Pernští Drakeni
hrálo se Denně
od: 24. dubna 2008 19:05 do: 19. března 2009 16:05
Dobrodružství vedl(a) Shade23212
| |
 | Hra, podle stejnojmenné knihy. Staňte se mocným Jezdcem a se svým drakem zažijte tué chvíle ve vzduchu. Nebo buďte mladým adeptem, který se bude ve weyrské škole vyučovat starání se o svého draka a jiné jezdecké aktivity. Nebo se staňte "pouhým" řemeslníkem výběr je na vás! |
| |
| Planeta Pern, třetí planeta obíhající hvězdu Rukbat, místo kde se museli zbytky lidstva přesunout, aby se zachránili, před zdevastovanou domovskou planetou, Zemí. Lidé si však příliš nevšímali zvláštní planety obíhající Rukbat v divoké a téměř náhodné eliptické rotaci. Nevšímali si Krvavice než bylo příliš pozdě. Podivná planeta když se přiblíží k Pernu tak vytvoří určitý “most”, mezi pustou a nehostinnou planetou a poklidným Pernem. Pokud všechny tyto aspekty souhlasí, Krvavice začne vypouštět stříbrné Vlákna skz Pernskou oblohu, ničíc vše čeho se dotknou. Během snahy zůstat naživu během těchto pokračujících útoků, Pern ztratil spojení se Zemí. Perňané opustili všechny náročné technologie, které byli nepotřebné k životu na této planetě a vymysleli plán, jak dostat pod kontrolu ničivé Vlákna. Vyšlechtili z původních životních forem Pernu zvláštní tvory – draky, pojmenované podle mytologických bytostí, kterým jsou podobní – a byli vytrénovani muži s ženami aby dokázali úspěšně bojovat s Vlákny. Draci mají dvě nenahraditelné vlastnosti: Mohou se dostat z jednoho místa na druhé a, po rozžvýkání zvláštního, fosforového kamene pojmenovaného Ohňovec, mohou vychrlit velké množství vzníceného plynu. Protože dokáží létat, jsou schopni spálit Vlákna ještě ve vzduchu a utéct. Trvalo mnoho generací než byl plně využit dračí potenciál, ale nakonec se to podařilo. Druhou fází plánu, bylo vyvinout protilátku na parazitická Vlákna, která se zahrabala a vyžírala živiny z půdy ohromnou rychlostí, se stejným usílým byli vyšlechtěny speciální larvy, které Vlákna rozkládala. Tyto larvy byli představeny poprvé na jižním kontinentu. Ale jih se ukázal býti příliš nestabilní pro kolonisty a tak byli nuceni se přesunout do vyprahlejších krajin severu. Pouze kámen a železo byl neprostupný pro Vlákna a tak si lidé vytvořil domy na útesech a v přírodních jeskyních. Dračí jezdci si hlasováním rozhodli o Weyrech vůdcích a začali se u nich objevovat zvyky, které se později stali obyčeji a zanedlouho si z nich vytvořili své Tradice, které uctíval každý. Šest Weyrských vůdců založilo osady, které lidé začali nazývat Držby, každá se svým Pánem který jí vládnul. Dračí lid zjistil po mnoha letech, že je těžké se uživit a udržet Pern v bezpečí současně, a tak ostatní Perňané souhlasili s podporováním Weyrů jednou za měsíc nahromáždili Držby své obilí a odvedli weyrům své „desátky“ za což jim bylo poskytnuta ochrana. Kdyby odmítli přispět, tak by místní weyr vůdce vyslal „trestnou výpravu.“ Pak nadešel čas, kdy Perňané prosperovali a rozrůstali se. Po tak dlouhé době, začínali zapomínat a opouštět staré názory a Tradice, dokonce impozantní privilegia dračích lidí. Krvavice se však začala vracet zpátky a na celé planetě zbylo pouze jediné Weyrství s přibližně 200 draky na ochranu. Weyrský vůdce jménem F’lar odletěl Hledat novou ženu, která by byla schopna nést titul Weyra vůdce a jezdit na Zlaté dračí královně která se právě vylíhla. Nakonec našel, kterou hledal, byla to Lessa z Ruathské Držby. Avšak, muž jménem Fax převzal sedm Držeb a zabil všechny s Ruathskou krví, kromě této mladé dívky, které se podařilo společně s F’larem utéct aby si společně prorazili cestu ven. Lessa byla odnesena zpět do Bendenského Weyrství právě včas a stala se Weyrkou, F’lar se stal Weyrským vůdcem, když jeho drak – Mnemeth - letěl s královnou. Po několika letech se časy změnili a F’lar s Lessou zestárli. Měli spolu dva syny, jednmu bylo 20 a druhému 12, a Ramoth – Lessina dračí královna – konečně nakladla zlaté vejce, což znamená i budoucí královnu. F’lyn, jejich syn, byl Vůdce letců a vzal si svého draka na Hledání, nyní hledá možné kandidáty pro brzy-narozenou-královnu… Všechny doposud sepsané informace mapu najdete na Homepage. ((Obsazené postavy: Královna (Raenath) Postavy potřebné pro start hry: F'lyn a minimálně 1 další kandidátka.)) |
| |
| Tak já teda začnu... Zítra tento minipříběh dokončím. V Bendenském Weyru, chlapeckých ložnicích. Slyším křik, slyším hlas, cítím nebezpečí. V chladných jeskyních Weyru se červená, několikrát zaplátovaná pokrývka odhrnula. Bernold, malý sotva dvanáctiletý chlapec se rozespale posadil. Co to bylo? Rozhlédl se po ostatních dětech, všichni bezstarostně snili své sny. Sny o dobrodružství, přátelství a statečnosti. Nezdálo se že by některý z nich zaslechl to co Bernold. Nasadil si svůj plášť a vydal se tiše jeskynní chodbou napřed, snad bude mít štěstí a zjistí co se to děje. Zamšleně míjel dívčí ložnice a podřimujícího strážného. Ten si přes své "hluboké" zamyšlení ničeho nevšiml. Došel až ke schodům vedoucím nahoru. Všude bylo ticho, možná všichni spí a možná se mi to jenom zdálo... Chlapec vystoupal po schodech do vyššího patra, neměl z toho dobrý pocit, jestli ho tady někdo tak pozdě chytí, tak bude mít velké potíže... |
| |
 | Ticho, zármutek. Ospalost... ...Ne... Touha. |
| |
 | Slunce už vystoupilo vysoko nad horizont. Může být deset, možná už půl jedenácté. Jenže já sem ještě ve svém pokoji. Bydlím u Drahrena. Říkám mu otče, ale můj pravý rodič to není. Před 19lety, když mi byla dva roky, mě našel v lese. Se mnou i mé mrtvé rodiče. Dharen je dobrý, čestný muž, vychovává mě sice přísně, ale s láskou. Už je tolik hodin a já pořád ležím na své posteli. Koukám do stropu a přemýšlím. Je tomu asi týden, co se mi zdál poprvé. Podivný neurčitý sen. Záblesky, obrazy.... Znamená to něco??? |
| |
 | Nekde pri každodenný oblídce Vyskočím na Derontha a mysľou ho popoženu k oblonhe. Už dlho sme nelietali, takmer deň čo je aj pre drakena veľa. Deronth vzlietol k oblohe a znovu sa špirálovito vzniesol dole. Derontha síce nemám dlho ale už sem sa spolu dostali do letky. Každé tretie ráno sme mali obletieť Bendenský weyr a dohliadnuť na desátky, ktoré nám lidi z držeb posílali. Deronth vyskočil až na oblaky a začal plachtiť na svých veľkých bronzových krídlach. Deronth v této dobe ješte nebyl v plné velkosti ješte stále dorastal ale už som na ňom mohol letieť. Deronth preletel okolo kamenného oka, ktoré slúžilo na pozorovanie krvavice čo sa stávalo iba raz za nekolik obehú. Krídla pritiskl k telu a potom ich zase tesne nad zemou rozprestrel. Pred nami sa už črtali vozi, ktoré nám dovážali desítky z nekterý držby. Vozili nám desatinu všeho co mali to jest obilia vína jedla, proste všchnoho. Oni nám dávajú jedlo a mi sa staráme o ich bezpečnosť. Deronth sa trochu vzniesol nad vozy a prekontroval zrakom tovar. Jeden, druhý, tretí, šiesty, ôsmi áno bolo ich tam desať. V každom jedna desítka z nečeho. Všechno bylo v pořádku a nikde nebylo vidieť nejaké nebezpečí. Teď sem se už mohl vrátiť do weyru i keď mi to neposkytovalo moc veľkú radosť. Rád som iba tak lietal s Deronthom. Preleteli sme zase ponad kamenné oko a potom sme došli k weyrúm, ktorý se ťahali dole do zeme a všade tam boli samé jeskyne. Deronth sklopil krídla a pustil sa padákom dole k nášmu weyru.... |
| |
| U předsálí Chlapec vylezl na poslední schod a spatřil cíl své cesty. Přidušeného Whera hlídáčka, který již vycítil Bernoldovu přítomnost, avšak místo poplašného zakvílení byl rád že ho vidí. Malý ještěr poletoval v půlkruzích s napnutým řetězem očividně velmi rozrušený. "Klid" konejšil chlapec zvíře. "Uklidni se, chceš podrbat viď?" Propátral Hlídáčkovu mysl a zjistil že chce to co vždy, pustit ze řetězu. Avšak žádné známky nebzpečí až na mírné zneklidnění Wher nevycítil. Chlapec objal nevzhlednou hlavu a začal ji škrábat mezi ušima a v nadočnicových obloucích. Hlídáček se šťastně a vzrušeně natáhnul. Z hlavní síně se ozval klapot několika párů těžkých bot a Bernolda napadlo že není nejrozumnější zde nadále zůstávat. Otočil se a zadívla se zvířeti do očí: "Nezapomeň se ke mně chovat jako k ostatním, patříš Vůdci a ne mně, ale až se stanu drakenem tak si tě určitě vezmu." Wher pochopil ale velmi nerad se stáhnul zpátky. Kroky se nyní blížily "Sakra" zasyčel Bernold a snažil se chavtně ale přitom tiše dostat zpět do své ložnice... |
| |
| V Bendenském Weyru Úder! Úskok! Zleva! Rychleji! Půlpirueta! Teď! Pozor! Zespod! Moooc brzo! F'lar přidržel nůž těsně před hrdlem svého soka, se svým vítězoslavným výrazem dávajíc najevo, kolik se toho ještě jeho syn bude muset v souboji s noži učit. F'lyn se přidušeně podíval na čepel nože a podivoval se nad rychlostí s jakou s ní dokázal jeho otec zacházet. Skutečný Weyr-vůdce... Před Weyrem F'lyne, jsi opravdu skvělý bojovník a nejen to, máš dobrou intuici a tvé rozhodování bylo zřídkakdy špatné, snad jediná chyba byla, že jsi mně dnes vyzval na souboj." Dodal s mírným pobavením Bronzový jezdec. F'lyn se nervózně pousmál, "děkuji otče." Mnemeth a Randath kráčeli vedle svých jezdců avšak do rozhovoru nijak nezasahovali. "Neděkuj, je to pravda. Mimochodem, mám pro tebe takový úkol. Nic se nedělo. Po chvíli se chtěl mladý draken zeptat co tím měl vlastně na mysli. Jenže těsně před vyslovením jeho otázky uslyšel tolik známý šustot křídel. Okolo dvojice drakenů se postupně začali slétávat jezdci se svými mohutnými draky. Zprvu jich bylo asi deset, avšak nakonec přiletěli další, některé znal F'lyn moc dobře, některé znal jen podle jména. Draci vytvořili okolo dvojice půlkruh a Drakeni postupně sesedávali a na počest se postavili do pozoru. F'lar se otočil ke svému synovi a a promluvil tak, aby jej slyšeli všichni přítomní: "F'lyne jmenuji tě vůdcem letky a žádám, aby jsi se vydal na Pouť do držby Nerat." Draci zaryčeli hrdelním zvukem připomínající kácející se strom aby tak vzdali hold Flynovi a Randathovi. Poté co se "obecenstvo" uklidnilo a jeho syn vstřebal tuto překvapující novinku F'lar pokračoval: "Tito drakeni byli vybráni aby tě doprovázeli. Neočekáváme žádné potíže od Neraťanů přesto se měj na pozoru, nedávno zde byl dosazen nový Pán, Kain d'Scythe. Pokud chceš, můžeš si přivzít do skupiny ještě jednoho jezdce." Držba Nerat, prý bývá v častých válkách, otec mně chce nejspíš vyzkoušet... Randath, Hnědý, deseti-metrový drak mu sdělil, že si nemyslí že by tento úkol byl velký problém. To si myslíš ty... Ale, třeba máš pravdu. "Otče, rád bych bych přivzal F'rala a vydám se na Pouť bez otázek a do půl hodiny." F'larové oči zračili pýchu a hrdost, také Mnemeth vypadal obzvlášť spokojeně. "Budiž. Jdi se připravit, pošlu pro něj okamžitě." |
| |
| V Bendeským weyru Dosť mne prekvapilo keď zamnou došiel mladý weyvrlinek a skázel mi že mne preložili do druhé letky, v který bol práve vyhlášený mladý F´lyn syn velkého vúdce F´lara za vúdce letky a že za 5 minut vyrážíme na pouť do Neratské držby. Slyšel sem že zlatý vajce a že táto snuška se už skoro vylíhne ale ne až tak skoro. Na odkaz jenom prikývnu a rýchlo se otočím k svému drakovy Deronthovy. No vyzíra to že se budeme muset pohnout. Choď rýchlo na krmište a neco si ulov, potom ma počkaj na rímse. Deronth mi nic nehovorí len se otočí a odletí nekam na krmište. Otočím se a behem se pustím k svímu weyru. Neni moc veľký ako weyry velkých vudcú ale mne postačí. Z postele si zoberu dýku a hreben. Poučesávam sa a otrasiem zo seba prach. Na pouť prece jazdec nikdy nesmí jít špinavý a neupravený. Když už konečne sem schopný jít medzi lidi z držeb tak si dýku dám na opasok a behem se pustím k rýmse mého weyru. Deronth mne tam už čakal. Usmeju se na neho a podrbu ho na krku. Potom mu vyskočím do priestoru medzi hlavou a telom a nohy strčím do stremenú. Nato se už spouštíme a míŕime spoločne k místu odkiaľ by sme mali odjet. Dorazíme na najväčšiu rýmsu a tam už je asi tak desať drakov z této letky a uprostred je F´lyn. Neco jazdcum říka ale ja si ho moc nevšímam. Když si mne všimne tak mu kývnu na pozdrav. F´lyna moc dobre nepoznám ale již sme se pár krát stretli pri boji s vlákny alebo na oslavách. Když si mne všimne tak dá pokyn k odchodu. Deronth zeskočí z rýmsi a potom se už vrhá do mezdimezí. Zacítim všade samí chlad.... |
| |
 | V Paláci slzících duší, hlavní pevnosti Neratských pánů Pohár se naplnil. Kapka červeného vína stékala po okraji poháru a s vášnivou roztoužeností nechávala za sebou sladkokyselou stopu. Plameny loučí a svícnů vrhaly na kamenné zdi hrozivé stíny podoby démonů tančících valčík Krvavých. Vysoká postava se uvelebila v mohutném trůně, bohatě polstrovaném a zpevněného kováním, které tu a tam bylo zdobeno výjevy ze Sartharských svitků. Celkový dojem umocňovalo nepřirozeně vysoké opěradlo, ukazující moc pána této pevnosti. Pevnosti slzících duší, které bylo nyní domovem nového držitele. Domovem Kaina d'Scythe. Neratský pán vzdychl. Několik sněhově bílých pramenů vlasů mu zakrývalo jedno oko. Díval se ven skrze čtyři vysoká gotická okna. Do tmy. Do noci, mučené blesky a trýzněné hromobitím. Kain bezděky uchopil pohár a napil se. Byly tomu dva měsíce. Dva měsíce po Ceremoniálu, kdy byl la'rem, jakožto zástupcem lidu, uznán za jejich nového pána. Kain si nalil další pohár, stále upřeně hledíc do noci. Skrz běsnící bouři si nevšiml příchodu další osoby. Přistoupila až k němu a svými jemnými prsty mu odhrnula vlasy a políbila ho na tvář. Kain se pousmál a pohlédl na překrásnou dívku s havraními vlasy, protkané stříbrnými pramínky, bělejšími než byly jeho vlastní. “Má překrásná sestřička“, pravil po chvíli ticha Kain. “A můj věčně zasmušilý bratříček.“, odvětila laškovně Lilith. Kain se ušklíbl a položil prázdný pohár na mohutný kamenný stůl. Lilith se nepřímila a i ona pohlédla noci do tváře. Temnotu rozťal blesk, který se zakousl kamsi do dáli a zmizel tak rychle jak se objevil. “Víš co je tohle?“, upoutal její pozornost bratr. Pohlédla Kainovi na ruku a spatřila malinkou ampulku s čímsi stříbrným. Lilith zatajila dech. Pán Neratu vycítil sestřino znejistění. “Přesně tak.“, zašeptal jakoby pro sebe, ale dost nahlas aby si byl jist, že ho Lilith slyšela. Ta se jen bratrovi uklonila a vyrazila směrem k dveřím do trůnního sálu. “A mimochodem sestřičko...“, zastavil ji ještě bratr. “Zítra se pěkně oblékni a připrav se. Budeme mít hosti.“ Lilith přikývla i když si byla jistá, že ji bratr, stále ještě otočen trůnem směrem k oknům, nemohl zahlédnout. Ještě pár vteřin věnovala tomuto místu a pak jí spěšné kroky nesly temnou chodbou do nitra skalní pevnosti... |
| |
 | Zhruba 50 dračích délek od Držby Nerat Sotva jsme vystoupili z mrazivého mezimezí byl jsem uchvácen tou změnou. Po tolik let jsem byl hlavně v okolí Weyru, že velkolepost přístavního města zapůsobila na mně tak, jako možnost sledovat první krůčky batolících se mláďat. Avšak, ten pocit prvního seznámení s hnědým Randathem byl přece jenom silnější, avšak nedokážu najít jiné vhodné přirovnání. Co takhle první páření? Poznamenal můj přítel s notnou dávkou pobavení. " To je ale úplně něco jiného..." dodal jsem rozpačitě. Naráz mě však něco napadlo. Dal jsem znamení k ostatním, že budeme přistávat. Randath nic nenamítal a sklopil křídla i svou mohutnou hlavu směrem k zemi, vyhlídnul si mírně zvrásněnou zemi, převyšujíc okolní terén. Mohutné zvíře... Zvíře? Draci jsou něco mnohem víc... těsně před dopadem zaklonil svou hlavu vzad avšak opatrně aby neshodil svého jezdce a zamával křídli do protipohybu aby zpomalil. Nakonec došlápl napřed zadními pak předními na vyvýšenou půdu. Podle šustotu křídel již i ostatní začali přistávat. Randath natáhl přední nohu a přikrčil se k zemi aby mi umožnil sesednout. Poté co jsem došlápl na zem jsem se rozhlížel po ostatních jezdcích. Dva Modří již dávno stáli a čekali na rozkazy, několikjich právě sesedalo a někteří ještě přistávali. Vyčkávám než všichni přistanou... |
| |
| Zhruba 50 dračích délek od Držby Nerat Když se vynoríme z medzimezí tak mne trochu otrase. Už dlouho sem nešel takhle daleko v tí zime v tom pocite že neovládaš sví telo ani mysl. No ale nekdy sem se přece musel dostat víš když sa ccem stať nekdy vúdcem weyru co mi zrejmne zhrábne F´láruv syn. No kým se nová královna vylíhne tak musím se sebou hodne hodiť s tréningem abych byl pri zásnubní letu jako prvý a potom to už bude. F´lyn a pár modrých jazdcú již pristáli kousek od držby Nerat. Taky se k nim vznesu a pristanu tesne vedle F´lyna. Ješte sem nebyl na pouti, teď je to první krát ale tak vím co mám pri ní delat aj co to je četl sem o ní. Musím najít tou správnu weyvrenu. Počkám kým pristanú ostatný jezdci a potom se už otáčim k F´lynovy po rozkazy. |
| |
| Rozdám všem několik Ohňovců, aby si je dali do batohu, ačkoliv nepředpokládám, že by nastali jakékoliv potíže. Poté rozdělím naši skupinu na dvě menší, až budeme ve městě a vyřídíme formální rozhovor s Pánem Neratu, tak se naše skupinky rozdělí a každá půjde jiným směrem. (F'ral bude ve skupině číslo dvě a já v jedničce) Ohlédnu se směrem k Randathovi, ten nedočkavě zatřepal křídli až rozvířil okolo sebe prach z vyprahlé a ztvrdlé země. Povzdechnu si jdu k F'ralovi. (Ve skutečnosti ho nevidím, ale poznám jeho draka, takže ve skutečnosti jdu k Deronthovi). Zeptám se: "Je všechno v pořádku? Stihli jste se zavčas připravit?" |
| |
| Zoberu si od F´lyna pytlík s ohňovcem i keď se mi to zdá zbytočné lebo teĎ by zrovna vlákna padať nemela. No vyzerá to že neskušenosť mladého F´lyna nás bude trestat. Asi také ješte nebyl na pouti. Do dvou skupin? Však to se tak nedelá. Nikto to tak nedelá a ješte chce jít za správcem Neratu. No ale on je velitel letky. - Nu áno. Ale ješte je mladej a neskusenej a čoskoro možno zavedie nové spôsoby.Povie muj drak mne do mysle. Znovu ho podrbu na hrboli za ušami. Když ke mne dojede F´lyn tak mne to dosť prekvapí síce prekvapilo ma aj to že ma sem vôbec zavolal No vyzerá že je všechno vporiadku. A co se tíče či sem sthl. No musle sem, nsnažil sem se. Doufám že najdeme aspoň jednu kandidátku na weyvrenu. a aspoňpár chlapcov, ktorým by sa mohli vyliahnuť draci z této snušky Ramoth. Poviem potichšie a čakám aké budú ďaľšie rozkazy. Zoskočím z Derontha a už stojím na svojich vedľa F´lyna. |
| |
| Výborně, takže... Otočím se i k ostatním drakenům a zvýším hlas aby mně slyšeli. "První skupina půjde prohledávat severní část města, prohlédáme obytné zóny a sejdeme se na místním náměstí. Druhou skupinu povede F'ral." se záškodným úšklebkem sleduju jeho výraz. Pak se otočím zpátky k ostatním. "Vaše skupina prohledá jižní část města, především cechy. A místo kde se sejdete nechám na tobě Bronzový jezdče." Začíná se stmívat, ještě chvíli počkáme než padne skutečná temnota. Otočím se zpátky k F'ralovi, který vypadal jakoby něco chtěl říct, avšak nevšímám si toho a zahleděn do očí ztlumím hlas: "Už dávno jsem si tě všimnul, máš talent. Však uvidíme, komu se podaří najít tu nejlepší Weyrenu." |
| |
| V komnatách Pána Neratu Pomalý vyrovnaný pohyb nasadil s nečekanou pevností a grácií plátovou rukavici na své místo. Řemínek, druhý, třetí a i chrániče byly na svých místech. Takřka černý kyrys, chlubící se na světle rudými odstíny, byl již na svém místě. Hruď zdobil perleťový ornament připomínající tvarem hrudní kost. V místě kde se sbíhala domnělá žebra byl rubíny vykládaný znak sarthatské církve a vlastně tak znak celé Neratské Držby. Kain miloval svou zbroj. Kdyby mohl, spal by i v ní, což se mu "poštěstilo" během Druhé savalielské výpravy. Pán Neratu prošel ponurou komnatu směrem k ebenovému stolu takřka půlkruhového tvaru. Na stole leželo několik knih, dokumentů, map a zpráva. Zpráva ohlašující nanejmíň opravdu vzácnou návštěvu v podobě dračích jezdců. Kain se posměšně ušklíbl a podíval se na polici nad stolem. Také byla z jakéhosi tmavého dřeva, jenže místo knih bylo na ní vyskládáno několik bělavých lidských lebek. Některé více nažloutlé některé méně. Byly tu i celistvé se spodní čelistí, jiné bez a mnoho s různým počtem a velikostí prasklin. Pohled majitele této sbírky trofejí padl ještě trochu výše. Kainovi oči takřka hořely láskou k tomu co viděl a jeho pohled se snad přímo mazlil s oním skvostem, který vévodil celé této stěně, zdobený malou stříbrnou soškou sartharské bohyně Athaneris. Chvíli tam jen tak mlčky stál. Pak sklopil hlavu zpět nad onen kus pergamenu. Budiž , pomyslel si. Ohlédl se zpět kolem komnaty. Postel s nebesy a se závěsy ze sametu, krb s houpacím křeslem, hodiny a dvě gotická okna jakoby pánu Neratu dalo požehnání jeho myšlenkám. Kain bezděky přikývl. Přehodil si přes sebe svůj černý plášť a hlavu přikryl kápi. Několika rozhodnými kroky došel k mohutným dvoukřídlým dveřím na kterých byl vykován jakýsi neznámý znak. Kruh a v něm pět rovných čar, které dohromady dávalo obrazec připomínající obrácenou hvězdu. Opřel se do dveří a ty se s jemným zaskřípáním otevřely. Pán pevnosti prošel a vydal se chodbou do trůnního sálu. Dveře se sami zavřely. Po pár krocích se k němu neslyšně přikulhal komorník a správce pevnosti Meldredaht. "Uctivý služebník, Bělovlasý!", pravil svým přidušeným hlasem, stále držíce krok se svým pánem. "Meldredahte?", oslovil jej Kain, který nikterak překvapen, pokračoval dál aniž by se na sluhu ohlédl. "Bělovlasý, sartharští kněží z řádu Erifeského si přejí tvou audienci ve svých sklepeních.", pokračoval komorný. "Teď nemám čas! Čekám v brzké době velice důležitou návštěvu a...", odbyl Meldredahta vládce Neratu "Bude přítomen i la'r Derthorius III., Bělovlasý..." . Kain se prudce zastavil. Pohlédl svému o hlavu menšímu shrbenému sluhovy zpříma do očí. Na Meldredahta tento výjev udělal dojem, jako již tolikrát a tak neschopen slova odvrátil pokorně zrak k podlaze. Když bude přítomna i hlava sartharské církve, tak to bude něco důležitého., pomyslel si Kain. Pán Neratu se tedy zadíval zpět do temné chodby a vzdychl. "To nebude zrovna vychované vůči dračím... Meldredahte! Popros prosím tě mou sestru Lilith ať se zatím o hosty postará než je budu moci přijmout osobně. Snad to nějak pochopí a já se pokusím onu 'neodkladnou' záležitost co nejdříve vyřídit" "Staniž se, Bělovlasý.", kývl pokorně sluha. Kain se otočil a vyrazil k jedné z temných chodeb. Ještě chvíli se ozvěnou nesly jeho kroky okovaných bot. Meldredaht se ještě chvíli díval za místem, kde zmizel jeho pán. Vyloudil na své zvrásněné tváři, úsměv, který odhalil několik žlutých zubů. Vaši sestru, můj pane, navštívím velice rád. Velice. a se sípavým chichotem se odbelhal pryč... |
| |
| Pri Neratu Prohlédnu si ostatní, který na mne pozerají a které mi F´lyn pridelil. Dosť mne prekvapilo že mi tak dúveruje a jak se ke mne správa, že vidí ve mne talent, ale je vidno že se chce pretekat s rovnocenným ve hledáni weyvreny. Kto nájde lepší??? No doufám že já, i když Bendenu nepripadá jenom táto tržba takže mužu uspet aj ostatný letky. No co Deronthe. Všiml sis nekde nejaké místo kde by sme se mohli s ostatnými setkat? - Áno, nedaleko je sídlo pána Neratu. Je akurát v strede štvti kterú máte prehledat a potom mužete jít rovno za držebníkem. - Diki.Podrbu svého dráčka za ušami a prídem k ostatným. No, mi se stretneme pri sídlu páne Neratské držby. Je to presne v stredu našeho rajónu.Povím nahlas aby to počul každý. Potom se už otáčam na odchod a ješte se pozru za Deronthem, který odléto u kus dál s ostatnými draky na odpočinek. Pomaly všichni na jednou vejdeme do mesta a rozproudíme se po nem. Jedu doprava kde sme mali jít mi jako skupina. Nekterý jedou za mnou a ostatný už odbočujú. Nakonec už jedu sám. Sústredím sa a svojou mysľou aj zrakom zameriavam nejaké schopné dievča, mladé a pekné. Chodím do niektorých domov a pozriem sa po nejakej a hľadám stále ďalej až do večera keď sa má konať hostina na znak úcty k drakenúm, aspoň tak to vždy bylo, ale aj tak se ješte pri západe slnka musím stretnúť pri tom sídle páne Neratu s ostatnými. |
| |
| Nerat Překvapivě, v doprovodu zhruba tuctu strážných, kteří měli větší strach ze svého vládce než z draků ponechaných před bránou nás vpustili dovnitř. Na mé otázky ohledně nepřítomnosti Pána držby jsem všakod žádného strážného odpověď nedostal. Ohlédnul jsem se kolem dokola. Všichni strážní vypadali jeden jako druhý. Cítím to, někde blízko vychází Síla, je možné že přímo z tohohle paláce? Randath se svou odpovědí chvíli otálel, nejspíš měl zrovna něco na práci. Myslíš že by naše Pouť skončila tak brzy? Každopádně, buď tam uvnitř opatrný... Něco se mi na tomto místě nelíbí. Také se mi tu něco nezdá, ať už to bylo způsobenou všudypřítomnou temnou atmosférou, ve které převládala čerň nebo mnoha obrazy s obzvlášť krvavými výjevy z bitvy. Tak jsem své obavy Randathovi nesdělil, není potřeba aby si o mně dělal starosti. Stráže které mně doprovázeli naráz, jako jeden muž se postavili do svých původních pozic poblíž vstupních dveří, kterými jsme přišli a několik se jich postavilo k bočnímu vchodu který vedl snad někam do palácového sklepení. O mou pozornost se zasloužila mladá dívka se sněhobílými vlasy, sledoval jsem jak se ji ladné křivky vlnily při rozvážné chůzi a na mladé pleti se vytvořil upřímný úsměv. Vzpomněl jsem si na slušnou výchovu a poklenuvší jsem se představil a políbil jemnou, samoetově bílou ručku. "Já se jmenuji Lilith." odpověděla. "Náš Pán je nyní velice zaneprázdněný a posílá svou nejhlubší omluvu tak vzácným hostům. Přijde jak jen bude moci." Krása té dívky mně doslova omámila, avšak přesto mě na ní cosi děsilo. Jen jsem stále nemohl přijít na to, co... |
| |
| V Držbě Bitra začalo pršet, v jejím nejbližší okolí (Bendenský Weyr, Bendenská Držba a Lemoská Držba) je zataženo, místy přeháňky. Fronta se pohybuje směrem na západ... |
| |
| Náměstí Tergalské državy Procházím centrem Tergalské državy. Obcházím obchody a nakupuji. Jako asi každý muž nákupy nesnáším, ale na druhou stranu se vždy rád projdu. Až dokončím nákupy, budu muset ještě oběhnout několik domů. Zkontroluji některé nemocné, donesu medikamenty a dnes dokonce mě čeká i můj osobní pacient. U jednoho otcova známého náhle propukl šílený, neovladatelný strach z myší. Mám mu pomoci. Moc se na to těším... Opouštím poslední obchod. Naposled překontroluji seznam nutných věcí. Výborně, mám všechno :-) Ani nevím proč, ale pohlédnu do dáli před sebe. Pohlédnu k nebesům. Netuším co mě tak láká. Obloha je klidná, honí se po ní pár neposedných mráčků a slunce pomalu zapadá. Náhle se z ničeho nic objeví drak!!! Nic tomu nepředcházelo. Prostě se zjevil, zhmotnil z řídkého vzduchu kolem. Pak další! A další! Další! Až jich byl jich tak tucet. Pak se rozlétli směrem k državě. Dračí jezdci. Co tu asi dělají??? Snad se jednou taky stanu jezdcem. Budu chrabrý a statečný, muž dbalý cti. Úctyhodný rytíř, chránící slabé a potřebné. No nic, musím pokračovat za svými povynnostmi. Ať to stihnu než bude úplná tma. |
| |
| Nerat, u skupiny číslo dvě Ze dveří jednoho z mála kamenných domů, se rozletěli dveře a mladá uplakaná dívka se vrhla k překvapeným drakenům. Avšak přes slzy a rozrušení si nevšimla vystupujícího kamene a upadla na zem. Prosebně zvedla ruce a přes její tvář zakrytou světlými vlasy proběhl výraz poslední naděje: "Prosím, pomozte mi!" Chvíli se odmlčela a otevřela pusu údivem, právě jí došlo s kým má tu čest. Zároveň se z domu začali ozývat blížící se kroky a silné výrazy na adresu mladé dívky. "Vy, js... Vemte mně s sebou! Prosím! Řekněte že jsem cílem Poutě, i když nejsem. Prosím!" |
| |
| Lemoská držba, hostinec u Zlatého úhoře "Alito! Pojď sem honem, máme tady vzácnou návštěvu!" Oslovil mladou dívku, jenž právě drhla nádobí a zbavovala talíře mastnoty drhuntím díky vonnému písku. |
| |
| Telgarská Držba "Stůj! Zloděj!" Člověk, kterého Atlanta před chvílí těsně minul, tak že se o sebe otřeli boky, nyní velmi rozrušeně na něj ukazoval prstem a rozběhl se za ním... |
| |
| Prudce se otáčím a koukám za sebe. Na koho to ukazuje??? Nikdo tam není V tom mě kdosi chytne za levou ruku. Velmi silně stiskne s hrubě trhne. |
| |
 | Hostinec U Zlatého Tuhle práci nesnáším! Mrmlám a snažím se alespoň trochu zbavit nádobí mastnoty a zbytků jídla. Mám sice již dvouletou praxi,ovšem toto mi stále ještě činí potíže. Snažím se myslet na něco jiného,a ani to tak těžké není. Třeba na ten sen,co se mi dnes v noci zdál. Letěla jsem na obrovské zlaté dračici,přes hory a údolí,až jsem nakonec zahlédla muže na modrém drakovi. Zdálo,že ke mě mluví. Ovšem než jsem stačila pochopit,co říká,sen skončil. Náhle mě "otec" vytrhne ze vzpomínání. Vzácnou návštěvu? To jsem zvědavá,kdo to je. Jistě otče! zavolám a odběhnu od nenáviděné práce za "otcem". |
| |
| Telgarská Držba "Mám tě smrade!" Veliký muž, avšak lehce při těle drtil svým železným stiskem chlapcovu ruku, jeho dvě hnědé oči byli rozšířené radostí z toho že mohl beztrestně způsobovat bolest. "Kam jsi dal Moje prachy?" zeptal se s důrazem na slovo moje. |
| |
| Jaký prachy??? vypadne ze mě úplně nechápavá odpověď. Pokusím se vytrhnout z jeho sevření, ale samozřejmě marně. Vypadá že ho to spíše potěšilo. Co to je za vola??? Co po mě chce??? |
| |
| "Tak ty nevíš???" Muž se ohlédne a s druhou rukou máchne k ostatním okolo sebe aby upoutal pozornost a zvýší hlas. ""Tenhle skrček mi ukradl peníze a nechce mi je vrátit." Poté se zadostiučiněním se otočí k vyděšenému mladíkovi a zašeptá: "Dej mi všechny prachy co máš, a nechám tě jít. Můžeš řvát, ale nikdo ti už neuvěří." |
| |
| Tak teď se konečně začínám v celé situaci orientovat. Co ale mohu udělat??? Rychle projedu pohledu pohledem okolní dav. Smůla :-( nikde nikdo známí. Některé tváře jsem již zahlédl když byli u otce. Jasně Dharen. Zkusím se opřít o jeho pověst. Moc toho u sebe nemám potichu syknu přidušeným hlasem Mohu ti je dát. . . Ale otec, nebude nadšen, až se bude ptát, kde jsou peníze |
| |
| Lemoská držba, hostinec u Zlatého úhoře Dovnitř vstoupí dva muži s vestou z wheří kůže a posadí se k nejbližšímu stolu, zavolají na hostinského a poručí si dva půllitry klahu a chléb. Hostinský naplinl dvě sklenice a nakrájel chléb, navrch přidal trochu zeleniny, pro tak vzácné hosty a zavolal na svou nevlastní dceru. Z kuchyňky se ozve "jistě otče" a o vteřinu později již mladá dívka čeká na to co po něm otec potřebuje. "Přišli k nám vzácní hosté." pohodil hlavou k dvojici ve zvláštní výzbroji. "Zaneseš jim to, prosím?" |
| |
| Telgarská držba "Si myslíš že mě to zajímá! Naval prachy!" Tajně levou rukou odhrne svou koženou vestu a odhalí nůž v ní ukrytý. |
| |
| Pak tedy doufám, že nechodíš často k felčarovi. Nevím jestli ti teď bude ještě Dharen chtít pomoci řeknu s důrazem na jméno otce. Dharena zná ve državě snad každý. Je to felčar, šaman, medik, léčitel, doktor ... každý ho nazývá jinak, ale v jednom se všichni shodnou ... tam kde všichni doktoři a šamani selhávají, tam to teprve začíná být pro Dharena výzva. Využiji chvíle, malého okamžiku, kdy velikán znepozorní, kdy přemýšlí co udělá. Přivřu oči. Co se asi děje v té jeho hlavě??? |
| |
| U Zlatého úhoře jako omámená stojím u výčepu a hledím na ty dva,přesněji neslušně civím. Naštěstí se dokážu probrat. Uchopím tác do rukou a a nesu jej přímo k stolu těch dvou zvláštních mužů. Kdopak asi budou? Podle jejich brnění soudím,že jen tak někdo nebudou. |
| |
| Neratská držba Práve sem prechádzel cez jednu ulice takmer s prádnymi rukami nenašel sem nikoho kto by se hodil na weyvrenu ani na jezdce. A v tom zrazu z dverí vyskočí na ulicu tá holka začne mne prosiť abych ji vzal sebou. Je to zaujímavé požádat drakena, o takéto klamstvo i keď vyzerá že je schopná, možno by mohla byť weyvrenou. Neco s ní vyžaruje, odvaha a je aj pekná, co je jen málo dívek. Co si to říala, drakeni neklamou.Řeknu nahlas. I keď by si mohla být jej celím aj bez klamstev..Pronesu nahlas. Pomohu dievčtu vstať a rekami ju držím za lakti aby udržala rovnováhu. Jaké je tvé jméno ctená dámo.Povím so šarmom drakena jak to ví jen on. |
| |
| Lemoská držba, hostinec u Zlatého úhoře Jakmile se k nim dívka přiblížila, oba dva ukončili svou diskuzi, navíc při předávání jídla a pití každý slušně poděkoval. Zničehonic se zvenčí ozval dračí řev. V tu chvíli jeden z mužů popadl Alitu za ruku a pobídl ji ať se posadí... |
| |
| Telgarská držba "Co se to tady u všech draků děje?" Hromotluk se otočil a spatřil vzrostlého muže, odhadem mu bylo něco málo přes dvacet oběhů. Měl na sobě vestu s wheří kůže a s rukama založenýma ve výšce hrudi si prohlížel hromotluka a chyceného chlapce. Jako první se vzpamatoval "pravý" zloděj: "T- ten kluk mně vokradl páne jezdče, a nechce mi vrátit mé peníze..." Draken přesunul pravou ruku ke spánku a zavřel oči. Po chvíli je otevřel tak rychle až se oba dva polekali a přísným hlasem se otočil k Atlantovi: "Je to pravda?" |
| |
| Neratská držba Dívka se nervózně ohlédla, ve dveřích ze kterých utekla stál rozložitý muž, tak říkajíc hromada svalů a žádný mozek. Bez jakéhokoliv vychování zařval: ""Monato! Tohle schytáš!" Rázným krokem a bez ohledu na Jezdce vyšel ven. "Prosím!" žadonila dívka a obešla jezdce, tak aby stál mezi ní a svlanatcem. "Uhni!" zařval na F'rala a oči mu pláli vztekem. |
| |
| Telgarská Držba Náhlá změna v toku myšlenek toho obra mě zarazila. Ale to už se mi stalo. Není to nic s čim bych si neporadil. Hledám. Hledám. V tom si všimnu že už nejsem centrem pozornosti toho padoucha. Rozhlédnu se kolem sebe a spatřím nového účastníka této scény a jeho pohled upřený ke mě. "Co??? Cože???" vypadne ze mě "Je to pravda, chlapče??? Okradl jsi ho???""Samozřejmě že ne!!!" vyhrknu skoro uraženě. Nejsem žádnej zloděj |
| |
| U Zlatého úhoře No,alespoň mají slušné vychování,to se musí uznat. Myslela bych si to i dále,kdyby mě jeden z nich nechytil za ruku. Posadím se k nim ke stolu,v očích plno otázek. Co potřebujete? |
| |
| Telgarská Držba "Pche, to říkají všichni, šak se na něj podívejte, hotovej fracek!" Obořil se na Atlantu nyní bez bázně tlusťoch. Jezdec se jen pousmál a nadále si ťukal do spánku. "Jezdci nikdy nelžou, naší zásadou a jediným pravidlem je pravda. Takže se tě zeptám ještě jednou..." |
| |
| Lemoská držba, hostinec u Zlatého úhoře Oba muži se na sebe podívali. Ten který chytil Alitu za ruku nakonec pronesl: "Bude to jen na chvíli nebo na celý život." Než stačila cokoliv říct pokračoval: ""Jmenuji se S'hak jsem Bronzový jezdec a toto je můj bratr S'mue Modrý jezdec. Přišli jsme ti položit nabídku, která změní tvůj život navždy..." |
| |
| U Zlatého úhoře Nabídku? Co by to mohlo být? Vždyť jsem napůl bezdomovkyně a ještě sirotek. Upřeně se muži,jenž promluvil,zadívám do očí a řeknu. Poslouchám. |
| |
| Telgarská Držba Narovnám se. "Nejsem žádnej sprostej zloděj ani lhář. Můj otec je, no řekněme, slušně zabezpečený muž. Nemám nouzi, nemám důvod krást. Ale i kdych měl, řest by mi to nedovolila!!!" Oči mi u toho planou jak ohnivý meč bohyně pomsty. Volnou rukou sáhnu po váčku s mincemi. Je sice celkem plný, ale peněz v něm moc není, většinu místa zabírá zmačkaný papír s nákupem. Jedním pohybem si ho odvážu a hodím ho po jezdci "Jestli je to jeho měšec, jistě bude znát jeho obsah" |
| |
| Lemoská držba, hostinec u Zlatého úhoře "Děvče, pověz. Chceš se nadále dřít svou jemnou kůži o písek při mytí nádobí? Nebo být jako obsluha pro všechny ty nevychovance, kteří se sem chodí opít?" Hostinský, nevlastní otec Ality pozorně oba muže sledoval a pokoušel se zaslechnout něco z jejich rozhovoru. Měl o ní strach, avšak zároveň z úcty k jezdcům se prozatím do rozhovoru nijak nezapojoval a maskoval svůj zájem při leštění sklenice, která již byla zářivá dost. |
| |
| Telgarská Držba "To je neslýchané! Krade a ještě si bude klást podmínky!" ozval se nyní však znatelně nejistě hromotluk. Jezdec předstíral, že jej poslouchá, ale přitom si hrál s váčkem... nakonec polohlasem promluvil: "Nevím..." Draken, poté zvedl hlavu a omluvil se: "Promiňte to nebylo pro vás. Takže, co je v tom... Dopovědět větu bylo zbytečné, tlusťoch se jal na útěk. "Takže," jezdec si přesto nadále hrál s váčkem... "Dovolte mi, abych se představil, jsem L'rid. Modrý Bendenský jezdec a hmm, zrovna tělesně nepřítomný Palath, který leží támhle za tou zdí." L'rid ukázal kamsi přes půlku města. |
| |
| Telgarská Držba Pozvednu oči k nebi. Je sice už noc ale, ale ho zahlédnu. Krásného, silného, vznešeného modrého .... Tohle sem viděl ve svém snu. Vše kolem ještě více potemělo. Drak se náhle změnil v jakýsi "šošoid" (resp mám-li být přesný tak elispsoid s hlavní osou rotace O:-) ) Uprostřed toho tělesa začalo něco červeně pulzovat. Jako údery srdce. Měl sem pocit že se na mě dívá. Ucítil sem na rameni ruku L'rida. Rozhlédnu se kolem. Je normálně tmavá noc a nad hlavou mi krouží modrý drak. Pohlédnu na L'rida |
| |
| Telgarská Držba "Palath říká, že jsi vhodný a je nemůžu než s ním naprosto souhlasit..." Oči chlapce se setkali s očima vysokého jezdce. "Smím znát tvé jméno chlapče?" |
| |
| Telgarská Držba "Atlata" odpovím automaticky "Vhodný??? Vhodný k čemu???" Ještě jednou pohlédnu vzhůru. Modří draci jsou nádherní. |
| |
| Neratská držba Dívka predpokladám že Monapo sa mi postavila za chrbát. Potom tam pribehol ten tučniak, bez mozgu, dosť ma to nasralo že chce ublížiť tejto peknej slečne. Neviem možno by som sa do too nemal miešať. Nie toto rozhodne nemôžem nechať tak. Postavím sa tučniakovy do cesty a upriem na neho svoj zrak. Prepáčte ale čo vám toto dievča spravilo že jej chcete ublížiť. Myslím že ju si ju zoberiem na kandidátku na wevrenu. A teraz keby ste sa vrátili zdomu.Poviem nahlas. Postavím sa mu do cesty aby sa k dievčaťu nemal šancu dostať. |
| |
| Telgarská držba Jezdec se upřímně rozesměje a poplácá Atlantu po rameni. "Stát se drakenem samozřejmě, pane Atlanto!" Poté pohlédne k nebi na modře se vznášející bytost zastiňující jeden ze tří měsíců a pak se vší vážností zašeptá: "Ty to také cítíš viď? Ten pocit že ti něco schází? Proto také čekáš a sníš, o něčem čemu sám vlastně nerozumíš. Pouze mihotavé obrazy zdaleka spolu nesouvisející ti dávají mlhavou nápovědu... Pověz, mám pravdu?" |
| |
| U Zlatého úhoře No,tak tvrdé to zase není,ale vážně mě to moc nebaví. Uvidíme,co mi chtějí nabídnout. Je to moje práce. Samozřejmě,že mě to moc nebaví,ale někdo to udělat musí. Ovšem ráda si poslechnu vaši nabídku. |
| |
| Telgarská držba Ztuhnu jako by mě uhranula nějaká čarodějnice. Dýchám prudce a zbrkle. Já??? Jezdec??? Neuvěřitelné! .... Že bys se mé nejtajnější sny mohly splnit??? Pomalu se uklidňuji a dostávám z prvotního šoku. Ano. Tohle by mohlo vysvětlovat ty podivné sny, posledních nocí, ty podivné záblesky. Až po chvíli jsem schopen nějaké souvislé věty: "Ano. Máte pravdu. Ale jak to můžete vědět???" |
| |
| Neratská držba Chlap se zastaví, nejdřív mu celá tvář zrudne, pak se však překvapivě uklidní a zamne si prsty až mu v nich zapraští klouby. "Tak, pravý bojovník se nikdy neschovává, za druhé, pravý bojovník nikdy neutíká, za třetí... Dávám ti na výběr: Buď se vrátíš zpátky k nám a pro tentokrát ti vzhledem k tomuto vzácnému pánovi, kterého respektuji, odpustím. Nebo se nevydáš domů a v tom případě tě už nikdy nechci vidět. Nikdy!" Muž zakoulel očima od jezdce k mladé dívce: "Tak?" Dívka se opatrně a rozechvěle postavila, odmítla pomoc při vstávání a zmateně se rozhlédla mezi oběma muži. Bylo jasné, že se nemůže rozhodnout... |
| |
| Kdesi ve sklepeních Pevnosti slzících duší, sídla pána Neratu Chodbou se ozývalo řinčení zbroje. Chvatné kroky překonávaly jeden schod za druhým. Krev mu vzrušením pulzovala ve spáncích. Byl tu způsob. Byla tu naděje. Kain si stále v mysli přehrával toho, čeho byl svědkem. Schod, pak další. První chodba, druhá, třetí. Vrazil do dveří vedoucí do jeho komnat. Ty tou ranou zůstaly otevřené. Pán Neratu otevřel jednu ze skříní a vyndal z ní jednu z lahví. Otočil jí etiketou vzhůru. Aby se podíval na nápis. Stálo na něm „Fer‘neth”. Kain se natáhl pro jednu sklenku. Soška anděla zahaleného v hábitu s kapucí a vyrytým sartharským znakem, držící pevně obouruční meč, sloužila jako držadlo. Křídli objímal skleněnou část pro tekutinu. Náhle někdo zaklepal na otevřené dveře. Neratský pán zazátkoval láhev a společně s pohárem ji vrátil na patřičné místo. Neotočil se. Věděl přesně kdo se opovážil jej vyrušit. “ Vstup Meldredahte, a pověz co máš na srdci.“ “ Můj pane, dovolil jsem si pouze přijít říci, že velitel dračích je již zde a společně s paní Lilith nyní večeří v jídelním sále. Připojíte se také, ó Bělovlasý? “Ano. Ohlas mne tedy prosím.“ “Jak přikazujete, poklonil se sluha odklopýtal ven a zavřel za sebou dveře. Kain se zadíval na stěnu. Přesněji na místo nad poličkou a prsty si přejížděl přes své úzké rty. …d‘Scythe... prolétlo myslí než i on opustil onu ponurou komnatu a jakoby se tato myšlenka právě řečeného dále vznášela prostorem a časem pokoje. V sídle pána Neratu Lilith seděla v ebenovém křesle s vysokým opěradlem jaká měla takřka veškerá křesla v pevnosti. Její jemné prstíky hbitě vyšívaly. Tato činnost připomínala takřka učiněný balet s jehlou. Pramen bílých vlasů, jenž u konečků přecházel v nepřirozeně krvavě rudou, lemující obličej a mazlící se s její hrudí, zdůrazňoval její ženské křivky. Po očku sledovala F‘lyna a uličnicky se usmívala. F‘lyn zatím nervózně uždiboval kousek pečeného masa. “Líbí se vám náš hrad pane?” , promluvila z ničeho nic Lilith. ”Musíte odpustit svérázné umění našeho lidu. Víte, mnoho cizích lidí z nám nerozumí. Někteří náš sloh dokonce považují za odpuzující a nás za podivíny.“ Paní Paláce slzících duší se odmlčela. F‘lyn polkl a dál pozorně upíral svůj zrak na tu mladou ženu, která na něj působila až étericky. ”A někteří,” , pokračovala po chvilce, “Za nečsitá stvoření z temnot, samu zvrácenost, tvory postižené a ovládané Vlákny!” , Lilith prudce vstala, “Za jejich špehy, splozence, keré jé nutno vyhladit z povrchu Pernského!” Lilithina poslední slova, vyřčená s neskrývanou zlostí, se ještě jako ozvěna chviličku vznášela jídelní halou. Vyšívání se odkutálelo na zem a lady po tváři stékala malinka slza, která se postupně vpíjela do té bledé, líbezné, bezchybné tváře. F’lyn na sucho polkl... |
| |
| Lemoská držba, hostinec u Zlatého úhoře S'mue, který byl doposud po celou dobu zticha se tajně pousmál, "Mladé děvče, zavítali jsme do této hospody abychom si odpočinuli po naší vyčerpávající Pouti. A hospoda... To bylo to poslední místo, kde bych čekal tak krásnou a jistě i inteligentní dívku. Člověče S'haku cítíš to? Má v sobě tolik Síly... Možná by se z ní mohla stát i Weyrena." Poslední věty byli určenému muži který měl nyní obě ruce na svém korbelu s klahem a pomalu z něj upíjel. |
| |
| Neratská držba Pozriem na muža. Možno zasahujem do vecí, do ktorých mne nic. Bojovník. Vždyť ona moc nevyzerá ako bojovník Ootčím sa na dívku a znovu na muže. Prepáčte pane ale čo sa vlastne stalo, proč na tp holku tak kričíte?? Poviem nahlas a rozhodným tónom. Trochu se od dievčaťa odstúpim aby boli oni dvaj oproti sebe ale stále som pripravený zasiahnuť keby náhodou na dievča zaútočil.. |
| |
| V sídle pána Neratu F'lyn pocítil u Randatha náhlý záchvěv nervozity. Naprosto to chápal, i on sám se cítil velmi nepříjemně mezi zdmi tohoto paláce, nikde žádné výjevy ze života draků, jezdců, souboje s Vlákny, mláďat, nic co by mi alespoň částečně připomínalo domov. Zoufale zatoužil být zpátky ve Weyru, moct obejmout a poplácat ten ohromný hnědý krk, láskyplně ho poškrábat na hlavě a mezi ušima, S Randathem je vždy všechno v nejlepším pořádku, zapomíná se tak snadno na všechny starosti... Ze snění ho vyrušil přízrak, vlastně muž, silně připomínající bytost z povídaček pro vystrašení mladých weyrlinků. Stál v mohutných dvoukřídlých dveřích a chystal se přivítat svého hosta. |
| |
| Neratská držba "Omlouvám se, ale je to má dcera a jednou z ní bude skvělá bojovnice. Boje má naše rodina v krvi, máte tu čest s kapitánem městské stráže, nyní, bohužel ve výslužbě. Řekl muž pyšným tónem. Dívka se nerozhodně otočila ke svému otci. "Máme tě ráda..." Kapka vody dopadla na kamennou dlažbu. Otočila se k F'ralovi a zašeptala: "Jdu s vámi, i kdybych musela..." Poté se dívka již naprosto poddala pláči. Vysloužilý voják, si zhluboka oddechl a zavřel dveře. Pro tuto mladou ženu navždy... |
| |
| V sídle pána Neratu "Buďte vítán pane! Je pro mne ctí přivítat někoho jako jste vy, ve svém skromném příbytku. Co vás knám přivádí?", přistupoval pán Neratu k F'lynovi, který zrovna vstal od pečeně. I když řečená slova značila o jisté úctě k dračím jezdcům, tak chladný tón, který je pronášel onu iluzi zcela pohřbil. |
| |
| U Zlatého úhoře Cože? Nevěřícně na ty dva zírám a přemýšlím,jestli jsem se nepřeslechla. Myslíte to vážně? |
| |
| Neratská držba Pozriem na smutného otca, ktorého práve na plnej čiare sklamala dcéra otca. Vyzerá že ona sa nechcela stať bojovníci a otec ji nútil. Nevím ale robil to asi z lásky, a z vlastnej cti. Když muž zabuchne dvere tak se otočím k dievčaťu. Dievča sa rozplače a ja ju nechám nech sa mi vyplače na ramene, draken by mal takéto veci robiť. Devče, to si si teda u otca zapálila. Nemala si odísť takto v zlom. Ale zoberiem ťa. Pôjdeš somnou na hostinu Páne neratu, tam se vyspíš a ráno te vezmu do Bendenskému weru kde sa bude konať líhnutí. A teraz poď ponáhľam sa, na stretnutie s ostatnými jazdcami, nebudú ma čakať donekonečna. Povím rychle. A potom už jedu rýchle a holka jede vedle mňa k sídlu páne Neratu. Jinak jmenuji se F´ral. Řeknu ješte. |
| |
| Telgarská držba Vysoký jezdec si povzdechl, načež se skoro soucitně usmál: "To proto, že jsme úplně stejní, jen s tím rozdílem, že mně během Poutě drakeni nezachraňovali před zloději. Modrý jezdec si všimnul že poznámka zasáhla tam kde má. S uspokojením dodal: "Než mně zasvětili tak jsem byl pouhý chlapec v koželužnické dílně... To bylo samé dones tohle, přines tamto, podrž mi to, kde se touláš... Ach, cítil jsem se jako by mi scházela duše, po něčem jsem prahnul, něco jsem hledal, ale nevěděl jsem co. Až toho osudného dne jsem spatřil nad naším městem Krvavici tak jasně zářit, jako nikdy..." Odmlčel se, aby dodal svým slovům vážnost. "Kdyby se neobjevil Drakeni se svými mohutnými draky, tak bych byl mrtvý, a nejen já, ale celé měso. Ovšem... Víš co? Dopovím ti to na cestě do Bendenu, souhlasíš?" |
| |
| V sídle pána Neratu "Přináším mnohé pozdravy i já vám, Pane Neratu." Zdá se mi to nebo používá svůj tón záměrně? Co je to s tím chlapem? Navenek se však tvářím přívětivě a nedávám své podezření znát. Pokusím ho trochu poškádlit, schválně jak se zachová. "Děkujeme mnohokrát, že jste myslel i naše draky, ale ti se najedli před odjezdem:" Tvářím se neutrálně, vím, že neměl nejspíš čas se postarat, avšak zajímá mně jeho výmluva... Kdy se jí už konečně zeptáš? ozval se netrpělivě Randath Až nadejde čas příteli... Drak si jen nesmouvavě odfrknul. Ale dále se již neptal. |
| |
| U Zlatého úhoře Na Alitinu otázku oba současně zvedli pravou ruku a udeřili se sní do prsou. "Drakeni nikdy neberou svá slova zpět!" odpověděli dvojhlasně, čímž definitivně upoutali pozoronost celé hospody. |
| |
| V sídle pána Neratu "Ah ano.", odvětil Pán Neratu stále stejným tónem hlasu. "Vidím, že i Vy jste již něco pojedl. Vadilo by vám být mi společníkem při mém obědě? Meldredahte! Ať sloužící nosí nastůl!, pravil vládce a posadil se do čela stolu. "Prosím, jen račte.", vybídl Kain rukou stojícího F'lyna. Ten mlčky a ne zcela ochotně přijal místo. Kain d'Scythe se lokty opřel o stůl a se skrze sklopenou hlavou ,skrz bílé vlasy opřel na F'lyna své bělavé oči. Tento pohled působil tařka démonicky "Nicméně,", porkačoval lord,"jste mi stále neodpověděl na otázku, dračí." Za F'lynem se zachechtal Meldredaht svým přidušeným sípavým smíchem. |
| |
| Neratská držba Dívka se snažila skrýt své city do kapesníku, který vytáhla odněkud ze svých šatů. Měla na sobě pouze otrhané staré kožené kalhoty a jemnou košili, jediný majetek, který ji zbyl. Ale přesto na tom nebyla tak špatně, už v životě nemusela trénovat... Aniž by tušila kam ji jezdec vede, šla za ním, samozřejmě, řekl jí to, ale hlavou se jí honilo tolik myšlenek, že stěží dokázala vnímat cose okolo ní děje. Uslyšela pouze: "A co ty?" Kajícně se zeptala: "Prosím?" |
| |
| U Zlatého úhoře No,nevypadá to tak špatně. A co přesně mi nabízíte? |
| |
| Telgarská držba Oči mi plnou nadšením. Stanu se dračím jezdcem. Srdce mi bušilo jak stádo splašených koní. "Souhlasím, ale ... ale nemohu odjet hned. Mám ještě nějaké povinnosti a .... a hlavně to musím říci otci. Určitě bude nadšen" Já budu draken!!! |
| |
| Telgarská držba "Utíkej. Mám jít s tebou, aby ti uvěřili?" jezdec se pousmál, ale v tom úsměvu bylo víc než jen vřelost... |
| |
| Telgarská držba "Není to nutné, ale kdybyste neměl nic důležitého na práci,byl bych poctěn, a otec jistě také, kdyby jste přišel na večeři. Přeci jen slunce šlo již spát." Říkám teď celkem klidně. "Mé úkoly mi zaberou maximálně půl hodiny. Můj otec bydlí .... (popíšu cestu k Dharenovu domu) ... Řekněte, že jsem vás poslal. Otec vás určitě vřele přivítá. Je to dobrý muž." Podívám se na drakena v toužebném očekávání kladné odpovědi |
| |
| V sídle pána Neratu "Ach, ano, samozřejmě povinnosti. Jakožto vůdce letky vedu Pouť do vaší Držby a hledáme kandidáty, ale hlavně, Ramoth snesla zlaté vejce což znamená že hledáme hlavně vhodnou weyrenu." Při těch slovech se F'lar nenápadně podíval směrem k Lilith. Dostat jen nějakou dobrou příležitost pro tuto troufalou otázku... Pak mně napadla zajímavá myšlenka. "Je to pro mne velká čest, být u vás takto štědře pohoštěn." |
| |
| U Zlatého úhoře "Děvče." S'hak se otočil a vážně se zadíval dívce do očí, jeho pohled působil děsivým dojmem. "Nabízím ti jednosměrnou jízdu na Sethovi směrem do Bendenského weyru a nazpátek již poletíš, pokud budeš chtít, na svém vlastním drakovi, z tebe vyzařuje velké množství síly. Je docela dobře možné že se staneš příští weyrenou!" |
| |
| Telgarská držba Jezdec poslouchal Atlantovému popisu cesty, nakonec si na něco vzpomněl, ale nechal ho nejdřív domluvit. "Samozřejmě, je to vlastně má povinnost, hmm, ale počkej. Chytej!" L'rid hodil po Atlantovi jeho měšec. Mezitím vše v tichosti sledoval velký stín, vyzařující jasným tyrkysovým světlem v záři tří měsíců. Drak hřadoval na věži strážnice a dunivým hlasem si pobrukoval zvláštní melodii. |
| |
| Telgarská držba Rozloučím se s L'ridem, s člověk jenž mi nejspíš teď zcela změnil život. Co sem dělo včera, už se nebude nikdy opakovat. V mém životě se objevila tlustá čára, nový začátek. Dharenovi pacienty obíhám co nejrychleji. Nikde se nezdržuji. Na otázky odpovídám jen velice zkratkovitě a nic nedomlouvám. Mám hlavu plnou budoucnosti. Ještě rychle zaběhnu za Xawierem (ten muž co náhle pocítil neovladatelný strach z myší) a omluvím se, že dnes nemůžu. Slíbím, že přijdu, sice nevím, kdy přesně, ale přijdu. Ani ne za 25min přibíhám k otcovu domu. Snad tady už bude. Zajímá mě tolik věcí. A otec, nemohu se dočkat až m to povím, neřekl-li mu to už L'rid :-) |
| |
| U Zlatého úhoře Podívám se na otce,který se zdá ohromen a je štastný,že se mi to přihodilo. V jeho pohledu je ale i určitý smutek. Počkejte chvilku. řeknu a spolu s otcem zajdeme do kuchyně a zavřu dveře. Otče... já.. asi to přijmu. řeknu rozechvělým hlasem. |
| |
| V sídle pána Neratu Lilith opět seděla u krbu a vyšívala. Jehla se mihotala sem tam, dovnitř a opět ven. S náznakem úsměvu se podívala na F'lyna, ovšem hned sklopila zrak k práci, protože si všimla bratrova pohledu. F'lyn měl pocit, že pán Neratu se dívá stále na něj. Přece jen, bylo velice těžké odhadnout kam se pán dívá, ale on jako dračí jezdec si povšiml jistého pohybu v očích Neratského vládce. A ty nyní hleděli na svou sestru. Ne, nehleděli. Spalovali ji a probodávali, nebo měl F'lyn alespoň takový pocit. "Ale to je maličkost. Nestává se každým dnem, aby nás navštívil někdo jako jste vy", F'lyn vycítil, že byl pohled přesunut opět na něj."A náš rod byl vždy vyhlášen svou pohostinností a já přeci nemohu tuto tradici zavrhnout a zneuctít tak své předky. Ovšem moc hostů nemáme, dračí. Straní se naší odlehlé držby a vím co se o nás povídá jací jsme. Určitě pohled na můj hrad a mne samého Vás v tom jistě utvrdil. Ne, ne neomlouvejte se. Ale věřím, že správný úsudek si již brzy uděláte sám. Ale dosti už! Jistě sem vás zdržel až příliš. Vy i vaši muži jste vítání. Jistě by jste se nyní rád vrátil ke svému drakovi. Dám strážným pokyn. kdykoliv kdokoliv z vás může přijít a je tu vítán, o komnaty se vám postará můj komorný Meldredaht." "Jak poroučíte Bělovlasý", klanil se až k zemi starý muž. Kain d'Scythe se podíval na Lilith. " Lilith, má drahá sestřičko. Půjdeme již do svých komnat ano?" Lilith sevřela ruce a poslušně vstala. "Jistě bratříčku", odpověděla a přijala bratrovu ruku, který k ní zrovna došel a nabídl já rámě. Sloužící v mžiku odnesli nedojedené jídlo a veškeré nádobí. Pak Kain a Lilith společně vyšli ze dveří. když Lilith míjela stále sedícího F'lyna, lehce ho pohladila prsty po tváří, tak aby si toho bratr nevšiml. F'lyn zůstal sám v jídelně. Dřevo stále praskalo v krbu. |
| |
| Telgarská držba, před Darenovým domem Jezdec, naplněn pohodou s nalezením tak vhodného kandidáta měl náladu, že se mu chtělo zpívat radostí, ale ačkoliv jeho zpěv dokázal dokonce i draky dohánět k násilí, tak tuto myšlenku rychle zahnal. Zaťukal na dveře, které mu popsal Atlanta a doufal, že neklepe omylem na jejich sousedy. Dveře mu otevřel postarší pán, očividně unavený, ale přesto se vřele usmíval. |
| |
| U Zlatého úhoře Hostinský položil na stůl sklenici, kterou tak usilovně leštil. Podíval se Alitě do očí. "A já doufal, že jednou převezmeš tento malý podnik. Ale rozhodnout se musíš sama mé dítě. Ale ať se rozhodneš jakkloiv, prosím, navštiv mně někdy! Přichystám pro tebe takovou hostinu, jakou si jaktěživ ještě neměla, slibuju!" |
| |
| V Dharenově domě Dharen s úsměvem na tváři pozval urostlého muže dovnitř. Bez jakýchkoliv otázek ho dovedl do malé, ale velice útulné místnosti. Několik pohodlných, měkkých sedadel kolem nízkého kruhového stolku. Příjemnost a lehkost pokoje dokreslovali obrazy s přírodními motivy. L'rid si sedl. Pohodlné, jako když člověk leží v posteli. Prohlížel si obrazy, když v tom si uvědomil, že Dharen bez varovani kamsi zmizel. "Vydžte chviličku" ozval se Dharenuv hlas "Jen dám na čaj. Doufám, že pijete čaj. Vylouhované šušené byliny, výborné." Za chvíli se konečně objevil ve dveřích do pokoje. "Voda už se vaří :-) No, jak vám mohu pomoci příteli???" spustil Dharen, už skoro automaticky |
| |
| Skuste hádat... ano, stále v sídle pána Neratu... Odejít pryč? Cosi mne táhlo do komnaty za Lilith, avšak rozum i srdce mi napovídalo abych z tohoto prazvláštního místa odešel co nejrychleji. Sotva jsem stoupl venku a nadechl se čerstvého venkovního vzduchu, zahlédl jsem muže, jehož Kain nazval Meldredaht. "Děkuji mnohokrát, ale čas se krátí a do rozednění je nás zapotřebí zase jinde. Vyřiďte našemu hostiteli díky za výbornou večeři." |
| |
| V Dharenově domě Modrý jezdec si protáhl nohy pod stolem, dnešní den byl velmi únavný. "Děkuji, ale nezdržím se moc dlouho. Bude mně zapotřebí zase jinde." Je tohle skutečně Atlantoův otec? Vypadá na to příliš staře... Kdoví, ten chlapec byl (ostatně jako většina) z této zprávy velmi rozrušený a mohl si cestu splést. Nebo jsi se mohl zmýlit ty, promluvil k němu jeho vlastní drak zastánlivě. Raději si to ověřím. "Znáte mladíka se jménem Atlanta?" "Samozřejmě!" odpověděl stařík rozjařeně, "Je to můj nevlastní syn." Zarazil se a znovu si prohlédnul L'rida, který vypadal jako by se z celého srdce ulevilo. "Vy, stalo se mu něco? Co provedl?" "Nic, nic, alespoň pokud vím, tak nic za co by se měl stydět." Uklidňoval situaci jezdec. Přišel jsem vám sdělit, že já. L'rid, Modrý jezdec jsem shledal vašeho nevlastního syna jako vhodného Kandidáta a jelikož již souhlasil, poputuje k nám do Bendenského Weyru." Promluvil rázným hlasem, plným pýchy, což staříka znepokojilo, ale daleko víc ho znepokojil obsah těch slov. "To, to myslíte vážně? Tak, tak... Já, tušil jsem že pochází ze vznešené krve, ale..." Z vedlejší místnosti se ozýval zvuk vařící vody, nikdo z dvojice ho nevnímal. Stařec sklopil své oči, poté je zase pozvedl a s prosbou na rtech promluvil: "Dejte na něj prosím vás, pozor." "Uděláme co bude v naší moci." jezdec se poohlédnul po místnosti. "Každou chvíli by měl přijít." |
| |
| Nerat Pozru prokvapene na dívku. Ja sem prece nic neřekl. A očem to žvaní. No nechchi ji brát dustojnosť. Pomyslím si keď sa ma dievča spýta na niečo čo som nepovedal. No jaké je vaše jméno??? To sem se ptal.Povím nahlas aby to dobre slišela. Spomalým chôdzu aby zamnou stačila ale vôbec sa nezastavujem.. |
| |
| Před sídlem pána Neratu (njn zase :P ) F'lyn sešel pár schodů před hlavní branou. Ještě se otočil a vyslovil své díky za pohoštění sluhovi, který ho stále doprovázel. Ten na odpověď zavřel své oči a přikývl. Ještě chvíli se za dračím jezdcem díval a pak se vrátil zpět do pevnosti. F'lyn došel až ke svému dračímu společníkovi. Ještě se otočil a pohlédl na sídlo pána Neratu. Cítil se sklíčený. Možná z toho jak na něj celé toto, co si nalhávat, podivné setkání zapůsobilo nebo díky myšlence, která mu prolétla hlavou, ven směrem k jednomu z gotických oken o které se roztříštila. Lilith... Lilith stála ve svém pokoji a hleděla z okna na muže, který se představil jako F'lyn. Sevřela víčka a nechala stéct slzu po své stále bledé tváři. Byla to první slza, která byla prolita pro jiného muže než byl její bratr. Pro muže, jenž v ní za tak krátký, snad až prchavý, okamžik dokázal probudit city dosud nepoznané. A ten teď odchází. Pryč. Neznámo kam. Za pár dní, měsíců, let si na tohle všechno vzpomene a bude to brát jen za jakýsi sen. Za něco co se vlastně nestalo. Kain k ní neslyšeně přistoupil a položil jí ruku na rameno. Lilith své leknutí nedala nijak znát, ale věděla, že pro bratrovi výjimečné smysli se schovat nedokáže. Jak se sem dostal? Ach ano, musela jsem jistě v tom spěchu nechat otevřené dveře. Ale přece bych slyšela jeho příchod díky brnění... Pohled se jí opět vrátil na jezdce. Neslyšně vzdychla. Cítila jak jí další slza opouští a pomalinku se vpíjí do tváře. Ovšem svůj zánik našla v pohlazení rukavicí pána Neratu, který ji jemně setřel ze sestřiny tváře. Kain zamířil, ke své komnatě. Když byl, ale u vstupních dveří zastavil se. Pomalu natahoval ruku. Náhle však pohlédl zpět na cestu, kterou přišel. Zamračil se, oči stále upnuté na konec chodby. Ještě chvíli váhal. Myšlenky se mu honily hlavou, naráželi do stěn a opět se zpátky třídily. Ruka se pomalu stahovala zpět. Pán Neratu se vydal k pokoji své sestry. Před poslední odbočkou zpomalil. Dveře do její komnaty byly dokořán otevřené. Přesně jak předpokládal. Stála strnule u okna. Přistoupil pomalu k ní a položil jí ruku na rameno. Nemohl si nevšimnout záchvěvu leknutí, který se snažila potlačit. A nemohl si nevšimnout té slané rýhy po slze, která vyryla svou nestydatou jizvu do tváře jeho milované sestřičky. Kain přistoupil blíže ke své sestře a pohlédl ven z okna. Na toho, který dopustil toto prolévání slz. Cítil jak se o něj lehce opřela. Chvíli tam tak stáli. Ticho. Jen po Lilithině tváři si vyrývala cestu další slza. Kain zvedl svou ruku ze sestřina ramene a jemným pohlazením skončil nesvaté putování slzy. "Kaine, můj milovaný bratříčku a pane Neratu...", začala nečekaně Lilith třesoucím se hlasem Kain znejistěl. "Ano, má nejdražší sestřičko?", zeptal se ji. Lilith chvíli hledala odvahu. "Kdyby...kdyby si mne býval vybral....Nechal bys mne jít?" Tato otázka se vpálila Kainovi do mysli jako právě rozžhavený cejch do těla otroků. Ruka opustila Lilithinu tvář a svět sám, se propadl vládci Neratu do temnot... |
| |
| U Zlatého úhoře Usměji se na otce svým nejsladším úsměvem. Neboj otče,budu tě navštěvovat. A co se týče té hostiny,nepochybuji o tvém kuchařském umění. Pevně jej obejmu a z očí mi vyhrknou slzy. Stihnu je však schovat. Poté přijdu k těm dvěma mužům. Pánové,vaši nabídku přijímám. Jenom počkejte,než si sbalím. Poté vyběhnu nahoru po schodech. |
| |
| Zadumaně poplácám svého věrného přítele po jeho obrovském hnědém krku. Lilith by byla skvělá kandidátka... Avšak, nemám tolik odvahy se zeptat někoho tak... zvláštního a svým způsobem temného muže jakým bezesporu Kain je. Randath soucitně zamručel, při vydávání svého hrdelního tónu jsem se cítil opět svůj, rukou jsem naznačil pohyb nahoru a Hnědák sklonil svou hlavu velkou jako já sám, pozoroval mně svým béžovým okem a pak jsem svou ruku posunul nahoru a něžně jej škrábal na hlavě a mezi nadočnicovými obloky. Melodie jeho tónu se nyní přešla do příjemného basu a já doufal, že tato chvíle zůstane věčná a že nikdy neskončí... |
| |
| ...všichni víme kde... Lilith nevnímala bratrovo rozpoložení. V mysli se jí stále přehrával obrázek F'lyna stojícího u svého draka. Věděla, že tento okamžik se již nebude opakovat. Vyběhla ze svého pokoje tak rychle, že málem vrazila do služebné, která nesla čaj komorníkovi. Stráže jen tak, tak stačili otevřít bránu. Zastavila se na schodech a dívala se na mladíka. Ten stále ještě hladil svého draka. Lilith pomalu, ale rozhodně sestupovala dolů. První si jí všiml drak, pak se otočil i jezdec. S hlavou sklopenou došla až k němu. Podívala se mu do jeho krásných, hlubokých zelených očí. F'lyn viděl její toužebný skelný pohled. Hrdlo se mu sevřelo. Čekal co mu paní Neratu řekne. "F'lyne...", začala až takřka šeptem Lilith. "Těch několik pár chvil, které jsem strávila v tvé přítomnosti mi změní celý můj život." První slzičky se opět draly ven. "Vím, že už tě nikdy neuvidím a přeji ti, aby jsi našel dívku, která tě bude opravdu milovat. Do dnešního dne jsem nevěděla jaké to je. Být zamilovaná, ale díky tobě to nyní vím...Jdi sbohem, dračí jezdče." Lilith pohladila F'lyna po tváři, pak i druhou mu položila na tvář a políbila ho... |
| |
| Před bránou Neratu Naprosto překvapen, jsem se nezmohl na slovo a pouze jsem vychutával tu vášnivou příchuť jejího polibku. Randath mi řekl, že by z ní byla skvělá weyrena, jenom se chová velmi nestále, ačkoliv se musel přiznat že Lessa ji přijde nestálejší co se týče nálady, takže si možná tyto dvě weyreny, za předpokladu že se jí Lilith stane, budou skvěle rozumět. Pousmál jsem se. V tichosti jsem požádal Randatha o malou laskavost... "Děkuji ti Lilith, já, já... Cítím že ty, já." Zanadával jsem sám sobě nad svým zakoktáním. Musím se uklidnit... Raz, dva, tři, jezdci plachtí v povětří... Povzdechl jsem si, kupodivu, částečné uklidnění mysli se dostavilo. "Ehm, Lilith, ty toho dokážeš mnohem mnohem víc, než jen být ve stínu svého bratra. Nechápej mně špatně, nemíním to nijak špatně, avšak už v síni jsem ucítil tu sílu. A teď... se mi vše potvrdilo." Pomalu a jemně jí chytím její ruce a zadívám se jí přímo do jejích rubínových očí. "Nabízím ti cestu vlastní, cestu z níž vede jen jediná odbočka a tou je smrt. Nabízím ti možnost, stát se weyrenou... Být navždy s někým blízkým, vědět, že ti někdo bude rozumět víc, než ty sama a mít jistotu v tom, že tomu tak bude až do konce..." Na zdůraznění posledních slov Randath rozvážně pokýval hlavou s melodickým a povbuzujícím hrdelním zamručením. "Navždy spolu..." F'lyn se otočil k Randathovi a pohladil mu hnědě temnou šíji. V závoji noci působil tento obraz děsuplně, avšak nikdo z trojice přítomných strach neměl, nebyl absolutně žádný důvod se bát. Vždyť je to jenom drak. |
| |
| ...stále na stejném místě... Lilith F'lynova slova vyrazila dech. Čekala, že se s ním už nikdy nespatří a teď, jí, tady nabízí, aby šla s ním. Pryč ze stínu bratra...ze stínu...ze stínu, ne, ona nežila ve stínu. Ne tak, jak si asi F'lyn myslel. Kain jí byl vším na tomto světě. Staral se oni, když matka zemřela. Otec měl vždy plno starostí a pak...přišla Druhá savalielská výprava a její bratr musel do války. Kde pro ni zemřel. Ne jeho tělo, ale jeho duše jistě. . . . K a i n d ' S c y t h e . . . "F'lyne já...", Lilith však větu nestačila dokončit. Hlavní brána se otevřela a v nich se objevil pán Neratu! Pomalu sestupoval po schodech. Jako lovec, který ví, že jeho kořist nemá úniku. Ve svém temně krvavém brnění, s dlouhým sametovým pláštěm opisující tvar schodů, kterými pán již prošel. Nyní se však opíral o hůl. Její kovaná podstava po každém kroku dávala svým cinknutím najevo, že pán se blíží. Lilith ucouvla. Viděla o co se bratr opírá a nebyla to hůl. Ne. Byla to jeho zbraň, jak on říkával, jeho jediná pravá láska. Speciálně upravená kosa pro boj, zdobená soškou sartharské bohyně Athaneris a s hejnem zmučených duší zdobící čepel. Zbraň, podle níž Neratský vládce dostal své druhé jméno, slovo ze zapomenutého jazyka, kterým se kdysi mluvilo na Zemi. Kain došel až k nim. F'lyn sebral veškerou svou odvahu a podíval se vládci zpříma do očí. Ten mu pohled vrátil, i když byl takřka o hlavu vyšší. Chvíli tak stáli. "Netřeba slov, dračí., prolomil mlčení Kain. Přišel jste do mého domu. Jedl má nejlepší jídla, pití a teď mi berete i to nejcennější co mám. Otázka tedy jest, jste takové pocty hoden, pane? Jste takové pocty hoden?" "Ano, je.", odpověděla Lilith a chytla F'lyna za ruku. Toto gesto roztříštilo kamennou masku pána Neratu, za kterou se schovával. F'lyn viděl, že s vypjetím všech sil si zachovává svou neutrální tvář. Lilith pustila F'lyna. Přistoupila ke svému bratrovi a láskyplně ho objala. Ten jí obejmutí opětoval. Držel ji pevně jakoby držel svůj vlastní život, svůj smysl života. Jejich sněhově bílé vlasy se mazlily jak milenci, které čeká smrt a vychutnávají si tak poslední doteky. F'lyn hladil Randatha a sledoval toto loučení, Rukbat již zapadal za obzor. Viděl jak Lilith svému bratrovi něco šeptá. Ten se k ní přitulil ještě víc a pevněji jí sevřel. A tak, poprvé, Pán slzících duší prolil svou vlastní, jedinou slzu... |
| |
| Snažíce udržet si svou rozhodnou tvář a nedat najevo city, jsem s vyschlým hrdlem se snažil také odlehčit Pánu Neratu, uvědomil jsem si, že to není jen pouhá skořápka bez duše, ale muž snažíce se chránit to jediné na čem mu na tomto světě záleží. Obrovský tmavý stín po mé pravé straně nervózně zatřepal křídli. Randath neměl pro tyto věci moc pochopení, což mu nelze nijak vyčítat, jeho jediná rodina jsem byl odjakživa jen já sám a nikdo jiný. Samozřejmě, měl určité zavázky i s jinými jezdci, některé měl raději a některé jen respektoval, tak také i s draky, ale nic z toho se s loučením bratra a sestry srovnávat nedalo. Avšak ani já, ne... pomyslel jsem si trpce. Zvedmula se ve mně vlna odporu k sobě samému. Cítil jsem se jako zbabělec. Nedokázal jsem nic říct při hostině, i když jsem měl. Zatnul jsem pravou ruku v pěst, ozvalo se typické zavrzání kožených rukavic. "Pane Neratu, slibuju vám, že na Lilith osobně dohlédnu, jakože Hnědý jezdec jsem!" Pravou ruku jsem přiložil k prsou, abych tento slib dodal v platnost. "Také věřím, že jste dobrý člověk, ať si o vás myslí kdokoliv, cokoliv." |
| |
| Monapo.Poviem mi nahlas keď už sa spamätala. Pekné jméno ro budúcu wevrenu.Řeknu potichšie, tak aby to počula iba ona. Dúfam že sa stane Monapo weyvrenou. Potom by možno na ni nasedl muj drak a ja bych si splnil jeden zo svých snú.Pomyslím si když kráčame cez námestí. Tam nás už čakajú ostatný jazdci. jeden dvaja niekoho tuším našli nejaké dievča a ostatný mali nejakých chlapcov ale inak nič. Podme teda na hostinu pána neratu. Bez nejakých potíčok.Poviem nakoniec a to už sa púšťam do brány Neratského držebníka po boku s Monapo. |
| |
| Před sídlem pána Neratu Kain d'Scythe, stále v obětí sestry, pohlédl na F'lyna. Ruka, která držela kosu, vyrazila zprudka proti jezdci, ale zbraň se zastavila těsně u F'lynových rtů. F'lyn nedokázal skrýt napětí, ale zůstal pevně stát. Polkl. "Přijímám vaši přísahu, dračí.", vyšlo ledovým hlasem z úst Pána Neratu "Ale věřte, že zklamete-li...Osobně si Vás najdu!", pravil nyní již s jistou barvou hlasu, nenávistnou. Lilith povolila stisk a Kain ji pustil. Dala mu ještě pusu na tvář. Bratr se jí uklonil a políbil jí ruku. Pak hlavou kývl na pozdrav F'lynovi a jeho dračímu společníkovi. Otočil se a zamířil zpět k bráně. Stráže se dali do pozoru. Než však pán Neratu vstoupil do svého sídla, ještě se zastavil. "Budeš zde vždy vítána má sestřičko...a samozřejmě vy také, dračí jezdče F'lyne." a s těmito slovy Pevnost slzících duší pohltila Kaina d'Scythe, Pána Neratské držby. Rukbath zapadl za obzor. Stíny vzrostly a pohltily tak symbolicky dosavadní Lilithin život... |
| |
| Před bránou Neratské držby "On, vytáhl na drakena zbraň..." zamumlal jsem si pod nosem a to se ještě před chvílí loučil se svou sestrou. Ačkoliv jeho chování je více než nepřípustné... Raději, nechám si to pro sebe. Začínat válku rozhodně nechci a Lilith stejně dovolil odejít - ačkoliv podle zákonů neměl na výběr, jediný kdo dokáže odmítnout nebo nesouhlasit je sám dotázaný Kandidát či Kandidátka, její rozhodnutí je to jediné důležité... Podívám se soucitně na dívku, vypadalo jako vystrašené dítě, a stále se dívala na zavřené dveře jejího bývalého života. "Jsi v pořádku?" zeptám se soucitně, ačkoliv absolutně netuším jak bych zrovna teď mohl s něčím pomoct. Randath mezitím vyřídil "laskavost" o kterou jsem ho před chvíli požádal, oznámil všemdrakům, ať se jejich jezdci po skončení svého hledání dostaví před bránou. Hostina se ruší |
| |
 | Před bránou Neratské držby Lilith se stále dívala pevnost. Slyšela F'lynovu otázku, ale její mysl se stále ještě upínala k těmto ponurým zdem. Pak na něj pohlédla. "Ano, jsem v pořádku. Jen...chtěla bych se omluvit za bratrovo chování. Víš...i pro mne zemřel, poté co se vrátil z jedné války. Možná si slyšel o takzvané Druhé savalielské válce. Jestli ne, nevadí...,ale sám víš jak války mohou být strašlivé. Nezískáš nic a ztratíš mnoho...iluze, klidný život, krásné sny, přátele...svou dívku, kterou jsi miloval. Nechtěla bych, aby...aby jsi mi zemřel v náruči" |
| |
| U Zlatého úhoře "Netrvá ji to nějak dlouho?" Ozval se netrpělivě S'mue." Jídlo i pití již bylo dávno dojezeno a dopito a na to, jak rychle spěchala nahoru, by se člověk divil, co jí muže zabírat při balení tolik času. S'hak jen mávl rukou nad starostmi jeho bratra zapřel se do židle a něco nesrozumitelně zahuhlal. "Od té doby co souhlasila již patří k Weyru. Měli bychom se po ní poohlédnout, co když..." "Moc se bojíš bratříčku", skočil S'mueovi do řeči Bronzový jezdec. "Třeba se jen nemůže rozhodnout co si vezme na sebe, tohle holky dělaj až příliš často." odmlčel se na chvíli. "V životě už nechci mít nic společného s Bewanou, to bylo samé a jaká barva se hodí k mému drakovi, k zelené? modrá nebo červená? U všech skořápek, jen ať se Seth opováží znovu naletět znova na tu její Rioth. To bych raději skočil do mezimezí!" S'mue vyprskl smíchy. |
| |
| Před bránou Neratské držby Opravdu z ní bude úžasná weyrena, ať už ostatní našli kohokoliv, s ní se nemůže žádná rovnat. "Nikdo umírat nebude, já..." pohlédl jsem krátce na Randatha, ten jen měl klínovou hlavu složenou na zemi a tiše poslouchal. "Cítil jsem se mrtvý, celý život avšak jako bez života. Postrádal jsem jakoukoliv chuť k životu... Jednou jsem však byl vybrán jako vhodný Kandidát a... zůstal jsem sám, žádný si mě nevybral." Lilith chvíli zůstala překvapeně stát, po chvíli pochopila koho měl na mysli. "Ještě toho dne, jsem se pokusil o sebevraždu, podřezal jsem si žílu." F'lyn se ironicky pousmál: "Ironií bylo, že mě před smrtí zachránil právě drak, Mnemeth, ten je mého otce. Zavolal svého jezdce a udržoval mě při životě. Pouhou svou tichou přítomností, zatímco já se propadal do temnoty, on byl se mnou." F'lyn sklopil hlavu, Randath se pohnul. Natáhl krk ke svému jezdci a jemně jej šťouchl čenichem. Draken se pousmál a pohladil ho po obrovské hnědé hlavě, ať se dělo cokoliv, teď už to nemělo význam. Důležitá je přítomnost a také to jak se vypořádáme se svým časem, jenž nám byl dán... |
| |
| Před bránou Neratské držby Lilith se podívala na svá zápěstí. Vzdychla. Tak daleko od sebe vyrůstali a tolik měli společného. Tak moc... Přistoupila k F'lynovi. Omluvně kývla na Randatha, otočila drakena a vášnivě a dlouze ho políbila |
| |
| Randath se pomalu a s tajným úšklebkem odtáhnul, právě vycítil přicházet známé pachy. Roztáhnul svá křídla a vznesl se vysoko k noční obloze, jako pozorovací stanoviště mu dobře posloužila střecha strážnice. Skutečně, rozpoznal siluety přicházejících drakenů. Poslal naléhavou zprávu F'lynovi společně s omluvou z rušení. Hnědý jezdec se pomalu a velmi nerad odtáhnul z vášinvého objetí. Poté s omluvným tónem odpověděl na Lilithinu nevyřčenou otázku. "Ehm, už přicházejí ostatní z mé letky." Kdoví proč si naráz F'lyn uvědomil že on je Vůdce letky. "Zanedlouho budeme odlétat. Měla by ses připravit." |
| |
| V Dharenově domě "Otče! Otče! ... Už sem doma" ozvalo se náhle z té části domu, kde je hlavní vchod. "Všechno jsem dnes oběhal. Joo a stalo se něco úžasného..." říkal hlas a stále se přibližoval k místnosti, kde seděl Dharen s L'rid "V takový tý zapadlý ulici, jak tam bydlí Alizea, vrhnul se tam na mě nějak hromotluk. Chtěl peníze. No a pak se tam objevil ..." Atlanta vešel do dveří "L'ridir. ... :-O Jééé zdravim L'ride." Ten večer proběhl v Dharenově domě velmi příjemně. Popíjel se čaj a L'rid prozradil, co mohl, o tom co teď Atlantu čeká. Pak nastalo loučení. Nebylo nijak moc dlouhé ani theatrální, jelikož oba věděli, že se opět setkají, že se navzájem neztrácí. |
| |
| Telgarská držba Společně jsme se vydali směrem k východní bráně, během cesty byl Atlanta napjatý, alespoň to L'ridovi tak připadalo. "Nemáš ještě někoho s kým by jsi se chtěl rozloučit? Většina chlapců jako ty nejdív obíhá všechny své kamarády aby se pochlubili." Jezdec se tvářil neutrálně, asi tušil co mu Atlanta odpoví, ale přesto chtěl nějak rozbít to tíživé ticho. Beztak, se mně chce zeptat na tolik otázek... Všichni se chtějí zeptat, ale málokdo má odvahu, aby se zeptal ze své vlastní iniciativy. |
| |
| Telgarská držba L'rid měl pravdu, Atlanta měl mnoho otázek, ale nevěděl jak se na ně zeptat a má-li se vůbec, nebo počkat jak se vše vyvine dál. Když už ale jezdec začal, tak se rozhodl se přeci jen zeptat. "Co nás ... Co mě, teď čeká???" řekl, když pomalu zvedal svůj pohled ke šlachovitému muži po jeho boku. Přesto, že tohle bylo asi to, po čem toužil. Možnost stát se jezdcem. Mít draka. Stát se chrabrým rytířem. Teď ho naplňoval strach z neznáma, obavy z toho, že opouští vše co znal .... |
| |
| Neratská držba Takže jazdci žiadna hostina sa konať nebude, pretože sa zrušila, neviem prečo. Poviem ostatným. Mne to povedal môj deronth jemu to povedal Raandath a jemu to povedal F´lyn. Když dojdeme k sídlu držebníkav bráne stojíé F ĺyn za ruku s nejakou holku. No moci zaujímavé. Nejká láska, medzi sestrou páne držby a F´lynem a tuším že Kainovy to vúbec nevadí. Dojdu k F ĺynovy a ostatný jazdci nechám za sebou. Mám jít už so Bendenského weyuru.Spýtam sa ho. |
| |
| Telgarská držba "Nový život." odpoví Modrý jezdec, avšak pro Atlantu ne moc uspokojivě, tak rychle dodá: "Nejdřív poletíme do mého weyru, tam se usadíme a odpočineme si, zítra ráno ti pak představím kde se co nachází. Hlavně pak navštívíme dračí vejce, aby jsi se dokázal připravit na to, co tě bude při líhnutí čekat." Na chvíli se odmlčí, Atlanta vypadal zaujatě, avšak z jeho chování a byla patrná nervozita a strach. "Prosím, nepleť si Weyr a weyr." L'rid zdůraznil u prvního slovo W, zatímco u druhého slova vyslovil w rychle a nezřetelně. Weyr, jsou všechny jeskyně a k ním přilehlé chodby. Je to vlastně téměř celá skála obývaná draky a drakeny. Zatímco weyr, to je jedna jeskyně, kde žije pouze jezdec se svým drakem. Pochopils to?" Zeptal se s úsměvem draken. |
| |
| Neratská držba Na chvíli se zamyslím. "Hmm, nevidím důvod, proč by jste zůstavali, vzkaž mému otci, že já tady ještě počkám na svou skupinu a pak přiletíme." Doufám že si nevšiml jak se na mně Lilith dívá... Randath na strážnici mi oznámil, že její i můj výraz je velmi nezvyklý, takže nejspíš něco tuší... |
| |
| Neratská držba Moje skupina dorazila zhruba po deseti minutách po té první, neměli sebou žádné dívky jen tři chlapce. Ve tvářích výraz nejvyššího znechucení. |
| |
| Neratská držba Opřený o zeď si prohlížím jednotlivé jezdce. "Co se vám stalo?" Chvíli se dívali jeden na druhého, pak dopředu vykročil jezdec, kterého znám pod jménem C'ane a unaveným hlasem prohlásil: "Ve východní části města došlo k nepokojům, dalo nám práci situaci uklidnit, zdejší lidé musí být opravdu zoufalí." povzdechl si, přitom jeho pohled sklouznul k Lilith. "Bohužel se to neobešlo bez zranění, ale nakonec..." otočil se toužebně k bráně. "...Už odtud chceme vypadnout." Vůdce letky se otočil k Lilith. "Tak tedy, drakeni odlétají!" |
| |
| Ještě stále (ale už né dlouho) Telgarská držba "A kolik takových weyrů obsahuje jeden Weyr???" ptal se Atlanta hlasem čím dál dychtivějším po dalších zvěstech o tom co bude jeho novým domovem. "Když je líhnutí a rodí se nový draci a k nim přibývají nový jezdci, razí se nové weyry???" Tak pomalu šli, za doprovodu Atlantových otázek a L'ridovýc odpovědí. Tak pomalu šly a blížili se ke krásnému modrému drakovy |
| |
| Telgarská držba, již téměř u východní brány Bendenský weyr má dostatek místa aby v něm žilo naráz pět set draků, v současnosti tam žije něco okolo tří set, takže se zrovna žádné další chodby nerazí... L'rid v sobě objevil touhu někoho vzdělávat, tak se zase pustil do řeči. "Hned první věc, kterou se ještě dneska naučíš, je jak se jezdí na draku. Samozřejmě Palath je už zkušený, takže se nemáš absolutně čeho bát, hlavně, pamatuj. Až budeme v mezimezí tak nepanikař." Dodal nyní o něco vážněji. |
| |
| Bendenský Weyr - F'larův weyr F'lar seděl zahloubán do mapy Pernu, držel v ruce měřítko a cosi počítal. 3 plus 2 krát 12, to je zhruba tady a tak by Vlákna měla padat zhruba... Mnemeth mu sdělil že právě dovnitř přichází Lessa s Ramoth. F'lar vstal od práce a protáhnul si záda, až mu v nich zapraštělo. Z toho věčného sezení konečně příjemná změna. Jen doufám že zprávy to jsou dobré. Mnemeth mu odpvěděl, že podle nadšeného výrazu weyreny nepochybně ano. Dovnitř vpadla, skutečně velmi nadšená; Lessa a ihned svého manžela objala. F'lar poněkud rozpačitě pohlédnul na Lessu a unaveným hlasem řekl: "Taky tě rád vidím, co se děje že..." Weyrena mu však skočila do řeči dřív než stačil dopovědět větu. "Vejce! Zlaté! Igenský weyr nám poslal dvě zlaté vejce k našímu Ramothinu to jsou tři!" Lessa byla štěstím u vytržení, ale F'lar byl teď spíš překvapený. "No to je skvělá zpráva... a řekli proč je posílají zrovna nám?" Lessa vycítila pochybnosti a tak jen rázně odpověděla. "Samozřejmě, prý tam mají zrovna mnoho draků a nestačí jim místo, tak se rozhodli nám poslat své dvě zlaté vejce jelikož u nás je ještě místa dost." "Tak v tom případě..." F'lar zvedl Lessu do výšky a zatočil se s ní okolo... |
| |
| Telgarská držba - u východní brány Naše dvoji pomalu přicházela k východní bráně. Byla již. Tma již obepínala celou državu. "V mezi-čem???" Já myslel že na dracích se létá a ne mezimezuje??? |
| |
| Telgarská držba - u východní brány L'rid se rozesmál. Ty jsi vážně nikdy neslyšel o mezimezí? Jezdec poté natáhnul před sebe své ruce. Představ si, že má levá ruka je místo, kde právě stojíme a má druhá ruka je Benden. Kdybychom tam pouze letěli tak by nám cesta zabrala velmi dlouho. Ovšem draci se dokáží přesouvat na větší vzdálenosti v mezimezím, místě kde je ohromný chlad, ale svým způsobem jiný než ten normální který znáš na podzim. Toto cestování je však velmi nebezpečné pro nezkušené jezdce, může se totiž stejně dobře stát, že pokud nebude mít jezdec nebo drak jasnou přestavu ohledně místa kam putuje, tak zůstane v mezimezí navždy. Proto stejně každý jezdec musí navštívit místo kam se chce dostat mezimezím normálně a vtisknout si do paměti jak vypadá a tento obraz pak předat svému drakovi. Uff, snad jsem to neřekl moc komplikovaně. Navíc, jsme na místě. Skutečně, již oba prošli bránou a dostali se ven, ven, kde kde je čekal obrovský, modrý a majestátný Palath. |
| |
| Telgarská držba - u východní brány "No, tak to bude zajimavý" řekl Atlanta. V hlase se mu mísilo nadšení a dychtivost se strachem z neznáma. Teď již oba muži, byli u svého cíle. Nad chlapcem i jezdcem se tyčil mohutný modrý drak. Ta síla, vznešenost a ladnost. Ač obrovský, nevyvolával v Atlantovi strach. Ba naopak, pohled na to obrovské stvoření ho naplňoval klidem. Palath se Atlantovi podíval přímo do očí. "Palath by tě rád pozdravil." "Říká také že se těší, že tě bude moct poprvé ve tvém životě provést mezimezím. Nemusíš se ničeho bát" Atlanta se otočil. Nejspíš na dlouhou dobu naposled pohlédl na Telgarskou držbu. Místo kde prožil celý svůj dosavadní život. Kdy se sem asi vrátím??? Držba mu odpovídala světlem ohňů, svým nočním klidem, svou vůní... Já vím. Taky se mi bude stýskat. Ale taky vím, že se neloučíme navždy Pak se opět otočil k dračí dvojici. L'rid natáhl svou šlachovitou ruku a vybídl Atlantu k nasednutí na Palathův hřbet. |
| |
| Palath poslušně sklonil svůj hřbet a natáhnul nohu, aby se po ní mohli oba dostat nahoru. A než si Atlanta uvědomil že leze nahoru, seděl na dračím hřbeti a L'rid seděl za ním. "Drž se pevně, nejlepší bude když si při letu předkloníš, abys měl co nejmenší odpor vzduchu." Chvíli se odmlčel. "Poprvé je to vždy zvláštní a nezapomenutelné." Atlanta se mírně předklonil, ačkoliv většině věcí které mu řekl L'rid nerozuměl. Potom... Začal padat, ne nespadl, ale měl ten pocit. To jen Palath se zvedl na nohy a s mírným zabručením roztáhl svá křídla. "Musíš ho omluvit, je hrozně líný, má raději když se může spustit z kopce a nebo ze skály, velmi nerad vzlétává. řekl pobaveně L'rid. Tuhle poznámku Atlanta přešel, představu že by se spouštěli z obrovské hory dolů se moc nezamlouvala, avšak neměl čas se tím zabývat. Ne teď, když právě vzlétli. Mladík se pevně zapřel nohama o drakovi ohromné boky, ale zvědavost mu nedala a podíval se dolů. "Neuvěřitelné!" vydechl nadšeně, viděl odtud celou telgarskou držbu, tam je jeho dům, tam měl dům Pán a tam je tržiště! Z rozhlížení se ho vyrušil až vážný L'ridův tón. "Připrav se, za chvíli vstoupíme do mezimezí." Mírný noční vzduch kolem něj proudil a on si vychutnával tu svobodu a nespoutanost, když najednou vše zmizelo. Nikde nebylo nic, jen chlad. Atlanta se otřásl, mráz pronikal pod kůži, nezastavilo jej nic, ani oblečení, ani kůže. Jediné co cítil bylo ohromné tělo pod ním, chvíli pocítil beznaděj, když se za ním neutrálním hlasem kdosi ozval. "V pořádku, jsem tu s tebou." Všechno se to seběhlo tak rychle, že než si uvědomil co se vlastně děje, ocitl se zpátky v realitě a ihned ho přivítal již známý jezdcův hlas. "Musím uznat, že sis vedl vážně velmi dobře." Atlanta se ohlédnul a zatvářil jako skromnost sama. "Díky. Nebylo to tak strašné, jak jsem zprvu myslel." L'rid se znovu pousmál a ukázal před sebe: "Podívej, Bendenský Weyr nás vítá." (A já se s vámi loučím, do neděle za mne převezme správu Pernských drakenů Cehlo. Užijte si víkend.) |
| |
| BEndenskž weyvr Dojedeme spolu do bendenskýho Weyru a zosadneme. Ja vystúpim vo svojom weyvru a vysadím tam Monapo. Cíť se tu jako doma, vzadu je jazírko s vodou tak se tam múžeš umít za chvíli sem spätŘeknu a nato se už Deront odráža od rímsi a letí k F´larovmu weyvru. Zosadnu tam a obzriem sa. Je to tam dosť obrovské veliteľ predsa musí mať obrovský weyr F´lare. Pane F´lare.Nato odnekud zozadu vyjde F ĺ ar vyzerá o dosť starší než sem ho videl na posledy. No prišel sem vám skázat že váš syn se vráti o píd neskôr lebo ešte čakal na svojich jazdcov. A no našiel jednu holku ktorá by sa nato podla neho hodila a myslím že je neco medzi nimi jinak by ji nevybral.Povím nahlas a už se otáčim k Deronthovy na svúj weyr. |
| |
| F'larův weyr "Výborně." Na drakenově tváři se rozhostil spokojený výraz. Tak můj syn si vyhléhdnul už nějakou známost? Kdo by to byl do něj řekl... "Počkej ještě chvíli F'rale. Už ses dozvěděl tu úžasnou zprávu?" |
| |
| F'larův weyr Otočím sa keď povie slovo úžasná správa a trochu sa zamračím lebo moja informovanosť ma zaráža. No prepáčte ale ešte som nemal tú česť.Poviem nahlas. No asi se to stalo kým sme boli preč a prinajmenšom to neví ani F´lyn tak no ješte mám nejaké prednosti pred vodcem letky. Úžasná správa? Čo by mohlo být v této dobe úžesné, jedine to že by sme mali víc královen a mohli rožšíriť naši plemeno ale to te´d není možné, lebo Ramoth snušká má už hotovú.Povím presvedčivo, a pozriem F´larovy do očí. |
| |
| F'lar se nahlas zasměje, avšak hned se uklidní a s vysmátou tváří pohlédne F'ralovi do očí. "Máš větší pravdu než si myslíš," vůdcovi se nepatrně zaleskly oči, Igenský weyr má v současnosti téměř zaplněn svou kapacitu, proto nás požádal, abychom se postarali o dvě jejich Zlatá vejce." F'lar se bavil nad jeho ohromeným výrazem, po chvíli pokračoval: "Právě teď se snaží Lessa přemluvit Ramoth aby je přivzala mezi své, což se nakonec ukázal jako větší problém než jsme původně zamýšleli, no snad se ty dvě nějak dohodnou..." |
| |
| F'larův weyr To je skvelé. eď má vetší šanci i Monapo. Nemá až taký velký konkurenci ale aj tak bych byl rád kdyby mala královnú ramoh lebo jej draky sú najlepšie a najväčšie bude tam mať väčšiu budúcnosť. Usmeju se na F´lara a celou tvárou mi prejde detinské vzrušenie. To je naozaj radostná správa. /reúáčte úane F´lary ale musím se jít vienovať svý kanditátka na wevrenu. Bylo kmi ctí se s vámi setkat.Pvím nahlas. |
| |
| F'larův weyr "Potěšení na mé straně." F'lar se otočí a odejde mimo F'ralové zorné pole. |
| |
| Otočím se a odkráčim von k římse potom vystoupím na krk Derontha a spolu odletíme do mojho weyru. Monapo je již okoupaná a ma na sebe nové šaty, neco jako blúzku a potom sukňu, naozaj jej to pristalo a pôsobila dosti splavne. No tak te vítam vo Weyru. Myslím že bych te mnel oboznámit so situací. Teraz došli dve vajcia takže tvoja šanca stať sa weyvrenou o dosť zrástla. Igenský weyvr má úplne preplneno a dosť se čudujem že tá jich královná sví vajcia vúbec dala no. Když se staneš weyvrenou ale neprodbíhajme tak te ze vším oboznámim, ale zatím by sme nemali nič ˇˇrešiť. Určite si haldná.Poviem a odkráčam k šachte. Zakričám nech mi donesú neco k jídlu a nato už se tadiaľ spúšťa tácne s jedlom. Postavím ji pred monapo a taktiež si niečo z toho dám. Povedz mi neco o sebe, sé minulosti. Povím nakonec když dievča mlčí. |
| |
| F'ralův weyr (neplést s F'larovým) Monapa se zahleděla na tác plný ovoce, jakési šunky a chlébu a k tomu šálek klahu. "Nežijete si špatně." řekla již poněkud klidnějším hlasem a vzala si chléb se šunkou. Já jsem vyrůstala pouze s otcem, matka zemřela když mi bylo devět a od té doby mně otec nutil stát se válečnicí, abych zesílila dokázala se se životem poprat." Dívka se odmlčela protože právě ukousla velký kus chleba, poté co dožvýkala pokračovala: "Otec vždy chtěl syna, svého následovníka, prý má ušlechtilou krev a všichni z jeho rodu byli válečníci." Monapa si s odporem odfrkla, téměř ani neregistrovala jezdcovu přítomnost, prostě vyprávěla příběh a nic jiného ani jídlo už jí nezajímalo: "Dnes jsou mé šestnácté narozeniny a ani teď mi nedopřál oddechu od toho nesnesitelného tréninku s mečem, pořád by mně jenom bil a mlátil, chce si na mně tém svým tréninkem jenom vylévat zlost!" Zařvala už poněkud hystericky a zhluboka dýchala... Poté, jakoby se nic nestalo namířila svůj pohled na F'rala a zeptala se: "A jaký je tvůj příběh chrabrý rytíři?" Všechna zlost se vytratila a dokonce jí zbyla nálada na to zavtipkovat, problesklo hlavou jezdci... |
| |
| S napetím počúvam jak mi se zlostí vypráví svúj príbeh a potom když se zeptala mne tak se trocha zarazím. No mus príbeh. Není žádny. MOje rodina byla dračími jezdci takmer poséta a když došel muj čas vylíhl se mi drak. Nebolo tomu až tak dávno je mi pouhých osemnásť.Povím tichým tónem. |
| |
| F'ralův weyr Aha, vážím si vás, jen díky vám jsem dokázala utéct z domova, ale takovému příběhu nevěřím, každý prožívá chvíli dobré chvíle a chvíli špatné, já jsem se vám svěřila se vším a čekám od vás to samé, dejme tomu začněte nejdřív řekněte něco o vaších rodičích, kdy akde se setkali, jak se dali dohromady a jak sejim daří?" |
| |
| Hostinec Sestoupím dolů ze schodů se zavazadlem v rukou. V duchu si opakuji,co jsem si vzala s sebo. Poté se naposledy rozloučím s otcem a pohlédny na ty dva. Můžeme vyrazit pánové. |
| |
| Lemoská držba Oba drakeni se zvedli a po zaplacení a rozloučení se vydali na cestu... Cesta, která si Alita ve svém životě zvolila má však pouze jedinou odbočku. Smrt Bendenský Weyr Při průletu mezimezím Alita cítila jen chlad a nic. Nic co bylo ničím víc než pouhé nic. Úlevný povzdech, který se jí vydral z úst byl pouhým začátkem, jelikož se jí dech náhle zachvěl tou ohromnou podívanou... Seth, vydal ze sebe radostný tón, byl rád že je doma. Bronzový drak sklopil svou šíji a zamířil k jedné z mnoha výklenků vedoucích ze skály. klouzavým letem přistál na okraji římsi, došlápl nejdříve zadníma a poté předníma nohama. Alitě nemohla uniknout jedna zvláštní skutečnost, ačkoliv Bendenský Weyr nebyl nejstarší, rozhodně byl nejdéle používaný, téměř všechny skalní římsy, které mohla vidět již byly rozdrásany nespočetnými drápy přilétajících a odlétajících draků. Z myšlenek ji vytrhly čísy ruce, sundávajíc ji na pevnou zem pod nohama. "Vítej v mém skromném weyru, Alito z Lemosu." řekl draken S'hak. |
| |
| Bendenský Weyr - L'ridův weyr Ačkoliv Atlanta odjížděl večer, ještě než slunce stačilo zapadnout, v Bendenu o několik časových pásem nápátek již vládla půlnoc a všeobecné ticho. Při vstupu do poměrně prostorné jeskyně bylo zřejmé několik stovek let používání jak draků, tak lidí. Přesto, místnost do které vstoupil působila prostorně a přepychově, po zdech byli pověšené tkalcovské obrazy s výjevy především týkajících se draků a jezdců, na stěnách bylo několik světlenů ozářujících nejdůležitější části weyru, místnost se poté rozdělovala do dvou menších místností, v jednom bylo jezero a za ním několik menších místností pro drakena. Druhá místnost směřujíc od vstupu byla zakryta závěsy. Modrý drak si lehnul uvnitř vstupu a svým obrovským okem sledoval Atlantu. "Tak, mohu ti nabídnout něco na občerstvení? Klah? Vodu? Ovoce? Pečivo? Máme všechno... Nebo chceš se jít raději nejdřív umýt?" Draken pohodil hlavou k místnosti za závěsem. |
| |
| Mezi zde a tam Již při vzletu se mně držela Lilith pevněji než bylo zapotřebí, Randath sice nebyl kdovíjaké letecké eso jako Bronzáci, ale letět s lidmi dokázal rychle a bezpečně. Ačkoliv jsem byl na pochybách ohledně jejích reakcích, když jsem však dal příkaz na vstup do mezimezí, žádného jekotu ani hysterických záchvatů jsem se naštěstí nedočkal. Nedalo se říct, že bych si i já zvykl na tento druh cestování, vždy mně prudké ochlazení překvapí, i když nespornou výhodou je, že toto cestování trvá dobu jen co bych třikrát zakašlal. Nad Bendenským Weyrem Při navrácení se zpátky do normálního světa jsem si přesto úlevně oddechl, jediná známka nervozity, bylo Lilithino rychle tlukoucí srdce, jenž jsem cítil na svém pasu. Ačkoliv dnes témř nic nešlo podle plánu, nakonec se o úspěchu hovořit dá. Randath zařval oslavujícím tónem, který by neznalec popsal spíš jako výhružný, možná proto jsem pocítil náhlé zneklidnění za svými zády. "Je všechno v pořádku?" ozval jsem se hlasem plným pohody, kterou jsem právě cítil. Randath mezitím plavným letem mířil dolů k našemu weyru. |
| |
| na Randathovi Lilith opřela svou hlavu o F'lyna. "Zeptáš se mě takhle láskyplně i za několik let?", zašeptala, oči sklopené dolů. Vítr si hrál s jejími vlasy a rudé konečky mávaly červánkům. |
| |
| Nejspíš tím myslela, ano... Randath mi řekl, že tím myslela něco úplně jiného než souhlas, také dodal, ať se připravíme na přistání. "Neboj se, budu se tě ptát pokaždé když se vrátíš..." Nedořekl jsem větu. Nemohl jsem. Já hlupák si to uvědomil až teď "Budeme přistávat." řekl jsem a snažil se nedat najevo svou zasmušilost. |
| |
| Berdenský weyr Je mi potěšením. A jak vlastně dostanu draka? |
| |
| S'hakův weyr S'hak se zazubil a odvedl ji do svého weyru. Nabídl ji židli a sám se posadil naproti. "Takže, děvče, až započne líhnutí a to si piš že to poznáš, půjdem do líhně a tam si draka nevybereš ty. Tam si teprv drak vybere tebe." Seth souhlasně zamručel, zároveň měla Alita pocit, jakoby si spolu něco ti dva říkali, jelikož si oba hleděli do očí. "Draci si při líhnutí dokáží prohlídnout jaké máš schopnosti, dovednosti a vyberou si toho který jim nejvíc vyhovuje." S'hak si odkašlal a pokračoval. "Co je nejdůležitější a co všichni říkaj svým kandidátům jsou dvě věci, ty si musíš zapamatovat a řídit se podle nich..." Hnědý jezdec se zadíval kamsi do zdi... |
| |
| Bendenský Weyr - L'ridův weyr Atlanta byl jako ve snu. Tohle místo bylo tak moc jiné, než cokoliv co kdy viděl. Po chvíli se L'ridova otázka konečně dopracovala do Atlantova mozku. "Mám hlad. Něco pojím, moc děkuji. řekl skoro jako by to ani nebylo směřované k L'ridovi "Jsem unešen. Tohle místo je úžasné, fantastické, jako z knih jenž mi otec čítal před spaním, když jsem byl malé dítě" Atlanta pomalu přstoupil k drakenovy a vzal si nějaké ovoce, jenž mu bylo podáváno. "Díky.""Máš tu tolik úžasných věcí. Kde jen jsi to vše získal???" |
| |
| L'ridův weyr Uchvácenost mladého kandidáta L'rida potěšila, ne tím způsobem jako pobavila, ale potěšila, protože na poměry Weyřanů byl tohle skromný příbytek. Poté co se Atlanta konečně rozhoupal k odpovědi, odvedl Atlantu k sobě do pokoje, kde mu nabídl židli a přešel k jakémusi výklenku vedoucího dolů, skoro jako jakási šachta. L'rid se předklonil a zařval dolů svou objednávku. Po chvíli se ze zdola ozvala souhlasná odpověď. L'rid se poté posadil naproti Atlantovi a poslouchal jeho unešený projev. "Přiznávám, oproti poměrům obyčejných lidí si žijeme o něco lépe. Ale jsem zvědavý co budeš říkat až budeš v líhni..." Výklenek podivně zarachotil. Atlanta se mírně polekal, ale L'rid si toho nevšiml. "Tak, dorazilo jídlo." řekl, jdouc k výklenku a vrátil se zpět k Atlantovi s bohatě naloženým podnosem. Bylo na něm spousta ovoce, chlébu, dva šálky klahu a voňavý sýr. Nechám hosta vybrat si první... pomyslel si draken, přitom se zamilovaně díval na velký kus sýra. Atlanta si vzal, k úlevě L'rida, jedno z velmi chutně vypadajícího ovoce a po poděkování se zeptal: "Máš tu tolik úžasných věcí. Kde jen jsi to vše získal???" L'rid si ze svého nože, ukrojil kus chleba a odpověděl: Téměř vše zde zanechali po sobě lidé, jenž obývali tento weyr přede mnou a těm tyto obrazy vytvořil na zakázku kdysi dávno tkadlecký cech. Většina je už poměrně starých, no za to se omlouvám, možná předložím weyr vůdci návrh aby mi sem pověsili trochu novější..." |
| |
| L'ridův weyr "A co se bude dít teď???" řekl mladík a zakousl se do ovoce. Bylo modré a kulaté. Vlastně mělo velice přesný tvar, až na šťopku. Wau. To je dobrý... Co to je??? Tak úzasně kyselé. pomyslel si Atlanta, zatím co jeho obličej se kroutil v podivném šklebu. "Myslím jako než začne líhnutí. Co zde budu dělat, kde budu bydlet???" |
| |
| "Ze všeho nejdřív, by jsi se měl pořádně najíst, pak umýt... Půjdeš za největší královnou, jaká kdy na Pernu žila, tak by bylo slušné být v přiléhavém a čistém oblečení. Promiň, ale jak dlouho už máš tohle na sobě?" Zasmál se jezdec |
| |
| No tak dobrá, jaá síce nemám žádny príbeh ale povím vám ho teeda. Narodil sem se tu v tomto Weyru, Bendenském weyru. No moj otec byl F´nor brat F´lara terajšieho vodca weyru. A moje mama to bola jedna z tých wevren, ktorá prišla o svoji dračici pri súboji s inou.Ja sem vyrastala tu a tomu že som sa mal stať dračím jezdcom som sa vôbec nespieral lebo mať niekoho komu môžeš všetko povedať je skvelý pocit. Odmlčím sa. keď došiel moj čas čo bolo pred pol rokom Deronth si mne vyvolil a potom sme tady. Trénujeme aa stále sa zlepšujeme.Nemám víc čo bych ti žekl.lll |
| |
| "Já jsem to tušila. Taky tvou duši zasáhla ztráta matky. Nejsme až zase tak odlišní." Dívka vytáhla odněkud zvláštní přísvěšek, byl z kovu, jenž F'ral nikdy předtím neviděl, byl velmi lesklý a měl čistě šedou barvu, nedalo se s určitostí říct, jaká to byla barva, ale vypadal nádherně. "Tuhle věc si náš rod předává z matky na dceru, máme ještě jeden a ten se předává z otce na syna. Bohužel, otec žádného syna takže ho má stále on..." Monapa přejela ukazováčkem po řetízku a cosi nesrozumitelně zašeptala. Poté zvedla hlavu k F'ralovi a zeptala se: "Jak vlstně probíhá obřad zasvěcování? Slyšela jsem jen to, že se někdy při něm stávají "nehody"." |
| |
| Berdenský weyr Tak nějak jsem tušila,že hlavní slovo bude mít drak. Ale jaké věci to myslí? Ehm, promiňte, ale jaké dvě věci? zeptám a s očima upřenýma na muže čekám na odpověď. |
| |
| Zamyslím sa nad její zaujímaví otázkou, ktorú by som zrejme položil aj ja. No víš, celé zasvecení probíhne rychle. Vy se postavíte okolo vajce a když se vylíhne drak si sám vybere ko bude jeho weyvrena. A ti které nechce buď nejak škaredo odhodí svojou silou alebo poškriabe a niekedy aj zabije. Je to síce nechutné ale keď sa ti podarí draka získať.... .Nádhera.Poviem nahlas nakoniec, keď mi už na myseľ nejde žiadne iné slovo. Myslím že sa to začne dnes večer, líhnutí. Skořápka už poriadne vytvrdla a je najvyšší čas aby sa vyliahli.Poviem a hodím si do úst hrozno. |
| |
| S'hakův weyr "Co, kde? Jo aha... Za prvé, musíš zachovat klid, buď v klidu ať se děje cokoliv. Za druhé, nedej na sobě znát strach, seber všechnu odvahu co v sobě máš. Pokud tyto dva jednoduché body splníš, tak se ti nic nestane..." S'hak si ji pečlivě prohlédnul. A buď připravena, líhnutí může začít kdykoliv, dnes, zítra, pozítří, o půlnoci nebo ráno, za svítání nebo po obědě..." S'hak se zapřel do židle. "Nabídl bych ti koupel, bude pro tebe jistě osvěžujícím zážitkem po dnešním dni a taky něco k jídlu, pokud máš hlad." |
| |
| F'ralův weyr To myslí vážně? Nevypadá že by si dělal legraci... vlastně, prozatím jsem ho neviděla si z něčeho dělat legraci. "Jsem ráda, že jsi upřímný, jenom... jak by mě mohlo zabít nějaké dráče? Vždyť musí být malá a nemotorná..." Alespoň doufám... |
| |
| S'hakův weyr To bych velmi uvítala,díky. Mohl bys mi prosím ukázat nějaké místo,kde bych si mohla odložit zavazadla? Už mě to nebaví je pořád tahat. Zatřesu těžkou taškou v ruce. |
| |
| S'hakův weyr "Zavazadla he?" pronesl draken udiveně. Můžeš si je dát, kam chceš, jenom se tu moc nezabydluj... jestli se staneš weyrenou nebo alespoň Zelenou jezdkyní, tak budeš bydlet s ostatními weyrlinky v Weyrských kasárnách." S'hak se zamyšleně poškrábal na hlavě. "Tam je několik místností ve kterých se buďto učí nebo spí a taky jezírko kde se koupou draci... A taky je tam řezník. Jo a málem bych zapomněl že tam má kabinet i Weyr vůdce... Jo a Lessa taky..." Muž medvědí postavy založil rukama. "Prostě zavazada bys měla rozkládat až tam... Jo a to si piš děvče, jakmile budeš mít draka, poznáš co je to "žít pro toho druhého." Za Alitinými zády se ozval hrom. Ne nebylo to hromobytí, nýbrž dunivý hlas Bronzového draka, který spokojeně ležel a pozoroval rozhovor... S'hak se na něj otočil a pousmál, drak mu v mezích svých grimas úsměv oplatil. |
| |
| Kandidáti: Do hlav se vám vkrádá pocit: Zvládnu to? Jak může někdo tak obyčejný jako já být schopen být drakenem? Ale zároveň vás děsí představa, že by si vás drak nevybral a museli jste se vrátit do svých domovů... |
| |
| No, je síce nemotorné ale múžeš verit že by ti mohlo ublžiť. O tom nieje pochyb.Poviem keď vstávam. Myslím že teraz když si se okoupala, a prozlekla mohli by sme sa jít pozrieť na vajcia, snušku a zoznámiť ťa s Lessou. Poviem rozhodne aby som Monapo dodal sebevedomí. Dúfam že získa vajce Ramoth mala by väčšiu šancu stať sa niekym naozaj niekym. Možno má pred sebou veľkú budúcnosť... Na pohled celkom pekná pohledná žena, možno když ji lepšie spoznám a odhalím aj to najzdialenejšie zakutie duše... Podme.Poviem a naskočím na Derontha a podám jej ruku. |
| |
| Líheň, Lessin weyr F'ral odvezl na hřbětě Derontha Monapu ke vchodu do líhně, již zdálky však z jeskyně zní zvuk hádky... "... nemusím ti snad vysvětlovat jak šlechetné to od nich bylo, že nám dali jejich královny svá vejce, ale ty musíš být vždy nad věcí... Prosím, jen si je dej někde vedle... Nesouhlasný rachot se rozezněl ozvěnou k uším přilétajících návštěvníků. "Jako královna bys měla ukázat jak jsi šlechetná, představ si, že by to byla tvoje vejce a nějaká cizí královna by je nepřijala a nechala venku. Jak šlechetné by to bylo?" Ramothin hlas se zlomil, nyní zněl spíš potichu a smutně, než hlasitě a nesmouvavě... Výhled dovnitř jim stále zakrývala skála, Deronth ještě nepřistál, ale již opatrně došlapoval. Monapo se zeptala F'rala: "Co se to tam děje???" |
| |
| Když začuju vzdálenú hádku trochu se zamyslím je dosť blbé tam vletet a vyrušiť ich pri háde ale je taky blbé nejít tam s Monapo když sem ji to slíbil. Co teď to je vážne pádny problé, proč musí být život tak obťížný. Pozriem na Monapo keď sa ma spýta otázku že kto to je. No menší hádka víš s Igenského weyru sem prinesli dve vajcia ale vyzerá to že Ramtoh ich nechce prijať. Neviem myslím že by sme mali ísť ešte na chvíli do mího weyru lebo tahleta hádka vyzerá na dlho. Povím neiste. |
| |
| Líheň Sotva jsi se snažil říct Deronthovi, aby se vrátil. Ozvalo se vedle vás velmi známé šustění křídel (alespoň pro F'rala a Derontha) "Letíte se podívat na vejce?" zeptal se F'lar sesednuvší z Mnementha, který věnoval trojici nejmenší zájem a mnohem víc ho zaujala Královna... |
| |
| No mneli sme to v plánu ale tá hádka co se medzi tvojí ženou a Ramoth odohráva...Radší sme odišli aby sme je nevyrušili kým si to vyriešia. Myslím že si mal pravdu že s tými vajciami to bude problém Ramoth ich nepríme za svoje ale keď sme odcháadzali už to vyzeralo nádejne.Povím F´larovy a očami pozriem na Mnemetha najväčšieho bronzového draka. Toto je Monapo.Spamätám sa a ukážem na dievča, ktoré stojí vedľa mňa. Monapo sa tichým tónom ozve Je mi ctí. . |
| |
| Líheň "Vítám tě v Bendenu, jméno mé je F'lar, jsem vůdce Weyru, a toto je Mnemeth." Weyrský vůdce se otočil ke svému drakovi, ten otočil svou ohromnou hlavu a chvíli pozoroval Monapu. Po chvíli ticha F'lar dodal "Taktéž on tě zdraví." F'lar potom hned přeladil na jinou strunu a své další slova směřoval F'ralovi. "Neslyším, že by se hádali, jenom Ramoth je zase poněkud vzdorná,což u ní nebývá až zas tak..." Nedořekl větu a Mnemeth vešel rázným a hrdým krokem dovnitř, taktéž nevypadal, že by si z něčeho dělal starosti. F'lar se otočil za svým společníkem, Vlasy mu zasahovali do očí, vypadal tajuplně a děsivě zároveň. Takéž šel za svým Bronovým drakem dovnitř, po pár krocích se však zastavil a ohlédnul se zpět. "Tak tedy sbohem jestli odlétáte nebo pojďte pokud chcete, obyčejně jsou sice návštěvní hodiny okolo odpoledne..." |
| |
| L'ridův weyr "Mno od rana :-D " zasmál se Atlanta "Kdy se oblíkáš ty???" "Ale néé, je to skvělí nápad, jen co se najíme, rád bych se vykoupal" Atlanta si s sebou moc věcí nezabalil, takže se mu ještě převlékat se ještě nechtělo, ale když se jednalo o návštěvu někoho tak výjmečného a vysoko postaveného. Voda byla příjemně chladná. Atlanta se vždy rád koupal. Miloval ten pocit, když ze svého těla smýval tu nečistotu, co za den nabral. Vždy ho to velmi uklidňovalo, téměř až uspávalo. V tom mu před očima vyvstal opět obraz ze snů posledních dní. Vše zčernalo, jako by zmizelo, jakoby nikdy neexistovalo. Atlanta byl sám uprostřed prázdnoty. Ticho. Tma. Pak se před ním objevil opět ta podivná podlouhlá koule. Měla modrý nádech a modře pulzovala. V rytmu tlukotu srdce. Po chvíli si Atlanta uvědomil že slyší tep. Bylo to vejce! Teď teprve mu to došlo. Určitě bylo dračí. Ale co to má znamenat??? Mladíkovy se zdálo že se na něj vejce dívá. Zaslechl tichý hlas. Nerozuměl mu, ale byl si jistý, že ho volá. Volá k sobě... "Neutopil ses mi tam???" L'ridův hlas vytrhl Atlantu ze snění |
| |
| L'ridův weyr "Neutopil ses tam???" Na L'ridově tváři tváři zahrál opět ten známý úsměv. "Byla by tě vážně škoda." řekl popichovně. Poté si Atlanta všimnul, že v ruce drží jakési oblečení. |
| |
| L'ridův weyr "Co, co??? zazněla zmatená odpověď Atlanta se rozhlédl kolem sebe. Byl v L'ridově weyru. Byl jako taky, jako by ani nemohl být jinde. Seděl, po pás vody, teď již mírně zašpiněné. Doufám že tohle má něco společného s draky a že to s líhnutím skončí. Jinak se asi zblázním. "Na." ozval se opět L'rid "Halóóó!!! Probuď se" "Moc díky" řekl chlapec, vylézaje z vody "Promiň, sem asi nervózní z toho všeho co má teď přijít" Atlanta si vzal šaty a začal se oblékat. "Kdy to vlastně začne???" |
| |
| L'ridův weyr L'rid podal Atlantovy čisté oblečení. "Kdy to začne ti nepovím, jelikož to nikdo dopředu neví, může to být dnes zítra nebo až za týden... Kdo ví..." Poté se otočil a odkráčel ven. Palath již byl rozvalený v jezírku a čekal na něj, několik velkých vln doráželo na břehy silou mořského přílivu jakmile se obrovský Modrý drak otáčel ke svému společníkovi. "Jsem rád, že budu mít vás oba z krku, co se týče alespoň koupání." Modrý drak uraženě zamručel, jako ostatní draci, i on neměl rád koupání. Ale bylo to nezbytné, aby se předcházelo kožním infekcím a nemocím, které by se mohli objevit až o několik let dopředu... |
| |
| Líheň No tak sa tam ešte pôjdem pozrieť.Poviem keď ma vudce weyru pozve. Možno ešte máme nádej kdyby se tak teraz začalo liahnutie a ona by tu bola ako jediná. To by bolo skvelé.Pomaly po boku s Monapo idem za F´larom. Dôjdeme do líhnišťa. Lessa a Ramoth stáli vedľa seba a pozerali na vajcia. F´lar k nej pristúpil, k Lesse a pobozkal ju na líce. Za chvíľu sa začnu liahnuť.Povedala F´larovy Lessa. Ramoth je nervózna kvôli tým svom novým vajciam ale už sme to spolu vyriešili.Pri tom mrkla po Ramoth, ktorá sa na nich ani nepozrela. Dôjdem k nim a pozdravím sa. Zdravím vás, paní Lessa. Toto je Monapo.Poviem a ukážem rukou na Monapo. Rada by sa somnou pozrela na zlaté vajce.Poviem nahlas. Ramoth pootočila hlavu a pokukla na Monapo. Dobre môžte. Vítam ťa tu Monapo.Povie Lessa. Monapo na pozdrav pokývne hlavou a potom ide zamnou k zlatému vajcu. Kľaknem si a pozriem na krásnu zlatú škrupinu, neporušenú s malými žilkami nič nieje také nádherné ako vajcia. Monapo ku mne prikročí a vtedy niečo zapraská. Na vajci sa objaví veľká prasklina a vajce začne praskať nato sa aj ostatné vajcia začnú liahnuť. Vyskočím a Deronthovy poviem aby zmobilizoval všeetkých čo najrýchlejšie. Liahnutie sa začalo.... |
| |
| L'ridův weyr "Můžeš se otočit?" Palath poslechl, převrátil své obrovské tělo na bok, ale aby ukázal svou nechuť, tak spíš spadl a vystřiknuvší voda zalila L'rida od hlavy až k patě. "Díky..." řekl ironicky. "Alespoň se nemusím ko..." Jeho vlastní slova přerušil strašlivý řev. Oba se zarazili v tom co právě dělali. Nervydrásající volání se rozezněla celým Weyrem znova. L'rid se probral a nečekal, vtrhnul za Atlantou a jeho zmatenému výrazu nevěnoval pozornost, chytnul ho za ruku a táhnul k venkovní římse, kde stál Modrý drak a celý netrpělivý čekal... |
| |
| Již je čas? Nelze spát Chci jen vás! A být spjat. V tak malém místě se nedá pořádně hýbat. Musím tento malý svět zvětšit... Mládě se pokoušelo roztáhnout skořápku, ve které bylo uvězněné, byla však příliš tvrdá. Chci ven!!! udeřia hlavou do stěny skořápky a poprvé si všimla svého ostrého zubu na konci čenichu. Také se pozvalo křupnutí a do "malého světa" pronikalo něco oslnivého. Ta zář, to světlo. Dráče bylo škvírou ohromené, skoro až posedlé. Nadále pokračovala v rozbíjení až skořápka nevydržela a skoro se ropadla... |
| |
| F'lynův weyr Nálada se mi trochu zlepšila, ale o takovém luxusu jako radost, jsem si nadále mohl nechat jen zdát. Jak bych taky mohl? Jestli se Lilith stane weyrenou... Já pro ni nebudu nikým, Královny létají jen s bronzovými. A bez urážky Randathe, ale Hnědého draka na Bronzového předělat nelze. Randath mi odpověděl pobaveným hlasem, že je to v pořádku, F'lyna na F'rala taky nikdo nepředělá. Nepatrně jsem se pousmál nad jeho poznámkou. Otočil jsem se k Lilith, kteá si zrovna prohlížela interiér mého weyru. Obzvlášť ji zaujaly všudypřítomné vyšívané obrazy. "Já teď poletím za otcem, za chvíli se vrátím." Těsně poté, co jsem domluvil se ozval skrz celý Benden dračí řev. Dost dobře jsem věděl co to znamená - Začíná líhnutí. |
| |
| Kdesy na chodě, vlaje mírně nad zemí, na cestě kamsi "Uaaauuua. Kam to běžíme" vyhrkl ze sebe Atlanta spolu s několika dalšími neartikulovanými zvuky. L'rid měl neuvěřitelnou sílu*. Běžel a Atlanta za ním téměř vlál. Když se dotkl nohama země, odrazil se a dopadl o několik metrů dál. *pozn autora: I když vzhledem k jeho mohutné postavě, před kterou by i pořádný medvěd musel mít respekt (upřímně řečeno Atlantu by asi ani moc nepřekvapilo kdyby L'rid někdy nějakého utlouk pouhými pěstmi), to ani moc udivující nebylo. |
| |
| L'ridův weyr, přistávací plocha -> Líheň L'rid nevnímal Atlantovy zvuky, jediné na co se soustředil bylo se co nejrychleji dostat, k již čekajícímu Palathovi. Pche, jsem úplně mokrý a navíc zpola umytý, v takovém stavu letět ke Královně... Tuto poznámku vytrousil Modrý drak když L'rid společně s Atlantou nasedali na jeho mokrý hřbet. Jakmile byli oba usazení, drak vzlétl a zamířil vzduchem přímo k líhni. Vzduchem křižovalo neuvěřitelné množství draků všech možných barev. Vypadalo to, jako by každý letět všude, ale po chvíli bylo Atlantovi jasné, že všichni míří k líhni. "Letíme ke královně!" odpověděl poněkud pozdě a zbytečně L'rid. Palath zamířil přímo doprostřed toho chumlu, Atlanta zatajil dech. Vždyť se srazíme, problesklo mu hlavou. Míjeli nekoečné množství křídel, krků a ocasů až poněkud zmatený Atlanta ucítil pod sebou pevnou zem. Byl to L'rid, kdo ho sundal na zem byl to L'rid který mu řekl, ať se děje cokoliv, ať nedá najevo strach... |
| |
| Líheň Strach??? Já nemám strach!!! pomyslel si Atlanta, ale raději nic neříkal. Byl rád za L'ridův zájem. Opravdu Atlanta se nebál. Ano, průlet mezi spousty draku byl napínavý a možná nebezpečně vzrušující. Mladík byl pln očekávání. Cítil* , že teď, právě teď, se jeho život mění a otáčí úplně jiným směrem. L'ridova ruka nasměrovala Atlantu... *pozn autora: škoda jen, že tenhle pocit měl za dobu co byl s L'ridem, už několikrát. A tak nějak podvědomě tušil, že ho ještě několikrát mít bude. |
| |
| Líheň Obrovský prostor ve skále s krásně upravenými stěnami. Zdi i strop byly velmi přesně opracovány a jajich povrvch byl hustě poset různými znaky a symboly. Célé se to slévalo v jeden gigantický reliéf pokrývající celou plochu líhně (kromě podlahy, samozřejmě). Atlanta, dle L'ridových pokynů, vykročil směrem k hloučku chlapců. Stoupnul si vedle jednoho mladíka, nemohlo mu být více něž 16. Měl světlé vlasy a tvář plnoul pih. Uprostře líhně bylo vedle sebe pečlivě vyrovnáno mnoho velikých vajec. Všechny byly nažloutlé, ale s různými nádechy. Žlutým, hnědým, modrým a zeleným. Atlanta po nich přejížděl očima. Jedno podruhém si prohlížel. Náhle zahléhdl jedno co jakoby trochu zářilo. Mělo jakousi namodralou auru. Teď byl v líhni sám. Jen on a to vejce. Uviděl vevnitř malé dráče jak se na něj upřeně dívá. Cítil jeho pohled na své kůži, jako by se ho dotýkalo. "Bojíš se???" z ničeho nic pronesl ten mladík se zlatými vlasy "K'hal mi sice říkal že se nemám bát, že nesmím dát najevo strach. Ale trochu se přeci jen bojím." Atlanta na něj otočil svůj pohled a přátelsky se usmál. Strach toho klučiny byl boužel téměř hmatatelný. "Já jsem Demien, syn Thárolův. A ty???" "Těší mě Demiene, já jsem Atlanta, syn Dharenův." Oba chlapci si podali ruce Do líhně stále přicházali další a další lidé... |
| |
| Líheň Ani jsem se nenadála a zachvíli jsem změnila nebesa zase za pevnou zem. Trochu mě zklamalo,že jsme dorazili tak rychle,let na drakovi je prostě úžasný! Klidně bych na dračím hřbetě strávila celou věčnost... ironické je,že tak to zjevně bude. S výzdobou líhně si očividně někdo dal dost záležet. Stěny jsou velmi přesně a do detailu opracované,ještě k tomu poseté pro mě neznámými znaky. Je těžké najít místo,které není něčím ozdobené. A ještě těžší je od té nádhery odtrhnout oči. Podle D'Shakových pokynů jsem si stoupla k hloučku dívek,hned vedle jakési černovlasé dívky s bílým pruhem ve vlasech. |
| |
| Líheň S F‘lynem přistáli. Během toho krátkého letu jí stručně řekl co se bude dít v nejbližších několika minutách. Na přistávací ploše bylo již několik jezdců a draků různých barev. Lilith ani netušila kolika rozmanitých barev jsou draci schopní. F‘lyn seskočil a pomohl Lilith na zem. Zadíval se jí do očí a políbil ji ruku. ”Dál musíš jít sama. Jdi přímo do jeskyně a přidej se ke skupině kde stojí dívky. Ať se bude dít cokoliv, věř že jsem s tebou a neboj se, neboj se ničeho!“ Lilith se na F‘lyna usmála a dala mu polibek na tvář. Otočila se a pevným krokem se vydala do nitra jeskyně. Několik jezdců se dívalo za tou zvláštní kráskou s bílými vlasy s krvavě rudými konečky, jiní tak trochu žárlivě na F‘lyna. Ten pyšně a zamilovaně hleděl na onu tajemnou, éterickou bytost, která ho tak učarovala, hladíc Randatha. Lilith vstoupila dovnitř. Líheň byla vyzdobena...no pro Lilith až přeplácána. Bylo zde mnoho ornamentů a barev a také spoustu lidí. Dychtivých, zvědavých, vystrašených od každého něco. Sestra Neratského pána zamířila k té části, kde stály kandidátky. Několik dívek se na přicházející Lilith ohlédlo. Čekala to. V jejich očích viděla lhostejnost, strach, obdiv i opovržení. Přece jen její barva vlasů a krvavě rudé oči, působily přinejmenším zvláštně. Černé, gotické šaty už méně. Lilith se zastavila u jedné slečny, který měla jiný pohled. Pohled takřka jedinečný v tomto davu. Pohled, který nabízel přátelství… |
| |
| Zatímco se poslední kandidáti připojovali k hloučkům svého pohlaví, vejce již byla částečně rozpadlá a pomalu se z nich začala dostávat mláďata na pískem pokrytou zem jeskyně. Mezi oběma skupinami mladých lidí projela vlna strachu, mezi některými silněji, mezi některými ne, zároveň, téměř jako na povel, jakmile se první dráče dostalo ze skořápky, draci začali prozpěvovat hrdelním tónem a umocňovali tak již velmi hustou atmosféru. Chlapecká skupina Dráčata se již začala přibližovat. Modrá, Hnědá, Brozová, jen ty rodíly mezi Hnědými a Bronzovými nebyli tak na první pohled patrné, jako u jejich dospělejších protějšků. Žalostně naříkala, plácala o zem vlhkými křídli, neustále zakopávala a padala do písku. Byla nemotorná, to je samozřejmé, ale stejně tak nebezpečná pro své okolí, jejich drápky na předních i zadních byla ohnutá, malá, a velmi ostrá, taktéž ještě stále měla na konci svého čenichu vaječný zub, primárně určený pro proražení skořápek, avšak bez problému by také dokázali prorazit lidskou lebku. K chlapci na okraji skupiny se doklopýtalo první mládě, mladík měl kuráž, necouvl ani o krok zpátky, dokonce ani když se na něj mládě vrhlo a srazilo ho svou váhou na záda, chlapec zařval bolestí, malý drak se na něj pokoušel vylézt, přitom mu však nehezky rozdrásal kolena. Dráček se poté zadíval chlapci do bolestí a strachem zalitých očí a otočil se a očividně nespokojen s tím co hledal odkráčel. Chlapec se v bolestech otočil a zadíval se na něj očima plných slz, dráček, který jej před chvíli takhle zranil ušel ještě pár vrávoravých kroků, potom se otočil a přiběhl zpět k chlapci. Avšak tentokrát bylo cosi jinak, mladík dráčka vleže objal a přitiskl k němu svou tvář. Mládě smutně sklopilo svou hlavu a jen ti co stáli k němu nejblíž mohli zaslechnout chlapcova slova: "To nevadí, je to jen malé škrábnutí. Nikdy, nikdy tě neopustím..." Tato scéna zanechala v ostatních hrůzu, ale také dojetí. Zničehonic se kdesi zezadu z přistávací plochy objevili dva Modří jezdci a rychle odnesli zraněného chlapce i s dráčetem dolů po schodech nalevo... Avšak pozornost všech chlapců se již upínala na další mláďata, věděli co můžou čekat, věděli na co se připravit. A žádný přesto žádný nechtěl odejít... Nechtěl odejít bez draka. |
| |
| …na místě, o kterém jen někteří ví, ale všichni se ho bojí… Jsme! Víte, že jsme! Víme, že jsme, budeme vědět, věděli jsme a čekali. Čekáme, budeme čekat, však toužíme! Toužili jsme, toužíme, budeme toužit…máme hlad!! Hlad! Hlad!! … Chceme jíst?! Ano, chtěli jsme, chceme, budeme chtít!!! … Ach, tak brzy, brzy, brzy, brzy, brzy, brzy, brzy, BRZY!!!! Neratská držba Podzemní arénou se neslo oddychování. Obrnění válečníci stály v kruhu. Oběť v ně. Ztěžka oddychovala a tvrdým pohledem sledovala útočníky. A nebo to bylo naopak? Vysoký bledý muž vyrazil proti jednomu strážci. Ten se chystal švihnout mečem, ale skutečný útočník mu skluzem podrazil nohy a hbitě zlomil vaz. Další dva strážní se s řevem vrhli na tu bestii. Muž se jen ohlédl, svíraje v ruce meč po nebožtíkovi. Díval se na ně krvelačně, skrze své vlasy Skrze své dlouhé vlasy. Bílé vlasy. Kain udělal přemet a stal opět na svých nohách. Jednoduchým pohybem vykryl oba útoky. Několik otoček a svištící ostrá čepel, pokřtila již tak zkrvavený písek v aréně, proudem horké krve. Z celého kruhu zbyla jen půlka. „Štíty!“ , zakřičel Pán Neratu. „Přineste jim sakra štíty!“ Několik pacholků uposlechlo a dalo zbylým mužům mohutné štíty obdélníkového tvaru. Kain si odplivl. Slina zbarvená pánovou krví dopadla se sykotem na horkou zem. Stráže utvořili půlkruh. Krok za krokem se pomalu přibližovali k vládci Neratu. Mrtvoly padlých, zdobily tento krvavý výjev hodný snad jen samotného Skyraela*! Arénou se jen pronesl vyděšený křik, sténání a zvuk kovu padajícího na zem. … Kain seděl na hromadě údů a kusů železa. Seděl sám. Zlomený meč, zabodnutý v jedné z hlav, hladově polykal stékající krev. Pán Neratu měl zavřené oči a meditoval. Krev z rozdrásaných pěstí pomalu zasychala, stejně jako několik šrámů a ran z jeho nahé hrudi. Bíle vlasy se koupali ve vlastním potu a stejně jako meč, i ony si dopřávali orgií z krve padlých, dokazující to tak svou slepeností. A přesto všechno se mazlily s vládcovou tváří jako roztoužené vampíři milenky nebo konejšili jeho svalnatou hruď. A pak, jakoby z nenadání, se mezi tu směs potu a krve připletlo cosi, co nebylo tak rozdílné a přesto jiné, mnohem zvláštnější a vzácnější. Byla to slza… Meldredaht pozoroval to nesmyslné krveprolití schovaný za sloupem. Věděl, že pro Pánovým citlivým smyslům neunikla jeho přítomnost, ale vydat se mu zcela takto na odiv, by znamenalo jedině bolestivou smrt. Zvláštně v posledních několika dnech. Zvláště poté co Paní Neratu, sestra Kaina d‘Scythe, Lilith, opustila jeho pána s tím dračím jezdcem. Meldredaht si při myšlence na mladíka znechuceně odfrkl. Věděl, že něco musí udělat. Jinak Pán Neratu zničí svou zem a dříve, mnohem dříve sebe. “Snad milostivá Suisidiel** nezahrne našeho pána svou l á s k o u“ … *pozn.autora: Skyrael – syn Karghaela a Suisidiel. Anděl*** války a krveprolití. ** - Suisidiel – dcera Uluriela, matka Skyraela. Anděl žalu, trápení, beznaděje. „ochránkyně“ a strážkyně chrámu Tyrstrenen, kam odcházejí duše těch, kteří spáchali sebevraždu. ***anděl - nejvyšší bytost v sartharském učení. Obdobou byly kdysi bytosti, zvaní bohové, na planetě Zemi. |
| |
| Dívčí skupina Monapa Nechť se třesou, nějací dráčci mě jen tak nevyděsí, ne po tom všem,co jsem zažila. Dívka sevřela v pěst pravou ruku i s tajemným řetízkem. Avšak jakmile se z vejce, velmi nádherného s žlutými odlesky, vynořila dračí hlava, i Monapa ucouvla. Své nohy ani nemohla ovládat, ucouvla skoro intuitivně, stejně jako celá její skupina. Zlaté dráče, to z Ramothiny snůšky, bylo roztomile nemotorné, ale své protivníky není radno podceňovat, jak říkal její otec. Jenže tohle není protivník, ale docela možná spojenec do konce života. Královnička byla první, kdo se dostala ze své skořápky, a také jako první cupitala rovnou doprostřed hloučku dívek. Ty se statečně odklidily dráčeti z cesty, ale Monapa, ne. Její tělo přímo žadonilo o to uhnout, snad to byla její duše a pevná, za ty roky vycvičená vůle, která jenom skousla ret a trpělivě stála, čekajíc co se stane... Na půl metru před ní se mládě zastavilo a zvedlo svou hlavu, ty oči... Plné radosti, dojetí, pýchy, štěstí... Ten pocit, který Monapa cítila byl příliš silný, příliš jiný, něco tak úžasného se nedalo popsat slovy. Čisté štěstí, euforie, ne něco mnohem víc. Monapa si klekla a začala škrábat malou zlatou dračici po hlavě. Monapo, jsi tak krásná, chytrá, dobrá, silná, skvělá, laskavá, buďme navždy spolu. "Nikdy tě neopustím..." pronesla zasněně očarovaná dívka. "Jmenuji se Reanath a ... Mám hlad..." Měla pravdu, Monapa také dostala obrovský hlad, jako by celý život nic nejedla... Avšak, před pár minutami měla s F'ralem jídlo... Taktéž ji udivila další věc. Láskyplně nyní hladila Reanath po krku a sundávala z jejího mokrého těla kousky skořápek. "Jaktože víš, jak se jmenuješ?" Dračice byla trochu zmatená. Nevím, prostě... Myslím, že by to každý drak měl vědět. Mezitím k Monapě přišel Modrý jezdec a ukázal oběma ať jdou k ostatním po schodišti dolů. Reanath se nenadála a byla v dívčině náruči. Bude tam jídlo? pomyslelo si dráče, když ji Monapa snášela dolů po schodech. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Až když jsi začal ztrácet naději, jelikož kandidátů bylo stále mnoho, ale draků bez duševního souputníkla málo, spatřil jsi Modrého, který vypadal, jakoby hledal kohosi konkrétního, zastavoval se a sem tam někoho shodil na zem, ale nikdy nikoho nijak vážně nezranil, až když došel k tobě. Jediné zranění, které jsi utržil byla poškrábána ruka, ale Mormoth ti budiž věrným společníkem... Pokus se popsat výše napsané podle vlastní fantazie, tato zpráva je doručena pouze tobě, takže z informací můžeš, ale nemusíš 100% vycházet. Podobnou zprávu dostal(ne) každý. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Ocitla jsi se v jakési zvláštní místnosti, avšak pocit deja-vu ti napovídal, že už jsi zde musela být. Než jsi se nadála, byla Alita zase zpátky v Líhni a na tebe upřeně hleděla světle zelená dračice. (Světle zelená je proto, že se teprve vylíhla, není to nějaký jiný druh.) Dračice tě okouzlila, prazvláštní vize byla zapomenuta a ty jsi se rozplakala štěstím z nově nalezeného společníka.... (Nenapsal jsi mi jméno dračice, takže si nějaké vymysli. Jen nezapomeň že v dračích jménech jsou poslední dvě písmena na TH.) Pokus se popsat výše napsané podle vlastní fantazie, tato zpráva je doručena pouze tobě, takže z informací můžeš, ale nemusíš 100% vycházet. Podobnou zprávu dostal(ne) každý. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Ten důvod ti také připomnělo pleskání mokrých křídel o písečnou zem weyru. Před tebou stála zelená dračice, která se na tebe upřeně dívala, napadlo tě: To je všechno? Tohle je ten pocit štěstí? Necítím se nijak... zvláštně.klekla sis a pohladila dráče po hlavě. To se však vyplašeně otočilo a uteklo. Všichni okolo tebe byli šťastní, všichni ti kteří měli to štěstí a vybral si je drak, jenty jsi se cítila jako na pustém ostrově, skoro jako doma v svém paláci. Ten pocit narušil někdo nebo spíš něco... Něco co ze sebe vydalo žalostný skřek, pocit který Lilith ucítila když se podívala do očí zlaté královničky jí unesl ze všech pochybností. Ten pocit, že již nikdy nebude sama, že jim dvěma bude patřit celý svět... Byl neuvěřitelně nádherný... (Nenapsal jsi mi jméno dračice, takže si nějaké vymysli. Jen nezapomeň že v dračích jménech jsou poslední dvě písmena na TH.) Pokus se popsat výše napsané podle vlastní fantazie, tato zpráva je doručena pouze tobě, takže z informací můžeš, ale nemusíš 100% vycházet. Podobnou zprávu dostal(ne) každý. |
| |
| Dívčí skupina Lilith se rozhlížela kolem sebe. Vzduchem se neslo napětí, které vybuchovalo v gejzírech čisté euforie, nebo končilo zklamáním v nekonečné nicotě mezimezí. Ona sama cítila úzkost. Ne tak ze situace, jako z místa, kde se nyní nacházela. Přílišné množství lidí, na které nebyla zvyklá a ten zvuk, praskavý zvuk skořápek, ji doháněl k šílenství. Do očí se ji vlily slzy. Snažila si zakrýt uši, aby se vyhnula těm tónům rodících život, jenž se v její mysli odrážel a překrucoval v zvuk život beroucí. Svět se skrz slzy změnil a odhalil svou vlastní, Lilithinu skutečnost. Viděla svého bratra jak pomalu, vítězoslavně sestupuje z ohromné hromady kostí padlých nepřátel. Celou základnu tvořily vyskládané lebky, vařící se ve vlastní krvi a šeptající její jméno. Každý Kainův krok doprovázelo nechutné zapraskání kostí, které se vznášelo vysoko ke stropu jeskyně, kde se množilo ve vlnách ozvěny, a každé zapraskání uvolnilo jednu dračí duši, která s řevem, sobě vlastním se připojila do spirály duší ostatních, vznášejících se nad tou kosterní bizarností. Lilith hleděla před sebe. Její bratr dále pomalu k ní sestupoval. Blížil se s úsměvem, který nelze jinak charakterizovat než démonickým. A křupání kostí stále pokračovalo. Kain se stále blížil, až přímo před ní stanul a podal ji ruku. Lilith stále vyděšeně a nesměl chtěla natáhnout tu svou. Šepot tonoucích se lebek zesiloval až takřka Lilithino jméno křičely! F‘lyn stále čekal venku na ploše. Seděl na kamenné zemi, opíral si hlavu o Randathovo tělo a hleděl na letící mraky. Cítil pohodu a vychutnával si jemně vanoucí větřík. Náhle však na jeho mysl zaútočila kvílící tlaková vlna. F‘lyn s sebou trhl a prudce vstal. Ohlédl se do nitra jeskyně a napadlo ho jen jediné. Lilith Lilith stékaly dál slzy po tváři a sůl pálila do očí. Rozechvělá ústa stačila jen vyslovit, „Kaine…bratříčku můj…“. Kainův obraz otevřel a zašeptal její jméno. Lilith ucukla. To nebyl hlas jejího bratra. Ale nejbáječnějšího dračího jezdce, kterého znala. Muže jenž probudil její mrtvé srdce z ruin temných katakomb zvaných Samota. Obraz jejího bratra se proměnil na F‘lynovu podobiznu. Kosti se změnily zpět v dračí skořápky a zbloudilé, vřeštící duše dráčků se vrátily do svých roztomilých tělíček, hledající svou spřízněnou osůbku. Lilith pohlédla na jedno stojící zelené dráče. To si ji se zájmem a trochu i se strachem prohlíželo. Lilith si klekla na zem a pomalu natáhla své ruce směre k tomu stvořeníčku. Dráček ale ucouvl, otočil se a pelášil s krákoráním pryč. Lilith trochu posmutněla. Rozhlédla se kolem a viděla několik modrých jezdců odvádějící šťastné dívky, držící svá dráčata, kamsi dolů. Adeptek stále ubývalo a Lilith se už chtěla vrátit k F’lynovi, když tu náhle pocítila jakési nutkání. Nutkání, kterému nešlo odolat. Otočila se a vyrazila směrem k takové vyvýšené skalce. Opatrně překračovala zbytky dračích vajíček a blížila se k onomu tajemnému místu. Zde! Zde bylo ono volání, nutkání, posedlost nebo jak to nazval nejsilnější. Nebylo zde, ale nic než hromada skořápek. Lilith vztáhla ruku na jednu část a odložila ji pryč. Oči se jí rozšířili úžasem, když spatřila část zlatého vejce, které se ještě nevylíhlo. Opatrně jej očistila od ostatních skořápek a pohladila ho. Ve vejci se něco pohlo. Lilith zatajila dech a udělala nad vejcem znak sartharské církve. Znovu se vejce jalo k životu a na skořápce se objevila první prasklinka. A pak další. A další. Rychle se zvětšovali po celé délce skořápky a na užaslou Lilith pohlédlo pár dračích oček. Její mysl se spojovala s jinou. Srdce se rozbušilo, cévy roztáhly. Pocit, který se nyní vléval do každičké buňky, i do té nejminiaturnější a nejniternější částečky Lilithiny existence, se nedal nikterak vyjádřit a tato nová diáda stvořila pro tento prchavý okamžik pouze jedinou myšlenku. Jediné slovo. Jméno. Lethryeth |
| |
| Líheň - chlapecká skupina Líhnutí bylo již v plném proudu. Skořápky se váleli snad úplně všude a malí, roztomilí a velice nemotorní dráčci se kolébali a batolili všemi směry. I pro Demiena si již přišel jeho nový společník. Oproti ostatním velký, mohutný, bronzový. Vylíhl se před několika okamžiky a už působil tak vznešeně. Prostor se velmi rychle naplnil obrovským množství emocí, silných že by hory mohly mohly přenášet. S trochou soustředění dokázal Atlanta vidět emoce a myšlenka ostatních lidí. City vypadaly jako abstraktní barevná kompozice. Každý pocit má svou barvu a vůni. Dnes se Atlanta ani soustředit nemusel, ba co hůře, nedokázal to ani potlačit. Celá líheň hrála barvami vzrušení, očekávání, euforie i zklamání. V tomhle všem zmatku Atlanta ztratil "své" vejce. Před chlapce se postavil malý bronzový dráček. Zhluboka se mu podíval do očí. Kdo ví co v nich četl. Atlanta sklopil zrak k zemi. Pak ho opět zvedl a podíval se na draka. Lehce, jakoby na omluvu, zakroutil hlavou. Tenhle drak nehledá na zbytek svých dní jeho..... AU!!! Někdo udeřil Atlantu do hlavy. Prudce se otočil, ale nespatřil nikdo kdo by to mohl být. Pak zas!!! Připadal si jako by mlátil hlavou o zeď Ven! Musím už ven! Už to tu nevydržím ani minutu!!! Atlanta užasle obrátil pozornost k vlastní mysli. Již mnohokrát telepaticky promlouval on k někomu, ale dnes to bylo poprvé kdy někdo promluvil do mysli jemu. Praskla!!! Konečně praskla!!! Vidím světlo. Poprvé vidím světlo Radost jakou teď Atlanta zažívala, by slovy nepopsal ani básník, ni barvami vyjádřil malíř. Mormothe!!! odkud znal Atlanta jeho jméno nebylo důležité, teď ho znát měl a tak ho znal Kde jsi??? Pomohu ti. Kde jsi??? Vydrž můj hrorlivý společníku. Tohle musí každý drak zvládnou jen a jen sám. Atlanta vystoupil ze stále řidší chlapecké skupiny. Teď již se nemusel na nic ptát. Přesně věděl kde se jeho dráče nalézá, cítil to. Mezi hromadou skořápek ležel Mormoth. Malé, mokré, zmačkané cosi, co jednou budeme velikým drakem. Jeho modrá vlhká srst odrážela okolí jak nejčistší vodní hladina. Mormoth se s námahou postavil, ale pak ihned upadl. Atlanta se k němu sehnul. "Nikdy Tě neopustím" L´rid stál opodál a celý výjev se zaujetím sledoval. Na jeho tvrdém, ale dobrém obličeji se rozlil spokojený a možná i až trochu pyšný úsměv. Takže taky modrý jezdec |
| |
| Nedaleko líhne Nu ju ona dostala dračici od Ramoth môže byť šťasná a teraz si asi aj pripadá na najšťasnejšiu holku na svete. Ale co ty ostatné tí by si tí draky taky zaslúžili no iba tri ich dostanú, ale chlapci tí by mali dostať skoro každý lebo nedostávajú ich len tí, ktorý nemajú na to povahu. Pomyslím si keď vidím ako Monapo odchádza z jedným so zelených jazdcov prič aby sa postarala o svoju malú dračicu. Otočím sa a vyjdem k svojmu drakovy na rímsu, kde už ma oddane čakal. Získala si ju svojou povahou.Poviem svojmu dračiemu spoločníkovy. -Áno ja viem",ozval sa v mojej mysli silný hlas. Áno vy viete všetko",poviem posmešne a usmejem sa. Podrbem svojho draka na hrbeti a potom na neho s obratnosťou vyskočím. K plážam",Poviem mu. Deronth sa odrazí od zeme a zamáva krídlami. Potom skočí do medzimezí a už sme pri plážach. Zoskočím z neho a pozerám sa na nádherný západ slnka, ktorý teraz prebieha. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Poslali tě do skupiny chlapců s jediným vodítkem: "Neměj strach, to je to jediné, co ti pomůže až to začne." Řekl hnědý jezdec, který tě sem přivedl jako kandidáta. Samozřejmě, nečekal jsi, takový způsob strachu, který se ti při pohledu na obrovská vejce vylil do těla. Dráčata krákala, naříkala a plácala svými mokrými křídly o zem, ozvěnou se nesli však i jiné zvuky. Zvuky radosti, sténání, pláče a euforie. Dalo by se říct, že jsi na tuhle chvíli čekal celý život, avšak nyní... Bylo toho na tebe moc, čím víc se začala dráčat blížit, tím větší strach jsi měl. Není divu, před chvíli jedno nepěkně zjizvilo mladého chlapce, který stál hned vedle tebe. Než ses nadál a stačil vykřiknout, jedno Bronzové mládě to tebe vrazilo jako býk do červené barvy. (poznámka, na Pernu býci nežijí, nejblíž tomuto zvířeti je bezel, viz. slovníček). Sesypal ses na zem, s lehce vyraženým dechem, teď jsi pro změnu cítil zlobu, zatímco se dráček k tobě pomalu blížil. Tvé tělo zasáhla vlna euforie a jako vlna tsunami se probíjela cestu do celého tvého těla. Omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit. Jsem Argoth ozval se ti v hlavě hlas, který zněl tlumeně a obzvlášť při svém představování se v něm byla cítit lítost. Pokus se popsat výše napsané podle vlastní fantazie, tato zpráva je doručena pouze tobě, takže z informací můžeš, ale nemusíš 100% vycházet. Podobnou zprávu dostal každý. ((Zvlášť u tebe jsem se trochu rozepsal, ale pokud máš vlastní nápad, můžeš své zasvěcení sepsat podle své vlastní režije)) |
| |
 | Líheň - chlapecká skupina. Stojím ve větší skupině chlapců , kteří čekali na svého prvního a mladého dráčka. Ještě se ohlídnu za hnědým jezdcem , který mě sem poslal. Trochu v nejistotě a strachu stojím a prohlížím si obrovská dračí vajíčka. No nemůžu říct že se nebojím , ty vajíčka jsou strašně veliká a zvuky taky nejsou nijak příjemné . Právě se začali líhnout dráčci a čím víc se přibližovali , tím víc jsem byl neklidný a rozrušený. Přeci jen to jsou strašné veliký tvorečci a když si představím , že budou ještě třikrát tak velcí a mohutnější , pohltí mě strach. Zrovna míjím nějakého chlapce , který byl zjizvený na tváři od svého dráčka. Sakra , doufám že takhle nedopadnu. Draci se mi líbily ale nevěděl jsem , že jsou až tak velký a obrovs..... Najednou mně něco povalilo na zem a lehce vyrazilo dech. "Sakra , který blbec mně schodil." Podívám se okolo sebe a vedle mně vesele poskakuje Bronzový mládě draka. Pomalu se ke mně přibližoval a já znejistěl. Po chvilince se mi v hlavě ozve tlumený a obvzlášť lítostný hlásek Omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit. Jsem Argoth. Když na mě promluví hned dostanu odvahu, postavim se na nohy a kývnu na něj hlavou. "To je dobrý Argothe , já jsem Tanis ." Jelikož jsem nevěděl jestli slyší moje myšlenky , radši jsem mu to řekl nahlas. Z Argotha se vynoří podivný zvuk , který měl zřejmě znamenat souhlas. Jen se usměji a pořádně si ho prohlídnu. No nakonec tak hrozivě nevypadají. Sice jsou velký a určitě i silný ale když se s nimi s přátelíš a sblížíš , strach a nejistota ustanou. |
| |
| (Budu pokračovat, s tím, že Alita sem potom dopíše svou část zasvěcování. Tak ostatní nemusíte čekat.)  Poté co si vás vybral váš společník, co jste ztratili své minulé životy, co jste okusili ten Pocit. Se vás a vašich druhých hladových já ujal vždy nějaký ten Modrý jezdec a pověděl vám, aby jste sešli po schodech na levé straně jeskyně (pokud stojíte zády ke vchodu). Jakmile jste sešli poloopracované a polopřírodní schůdky jste stanuli v jakési podlouhlé uličce. Zde jste viděli všechny, kteří dokázali to co vy. Panovala zde velmi radostná atmosféra, stejná jako ta ve vaších spojených srdcích. "Prosím uklidněte se a věnujte své první radostné chvíle mým slovům." |
| |
 | (Dříve než se zeptáte, BMW má pouhou čistou náhodou shodnou zkratku jako název jednoho nejmenovaného automobilu. Tahle zkratka znamená Bendenská Mistryně Weyrlinků. A ano, je to další postava, kterou ovládá PJ.) Zavládlo ticho a všichni přítomní ukončili své vášnivé rozhovory, aby se ohlédli na... "Děkuji. Jméno mé by se mělo vrýt do paměti vaší a poslouchat mě budete bez námitek, jediný rozkaz, který by pro vás měl být svatější je našeho weyra vůdce, dokud zde budu, obracet se na mně budete a stydět se muset nebudete, Sharissa je ta, která k vám promlouvá." Ve všech okamžitě vzbudila zájem, dokonce i hladoví dráčci na chvíli opoměli na svůj prázdný žaludek a zvědaě kroutili hlavami. Způspb, jakým mluvila, to muselo znamenat jedině že... "Tak, první roky u harfeníků nezapřu, ale už budu mluvit normálně. Jsem mistryně weyrlinků, mou povinností je se o vás starat a dohlížet na vás tak, jako Mistr kuchař dohlíží na své líné kuchtíky. Kdosi vzadu se zasmál. Sharissa to přešla a pokračovala: Prozatím nepotřebujete vědět nic více, dokud máte hlad. A jak jste již zjistili, ten hlad cítíte ze ze svého draka, avšak je ještě brzy na to, aby jste dokázali úplně přesně rozlišit pocity své a svého společníka. Nyní mě prosím následujte k řezníkovi." |
| |
| Sharissa vás zavedla chodbou dále a na první křižovatce zahnula nalevo, i když jste ještě neviděli, že by se stěny jeskyně rozevírali, pach masa byl zřetelný z dálky. Došli jste do velké "spižírny", kde stál podivný muž, kterému seděl na rameni ještě podivnější tvoreček - byl menší než vaši dráčci cupitající s vámi, ale byl již dávno dospělý. Sharissa směle vešla dovnitř a kývla hlavou směrem k řezníkovi, ten si odkašlal, což znělo jako spíš jako bušení do vrat a řekl: "Tož vás všecky vítám, nyní vám ukážu, jak se porcuje bezel, aby jste to již zítra zvládli sami..." Po neceé hodině se všem nakonec podařilo nasytit své dráčky. Takto nasycení dráčci cítili... |
| |
| Únava... Ale maso bylo výborné... Pojďme už spát... Jsem unavená. |
| |
| Od řezníka jste se přesunuli zpět na křižovatku. Tam na vás čekalo několik mladých mužů a žen, nedalo se říct, jestli to byli drakeni nebo ne, ale podle uniforem museli patřit všichni do stejné skupiny, ať už měla na starosti cokoliv. |
| |
| Sharissa se opět chopila slova: "Toto je Mistr drakoléčby a také můj manžel Sh'lend." představila BMW jednoho z čekajících mužů. Sh'lend se jen mírně pousmál a kývl hlavou. Sharissa se otočila ke skupince mladých (a nyní i unavených) lidí a draků. "Zkontrolují zdravotní stav vašich společníků, nemějte strach. Nebude to bolet. Otočila se k Sh'lendovi. "Snad." |
| |
| Po další únavné hodince... Vypadalo to, že problémů bylo pomálu, trochu déle jim však trvalo zkontrolovat Mormothův a asi dalších tří draků zdravotní stav. Poté všichni felčaři odešli. A zase jste zůstali sami s MW. |
| |
| "Zdá se, že nic vážného nikomu není, pche, Ramothiny snůšky jsou vždycky takové! Kupodivu, v hlase zazněla spíš než pokora závist. "Než vás odvedeme na pokoje, ráda bych zařídila posledních pár povinností... Nejdřív, prosím všechny chlapce, aby předstoupili a přijali svá nová drakenská jména..." (Vždy po jednom předstupovali chlapci a představovali se, MW jim sdělila jejich nové jméno a tak to postupovalo nadále s každým, u některých se nemusela moc rozmýšlet, u některých se rozmýšlela déle. Nakonec všechna jména vyryla na kus kůže.) "Ráda bych vám ukázala jak budete na pokojích rozřazení..." Žena roztáhla kůži, na které byla vyryta jména a rozřazení do osmi skupin. (Uvádím jen ty nejdůležitější) 5. Skupina - Monapo, Elea, Bowana, Billa. 6. Skupina - Alita, Kello, Erin, Odinarisha. 7. Skupina - G'evo, S'hal, O'men, Ch'men. 8. Skupina - A'tlan, Lilith, D'mien. "Prosím, zapamatujte si číslo své skupiny, budete ho potřebovat, aby jste našli své postele a zavazadla, která vám tam již byla donesena." Sharissiny oči nyní přímo žhnuly, skoro jako by někdo provedl něco strašného... "Poslední věc, toto platí pro všechny, ale obzvlášť pro osmou skupinu... Nechci, aby jste se kdokoliv z vás zamiloval. Všichni si vyměnili vyděšené a překvapené pohledy, které zračili jediné... Myslí to vážně? "Lásku si nechejte na později, v tomto období jsou dráčci mimořádně náchylní vůči všem vašim citům. Pokud by jste se do někoho zamilovali a on by vás opustil, nejenže by vám to zlomilo srdce, ale váš dráček by z té přemíry zármutku mohl skočit do mezimezí... Proto jste byli rozřazeni do skupin stejného pohlaví... Až na osmou skupinu, kde byli umístěni poslední tři." "To je pro dnešek vše, máte někdo nějaké otázky než vás odvedu do postelí?" |
| |
| Kdesi v útrobách Weyru, před BMW Atlanta, dnes již naposled Atlanta, předstoupil před Sharissu, aby se vzdal svého jména. Aby se vzdal něčeho co mu byl dáno Dharenem v den kdy ho našel a přijal k sobě. Něčeho co ho vždy provázelo a nikdy neopustil. Něčeho co teď symbolizovalo celou jeho osobní historii. Předstoupil aby se vzdal svého jména proto, aby dostal nové, aby přijal svou novou budoucnost. "Budiž od teď znám jako A'tlan, nos toho jméno s hrdostí a láskou. Nechť ti připomíná tvou minulost a otevírá budoucnost pronesla, skoro až teatrálně Sharissa. Atlanta, nee vlastně teď už ne Atlanta! A'tlan se rozhlížel kolem sebe a prohlížel si své nové přátele. Všiml si, že kousek od něj postává ten malý pihovatý klučinu, pro něž si přišel ten velký bronzový. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Trochu tě zarazilo, že tvého Mormotha si lékaři prohlíželi o něco déle, než všechny ostatní. Byl jsi netrpělivý a začali tě napadat nejrůznější myšlenky proč a vůbec, měl jsi strach když k tobě nakonec jeden z drakolékařů přišel... "Tvůj drak je o něco lehčí, než je norma. Proto jsme ho pro jistotu důkladně prohlédli, ale nic jsme nezjistili." Spadl ti balvan ze srdce. "Když ho budeš přiměřeně a pravidelně krmit, tak snad začne nabírat pár kil a jsem si jist, že bude prohánět dračice jedna radost." Řekl drakolékař a s úměvem se s tebou rozloučil... (Nemusíš o Mormothově stavu nikomu nic říkat, nikdo tě neodposlouchával, takže o tom nebude kromě nás dvou nikdo vědět...) |
| |
| "Já to věděl. Weyrena..." Randath sklonil svou majestátnou hlavu a obrovské oko mi zakrylo výhled do líhniště. Nebuď rozpolcený, měl by jsi být rád, alepoň kvůli ní... Nechejme věcem volný průběh, uvidíme co přinesou zítřky. Jako vždy, Randath měl pravdu, stejně teď nemohu dělat absolutně nic. Rezignuji Dobrá, zaletíme za otcem, podáme hlášení a trochu se proletíme, co říkáš?" Randath natáhnul nohu, abych mu mohl vylézt na hřbet. Čteš mi myšlenky, které jsem ti ještě nesdělil." Na hřbetě ohromného Hnědého draka se vždy nejlépe zapomíná na všechny starosti. "Tak, leťme!" Odpovědí mi bylo ohromné zadunění větru narážejícího o plochou skálu země a šustot mávajících křídel... |
| |
| soukromá zpráva od A'tlan pro |
| |
| Kdesi v Bendenských kasárnách Z řady weyrlinků se ke stropu zvedli dvoje ruce. "Tak, třeba, ty, byl jsi první." Sharissa vyvolala mladíka, kterému mohlo být něco málo přes patnáct let, měl velmi hezké a zdobené šaty - bezpochyby patřil z těch nejbohatších - a celou dobu mu na tváři pohrával mírný úsměv. "Prosím, odpusťte mi, že jsem tak smělý, ale kde je váš drak? Slyšel jsem o tom, že drakeni své draky nikdy nenechávají samotné." Chlapec byl slušný, každému bylo jasné, že druhou otázku dosti přeformuloval z její původní podoby, která byla spíš urážlivá. Jeho Bronzový dráček mu seděl u nohou a snažil se ho "přimět", aby už své otázky odložil na někdy jindy. MW se podívala do kůže s rozpisem skupin. "O'men, že ano?" Chlapec pokýval hlavou a přitom nenápadně pravou rukou hladil svého dračího společníka. "Morath, ta je teď v našem weyru a spí, a kdyby vám váš drak řekl, že mu Morath říká, že vám já vzkauji něco, tak ho poslechněte taktéž. Mimochodem... O'mene, ráda bych si s tebou, než půjdeš spát, promluvila o samotě..." Weyrlinek udělal až přehnané gesto pokory, Čímž uvedl Sharissu do rozpaků. "Samozřejmě." "Tak, hmmm, otázky ještě někdo má?" |
| |
| Kdesi v Bendenských kasárnách Tentokráte se přihlásila dívka, jediná ze tří, která byla weyrenou. "Prosím, no, ehm." Všichni se dívali na dívku, jestli se vykoktá nebo ne. "Totíííž, Amarantík, jak to že věděl, jak se jmenuje?" Sharissa se konejšivě pousmála. Takhle vřelý úsměv jste u ní jetě neviděli. "Erin, měla by jsi říkat své dračici Amaranth, přezdívky jsou... No především mezi drakeny směšné, natož pak u weyreny." Dívka se začervenala, jenom tiše zašeptala: "Promiňte." "Ale dobrá otázka... Víš, teď mě napadá, jak může člověk při svém narození poznat, co je dobré a co ne? To je svým způsobem odpověď na tvou otázku. Nikdo neví, prostě to tak je..." |
| |
| Na cestě do vašich pokojů Únava na všechny již začala působit z obou stran, i z té dračí, avšak i z plně nabytého dne, který obnášel jak let na dračím hřbetě, cestu mezimezím, poznávání Weyru, napjaté atmosféry líhnutí, první prožitky spojené se svým drakem, učení se porcovat maso, a aby toho nebylo málo tak ještě lékařská prohlídka při níž měl každý nervy na dranc. I když všichni již chtěli jít spát, přesto jste tak nějak tušili, že na tento den budete vzpomínat hlavně v dobrém. Budete - oba dva. BMW vás vedla chodbami, ale nikdo příliš nevěnoval pozornost kudy kam, jediné co si ještě tak pamatujete je, že jste sešli ještě jedno poschodí dolů. Nakonec jste stanuli v obroské jeskyni, ve které bylo uprostřed postaveno několik pokojů, vždy dělány tak pro čtyři osoby a vždy byli jednotlivé pokoje odděleny od ostatních, povětšinou společnou stěnou, bylo vámvšem hned jasné, že zde se dá tak akorát spát, na něco jiného se pokoje (i kvůli čtyřem postelím) nedali využít a také pro nic jiného taktéž nebyli konstruovány. Takto nějak vypadá celé patro...  (Budu vycházet z tohoto obrázku, ale nebudu se jím řídit 100%) Takto nějak vypadá jednotlivý pokoj...  Jakmile vám ukázala vaše pokoje, opravdu v nich již byla vaše zavazadla. Málokdo ovšem ztrácel čas s takovými zbytečnosti jako večerní hygiena a kontrola svých věcí, povětšinou byl každý rád, že si mohl lehnout a že měl svého duševního společníka vedle sebe... |
| |
| Pokoj osmé skupiny A'tlan přišel a padnul. Jako kdyby jeho duše jen tak, bez varování, opustila tělo. Zřítil se na postel. Zhluboka oddechoval. To byl dneska den. "Myslím, že zemřu. Nikdy sem si nedoved představit, jak jen je líhnutí náročné." "Cítím se stejně Mormothe. Dneska bude oba spát tvrdě a nerušeně."odpověděl A'tlan svému dráčeti. "Co myslíš že nás zítra čeká???" Odpověď však již nedostal. Tichý klid Mormothovi mysli prozrazoval, že již usnul. Mladíka to ale netížilo příliš dlouho. Během několika málo chvil následoval svého draka do říše snů. Co je dva .... co všechny ostatní weyrliny .... co všechny drakeny na Pernu čeká??? |
| |
| Snad byla na vině špatná konstelace hvězd, snad tíživý pocit viny, za to, že si to stejně způsobil sám... Avšak F'lyn nedokázal usnout, pořád na ni myslel... Na její polibek, ty plné a vášnivé rty... To co ani Randatha netížilo, to mu nedalo spát. Otázka zněla: "Kdy se s ní zase budu moct setkat? Pokud vůbec někdy?" Hnědák však neodpovídal, podle všeho již tvrdě spal s hlavou schovanou pod svým pravým křídlem. Nikdo nikdy nedokázal vysvětlit, proč on jediný ze všech draků spí zrovna takhle. Jenže... je docela dobře možné že to má něco společného se mým spaním. Někdy se probudím a má pravá ruka mi spočívá na spánku. |
| |
| Poté co Sharissa uložila předposledního weyrlinka se otočila k O'menovi, který na sobě nedával znát nervozitu. Ten kluk... Existuje situace, která by ho vyděsila? "Ty jsi syn nynějšího Pána Telgaru, že?" Chlapec si zaujatě změřil Sharissu. "Ano." "Jsi chytrý, mírný a energický. Dokážeš vždy zachovat chladný úsudek. A jsi také prvorozený, splňuješ všechny podmínky pro titul Pána držby víc než většina ostatních. Proč jsi i přes to všechno ses rozhodl přijmout nabídku Hledajících drakenů?" O'menův bronzový dráček hlasitě zívnul, bezpochyby máločemu rozuměl a byl velmi unavený - ostatně, jako všichni. "Protože, pro titul Pána držby se rodíte, drakenem se stáváte. Nedokážu vám říct proč, jistě, můj bratr je hrozný, nedokáže se soustředit, jeho inteligence... No, slušně řečeno, nedosahuje ani té dračí." Při poslední zmínce se podíval na svého Bronzáka, tomu již nechybělo mnoho aby mu usnul přímo u nohou. "Volil jsem srdcem mistryně weyrlinků. Je snad trestné zvolit si svůj osud?" Sharissa odpověděla ledově klidným hlasem: "Ne, to není. Každý si volíme svůj osud, ten můj byl původně být zasnoubená s někým, koho jsem v životě neviděla." Chvilka ticha "Nebudu vás již nadále zdržovat, dobrou noc O'mene z Telgaru." "Vám také, lady Sharisso." odpověděl chlapec galantně, opatrně zvedl již spícího dráčka a odešel na svůj pokoj. |
| |
| Pokoj páté skupiny Ta hlava, byla pro dračici stále těžší a těžší přítěží, její dvojitá víčka se snadno nechávala poddávat spánku, ale byl zde jeden pocit, který byl silnější než spánek. Bezmezná láska. Dřevěný kotec, postavený vedle Monapiny postele vypadal tak pustě. Až příliš připomínal vaječnou skořápku, která byla jejím vězením dokud nenastal její čas a dokud nenašla osobu která je tak Dokonalá, někdo kdo dokáže milovat a být milován, někdo kdo i přes své malinké chybky přesto zůstane v Reanatiných lesklých očích ta jediná nejdůležitější na celém Pernu. Ta, bez ní by pro královničku život neměl nadále smysl. Zlatá dračice přišla k Monapiné postely a s neodolatelným výrazem v očích, prozrazovala své společnici význam své prosby i beze slov. Můžu spát s tebou v posteli? |
| |
| Monapa Celá strhaná z přespříliš divného, ale přesto nádherného dne, již Monapiny nohy sklesly pod tíhou své vlastní osoby a neobratně dopadla tváří přímo do polštáře. Ani se neobtěžovala sundat si boty nebo se opláchnout v jakémsi umyvadle, ve kterém protékala voda. Jenom prostě toužila po odpočinku a také nechtěla nechat Reanath samotnou. Chtěla jí mít nablízku, vždy a pořád. Co kdyby se jí něco stalo??? Opatrná slova, kterými královnička promluvila v její mysli zněla přesně tak, jako by jí četla myšlenky. V těc jejích slovech našla ještě tu sílu se otočit. Posadit. Zvednout její třpytící se tělíčko nahoru na postel a přikrýt sebe i svou dračí polovičkou přikrývkou snů. Přitom jí něco říkalo, že Sharissa zakázala drakům spát v lidských postelích. Ale to jí bylo teď úplně jedno... Teď, když jí příjemné teplo vycházející z dračího tělíčko tak uklidňovalo... Během okamžiku obě usnuli, usnuli s pocitem, že je přes noc budou provázet nádherné sny. |
| |
| Pokoj osmé skupiny Jakmile se můj drak vylíhne , patřim mezi nejštastnější bytosti pod sluncem. Konečně štasnej , že mam svého draka a mužu se stát drakenem , odejdu s ostatnímy do vedlejší místnosti , kde na nás čekaj doktoři s nějakýma studentama. Lekl jsem se , že nám budou odebírat krav nějakýma jehlama ale naštěstí nás jen prohlídly. Argoth je naprosto v pořádku a ve vynikajcí kondici. Celý zbytek dne jsem prožil s Argothem a ostatníma. Dostal jsem nové méno a postupně jsme se seznamovali s ostatníma budoucíma drakenama. Byl to jeden z mých i Argothových nejlepších zážitku týdne. K večeru jsem se sešli zpátky v místnosti a Sharissa nás rozdělila do skupiny , ve který budem spát v pokoji. Byl jsem v osmé skupině , která byla vybraná. Jelikož už bylo skoro večer , rozhodl jsem se že už pujdu na kutě. Najdu pokoj osmé skupiny a vejdu do něj. Vypadá docela skromně a obyčejně. "Ahoj já jsem T'nis a todle je Argoth." Ukážu na svého draka , který mě poslušně následuje. "Snad nikomu nevadí , když si obsadim tudle postel." Usměju se na ostatní a jdu směrem k mé posteli u které mam už svoje věci . Doufám že budou aspoň trochu milý. Jsem strašně unavený a Argoth určitě taky. Společně dojdem k mé posteli a lehnem si na ni. Já si lehnu k posteli , mě se moc postel nelíbí. Dobrou noc T'nisi Usměju se a pohladim Argotha po křídle. Argoth si lehne před mojí postel a společně pomalu usínáme. |
| |
| Bendenské kasárny. Všechny pokoje VSTÁVAT co? už? Všem se zdálo že si zrovna lehli, a všem se zdál krásný sen. "No ták, vstávejte vy líné wherské kůže!" Jednoznačně energický hlas mohl patřit - teď všemi nenáviděné - Sharisse. "Do půl hodiny chci všechny vidět dole, připravené a umyté." Nadále jste jen slyšeli v ozvěnách vzdálující se kroky. |
| |
| Pokoj osmé skupiny A'tlan se převalil v posteli. Polehoučku, velmi opatrně se chystal otevřít jedno oko. Nebyl si stoprocentně jistý co uvidí. Svůj pokoj v Tergalské držbě nebo pokoj weyrlkynů. Konečně se víčko odlepilo a začalo pomalu stoupat vzhůru. Do oka začalo proudit dychtivé a rozpustilé ranní světlo. Obraz byl nejprve velmi rozmazaný*. Pomalu se začal vyostřovat až do tvaru dvou pruhů ostrých bílých zubů. Mormoth seděl na posteli a pokoušel se A'lana přivítat veselým a radostným úsměvem. *pozn autora: přesněji řečeno první co A'lan viděl by se dalo přirovnat opravdu abstraktnímu umění dvacátého století, druhého tisíciletí na Bohem (i perňany) zapomenuté planetě Zemi. |
| |
| F'lynův weyr, okolo dopoledne Mladý draken měl pocit, že celou noc probděl, nekonečné hodiny se táhly a s myšlenkama roztroušenýma ve své hlavě bojoval jako s neustálým spadem Vláken. Dokonce jeho změna pocitů i dvakrát vzbudila Randatha, načež však zase stejně rychle (když se ujistil, že se jeho společníkovi nic neděje), F'lynův Hnědák pohroužil svou mysl do spánku. Nevzpomínal si, že usnul, ale venku již dávno vyšlo slunce, tak přesto cítil ten pocit: Já jsem vůbec nespal. Jezdec se zvedl z postele, necítil se unavený i přes malé množství spánku, naopak odpočatý a energický, až tomu sám nemohl uvěřit. Dunivé zachroptění z vedlejší místnosti mu napovědělo že Randath, i přes to že je už dopoledne, stále spí. Ne že by byl jeho letoň kdovíjaké ranní ptáče, ale v tuhle dobu bývá již vzhůru. F'lyn se sehnul ke své truhle s oblečením a vzal si s sebou do jezírka čisté oblečení. Koupel v příjemně vlažné vodě jej již probudila do maxima. Vzal si na sebe čisté oblečení, zkontroloval si jestli mu skutečně v tkalcovském cechu přišily jeho nový odznak - Velitele letky a skutečně byl pevně přichycen na jeho pravé náprsní straně jezdecké vesty. Velitel letky... Hmm prohlížel si svůj odraz v zrcadle, prohrábl si své černočerné vlasy a když byl se svým zjevem spokojen šel k šachtě si objednat něco k snídani. Když míjel svého obrovského spáče, napadlo jej, jestli není nějak možné, že svou únavu, kterou by měl cítit, ale necítí, na něj předává. Zafixoval si v mysli, že se na to bude Randatha zeptá, pochopitelně až vstane. Na to jej měl příliš rád, aby ho probouzel - i když věděl, že to Randathovi vadit nebude. Po své objednávce mu přivezli šachtou jakousi pečenou rybu, kterou po ochutnávce raději vyhodil do koše - i když věděl, že Randath by ji klidně snědl, nechtěl mu dávat zbytky. Na to ho měl příliš rád. Raději se F'lyn pustil do chlébu a bobulí, které se dají jíst téměř vždy. Ještě než dojedl, škrábání drápů a podlahu a protáhlé zafunění, mu prozradilo že i jeho přítel se již připojil mezi bdělé. "Dobré ráno, jak jsi se dneska vyspal?" Z vedlejší místnosti se ozvalo zívnutí. Spal bych ještě, odpověděl Randath trochu rozmrzele. F'lyn si vložil do úst poslední sousto a pobaveně odpověděl: "Ty lenochu jeden! Já nespal téměř vůbec..." Já taky ne, odpověděl drak dotčeně, vždyť jsi mě několikrát v noci vzbudil. "Ale zase jsi hned usnul." nepřestal F'lyn svého letoně škádlit. Přitom se zvedl ze židle a odešel za ním do vedlejší místnosti. Randath trucovně zamručel, přesto však na F'lynovo znamení zareagoval a sklonil svou hlavu, aby se mu dostalo tak příjemného podrbání. "Nic ti nevyčítám, znáš mně." Znám, přisvědčil v rozkoši drak. F'lyn se zadíval na hnědého obra, svou otázku však nevyslovil. Věděl, jakou odpověď by dostal. Nechat věcem volný průběh... Souznění obou narušilo cizí šustění křídel u weyrského vchodu... |
| |
| F'lynův weyr Vzájemné souznění přerušilo cizí drásání dračích drápů o podlahu weyru. Oba zaujali poněkud důstojnější postoje, přitom se otáčejíc, aby zjistili kdo právě přiletěl. Ve vchodu právě slézala mladá Zelená jezdkyně ze svého letoně, se zájmem vykročil F'lyn ženě naproti. "Zdravím tě, jsem F'lyn, ale to již asi tušíš, jelikož jsi za mnou přiletěla." Její tvář mu přišla velmi povědomá, ale nedokázal si vybavit její jméno. V Randathových pocitech bylo znát mírné rozčarování, čož F'lyna lehce znervóznělo. "Zanech těch formalit, F'lyne." z jejího neskrývaného úsměvu šel tuhnula drakenovi krev v žilách... Snad jsem jsem se někdy moc neopil, kdy jsem vlastně naposledy pil? Podle všeho si neznámá jezdkyně všimla zmateného výrazu hnědého jezdce. "Jsem Mileena, vzpomínáš? Přece jsem bývalá jako weyrlinek v třetí skupině." Dosud zmatený Randath měl své myšlenky zase ustálené, avšak něco F'lynovi říkalo, že to nebylo kvůli Mileeně, na kterou si draken jen stěží pamatoval, ale kvůli něčemu naprosto jinému... "Aha, vlastně jo..." řekl jsem s předstíraou dávkou rozpomenutí se. "Přesto... Příště bych uvítal trochu formálnější začátek rozhovoru, jinak jak se daří Avaleth...?" "Jméno draka si pamatuješ, ale drakena ne!" skočila mi do řeči a z jejích očí se nebezpečně na mně řítila vlna hněvu. Překvapeně jsem se na Mileenu podíval. Takhle rychlá změna nálad, není normální, navíc stále mi ještě neřekla proč je tady. Nevím, co je na tom nepochopitelného... Podívej... řekl Randath šibalsky, čímž měl na mysli Zelenou dračici, která si stočila ocas kolem nohou a poraženecky - nebo spíš zranitelně sklopila hlavu. Tak takhle to je... F'lyn si nemohl odpustit ještě jedno malé rýpnutí. "Přiletěla jsi za Mnou, protože jsi to chtěla Ty? Nebo jsi přiletěla za Randathem, protože to chtěla Avaleth?" Podle jejího výrazu velitel letky poznal, že udeřil hřebíček na hlavičku. Také začala mluvit strašně rychle, že jí bylo těžko rozumět. "Samozřejmě, přiletěla jsem ti říct, že jsem si včera všimnula těsně po Líhnutí dvou drakenů, kteří skočili do mezimezí... Asi Bronzový a Modrý. Vypadali, že je nechce nikdo vidět. Myslím, že bys to měl vědět. Odlet z Weyru bez oznámení se přece..." "Zadrž..." Mileena se na F'lyna tázavě podívala. Ten si chvíli nechával uležet nové poznatky. "A byli dnes, ve svých weyrech?" Její studem červená tvář mluvila za vše. "To vážně nevím..." Podívejme se však k dračí dvojici, mezi níž převládalo vzájemné zalíbení... Randath položil na Avaleth ochranitelsky své křídlo, ta se s upřímným zalíbením k Randathovi o krůček přiblížila... |
| |
| V pokoji osmé skupiny Další perný pernský den v jeskyních. Lilith přemítala nad dnešním dnem, co se naučila. No. Popravdě možná všechno, jen to ne. Ležela na posteli a hladila bezděky Lethryeth, která si o ni opřela hlavu. Hladila a dívala se jako ve snách do stropu. Na pokoji bydlela s třemi dalšími weyrlinky, ale příliš se o ně nezajímala. Dokonce neznala ani jejich jména. Žádný z nich nebyl zdaleka takový jako on. Pro ni jediný. F‘lyn. Jen on byl schopný ji připomenout co je na tomto světě krásné, jen pouhá myšlenka na něho dokázala den rozzářit více než tisíce pochodní. „Nezamilovat se, nezamilovat se, nezamilovat se“ běhalo teď Lilith hlavou. “ Pozdě, paní Sharisso…příliš pozdě“ , zašeptala Lilith do ticha. Lethryeth se na ni tázavě podívala. Nic maličká, nic...klidně dál odpočívej. Však si to taky zasloužíš. , pravila láskyplně Lilith a usmála se na svůj zlatý pokládek. Po pár minutách takovéto volné asociaci myšlenek, končících vždy jen a pouze jediným objektem, Lilith vstala. Svlékla se ze svých šatů a vstoupila do části obydlí, vyhrazené pro koupele. Vlasy se jemně vznášely vodou a splývaly na hladině v roztodivné živé obrazce. Lilith zavřela oči a dala průchod svým představám. Z její fantazie vystupoval její obraz jak zde takto leží a přichází F’lyn. Ona opřená o kraj tůně a on mlčky přistupuje k ní blíže a blíže. Pomalu se k ní sklání, kleká si na kolena a odhrnuje část jejích vlasů, aby ji mohl políbit něžně na tvář. Druhou rukou jí hladí po vlasech. Po tak pomíjivé chvíli i on vstupuje do tůně, těsně vedle Lilith. Přistupuje k ní. Objetím kolem pasu si jí zády přitiskne do své blízkosti. Nesmělá dívka takřka cítí jeho kůži a dech na své vlastní. F’lyn ji hladí po tváři, zatím co rty ji líbají na krku a sestupují stále níž. Také F‘lynovy ruce mazlící se s pokožkou tváří, již tuto část opustily a dotýkají se krku a beze studu pokračují dále svou poutí směrem dolů. Dolů k ňadrům, kde prsty laskají vrcholy, těchto skvostných výšin ženského těla, v krouživých pohybech a polibky dál hřejí a umocňují tuto rozkoš. Lilith dech nabral na intenzitě. Stejně jako její vlastní, i F‘lynova ruka v představách, opustila jeden z vrcholů a zamířila směrem k planinám, kde se jen na chviličku zastavila, aby se posléze, zcela bez zábran, vydala konečně ke svému vytouženému cíli, ráji vprostřed pekla, a vydala tak tělo napospas tomu neodolatelnému chtíči… * * * …bylo dokonáno. Lilith se ještě chvíli třásla ve svém vlastním, hříšném opojení. Ležela nahá na kraji tůně a prstem v kaluži psala neustále dokola pouze jedno jediné jméno. F ‘ l y n Nakonec věnovala nehmotné naději jeden vášnivý polibek. Vzala si kus látky, kterým se osušila. Oblékla si své šaty a pohladila Lethryeth, která ovšem už spala. Lilith se usmála a dala spícímu dráčkovi na čelo pusinku. Lehla si do postele a opět ze zadívala do stropu. Právě včas, protože nedlouho poté vstoupili, v rušném hovoru, její spolubydlící… |
| |
| Všude dobře, ve F'lynovém weyru nejlíp... S tak nádhernou dračicí pod svými křídli se ocitl poprvé - ne že by se ještě nevydal na zásnubní let, vydal, asi třikrát, avšak vždy své družky dostihl až ve vzduchu. Krásná, smaragdová s lesklým, zdravým odstínem zelenkavé barvy, hrajících jí po celém těle, dlouhé křídla složená podél těla a možná trochu kratší ocas (snad jediná vada na kráse), navíc byla Avaleth, na poměry zelených, obrovská, a nejen v lesklých očích Randathových, nádherná... Takové nesmysly, přiletěla jenom kvůli tomu, že dva jezdci někam letěli... Vrtalo však F'lynovi hlavou, proč tak pozdě, stále si ale nepřipouštěl, že by měla Mileena pravdu. Také jej znepokojovala jiná věc, proč tedy za ním nepřiletěla hned včera? Na co čekala? "Mileeno, poslouchej," zarazil se, nevzpomínal si, kdy vlastně přešel do tykání, každopádně však zbylou větu dokončil: "Neshledávám nic zvláštního na tvém zjištění, zároveň bych ti rád doporučil, abys..." jeho slova zanikla v milostém polibku, v těch plných žádostivých rtech, původně tak nesmělé, a nadmíru všímavé drakeny. Avaleth vydala ze svého hrdla vyzývavé zatroubení, načež se rozběhla k útesu a vzlétla, Randath jí stejně tak odpověděl, a zamířil rovnou za ní... Jeho křídla šustěla ve vzduchu a přikazovala větru svůj jasný a jediný cíl... Oba drakeni se od sebe odtrhnuli, nyní bylo jejich úlohou poslechnout své dračí protějšky a napojit na ně svou mysl. F'lynova mysl se začala přesouvat, vzdalovat se, letěla vzduchem, nyní byla tak nespoutaná a svobodná, jak to jen draci dokáží. F'lyn/Randath svištěli vzduchem, jeho hlava se podívala dolů, pod ním ubíhali lesy, pole, řeky tak rychle, jako se F'lyn úžasně cítil. Před nimi se nesla Zelená dračice, byla opravdu rychlá, avšak na F'lyna/Randatha to stále nebyla dostatečná rychlost. Každým okamžikem se blížily, blíž, blíž, již se téměř dotýkali jejího ocasu, během okamžiku ji již Randath dostihl, už. Mysl obou jezdců se roztírala s realitou, společné pocity se roztírali s těmi dračími. F'lyn vášnivě a vzrušeně polibkem zavedl Mileenu do "přijatelnější" části svého weyru... |
| |
| Pokoj osmé skupiny D'mien  Po nepříznivém ranním probuzení, (které vám všem přišlo zatraceně brzo) se jako první ze své postele vysoukal D'mien. Posadil se na postel, a odevzdaně zamířil k umývadlu s protékající vodou ve stěně. Po vlažném zchlazení tváře se poprvé ohlédnul na své společníky ve skupině. "Zdarec, hrozný vstávání co? By mně zajímalo, co na nás chystají teď..." Jeho rozespalý bronzáček mezitím trochu houkavě zatroubil, trochu parodickou melodií zpěvavého hlasu dospělých draků. ((Mám hlad.)) Zív ((a strašně mně svrbí kůže na hlavě.)) |
| |
| V pokoji osmé skupiny V noci se my zdá sen o mně , jako budoucím Drakenovi. Společně s Argothem jsem stáli na kopci a pod námi byly lidé , kteří vyvolávaly moje jméno. Argoth byl daleko větší než obvykle a taky daleko strašlivější. Vypadal jsem daleko starší než normalně. Hrdě se rozhlížím po lidech , kteří jásají štěstím. Najednou sen zmizí a uslyším známý ženský hlas. Leknu se energetického a hlasitého hlasu , který se pořád zdaloval. Posadím se na postel a promnu si oči. To byl nepříjemný a divný sen. Vztanu a rozhlídnu se po Argothovi . Argoth leží vedle mé postele a spokojeně chrní. Poklepu mu na křídlo a řeknu. "Argothe vstávej nebo přijdem na poprvé pozdě.“ Drak otevřel oči a zvuk , který z něj , mělo být zřejmě zívnutí Eště ne , vždyť jsem spali jen chvilinku. Zasměju se , vezmu si do ruky čisté oblečení a odcházim z pokoje. "Měl jsi na spaní celou noc . Až se vrátim Ať už jsi připravený." Odejdu z pokoje a mířím do místnosti s koupelí. Rychle se vykoupu a oblíknu do nových a čistých šatu. Při oblíkání si rukou přejedu přes obličej a zjistim , že mam na tváři menší srniště. Kouknu se do zrcadla . Docela my to sluší , doufám že to nebude vadit. Odložim zrcadlo a odejdu z koupelny do pokoje. Když vejdu do pokoje ,promluví na mě spolubydlící. Otočim se na něj a s usměvem odpovim. "Jo to jo , to vztávání je děsný ." Argoth už je vzhuru a energeticky ke mně přiběhnul. Tak mužem jít , už jsem vzhuru a připravený na další den. Kývnu na souhlas a pomalu odcházim z pokoje. Eště než vyjdu ze dveří , otočim se na ostatní a řeknu. "My už jdem dolu, hlavně přijďte včas." Společně s Argothem odejdu z pokoje a mířím dolu , k Sharisse a ostatním |
| |
| pokoj osmé skupiny D'mien Na souhlasnou T'nisovou odpověď jen přikývl a díval se do svých věcí, kde má schovaný ručník. Poté uslyšel svého dráčka. Než se stačil mladík přiléhavě upravit, rozběhl se ke svému dráčkovi. Jsem tak sobecký. Vynadal si v duchu a začal škrábat svého dráčka v místech, které ho tak svědily. Bronzáček se přitulil ke svému velkému (z nynějšího dračího pohledu, za pár měsíců to bude přesně naopak) společníkovi a jemným basem si broukal. ((přííííjemnéééé. Jak jsi na mně hodný, milý, laskavý.)) "Pro tebe cokoliv ty můj malý hladový ospalče." Pro tyhle okamžiky, stojí za to žít." "Mimochodem, já jsem D'mien, ale my se už známe že Atlanto?" zazubil se na svého spolunocležníka. |
| |
| Pokoj osmé skupiny "Jo známe syne Thárolův" řekl A'tlan s přátelským úsměvem na rtech "Jsem moc rád že ses taky stal drakenem." Mladý jezdec se otočil na svého draka. Ten právě vypadal, že mu polštář provedl něco strašného a že ho musí vyzvat na souboj na život a na smrt. "Ale ne, co si dám večer pod hlavu???" Mormoth zvednul hlavu od polštáře a s tlamou plnou peří se tvářil, že on polštář nikdy neviděl, že ani neví co to je. "Sou úžasní, co??? Vylíhnul se teprv včera a stejně mi přijde, že ho zmán leta. Je můj nejbližší přítel, ktereho bych nidky neopustil D'minen souhlasně pokýval hlavou a opět svého bronzového společníka pohladil po hlavě. "Odkud pocházíš D'miene??? Řekni mi něco o sobě." Zeptal se A'tlan, když opouštěli pokoj. |
| |
| …a pro změnu, v pokoji osmé skupiny… Planina, zahalená do neproniknutelné bíle mlhy. Stín. Vlevo, náhle vpravo. Krákající hlas cortharů*. Lilith stojící před dvojící stínů. Postav. Mužů Stojí proti sobě. Náhle jeden sňal ze zad svou zbraň. Napřáhl se a usekl druhému muži hlavu. Kosou. Hlava se dokutálela k Lilithiným nohám. Vykřikla! Je to hlava F‘lyna. Druhá postava, v brnění, přistupuje blíž. Opírá se o svou zbraň a dlouhé vlasy se vlní ve větru, tvář je zakryta černým stínem. Lilith udělala krok vzad, ale zakopla o jeden z kořenů, schovaných v mlze. Muž kráčí volným krokem dál k ní, natahujíce ruku mu z úst, démonickým hlasem, vyjde “Vstávat!“ Hejno cortharů se vzneslo z okolních stromů. Krouží nad svou lapenou obětí a jen skrz šumění jejich křídel jsou slyšet šeptající hlasy… “My už se známe, my už se známe…“ Řekni mi něco o sobě, o sobě…“ Lilith s leknutím procitla. Hlasy postupně mizely s jejich nositeli v chodbě. Dívka se kolem sebe rozhlédla, aby se zorientovala. Les a mlha jsou pryč. Kolem jen několik postelí a…rozkousaný polštář? Lilith se pousmála. Vedle postele už na ni mrkala Lethryeth ((Ah, dobré ráno ty moje zlatíčko ^^ )), pozdravila s úsměvem Lilith svou dračici a pohladila ji po tvářičce ((Dobré, ránko Li, nevadí, že ti tak říkám? Pospěš si, nebo přijdeme pozdě!)) Lilith se protáhla a vyskočila z postele. Kluci byli již pryč. Sundala ze sebe noční košilku a složila ji pod polštář. Otevřela svou batožinu, aby se poohlédla po něčem vhodnějším na výcvik. Po době hledání, které zrovna k dívkám nepatří, mno, prostě vzala to první co ji přišlo pod ruku, na sebe Lilith navlékla černé kalhoty a černou blůzku s koženými chrániči předloktí v téže barvě a v běhu chodbou si zapínala knoflíky. Lethryeth pelášila za ní. Lilith překvapilo jak tak malí dráčci jsou už hbití. Před v chodem do prostorné jeskyně Lilith zpomalila. Čekalo zde již několik weyrlinků, ale alespoň nebyla poslední, několik opozdilců ještě dobíhalo. Přistupovala blíže k davu, než si všimla dvou známých tváří. Lilith tušila, že jeden se jmenuje A‘tlan a druhý D’mien. Chlapci se na ni usmívali a jeden z nich jí zamával. Lilith zčervenala, opětovala úsměv a kývla hlavou na pozdrav… * corthar: tvor velice podobný našim krkavcům |
| |
| …daleko blíž, než zatraceně dalekou dálku dálek… Ah ano, ano, světlo? Svítí! Svítilo, svítí a bude svítit… Na nás, na Nás, na všechny! Ale ne, nepálí. Nepálilo, nepílí nebude pálit! Ne jako tamtěch, ale my víme… Věděli jsme, víme a budeme vědět, však taky překvapení skýtáme a máme Ano, ano, ano, překvapeníčko a neví! Oni, nevěděli, neví a nebudou vědět!! Ah, tak dlouho…ne, NE… vidíme, cítíme, dychtíme, toužíme, slyšíme, chceme! ano… tam tam tam tam tam TAM!!! TA MODRÁ TEČKA!!!! * Neratská držba “Naše propočty nelžou, můj pane.“ “ Je to neuvěřitelné, ale je to tak.“ “Ano, je to nyní nad Rukbath jasné…Krvavice se k nám přibližuje rychleji než by měla.“ Kain seděl na trůně a poslouchal učně z Erifeského řádu. “Jak rychle? Je to markantní rozdíl?“ , zeptal se pán Neratu. Jeden z nižších mnichů se poškrábal ve svých havraních vlasech. “ Ne zas tak velký, nicméně, každé zvýšení rychlosti Krvavice je nepříjemné.“ “A ten váš slavný výzkum? Něco nového? , přesunul otráveně Kain konverzaci, když se od těch pitomců nic nového nedozvěděl. Vysoký muž v brýlích se narovnal do pozoru. S potěšením, Bělovlasý, mohu sdělit, že látka se již stala dostatečně stabilní a nyní jsme ve fázi úprav tlakového vstřikování pro maximální dostřel. Projekt „Plamenný jazyk“ je téměř hotov. , mniši se zazubili. “ Již brzy budeme moci vytvořit i větší verze než ruční. A pak… již draci nebudou potřeba… trojice mužů se dala do smíchu Kain stále zamyšleně seděl. Konec draků a tím pádem i jejich jezdců…konec drakenů. Kain se nad touto myšlenkou pousmál a hlavou mu proletěl portrét zvláště jednoho, černovlasého… |
| |
| Na cestě z "osmičky" D'mien Poté co D'mien uklidní lehce rozrušeného dráčka a jeho podrážděnou kůži, napadne jej, že je stejně hloupost se jakkoliv lépe upravovat. ((Mně se budeš líbit vždycky.)) ozval se mu v mysli jeho souputník. Na jeho slova se mladík jen pousměje a nasadí si na ruce kožené rukavice. Kdosi naň v tu chvíli zvolá, byl to A'tlan. "Tak pojďme." zašeptá D'mien tak, aby to slyšel pouze jeho bronzáček. Jelikož z jeho slov pochytil pouze; "...kterého bych nikdy neopustil." Tak jen pokývá hlavou a za chvíli s ním srovná krok. "Odkud pocházíš D'miene??? Řekni mi něco o sobě." zeptal se přátelsky Atlanta... Vlastně A'tlan. Pocházím z Bendenské držby, člověk by řekl, že držba, s názvem stejným jako Weyr a navíc k němu nejblíž, bude draků plná, ale sotva zahlédneš na nebi nějakého jezdce, a když, tak to sejně bývají jen zelení a modří..." teď se zarazil, až opožděně si uvědomil, jaký že to drak vlastně s A'tlanem cupitá. "Promiň, já to nemyslel..." |
| |
| Nižší patro weyrlineckých kasáren - (od teď jezírko) Ti z vás co již došli níže po schodišti, uviděli z obrovských stalaktitů odkapávat vodu do do obrovského jezera, které mělo takřka 10 x 10 dračích délek. Podle všeho bylo i značně hluboké, každopádně na okrajích byla voda mělká. Ačkoli by měla být voda v přírodních jeskyních ledová, ve Weyrech bývá vnitřním zahřívacím ústrojím zahřívána na vlažnou. Nikdo z vás, a ani někteří drakeni, netuší, ale jakým zázrakem je teplota voda taková, jaká je. Vedle jezera seděl Zelený drak, a vedle zeleného draka seděla Sharissa. (stále ještě počkejme než dojdou ostatní) |
| |
| Mezi pokoji a jezírkem A'tlan se zavtářil uraženě a dotčeně Jak jako "jen" modří a zelení??? Proč s takovým despektem Pak se ale pousmál a brzy na to zapoměl. "Pokračuj. Kdo jsou tvý rodiče a co jsi měl v životě dělat, kdyby si pro tebe nějaký ten Modrý jezdec nepřišel???" |
| |
| Cesta k jezírku není tak dlouhá jako tento rozhovor... D'mien D'mien kajícně odpověděl: "Což o to, nic moc zajímavého, unudil bych tě k smrti, jednoduše by se můj život dal shrnout jako normální život syna kovářova. Vlastně, právě proto mi nevadí tak moc brzké vstávání..." D'mien poplácal A'tlana po zádech. "Co ty? Neříkej mi že pocházíš z nějakého ušlechtilého rodu, to bych tě pak musel nesnášet." řekl s ironickou dávkou soucitu. |
| |
| Cesta k jezírku, jenž bude tak dlouhá jako tento rozhovor :-P "Checht" zasmál se A'tlan "No tak vznešený rod to opravdu ne. Ani nevím, kdo byli moji rodiče. Vyrostl jsem u Dherena, léčitele, mystika, velikého muže. Vychovával mě s láskou, jako bych byl jeho vlastní" odpověděl překvapivě upřímně A'tlan. V těch chvílích chlapci dorazili k jezírku a k ostatním. Ještě nebyli poslední, všude zněl tichý šelest mnoha hovorů. Všichni se vášnivě a dychtivě seznamovali. |
| |
| Jezírko Zanedlouho již všichni poloprobuzení a nabuzení z nového dne stáli v půlkruhu okolo Sharissy a někteří s bázlivou úctou se drželi dále od její dračice. Ta jen lenivě pozorovala narůstající hloučky weyrlinků a znuděně kmitala ocasem sem a tam. "Tak vás tady vítám, tomuhle místu říkáme "Jezírko" je to vlastně ironické označení její skutečné velikosti... Některým jedincům neušla jedna věc, Sharissa vždy mluví ironicky. Sem se budeme po první měsíc vždy, každý den," a slovo každý velmi zdůraznila." Teď, na minutu přesně scházet aby jste pořádně vydrhli svá malá zlatíčka." Při slovech o mytí se dráčci netvářili dvakrát radostně. Pro názornou ukázku nám poslouží moje Morath. ((Odmítám být označována za nějaký objekt)) Sharissa vzala do ruky pořádnou hrst vonného písku z nedalekých pytlů zatímco dračice sklouzla do vody poměrně ladně, stejně však ti nejblíž okrajům jezírka nezústali úplně suší. "Dávejte si pozor při mytí drčí kůže hlavně na oči a čenich... Písek nepoužívejte na křídla, je příliš drsný na jejich jemnou blanitou strukturu." Po chvíli ještě dodala strojovým hlasem, který značil že tuto větu se učila nejméně tisíckrát nazpaměť. "Nepodceňujte koupání a olejování, je to velmi důležitá část dračí péče, zabráníte tím možným kožním onemocněním, které by v budoucnu mohla být při souboji s Vlákny fatální..." "No, kdyby se chtěl někdo na něco zeptat..." |
| |
| Dnešní den se pro weyrlinky nadále sestával z návštěvy řezníka a krmení dravé zvěře 8-), následného uspávacího účinku nacpaného žaludku až po krk, jste draky zase odnesli na pokoje... Nikdo z vás se neptal kolik bylo hodin, takže vstávali jste v 6.00, od 6.30 - 7.00 mytí a olejování dráčků, 7.00 - 7.30 krmení, a nyní jste po uložení svých dračích poloviček měli směřovat do "učeben". 5., 6., skupina učebna 4. 7., 8., skupina učebna 5. Dám vám chvilku aby jste se zrealizovali, pokud nechcete o ničem zvláštním, co se vám po cestě stalo psát, tak jen trpělivě mlčte ;) |
| |
| učebna 5 Bylo vám řečeno, ať se posadíte do lavic a vyčkáte než přijde vyučující, minuty se táhly... Vám přebíhali myšlenky od spolužáků k drakům, od rodiny k nepřátelům, a k tomu vítězoslavnému pocitu, až ti všichni uvidí Vás přilétat zpátky domů (což je pouhá iluze, domů se vracet pravděpodobně nebudete)... Dveře se konečně otevřeli a dovnitř nakráčel muž, v textilním, poměrně drahém oděvu, oproti obyčejnému koženému. Toho muže jste již viděli, včera večer při dračí prohlídce... "Vítejte mladé poletuchy. Jsem Sh'lend, Mistr drakoléčby a budu vás učit základům Povinností vůči drakům, jezdcům a Weyru." Sh'lend, se svou lehce shrbenou pózou vypadal směšně, jeho oči však odrážely neskonalou upřímnost, laskavost a moudrost. Dokonalý prototyp drakena, zašeptal A'tlanovi D'mien. "První hodinu s novými tvářemi obětovávám představování se navzájem, takže, mohli by jste mi prosím, nadiktovat svá jména? Začněme odleva..." pronesl důrazně a zadíval se na toho, kdo seděl, úplně nalevo... Na T'nise |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Nepříjemnou bolest, ale né horší, než kdyby jsi se řízl. Problém je ten, že tvé tělo je naprosto v pořádku... Druhý problém je ten, že bolest jakoby nevycházela z tvého těla, ale jakoby odněkud ze "vzduchu" za tvými zády, kde však samozřejmě žádné končetiny nemáš. |
| |
| soukromá zpráva od A'tlan pro Po nedlouhé chvíli mi dojde, že spojení mezi mnou a Mormothem se prohlubuje, když ta bolet není moje musí bejt jeho. Kde je??? Co se děje??? |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Je jen na tobě co uděláš, vidíš jen jak se váš učitel zrovna nezaujatě poslouchá T'nise... |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro (ale tohle ti dojde až později...) |
| |
| F'lynův weyr - okolo odpoledne F'lyn hleděl nezaujatě do stropu. Ve své posteli, ve svém království, ve svých útrapách. Po tranzu, jež spolu s Malee..., Milaa..., vlastně Mileenou (já si ty jména nikdy nezpamatuju...) prožili, žena se zrzavými vlasy stále spala. Draken se posadil a unaveně si promnul oči, "Randathe?" zeptal se F'lyn bez ohledu na to jestli svou milenku probudí nebo ne, nemohl si pomoct, ale tak nějak mu bylo všechno jedno... Podle toho, že nedostal odpověď od svého letoně usoudil, že také spí. Ani Mileena se však neprobudila. To je tak strašně otravné... Všichni spí, jen já musím být vzhůru vždycky jako první... Snad aby dal najevo svou rozmrzelost imaginárním posluchačům, tak si pro sebe mrzutě zamručel a zvedl se z postele směr - ústí weyru, kde by měl pravděpodobně být - vlastně spát - jeho Hnědák. Vskutku, jeho rozpoložení mysli bylo natolik uklidňující, že to snad ani ve spánku není možné a oprávněně se F'lyn zamýšlel nad tím, jestli Randath skutečně spí... Spal, nutno podotknout spali. Zelená Avaleth byla přitisknutá k Hnědému Randathovi tak pohodlně a oddaně, se svou hlavou položenou na svlantaých hnědých zádech a oba spolu měli dokonale propletené ocasy. F'lyn sám sebe přistihl, že svému drakovi nezastřeně závidí. Přece jenom, takhle důvěrně... Přitom to byl jenom jeden let... Sotva se poznali... Že by "Láska na první pohled" platila i u zvířat? Minimálně tedy u draků? Jestli ano tak Randath... Zase se F'lyn přistihl, že závidí... Tentokrát si to však otevřeně přiznal. Při svém vnitřního soudu se vydal do koupací místnosti, aby se trochu umyl... Což, jak věděl, mu na radosti nepřidá... Vždyť bych měl být rád... Randath je šťastný... Vskutku Randath byl, ale Velitel letky ne... |
| |
| "Ach, jak ráda tě vidím." Tyto slova však... "Nepotřebuješ naolejovat? .... Takže můžeme letět?" Tyto slova však nepatřila F'lynovi, ale Avaleth. Co se F'lyna týče, chtěl si vyřídit ještě jednu věc... "Mi-leeno, nejdřív mi řekni, zda své obvinění myslíš vážně..." Mileena se zarazila a upřela na něj své temné oči, až F'lynovi proběhl mráz po zádech. Ten pohled mu někoho připomínal... "Možná nejsem příliš chytrá, možná si myslíš, že to byla pouhá výmluva, ale nemohla jsem si pomoct, něco mi říkalo že ti dva odletěli bez dovolení. A ty bys to minimálně měl vzít na vědomí." Po chvíli se zase otočila, aby posbírala poslední zbytky oblečení roztroušených po weyru, i v místech, kde by to člověk nečekal. ((Něco mi říká, že má pravdu)) F'lyn neodpověděl, taky měl poslední dobou víc věcí na starosti než obyčejně a teď ještě aby vyšetřoval dva jezdce, kteří údajně zmizeli bez ohlášení. Avaleth se spiklenecky podívala na Randatha, který se důstojně napřimil, takže byl asi o půl metru větší než obvykle. Obvykle by F'lyn poznamenal v této situaci nějakou vtipnou poznámku na adresu svého duševního souputníka, ale na to teď neměl náladu... Zajímala ho spousta jiných věcí, když pozoroval, jak jezdkyně odlétá... "Co si o ní myslíš Randathe?" zeptal se F'lyn, pozorujíc malou tečku přistávajíc někde ve weyrlineckých kasárnách. ((Je nádherná, nikdy bych neřekl, že dokáže tak rychle letět...)) F'lyn obrátil oči v sloup. "Já myslel tu... no její jezdkyni." ((Nevím, přijde mi nesmělá, ale moc jsem si jí nevšímal)) Přiznal barvu Randath... |
| |
| Jezírko "U vejce Faranth, proč se po obřadu nekonala tak typická oslava? Člověk si při ní vždy najde důvod, aby se mohl opít." Randath se ponořil hlouběji do jezírka, tak že mu ven čněl pouze čumák a safírové oči. ((Bylo už pozdě)) odpověděl bezvýrazně. F'lyn to věděl, ale nemohl si pomoct, alespoň by mohl mluvit chvilku s Lilith a říct ji... Říct ji co? Aby se s ním nescházela a nemluvila? Ne. Takhle to bude nejlepší. F'lyn si pomalu sundal své kožené rukavice a položil je na zem, vzal do rukou hrst toho zatraceného vonného písku a začal jej drtit v dlani, aby trochu odflitroval svůj vztek. ((Běž za ní.)) Draken se polekal. "Cože?" ((Běž za ní... ale nejdřív mi umyj záda, nesnesitelně mě svědí... Obzvlášť když jsem dlouho ve vodě)) F'lyn se zachmuřil. "Ale proč bych za ní měl chodit? A co bych jí měl říct? Zlatíčko promiň, ale tvá Královna je Zlatá a Randath je Hnědý, nejspíš by nám to neklapalo?" ((Tak jsem to nemyslel, řekni jí že se teď spolu nebudete vídat.)) F'lyn ucítil ve své zatnuté pěsti štiplavou bolest, rozevřel ji a spatřil svou kůži pořezanou a poškrábanou o vonný písek. S nezájmem pustil lehce zakrvácený písek do vody a ihned si začal nasazovat své rukavice. Randath vida, že F'lyn míří po schodech do weyrlineckých kasáren se vynořil z vody lehce zatřepetal křídli, aby si je trochu oklepal od vody. Vyšel poté ven na terasu a vyhříval se v příjemném odpoledním slunci, je přece drak, má trpělivost celého Pernu, očividně totiž F'lynova roztržitá nálada nezmizí, dokud si nepohovoří se svou družkou. |
| |
| Učebna 5 Ráno vykonám každodenní rutinu a pokračuju do učebny , kde má probíhat výuka. Přemýšlím o rodině a přátelích. Uvidim eště někdy své rodiče ???? Nebo své nejbližší kamarády a přátelé ??? Co bude dál ?? Zmateně přemýšlím , když v tom najednou vejde do učebny nějaký chlápek. Má na sobě textilní a drahé oblečení , v kterym jsem ho viděli i minule. Tiše sedim v lavici a poslouchám co říká. Pak mě vyzve abych se představil. Jmenuju se T'nis a todle je Argoth. Ukážu na Argotha , který je vedle mně. Pak se otočim zpátky na něj a čekám na reakci. |
| |
| Učebna 5 Muž v obleku si vás oba změří přátelským zrakem. "Dobře, další..." Další v řadě sedí Lilith... |
| |
| Učebna 5 Několik žáků se podívalo s úsměvem a pochopením na T‘nise a jeho dráčka, i když všichni ostatní nechali svá drobátka na pokojích, jak se od nich očekávalo během výuky samostatných drakenů. I sám mistr drakoléčby se nezdál být Argothovou přítomností nijak pohoršen. Lilith seděla těsně za T’nisem a pozorovala Sh‘lenda. Tenhle příjemný a milý člověk, že je manželem Sharissi? , vrtalo Lilith hlavou, To je opravdu zvláštní. Kdyby to ona sama neřekla, těžko bych tomu věřila. No jo no, cesty osudu a Krvavice jsou nevyzpytatelné. Sh’lend si zapsal weyrlinkovo jméno a vyzval dalšího, aby pokračoval v představování. Lilith si uvědomila, že je teď vlastně řada na ní. Pohlédla mistru drakoléčby do očí a s naučenou grácií a tónem hlasu, který se za ta léta naučila u Neratského dvora, odpověděla na Sh’lendovo čekání. “ Jmenuji se Lilith, pane.“ . Učitel zpět pohlédl do svého budoucího seznamu a zapsal jsi její jméno, nicméně když ho dopsal, malinko se zarazil a znovu pohlédl na budoucí drakenku. Lilith malinko znejistěla a vrhla na mistra tázavý pohled… |
| |
| Učebna 5 Sh'lend poklepal klouby prstů na stůl a s omluvným úsměvem se zeptal: "Lilith se píše na konci s "T"? |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Ale jinak mi to nevadí nebo spíš, máš štěstí že máte zrovna učitele, kterému to nevadí :-D |
| |
| Učebna 5 Lilith se přívětivě usámla. "Nakonci se píše T. a H., pane." |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro |
| |
| Učebna 5 "Děkuji..." řekl Sh'lend načež se zarazil. "Děvče, z vás by mohla být pěkná dračice." pobaveně si dopsal její jméno a spiklenecky na Lilith mrknul, v jeho očích čišela zlomyslnost malého dítětě. |
| |
| Učebna 5 Lilithiny tváře ztratili svoji přirozenou bledost a snad tak poprvé vykouzlily růžový odstín. Dívka samotná se usmála a stydlivě sklopila svůj zrak. |
| |
| Učebna 5 Mistr drakoléčby se opět zadíval na dalšího weyrlinka v řadě. "A vy jste?" Chlapec se tvářil nanjevýš znuděně. "G'evo... G', E, V, O." odsekl mrzutě, načež ironicky své jméno i vyhláskoval. Kdo ví proč vypadal tak zklamaně, skoro až nedočkavě. Sh'lend mladíkovo chování přešel a otočil se k dalšímu. Postupně tak jste dozvěděli o S'halovi, který vám nepřišel ničím odlišný od normálních osmnáctiletých a tajemném O'menovi, který se svými přehnaně uhlazenými způsoby dotlačil i Sh'lenda do rozpaků. Sh'lend se tedy otočil k dalšímu, k A'tlanovi, který byl nezdravě bledý... |
| |
| Před pokojem osmé skupiny "Rychle!!! Rychle!!! Musím zrychlit!!! Teď doleva a pak už jen krátká rovinka a několik málo schodů. Rychleji Atlanto!!! Už jen ty zatracený schody. Uřícený A'tlan se přiřítil do pokoje osmé skupiny. Běžel seč mu síly stačili. A to ještě před několika málo okamžiky seděl v učebně. V klidu tam sedět a poslouchal jak postupně všichni představují. Jeden po druhém, jméno po jménu. Očividně znuděný chlapec jménem G'evo. Oproti ostatním weyrlikynům byl spíše starší, mohlo mu být tak 25let, možná víc. Měl silnou vypracovanou postavu* a na hlavě nedlouhé černé mastné vlasy. V jeho hlase se mísila znuděnost (s momentálním děním ve třídě) s očekáváním (něčeho zajímavějšího co drakeni dělají). Nyní přicházel na řadu A'tlan. Sh’lend zvedl hlavu a podíval se něj. Asi ho už chtěl vyvolat, ale A'tlan najednou sám od sebe vstal. Nepřítomně se rozhlédl po místnosti. V jeho jasně říkali, že nějaké představování teď nebude. "Promiňte. Bolest. Strach" ze sebe zmateně vykoktal mladý draken. Za několik málo okamžiků se dal do prudkého pohybu nejkratší cestou ke dveřím, ven z učebny (takže přes lavice ostatních). Všichni si vyměnili zmatené a vylekané pohledy. Jediný Sh'lend dokázal něco udělat. Vyběhl ven z místnosti za A'tlanem. Když se později zamýšlel proč to udělal, pamatoval si jediné. Slyšel v hlavě hlas. Slyšel jak mu říká ať ho následuje, že ho asi bude potřebovat. Slyšel ho hluboko v hlavě, tam kde slýchá hlas svého draka. Slyšel ho tam, ale jeho draka nebyl. *pozn. autora: bohužel ale vypracovanou spíše velkým množstvím jídla, jehož konzumací si očividně rád zpříjemňoval dny i noci. |
| |
| soukromá zpráva od A'tlan pro bohužel teď, počínaje dneškem, odjíždím na 2 tejdny pryč. Chceš-li neváhej to dokončit. Pokud ne, tak jen posuň děj kousek dál. |
| |
| Učebna 5 Sh'lend se už už chystal rozběhnout za utíkajícím mladíkem. Takovéto stavy zažil u mladých weyrlinků mnohokrát, rozhodně je něco v nepořádku... A nejpravděpodobněji se to týká jeho draka. Však než vyběhl ze třídy zmatených studentů, zastavil se a zběsile rychle řekl: "Prosím, máte přestávku, neodcházejte z učebny než se, ehm vrátím..." ((Walanthe! Potřebuji tě!)) Na křižovatce se otočil a běžel dál, kudy se domníval že mladík ve spěchu mířil. Někde na pokraji mysli ucítil, že se jeho společník připravil. ((Jsem zde)) Zaduněl mu v mysli jeho hlas. Další zatáčka a pak už konečně spatřil schodiště vedoucí do weyrlineckých loží. ((Za chvíli za tebou přijdu)) odpověděl automaticky. Seběhl schody, přičemž míjel několik překvapených dívek nesoucích snídani... Nakonec spatřil mladíkův cíl - dveře vedoucí do pokoje osmé skupiny. A otevřené... |
| |
| Pokoj osmé skupiny A'tlan přiběhl jako smyslu zbavený do pokoje a pohledem instinktivně hledal svého milovaného společníka. Byl tam kde měl být, a zdál se být v pořádku jen... Měl nešikovně zaháčenou zadní nohu za pravé křídlo a nemohl ho vyprostit. Jakmile jsi dorazil, okamžitě na tebe upřel své mnohafasetové oči a pohledem zahanbení se zoufalstvím tě mlčky pozoroval. "I draci mají svou čest..." ozval se kdosi za A'tlanem, při letmém ohlédnutí se na něj usmívala lehce zadýchaná a typicky shrbená postava Sh'lendova: "Měl by jsi mu jeho čest znova navrátit." |
| |
| Pokoj osmé skupiny V A'tlanových očích se náhle objevila směs úlevy a lásky, jenž pociťoval ke svému draku. Lehce se usmál na Sh'lendona. Jakoby jeho pohled říkal: děkuji. Vrať se teď za ostatními, já příjdu zachvíli. Pak se otočil k Mormothovi a učiteli si již dále nevšímal. "Tys mě teda viděsil šikulo :-) " Pomalu začal "rozmotávat" svého malé modráka "Bál jsem se, jestli se ti nic nestalo" "Jsi skvělí. Nemohl jsem si vybrat lépe. Moc ti děkuji" Dráček se mladému drakenovi něžně přitulil "My si spolu jěštěě užijemě. co???" Dráče lehce přikývlo a pak zavřelo oči Zhruba za půl hodiny se A'lan vrátil k ostatním |
| |
| Pokoj osmé skupiny Sh'lend ještě chvíli pozoroval mladíka, načež se vydal chodbou směrem ke schodišti vedoucí nahoru. Modrý Walanth tam již na něj čekal. Svýma duhově zbarvenýma očima sdílel drakenovu úlevu. "Planý poplach, ale připravený* jsi byl poměrně rychle..." Naprosto neutrálním hlasem mu Walanth odpověděl, že pomáhat a chránit je povinností každého draka a jezdce. "Tak se můžeš vrátit ty můj ochránče..." Walanth vznešeně zatroubil a plavným letem se vznesl z útesu do výšky. Sh'lend se tedy vrátil do učebny a po dopsání všech jmen. (A'tlan, D'mien a černovlasý, lehce introvertní Ch'men) vám sdělil toto: Poslouchejte mně dobře, všechna vaše rozhodnutí, která v životě uděláte nesmí ohrozit Weyr, jakéhokoliv draka či jezdce v něm žijícího. Zároveň býti jezdcem, znamená být ochráncem. Ať už se k vám prostí lidé budou chovat jakkoliv, násilí berte až jako tu nejspodnější a nejnevyužívanější věc. Za naši povinnost chránit jak lidi, tak pole a lesy před Vlákny nás nikdo neplatí a rozhodně nemůžeme po někom za tuto povinnost chtít nic víc, než vděčnost..." "A desátky, samozřejmě..." *Pokaždé, když se zdá být v ohrožení dračí život, bývají povolávání i draci, aby navázali se zraněným zvířetem kontakt a dozvěděli se tak o jeho případných zraněních nebo jej udržovali ve vědomí... |
| |
| Na pláži Nádhera táto zem pri západe slnka. Všade more všade krása. Nekdy romýšlim prč nemají jižní kontinent jeazdci. Je oveľa hezdčí než severní. Možno by sme tu mohli zřídit nejaký weyr, mímo pametníckeho. S tým bych nechctel met nic spoločního. Když nás nebude treba nikomu tak máme velikú šancu prežít a zničiť krvavici nadobro. Když se budeme celou dušou venovat jenom tomu.Pomyslím sa a zatvorím oči. Je tu naozaj nádherne. Pomaly upadám do ríše snú kde ma odchytí prvý který jde okolo. Ráno sa prebudím trochu nečakane. Jemné šteklenie na nohe ucítim když otvorím oči a sem zase plnou myslí zase tady. Pomaly dvíham hlavu když ma v tom zastaví mohutný hlas mího draka. Nezdvíhej se, celá pláž je plná samých ohňových dráčku. Jeden je práve pri tebe, je to bronzáček", povedal závystive. Ja aj naproti jeho varotvaním pomaly dvihnu hlavu a pozriem sa okolo. Naozaj nádhera. |
| |
| Na pláži Všude okolo tebe jsou malí ohňoví dráčci, díky tomu že se snažíš hýbat co nejméně nedokážeš přesně spočítat kolik jich kolem tebe je, ale ze sběžného pohledu můžeš s určitsotí říct, že jich je určitě víc než osm. Bronzáčka máš u nohy, všiml sis jak se i tvůj drak sklání ke dvěma - zelenému a bronzovému. Po tvé pravé ruce je modrý dráček a u tvé levé ruky hnědý. Cítíš pohyb i za svou hlavou... Avšak raději se neotáčíš. Dráčci, vydávají roztomilé skřehotavé zvuky, ale z toho co jsi o nich slyšel asi tušíš, že mají obrovský hlad a pokud je brzy nenakrmíš tak se mezi sebou začnou zabíjet. |
| |
| Jídelna Podle rozvrhu by právě teď měli mít weyrlinci mít oběd, pokud se tedy od těch dob, co byl on weyrlinek nic nezměnilo. Pevně v to doufal. Sešel po schodech a zabočil chodbou doleva do místnosti ze které byla cítit vůně pečeného bezela. F'lyn si uvědomil, že i on dostal hlad. Zhluboka se nadechnul a vešel dovnitř, načež zažil pocit deja-vu, skoro jako by všicni seděli tak jako vždy a i stejný kravál se nesl vzduchem... Jídelna byla poměrně prostorná, rozhodně jak ti nejmladší weyrlinci, tak ti, kteří se budou každou chvíli stěhovat do svých weyrů nouzí o místa netrpěli, bylo zde i několik bratrů či kamarádů, kteří i přes to, že jsou v jiných skupinách a své draky mají i jinak staré spolu seděli a spolu sdíleli nejen své zkušenosti, ale i strasti, či věci naprosto se vymykající obyčejnému rozhovoru. F'lynova příchodu si všimlo jen několik weyrlinků sedících nejblíž dveří, ti své rozhovory ztišily a a dál si F'lyna příliš nevšímali Hnědý jezdec se opřel zády o stěnu jídelny a pohledem přejel celou jídelnu, až se zastavil na malé tiché osůbce sedící naprosto tiše a skoro až nepřítomně. Lehce se pousmál a čekal jestli si ho všimne. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro F'lyn si tě zavolal a vypadal poměrně zamyšleně. Jakmile jsi vešla blíž otočil se k tobě s úměvem na rtech a vybídl tě k posazení. Sdělil ti, že východně od Telgaru žije v malé usedlosti jeho dávný přítel, který se věnuje dřevorubectví. Při vyslovování dřevorubectví F'lynův úsměv pohasl a nadále pokračoval s vážnou tváří. Všimla sis, že jej něco nesmírně trápí. Nadále ti řekl, že nutně potřebuje si něco ověřit, a že jen ty jsi k tomu ta pravá. že prý potom co jej navšítívíš ti všechno vysvětlí. Nedalo ti to, ale přesto na tvé otázky o něm ti F'lyn nic neřekl, krom toho že je zatím lepší toho o něm vědět co nejméně a že má rád krásné ženy - čímž ti svým způsobem i vzdal kompliment. Souhlasilas, i když lehce podezřívavá a na druý den k odpoledni jsi vyrazila. Když ses dostala v Telgaru z mezimezí, bylo dopoledne, většina lidí začínala právě vycházet ze svých domovů. Napadlo tě, že by ses mohla i přes F'lynova varování, že je lepší o něm vědět co nejméně, se poptat místních jestli o něm něco nevědí. F'lyn ti totiž neřekl ani jeho jméno. Tahle zpráva přišla jen tobě, je tedy na tobě, jestli budeš přemýšlet jako já, zauvažuješ nad něčím dopodrobna, využiješ některou z mých myšlenek nebo klidně všechny přepíšeš do první osoby. V současnosti zde můžeš taktéž potkat (pokud budeš mít štěstí) několik bendenských jezdců, hledajících kandidáty. Líhnutí v bendenu totiž započne až o půlnoci. Pokud ti něco není jasné tak mi napiš na poštu, je možné že jsem něco nevysvětlil dostatečně |
| |
 | soukromá zpráva od Joanne pro To by mne tedy zajímalo, co mám tomu chlápkovi vyřídit.. Nebo spíš obhlédnout okolí? Jestli nedělá něco nesprávného? U dračího vejce, co si myslí?! snažím se marně přijít na jediný rozumný důvod své mise. A ještě má rád ženský... Ono nestačí, že po mně každej kouká, protože jsem jedna z mála neweyren a přitom jezdkyň, ještě musím plnit úkoly u nějakýho...grr. Co tě trápí? Ale.. Dostaly jsme úkol a mě se to nelíbí.. Copak tobě se nějaký úkol líbil?! Ještě ty se přidej... Poslouchej.zabručím otráveně a převyprávím jí zadání. Máš pravdu, je za tím něco víc... Pojď, čím dřív to budeme mít za sebou.. Jo... Rychle si zaběhnu pro nějaké to vybavení, hlavně pro koženou bundu, v mezimezí není zrovna nejtepleji, pytlík ohňovce, který vozím pro případ, a pro převozní lékarničku a vyrazím za Shadoath, která už čeká na rampě. Konečně jsi tady.. Tak leť..vyhoupnu se obratně na její hřbet a připnu jí kolem krku kraťounký postroj, na který zavěsím onu bedničku s lékárničkou a pytlík ohňovce. To už létáme do mezimezí. Je dobře, že jsem si vzala tu bundu, jinak bych pěkně mrzla. Venku je teplo a v mezimezí bych v lehké haleně brzy skončila jako kostka ledu. Tam, zpátky, a jsme zase venku, kolem je příjemné teplo a sluníčko časného Telgarského dopoledne. Ti budou zase jásat, že vidí draka..Jenže jinde se stavit nemůžeme, v lese nepřistaneš.. Bohužel... Taky bych se ráda vyhla té pozornosti. Navíc.. Modrých draků jsem v poslední době moc neviděla.. Líhnou se samí bronzoví, hnědí, možná tak zelení.. Ale modrá? A s jezdkyní? Než se vymotáme z Telgaru, bude půlnoc. Už to tak vypadá.. Tak přistávej.. Shadoath už předem hlásí svou a moji totožnost a snaší se takřka kolmo k zemi až k rampě, kde bravurně přistane a já jí sklouznu ze hřbetu. Postaráš se o sebe? Jdu najít toho dřevorubce.. Jistěže..a zmizí. Já se mezitím zkouším nenápadně vymotat z města, aniž by mne někdo zastavil. Mohla bych se někoho zeptat... Ale.. Varoval mne.. Možná je přecijen lepší nevědět vůbec nic... Ptát se nebudu..Ne.rozhodnu se z náhlého popudu a přeběhnu poslední kousek k východnímu cípu lesa. Dám se do hledání. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Řídíš se tedy instrukcemi a vcházíš do lesa, směrem kde by údajně se měla nacházet onoho tajmeného dřevorubce chatrč. po zhruba půlhodině cesty narazíš na skupinu dřevorubců kácejích strom "Zaberte! Máme určitou zakázku a tu musíme do soumraku splnit!" řve nejspíš jejich dozorce. Většina mužů má na sobě od smůly a pilin špinavé šaty, taktéž je mezi nimi i jedna žena - která pracuje stejně urputně, ne-li urputněji než ostatní muži, někteří používají sekery, někteří pily. Napadlo tě, že by ses jich mohla zeptat na onoho tajemného muže... |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro Na východ... Jak to mám poznat kudy? Copak ze vzduchu, ale ze země? U všech skořepin, to je teda úkol..motám se nějakou dobu lesem, dokud nenarazím na partu dřevorubců. Ale co, tak se zeptám.. Po krátkém odhodlávání se vyjdu tedy na plac a zamířím si to k dozorci. Zdravím.. Někde tu prý bydlí v chatrči nějaký dřevorubec, přítel mého pána.. Nevíš, kde ho najdu? |
| |
| Jídelna Bělovlasá slečna seděla potichu na lavici u dřevěného stolu. Kolem ní se živě diskutovalo, smálo a probíhal takový ten živý ruch jak v jídelnách obvykle probíhá. Lilith však seděla sama v jednom z výklenků. Nevadilo jí to. Byla zvyklá být sama a po nějaké společnosti netoužila… i když… chyběl ji bratr, chyběla ji Lethryeth, i když věděla, že se brzy setkají a ucítí zase tepot vlastních srdcí, ale hlavně jí chyběl ještě někdo. Přesněji řečeno jeden dračí jezdec. Lilith mimoděk vložila do úst další sousto. Polkla. Její rubínové oči hleděly kamsi do zdi a krouživí pohyb vidličky nad talířem, jasně naznačoval její zasněnost. Bývalá paní Neratu se usmála a zatřepala hlavou. „Holka, jedna nešťastná hloupá! Co jsi si vlastně my…“, ale větu již nedokončila. Její tvář zůstala v němém nevěřícím úžasu, snad až podobném tomu, kdy vidíte přízrak… „F‘lyn!“ Stál tam, opřený o stěnu jeskyně nedaleko vchodu do jídelny a usmíval se na ni. Lilithino srdce se nemilosrdně rozbušilo! Čelo jí pokrylo několik krůpějek potu. Její mysl a touha drásavě křičela, chtěla se rozběhnout přes celou jídelnu za ním, chtěla ho sevřít ve svém náručí, chtěla…chtěla…! Ne! Takhle to nejde! Ne, před tolika lidmi. Mladá weyrlinka vstala. Očistila si rukou šaty od prachu a pomalu se vydala ke svému cíli. F‘lyn pozoroval jak se k němu bledá kráska blíží. Lilith se kousla do rtu. Když přišla až k němu, upřela na něj své prazvláštní oči. F‘lyna tento pohled vždy fascinoval. Vypadal tak démonicky, tak tajemně…tak neodolatelně. Otevřel ústa, aby ji pozdravil, ale její prst mu přikryl rty a ona jen zašeptala, “ Pšššt!“ . Vzala ho za ruku a vyvedla po schodech nahoru do chodby, která přivádí hladové obyvatele níže do jídelny. Lilith se rozhlédla. Nikdo tam nebyl. Pustila F‘lynovu ruku, skočila mu kolem krku a vášnivě ho líbala. Když měla pocit, že z něj takřka vysála veškerou životní sílu, pustila ho, jemně pohladila po tváři a se sklopeným zrakem se omluvně usmála. F‘lyn zavrávoral, hlava se mu příjemně točila a na chvíli zapomněl proč vlastně za Lilith přišel. A pak si vzpomněl… |
| |
| Schody do jídelny F'lyn se cítil obzvlášť provinile, zvlášť když si vzpomněl na to, co dnes ráno prováděl. Hloupost, zatraceně přece nemůžu něco takového Randathovi nedopřát. F'lyn chytil Lilith za ruku a se svým tajuplným úsměvem řekl: "Půjdeme někam, kde bychom byli osamotě..." Chvíli zapřemýšlel a pak jako nevinnost sama navrhl jediné vhodné místo, na které byl v současném stavu schopen přijít: "Co takhle u mně?" |
| |
| Schody do jídelny Lilith se leskly oči. Snad touhu, napětím, strachem, zvědavostí nebo čistě překvapením. Sama nevěděla čím to. Zatajila dech a přikývla na F‘lynovu nabídku. |
| |
| Schody do jídelny F'lyn se pousmál a zároveň jak vycházeli ze schodů otočil se od Lilith a snažil se ji nepohlédnout do tváře: "Výborně, já, nerad bych tě dlouho zdržoval. Jo a taky ti musím pogratululovat ke královně, věděl jsem že to dokážeš." Hlas mu trochu pookřál, nezněl ani zdaleka tak vlídně jako prve. I když to není naše* královnčka... mimochodem, jakpak se jmenuje?" Napadá tě, že F'lyn v sobě cosi skrývá, a ať je to cokoliv, snaží se tomuto tématu vyhnout, ačkoliv ho velmi trápí... * F'lyn tím asi myslel, že vejce, z níž se vylíhla Lethryeth nepochází z Bendenu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Dozorce se k tobě otočil, byl to velmi statný muž, ale jeho oči prozrazovali i to, že umí být jemný. "Brej den madam." Pokynul mozolnatýma rukama ať ostatní pokračují v práci a znova se otočil k Joanne: "Dřevorubců tu máme hafo, stačí se kouknout, ale všici bydlíme v Telgaru. Že by někdo bydlel mimo? Vo tom nevím..." Dozorce se poškrábal na hlavě: "A smím vědět s kým mám tu čest? Nevypadáte že byste byla zdejší. |
| |
| jeskynní chodba „ Lethryeth …“, odvětila stroze Lilith. F‘lyn ztuhl. Jednak z ledového tónu, tak strašně podobném jistému, který slyšel jen jednou ve svém životě, ((Ano..)), pomyslel si F‘lyn, ((..je to jeho sestra!)), a jednak také tím, že ucítil škubnutí ruky jak se Lilith zastavila. Dračí jezdec tak chvíli stál a neodvážil se podívat bledé krásce do očí. Věděl co by tam našel. F‘lyn tak opět zažil ten nepříjemný pocit, kdy vteřiny vám připadají jako celá věčnost v mezimezí a toužil ať Lilith něco udělá, něco řekne! Cokoliv, jen ať tam tak tiše nestojí! Odpovědí mu bylo sevření ruky. Lilith poté přistoupila blíže k, stále zády otočenému, F’lynovi. Pustila jeho dlaň, objala ho kolem pasu a hlavu opřela o jeho záda. F’lyn si stáhl jednu rukavici a hladil ji její sametové ruce. „Proč jsi za mnou doopravdy přišel?“, zašeptala Lilith, když ucítila drakenovy doteky. „Co se děje…má lásko?“ F’lyn mírně zaklonil hlavu a vydechl. |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro Tak to už začíná být nadmíru divné..zamračím se. Tak tak.. Asi jsme se měly F´lyna zeptat na víc.. Určitě... Až se vrátím, pěkně mu to vyčiním.. Nejsem zdejší.. Pocházím z Bendenského Weyru..přikývnu. Z toho už si snad odvodí, kdo jsem...povzdechnu si nenápadně. Nezbývá tedy než hledat dál... To nezbývá.. Děkuji moc, půjdu tedy hledat dál...Jen ještě...bydlí tady vubec někdo? Myslím tím srub někde tady v okolí.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Dozorce se překvapil "Počkat, vy sem jdete z Bendenu jo? To musíte být drakena jo?" |
| |
| Jeskynní chodba Cosi F'lyna uvnitř sžíralo, zoufale toužil jí říct všechno, zároveň měl strach jaká bude její reakce. Ne, lepší bude když to probereme někde v klidu "Lilith, nevím jestli si to uvědomuješ, já..." Sklonil hlavu, jeho černé vlasy mu zakryly tvář, skoro jakoby se v nich odrážel lesk, jeho zelené oči se nakonec upřeně zadívali do Lilithiných. "Zatraceně, ať nás slyší celý Weyr! Lilith, jsi úžasná žena, žel jsi nyní drakena, zasvětila jsi Lethryeth, královničku." Čím déle F'lyn mluvil, tím zřetelněji byla v jeho hlase slyšet tolik zakrývaná beznaděj. "Já, nerad bych..." opřel se pravou rukou o zeď, čímž si znova otevřel rány které si vydřel pískem. "Nerad bych, abys mě obviňovala, mám tě rád, a jestli mě máš taky ráda, tak mě nevyhledávej, ne do té doby, co tvá Lehryeth dospěje." F'lyn ucítil tu hořkost na jazyku, stěží zadržoval slzy, ale zatím to zvládal. "Nehledej mně, prosím a... "otočil se k ní zády a pomalu vycházel schody nahoru Neohlížel se. Zhluboka se nadechl, nechtěl, aby si jej Lilith pamatovala takto. "Ať se vám daří, oběma." |
| |
| Jeskynní chodba Lilith stála před svým vlastním stínem a hlavou se jí honila slova, která nyní slyšela. V očích se jí zalesklo. Rytíř jejího bytí se pomalu vzdaloval a nechával tak onen stín pohltit tak realitu jejích bledých tváří. Jak ve snu natáhla ruku a pevně chytla svůj prchavý skomírající sen… …F’lyn pomalu odcházel. Úleva se neúprosně bila se smutkem. Náhle cítil pevné stisknutí jeho zápěstí. Překvapilo ho až s jakou silou. Zastavil se. Ne. Neotočím se…nesmím! “F’lyne,“ , oslovila drakena Lilith. Ledovost jejího hlasu byla ta tam a příjemná melodie lahodila jezdcovým uším. “Chtěla bych jen, abys věděl, že si velice vážím všeho co jsi kdy pro mne udělal, a že si tě ohromně vážím i pro to, že jsi našel odvahu mi říct co jsi mi právě řekl. Vím, že ani pro tebe to není lehké, a proto ti to nebudu ztěžovat. Jen Sarthariel ví, zda-li se naše cesty znovu spojí. Já na tebe nikdy nezapomenu a budu myslet na tebe vždy jen v dobrém.“ , F‘lyn ucítil jak mu něco pokládá do ruky a zavírá jeho dlaň. Jdi se ctí dračí jezdče a stejně jako já se neohlížej…, hlas se jí zlomil. Lilith přistoupila k F’lynovi a z části odhrnula jeho černé vlasy a do ucha zašeptala, „Milovala jsem tě jako nikdy nikoho před tím a vím, že již tak nebudu milovat ani nikoho potom. Sbohem… F‘lyne. a s těmito slovy stisk povolil. F‘lyn vykročil. Podíval se do dlaně, kde se skvěl náhrdelník s přívěskem anděla, jehož brnění bylo vykládáno maličkými rubíny. F‘lyn zrychlil. Sevřel přívěsek v pěst, přiložil si ho k hrudi a druhou rukou si setřel vlhkost z očí… |
| |
| "Sbohem." Řekl polohlasně, nakonec se sám sobě zasmál, té své naivitě... Nemohl tomu uvěřit. Vždyť... "Vždyť neumírám, alespoň zatím ne. Jen se neboj, budu na tebe dávat pozor, i když mne neuvidíš." Pak se celou svou vůlí rozhodl říct ji ta dvě slova: "Miluji tě." naposled se otočil, aby spatřil Lilithiinů reakci a pevně stiskl darovaný přívěšek anděla. Došel poslední schody a skoro si přál aby jej Lilith znova zastavila, což se nestalo. F'lyn odešel a zastavil se až před obrovskou siluetou svého duševně spoutaného dračího společníka. Jeho oči zářily jasně žlutě, F'lyn něžně polaskal drakovu šíji. Nepromluvil, ani nepohlédnul Randathovi přímo do očí, pouze utěšoval, jak sebe, tak Randatha. Neboť jaký jezdec... ...takový drak |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro Něco proti? |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Dámo musím vás požádat, byjste vodešla a nehledala Derona" Pak se ohlédnul a zakřičel na ostatní ať si hledí práce, jelikož tvé přiznání zvedlo některé hlavy od práce a některé se rozhlíželi i směrem k nebi. Pak začal máchat ve vzduchu rukama rozčilením. "Nechci vás vurážet madam, jo? Ale von nestrpí pohled na draky, vobzvlášť na ty zelené." |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro Požádat mne můžete... Ale já jej musím najít.odmítnu úsečně. Výborně...Teď už vím alespoň jméno...Deron.. Nestrpí pohled na draky... To skoro vypadá, že je to bývalý jezdec, který při spadu ztratil draka..uvažuji. Jestli jste si nevšiml, cestuji bez draka.. Navíc jsem spojená s dračicí, a to s modrou.. Řekněte mi, kde ho najdu, prosím vás, a já jej nebudu obtěžovat dlouho. Shadoath? Kontaktuj Randatha, ať poví F´lynovi, že Derona jsem našla a co mu mám všechno vyřídit.. Jdu na to.. A ty mluv.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Madam, ne že bych vám nevěřil, ale hodně nerad bych zase nechal Deronovi záminku aby mi snížil plat. Pokud skutečně ste modrá jezdkyně, rád bych nějakej důkaz, hmm?" |
| |
| Sharissin weyr Ještě chvíli a udusila bych se. Sharissa vděčně sklouzla z Morathiného hřbetu a zhluboka se nadechla. Jak já nesnáším ty stísněné chodby ((Tak proč nevyučuješ venku? Dneska je tak hezky)) zeptala se Sharissy Morath svým temným hlasem, kdesi uvnitř její hlavy. Sharissa se tázavě otočila, na tváři se jí objevil zlomyslný úsměv. "To bych mohla, ale ty chvíle bez kyslíku nestojí za to, že bych se mohla připravit o svou pověst. Kterou jsem si tak pracně vypracovala." Morathiné oči lehce zázařily zelenou barvou téměř shodnou s její kůží, poté jen lehce sklonila hlavu aby bezeslovně vybídla Sharissu. Zelená jezdkyně natáhla svou ruku a začala škrábat Morath mezi nadočincovými oblouky a na hlavě. Dračice zavřela vnitřní víčka a slastně si mručela. "Přece nemusíme být tak přehnaně milý ke každému vesnickému synkovi jako náš Sh'lend, že miláčku?" ((Ne, ale k Sh'lendovi a Walanthovi milí budeme)) Kupodivu, i v Morathiném vnitřním hlase byla znát taková šťastnost, až se i Sharissa rozesmála. "Samozřejmě drahoušku. Ti dva si naši laskavost zaslouží... I když, Sh'lend mi poslední dobou někdy leze na nervy..." ((Sh'lend tě má rád, stejně jako já a také Walanth.)) Sharissa přestala škrábat, jelikož po posledních slovech zvedla dračice hlavu z jejího dosahu. "Tak jsem zvědavá, kde tím pádem tak dlouho vězí..." řekla po chvíli. |
| |
| Odpoledne v Jezírku - odpoledne ve F'larově weyru - večer ve F'lynově weyru F'lyn brzy zjistil, že při práci nemá čas na pochmurné myšlenky, jal se tedy do své odložené "práce", což bylo Randathova koupel. Jakmile však byl Randath se svou čistotou spokojen, kousavé myšlenky se vrátily a zahryzly do drakenovi mysli jako Vlákna do kůže. Nazítří padají Vlákna v lesích poblíž bendenské držby. A já mám být vůdcem letky... Při tom pomyšlení se otřásl a na zádech ucítil studený pot. Vůbec se necítil být na něco takového jako velet celé letce připraven, kdesi uvnitř cítil že to není pocta pro něj vhodná, pocta kterou si zasloužil. Pocit, že se stal vůdcem letky jen kvůli tomu že je synem nejznámější drakenské dvojice na Pernu. Vždyť nejsem členem Spalujícího deště* ani nikterak dlouho, proti Vláknům jsem vzlétl zatím jen dvakrát, pokud nepočítám jeden let proti Vláknům ve weyrlinecké letce. F'lyn nasedl na hřbet svého nejlepšího přítele a sebral všechnu odvahu kterou byl v současné době schopen najít ve svém nitru. Neměl jsem se stát velitelem letky. Neměl... Randath mlčky dopravil F'lyna na požadované místo - F'larův weyr. Čím víc se však F'lyn blížil, tím větší strach cítil, z reakce svého otce, z vlastních reakcí, z matčiných reakcí. Přirozeně, bál se všech reakcí, jako dítě se bojí sdělit svou neplechu rodičům, protože by ho v lepším dostala vyhubováno. Randath přistál, pomalu otočil hlavu ke svému jezdci a oči mu přitom povzbudivě přecházely ze žluté do modré barvy. F'lyn skusl spodní ret, a pomalu sklouznul ze svého hnědého draka, vteřiny utíkali tak pomalu, připadalo mu to jako věčnost než došlápnul na zem. Zavřel oči. Zhluboka se nadechnul. A šel vstříc... ... Mladý jezdec si unaveně lehnul do své postele. Nenáviděl sám sebe, za to co udělal, přesto cítil i úlevu. Snažil se zapudit svůj smutek a soustředit se na tu úlevu. Chvíli jen tak ležel, a možná by i časem usnul, kdyby se mu v hlavě nerozezněl známý hlas. [[Shadoath se svou jezdkyní** našly Derona, ptají se co mají dělat dále]] Našla ho??? Kdyby ho skutečně našla, tak by věděla proč jsem ji poslal. Že by mi lhala? F'lyn se přiměl vstát z postele, aby se přiměl alespoň částečně zauvažovat nad touto nečekanou zprávou. "Randathe, prosím vyřiď Shadoath toto; Promluvte si s ním, je neškodný, ale řekne ti něco, hmmm, zvláštního. Jestli jsi s ním již mluvila, tak se vraťte." F'lyn přešel k místu kde spává jeho letoň: "Máš to?" [[Ano. Mám říct i to "hmmm"?]] V jeho očích to zeleně zajiskřilo, Randath měl hlavu mírně zvednutou a v očekávání nepatrně zakmital ocasem zleva doprava. F'lynovi tahle scéna přišla velmi podařená. Drak netrpělivě očekává zda-li má říct "hmmm" jinému drakovi, který to předá svému jezdci. "To vážně nemusíš můj milý, zlatý Randathe." řekl bývalý velitel letky s falešnou laskavostí v hlase. [[Předávám..... A jsem rád, že mě povyšuješ na královnu, ale jsem si stále jist že jsem hnědý]] navíc své slova podpořil tím, že se skutečně ohlédnul, zda-li je jeho kůže skutečně hnědá... *název současné F'lynovy letky, tvoří ji dva hnědáci a tři bronzáci. **draci oslovují jménem povětšinou jen jiné draky a lidi většinou ne. Výjimkou jsou samozřejmě jejich vlastní jezdci a také lidé, ke kterým chovají zvláštní úctu - jedná se především o vůdce weyrů, někoho velice známého nebo pocházejícího z rodiny. |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro Jeanno, F´lyn vzkazuje, že si s ním máme promluvit. Prý nám řekne něco zvláštního.. Hmm.. úžasné.. Mohl by se jednou v životě vymáčknout.zabručím. Chceš důkaz? To bude těžké.. Nechci ji nutit zařvat.. Pak Derona nepřesvědčím, že tu jsem sama... Navíc je ve městě...Ohlušila by polovinu obyvatel.. Bude ti muset stačit tohle..vytáhnu ze záňadří modrou šupinu na tenkém řetízku, kterou už tam nosím docela dlouho. První šupina, která jí vypadla.. vysvětlím. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Ahá, vomlouvám se vám madam. Hej chlapi!" přitom se dozorce otočil na ostatní dřevorubce. "Máme tu drakenu, projevte sakra patřičnou ouctu!" V očích se mu zračilo napětí, ale když se otáčel zpět řekl nervózně: "Ještě jednou se vám vomlouvám, že jsem vám nevěřil, teda věřil, ale... znáte to..." Mezitím se jeho slova začala ztrácet v mnoha jiných slovech poklony směřované od ostatních dřevorubců. "Jméno mé je Gertrand ctěná jezdkyně." Pak pokynul pravou rukou ve znamení, které vypadalo jako *pojď sem*, ale jistojistě nebylo směřované na Joanne, nýbrž na někoho z dřevorubců... |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro Nezdržujte se poklonkováním. Můžete pokračovat v práci..utrousím k dřevorubcům. Jen potřebuji někoho, kdo mne tam dovede. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Menuje se Eerynlack, vodvede vás za panem Deronem. Že? poslední otázku směřoval k mladíkovi. "He, cože?" zeptal se trochu udýchaně a odtrhnul svůj bázlivý pohled od Joanne. Gertrand vypadal, že se musel hodně ovládat aby mladíka neseřval a nezabil rovnou na místě... "Zavedeš... ctěnou... jezdykni... k... šéfovi Deronovi!!!" "A, a, ano... jistě..." odpověděl a rychle odklusal od dvojice, načež se zastavil a ohlédl se za Joanne. Jeho pohled nemohl znamenat nic jiného než upřímnou prosbu o co nejrychlejší opuštění tohoto místa. |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro Klidni se.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Mezitím tě mladík, jménem Eerynlack vedl lesem, kamsi severně podél vyšlapané pěšiny. Byl poměrně tichý, za celou cestu nepromluvil ani slovo což nepříjemně zvyšovalo napětí... (Až budeme u Derona, tak piš příspěvky tak aby se odeslaly všem, je tam něco, co by mohlo zajímat i ostatní... Pokud tohoto mladíka chceš na něco zeptat tak máš čas do zítřku večer, pokud nic nenapíšeš, tak budu pokračovat dál.) |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro Nemusíš mlčet.. Že by se mne bál? Jistě.. Strašlivá drakena Joanna..uchechtne se na dálku Shadoath. Takže vy všichni tady pracujete pro Derona? A jaký vůbec je? Pověz mi něco o něm..vyzvu mladíka, když už je mi ticho vážně nepříjemné. (klidně napiš teď-)) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Rozhodně nemá rád žádné džusy nebo ovocné šťávy, pije pouze klah nebo víno. V popisu osob nejsem moc dobrý, tak vám bude muset stačit to, že vypadá poměrně klidně, skoro až odevzdaně... Eerynlack se ohlédnul okolo, skoro jako by se bál, že je někdo může pozorovat. "Nejsem mezi dřevorubci dlouho, ale říká se, že byl drakenem." Při vyslovení posledního slova se zatvářil významně, načež se opět zatvářil trochu jako idiot: "Nevíte... jestli je to pravda?" |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro Ta nenávist k drakům...Hned mi to bylo jasné.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Víte, vždy jsem měl trochu jinou představu o drakenách." odmlčel se a pokračoval. "Nechci se vás nijak dotknout, jen... Vždy jsem si myslel, že jezdkyně na dracích musí být buď šíleně statečné nebo... šílené." Eerynlack se na chvíli zatvářil rozpačitě, ale když pohlédl na jezdkyni, jeho výraz zračil úctu, což lehce naznačovalo, že Joanne řadí spíš do té první skupiny. |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro A jakou vůbec? Šíleně..začnu se tiše smát. To´s mne pobavil.. Šíleně statečné... Spíše se hodí druhá varianta, pokud nějaká..usmívám se zeširoka. Je to blízko? |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Už to není daleko, tady ten strom poznávám, za minutku už uvidíme jeho chatrč." Eerynlackovy oči se zatřpytily a on se naráz zastavil. Upřeně se díval na Joanne, vypadal rozpačitě, jistojistě se chtce něco zeptat... |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro ... Copak chceš? |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Nechci jít domů a nadále snášet prudké nadávky mého otce na to jak jsem neschopný. Mladík shlédnul na své mozolnaté ruce. "Raději zemřu se ctí ve vzduchu v boji proti Vláknům. Sice mám otce rád, ale podívejte se na mě? Vypadám snad na to být dřevorubcem?" U Eerynlacka proběhla až neskutečná změna, oproti tomu, jak byl nervózní při vašem prvním setkání až do teď, kdy vypadal že má všechnu odhodlanost Pernu v malíčku. Ale pravdu měl, rozhodně stavbou těla nepřipomínal siláka, ale spíš vesnického chudáka. Narozdíl od obyčejných vesničanů mu však rozhodně nechyběla kuráž. |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro Ale nevim, mohu-li s tim neco udelat. Jestlize je otcovym pranim, abys byl drevorubcem, nemohu te odvolat nekam jinam.. Tvou jedinou sanci je dostavit se do mesta na nejblizsi lihnuti a zjistit, zdali mas predpoklady pro jezdectvi na draku. Jinak ti opravdu nemohu pomoci..pronasim pomalu, zamyslene. Neni to jednoduche vzeprit se vuli otce.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro "Já, promiňte, že jsem vás zdržel, jistě máte spoustu věcí na práci a na starost a tak... Ukázal směrem dál po malé vyšlapané pěšince. "Když půjdete tamhle dál, zahlédnete jeho chatrč. Já... měl to tušit, omlouvám se." Mladík sklopil zrak. A pomalu se chystal k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro Vzdycky je sance zmenit svuj zivot.. Ja sice nejsem zdejsi, ale zajdi si na Lihnuti a uvidis.. Pak se vydam po pesince. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Nedokázal se přinutit říct cokoliv jiného než: "Ať se vám daří a Vlákna vyhýbají." A odešel. Pokračuješ dál po pěšince a za pár dračích délek již mezi stromy vidíš obrysy dřevěné chatrče. Zvenčí vypadá poměrně obyčejně, nic co by nějak zaujalo, jen byla o něco prostornější než kamenné příbytky průměrného obyvatele držby. Pohled na příbytek postavený ze dřeva, tě lehce udivuje. Jelikož jsi narozená ve Weyru, tak jsi zvyklá na kamenné weyry a navíc málokteří obyvtelé si staví domy z materiálu, jenž dokážou Vlákna tak snadno pozřít. Z komína se kouří, což je náznak toho, že uvnitř někdo je. (Svou odpověď již napiš ve zprávě pro všechny, to co se ti stalo předtím si můžeš ponechat pro sebe nebo to ostatním říct, je to na tobě a tvém úsudku.) |
| |
| Tobe tez..rozloucim se s mladikem a pokracuji po uvedene stezce hloubeji do lesa. Mladik mel pravdu - sotva po par krocich se mezi stromy prosvetli a na male vymycene plosce tam stoji dreveny komek. Chvili na nej prekvapene hledim - tak snadny material pro Vlakna a on si z nej nekdo postavi dum! Vzdyt ten muz mozna byval drakenem, tak proc... Mozna na protest.. Vida dle koure, ze tam nekdo opravdu pobyva, zabusim na dvere a cekam na vyzvani ke vstupu. |
| |
| Zevnitř se ozval mužský hlas, oznamujíc svůj příchod. Po několika vteřinách se jeho kroky stávaly čím dál tím víc zřetelnější. Ve dveřích stál muž vysoké postavy. Vypadal tak na druhou dekádu s věkem, měl černé vlasy a jasně modré lehce překvapené oči. Silnější postava mu dodávala vzhled velmi atraktivního muže. "Dobrý den." pozdravil a nenápadně se rozhlížel, skoro jako by čekal ještě někoho dalšího. |
| |
| Dobry den...opetuji pozdrav. Po nasem ho radej zdravit nebudu, jestli je to byvaly jezdec, tak by mne hnal... Je tak mlady.. Hledam zde Derona...Predpokladam, ze jste to vy... Jmenuji se Joanne a mam vas.. Ted to ze sebe vyzvejknout...To si zase zarve.. ..pozdravit jmenem F'lyna, vudce Bendenskeho weyru. Tak, a je to venku..Ted zbrunatni, serve mne a posle mne nekam. Ale copak mi F'lyn vubec neco priznal, rekl mi, jak a co mam formulovat? Nerekl, takze to vlastne nebude moje chyba... Dost chaba utecha... Ty drz.. |
| |
| Muž se zasmál: "F'lyn vás posílá, to jste musela letět až z Bendenu? Pojďte dál." otevřel Deron dveře víc dokořán, a ustoupil stranou, aby mohla Joanne projít. "Skutečně jste našla Derona, paní Joanne. A nemusíte svého draka schovávat přede mnou, F'lyn vám jistě navykládal spoustu hloupostí, že zelené dračice..." v očích mu probleskl smutek a dávná vzpomínka... "Moje Palth, jak mi chybíš... Že nemám rád pohled na zelené draky. To není pravda, vlastně bych spíš za jediný pohled dal cokoliv." Bývalý draken se poměrně rozpovídal, ale pak si všimnul, že by se Joanne taky ráda přidala do rozhovoru... |
| |
| Ano, musela..zasměji se také, projdu kolem Derona dovnitř. Uff.. Pravda je taková, že F´lyn mi neřekl vůbec nic, jen že vás mám najít. To, že jste asi bývalý jezdec, jsem si domyslela sama a pak mi to potvrdily fámy mezi dřevorubci.odpovím, když mne konečně pustí ke slovu. Navíc nemám zelenou dračici..venku před chatrčí dusne o zem váha dračího těla..ale modrou. |
| |
| Další smích, muž byl jistojistě rád za to, že jej někdo přišel navštívit, jelikož Joanne okamžitě nabídl židli (dřevěnou), klah, ovoce a chléb a čekal, jestli bude mít dračí jezdkyně na něco chuť. Však dřív než stačila Joanne odpovědět se ještě kajícně zeptal: "A nebo vodu pro vaši společnici?" |
| |
| Vodu? do dveří nakoukne modrá dračí hlava. Tak prý by si dala..usměju se na Derona a s povděkem přijmu nabízené jídlo. ... Takže vy teď vedete dřevařskou firmu? |
| |
| Deron se překvapeně otočí ke dveřím, pak s úsměvem zpět k Joanne. "Ano, nebylo to nic těžkého... Prostě makám víc a tvrději než ostatní... Práce mi pomáhá nemyslet." přisvědčil dřevorubec. "Ohledně vody bych rád pomohl, ale studnu mám venku..." Deron pohodil hlavou k modré hlavě ve dveřích. ...A zdá se že momentálně se ven dostat nemohu." |
| |
| To věřím.. Shadoath uhni.. Samozřejmě.. O chvíli později zmizí hlava ze dveří a cesta je opět volná. Až na to, že co kdysi bývalo na dvorku, je nyní mírně...placaté. S výjimkou té studny tedy. Sedělo by se na ní nepohodlně, tak jsem raděj přistála vedle.. |
| |
| "Děkuji." přikývnul hlavou Deron a vyšel ven před dům. Chvíli nic neviděl, ačkoliv měl ve svém domě poměrně dost světla, stejně jej slunce ozářilo a tak si na okamžik zaclonil tvář rukou. Když se jeho zorničky přizpůsobily změně světla, spatřil onu Joanninu modrou dračici v celé své kráse. Uctivě se drakovi uklonil a běžel ke studně pro vodu. Nabral zhruba tři kbelíky a jejich obsah přelil do jednoho ze dřevěných žlábků, nedávno vytvořených pro běhouny z chovatelského cechu. Chvíli ještě zkoumavě pozoroval svou práci, nevěda, jestli by měl donést více vody. Nebude to paní Joanne brát jako urážku, že jsem donesl málo vody? K čertu, já nevím, kolik vody toho vypije dospělý modrý drak. otočil se na jezdkyninou velkou společnici. ...Dospělá dračice opravil sám sebe. Deron se snažil alespoň přibližně odhadnout, kolik toho může vypít... |
| |
| Zamrkám viečkami a sám nemôžem uveriť tomu čo vidím. Niečo som už o ohňových dráčkoch a viem že keď ich do dohľadnej doby nenakŕmim začnú sa zabíjať a jesť navzájom. Tie, ktoré zostanú sa potom začnú vyvíjať ako divé a môžu ublížiť aj ľuďom no viac sa o ohňových drakoch nepísalo bolo však vo veľa úvahách že sú to predchodcovia dnešných drakov. Pomaly si z vaku vytiahnem kus mäsa, ktoré malo byť pre Derontha a dýkov ho pokrájam na viac plátkov. Vystriem sa v chrbte a pomaly načahujem ruku s mäsom k bronzáčkovi. Trochu odskočí ale potom sa rýchlo natiahne a mäso si zoberie. Zaklonil hlavu a mäso v kuse prehltol. Potom ku mne pribehol bližšie a začal dobiedzať nech mu dám ďalšie mäso. Dám mu ho ale keď ku mne pribehnú ďalší dvaja tak dám aj im aby sa s mäsom podelili. Najvyšší čas aby sa začali požierať. Bolo mi jasné že všetkých nezachránim ale aspoň týchto troch by sa mi to podariť mohlo. Načiahnem k bronzovému drakovi ruku a jemne pohladím po hlave. Bronzový drak mi prebehol k nohám a uložil sa v mojom lone. Zaspal. Jedného dôveru už mám. Teraz ďalší. Podarilo sa mi to aj s ostatnými. Teraz traja ležali a spali hneď pri mojich nohách. A potom sa náhle spustil ryk. Rýchlo sa otočím a uvidím to čo som nechcel. Väčšina dráčkov už sa medzi sebou byli. Nemohol som nič robiť nebolo východiská. Deront obaľ nás, poviem potichu. Takmer zabúdam na spojenie, ktoré medzi nami je. Deronth vystrel krídla a rozprestrel ih okolo nás. Zabalil nás do niečo ako klbôčka. Po chvíli nepríjemého ticha sa mu v hlave ozval známy hlas. Skončilo to. Pár ich skočilo do medzimezí. Ale väčšina sa požrala. Mali by sme ísť späť do nášho weyru. Musíš ich nakŕmiť, ale budeme musieť letieť nesmieme skákať do medzimezí straili by sa. Ideme“, zakončil to môj milý bronzáček. .. |
| |
| Po třech kbelících Shadoath spokojeně zaklokotá, vděčně zamrká a znovu obsadí dvůr, nechávaje dřevorubci únikovou cestu do chajdy. Prý to zatím stačí..ozvu se zevnitř. Moc děkuje. A vůbec nemáš být nervózní.. Taky nikdy nevím, kolik toho bude chtít.. Tak se obvykle chodí napít sama.. Tady to ale moc neznáme, a když už ses se nabídl.. |
| |
| Deron se záhadně pousměje. "Těm, co chrání Pern jsem vždy k službám." Tajně přitom zavzpomíná na svá kandidátská léta a na to, jak nerad dělal poskoka jezdcům. Tehdy by ho ani ve snu nenapdalo, že by někdy dobrovolně nosil vodu. Ovšem... úsměv na tváři mu povadl, ...taky by mně nenapadlo že by jsi mi, moje drahá Palth, mohla odejít. Deron se chvíli zadívá kamsi do prázdna. "Nebudu vás zdržovat, přišla jste protože vás poslal F'lyn, že?" cosi z jeho hlasu ti napovědělo, že musí být s F'lynem dobří přátelé. "A on vám doopravdy vůbec NIC neřekl?" podivil se a napil se z šálku klahu, který měl zrovna v ruce, aniž by sis všimla, kde si ho opatřil. |
| |
| Nu...Neřekl.. pokrčím rameny. Tvářil se dost zvláštně, že prý mi to řeknete sám.. No počkej, F´lyne, tohle ti vrátím.. To mu mám vyřídit? ozve se spokojený hlas od vody. Ne! U dračích skořápek, zbláznila ses?! V odpověď se mi dostane jen tichého pochechtávání. |
| |
| "Tak to je mu více než podobné." Zasmál se dřevorubec. "On prostě musí být za všech okolností tajemný, někdy mám takový pocit, že mu to... a Randath samozřejmě... dodává smysl pro jeho život. Zase upil z klahu a mírně se přitom zašklebil... Chvíli pozoroval obsah svého šálku načež položil jezdkyni zcela neočekávanou otázku: "Věříte v osud?" |
| |
| To ano..zasměji se také. Dělá mi to pořád... Pomalu bych se mu měla ozvat.. Za chvíli zase odletí-po nečekané otázce uváznu v půli slova. No...Ani nevím.. Spíš si myslím, že člověk průběh svého života do jisté míry ovlivňuje sám.. Já jsem nikdy neměla být jezdkyní, ale jednou jsem si vydupala podívanou na Líhnutí a instinktivně jsem se tenkrát vrhla na pomoc vejci, kterému se nějak nedařilo puknout..pokrčím rameny. a tak mám modrou dračici.. Mezi osudem, člověkem a životem je docela prazvláštní vztah, který není jednoduché pochopit.. |
| |
| "Já osobně jsem nevěřil... nebo spíš přesněji - nenapadlo mě se takovýma řečma zabývat. Znáte to prostě jdete pracovat, večer se vrátííte utahaná a spíte do zítřka. Sem tam jste ráda, že, stejně jako já dneska, máte den volna na odpočinek..." Deron se zadíval kamsi z okna, pak se vydal k pracovnímu stolu a začal tam něco hledat. "Když před třemi dny se u mně zastavil F'lyn, chvíli jsme jen tak společně poseděli a povídali." Dřevorubec konečně vytáhnul papírek, který letmo prohlédnul a pak podávajíc jezdkyni řekl: "Jak jsme si tak povídali, a musím přiznat že trochu vína jsme také spořádali. Tak mi zničehonic s smrtelně bledou tváří podal tenhle lístek." Na užmoulaném kousku papíru (papír je poměrně nový vynález, čili není ještě tak známý ani rozšířený) stálo toto: ***, *** musí spojit se. Nátlak a ohnivé nebe zlomit se. Lehkovážnost a proti *** obrnit se. Jinak *** přítel svého přítele znepřátelí se "Tam kde jsou křížky prý bylo nějaké slovo nebo slova... Na začátku by někde mělo být ještě slovo "draken." dodal Deron. |
| |
| Před třemi dny? Tak proč mne sem posílal? podivím se nahlas. Pravda, byl trochu bledší.. Trošinku.. Prohlédnu si papírek a rychle přelétnu text. Nemám ráda hádanky.. Nějak však tuším, že tohle ještě není vše, co mi chce říct. A? Jen doufám, že to nemusím řešit..Nejsem v tom zrovna nejlepší.. |
| |
| "Ne, ne! Vy to nechápete."Deron si nejspíš špatně vyložil Joanninu odezvu, pak se však zklidnil a řekl mírněji: "Není to hádanka, prý jsem TOHLE," ukázal na papírek "začal zničehonic říkat, jakoby jsem byl v nějakém transu... já nevím... vůbec si na to nepamatuju." Deron pohlédl z okna. "Ale musím uznat F'lynovu pohotvost, že to začal zapisovat tak rychle..." povzdech. Chvíli se odmlčel načež svůj monolog zakončil: "Jak ho znám, tak vás sem poslal pro to, aby se vás zeptal na váš názor na mně. Jestli jsem zešílel nebo jsem nějaký novodobý věštec." slovo věštec dodal s ironickým podtónem. Neustále se však díval z okna. |
| |
| Ou..zarazím se. To je tedy jiná.. To jste měl říct hned..zahledím se na papírek. Ne že bych si ho tak důkladně prohlížela, prostě se zamyslím. Říkala bych tomu výlev svědomí.. Nevím, co jiného by to mohlo být.. |
| |
| Deron si prohlédne zamyšlenou drakenu. "A nepřijde vám divné, že si na to vůbec nepamatuju? Absolutně nic? F'lyn mě musel půlhodiny přemlouvat o tom, že to není vtip a že jsem to skutečně řekl. No, každopádně si ten papírek nechte, možná se vám v Bendenu podaří na něco přijít... Třeba to vůbec nic neznamená... jenom jsem měl takový... řekněme "blik." Dopil klah a položil sálek na stůl. |
| |
| Nu přijde, ale co s tím nadělám..pokrčím rameny rezignovaně a zastrčím papírek do jedné z kapes. Ale myslím si, že význam to určitě má.. A také tuším, že se velice brzy dozvíme, jaký..pokračuji neklidně, odložím hrnek od klahu a zvednu se. No, já vás asi opustím.. Moc děkuji za pohoštění, určitě se zase stavím. Já nebo F´lyn... Vzápětí na to zmizím ve dveřích. Následné máchání křídel zvedne silný poryv větru, který div nevyrazí okna, pak se však Shadoath úspěšně vznese a brzy se promění jen v malou modrou tečku na azurovém pozadí. Tak, a letíme domů.. Pošli vzkaz F´lynovi, že jsme hotovy.. Vyřízeno..ozve se po chvíli. |
| |
| Randath pomalu zvedl svou rozespalou hlavu a pohlédl na postel kde ležel jeho nejdražší tvor. Spal. Hnědákovi oči začaly pomalu střídat všechny barvy duhy. ((Shadoath, moje omluvy, avšak můj jezdec již spí. Mám ho kvůli tomuto vašemu úspěchu probudit?)) |
| |
| Mnoho se událo za jediný oběh na planetě, kdysi dávno prvními lidmi pojmenované jako Pern. Ti co byli mladí dospěli, ti co byli staří, odešli... Bohužel je tomu tak, smutnou pravdou, že nejznámější draken ze všech F'lar, donedávna vůdce bendenského Weyru, zahynul při boji se zrádnými nemyslícími Vlákny. Při tom nešťastném boji mu zbloudilé Vlákno přistálo na hlavě, a než stačil vykřiknout bolestí, než stačil jeho věrný drak Mnemeth skočit do mezimezí, zemřel. Mnemeth ve své beznaději v mezimezí již zůstal, avšak jeho družka a donedávna weyrena bendenského Weyru Lessa zůstala a bohužel žal trápí obě, jak královnu tak obyčejnou v hloubi duše křehkou ženu. Ramoth od té doby již nikdy nevzlétla k páření, což však znamená jediné... Druhá nejstarší královna Antalath se svou jezdkyní Galanah se stane weyrenou, jakmile jí dostihne při příštím zásnubním letu dostihne bronzový drak a tím se stane jeho jezdec vůdcem Weyru. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Ohledně chování se moc oproti obyčejným modrým drakům nevymyká – něco mezi požitkářskými zelenými a klidnými a rozvážnými hnědými. (Během weyrlineckého tréninku vám dělala poněkud potíž synchronizace. Tj. Že ti zavážou oči šátkem, a tvůj drak má za úkol tě navigovat, svým způsobem to posiluje důvěru vkládanou mezi vámi. Avšak trvalo ti oproti ostatním z nějakého důvodu delší dobu, než sis na „dračí oči“ zvyknul.) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Oproti tomuto, však máš nezvykle velké štěstí, dokázal ses poměrně snadno zatím vyhýbat všem Vláknům a ještě tě nikdy žádné nezasáhlo, Argoth snad nějakým způsobem dokáže určit nejbezpečnější cestu skrz Vlákna, tak, aby se všem vyhnul. Doposud se Argoth nevydal ani na jediný zásnubní let, což tě mírně znepokojuje, ale jak říkají ostatní: Prý je to normální, že někteří draci dospívají později a ať si neděláš starosti. Argoth dorostl do výšky přes 11 metrů, což jej dělá jednoho z největších. Je tedy poměrně škoda, že zatím svou velikost při zásnubních letech neuplatnil... |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Na druhou stranu, jednou ráno jsi jí spatřila spolu s Randathem, vypadali, jakoby o něčem hovořili – což je zvláštní už z toho důvodu, že obyčejně raději spíš ostatním drakům něco přikazuje. Když ses jí dychtivě zeptala, co dělala, odpověděla ti jen, že se bavila s Randathem. Neřekla nic víc, ani nic míň... F'lyna jsi sice občas potkávala, ale nějak jsi nenašla odvahu se jej zeptat... na cokoliv. Navíc byl poslední dobou zdrcen smrtí svého otce. Čili tě takřka ignoroval pohledem do země. Lethryeth se stále zdá být nedospělá, nijak se u ní neprojevují známky blížícího se vzlétnutí k zásnubnímu letu (to jest: zesvětlení a lesklejší kůže). Jako weyrlinekům vám říkali, že královny dospívají o něco později než ostatní draci. (Jako weyrlinkovi ti dělal problém zpočátku pořádně umýt a naolejovat svou dračici – jelikož tedy pocházíš spíš z těch vyšších vrstev, tak na manulání práce nejsi moc zvyklá a umýt celou 12 metrovou královnnu je těžší než to vypadá...) |
| |
| Zamračím se. Jistě že nemá.. Může mu to říci až ráno.. Proletím mezimezím, budeme tam brzy, ale ať se po nás moc neshání.. Potřebuju.. Uah.. se pořádně vyspat..zazívám a pobídnu Shadoath, která zprávu mezitím odeslala, k vletu do Mezimezí. |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro No jestli ano, tak když tak napiš nějaký příspěvek o tom, že jsi za ním přiletěla. Totiž, nevím jak reagovat na to, že jsi šla spát :) |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Buď můžeš zaletět za F'lynem a popřát mu upřímnou soustrast. Nebo po příletu se vrátíš strhaná a prvnímu kolemjdoucímu řekneš "těžká šichta", no ten kolemjdoucí samozřejmě může být zase jeden z hráčů nebo klidně také nějaké NPC, kdyby ti na to nikdo nezareagoval... Klidně si ale nějaký důvod můžeš vymyslet, za ten rok se třeba i u tebe mohlo něco změnit. Já jsem vám akorát nechtěl kazit vaše plány a představy proto jsem vás "knih znalé" nijak nepoctil změnami. Ale jestli chceš, tak bych mohl... |
| |
| soukromá zpráva od Joanne pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro Dneska pro tebe ale asi nic kloudného už nevymyslím... když tak zítra... |
| |
| soukromá zpráva od Pán jeskyně pro No teď už by začínat nic nemělo velký smysl, jelikož asi sami budete brzy něco zjišťovat. (O víkendu sem napíšu další události) Tak prosím odpusť... |
| |
| ((Ten můj právě pije tu svou veselou vodu, nerad se s ním spojuji, když ji pije, bolí mě z toho potom hlava)) Antalath tedy začala naléhat. Nebyl to její nápad, ale když její milovaná sama chtěla aby byl seznámen i F'lyn, tak královna nemělo to srdce jí odporovat. ((Chceš se příst s Královnou?)) Randath se urychleně psychicky stáhnul do sebe a myšlenkou se dotkl mysli svého jezdce... F'lyn si toho povšimnul také, jakási zelená popínavá rostlinka začala zničehonic rašit i v jeho weyru. Sdělení Randathovo že prazvláštní zelené úponky začaly obrůstat celý Weyr a že se bude večer konat jídelním sále konference na kterou bude přizván i Mistr pastýř ho tedy nepřekvapila. Hnědý jezdec přišel blíž k oné zelené rostlince. Vypadala podobně jako tráva, kořínkny oné rostliny rostly odněkud ze spárů mezi kameny. Samotná na sobě neměla žádné květy, pouze holé zelené nic. Chuť na víno již F'lyna přešela, kdo-ví proč jej fascinovalo proč roste zrovna na takovém pustém a pro všechno rostlinstvo nehostinném místě jako je Weyr. ((Mě se to nelíbí, ty rostliny jsou zlé)) F'lyn se překvapeně otočil na svého souputníka. "Jak to myslíš že jsou zlé? Je to jen rostlina, sice nikterak ozdobná... Ale ta nám přece nemůže ublížit - ledaže by se do ní zavrtalo Vlákno." Randath mlčel, jiskřičky červenou žluté se však v jeho očích objevovali vždy, když se podíval na tu rostlinu. "No když se ti nelíbí..." F'lyn uchopil poklidnou rostlinku za stonek a prudce ji vyškubl i s kořeny. Načež ji vyhodil ven ze svého weyru. (Tato rostlina, zatím nepojmenovaná, roste jak spárech mezi kameny, není to ani plazivá ani lezoucí typ rostliny. Je možné, že se objevuje i ve vašich weyrech, o tom, co s ní uděláte nebo neuděláte záleží na vás. Váš drak vám o ní řekne vždy to, že se mu nelíbí, ohňoví dráčci zase automaticky vytrhávat a ničit vždy, když je zahlédnou. Svůj příspěvek by jste měli začít tím, že vám váš drak řekl, že Antalath mu/ji řekla, že zítra se bude konat konference v jídelním sále. Otázky pište všude jen ne sem... Děkuji) |
| |
| (Na konferenci jste byli pozváni všichni, ačkoliv ne celý bendenský weyr, ale vy jste mezi těmi šťastnými byli.) F'lyn se rozhlédnul okolo sebe. Původně, v místě kde sedávají diváci při příležitosti vylíhnutí nových draků nyní seděli samotní drakeni a vedli mezi sebou smíšené rozhovory. Tato dočasná tribuna pro zasedání Bendenu, se neobešla bez incidentů, mezi nepozvanými byli nejčastěji modří a zelení jezdci a právě ti bývají ze všech nezdařilejší, co se konfliktů týče... Samozřejmě bylipozváni někteří zelení a modří, ale to spíš proto, že pár míst nadbývalo než že by se jednalo o nějaké nadřazování pro ostatní... Podle toho, že již téměř všechny tribuny byli zaplněny F'lyn usoudil, že jsou diskuze zanedlouho započne. Avšak někdo mu tady stále chyběl a nemohl ho v publiku nikde najít... ((Už přilétá)) oznámil mi Randath, který seděl na římse vzadu za tribunami ve společnosti ostatních hnědých draků. Lethryeth s Lilith? optal jsem se myšlenkou svého draka. Něco na způsob houpačky v mé mysli mi napovědělo, že asi pokýval hlavou na znamení souhlasu. Otočil jsem se z tribuny, abych uviděl přes okraj a zahlédl jsem, jak ostatní draci zrovna dělají místo ohromné dračí královně pro přistání... |
| |
| ...tak přátelé je to tady. Po dlouhé a strastiplné cestě, můj přísěvek. Je to opravdu hutná dávka a myslím, že zatím to nejlepší co jsem doposud napsal. Tak se uvolnětě a čtětě pomalu ;) ... V Lilithině weyru – den před konferencí Lilith se prudce probudila. Poslední dobou to nebylo bohužel nic neobvyklého a každé další probuzení končilo stejnou větou, jenž šepot sám dovolil políbit okolí. “Veškeré věci, které mi řekla mi prolétávají hlavou tam a zpět!“ Dnes to ovšem bylo jiné. Naléhavější. Bolestnější. Lilith si přiložila dlaně ke spánkům a bolestí zavrčela „Hlavou tam a zpět…“, její prsty se křečovitě chytly pramenů sněhobílých vlasů, jako hadi, mající svou kořist k uškrcení! „…tam a zpět. A praskot kostí…“. Cítila jak ji zevnitř pohlcuje nenávist oddávající se smilstvu s beznadějí! „ …a praskot kostí neviňátek nepřehluší Měsíční skřek!“ , se stalo onou větou, vykřičenou do lepkavé neproniknutelnosti apatie za níž se skrývala tvář noci. Lilith se dala do hysterického pláče. Čas se náhle, snad lítostí, jakoby zastavil. A pak náhle zas jakoby v jediném okamžiku poskočil. Dívka seděla na posteli, nohy přitisklé k sobě, rukama pevně sevřené. Ze rtů vycházelo již jen pár vzlyků a oči přestali slzet. Měsíc již dosáhl své vrcholné polohy, a tak mohlo několik jeho paprsků proniknout skrz jeden z otvorů do weyru. Střibrota protnula temnotu právě v místech, kde na zdi vysel pohledný kus, zatmavěného leštěného kusu skla, kam člověk mohl pohlédnout a spatřit tak svůj vlastní obraz. Lilith ten pohled, a svým způsobem i prazvláštní ironie okamžiku, fascinovala. Protřela si uslzené oči, potichu vstala a šouravým klidným krokem se vydala k zrcadlu, s hlavou skloněnou. Prach, se jen neochotně nechával odfouknou tou, až takřka vílí, chůzí. Tehdy Lilith odevzdaně pohlédla do zrcadla. Strnula. Z toho co spatřila jí přeběhl mráz po zádech. Z leštěného skla na ní hleděla tvář jejího bratra! Skelný pohled bělma, místo třpytících se rubínů touhy. Rovná linka úst s nepřirozeně úzkými rty, místo roztomile kouzelných balzámů vášně. Tvář barvy pavučin postříbřených mramorů stínu, místo rozjasněné bělosti čerstvě napadlého sněhu andělského peří. Jedině konečkům vlasů zůstala charakteristická barva krve. Lilith upřeně hleděla do svých, přesto tak cizích očí. Pomalým pohybem zvedla ruku a dotkla se té chladné hladiny zobrazující onu zvrácenou pachuť iluze. Postava, ze zrcadlových výšin samotných hlubin skla, až takřka drze napodobovala její pohyby. Drakenka začala nevěřícně ustupovat zpět. Ruku stále nataženou před sebe, druhou za zády hledající v temnotě nějaký záchytný bod. Místo spásy, se ale do cesty zapletl okraj postele. Lilith o něj zakopla a s leknutím spadla do přikrývek. Se zamčenou otázkou na řasách a s polapeným údivem v prasklině rtu opět usnula… Nad rozpadlou katedrálou se majestátně vznášel obří Měsíc. Svým jediným okem, barvy rubínu, jenž se ke středu měnil v červeň právě prolité krve jen proto, aby se nakonec ona sama vpila do nekonečné lačnosti černě samotné temnoty středu, soustředěné do té nejjemnější žilky, tepoucí samým středem oka, přísně hleděl na křehkou dívku. Ta v pokoře prosebně klečela, pohled upřený jen na hypnotizující oko Měsíce. Cítila jak ji vtahuje do sebe. Jak pomalu vysává a tráví každičkou, sebemenší část, její duše. Chtělo se jí spát. Sladce a dlouze spát. Její vlastní oči stále hleděly na Měsíc, jen cit se zvolna vytrácel. Nejdříve z konečků prstů, pak z dlaní a chodidel. Tělo samo se vzneslo metr nad kostelní dlažbu. Dívčin pohled stále upřený tím jedním směrem k jednomu cíly. Únava rostla s nepotřebností cítit vlastní tělo. Dívka však cítila ještě něco a to rostlo každým okamžikem rychleji. Byla to Lítost. Měsíc nepřestával upírat svůj upíří zrak na dívku, které nově nabraný pocit, nechal prolít dvě slzy po její, z poloviny znecitlivěné, tváři. Jen dvě. Ne více. První a poslední testament, který dědictvím zanechal jen dvě slabiky. „Li – lith“. Dívce se rozšířily zornice. Otevřela ústa a z nich se vydral dlouhý nelidský skřek! Ruiny katedrály se pokryly pavučinou prasklin a explodovaly. Dívka spadla zpět na studenou zem. Měsíc mrkl. Lilith se rozkašlala. Odhrnula si vlasy z obličeje a opět pohlédla na oblohu. „…Sartharský Měsíc…“ Měsíc mrkl. „Pověz, Nejzářivější, kde najdu „Ji“ ?“ . Měsíc ještě chvíli nechal na Lilith spočinout svůj zrak, načež pomalu stočil své oko k jinému cíli. Bělovláska se uklonila a vydala se tím směrem, dokud nenašla to co jí Měsíc odhalil. V samotném středu, kdysi obrovské a rozlehlé katedrály, vyrůstala z obsidiánu překrásná, trnitá rostlina s černými okvětními lístky, v jejímž květu byl schoulený škorpión. Lilith se tázavě podívala na Prvotního sarthariela, ale ten již svým okem hleděl kamsi do nezměrné dáli s rudým nádechem a příslibem něčeho neuchopitelného a zároveň nepochopitelného, pro bytost jako je člověk. Přistoupla tedy blíže k tomu skvostu a pohladila jeho květ. Ten se zachvěl a vydal zvonivou melodii diamantového třpytu koketujícího s ranní rosou. Lilith se pousmála a naklonila se blíž. Pramen jejích vlasů, svým pohlazením, přiměl další okvětní plátek k vydání přízračného tónu. Nicméně toto zachvění způsobilo rozvlnění se ostatních lístků a vzniknuvší melodie se náhle začala rozlévat do blízkého okolí skrze tu rudou mlhu halící prostor katedrál pod vlastní plášť purpurové snovosti. Bělovlasá kráska se s okouzlením posadila na dlažbu a nechala se melodií sevřít do své náruče. Přivřela oči pro větší požitek. Květina zpívala tomuto zpustošenému místu svou árii a ona byla jediným posluchačem této symfonie. Dívka se pohupovala do rytmu a melodie ještě více nabrala na intenzitě. Lilith otevřela pozvolna svá víčka. Květina byla nyní větší. Její okvětní lístky jakoby dále rostli a doposud klidně ležící škorpión se pohl. Vstal, rozevřel svá klepítka a ocas stočil do obrané pozice. Květ dál pokračoval ve své proměně, tak jak sílila a zrychlovala se melodie. Plátky se nyní na koncích rovnaly a zužovaly. Lilith, s údivem ve tváři, vstala. Až teprve teď si všimla, že tato proměna stvořila z hebounkých obalů, láskyplné sevření několika ostrých jehel. Tóny vydávané květinou byly už tak hlasité, že si Lilith musela zakrýt uši, ale dění nepřestávala sledovat. Ve chvíli, kdy měla pocit, že musí ohluchnout, květ se znenadání prudce sevřel jako pěst! Melodie rázem ustala. Dívka ještě zaslechla smrtelné zakvílení škorpióna, než se celá scéna ponořila opět do všeovládajícího balzámu ticha. Lilith se kousla do rtu a v mírném předklonu čekala co se bude dít. Květ pustil své sevření. Okvětní lístky, se smáčenými konečky v něčem co kdysi bývalo štírem, nyní zplihly a ztratily svou ocelovost jako, kdyby uvadly. Ovšem ony byly živé. Trhaly se na jemná vlákénka a dále se prodlužovaly. Celá květina se prapodivně vlnila a zvětšovala. Zeleň stonku se pomalu měnila v Měsíční růž a stonek sám se v dolní čísti rozdělil ve dví. Listy ztuhly, zesílily a daly tak vzniknout něčemu podobnému lidským pažím. Lilith stále se zatajeným dechem pozorovala končící proměnu. Proměnu květiny vyrůstající z obsidiánu v překrásnou mladou ženu s vlasy, černými jako prazdroj havraní temnoty, zakrývající část obličeje, s šaty s řetězy a s očima hodné démonů. Místo bělma čerň, zdobena jen úzkou bílou panenkou. Za pasem se pohupoval stočený bič, jehož konec byl poset několika malinkými čepelemi s nenápadným háčkem na konci každé z nich. Žena zpříma pohlédla Lilith do očí. „Hledáš mne již dlouho. To pravda jest.“ , rozezněl se v mysli Lilithin vlastní hlas. Lilith přikývla. Žena pomalu, s ladností anam’lrských perel, přistupovala k dívce. „Nemáš tušení proč. To pravda jest.“ , Lilith sklopila výmluvně zrak. Žena vzala Lilithinu tvář do dlaní a začala jí hladit. Spjato s tím, přiblížila své rty až takřka k Lilithiným. „Zprávu, kterou říct, pro mě máš. To pravda jest.“ , chvíli bylo ticho. Drakenka zaklonila mírně hlavu, ruce pozvedlé s dlaněmi vstříc nebi. Rudost konečků začala zcela pohlcovat bělost vlasů. Rubíny v očích se roztekly a rozprouděné pozřely bělmo. Stvořil se tak pohled, který spíše připomínal proudící krev padlých andělů sešitých v slibech zjizvené temnoty pekla. Kolem se rozezněl dívčin hlas s děsivě přízračnou ozvěnou, aniž by otevřela ústa. * * * “Veškeré věci, které mi řekla mi prolétávají hlavou tam a zpět. Praskot kostí neviňátek nepřehluší Měsíční skřek. Co založeno bylo, býti nemělo neb nenajdeš co v slepotě vynikne A když svůj pocit hromadíš v pavučinách stinných prstenů nejistot Věz, že hněď ve zlatě, v bronz…má drahá Liries … nesmí a nevznikne “ * * * Lilith zamrkala. Měla opět svou podobu. „Liries…to je tvé jméno! Liries.“ Žena se usmála, ale působilo to spíše hrůzostrašně, než uklidňujícím dojmem. „Děkuji ti za zprávu. Ještě se setkáme má drahá.To pravda jest. Ovšem nyní čas probudit se nastal…“ . Liries vložila svou ruku do Lilithiných citlivých míst a vášnivě ji políbila. Lilith zachvátila bouřlivá vlna euforie s pocitem, že se vznáší. Liries, Sartharský Měsíc a celý chrámový komplex s rudou mlhou se nyní zmenšoval. Lilith samotnou začala pohlcovat krystalizující pachuť prázdnoty. Letěla vzhůru a mráz se pomalu prokousával její podstatou. Trvalo to jen chvíli. Náhle totiž se vše na zlomek sekundy zastavilo a její tělo začalo prudce padat dolů směrem k žlutobělavé mlhovině, hnáno silným tlakem. Také ve svém těle cítila jak jí každá částečka pomalu těžkne a mravenčení znamenalo, že krev proudí kam má a svět se stal hmotným. Lilith se probudila. S otupělým výrazem se skrz rozcuchané vlasy podívala po weyru. Přesně jak předpokládala. Polštář v jednom rohu weyru, přikrývka v druhém. Protáhla se a zívla. Nahmatala si prsty spánky a jemně je promnula. Bolest, která se většinou ozývala byla nenávratně pryč. Dívka si sedla na kraj postele, pohled zabodnutý do podlahy weyru. Její oči hleděli kamsi do prázdna jak přemýšlela nad tím snem, který se ji zdál. „Co to jen bylo? Měsíc, katedrála, nějaká dívka…ne, spíše mladá žena. Žena s podobným jménem…“. Lilith dál pátrala po odpovědích, ale informací, kterých si byla schopna vybavit, bylo žalostně málo. Venku již začalo hřát slunce. Náhle ji přes pohled přeletěl stín, ozval se šustot křídel a do weyru, přilétla překrásná zlatá dračice. Přistoupila k dívce položila ji hlavu do klína. Dívka se usmála a začala ji hladit. ((Dobré ráno Lil!)), přivítala příjemným hlasem dračice drakenku do dalšího dne. ((Dobré i tobě má milovaná Lethryeth.)), odpověděla s úsměvem Lilith. Lethryeth stáhla hlavu a odťapkala dál od postele, aby dívka mohla vstát. Lilith vyskočila z postele a znovu se protáhla. Odhrnula si několik vlasů a chůzí právě probuzené dámy se vydala k zrcadlu. ((Nějaké zprávy nebo vzkazy pro mě?)), zeptala se přitom bělovláska, zatímco došla opět k zrcadlu. ((Hmmm,)), zamyslela se Lethryeth. Lilith zkoumavě pohlédla na svůj nynější obraz v zrcadle. Oči opět drahokamově zářily, rty odhalily svou smyslnost a tváři se opět navrátila ta neodolatelná bledost snad samotného hedvábí nemrtvé podstaty. Dívka vzala do ruky jeden ze svých kartáčů a začala si rozčesávat vlasy. ((Něco by tu bylo.)), pokračovala dračí královna,((…Der’Tthan vzkazuje, že by K’rul rád s tebou strávil několik chvil u společného pokrmu.)). Lilith pokračovala v rozčesávání vlasů. Několik pramínků sčesala na jednu strnu zbylé na druhou. Na chvíli se zamyslela a pak dál pokračovala v činnosti. ((Nicméně,)), opět prolomila ticho Lethryeth, ((já si myslím, že je to jen záminka k tomu, aby se mohl s tebou spářit.)). Lilith škubla a vytrhla si tak pár zcuchaných vlasů. „Jo moje milovaná Lethryeth, to si myslím taky...“. Drakenka natočila mírně hlavu a sepla si vlasy do culíku. ((Upřímně Zlatíško…radši bych nahá lovila ryby v mezimezí, než jít s K’rulem na večeři…)), Lilith opět vlasy rozpustila. ((Ale Lil, v mezimezí n…)), začala zaraženě Lethryeth ((Já vím, že tam nejsou! Já jen…zapomeň na to.)), kartáč opět narovnal několik neposlušných vlasů. ((Co mám tedy vzkázat Der’Tthanovi?)) ((Vzkaž mu, že mi to velice lichotí, ale že si to ještě rozmyslím. A taky až se Jeho Jasnost K‘rul do růžova vyspí, ať si dá hodně celozrnného pečiva.)). Lethryeth se nechápavě podívala na Lilith. ((Mno,)), pokračovala dívka, ((,obsahuje přeci hodně vlákniny , ne?)). Obě se dali do srdečného smíchu. Drakenka ještě na sebe pohlédla do zrcadla a několika prsty ještě odstranila několik neposlušných vlasů. Náhle se otočila směrem ke královničce. „Je čas…“, pravila s úsměvem. Lethryeth naklonila zvědavě hlavu a všimla si dřevěné truhličky. Byla to truhlička v níž byla vonná sůl na čištění šupin pro královny. Zlaté dračici zasvítili oči a odebrala se směrem k části jeskyně v níž bylo jezírko. Lilith ještě na chvíli položila truhličku na stůl, posbírala polštář s přikrývkou a hodila zpět do postele. Jedním ladným pohybem sesunula ramínko noční košilky a nechala ji sklouznout po svém nahém těle dolů na zem. Pak si mírně nakročila z onoho hedvábného kruhu a druhou nohou si vkopla košilku do připravené ruky. Lehce ji poskládala a dala pod polštář. Venku již slunce příjemně hřálo. Lilith věděla, že před mytím Lethryeth se nemá cenu oblékat, protože už od dob kdy byla dráčetem, každé koupaní skončilo pořádnou cákanicí, ne-li rovnou vytopením celého weyru. Proto tyto chvíle používala pro společnou koupel jich obou. Vzala opět krabičku do dlaní a vydala se za královničkou. Ta již spokojeně se čvachtala a hrála si s kusem plovoucí kůry. Drakenka se s úsměvem chvíli dívala na tento výjev. ((Jako malé dráče a ne jak dračí slečna.)), popíchla Lethryeth, Lilith. Dračice se na ní jen spokojeně podívala a vyplázla na dívku svůj jazyk. Dívka grimasu opětovala a vstoupila pomalu do vody. Otevřela nádobu na sůl a nabrala si trochu do dlaně. Zbytek položila na jeden z plochých kamenů, čnících nad hladinou a krystalky v ruce rozsypala kolem sebe. Ty ve vodě zašuměly a provoněly tak celou jezerní jeskyňku. „Tak jdem na to…“ * * * ((Vydrž Zlatíško…už to skoro bude.)), pravila lehce udýchaným hlasem drakenka. Královnička zamručela. ((Jde ti to mnohem lépe než dříve, Lil.)), povzbudila dívku. ((Heh, děkuji ti…)), odvětila bělovláska a setřela si pot z čela. Trochu odstoupila zpět, aby si prohlédla svou dosavadní práci ((Tak ještě ocas a budeš jak z pulirilionu)), dodala. Dračice se mírně ponořila pod hladinu. Jemně stáhla ocas zpět a pak ho rychle vymrštila nad hladinu, což mělo za následek příval vody přímo na Lilith. „Hej! Ty malá…to ti nedaruju!“, zakřičela překvapením, ale zároveň se smíchem, dívka. Odměnou ji byla, další přílivová vlna. To už si Lilith nemohla jen tak nechat líbit. Vodní bitva se náhle však proměnila v jedno velké chytání a nahánění po celém jezírku. Lethryeth se šikovně podařilo Lilith obeplavat a zamířila si to přímo ven z jezera, s čímž se drakenka nemohla jen tak smířit a skočila doslova dračici po krku. Pevně se chytla a přitiskla se tak k Lethryethiným zádům. Lethryeth proběhla weyrem a přímo skrz největší vchod z jeskyně, vylétla ven. Obě se smály a vychutnávaly si tuto bláznivou chvilku naprosté volnosti. Nicméně tuto dvojici spatřilo několik trénujících drakenů na jedné z plošin. A to ne z až tak velké vzdálenosti, což logicky vedlo k chvilkovému zastavení veškeré činnosti. Bojující drakeni přestávali bojovat, jiní dva do sebe vrazili. Další, který nesl vybavení, vinnou své chvilkové nepozornosti na cestu, zakopl a spadl na zem, zatímco jeden ze zkušenějších drakenů, který zrovna vedl jednu z instruktáží mladých weyrlinků, skončil tak nečekaně svůj výklad v půli věty. Jeden z bronzových jezdců si sám pro sebe pískl a pokračoval v čištění bot v jednom a tom samém místě, pohled stále upřený na mizející dvojici. Nezaznamenal tedy příchod, jednoho z modrých jezdců. „My-myslíš, že to bylo to c-co si myslím, že to…bylo?“, pravil s nejistotou v hlase modrý. Draken, aniž by pohlédl na svého společníka, jen přitakal. „Jo chlape. Bylo to, to co si myslíš.“, pak se jen ušklíbl a polohlasně dodal. „F’lyne. Ty zatracenej klikaři!“, a oba drakeni se dali do přátelského smíchu. Lilith s Lethryeth ležely na jednom vysokém skalním výběžku. Dračice z části svým křídlem zakrývala bledou dívku před slunečními paprsky. ((Dej si pozor na svoje šupinky Zlatíško.)), pravila žertovně Lilith své společnici. ((Pročpak?)), divila se Lethryeth. ((No my lidé, když se opalujeme, tak říkáme, že „chytáme bronz“. Tak, aby si tě pak nespletli.)), přispěchala s vysvětlením drakenka. Následovala vlna smíchu. ((Jinak, málem bych zapomněla.)), začala již vážnějším tónem dračice. ((Mám zprávu…od ní )). V tom zájmenu bylo jasně cítit ironie a opovržení- ((…Antalath.)), doplnila Lilith. ((Ano od ní.)), pokračovala dračí královnička, ((Zítra se bude konat velké shromáždění, konference, a ty jakožto společnice královny tam samozřejmě nesmíš chybět.)) Lilith znuděně vydechla. (( Chmpf, a nevíš ohledně čeho?)), odpovědí ji bylo negativní pokývání dračí hlavy. Dívka, tedy jen pokrčila rameny a dál se oddávala bezstarostnému relaxování, který posléze přešel ve spánek. Ve spánek, který se pomalu vkrádal skrz víčka do snu a přinášel postavu muže s černými vlasy a smutnou tváří… V den konference – po Lilithině příletu. Lethryeth přistála se správnou grácií jako správná dračí královna. Lilith seskočila dolů. V bílých šatech s černým, mírně zdobeným korzetem, s černým lemováním okrajů a v černých, sametových rukavicích se rozloučila s dračicí a vydala se ke svému místu. Ohromilo ji, kolik zde bylo drakenů. Muselo jít jistě o něco důležitého a…to ji právě děsilo. Šumu, z probíhajících nezávazných rozhovorů, tu bylo jak v grušlích plástvích. Dívka pomalu kráčela dál. Náhle ji přepadl, takový ten nepříjemný pocit, že se musí za každou cenu podívat doprava. Věděla koho by tam našla. „ Ne holka. Vydrž to! Pak si s ním promluvíš…možná.. Zaťala zuby a vydala se jedinou volnější cestou do středu, která, jak už to tak bývá, vedla jak naschvál kolem něho. „Tak, dobře si vedeš. Krok za krokem. Pohled upřený směrem dopředu…“ . Bělovlásce s rudými konečky se tajil dech. Byla takřka u něho a když ho míjela, ruka sama od sebe, snad podvědomě, se zvedla a jemně, pouze několika prsty, ho letmo pohladila po jeho tváři. I oči se trochu odhodlaly a bleskově pohlédly na jeho hruď a hned zase zpět, ale i v tom okamžiku byly schopny zachytit matný spánek rubínů. Rubínů, jenž zdobili Amulet Sartharielův, který mu, něco málo před jedním oběhem, darovala. A on ho stále měl u sebe! To u Lilith vykouzlilo uličnický úsměv. Pak již našla místo rychle. Posadila si do druhé řady, vedle své kamarádky Veleji… |
| |
| Konference Tolik drakenů pohromadě..běhají mi splašené myšlenky hlavou. Sedím až úplně u zdi, stranou od ostatníích drakenů, protože - snad až na právě vcházející Lilith - tu nejspíš budu jedna z mála žen. Aneb už mne zase dohnala depka. V klidu..zabrouká Shadoath z hřadu, poté co způsobně pozdraví královnu. Alespoň se tak domnívám. Také je malinko stranou. Ty máš co říkat.. Kouká na tebe každý drak.. Už jsem si skoro zvykla.. |
| |
| Konference Ke svému úžasu se na mně skoro ani nepodívala. Avšak ten nežný dotek její ruky mi napověděl víc než tisíc slov. Stále mě má ráda! Svou nenadálou eforií jsem však nechtěně nakazil i svého Randatha, který začal nepokojně šelestit na vém hřadu. ((Uklidni se Randathe)). Mu sdělil skrz myšlenky, avšak sám měl dost co dělat aby se nerozběhl nahoru za ní a vášnivě jí nepolíbil rovnou teď, před polovinou Weyru. No, než však stačil F'lyn i tuto možnost promyslet, obvyklý ruch na tribunách rázem zanikl. Draken se podíval po směru úhlu pohledu ostatních a spatřil před tribunou přicházet pár drobných postav. V jedné z nich poznal Galanah, štíhlou avšak poměrně dost svalnatou ženu, což nepůsobilo nijak prospěšně co se její krásy týče, avšak rozhodně lépe nepěkná, než nerozhodná a slabá weyrena. Pomyslel si F'lyn. Galanah si své zrzavé zvlněné vlasy nikdy nenechala narůst příliš dlouhé, jelikož jí prý při mnoha činnostech vadily. Tato žena byla víceméně zaměřena spíš na účelnost než okrasu, což F'lynovi na ní vadilo asi nejvíc. Další postavou nemohl být nikdo jiný než samotný mistr Pastýř, na jeho jméno si však nemohl F'lyn u všech skořápek vzpomenout. Tento člověk na pastýře rozhodně nevypadal, což ani nemusel, byl už postaršího věku, poslední šedé vlasy mu v hlavy trčely v tak řídkém měřítku, že by se dalo klidně hovořit o pleši a svraštělá kůže napovídala o neschopnosti v manuálních pracech. Mistři Pastýři však nedělají vždy svému jménu čest, tak, jak si většina lidí myslí. Oni většinou jsou zde od toho, aby dohlíželi na práci svých podřízených a věděli toho o svém řemesle co nejvíc. Když oba dospěli zhruba doprostřed, tak F'lyn poznal, že mu něco chybí. Otočil se vedle sebe a zjistil, že dvě místa vedle něj jsou prázdné. To mu už přišlo opravdu podivné, zprvu ho sice napadlo, že by se mu chtěli vyhýbat, tuto myšlenku však zavrhnul při pomyšlení, jaké spory se vedli o každičké jedno místečko a teď dva... Dokonce víc míst! Po celé tribuně shledal F'lyn ještě tři další různě roztroušená volná místa... Co se to děje? Randath mlčel, také nevěděl proč pět lidí nepřišlo, mohlo se jednat o nějakou nemoc či zranění? Včera ale přece žádný Spad Vláken nebyl... (pokračování příště) |
| |
| "Věnujte mi prosím pozornost!" Z hřadu Královen se ozval ohlušující řev. Všichni v ten okamžik ztichli."To už je lepší. Jakožto weyrena bendenského Weyru jsem svolala toto shromáždění, ohledně záležitostí týkající se nás víc, než jsme prvotně mysleli. Dramatická pauza. Galanah udělala krok vpřed a rozhodnou chůzí začala putovat z jedné strany pódia na druhý zatímco dále hlásala: "Rostlina, jenž se tak náhle objevila v našem Weyru a pouze v něm, přivolává víc potíží než pouhou možnost, že se do ní zaryje zbloudilé Vlákno a rozmnoží se do okolí." Galanah nepřestávala pochodovat po pódiu, její zrzavé vlasy se jí přitom do rytmu chůze vlnily. "Ale nyní, jak vidíte." naznačí okruhem zhruba k místům, kde sedí prázdná místa. "Nejspíš způsobují nemoc, jimiž se již nakazilo přes deset jezdců..." Dopoví a zarazí se strnule na místě. Mezi drakeny to překvapeně zašumělo, několik z nich se pustilo do vášnivých rozhovorů mezi sebou a tak Mistr Pastýř Serkadios doposud stojící na pozadí celé scény přikročil, aniž by si toho mnoho lidí všimlo, a stanul vedle jezdkyně na zlaté Antalath. Galanah se tedy znova dotkla myslí své královny aby uklidnila situaci. "Ctěný Mistr Pastýř přijal naše pozvání a rád vám o této rostlině něco sdělí. Ano a pro Mistra Ranhojiče již bylo posláno a do dnešního večera nám přislíbil pomoc.." Galanah mlčky přikývla Mistru Pastýři a sama odešla trochu do ústranní. Antalath si odkašlal a změřil si celou tribunu drakenů poloslepýma očima. "Musím vám všem vzdát čest, neboť nás chráníte před Vlákny a tak..." zachrchlal a pokračoval: "Ta rostlina, pojmenována jako "Bendelenka" našemu cechu není neznámá. Ve větších počtech roste na Jižním kontinentě, na severním, zde však by pro ní nemělo být vhodné klima, aby přežila... Nicméně" zvýšil hlas. "Potřebuji širší studie, abych dokázal zjistit, zda je či není nebezpečná, mnoho lidí jenž bylo v bezprostředním kontaktu onemocnělo a... jak mi sdělila vaše ctěná weyrena, tak ti, kteří byť jen letmo prolétli okolo ní dnes ulehli nemocní. Doporučuji tedy zatím všem, aby se vyvarovali přímému kontaktu nebo nejépe na čas opustili své weyry neboť..." Jeho slova vzbudily mezi drakeny ohromnou vlnu protestů. I mnozí draci reflektovali neklid svých jezdců řvaním, čili další slova Antalatova již nebylo možnost uslyšet. Trvalo hodnou chvíli než se podařilo Galanah opět sjednat pořádek. Mistr Pastýř však byl natolik vystrašený, že si nemohl vzpomenout kde skončil ani co chtěl ještě říct. Každopádně to prý bylo všechno důležitého co zatím věděl a tak Galanah vzala opět iniciativu do svých rukou. "Jestli je skutečně zapotřebí, abychom pouze dočasně, opustili naše domovy, tak to pro nás nebude problém. Je téměř jisté, že tato nemoc nepostihuje draky a toho bychom mohli využít..." F'lyn nadskočil zlostí téměř celý bez sebe: "Téměř jisté! Ono to je téměř jisté, takže nám chcete navrhnout, ať je pošleme oškubat každičký výhonek v celém Weyru, zatímco se budeme nečinně válet a riskovat tak jejich životy???" Galanah otevřela pusu, načež jí zase rychle zavřela. Pohled, jenž mu poté věnovala jasně zračil, že se dostal do pořádného maléru. Chvíli tedy bylo ticho. Weyrena se po chvíli jakoby se nic nestalo zeptala všech drakenů. "Máte někdo jiný nějaké návrhy nebo otázky?" |
| |
| Weyr, shromáždění Tiše poslouchám po celou dobu, klidně, ba až ležérně opřena o zeď. Pouze ve chvílích, kdy vypuká řev a neklid mezi jezdci, zavrtím sebou aobličej se mi křiví snahou "zavřít uši", neb nesnáším takový hluk. Proč lidé neumí být chvíli zticha?! To mi povídej..zabručí Shadoath v odpověď, ale přes draky není příliš slyšet. Chovají se bez výjimky jako zvířata.. |
| |
| Na drakeninu otázku se rozhostilo ticho. Každý se rozhlížel okolo, jestli někdo něco dodá. Vzápětí se z řady modrých jezdců kdosi postavil. Všichni na něj upřeli svůj zrak, ale on si jejich pohledů nevšímal. Ve skutečnosti se zdálo, že spí, neboť nepřítomně se rozběhnul ze schodů pryč ze shromáždění bez jediného slova na vysvětlení. Mnozí jezdci se jej snažily zastavit, někteří se pokoušeli navázat kontakt se svým drakem a zjistit co se děje, Galanah se očividně snažila cosi vymámit z Mistra Pastýře, vypadala nanejvýš rozzuřeně a starý muž nanejvýš vystrašeně. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR