Ostrovní země Iterion DrD 1.6...
hrálo se Denně
od: 29. února 2012 23:38 do: 27. července 2013 23:29
Dobrodružství vedl(a) maxton
| |
 | soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tvojem náhlém odchodu z městečka Old Oak kdy jsi zabil členy svojí party jsi očekával, že po tobě půjdou ve všech městech avšak to se nestalo. Stráž jistě zjistila, že jsou mrtví ale spíš měli o starost méně a tak nehledali kdo to udělal. Tímto ti však pomohli, že si nikdo nebude myslet, že to mohl udělat jeden z vlastních. Dorazil jsi do hlavního města východní oblasti ostrova a to do města Ruten. Při očekávání co udělají stráže až se ukážeš u brány se konalo milé překvapení. Nikdo si tě ani nevšímal a vklidu jsi prošel až za hradbu města. Bylo to opravdu pěkné místo nebo alespoň tobě to tak připadalo. Dost různých zkoutí a uliček kde se dá někdo okrást nebo schovat. Celé město však nebylo takové. Bylo několik hlavních "ulic" kde neustále v pravidelných intervalech chodí stráž. Narazil jsi však na skupinku tří strážných co stáli u jedné hospody,povídali si o něčem a opírali se o svoje halapartny a kopí. Zastavil jsi se opodál schovaný u jednoho stánku na ulici a začal přemýšlet jak kontaktovat místní bandu a nebo kde o ní získat informace kde jsou členové nebo doupě, protože nemůžeš pořád zůstat na ulici. Víš jen to, že by bandu v tomhle městě měl řídit nějáký Fewin. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vše to začalo když jsi se dozvěděl o ostrově a květině co tu roste. Okamžitě jsi se vydal na západní pobřeží kontinentu a první lodí odplul z přístavu na né tak vzdálený ostrov. Cesta trvala necelé dva týdny a vylodil jsi se v nejvýchodnějším přístavu na ostrově. Není to však nejvýchodnější přístav v oblasti neboť jste proplouvali kolem menšího ostrova co je o pouhé dvě nebo tři míle od pevniny směrem na severo východ. V dálce na tom ostrově jsi mohl pozorovat nádherné světelné představení na obloze ale nikdo ti o něm nechtěl nic říct nebo o tom nic nevěděl. Hned po přistání jsi se ocitl na náměstí, které bylo vydlážděné kameny z hor. Bylo navržené do formy kruhu kdy většinu uzavíraly budovy postavené okolo náměstí a z jedné strany jako by někdo kousek uřízl a místo budovy tam vedla jen široká cesta k molům a moři. Uprostřed náměsti stál přibližně dva a půl sáhu vysoký sloup na jehož vrcholu si lebedil krystal o velikosti pěsti pevně uchopený do kovové konstrukce. V budovách na kraji náměstí bylo několik krámků a jedna krčma "U zelené obludy". Než jsi se stihl rozhodnout kam se vydáš začít hledat onu rostlinu tak k tobě přiskočil nějáký ze zaměstnanců přístavu. Vítejte v našem městě. Tujin je přístavní městečko jak jste si jistě všiml sice né moc velké a frekventované ale i tak je to pořád přístav. Pokud hledáte práci tak skočte zamnou na molo a můžu vás zaměstnat jako rybáře. Tím by jste posilnil nejen ducha ale i tělo. Prohlédne si tvoji postavu a pak si všimne tvojich uší. No možná to pro vás nebude a hledáte spíše něco jiného než práci na rybářské lodi co? Hehe... no pokud je to ale něco s čím bych vám mohl pomoci tak se na mě můžete kdykoliv obrátit. Vypadá to, že chce ještě něco říct ale pak najednou zmlkne a polkne. Nejsi si jistý co se stalo ale jiste něco viděl. Když se však otočíš podívat se co se stalo tak nic nevidíš a tak se po chvíl otočíš zpět na muže co si stebou původne povídal a ten už odchází a volá na tebe trošku se strachem v hlase. Promiňte já teď nemůžu .... nemám čas víte. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tujin Je to ještě nedávno co jsi odešel a začal cestovat po světe. Tvoje cesty tě však zavedly dál než jsi si dokázal představit. Až z tvého kraje a vesnice v jihozápadní části ostrova jsi se postupně dopotácel a dopravil až k nynějšímu místu. Stojíš před branou malého přístavního města zvaného Tujin jehož největším bohatstvím je rybolov kombinovaný s poli v okolí města. Zavedlo tě sem jediné, po celém ostrově se začala vyskytovat jedna specifická nemoc. Nemoc kterou podle všeho způsobuje rostlina "Aurius Resonis", lidově zvaná Zlatomonta. Je spusta lidí co se jí snaží vyléčit ale jediný způsob je zpracovat rostlinu na formu protilátky a né jedu. Další věc proč tě sem přivádí osud je jeden z největších výskytů hned po oblastním městě Ruten které se nachází kolem sto třiceti mil na západě. Důvod pro to může být ten, že jedno z několika míst kde se dá tato rostlina pěstovat je ostrůvek na východ od pobřeží Iterionu. Lidé co jsou nemocní za to nabízí častokrát takřka vše co mají neboť ta nemoc je smrtelná a nejhorší je, že máš zprávy o tom, že to není jen tento ostrov a pár měst na něm ale i velká část kontinentální pevniny na východě. Stojíš před bránou do města a když tě vidí stráž začne se na tebe dívat trošku rozpačitě a jeden z nich pak promluví. Nevíme proč jste přišel pane ale musíme vás varovat. Město je plné nějáké nákazy a je smrtelná. Bejt váma radši bych tam nechodil pane. Sám bych nejradši odešel kdybych mohl. Pokud ale trváte na tom, že chcete do města tak máte volnou cestu. Nakonec tě pustí dál a ty se po chvilce procházení uličkami města dostaneš na náměstí. Je tu takřka vylidněno a to vše díky té nemoci. Lidé se bojí vycházet aby se nenakazili. Náměstí je vydlážděno kameny z hor. Bylo navržené do formy kruhu kdy většinu uzavíraly budovy postavené okolo náměstí a z jedné strany jako by někdo kousek uřízl a místo budovy tam vedla jen široká cesta k molům a moři. Uprostřed náměsti stál přibližně dva a půl sáhu vysoký sloup na jehož vrcholu si lebedil krystal o velikosti pěsti pevně uchopený do kovové konstrukce. V budovách na kraji náměstí bylo několik krámků a jedna krčma "U zelené obludy". |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tujin Je to už skoro rok a půl co jsi odešel od rodiny a přátel a usídlil se tady v Tujinu aby jsi tu začal pracovat jako rybář. Není to práce hodná bojovníka ale je pěkně náročná a tak ses stím na nějákou dobu spokolil aby jsi zesilil ještě víc než když jsi odcházel z tovjeho rodného města. Během té doby jsi si však uvědomil, že na to aby jses mohl vrátit a bojovat o svoji čest a dokázat svou nevinu nestačí jen zesílit ale stát se slavným nejen mezi barbary ale i lidmi a trpaslíky. Bez toho tě rodina a přátelé nezačnou uznávat a nedovolí ti se ani pokusit očistit. Byla to dlouhá doba kdy jsi přemýšlel jak se stát známým mezi lidmi. Musel jsi jim pomoci a bojovat za ně a tím i za sebe. Jen tak a né jinak tě mohli začít uznávat. Hledal jsi tedy něco čím si takové uznání zasloužit a nic jsi nenašel... až do nedávna. Před pár týdny začali být lidé ve městě nemocní a loděmi odcházet na kontinent podivné zásilky za které vám někdy ani nebylo zaplaceno. Nedávno jsi taky několikrát viděl podivné lidi jak vyhrožují tvojim nadřízeným a správcům přístavu. Došlo ti, že to má nějákou souvislost ale neměl jsi kde začít hledat. Zásilky byli většinou kontrolovány po celou dobu dokud byli v přístavu a když vyhrožovali nadřízeným tak jich bylo moc a věděl jsi, že by jsi je sám nezvládl. Dnes ti však svitla naděje na to celé přijít a pomoci spoustě lidí. Na jedné z lodí co přijela z kontinentu byl nějáký muž, co jak jsi od nějákého námořníka zaslechl hledal jakýsi zločinecký cech a měl v plánu ho zničit a také hledal stopy po nějáké květině která měla mít souvislost s tím cechem. Začínalo ti to pomalu dávat smysl. Ten muž se mezitím vydal na náměstí kde si začal povídat s jedním z tvých nadřízených. Chvilku tam stáli a o něčem mluvili a ty jsi měl čas je sledovat neboť jsi měl již po práci. Všiml jsis jak se vzádu za rohem jedné budovy ukázala postava v černém plášti s kápí na hlavě a zadívala se směrem na tvého nadřízeného. Ten hned poté vyděšený až na smrt odehnal muže se kterým mluvil a odešel zpět na molo kde si sedl na jednu z beden a začal se nepřítomě dívat do moře. Popis náměstí Tujinu Náměstí je vydlážděno kameny z hor. Bylo navržené do formy kruhu kdy většinu uzavíraly budovy postavené okolo náměstí a z jedné strany jako by někdo kousek uřízl a místo budovy tam vedla jen široká cesta k molům a moři. Uprostřed náměsti stál přibližně dva a půl sáhu vysoký sloup na jehož vrcholu si lebedil krystal o velikosti pěsti pevně uchopený do kovové konstrukce. V budovách na kraji náměstí bylo několik krámků a jedna krčma "U zelené obludy". |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nedlouho poté co jsi odešel z Králova Milíře se zpráva o tvé statečné družině a záchraně dcery Ondrise roznesla do okolních měst a tak jsi byl tak trošku známý což bylo pro tebe v určitých věcech možná trošku nepřijemné. Ve městě nedaleko Králova Milíře jsi se dozvěděl o původu rostliny co by mohla vyléčit tvou matku a tak jsi se vydal do města Ruten. Víš o tom, že tam totiž sídlí místní "velitelství" cechu zlodějů operujícího v okolních městech. Nevíš však zhola nic jen to, že nejznámější muž cechu je Loke a to, že by lidé z cechu mohli vědět více o původu té rostliny a možná i o otrokářích v okolí. Po pár dnech putování z Králova Milíře jsi konečně tu, před branami Rutenu. Stráže tě hned poznali podle vyprávění když jsi jim zkráceně řekl kdo jsi a odkud deš a pak jim namluvil co chceš dělat v Rutenu oblastním městě východní části ostrova tě pustli dovnitř. Je to opravdu pěkné místo nebo alespoň tobě to tak připadá. Dost různých zkoutí a uliček kde se dá někdo okrást nebo schovat. Celé město však nebylo takové. Bylo několik hlavních "ulic" s vydlážděnými cestami kde neustále v pravidelných intervalech chodí stráž. Narazil jsi i na jednu hospodu jménem "Hluchý vlk", pár krámků, kovárnu, radnici a skupinku tří stráží opírajících se o svoje zbraně co o něčem mluví. Cestou jsi potkával lidi co měli silný kašel a občas kašlali krev i když jich nebylo mnoho ale vypadalo to, že trpí stejnou nemocí jako tvoje matka. V celém městě je jinak na první pohled klid a ulice se zdají poněkud prázdnější ale to může být normální i u tak velkého města ačkoli ti to připadá divné. |
| |
 | soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Pár dní cesty, o pár dní blíže k cíli." říkám si, když konečně dojdu ke svému cíli. "Město se jeví poněkud opuštěně. Mnoho lidí již zajisté zemřelo... Snad vše stihnu, než to potká i ..." V tom mě zastaví nějaký nemocný muž, radši rychle sáhnu do měšce a podám mu pár měďáků. "Vemte si to pane, budete je potřebovat." "Někteří lidé jsou tady vážně zoufalí... Ale co, nemohu jim pomoct všem." Prvně se vydám do hostince, jestli je tady cech, určitě budou mít své lidi na správném místě. "Jenom doufám, že jim nebudu moc na obtíž, nemuseli by snášet konkurenci." Po klidné ulici dojdu k domu, jehož vývěsný štít hlásá název "Hluchý vlk". "No, doufejme, že tam bude více lidí, než tady ve městě..." |
| |
 | soukromá zpráva od Gethag z klanu Ubrigar pro Sleduji tajemného muže, který se po pár rozhovorech na molu odebere na náměstí a dá se do hovoru s mým kapitánem. Chvíli je nenápadně, schován za bednami na ryby, pozoruji a snažím z postoje a pohybů vyčíst nějaké stopy po tématu o kterém asi mohou mluvit.. Když tu najednou se kapitán otočí a pošle chlápka pryč, zaostřím po náměstí a najdu malou postavu naproti mému úkrytu, je zahalená a temná v kápi a upřeně porozuje kapitána. Co se to sakra děje, co maj ty dva společnýho.. Snad neni ten týpek z cechu o kterym sem zaslechl pár slov.. Chrrrpff.. Zachrchlám a otočím se zády pryč, když vidím jak kolem prochází tajemný muž.. Musim si s nim promluvit, myslim že u něj získám nějaký informace Když uvidím že se usadil na molu a je více méně sám, vydám se za ním, cestou vemu bednu nebo nějakou podobnou přepravku, a vydám se za ním.. Dobrej šéfe, prej mám naložit nějaký křehký věci z lodi, prej speciální zásilka, nevíš něco?? Pokynu mu hlavou a letmo se nakloním kdyby nás někdo sledoval a slabším hlasem mu řeknu.. Posílá mě šéf, na náměstí to musel ukončit, sledovali ho, můžem někam stranou.. Pokynu hlavou jakože stranou a počkám na reakci muže, připraven se bránit bednou v ruce kdyby nešel plán podle toho jak jsem počítal.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dal jsi chudákovi na ulici dva měděné, které jsi narychlo nahmátl ve vaku. Ten ti poděkoval a objal tě. Hned jak tě pustil tak odešel a ty jsi se vydal do hospody zvané Hluchý Vlk. Když jsi šel ke dveřím tak jsi zaslechl část hovotu stráží poblíž vchodu. To už zase našli dalšího a taky neví kdo to byl? Pak oba ztichnou a ty mezitím vkročíš do hostince. Je to místnost ve tvaru obdelníku protažená směrem do budovy. Na konci uprostřed jsou dveře, vpravo od nich pult a vlevo od dveří schody do patra. Po pravé i levé straně od dveří až k pultu jsou stoly o různém počtu míst a kupodivu je většina znich plná. Všichni zde vypadají vcelku normálně a dokonce zahlédneš jednoho člena hlídky jak se opíjí do němoty a pěkně se kymácí mezitím co jde pro další pivo. Je tam však jeden člověk na kterého se tvůj zrak na chvilku zaměřím. Je to muž sedící u malého stolu nejblíže ke schodišti s nějákým dalším mužem co tam zrovna přiskočil a sedl si vedle něj a začal na něj mluvit ale bez odpovědi. Vypadá na člověka a řekl by jsi, že je jen jen další občan města ale tenhle má na zádech luk, u pasu šavli a něco dalšího a na sobě koženou zbroj. Vydáš se pomalu hlouběji do hospody neboť jsou stoly u dveří obsazené když tu se jeden z lidí u stolu otočí a chytne tě za rukáv. Pojď si taky dát. Stejně tě taky dřív nebo pozdějc chytne ta nemoc. Pak se na něj podíva ten co sedí naproti a upozorní ho na to, že jsi ozbrojený. Dávej bacha tenhle tu není kvůli pití. Kývne hlavou k tvému boku kde máš meč. Ten si to hned rozmyslí a pustí tě takže můžeš jít dál. Mezitím druhý muž co seděl u toho s lukem odejde a sedne si k jinému stolu kde si začne zase povídat. V tu ránu si ale všimneš, že se na tebe onen muž s lukem začal dívat. Tvoji i jeho pozornost však odpoutá člen městské hlídky který se vracel se džbánem ke stolu ale tentokrát ho kymácení přemohlo a on upadl. |
| |
 | soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Jsem na cestě, abych vydělal peníze pro mou rodinu. Na cestách ještě nejsem nijak dlouho, ale už jsem se dostal pořádný kus od domova. Teď můžu vydělávat a zároveň se mohu věnovat tomu, co jsem chtěl vždy dělat. Musím získat Aurius Resonis a pak mohu léčit lidi. Procházím městem, až se dostanu na náměstí. Odtud se vydám k molům a k moři. Ještě jsem na moři nebyl, ale je to nutné. Prohlídnu si přístav a vydám se k nejmenší lodi, u které vidím, že je její majitel. „Pozdrav pán Bůh,“ pozdravím ho, „byl by jste tak ochoten a zavezl mě na ostrov, kde se pěstuje Zlatomonta? Nebojte, jsem léčitel, můžu tomuto městu pomoci a zaplatím vám.“ |
| |
 | soukromá zpráva od Rovný Pít pro Přecházím mezi stánky a prohlížím si zboží které nabízejí. Jen jedním okem sleduji okolí , jestli neuvidím nějakého zloděje který se snaží někoho okrást? Jestli ano a nikdo jej nechytí tak se nenápadně vydám za ním. taky dávám pozor v jakých intervalech chodí stráže a vyhlížím si nějakou kavku kterou bych mohl okrást měšťan s měšcem u pasu málo ozbrojen co jde do postraních uliček |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Našli? Koho našli? A kdo je ten chlap?" Opilý muž mě chytí a já se na něj zmateně podívám, pak mě ale pustí a bez řečí jdu dál. "Proč se na mě tak dívá? Ale co, je jen jediná věc, jak to vyřešit!" Stráž spadne na zem, na ni se však jenom podívám, veškerá má pozornost je upřena k podivnému muži, ke kterému se také ihned vydám. "Jsem v plné hospodě, tady by nic nezkoušel..." Bez povolení si k němu přisednu. "Pane," kývnu lehce hlavou. "Jmenuji se Eirík Sturluson, k vašim službám. Dnes jsem dorazil do tohoto města a nevypadáte jako farmář. Také jsem zaslechl pár historek o muži jménem Loke a pár jeho přátek, když to řeknu takto." Krátce se odmlčím a dívám se mu do očí. "No, a vy vypadáte jako jeden z jeho známých. A docela bych s ním potřeboval mluvit. Tedy, možná by měl zájem o obchod, pokud tomu tak chcete říkat." Pousměji se na něj a opřu se. "Tenhle bude jeden z cechu nebo dobrodruh, nikdo jiný by neseděl ozbrojený v hospodě a nezíral tak na každého, kdo se nechopí džbánu ještě ve dveřích..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Před pár hodinami jsi se vrátil do města aby jsi doplnil zásoby a zjistil něco o těch nemocných o kterých jsi slyšel toliš šuškání v poslední době. Nakonec jsi zjistil jen to, že někdo vyrábí na ostrově jed a nákaza, kterou vyvolává se ale roznesla i na malé množství obyvatel. Nikdo však ale neví jak, protože ani jeden z nich nebyl otráven přímo zbraní nebo šipkou či jiným způsobem. Vydáš se tedy do hospody Huchý vlk si odpočinout a dát džbán piva u stolu hned vedle schodů. Hospoda je poměrně plná narozdíl od městských ulic a ještě je tam i opilý člen městské hlídky co se trmácí ze strany na stranu. K tobě se nikdo neodvážil přisednout tak tam sedíš sám když tu přiskočí člověk od sousedního stolu. Je to nějáký obyčejný člověk tady z města a taky zjevně trošku napitej. Pak ale začne vykládat něco divného aniž by jsi se ho zeptal. Už jsi to slyšel? Loke zase někoho dostal. To je už 3 člověk za dva týdny. Zase neví kdo to byl asi cestovatel. Dávej si pozor všechno sledují. Pak hned odskočí zpět ke svému stolu a začne se bavit s ostatními. Tebe však zaujme spíše muž co před chvilkou přišel do hostince. Muž s neoholeným strništěm a krátkými hnědými vlasy v kožené zbroji. Zadíváš se na něj ale pak tvoji pozornost odpoutá člen stráže co se poroučel k zemi i se džbánem piva v ruce. Když se podíváš zpět na muže tak už má namířeno ke tvému stolu a upřeně na tebe zírá. Bez povolení si tobě přísedne a promluví. "Pane," kývne lehce hlavou. "Jmenuji se Eirík Sturluson, k vašim službám. Dnes jsem dorazil do tohoto města a nevypadáte jako farmář. Také jsem zaslechl pár historek o muži jménem Loke a pár jeho přátek, když to řeknu takto." Krátce se odmlčí a dívá se ti do očí. "No, a vy vypadáte jako jeden z jeho známých. A docela bych s ním potřeboval mluvit. Tedy, možná by měl zájem o obchod, pokud tomu tak chcete říkat." Pousměje se na tebe a opře se o stůl. POPIS HOSPODY (OD DVEŘÍ) Je to místnost ve tvaru obdelníku protažená směrem do budovy. Na konci uprostřed jsou dveře, vpravo od nich pult a vlevo od dveří schody do patra. Po pravé i levé straně od dveří až k pultu jsou stoly o různém počtu míst a kupodivu je většina znich plná. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj nadřízený ke kterému jsi přišel s v ruce se na tebe podíval se zkleslým výrazem ve tváři a pak promluvil. Nemůžu ti to říct. Né, že bych nechtěl ale akorát by začali sledovat i tebe. Když si tě pak ale ještě jedno prohlédne a slyší voje odhodlaná slova trvání na tom, že to chceš slyšet tak svolí a promluví. Oni přišli už před dlouhou dobou ale teprve nedávno začali vozit tyhle bedny. Jsou v tom nějáké lektvary všiml jsem si toho, když jedna z těch beden spadla a rozbila se. Nevím co přesně dělají ale vyhrožují nám všem v přístavu a nejenom nám prý dokonce šli i za starostou a on se jim postavil ale pak mu začali vyhrožovat jako nám. Nevím co mám dělat vyhrožují, že zabijí mého syna a já už nikoho jiného nemám. Pak propukne v pláč a se vzlykotem a rukama v dlaních rozumíš jak tě žene pryč. Běžte než vás tu se mnou uvidí. Pro jistotu se porozhlédneš okolo zda tě nesledují avšak všimneš si jen jednoho hobita co zrovna přišel do přístavu a začal se tam na něco vyptávat kapitána jedné malé lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pozdrav. Odpoví krátce kapitán malé lodě. Když mu však řekneš kam by jsi chtěl odvést tak se zalekne a ztuhne. Ty chceš opravdu odvést na támhlenten ostrov? A ukáže na severovýchod kde se po dvou mílích tyčí ostrov nad kterým někde v dáli září jasné světlo. Na támhlenten? Jseš blázen? Většina lidí se tam bojí vstoupit a ti co tam žijí jsou blázni. Tam tě nikdo nevezme ani já ne. Ne ne ne nejsem blázen k tomu ostrovu se nikdy nepřiblížím ti mágové jsou šílení a chopní čehokoli. Ani za tisíc zlatých vás tam nevezmu a to nikdo kdo má alespoň trošku rozumu. Všichni tady ve městě vám řeknou to samá, že jste blázen pokud tam chcete jít. Ten blázen starosta si od nich ještě nechal přivést ten kámen na náměstí. Jednoho dne se něco stane to ti povídám. Pak se rychle otočí a začne pobíhat po lodi sem a tam a něco hledat až nakonec zaběhne do podpalubí. Porozhlédneš se a o kousek dál na molu vidíš mohutného muže s obouručním mečem a štítem na zádech, který se na tebe díva a mezitím stojí nad jiným již normálním člověkem co tam sedí na bedně a pláče. |
| |
 | soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Dění v hospodě sleduji pouze tím způsobem, jak lidé vycvičení v boji sledují své okolí. Věnuji se především svému džbánu piva. Když k mému stolu přiskočí první, značně opilý muž, instinktivně trhnu rukou směrem k šavli. Rychle se ale ovládnu a nejistě se usměji. Co je to za nesmyslný kecy? Ksakru jakej cestovatel? A kdo je to... Myšlenky mi přetrhne fakt, že se ke mě blíží další neznámý. Cizincovu pohledu rozhodně neuhnu. "Horin. buďte pozdraven pane," odpovím slušně, jsem upřímně rád, že vám nepřipadám jako farmář. Nakrčím tmavé obočí a lehce přimhouřím oči. "Znám nyní Vaše ctěné jméno a dokonce i důvod, proč jste si přisednul," odmlčím se, "Proč máte dojem, že patřím ke známým Lokeho?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stráže procházejí v intervalech přibližně jedné až dvou minut ale pouze na "hlavní třídě". Ve vedlejších uličkách a ulicích neprocházejí vubec a nebo jen zřídka kdy. Po chvilce čekání se tvoje trpělivost vyplácí. Muž zahalený v hnědém plášti s kápí se vydá do jedné z vedlejších uliček. Rozhodneš se ho tam následovat a tak vlezeš za ním do uličky a opatrně ho následuješ a snažíš se přiblížit. Sleduješ ho asi patnáct sáhů do uličky a když jsi asi jen tři sáhy od něj tak se nečekaně otočí a promluví. Hledali jsme tě. Chvilku se odmlučí. Teď půjdeš s námi za šéfem je tu totiž pár věcí co mu musíš vysvětlit. V tu ránu ti to dojde slyšíš další kroky a tak se otočíš a tam stojí další muž tentokrát v kožené zbroji a několika dýkami u pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Muž se mi představí jako Horin, ale jako člen cechu se až tak moc nechová. "Omlouvám se. Přišlo mi velmi zvláštní, že v hospodě sedí ozbrojený muž... který nepatří ani k domobraně, městským strážím; cech má své členy většinou po celém městě a putyka je právě to místo, kde své lidi bude mít určitě." "Pokud ale doopravdy nejste člen místního cechu zlodějů, omlouvám se. Jenom docela nutně potřebuji mluvit s Lokem. A i přesto, pokud o něm něco víte, hodila by se mi jakákoli informace. Dáte si další pivo? |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Proč mě tam nechce odvést? Vždyť bych jim mohl pomoci. Proč se tam všichno bojí? Jací mágové? Jaký kámen? Než se však stihnu na cokoliv zeptat, odběne do podpalubí. Rozhlédnu se po molu. Asi tam budu muset plout sám, tak si pronajmu loď. Ale kde? Ten muž vypadá jako někdo od stráží, mohl bych se ho zkusit zeptat. Ale co udělal tomu člověkovi, snad bude na mě milejší. „Pozdrav pán Bůh,“ pozdravím ho, když k němu přijdu a uvědomím si jak je vysoký, když mu sahám pouze těsně nad pás, „nevíte prosím Vás, kde bych si tu mohl pronajmout loď, nejlépe i s veslařem?“ |
| |
| soukromá zpráva od Gethag z klanu Ubrigar pro Vyslechnu si od kapitána informace o podivných zásilkách, které mají nejspíše spojitost s tajemnym chlápkem z náměstí i s tím námořníkem se kterým jsem viděl i kapitána mluvit.. Jestli s ním mluvil i kapitán, bude vědět taky nějaký informace, musím ho najít a nutně si s nim promluvit.. Když vidím strach v kapitánově očích, strach o rodin, o syna, odejdu raději z mola abych mu ještě neulížil svojí přítomností.. Cestou projdu kolem malého hobita, pořádně si ho prohlídnu abych si ho zapamatoval.. Radši si toho týpka pohlídám, moch by mít co doničení s těma lumpama z cechu, je dobré si hlídat záda, kord proti takejm mrňavejm stvořením jako jsou hobiti, i když bych ho sundal jednou ranou.. Skouknu hobitovo zjevný vybavení, nějaké skryté zbraně a jiné podobné drobnosti. Minu ho a začnu se soustředit na náměstí a hledat týpka se kterým předtím viděl kapitána, projdu si náměstí až na místo kde jsem zahlédl muže v kápi a porozhlížím se po chlápkovi nebo podezřelých lidech, kteří by mohli být z nějaé organizace, trýznící obyvatele města.. Při tom zůstávám ostražitý proti možnému napadéní kohokoliv, ale tvář a pohyb vyznačuje obyčejného člověka jdoucího z práce.. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Zamávám na hostinského a naznačím, aby nám přinesl ještě dvě piva. "Jistě že, ale vy si dáte se mnou a platím já!" upozorním cizince. Nakloním se dopředu: "Víte, nedávno jsem dostal informaci, že Loke nechal zabít dalšího," zamyslím se nad správným slovem, "cestovatele. Byl to už třetí za čtrnáct dní." Rozhlédnu se po lokále, zda někdo není příliš blízko, a když mám dojem, že tomu tak není, pokračuji. "Ozbrojený jsem proto, že patřím ke strážcům venkova. Nejsem tedy nikde místní a do města jsem přišel pouze pro zásoby a napít se něčeho silnějšího, než vody," představím se blíže a částečně vysvětlím svou výzbroj a své vzezření. Vskutku není se čemu divit, že si mě všimnul. Můj oděv býval hnědý a tmavě zelený je nyní spíše hnědo černý, objevilo se na něm množství záplat a je špinavý od prachu cest. Plášť, který leží smotaný vedle na židli spolu s tornou, také už dávno nevypadá nově. Nemyté a nezastřižené vlasy a neholená brada také nevypovídají o dobrém zabezpečení. Pouze mé zbraně nevypadají zašle. Luk v koženém pouzdře, toulec s několika posledními šípy i dýka u pasu jsou pečlivě ošetřovány. Ostří šavle, která leží na stole, pak září podobně jako mé šedozelené oči. “Pane Eiríku, vzhledem k tomu, koho hledáte, se vás musím zeptat, o jaký druh obchodu se jedná. Možná, pokud si naše cíle nebudou překážet, budu ochoten vám pomoci. Pokud tomu bude naopak, napijeme se spolu a každý půjdeme po svém.“ Vím dobře, že cechy zlodějů mají všude své lidi a že jeden osamocený člověk nemá příliš šancí, prosadit se. Možná, že už nyní nás někdo sleduje a někdo běží temnou ulicí oznámit, že Lokeho zas někdo hledá. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Nenechám na sobě znát překvapení a jen nedbale pokrčím rameny a s jistotou ve hlase pronesu. Takovích tyjátrů kuli rozhovoru?TO jsi mohl říct rovnou na tržišti že chce se mnou mluvit Fewin.Tak se nechat na chytat sakra měl jsem být víc opatrný. Tak jdeme ať se nezdržujeme. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Dobře, ale příště platím já." Pousměji se. Při zjištění, že Loke je asi stejný, jako ostatní zloději, trochu zesmutním. "Takže to po dobrém asi nepujde... smutné." "No, když jsem vcházel do hostince, zaslechl jsem od stráží kousek jejich rozhovoru. Asi jsem to neměl slyšet, ztichli, když jsem přišel blíž. Říkali, že našli dalšího a neví se, kdo to byl. Ale to je vše, co jsem od nich zaslechl." "Takže domobrana... svým způsobem. Ten musí mít také zajímavý život. Odepnu si pochvu s mečem od opasku a položím spolu s tornou napravo od sebe, v případě nutnosti připraven tasit meč či alespoň dýku schovanou v zadní části opasku. Ztiším hlas, v hospodě se toho člověk doví hodně, ale tohle by zrovna nikdo slyšet nemusel. "Zaslechl jsem řeči, že Loke má lék nebo zná způsob jak léčit nemoc, která tady propukla. Nevím, jestli bych dokázal pomoct všem těm nakaženým tady... Ale jde o mou matku. Před nějakou dobou se nakazila a ten lék je pro ni jediná šance, jak se uzdravit. Možná se teď ptáte, proč by mi měl pomoct. Jsem zloděj. Ale nejsem takový, jak si ho představuje většina, kradu, protože jsem musel živit rodinu. Tedy matku, otec je pryč... Nejsem žádný bandita, co přepadává v houfech obchodníky cestující lesem, nejsem lapka okrádající na tržnicích vše, co mé oči vidí, nejsem nic takového. Kradu pouze jisté předměty, pro které si mě někdo najme, získávám informace, když jsou potřeba a okrádám bohaté, kteří nečinně přihlížejí na chudobu a utrpení druhých. Zlodějinou jsem si nezískal tolik, abych si žil jako král. Většinu z toho, co na mě vidíte, jsem zdědil po otci, výborném šermíři svého času. Ukážu na starší vestu ze zpevněné kůže, nátepníky s nejedním škrábancem - obojí z černé kůže - a zaprášený plášť s kápí, také černý. "Ale z toho, co jsem od vás slyšel... Budu muset věřit tomu, že od něj získám to, co potřebuji." Mezitím hospodský přinese dva korbely piva. "Myslím, že naše cíle si překážet moc nebudou, podle toho, jaké máte vy. Ale jsem si jistý, že si můžeme vzájemně pomoci. Pozvednu svůj korbel. "Takže, na naše zdraví?" |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Čekal jsem kde, co. Čekal jsem, že Eirík bude nájemný vrah, že bude mstitel svého otce, či matky, čekal jsem, že bude obchodníkem, nebo pašerákem. Čekal jsem nějaké výmluvy, takové ty řečičky, co se vedou, když je třeba zakrýt pravou podstatu vlastní nelegální činnosti. Tento muž ale na rovinu přiznal, že je zloděj. Jeho vzezření, jak to vnímám, dokonce potvrzuje jeho slova. Pozvednu korbel: "A na zdraví vaší matky." Řádně si přihnu a odložím korbel. "Předpokládám, že výměnou za lék se chcete nechal Lokem najmout na nějakou,... prácičku," vrátím se k našemu ožehavému tématu, "myslím, že by na to mohl slyšet, vzhledem k tomu, že vás tu jistě nikdo nezná." Zamávám na hostinského. "Nevím, jak vy, ale já bych si ještě dal nejen něco k jídlu, ale rád bych ze sebe smyl prach z cesty a pokud to půjde vyspal se po dlouhé době zas v posteli. Ve chvíli, kdy přijde hostinský, zeptám se na jídlo a na cenu pokoje pro dva. Než hostinský odejde, položím mu ještě jednu otázku. Tentokrát nikterak netiším hlas: "Pane hostinský, s mým druhem ve zbrani jsme zaslechli o nějakém mordu a o někom, komu se tu říká Loke. Nevíte o tom něco? Nechlubil se tu někdo svými známostmi, či" zamyslím se nad formulací, "vědomostmi?" |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Když na zdraví mé matky, tak ať pořádně. Vypiju půl korbelu, dnešní noc vidím vesele. "Nabídnu mu cokoli, co bude chtít, pokud to bude v mých silách a nebude to proti mé vůli. Tedy pokud po mě nebude chtít zrovna zavraždit kohokoli, udělám to. Ale jsem si jistý, že na vraždu by vyslal své vlastní muže, zkušené a věrné. Ale s tím odpočinkem je to skvělý nápad, mám za sebou několikadenní únavnou cestu z Králova Milíře, měl jsem tam menší práci..." Hostinského poprosím o chléb a pečené kuře. "Nebo měním názor, pivo platíte vy, večeři já." Při otázce na Lokea vytáhnu tři stříbrňáky a podám je hostinskému. "Takový bystrý muž jako vy tady určitě zaslechne spoustu zajímavých věcí." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pošlou tě aby jsi šel jako první a jen ti říkají kde máš zahnout nebo zastavit a přitom ti jeden z nich neustále drží dýku u zas kdyby jsi chtěl něco udělat. Jdete do centrální části města kde těsně před náměstím zahnete do jedné z bočních uliček. Když dojdete až na její konec tak zjistíš, že je slepá. Ten muž co ti nedrží dýku u zad tě odsune na stranu a otočený bokem k tobě se protáhne před tebe. Tam zaklepe na dřevěnou stěnu v intervalu dva jedna jedna delší mezera jedna. Stěna na kterou klepal se otevře a vlezete dovnitř. Hned veou schody dolů do jakéhosi sklepa kam sejdete a odbočíte vpravo. Vypadá to na poměrně rozsáhlé prostory a dost možná je zde ještě jedno patro. Stěny, strop i podlaha jsou kamené takže to není pouhá vyhloubená díra ale regulerní stavba. Jdete asi deset sáhů a pak tě šoupnou do místnosti vlevo. Je to místnost stejná jako zbytek podzemí. Uprostřed ní je stůl se svícnem a židle na každé straně. Hned jak se ocitneš v místnosti se za tebou zavřou dveře a z druhé strany místnosti ze tmy se ozve chraplavý hlas. Aby jsme předešli zbytečným otázkám jsem Fewin. Jistě víš proč jsem tě sem nechal přivést. Možná to bylo nevybíravým způsobem za to se omlouvám ale byla to nejrychlejší cesta jak se stebou promluvit. Teď zpátky k původnímu tématu. Celá naše parta v Old Oak je mrtvá až na tebe. Zjistili jsme, že je dostali stráže.... ale ty jsi přežil. Zajímá nás co se tam stalo a jak jsi unikl. Pak se vynoří ze tmy postava postaršího muže asi tam něco přes 40 let. Nic moc víc nevidíš, protože svícen moc místnost neosvětluje. Z jeho hlasu jsi taky poznal, že si není jistý tím, že to udělali stráže. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když domluvíš s kapitánem vydáš se po molu směrem na náměstí a cestou sleduješ hobita okolo kterého chceš projít. Když však přicházíš vidíš jak kapitán lodi se kterým mluvil zaběhne do lodního podpalubí celý rozčarovaný z toho na to co se ho ten hobit ptal a tobě dojde na co se ho pravděpodobně ptal. Nejspíše slyšel něco o ostrově dvě míle na severovýchod od přístavu kde žijí mágové a chtěl tam odvést. Problém je vtom, že narozdíl od lidí z města se námořníci toho ostrova a mágů na něm bojí a odmítají se priblížit za jakoukoli cenu. Už se přibližuješ k hobitovi ale ten se najednou otočí a když jsi takřka vedle něj tak na tebe promluví. „Pozdrav pán Bůh,“ pozdraví tě, když k tobě přijde blíže a uvědomí si jak jsi vysoký a, že ti sahá jen těsně nad pás, „nevíte prosím Vás, kde bych si tu mohl pronajmout loď, nejlépe i s veslařem?“ |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Jdu opatrně abych nezakopl a dal tomu zamnou s dýkou v ruce sebemenší zámiňku. Maminka mi říkala že nemá chodit s nožem v ruce po městě, že potom vypadám jako zloděj a vrah. Ve slepé uličce pozoruji okolí kdo jestli tam někdo je a kdo a co jsou zač občas se kouknu po střechách jestli tam někoho nevidím . Jinak se snažím zapamatovat cestu kudy jsme šly a jestli nekličkuje a jde přímím směrem.. Snažím se odposlouchat zvukové znamené co ťukal na tajné dveře a přitom jej pozoruji jestli nedává nějaké zvláštní znamení. Když projdem do místnosti a zavřou se zamnou dveře , tak poslouchám hlas který posléze dostane i tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvilku si mezi sebou povídáte a hostinský vám mezitím přinese další pivo. Když se ho zeptáte na jídlo tak odpoví. No zrovna mám jenom guláš ale když počkáte do večera tak bude klidně kuře pokud chcete ale když budete chtít kuře hned tak vám ho udělám ale bude to chvilku trvat. Ten chleba vám ale můžu donést rovnou pokud chcete. Zrovna před hodinou ho dopekli a přinesli takže je ještě teplej. Co se týče noclehu tak jeden zlatý čtyři stříbrné. Pokud se budete chtít umýt tak můžete na zadním dvorku. Tam se dostanete buď z prvního patra přes vnitřní ochoz nebo tady z přízemí ale jděte spíš skrz patro. Když dojde na otázky okolo Lokeho tak hostinský překvapeně koukne nejdřív na jednoho a pak na druhého aby si vás pořádně znova prohlédl. Když mu Eirík podá tři stříbrné hostinský se rozhodne promluvit a to potichu aby ho nebylo slyšet u sousedních stolů. Myslím, že by se něco zjistit dalo ale lepší bude když si na to nejdřív odpočinete. Vy se mezitím najíte a umyjete a já se pokusím něco zjistit. Počká až objednáte a pak zmizí ve dveřích vedle pultu. Když se vrátí tak si všimnete, že něco drži v ruce ale není vidět co. Dojde k jednomu z lidí sedících mezi opilci a ten mu zaplatí a když mu hostinský vrací drobné předá mu i onen předmět. Hned na to onen muž odejde z hospody a když hostinský procházi okolo vás zpět k pultu tak si sám pro sebe něco brblá. Jediné co z toho zaslechnete přes hluk v hostinci je. Že ... stojí ... mě zavřít... |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Na sucho polknu a posadím se na židli. Myslím že to bylo celé zbytečné beztak jsem měl namířeno k vám.Jen jsem nevěděl koho kontaktovat ,ale už je to jedno.Důležíté je , že už jsem tady.Nebylo by něco k pití je to na delší povídání a po cestě jsem se nestihl zastavit ani na hlt piva a to nemluvím že jsem celi dva dyn už nejedl jak jsem spěchal sem. Udělám odmlku a počkám pár okamžiku na reakci jestli nebude nějaké občerstvení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Požádáš Fewina o trošku jídla ale on pro tebe asi nemá moc pochopení a začne se zase vyptávat. Jídlo a pití nedostaneš dokud neřekneš vše podrobně a do detailu co se v Old Oak stalo a jak se ti podařilo útéct. Záleží na tom tvůj život tak si dej záležet na tom aby jsi nic nevynechal. Pokud ale budu mít podezření, že lžeš tak nejen, že ti nejdřív nechám vyříznout jazyk ale ještě tě nechám pověsit tak aby tě ráno našli na náměstí v oprátce. |
| |
| soukromá zpráva od Gethag z klanu Ubrigar pro Když se na mě malý hobit rozkřikne, zastavím se a promluvím na něj.. Ehm, za prvé, nějak jsem přeslechl vaše jméno, nebo vám mám řikat pane Mrňous? Uchechtnu se nad jménem které mě právě napadlo a posměšně naznačím malému hobitovi mé opovržení k jeho velikosti.. Ale zpět k tvýmu požadavku, hledáš námořníka s loďkou teda, hmm no možná bych věděl, ale zajímá mě kam by ses chtěl vydat a co bys tam chtěl dělat, a samozřejmě tě to bude něco stát s tim snad počítáš?? Musíš rozumět, nepohrnu se bezhlavě nikam na smrt, dneska člověk nikdy neví, kord tady se dějou poslední dobou divný věci.. Kouknu na mylýho hobita kterého mam kolem pasu, a netrpělivě vyčkám na odpověď.. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Bezmocně rozhodím rukama. No no násilí nebude potřeba celí to je jedno velké nedorozumění. Celé se to seběhlo ani nevím jak , velitel mě poslal před týdnem poslal do zájezdního hostince aby vysledoval nějakého kupce které pojede po cestě do města a nebude mít sebou věčí doprovod.A když jsem se po dvou dnech vracel do tábora.S informací že se v nedalekém hostinci ubytoval obchodník s dcerou a že má druhý den namířeno do města. Když jsem se blížil k táboru tak už zdálky jsem zaslechl hlasy vojáků.Opatrně jsem se přiblížil a pozoroval je zdálky.Skláněli se nad mrtvolama mích přátel a svíma špinavíma rukame se hrabaly v jejich kapsách. Nevím co se přesně stalo ,ale bylo to divné všech deset tam leželo pod dekama a oni je okrádaly byly evidentně mrtví i na tu dálku jsem poznal že všichni mají podřezané krky. Nevím jak to ti vojáci zvládly je všechny překvapit , musela to být nějaké hrozná kouzla nebo pekelné síly jim pomáhaly. nachvilku se dramaticky odmlčím A možná to byla černá magije všechny je zaklel nějaký démon a všem vzal duši. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Pan Mrňous, co to jako má být? Jsem sice menší ale to není důvod mě urážet. Vďyť jsem byl zdvořilý. A že by byl tedy zdvořilejší a představil se mi, když teď tuší, že spolu možná strávíme nějakou cestu na moři, což já jsem ještě nevěděl. Je to hrubián. Podívám se na plačícího člověka a zpět na něj. „Pokud si to tedy přejete vědět, tak mé jméno je Gelbin. Pochopil jsem to tedy správně, že by jste byl ochoten mě vzít na lodi?“ Na námořníka moc nevypadá, ale třeba bude mít alespoň odvahu mě vzít na ostrov. „Chtěl bych tedy na ostrov, kde se pěstuje Zlatomonta. Nebojte, jsem léčitel a můžu lidem tady pomoci. Samozřejmě Vám za to zaplatím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro "Tou večeří nepohrdnu," přijmu s vděčností Eiríkovu nabídku. Ještě než hostinský odejde od našeho stolu, přijmu za nás oba nabídku pokoje i toho, že si na jídlo trochu počkáme: "Guláš bude jistě skvělý, ale já myslím, že si oba zasloužíme něco trochu většího. Rádi využijeme čas. Podívám na pokoj i na dvorek. Díky." Jako výraz poděkování pozvednu korbel kývnu hlavou. Když hostinský odejde otočím se na Eiríka: "Myslím, že nebude dlouho trvat a Loke sám si nás najde. Podle toho, co jsem zaslechl, má jeho banda špicly všude." Podle toho, co se v následujících chvílích stane, to vypadá, že mám pravdu. "Vy se ve městě umíte jistě pohybovat nenápadněji, než já. Myslíte, že byste mohl vyrazit za tím mužem? Jen tak, podívat se kam přibližně jde. Já bych se porozhlédl po hospodě a po případných zadních východech. Nevíme, jak Loke bude reagovat a případně bych se nerad nechal chytit do kouta." |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Počkám si na kuře, avšak chleba bych prosil co nejdříve. Jsem po své cestě poněkud hladový. Načež hostinský odejde. "Ano, s tím souhlasím, cechy mají své lidi vlastně všude. Úplně. A zrovna v hospodě jich bývá spousta, divím se, že nás snad nikdo nepozoruje..." Hostinský přichází k pultu s ne příliš jednoznačnou informací. Ale jak tak poslouchám mého nového přítele, rozuměli jsme tomu oba docela dobře. "Dobře. Asi bude podplacený nebo mu vyhrožují, pokud nebude poslouchat. Myslím, že teď pujde za jedním z jeho mužů a řekne jim o tom. Kdo ví, možná nám to jenom pomůže." |
| |
| soukromá zpráva od Gethag z klanu Ubrigar pro Na ostrov?? zbláznil jses??!! Zběsile kouknu na malého hobita a chytnu ho za ruku a odvedu stranou k hromadě beden a stiším hlas. Nevim co jsi zač ale asi nejsi zdější, a na tak malýho prďolu máš celkem kuráž, co vše víš o ostrově? víš vůbec kdo vládne ostrovu?? živá duše se tam neodváží, a ještě mluvíš nahlas tady mezi všema? tobě asi neni život milej co? Chvíli ho pozoruji a prohlížim si ho.. Víš co? pomůžu ti, umim nasměrovat lod na ostrov a vyplout, ale sami asi nemáme dost sil aby sme tam porazili vše co nás čeká, nebude to jednoduchý.. pokus se sehnat ještě nějaký lidi, ale bud diskretní a dej si pozor na místní týpky z cechu, maj špehy všude.. já musim najít ještě jednoho týpka Pak počkám na jeho odpověd zda se nevystrašil a neutekl, pak odejdu na náměstí a pokusim se porozhlídnout po týpkovi který mluvil s mým kapitánem předtím na náměstí.. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Když vidím, že se Eirík zvedl ze židle a rychle a přece jakoby nenuceně a přirozeně zmizel z lokálu, zvednu se i já. "Hostinský, jdu se podívat na ten pokoj a dvůr," oznámím, položím na stůl peníze za pivo a vezmu si věci. "Který pokoj že je to volný? Ukážete mi ho, nebo ho najdu sám?" zeptám se ještě. I když se bavím s hostinským po očku sleduji, zda někdo neodchází z putyky hned po Eiríkovi. Je mi jasné, že pokud by nějaký zkušený člen "bratrstva" chtěl sledovat mého nového společníka, jistě bych si ho nevšiml. Nicméně bych nerad, aby pan Sturluson přišel do problémů kvůli mému nápadu. "Takže?" podívám se na hostinského. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro No, co jsem si myslel, zbabělej jako všichni. Co nás u všech čertů všechno čeká, když i takovýhle velikán se tam bojí vyplout, začínám se už taky bát. „Dobře, někoho seženu,“ odpovím mu s ledovým klidem. Ale kde někoho seženu? Porozhlédu se kolem, když si vzpomenu na krčmu na náměstí. Tam se přeci slézají všelijací dobrodruhové. Na nic tedy nečekám a ihned se vydám k Zelené obludě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Potom co řekneš o tom co se stalo v Old Oad se v místnosti rozlhne ticho. To přeruší až po několika vteřinách hlas Fewina. Pane Pafe, děkuji vám za informace. Snad zjistíme něco víc až obnovíme naši síť v Old Oak. To můž ještě chvilku trvat a netrvám na tom aby jste se tam vracel. Vlastně bych byl radši kdyby jste se pár dní zdržoval v Rutenu nebo jeho okolí. Nachvilku se odmlčí a pak pokračuje. Pokud se chcete najíst tak hned vlevo za dveřmi jsou schody dolů a tam už uvidíte. Odpočinout si můžete kdekoli kde najdete volnou postel. Pak se odebere ven ze dveří a zavře zasebou, ty jsi zatím zůstal uvnitř a slyšíš jeho hlas zpoza dveří. Pošlete dva lidi do Old Oak ať znovu obnoví místní doupě a pokusí se zjistit co se přesně stalo s původním. Taky nechte sledovat toho tady uvnitř po dobu co je v doupěti. Následuje už jen něčí odpověd. Ano, pane. Když hlasy utichnou tak slyšíš jak někam odcházejí. Ani ne minutu na to se ale někdo zase včeká za dveřmi. Pravděpodobně ten co tě má hlídat. V místnosti dole pod schody je něco jako malý bar a na levé straně od baru jsou dveře a to pravděpodobně do spíže a malý osamělý stůl tak pro čtyři a směrem vpravo je několik stolů s lavicemi. Na pravém konci místnosti jsou další podivné dveře. Vrchní patro je spleť chodem a ve většine znich jsou něco jako pokoje pro zloděje. Také je tam několik zamčných dveří a pár místností s různým vybavením. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Objednáš si tedy u hostinského a promluvíš s Horine. Nakonec se rozhodneš jít se podívat za štamgastem co vyrazil ven z hospody. Bohužel, ačkoli jsi vyrazil necelých deset sekund po něm ho nevidíš a to ani potom co jsi proběhl k několika postraním uličkám aby jsi se podíval kde je. Mezitím se na tebe začala městská hlídka ještě porád stojící kus od hospody dívat jako kdyby ses pomátl. Je tedy očividné, že zmizel do nějáké budovy nebo někam jinam. V okolí je ale spousta budov a prohledat je aniž by si tě někdo všiml je nemožné. Vedle budov se na ulici nachází i několik stánků a na několika místech převážně ve vedlejších uličkách si všimneš poklopů zakrývajících vstupy do stok. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinský zrovna odnesl pivo a vrátil se k pultu tak se ho na něco zeptáš a on ti hned odpoví. Ano na dvůr klidně jděte ale jak jsem říkal raději to vemte skrz patro a vnitřní ochoz než skrz kuchyni. Pokud je v patře druhé dveře vpravo hned za schody. Klíče k pokoji jsou z vnitřní strany zámku. Hned jak to dořekne se zase rozběhne s pivem k dalším zákazníkům aby měli co pít. Patro Schody v patře končí v rohu a po obou stranách jsou v chodbičce dvoje dveře. Nalevo jsou jedny poměrně blízko druhých a tak ti dojde, že se pravděpodobně jedná o pokoj pro jednoho a ten druhý pro tři nebo i více. Naopak na druhé straně jsou místnosti na první pohled rovnoměrně a pravděpodobně jsou to dvě místnosti pro dva. Vnitřní dvorek Vlevo od schodu v patře jsou dveře na vnitřní ochoz. Ochoz je ve výšce přibližně dvou sáhů je součástí pouze hostince. Ostatní budovy mají vstup na dvorek z přízemí bez jakéhokoli ochozu a jsou to pravděpodobně obyčejné domy. V jednom rohu dvorku je studna, která pravděpodobně zásobuje hostinec a ostatní domy pitnou vodou a v opačném rohu je poklop do podzemí. Když někdo stojí nad poklopem tak slyší jak někde v dálce v podzemí teče voda, pravděpodobně městská stoka. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Nakonec se rozhodnu zajít na jídlo dolů do nišího patra.Když vejdu dovnitř a vídim že bych tam nebyl sám tak se otočím a namířím si to co nejkračí cestou ven z podzemí. Nejdříve se musím zbavit něj toho co mě bude sledovat buď jej setřesu a nebo hihihi. A potom těch dvou co pošle nahradit starou partu. Ty pojedou asi po cestě nemají se čeho bát ani před čím skrývat. Plán je jasný rychle odtud odejít z města jiným směrem než je OLd zbavit se klíštěte a rychle na cestu k Oldu aby si počíhal na ty dva. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co domluvíš s hobitem se vydáš na náměstí Tujinu. Nejdřív si stoupneš na místo kde původně stál onen muž kterého hledáš ale nikde ho nevidíš. Mezitím vidíš jak se hobit se kterým jsi mluvil vydá do krčmy. Nakonec se rozhodneš projít všechny vedlejší uličky vedoucí z náměstí až na jejich první křižovatky s dalšími. Trvá to asi půl směny ale nikde onoho muže nenajdeš. Nakonec skončíš uprostřed náměstí vedle sloupu v krystalem na jeho vrcholku. Krystal uprostřed náměstí je dar od mágů starostovi za to, že jim poslal zásoby když na tom byli špatně díky mizerné úrodě na ostrově. Starosta a lidé ve vesnici nic proti mágům z ostrova nemají ale námořníci z nich mají strach a tak jsou občas dohady mezi lidmi z vesnice a námořníky zda jsou nebezpeční nebo ne. Za to, že tam jediná loď na ostrov dovezla zásoby musel starosta zaplatit trojnásobek toho co se posádce a kapitánovi normálně platí aby tam vůbec někdo jel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvilku po Gethagovi se vydáš z mola ke krčmě na náměstí. Když procházíš středem náměstí vidíš tam stát Gethaga pod sloupem s krystalem na vrcholku. Dojdeš až k hospodě a ohlédneš se po Gethagovi a vidíš jak jde do jedné z bočních uliček a hledá někoho o kom předtím mluvil. Nakonec se odhodláš a vstoupíš do krčmy. Je to zatuchlá kčma smrdící po moři a rybách z námořníků, kteří jsou pravděpodobně nejčastější návštěvníci. Je to místnost asi 8 sáhů dlouhá a 6 sáhů široká. Po obou stranách jsou stoly s lavicemi na sezení a sedí u nich pár lidí z města a dva námořníci, které poznáš podle velkých svalů a oblečení. Na druhé straně místnosti je pult u kterého stojí krčmář a za ním dveře pravděpodobně do spíže a kuchyně. Když se zatebou zavřou dveře pár lidí se na tebe podívá kdo vstoupil a pak pokračují ve vybavování se mezi sebou o soukromých věcech. Nikomu tu asi nepřijdeš něják zvláštní nebo nebezpečný. Celou dobu tě však mezitím co leští korbel sleduje i krčmář a čeká co uděláš a zda k tobě má přiskočit aby sis mohl objednat. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Poděkuji hostinskému a dám se po schodech vzhůru. Rozhlédnu se. Pak projdu chodbu tam a zase zpět a poslouchám, jak vrže podlaha a jak se ozývají mé kroky. Pak postupně zkusím vzít za všechny dveře a pokud to jde, do každého pokoje nahlédnu. Nakonec vstoupím do jednoho pokoje pro dvě osoby a zavřu za sebou dveře. Dojdu k oknu, otevřu ho a podívám se, co je dole. Pak na jeden kavalec hodím tornu. i luk a toulec. Ze dveří vytáhnu klíč, zvenčí zamknu a vyjdu na vnitřní ochoz. Z ochozu si řádně prohlédnu dvorek i okolní domy a sestoupím dolů. Podívám se do studny a nakonec skončím u poklopu. Tak tam asi vyhazují odpad a vylévají splašky. Podle zvuku stoky. Zkusím zvednout poklop a pokud to jde, podívám se, jak hluboko to je na dno a zda by se případně stokou dalo zmizet. Dolů ale nelezu. Nakonec se zvednu, dojdu ke studni, vytáhnu vodu a naliji jí do žlabu. Pak odepnu opasek se šavlí a dýkou, svléknu se do půli těla a opláchnu se. Jak to jen jde, snažím se sledovat okolí. Člověk, který se ale myje, rozhodně vše nevidí a tak mi chvílemi běhá mráz po zádech. U potoka bych se cítil lépe. Tam bych na velkou dálku věděl, zda se někdo blíží, nebo ne. Tady je to něco úplně jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Když se opět podívám na krystal na náměstí, dojde mi, o jakém kameni před tím ten námoník hovořil. Tak tenhle krystal? Čím je tak zajímavý? Pak se podívám na Gethaga. Snad najde koho hledá. Když vstoupím do krčmy, trochu se mi zvedne žaludek, ale hned si zvyknu. Vidím, jak se na mě krčmář dívá, tak vyrazím k němu. „Pozdrav pán Bůh,“ klasicky ho pozdravím, „vím, že se tu schází hodně různých lidí a vy taky leccos víte. Scháním nějaké dobrodruhy na výpravu, nevíte o někom?“ |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Sakra, kam se poděl?!" Rychle prohledávám okolí, ale nikde ho nevidím. Stráž se na mě začne dívat, začnu předstírat mírně podnapilého. "Kde jsi? Vylez! Nahnu se ke stráži, i přesto jsem však dost daleko. "Příteli, neviděl jsi tady toho chlapa? Okradl mě o pár stříbrných!" Hned potom se však otočím a vydám se zpět do hospody. "Však se ještě ukážeš... uvidíme, kde se tvůj pán schovává." Vrátím se zpět do hospody ke stolu, pokud tam Horin ještě není, tak na něj počkám. Až se vrátí, řeknu mu, co se stalo, dávám si však pozor na hlasitost. "Myslím, že šel někam do stok, na zlodějský cech nejsou v Rutenu moc velké budovy, budou mít spíš podzemní komplex a tam bude sídlit Loke. Navrhuji si odpočinout, ikdyž to může být značně nebezpečné, už o nás ví a můžou se pokusit nás odstranit. Musíme být opatrní. Jak to tedy vypadá s východem z hospody?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Prošel jsi hospodou a dvorkem až k poklopu do stoky. Pokusil jsi se ho zvednout ale vypadá, že je něják zamčený zevnitř nebo upevněný a nepodařilo se ti přijít na to jak. Nakonec jsi to vzdal a šel se opláchnout. Pomocí kyblíku to šlo docela rychle a i přes to, že jsi celou dobu snažil dávat pozor zda tě někdo nesleduje nebo se nenachází na dvorku sis ničeho nevšiml. Když jsi dokončil očistu tak jsi se znovu oblékl a s opět získaným pocitem bezpečí sis připnul opasek se zbraněmi. Když se vrátíš do hostince už tam u stolu čeká Eirík a hned jak si přisedneš na tebe začne poměrně potichu mluvit. "Myslím, že šel někam do stok, na zlodějský cech nejsou v Rutenu moc velké budovy, budou mít spíš podzemní komplex a tam bude sídlit Loke. Navrhuji si odpočinout, ikdyž to může být značně nebezpečné, už o nás ví a můžou se pokusit nás odstranit. Musíme být opatrní. Jak to tedy vypadá s východem z hospody?" |
| |
| soukromá zpráva od Gethag z klanu Ubrigar pro Po prohledávání náměstí už mi dojde trpělivost s hledáním a půjdu se podívat zpátky do přístavu, porozhlédnu se po lodi se kterou jezdím na lovy ryb a začnu přemýšlet o potřebné výbavě sebou na ostrov.. Zajdu do podpalubí kde mám schované svoje věci, zbraně, brnění a ostatní výbavu, skontroluju ho a pak schovám zpět, na lodi jsou ještě nějaké prázdné bedny, tak je tam nechám, mohli by se použít na potřebné květiny které chce hobit nasbírat, připravímv podpalubí ještě nějaká lana, skontroluju petrolejky a některé pochodně, pak zásobu vody.. Vše je připravené na ráno na vyplutí.. Po překontrolování se vydám zpět na náměstí a zajdu za hobitem do Hostince, snad tam třeba potkám týpka z náměstí.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nedlouho poté co jsi se vrátila k dvoru si císař povšiml nejen tvého felčarství ale i magie kterou jsi ovládala jako by to byla tvoje přirozenost. Zeptal se tě tedy zda by jsi nechtěla odcestovat na malý ostrůvek vedle ostrovního státu Iterion, kde se nachází magická univetzita, která předčí i ty na kontinentu a její kouzelníci, mágové, nekromanti a čarodějové jsou ti nejlepší. Ty jsi tedy souhlasila a vydala se na tento ostrov studovat nějáký čas na univerzitě a možná i mimo ni na samotném Iterionu. Po několika týdnech studia tě krom kouzla "světlo", které jsi již zvládala před přijezdem sem naučili i kouzla jako modré blesky a zaklep. Jedno co tě však naučili nebylo zapsané v žádné knize. Bylo to "hladové kouzlo" vytvořené před necelým půl rokem tady na univerzitě. Důvod pro jeho vytvoření byl ten, že jednou došli zásoby a nebýt přeplacení námořníků z města Tujin aby dovezli nové tak by tam všichni hlaověli. Přeplatit je museli proto, že námořníci z Iterionu krom těch z hlavního města se ostrova a mágů bojí. A tak aby se příště nemuseli spoléhat na přeplácení námořníků z Tujinu nebo jiného blízkého města na Iterionu bylo vytvořeno toto kouzlo. Dnes je krásný den jako všechny ostatnítady na ostrově. Nad oblohou univerzity je vidět magická záře z všudypřítomné magie. Ostrov je totiž již po staletí domovem mágů a tak tu vznikla časem tato záře. Vpodstatě celý dnešek jsi strávila v zahradě univerzity sbíráním květů různých bylin, ze kterých ti následně jeden z místních alchymistů vyrobil dva lektvary rudého kříže. Když jsi pak chtěla jít dále studovat tak si tě nechal zavolat tvůj učitel. Přisla jsi k němu do komnaty a on zrovna seděl u stolu. Když se zavřeli dveře tak se zvedl, otočil k tobě a promluvil. Rád tě vidím. Pak chvilku myslel a přemýšlel než zase promluvil. Měl bych pro tebe úkol. Obyvatelé z města na pobřeží tvrdí, že na ostrově někdo pěstuje květinu zvanou Zlatomonta. Nebyl by to takový problém ale podle toho jak se připravý z ní vznikne jed nebo protijed. To proč ti to říkám je, že se před nějákou dobou začal tento jed ve velkém prodávat. Nevíme kdo ho prodává ale stalo se ještě něco horšího. Ten jed začal zasahovat i některé lidi ve městech na Iterionu i přes to, že sním nebyli ve styku. Chtěl jsem tě tedy požádat zda by jsi nedošla do vesnice a nezjistila místo mě o co se jedná. Mám moc práce a ulehčí mě to život. Je taky docela dobře možné, že pokud je to pravda tak to vědí již i na pevnině a někdo sem přijde to prozkoumat a zlikvidovat ty co to mají na svědomí. Nejdříve se tam tedy raději zeptej, zda nepřijel někdo z pevniny než se začneš ptát na další věci. Pokud nemáš nějáké otázky tak se jdi připravit na cestu, vesnice je docela daleko a já mám práci. Dokončí svůj proslov a čeká zda máš nějáké otázky nebo odejdeš aby se mohl pustit do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vstoupíš do hospody a hned se vrhneš k hostinskému a ten ti odpoví na tvůj pozdrav. Dobrý den co si přejete? Pak se ho začneš optávat na dobrodruhy. Ten si tě nejprve prohlédne a pak kývne hlavou směrem k dvou námořníkům co popíjejí pivo. No, Támhle ti dva tu už hodinu popíjí a všech se ptají po nějáké prácičce, že prý je tu jejich kapitán nechal a vrátí se za dva týdny. Netuším co udělali, že je tu nechal ale budou tak zoufalí, že kývnou snad na cokoli z toho co je tu celou dobu poslouchám. Mezitím doleští korbel do dokonalé čistoty a následně se tak trošku vtíravě zeptá na tvou možnou objednávku. Nedáte si třeba pivo nebo nějáké víno? |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Přisednu si k Eiríkovi a nakloním se k němu: "Tak stoky, říkáš? No z pokoje to půjde pouze oknem a jeden bude muset být hodně opatrný, aby si nesrazil vaz. Zadní vchod vede pouze na dvorek a odtud nevede žádná další cesta, než nějaký zamčený vstup do stok." Položím na stůl klíč od pokoje. "Také myslím na odpočinek. Pokud hostinský ještě nemá připraveno kuře, pak na dvorku je též studna a při té příležitosti se můžeš podívat na onen poklop. Já ho otevřít neumím a podle toho, co říkáš, tudy příjdou, nebo tudy budou chtít odejít." |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Dobře, pujdu si prohlédnout ten dvorek, za chvíli jsem zpět." Dám si další dva loky piva - které už mi dochází - a jdu na dvorek, s sebou si vezmu svou bednu s "nářadím". Opláchnu si obličej a umyju ruce, cesta byla docela namáhavá. Rozhlížím se po dvorku a zvláštní poznost věnuji zamknutému poklopu. Podívám se, jestli mě nikdo nepozoruje, pokud ne, tak se pokusím zámek odemknout pomocí paklíčů a dalších nástrojů ze zlodějské výbavy. Pokud se mi to povede, nahlédnu dovnitř a odejdu zpět do hospody, zámek nechám odemčený. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Hostinský mě odkáže na nějaké dva námořníky. Námořníci, tak to se jim tam stejně asi nebude chtít. Že vezmou všechno? No tak to zkusím. „Děkuji, zatím si nic nedám. Já se případně ozvu,“ řeknu hostinskému a vyrazím ke stolu s námořníky. „Pozdrav pán Bůh pánové,“ začnu a snažím se působit co nejmileji, „Tak jsem slyšel, že hledáte nějakou práci. O něčem bych věděl, ale myslím, že by se Vám do toho stejně nechtělo,“ řeknu zatím a čekám na jejích reakci. Musím na to jít chytře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po rozhovoru s Horinem jsi se odebral an dvorek kde jis se oplách a následně se i s náčiním šel podívat po poklopu. Je umístěn na opačné straně dvorku než studna. Je přibližně 60 na 60 coulů velký a uprostřed má jen pár větracích otvorů. Pustíš se tedy do hledání způsobu jak to otevřít, protože Horin ho nenašel. Po chvilce hledání zjistíš, že v jednom z větracích otvorů je další otvůrek velký asi tak na to aby jsi tam strčil prst. Rozhodneš se tedy vyzkoušet to a když tam strčíš prst tam cítíš jak něco uvnitř zatlačuješ hlouběji. Po asi tak jednom coulu uslyšíš cvaknutí a poklop se lehce pohne. Vytáhneš prst ven a odsuneš poklop stranou. Dole není moc světla ale troška ho proniká ze dvorku. Vede tam asi deset sáhů dlouhá chodba směrem na jednu z ulic pod kterou vedou stoky. Je jasné, že tato cesta sama o sobě není stoka ale spíš nějáký vstup do stok. Když se zvedneš ze země a vrátíš poklop tak uslyšíš jen tiché cvaknutí a poklop je zase pevně usazen a pravděpodobně i uzamčen. Vrátíš se tedy do hostince k Horinov a znovu si přisedneš ke stolu, kde již leží guláš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eirík se odejde podívat na dvorek aby prozkoumal ty dveře. Ty mezitím sedíš a při čekání na jídlo pozoruješ okolí. V poklidu si tam sedíš když přiskočí hostinský s dvěma džbány plnými piva. TAk tady máte to pivo co jste si objednali a ještě donesu ten gulášek. Jen to kuře bude ještě chvilku trvat ale to vás kdyžtak pak zavolám pokud budete v pokoji. Ten druhý šel asi na dvorek co? Eh.. to je vlastně jedno. Skočím pro ten guláš hned sem tu. Zaběhne zase někam dozadu a takřka hned se vrátí a nese dvě porce guláše s chlebem. Položí je na stůl, "Dobrou chuť." popřeje a zase se vrátí k pultu. Nedlouho na to se vrátí ze dvora Eirík a přisedne si k již připravenému guláši s několika plátky chleba. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Od hostinského si to namíříš rovnou k námořníkům a nabídneš jim práci. Hned jak to uslyší tak přestanou pít a otočí se k tobě a jeden z nich promluví. Jediné do čeho by se nám nechtělo je vězení a ostrov mágů. Když vás ale tak poslouchám tak asi budete chcít na ten ostrov. Sáhne po pivu na stole a ještě jednou si lokne. No... ať je to kamkoliv tak vás tam vezmeme pokud to bude v našich silách. Nemůžeme totiž jen tak sedět ve městě a celé dva týdny jen čekat až se šéf vrátí. Máte opravdu štěstí mladý muži. Jen nám řekněte kdy chcete vyplou a zda máte loď. Cena bude záležet na tom, zda máte nějákou loď a kolik nás bude. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Když se zmíní o tom, že na ostrov by opravdu nechtěli, pousměji se. Jako bych si to nemyslel. Počkat, že by to toho šli. Výborně! Na všechny jejich otázky jim tedy odpovím: „Budu rád, když poplujete s námi. Loď máme snad obstaranou a k nám třem by se měli připojit ještě dva. Vypluli bychom co nejdříve. Snad ještě dnes.“ |
| |
 | soukromá zpráva od Reilii pro Na císařovu nabídku jsem kývla téměř ihned, přece jen nemám na jeho palác nejšťastnější vzpomínky, hutný odér kuchyně se při každé představě vrací jako temný dusivý mrak vraždící veškeré okamžiky štěstí, jimiž naplnil mou duši otec v lesích a jež mi umožnily vyvolat v sobě dlouho tutlané magické schopnosti. Naštěstí jsem nikdy nevlastnila příliš mnoho věcí, které by mi mohly zabraňovat ve volném pohybu po světě, navíc lidé u dvora se nás, lidu z lesů bojí, kříženců obzvlášť, neomezovaly mě tudíž ani přátelské vztahy, spíše naopak. Na ostrov jsem vyrazila ještě ten večer… Okamžitě jsem se ponořila do studia, neb poprvé v životě měly všechny ty divné věci v mém životě, jež se děly, nějaký smysl. Příroda jako by se zásahům do svého světa vůbec nebránila, ale více mi sama byla nápomocna, poddávala se mým slovům a pohybům rukou, kouzelné kvítky samy vystupovaly z křoví a vysoké trávy, svět byl najednou barevnější, voňavější… Skutečně jsem si zamilovala univerzitu, její blízké okolí a v podstatě celý ostrov. Lehkou záři hladící stíny postav tichých mágů a alchymistů, dlouhé chodby budov, staré svitky a jejich vůni, ale ze všeho zdaleka nejvíce zahrady plné kouzelných a léčivých rostlin. Díky trpělivým učitelům jsem se je naučila rozpoznávat a zvládla dokonce i nějaká kouzla, nic se však nevyrovnalo pocitu sounáležitosti s nimi, tomu, že konečně někam patřím. Většinu dní jsem strávila v zahradách sběrem bylinek a následným studiem v zešeřelých knihovnách. I dnes jsem se již chystala na několik svitků o historii ostrova a univerzity, ovšem než jsem se stihla vrátit i s lektvary vyrobenými místním alchymistou ke čtení, zastavil mě posel mého učitele. Neměla jsem nejmenší ponětí, co by po mně mohl chtít. Přece jsem nic neprovedla? zamyslela jsem se nervózně nad svými posledními činy mezi rychlými kroky do jeho komnat. Pokorně jsem vstoupila do místnosti a tichounce s úklonou za sebou zavřela dveře. Seděl za stolem, jako vždy, ale netvářil se nevraživě. „Přál jste si se mnou mluvit, pane?“ zeptala jsem se tiše. Rozmýšlel svá slova, jako obvykle. Bylo vidět, že jej něco trápí. Napjatě jsem vyslechla jeho slova. „Chtěla jsem se jen zeptat, jak tato květina vypadá? A jak působí jed a co proti němu lze dělat?“ vychrlím na něj několik otázek. Bylo by jich více, ale zarazím se. Přece jen nechci působit jako příliš horlivé dítě. Takže cesta na pevninu a špionáž… Kdo by to byl řekl? Pomalu ale jistě ve mně vzrůstá nadšení, vzrušení i jistá hrdost na svou vlastní osobu, avšak ruku v ruce se strachem ze selhání. Tohle je přece jen něco jiného než asistence u porodů nechtěných dětí a hraní si se vykouzleným světlem. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Miluju, když přijdu ke stolu a mám už nachystané jídlo! Takže dobrou chuť." Řeknu docela nahlas a pak ztiším na obvyklou hlasitost a tön slyšené v posledních minutách nemálo. "V jednom z větracích otvorů je nějaké tlačítko, které otevírá ten poklop. Asi přijdou právě odtud. Při zavírání se to zřejmě samo zamkne, docela dobrý mechanismus, dobře promyšlený. Myslím, že těžký sud nebo něco jiného by to dokonale uzavřelo, ale právě tyto dvířka by se nám mohly i hodit." Vezmu lžíci do jedné ruky, chléb do druhé. "Takže, co si o tom myslíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Učitel si vyslechne tvoje otázky a pka na ně odpoví. Ta květina má hromady malých lístků ve tvaru půlkruhu a ty mají tmavou fialovou barvu. Ještě jedna věc na kterou jsem zapoměl. Je jí možné pěstovat jen tam kde je vlhko. Většinou se dá najít v pozdemí ačkoli jde pěstovat i ve sklepeních. Dokonce tady u nás pár exemplářů máme. Co se týče vlastností jedu a jeho léčení to je horší. Většina lidí co jsou otráveni dostane příznaky otrávení do dvou hodin kdy je jed začne postupně a pomalu paralyzovat. Po dalších přibližně třech hodinách je již člověk plně paralyzovaný a začne oslabovat jeho tělo. Pak už trvá jen dalších pět až osm hodin než člověk umře. Času na záchranu je tedy dost ale je problém, že tato květina je poměrně vzácná a zakázaná pro ty co jí chtějí pěstovat. Paradoxně se jediný protijed extrahuje ze stejné květiny jako jed a záleží na úpravě, kdy teprve podle ní vytvoříš jed nebo protijed. Když je tedy někdo otráven tak má smrt takřka jistou a pomalou, protože než se stihne najít samotná květina je už člověk mrtvý. Když domluví zvedne se a přejde k oknu odkud se začne dívat na zahrady obklopující univerzitu. Do města trefíš už jsi tamtudy jednou jela. Je to jediná osada na ostrově krom univerzity. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zrovna vstoupíš do hospody a už od dveří slyšíš hobita něco říkat. ............plujete s námi. Loď máme snad obstaranou a k nám třem by se měli připojit ještě dva. Vypluli bychom co nejdříve. Snad ještě dnes.“ Zavřeš dveře a jdeš směrem za hobitem a dvěma námořníky se kterými si povídá o vaší cestě na ostrov. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Než Eirík přiel, začal jsem už jíst. Přeci jen hlad byl větší, než mé vychování a představa, že mi jídlo vystydne, mě nikterak nelákala. Musím ale říci, že nebýt setkání s Eiríkem, chutnalo by mi více. Ten chlap se sice zdá jako správný společník, takový, co člověk do zad nebodne. Jenže ta lapálie s Lokem. No stejně už nekolik dní přemýšlím nad tím, co dělat proti nemoci Přicházejícímu Eiríkovi zamávám a posunkem naznačím, že jídlo je vážně dobré a ať si pospíší. Hmm, takže přeci jen důležitý vstup. Kdyby to byla jen díry na vylévání odpadu, nikdo by se s takovým zařízením nedělal, odpovím na první informace o vstupu do kanálu, S tím sudem to není špatný nápad, ale pokud budou chtít přijít, přijdou. Když tam dáme sud, bude jim divné, že by ho tam dával hostinský. Přemýšlím, jak nejlépe nachystat léčku, jak chytit tygra, který chce ulovit nás. "Třeba ale nejprve budou chtít zjistit, co jsme zač a proč s ním chceme mluvit," pronesu po chvíli mlčení, co se jít po jídle prostě porozhlédnout po obci a okouknout, jak to tu chodí. Když si dáme tak dvě hodiny, bude ještě čas na to se před západem slunce trochu prospat a připravit se na, možná divokou noc. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Bedlivě naslouchám slovům učitele a snažím se zapamatovat veškeré informace, jež mi je schopen předat. Současně pátrám v paměti po obraze vzácné květiny, zda jsem ji čistě náhodou někde nezahlédla, určitě by mi to úkol usnadnilo. Při zmínce o tom, že ve sklepení se jich několik nachází, ve mně poněkud hrkne - nešlo by snad z těchto rostlin vyrobit něco protijedu, pro všechny případy? Ovšem mlčím a poslouchám dále. Celé se to zdá jako hodně poťouchlý žert, někdo musí mít velmi vážný důvod ke hrám se životem a smrtí… S husí kůži při představě smrti otravou na tento jed se se zhnusením oklepu. Pohledem visím na jeho útlé, důstojné postavě. Z jeho gest lze vyčíst opovržení a nervozitu. Je jasné, že tato situace nemohla nikoho, kdo s ní byl obeznámen, nechat klidným. Ještě chvíli jej pozoruji, jak skrývá svůj zrak v zeleni zahrad. Ticho v místnosti by snad šlo krájet… „Dobrá, to je asi vše… Děkuji za rady a důvěru. Doufám, že ji nezklamu,“ řeknu tiše rozechvělým hlasem, počkám, jestli se otočí zpátky na mě, ale neučiní tak, takže vyseknu poklonu jen tak ze slušnosti, přestože cítím, že o ní ví, a vydám se chodbami do svého pokoje, abych se mohla připravit na cestu, sbalit to málo co mám a co by se mi na tajné výpravě do vesnice mohlo hodit. Klid univerzity se mi příliš opouštět nechce, ovšem vzrušení z dobrodružství čekajícího za jejími branami je přece jen větší. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Před hodinou si tě zavolal cech zlodějů s tím, že potřebují pomoct někoho chránit. Když jsi dorazil na náměstí tak se po pár minutách čekání se ukázal muž v kápi z cechu. Všimneš si kdo to je až když se přiblíží. Je to Sedin se kterým jsi již párkrát domlouval úkoly od cechu když potřebovali pomoc s prací na kterou byla třeba neznámá tvář. Máme úkol a tentokrát nepůjdu s tebou. Vysvětlím ti to po cestě. Vydáte se tedy k západní bráně. Po cestě tam ti Sedin říká, co je tvůj úkol. Něco se stalo ve městě Old Oak na západ od Rutenu. Zatím to vypadá, že tam naše lidi rozprášila městská hlídka ale je potřeba to ještě prověřit a založit tam novou skupinu. Ačkoli informace, že to udělala městská hlídka pochází od jediného člena co odtamtud utekl živý se musí prověřit. Tvůj úkol je jednoduchý musíš počkat někde v pár mil za Rutenem a zastavit kohokoli kdo by mohl sledovat naše lidi co jedou do Old Oak. Pojedeš na koni a toho jim pak předáš aby mohli dojet do Old Oak každý na svém. Zastav kohokoli kdo tam bude projíždět a zjisti co tam dělá. Pravděpodobně se nic nestane a nebo ten kdo je bude chtít zabít půjde jen chvilku po nich. Nakonec dorazíte k bráně kde již čekají dva koně a další dva členové cechu zlodějů. Chvilku se ještě vyjasňuje jak to vše proběhne ale od plánu co ti sdělil Sedin se to neliší. Vydáte se tedy směrem do Old Oak na koních kdy jedeš na svém a další dva jedou prozatím spolu, než jim druhého koně předáš. Přibližně deset mil za Rutenem tě vysadí a určí kam se máš schovat do křoví aby jsi nebyl vidět už z dálky. Odjedou dále do Old Oak a ty můžeš jen čekat. Uplynou asi dvě hodiny úmorného čekání, když nakonec vidíš v dáli člověka jak se pěšky plahočí směrem k tobě. Když se pak přiblíží tak poznáš, že bude pravděpodobně zloděj nebo nájemný vrah. U pasu mu poskakuje široký meč a dvě dýky a na zádech to vypadá, že má lehkou kuši. Je tedy na tobě co uděláš až se k tobě přiblíží blíže. Prozatím je vzdálený asi třicet sáhů. |
| |
 | soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jdeš po cestě směrem do Old Oak když najednou ucítíš magii snažící se na tebe zapůsobit. Tvoje vůle je ale silnější a tak kouzlu odoláš. Seslal jí na tebe mág krčící se za křovím vedle cesty se slovem. "Sómnos." |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro S nepříjemným pocitem v zátylku se otočím . S kočím ke křovisku a pokusím se udeřit kouzelníka do obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Jídlo je tedy výborné! Lepší, než to nahnilé ovoce a seschlý chleba, TOHLE je jídlo." "Jo, asi budou chtít zjistit, kdo jsme zač. Ale trochu se obávám, že hned potom se nás zbaví. Ale co už, do noci se toho ještě může stát spousta." Během pár okamžiků mám prázdný talíř a příjemný pocit v plném žaludku. "Pojďme se teda porozhlédnout po okolí." Vstanu a se všemi věcmi se vydám k hostinskému. "Tady máte, pane." řeknu, a položím pár mincí na pult. "Tady máte za guláš i za kuře, pro které se vrátím za nějakou dobu. Ztiším hlas. "No a tady máte za ochotu spolupracovat." vytáhnu dalších pár mincí a spolu s Horinem jdu ven z hospody na obhlídku města. "Tak kam pujdeme nejdřív? Když jsem vycházel z hospody za tím podivínem, viděl jsem tady ten poklop, asi bude nějak napojený i na ten, co je na dvorku hospody." A ukážu mu jej, pokud se zrovna nedívá hlídka, a zkusím ho otevřít stejným způsobem, jako předcházející. A pokud ano, předstírám opět lehce opilého. "No a co víš o Rutenu ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Než stihneš doříct, že se omlouváš tak se na tebe ten muž vrhne a pěstí na hrudní koš tě položí na zem. Sekneš sebou naštěstí jen hlínu a trávu. Potom jen ležící vedle vesty a křoví potichu dořekneš, že sis ho s někým spletl. |
| |
| soukromá zpráva od Gethag z klanu Ubrigar pro Po neúspěšnym hledání na náměstí se vydám skusit hostinec, kam předtím odešel hobit. Když vejdu do hostince uvidím ho mluvit s nějakýma dvěma chlápkama, přijdu k němu a optám se ho jak to vypadá.. Tak co? jak to vypadá? kolik máš lidí? já se připravil loď je možný vyjet hned časně z rána.. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Vytasím meč a ustoupím o krk od ležící postavy.Pozorně si prohlédnu ležícího muže. Mlč!!! Hni se a a tvoje střeva se podívají na světlo boží. Rychlími pohyby hlavy se rozhlídnu jestli nikdo nejde po cestě. Mluvit budeš jen když se na něco zeptám a budeš odpovídat jen na to co se zeptám. Budeš-li křičet budeš -li to bolet. Pokusiš li se utéct tak zemřeš. Pokus o kouzlení bude odměněn bolestí. Rozumíš co ti říkám? |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Poplácám si mečem o dlaň druhé ruky. Vídím že jsi rozumný.A celkem rychle chápeš. Tak přejdeme k věci. Jek se jmenuješ a kdo tě poslal? A co měl znamenat ten pokus o mé očarování? A mezitím co mi budeš odpovídat pomalím pohybem odlož všechny zbraně na levou stranu od tebe a to žebradlo vyprázdni na pravou stranu. Do druhé ruky vytáhnu dýku. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro jídlo na 7 dní dobré lucerna s okenicemi křesadlo čtvrtka oleje ve 2 lahvích 2x pergamen nepravý měch na vodu deka psací potřeby "Jmenuji se Cordandur Almacollo. Poslal mě cech zlodějů z Rutenu, že mám zdržet každého, kdo tu bude procházet po mých dvou druzích, kteří jeli napřed." |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Právě se domlouvám s námořníky, když přijde ten barbar. „Tihle dva poplují s náma,“ podívám se na své spolusedící, „chlapi tohle je...“ narazím na jeho dosud nevyřčené jméno, „poplujeme na jeho lodi a jak jste mohli slyšet vyrazíme tedy zítra. Jinak já se jmenuji Gelbin,“ dokončím svoji promluvu k námořníkům a otočím se zpátky na barbara. „Sehnal jste koho jste chtěl? A budou tito dva stačit?“ |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Zajímavá historka jen co je pravda.Proto napadáš pocestný a obchodní kurýry. Teď mi popiš podrobně jak vypadaly ti dva který jsi měl chránit aby je nikdo nesledoval, co měli na sobě jejich tváře a jejich zbraně.A přitom si pomalu zuj boty a polož je vele lucerny. Žádné prudké pohyby jinak máš tu dýku v hrudi. Ustoupím na tři kroky od ležícího muže. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Jak myslíš. Tak to ti budu muset pomoc. Prohodím si dýku v ruce a jedním rychlim pohybem ji hodím na mužovu hlavu. útok |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Ještě, než razíme ven, vyběhnu do patra, odemknu pokoj, z toulce vytáhnu šíp a zabodnu ho do škvíry mezi prkny podlahy. Pak vedle položím stříbrnou minci a s lukem i toulcem na zádech vyjdu ven, zamknu a za chvilku jsem dole. ... No, já toho také mnoho nevím. Chodím sem pouze zřídka a jen na nejnutnější dobu, abych doplnil zásoby, či si nechal opravit zbraně Tentokrát to bude poprvé, co tohle místo prohlédnu pořádně. Sleduji Eiríka při "práci" a uznale pokyvuju hlavou. Myslím, že by bylo rozumné podívat se, kam všechny ty kanály vedou. Buď to můžeme zjistit na vlastní pěst, nebo třeba u rychtáře, nebo u starost budou nějaké plány. Co zajít tam. Zkusil bych zapůsobit na kolegialitu stráží s hraničářem. |
| |
| soukromá zpráva od Gethag z klanu Ubrigar pro Když se dozvím nové složení posádky, omrknu si je co jsou zač, když uvidím solidní týpky, kývnu tedy hobitovi na souhlas.. Dobrá tedy, ti týpci vypadají solidně, zítra ráno v 8 čekám na konci mola s rybářskou lodí, je to ta menší se zelených pruhem na zádi, viděl jsi ji v přístavu, nějak se domluv se svými kamarády a buďte tam pokud tam nebudete, odpoluvám bez vás na lov.. Jinak tedy říkají mi Gethag, pro přátele Geth, podám ruku holému hobitovi.. Jo a ještě aby nezapoměl, chci zálohu 5 zlatých, za loď, náklad, jídlo a taky je v ceně riziko.. Místním jistým lidem se to nemusí líbit, tak buď opatrný mistře Gelbine, a hlídej si záda, mnohdy nevíš komu můžeš věřit.. a 2 zlatý potom pokud dorazíme v pořádku zpátky.. Nastavím ruku za zaplacení zálohy a pak ještě dodám.. Pokud chceš skusit smlouvat, ani se nepokoušej, jsem tvrdohlavý a neoblomný, takže máš zájem, zaplať.. Usměju se na hobita přívětivím obličejem.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Paf vesme dýku a naplocho praští Cordandura po hlavě. Ten leží na zemi a tak se nemůže moc uhnout ani bránit a tak ho Paf trefí do čela a roztrhne mu tam kousek kůže. Corandur tedy začne na čele krvácet a začne mu krev stékat po spánku a kolem ucha a také do obočí které jí odvede stranou také ke spánku. Hned po dopadu rány se Corandurovi zatmí před očima a ztratí vědomí. Jedna směna v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poklop o kterém Eirík mluví je v jedné z bočních uliček vedle hostince. Vydáte se tedy blíže a Eirík se nad ním sehne a začne hledat mechanizmus, který ho otevře. Jak jste předpokládali je stejný jako ten na dvorku za hostincem a po tichém cvaknutí se poklop lehce pohne a jde odsunout stranou. Nikdo vás nesledoval ani nešel onou uličkou a tak jste měli a máte na vše dostatek klidu. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Škodolibě se pousměji. Měl jsi spolupracovat a bylo by to pro oba lehčí , ale ty né ty jsi si musel hrát na hrdinu. Rozhlídnu se jestli někdo nejde a odtáhnu tělo dál do křoví. Seberu svoji dýkou ,krátký meč si připni k pasu a věci co vyndal z torny přendám k sobě do torny.Sundám mu boty a zahodím je do houští nedaleko od ležícího těla. Ale aby nebyly vidět hned. Potom prohledám jeho tělo a seberu vše co najdu , to strčím do torny a peníze do váčku. hrdino A rychle se vydám do OLDU. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Podívám se dolů do přítmí, které panuje v kanále a hned je mi jasné, že tohle by nebylo rozumné. "Ještě ne," zavrtím odmítavě hlavou, "pojďme nejprve něco zjistit tady nahoře." Zvednu se, počkám, než Eirík zase zavře kanál a pak společně vyrazíme po Rutenu. Jedním z cílů naší cesty je radnice, kde, jak doufám, seženeme nějaké informace o podzemí obce. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž upadl do bezvědomí a ty jsi ho obral o všechny věci a peníze. Nakonec jsi mu ještě sundal a zahodil boty do nedalekého křoví na druhé straně cesty. Pak jsi se vydal dál do Old Oak. Po dalších dvou hodinách dorazíš do Oaku. Je už pozdě odhaduješ kolem sedmé nebo osmé večer. Většina obchůdků už skoro zavírá a jediné kde to ještě pořád žije je hostinec kousek od náměstí. Na ulicích už je jen pár vesničanů trmácejících se domů po celém dni práce na polích a pile. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Dorazím do města těsně před soumrakem. Škoda už jsou určitě tady a někde se skrývají.No nevadí o ty dva se postarám později. Namířím si to rovnou do hostince. Pokoj,jídlo,zjistit kolik koní je ve stáji a který byly v posledních hodinách venku a jsou uřícené, komu patří , napsat dopisy a roznést je. Dost práce na jeden večer. Se slovy- Dobrý večer všem dobrým lidem. Otevřu dveře do hospody.Pivo káždému kdo dneska poctivě pracoval a mě rovnou dvě. Rozhlídnu se po všech co jsou v hospodě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Upadl jsi do bezvědomí po ráně dýkou do hlavy. Když jses probral muž už by pryč a ty nemáš na nohou boty. Když se trošku víc probereš začneš si kontrolovat věci a pak zjistíš, že ti skoro vše vzal. Sebral ti: Jídlo na 7 dní dobré Měch na vodu Deka - co nejlepší lucerna s okenicemi křesadlo čtvrtka oleje + 2 1/2 čtv. lahve 2x pergamen nepravý krátký meč Stan psací potřeby peníze 15 zl 8 stř 1mě (zůstalo ti 5 zl co jsi měl dobře schované) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Aby jsi zesílil a zlepšil se v magii tak jsi se vydal do Iterionu kde je nejlepší magická univerzita na samostatném malém ostrůvku na severovýchod od hlavního ostrova. Chvilku jsi tam pobyl a pak jsi se vydal na samotný hlavní ostrov Iterion aby sis všechno procvičil naživo a nabral nějáké zkušenosti. Přeci jen sedět v knihovnách a cvičit na balících slámy není zrovna nejúčinější metoda zlepšení kouzel. Prošel jsi z přístavního města Tujin skrz Ruten a zastavil jses tady v Old Oak aby jsis odpočinul a rozhodnul se kam se vydáš dál a co budeš dělat. Jedna z věcí která ti utkvěla v paměti je, že se nějde na Iterionu začal vyrábět jed a vyvážet na kontinent. Z neznámých důvodů se ale účinky jedu začali šířit i bez toho aby byl dotyčný přímo otráven. V takovýchto případech se smrt velice zpomalí oproti normálnímu jedu ale i tak je pořád smrtelná. Mezitím co si tak sedíš v hostinci a popíjíš mezitím co přemýšlíš se najednou rozrazí dveře a do hostince vtrhne podivný muž se slovy. "Dobrý večer všem dobrým lidem." V hostinci se rozhostí ticho a on pokračuje. "Pivo káždému kdo dneska poctivě pracoval a mě rovnou dvě." Pak si začne pečlivě všechny v hostinci prohlížet. Hostinský chvilku jen překvapeně stojí a pak pokrčí rameny a začne roznášet pivo. Ten muž nevypadá zrovna jako místní a to hlavně proto, že je docela dobře ozbrojen. U jeho pasu si povšimneš krátkého a širokého meče a na zádech něco jako kuše a není pochyb, že to asi nebude vše co má u sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vtrhneš do hostince se slovy "Dobrý večer všem dobrým lidem." tak všichni ztichnou a podívají se na tebe. Někteří z nich tě poznají a tak si dál hledí svého. Když pak oznámíš, že jedna runda jde na tebe tak od některých z nich slyšíš jásot a jindy jen zabručení. Když se rozhlédneš v hostinci tak nevidíš nikoho koho by si neznal až na jednoho elfa sedícího u jednoho ze stolů. Dlouhé černé vlasy pod ramena, modré oči, atletická postava, poměrně honosné oblečení, v levém uchu náušnice a na krku podivný řetízek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po prozkoumání dalšího poklopu se rozhodnete vydat se na radnici pro nějáké plánky. Zavřete tedy poklop a vydáte se na náměstí kde je jen jediná dvoupatrová budova ve které se nachází radnice. Dovnitř se dostanete volně není tam stráž ani se nemusí klepat. Hned za dveřmi vás zastaví jeden z úředníků radnice a zeptá se vás. Dobrý den, s čím vám mohu pomoci? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Gelbin souhlasí s podmínkami a dá Gethagov pět zlatých co si vyžádal. Následně se rozejdete někam, kde můžete strávit posledních pár hodin než bude tma a přespat tam. Někdo se vydá na lod co Gethag sehnal a přespí tam a jiný zase přespí v krčmě. Ráno kolem osmé se všichni sejdete na molu a nalodíte se. Když odvážete lod a vyplujete tak se Gelbinovi na chvilku udělá divně neboť ještě nejel nikdy po moři na houpající se lodi. Přes to všechno se nakonec dostanete do malé vesničky na okraji ostrova kde je malé molo. Lod zajistíte a necháte námořníky aby tu ve městě zůstali a hlídali jí. Sami se pak vydáte do vesničky a zjistíte, že je to v podstatě jen dlouhá ulice podél pobřeží ostrova. Je tam jen to nejdůležitější jako pekárna, kovárna, sklad, sýpka a další budovy pro vesničany. Projdete celou vesnicí a ocitnete se na jejím konci u brány a rozhodujete se co dál. Pak vás ale zaujme žena co přichází do města směrem z místa kam ukazatel říká, že je univerzita. O kouzelnících z univerzity víte jen to, že jen velice zřídka odcházejí do měst nebo na výpravy ale když už jdou tak mají nějáký cíl. Další zajímavá věc na té ženě je ale to, že má u pasu připravených několik dýk na vrhání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po dlouhé cestě z univerzity jsi konečně došla do vesnice na kraji moře. Je to jen dlouhá řada baráků táhnoucí se podél pobřeží jako jednolitá vesnička bez vedlejších ulic a přibližne uprostřed je molo pro lodě u kterého zrovna kotví pár člunů a jedna větší rybářská loď. Dojdeš na kraj vesnice k bráně kde si všimneš hobita a barbara jak si procházejí město a prohlížejí budovy. Když nakonec dojdou k bráně a ty jsi od nich tak dvacet sáhů (metr) tak se zastaví a chvilku si o nečem povídají a pak si tě všimnou. Chviličku tě sledují a prohodí i pár slov mezitím co se přibližuješ. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zvedl jsem ze země a ani jsi nehledal boty. Namísto toho jsi si je ovázal kusem látky a vydal se dál do Old Oak. Nebyla to nejpříjemnější cesta ale nakonec jsi se tam dostal. Ted stojíš na křížovatce co by se dala považovat za jakési náměstí. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
 | soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro "Zdravím Vás mladý pane! Jiź dlouho jsem se nesetkal s takovou štědrostí, jakou jste zde předvedl vy. Velice krásný meč, dobrá práce kováře. Jmenuji se Titanius Ocelkuj a jsem synem Aluminia Ocelkuje - zemana Korvůdského. Nechci se nějak vnucovat nebo tak, ale nemyslíte si, že to se svojí výstrojí přeháníte? Přeci jen mi nepřijde, že by si na vás někdo tady chtěl troufat" pronesu a usměju se... přitom si ho dobře prohlížím... |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Domluvíme se s Gethagem a já mu dám požadovaný obnos. Poté si domluvím nocleh v hostinci a v klidu tam přespím. Ráno se všichni sejdeme na molu a vyplujeme. Až na moji nevolnost proběhne cesta v pořádku a zanedloho přistavujeme k menšímu molu. Rychle vyběhnu na pevnou zem a rozhlédnu se kolem. Cesta proběhla v pořádku a tady to také vypadá klidně. Nechápu, proč mě sem nikdo nechtěl vzít. „Jsme tu,“ zvolám radostně. Procházíme vesnicí. Teď bych měl zjistit, kde se pěstuje Zlatomonta. Dojdeme až k bráně a už se chci vydat hledat za ní, když uvidím ženu, která vychází z míst, kde je kouzelnická univerzita. Ta by mohla něco vědět. Vydám se za ní. „Pozdav pán Bůh,“ pozdravím a pokračuji o něco potišeji, „nevíte, kudy se dostanu k místům, kde se pěstuje Aurius Resonis? Jsem léčitel a chci pomoci bojovat proti té chorobě.“ |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Podívám se na úředníka a pokusím se odhadnout jeho charakter. Nejsem ale žádný znalec lidské povahy. S úředníky ale musí čas od času jednat každý, kdo dělá to, co já. "Dobrý den mistře. Jsem Horin Hlodal, člen stráže hranic a toto je Eirík Sturluson, kolega z úřadu pro hygienu z hlavního města. Mám naléhavou žádost týkající se NEMOCI a pouze vy a vaši kolegové nám s tím můžete pomoci." Snažím se vypadat profesionálně a pevně doufám, že něco jako úřad pro hygienu existuje. "Potřebovali bychom vidět plány městské kanalizace," dokončím po krátké odmlce, kdy nechám úředníkovi chvilku na vstřebání informace, ale né dost času, aby se hlouběji zamýšlel nad tím, zda Eirík může být ten, za koho ho vydávám. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Cesta na pobřeží byla dlouhá a únavná. Jakmile jsem však zaslechla šumění moře, šlo se snáz, ačkoliv první vlnky jsem spatřila až za delší dobu. S úlevou se zastavím na okraji lesa a pozoruji příboj, dýchaje slaný vzduch. Krátce přeběhnu pohledem všechny střechy, rovné, šikmé, oblé. Vesnička není moc velká, spíš jde jen o rybářskou osadu. Kde tady chtějí pěstovat takové květiny? podivím se v duchu. Pomalu a pozorně procházím vesničkou až k bráně, přemítám nad různými možnostmi, nic zvláštního se ale neděje. Až na dvě figurky, které stejně jako já prochází hlavní cestou mezi domy. Zastavím se a snažím se je nenápadně pozorovat. Jeden z nich je určitě hobit. Tihle nevypadají na rybáře… pomyslím si. Očividně nejsem jediná, kdo někoho sleduje. Ti dva se zastaví uprostřed hovoru a chvíli mě pozorují, než jsme dostatečně vzájemně blízko. Teď už jim asi neuniknu. „D-dejžto pán Bůh…“ trochu se zakoktám, když mě drobný mužík osloví. Pokusím se o úsměv, ale příliš přesvědčivá nejsem. Co jen mohou chtít? Hobit pokračuje a bez jakýchkoliv okolků se ptá rovnou na Zlatomontu. Co mu mám říci? Mohu mu věřit? Nervózně se rozhlédnu kolem. „Je mi to moc líto, ale nejsem si jistá, zda vím, o čem mluvíte, promiňte, vzácný pane,“ dostanu ze sebe s drobnou úklonou. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Když si užiji chvilku na výsluní oblíbenosti tak se vydám za hostinským k jeho pultu. Když mě osloví honosně oblečený elf. Hmmmmm. .Jen bez zájmu pronesu a obejdu jej.S podivem pozvednu pravé obočí. Přistoupím k pultu a opřu o něj lokty. Čest a prosperitu vaší hospodě šenkýři.Rád bych pokoj večeři , žejdlík piva a taky bych se rád koukl do stájí čekám zítra obchodní partnery a rád bych aby jejich ušlechtilá zvířata měla ten správný konfort.A co se týká pokoje rád bych okno do ulice. Popis 16?cm vysoký a6?kg važící člověk tmavé pleti bez tělesné vady.Věk 2? ikona odpovídá popisu obličeje oblečen je hnědé kožené zbroji kterou překrývá pískově žultá halena modrýma širokýma nohavicema na nohách má kožený candále.na rukách má kožená rukavice pobité měděnými cvočky,u pasu má meč a nadruhé straně kračí meč a a dýku přes hrut se mu táhne pás s šipkami do kuše která je na zádech překryta hnědo pískově žlutou kápí Na zádech velkou tornu která je objemově plná. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Co ten navoněný panák chce? Hlupák jeden dávat na obdiv svoje bohatství mohl by jej o něj chtít někdo připravit hihihihi A nebo je to jeden z těch dvou? Hmmmmmm mazaný musím si na něj dávat pozor. Uvidíme co bude dál.Kouknu se do stájí , něco sesmolím na papír trochu se vyspím a k ránu začnu pracovat naší věci |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Blbec jeden namyšlenej, pomyslím si. Ale nedávám na sobě nic znát... Chvíli čekám, až se vzdálí od hostinského a poté si také objednám. "Šenkýři, dej plný džbán, ať chasa ví, kdo k stolu je zván! Co nabízíš k jídlu? A Kolik žádáš za noclech?" Chvilku počkám až se hostinský vykoktá a ještě před objednáním se zeptám: "Hostinský a jak je to tady s kostkama? Jsou tu povolený? A hraje se tady?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinský Pafov podá pivo a pak řekne. Jeden zlatý za nocleh, pět stříbrných pět mědáků za pivo a šest stříbrných za jídlo. Pak taky další tři zlaté a dva stříbrné za to pivo pro všechny tady. To je celkem pět zlatých tři stříbrné a pět měděných. Počká až mu dáš peníze a za ně ti dá klíč na kovovém kruhu na kterém je i malá dřevěná destička s číslem 2. Je to nahoře v patře po pravé straně. Pokud chcete do stájí tek jděte ven a budova hned vpravo za dveřmi připojená k hostinci. Uvnitř bude bratr tak mu řeknetě, že se vás tam pustil. Když se na něj pak obrátí Titanius s další žádostí tak pokračuje. Pivo dostaneš platil ti ho tady přítel. Kývne hlavou na Pafa. Nocleh je za jeden zlatý a k jídlu je chleba s masem z divočáka co střelil náš hraničář v lese. Je to skvělej střelec jen nevím kde se pořád toulá. Občas se staví s úlovky a prodá mi je. Nestěžuju si alespoň nemusím porážet zvěř když chci udělat maso jen říkám, že je ten chlap zvláštní. Nikdy mu snad nikdo odsud nepohlédl do tváře. Titanius se ještě zeptá na kostky a hostinský se na něj zle podívá. Tohle sem netahej chlapče. Naposled co tu někdo hrál mi nezůstal ani jeden nepoškozený stůl a jen dvě židle. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Z pod haleny vytáhnu dosti velký měšec který netrpí zrovna prázdnotou. Vysázím na pult požadované mince a seberu klíč. Kdyby mě už dneska večer hledali moji dva přátelé tak jsem na hoře a mile rád je přivítám.A v tom případě ať vezmou něco k pití. Otočím se a vyrazím do patra a dál do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Dívka se z mé otázky vykroutí. Když jde od kouzelnické univerzity, tak by si jeden myslel, že tam studovala a bude vzdělaná … a nebo mi to jen nechce říci. „Ale určitě víte, o čem mluvím. Hledám rostlinu pěstovanou zde na ostrově. Lidově se jí říká Zlatomonta. Způsobuje sice ošklivou nemoc, která se rychle rozšířila, ale její úpravou se dá získat také lék na její léčení. Pokud chcete pomoci, tak mi prosím poraďte.“ |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Zapálím svíčku na stole a rozhlídnu se po pokoji. Hmmmm skromné to bydlení ,ale lepší než spát v mém novém stanu HIHIHIHI. rozesměji se Postel , stůl a dvě žídle to stačí. Otevřu okenici aby měl výhled na ulici a dostal do pokoje trochu čerstvého vzduchu.Tornu se věcmi krom zlo. načiní zbrani a peněz strčím pod postel.Zamknu dveře zevnitř pod kliku strčím židli.Opatrně se kouknu z okna ven jestli nikdo nejde a patrně vyskočím z okna na ulici. A teď do stáje. Co nejrychleji si to namířim do stájí kde vyhledám bratra hostinského. Hola hej je tu někdo ? |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Hluboce se na hobita zadívám. Tuší, že něco vím. Co teď? Nervózně přešlápnu a prohlédnu si jeho mlčící doprovod. Nějak mi tahle dvojice k sobě nepasuje. "Proč bych vám měla věřit?" zeptám se tiše, přesto poněkud drze a s bojovným nádechem. "Takové poslání a vyklopíte ho hned první osobě, kterou potkáte?" Čekám, jak ti dva zareagují. Podle toho se rozhodnu, pokud přece jen ne, v kapse mám nachystanou minci, kterou si hodím. Snažím se pohledem získat co nejvíce informací o tom, co se jim právě odehrává v hlavách, hlavně tedy hobitovi, zároveň však na sobě dát znát co nejméně. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Tak možná přeci jen něco ví. Usměji se, ale jsem zklamaný, že nám nechce nic říci. „Víte, já nejsem zrovna komunikativní a raději jdu rovnou k věci a nezdržuji se zbytečnostmi okolo. Taková je prostě moje povaha a vy jste pouze vypadala na někoho, kdo by o tom mohl něco vědět, a tak jsem se zeptal. Kdybych chtěl tu rostlinu zneužít, tak to bych asi nešel přeci přímo, ale já se přeci nemám za co stydět, chci jenom pomoci,“ snažím se dívku přesvědčit, aby nám řekla pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Gethag z klanu Ubrigar pro Když se ráno nalodíme, ještě s pár lidmi doplujeme s lodí do lidmi příliš nemilého města s univerzitou mágů a všeobecně známém ostrově mágů.. Než vyrazíme z lodi, rozhodnu se jít s Gelbinem do města, ještě jsem tu nebyl a zvědavost společně s lačností po slávě mě táhne k jakémukoliv nebezpečí a dobrodružství.. Vytáhnu ze své truhly své věci, obléknu si svou zbroj a překryju ho tunikou, vyzbrojím se mečem, a i štítem s palcátem který upevním k pasu, vemu i vak s důležitými věcmi jako jsou pochodně lano atd. nikdo neví kdy se to může hodit + vodu a trochu jídla.. Tak vyrážíme zahlásim a všichni vyrazíme.. Tak měj se na pozoru Gethagu, chraň své přátele a nedopust aby kdokoliv pochyboval o tvých schopnostech.. mysli na to že jsi válečník, boj v srdci a v krvi..!! Po malém vnitřním hecu se rozejdu za Gelbinem, kterého nechám jednat a vést, pozoruhodné okolí ve mě vyvolává stísněný pocit osamocení, ale statečnost mi vrací odhodlání a sílu.. Po té co potkáme dívku, zbystřím a očima skouknu okolí, nechám jednat Gelbina ať spíše mluví on, toto není moje silná stránka.. Hlavně bacha na ty jejich kouzelný ochrany a mysl uzavřít mysl, jakmile se ti ty čáryfukové dostanou do hlavy tak je endešlus kámo.. Promlouvám ke svému vědomí jakobych mluvil sám se sebou uvnitř své mysli.. Dále vyčkám na výsledek rozhovoru těch dvou a dál se zařídím podle toho.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyjdeš ven a sejdeš dolů kde ještě sedí onen muž a popíjí pravděpodobně už nekolikáté pivo. Odebereš se ven z hospody a tam uvidíš bratra hostinského jak odvádí klisnu do stájí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro O vaší klisnu se již bratr určitě postaral jak ho znám. Zůstaneš dole mezitím co se druhý muž odebere nahoru do svého pokoje. Pak si dáš ještě tři další piva a už na tebe začnou docela působit. Nakonec si se ještě najedl a pak zaplatil hostinskému a na oplátku dostal klíč s číslem čtyři. Taky nahoře napravo hned druhé dveře. Klisnu nic neplať jsi host a platíš za pokoj tak se ti o ní postaráme. Řekne hostinský a věnuje se dál svojí práci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Úředník vás chvilku pozoruje a neví co dělat. O takovém úřadu jsem nikdy neslyšel. Pokud je to ale pravda tak jste tu asi kvůli té nemoci co se šíří, že? Mapy kanalizace nemáme a asi ani nejsou tedy né oficiální. Pokud ale chcete tak vám místní kartograf může dát mapu města ale vrátí se až zítra. Jel do hlavního města zakreslovat tamní mapu. Dal bych vám ji sám ale přísahaly jsme, že mu tam nikdo nebude chodit do jeho pracovny. Nesnáší to a nechci poslouchat jeho nadávky, že má papír jinde. Pak už jen čeká na vaší reakci a v případě, že odejdete se rozloučí a pokračuje dál v práci. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Nenápadně se přiblížím za bratrem hostinského co vede klisnu a položím mu ruku na rameno zezadu. Zdravím tě pronesu s širokým úsměvem na tváři Poslal mě sem tvůj bratr abych se podíval na tvé stáje,Jelikož očekávám návštěvu v blízké době a mají ušlechtilá zvířata tak bych nerad kdyby stáje byly v nějakém nepořádku. Určitě ti nebude vadit když se přesvěčím na vlastní oči jakou máš zde čistou. Z kapsy u kalhot vytáhnu pohotovostní stříbrný který tam mám na případné rychlé úplatky a vtisku mu jej do dlaně. Nečekám na odpověď a rovnou se začnu rozhlížet po stájích. Kontroluji počet koní velikost oken v případě vloupání kde je co rozmístěno abych po tmě něco neshodil. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Dobrý den! pozdravím úředníka hned po Horinovi a snažím se tvářit co nejvážněji a vžívám se do své role co nejlépe. "Ksakru, to mi nemohl vymyslet něco jiného?" říkám si ale tak trochu mě to i baví. "Ano, to je pravda. Něco jsem o tom slyšel, než jsem odjížděl. Někam zmizely prý nějaký zloděj či snad špion, vskutku nepříjemná věc." přitakám na řeči o dočasné nedostupnosti mísního kartografa. "Pokud by vám to nevadilo, rádi bychom se alespoň podívali do místních stok, zjistit závady a porozhlédnout se, jak to tam vypadá, vždyť víte." Odkašlu si. "Doufám, že nebudeme muset vyplňovat stohy povolení a listin, rád bych měl práci v tomto městě co nejrychleji z krku." "Určitě na to skočí, vypadá zmateně..." Pokud dostaneme povolení, rozloučím se a odcházím hned za Horinem. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Do stoky? Zeptá se udiveně úředník. Tam ale nikdo nechodí snad jen krysaři. Navíc všechny poklopy jsou zapečetěné pokud já vím z toho co jsem slyšel. Počkat a co myslíte tím, že zmizel? Dám ho hned hledat ale pokud je pravda co říkáte tak vám ukážu cestu do jeho pracovny a snad něc najdeme. Rozrušený úředník vás vybídne k tomu aby jste šli za ním. Zavede vás do prvních dveří v další chodbě vedoucí za roh. Tady to je zkuste najít co potřebujete ale moc to nerozházejte. Je pak opravdu nepříjemný když tu musí něco rovnat. Až to najdete tak cestu ven znáte. Pak odejde rychlím krokem někam pryč. Jste v místnosti plné prázdných papíru a map pečlivě rozmístěných a roztříděných v poličkách a zásuvkách. Uprostřed místnosti je velký stůl na malování a leží na něm pár věcí patřících kartografovi a nějáké svitky. Po takřka celé zbylé volné ploše stolu je rozvinut papír s těžítky na jeho rozích ale je prázdný. Na stěnách jsou různé obrazy a mapy míst, která ani neznáte. Najít tu něco by neměl být problém. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Tím zmizením jsem myslel samozřejmě mapy." snažím se opravit nedorozumění. "Jsem si jist, že váš kartograf je zcela v pořádku, na úředníky a jiné významné osoby je tam spousta stráží." doplním. "Takže, někde to tady musí být." řeknu Horinovi potichu, když úředník odejde. Prohledávám věci a snažím se najít cokoli užitečného, přitom nedělám moc velký nepořádek. "Podle toho, jak to má uložené, bude asi docela velký detailista. Lepší by bylo to co nejrychleji najít, nerozházet to tady a vypadnout." |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Počkám, až mi odůvodní své pro mě poněkud zbrklé jednání. Na takovou přímost nejsem zvyklá. Pomoci chceme oba dva stejně, ale opatrnost by v této situaci neškodila ani na jedné straně. Co mě však znervózňuje mnohem více, je postava vedle hobita. Mlčí a netváří se zrovna dvakrát přátelsky. Na druhou stranu je sympatičtější v tom, že nevypadá až tak důvěřivě. Potichu si v kapse hraji s mincí a přemýšlím. Učitel mi doporučil najít ve městě svou známou bylinkářku. Možná ona by mohla rozhodnout, zda jim podat nějaké další informace. Vždyť já vlastně sama pořádně nic nevím. Zhluboka se nadechnu a naposledy probodnu pohledem malého muže, tak jak mě to učil otec. Příliš mnoho zla z něj necítím. „Upřímně – příliš informací o této rostlině nemám. Ale znám někoho, kdo by nám je mohl podat. Zdá se, že bychom mohli mít společný cíl. Proto jestli chcete, můžete se přidat. Pokud ne, mrzí mě to, víc vám však říct nemohu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Výborně, možná máme i společný cíl, tak to by jí mělo motivovat nám pomoci. „Dobře děkuji, rádi se k Vám přidáme. Tak když to vypadá, že spolu strávíme více času, tak mé jméno je Gelbin,“ natáhnu ruku směrem k dívce. Snad to přijme a prohloubím tak její důvěru v nás. |
| |
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bratr hostinského si od tebe vezme stříbrný a pustí tě do stájí kde začne ustajovat již čtvrtého koně. Mezi hostincem a stájemi je asi metr a půl široká cesta vedoucí dozadu. Stáje nejsou něják velké je tam místo tak pro 6-8 koní z toho tři místa jsou již plná. V horní části stájí je něco jako patro kam nevidíš ale vede tam žebřík. U každého místa pro koně je něco jako okénko o velikosti půl na půl sáhu bez jakékoli možnosti zavření. Nic tam rozmístěno v prostotu krom nějákých vidlí a dalších věcí jako dvou luceren u vchodu nic není a tak tam není v podstatě co shodit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jdete hledat poličky a podle popisků se snažíte najít mapu města. V jedné z polic narazíte rovnou na tři kopie a na místě čtvrté je prázdno. Ten papír na stole na sobě nese již načrtnuté části města takže to bude asi zvětšená kopie mapy pro někoho kdo si ji objednal a jeden z těch svitků na stole bude asi kopie mapy co chybí v poličce. *** Mapu Rutenu jsme nestihl dodělat. Nevím proč jsem dělal mapu ostrova když jsem věděl, že dřív bude potřeba Ruten. Zítra jsem sice celý den až do večera pryč takže jí udělám dneska nebo zítra večer a nebo při nejhorším v neděli. Až bude tak jí najdete v homepage. *** |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Výborně," řeknu si, když najdu mapu města. "Snad mu nebude vadit, když o jednu přijde..." "Horine, mám tu mapu! Měli bychom odejít, mohly by z toho být potíže." Když odcházím, na stole nechávám hromádku stříbrňáků jako "odškodné". "Jsem sice zloděj, ale mám svou důstojnost, koupil bych tu mapu, kdyby tady byl!" Ještě před odchodem Horinovi naznačím, aby nezapomněl zavřít. Mapu radši schovám do brašny a na všechny, které potkám po cestě z radnice, se mile usmívám. Když už jsme venku, zeptám se: "Takže? Jdeme do stok, nebo si chceš ještě něco zařídit? Pochodně mám, o světlo se snad nemusíme bát..." |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Mužík se zdá být nadšený z mé nabídky. Malé bojácné já ve mně poněkud protestuje, ale je přidušeno obavami z cesty a svěřeného úkolu. Natáhne ke mně ruku a představí se. Pohledem sklouznu k jeho společníkovi, ovšem jen na krátký okamžik. „Reilii,“ řeknu tiše s rozechvělým tónem a podanou ruku přijmu. Pokusím se o úsměv. Pořád pamatuj na to, že nesmíš nikomu úplně věřit… Počkám, zda se představí i Gelbinův společník. „Následujte mě tedy, prosím,“ poněkud nesměle zavelím a vyrazím směrem k domkům, hledat bylinkářku. Po nějaké době najdeme malý domek, všude možně jsou na něm porozvěšovány rostliny všech barev, tvarů a vůní. Není pochyb, že jsme našli cíl. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Rozhlídnu se a vydám se zpátky za stájníkem . Máte tu docela čisto a podle koní soudím že i dost na pilno.Chtěl bych koupit koně a vidím že tu nějaké máte.Jsou na prodej nebo někomu patři?Kdyby někomu patřily myslíte že by jste mi mohl říct kde jsou jejich majitelé?Zítra přijedou přátelé a já nemám koně na které bych je doprovodil na další cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Skvěle, tak už jsme se seznámili. Nikdy mi to nešlo a ono to není až tak těžké. Asi se ve mně probouzí mé přátelství nakloněné hobití geny. Následuji Reilii. Jít se zeptat bylinkářky, že mě to nenapadlo samotného. No kdo má přeci nejvíce informací o rostlinách. Počkám, zda se Relii odhodlá vyrazit k domku a vstoupit jako první dovnitř, v tom případě bych ji těsně následoval. Pokud se k tomu nemá, vyrazím k domku sám, nejprve lehce zaklepu a pak vstoupím dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stájník si tě poslechne a pak kývne hlavou ze strany na stranu. Bohužel pane ti koně nejsou na prodej patří hostům. Jeden z nich je náš a další dva jsou hostů co přijeli dnes. Netuším kam šli ale nejdřív byli v hospodě a pak jsem je už neviděl. Je mi líto ale žádného volného koně tu asi nenajdete. Možná někdo z města by vám mohl prodat ale musel by jste mu hodně zaplatit. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Škoda plocnu rukou do stehna a potom se usměji Ale možná? KOuknu se na dva koně. Jméma těch dvou asi neznáte žě?Ale popis by ste mi mohl dát možná se mi je podaří najít a třeba mi je prodají. Vytáhnu zlaťák a ukážu jej stájníkovi.A dokážu ocenit vstřícnost. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stájník se na tebe podívá a řekne. Peníze nebudou k ničemu pane já jsem je totiž zahlédl ale měli na sobě kápě. Naháněli trošku strach tak jsem se jich na nic neptal a rovnou ustájil koně. Všechno s nima musel řešit bratr ale zda něco viděl se ho musíte zeptat. Být vámi tak se ho na to ale neptám já sice nechci vědět proč to chcete slyšet ale on o hostech nic neřekne dokud nemá dobrý důvod. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Hnnnnnn Smutně pokývu hlavou. Děkuji za pomoc a kdyby jste je náhodou viděl ta jim řekněte že bych měl zájem koupit jejich koně a že jsem ubytovaný u vašeho bratra. Schovám zlaťák a Vyrazím do hostince a svého pokoje. U vrat stájí se rozhlídnu jesti někdo venku není Dojdu k hospodě a vyšplhám do ohna mého pokoje které jsem nechal otevřené. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Spojíte se tedy a společne se vydáte hledat bylinkářku. Dojdete až k jejímu domu kde vád praští vůně různých květin a pozorujete starou dámu jak sedí v houpacím křesle na "verandě" a dívá se na moře. Vedle ní stojí mladý muž a kontroluje květiny zda jsou usušené nebo ne a věší na provázky další. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vydáš se do hostince a když vstoupíš tak pohledem narazíš jen na pár místních popíjejících pivo a nikoho zvláštního. Hostinský se na tebe koukne a sjede tě očima. Naštěstí nevidí, že nemáš boty neboť máš dostatečně dlouhý plášť na to aby to zakryl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po získání mapy se rozhodnete vrátit do hostince kde by jste již za chvilku měli mít připravené objednané jídlo. Mapu si mezitím Eirík někam strčí nebo jí nese v ruce srolovanou. Když vejdete do hostince tak zjistíte, že se nic nezměnilo jen k vašemu stolu si sedl nějáký muž s kápí přes hlavu a popíjí tam nějáké víno. Hostinský si vás všimne a ukáže prsty na rukou pět pravděpodobně na znamení za jak dlouho bude jídlo hotové a pak se opět vrátí k práci. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Když se vyškrábu do pokoje tak zapálím svíčku a zkontroluji jestli je vše jak bylo když jsem odešel. Jestli je všechno v pořádku tak zavřu okenici a opřu o okno lžici aby spadla na podlahu kdyby ji někdo chtěl otevřít. Potom přesunu stul naproti dveřím a vezmu židly z pod kliky a položím ji za stůl. Kuši natáhnu a nabiji a položím na stůl.Tak aby mířila na dveře když budu sedět za stolem zády k oknu a čelem ke dveřím. Otočím klíčem v zámku tak aby se dveře odemknuly.Pote se sednu na židly vytáhnu psací potřeby a pergameny které rozpůlím na dvě části a dám se do psaní čtyř dopisů. Přičemš dávám pozor co se kde šustne. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro POZOR POZOR DNES DO NAŠEHO MĚSTEČKA PŘIJELA NA KONÍCH DVOJICE ZAHALENÝCH POSTAV. MAŠI STATEČNÍ STRÁŽCI POŘÁDKU SE ZBAVILY JEDNÉ LOUPEŽNICKÉ BANDY.ALE NĚKDO Z RUTENU SE TO DOZVĚDĚL A HNED ZA NĚ POSLAL NÁHRADU. NECHÁME SE ZASE VYDÍRAT A OKRÁDAT OD BANDY JEDNÉ ZLODĚJSKÉ???? NE NE NE NE KAŽDÁ KDO UVIDÍ NĚKOHO KOHO NEZNÁ NECHŤ TO OKAMŽITĚ OHLÁSÍ STRÁŽÍM. Ctihodný Občan ----------------------------------------------------------------------------------------------------------- Po napsání 4 dopisů je přeložím položím na kraj stolu a uklidím psací potřeby. Otevřu dveře od pokoje a zvolám dolu po schodech . Mužete mi někdo donést večeří a něco k pití ? Poté se vrátím do pokoje dopisy zastrčím za bluzu a sedni si za stul na které leží nabytá kuše. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Znovu se rozhlédneš po místnosti ale nikoho nového tam nevidíš. Je to místnost do obdelníku a po levé straně na jejím konci od dveří je pult kde stojí hostinský. V pravé části vzadu jsou schody nahoru k pokojům a mezi schody a pultem jsou dveře do kuchyně. Po stranách hospody je pár stolů a lavic na sezení kdy uprostřed mezi nimi je něco jako ulička. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Náš úspěch, který jsme zaznamenali na radnici sice nebyl takový, jak jsem doufal, ale to je prostě život. "No, zkusili jsme to. Vlastně jsem ani moc nedoufal, že nějaké mapy stok najdeme," zalžu, když vylezeme z budovy ven, "taky jsem se moc netrefil s tím úřadem, co?" Když si vzpomenu na situaci a výraz úředníka, srdečně se zasměju a plácnu Eiríka po rameni. "No, myslím, že tys ho taky dobře dostal s tím zmizením." Celou cestu do hospody mám dobrou náladu. Někde vzadu v hlavě mi zvoní takový varovný zvonek, abych se moc neradoval, že před sebou máme poměrně nepříjemnou a nebezpečnou práci, ale jsem prostě veselý člověk. "Bezva, jídlo bude za pět minut," usměju se na Eiríka, když vstoupíme do krčmy. Pak si všimnu kapucína u stolu. "No, ten člověk vypadá dost podivně na to, aby byl jedním z bratrstva," nakloním se k Eiríkovi a kývnu směrem ke stolu, kde jsme seděli, "zkusme si přisednout a uvidíme, jak se to vyvrbí." Klidně přijdu ke stolu a promluvím na sedícího muže: "Můžeme si k vám se společníkem přisednout?" |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Snad to bude takhle veselé i nadále, příteli." odpovím Horinovi po cestě do hospody. Když vejdeme dovnitř, naše místo obsadí tajemný muž. "Přisedneme si, možná má také podobnou cestu, tak jako my." Horin se jej zeptá na volné místo, já radši jen mlčím a s dobře nalazeným výrazem pohlédnu cizinci do obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ležíš na posteli v pokoji a snažíš se usnout. Protože je teprve kolem sedmé hodiny a začíná se stmívat tak jen ležíš v posteli. Uplyne jen pár minut a z poklidného ležení v tichu tě vytrhne něcí křik z patra dolů do hostince. Mužete mi někdo donést večeří a něco k pití? To je vše a pak už následuje jen tiché vrznutí a cvaknutí při zavírání dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sedíš v hostinci a piješ levné víno co hostinský přinesl ale přesto není špatné. Na maso ti odpověděl, že dnes a zítra mají jen ze srnce. Chvilku na to ti ho taky kus přinesl pěkne upečený na ohni s kusem chleba. Když jsi začal mluvit o tom, že by jsi mohl přividělat tak se u tebe zastavil a řekl. No né, že by se peníze navíc nehodil ale záleží na tom o co se jedná. Taky slyšíš z patra někoho dost hlasitě zařvat. Mužete mi někdo donést večeří a něco k pití ? Někoho ti to připomene a pak ti dojde, že se ten hlas podobal tomu co tě okradl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přijdete až k "vašemu" stolu a zeptáte se muže, zda si můžete přisednout. On jen otočí hlavou a promluví. Je dost divné se na takovouhle otázku ptát někoho koho jste sem... dalo by se říct pozvali. Napije se dalšího doušku vína a pak pravou rukou naznači aby jste se posadili. Omlouvám se, že jsem nepřišel dřív ale všude mě hledají. Dodá pak potichu a čeká na vaši reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro "U Síji co je to za humbuk!?" řeknu podrážděně... Nicméně zvědavost mi nedá, tak se obleču, vezmu hůl a dýmku naplněnou tabákem a jdu se podívat na chodbu, zda tam neuvidím něco zajímavého... Za předpokladu, že je tam otevírací okno, tak ho otevřu a připálím sí dýmku od kousku klacíku, který jsem zapálil o nějakou svíćku (předpokládám, že tam něco takového bude) a čekám, co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyskočíš z postele a vyběneš na chodbu ale nic nevidíš jep rázdná a nikdo tam není a všechny dvee jsou zavřené. Vrátíš se tedy do pokoje a dveře necháš polootevřené a jdeš si k oknu, které jsi otevřel, zapálit dýmku a čekat zda se něco stane nebo ne. |
| |
| "Neviděl jste tu dva muže celé v černém?" dál hostinskému popíšu ty dva muže, kteří tu měli dělat nějakou práci pro cech. Mimo to, vklidu vychutnávám jídlo a pití. Však ten zloděj se objeví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V poklidném prostředí lesa na ostrově jsi si rozjímal o tom co podnikneš. Celou dobu se ti nikam nechtělo a chtěl jsi zůstat ve svém lese a jeho okolí ale nakonec tě lidi z ostrova dohnali k tomu, že jsi se vydal na Iterion s šancí na to, že lidé nebudou jako ti na tomto ostrově kde momentálně žiješ. Našel jsi tedy první loď co jela na Iterion a vydal se s ní. Cesta trvala jen pár dní a dorazil jsi do přístavního města na jižní části východní oblasti ostrova. V této oblasti je to jen jedno ze dvou měst s přístavem ale je poměrně velké a není tu moc přírody a tak jsi se vydal hlouběji do vnitrozemí. Old Oak Když jsi ráno vyrazil tak jsi ještě netušil kam tě cesta zavede. Nyní ale stojíš na pokraji menšího městečka nebo spíše větší vesnice zvané Old Oak. Jdeš po cestě až na náměstí kde stojí velký dub a vede od něj cesta na východ, západ a jih odkud jsi přišel ty. Celé město vypadá postavené podél této "hlavní" cesty a jen několik málo budov v dalších řadách. Po cestě směrem od brány jsi zahlédl pár obchůdků, kovárnu a hostinec se stájemi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinský se na chvilku zamyslí a pak se na tebe zvídavě podívá. A proč si to pán přeje vědět? Jsou to vaši známí? Vezme si od tebe peníze za večeři a čeká na tvoji odpověd. |
| |
 | soukromá zpráva od Theur pro Jen co překročím pomyslnou hranici brány od města, začínám přemýšlet, zda mě zde přivítají tak, jako v ostatních vsích. Po pár krocích a minutých obchodu mi začne bít do očí krčma, jež je kousek opodál. Nějaký ten den už jsem nenasytil svůj žaludek do plna. Pomyslím a vydám se směrem k hostinci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vstoupíš do hostince a první co uvidíš jak se hostinský vybavuje s mužem v černé róbě, který sedí u stolu a něco jí. Zbytek osazenstva hospody je jen pár místních občanů popíjejících pivo a nebo dávajících si něco k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Dojdeme k bylinkářce, ale Reiliie se nějak nemá k tomu, aby šla první, a tak vyrazím sám. Dojdu až k dvojici na verandě: „Pozdrav pán Bůh,“ pozdravím a usměji se, „mohli bychom si s vámi promluvit?“ zeptám se, počkám na odpověď a pokud bude kladná, pokračuji dál, „máme dost nezvyklé přání, ale závisím na něm mnoho lidských životů. Jsem léčitel a chci pomáhat lidem. Chci bojovat s tou nemocí, kterou způsobuje Zlatomonta, ale nejdříve bych potřeboval vědět, kde se tady na ostrově pěstuje.“ |
| |
| soukromá zpráva od Theur pro Hned co vkročím do hostince, čekám podivné úškleby, zvídavé tváře, avšak místo toho v klidu a pohodě udělám první krok ze schodu a pomalým krokem procházím středem hospody a prohlížím si vnitřní interiér. Po chvíli rozhlížení mě upoutá muž celý v černém, který se vybavuje s hospodským. V plné hospodě mi to přijde jako nejvhodnější místo k odpočinku a občerstvení. Přistoupím tedy k jeho stolu a zvídavě se zeptám: "Smím si přisednout?" |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Nečekala jsem, že tak rychle najdu společníky na svou cestu s poněkud problematickým posláním, a tak i přes pokus o nastolení důvěry mezi námi třemi jsem kapku podezřívavá a paranoidní. Zvlášť co se týká doprovodu Gelbina. Snad je to jen tím, že se nepředstavil… vrhnu jeho směrem přátelský úsměv. Městečko naštěstí není velké a tak najít bylinkářku, za níž mě poslal můj učitel z univerzity netrvá dlouho. Sama vůně sušených bylin, větviček, květin a rozličných rostlinek nás od určité chvíle jakoby sama vábila a vybízela k následování. Starší paní, pravděpodobně dotyčná kořenářka, sedí v houpacím křesle na zápraží domku a pozoruje moře. Je to poklidná scéna, přímo jako z nějakého snového obrazu. Ticho protkává jen blízké, přesto tlumené šumění moře, jemuž do taktu přihrává vrzání a praskání dřeva, z něhož je křeslo vyrobeno, a také kroky mladého muže, zřejmě pomocníka bylinkářky. Nasadím úsměv naučený u císařského dvora a směle, i když uvnitř strachy a nervozitou sevřená, vykročím přímo k této dvojici, jež vládne umění léčit i zabíjet pomocí přírody. „Dobrý den, vzácná paní. Mé jméno je Reilii a posílá mě můj ctěný učitel, Sarub, ve věci záhadné květiny přezdívané Zlatomonta. Poslední dobou se rozmáhá trávení obyvatel naší země pomocí jedu z této rostliny připraveného. Prosí Vás o radu a pomoc v této nepříliš šťastné situaci, neb se sklání před Vaším věděním, stejně jako já,“ pozdravím a v krátkosti vysvětlím důvod své návštěvy, vše s vybranou poklonou. Doufám, že není proti dvorským způsobům, to bych nám to mohla zavařit hned na začátku… Poté, co jsme se já i Gelbin uvedli, čekáme na vyjádření bylinkářky. Snad nám pomůže... upřu poněkud zoufalejší pohled k nebi, na kratičký okamžik. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Zvláštní odpověď... Možná to bude i práce hostinského." Na pokyn si přisednu. "Zdá se, že o nás víte více, než my o vás, pane." řeknu stejně tiše, jako on před chvílí. "Tudíž by nebylo od věci představit se, naše jména již zřejmě znáte ale i tak pro jistotu, jmenuji se Eirík a tohle je můj kolega mistr Horin. Čekám, až se představí i on. Přecejen není vhodné říkat každému svůj cíl a záměry, lepší bude dostat z něho něco málo napřed a potom se podělit o své informace. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Theur pro |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro No, vida. To vypadá, že máme tu čest se samotným panem Lokem. Nečekal jsem, že se dostaví osobně a musí být hodně sebejistý, že se objevil. Také se posadím a trochu se ukloním, když mě Eirík představil a usměju se. "Myslím, že se situace hovoří za vše příteli," řeknu normálním hlasem Eiríkovi, "hledali jsme informace o pánovi a on se nám přišel představit sám, jestli se nemýlím." Když už sedím, pokusím se pod stínem, který halí muži část obličeje, zahlédnout oči. "Jste tu slavná osoba," promluvím tiše, "kde kdo by vás rád viděl a mnozí by se chtěli důrazně vyptávat." |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Theur pro |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Theur pro |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Theur pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž vás vyslechne a dopije zbytek vína. Pod jeho kápí si všimnete krátkých vousů na bradě ve chvilku kdy dopíjí. Ano to máte pravdu, proto bych také radši šel mluvit někam jinam. Pokud tu máte pokoj.... Pak vyčká na vaší odpověd a buď se s vámi odebere nahoru nebo bude pokračovat v konverzaci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bylinkářka s pomocníkem vás vyslechnou a ona se pak přestane pohupovat a odpoví vám. Vy mladí tak horliví do práce a zachránit ostatní. V jedné věci se ale mýlíte. Zlatomonta se na ostrově pěstuje jen na univerzitě ale přesto je tu ještě jedno místo kde by se jí mohlo dařit. Vypráví se, že v lese na východ od města jsou ruiny nějákého starého města. Nikdo neví zda opravdu exitují a kdo je obýval ale pokud je najdete tam možná najdete i vaši Zlatomontu. Dávejte si ale pozor ať se neztratíte, les je velký a mohli by jste tam bloudit celý den než byste našli cestu ven. Ráda bych šla s vámi ale nohy už neslouží a tady Wome má dost práce tady než aby někde pobíhal. Pokud ale po cestě narazíte na nějáké bylinky nebo jíné léčivé rostlinky tak mi je přineste také. Teď mně prosím omluvte chce se mi něják spát. Málem to nestihne doříct a usne v houpacím křesle. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čekáš jen asi dvě nebo tři minutky a přijde nahoru hostinský s tím samým co jedl ten muž co jsi ho potkal dole. Kus z divočáka a pár plátků chleba jako přílohu a nakonec korbel piva. Nechá si zaplatit a pak bezeslov odejde dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čekáš co se bude dít a po dvou až třech minutách leze nahoru hostinský s korbelem piva a jídlem pro toho muže vedle. Po chvilce vyjde ven z jeho pokoje a zase se vrátí do dolní části hostince. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Vzhledem k tomu, že už jsem si odpočinul a nabral nějaké síly, tak si vezmu své věci a půjdu se podívat dolů do hostince co se tam děje zajímavého, jestli se děje... |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Poslouchám bedlivě všechny informace a moudrosti, která nám je bylinkářka ochotna předat. Tak oni ji pěstují na univerzitě? To mi nemohla říci? Jestli odtamtud tedy opravdu je. No doufejme, že ji tam pěstují jen na výrobu léku, ale proč tedy nepomůžou, když mají takové zásoby. A co když jim přeci jen něco unikne a dostane se do rukou někomu, kdo ji zneužije? A ještě ruiny starého města, o kterých nikdo přesně vlastně neví, zda existují? Tak to je místo jako dělané pro ty, kteří vyrábějí ten jed. Tam se budeme muset jít podívat a zjistit více. „Určitě, děkujeme za všechno,“ odpovím bylinkářce, ale všimnu si, že už spí. „S pánem Bohem,“ rozloučím se alespoň s jejím pomocníkem a odcházím pryč. Když už jsme kousek od chaloupky, zastavím a otočím se na Reilii: „Ty jsi z univerzity, že jo? Můžeš mi prosím říci, jak to tam vypadá s pěstováním Zlatomonty?“ |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Poznámka : za jídlo už jsem platil Když hostinský ze sebou zavře dveře tak se rychle zvednu zamknu pokoj a pod kliku vrazím židli. Rychle teď mě viděl tak musím jednat rychle. Klíč nechám v zámku jen sním trochu pootočím aby nešel vytlačit,svíčku nechám hořet na stole. Pod okno v pokoji rosypu pytlík s popelem abych viděl případné stopy. Vezmi se zbraně a flakonek s olejem a křesadlo.Potichu a opatrně otevřu okenici a nenápadně vykouknu ven.Jestli je všude tma a ticho a nikdo na ulici tak vyskočím a slezu ven do ticha noci. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Chodit z lokálu se mi příliš nechce a už vůbec se mi né s pravděpodobným vrahem a vůdcem zdejší bandy. Ke všemu ještě brzy přijde hostinský s jídlem, na které se tolik těším. Na druhou stranu nechi způsobit, že si Loke nebude ochoten vyslechnout Eiríka. "Možná, by bylo rozumější nejprve vyslechnout návrh, který vám předloží můj společník. Pak se uvidí, zda budeme v rozhovoru pokračovat, či se rozejdeme," usměju se na cizince, "také nám hostinský během chvíle donese jídlo, takže si můžete dát s námi. Kdo by se zajímal o trojici hodujících." Rozhlédnu se po lokále. "Ale je to na vás," podívám se na Eiríka a cizince. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Takže tohle bude Loke? No, rozhodně se umí představit zajímavým způsobem..." "Ten návrh." ztiším se. "Zaslechl jsem, že máte lék. A já bych jej potřeboval pro velmi blízkou osobu. Detaily nejsou až tak důležité, ale stačí mi jedna dávka. Byl bych ochoten ji odkoupit, případně vykonat jisté služby. Jakožto zloděj bych se vám mohl hodit. Věřím, že se dokážeme dohodnout jako dva rozumní lidé." pousměji se, ale nepřeháním to, nepotřebuji být příliš vlezlý. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dobrá tedy, zůstaneme tady dole. Nakloní se blíž k vám ale jen tak aby to nevypadalo moc podezřele a odpoví na Eiríkův návrh. Neřeknu vám všechno mohou tu být stěny co má uši. Žádnou protilátku nemáme, protože jí všechnu rozdáme mezi nemocné. Je tu ale způsob jak se k ní dostat a to vlastně souvisí s tím co jste asi slyšeli. Získat jí není lehké, navíc nikdy jí není moc a někdy není vůbec žádná. Pak se chvilku odmlčí a porozhledné po hostinci. Opravdu se omlouvám ale víc vám tady na místě říct nemůžu. Kdyby jste chtěli vědět víc tak budu čekat u studny tam je klid. Pomalu se zvedne a opatrně se vypotácí skrz dveře, které jsou tady dole a podle hostinského by měli také vést na dvorek se studnou. Vypadá přitom jaky kdyby byl opilí ale měl jen jedno víno. Přibližně půl minuty po něm se zvedne od protějšího stolu muž s krátkým mečem u pasu a projde dveřmi také. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vše připravíš tak jak potřebuješ než odejdeš a rozhlédneš se z okna. Většina lidí je někde zalezlá a tak máš spoustu příležitostí vyskočit ven. Nakonec se tedy rozhodneš vylézt ven a seskočit či slézt dolů. Když jsi na ulici tak se ještě jednou ohlédneš zda tě někdo neviděl a zkontroluješ si vybavení. Nakonec když jsi ujištěný, že o tobě nikdo neví a že máš vše co potřebuješ začneš podnikat další kroky. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Po pár krocích se zastavím na okamžik a naslouchám zvukum noci jestli se neděje něco podezřelého. Když se nenápadně přikradu ke dveřím obchodu podstrčím jeden z dopisu pod dveře. Další dopis podstrčím pod dveře kováři.Potom se nenápadně snažím přiblížit k budově strážnice kde podedveře podsržím další dopis ,ale tak aby byl jen na kraji aby jej vitr neodfoukl a zároveň nebyl zevnitř vidět že někdo něco šoupe podedveře. Když mi zbude poslední dopis tak se potichu vydám k bývalému obchodu naší bandy . |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Pozorně naslouchám tomu, co oba muži říkají, ale očima sleduji spíše lokál. Takže všechno je jinak. pomyslím si trpce a hned mě napadne, že Loke mluví, jako by tu šlo o nějaké spiknutí. Doufám, že ten jed tu nerozšiřuje nějaký hrabivý lord, aby pak za velké peníze prodával protilátku! Když se Loke zvedne, chci mu dát chvíli a jít až po Eiríkovi. Když ale vidím, jak se zvedl další muž, zvednu se ihned také. "Jdu horem, abych případně mohl účinně použít luk," mrknu na Eiríka, "jdi raději hned za nimi a dej pozor!" Pak spěšně vyjdu po schodech a zamířím rovnou na dřevěný ochoz. Ve chvíli, kdy mě nikdo nevidí, natáhnu spěšně tětivu a do ruky si připravím šíp. Možná jsem paranoidní, ale když i vůdce zlodějské bandy je tak tajemný, nic jiného mi nezbývá. Doufám, že se Eirík umí ohánět zbraní. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Jak se pomalu plížím v onomu obchodu stavím se ještě u studny kde položím na skruž tozevřený dopis zatížený kamenem. V tichosti pokračuji k bývalému obchodu.Až tam dojdu tak se tam v blízkosti někde ukryji a počkám půl hodiny aby se ujistil že se nikde nic neděje. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Tak trochu jsem to i čekal." "Ale hlavně nestřílej, pokud to bude opravdu nezbytné. Nerad bych přišel od tuhle šanci." řeknu Horinovi, který pak vstane a odběhne po schodech nahoru. "No, tak já už tedy pujdu." pomyslím si a když procházím kolem hostinského, naznačím mu, že se hned vrátíme. Dveřmi dojdu ke studni a rozhlížím se, jestli jsme tam opravdu jen já a Loke, případně i Horin. "Takže jak bych mohl získat ten lék? Opravdu jej nutně potřebuji a jsem ochoten podstoupit snad cokoliv!" řeknu tišším hlasem. "Ale až to celé skončí, dlouho nebudu muset šeptat, budu v hospodě tančit na stole a zpívat na celé kolo!" Čekám na jeho odpověď, ale moc mu nevěřím, jsem připraven okamžitě tasit meč a bránit se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinský tam chvilku jen sedí je jednoho stolu a povídá si s někým z místních. Když se ho pak optáš na pokoj tak odpoví. Ano, jeden ještě máme. Cena je jeden zlatý pokud chcete a dostanete klíč. Postele jsou tam ale tři je trošku větší než ostatní. Pak počká zda si pronajmeš pokoj a pak ti dá klíč s kroužkem na kterém visí také malá dřevěná destička s vyrytým číslem 4. Hned jak ti ho dá nebo odmítneš pokoj tak se vrátí k diskui s místními. Diskuze není o ničem důležitém, většinou jen jak jde život a co je kde potřeba udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Napjatě poslouchám, co se nám snaží kořenářka sdělit, získané informace mě však příliš nepotěší, jednak neuspokojí mou touhu po vědění a jednak předpokládám, že mi poněkud zkomplikuje situaci. Tyhle kytku nám byl čert dlužen... "I tak děkujeme, vzácná paní," nenápadně se ukloním a se zasmušilým výrazem si ještě v rychlosti prohlédnu jejího společníka. Škoda, že nemůže jít s námi. Hledání ruin by bylo jednodušší a nehrozily by mi Gelbinovy výčitky způsobené přímou povahou nezvyklou na intriky. Po cestě Gelbin zastaví, otočí se na mě a snad se i poněkud vyčítavě zatváří. A je to tady... Univerzita ze mě zřejmě táhne na sto honů. Pokusím se nasadit vstřícný výraz, ale krčí se ve mně dušička malé polekané holky, jež má dostat výprask za rozbitý džbán či ztracenou lžíci. "Víš, s pěstováním této zpropadené květiny je to komplikovanější, než se zdá. Dá se sice pěstovat ve sklepeních, kde je vlhko, avšak je to k ničemu, protože pokud rostlinu pěstuješ, je pro tebe zapovězená. Ano, pár rostlinek na univerzitě mají. Jenže čistě pro tamní účely. Ve velkém se pěstovat nedá a díky jeho podmínkám by to ani nemělo velký význam..." pokusím se z tohoto dost nepříjemného rozhovoru vybruslit. Nemysli si, že by naši lidé nepomohli, kdyby mohli... Nebo by mě snad Sarub z nějakého důvodu poslal na tuhle prapodivnou misi jen tak, z nějakých skrytých a zvrácených pohnutek? |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Reilii mi odpoví. Když rostlinu pěstuješ, je pro tebe zapovězená? Jen pro tamní účely? No snad mluví pravdu. „Děkuji za odpověď,“ odpovím pouze a pokračuji zase v chůzi za naším cílem. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čekáš schovaný za několika bednami naproti obchodu. Čekáš přibližně dvacet minut když ze dveří vyjde postava s plným vakem něčeho co není zrovna moc těžké. Vak je sice plný ale nese ho jednou rukou ledabyle podél těla. Hned za první postavou vyjde ven druhá tentokrát bez vaku ale s truhlicí v obou rukou opřenou o hrudník. Obě postavy se jen rozhlédnou, ta s pytlem pak zavře dveře obchodu a vydají se k hostinci. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Flakonek s olejem a látkou čouhající ven položím vedle sebe i s křesadle a rychle uchopím kuši. Nabyju a zamířím tomu co vychází a nese bednu na záda a vystřelím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co druhý útočník padne s šípem v krku vedle toho druhého tak pozoruješ stráž, která ho pravděpodobně zastřelila. Jsou to dva muži jeden s dlouhým lukem a druhý má krátký meč a obyčejný dřevěný štít. Doběhnou až k tobě a zeptají se. Co se tu stalo jste v pořádku? |
| |
| "No, pokud vám to nebude vadit, s radostí se k vám přisomruji a s tím rušením si nemusíte dělat žádnou hlavu." Odvětím a následuji elfa zahaleného v černém. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Hodím kuši na záda a zasunu zbraně.Když vidím přicházet stráž radostně na ně zamávám. Tady tady rychle sem. Flakonek s olejem a křesadlo ve svitu hvězd přisunu k jedné mrtvole. A než stráže dojdou vyndám dvě šipky z jejich těl a dám je do pouzdra. když stráž dorazí Děkuji za záchranu jsem vašim velkým dlužníkem tihle dva co tu leží se pokusily vykrást ten dům naproti , snad se nikomu vevnitř nestalo. Ukazuji na dům na proti. Byl jsem na procházce po vydatné večeři a kouknout se jestli náhodou nepřijeli moji obchodní partněří , ale když mě ve svitu měsíce upoutal tento dopis.Podám jednomu strážnému dopis co leží na sudu. Stihl jsem přečist jen první dva řádky , když mě šramot upozornil že se něco děje zamnou. Tak jsem se strachy přikrčil za sudy a vyděl jsem jak tidle dva vycházejí z domu a něco nesou. Tak jsem nabil kuši a začal křičet zloději ani se po mě vrhly dvakrát jsem vystřelil potom snima bojoval a dál to znáte. Měli nějaký pytel a bednu.Co to odtáhnout do hospody kde jsem ubytovaný jako obvykle.A tam se podívaly co byli zač a třeba se rozdělily o kořist.Prý jste jednu bandu lupiču už rozehnaly tak víte jak to chodí , třeba nejdete nějakou stopu a třeba tu nebyly sami? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Horin jde na ochoz dvorku připravený s lukem a Eirík se vydá hned za mužem co následoval toho o kom se domníváte, že je Loke. Vylezete na dvorek každý jinde a pozorujete co se děje. Muž jde za Lokem, který stojí u studny, ten se však otočí když je muž asi dva a půl sáhu za jeho zády. V ruce Lokeho si všimnete krátkého meče a dýky. Následuje už jen pár krátkých výpadů s jedním vyblokováním útočníkovi dýky dýkou Lokeho. Než stihnete zareagovat tak muž co Lokeho sledoval padne k zemi s proříznutým hrdlem a dýkou v hrudníku. Loke schová zbraně pod svůj plášť s kápí a sehne se k mrtvému. Začne něco říkat a zavře mrtvole oči. Nechť je tvoje mysl klidná a duch v bezpečí. Ti jež tě využili budou již brzo potrestáni. Odpočívej v pokoji příteli. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Myslím, že to jídlo si už nedáme. Jestli tu mrtvolu objeví, bude to jistě i na nás. bleskne mi hlavou. Nejsem schopen pochopit, co se to vlastně děje a tak prostě jen povolím napnutí luku a šíp skloním k prknům, na kterých stojím. Udělám krok vpřed, abych byl vidět a hlavně abych lépe viděl na Eiríka a čekám. Tohle je hlavně jeho věc a navíc, kdyby se ten kapucín rozhodl pokračovat v zabíjení, bude se mu hodit víc tady a s lukem. Kývnu na Eiríka, že já jsem tu. Sakra to byl nebezpečně rychlý boj. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Celé se to odehrálo tak rychle! Mrtvých už jsem pár viděl, ale nikdy u toho nebylo tolik krve..." Jsem docela překvapený, ale snažím se hned promluvit. "Vy... vy jste, pane?" Za sebou na ochozu slyším tiché kroky a vrzání dřeva. Když se otočím, vidím Horina. Naštěstí. Muž při tom něco mumlá mrtvole. "Co hodláte udělat s tím tělem?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž si stoupne a promluví. Promiňte, že jsem se nepředstavil ale předpokládám, že již tušíte. Jmenuji se Loke, asi o mě již něco víte a nebude to přesné. Jistě jste slyšeli o té vraždě? Vyčká na vaši odpověď a nebo otázky a pak pokračuje. Je to trošku jinak než si všichni myslí. Cechy na tomto ostrově jsou spojeny a dalo by se tedy říct, že jsou jen dva. Jeden v hlavním městě a jeden zde v Rutenu. Všichni to co děláme považují za nemilosrdné vraždy ale celé je to jinak. Posledních pár měsíců se tu začala zabydlovat po celé východní části ostrova skupina co vyrábí a odváží jen ze zlatomonty na pevninu kontinentu. Stráže a všechny ostatní složky vlády, které by měli něco podnikat nic nedělají a tvrdí, že nemají důkazy. To ovšem není pravda my je totiž máme jen jsou neprokazatelné a tak je nepřijmou. Tak jsme přebrali úlohu armády a stráží na sebe a snažíme se pomalu tu skupinu rozložit. Pak se chvilku odmlčí aby vám dal čas na vstřebání informací. Tím se dostáváme k té takzvané vraždě. Ten chlap totiž nebyl ani obchodník ani cestovatel. Tím jen maskoval to, že dělal kurýra toho jedu. Když jsme to zjistili tak jsme tam zašli a zabili ho a sebrali a zničili lahvičky s jedem. Bohužel u sebe neměl žádný protijed ani rostlinu a tak jsme nemohli pomoct dalším nemocným lidem ale zjistili jsme kdo mu dodával zásoby. Tady nastává část proč vám to celé říkám. Chci aby jste za tím dotyčným zašli a zjistili co nejvíce informací, přinesli co nejvíce rostlin a protijedu a jed zničili. Poté s ním naložte jak uznáte za vhodné. Chvilku si dá přestávku a vám čas na otázky a pak se podívá na to tělo. Jeden z nemocných. Nutí je aby šli po nás a za odměnu nabízí protijed a nebo vyhrožují, že zabijí jeho rodinu. Pomozte mi s tělem do kanálu a my se již postaráme o pohřeb. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po vašem rozhovoru s babičkou a následně mezi vámi se vydáte po cestě na východ. Uplyne asi tři čtvrtě hodiny než dojdete na kraj lesa kde cesta záhy končí a nikam nepokračuje. Je to borovico smrkový les a sem tam se najde i nějáký jiný stromek. Všude je spousta mechu a menších keříčků a kapradí a to už asi dvacet sáhů od kraje lesa. Celý les se táhne jak na jih tak na sever do nedohledna a Relii je známo, že zabírá větší část ostrova. Ruiny o kterých mluvila babča by se ale měli nalézat cestou takřka přímo na východ. Jsou přibližně tři hodiny odpoledne. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Tak TOHLE je pravý Loke. No, doufám, že ho někdo nezabije a neobjeví se další..." "Jmenuji se Eirík." Chvíli mlčím a snažím se v tom všem zorientovat. Pozorně poslouchám. "To je... zajímavé." Rychle otevřu kanál, abych tam mohl hodit mrtvé tělo spolu s šéfem místního cechu zlodějů. Když mrtvolu chytám za nohy, dávám si pozor, abych se příliš neušpinil od krve. Pak se otočím na Horina a naznačím mu, aby se k tomu také vyjádřil. Ať už odpoví jakkoliv, řeknu: "Poslyšte, nutně potřebuji jedno sérum, rád to pro vás udělám! Jen mi řekněte, kde mám začít." |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Po rozhovoru ze stráží se zraněný vydám zpět do pokoje. Vyskočím do okna a opatrně se přehoupnu dovnitř. Zkontroluji popel na zemi jestli tam někdo nebyl a shrabu jej zpět do pytlíku . Potom zavřu okno a přisunu k k oknu stůl. Vybavení strčím pod postel , vedle postele položím dýku a meč. Sliknu brnění a uložím se ke spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Když vidím, že hlídání není třeba, vydám se ke dvojici. Z rozhovoru jsem skoro nic neslyšel, pouze to, co Loke říkal o to zabitém. "Já udělám cokoli, abych jim zabránil terorizovat lidi," prohlásím, když vidím, že Eirík čeká na mé vyjádření. Uvolním tětivu luku a šíp založím zpět do toulce. To by mě zajímalo, kam nás tohle vchno dovede. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Večer jste se všichni najedli, napili a popovídali si a nakonec se uložili i přes pár drobných vyrušení kroky hostinského a dalších hostů ke spánku. Ráno vás všechny vzbudil hostinský klepáním na dveře a hlasitým pronesením. Ráno vstávat. Když jste se snažili zjistit kolik je hodin tak odhadujete půl až tři čtvrtě na sedm ráno. *** Pozn: Pokud zůstanete v pokoji pište soukromě a pokud půjdete dolů napište všem v hospodě jako teď já aby všichni věděli, že jste dole a nemusel jsem to přeposílat a mohli tka rovnou napsat, že vás tam vidí a třeba si k vám přisednou nebo vás ignorují. Když zůstanete nahoře třeba meditovat nebo si povídat tak pište jen těm s kým si povídáte nebo mně a případně, že jdete dolů klidně jako další příspěvek samostatně. Pokud máte otázky tak v diskuzi. *** |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Mlčky jdeme dlouho na východ, až dojdeme ke kraji lesa. Rozhlédnu se na levo i na pravo. Tak to je opravdu pořádný les. Bylinkářka měla pravdu, tady bychom se opravdu mohli ztratit. Měli bychom se asi proti tomu nějak zaopatřit. Vzpomenu si na pohádky, které mi vyprávěla maminka, když jsem byl malý. Měli bychom si nějak označit cestu. „Tak teď se asi budeme snažit udržet směr stále na východ a měli bychom tam dorazit,“ poznamenám, „měli bychom ale nějak zajistit, abychom se neztratili,“ vytáhnu nůž, který mám u pasu, „napadlo mě, že bychom si mohli tímhle značit cestu na stromy. Nebo máš nějaký lepší nápad?“ otočím se na Reilii. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Když mě vzbudí rány na dveře ,tak se rychle posadím na postel a chopím zbraní. To je křiku po ránu. Z lehka si sáhnu na svoje bolavé rameno.Au Celí modrý budu muset sehnat nějakého felčara. Oblíknu si své věci Dám pokoj do původního stavu a sejdu dolů do hospody. Rozhlídnu se a v lokále tak brzo po ránu nikdo nesedí. Položím si věci hned vedle krbu posadím se vedle k dlouhému stolu. Na stul položím meč , tři dýky a plátno.Dám se do čištění zbraní. Hej Pana hostinský.zvolám Prosil bych snídani a něco silného k pití.A zavolejte felčara nebo kněze. Vezmu zbraně a dám se do čištění. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sundá si kápi a vy konečně vidíte muže co se pod ní skrývá. Stejně jako na bradě má všude krátké vousy a neupravený sestřih. Pod pravým okem má jizvu táhnoucí se z pod oka takřka až k uchu. Když vidí, že jste již našli jak otevřít poklop tak se jen pousměje. Loke si sundá celý plášť s kápí, který je od krve a schová do něj mrtvolu. Vezmete tedy mrtvolu a dostanete jí dolů. Eiríkovi se povedlo se neušpinit a přednese Lokemu svou žádnost. Loke se zastaví a odpoví. Jak jsem řekl, my teď žádné nemáme ale ten člověk o kterém jsem mluvil ho jistě mít bude. Nejdřív se ale setkejte s jednou elfkou. Jmenuje se Raelis Shae a měla by být v jednom z pokojů tady v hostinci. Pomůže vám ji najít hostinský. Dávejte si na ní ale pozor je to kouzelnice. Neříkal bych vám aby jste šli nejdřív za ní ale jsem si jist, že ten úkol sami nezvládnete a budete potřebovat pomoc. Nemůžu se teď vrátit do hostince ale nejdřív se připravte se setkejte s tou elfkou. Přibližně za půl hodiny vám přijde zpráva kam a kdy máte jít za tím člověkem. Dojde ke studni a nabere kbelík vody a začne se nažit umýt větší stopy krve a nechat jen malé kapky. Spíše jen nabírá vodu a vylévá jí na zem aby krev odtekla a nebo se rozprostřela a nebyla tolik poznat. Měli by jste se vrátit jídlo už bude mít hotové. Ještě naposledy dodá Loke a pak zmizí v kanálech a zavře poklop. Pokud se rozhodnete vrátit tak hostinský zrovna přináší jídlo, které jste si objednali na váš stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hned jak Paf dočistí zbraně tak mu hostinský přinese jídlo a pivo a vezme si od něj peníze. Pak zavolá pro místního felčara aby tě ošetřil. Na stole před tebou leží pivo kus chleba a trocha masa co byla i k večeři. Titaniusi sejdeš dolů a všimneš si toho muže co jsi ho včera potkal než jste šli spát. Sedí tam u stolu vedle krbu a má sebou několik zbraní. Optáš se hostinského na Larken a on ti hned odpoví. Nebojte dostala vše co jí bratr na očích viděl. Pak ti přinese na požádání snídani, která je stejná jako Pafova a vezme si peníze. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro S chutí se dám do jídla.Jen občas po očku sleduji okolí jestli nepřichází někdo jiný.Maso ukrajuji svojí čistou dýkou. Na tváři se mi vylodí nepatrný úsměv.To byla noc . Lakren řikáš jo tak to jedno zvíře bylo asi tvoje nu dobrá tak dvě byly těch co teď žerou červy. Nechám se ošetřit a vypadnu z této díry , už jsem tu byl dost dlouho a nehodlám tu čekat až se tu objeví ten kašpar co včera na mě zkoušel ty kejkle . Netrpělivě čekám na felčara . |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Raelis Shae, to jméno si musím zapamatovat." "Dobře." odpovím jen. Není co dodat. Naznačím Horinovi, který to celé asi poslouchal, že si pujdeme ještě na chvíli sednout. Zrovna když přijdeme, hostinský už má na pultu a když nás uvidí, donese nám jej k našemu stolu. "Děkuji mockrát, rád bych si k tomu dal ještě pivo, pokud mohu poprosit." řeknu. "A jak jsem slíbil, vy platíte pití, já večeři." řeknu spíše Horinovi než hospodskému. Zaplatím odpovídající cenu za jídlo a ještě než hostinský odejde, zeptám se jej na onu slečnu. "Mistr Loke říkal, že víte, kde ji najít." Vyslechnu si jej a pak se pustím do jídla. "Přeji dobrou chuť." pousměji se na Horina a začnu večeřet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinský si od tebe vezme osm stříbrných za jídlo a na žádost o pivo odpoví. Samozřejmě za chvilku to tu bude. Co si dáte k pití vy pane? Zeptá se ještě Horina a počká pak na zaplacení celé ceny za pití pro vás oba. Pak se ho zeptáte na Raelis a on jen kývne hlavou a řekne. Ano, to je ta elfka. Chovala se chvilkami trošku divně i na elfa ale člověk to nemůže říct do očí je to přeci jen zákazník. Ach ano ale na to jste se vlastně neptal. Najdete jí v pokoji naproti vám v tom menším pokoji. Pokud vím tak by tam měla být, protože jsem jí neviděl už od rána vylézt. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinský se u tebe zastaví když se ho začneš ptát co se ve městě nachází. Ten se na chvilku zamyslí a pak odpoví. No nic moc tu v podstatě není. kousek od jížní brány najdete kováře a měli jsme tu dva obchůdky s vším možným ale jeden už nefunguje, protože majitelé byli z cechu zlodějů a stráže je odhalili a popravili. Krom toho najdete ve městě i pekárnu, malou strážnici, felčara, kostelík. Co se týče magických obchůdků nebo alchymisty tak budete muset do Rutenu. To bude asi tak vše důležité. Nakonec kývne hlavou na jednoho z hostů, který zvedá nad hlavu prázdný korbel a tak se omluví a odejde mu dolít. Promiňte, pokud něco chcete tak se za chvilku vrátím když bude třeba. Ten lenoch se už zase ožírá po ránu. Už jen slyšíte jak dost hlasitě promlouvá přes půl hostince k muži s korbelem. Je ráno a už se zase nalejváš. Takhle nikomu nepomůžeš radši to dopij a jdi makat. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Po našem krátkém rozhovoru přichází dlouhé ticho. Nejspíš mi nevěří, ale co už nadělám...? Poněkud mě to znervózňuje, ve spojení s nejistotou, kam vlastně jdeme. Podle map tuším, že tenhle les není jen tak nějaký lesík, ale opravdu velký kus zalesněné země, prakticky celý ostrov. Ztratit se tam opravdu nebude nijak složité a pokud si nebudeme důvěřovat, kdo ví, jestli se někdo z nás vůbec vrátí, natož abychom splnili své úkoly... Konečně po dlouhém boření se v mechu okolní keříky přejdou v solidní les. Po zběžném přehlédnutí jeho rozlohy ztěžka polknu. Najednou nevím, kde je která světová strana, což může značně ovlivnit naši cestu. Slunce je nad námi vysoko, ale mezi stromy bude šero a zima. "Výborný nápad," kývnu na Gelbinův návrh. Přece jen mě opravdu nic lepšího nenapadá. Takové finty mě otec v lesích neučil, spíš mě nabádal ke splynutí s přírodou... |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Reilii mi schválí můj návrh a dokonce jsem i pochválen. Mám rád procházení v přírodě a ztratit bych se neměl, ale tohle bude jistota. Vyrazím tedy přímo dál v pokračování cesty stále na východ a snažím se udržet směr. Na stromy kreslím nožem značky – trojúhelník tak velký, aby byl od další značky vždy dobře vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Mlčky následuji Gelbina a pozoruji, kam všude dělá značky. Trochu mě to za nevinné stromy mrzí, ale naše poslání je pravděpodobně silnější. Přemýšlím znovu o informacích, které nám předala bylinkářka a snažím se je dát dohromady s těmi od Saruba a svými vlastními vědomostmi, kterých je ale skutečně pomálu. Vzpomínám, jestli jsem už někdy o ruinách města neslyšela. "Gelbine? Co ty jsi vlastně zač a jak ses o téhle kytce dozvěděl...?" na okamžik se zastavím a zeptám se jasně a přímo. Tvrdil, že je léčitel, ale to o sobě může říct prakticky každý... Změřím si ho ještě jednou pohledem. Nevypadá jako lhář nebo někdo se špatnými úmysly, jenže někdy jsme zaslepeni všemožnými zcestnými úsudky... |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Ticho při putování v lese jako první prolomí Reilii. Já, když jsem viděl, že mi Reilii úplně nedůvěřuje, jsem byl i z mé povahy zticha a užíval jsem si krásu přírody. A mně potom vyčítá přímost, když se takhle zeptá. Já proti tomu ale nic nemám, je to podle mě dobrá vlastnost. Myslím, že ji mohu na to, co se ptala odpovědět. Alespoň snad prohloubím naši důvěru. „Já? Já jsem jenom obyčejný hobit z prosté rodiny, který se vydal na cesty, aby jeho rodina netrpěla hladem.“ Co teď asi dělají? Nebojte, brzy se vrátím a budeme se mít dobře. „O té květině jsem se začínal dozvídat, jak jsem se přibližoval k Tujinu. Rozhodl jsem se, že bych mohl se svými znalostmi a schopnostmi pomoci.“ |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Je mi jasné, že hobit prokouknul mou nervozitu i jistou nedůvěru jak v jeho úmysly tak ve schopnosti. Poněkud neuroticky si pohrávám s prsty na levé ruce a v duchu hledám slova, kterými bych navázala v konverzaci, ať zase není to mučivé ticho. Téměř to vypadá, že bychom mohli mít něco málo společného... Smířlivě se na něj usměji. "To je od tebe moc hezké... Jak dlouho už jsi z domova pryč?" zeptám se s naprosto bezelstným výrazem. Když se mi podaří o něm něco zjistit, třeba mezi námi vznikne alespoň trochu přátelské pouto a smaže to tu nejistotu... Skoro se za sebe stydím, jak jsem podezřívavá, ale může za to ta pro mě zcela nejasná situace. "Říkal jsi, že jsi léčitel, u koho jsi se učil?" |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Pokračujeme dál v dosti jednosměrné konverzaci – Reilii se ptá a já odpovídám: „Jsem na cestách teprve chvíli, ale už jsem dost daleko od domova. Učil jsem se od našeho místního léčitele, ale je opravdu výborný, několikrát jsem se u něj léčil i já a dokázal mě dostat ze všeho. A naučil mě dokonce i něco víc než jenom léčitelství.“ Vzpomenu si, jak nás bylinkářka poprosila, abychom ji přinesli bylinky, které cestou najdeme. A tak se kromě kreslení značek na stromy začnu soustředit také na to, co tu v lese roste. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Čekám, zda se mě taktéž na něco zeptá, nebo zůstaneme u schématu, jenž je dost ošemetné a neposkytuje moc prostoru pro rozvinutí spolupráce. "To je opravdu zajímavé," usměji se na něj. "A kde to je, u vás doma?" otáži se již mírně duchem nepřítomně, jelikož můj pohled zaujme drobná rostlinka s bílými kvítky. Sehnu se pro ni. "Podívej, monniérka," zvednu ji do výše hobitových očí, "Ta by se mohla hodit jak kořenářce, tak nám..." dodám a vložím mu ji do dlaně. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Přijde další otázka a už mě to pomalu přestává bavit. Připadám si jak u výslechu. „Daleko na jihu. Krásné malebné údolí a v něm hobití vesnice žíjící si v klidu, daleko od všech problémů ostatních ras,“ zavzpomínám na svůj rodný kraj, ale to už mi Reilii nese nějakou květinu, „ano ta se jí bude hodit,“ usměji se. Když mi ji položí do dlaně, uklidím ji do torny na zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Usměju se mlčky na hostinského, ukážu, že si k jídlu dám také pivo a vysolím patřičný obnos. Když hostinský znovu odejde, požádám Eiríka o to, aby mi řekl vše, co říkal Loke. Neslyšel jsem všechno. Teprve, když říkal o tom zabitém, omlouvám se, protože celé převyprávění informací bude jistě rušit od vychutnávání večeře. Když už vím vše, co Loke říkal, svírám pivo, které hostinský donesl dosti křečovitě. Zatracená politika! zabodnu nůž do stolu a chvíli si něco mumlám pro sebe, jak dokončuji okusování masa z kostí. Pořád na to člověk naráží. Prostého lidu si nikdo neváží. Jde jen o to mít víc a víc. Sakra. Zpropadená práce. Já věděl, proč jsem odešel od lidí! Ale my jim ukážeme, tohle tedy ne! Pak si olížu prsty, otřu si ruce do suknice a vytrhnu nůž ze stolu. "Tak, já myslím, že je čas jít se seznámit s kouzelnicí, ne? Jestli je tam celý den, bude ráda, když jí někdo vyruší." Počkám, než dojí i Eirík, zvednu se od stolu, nůž vrátím do pochvy a vyrazím po schodech. Nejprve odemknu náš pokoj a odložím si. Nechám si pouze dýku. "Asi by nebylo vhodné, objevit se přede dveřmi se zbraněmi pomalu v rukou," O chvíli později už stojím před pokojem, o kterém nám hostinský řekl, že v něm je paní Raelis a klepu. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Gelbin se bohužel ani teď nechytil, přestože z něj cítím nespokojenost s jednostranností rozhovoru. Nemysli si, že já ti povím něco jen tak... V duchu si povzdechnu a skloním se nenápadně ještě pro jednu dvě rostlinky s bílými kvítky. Nic dalšího zajímavého tady neroste. Mlčky pokračuji za hobitem, horlivcem, který si očividně myslí, že celý les stihneme projít ještě do večera. To jsem tedy zvědavá... |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Opět ztiším hlas na hladinu neslyšitelnou pro okolí. Ikdyž to moc není potřeba, hluk v hospodě je už tak dostatečně velký. "Prý se tady nedávno objevila jakási skupina. Roznáší po Iterionu nákazu. Loke mi říkal, že ten mrtvý chlap byl jeden z nich, prý měl u sebe jed. Ale jen jed, žádnou protilátku, další lektvary, nic. Ale zjistili, kdo je posílá. No, a tak tam teď poslali mě." Pro jistotu mu řeknu všechno, co vím. Pak se najíme a vydáme se po schodech. Když vidím, že si odkládá věci, dojde mi, že to není až tak špatný nápad. Odložím si brašnu i zbraně. "Jestli nám má pomoct, nepostaví se proti nám!" Chvilku stojíme před pokojem a ani jeden se netváří, že by chtěl zaklepat. Až po chvíli mi dojde, že tohle je přeci jen kvůli mě, takže zaklepu. Samozřejmě se snažím vypadat co nejlépe, první dojem je první dojem. "No, doufám, že je normální. S normální ženou jsem nemluvil... dlouho, asi tři měsíce? Ale jestli říkal hosinský..." Mé myšlenky přeruší až otevření dveří či jiný zvuk vycházející z okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou jste našli docela slušné množství různých rostlinek vždy ale jen v malém množství. Krom rostlin, květů a kořínků se našlo i pár jedlých hub. Sbírání vás docela zpozdilo a taky již nedržíte směr přímo na východ ale stočili jste se lehce k jihovýchodu a nejste si zcela jistý zda jste nechodili poslední hodinu nebo dvě v kruzích. Mezitím ale uplynulo dost času a začíná se stmívat a odhadujete, že je kolem šesté hodiny. Předpokládáte, že do dvou hodin bude taková tma, že nebude vhodné pokračovat v cestě. Je tedy na vás zda se již začnete připravovat na přespání v lese nebo ještě chvilku pokračovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojedeš až na naměstí, kde se nachází pár obchodníků a tak by se to tam dalo nazvat tržištěm neboť ve městě žádné pořádné tržiště není. Většinou jsou to jen místní co prodávají zeleninu nebo nějáké náčiní a sem tam i nějáké to haraburdí. Narazil jsi také na jednu krásnou lidskou dívku prodávající květiny, která ti připomněla Arviu ale nebyla to ona. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po několika minutách dorazí do hostince felčar. Dobrá den, slyšel jsem, že jde o vás tak jsem přiběhl jak to šlo. Nemůžu přeci nechat hrdinu co sám zvládl dva zloduchy neošetřeného. Hned jak to dořekne tak se pustí do ošetřování tvých ran. Je hotový poměrně rychle a to asi za necelou směnu a všechny rány máš zavázané obvazem a vyčištěné. Když skončí tka očekáváš, že bude chtít zaplatit ale on odmítne. Nic mi nedávejte, zbavil jste naše město další bandy zloduchů a toto máte jako vyjádření mojeho díku. Jen se snažte moc nenamáhat ať se rány neotevřou. Už jen doufám, že nebudete v budoucnu potřebovat ošetřit další zranění z boje. Začne se smát a pak se rozloučí se všemi v hostinci a odejde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvoje pouť tě zavedla do poměrně nedalekého města Ruten. V tomto případě je nedalekého zavádějící neboť cesta ti trvala pár dní. Hned po příchodu do města jsi po trošce zkoumání proč je ve městě tak podivně mrtvá atmosféra jsi se dozvěděla co to způsobuje. Zlatomonta, květina ze které se vyrábí velice účinný a zakázaný jed, který používají převážně nájemní vrazi. Poslední dobou ho na ostrově začala jistá skupina potají vyrábět a vyvážet. Z nikomu nejasných důvodů se však příznaky jedu rozšířili i mezi obyvatelstvo aniž by byli jedu vystaveni. Takto nakažení lidé mají někdy i dva týdny než zemřou oproti těm co jsou nakaženi přímo je to dost. Přímo infikovaný člověk normálně umře do půl dne a když ne tam do čtyřiadvaceti hodin. Proto jis ale nepřišla, přišla jsi zesílit a místní cech zlodějů ti nabídl, že pokud budou mít něco při čem by jsi se mohla procvičit tak ti dají vědět. Právě tento cech je ve skutečnosti jediný kdo se snaží onu skupinu zastavit v prodeji toho jedu a zničit ji, protože stráže ani armáda ostrova se k tomu nemají. Během včerejška jsi si vyvolala dost jídla na další tři až čtyři dny kvůli přebytku magenergie. Což způsobilo, že všude po stole a zbytku pokoje ti leží různé jídlo. Není to moc velký pokoj ale už jsi viděla i menší kamrlíky. Přibližně před hodinou se u tebe zastavil někdo z cechu a jen předal kus papírku na kterém byl vzkaz. Budeme potřebovat tvou pomoc. Pošleme za tebou někoho aby jsi nešla sama a oni ti práci vysvětlí. Místo a čas setkání jsou za setmění v opuštěném domě na kraji města. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Odložíte si zbraně a opřete si je o stěnu vedle dveří. Nejdřív chce zaklepat Horin ale Eirík ho zastaví a zaklepe sám. Hned po zaklepání si ještě jednou začne kontrolovat oblečení zda na sobě nemá nějáké skvrny nebo roztrhnutý kus látky. Když si v poklidu sedíš u stolu nebo na posteli tak tě z ničeho nic od čtení jedné z knih, které jsi si vypůjčila vyruší opatrné zaklepání na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Dejte si ho za halenu. A naúčtujte mi to. Ať z těch květin, kteří nosí muži jiným, také něco máte. Počkám co odpoví, pokud bude vstřícná prohodím s ní ještě pár slov a vydám se s Larken dál ještě pořád neznámému městu. Cestou si tak sám pro sebe v duchu říkám Chmmm kovář u jižní brány říkal hostinský, tak se tam půjdem podívat. Larken stejně už má za sebou dlouhou cestu, tak se kouknu jestli tam nemá nějaký podkovy. Třeba mě bude znát, či mého otce a nechá mě tam něco dělat. Nebo si podkovy budu moct ukovat sám. Mno, ale jsem daleko od Doplňe, zde už náš rod asi znát nebudou ani kováři... Mé myšlenky se kradnou dál a dál a cesta jistě rychle utíká.... |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Když mě felčar ošetří tak se jen směji a pobaveně pronesu. Co bych neudělal pro městečko kudy tak často projíždím. Pomalu se zvednu hodím tornu na záda.Díky za vše šenkýří , kdyby se někdo po mě ptal ? Tak jsem ve stájí , myslím že tam na mě čeká jeden kůň.Jelikož tam vašemu bratrovi dva přebejvají. Vyjdu z hospody a namířím si to rovnou do stájí. |
| |
 | soukromá zpráva od Raelis Shae pro Jistě cesta do nedalekého města trvala několik dní,ale právě tato izolace nám vyhovuje.Nechte nás na pokoji a my necháme na pokoji vás.Ovšem když se chcete někam dostat ... to je jedno pokud mám hledat někoho kdo mně pochopí zde tak to budu muset udělat mimo svůj domov.Je to smutné,ale je to tak.A tak jsme nakonec došla do Rutenu,ale byla zde poněkud mrtvá atmosféra.A později jsem taky zjistila proč může zato zdejší jed,navíc někdo něco spackal a tak se účinky jedu rozšířili i mezi ostatní obyvatele.Jistě lidi jsou divné stvoření žijí tak krátce a svůj věk si ještě zkracují. Navíc účinky jedu jsou pomalejší než u přímé nákazy,ale to nechápu ten jed nemá tak působit.Ale působí takže se nejspíš něco pokazilo. Ale nebyl to problém který bych měla vyřešit,já se sem přišla učit magii.Ale nakonec jsem se do toho přece jen zapletla. Jak bych mohla odolat tomu udělat dobrý skutek navíc když mi slíbili že se budu moci pocvičit v magii.Takhle všichni dostanou co budou chtít nebo aspoň většina. Právě sedím na zkřížených nohách na posteli a čtu si v knize když zaslechnu klepání na dveře takové tiché a opatrné.Vzhlédnu od knihy a řeknu: "Vstupte." Popis Na posteli sedí elfka s dlouhými blond vlasy které jí spadají až na záda.Na sobě má šaty medové barvy bez rukávů s odhalenými rameny a a na bosých štíhlých nohách má položenou knihu a nyní na vás upírá zvědavý pohled svých modrých očí. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Vstupte." uslyším za dveřmi jemný hlas. Nadechnu se a otevřu dveře. Na posteli sedí pohledná elfka. "Zdravím. Dovolte mi představit sebe a mého společníka. Jmenuji se Eirík, Eirík Sturluson a tento muž je Horin Hlodal." při představování se lehce ukloním, jak už je mým zvykem. "Místní Mistr zlodějského cechu nás vyslal na cestu a zmínil vaše jméno. Prý ovládáte magickou moc a mohla byste nám při našem důležitém úkolu pomoci." Pak utichnu, aby se mohli vyjádřit i zbylí dva. Eirík Sturluson  |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Stále po cestě sbíráme různé bylinky, ale tím se začínáme vychylovat z našeho kurzu a k stmívání už máme opravdové potíže se směrem. Když vidím, že dnes toho už moc neujdeme, zastavím se a promluvím: „Já už bych to dneska zapíchl. Jak se říká, ráno moudřejší večera. Teď už ani přesně nevíme kam jdeme, tak v tom nemá cenu pokračovat.“ Sundám si tornu ze zad a začnu připravovat tábořiště, seženu nějaký nehořlavý materiál, který poskládám do kruhu a začnu snášet dřevo na oheň, k ohni si rozložím deku a oheň rozdělám, vyndám si nějaké jídlo a najím se... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vylezeš ven z hostince a jen si zaběhneš vedle do stáje. Hostinského bratr tam stojí s vidlemi a přehazuje seno. Když vejdeš tak si tě všimne a pozdraví. Dobrý den, co pro vás můžu udělat? Už přijeli ti obchodníci? |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Spolu s Eiríkem vstoupí do místnosti muž asi dvacetiletý. Krátké vlasy tmavě hnědé barvy upravené podle vzoru „vraní hnízdo“, tvář neholená dobré dva týdny a z pod hustého obočí se zamyšleně dívají dvě šedé oči. Muž je vysoký a urostlý, oděný do barev královských hraničářů, tedy do hnědé a zelené. Podle toho, že na sobě má koženou zbroj podbitou železem je jasné, že tu není za zábavou. Jedinou zbraní, kterou u sebe má je velká lovecká dýka u pasu. Stojím u dveří a když mě Eirík představí, lehce se ukloním. Není nic, co bych v tuto chvíli mohl říci více. No, nemusel hned ve dveřích říkat, že nás poslal Loke. Mohl počkat, než za sebou zavřu dveře, nebo než se dáma také představí. Ach jo, tihle zloději. Nemohu se ale ubránit úsměvu, když vidím, jak si elfí čarodějka, tedy pokud je to ona hoví na posteli s knihou. No, kdo jiný by celý den seděl v pokoji a četl si knihu. Když vidím, množství jídla, které si tu kráska nasyslila, pochopím, že mé obavy, zda bychom jí neměli pozvat na večeři byly liché. Sakra! To bych nevěřil, že toho může elfka tolik spořádat. No je pravda, že nevím, jak dlouho tu hodlala být zavřená. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zaplatíš jí dva mědáky za květinu a ona ti celá šťastná poděkuje. Pak si ještě chvilku povídáte o životě, lidech a dalších věcech. Ty se pak rozloučíš a vydáš se zpět na jih kolem hostince ke kováři. Cestou pozoruješ toho muže z hostince jak vyleze a zaleze do stájí. Dojdete až ke kováři, který zrovna je se svým pomocníkem venku a zatímco jeden kove tak druhý dmýchá. Když ponáří meč který ková do vody tak si tě kovář všimne a prohodí. Dobrý den mohu nečím posloužit? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sejdeš po meditaci dolů do hostince a krom hostinského a jednoho chlápka tam nikdo není. hostinský rychle přispěchá a když si objednáš tak si vezme dva stříbrné a jídlo obratem donese. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Theur pro Dále jen přichází hostinský a oba čekáme na jeho odpověď. _____________________________________________________________________________ Po dlouhém přemáhání a přemlouvání se konečně otevřu oči a vstanu. Cordandurova postel je prázdná a uklizená.Že by už odešel? Projdu se ještě po pokojích a celý zlámaný sejdu ze schodů. Zašel jsem za hostinským požádat ho o medovinu a trochu poživatin. Při tom si všimnu Cordandura. Pomalu se k němu rozejdu. "Zdravím, čekáš tu dlouho?" Přisednu si a podrbu se za krkem. "A co zloděj, už víš co a jak? Jdeme na to? ( to staré, neskryl sem příspěvek jen pro nás tři) |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Dobré ráno příteli. pozdravím stájníka Včera podvečer si u vás ustájily koně dva chlapy v tmavích pláštích jestli se nepletu. Večer se ukázalo že jsou to lupiči co sem někdo poslal.No Zkrátím to , čichají ke kytkám ze spoda a jako konpenzaci za svoji újmu , zranění a že jsem jich todle město zbavil si beru jejich koně.Což mi podle všeho náleží.Musím se ihned vydat naproti svím společníkům jestli jsou v pořádku mám o ně obavy jestli je ti dva náhodou cestou nezamordovaly.Obejdu chvatně stájní a deru se do stájí.Můžete mi pomoc je připravit na cestu nemá čas na zbit. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Po zbytek cesty už z hobita nevykřešu ani slůvko. Nejspíš se urazil... Tohle ještě bude příjemné... Jediné, co jsme získali, je hromada rostlinek, sem tam nějaká ta houba nebo bobule, ovšem za cenu téměř jistého sejití z cesty. Předpokládám, že nad ránem budeme znovu hledat směr podle vycházejícího z cesty. Už dlouho jsem nespala v lese... rozhlédnu se poněkud nervózně po okolí. Stíny ze stromů vypadají poněkud strašidelně, a bude hůř. "Asi to bude nejlepší nápad," pokrčím rameny na Gelbinův návrh. Pokud bude potřebovat pomoci, přidám se. Pod jedním ze stromů pak vytáhnu kousek pergamenu, na nějž ve zkratce zaznamenám pár poznámek Sarubovi, pro všechny případy. Poté vyštrachám nějaké zbytky jídla. Je už skoro naprostá tma... |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Prohlédnu si oba muže a Eirík se zřejmě zdá výřečnější než ten druhý muž,Horin.Ten je výřečný už méně,jistě on je ten typ lidí za které mluví jejich meč.A jistě a taky není zrovna nadšený z Eiríkovy výmluvnosti k první pohledné elfce kterou uvidí. Jistě chápu i můj lid se rozhodl pro dobrovolnou izolaci od lidí.Ikdyž to nebylo nařízené a kdo chtěl tak mohl město opustit.Nebo musel ... Dobře na vzpomínky bude dost času později.Teď bych se měla zabývat přítomností takže bych se měla taky představit aby věděli že jsem skutečně ta kterou hledají.Odhrnu si vlasy a pak se na oba usměju. "Těší mně.Já jsem Raelis.Raelis Shae,nedáte si něco k jídlu?" Pak zavřu knihu a odložím jí na postel.Na to vstanu a odnesu jídlo aspoň z žídlí a dám ho na už tak přeplněný stůl.Jistě kvůli přebytku magické síly se mi toho jídla poněkud nakupilo takže to jistě vypadá jako bych zde očekávala kdoví co navíc všechno jídlo jistě neodnesu.A ikdybych ho odnesla tak se zkazí dřív než ho stačím sníst.Ale když se rozdělíme ... no hezky jedno po druhém. "No tak se posaďte přece nebudete celou dobu stát u dveří." |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinský přijde a čeká, že si Theur něco objedná a ty se ho mezitím zeptáš na zloděje. No někdo takovej tady byl asi před deseti minutama a šel do stájí vedle hostince. Říkal ať to řeknu když se po něm bude někdo ptát. Pravděpodobně na někoho čeká nejste to vy? Možná tam už nebude ale bratr vás kdyžtak nasměruje. Stejně je dobrej když sám zvládl zabít ty dva lupiče co se tu včera začali potulovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kovář je člvoěk a jeho pomocník taky. Když se ho zeptáš na zdobenou zbraň tak se na tebe divně podívá. Bojím se pane, že na zdobené zbraně se budete muset jet kouknout do Rutenu. Tady sice nějáké zbraně máme ale nezdobené a většinou kováme nástroje a jen když je čas jako teď tak zbraně. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Po osedlání koní je přivážu jednoho koně k sedlu druhého.Na toho přivázaného naložím svou tornu a stan s přikrývku. Na prvního koně se posadím a vyjedu ze stájí směr přístav.S bohem nechtě bohové provázejí.Z kapsy vytáhnu stříbrňák a hodím mu jej. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro V tomto stísněném pokojíku se necítím příliš pohodlně. Mám tak trochu pocit, že se tu nedá dýchat. Přes milé přijetí, kterého se nám od čarodějky dostalo, bych odtud rád vypadnul co nejdříve. Dívám se, jak sklízí jídlo z židlí a v duchu se musím Eiríkovi omluvit. No, je vidět, že se v lidech vyzná lépe než já. Já bych se nejprve zeptal, zda je to ona a zda je čarodějka. On to musel odhadnout hned. No ve městě je doma on, ne já. “Díky paní,“ poděkuji za nabízené místo a posadím se. Klidně bych Eiríkovu informaci doplnil, ale já je mám od něj a tak bych mu asi bral slova z úst. Ze slušnosti si vezmu nějaký kousek ovoce a začnu ho pojídat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kov se tu zpracovává jako všude jinde. Nemáme žádný speciální způsob to je spíše doména trpaslíků v horách na severu. Pokud si tu ale něco chcete udělat tak můžete ale rudu si budete muset odkoupit jak jste řekl. Když ale řeknete co budete dělat tak bych vám s tím mohl možná pomoci. Odpoví a pak když ukážeš svůj prsten tak si sám pro sebe dodá. Hmm... tenhle erb jsem už někde viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozhodnete se zastavit a utábořit se. Gethag vás celou cestu jen beze slov následuje a nic neříká. Vyberete si místo mezi stromy kde je plácek na kterém se dá bezpečně udělat oheň a ještě okolo zůstane troška místa než začne mechové pole. Gelbin připravuje ohniště z kamenů a Gethag mezitím začne chodit po okolí a sbírat velké klacky na oheň. Jak Gelbin dokončí přípravu ohniště tak jde a sebere nějáké menší dřívka, které barbar z nějákého důvodu nesbírat. Nakonec se vám na třetí pokus povede zapálit oheň tak aby se rozhořel. Všichni se posadíte a rozbalite si trošku jídla co máte na cesty. Gelbin si na spaní připraví deku a pod hlavu si dá tornu, truhličku nebo cokoli co mu bude vyhovovat. Gethag připraví pod hlavu štít a ležet bude na zemi vedle ohně. Relii si připraví taky něco co bude chtít. Ještě máte tak necelou hodinu světla při kterém bude poměrně vidět. Gethag se nabídl, že bude dlouho vzhůru aby přikládal do ohně. V noci sice není nejtepleji ale i když budete bez deky vedle ohně tak se poměrně dobře můžete vyspat. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Pozvání samozřejmě přijmu, nemyslím si sice, že nás někdo poslouchá, ale pro jistotu. "Děkuji." Posadím se na nabízené místo. "Tedy, dalo by se říct, že jsem vám již vše řekl. Ale pro jistotu ještě jednou, muž známý pod jménem Loke, Mistr zlodějského cechu v Rutenu, nás poslal pro sérum proti moru, který zde řádí. A také řekl, že nám v tom dokážete pomoci. Za chvíli budeme kontaktováni a zjistíme, kam se vydat." Řeknu klidným hlasem, ikdyž pozadí události klidně rozhodně nevypadá. "Tímto vás tedy žádám, slečno Shae, abyste se k nám přidala. Řekněte si odměnu, a jsem si jistý, že ji při naší cestě získáte." "Vypadá... hezky. Doufám, že to neodmítne, zdá se chytrá. No jo, elfka." |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro To se nedivím... Pocházím z kovářského a zároveň šlechtického rodu Ocelkujů. Můj otec je zeman Aluminium Ocelkuj ze Zvonkovského království. Zjistim si ceny kovů. Půjčím si něco na převlečení a pustím se do díla. Pokud mají nějakou pěknou lesklou ocel, tak si ukovu přívěsek, který má tvar měsíce (ve fázi couvání). Nu kováři, děkuji ti za tvou ochotu. Bylo to příjemné zas po takové době u výhně. Jen mi ještě prosím řekni, kolik by mě u tebe stál znovu okovat kůň? |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Připravíme tábořiště a usedneme společně k večeři. Komunikace opět vyhasne a tak se pouze zaposlouchám do zvuků usínající přírody. „Měli bychom si nějak rozdělit hlídky,“ poznamenám najednou. Gethag se nabídne, že bude držet první. „Tak já bych si vzal tu poslední někdy k ránu,“ oznámím. Alespoň budu snad moci podle vycházejícího slunce opět určit směr. „Takže jsme domluveni,“ zeptám se jenom, a pokud nikdo nebude mít žádné námítky lehnu si na deku, své věci si položím vedle sebe a snažím se usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Opravdu se velmi brzy začne stmívat, oheň se naštěstí povede rozdělat, i když to zpočátku nevypadá příliš nadějně. Příliš si toho neřekneme. Jestli se hoši nebudte snažit, tak to nepůjde... Zlehka zakroutím hlavou nad tím, jak jsou zatvrzelí jako skály. Taky nejsem moc komunikativní typ, ale občas se něco málo konverzace hodí, kdyby jen k udržení přátelské a důvěryhodné atmosféry. Nemluvný a nenápadný Gethag se nabídne, že bude držet první hlídku, Gelbin že tu poslední. Fajn, to jste si to hezky rozdělili, pánové... v duchu si povzdechnu, přitáhnu si blíž tornu, strčím si ji pod hlavu a poblíž ohně se stočím do klubíčka. "Dobrou noc..." řeknu přívětivě, smířlivě, zavřu oči a zaposlouchám se do zpěvu nočního ptactva. Doufám, že mě vzbudí něžně, až přijde můj čas... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ulehnete k spánku a Gethag zůstane vzhůru. Asi až po čtyřech hodinách Gethag vzbudí Relii aby šla na hlídku. Vezmeš si tedy hlídku a čekáš zda se něco bude dít. Nic zvláštního se neděje až někdy po třech hodinách něco zahlédneš. Asi dvě stě sáhů (metr) od vašeho kempu si všimneš světla. Okamžitě poznáš, že není z lucerny je totiž modré. Také nehybně stojí na místě ve stejné výšce jako by vás pozorovalo nebo na něco čekalo. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Tesklivý zpěv nočních ptáků mě ukolébá k lehkému spánku plnému barevných nerealistických snů, chvílemi i děsivých. Kolem půlnoci mě poněkud barbarsky vzbudí Gethag, abychom si vystřídali hlídky. Pokusím se o rozespalý úsměv, přestože bych jej nejraději přetáhla palicí po hlavě. Zachumlám se do pláště, posadím se k ohni a mžourám do tmy okolo sebe. Světlo ohně příliš daleko nedosahuje, ale víceméně mě spolehlivě oslňuje. Jsem poněkud rozmrzelá z toho, že se vůbec nic neděje, takové hlídky opravdu nemám ráda, když se neukáže ani srnka nebo podobné zvířátko. Na druhou stranu jsem šťastná, že nás zřejmě nehodlají přepadnout žádní domorodci ani divoká lesní stvoření. Asi ho nechám spát a vzbudím jej až nad svítáním, ať se trochu vyspí, třeba bude přívětivější a sdílnější... zamyslím se při pohledu na spícího Gelbina. Poněkud znuděná tím, že se nic neděje nic zvláštního neočekávám. Ale přesně v tom okamžiku spatřím relativně blízko nás podivné modré světlo. Vůbec se nehýbe, nebliká, prostě jen tak visí ve vzduchu. Zavřu oči a opět je otevřu, abych zjistila, jestli se mi to náhodou nezdá. Dojdu však k závěru, že ne. Obhlédnu letmo oba dva spáče, vypadají nevzbuditelně. Když na ně promluvím, Gelbin se trošku zavrtí, ale to je vše. Dokonce nevydá ani žádné mumlání. "Hoši, hoši..." pousměji se, přitáhnu si plášť blíž k tělu a s letmým mrazením v zádech se vydám směrem ke světlu, pomalu, neustále si kontrolujíc záda a hořící oheň za nimi. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Jistě Horin nevypadá že by se zde cítil zrovna příjemně ikdyž tento pokoj není zrovna velký,ale je čistý a možná by vypadal i větší kdyby zde nebylo tolik jídla. Všude,hmmm tak tohle se mi trochu vymklo z rukou,ale zase je to lepší než požár.Ikdyžb ten já neumím naštěstí. Slova se ujme Eirík který si mně prohlíží poněkud víc. Nebo se mi to asi jen zdá,no jo jsem elfka tak asi budu tak na muže působit.No vzpomeň si na úkol Raelis.Ale jedno nevylučuje druhé ... Potlačím poslední myšlenku a poslouchám Eiríka.Jistě neříká nic nového,ale opakování je matka moudrosti.Vezmu taky kousek ovoce posadím se na postel a zatím co ho jím přemýšlím.Ikdyž ono ani není o čem. "No nemusíte prosit slíbila jsem pomoc a tak vám pomůžu pokud vy pomužete mně ... sníst tohle všechno."dodám pak rozhlédnu se po okolí po všem tom jídle a usměju se. "Myslím že pro nás tři to budet tak akorát.No a ohledně odměny jsem si jistá že nakonec všichni dostaneme to co chceme." Vy protijed,lidem se uleví a já získám nějaké vědomosti a možná i něco jiného. No to se ještě uvidí. Opět se zadívám na Eiríka a usměju se trochu víc. Ano to se uvidí. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro „No madam, to na nás nakládáte veliký úkol,“ pronesu pobaveně, „právě jsme si dole v hostinci nacpali břicha, takže dostat tam ještě tyto pochoutky nebude nikterak jednoduché.“ Když se dívám na to množství jídla, napadne mě, že i v tomto městě je plno těch, co jsou rádi za suchou skývu chleba a my bychom se měli přecpávat. No, je vážně otázka, kam nás osud zavane a jaké budeme potřebovat informace. Když chci informace od zvířat, vždy je dobré jim nejprve dát jídlo a pití. Pak jsou mnohem sdílnější. S lidmi by to mohlo být stejné. Podívám se na Eiríka, pak na Raelis. „Takže, odkud jste?“ zeptám se nahlas ve snaze prolomit ledy a pokusit se o seznámení. Nehodlám být nikterak vlezlý a vyptávat se na osobní věci, prostě jen konverzace vhodná k jídlu. Sám jsem připraven o sobě také něco říci, bude-li se ptát. Nemám co tajit. My hraničáři prostě jen chodíme krajem, hledáme lupiče a lapky, stopujeme škodnou, doprovázíme karavany a kupce na cestách, které nikdo jiný nezná. Tedy jsou i tací, kteří mají zvláštní úkoly a tajné mise, jenže já jsem obyčejný pěšák. Narodil jsem se v tomto kraji, od rodiny i z rodné vesnice jsem odešel, abych nemusel poslouchat vtipy o svém jménu. U hraničářů už sloužím pár let a svou práci mám rád. No prostě nic neobvyklého. Na druhou stranu Raelina a Eiríkova minulost a jejich životní příběhy jsou pro mě zajímavým lákadlem, kterému jsem ochoten obětovat část své osobní ulity. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hmm ano nějáký lesklý kov tu od trpaslíků mám ale i ta troška vás bude stát jeden zlatý ale pokud chcete tak vám to prodám a můžete si to udělat tady u nás. Po chvilce začneš pracovat na svém nápadu a vidíš Pafa jak vyjíždí i s dvěma koňmi od hostince a jede na jih. S údivem ale pozoruješ jak hned na to vyběhnou další dva muži (Corandur, Theur) z hostince a rozběhnou se za Pafem a jededen z nich něco pořvává ale nerozumíš co. Pokud si budeš dál kovat a pracovat tak ti nakonec kovář odpoví. Jistě, koně vám okovám ale až zítra dnes je tu moc práce na dodělání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bratrovi hostinského zaplatíš za pomoc a vyjedeš ze stáje. Když už se otáčíš na jih tak se rozrazí dveře hostince a ven se vyhrne Corandur a za ním obrovská hora masa a svalů (Theur). |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyběhnete oba ven až málem vyrazíte dveře, když stojíte venku tak se hbitě otočíte směrem ke stájím a na jednom ze dvou koní kteří jsou k sobě přivázaní sedí Paf a zpozoruje vás. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Usnu s pocitem bezpečí, že je někdo na hlídce, a stále cítím její přítomnost. Odebírám se do světa snů, když najednou jako bych slyšel hlas Reilii. Pouze se převalím na druhý bok a nevěnuji tomu nějakou zvláštní pozornost. Když však najednou ztrácím pocit bezpečí a cítím, že se někdo od nás vzdaluje, rychle si to oboje spojím a probudím se. Posadím se na deku, promnu si oči a rozhédnu se kolem. Kde je Reilii? Na tuto otázku se mi ihned dostane odpovědi, když vidím, že míří k nějakému modrému světlu. Co je to zač a proč jde za tím? Co když je to něco nebezpečného? Strčím do Gethaga, který má očividně ještě půlnoc: „Dělej, vstávej,“ řeknu dost nahlas. Rychle odvážu svou kuši z torny a k pasu si přidělám váček s šipkami. Vyběhnu za Reilii a při tom si do kuše vsadím jednu šipku. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Vyjedu ze stájí a rozhlídnu se kolem sebe. Aaaaaaaaa no kde se tu vzal ten obejda. Pohledem zavadím o postavu která vychází z hostince. Vrazim paty koni do slabyn aby jej pobídl.Po pár rychlích krocích zastavím koně. cca 30m od dvojice co vychází z hospody Chytnu pevně otěže do rukou a postavím se ve třmenech si prohlížím toho hromotluka co vyšel s tím pouťovím kouzelníkem. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro "Omluvte mě.. Hned jsem zpět." řeknu kováři... Vyběhnu beru svou hůl, vyběhnu před kovárnu, vyhoupnu se na Larken a jedu směrem k Pafovi. Bedlivě poslouchám řev(to je on, atd...) Jedu blíž k nim, ale držím si aspoň 10 metrů odstup. Postavím koně stejným směrem jakým kouká Paf a sleduju situaci... Pokud se na mne Paf ohlédne. Tak se ho zeptám:"Děje se snad něco?" Čekám na odpověď,ale zároveň si od Pafa držím určitý odstup, protože jeho zbraně ve mě budí respekt... A co kdyby to vážně nebyl štědrý dobroděj, ale nějaký zloděj či vrahoun... |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Když se ozve i elf kterého jsem viděl večer a ráno u snídaně tak se po něm ohlédnu a jen letmo zkontroluji vzdálenost . Dvakrát trhnu uzdou koně aby udělal pár kroku zpět.Druhý kůň jen lekce za řechtá a pohne se taky .Od elfa se držím na patnáct metrů. Jen se pobaveně usměji jak tu jeden přes druhého pokřikují. Zavolám stráže Nijak zvlášť se netvářím jen bez emocí hodnotím situaci. Rychle se rozhlídnu po okolí jestli ti dva co tu hulákají nepřitahují něčí pozornost. Co ten hromotluk , že by se mu ten pouťoví patlal dostal do hlavy? Trochu nevyrovnané síly , jsou jen dva. Na tváři se mi objeví úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Podívám se nevěřícně na Pafa, pohledem říkajícím, co to ten vořech mele? Vrátím se pohledem na Cordandura. "Tak za prvé milý pane, to co říkáte je vážné obvinění a myslím si, že zde ctěný pán nemá důvod vám něco takového dělat. Dávejte si pozor, za křivé obvinění se u nás i věšelo. Za druhé to není můj přítel... Nemám přátelé... A za třetí proč se schováváte za vašeho přítele? Pokud jsou vaše úmysly čisté, vždy se to dá nějak vyřešit v klidu..." |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Prohlížím si ty dva od hlavy k patě a čekám co vypadne z Pafa. Myšlenku z hospodou prozatím přejdu... Podívám se na Pafa a optám se: "Tak jak to bylo?" zeptám se... "Ehm... příteli?" přidám pošklebačně... |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Pootočím hlavu k elfovi. Jak to bylo? Je to lapka a zákeřný magič byl schovaný v křoví když na mě zaútočil tim svím kejklem, ale přepočítal se znám takové jako on. Tak jsem mu dal pár políčků a nechal ho spát u cesty hihihi zul jsem mu boty a hodil do šípkového keře hihihi a nechal ho spát u cesty.Měl štěstí , že jsem měl slabou chvilku jinak by už čichal k kytkám jako ti včera večer. Jen se ušlíbnu. spát u cesty se nevyplácí |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Jen nesouhlasně zavrtím hlavou a pobaveně zvednu obočí. Otočím hlavu směrem k elfovi co si říká Titanius a jen polohlasně k němu pronesu tak aby to nebylo slyšet k dvojici co vyšla z hospody. Potom se otočím zpět na dvojici a s hlavou trochu na stranu a s úsměvem na tváři si je prohlížím a čekám na jejich reakci. Hlupák , proč je bos. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| Podivam se na pana Ocelkuje. Velice me tesi, ze vas poznavam pane. uklonim se, ale ne moc. Jsem preci jen carodej a on je syn zemana. Dobre vychovani. Treba tim neceho dosahnu. Ale co. Alejspon ukazu, ze nejsem zadny drn. Opravdu nechcete do hospody? Zacinaji me zabst nohy, jelikoz mi vas spolupracovnik uzmul obuv. Mluvim celou dobu klidnym, pratelskym hlasem. Az na to, ze mi od ust stoupa para, jak je ten hlas ledovy. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Když se elf na koni začne přibližovat nervozně si poposednu v sedle , poškrábu se v rozkroku a při té příležitosti s místo sedlové hrušky chytnu jílce dýky a na palec ji vytáhnu. Podívám se na elfa na koni a zazubím se.Klídek žádné prudké pohyby nerad bych měl tři koně.Na chvilku se odmlčí a počkám až se přiblíží. S nimi?Nechám je svímu osudu beztak mám namíře do přístavu a tam by ten kouzelnickej patlal nepřežil ani hodinu. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro U hostince Sedím v sedle a jen rty se mi pohybují ale u hospody ti dva nic neslyší. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Relii se pomalu vydává za světlem mezitím co Gelbin s Gethagem vstanou. Když Gelbin Gethaga vzbudí tak jen trošku zavrčí a vstane taky. Nakonec se oba vydáte doběnout Relii, která je zatím jen pár sáhů od ohně. Čím víc se přibližujete světlu tím víc vás zalévá příjemný pocit tepla a klidu. Jakmile se přiblížíte na něco přes padesát sáhů tak se světélko začne pomalu vzdalovat rychlostí přibližně takovou jakou vy jdete. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro "Velice oceňuji vaši slušnost a zdvořilost s jakou jednáte. Co se týče mne, tak nejsem proti tomu, aby se takováhle věc vyřešila někde v klidu a s úsměvem se vše vysvětlilo, avšak pravdou zůstává, že mě se až tak moc vaše debata netýká..." |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro "Nemyslela jsem to sníst najednou,ale postupně.Na cesty se to bude hodit."dodám pak na Horinův nápad.Jistě hraničáři asi nemají moc smyslu pro humor.No pokud někdo putuje sám přirodů a společmost mu dělají jen jeho myšlenky tak asi moc společenský není.U nás to je jiné,lidé se svým krátkým životem nejsou moc zajímaví a my nemáme důvod se s nimi víc stýkat.Teda není to že bychom se nějak izolovali kdo chce odejít může a může se i vrátit.Většinou ... jednou ... "Nebo to můžeme rozdat lidem zde ve městě,to už bude záležet jak se rozhodneme."dodám pak abych se zabvila těchto myšlenek. Až zesílím tak se vrátím a otec bude muset uznat že se mýlil.Jednou ... "No já pocházím z lese.Doslova,přesněji z města v lese a sem jsme přišla protože to je nejbližší lidské město.No a přišla jsem zde zesílit." Dobře to by zatím stačilo myslím že to ... no nebudu se tady vytahovat s tím co umím a jak jsem mocná čarodějka když toho vlastně moc neumím.Jsem docela mladá a no jméno města jim nic neřekne navíc pochybuju že by ho byli schopní vyslovit aniž by si zlomili jazyk.A ikdyž bylo tohle město nejbližší cestovala jsem několik dní.No uvídí se tak se pohodlně uvelebím na posteli a jsme zvědavá s čím se vytasí oni. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Ačkoliv jsem se snažila být potichu, podařilo se mi vzbudit Gelbina, ten okamžitě vytáhl z pelechu i nemluvného Gethaga. Proč tolik plaší...? zakroutím v duchu hlavou, když je spatřím několik metrů za sebou, při jednom z ohlédnutí. Nemyslete si, že vás nevidím. Ještě chvíli jdu dál, stále stejně pomalu, počkám, až mě doběhnou. "Snad se vám nezdalo něco ošklivého?" zeptám se tiše se zářivým úsměvem poněkud zadýchaného Gelbina. Mrazení v zádech z nějakého záhadného důvodu ustává, spíše se objevuje příjemný pocit tepla. Světélko se stále nehýbe, ale když překročíme jakousi magickou hranici, začne se vzdalovat. Takže to zřejmě nebude jen nějaký můj malý přelud... Zasmušile se podívám do dálky a zastavím. Světélko také. "Tak tohle už je divné," poznamenám tiše a udělám další opatrný krok dopředu, pak ale nohu stáhnu zpět. Světélko se zachvěje, jako by chtělo opět vyrazit, ale nakonec se zastaví. "Hodně divné..." Ale pravděpodobně ne nebezpečné... Třeba nás to chce jen někam zavést... napadne mě v souvislosti s několik kouzly podobného typu, které jsem již měla možnost vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Sníst tohle všechno? To bude opravdu výzva!" "Myslím, že je to dobrý nápad. Vždy se najde někdo hladový a v tomto městě se jich najde hodně, když tady řádí nákaza." "Moc toho teda nepoví. Ale chápu ji, kdyby se mi do pokoje nacpali dva cizinci, taky bych nebyl zrovna výřečný. Hehe, a co takhle dvě pohledné cizinky?" Díky té myšlence se dokonce i pousměji. Ovoce si neberu, jídla jsem měl dost v přízemí. "A jakému druhu magie se věnujete? Nejsem přes to žádný expert, ale pokud se nepletu, dala by se dále rozdělit na několik druhů, ne? Opravte mě, pokud se mýlím, jsem jenom obyčejný chlap a o takových věcech jsem toho neslyšel dost na to, aby to ukojilo mou zvědavost." "A pokud se nepletu, za ne moc dlouho nás kontaktuje Lokeův muž. Takové povídání radši necháme až potom, na cestu..." |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Pootočím se na elfa Do hospody určitě nejdu , mám namířeno do přístavu tam se najde dost zoufalců co zaplatí za nějaku tu prácičku. Lehce povytáhnu dýku a vrátím ji zpět do pozdra Jestli chceš mužeš jet se mnou , teda jestli umíš něco jiného než mluvit. Tady už žádnou práci neseženeš ti dva zloději co sem včera dorazily už nebudou dělat problémy. A taky si slušně vyděláš , dneska večer jsem si vydělal dva slušné koně a to je víc než dost za pár minut práce. Hlavou kývnu směrem k těm dvou u hospody. Ty jsou neškodní. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Vidite jak se bavím s elfem na koni a jen povitáhnu dýku a potom ji zpět zasunu. Pochvilce rozhovoru naznačim hlavou směrem kvám a zas pokračuji v rozhovoru s elfem. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Paf vidí, jak přijíždí ten samý elf, akorát je oblečen v modrém plášti, který je zdoben zlatou nití a je tam nějaký nesmyslný klikyhák "Můžem jet..." Během cesty se ho ještě zeptám jak se jmenuje a znovu mu sdělím své jméno... //Pokud na mne tu chvilku nepočká, tak si s ním domluvím sraz v přístavu...// |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Počkám než si elf vybaví všechno co potřebuje. Když se po chvilce vrátí , jen se trochu pousměji.V tom budeš cestovat? Nebo se někde pořádá tancovačka?Trhnu otěží aby koně nasměřoval ven z města, lehce cuknu lanem abych popohnal i druhého koně. Cesta bude poněkud dlouhá den možná o něco déle. Dvojici u hospody nechám bez povšimnutí být. Znovu přectavení elfa odbiji jen lehkým zamručením končíci .Paf |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Po krátkém rozhovoru , otočím oba koně a vyrazím směrem z města. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro ikona odpovídá popisu obličeje oblečen je hnědé kožené zbroji kterou překrývá pískově žultá halena modrýma širokýma nohavicema na nohách má kožený candále.na rukách má kožená rukavice pobité měděnými cvočky,u pasu má meč a nadruhé straně dýky a přes hrut se mu táhne pás s šipkami do kuše která je na zádech překryta hnědo pískově žlutou kápí |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Podaří se mi vzbudit Gethaga a společně doběhneme Reilii, která zavtipkuje na naše spáčství, což nechám bez povšimnutí. Můžu za to, že se stalo něco zajímavého, když měla ona zrovna hlídku? Když se přibližujeme začíná mě zalévat příjemný pocit tepla, když se však přiblížíme na nějakých padesát sáhů, tak světýlko začne couvat. Tak tohle je divné. Pokývu hlavou na Reilii, která má stejné myšlenky jako já. Tohle se mi vůbec nelíbí. Ten příjemný pocit mi také přijde nějaký zvláštní. Co když je to nějaká past. Ale zajímá mě, co je to zač? A proč to přišlo za námi? Třeba nám chce pomoc. Moje zvědavost, jako už mnohokrát, zvítězí nad opatrností a poté, co si s ním Reilii pohraje, opět vyrážím za ním. „Pojďme, musíme zjistit, kam nás vede.“ |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Snažím se svým malým vnitřním optimismem sama pro sebe rozbít zasmušilost a zatvrzelost svých společníků. Je to jen světélko, očividně nás nechce sníst, zapálit či jinak zabít... Nakonec se však hobit ukáže jako dobrodruh. "Určitě," dodám k jeho narážce na to, že bychom měli pokračovat v cestě, přestože původně se vůbec netvářil, jako by chtěl modrým zábleskům věřit. Snad ho to nějak nezmanipulovalo? Ve tmě klopýtám hned za hobitem, chvílemi se stále ohlížejíc zpátky, abych neztratila kontakt s provizorním tábořištěm. Přece jen by to mohla být past a daleko od ohně by to mohlo být nebezpečné... Pochyby však příliš velký význam pod nátlakem příjemných pocitů nemají. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozhodnete se následovat světlo dál do lesa. Během cesty která trvá přibližně dvacet minut se Gelbin snaží dělat značky na stromy jako doposud ale nejde tak dobře odhadovat jejich vzdálenost a viditelnost od té předešlé. Nakonec dojdete na místo kde jsou stromy poněkud více vzdáleny od sebe a je poměrně dobře vidět obloha. Mezi těmi několika stromy co tam vidíte rozeznáváte, že terén není rovný. Vyskytují se tam různé malé kopečky od půl metru do tří metrů vysoké a stejně velké ďolíky v zemi. Celé to místo odhadujete rozlohou tak na sto na sto sáhů. Světlo dojelo přibližně ke středu tohoto místa a tak zapadlo do jednoho z ďolíků a zmizelo do země. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec jste se z Old Oak vydali na jih do po hlavním městě největšiho přístavu ve městě Quensil. Po čtrnácti mílích dorazíte na rozcestí kde stojí rozcestník. Vlevo Arta 16 mil Rovně Quensil 36 mil Je přibližně půl dvanácté odpoledne. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Zastavím na rozcestím a jen se rozhlídnu. Myslím že v Qvensilu bychom mohli být za 7 hodin tým to tempem což je někdy odpoledne.A nebo mužem ujet ještě 25 mil a pro dnešek to zapíchnout a přespat v přírodě.Teda jestli se cejtíš? Pobídnu koně k chůzi dál rovně. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro "Jak chceš. Mě je to celkem jedno. Přírody se nebojím, města také ne." řeknu klidným usměvavým hlasem. A stále následuji svého průvodce po okolí Pafa. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Byl bych pro nějakých 5 mil před městem se utábořit a vjet do města s raním úsvitem.Aspoň ušetříme za nocleh a večeři. bedlivě pozoruji okolí jestli neuvidím něco podezřelého |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Souhlasím s Pafovým názorem na cestu a jedu dál... Kochám se přírodou kolem sebe a semtam mluvím na Larken(můj kůň). Pokud narazíme na nějakou studánku, či pramenitý potok, tak si doplním měch... Jinak bezdelších zastávek pokračuji. Pokud Paf sám nezačne povídat, tak se do rozhovoru neženu... //Takhle pokračuju až dokud nebudem na místě nebo pokud se něco nezmění// |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozhodnete se pokračovat v cestě dál na jih ke Quensilu kde budete přespávat několik mil od něj. Cesta zabrala podle předpokladu něco malinko přes 6 hodin a cestou jste narazili na odbočku do centrální části ostrova. Nakonec jste ale dorazili a hodně v dálce se začíná rýsovat město. Momentálně se nacházíte na sever od Quensilu na jednom z menších kopečků, které se zde nacházejí. Kopečky jsou vysoké tak do padesáti sáhů s malým sklonem terénu a jsou řídce pokryty různými stromy, stromky a keři. Cesta vede různě mezi těmito kopečky až na kraj k posledním z nich kde začínají rozsáhlá velké pole táhnoucí se až k městu. Je to přibližně pět mil daleko od města a tak za dvě hodiny bude tma. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sedíte a povídáte si když najednou pod dveřmi projede papír s textem. Pokud se pokusíte podívat na chodbičku tak nikoho již nezahlédnete. Na papíru stojí krátký text se zvláštním podpisem. Změna času a místa setkání. V osm hodin večer dnes na náměstí. L. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Následujeme dále světlo a jsem rád, že Reilii sdílí mé nadšení pro věc. Přeci jen mi moje opatrnost nedovolí nedělat opět značky na stromy, ale samozřejmě to nejde tak dobře jako ve dne. Světýlko nás dovede na zajímavě vertikálně členěnou mýtinu. Co je tohle za povrch? Vypadá to, jak kdyby tu ryl nějaký obří krtek. Světýlko doputuje přibližně doprostřed tohoto území a tam zmizí v jedné z prohlubní. „Tam, za ním,“ ukážu na místo, kde se ještě před chvílí vznášelo ono zvláštní modré světýlko. Nadšen tím, že jsme nejspíš u konce našeho sledování se téměř rozeběhnu, což však v tomto terénu nejde, a tak se snažím co nejrychleji, abych si neublížil, dostat doprostřed. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Horin moc upovídaný není,ale za to Eirík to dohání za oba dva.Pohodlněji se na posteli uvelebím přitáhnu si nohy a očekávám co hezkého mi poví.Eirik se i pousměje na co asi přitom myslí?Ne to se neshoduje s jeho zvořilostí ikdyž ... rozhodnu se tím směrem radši nepokračovat. Jo já vím že vy lidé si o nás elfech myslíte že jsme moc nafoukaní,ale já prostě nemám potřebu planě žvanit o ničem.Zvlášť když se tu už všechno důležité řeklo. Příjíždím si rukou po prstech na noze a napadne mně že s nimi to bude docela veselé.No aspoň budeme mít později dost času na poznávání pokud se budou ptát a oni budou.Rozhodně Eirík se bude ptát. No nejsi nějak zvědavý?Ale k čemu ti to vlastně bude?No dobře řeknu ti to co chceš vědět,ale co si nepochopil na slověch chci se zlepšit?Specilizace příjde na řasu až později. "No já se zatím na nic moc nespecializuju to příjde na řadu až později.No a kdybych vám měla říct co všechno umím ..." Pěkně kecáš Raelis,ale to jim mám říct že teprve začínám?Že počet kouzel které umím by se dali spočítat na prstech ruky neopatrného alchymisty?Ale studium magie je složité a náročné.Je hodně povolaných,alemálo vyvolených a v magii platí že splést se můžete jen jednou.Z mých myšlenek mně však vyvede papír strčený pod dveřmi.seskočím z postele dojddu k němu a poté co ho přečtu ho ukážu ostatním.takže zde stojí že došlo ke změně setkání.Jistě čas kvapí nebo se něco pokazilo? |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Bojuji právě s jablkem, abych zakryl fakt, že nevím, co říci. Raelis se pokouší neshodit se před námi tím, že by přiznala jak málo toho zatím umí. Eirík, jak mi přijde, pro změnu visí na každém pohybu krásných rtů. No, kdyby nic, svou krásou čarovat rozhodně umí. Rozhodně je to neporovnatelně lepší, než kdyby nás Loke poslal za bělovlasým urážlivým staříkem s velkou mocí a velkým egem. Když se pod dveřmi objeví papírek začnu se také zvedat. Raelis je však rychlejší a jsem tomu rád. Takhle to alespoň nemusím číst. "Aha, takže máme nějaký ten čas," usměji se, "toho tedy rád využiji." Postavím se. "Vlastně jsem do města přišel proto, že mi na cestách už došly zásoby a protože potřebuji obnovit zásobu šípů. Takže bych nyní rád vyrazil do města za účelem, který mne sem přivedl," objasním své plány. Ukloním se Raelis, kývnu na Eiríka a udělám krok ke dveřím: "V každém případě nebudu nic namítat proti společnosti. Můžeme se po městě klidně rozhlédnout společně." S Eiríkem jsme sice už měli příležitost město trochu projít, ale nebyl čas se někde zastavovat, něco kupovat, nebo se dokonce pokoušet někde získávat informace. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Gelbin se začíná chovat trošku podivně, ale dokud křížkuje stromy, asi není úplně pod vlivem záhadné síly, která se snaží urputně vecpat do hlavy i mně. Jsi jen nesmírně paranoidní... Světélko nás dovede až na větší, poněkud jakoby rozoraný palouk. Okolí jde i potmě docela dobře vidět, přestože vyšší kopce na nás vrhají roztodivné stíny a ďolíky v zemi nejsou o nic méně strašidelnější. Modrá "hvězda" zabliká a zanoří se do země dostatečně daleko od nás, abychom neviděli, kam zmizela. Gelbin se okamžitě vrhne za ní. Teď to přijde nebezpečné mně, ale chytit jej už nestačím, ruka se mi naprázdno snese ve vzduchu zase zpátky k tělu. Obezřetně a pomaleji se vydám za hobitem doprostřed mýtiny, napjatá očekáváním, co se bude dít dál. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Zrovna pozorně poslouchám elfku, když se pod dveřmi objeví papírek. "Paráda, celý den volný..." Horin se zaraduje a hned nám odůvodňuje svou návštěvu Rutenu. Nabídku na "procházku" po městě samozřejmě přijmu, také by nebylo na škodu podívat se po zboží. Takže vstanu také a pohledem naznačím, aby s námi šla i Raelis. "Navrhuji jít nejprve na místní tržnici, můžeme tam nakoupit snad vše potřebné a možná se dovědět i něco navíc." Vyjdu na chodbu. "Jen mě prosím omluvte, vezmu si pár svých věcí." a s těmito slovy se odeberu do pokoje a vezmu si brašnu i meč v pochvě, ten si hned připnu k opasku. Při cestě se opět ptám Raelis na další otázky. "Na tu předchozí se netvářila moc mile. No co, zkusíme se zeptat trochu jinak." "Omlouvám se, ale mohu na vás mít další otázku? Nechtěl bych vás v budoucnosti nijak ponížit či rozhněvat, ale jak bych směl oslovovat vaši profesi? Nějak nevidím rozdíl mezi čaroději a kouzelníky, případně i zaklínači a mágy." "Tak a doufám, že ji tahle otázka nerozčílí..." Samozřejmě nenechám oči jen na ženské části naší malé skupinky a mluvím i s Horinem. "A jaké používáte šípy? Mě se nejvíce oplatily borová týbla, ale už je to nějaký ten čas, kdy jsem naposledy napnul tětivu." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta do přístavu na kontinentu ti nezabrala ani dva dny a loď jid našel taky poměrně rychle neboť na Iterion jezdí spousta lodí s obchodníky nebo posly. Kapitán lodi nebyl zrovna příjemný chlapík ale díky tomu, že byl skoro celou dobu ve své kajutě tak a nevylejzal tak cesta uběhla poměrně v klidu. I přes to tě ale posádka moc ráda nevidí s tím jak vypadáš a nejradši by tě hodili přes palubu s tím, že jsi prokletý. Celou dobu jsi se těšil na to až se dostaneš na ostrov a budeš moct začít hledat nové lektvary či květiny a nyní konečně dorážíš k místu určení. Na obzoru vidíš velký přístav táhnoucí se určitě několik set metrů podél pobřeží a na každém jeho konci hradbu vedoucí možná pár desítek metrů do moře kde jsou majáky. Ty zrovna teď slouží jako orientační bod, protože je ráno a navíc svítí slunce ale v noci to bude určitě ohromující pohled. Poté co přijedete jen na pár desítek metrů k jednomu z mol se u tebe zastaví jeden muž. Vypadá na bohatšího obchodníka nebo možná příbuzného nějákého šlechtice. Úžásné místo, že? Jedno vám ale musím říct, nic se nevyrovná přístavu v hlavním městě. Pousměje se a popojde k boku lodi. Quensil je sice jedno z větších měst tady na Iterionu ale občas vám připadá tak malé. Ach... promiňtě vůbec jsem se nepředstavil. Jmenuji se Poful a vlastním tu v přístavu několik obchůdku povětšinou se všemožným zbožím. Mezitím se lod přiblíží k molu na pouhých pár metrů a muž po chvilce odmlky znovu promluví. Vím, že k vám lidi asi normálně moc takhle nechodí a nemluví s vámi asi kvůli vzhledu ale chci vám říct jedno. Já takový nejsem nesoudím lidi podle vzhledu ale podle slov a činů. Teď mě ale prosím omluvte musím se dostat do svého domu co nejdříve mám tam záležitosti které nesnesou odklad. Pokud by jste potřeboval pomoct tak se poptejte kde mě najít a já vám pomůžu. Hned došel na kraj lodi a i přes to, že ještě nedorazila až k molu zbytek přeskočil a začal rychlou chůzí spěchat někam do města. Nakonec loď přirazila k molu a ty jsi mohl vystoupit ale onen muž který si říká Poful už zmizel v davu někam do města. |
| |
 | soukromá zpráva od Almendil pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta z kontinentu tě donesla až sem na Iterion. Přijel jsi lodí asi před dvěma dny a od té doby jsi chodil po městě když tě někam zavolali na pomoc. Je ráno, svítí slunce a ty jsi ještě před pár minutama jsi seděl na lavičce a čekal zda se zase někdo zraní nebo bude šťastný den ale nakonec se ukázalo, že se zázrak dneska konat nebude. Zavolali tě na molo kde na někoho spadly bedny a zlomily mu nohu. Povedlo se ti mu jí rychle ošetřit a zafixovat a nechal jsi ho poslat domů s dakším mužem z doku. Když už jsi chtěl odejít tak jsi uviděl přijíždějící loď a tak jsi se rozhodl počkat zda na ní bude někdo zraněný aby jsi mu pomohl. Loď byla ještě metr od mola a někod už vyskočil a upaloval do města. Tebe ale zaujal jeden muž stojící na palubě lodi a z nějákého důvodu zahalený kompletně v šedo-hnědo-zelených šatech se zelenou kápí a i přes nedostatek světla v tváři podivně vypadajícím obličejem. |
| |
 | soukromá zpráva od Kolar pro Pomyslím si, když stojim na molu a pozoruju dění kolem sebe. Rackové se skřehotáním poletujou kolem a slíděj, kde by uzobli nějakou tu rybyčku či aspoň zbytek z ní. Obchodníci, pomocníci na lodích, v docích, obyčejní cestující i zákazníci se tu mísí v jeden dav lidí tvořící tu atmosféru žijícího a rušnýho přístavu. S očekáváním čekám na každou loď co má zakotvit a ikdyž né s nadšením vyhlížím, koho že mi to zase přivezou s jakým zraněním, ale to co hlavně vyhlížím je kdo a s čím připluje. Je to až k nevíře, co všechno se sem dopravuje a kdo to dopravuje a co zase cestuje odtut někam do dálek . Přijíždí loď jako každá druhá, zaměřim se na palubu, jestli tam neni už někdo připravenej na ošetření. Nedočkavec jeden bláznivej proletí mi hlavou, když vidim blázna skákajícího na břeh ještě před tím, než loď bezpečně zakotví. Ještě že se ti nic nestalo, docela by si mi skazil tu pořád stejnou podívanou, která se mi snad nikdy neomrzí. Chlapík se sebere a odchází, aby si ho už nikdo nevšim, kamsi do dění okolo přístavu. moje oči se ale najednou zastaví na někom, koho vidim stát na lodi v tak divnym a netypickym oděvu. Z nějákého důvodu zahalený kompletně v šedo-hnědo-zelených šatech se zelenou kápí tam stojí a já vůbec nevim proč, ale hrozně připoutal mou ozornost a moje zvědavost je přímo nesnesitelná. Kdo si, neznáme se odněkud, proč tam tak stojíš a přitahuješ mou pozornos nadevše ostatní. Vyděl sem už nespočet podobných tobě, tak co je na tobě tak jinýho. Sem sám sebou překvapen a tak jen stojím a čekám až loď zakotví. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Postavím se ve třmenech a rozhlídnu . Tady by to šlo zajedeme kousek na západ kousek od cesty aby nebyl vidět náš tábor a oheň. Po pár desidkách metrů zesednu. Dobrý Oheň bude potřeba samo sebou . Podívám se na nebe a zhodnotím mraky. pro jistotu Z druhého koně shodím velký plátěný balík. Dám se do stavby stanu.  Dojdi na dřevo zatím postavím stan je dost velký pro dva tak nemusíš spát venku jestli chceš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Almendil Když vystupuješ z lodi všimneš si vysokého, hubeného, staršího muže s postarším pláštěm přes oblečení jak tě pozoruje když vystupuješ z lodi. Vypadá to jako by tě pozoroval se strašným zájmem. Kolar Muž, kterého jsi sledoval na přijíždějící lodi si tě očividně všiml, protože se na tebe chvilku díval a pak vysedl z lodi a bude procházet kolem tebe směrem do města. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Pustim Larken na tu pastvu a sám se jdu poohlídnout po chrastí a nějakých větších kusech dřeva na oheň. Nosím to kousek od míst, kde paf rozbaluje plachtu. Dřevo dělím na dvě kopičky... menší na roztopení a větší na přikládání. Potom co nanosim dřevo a pustím se do rozdělávání ohně, se kouknu na Pafa a prohlasím:"Chtělo by to něco na opek, ještě... Co? Máš nějakou zkušenost s lovem? Já jen okrajově, ale něco bychom mohli zkusit..." |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Když zatluču poslední kolík, vyndám z torny měděný kotlík. točím se na elfa Chytej hodím mu kotlik Nevím ale to co já lovím není zrovna k jídlu. Potutelně se usměji Teda jestli ti chutná trpaslík na divoko , tak to je jínná , ale zrovna nu žádný není tak nemohu sloužit . Potom z torny vytáhnu pytlík fazolí a další menší váčky s kořením.Fazole ty by mohly stačit. Položím pytlíky vedle dřeva. Musím obstarat koně chtěl bych je prodat ve městě. Dám se do práce kolem koní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdete až na místo v jednom dolíku a vypadá to jako by dole byla nějáká jeskyně do které světlo zaletělo. Je tam asi 5 coulů velká nerovnoměrná díra v zemi skrz kterou svítí ta kulička. Ve chvilku kdy se přiblížíte a začnete prozkoumávat onu dirku v zemi světlo co bylo doteď pod vámi bleskurychle zmizí někam pryč v podzemí a už se neukáže a není vidět. Gethag to celé pozoruje a jen dodá. Nemám rád podzemí, nesnáším to. Na druhou stranu tam většinou bývá dost věcí na zabíjení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ať už všichni tři nebo jen Eirík s Horinem se tedy vydáte do města najít zbrojíře nebo kováře. Oba najdete je v jedné ze tří hlavních ulic vedoucích od náměstí. Tahle vede k jížní bráně a kovář je jen o něco dál od náměstí než zbrojíř a tak se můžete rozhodnout ke komu se vydáte. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Tak vypadá to že máme celý den volno nebo aspoň do večera. No aspoň se budeme mít možnost lépe seznámim.Nebo aspoň víc ... Podívám se na Eiríka který se mi nejspíš jen ze slušnosti nedívá do výstřihu ... jo já vím ne všichni muži když vidí hezkou elfku tak myslí jen na jednu věc. Dobře co přesunout myšlenky na nějaké jiné téma? "No jídla máme dost a toho co bude dál to se uvidí."usměje se na ně a vydám se ke své posteli.Posadím se na ní obuju si sandály a pak se vydám k židli kde je pověšený můj plášť.Je stejně medové barvy jako moje šaty jen o něco tmavší odstín.Zbývá už si jen vzít svoji okovanou hůl která je opřená a jednu zeď a svou brašnu a nemůžu vyrazit. Jistě že půjdu s vámi co jste si mysleli že strávím zbytek dne čtením?No možná vás to napadlo. Pak s Horinem vyjdu ven a počkáme na Eiríka.No on nám neříká nic nového a jasně přece se nebudeme dohadovat kvůli slovíčkám.Pak když se mně Eirík zeptá na styly praktikování magie tak složím ruce na prsou a odpovím. "No to se rozlišuje podle zkušeností a zaměření.Kouzelník jsem já tedy osoba bez zaměření.Mágové jsou ti kteří se zabývají ovládaní mysli a čarodějové se zase zabývají praktickou magii.No a zaklinači to je něco úplně jiného." Na otázku ohledně šípů se už nevyjadřuju,ono mé zkušenosti střelby z luku byly trystní ať šlo o jakýkoliv materiál.A další směr nechám na nich oni si nejspíš budou chtít vyřídit jisté věci a pak se uvidí. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro  Když odstrojím koně od sedel tak jim svážu na krátko zadní nohy. Položím sedla vedle stanu a hodím si obě deky do stanu. Tak jak jsi na tom s vařením? |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro "Velice dobře Pafe. Za chvilku můžem dlabat..." prohlásím vesele a s úsměvem směrem k Pafovi... Zatím co v kotlíku míchám fazole... Šáhnu do báglu - vytáhnu z něho chléb a váček se solí. "Solíš?" otážu se zdvořile. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro "Velice se madam omlouvá, že Vás tahám do takových míst, ale mé povolání je na železe závislé," obrátím se s omluvou na Raelis, "nicméně, třeba naleznete jistý druh zalíbení v předmětech, které mohou přinášet jak bolest a strach, tak radost a klid." Otevřu dveře zbrojírny a gestem nabídnu dámě, aby vstoupila. "Jak jsem před časem pochopil, je dobrý zbrojíř také tak trochu kouzelník," nabídnu myšlenku ke konverzaci. Pokud Oba mí společníci jdou dále, podržím dveře oběma a vstoupím jako poslední. Před vstupem se ještě rozhlédnu po ulici a teprvě poté se za mnou zavřou dveře |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Ah tak." oddechnu si na Raelininu odpověď, k zajímavému postřehu od Horina raději nic neříkám. "Taky bys někdy mohl držet hubu, Eiríku..." Nejprve tedy jdeme do zbrojírny. "Uvidíme, co zajímavého tady budou mít." Na ulici se ještě rozhlížím po někom podezřelém, když nikoho nevidím, tak se snažím najít nějaký krámek s různým zbožím. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Solím. sůl je v jednom z těch pytlíků u dřeva. z torny vytáhnu talíři s lžící a posadím se k ohni a položím talíř vedle ohniště  Už mám hlad po celém dni.Zítra až dorazíme do přístavu tak projdu pár krčem jestli se tam nedá sehnat práce.Když budeš chtít tak můžeš jít semnou občas se pomoc hodí. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro "Určitě se rád přidám, však kvůli tomu s tebou jedu..." prohodím směrem k Pafovi a pustím se společně s ním do jídla... Po jídle se jdu chvilku věnovat Larken, vezmu ji směrem k tábořišti, aby si tam lehla a odpočinula... Vyndám si deku, kterou mívám pod sedlem a položím ji pod sebe a pak z vaku vytáhnu deku, kterou se přikryju... Koukám na hvězdy a rozímám o životě... Věnuju modlitbu Síje a myslím na staré známé z mých krajů... Oheň ozařuje mou velice zamyšlenou tvář... Arvio, co asi pak děláš? Snad jsi v pořádku... A co Kea... Jak mi chybí ty dětské radovánky... Otče, snad ti nevyhasla výheň... Milwo, sestřičko má zlatá, jestli pak máš nějakýho nápadníka? Matko, posílám políbení na čelo... Myšlenky na tyhle lidi mi neustále kolují hlavou |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Naberu si fazolí a pustím se hltavě do jídla.Celkem to ušlo. Položím talíř s lžící do trávy Vezmu si pár klacíku do ruky a začnu na ně dělat hroty.Potom se odeberu do stanu a z torny vytáhnu pár věcí a odejdu do tmy. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro z torny vytáhnu provázek a zvonečky Kolem tábora natáhnu provázek a zavěsím na něj zvonečky. Tam kde jsou koně nechám prostor volný a kde nestačil provázek zapíchám malé klacíky do země s hroty na horu. Potom se vrátím k ohni. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro "Copak jsi to dělal? Stavíš si snad ohradník?" řeknu s úsměvem Pafovi, když se vrátí. "Mimochodem, co ty děláš za práci? Abych věděl po jakém druhu práce se jdeme optat, když už spolu tak jedeme. Myslím tím mimo kradení bot blbečkům" dodám s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Zlehka se usměji. Boty nakradu jen jsem mu dal jednu po tlamě a když byl v limbu tak jsem mu zul boty a zahodil do trnitého keře , to kdyby chtě zamnou běžet a zkoušet nějaké kejkle. A co se týká druhu práce kterou dělám. Poškrábu se na bradě No to záleží kdo co potřebuje občas něco přemístím z bodu A do bodu B , někdo chce aby někomu vysvětli aby změnil názor nebo sehnal nějaké informace.Vše záleží jaká je to práce. Naposledy jeden obchodník chtěl aby jeho konkurenta trochu potrápil a znemožnil jsem mu dodávat zboží do Oldu. Tak jsem nechal pár vozu zmizet cestou .hihihihi Je hrozně nebezpečná doba cesty jsou nebezpečné. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro "To rozhodně... U nás v zemanství měl můj otec taky takovéhleho, mno ehm, zaměstnance. Atanvarno se jmenoval a taky občas přemisťoval věci z A do B nebo se staral naopak, aby něco z A do B nedorazilo... Rozhodně je to podstatná práce. A myslíš, že se něco v Qvensilu pro nás dva najde?" Z tónu hlasu je vidět, že mě Pafovo povolání ani nepřekvapilo. A ani nepodráždilo... Klidným hlasem s ním mluvím. Naopak je vidět úsměv a radost, že se Paf aspoň trošku rozpovídal... |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Vím že lidé jako já jsou často vyhledávání , ale naše práce není často doceněna. To je jedno jdu spát ráno bych rád brzo vyrazil ať stihnu raní trh. Zvednu se a odeberu se do stanu kde se uložím ke spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro "Dobrou noc..." pronesu do noci... Lehnu si pod hvězdnou oblohou... Přiložím ještě do ohně, aby mi přes noc nebyla zima... Pokud nebude pršet nebo se nebudu budit zimou, tak spim venku... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se vrátíš z města na molo tak tam onen starší muž pořád je. Sedí na jednom pilíři mola a dívá se na moře s nepřítomným pohledem. Pište si mezi sebou soukromě Kolar, Amendil. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro Vidíš postavu v šedé róbě sahající až na zem. Na rukou má kožené rukavice, je ozbrojen falchionem a dlouhým lukem. Je vybaven na cesty dekou, lampou a dalšími věcmi důležitými pro dobrodruha. Nejvýraznější věcí na této postavě je ale maska v podobě nějaké psovité šelmy. "Dobrý den, nemohl jsem si nevšimnout vašeho zájmu o mě. Zjevně něco potřebujete. Jmenuji se Almendil. Pokud chcete mé služby, pojďte to probrat někam... třeba do hospody." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vlezete dovnitř a u protější stěny na židli sedí starší neoholený muž s vousy až k prsům. Spí si tam opřený o zeď a chrápe i po tom co vlezete dovnitř. Je to čtvercová místnost s dveřmi v jednom z protějších rohů a poklopem uprostřed. Podél stěn jsou rozestavěny stojany se zbraněmi od krátkých luků až po obouruční meče a o stěnu je tma opřeno i pár halaparten. V jedné části je něco jako sud s několika toulci plným šípů v něm a hned vedle je na stolku položená hromádka přibližně 10-15 šipek do kuše. Hned vedle spícího muže je poznat, že chybí jeden stojan na zbraně a místo něj tam stojí kulatý brusný kámen na broušení zbraní. Světlo dovnitř svítí skrz dvě okna na straně domu z ulice a jedním z boku budovy. Z venku jste si všimli, že má budova dvě patra. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Večer jste si udělali jídlo, stan, přivázali koně, zabezpečili tábor a pak si šli lehnout. Přes noc vás nic nebudilo a zima taky taková nebyla díky tomu, že jste byli ve stanu a ještě pod přikrývkami. Ráno jste se vzbudili sami od sebe aniž by štěkal pes, kokrhal kohout nebo potrhlý hostinský bouchal na dveře. Pravděpodobně vylezete ze stanu a již svítí slunce takže odhadujete čas na půl sedmé ráno plus minus možná jen čtvrt. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro A ch to nééé Vyskočím z pod deky Rychle začnu balit věci co jsem včera večer vyndal nebo jinak použil. Hej Ocílko vstávej slunce už se šplhá nad obzor. Zohodím stan a naolejovanou plachtu smotá do válce a přidělám k sedlu bělouše . Z jedné strany dvě dřevěné tyče a z druhé tornu .Dám se do sedlání druhého koně. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Též vyletím a začnu pobíhat a balit deky. "Už vstávám, už vstávám..." Když mám sbaleno, deku pod sedlem, tak vyhledám vodu, popřípadě jestli ji je dost v měchu, tak si hrst naleju a opláchnu se. Vyndám hřeben, zrcátko a rozčesávám své dlouhé vlasy... Potom přijdu k Larken, poplácám jí, popřeju jí dobré ráno a jsem již připraven na cestu. "Tak co Pafe? Můžem jet?" zeptám se, jako bych si ani neuvědomoval, že jsem to já kdo zdržoval česáním.... |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro Dobrý den odpovim mu a pokračuju já sem Kolar a omlouvám se jestli mě mé pozorování vás nějak obtěžovalo, ale nemoh sem si pomoc, prostě ste mě něčim zaujal. Teť spíš přemýšlím čim to bylo, ale to je asi na jednu stranu jedno. Zapřu se o hůl a postavim se. Sice hned nevim ja bych využil vašich služeb, ale mužem si jít klidně tedy někam sednout a popovídat si. Určitě se někam dopracujem a když ne, tak se aspoň poznáme a zabavíme se na nějakou tu dobu. Přešlápnu, podivám se okolo, abych tak nějak hned věděl kudy kam, pak se podivám na další loď, moře za ní a tak různě se ještě rozhlídnu po okolí a čekám na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro To se mu to balí , dvě deky a sedlo. připnu kotlík vedle dvou tyčí a hodím sedlo na druhého koně . Podívám se na elfa sedícího na koni a čekajícího na mě.Jen si osedlám koně. Přitáhnu sedloví řemen a srovnám koni ohlávku. Vyšvihnu se do sedla a pobídnu koně k městu Jedem |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro Chvíli poslouchám a pozoruju Almendila. Přijde mi podezíraví ke kouzelníkům a ke kouzlům jako takovím, ale nějak zvlášť to zatim neřešim. Jde přeci jen o popovídání si zatim. Probleskne mi hlavou, když mluví o nějakym místě a poukáže na nedalekou "hospodu?" Co to může být za místo k debatě, putika v přístavišti, povětšinou místo kde se slejzá chátra z celího přístavu, kde se na lidi jako já koukaj trochu divně, no uvidim, snad to dobře dopadne. Nemám sice s takovími místy moc dobrých zkušeností, ale při pohledu na vás si myslim, že s váma by to mohlo projít. to víte na kouzelníky se někde moc přátelsky nekoukaj. Pak se ale na chvíli odmlčim sakra, takhle hloupě se proříct, že sem kouzelník, co když je jeden z těch co nemaj kouzelníky v lásce a daj to patřičně najevo, nerad bych se tady na molu musel bránit kouzli, nemuselo by to dopadnout dobře. Doufám že neni nějakej problém v tom, že jsem kouzelník, protože jinak by naše setkání mělo krátkej děj. Nemam dobré zkušenosti a tak sem dost opatrný. Když pak ale vidim že nějak víc neváhá a jde, překonám předsudky a vyrážim za nim. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Doběhnu doprostřed méně olesněného území tam, kde zmizelo světlo. Naleznu díru do země, do které když se podívám nejdříve vidím světlo, ale potom zmizí. Kdybych tak teď měl u sebe svou lopatku. „Tudy se neprotáhneme,“ zavolám do díry, jako bych očekával, že nám světlo pomůže. Věci na zabíjení? Já nikoho zabíjet nechci, pouze chci zjistit, co je to světlo zač. Doufám, že se Gethag plete. Nejdříve se pokusím najít nějaký kámen, nebo cokoliv jiného pevnějšího a hodit to do díry, abych zjistil, jak je přibližně hluboká a jaký je podklad na jejím dně. Potom začnu hrabat rukama okolo, zda by se nedala zvětšit na přiměřený průlez. |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro No, snad to bude přátelské místo, nemam s tim problém, směle kupředu, řeknu a pokračuju za Almendilem, který mezitim vyrazil k cíli a vešel do hospody. Vyrazim taky. Opatrně vcházim, rozhlídnu se po hospodě, prohlídnu si její výzdobu, rozmístění stolů, židlí, kde je pípa a samozřejmě, kdo kde sedí. dost se snažim zachitit reakce lidí, kteří mě spatřej, přeci jen, jestli tu sou dýl , tak by mohli postřehnout že sem léčitel. Tak nějak polohlasně pozdravim a už hledám Almendila. Jakmile ho spatřim, vyrazim rovnou k němu a usedám ke stolu co on. Zase se rozhlídnu, tentokrát však po hostinckym, abych si obědnal něco k pití. Ani vlastně nevim, co bych měl chtít vědět, na co se mám zeptat, proč mě vlastně tak zaujal a tak se zeptám. Řekl si, že jestli potřebuju využít tvích služeb, jaký že služby mi můžeš nabýdnout? Třeba potřebuješ ty nějakou tu službu a proto sme se třeba měli setkat. je to hrozně divný, ale viděl sem tu stovky možná že i tisíce různých cestovatelů, poutníků, ale nikdo mě nezaujal tak jako ty a neni to tim jak vypadáš. tak nějak se snažim rozvinout debatu a hned si i odpovědět na otázku která se mi mele v hlavě. Proč ty, co to má znamenat, je to jen náhoda? Pak se ale odtrhnu od myšlenek tohoto typu a prostě se ptám dál na to co mě zajímá atd. ale abych tady netápal v nějakejch představách a jinejch věcech. Odkud plaveš a kam máš namířeno, vypadáš jako dobrodruh kterej má už něco za sebou, jak v cestách tak i v životě. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro Usednu k pěknému dubovému stolu a počkám, až si Kolar přisedne. Pozdravil pár lidí. Asi tu už bude déle. Tím líp. "Většina lidí si mě všímá kvůli zjevu. Ale vy jste si mě všimnul kvůli něčemu jinému. Nevím, co to je. To musíte vědět vy." Není jako ostatní lidé. Třeba je opravdu nějaký moudrý a třeba by mi i mohl pomoci. Ale... to by bylo moc jednoduché že Temný? "Inu cestoval jsem. Pocházím z jihu, z jenoho malého elfího knížectví. Ale pak jsem se vypravil na sever, Prošel jsem Terií. Tou zemí plnou otroků, pouští a krve. A pak jsem sem doplul. Jsem tu, abych sehnal bylinky, magy, magické suroviny a další věci. Jsem tak trochu alchymista." řeknu a poklepu na svou tornu. |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro To opravdu nevím, ale sem si jist že se to časem ukáže, proč že sme se měli potkat, ale to už nechme stranou, vyprávěj podrobněji o zemích, které si procestoval. Jeho vyprávění mě zaujalo a tak bych se rád dozvěděl něco blížšího, přeci jen ne každý den se mi poštěstí takhle sie dovědět o okolním, mnou neprobádaným světě. Když se pak zmíní o věcech které shání, byl sem tak nějak potěšen, protože je to něco, co je mi docela blízké a možná by sme si přes tohle mohli rozumět. A když potom řekne, že je tak trochu alchymista, sem přímo nadšenej, že po dlouhý době potkám někoho, kdo se něčím tak blízkým k mé druhé profesi, kterou je léčení. Samozřejmě že nezačnu skákat metr vysoko, ale tak nějak se pousměju a promnu si tvář. Pak se ale raději rozhlídnu kolem, jestli se o nás někdo příliš nezajímá. Také zkontroluji, jestli má hůl je tam kam sem si ji odložil, abych mohl po ní v nouzi okamžitě šáhnout. Opět se otočím k Almendilovi Tak alchymista povídáš, to sme skoro ze stejné branže a kam že to máš namířeno a jakej je cíl tvojí cesty, kromě toho že sháníš určitý druh věcí? Sem docela zvědavej, protože bych se k němu i přidal. Přeci jen, je i plno jinejch míst, kde je třeba léčitele a s alchymistou, to by byla už teprve pomoc a třeba najdu i místo kde čaroděj je vítaný a ctěný, už bych si rád zakouzlil, jako dřív. Zamyšleně se zadívám na strop a zavzpomínám chvilku. Pak to ze mě vypadne jako blesk z čistého nebe. Nechtěl by si třeba na svích cestách společníka, ikdyby jen na část. Přivítal bych změnu. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro Každopádně, také bych uvítal společnost. Nemohl jsem si nevšimnout, že se tu už s některými lidmi zřejmě znáte." |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro No neni to tak jak to vypadá, nejsem tu zas tak dlouho, ale za tu dobu co tu sem, sem stih bejt několikrát nápomocen některým lidem v přístavišti, jak už cestujícím, tak i zdejším a tak si mě nejspíš zapamatovali, ale to je asi vše. Zdejší lidi jinak nějak neznám, ještě sem neměl čas a ani chuť je poznat. Okolo jeho zranění, či co to je, a důvodů proč ho má moc nepátrám, protože dal jasně najevo, že se o tom nechce nějak moc bavit, ale zbitek mě už uajímá. Jaké že by to měli bejt léky nebo věci na ty léky? Nejsem si jist že budu moc bejt přímo nápomoce, protože se v alchymii jako takové neviznám, ale co se týče shánění jako takovém, to už bych pomoci moh. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro Nějak moc dál nečekám , sahám pro hůl a pomalu se zvedám a připravuju k odchodu. Po chvilce co se upravim, usadim pořádně vak na záda se vydávám ven z hospody. Naschle krátce a zřetelně řeknu a lezu ven před hospodu kde čekám na Almedila, aby sme se dohodli, kam vyrazíme nejdřív. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Pomalu a obezřetně následuji Gelbina s Gethagem, kteří vyrazili jako splašené střely, ohlížejíc se dozadu za provizorním tábořištěm. Než za nimi dorazím, Gelbin už zkouší házet do díry kámen. Bezstarostný pocit nějak pomalu vyprchává, zřejmě to souvisí se zmizením světla pod zemí. Nedá mi to a při Gethagově poznámce se musím nenápadně usmát, přestože na tom prakticky k smíchu nic není. Už jen proto, že v boji bych mohla být spíše přítěží než k užitku a o těch dvou a jejich schopnostech toho moc nevím. Gelbin se snaží odhrnout vrchní vrstvy hlíny. "Mohu ti nějak pomoci?" zeptám se. Přestože si nejsem tak úplně jistá úspěchem... dodám pro sebe v duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jdete ke kartografovi na kterého jste se zeptali místních. Zjistili jste, že je v budově hned za hlavní branou města když vejdete dovnitř tak vpravo. Podle toho se taky vydáte na cestu. Je to takřka vedle kostela a když jste kousek od kartografa tak si všimnete dvou mužů. Oba jedou na koních a mají ještě třetího koně navíc a zrovna přijeli do města. Muži Paf a Titanius. Mapa Quensilu v homepage. Main Gate hlavní brána. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hned poté co si zabalíte se vydáte do Quensilu. Projedete okolo polí na levé straně a řeky na pravé straně. Nakonec zahnete do města a projedete hlavní branou. Hned vás zaujme kartograf v první budově napravo za branou a kostel hned o pár metrů dál v ulici. Taky si všimnete dvou dalších mužů, kteří vypadají na dobrodruhy. Jeden z nich má něco jako hábit a druhý je zahalený v plášti s kápí. Mapa v Homepage. Dva muži Amendil a Kolar. |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro Míjíme dva jezdce, kteří akorát vjíždí do města, vedou ještě jednoho koně navíc. Hele Almendine, vypadá to, že se sem cizinci dneska sjížděj, jako by tu dávali něco zadarmo a při tom ukážu na ty dva na koních. Nevěnuji jim ale výc pozornosti, protože sme kousek od kartografa a tam my máme akorát namířeno. Du rovnou do dveří, jen očkem mrknu jestli jde Almendil za mnou a když vidim že de pokračuju dál do místnosti. Dobrý den pozdravim nahlas, když vejdu a hned se ptám počítám s tim, že tam obchodník je Sháníme nějakou mapu, no spíš víc map a to mapu města, ostrova a pokud máte nějaké jiné mapy, které mají s okolím něco společného, určitě by sme si je přinejmenším prohlédli. Pak už jen čekám na odpověď. Při tý chvilce si prohlížim obchůdek. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Mlčky následuju Pafa. Až se rozhodnu, že ho dojedu, vedu koně vedle jeho. "Pafe? A kam teď máme přesně namířeno? Jedem na ten trh jak jsi říkal?" |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Projedu bránou do města. Docela dost lidí. Uhněte chásko!!!!!Pohrdavě zhlížím ze hřbetu koně na lidi po demnou a přitom si razím cestu koněm . Otočím hlavu na elfa Nejdřív bychom se měli ubytovat a potom se tu rozhlídneme , tak najdeme nějakou hospůdku kde se nás nikdo nebude ptát na jméno. Uhni ty smradlaví pse!!!!Kopnu do ramene pobudu co uhnul přípíž pomalu |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Abych muže probudil tak nějak po jeho způsobu, prásknu dveřmi, až ze stropu spadne několik pavouků. "Dobrý den mistře," houknu hned poté, "přišli jsme se podívat na vaši práci a také něco koupit." Pak se vydám mezi regály. Prohlížím zbraně a přemýšlím nad tím, jak dobře to asi bude ukováno. Nakonec skončím u šípů a začnu si prohlížet hroty a především rovnost dříků, vyváženost a v neposlední řadě i kvalitu připevnění a umístění letek. No, hroty se zpětným háčkem nepotřebuju. Spíš asi tyhle lovecké. "Kolik za jeden tucet?" obrátím se nakonec na muže. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro "Ano, můžeš mi pomoct hrabat, ale zatím nevím, jestli to k něčemu bude," odpovím Reilii a pokračuji ve své činnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Když Horin práskne dveřma, trochu mi to zazní v uších a cuknu sebou. Prohlížím si zboží i polotovary, nejvíce mě však zaujme brusný kotouč. "Chtělo by to naostřit..." Nejprve však počkám, až domluví s Horinem, pak si sundám pochvu s mečem z opasku a podám ji mistru zbrojíři se slovy: "Prosím, nabruste mi tento meč, pane." Dále se rozhlížím po místnosti a snažím se najít vrhací nože, pokud je najdu, zeptám se na cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Já jsem sice ze šlechtického rodu, ale jeho chování je hrozně... Snad v sobě má víc lidí... Mám pocit, že umí být jak milý a starostlivý, tak přehnaně opovržlivý... Pomyslím si "Jistě, hospůdka by se hodila a prohlídka města nikdy není na škodu..." |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Horin se mi omlouvá že mně vede ke zbrojíři.Jistě vést čaroděje tam asi nebude zrovna to pravé.Zvláště když já mečem nevládnu,ani lukem i přes všechnu otcovu snahu vštípit mi zásady boje a ovládání zbraní abych mohla jednou nastoupit na jeho místo velitele stráží.Ale zdá se že jsem Horina přecenila i on umí docela dobře mluvit ikdyž ne vždy má pravdu. Myslím si že ne nenajdu v tom zalíbení zvláště ne po všech těch hodinách co jsem musela vytrpět.Začala jsem je nenávidět ikdyž oni byli jen poslové.Takže ne ať si nechá své zalíbení pro sebe a pokud nebudemu u toho zbrojíře celý den tam by mi to nemělo vadit. Přeruším své myšlenky když už jsme na místě Horin otevře dveře a zastaví se.Překvapí mně že čeká až vstoupím protože to se tak často nestává.Jistě když strávíte mezi lidmi tak krátký čas tak vás nepřestanou udivovat.Ovšem nad dalším Horinovými slovy se musím pousmát. Jistě je to umění vykovat dobrou zbraň,ale magie?Ne ta to není. Vstoupím a všimnu si brusného kamene,spícího muže a všech těch zbraní.Vidím že jsme na místě.Zatím co se rozhlížím ozve se za mnou rána až nadskočím.To Horin zavře dveře poněkud prudčejí a já se na něj naštvaně podívám. U Adrasty taky jste mně mohl varovat.Nebo na něj zahvízdat. Naštvaně počkám a zatím co si Horin prohlíží šípy a já vzpomínám na svou střelbu z luku.Jistě s lukem mi to šlo lépe než s mečem.Pokud jsem mířila dostatečně vedle trefila jsem se.Ovšem otázkou je co to je dostatečně.Horin skončí a pak si Eirík chce nabrousit meč.Dobře takže počkám až skončí a doufám že teď pujdeme někam jinam. |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Koukni se do předu. Postavím se ve třmenech Tam na konci ulice je asi náměstí vidím nějaké stánky , tam bude hospoda. Posadím se do sedla a pobídnu koně v před. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro "Už cítím čerstvý chlebíček.. Mmmm, snídaně..." Pobídnu Larken a povídám:"No neboj holka, pro tebe taky bude snídaně... Žadné strachy... Nějaký jablíčko najdeme..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nejdřív vemete kámen a hodíte ho dolů. Takřka okamžitě slyšíte jak dopadne a odvodíte toho, že tam bude tak přes dva sáhy hloubky. Pak se Gelbin se pokouší hrabat a taky se mu to daří. Povede se mu rozšířit otvor natolik aby tam prostrčil hlavu ale ještě nění tak velký aby jste prolezli. Co se týče jeho pokusu o volání na onu světelnou kouli tak se žádné odpovědi nedočká. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co vejdete dovnitř a probudíte muže na židli se prudce vystřelí na nohy a promluví. Vítám vás. Co si budete přát? Pak se na chvilku zamyslí a zeptá. To jsem zase usnul? Eh no nevadí. Když se ho Horin zeptá na šípy tak jen krátce odpoví "Tucet za stříbrný." a ásledně převezme od Eiríka meč. "Jistě pane bude tam ostrý, že ani neucítí jak jste je seknul." Nakonec se ho ještě Eirík zeptá na vrhací nože a dýky které našel a dostane krátkou a jasnou odpověd. Zlatý každá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vstoupíte dovnitř tak vás do očí praští takřka prázdná místnost bez svitků. Na poličkách kde jsou pro ně vyhrazena místa je prázdno a jediné co v místnosti je je sedící muž, který nic neříká, u stolu koukající se na hromádku pěti svitků. Poté co se ho otážete na mapy začne mluvit. Bohužel vás musím zklamat, protože já tu jen prodávám. Všechny mapy posílají z hlavního města a Rutenu ale prozatím nepřišli a to čekáme už přes týden. Jediné co tu mám je hromádka kopií mapy města, které jsme tu měli dostat jen na ukázku a poté co přijdou ostatní mapy prodat. To je jediné co vám můžu nabídnout. Pokud ji chcete tak tu nechte ležet dva zlaté a vemte si ji. Na to se zvedne a prohlídne si vás. Nečekejte na mě jdu si udělat čaj. S těmito slovy se odebere k dveřím v zadní části místnosti a zmizí za nimi. |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro Tak to je tedy síla, takhle prázdnej obchod sem tedy nečekal. Otočim se na Almendila co myslíš, má cenu kupovat mapu města? A co teprve čekat na nějaké nové mapy, to by sme tu mohli taky zestárnout. Něco mi bleskne hlavou. Héééj obchodníku zavolám směrem kam zmizel obchodník, ještě otázečku bych měl. Pak se ještě otočim na Amaldila, třeba bude vědět, kdo jinej by nám moh nějak pomoc, třeba někdo kdo to tu zná a u toho by sme třeba pochodili líp, je plno lidí co si dělaj mapky, kde všude byli a co tam viděli atd. Pak už jen čekám na obchodníka. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Oba dva mé objevy mi hned zlepší náladu. Není to hluboké, takže tam budeme moci bez problémů skočit a vypadá to, že se nám i podaří vytvořit větší díru. „Bylo by lepší, kdybychom měli s sebou svoje věci. Já s Gethagem tam dojdeme, ty tady zatím můžeš dál kopat,“ řeknu Reilii. „Pojď Gethagu, jdeme,“ řeknu našemu barbarovi a mířím po značkách, které jsem se pokoušel dělat, zpátky k našemu tábořišti. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Po Gelbinově odpovědi si kleknu k ďolíku v zemi a začnu z jeho okrajů uhrabávat hlínu. Můj výkon není zrovna dvakrát efektivní, ale co jiného by se taky dalo čekat od drobných kouzelnických rukou. Najednou hobit vstane, rozhodnut se vrátit pro věci k rozbitému táboru. Výborně, doufám, že mi tady necháš aspoň toho nemluvu... pomyslím si v duchu. Vzápětí však barbar Gelbina poslušně následuje. "Ach jo..." povzdechnu si nahlas. Nemohu popřít, že mám trochu strach. Přece jen nevím, co je tam dole a už vůbec ne, co je všude okolo. S nenápadnou husí kůží na rukou začnu zuřivě hrabat, abych nemusela myslet na nic jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jedete dál do města a když dorazíte na náměstí, které funguje jako tržiště. Sem tam vám někdo něco chce vecpat nebo nabídnout a taky mezi několika baráky skrz mezery vidíte na moře a mola. Hostinec se jmenuje Mokrá ryba a je to hned jedna z prvních budov na náměstí a ačkoli je nevýrazná a není ani nepřijde něják větší než ostatní tak už když vstoupíte dovnitř tak zjistíte, že je asi o něco větší než ostatní budovy. Hned za dveřmi na každé straně je stůl pro několik osob a uprostřed mezi nimi schody asi o půl metru níže do zbytku hostince. Mezi stoly a spádem do zbytku hostince je dřevěné zábradlí. V dolní části je spousta stolů a pult hostinského s poličkami na stěně za ním. Levá část místnosti je částečně zaplněna schodištěm, které vede do horní části s lávkou a pravděpodobně i pokoji, protože pult a část hostince je pod tou lávkou a jakýmsi sníženým stropem. Lávka vede od schodů v levé části místnosti až k právé stěně a tam přechází v chodbu. Napravo od pultu mezi dvěma ze stolů jsou dveře v pravé stěně vedoucí do stejné části hospody jako lávka nahoře. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro Theure... musím.. teda mám... málo peněz... nic osobního... Hypnóza za 2 magy |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyjdete s Theurem za kraj města do blízkého lesíka. Tam se pokusíš seslat hypnózu a kouzlo se ti povede ale Theur mu odolá. Přiližně další kolo tak pak stojí a kouká se na tebe mezitím co přemýšlí co se stalo a pak promluví. Cos to udělal? Měl jsem takový divný pocit jako by někdo byl v mojí mysli. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Hm, to zní jako slušná cena." Vezmu si zpět naostřený meč a koupím si pět vrhacích nožů. "A mistře, máte k těm nožům i popruh či cokoliv podobného?" Pokud má a je to v ceně do sedmi zlatých, koupím jej a zaplatím mu za naostření, nože i popruh odpovídající částku. Pak opět vyjdu ven. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Ze sudu si vyberu dvanáct šípů, které se mi zdají nejlepší, položím muži do dlaně stříbrný a poděkuji. Pak se usměju na oba společníky a dojdu ke dveřím. Takže Eirík umí s vrhacími dýkami. Nu, to bych nezvládl. Copak oštěp, nebo kámen, to jo, ale jak udělat, aby se dýky zapíchla hrotem, na to jsem nepřišel. Vidím, že Raelis není právě nadšena z všudypřítomné oceli a vlastně ani já nemám důvod se tu příliš zdržovat. "Kam byste se ráda vydala vy?" zeptám se, když Eirík smlouvá cenu dýk a popruhů na ně. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Muž po Horinově upozornění vyskočí na nohy a náhle je překvapivě čilý.Eirík chce ještě kromě nabroušení meče i vrhací dýky zatím co já se tu začínám pomalu,ale jistě nudit.Už jsem si to tu prohlédla a nic kupovat nebudu.S mečem zacházet neumím a o luku bude lepší pomlčet.A vrhací nože mně taky moc neuchvátily,mám dýku a svou hůl a to mi stačí.Ikdyž je pravda že obojí jsem častěji použila k podpírání na cestě či krájení jídla,ale to je jedno. Dobře kam pak vyrazíme,jistě tu budou mít obychody s jiným a určitě zajímavějším zbožím. Eirík je zabraný smlouvání ohledně koženého pásu na ty vrhací dýky,ale Horin se ukáže být všimavější než jsem si ze začátku myslela a zeptá se mně kam bych ráda šla teď.No je to od něj milé není to tím ... tuhle myšlenku sice zaženu,ale objeví se místo ní jiná.Místnost je větší a je tiumnohem víc zbraní.A samozřejmě opět přede mnou stojí otec který mi vysvětluje že pokud budu poctivě trénovat výsledky se dostaví.Zavrtím hlavou možná poněkud prudčeji a přenesu se z minulosti do současnosti. "No jistě tu budou obchody s jiným a možná i zajímavější zbožím.Tak se tam můžeme podívat."odpovím Horinovi s lehce rozpustilým tónem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž Eiríkovi dá nože a když se ho zeptá na popruh tak ukáže rukou aby počkal a jde do druhé místnosti za dveřmi kde je jakási menší místnost s jediným oknem, několika truhlami a poličkami. Slyšíte otevření truhly někde za rohem a pak se vrátí s popruhem hnědé barvy. Je pravděpodobně starší podle vzhledu a viditelných známek používání. Tady máte vezměte si to. Býval můj ale já ho už nějáký ten pátek nepoužívám a nikdo kdo přijde popruh nechce a když už tak nový. Pokud vám tedy nevadí tenhle starý. Zasměje se a pak si dojde pro stříbrný od Horina a nechá ho aby si vybral šípy. Pokud vyjdete ven tak na ulici není nic zvláštního. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podruhé se pokusíš na Theura seslat kouzlo. Theurovi těsně před tím než kouzdojde co děláš ale je pozdě. Tvoje kouzlo se povedlo a on je pod tvojí mocí. Hned jak ho zhypnotyzuješ tak předpokládám, že ho obereš o peníze. Po požádání aby ti je vydal to pod vlivem kouzla udělá. V měšci je 38 zl, 4 st a 7 md. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trvá vám asi pět minut než se dostanete do tábora a než pak najdete cestu zpět k Relii i se všemi věcmi. Značky sice pomohli ale ne něják moc, protože v noci na dálku nejsou vidět a tak jste měli občas problém najít i ty blízko u vás. Po návratu k Relii zjistíte, že se díra o moc nezvětšila. Vlastně zůstala skoro stejně velká jako když jste odcházeli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kartograf poslouchá Kolara a pak se zasměje a odpoví. Asi vás budu muset zklamat pane. Život místních lidí je moře a pole okolo města. Maximálně nedaleké lesíky čí lesy a tak nikdo nemá mapu, protože to tu všichni znají. Pokud se někoho zeptáte na cestu tak vám poradí ale mapy tu nikdo nemá heh... |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Bez nějakých větších problémů se nám podaří dojít do tábora a zpátky. Je to sice hůř vidět, ale svůj účel to splnilo. Dojdem opět doprostřed. Tak to teda moc nepokročila. Sundám si ze zad tornu a od ní odvážu svou lopatku. Uchopím ji a začnu pořádně hrabat, abychom se tudy protáhli. No nevím, jestli se mi to povede udělat i na Gethaga, když ani nevím, jestli se mi to povede vykopat na nás. |
| |
| kartograf Odpověď obchodníka mě moc nepotěší, ale na druhou stranu mi přijde docela logická a tak se už víc na nic neptám a otáčím se ke společnékovi. Tady sme asi skončili, myslim že nemá cenu tady strácet více čas a raději bych vyrazil se dovibavit ostatníma věcma. Takovej kovář, zbrojíř a nějakej ten obchodník s ostatníma věcma by se moh hodit, no a pak bych našel starostu. Otáčím se a pomalu jdu ke dvěřím. Když sem venku , počkám až za mnou vyjde Almendil, aby sme se dohodli, kam že se to vydáme nejdřív. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro "Eiríku, budeme venku," houknu na druha a naznačím dámě, že držím dveře. "Takže Raelis, kam byste ráda zamířila? Do nějakého obchodu s magickými předměty? Nebo do chrámu, či místní knihovny? Nebo jen tak prohlédnout město?" Zeptám se zdvořile a bezděčně pohlédnu k nebi. Hmm, mezi těmi domy není pořádně vidět obloha. Ale skoro bych řekl, že budeme rádi, že na noc nebudem spát venku. bleskne mi hlavou myšlenka a následuje jí otázka, zda vím, kde je tu chrám, knihovna, nebo nějaký obchod pro kouzelníky, či alchymisty. Záhy si také odpovím, že to nevím. Nikdy jsem tyto budovy nepotřeboval. Snažíš se být zdvořilý, nebo se snažíš udělat dojem, co? zeptám se sám sebe a odpovědi se nedočkám. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Věci ohledně Erikova pásu se protáhne zvlášť když jde zbrojíř do vedlejší místnosti(jo ten se hodí když máte víc než dvě dýky a když je používáte i jiným způsobem než na krájení jídla).Stočím hlavu ke svým prstům na nohách a nasadím zamyšlený výraz.Dobře tak Eirík dostane pás a pak se vydám někam já,někam kde se budou zase nudit oni.Vrtím prsty a špulím rty zatímco zbrojíř vedle hledá nějaký pás.Pak zaslechnu Horinova slova jistě on už má vybrané,ale můžeme čekat stejně venku jako tady.Horin mi zase podrži dveře a já se na něho usměju. Je milý vlastně oba jsou milí a tak zdvořilí.No ... Rozhodnu se tím směrem radši dál nepokračovat a rozmyslet si kam se vydáme.Opět stočím pohled ke svým prstům vrtím jimi a přemýšlím kam se zase vydáme když mně Horin opět osloví.No projít městem by bylo příjemné a asi se tomu nevyhneme neboť Horin se nejspíš jen snažil být zdvořilý.Nejspíš ani neví kde je tu chrám,knihovna,nebo nějaký obchod pro kouzelníky. Taky se nejspíš snaží udělat dojem.Jistě na rozdíl od Eiríka jehož zájem byl zřejmý už od první chvíle Horin se drží spíš ... Rozhodnu se dál nepokračovat a tak odpovím. "No můžeme se podívat do nějakého obchodu s magickými věcmi nebo do knihovny pokud tu je." |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Ti dva jsou rychlejší, než jsem čekala. Dokonce až podezřele rychlí. Mlčky hrabu dál, aniž bych k nim pořádně zvedla oči. Hobit má poněkud vyčítavý pohled, pravděpodobně očekával do svého návratu vytvořený kráter. Naštěstí se mi podaří ušetřit ho hádavých poznámek na mou obranu. Určitě by mi to moc nepomohlo. Snažím se mu pomoci, přestože s lopatkou mu to jde přece jen lépe. Gethag celou tu dobu stojí nad námi. Monotónní hrabání mě nebaví ani co by se za nehet vešlo, pravdou je, že tam se toho ale zrovna vleze docela dost. Přijde mi to stejně poněkud beze smyslu... Chvílemi zvednu oči ze své jen lehce přibývající hromádky na jedné a ubývající hlíny na straně druhé, abych se inspirovala Gelbinovým zarputilým výrazem a úsilím. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro Prázdný krám, ve kterém je jen několik mapek. Tady nemá cenu být. Kolar chce také jít, tak někmam půjdeme. Můžeme jít za město a někoho se zeptat na cestu do nějaké vesničky. Třeba tam pro nás busou mít práci. Předtím bych ale rád zašel ke kováři pro koženou zbroj. Jdu za Kolarem ven ze dveří a zamířím si to ke kováři. Cestou si s ním povídám o různých věcech v léčitelství a podobně. Před kovářem se ho zeptám. A nepotřebuješ si něco pořídit ty? Já mám většinu vybavení na táboření už u sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "V nejhorším si vás najdu." houknu na Horina, když s Raelis odchází z krámku. Chvíli čekám a dále se rozhlížím okolo, muž se pak vrátí a podává mi kožený pás. "Děkuji, přijde mi skvělý, mistře!" poděkuji a zaplatím. "Brzy nashledanou." zvolám, když vycházím ven. Tam již na mě čekají i mí druzi a zrovna rozmlouvají o dalším bodě naší prohlídky města. Jelikož je mi celkem jedno, co budeme do osmi večer dělat, mlčím a vydám se za nimi, až se rozhodnou. Do té doby si snad stihnu připnout kožený pás a vsadit do něj všech pět nožů, které jsem si zakoupil. "Hehe, teď už se s tím jenom pořádně naučit..." |
| |
| soukromá zpráva od Rovný Pít pro Když vejdu do hospody , posadím se stolu kde sedí pár lidí . Dobrý den přeji máte volno. Než stačí odpovědět tak se posadí. Pivo všem hospodo ať všichni ví že Lešek z přístavní čtvrti se vrátil domů. bouchnu pěstí do stolo Venku mám dva koně Ať se o ně někdo postará Hostinský. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Gelbin chvilku kopu a jde to tak do hloubky několika centimetrů a pak vždy narazí na kámen. Když takhle vykope něco podobajícího se kruhu tak se lehce pohne země směrem dolů. Gethag a Relii ještě stačí poodskočit ale Gelbin se i se stropem(zemí) propadne dolů. Je to pořádná rána ale nic se mu nestalo jen ho trefila lopata do boku a má tam modřinu. Teprve ze zdola se podívá a je v nějáké kamené chodbě. Nevidí ani na jeden konec, protože je tam tma ale vede na východ a západ. Celá chodba je tvořená z větších kusů kamene a několik z nich které tvořili strop se propadli dolu s Gelbinem a roztříštili se na menší nepravidelné kusy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V klidu si sednete a pak Paf zpustí o pivo pro všechny. Když pak oznaní, že jde jedno pivo na něj a že se vrátil tak celá hospoda zajásá a zvedne korbely s pivem nebo čímkoli jiným. Sposta z nich dost možná ani netuší o kom se mluví ale jsou rádi za pivo. Když Paf praští pěstí do stolu tak hostinský který se otočil, že dojde pro pivo se lekne a trošku nadskočí. Pak akorát kývne na Pafa, že rozuměl a ještě než začne roznášet pivo tak se zastaví u jednoho stolu a něco tam řekne jednomu chlápkovi. Ten mu jen krátce odpoví, hostinský přikývne a on pak odejde ven. Hostinský koukne na Pafa a kývne hlavou směrem k odcházejícímu a naznačí, pohybem ruky popohánění koně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec po nějáké téhodince toulání se městem jste nakonec nic nekoupili. Možná jen Raelis pokud se jí zalíbili nějáké knížky. Nakonec jste se vrátili do hostince kde jste čekali pozbývající čas. Nakonec těsně před osmou vyrazíte na náměstí. Je tma a jediné světlo je z občasných lamp na ulicích. Přímo na náměstí je pak několik lamp na budovách ale svítí jen dvě takže tam světla také moc není. Jedna na budově radnice a další na rohu domu mezi náměstím a malou uličkou. Co je zvláštní je, že na náměstí nikdo není a dokonce ani za okny budov na náměstí se nesvítí. Uprostřed náměstí stojí studna a na jejím kraji vidíte ležet něco o velikosti pěsti. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Konečně se mi podaří to, o co jsem se celou dobu sanžil – dostat se do podzemí, i když jiným způsobem, než jsem chtěl. Propadnu se, ale naštěstí se mi nic nestane. Kouknu se nahoru a zavolám: „Hoďte mi prosím tornu a pojďte za mnou.“ Pokud mi torna přilýtne, uklidím si lopatku a už zapaluji pochodeň. Do druhé ruky uchopím připravenou nabitou kuši, tornu hodím na záda a vydávám se chodbou na východ. Tak tam je i ta zřícenina a při troše štěstí by to tam mohlo ústit. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Gelbin se vrhnul do zuřivého hrabání. Najednou se země trochu pohne. Spolu s Gethagem odskočíme, hobit však skončí pod zemí. "Gelbine? Haló!" zavolám do díry a snažím se ve tmě spatřit alespoň mihnutí. Žuchnutí totiž neznělo příliš dobře. Naštěstí se za malou chvíli ozve a dožaduje se torny. Hodím mu ji dolů, avšak dolů se mi příliš nechce. Nejdřív tam popostrčím Gethaga. "Jak je to asi hluboko?" zeptám se, avšak odpovědi se mi nedostává. Tohle mi byl čert dlužen, vážně... ošiji se a se zoufalstvím v očích se zadívám na nebe. Gethag už dávno žuchnul dolů a také se tam objevilo mdlé světlo. Zacpu si nos, jako bych skákala do vody a pomalu se nasoukám do díry, spolu s velkou hromadou hlíny. Au! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se všichni sejdete dole a rozsvítíte si tak si všimnete dalších detailů. Kameny vypadají jako by měli mít bílou barvu ale jsou mnohem tmavší. Při doteku zjistíte, že jsou mokré odvody nebo vlhkosti, kterou sice dole cítíte, ale není o moc větší než venku. Vydáte se chodbou na východ a po třiceti sázích dojdete do jakési místnosti pravděpodobně kruhevého tvaru. Stojíte pouze ve "dveřích" a světlo osvětluje jen polovinu místnosti, která vypadá poměrně velká. Strop je přibližně čtyři sáhy vysoko. Uprostřed jasně vidíte točité schodiště, které vede dolů. Podél stěn jsou něco jako poličky vytesané do stěn avšak všechny prázdné a směrem ke středu od nich pak zbytky kamených stolů a lavic. Na zemi se pak různě valí kusy čehosi co vypadá jako nějáká látka. |
| |
| soukromá zpráva od Titanius Ocelkuj pro Rozhlížím se po hospodě a přemýšlím co se bude dít dál... |
| |
| před Kartografem Máš pravdu, dem shánět nějakou tu prácičku, já jinak už nic zatim nepotřebuju, to co mám mi na cestu a nějaký to táboření stačí. snad pouze nějakej lektvar či svitek na léčení by sme mohli zkusit někde sehnat. V hlavě si ještě přeberu co asi tak mužu potřebovat, ale nic mě nenapadá. A ty si aspoň oběháš svoje a tim se zase dostanem do kontaktu s někým, kdo by moh potřebovat pomoc. Pak už jen čekám až vyrazíme do města. |
| |
| soukromá zpráva od Cordandur Almacollo pro |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Zbytek odpoledne jsme protoulali městem a k večeru jsme se vydali na místo srazu. Kupodivu tady nikdo není a je již celkem tma. Rozhlížíme se a nakonec na kraji studny najdeme jakýsi předmět. "Jdu to omrknout, pro sichr počkejte tady." řeknu tichým klidným hlasem svým společníkům. Ale je to spíš takové doporučení, jestli mě budou následovat, nic nenamítnu. Jestli však zůstanou na místě, naznačím jim ještě, aby dávali pozor. "Určitě to bude něco od Lokea. Musí to být. A past to určitě nebude..." říkám si celou cestu ke studni a rozhlížím se po čemkoliv, co by se mi nemuselo líbit. Nakonec dojdu k předmětu a naposled se rozhlédnu, pokud stále nevidím nic podezřelého, předmět vezmu a pomalým krokem se vydám k ostatním, pokud ovšem nešli se mnou. Když k nim dojdu začneme spolu zkoumat předmět. Stále si však dávám pozor. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Procházíme městem ikdyž ostatní už maji nakoupené to co chtěli mně zaujmou dvě knihy které se rozhodnu koupit.Zbytek času strávím v hostinci a prohlížím si ty knihy které jsem si koupila při čem jak čas stráví ostatní je na nich.Pokud se mně někdo na něco zeptá tak mu odpovím,ale sama začínat rozhovor nebudu.Když nastane večer vydám se společně s ostatními na místo setkání a když před osmou dorazíme na náměstí udíví mě že tu nikdo není. Přišli jsme brzo?Ne tohle místo je až podezřele pusté ani za okny nikoho nevidím. Na náměstí je už docela tma a těch několik lamp poskytuje pouze symbolické osvětlení.Pak si však všimnu předmětu na okraji studny a zmocní se mně neblahé tušení. Sice existuje kouzlo rozhánějící tmu,ale ty ho neumíš.Takže se uklidni Raelis tohle všechno kolem je nutné.Teda doufám. Přikývnu když to jde Eirík prozkoumat,sice bych mohla jít s ním a v případě nutnosti roztáhnout kolem nás dvou ochranný štít,ale to by mně moc vyčerpalo.Lepší bude když zůstanu zde a pokud bude něco špatně tak dotyčného usmažím.Ikdyž doufám že to nebude nutné,takže se rozhlížím kolem zatím co Eirík jse ke studni.Dívám se i na něj a když se vrátí zpátky i s tím předmětem tak se taky podívám co to tam vlastně našel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eirík dojde k předmětu ležícímu na kraji studny. Když se na něj zadívá tak zjistí, že je to kámen a pod ním leží papír. Při zvednutí kamenu a prohlídnutí obou stran papíru pod ním zjistí, že je prázdný. Přibližně ve stejnou chvíli uslyšíte cinknutí kovu a těsně po tom rozbití skla. Po ohlédnutí se za zvukem zjistíte, že lucerna u té uličky spadla na zem, rozbila se a zhasla. Pak uslyšíte kroky několika osob směrem od ulice kterou jste přišli i vy. Něják jsem na vaší skupinu tentokrát zapoměl já.... Pokud budete chtít mapu tak si řekněte v diskuzi nahodím jí do mapy i s polohami postav. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro „Zvláštní,“ poznamenám jenom, když se dotknu stěny. Vypadají, jako by měli být bílé, ale jsou mnohem tmavší. Stěny jsou mokré, ale není tady o nic větší vlhkost než nahoře. Po delším tunelu přicházíme do kruhové místnosti se schodištěm. Stoly a lavice? Že by tu někdy někdo bydlel? A vše je z kamene, to muselo dát obrovskou práci. Položím jeden prst na polici, na kterou dosáhnu a pomalu obcházím místnost kolem do kola. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Po návratu z procházky po městě jdu rovnou do pokoje, kde lehnu na postel a během chvíle usnu. Patřím mezi ty šťastlivce, co nikdy nemají problémy se spánkem. Výcvik u královských hraničářů mne naučil, že člověk nesmí váhat a když je příležitost, musí hned odpočívat. Probudil mě Eirík, který se připravoval na cestu. “Tak, už je čas?“ zeptám se zbytečně, zatím co se probírám. Beru si všechny své věci pro případ, že by už nebyl čas se do hostince vracet. Může se toho tolik pokazit. Raději být připraven rychle vypadnout. Zvlášť, když to vypadá, že je tu někdo nahoře podplacený. Když vyjdeme z hostince, napnu tětivu na luk a připravím si šíp. Mlčím. Nemám potřebu hovořit a jen se bedlivě rozhlížím po okolí. Když dojdeme na náměstí, zastavím se, s Eiríkem nejdu a marně se pokouším ve stínech a ztemělých oknech někoho, nebo něco zahlédnout. Ale sakra! PAST! Rozptýlit se! blaskne mi hlavou, když se roztříští lucerna a z uličky se ozvou hlasy. Nelíbí se mi to, že někdo neviděný zničil světlo. Vůbec nevím, odkud to přišlo. Takže je tu někdo, kdo má dobrý rozhled a není vidět. To by mohlo být zlé. A k tomu hlasy … nějak mi ale nepřipadá, že by ty hlasy patřily k tomu, kdo rozbil lucernu. “Schovejte se do stínu. Budu dělat návnadu. Když tak se do nich pustíte ze zálohy,“ zašeptám rychle a rychlým krokem vyrazím ke studni. Jestli dojde na mluvení, nesmím je nechat přijít příliš blízko. Jestli rovnou vytáhnou zbraně, doufám, že Raelis umí nějaká bojová kouzla. Nakonec se zastavím u studny. Luk opřu o dřevěné bednění a čekám, kdo se objeví na náměstí. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Zrovna se vracím s čistým papírem i kamenem, který jej zřejmě zatěžoval, když někde poblíž praskne lucerna. Proto zrychleným krokem doběhnu k ostatním. Horin nám řekne, ať se schováme do stínů, chce si hrát na návnadu. "Dávejte na sebe pozor, Horine." řeknu tiše a rychle hledám vhodné místo pro ukrytí sebe i Raelis s dobrým výhledem na náměstí. "Přeci jen mám větší zkušenosti se skrýváním..." Až najdu vhodná místa pro nás oba, ukážu jí, kam se schovat a sám se schovám na své místo, snažím se však najít takové, abychom od sebe nebyli moc daleko a abych ji mohl v případě potřeby sám krýt zezadu. V úkrytu se pokusím odhadnout vzdálenost mezi mnou a Horinem a pokud je vhodná na vrhání nožů, hned si jeden připravím. Pokud je však moc daleko, tasím dýku obyčejnou a zakrývám ji předloktím, aby se zbytečně neleskla a neodhalila nás, než nadejde čas. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Jasně už když jsme přišli tak to vše zde křičelo PAST!ÚTÍKEJTE! jen my jako pitomci jsme zde zůstali v bláhové naději že to nakonec past přece jen nebude.Jenže naše přání se nesplnilo a moje obavy se naopak splnily.Když zjistím že je papír na studni prázdný tak to co se stane pak mně už moc nepřekvapí.Vlastně mně to vůbec nepřekvapí. Jasně,ale jsou někteří kteří vidí době ve tmě tak se ukažte vy zbabělí slaboší. A podle kroků které uslyším se skutečně hodlají ukázat.Dobře tak uvidí se jak tohle dopadne mohla bych ... ale to už promluví Horin.No jak jsem chtěla říct předtím mohla bych kolem nás roztáhnout ochranný štít,ale tenhle nápad je lepší.Sice nebezpečnější,ale méně vyčerpávající. "Ano dejte na sebe pozor."dodak pak i já. Takže se nakonec proč nepoužít stejnou taktiku?Takže se nechám Eiríkem vést abych našla správný úkryt přece jen on se v tom kde se ukrýt vyzná nejlíp.Já bych věděla jak se skrýt v lese,ale tady?Když dojdu na místo které mi Eirík ukáže tak přemýšlím co dál?Je tu pořád možnost magického štítu nebo se můžu přenést za dotyčného,ale asi nejsnadnější bude ho usmažit blesky. Blesk je holt blesk.A sekyra je sekyra.Proč mně jen napadla sekyra?To je teď jedno soustřeď se Raelis. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Dopadla jsem přímo na hromadu hlíny, která se sesunula dolů spolu s mými společníky. Nejspíš to kromě zašpiněných šatů bude mít i další lehké následky, ale v tuto chvíli je mi to jedno. Gelbin zapálil pochodeň a již prochází dál kamennou chodbou až narazí na prapodivnou místnost vytesanou do kamene. Rychle se sebírám ze země a mířím za nimi. Místnost je nezvykle vysoká, plná prázdných polic ve skále... "Divné..." trochu zopakuji Gelbina a zamyšleně se v pološeru procházím proti němu. Zaujme mě především schodiště uprostřed. Než se k němu dostanu, zakopnu o několik kusů těžké navlhlé látky. Brr, co všechno asi musí být pod ní...? ošiji se, ale brzy již pokukuji po schůdcích dolů. Stále sem dopadá něco ze světla hobitovy louče. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozhodnete se tedy odejít z města ale nejdřív si Almendil dojde vyzvednout svoji koženou zbroj ke kováři. (Už sem ti jí dávno odečítal a napsal do věcí) Zůstává ale otázka jakým směrem se vydáte. Můžete na sever k Old Oak což je pěšky den a půl cesty, nebo na severovýchod do Arty to je tři čtvrtě dne pěšky (do večera stihnete) a nebo poslední možnost Sota na východo východo sever podél pobřeží 2 dny cesty pěšky. Pokud by se vám podařilo sehnat odvoz tak na koni, karavanu nebo něčem podobném vám cesta zabere jen polovinu času. ______________________________ Upřímně pokud chcete tak můžete i na východ nebo severovýchod ale tam ještě nemám vůbec nic hotového takže by to bylo asi z fleku většinou bez přípravy předem větší. Taky nezapomeňte, že jste se rozhodli jako postavy hledat nejákou práci, dobrodružství nebo cokoli a to neznamená, že musíte jít mimo město. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Gelbin obejde místnost ale nic nového nenajde. Celá místnost je opravdu kruhová a bez čehokoli co by vypadalo jako okna. Když pak sáhne na jednu z "polic" tak si sáhne do jakési hustší směsi trochu podobné na dotek blátu ale bude to něco prach za hodně dlouhou dobu zkombinovaný s vlhkostí na kameni. Schodiště vede určitě do dalšího patra pod vámi a minimálně několika dalších. Bohužel nic nevidíte, protože je to schodiště zazděné. odkaz Schody jsou stejně jako zbytek místnosti lehce navlhlé ale jsou "čisté". |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Horin se doběhne schovat za okraj studny a Eirík s Raelis se přesunou za sudy na sever. Není tam extra moc místa a tak se musí raelis schovat za Eiríka a spíše vykukovat přez něj nebo bokem. Těsně po tom co se schováte se tam ukáží tři postavy, pravděpodobně muži. Dojdou na okraj náměstí a zastaví se a prohlížejí si ho. Pak slyšíte jak jeden z nich řekne "Prohledat". Jeden (3) z nich se vydá ke stánku na jih od Horina, druhý (2) směrem ke studni a třetí (1) se otočí směrem k Eiríkovi a Raelis. ________________________________________ Jeden čtverec = jeden sáh (metr) |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Když se jeden z mužů otočí našim směrem, skryju se za sud a rychle, ale potichu strhnu i Raelis, přitom se snažím nebýt příliš drastický. Skrz harampádím si oba podivíny prohlížím a snažím se zjistit, jestli jsou to Lokeho muži nebo někdo jiný. "Teda snad to Horin zvládne..." Do levé ruky nahmatám kámen nebo kousek dřeva, zkrátka cokoliv bych mohl hodit alespoň přes půl náměstí. |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro Vyzvednu si všechno, co jsem chtěl a zašel jsem za podivným, ale sympatickým staříkem Kolarem. Potkal jsem ho na náměstí. Zrovna si něco koupil u jednoho kupce a otočil se na mě. Tak jsem tu zpět. Mám vše, co jsem potřeboval. Zajdeme za tím starostou? Tohle je ale dosti velké město, takže nás klidně může odbýt. Zase tu na druhou stranu mají možná městskou hlídku a ta jistě nezvládá všechny zločiny. Třeba mají vývěsku s nápisem "Hledán, živý nebo mrtvý.". Tak co? Půjdem se podívat? Pak už jen čekám, co z toho šedobrada vyleze.
To PJ: Spíš napiš, jestli jsme něco nenašli a tak, a ne abysme tu psali 10 příspěvků o tom, jak jsme šli pro práci. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro „Fuj,“ oklepu si ruku, když sáhnu na polici a otřu si ji o vlhkou stěnu. Vypadá to, že musíme jít po těch schodech. Jen doufám, že se to světýlko nevypravilo na západ nebo nezná nějakou tajnou chodbu. „Myslím, že nemáme na výběr,“ oznámím ostatním a začnu sestupovat s pochodní v ruce, kuši si uklidím a raději se přidržuji stěny. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Přesuneme se za sudy kde však moc místa není.Zvláště ne pro mně jsem na ně asi moc vysoká a tak můžu vykukovat spíš přes Eiríka nebo spíš bokem.Pak mně však něco popadne za plášť a strhne stranou.Je to to Eírík a tak můj naštvaný pohled zmizí. Já vím,ale ty by jsi měl vědět že nemáš lekat ty kteří ovládají magii.Ne všichni mají takové ovládaní.Ale máš pravdu necháme je se přiblížit a pak je zničím.A jelikož bude nejpíš překvapení na mé straně tak by se mi to mohlo povést u obou.No a pak to budou tři na jednoho. Dobře,ale myslím si že bychom měli nejdřív počkat co se bude dít a pak udeřit.Pokud to vyjde mohli bychom je vyřídit všechny tři najednou.Protože tohle je past jinak by se neuchylovali k tomuto všemu ohledně studny a světla a dalších věcí. Dobře následně se ukáže kdo z koho. Eirík se rozhodne je zabavit dobře a až se tak stane tak udeřé¨íme a pak to budou oni kdo bude překvapený. |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro Odpovim Almendinovi a pomalu vykročim kupředu do ruchu města. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když dojdete na kopec k hradu tak hned před bránou visí velká cedule a na ní na hřebíku přibité dva pergameny z toho jeden menší a kratší. 1. pergamen. Oficiální žádost od starosty města. Odměna 60 zlatých bude vydáno z městské pokladnice tomu kdo najde a zneškodní skupinu koboldů napadající noční cestovatele a dobrodruhy na západní straně mostu nedaleko hlavní městské brány. Jako důkaz musí dotyčný přinést jejich hřebínky na radnici nebo dovést městskou stráž na místo. Starosta Quensilu Plenfer Hiwo 2. pergamen. Odměna tomu kdo prověří podivné události dějící se v katakombách za městem. Mnich Hulej |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozhodnete se nevracet a sejít dolů. Po schodech sejdete o jedno patro a když se tam dostanete tak se najednou rozsvítí pochodně co visí na stěnách a vy se ocitnete v chodbě, která vede asi tak do poloviny cesty ke kraji stěny co byla o patro výš. Tam se rozděluje na dvě, které jsou do kruhu okolo a vrací se zpět k místu odkud jste přišli. Podél celé délky této chodby se nachází spousta zavřených dveří. Přesněji 4 na vnitřní straně ke schodům a 8 na vnější směrem od nich. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Prozatím se rozhodnete neútočit a Eirík vezme kámen ležící poblíž a hodí ho směrem k sudům a stánku na jihu náměstí. Dva z můžů se tam rozběhnou, třetí pokračuje v cestě ale odkloní se na severo východ. Horin prozatím zůstává skryt ale za chvilku pokud se nepohne ho uvidí buď muž blíže u vás nebo ti na jihu. Což znamená, že si ho velice brzo všimnou ať se pohne nebo ne. Stejně jste na tom vy, protože vás brzy také objeví neboť se za sudy nemůžete už víc zmáčknout. Piště klidně jen krátce teď. Například útočím na x pomocí y způsobem z (třeba ze tmy nebo vší silou). |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Můj plán s odlákáním funguje a dva muži hned změní směr. Naneštěstí se ten třetí blíží k Horinovi, a to není moc dobré. Nakloním proto hlavu k Raelis a zašeptám jí do ucha: "Nevíme, co jsou zač, proto je ještě nezabíjejme. Jestli zvládáš nějaké kouzlo, které je zastaví ale nezničí, tak je vhodná chvíle jej použít." Sáhnu do torny a pokusím se nahmatat pochodeň, dýku zase vrátím do pouzdra na opasku a místo ní vytáhnu jednu vrhací, tu zkousnu v zubech. "Uvidíme, jak to bude fungovat..." Hned nato se začnu pomalu plížit k muži blízko nás s nezapálenou pochodní v pravé ruce. Pokud si mě zatím nevšimne a nejsem příliš na světle, levou rukou mu zacpu ústa, aby nemohl vykřiknout příliš nahlas a pochodní jej praštím do týlu. Jestli upadne do bezvědomí, chytím ho, aby nespadl na zem a tělo odtáhnu do stínu. Pokud se to povede a Raelis má zrovna chvilku času, schovám pochodeň a vytáhnu z torny lano. "Svažme jej." zašeptám. K tomu si rovnou rozvážu šátek a použiju ho jako roubík. Při tom se dívám, co je to za muže a hledám cokoliv, co bych na něm mohl poznat. Při tom také doufám, že jsme stále nepozorováni a máme ještě chvíli času, než nás objeví i zbylí dva. Pokud mě ale zpozoruje muž, kterého jsem chtěl omráčit, odhodím pochodeň na zem a tasím meč, pokusím si udržet vhodnou vzdálenost a příležitostně se spíše bránit a uhýbat, než útočit. |
| |
| Otočim se na Almeldila a usměju se. Tak už ani nemusíme nikam dál chodit, tady práci nabízej, je jen na nás co si vyberem, tedy pokud by si chtěl do toho jít, mě osobně se zamlouvaj ty katakomby a tobě? Položim mu rychlou otázku a čekám na odpověď. Možná ,jestli pudem do tˇěch katakomb, by sme měli nejdřív přeci jen najít toho mnicha a pozeptat se ho na podrobnosti. No počkám co mi řekne Almeldin a pak se uvidí. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro "Obě dvě ty práce vypadají nebezpečně a u té druhé tu navíc není odměna. Nerad bych se nechal zabít nějakým nemrtvím jen pro požehnání. Takže zajdeme za tím mnichem." |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Plán s odlákáním pozornosti funguje ovšem ikdyž to byl zřejmě úmysl a ať už byl ten úkol jakýkoliv tak zřejmě za jistým účelem vybrali tohle místo.No a my se zde víc zmáčnout nemůžeme a já nás zneviditelnit nemůžu protože tohle kouzlo ještě neumím.Ale doufám že Eirík dokaže podobné situace využít a pak už zbyde jen ten jeden u Horina. "Omračující nebo zneschopňovací kouzlo neumím,ale můžu zkusit něco jiného.Snad ho to nezabije." Omlouvám se,ale vy by jste to nepochopili.Navíc já vím kdo to je,je to nepřítel protože lidem se nedá věřit.Oprava ne všem lidem se dá věřit,ale ať Eirík jedná jak umí a já budu taky.Ale v případě potřeby nebudu váhat použít smrtící sílu.Můžu se pak nějak vymluvit,ale to nebude nutné. Sleduju Eiríkovo jednání a připadá mi že má příliš ohledu k někomu kdo se nás snaží zabít. Ano já jsem si jistá že se nás ten dotyčný snaží zabít.Nechci zde vytahovat to že jsem mladá jen z pohledu mé rasy protože elfové počítají čas jinak.Ono starší neznamená zkušenejší,zkušenosti příjdou časem. Pokud se to Eiríkovi podaří muže omračit tak mu pomůžu ho svázat.Pokud se to nepovede a ten kterého chtěl Eirík omráčit ho zpozoruje tak na něj sešlu dva Modré blesky.Nesnažím se toho muže omračit snažím se ho zabít. |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro Jestli se ti nechce nebo máš nějaké obavi či důvody to nedělat, můžem se pooptat ještě tady po okolí a pak když tak v případě neúspěchu vzít jako poslední možnost jednu z těhlech dvou. Bude lepší jít někam, kde si je tak trochu jist než někam kde ho strach nebo jinej důvod bude rozptilovat a tím může ohrozit celou vípravu a i můj život. Na chvíli se nad tím zamyslím, protože tohle by nebyla žádná sranda, kterou by sme, pokud by nás už nebavila, mohli jen tak opustit a vydat se jinam, tady by mohlo jít o život. Takže řekni své rozhodnutí a můžem vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Ne, nebudu čekat, až mě uvidí. rozhodnu se jednat. Připravím si toulec se šípy, zkontroluji šavli a to, že vybavení je připraveno a nebude bránit útěku, ani boji. Pak založím šíp na tětivu luku. Postavím se, napnu tětivu, zamířím na nejbližší postavu a vystřelím. Nečekám na to, zda a jak zasáhnu a střílím znovu a znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro Omlouvám se za krátký příspěvek, ale neměl jsem co dodat. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Když se sestoupíme dolů, zaleknu se, když se rozsvítí samy od sebe pochodně. Co je tohle za kouzla? Pokusím se jednu z pochodní vzít ze stěny a případně se kouknout, zda tu není nějaký zapalovací mechanismus. Poté už se dám do procházení celého druhého patra. Zajímavě postaveno. S vědomím, že mě všichni ostatní následují, zkusím otevřít první dveře při vyjití do kruhové chodby z chodby od schodů doprava na vnitřní stěně. Pokud nepůjdou otevřít, budu postupovat dále, než zkusím všechny 4. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dostanete se do jakéhosi kostela hned vedle kartografa a hned po zaklepání vám otevře mnich Hulej. Bohyně Hawa vás vítá. Jistě si přejete poprosit o přízeň naší bohyně. Chvála bohyni Hawě. Pootočí se na sochu ženy vloženou ve výklenku stěny a pokloní se jí. Když se ho poté optáte na úkol tak se usmějě a kývně hlavou. Ano, žádál jsem o pomoc. Do katakomb se chodí jen uložit tělo mrtvého aby mohl v poklidu spočinout. Ovšem poslední dobou se začaly ze vstupní brány linout různé tupé zvuky a občas je tam uvnitř vidět i světlo ale přitom v posledních několika měsících neumřel. Chtěl bych po vás aby jste to tam šli zkontrolovat za podmínky, že nebudete vykrádat hrobky. Jako odměnu by vám kostel mohl dát 20 zlatých a já bych přidal ještě 5 pokud dole budou problémy. Vím, že to není moc ale víc nemáme. Podívá se na vás a čeká na odpověd. Poté ještě dodá. Máte požehnání bohyně Hawy, bude vás celou dobu pozorovat a chránit na vašich cestách. Až budete připraveni zavedu vás ke vstupu, pustím dovnitř a dám vám klíč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Prohlížíš si jednu z pochodní která šla vyjmout z upěvnění na stěně. Na stěně je sice zapalovací mechanismus ale nic co by ho zpustilo. Pochodeň je ale v překvapivě dobrém stavu až bys e dalo říct, že je nová. Dojdete až ke dveřím a snažíte se je otevřít. Nejdřív to nejde, protože jsou díky vlhkosti zkřížené ale Gethag do nich pak vrazí a dveře se prudce otevřou. V místnosti za nimi se žádná pochoděň nerozsvítí ale jedna je na stěně za rohem. Světlo dopadající dovnitř však místnost docela dobře osvětluje. Je plná stolů, židlí a dalšího nábytku vyrobeného ze dřeva. Všechny jsou však v katastrofálním stavu. Museli tam být více jak několik desetiletí. Většina z toho se vlastně už rozpadá a to co se nerozpadlo má tendenci se rozpadnout při doteku. Krom toho tam jsou zbytky papírových svítků a různých pergamenů ale ve stavu takovém, že na nich již nic není vidět a na dotek připomínají spíše břečku než papír. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Tak magický oheň to asi nebude, ale jak se ten mechanismus spustil? To je záhada. Přemýšlím, ale to už přecházíme k prvním dveřím, které se nám s Gethagovou pomocí podaří otevřít. Zase nějaké harampádí. Vypadá to, že už tu dlouho nikdo nebyl, ale co ty pochodně? A jak je na tom tato pochodeň? Zkusím vzít do ruky pochodeň v místnosti. „Tak tady asi nic nenajdeme. Moc se mi v tom přehrabovat nechce. Pojďte, zkusíme další dveře,“ řeknu a pokračuji směrem od chodby k dalším vnitřním dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro Zeptám se ho, protože mi přijde divný, že by se tam nepodívali. Co se týče tý odměny, myslim že to by bylo dostačující, co myslíš Almendine a s tim se otočim k němu. To by šlo ne, za to že se tam mrknem a zjistíme co to tam pobíhá. Pak se otočim zpět k mnichovi. Jo, kdo že to tam má bejt uloženej? nějaký informace by se hodili a co byli zač, to všechno muže pomoc se připravit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eirík se snaží přiblížit k muži blížícímu se k Horinovi mezitím co Raelis čeká u sudů. Dva další muži mezitím dojdou ke stánku na jížní straně náměstí a naklání se přes pultek a dívají se zda se tam někdo neschovává. Mezitím se Horin rozhodne jednat a vynoří se zpoza studny s nataženýl dlouhým lukem. Takřka bez míření vystřelí a muži co šel směrem k němu se do hrudníku zavrtá Horinův šíp. Ten se okamžitě zastaví a rána ho donutí posunou jendu nohu zpět aby nespadl. Během toho všeho vyhrkne. Aáágh... u studny! Na to se zbylí dva otočí a tasí zbraně stejně jako ten, který dostal šípem do hrudníku. ______________________________ Pokud něco nesedí tak napište do diskuze nebo někam. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestoval jsi na ostrov Iterion z hlavního kontinentu. Během poslední noci plavby několik mužů vběhlo k tobě a omráčilo tě. Probral jsi se až tady. Mrtvolná kobka s jedinou loučí planoucí u východu z místnosi. Vypadá to na nějákou pohřební místnost nebo možná katakomby. Ve stěnách jsou výklenky a v některých leží zabalzamované mrtvoly. V jednom z výklenků jsi se probudil i ty. Připoutaný řetězem ke stěně bez možnosti útěku. Jsi tam už několik dní a sebrali ti všechno co jsi měl. Během té doby tě dvakrát denně přišli nakrmit a dát ti napít a říkali něco o obětování tě jejich bohu. Po celý ten čas jsi v určité době každý den slyšel z chodeb někde dál výkřiky a divné mumlání. Dnes se však stalo něco neobvyklého. Přišli k tobě do místnosti a doprostřed ní pohodili mrtvolu muže kolem dvaceti pěti let. Když ses na ně podíval tak promluvili. Chtěl vykrádat hroby. Nemohli jsme mu dovolit se tu potloukat a narušovat naše obřady. Pak opět bez jakýchkoli dalších slov nebo odpovědí odešli a ty jsi tam zůstal opět sám s mrtvolou. _______________________________ Pozn. Ke stěně máš připoutané pouze nohy. Řetěz je jeden a až těsně u nohou se rozdvojuje. Na každé noze a u stěny je pak nejobyčejnější zámek. Otázky pro doplnění nebo upřesnění vždy piš poštou nebo do diskuze. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Znovu střílím na toho samého muže. Jestli tě jeden nezabil, druhý to dokončí! |
| |
 | soukromá zpráva od Merlog pro Cestoval jsem na ostrov Iteron, když mě v noci nějací muži přepadli a omráčili. Pak jsem se probral zde - v místnosti s nabalzamovanými těli, které byli zastrčeny v předem vyhotovených výklenkách ve stěně. Kde to doprdele jsem?.. Katakomby?..Mučírna?.. ,přemýšlel jsem. Chtěl jsem vstát, ale náhle mě rozbolela hlava a v tu samou vteřinu jsem zjisitl, že jsem nohama připoutaný ke stěnám. Ruce jsem měl volné, což mi dávalo alespoň určitou naději na útěk. Netušil jsem, kolik dní jsem byl v té díře zavřený, ale byl jsem rád alespoň za pravidelnou stravu a za to, že stále žiju. Dnes dne přišli zase, ale místo jídla přinesli tělo mladého muže a hodili ho doprostřed místnosti. Nezmohl jsem se vůbec na nic a jen zíral na to, jak zase odcházejí. Jediné, co jsem si uvědomil je to, že nemají v plánu mě nechat živého z jediného důvodu - dělají tu obřady....,,...a já mám být oběť.,, ,vyslovil jsem pravdu nahlas do ,,prázdné,, místnosti. V tu chvíli se mě zmocnila panika (né, že bych do téhle chvíle nepanikařil, ale určitě né v takové míře). Oběma rukama jsem chytil řetěz a pokoušel jsem se ho vyrvat ze zdi. I takovou činnost jsem za těch pár dní provozoval několikrát, ale vždy bez účinku. Nyní jsem doufal, že mi adrenalin pomůže k větší síle. ,,No tak, Merlogu! Nevzdávej to!,, ,hecoval jsem se a tahal takovou silou, až mi pot stékal po celém obličeji. Zpocené ruce se snažím všelijak sušit, aby mi řetěz nevyklouzával z dlaní, ale moc možností se mi v tuhle chvíli nenaskytovalo. Pokud by někdo přišel a uviděl mě, jak se pokouším z řetezů dostat, byl jsem odhodlán smlouvat, prosit, žadonit, uplácet, vyhrožovat - prostě udělat cokoliv, abych si zachránil život. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Zamyšleně pokračuji za hobitem, stejně jako náš nemluvný přítel. Jeho pochodeň mdle, ale teple osvětluje vlhké stěny okolo. Na jednom ze schodů uklouznu, tak tak se stačím zachytit zdi. Fuj... pomyslím si v duchu, když si do vzdáleného kousku oblečení otírám vlhkou hmotu ze stěn. O něco dál se před námi objeví čtvery dveře, oba mí společníci se již pokouší dostat do prvních z nich. Kde je to zpropadené světélko? pomyslím si a v duchu už vzpomínám na odemykací formulky, pokud by pánům dveře nešly otevřít. Nakonec však povolí a Gethag je setrvačností vržen dovnitř. Místnost je ovšem naplněna jen starým haraburdím, nic zajímavého kromě svitků se v nich nenachází, ani ty však nejsou čitelné, pouze jen opět nechutné. Ani mě nenapadne na ně sahat. "Souhlasím," přikývnu na Gelbinův návrh a tentokrát jsem už o něco rychlejší následovník, než předtím. Doufám, že někde tady něco najdeme... Cokoliv. Hlavně, když nás to nebude chtít sežrat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokoušíš se vytrhnout ze zdi řetěz ale nejde to. Je jasné, že je tam nedávno daný a není starý ale úplně nový. Nemáš tedy šanci ho ze stěny vytrhnout hrubou silou. Mrtvola neznámého muže si mezitím poklidně leží asi necelý sáh od tebe a z chodby se dál line hrozná atmosféra. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mnich odpoví na Kolarovy otázky. Bohyně Hawa si vyžaduje moij přítomost zde. Navíc máme zakázáno tam chodit jako mnichové. Kdokoli jiný tak však může. Dole by měli být mrtví občané města a pár cestovatelů a také několik obětí banditů. Většinou lidé ale pokud se pamatuji pohřbili tam i nějáké trpaslíky a dokonce jednoho elfa. Počká zda nemáte další otázky. Budete si přát vyrazit až budete připraveni? ________________ Napošte pokud tam chcete posunout hned a nemáte dotazy nebo něco na vyřízení. Pokud si potřebujete popovídat udělejte to a pak napište o posunutí. |
| |
| soukromá zpráva od Merlog pro Má snaha vyrvat řetěz ze stěny byla marná. Zhruba po čtvrthodince jsem boj vzdal a celý upocený a vyčerpaný jsem ztěžka vydýchával. Slaný pot mi stékal do očí a nepříjemně štípal i přes neustálé otírání se. Pak mě napadlo řešení, které bylo mnohem méně náročnější, ale výsledek byl také nejistý. Pokusil jsem se z otvoru dostat alespoň zbytekem těla. Co nejtiššeji jsem můj další plán začal realizovat.. I když jsem měl nohy stále připoutané kě stěně, snažil jsem se plazit hlavou před k tělu muže. Pokud se dostanu tak blízko, prohledám tělo, zda u sebe nebude mít něco, co by mi pomohlo k záchraně. Ať už v podobě šperháku nebo dýky.. Nebo nějakou provizorní zbraň, když už tam nebude klíč od mých pout.. ,přál jsem si naivně a dokonce se mi vykouzlil úsměv na rtech. Jak šíleně jsem musel vypadat. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Zrovna se blížím k muži, když se zpoza studny vynoří Horin a vystřelí na muže, u kterého právě klečím s dýkou v zubech. Ten si mě zřejmě ještě nevšiml ale upozornil další dva, proto se rozhodnu poprvé zabít člověka, nebo se o to alespoň pokusit. Do volné ruky si pustím dýku ze zubů a zkouším ho bodnout do krku. Ať už se mi to povede nebo ne, zahazuji pochodeň a tasím krátký meč. I kdyby se mi totiž povedlo ho zabít, máme tady další dva... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Při vstupu do druhé místnosti ucitíte podivný zápach. Pak identifikujete hnijící a plesnivějící přísady k alchymii. V každém rohu místnosti a podél jedné stěny jsou stoly s vybavením pro alchymisty. Je to vybavené pro práci několika alchymistů najednou. Krom baněk a dalších věcí tam leží i spousta starých už nepoužitelných přísad. Přibližně uprostřed prostoru si pak nudně stojí dva stoly, každý s velkou baňkou uprostřed. Obě jsou plné pravděpodobně nějáké tekutiny. Ta vlevo od dveří zelené a ta vpravo červené. __________________________________ Otázky na doplnění poštou nebo diskuzí. Mapa v homepage bohužel je zase moc velká a objekty na ní malé. Zítra se pokusím udělat rescale aby tam bylo víc poznat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Z otvoru jsi vylezl již když jsi se pokoušel se odtrhnout od stěny. Tvůj řetěz ti dovoluje pohyb asi tak jeden a půl sáhu. Když prohledáš toho muže tak mu u pasu najdeš vak s penězi (3zl 6 st 2 md), v kapse látku do které je zabalená malá sada šperháků a dalších podobných věcí, za opaskem kladívko a asi deset coulů nad kotníkem pod kalhotami nalezneš obyčejnou dýku. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Moje výsledky střelby z luku byly trystní.Zjistila jsem že když nemířím na to co chci trefit tak mám paradoxně šanci že se trefím. Zavrtím hlavou protože teď není čas vzpomínat.Všichni tasí meče a ikdyž ten co ho Horin trefil nebude vážnou hrozbou ještě tu máme ty dva.Horin míří na toho muže znovu a Eirík nevím co tam vyvádí on.Ikdyž dobře nechám mu tohohle muže a soustředím se na toho posledního. Dobře asi do tebe udeří blesk z čistého nebe.Nebo spíš dva blesky. Soustředím se a pak na toho muže sešlu dva Modré blesky. |
| |
| soukromá zpráva od Merlog pro Má snaha se vyplatila a já na bezvládné tělo dosáhl. No sláva! Peníze vem čert. Šperhák? No vida! A dýka k tomu? To snad není možné, že mi tohle nechali jako na zlatém podnose.. ,říkám si a vše si strkám do kapes, kromě nože, který si zasunu taktéž za opasek. Dokonce i peníze seberu, ačkoliv mě nyní moc nezajímají. Pokusím se šperhákem vylomit zámek na řetězu, který mě vězní. Čas je můj nepřítel a každou chvilku se dívám na dveře, zda sem nikdo nevtrhne. Pokud ano, jsem připraven dělat, že spím - naivní, ale ...co jiného mi zbývá?.. Proto se snažít zámek otevřít v poloze ležmo a kdykoliv jsem připraven ,, na povel usnout,,. |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro Odpovim bez okolků mnichovi a pak se obrátím k Almendilovi, abych se ujistil ve stejnou odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro shodím batoh na zem a začnu se v ňom přehrabovat. Myslím že sem tu nějaké louče měl řeknu v zápalu hledání do batohu a pokračuju. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Vstup do druhé místnosti je už mnohem snazší, zato je znepříjemněn podivným zápachem, který se však rychle mění pro mě v příjemný, když v něm identifikuji hnijící přísady k alchymii. Prohlížím si místnost. Tak tady už to vypadá zajímavěji, ale pořád tu asi ještě dlouho nikdo nebyl. Tady pracovalo více alchymistů, ale na čem a pro koho? A co tyhle dvě velké baňky? Jejich obsah nevypadá tak staře jako zbytek místnosti. Možná tu přeci jenom někdo poslední dobou byl. Dám se do průzkumu místnosti. Nejdříve se kouknu na zem, zda je tam také ten prach smíšený s vodou, ale hlavně, zda jsou tam patrné nějaké stopy od čehokoliv. (Můžeš mi teda klidně odpovědět krátce do pošty, budu pokračovat dál v průzkumu podle toho, co se dozvím.) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na zemi najdeš několik párů jasně viditelných stop lidské velikosti pravděpodobně muži všechno. Několik stolů je utřených a není na nich prach stejně jakou josu vyčištěné a vymité některé baňky. Po vstupu do místnosti jste však museli rozsvítit pochodně na stěnách sami, protože se nerozhořeli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vše co najdeš si sebereš a pokoušíš se otevřít zámek na nohou. Po asi dvou směnách usilovného zápasení se zámkem a zlomení jednoho nástroje se ti je povede odemknout. Okovy se uvolní a spadnou na zem s malou ránou a zachrastěním řetězů. Chvilku čekáš zda někdo nepřijde ale nic ne nestane. Podíváš se tedy na východ z místnosti a když se koukneš za roh tak zjistíš, že vede krátká zahnutá chodbička za roh doprava a asi po dvou metrech se rozvětvuje vlevo a vpravo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Počkáte tedy a mnich vás nakonec zavede k bráně do podzemí. Odemkne dveře a otevře a pak se na vás o točí aby vám dal klíč který má v dlani na natažené ruce. Zde máte klíč od tohoto místa věčného odpočinku. Prosím zjistite co se tam dole děje a pak přijďte hned zpět zamnou. Nezapomeňte Hawa je s vámi. Nakloní se za roh kde otevře malý přístřešek ve kterém je vyskládáno několik loučí a dvě vám podá. To by snad mělo stačit. Přeji vám hodně štěstí... a nezapoměňte zamykat dveře. Pak už jen odejde zpět do města a nechá vás na místě. |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro Vyslechnu mnicha a vemu od něj klíč a louč, ještě chvíli se koukám jak mnich odchází a obrátím se na Almendila. Sem hrozně zvědavej co nás tam čeká, hnedzapálím louče a můžem vyrazit. Z batohu vyndám křesadlo a zapálím si louč, pak louč nabýdnu Almendilovi a druhou rukou natáhnu, aby mi podal tu jeho kterou o ní chci taky zapálit. Halvněza sebou nezapomenout zavřít a zamknout, aby nám nic neuteklo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž do kterého Horin střelil se snaží dostat blíže Horinovi ale ten stihne znovu vystřelit a trefí muže přímo do srdce. V tu chvíli ho už doběhne Eirík a do krku muže zajede jeho dýka. Na to onen muž padne na zem dozajista mrtvý jak to jen jde. Eirík ještě během toho co padá tělo na zem stihne vytáhnout dýku a nenechá jí tak v jeho krku. Raelis chce použít mrtvý blesk ale nestihne to, protože muž je již mrtvý. Tak vyleze zpoza sudů a vybere si druhý nejbližší cíl, který je na kraji dosahu kouzla a sešle ho na něj. V pozadí za vámi se ozve hlas Raelis dvěma rychle po sobě jdoucíma spojeníma. Artak bárak! Artak bárak! Hned poté z jejích očí vyšlehnou dva modré blesky na druhého muže. Ten dostane přímí zásah do hrudního koše a vykřikne bolestí. Ahhh! Nadále se už jen sotva drží na nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Boj je ošklivá a krvavá práce, ale je to práce jako každá jiná. Člověk, co dělá rukama se zaprasí, ať se snaží sebevíc. Kratičký záblesk jasně modrého světla mě na chvíli oslepí a rána, kterou výboj vyvolá se mnou trhne. Tohle jsem vážně nečekal. Né, že bych neslyšel o tom, co kouzelníci dovedou, ale nikdy jsem se s tím nesetkal. Ustoupím o krok, vypadne ze mě několik kleteb a nadávek. Pak pustím luk, s pochvy vytasím šavli a obezřetně vyrazím proti poslednímu muži. Toho, který je spálený od blesku si teď nevšímám, toho může dorazit Eirík. Tak uvidíme, jak si bude stát tváří v tvář oceli. Eirík toho druhého jistě dorazí rychle a kouzelnice mě případně ještě nějak podpoří ... snad. |
| |
| soukromá zpráva od Merlog pro Jeden šperhák se mi sice zlomil, ale když jsem se druhým dostal z řetězů, zaplavilo mě nadšení a studený pot na zádech zároveň. Byl jsem sice volný, ale o to více v nebezpečí. Kdyby mě teď chytli, asi by už se mnou neměli takovou trpělivost jako dosud.. Nakoukl jsem do uličky, abych věděl, jaké jsou mé možnosti. Když se chodba rozdělovala na dvě, váhal jsem, jakým směrem jít. Pokud jedna z chodeb byla více osvětlená, tak jsem se vydal tou tmavší. ,,Kde je světlo, tam jsou lidé, a kde jsou ,,tito,, lidé, tam pro mě není bezpečno.. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Tak přeci jen to tu není tak opuštěné, jak jsme myslel. Někdo tu pracoval. „Podívejte na ty stopy,“ řeknu ostatním a ukážu na ně pro případ, že by si jich nevšimli. Ty tektutiny opravdu lákají k prozkoumání, ale pokud tu někdo byl, neměl bych mu kazit jeho dílo. Když ho najdu, mohu se ho rovnou zeptat, co je to zač. Hledám, kam nebo odkud stopy vedou. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro "Artak barak!Artak barak!" V očích mi to zajisří a dva blesky zasáhnou muže do hrudníku. "Pěkná rána."pochválím se zatímco mužův křik a Horinovy kletby a nadávky doznívají do zvuků hromu provázející kouzlo.Dobře mám sílu ještě na jeden modrý blesk a zbývá nám ještě jeden muž.Ne že bych nevěřila že si s ním Horin poradí,ale proč nevyužít výhody jako to chtěli udělat oni. Kdepak je vaš výhoda?Rozplynula se a vy brzo skončíte s ní. Mužova záda mi poskytují skvělý cíl takže se soustředím opět na vyvolaní kouzla a pak znovu pronesu. "Artak barak." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ulička, která se zahýbá doprava a vede pár metrů a pak zahýbá doleva a jde odtamtud světlo. Vlevo ulička pokračuje rovně a má dvě odbočky vlevo i vpravo krom té tvojí. V každé z tech bočních uliček je vidět, že je tam za rohem slabé světlo. Podle toho jak dopadá na stěny to vypadá na totožné místnosti s tou tvojí. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Umírajícího muže rychle zabiji a jeho tělo mi padá k nohám. "Tak a je to..." pomyslím si, ale díky vzrušení a špetky strachu si ani neuvědomuji, že jsem právě poprvé zabil člověka... Nebo spíše dorazil. Ruce se mi lehce klepou, ale já i přesto směřuji k dalším dvěma mužům, které si zjevně zamlouvá Raelis a z jejích očí vylétnou s hlasitou ránou blesky modré barvy. Při té podívané sebou škubnu a z Horina vypadnou nějaké ty nadávky. Pravděpodobně je po představení, ale kdyby se ještě někdo hýbal, ikdyž by už neměl, dorazím jej mečem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Horin zaútočí šavlí na muže 3 ale ten se mu s lehkostí vyhne. Pak zaútočí na Horina mečem a dýkou a zasadí mu pěknou ránu (kam je na tobě, ber ohled na ubrané zdraví). Na to se zase ozve hlas Raelis, která se o kousek přesunula kvůli čistému výhledu a vyletí další blesk. Ten zasáhne třetího muže a spálí mu levý bok. Eirík se mezitím pustí do křížku s posledním mužem (2). Ten na něj zkusí zaútočit dýkou ale jeho výpad jde úplně mimo. Na oplátku na něj zaútočí Eirík a trefí ho do hrudního koše. Muž padne k zemi mrtvý. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro A sakra. Bleskne mi hlavou, když muž mečem odrazí můj útok a ostří jeho dýky se zabodne do mého boku. „Aaaah!“ Odstrčím ho, máchnu šavlí ve výšce jeho krku, ale je to pouze gesto. Sám vím, že ho nezasáhnu. Udělám ještě krok dozadu a volnou rukou se chytím za bok. Cítím, jak mi skrz prsty proudí krev. Budu rád, jestli to přežiju. Držím se zpátky, nemám sílu na to útočit, ale bránit se hodlám. Nechci, ještě zemřít. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Cestou k dalšímu muži tasím meč a dýku opět schovám. Ten se mě pokusí bodnout, ale spíše náhodou než záměrně lehce zavrávorám a čepel dýky mě mine. Než stihl znovu zaútočit, napřáhl jsem se a rychlým mávnutím meče jsem jej zasáhl do hrudi. Ozvalo se prasknutí a zkropilo mě pár kapiček krve. Tělo bezvládně padlo k zemi a já se jako smyslů zbavený podíval i na třetího muže a vydal se jeho směrem. Horin stojí pár kroků od něj a drží se za bok, jeho soupeř taky nevypadá zrovna bojeschopný. Pokud Raelis nic neudělá, než stihnu doběhnout k těm dvěma, zaútočím i na třetího muže a snažím se využít toho, že ho jeden blesk už zasáhl. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Jakmile vidím, že je Eirík u muže, zaútočím také. Když bude muset bojovat proti dvěma, bude to mít těžší. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eirík naběhne s jeho krátkým mečem na třetího muže a sekne. Trefí jeho levé rameno a muži z místa zásahu vytryskne troška krve. Ve stejnou chvíli zaútočí i Horin a sekne ho svou šavlí. Tím mu rozřízne kus břicha včetně zbroje a ven se začne valit množství krve. Již tak těžce zraněný muž upustí dýku a levou rukou si chytne břicho ale provede další výpad proti Horinovi jeho krátkým mečem. Zasáhne Horina a způsobí mu tak další zranění. (9 ž. max. 4 -->2) |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Spolu s Horinem muže téměř zdoláme, ale vzdát se ještě nechce. Opět zasáhne Horina, který už se pomalu blíží k hranici smrti. Proto se napřáhnu a snažím se muže seknout do ruky, ve které právě drží meč. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro "Bože!" zaúpím a rychle se stahuji z boje. Mám vážně dost. Původně jsem si myslel, že Eiríkovi budu dělat pouze podporu, že budu odpoutávat část pozornosti nepřítele. Jenže když se muž bránil Eiríkovu útoku, naskytla se ideální příležitost zasáhnout ho. Vážně jsem nepočítal s tím, že bude mít ještě tolik duchapřítomnosti, aby mě znovu zasáhnul. Přepočítal jsem se. Odstoupím o bojující dvojice, kam mi to síly dovolí a svezu se na zem. Z posledních sil stáhnu kápi a pevně jí přitlačím na ránu. Jestli se mi nedostane ošetření, jsem do rána jistě mrtvý. To byl sakra zlý nápad, zůstat v noci ve městě. V duchu fandím Eiríkovi, aby chlapa dorazil, protože já bych už asi bojovat nemohl... |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Tak vypadá to dobře už zbývá jen jeden.No dnešní večer se vybarvil poněkud jinak než jsem čekala a to bylo všech těch řečí.Nemám nic proti mluvení pokud je k věci.Myslím si že toho jednoho už zvládnou. Já mečem nevládnu jak jsme zjistila už mnohem dřív po všech těch nesmyslných lekcích od mého otce.Navíc se cítím poněkud vyčerpaně ... jsem ještě moc mladá.Teda v elfím pojetí pro ty dva jsem už byla docela stará.Ech ... Můj polsední blesk spáli muži bok a takl doufám že ho už Horin dorazí ovšem Horin na tom není zrovna nejlíp.A to po všech těch řečech o železu,kovu a magii. No tak ty to dokážeš já už ti nepomůžu,nemůžu jsem poněkud vyčerpaná. Ovšem poslední muž má skutečně tuhý kořínek a Horin je na tom skutečně špatně.Protočím oči k nebi a pronesu několik elfích kleteb. Proč musím dělat všechno já?Opravdu jsem doufala že se zrovna této situaci vyhnu.Opravdu nerada zachraňuju situací tímto zoufalým způsobem. Takže doběhnu k muži přesněji jeho zádům a pokusím se ho udeřit do rozkroku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Horin udělá krok zpět a padá k zemi. Muž se otočí na Eiríka a pokouší se zaútočit. Eirík se jeho švihnutí mečem bez problémů vyhne a na oplátku mu zasadí ránu jeho krátkým mečem. Zásah padne poblíž loktu a když Eiríkův meč vyjede ven tak si uvědomí, že prosekl až ke kosti. Z rány teče velké množství krve a muž padá k zemi ještě něž k němu Raelis doběhne. Pak už jen leží na zemi v bolestech a škube sebou mezitím co mu teče značné množství krve z ruky i břicha a kašle krev. |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro Dobrá tedy beru si louč a tim pádem du asi i první co, abys moh pohodlně střílet o kus dřív než se přiblíží. Jo a s tim zamikáním, myslim že budem muset zamknout, představ si kdyby tu byl jen jeden nějakej zmetek a za zády nám utek ven a my na to přišli až po tom, co by sme vylezli ven. Asi by nás neoslavovali, ale ukamenovali, pokud by to vůbec někdo třeba přežil. S tim se obrátim ke dveřím a potichu je zamknu. Pak se otočím zpět na Ameldila a pokynu aby šel za mnou. Když ho přejdu, vytáhnu zbraň a pomalu se vydám na průzkum . [bPojď pomalu za mnou a měj oči na stopkách, pokud budeš chtít střílet, dej ratši vědět abych se aspoň skrčil.][/b] |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Když vidím, jak se ten chudák trápí, napřáhnu se a ukončím jeho bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Druhá místnost vypadá o něco nadějněji pro naše pátrání, avšak poněkud strašidelněji pro mou malou dušičku schovanou už teď někde hluboko ve tmě. Zatímco hobit už pátrá, zapaluji poslední zbylé pochodně tou svou. Zápach je zde až nesnesitelný, naštěstí už jsem pár zašlých alchymistických dílen za svůj život viděla, tudíž mě nedohání přímo ke zvracení. Kam jen se podělo to modravé světélko, které nás sem přivedlo? Gelbin ukazuje na další stopy po pracovnících, kteří už zde však podle zápachu delší dobu nebyli, přestože se nejedná o nějak výrazně dlouhou dobu. Sáhnu po nejbližší baňce a pokouším se analyzovat její obsah, ale k ničemu to příliš nevede. Ach jo... povzdechnu si v duchu a položím ji zpět na stůl. Oba mí společníci zkoumají stopy po nohách, jež zde chodívaly. Co když tady stále někdo někde je? Může nás slyšet? Může nás vidět? Díky vlastním představám mi přejede mráz po zádech. Sáhnu po další baňce. Je v ní rozdrcený prach z koňských kopyt. Nebo to alespoň tak vypadá. Hm... položím ji zpět. "Půjdeme dál?" nadhodím, přestože mě zkoumání baněk docela baví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eirík vidí jak muž leží umírající v bolestech. Sehne se k němu a jedinou dokonale mířenou ranou jeho utrpúení ukončí. Pak se vrhnete k Horinovi aby jste mu pomohli a v tu chvíli se v severovýchodním rohu náměstí zpoza budovy ozve hlas. Ne prosím já... já... Už dálnic jen zakvičení jako když zabíjíte prase a pád něčeho těžkého na zem. Za budovou se vynoří postava a namíří si to směrem k vám. Když se dost přiblíží tak promluví. Zvedněte ho, odneseme ho k nám. Ten hlas poznáváte je to Loke. Jakmile se k Horinovi dostane pomůže ho zvednout a odnést ho do boční uličky kde spadla lampa. Dojde až na slepý konec uličky a pak na dřevěnou stěnu v ravo několikrát ve stanoveném pořadí zaklepe. Stěna se otevře a vyvejdete. Hned za vchodem jsou schody dolů. Loke pomůže Horina snést dolů a pak hned do prních dveří v dlouhé kamené chodbě. Tam už čeká další muž a žena u velkého dřevěnéhu stolu uprostřed místnosti. Položme ho tam oni se o něj postarají. Promluví Loke a pak se podíva na muže a ženu. Díky, že jste přišli. Oni se jen ukloní a začnou ošetřovat Horina a prskat při tom na sebe rozkazy jak vojáci. Loke vás vyvede ven na chodbu a začne znovu hovořit aniž by vám dal prostor na nějáké otázky. Promiňte, že jsem vás takhle využil. Věděl jsem jen to, že muž co to tu v Rutenu vše řídíl si nenechá ujít to jak mě zlikvidují. Předem jsem věděl o té pasti a o tom, že to bude sledovat ale nemohl jsem být na dvou místech současně. Omlouvám se za to, že jsem nepomohl ale našel jsem ho málem pozdě už byl na odchodu po tom co jste jeho mužům provedli. Bylo mi jasné, že minimálně jendoho z vás zraní to proto jsou tu ti dva nechtěl jsem aby jste kvůli mně umřeli a doufám, že neumře. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Slunce, hory, kopce, lesy, slunce, hory, kopce, lesy ... Stále si před očima udržuji obraz svěží krajiny za časného jitra a přesvědčuji sám sebe, že ten obraz ještě uvidím. Občas zaskučím, když pohyb zabolí opravdu moc a nakonec jsem rád, že mě nechají v místnosti se dvěma neznámými, kteří však vypadají, jako někdo, kdo ví, co dělat. "Díky bohu!" pronesu tiše, když začnou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podzemí Vešli jste do chodby z bílého kamene a sešli asi o svě patro dolů po schodíšti co se točilo vždy po 180°. Tam již nebylo světlo a museli jste si tam svítit pochodní. Když jste došli na konec tak se před vámi ukázalo sedm sáhů široká chodba a dlouhá přibližně tak padesát sáhů. Na každé straně chodby jste si všimli 3 menších asi tak sáh širokých chodbiček a mezi nimi ve zdech otvory ve kterých na délku leželi balzamovaní mrtví. Na té dlouhé chodby to vypadá na další schody dolů. PS: Vynechává mezerník možná tam boudou pospojovaný slova co jsem neopravil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podzemí Vydáte se z místnosti zpět na chodbu. Hned u dalších dveří zjistíte, že jsou pravděpodobně stejně zaseklé jako ty poslední. Gethag se donich tedyznovuopře ale tentokrát dveře nespadnou na zem ale o něco se na duhé straně zarazí během pádu a jsou tak o 30° více položené. Po krátkém prozkoumání zjistíte, že na druhé straně se celá místnost propadla a nic tam tedy asi nenajdete i kdyby jste hrabali a hlavně by to trvalo hrozně dlouho. U dalšíchdveří máte poměrně štěstí. Jdou otevřít poměrně snadno ale hned pootevření uvidíte coje na druhé straně. V kompletně prázdné místnosti jsou uprostřed na podlaze jsou do kruhu načárané elfské runy, které lehce modře září a okolo leží několik mrtvol. PS: Na noteboo kuvynechává mezerník omlouvám se za spojená slova. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stopy, které Gelbin sleduje, vedou dokola po celé chodbě a opakují se. Několikrát to vypadá, že vešli i do místnosti s runami na podlaze kde to obkroužili a jinak vedou zpět ke schodišti a postupně mizí až se na křižovatce před ním již kompletně vytrácí. Není tak poznat zda ten kdo tu byl šel dolů nebo nahorů nebo zda vůbec šel poschodišti. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Vypadá to že Eirík je překvapivě schopnější a já se tím naštěstí nemusím dál zabývat.nemám ráda boj což jsem jsem zjistila už dávno.Obejdu muže svíjejícího se na zemi a pak se skloním k Horinovi.Pokud se o něho někdo postará a vyléčího tak by se z toho měl dostat,ale Eirík mi bude muset pomoct ho zvednout.Naštěstí Eirík to pochopí a společně snad Horina zvedneme.Pak však zaslechnu další hlasy a usměju když pro toho kdo asi očekával pněkud jiný konec skonči docela jinak než očekával. Takže teď už to bude dobré,teda doufám jsem už poněkud vyčerpaná a nečekala jsem že to tento večer tak skončí.Ikdyž nakonec to dopadlo docela dobře. Ale ano brzy zjistím že je to Loke.Pomůže nám nést Horina a my ho sledujeme do míst kde ho můžeme nechat s lidmi kteří ho už vyléčí.Říkal jsem že pokud se o něj někdo postará bude to lepší.My pak vjdeme dál do chodby a vyslechneme si Lokeho vysvětlení. Ano docela se to povedlo navíc ... ne nečekám že lidé se svým krátkým životem něco podobného pochopí.Mně je třeba na lidský věk docela dost,ale na ten elfský málo.Takže ano na to že to jsou lidé se jim to docela povedlo.Ne to není arogance jen ... dobře když se omlouvá tak ať nejdřív odpoví Eirík.Já se opřu o zeď a trochu si odpočinu. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Ty... ty už znovu nevstaneš..." Ze zamyšleného pohledu na krvácející tělo mě vytrhne až tiché sténání Horina a hlas, který už jsem dnes slyšel. "Loke?" Schovám meč, dle jeho přání spolu s Raelis zvedneme Horina a pomáháme mu v chůzi. Cestu noční uličkou ale nevnímám, pořád se mi v hlavě objevují myšlenky o mém prvním zabití, o tom, jak je to jednoduché ve srovnání s historkami některých zabijáků a také o tom, že teď budou další na mém kontě jen přibývat. Po uložení Horina na lůžko už vnímám o něco lépe a celý proslov Lokeho si vyslechnu, nic k tomu nedodávám. Jen se na něj dívám prázdným výrazem. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Snažím se sledovat stopy na podlaze, což se mi docela daří díky vysoké vrstvě prachu. Vedou dokola celou chodbou, míří do dvou místností avšak u křižovatky ke schodům mizí. Nevím jestli tudy odešli nebo přišli, možná obojí, nebo ani jedno. Zajímavé, že ty stopy nevedou k vnějším dveřím, tak snad opravdu odešli po schodech, nebo tu ještě někde jsou. „Myslím, že bychom měli pokračovat v prohledávání místností,“ řeknu a vydám se ke třetím dveřím v pořadí. Gethag se pokusí dveře otevřít, ale příliš se mu to nepovede, protože se dveře zaseknou o sutiny vevnitř. Asi se propadl strop, takže tam asi nic nenajdeme. Stejně tam ani nevedou stopy, ale za to v té poslední určitě byli. Přesuneme se k posledním dveřím. Otevřít jdou lehce. Co je proboha tohle? Co je to za runy? Jaktože září? A co ty mrtvoly? Vypadá to jako nějaké obětiště. Nejspíš bychom měli co nejrychleji zmizet. Moje zvědavost mi opět nedá, a tak vstoupím do místnosti. Jdu prohlédnout mrtvoly, co jsou zač, v jakém jsou stavu, co zřejmě zapříčinilo jejich smrt, zda mají na nohou boty a jeslti se náhodou neshodují s otisky na podlaze? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po chvilce ticha Loke znovu promluví. Provedu vás tady kouskem téhle díry. Kdekoli kde jsou otevřené dveře a postel si můžete odpočinout. Je to tu velké a není nás moc a většina stejně má svoje ubytování nebo je venku takže si jen vyberte mista je tu dost. Vrchní patro je spleť chodem a ve většině z nich jsou něco jako pokoje pro zloděje. Také je tam několik zamčených dveří a pár místností s různým vybavením a zásobami. Vypadá to, že základ ale tvoří dlouhá chodba táhnoucí se do obdelníku a pár uliček mimo a skrz něj. Na dvou místech vedou schody dolů. V místnosti dole pod schody je něco jako malý bar a na levé straně od baru jsou otevřené dveře do skladu a malý osamělý stůl tak pro čtyři a směrem od baru je několik stolů s lavicemi. Na opačném konci místnosti jsou další zavřené dveře. Když dokončíte prohlídku tak přijde nějáký mladík a oznámí. Za chvilku budou hotoví ale prý bude muset ještě minimálně pár dní zůstat mimo jakékoli z tvých her. Taky jsme odnesli mrtvé a jejich věci dali do místnosti vedle toho zraněného. Přenesou ho pak do pokoje vedle Sedina aby jste ho mohli navštívit. Když domluví s Lokem na sebe jen kývnou a mladík odejde. Loke vám pak jen dodá. Ty věci si vemte co z nich budete chtít. Abych nezapomněl tady něco máte za vaše potíže. Každému z vás dá váček s 10 zlatými z toho jeden co je pro Horina dá Raelis a odejde pokud nebudete mít dotazy. Horina mezitím ošetří a přesunou do pokoje kde nechají otevřené dveře. V místnosti s věcmi mrtvých naleznete tohle. 3 Vaky na peníze celkem s 36 zl 14 měď. Krátký meč 2x Dýka 3x Kožená zbroj 2x (poškozené obě jen ta střílená s šípy né tak moc) |
| |
| soukromá zpráva od Kolar pro A sakryš, to je ale plocha, tady si budem muset dávat sakra majzla, aby nám nevpad někdo do zad. Nu coš, vzal bych to nejdřív tady nahoře pořádně a pak bych slez asi tamhle dolu po těch schodech, pokud dobře vidim, a ukážu do těch míst, kde mi to přijde jako schodiště dolu. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Postupně se uklidňuji a vracím zpět do normálního stavu. Během prohlídky následuji Lokeho. A při pohledech na postele si uvědomuji, že začínám být unavený. Zprávu od muže si rád vyslechnu, ikdyž zjevně není zrovna věnována mě. Zato váček s penězi ano a dokonce mi to přijde jako slušná odměna. "Díky..." zamumlám potichu, když Loke odchází. "Tak... asi půjdeme za Horinem, co?" zeptám se stejně nahlas Raelis. "Hmm... co po těch mrtvých asi zbylo?" |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro Vskutku si musíme dávat pozor. Povedeš nás, ale předtím se podívejme, jestli sem nešel někdo před námi. Sehnu se k podlaze a prohledávám. Hod procentovou kostkou |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Procházím za Eiríkem a prohlížím si jak to zde vypadá.Při pohledu na postele jsem ráda že to dnes skončí a já si konečně odpočinu.Tento večer dopadl poněkud jinak než jsem jsem čekala,ale nakonec dopadl docela dobře.Když vyslechnu zprávu o Horinově stavu usměju se. Já říkala že se z toho dostane jen se bude muset nějakou dobru šetřit,Můžu mu dělat společnost nejspíš bude rád.Jistě že bude rád. Vačky penězi vypadají už docela dobře a je to i docela dost.Převezmu váček pro Horina taky poděkuju a zatímco Loke odchází přemýšlím že si půjdu lehnout. Přece jenom ... to byl docela dlouhý den a já jsme už docela unavená. Eiríkova slova mně proberou do skutečnosti jasně chtěla jsem počkat do zítřka,ale dobře půjdeme hned. Stejně jsem se tam chtěla zastavit,taky můžeme podívat co zůstalo po těch mužích.Ikdyž si nemyslím že by po nich zbylo něco užitečného. "Jasně půjdeme."odpovím pak Eiríkovi. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Já a Raelis se vydáváme za Horinem, po chvilce hledání nalezneme jeho pokoj. "Tak co, jak jsi na tom? Tady ti něco posílá Loke, Raelis to má u sebe..." mluvím spíše potichu, jako by mě každý měl poslouchat a já se toho obával. "Teda, ten vypadá vážně zdravě..." pomyslím si ironicky. "Tady asi nějakou dobu zůstaneme..." |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Když uslyším Eiríka a Raelis otevřu oči a pokusím se o úsměv: "Připadám si jako vykuchyný kuře... s nádivkou v břiše." Není mi zrovna do zpěvu, ale necítím se jako někdo, kdo by měl do rána zemřít. "Máme už ten lék?" obrátím se rovnou na Eiríka s nadějí v hlase. Bylo by super mít to, pro co sem přišel a pro co jsem se i já rozhodl riskovat život. Když mi Raelis ukazuje peníze, nemůžu pochopit na co jsou. "Co je to za peníze? Nějaký žold, nebo co?" Nevím, proč by nám někdo měl něco dávat. Nevím přesně, kde jsem, ale hostinec to rozhodě není a máme tam zaplacený pokoj a nějaké věci tam také zůstaly. Jenže to je momentálně problém, který nemám sílu, chuť, ani energii řešit. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Ne, lék ještě nemáme... A myslím, že ještě nějakou dobu ho mít nebudeme..." trochu zklamaně slopím hlavu. "Tak nějak, je to 'za naše potíže'." odpovím za Raelis, která se řeči zjevně moc nemá. "Ikdyž jak tak koukám, máš jich víc, jak my. ... Kdybys něco potřeboval, říkej, zdá se totiž, že tady něco času zůstaneme." |
| |
| podzemí Dobrá tedy du první, ikdyž jako mág to budu mít trochu horší, nu což. Řeknu k Almeldinovu návrhu a už jen koukám , jak prohlíží podlahu a snaží se zjistit, jestli tu nebyl někdo před náma. |
| |
| soukromá zpráva od Almendil pro |
| |
| soukromá zpráva od Reilii pro Další místnost je poněkud děsivější než předchozí. Lehce nasládle páchne hnilobou a starými šaty. Uprostřed na zemi září prapodivný kruh z run. Vypadají elfsky, tudíž bych je měla zvládnout přečíst, pokud se jedná o nějaký vzkaz, zde se však jedná o nějakou symboliku. Okolo leží nehybná těla. "Gelbine, nemyslíš, že bychom možná měli co nejdříve vypadnout? Tohle přestává být bezpečné..." Všude kolem jsou stopy osob, jež zde byli před námi. Skloním se k jednomu z těl a s lehkým odporem jej začnu prozkoumávat, poočku pokukuji po runách. Co se nám to světélko snažilo říci? Nerozprsklo se tady v ty runy náhodou? Jak dlouho už tady ti mrtví leží? Sleduje nás něco? Děsí mě vlastní dech a jakýkoliv nenadálý zvuk, jež se ozve, mě může dohnat k šílenství. Myslím na jedinou věc - chci pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Až si nakonec dopovídáte, na všem se domluvíte a určíte si co si kdo vezme nebo nevezme z těch věcí od tří mrtvých se každý odeberete najíst, vyspat nebo obojí. Jen Horinovi to donesete buď vy nebo někdo z místních. Když vás ráno vzbudí někdo kdo prochází od dveří ke dveřím s řevem "Ráno vstávat!" na ty co přes noc spali. Když pak zajdete za Horinem zjistíte, že se rána přes noc sice dost zlepšila ale opravdu se ještě nějáký den dva nebude moct příliš přepínat což znamená pokud možno vyhnout se potyčkám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Začnete zkoumat podlahu a na zemi najdete několik párů stop vedoucích na opačnou stranu sálu a zase zpět a to hned několikrát. Vypadá to na tři páry stop a z nich je jeden pár stop je menší než ty další dva. Dále si na zemi všimnete několikanásobných čar táhnoucích se vždy v páru po zemi směrem dále do podzemí. Když dokončíte prohledávání tak uslyšíte kroky z chodby na druhé straně od vchodu kde jsou další točité schody dolů. Jsou to kroky jen jednoho člověka a po chvíli je již ze schodiště vidět světlo z pochodně stoupající vzhůru k vám. |
| |
| v podzemí Drcnu do Almendila a ukážu směrem, kterým se k nám někdo jistě pomalu blíží. Sakra, někdo sem de, ale vypadá to, že je sám, počkal bych ještě chvíli jestli se dostatečně přiblíží, aby sme viděli s kym že máme tu čest a pak bych když tak hned zaůtočil, co ty na to. Nespouštim místo s vetřelcem z očí a už v duchu si přebírám, co a jak udělám v případě problému. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Je mi mnohem lépe. Né, proti včerejšku se cítím skoro zdravě. Naštěstí nejsem hlupáka a vím, že si musím dávat pozor. Pomalu vstanu a začnu se oblékat. Jde to ztuha a bolí to. Nezapomenu tedy hekat a sykat bolestí, aby z toho něco mělo i okolí. Nakonec si přes rameno vezmu opasek a pomalým krokem se vydám ven z pokoje. No jo sakra, ale já nevím, kudy ven... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podle Lokeho informací, které vám dal by tu ve městě nikdo z té party co jste vyřídili už nikdo být neměl a tak vám dal pár dní na zotavení Horina pokud budete chtít a nechal na vás kdy budete chtít pokračovat. Z věcí co jste získali (viz. příspěvek 14.října) jste si mohli vzít co chtěli a zbytek nechat cechu. Během této doby jste si případně vyřídili co jste potřebovali (opravy, nákupy atd.). Hned ráno po událostech onoho večera všichni sedíte v dolním patře a můžete si dát něco k snědku co vám nabídli lidi z cechu (chléb, něco málo sýra, vejce, jablka, trocha zeleniny) nebo případně vytvoří Raelis (Popis kouzla můžu poslat znovu). Během toho co tam sedíte prochází okolo Loke a když vás mine a ujde asi dalších 5 sáhů tak se zastaví otočí na patě a vrátí se k vám. Mám pro vás informaci o tom, kde měli ti čtyři skladiště a pokud budete chtít můžete tam zajít až se na to budete cítit. Máme za to, že tu byli jediní a mělo by tam být minimálně týden prázdno než přijde někdo nový. Ten sklad mají skrytý nedaleko jedné lesní hospody na jihovýchodě. Když projdete bránou na jihovýchod a půjdete po ceste dál tak po chvilce dorazíte k lesu a asi tři míle za krajem toho lesa je ta lesní hospůdka a sto sáhů na východ od ní by měl být vchod do toho ukrytého skladiště. Pokud tam toho bude moc tak jděte do té hospůdky a ptejte se po Jasonovi on vám s tím už pomůže. Pak se bez rozloučení zase otočí a pokračuje v jeho původní cestě pryč od vás a směrem nahoru na povrch. Sedíte tam a máte tedy volnou ruku v tom co budete dělat, protože jediné co teoreticky spěchá je získání protilátky. Na cestu si můžete ve městě půjčit koně aby jste nemuseli jít pěšky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čekáte schovaní až dotyčná osoba vystoupá až k vám. Když je konečně nahoře tak ve světle z pochodně, kterou drží v levé ruce, uvidíte ženu v černém plášti s kápí jak jde směrem k východu. Z dolní chodby pak ještě zaslechnete hlasité sténání a řev, který avšak nedává smysl nebo je to jiná řeč. Žena se ne chvilku zarazí poté co uslyší jekot z podzemí a pak promluví se štěstím v hlase Už to nebude dlouho trvat miláčku. Pak se celá šťastná usměje a pokračuje dál k východu. ____________________ Od schodiště zatím ušla jen kolem 5 sáhů a vy se pravděpodobně ukrýváte za rohem v nějáké beční uličce. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Vydáme se za Horinem a nakonec ho i najdeme.Slova se ujme Eirík a já Horinovi nakonec jen podám jeho váček s penězi protože rozhovor už obstaral Eirík.Ovšem i teď mluví jako by se bál že nás někdo uslyší.Možná je to dáno jeho profesí třeba i já mám pár zvyků které by je nejspíš udivili.Vím že se zpočátku nedívali jen na mně,ale asi divili i tomu proč někdo celý den sedí na pokoji s knihou. Horin je další chytrák,ale vrací se mu smysl pro humor to dobré.Ale počkej hezky jedno po druhém.Vem si ty peníze,vylež se a odpočiň si kdyby si studoval magii jako já věděl by jsi že to je běh na dlouhou trať.A naučilo by tě to i trpělivosti ikdyž jsem si myslela že hraničáři bývají trpěliví. Navíc já nemám důvod něco říkat když to řekne dřív Eirík a jen tak plácat do vzduchu to se mi nechce(to dělají spíš lidé).Z těch věcí co zbyli po těch třech co nás přepadli si vezmu akorát dvanáct zlatých protože zbraně nepotřebuju a zbroj nepoužívám.Donesu Horinovi něco k jídlu a pak se najím sama a rozhodnu se jít si lehnout.Najdu si vhodné místo kde budu pokud možno sama svléknu se a brzy usnu.Přece jen tohle byl poněkud náročný den a hlavně večer. "Ráno,vstávat." Při tomto probuzení se leknu a posadím zároveň mi však deka sjede a odhalí poněkud víc než bych chtěla kdyby sem někdo vstoupil.Ale já nerada spím oblečená pokud to není nutné a zde to vypadalo že mně nikdo rušit nebude.Protáhnu se vstanu,obléknu,upravím si vlasy,vezmu hůl i brašnu a jdu se podívat jak je na tom Horin. Už vypadá lépe a pokud se bude šetřit tak se uzdraví. Loke nám pak když snídáme řekne o nějakém skladišti což vypadá dobře,ale já bojovat neumím a jediný kdo se v tom pořádně vyzná se právě léčí.Měli by jsme počkat až se Horin uzdraví než se tam vydáme.Zatím zůstaneme ve městě a zařídíme co je potřeba nebo co by se nám mohlo hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Ještě chvíli po rozhovoru s Horinem si prohlížím doupě, pak však usoudím, že toho bylo pro dnešek dost. Pokud je kde, opláchnu si obličej, vše krom kalhot odložím vedle postele či na stoličku a s dýkou po ruce rychle usnu. "Všechno je to najednou zvláštní... Nejprve vám jde o život, pak vám poskytnou postel a..." Ráno se vzbudím, svaly trochu táhnou po včerejšku, ale určitě se cítím lépe, než Horin. Při společné snídani vidím všechny ty lidi z cechu a příjde mi, že nejsou až tak špatní. "Možná jsem se včera mýlil..." pomyslím si a v hlavě se trochu zastydím. Ale co už, opatrnosti není nikdy dost. Při snídani se snažím trochu rozproudit diskuzi mezi námi třemi, případně se vůbec nebudu bránit přátelství s lidmi z cechu. Nezapomenu se zeptat, jak je na tom Horin, tedy spíše jak se cítí, jestli se naše elfí slečna dobře vyspala a s chutí se pustím do jídla - zkrátka se mi zvedá nálada. Lokeho si vůbec nevšimnu, když však promluví a upozorní na sebe, otočím se na něj a celou cestu si zapamatuju... snad. "Tak co, Horine, cítíš se na to už dneska?" Nepočítám moc s tím, že bychom se tam vydali už dnes, spíše to tak trochu navrhnu ve smyslu "nebylo by na škodu podívat se tam co nejdříve" . |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Lokeho informace mi do žil přinesla novou dávku chuti do života a také, a to především, přinesla mi možnost, jak se dostat z města. „Podívejte, museli bychom tu zůstat několik dní a na to není čas,“ rozhodnu se, „nakoupíme jen jídlo na pár dní a vyrazíme. V lese mi bude líp než tady.“ Ihned po snídani si sbalím své věci, měšec s odměnou od Loka strčím do tašvice u pasu. Nakonec se prostě postavím do dveří a čekám, než se sbalí i Eirík a Raelis. Ty dva neznám ani týden a už mám pocit, že jim můžu věřit víc, než vlastním lidem. Sakra, vždyť se na mě mohli vykašlat. I ta elfka, která nevypadá na bojovnici, neváhala vzít na nepřítele hůl. Myslím, že s těma dvouma jsem to docela vyhrál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zabalili jste si svoje věci a případně vzali to co vám bylo nabídnuto z věcí od těch mrtvých pokud jste si to ještě nevzali a chcete to. Před východem vám ještě někdo z cechu předá dopis a řekne ať ho v té hospůdce předáte Jasonovi a, že on ho už pošle dál. Díky tomu, že jste si mohli půjčit koně vám vaše cesta zabrala jen něco kolem hodiny. Na cestě jste přejeli menší strouhu kterou tekla voda na východ. Když jste dojeli k hospůdce, která ležela na západní straně cesty, tak jste zjistili, že je to opravdu jen takový baráček polozarostlý křovím a koně přivázané pod něčím co se vzdáleně podobalo přístřešku. Les Když jste se vydali na východ tak jste se po pár desítkách metrů museli začít prodírat vysokou trávou a porostem a ve vzduchu začalo být cítit vlhko. Dorazili jste na kraj říčky tekoucí ze severu a ležící dole skoro dva sáhy pod vámi. Voda tam vymlela prudký sráz a dole bylo kolem pěti sáhů široký prostor kde takřka až ke krajům byla voda. Půda srázu byla mokrá a dost se bortila a dole bylo plno malých oblázků takže bylo "bezpečné" seskočit dolů. Chvilku jste hledali kde může být vchod než jste narazili na místo, které bylo více vyhloubené do lesa. Na délku mělo několik metrů a bylo kompletně porostlé narozdíl od zbytku srázu. Přibližně uprostřed jste nali dřevěné dveře kompletně zarostlé, nepoužívané, vlhké, zamčené a se zrezlým panty. Nakonec se vám povedlo dveře pomocí Eirýkových hraček odemknout a silou otevřít přes zrezlé panty. Otevřelo se před vámi několik metrů dlouhá lidskou rukou vyhloubená šachta a za ní se začali otevírat větší prostory kam ale již nebylo vidět kvůli nedostatku světla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Prozkoumáváte stopy s mrtvé ale nic vám to neřekne. Všichni vypadají jak by umřeli přirozeonu smrtí. Stopy vás zavedou až ke schodišti, a protože jsou všechny zbylé dveře zamčené a nedokážete je otevřít ani s Gethagovou silou tak se vydáte. 1. Nahoru kde vylezete ven a počkáte do rána ve vašem táboře. 2. Dolu (spoiler otevřít jen pokud pokračujete dolů) Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Je to celkem dlouho, co jsem naposledy seděl na koni a proto mě po sesednutí ze sedla bolí celé tělo. Ale i tak, jsem moc rád, že už jsme blízko, zajímá mě, co tam najdeme. A ještě radši jsem, že už Horin chodí a že je celkem v pořádku. Uvázali jsme své vypůjčené koně u zmiňované lesní hospůdky. "Doufám, že někdo vzal ten dopis pro toho... Jasona..." pomyslím si. Terén v lese je jiný. Když jsem pobíhal po ulicích, občas jsem stoupl do nějaké menší prohlubně či občas chyběla dlaždice. Na to jsem si však dávno zvykl. Zato v lese, tam jsou takové prohlubně neustále, jsou hlubší a zákeřnější. Naštěstí i na to si brzy zvykám, dokonce mi to příjde i zábavnější. Po nějaké té další chvíli čekání nalézáme i dveře, zrezlé a zamklé. Nejhorší kombinace, obzvlášť, pokud jsou i velké a masivní. Sahám do svého zavazadla a po chvilce prohledávání najdu svou sadu "otevírání dveří", jinými slovy paklíče či šperháky. Kupodivu mám celkem slušnou náladu a u odemykání zámku si začnu i prozpěvovat, samozřejmě velmi potichu. Odemčené to už je a tak se zkouším opřít o dveře, mě samotnému to však nejde a proto žádám Horina o pomoc. Po náhlednutí do temných vytesaných tunelů mě napadá jen jedna věc: "Máte někdo světlo?" |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro "Doufám, že tady nebudou žádné potíže. Nerad bych zabíjel další lidi, o kterých nic nevím." Když se ocitneme na polozarostlé cestě, natáhnu tětivu luku a upravím si toulec. Jeden nikdy neví, že? ... "Než to otevřeš, porozhlédnu se po okolí," řeknu Eiríkovi, který štrachá své nádobíčko a s lukem v ruce vyrazím na obhlídku. Kromě hledání případných nebezpečí, která by nám mohla vpadnout do zad, se dívám po borovicích, ze kterých bych mohl vyrobit nějakou tu smolnici. Přeci jen bude uvnitř asi tma. Doufám, že to nebude nějaký obrovský komplex. No, ale podle těch dveří asi ne. Když se vrátím, má už Eirík své doděláno a požádá mě o pomoc s otevřením zarezlých dveří. "No, jistě že." Chytím dveře a společnými silami se nám podaří je otevřít. "Vida, takže to asi abychom vlezli zas do podzemí, co?" Při pohledu do tmavé chodbyse mi tam vůbec nechce. Ale čím dřív to budeme mít za sebou, tím dřív, budeme venku. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Eirík se snaží rozproudit rozhovor a na jeho otázku jak jsem se vyspala odpovím. "Ano vyspala jsem se dobře." Že by přece?Ne to není možné ... Zavrtím hlavou Eirík je sice v dobré náladě,ale já už méně.Doufám že nevyrazíme hned.A taky doufám že už nebudu muset dělat ty věci jako na náměstí protože boj není zrovna můj obor.Právě proto jsem se rozhodla zesílit.Navíc Horinovy obavy chápu,nejsem nějaký primitivní trpaslík abych trávila svůj čas v podzemí.Aspoň ne déle než je to nutné a zmizet na chvíli z tohoto města by taky nemuselo být špatné.Sbalím se a uvažuju že abych si mohla pořídit luk. Jo a naučit se se ním zacházet.Tak tohle vážně nehrozí. Protože si můžeme půjčit koně tak cesta netrvá tak dlouho ikdyž pro některé je dlouhá až moc.Jasně pro Eiríka který většinu cesty tráví ve městě ta cesta asi moc příjemná nebude.Nápad vzít ten vzkaz pro Jasona zbyl překvapivě na mně a tak když uvážeme koně u hospody kterou nám popsal Loke následuju ostatní dál. Sice bych radši počkala až se Horin úplně uzdraví,ale jsem ráda že už mu je tak dobře že se rozhodl vydat sem.A kdo ví možná tam najdeme i nějaký léčivý letvar protože ikdyž jsem elf v léčení se nevyznám. Když dorazíme do lesa brzy se prodíráme vysokým podrostem.Tráva se mi vpléta do sandálů zatímco ve vzduchu je cítit vlhko.Nalezneme říčku a i sráz při jehož scházení zavídím těm dvěma jejich boty.Po chvíli hledání nakonec přece jen najdeme něco co by mohlo vypadat jako dveře a tak se opřu stěnu a začnu vyklepávat dotěrný kámen který se mi usídlil v sandálu.Eirík se zabýva dveřmi a začíná si i prospěvovat zatím co Horin se vydá na obhlídku okolí.Potom oba nahlížejí do temné chodby a ani mně se tam moc nechce.Uzavřené prostory mně znervozňují,ale když už jsme zde přece se teď nevrátíme. "Ano já mám lucernu."odpovím pak Eiríkovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Seženete nějákou mízu ze stromů nad srázem a uděláte si pochodeň. Rozhodnete se zda chcete zapálit pochodeň nebo lucernu a vkročíte dovnitř. Vkročíte do menší jeskyně kde nic není ale na protilehlé zdi vzdálené asi tak sedm sáhů je přibližně sáh velký otvor kulatého tvaru vedoucí dál. Při přiblížení zjistíte, že vede do dalších prostor asi tak patnáct sáhů napříč. Všude tam na zemi roste zvláštní rostlina, která vám připomíná tu co vám byla popisována. Pokud se vydáte dál tak v západní zdi nové jeskyně narazíte na další dveře. Tentokrát ovšem udržované a pravděpodobně i používané. Na zemi u nich si všimnete dvou párů otisků bot. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Vezmu louč do jedné ruky a do druhé šavli a pak vyrazím vpřed. "Eríku, jisti to prosím zezadu." Když si pak v místnosti všimnu stop arazím se. Sakra, jak to, že jsem si jich nevšiml dřív? Jsem pitomec, měl jsem se po nich podívat hned. Ale kdo by čekal, že za polorozpadlýma dveřma a rezavým zámkem někdo bude. Pochodní ukážu ke dveřím u kterých stopy jsou, ale nic neřeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Horin s pochodní a veškerou opatrností vchází do jeskyně. "Jasně, Horine!" odpovím pohotově. Tasím i svůj meč, druhou rukou ukáži směrem dovnitř. "Prosím, obvykle bych měl přednost já... ale musím ti hlídat záda." řeknu Realis celkem až vesele. "A radši zapalte obě..." řeknu jen tak mimochodem. Kráčím za těma dvěma a v jedné stěně je otvor. Pokud to nikdo z nich neudělá, trochu to obhlédnu a nakonec se vydáváme skrz otvor dál. Já samozřejmě jdu zase poslední a kontroluji, jestli jsme uvnitř skutečně jen my tři. Když prolezu škvírou, naskytne se mi nádherný pohled - mnou hledané rostlinky, a rostou všude po zemi! Přesto se na ně hned nevrhnu, ačkoliv bych moc rád. "Horine?" řeknu polohlasem. "Tobě to půjde líp, natrhal bys prosím pár těch rostlin? Určitě nebude naškodu jich pár pobrat s sebou... Já se mezitím podívám na ty stopy." Požádám Raelis o lucernu a tichým krokem se vydám k dalším dveřím. "Dva slídilové... nebo jeden nadvakrát..." říkám si, zatímco ohledávám stopy. |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro No přeci sem nechodili umřít. A další dveře už nejdou otevřít, takže jsme vlastně vůbec nic nezjistili. Vrátím se na schodiště. „Tak přeci to teď nevzdáme,“ řeknu a začnu sestupovat. Druhé patro nám však opět v rozluštění záhady tohoto podzemí nepomůže. Kdo sem natahal takového odpadu? Tak to zkusíme ještě níž. Sestupujeme dolů a zastavíme, když uslyšíme nějaké řvoucí hlasy. Jako by tam něco vybuchovalo. Že by neúspěšný pokus, nebo snad boj? Když hluk ustane odvážíme se podívat do dveří, které jsou u schodiště. Taková obrovkská jeskyně. Je to vůbec jeskyně, vždyť na stropě je hlína? Možná je to jen nějaká vyhloubená místnost těsně pod povrchem, ale kdo by tohle dokázal. Ach ne, jedna z mých domněnek byla správná, opravdu se tady bojovalo. A jak tu můžou růst ty květiny? A co dělají ty čtyři lidi tam vzadu? Je tohle snad nějaká aréna a oni nahlíželi tomu boji? A jeden z mrtvých byl mistrem toho klečícího. Nedostávám žádné odpovědi, ale vyvstávají pořád další otázky. Jediným, kdo může něco vědět, jsou ti lidé, ale ti mohou být dosti nebezpeční, pokud umí alespoň část toho, co zřejmě předvedli tito dva. „Co myslíte, měli bychom se jich zeptat, kde jsme?“ zašeptám, ale stále pozoruji dění v jeskyni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eirík začne prohledávat stopy mezitím co ostatní sbírají kytičky. Stopy jsou evidentně od dvou různých lidí, protože se liší jejich velikost. Dveře jsou na několika místech zpevněné železnými pruhy, panty jsou ve skále a je tam jednoduchý zámek. Těsně u kraje dveří pak najdeš rozšlápnutý kus skla zabořený do hlíny poté co na něj někdo stoupnul. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro "Zvláštní... ve městě nás napadli tři, ale tady jsou stopy jen od dvou lidí..." pomyslím si, když ohledám stopy. "A ze zlodějíčka stopař..." Výsledek mého snažení ohlásím i mým druhům a pak se vrhám na prozkoumání dveří, pokud se nejeví nijak nebezpečně - tedy bez pastí, nevedoucí do místnosti plné nepřátel nebo něco podobného - ověřím, jestli jsou zamčené a pokud ano, pokouším se odemknout i je. |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro "Počkej!" syknu na zloděje, těsně před tím, než se začne pokoušet otevřít dveře. Dojdu ke dveřím, položím na ně ucho a druhé si zacpu, abych slyšel, zda na druhé straně někdo je. Pokud jsou potichu, pak je neuslyším. Na druhou stranu, pokud tam někdo je a neví o nás, budeme ho moct překvapit. --- Pokud nic neuslyším, kývnu na Eiríka. "Teď se do toho pusť." Odstoupím ode dveří a začnu zkoumat kus skla, který se zaleskl v záři louče. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Horin se nakonec rozhodne vzít pochodeň a s šavlí v jedné ruce a pochodní v té druhé vstoupí do jeskyně.Jasně není potřeba si určovat kdo má jak jít ani všechny ty řeči které pak Eirík pronáší,ale to by nebyl on. Navíc netoužím jít poslední protože neumím bojovat a tak doufám že to co se stalo na náměstí se už nebude opakovat. Ovšem zapálení další pochodně mi nepříjde jako tam moc dobrý nápad i tak bude světla dost.Eirík jde za nami s taseným mečem a celou cestu se rozhlíží jako by na nás mělo každou chvíli něco skočit.Projdeme otvorem a Eirík žádá Horina aby mu natrhal nějaké kytky. No to že jsem elfka ještě neznamená že se budu rozplývat nad každou bylinkou která tu roste. A tak zatím co Horin trhá ty květiny Eirík si ode mně vyžádá lucernu a jde si prohlédnout ty stopy.Pak nám sdělí že jsou tu stopy dvou mužů ikdyž nás napadly tři.No to se dozvíme později navíc obavy ponechám Eiríkovi ten bude jistě obezřetný za nás všechny. No možná skoro za nás všechny. Horin přeruší Eiríka který se rozhodne manipulovat s dveřmi a chvíli u nich naslouchá než Eiríka opět vyzve aby se do nic zase pustil. Je taky způsob jak se pokusit ty dveře bezpečně,ale já ho neumím.Aspoň zatím to že jste elf neznamená že všechno umíme.Navíc já jsem ještě mladá,teda na naše vnímaní času. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj rok a půl cestování tě dovedl do jednoho přístavu na hlavním kontinentě. Bylo to poměrně pěkné město a přitom nebylo moc velké. Mělo sotva sto obyvatel ale byl tam klid. Usadila jsi se tam a pracovala tam když tě tam jednou oslovil jeden muž. Jmenoval se Gib a byl to bývalý kouzelník. Byl dost starý na člověka něco kolem 55 let. Po pár dnech jste se lépe seznámil a ty jsi přišla na to kdo je a kdo byl. Býval to kouzelník ale před patnácti lety toho nechal a od té doby se věnoval čtení knih, tedy alespoň navenek. Pod tím vším se skrýval poměrně zkušený obchodník a zloděj s minulostí kouzelníka v jednom. Začal tě učit a pomáhat ti, protože už po pár minutách přesně věděl co jsi zač a nevadilo mu to. Před týdnem jste se vydali na cestu na ostrov znavý Iterion. Bylo to nezávislé království, kterým poslední dobou zmítalo bezvládí. Starý král umřel před pár měsíci a rada co měla vládnout se né vždy dokázala dohodnou. Problém byl v tom, že nebyl znám žádný dědic trůnu a bylo tak rozhodnuto, že vládnout bude prozatím rada. Vy jste ale nakonec přistáli mimo samotný Iterion. Byli jste na malém ostrůvku na severo východ od hlavního ostrova. Byl to ostrov mágů nad kterým se vznášela zláštně zbarvená aura. Když jsi se na ní podívala mistr řekl. Pěkná co... nikdo neví proč tu je ale je tu už věky a proto tu na ostrově je věž mágů. Tedy abych byl konkrétnější je takřka až na druhém konci ostrova na severu. Dorazili jste večer a tak jste si v hostinci šli do rána pospat. Hned jak jste ráno vstali tak jste se vydali na východ od vesnice a dorazili jste do hlubokého lesa. Dorazili jste až na palouček s prohluběmi a měnšími kopečky. Mistr došel na jeden z těch kopečku a zavolal si tě k sobě. Potřebuji si tu něco zjistit. Olmouvám se, že tě sem takhle tahám ale možná se nakonec přiučíš něčemu i ty. Gib vytáhl zvláštní kamínek co se postupně rozzářil slabou modrou září poté, co ho vzal ro ruky a stiskl. Ozvala se ohlušující rána a ztratila jsi vědomí. Probudí tě až hlasy. Jeden z nich nerozpoznáváš ale ten druhý je tvého mistra. Tebe drží tři muži v pokleku tak aby jsi se nemohla pohnout. Jste v obrovské jeskyni a v okoli vidíš krom skalních útvarů i náznaky něčeho co se podobá budovám ale nemužeš si být jistá, protože jediné světlo je z loučí oněch tří co tě drží. Vypadá to, že je tu i něco jako strop, který na povrchu tvoří normální půdu ale tady je to prostě jen strop jeskyně. Všude okolo roste nějáká divná rostlina. Když se pořádně probereš a začneš vnímat co se vlastně děje už jen slyšíš hlas tvého mistra "... nikdy nenechám." Pak mistr i druhý muž začnou kouzlit. Vyletí několik ohnivých koulí a praští pář blesků. Na zem pak se sténáním spadnou dvě mrtvá těla s ještě lehce ohořívajícími plamínky na pláštích. Neuplyne ani dvacet sekund a uslyšíš obrovský řev a zpoza jedné skály se vyřítí obrovská postava. _________________________________________ Zbytek dopíšu tobě i dalším dvěma společně prozatím ale můžeš už napsat a já to pak můžu zakomponovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Gelbin se zeptá co chcete dělat ale v tuchvilku už Gethag vyběhne a schová se za jednu ze skal v prostoru. Koukne bokem na čtyři postavy poblíž, tasí obouruční meč a rozběhne se na ně. Pustí čtvrtou osobu a shodí ji silou na zem. Není spoutaná, protože si stihla strčit ruce před sebe a přistát "jemně". Všichni tři co stojí na nohou tasí zbraně a připravý se na obranu před nabíhajícím barbarem (soustředí se na něj nesledují Relii a Gelbina). Barbar se rozmáchne a zaútočí na nejbližšího muže. Gethag mu zasadí pořádnou ránu přes hrudník ale byl poměrně daleko tak není tak hluboká ale i přes to je jistě hluboká. Muž, kterého Gethag poranil, se ožene dýkou a mečem ale Gethaga jen škrábne. Následně se oženou i další dva z nichž jednomu Gethag uhne ale druhý ho bodne skrz zbroj do břicha. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Opatrně otevřete dveře připravení na boj. Za dveřmi se rozprostírá asi dva až tři sáhy široká chodba vedoucí asi tak dvacet sáhů kde se opět rozprostírá do prostoru ale ten je osvětlen. Je takřka rovná ani výš ani níž nebo do stran. Těsně za dveřmi najdete na zemi další kusy skla tentokrát mnohem větší a na jedné ze stěn skály jsou škrábance jako kdyby tam spadlo několik kamenů a udělali svislé rýhy. Další prostory Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Horin Horu Hlodal pro Úplně vidím, jak nějaký chudák, pravděpodobně s tácem plným skleniček na víno, stoupnul na špatné místo, zeshora se uvolnil blok kamene a když odnesli jeho mrtvolu, byli líní sbírat i sklo. "Vyznáš se i v pastech?" zeptám se ještě tiše a z podřepu se pohledem snažím objevit, zda některá část podlahy nevypadá, jako nášlapná deska. |
| |
 | soukromá zpráva od Tichá voda pro |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Paradoxně jsem spíše potěšen, že mě Horin upozornil na možnost pasti a radši to přezkoumám. Samozřejmě z dostatečné vzdálenosti a s pěknou dávkou opatrnosti - jestli tam padaly kameny, pro mě by to bylo následně velice, velice nepříjemné. "Zvláštní... Past by to neměla být, mechanismus by se špatně stavěl... Ledaže by se kus stěny vyboural a ..." přemýšlím pro sebe, když si prohlížím rýhy i okolí, nezapomenu ani na strop. "V pastech... no, eh, v pastech se příliš nevyznám. Teda ne tak moc... Nikdy jsem se k žádné větší nebo příliš nebezpečné nedostal..." odpovím tiše Horinovi a sám se proklínám, jak jsem nás teď asi všechny demotivoval. Střepy na podlaze se příliš nezaobírám, nemusím tady dělat všechno a navíc budu radši z bot vytrhávat sklíčka, než se nechat zabít šutrem. Ale nejvíce mě stejně zaujmou ty dvě zapálené lucerny vzadu. "Buď jim ten olej hoří celé dny, nebo to tady někdo nedávno zapálil... Takže tady někdo ještě asi bude..." Při tom mě samozřejmě napadne myšlenka, že ona probouraná zeď vede do jakéhosi sklepa, což by vysvětlovalo ony lucerny, v tom případě však někdo musí být nahoře a ... Takového přemýšlení však rychle nechám, na to bude čas až dozkoumám tu "past". |
| |
| soukromá zpráva od Gelbin Fordrig pro Co to ten Gethag dělá? To snad ne, vždyť to je sebevražda a proč na ně vlastně tak bezhlavě útočí? Že by je znal? Ale co teď, oni jsou naše jediná naděje. Vyjdu ze dveří do jeskyně, tak aby na mě bylo vidět, ale abych se mohl kdykoliv zase rychle do dveří schovat. „Dost, Gethagu přestaň, přišli jsme v míru!“ zakřičím, jak nejsilněji mohu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Prozkoumáváte místnost kvůli pasti ale nic nenajdete. Po detailnějším prohlédnutí celého místa zjistíte, že to vypadá jako sklep kombinovaný se skladem. Než se však stačíte dostat sotva za kraj vybourané stěny tak uslyšíte kroky shora. Dřevěným stropem je na několika místech poznat prosvítající světlo mezi mezerami prken. Další se ozve hlas "Další!" a hned na to "Musím dojít dolů už jste všechno ... stejně neposloucháte. Forei skoč dolů pro další soudek." Stropem se nesou kroky směrem ke schodům, kde se nakonec otevře poklop a dolů sejde asi tak 21 let starý mladík. Vypadá na pomocníka v hostinci ale jeho výraz je znechucený a výhružný. ______________________________________ Promiňte minulý týden jsem se k tomu nedonutil a nakonec jsem se k tomu dostal až teď. Napsal jsem to jen takhle krátce aby jste měli možnost reagovat a nebyli svázaní (doufám, že jsem to i tak neudělal ale vy by jste si to stejně mohli přepsat a já pak použil trošku jiný postup). Nechám si puštěný počítač a budu k němu přistupovat vzdáleně abych vám mohl odepsat i když tu nebudu abych to urychlil. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Cizí hlasy mě celkem překvapí, ačkoliv k nalezeným předmětům ne až tak moc. Spíše jen takový drobný úlek, že tady skutečně nejsme sami. A když slyším kroky, nenapdane mě nic lepšího - přes jakékoliv reakce mých druhů - než se schovat někde poblíž schod (pokud je kde) a čekat, co či kdo to sem příjde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni se poschováváte a chlapík co sejde dolů dojde k jednomu ze soudků očividně s alkoholem a dovalí ho ke schodům. Tam se zastaví a narovná se. Já mu to ještě ukážu. Myslí si, že mě tu může řídit ale to je naopak ještě se bude divit. Chce se znovu sehnout k soudku když místností provane lehký vánek skrz jeskyni, kterou jste přišli. On se prudce otočí na vchod ve stěně a promluví. Co to sakra... hmmm asi moje představivost. Vezme soudek a odchází zpět nahoru kde zavře a pravděpodobně i zamkne podle kovového cinknutí, který slyšíte. _____________________________ Pokud jste něco během toho než odešel chtěli púrovést napiště to zpětně. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Sleduji ty rýhy a radši nechci myslet na to co je udělalo,ale je možně že by to byla past.Vědomá si téhle skutečnosti se rozhodnu zůstat na místě a našlapovat velmi opatrně poté co pečlivě prozkoumám okolí.Eirík se přizná že se k žádné větší nebo nebezpečnější pasti nedostal,ale každý asi začínáme. I já i když jsme asi nejstarší z celé družiny tak jsem vlastně na začátku.Ale my elfové počítáme čas jinak. No,ale ty lucernu ukazují že tu asi někdo bude a upravil si to zde což znamená že bude někdo nahoře.Jasně bylo by dobré kdyby to bylo opuštěné skladiště,ale i tak se s tím budeme muset nějak vypořádat.A nejspíš dřív než by mi bylo milé když zaslechnu hlasy a taky zvuky jak někdo jde dolů.Naštěstí to je jen nějaký mladý pomocník který je naštvaný že sem musí jít.Eirík se rozhodne schovat a já nasleduji jeho příkladu.Opět lituji že jsem se nenaučila neviditelnost. Dobře pokud to bude nutné ... ne Eirík to jistě dokáže udělat tišeji kdyby někoho zajímalo odkud se ze sklepa bere hřmění. Naštěstí ten kluk se spíš zabývá tím sudem který valí nahoru a přitom si stěžuje že se stal obětí čisté buzerace.Když ucítím závan větru ztuhnu,ale naštěstí se nic nestane. Jo taky mohlo nás napadnout zavřít,ale nečekali jsme že tu někdo bude. Pomocník dovalí sud nahoru a podle cvaknutí v zámku nejspíš i zamkne. Takže otázkou je co dál? Rozhlédnu se po ostatních zda nemají nějaký nápad teď když víme že to tu je obydlené. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Když slyším cvaknutí, napadne mě - a asi i všechny ostatní - "Co teď?". "Co teď?" zopakuji otázku polohlasem. Čekám, co řeknou ostatní a až jako poslední navrhnu svůj plán: "Můžeme zabušet na dveře. Ne moc potichu, ne moc silně. Zkrátka tak, aby se někdo šel kouknout. No a až se koukne, snad při odchodu nezamkne. A když budeme mít štěstí, sejde dolů a můžeme se pokusit z něho nějaké informace dostat..." Jestli nic neřeknou, pravděpodobně přichází velká chvíle ticha, kterou však přeruším vzdechnutím: "Eh, tak já nevím..." Nechávám to víceméně na nich. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvilku na to co zaútočí Gethag se přidáte s Relii taky. Mezitím ale barbar padne k zemi mrtvý a jedna z osob zmizí do stínu. Mezi Relii a jedním z nepřátel proběhne výměna kouzel a oba padají k zemi vyčerpaní a těžce zranění. Postava, která zmizela do tmy se pak ukáže kousek od tebe a ty po krátkém boji dostaneš ránu naplocho do hlavy a padneš v bezvědomí na zem. Několikrát se probereš ale maximálně po pár minutách tě zase uspí nějákým lektvarem. Celou tu dobu jsi svázaný a pravděpodobně se nacházíš na lodi, protože cítíš jak se svět houpe. Nakonec se probereš úplně ve tmě už rozvázaný v prostoru asi dva na dva metry bez čehokoli uvnitř a s dřevěnými stěnami. Mezi prkny občas prosvitne troška světla ale není nic vidět. Nakonec tam několikrát projde odoba, kterou poznáš podle kroků ale na jakékoli žádosti nereaguje. Po přibližně půl dni tedy usneš a pak tě probudí hlasy. ...... to ještě ukážu. Myslí si, že mě tu může řídit ale to je naopak ještě se bude divit. Po chvilce se ozve zavření nějákých vrat nebo dveří a další hlas. Co teď? Můžeme zabušet na dveře. Ne moc potichu, ne moc silně. Zkrátka tak, aby se někdo šel kouknout. No a až se koukne, snad při odchodu nezamkne. A když budeme mít štěstí, sejde dolů a můžeme se pokusit z něho nějaké informace dostat... pauza Eh, tak já nevím... **************** Promin ale byl jsi jediný co tam od vás reagoval tak jsem tě spojit. Příští příspěvek piš ostaním (3). |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvilku potom co Eirík promluví se poblíž ozve hlas. Je však sotva slyšitelný i pro vás dole takže kdokoli je nahoře to určitě neslyšel. Haló tady... pomoc! Dostaňte mě ven! Hlas vychází z jedné z beden kousek od vás. Je to bedna o hraně dva sáhy ve tvaru krychle. Je po obvodu zabitá spoustou hřebíků a hned vedle ní leží podobná bedna ale mnohem menší velikosti nedosahující ani sáhu. Obě bedny jsou poměrně otřískané ale nejsou vážně poškozené. Na obou je nějákou barvou napsáno RUT GER. |
| |
| soukromá zpráva od Raelis Shae pro Co teď? No Eirík vysloví tuhle naší společnou otázku nahlas,ale já taky nevím co dělat.Možná se pokusit odemknout dveře,ale já to neumím a pak jistě by to bylo slyšet.Pak přijde Eirík se svým nápadem.No nápad to je praštěný a je v něm spousta možná,ale bohužel lepší nemáme.Teda aspoň pokud se s něčím nevytasí Horin tak se nejdřív podívám na něj pak si upravím šaty a dodám. „No mohlo by to vyjít,ale co čekat za dveřmi a těmi dveřmi ho praštit?Nebo ... obávám se že mně taky žádný jiný plán nenapadl.“skloním hlavu a dívám se na své prsty.Vrtím jimi a snažím se přijít na nějakou jinou možnost,ale v boji se nevyznám.Ovšem pak zaslechnu nějaký hlas který vychází z jedné z beden která je kousek od nás.Dojdu k ní a prohlédnu si jí docela podrobně a pak si stejným tu vedle způsobem prohlédnu i tu bednu vedle.Ale obě vypadají nově a tak sem byli nejspíš byly dány teprve nedávno. „ RUT GER,neříká vám to něco?“zeptám se aniž bych se otočila a pak si poslechnu tu bednu odkud zněl ten hlas. „Někdo tam asi je.Eiríku nemáš nějaký nápad?“zvednu hlavu a podívám se na našeho zloděje. |
| |
| soukromá zpráva od Eirík Sturluson pro Zazní hlas z bedny a snad všichni se otočíme směrem, ze kterého k nám přišel - z velké bedny zatlučené tolika hřebíky, že by se z toho železa daly snad i vyrobit zbroje pro tři trpaslíky. Než stihnu dojít k bedně, Raelis tam již čte nápis. "Ne, nic mi to neříká..." přiznám po chvíli přemýšlení a sám zkoumám prkna. "Je to takové zvláštní... nejmladší z nás tří a i přesto se mě ptají na nápady." Nic zatím však neříkám, zamyšleně hledím na bednu a pak na ni třikrát zaťukám. "Haló? Jsi tam? A vlastně, kdo vůbec jsi?" Poté se dívám po skladišti, jestli tam není něco, čím by se to dalo vypáčit. "Neviděli jste tady někde pajsr?" Obávám se, že v mé zlodějské výbavě totiž chybí. "Potom už leda zkusit použít místo páčidla hák..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co promluvíš uslyšíš kroky a pak ženský a mužský hlas. „RUT GER,neříká vám to něco?“ "Ne, nic mi to neříká..." „Někdo tam asi je.Eiríku nemáš nějaký nápad?“ "Haló? Jsi tam? A vlastně, kdo vůbec jsi?" Chvilka ticha během které můžeš odpovědět a pak mužský hlaz znovu. "Neviděli jste tady někde pajsr?" Následují kroky a zvuky jak ti lidé začínají prohledávat okolí. *********************** Klidně pošli už zprávu veřejně nebonapiš všem hráčům. |
| |
| Tma Vypadá to, že tihle se sem dostali náhodou, mohli by mít stejné nepřátele jako já. „Ano, jsem tu,“ odpovídám, „prosím, vysvoboďte mě, nejsem nepřítel.“ Pak se dám do prohledávání podlahy bedny a chci zjistit, jestli mi zůstalo nějaké vybavení nebo peníze. |
| |
| Skladiště Prohledáte místnost ale vesměs najdete jen dřevo nebo drobné kusy železa a plechu. Jediné co by se dalo použít jsou háky na kterých visí kusy masa. Většina toho co tam je obsahuje buď nějaké jídlo, pití nebo přísady, tedy alespoň z toho kam je vidět. Z patra výš slyšíte hlasy jak si povídají a občas vrzání podlahy jak tam někdo chodí. Mezi těmi hlasy slyšíte i dva, které jste už slyšeli a jeden z nich patří tomu co byl tady dole. Pak mezi tím vším uslyšíte Tak na zdraví! a několikanásobné cinknutí skla. |
| |
| Skladiště "Tak se zdá, že tam nahoře někdo slaví... tím lépe, alespoň nás tady snad neuslyší..." Snad s pomocí druhů se pokusím jakýmkoliv způsobem vypáčit prkna bedny - ať už oním hákem na maso či svým hákem z výbavy. Mimo jiné také zaklepu na prkna, která právě páčíme. "Tlač na tu stranu, kam klepu." řeknu osobě uvnitř. "Jestli chce ven, bude se muset snažit..." |
| |
| Skladiště - mluvící bedna "Mluvící bednu" si také prohlédnu a když se mi zdá, že nikde není víko, které by bylo méně zatlučené, vytáhnu nůž. "Nejdřív povytáhnem hřebíky z tolika prken, aby se ten uvnitř mohl protáhnout. Kdyby někdo přišel, spíš si nevšimne povytažených hřebíků, než jednoho vytrženého prkna," navrhnu a sám se hned dám do díla. Hřebíků je možná hodně, ale pokud si dobře vzpomínám, stačí povytáhnout a pak už by to mělo jít mnohem snáz. Je mi jedno, že si ztupím nůž, důležité teď je dostat toho chudáka ven a zjistit, co se to děje. Kdyby tady byly nějaký kleště, Ale díky bohům za ty háky. Jak to povolíme, bude stačit hákem zabrat a ... Když se ozve halas značící, že nahoře se vesele pije, usměju se. Zlitý nepřítel, poloviční nepřítel. |
| |
| V bedně Díkybohu, někdo se mě snaží zachránit. Když uslyším hlas, řídím se jeho instrukcemi a vší silou zatlačím na stranu, kde slyším klepání. |
| |
| Okolo bedny "honička" Ve chvíli, kdy se ozve tiché praskání a prkna na jedné straně bedny se začnou vydouvat ven, zasunu rychle nůž do pochvy, chytím rukama vyklápějící se dřevo a táhnu. Nebylo by rozumné, aby to spadlo na zem. Už takhle děláme dost hluku. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR