Pán Prstenů
hrálo se Jindy
od: 28. července 2009 11:31 do: 13. dubna 2011 13:44
Dobrodružství vedl(a) x6tence
| |
 | Frodo Pytlík má prsten moci.Bude vytvořené společenstvo prstenu,které donese prsten do ohnů hory osudu,ve které ho pak zničí. |
| |
 | V klidu si ležím ve své jeskyni kus od Roklinky a odpočívám. Zrovna předchvílí sem byla na lovu. Moc sem si pochutnala. Teď mám plné břicho a čistím si šupiny a drápy. Vylezu z jeskyně a koukám se ze skály na rozlehlé lesy a na Roklinku. Z Roklionky je na mě vidět. Jen si sednu a koukám se po krásném kraji. Jen škoda, že tu nejsou skřeti, které bych mohla rozsápat. pomyslím si. |
| |
| Boromir,Faramir Jste zrovna v Osgiliathu,když k vám příjde posel od vašeho otce.Boromire,Faramire..Máte se ihned dostavit za vaším otcem.Posel přivede 2 koně. Legolas Zrovna jsi v sídle tvého otce Thranduila,v Temném Hvozdu.Věznily jste tam Gluma,ale ten zrovna v tento den utekl.Thranduil si tě nechal zavolat k sobě a řekl ti Legolasi..Musíš jet do roklinky,oznámit Elrondovi,že Glum utekl.Vyraž prosím ihned.Vezmi si sebou elfů kolik budeš chtít. Gandalf Jsi v Železném pasu a jsi vězněn na špici Orthanku.Přilétá k tobě orel jménem Gwaihir.Ty jsi na něj naškočil a doletěl s tebou do Edorasu.Tam tě král nepřijal jako posla špatných zpráv a řekl ti Vezmi si kteréhokoliv koně, jen buď do zítřka pryč Poté jsi šel do stájí vybrat si koně a poznal jsi tam Stínovlase.Byl už pozdní večer tak jsi přespal a probudil jsi se brzo ráno. Aragorn Sedíš v temném koutu v Hostinci u Skákavého poníka.Když do hostince příjdou 4 hobiti.Frodo,Sam,Pipin,Smíšek. Chvíli si tam hobiti popíjejí.Potom se frodo rozejde k pultu a zakopne a prstenu mu spadne na prst a frodo zmizí. Gimli Jsi v Ereboru a král dáin si tě k sobě nechal zavolat. Gimli synu gloinův..posílám tě se zprávami do roklinky. |
| |
 | Jeskyně, kousek od Roklinky Nespalný tvůj oheň jest, když už zníčil mnoho měst! Dračí síla, dračí dech, potkat tě nepřipraven to jest pech! Celý den a celou noc, Tom Bombadil už má svou moc! Jde si za drakem či dračicí, pro moc silnou až mučící! poté dotančím až k Elwiře, která vše dozajista slyšela a kouknu na ní svým pravým okem zatímco tím levým sleduji okolí. |
| |
| KOuknu na něj a v očích mám tázavý pohled. Co tenhle šašek tady dělá? Asi se pudu proletět a hledat si skřety na uklidnění...ne proč? Dyť sem v klidu. pomyslím si. Skloním k němu svou hlavu. "Kdopak si?" zeptám se milým hlasem. |
| |
 | Temný hvozd Poté co vyslechnu zprávu svého otce: Tancavë!*(Ano!)* okamžitě vyrazím spolu z dalšimi 20 elfskými pomocníky k roklince. |
| |
| Jeskyně, kousek od Roklinky Ptáš- li se kdo já jsem, odpověd přispěchá ti vzápětí! Mé jméno jest Tom Bombadil přec! poté přiskotačím svojí tančící chůzí blíže k Elwiře. Já pánem lesů, říček, tůňek jsem! |
| |
| "Hm aha...a nevíš zda sou poblíž skřeti? Já jen, že bych je nejradši rozsápala...." prohodím. "Jinak mé jméno Elwíra jest a žiji zde 3000 let." dodám. Pak čekám na odpověď. Divnej to chlapík, ale musí pochopit, že když zabíjím zvířqata je to jen z hladu a ne z toho, že by mě to bavilo. Baví mě zabíjet skřety ale zvířata ne. pomyslím si. |
| |
| Jeskyně, kousek od Roklinky Zarazím se v půlce kroku. Skřeti! Tpfuj! odplivnu si jeden ze svých super plivanců, až to udělá menší kráter do země. O skřetech mi ani nemluv, hned bych je všechny nejradši vyhnal pryč odsud! Běda Morgotha, který si dovolil udělat jest! najednou si uvědomím, že pořád stojím před dračicí a pokračuji: Zdarvím tě silná Elwíro. Jak jistě víš schyluje se k bouři. A Alianci by se hodila každá pomocná ruka, hnáta nebo pařát! |
| |
| Najendou řekne, o pomoci. "Hm povídej tohle mě láká...ráda pomůžu proti tomu hajzlovi." řkenu a čekám. Je vidět že mám hodně velký zájem. |
| |
| Jeskyně, kousek od Roklinky Pousměji se na Elwíru Nemyslel jsem si že to půjde tak snadno. Už jsi někdy ochutnala maso Nazgûlského létajicího oře? |
| |
| Rosalinda Elrond s tebou občas trénuje bojovat s mečem.Střelet z luku tě trénuje Elf, který se jmenuje Siraen .Zrovna v tento den máš 13 narozeniny. Na narozeninách je Elrond,Arwen a další z roklinky. Všichni ti popřály všechno nejlepší.Dostala jsi mnoho darů.Jedním z darů byl i luk,který je podobný tomu co dostal legolas v Lothlorienu od Galadriel, ale je o něco menší.A také mezi dary byl krátký elfský meč. Deralf Ty jsi poblíž kopce Amon Sûl(větrova).Zrovna teď začalo pršet a ty jsi se rozhodl někam schovat dokud nepřestane pršet.V tvém okolí není žádná jeskyni ani nic podobného.Akorát větrov,tam se můžeš schovat. |
| |
 | Větrov Když začně pršet řeknu si: Kruci! Rohlédnu se kolem a všimnu si zříceniny hradu. Tam bych se mohl schovat. Řeknu si a jdu tam. Když tam dojdu rozdělam si malej oheň a rozhodnu se že tam i přespím. To je pech, takhle dorazim zpátky domu až zejtra touhle dobou. Vůbec by mě nenapadlo že by sem mohl někdo přijít tak si tam odložim meč, luk a toulec ze šípy, rozložim si na zem nějakou deku a lehnu si na ní. Po nějaké době vůbec nemůžu usnout tak zase vstanu a jen tak koukam ven na déšť. |
| |
 | POkec Kouknu na posla a řeknu. " Jo už jedeme!!" Nasednu na koně a jedu domů s Faramirem a řeknu mu. " By mě zajímalo co se zase děje!! A také jestli se haradští rozšoupnou na větší zkupinky poslední dobou je to až moc lehké!!" Pak projedem branami projiždějíc zatroubím a projedeme a poté jdeme k otci. |
| |
 | Když sem rozbalila dárky, z každého sem se radovala a pochopitelně nejvíc z luku a meče. Obejmu Elronda a vlepím mu pusu na tvář. Moje mladá tvářička je rozzářená jako sluníčko. "Hned je du vyzkoušet." prohlásím a okamžitě běžím na místo kde se trénuje lukostřelba.Vezmu si toulec se šípy a založím šíp. Naplnu tětivu a vypustím šíp. Samozřejmě sem nejprve zamířila a pak vystřelila. |
| |
| "Neměla sem tu čest." prohodím a usměji se dračím úsměvem takže vycením zoubešky. Hm..,už se těším...dlouho sem nezabila nějakého služebníka Sauronova. Pomstím smrt mých předků. pomyslím si. |
| |
 | Když Frodo najednou zakopne a spadne, na prst mu vletí prsten a on ZMIZÍ! "Forodo!" vykřiknu znepokojeně a kouikám se jestlu tu někde není,. |
| |
 | Osgiliath Vyskočím na koně a jedu po boku Boromira ,,Mě by to taky zajímalo, ale jestli se haradští seskupí tak to budeme mít teprve co dělat. Ale snad to nebude tak zlé." Jen doufám, že je to důležité. Nechceme snad aby Osgiliath padl. Haradští by se mohli seskupit a my by jsme byly řiti. |
| |
| Cesta do síně Jdu s Faramirem k otci a odpovím mu. " Možná ano!!" Ale ted je to spíše jen rozvička ikdyž aspon něco než li nic!! Řekl bych že to asi bude mít co dočinění s prstenem. Něco sem slyšel že se prý bude rozhodovat cp s ním!! Tak se možná bude jednat že někdo z nás bude muset odjet!!" Řeknu jako bych mu četl myšlenky říkajíc si spíše pro sebe a dojdeme k otci a řeknu. " Volal jsi nás otče?" |
| |
| Faramir,Boromir Když dojedete až k budově ve které váš otec vládne tak vejdete dovnitř a jdete k němu a ten řekne Moji drazí synové..Jeďte do roklinky.A předejte Elrondovi zprávy o postupu haradských vojsk. Denethor čeká co uděláte. |
| |
| Denethor A pokuste se získat prsten moci do gondoru. |
| |
| Domov " Dobře!! Počítej , ale s tím že to nebude lehké!! Jistě tam bude hodně důležitých lidí jako třeba ten Aragorn!! Nedal bych za nic že bude souhlasit s tím aby byl zníčen!! Takže jestli to tak bude půjdu s nima a uvidím co se stane pak!!" Řeknu jenom. |
| |
| Minas Tirith ,,Jak přeješ otče, pojedeme do roklinky a zprávu předáme. A prsten se pokusíme získat." Jak to Boromir mohl vědět? No teď už je to jedno. Ale ten prsten asi nebude jednoduché získat. |
| |
| Domov Najdu nějaké jídlo a pití nabídnu Faramirovi a poté řeknu. " Nerad cestuji s prázdným žaludkem když teda mám navýběr!! Také už nejsem nejmladší, dáš si také Fare?? Bylo by dobré vyrazit co nejdříve je to docela dálka!" |
| |
 | Mordor Ááááárgh. Už je to tady! Prsten! Brandyvína! Můj pane jaké jsou tvoje rozkazy? Devítka je kousek od tamtud! Mám je vyslat za prstenem, nebo máš jiné plány? |
| |
 | Jdu lesem tím směrem, kde mi otec říkal, že je nějaká elfí vesnice. Prý nějaká Roklinka. |
| |
 | Hospoda Jdu směem k pultu a najdnou zakopnu. Prsten mi vypadl a já se ho snažím zachytit. Spadnul mi přímo na prst. Chvíli koukám na prsten a potom se podívám okolo. Všechno je takové rozmazané. Slyším Pipina, jak volá moje jméno. Z toho prstenu mě už začíná bolet hlava. Rychle ho sundám a vechno vidím normálně. Co...Co se to stalo. Ten prsten je opravdu silný.... Už ho na sebe nikdy nanavlíknu... |
| |
| Sauronova ústa Výborně...Vyšli je za prsten. Řekne ti Sauron.Prsten musí být u mě a ne u nějakého pulčíka. |
| |
| Jeskyně, kousek od Roklinky Hmm, pokud se k nám přidáš tak budeš mít tu čest jistě vícekrát. Aliance se musí zase spojit! Ovšem dřívější spojenectví již nejsou tak pevné jako předtím! Rohan již není tak silný jako dřív a v Gondoru se i přes vyditelnou snahu bránit se Mordoru dějí věci, o kterých bych nerad mluvil, alespoň tady. Nyní se musí složit nová aliance! Připojíš se k ní? pořád si podupávam nohou, až to mírně otřásá celým okolím. |
| |
| Zvednu hlavu a zařvu tak nahlas, že to bylo slyšet až do Roklinky. "Jasně, bude mi ctí. Už jednou se bojovala za Allianci, tehdy..mohl být Sauron andobro zničen, ale enstalo se tak." řeknu. To zařvání bylo jako an souhlas :-D |
| |
| Mordor Ano, můj pane! poté vydám nepopsatelný zvuk a vedle mě přilétne mouše podobná nestvůrka, akorát o něco větší. Té řeknu neznámým jazykem pár věcí a ona se vydá směrem k Nazgûlům. Nějaké jiné rozkazy můj pane? Věci se již dali do pohybu, ale Jižané vzdorují síle Mordoru! Pořád se nechtějí přidat k vám! A na severu v Roklince se schyluje k radě! Sjířdí se tam spousta významných osob! Nemyslíte že by bylo zadobře kdybych se také zůčastnil?? |
| |
| Jeskyně, kousek od Roklinky V tom případě se trošku proletíme, teda pokud ti nebude vadit, že na tebe nasednu?!? řeknu nyní z přátelským úsměvem na tváři. |
| |
| Ústa Sauronova Účast na té radě je zbytečná.Stejně by tě tam nepřijaly a ihned by tě zabily.Pošli dalších 5 tisíc skřetů do boje s jižany. |
| |
| Mordor Jak přikazuješ, můj pane! Poté vyšlu dalšího posla k veliteli skřetů aby za mnou v nebližší době přišel. |
| |
| Ústa saurona Potom co jsi poslal posla veliteli skřetů.Gothmog,velitel skřetů k tobě příjde a ptá se Vyžádál jste si mě pane? |
| |
| Minas Tirith ,,Proč ne, ale musíme si nechat něco na později, nechci někde v lese zjistit, že nemáme jídlo. Já můžu vyrazit téměř ihned. Jen doufám, že Osgiliath nepadne, potom by byl na řadě Minas Tirith." Řeknu a vezmu si trochu jídla a pití s sebou. Teď se o všem rozhodne. Jestli opravdu Osgiliath padle, když budeme v Roklince, tak už nikdy nespatříme Minas Tirith, ani Gondor. Nezbývá nic jiného než věřit našim lidem. |
| |
| Před Roklinkou Konečně tady! Prohlásím. Jdu dál směrem k největšímu domu. Cestou si prohlížím okolí... Je tu někdo? zavolám u toho domu... |
| |
| Domov Najdu nějaké jídlo a pití na cestu zásoby a řeknu mu. " Nebylo by lepší kdyby tu jeden z nás zůstal?? Je dost pravděbodobné že vědí o radě a nebylo by dobré kdyby města padly!! Proto bych navrhoval aby tu jeden z nás zůstal a bránil je!!" |
| |
| Mordor K Gothmogovi: Mám pro tebe úkol! Okamžitě vyšli další skřety na Jih za Haradskými! Nejméně však 5000! Jestli je přiměješ stát po našem boku silou nebo úplatkem nechám na tobě. Nezklam našeho pána! Nyní odejdi! Doufám, že ten proradný červ nezklame a přiměje ty vzpurné Haradské přidat se nan naší stranu! Kéž by tak byli stejní jako Rhûnští, kteří jsou již připraveni u Čené brány a čekají na další příkazy. |
| |
 | Hospůdka "Pane Frodo!" vykřiknu když vidím co se děje a přiskočím k němu ale vtom zmizí. Pak se zase objeví a já jen udiveně koukám. Co to mělo být, to ten prsten! Musíme si pospíšit... Aby jsme to rychle splnili, to co jsme slíbili... zapřemýšlím a pomůžu Frodovi na nohy. "Jste v pořádku, pane Frodo?" zeptám se ho starostlivě a čekám co odpoví. Podívám se na Pipina a Smíška, na Pipina trochu vyčítavě za jeho velkou pusu a že se přeřekl. Stále podpírám Froda a čekám co odpoví. Snažím s eho dostat k židli aby si mohl sednout. |
| |
| Hostinec Pořád mi nikdo neřekl, co se se mnou stalo a proč jsem viděl všechno tak rozmazaně. Prsten vrátím na své místo a, díky Samovi, vstanu a sednu si na židli. Bolest hlavy mě nepřešla a tak si jí chvíli podpírám a až potom poděkuju Samovi, že mi pomohl na nohy. Sakra. Ten prsten je nebezpečný. Musíme ho zničit a to co nejrychleji to půjde. Sedím a hlava už mě přestala bolet. Co se se mnou stalo. Prsten mi spadl na prst a já jsem viděl všechno rozmazaně a rozbolelal mě hlava. řeknu a potom tam budu jen mlčky sedět. |
| |
| Ústa Sauronova Gothmog ti ihned odpoví Ano pane..Gothmog následně odejde a ty vidíš z pevnosti jak dává rozkazy skřetům a následně pak 5000 skřetů jde směrem k haradským.Gothmog jde s nimy. Potom co se armáda ztratí z tvého dohledu tak k tobě příjde jeden ze skřetů. Pane...Ten čaroděj Saruman se prý snaží skřížit skřety se zlými lidmy.Informoval mě o tom jeden ze skřetů,který mu slouží. řekne titen skřet. |
| |
| Roklinka Po starastiplné cestě na které nás přepadl houfek skřetů a já díky nim ztratil 5 mužů jsem konečně se zbývajicími 15 dorazil do Roklinky. *Běžte do kasáren. Zbytek již snad zvládnu sám.* řeknu zbylým elfům. Poté se vydám k Elrondovu domu. Snad bude tam, i když kde jinde by byl! *Elronde! Elronde! Mám pro tebe nové zprávy!* křičím před jeho domem s mírným úsměvem na tváři. *Cožpak ani nepozveš staré známé dovnitř?* |
| |
| Roklinka Podívám se na příchozího a jdu k němu... Zdravím... Tady bydlí Elrond? Usměji se na něho. Já jsem Ellen. Smím se k Vám zatím přidat? Mistře elfe? Ráda bych si s ním také promluvila... |
| |
| Minas Tirith ,,Asi máš pravdu, ale kdo z nás? A co by na to řekl otec? Kéž bych Ti na ty otázky dokázal odpovědět. Řeknu a sednu si. Jak to asi bude dál? Jak? Jestli tu zůstane Boromir tak Gondor bude v bezpečí, ale pochybuji, že se mi povede získat prsten. A otec bude zuřit, ale když pojede Boromir tak já to tu neubráním, on je v těchto věcech mnohem zkušenější. |
| |
| Hospůdka "No... Já nevím, prostě... Jste zmizel, a objevil se až zas jak jste ho sundal... Ta bolest halvy a vidění.... Třeba nějaká kouzla, na to by vám nejlépe odpověděl Gandalf ale... Kdo ví kde teď je," řeknu a objednám něco k pití alé né zas pivo či tak, prostě aby si pročistil trochu hlavu. Sednu si vedle něj a starostlivě se na něj dívám. Doufám že bude v pořádku, nelíbí s emi to, zatracený prsten! Proč my?! Proč zrovna my?? pomyslím si a sklopím pohled protože je to zčásti tkay má vina že jsem nedával větší pozor. |
| |
| Mordor Árrrgh! To proradné psisko! Takové dobré nápady a ani se námi o tom nepodělí! poté odvolám skřeta zpět do práce a pokračuji k Sauronovi: Můj pane, Ten bílí čaroděj, Saruman, se snaží vzkřísit na svět nové bojové plemeno! Neměl bych vyslat Khamûla jako pozdrav od nás? řeknu s ušklebkem na tváři. |
| |
| Domov " Je to zapeklitá situace!! Nevím jak to udělat vím jen že když pojedeme oba lidé nebudou mít nikoho kdo by je vedl a kdo by jim udělal dobrou strategii!! A to by byl zánik uplně lehkej , ale je pravda že by bylo lepší kdyby jsme tam jeli oba otče co ty si o tom myslíš??" |
| |
| Hostinec Zmizel.... To snad ani není možný. Gandalf se, doufám, brzo objeví. řeknu Samovi a už mi zase nic není. Hlava už nebolí. Jen pořád musím přemýšlet, jak je možný, že jsem zmizel. Ten prsten....čím dřív se ho zbavím tím líp. Kdy vyrážíme dál ? zeptám se sama, protože si toho teď moc nepaamtuju. |
| |
 | Hostinec U skákavého poníka Sedím jako vždy u svého stolu v koutě místnosti.A v tom se dveře do hostince otevřou a vejdou čtyři hobiti.To budou určitě ty o kterých mi říkal Gandalfpomyslím si.Chvíli je pozoruji a pak jeden z nich zmizí a po chvíli se zase objeví.Jdu k němu chytím ho za košili a odtáhnu ho nahoru do pokoje.Tam ho hodím na židly , postavím se k oknu a pak se ho zeptám"Jak se jmenujete?" a čekám co mi řekne. |
| |
| Hospůdka "To je pdoobně jak u pana Bilba, tkay zmizel..." řeknu a chci pokračovat ale to Froda popadne ten zakulenec. "Co, pusťte ho!" křiknu na něj. "Smíšku, Pipine!" křiknu na ty dva a už pádím do schodů jak nejrychleji umím. Počkám až doběhnou ti dva a vrazím do pokoje. "Nechte ho být!" křiknu na zakuklence a zatnu pěsti. |
| |
| "Dobrá tedy nasedni. Koneckonů, já lovím ve tvém lese kuli jídlu tak tě aspoň svezu. Nesedej a letíme. Naváděj mě a řikej kudy kam." pronesu a lehnu si tak aby na mě mohl vylézt. |
| |
| Já si vezmu stojan na svíčky a běžíme se Samem. Smišek nevím co si vezme asi taky stojan:-D |
| |
| Hostinec, Aragornův pokoj Sam mi už ai chtěl odpovědět na to, kdy vlastně pokračujeme v naší cestě, ale v tom mě chytne nějakej divnej a cizí člověk, který mě odtáhne do nějakého pokoje. Já... Já jsem Frodo.A kdo jst vy a co po mě vůbec chcete ? zeptám se ho vystrašeně. Na pomoc mi přiběhly Sam, Pipin a Smíšek. Počkejte, uklidněte se, on mi nic neudělá. Doufám.... Kdyby mi něco udělal tak vás taky zabije, a to bez problémů. |
| |
| Elrondův dům Ale jistě Ellen. pousměji se na ní. Jaký jsem to nezdvořák! Legolas jméno mé! řeknu s poklonou. Co vás sem přivádí? Máte nějaké novinky z Jihu? Hmmm, co tady asi chce? Asi se děje spousta dalších věcí kromě uprchnutí Gluma. |
| |
| Elrondův dům Těší mě. Hledám odpovědi na mé otázky, které nesnesou doklad... Otec mě sem poslal... Bohužel, za celý svůj život jsem viděla pouze okolí mého domova a teď toto krásné údolí... |
| |
| U Elwíry Dobrá tedy! řeknu a naskočím na ní zlehka jako pírko. Naše první zastávka bude ve Fangornu, moje milá dračice. Tam mě vysaď a poté si budeš moci zalovit na okraji zdejšího lesa. Polde posledních zpráv se to tam jen hemží skřety. řeknu svým smějícím se hlasem. Po cestě i zpívám jednu písničku za druhou. Elwíře přináší sílu a zvedají náladu. |
| |
| Elrondův dům Toto krásné údolí se nazývá Roklinka, slečno. Opravdu jste viděla jen okolí svého bydliště? Mimochodem, odkud vlastně jste? A mohu zvědět některé z vašich otázek, nebo jsou určeny pouze pro Elrondovi uši? |
| |
| Elrondův dům A co sem přivádí Vás? Prohlížím si ho, jeho pěkný oděv... To bude nějaký významný elf... Pomyslím si Vy jste šlechtic, můj pane? |
| |
| Elrondův dům Jsem z nedaleké samoty odsud... Ty otázky jsou pouze pro Elronda... Ale jak se zdá, není tu nechcete se zatím projít? |
| |
| Elrondův dům Nesu důležité zprávy mistru Elrondovi až z temného Hvozdu a ano dalo by se to tak říct že jsem šlechtic, ale my si tam na to nehrajeme. pousměji se na Ellen Pořád jste nezodpověděla mé dotazy milá Ellen. |
| |
| Elrondův dům Ano, opravdu to vypadá že zde není. A proti procházce Roklinkou nic nemám. Co takhle malé provedení Roklinkou co říkáte? Již jsem zde párkrát byl s mým otcem Thranduilem. |
| |
| Elrondův dům Nic nenamítám... Alespoň poznám toto krásné místo... Nechám se vést... O vašem otci, Králi Temného hvozdu jsem už slyšela.... Takže vy jste princ? Pokloním se... Je mi ctí, že Vás poznávám jasnosti... Neměla jsem zatím tu čest poznat vznešené své rasy... |
| |
| Roklinka Poté co nic nenamítá na malé ukázání Roklinky vykročím a vedu Ellen po ní. U každého důležitého místa k němu něco řeknu. Jinak pokračuji v konverzaci. Ano svým způsobem jsem princ a tu jasnost můžete klidně vynechat. řeknu s vlídným úsměvem Jak říkám u nás si na to nehrajeme. Mohu vědět kdo je vaším otcem? |
| |
| Roklinka To jsem ráda... Nejsem totiž moc zběhlá v etiketě... Doposud jsem si myslela, že obyčejný elf, ale teď o tom začínám přemýšlet... Snad mi Elrond odpoví na mé dotazy... Poslouchám výklad Legolase.... A Dívám se po krásách okolí... |
| |
| Kývnu a lehce se vznesu a letíme k Fangornu. Když si zpívá já občas nevědomký pokývu hlavou do rytmu. Dost mi to zvedá náladu a tím pádem se líp letí. Letím tak rychle abychom tam co nejdříve byli. |
| |
| Sesbírám všechny vystřílené šípy a dám je do toulce. Odnesu jej do svého pokoje. Ale luk si nechám a meč taky. Pak se jdu proběhnou. Všechny svoje dárky mám u sebe v pokoji. Jen tak se procházím Roklinkou když zahlédnu nějakého elfa s elfkou. (Legolas a Ellen) Doběhnu k nim a řeknu. "Zdravím, vy zde nežijete, že ne?" zeptám se. Vidí malou holčičku v elfský šatech, měří asi 150 cm a něco málo navíc. Má hnědé vlasy i oči. Je to člověk a usmívá se od ucha k uchu. Ná zádech má Luk a u pasu má připnut meč. |
| |
| Roklinka Buď i ty pozdravena maličká. Ne nejsem zdejší... Jmenuji se Ellen. Přišla jsem za Elrondem, nevíš kde je? Prohlídnu si ji usměji se, když vidím její zbraně... |
| |
| Roklinka Zdravím, ne nežijeme. řeknu s přátelským úsměvem. Copak chceš dívenko? |
| |
| Roklinka "Ale viděla sem tu nové tváře tak sem si řekla, že zjistím kdo to je." uculím se ještě víc. "A Elronda...no nevím kde je. Měl by být u sebe...naposled byl, ale na mé oslavě narozenin...možná, že ho najdete někde tady v Roklince. Jo a já se jmenuji Rosalinda," promluvím opět. Můj úsměv se nemění. |
| |
| Roklinka Usměji se na dívenku... Ráda tě poznávám Rosalindo... Podám jí ruku na pozdrav... Tak mě to aspoň učil můj otec, že se takto zdraví lidé.... Pomyslím si |
| |
| Roklinka Také opětuji usměv: Také tě rád poznávám. Vidím, že chodíš vždy připravená. ukáži na její luk a na meč, který má. Však my si ho najdeme. ušklíbnu se na Ellen. |
| |
| Roklinka Doufám... Podívám se na Legolase... Ty jsi přijel sám? Spravím si opasek a zahalím se trochu do kápě.... |
| |
| Roklinka' Tázavě se podívám na Ellen. Néé, sám ne. Moje družina je v kasárnách s ostatními. pousměji se. A ty? |
| |
| Roklinka Už jsem si říkala, to by bylo trochu nebezpečné... Já přišla sama... Můj domov byl kousek odtud... Posmutním a podívám se směrem, kterým čekám kasárny... Přijeli jste na koních? Ráda bych viděla ty zvířata.... Ukázal bys mi je? |
| |
| Roklinka Tím chceš říct že už není? zeptám se napřed a pak pokračuji: Ano přijeli jsem na koních. Proč je chceš vidět? |
| |
| Roklinka Ne, už není... Rychle se otočím a setřu slzu... Vyrůstala jsem na takové samotě, měli jsme jen hospodářská zvířata.... Otec mi o koních dost vyprávěl... Ale ještě jsem je neviděla.... |
| |
| Roklinka Ach tak, to je mi líto. Tak pojď za mno ukážu ti je. pokusím se jí trošku zvednout náladu mírným polácáním po rameni. Tudy ukáži cestu a vykročím. |
| |
| Roklinka Jdu vedle něj a mírně zvednu obočí, když mě poplácá... |
| |
| Rozloučím se s nimi a jdu do svého pokoje. S úsměvm se natáhnu an postel a vezmu si knihu. Začnu si číst. |
| |
| Denethor Když k němu promluví boromir tak odpoví Madril..Zvládne ubránit Osgiliath.Pojedete oba dva,bez debat. |
| |
 | Edoras Druhý den ráno po mém "příjezdu" do Edorasu jsem jsem se probudil velice časně. Přišel jsem ke Stínovlasovi, pánovi koní a dlouho jsem s ním rozmlouval. Vyvinulo se mezi námi přátelství a on mi dovolil na něj nasednout. Vyrazil jsem tedy ke Kraji, kde jsem chtěl zachránit Froda. Ale bohužel jsem přijel pozdě. Vydal jsem se tedy v jeho stopách. Jeho cesta vedla do Hůrky, do které jsem se také vydal. Dojedu k hospodě u Skákavého poníka. Dojedu za hospodu, kde hosté ustájují své koně. Tam nechám Stínovlase, ale neuvazuju ho, ani ho neomezuju žádnými dveřmi. To také řeknu těm co to tam mají na starost a vrátím se zpět ke svému dobrému, čtyřnohému příteli. "Stínovlasi, páne koní a můj věrný příteli... Vyčkej tu prosím na mne.... Samozřejmě pokud ti bude hrozit nebezpečí, tak uteč... ", zašeptám mu do ucha a pohladím ho po krku. Po těchto slovech si na hlavu narazím klobouk, vezmu svou hůl a vyjdu do hostince. Vevnitř si to rázuji přímo k hostinskému, kterého oslovím. "Zdravím vás příteli... Potěšte mne dobrou zprávou... Byl tu nějaký hobit jménem Frodo? Nebo nějaký jiný hobit?", zeptám se dychtivě. Očekávám totiž, že hobita by si tady všiml, protože do Hůrky moc hobitů nechodí. (Psal jsem to znova protože mne požádal PJ ) |
| |
| Minas Tirith ,,Jak si přeješ otče, pojedeme do Roklinky oba." Řeknu a odcházím sedlat koně a připravovat se na dlouhou cestu do Roklinky Snad má otec pravdu a Madril to skutečně dokáže. Protože jestli ne tak tohle jsou poslední dny Minas Tirith. |
| |
| Gandalf Když vejdeš do hostince tak všichni na tebe pohlédnou,ale pak odkloní svůj pohled.Hostinský řekne Zdravím tě Gandalfe..Byli tu 4 hobiti.Jednoho černovlasého hobita odtáhl nějaký muž nahoru do nějakého pokoje.Ostatní tři šly za nimy.Předtím ten černovlasý zakopl vylétl do vzduchu nějaký prsten nebo něco podobného,spadl mu na prst a hobit ihned zmizel.Po chvíly se zase objevil. |
| |
![e229187a81_19527252_o2[1]283.jpg](e229187a81_19527252_o2[1]283.jpg) | Hostinec Potom co Aragorn odtáhne Froda do svého pokoje,tak vstanu a popadnu stejně jako pipin stojan na svíčky.Jdu za Samvěděm a pak vrazíme do toho pokoje.Pusťte ho!!Hned!Jsem připraven kdykoliv se bránit nebo utočit.Stojan na svíčky držím pevně. |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka K sakru Máselníku! Pročs to neřekl hned?!, vykřiknu polekaně a naštvaně zároveň. Vyběhnu po schodech. Jakmile se dostanu na chodbu, tak uslyším z jednoho pokoje povědomé hlasy. Vyběhnu tím směrem. Stojím před pokojem, ze kterého se ozývali ty hlasy. Potichu tasím meč a vtrhnu do pokoje. Pohlédnu na všechny osoby, které tam jsou. Pohled mi sklouzne z třech hobitů na Froda a neznámého muže, kteří stojí téměř u okna. (asi) "Ihned od něj odstup ty zrádná kryso, nebo tě v ní proměním!!", zvolám naštvaným, drsným hlasem a ukážu na něj holí!! "Frodo! Ihned běž za mě!!", křiknu na hobita. Poté si pořádně prohlédnu onoho muže. Někoho mi připomíná. On vypadá jako... To nemůže být on!! Nebo žeby? Ale ne.... Čert to vem... Zeptám se ho..., pomyslím si a mírně skloním hůl. "Aragorne?", zeptám se neznámého muže. "Jsi to ty??", dodám. |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka Chvíli si povídám s Frodem když v tom se dveře do pokoje rozletí.Rychle tasim meč , ale když se otočím vidím tři hobity , tak meč zase zasunu a hobitům řeknu "Jste stateční , ale tady vám to k ničemu nebude.Posaďte se."a ukážu na postel.Po nějaké chvíli vtrhne do pokoje další postava se slovi"Ihned od něj odstup ty zrádná kryso, nebo tě v ní proměním!!".Ten hlas jsem poznal hned a jen se tedy zasměji a řeknu "Lidé mi říkají mnoha jmény , ale že jsem zrádná krysa to mi ještě nikdo neřekl."pak se znovu posadím na židličku u okna a pokračuji "Přišel jsi akorát.Zrovna jsme se tady s Frodem seznámili." |
| |
| Hostinec u Skákavého poníka Když tam vrazí gandalf tak chvíly ješte držím stojan,ale jak pak se gandalf s aragornem poznají tak někam stojan odložím.Následně se posadím na postel a čekám co se bude dít dál. |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka "Ach... takže jsi to ty!!", vydechnu s úlevou a zavřu dveře. Schovám Glamdring do pochvy a otočím se k Aragornovi. "Odpusť Aragorne, ale Máselník mi řekl, že Froda odtáhl nahoru nějaký muž.... Myslel jsem, že ho dostal Sauronův přisluhovač...", řeknu na vysvětlenou a prohlédnu si všechny hobity. Po chvíli se znova podívám na Aragorna a tichým hlasem řeknu: "Musíme hobity dostat do Roklinky!! A to co nejdřív! Věci jsou horší než tušíš!! Saruman nás zradil! " |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka "Vyrazíme zítra za svítání.Navrhoval bych jít přes Větrov tam by jsme mohli dojít za den.A také si musíme dávat pozor na devítku mám takový tušení , že nejsou moc daleko."odpovím Gandalfovi |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka "To máš bohužel pravdu... Devítka je možná blíž než myslíš... Cestou sem jsem narazil na zvěsti o nich...", řeknu souhlasně Aragornovi. Možná bychom mohli dostat prsten do bezpečí dřív než dorazí... Stínovlas je pořád ve stáji..., řeknu si v duchu a pousměju se. Přejdu k Aragornovi a zašeptám mu do ucha tak, aby to slyšel jen on: "Přijel jsem sem na Stínovlasovi, pánovi všech koní.... Ve středozemi není rychlejšího koně... možná bych mohl vzít Froda napřed a pro vás poslat Elfy... Co myslíš? |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka "S tím já bych nesouhlasil.Vím že jsi velký bojovník , ale sám proti devítce nic nezmůžeš.Proto Bych byl proto , abychom jsme šli spolu."řekl jsem Gandalfovi také hlasem , aby to slyšel jen on. |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka "Stínovlase by ani koně devítky nedostihly... Je rychlejší než vítr... Dokonce rychlejší než koně elfů.... Ale budiž...", zašeptám Aragornovi naoplátku a zamyslím se. "Možná bych ho mohl poslat Elrondovi se vzkazem... Co myslíš?", řeknu stále tím tichým hlasem a ohlédnu se na hobity. |
| |
| Cesta " Jo to chci vidět!!" Odseknu mu poté nechám připravené zásoby ležet tam jdu se převléknout. Vemu si na sebe svoje normal oblečení na velké cesty a poté řeknu. " Šak se o tom přesvědčíme!!" Řeknu s posměchem a řeknu Faramirovi,. " Jedem Fare!!" Odejdeme z domu jdu nasednout na koni a poté se rozjedem projíždějíc branami zatroubím poté schovám roh a jedeme do roklinky. |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka "Nebo jeď do Roklinky sám a vyřiď to Elrondovi.Já bych s hobitama zatím došel na Větrov.Tam by jsme na tebe počakli." řeknu Gandalfovi tichým hlasem |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka "Pokud pojedu napřed, tak jedině s Frodem a prstenem... Jinak by to nemělo cenu... Družina by byla oslabena...", pokračuju v naší tiché debatě. "Pokud s Frodem vyjedeme hned jak se posilníme, tak bychom měli být v roklince co nevidět. Stínovlas nás tam donese rychle.... pro něj nejsme velkým břemenem.." dodám tiše a zahledím se z okna, hledajíc nepřátele. |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka "Dobrá tak jeďte s Frodem napřed.Ale já tady čekat nebudu.Protože devítka sem dorazí nejpozději zítra v poledne.Takže zítra za svítání se vydáme na Větrov.Znám tam takovou cestu na , který nás neuvidí.Takže se sejdeme tam." řeknu Gandalfovi tichým hlasem. |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka "Dobře... Takže my s Frodem vyrazíme... Ty běž s hobity do Roklinky pěšky... Hned jak tam dorazím, tak pro vás nechám poslat pomoc...", řeknu normálním hlasem, stále se dívajíc z okna. "Cesty budou možná nebezpečné, ale věřím v tvé schopnosti... Jděte utajeni před cizími zraky.... a kdybyste narazili na někoho z devítky, tak použijte oheň... ten na ně platí... ", řeknu a začnu se prohrabovat ve své brašně. Vytáhnu pár zlatých mincí a předám je Aragornovi. "Pořiď hobitům zbraně a kup si zápalné šípy.... Budou se hodit... " dodám a otočím se na Froda. "Máš hlad Frodo? Pokud ano, tak se najez, protože nás čeká dlouhá cesta... ", řeknu s úsměvem a přátelským hlasem. |
| |
| U Skákavého poníka Gandalf mi doporučí, ať se najím. nemám nic proti tomu, protože mám hlad a nechci být na naší cestu hladový. Po pravdě řečeno jsem rád, že nejdu s Aragornem, protože mě docela děsí. Jsem připraven Gandalfe. řeknu, hned jak dojím. |
| |
| Hůrka - U skákavého poníka Jdu se s Frodem občerstvit. Zaplatím mu jídlo i pití podle jeho výběru, poté nakoupím nějaké sušené maso a bochník chleba, které strčím do své brašny. Po jídle Frodo prohlásí, že je připraven. "Dobrá Frodo.... Tak jdeme...", řeknu, vezmu si svou hůl a vyrážím za hospodu do stájí. Cestou dávám pozor na Froda a okolí, aby se nám nic nestalo. Jakmile vstoupím do stájí, tak řeknu: "Frodo... Rád bych ti představil Stínovlase, pána koní... " Poté přistoupím zepředu ke Stínovlasovi a tiše ho seznámím s našim úkolem. Poté Froda vysadím na Stínovlasův hřbet a sám na něj pak vyskočím. Vyjedeme po cestě ven z Hůrky. Vrátný sice utrousí pár nemístných poznámek, ale zrovna nemám náladu se hádat, tak je jen tak přejdu. Jakmile vyjedeme z bran Hůrky, tak pobídnu Stínovlase k trysku. "Běž Stínovlasi!! Ukaž nám co znamená spěch!!!", zvolám pevným, ale přátelským hlasem. |
| |
| Cesta Gandalf mě dovede k jeho koni. Ještě jsem nikdy neviděl žádného hezčího. Potom mu Gandalf pošeptá, kam jedem, ajk oby to ten kůň měl vědet. Cestou to vypadá, že to vážně ví. Hlavně taky ví, co je to spěch. Když mu to Gandalf řekl rozjel se tak rychle, že jsem se sotva udržel Gandalfa. Cestou mě opět rozbolela hlava a prsten, který jsem měl u sebe mě nutil, abych si ho navléknul. Už jsem si ho pomalu dával na prst, když jsem si uvědomil, co to vlastně dělám a rychle jsem ho vrátil zpět na své místo. |
| |
| Venku z Hůrky Chvíli po tom co jsme vyjeli z hůrky jsem za námi zahlédl stíny. Když jsem se podíval lépe, tak jsem zjistil, že je to samotná devítka. "Stínovlasi, všech devět prstenových přízraků je za námi! Musíme jim ujet!", zvolám a chytím Froda levou rukou. Jakmile jsem dořekl svá slova, tak Stínovlas vyrazil nepředstavitelnou rychlostí. Trhnul jsem sebou a pořádně jsem se zapřel. Ještě chvíli jsem viděl devítku jak se marně snaží dostihnout Stínovlase. Asi po hodině jsme byli už v dostatečné vzdálenosti, tak jsme trochu zvolnili tempo. A na pár minutek jsme zastavili na osobní potřeby (WC atd.) Pak jsme znovu nasedli a vyjeli zase do Roklinky. |
| |
| (Nějka sme s eztratil...) Dortazil Gandalf a vyraziol s Frodem napřed do Roklinky....My zjevně pudeme s tím...divným mužem. |
| |
 | Erebor Jak si žádáš, králi Daine. Kdy a s jakými zprávami mám vyrazit? řeknu králi poté co jsem před ním poklekl. |
| |
| Gimli Král Dáin ti odpoví Se zprávou o obsazení Rhúnu Mordorem..Vyraž co nejdříve Elvíra,Tom Po hodině letu dorazíte do fangornu,když přistanete tak se,po malé chvilce z lesa vynoří Ent Stromovous.A hned vám řekne Kdo jste a co tu chcete?! Gandalf,Frodo,Legolas a Ellen Potom co jste setřásly devítku.Pak už jste devítku ani nezahlédli.V poklidu jste dojely do roklinky. Zrovna k Legolasovi a Ellen přichází Elrond Zdravím tě legolasi,i vás zdravím...A vy jste kdo? V tom ale přijede gandalf.Elrond hned k němu jde Zdravím tě Gandalfe.. Boromir,Faramir V klidu jedete na koni.Téměr celá cesta probíhá bez problémů.Když jste v oblasti Vrchovina tak vás chtějí okrást čtyři muži.Jeden z mužů má meč,další dva sekeru a ten poslední má něco jako kyj s hřebíky. |
| |
| Cesta Jedeme si v klidku když v tom nás chtějí okrást a řeknu. " Koukni Faramire oni chtějí okrást pány Gondoru to jsou mi to věci!!" Řeknu podrážděně vytáhnu meč a rozjedu se proti muži s mečem a pokouším se ho zkolit. Koukám na dění kolem sebe pouštíc se do boje s bratrem jako dříve. |
| |
| Rozhodnu se jít navšívit svého koně který je celý bílý, ale na hlavě má jeden jediný černý flíček. Je to ejdiný kůň který je v těchto stájích takto zbarven. Řikám mu flíček, protže mě nic lepšího nenapadlo. POkud mi to otec dovolí mohla bych si i zajezdit. pomyslím si. POmalu jdu ke stájím. Když tam dojdu uvidím tam Tu Elen a toho jiného elfa. Pak je tam nějaký starý muž a nějaký hobit. Ovšem sou tam s Elrondem. Dojdu k nim. "Zdravím Vás." pozdravím vlídně a zářivě se na všechny usměji. Pak se kouknu na tátu:-D "Otče? Mohla bych si zajezdit na koni? Smaozřejmě s doprovodem." zeptám se a udělám an tátu nevinou tvářičku. |
| |
| Vrchovina ,,A nás se nikdo nezeptá, jestli chcem bojovat. Drzost." Řeknu se smíchem vystřelujíc šíp za šípem, na dva muže se sekeremi i na toho s kyjem. ,,Nicméně musíme spěchat, hodně spěchat." Po boji rychle seskočím z koně a posbírám použitelné šípy. Poté jedeme dál. |
| |
| Roklinka Ani ne za den od chvíle co jsme vyjeli jsme dorazili do Roklinky. Zamíříme si to přímo do stájí. Vjedeme dovnitř, kde stojí Pán Elrond s Legolasem, Princem z Temného Hvozdu, nějakou ženou a nějakou malou dívenkou. Zastavím před Elrondem a seskočím z koně, poté pomohu Frodovi na zem. "Pane Elronde, musíte pomoci!! Zde, Frodo z Kraje", řeknu a ukážu na Froda. "Nosí Bilbův prsten, který je patřil našemu nepříteli! Ano! Je to Sauronův prsten!!, dodám unaveným, přesto horlivým hlasem. Odmlčím se a poté pokračuji. "Měli jsme devítku v zádech, ale po chvíli nás přestali pronásledovat. Myslím, že se vrátili do Hůrky, kde jsme se rozdělili s Aragornem a ostatními třemi hobity. Proto tě nyní žádám o pomoc. Dědic Gondorské koruny je v nebezpečí!", vychrlím ze sebe a ještě nakonec dodám: "Sarumanovi už neposílej žádné zprávy, ale o tom později." |
| |
| soukromá zpráva od MORDOR pro Witch-King povolal svého sluchu na Mohylových vrších čímž sem získal zpět kontrolu nad Mohylovými duchy. Mezitím zybtek Devítky v čele s Khamulem pronásleduje Aragorna a zbylé pulčíky na Větrov, kde je podle posledních informací Deralf. (předpokládám že se tam budou bránit. Rozkazy pro Khamula: Zažeň pulčíky s Chodcem na Větrov, ale kousek před ním ho nech aby ti unikl, aby si myslel že ti utekl, že těztratil! Poté oblehněte okolí větrova vyčkejte posil! Rozkazy pro Mohylovou armádu: Pošlete 100 Mohylových duchů v čele s Witch-Kingem na Carn-Dum, kde se připojte ke zbytku Devítky. Rozkazy pro útok: Fáze 1: Ukáže se pouze Khamul a nazghulové kteří svedou boj s družinou. Fáze 2: Po chvilce boje, ať je vítězství na dosah, kterékoliv ze stran, na bojiště vtrhne Witch-King a jeho 100člená armáda. Bonusový cíl: Zabít všechny jenž nenesou prsten a pokud se boje zůčástní osoba s prstenem tak jí dovézt živou do Mordoru i s prstenem. Bonusový cíl 2: Pokud se boje zůčastní čaroděj tak ho zabít za každou cenu! |
| |
| Fangorrn Cožpak mě nepoznáváš Stromovousi? To jsem já tvůj starý známý Tom Bombadil. vrhnu na něj vřelý usměv a písničkou se mu ještě více připomenu. A tahle dračice je Elwíra. hodím rukou dozadu na Elwíru. Přišli jsme tě o něco požádat,... vlastně nejenom tebe, všechny Enty z lesa. Chystá se bouře jak jistě víš a Saruman Moudrý již není tak moudrý jak se zdá! Jeho zahrady sice ještě vzkvétají zelení ,ale to nebude trvat věčně. řeknu a odmlčím se s dlouhým povzdechnutím po kterém se otočím na Elwíru a řeknu jí: Zatím si leť najít něco k snědku, ale upozorňují tě předem! Žádného koně, kterého uvidíš na zdejších planinách na jich, tknout se nesmíš! Nebo zaplatíš za svou opovážlivost! Drž se mé rady. domluvím a poté se otočím zpět ke Stromovousovi a čekám na jeho odpověď. |
| |
| "Vím tyto pláně patří ROhanským jezdcům a jejich koním. Sou an straně Aliance....Radši anjd skřety a zabiju je." odpovím a pokloníms e Stromovousovi. Pak odletím. Hledám náznak nepřátel,které bych mohla roztrhat. |
| |
| Elrond Gandalfe...Svolám několik desítek vojáků. odpoví gandalfovi a pak dá povel jednomu z elfů a pak se ozve hlasité Troubení.Do pár minut je 30 elfů připravených u elronda. Půjdu také. Dojde pro zbroj,pochvilce se vrátí s mečem a elfským brněním. Elvíra Po chvíly hledání skřetů nalezneš malou jeskyni před kterou je asi 10 skřetů,ve vnitř jich je více.Dohrady jich je 24. Tom Bombadil Stromovous ti odpoví V čem potřebujete pomoc Entů? A vím o tom že Saruman už není tak moudrý.Občas do tohoto lesa zabloudí sarumanovi služebníci a kácí stromy. |
| |
![legolas[1]3951.jpg](legolas[1]3951.jpg) | Roklinka Jdu s vámi a se mnou přijelo 20 elfů.Vezmu je sebou. Řeknu elrondovi a Gandalfovi pak jdu za nějakým elfem a něco mu řeknu o tom aby mí vojáci ke mě přišly,připravení do bitvy.Poté se vrátím k elrondovi a gandalfovi.Hned tu budou. Poté co se elrond vrací ,tak přicházejí mí muži.Moji muži se seřadí do řady a čekájí na další povely. |
| |
| "Já du taky!" řeknu a vytasím svůj meč. |
| |
| Udělám na ně nálet z té strany abych ennabourala do jesykně. CHci je vzít do pařátu nejlépe co nejvíc. |
| |
| Roklinka "Dobrá pane Elronde... Ale pospěšte si prosím... Musíme vyrazit co nejdřív", řeknu Elrondovi a zavedu Stínovlase ke korytu s vodou. Jak se Stínovlas napájí, tak k němu tiše hovořím: "Stínovlasi, příteli... Ještě si nemůžeme odpočinout... Musíme pomoci dědici Gondorské koruny... Musíme zpátky na Větrov... " Chvíli na to přiběhlo asi třicet elfů, připravených vyrazit. Byl připraven i Elrond. "Dobrá, ale musíme jet koňmo, jinak nedorazíme včas! Bojím se, že už teď je pozdě", zvolám, když už jsou všichni připraveni. Poté se otočím na Froda a řeknu: "Frodo... Zůstaň tu, zde budeš v bezpečí... Běž do támhleté budovy", dořeknu a ukážu na jednu budovu. "Řekni, že tě posílá Gandalf. Ať ti dají najíst a ať tě ubytují.", dodám a podívám se na Elronda, od kterého čekám souhlasné přikývnutí. |
| |
| Deralf Stále na větrově prší,ty jsi stále schovaný.Asi po dvou hodinách co tam jsi,tak jsi uslyšel nějaké kroky. Elrond S námi nejdeš je to příliš nebezpečné.A ty jsi velmi malá. odpoví rosalindě.běž do svého domu. Poté koukne na elfy.Vyjedeme hned teď.Elfové jděte do stájí a nasedněte na koně. A sám jde do stájí a nasedne na svého koně a vyjede ze stáje.Elfové z roklinky splní ihned rozkaz a nasednou na koně a počkají s elrondem před stájí. |
| |
| Fangorn Musíte se připojit k alinaci jinak nemáme šanci vyhrát! Vojska nepřátel jsou den ode dne větší a nebezpečí Mohylových Vrchů je již moc velké a Mordor s Železným pasem nabívají moc na síle na to aby je Lidské nebo Elfí společenstvo mohlo porazit! Musíme sjednotit celou středozem proti těmto hrozbám jinak nemáme naději! |
| |
| Roklinka Poté co elfové dostaví na svých koních i s Elrondem, tak řeknu: "Vyrazíme... Za mnou!!" Vydrž Aragorne, pomoc se blíží...., opakuju si stále v duchu. Vím, že Stínovlasovi se nemůže rovnat žádný z elfích koňů. Ani Elrondův. A proto držím tempo elfů. |
| |
| Schovám meč.Nesnažím s enic namítat. Du do stáje a pohladím Flíčka. Rozhodnu se že se s ním projdu po Roklince aby si protáhl nohy. Teď bych ven stejně nemohla. Dám mu ohlávku a zapnu mu k ní vodítko. Pak jdu po jehp právé strtaně a pomalu se s ním procházím pouze po Roklince. |
| |
| Větrov Cesta na Větrov nebyla nijak obtížná.Dorazili jsme tam ještě toho dne , kdy jsme vyšli z Hůrky."Tady zastavíme.Vy se prospěte , já budu hlídat"řeknu hobitům.Doufám , že Gandalf dorazí co nejdříve v tomhle dešti se mi tu moc nechce být. pomyslím si , pak si sednu a pozoruji jestli není nikdo kolem. |
| |
| Sednu si pod skalnatý výklenek a odpočívám. Mám hlad. |
| |
| Větrov Když uslyším nějaké kroky, vstanu a chci se podívat kdo to je. Když vstanu vemu si svůj měc a pomalu kráčim dolu po skoro zřícených schodech. Když sejdu dolu vidim nějaké hobity a člověka. "Kdo jste?!" Křiknu na ně a mečem jsem pořád připraven se bránit. Měl sem si vzít i luk kruci, takhle budu v nevýhodě. Vidim tři hobity a jednoho člověka. Hobiti mi starost nedělají ale ten člověk nevipadá na obyčejnýho dobrodruha. Zhnodnotim situaci a jsem pořád připraven se bránit. |
| |
| Větrov Když uslyším ten hlas okamžitě vstanu do ruky si vezmu luk a namířím na něho."Já jsem Aragorn syn Arathornův.A kdo jsi ty?" řeknu mu.A je tady první problém , ale ten nebude zase až tak závažný.Alespoň doufám.pomyslím si |
| |
| Větrov "Já jsem Deralf, syn Alforův." Podívam se na něj a řeknu si pro sebe: Pokud nelže jeho předek je Isildur a je to nástupce trůnu Gondoru. Proti němu nemam nejmenší šanci. "Já tady pouze přečkávam déšť." Řeknu a pomalu sklánim meč dolů. Doufám že na mě nezaútočí. Řeknu ale sem kdykoliv připraven vyběhnou nahoru pro luk. |
| |
| Roklinka Já a moji vojáci nasedneme na koně na kterých jsme přijeli.Ihned vyjedeme před stáj a pak následujeme gandalfa. |
| |
| Boromir,Faramir Faramir trefil svým lukem dva se sekerou.Ten co měl meč tak napadl boromira,ale ten to v pohodě vykryl a zabil ho.Ten s kyjem utekl pryč.Vy jste mohly pokračovat v cestě dál. |
| |
| Pokec " Tak vidíš jen menší protažení po ochabení svalstva tak můžeme jet dál pomůžu ti!!" Řeknu pomohu Faramirovi sezbírat šípy a dám mu je do vaku poté okradu zloděje a řeknu poté co jim vemu věci které se dají zkrýt tak abych s tím mohl lehce jet dál. " Asi si zase něco vyděláme pár těch jejich zbraní jistě příjde někomu vhod a možná mají ještě něco jiného!!" A koukám co si mohu dovolit vzít na cestu poté to pozbírám uschovám a jedeme dál. |
| |
| Roztrhám všechny skřety na kusy a sežeru je. Pak vletím do jeskyně, teda spíše vlezu a roztrhám i ty co zbyli. Pak odletím a doletím zpět k tomovi. Tam si lehnu a začnu se čistit. Když sem čistá, vezmu an sebe zase ejdnou humanoidní podobu. Což je elfka s modrými vlasy, s fialovýma šatama a s modrýma střevíčkama. A mám fialovo modré oči. |
| |
| Roklinka Než stihnu Elrondovi odpovědět, nějaký stařec zaujme jeho pozornost... Pak se už jen dívám, jak odjíždí.. Ach jo... Povzdychnu si, dostanu já vůbec někdy odpovědi na mé otázky? Chvíli se dívám za odjíždějícími elfy, ale potom se vydám k Elrondovu domu... Snad tady bude někdo další, kdo mi bude moci odpovědět... Vejdu do domu a prorozlídnu se po něm... |
| |
| Erebor Po vyslechnutí krále jdu za svým otcem.Otče král mě pověřil úkolem. Mám Elronda z Roklinky zpravit o dobytí Rhunu těmi Sauronovi plesnivci. Po vyslovení Sauronova jména si odplivnu. Cože? Takové zprávy! Do toho doupěte těch špičatých uší jedu s tebou! Připrav nějáké poníky se zásobami a sežeň pár válečníků. Musíme vyrazit co nejdříve! Tenhle úkol určitě nebude obyčejný, jinak by král vyslal jen posla. Otec si zjevně myslí to samé. Po splnění otcových příkazů spolu s 8mičlenou družinou vyrážíme na cestu |
| |
| Cesta Ostražitě jedeme podél řeky dokud nedorazíme ke staré cestě temným hvozdem. Po ní pak jedeme dokud nedorazíme k horskému průsmyku. Přejdeme přes něj poté ihned po cestě do roklinky. |
| |
| Větrov Když je jeho otec Alfor.Tak by nám nic udělat neměl. pomyslím si a pak mu řeknu "Dobrá tedy.Jestli chceš můžeš se připojit k nám." poté skloním luk. |
| |
| Větrov Když skloní luk, řeknu si že už mě nemůže napadnout. A když se mě zeptá jestli se k nim nepřipojim tak se zeptám: A kam že to jdete? Mezitim než odpoví vyběhnu nahoru, sbalim všechny věci, luk a toulec se šípy si dam na záda a zase seběhnu dolu. Doufam že to bude nějaká bitka se skřety nebo tak něco. Pomyslim si a čekam na odpověd. |
| |
| Pokoj Celou dobu jen tka stojím a s udivením sleduji co se děje, Gandalfa, toho Aragorna a pak zase Froda. Bláznivý svět tohle je... řeknu si a posadím se. "Co se vůbec děje??" řeknu a podívám se na Gandalfa. PAk ale někam zmizí i s Frodem. "Počkejte na mě!" řeknu a ostatní ignoruju a vyběhnu za Gandalfem a Frodem. "Gandalfe! Jak mám pana Froda chránit když nebudu vědět kde je? Jdu s vámi!" řeknu rozhodně a podívám se mu přímo do očí. Když najednou vyjede tak se za ním ještě kousek rozběhnu ale pak zůstanu stát. "Zatraceně!" vykřiknu a praštím pěstí do zdi domu až si sedřu kůži. Pak se vrátím za ostatními. Cesta Celou cestu mlčím a s nikým nepromluvím ani slovo. Ignoruju vše co se děje. Hůrka Když tma dorazíme stále mlčím až když se obejví ten další cizinec. "Myslíš že mu můžem věřit? Aragorne?" řeknu(Pokud známe jméno). |
| |
| Větrov "Jdeme do Roklinky.Ale teď tady čekáme na Gandalfa , který by měl za nedlouho přijet s posilami.Protože je v blízkosti devítka.Ale jestli budeš chtít tak by jsi mohl jít zřejmě s námi"řeknu mu.Potom se otočím k Samovi a řeknu "Myslím , že mu věřit můžeme." |
| |
| Větrov Devítka? Myslíš těch devět prstenových přízraků? A co tu hledají? Zeptam se udiveně a radši se už koukam ven, kdyby hrozilo nějaký nebezpečí. Tak jestli sem přijdou doopravdy tak to bude teda menši bitva. Pomyslim si. A Gandalf? To je ten čaroděj? U nás ve vesnici se o něm mluví. Prý je hodně mocný. Řeknu mu a pořád koukam ven jestli někdo nejde. |
| |
| Větrov K vybavujicím lidem nahoru přistoupí další postava, oblečená v černém, nejspíše přízrak řekli-by ste, až na to že jí bylo vidět do obličeje, kápi měla dole. Obličej byl celý býlí a jakoby mlžný, Aragorn v něm poznal dřívějšího krále Rhudauru, což mu jenom potrvdil totožnost, je to Nazgûl: Khamûl Koho pak to tu máme? Že by to byl sám Aragorn? Ústa Sauronova se zmiňoval že tu budeš, a také vydal jasné rozkazy! Řekněte nám kde je prsten jinak mi bude potěšením tě zabít! Vypadá to že postava čeká na odpověď a svůj meč, který plápolal plamenem měla skloněný dolů, tento plamen jí očividně nevadí. Po chvilce se za ním oběvilo dalších 7 přízraků: Dwar, Ji Indur, Akhorahil, Hoarmurath, Adunaphel, Ren a Uvatha Pořád vyčkávají jak zareagujete. Nijak nepospíchají ani nejsou nijak agresivní. |
| |
| Větrov "Žádám vás abyste na chvíli odešli.Chtěl bych se tady se svými společníky domluvit o samotě."řeknu klidným hlasem jednomu z Nazgûlů a pak si pomyslímKdyž chtějí prsten tak to znamená , že Gandalfa s Frodem nechytli a ani neví kam jeli. a mírně se usměji. |
| |
| Větrov Dwar Zabijeme je všechny Khamûle! Khamûl Ne! Máme své rozkazy a já se jimi budu řídit! odsekne. Máte pět minut* veprostřed Carn-Dum! Ani o píď víc! *= jiný časový údaj mě nenapad xD |
| |
| Větrov Teď jsme rád že Gandalf s Frodem jeli napřed... pomylsím si. Pak promluví Aragorn a já se podívám na Nazgůly a on SOUHLASÍ! "Aragorne, co uděláme, proti nim nemáme šanci a oni nevypadají že by si šli přátelsky popovídat," řeknu a tvář mi hodně zbledne. Ruku na meči - pokud nám je už dal - a připraven se bránit ikdyž to by nemělo žádný účinek. |
| |
| Větrov - boj Co?! Aragorne zbláznil ses?! Křiknu na něj a lukem mířim střídavě na všechny přízraky. On se asi zbláznil, nemůžu ho tu nechat jen tak samotnýho, vždyt by ho samotnýho zabili. Pořád stojim na místě a nevypadá to že bych chtěl někam jít. Jen připravenej, kdybych šípem minul, kdykoliv tasit meč a bojovat. A jakej prsten vůbec myslej? Oni chtěj ten Sauronův prsten? Ale kde bysme ho měli vzít?! |
| |
| Větrov "Dobrá" řeknu jednomu Nazgûlovi. Počkám až budou tak daleko , aby nás neslyšeli.Pak se obrátím k hobitům a řeknu jim"Vemte si zbraně!"a ukážu na pytel , který ležel kousek od nich.A pak řeknu Deralfovi "Byl bych proto , aby jsme nimi bojovali.Doufám že máš zápalné šípy?" a čekám co mi řekne. |
| |
| Větrov "Dobrý, ale nezapomínej že MY nejsme žádní bojovníci, Aragorne, jsme hobiti, my envedeme boje, natož s takovými, jim se ubráníme tak dvě vteřiny než budem o hlavu kratší," řeknu a nechápavě se podívám na pytel co ukazuje. Ale sáhnu na rukojeť meče. "Kdyby to ěnkdo z nás nezvlád, tka se uvidíme tma nahoře, kamarádi," řeknu k Smíškovi a Pipinovi |
| |
| Větrov - boj Vzpomenu si na všechny svoje věci které mám pořád ještě nahoře. Jo mam, ale musim si pro ně dojít. Když to dořeknu rychle vyběhnu nahoru, vemu si všechny věci co tam mam a zase seběhnu dolu. Tak mam to, ale myslíš si že je moudrý nechat hobity aby bojovali taky? Nic proti nim nemám ale nemyslim si že by v boji proti devítce byli nějak užiteční. Kouknu se na hobity, kteří s těma zbraněma nevypadají moc nebezpečně. |
| |
| Větrov Když ten co se k nám přidal kamsi odběhne a pak řekne to o Hobitech a boji jen kývnu. "Přesně," řeknu a rozhlédnu se. Pevně sevřu rukojeť meče a rozhlížím se na všechny strany kdyby něco. |
| |
| Větrov "Hobiti bojovat nebudou ti budou za námi dvěma.Doufám , že to místo kam si si teď běžel pro zbytek svých věcí je dostatečně vysoko , protože tam teď jdeme.A dám ti jednu radu miř jim do kápí.A ještě jedna věc až dojdeme na místo tak zapálíme trávu a stromy pod námi ať Nazgûly vidíme" jen co jsem to dořekl vzal jsem meč , luk a toulec se zápalnými šípy a vyběhl do kopce.Počkal jsem chvíli než tam dojdou i ostatní a pak jsem vystřelil několik zápalných šípů do trávy a stromů pod námi a čekal než Nazgûlové budou na dostřel. |
| |
| Větrov Po asi pěti minutách se osmička vrátila, ale s sebou měla ještě něco, zjevením duch, levitoval nad zemí a v rukou, pokud se to tak dalo nazývat držel dva morgulské meče. Zastihli Aragorna otočeného zády knim jak se snaží rozeběhnout někam pryč: Khamûl Pět minut uplynulo Aragorne! Pokud si myslíš, že nám utečete tak se mýlíte. Tak jaké je vaše rozhodnutí? Karsh (pán Mohylových vrchů) Rád tě vidím Aragorne, syne Arathornův, bylo mi ctí zabít ti tvého otce. MUHEHE. Škoda jen, že byl hned pomštěn. ušklíbne se na Aragorna. |
| |
| Větrov "To je bláznovství..." zašeptám a vyběhnu do kopce ale v půli cesty zás zastaví jejich hlas. "Araturnův... To jméno, odkud ho znám, někdy... Někdy jsme o něm lyšel ale kdy, myslím že od Bilba..." řeknu a podívám se na Aragorna. Pak se podívám kdo to řek a leknu se až spadnu na zadek a sjedu o kus niž. Ihned vytasím meč a zmateně se rozhlížím, nejsme úplně dole ale těm zakuklencům stačí krok, dva aby mě měli. Hned se postavím a meč skloním. |
| |
| Větrov - boj Dobře. Řeknu a vyběhnu nahoru za Aragornem. Když vyběhnu nahoru, vezmu si jeden zápalnej šíp a vystřelim ho dolu na strom aby začal hořet. Když už to tam pěkně hoří a Nazgûlové jsou vidět, vemu další šíp a vystřelim ho po něm. Tohle je docela sranda, vůbec nevím co by nám mohli udělat. Trošku se pousměju ale mam trošku strach o hobity kdyby se nazgûlové rozhodli vydat nohoru. Hobiti, kdyby ty nazgûlové šli nahoru tak se schovejte. Řeknu jim, vemu další šíp a střelim ho proti dalšímu naghûlovi. Když vyjdou nahoru, trošku mě to překvapí, luk zahodim, vytáhnu meč a jsem připravenej na přotiútok. Zaútočit sám je šílenstvý. Kruci, tak tohle by nám mohli udělat. |
| |
| To deralf Tvé zápalné šípy mířící na Nazghuly zhasínají za letu (ostatní vesele doputují ke stromu a zapálí ho) |
| |
| Větrov Když už byli vidět tak jsem začal střílet.Mířil jsem jim do kápí.Když už byli kus od nás vzal jsem si meč a byl připraven k boji. |
| |
| To Aragorn Tvé šípy Nazghulúm nic nedělají a pokud jsou zapálené tak taktéž zhasínají. Khamul Proti ohni jsme připarveni. ušklíbne se a začne ječet tak až vás z toho rozboleli hlavy. Aragorn a DEralf si zakryli obličej a uši, zbraně ale udrželi. Pro hobity to bylo osudné jelikož museli pustit zbraňe a ve velkých křečích se svalili na zem. Ihned jak jekot utichl mohli znovu vstát, ale cítí se velice oslabeně. |
| |
| Větrov Tohle je šílený! Křiknu. Tohle nemůžeme vyhrát, moje hraničářská magie je mi k ničemu jelikož jsem v uzavřenym prostoru. A maj velkou přesilu Pomyslim si. Aragorne, co navrhuješ abychom udělali? Zašeptam, a sleduju hobity kdyby na ně chtěl nějakej nazgûl zaútočit. Meč držim pořád v ruce a pořád sem připraven zaútočit. |
| |
| Větrov Witch-King!!!!!!! Nechte mě projít dopředu! Dědice si vychutnám sám! vyštěkne kousek ze strany od vás a vy vidíte jak prochází mezi desítkami, né stovkami Mohylových duchů (Sam je zná důvěrně!) Ihned po Witch-Kingovi prochází mezi duchy další postava: Morgomir No tak, pusťte nás! Řve na všechny strany. Witch-King Zvedne svůj meč k obloze a ten hned vzplane plamenem Mordoru. Poté koukne směrem k družině a začne: Zde na vrchu Větrově zemřete! |
| |
| Větrov "Aaaa!" vykřiknu když se ozve ten skřek a pustím meč. Pak když to utichne se cítím hodně slabý ale vztek co mám to vyvyžuje. "Táhnii do pekel ty zrůdo!" křiknu a vezmu pořádně těžký kámen a meštím ho po jendom z Nazgůlů tak aby mu vrazil do hlemy. "Myslím že jediné co nám teď zbývá je vylézt co nejvýš!" řeknu a podívám se na ně. |
| |
| Větrov Usměju se. Ty si jako myslíš že se tě někdo lekne?! Jedinej kdo tu dneska zemře budete vy! A ty vaši směšní duchové! Je vidět že jen tak plácam do větru, protože vůbec nevim co bych měl dělat. Tak tohle je teda konec jo? Představoval sem si ho jinak, ale když dneska tak dneska. Seberu zpět luk, jeden šíp, šíp vložim do tětivy, tu natáhnu a namířim Wich Kingovi na hlavu a vystřelim. Stejně to nebude mít žádnej účinek, tak co. |
| |
| Pro gandalfa Na obzoru jsi uviděl plápolat světlo, zřejmě oheň, po chvilce kolem něj začalo poletovat daleko více světýlek (matných). Elfové NA obzoru vidíte to samé jako Gandalf s tím rozdílem že víte že místo odkud to vychází je větrov. |
| |
| Větrov "Hobiti vy běžte co nejvýš to pude , Deralfe vezmi si luk běž se nikam schovat a já je na sebe nalákám až je budeš mít na dostřel tak pal zápalnými šípy.Hlavně nechoď moc daleko , aby oheň nevyhasl a miř jim do kápí."řeknu to tak hlasitě , že to slyšeli jen mí společníci pak jsem si vzal meč a čekal než ke mě dorazí Nazgulové. |
| |
| Větrov Aragorn Nazghulové nikam nejdou prostě tam stojí a čekají. Pak k tobě přistoupí Witch-King a ty musíš uhýbat před jeho útokem. Deralf Dostal si se výš celkem bez potíží. Hobiti Už v sobě zase cítíte nějaké síly a můžete se pohybovat. |
| |
| Větrov Dobře Odpovim Aragornovi, seberu ze zěmě pár šípu a v mžiku se schvovam za nějakou rozpadlou zeď. Čekam jestli mi Aragorn dá nějakej signál nebo něco takovýho. Jestli tohle vyjde, tak já jsem nesmrtelnej. Sedim tam za nějakou tou zdí a čekam. Někdy vykouknu abych se koukl jaká je situace. Mezitim si připravim jeden zápalnej šíp a v zásobě mam ještě pár normálních, kdyby bylo nejhůř. |
| |
| Na planinách Jedeme nejvyšší rychlostí jakou elfí koně vyvinou. V tom vidím v dáli plápolat světlo. Jedno větší a pak mnoho menších. "Musíme zrychlit!", zvolám a pobídnu Stínovlase do jeho neuvěřitelného trysku. "Jeď Stínovlasi! Jeď s větrem o závod! Musíme Aragornovi vyjet na pomoc!", zvolám na Stínovlase, který zrychlí ještě více. |
| |
| Větrov Na nic čekat nebudu. Pomyslim si a když to Wich king nejmíň čeká, vylezu z úkrytu, namířim mu na kápy a vystřelim. Když vystřelim schovam se zase rychle za zeď a připravim si další šíp. Tohle je teda něco, doufám že sem ho aspoň trefil. Připravim si další, poslední, zápalnej šíp a čekam na další možnost. |
| |
| Větrov Se zápalným šípem se stalo to co s ostatními, zhasl. Ale zasáhl Witch-Kinga, bez účinku. |
| |
| Cesta na větrov Potom co vyjedeme tak jedeme co nejrychleji.Potom zahlédneme nějaký oheň.Jeďte co nejrychleji! Snažím se jet co nejrychleji. |
| |
| Bitva na větrově Všichni uslyšíte nějaké kroky.Pak se ze stínů vynoří Radagast Hnědý.Několik kouzel sešle na nazgůli ale pak se schová za zeĎ a sesílá kouzla na Mohylové duchy.Duchové začnou ustupovat. Elrond Aragorn potřebuje pomoc! snaží se jet co nejrychle k větrovu. Všechny elfské jednotky včetně gandalfa dorazí k větrovu.Všichni ihned seskočí z koní a jdou do boje. |
| |
| Větrov Dojedu se Stínovlasem na bojiště. Rychle z něj seskočím a tasím meč. Přesunu se za Aragorna a z mé hole na Witch kinga proudí oslňující, spalující světlo (asi jako v 3. filmu, když Gandalf vyjel na pomoc ustupujícím osgiliathským silám). Světlo neustále spaluje witch kinga a já pomáhám Aragornovi krýt jeho údery. |
| |
| Větrov Morgomir Mihne se do víru bitvy a zezadu zasadí Radagastovi smrtelnou ránu. Witch-King Nečekajíc útoku radagasta odvrátí svůj hněv od aragorna, který získá možnost útect, na Gandalfa, ketrý bláhově užije Světlo Istari, které přinutí ustoupit zbytek devítky, krom WK na kterého nemá žádný efekt. Blázne! odsekne WK a zníčí Gandalfovi hůl, která se rozpadne na kousíčky. Nyní zemžeš! řekne a začne útočit mečem na Gandalfa |
| |
| Dodatek Větrov Ochabujicí světlo istari zhasne a zbytek devítky se zase vrátí do boje. Za svůj hlavní cíl si vybere Aragorna. |
| |
| Zirael Temná Vládneš v jednom velmi rozsáhlém dolu v horách u Rhůnského jezera.Víš že je Rhůn obsazen mordorem.Jsi v úzkém kontaktu se Sauronem.Ale teď zrovna na rhůn utočí velké armády trpaslíků.Mimo důl panuje velmi krutá válka.Přišel k tobě sauronův služebník a řekl ti Potřebujeme vaši pomoc! Většina Mordorské Armády je pobita. Radagast Sesílá kouzla na duchy,ale morgomir mu zasadí smrtelnou ránu.Padne k zemi mrtvý. |
| |
| Dodatek 2 xD Karsh se vrhne spolu s Morgomirem na pomoc WK a útočí na Gandalfa. |
| |
| Dodatek 3 (snad již nic víc xD) Většina přežinších mrtvých se vrhne vstříc přijíždějicím posilám Dobra. |
| |
| Větrov V levé ruce třímám hůl a v pravé Glamdring. Najednou uslyším praskot v levé ruce a zjišťuju, že má hůl se rozpadla. Chytím tedy Glamdring obouruč a zaměřím se na obranu. Po chvíli Glamdring začne hořet rudým ohněm a já přejdu do útoku. Nikoli však přímo na jeho tělo, ale na jeho oděv. |
| |
| Větrov Já spolu se svými vojáky vtrhnu na bojiště.Mám tam 10 výborných šermířů,z nich je jedna žena,je velmi dobrá válečnice a 10 nejlepších lučístníků z temného hvozdu.Střílím po těch z devítky několik šípů rychle za sebou. |
| |
 | Má krásná klícka uprostřed hory Sedím si tak na trůně a nemám do čeho vrtnout, když přijde sluha od miláčka Saurona, že potřebuje pomoct. Miláček potřebuje pomoct? Ale proč ne... Guargasi vyšli naše vojska na pomoc miláčkovi Saurunovi. Nečum tak na mě a udělej co jsem ti řekla usměji se svým upířím úsměvem na svého pobočníka. Dáš si nějaký zákusek? usměji se mile na posla. Zvednu svou elegantně vyřezávanou černou hůlku a vykouzlím zákusek. |
| |
| Větrov Witch-King Karsh Morgomir WK odráží Gandalfovy útoky a Karsh s Morgomirem útočí Morgulskými ostří na Gandalfa. Devítka Šípy Legolase je nějak moc nezajímají (asi to bdue tím že jim nic nedělají) a pořád útočí na Aragorna, po chvíly se ovšem Khamul rozhodne otočit a vezme s sebou další dva z devítky, jmenovitě: Ji Indura a Akhorahila s nimiž se vrhne, posílen duchy, na posily |
| |
| Větrov Všimnu si, že na se ke mne přesunují dvě další "osoby". Okolo mé osoby se utvoří koule jasně bílého světla, která by mne měla ochránit, ale na to nespoléhám a kryju se i mečem. Pomaličku se přesunuji zády k Aragornovým zádům. "Ustupte zpátky ke svému mrskému pánu!!", zakřičím na Nazguly. |
| |
| Větrov "Co to..." řeknu zmateně a na všechno koukám s vykulenýma očima. Pak rozbijí Gandalfovu hůl. Vezmu meč a přiběhnu k němu ale to už tam je Delarf. Rozhlédnu se a vidím Aragorna v úzkých. "Nechte ho vy zrůdy!" vykřiknu a rozběhnu se k nim ikdyž budu rád když mi meč envypadne z ruky nebo tak něco,hobiti NEJSOU bojovnívi. |
| |
| Wicth-King Karsh Morgomir Uhni tupče zařve a provede vápad na Deralfa. Morgomir na nic nečeká a napadne bránícího se Deralfa mírně z boku do boku. Karsch mezitím svým mistrovským šermířstvým odráží a zdržuej Gandalfa. |
| |
| Větrov Vidím že šípy nefungují tak si luk pověsím na záda a vezmu své dva nože které mám na zádech a vrhnu se do boje.Moji šermíři s šemířkou se probojovájí na pomoc aragornovi. |
| |
| Větrov Zbytek NAzghulů: Dwar, Hoarmurath, Adunaphel, Ren a Uvatha Dwar se otočí na Hobita, který ho začne otravovat. Prcku, neměl si se sem plést! řekne provádějíc rychlý výpad zhora. Zbytek devítky tedy Hoarmurath, Adunaphel, Ren a Uvatha dorážejí na Aragorna. |
| |
| Větrov Já vidím jak nazgůl útočí na sama tak němu běžím a pokusím se mu zabránit v útoku na něho. |
| |
| Větrov Koule bílého světla se pomalu rozšíří i na Aragorna a díky tomu je trochu kryt. Během toho celého incidentu se soustředím na krytí veškerých útoků. Také nahlas odříkávám kouzelná slova, která posilují oheň, kterým Glamdring zrovna hoří. |
| |
| Elrond Elrond vidí jak dva bojují s Deralfem eště s pár muži mu příjde na pomoc.Bojuje s nimy.Ostatní vojáci z roklinky bojují z ostatními z devítky. |
| |
| Větrov Ještě chviličku jsem odříkával kouzelná slova, pro posílení ohně, kterým hoří Glamdring. Jakmile je dořeknu, tak s Glamdringem ve volné chvíli máchnu po nejbližším nazgulovi, kterého zahrnu proudem ohně. |
| |
| Větrov Jen tak tak odrážim útok těch nazghûlů a doufám že mi někdo brzo pomůže. Fuj to je něco, kdo to má vydržet toto. A komu vlastně řiká tupec? Teď sem se naštval. Mě nikdo nebude řikat tupec bez důvodu. Bránim se ale při tom provádim výpady apod. Nejsem zase tak silnej válečník jako Aragorn ale asi jako Boromir. |
| |
| Větrov "Jednu výhodu to má!" křiknu na něj a vrhnu se k zemi tak že mu projedu pod nohama a přitom tka nějak máchám okolo mečem. Teď je ale druhá otázka? Co ti čtyři další mezi kterýma jsem? |
| |
| Armáda (ne)mrtvých Poté co dostali rozkaz, se zformovalo deset tisíc nemrtvých do hrůzu nahánějícího šiku a za velikého dupotu se vydali bránit své spojence. Bránit spojence a nabírat spolubojovníky. Po pár hodinách chůze se s řevem mrtvých, chřestěním zbraní, štítů, brnění a kostí rozeběhli do útoku na ty malé hnusné chlupaté červy, co si říkají Trpaslíci. Začali do nich sekat, mlátit, bodat, kopat a dokonce i kousat. Kdykoliv padl nějaký trpaslík, zvedl se a dal se do boje po boku svých nových (ne)mrtvých druhů. Kdykoliv padl nějaký (ne)mrtvý, buď se po pár minutách zvedl a vrhl se zpět do boje, nebo se rozsypal (teda pokud byl jen z kostí). Bitva nemohla skončit jinak než v prospěch (ne)mrtvých a Mordoru. |
| |
| Větrov Když sem u nazghûla dost blízko použijou na něj kouzlo Pyrokinezi. Tohle by mělo zabrat aby se už nevrátil. Ještě na něj pořád útočim výpady, seky ale při tom se pořád bránim. |
| |
| Bitva na větrově Gandalfovi se podařilo podpálit nazgůla,ten ihned zahodil zbraně a utekl pryč.Deralfovi se také podařilo podpálit nazgůla a ten udělal to samé co ten předešlý.Poté Elrond ustoupil několik kroků,připraven bránit se.Je na něm vidět že se velmi soustředí a něco šeptá.Poté se nad větrovem objeví menší tornádo,které bere sebou pouze nepřátelské jednotky.Nazghůli a Witch-kinga to vyneslo do vzduchu a všichny duchy vzalo tornádo.Tornádo následně směřovalo velkou rychlostí pryč od větrova,směrem ke Carn Dumu.Po chvíly zmizí z dohledu.Na větrově není po nepříteli ani stopa.V této bitvě padlo asi 15 vojáků z roklinky a 5 od legolase a čaroděj Radagast Hnědý. Zirael Temná Po příchodu tvých vojsk do bitvy začaly trpaslíci ustopovat.Jejich armáda nejprve měla asi 12000 trpaslíků,ale k ereboru se jich vrátilo pouze 600.Ostatní padly v bitvě.A tvá armáda a mordorská zvítězila. |
| |
| Má armáda Vítězství mou armádu nijak neovlivnilo - nemají city. Vrátili se zpět do dolů spolu s 11400 novými vojáky - mrtvými chlupatými panenkami. Má osoba sedící na trůně Škoda těch šesti seti přeživších... jak krásné by bylo číslo 12000. Ale co, Sauronovi vojáci se po smrti také přidali ke mě usměji se sama pro sebe, když se mé vojsko vrátí. To by bylo... koho napadneme teď? zeptala jsem se svého pobočníka. |
| |
| Větrov Když všechny nazghûly odnese tornádo zůstanu jen udiveně stát. Nic takovýho sem ještě neviděl. Tak... to bylo... něco. Řeknu a kouknu na ostatní. Ani nevim jak se tam ostatní dostali ale to je teď jedno. Hlavní je že sem nazghuly porazili. To byla ale bitka Řeknu si pro sebe. Ale nebejt mě nikdo by nepřežil. Řeknu a začnu se smát. Je mi jedno že ostatním to nepřijde směšný. Mě jo. |
| |
| Větrov Chvíli po tom, co jsem podpálil jednoho z nazgulů se sem přiřítí Elrondovo tornádo, které odnese všechny nepřátele. Prohlédnu si místo bitvy a pohled mi padne na Radagasta. "To snad ne!!! Zatracení Nazgulové!!! ", vykřiknu a přiskočím k Radagastovi. Zkoumám jestli je ještě na živu, ale zjišťuju, že ne. "Je mrtev! Musíme ho pohřbít a náležitě uctít.", řeknu a vezmu do rukou jeho hůl. Poté Radagasta položím na Stínovlase. "Musíme zpátky do Roklinky, tam budeme v bezpečí!!", zvolám na všechny. |
| |
| Větrov "Bylo to... Strašný, ještě jsem se nikdy tkahle nebál, budu se muset naučit šermovat, víckrát už ho tímhle neoblafnu," řeknu a postavím se na nohy. Dojdu ke Gandafovi. Podívám s ena mrtvého mága a pak znovu na Gandalfa "Nebýt něj byli by jsme asi mrtví, všechny bychom nikdy nezvládli, mimochodem, je pan Frodo v pořádku?" řeknu. |
| |
| Mé krásné sídlo pod zemí Jak tak přemýšlím o tom koho napadnout, objeví se přede mnou duše mrtvého čaroděje. Kdo ty jseš? zeptám se ho příkre. Že by někoho zabili? Nebo někde byla nějaká jiná bitva? pomyslím si. Guargasi, kde se ještě bojovalo? zeptám se svého pobočníka. |
| |
| Větrov "Ano, Radagast byl dobrá duše... Pokoj mu...", řeknu sklesle. "Ano, Frodo je v bezpečí v roklince....", odpovím Samovi a pomalu vyrážím se Stínovlasem za Elrondem. "Musíme vyrazit Elronde... Oni se vrátí!!", řeknu Elrondovi, čekajíc na jeho reakci. |
| |
| Větrov Když si všimnu mrtvého mága smát se přestanu. Vůbec sem si toho nevšiml. Kruci, ty krysy nazghûlové. Tohle se nemělo stát, ale kdo čekal že jich přijde tolik. Pozbíram pár šípů ze země a dam si je do prázdného toulce. Ale jestli tohle bylo všechno co Sauron dokáže tak to neni tak hrozný. Ale jestli se tohle bude opakovat už musim bejt připravenej. Řeknu si. Dál už nic nenamluvim a celou dobu jsem ticho. Už jenom posloucham ostatní. |
| |
| Větrov Bojoval jsem s nimy,jednou jsem málem byl zabit a poté co se objeví tornádo.Tak žasnu a pomyslím si To je hustý! POté tornádo směřuje pryč.Gandalf dojde k Radagastovi dojdu tam také.Zesmutním a pak směruju k ostatním. |
| |
| Větrov Poté co dobojujeme tak vrátím své nože na původní místo a kouknu na gandalfa. Pak směřuju k Pipinovi Půlčíku..vezmu tě sebou na koni tak pojď se mnou. Jdu ke svému koni.Moji zbylí vojáci nasednou na svoje koně a čekají. |
| |
| Koukal jsem na boj. Byl zem vyděšený...pak se objevil Gandalf a elfové. Pomohli nám. Snažil sem se pomoci, ale moc to nešlo. Nějaký čaroděj padl. Dost sem posmutnil. Chudák pomyslím si. Pak ke mě přijde elf a řekne, že mě vezme k němu na koně. Jdu za ním k jeho koni. |
| |
| Vrátím se s Flíčkem zpět do stájí. Vyhřebelcuji ho a sundám mu ohlávku. Pak mu dám jídlo a vodu a nechám ho odpočívat. Pak netrpělivě vyčkávám Elronda...bojím s eo něj a o ostatní taky. Co...co když se něco stalo? Co když umřel... pomyslím si zděšeně. |
| |
| Větrov Poté co dojdeme k mému koni.Zvednu Pipina a posadím ho do sedla.Hned na to na koně naskočím i já.Pohlédnu na Radagasta,který je na koni Gandalfa. Radagast byl velmi moudrý muž řeknu a rozhlédnu se. |
| |
| Elrond Poté co všichni nepřátelé odletí s tornádem tak dojde k radegastovi a pak řekne Půlčíky vemte na koně..Aragorne vem si koně jednoho s padlých bojovníky a ty také.Dojde k samovi a poklepe mu na rameno Ty pojď se mnou.Povezu tě já Jde ke svému koni a jak tam dojde Sam tak o vysadí na něj. Tom,Elvíra Stromovous řekne Musím svolat radu. Udělá nějaký zvuk a z lesa začnou přicházet entové a začíná rada. |
| |
| "Tome...letím se podívat jestli někdo nemá problémy. Dyštak mu pomohu. Zatím zbohem." řeknu. Proměním se na dračici.  tohle sem já. Vzletím a koukám po kraji a hledám komui bych pomohla. |
| |
| Větrov Poslechu co řiká Elrond a jdu dolu. Když sejdu dolu, vyjdu ven a vydim tam nějaké koně. Nasednu na takovýho hnědýho. Ten asi nikomu nepatří a jestli jo, už je můj. Jen tak tam sedim a čekam až přijdou ostatní. No možná je tohle všechno co Sauron umí nebo je to teprv začátek ale jestli je to začátek tak to se máme na co těšit. Pomyslim si a dál už jen přemejšlim co se tam všechno dělo. Vždyť nejdřív tam byla jen devítka ale pak se tam najednou objevili... já ani nevim co to bylo. Nějaký duchové a bůh ví co ještě. No každopádně to byla moje největší bitva v životě ale teď když sem se přidal k ostatním tak bych řek že to je teprve první bitva. Takhle tam celou dobu přemejšlim a doufám že cestou už nikoho nepotkáme. |
| |
| Elvíra Zrovna letíš nad Edorasem.Rozhodneš se tam porozhlédnou samozřejmě v humanoidní podobě.V dračí podobě by jsi byla nápadná.Když přístáváš kousek od edorasu aby tě neviděli tak vidíš že u Meduseldu je nějak hodně lidí. |
| |
| Projdu branou do Edorasu a jdu elegantním krokem ke shormáždění. POzžoruji dění. Zajímá mě to Co se to tu děje? pomyslím si. |
| |
| Větrov Když jsme dobojovali a pohřbili Radagasta , tak jsme se rychle vydali do Roklinky.Elrond mi řekl , abych sem si vzal koně nějakého padlého vojáka.Sešel jsem dolů z kopce a tam byl takový sněhově bílý kůň tak jsem si ho vzal.Pak jsem dojel k Smíškovi vytáhl jsem ho a posadil jsem ho přede mě."Pojeděš se mnou" řekl jsem mu a tryskem vyjel do Roklinky. |
| |
| Elrond řekne Jedeme! a rozjede se k roklince. Přibližně za dvě hodiny dojedou všichni od větrova do roklinky.Rosalinda vidí všechny příjíždět.Všichni zamíří do stájí tak slezou s koní a jdou před stáj. |
| |
| Rychle běžím k nim a obejmu Elronda. "Bála jsem se...hrozně sem se bála." šeptnu. Je mi jedno, že mě každej vidí. Mám tátu ráda a nestydím se za to. |
| |
| Větrov Když sem viděl že přišel Aragorn, nasedl na koně, vzal hobita a jel do roklinky, vyrazil sem za ním. Doufám že to nebude dlouhá cesta, myslim že nejen já ale i ostatní už si chtějí odpočinout. Pomyslim si a jedu za Aragornem. Dneska to bylo dost náročný. Pobídnu koně aby jel rychleji. Už to chci mít za sebou. Během cesty ještě přemejšlim co se to dneska vlastně dělo. Když dojedeme do Roklinky, odvedu koně do stájí a rozhlídnu se kolem. Docela hezký to tady je. Pomyslim si. |
| |
| Elvíra Když tam dojdeš tak má Theodén nějaký projev nebo co. A ten je docela dlouhej. Pak jak domluví tak se všichni občané rozejdou.A theodén si tě zvědavě prohlížel a pak odešel do paláce. |
| |
| JDu za ním. "Králi...děje se něco?" zeptám se ho něžným hlasem. |
| |
| Elvíra Král se zastavil a podíval se na tebe. Občas útočí na naše vesniče divoši z vrchoviny. To je vše co ti řekne Vy nejste zdejší že? |
| |
| "Ne nejsem. A pomohu Vám s tím. S nimi si poradím..bez problémů. Kde byli spatřeni naposled?" zeptám se a pozvednu obočí. |
| |
| Elvíra U rohanské brány..A odkud jste? A kdo jste? Zeptá se Theodén a čeká na odpověď |
| |
| "To se dozvíte později. Du se vypořádat s těmi divochy." řeknu. A oscházím ladným a rychlým krokem. Vyběhnu ze síně a vyběhnu z Edorasu. Až když mě nikdo nevidí se změním a letím k místu kde byli spatřeni. |
| |
| Elvíra Jakmile doletíš k rohanské bráně tak vidíš jak divocí lidé z vrchoviny útočí na rohanskou vesničku a zabíjejí ženy a děti. |
| |
| Vrhnu se na ně a sáppám je na kusy. Snažím se zachránit co nejvíc lidí..těch hodných. Rozpoutali můj hněv to neměli. pomyslím si. |
| |
| Nakonec dorazíme do Roklinky. Jedeme ke stájím a všichni si ustájí koně. Je to tu opravdu úchvatné. Pak přiběhne nějaká holčina...soudím, že je to lidské dítě...už jen podle obličeje jak mladě vypadá. Obejme Elronda a řekne, že se hrozně bála. |
| |
 | Dorazíme zpět do Roklinky..po boji, který dopadl dobře až ma toho mága radagasta. Posmutnila sem, ale an zármutek nebyl čas. Nasedly sme na koně a vyjeli zpět. Můj kůň je asi jediný černý mezi těmi co tu sou. DOjedeme zpět do Roklinky. OKamžitě zahlédnu černou postavu jalk ke mě utíká. Slezu u stájí z koně a přivítám se s Tesákem se svým černým vlkem. "Tesáku už klid." řeknu a ons i v klidu sedne a kouká se kolem. Je dobře vychovaný. Jen nikdo neví, jaký je můj původ naštěstí. pomyslím si. Jen čekám co s ebude dít dál. Vypadám jao na ikoně akorát mám modré oči. Mám i stejný meč a stejné brnění- Mám tu ovšem i věci do společnosti. Ale ne na sobě. |
| |
| Elvíra Poté co jsi přistály začaly všichni utíkat a ty jsi všechny lidi z vrchoviny,co napadly vesnici pozabíjela.Rozprchly se i lidé z vesnice.Ti se schovaly v blízkém lese.Ty se rozhodneš informovat krále Theodéna. Arwen Undómiel Předtím než většina elfů,včetně tvého otce Elronda vyrazila na větrov tak jsi byla na oslavě 13. narozenin rosalindy.Teď jsi v Elrondově domě slyšíš dusot koní,to se vrátily z větrova.Je mezi nimy i Aragorn.Jsi ráda že Aragorn tu bitvu přežil.(Zde je to mezi vámi stejné jako v tolkienové příběhu) |
| |
| Doletím k městu, ale tak aby mě neviděli. Pak vyběhnu ladným krokem až k Meduselu. ŘŽeknu že jdu za králem a vejdu. "Nebezpečí vesniček zažehnáno." řeknu. "Králi...možná byste měl...jet do Roklinky ste jeden z vládců. Dostanu Vás tam rychle. Pokud budete chtít." navrhnu |
| |
 | Roklinka: Hlava mi třeštila od doby co odjeli. Bylo to na zbláznění. Nemohla jsem spát, nemohla jsem odpočívat, nemohla jsem dělat snad nci víc, než sedět tam, u zbytků posvátného meče a modlit se. Sava etharí nako ementu. Sava etharí nako ementu. Sava etharí nako ementu. Sava etharí nako ementu. Sava etharí nako ementu. Pořád dokola. Klečela jsem před sochou, záda a krk vypjatý, oči zavřené a ruce sepnuté před sebou. Zdálo se to nekonečné. Ale podporovalo to duši a mysl. Víru nezlomíš, naděje umře poslední. Přesně v tu chvíli, jako na zavolání, se ozval dusot kopyt. Koně, ač museli být zjevně znavení dlouhou, těžkou cestou, udržovali rytmus. Otevřela jsem oči. Ticuchio mete gareneé, děkovala jsem překotně a vyskočila na nohy, přes značnou zesláblost jsem vyběhla ven. Je naživu, jsou v pořádku. Díky ti, Seatho, díky ti, že sji vyslyšela má přání. Na vyčerpané tváři se mi v tu chvíli rozlil úsměv a starosti se rozplynuly jako kouř. |
| |
| Roklinka Poté co jsem vyšel ze stájí tak řeknu svým vojákům. Elfové z Temného Hvozdu...Rozchod! Poté kouknu na Arwen. A řeknu Gandalfovi Pak mi dejte vědět kdy bude pohřeb! Jdu do místnosti do které jsem byl přidělen.Odložím si tam luk a toulec se šípy a také krátké bílé nože. |
| |
| Roklinka Dorazili jsme do Roklinky znaveni dlouhou a strastiplnou cestou. Sedím na Stínovlasovi, který by si už také rád odpočinul, a před sebou držím bezvládné Radagastovo tělo. "Díky bohu, že jsme Aragorna a hobity zachránili... Ale zaplatili jsme za to strašlivou cenu", řeknu si v duchu a unaveně zakroutím hlavou. Sesednu a sundám Radagasta z koně. Jsem sice unaven, ale vezmu ho sám. Přijdu k Elrondovi s prosbou vepsanou ve tváři. "Pane Elronde... Chci vás požádat o poslední poctu Radagastovi Hnědému.... Byl bych velice rád, kdybychom ho pohřbili někde poblíž Roklinky", řeknu tiše se zármutkem v hlase, čekajíc na jeho reakci. |
| |
| Ukloním se Legolasovi a odcházím. Ve svém pokoji se převleču do saténových šatů. Mají červenou ¨barvu. Cítím v Roklince jeho...přítomnost. Nevím kde...ale cítím ho..je tu.. Proto jsem jeli jistě sem.. pomyslím si. Mám ještě boty na podpadkách. Nazuji si je. Pak s erozhpdnu se jít projít. Tesák, jde u mé nohy. Když mu to neřeknu nehne se ode mne na krok. Sme nejlepší kamarádi. Jdu kolem pokoje mého pána. Může slyšet klapání podpatků o zem. |
| |
| Erunámë Před pár dny jsi vyjela ze své vesnice směrem k roklince.Teď jsi zhruba 2,5 kilometru od ní.Pokud pojedeš dál tak tam budeš asi tak do 30 minut. Elrond Koukne na Rosalindu docela překvapeně a trošku se pousměje a pak odpoví gandalfovi. Pohřbíme ho na zdejším hřbitově. poté koukne ke zbylým vojákům a řekne Rozchod! Vojáci odejdou do svých domů a elrond řekne Teď mě prosím omluvte Odejde do svého domu. Ralad Stryker Přicházíš zrovna když příždějí elfové od větrova.Zamíříš za Elrondem.Ten ale jde do svého domu tak jdeš za gandalfem a vidíš že Radagast Hnědý je mrtvý. Elvíra Král theodén řekne Děkuji za pomoc...Ano,jak mě tam dostanete?.. |
| |
| Taky s enakonec usměju a jdu se projít,. POtkám Arwen. "ahoj sestřičko." pozdraváím jí a usměji se na ni. |
| |
| Musíme spěchat. A řekněte vojákům ať neútočí. Já sem totiž dračice. Poletíme." řeknu Theodenoviu upčímě, ale můj has je stále něžný. Sakra...doufám, že mi uvěří.. pomyslím si. |
| |
 | Cesta Jeď, jeď!!! Pobízím svho koně a tryskem pádíme k Roklince... Snažím se vyhýbat vetvičkám, které mi cuchají vlasy, ale přesto vypadám jak nějaké strašidlo... Snad se stihnu upravit, než znovu vyjedu... pomyslím si... Znovu zmáčknu koni slabiny a přikrčím se před další větví... Držím se jen tak tak... Docházejí mi síly... Už 4 dny a 4 noci jsem na cestě... A to jsem jen jednou spala... Bručím si pro sebe... Pohladím koně po krku a zastavíme... Vytáhnu měch s vodou a poslední zbytky vody mu dám vypít... Pij, potřebuješ to více než já... Potom, co se kůň napije, znovu na něj nasednu a triskem vyrazíme vpřed... |
| |
| Elvíra Opravdu?zeptá se a pak řekne Pojďte před palác. Vyjde před palác a řekne vojákům Vojáci teď nic nedělejte!Rozhodně neútočte! |
| |
| Vyjedeme a já se na nejprostornějším místě proměním "Králi ansedat." pronesu nežným hlasem. Jako vždy. Počkám až to udělá a pak se vznesu,. Mířím rovnou do Roklinky. |
| |
| Roklinka: Ještě stále jsem, trochu okouzleně, sledovala přijíždějící skupinu. Bylo to... fascinující. Vojáci, přesné šiky, poslouchající pokyny, secvičené, nadané, ale přesto jen vojáky. Zavrtěla jsem hlavou. Bylo to jako probrat se ze sna. Vzhlédla jsem a chvíli pozorovala Gandalfa. Ne všichni to přežili ve zdraví, pomyslela jsme si sklesle a sklouzla pohledem k mrtvému tělu. Dokázala jsem si představit otce, jak by mě teď nabádal, abych šla pryč, že ženě nepřísluší dívat se na takové ... věci ... a vím co bych mu odpověděla. Musela jsem otřít jednu zbloudilou slzu. Za každé vítězství se platí. Nenalezneš světlo bez tmy, vyplulo mi na mysl. Párkrát jsem zamrkala, abych zahnala další vlhké kapky, už už přetékající... Vyrušila mě až maličká Rosalinda. Její hlas jako by vnikl do té noční můry a vysvobodil mě z toho zamyšlení. Díky tomu jsem odtrhla pohled od těla a podívala se na Rosalindu. "Ahoj, maličká," oplatím jí a s jistými obtížemi vykouzlím úsměv, ač trochu povadlý. Pak ovšem, jako bych nechtěla, aby mi viděla do tváře, rychle pospíchám za Gandalfem. "Jak se to stalo? Kdy ..., " nedokončím větu a kývnu jemně k tělu a podívám se mu zpříma do očí. |
| |
 | Roklinka Dorazil jsem zde přesně ve chvíli, kdy dorazila veliká skupina jezdců. Vidím, že Elrond někam odchází, proto zamířím ke Gandalfovi, který drží v rukou Radagasta. "To ne!! To nemůže být pravda! Co se stalo Gandalfe? Jak zemřel?", zeptám se Gandalfa a padnu na kolena. Čekám na jeho reakci a při tom biju pěstí do země. |
| |
| Roklinka Dorazíme k bráně do Roklinky. Jsem Gimli syn Gloinův a toto je má družina. Přicházíme s poselstvím krále Daina. Řeknu strážím a čekám na jejich odpověď |
| |
| Gimli Stráž ti odpoví Hned otevřeme bránu.. a ihned řekne ostatním střážím Otevřít bránu!! Brána se otevře a ty můžeš jít dál. |
| |
| Roklinka Vjedu bránou do Roklinky a jedu přímo k Elrondovu domu... ...Vidíte jezdkyni na uříceném koni, má v obličeji zuřivý výraz a úplně rozcuchané kudrnaté hnědé vlasy... Je oděna v kožené zbroji se štítem na zádech a šavlí v kožené pochvě přivěšené na zádech pod štítem.... Má vysoké kožené boty... Je tam? Vykřiknu na lidi, co jsou kolem a ani nečekám na odpověď, seskočím z uříceného koně, kterému jde od huby pěna a vběhnu do Elrondova domu... Elronde! Křičím... Mám pro tebe důležité zprávy... Rozrážím dveře a hledám ho po domě... |
| |
| Roklinka Přistoupí ke mne Elrondova dcera a zeptá se mne na Radagasta. "Eh", podívám se na ní neschopen najít správná slova. Chvilku přemýšlím jak to vylíčit, ale nakonec ze mne vypadne jen: "Zemřel při obraně Aragornova života.... Zemřel, aby ochránil Aragorna a tři malé hobity." Mluví se mi špatně, protože Radagastova ztráta mne rozhodila. Poté ke mne přistoupí postava v černém a osloví mne. Nešlo jí vidět do obličeje. Chvíli mi trvalo než jsem poznal svého starého přítele. "Ralade!! Bohužel... Radagasta zabili Sauronovi služebníci a přívrženci.", odpovím mu tiše a znovu se otočím k Arwen. "Kde mohu Radagasta odnést? Chci, aby se mu dopřálo posledního uctění..." zeptám se jí už znatelně pevnějším hlasem. |
| |
| Vidím lesy...kionečně "Už tam budeme." řeknu Theodenovi. Letím jak nejrychleji dokáži sem vyčerpaná...unavená... mám žízeň...a bolí mš křídla. Doeltím k ROklince a najdu si tak voné místo kam se vejdu a přistanu. Je to někde u stájí. POčkám až král sleze a unaveně si lehnu. Je vidět moje vyčerpání. Křídla mi volně visí..ani s eje nsnažím složit. Na ot sem moc unavená. Složím na zem svou těžkou hlavu. |
| |
| roklinka "Pomohu ti ho nést Gandalfe. Proti komu jste přesně bojovali?", zeptám se Gandalfa a přistoupím k němu. Vezmu jednu Radagastovu ruku a dám si jí kolem krku. Čekám, že Gandalf udělá to samé. "Gandalfe, přišel jsem, protože cítím stín. Roste a sílí. A podle toho co říkáš, tak to má asi na svědomí Sauron!", řeknu rozčileně. |
| |
| Roklinka: Stojím tiše, poslouchám, mlčky se dívajíc na mrtvé tělo. Zemřel při Aragornově ochraně... Zemřel při Aragornově ochraně... Zemřel při Aragornově ochraně... V hlavě mi ty slova zněla pořád dokola, slzy se zase začaly sbírat na koncích mých řas. Sklonila jsme hlavu, stále uhranutá. Až potom jsem zdvihal ruku a dotkla se čela toho muže dvěma prsty. "Agete mefreo, Saethé, agete mefreo Radagast," zašeptám a otřu slzy, které mezitím začly téct. Když se na mě Gandalf zase obrátí trhnu sebou, rozrušená a neklidná z těch okolností. Vzhlédnu, abych mu viděla do tváře a pak jen gestem ruky naznačím, aby šel za mnou. Vedu ho mezi stromy, až tam, na hřbitov, posvátný hřbiotv v Roklince. Místo, kde směli být pochováni jen velcí a čestní hrdinové. "Tady," špitnu a odvrátím tvář od náhrobků mých předků. "Budiž přijmut v milosti, Saethé dohlídne na tvou cestu," pronesu nakonec tichá, smuteční slova. Otočím se a jdu zpátky, dávajíc tak Gandalfovi šanci rozloučit se s mrtvým po svém. |
| |
| Elrondův dům Snažím se najít Elronda, běžím od pokoje k pokoji a volám na něj... Elronde! Když ho nenacházím, sedám si na zem a opírám se o zeď... Rozbrečím se... Snad jsem neselhala... Vstanu a hledám dál... Elronde! Vykřiknu ještě jednou a pak se zhroutím na zem... |
| |
| Roklinka Dovolím Raladovi, aby mi pomohl. Pak následujeme Arwen, která nás vede ke hřbitovu. "Byl to skvělý přítel a neumřel zbytečně...", řeknu tiše cestou ke hřbitovu. Jakmile dojdeme na místo, tak se na Arwen podívám a vděčně řeknu: "Děkuji ti Arwen, dcero Elrondova..." Položím Radagasta opatrně na zem a podívám se na Ralada, který se mnou zůstal na hřitově sám, jelikož Arwen odešla. Co bude následovat teď? , zeptám se sám sebe. |
| |
| Roklinka Sleduju dění kolem sebe. Koukám, že se sem sjíždějí všechny pronárody středozemě. Elfové, trpaslíci,...Když vidim jak přistane drak, ruka mi sjela dolu k meči, ale podle všeho je přátelský. ...dokonce i draci. Pomyslim si udiveně a pohlédnu na draka. Proč vlastně tohle všechno? Já vlastně nevím ani proč jsme tam bojovali, ale ten nazgûl řikal něco o prstenu. Žeby to byl ten Sauronův prsten? Ale ten se přece ztratil. Přemýšlim o tom. Ale potom si všimu že zdrakem přiletěl i král Rohanu, Théoden. Králove všech zemí, Rohanu, Gondoru. Ten prsten se asi opravdu našel. Potom mi pohled zlouzne i na mrtvého mága. Sice sem ho neznal ale je mi toho líto. Alespoň nezemřel zbytečně, Aragorn a hobiti určitě nesli prsten, podle toho co všechno Sauron k našemu zabití použil. Pak už jen sleduju ostatní, zřejmě ho asi pohřbí ale u toho bejt nemusim. Dál mlčky stojim a sleduju ostatní. |
| |
| Roklinka - hřbitov Následovali jsme Arwen na hřbitov. Chvíli na to odešla a nechala nás tam s Gandalfem o samotě. Položili jsme Radagasta ke stromu. "Gandalfe. Myslím, že by si přál být součástí lesa. Nebo alespoň stromu" řeknu a otřu si slzy. Poté zatřesu hlavou a špičkou hole se dotknu Radagastova hrudníku. V tu chvíli hřbitov zalije zlatá záře a strom pohltí jeho tělo. Na kmeni onoho stromu jde vidět Radagastův obličej. Je celý z kůry a usmívá se. |
| |
| Roklinka: Smuteční nálada ze mě ne a ne opadnout. Připadalo mi to tak nějak mystické, nadřazené... Hřbitov snad můj pocit z toho ještě znásobil. Byla jsem stále tak slabá... Sauron nabíral síly, dobro bylo utlačováno... Už zase jsem si připadala úplně mimo, když mě svými slovy z mého zamyšlení probral Gandalf. Poslední dobou jsme byla každou chvíli... zamyšlená, zapomenutá. Mimo realitu. "Tvůj přítel je i mým přítelem, Gandalfe, není zač děkovat. Zemřel při ochraně našich přátel, jeho čest nesmí být poskvrněna," odvětím, stále se snažíc udržet tu hrdou, majestátní masku, která zadrží všechen stesk a trápení a schová jej před okolním světem. A pak, když jsem se se všemi rozloučila dotknutím se dvěma prsty rtů, jsem odešla. Musela jsem pryč. Pryč od toho všeho. Zamířila jsme zpátky k meči. Ten byl mou nadějí, mým světlem. Měl být skut pro dědice Gondoru, protože jemu byl odňat... |
| |
| Roklinka Po chvíly vyjde Elrond ze svého domu a řekne Volal mě někdo? A pak si všimne elvíry a theodéna. Zdravím tě elvíro....I vás zdravím králi Theodéne Ale pak si všimne ženy,která se zhroutila na zem ,doběhne k ní a řekne Jste v pořádku? |
| |
| Roklinka Pootevřu oči... Musím najít Elronda... Černí jezdci... Přízraky ze stínů minulosti... Omdlím... |
| |
| Elrond Já jsem elrond! Vezme jí do náručí a odnese jí do svého domu a dá jí do jedné z postelí.Sundal jí ze zad štít a šavly.Položil to vedle postele. |
| |
| Roklinka V odpověď na Arwenina slova se hluboce ukloním. Poté Ralad Radagasta "pohřbil" do stromu. "Tak by si to určitě přál... Děkuji Ralade...", řeknu vděčně Raladovi a uznale ho poplácám po rameni. Na mém obličeji jde vyčíst smutek. Sundám si svůj veliký, šedý, špičatý klobouk a pronesu pár slov: "Radagaste, byls skvělým přítelem všech národů středozemě... Ale nejen těch... Byls milovaným přítelem všech zvířat a zvláště našich opeřených přátel... Všem nám budeš chybět... Sbohem příteli..." Poté začnu odříkávat magická slova, která zakončím mávnutím pravé ruky, směrem k Radagastovu stromu stromu. Hřbitov tentokrát zalije modré světlo a listy Radagatova stromu dostanou zlatý nádech. Poté se podívám na Ralada a pomalu odejdu ze hřbitova zpátky ke stájím, kde vidím "menší" pozdvižení. A vidím dokonce i draka. |
| |
| Kývnutím hlavy sem pozdravila Elronda. Sem příliš vyčerpaná. Proměním se do humanoidní podoby. Mám tu svůj pokoj když sem v podobě elfky. Rozhodně jdu tam. Lehnu si na postel a odpočívám. Nakonec i usnu. |
| |
| Roklinka Projeli jsme bránou a dojeli na náměstí(nebo jak tomu elfové říkaj :D). Zprvu jsem si to pozdvižení spletl s bitvou. Roklinka je napadena! Taste sekery synové Osamělé hory! Ale pak jsem si všiml že nikdo jiný nemá tasené zbraně. Zastrčil jsem svou jednoruční sekeru za opasek a zavolal na jednoho elfa. Hej ty, špičatý ucho kde je Elrondův dům? Většina trpaslíků se při mé otázce uchechtla. Elf se zaškaredil, ale nakonec prstem ukázal směr. Poté co jsme prokličkovali tím davem,tolik různých stvoření jsem na jednom místě ještě neviděl, slezli jsme z poníků a vstoupili do Elrondova domu. Zeptali jsme se nějáké elfky kde je Elrond. Dovedla nás do pokoje, na posteli ležela nějáká žena a Elrond se nad ní skláněl a něco šeptal. Elronde přicházíme se zprávami od krále Daina. Asi se ti moc líbit nebudou, podle toho co jsem viděl na náměstí máš špatných zpráv až dost. |
| |
| Roklinka Probudím se... Posadím se na posteli, šáhnu tam, kde nosím zbraň a ihned se rozhlédnu... Náhle si vzpomenu, kde jsem a co jsem sem přišla dělat... Když uvidím Elronda v místnosti rychle kleknu na na jedno koleno a pokloním se mu... Na obličeji se mi však mihne výraz bolesti... Můj pane, nesu zprávy od hraničářů... Přišla jsem ze Severu, z Divočiny od hraničářů... Černí jezdci se objevili... Nevíme proč je sem Nepřítel vyslal, ale tak daleko na severu se již dlouho neobjevili... Před pěti dny při mých obvyklých pochůzkách jsem narazila na jezdce na koni, obklopovala ho aura strachu a tmy... Zaútočila jsem na něj, ale byl na mě přílíš... Musela jsem prchnout... Můj otec a učitel mi řekl, že mám hned jet za Vámi... Když by byl mladší, podnikl by tuto cestu sám... Promiňte, za moji včerejší slabost, měla jsem však za sebou velký kus cesty a můj kůň též...Je o něho postaráno? |
| |
| Roklinka Konečně jsme tma dorazili, už jen to že jsem viděl samotného Elronda pro mě bylo jako dar z nebes. Když se ocitnem před stájí tak jen mlčky poslocuhám všechny ostatní. "Když dovolíte, jdu si trochu zdřímnout, je toho na mě moc..." řeknu a vydám se pryč. Pak se zatavím. "em... Kam vlastně můžeme jít, si odpočinout?" řeknu a podívám se po přítomných. |
| |
| Elrond O černých jezdcích víme a víme i proč jsou sem posláni. A o vašeho koně je postaráno. Je ve stáji Theodén-u stáje Poté co sleze z draka tak jde k vám Zdravím tě Aragorne synu Arathornův...I tebe zdravím Gandalfe Šedý..Kde se tu mohu odpočinout? Jeden elf ho odvede do jedné z budov. Sam Jeden elf co je mezi vámi ti řekne Následujte mě!Elf tě odvede do domu kde je Frodo.Zrovna vidíš jak k němu přichází Bilbo. Frodo Zrovna k tobě přichází Samvěd a Bilbo.Bilbo ti řekne Zdravím tě frodo...Jak se ti líbí roklinka? Tom Bombadil Po 36 hodinách byla rada ukončena a Stromovous ti řekne vyslédek Entí rada rozhodla, že enti se přidají k alianci. |
| |
| Fangorn Dobře! Ale teĎ musíte ještě rozhodnout o velkém pochodu! V horách se připarvuje velký útok Obrů a bez vás Aliance nemá proti nim žádnou šanci! řeknu rázně. Poté přejdu do ustaraného výrazu a pohlédnu na Stromovouse. Musíte! Prostě jo!... Pamatuješ ještě na První velkou válku Stromovousi? Bez příchodu Entů a Entek by jsme nikdy neporazili Morghotha! Jeho obři by nás rozcupovali na maděru, ale vy jste přišli. Udělejte to samé i teď když vás potřebuje celá svobodná středozem. odmlčím se, ale již nic nedodám. Pouze koukám na Stromovouse. |
| |
 | Středozem Sleduji východ slunce. Kdyby mne někdo viděl asi by nevěřil svým očím, sedím na střeše Domu ve kterém jsem ubytován. Miluji východ slunce a proto vstávám velmi dlouho před úsvitem, abych si mohl vychutnat nastávající jitro. Mám ve zvyku sledovat východ slunce z největšího místa v okolí. Vylezl bych i na vedlejší horu, ale mám takový pocit, že by mne můj velitel příliš nepochválil, kdybych se na pár týdnů jen, tak ztratil a tak sedím na střeše. Sleduji, jak se kraj podemnou probouzí. Zamyšleně naslouchám větru, jenž kolem mne letí a přemýšlím, co pro mne připravila budoucnost. Stále mne občas pálí jizva na tváři připomínka minulosti. Plášť, jenž je z těžké látky, barvy lesa je nadnášen větrem. Dlouhé černé vlasy nosím sčesané na krk, kde je držím sepjaté sponou. Tvrdé šedé oči sledují hemžení . Když se slunce zvedne nad obzor rozhodnu se vrátit do svého pokoje. S léty nacvičenou mrštností slézám na zem a jdu do svého pokoje, kde odložím svůj opasek s šavlemi, které v noci nosím. Připnu si místo něj opasek, jenž nosím běžně po civilizovaných zemích. Ten obsahuje pouze dva saksové nože. Obleču si plášť, jenž nosím jako rozpoznávací znak. Po krátkém rozhovoru s několika stálými obyvateli domu se vydám do pokoje, kde odpočívá elfka, jenž dorazila včera. Tiše dojdu přede dveře do jejího pokoje, kde otevřenými dveřmi vidím Eleronda. Decentně si odkašlu, abych dal najevo všem přítomným svou přítomnost. “ Dobré ráno. Smím vstoupit?“ pokut nebude dovoleno vstoupit, pak zavřu dveře a postavím se k protější stěně. V opačném případě s úklonou vstoupím. “ To vy jste přinesla zprávu o černých jezdcích. Mne velice zajímá pohyb těchto osob. Nepřítel je poslal, aby něco našli. Jejich aura je jiná než je u temných lidí běžné. Už jsem se s nimi také několikrát setkal.“ |
| |
| Roklinka Ležím na postely a přijde ke mě Bilbo. Ahoj, Bilbo. Dlouho jsem tě neviděl. Roklinku jsem si ještě nestihl prohlédnout, protože jsem přijel a potom jsem si musel jít lehnout. Ale rád si jí půjdu prohlédnout, když mě tudy provedeš. usměju se na Bilba a jsem připravený vstát z postele a jít se projít s Bilbem. |
| |
| Roklinka Klečím před Elrondem... To jsem ráda... Děkuji Vám, můj pane... Vstanu a pokloním se trpaslíkovi... Zdravím Vás, mistře trpaslíku.... Podívám se na příchozího elfa... I Vás zdravím, pane... Nevím ale, kdo jste... A pokud hádám správně, víc než já ví tady mistr Elrond... |
| |
| Elrond Zdravím tě gimli synu gloinův...Mluv POté příjde dovnitř Elf Adrián.I tebe zdravím... Aragorn Syn Arathornův Poté jsi odešel do budovy,ve které máš svůj pokoj a tam jsi si odložil věci a co jsi dělal dál je na tobě. Frodo Bilbo řekne Rád tě provedu po roklince.Pojď se mnou.Bilbo začne froda provázet po roklince. Tom Bombadil Stromovous řekne Projednáme to. Enti začnou projednávat jestli půjdou do hor proti obrům. Faramir,Boromir Přesně po dni co jste byli přepadeni jste dorazily do roklinky. |
| |
| Roklinka Poté co přilétne drak tak se trošku víc leknu,ale pak zjistím že je to zpřátelený drak.Poté se Sam zeptá kde si může odpočinout a ten pak odejde.Zeptám se jednoho elfa co tam je a řeknu Kde si mohu také odpočinout? Elf odpoví Támhle! Ukáže na dům do kterého právě vchází Sam.Jdu do toho domu a pak si tam sednu na postel,která je prázdná.Následně si i lehnu a odpočívám.Jsem docela dost unavený tak po chvilce usnu. |
| |
| Roklinka “Kde jsou mé způsoby? Jsem Adrián zvěd z doprovodu prince Legolase. Většinou mne představuje princ, pokut to tedy uzná za vhodné.“ bleskově odpovím vysmeknu dvorskou úklonu. “S panem Elerondem.“ ukloním se jmenovanému “ Si promluví můj velitel až se sejde rada. Já ovšem sbírám informace o vojácích nepřítele a jejich možnostech. Informace rozhodují o žití a smrti, zvláště pak v dobách jako je tato. Ač to mnoho elfích generálů nepřizná boj není o plánech a hrdinství, ale informacích a jejich interpretaci.“ mluvím klidným hlasem a moje dvě ledové oči si prohlédli celou místnost. Proč poklekla? Možná je Elerond její nadřízený, přesto většina elfů kleká jen před králem a knížaty. Elerond je vysoce postavený, byl kdysi velitel královské gardy, přesto mu nenáleží královská úcta ikdyž je šlechtic. tvář je jako u mnoha jiných zvědů kamenná maska, která kraji mé myšlenky a dává mi čas na rozmyšlenou. “ Nechcete se projít? Okolí je nádherné, zvláště pak tak brzy po ránu. Musím přiznat, že údolí v němž si pan Elerond rozhodl postavit domov je opravdu kouzelné. V celé středozemi zbylo jen málo míst, která jsou překrásná a vyzařuje z nich takový klid a mír. Mnohá byla ztracena během válek lidí. Je mi ctí, že jsem sem mohl svého prince doprovodit.“ znovu se ukloním hostiteli a nabídnu ruku Erunámë. |
| |
| Roklinka Těší mě, že Vás poznávám... Jmenuji se Erunámë... Ráda přijmu Vaši nabídku, když mistr Elrond dovolí... Pokloním se mu.. Elrond pokyne rukou a já se mu znovu ukloním... Děkuji. Zvednu svůj štít a šavli a vezmu si je s sebou i s vakem... Přijmu nabízenou ruku a odejdeme z místnosti... Jsem potěšena Vaší nabídkou, moc to tady neznám... Ale máte pravdu... Toto místo působí velice uklidňujícím dojmem... Ráda bych tu pobyla déle... Zdá se mi, že jste dosti zcestovalí... Vykládejte mi prosím o Vašich poutích po dalekých zemích... Ráda bych se dozvěděla něco nového ze světa... |
| |
| Roklinka I já se ukloním mistru Elerondovy předtím než odejdu s místnosti. “Jsem přesvědčen, že se tu nějaký čas ještě zdržíme. Jelikož se tu má jednat o budoucnosti středozemě, tak máme poměrně dost času. Podle mích zkušeností se elfí vyslanci s trpaslíky dohodnou jen po velmi dlouhé debatě. Já jsem zde byl zdejší údolí několikrát navštívil při svých cestách. Musím říci, že většina mích cest mě vedla spíše na jih do Gondoru a Ithilienu, než jsem. Proto si cením tyto okamžiky klidu, jimiž se tento kraj utápí.“ na chvíli se můj pohled ztratí v dáli a mne se před očima míhají obrazy Osgiliatu a Minas Tirit zářící věže i zničeného města. “Brzy do Gondoru přijde ze severu válka a tehdy můj lid bude čelit velké hrozbě. pronesu zamyšleně, hned znovu nahodím úsměv “ Asi jsem už příliš dlouho z domova už mluvím, jako jeden z těch čarodějů a nebo mudrců. Procházel jsem lidskými městy a mohu ti říci, že čím na západ jdeš tím více zbraní tě při zaklepání na dveře přivítá. V tomto kraji tě přivítá koláč a nebo hrnek medoviny, ale lidé kteří žijí v Ithilienu vítají návštěvu střelou z luku a nebo sekerou. Několikrát jsem měl tu čest navštívit Kraj. Dokážu si představit, že bych tam strávil své dny až do konce světa.“ zavedu svou společnici k jedné z teras, která je namířena ven z údolí k řece. Dívám se na řeku, která odráží sluneční paprsky a působí dojmem rychle tekoucího stříbra. Vždy mne tento pohled dojmem. Připomene mi vodopád, který se zrcadlí stejně a u něhož jsem vyrůstal. “ Zde v roklince není třeba nosit těžké zbraně. Zdejší hranice jsou velmi dobře chráněny. Existuje sem jen několik přístupů a ty udrží i malá skupinka proti obrovské armádě a vzhledem k tomu že valná část tvoří mosty, tak nepozorovaný útok na toto místo lze vyloučit. V tomhle mi můžeš věřit, je podstatně jednoduší dostat se nepozorován do bíle věže než vstoupit na práh Elerondova domu.“ řeknu a ťuknu do štítu, jenž má Runámë pověšený na zádech. “ Já myslel, že většina elfů dává přednost luku a šavlím. Jakto příjde, že taková milá dívka nosí válečný štít?“ ptám se ikdyž tuším, odpověď. |
| |
| Roklinka Zle na něj kouknu, když mi ťukne do štítu... Nepodceňuj sílu, která není na první pohled vidět... I když je skrytá v ženském těle... Mým posláním byla služba národům Středozemě... Odvrátím tvář a když se k Adriánovi obrátím zpět, je vidět na mé tváři opět lehký úsměv, který téměř nikdy neodkládám... Já však teď nemám u sebe zbraň ani štít z důvodu o kterém mluvíš... Nesu si pouze věci ke koni... Slyšela jsem o hloupých přích mezi moudrými elfy a statečnými trpaslíky... Ale bohužel jsem se nikdy ze Severu, z Divočiny nepodívala... Držela mě tam povinnost... Ale to se teď změní... Mé poslední poslání bylo varovat Elronda... Příbuzného mých pěstounů... Teď jsem volná... Zasměji se.... Když jsme vešli do stájí, dala jsem si šavli, štít a vak k sedlu... Otočte se, prosím... Když se Adrián otočil, schovala jsem se za koně a rychle si sundala brnění a oblékla se do šedé kutny, kterou jsem měla ve vaku... Zula jsem si jezdecké boty a dala je i s brněním k sedlu... Rozčesala si vlasy... Teď mi padaly hnědé kadeře přes ramena... Bosá jsem vyšla od koně a zamířila k Adriánovi... Děkuji... Nechcete si vyjít mimo Roklinku? Lesy jsou zde nádherné... Zvlášť v noci... Usměji se na něj a v očích mi blískne.. |
| |
| Roklinka “ Já se nedivil, že dívka bojuje se štíte, ale že s ním bojuje elf. Většina z nás dává přednost boji s lukem, jako to dělá princ. Dost dlouho se pohybuji v drsnějších krajích a znám dost hraničářů, abych věděl, že dívka jako jsi ty zmlátí dřevorubce.“ odpovím vážně. “ V tom případě ti dlužím omluvu.“ odpovím na zjištění, že si věci nese do stájí. “I já jsem o nich slyšel, nikdy jsem nezjišťoval v čem tkví teoretický důvod. Faktem je, že nám kácí lesy, aby měli z čeho živit své pece a podepřít své tunely. Já si myslí, že je zbytečné se hádat o hloupostech a nejednotnost je v těchto dobách přepych, jenž si nemůžeme dovolit.“ jdu chvíli vedle tiše a očividně přemýšlím. “Říkáš, že jsi žila na severu v divočině? Jaké to tam je. Slyšel jsem, že tam jsou zapomenutá města. Prý tam dřív byla enkláva Gondoru. Doposud jsem cestoval spíše po jižních zemích.“ je na mne vidět, že mne něco na jejich slovech zaujalo. Jakmile jsem požádán , abych se otočil klidně se otočím a se slovy “ Počkám venku.“ vyjdu před stáj. Takže do dnešních dnů hlídala hranice Angmaru. Je vcelku zajímavé, že mne mé úkoly vedli na hranice mordoru a rhúnu. Je zajímavé, že jsme se tu sešli na zasedání rady. Copak na nás čaroději asi nachystali? Když Erunámë vyjde ze stájí stále se zamyšleně dívám do dáli. “Proč né? Musím ti věřit v okolních lesech jsem, totiž zatím neměl příliš čas pobýt. Mám ovšem obavu, že by po mně mohla být mezitím sháňka. Nepředpokládám, že by můj princ odjel ještě před radou. S tebou by však rada mohla chtít mluvit.“ argumentuji nepřesvědčivě v okamžiku, kdy vítr přinese vůni lesa. Začnu podléhat, je to už velmi dlouho, co jsem procházel lesem bez nějakého cíle. “No, nakonec proč ne. Tohle údolí natolik rozlehlé, aby nás nedokázali nalézt.“ nabídnu Erunámë rámě a společně se vydáme pryč od ostatních. |
| |
| Roklinka Říká se, že vyjímka potvrzuje pravidlo... Krátce se usměji... Ale souhlasím s tebou... Nejednotnost by nás mohla zničit... Doufám ale, že ti nebude vadit, když ti o sobě moc toho nepovím... Není co... Bohužel, mé poslání, které tady skončilo, mi nedovolovalo si užívat krásy zemí, kterou jsem procházela... Vyjdeme z brány a já se zhluboka nadechnu... Možná se mnou bude chtít rada mluvit, možná ne.... Ale pokud se mnou nebude chtíti mluvit, stejně promluvím... Proč by nás někdo hledal? Jsme pouzí pěšci na veliké šachovnici... Ale myslím si, že nějakou dobu tu všichni budou odpočívat... Rada nebude dnes a ani dnes v noci... Zatím je čas... Usměji se na něj a jdu dál přes most a chvíli po cestě... Poté zabočím do lesa a již se neopírám o rámě... V lese se takto chodí lépe... Vítr fouká a elf ho tak cítí po celém svém těle... Pod nohama cítí Zemi a život v ní... Roztáhnu ruce a nechám vítr, aby si hrál s mými vlasy a kutnou... Zasměji se... Tomuto říkám svoboda... Lesy, země, vítr a měsíc... Zastavím se a sednu si na kámen... Podívám se na Adriána a zvážním... Co tě přimělo ke Službe? |
| |
| Les kolem Roklinky “ Ano, znám ten pocit. Kolem tebe vše kvete a ty štveš koně, aby se zpráva jenž neseš dostala k tvým velitelům dokud má ještě nějakou cenu. Nechcešli mi nic říci o svém poslání a minulosti dobře tedy. Je to tvá věc. “ Stejně, jako má společnice přejdu most a zamířím do lesa. Já nejdu bos mám stále obuty jezdecké boty. Mojí první reakcí, když stanu pod korunami stromů je sáhnout po jílci nože. Následuji svou společnici do nitra lesa. “Ano elf cítí pod nohami zem i přírodu. Vítr ti čechrá vlasy……“ v ten okamžik se mi vybaví poslední den v temném hvozdu. Už je tomu pár let, co se to udalo vidím to však, jako by se stala dnes. Můj milovaný les páchne mrtvím masem. Já stejně jako mnoho mých soukmenovců bezohledně proléváme krev útočníků. Nepřítel by s velkými ztrátami vyhnán z lesa. Les se ovšem změnil. Byl poznamenán prolitou krví, kdysi s veselého místa se stalo děsivé plné přízraků. Jdu za svou společnicí, jako bych šel proti větru, na konec jsem nucen opřít se o strom. “Krev, oheň, strach….“ doplňuji tichým hlasem litanii mé společnice a usedám do stínu stromů. Když se společnice vážně zeptá, co mne přimělo k službě jen k ní zvednu zamlžené oči. “ Tážeš se, co mne vyhnalo z rodného lesa. Co mne hnalo zeměmi lidí. Důvod proč já neustále prolévám krev ať je lidská, skřetí, trolí? Odpověď je snadná. Já viděl, jak jezírko z čistou průzračnou vodou se mění na smrdutou tůni. Já viděl jak z vodopádu visí za kořen mrtvola. Já viděl, jak se stromy z vlídných bytostí mění na plíživé zabijáky. Bojuji a zabíjím, abych ochránil ostatní své soukmenovce od podobného pohledu. Proto já nerad vstupuji do elfího lesa. Proto se neptám půdy na to, co je v ní. Jen vítr a meč se stali mými druhy.“ domluvím a opřu se o strom zhluboka dýchám a snažím se uklidnit. Už jsem si vzpomněl proč jsem nikdy nenavštívil zdejší les. Budí ve mne vzpomínky na, které chci zapomenout! |
| |
| Roklinka Vyjdu ze hřbitova, kde jsem nechal Ralada samotného. Jakmile jsem se dostal ke shromáždění, tak se drak, který přistál změnil na pohlednou elfku. Tedy asi elfku. Všem se mírně pokloním v pozdrav. Poté mne překvapí kdo se vynořil z davu. Sám král Theodén Rohanský. Na jeho pozdrav jsem se mu uklonil a pronesl: "Buďte pozdraven králi Theodéne..." Chvíli všechny poslouchám a když usoudím, že se už nic nebude dít, tak se odeberu do svého pokoje. Tam odložím Radagastovu hůl, opláchnu se a na chvíli zalehnu. Měl bych si sehnat novou hůl.... Nechci, aby byla Radagastova hůl zničena v boji...., řeknu si a pomalu usínám. |
| |
| Imladris Po příjezdu do Roklinky spěchám za Elrondem. ,,Zdravím. Jmenuji se Faramir syn Denethorův. Rád bych Vás požádal o radu." Řeknu zadýchaně. ,,A též Vám sdělit špatnou zprávu. Tento rok, na konci června proti nám Mordor rozpoutal válku a my jsme byli smeteni." |
| |
| Okolí Roklinky Smutně se na něj podívám... Tak proč jsi se mnou tedy šel, když tě to tolik rozrušilo, jak vidím? Vstanu a obrátím se k Roklince... Ale jak tě poslouchám, tak mě napadá, že kdybych viděla takové hrůzy, byla bych šťastná, když bych se dostala do lesa, kterého se nedotkly tyto hrůzy... Půjdeme tedy? Pomalým krokem se vydám k Roklince... Ale potom se k němu otočím a dlouze se na něj podívám... Ale jestli máš rád vítr, znám jedno místo... Ukážu mu na nedaleký pahorek, beze stromů... |
| |
| Roklinka Na pozdravy ostatních elfů jen kývnu. Poté se obrátím k Elrondovi. Král Dain mě poslal abych elfy zpravil o dobytí rhunu skřety. Ale mám takové zvláštní tušení, že se tu ještě něco bude dít, není-liž pravda Elronde? Po jeho odpovědi řeknu. Mí muži jsou unavení a potřebovali by si odpočinout. Ukaž nám prosím nějáke místo kde bychom mohli složit hlavy. Venku ještě stojí naši poníci, pokud si je nedal k svačině ten drak. O králově dceři se radši nebudu zmiňovat. |
| |
| Les kolem Roklinky Zvedám se znovu na nohy a oči se mi rozjasňují. “ Myslíš si, že bych s tebou sem šel z vědomím, že dostanu, takovýto záchvat?! Odpověď zní, nikoliv. Já netušil, že se mi tak násilně připomene minulost.“ když se otočím zády k lesu, spadne ze mne tíha minulosti, jako bych jí nechal v lese. “ Já mám rád les, stejně jako každý jiný. Rád se na něj dívám, rád jím chodím, ale celá tato atmosféra na mne působí prazvláštně. Tento les je starý a je nasáknutý magií. Ze strachu, co jak bych mohl reagovat jsem nikdy nevstoupil na půdu Lorienu. Lesy lidí na mne takto nepůsobí.“ Odmlčím se a potřásám hlavou, abych zní dostal poslední z pavučin minulosti. Znovu vedle své společnice ladným krokem. “ Jak jsem řekl, vítr a meč se v posledních letech stali mými jedinými společníky. Většina mých společníků byli lidé a jen někteří byli důvěryhodní. Jak ty bojuješ mečem a štítem, tak já bojuji noži a jedy. Proto mne rad přidala k princově doprovodu. Mám chránit jeho život a zájmy i mimo bitvu a krveprolití.“ moje společnice si všímá, že úsměvy, jenž rozdávám na všechny strany jsou vlastně maskou. Společně vyjdeme na kopec. Tak můj starý společníku, už jsem se znovu setkali. řeknu si když mi vítr začne tahat za plášť. “ Kam půjdeš až tě zde nebude potřeba?“ zeptám se vážně Erunámë. |
| |
| Les kolem Roklinky "Promiň, nechtěla jsem tě rozhněvat..." S údivem v očích se na něj podívám.... "Lidé? Těm nelze věřit... Ale i v jejich rodě jsou vyjímky... Ale těch je mimořádně málo..." Podívám se na něj a divím se: "Ono mě zde bylo potřeba? Elrond věděl o Černých jezdcích... Ale přesto bylo mé poslání a vynaložená námaha užitečná... A kam půjdu?" Zeptám se sama sebe a odmlčím se... Když znovu promluvím hlas se mi trochu zatřese... "Ani nevím... Ale jedno vím určitě... Půjdu tam, kam já budu chtít... Už nikdo nebude říkat kam mám jít a co mám udělat... Ale myslím, že bys musel znát víc mou minulost, abys pochopil..." Povzdechnu si a podívám se na nebe... Pak opět stočím zrak k Adriánovi.. "Možná se vydám na Jih, možná půjdu pátrat po Černých jezdcích... Co máš ty v plánu? Je tvým posláním dále doprovázet prince?" |
| |
| Kopec nad Roklinkou “ Já se nezlobím. Rozezleného mne vidělo jen pár bytostí a ty toho trpce litovali.“ Zdá se, že moje maska sebeovládání začíná povolovat. Je to dlouho, co jsem potkal někoho se svých rodných, kteří je mne schopen pochopit. Celé tohle místo mne připomíná minulost, kdy jsem ještě jako mladý elf procházel lesy. pozorně sleduji svou společnici. “Mezi lidmi je stále dost těch, jenž stále ctí ideály. Pravdou je, že těch pomalu ubývá. Já stále věřím, že mezi lidmi je dost těch, jenž se postaví zlu. Jen je třeba trochu popostrčit. Cestuji zeměmi lidí už dost dlouho, abych věděl, jak nebezpeční jsou. Mnozí se nás bojí. Strach plodí nenávist a ta vede k posměškům, urážkám a davu.“ přikývnout své společnici. “Půjdeš kam budeš chtít? “ založím ruce na prsou a nahnu hlavu na stranu. “Během války o cestách, jemiž se ubírají kroky i tak mocných jako Gandalf řídí osud. Chápu tvá slova, tak že dosud každý tvůj krok řídil někdo jiný. Mé kroky vede jen mé svědomí, povinnost a srdce. Svědomí zůstalo v mém domě. Možná si jej půjdu vyzvednout až tohle vše skončí.“ představím si dům stojící uprostřed lesa. Jestli pak můj dům ještě stojí, nebo už jej něco zbořilo. “Ne, došel jsem k závěru, že nemá cenu chránit prince. Má sebou dost svých vlastních vojáků a pochybuji, že by ve své blízkosti strpěl někoho, kdo nepoužívá luk. Plánuji si lov na Lidské velitele sloužící temnotě. Což mimo jiné jsou i ti temní jezdci.“ prohlásím klidně, ikdyž jsem si jist, že ti jezdci nejsou obyčejní lidé. “Znám jména několika lidí v Umbaru. Konkrétně kapitánů, kteří by stáli za střelu z kuše a nebo kapku jedu. Vím, že mne za činy, jichž jsem se během války proti temnotě dopustil, budou soudit Valar. Předstoupím před jejich soud s klidným srdcem a jistotou, že bylo tyto činy nutné.“ odpovím a v mých jsou vidět hořící loďstva. |
| |
| Kopec nad Roklinkou V mých očích se blýskne a na rtech se mi mihne úsměv... "Tomu věřím... Když jsi toho tolik viděl a dokázal..." Poslouchám ho, ale potom zakroutím hlavou... "Popostrčit? Ale jak moc? Oni jsou slabí, ovládá je strach, dokud nemají nějakou motivaci, nebudou bojovat tak jak mají... A mnohdy ta motivace ani nestačí... A bohužel je i dost těch, kteří se přidají k Temné moci... A Temný pán má velkou moc, dokáže dost motivovat své otroky... Ale dosti o lidech... Pojďme se raději bavit o něčem jiném..." Lehnu si na zem a natáhnu se... Začnu si natáčet pramínek vlasů na prst... "Já na osud nevěřím..." Podívím se a dívám se na něj dlouze svýma modrýma očima... "To je tvůj princ tak konzervativní?" Náhle se nad jeho slovy zarazím... "Černí jezdci nejsou lidskými bytostmi... Ale na tomto místě o tom nemluvme..." Řeknu, když přes slunce přeletí stín... Usměji se na něj a dál si hraji s vlasy... "Pojďme si povídat o něčem veselém... Máš rád poezii? Znáš nějakou píseň či báseň? Ráda poslouchám, snad budu mít čas navštvívit Síň ohně... Prý se tam dají slyšet i příběhy z počátů světa..." Řeknu zamyšleně a dívám se na nebe... |
| |
| Les u Roklinka “ No, nepředpokládám, že by princ měl tak úzký dohled. Myslím však, že v boji jsou mu jiní platní víc. Nechám se převelet někam do tepla. Doufám, že to na velení nepochopí, že chci převelet do bitevní linie.“ směji se z plných plic. Na žádost o nějakou poému se na dlouho zamyslím a usednu do trávy. “No, nejsem sice bard ani básník, ale na báseň o Stromech Valar bych si snad vzpomněl. Tedy na její první část. Druhou a třetí jsem již vytrousil z hlavy, řeknu a začnu zpívat zbytky prastaré melodie.“ “Ze semen Královny Země vyrostli hvozdy. Mnohé stále známi jsou, jiné do minulosti na pokyn času jdou. Zahleď se na doreh, brethily, reigony, jak k neby natahují náruč svou. Dnes lidskými jmény buk, bříza, cesmín, k zemi přibity více jsou. Ze semen Yavannou zasazených, vyrostli dva stromy, jemiž oblaka jsou neseny. Lampy, jenž světla svit vrhali na Adru, zničil nepřítel Valar. Valar soud konají, co dělati se má. Nienna pláče, její slzy zem slévají. Na pahorku Yavanna sedí zpívá, by žal zahnala. U jejich noh dva stromy svůj růst zažehli. Stromy, stříbrný a zlatý světlem Adru zalévají. Pohaslí svit hvězd byl stříbrnou rosou rozjasněn. Služebníci temnot na na hvězdy se dívají, Mnohých byl strach z odplaty Valar, znovu vzkříšen. Starší ze stromů, jenž stříbrem lemované listy má, Telperion byl staršími zván. Mladší, jenž zlatem hraničen listy má, jménem Laurelin se nosí, ač v básních je jinak znám.“ Dozpívám a chvíli sedím tiše a naslouchám melodii, jenžse odráží od hřbetu hor. |
| |
 | Neviditelná Univerzita V cele si přebírám Zavazadlo a vytáhnu z ní knihu. Neznámou knihu. ,,Hmm tu neznám. Co v ní asi je?" Řeknu a už jí otevírám. V tom se všechno začne kolem mně točit, deformovat, měnit barvu a objevím se někde v lese. Les ,,Kde to sakra jsem? V nějakym lese. Já se z těch knih zcvoknu." Když se rozhlížím tak uslyším nějakou báseň. Jdu po zvuku a za mnou cupitá Zavazadlo. Když nakonec dojdu ke dvěma bytostma. ,,Dobrý den, přeju. Nevíte, co je toto za místo?" |
| |
| Les u Roklinky Když slyším kroky vyskočím na nohy. “Máme hosta.“ prohodím vcelku zbytečně k Erunámë. Žádný elf nedělá při chůzi lesem takový rámus a s toho jasně vyplývá, že je to někdo cizí. Posunu si plášť do předu, takže mi zakryje ruce. Pravačkou nacvičeným pohybem vytáhnu z pouzdra na předloktí jehlovou dýku. Druhou rukou položím na rukojeť saksového nože a očekávám příchod neznámého. Jde jeden humanoid asi člověk a za ním cupitá mnoho párů malých nožiček. “ Vítej Mairy. Nacházíš se v Roklince, Elerondově domově. Jak zveš se a odkud k nám přicházíš?“ ptám se uctivě, ale začínám neznámého obcházet zprava. Se zájmem si prohlížím cizincovo zavazadlo. Hmm je zřejmé, že tento muž je čaroděj. Většina z nich je na naší straně, přesto musím být opatrný. |
| |
| Les u Roklinky Ležím a naslouchám krásné básni, která vychází z Adriánova hrdla... Když Adrián dozpíval, utřu si slzu, která imi teče po tváři... Vstanu a pokloním se mu... "Krásná báseň... Ale velice mě dojímá... Ráda bych si ji poslechla celou... Snad u Elronda..." Řeknu zamyšleně... Když zaslechnu kroky, rychle vstanu a natáhnu si kapuci... Chytnu se za ruce, aby mi dlaně schovali rukávy... "I já zdravím..." Pomalu jdu k němu a prohlížím si ho... Pche... Čaroděj... |
| |
| Roklinka Gimli řekni to prosím až na Radě. Řekne elrond Pojď prosím se mnou. Rozejde se k místu kde bude konat rada. Gandalf,Legolas,Faramir,Aragorn,Deralf,Theodén,Boromir,Ralad Stryker,Frodo Ke každému z vás příjde posel a řekne Dostavte se do Elrondova domu.Bude se konat rada. Rosalinda Ty slyšíš jak jeden ten posel jim vzkazuje,o radě tak ti to nedá a ty chceš vědět co tam budou řešit. |
| |
| Vběhnu do domu otce. "Tati..já sem slyšela o té radě...mohla bych tam prosím být? Já...chci vědět co se děje. Prosím...já do toho nebudu ekcat a budu tivcho a budu hodná prosím...prosím..." začnu škemrat. |
| |
| Počkám na svého pána. Pak jdu po jeho boku. Sem myslím nejlepší šermířka z těch co jeli s mým pánem. Snažím se držet u něj abych ho v případě potřeby pchránila, ne že by to bylo nějak často:-D ale co kdyby. Sice je to zvláštní, že je žena v armádě...ale stávají se i divnější věci. |
| |
| Elrond Poté co příjde Rosalinda tak jí elrond vyslechne a a pak jak domluví tak řekne Promiň ale ne! |
| |
| "Ale...." nedořeknu to nevím co říct. V očích mám slzy....Koukám ná tátu...snažím se ho ukecat pohledem.- |
| |
| Roklinka Poté co ke mě příjde posel tak řeknu Hned tam jsem.. Poté co vyjdu z pokoje tak se ke mě připojí Zanesia.Pochvíly dojdeme do elrondova domu posadím se na určené místo a kouknu na zanesiu a řeknu Posaď se! |
| |
| Sem v šatech takže, když mi řekne princ ať se posadím, srovnám si je pod sebou a posadím se. Pak čekám co bude dál. Kdyby se něco zvrtlo sem připravena na rychlou reakci a ochranu Legoalse. |
| |
| Elrond Rosalindo nebreč! Nemůžeš tu být.A teď prosím jdi. řekne elrond. A koukne ja příchozí Zdravím tě legolasi. |
| |
| Sklopím hlavu a smutně odcházím. Dojdu do svého pokoje a přemýšlím... Proč...proč tam nemohu být? Proč je tak tajná... pomyslím si. Vyjdu ven a sednu si na lavičku. KOukám se z ní k otcově domu. KOukám aspoň an dění. |
| |
| Imladris Přijdu na určené místo a ujmu se slova. ,,Bylo by dobře, aby všichni věděli, co se děje v Gondoru. Tento rok, na konci června, proti nám nečekaně Mordor rozpoutal válku a my jsme byli smeteni. Převyšovali nás počtem, ale působila tam také moc, jakou jsme dosud nepocítili. Někteří říkali, že ji bylo možné vidět v podobě velikého černého jezdce na koni temného stínu pod měsícem. Kamkoli přijel, nepřátel se zmocňovalo šílenství, na naše nejodvážnější však padal strach, takže koně a muži se rozestupovali a prchali. V tuto zlou hodinu přicházím s posláním k Elrondovi, přicházím žádat o radu a vysvětlení nesrozumitelného výroku. V předvečer onoho náhlého útoku jsem měl znepokojivý sen. Slyšel jsem daleký, ale jasný hlas, jak volá: ,Meč jenž byl zlomen hledej, v Imladris přebývá, tam lepší radu čekej, než kouzla Morgulská. Tam spatříš znak, že sudba je blízko. Procitne Isildurova zhouba a pulčík povstane.' Těm slovům jsem nerozuměl a promluvil jsem s mým otcem, který je zběhlý v Gondorské učenosti. Řekl jen jedno, že Imladris je elfské jméno severního údolí, kde přebývá Elrond, největší z mudrců." |
| |
 | Vcházím do poradní síně, na mé hnědé kazajce my září bílý strom gondoru a na nárameníky my zdobý znaky Ithilienu a Denetherova domu, u pasu se my houpá šavle a kapuci svého zeleného pláště mám zhozenou do zadu na ramena. Hned jak na radě zpatřím pány z gondoru hluboce se jim ukloním pak trochu menší úklonu věnuji elrondovi. Dojdu mlčky k Faramirovi a znovu mu věnuji poklonu. Pak řeknu tiše. Můj pane v nedávné době byly na severu od tohoto místa s patřeni Nazghůlové. Navíc tu byl sjezd lordů, už před vaším příjezdem trpaslíci dorazili chvíli před vámi. Jsou to zástupci trpaslíčích králů a princ z Temného lesa s bojovně naladěným doprovodem. Po prohlášení mého pána ( Faramira) zalapu po dechu a tiše začeptám. Proboha snad nepadl Osgilatch? A podvědomě sevřu jílec své šavle. |
| |
| Les u Roklinky Dojdu na dosah ruky k čaroději. Shrnu plášť zpět dozadu. “Pan Elerond si s vámi zajisté rád promluví! Byl byste, tak laskav a doprovodil nás za ním. Nerad bych našemu hostiteli nesl tvoje tělo, tak se prosím ani nepokoušej kouzlit“ promluvím nepříliš vlídně. Volnou rukou naznačím směr do poradní síně, v druhé se mi na předloktí zableskne oceloví lesk čepele nože. Nespouštím oči s cizincova zavazadla. Pokut se dotyčný začne nějak cukat. Položím mu ruku na rameno a silou, kterou by ode mne nikdo nečekal tlačím do sněmovní síně. “ Děkuji ti za chválu. Vím, že nejsem nejlepší pěvec ve zdejších krajích. No, zkusím si vzpomenout na zbylé části. Ikdyž ty nejsou veselé, popisují příchod našich předků do Středozemě a krveprolití, jenž zde následovalo. Sice má dobrý konec, ale přesto... Proč poklekáš před panem Elerondem? Pokut vím není královské krve, nebo se snad mílím?“ navážu na náš předchozí rozhovor, přesto nepřestávám ostražitě sledovat cizince, dýka zmizela v pouzdře na předloktí. Síň Zastavím se u strážců sálu. “ Jsem Adrián osobní strážce prince Legolase. Toto je Erunámë to ona přivezla zprávy o temných jezdcích. Tohoto muže jsme před chvílí potkali v lese nedaleko. Tvrdí, že vůbec neví, kde je. Očividně je to čaroděj a nebo nějakého zná.“ ukážu na zavazadlo, jenž svého pána věrně následuje. V sále se ukloním radě zopakuji to, co jsem řekl stráži a pak se s tichou úklonou zařadím do princova doprovodu. |
| |
| Roklinka Jdu s Adriánem a jdu za tím čarodějem... Rukávy mi už ruce nezakrývají a v mých dlaních je vidět modrá kulička, ktterá svítí a lítá ze strany na stranu.... Podívám se na Adriána... "Vychovávali mě příbuzní Elronda... Proto mu projevuji tuto úctu... Bez jeho příbuzných bych zemřela... Proto mu projevuji úctu... Jemu i celému jeho rodu..." Odmlčím se a kouli nechám zmizet, protože jsme vstoupili do Roklinky... Shodím si kapuci z hlavy.... Vejdu do síně a ukloním se radě... Najdu si místečko a tam sedím a poslouchám.... |
| |
| U Mrakoplaše AHOJ MRAKOPLAŠI, PAMATUJEŠ SI SMRTĚ? JÁ JSEM JEHO SESTRA... TO VÍŠ MÁ NA ZEMĚPLOŠE MOC PRÁCE TAK HO ZASTUPUJI... NECHÁVÁ SE POZDRAVOVAT ozve se ti u ucha líbezný hlas, plný ledu. Když se otočíš uvidíš za sebou bledou dívku v černých šatech, se srpem u pasu (jsi jediný kdo mě vidí, jelikož jsi zvyklí vidět osmou barvu... a samozřejmě jediný kdo mě slyší). Na rozdíl od Smrtě mi vidíš do obličeje. Jsem pohledná asi osmnáctiletá dívka s šibalským úsměvem. |
| |
| Někde AHOJ MRAKOPLAŠI, PAMATUJEŠ SI SMRTĚ? JÁ JSEM JEHO SESTRA... TO VÍŠ MÁ NA ZEMĚPLOŠE MOC PRÁCE TAK HO ZASTUPUJI... NECHÁVÁ SE POZDRAVOVAT Jakmile uvidím Smrt, začnu se divit ,,To jako, že nejsem na Zeměploše? Tak to by jsme si mohli popovídat" Pokusím se podívat na Adriána A v klidnější společnosti. Prosím." |
| |
| soukromá zpráva od Smrt pro ALE JISTĚ, RÁDA. UŽ JE TO DLOUHO, CO JSEM SI S NĚKÝM POVÍDALA řeknu hlasem líbezným jako ostří kosy na krku. Poodejdu kousek od ostatních. TAK SE PTEJ řeknu s úsměvem, za který by se nestyděl ani pět set let starý kostlivec. |
| |
| Sem v křoví a poslouchám tajně. Doufám že ej tam i smíšek Tak to sem zvědav co bude. pomyslím si. |
| |
| Probudí mne elf a řekne mi o radě. Jen kývnu a pošlu ho pryč. Upravím se ještě trošku. Pak jdu na radu. Když vstoupím do kruhu všichni vidí krásnou elfku. Mám fialové šaty a modré vlasy. Boty jsou střevíčky v barvě modré. Oči mám fialovo modré. POsadím se an své místo. Vypadám docela znaveně. Někteří kteří mě znají ve mě poznají Elwiru, př. Theoden. |
| |
 | Roklinka Jedu dál na koni, po cestě... Kam až dojedu... Přemýšlím a dívám se po okolí... Pohladím Morwen (kůň) po šíji a dívám se okolo... Nádherný les... Tady to vypadá, jako by tu měli bydlet elfové... Myslím si a náhle se přede mnou, když jsem přejela kopec, objevuje nádherné údolí a domy v něm... Zamířím tam a zastavím se před otevřenou bránou... Toto bude nějaké mírumilovné území.... Mají to ale štěstí, že mohou takto důvěřovat okolí... Vjedu dovnitř a sesednu z koně.... Nikoho cestou nepotkávám, tak ho zavedu do stáje... Zrovna, když mu sundávám sedlo, ozve se za mnou hlas... "Kdo jsi a co tu chceš?" Otočím se a spatřím 2 elfy ve zbroji... Ani jsem nestihla nic řící a oni mě odvádějí do nějaké síně, kde je plno různých lidí... Elrond jim pokyne a oni k němu přijdou... Něco mu řeknou a on jim něco řekne a potom mi pokyne, abych si sedla... Já se mu pokloním a najdu si místo, kde si sednu a čekám co se bude dít... |
| |
| U Mrakoplaše - Rada PROMIŇ CHLAPČE, ALE CHCI SE KOUKNOUT NA JEDNO PŘEDSTAVENÍ. PAK SE JEŠTĚ ZASTAVÍM zaskřípe můj hlas jako kosa o kámen. Zamávám mu na rozloučenou a zmizím. Po chvilce se objevím v Roklince přímo uprostřed srazu. TADY JE SRAZ A MĚ NIKDO NEPOZVAL? pomyslím si a nikým neviděna si sednu na zídku. Otočím se za sebe a uvidím tam dva hobity jak špióní. PIPIN A SMĚLMÍR. TO JSEM SI MOHLA MYSLET usměji se. Trošku se zavrtím, abych získala větší pohodlí. Pak uvidím tři včelky létající nad květinami. Mávnu rukou a včelky padnou mrtvé na květiny. Zasměji se úsměvem pětiletého kluka, který utrhl křidýlka mouše. Protáhnu se a čekám až to divadlo začne. Nikdo mě naštěstí nevidí, ale kolem mě je jakýsi chlad. |
| |
| Můj pokoj Ležím ve své posteli a spím. Z onoho bezesného spánku mne vytrhne klepání na dveře. Probudím se a řeknu: "Vstupte..." Vstoupí elf, který mi oznámí, že se bude konat rada. "Děkuji... Hned tam budu...", odpovím s mírným úsměvem. Elf odejde a já vstanu a upravím se. Omyju si obličej a vydám se do Elrondova domu. Elrondův dům - Rada Vcházím do místnosti, kde již Elrond a několik dalších osob čeká na ostatní účastníky. "Buďte pozdraveni.... Omlouvám se, že jdu pozdě... Ztratil jsem pojem o čase...", řeknu s mírnou úklonou. Posadím se na volné místo a čekám co se bude dít. |
| |
| Roklinka Sedím si tam, kytky mrznou a hobitům je nejspíš zima. Rozhlížím se po ostatních a přemýšlím, kdo z nich mne vidí. JEN TI CO MAJÍ SMYSL PRO MAGII pomyslím si, když v tom vejde Gandalf Šedý. Zvesela se na něj zašklebím a zamávám mu. Vím, že mě viděl. Jeho reakce (ať už bude jakákoliv) mi udělala takovou radost, že jsem zabila další tři včeličky, které létaly nad hobitími hlavami. Včeličky jim padly do vlasů. |
| |
| Elrondova rada Posadím se a v tom si všimnu mávající osoby. Zarazím se a nevěřícně ji sleduji. Co ta tady chce?! Nebo spíše koho?! Hmmm... Nebudu si jí všímat... Jí to přestane bavit..., řeknu si a odvrátím hlavu. Po chvíli mi to nedá a znovu se na ní podívám. "Elronde... Podívejte...", řeknu rychle a ukážu směrem k osobě. |
| |
| Poradní síň Stojím krok za princem, jak náleží osobnímu strážce. Jen se usmívám na Mrakoplaše. Hmm, takže tenhle muž očividně není natolik důležitý, aby mu rada věnovala okamžitou pozornost. Když Gandalf osloví Elronda dívám se po směru, kterým ukazuje a vidím mihotající se stín. Okázale jej ignoruji a polohlasem se ptám Raines “Už se na něčem podstatném dohodli? Nebo tu zase jen rozmlouvají o hloupostech a čekají až dorazí poslední členové rady?“ Už mne to tu začíná unavovat! Nikdo nic neřeší jen si sedí v prozatím bezpečném úkrytu. S tím se musí něco dělat! Přemýšlím znechuceně , jelikož se očividně chystá další dlouhý a únavný den. |
| |
| "Myslím, že nic zajímavého." promluvím na Adriána. Promluvil...jeden muž..měl docela proslov. Meč jenž byl zlomen hledej, v Imladris přebývá, tam lepší radu čekej, než kouzla Morgulská. Tam spatříš znak, že sudba je blízko. Procitne Isildurova zhouba a pulčík povstane. ta slova si přehrávám v hlavě jako básničku. Přemýšlím o nich. |
| |
| Roklinka Spím, když v tom mě zbudí jeden z Elrondových sluhů se slovi "Máte se dostavit na radu pane.".Vstanu tedy, dojdu se opláchnout.Pak si dám do pochvy svůj meč a pomalým krokem vyjdu do Elrondova domu.Po nějaké chvilce dojdu na místo.Lidí už tam bylo docela hodně, tak jim pokynu na pozdrav a posadím se. |
| |
| "Myslím, že ten temný byl černý jezdec...Nazgúl. Ve všech vyvolává strach a jeho řev je nesnesitelný. A prý ho nemůže zabít muž." promluvím něžným halsem jako vždy. "A ano zde v Roklince je zlomený meč který uťal sauronovi prsty....patřil otci Isuldara díky němuž byl Sauron částečně poražen a díky Isildurovi je prsten stále zde...a Sauron ho hledá..." promluvým. Můj hals je podbarven slabou zlostí. Cítím ho...je někde tady... |
| |
| Poradní síň Nakloním se k princi Legolasovy . “Hned jsem zpátky.“ šeptem pronesu a zmizím dveřmi. Během deseti minut jsem zpět s tácem na němž nesu několik karaf z vínem. Cestou jsem si vyměnil plášť. Místo hnědého mám tmavě zelený posetý různými fleky. Kdo mne lépe zná ví, že tento nosím do boje a ty fleky jsou stopy zaschlé krve, které prakticky nejdou smít. Pod ním mám oblečenou koženou zbroj a připásán opasek s dvěma štíhlými meči. Plášť je dokonale kryje, protože je nesu, jako lidé. Postavím se zpět na své místo a nabízím víno nejprve princi a pak celému jeho doprovodu. Za dobu, co s nimi cestuji vím kolik sklenic mám přinést a dávám si pozor, aby mi zbyli dvě. Tiše přistoupím k Raines. “Dáš si také? Tohle není ten lidský patok, ale pravé víno z Lorienu. Zdá se, že nás čeká hodně dlouhý den.“ Znovu se podívám na Mrakoplaše a pak na mihotající se stín.“Dost možná se dnes něco nedobrého seběhne.“ |
| |
| Vezmu si víno. "Díky. Ani ybch se tomu nedivila..." prohodím a lehce se napiji. Cítím moc prstenu. "A dost možná je tahle rada kuli tomu zatracenemu prsten díky němuž sou všecky ty problémy." šeptnu. Jednou rukou piji a druhou mám pořád připravenou an tasení meče, který je schován pod šatama. |
| |
| Roklinka Sedím, okollo mne stále mrzne a já sleduji ostatní. Gandalfův výraz stál za zapamatování. Ovšem co mne překvapilo, byl pohled Adriána. Jsem si na sto procent jistá, že mě viděl. Když se otočí na Mrakoplaše a řekne mu, že se stane něco nedobrého, neudržím se a přesunu se k nim. MOHU SE PŘIDAT KE KONVERZACI? ozve se pouze v jejich hlavách hlas podobný kostelnímu zvonu, akorát víc ženský. Chvíli na ně tak koukám a pak se pořádně zjevím Adriánovi. |
| |
| Síň rady Pomalu se přesunu k skupince elfů a odkašlu si, Zdravím vás panstvo. Jsem Sajk, hraničář z ithilienu. Nevím na koho se čeká než začne rada. Nesnáším to rokování, ikdyž je to pro můj rod typické jsem muž činu. Když se vedle mě do plachtí Smrt položím ruku na meč a vycením na ni zuby, pak pronesu na nezřetelnou postavu. Pokud jsi zvěd Saurona zmiz než dojdeš k úhoně, polovina z přítomných má zbraně na mai ty pro nás nejsi soupeř. |
| |
| soukromá zpráva od Smrt pro Otočím se na hraničáře, který se jmenuje Sajk. ALE CHLAPČE, JÁ NEJSEM NIČÍ POSEL. HRAJU JEN SAMA ZA SEBE řeknu hlasem ostrým jako břitva a usměju se velice milým úsměvem. PĚKNÝ MEČ, NECHCEŠ PŘECE ABY BYL TUPÝ usměji se mrazivě. |
| |
| Poradní síň Podívám se nejdřív na Smrt a pak na Sajka. “Podívej se není třeba se znepokojovat. Jsou zde nejmocnější bytosti středozemě. Pokut usoudí, že je třeba s ní něco udělat, tak se o ni postarají. Našim úkolem je ochránit je před klasickým pěchotním útokem.“ nadále ignoruji smrt, jelikož jsme nebyli představeni, takže ji považuji za nedůležitou. “Tím, že se mi budeš nabourávat do mysli si moc přátel nezískáš. Co si přeješ?“ upiji ze své sklenky a klidně sleduji, jak se přede mnou zjevuje. Jestli se chtěla předvést, tak je to dost slabí. Už jsem potkal lidi, kteří vypadali hrůzostrašněji. Můj život se pohyboval na hranici a bytosti, jenž mne na tu hranici tlačili vypadali mnohem strašněji. |
| |
| Usměji se na na nezřetelný obrys. Pak pronesu na hlas. Pane Elronde je tu zvěd temných, myslím, že by se měl ukázat nebo bychom měli přerušit radu, nechcem, aby Sauron věděl co plánujem ještě dnes. Mám dojem, že tu je zamazkovaný Nazghůl. S tím se postavím mezi obrys a svého pána. Ruka na jílci se chvěje. Nesmím v Roklince tasit zbraň jako první. Proč ostatní něco neudělají? Pak pohlédnu na elfa. Jen jestli si toho všimli, jak bys interpretoval útok na naše pány? |
| |
| Roklinka Otočím se zpátky k Adriánovi a dlouze se usměji. DLOUHOVĚKÝ ADRIÁNE, JÁ JSEM NEJLEPŠÍ PŘÍTELKYNĚ MORU, VÁLKY A HLADU. JÁ JSEM SMRT. A PŘÁTELE NEPOTŘEBUJI, I KDYŽ SE NĚKDY CÍTÍM SAMA řeknu pouze jemu. NEJSEM TU OD TOHO ABYCH ZABÍJELA. JSEM TU, PROTOŽE SE NUDÍM řeknu trošku smutně. Pak se ohlédnu na blbce jménem Sajk, který mne nařknul špionem Saurona. Tiše si povzdechnu a zjevím se všem. AHOJ VŠICHNI. ELRONDE, ŽE TĚ TO TU POŘÁD BAVÍ řeknu a zářivě se usměji na Elronda jako na starého známého. PROČ SI VŠICHNI ŽIVÍ HNED MYSLÍ, ŽE JSEM SLUŽEBKYNÍ SAURONA? JÁ NEJSEM VÁZÁNA K NIKOMU. JSEM VÁZÁNA KE STŘEDOZEMI. A NEBOJTE SE ŠPUNTI, NECHCI VÁM UBLÍŽIT A ANI ŠKODIT. JSEM TU, JAK JSEM JIŽ ŘÍKALA ADRIÁNOVI, JEN PROTO, ŽE SE NUDÍM řeknu pohřebním hlasem a usměji se jako malé děcko. Pak se kouknu na Sajka a udělám na něj ty ty ty prstem. JSI MOC ZBRKLÍ NA SVŮJ PŮVOD SAJKU ozve se ti v hlavě hlas podobný duté rakvy. |
| |
| Roklinka Rozpustím družinu a následuji Elronda. Jde se mnou pouze můj otec a Síd. Když přijde Elwira, instinktivně sevřu rukojeť své sekery a probodávám ji pohledem. Grr, nestačí že je to tu plné špičatých uší. Ta ženská má v sobě dvě rasy, které trpaslíci nenávidí od počátku věků. Co tady vůbec chce? Všimnu si jak můj otec nasupeně sleduje dalšího příchozího. No jistě Legolas. Jeho proklatý otec věznil mého otce a ostatní trpaslíky na jejich výpravě proti drakovi Šmakovi. Poté spatřím smrt. Tak to už přestává všechno! Ty tady nemáš co dělat, dnes totiž nikdo nezemře. Rozhodně ne tady. Zmiz odsud! |
| |
| Roklinka Když ke mě přijde posel a řekne mi že se mam dostavit na radu, řeknu si: Takže mě taky pozvali, aspoň budu vědět o co jde. Rozhodnu se jít rovnou do Elrondova domu. Jdu pomalu ale když dojdu na radu všechny si prohlédnu."Zdravím vás." řeknu jen a posadím se. Poté se podívám na ženu v černém. Kdo to je? Jde z ní strach a chlad. Neslyšel sem co řikala před tim, proto jsem v klidu jen se na ní kouknu a pak zase pohlédnu jinam. Ale pak si všimnu že všichni stojej a pozorujou jí. Ona asi nebyla zvaná. řeknu si a sleduju dení kolem. |
| |
 | Roklinka - kovárna Sedím v kovárně a leštím šperk, který jsem právě dokončila... Která krásná elfka to bude nosit... napadá mě a sama si ho přiložím ke krku a jdu se podívat ke kádi s vodou... Ty rozhodně ne... promluvím ke svému odrazu a odložím ho k prstenu, který jsem vyrobila dopoledne... Vyjdu po schodech ze své kovárny ve sklepě a vstoupím do svého domu... Opláchnu si obličej a převléknu se z kovářské zástěry... Umyji se a převléknu do čistých šatů, které mám nachystány na židli... Dojdu k figuríně, na které zatím odpočívá má zbroj... Láskyplně ji pohladím a vezmu si sekeru, kterou si připnu k opasku... Jdu zpět do kovárny a vezmu si šperky do čistého ubrousku... Zabalím je a strčím do kapsy... A rovnou za Elrondem... prohlásím polohlasem... Jdu k Elrondovu domu a cestou si pobrukuju písničku... "Svět mladý byl, hory zelené, světlo měsíce čerstvě zrozené, potok i kámen beze jmen byl, a tu se Durin probudil. Horám a dolům jména dal, z pramenů vodu ochutnal, a v Zrcadlovém jezeře spatřil sám sebe v nádheře s hvězdnou korunou zářivou vlastnímu stínu nad hlavou. Svět krásný byl, hory pyšně stály za Starých časů, nežli padli král Nargothrondu, Gondolinu, když marně vzdorovali stínu, a dávno jsou již za mořem. Krásný byl svět v Durinův den. Založil tesaný trůn králů Uprostřed sloupořadích sálů se zlatou klenbou, po stříbře šlapali tam a na dveře vepsali mnohé mocné znaky. Jak slunce, hvězdy plály lampy z křišťálu, v stínu nehasnoucí, a jasem prozářili noci. Tam perlík v kovadlinu bil, štěpilo dláto, rytec ryl, tam ostří s jílcem skuli v ráz, doloval, stavěl jiný zas. Tam beryl, opál svítivý, zbroj jako rybí šupiny, kabátce, meče, sekery, pásy kopí se vršily. Únavu neznal Durinův lid, pod horou nechal hudbu znít, na harfy hráli, pěvec pěl, ryk trubek v branách zazvučel. Zešedl svět, hory zestárly, pod kovadlinou popel tlí, mlčí harfy i kladiva, temnota v sálech přebývá, sám Durin zhynul ve stínu tam v Morii, tam v Khazad-dum. Jen hvězdy svít s večerem tmou v Zrcadlovém jezeře, v hlubině koruna se skví, než se za Durin probudí." Přijdu k jeho domu, když tu náhle uslyším hlasy... Tam by mohl být... Přijdu do síně, sedí tam Elrond a nějací další elfí páni... Ale když se rozhlédnu vidím tam i mnoho pánů trpaslíků.... Jdu k Elrondovi, ale nenápadně se na ně dívám... Kdo to je? Co tu chtějí? Elfové obvykle nepouští trpaslíky do svých domovů... pomyslím si... Vytáhnu z kapsy ubrousek a podám ho Elrondovi... Tady jsou ty šperky co jste chtěl, mistře Elronde... Pokloním se mu a chci odejít... Elrond náhle ke mě promluví... Neodcházej ještě Kristryd, dcero Thoradinova... Posaď se a poslouchej... A až budeš vyzvána, povíš nám svůj příběh... Mnozí potom poznají mnohé odpovědi na své otázky... |
| |
| Roklinka Do mého pokoje vstoupí elf a oznámí mi, že se koná rada. Vydám se tedy do Elrondova domu. Dorazím do oné "místnosti" a všem pokynu v pozdrav. Všimnu si jedné divné postavy. Někoho mi připomíná. Kéž bych si vzpoměl koho pomyslím si a posadím se vedle Gandalfa. "Doufám, že nejdu příliš pozdě příteli" řeknu Gandalfovi a rozhlédnu se po účastnících rady. |
| |
| Roklinka Procházka s Bilbem je příjemnézpestření téhle doby. Vyruší mě ale nějaký chlap, který mi řekne, že je nějaká rada. Ještě za tebou přijdu. rozloučím se s Bilbem a pomalu jdu na radu. Tam si najdu místo u Gandalfa, protože je jediný, koho pořádně znám. Ahoj, Gandalfe, co se tady bude řešit. zeptám se Gandalfa. |
| |
| Roklinka Chvíli po tom co dorazím dojde i Ralad. Kývnutím ho pozdravím. Sedne si vedle mě a ujišťuje se, že nejde příliš pozdě. "Ne příteli, nejdeš pozdě... Spíš naopak... Jdeš včas...", odpovím mu a čekám co se bude dít. Poté dorazí Frodo a sedne si vedle mě. "Ahoj Frodo... Budou se tady řešit problémy, které Sauron dělá... Chce najít tvůj prsten... A proto se ho musíme zbavit... nejlépe ho zničit..." odpovím Frodovi. |
| |
| Roklinka Zničit prsten... to je nemožný. Sám to moc dobře víš, Gandalfe. řeknu mu a čekám, až mi vysvětlí, jak chce ten prsten zničit. A když už ho má někdo zničit tak to budu já ! |
| |
| Roklinka Frodo se mnou rozvedl tichou konverzaci, kterou může slyšet ještě maximálně Ralad, který sedí po mém druhém boku. "Je to možné Frodo.... Plameny hory osudu mají tu moc zničit prsten... Měl by být vhozen do nitra oné hory... Pouze tak může být zničen..." řeknu Frodovi tiše na vysvětlenou a dodám: "Bohužel, ta hora leží v Mordoru... V černé zemi, která je plná ohavných stvoření a skřetů, sloužících Sauronovi. Tak se s tímto úkolem neukvapuj." |
| |
| Poradní síň Dívám se na poslední sklenku. “Myslím, že mne tu není potřeba. Chce někdo něco přinést. “ promluvím šeptem k Legolasově doprovodu. Nadále ignoruji zjevení, jenž se všem okolo snaží vnutit svou přítomnost s hláškou, že je smrt a nemá tu žádnou práci. Můj odchod zarazí zmínka o Souronovy. Hmm, tak že bychom se někam hnuli? Máme tu vládnoucí prsten?! Skvěle a ten hobit trvá na tom, že jej ponese zničit? To snad nemyslí vážně! komentuji v duchu rozhovor Gandalfa s Frodem. Vzpomínkách se vracím k černé bráně. Tak to bych chtěl vidět, jak se přes ni dostaneme? Vždyť by jsme potřebovali všechny armády svobodného světa a ani tak by nebyl výsledek jistý. Pravda máme na své straně čaroděje, ale i tak je to na pováženou. dojdu k Erunámë a zeptám se jí. “Co myslíš je pan Mithrandir sešlí věkem a nebo se přidal na stranu nepřítele? Jelikož proniknout do Mordoru je téměř nemožné. Pokut ten, kdo do něj chce proniknout přitahuje služebníky temného pána, pak myslím že můžu odstranit to téměř. Protože prsten nazgůli přitahuje, jak už několikrát dokázali. Přesto to podle mne chce náš ctěný čaroděj navrhnout.“ |
| |
| Usměji se na elfa, který říká to co si i já myslím a pak ho trochu opravím. Cesta do mordoru není nemožná jen krajně obtížná přes minas morgul se dá projít není tak hlídaná. Samozřejmě, že potřebuješ štěstí a odvahu. Pak kývnu na prohlášení o Nazghůlech. To by mohl být opravdu vážný problém, ani tak pro jejich nebezpečnost, polovina z nás by jednoho nazgůla pravděpodobně zvládla, ale mohli by na nás poštvat pár odílů skřetů a nevím jak vy elfové ale mě se nechce umírat jako jehelníček. Nicméně je to možné a pokud se to podaří výrazně too oslabí nepřítele |
| |
| Roklinka Lidé, elfové, trpaslíci a vůbec všichni přítomní si mne přestávají všímat a já se pomalu obracím na Elronda. Je dobře, že mě nevidí. Ne všichni mají tu moc mne vidět, zvlášť když si to jejich mozek a rozum nepřipouští, že mne vůbec vidí. pomyslím si. AHOJ ELRONDE. SCHÁZÍ MI NAŠE PARTIE KARET A NAŠE DLOUHÉ ROZHOVORY. PAMATUJEŠ JEŠTĚ TY BITVY? VŽDYCKY JSEM HLÍDALA TVÉ HODINY, VŽDYCKY JSEM VĚDĚLA, ŽE TEN DEN NEZEMŘEŠ. ALE JINÉ HODINY SE ROZBÍJELY. JO, JO, TEHDY JSEM MĚLA HODNĚ PRÁCE. DÍKY TOBĚ A SAURONOVI. DÍKY VÁM řeknu zasněným hlasem, který zní jako kosa, která padla na kámen... jen o něco líbeznější. Slyší mne pouze Elrond. Nikdo jiný ne. |
| |
 | Imladris Pozoruji všechny přítomné a není jich zrovna málo ale ten jediný se mě tu zrovna nelíbí Tak copak chceš smrti? Snad ti nechybí ty porážky v kartách? Víš jaká je sázka nejbližší mě blízký smrti se jí vyhne! Tak abys zase neměla průšvih na vyšších místech? povídám si jen s ní a kdyby to šlo usměji se na celé kolo ale udržím se, protože by to asi v tuhle situaci vypadalo hodně divně. Nebo tě snad tíží něco jiného? A jestli ano tak v tom případě to bude něco velkého a to bys mě tedy mohla říct hmm co ty na to víš ono neuškodí vědět kdy kde a kdo zemře už párkrát se mě to vyplatilo! zase jí poškádlím a jsem si jistý že se jí to asi moc nelíbilo ale já se docela příjemně bavím |
| |
| Roklinka CO PA JÁ PO TOBĚ NĚKDY NĚCO CHTĚLA? NO CO TAK JSEM ZROVNA NEMĚLA SVŮJ DEN. MNO S TĚMI NAŠEMI SÁZKAMI TO BYL BLBEJ NÁPAD. VÍŠ JAK TO DOPADÁ, KDYŽ NĚKOMU OBRÁTÍM HODINY. NEMŮŽU TO DĚLAT POŘÁD ozvou se ti má slova v hlavě, aniž by tvé uši zaznamenali nějaký zvuk. NESTAČÍ TI, ŽE SE HODINY ELFŮ OTÁČÍ POŘÁD DOKOLA? TY TVOJE POUŽÍVÁM JAKO VĚTRÁK usměji se. MNO BUDU MUSET JÍT. MÁM JEŠTĚ NĚJAKOU PRÁCI. A PAMATUJ, I TVŮJ ČAS JEDNOU PŘIJDE. ALE AŽ ZA HODNĚ DLOUHO. NA SKLONKU VĚKŮ, AŽ SE DOSYPOU HODINY SAMOTNÝCH BOHŮ. A JÁ U TOHO BUDU. JAK JSEM BYLA U ZRODU ŽIVOTA, TAK BUDU I U JEHO SKONU řeknu pohřebním hlasem a odejdu. TEN TVŮJ HOBITÍ PŘÍTEL, FRODO, MÁ HODNĚ ČASU řeknu ještě. Odejdu před Roklinku, kde na mě čeká obrovský bílí kůň. Je větší, něž většina koní. Nasednu na něj a rozjedu se směrem ke svému sídlu, které stojí mimo Čas a Prostor. Odsedlám Truhlíka, vyhřebelcuju a dám mu najíst. Sama se vydám do své pracovny, kde si sednu za svůj obrovský černý stůl a začnu něco psát do obrovské knihy. Po nějaké chvíli ji zavřu a odejdu do vedlejší místnosti. Ta je plná přesýpacích hodin. Každé patři jednomu žijícímu tvoru na světě. Začnu hledat ty, které mají už málo písku. Našla jsem troje. Odejdu do hlavní síně, kde si vezmu černé roucho, ušité z té nejtemnější temnoty a kosu, ostřejší než slovo krále. Kosiště je tak ostré, že se modře leskne. I samotný vzduch se o ní přesekne. Z určitého úhlu je skoro neviditelné. Vznáším se nad místem, svého prvního "klienta". Snesu se k zemi, kde sesednu z Truhlíka, na čumák mu dám pytel s ovsem a sama se vydám k popravní vyvýšenině. Popravčí sekyra je již ve vzduchu a hlava odsouzeného je již na špalku. TEĎ řeknu a sekyra dopadne. Zároveň s ní seknu kosou a oddělím duši od těla. Hlava odpadne a duše odsouzeného se zvedne. Kde to jsem, co se to děje? Ty jsi Smrt? zeptá se mě, když mne uvidí. UŽ TO TAK BUDE usměji se. TAK UŽ BĚŽ, UŽ NA TEBE ČEKAJÍ řeknu hlasem, podobným kostelním zvonům. Chvíli pozoruji duši, ztrácející se v prostoru. ACH... TAK JO, JEŠTĚ DVA. ACH NE, KAŽDÝ NA DRUHÉM KONCI SVĚTA povzdechnu si, když se zahledím na hodiny, které mám schované v nekonečných záhybech mého roucha. Vrátím se zpět k Truhlíkovi, sundám mu pytel s ovsem a vyrazím za dalším "klientem". |
| |
| Roklinka: Tiše se procházejíc v sadech, pohladíc každý strom, jsem myslela na to, co bude dál. Cítila jsem, jak slábnu. Věděla jsem, že čím víc bude Sauron sílit, tím já budu chorejší až... se mnou bude ámen, jak by řekl otec. Nakonec jsem se posadila pod jednu z jabloní a začala tiše vyhrávat smutnou, starou melodii na píšťalu. Hudba, ač drásala srdce i duši, neustávala a plynula ze rtů tak přirozeně, jako by byla jejich součástí. Prsty neustále přejížděly po ebenovém dřevu a dávala jí tak tvar. Zaklonila jsem hlavu a opřela se o strom. Ubíral mi síly. Jako už tolikrát jsem v hlavě viděla jeho i jeho velké oko, jeho pozdější odraz. Oko, které tě prohlédne skrz na skrz ... A Sarumana, jeho sluhu, bílého mága ... Gandalfa Šedého, našeho přítele ... otce ... Aragorna ... Froda ... a v neposlední řadě ji... samotnou, nelítostnou smrt... Zadumaně se postavím a se zamyšleným výrazem se vydám do domu. Poradní síň? Dveře se tiše otevřely a já vklouzla nehlučně dovnitř, ještě slyšíc doznívající Gandalfova slova... ... plameny hory osudu mají mco ten prsten zničit ... Opakovala se pořád dokola, dvakrát, třikrát... bylo to nekonečné. Až pak, jako ve snách jsem vzhlédla, abych se střetla s Gandalfovým pohledem. Také jsem stihla zahlédnout mizící stín a zamyšleného otce, ale nepřikládala jsem tomu prozatím dost velkou pozornost. "Tentokrát jdu taky," pronesu nahlas pevným hlasem a neoblomným tónem, u mě znějícím až tochu nezvykle i když měkké diance mého hlasu se neztratili. Bylo to řečeno spíše k otci, protože to on se pořád nemohl smířit s myšlenkou, že bych zůstala... tady... Chtěl abych odplula, odplula daleko... "Čas schovávání minul, teď nastává doba, kdy buď zvítězíme a nebo zemřeme... naše poslání je jasné, náš cíl jediný... Nech mě jít, otče...," zašeptám už tišším hlasem. |
| |
| Otočím se na hobita když pronese že zníčí prsten. "Odvážná volba mladý hobite. Ve tvém srdci je odvaha, a cítím, že si odolný proti zlu velice. Ale nezapomeň, na této cestě si dej velký pozor, bude to dlouhá a nebezpečná cesta." promluvím jemným hlasem. Můj zrak dopadá přímo na hobita. |
| |
| Roklinka Šel jsem s pipinem k radě,i když jsem nebyli pozváni. Schovaly jsme se u jednoho z východů.Slyšíme od tamtud téměř všechno. |
| |
| Imladris Já vím že ano dořeknu spokojeně ale zase to nepřežeň ať není moc proklínání na tvou osobu podotknu a pak zmizne a já konečně věnuji pozornost ostatním Arwen víš že bych tě nenechal jít ano nastal čas mečů a krve a ano musíme jít se postavit Sauronovi a zničit jeho prsten který se nyní nachází zde ale ty u toho nebudeš má dcero ty popluješ za oceán do světa neumírajících nesnesl bych aby jsi to všechno schlédla odpovím jak Arwen tak všem A co se týče zničení prstene musíme sestavit skupinu která se vidá do mordoru ale nemůže ho nést nikdo s magickou mocí proto je na to nejlepší hobit ikdyž tě nemůžu nutit Frodo Pytlíku z Dna pytle ale jsi pro odnesení prstene asi ten nejlepší adept A co se týče tebe má dcero můžeš jít s námi do domu paní Galadriel přeje si nás vidět ale dál ne protože půjdeš s ostatními k lodím odpovím bez jakékoliv lítosti či strachu Musíme vyrazit co nejdřív, protože Sauronova moc sílý den ode dne a to nemůžeme připustit! dodám už trochu nervózně |
| |
| Roklinka Tak prsten moci je tady! V Roklince! Po tom co zaslechnu že by ho měl nést hobit, vyskočím na nohy a nahlas řeknu: Hobit! Hobit by měl nést prsten?! To je příliš nebezpečné! Navrhuji aby prsten nesl trpaslík. Ten také nemá magickou moc, zato má větší sílu a vytrvalost než nějáký pulčík. |
| |
| Roklinka Žádný trpaslík prsten neponese!! řeknu docela dost nahlas. Nechci aby prsten moci nesl trpaslík! Rozhlédnu se a pak řeknu Elronde..Budu v té skupině co doprovodí nositele prstenu až do mordoru. Poté kouknu na ostatní. |
| |
| Roklinka Při trpaslikově prohlášení o odolnosti se ozve tichý ale jasný hlas od stojících gondorských pánů. Také nejhamižnější že mistře Gimli. Jak se právě ukázalo, jak chceš ochránit prsten, když jste nebyli schopni uhlídat ty svoje? Pak pohlédnu na svéhe pána a s rukou na jílci čekám odpověď. Proč bychom neměli využít prsten proti Sauronu samému ? Copak nevidíte, že to je šance? A Který blázen půjde do Mordoru k hoře osudu? Ani deset tísíc vojáků by neuspělo. Pán Elrond žije v minulosti Gondor už dávno nemá síly na mrhání muži. |
| |
| Roklinka Jen vrtím hlavou a sleduji začínající hádku. Možná by ten hobit stál za pokus. Zvláště, pak pokut se ostatní nedomluví. začíná obvyklá hádka o poklad viděl jsem už mnohé verze téhož. Místo špinavých a zarostlých žoldáků se zde hádají urození, ale průběh je tentýž. Každý chce urvat největší slávu případně podíl na pokladu. Tohle se musí zarazit! S tácem dojdu zpět k princi a převezmu jeho sklenku. “Můj pane, musím přehodnotit můj původní názor. Hobit je možná dobrá volba. V kraji je jen málo míst, kde se dotyčný může naučit bojovat. Ikdyž musím přiznat, že s toho jak umí zacházet s praky. Ti movitější umí používat i kuše. Vycvičenými vojáky, jako je Sajk, nebo Ararogorn si jen těžko poradí. Pokut je vojáci nepodcení.“ tiše, ale vemlouvavě mluvím ke svému princi. “Možná by bylo lepší, kdyby jste mne místo sebe poslal někoho ze své stráže. Třeba Raines by byla dobrou volbou. Je z nás nejlepší šermířkou a jistě adekvátně zastoupí naše zájmy.“ chvíli se odmlčím, abych si promyslel další postup. “Váš život je příliš cenný. Proč myslíte, že s vámi cestujeme? Váš otec mne a několik dalších pověřil, aby vás za každou cenou chránili.“ |
| |
| Otočím se na prince. "Ano, Adrián má pravdu. Měla bych jet já. Váš otec by zuřil, kdybychom Vás ohrozili tímto...Nebo čímkoliv jiným, ale pokud pojedete. pak jedu také. Nenechám Vás v ohrožení." řeknu měkkým hlasem elfské ženy. |
| |
| Roklinka Hobit? Podle mě je to nejlepší volba z nás všech tady.Řeknu si jen tak pro sebe a potom vstanu. Podle mě by to měl nést hobit, neměl by to nést elf, člověk nebo trpaslík, protože je tu vždycky možnost že je ten prsten ovládne a využijou ho k obraně svého města, nebo pro sebe, ale prsten ovládne jenom Sauron takže by se dřív nebo později k němu dostal a proto by ho měl nést hobit, k čemu by mu ten prsten taky byl? Neni sice nijak silný, ale od toho jsme tu my, abysme ho chránili, nevládne ani magickou mocí, takže ho prsten, z nás všech, nejhůř ovládne. A pokud má silnou vůli, taky veřim že má, prsten ho nijak ovládnou ani nemusí. A pokud se rozhodne že prsten ponese, hlásim se do té skupiny na jeho ochranu. Já opravdu věřim že tenhle úkol zvládne. Navíc je to naše povinnost zničit tenhle prsten. Potom co domluvim, si zase sednu a sleduju co se bude dít dál.Ale pokud ten hobit tenhle úkol nezvládne, jsme ztraceni.Řeknu si už jen pro sebe. |
| |
| Smrt má stále práci Čas pro mne nic neznamená - tedy pokud nejsem zrovna ve Středozemi. Letím na Truhlíkovi a jednou rukou si před očima držím přesípací hodiny. Byli malé. HOBIT... PROŽIL DLOUHÝ ŽIVOT pomyslím si a začnu se pomalu snášet nad Krajem. Snesu se na zem o pár set metrů před jeho domem. Sesednu z koně a dojdu k domku. Dveře jsou zavřené, ale to mi nevadí. Projdu zdí, aniž bych si toho všimla (já můžu). Kosu třímám v ruce a potichu, zahalena v černo černé róbě, se přibližuji k posteli, ve které leží starý hobit. Nikdo u něj není, spí. Je už hodně starý a jeho vzhled to i potvrzuje. Vytáhnu z jednoho záhybu svého roucha malé přesýpací hodiny a postavím je na stůl. Jakmile propadne poslední zrnko, seknu kosou a hobití duše se oddělí od těla. Ty... ty jsi Smrt? zeptá se mě. Všichni se ptají. ANO, ALE TEĎ UŽ BĚŽ. ČEKAJÍ NA TEBE usměji se a opět pozoruji, jak jeho duše mizí. MĚJ SE DOBŘE HOBITKU řeknu potichu. Povzdechnu si a kouknu se na stolek, kam jsem položila hodiny, ale ty tam už nejsou. VŠECHNY ZMIZÍ. KNIHA SE DOPÍŠE, HODINY ZMIZÍ řeknu si. Naštěstí už mám hotovo a tak odejdu z domku, sednu na Truhlíka a vydám se domů. JEN DOUFÁM, ŽE MĚ NEBUDE CHTÍT NIKDO VYVOLAT pomyslím si. |
| |
| Imladris Hobit? Ale možná, že ho má opravdu nést. Teď musím udělat to proč jsem přijel. Ale když nám zničení prstenu pomůže proti Sauronovi, tak proč ho krást. Přeměřím si hobita a můj zrak spočina Prstenu. ,,S Gondorem má Sajk bohužel pravdu, ale pokud to zničení Prstenu pomůže zničit Sauronovu moc, určitě půjdeme se Sajkem s hobitem i do Mordoru. I kdybych měl za hobita položit život budu stát a bojovat po jeho boku." |
| |
| Roklinka Když slyším jak se všichni hlásí, že Froda doprovodí na výpravě do nitra Mordoru jestli půjde, tak vstanu a řeknu "Nechci se tady někoho dotknout, ale ta družina o které se ještě ani neví, že bude existovat by měla mít maximálně deset členů.Potom by jsme do Mordoru rovnou mohli poslat vojska všech západních svobodných zemí.Ta družina půjde v tajnosti dokud to pude, ale když nás bude buhví kolik, tak se o nás Sarumanovi špehové dozví jen co vyjdeme s Roklinky.Proto navrhuji, aby šli tři zástupci od elfů, jeden od trpaslíků, tři od lidí, Gandalf, a na tom posledním členu se už domluvte mezi sebou.Samozřejmě je to jen návrh." jen co to dopovím tak se znovu posadím. |
| |
| Roklinka Povstanu a utrhnu se na Legolase: A já nedovolím aby prsten nesla jedna z bytostí, která píše básně, zpívá odporné táhlé písně, zajímá je jen jejich údajná krása a co mají uši, na které by se dalo napichovat maso jako na rožeň! Proto chci aby nesl prsten trpaslík! Na narážku gondorských pánů odpovím: Nejhamižnější? Já jen chci, aby byl ten proklatý prsten zničen, stejně jako všechny jemu podvolené. Vy si ho chcete nechat pro sebe. Copak jste slepí? Nevidíte co se stalo z lidských králů kterým Sauron dal 9 prstenů? Co by se asi stalo s jedním z vás, kdyby se snažil použít proti Sauronovi použít jeho vlastní zbraň? Pokud si myslíte, že byste uspěli, jste blázni! Po Aragornově řeči řeknu: Dobrá ať tedy nese prsten hobit. S tvým návrhem souhlasím, chodče, ovšem pod jednou podmínkou. Pohlédnu na Legolase. Od elfů půjdou dva a od trpaslíků taky dva! Nechci, aby můj lid byl v menšině oproti elfům! Na tom trvám! |
| |
| Porada Celou dobu poslouchám co tam říkají, neslyšíme sice všechno ale většinu ano. Když začnou mluvit o skupině tak se podívám na Smíška a Pipina. "Nevím jak vy ale já jdu," řeknu a vyskočím z úkrytu, s předpokládaným následováním těch dvou. "Bez nás ale nikam nejdete! Já Froda neopustím, navíc, dal jsme Gandalfovi slib že ho ochráním!" řeknu rozhodně, v tomhle mě nepřesvědčí o opaku, někdy mají hobiti tvrdší hlavy než trpaslíci. Podívám sna přítomné a čekám co řeknou, ale ať už to bude cokoliv, já jdu. Dal jsem slib, navíc, Frodo je dobrý přítel, nemůžu ho v tom nechat... I když by mu asi větší pomoc byla nějaký dobrý bojovník nebo kouzelník... pomyslím si a čekám na odpověď. |
| |
| Elrondova rada Po Aragornových moudrých slovech pokývu hlavou a řeknu: "Mluvíš moudře, Aragorne... Myslím, že bychom to měli udělat tak, jak to navrhl Aragorn.... A musíme to udělat co nejdřív.... Hlásím se dobrovolně do družiny, nesoucí prsten...." Poté se zvednu ze svého místa a pohlédnu na Froda. "Pokud se ujmeš prstenu a budeš ho nést, tak při tobě budu stát..." řeknu a usměju se na něj. |
| |
| Porada Po Aragornově prohlášení prudce zvednu hlavu. Tvářím se více než nevěřícně. “Pane Aragorne…….. Vy se domníváte, že sešlosti šlechticů ze všech národů si Saruman a nebo Saouron nevšimnou, spíše než jednotky dejme tomu dvaceti válečníků a hraničářů? Mne se vcelku zamlouvá myšlenka shromáždit všechny armády svobodného světa a udeřit na protivníka dokud ještě nenabral všechny síly.“ jen vrtím hlavou nad touto zajímavou logikou. “Tak to se mistře Gimli nemusíte bát nenajdete tři elfi, kteří by do tohohle sebevražedného podniku šli. Ikdyž jsme přísahali, že budeme chránit prince Legolase, nejsme úplně stupidní. Vždyť železný pas je ovládán našimi nepřáteli. K němu jít nemůžeme. Stejně tak morii cloumá válka. Projít ji je v nejlepším případě nejistý podnik. A to ani nemluvím o Gondoru a Rohanu. V obou těchto zemí zuří válka. Zvláště v Ithilenu mají místní tendenci nejdříve střílet a až pak se ptát. Podobný přístup pomalu, ale jistě začali přebírat i jízdní hlídky Rohanských. Možná to má něco společného s tím, že jejich zemí prochází temní lidé.“ Pronesu zachmuřeně. Když z úkrytu vyskočí Sam jen vrtím hlavou. “ Myslel jsem, že tohle zasedání je soukromé a uzavřené.“ |
| |
| Roklinka Poslouchám celou radu a pak jak tam jde Sam tak ho následuji. A řeknu Já jdu také! Kouknu na Elronda a pak na Gandalfa. Čekám co kdo řekne a pak kouknu na Froda. Následně si všimnu Arwen,která chce také jít. |
| |
| Zatleskám proslovu Aragorna. Ano, jeden válečník od každého rodu by se hlavě dunadanů moc hodilo, že Aragorne synu Aratornův nebo tě mám nazívat jménem pod kterým tě znají v jižním gondoru? Nechceš ho sám? Proč pouze deset mužů, tedy bez urážky k přítomným dámám. Uznávám, že oddíl vojska nemá šanci uspět, ale pohlédni kolem sebe Elronde tvůj příbuzný má pravdu, můj pán, gandalf, Legolas z temného hvozdu a i mistr Gimli se rozhodl provázet hobita do mordoru! Jaké šance máme na úspěch? Že oko a jeho služebnící přehládnou naši skupinu, řekni tomu pulčíkovi rovnou jaké má šance, protože ostatní si to možná už uvědomují. Nebo mu to mám říc já?. Pohlédnu na Gimliho. Ano, všichni temní králové se stali otroky prstenu, ale alespoň jsme jich sedm nestratili jako jiná rasa jejíž jsi ty mluvčím. Pokud si vzpomínám tak poslední stratil otec Durina Pavézy nemílím li-se. A zajak dlouhou dobu lidští králové podlehli moci prstenu? Pokud vím tak někteří vládli celá staletí než se z nich stali prstenové přízraky. Pak na poradu vtrhne jeden pak i druhý hobit. Pane Elronde já myslel, že to je tajná rada a tady si každý přichází a odchází jak chce, neměl byste postavit stráže než nám sem příjde říct i svůj názor pán Angmaru? |
| |
| "Neměli byste se navzájem tak urážet poku máte cestovat společně. A co se Gondoru týče. Tam bych mohla letět já, a pár Vás vzít sebou kdo by bl ochoten Godnoru pomoci. nemohu jít se skupinou. Vidíte barvu mých vlasů...byla ych příliš nápadná...moje síly, anvíc využiji lépe v Gondoru než an cestách do Mordoru. A souhlasím s Mistrem Gimlim. Mohli by jít elfové dva a trpaslíci taktéž. A aby šel s nimi Gandalf je nejmoudřejší volba." řeknu pořád jemným, ale celkem halsitým hlasem. |
| |
| "Já půjdu taky!" křiknu a vběhnu an plac. Stoupnu si k Frodovi. |
| |
| KLeknu si před malého hobita. "Budu tě bránit, dokud budu živa." řeknu a stoupnu si za něj. |
| |
| Roklinka - rada "Dobrá Gimli od trpaslíklů půjdou dva." řeknu, ale už nevstávám a pokračuji "Adriáne, ani ze všemi armádami našich národů nemáme šanci se přes Černou bránu do Mordoru dostat."Když tam po chvíli vtrhnou postupně všichni tři hobiti tak jim řeknu "Tato výprava není pro vás.Nechci tady někomu poroučet, ale výprava by se měla skládat z těchto členů - ten kdo ponese prsten, za elfy Legolas a Valeral za trpaslíky Gimly a Kristryd za lidi Faramir, Deralf a já, a dále Gandalf zbylá dvě místa si dohodněte mezi sebou." když to dopovím, tak čekám co se bude dít dál. |
| |
| Rada "Může si to být nebezpečné jak chce ale já prostě jdu, a nedonutíte mě ani párem volů nejít," řeknu pevně a postavím se k Frodovi, to že mě tma nechcou chápu ale nepřesvědčí mě, když přijdou i Pipin a Smíšek ještě řeknu "Hobiti nikdy neopustí své přátele ať už je to jakkoliv nebezpečné, takže my tři jdeme taky," řeknu to směrem k Aragornovi a položím ruku na hrušku na rukojeti meče a nasadím výraz který značí tohle-je-poslední-slovo-a-nepřesvědčíte-mě-o-opaku. |
| |
| Roklinka Lepší zratit prsteny nežli sloužit Sauronovi. A nepleť se do věcí, kterým rozumíš méně než já a můj lid, nerad bych na elfské půdě vytahoval zbraň. Odseknu Sajkovi a hobitům říkám: Vypadá to, že vás tři nikdo od Froda neodtrhne. Nejsem příliš proti tomu, aby jste šli s námi. Ale jestli budete na obtíž nadělám z vás osm dalších. |
| |
| Porada Když první někdo souhlasí tak se usměji. "Jistě, o to se nebojím, mistře trpaslíku," řeknu tomu pokud jsme dobře slyšel jméno Gimlimu. Podívám se na další, elfové, lidé a i některé neznámé tváře. Pohled se mi zastaví na té modrovlasé se silným hlasem. Ten hlas mi přijde podivně povědomí, ani nevím proč, pomyslím si a podívám se na Legolase, na tváři se mi objeví úsměv. Přesně takhle jsme si představoval opravdového elfa! řeknu si a pak opět sklouznu pohledem na tu modrovlasou. |
| |
| Postavím se za Sama s úsměvem, který rozhodně není přátelský. Vytahovat se na půlčiky to není umění, mistře trpaslíku. Jinak máš pravdu tedy s těmi prsteny máš pravdu, ale dej pozor mistře na svá slova, já nepotřebuji vytáhnout čepel abych zavřel náfukovi ústa, ale na vyřešení našich osobních věcí bude čas jindy. Pohlédnu Aragornovi do tváře. Takže pane Aragorne můžeš si vybrat, buď příjmeš větší skupinu nebo zařídíš aby ve stopách té první šla další složená s vazalů těch prvních. Mě je to proti mysli, abych opustil svého pána. Pak se usměji na Gandalfa. Budiš jakou cestou se vydáme kolem Rohanské brány nebo přec průsmyk? |
| |
| Utajená rada Tady se schází kdo chce a kdy chce! Snad nepřicházím pozdě. říkám vycházejíc z podlahy, která je naštěstí pro mne z přírodního materiálu. Vůbec nechápu, proč to řešit tak složitě! Podle toho co jsem měl možnost po cestě sem slyšet zakládáte nějakou družinu. *Mecheche* Jenom bych vás rád upozornil na skutečnost, že Sauron není žádný hloupý pouŤový kouzelník! Myslíte, že tak velká družina jako se tady shlukuje nemá šanci projít! Hobitky bych ještě chápal, malá nenápadná stvoření, kterých si přes všude unikajicí magii lze jenom špatně všimnout, ale elfy, trpaslíky nebo čaroděje? Nechci nijak zlehčovat vaší sílu ani um, ale tam kam se chcete vydat vám to bude celkem k ničemu! nadechnu se a opráším ze sebe zbytky podlahy, která na mě ještě stále je. Hm, písek? A já jsem si říkal, že jsem měl u Dol Amrothu zabočit u loděnice a né až u zbrojnice! zabručím si pro sebe. Jen bych vám rád řekl, stoupnu si vedle trpslíka, známého pod jménem Gimli, který není o moc větší než já že to bude ostré a proto doporučuji skupinu, kde pokud chcete aby měla každá rasa jednoho zástupce, byli jen zde přítomný Legolas, Gimli, Aragorn a všichni zde přítomní Hobitci. Mít v družině čaroděje, ještě k tomu tak mocného nepřipadá v úvahu pokud má poselství zůstat utajeno. Poté se podrbu významně ve vlasech a odfrknu si, spíš to bylo říhnutí, ale to u tvora jako já nelze přesně určit. |
| |
 | Imladris-Tajná rada Ve spěchu se svými společníky procházím komnatami Elrondova domu. Kamenná podlaha mi pod nohami plyne a já se pomalu blížím ke dveřím, které jak jsem zjistil vedou na malou verandu kde se pořádá Rada. Otevřu dřevené dveře, a přibližuji si k půlkruhu kolem kamenného podstavce. Mířím přimo k Elrondovi. Když jsem u něj tak pokleknu. "Můj pane, omlouvám se, že jsem vás takto vyrušil, stejně tak se omlouvám, že jdu pozdě. Avšak mou omluvou je, že válka už pronikla dál než jsem si mysleli. Má družina byla totiž přepadena tlupou skřetů z Mlžných hor." Pomalu povstanu a ohlédnu se po dalších účastnících této schúzky. |
| |
| Roklinka Nazval jsi mne náfukou a vejtahou. Vyřídíme si to jindy. Teď na to opravdu není vhodná doba. Grr, bytosti na téhle radě se mi začínají líbit čím dál míň, pomyslím si, když se z podlahy vynoří ta podivná karikatura živé bytosti. Když někdo přijde někam pozdě, většinou pozdraví pána domu, omluví se za zpoždění a řekne proč je tady. Jsi snad něco víc, a tak pro tebe tato povinnost neplatí? Pochybuji. Vypadáš jako šílený lesní skřet, který se chtěl vynořit uprostřed lesa, ale vynořil se v Elrondově domě. Řeknu mu nevrlým tónem. |
| |
| Rada Dost naštvaně sleduji, jak se soukromé zasedání mění pomalu, ale jistě na veřejné. Hmm, tak takhle nedorazí družina ani na uzemí Rohanu. Zajímavou otázkou je proč se pan Aragorn, tak angažuje. Samozřejmě, tahle magická cetka patřila dříve jeho rodině. Možná má stejný zájem, jako dříve Isildur. Z mých temných myšlenek mne vytrhne příchod nového elfího šlechtice a vrhne mne do ještě temnější reality. Tak tohle je vážně skvělé. Nepřítel je už v pohybu. Zatím, co mi se tu hádáme. Hádce, která se kolem mne rozhořela nevěnuji přílišnou pozornost. “ Ty umíš létat proč k hoře prstenu nevezmeš toho hobita a jednoho od každé rasy? Pokut bude temný pán zničen, pak budou Mordorské armády záhy zahnány do hlubin odkud vyšli. Uvědomuji si, jak nebezpečné“ otočím se na modro vlasou dívku. “Sajk má pravdu nikdo z přítomných vazalů se nevrátí domů s vědomím, že jeho pán jde na smrt! A bez urážky, co jiného je, když se na hřbetu draka vypravíme bojovat do Gondoru, než zbabělí útěk od svých závazků. Já po několik lidských životů bojoval v Ithilienu s skřetími tlupami a nevěřím, že by moje přítomnost tam něco změnila.“ promluvím s vědomím, že pokut to neřeknu budu se na věky proklínat. |
| |
| Rada Když se za mě postaví ten pro mě trochu divný člověk. Pak se ozve nějaký... Skřítek? Něco tomu podobného. Pak začne postupně mluvit několik dalších. "Nemůžete s přestat hádat? Máme tu důležitý úkol a nemůžeme tu jen tak stát a hádat se kdo půjde a kdo ne, ovšem je pravda že budeme trochu nápadní, trochu víc, ovšem bez Gandalfa jsme v koncích protože on jediný má šanci proti kouzlům, tady... Aragorn? Pamatuji si to dobře? Je výborný bojovník, nebýt jeho a tady Deralfa už bychom byli na kusy. Tady mistr trpaslík, Gimly, je určitě bojovník vysokých kvalit a z řad elfů, pokud dobře poslouchám, princ Legolas je lučištník který má určitě stejné kvality jako tady Gimly v boji se sekerou, skupina by měla mít nejvýš deset členů jak jste se zmínili, s námi nehnete čili je šest míst, do toho by spadali Aragorn, Gimli, Legolas a Gandalf, potom další dva, tito čtyři by s námi měli jít jsou nejlepší z nejlepších, když půjdou oni čtyři tak náš úkol bude snazší," promluvím i když se mi trochu klepou kolena, před tolika lidmy... A elfy, trpaslíky a všemi kdo tu jsou... Vím že možná mluvím trochu dze když později nepoužívám oslovení pro ně vhodná ale na řečičky teď není čas. "Ještě, k tomu drakovi, ať už ten draka je kdokoliv tak nemůžeme letět na drakovi, ihned by na nás někoho poslali, ještě teď vidím ty černé stíny z Větrova, byli bychom moc nápadní," řeknu a pak jen čekám co řeknou ostatní, Frodo, Smíšek a Pipin tohle ode mě nečekali, nejspíš, většinu času mlčím nebo mluvím jen s nimi... |
| |
| Rada Ticho!!!!!!! zařvu mocným hlubokým hlasem, který by zastrašil i dvě smečky vrrků, kteří dva týdny nic nežrali. Potom začnu pozpěvovat jednu ze svých mnohých uklidňujicích písniček, při tom začnu poskakovat/tančit okolo svůj taneček. Po dozpívání písničky a mém dotančení se zastavím a promluvím napřed přátelským hlasem ke Gimlimu: Mistře trpaslíku, asi ani netušíte kdo já jsem takže dovol abych se představil. Tom Bombadil jméno mé, nebo mi tak alespoň říkají v této době. Přitom jsem vše a zároveň nic. Jsem vše co chci být a zároveň nic čím nechci. Jsem Pán lesů, říček, jeskyň a luk. Jsem bytosti minulosi žijící v přítomnosti. dopovím svou představu, kterou jsem směřoval jak ke Gimlimu, tak ostatním přítomným. A nyní bez všech těch okolních hádek bysme mohli přikročit k věci. Nemýlím-li se. poté si něco zabručím pod vousy vlezu do země a vyskočím ze zdi. Tohle vždycky pomůže! |
| |
| Rada Mezi účastníky vidím některé známé tváře, jako Gandalfa, Legolase a Aragorna.Samozdřejmě jsou tu také další, nějací mladí elfové, skupina trpaslíků a nesmí chybět ani lidé, ale jsou tu také nějací malí lidičkové.U Gandalfa, Aragorna a Legolase se pohledem zastavím a pokývnu jim na znamení přátelství. Najednou Iarwain, zařve nadpozemským hlasem, poté začne tančit a rozmlouvat s jedním z trpaslíků. Vídím, že náladu tu je značně nepřátelská. Tak je to horší než jsem si myslel Otočím se zády k Elrondovi, i když vím, že je to krajně neslušné. " Rád bych se vám co mě neznají, představil." "Jsem Haldir z Lothlórienu a přináším pozdravy a radu od Pána a Paní. Avšak vidím,že s radou již jdu pozdě,neboť většina z vás má ruku na jílcích meču či sekyr a na jazyku ostrá slova. Válka, tedy už zasáhla i Imladris, poslední domácký dům na západ od Mlžných hor." "Byl jsem poslán, abych doručil zprávu a také musím udělat." "Zpráva paní Galadriel zní." "Odložte stará nepřátelství a spory a spojte se neb jen tak můžeme tuto bouři přestát." |
| |
| Roklinka Pán Haldir i Tom Bimbidol, nebo jak se vlastně jmenuje, mají pravdu. Měli bychom se už konečně přestat hádat a na něčem se dohodnout. Rozhlédnu se po všech přítomných. Já navrhuji toto. Pokud existuje nějáké kouzlo, které by dokázalo oklamat Saurona, měli bychom se rozdělit na dvě skupiny. Jedna skupina by nesla prsten pravý a druhá by nesla falešnou očarovanou kopii prstenu. Možná si myslíte, že je to nemožné, ale já si myslím, že kdyby na kouzlu spolupracovali všichni přítomní čarodějové, mohlo by se to povést. |
| |
| Rada Mistře trpaslíku, myslíte třeba takovouto? poté odříkám jakési zaklínadlo, pro ostatní spíše zamumlám cosi a lusknu prsty mezi kterými se mi poté oběví jakáž takáž kopie Sauronova prstenu Nenechte se oklamat, toto je pouhá cetka bez špetky jakéhokoliv kouzla. Což znamená, že byjste do něj nějaké měli vložit, protože zatím pozná každý, že se jedná o nekouzelnou cetku. řeknu a začnu se smát a z vesela prozpěvovat jakoby středozemi nehrozila žádná hrozba, můj zpěv má velice uklidňujicí účinky a pokud byl někdo z přítomných ještě naštvaný, tak ho to rychle přešlo. |
| |
| Pohlédnu na nově příchozí a věnuji mírnou poklonu Haldirovi. Pak pronesu klidným hlasem. Mám jiný návrh co kdybych šel já někdo z Legolasovi družiny pak někdo z přítomných trpaslíků a když už to musí být tak jeden hobit. Na hřbetu draka bychom urazili většinu cesty aniž bychom mohli být napadeni jestli se hobit který nebyl zván a má nedy jen svůj hlas bojí ať zůstane v Roklince. Jinak Haldir nepřinesl, žádnou novou zprávu, skřeti útočí po celé délce hranic není nic překvapivého, že dorazily i k hranicím Lorienu. Pak sjedu pohledem hobity a pak i Bombabila. A dost pane Elronde jak máme uspět, když vašimi strážemi projde kde co a kde kdo, myslím, že ty co nejsou pozvaní by měli opustit tuto místnost výjma šlechticů . Pak pokrčím rameny. Tady elf má pravdu nevím co bychom mohli změnit my zbylí v gondoru když to nezmění všechna gondorská vojska. Mračím se čím dál víc. Při prohlášení Bombadila a při tom tichu. Sebou trhnu. Nevím kdo jsi nebo co jsi, ale nemáš právo takhle mluvit s mým pánem, jestli si chceš hrát na prstýnkáře budiš vem si svou cedku a vypadni. Ani jeden z vás nemá rozum dobře oklameme skřety a lidi, ale temnou devítku nezmateme a ani oko ne co nám bude platné, že máme skvělou cedku, když ten opravdový bude dál lákat nepřátele, jen jeho nosič bude mít pocit falešného bezpečí. |
| |
| Rada Otčím se čelem k Elrondovi a znovu se mu pokloním a jdu se posadit na pár zbylých volných židlí. Když se usadím, vyslechnu návrh jakéhosi člověka. Prsten ??? Tak je to tedy pravda.... Isildurova zhouba. To by jsme ho mohli Sauronovi rovnou odnést.. Pomyslím si a také to řeknu nahlas. " To je bláznovství poslat Jeden do Země stínu na hřbětě Draka. Copak nechápete, že Sauron má všude špehy, nejen skřety, ale i lidi a zvířata. Pokud je kdokoli uvidí, pújdou po nich nejen nepřátelé, ale i spojenci lidé z Gondoru nebo Rohanu. A pokud by se k Sauronovi doneslo, že na křídlech draka letí člověk, elf nebo jak vy říkáte hobit. Co si asi pomyslí?" Otočím se, na toho člověka který předtím mluvil. "Nechtěl jsem se však tímto, nebo čímkoliv jiným někoho dotknout." |
| |
| Pohlédnu Haldirovi do očí. Tak co si Oko pomyslí, když mu podle vás jeho stoupenci donesou, že se k němu sune skupina složená z velmožů všech ras? Co bys tedy navrhl aby jsme ho někde zakopali. |
| |
| Otočím se na elfa který promluvil. "Vím, bylo yb to nejrychlejší, ale jste si jist, že draka by nikdo na obloze nespatřil? Ste si jist, že modrofialového draka yb někdo přehlíd? A obzvlášť Sauronovi armády? Nazfúlové by se na mě vrhli. Nemohla bych jim unknout, neboť bych nemohla kličkovat. Protože, kdybych dělal příliš prudké manévry. Mohla bych shodit jezdce na svém hřbetě. Pořád Vám to připadá jako skvělý nápad?" zeptám se měkkce. "Souhlasím s s Vámi, pane Haldire. Je to šílenství." odpovím Haldirovi. "Rohanští mne už poznali. Ti by neútočili, ale horší by to bylo v Gondoru." promluvím. Sem klidná. "Prsten musí do Mordoru, do hory osudu o tom není pochyb, a měla by jít skupina skládající se z lidí, elfů, hobitů i trpaslíků. Hobitům by ste neměli ubírat toto dobrodružství. Je to je jich svobodná volba...jen ať jdou. Když mohou být tři lidé, dva trpaslíci, dva elfové tak proč ne čtyři hobiti?" zeptám se ankonec. |
| |
| Roklinka Na příchod elfa z Lorienu reaguji uctivou úklonou hlavy. Poté, co všichni strhali můj plán začnu tiše tleskat. Když nově příchozí pronese něco o tom, že máme odložit staré spory. Začnu tleskat hlasitěji a nacelé kolo se smát. Při zmínce o falešném prstenu se musím opřít o stěnu, abych se udržel na nohách. "Mi se tu nehádáme o tom, jestli si půjdeme na pomoc. Dokunce nedebatujeme ani popčtu vojáků, kteří do války se skřety půjdou. Mi tu řešíme, kdo ponese prsten......" falešný prsten raději nekomentuji. "Směl bych upozornit, že Nazgůlové jsou rozeseti po celé středozemi a hledají hobita s prstenem. A ikdyby nás našli. Oni maj akorát velký ptáky! Já jsem byl v temném hvozdě, když pp odobnou bytost sestřelil z oblohy velitel mé jednotky jediným šípem. Rozvržení družiny tři lidé, dav elfové, dva trpaslíci a čtyři hobiti je vyhovující. S tím, že půjdou členové Faramirova doprovodu, stejnětak Gimliho válečníci a elfové by se poradili, kdo půjde." prohlásím když si vytřu z očí slzy. |
| |
| "Co navrhuji já? No mě se vcelku líbil nápad tady Mistra trpaslíka. Podle mě bychom mohli poslat jednu družinu směrem k přístavům. To je totiž, podle mě možnost , kterou by od nás Sauron čekal. Jedna by se, s maketou Prstenu vydala na západ, druhá by s pravým prstenem potajmu šla na východ do Mordoru. Během cesty by na sebe nějak nenápadně upozornili, aby za nimi šla devítka a druhá skupina měla volnou cestu." "Avšak, pokud má pán Elrond či Mithrandir jiný návrh, přikláním se k nim. Bezmezně, totiž věřím jejich úsudku. Pak už jen čekám co na to řeknou ostatní. |
| |
| Elrondova rada Poslouchám názory ostatních a každý si pečlivě zvážím. Poté se postavím a napřímím se do celé své výšky. "Skupina, která ponese Prsten musí mít méně členů, aby neupoutala pozornost Temného pána a jeho služebníků!!", zvolám hlasitě, abych překřičel ostatní účastníky rady. Na chvíli se odmlčím, aby všichni zmlkli a pak pokračuji: "Musíme být rychlí a nenápadní... Proto půjdeme: Já, Frodo, Aragorn, Legolas, Gimli a hobiti... Plus maximálně dva další členové... Ale více ne! Přesunu se do středu rady a dál pronáším svou řeč: "Pokud se chce ještě někdo jiný přidat a pomoci, tak bych měl plán, který je ovšem ještě nebezpečnější než úkol nést prsten... A to, že zformujeme další skupinu, která vyjde napřed a odláká pozornost na sebe... Tato druhá skupina, ale musí jít jinou cestou... bohužel tato cesta je přes Rohanskou bránu... |
| |
| "Půjdu já, nedopustím aby se princi Legolasovi něco stalo. Patřím do jeho osobní stáže. A nemohu odpustit aby se mu něco stalo." promluvím nahlas aby mě všichni slyšeli. |
| |
| Doma Procházím se temným domem. Je tu ticho, které v pravidelných intervalech přeruší svist obřího kyvadla na obřích hodinách. Mám je tu jen tak. Zabloudím do knihovny, ve které se ozývá zvuk pera jezdícího po papíře. Ale nikde není žádný písař a žádná otevřená kniha, do které by psal. Ten zvuk se ozývá ze samotných knih. Jsou jich tu miliony. A další miliony jsou schované. Jsou to životopisy jednotlivých smrtelníků. Elfí životopisy jsou jinde. Mají už spoustu dílů. Vrátím se zpátky do své pracovny, kde si sednu za svůj stůl. Jsem tu tak sama. Chtěla bych tu někoho mít, někoho s kým bych si mohla povídat. Někoho, kdo má brzy zemřít, ale chce stále žít. |
| |
| Imladris Poslouchám názory všech přítomných a do hovoru se nevměšuji bylo mě jasné že něco takového příjde Přátelé přátele! Byli jste svoláni právě proto! Aby se rozhodlo co se bude dít s prstenem moci vytvořme tedy skupinu všech národů od hobitů až po trpaslíky tak nejlépe se všichni budou chránit navzájem a co se týče toho co ponese prsten myslíte že někdo jako je Frodo by dokázal prsten zneužít možná ano ale tenhle hobit toho není schopný a mimo to s ním sem dorazil až z kraje myslíte že kdyby nebyl vyvolený by se s ním sem dostal já tedy nikoly! Když už zvládl tohle cesta do mordoru už nebude o moc těžší pokud se nebudeme skrývat a vyrazíme do útoku zaměstnáme tak oko a budeme moc projít ale Národy Středozemě se už nesmí bát a musí ukázat že je hoden tu být a né se jen skrývat ve svích síních či dolech či dokonce stromech už musíme ukázat Sauronovi že se ho nebojíme! A proto já a mí muži vyrážíme ke Gondoru a doufám že právo platný král udělá totéž a svolá armádu středozemě k poslednímu boji u brány mordoru! A díky Tomovi s falešným prstenem na krku zatím co Frodo a ostatní projdou skrytou cestou a co se týče druhéhé prstenu aby jsme přidaly na věrohodnosti chci pak osamotě mluvit s Gandalfem! odpovím bez jakého koliv strachu či výrazu úsměvu můj obličej zůstává stále stejný Pokud máte ještě něco nasrdci rád si váš názor poslechnu! dodám a začínám si vybavovat ženu v černé kápi s kosou na ruce Ty jenž jsi mimo prostor a čas ty jenž se Smrt nazýváš přijď knám v tuto chvíly příjď v tento čas já Elrond z Roklinky tě volám k tomu to stolu kde žádnou moc mít nebudeš jen nám na jednu otázku řekneš pak pak bude na tobě či odejdeš! Ale tu nezabiješ! Ty jenž jsi volána zjevse nad námi zjev se! použiji starou magii k vyvolávání jen elfové mohly pocítit proudy staré magie a Gandalf samozřejmě ostatní mohou jen pocítit rychlejší vítr nyní sedím a čekám či se objeví ikdyž já věřím že ano starou magii musí vyslyšet i ona. |
| |
| KOnečně promluví Elrond. "Elronde. Doprovodím tebe a Tvé muže do Gondoru. Myslím, že v Rohanu moc nepomohu. Válka se přesune do Godnoru...kde proběhne nejspíše druhá největší bitva, kterou sme kdy zažili..." řeknu něžným halsem. |
| |
| Rozhdonu se schovat tak aby mě nenašli a poslouchat radu. Poslouchám co se tam děje. Zajímavé...ale co já? Elrond pojede do Gondoru a co bude se mnou? ptám se sama sebe. |
| |
| Volání miláčka Elronda Sedím v křesle, když najednou pocítím závan větru, což není v mém sídle možné. Pak uslyším slova onoho starého zaříkávadla. Někdo mne volá. A je to sám Elrond. Rychle se zvednu z křesla, odhodím plášť a nechám si na sobě pouze černé šaty. Pak se objevím ve společenství různých národů. Všichni najednou uvidíte ženu, v černých šatech, šitých ze samotné temnoty, které silně kontrastují s bílou pokožkou ženy. Dlouhé vlasy, černé jako uhel vlají i když vítr nefouká. Když se zahledíte do jejéch očí, uvidíte pouze slepé oči. TAK CO POTŘEBUJEŠ? zeptám se a zpříma se zahledím na Elronda. Když si mne pořádně prohlídnete, všimnete si, že nemám kosu ale pouze srp, který je nabroušen takovým způsobem, že jeho ostří je skoro průhledné a namodralé. |
| |
| Imladris Po chvíli se tu zjev ta jenž jsem přivolal Vítej ty jenž jsi pání nad našemi životy mám na tebe jednu otázku ta otázka asi rozhodne rozhodnutí této rady! A jsem si jist že tvé slovo hodně udělá v našem rozhodnutí nemusíš mít strach svůj koloběch nechci nyní nějak narušovat jen se chci zeptat na svíci jednoho tvora jeho jméno je Frodo z kraje jak dlouhá je jeho svíce a změní se její délka pokud se vidá s prstenem k hoře? zeptám se nyní s ní mluvím na úrovni před ostatnímy ikdyž bych si sní rád zahrál partičku ale tahle situace nedovoluje přátelské jednání poté co promluvím všimnu si že se Rosalinda krčí a snaží se být statečná ale černá postava jí asi hodně polekala Chci aby jste věděli že jsem jí přivolal já aby nám řekla co bude pokud Frodo ponese prsten a chci vás ubezpečit to že tu je neznamená že si přišla pro vás nebo někoho jiného nemá zde nad námi žádnou moc! A prosím nepokoušejte se jí získat na svou stranu ani já to nezkouším smrt si nevybírá ta jen koná takže prosím jen seďte a poslouchejte! A co se týče tebe Rosalindo neměla by si tu být a nemusíš mít strach odejdeš z Arwen do země neumírajících hodím přitom pohled na smrt jestli se chystá mě přerušit a říct že její svíce bude hořet jinak a její cesta je jiná tak jsem jí snad tímhle pohledem zarazil aby mlčela A prosím vyvolanou osobu aby na jiné životy neodpovídala není dobré vědět co se bude dít! A proto na něj nebudeš odpovídat jestli pocítím jen náznak že se chystáš prozradit něco víc osobně se postarám že osudy těch jenž se chystají ke svému konci se okamžitě změní a ty budeš ještě vě větším průšvihu než jsi byla tehdy! odpovím hned na to Krály Rohanu ty jenž si pánem koní žádám tebe a tvé muže aby se vydali do Gondoru a poté k černé bráně aby pomohly tvorům středozemě v posledním boji! řeknu a napiju se vína Nemusíte se bát poslové už vyrazily se zprávou aby všechny národy vyslali své může ke gondoru k poslední bitvě která je neodvratná což vám řekne i zde ta jenž byla vyvolána! |
| |
| Otázky, otázky, otázky Povzdechnu si a pak se usměji. ELRONDE, PANE TOHOTO DOMU, UŽ DLOUHO VÍŠ, ŽE SVÍCE JIŽ VYŠLI Z MÓDY zavtipkuji pro začátek. A TAKY VÍŠ, ŽE TI NEMŮŽU PROZRAZOVAT TO, CO PO MNE ŽÁDÁŠ, ALE VÍM, ŽE DOKUD TI NEODPOVÍM, NEPROPUSTÍŠ MNE. FRODOVO HODINY BUDOU MNOHOKRÁT POKROUCENÉ JAKO JEHO CESTA ALE PÍSKU JE V NICH DOSTI. VÍC TI ŘÍCI NEMOHU řeknu jen to, co mohu. Na ostatní nepohlížím, nezajímají mne. Má moc, zde a v této chvíli není. Nemohu nikomu z nich uškodit a ani bych to neudělala. Ne dokud by nepřišel jejich čas. |
| |
| Imladris Tohle si snad nikdy neodpustím rejpat do smrti připadám si vži o pár set let mladší! pomyslím si Odpust já zapoměl že ty taky jdeš s módou nemohu si na to zviknout že někdo jako ty mění svůj zvyk ze sfoukávání na ničení! odpovím pobaveně ale ihned se zase má vář stane opět vážnou A co se týče otázky byla zde zodpovězena děkuji ti jsi volná můžeš jít! Nechˇt tvé kroku jdou co nejdál od našich! odpovím a vyvolám takovou menší ochranu před tebou lidi co jsou zde již jen tak nepadnou jejich smrt bude obtížnejší než zásahnutí dvoumi šípy Nyní již jdi víc po tobě není žádáno! máchnu rukou a Smrt může nyní svévolně odejít |
| |
| Rada Když se tam objeví žena v černém, rychle vyskočim zase na nohy. Do teď sem seděl v klidu a jen jsem poslouchal názory ostatních. Stačilo mi že sem řekl ten svůj a dál už sem se do toho nemíchal. Kdo to proboha je? Asi nějaká další čarodějka, ale nevypadá zrovna "normálně". A ty její oči, je slepá, ale vypadá že vidí. Tohle je rozhodně divný. Potom začně mluvit Elrond s tou ženou. To má bejt jako smrt? Tak tady to začíná bejt hodně divný. Používají tu prastarou magi aby vyvolali smrt. Tohle se jim jednou vymstí. Pomyslim si. O co tady jde? Vám nestačí že Mordor útočí na každou svobodnou zemi a už se blízí i sem? Vy si musíte zahrávat i se smrtí? Tohle vážně nechápu, touhle dobou sme už mohli být dávno na cestě, ale to se musíme hádat a nic neděláme. Každym okamžikem získává Sauron víc síly a my se tu vybavujem se smrtí. |
| |
| Rada Už po několikáté se ujmu slova "Tu skupinu co bude doprovázet toho jež ponese prsten by měli tvořit Legolas, Gimli, Gandalf, já, když jinak nedají tak i hobiti.Ty dva poslední členové by měli být Deralf a Elwira."Už jsem to sice zopakoval po sobě i jiných lidech, ale mělo by to být všem jasné kdo by měl jít a i když se to už několikrát říkalo, tak to některým stále jasné není.".Ta druhá skupina by se mohla skládat z Sajka, Adriana, Ralada Strikera, plus ještě tři členové.Také bych navrhoval, aby první skupina vyšla o něco dřív.Přibližně tak o tři až čtyři dny.Ten zbytek co nebude ani v jedné skupině pojede s králem Theodénem do Rohanu odkud pojedou do Minas Thirith pomoc Gondoru“dokončím. |
| |
| Rada Když opět promluví Aragorn přidam se. Podle mě by bylo nejlepší to, co řiká pan Aragorn. Ale měli bychom už vyrazit a nezdržovat se. Bůh ví, kde všude má Sauron špehy, když se sem dostali i hobiti, k ničemu netrénovaní, bez nějakých zkušeností, tak proč by měl být problém aby se sem dostal nějaký Sauronův špeh. Domluvim. Neměli bysme se zdržovat a zabývat se nedůležitýma věcma. Měli bysme hned vyrazit. Pomyslim si a opět začnu mluvit. A jak už tu někdo řikal, někdo by měl vyrazit a informovat krále všech zemí, aby schromáždilo svoje vojsko a poslalo je k černé bráně. Potom by všichni skřeti šli k černé bráně a my, bysme měli volný průchod k hoře Osudu. A když s námi půjde ta dračice, tak nás může dostat odtamtu pryč, až hobit hodí prsten do ohně. Tímto domluvím a znovu se posadím. |
| |
| Roklinka Vypadá to, že se už nějáký plán začíná rýsovat. Ale jestli půjdeme do Mordoru oklikou, měli bychom si sehnat nějákeého průvodce. Krajiny na jih od Mordoru tu nikdo nezná. Rozhlédnu se po všech přítomných. Nebo snad ano? |
| |
| Pohlédnu na Gimliho. Mluv za sebe a nebstahuj svou nevědomost na nás ostatní. Jinak nikomu nepříjde divné, že se tu jisté osoby snaží systematicky vyřadit zástupce Gondoru z té vaší družinky? |
| |
| Zavrtím nevěřícně hlavou, to je sen noční můra, ze které se musím každou chýli probudit. Pak pohlédnu na svého pána a vzdychnu. Né to nebude noční můra to je zkutečnost, ale začínám toho mít dost. Vstanu a jdu přímo ke smrti a řeknu jasným pevným hlasem. Teď toho mám dost. Jestli jsi tu pro někoho tak si ho vem a vypadni, nejsi na této radě vítaná jako host, tím méně když jí narušuješ a jestli s tím nepřestaneš přísahám při Valar, že půjdu a něco s tebou udělám, když se k tomu nemá Gandalf ani Elrond. Jestli si myslíš, že jsi nedotknutelná tak se šeredně pleteš stejně jako se pletl Sauron. Pak střelím zlým pohledem po Aragornovi. Pane možná došlo k chybě na mé straně, tak se omlouvám jestli mluvím nesrozumytylným jazykem, ikdyž tady mistr trpaslík my jak se zdá rozumí. Já vám říkám, že by měl jít prsten do gondoru, ale to není směrodatné schodli jsme se na dvouch faktech zaprvé, že prsten musíme hodit do hory Osudu a za druhé že ho ponese hobit. Chcete aby byli od každé rasy, dva zástupci budiš, co tedy já a můj pán Faramir, zastupujeme gondor největší lidské království koho zastupuješ ty hraničáři? |
| |
| Ne ...já nikam..nemohu jet... pomyslím is a uteču odsud. Uteču do svého pokoje. Ne...já nepatřím, do země neumírajících. Patřím do Středozemě. K lidem. Nemohu odjet pryč...ne...neodjedu... pomyslím si. Vběhnu do stájí a osedlám si koně. Zbraně mám všechny u sebe. Nasednu an koně a jedu pryč....do neznáma. Vyjedu z Roklinky a ujíždím dál a dál... |
| |
| Roklinka Elerond promluví a já mu zaujatě naslouchám. Mluví dobře, bohužel je to generál a neuvědomuje si takový drobný detajl, že musíme projít kolem železného pasu. Smrt ignoruji stejně, jako před tím. “Můj pane Elerond má dobrý plán. Já ani nikdo jiný s tvého doprovodu se nebude nucen vrátit k tvému otci, že jsme tě nechali jít samotného. Já bych s tvým dovolením šel s panem Elerondem. Pokut mne omluvíš připravím vaše věci a vojáky na cestu do Gondoru.“ S tím zasalutuji všem přítomným odejdu. Dojdu do síní, kde odpočívá zbytek stráží prince Legolase. “Vstávejte. Balíme! Rada rozhodla ! Jedeme do Gondoru.“ Kolem mne vypukne organizovaný chaos, jak se družiníci prince budí a oblékají do zbrojí. Sám si také oblékám plátovou zbroj a kontroluji pouzdra na meče a nože. Každý z nás to dělal stokrát, takže netrvá dlouho a všichni jsme oblečeni do bitvy. Zatím, co ostatní stále hádají o složení družiny. Vojáci pod mím velením doplňují do sedlových brašen jídlo a měchy z vodou. Tak jsme svědky, jak nejmladší Elerondova dcera odjíždí. Tak jestli o tomhle ví Elerond, tak já jsem Valar. Možná by stálo za pokus mu to říct než se dostane příliš daleko! S tím se vrátím do síně, kde se Sajk zrovna začíná hádat s Aragornem. Zastavím se před princem přes záda mám křížem pověšené meče a zasalutuji. “Princi Váš doprovod je připraven vyrazit!“ Pak se točím k Elerondovy “ Pane Eleronde možná by jste si přál vědět, že vaše nejmladší dcera, právě opustila Roklinku. Na osedlaném koni a se zbraněmi u pasu.“ |
| |
| Zase volná Usměji se na Elronda a pak se otočím na Deralfa. Věnuji mu letmí úsměv. ANO DERALFE, JÁ JSEM SMRT odpovím mu na jeho nevyslovenou otázku. Ovšem odpověď slyší jen on. Slova postřehne ale už ne zvuk, který by měl správně projít ušima. Jako by se mu ty slova objevili v hlavě. KOUKÁM, ŽE JIŽ NEJSEM VÍTANÁ, TAK JÁ PŮJDU usměji se a zmizím. Ovšem nezmizím z Roklinky. Nikdo mne nevidí, tedy kromě Elronda. A mágů. Ovšem abych nebyla mágy prozrazena, odejdu někam, kde budu před nimi skryta. ELRONDE, VŽDYŤ VÍŠ, ŽE KDYŽ MNE VYVOLÁŠ NEMÁM ŽÁDNOU MOC, TAKŽE VÁM NEMŮŽU NIC UDĚLAT dodám ještě než odejdu z jejich dohledu. |
| |
| Rada Poslouchám co ostatní povídají, hlavne Aragorna a Elronda. Pak vstanu a promluvím. "Jak už jsem řekl, věřím Mithrandirovi a rád bych doprovázel toho kdo nese prsten, neboť mé srdce je s Valandilovým dědicem.... pokud, ale nemáme nikoho utlačovat, tak by poslední člen této družinu měl jeden z lidského rodu." "Proto se hlásím do skupiny, která půjde Rohanskou bránou." Čekám co na to ostatní, přitom se můj šedý plášt s rukávy jemně mihotá vlivem slabého větru. A spona ve tvaru listu mallornu se blyští, a hází odlesky slunce..... |
| |
| Rada Poslouchám všechny přítomné a v klidu sedím na svém místě. Plést se jim do toho nebudu. Až promyslí jeden určitý plán, tak ho zhodnotím a najdu v něm chyby. Poté uvážím jestli pomůžu. pomyslím si a poslouchám dál. Držím svou hůl a sleduju Elrondovy a Gandalfovy reakce. |
| |
| Imladris Sedím dál nezaujatě v křesle když na mě promluví Adrián Nemusíš se o ní bát neustále jsou u ní dva mí muži nikdy bych jí samotnou nenechal na to je až moc důležitá! a musím si povzdechnout protože ty její výjižďky jsou častěji Pokud je v dosahu hranice Roklinky budu sní moci komunikovat teď je jen otázka jak rychle jela! zamyslím se soustředím se na ní Rosalindo Rosalindo nebuď dlouho pryč je to teď nebezpečné buď opatrná dej my aspoň vědět že jsi mě slyšela ať nemám zbytečně starost! A nemusím za tebou ještě posílat Arwen! promluvím k ní mentálním spojením Snad ho zaslechla! zaprosím pro sebe Pak se podívám na Haldira Haldire není to poviné jste tu z vlastní vůle kam se vydáte nyní je jen na vás jen žíkám že ten kdo donesl prsten až sem je schopný ho donést až k cíly a já mu to chci usnadnit tím že s ním poslu nejschopnější ze všech ras a věř že tebe bych tam také rád vyděl! Ale tvé rozhodnutí já nerozhodnu jen vám mohu nabídnout možnou alternativu a věř že jich je mnoho! |
| |
| Rada Po nějaké době zase promluvím. "Ale stále zapomínáte na jednu podstatnou věc. Je tu ještě Saruman a jeho skřeti ze železného pasu. On určitě nedopustí abysme jen tak prošli k Mordoru. Určitě na nás pošle skřety. Někdo musí železný pas zničit, než zničí on nás. A navíc určitě uposlechne svého pána Saurona a dřív nebo později zaútočí na Rohan." Řeknu v klidu. Tohle nebude vůbec jednoduché. Vlastně je to skoro nemožné. Pomyslim si a dál v klidu sedim. |
| |
| Rada Se zájmem poslouchám rozhovor dvou mužů, o Sarumanovi. Když oba domluví, začnu já "Pokud vám da toho mohu vstoupit, nemyslím si, že se Saruman spojil se Sauronem. Aspoň prozatím, neboť poté co se do Zlatého lesa donesly zprávy o zradě, Sarumana, jsem o tom dlouho rozprávěl s Paní Galadhrim." "Dle mého úsudku chce Saruman prsten pro sebe, protože kdo by chtěl sloužit když může vládnout?" Řeknu a prohlédnu si obličeje všech přítomných. Hlavně těch dvou mužů. Poté pokračuji. " A pokud je má teorie správná, v což doufám, neb pokud opravdu je nějaké spojení mezi Orthankem a Barad-důr, pak jsme téměř ztraceni, jelikož nevím je-li v tomto světě dost síly abychom se zároveň mohli bránit, silám Mordoru a Železného pasu." "Proto navrhuji toto, pokud mi dá Mithrandir i Elrond za pravdu pak souhlasím, že je rozumné napadnout Sarumana dřív než on nás. Avšak pokud se shodnete, že jsem se mýli pak musí Ten jenž nese Prsten vyjít co nejdříve, nejpozději během několika dní, a musí se velkou oklikou vyhnout Rohanské bráně a jít buď přes Caradhras, nebo Přes Rmutný dol." Když vše dořeknu odmlčím se nechám ostatní rozhodnout. |
| |
| Roklinka -> Doma -> Za prací Nějakou chvíli stojím skryta před mágy v roklince a poslouchám jejich rozhovor. Čekám na Elronda, na naší partii karet. Ovšem Elrond nepřichází. Povzdechla jsem si a vrátila jsem se domů. Objevila jsem se rovnou ve své pracovně. Znovu jsem si povzdechla a sedla jsem si za stůl. Chvíli jsem něco psala do knihy veliké jako samotný stůl a pak jsem se zvedla. JENOM JEDEN? podivím se, ale pak jen pokrčím rameny a dojdu si pro jeho hodiny. Jsou celé kovové a plné kovadlin a kladiv. I samotný písek vypadá kovově. Kovář z Dol Amrothu. Daren Stolein. Zahalena v černém rouchu s kosou v ruce sedím na Truhlíkovi a jedu za "klientem". Už z dáli vidím jeho kovárnu. Snesu se před jeho dveře, dám Truhlíkovy pytel s ovsem a vejdu do kovárny. Je tam pouze mladý učedník, který se na mne otočil, ale pak se zmatěně otočil zpět. Pouze jsem se usmála. Kdo by si přál vidět Smrtku. Jdu dál nehlučně kovárnou až narazím na schody vedoucí do prvního patra. Tam najdu několik zavřených dveří. Vím přesně do kterých mám jít. Ani se je nenamáhám otevřít - prostě si projdu zdí. V holé místnosti se nachází jen postel a jeden stolek s židlí. Starý kovář ležel na posteli a spal. Vytáhla jsem jeho hodiny a pohlédla jsem na ně. Poslední kovové zrníčko se sypalo ustrašeně dolů. Jakmile dopadlo sekla jsem kosou a kovář se zvedl z postele. Kdo jsi? Erione, pobíhá nám po domě nějaká osoba v černým a s kosou křikne, ale jeho hlas zazní pouze zde. JÁ JSEM SMRT usměji se. NESLYŠÍ TĚ, MĚL BY JSI UŽ JÍT řeknu mu a ukážu mu někam za zeď. Muž na mě jen vyvalí oči, ale pak uposlechne a odejde. DALŠÍ SPOKOJENÝ ZÁKAZNÍK usměji se a odejdu domů. |
| |
| Estel-nár Jsi Maia.Jsi o něco silnější než Gandalf šedý,ale slabší než Saruman. Byl jsi poslán ze svého domova ve Valinoru do středozemě. Tvůj úkol je zničit Saurona jednou pro vždy.. Samozřejmě s pomocí ostatních Istari-Gandalfa,Ralada Strykera. Ve Valinorském Lórienu jsi nastoupil na loď,která směřuje do šedých přístavů ve středozemi. Přibližně po měsíci a půl cesty loď doplula do Šedých přístavů ve středozemi.S tebou připlulo asi tak 25 elfů.Čekal tam na tebe pán Lindoských elfů.A když řekl že jsi Istari tak tě odvedl do stájí a tam sis mohl vybrat jakéhokoli koně a pak vyjet,hledat ostatní Istari. |
| |
 | Šedé přístavy-Imladris Poté co jsem já a můj doprovod stanuli na břehu Středozemě pomyslel jsem si: Mnohé se změnilo od té doby kdy jsem se tu naposled procházel Uvítal nás Círdan Stavitel lodí, kterýž okamžitě poznal kdo jsem, a tak mi vysvětlil vše potřebné o věcech lidí a elfů. A o situaci, které teď panuje ve Středozemi. Také jsem se od něho dozvěděl, že Elrond syn Eärendila Požehnaného pořádá jakési schromáždění,na místě zvaném Roklinka, které by mi mohlo objasnit věci, o kterých ani on nic neví. Na starých mapách mi ukázal cestu do Imladris a daroval koně a zásoby. A že to byl nějaký kůň, krásný bělouš jehož srst se blýskala jako měsíc za jasné noci. Dal jsem mu jméno Rhaw. A tak jsem tedy jel sám, krajinou jež jsem nikdy necestoval. Trvalo mi dva týdny než jsem se dostal na místo o němž mluvil Círdan, jež byl stejně starý jako i ti nestarší, Prvorození v Amanu. V Roklince, ihned poznali že nejsem jeden z nich, ač jsem na sebe vzal podobu urostlého elfa s tmavými vlasy spuštěnými na ramenou. Uvedli mě tedy k Elrondovi kde jsem před vámi poprvé stanul. Oděn v rouše rudém jako zapadající slunce, s vyšitými zlatými starodávnými runami. Opírající se o hůl z tmavého kovu jejíž konec byl zakončen bílým zářivým krystalem. Mlčky jsem na vás sedící shlížel, a má moc byla možna cítit pro každého z vás. |
| |
| 6adní elfové, bez koně ani an koni mi nemohou stačit. Stgále zrychluje ten můj. "Jeď!...Jeď...Nevrátíme se. POslal by nás do země neumírajících...tam my nepatříme. Patříme jinam...sem ne." prohodím koni do ucha. Promnu mu krk, a začnu mu ho masírovat aby ještě zrychlil. A funguje to. Neslyším Elronda sem příliš vzdálená od Roklinky. |
| |
 | Příjezd do Roklinky: Věděla jsem, že budu zapotřebí. To proto jsem se, uvědomila jsem si, v poslední době tak podvědomě šetřila. Pravda, chodila jsem na cvičiště, střílela jsem a bojovala, jako nikdy, dokonce se naučila lépe šermovat s mečem, i když to stále nebylo nejlepší, ale na co mě, ženě, byl meč, prozatím jsem se s lukem a dýkami spokojila. Když si mne k sobě otec zavolal, věděla jsem již, co bude. Kdo jiný než ten bláznivý zamilovaný elf, mám dojem, že se jmenoval Gelantino, by mi o smrti gluma pověděl? Nikdy jsem se na něj nijak neupnula, nedala mu známku přízně, ovšem pravidleně jsem nacházela květiny a básně pod mým oblíbeným stromem, kde jsem s ptáky mnohdy vysedávala a rozmlouvala dlouhé dny. Jakmile mi otec sdělil, co ode mne očekává, decentně jsme přikývla a na jeho výzvu, abych si s sebou vybrala tři odvážné jezdce z jeho stráže, jsem tak téže učinila. Volila jsem Fendariu, mystrini v boji s mečem, která byla vyučována u lidí, Vasmuta, elfa, který byl křížencem s člověkem a nejraději bojoval se sekyrami, a Dallein, mladé děvče, velkého snaživce, nad kterým jsem se slitovala, protože se mi tolik podobala. Vyjímečně ovládala magii, ovšem na mou úroveň se stále nedostala. Vyjeli jsme téměř okamžitě. Můj kůň, jménem zvaný "Orien", celý sněživě bílý, byl silný hřebec a dvoum vraníkům rychle unikal. Za tři dny neustálé, rychlé jízdy, jsme dorazili k branám Roklinky. Byli vychovaní a čestní, nevyptávali se, nemluvili za mě. Proto sjem se lehce dohodla s Edunou, elfkou stále obývající přilehlý les, i přes veškeré nebezpečí, a o Elrondově radě se doslechla. Zamířila jsem tedy přímo k Elrondovu domu, čekala jsem, že cestou do Poradní síně potkám Arwen, ale pak mi došlo, že asi bude s nimi. Vstoupila jsem tedy dovnitř, v kožených kalhotech a plátěné haleně, přes kterou jsem měla navlečený ještě černý, kožený plášť, jsem možná vypadala jako člen elfího vojska. "Přeji vám všem dobrého dne, ctění a vážení přátelé Elrondovi, i tobě Arwen, i tobě Legolasi a Aragorne a neméně tak tobě, Gimli, syne kamene." Několik těch důležitějších jsem vyjmenovala, ostatním jen pokynula. "Drahý Gandalde," pronesla jsem u pokynutí jemu. "Přináším od mého otce důležitou zprávu, nýbrž cituji: Vojáci,mého otce jíž gluma zabily,když se snažil uprchnout obklíčení. Skrývál se v jedné z jeskyň poblíž...," vzkážu, spolu s pozdravy od mého otce. |
| |
| Roklinka “Pane Eleronde nemám se za ní přeci jen vypravit? V okolí se nedávno potloukal Nazgůl. Nechci zlehčovat schopnosti vašich vojáků, ale byl jsem svědkem jeho řádění v jedné s vesnic Severního gondoru. Každopádně se vydávám na jih a se mnou i zbytek doprovodu.“ Se zasalutováním Legolasovy se odeberu k východu. V něm se ovšem téměř srazím s osobou v uniformě zvěda temného hvozdu. Nejdříve se na osobu zamračím, ale pak si ji prohlédnu pořádně a s uctivou úklonou ustoupím stranou. “Paní vítej v roklince.“ Co tady dělá ? Stalo se snad něco neočekávaného? Snad nebyl dobit les! zastavím a vyslechnu, co má princezna přinesla radě.Když shledám, že informace je sice důležitá, ale mne se přímo netýkají, odejdu ze sálu. Venku se připojím ke zbytku doprovodu prince Legolase a úklonou pozdravím doprovod proncezny. “ Nasedat odjíždíme do Železného pasu. Musíme jistému čaroději vysvětlit, jak špatnými cestami se ubírá.“ s tím vyskočím na koně vyvedu oddíl ven z roklinky . “Hledejte stopy jednoho případně tří koní. Někde před námi jede na projížďku Elerondova adoptovaná dcera. Bylo by dobré,kdybychom dohlédli na to, aby ji nepotkalo něco zlého.“ Sám se občas nahýbnu s koně abych se podíval na stopy, které zanechal kůň ujíždějící dívky. Jedeme stálím tempem, tak akorát, abychom příliš neunavili koně a urazili velkou vzdálenost do západu slunce. |
| |
| Doma -> další práce Sotva přijedu domů, vyčistím truhlíka a zajdu do své pracovny uvidím ve své knize další práci. DNESKA JE NĚJAKÝ FRMOL usměju se a zasednu za stůl. Chvíli pročítám knihu, tu a tam něco napíši a pak se zase zvednu a odejdu do hodinové místnosti. PREJ SVÍČKY... ASI NEVÍ JAK BLBĚ SE SVÍČKY NOSÍ PO KAPSÁCH, A ZVLÁŠŤ ZAPÁLENÉ uchechtnu se, když si vzpomenu na Elrondova slova. Chvilku hledám a pak najdu hodiny, které potřebuji. Pozorně si je prohlédnu a pak se zamyslím. TO BYCH JEŠTĚ STIHLA VEČEŘI zasměju se nad tou větou, jelikož já nemám lidské potřeby. Já vlastně nemám ani jejich city. Jsem nestraná. Pro mne dobro a zlo nic neznamená. Dotyčný může být klidně celý svůj život svatoušek, nebo zlej až do morku kostí, ale mne to nijak nevytrhne. Všechno tuto jde mimo mě. Přede mnou si jsou všichni rovni. Všichni. DIAR LAPKA. HM, HODINY PLNÝ DÝK A MĚŠCŮ. I TEN PRACH JE NĚJAKEJ ZARUDLEJ řeknu si, když se zahledím na hodiny. NO JO, ZEMŘEL PŘI VÝKONU PRÁCE zasměju se. Vznáším se oblohou na hřebetu mého oře a vyhlížím, kde by se tak mělo udát. TÁMHLE řeknu Truhlíkovi a ten se začne pomalu snášet k zemi. Dosedneme na zem asi deset metrů před místem úmrtí. Sesednu z Truhlíka, na čumák mu pověsím pytel s ovsem a nechám ho stát pod stromy. Vytáhnu kosu z pouzdra, nasadím ostří a pomalým až loudavým krokem tam dojdu. Z jednoho záhybu svého roucha vytáhnu hodiny mého "klienta". JEŠTĚ JE ČAS pomyslím si a opřu se o kosu. A je to tady. Po cestě přijíždí kupecký vůz se skrytou ochrankou. Nějakou chvilku se nic neděje, ale jakmile vůz projede kolem mě, z lesa se vynoří banda pěti lapků. Jeden mnou projde aniž by si toho všiml. Jen se trošku oklepe zimou a otočí se. Pak zavrtí hlavou a dál se věnuje své "práci". No jo, já být člověk, tak bych si taky nepřipustila, že jsem prošla temnou postavou opřenou o dokonale nabroušenou kosu. Opět vytáhnu hodiny, kouknu se na ně a pak je zase schovám. Lapkové zastaví vůz a chtějí své mítné. Vůz zastaví a místo placení z něj vyskáče přinejmenším šest po zuby ozbrojených chlapů. A pak začne bitka. Lapkové, jeden po druhém se začnou stahovat až zbyde jen ten jeden. Dair. Bojuje udatně, to se musí nechat, ale je mu to na nic. Opět vytáhnu hodiny a postavím je před sebe na zem. Pozoruji písek jak se pomalu a vystrašeně odsypává a sama se připravuji na závěrečný sek. Kosu už mám napřaženou. Teď už jen poslední úder. TEĎ. Ochranka sekne a lapkovi z břicha vypadnou střeva. Nikdy bych nevěřila, že jsou tak dlouhé. Ovšem písek se ještě nedosypal, lapka se stále drží. Teď už s ním bojujou čtyři bojovníci. Jeden se hodně rozpřáhne a jedním sekem mu oddělí ruku od těla. Ruku s mečem. Diar padne na kolena a s odhodlaným výrazem kouká přednímu ochránci do obličeje. Poslední rána je mířená na krk. Má kosa už letí, meč také. Hlava odpadá od těla a duch zesnulého vstává z kolenou. Ani si nevšiml, že je mrtev a snaží se zvednout svůj meč. TEN JE TI UŽ NA NIC řeknu pohřebním hlasem. Lapka se na mne otočí a v očích se mu objeví nádech překvapení. Taky kdo by nebyl překvapen, když uvidí postavu v černém rouchu a s kosou v rukouch. To... to znamená, že jsem mrtví? zeptá se. Kouknu na jeho hodiny a pak kývnu. On se otočí a pohlédne na své tělo. Parchanti uleví si a zmizí. ACH JO... ANI DĚKUJU NEUMÍ ŘÍCT postesknu si a vydám se zpátky k Truhlíkovi. Nasednu na něj a odjedu domů. |
| |
| Rada Nedlouho poté co jsem přijel a předstoupil před vás, objevila se za mými zády jakási elfí žena. Když kolem mě prošla, a ani si mě nevšimla, načež nám pověděla, že jakési stvoření jménem Glum bylo zabito. Rozhodl jsem se, že je čas se představit. " Omlouvám se, že jsem takto vpadl k vám a ani se nepředstavil. Mé jméno ve jazyce elfů zní Lachamdir a byl jsem poslán ze Západu abych vám pomohl v nouzi." Prohlédnu jsi ještě jednou přítomné a na chvíly se pozastavím u Gandalfa, Ralada i Elronda. "Sem k vám do Imladris mě poslal, Círdan s nadějí, že se to dozvím o věcech které, prý úzce souvisí s tím jak porazit Stín, který povstal na Východě." |
| |
| Rada Poslouchám všechny a spíše mlčím a když adrián řekne že už je připraven vyjet tak řeknuAdriáne..Pokuste se ho získat na naší stranu a pokud nebude chtít, tak udělejte co bude potřeba.Ten pak odjede se všemi z mého doprovodu do železného pasu. A v tom příjde má sestra Caenese tak řeknu Zdravím tě sestro..To je docela dobrá zpráva. Kouknu po ostatních účastnících rady. A pak pohlédnu na Elronda.A pak až si všimnu člověka,který se prý jmenuje Lachamdir, tak řeknu Zdravím tě Lachamdire.. |
| |
| Roklinka, Rada Po několika minutách hádání kdo půjde kam a v jakém počtu jste se usnesly že s pravím prstenem půjde Frodo,Aragorn,Gandalf,Legolas,Gimli,Faramir a samozřejmě další tři hobiti, kteří trvaly na tom že půjdou s frodem. Skupina,která nese pravý prsten byla nazvána Společenstvo Prstenu. Druhá skupina,tudíž ta falešným prsten jde zbytek členů rady až na krále Theodéna a Boromira, kteří odcestují do svých zemí. Domluvilo se že vůdcem druhé skupine je Haldir z Lotlorienu a vůdcem společenstva je Gandalf Šedý. Ve druhé skupině prsten ponese Sajk. Potom co elrond rozpustil radu tak řekl že Společenstvo vyrazí nejpozději do dvou dnů a druhá skupina také. Adrián,Zanesia Rianes. Poté co jste vyjeli tak jste nikde neviděly stopy žádného koně. Jeli jste docela dlouho k Železnému pasu v klidu a když jste dojely před železný pas,tak brána byla zavřená a v brány nikdo nebyl.V železném pase je poměrně málo stromů. Když vzhlédne k orthanku tak v okně spatříte Sarumana a stojí zády k oknu a něco někomu zřejmě říká. |
| |
| Orthank Jedu napřed se zvědy, abych měl čas pořádně si prohlédnout místo do, kterého směřujeme. Rozhlížím se po bráně a po stromech. Neměl by tu někdo hlídat? Sice čaroděj bude o našem příchodu zpraven, přesto by tu měli stát alespoň nějací strážci. Zachmuřeně se vrátím ke zbytku doprovodu. “Sesedat! Natáhněte luky a připravte se k boji. Nevíme, přesně co nás uvnitř města čeká, ale rozhodně to nebude nic pěkného. Uvnitř města budou pravděpodobně skřeti a divocí lidé. Samozřejmě taky taková drobnost v podobě čaroděje, který není na naší straně. Rozdělíme se na dvě skupiny první si zajede k támhleté přehradě a pokut se čaroděj nevzpamatuje, utopíme celé jeho město. Nejdéle než jim dopřejete budete čekat do západu slunce. Druhá zaměstná obránce města. Ve dne tady nahoře budou hlídat při nejhorším divocí lidi a ti si nevšimnou záblesku s našich šípů dřív než se jim zanoří do hrudníku.“ svůj výklad doprovázím úsečnými gesty ukazující nejdříve zmiňovanou přehradu a pak bastiony, které tvoří ideální cíl pro elfí střelce. “ Paní Raines doprovodíš mne do orthanku? Byl bych ti vděčný půjdu do města i sám, ale rád bych kdybys mne doprovodila.“ ptám se jmenované a upravuji si brnění. |
| |
| Koukám na železný pas s odporem. Něco se mi nelíbí. Těch málo stolů. Sem zamyšlená a trošku mimo vnímání. Mračím se. A ruka mi automaticky sjela na jílec mého mého meče. Můj černý vlk si sedl a je vedle mého koně. Sesdnu z koně a pohladím Tesáka. Z mého přemýšlení men vytrhne Adrián. "A jistě pudu s Vámi. Ale nelíbí se mi jak je tam málo stromů...je to divné." řeknu zamyšleně. |
| |
| Imladris Když se na radě dohodneme, jak to tedy bude, a že já tedy povedu druhou skupinu s falešným prstenem, počkám a samozdřejmě poděkuji Elrondovi a Mithrandirovi za důvěru. Během zbývajících dvou dní jsem se více seznámil s tajuplným čarodějem, který se velice živě zajímal o cestu její rizika a představil se jako Lachamdir což v mém jazyce znamená "Plamen naděje". Už od začátku jsem cítil, že není jako ostatní se kterými půjdu. Během zbývající doby jsme se tedy připravovali na cestu.Povětšinou jsem trávil čas ve společnosti Mithrandira a Lachamdira a probírali jsem cestu. Když tedy uzrál čas sešel jsem po schodech dolů k hlavním vratům Imladris ve společnosti Rudého čaroděje, který si vyžádal hnědý hábit aby zakryl své příliš nápadné oblečení. Elfové z Elrondova domu nám přivedli naše koně plus ještě několik koní na nošení zásob a samozdřejmě koně ostatních z družiny. Tak jsme tam tedy stáli, po našich bocích dva statní běloušové a vaky plné oblečení a jídla a čekali na ostatní. |
| |
| Roklinka Po radě si dojdu rychle osvěžit do pokoje který mi přidělí. Poté su u místních elfů poptám kde zde mají kovárny, když se to po pár rozhovorech dozvím, zamířím k místním zpracovávatelům železa. Dohodnu se s nimi, že dnes v noci přijdu do jejich dílen a když mě nechají ukout si meč, možná se dozvědí něco o nových zpracováních železa. Pak je však musím opustit neboť si chci promluvit s Mithrandirem a elfem, kterého nazývali Haldir o naší cestě. Povídáním s nimi o věcech týkajícíh se výpravy ztratím pojem o čase, a tak dorazím pozdě ke kovářům. Když tedy začne kout, shlukne se kolem mě několik elfů. Celou noc trpělivě biji kladivem do žhnoucího kovu s úžasnou přesností, a mí pozorovatelé žasnou nad technikou jakouž zpracovávám tuto čepel. Když je práce hotova, žepel ve tvaru listu s rudým kamenem zasazeným v držadlu zazáří karmínovým plamenem a pak opět zmatní. Druhý den se tedy pak opět sejdu s Haldirem a probíráme směr a nebezpečí naší cesty. A tak to jde až do večera, v noci se zamknu ve svém pokoji, ale nespím. Ráno pak sejdu s Haldirem k hlavní bráně Imladris.... |
| |
| Roklinka Kývnu rozhodnutí rady a ač my není pochuti, kývnu. Budiš, kdo jsem já abych se stavěl proti vám. Pak dojdu ke svému pánu a tichým hlasem řeknu. Pojedem rohanskou bránou, ale přísahám, že vás počkám u vodopádů za Lorienem. Pak se zvednu a otočím se na radu. Kolik času budete potřebovat k vytvoření toho prstenu? |
| |
| Rosalinda Po dvou hodinách ujíždění od roklinky jsi zastavila u řeky aby jsi se napila najedla atd. Po cestě se nic zvláštního nedělo. Tvůj kůň i ty už nemáte moc sil a potřebujete si odpočinout tak se rozhodneš nocovat v jeskyni, která je 20metrů na levo od tebe.Poté co vejdeš do jeskyně tak to vypadá jako by tam byl někdo naposledy před týdnem. Jeskyně je poměrně velká takže se tam vejdeš i s koněm. Je tam ohniště udělané z kamenů. Není tam žádné dřevo,takže pokud budeš si chtít udělat oheň tak si budeš muset nějaké dříví přínést z venku. Začíná ti být zima, protože ve středozemi je 27. Února roku 3012 Třetího věku. A to je teprve 16:00. Zbraně máš stále u sebe. Adrián,Zanesia Poté co Adrián dal rozkaz několika z této velké skupiny, tak ti směřují připraveni směrem k přehradě.Sotva ujdou 500metrů tak slyšíte svištění šípů a bouchání mečů o sebe. Přibližně po minutě to přestane.Ta skupina potkala 10 skřetů,kteří je napadly.Elfové všichni žijí a těch 10 skřetů je mrtvých.Ta skupina dál směřuje k přehradě až tam dojde tak tam čekají.Ty,zanesia a zbytek elfů jste u brány do železného pasu a přemýšlíte jak se dostat dovnitř. Napadne vás například prorazit bránu nějaký beranidlem,jelikož nemáte žádné beranidlo tak tento nápad nemůžete uskutečnit.Napadlo vás v tu chvíly několik dalších věcí. Teď až jste si všimly že asi 7 metrů od hradby je strom vysoký asi tak 15 metrů. V okolí moc stromů není.A je jen na vás jak s tím stromem naložíte. |
| |
| Rada Po tom co se definitivně rozhodně o členech obou skupin se zvednu a řeknu. Konečně sme se někam dostali a teď jestli dovolíte, se půjdu připravit na cestu. Když to řeknu mírně se ukloním na pozdravení a pomalim krokem odejdu. Odejdu do svého pokoje kde mam všechny věci a pomalu se začnu připravovat na cestu. Když se tak zhruba připravim, vyjdu ze svého pokoje a jdu se nadýchat čerstvého vzduchu. Tak, je to tady. O osudu středozemě je rozhodnuto. Teď je to jen na nich jestli se tam dostanou. Pomyslim si a prohlédnu si celou Roklinku. Opravdu pěkné místo, ani se mi odsuď nějak nechce teď. Ale co, snad se sem ještě někdy vrátim,... doufam. Když už se schyluje k večerním hodinám, jdu zpět do svého pokoje, kde ulehnu do postele, zavřu oči a po nějaké době usnu. Druhého dne se probudím a opláchnu si obličej vodou ve džbánu. Den jsem zabil podle sebe a další den, kdy byl čas vyrazit z celou skupinou, jsem si vzal připravené věci a vydal jsem se na místo setkání. |
| |
| POslouchám jejich povídání a falešný prsten příde jako hovadina. "Není to dobrý nápad. Sauron nespolkne vnadidlo. Sauron svůj prsten cítí a čím blíž bude pravý prsten k mordoru tím víc ho pocítí. Falešný prsten je holý nesmysl...sebevražda. Ale dělejte jak uznáte za vhodné. Nebudu se vám do toho plést. Radši odletím do Gondoru pooci Gondorským haničářům ničit haradské. Zatím zbohem a hodně štěstí budete ho potřebovat. Elronde, my se potkáme v Gondoru. Doufám." řeknu a odcházím z rady. Proměním se an draka hned ajk je dost prostoru. Proletím nad místem kde je rada zařvu a letím směr Gondor. |
| |
| KOuknu na strom. "Tesáku počkej tu. Já tam vlezu a otevřu brán a buď hodný." řeknu a azčnu lést na strom. Kouknu se kam vede nejdelší větev k železnému pasu. Chci zjistit jestli se dá větev přejít a pak přeskočit na hradby.. |
| |
| Můj kůň ke mne příde a přitulí se k mě, takžže mě příjemně hřeje. Obejmu ho kolem krku. Nevratím se. Nepatřím tam, ani do země neumírajícíh. Musím pryč. pomyslím si. |
| |
| Doma Po celkem únavném dni se konečně dostanu domů. Rovnou si to zamířím do své pracovny, kde se kouknu do "účetní" knihy. ZÍTRA BUDE MAKAČKA řeknu si jen tak pro sebe. Říkala jste něco, madam? ozve se starý hlas, znějící jako šustot staré knihy. NIC ALBERTE. ALBERTE? odpovím mu. Ano madam? PŘIPRAV MI PROSÍM TĚ NĚJAKÝ ČAJ A DONES MI HO DO LOŽNICE požádám svého služebníka. Jistě madam lehce se ukloní a odejde. Napsala jsem, že se ukloní? Jo? No... on chodí jako orangutan. Dobře, je to trošičku více lidské. Je pěkně shrbený a ruce táhne za sebou. Někdy si říkám, jak to dělá. Ovšem jeho krok je velice zajímaví. Krok doleva, dopředu, doprava, krok vzad a pak tři kroky dopředu. A pořád dokola. Nejde mi na mysl jak se takhle může někam dostat. Ale vždycky je tam kde má být. Ležím na své pohodlné posteli a pročítám si knihu od nějakého J. R. R. Tolkiena. Jmenuje se to Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky. Celkem zajímavé čtivo. Jen se mi zdá až podezřele známé. Jako bych to už někdy četla. To bude asi tím, že vím jak to skončí. Jo, takový je problém těch co vzpomínají na zítřek. Pro mě je vlastně budoucnost minulostí. Madam, tady je Váš čaj. Dovolil jsem si udělat Vám heřmánkový vejde do místnosti Albert se stříbrným tácem, na kterém stojí černá čajová konvička s lebkami a kostmi a vedle ní stojí malý šálek se stejnými ornamenty a stejnou barvou. Miluji černou barvu. Prostě tak nějak ke mě jde. Nakonec se s ní všichni setkají. Usměji se na Alberta a ten odejde. Určitě šel do kuchyně, uvařit si něco k jídlu. Opět se začtu. Nepřítomně si naliji šálek čaje a ještě vařící jej vypiji. HM... JE LAHODNÝ, JEN TROŠKU STUDENÝ pomyslím si a naliji si další šálek vařícího čaje. Z šálku se šedě doutná, ale já si toho nevšímám. Čtu si Hobita. |
| |
| Vyběhnu za Elwirou a srovnám s ní krok. Má paní, jestli, letíte do gondoru, mohla byste donést vzkaz pánu Denethorovi nebo někomu z velitelů paláové střáže? Můj pán poručil, tedy jedu s tím falečným prstenem, nemám volby, ale jsou tu důležité věci, co můj pán musí vědět a já mohu a pravděpodobně zemřu, ale musím splnit povinost. Pokud kývne ak vytáhnu pergamen a brk a rozhlédnu se, když neuvidím, nic co by připomínalo inkoust, podnu se do prstu a začnu psát. Je to jen pár řádků a s podpisem a ruky strhnu prsten a výšivku poručíka hraničářů. Má paná děkuji vám, předem. Když se vás zeptejí kdy dorazíme řekněte tak čtrnáctní možná tři týdny. S tím jí podávám dopis i znaky. |
| |
| Roklinka Poté co bylo na radě rozhodnuto kdo kam a s kým půjde jsem odešel do Elrondovy knihovny, kde jsem společně s Lachamdirem, Haldirem a Raladem probíral cestu a moc nepřítele. Naše rozmluvy byly dlouhé a povětšinou jsme probírali a zajímali se o to jak odrazit prstenové přízraky v případě, že na ně narazíme. Večer jsem se sešel s Raladem, který mi pomohl vytvořit novou hůl. Hůl, která byla na chlup stejná jako má předchozí. Koneckonců i tu předchozí mi pomáhal vytvořit. Druhý den brzy ráno jsem si připravil své věci a sbalil se. Poté odejdu do stájí za Stínovlasem. "Stínovlasi, páne koní... Děkuji ti za tvou pomoc... Bez tebe bychom ztratili prsten a tím odsoudili Středozem do záhuby... Patří ti náš vřelý dík..., zašeptám mu do ucha a odvedu ho k branám Roklinky. "Nyní běž příteli... Věř, že se znovu setkáme...", řeknu tiše a s úsměvem ho pohladím. Poté mu pokynu a on vyběhne ven z Roklinky. Jsem rád, že v případu nouze mi příjde na pomoc..., pomyslím si a odejdu na nádvoří, kde počkám co se bude dít. |
| |
| Železný pas Když zaslechnu zvuky boje jen se tím směrem pošlu zvěda, aby oznámil výsledek. Sleduji bránu a strom opodál. To nás má za tak hloupé?? Začnu rozmotávat lano s kotvyčkou. Když mne do uší trkne věta :" Tesáku, buď hodný já přelezu........" Než stačí Rianes zastavit zmizí už v koruně stromů. "Sakra!" Zahodím lano a natáhnu kuši. Pokynem ruky dám signál k přesunu k brán. Využívám krytu náspu cesty a bych se co nejméně viděn dostal k bráně. Mám v tom dlouholetou praxi, takže to pro mne není žádný problém. Cestou tasím šavli, natřenou na černo, aby mne ve tmně neprozradil odraz. |
| |
 | Železný pas Adrián, Zanesia Rianes Zatímco se Adrián snaží proplížit k bráně, Zanesia zatím vyšplhala na jednu z vyšších větví stromů. Nebylo to až u vrcholu, nýbrž nějakých šest metrů pod ním, výš to již nešlo, větve byli moc slabé, na to, aby se na ně dalo vylézt. I přes značný výškový rozdíl oproti kamenné zdi, ovšem do srdce železného pasu nevidí. Kousek dál od zdi je totiž pár ještě nepokácených stromů, které zakrývají jinak dobrý výhled. Zbytek železného pasu je zdevastován. Už, už se snažila Zanesia přeskočit na hradby, když jí něco pevně chytilo. Nůž, ostrým jako břitva, měla v tu ránu přiložený na hrdle. Malý pohyb a Zanesia by byla minulostí. Hmmm. Skrývání ti moc nejde co, elfí ženo? Nevadí, aspoň mám o starost méně. Chehehe. poušklíbne se neznámý. Hlas má hrubý a nevrlý. Adrián na tom ovšem v tuto chvíli není o nic lépe. Brázda, kudy se vydal byla plná bahna, kdo ví od čeho a on musel vynakládat většinu energie, aby do ní nezahučel celý. Ovšem došel úspěšně až k bráně. Byla otevřená! Jenom malé nahlédnutí, a už byl v zajetí stejně, jako Zanesia. Kuše mu vylítla rukou a druhý ze dvou, jež ho zajali, ji rozšlápl. Heh, stejně nemotorný, jako tvoje přítelkyně. Skoro se až divíme, koho napadlo poslat k přehradě tak velkou skupinu. domluví jeden a pokračuje druhy: Ti byli také tak nemotorní. Jste slyšet, už od Rohanské brány. Blázni… Poté tě začali táhnout do Železného pasu. Po chvilce si se znovu potkal se svou společnicí Zanesiou. Oba jste drženi svými nerovnými strážci. Drží pevně, pořád. Jakýkoliv pokus o únik se akorát rovnal ještě většímu přidušení a vrytí nože do kůže. Pořád vás odvádějí dál a dál do nitra železného pasu. Konečně jste byli dovlečení až před Orthank. K vidění toho je opravdu hodně. Parta zajatých elfů, kteří se již ze svého zajetí ani nesnaží dostat, na vás kouká s překvapeným pohledem. Kousek od nich je zajatá skupina skřetů, kteří se naopak vehementně snažili uvolnit. Lana, kterými jsou svázány obě družiny však drží pevně, alespoň pevněji než by si, kterýkoli ze zajatců přál. Ti, jenž stojí kolem nich jako stráž jsou evidentně lidé. Dopadli jste stejně jako oni. Svázáni pevně na zemi. Po nemalé chvilce se objevila skupinka mužů. Většina v nóbl brněních. Vedení byli jakýmsi mužem v červeném brnění.  Následován je pětkou vysoce ozbrojených bojovníků.      První z nich, jenž by nejspíš velitel, začal mluvit: Nechápu vaše záměry a ani je pochopit nechci. Jsem nyní vcelku zaměstnán se zdejším čarodějem, který je docela silný. Proto věřte, že se s vámi zdržovat opravdu nehodlám. Máte chvilku času, na to mi říct jediný pádný důvod, proč bych vás měl nechávat naživu. Nikoho z obyčejných vojáků evidentně nic nenapadá. Skřeti jsou mezitím odváděni stranou. |
| |
| "Přišli sme za Saruamnem poslala nás Elrond z Roklinky." odpovím. Nebojím se smrti. Není čeho se bát. Aspoň bych měla klid od toho všeho. |
| |
| Železný pas Když mi z rukou nějací muži vytrhnou zbraně jsem více než dost překvapen. Jsem překvapen jejich přítomností, mysl se pozastavuje nad tím, jak se dostali za mně. Reflexi ovšem ignorují mysl a uvedou tělo do pohybu. Vrhnu se zpět, jako bych upadl, ale do svého pádu dám podstatně víc síly než by dotyční čekali. K mému překvapení se nade mnou neobjeví obličeje skřetů, ani divokých lidí. Muži jsou cizinci, ale nikdy podle zbraní neslouží temnému pánu. Tak místo plánovaného kopu do muže vlevo se jen překulím na záda a nechám se chytit. Když mne odvádí do železného pasu. Prohlížím si jej. Po dlouhé době jsem sem zavítal minule jsem zde byl před více než dvaceti lety. Tehdy to tu vypadlo podstatně jinak. Nechám se spoutat. No, tohle sice nebyla součást plánu, ale od původního plánu se to zas tak neliší. Stejně se setkám z vládcem železného pasu. Sotva ovšem dosednu na zem vytáhnu z rukávu jednu z z čepelí a začnu přeřezávat provaz. Poměrně klidně sleduji své okolí. Není to poprvé, co jsem v podobném maléru a vzhledem k tomu, co je toto za místo nebude až tak zásadní problém najít si zde úkryt. Když k nám přijde šlechtic z doprovodem nevzrušeně si vyslechnu jeho otázku. “Ano, má společnice říká pravdu. Máme se setkat se Sarumanem, neboli tím čarodějem ve věži a vysvětlit mu, že se našemu vládci nelíbí jakými cestami se ubírají jeho kroky.“ dost naštvaně se dívám na Raines a jen vrtím hlavou. " To není samozřejmě žádný důvod proč nás nechávat na živu. Když máte, tak skvělé stopaře a vojáky, že v nedobitné tvrzi musíte vyřešit čaroděje. S čím bychom vám mohli pomoct." prohlásím k muži a nenamáhám si sedat, jelikož díky tomu, že ležím není vidět že sipřeřezávám pouta. |
| |
| Železný pas Adrián, Zanesia Rianes Jejich velitel tě vyslechl, když v tom jeden skřet přeřezal provazy, vyskočil a s dýkou, kterou celou dobu ukrýval, kdo ví kde, se vrhl na vojáka v bílém, lesklém brnění. Už letěl směrem k němu, když v tom ho neviditelná síla zastavila ve vzduchu, načež ho odhodila na nejbližší strom, kde se skřet efektivně nabodl na větev. Muž v bílém se začal usmívat. „Je to docela legrace, když se to tak vezme Uine, nemyslíš?“ promluvil na jednookého. Hned se dočkal odpovědi: „Pokud tě baví jim nechávat díky, abys je poté mohl zabít tímto způsobem tak jistě. Nám ostatním to už tak vtipné nepřijde. Ovšem měl by sis dát pozor, jednou se ti to vymstí Dezi.“ „Ale, no tak. Trošku relaxace. Co se nám tady tak může stát?“ ihned opovrhuje Deizar. Rozmluvu zastaví až velitel slovy: „Buďte už sticha a zabte je všechny!“ Elf kousek od Rianes polkne, v očekávání, že je to myšleno i na vás. Okolní vojáci však pouze přistopili ke skřetům a jednoho po druhém připravili o hlavu. Netrvala to moc dlouho. „Takže mi chcete tvrdit, že jste sem přišli za tím čarodějem v bílém plášti, co nás nechce pustit dovnitř? Zajímavé. Proč s ním vlastně chcete mluvit a kdo je Elrond z Roklinky?“ otočil se jejich velitel znovu na vás. Poté se ozvala, směrem od vchodu do věže, dutá rána a zakníkání party vojáků. „Ta věž je vskutku výjimečná. Dle všeho nejde vůbec zníčit.“ řekl jeden z pětice, oblečený ve žlutém s podivnou přilbicí. |
| |
| Zajetí Kouknu na Adriána. Zajímalo by mě co sem zase provedla. jen se snažím nám zachránit krk. "Elrond z roklinky...je to moudrý muž. A poslal nás abychom řekli zdejšímu čaroději, že se Elrondov i nelíbí jakoui cestou s eubírají jeho kroky, jak už zde podotkl můj společník. A musím říct, že mě se to taky nelíbí..." dodám. Očima to tu přejedu a hledám Tesáka... |
| |
| Zajetí S klidnou tváří sleduji popravu skřetů ke svým velmi vzdáleným příbuzným necítím nejmenší soucit. Nepředpokládám, že by někdo bez důvodně popravil vojáky aniž by je vyslechnul. Po představení se skřetem schovám nůž zpět do pouzdra v rukávu. “Abyste pochopil. Já a mí druhové zastupujeme zájmy jedné ze stran zainteresovaných ve zdejších krajích. Náš národ se rozhodl, že nebude nadále zasahovat do zdejších událostí a stáhne se do ústraní. Pan Elerond a Stavitel lodí. Stále si ještě uchovali prostředky k ovlivnění cest na, které se vydala Středozem. Zdejší čaroděj, dřív patřil k radě, jenž se podílela na…..“ chvíli se zamyslím nad správným výrazem. “ Na řízení běhu událostí. Bílí čaroděj poměrně nedávno ovšem zběhl k nepříteli. Proto zde nachází skřeti a divocí lidé. Jeho vlastní sídlo je postaveno z kovu. Podle mích informací zatím vždy odolalo pokusu o dobití. Právě probíhají přípravy na velkou válku mezi Mordorem, kde žijí skřet a Gondorem, který je z valné části obýván lidmi. Můj národ je více, méně na straně Gondoru“ Počkám na doplňující otázky. “ Nás sem poslali, aby jsme přesvědčili čaroděje, aby se vrátil na naši stranu a nebo odešel do síní Valar.“ |
| |
| Roklinka Po tom co dorazím na místo určení, rozhlédnu se po ostatních. A každého z nich si pořádně prohlédnu. Koukam, že už tu někdo je. Ale né všichni. Tak já zatim zmizim. Odejdu odsud a vydam se zpátky do svého pokoje. Ještě jednou se pořádně kouknu jestli sem něco nezapoměl a když se ujistim že mi nic nechybí, vyjdu před pokoj. Rozhlédnu se všude kolem. Chvilku tam jen tak stojim a nasávam čerstvý vzduch. Vím že tenhle čerstvý vzduch se vymění za pach krve, potu, kouře a prachu. Tohle místo se mi nechce vůbec opuštět. Ale s tim už nic neudělam. Musim pomoct ostatním zachránit středozem. Když si tohle ujasnim, odejdu k místnímu zbrojíři. "Zdravim,"pozdravim elfa, "neměl bys nějaký obyčejný štít? Lehký, ale pevný?" Když mi jich pár ukáže já si jeden vyberu, hodin mu tam pár zlatejch a odejdu pryč. Jen tak se procházim po roklince a prohlížim si jí. Pěkné místo. Pomyslim si a dál se tam procházim. Po pár hodinách bych se už měl vrátit a tak tedy vyrazím zase na místo setkání. Doufam, že při tý výpravě aspoň nebude nuda. Když si tohle pomyslim, sám pro sebe se zasměju a dál čekam na ostatní. |
| |
| Roklinka Poté co je ukončena rada tak jdu do svého pokoje a tam si připravím všechny věci na cestu.Poté co mám vše připraveno, tak se jdu projít po roklince.Po cestě potkám několik lidí z obou skupiny, některé jsem však nepotkal vůbec, jako třeba Gandalfa,Estelnára a Haldira. Asi tak na hodinu jsem se šel projít do zdejšího lesa. V lese jsem chodil a prohlížel si les a poté jsem se vrátil do roklinky. Poté jdu do svého pokoje, tam si zkontroluji znovu věci a pak jdu do zbrojnice a tam se podívám co tam mají za zbraně atd. Pak se vrátím do svého pokoje a převléknu se do oblečení, které mám na cesty atd.(to je to co mám ve Filmu) A pak si dám na záda toulec se šípy , a také dvě bílé dýky, které máme také na zádech, u toulce se šípy. Poté vezmu svůj luk a jdu na místo shromáždění. Když tam dojdu tak počkám na ostatní. |
| |
| Roklinka Poté co je rada ukončena, tak jdu do budovy, ve které teď jsou všichni hobiti,tudíž Pipin,Samvěd,Frodo. Připravím si věci na cestu a až je mám připraveny tak jdu ven z budovy a jdu se projít po roklince, všimnu si že legolas se také prochází a pak ho vidím vyjít pryč z roklinky. Rozhlédnu se a jdu ke zbrojíři. Svůj "meč", který jsem dostal od aragorna jsem ztratil při bitvě na Větrově. U zbrojíře si vybírám nějaký krátký meč, který je pro mě akorát. Vyberu si meč,který je pro mě tak akorát velký. Poté mu za něj dám nějaké zlaté a jdu do budovy,ve které jsou hobiti a je zrovna čas na to jít na místo shromáždění. Meč již mám u pasu. Vezmu na záda batoh a počkám na pipina a jdu na místo shromáždění. |
| |
| Roklinka Když skončí rada, tak se jdu do svého pokoje zbalit.Na záda si dám luk a kolem pasu si dám meč.Poté jdu na shromážiště odkud se vydáme do Mordoru.Když tam dorazím, tak pokynu na pozdrav a sednu si na lavičku. |
| |
| Roklinka Chvíli stojím a čekám na nádvoří, kde se to už začíná scházet. Jakmile dojdou první dva členové, tak se odeberu do svého pokoje, kde si vezmu veškeré věci, které jsem si připravil na cestu. Jakmile to udělám, tak si zajdu ještě do Elrondovy knihovny, kde se ještě naposledy podívám kudy půjdeme. Poté knihu uložím zpět a zajdu si do kuchyně, kde si vezmu čutoru s Míruvorem - elfským nápojem, který je lahodný a doplňuje energii. Hned na to se vydám na nádvoří a všechny pozdravím: "Buďte zdrávi, přátelé. Jsme tu všichni, nebo ještě ne?" Po svých slovech přejedu pohledem po těch, kteří tu jsou a zjišťuji, že chybí ještě dosti členů. "Hmm... Takže ještě všichni nejsme... Dojděte prosím někdo pro ostatní...", řeknu s povzdechem svým spoludružiníkům. |
| |
| Roklinka Po radě se jdu připravit na cestu. Zabalím si všechny potřebné věci včetně měchu s trpasličí medovinou a hromady kramu, odporného, ale sytého chleba. Poté jdu ke zbrojířovi, aby mi naostřil všechny mé sekyry(jedna obouruční, jedna jednoruční a dvě vrhací). Nakonec se jdu rozloučit s otcem. Poté jdu i se zásobami na shromáždiště, kde je naložím na poníka. Netrpělivě přešlapuji z jedné nohy na druhou. Už abychom byli z tohohle místa pryč. Naskakuje mi z něj husí kůže. |
| |
| "Dobrá tedy doručím." řeknu a letím do Gondoru. |
| |
| Dojdu na shromaždiště a nasednu na koně, jsem oděn jen v kožené zbroji s lukem přes záda a zbroj se štítem jsem nechal v roklince. Trpělivě čekám na prsten, který si vezmu bez jakékoliv obřadnosti a pověsím si ho na krk. Tak vyrážíme, pokud máte zbroj tak si vemte dva koně. |
| |
| Roklinka Je 19 hodin. Potom co dorazí všichni na místo schromáždění vyjde společenstvo prstenu vedené gandalfem směrem k bílému průsmyku. Několik minut po tom co vyšli , vyšla také druhá skupina, ta směřuje směrem na jih, tudíž k rohanské bráně. Po třech hodinách nepřetržité chůze, tudíž v 22 hodin se společenstvo rozhodne odpočinout si a pokračovat v cestě až zítra ráno. Nyní vcházíte do jedné z jeskyň na severní hranici bývalého Eregionu. Faramir spolu s aragornem rozdělali oheň a následně Faramir šel ke gandalfovi a řekl mu "Mithrandire..Myslím že by bylo dobré kdyby jsme se všichni, kromě hobitů střídaly na hlídce. Navrhuji tak po dvou až třech hodinách. Beru si první hlídku."Faramir následně jde na hlídku v okolí jeskyně. Druhá skupina se rozhodne utábořit o půl hodiny později než Společenstvo.Utábořily se na pravém břehu řeky Mšená.Jsou tam nějaké části zdí . Sajk rozdělá oheň a rozhodnou se že budou také hlídat. První hlídku si bere Haldir. Arwen Undomiel Ihned po radě ti elrond dal za úkol přivést Rosalindu zpět do roklinky. A vyřídit jí vzkaz: " Rosalindo..Do Zemí neumírajích neodplouváme jelikož jedu pomoci gondoru ve válce s mordorem..Arwen se o tebe bude starat....Elrond" Ihned poté si jdeš připravit nějaké věci. Přibližně hodinu poté opustíš roklinku na svém koni. Nejdříve ses rozhodla prozkoumat okolí roklinky a hledáš stopy po jednom koni. Po hodině je najdeš a rozhodneš se jet po nich. Jedeš stále po těch stopách. Zastavíš u jedné řeky, tvůj kůň se napije a ty si dáš jeden Lembas a směřuješ stále po stopách toho koně. Stopy vedou směrem na Západ. Po několika hodinách cesty se utáboříš pod skálou.A dáš si něco k snědku a už je poměrně tma tak se rozhodneš tym přenocovat. Rosalinda Stále jsi v té jeskyně. Občas jsi zaslechla nějaké zašumění lesa. A jsi už docela dost unavená tak si uděláš malý oheň a nějaký provizorní polštář a přikreješ se přikrývkou, kterou máš u svých věcí. A po chvíly usneš. Tvůj kůň je stále vedle tebe. Elvíra Letíš asi tak třičtvrtě hodiny a najednou letíš nad fangornem a vidíš že je stále Rada Entů.Letíš si dál. Po chvíly letu jsi poměrně unavená tak se rozhodneš přistát a najít si nějakou jeskyni, kde si odpočineš. Jsi v oblasti zvané Dunharrow, ta je jižně od fangornu. Teď jsi nějakém lesu a narazíš na 4 skřety.(Je na tobě jak s nimy naložíš) Potom co s nimy uděláš co chceš najdeš docela útulnou velkou jeskyni. Do které se vejdeš i v Dračí podobě. Je podobná té ve které jsi byla poblíž Roklinky. |
| |
| Už je Ráno dalšího dne! |
| |
| Než se uložím k spánku, odstrojím svého koně vyhřebelcuji a napojím a nakrmím. Pak rozdělám oheň a usínám se svými zbraněmi na dosah. Ráno vstanu a vezmu si své věci, napojím koně a dohlédnu aby něco pojedl. Pak se najím já a nasadím a upravím postroj. Vstávat k rohánské bráně je to štreka a do gondoru ještě dlší. Máme před sebou dlouhý den. Stím upravím své vybavení na zádech a nadhodím si plášť s lukem. Čekám, až se ostatní připraví a pak se vyhoupnu do sedla a počkám na ostatní pak s koněm svyžně vyrazím směrem k bráně. |
| |
| V noci se mi zdálo o nějakých ldiech. měli rozmazané tváře. Byl tam i jeden z těch co byli an radě. Muž...(Aragorn) Ten jediný neměl rozmazanou tvář. Něco mluvili, ale já jim nerozuměla. Ráno když se probudím je hrozně chladno. Ale nemohu se tu zdržovat. Vyvedu koně ven a nasednu na něj. Pak vyrazím dál. |
| |
| Cesta Když všichni ze skupiny kde sem i já dorazí na místo setkání, zajdu si pro koně. Dam mu něco málo napít a vyskočím na něj. Potom se rozjedu k bráně abych mohl vyrazit. Tak a je to tady. Pomyslim si a rozjedu se za Sajkem, stejnou rychlostí. Když za nim jedu, plášť který mam na zádech vlaje ve větru jak nějaká vlajka. Ještě jednou zkontroluju svoje vybavení. Luk a šípy mam. Meč a štít taky. Je to v pořádku. Když jedem dál, nemyslim vůbec na nic. Potom se zeptam Sajka. Jak dlouho pojedeme do Rohanu? Zakřičím tak aby mě slyšel a srovnam s nim krok, tak abych jel vedle něho. Poté když dojedem k nějaká řece, tak se tam utáboříme. Už se začíná docela stmívat a Haldir si bere hlídku. Nenapadá mě ani trochu spát, necejtim se v těhle končinách dobře, protože je vůbec neznam. A ještě když po nás de celý Mordor aby získal prsten moci. Koně necham blízko ohně který rozdělal Sajk a jdu se porozhlédnout kolem. |
| |
| Skřety roztrhám na kaši. Pak is zalezu do jeskyně kde si lehnu do klubíčka a pomalu usnu. Ráno, hned zase vyrazím na cestu. |
| |
![207125frodo_large[1]6167.jpg](207125frodo_large[1]6167.jpg) | Cesta Když jsem byl ještě v roklince dostal jsem od Bilba Žihadlo a Mithril. Poté co příjdu v roklince na místo shromáždění tak ihned má skupina vyjde. Jdu s stále blízko Hobitů a Gandalfa. Poté co se rozhodneme odpočinout si tak si udělám nějaký provizorní polštář a chvíly si prohlíží prsten a pak usnu. Celou noc spím klidně. Ráno se probudím a čekám až se vzbudí i ostatní členové společenstva. Mezitím si dám něco k snědku, asi tak půlku Lembasu. |
| |
| Cesta Když příjdu tak řeknu Co kdyby jsme už šly. Nějak jsem si nevšiml že tam ještě není frodo, ale ten vzápětí příjde a pak vyjdeme z roklinky. Přibližně po hodině cesty se napiju a vezmu si jedno jablko, který sním. Poté co dorazíme k nějaké jeskyni tak Gandalf rozhodne že si zde odpočineme a vyrazíme až zítra ráno. Vejdu tedy do jeskyně a poté si udělám také nějaký polštář, jako frodo a lehnu si vedle si ke stěně jeskyně a po několika minutách usnu. Ráno se vzbudím plný sil. Vzbudil jsem se několik minut potom co se vzbudil Frodo. Kývnu Frodovi na pozdrav. Vezmu si nějaké jablko, které sním a následně ho zapiju elfským nápojem. A také čekám až se všichni vzbudí a budeme pokračovat v cestě dále. |
| |
| Cesta Na zádech mám toulec a dva bílé nože. Luk mám neustále v ruce. Když vyjdeme tak se celou cestu pečlivě rozhlížím.Nic se v okolí neděje. Když dojdeme k jeskyni tak se rozhodneme pro odpočinek. Faramir navrhl aby se po několika hodinách střídali hlídky. Já jsem si vzal poslední hlídku. Tak se tedy chvíly vyspím a vzbudím se asi půl hodiny před tím než se Gimli vrátí z hlídky a když se vrátí tak jdu na hlídku já. Prozkoumávám oblast okolo vchodu do jeskyně ale vždy se vzdálím maximálně 50 metrů od vchodu do jeskyně. Stále se bedlivě rozhlížím a poté co je už asi přibližně 8-9 hodin ráno tak stojím před východem z jeskyně. A poté kouknu dovnitř a vidím že se již vzbudil Frodo a Smíšek. Pak se otočím směrem z jeskyně a čekám až se probudí Gandalf a ostatní členové jeskyně. |
| |
| soukromá zpráva od PPJ pro Adrián, Zanesia Rianes Velitel vás vyslechl… „Hmm, ještě o tom popřemýšlíme.“ řekl a odešel spolu se zbytkem družiny, poté k vám přistoupili vojáci, sebrali vám všechny věci (důkladné prohledání) a odvedli vás do temné vlhké místnosti, kterých byli hradby plné. Krom vlhka a tmy zde byl cítit i divný zápach neurčitého původu. “Hostitelé“ odešli, zamkli a nechali vás tam samotné, ale ne na dlouho. Asi po hodině přišli dva vojáci a v náručí nesli spoustu jídla. No, ono se řekne spousta, ale vás tam bylo tak 30, takže nakonec pro každého zbyla troška, ale i to stačilo k nasycení. … KAP, KAP, KAP… V noci pršelo…, ale nikterak moc. Malým okénkem u stromu místnosti, které vedlo dovnitř Železného pasu, jste měli možnost vidět sluneční paprsky, kterého roztrhávali zbytky oblačnosti. Vojáci, kteří tam byli s vámi, se na sebe dívali a občas mezi sebou potichu přemýšleli, co se bude asi dít. Ozvalo se zavrzání dveří. Do místnosti vstoupil nějaký voják a promluvil: „Rada se shodla, že nepatříte k nepříteli. Budete tedy propuštěni.“ dořekl a ustoupil ode dveří. Do místnosti vstoupila parta mužů, kteří vás rozvázali. „Své věci najdete venku.“ sdělil vám ještě voják a pak odešel i se zbytkem svých pomocníků. |
| |
| soukromá zpráva od PPJ pro Adrián, Zanesia Rianes Velitel vás vyslechl… „Hmm, ještě o tom popřemýšlíme.“ řekl a odešel spolu se zbytkem družiny, poté k vám přistoupili vojáci, sebrali vám všechny věci (důkladné prohledání) a odvedli vás do temné vlhké místnosti, kterých byli hradby plné. Krom vlhka a tmy zde byl cítit i divný zápach neurčitého původu. “Hostitelé“ odešli, zamkli a nechali vás tam samotné, ale ne na dlouho. Asi po hodině přišli dva vojáci a v náručí nesli spoustu jídla. No, ono se řekne spousta, ale vás tam bylo tak 30, takže nakonec pro každého zbyla troška, ale i to stačilo k nasycení. … KAP, KAP, KAP… V noci pršelo…, ale nikterak moc. Malým okénkem u stromu místnosti, které vedlo dovnitř Železného pasu, jste měli možnost vidět sluneční paprsky, kterého roztrhávali zbytky oblačnosti. Vojáci, kteří tam byli s vámi, se na sebe dívali a občas mezi sebou potichu přemýšleli, co se bude asi dít. Ozvalo se zavrzání dveří. Do místnosti vstoupil nějaký voják a promluvil: „Rada se shodla, že nepatříte k nepříteli. Budete tedy propuštěni.“ dořekl a ustoupil ode dveří. Do místnosti vstoupila parta mužů, kteří vás rozvázali. „Své věci najdete venku.“ sdělil vám ještě voják a pak odešel i se zbytkem svých pomocníků. |
| |
| Cesta Když jsme vyrazili, tak jsme ušli poměrně velký kus cesty než jsme se za setmění utábořili. První hlídku si vzal Faramir, já si vzal druhou kterou jsem předal Gimlimu a šel jsem spát. Probudil jsem ještě za tmy a zjistil jsem, že jediný kdo je vzhůru je Legolas.Umyl jsem se a pak jsem navrhl "Neměli by jsme je už probudit a vyrazit ?" |
| |
| Cesta Poté co jsme se utábořili jsme zalehli a postupně se vystřídalo několik hlídek. Já mezi nimi nebyl, protože jsem se zotavoval z bojů, které proběhly několik dní zpátky. Nyní se už cítím mnohem lépe. Ráno pomalu otevřu oči a zamžourám do šera. Jsem celý ztuhlý, protože jsem špatně ležel. Navíc mne sužovaly noční můry. Pomalu vstanu, protáhnu se a pohlédnu na Aragorna. "Dobré ráno... Za jak dlouho musíme vyrazit?", zeptám se tiše a očekávám reakci. |
| |
| Cesta "Dobré ráno Gandalfe. Navrhoval bych, aby jsme vyrazili co nejdříve.Ještě dva dny půjdeme, takle přes den a potom budeme chodit v noci. To je můj návrh, ale nezáleží jen na mě." řeknu Gandalfovi, když se také probudí. |
| |
| Cesta Po probuzení mi Aragorn odpoví na pozdrav a navrhne mi možný plán cesty. "Ano, máš pravdu... Uděláme to tak..., přitakám na Aragornův návrh. Poté přejdu ke svému batohu a napiju se vody. "Hmm... To jsem potřeboval...", řeknu po napití a pohlédnu na Aragorna. "Tak... Jak dlouho je necháme ještě spát?", zeptám se a mírně se pousměju. |
| |
| Cesta "Co takle hned ?" řeknu Gandalfovi také s úsměvem. |
| |
| Cesta Při cestě se snažím držet co nejdál od elfa, ale zároveň co nejblíže Frodovi. Ten špičatouchej mě nepřestává znervózňovat. Když se utáboříme neusnu dokud neskončí moje hlídka. Ráno mě probudí hlas čaroděje a toho chodce. Sbalím všechny věci vyjdu z jeskyně a řeknu Gandalfovi: Jsem připraven vyrazit. |
| |
| Jeskyně Stojím u vchodu jeskyně, když vstane Gandalf a Aragorn. Tak se otočím a jdu směrem k nim. Aragorn navrhne že by jsme měli jít dva dny ve dne a pak chodit i v noci. Když jsem u nich. Dobré ráno pozdravím Aragorna i Gandalfa. Následně řeknu Jdu probudit ty, kteří se ještě nevzbudily. Následně směřuji k Faramirovi a pokusím se ho vzbudit. Až ho vzbudím, tak jdu k Samvědovi a jeho také vzbudím a následně směřuji k Pipinovi, a když k němu dojdu tak ho probudím jako všechny, co jsem teď vzbudil. |
| |
| Společenstvo prstenu Legolasovi se podařilo všechny probudit. Všichni se nasnídaly, atak po půl hodině jste vyrazily, dále směrem k Bílému Průsmyku. Jdete několik hodin, už je tak poledne. Jste pár mil od průsmyku, jste v v poměrně temném lese vidíte, že za několik metrů les končí. Když vyjdete z lesa, míří stále cestou dál. Už jste v oblasti, kde je ještě málo sněhu ( asi tak 5cm ). Ujdete ještě asi tak 900metrů.Napravo od vás je skála, a nalevo je asi 5 stromů a jakási jeskyně. Najednou Frodův meč začne modře svítit, to jsou totiž nablízku skřeti, domníváte se že jsou v jeskyni. Legolas vidí pár skřetů v oné jeskyni. A najednou z jeskyně vyběhne asi tak 20 až 30 skřetů. Okamžitě na vás zaútočí. Druhá skupina Přes noc se nic nedělo, ráno jste vstali, poměrně brzy. Nasnídaly jste se a pak jste vyrazily směrem k Rohanské Bráně. Jdete také několik hodin okolo 14 hodiny, jste v oblasti zvaná Vrchovina. Když v tom vás napadne 15 lidí. Několik jich má sekery, meče, nekteří mají jen nějaké klacky, s přibitými ostrými předměty. Jste na louce, poblíž vás není žádný les, ani nic podobného. Boromir Ihned co skončila rada, tak jsi vyjel zpátky do gondoru. Po pár dnech tam dorazíš, ihned jdeš za otcem, sdělit mu že Faramir, šel s jednom ze skupin A také to že se nepodařilo získat prsten do rukou gondoru. Když dorazíš do Minas Tirith, tak je ve tam spoustu vojáků, kteří se shlukuj u brány, ty mezi nimy vidíš i Prince Imrahila.Nevíš však proč tam je tolik vojáků. Deš tedy nahoru do Citadely, ke svému otci, vejdeš dovnitř, tvůj otec právě sedí na správcovském trůnu. |
| |
| Bitva Poté co spatřím skřety, tak řeknu Skřeti! Ihned začnu po skřetech střílet ze svého luku. Jsem velmi dobrý lučištník, tudíž všechny výstřely, zasáhnou cíl, tak že ihned umírá. Většinou je to do hlavy, a nebo do oblasti krku. Několik skřetů se však dostane až moc blízko k nám tak vezmu své dva bílé nože a vyjdu proti nim. Najednou jsou kolem mě tři skřeti, tak nožem, který mám v právé ruce, zabiju toho napravo a nožem co mám v levé ruce zabiju toho nalevo, však zbývá ještě jeden a ten je přímo proti mě.Už proti mě jde, jelikož mám oba dva skřety napíchlé na nožích, tak z ze skřeta na pravo vytáhnu nuž a oběma rukama dám před sebe tělo mrtvého skřeta. Skřet, který na mě útočí sekne do toho mrtvého těla a já to využiji, vrhnu proti němu to tělo, on to vak nečeká, jeho meč se víc nebodne do těla. A teď udeřím já, nožem, kterým mám v pravé ruce, mu seknu do úrovni hlavy, a a pak ješmu dám přes hlavu ještě nožem v levé ruce. Skřet padne mrtev k zemi. Bojuji dál. |
| |
| Bitva nedaleko Bílého Průsmyku Když dojdeme, na místo, kde se mi rozsvítí meč. Když se mi rozsvítil, tak sem ihned věděl že jsou nablízku skřeti, řekl mi to Bilbo, když mi tento meč dával, dal mi i Mithril. Ihned tasím žihadlo, a postavím se za gandalfa, aby se mi něco nestalo, jsem připraven kdykoliv bojovat, občas kouknu na Legolase, který právě střílí po skřetech svým lukem. Následně Legolas, vezme bílé nože a jde proti nim, jeden skřet prošel za zády legolase a míří směrem ke gandalfovi a chce ho zabít mečem, kterýmá v ruce. Jelikož je ke mě skřet zády tak k němu rychle dojdu a probodnu ho žihadlem v oblasti bederní části páteře. Pár vteřin potom co jsem ho probodl, poznám že je skřet mrtev, tak vytáhnu z něj žihadlo a držím se těsně vedle Gandalf, snažím se mu pomáhat v boji. Nejsem moc dobrý bojovník. |
| |
| Zajetí Když nás uvrhli do té vlhké, odporné temné místnosti, začala jsems e bát. Není mi tu zropvna nejlíp. Sem celá bledá a zelená zároveň. Klepu se zimou. Když donesli jídlo nehla sem ani brvou nechala sem svoji část ostatním. Je mi zde hrozně zle. Motá se mi hlava a mám pocit, stísněnosti. (Mimochodem nevím dke je můj vlk) Když nám konečně, řeknou, že můžeme jít. Sebírám se pomalu ze země. Třesou se mi nohy. Opatrně vyjdu ven a pokračuji ven na vzduch. Opírám se o chladné stěny, protože jinak bych se skácela na zem. |
| |
| Zajetí Když nás velitel vyslechne a řekne jen, že o našich slovech popřemýšlí, musím zadržovat žluč, která se mi hrne na jazyk. Uvědomuji si ovšem, že vztek mě ani nikomu z mého doprovodu nepomůže a tak jen skřípu zuby. Nechám se znovu prohledat než abych předešel další trapné scéně podám jednomu ze strážných svou dýku ( jílcem na před). Na jídlo, jenž nám přinesou se chvíli zamyšleně dívám a pak zavrhnu možnost, že by bylo prospěšné jíst jídlo, které naši věznitelé vzali jen Valar ví, kde. Nechám své společníky se najíst a netížím je svými starostmi. Znám několik hodně starých triků, používaných při výsleších vězňů. Nejprostší a přitom nejnepříjemnější je dát vězňům velmi solené jídlo a k tomu žádnou vodu. Proto ve světle faktu, že jsem jedl dnes ráno, ale pil naposled před hodinou raději nebudu riskovat. Klidně se uložím ke spánku za svůj život jsem spal i v horších dírách a tahle není horší než vězení v Angmaru. Jak se říká, je lepší špatně sedět, než dobře vyset. je moje poslední myšlenka než zavřu oči a usnu. Ráno přijde nějaký důstojník a prohlásí, že jsme propuštěni. Jen vrtím hlavou nad tím, jak si někdo mohl myslet, že patříme k skřetům. Vyjdu ven a znovu přes sebe přehodím plášť a k pasu si připnu meče. “Jsi v pořádku? Skutečně nevypadáš dobře.“ ptám se Raines a balím jí do pláště. No, skvěle půlka jednotky nikdy nebyla uvězněna, takže si teď připadají, jako banda neschopných hlupáků. Další očividně trpí klaustrofobii. rozhlížím se nenadšeně po zbytcích toho, co byla mou jednotkou. “Ti, co jsou v relativním pořádku pomůžou do sedel těm nemocným. Všechny věci sbalte do vaků. Roztřídíme je později. Odsud zmizet a čím dřív tím líp. “ Z tím podpírám Raines, v případě nutnosti ji i nesu, zatím co jdeme ke koním. |
| |
| Zajetí "To je tím prostředím...tím odporným vzduchem. POtřebuji na čerstvý vzduch." šeptnu Adriánovi. Když jsme venku, udělá se mi trochu líp, ale nejspíš to bude chvilku trvat než se zmátořím. "Budu vpořádku." dodám. Zdá se, že se mi dělá dobře. Stále to však není ono. přinejmenším už nevypadám tak bledě. Tohle už nechci zažít. zapřemýšlím. Rozhlédnu se kolem po svém vlkovi. |
| |
| Odjezd Jednotka hraničářů se až bolestně pomalu chystá k odjezdu. Když mi Raines řekne, že jí bude dobře jen si ji znepokojeně změřím. “Já vím.“ povzbudivě se usměji a pomůžu do sedla. Jakmile je pohodlně usazena v sedle jdu se věnovat dalším členům jednotky. Jsem jeden z mála, na kterých se pobyt ve vězení nijak nepodepsal. Během deseti minut jsou všichni v sedlech a na cestě. Nejhůře postižené jsem osobně přivázal k sedlům. Odmítl jsem použít elfích léků, že počkáme než opustíme zdi Železného pasu. Jakmile moje jednotka zmizí pod korunami prvních stromů, kde na mnohé z nás čekalo překvapení. Zvířata jsou mnohem chytřejší než lidé, potažmo elfové a tak se do nebezpečných zdí nehrnula a raději na své pány počkali venku. Nechávám své lidi sesednout a občerstvit se. Procházím oblečen do kompletní zbroje mezi elfy, kteří se postupně dávají ve svém přirozeném prostředí dohromady. Těší mne pohled na ně stav i těch nejhůře postižených se rázem výrazně zlepšil. Za pár minut budou všichni schopni jízdy a já budu mít pod svým velení znovu oddíl hraničářů. Nabídnu Raines měch z vodou. “Tak a co teď? Bílí čaroděj je odzbrojen a náš úkol tady skončil. Vrátíme se do roklinky ohlásit splnění úkolu, nebo se vydáme k druhé skupině, která na sebe měla přilákat nepřátele?“ zeptám se zamyšleně. |
| |
| Boj Když Legolas vzbudí i zbytek společentva, tak konečně můžeme vyrazit. Po několika hodinách cesty dojdeme k jeskyni ze které rázem vyběhne několik skřetů a samozřejmě na nás útočí. Legolas okamžitě začne střílet a několik jich postřílí. V tom ho napodobuji. Vezmu luk a asi do dvou skřetů vystřelím. Poté si ho přehodím přes záda a vytasím meč. Jeden ze skřetů na mě zaútočí. Mezi jeho meč a své tělo dám svůj meč a když se mu vykreju, tak ho probodnu v místech hrudníku. Pak bojuju dále. |
| |
| Les Jakmile vjedeme do lesa, mě se výrazně uleví. Moje tvář dostává opět tu správnou barvu. KOnečně les... pomyslím si úlevně a na mé tváři se roztáhne mírný úsměv. Tesak seděl na okraji lesa a hned jakmile jsme do něj vjeli, připojil se k nám. Vezmu si svůj měch a zhluboka se napiji vody. "Ne děkuji." odmítnu měch s vodou od Adriána. "Myslím, že skupina, která na sebe měla přivábit nepřátele, bude potřebovat naši pomoc. I když upřímě, myslím si, že to nevyjde. Sauron není blbec aby sežral, to, že někdo nese falešný prsten a poslal své vojáky na něj, místo na toho kdo má prsten pravý." poznamenám. |
| |
| Elvíra Poté co jsi ráno opět vyrazila na cestu, tak letíš pouze pár hodin a už v dálce vidíš hory, které ohraničují mordor a stín nad nimy. Jsi už velmi blízko Gondoru, takže letíš ještě tak půl hodiny a budeš poblíž Minas Thirith. Když jsi už moc blízko, tak letíš tak, aby jsi ve městě nerozšířila paniku. Zrovna, když letí okolo města, tak si všimneš velkého vojska, které postupuje a Osgiliath, vypadá to na skřety a haradské. Rosalinda Ráno jsi vstala a vydala se dále na cestu. Projíždíš zrovna lesem, který je poblíž Větrova, v okolí se nic neděje, jen občas sem tam se mihne nějaké zvíře. Není se čeho bát Arwen Probudíš se ještě před svítáním, dáš si něco rychle k snědku a vyrázíš dále po stopách Rosalindy. Jedeš velmi rychle. Po chvíly projedeš kolem jeskyně, ve které Rosalinda byla. Vidíš čerstvé stopy, tak ještě zrychlíš. Po pár minutách spatříš koně na kterém jede Rosalinda, zakřičíš na ní tedy.Rosalindo stůj!! Spěcháš ihned k ní. |
| |
| Když zahlédnu vojska haradských a křetů zařvu a vrhnu se do jejich řad. Chrlím na ně svůj dech, který by je měl začít rozežírat. Začnu zabíjet mé nepřátele. Sem jak rozzuřený býk. |
| |
| Když zasechnu Arwen ještě přidám. Ne...nezastavím...nepojedu zpátky nevrátím se....nepojedu do země neumírajících...nikdy. pomyslím si. Přidám natolik aby mi nestačila. |
| |
| Arwen Stále uhání za rosalindou, arwen má rychlejšího koně,takže jí dojíždí.Rosalindo stůj! Otec mě za tebou poslal, abych ti řekla že do zemí neumírajících neodjedeme! Jakmile Rosalinda, trochu zrychlí, tak jí Rosalinda jí trochu ujede, ale není to moc velký rozdíl. |
| |
| Já stejně nezastavím. Pokračuji dál. Pláču, nechci se vrátit..nemůžu se vrátit. Nekoukám se na cestu. Ne...i když nikam nepojedu nevrátím se...ne nevrátím. pomyslím si. |
| |
| Arwen,Rosalinda Jak rosalinda nekouká na cestu, tak si nevšimne spadlého stromu před ní. Kůň si toho všiml, zabrzdil moc prudce a rosalinda s koně vylétla a spadla rukou na ten strom a pak svým celým tělem na ruku.Teď leží za stromem, zřejmě má zlomenou levou ruku. Když arwen viděla strom před rosalindou, tak zakřičela. Rosalindo pozor Ale nepomohlo to. Arwen ihned poté dojede ke stromu a zastaví u něj a seskočí z koně. Co se ti stalo? Zeptá se arwen rosalindy. Bolí tě něco? |
| |
| Zakřičím, když přeletím, přes hlavu koně. Dopadnu na svou ruku a ozve se hlasité křupnutí. Schoulím se do klubíčka a rozbrečím se ještě víc. "Já nevím..." odpovím s brekem. |
| |
| Arwen Arwen řekne Podej mi tvou ruku Rosalinda jí podá ruku a arwen zjistí že je to zlomený. Máš to zlomený. Pojď pojedeme zpátky do roklinky. Arwen pomůže rosalindě vstát, pak arwen koukne na koně. |
| |
| ¨"NE...JÁ SE NEVRÁTÍM!" řeknu a škubnu sbeou. Zacouvám. Nevím proč, ale odmítám se vrátit do Roklinky. |
| |
| Arwen Arwen se na rosalindu překvapeně podívá.Otec odjel do gondoru, poměrně dlouho se nevrátí. Než odjel, tak mi řekl ať tě přivedu zpátky do Roklinky. A přísahal že do zemí neumírajících neodjedeme.Vrať se mnou prosím. |
| |
| "Nevrátím..." řeknu. Já nemohu nechci...nepatřím tam. |
| |
| Arwen Proč se tam nechceš vrátit? Arwen poměrně zesmutní. V lese najednou něco zašustilo. Arwen se tam podívá, je připravena , kdykoli tasit meč. |
| |
| "Arwen, já tam nepatřím...patřím do světa lidí a ne do světa elfů..." odpovím a lehce se k Arwen přivinu, když se ozve šustění. Zdravou rukou šáhnu po svém meči. |
| |
| Les “ Já ten nápad s falešným prstenem považují také za hloupí, ale byla to vůle rady, takže co naděláme? Podle mne má Sauron dost vojáků, aby se postaral o obě dvě skupiny.“ přikývnu a jdu připravit své lidi k odjezdu. “Vstávejte. Naše práce tu ještě nekončí. Musíme do setmění urazit, alespoň dvacet mil.“ Zvedám na nohy své lidi. “Nemocné přivažte k sedlům ať je cestou neztratíme. Čeká nás dlouhá cesta. Pojedeme k hlavní cestě k přístavům a tam počkáme na oddíl s prstenem a nebo zprávu o jejich členech.“ Za chvíli sedí všichni v sedlech. Osobně kontroluji, že má každý natažený luk a zbraně pohotově.Nejdeme přeci jen na výlet. Vybírám tři z elfů, kteří jsou na tom nejlépe a posílám je před nás. S pokyny do ničeho se nezamíchat. Poté, co vyrazíme se zařadím vedle Raines“ Co budeš dělat až doprovodíme ty muže do šerých přístavů, vrátíš se domů do lesa? Já plánuji se připojit k lidem v jejich válce proti temnotám.“ |
| |
| V lese Z koně jsem nesesdla. Koukám na vojáky, jak nasedají na své oře a pak jak se tři, kteří jsou na tom nejlíp rozjíždějí dopředu. Vyrazíme za nimi. "Pokud jde o mě, já lidem pomohu, lidé jsou samy bez pomoci slabí. Nezvládli by porazi Sauronova vojska. A pokud máme nějakou naději, pak jen tehdy, když se naše dvá národy spojí, proti společnému nepříteli, jak tomu už jednou bylo." odpovím Adriánovi. Můj vlk vesele pobíhá kolem nás a můj černý kůň na kterém jedu "vyčnívá" ze všech těch běloušů, které mají elfové, ale i když já mám vraníka stejně se vyrovná běloušům. Je to také elfské plemeno koní. Co se děje v mých lesích? Hledají mne stále nebo už is našli náhradu? přemýšlím po cestě. |
| |
| Arwen Najednou z lesa na vás zamíří čtyři banditi, kteří vás zřejmě budou chtít okrást. Arwen vytáhne meč a řekne rosalindě Rosalindo, drž se při mě.Jeden z banditů okamžitě napadne Arwen mečem, arwen jeho útok vykreje svým šavlí a pak zaútočí ona, bandita to vykreje a následně zaútočí on na hlavu Arwen. Arwen se schýbne, ihned jak je skrčený tak probodne banditu. Probodlí bandita upustí meč a ten se zapíchne těsně za Arwen. Arwen povalí jeho tělo na zem vezme zabodnutý meč v zemi a pustí se do boje s dalším. Napadne jí tentokrát poměrně mohutný muž se sekerou v ruce. Arwen svou šavlí vykryje napadení, druhým mečem mu usekne ruku se sekerou. Pak arwen šavlí probodne útočníka. Vytáhne z něj šavli a a v tom jí napadne další bandita, ten to má dva krátké meče. Arwen vykreje tento útok a odstrčí ho od sebe a dost silně na něj zaútočí, on to vykreje, ale tou silou mu vyrazila meč z ruky. Bandita jí ihned napadl zbylým mečem a Arwen to pohotově vykryla šavlí a mečem, který má v druhé ruce mu zasadí smrtelnou ránu. Čtvrtý bandita napadne arwen ze zadu sekeru, rosalinda je dost blízko arwen a může zakročit. |
| |
| Rychle vezmu svůj meč a zaútočím na banditu tak abych ho aspoň poranila a abych upozornila Arwen. V lepšm případě ho rovnou sejmu a bude klid. |
| |
| Arwen Rosalindě se podaří zranit banditu. Sekla ho do ruky a on upustil sekeru. Arwen se otočila a zasadila mu smrtelnou ránu. Rosalindo, musíme odjet může jich tu být víc. Arwen má stále v jedné ruce svou šavli a v druhé ruce meč, jednoho z banditů. |
| |
 | Boj Když na nás z jeskyně vyběhnou skřeti pustím se do nich, čim jiným než holí. Mířím jim na hlavy abych jim rozdrtil lebku a tím je tedy i zabil. Nemám je rád...ale to nikdo, kromě těch co sou na jejich straně, jen by mne zajímalo, co v té jeskyni dělali. přemýšlím. |
| |
| "Já nechci do Roklinky...nechci..." řeknu Arwen. Sem rozhodnutá, že se do Roklinky nevrátím, prostě tam nepatřím. Oni jsou elfové a já člověk. Je mezi nimi a mnou spousta rozdílů. "Tak pojedeme do Rohanu..." navrhnu. |
| |
| Arwen V lese znovu něco zašustí. Arwen přivede svého koně a posadí na něj Rosalindu a pak sama za ní nasedne, chytne za uzdu rosalindina koně a vyjede. Nejdřív pojedeme do Roklinky, tam ti ošetřím ruku a pak pojedeme kam chceš. Arwen jede tak rychle aby rosalindin kůň jim stačil. Po půl hodině dorazíte k branám roklinky,vjedete tedy dovnitř a ihned zamíříte do Arwenina domu, koně necháte ve stájích. Arwen okamžitě začne ošetřovat ruku. Rosalindo bolí tě ještě něco kromě ruky? Serodin Do roklinky jsi přijel jako legolasuv doprovod spolu se Zanesii a Adriánem. Pak jsi se účastnil bitvy na větrově. Teď jsi byl přes noc v železném Pase v jakémsi vězení spolu s Adriánem,Zanesii a dalšími. Váš úkol byl zabít Sarumana. V železném pase však je nějaký národ ze severských zemí, pravděpodobně Beleriandu. Vyjeli jste ze železného pasu vidíš že Zanesie není zrovna nejlíp, adrián jí právě dal trochu vody. Právě jste na cestě ke skupině, která nese falešný prsten. Adrián a zanesia jsou tví dobří přátelé. |
| |
| Když dorazíme do roklinky a Arwenmi začne ošetřovat ruku v jejím domě, mlčím. Nechci tu být. Vím, že sem nepatřím i přesto, že elfové se ke mě chovají mile. "Ne nebolí." odpovím jen. |
| |
 | Cesta Hned jak na nás Adrian zakřičí tak nasednu na koně a řadím se vedle Zanesi. Je ti dobře... Nevypadáš zrovna nejlíp. Doufám že to nebude nic vážného a že se s toho dostane. Zrychlím a dojedu ty tři elfy vepředu Všechno v pohodě. zeptám se jich a čekám kaldnou odpověď. |
| |
| Cesta Nad Rainesinými slovy se na nějakou dobu silně zamyslím. “Já si nemyslím, že by lidé byli slabí. Jen se s nimi lehce manipuluje. To jej jejich největší slabina. Vím ze zkušenosti, že vojáci gondoru jsou schopni si se skřety poradit. Bohužel jim chybí jednota a vůle k boji, ale to mi známe, že.“ Když se kolem nás prožene Seredin, tak se nad mnou hlavou začnou shromažďovat temná mračna.Jestli je to žert, tak je dost nevkusný. Kam se žene?“ Následně se otočím na ostatní hraničáře.“ Jestli ještě někdo další pocítí neodolatelnou touhu vyrazit se projet, tak jej s toho koně sestřelím!“ zavrčím a s tichou kletbou na Seredinovu adresu popoženu koně. Naštěstí pro něj zpomalí, jakmile dojede první hlídku. “Směl bych být tak opovážliví a zeptat se kam to jedeš?“ Ptám se mrazivě “Nějak ti ušlo, kde jsme a nebo co? Ty si beze slova vysvětlení zmizíš v dáli. Uvědomuješ si, co by s mé jednotky zbylo, kdyby to udělal každý? Jsme na území ovládané zbytky skřetů s železného pasu!“ můj hněv začne nabírat rozměrů menšího draka. |
| |
| Cesta Adriáne buď v klidu já se jen jel zeptat hlídky jestli je všechno v pohodě.řeknu a pousmějuse na něj. Chjo to bude nudnější než sem čekal, alespoň tu bude koho provokvat PANE, řeknete mi kde mám být nebo je vám to jedno pane!!! řeknu o něco později a začnu zatajovat smích. |
| |
| Cesta Unaveně se opřu o sedlovou hrušku. “ Já mám být v klidu.“ Jen nevěřícně vrtím hlavou. “Já se s tebe jednou zblázním. Mi jsme defakto v bitevní zóně. To ti ušlo? Příště než se rozhodneš hrát si na spojku buď tak laskav a dej mi to vědět předem. Jinak tě budu považovat za dezertéra a převzal jsem od gondorských hraničářů zvyk je střílet.“ Zastavuji koně a čekám na zbytek jednotky. Můj vztek začíná nabývat podobu žlučovité zloby. Serodinovo rádoby vzorné zasalutování mi na náladě nepřidalo. Jsem si téměř jist, že můj princ někde čelí nebezpečí smrti a já místo, abych mu stál po boku vedu bandu nezletilejch děcek do šerých přístavů. Takže mám plán. Většina princova doprovodu se zítra vydá na cestu do naší domoviny zpravit naše nadřízené o úkolu. Já a pár dalších se vydáme po stopách prince a dohlédneme na to, aby se živ vrátil domů. Ano, tak to udělám. Zítra prostě předám někomu z hraničářů listinu s pokyny, co dělat jestli se mi něco stane a prostě se vypařím během noci. tato myšlenka mi zvedne náladu. |
| |
| Cesta Tak jo ale musíš mi slíbit jednu věc a to je přestaň poslouchat ty Gondorský... a nestřílej mě. řeknu a začnu se rozhlížet okolo jestli tu nikde nikdo není kromě tedy nás. Doufám, že mě nenchá zastřelit. Byla by to škoda podle mě. |
| |
| Cesta POslouchám onen hovor. "Tak za tohle chování by Tě mohl Adrián nechat pověsit. A já bych mu to schválila." řeknu. Nakloním se k Adriánovi. "My dva bychom měli jet hledat našeho prince. Nemůžeme dopustit aby se mu něco stalo." šeptnu tak aby to slyšel jen on. Čekám na jeho odpověď. Serodin by za tohle už visel u nás. přemýšlím. |
| |
 | Boj Když Legolas vzbudí i zbytek společentva, tak konečně můžeme vyrazit. Po několika hodinách cesty dojdeme k jeskyni ze které rázem vyběhne několik skřetů a samozřejmě na nás útočí. Legolas okamžitě začne střílet a několik jich postřílí. Nejdříve vezmu jednu sekyrku a hodím jí skřetovi přímo mezi oči. Po té se zapojím do bitvy se svou sekyrou. |
| |
| Cesta Hele, tak já se uklidnim ale nepověsíte mě.Řeknu a pomyslím si Alespoň teda doufám. Zahlídnu jak se Zansie naklání k Adriánovi radši se ani nezeptám co si to řikali, protože už jsou namě oba dost naštvaný. |
| |
| Společenstvo Bojuje se asi tak 10 minut, než všichni skřeti jsou pobiti. Nikdo ze společenstva nebyl zraněn ani zabit. Poměrně vás to unavilo, tak gandalf rozhodne že se všichni občerství a pak se vyrazí. Nebylo by dobré, jíst mezi mrtvými skřety. Tak se rozhodnete jít do jeskyně ze které na vás ti skřeti vyběhli. Když vejdete dovnitř, tak je tam 5 skřetů.Když je legolas spatřil, tak hned po nich začal střílet, jednou se mu dokonce povedlo zabít dva jednou ranou. Dohromady legolas zabil tři a zbylé dva zabil faramir. Těla těchto mrtvých skřetů by bylo nejlepší odtáhnout z jeskyně. Jeskyně není nijak rozlehlá. Je velká, tak aby se tam vešlo tak 50 skřetů víc ne. |
| |
| Jeskyně Rozsvítím na holi světlo abychom viděli co kde je. Pečlivě se rozhlížím co kde je. Co to chránili? poymslím si a hledám předmět který by mohli skřeti bránit. |
| |
| Po bitvě,jeskyně Poté co jsme pobili všechny skřety co nás napadly, tak najdu nějakou látku, do které otřu své dva meče, které jsou právě od skřetí krve. Otřené meče dám zpátky na záda. Pak gandalf rozhodne občestvit se v jeskyni. Jdu tedy k jeskyni, samozřejmě mezi první. Jsem připraven kdykoli střílet a když tam vidím skřety, tak po nich vystřelím. Jedním šípem zabiju dva skřety a dalším šípem zabiju dalšího skřeta. Faramir po nich střílel taky. Vejdu pak do jeskyně a ostražitě se rozhlížím, nejsou tam již žádní další skřeti. Luk si dám na záda a odtáhnu dvě skřetí těla z jeskyně, dám je ke křoví, které je u vchodu. Vezmu znovu luk do ruky a jdu se porozhlédnout po jeskyni. Podrobně pátram a všimnu si jakéhosi modrého-bílého vejcete. Gandalfe, je tu nějaké divné vejce. Čekám až sem gandalf příjde. |
| |
| Jeskyně Dojdu k Legolasovy a pohlédnu na vejce. Tak proto...tohle hlídali. vezmu vejce do jedné ruky. Prohlížím si ho a vypadám překvapen. "To snad...není možné..." šeptnu. "To je...dračí vejce..." dodám tiše. |
| |
| Jeskyně Jsem velmi překvapený že je tam dračí vejce. Jak se sem mohlo dostat? Draci přece už vyhynuly. Prohlížím si Vejce. Doufám že se zněj právě teď nevyklube drak. Protože to by nebylo zrovna nejlepší. |
| |
 | Jeskyně Když jsem si jist, že mi nehrozí nebezpečí začnu drkat do skořápky. Vejce se začne třást a vypadne Gandalfovi z ruky. Mlátím do skořápky hrozně zběsile. Udělám tam malou dirku, takže sem proudí světlo a je vidět kus mého modrého čumáku. Naštvu se a vrazím do skořápky pořádně a tentokrát to prolomím tak že mi už kouká celá hlava. Zespoda na krku a na tlamě mám srst a nahoře šupiny. Mám zelené oči. Po dlouzé námaze se dostanu z vejce celý a protáhnu se. Od spodní strany tlamy po ocas mám srst. Na vrchní části mám modré šupiny. Srst je bílá. Koukám se kolem sebe a vydám skřek, nakloním hlavičku a pozoruji toho elfa. |
| |
| Jeskyně "To nevím...to vejce tu musí být několik desítek let..." řeknu, a pokračoval bych, ale vejce se začne třást a vypadne mi z ruky na zem. A co hůř...klube se z něj dráče. Jeko vzhled je zajímavý. "Tak takovéhleho draka sem ještě neviděl." prohlásím. |
| |
| Jeskyně Když vidím jak spadne vejce tak ho sleduji, pak vidím že z něho vystrší hlavu drače. Ihned vezmu jeden ze šípů a přložím ho k luku a mířím dráčkovi na hlavu. Jsem dost překvapenej že se právě teď vyklubalo. |
| |
| Jeskyně Když na mě elf zamíří leknu se a hned hledám úkryt. V očích je mi znát strach. Začnu se třást. Rychle pryč....a já myslel, že mi nic nehrozí. pomyslím si a stále se strachem v očích hledám únikovou cestu. |
| |
| Jeskyně Pohlédnu na Legolase. "Skloň ten luk. Tobě by se také nelíbilo, že by na tebe někdo mířil sotva by si byl chvilinku na světe." řeknu Legolasovy a přikleknu si k dráčeti. Prohlížím si ho. Nemůžeme ho zabít, ani ho tu nechat...bude muset jít s námi. pomyslím si. |
| |
| Jeskyně Jakmile mi gandalf řekne, abych sklonil luk, tak ho poslechnu a luk skloním.Šíp dám zpátky do toulce. Co s ním uděláme? Necháme ho tady? Zeptám se gandalfa a sleduji dráčka a prohlížím si ho. |
| |
| Jeskyně "Nemůžeme ho tu nechat, protože nechat ho bez dozoru to by ho stálo život." řeknu. "Vezmeme ho sebou." řeknu. Vytáhnu kousek sušeného masa a nabídnu jej dráčeti na dlani. |
| |
| Jeskyně Když ten elf luk skloní a šíp uklidí já se uklidním. Ten starý muž si ke mě přidřepne a kouká na mě. O něčem se baví. Nabídne mi kus masa, sušeného. Opatrně natáhnu hlavičku k jeho dlani. Voní to moc pěkně. Nakonec si kousek masa opatrně vezmu a rozžvýkám, je to velice chutné. Spolknu sousto a olíznu se. Opatrně vykročím blíž ke starci. Usoudím, že mi nechce ublížit. Obezřetně pozoruji svoje okolí. |
| |
| Jeskyně Dráče právě snědlo kousek masa,které dostalo od Gandalfa. Pak se dráče olízlo. Stále sleduji dráčka. Pak se rozhlédnu po jeskyni. Vezmu si jablko a začnu ho jíst. |
| |
| Jeskyně Pomalu se blížím ke Gandalfovi, ale přitom, ostražitě pozoruji Legolase. Dojdu ke Gandalfovi a on mě pohladí. POsadím se a nechám se hladit. Pozoruji elfa, kdyby mi chtěl něco náhodou provést. Frost. pošlu myšlenku Gandalfovi a Leoglasovy. |
| |
| Cesta Hřejivě se usměji na Serodina “Jistě, že tě nepověsíme. Mi nejsme lidé, kteří své vojáky věší. Já tě když tak osobně zastřelím. Mohl bych o to požádat někoho z jednotky, ale takhle budu mít jistotu a vyhnu se případným potížím s radou.“ Všichni, kdo jsou na doslech najednou silně přemýšlí nakolik to myslím vážně. Je o mně známo, že mám na elfa podivný smysl pro humor. Když se ke mně Raines nakloní jen vážně přikývnu. To jsou na mně mé starosti, tak moc vidět? “Takže plán je ten dnes v noci se odpojíme od zbytku oddílu. Družníci našeho prince plánovali jít přes morii. Na našich koních bychom tam mohli být před nimi. Čeká nás ovšem velmi dlouhá cesta a nejsem si jist, jak na nás zareagují případné trpasličí hlídky.“ na chvíli se zamyslím a snažím se vybavit si tváře družníků. “ plán B je najít toho gondorského kapitána a přidat se k jeho cestě. Bohužel se obávám, že teď jsme ve válce a bude dost obtížné najít prince.“ odpovím po chvíli Raines. “Serodine pojeď sem chci si s tebou promluvit!“ zavolám na neposedného hraničáře. “Dnes večer se plánujeme odpojit od hlavního oddílu a vyrazit hledat našeho prince. Pojedeš s námi? Ikdyž jsi drzí, jako opice, jsi stále jeden z nejlepších stopařů a střelců v elfkých lesích a to by se mohlo hodit.“ |
| |
| Cesta No... Jo jasně že s vámi pojedu. řeknu a podívám se a tasím své dva meče a začnu k nim něco mumlat. Jo a tim střílením moc nevim jo trefim se do cíle, ale že bych byl nejlepší řeknu a dám své meče zpět do jejich pouzder. No já o sobě vím že sem nejsepší, ale nechci se moc vychvalovat. Pomyslím si a usměju se. |
| |
| Princ Imrahil Právě jsi v Minas Tirith, jsi mezi asi tak 500 vojáky, které povedeš do Osgiliathu, na který právě armáda skřetů a haradských. Byl jsi pověřen velením. Několik desítek minut, před tím než vyrazíte směrem do osgiliathu příjede nějaký Hraničár,spolu s ním asi tak 20 hraničářů. Jsi na vyvýšeném místě, jeden z hraničárů k tobě příjde a řekne "Princi, vojska Mordoru byli napadeny nějakým drakem.Vypadá to že v této bitvě máme posilu. A má skupina hraničárů se přidává do vaší armády a pomůže bránit Osgiliath." Za deset minu musí tvá armáda vyrazit do osgiliathu. Elvíra Skřeti i haradští po tvé příletu začaly po tobě střílet luky, když se od tebe šípy odrazily, tak se většina dala na útěk, ty jsi ale dostihla a zabila. Než jsi přilétla bylo tam asi tak 10000 skřetů + několik tisíc haradských. Skřeti i haradští se tě snažily, zabít ale zatím bezúspěšně. Pochvíly boje na tebe většina haradských sešlu Salvu šípů, to tě velmi rozzuří. Kolem tebe je spoustu mrtvých vojáků mordoru. Rosalinda,Arwen Arwen po ošetření koukne na Rosalindu a řekne "Proč nechceš zůstat tady v roklince?" Arwen uklidí věci, které k ošetření potřebovala. Proč chceš právě do Rohanu? |
| |
| Cesta Zadívám se na svého společníka. “Hmm, pro meče využití zajisté, také najdu.“ Takže jsme všichni tři zběhlí v boji z blýska. Raines je známá, jako nejlepší šermířka v princově doprovodu. Já šavlí vládnu, stejně dobře. v duchu přikývnu. Takže zřejmě nebudeme bojovat, jak by každý předpokládal s dálky, ale hezky si pro naše soupeře dojdeme. Nu což, to mi vyhovuje. “ Raines vím, že jsi skvělá šermířka, ale směl bych se zeptat, jak ti to jde s lukem. Já mám totiž v oblibě spíše kuši než luk.“ |
| |
 | Minas Tirith Už celé hodiny se snažím seskupit své lidi.je to těžký úkol,500 mužů v tak velkém městě.Sejdeme se na prvním náměstí u jezdecké sochy.Vylezu si na ní a zvednu ruku s mečem.Hlubokým hlasem a s přídavkem křiku řeknu.Ticho!Utište se!Když všichni zmlknou pohlédnu na ně a na podstavci sochy,kde jsem na vyvýšeném místě mečem,jako bych ukazoval na každého z nich.Pánové!Nepřítel se blíží!Blíží se,aby ohrozil naše domovy,naše rodiny.Chce plenit a vraždit!Pohlédnu zase na někoho jiného a postupně se dívám na různé vojáky,mluvím ke všem.Ale to mu nedovolíme!Nenecháme se povraždit!To já nedopustím!.....Nedopustím,aby naší zemi vyplenily Sauronovy hordy!Za svojí zemi a pána!Do Osgiliathu!Pokud on nepadne,naše rodiny jsou v bezpečí!...Tak do boje!Za Gondor!Za naši vlast!Zakřičím a pozvednu meč.V davu se ozve jako ozvěna můj výrok a já už se snažím slézt z kamene,když mě zastaví hraničář. Pohlédnu na něj a nechápavě se podívám mu do očí.Chcete něco?Vyslechnu si ho.Pak se překvapeně prohrábnu vous a pak se na něj zase podívám.Dobrá,zařaďte se do oddílu.Pokývu hlavou.20 hraničářů,to je teda posila.Pche!...Každý muž dobrý.Usměju se a poté dám rozkaz k odjezdu.Ten drak by mohl být problém,je možné,že není to až tak dobré znamení.Draka je těžké zabít a pokud se pokusí...Potřesu hlavou abych se tou myšlenkou nezabýval a vyrazím do Osgiliathu opouštějíc Bílé město králů,Minas Tirith - poslední naději mých lidí. |
| |
| Jeskyně Když jsme v jeskyni a žádné nebezpečí nám nehrozí, tak vytáhnu jablko a sním ho. Pak ho zapiju, nějakým elfským pitím. Pak si všimnu gandalfa a legolase, nejspíš něco našly, tak nim jdu a kdy dojdu ke gandalfovi, tak si všimnu dráčka. Gandalfe,raci přece už vyhynuly nebo ne? Jsem docela dost překvapen. |
| |
| Ještě chvíli vraždím skřety ak se prudce rozletím do Osgiliathu. Jistě tam bude třeba pomoc. Zatracení skřeti... pomyslím si rozzuřeně. |
| |
 | Jeskyně se Společenstvím Po boji hodnou chvíli mlčím a za chůze o jeskyně očišťuji meč.Když ho schovám začnou se už ostatní po zabití posledních skřetů usazovat a odpočívat a doplňovat energii.Chvíli koukám vchodem ven z jeskyně ale pak mne upoutá rozruch který se děje v ní kde shledí někteří členové skupiny na malou ještěrku.Dojdu se ze zvědavosti taky podívat. Kruciš....kde se tu to mládě draka vzalo Gandalfe? Optám se a pak dodám. Posledním drakem který žil měl snad být Šruikán který byl zabit jak si mnohokrát vyprávěl v Kraji.Tak odkud mají skřeti tohle? Ukážu na draka trochu nervozně jelikož je to podivné že jen tak jsme najendou našli draka který se vylíhnul. Tahle cesta je samý překvápko. Dodám si a čekám co nám Gandalf poví. |
| |
| Na Aragorna Pohlédnu na Aragorna. "Já nevím....zdá se, že Šruikán nebyl poslední. Ani nejsem neomylný." povzdechnu si . "Každopadně, bychom ho měli vzít sebou. POkud ho tady necháme, najdou jej skřeti a zbijí, a v nejhorším případě si ho dají jako jídlo." dodám starostlivě. "Skusíme vyjít ven zda půjde za námi." navrhnu. |
| |
| Gandalf Pokývu hlavou. Teoreticky by měl jít za tím kterého spatřil první po vyklubání. Odvodím logický návrh a všechny je dál sleduju. A myslím že ten dráček přinese ještě hodně potíží protože jakmile se o něm dozví Sauron bude ho chtít získat a využít. Dodám své myšlenky a čekám na názory ostatních. |
| |
| Aragorn "Máš pravdu Aragorne, měli bychom někde najít dračí elfku Elwíru. Je to elfka, která se dokáže měnit v dračici, nebo také dračice měnínící se v elfku. Vyber si, která verze se ti líbí víc. Jestli sis všiml té modrovlásé elfky na poradě tak to byla Elwira. Ona by to mládě dokázala nějakou dobu ochránit a naučit ho přžít. Zná všechny zásady, tradice a život draků." řeknu. Kývnu na Aragorna a pomalu odcházím ven z jeskyně. |
| |
| společenstvo Poté jste vyrazily dál na cestu. Po několika hodinách jste se usídlily v malé jeskyni.Tam jste vydrželi do rána. Druhá skupina Haldir se rozhodl pro boj. Tak jste bojovali a porazily jste je beze ztrát. Poté jste pokračovali v cestě usídlily jste se v poměrně hustém lese. Tam jste přespali. Imrahil Ihned po tvém rozkazu všichni včetně tebe vyjely směrem do Osgiliathu. V klidu dojedete do osgiliathu. V osgiliathu přestoupíte na druhý břeh, je tam minimální odpor, který potlačíte. U osgiliathu, směrem k mordoru je spoustu padlých skřetů. Elwira V osgiliathu jsi pozabíjela většinu skřetů. Proto vojáci gondoru narazily na slabý odpor. Útok skřetů a haradských byl odražen. Teď jsi právě blízko osgiliathu v Dračí podobě. Vidíš jak vojska gondoru dorazily do osgiliathu. |
| |
| Přistanu na cestě mezi Mordorem a osgiliathem. začnu si čistit drípy a šupiny. |
| |
| Dráče se tedy, nakonec orzhodne jít s námi. proto nasedneme na koně a vyrazím. Já vezu dráče před sebou. Dojedeme do nějaké jeskyně, kde přespíme. Ráno dám dráčeti nějaké maso a sám si dám jen něco malého. Sem vzhůru jako první. |
| |
| Poté co jsme opět pokračovali v cestě tak jsem mezi první. Když se zastavíme u jeskyně s tím že přespíme, tak si Gimli vzal první stráž.Dohodl jsem se s ním že ho o půlnoci vystřídám. Já jsem spal do půlnoci, kdy mě Gimli vzbudil. Tak jsem vstal a šel jsem hlídat před jeskyni. Nic zvláštního se nestalo. Na stráži jsem zůstal až do rána. Když jsem zaslechl z jeskyně nějaký šramot, to se Gandalf vzbudil, tak se do jeskyně podívám. Dobré Ráno Gandalfe pozdravím ho a zeptám se ho Za jak dlouho budeme pokračovat? |
| |
| Když jsme se usídlily v jeskyni, tak jsem si věcí udělal jakýsi polštář. Lehl jsem si tam. Chvíli jsem si prohlížel prsten a pak jsem se snažil usnout, nedařilo se mi to. Usnul jsem chvíli po té co si Legolas s Gimlim vyměnily hlídku. Ráno mě probudí debata gandalfa s Legolasem, tak se nasnídám a čekám až vyrazíme. |
| |
| "Měli bychom je vzbudit, nechat nasnídat a vyrazíme. Nemáme času nazbyt." odpoví Legolasovi. Občas koutkem oka pohlédnu na prcka. "Jen nevím co s ním. Musíme ho brát zatím sebou." povzdechnu si. "Dobré ráno Frodo." pozdravím Froda. |
| |
| Když vyšli z jeskyně, rozběhl jsem se za nimi. Ten jeden mě vzal před sebe na koně. Já jsem cestou usnul a celou noc v jeskyni sem chrupal u Gandalfa. Probudím se společně s ním. Když mi dá maso, zhltnu ho jak malinu a začnu střeštěně pobíhat kolem. rozběhnu se proti Legolasovi a skočím na něj. Začnu ho olizovat. |
| |
 | Směřuji ke Společenstvu od severu. Jsem od něj vzdálen přibližně 3 km a nikam nespěchám. Když se blíží konec dne, najdu si klidné místečko. Dva staré stromy jsou dobrým útočištěm. Položím si luk, toulec se šípy a meč. Vytáhnu malé křesadílko a pokoušim se rozdělat oheň ze suchých větví které se tam válejí. Po zdařeném rozdělání malého "táboráčku", aby nerušil okolní přírodu se opřu o jeden ze starých stromů. Pohledem se snažím zhypnotizovat plápolající plamen, klacíkem který držím v ruce ho jemně dráždim. Jakoby z něho něco mělo vyjít. Vzhlédnu k obloze, bohužel přes korunu stromů není vidět. Takže přibližný odhad času se nedá určit. Jediné co vím je, že je tma a to mi prozatím musí stačit. Lehnu si, zavřu oči, chvíli poslouchám přírodu až nakonec usnu....... Ráno mne probudí zajíc probíhající kolem. Jsou přibližně 4 ráno. Oheň už vyhasl, projistotu ho stejně rozhrábnu aby znovu nechytil. Vstanu, protáhnu se, hodim přes sebe pingl, posbírám zbraně, porozhlédnu se zda jsem něco nezapomněl a vykročim. Za chůze si z pinglu vyndám Lembas a začnu ho s chutí jíst. Perfektní energetická snídaně..... pomysli si a vykračuji opět na jih. |
| |
| Jeskyně Vzbudím je sotva to dořeknu skočí po mě Frost a začně mě olizovat. Tak ho vezmu a podám ho gandalfovi a jdu vzbudit ostatní členy společenstva. Začnu Gimlim a jako posledního vzbudím Sama. Zachvíli vyrážíme. řeknu a sním jablko. Čekám až se všichni nasnídají a pak vyrazíme. |
| |
| ráno Vzbudím se a protáhnu.Pak vyskočím na nohy a vidím jak Legoas budí ostatní. A mě bys nevzbudil co. Ušklíbnu se aro zhlížím se. Tak jaký je další plán cesty? Povytáhnu obočí a projdu se po tábořišti. Měli by jsme se hnout o co největší kus cesty. Podotknu si spíše pro sebe. Jak vidím gandalf má nového mazlíka. Dodám si nad drakem kterého chce vzít sebou. |
| |
| Balthasar Když jsi docela blízko cesty tak najednou zpoza stromů na tebe vyskočí asi tak 10-15 skřetů. Jsou velmi blízko, tak vytáhneš meč a pustíš se s nimy do boje. Společenstvo Slyšíte mlácení mečů o sobě a křik skřetů. Je to velmi blízko vás. |
| |
| Jeskyně Když uslyším náznaky nějaké bitvy a křik skřetů. Skřeti!! Řeknu ostatním a vyjdu ven z jeskyně. Vezmu dva šípy dám je k luku a rozhlédnu se po okolí a spatřím v lesíku u cesty skřety, vidím je zatím jen já protože jsem elf a vidím dost dobře. Ihned tam vystřelím oba dva šípy najednou. Oba těsně minou Balthasarovu hlavu. Ta bitva je přímo při naší další cestě. Vezmu další šíp a vystřelím ho na skřety. Je tam nějaký člověk! Rozeběhnu se směrem ke skřetům, když běžím tak po nich střílím šípy. Snažím se střílet tak abych nezasáhl Balthasara. |
| |
| skřeti Co skřeti?! Křiknu a sáhnu po svém jeden a půl ručním meči a běžím za legoasem. Jsem hned zatebou Legoasi. Odvětím aa když dobíháme ke skřetům hned jednoho seknu mečem po hrdle adruhého odkopnu stranou. Zatracená havět. MIhne se mi hlavou když se připravuju seknout dalšího. |
| |
| U cesty Skřeti kteří se objevili jen nepatrný kousek ode mně mají docela chuť se porvat. Tasí meče, tak tedy vytáhnu také meč. První skřet, ten co je ke mne nejblíž se mi podívá do očí, vidí ve mně snadnou kořist, snad také proto že za nim je další tucet takových křivotlam. Jdu jim rázným krokem naproti, když jsem kousek od nich, ušklíbnu se a svižnym útokem srazím hlavu nejbližšímu skřetovi. Další rány jsou jen spíše obranné než útočné, zabiji však další tři skřety. Když už to vypadá že bitvu nevyhraju uslyším hvizd letících šípů, které mě jen tak tak minou a zabijí dva skřety. Zvednu hlavu, ale nikoho nevidím. Bohužel svou nerozvážností mne jeden ze skřetů řízne do levé ruky, těsně pod ramenem. Útoky šípů neustávají a také díky nim pár skřetů ztratilo hlavu a otáčí se směrem, odkud šípy vyšly. To mi také zachrání život. Jeden po druhém padají ve smršti šípů, ran mého starého meče a také přesných smrtících ran Aragorna. Poslednímu skřetovi useknu z posledních sil pravou nohu, ten se se skřetím jekotem svalí na zem. Vytáhnu svou malou dýku a zabodnu mu ji přímo do hrudníku. S tím padnu na záda, koukám na modré nebe s pár beránkama....Nic to není, na to ještě nikdo neumřel......prolétne mi hlavou. Oddychuji a snažím se vstát. (upravil jsem podle přidaných přízpěvků Aragorna) |
| |
| Bitva společenstva Poté co jsou všichni přítomní skřeti mrtví se vynoří spoza stromu mohutný skřet s obouruční sekerou, je za Aragornem. A zrovna ho chce ze zadu zabít. |
| |
| Bitva Dobíhám k tělům padlých skřetů a aragornovi a neznámu muži. Když se za Aragornem vynoří spoza stromu skřet tak zakřičím Aragorne! Rychle šáhnu po jednom z nožů které mám na zádech a vrhnu ho na skřeta. Zasáhnu ho přímo do obličeje. Dojdu ke skřetovi kterého jsem právě zabil a vytáhnu z jeho obličeje svůj nůž a otřu ho do něčeho a vrátím ho k druhému noži. Pak se podívám na Balthasara Nestalo se ti něco? Zeptám se ho. |
| |
| po boji Díky Legoasy.Tyhle potvory se ti ani nepostaví čelem. ˇUsklíbnu se když žuchne mrtvola k zemi a já očistím meč a schovám ho do pochvy. A co jsi to vlastně za pošetilce že se tu jen tak v klídečku taháš sám v území kde se to hemží skřety.Sem nechodí ani hraničáři. POdotknu trochu nechápavě. Zbytečně ohrožuje naše i svůj život. Dodám si. |
| |
| Když se mi podaří vstát, všechny si prohlédnu. Potom si uvědomim že nemam v ruce svůj starý meč. Rozhlížím se. Nikde ho nevidim. Nadzvednu skřeta kterého sem zabil jako posledního. "Tak tady si potvůrko." zvednu ho a otřu ho o hadr toho skřeta. "Omlouvám se, jsem Balthasar, syn Erdamonův, a pocházim z Gondoru. Naštestí je to jen škrábnutí. Jen se obávám toho, zda nebyl ten meč otráven. Skřetí flerety bývají otrávené. Naštěstí vim jak se toho zbavit. Děkuji za optání." odpovím Aragornovi a Legolasovi."Procházim se tady po okolí a hledám Gluma, který utekl z Temného hvozdu. Nikdo mne tímto úkolem nepověřil, jen jsem si řekl že bych se oto mohl pokusit. Jen poslední informace byla trochu mílka. A kdo jste vy? Elf a člověk tady?" tážu se tak trochu zvědavě. "Dnešní den je tak trochu zvláštní pro útoky skřetů, vskutku. Něco hledají, jinak by se tu jen tak neobjevili." |
| |
| Jeskyně Když mě legolas vzbudí tak vstanu a najím se. Pak Legolas oznámí že jsou na blízku skřeti. Pak zaslechnu něco o tom že je tam nějaký člověk. Legolas se rozeběhl směrem k bitvě. Ihned za ním běžel Aragorn. Vytáhnu svůj meč, kdyby náhodou nějací skřety vtrhly do jeskyně. Poté co řinčení plechů ustane tak se zeptám Gandalfa Půjdeme za nimy? |
| |
| Po bitvě Poté co aragorn poděkuje tak mu odpovím Není za co A poté zjistíme že ten muž se jmenuje Balthasar a je z gondoru. Vím že by nebylo moudré prozradit mu že neseme prsten moci. Jsem Legolas z Lesní říše řeknu Balthasarovi a pak se rozhlédnu po okolí, jestli se tam nenachazí nějaký skřet. |
| |
| po bitvě Přejedu muže pohledem. POšetilý nápad.Gloom se o sebe umí dobře postarat a než ho chytíš bude dávno daleko a pryč není hloupý ani pomalý. Odvětím s klidem. JInak mě můžeš říkat Chodec. Odpovím krátce jelikož raději před Gondorskými nerozebírám své jméno co kdyby náhodou znali celou pravdu to by mi moc nepomohlo. Snad se Denethor stará dobře o trůn. Napadne mne v jednu chvíli. No já to vidím tak že ho tu samotného pobíhat stejně nemůžem nechat jelikož by byl brzo mrtvej a už by nepomohl ničem nevíc když by upozornil skřety ohroziloby to i nás tkahle ho budeme mít na očích a bude celej. Navrhnu legoasovi. |
| |
| Gandalf Poté co legolas odběhne od společenstva na pomoc nějakému muži a ihned za ním Aragorn. Jakmile se Smíšek zeptá gandalfa jestli tam za nimy půjdou, tak ten odpoví Sbalte všechny věci a jdeme. Poté co všichni zbalí věci jdete směrem k Legolasovi, Aragornovi a muži který řekl že se jmenujem Balthasar. Gandalf ihned spustí na Balthasara Co ty jsi za člověka pouštět se do boje se skřety?? Co tu vůbec pohledáváš v této nebezpečné oblasti? |
| |
| Vyběhnu ven za všemi a pobíhám tam kolem. Očuchám každého z nich a začnu Aragorna tahat za nohavici. Chci aby si mě všímal. A snažím s emu dát najevo, že mám oooobrovský hlad. |
| |
| Rozmluva Zasouvám meč do pochvy. Stále očima hledám jestli tu jsme sami. Prvního zahlédnu Gandalfa, vysoký stařík tady, nevím proč, ale odněkud ho znám. Za nim běží zbytek Společenstva. Nikdy jsem Půlčíky neviděl, sáhnu po rukojeti meče a nechápavým pohledem se ptám:"Co jsou tihle zač? Nejsou to skřeti?" odpovídám Gandalfovi: "Já jsem se do žádného boje se skřety nepustil, já jsem se bránil. Oni napadli mne. A nebýt tady Legolase, byl bych mrtev. A jak jsem řekl, hledám tu Gluma." "Pokud máte naspěch, což asi máte, být vámi tak přidám do kroku, včera jsem tu zahlédl tlupu skřetů a těch bylo víc než těchto." dodám, držejíc stále rukojeť zbraně. |
| |
| Rozhovor "Toto nejsou skřeti, to jsou hobiti.ů objasním mu. "A proč hledáe gluma?" zeptám se . |
| |
| Pohovor "Měl jsem na něj pár dotazů. Jen jsem před 2 dny ztratil jeho stopu a teď tu spíše bloudím po kraji." odpovím na jeho dotaz, spustím ruku a rozhlédnu se po Legolasovi a Aragornovi. "Ale odpověď na svou otázku jsem ještě nedostal." pravím rozhodným hlase, protože jemi také divné co ty tu dělají. V téhle nehostinné zemi. |
| |
![200890gimli_large[1]1161.jpg](200890gimli_large[1]1161.jpg) | Někde ve středozemi Poté co odběhne legolas a po něm ihned Aragorn, tak já zůstávám s Gandalfem a hobity. Ihned potom co gandalf rozhodne že půjdeme za Aragornem a Legolasem, tak sbalím věci a hned jak vyjdeme tak se držím na konci skupiny, ve předu je gandalf a vzadu jsem já s Faramirem. Dojdeme k místu, kde je spoustu mrtvých skřetů a nějaký člověk se kterým se ihned dá do řeči Gandalf. Doslechnu se že je na blízku velká skupina skřetů, jsem připraven kdykoliv tasit svou sekeru. |
| |
| Skřeti na blízku Jsem v jeskyni spolu s ostatním, když najednou legolas křikne " Skřeti" a začne někam střílet a pak tam odběhne.Za ním ihned běží aragorn. Já si projistotu vytasím svůj, svítí modře. A tak poznám že na blízku jsou opravdu skřeti. Pak když je po bitvě tak gandalf rozhodne že půjdeme za nimy, sbalíme si věci a pak jdeme k místu, kde byla bitva. A je tam nějaký člověk, který si myslí že my hobiti jsme skřeti. Doslechnu se něco o Glumovi, tak napjatě poslouchám. |
| |
| Místo bitvy Poté co gandalf od souhlasí že půjdeme na Aragornem, Legolasem, tak zbalím věci a pak vyjdeme. Držím se blízko Pipina,Froda a Sama. Dojdeme na místo bitvy, tam je několik mrtvých skřetů a nějaký muž, kterého ani neznáme. Gandalf se s ním inhed pustí do řeči a já se rozhlížím kolem sebe. Celou dobu mlčím. |
| |
| Osgiliath První tři čtvrtiny Pelenorských polí přejedeme lehkým klusem a poté přejdeme do trysku. Před městem zastavíme. Město je na dohled,ale moc se v něm nehýbe. Zamračeně pohlédnu na rozbité věže a kdysi krásné domy,pýchu Gondoru. Otočím se ke svým mužům a pohlédnu na hraničáře z Ithilienu. Vy zabezpečíte západní břeh,který je blíže k městu. Očekávám slabý odpor,vezmete si polovinu střelců a zabezpečíte západní břeh a zajistíte mosty pro náš případný ústup. Umístěte praporce na věže,abych věděl,že jste na místě a že na vás mohu spoléhat. Doufám,že je vše jasné.Pak se podívám na pěchotu. Nečekejte smilování a ani ho nedávejte,my,dnes a tady rozprášíme ty hnusné potvory a vyženeme je z našich domovů,ať už se nikdy nevrátí a nevstáhnou ruce na naši zemi! Zabezpečíme východní břeh,zbytek střelců a polovina pěchoty zabezpečí ihned okraj města směrem k Mordoru a zaujme obranné pozice. Zbytek pěchoty pojede semnou a vyčistí město! Skřety nepronásledujte,pokud budou utíkat za hranice města! Ať si běží zrůdy! Otočím koně směrem k městu a tasím meč. Zhoupnu se v sedle a ukážu mečem na město a silným hlasem vykřiknu. Vpřed! Vpřed muži Gondoru! Vpřed! Zatnu paty do koňských slabin a tryskem vyrazíme vpřed do města. Pobijeme pár skřetů na východním břehu a Ithilienští se ihned rozdělí na tři skupiny,které čistí město a zabírají mosty a obsazují obranné pozice. Já pokračuji dál a tnu skřety,co mi přijdou do cesty,až na ty skřetí opečánky,které se válejí podél cest. Je to odporné,ale vidět takto mrtvého nepřítele,který je sám o sobě nechutný je docela potěšující. Muži se oddělí od naší čistící skupiny a jedou zaujmout obranná postavení,zatím co já pokračuji městem. Poté zastavím a pohlédnu na svého koně. Těžce oddychuje a pod návalem vyčerpání se mu dechem prohýbá hrudník. Neklidně sebou šije,zatím co já se v sedle rovnám a opět chytám pevně otěže do levé ruky. Dvakrát si je omotám a poté se s koněm otočím k mužům a pohlédnu na Turgona,kapitána pěchoty. Vezmi si polovinu mužů a začněte čistit jižní část východního břehu a poté se sejdeme znovu uprostřed. Turgon pobídne koně a chce odjet. A pamatuj! Nepronásledujte skřety za město! Kývnu a pokračuju s druhou polovinou jezdců na sever,pokračovat ve vyčištění města. Je v něm málo skřetů a nejen mě to připadá divné,proto jsem opatrný a ostražitý,značně mě teď zneklidňují ti upečení skřeti a vrtá mi hlavou co se tu mohlo stát,že jsou všude. Katapult je upeče jen na jednom místě a ne na celém městě. Tak či tak jsou pryč a mi musíme pokračovat dál... |
| |
| Když sem dokonale čistá tak si lehnu a a odpočívám. Přirtom i hlídám nepřátele, kdyby se blížily. Otočím halvz směrem k Osgiliathu...Gondorští vojáci dobíjejí zbytek skřetů. Roztáhnu křídla a prozkoumám je. Všimnu si, že je mám prošpikované šípy...povzdechnu si a začnu si šípy vyndavat. Potichu syčím bolestí. Pak vstanu a protáhnu se, Vzletím, proletím nad Osgiliathem a doletím kus za něj a letím až k vodě, kde je čistá a začnu z ní hltavě pít. Tam si lhenu a natáhnu se na bok. Odpočívám a sluním se. |
| |
| PO bitce "To je na delší vyprávění." řeknu. POhlédnu na naší skupinku. Záhlednu malé dráče jak otravuje Aragorna. Mám mu to říct nemám.. pomyslím si. "Dotazů a jakých?" zeptám se ho. |
| |
| Odpojení od Adriána V noci když všichni spí sem já vzhůru. Potichu osedlám svého koně. Proberu tesáka. Vedu koně co nejdál od našeho tábnořiště a hlídce řeknu, že jedu prozkoumat okolí. Nasednu ankoně když sem dostatečeně daleko a vyrazím směrem k hranícím Středozemě a země kde sídlí můj národ. Obyvatelé středozemě potřebují naší pomoc...odpusť Legolasy můj pane. pomyslím si. |
| |
| Když Aragorn nereaguje tak naštvaně zazkřehotám a přeběhnu k Legolasovy a začnu otravovat jeho aby mi dal papů. Mám hladík. |
| |
| Po boji Ke Gandalfovi otočím hlavu. Snažím se být klidný. "Svůj důvod, proč tu jsem sem řekl. Ptal jsem se, odkdy člověk, elf a trpaslí drží při sobě. Málokdy se tohle poslední dobou vidí." pohlédnu na Gimliho. |
| |
| tlachání Dráčka si momentálně nijak moc nevšímám a snažím se vnímat ostatní.Ušklíbnu se nad dedukcemi toho nového a s rukou na jílci meče ho přejedu pohledem.Je to stejně obvyklé asi tak jako když nezkušený šílenec pronásleduje Gluma a málem se nechá sežrat skřety. Odvětím a kouknu na ostatní. Ale dost už tlachání měli by jsme zase vyrazit na cestu Gandalfe.Skřeti se mohou brzy vrátit. Podotknu a čekám zdali se konečně rozpohybují. |
| |
| Stop talchání čas utíkání XD "Máš pravdu Aragorne...Měli bychom vyrazit. A vy pojďte s námi. Cestou se nejspíše dovíte o co jde." řeknu mu. "Zbalete si věci vyrážíme." řeknu. Dám ještě dráčeti najíst a pak ho vezmu do náruče aby nezdržovalo. Vyrazíme dál v našem putování. |
| |
| Pryč odsud Poté co nám gandalf řekne aby jsme zbalily věci, tak já, Pipin a další ty věci zbalíme. Jsou zbalené do několika minut, pak vyrážíme. Pak pokračujeme v cestě. Jdu vedle Pipina, občas kouknu na dráče. |
| |
| Theodred Jsi právě v Edorasu a tvůj otec ti dává úkol. Podle zpráv našich lidí z hranic s Vrchovinou, tam divocí lidé z vrchoviny útočí na naše vesnice. Prý jich může být až okolo půl druhého tisíce. Chci po tobě, aby jsi si vydal do rohanských měst a povolal Dva tisíce mužů. Eomér ti s tím úkolem pomůže. Přesně za Tři dny, buď se všemy muži připraven zde v Edorasu. Ty jeď ke Sněžné a k Šeré brázdě. Eomér se svou družinou pojede jinam. Vem si sebou od sud několik můžu, na svou ochranu, při případném napadení. Teď jdi. |
| |
 | Povolávání do zbraně Ano otče, vyplním tvou vůli. Odcházím z místnosti do kasáren pro několik svých bojovníků kterým přikáži, aby si zbalili věci na cestu, a poté spolu s vybranými bojovníky vyrážíme k Sněžné brázdě. Doufám že se mi podaří získat alespoň dva tisíce bojovníků. Při výjezdu z Edorasu vysvětlím mužům cíl naší cesty a naposledy se ohlédnu na Edoras. |
| |
| Theodred Po několika hodinách jízdy dorazíš ke sněžné a šeré Brázdě. Získáš dohromady pouze 1000 vojáků. Druhý den ráno vyjedeš k Edorasu se všemy vojáky, dorazíš tam. A jdeš za otcem, oznámíš mu počet vojáků. On ti odpoví Theodrede, Eomer naverboval dalších 500. Zítra ráno vyjedte. Ukažte kdo je pánem v Rohanu. |
| |
| Společenstvo Pokračujete dál průsmykem. Narazíte na malou skupinu skřetů, asi tak 10. Lehce je pozabíjíte, a pokračujete. Jak mile jste nakonci průsmyku, v dáli vidíte lesy Lothlorienu. Vaše cesta povede tamtudy.. |
| |
 | Hlídka Lothlórienu Lesy... Ty míle a míle stromů. Jeden vedle druhého. Jejich koruny bránily slunečnímu svitu. Stín mi poskytoval útěchu. Nepálil v očích. Přesto jsem je měla převázané šátkem. Ze zvyku. Černý pruh látky dokonale kryl kořen nosu, oči a obočí. Neslyšný pohyb. Bylo to zvláštní, být tak tichá, i když jsem na to byla tak špatěn oblečená. Obyčejně by byl slyšet šustot šatů, které se v Lothlórienu považovaly za přednost Galadrieliných učednic. Málokdo jiný měl dovoleno chodit v barvách, šatech a vůbec oblékat se jako dámy. Možná to bylo jen proto, aby jsme dělaly naší paní dobré jméno. (odkaz) Bílá. Nesnášela jsem bílou. Byla tak zářivá. Bodala, když se na ni člověk díval. Ale tady ji nosili všichni. Většina elfů si v ní libovala. A já nesměla prozradit, že jsem až tak jiná. Přizpůsobila jsem se. Tady v lese bylo všechno snažší. Hověla jsem si opřená o drsnou kůru stromů a poslouchala. Jen to. Moje uši byly nastražené. Ptačí zpěv. Kroky. Křupání půdy pod nohami. Ne, kdepak, ta skupinka nemohla být malá. A rozhodně nešlo o lothlórienské - ti by se tak hlučně nepohybovali. Jakmile se dostanou mezi první stromy, několika ladnými kroky jim zastoupím ihned cestu. Pokud mě někdo slyšel přicházet, myslel by snad, že jde jen veverka. Rozhodně by neodhadl mladou elfku. Přes pásku nevidím, dko stojí přede mnou. Podle dechu, tlukotu srdcí, se pokusím určit přesný počet. "Zavítali jste do lesů Bílé čarodějky... Lothlórien je uzavřen pro cizí návštěvy. Řekněte, co chcete, a možná budete vpuštěni a předvedeni. Jste na území, kde vás má mocná Galadriel v moci. Není-li vaše přítomnost skutečně důležitá, otočte se a vyhýbejte se tomuto lesu. Nejsme tu mco zvyklí na nečekané návštěvy. Snadno byste mohli přijít o život dřív, než byste vysvětlili, proč jste přišli." |
| |
| Pokračujeme v cestě a já vesele skotačím kolem až do chvíle kdy narazímena skřet. Vyděšně se schovám za Araorna a zpoza něj je pozoruji. Sem vyděšený k smrti. Jenomže oni je během chvilky zabijí a naše skvadra pokračuje dál. Já opět pobíhám kolem skupinky. Když se před námi objeví kraj lesa. Pro mě je to neznámý "objekt". Raději se tedy schovám do středu skupinky aby mě náhodou nebylo vidět. Vstoupíme do lesa a tam na nás promluví někdo....její hlas je příjemný. Prohlédnu si onu postavu. Opatrně se k ní přiblížím a začnu ji očuchávat. Necítím z ní žádné nebezpečí. Začnu do ní strkat čumákem a otírám se jí kolem nohou. |
| |
| Po zabití skupinky skřetů pokračujeme dál k Lothlórienu. Když dorazíme na okraj tak se nachvilku zastavíme a poté vstoupíme do lesa. Pokračujeme chvíli lesem, když se náhle před námi objemí mladá elfa, v bílých šatech a páskou kolem očí. Optá se nás na důvod naší nečekané návštěvy. Pohlédnu na Aragorna. Ten jistě bude vědět co říci. |
| |
| Lothlorien Jdu hned kousek vedle Gandalfa. Skřeti byli jen krátké zdržení. Kráčím svými dlouhými kroky a vím kam vstupujeme. Tady mají i stromy uši někde tu žijí elfové a dobře si to tu hlídají což se brzy projeví naším přivítáním. Kouknu na Gandalfa ale ten vypadá, že vše chce nechat na mě. "Jako by za ta léta ještě neuměl mluvit s elfy." Povzdechnu si v duchu a přejdu až před elfku a klidným pohledem na ní spočinu. "Liu el toidi vaktes. Osta kte oia hei Elrond. Hak varas teldui tenka?" Pozdravím uctiv elfku v jejím jazyce. Řeknu, že nás posílá elrond na výpravu a nakonec se optám, jestli by ná mohli nechat si odpočinout u nich. Potom skloním hlavu na znamení úcty a čekám. |
| |
| Skupinka Lehce skloním hlavu a jen slechem odtuším, kde kdo asi stojí. Tlumeně vyjeknu, když se mi malé tělíčko otře o nohu, odskočím o kus vzad a jen zatnu ruce v pěstičky, abych se udržela se nebránit, když nevím, co za hrozbu proti mně stojí. Když se začne ozývat mužský lidský hlas, jen se dvěma prsty dotknu rtů v bezhledném pozdravu a zaposlouchám se. Jejich řeč nebyla pro mé uši nic nového. Při cestách po Středozemi se i někdo jako já leccos čemu přiučil. Ale netušila jsem, že zaslechnu pravý opak. Hladké tóny rodného jazyka. "Hal me trei, kanna one lea. Ma swei Galadriel sehr de scopa. Ha wat es mi?" Ve volném překladu by to znamenalo asi cosi jako: "Následujte mne, přišli-li jste v míru. Bílá Galadriel vás bude chtít vidět. Kdo vlastně jste?" Aniž bych čekala na odpověď se otočím a volnou chůzí vyrazím vstříc stromům, proplétajíc se mezi nimi i poslepu jistým, zkušeným krokem někoho, kdo to tu zná jako vlastní boty. Přitom vyčkávám, co mi vlastně poví. |
| |
| Elfí lesy Když odpoví elfka taky svým jazykem jen pokynu hlavou a otočím se k ostatním. "Následujte mne a nepoužívejte zbraně jsme tu v bezpečí. To platí hlavně pro tebe Gimly." Ušklíbnu se a dlouhými dvěma kroky dojdu elfku a kráčím vedle ní. "Oitoide das. I tai Aragorn a tei troska oi Roklinka." Začnu konverzaci v jazyce, který ji bude milejší a poděkuji za to, že nás odvede ke Galadriel a představím se jako Aragorn a ostatní jako družinu z Roklinky. "Aite toidolin shwei tindue?" Zeptám se ještě zdali je zatím v těchto lesích bezpečno a věnuji jí krátký pohled. "Nevím zdali mne zná ale pokud ne možná to bude lepší." Napadne mne a ohlédnu se po ostatních abych je překontroloval. |
| |
| Lothlórien Nezaváhám ani na chvíli, když přecházím po úzké cestičce mezi větvičkami tak, aby to nevydalo jediné křupnutí. Nehlučně se pohybovat v lese bylo v Lothlórienu jako zásada kodexu, kdo to neuměl, brzy se stal cílem - a nejen posměchu, ale i šípů a stráží. Opatrně se prodírám lesem až k stromovému městu. "Galadriel metre il neim." Hlesnu k jednomu z elfů. Nechám ho, aby nás doprovázel až do síně. Tam se rychle pokloním své paní. "Ma sei, hatra le noa - tei tro kafa. Ai donis ab´feli." Nahlásila jsem mé paní, že jsem je našla na hranicích lesa při své hlídce. Pak ustoupím stranou, aby ten člověk, co šel vedle mne mohl promluvit. Při jeho slovech jen zalapám po dechu, ale mlčky vyčkávám, dokud nedomluví. "Atra Aragorn - senpa le Arathorn - bis´erien Gondor lesne?" Vyptávám se, zda myslí Aragorna, syna Arathornova, následníka gondorské krve. Dál vyčkávám stranou. Nechtěla jsem stát mezi skupinou a svou paní, takže jen neklidně přešlapuji kousek opodál. "Bei hurasse nei lene?" A kde je dnes bezpečno? Optám se sarkasticky. "Jil aska merit donna." Je tu ale pokojno, připustím po chvíli a spíše očekávám reakci Galadriel. |
| |
| Dům paní Galadriel Zbytek cesty projdu po boku elfky tiše a mlčky. Jako chodec umím taky tiše procházet lesem. Brzy jsme už ve městě a elfka nás dovede do síně paní Galadriel. "Galadriel no teldui." Přitisknu ukazováček a prostředníček bříšky prstů na rty a udělám tradiční elfské gesto vyjadřující úctu. "Oite toidne toi skeino." Poděkuji za přijetí mne i mých přátel. Když začne elfka mluvit o mne jen se zlehka pousměju a otočím se na ní než někdo jiný stačí promluvit. Onde di orta faska." S klidem jí tím oznámím, že toho titulu jsem se již dávno vzdal. "Přece jen jsem tu znám měl jsem použít své druhé jméno." Napadne mne pobaveně a obrátím oči zase ke Galadriel. Sharka kaita fongi." Nahlásím řádění skřetů v nedalekém okolí a pak vyčkám zdali někdo něco nedodá či co odvětí Galadriel. |
| |
| Les Když se mě ona bytost lekne smutně zakňučím a raději jdu po boku Gandalfa. Jsme přikrčen, ám strach. Pak když dojdeme do onoho domu pomaličku se doplazím k Aragornovi a šťpuchnu do něj čenichem. Tázavě se na něj dívám. V pčích mám i strach. Avšak moje únava brzy přemůže všechny mé pocity, já se schoulím u Aragornových nohou a usnu. |
| |
| Galadriel "Hanna tei, ma kel doia. Nerivarnë, mekke pa loni." Nechť vítají. Jen se ušklíbnu, když následuje uvozovací věta svěřovaná mně, ale jinak nedám nijak najevo, zda s tím souhlasím. Založím si ruce na prsou a potom, co dotyčný potvrdí mou domněnku co se týče urozeného původu, ještě jednou si ho přeměřím, navzdory tomu, že přes látku není nic vidět. "Galadriel, mael morte nis ko are´ssi." Galadriel, smrt skřetům přijde dřív než se setmí. Byla to snadná fráze staré ságy Cagerianů. Její význam mohla pochopit jen dotyčná. "Helli rea, Nerivarnë, be rasin lathe." Uklidni se, Nerivarnë, ty zůstaneš zde. Ta slova vzbudila na mách rtech lehkou odezvu - úšklebek. Slyšela jsem, jak se několik elfů vytratilo, zjevně prozkoumat poklidnost okolí. "Calra me tei, sa vorne lido. To mekka hesen lar. Cesire ver." Jistě jste unavení, zdolali jste kud cesty. Viděla jsem váš příchod. Les promlouvá. Jinými slovy je odpoklonkovala. "Masri todda." Příběh později. Obezřetně jsem vyčkávala Galadrielina odchodu a až potom, co se ztratila, jsem svou pozornost vrátila skupince. Stála jsem mlčky na místě. Nebylo co říci. |
| |
| Když Arwen nedává pozor rychle utíkám do stájí, nasednu na Snížka(Je mi jedno, že je bez sedla). Pevně se chytím hřívy a jedu pryč z Roklinky, jedu dál a dál a dál...... |
| |
| Lesy Na slova Galadriel jen s úctou přikývnu na poděkování. Pak když odejde všimnu si dráčete co mi leží u nohou. Jen protočím oči a překročím ho. "Gandalfe vezmi si toho mazlíka asi bude chtít spát." Podotknu a obrátím svou pozornost k elfce. "I svaia tolfe." Nejednej unáhleně. Usměju se a pak ale zvážním Ofle doi omach steiren koli. A kodie i mesti." Ukaž prosím přátelům kde si mohou odpočinout a pak bych si s tebou rád promluvil. Mluvím klidně a plynule jak jsems e tomu za ta léta naučil. "Dnes si zde odpočineme jak Galadriel říkala takže buďte klidní přátelé a šetřete síly." Řeknu k nim a obrátím hlavu zase k elfce. "Sei i goite hinda Nerivarne." Jsem potěšen, že tě poznávám. Dodám ještě to nač nebyl předtím čas. |
| |
| Skupina Jen přimhouřím oči skryté za látkou a podrážděně syknu a nechajíc vlasy spadat mi přes tvář. Bylo snazší, když nebylo zřetelné, kdo je kdo. "Hawa ma nie les." Ty mě vůbec neznáš. Bylo to spíš zavrčení. Tiché, klidné, ale ne zrovna příjemné. Na jeho výzvu jen pokrčím rameny a vyrazím zase pryč. "Hal me trei," vyzvu je dnes již podruhé a zase se vytratím skrz město, míříc do domu Eliarí, kde jsem kdysi taky trávila čas. Mnoho pokojů, jedna knihovna a nesmírný klid. "Ma kanne stei. Had rei nas, ladak iff sepokut naja." Tady můžete zůstat. Odpočiňte si, žádná cesta nikdy nekončí. Zanechám je tam a popojdu pár kroků dál, před velký dům. Zapřu se jednou rukou o kůru stromu. Ani mě neudiví, že se za mnou znovu ozve onen hlas. "Ham ledde mich, immes da hawa ma nie les." Šetři svá slova, stále mě vůbec neznáš. "Barrak undo fei´stele, da kann polew sie." Nikdo není kým se zdá, to je jedna z pravd. Jen zkušebně se dotknu látky přes oči. Zatím držela dobře. |
| |
| Mezi elfy Zatím nic neříkám jen kývnu na ostatní ať mě následují a dojdu až k ubytování. "Odpočinte si tu brzy se vrátím taky." Kývnu k nim a vyjdu ven z domu. Tam už čeká ona elfka. Jen jí přejedu klidným pohledem. "Toida kei singa." To nepopírám. Upřu své oči do těch jejich. "Foino i dorne." Ani já nejsem ten za koho mne máš. "Onda de sda ovin sting trifo charnus." Původ už nic neznamená jsem jen Chodec. Pomalým krokem dojdu blíže k ní. "I tonduil shai." Jsem přítel. Řeknu už tišejí a mé oči se obrátí ke stromům. "Kloide tendaru?" Půjdeš se projít? Optám se jí a pomalým klidným krokem vyrazím a očima se jen ohlédnu zdali se jde elfka taky. |
| |
| Procházka Neviděla jsem nic. Ale v temnotě byla jistá útěcha. Nepopiratelná energie. Tajemství. Kdo se díval, neviděl, kdo cítil, vždy pochopil. Mudrcova slova. V hlavě mi zněla ta balada. Balada stará celý jeden věk. Ještě když jsem byla dítě. Dítě na královském dvoře. "Hamma le kai ifne tu orie, Aragorn." Ty ale nevíš za koho tě mám, Aragorne. Byla to pravda. Nemusel mít tušení, že vnitřní zrak funguje mnohem lépe. Nač vidět za dne, když noc je tak krásná? "Mei no Mei fahra. Kappa sine tuari meat. Gawari sina tu." Krev krví zvrátit. Původ změnit nelze. To vím i já. "I tonduil shai nil. Hase renne tu ari." Já přítelem nejsem. Důvěra se získává po zásluze. Projít? Lehce se oklepu. Kanna tu Lothlórien ferr? Gasama bei se ruchi tane. Wai merre koli net." Znáš cesty křižující Lotholórien. Slepý často sejde z cesty. A zrak s tím nemá nic společného. Podruhé zkontroluji šátek přes oči. Nevidět je volba. "Makke inu etre siol." Cesta vítězství je klikatá. Poslední věta, než vyrazím krokem dost rychlým, abych ho předstihla a zamířila směrem k pramenům. |
| |
| procházka "Tu indu el filduin." Mluvíš moudře. Zrychlím krok abych šel vedle ní ale stále tiše. "Ana ul teino Gondor non tena itlie i." Ale lid Gondoru neví, že jsem naživu. "Kui ten nol trine." Nepatřím na trůn. Pousměju se. "Je to moudrá elfka. Nevím kolik se jí může rovnat." Musím si připustit. "A iltoi i tinde fontres." Ano znám tyto lesy. Byl jsem zde jen párkrát ale to je vedlejší a nepatří to k mé odpovědi. "Kie tol flige?" Kam jdeme? Musím se optat protože mne to zajímá a zdejší lesy jsou ta krásné. Jen ta elfka je na mne možná až příliš moudrá ale snažím se jí rovnat. Ikdyž vím ,že je to nemožné. |
| |
| Cesta Jen slabě zavrtím hlavou a stisknu rty pevně k sobě. "Hitri ne kamma oil, Aragorn. Bitru kasse na tai." Moudrost je otázka věku a zkušeností, Aragorne. Přijde k tobě časem. Musela jsem se tiše zasmát. Nic víc však neprozradím. "Kappa re ni tu ala segredi. Hava ru tot mere di sav." Protože jsi jim nedal šanci to zjistit. Základem království je víra. "Elle mak se tunir hastre, kenn vi garad atri nit?" A jak to můžeš vědět, když jsi to nezkusil? Jen se pousměju. Kam jdeme? Toť otázka. "Makri nu kedde oie. Hava ri sui menated. Varciele sfi asen." Na kouzelné místo. Prameny Velké řeky. Jen vlastní oči posoudí. Dál se proplétám cestičkou, i když slepá, jako kdybych skutečně viděla. Jen špičkami prstů se otírám o drsnou kůru, abych se ujistila, že směr je správný. |
| |
| elfí doprovod "Ude do ite fre Gondor trine." Nehodím se na Gondorský trůn. Tlei do urid tlo maien i fielas dumni." Nevím zda tu budu tak dlouho aby ke mne přišla. Pousměju se taky nad tou myšlenkou a pak zneutrálním výraz. "Ano může se stát že nedožiju rána. Nikdo neví jak dlouhá je jeho cesta." Zapudím však zlé myšlenky a jen přikývnu na její odpověď. Tak trochu stále uvažuju ale nedávám to nasobě znát. "Tride i finga olde dichai." Nepoznal jsem nikdy nikoho jako jsi ty. Je to zvláštní ale je tomu ta ikdyž znám mnoho lidí, elfů trapaslíků a jiných ale tato elfka mne fascinuje. SNažím se však zůstat klidný. |
| |
| Cesta Nijak nereaguji, zdánlivě klidně se dále proplétám mezi větvemi stromů se sebejistotou toho, kdo to tu prolézal nejméně tisíckrát za mnoho let. "Elle mak se tunir hastre, kenn vi garad atri nit?" zopakuji podruhé naprosto stejným tónem. Kdo toho zažil tolik, již oplývá nekonečnou trpělivostí. Bylo na něm se nad těmi slovy zamyslet. "Frenhese as gendiere matra. Varu kenne stid frenne mul tarii." Prohra je otázkou volby. Žít můžeš dokud bude proč. To jsem si zažila na vlastní kůži. A pořád zažívám. Moje cíle se nezměnili od doby, kdy jsem se narodila. A že už je to dlouho. Tiše se zasměju. "Metre du gedau ma tri filis enere. Kit assa denken hari. Varre kanni." A pravděpodobně ani nepotkáš. Ani já jsem ještě nepotkala něco jako já. /Na něco je dán zvláštní důraz, nikoliv někdo, ale něco./ Byla by to smůla. "Havili mari tamre. There si net jillew? Matru fase roi." Už tam budeme. Vidíš ten výběžek? Blížíme se rychle. Já sama jsem jej neviděla. Ale už podle okolí člověk pozná, kde co najde. |
| |
| procházka "Iltildui tonik falgon." Miluji pocit volnosti. Pousměju se a poslouchám co říká až nad poslední větou se zarazím. "Kui tolik falden?" Jak si to myslela? Hodím n aní tázavý pohled. "Eldo trentai du val elves." Jsi přece elfka. Dodám a nějak mi tyhle souvislosti nedávají smysl ale vím, že se od ní asi moc nedozvím. "Yda i sorna." Ano vidím. Potvrdím a jdu rychlým krokem vedle ní. "Jen tak fascinující a zvláštní zároveň." Musím se v duchu pousmát a přemýšlím o tom jak je asi už stará a jak dlouho tu ještě bude chodit po lesích zatím co já už budu mrtev. |
| |
| Prameny Nakrčím pobaveně nos. "Yda i tai." Tak jako já. Přisvědčím tiše. Pak se lehce oklepu. "Ma tri neife halt reis elves eldo trentai. Gavri tu mongollo." Jsem mnohé jen elfka ne. Už dlouhou dobu. Bylo to nepříjemné. Konečně jsem pod prsty ucítila skalní stěnu. Drsný kámen mi utíkal pod dlaněmi, jak jsem sestupovala úzkou soutěskou. "Ma kel doia, Aragorn. Ther desti la kanna mori site gann. Haver powe hiv rana koto." Vítej, Aragorne. Skála deseti tváří se ti bude líbit. Je to matka pramenů i lesa. Opatrně přejdu po úzkém kamenném mostku a pak se skloním tam, kde hučí voda. Brzy už máchám ručky ve vodě. "Gawa re toi, fitre nama di herne sidiple." Možná bys měl vědět, s tímhle se pojí nejšťastnější vzpomínky. Máchnu rukou okolo, až cákne voda, ukazujíc všechnu okolní krásu, kterou on může vidět a já ne. "Me ha fegli ricco to rhama." Pojí se s tím spousta legend. Mnoho legend byla pravda. Ty o někdejších obyvetlích. Ještě z dob minulého věku, kdy jsem sem přišla poprvé. |
| |
| prameny Chápu tu elfku čím dál méně ale raději to moc neřeším určitě by jí to nebylo příjemné. A je mi úpřímně líto, že nevidí a já ano. "Yda donti gofen." Ano je tu krásně. Rozhlédnu se okouzlen tou krásou a pohlédnu na dívku. "Oide lfegri vitas?" Proč si mě sem přivedla? Musím se optat protože na taková krásná místa většinou elfové lidi nevodí. "DOstává se mi velké cti ale proč? Vždyť mi určitě nevěří naplno tak proč mě sem přivedla?" Ptám se sám sebe a kleknu si a rukou se dotknu vody. Je chladivá a čistá. Nedotknutá nečistotou toho co je všude okolo. "Okolí a příroda krásná a čistá stejně jako ona. A taky tak vzláštní a tajemná." Přemýšlím a pohlédnu na elf neschopen slova. "Co na tohle tak říci? Vždyt to nejde vyjádřit jak krásně tu je a jak jsem poctěn tím co udělala. Je škoda, že nejpozději do pár dní budu muset vést s Gandalfem společenstvo dál a ona zůstane zde. Zdá se mi jako by mi více rozuměla než jiní." Upínám se do sebe ale vnímám dívku. |
| |
| Prameny Dál se ráchám ve vodě a s odpovědí si dám řádně na čas. "Morti neme at hers game rit." Každý musí najít naději. Víc jsem nemusela říkat. Ať si to přebere po svém. Ta věta mohla mít mnoho významů, jen vybrat ten správný. Pomalu se zvednu a osuším si ruce o bílé šaty. Mohlo být zvláštní, že navzdory tomu, kudy s nimi chodím, na ncih není jediná skrvna. Jako kdyby byly chráněné. A taky že ano. "Ha ras mekke nu. Dru van roki felis. Hitri du seadr im po´esste." Zapamatuj si to tu. Budeš to potřebovat. Tvé světlo v nekonečných temnotách. Zpět se narovnám do hrdého postoje někoho, kdo je zvyklý se prát se životem. Váhavým krokem se vydám podél skalní stěny níž, sledujíc proud postupně se rozrůstajícího potůčku. "Bra virr kanntre du hosin. Mala tue opfe nalli. Ma dunst ere wann." Máš se ještě hodně co učit. Měj oči dokořán. Pak můžeš déle přežít. Zamyšleně vstoupím do proudu vody. Zatím je jen po kotníky. Obezřetně se vyhýbám mokrým kluzkým plochám a chodím po ponořených kamenech. |
| |
| Prameny Jen odvětím v souhlas že si to zapamatuju a jdu opatrně dál za ní po suchých vyčnívajíích kamenech jako už mnohokrát. "Nemusím promočit hned boty." Napadne mne a musím se pousmát co dělám za věci ve společnosti té dívky. Už dlouho jsem s nikým nebyl na tovém výletě. Je to příjemná změna a její přítomnost také. "I vaka livea no orte yuta." Nebudu na živu tak dlouho jako ty. Mluvím smířeným hlasem a jdu tiše dál. "I no elves. Myada livea strika." Nejsem elf. Můj život je krátký. Podotknu ještě a začná mi ubývat místa na suchých kamenech brzo udu muset jít vodou jako ona a taky se tak stane. Boty mám promočené a doufám, že později uschnout ale tenhle výlet si užívám. |
| |
| Potůček Zavrtím hlavou. Ironie osudu. Jen si protáhnu prsty a vyberu si jeden z malých plochých kamínků. "Ava no trea." To nemůžeš vědět. Nemohl. Dřív nebo později... Po kolika letech začne život být na obtíž? Kdy si začnete přát smrt? A jediný, kdo vám ji mlže dopřát, jste vy. "Tai ma kanni. Thara sei mene welcho pori da triff. Gane mer herrides." To ani já. Jsou tu i mnohé jiné cesty. Stačí se rozhlédnout. Rozvážně mrštím kamínek ve správném úhlu přes vodní hladinu, aby za sebou zanechal malé kvítky, vytvořené vodou, které se zase rozplynou. Můj úsměv se pomalu mění na melancholický. Ten člověk byl tak mladý, že ještě řádně nechápal záležitosti života. Někdo může doufat, že se to naučí dřív, než přijde o život. Ve své náladě seskočím zase do proudu vody a opět vylezu na jeden z vyvýšených kamenů. Nechávala jsem za sebou mokré stopy. |
| |
| potůček "No." Zamumlám a kouknu na ní. Jsem trochu vděčný že nevidí můj pohled. Nedá se skoro vyčíst co v něm je je to směsice různých pocitů dávno pochovaných nebo neužívaných. "Ildi tenie forden fucian klote livea toi yuda." Žít věčně stojí za to jen když máš s kým. Podotknu a na chvíli se zastavím. "A to já nemám takže se tím nemusím trápit." Ozve se mi v hlavě hlas který zaženu. "Ještěže ona zůstane tady v bezpečí a bude žít svůj život snad pěkný." Nacházím si útěchu a hodím také plochý kamínek který udělá pár kvítků na vodě. "A ikdybych žil věčně mezi elfy bych nikdy nezapadl jejich moudrost a vědění je příliš velké než abych se jim kdy rovnal." Dodám si ještě a sleduju za chůze vodou dál elfku. |
| |
| Voda Lehce se zakymácím, než znovu naleznu stabilitu. "Matra ki neire hasi. Du kann peres gani tewa, im hiqo utre fli´war. Hirri cu jine trami nit lead." Všechno chce svůj čas. I semínko musí dlouho růst, než se stane silným stromem. Na osud nesmíš spěchat. Další z poučení severské ságy. Všechny balady, básně, písně, chvalozpěvy, ale i satyry. Všechno skrývalo nějakou myšlenku, autorův pohled na věc. Některé měly pravdivé poučení. Pomalu si začnu mezi vodou tančit. Na jednom z kluzkých povrchů uklouznu a spadnu do vody. Rychle se zvednu, prsty přejedu po sukni, která je mokrá až po kolena. S tichým smíchem raději vylezu z vody a pomocí pár větvý se vyhoupnu až nahoru na vysoký skalní blok. Několika cílenými pohyby urovnám sukni a založím si ruce v pas. "Wi mole paradis kann treast, gordi na fueme." Měli bychom se vrátit, připozdívá se. |
| |
| s elfkou "Poslouchám a jdu kousek za elfkou. Když uklouzne nestihnu jí za chytit ale alespon jí pomohu na nohy lehkým chytnutím za paži. "Si v pořádku?" Optám se lidštinou protože v takových chvílích se zapomínám. Když je elfka na nohou pustím její paži a poodstoupím. Je mi jasné že jí nic není už dle jejího smíchu. Když se pak vyhoupne z vody na souš jen se pousměju a chci jít za ni ale chytnu špatnou větev a ta se zlomí a zahučím do vody taky. Protočím pobaveně oči v sloup a vylezu na břeh taky. Jsem mokrý víc jak po pás. Yulda tondel forte golha? Gihta flev seinha." Už chceš jít? Noc je krásná. Otočím se k ní a stojím jen kousek od ní. Chci něco říci ale nějak nenecházím slova v elfském jazyce jako by mi vypadla. "SOumrak ti dodává na tajemnosti a kráse. Připomínáš jednu z hvězd na obloze..." Rychle se zarazím. "Svei tundil Nerivarne." Omluvím se rychle protože mi příjde že jsem moc opovážlivý a raději udělám krok dozadu abych nebyl tak blízko. |
| |
| Skalní blok Protočím teatrálně panenky. "Wann tri kell mari ost? Vari mir uev seitrinel." Odkdy trocha vody škodí? Jen tak se nerozpustím. Zamračím se při zvuku praskající větve. Rukou si rychle opřu o nejbližší strom, ale přijdu na to, že to nejsem já, kdo padá zpět vstříc mokré náručy potoka. "Gihta flev seinha imewell it Lothlórien." Noc je v Lothlórienu vždycky krásná, přisvědčím souhlasně. Oklepu se, při jeho poznámkách. Bezhlesně zruhnu na místě a až po chvíli se otočím a vyrazím prudkým krokem zpátky k městu. "Humareh lutricani. Wi hast paradis treast, bere killad ne fr´esg." Lidská nerozvážnost. Musíme zpátky, jinak nastydneme. Výmluva? Těžko říct. Uháním k městu, místy rychlým krokem, místy během. Přizpůsobuji tempo okolí. |
| |
| zpět do města Jen mlčky poslouchám co říká ale nedívám se na ní. Mám k ní úctu a mlčím dokud nedomluví. Díky otmu taky nevidím červeň v jejich tvářích. Když se chce vrátit jen prohodím pár slov v souhlas. Pak rychle vyrazí vřed skoro jsem to nečekal a tak jsem trochu pozadu ale dřžím se jí nadohled. Musím běžet a vyhýbat se větvím. Nejsem úplně tichý ale snažím se občas ve tmě zakopnu ale nikdy nespadnu ani nic neřeknu. "Asi jsem jí urazil. Nedivím se bylo to odemne hloupé. Vždýť je to vznešená elfka." Pomyslím si akonečně dobíháme k městu kde snad zpomalí. Já tedy určitě a mírně udýchaně jí docházím. "Co jí tak říkat?" Uvažuju ale nakonec nic stejně nevymslím. Dojdu klidně k ní a koukám do země. "Jak se říká po našem....dobrou Nerivarne a nechť nad tebou hvězdy bdí jak říkáte vy." Promluvím po lidsku a pomalým krokem odcházím. Pokud už mi nebude chtít nic říci nebo mne nezastaví tak se raději tiše vytratím do naší ubytovny kde nechám sušit věci a půjdu se prospat. |
| |
| Město Konečně se dostanu mezi první řadové domky. Zastavím a počkám dokud se nevynoří z lesa - Galadriel by mi neodpustila, kdybych ho nechala se ztratit nebo se potýkat s místní magickou zvěří. Celý tenhle les byl jiný. Prostupovala ho energie. Někdy dobrá, jindy zlá. Ale kouzelná. Na jeho strohé a krátké rozloučení jen přikývnu. "Bliss kamma tru ein setr das kopelfe." Měsíční svit ať chrání naše sny. S tím se otočím a vytratím. Po úzké uličce změním prudce směr, míříc výš, do hlubšího lesa. Už nebylo tak ostré slunce. A já nechtěla zůstat pořád slepá. Rozvážně si sundám šátek z očí a zamrkám. Konečně. Žádná bolest ani křiklavé barvy. Milostivé přítmí. Noc je čas, kdy může být vše viděno jako krásné. Ale já tu nebyla za zábavou. Tma je bezpečí, ale i úkryt. A nejen pro mě. Někdo by si mohl usmyslet, že napadne naše lesní město. A ta myšlenka se mi nelíbila, tak jako vždy. Opět jsem začala lehkým během obíhat stále stejné kruhy okolo domů, dál v lese, abych nikoho nebudila. Bylo to zároveň cvičení i užitečná služba. |
| |
| Město elfů Ulehnu ke spánku a přikryju se měkkou přikrývkou na krajní posteli která byla volná. V noci mi však nejden nějak spát a posadím se. Naspal jsem jen pár hodin. Promnu si obličej a obléknu se do oblečení které už uschlo. Připásám si meč a vyjdu tiše z domu a procházím se městem. "Krásná je noc a spánek od ní vždy jen zdržuje." POusměju se obdivuju noc a když se tak procházím po městě prohlížím i okraje lesa. Najednou se však mihne lesem něco co se špatně rozpoznává. "Co to?" Přiblížím se blíže s rukou na jílci meče a v podřepu z okraje lesa koukám tam kde jsem to cosi zahlédl. Za chvíli se to tam mihá zase a zdá se mi že jsem zahlédl bílou. "Duchové nejsou a skřeti ennosí bílou kdo to je?" Plížím se ještě blíže přikrčený mezi tsromy a když probíhá potřtí rozpoznám osobu. "To není možné co tu dělá Nerivarne?" Udiveně koukám a rozhodnu se postavit do obíhané dráhy. Brzo už se rychle blíží takže ve tmě nedokážu na ní zaostřit více. "Teldu torka afla Nerivarne?" CO tu děláš Nerivarne? Optám se úžasle po elfsku a doufám že stihne zabrzdit. |
| |
| Hlídka Les byl klidný, zvěř spala, noční dravci se mi vyhýbali jen co ucítili, že jsem poblíž. Jednou jsem málem prolétla stromem, ale nakonec jsem změnila směr. Bylo to zase něco nového, dívat se na svět svýma očima. A ne jen smysly. Vidět. I když byla noc. Ostatní měli většinu věcí zkreslených, já naopak viděla každý detail, každou podrobnost. Výhoda noci. Já byla noční dravec. Najednou se mi něco postaví do cesty, prudce sebou trhnu na stranu, až se zarazím dlaněmi o nejbližší strom. Nevěřícně se otočím. V tváři se mi mísí podezření, údiv a nechápavost. "Ty..." vypravím ze sebe po lidsku. "Utru mai dennnesies!" U všech běsů! S hlubokým povzdechem zavřu oči a prsty pročísnu do tváře spadající vlasy. Jednu ruku mám stále opřenou o strom, hledajíc podporu. "Am rafes di kanne tri este. Bar wrast du fist. Hegest powr?" Užívám si ticho noci. /Trochu sarkasticky shlédnu na stále stejné mokré šaty a přejedu rukou po jejich povrchu./ Ale ty máš spát. Stalo se něco? Těknu očima po okolí, pohled mi jede větvemi stromů i prostory mezi kořeny. Nic ale nevidím, nic nebezpečného. |
| |
| s elfkou Udiveně koukám na elfku která se zarazila o strom. "Jak vždyť je slepá není možné aby tak rychle běhala a nic se jí nestalo." Žasnu a dojdu k ní a podám jí ruku jako oporu kterou hledá ikdyž je mi vše podivné. "Noi i sec no stei." Ne jen sem nemohl spát. Odvětím a stále ještě trochu úžasle si jí prohlížím. Vidím jí ale né úplně protože v noci nevidím tak dobře jako elfové. Když jí nabízím ale oporu zavadím o její šaty a cítím jak jsou ledové. "Pojď musíš se převléci a zahřát budeš nemocná když budeš v těch mokrých šatech." Podotknu tiše lidsky ale v mém hlase je slyšet náznak starosti. Nevím co si tu přesně dělala ale nemůžeš zůstat v těch mokrých šatech navíc v takové zimě." Mluvím lidsky protože z rozespalosti ještě nenalézám všechny elfské výrazy které potřebuju. Přejedu jí pohledem a sundám ze sebe sice jen tenčí ale přesto dostatečně hřejivý kabátec nebo jak by to člověk nazval a přehodím jí ho přes ramena aby jí nebyla zima. Jednu ruku jí stále nechávám jako oporu a skouším s ní jít pomalými kroky k městu. "Sto dei orvanel?" Kde bydlíš? Ptám se jí abych jí tam mohl dovést a ona mohla oschnout. |
| |
| V lese Ruku jen podezřívavě přejedu pohledem, ale nechytím se. Místo toho hrdě pohodím hlavou. Poprvé vidím jak vypadá. Zvláštní. Přesto jsem nakonec zdvihla oči nahoru ke korunám stromů. Hluboce si povzdechnu a plynule přejdu do lidské řeči. Zní trochu lámaně, jak musím přizpůsobovat jazyk změnám, ale rozumět by se mělo dát. "Nemůžu být nemocná. Oplývám nevídaným zdravím. Jako příbuzní z obou mých stran." Znovu se lehce zamračím. "Navíc, já tu běhám. Máš něco proti krátkému pritažení nohou? Cvičí to pozornost - vyhýbáš se stromům, větvím, kamenům, nástrahám. Zvyšuješ pozornost. Trénuješ. Naučíš se, že polevit je jen známka strachu, že prohra se může stát vítězstvím a že nejdůležitějším bude to, co z toho uděláš." Jen pokrčím rameny a málem kabátec setřesu, ale nakonec ho nechám na sobě. Nebyla mi zima. Elfovi by možná byla. Ale já už dlouho nepatřila k dlouhověkké rase. "Krekke ma tui danne?" Proč to chceš vědět? Zase jsem se vrátila k podezřívavosti. |
| |
| v lese Poslouchá mco říká a má tvář je neutrální. Když odmítne oporu trochu se odtáhnu. "Už pro nic. Chtěl jsem tě odvést domů aby ses mohla převléci a nebyla ti zima ale pokud je to jak říkáš není to asi třeba." Odvětím polohlasně a zakoukám se do lesa. !CHápu asi chceš být sama a trénovat jak vidím." Podotknu a snažím se zakrýt menší sklamání. "Je, tajemná kouzelná a krásná." Přichází mi pouze na mysl. Otočím se kní zády jelikož cítím že je ke mne podezřívavá. "Půjdu tedy aby si měla klid a mohla sis užívat krásného večera." DOdám smířivě a šouravým krokem jdu pomalu k vesnici a kabát jí nechávám. |
| |
| Les Skloním hlavu a zkoumavě uloupnu kousek kůry ze stromu, dlaní ho pomalu drtím na malé kousíčky, které pak jediným hlubokým fouknutím pošlu po větru. Rozvaha, soustředěnost, klid. Bez toho se nikdo nikdy ničemu velkému nenaučí. Lekce jedna. Vzpomínka na otce. Oči se mi zamlží, z části myšlenkami, odleskem časů minulých, z části smutkem. Nikdo z ncih už nežil. Můj rod... A země, která mi po právu měla náležet měli v držení znepřátelení vládci severních kmenů. Protřelí černokněžníci, menší přízraci, skřeti a národy, které patřily pod Sauronovo velení. Zvědavě se zadívám za odcházejícím člověkem. Lidé byli byli zvláštní. Moc zvláštní. "Počkej! Tohle sis tu nechal!" zavolám za ním, trochu lámavě, jako kdyby to byl dkovíjaký jazykolam a před sebou držím kabátec s nataženou paží. |
| |
| les Když na mě elfka zavolá jen se napůl otočím a zahlédnu jak drží kabátec. "Jen si ho nech třeba se ti bude ještě dneska hodit. Není mi zima a však mi jej jednou vrátíš." Podotknu klidně a chvíli ještě hledím za sebe a pak se pomalu otočím. "Aragorne jsi už dost starý na to aby ses nenechal jen tak pobláznit....Až příliš starý a příliš osamělý bůh ví jak dlouho tu budu.....Ale ona je navíc elfka žila by mnoho let zatímco ty bys byl už mrtev.....ano to je taky pravda ale copak musím zůstat do konce života sám?.....A ty si myslíš že by tebe člověka který se vzdal právo na trůn Gondoru chtěla vznešená elfka? Tebe obyčejného vandráka?...." Promlouvám chvíli sám k sobě a pak si tiše povzdychnu a pomalým krokem koukajic částečně do země a ačástečně před sebe jdu pomalu k městu. Avšak nějak se mi stále nechce spát a tak nakonec na okraji města se posadím na jeden velký plochý kámen a hledím jen tak před sebe a přemýšlím. Nehnutý jako skála a bdělý zde zůstávám ani nevím proč. Z nadějě či hlouposti? Či jiného důvodu? |
| |
| Vezmu malého a pokloním se paní Gladriel. Pak se jdu uložit ke spánku. Dráčeti udělám pelech vedle mě a dám mu tam pár kousků masa a do mističky vodu...kdyby se probral a měl žízeň. Lehnu si a pomalu usnu. |
| |
| Probudím se, nažeru a napiju. Pak se protáhnu a rozběhnu se na průzkum této oblasti....Hledám cokoliv zajímavého...a co by se hodilo na hraní. |
| |
| Gilthanas Patříš mezi Lothlorienské elfy, jsi právě na stráži. Když najednou vidíš naproti sobě jet Elfa na koni. Je to tvůj přtel, Beonar. Zastaví u tebe a hned ti řekne. Gilthanasi, ihned běž oznámit královně že na Lothlorien útočí skřeti. Rychle.. Nechám svolat vojsko na obranu naší země, ihned běž! Beonar zase odjede a a pochvíli slyšíš elfský roh. Všichni v Lothlorienu Slyšíte všichni Elfský roh. Ti co spí, to je společenstvo, je to probudí.. |
| |
 | Lothlorien-stáž Stojím na stráži Lothlorienu, nic se neděje, ale proč mě to zaráží tady se většinou nic neděje, stranou toho všeho.Chvílema chvilku přešlapuju, abych trochu protáhl nohy, promluvil s kolemjdoucím pro zkrácení stráže, ale stále to utíká stejně pomalu jako normálně. Když v tom zahlédnu jezdce na koni, dám si ruku na rukojeť svého meče,ale má ruka z něho zas padá když v jezdci poznávám přítele Beonara. Míří přímo ke mně tak udělám pár lehkých kroku k němu a jeho brzdícímu koni. Bud zdráv příteli, co tě k… Když mě najednou přeruší a vyklopí na mě spoustu informací o skřetech táhnoucích směr k nám, směr k našim domovům, směr Lothlorien.I bez něho by mě napadlo to jít hned oznámit.Ihned se vydám svižným krokem k paláci. Mam štěstí potkávám královnu zrovna na chodbě když přechází z komnat. Má paní Ukloním se a hned znova začnu ještě než se vzpřímím, ale to hned následuje. Posílá mě Beonár, s špatnou zprávou, na naše město se táhne vojsko skřetů.Beonár jel svolat naše vojsko V tom zaslechnu elfský roh. Čekám jestli po mě bude královna něco potřebovat. |
| |
| Probudí mě elfksý roh. Vyskočím na nohy...dráče tu samozřejmě není. POvzdechnu si. Kde se zas toulá... napdne mě jen, ale pak běžím k místu kde zaznívá elfský roh...po cestě se někoho zeptám co se děje. |
| |
| Gandalf Potkáš zrovna vojáka, který směřuje k ostatním vojákům, ten ti odpoví Skřeti za nedlouho zaútočí na Lothlorien. Ted, mě omluv příteli.. Odpoví ti a běží dál. Gilthanas Královna tě poslala za Beonarem s rozkazy. "Bojovat, v případě prohrávání bitvy, stáhnout se k městu a ochránit město." Pak máš jít ke společenstvu je případně chránit, kdyby byli napadeni.. O prstenu nic nevíš.. |
| |
| Lothlorien Pouze odpočívám, když najednou uslyším Elfský roh, poznám že se jedná, o to že je nebezpečí nebo něco podobného. Gandalf ihned odběhne pryč, je mi jasné že mám zůstat u půlčíků, aby se jim nic nestalo a tak. Luk si vezmu do ruky a hlídám je. Rozhlížím se po okolí. Gimli stále spí, roh ho zatím neprobudil..Gimli vstávej... Probudím ho. Gimli, něco se děje, pravděpodobně na Lothlorien někdo útočí. |
| |
| Lothlorien Spal jsem tvrdým spánkem, když mě probudil Legolas s tím že asi někdo útočí na Lothlorien. Vyskočím na nohy a čapnu svou sekyru. Jestli si někdo dovolí sem příjít, tak at si mě nepřeje... A pozná, co jsou zač Trpaslíci.. Právě jsem byl probuzen tak jsem trochu mrzutý... |
| |
| Rosalinda Arwen si všimla pozdě že jsi utekla, z dálky na tebe volala at zastavíš. Rozjela se za tebou na koni. Když jsi jí zmizela z tohledu, tak jsi zahla do hustého lesa a ujížděla dál a dál.. |
| |
| Pokračuji lesem, ale můj kůň klopýtne o kořen stromu, mě vyklouzne ze zpocených rukou hříva a já padám dozadu, hlavou se praštím o kořen toho stromu a okmažitě ztratím vědomí. Snížek si ke mě lehl a hlídá mě... |
| |
| Lothorien Počkám na odpověď a rozkaz v jednom znovu se ukloním a pádim pryč z paláce, když jsem před ním rychle bystrým okem hledám nějakého koně. Zahlédnu černého uvázaného koně u nějakého hostince rychle ho odvážu a nasednu. Jedu směrem za Beonárem. Chvilku mi trvá než ho najdu mezi houfem vojáků. Najednou zaslechnu jeho tvrdý hlas jak posílá rozkazy vojákům. Prodírám si na koni cestu vojáky k Beonárovi. Zdělim mu rozkaz od královny a pomáhám mu dát vojsko dohromady. |
| |
| Rosalinda Ztratila jsi vědomí, z hlavy ti teče trochu krev. Arwen po tobě pátrá. Po chvíli pátrání svolá další elfy aby tě hledaly. Asi tak po půlhodince až 45 minutách tě najdou. Najde tě tvůj Elfský přítel, se kterým jsi cvičila boj s mečem. Ihned tě ošetří a odveze tě zpátky do Roklinky. Probudíš se když kolem tebe chodí Arwen a další elfové. A pomáhají ti.. Celá se trochu klepeš, protože máš otřes mozku. |
| |
| "Pryč....musím pryč..." mumlám potichu a roztřeseným hlasem. Jinaks e tak celkově třesu lehce celá. Nemohu tu zůstat....copak to nechápou? zeptám se sama sebe. |
| |
| elfí město Z meditací mne nepropebe nic příjemného. Jsou to poplašné zvuky elfích rohů. Cuknu sbeou a vyskočím na nohy. Očima hledám elfku se kterou jsem byl včera na procházce ale zatím jí nenacházím. "Snad je v pořádku." POmyslím si a tasím svůj meč a běžím k ostatním elfům a narazím na Gandalfa. "Gandalfe útočí na nás že?! Musíme zabezpečit město ze všech stran. Rozděl společenstvo ať si každý s jednotkou elfů vezme na starost jednu světovou stranu tak budeme minimálně ohroženi. Hobity raději někde ukryj. Honem zařiď to já se půjdu podívat kolik máme času." Křiknu za běhu na šedého čaroděje a proženu se tiše do lesa a běžím tiše na průzkum abych zjistil kde jsou nepřátelé. |
| |
| Lothlórien Se zvláštním zamyšlením nakonec pokrčím rameny a vezmu si ho na sebe, aby se neřeklo. Jenže žádný klid netrvá věčně. Rohy. Moje citlivé uši je zachytily dřív, než se rozechvěl vzduch jejich majestátním zvukem. Trhnu sebou. Okamžitě se dám do pohybu. Byla jsem nahoře, v nejosamělejší části města dřív, než by to kdo spočítal. Vysoko v koruně stromy najdu vlastní komůrku a okamžitě namátkou sáhnu po zbraních. Neplánovala jsem se zdržovat zbytečnostmi. Do velkého toulce napasuji nějaké šípy a zastrčím tam i luk, k pasu rychle připnu pochvy a jen špičkami prstů ozkouším ostří dvou úzkých, rychlých, ale lehkých mečů. Vzpomněla jsem si, když jsem je použila na posledy. Hezkou řádku let zpět. Bitva o Středozem. Tehdy jsme Saurona porazili. Ale podstatou nebyly zbraně. Málodko tušil, co jsem zač, natož, jak mě zabít. A s tím, co mě naučila Galadriel a co jsem si pamatovala již od dětství... Jsem prostě musela vzpomínat i na magii. Lehce roztáhnu mezi prsty zlatavé světélko, které září jen tak, aby mě nebodalo do očí. Pak ho zase zhasnu. Byl čas. Rychlým krokem se vrátím do centra města a chvíli se rozhlížím. Pokusím se zhodnotit situaci a v hlavě přemítám o tom, kde bude asi třeba projevit největší silový odboj. |
| |
| Imrahil,Elvíra Po do vyčištění města k tobě příjde voják a řekne Princi,na severo západě od nás se nachází Drak. Nevíme estli hodný nebo zlý, v blízkosti je několik zvědů kteří podají brzo další zprávy. Myslím že by bylo dobré, kdyby jste se na něj šel podívat a projistotu s několika desítkamy mužů. Mohl by si nás všimnout a zaútočit na nás. Pojďte, dovedu vás tam. Elvíra je na severu od města, blízko řeky, všimla sis že jsou tam zvědové blízko, víš že to sou lidé, tak nic neděláš. A vyčkáváš... |
| |
| Jen natáhnu krk k řece a ještě se napiji. Mám docela žízeň. V křídlech mám stále dirky po skřetích šípech a na pár místech mám blánu trošku rozseklou. Povzdechnu si. Vstanu a protáhnu se. Pak si zase lehnu a jen odpočívám. Koukám směrem k městu a čekám co se bude dít. Rozhodnu se proměnit se zase jednou do své elfí podoby. Pak jen čekám. |
| |
| Osgiliath - Severozápadní cíp města Projíždím městem a dobíjím poslední zbytky odporu skřetích patrol v Osgiliathu. Město je konečně vyčištěno a opět pod naší kontrolou. Muži jásají a s lehkou hlavou pobíhají po městě a pramálo kdo se stará o raněné a o další obranu města, kdyby nás čekal skřetí protiútok. Naštěstí muži na obraných pozicích se nikam nestěhují, setrvávají na pozicích a pár případných rozkazů zamezí ihned předčasnému zmatku. Nesnažím se zakázat radost, ani oslavování, spíše sem opatrný a dávám si pozor, aby mi tu nezbyla banda opilých trosek se zbraní v ruce. Zastavím koně a prohlédnu si všechny přítomné a přivolám si důstojníky. Dobře, velmi dobře... ,, Ihned pošlete zprávu do Minas Tirith, že město je pod naší kontrolou, jižní i severní břeh řeky, celý Osgiliath a přilehlé pevnůstky. Ať povolají obranou posádku a pana Faramira, který by měl převzít vedení města. Zároveň vzkaž, že setrvám s armádou na místě, očekávám skřetí protiútok a je možné i jiné překvapení, poté stáhnu armádu a své muže zpět do Minas Tirith, se svolením velkého pána Denethora také domů, kam si moji muži zaslouží jít, po tom, co dnes dokázaly. Teď jdi a raduj se. '' Usměju se a pošlu jednoho ze svých důstojníků na cestu. ,, Rád bych promluvil k mužům, svolejte je. '' Poklepu někomu na rameno a pokývu souhlasně hlavou. Radost mě pohltí a na chvíli si přestanu dělat starosti, pak ale přijde voják a oznámí mi správu o drakovy. Drak? Zde? Proto ta upečená skřetí těla. Otočím se na muže a křiknu. ,, Ne! Okamžitě své lidi stáhněte. Všichni se budou držet daleko od draka, co nejdál. Drak je to poslední, co bych v Gondoru čekal, musíme být opatrní, to že zabil skřety, neznamená, že nezabije nás, draci v tom rozdíl nedělají. '' Vzdychnu a na mužovo naléhání odpovím. ,, Dobrá, půjdu tam, ale sám! Nikdo se k němu nepřiblíží. Chci oddíl lukostřelců v rozbořených věžích města, ať se kryjí a čekají na můj povel. Odvrátím se od nich a popoženu koně. ,, Nezapomeňte sledovat hranice s Mordorem. Však víte co máte dělat. '' Vzepřu se na koni a popoženu ho k místu drakova odpočinku. Jak se přibližuji blíže a blíže k místu, kde je drak, obličeje mužů se mění z veselých z výhry, ve vyděšené, z drakovy přítomnosti. Přijedu blízko. Kůň se začne trošku plašit a jeho neklid cítím jeho zvýšeným dechem na hrudníku, kde mám nohy. Je to téměř nepřehlédnutelné. Zastavím tedy a sesednu z koně. Poplácám ho po hlavě a jemně na něj promluvím. ,, Běž se schovat, nebudu tě dál trápit, běž. '' Vezmu si štít a tasím meč. Pomalu se začnu přibližovat k drakovy a cítím, že jsem nervózní. Začnu rychle dýchat a začnu se nadmíru potit. Trochu se zastydím, že se bojím, ale pak mi dojde, že kdo by se nebál draka? Vkročím do řeky kus od draka. Voda se mi lehce převalí přes boty a mě zastudí nohy. Voda je ledová... Oklepu se a na okamžik spustím draka z očí a vyklepu si vodu z bot. Poté se zastavím a opatrně položím nohu zpět do vody a doufám, že ho svými rychlými pohyby nevyprovokuji k útoku. Schovávám se za štít a zastavím se. Začnu tvrdě svírat meč, i když není šance, že bych ho mohl použít, když stačí, aby jednou drak fouknul a bude ze mě grilovaná želva v plechovém krunýři, v pečící formě. Nad touto myšlenkou se oklepu a zamrazí mě až v kostech, možná je to tou ledovou vodou. Stojím, netroufám si blíže se k drakovy pohnout. Schovávám se za štítem a nejsem schopen cokoliv říci. |
| |
| (Dobře ještě sem se neproměnila XD) POamličku pootočím hlavu k Imrahilovi. Je mi jasné, že ze mě mají strach. Tak se rozhodnu se proměnit na elfku. Mám hodně dlouhé modré vlasy, modorfialové oči, a fialové šaty. Trochu mi jsou vidět střevíčky, které jsou modré. "Zdravím Tě člověče." a udělám něco jako lehkou úklonu. |
| |
| Osgiliath - Severozápadní cíp města Proměna byla rychlá a naše myšlení a poměry poměrně děsivá. Zbývají nám otázky, jako kde je ten drak a kde se tu vzala ta elfka s modrými dlouhými vlasy? Málo lidí uvidí za svůj život elfa, natož trpaslíka, mě se to ale poštěstilo, avšak elfové, kteří u nás žili jsou nejspíš už mrtvy a tak i když jsem měl to štěstí je spatřit, připadá mi divné, že tato elfka má modré vlasy, modré jsou i na elfy nepřirozené, ale to budu moci jen spekulovat. Napřed kousek couvnu a potom se připravím na obranu, ale když na mě promluví jemným hlasem, trošku mě to překvapí. Otočím hlavu a hlasitě zakřičím. ,, Nestřílet! Nestřílet! '' Pak se otočím k elfce a udiveně si jí prohlížím. Pak si uvědomím, že by to mohlo být nepříjemné a tak sklopím zrak. Zapískám a kůň za chvíli přijde. Odložím si štít a zasunu zpět meč do pochvy. Pak pohlédnu na dívku, jak stojí v té studené vodě a začne mi jí být líto. Přemůžu své udivení z událostí, které se staly a sundám si plášť. Opatrně se k ní přiblížím a zabalím jí do svého pláště, protože si myslím, že jí musí být zima. Poté se jí zahledím do očí a opatrně se zeptám. ,, Kdo si paní? '' Po chvilce jí vezmu do náručí a vynesu jí z vody, kde jí položím na suchou zem a čekám netrpělivě odpověď. |
| |
| Imrahil "Tvá starost je zvláštní, o tvora, kterého si se před chvílí bál." řeknu klidným hlasem. "Mé jméno jest Elwira." promluvím tíchým hlasem. "Jsem, elfka a drak v jednom. Avšak....lidi mám ráda, jediný kdo je můj nepřítel je Sauron a jeho přisluhovači." dodám. "Nyní, mi pověz kdopak jsi ty, dobrý člověče." zeptám se ho. Na to, že sem před chvílí byla drak, mám dost jemný, hlas i kdybych na něj mluvila ve své dračí podobě, byl by můj hlas stejně jemný. Prohlížím si onoho muže, který má snad strach o to abych nenastydla. Zvláštní člověk, ale má dobré srdce. pomyslím si. Na mé tváři je vidět menší úsměv. |
| |
| Osgiliath - Severozápadní cíp města Položím elfku o kus dál od břehu na suchou zemi a opatrně jí utřu do delšího konce pláště její mokré nohy. Po drobném vysvětlení, že ona je vlastně ten drak se trochu zarazím a chci se pomalu zvednout a pak zvážit co dál, ale po ujištění, že mě nesní se trochu zklidním a doutřu jí její nohy. Potom se zvednu a nechám jí svůj plášť. ,,Jsem princ Imrahil z Dol Amroth, paní. '' Lehce se ukloním a políbím jí ručku. ,,Na draka máte jemnou kůži paní, pokud můžu být tak smělí, elfy sem viděl, ale nevěděl jsem, že umí něco takového, jako proměnit se v draka.'' Chvíli se odmlčím a pak se na ni znovu zadívám. ,, Se vší úctou paní, nejste zraněná?'' Trochu ustoupím a pořádně si jí pro kontrolu prohlédnu, i když má šaty, zranění by bylo vidět prosáklou krví. |
| |
| Imrahil Potichounku se zasměji, když řekne, že nevěděl, že elfové se umí měnit v draky. "No ono, elfové to neumí, ale já sem drak, který se dokáže proměnit, do podoby elfky. Moje matka uměla podobu člověka a otec trpaslíka. Nevím proč to tak, je, ale naučila jsem to. Pro domluvu s lidmi, či jinými bytostmi je tahle podoba lepší. Už jen proto, že draků se všichni bojí, nerozlišují hodné a zlé." odvětím mu. Má zranění sou an zádech od skřetích mečů a šípů, sou velká, ale pro draka malá. "Jen trošku, ale to se zachvilku zhojí." odpovím mu. Stále se usmívám. |
| |
| Osgiliath - Severozápadní cíp města Vylekám se. Je to drak. Krucinál! Co teď? Chvíli jen tak mlčky nehnutě stojím a přemýšlím. No, rozhodl se nám neublížit a tak to snad bude v pořádku...Na draka mluví docela dobře. Nedá se mu upřít trocha vznešenosti a moudrosti. Začnu nervózně přešlapovat na místě. Dobrá, zkusím to...Ale moc mu nedůvěřuji, přeci jen je to drak!? Pak si uvědomím malou drobnost a přestanu přešlapovat na místě. ,,Takže jste dračice, pokud můžu být tak smělí a zeptat se.'' Trošku se zastydím, že se na to vůbec ptám. ,, Já jen,... nevím jak vám mám tedy říkat.... a rád bych věděl jaké máte úmysly paní. Popravdě, jsem z toho trochu zmatený. Dost zmatený a rozhozený, co mám teď dělat, vím, že je to drak a žena, elfka a bůch ví co ještě, mám tomu vůbec říkat žena? Vždyť je to drak, stvoření, bytost. Jak se mám tedy chovat? Vrtají mi hlavou otázky bez možnosti nalezení odpovědí. |
| |
| Imrahil "Můžete mi říkat mým jménem. Elwira." odpovím mu na jeho první otázku a odpověď na druhou otázku zní: "Nemusít mít strach, nechci nikomu z Vás ublížit, ale zaslchla sem, že Gondor by potřeboval pomoci od těch ohavných skřetů. Tak jsem sem letěla a pročistila Osgiliath. Pokud jsem Vás vyděsila, pak se velmi omlouvám." pak na něj pohlédnu. "Pokud Vám to bude příjemnější zůstanu v této podobě dokud se neobjeví nebezpečí." navrhnu mu. Můj hlas je klidný i já jsem klidná. Rozhodně nedávám najevo, že bych někoho z nich chtěla sežrat- |
| |
| Osgiliath - Severozápadní cíp města Chytím otěže svého koně a přitáhnu si ho blíže k sobě. ,,Dobrá, paní Elwiro. Myslím, že budeme všichni vděčni, když zůstanete v této podobě.'' Kůň je i přes Elwiřinu podobu mírně neklidný a zdá se, že to cítí, že je někdo jiný. ,,Pokud mohu být tak smělý, mohla by jste mi říci, madam, co máte teď v plánu? '' Otočím se okolo koně a jedním rychlím pohybem na něj naskočím, poté otočím koně pomocí otěží k Elwiře, i přes jeho nemalé námitky a čekám co mi odpoví. Je mi jasné, že nemůžu tady nechat běhat draka, natož elfku, křehkou dívku. Nemohu ji ani vzít do Minas Tirith. Ten bláznivý šílenec Denethor by jí jistě chtěl využít a bůh ví, co by jí udělal. |
| |
| Osgiliath "POmoci Vám chránit Osgiliath pokud by hrozilo nebezpečí nazgúlů nebo velkého množství skřetů, či zlých lidí. Jen doufám, že bude jednou Sauron poražen a já zase budu moci žít klidným životem, na své skále v roklince." řeknu a můj tón když sem mluvila o Sauronovi, skřetech, zlých lidech a nazgúlech se změnil na trochu nepříjemný, neklidný a nepřátelský vůči těm slovům co byla řečena, ale hned jak sem začla zase mluvit o něčem jiném, se mlj hlas zklidnil a je zase jemný a vyrovnaný. "Středozemě, by se konečně měla sjednotit a jít do války proti Sauronovi.....jako tenkrát....už ho porazili a myslím, že by to zvládli znovu, ale to by lidé museli zase spolupracovat s elfy a trpaslíky....a to s nejpíše nestane." šeptnu mírně nešťastně a zadívám se na oblohu. "Mračna nad středozemí s zatahují, brzy vypukne velká bitva o Středozem a pokuď prohrajeme, Sauron vše ovládne." mluvím potichu a v mém hlase zaznívají obavy, strach, neštěstí a smutek. |
| |
| Osgiliath Natáhnu se na hřbetě svého koně a zadívám se do jejích jasných očí. ,,Musela jste vidět hodně, paní.'' Otočím se a mávnu na pár svých lidí. ,,Neberte to zle paní, ale musím odjet do Minas Tirith, spravit správce o naší situaci.'' Poté si jen tak brouknu pod vous. ,,Pochybuju, že to něco ovlivní, už dočista ztratil rozum.'' Při tom sem trochu sklonil hlavu a tak ji znovu zvednu a promluvím. ,,Nechám vám lidi na vaši ochranu, prosím, nic jim neudělejte. Jsou to dobří muži a spoustu toho vytrpěli, tento úkol pro ně nebude snadný.'' Sáhnu po otěžích. ,,Je to jen pro vaši bezpečnost, nebudou vás nijak omezovat.'' Poté vydám rozkaz k jednomu z důstojníků. ,,Ať je náš host jako v bavlnce, nesmí se mu skřivit ani vlásek na hlavě, bedlivě ho opatrujte.'' Pak kývnu na jiného. ,,Držte pozice než se vrátím, pak se uvidí.'' Usměju se a znovu pohlédnu na modrovlasou paní. ,,Sbohem paní!'' Otočím koně a vyrazím do jižní části města, kde se sejdu se skupinou, která mě doprovodí do Minas Tirith, tuším, že se bude chtít velitel Ithilienských hraničářů s pár muži přidat. |
| |
| Společenstvo Jste připraveni jít do boje. Během poplachu k vám příjde Galadriel a řekne vám Na lothlorien útočí velká armáda skřetů.Jejich počet je od zvědů okolo 5000 a nás je pouze 2000, a zaútočí od jihu.Silově by jsme je sice asi porazily, ale bude to těžký boj s hodně padlými na naší straně. Hodila by se nám vaše pomoc v této bitvě.. Všichni až na hobity jste vyborní válečnici. Tím nechci nijak podcenovat,naše malé přátele. I oni jsou jistě schopni bojovat velmi dobře. Prosím vás o pomoc v této bitvě. Mé kouzelné schopnosti na to nestačí spolu s mou armádou. A navíc velká část vojska, byla poslána na pomoc gondoru, bylo to 1500 mužů. Všichni podle zpráv padly.. |
| |
| obrana lesa Když příjde Galadriel ještě než stihnu odejít upřu na ní svůj pohled. "Vaše stráta nám mrzí. Rádi pomůžeme při obraně vašeho lesa." Kývnu a otočím se na hobity. "Frodo vem své přátele a jděte se schovat do místnosti kde jsme spali budete tam v bezpečí a nechi slyšet žádné odmluvy." Dodám rychle aby neprotestoval a otočím se zase ke Galadriel a Gandalfovi. "Měli by jsme jít podpořit armádu. Půjdu napřed pak mě dožeňte a bude se hodit každá ruka." Poklepu Gandalfovi na rameno udělám elfské gesto úcty na Galadriel a vytratím se k Jižní straně města kde bude nejsilnější útok. Město není až tak velké takže dobíhám na stanovisko rychle. Při doběhu vytasím meč a doběhnu k prvním elfům. "Tak jak to tu vypadá za jak dlouho je tu máme?" Pousměju se a přejdu si do první linie a čekám meč zabodnu do země. Sejmu ze zad luk a napnu tětivu. Vyčkám dokud neuvidím v houštinách v dálce první skřety. Pak začnu střílet. "No tak elfí kapitáni dejte povel k palbě! Musí jich dojít k nám co nejméně." Křiknu a střílím dál. Až jakmile budou příliš blízko hodím luk zpět na záda a vytrhnu meč ze země. Bok po boku s elfy se pak připravím na bitevní vřavu. |
| |
| Lothlorien Ihned poté co aragorn řekne aby se hobiti schovaly, tak nesouhlasím s tím aby tam byli sami, ihned řeknu gandalfovi Gandalfe,hobiti nemůžou zůstat osamocení.Neubránily by se případnému útoku skřetů. Musí s nimy alespon 2 z nás zůstat. |
| |
| Lothlorien "Dobře půjdu tam s nimi já a ty?" zeptám se Legolase. "Ale nějakm se zatolalo to dráče...." povzdechnu si ještě. |
| |
| Pobíhám po elfím domovině Lothorienua hledám něco co by se dalo použít na dovádění, ale nic takévého nenajdu tak prozměnu hledám cestu zpět. Kolem mě pobíhá spousty elfů....to mi anhání strach, Pomalu ani nekoukájí na co šlapou, takže pár z nich mi občas dupne na ocas. Vždy zasyčím bolestí. Vyděšeně koukám kolem a hledám Gandalfa nebo někoho jiného známého. |
| |
| Lothlorien Ano Gandalfe..Nesmí padnout do rukou skřetům.. Určitě je tady někde na blízku. Kouknu na ostatní členy společenstva. Krom aragorna, který je už dávno pryč. |
| |
| Lothlorien Jdu na pomoc v boji. a odejdu chvilku potom co odešel aragorn. Dorazím k místu kde je aragorn, postavím se vedle něj. Všichni s luky jsou připraveni střílet, ještě ale nejsou skřeti vidět. A já se svým vzrůstem toho ani moc nevidím. |
| |
| To Legolas "Legolasi najdeš ho a přijdeš k nám? Já zatím budu s hobity." navrhnu Legolasovi. Čekám na odpověď. |
| |
| Lothlorien-hledání Frosta Ano Gandalfe. A odejdu od nich se vydat hledat dráčka..Koukám po zemi jestli ho někde neuvidím. Mé elfské oči by ho měli vidět i na velkou dálku, i když je malý.Dráčku, ted zrovna není čas na schovávání.. řeknu si v duchu a hledám frosta. |
| |
| Já a hobiti se vydáme do msítnosti kde přespáváme se schovat. Dávám pozor kdyby se sem náhodou dostal nějaký skřet abych hobity mohl chránit. Ať ho najde včas. pomyslím si. Kdyby se dostal ke skřetům, využili by ho nebo zabili.... napadne mě. |
| |
| Aragorn,Gimli,Gilthanas,Nerinvarne Jeden z důstojníků ti odpoví Zvědové, říkaly že tak do pár okamžiků armáda dorazí ke městu. Všichni čtyři jste blízko sebe. Jako poslední dorazil Gimli. Asi tak za 3-4 minutky. Jste zahlédly první skřety, kteří pochodovaly směrem ke městu. Vlna šípů je pobije. Pak hned za nimy postupoval zbytek, byla to obrovská armáda. Všichni ihned začaly střílet z luků. Slyšíte okolo sebe převážně jen svištění šípů. Po několika okamžicích, vidíte že útočí spolu se střety několik jeskyních obrů. |
| |
| Vzdám hledání našich, a snažím se najít místo kam se schovat. Pořádně někoukám an cestu, když něajednou do ěnkoho vrazím. Je to Legolas...konečně známá tvář. Začnu se mu tulit vyděšeně k nohám. Prudce dýchám a srdce mi bije jak oživot. Srst, kterou mám místo krčiních a břišních plátů, mám celou špinavou od hlíny...mám tam zamotané větvičky a kůru co ej poapadaná u stormů, semtam i jehličí, ale to je mi momentálně fuk. |
| |
| Bitva začíná Skřeti se blíží a většina z první línie už přehazuje na meče. Pak zahlédnu Obra. Palte na obry! Zabijte obry!Jsou největší hrozbou!" Křiknu a pevněji si stoupnu. Gimly drž se u elfů a zajisti aby se nedostaly ty potvory do města spoláhám na tebe." Obrátím k němu hlavu a pak zase dopředu. "Gilthanas, Nerivarne onto tendue kreo das. Ym krego daga!" Vyjádřím, že je nepustíme dál a že ty skřety pobijem. Pak už jsou blízko. S bojovým výkřikem se společně s dalšími vrhnu do první línie a dlouhým příčným sekem proseknu první hrdla skřetů. Pak začnu máchat smrtící seky na soupeře co přicházejí. Skřetí krev lítá kolem a i na tvář mi nějaká ulpí ale nedbám na to a biju je hlava nehlava. |
| |
| Boj Galadrieliným slovům k našim mladým hostům /tedy až na dlouholetého Gandalfa, že?/ jen mlčky naslouchám. Nebylo podstatné se hned hrnout pro slova. To nezní tak špatně. Po nesmírné době smočíme ostří svých mečů v krvi nepřátel, ale ne proto, abychom brali životy, ale abychom bránili, co je nám drahé. Hmm, jako kdyby se minulost opakovala. "Haltre neine Galadriel, treite no kainu un matra nu stei. Ha mairu wa sensi pokotai. Las dre gantori qenta un me jultefe di nastarr. Festene ku traitum, betere sia de warka likka nich." Moje paní Galadriel, buď klidná a zůstaň v bezpečí. Uděláme co bude v našich silách. Les je naším domovem a my jeho oddanými ochránci. Skryj se, bez tebe bychom ztratili svou cestu. Bylo zvláštní, že i po těch letech se to všechno zdálo stejné. A přesto jsem zůstávala svým způsobem klidná. Tak důvěrně známé chvíle. Jenže tehdy... Tehdy jsem bojovala za jiný lid - za svou zemi. Eriador, který byl tehdy ještě celý pod vedením pevné ruky mého otce... A pokaždé když jsme se potýkali s těmi, kdo nám chtěli naši vlast zničit, věděli jsme, že bojujeme za vyšší cíl než naši protivníci. Že štěstí stojí na naší straně a stejně tak i vítězství. Spolu s ostatními se postavím ke zbytku předních řad odporu. S nemístnou melancholií zasadím šíp do tětivy, kterou napnu a chvíli si s okem prohrávám, než najdu správný směr. Přesně pod klíční kost. Jediná smrtelná rána by stačila. Ale vyčkávám. Svůj šíp připojím až k první salvě. Bylo něco zvláštního na tom, zranit je smrtelně, ale nezabít. Všechny moje šípy byly mířeny jinam než na srdce. Postižení neumírali, jen se skáceli k zemi a museli se potýkat jen se svými zraněními. Nebyli schopní ničeho jiného. Zabíjení nenáleželo mně. Možná už jsem nebyla vznešená rasa, ale moje srdce plálo pořád stejně. Co na tom, že krev v žilách už není elfská, co na tom, když cíle zůstávají? Teď byl čas zase se vrátit. Mordor že nás chtěl pokořit? Náš odboj musel být silnější. Protože my měli za co bojovat. |
| |
 | Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
| |
| Začnu svým jemným hlasem zpívat elfskou píseň. Měla by dodat vojákům odvahu. Je o statečných lidech, je o tom jak tenkrát bojovali elfy bok po boku s lidmi. Také v té době byli draci, ale zlý...ne jako já. Mě žádné bohatsví neláká, nepotřebuji jej. K čemu by mi bylo? Mě stačí několik desítek kilo masa, které spotřebuji za den. Ale v elfském těle toho spotřebuji méně, což se v nehostiných krajích hodí. |
| |
| nalezení frosta Všimnu si frosta a hned ho vezmu do ruky. Konečně jsem tě našel dráčku..Pak jdu rychlou chůzí směrem k ostatním.. Po pár minutách dorazím na místo. Gandalfe, mám ho.... dojdu ke gandalfovi a předám mu Frosta. |
| |
| Postava Aragorn byla vyřazena na žádost hráče. Havran. |
| |
| Také prosím o vyřazení této postavy, Elwiry, Gandalfa a Rosalindy |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR