekam pôjdeme, ma príjemne prekvapí. Partička nadprirodzených čudákov na misii. No, prinajhoršom im môžem spraviť dobrú kávu na posilnenie, nechať vyrásť pár kávových zŕn je hračka.  Prikývnem, akože - rozumiem, o desiatej briefing, trochu dejepisu, na pár minút sa zavŕtať do kníh a hurá za dobrodružstvom. Otočím hlavu na Sophie a chvíľu mám na tvári zábavný, nechápavý výraz. Čo? Ako...och moment, keď je telepatka tak vidí do hlavy aj mne. Ježiško, som sprostá že mi to nedoplo. Čo som si myslela že mám okolo seba ochrannú bublinu? Sama pre seba sa zaškerím. To, že mi vidí do hlavy niekto úplne cudzí mi na prekvapenie vôbec nevadí, väčšinou aj tak tresnem prvú hovadinu čo mi napadne takže v podstate niečo ako osobné tajomstvo nepoznám. Ďakujem, fakt, na dievča si veľmi milá.  Teda neber to niejako osobne, len v tejto dobe sú dievčat väčšinou...no...mrchy. Horlivo prikývnem. Ono vyrastať v "obyčajnej" typickej americkej spoločnosti teenagerov nie je síce až také zlé, ale ako sa hovorí, aj hovno má svoje muchy. Kričali? Hmm, takže jej to v podstate vadí...ale hej, musí to byť na prd keď má niekto v hlave hlasy ktoré tam nemajú čo robiť. Ak tito pomôže, tak pri tebe nebudem myslieť, ono vyškrtnúť zo zoznamu práve túto činnosť sa mi väčšinou darí celkom schopne. Usmejem sa na ňu bez akejkolvek irónie, akoby som ju chcela fakt podporiť. Keď dievčatá odídu, zostávam stále vo vírivke. A čo ďalej? Zase si spravím leháro deň? ...to asi nie. Včera som sa v skleníku poprechádzala, dneska tam pôjdem niečo urobiť. Možno skúsim tú kávu, nech to mám spraxované.

Sophie Thompson - 29. ledna 2013 00:00

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Odjezd Ve svém pokoji si dám rychlou sprchu, usuším si vlasy a lehce je projedu fénem, aby nebyly tak mokré. Hodím na sebe černé legíny a tričko s Tonym Starkem, na nohy si nazuji conversky, do vlasů si dám černou čelenku a přes ruku si hodím svetr, kdyby se udělalo chladněji. Na postel v rychlosti vysypu batoh a přeházím jeho obsah do černé kabelky přes rameno. Hlavně mít sebou mp-trojku a kindle, kdyby byla nuda po cestě. Když za půl hodiny klepne Jeff na dveře, už jsem připravená. Kritickým pohledem ho sjedu. " Sluší ti to," zazubím se na něj. Tady se chce někdo někomu líbit. O několik minut později už sedím v autě v uších mám sluchátka a poslouchám Bright Eyes - First day of my life, pobroukávám si polohlasně text, je to docela čistý zpěv.

Vypravěč - 29. ledna 2013 00:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hele, bez komentáře" ohodnotí Jeff poznámku Angie. "Obleky nesnáším ale musí to být" popotáhne si už tak dost uvolněnou kravatu a je vidět, že pohyb v obleku mu není zrovna příjemný. Když zaklepe u Sophie a její krátký komentář doprovodí slovy "no to teda dík ... tobě taky" obrátí se pak po cestě na vás obě. "Co se týče vás paní doktorko Smithová, tady naše svěřenkyně Jenny vám po příletu pomůže vybrat slušivý kostýmek v nějakém butiku u letiště" otočí se z předního sedadla a podá mezi vás sponu s několika bankovkami v celkové hodnotě několik set eur. "A můžete vzít i něco jí, pokud se jí tam bude něco líbit, ať má suvenýr. Brýle se skly určitě někde seženeme, jsem si jistej, že poblíž letiště bude i optika" usměje se. Dojedete na letiště, Jeff si utáhne kravatu a dopne košili a vystoupíte. Chvíli si počkáte a pak už nasednete na let, který vás má dopravit do kýžené lokality. Když pak dosednete na dráhu a vystoupíte a vyjdete před terminál, protější stranu ulice lemuje několik obchodů, která vám poskytnou výběr všeho potřebného. "tak hurá na nákupy holky, ale zkuste to stihnout za hodinu. Já zatím pronajmu auto" mrkne na vás a drží pevně kufřík. ***Pokud chcete rozjet nějaký rozhovor v letadle nebo tam vměstnat nějaké otázky a tak, klidně. Po dokončení pak můžete pokračovat podle konce příspěvku.***

Vypravěč - 29. ledna 2013 00:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kaito a Richard, cesta do sídla "Já jsem Nicklas, zaměstnanec společnosti pana Arcnalla, který pro vás poslal. Vezu vás teď na základnu, kde se ubytujete. Pan Arcnall bohužel právě musel nutně odletět, ale hned jak se vrátí, vše vám vysvětlí, nebojte se" řekne muž klidně a vaše auto pomalu stoupá po obloukových cestách vzhůru po jednom z mohutných horských útvarů. V jedné zatáčce odbočíte mezi stromy na skrytou cestu, která stoupá strměji do kopce. Za normálních okolností by jste si odbočky ani nevšimli. Po chvíli projedete kovanou masivní branou, ovládanou tlačítkem na palubní desce a ještě hodnou chvíli jedete, než se vyhoupnete z hustého lesa na dlážděný plac před horský hotýlek zasazený do svahu hory (viz foto v Homepage). Řidič zastaví před schody u vchodu a vypne motor. "Jsme tu, pojďte prosím se mnou. Jistě jste unavení po cestě. Ukáži vám vaše pokoje. Seznámení s ostatními můžete nechat na zítra, v deset ráno je briefing. Je to na vás samozřejmě moc rychlé, ale v oné záležitosti nás tlačí čas. Doufám, že vás to neodradí" kývne muž, vystoupí, otevře vám kufr a následně vás uvede dovnitř. ***Pro ostatní, příjezd Kaita a Richarda je časově umístěn asi dvě hodiny po odjezdu Jeffa, Sophie a Angie***

Richard Dragon - 29. ledna 2013 14:18

soukromá zpráva od Richard Dragon pro Sídlo Vyslechnu muže za jízdy autem a znovu na něj pohlédnu. "Ale to stále nevysvětluje proč tu jsme a co se po nás chce." Odvětím trochu nespokojeně, protože zatím je mnoho otazníků, které bych potřeboval zodpovědět. "Začíná to být děsivé." Ušklíbnu se pro sebe, když projedeme branou. Zastavíme až před sídlem, kde vysednu a vezmu svou krosnu. "Hmmm ani nevím oč tu běží a už je schůze." Zabručím pro sebe a koutkem oka přelétnu ty další dva co se mnou jeli a pak čekám kam nás ten divný chlápek zavede.

Shari Ormond - 31. ledna 2013 10:31

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Rozloučení s dámami a co dál? Naše Tez je koukám docela zvědavá a dále vyzvídá, jak na tom ještě se "zvláštními" schopnostmi jsme. Začíná to tady pomalu vypadat jak v Twilight Zone, ale to byl pravděpodobně zájem. "Bohužel nevím, jaké schopnosti s ohněm měla holka ze Hellboye, ale podle toho jak se ptáš, to byla asi docela slušná ohňomrcha. Pokud to tak je, pak ne, žádné ohnivé peklo neumím. I když bych měla použít nějaké komixové přirovnání, stejně jako ty...pak jsem spíš na to jako Pyro v prvním díle X-menů. Ale věř mi, když na to přijde, pak jen dlaň, ve zlosti bouchnutá na stůl učitele plný písemek, už udělá docela slušnou paseku. A to zrovna asi není nic, čím by se člověk měl chlubit," odpovím, snažíc se udržet vtipnější podtón, ale uvnitř radostí dvakrát neskáču. "A to nepočítám, co jsem byla schopná provést mámě nebo Derekovi," pomyslím si, ale tohle už nahlas nedodám. Na Jeffovu poznámku s oblečením se pousměju a přidám oba zdvižené palce. To zní docela dobře. Člověk si sice přivezl kufr oblečení, ale pokud tady máme být déle, pak bych se věnovala pomalu jen praní prádla. Myšlenka na delší pobyt mi připomene, že mám konečně zvednout ten zatracený telefon a vyřídit jediný telefonát. Přicházejí další informace od Jeffa. Tak zítra už tady nastává Den D. Za čtyřiadvacet hodin už budeme vědět, co nás čeká a taky víc infa, pro koho budeme pracovat. Ta myšlenka mi nasadí brouka do hlavy, takže nervózně přešlápnu. Po těchto slovech se mi nechce věnovat se jen sladkému nicnedělání, což byla náplň několika mých posledních dnů a už mě to začínalo spíše nudit. Ale s tím se nedá nic dělat, do zítra nějak počkat musím. "Dámy, užijte si výlet, jak nejlíp to půjde," popřeju holkám se spikleneckým mrknutím a vrátím se k dopití svého nápoje. Tez jako jediná zůstala ve vířivce, jako by se jí nechtělo opouštět příjemně teplé vody. "Nějaký plán na dnešek? Mě už se nechce rozhodně ani se válet u bazénu, ani v posteli s knížkou. Co takhle vymyslet něco akčnějšího než jen sledování hodin, jak pomalu ukrajujou čas?" navrhnu.

Angie Latet - 31. ledna 2013 21:39

soukromá zpráva od Angie Latet pro "Třeba něco koupíme i vám, pane doktore," usměji se. Peníze vezmu nejistě k sobě. Strčím si je do kapsy. V tom obleku mu to sluší, a ještě víc bez něho. Uvelebím se na sedadle auta a musím se pro sebe pousmát, když vidím Sophii, jak si užívá písničky ze sluchátek. Druhý let během dvou dnů nás čeká už za chvíli. Asi působím trochu nervózně. Přeci jen létání není lidskou přirozeností. Uvědomím si, že moje myšlenky zabrousily k otázce, jestli poznám někoho jako jsme my, kdo umí létat. Ta představa mě celkem nadchne a celý let si pak v hlavě maluju obraz, jak by takový člověk mohl vypadat a jakým způsobem by mohl létat. Hlavou mi běží představy zahrnující anděly až supermany. Po příletu do daného města požádám Jeffa, aby kdyžtak vydržel, že nakoupeno bude určitě rychle. Pak už kývnu na Sophii a zmizím v jednom z krámů s oblečením. Tam si vyberu typické oblečení doktorek, decentní příjemný černý kostýmek, boty na středně velkém podpatku. Černá je prostě moje a nevzdám se jí ani na téhle misi. K tomu větší kabelku vhodnou na tyhle cesty. Do oblečení se pak v krámě rovnou převléknu a svoje původní si uložím do oné kabelky. Vše se mi hezky vejde a zároveň to vypadá, že v kabelce skutečně něco vezu. Sophii nechám projít celý obchod. Jestli něco koupí také, tak počkám, až si vybere a zaplatím. Sama Jeffovi vyberu takovou maličkost. Nakonec ještě v optice opodál koupím jedny brýle s obyčejným sklem. Vyjdu před krám a rozhlédnu se. Jeff postává opodál. Šibalsky mu zámávám prsty jako to dělávají worgenky ve wow. "Tak jaký je další plán?," usmívám se a dojdu lehkým krokem k němu. Musím si docela dávat pozor, aby se mi v těch botkách nezvrtla noha. Běhat bych v nich asi nemohla. Jeffovi pak podám malý balíček, do kterého jsem nechala zabalit kravatu, a zbytek peněz. Nesnáší obleky, tímhle ho možná vhodně pozlobím.

Kaito Nasakuta - 01. února 2013 01:11
	soukromá zpráva od Kaito Nasakuta pro Sídlo Takže pan Arcnall... Konečně vím, s kým mám tu čest... Jakmile dojedeme na místo a vystoupím společně s malou Suri a rozhlédneme se kolem sebe abychom si prohlédli okolí v němž budeme žít několik dalších měsíců, možná i let. Vytáhneme si svoje věci a nic neříkaje jedeme za Nicklasem, který se nás chystá uvést do domu.

Sophie Thompson - 01. února 2013 21:44

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Cesta Cestu si užívám, miluju létání. Občas se podívám na Angie, které se to evidentně moc nelíbí. Občas jí krátce stisknu prsty, abych jí dodala odvahu. Objednám si u stevarda colu, kterou usrkávám celou cestu, po očku pozoruji ty dva. Mám v hlavě neodbytný pocit, že to mezi nimi jiskří. Uculuju se jako sluníčko. Když přistaneme, následuji své společníky k terminálům. " Já nějaké peníze mám, takže já nepotřebuju. Určitě se něco v obchodě najde i pro vás dva. " Usmívám se na ty dva, chci jim udělat trochu radosti. Když nás Jeff propustí, vydám se po boku Angie do obchodu, který ona sama vybere. Nechám jí, aby si sama vybrala něco hezkého na sebe a já zatím vybírám malé dárky pro ní a pro Jeffa. Jeffovi vyberu černý kožený pásek se stříbrnou sponou, na které je běžící vlk a pro Angie vyberu plnící pero. Pro sebe si vyberu černý rolák bez rukávů a koženou bundu. Do oblečení se také převléknu a tričko s Tonym hodím do kabelky. S myšlenkou, že si ho opět obleču na sebe až poletíme. Jdu Angie po boku a dávám pozor, když by padala." Angie moc ti to sluší." Usměju se a podám jí podlouhlou krabičku zabalenou v balícím papíře a potom se otočím na Jeffa a také mu do ruky vtisknu dárek. " Snad se budou dárky líbit." Zhoupnu se z pat na špičky a čekám kdy své dárky rozbalí. " Angie, cos koupila Jeffovi?" Zeptám se jí telepaticky a v duchu se pousměju. " Já mu chtěla koupit tričko se surikatou." V duchu se hlasitě směju. Po očku se dívám na Jeffa.

Vypravěč - 01. února 2013 22:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Najmu v blízké půjčovně nějaké solidně vypadající černé auto, nic honosného ale zase žádnou šunku a zaplatím denní půjčovné. Pak s ním zaparkuji kus od obchodů, kam jsem holky vyslal a čekám. Zatím vystoupím, vytáhnu z náprsní kapsy tenké brýle proti slunci, nasadím si je a opřu se zády o auto. Když dorazíte, převezmu si oba dárečky "díky, to nebylo .... nutný" pousměji se když rozbalím pásek a kravatu. Výraz na tváři mi ztuhne, zvednu ruku s ní směrem k Angie a dlouze se na ní bez výrazu dívám. Pak se rozesměji "tak tohle ti oplatím, to nenechám jen tak. Sluší vám to. Díky za oba dárečky a teď jestli máte vše co potřebujete tak jedeme." Nasednu do auta, pootvírám vám dveře a když se všichni usadí vyrazíme na cestu. Vyjedete z města a zamíříte starší silnicí směrem k lesům na východě. "Cesta by měla trvat zhruba hodinku, tak si udělejte pohodlí" kývne Jeff a v klidu projíždíte krajinou.

Vypravěč - 01. února 2013 22:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Richard a Kaito Muž, který vás přivezl vás zavede do domu. Ocitnete se v předsíni velké společenské místnosti a obývacího pokoje. Zběžně vidíte velkou televizní stěnu s velkou televizí, herní konzole, několik gaučů a křesel a knihovny. Na druhé straně místnosti je bar, kulečníkový stůl a šachový stolek pod oknem a rovněž oblý průchod do kuchyně. Z něj se vynoří usměvavá žena "dobrý den pánové a ... maličká. Dáte si něco k jídlu?". "To je Gretchen, naše kuchařka" představí vás Nicklas a po vašem seznámení a případné objednávce vás postupně uvede do pokojů. Ty jsou zařízené ve stylu, který vám přijde velmi příjemný a hodí se k vaší osobě. Dokonce i maličká koupelna u každého z nich obsahující toaletu a sprchový kout je laděná do podbného stylu. Na stolkách hned za vstupními dveřmi do pokojů je předmět vypadající jako malý flashdisk, který jak vám bylo vysvětleno je elektronický klíč, které se tu používají. Přejedí po destičce pod klikou nahoru zamyká, přejetí dolů odemyká. "Kdyby jste cokoliv potřebovali, obraťte se na mne nebo na Gretchen. Zítra ráno v deset hodin je briefing pro všechny, tam se dozvíte odpovědi na vaše otázky. Vítejte v Silver Glow" dodá ještě a pak vás zanechá v pokojích o samotě.

Angie Latet - 01. února 2013 23:55

soukromá zpráva od Angie Latet pro Pokračování cesty "Díky," usměji se na Sophii, když mi předá balíček. Opatrně ho rozbalím. Pero vypadá moc hezky a docela se mi i hodí vzhledem ke stávající situaci. "Ještě jednou děkuji." Hlas od ní v hlavě mě překvapí. "Něco co ho asi trošku pozlobí." Směji se v duchu. Když na mě Jeff ukáže rukou, nakloním hlavu mírně na stranu, očekávaje jeho verdikt. Ruce si při jeho slovech sepnu za zády a zhoupnu se na nohách jako zlobivá školačka. Nezapomenu se nevinně uculovat. S tebou, Jeffe, bude ještě sranda, se mnou si užiješ, protože já ráda zlobím. Nasedneme do černého auta. Tahle barva prostě letí. A co nejpohodlněji se usadím. Kabelku si odložím na klín a připoutám se. Za chvilku už vyrážíme kamsi z města ven. "Jeffe, mohl bys nám zatím cestou říct víc o tom, kam jedeme a co je ta dívka zač. Nevím, jestli Sophie ví víc než já, ale obě určitě uvítáme nějaké informace."

Vypravěč - 02. února 2013 00:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dá se říct, že má určité sklony k autismu. Ale taky to prostě může být tím, že svou schopnost neovládá a nikdo jí s tím nepomohl. Podle toho co víme má jistou schopnost vidět záblesky budoucnosti. Jakmile se podle nich začne chovat, ta se pochopitelně změní. To je zákon kauzality, na tom není nic divného. Něco jako ve filmu Next s Cagem, jestli jste to viděly. To se může hodit, ale i kdyby ne, tak ona tam nepatří a neměli by ji držet pod koňskou dávkou léků na uklidnění jen proto, že nechápou co je zač" řekne Jeff na vysvětlenou.

Yevgeny Guerrier - 02. února 2013 00:08

soukromá zpráva od Yevgeny Guerrier pro Den strávený u bazénu a překvapivé novinky v našem týmu Chvíli jsem otálel, než jsem se rozhodl přidat se ke skupince, která hodlala brífingovat u bazénu. Mezitím jsem spořádal další krajíc chleba a stihl si rozečíst včerejší noviny. Konverzace a informace se z majordóma hrnuly jako z rádia utkání fotbalového týmu. Vzal jsem místo na jednom z lehátek, znova otevřel noviny a napůl ucha poslouchal. Nechtěl jsem se koupat, jakákoliv aktivita se mi čím dál tím víc příčila. Kdepak, řekl jsem, že budu lenošit, takže se mnou nikdo nehne. Děvčata se opět rozhovořila a atmosféra u bazénu se stala příjemně uvolněnou a přátelskou, něco jako na táboře mezi skauty. Ne, to bych jim křivdil, bylo to lepší. A samozřejmě o to víc, když se mezi námi konečně objevil Jeff s novinkami zvenku. Jeho přítomnost mě jako jediná donutila položit noviny a vstát, abych se s ním pozdravil. Přivedl i dalšího nováčka. Pardon, slečnu. Nějak nám tu začíná přebývat ženské pohlaví, nebo se mi to jenom zdá? špitl jsem málem nahlas, ale tahle myšlenka raději zůstala jen v mé hlavě, protože jsem si uvědomil, že to vlastně není vůbec zlé. Pozdravil jsem se i s ní, samozřejmě mým rodným jazykem a pak si sedl zpátky na lehátko, ale cestou se stavil u baru abych si také nabídl jednu chlazenou dvanáctku. Mojí pozornost už ale více poutal Jeff, než nedoluštěná křížovka na poslední stránce. Konečně jsem se od něj dozvěděl trochu víc, než z těch přihlouplých lístečků, co nám nechával každé ráno u dveří. Na ty ještě přijde řeč. Třeba že by u nich mohl nechávat nějaké malé dárky, abychom mu to zdržování nezazlívali. Následně jsem se o ženské části týmu dozvěděl snad to nejdůležitější, tedy jaké mají vlastně schopnosti a jak na tom s nimi jsou. Při poznámce o Hellboyovi jsemsi neodpustil poznamenat “Toho zbožňuju, ...kdyby někdo chtěl, můžu půjčit ze svý knihovny pár povídek a sešitů s komiksy,“ protože se konečně jednalo o téma, ke kterému jsem mohl něco říct. Informace o knihovně kinosálu mi přišla absurdní a nemohl jsem si nevzpomenout na projekty soběstačných bytových komplexů z dob komunismu, jejichž myšlenkou nebylo nic jiného, než udržet nájemníky na jednom místě, a tím z nich dělat ovce v ohradě. Úsměv z tváře mi smetl výraz plný zájmu, to když se Jeff zmínil o plánu zítřejšího dne. “No vida, nemůžu se dočkat,“ uznale jsem pokýval hlavou. Hlavně ať je ta novinka pozitivní, dodal jsem v duchu. Společnost se nám pak začala zase rozpadat. Jeff vzal Sophie a Angie pod svá ochranná křídla, takže jsem jim popřál mnoho zábavy a šťastnou cestu. A k Jeffovi poznamenal, že další lísteček na dveřích zítra už nechci ani vidět a žádné výmluvy. Bylo mu jasné, že to myslím ze srandy, i když můj tón i výraz byl dosti výhružný. Co s načatým dnem? Nic světoborného, ani vycházkového. U bazénu jsem zahlásil, že se jdu koukat na televizi a program kabelovky a zpráv z domova si udržel moji pozornost až do večera. Junk food při tom nechyběl, ani dýmka na terase a stejně tak krátký spánek, který zapříčinil, že jsem pak večer špatně usínal. No, ale odpočatý jsem stejně byl až až.

Tez - 02. února 2013 21:05

soukromá zpráva od Tez pro Vírivka, aneb čo s načatým dňom. Keď sa nakoniec Shari rozhovorí, celkom ma to poteší. Teda, neviem či to hovorí len zo slušnosti ako odpoveď, pričom jej to vadí alebo či jej to nevadí, ale zapíšem si za uši, že sa jej nebudem už nič pýtať. Nedá mi to však zareagovať. Podľa mňa tam za Pyra vybrali takého...ja neviem, nepáčil sa mi. Bol taký slizký. Aj keď to bol v podstate asi zámer, keďže bol koniec koncov ten "zlý." Vysypem zo seba zase za sebou. Hmm, to je pravda, čo teraz? Teda, je tu toho kopa čo sa dá spraviť, ale ja neviem čo ju baví. Hmm, ale zdalo sa jej, že tá myšlienka s oblečením sa jej tiež páčila. Pomädlím si ruky a roztopašne na ňu šplechnem vodu. Čo tam si spraviť menšiu módnu prehliadku? Len trochu očekujeme, čo za skvosty má Jeff v skrini. Ak ťa teda nenapadá nič lepšie. Uškrniem sa. Keď povedal, že to máme k dispozícia, chytila som ho za slovo.

Shari Ormond - 04. února 2013 10:25

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Ryze ženský plán Naše comixové přirovnávání se docela chytlo jak tak koukám. "Taky s myslím, že to byl filmařský záměr, když se nakonec nechal zlákat svou horší stránkou. Ale asi budeš mít pravdu, protože se musím přiznat, že mě nezaujal natolik, abych si i po kouknutí na film zapamatovala ten jeho ksichtík. No ale dost bylo milého Pyra," pousměju se. Tez chvíli přemýšlí, co bychom mohly dělat, no přeci ji v tom nenechám, zkouším taky něco v hlavě vyšťárat. Ale co? Na sport ji asi neutáhnu, protože se včera ani nepřidala k nám v tělocvičně. Vím, že má ráda kytky, ale těm já zase vůbec nerozumím, takže bych byla víc ke škodě než k užitku. Možná..když už zmiňovala toho Hellboye a podle všeho viděla i X-meny.... Nakonec přichází s návrhem o chvíli dříve než já. Prohrabat Jeffovi šatník? Tahle myšlenka ve mně probouzí přirozenou zvědavost. Jako dvě malé holky noříc se mámě do skříně. "Tak to je nápad za plný počet bodů. Jsem pro. A protože máme teprve dopoledne a nečekám, že bude mít šatů jak Marie Antoinette, tak bych pak navrhla někde se uvelebit s popcornem, možná i pizzou a kouknout na nějaký zajímavý film," odsouhlasím její nabídku a přidám navrch i něco mého. "Takže šup z vířivky zjistit, copak budem na sobě mít na zítřejším briefingu," dodám s úsměvem a mrknutím.

Sophie Thompson - 04. února 2013 12:33

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Cesta Rozzářím se, když vidím že se jim moje dárky líbí. A rozesměju se, když uvidím dárek, který dala Angie Jeffovi. Po chvilce klábosení a postávání před obchodem se rozejdeme k autu, do kterého ihned po Angie nastoupím, udělám si pohodlí a poslochám Ang, která se chce dozvědět něco o té holce pro kterou jedeme. Sundám si bundu a položím ji vedle sebe a připoutám se. " Já o ní nich nevím." Zavrtím hlavou. Potom už jen pozorně poslouchám a sleduju ubíhající cestu.

Vypravěč - 05. února 2013 21:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ujíždíte po silnicích a následně po vyztužené prázdné polní cestě, až zastavíte před vysokou železnou branou středověkého zámečku se zahradou. Cedule vedle brány označující jej jako ústav pro duševně choré vás ujistí, že jste na správném místě. Jeff zatroubí a brána se po chvíli otevře. Pomalu jedete po cestě dále až před dvojité obloukové schody ke vchodu. tam zastavíte, Jeff vypne motor, vezme kufřík a vystoupí z auta a počká na vás. Všude kolem vidíte zvědavé obličeje chovanců i v dálce další, kteří váš příjezd nezaznamenali. Starají se o zahradu, zřejmě v rámci nějakého rehabilitačního programu. Když vystoupáte schody a projdete do lobby, uvidíte recepci ve výklenku ve zdi vpravo od vchodu. Jeff dojde k pultu a pozdraví sestru "dobrý den, jsem doktor Johnson, tady to jsou doktorka Smithová a naše svěřenkyně Jenny Carsonová. Přijeli jsme podle dohody, je tu doktor Talic?" Sestra si vás důkladně prohlédne a kývne "ano, zavolám jej". Následně zvedne sluchátko telefonu a prohodí do něj několik slov a usměje se. "Hned tu bude". Ze schodiště k vám za pár okamžiků sejde doktor v bílém plášti s visačkou na klopě a podá Jeffovi ruku. "Dobrá den doktor Johnsone, těší mě. Slečno Pitransky zajděte prosím s doktorkou Smithovou a slečnu Jenny pro Mary. Už by měla být připravená k odjezdu. My si zatím promluvíme." Sestra vstane a pokyne vám rukou dlouhou chodbou ústící z haly "tudy prosím". Jeff si zatím sundá sluneční brýle a jde s doktorem někam do patra. Sestra vás provede chodbou, několika odbočkami a zastavíte se skoro až na konci u jedněch dveří. Tam se zastaví, usměje se na vás, otevře a uvede vás do malého pokoje, kde sedí na posteli hubená dívka. "Mary, máš prý být připravená. Přijeli pro tebe".... ***Odteď pište i Mary***

Vypravěč - 05. února 2013 21:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dalších několik hodin strávíš ve svém pokoji, ještě si maluješ a koukáš z okna na ostatní. Když pak už jen sedíš na posteli a koukáš do zdi, uslyšíš kroky v chodbě. Něco zašramotí u tvých dveří, otevřou se a vejde sestra Pitransky s jednou ženou v kostýmku a jednou dívkou zhruba v tvém věku v kožené bundě a černém roláku. "Mary, máš prý být připravená. Přijeli pro tebe" usměje se sestra. ***Odteď piš i Angie a Sophii***

Mary Alic Brandon - 05. února 2013 22:04

soukromá zpráva od Mary Alic Brandon pro Čekání je dlouhé a znervózňující. Jsem dost znejistělá z toho, že nevím, co mě čeká tam v té druhé léčebně. Tady jsem na to byla zvyklá a všechny jsem tu znala. Tam z nich nebude vůbec nikdo. Proto je na mých posledních obrázcích vidět nejistota a třesoucí se ruce. Nakonec i kreslení nechávám stranou a sama si lehnu do postele, schoulená na bok s objatými koleny přitisknutými k hrudi. Když se ozve šramocení u dveří pozvednu hlavu a kouknu k nim a jakmile se otevřou, sednu si. Zadívám se na příchozí ženy, sestřičku Pitransky i je slušně pozdravím. Vyslechnu si co má na srdci a podívám se na obě neznámé. Lehce si skousnu ret. „ Mám sbaleno.“ Vysoukám ze sebe dost nejistě. Nepřijdou mi moc jako sestřičky z ústavu, tady jsou přeci všichni v klasickém stejném oblečení, tyhle dvě jsou každá jiná. Nakonec ale seberu svou brašnu, nazuju si bílé boty a vezmu si jak medvěda, tak zbylé kresby i s tužkou. Nevím co říct, ale je vidět, že mám trochu strach.

Sophie Thompson - 05. února 2013 23:18

soukromá zpráva od Sophie Thompson pro Cesta Krajina je krásná, většinou sleduju ji, a jen sporadicky otočím hlavu na Angie, abych se na ní usmála. Někde v půlce cesty jí nabídnu čokoládovou tyčinku. Tvářím se bezstarostně a spokojeně. Snažím se svým výrazem obličeje podpořit Angie. Připadá mi jako dobrý člověk. Prohlédnu si jí znovu. Sem tam trochu klimbnu, když jedeme polní cestou, probudím se těsně před branou k onu místu. Vše se mi sevře, když očima přeběhnu nápis. Už je to tu zase. Položím si ruku na břicho a na sucho polknu. Pohlcují mne pocity, které jsem zažívala já, tam kde mne drželi. Očima těkám po Angie a Jeffovi, když projíždíme ke starobylé budově, necítím se tady moc dobře. "Že mě tu nenecháte." Špitnu tiše a zaryju nehty do sedačky. Vystoupím hned za Jeffem a dívám se po obličejích lidí, kteří pracují na zahradě. V hlavě mi hučí jejich myšlenky. Nádech, výdech, snažím se koncentrovat na ticho ve své hlavě a trochu tupě následuji Jeffa, snažím se obrnit proti myšlenkám, které ke mě křičí. "Angie, tohle je ale depresivní místo." Pošlu jí myšlenku a mé ruce obejmou pas víc, jako by mi byla zima. Jdu vedle Angie a na sestru za pultem krátce kývnu. Jeff pronese pár seznamovacích informací a nakonec se zeptá na nějakého lékaře, který by měl asi ošetřovat mojí novou kolegyni. Po několika minutách ze schodů schází lékař, moc si ho neprohlížím, další bílý plášť mě nezajímá. Chce si s Jeffem promluvit o samotě, jak nečekané. Já následuji obě ženy do pokoje té dívky. Jdu v tichosti, chodbou se ozývá jen tiché klapání mých bot. Když sestřička otevře dveře, pokusím se nahlédnout do pokoje, abych se podívala na dívku, která tam sedí. Počkám až vyjde z pokoje a usměju se na ní. " Ahoj já jsem Jenny, přijely jsme si pro tebe s doktory, tam kam jedeš, tam ti bude líp." Natáhnu k ní s přátelským úsměvem ruku. " Pomůžu ti s tvými věcmi ano?" Můj hlas zní přátelsky.

Vypravěč - 06. února 2013 21:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Záblesk... a tma. Celý svět se s tebou zatočil a jako bys padala někam hluboko hluboko dolů pod úroveň země, času a reality. Tvrdý náraz a ty dopadneš na břicho, ruce si tak tak složíš pod hlavu aby ses neudeřila moc tvrdě. V první chvíli máš největší problém vůbec koncentrovat svou mysl tak, aby ti myšlenky dokázaly jít nějakým konkrétním směrem. nemůžeš si uvědomit kde jsi a skoro ani kdo jsi. Co se stalo? Jako blesk tvou mysl po několika nekonečně dlouhých vteřinách zasáhne několik obrazů. Mezidimenzionální brána pod Kavkazem. Stojíš u měřících přístrojů za stolem a snažíš se analyzovat energetické toky a frekvenci sféry. A pak se všechno semlelo tak rychle. Ze sféry se vynořil zrůdný démon, vzduchem se rozlehnout výstřely a celý prostor se rozvibruje energií schopností tvých společníků a pak ... brána exploduje. Mohutná energetická vlna pohlcuje a vypařuje jednoho z tvých společníků po druhém. Josefine, Livan, Muiriel, Sawyer, Jeff i ostatní se jeden po druhém jakovy vypaří. pak vlna zasáhla tebe a ukončil to až náraz ... ano. Pomalu si uvědomuješ studenou zem pod sebou a otevřeš jedno oko. Vidíš vpravo asi metr od sebe přeplněný kontejner u cihlové zdi plné nasprejovaných graffit. Pootočíš hlavu rovně před sebe a vidíš dlouhou špinavou uličku plnou odpadků, starých palet a igelitových fólií. "Yo, check thas out bradas!" ozve se za tebou nějaký hlas. Malátně otočíš hlavu přes rameno a pár metrů za tebou a mimo jiné si z hrůzou uvědomíš, že na sobě nemáš zhola nic. Následně zaostříš na skupinu mladých černochů v outdoorovém oblečení. Jeden na tebe skoro až nevěřícně kouká a další dva se zrovna otáčejí od rušnější příčné ulice směrem k tobě.

Tez - 06. února 2013 23:34

soukromá zpráva od Tez pro Tak poďme! Na tvári sa mi objaví blažený výraz, načo sa vyhrabem z výrivky a na pevnej zemi si asi štyi krát poskočím. Popcorn, pizza, filmy a totálne nič nerobenie, dievča, páčiš sa mi! Zasmejem sa a roztopašne ťa objímem. Som za všetkými dvadsiatimi. Vtom od teba odskočím. Och, ja som ešte úplne mokrá... Voda zo mňa doslova ešte kvapká, zatiaľ čo Shari stihla ako-tak uschnúť. Nasadím ospravedlňujúci výraz tváre. Zvrtnem sa a vezmem do náruče svoje oblečenie. Okej, plnou parou vpred! Vykročím, keď sa zarazím. Eh, a kde to vlastne máme ísť? Spomínal Jeff kde sa nachádza to oblečenie? Vyjdem z bazénovej miestnosti a pozerám sa po chodbe doprava-doľava akoby som sa rozhodovala, kade vyraziť.

Vypravěč - 10. února 2013 01:09

Mary Dívka a mladá žena ti pomohou vzít tvých pár věcí a zamíříte chodbou k recepci u hlavního vchodu. Tam za několik okamžiků dorazí přednosta ústavu v doprovodu muže v černém obleku, potřese si s ním rukou a pak se s tebou rozloučí. "Sbohem Mary, pošli nám nějaký ten obrázek" usměje se a vyprovodí vás k autu, do kterého nasednete a vyjedete po štěrkové cestě z areálu. Další cesta není nijak významná. Povídáte si o nedůležitých věcech a seznamujete se a postupně skrz pole a louky a následně městské ulice dojedete před letiště. tam vrátíte auto do půjčovny a nasednete na svůj let. S přestupem v Paříži doletíte až na letiště kdesi ve Švýcarsku, kde po výstupu nasednete do černého Volva a dojedete do odlehlého horského penzionu či sídla, které jako sanatorium rozhodně nevypadá. Vystoupíte a projdete do společenské místnosti, kde se usadíte u konferenčního stolku a tvůj současný ošetřující doktor ti v delším rozhovoru opatrně vysvětlí, že vlastně nejsi nemocná ale jsi nadaná. Pomocí opatrných vět ti čím dál silněji naznačuje, že jsi nějaký "supernaturál" a toho je nějaká organizace, která je sdružuje a pomáhá jim jejich schopnosti rozvíjet. I ty se tu prý postupně naučíš ovládat to co se děje v tvé hlavě a pomalu budeš moci žít minimálně normální život. Kdžy si je jistý, že jsi to pochopila, uvedou tě do tvého pokoje, velmi pěkně zařízeného, aby sis odpočinula. Všichni ve Švýcarsku Zbytek dne a večer strávíte klidně a relaxujete. Výprava Shari a Tez ztroskotá na zamčených dveřích Jeffovy pracovny a Nicklas vás následně ujistí, že oblečení se teprve připravuje a bude k dipozici v rámci dnů a všichni budete řádně informováni. Můžete se tudíž vyblbnout v tělocvičně a u bazénu a baru, než se i vy odeberete do postelí. Každý z vás má ráno pode dveřmi lísteček o briefingu v 10:00 až na Yevgenyho, který tam má lísteček ve znění "Jak jsi chtěl, žádný vzkaz ti nenechávám. Jeff." a smajlíka. Po snídani se tedy sejdete v briefroomu a posedáte si kolem stolu. většina z vás okukuje nové přírůstky v podobě Kaita, Richarda a Mary. Ty vám Jeff představí a jim pak věnuje několik minut na zběžné vysvětlení toho, o čem Silver Glow ve skutečnosti je a slíbí jim, že se jim dostane při nejbližší příležitosti detailnějšího vysvětlení. Pak se odmlčí. "Přes noc přišla poněkud znepokojující zpráva o věci, která si žádá naši přítomnost. Bohužel ale potřebujeme zároveň pokrýt onu velkou akci, kterou jsem vám avizoval a tam také většina z vás pojede. Tuhle nenadálou si vezmu na starosti já s Angie, musíme odletět už za hodinu. Yevgeny jakožto moje pravá ruka si vezme na starosti velení akce druhá s Shari mu bude asistovat. Co se týče veškerých manažerských funkcí, slečna Shari Ormond mě v nich bude v rámci Silver Glow zastupovat po celou dobu mé nepřítomnosti, nebo kdyby se mi něco stalo. S tím záměrem ostatně do Organizace byla přivedena a věřím, že to zvládne. Váš let odlétá o půlnoci, vše potřebné je naložené v bednách v garáži. Podrobnější informace máte v deskách před sebou" pokyne rukou k modrým deskám před každým z vás. "Hodně štěstí nám všem, spolupracujte jako tým a zvládnete všechno. Brzy sami poznáte, jak je naše práce důležitá nejen pro blízké okolí ale potažmo celý svět. Shari s vámi bych rád mluvil stranou, okamžitě prosím" kývne Jeff na jmenovanou a vyjde pomalu ven, kde na ni počká. Asi za dvacet minut se s každým z vás ještě přijde rozloučit a odjede s Angie na letiště.

Vypravěč - 10. února 2013 01:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mezi čtyřma očima Když za ním vyjdeš ven před briefroom, Jeff tě mlčky vyzve k cestě do jeho kanceláře. Když se tam usadíte do křesel, založí si ruce a s vážným výrazem řekne: "Bohužel je toho víc co říct, ale nemělo by smysl říkat to všem. Ta akce na kterou s Angie jedeme ... vypadá to na jednosměrný výlet. Tak na 90%. Ona ví do čeho jde a někdo jako on je tam potřeba a já tam také musím. Přišlo to v nejhorší možnou chvíli. Doufal jsem, že se něco takového nikdy nestane a pokud ano, budu mít dost času předat vám vše co vím a znám osobně. Někdo se tu o to musí postarat kdyby to tak dopadlo a vás jsem si kromě schopností vybral pro vaše manažerské dovednosti. Yevgeny je velmi dobrý muž a schopný bojovník, ale na manažerskou funkci je potřeba někdo jiný. Když se nevrátíme, nechal jsem pro něj dopis v trezoru. Na mém počítači a ve skrytém archivu za mou šatní skříní jsou veškeré informace o našich aktivitách, možných příjmech a investicích a všechny dostupné informace o rozličných schopnostech a fakta o tomhle světu za světem. Zkrátka vše co vím já a vše co je potřeba udržet Organizaci v chodu a rozvíjet ji. Vím, že je to pro vás šok, ale nemáme luxus času na klidné a postupné vysvětlení. V systému jsem vám přidělil maximální přístup a převedl jsem na vaše údaje maximální stupeň prověření a práv. Vím, jak těžká je tahle situace, sám jsem ji zažil ale proto také vím, že se zvládnout dá. A pokud na to má někdo šanci tak vy." Následně ti dá údaje do počítačového systému v domě a ukáže vstup do tajného archivu. "Omlouvám se, že vám to dělám ale jinak to nejde. Ostatním to řekněte, až pokud se opravdu nevrátíme" pousměje se smutně a podá ti ruku. "Hodně štěstí, vím že to zvládnete." Po tom všem tě vyprovodí a nechá tvou šokovanou mysl pomalu tohle vše vstřebat.

Vypravěč - 10. února 2013 01:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro ***Tento příspěvek je dopis, který Shari předá Yevgenymu, když se Jeff a Angie nevrátí. Datuj ho prosím až do té doby.*** "Ahoj Yeve. Nakonec se to stalo tak jako tak. Pokud tohle čteš, znamená to, že jsem se z té poslední akce nevrátil. Bohužel to byl podobný případ jako v Kavkazu s tím rozdílem, že je velká pravděpodobnost, že se ten portál bude muset zavřít z druhé strany. Já a Angie teď pravděpodobně jsme v jiné realitě bez možnosti návratu, ale výbuch té nezavřené brány mohl zabít miliony životu, v krajním případě způsobit globální katastrofu. Omlouvám se, že jsem ti to neřekl, ale nechtěl jsem tě tím zatěžovat a stresovat v těchto dobách a stejně by se nic nezměnilo. Všechny potřebné informace má Shari. Vkládám do ní velké naděje. Je schopná manažerka a věřím, že spolu Silver Glow dovedete k rozkvětu a a bude se vám jen a jen dařit. Na všechno bylo moc málo času, ale jsem rád, že se nám podařilo vybudovat alespoň tohle sídlo, než ke všemu došlo. Vždy jsem si velmi vážil tvého přátelství a děkuji ti za něj. Vzpomínej na mě v dobrém, stejně jako já na tebe. Na shledanou nebo spíše sbohem můj příteli, Jeff." U dopisu je přiložený klíček od jedné ze skříňky ve zbrojnici. Když ji otevřeš, najdeš tam mahagonovou krabičku obsahující ručně vyřezávanou dýmku s motivy draků, gryfů a různých mýtických svtoření. U ní je obligátní papírek se slovy "Tohle jsem ti vyřezal po večerech. Bafni si i za mě. Jeff."

Kaito Nasakuta - 12. února 2013 00:16

Ráno, snídaně a briefroom Nastal čas se seznámit s ostatními Ráno, i když nevím proč, jsem vzůru už ve čtyři ráno, stejně jako u nás doma ve vesnici odkud pocházím. Je zvláštní, že mě nijak neovlivnil časový posun. Koukám na malou Suri, která ještě spí a nechám ji tak. Pomalu vyjdu z pokoje do koupelen, kde si dám studenou sprchu, sejdu dolů, vezmu nějaké jídlo pro mě a Suri, udělám čaj a jdu zpět do pokoje, kde na mě již čeká probuzená, umytá a upravená Suri. Dáme si snídani a sejdeme do briefroomu, kde nás představí. Suri se při vyslovení svého jména a na mé stisknutí její ručky pokloní a já se jen lehce usměji. Pak se ujme slova a poví nám něco so se mi ani za mák nezamlouvá, ale bohužel s tím nic nenadělám. Tak se teda chopím modrých desek a nahlédnu dovnitř.

Tez - 12. února 2013 21:11

Ide sa na výlet! Zamknuté dvere na pracovni ma trochu vyvedú z rovnováhy. So slovami "to nie je fér, ja som sa už tešila" sa zamračím na kľučku a na chvíľu zatúžim natoľko ovládať svoje schopnosti, aby som vedela svojvôľne ohýbať kov. Nicklas nám však hneď dodá vysvetlenie, a tak len myknem ramenom - oblečenie mi predsa neutečie. Namiesto toho si so Shari vymyslíme iný program, alebo sa vrátime k pôvodnému plánu "b", vybrakujeme kuchyňu a pozrieme si niečo, čo nám dvihne náladu. V skratke, ten deň pohodovo preflákneme.  Keďže budíka mám až na pol desiatu, ráno sa vylehním do sýtosti na hojdacej sieti. Nové, zmiernené následky spánku v podobe neškodných kvetín všade po izbe či občasných jemných rytinách v dreve sa mi páčia, a tak ich neostraňujem ani tentokrát. Ak sa niekedy rozhodnem vrátiť sa stadeto domov, vypýtam si od Jeffa pár tých rún. Spať zase vo svojej posteli, to je luxus. Na raňajky si spravím biele rožky natreté maslom, hrubou vrstvou džemu a ešte hrubšou posýpkou granka. Tesne, tesne vbehnem do pracovne a skočím na prvú stoličku. Dúfam že ste ešte nezačali, trochu som sa zdržala pri jed....hej, vás som tu ešte nevidela. Otočím sa na troch príchodzích. Eeeh, Jeff hovoril niečo že má prísť niekto ďalší? Akosi mi to vypadlo... Keď ich Jeff predstaví, zazubím sa. Soy, ja som Tez. Predstavím sa im naspäť. Veľa šasu na zoznamovanie nám však nie je dopriate, keďže hneď sa ide rozoberať program. Teda, asi tu bude fakt rušno. Pohodové dni sú za nami. Hmm, aj tak som zvedavá čo budeme robiť. V podstate je to niečo ako výlet. Uu, výlet do neznáma. Schmatnem dosky zo stola a začnem v nich hneď listovať, aby som sa dozvedela, o čo približne pôjde, zatiaľ čo kútikom oka sledujem ako Jeff so Shari odídu. Shari kývnem na rozlúčku.

Shari Ormond - 12. února 2013 22:29

Dosti nepříjemný briefing Konečně jsme se dočkali druhého dne, desáté hodiny a slibovaného briefingu. Doufám, že konečně dostaneme informace a to je asi na tom to nejdůležitější. Scházíme se v konferenčce, vidím známé tváře i ty, které jsem ještě neviděla. Všechny přivítám s úsměvem a pokývnutím hlavy, k někomu přidávám i pár slov, když v tom do místnosti přichází Jeff. Pozdraví nás a začne mluvit. Jeho slova ve mně však nevzbuzují žádné nadšení. Právě naopak. Úsměv mi mizí z obličeje a to neuvěřitelnou rychlostí. Padá mé jméno a já se musím chytnout opěrek židle, abych náhodou neomdlela. Mám pocit, že si Jeff asi dělá legraci, protože tohle by mě nenapadlo ani v nejhorší noční můře, ale jeho obličej vypadá dost vážně, což už sranda vážně není. Jeff pokyne ostatním, aby se ponořili do složek na stole, a mě si vytáhne ven z místnosti, aby ještě dodal pár dalších nezbytných informací. Ne že by mě tím uklidnil, to se opravdu říct nedá. Pak se obrátí na patě a je pryč. Člověk nemá ani možnost pořádně se rozkoukat, už ho hodí do vody a plav. Vrátím se zpátky do zasedačky a věnuji ostatním úsměv...tentokrát nervózní. Pohlédnu na Jeffovu prázdnou židli, ale posadit se na ni nedonutím, proto zůstanu stát a natáhnu se na desku stolu pro modré desky. "Tak koukám, že léčba šokem asi bude účinná. No nic, bude třeba se pustit do práce. Pro ty co mě ještě neznají, jsem Shari Ormond a jak se zdá, aspoň na chvíli to tady vedu. Ok, copak tady máme. Čeká nám společný přesun do Seattlu a zde se rozdělíme. Tady Yevgeny bude mít na starosti hlavní tým ve složení: Richard, Mary Alic a Tez. Suportní tým budu já, Sophie a Kaito. Dle informací, které nám tady nechal Jeff se jedná o zajištění jedince s nebezpečně vysokým faktorem destrukce, kterého má ve svém držení soukromá americká vojenská společnost Stormwood. Jak bylo řečeno, o půlnoci odlétáme do bezpečného domu a odtud povedeme akci dál. Nějaké dotazy?" zeptám se třesoucím se hlasem, rozhlédnu se po ostatních a očima hledám informace v Jeffových materiálech. Sakra, v organizaci papírů jsem určitě dost dobrá, ale téměř sebevražedný úkol hodný Sealu, jsem ještě nikdy nevedla.

Richard Dragon - 13. února 2013 15:35

Hra na hrdiny Když jsem dostal pokoj mohl jsem alespoň usoudit něco, jako v celku pozitivní věc. Rozhodl jsem se, co nejdříve vybalit svou krosnu a trochu se tu zabydlet. Taky jsem si slíbil, že jakmile to půjde napíšu dopis, pošlu email nebo tak něco domů, abych dal vědět rodině, že jsem v pohodě. Zalomím to v celku brzo, jelikož toho bylo na mě v celu moc.....Ráno nacházím vzkaz dostavím se tedy dle instrukcí na brífink. Když to celý začne poslouchám a začínám si myslet, že tu nepatřím a proč tu vlastně jsem. Hodně věcem, o kterých ten chlap mluvil moc zatím nerozumím. Nakonec se i on vypaří a začne to vést nějaká Shari. Kousnu se do rtu a vše vyslechnu. "A do hajzlu proč si začínám připadat, jako nějaký x-man?" "Takže jinak řečeno jsme tu, abychom si hráli na superhrdiny..." Vyklouzne mi nakonec spíše poznámka než dotaz, ale raději mlčím a čekám co bude dál.

Yevgeny Guerrier - 13. února 2013 22:07

Lámání chleba Jeffe, ty vychytralej blboune, ušklíbl jsem se, když jsem ráno našel ten lísteček s vtipným vzkazem a schoval si ho do kapsy kalhot. Posnídal jsem jako každý předešlý den několik krajíců chleba s máslem a medem a k tomu si dal kafe. Spokojený se pak přemístil do briefroomu, i když mě cestou tam popadla hrozná chuť si skočit na tabáček ven. Třeba to bude na dlouho, zandal jsem dýmku zpátky do náprsní kapsy košile a vstoupil do místnosti, kde už sedělo pár lidí. Někteří z nich byli nové tváře v našem týmu. A když byla příležitost, představil jsem se jim “Zdravstvujtě, jsem Yevgeny,“ a to nijak formálně, ale s milým přátelským úsměvem. Zaujmě mě přítomnost té malé holčičky. Doufám, že s sebou má i chůvu. Nebo Jeff pořádnej důvod pro to zatahovat do organizace děcka. Jeff nás poté seznámil se situací, která v naší organizaci nastala. Lhal bych, kdybych nepřiznal, že mě znepokojila. Ne z toho důvodu, že na mě Jeff hází velení celé akce, s tím problém nemám, ani s asistencí Shari, protože je to skvělá holka (a jak jsem si všiml, i s tou to málem praštilo). Ale jeho přístup mi přišel podezřelý. Jako kdyby nepočítal se svým návratem. Ne, že bych mu nedůvěřoval, Jeff si prošel už dost velkým peklem a přežil, určitě to zvládne i teď. To, že předává svou funkci někomu stejně schopnému, to je něco, na čemž jsme se domlouvali předem. Asi jsem si to tehdy neuvědomil, že když ta situace nastane, budu cítit nejistotu, která mi zabrání v tom se soustředit na daný úkol. Ne, to nesmim dopustit krucinál. Přeci ho nezklamu, pokoušel jsem se zahnat jakékoliv chmurné myšlenky. “Udělám vše, co bude v mých silách, Jeffe,“ zareagoval jsem na Jeffova slova, která zasedání ukončila a přiložil si ruku k čelu na znamení zasalutování. Jeff pak odešel se Shari vedle, nejspíš aby zařídili organizační záležitosti. V tu chvíli jsem měl chuť si zaskočit vybafat dýmku, ale nechtěl jsem riskovat, že o něco přijdu. Chuť stále sílila, bylo to tou nervozitou. Potřeboval jsem se uklidnit. Alespoň jsem dýmku vyndal z kapsy a pohrával si s ní v ruce. To ticho bylo drsné, takové čekání na rozsudek, abych to správně přirovnal. “Tak jak se vám tu líbí?“ zeptal jsem se nových tváří, ale nečekal ani žádnou odpověď, jako spíše přikyvování, nebo kroucení hlavou. Na chvíli jsem se i musel zvednout a projít po místnosti, předstírajíce zájem o jeho interiér a techniku. Při tom jsem si ke rtům přikládal dýmku a naprázdno z ní potahoval. Příchod Shari byl jako vysvobození. Vrátil jsem se na místo a po malém zaváhání si sedl a vyslechl novou vedoucí, která přinesla informace o nadcházející akci. Byla taky nervózní, ale měla možná závažnější důvod, než já. Když skončí, první se ozve Richard. Vypadá to, že všechno pochopil správně. “Jsem rád, že mám v týmu takového uvědomělého tovaryše,“ pokynul jsem jeho směrem rukou s dýmkou a zvedl uznale obočí. “No, vy ostatní se ptejte. Akce musí jít jako po másle, vyzval jsem i zbytek, aby řekl něco k věci. Nejraději bych je ještě dnes všechny nahnal do tělocvičny.

Mary Alic Brandon - 20. února 2013 15:50

Nový začátek Nechtělo se mi dávat někomu cizímu své věci, i když to byli ti z té nové léčebny. Nakonec jsem jim ale jednu tašku dala. Víc toho stejně ani pořádně nemám. A i když občas nechápu o čem to vlastně mluví, raději se tomu nebráním. Prý mi všechno vysvětlí, jim se to řekne, když na vás působí spousta prášků, nové prostředí a cizí lidé. Jakmile ale dorazíme na letiště, začnu se bát. Nemám letadla ráda. Mám strach. Ale i tak mě do letadla dostanou. Vlastně ono mi nic jinýho stejně nezbývá, že? Aspoň mě uklidňuje, že mě na nic neupozornilo žádné vidění, žádná nehoda, nic. Aspoň, že tak. Vcelku mě překvapí kam mě vlastně vezou, to sídlo kam to míříme, vůbec nevypadá jako sanatorium. Trochu nechápu co to má být, nakonec mi to ale všechno vysvětlí. Takový celkem milí chlap, skoro jako můj doktor tam, kde jsem byla předtím. V prvních chvílích mu vlastně ani nevěřím, vždycky mi do hlavy vtloukali že je to hloupost, že nic takového není a nikdy ani nebude, kvůli tomu mě přece nakonec strčili do blázince. Teď když mi ale bylo slíbeno, že budu moci žít možná i celkem normální život, což je něco o čem jsem prostě přestala přemýšlet už hodně dávno. Nakonec mě odvedou do pokoje abych si odpočinula, ačkoliv já vlastně nevím jestli vůbec odpočívat budu, mám toho až moc na přemýšlení a obávám se, že mi to nedá ani moc času na spaní. Je sice pravda, že jsem si to nějak v hlavě porovnala už během odpoledne, z pokoje jsem ale nevyšla. Sice jsem se občas koukala z okna co se děje kolem, přesto jsem se necítila zrovna na to abych někam vyrazila na průzkum. Proto jsem si šla lehnout vcelku brzo. Ráno jsem vstala docela brzo, chvíli po tom co vyšlo slunce. Nebylo možné spát dýl, proto jsem se převlékla a vyrazila na snídani. Po cestě zpátky jsem před pokojem našla lísteček se vzkazem, že se mám dostavit v deset hodin. Nebylo co k řešení, prostě jsem to do těch deseti hodin dokopala, zvláště tím, že jsem si vybalila věci a po pokoji rozložila nejhezčí obrázky. Zabralo mi to dost času, ale aspoň jsem se zabavila. Nakonec jsem se vydala na schůzi, kde mě Jeff představil a tak nějak uvedl do toho co se děje s tím, že mi to všechno dořešíme až na to bude víc času. Tak nějak sem celkem ráda, že nejsem jediná, která neví o co tu vlastně všechno jde. Nejsem jediná, koho hodili do vody jenom tak, aniž by v tom uměl plavat. Poslouchám, co nám říká, pozoruju ostatní jak na to vlastně vůbec reagují. Zarazí mě, když řekne, že musí jít na nějakou akci, kterou potřebují vyřídit, která potřebuje hlavně jeho pozornost. Podívám se na ženu, která nás od teď bude vést, dokud se Jeff nevrátí, nevypadá to, že by tím byla zrovna hodně nadšená. Nikdo s tím nic ale neudělá, a já se do toho nebudu plést. Sáhnu po modrých deskách a otevřu je. Lehce se oklepu, když se ozve muž s tím jak se nám tu líbí. " Je to tu celkem hezké." Tak nějak nevím co mu mám na to odpovědět. Asi není co jiného říct, vůbec to tu neznám můžu soudit jen z toho co jsem tu potkala. Jakmile se vrátí dívka, nervoznější než předtím, poposednu na židli a položím si desky před sebe. Nevím co mám k tomu všemu říct, zvláště pak k tomu, když řekne, že jsem v nějakém hlavním týmu. Nejsem si vůbec jistá, co bych tam měla dělat. Vždyť nejsem nijak cvičená.. nic. A to máme někoho zachraňovat? Jakmile se zeptá na dotazy, nadechnu se a vydechnu, pak teprve zvednu ruku. „ Já bych možná jeden dotaz měla.“ Nervosně těknu pohledem ze strany na stranu a pak se podívám na ní. „ Vysvětlí mi někdo, co tam budu dělat já? Já… já sice vidím útržky budoucnosti, ale na to se spoléhat nedá. Poslední nějaké vidění jsem měla ještě tam a to bylo jenom… jenom… naprosto o ničem.“

Richard Dragon - 21. února 2013 09:52

Hrdinové nebo sebevrahové Když domluvím tak nějak mne pochválí nějaký muž, dle přízvuku a stylu mluvy bych ho typoval na Rusa, nebo někoho z této oblasti, ale o tom se před ním nezmiňuji. "Jak se mi tu líbí se uvidí, jestli vůbec přežiju první misi." Trpce se zašklebím. Pak začne mluvit nějaká mladá dívka, nejspíše jedna z těch, která má jít v týmu se mnou. Usměju se na ní mile. "Takže vidí do budoucna, to je zajímavé." Věnuji ji klidný pohled. "Nu pokud bych směl soudit, pak si myslím, že takováto schopnost je nejspíše zatím nepředvídatelná, ale také velmi užitečná. Může nás v pravou chvíli upozornit na něco důležitého." Naberu dech. "Pokud to dobře chápu, všichni jsme tu něčím zvláštní, takže každý z nás je nějak výjimečný a bude nějak užitečný, takže nemějte obavy, že byste byla méněcenná slečno." Ještě jednou se usměju a zachovávám zdvořilost, protože ji vlastně neznám. Vlastně tu neznám nikoho.

Tez - 24. února 2013 15:52

Hišajé. Počúvam Shari, ktorá sa o chvíľu vráti. Jedinec z nebezpečným faktorom deštrukcie? Ako Hulk alebo také neičo? A čo máme s ním roniť práve my? Môžem mu zatancovať brušné tance aby som odlákala pozornosť, ale to je asi tak všetko. Uškrniem sa pri tej predstave, ale rýchlo pridusený smiech zamaskujem zakašľaním. Dokonca sme rozdelený do dvoch týmov. To znie tak...seriózne. Ale stále nechápem, čo tam budeme akože robiť. Nervózne sa pokrútim na stoličke. Hej, čo znamená zaistenie jedinca? To mu chceš pichnúť sedatíva alebo tak niečo? A keď odchádzame o polnoci, to asi aby sme sa vyspali teraz cez deň, čo. To druhé nie je skôr ani ako otázka, ale konštatovanie. No, a nakoniec to dopadne aj tak, že nejako zaimprovizujeme. Volako bude, neposlal by nás hádam niekam, kde trištvrťka z nás skolabuje. Pozriem sa na dievča, ktoré prišlo ako posledné. VIdí budúcnosť? Pána, keď sa to naučí ovládať, mohla by mi povedať, kedy zomriem. AK to má byť skoro, to aby som si ten zvyšný čas ešte užila.

Shari Ormond - 28. února 2013 22:57

Předpříprava Padne několik dotazů, z větší části od nových příchozích, kteří ještě neměli pravděpodobně tu čest s Jeffem probírat, proč si vybral zrovna je. Ne, že by nijak dlouze hovořil s námi, ale pár vodítek jsme již už dostali. "Mě ještě čeká čtení vašich profilů," začnu a položím dlaň ruky na modré složky, abych dala svým slovům váhu, "ale co jsem měla já a pár dalších možnost vyslechnout od Jeffa, pak opravdu věnoval hodně času a úsilí sbíráním informací, aby našel ty správné lidi pro tohle místo. Sama si nemyslím, že bych byla nějaká Wonder Woman, ale sám Jeff mě ujistil, že on ví, co dělá. Proto každého z vás pečlivě prověřil, vše co se na vás dalo sehnat, určitě ví, proto jste teď tady. Každý z vás bude mít určitý úkol, který mu byl šitý na míru." V tu chvíli jsem odpovědí sklouzla směrem k mladé, plaché slečně, která pravděpodobně stále není přesvědčena o tom, že je k něčemu dobrá. Vůbec se jí nedivím, protože sama jsem se cítila stejně. "Vždycky je dobré, pokud máme byť drobnou výhodu oproti nepříteli. Jedna správná vize, pár vteřin před tím než se stane, mezi stovkou jiných, nám dokáže pomoci získat převahu. A to by mělo jít." Jako poslední – zatím poslední – se ozve Tez, která již prakticky zaměřuje pozornost na misi. "Nejdříve ke tvé druhé otázce. Bude dobré, když se na misi připravíte – fyzicky i psychicky – proto využijete část času do odletu odpočinku a jídlu, druhou část přípravě na misi. Sama se studováním materiálů budu také zabývat, abych mohla odpovědět na další vaše otázky, včetně tvojí, Tez, jak bude probíhat samotné zadržení hlavního cíle naší mise. Yevgenij, pokud byste měl plán, co udělat se svou skupinou, nechávám to jen na vás. Moje skupina přijde ke mně do pokoje na pátou hodinu, abychom spolu probrali, jak budeme pokračovat. V osm hodin po večeři, poslední briefing před odletem, abychom mohli vyrazit. Pokud nikoho z vás již nic nenapadá, pak si tedy vezměte materiály a poprosím o důkladnou přípravu na misi. Kdybyste potřebovali cokoliv během dne, najdete mě u sebe v pokoji. Kdykoliv vám budu k dispozici," uzavřu svůj monolog, vezmu do rukou složky, o poznání tlustší než ty jejich a přejedu ostatní očima.

Sophie Thompson - 03. března 2013 22:04

Co se to sakra děje za šílenosti? Tu holku jsme doprovodili do sídla celkem bez problémů, pár slov jsem prohodila i s Jeffem a Angie. Většinou času jsem ale mlčela a poslouchala písničky. Občas jsem si něco i pobrukovala, abych si zvedla náladu. Když jsme dorazili domů automaticky jsem se šla převléct a něčeho si zobnout měla jsem hlad. Potom zalehnout do postele a spát. Ráno klasická vstávačka, převléknutí se a snídaně. A potom začala celá ta fraška. Vnímala jsem jen ta na jedno ucho, nechápala jsem proč Jeff odešel, možná ho tak zblbla Angie. Ale vzdát se organizace? To udělá jen nezodpovědný člověk. Cloumal mnou vztek, vztek na Angie, na Jeffa i na sebe, že jsem se nechala zatáhnout do něčeho takového. " Já nikam do žádné akce nejdu, nic proti nikomu, ale chci chránit především sebe. Z vás nikoho neznám a nechci, nést zodpovědnost za to, že někdo kvůli mne utrpěl zranění nebo zemřel." Stoupnu si do obranné pozice. " Nestačí mi to co podal Jeff jako vysvětlení, takhle se prostě neodchází." Jsem rozčilená a znechucená. " Na nic nás nepřipravil, teď nás žene na jistou smrt." Skoro vykřiknu a vyběhnu z briefroom, dveře se za mnou zavřou s hlasitým bouchnutím.

Yevgeny Guerrier - 03. března 2013 23:14

Konec zasedání rady Richard zauvažoval správně, ještě že to není ten tichý typ, který neumí otevřít hubu, naopak, kruci tady je naděje, že budu mít slušný lidi v týmu. Což se moc nedá říct o tom japončíkovi s malou holkou, kteří zatím neřekli ani buřtguláš a vypadá to, že jsem přijeli jen na rekreaci. Ale toho má v týmu Sophie, ona si ho už jistě zpacifikuje. Přesto mu věnuji nejeden tázavý pohled. “Tak tak, Jeff by tě Mary nevybral, kdybys neměla využitelný potenciál,“ pokusil jsem se o slova útěchy a zároveň o nějaký intelektuálnější tón, který ale zabila další poznámka, “Nemusíš rozrážet hlavou zdi, abys mezi nás zapadla,“ přičemž jsem se rozhlédl po ostatních, aby mi dali zapravdu. Pár nejistých pohledů. Fajn, tož teda nic… Raději dál poslouchám Shari, která má dnešek krásně naplánovaný. Jen kývnu, když zmíní můj, který je vlastně mnohem jednodušší. Na večer nám ještě domluví další sraz a tím udělá tečku za naším posezením. Ne trvá dlouho a dostaví se první reakce. Ozve se Sophie. Ozve se a řekne svůj názor, který se značně liší od těch, co tu zatím byly předloženy. Chtěl jsem něco říct, ale milá Sophie s prásknutím dveří zmizela, než jsem stihl zvednout hlas. Takhle mi kazit morálku mé skupiny, to se nemá dělat. Teď se začnou zvedat a půjdou si zase balit kufry… Ne, to ani náhodou! Asi to bylo tím absťákem po tabáku, nebo nezvykem nechat někoho vyjadřovat své názory takto hlasitě. Zkrátka mě to naštvalo. “Tak dost,“ praštil jsem rukou do stolu tak silně, až všechno na něm nadskočilo. “Richard, Mary a Tez, půjdete se mnou. Dáme si malý seznamovací posezení v tělocvičně. Žádnej strach, bolet to nebude, je to ale pro vaše dobro,“ ukázal jsem na všechny tři z mého budoucího „hlavního“ týmu. “Výjimečně máte půl hodiny, sejdeme se dole,“ vstanu a dám se k odchodu. Ani si nevyzvednu materiály od Shari, nějak na to zapomenu, nejspíš v tom vzteku a nutkání si jít ven zabafat.

Kaito Nasakuta - 04. března 2013 00:48

Ještě jsme ani nezačali a tým se mi rozpadá? Vyslechnu si Sharino seznámení nás s situací a v duchu si říkám, že toto asi nedopadne dobře. Dělí nás do týmů a ani o nás nic neví. Jak máme sakra spolupracovat, když ani nevíme co kdo z nás dokáže? Pak se ozve Tez a její proslov mě donutí se lehce usnát. Docela to vystihla dobře. Jdeme do akce a ani nevíme proti komu, nebo čemu a ani nevíme jak to spacifikovat. Pokud toto není holá sebevražda tak už nic. Další dívka, tentokrát ta, která má být v support týmu se mnou a Shari "vybouchne" a odejde z porady. Ačkoliv nerad musím jí dát za pravdu. Akorát nechápu co myslela tím, že bychom měli utrpět zranění, nebo dokonce zemřít kvůli ní. Mám chuť se zvednout a jít za ní, ale pochybuji, že by se mnou mluvila. Shari se také chystá odejít do svého pokoje, kde chce studovat materiály o nás. Naštěstí se ozve Yevgeny. Vyzve sice lidi z jeho týmu, ale jelikož bych asi neměl co dělat a plánoval jsem cestu do tělocvičny abych se trochu protáhl. Ale zase na druhou stranu... Je to jeho tým a přece se k nim nebudu vtírat, takže se rozhodu že si den udělám po svém. Zvednu se, pokunu Suri aby šla se mnou a odejdu z místnosti. V pokoji na mě čeká nemilé překvapení. Mistrovi se v jeho nemoci přitížilo. Znamená to jedinné, že malá Suri bude muset zpět, přeci jen se o něj starala. zajdu tedy dolů a vše vybavím tak aby ji někdo odvezl na letište a ona se mohla vrátit domů. Pak se vrátím do svého pokoje, vezmu si své dřevěné cvičné meče a vyjdu před dům. počasí, ať je jakékoliv mi nevadí, protože jsem docela otužilý a navíc trénovaný, takže jak se říká, nejsem "z cukru". Nejprve se posadím na zema věnuji se meditačnímu cvičení a vyčištění své mysli. Pak se zvednu a začnu cvičit výpady, úhyby a další útoky. Jak to říkal mistr... Pevná noha, jistá ruka a čistá mysl. To je základ úspěchu.

Sophie Thompson - 04. března 2013 12:15

Vztek Nechám za sebou celou skupinu lidí a ženu se ven, potřebuju se nadechnout čerstvého vzduchu. Slzy mne pálí v očích, mám vztek hlavně sama na sebe. Věřila jsem mu, že mi pomůže, že mne dostane do normálního života a on si jako zbabělec uteče. Stojím před domem a holé paže mi bičuje chladný vítr. Vztek se ve mne nakumuluje a já se rychlým půlobratem otočím směrem ke zdi domu a vypálím proti ní pěstí. Jen cítím jak křupnou záprstní kůstky, ani neceknu, jen si prohlížím zmasakrované klouby. Celé je to tak nespravedlivé, odejít a nechat nás v tom. Shari sama neví s kým má co dočinění a sestavit tým, tak aby si mohl krýt záda, musí být velmi těžké. Nikdy mu to nezapomenu, nechávám krev ze své ruky kapat na zem a bolest skoro nevnímám. Jen stojím před domem a koukám na hory. Hlavou mi běhají myšlenky, jestli neodjet domů k otci.

Yevgeny Guerrier - 04. března 2013 17:48

Před domem Vyrazím ven na verandu, vyndám z kapsy balíček tabáku a nacpu si jím dýmku, kterou zapálím sirkami. Několikrát málo natáhnu a vyfouknu. Hmm, mnohem lepší, cítím, jak se chuť rozplývá v puse a mysl se uklidňuje. Na chvíli se zahledím do údolí pod námi. Nejraději bych se šel projít, abych hlavu vyčistil úplně. Ale stejně tak dobře mi udělá i ta hodinka dvě v tělocvičně s ostatními. Kruci zapomenul jsem ty materiály… ale co, zeptám se jich rovnou, stejnak je to ve finále jedno. I přes ten hustý závan vůně vanilkového tabáku z dýmky mi neunikne pach krve, který se táhne zpoza rohu verandy. Medvěd by ji vycítil pomalu na kilometr daleko, jak ho vzrušuje. Jdu se tam tedy podívat, a kohopak to neobjevím. Sophii. Až trochu zaváhám, jestli jsem se tam vůbec měl objevit a nenechat ji vybrečet samotnou. Kvůli ní jsem tak vyjel na ostatní, je ale vůbec správný jí začít poučovat o morálce, když tu teď brečí? Vytáhnu z kapsy čistý kapesník a se slovy: “Jsou to nervy co?“ jí gestem nabídnu, že ji ruku zavážu.

Sophie Thompson - 05. března 2013 01:15

S Yevgenym Úkosem se na něj podívám, z mého pohledu sálá zlost a oči nemají šedou barvu, ale žlutou kočičí, dokonce kočičí jsou i zornice. " Jsem tu tři dny a už se to tu dokázalo pěkně posrat!" Vykřiknu a olíznu si okoralé rty." Slíbil mi, že se mi povede líp, ale jak?" Rozhodím rukama a teprve teď si uvědomím bolest, která mi vystřeluje pomalu až k lokti. Nic na sobě nedávám, ale znát. " Je to od něj zrada, on si někde užívá s Angie a nás tu nechává plácat se v tom." Zavrtím hlavou. " Chápej mě prosím, dlouho jsem byla zavřená mezi blázny, teď když se dozvím, že blázen nejsem a jsem jinak nadaná, si odejde člověk, který mě mohl naučit své schopnosti používat. Nevím jestli se nemám svých schopností vzdát a odjet domů." Všechno je to na pytel. Oimyslím si a hořce se usměju na Yeva. Potom k němu natáhnu poraněnou ruku. " Nevím co mám dělat." Řeknu upřímně.

Yevgeny Guerrier - 05. března 2013 11:17

Na verandě Sophie se chvíli vylévá, než přijme mou pomoc. Nechám jí mluvit, když má člověk vztek, tak ho v sobě nesmí držet, jinak to dopadne špatně. Díky tomu, jak se změnil její pohled, si uvědomím, jak málo o jejích schopnostech vlastně vím. Můžu jen proklínat svou lenost si ty složky projít. “No, na tvém místě bych určitě neodcházel. Nechat si svůj dar jen pro sebe by bylo sobecký, nemyslíš?“ vezmu ji opatrně za ruku a přeloženým kapesníkem ji začnu obvazovat. Je dost velký na to aby ruku dvakrát obtočil. “Mě taky dost nakrklo, že musel odjet a nechal nás v tom, …ale můžeme tu buď sedět a kňourat a nic nedělat, nebo zvednout prdel a dát se do práce,“ odmlčím se na chvíli a podívám se jí do tváře. “Myslim to vážně, nevzdávej to. Utíkat od problémů, to umí každej pitoma. A to ty nejsi. Ani náhodou!“ dodal jsem a možná až moc silně utáhnul poslední uzel. “Jak daleko si se svými schopnostmi? Když slyšíš hlasy, dokážeš je identifikovat, nebo třeba určit komu patří, nebo odkud přicházej?“ nahodím trochu jinou notu, tedy přejdu k řešení problému. Na ty složky se podívám pak. Později. Nebo vůbec. Vždyť mi to každý může vyklopit...

Tez - 11. března 2013 20:59

Umh, tréning? Keď Shari dopovie, Sophie to akosi nezvládne a vypeláši z izby. Teda...okej, je ot nejasné, sme hodený hlavou na ľad ale je to až také zlé? Neviem sa vcítiť do jej pocitov, tak iba sledujem trochu oťapene dvere. Vtom sa však dá do reči Yevgeni. Bleskovo natočím telo jeho smerom, aj kvôli ráznemu udereniu do stola, ktoré ma preberie. Sľubuješ to s tou absenciou bolesti? Nedá sa totižto povedať že by som ju mala moc rada. Uškrniem sa. Moja čudná logika mi udáva, že mám rada pohyb, len kým ma doň nikto nenúti. Vtedy väčšinou zvyknem dosť reptať. Škoda že keď máme už nejaké schopnost, neprichádza s nimi automaticky super sila a super kondička.  Teatrálne si vzdychnem, zhrabnem papiere a odporúčam sa do svojej izby prezliecť sa do niečoho... športovejšieho a užiť si poslednú polhodinu váľania šuniek. Keď docvičíme, budem riadne hladná. Asi zájdem potom za Gretchen. V izbe sa naozaj vyvalím na posteĺ a prejdem si papiere trochu podrobnejšie. Potom sa chvíľu venujem nič nerobeniu a keď sa blíži deathline, natiahnem na seba elastické kraťase, ktoré väčšinou používam na behanie alebo cvičenie (obdobia premotivovanosti) a na vrch jedno z obyčajnejích tielok. Na nohy si dám pevnejšie tenisky a z nohy na nohu sa poberiem do telocvične. Prekrvapene si uvedomím, že tam som prvá.

Shari Ormond - 26. března 2013 21:01

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Informace k misi – supportní tým Nejprve je důležité si uvědomit, že vše co při zásahu provedete, všechny informace, které budete předávat zásahovému týmu, je nesmírně důležité pro úspěšný průběh celé akce. Je nutná veškerá a totální minimalizace chyb, které se můžou při misi stát. Před misí prosím prostudujte přiloženou mapu se zaznačenými trasami průniku do základny. Zeleně označená trase je nejsnazší, červená o něco obtížnější, černá nejvyšší nebezpečí – použít pouze v případě, když by předchozí dvě nebylo možno použít; dále stanoviště statických i mobilních hlídek. Vaše skupina začíná průnik v bodě na mapě vyznačeném jako BOD E. Uvnitř objektu máme styčnou osobu, fungující inkognito, která vám umožní do objektu nepozorovaně vstoupit. Akci začínáte dvě minuty před zásahovým týmem, aby docházelo k plynulému předávání informací, čas mezi oběma skupinami nesmí být kratší než 1 minuta, aby bylo dostatek času na vyhodnocení další akce. Pokud by nevyhnutelně došlo k prodlevě, je NUTNÉ vše okamžitě hlásit, tak aby zásahový tým upravil svůj postup, popř. využil možného krytí. Vašim cílem je předávat veškeré informace o pohybu hlídek, jakékoliv překážce v misi, tak aby zásahový tým se plynule přemístil do budovy, kde subjekt vězní a situace proběhla jako na drátkách. Po dovedení zásahového týmu, se kryjete v bodě C a budete vyčkávat na jejich informaci, že je vězeň zajištěn a poté opustíte stanoviště a celou budovu. Je možné si pro misi zvolit zbraně, volte však dle rozumného uvážení – ve vašem případě se jedná pouhý support, zbraně byste měli použít pouze v krajním případě. Navíc jsou členem vaší skupiny dva jedinci s útočnou vlastností, které je v případě nouze možné použít namísto jakékoliv zbraně. Vaši skupinu na místě řídí Shari Ormond – veškerá synchronizace zásahu, rozkazy aj. přicházejí výhradně od ní.

Shari Ormond - 26. března 2013 21:02

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Informace k misi – zásahový tým Nejprve je důležité si uvědomit, že vše co při zásahu provedete, musí vycházet i informací a vyhodnocení supportního týmu, který vám v téměř reálném čase přenáší situaci v objektu. Toto je nesmírně důležité pro úspěšný průběh celé akce. Je nutná veškerá a totální minimalizace chyb, které se můžou při misi stát. Před misí prosím prostudujte přiloženou mapu se zaznačenými trasami průniku do základny. Zeleně označená trase je nejsnazší, červená o něco obtížnější, černá nejvyšší nebezpečí – použít pouze v případě, když by předchozí dvě nebylo možno použít; dále stanoviště statických i mobilních hlídek. Vaše skupina začíná průnik v bodě na mapě vyznačeném jako BOD E. Uvnitř objektu máme styčnou osobu, fungující inkognito, která vám umožní do objektu nepozorovaně vstoupit. Akci začínáte dvě minuty po supportním týmů, aby docházelo k plynulému předávání informací, čas mezi oběma skupinami nesmí být kratší než 1 minuta, aby bylo dostatek času na vyhodnocení další akce. Pokud by nevyhnutelně došlo k prodlevě, je NUTNÉ, aby vám supportní tým vše okamžitě hlásil, tak aby zásahový tým upravil svůj postup, popř. využil možného krytí. Vašim cílem je, na základě informací od supportního týmu o pohybu hlídek, jakékoliv překážce v misi, se plynule přemístit do budovy, kde subjekt vězní a situace proběhla jako na drátkách. Poté co vás supportní tým dovede k budově B, dostanete na portable aktuální mapu vnitřku budovy. Poté naše kontaktní osoba odstřihne proud a kamerový systém ve vězeňské budově a vy budete mít, v dokonalé situaci – 5 minut na průnik do budovy a zajištění vězně. Je nutné si pro misi zvolit zbraně, volte dle rozumného uvážení a vašich schopností. Ve vašem týmu máte jednoho psychika, který by měl dle potřeby vykrýt slepá místa v časové prodlevě supportní tým – zásahový tým. Vaši skupinu na místě řídí Yevgeny – veškerá synchronizace zásahu, rozkazy aj. přicházejí výhradně od něj.

Nataša Vladislavovna Volkova - 01. dubna 2013 17:53

soukromá zpráva od Nataša Vladislavovna Volkova pro "Co?" Koukám na kluky a musí být jasné, že jim nerozumím ani slovo. V grafitech jsem sice poznala latinku, nebo jak se to jmenuje, ale vše co jsem z toho vyčetla bylo, že nejsem v Rusku. Jen je tedy sleduji a čekám, jepstli řeknou něco, čemu budu rozumnět, nebo jestli mi něco udělají. Jen matně si vzpomenu na Liora, Yeva a ostatní. "Where am I?" Zeptám se těch kluků se špatnou výslovností a doufám, že to pochopí.

Shari Ormond - 01. května 2013 18:35

soukromá zpráva od Shari Ormond pro Neznámo kde Všichni tři se po tvé větě lámanou angličtinou přibližují víc a víc k tobě a neodhadneš, zda se tváří překvapeně z tvého slovanského přízvuku a nebo z tvého zcela neexistujícího oblečení. Ten, co je k tobě nejblíž, měří asi 185 cm, hubený, rozkrok kalhot někde u kolen, se na tebe zazubí, až ti lehce přejede mráz po zádech. “Kdepak to seš?“ uchechtne se a ti dva zatím se k jeho smíchu přidají. “No, rozhodně ne v Kansasu, Dorotko. Tohle je čisté, nefalšovaný New Orleans. Rušná noc, kočko?“ zeptá se tě a podává ti ruku. Možná bys byla vděčná za to jeho tričko L.A. Lakers, ale nakolik je dobré svěřovat se do rukou tohoto muže a jeho „zcela úpřímného“ úsměvu?

Shari Ormond - 01. května 2013 18:35

Odlétáme Najednou jste se ani jeden nenadáli a den se přehoupl do večera. Rozhodně utekl mnohem rychleji než kdokoliv z vás chtěl – ať už jste byli naštvaní, rozmrzelí, vyvedení z míry či cokoliv jiného – čas se nedal zastavit. Bylo to skoro tady, do odletu na akci zbývala poslední hodina a půl. Rozhodla jsem se poslední krátkou poradu před tím, než naskáčeme do letadla, udělat v trochu uvolněnějším tempu. Nechala jsem ostatní svolat do jídelny a potom, co si každý objednal něco k večeři a Gretchen odešla od stolu poté, co naservírovala talíře jsem se na ostatní pousmála, ale byl to lehce nervózní úsměv. Byla jsem malinko bledá po celém dni studování osobních složek a plánů akce, ale musela jsem sama zaujmout postoj, že všechno půjde v pohodě a přenést tohle i na ostatní. “Tak jaký jste měli zbytek dne? Prostudovány všechny materiály? Má ještě někdo dotazy k misi nebo se můžeme v klidu navečeřet a poté odletět?“ zeptala jsem se jich. Po dotazech jsem byla připravena dorazit svoje kuře Teryaki a směr letadlo.

Nataša Vladislavovna Volkova - 15. května 2013 06:31

soukromá zpráva od Nataša Vladislavovna Volkova pro Asi s hodně blbým výrazem na něj hledím. Jakmile se odtud dostanu, jestli vůbec, zažnu se učit anlicky. kousnu se do rtu a chvíli přemýšlím. Pak ukážu na jeo tričko. "Půjčit?" opět velmi špatně vysloveno. Proč zrovna já? Proč já musela zkončit v takové díře? Pak si vzpomenu na další větu, kterou bych snad poskládala bez větších chyb. "Mluvíš Rusky?" Jestli ne, tak asi brzy KO. Pomyslím si.

Drag Oncave - 25. června 2013 21:17

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.