Paledia – písek času
hrálo se Denně
od: 13. listopadu 2011 13:00 do: 11. prosince 2011 17:51
Dobrodružství vedl(a) Nelien
| |
 | Příběh země: Na zemi Paledia sídlí 4 zástupci elementů. Ohnivý král Lianos, Vodní královna Thea, Zemní král Sius a Větrná královna Aera. Během letního večera se Větrné královně Aeře ztratil vzácný Nebeský pohár. Podezřívá zbývající 3 zástupce, že chtějí převzít vládu nad zemí a proto jí vzali Nebeský pohár. Aera vyvolává královskou válku, do které se zapojují i nevinní lidé z celé země. Vodní královna a Zemní král se rozhodli vyslat svoje nejlepší, nejvěrnější lidi, aby nalezli informace, kam se Pohár větrné královny poděl. Ohnivý král, jakožto ničivý element chce překazit plány Vodní královny a Zemního krále. Jako výstrahu, král Lianos zabije krále Zemního království. V zemi nastoluje nerovnováha. Lidé ze zemního království v obavách o svoje životy přestupují do Ohnivé říše. Nyní je nadmíru jasné, že Nebeský pohár vlastní Ohnivý Lianos. Předtím, než byl Zemní král zabit, svěřil Vodní královně atribut své říše, hliněný džbán. Nyní proti sobě stojí dva velcí vladaři, kteří vlastní dva atributy. Oba se snaží dosáhnout posledního atributu. Pátého elementu. Nikdo netuší co je zač pátý element. Královna Thea se snaží o mír na celé zemi. Král Lianos chce vládu nad celým světem. Komu se dostane jako první do rukou atribut, je vítězem. Současnost: Přístavní město Dabia, je největší město ve Vodní říši. Zde je hospůdka „U Vykuchané ryby“. Scházejí se tam většinou starci a vypráví mladým dobrodruhům o tehdejším životě. Jedním starcem je sedmdesátiletý Peter. Dnes vypráví příběh o použití atributů pěti elementů. „Nejdříve Vám řeknu něco o atributech samotných. Známe celkem čtyři. Větrná Královna vlastnila Nebeský pohár. Zemní král vlastnil Hliněný džbán. Naše královna Thea, vlastní lahvičku s živou vodou a Ohnivý král Lianos vlastní Dračí svíci, která nikdy nezhasíná. Všechny čtyři atributy jsou sami o sobě magické. Nevíme proč tomu tak je, kde se na zemi vzali. Víme akorát to, že mají velikou moc měnit lidskou povahu. Dokážou vyhrávat bitvy, souboje i celé války. Obě dvě strany, naše královna a král ohnivé země chtějí získat pátý atribut a tím přijít i na pátý element. Mnoho dobrodruhů chtělo najít ten pátý element. Marně. Všichni zemřeli. Jednoho dne se to však někomu povede. Ale, které straně pak přenechá atribut? To je ve hvězdách.“ Stařec Peter se odmlčel a napil se piva z korbele. |
| |
| Vodní říše Hospůdka U Vykuchané ryby Raven, Elder of Starcaller Sedíš v hospůdce U Vykuchané ryby. Objednal sis zde jídlo a nyní čekáš, až ti ho přinesou. Nemohl si neslyšet vyprávění podivného starce. Jelikož nevidíš, tak vnímáš různé podměty okolo sebe. Vnímáš vůni piva, která se mísí s vůní jídla z kuchyně. Díky své magii vnímáš svět okolo tebe. Zarazíš se. Někdo tě zřejmě sleduje. Napínáš své smysly. Uslyšíš, že o jeden stůl dál si někdo sedl. Kdo to může být? Jamila Serost (Cvček) Stojíš v tmavém rohu hospůdky a vyhlížíš si svoji „oběť“, kterou bys mohla obrat o nějaký ten zlaťák. Pohledem si prohlížíš všechny lidi. Většinu z nich poznáváš, jelikož jsou stálými zákazníky hospůdky. Zrakem však sjedeš k zadním stolům. Sedí tam podivný starší elf. Vypadá celkem bídně. Při bližším pozorování zjišťuješ, že nevidí. Přesuneš se z tmavého rohu do blízkosti jeho stolu. Třeba se dozvíš zajímavé informace. |
| |
 | Vodní říše Hospůdka U Vykuchané ryby U Vykuchané ryby jsem to měla ráda. Dělali tady skvělé ovesné placky. A navíc tohle bylo i skvělé místo k přivydělání si deseti prsty. Samozřejmě, že ne přímo tady! Kdyby se rozneslo, že se tady krade nedělalo by to majiteli dobrou reklamu a navíc by se brzy přišlo na mě. Většinou si tady někoho vyhlédnu a trochu ho oberu někde venku. Nejlepší je počkat jak se opijí a plahočí se domů. Jednoduché jak facka. Dneska tu byl, ale problém. Všechny jsem tu znala. Byli to stálí zákazníci. Nejsem blbá... když okradu někoho kdo není místní tak to nikdo neřeší. Ale místního... to by mě lynčovali. A dnes jsem tu viděla jen jednoho, kterého jsem neznala. Starší elf, vypadající poměrně bídně. Z toho nejspíš dnes nic nebude. Chudáky neokrádám. Mám nějaké své mravní zásady. Okrádat chudáky? To je ubohost. Hele kdo tvrdí, že zloději nemají svědomí? No... možná hodně lidí, ale já taková nejsem. Přesunula jsem se k baru a objednala si režnou a pak se přesunu k tomu elfíkovi. Tedy ne přímo k němu, ale sednu si ke stolu hned za něj. Jak jsem se k němu blížila všimla jsem si že mi na něm něco nesedí. A pak mi to docvaklo. Slepej. Zhoupnu se na židli a napiji se. Dneska si asi nepřivydělám. Ale noc je ještě mladá. Třeba někdo přijde. Kouknu koutkem oka za sebe na elfa a povzdychnu si. |
| |
 | Hospoda Po tom co si vyslechnu vyprávění toho starce se zamyslím: hmm .. mluvý pravdu ten stařec. Kdo ví jestli se též pokoušel zjistit pravou podobu "pátého. Mohl bych si s ním pak promluvit. Zajímalo by mě co mi tehdy zachránilo život. Jak tak sedím a čekám na jídlo, ucítím přítomnost někoho nového. V hlavě mi třeští ale i přes to se duševně zaměřím na tu novou osobu. V mé hlavě:Hmm, žena, sedí za mnou a sleduje mě, chce mě snad okrást? Určitě si už všimla že jsem slepý .. ale ne, neokrade mě, na to má moc čestné srdce., přitom nehnu hlavou ani o půl milimetru, stále mám obličej natočení na stůl. Odkašlu si a tak trochu se nakloním k ženě zamnou, řeknu: Zdravím tě. Slyšela jsi ten příběh co tu vyprávěl ten stařec? A znáš ho prosimtě? ... odmlčím se a doufám že mi ta mladá osoba sedící zamnou odpoví. |
| |
| Hospoda U Vykuchané ryby Když mě ten elf oslovil nebylo to zrovna v dobrou chvíli. Houpala jsem se na židli, zaskočilo mi a ztratila balanc. „Do psí nohy!“ zakuckám se a podaří se mi dostat židli na všechny čtyři a můj zadek byl v bezpečí. Odkašlu si, vytáhnu kapesník, otřu si nos a vysmrkám se, protože mi režná vylezla z nosu. Podívám se na elfa. Sakra jak o mě věděl? Jasně slyšela jsem o tom, že ti co přijdou o zrak mají lepší sluch, ale tady je docela kravál. Zamračím se, zvednu ruku a přičichnu k sobě. A ani jsem nesmrděla, nedávno jsem si vyprala a dopřála si koupel. Takže jsem spíš smrděla trochu kůží a bylinkami. Vstanu a přesunu se k elfově stolu, kde se usadím. „Ahoj. Chlape takhle mě nelekej, málem jsem sebou sekla.“ Promnu si nos. „Ten příběh? Jasně, že ho znám... Pete to tu vypráví co chvíli.“ Pokývám hlavou a napiji se. |
| |
| Vodní říše U Vykuchané ryby Kristy Veron Procházíš se přístavním městem, které se jmenuje Dabia. Snažíš se najít nějakou dobrou společnost. Jak procházíš různými uličkami, uvidíš jednu zcela neobvyklou hospodu. Jde z ní příšerný kravál. Zapřemýšlíš, jestli máš jít dovnitř. Po chvilce rozmýšlení zapluješ do hospody. Zdá se tu být docela plno. Vyhledáš první volný stůl, aby ses mohla posadit. Vepředu je plno, tak postupuješ směrem dozadu. Skoro na konci je volné místo. Jdeš si tam sednout. Posadíš se a pozoruješ lidi. Skoro stejní lidé tu jsou. Buď jsou opilí a rozesmátí nebo tu usínají. Pohledem zavadíš o zvláštního elfa vedle tvého stolu. Sedí tam s nějakou ženou. Vidíš, že má přes obě oči pásku. Trochu tě to poleká. Odvrátíš zrak a pozoruješ zbytek hospody. Tera Králová Sedíš v hospůdce U Vykuchané ryby. Náramně se zde bavíš. Hraješ tu karty s místními muži. Většinu her si vyhrála, takže máš dobrý pocit. Jedním uchem posloucháš, co se děje kolem tebe. Nějaký stařík tu něco pořvává o nějakém pátém atributu či co. Docela tě to zaujme. Na chvíli si dáš od karet pauzu. Zahlídneš, jak někdo vešel. Ohlídneš se, abys zjistila, kdo je to. Elfka. Trochu se ti zkřiví úsměv. Pozoruješ ji, kam si jde sednout. Vypadá nějak bezradně. Nakonec si sedá na konec místnosti. Necháváš jí být a jdeš zase hrát karty. |
| |
| Vodní říše U Vykuchané ryby Lycianus Sedíš venku před hospůdkou na lavici. Dovnitř se ti moc nechce. Je tam přelidněno a moc dusno. Venku je pro tebe lepší vzduch. Slyšíš ale vše, co se tam děje. Mužský hlas něco povídá tomu davu, co je v hospodě. Ač tě to nezajímá, posloucháš. Když ten někdo dovypráví, začneš se o to zajímat. Chvíli čekáš, ale pak se rozhodneš vejít dovnitř. Nershe Sedíš v hospůdce. Zde popíjíš pivo ze svého korbele. Pozoruješ ty různé osoby okolo tebe. Elfové, lidi, trpaslíci. Všechny rasy tu jsou smíchané. Slyšíš, jak se někdo hlasitě směje. Napiješ se. Náhle uslyšíš vyprávění jednoho starce. Mluví o vzácném pátém elementu. Začne tě to náramně zajímat a tak posloucháš dál. |
| |
 | Vodní říše Dabia Hospůdka Úžasné město? Kdo tohle může tvrdit? Je to moc... světlé a působí to moc mírumilovně. Vydržet tady bude opravdu těžké, vykouzlím na tváři otrávený úšklebek a procházím se poloprázdnými ulicemi. Zvědavě se rozhlížím a pozoruji ostatní lidi, jak mám v oblibě. Nic zajímavého, žádný konflikt, nic... zhodnotím po chvíli situaci a hledám vhodné místo, kde bych mohla na čas posedět. Procházím ulicemi a žádné místo se mi nezamlouvá. Kdybych tam vešla, zřejmě bych upoutala moc pozornosti. To já nechci... Zabočím do úzké uličky a kus od sebe uslyším hlasy. Hlasy lidí, elfů, trpaslíků a dalších bytostí linoucí se z malé hospůdky. To se mi zamlouvá... Skvělé. Ještě chvíli váhám, ale pak odhodlaně vejdu. Už ve dveřích se zarazím, osob je tu opravdu hodně. Bude těžké najít nějaké volné místo. Prodírám se mezi stoly a nevšímám si ostatních. Na konci místnosti zahlédnu malý osamělý stůl, ideální pro mě a zamířím k němu. Dosednu na tvrdou židli a teprve pak se začnu rozhlížet. Pohled mi padne na zvláštního elfa a ženu, ale víc mě upoutá elf. Přes oči má černou pásku, zřejmě nevidí. Zapomenu nasadit svůj typický výraz a možná až moc zbrkle odvrátím pohled, kterým začnu směřovat zpět mezi ostatní rozesmátá stvoření. |
| |
 | Vodní říše U Vykuchané ryby Místní muži jsou zábavní, ale karty asi nehrají dlouho, už mne trochu nudí pořád vyhrávat, ale alespoň si mohu nahrabat nějaké prašule... Slyšela jsem, že někdo vešel Já se kouknu , kdo přišel, jo ? Místním se musí asi vše vysvětlovat, otočila jsem se ke dveřím a můj zrak padl na.... ELFA ! To je hrozný,zase elf, proč tam, kde jsem já se musí vždy namnožit elfové. Jsou oplzlí a nemají smysl pro humor-muži, myslím, že ženy jsou lepší, ale stejně...Otočím se zpátky, pomalu si prohlídnu své karty a abych nebyla nápadná, radši se netvářím nějak. Co zíráte jak leklý ryby, hrajem, ne ? Myslím, že spozorovali, co se stalo. Projstotu No, přišla elfka, zajímá vás to tolik ? A tak jsme v poklidu hráli dál, já jsem získávala peníze, ale přece už jsem nebyla tak klidná, jako předtím. Pokaždé, když se něco šustlo, sklouzl můj zrak na všechny elfy, kteří v hospodě byli. Ostatní mne nezajímali, jen elfové... |
| |
 | U vykuchané ryby Popíjím si pivo a poté co uslyším zajímavé povídání o pátém atributu dopiji rychle pivo a přisednu si k již docela početnému hloučku kolem muže, který vypráví o pátém atributu, sem tam svůdně mrknu na nějakýho pěknýho mladíka a poslouchám dál. Při poslechu nenápadně všem posluchačům zastřu mysl, aby slyšeli dezinformace a pouze já měl správné informace. "Tak a teď těm šmejdům vytřu zrak, protože pouze já musím dostat atribut a spolu s ním i element, potom budu pánem já." pomyslím si ihned poté co všem zastřu mysl a dále poslouchám, dělám jako by se nic nestalo. |
| |
| Hospoda Omlouvám se Vám odvětím a obrátím se zpět směrem ke stolu. Jmenuji se Raven. Jsem tu kvůli "pátému. podávám ženě (Jamila Serost (Cvrček)) ruku. Vyzařuje z Vás něco neklidného. Trápí Vás snad něco? .. podívám se jí do tváře : Jste jistě dobrá ve své práci, ale i těm nejlepším se někdy nedaří, vytahnu z kapsy pár mincí a položím je před nic na stůl.. Mě jsou k ničemu, je to jen další lidský nezmar ... v tu chvíli mě začne nehorázně bolet hlava, cože? další noví hosté? Všichni kvůli artefaktu? Ví o něm něco? .. kouzlo na zastření mysli? takže i kouzelníci .. je toho na mě moc. ... Přitisknu si prsty pásku k očím a tiše pronesu: Ještě ne, tohle musím dokončit. .. Jako kdyby do mě hrom uhodil, ucítil jsem ty placky a čaj co jsem si objednal, konečně jídlo, cesta sem byla dlouhá a na můj věk celkem dosti vyčerpávající. Doufám že mi prominete mou nezdvořilost, ale nebude Vám vadit když se při konverzaci s Vámi najím? .. Poohlédnu se kolem sebe a pak špitnu: Pozoruje mě stále ta osoba co sedí za náma? .. |
| |
 | Dabia Muž v kápi, v ulici ticho, jedna lavice. Vysoká, hubená, v temném rouše postava na nohou páry černé kůže a na hlavě ďábelský vlas. V rukou, houpají se mu na provázku, hodiny s pískem co ukazují čas. S rukou opřenou zlehka o opěradlo, tiše poklepává dlouhými prsty. Kolem mě, bez povšimnutí, náhle projde žena. Rozjímavá, podivná, zaujme jí hospoda. Chvíli váhá u dveří a nakonec zmizí v oparu hospodského kouře. "Zajímavé" Zabručím podivínsky a když schovám své přesýpací hodiny, sundám si z hlavy kápi, abych odhalil nádherný mužský obličej "Takže pátý artefakt?" Zaujatě se v posedu na lavici, nahnu trupem dopředu. Chystám se vstát, ale náhle můj sluch zaslechne další rozhovor. Promluví hlas muže. Raven? Takže jsou zde i dobrodruzi. Měl bych se mít na pozoru. Dojde mi, že toto je moc veliké město na to, abych ho zvládnul dobýt svou mocí, která zrovna není nijak velkolepá. I však přece, ulice v této části zejí poměrnou prázdnotou. "Opravdu bych chtěl poznat toho muže, který mluvil o artefaktu, ale když tam jen vejdu, budu moc nápadný. V takovémto městě, je určitě spousta dobrodruhů." Odlepím se z lavice a mám hroznou chuť vejít dovnitř. Pak mi však dojde, že správná hospoda má postranní vchod, kterým se nosí čerstvé maso do kuchyně. Bylo by to výborné místo k odposlechu dění, navíc do kuchyně nikdo ze stolujících nevidí. Měl bych se připravit hospodského zabít, v případě potřeby. Nesmí o tom nikdo vědět. Zapřemýšlím a vejdu postranním vchodem do domu, abych se schoval v kuchyni a poslouchal co se děje. |
| |
| Hospoda Raven Otřu si ruku o kalhoty a pak mu nabídnutou ruku stisknu. „V pohodě, Ravene. Já jsem Jamila, ale můžeš mi říkat Cvrčku.“ Řeknu a opřu se o stůl lokty. „Pátý? Neříkej mi, že to opravdu ještě někdo hledá!“ pobaveně zavrtím hlavou. Než mu stačím odpovědět na otázku toho jestli mě něco netrápí mě zarazí to, že dal na stůl peníze. Tak moment... jak ví co dělám? To je divný. S přimhouřenýma očima jsem se na něj zadívala. V tom je určitě nějaká magie. Nemůže přece jen tak vědět čím se živím. Odstrkám peníze zase k němu. „Hmm.. díky. Ale řekla bych, že vy je potřebuješ víc než já. A možná, že je to lidský nezmar... bez peněz se nenajíš.“ Navíc to bylo divné. Já peníze lidem kradla a ne je přijímala jako dar. Poctivou práci jsem neměla už ani nepamatuji. „Jinak mě nic moc netrápí. Až na to, jak je možné, že o mě víš? A jak víš čím se živím?“ pozvednu obočí. Mávnu rukou. „Jasně, klidně se najez. Mě to nevadí.“ Na jeho žádost zatěkám očima za něj. „Ne. Nikdo na tebe nekouká.“ Odpovím a znovu se na něj zadívám a usrknu svého pití. |
| |
| Hospoda Jamila Serost Děkuji vám odvětím a napiji se horkého čaje. Chvilku jen tak sedím a nechávám se unést chutí bylinkového čaje, poté odpovím: Jsem mág kterého osud nemá rád, vezmu si placku a kousnu, žvatlám to celkem pomalu, polknu, zapiji to čajem a opět pokračuji v konverzaci:To že nemám oči ještě neznamená že Vás nevidím a pokusím se usmát, Váš styl chování, vaše chůze a mimika toho o Vás hodně prozradí. Jsem na tomhle světě už hodně dlouho a tak už trochu poznám co se kolem mě potlouká za lidi. Dojím zbytek placky a dopiji poslední doušek výborného čaje. Prosim Vás, tak ty peníze neberte jako dar, ale jako pozvání na skleničku něčeho dobrého. Již dlouho jsem s nikým nepromlouval a vaše přítomnost mě těší. Ťuknu holí do země na znamení přivolání číšnice abych mohl objednat dva korbele toho nejlepšího piva co tu čepují. Nevím zdali na to nejdu moc rychle, ale času už mi moc nezbývá, a musím se dostat k "pátému. Potřebuji sehnat skupinku dobrodruhů která by mě doprovázela za "pátým, .. chvilku se zarazím a poté dořeknu:tím "pátým myslím pátý element, musím mu splatit dluh. A odměna je taky celkem vysokýá, říká se že má u sebe mocný artefakt. ... odmlčím se a přemýšlím zdali jsem toho právě neřekl až příliš mnoho ... |
| |
| Hospoda Raven „Ahááá... tak mág. Myslela jsem si, že v tom čmuchám magii.“ Pokývám hlavou. Překvapeně zamrkám, když mi řekne co všechno mě prozrazuje. „Tyjo... to abych na sobě nějak zapracovala. To by nešlo teda...“ Nakrčím obočí a přemýšlím. Ale v pravdě nemám tušení, jak tohle změnit. Styl chůze? Prostě chodím... dá se chození nějak změnit? Mimika? Co to vůbec je? Když mi vysvětlí ty peníze rozzářím se. „Jo to pak je jiná! Od milého chlapa se vždycky ráda nechám pozvat.“ Pokývám hlavou na souhlas. Když na to přijde, sice bych raději víno, ale nebudu marnivá. Darovanému koni na zuby nekoukej. Nebo tak nějak. Začal mluvit o pátém, vykulím oči a pak se zatvářím zmateně. „Já si myslela, že ten pátý element je ten artefakt a ne osoba.“ Řeknu zaraženě. Znovu se na něj zadívám. „No hele... to zní jako kdyby jsi chtěl tomu pátému ten artefakt ukrást. A to mu chceš splatit dluh? Myslím, že to se mu jako líbit nebude, když mu to čorneš.“ Pokrčím rameny a dopiji zbytek své režné. „Takže jestli jsem to pochopila správně... ty jsi se pátým setkal? A jakej je?“ vyzvídám zvědavě. „No a když jde o dobrodruhy... těch je všude spousta. Možná bude i stačit to vylézt tu na stůl a prostě to tady zahulákat a někdo se přihlásí.“ Znovu pokrčím rameny. |
| |
| Hospoda Poslouchám hluk kolem sebe a očima prozkoumávám zbytek obsazenstva. Je to tu jiné, než v Ohnivé říši... Ti lidé. Radují se, jsou šťastní, to u nás téměř nevládlo. V hlave mi putují vzpomínky na Ohnivého krále a jeho velkou říši. Je to značný rozdíl. Tam se v hospodách především bojovalo, lidé se chvástali tím, v jakých bojích byly, koho porazili. Zakroutím hlavou, abych vzpomínky vyhnala pryč. Nebudu myslet na Ohnivou říši, když jsem tady... Poslouchám pár rozhovorů současně, většinou jsou to nepodstatné věci, ale zaujme mě rozhovor dvojice přede mnou. Není moc slušné odposlouchávat, zahryznu se do rtu a pak překvapeně nakrčím čelo. A od kdy já jsem slušná? Kdyby ten stařec viděl, bylo by snadné zjistit, jestli mluví pravdu... |
| |
| Hospoda Jamila Serost Je ještě hodně věcí co nevíte. A pochopila jste to zcela špatně, omlouvám se, asi jsem to špatně řekl zakroutím hlavou a pokračuji dál : Tak jako všechny 4 elementy této planety mají svého zástupce i svůj artefakt, tak ani pátý není vyjímkou. Trochu znervózním a začnu se třepat při vzpomínkách na mé dětství. S trochu víc rozklepaným hlasem dopovím: Pátý mě zachránil, i když za velkou, bolestivou cenu, vděčím mu za můj život. A jeho artefakt? Ukradnout ho nechci, to bych si nikdy nedovolil. Hodně dobrodruhů hledalo pouze artefakt jen pro své blaho, pro jeho velkou moc, aby jej mohli zneužít. Já jej hledám pro spasení mého života. opět se "porozhlédnu" po okolí a dořeknu: Myslím že by to nebyl dobrý nápad, je tu pár lidí co by artefakt využilo pro své vlastní blaho. Ale ty, ta žena co kolem nás prošla, i ta co ti zastřela mysl ... zhluboka se nadechnu :dokonce tu cítím i temnou magii, někdo s kým bych si také mohl rozumět, škoda jen že už nejsem nejmladší. Ale jsem rád že se při mém věku dokážu ještě postavit na nohy a jít .. šťastně se usměji na "Cvrčka" Mohli bychom být dobrý tým. Pomůžeš mi? |
| |
| Hospoda Raven Mávnu rukou. „Ale ne... já to jen špatně pochopila.“ Řeknu. V pravdě to bylo trochu jinak. Prostě jsem si myslela, že artefaktu se říká pátý element. Vždycky jsem si prostě myslela, že je někde ukrytý a nenapadlo mě, že ho někdo vlastní. No mohla bych to Ravenovi vysvětlit, ale to mohlo by z toho vzniknout jen obyčejný zmatek. Říkal mi, že ho pátý zachránil. Za jakou cenu? Že by ty oči? Zamyslím se... jo mít ten artefakt, tak to by bylo něco. Jenže... co sakra s ním? V pravdě já nikdy neměla takové ambice, jako ovládnout svět. Spíš jsem snila o velkém době, bohatství, které získám svými schopnostmi jo a harém pěkných chlapů. Nad tou poslední myšlenkou se nahlas zachichotám. Zpozorním, když mluví o spasení jeho života. „Co? To jako aby tě omladil nebo tak něco?“ zajímám se. Mě totiž přišlo, že jediné na co by mohl v blízké době umřít bylo stáří. „Temná magie? Ti nevím... s někým takovým bych se dohromady radši nedávala. Temňáci jsou většinou zlí.“ Zamrkám, když se mě ptá na pomoc. „Jako pomoct ti s hledáním?“ zeptám se. „Hm...“ Pozvednu obočí. „Hele i když jsi sympaťák, já nejsem samaritán. Kdybych ti pomohla co bych z toho měla? Kromě hřejivého pocitu z toho, že někomu pomáhám?“ |
| |
| Hospoda Cvrček Reaguji na dotaz ohledně spasení zděšeným pohledem: To NE! řeknu důrazně:Chci aby si vzal to co mi dal. Můj život a tajemství které ukrývá. ... Zní to šíleně, ale kdyby jsi nesla mé břemeno přes 480 let, pochopila by jsi jak se cítím. Začínají mě nehorázně pálit oční důlky a tak si opět přitisknu prsty k šátku. Odměna pro tebe? Já ti nic moc nabídnout nemohu, maximálně tak pár dobrých rad a něco málo stříbrných. Ale je tu v okolí pár mocných lidí co mají "bezedné pytle zlata" jak o sobě tvrdí a nabízejí je dobrodruhům za přinesení nějaké cenné informace nebo přímo přinesení jednoho z pěti artefaktů.... jakmile přestanu tlačit prsty na šátek a položím ruku zpět na stůl, z očí mi začnou stékat malé pramínky krve. Jsem unavený, potřebuji si odpočinout. Slib mi prosím že o tom popřemýšlíš. Na stole nechám pár drobných za jídlo a pití, zvedám se a odcházím podpírajíc se o svou hůl k pultu zeptat se jestli se zde dá přespat. |
| |
| Hospoda Raven „480 let? Páni.“ Vykulím oči. „To je zatraceně dlouho.“ Pokývám hlavou. Moc to, ale stejně nechápu. Má nějaké tajemství a je hooodně starý. Proč musí svůj život vrátit tomu svému zachránci? To ho udělal nesmrtelnýho? A při tom ho nechal, aby i tak sešel věkem? To mi tedy moc pěkný nepřipadalo. Ale jestli to tak není proč prostě neumřít? Zemře a tajemství odejde s ním. Takže za tím musí být ještě něco jiného. Bohužel pokud mu pomohu nic moc z toho mít nebudu. Zklamaně si povzdychnu. „Dobře.“ Řeknu a podívám se na něj, polekám se, když uvidím krev. Sakra... to když je unavený, tak mu krvácí oči? To je fakt děsiví! Dívala jsem se, jak stařičký elf odchází. Začnu se na židli kroutit... necítila jsem se dobře. A nebylo to pitím nebo jídlem. To zase to moje svědomí. To víte... takový zloděj by neměl být zrovna dobrák. Tak jsem se samaritánskému chování bránila zuby nehty. Jenže se mi nelíbilo, že by Raven musel kdo ví kam cestovat sám. Bylo by to jednoduší, kdyby Raven nebyl takovej sympaťák. Navíc byl starej... a starým lidem by se mělo pomáhat no ne? Fakt trapný... obhajuji tady svoje důvody proč mu pomoci i když z toho budu mít prd. Moje zlodějská pověst je tímhle pěkně v ohrožení. Vstanu a vydám se za Ravenem. „Tak fajn. Přemluvil jsi mě. A třeba mi z toho přece něco kápne. Kdo ví na co všechno narazíme, parťáku.“ Usměji se. |
| |
| Hospoda Cvrček Podívám se na "Cvrčka" a pravou rukou si setřu krev z obličeje. Děkuji ti, parťáku. Tvá odměna tě nemine. Od teď co je moje je i tvé. Začnu kašlat a odvracím se od ní aby nemusela sledovat můj obličej. Sakra, pomyslím si, čím blíže jsem tím více slábnu. Oh "Pátý, prosím. Zachvíli ti splatím dluh a konečně ti vrátím co je tvé. Jen mi dej ještě sílu, aby tajemství nepadlo do špatných rukou. Prosím. .. Padnu na kolena, div se celý nezvalím na zem .. až ustálím svou polu na kolenou tak řeknu: Tíhu tohoto břemena sami neunesem, mohla by ses prosím zeptat pár dobrodruhů zdali by něchtěli jít snáma?, pomalu ale jistě se snažím zvednout ze země. Zítra v poledne, můžeme se tu sejít? Abych tobě a případným dalším zájemcům mohl doříct aspoň nějaké základní informace? A neboj, zítra budu při větší síle. Teď jsem ale opravdu vyčerpán z cesty. Nechť tě "pátý ochraňuje. .. s velkou námahou si odcházím lehnout ... |
| |
| Hospoda Raven Když se najednou začal klátit k zemi s leknutím ho chytím za ruku. Sakra... jak chce někam cestovat, když se mu tohle děje? „Jasně Ravene. Neboj, já to zařídím. Seženu nějaké další lidi.“ Slíbím mu a pomáhám mu na nohy. „Jasně, zítra v poledne. Já tu určitě budu.“ Slíbím mu a když vidím, že už stojí pomalu ho pustím, ruce v pohotovosti, abych ho zase chytala. „Jen si jdi odpočinout a nech všechno na mě.“ Dívala jsem se jak odchází. Zavrtím hlavou. Proč mám pocit, že budu svého rozhodnutí litovat? Možná, že jsem se neměla život zlodějnou. Asi na to nemám ty správné geny. Bavilo mě to to jo... ale kterej zloděj by zadarmo pomáhal? Asi jenom já. Hospoda Tak fajn. Jak sehnat další parťáky? Hm... asi bude nejednodušší to vykřičet a uvidíme kdo se přihlásí. Vyskočím na jeden ze stolů, kde se rozkročím a rozhlédnu se. Strčím si prsty do pusy a hlasitě hvízdnu, abych získala pozornost. „Věnujte mi chvíli pozornost dámy a pánové!“ zvolám a usměji se, jako sluníčko. Všichni co se na mě dívali by mohli vidět malou ženu. Měřila jsem tak 160cm. Být ještě trochu menší a už bych byla asi považována za trpaslíka. Vlasy jsem měla hnědo, zrzavé, ostříhané na krátko, tak trochu do delšího ježka, ale nevypadala jsem kvůli tomu jako kluk. Oči jsem měla hnědo zelené a postavu souměrnou, ženskou. Na sobě jsem měla hnědé upnuté kalhoty z teletiny, vysoké boty, volnější bílou košili a na ní hnědou, rozepnutou vestu z kůže. U boků po každé straně jsem měla dvě dlouhé dýky. „Tak fajn! Už jste to tu určitě slyšeli tisíckrát. Právě se tu schyluje k další dobrodružné výpravě. A co se hledá? Nic menšího než pátý element! Takže ti co by je to zajímalo ať za mnou zajdou budu tu sedět až do půlnoci. Kdyby to někdo nestihl ještě mají možnost zítra odpoledne tady! Díky za pozornost!“ houknu nakonec a znovu slezu na zem. Tohle by mohlo stačit, tak. Tentokrát jsem si objednala víno a zase jsem si kecla ke stolu, kde jsem čekala jestli se někdo nepřihlásí. |
| |
| Hospoda Stařec s ženou se vytratí a já nespokojeně zamlaskám. Začínalo to být zajímavé... I když zřejmě byli na straně dobra. Nepohodlně si poposednu a přehodím nohu přes nohu. Když se rozhlížím kolem zjišťuji, že tu není téměř nikdo mi podobný. Na elfa mám možná až moc lidskou podobu. Objednám si horký čaj a chytnu ho do dlaní, zavrním nad teplem, které se mi rozhlévá tělem. Nevnímám čas, až po nějaké době si všimnu, že se ta žena vrátila. Stoupne si na stůl a mluví něco o nějakém dobrodružství. Zaujme mě to, bylo by dobré pátrat s někým. Ovšem záleží na to, co by s Pátým elementem chtěla udělat... Zadívám se jí dlouze do očí. Mluví pravdu... Když sleze a zamíří ke stolu, vydám se ihned za ní. Odhodlaně dosednu na nepohodlnou židli a zapřu se lokty o stůl. Ahoj, jsem Kristy, ale k věci, odkašlu si a znovu se na ni dlouze podívám. Já bych měla zájem. Myslím ohledně té výpravy. Ale chtěla bych se zeptat, co hodláš s Pátým elementem dělat, protože to je myslím dosti důležitá věc, kterou jsi zapoměla zmínit. |
| |
| Hospoda Kristy Jen co dosednu a usrknu z vína sedne si ke mě nějaká žena. Musela jsem polknout dřív než jsem si mohla doušek vychutnat. „Ahoj. Já jsem Jamila, ale můžeš mi říkat Cvrčku.“ Představím se taky a opřu se do židle zatím co jsem si vyslechla její otázku. Zamyslím se. „Hm... ani nevím. V pravdě já se o pátý element moc nezajímám. Jdu tam jenom proto, abych dala pozor na jednoho sympatického starouška.“ Pokrčím rameny. „Ale kdyby bylo na mě co bych s ním udělala.... asi bych ho dala naší královně, aby nastolila mír.“ Znovu pokrčím rameny. „Ten staroušek pořádá tuhle výpravu. Ale byl unavený, tak shánění dobrodruhů nechal na mě. Víc informací získáš od něj zítra odpoledne.“ Podívám se na ní. „Řekla jsem aby zájemci přišli za mnou jenom proto, abych je trochu okoukla. To víš... abychom se vyhnuli nějakým vyžírkám.“ Usměji se na ní. |
| |
| Hospoda Jamila Jo, Cvrček, to bude jednoduší... zabručím spíše pro sebe. Dobře, sice je hodná, ale má stejný názor, bod pro ni. Kvůli tomu staroušovi? To nám bude trvat minimálně půl roku... Máš stejný názor, takře to je dobré. Mě osobně je nějaký mír ukradený, ale kdyby ho dostal král Ohnivé říše, zřejmě by to s námi šlo dost z kopce... pokrčím rameny, když si vzpomenu na život u něho. Dobře, zeptám se pak ještě toho starce, a pokud bude mít rozumný nápad, co s Pátým elementem, připojím se k vám, pokývám párkrát hlavou a rozhlédnu se. No, zájmem ostatním to tu moc neoplívá, jak tak vidím, uchechtnu se. |
| |
| Hospoda Když uslyším, že se hledají lidi na výpravu za pátým elementem, rychle vyžunknu svůj korbel piva, pohodím svými černými vlasy a vydám se za tou, která hledá lidi na výpravu. "Ahoj, já jsem Nershe a ráda bych se přidala k vám na výpravu" řeknu jí a objednám si kobrel piva. "Když z toho nebude moc tak aspoň prachy bych mohla získat." pomyslím si a čekám na to než mi hospodský donese moje pivo. |
| |
| Pivnice = někdy mezi pátým příspěvkem, kdy elf odchází Z kuchyně odejdu poté co jsem oživil všechny mrtvé krysy a nechal je zjistit si všechny potřebné informace. Díky tomu, že v hospodě jsou krysy běžným jevem, si jich nikdo ani nevšiml. Když jsem již měl vše za sebou, náhle jsem vstoupil hlavním vchodem dovnitř hostince. Na všechny se hned vyvalil chladný vzduch z pobřeží a zamlžené prostředí nachvilku prořídlo. Ve svých vysokých kožených botách jsem přešel přes místnost a sedl si k jednomu ze stolů, kdesi uprostřed místnosti. Hostinský mi instinktivně donesl pivo, aniž by jsem musel zvedat svou ruku. Vypadal jsem vcelku jako hezký mladík s černými vlasy, kterých tu chodilo po vesnici plno. Nebylo na mě nic zvláštního, až na ty ospalecky černé kruhy pod očima. Pozvedl jsem svůj džbán a rozhlédl se po hostinci, přičemž jsem předstíral, že nevím co se tu děje a proč se lidé hlásí u té místní zlodějky. U kapsy se mi houpal měšec zlaťáků a já cosi hmatal svou rukou, kdesi ve vnitřních kapsách svého oblečení. Můj pohled padl na slepého elfa. Pohled, nic neříkající, skelný a mrtvý s matnýma očima, připomínající padlého. Znovu jsem upil svého moku a znenadání jsem položil na stůl malé, přesýpací hodiny. Vypadá to, že se čas... krátí. Pronesl jsem tiše a zahleděl se na zkrze hodiny na odcházejícího elfa, který zlehka krvácel. Písek v maličkých hodinách běžel velmi pomalu, avšak, bylo ho tam velmi málo. Jedna za druhou padaly zrna směrem do spodního kelímku. Náhle jsem však onen předmět otočil vzhůru nohama. Písek v hodinách, místo toho, aby se sypal obráceně, padal nyní ze spodního kelímku do horního, jako by ho gravitace nezajímala. Gestem jsem maličko pozvedl k elfovy svojí pintu a upil jsem do půlky. Některým možná dojde, že mě viděli na plakátech, které vysejí v různých městech. Jsem hledaný můž, s naprosto převelikánskou odměnou za hlavu. |
| |
| Hospoda Kristy – Nershe Když se Kristy zmíní o tom, že se zrovna moc lidí nehlásí, tak pokrčím rameny. Ale to k nám přišla další žena. „Aha. Tak vem místo.“ Řeknu, aby se posadila. „No... asi si to ještě promýšlejí.“ Odpovím Kristy. „Jo... Ohnivej král. To by byl haluz! To bychom brzy všichni šli do kytek.“ Pokývám hlavou. Pak se kouknu na Nershu a prohlédnu si ji. „Takže... já jsem Jamila. Jinak taky Cvrček. A můžu se zeptat z jakého důvodu se k nám chceš přidat?“ zajímám se. |
| |
| Hospoda Je to hroznej hazl. Kdybych měla to potěšení ho zabít, neváhám, zasyčím zlověstně a přehodím si vlasy přes rameno. Ke stolu přijde další žena. Zkoumavě se na ni podívám a kouknu jí do očí. Tahle nebude moc pravdomluvná, zhonotím nakonec. Když si vyslechnu otázku Cvrčka, lehce se pousměji, ještě že mě se neptala. Jinak, mohla bych se tě zeptat, kouknu na Cvrčka a pokračuji, jestli máš nějaké zvláštní schopnosti nebo dovednosti? Samozřejmě pokud je to ostatním neříkáš, tak to chápu, jen by mě zajímalo, jak silná budeme výprava, povytáhnu koutek úst do úšklebku a opět šlehnu pohledem směrem k nové příchozí. |
| |
| Hospoda Kristy – Nershe Podívám se na Kristy a znovu se celá rozzářím. „Myslíš kromě mého neodolatelného šarmu?“ rošťácky na ní mrknu. „Nóóó... pak žádné nemám.“ Pokrčím rameny a pak se k ní začnu naklánět. „Pojď blíž. Ještě blíž.“ Šeptala jsem a div jsem neležela na stole. „Víš já jsem zlodějka. Ale pššštt... a hlídej si měšec.“ Prudce se od ní odtáhnu, dosednu na židli a zasměji se, jako kdybych řekla něco vtipného. „Ne neboj. Pro dnešek jsou vaše peníze v bezpečí.“ Pokývám hlavou. No nejsem to velkorysá? Snad pochopí, že jen vtipkuji. Jestli půjdeme do party, tak samozřejmě je okrádat nebudu. Převážně proto, že by se hned vědělo kdo to udělal. A navíc by to asi nebylo ani moc správné. |
| |
| Hospoda Zasměju se, né jak Cvrček, ale takovým tím ledovým smíchem. Už jsem nato zviklá. Oh, to já jsem si z Ohnivé říše donesla dost schopností... Ale zase v boji se zase tak slabá, že by mě přepral kde kdo, nakrčím s lehkým úšklebkem obočí, když prozradím svoji slabost. A taky k nim samozřejmě patří můj šarm, zasměju se spolu s ní. Pak kouknu na její boky a ukážu na ně. A co je tohle? Dýka ne? Když je máš, předpokládám, že s nima umíš zacházet, na zmínku o tom, že je zlodějka nereaguji, nepřekvapilo mě to. |
| |
| Hospoda = Dabia Zastrčím si své hodinky zpátky do kapsy a dopiju do dna svou láhev, přičemž na stůl pohodím pár mincí, jako platbu. Povstanu a utřu si pusu do rukávu, načež s hlasitým výdechem obkročím stůl. Ha...hahahahha ... Zehahaha... haha. Copak jste tu všichni tak hloupý! Upoutám možnou pozornost celé hospody a všech těch dobrodruhů, kteří se snaží získat pátý artefakt. Naštvaně se rozhlédnu a jelikož nikde nevydím toho elfa, pokračuji hlasitým hlasem dále. Všichni co jste tady, jste se nechali napálit!!!! Vykřiknu a dál pokračuji normálním tónem. Dobrodružství za pátým artefaktem, pátý artefakt!? Zatnu zubu a schoulím pěsti. Slyšel jsem všechno.... všechno... stál jsem venku a nevěřím svému sluchu. Ten elf, ten pobuda, kterému chcete svěřit své životy, není nic víc než zrádce! Lže vám, aby získal to co chce a vy se necháte tak snadno napálit. Nemůžu uvěřit, že se mu to zase podařilo. Zamávám zlostně rukou ve vzduchu. Vypadám vystrašeně a vyděšeně. Jen proto, že vypadá důvěryhodně, neznamená, že je dobrý. Chce vás zradit. Lhal vám Oddychnu si a podívám se na Cvrčka. Pátý artefakt vlastnil můj děda a byl jsem to já, koho ochraňoval. Dokuď nepřišel ten elf a jeho družina. Vypálila naše město do základů a zabily mou rodinu. Otec jim vzdoroval a jen díky němu jsem vyváznul živý. Ten elf ho těžce pobodal, ale mě se podařilo jen tak tak vyváznout se lehkým šrámem, když jsem mu vybodl oči. Můj otec ukryl ten artefakt kdesi v pustině a ten elf, ten Raven, ho chce mít jen pro sebe. Měl tušení, že bych mohl vědět, kde artefakt je a tak mě pronásledoval. Vraždu celé mé rodiny nakonec hodil na mě, aby se ke mě mohl dostat snáz, až mě polapí stráže. Neni to nic víc než zrádce, chce vás všechny jen zradit, nic víc! Zuřivě zatnu pěsti. Pronásleduji ho už několik dní. Tohle je doopravdy zač! Nesmíte věřit ani jednomu jeho slovu, je to mistr v lhaní! Zadívám se na osoby v hostinci. Jestli chcete najít artefakt, přidejte se ke mě! |
| |
| Hospoda Posadím se ke stolu a řeknu "No už dlouho jsem nebyla na žádné výpravě a tak si myslím, že tahle výprava může být celkem zajímavá a navíc zajistit mír pro naši zemi by taky nebylo na škodu". Poté se usměji a zeptám se "Tak vezmete mě do party ? Myslím si, že budu dost užitečná." a ďábelsky se usměju. |
| |
| Hospoda Kristy – Nershe – Lycianus Začnu se uculovat, kdybych seděla vedle Kristy a ne naproti ní, tak bych do ní šťouchla dobrácky loktem. „Jo, jo. Jsme to ženský k pohledání.“ Souhlasím. Kouknu dolů na své dýky, které byli dlouhé skoro jeden loket. Tak tři čtvrtě lokte. „No jasně, že umím. Co myslíš? Že si s nimi vydloubávám špínu z pod nehtů?“ usměji se a poplácám jednu ze svých holek. „Holka se nějak musí umět bránit. A mě meč ani luk moc neseděl. Jen prak a tím leda tak někomu vydloubnu oko.“ Kouknu na Nershe. „No dobře.“ Řeknu nakonec i když tedy její odůvodnění mi připadalo docela chabé. „Ale hlavně se budeš muset rozhodnout zítra až co starouš oznámí. Pak už to bude na tobě.“ Pronesu. Najednou v hostinci začal někdo hulákat. Vzhlédnu a čím víc ten chlápek mluvil tím víc jsem se mračila a kypěl ve mě vztek. Vyskočím na nohy. „Jdi do pekla, ty hovnožroute!“ vyletím jako čertík z krabičky. „Jak si vůbec dovoluješ osočovat někoho, kdo tu není aby se mohl bránit? A kdo má jako věřit tobě? Přinejmenším Raven tady nikomu nenadával do debilů!“ obešla jsem stůl a postavila se široce rozkročená s rukama v bok. „A kdy se podle tebe jako to přepadení mělo stát? Co? Raven je starej!“no a co řekne na tohle? Ravenovi je skoro pět set let. Byl starej ještě předtím než tenhle pacholek vyrostl z plenek. |
| |
| Hospoda To je hrozný, všichni tu mluví o pátém prvku. Kho to zajímá nějaký kus něčeho neurčitého ? Když někdo ovládne zemi, tak jako tak, se tu leccos změní, ale za chvíli se to vrátí do normálních kolejí..., ááá, vyhrávám, navalte prachy vy líní špunti Zahulákala jsem možná až příliš nahlas, což mne vyvedlo z míry.Potom jsem chvíli poslouchala Lycianuse Co si o sobě myslí ? Končím, s vážnou tváří jsem se koukla na všechny a jak jsem viděla, zřejmě souhlasili, protože jsem je obrala o všechno. Šla jsem si přisednout k ostatním-Lycianus a pár dalších bytostí u stejného stolu. Bedlivě poslouchám a snažím se nedat najevo, že se trochu nudím a některými opovrhuji. |
| |
| Hospoda Když dotyčný muž upoutá pozornost hospody, do ticha se přímo ďábelsky rozesměju. To tady bylo tolikrát... Další cvok, to bude složité. Zhoupnu se na židli, která nepříjemně zapraská, vstanu a podívám se na něho. A ty jsi jako kdo? Tvůj děda vlastnil pátý artefakt? Promiň, ale to by mohl říct každý... , nakrčím pobaveně noc a zakroutím hlavou. Poslouchejte, já jsem dcera Ohnivého krále, ironie z mého hlasu přímo čiší plným proudem. A pro tvoji informaci, ten skřet je daleko věrohodnější než ty. On nepřišel a nezačal vykřikovat, ať se k němu přidáme, narozdíl od tebe. Moc moudrosti v tobě očividně není, hledím mu do očí. V něčem lže. Sice moje schopnost není moc rozvinutá, ale to, že v něčem lže, nebo skrývá nějakou podstatnou věc vím... Ještě jednou zakroutím hlavou a obrátím se zpět na Cvrčka. |
| |
| Hospoda = Dabia Když se cvrček proti mě zvedne, ulekaně, jako slaboch, udělám krok vzad s obličem pokřiveným vyděšením a strachem. Srdce mi začne tlouci velmi hlasitě a abych se uklidnil, polknu, až se mi ohryzek viditelně zahýbe. Jsem jako vyděšený klučina, co hledí na draka. Slabotinký a nevinný. Ovšem, že ho se do něj opírám, když tu není. Přece jsi ho viděla. Je silný, co bych proti němu zmohl. Podívej se na mě.... zabil by mě, kdyby mě viděl Rozpažím dlaně a zatvářím se jako batolátko. Jsem jen můž s jedním srdcem, copak bych měl proti němu nějakou šanci? Položím si ruku na hruď, abych zklidnil tlukot svého srdce. Mluvím, ve snaze zachránit vaše životy. O tom starci, vy nevíte zhola nic. Mám dojem, že ho vydíte poprvé. Je to skvělý lhář, určitě mu uvěříte, všechno co řekne! Povzdychnu si a zadívám se na cvrčka Tomu elfovy bylo tak 430 let a já byl mlád, tehdy se to stalo. Nevím jaké zlé činy spáchal předtím, než jsem ho poznal, ale je to vrah. Dokáže lidi omámit svých charisma a jeho kouzly. Já jen nechci, aby další lidé umíraly jeho rukou! Můj pohled spočině na Kristy Můj příběh je stejně důvěryhodný jako jeho a je jenom na vás, jestli mu uvěříte. Já vám odpřísáhnu na své srdce a na svou čest, že to co říkám, je čistá pravda. Já vím přibližnou polohu artefaktu a mohu vás k němu i dovést. Udělám cokoliv, jen nechci, aby se další lidé přidali k jeho družině a umíraly. Ukápne mi jedna slza. |
| |
| Hospoda Cvok na obzoru Zmateně se na něho podívám. To si ze mě dělá srandu? To myslíš vážně? Přijdeš si sem jako král světa a teď se tady třeseš? Tohle to nevěřím. Za tím musí být přetvářka. Já zůstanu s Ravenem, ty si dělej co chceš.... Ale tobě nevěřím, mám své důvody... řeknu krátce na ujasněnou a udělám pár kroků vzad, abych se mohla posadit na židli. Poté se otočím k Nershe. prozradíš nám tvoje schopnosti, když už jsi je načala?zeptám se jako by se před chvílí nic nedělo, jako bych zde seděla celou dobu. Celkem mě to zajímá. Všimla jsem si, že máš magii, ale nevím jakou... objasním to, proč žádám informace. |
| |
| Hospoda Kristy – Nershe – Lycianus Zůstanu na toho chlapa zírat. Nemohla jsem uvěřit co se tady snažil předstírat. Raven aby udělal na někoho nájezd? Je to sakra slabej, starej... no elf. Ne... tenhle chlápek se mi nelíbil. A navíc ještě k tomu bulí. A já měkoty nemusím. Zavrtím hlavou. „Kyselý hrozny, mladej.“ Odseknu. „Starej se raději sám o sebe. Já zůstanu s Ravenem. A jestli se mi něco stane bude to jen má chyba. Moje rozhodnutí.“ Odmávnu ho rukou, jako, že už nemám náladu se s ním dál bavit. Znovu jsem se posadila ke stolu, ale tvářila jsem se nasupeně. Pak kouknu na Kristy a Neshe. „Jestli se k němu budete chtít přidat, tak prosím. Já se na vás kvůli tomu zlobit nebudu.“ U Kristy jsem věděla, že nepůjde. Teď to navíc řekla. Kristy se ptala Nershe na její schopnosti, ale já je moc nevnímala, protože jsem byla pořád celá nakrknutá. |
| |
| Hospoda Převrátím oči v sloup. Samozřejmě že se k němu nepřidám. Vždyť je to cvok už od pohledu. je sice hezký to ano a já mám pro hezké muže slabost, zašklebím se , ale to, jak je naměkko je hrozné. Možná bude stejně zlý jako já, ale to nezmění nic na tom, že se přidám k tomu starci... stočím svůj pohled zpět na obě dívky, ale následující slova směřuji spíše ke Cvrčkovi. Doufám, že si nemyslíte, že jsem na straně dobra. Sice jsem tak byla vychována, ale přešla jsem na stranu zla. Nenávidím dobro... otřesu se skoro až odporem. Ovšem to samozřejmě neznamená, že mám problém s hodnými lidmi, to ne... odůvodním to rychle, aby si to špatně nevyložily. |
| |
| "Moje schopnosti si zatím nechám pro sebe, protože jeden nikdy neví, kdo bude proti němu." odpovím na Kristiinu otázku. "Já se k němu taky nepřidám, je hezkej, ale jinak se mi hnusí a páchne mrtvolama." řeknu poté co si ho pořádně prohlédnu, zasměju se a pomyslím si "Možná by se mi mohl hodit, zkusím se s ním domluvit a možná budu oboustranná, to by se mi mohlo hodit." Když se mě Kristy zeptala na schopnosti tak si ji vyzkouším, narazila na mou magii a pokusím se přečíst jí myšlenky, ale na mě nic znát nebude. |
| |
| Hospoda Ty nejsi moc čestná, zhodnotím po tom, co ji zírám do očí. Neříkáš nám něco, něco nám tajíš. Moje schopnost ještě není tak dobrá, nevím co, ale v něčem jsi nečestná. Budu si na tebe dávat pozor... řeknu radši předem. Pomyslím si pár nepatřičných věcí a zašklebím se. Nelíbí se mi. |
| |
| Hospoda "Já že nejsem čestná ? A to jsi zjistila jak ? Ty mi taky neříkáš všechno, každej máme svoje tajemství a ty mě ještě neznáš natolik aby sis mohla dovolit o mě něco takovýho říkat." řeknu výhružně a zpražím Kristye démonickým pohledem, otočím se k ní zády a objednám si jídlo a korbel piva. "Co ta mě má co odhadovat ? Jak ví jaká vůbec jsem ? Neví o mě vůbec nic, tak ať se do mě ne***e ! Ještě jednou to udělá, tak uvidí zač je toho loket." pomyslím si a čekám na jídlo. |
| |
| Hospoda = Dabia Zklopím hlavu svou rukou se zapřu o stůl. Nad něčím vážně přemýšlím a je mi jasné, že elfí ucho nejspíše slyšelo celý rozhovor. Chápu, nevěříte mi. Povzdychnu si a zahladím si vrásky na čele. Mé dvě skelné oči si vás prohlédnou a také se bedlivě podívají na přísedící křupany. Vypadám teď nejspíše jako nějaký vandrák, kterému dala kopačky jeho holka. Určitě příjde s nějakou lží.... kterou vás všechny obalamutí, takže si budete myslet, že jsem naprostý lhář. Nechápu jak jste můžete jít do takového nebezpečí. Zakroutím nevěřícně hlavou a nasadím neutrální výraz, s kterým se otočím a vklidu odejdu z hostince, jako by se nic nedělo, dřív než se tu objeví to elfí ucho. Dabia Ulice Hmm... ten bláznivý stařík mě předběhl. Příběh toho vypravěče mi dal možnost naverbovat nějaké povedené hrdiny, kteří by udělali tu špinavou práci za mě. Zkusím nějaké idioty najít někde jinde. Zastavím se a rozhlédnu se v ulici. Celkem nic tu není, až na ten krásný výhled na moře. Ty lidi měli celkem zajímavé schopnosti. Jsou vcelku jiní než všichni ti dobrodruzi, které jsem po skončení jejich práce, rozpitval... nejsem si přesně jist, ale cítil jsem, že někdo tam dokázal číst i myšlenky. Podrbu se na bradě a nasadím si kápy, abych nevyčníval, načež opětovně vytáhnu přesípací hodiny, které stále přesýpají velmi pomalu, jako tomu bylo v hostinci. Ta elfova životaschopst, je celkem zvláštní, vypadá to, že mluvil pravdu. Je asi prokletý. Zřejmě bych ho měl sledovat, případně zabít, když bude třeba. |
| |
| Hospoda Umím poznat z člověka pravdu nebo naopak nekalost nebo lež. Moje magie, pokrčím rameny. A když si uzavřu myšlenky a soustředím se na to, tak poznám, že mi nědko leze do hlavy. Poslední slova zdůrazním. Většinou to nepoznám, ale když se zrovna na své myšlenky dostatečně soustředím, tak ano... |
| |
| Hospoda Pohlédnu Kristy do tváře a řeknu "Dobře, takže protože i ty jsi mi něco prozradila, tak já ti povím, že umím magii a nejsem někdo tak obyčejný jak vypadám." usměju se a dál jím výborný guláš, který mi donesl hospodský a k tomu popíjím pivo. "Nebudu jí říkat všechno, nejsem přece blbá, až dojdeme k elementu tak musím mít nějaký eso v rukávu." Po dojezení guláše a dopití piva vstanu a řeknu "Tak zítra tady, ahoj." a vyjdu ven z hostince a myšlenkami vyhledám Lycianuse a jdu za ním, nepozorovaně a rychle jak žádný jiný člověk nedokáže. |
| |
| Hospoda Kristy – Nershe Překvapeně kouknu na Kristy, která mi řekne, že je... zlá? „Ty jsi zlá?“ opakuji, ale ujistí mě, že s dobrými vychází. „No mě to bylo divný, že si tak rozumíme.“ Pokývám hlavou. „Ale co znamená přesně, že jsi zlá? Že ti nečiní problém třeba zabít někoho nevinného? Ale na potkání lidi nekosíš, že ne?“ ujišťuji se, protože představa, že by zkopala dítě, které ji požádalo o almužnu se mi moc nelíbilo. Pak jen koukám z Kristy na Nershe jak se mezi sebou tak trochu přou. Tak nějak jsem nevěděla, co bych k tomu mohla tak říci. A tak jsem prostě mlčela. Jen jsem mávla na Nershe, když se odporoučela. „No... není to zlej nápad, jít to zalomit. Zítra se od starouška dovíme víc. Takže zítra odpoledne, fajn?“ kouknu na Kristy. |
| |
| Konečně ten hlupák odešel, já ho nesnáším. Vychloubá se na půdu a přitom skutek utek. Je to špatný... Nemám náladu a navíc jsem tu zůstala skoro sama. Héj, slečno, chtěla bych si objednat česnekovou polívku ! Jo a málo chleba a čerstvý česnek !!!, aspoň nepotkám žádného upíra, načež se zasměju a zase mi je blbě... Dostala jsem polévku a pomalu jím, porozhlížím se po hospodě, jestli tu někde není nějaký vhodný objekt ke sbalení, ale nikdo mne nenapadá. Proto začnu hltat a chleba ve mně mizí raz, dva. Platím !!!, tólik peněz za nic, obrátím oči vsloup, stoupnu si a vyjdu před hospodu, nevím co dál, opřu se o stěnu a pomalu se sesunu dolů, na studenou zem. Ve tmě mi září oči a proto je přimhouřím. Kdokoliv přijde, neuvidí mne hned, nebo vůbec. |
| |
| Hřbitov Nershe, která má zřejmě nějaké zvláštní schopnosti, mě dokázala vystopovat, až směrem k hřbitovu (neurčitě nějakou rychlostí). Je již celkem tma a tak v této části velké Dabie nikdo není. Já klečím na kolenou před jedním hrobem a na sobě mám přehozený černý dlouhý plášť s kapucí, který jsem předtím neměl. Svými dlouhými prsty držím malou lopatičku a jako malé dítě se hrabu v zemi, jako bych plenil pleven, nebo snad sázel nějaké kytičky. Hroudičku za hroudičkou přehazuji chomáčky hlíny na stranu a dělám úhledný vyoraný obdelníček, při svitu měsíčního světla. Ovšem, zastavím se. Odložím svůj nástroj stranou a bez toho, abych se otočil na příchozí slečnu tiše promlouvám. Zřejmě jsem při odchodu moc přemýšlel. Chvilku jsem z ticha a nehýbu se. Jako by mě její příchod nezajímal, popadnu opět svou dětskou hračku a rýpu se s ní v zemi. Potřebuješ něco, nebo jsi se přišla podívat jak se mi vede? |
| |
| soukromá zpráva od Kristy Veron pro Překvapeně na ni kouknu. Ne to ne, zabíjím jen, když mám důvod nebo jsem v ohrožení život... řeknu a spolknu druhou polovinu věty. Jsem taky unavená, takže půjdu, zítra tady, měj se, usměju se a zvednu se ze židle. Dojdu k baru a zaplatím, přičemž se usměju na mladíka sedícího vedle mě a vyjdu ven do ulice. Hned na prahu se zneviditelním. Ano, dobrá vlastnost, ale plně ji neovládám, takže se může kdykoli pokazit a zviditelnit mě. Pořádně se rozhlížím, uvidím jen 2 malá jakoby světýlka, až pak mi dojde, že jsou to oči... Pozorně osobu pozoruji a chci něco říct, ale pak se zarazím. Ucítím pachovou stopu. Mrtvoulnou, lidskou. Byla cítit už v hospodě. Každý elf by ji poznal. Vydám se po ní a mé kroky mě dovedou po chvíli až k nedalekému hřbitovu. Přimhouřím oči. Já to věděla... Lycianu a Nershe... Naštvaně potichu zavrčím a stojím před hřbitovem. |
| |
| Hřbitov "Nejsem tady náhodou, jak ti určitě došlo..." a bleskově se přiblížím Lycianusovi za záda "...mám pro tebe jeden návrh, ale nejdřív si musím být jista, že nás nikdo nebude poslouchat. Počkej chvilku." a zajistím své myšlenky proti schopnostem podobným jako mám já a pomyslím si "Dostane na výběr, buď se mu to bude líbit nebo ne a v tom případě přijde nejspíš o život.". Když si všimnu toho, že něco má načáráno na hrobě tak se Lycianuse zeptám "Ty jsi nekromancer, že ? Poznala jsem to podle toho smradu a toho, že nějak moc se ochomejtáš kolem hrobů a mrtvejch." |
| |
| Hřbitov Naprosto s klidným svědomím se dloubu se svojí lopatičkou v zemi a blízo sebe mám postavený malý červený kyblíček, zřejmě abych si mohl dělat také bábovičky. Ne, opravdu nás nikdo nebude poslouchat. Víte, tohle je hřbitov... Pronesu jen tak do ticha a někde na dubu co tu vysadily, zakráká vrána. Lopatičkou nasypu do kyblíčku trochu hlíny a postavím se směle na nohy. Popadnu kyblík a začnu pomalu vykračovat kroky směrem k místnímu chrámu, který zde vystavěly na památku mrtvých. Nevím bohužel co je to nekromancer, ani proč bych to měl být. Teď se půjdu támhle vyspat... toho, že smrdím po mrtvolách, jsem si nevšiml. Zřejmě to bude asi tím, že trávím noc na hřbitově. Povzdechnu si hlasitě při chůzi a zakroužím očima, protože mě její přítomnost vcelku nebaví. Mimochodem, co to má být za návrh? |
| |
| Hřbitov Slyšela jsem dost. Víc mě nezajímá.. Tyhle vzpomínky můžu ukázat všem. Nesnáším podvodníky. Zatřepu hlavou, abych vyhnala všechny myšlenky a moje neviditelnost se najednou vytratí. Ještě štěstí, že stojím tak daleko... Neslyšně svyžným krokem odcházím do ulic města a do domu, kde jsem na čas ubytovaná. |
| |
| Hřbitov "Návrh je to jednoduchý a prostý, ty se chováš jako nějakej nafoukanej debil, ale má to jednu výhodu, ty chceš ten atribut zřejmě pro sebe nebo z něj pak vyvodit pěkný bohatství - dáš ho tomu, kdo ti dá větší moc nebo víc zlata. Moc ses chvástal a tak jsi na sebe upoutal moc pozornosti. Takže si myslím, že schopnosti nás obou se dají dost dobře využít a proto by jsme mohli do toho hledání jít spolu..." a nežně ho pohladím po tváři "...a navíc jsi celkem pěknej kus chlapa, takže nemusí zůstat jen u spolupráce." odmlčím se a čekám na Lycianusovu reakci. |
| |
| Hřbitov S červeným kyblíčkem v ruce, zahalen do tajemného černého pláště, zůstanu stát před velkými pevnými dveřmi do citadely. Obrátím se k Nershe a zadívám se svým skelným pohledem a znuděným výrazem na její obličej, mezitím, co ona hladí ten můj. Na nebi svítí měsíc a na hřbitově tiše krákorají ptáci. Ona se odmlčí a nastane dlouhá chvíle ticha, mezi kterou na nebi prolétne šest vran, hraboš stihne vykopat jamku, krysy se stihnou spářit a ježíšek stihne přečíst třicet lidí ze seznamu zlobyvých děti. Hmm... Zabručím, ozve se zaskřípání kliky, zabouchnutí dveří a zacvaknutí klíče. Nersha, místo toho, aby hleděla ke mě, nyní kouká na zamčené dveře, za kterým jsem zmizel i se svým rudým kyblíčkem. Tak dobře. Ozve se tlumený hlas za dveřmi. |
| |
| Vodní říše Druhý den. U Vykuchané ryby Je druhý den ráno. Ač byl včera nádherný slunný den, dnes tomu bylo naopak. Lilo jako z konve a nebe bylo šedé jako potkaní chlupy. Hospůdka U Vykuchané ryby měla jako každý den otevřeno. Jen nálada dnes jaksi kolísala. Byl tu více méně klid. Až na pár lidí, co tu hráli karty zde bylo mrtvo. |
| |
| Vodní říše Další den U Vykuchané ryby Vpadla jsem do lokálu jako nějaký živel. Už zabalená, připravená a docela i nedočkavá na to vyrazit na cestu. „Mošt, chleba, uzený a sýr!“ poručím si a kecnu si na zadek na jednu z mnoha volných židlí. Jako včera tu bylo přecpáno, teď tu bylo prázdno. „Hoj kluci!“ mávnu přátelsky na karbaníky a pak se vrhnu na jídlo co mi hostinský zabalil. Ale než stačil odejít chytila jsem ho za rukáv. „Připrav mi ještě jídlo na tři dny cesty a přidej to k mému účtu. Dneska zaplatím.“ Pak ho pustím, zaskočím ho a tak to zapiji. Mezitím čekám na Ravena a zbytek tlupy. |
| |
| Hospoda Čekala jsem slunečný a krásný den, ale zřejmě jsem se mílila. Hned, když jsem vyšla z domu mě do obličeje udeřilopár ledových kapek. Ještě že jsem stála pod stříškou. Nezbylo mi nic jinehé, než si vzýt dlouhý černý pláš´t s kapucí a vydat se do ulic. Přesměji k hospodě U vykuchané ryby. Po pár minutách již stojím přede dveřmi a oklepávám plášť. Vejdu a hned spozorním. Hostů je tu poměrně dost, zřejmě kvůli počasí, ale nálada zřejmě opadla. Dojdu ke stolu, kde jsme seděli minule, sundám si plášť, který přehodím přes židli a posadím se. Čaj prosím, zavolám na hostinského a když mi ho donese, spokojeně usrknu, zateteím se a čekám na zbytek. |
| |
| Hospoda Vstanu ze země, kde jsem mimochodem usnula a přejdu ke dveřím hospody, vejdu dovnitř, no super, vypadám jak vodník, přičemž se zamračím a dojdu ke stolu, kde sedí Kristy Veron Přineste mi taky čaj !Nejlépe korbel čaje. Dobrý den, doufám, že nevadí, že si přisednu, myslím, že bych se s vámi a vašimi přáteli mohla spřátelit, včera jsem vás tu viděla. Čaj mi byl donesen a já jsem se snažila nahodit nonšalantí úsměv, vhodný pro trpaslíka, který nemá co skrývat Skrývám toho hodně, nedá se tak hezky usmívat . To je dnes ale psí počasí Prohodím směrem ke Kristy. |
| |
| Hospoda Z myšlenek mě probere až zavrzání židle a něčí hlas. Zvednu hlavu a pohled nasměruji k osobě stojící přede mnou. Trpaslík. Je to jen pouhá myšlenka, nikdy mi jiné rasy nevadili. Ahoj, jo, klidně si přisedni a prosím, tykej mi, snad nejsem tak stará, prohodím směrem k ní a když se usměje, pokusím se jí to vrátit, nicméně se mi podaří vyčarovat pouze pokřivený úšklebek. Myslím, že ohledně toho, aby ses přidala nebude problém, ale musíš se zeptat Ravena... pokrčím rameny v nerozhodném gestu a usrknu čaje. Ano, počasí je fakt hnusný, ještě že se mám kam schovat, zamračím se při pohledu ven. |
| |
| Hospoda - pokoj Sen ... Hej !! Ravene ... VSTÁVEJ SAKRA !!! křičí starší bratr .. Dělej .. prober se! a začne semnou třást. Probudím se a zmateně hledím na bratra, zablekotám:Co.. co se děje?. Cítím jak se zem otřásá, z venku slyším nervydrásající jekot, řev, padání budov, paniku... CO se sakra děje?!? zařvu na bratra, tomu v tu chvíli vtrysknou slzy do očí a odpoví: Je to tu .. náš konec, musíš rychle vypadnout. Aspoň ty .. zachraň to a zmiz!! Dělej !!... Odpovím: Co? Před čím? .. ucítím velký otřes a začnu padat na zem, v tu chvíli natahuji ruku na bratra abych se ho mohl chytit, ale padám čím dál tím víc hlouběj a bratr se rychle vzdaluje. Snažím se co nejvíc můžu, ale marně. Probuzení Ještě dřív než se pořádně stihnu probrat si zamumlám: Sakra. Proč mě to stále pronásleduje?. Chvilku se nervózně povaluji na posteli až se pak rozhodnu opravdu vstát. Vylezu z postele a protáhnu se, natáhnu ruku pro hůl a zašmátrám ve vzduchu: Cože? Kde? Není tu?. Poté se zhluboka nadechnu abych se uklidnil, nebo se ještě stále třesu z té noční můry. Jakmile se trochu vzpamatuji udělám dva kroky vpřed a žuch, jsem na zemi. Ahá, tak tady je, mrška jedna dřevěná a pousměji se. Za pomoci znovu nalezené hole se zvednu ze země a jdu z pokoje ven, přesněji do hlavní haly, teda hospody. Hospoda Vejdu do hospody přesně v momentě kdy tam havním vchodem vejde nějaká postava (Tera Králová). Zaslechnu z venku dopadající kapky z nebe. Prší, konstatuji. Tohle je zlé, pomyslím si, Thea brečí? Tohle je zlé. Zastavím se a marně se snažím vzpomenout na místo kde jsem včera seděl, na místo kde máme sraz. Hmm. Není tu zas tak moc lidí, tohle bych mohl zvládnout i podle hlasu, jen kdybych si ho lépe pamatoval. Ale ženských hlasů je to povícero. Tak se začnu pomalu šourat kupředu, jsem to ale dědek starý sklerotik, v tu chvíli zapojím do akce magii a "otevřu své vnitřní oko". Teď už jdu najistotu, Cvrčka vidím čistě a jasně mezi všemi těmi stíny. Přisednu si naproti ní a pozdravím: Zdravím tě Cvrčku. Klepnu holí o zem a zavolám na číšníka: Mohl bych poprosit o pár ovesných placek a velký hrnek bylinkového čaje?. Poté se dále věnuji Cvrčkovi, Jakpak jsi se vyspala? A podařilo se ti sehnat pár schopných dobrodruhů? .. čekám na placky a odpověď. |
| |
| Hospoda Raven Než se Raven dostavil já už byla po jídle a už jen popíjela mošt a čekala. Viděla jsem ho, ale neozvala jsem. Byla jsem zvědavá jestli mě najde... a našel. Teda jak ten to dělá? „Ranko Ravene!“ pozdravím ho vesele. Zeptá se mě na dobrodruhy. Mlaskla jsem jazykem o patro. „No... co jsi odešel tak jsem vyhlásila, aby se ke mě přihlásili zájemci. Bohužel tu za chvíli pokřikoval nějaký chlápek, že jsi lhář a vrah a tak dále. Ale řekla bych, že to většinu zájemců zchladilo a tak se nám přihlásili jen dvě zájemkyně.“ Začnu se uculovat. „Budeš obklopen něžným pohlavím. To by se ti mělo zamlouvat.“ Mrknu na něj i když to neviděl... nebo možná viděl. Já nevím. „No snažila jsem se je trochu oťuknout, aby jsme nenabrali nějaké vyžírky, ale to se spíš ukáže časem.“ |
| |
| Hospoda Znovu se rozhlédnu a pohledm zavadím o toho starce ze včerejška. Když vedle něho uvidím i Cvrčka, dopiji čaj a zvednu se. Dojdu k nim odhodlaným krokem, nevidím důvod mít strach. Dobrý den, jsem Kristy, lehce kývnu hlavou na starce a pak dodám, ráda bych se přidala k vaší výpravě. Poté se obrátím na Cvrčka. Ahoj, potřebuji s tebou něco probrat. Jedná se o Nershe. Včera večer, kdy jsem odcházela, ucítila jsem pach... Takový mrtvolný. Vydala jsem se zaním a došla jsem až ke hřbitovu. Viděla jsem tam Nershe s tím cvokem, co vykřikoval, že byl jeho děda vlastníkem pátého... Říkala, ž ušklíbnu se a při tom si přisednu na jednu z volných židlí. |
| |
| Hospoda Poté co vstřebám informace že tu nějaký člověk řval že jsem vrah a lhář, že se moc lidí nepřihlásilo a ty co jeví zájem jsou ženy. Odpovím emocí Uff. Proč by tu někdo řval že jsem lhář a vrah?, poškrábu se na hlavě a dál pokračuji: Ženy? Škoda že jsem tak starý a slepý, mohlo by to být zajímavější. Jak to řeknu tak se mi rozzáří úsměv na tváři.Nu, tak kdepak je máš? Abych si je mohl taky trochu prohlédnut. a zasměji se. Jen tak mezi námi, přecejen jsi člověk, zvídavý tvor, tak ti prozradím tajemství ohledně toho že tě dokážu najít. U mě hledej za vším magii, stala se součástí mého života. Ikdyž jsem slepý a mám pásku přes oči, i přes to vidím, sice rozmazaně a většinou jen stíny. Ale jakmile se začnu snažit tak vidím, aspoň chvilku celkem slušně. Ale už mi to dělá trochu problémy. Zamlaskám a zeptám se Cvrčka: Už mi nesou snídani prosim tě ? a následně se olíznu. |
| |
| Hospoda Raven – Kristy Pokrčím rameny. „Nakonec chtěl, abychom se přidali do jeho výpravy. Asi nechtěl, aby se k tobě někdo přidal. Těžko říct.“ Znovu pokrčím rameny. Pak se zasměji. „Ravene. To, že jsi starý ještě neznamená, že se ti ženy nemusí líbit. Už jsem viděla staré muže, který pořád rádi plácaly ženský po zadku.“ Ale je fakt, že ve stáří někteří chlapy se najednou chovají jako kdyby byli sterilní. No možná, že to tak bylo... těžko říct. „Brzy se určitě objeví.“ Řeknu. Prozradí mi své tajemství ohledně vidění. „Ahááá...“ Pronesu chytře. Rozhlédnu se, jestli nenesou jídlo. Všimnu si Kristy. „Už to chystají. Za chvíli to přinesou.“ Řeknu a otočím se na Kristy, která k nám přišla. „Ahoj, Kristy.“ Pozdravím ji a na její slova o Nershe se zamračím. „Co? Tak ona se sešla s tím idiotem? Hm... tak máme asi o zájemce na dobrodrůžo méně.“ Zamračím se. „Slyšela jsi o čem spolu mluvili?“ zeptám se. „Sakra to mi smrdí podrazem.“ |
| |
| Hospoda Vím jen, že strašně smrděl mrtvolama. Elfové mají asi dobrý čuch, bylo to cítit jako tady v hospodě, vydala jsem se za ním. Stáli jen metr od sebe a ona říkala, že má plán. Když jsem odcházela, ještě jsem zaslechla něco v tom smyslu, že by se spolu mohli spojit a hledat společně... A taky umí číst myšlenky, já si naštěstí umím zastřít mysl. Sice né před silnými kouzelníky a mágy, ale u ní se mi to povedl. Jestli se k nám přidá, bude to past, naštvaně nakrčím obočí a můj hlas je hrubší. Při chvatném povídání o tom, co jsem včera viděla zatnu dlaň v pěst. Jsou sobečtí, určitě chcou peníze... nebo moc, uvažuji na hlas a zhoupnu se na židli. Pak přelétnu pohledem Ravena a Cvrčka, čekajíc na zpětnou reakci. |
| |
| Hospoda Zajdu za ostatními, protože se chci k nim přidat Brý den, bych se chtěla k vám přidat, tedy, pokud dovolíte, pane ravene. Na pane Ravene jsem dala důraz, protože jsem si mocinky přála, aby mne vzali. |
| |
| Příspěvek se vztahuje k minulému dni. Hospoda Překvapeně na ni kouknu. Ne to ne, zabíjím jen, když mám důvod nebo jsem v ohrožení život... řeknu a spolknu druhou polovinu věty. Jsem taky unavená, takže půjdu, zítra tady, měj se, usměju se a zvednu se ze židle. Dojdu k baru a zaplatím, přičemž se usměju na mladíka sedícího vedle mě a vyjdu ven do ulice. Hned na prahu se zneviditelním. Ano, dobrá vlastnost, ale plně ji neovládám, takže se může kdykoli pokazit a zviditelnit mě. Pořádně se rozhlížím, uvidím jen 2 malá jakoby světýlka, až pak mi dojde, že jsou to oči... Pozorně osobu pozoruji a chci něco říct, ale pak se zarazím. Ucítím pachovou stopu. Mrtvoulnou, lidskou. Byla cítit už v hospodě. Každý elf by ji poznal. Vydám se po ní a mé kroky mě dovedou po chvíli až k nedalekému hřbitovu. Přimhouřím oči. Já to věděla... Lycianu a Nershe... Naštvaně potichu zavrčím a stojím před hřbitovem. |
| |
| Hřbitov = Uvnitř chrámu Začalo pršet a kapky deště bubnovaly o stěny stále hlasitěji, až to působilo jako kdyby se k zemi snášela sama obloha. Já jsem seděl na jedné z lavic a hleděl vstříc obrovským varhanám, které zrovna čistil místní kněz. Netrvalo mu dlouho, aby zaregistroval mojí potemnělou přítomnost. Hodil jsem na něj pohledem, stejně jako on hodil na mě a oba jsme zůstali zamraženě, jeden proti druhému. Byl však bystřejší a zřejmě i moudřejší, a tak toho jen nechal a upustil svůj leštící hadřík na podlahu, otočil se a přecupital přes pódium, až k jedněm postraním dvěřím, za kterými nakonec zmizel. Já jsem se postavil a protáhl si kosti, seč to jen šlo. Kápy jsem měl schozenou a obličej otlačený od toho, jak jsem přes noc přespával na lavici. Vyšel jsem krátce do meziuličky a vydal se směrem k převelikým harvanům. Stály tu, vysoké a majestátné, a já jen takový prťavý človíček před nimi. Se svým tupě zírajícím pohledem jsem je sledoval a přemýšlel. Moje plány o získání nějaké skupiny byly ty tam, ale sám jsem artefakt hledat nemohl. S nervozitou jsem se zapřemýšel a v hlavě mi duněl nějaký cizí hlas, který mi zlehka našeptával. |
| |
| Hospoda Safra. s prázdným žaludkem se mi špatně přemýšlí pomyslím si, moc informací hned poránu. Poté co mě Kristy pozdravila a řekla že by se ráda přidala, tak mé staré srdce radostí zajásalo. Zdravím tě Kristy. Jsem velmi potěšen tvou přítomností a chutí přidat se mezi nás. V tu chvíli se sem blížila ještě jedna postavička, ta kterou jsem tu včera ani nespozoroval. Zdravím tě, pronesu k ní, Jsem rád že jsi tu, ale bohužel tě ani neznám a nevím co jsi zač. Tak kdyby jsi byla tak hodná a trochu se mi představila. Stále sedí a tupě zírám před sebe na Cvrčka. Z ničeho nic se mi v hlavě rozloží její a Kristy poslední slova, Včera ten bezbožný človíček co tu křičel že jsem vrah a lhář mi chce jít do zad? A nějaká další osoba na nás chystá podraz?. Zajímavé, konstatuji, Včerejší den byl celý zajímavý. Poškrábu se na hlavě a nehorázně mi zakručí v žaludku. Omlouvám se vám, až mi přinesou jídlo, bude vadit když se při konverzaci s váma najím?. Čekám na snídani a reakci od nově příchozí (Tera Králová) |
| |
| Hospoda Jistěže to nebude vadit, přikývnu a usměju se. I když jsem na straně zla, pořád chovám úctu k starým a mocným lidem... Lokty se opřu o stůl a sleduji strukturu dřevěné pevné desky. Panuje ticho a já se utápím ve svých myšlenkách. Probere mě až zavrzání dveří, zřejmě někdo přišel. Zvednu hlavu a přejedu pohledem po všech přítomných a zastavím se u Ravena. Ještě bych se chtěla na něco zeptat. Proč vlastně jdeme hledat Pátý? Chci říct, co s ním máte v plánu udělat. Bylo by dobré to vědět ještě před tím, než se k vám přidám, podotknu a dám trochu důraz na poslední větu. |
| |
| (Kněz) Uvnitř chrámu Dnes jsem vstal o něco dříve, abych mohl v chrámě vyčistit starobylé varhany. Prošel jsem kolem lavic. Moc jsem si jich nevšímal. Když sem došel k varhanám, začal jsem je důkladně čistit. Po chvíli mi došlo, že tu nejsem sám. Obrátil jsem se. Na zadních lavicích seděl jakýsi mladík. Nejdříve jsem si ho prohlížel. Bylo na něm něco divného. Vypadal jako démon. Rozhodl jsem se dojít pro svěcenou vodu a kříž. Dveřmi jsem se dostal do malé místnosti. Jestli je to potvora z pekel tak jí musím donutit aby se vrátila odkud přišla. V malé skřínce jsem našel misku se svěcenou vodou a kříž jsem vzal z poličky. Pootevřel jsem dveře a opatrně se podíval směrem k lavicím. Nebyl tam. Pátral jsem po něm. Stál před varhanami. Co tu pohledáváš? Křikl jsem na něj. Bůh tu vítá sice všechny zbloudilé ovečky, ale o ovečky, s duší démona, nemá zájem! |
| |
| Uvnitř chrámu Zaleknu se když zpozoruji kněze, který se ke mě vrátil a nachvíli zůstanu stát ohromen, před jeho kuráží. V ruce drží svěcenou vodu a majestátní kříž, kterým se mě snaží zahnat, i když by toto spíše působilo na nějaké upíry, než na mě. Otočím se k němu čelem a udělám jeden dlouhý krok, čímž se ocitnu přímo před ním. Jste velmi chytrý kněz. Odpovím mu. Je to zástupce čirého dobra, a proti takovému, by nemělo smysl použít zbraň. Snažím se tu na něco přijít a potřebuji vědět kde to mám hledat. Odmlčím se a zadívám se směrem na harvany, přičemž mistra kněze scela ignoruji. Je to stará deska s nečitelnými nápisy... máte tady? |
| |
| (kněz) Uvnitř chrámu Jak tam stojím, tak se ke mně otočí a po chvíli stojí přede mnou. Nemůžu říct, že bych se nebál. Říká, že něco hledá. Později doplní, že hledá desku s nečitelnými nápisy. Než se rozmluvím, tak od něho krok odstoupím. Myslíš, že bys tu desku našel zde? V Božím chrámu? Zapřemýšlím, zda bych si něco nevybavil o nějaké desce. Nic mě nenapadá. Teď mě pro nedostatek informací určitě zabije. Ta myšlenka se vyloudila celkem rychle. No… i když…. Kolem chrámu je hřbitov. A na hřbitově je nespočet desek. Co zkusit pátrání třeba tam? Můj tón vyzněl, jako když se ho chci zbavit. Ano, potřeboval jsem ho odsud co nejrychleji dostat. Teď, když víš, že zde nic nenalezneš, můžeš odejít. |
| |
| Hospoda Podívám se na ženu... trpaslíka, která k nám přišla. „Ha! A máme náhradu za tu zrádkyni!“ řeknu nadšeně a mávnu přátelsky na Taru. „Já jsem Jamila. Jinak Cvrček.“ Představím se. Pak poplácám Ravena po ruce. „Neboj. Já to zařídím. Nějak jim to trvá.“ Vyskočím na nohy a dojdu k pultu. „Tak kde to vázne s tou objednávkou pro náš stůl? No honem! Dělej! Dělej! Dělej! Makej! Makej!“ popoháněla jsem hostinského, který se na mě tvářil jako kdybych byla něco ošklivého. Já se na něj zazubila a popadla tác na který konečně dal čaj a jídlo co si Raven objednal. Vrátila jsem se ke stolu a dala před Ravena jeho jídlo a čaj. „Tak tady to máš.“ Řeknu a znovu se posadím. Pak jsem jen už čekala až se Raven nají a co z něj vypadne. |
| |
| Hospoda Kristy Milé dítě, nevím jestli jsi si toho už všimla, ale venku panuje určitý druh chaosu. Ohnivý element, to on rozpoutal válku všech mocných! Na poslední větu kladu jistý důraz. Poté odvrátím pohled od Cvrčka směrem ke stolu. A mám ještě své osobní důvody. (tímto se odkazuji na úplně první příspěvek od PJ - válka mezi Vodním a Ohnivým elementem). Bouchnu holí do země a mocným hlasem řeknu: Sius, král jenž byl zabit Lianosem, tím proradným hajzlem, v těle mi začne vřít krev. Ukradl Aeřin atribut, Nebeský pohár, a teď pustoší zem, Naši zem. Tohle je neodpustitelné!! Poslední větu doslova zařvu. Čím víc jsem rozzuřen tím víc se kolem mě shromažďuje a zviditelňuje má magie. Kolem těla se mi tvoří modrá mlha ve které sem tam proběhne elektrický výboj, vlasy mi pomalu začínají vlát, přes černou pásku začínají prosvítat dva rudě zbarvené kamínky ve tvaru očí. Přes mou ruku na vrcholku hole začně zběsile plápolat oheň. V celé místnosti se pomalu ale jistě zvedá vítr. Až nakonec bouchnu ohromnou silou holí o zem, párkrát se zhluboka nadechnu a nechám mou magii opět pomalu ale jistě zmizet. A proto musíme najít "pátého, aby nám pomohl. Po poslední větě se odmlčím. Snažím se levou rukou podat si hrnek s čajem, ale ruka, vůbec celkově se hodně třepu, tak to radši vzdám, položím ruku zpět do klína a snažím se uklidnit. |
| |
| (Peter) Hospůdka - Raven Jako každý den, i dnes jsem seděl U Vykuchané ryby. Seděl jsem u pultíku a popíjel ten blahodárný mok. Vím, že přišlo pár lidí. Moc pozornosti jsem jim nevěnoval. Mezi nimi se pak ale objevila dívka, kterou jsem tu často viděl. Hnědorezavé krátké vlasy. Ale za boha jsem si nemohl vybavit jméno. Nevadí, třeba při dalším loku přijdu na jméno. Stále nic. Nechám to tedy plavat. Otočím se ke vchodu. Přišel takový podivný elf. Mám pocit, že jsem ho tu viděl už včera. Ah, včerejšek. Moc si toho ze včerejška nepamatuji. Ah~ děravá hlava to jsem. Za nedlouho se přiřítila ta dívka a začala mlátit do stolu, aby popohnala hostinského. Ze srdce jsem se rozesmál. Když odešla, opět jsem si usrkl. Brzy budu zase na dně. Jestli budu utrácet tolik za pití, žena mi to neodpustí. Najednou, nevím z čeho, se mi sevřel žaludek. Otočím se, abych zjistil co se děje. Ten prapodivný elf vykřikoval historii naší země. Zaslechl jsem, že chce najít pátého? Byl celkem nebezpečný. Čekal jsem chvíli, až se uklidní. Celkem čiperně jsem vstal ze židle. Dojdu za tím elfem. Promiňte, že ruším. Říkal jste, musíte najít pátého? Zeptám se zdvořile. |
| |
| soukromá zpráva od Píseň osudu pro Když Lycianus odešel, vrátila ses zpátky do města. Zde si spala v místním hotelu, kde si počkala do druhé dne. Nyní, je deštivý den. Procházíš se různými obchůdky a krámy. Zajímá tě nějaká malá informace o "Pátém atributu". Zatím marně. Procházíš jednou ulicí, která je opravdu špinavá. Zde je antikvariát. Napadne tě, že by zde měli nějaké informace. Když vejdeš dovnitř, antikvariát se ti zdá být malý. Rozhodneš se prozkoumat zadní části polic kde je "historie". Bereš jednu knížku po druhé. Z jedné knihy, která se jmenuje "Písek času" ti vypadne mapka. odkaz  Důkladně si ji prohlížíš. Usoudíš, že by se ti mohla hodit. Nikdo se nedivá, tak si ji schováš. Odcházíš z antikvariátu. Poznámka Vypravěče: Jako první máš mapku ty, zatím se o ní nezmiňuj. ;) |
| |
| Hospoda Překvapeně sleduji Ravena a snažím se porozumět jeho slovům. Po chvíli nakrčím obočí a na tváři mi zahraje krátký a snad i upřímný úsměv. Jeho nálada mě naprosto pohltí a moji duši pohltí zuřivost. Tohle není moje zem a upřímně, nikdy nebude. Narodila jsem se a stále patřím do Ohnivé říše. Ale nenávidím to tam. Ohnivý král není zlo, není jako já. On je sobecký a zvrácený hajzl. Má ze zabíjení potěšení. Několikrát jsem to zažila. Přála bych si dát Pátý vaší královně a tím jeho hrůzovládu ukončit... rozpáleně dořeknu a vstanu ze židle. Dobře, půjdu s vámi. Sice ve vás shledávám dobrou duši, ale proti takovým nic nemám, zase se posadím, tentokrát již s klidem. |
| |
| Hospoda Kristy a Peter Po chvilce rozdýchávání mého posledního výstupu se odhodlám konečně promluvit: Kristy, Lianos musí být potrestán, a je mi úpřímně jedno jak a čím. Jeho činy jsou neodpustitelné. ... znovu se pokusím napít se čaje, tentokrát úspěšně. Mezitím k nám příjde nějaký člověk, jeho hlas jsem už slyšel, ale nemůžu si ho vybavit. Ano pane, musím "pátého najít. Chci splatit svůj dluh a očistit tuto zemi. Možná se to zdá být hodně naivní, ale je to tak. A kdo vlastně jste prosim Vás? .. jsem ještě trochu otřesen a používat magii pro zobrazení v tuto chvíli by bylo nerozumné. Takže čekám na reakci |
| |
| No, takže vy chcete abych se představila? Dobře. Jmenuju se Tera Králová a jsem druidka. Toho, že jsem trpaslice si jistě všimli mnozí a pak taky, putuji po světě. Hledám svédva bratry a občas se namočím do dobrodružství. Tak co, je toho dost? Sedím a koukám se Ravenovi do tváře. Ještě nikdy jsem neviděla někoho tak zajímavého. Dopiju svůj čaj, který byl moc dobrý a pak si objednám placky. Mnoho lidí si je objednává, nebudu vyjímkou. Tak o jaképak dobrodružství se jedná, pokud se mohu zeptat? Přidám se ik sebevětší hlouposti a možná, možná potkám své bratry. Placky mi byly doneseny a já jsem spokojeně žvýkala. Cvrček mi připadal přátelský, mohly bychom být přítelkyně. |
| |
| soukromá zpráva od Píseň osudu pro Rozhodneš se prozkoumat okolí chrámu. Jestli nic nenajdeš, vrátíš se zpátky a důkladně se zeptáš kněze na všechny informace. Vyjdeš ven a uvidíš mnoho hrobů. V dálce je nějaká kaplička. Má zvláštní tvar. Je určitě postavena jinou dobu, než je postaven ten chrám. Moc se v architektuře nevyznáš, ale usuzuješ, že byla postavena déle než všechno tady. Vydáš se jí prozkoumat. Opatrně nahlédneš dovnitř. Je tam stůl, na kterém hoří svíčka a na zdi visí kříž. Když se podíváš blíže, najdeš knihu "Písek času". Je nemotorně opřená o zeď. Vezmeš ji do ruky. Vypadne z ní nějaký list. Uděláš tu práci a sehneš se pro ní. Uvidíš že je to mapka. odkaz Mohla by se hodit. Schováváš si mapku i knihu a odcházíš z kapličky. Poznámka Vypravěče: Je to psáno soukromě, proto to ostatní nemohou vidět. Pokud budeš chtít odpovědět na tenhle příspěvek, pošli ho soukromě. |
| |
| soukromá zpráva od Píseň osudu pro Hospoda Mé jméno je Peter. Já osobně se snažím přijít na nějaké informace o pátém elementu. Slyšel jsem, jak jste tu horlivě diskutovali. Na chvíli jsem se odmlčel. Kdybych byl o něco mladý tak se vydám sám hledat pátý element. Ale mě nohy už moc neslouží tak proto bych rád pomohl vám, skoro mladým můj zrak se stočí k elfovi bytostem. Začal jsem šmátrat ve své kapse. Vytáhl jsem něco potrhaného a rozložil to přede všemi na stůl. Byla to mapka naší země. odkaz Tahle mapa vám sice neukáže, kde se pátý element nachází, ale aspoň se neztratíte. Můj prst začne kroužit po vyznačených hranicích. Červená země, značí ohnivé království, Modrá země značí naše vodní království, vedle nás, Zelená barva, značí Zemní království a tenhle ostrov, který je Žlutou barvou je Vzdušné království. Hlavní města.... Dabia, Cerus, Testae a Caeli. My se nacházíme právě zde. Prst mi sjel k spodní části mapy kde stálo "Dabia". Mám starého známého, který žije v Lamelle, je to odsud pár dní pěšky. Můžete tam nabrat nějaké zásoby na cestu. Je tam hospoda, podobná téhle. Jmenuje se "Bezejmená". Ptejte se tam po Richardovi. Možná vám k pátému řekně něco víc než já. Usměji se. Čekám jak budou ostatní reagovat. |
| |
| Dabia, Konec Vycházím z místno hřbitova. Stále silně prší, avšak zde je podivný klid. Kněz, kterého jsem potkal v chrámu záhadně zmizel. Procházím ulicemi s černou kápí na hlavě a kolem mne se míhá neviditelný černý stín. Co.... ppp oroučíte můj pane? Ozve se mrazivý hlas, kdesi za mými zády a já, s knihou v ruce, otočím svým pohledem. Za mnou se vznáší, průhledný a mrtvolný, duch kněze z kláštera. Nevypadá to, že jsem našel co bych hledal. Nenašel jsem ani desku, ani hrdiny. Nemůžu získat páty artefakt, dokuď je schopný měnit vlastnosti jeho uživatele, nebo dopadnu jako král ohnivého království, prostě ztratím hlavu. Někde musí být ta deska s timi nápisy jak tu kletbu obejít, musíš ihned letět do Lamelly a pokusit se jí najít, běž. Rozkážu duchovy, načež se vypaří a zmizí někde v deštivé dáli. Načež rozvinu mapu a zadívám se na ní. Anora? Řeknu si a rozhlédnu se, jestli tu není někde ta Nershe, načež se vydám vstříc novému městu. |
| |
| soukromá zpráva od Jamila Serost (Cvrček) pro Raven se nám pěkně rozčílil. Já byla zticha. No ano... i to občas umím. Být potichu a poslouchat. Přemýšlela jsem o potrestání onoho... jak, že se jmenuje? Liamos? Jo jistě... jenže se mi ho moc nechce hledat po všech čertech jen abychom mu mohli nakopat prdel. Přijde k nám Peter, zvednu ruku na pozdrav. Ukáže nám mapu, sice byla stará, ale pořád dobře přehledná. Začne nám ukazovat země, ale všimla jsem si, že jednu vynechal. „Petere. A co je tohle za zemi? Ta šedá s městem Nako?“ zajímám se a ukážu na ní prstem. |
| |
| soukromá zpráva od Píseň osudu pro Hospoda Ah, tahle země? Původně to byla země zajatců a vyhnanců. Byly tam věznice a všelijaké nápravné zařízení. Ale momentálně nevím co se tam děje. Vím, že žádnému ze 4 království nepatří. |
| |
| soukromá zpráva od Jamila Serost (Cvrček) pro „Páni. To jako zločinci mají pro sebe celou jednu zemi? To nikdo nevěděl co lepšího s ní udělat?“ protočím oči a na chvíli jsem se zasnila nad tím co bych s takovou zemí udělala já. Určitě by to byl ostrov zábavy. Herny, hospody, bordely, turnaje, zápasy... prostě ráj pro každého kdo si chce užít a taky pro lichváře. „Tak fajn. Ravene. Co jsi nám chtěl ještě povědět? Měli bychom vyrazit co nejdříve jestli se chceme do setmění vůbec někam dostat.“ Pobídnu našeho šéfa. |
| |
| soukromá zpráva od Raven, Elder of Starcaller pro Ano, měli bychom vyrazil. Cesta je dlouhá. Ikdyž venku prší, to zvládneme. Usměji se na Cvrčka a pomyslím si, žebychom si měli vzít sebou nějaké zásoby na cestu, kdo ví co nás všechno potká. A náhodě se mi nic nechávat nechce. Můžete mi prosím říci jak je to město Lamella daleko? Tak nějak to špatně vidím, a následuje další úsměv. Jak jde vidět, už jsem se uklidnil a mám nehoráznou chuť si dát panáka něčeho ostřejšího, ikdyž se to u elfa mého věku nehodí, přece si jednu objednám. Hospodo? Přineste nám sem něco ostřejšího. a tiše dodám kdo ví co nás čeká, tak ať na to tady vzpomínáme v dobrém. Čekám až se k tomu vyjádří i ostatní a jsem připraven na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Tera Králová pro Jo tak vy už jste to přinesli? Obrátím přitom hlavu na číšnici. Tak kdo si dá mou skleničku? Ravene, Petře, Cvrčku? Dívám se na každého zvlášť a usmívám se. Nechcete si zahrát karty, o jedny placky? Kdo prohraje, koupí placky výherci. Najednou se v mých očích objeví jiskra, byla to opravdová jiskra, která znamená radost ze životy a elán. Raven nevypadá špatně, abych řekla pravdu, našla jsem v něm zalíbení, vždy, když ho vidím, rozbuší se mi srdce. Nejen kvůli vzhledu, ale kvůli povaze, kvůli tomu, jak mluví a jak se chová, proto je mi milý, víc než přítel...Ale to by mělo být moje tajemství, které nesmi nikdo vědět... |
| |
| soukromá zpráva od Kristy Veron pro Já bych si dala, kouknu s úsměvem na Ravena a zhoubnu se na pevné židly, poté se lokty opřu o stůl... Já tuhle cestu podstupuji jen proto, že je jasné, že pokud Pátý opravdu najdeme, Ohnivý král to zjistí a bude ho chtít najít... A pak ho budu moct konečně zabít... Jeho služebníci byly menší sousto, než bych čekala, takže tohle sice bude problém, alenétak velký, zvlášť když si zdokonalím magii... zamračím se. Jeho smrt vyrovná to, co udělal a taky budu moct pomstít to, co jsem kvůli němu ztratila a udělala, zašklebím se a zajiskří mi v očích... Já nehraji karty, promiň, usměju se na Teru a kouknu na Ravena... Doufám, že tuto cestu zvládnete, i když jste tak starý... Ale s vaší magií to asi problém nebude... usměju se, je určitě mocnější, než se zdá. |
| |
| soukromá zpráva od Raven, Elder of Starcaller pro Hmmm, Tristan a Trakei říká? chvilku přemýšlím a pak odpovím: Bohužel, tyhle jména mi nic neříkají a smutně se podívám na stůl. Ale karty si s tebou milerád zahraji, pokud mi někdo bude říkat co mám za karty a usměji se na Teru. Jinak Kristy, cesta to bude dlouhá a namáhavá, neručím za to že to přežiju až do konce, ale i kdybych měl zemřít, tenhle úkol musíme dokončit. Chytnu do ruky štamprlku a pronesu: Tak přátelé, na zdraví, ať nám slouží a bohové nás opatrují, a vyklopím to do sebe rychlej než by kdokoliv stihl říct "Paledia". Tak co že to budeme hrát za karetní hru? řeknu a podívám se na Teru. Poražený teda platí placky tomu kdo vyhraje. A čekám co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Tera Králová pro //král ohně=černý petr// Pozoruji jak to do Ravena padlo. Má pravdu, nestačila bych říct Paledia. Vytáhnu karty a začnu je rozdávat, přičemž dbám na to, abych vše rozhodla, tak jak se má. Když jsem je rozdala, zjistila jsem, že mám ohnivého krále a myslím, že pomalu začínám prohrávat... |
| |
| soukromá zpráva od Jamila Serost (Cvrček) pro Protočím oči. Zdá se, že se jim nechce do deště. Fajnovky. Vždyť na cestě zmokneme ještě několikrát. Oje... Tohle teda bude výprava, jestli se vůbec někdy vyhrabeme z téhle hospody pryč. Podívám se na Ravena. „Já vím, že se bavíte a asi se vám do toho počasí nechce, ale měli bychom vyrazit jestli se chceme někam dostat. A říkal, že do Lamelle je to pár dní cesty. To je přibližně tři dny nebo víc.“ Odhaduji. |
| |
| soukromá zpráva od Raven, Elder of Starcaller pro ..v momentě kdy přemýšlím jak se vlastně hraje "král ohně" když v tu chvíli promluví Cvrček. Zareaguji: Promiň, nechal jsem se tak trochu unést. Opravdu bychom měli vyrazit. Položím karty na stůl a řeknu: Teru, máš u mě placky. a usměji se. Lamella už na nás čeká. Tak vzhůru za novým dobrodružstvím. Pri poslední větě se zvedám od stolu a mávnu ve vzduchu mojí holí. Jestli jste připraveni, můžeme jít. ... čekám na reakci ostatních a jsem nažhavený na cestu v dešti .. ;-) |
| |
| soukromá zpráva od Tera Králová pro Jdu cestou, necestou, za svou bílou nevěstou, jíná mne na tom světě nevábí.. Ach jo, bahno, bahno a zase behno, musí to tu být tak hnusný? Prošlapávám cestu bahnem a přitom doufám, že někam zapadnu, umřu a nebudu muset absolvovat tuto cestu. Pršiplášť mi vlaje a já cítím neúprosný déšť na zádech...Nemůžeme někde zastavit? Na cestě máme plno knajp a my jenom jdeme, jdeme a nic! Houknu na Ravena, protože už mi kručí v břiše a je mi poněkud zima. V tu chvíli uvidím žebráka. Chudák, pomyslím si a vytáhnu svůj váček s penězi. Chvíli v něm lovím největší minci a pak mu konečně hodím pět zlaťáků. Žebrák děkuje, děkuje, ale to už mizím za obzorem a hřeje mne u srdce... |
| |
| Kristy Veron; Raven, Elder of Starcaller; Tera Králová Na cestách Odešli jste z hospůdky "U Vykuchané ryby". Venku velice hustě pršelo a byla zima. Přesto jste se vydali na cestu v tomhle nečasu. Vyšli jste z města. Netrvalo vám dlouho a narazili jste na obchodní stezku směřující do Lamelly. Byli jste už promočení až na kost. Pršelo stále víc a víc. Nebe pomalu více tmavlo. Blíží se bouřka? Nebo se stmívá? |
| |
| soukromá zpráva od Píseň osudu pro Nacházíš se v Lamelle. Sem tě poslala tvá matka, elfka, najít tvého otce. Bohužel, hned si narazil na první "hotel lásky". Neubránil ses a vstoupil si jsem. Tvá pěkná tvář okamžitě vzbudila u dam mnoho popularity. Zde zůstáváš celou noc. Tudíž, máš obstaraný nocleh. Ráno však musíš do místní hospody "Bezejmenná" . |
| |
| soukromá zpráva od Tera Králová pro Chvíli jsem takto přemýšlela a pak jsem si vzpomněla na jednu velmi zajímavou historku. Totiž, jak mi ukradli moji milí přátelé smaragdovou brož od mamky. Povzdechla jsem si. Tato vzpomíka ve mne pořád plála. To jsem jednou tak byla na cestách. Ještě když jsem byla v učení. S mým učitelem jsme si lehli pod podobný strom. Krásně zelený, ale v bouři naprosto smutný a černý. Byl rozvětven do neuvěřitelných rozměrů. Oba jsme blaženě usnuli a v tom ruchu noci jsem i přes svůj výborný sluch přeslechla praskání malinkých větviček, na které potichu našlapovaly nohy loupežíka, který byl překvapivě ELF !Najednou mi někdo sáhl na hrudník, já jsem se jen příjemně otočila a najednou byla pryč i hůl mého mistra. Když jsem se probudila, byla ještě tma. Poté, co jsem to zpozorovala jsem vzala nohy na ramena protože bych se omylem mohla stát stromem, nebo něčím podobným. Když se mist probudil, byla jsem zřejmě pryč. Možná mne z toho podezíral, to nevím, ale brzy potom jsem se doslechla, že zemřel, chudáček. Ta brož mi byla milejší a je mi po ní smutno, protože to bylo to jediné, co jsem po ní mněla. Tak, jo, tenhle protest považuji za uzavřený. Vylezla jsem si na strom, na jednu pohodlnější větev, kde dokonce nepršelo, přikryla jsem se pláštěm a šla jsem spát. Co dělali ostatní? To nevím. Mněla jsem pocit, že jsem v bezpečí a tak jsem se nenechala nikým rušit. |
| |
| Třetí den Lamella Třetím dnem jste se dostali do druhého největšího města, Lamelly. Sice se vaše skupinka trochu roztrhla cestou, ale setkali jste se opět všichni před branami města. Vzpomněli jste si, že máte hledat hospůdku, která se jmenuje "Bezejmenná". Zde by jste měli naleznout dobrého přítele Petera. Déšť za ten den ustal. Byl opět slunečný den. |
| |
 | Lamella - Hospoda 'Bezejmenná' Po vydatném večeru v místním 'vykřičeném domě' jsem se ocitl v nějakém zapadlém pajzlu skoro až na konci tohoto krásného města. Moc žen tu nebylo. Pár starých chlápků tu spalo nad nedopitým pivem. Slyšel jsem, že tato hospoda je v tomhle městě jednou z nejlevnějších. Moc peněz jsem u sebe neměl. Tak akorát na jedno malé pivo. Budu si muset opět nějaké peníze opatřit. Joooo, kdybych měl ale pátý atribut. Za ten by nějaký ten peníz určitě byl. Možná najdu někoho, kdo něco bude vědět. Za chvíli mi hospodský přinesl moje objednané pivo. Zaplatil jsem mu rovnou na místě. Když odešel, položil jsem hlavu na stůl a nechal se unášet sladkými sny o krásných slečnách. |
| |
| Lamella Hospoda 'Bezejmenná' Křup křup. Přesně takhle zní štěrk pod našema nohama. Cesta nás vede dál. Nikdo s nikým nemluví a každý si hledí svého. Pozoruji okolí a energicky pokračuji v před. Jdeme dlouho a spánku jsme měli opravdu málo, i tak mám ale energie na rozdávání. Možná to způsobily moje magické schopnosti, poslední dobou jsem magii téměř nepoužívala, takže kdo ví. Když dojdeme k bráně města, pokračuji dál. Procházím ulicemi spolu s Terou a Ravenem (pokud mě následují) a hledám hospůdku, která se jmenuje bezejmenná. Nestojí to velké úsilí a po chvíli už stojím před dveřmi. Neohlížím se a vejdu. Sundám si plášť, který pověsím na věšák a teprve pak se rozhlédnu. Obyčejná hospoda, nic zvláštního... Pohledem přejedu přes ostatní, kromě jednoho zpícího pohledného muže nic zajímavého. Dojdu k většímu prázdnému stolu a posadím se, přičemž se zhoupnu na židli, zvědavě se rozhlížejíc. |
| |
| Hospoda ve městě Lamella ... sedím na židli a okolo mě krásných 12 slečen. Různé rasy... elfky, trpaslice i lidské dívky. Měli krásné tváře a ještě hezčí.... oči. Pohledem jsem sjížděl jejich krásná těla. Pak jedna dívka ke mě zamířila. Trochu jsem se zavrtěl a čekal až příjde. Náhle se všechno rozplynulo.... Vzbudilo mě vrznutí dveří. Kdo mě sakra vyrušuje z tak krásného snu? Podíval jsem se ke dveřím. Stála tam dívka dívka v plášti. Vypadala spíš jako štěně co se ztratilo. Když se usadila prohlížel jsem si jí. Vypadá celkem dobře. Hlavou jsem klesl zpátky na stůl. A 'rozjímal' dál. |
| |
| Hospoda ve městě Lamella Ráno? Sakra, kde všichni jsou? No to není možný, že mne tu nechali! Já nechci jít sama. Samá invididua a navíc spousta zlodějů. Kéž bych nezapomněla to ochranné kouzlo. No, co, až potkám Krysty, tak se jí zeptám. Seskočím ze stromu a rovnou na nohy....a z nohou na moje záda. Au,au,au, proč se mi musí něco takového dít? Kdyby tu byli mí bratři, byli by mne utěšili, byli by mne postavili. Ale do reality: Nejsou tu a zřejmě ani nikdy nebudou! Najednou jsem se rozbrečela. Slzy mi tekly proudem a ani jsem netušila, že se na mne sápe jedna z těch temných, podivných bytostí, které mají za cíl jen mne okrást. Převrátím oči a rychle sáhnu po svém noži. Ani hnout! Namířím proti tomu čemusi nůž a varovně pohnu hlavou. No to snad není možné! Ta bytost se dala na útěk. Asi to bylo dítě. Zakroutím hlavou a snažím se nepoddávat lítosti nad takovými sirotky. Loudám se a cesta ubíhá pomalu. Lamella, kolik tváří má toto město. Jedna tvář je krásná a vznešená, ta druhá je plná špíny a puchu. Sama mám radši tu první tvář a když mám peníze, chodím do krásných kaváren a ubytovacích zařízení. Avšak dnes nemám peníze a tak vejdu, spolu se svými přáteli, které jsem potkala před branami (a když jsem spala nepočkali na mne) a zamíříme do hospody s výstižným názvem- Bezejmenná. Znuděně zírám na Tirala. Jak může být někdo tak nemožnej? Usnout na stole! Mněl se vyspat na stromě. Odvrátím pohled od tohoto ubožáka na Kristy Veron. Myslím, že má podobné smýšlení, protože se rozhlíží po celé této noře a nic jiného nedělá. Hej, přineste mi prosím něco teplého! Já vím, jsem jen čajomilná svině, ale to si nesmíte brát osobně. Sama pro sebe se uchechtnu a pomalu usrkávám čaj. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR