Ruka osudu - 30. října 2018 07:15

Ruka osudu - 30. října 2018 12:54

Subjekt číslo #08247 Byl to den jako každý jiný. Jen místo hezkého počasí dnes venku pršelo a to od velmi brzkého rána. Nemohla jsi kvůli zvuku bubnujících kapek o střechu domu spát. Navíc se ti zdál velmi divný sen, který nenechal tvou mysl odpočívat. Už týdny chodíš s tím, že tě nekdo sleduje, jen tě nikdo nebral vážně, a teď ještě toto. S povzdechem ses vysoukala do sedu a přitáhla si notebook na klín. Pro tvůj klid duše ti dal táta přístupové kódy do vašeho kamerového systému, co má okolo domu. Před několika lety ho donutila máma, aby jej pořídil. Pořádně ani nevíš proč. To je ale teď jedno. Na kamerách se zdálo být všechno v pořádku. Nešlo toho moc vidět, skrze ten hustý déšť co venku řádil, ale i tak jsi se cítila jistější. Notebook jsi zase zaklapla a odložila na noční stolek vedle postele. Lehla sis zpátky a otočila na bok. Deku sis přitáhla až ke krku. V tom jsi zaslechla kroky. Rozhodně byli v tvém pokoji. Byli čvachtavé a těžké. Tvrdá podrážka klapala o dřevenou podlahu. Ozývali se přímo za tvými zády. A rychle se blížili. Jak se tam sakra dostal?! Ve chvíli, co ses otočila a nadechla, aby jsi začala křičet, už muž stál u tebe. Na rty ti přitiskl ruku, dost pevně aby jsi cítila, jak tě na tváři dře jeho rukavice. Prsty doslova zarýval do tvé čelisti. Chtěla ses bránit, jenže než tě ruce poslechli, píchl ti něco co krku. A pak tě pustil. Jakoby nic. Sedl si na kraj tvé postele a z pod jeho černé kapuce jsi mohal vidět, jak se usmíval. Na sobě měl těžkou bundu a na rameni připevněnou vysílačku, z jež se nyní ozvalo tiché chrčení. Chrrr...šš. Jedničko jak ste na tom? Muž stále seděl a nic nedělal. Zatímco ty jsi začínala vidět dvakrát. Všechno se ti mlžilo a jen zvednout prst pro tebe bylo značně vyčerpávající. Viděla jsi jej, jak se sklonil k vysílačce a jednou rukou na ni něco zmáčkl. "Subjekt 08247 zajištěň." A pak už byla jen tma... ***** Probudil tě chlad. Byla ti zima a holou kůži, jelikož jsi měla jen tílko a kraťasy, šlehal ostrý vítr. Seděla jsi v krkolomné pozici na kovové lavici. Bolelo tě za krkem. Ruce jsi měla za zády a obtěžkávali je kovové pouta. Když jsi se rozkoukala, všimla sis další dívky vedle tebe a jednoho mladíka naproti. Dodávka, v které vás převáželi vypadala jako policejní. Všude pouta, kov a jen střešní okno. Z něj dovntř padali kapky deště a foukal ten proklatý vítr. Dveře byli jistě pancéřové. Všichni jste byli spoustaní a v pyžamech. Ten kluk měl ránu na hlavě a na spánku zbytek zaschlé krbe. Zrovna jste projeli nějakou díru, s kterou se řidič ani nezabýval, takže jste všichni přádně nadskočili. V tu chvíli si mladík naproti tobě všiml, že jsi vzhůru. "Hej ty! Jo ty! Co se to tady kurva děje?!" Nějak mu nedošlo, že tě unesli taky. A víš stejný kulový jako on.

Rachel Taylor - 30. října 2018 22:15

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Inu ...únos! Večer jsem usnula jak zabitá, ale právě kvůli tomu, jsem už ráno spala hodně lehce. Zvuk dopadajících kapek a bouřky venku mě neposkytoval zrovna potřebný klid na spaní. Probral mě. Vlastně už dost dlouho spím neklidně a ne, není to tím, že bych myslela na kluky. Někdo za mnou chodí, to vím jisté a taky vím, že mě to není příjemné. A sny během kterých mám mužskou návštěvu nejsou zrovna povzbudivé. Otřesu se, neboť se mi na chvilku vybaví i zbytek toho snu. Zajímalo by mě, jak si to ten můj mozek vymýšlí a proč zrovna takové věci. Sednu si a rozhlédnu se po jen slabě osvětlené místnosti. Široká postel dominující celé místnosti, stůl, židle a skříně. Nic divného. Snad jen můj zapomenutý počítač vedle mě. Vidět to táta, dostala bych vynadáno. Ještě chvíli sedím a koukám na zeď. Pak mě to nedá a přitáhnu si počítač na kterým si načtu jediný aktuálně běžící kanál. Webovou stránku našich IP kamer. „Páni, tam ale prší,“ podivím se, neboť záběry ukazují samé provazy vody. Počítač zase odsunu, neboť nevím co dělat. Nejraději bych spala dál, tedy beze snu, ale spala. Lehnu si a zase se zachumlám do peřiny. V tu chvíli zaslechnu něco divného. Něco nepatřičného. Kroky. Kde se tu... napadne mě a otočím se. Vytřeštím oči a nadechnu. Poslední věc, kterou jsem stihla. Křik už nezazněl, neboť v tu samou chvíli mě nějaký muž umlčel. Snažím se vysvobodit ruce z peřiny a bránit se. Ale nestíhám to. Během okamžiku cítím bodavou bolest na krku. Pak mě pustil. Nechápu to. Konečné se vysvobodím, ale nic víc najednou nedokáži. Zírám na něho vytřeštěnýma očima. Co si myslí že je? Co to se mnou udělal? Proč to... hrnou se mi do hlavy myšlenky. Bohužel nemohu rukama hnout, jinak bych mu nejspíš vyškrábala oči z důlků. Ještě slyším hlas z vysílačky, ale z nějakého, mě záhadného důvodu má ten chlap najednou čtveřici očí. Ještě zaslechnu odpověď muže u mě v pokoji, ale víc už nic. Upadnu do spásné tmy. pyžamo

Rachel Taylor - 30. října 2018 23:00

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Probouzím se do chladu. Pyžamo je určené do postele pod peřiny. Jako první si vzpomenu na pokoj. Pak mě dojde, že tohle asi není jen další otravný sen. Na to je ten chlad až moc vlezlý. Bolí mě krk a vlastně i zbytek těla. Sedím a ruce mám za zády i nepatrný pohyb mě dává na vědomí, že mám ruce spoutané. Teprve teď mě situace probrala natolik, že zvedám hlavu a zvednu víčka kterým se moc nechce. Natřásající se dodávka, to je pokoj ve kterém jsem se probudila. Do háje! pomyslím si a doprovodím to i na mě netypickými sprostými slovy. Nehorší na dodávce je to, že se jedná o plechový vůz a že někdo nechal střešní okno otevřené. Je tu zima, vlhko a a... Kdo jsou oni? napadne mě, neboť si uvědomím, že zírám na další spoutanou holku a kluka. Všichni máme pyžama a všichni pouta. Všichni ... „Auu!“ ... mlátíme zadnicemi o kovou sedačku.Kluk zareaguje dřív než já celkem hnusným výpadem. „Vím toho stejné jako ty,“ opáčím mu, načež si všimnu jeho krve. „A vlastně možná i méně,“ dodám naštvaně. Důvodem mého naštvání není on, ale celá tahle podělaná situace. A zima samozřejmě. Nemám ráda zimu!

Ruka osudu - 31. října 2018 09:58

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Mladík se na tebe diva trochu nechápavě, když jsi ji tak odpálkovala a pak mu to dojde. "Hej sorry. Nějak mi to nedošlo." Ušklíbnul se a trhl rukama z zády. Způsobilo to však je hlasité rachtání kovových pouť a řetězu. A taky to, že se ozvalo bouchání z kabiny řidiče a hrubý mužský hlas. "V klidu tam vzadu, jasný?! Nechtějte, bych se nasral". Do toho se však vloží ještě jeden, jemnější, přesto mužský hlas. "V klidu. Víš, že je mne dovézt vcelku." Pak už je zase ticho. Dívka, co seděla vedle tebe se konečně také začala probouzet. Ještě se zalepenýma očima a ochraptělým hlasem spustila. "Kde..kde to sem? Co se stalo?" Jakoby si snad všichni mysleli, že jsi vševědoucí. Ten kluk se napnul a nespokojeně si odfrkl. "Tohle není dobrý. Kurva." Dodávka se dál natřásála a vy jste pokračovali dál po předurčené cestě. Dodávka se zprudka zastavila až o hodinu později. Zvenčí jste mohli slyšet hlasy, ale nebylo jim rozumět. Pak se dveře otevřeli. Před nimi stali tři chlapy a jedna ženská. Ta měla v ruce nějaký papíry a něco si do nich zapisovala. "Seberte je a naložte na loď " Ke každému z vás přišel jeden chlap a odepl vám pouta od řetězu v dodávce. Ruce jste měli pořád za zády, v poutech a za ty vás vedli ven. Déšť mezitím trochu ustál.

Rachel Taylor - 02. listopadu 2018 10:20

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Mladík asi pochopil, že jsme všichni tři ve stejné situaci. Celé ponuré prostředí završí hlas našich únosců z přední části dodávky. Zmlkneme a minimálně já se tvářím dost vyděšeně. Co s námi asi chtějí dělat? Prodat na orgány? děsím se vlastní budoucnosti. Dívka vedle mě se také konečně probouzí a má stejný dotaz, jaký jsem měla já i kluk naproti. Kde to, k čertu, jsme?! Mrazivá a nepříjemná jízda trvá poměrně dlouho. Mě osobně to připadá jak půl dne. Jsme mokrá, snad jen od deště co sem vletěl okénkem, a je mi ukrutná zima. Na otevření zadních dveří zareaguji prudkým otočením hlavy a mým oblíbeným vyděšeným pohledem. „Co s námi chcete dělat?“ dostanu ze sebe dotaz, když ke mě přijde chlap. Ten si také může všimnout, že se celá klepu zimou.

Ruka osudu - 08. listopadu 2018 19:59

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Muž, který tě vede ben z auta, do jemného deště nic neříká. Ta žena se však zastavila. Prohlížela dsi každého z vás, jak jste byli postupně taženi k lodi. "Co s vámi chceme dělat?" Rozesmála se. Hodně. Jako kdyby tvá slova byli jen prostý vtip o Pepíčkovi. Jenže jak rychle se začala smát, tak taky přestala. Její výraz byl najednou tvrdý a pevný. Neústupný. Tvůj muž se s tebou před ní zastavil. Tak aby si tě mohla prohlédnout víc z blízka. Dívala se ti do očí když najednu jsi ucítila její pevnou pěst ve svém břiše. Bylo jen štěstí, že jsi neměla vydatnou večeři, jinak by ji skončila ma botách. A to by ti nejspíš vysloužilo další ránu. Chytila tě za vlasy a zvedla hlavu, aby jsi se na ní dívala (předpokládám, že ses po ráně předklonila). "Holčičko, ty tady nejsi od toho, aby ses ptala. Tak drž hubu a dělej co říkám." Mrkla na tebe a ještě poslala vzdušný polibek. Pak pokynula muži, abyste pokračovali dál. "A dejte jim deky, ať nenastydnou. Musejí být fit."

Rachel Taylor - 10. listopadu 2018 19:15

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Na můj dotaz je od chlapa nulová reakce a já se už klepu nejen zimou ale i strachem. Navíc situaci vážně nepomáhá fakt, že mě vlečou k nějaké lodi a ani to, že prší. Reakce na dotaz se ale přeci jen dočkám, žena ho zopakuje a pak se rozesměje. Její výraz se mění a já vím, že se nic nedozvím. Muž mě k ní dotáhne a já se snažím být co nejmenší. Už svého dotazu lituji, ale vzít zpět nejde. Dívá se na mě. Bolest. Najednou mě bolí břicho. Předkloním se a snažím se nebrečet. Další bolest. Tentokrát mě zatáhla za mé dlouhé, teď už mokré vlasy. Do očí mě vyhrknou slzy. Na její další slova nereaguji. Pak mě už chlap táhne zase dál k lodi.

Ruka osudu - 11. listopadu 2018 18:57

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Odvlekli tě k ostatním do lodi. Do takové malé, prádzné kajutky. Dveře byli dřevěné, ale byl připravený řětez, kterými je jistě přepásají. Odepli ti řetězy na rukách a strčili tě dovnitř. Za tebou tam přistáli teplé a suché deky, ve vašem počtu. Každému jedna. A pak se zabouchli dveře. Beze slova. Ten mladík si hned jednu deku vzal a přistoupil k tobě. Deku ti podal a chvíli si tě prohlížel. "Jsi v pořádku? Co ti chtěli? Zjistila jsi něco?" Teprve teď mu došlo, že se ani nepředstavil. "Uhm promiň. Jsem Aaron. A ty?" Ta dívka se dívala z okýnka ven a byla celá bledá. Loď se právě odrazila od břehu a vyplila. "Jsme v prdeli." Ozvala se.

Rachel Taylor - 11. listopadu 2018 19:18

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Chlap mě odvleče na loď a umístí mě do jedné z kajut. Za dobré považuji sundání řetězů, ale zbytek situace lze hodnotit jako katastrofu. To už si všímám dek i mých spolu obyvatel. Dívka a kluk z náklaďáku. Kluk mě přinese deku a vyptává se. Také se představí a čeká mou odpověď. Dřív než odpovím, dívka u okna shrne naší situaci. „To asi ano, leda by nás zachránila pobřežní stráž,“ reaguji a trochu se sama divým, jak klidným hlasem. Že bych už rezignovala? „Jsem Rachel,“ představím se také. „Zjistila jsem, že prý musíme být zdraví a že na otázku odpovídají ranou do břicha,“ odpovídám na dotaz a rukou si ještě jednou přejedu přes břicho. Bolelo to jako čert, nejsem zvyklá přijímat rány. „Díky,“ poděkuji za deku a zabalím se do ní. Je mě strašná zima.

Ruka osudu - 13. listopadu 2018 10:13

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Aaron se na tebe diva trochu překvapeně. "Zdraví? To je na jednu stranu dobré, ale i děsivé." Vydechl dlouze a promnul si čelo. To už k vám přišla i ta holka. Mračila se a měla husí kůži, samotná musela být promrzlá. Měla na sobě tílko a krátké kraťasy. "Rebecca, těší mě." Odfrkla si a dívala se na vás oba. Jako kdyby čekala, že jste svatí a přijdete s nějakým super plánem. Když však bylo ticho, a to docela dlouho, rozhodila rukama a naštvaným, hrubým hlasem spustila. "Takže? Co budeme dělat?" Očividně se jí tam nechtělo jen sedět a čekat.

Rachel Taylor - 13. listopadu 2018 12:21

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro „Za mě spíš děsivé,“ dám mu za pravdu a přitom seberu poslední deku, že ji dám té dívce. Ta se sama zvedne od okna přijde k nám. Představí se a já ji na oplátku vrazím do ruky deku. Nezní zrovna nadšeně z naší přítomnosti, ale já se jí ani nedivím. Také bych byla radši doma ve své posteli a tyhle dva nikdy nepoznala. „Nevím, jediná cesta z lodě na pevninu je nějaký člun. A nebo by muselo stačit, kdyby se nám nějak povedlo dát vědět policii,“ navrhuji jediné, co mě napadne. Jenže ještě by to chtělo nápad, jak dát vědět policii. Ten se bohužel nedostavuje.

Ruka osudu - 14. listopadu 2018 08:21

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Rebecca se ujala slova, chvíli po tom, co jsi skončila se svou řečí. "No kdyby se nám povedlo dostat do řídící kajuty, tak bychom policii sehnslim bude tam jistě vysílačka. Nebo bychom mohli vypustit SOS signál a někdo by jistě přijel. Sice to neumím, ale jistě to nebude tak složitý." Pokrčila rameny a podívala se na dřevěné dveře. Jenže čím je rozštípat? Nebo alespoň vysadit z pantů. Ale jak? "Taky vám všechno sebrali?" Jste prostě v prdeli. Aaron se zakuckal z vlastních slin, když to Rebecca řekla. "Zbláznila ses? Pokud nás chytí, zabíjí nás. A je jedno jestli máme nebo nemáme být zdraví. Rozhodně by nám udělali něco moc.. bolestivého." Ušklíbl se nad představou, jak jim trhají nehty nějakými rezavými kleštěmi.

Rachel Taylor - 16. listopadu 2018 20:44

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Rebecca okamžitě vyrukuje s plánem, jak někoho kontaktovat. Vše je super. Tedy až na ten jeden malý detail, dveře. Dojdu k nim a nechám své „parťáky“ za sebou. Dřevo. „Jo sebrali a ještě mě ta ženská vrazila pět do břicha,“ přitakám na její dotaz trochu dost pochmurným tónem, neboť můj průzkum neodhalil nic zajímavého. Hned po mě reaguje Aaron a já jen protočím oči. Jasně jestli nás chytí, něco nám udělají. Jenže je také pravděpodobné, že nás neunesli jen tak pro nic za nic. Tudíž nám asi něco udělají i tak. „A co třeba loď zapálit?“ nadhodím svou myšlenku. Ovšem i ta má háček a to ten, že zapalovat loď na který jste není zrovna super. Navíc, čím ji zapálit? „Plamenů by si všimli záchranáři a připluli by nás zachránit,“ vysvětluji svou myšlenku.

Ruka osudu - 27. listopadu 2018 19:49

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Rebecca chvíli mlčela a přemýšlela nad tím tvým plánem. Mračila se u toho a dívala se na jedno místo. Palcem a ukazovákem se hladila po bradě. Pak se zničeho nic narovnala a zakroutila hlavou. "Ne, zapálení lodi je moc riskantní. Nemyslím si, že bychom pluli vodami, kde jsou prostě záchranáři a nebo že by volali o pomoc. Maximálně tak by přijela nějaká jejich další loď." Zamračila se a šla si sednout tak, aby se zády mohla opřít o zeď. "Nenapadá vás něco, jak vyhodit ty dveře z pantu nebo rozbít?" Vzala si poslední deku a zabalila se do ní. Každý měl jednu. "Když bychom se dostali k vysílačce, možná by se mi povedlo dát někomu vědět." Najednou se z venčí ozvali kroky. Těžké, kovové boty klapali o podlahu. Rozhodně to musel být chlap. Pak cinkali řetězy a nakonec zachrastil zámek. Někdo jde dovnitř. "Pokuste se o něco, a napálím vám tam celej zásobník." Křikne ještě před tím, než se dveře otevřou.

Rachel Taylor - 08. prosince 2018 19:56

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Můj plán s ohněm není schválen a tak se raději lépe schoulím a přitáhnu si deku. Je mě chladno a jsem mokrá. Reb začne vymýšlet další plán, ale mě tak trochu jasné, že odsud bychom se bez pomoci někoho z venku nemohli dostat. „Nic jako páka tu není a jsou příliš bytelné,“ řeknu trochu zkroušeným tónem. Naše další řeči utnou kroky venku jak jde někdo ke dveřím. Těžké kroky. Cinkání. Raději se přesunou kousek dál od dveří. Slova jen se ozvou mě příliš neuklidní, to nevypadá na pomoc, spíš na náš konec. Pohledem přejedu na ostatní. Já se o nic pokoušet nehodlám, tedy rozhodně ne před zbraní. Nechci umřít, ještě ne.

Ruka osudu - 01. března 2019 09:10

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Aaron i Rebecca se na tebe podívají, když se ozve ten hlas a pak ustoupí též dozadu. Dveře se otevřou a v nich stojí těžce oděný chlap s automatickou zbraní v ruce, a míří někam na vás. Očividně ale ne moc přesně, prostě jen jakoby vás chtěl zbraní zastrašit. Jistý si ale nemůžete být nikdo, jak rychlé jsou jeho reflexy a zamíří. "Žrádlo." Řekl se znechuceným výrazem a přistrčil vám nohou po zemi tác se třemi miskami, z kterých se kouřilo. Chvíli čekal, jestli se někdo přiblíží, aby si to vzal, protože se dveře otevírají dovnitř a pokud je zasebou zabouchne, misky opět nebudete mít na dosah. Rebecca se nakonec odvážila a trochu nejistým krokem, kdy se chlapovi dívala rovnou do očí, se k němu rozešla. Velmi pomalu, její pohyby byli plynulé a čisté. Chlap ani nemrkal, sledoval pouze ji. Jen si mlsně olízl rty, jakoby snad myslel na něco velmi šťavnatého. Jenže Rebecca se evidentně nechtěla jen tak dát. Sehnula se k zemi pro ten tác s miskami, ale místo toho, aby si to je vzala a šla zpátky, se tácem ohnala po chlapovi. Horká polévka se vylila na její uniformu, ale přes to všechno, co měl na sobě to mohl sotva cítit. Předloktí zvedl tak, aby se tác zastavil těsně před jeho hlavou, kam Rebecca mířila. Jeho výraz se ze zamračeného změnil na pobavený. Už nestihla zareagovat. Zbraň cvakla a on ji napálil tři přesné rány do břicha. "Svině.." Nohou do ní strčil, tak aby udělala krok vzad a spadla na zem. S nezájmem zase dveře zavřel. A vaše místnost se začala plnit její krví.

Rachel Taylor - 05. března 2019 16:34

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Oba moji spolubydlící, spoluvězni, ustoupí také. Evidentně v nás stále vítězí strach. Ale na tom přeci není nic divného, ne? pomyslím si ve chvíli, kdy se dveře otevřou. Uprostřed stojí chlap z kterého mám husí kůži po celém těle. A ne, tentokrát to není ze zimy. Tohle je jiné, za tohle může strach. Má zbraň, ale nemyslím si, že by ji použil. Na druhou stranu, proč by měl. Je to proti nám obr a každého z nás by zastavil jediným úderem. Nakonec je to Reb, kdo se odváží jít první pro misku. Sleduji jeho reakci. Nelíbí se mi. Olízne se, jako kdyby Reb byla kus žvance. Však to mi jsme, prodají nás největší nabídce. Reb vezme tác a já si oddychnu. Nic se nestalo. Neublíží ji. Jenže se šeredně pletu. Reb se tácem ožene. Voják tác vykryje. Vykřiknu zděšením. Reb…, unikne mi z úst, když se ozve první ze tří výstřelů. “Proboha,” dostanu ze sebe ztuhlá zděšením. On ji zabil! uvědomím si. Nakonec se dostatečně vzpamatuji na to, abych k ní doklopýtala. Reb, že nejsi mrtvá, přesvědčuji sama sebe. Ovšem tři díry v hrudi mluví o něčem jiném. Tohle nepřežije nikdo.

Ruka osudu - 12. března 2019 08:21

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Chlap odešel a vy jste osaměli. Rebecca ležela na zemi, lapala po dechu. Z hrudníku se valila krev, stejně e jako z jejích úst. Zalykala se vlastní krví a prázdně koukala do stropu. Nebyla schopná odpovědět nebo se na tebe podívat. Zbývalo jí pár vteřin.. Aaron, na to, že je chlap se zády po zdi svezl na zadek. Koukal na tu spoušť a nebyl schopný ničeho. Třásl se. Dokonce se mu do očí začali hrnout slzy. "Kurva.. kurva!" Vykřikla a schoval si tvář do dlaní. "My tady chcípnem!" Z chodby se ozval ženský hlas, který na někoho křičel. Soudně dle slov na toho, co byl ještě před chvílí uvnitř. "Seš debil?! Madame jasné řekla živé a nezraněné! A ty jednu odkrágluješ!" "Ale paní M. ona se bránila. Chtěla utéct." "To mě nezajímá! Ten mám chybí jeden testovací subjekt!" Zachrčela vysílačka, ale co se z ní ozvalo jsi už nerozuměla. Slyšela jsi jen zase tu ženu. "Rozumím, ano madame. Jeden subjekt bohužel.. kladl odpor."

Rachel Taylor - 16. března 2019 09:06

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Není mrtvá! uvědomím si, když kleknu do kaluže krve u jejího těla. To že si ušpiním oblečení mi je v danou chvíli naprosto jedno. Jenže i mě se rychle začne dělat špatně, když vidím množství krve valící se z hrudi i z úst. Tohle nepřežije. A ano po chvíli se hlava sesune. "Kéž bych tě poznala za jiných okolností," řeknu tiše skloněná nad jejím tělem a do očí se mi ženou slzy přestože jsem ji znala jen pár hodin. Aaron za mnou vykřikl a začal panikařit. Já se mu vůbec nedivím. Nejspíš bych upadla do podobného stavu jako on, nebýt slov zvenku. Zvednu se a přitisknu ucho ke dveřím. Ženský hlas a mužský. Evidentně dostává kapky za to co udělal. Dobře mu tak, pomyslím si a doufám, že ho aspoň nějak potrestají. Co mě vyděsí je termín "testovací subjekt". Oni na nás chtějí něco testovat? Proboha, co? zalapám po dechu a následně dávám za pravdu Aaronovi. Mi tady chcípneme.

Ruka osudu - 21. března 2019 13:13

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Ještě chvíli jsi poslouchala a slyšela nasupený tón ženy. "Já vím madame, ale.. Rozumím. Do půl hodiny budeme na pevnině." Vydechla a pak bylo ticho. Nakonec jsi slyšela takové mlasknutí, jako kůže o kůži a ránu, jak se něco sesypalo k zemi. "Ještě jednou něco takového uděláš.. tak si prjdeš peklem společně s nima" Zavrčela a slyšela jsi dál jen kroky. Pak bylo ticho. Aarobn mezitím dál seděl schoulený v klubíčku a celý se třepal. Držel se za hlavu a vzlykal, což bylo nezvyklé u kluka vidět. Ale v tuhle situaci? Čert to vem. Nikdo se o vás nezajímal. Nikdo dokonce ani nedošel pro tělo Rebb. Krev se začala pomalu srážet a místností se nesl odporný puch, vzhledem k tomu, že se po smrti uvolní všechny svaly v těle a to včetně svěračů močových cest a konečníku. Ano, je to tak. Mohli jste ji jen přikrýt jednkou dekou, abyste se na to nemuseli dívat. O asi půl hodiny později jste slyšeli nad vámi dusot těžkých bot - z paluby - a jak loď do něčeho drcla. Slyšeli jste inějaké hlasy, ale nebylo ji mrozumět. Pokřikovali po sobě jako vzteklý psi. Dveře do vají 'kajuty' se rozletěli bez varování. Dovnitř přišla ta žena, která byla u vašeho nalodění a další tři chlapy. Jeden z nich na vás mířil zbraní, zřejmě ale byla nabita uspávací šipkou, protože vypadala jinak. A není to fuk? Prostě na váš mířil. Dašlí dva vytáhli kovová pouta a černé pytle na hlavu.

Rachel Taylor - 31. března 2019 15:54

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Nejraději bych z toho rozhovoru neslyšela ani jedno slovo. Nejhorší z nejhorších je pak informace, že si projdeme peklem. O čem to mluví? Co je horší než smrt? Mučení? Prodej na orgány? Prodej na... sex? uvažuji, ale nic z toho se nehodí k předchozí informaci o testovacích subjektech. Testování nějakých nezákonných léků a nebo drog, vytane mi na mysli do všeho zapadající možnost. Puzzle se začínají skládat dohromady. AAronovi nic neříkám, už takhle panikaří a pokud bych mu řekla co jsem zaslechla, byl by na tom ještě hůř. Jakmile diskuze utichne, otočím se k němu. Vzlyká. Obejdu Rebb co největším obloukem a sednu si vedle něho. Na chvíli zaváhám, ale pak ho obejmu jednou rukou kolem krku. Oba potřebujeme utěšit a oba potřebujeme svou bolest sdílet s někým dalším. Mě navíc trápí naše budoucnost. Po chvíli dívání na Rebb vstanu a přikryji ji její dekou. Aspoň je vidět pouze krvavá louže a ne její tvář. Stačí když cítím puch, jenž se od ní šíří do celé místnosti. Trvá to věčnost, než se dveře znovu otevřou. Chvilku před tím nás z letargie vytrhne dusot nohou a drcnutí lodi. Nejspíš jsme zakotvili. Zvednu pohled a čekám, co se začne dít. Dveře se otevřou a dovnitř nakráčí ta hnusná žena v doprovodu ozbrojených chlapů. Jako kdyby na nás dva byly zbraně potřeba, napadne mě, ale když mně na tu zbraň padne pohled, vnímám, že je jiná. Podvědomě vím, že myslet na útěk je naprostá blbost. S pohledem sklopeným k zemi zvednu ruce. Vím, co chtějí a nechci zbytečně dostat kopanec nebo něco jiného méně příjemného.

Ruka osudu - 04. dubna 2019 14:02

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Když zvedneš ruce, že se vzdáváš, žena se jen sama pro sebe spokojeně usměje a přikývne. Jeden muž se k tobě rozešel a ne zrovna jemně tě vytáhne za paži na nohy. Ruce ti dá za záda a nasadí ti těžká, studená kovová puta. Utáhne je tak, že se ti zařezávají do kůže, ale to ho nezajímá. Na hlavu dostaneščerný pytel. To samé udělají s Aaronem, ale ten se narozdíl od tebe z části brání. Nic nevidíš, ale podle jeho bolestivého 'uhh' jsi si mohla domyslet, že dostal slušnou ránu pěstí. Kam asi? "To bychom měli. A tu mrtvou hoďte do moře, postarají se o ní žraloci." "Ano paní" Pak tě do zad strčil ten muž, co stál celou dobu za tebou. Byl tak blízko, že kdybys neměla pytel na hlavě, nejspíš bys na svém krku cítila jeho horký dech. "Tak se hni", přidržoval tě za ty želízka a tlačil tě před sebou. Vedl tě lodí, což jsi poznala podle podlahy, která ti vrzala pod nohama. Když jsi vyšla ven, i přes pytel na hlavě jsi to poznala okamžitě. Změnil se vzduch a taky pořád trochu pršelo. Hlasy kolem tebe jsi moc nevnímala, nebo spíš jim nerozumněla, protože foukal silný vítr a do pobřeží naráželi velké vlny. Neměla jsi žádný prostor pro odpor. I když ti byla zima a pevný stisk chlapa, co si tě přechytl za paži v podpaží nebyl zrovna příjemný. Vedl tě dál a když jsi zakopla, prostě tě nekompromisně vytáhl na nohy. Vešli jste dovnitř. Do nosu tě udeřil typický nemocniční smrad. Pytel ti ještě nesundával a vedl tě dál. Podlaha byla rovná a studená, jako nějaké lino nebo dlaždice. Slyšela jsi, jak vrzli dveře a pak tě někdo strčil dovnitř. Dveře se zase zavřeli. Sundali ti pytel z hlavy a pak i pouta. Byla jsi tam jen ty a ten chlap. Stoupl si ke dveřím a nic neříkal. V místnoti byl stůl, nemocniční lehátko, nějaký stolek na kolečkách s čtyřmi širokými šuplíky a sprcha, otevřená s průhlednými zástěnami. Nebylo tam žádné okno jen na stropě se točil větrák a na těně za tebou, ve výšce byla ventilace, zadělaná mřížemi.

Rachel Taylor - 06. dubna 2019 13:14

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Jeden muž se ke mně vydá. Vidím to podle stínů a nohou, jenž se ke mě přiblíží. Zavřu oči. Chytne mě za paže a hrubě vytáhne na nohy. Pak mi ruce dá za záda a nasadí studená a těžká pouta. Víc mě ale vadí fakt, jak je utáhne kolem mých hubených rukou. Bolí to. Reb to bolelo jistě víc... pomyslím se a z úst se mi vydere jen syknutí bolestí. Dalším krokem je černý pytel, tudíž svět pohasne i kdybych neměla silou zavřené oči. Sluch mi napovídá, že Aaron nepochopil. Tady nemá smysl bránit se. Nic tím nezmůžeme. Tady ne. Reb! pomyslím si nešťastně, když slyším, jak se hodlají zbavit těla. Kdyby ji alespoň poslali domů. Rodiče by ji mohli dopřát odpočinku a pohřbít ji. Velice blízko za mnou se ozve pokyn. Trochu se leknu a raději poslechnu. Kdybych neposlechla, tak bych kvůli strkání skončila na zemi. Jdeme poměrně daleko, nic nevidím, ale slyším a cítím. Vyjdeme z lodi a já ucítím déšť a chlad. Také však silný vítr, jenž ho ještě umocňuje. Rozechvěji se zimou. Klepu se. Zakopnu. Chlap mě vytáhne a nutí pokračovat. Jdu. Pod pytlem mě tečou slzy. Po chvíli, která se zdá daleko delší dojdeme nejspíš k nějaké budově. Změní se prostředí, jak vejdeme dovnitř. Vítr a déšť ustane, místo nich se mi do nosu opře silný smrad dezinfekcí a já si představuji prostředí nemocnice. Vedou mě dál. Pak mě oslepí nečekané světlo. Sundali mi pytel. Rozhlédnu se a zjišťuji, že jsem v nějakém pokoji jenž asi sloužil jako ordinace. Vypadá to tu dost strašidelně a když se mi vybaví jejich rozhovor, rozklepu se jako osika a mé oči se rozšíří děsem z toho co přijde. Nakonec se sesunu v jednom rohu místnosti se zavřenýma očima.

Ruka osudu - 10. dubna 2019 20:22

soukromá zpráva od Ruka osudu pro To ticho bylo frustrující, stejně jako pohled bezpečáka, který sledoval každý tvůj pohyb. Neprohlížel si tě, jen tě prostě hlídal. Nebylo v tom nic chlípného, jakoby jsi ho prostě nezajímala a on přemýšlel nad tím, kdy už bude oběd. Pak se dveře otevřeli. Dovnitř věděl poměrně vysoký ramenatý muž. Měl.na krátko střižené oříškové vlasy nagelované do špiček nahoru. Tvář měl adce oholenou a měl pevné, ostré rysy v obličeji. Čelist lemovala celý obličej a dávala mu nádech přísnosti. Mohlo mu být tak pětatřicet. Když vešel díval se do papíru v červených deskách. Hlavu zvedl až když se za ním zavřeli dveře a hned se rozhlédl po místnosti, aby tě našel a prohlédl si tě. Bez zájmu přešel ke stolu a posadil se na židli. Desky si nechal před sebou a vytáhl z náprsní kapsy propisku. "Svlékni se." Mluvil k tobě? Samozřejmě, když se díval přímo na tebe a nikdo jiný tam nebyl.

Rachel Taylor - 21. dubna 2019 09:56

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Sedím a snažím se vytěsnit ze své hlavy vše co se stalo. Vše. Včetně toho chlápka co mě tu hlídá. Jenže když nakonec otevřu oči, vše se vrátí rychlostí tsunami. Hlídač, ordinace a vše co se stalo před tím. Znovu se zachvěji zimou. Trvá to dlouho a mě je jasné, že na něco čekáme. Nevím na co, ale pravděpodobně se mi to nebude líbit. Do místnosti vejde vysoký ramenatý muž. Znovu se zachvěji, jenže tentokrát to není chladem, ale spíše hrůzou. Sleduji ho, ale jak se rozhlídne, sklopím zrak k zemi. Možná mě přehlédne, napadne mi naivně. Jeho další kroky vedou ke stolu a ticho prolomí jeho hlas. Obsah slov mě zamrazí. Mé pyžamo moc neskrývá ani teď, ale svléknout se? Před ním? Před ním a hlídačem? Tušila jsem, že jsem v průšvihu, ale ten se čím dál víc jeví jako větší než jsem myslela. "Proč?" zeptám se místo toho, abych se začala svlékat a nebo abych se vůbec pohnula ze své pozice. Můj hlas je lehce nakřáplý a trochu poznamenaný žízní.

Ruka osudu - 27. dubna 2019 14:25

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Muž byl za stolem a něco zaškrtával v papírech. Ani nezvedl zrak. Tedy do té doby, než jsi promluvila. Zastavil se a dlouze vydechl. I hlídač se s tvým prostým 'proč' narovnal a zpozorněl. Muž s bílým pláštěm přešel přes stůl, aby se k tobě dostat blíž. Ale pořád je mezi vámi velká mezera. Zadkem se opřel o stůl za ním a vyhrnul si rukávy. "Tak hele slečinko, nerad se opakuji. Buď to půjde po dobrém nebo ti tady můj asistent jistě rád pomůže. A já se zase rád podívám. Svlékat." Vytáhl z náprsní kapsy pláště krabičku cigaret a jednu si připálil.

Rachel Taylor - 27. dubna 2019 14:30

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Očima přelétnu od muže za stolem k tomu co mě hlídal. Nevypadají, že bych měla na výběr. Ale já nechci... namítnu v duchu. Pomalu se zvednu a začnu se svlékáním kraťasů pod kterými mám jen tenké nízké kalhotky. Pak roztřesenýma rukama svléknu tílko, pod kterým nemám nic. Obojí spadne na zem a dlaněmi se snažím skrýt svá prsa. Oči upírám k zemi a chvěji se studem.

Ruka osudu - 27. dubna 2019 14:43

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Lékař si sundal plášť a hodil ho přes stůl. Spokojeně se usmála, když jsi se z části svlékla. Prohlížel si každý kousek tvého těla a to velmi důkladně. Kalhotky prozatím nekomenoval. Pohledem ale právě sjel od tvého břicha přes klín ke stehnům, kolenům a zase zpátky nahoru. Několikrát si potáhl z cigarety a zbytek jí pak típl o stůl a neřešil to. "Spodní prádlo taky." Dodal jen a zkřížil si ruce na prsou, ve znamení, že se o tom s tebou nebude bavit. "Pak se umyj. Je tam desinfekční mýdlo." Poukázal na sprchový kout, který byl zděný, bez dveří a nijak se tam nedalo zakrýt. Je tam houba a tuhé mýdlo, které vážně smrdělo desinfekcí. Hlídač nic neříkal ani nedělal. Zřejmě musí vyčkat na nějaký pokyn.

Rachel Taylor - 30. dubna 2019 11:11

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Chvíli se na něho dívám a očima prosím o milost. Nic. Jeho výraz mě donutí poslechnout a tak pomalu stáhnu i kalhotky. Jedinou věc, která mě chránila před úplnou nahotou. Rychle pak přejdu ke sprchovému koutu, kde zase zaváhám. Musí se na mě dívat? pomyslím si zoufale. Nakonec si k nim stoupnu zády a snažím se tak skrýt aspoň tu důležitější část těla. Mýdlo smrdí a houba taky není nejhezčí. Pustím vodu a alespoň ta je čistá a jak šumí, trochu mě to uklidňuje. Při mytí mýdlo lehce štípe, ale aspoň ze sebe mohu smýt vzpomínku na dívku z lodi. Jen to nějak nezabírá. Myji se dlouho. Rozhodně déle než by bylo zapotřebí a rozhodně nemám v úmyslu jít ze sprchy jen tak ven. Padající voda odplavuje realitu a já jsem za to opravdu ráda.

Ruka osudu - 30. dubna 2019 11:34

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Spokojeně se usmála, když jsi odtáhla ruce od svého hrudníku a sundala si i kalhotky. Znovu si tě prohlížela, docela se zájmem. Nic však nedělal. Prozatím. Když jsi vlezla do sprchy, byl tu jen jeden kohoutek, který spustil vlnu vody. Byla příjemně teplá. Ani horká, ani studená. Možná bys zvládla o trochu teplejší, ale nešlo si teplotu regulovat. Dával ti prostoru kolik jen chceš a dokonce nijak nekomentoval, že jsi se k němu postavila zády. I tak jsi musela cítit, že na tebe prostě a jednoduše civí a prostě čeká. Když už se mu ale zdálo, že tam jsi fakt dlouho, přešel jednoduše k tobě. Neřešil, že bude mokrý. Protáhl kolem tebe ruku a zastavil vodu. Všechno mýdlo se stihlo odplavit. Když ruku zase stáhl k tělu, omylem se ti otřel o stehno. Prostě si chtěl sáhnout. "Ven." Ustoupil a podal to malý ručník, aby jsi s trochu osušila. Nic víc. Pak ukázal na lehátko co byla v místnosti. Bylo potažené papírem, jak u doktorka prostě. "Sednout." Ručník ti vzal a oblečení cos tak nechala bylo pryč. Byla jsi prostě nahá a nic s tím nemůžeš udělat. Tedy zda se.

Rachel Taylor - 30. dubna 2019 11:46

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Užívám si vody a klidu jenž se s ní na mě snášel. I tomuto klidu však byla učiněna přítrž. Přišel ke mě a pak natáhl ruku kolem mého boku a vodu zavřel. Při spatření cizí ruky se prvně leknu, neboť jsem ho neslyšela, ale rychle se vzpamatuji. Ustoupím o půl kroku a i přes to se mi ruka otře o stehnu. Projede mnou zamrazení a má ruka bezděky zakryje bradavky, zatímco druhá kryje klín. Pak zazní jasný pokyn a ustoupí. Otočím se a dostanu malý ručník. Vezmu ho a dám se do utírání svého těla. Není příjemně měkký, spíš hrubý a až příliš malý na to, abych se s ním utřela do úplného sucha. Navíc, když mám mokré i své dlouhé vlasy. Po celou dobu se snažím zakrývat buď prsa a nebo, a to častěji, klín. Jakmile jsem hotova, je mi ručník zabraný a já jsem nasměrovaná na lehátko. U doktorky s tím mám poměrně malý problém, ale zde? Třesu se strachy z toho, co se bude dít. Navíc mé pyžamo i kalhotky jsou pryč. Pomalu dojdu k lehátku a sednu si na něho. Je to divný pocit sedět na papíře. Nahá s vlhkou kůží a mokrými vlasy navíc před chlapem nikoliv ženou.

Ruka osudu - 30. dubna 2019 22:31

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Usmál se, když jsi znovu poslechla. Usadila jsi se na lehátko. Za sebou jsi měla zeď, strany byli volné a před sebou byl on. Nohy jsi měla svěšené dolů a nedosahovala jsi na zem. Když k tobě přišel, přitáhl si ještě jeden malý stolek, s šuplíky, na kolečkách byli tam různé věci - jehli, stříkačky, ale i obvazy, náplasti, desinfekce.. Stoupla si k tobě tak blízko, že svými stehny se opíral o tvoje kolena. Možná ti tím chtěl dát najevo, že se nemáš bránit. Zvedl ruce a začal ti probírat mokré vlasy. Pramen po prameni se ti do jich díval, jako když matka jako nález hledala vši. Do toho prolomil ticho. "Kdy jsi měla naposledy menstruaci?" Když dokončil prohlídku vlasů, kousek se odtáhl a zvedl ti tvář, díval se to do očí a taky do nich zasvítil. Pak si vzal takové kukátko s lupou a podíval se ti do obou uší.

Rachel Taylor - 30. dubna 2019 22:38

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Sednu si a on přejde ke mě. Snažím se odtáhnout co nejdál to jde, ale pak za lopatkami ucítím stěnu. Přijde až ke mně a přiveze si sebou i malý stoleček s nástroji. Přelétnu obsah a má tvář jistě není moc daleko od bílé stěny za mnou. Opře se o má kolena a začne se probírat mými vlasy. Jeho dotaz mě znovu připomene prohlídku u doktorky. Nikdy jsem se o tomhle nebavila s mužem. "Před... Před deseti dny," dostanu ze sebe, neboť jsem vyděšena ze stříkaček a jehel a také tím, jak je mi blízko, když jsem nahá. Celkově nekladu odpor, něco mi říká, že stejně bude po jeho a je jen otázkou, jak moc mě to bude bolet.

Ruka osudu - 01. května 2019 10:35

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Pokračoval v prohlídce a podíval se ti i do nosních dírek. Vážně důkladná prohlídka. "Nějaké problémy? Jak dlouhá byla perioda?" Nechal tě odpovědět a než pokračoval s prohlídkou, všechno zapsal do papírů. Pak vzal dřevěnou tyčinku a podíval se ti do pusy a krku. Prohmátnul uzliny na krku. "Bereš nějaké léky?" Zvedl ti ruce a upažil. Prsty po nich přejel od ramenou až po konečky prstů, prohlédl si tvoje nehty. Pak ti je dal zpátky k tělu. A přišla ta lepší část - pro tebe asi horší - prohlídka ňader. Nepozastavil se a nejdřív ti levé prso zmáčkl v celé dlani. Pak nad bradavku, na horní část, zabořil dva prsty a zmáčkl. Krouživým pohybem obkroužil celé prso, jakby něco hledal a dostal se od okraje až k bradavce. Přesně takhle vás učili prevenci vyšetření rakoviny prsu. Pokud jsi se bránila, nebo se mi snažila chytit ruku, jednoduše si zavolal toho hlídače, který ti obě ruce chytil a držel za zády. Jenže k tomu, aby to šlo tě musel zvednout, posadit se na lehátko sám a tebe si posadit do klína. Jeho stisk byl pevný a nekompromisní. A když ses nad tím tak zamyslela a trochu se zavrtěla v jeho klíně, mohla jsi na zadečku cítit něco tvrdého.

Rachel Taylor - 01. května 2019 18:42

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Celá prohlídka však začne nabírat dost podivný směr a já čím dál víc nervózním. Dívá se mi do nosu a u toho se ptá na ženské problémy. "Žádné problémy," odpovím mu a chviličku přemýšlím nad druhou částí dotazu. Doma si to píšu, ale z hlavy se nakonec dopočítám k dvaceti osmi. "28 dní, myslím," odpovím i na takto osobní dotaz. Dovoluji mu podívat se do úst a pak pokračuje prohmatáním krku. "Neberu," odpovím stručně zatímco si prohlíží mé ruce. Jakmile však přejde k prsům, cuknu sebou a zvednu své ruce. "Neměla by tohle dělat doktorka?" zmohu se na dotaz. Je mi to hodně nepříjemné a prohlídka trochu vytěsnila vzpomínku na Rebbecu. Místo odpovědi byl povolán strážný a já s hrůzou sledovala co se děje. Během momentu jsem byla na jeho klíně a on mi držel ruce za zády. Zmohla jsem se během toho celého na jediné "Au". Pak pokračuje i bez mého svolení se zbytkem kontroly ňader. Dojde mi, co hledá a vím, že to nenajde. Na poslední kontrole u doktorky jsem také prošla bez jediné chybičky. Snad krom jizvy na noze. Při silnějším sevření bradavky se nespokojeně zavrtím a dojde mi ještě horší věc, než se mi chlap dotýká prsou. Tomu co sedím na klíně se to podle všeho líbí. Jak jsem nahá, cítím, jak mi na zadek tlačí něco tvrdého a vystouplého nad stehna.

Ruka osudu - 02. května 2019 11:21

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Bránila se, škoda. Mohla si to mít dřív za sebou, v klidu. Ale takhle si alespoň své užije i Ozzy, hlídač. "Teď to dělám já a ty budeš dělat co ti řeknu " Odpověděl doktor nekompromisně a Ozzy už tě držel. Usadil tě na klín a ty jen můžeš hádat proč. Doktorovi se na tváři jen usadil kyselý úšklebek,malé nijak to nekomentoval. V tichosti dokončil prohlídku obou ňader a schválně, provokativně ti promnul obě bradavky mezi prsty. "Už jsi měla sex?" Poodešel od vás a Ozzy, u kterého jsi byla na klíně, zabořil nos, i přes svou masku na obličeji, do tvých vlasů a nasál tvou vůni. "Polož ji na záda a drž.". Doktor si počkal, až tě spacifikuje. Ani nevíš kde se vzali, ale někde ze spodní části lehátka vytáhli popruhy a podél těla ti na pevno přivázali ruce. Tvému odporu a nějakému bránění se neměl hlídač problém odolat a pokud ti bylo potřeba, klidně ti hřbetem ruky jednu slušnou ránu usadil na obličeji. Když jsi byla na zádech, u lehátka už stál i doktor. "Pokrč ji nohy v kolenou." Během další chvíle jsi cítila Ozzyho ruku pod koleny jak si zvedl nohy, tak aby jsi je měla pokrčené a pevně je držel na místě. Zatím to je neroztahovali. Doktor si začal prohmatávat břicho a ne nijak šetrně.

Rachel Taylor - 02. května 2019 11:48

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Na mou otázku dostanu odpověď na kterou neodpovím. Navíc nějak ztratím chuť poznat svého hlídače blíže. Protestuji tedy dál jen vrtěním se na nepříjemných kolenech hlídače. Jakmile mi stiskne bradavky, jen syknu a na chviličku zavřu oči. Jeho dotaz mě nutí je hned zase vykulit. Jasně, plno děvčat už své kluky mělo a vedli se řeči o sexu, ale já zatím zkušenosti nemám. Zavrtím hlavou, na slova se nezmohu. Jak se otočí, ucítím ve vlasech obličej svého svěráku. Podtáhnu se jak jen mi to dovolí. Příkaz doktora mě znervózní. Co se mnou chtějí dělat? děsím se, když si se mnou hlídač dělá co chce. Bojuji aspoň o trochu prostoru a o pohodlnější pozici. Není mi to nic platné. Prohraji a najednou mám ruce připoutané k lehátku. Vrtím se, ale spíš si to tím zhoršuji. Další příkaz a i přes můj odpor mi ohnou nohy jak chtějí. Doktor ke mně přistoupí a začne mi prohmatávat břicho. „Proč to děláte? A co se mnou bude?“ dovolím si další dotaz a snažím se držet hlavu nadzvednutou, abych přes prsa viděla co dělá. Cítím to, ale zároveň mám potřebu ho hlídat pohledem.

Ruka osudu - 02. května 2019 12:08

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Zajiskřilo mu v očích, když jsi mu vyvrátila domněnky o tom, že už jsi jistě měla sex. Vypadal teď trochu víc spokojený, než před chvílí. "Tohle bude ještě zábava." Vydechl a věnoval se břichu. Pak zase poodešel aby si napsal něco do papírů. Mezitím Ozzy trochu roztáhl tvé nožky, aby měl dobrý výhled. Jeho stisk na stehnech ti skoro nedával žádný prostor pro nesouhlas. Viděla jsi, jak jeho oči zkoumají tvůj klin. A jistě se u toho usmíval. "Měla bys být ráda. Když se to poštěstí, budeš políbená dlouhověkostí a mládím." Došel zase k vozíku a natáhl si na pravou ruku rukavici a na ukazovák a prostředníček si vymáčkl trochu nějakého průhledného gelu. "A nebo se tvé tělo nepopere s léky a ty chcípneš." Postavil se vedle hlídače, který ti teď ještě silněji chytil nohy, seděl na kousku lehátku hned za nimi a doktor byl z boku. Levou ruku ti položil na břicho a s pravačkou se blížil ke tvému klínu. Překvapivě do tebe prsty příště nevrazil. Přitlačil na břicho, aby jsi sebou tak neškubala a jeho prsty si našli cestu mezi dvěma závojíčky, když ti prsty projel mušličku v celé délce a promazal tě gelem. Zvláštní péči věnoval třesince na vršku. Díval se ti u toho do očí. Pak do tebe dvěma prsty prostě vnikl a chvíli s nimi uvnitř tebe hýbal, různě hmatal. Rukou na břiše proti sobě tlačil.

Rachel Taylor - 02. května 2019 19:22

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Nechápu jeho slova. Co bude zábava? přemýšlím a snažím si nic nedělat z dotyků hlídače. Jenže jak mi lehce roztáhne kolena, dojde mi, kam se dívá. Snažím se kolena srazit k sobě, ale nemám šanci. Nezbývá mi, než ho nechat být. Dokud se jen dívá, není to tak zlé, snažím se aspoň o něco uklidnit. To už mi doktor odpovídá na můj dotaz. Na mé tváři musí být jasně vidět zděšení. To se ještě prohloubí ve chvíli, kdy zmiňuje co se stane, pokud nebudu mít štěstí. Tak nějak mám obavy, že to má vyšší pravděpodobnost než věčný život. Zvuk natahování rukavice má za následek že mi hrůzou přejede mráz po zádech. To že si na prsty dá gel je podobně děsivé. Vím co musím očekávat... Doktor se znovu vrací a cítím, jak hlídač ještě zesílí tlak na mé nohy. Vrtím se aspoň tělem, abych jim to nedělala tak lehké. Vrtění mi překazí doktor tím, že mi položí ruku na břicho. Na chvíli nevidím, co dělá a děsí mě to víc než co dělal dosud. Tlačí mi na břicho a já se tak nemohu vrtět. Pak cítím dotyk prstů v rukavici na svém citlivém místě. „Nechte mě, prosím,“ ozvu se tiše a zoufale. Putuje však dál dovnitř. Opatrně, nejspíš nechce abych přišla o panenství a nebo jen čeká na vhodnou chvíli. Cítím, jak se ve mě hýbe a ten gel rozmazává. Snažím se vrtět, ale nemohu. Ruce zoufalstvím zavřu. Jak se mi pečlivě věnuje, položím hlavu a napnu se v ramenou. Nechci aby mé tělo jakkoliv reagovalo. Snažím se jeho prsty ignorovat, přestože to úplně nejde.

Ruka osudu - 03. května 2019 11:17

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Když doktor viděl, jak se snažíš nereagovat a položila jsi se, pobaveně se zasmál a schválně povolil tlak na bříško a prsty tě jen začal víc dráždit, když je několikrát povytáhl a pak mučivě pomalu zase zasunul dovnitř. I když jsi se snažila sebevíc, a nechtěla to, tělo nikdy nejde tak úplně ovládnout. Navíc když k dráždění tvého klína přidal ještě druhou ruku, kterou přesunul na tvé pravé prso a mezi prsty začal dráždit tvou bradavku. Mezitím pokračoval prací v klíně, dvěma prsty do tebe dál pronikal a palcem k tomu všemu přejížděl po citlivém, již nyní prokrveném vrcholku. "Můžu?" Ozval se težký hlas hlídače. Podle toho jsi mohla odhadnout, že mu je kolem 40. Hlas měl hrubý, trochu chraplavý a přidušený díky masce na tváři. Doktor se jen zasmál a vykouzl z tebe prsty, přestal ti i dráždit hrudník. "Posluš si." Poté se nezájmem odešel ke stolu, kde vzal papíry a něco do nich zapsal. U stolku připravil dvě injekce s nějakou tekutinou a toho, co dělal prozatím hlídač, si vůbec nevšímal. Ozzy se k tobě víc přisunul. Lehl si nad tebe, svoje ruce si opřel vedle tebe. Jednu ti zasunul do podpaždí, druhou dal vedle hlavy a dlaněmi se opíral o lehátko. Dostal se mezi tvá stehna a na malý moment se ti zadíval do očí, s vítězným a hravým úšklebkem na tváři. Ruku vedle tvé hlavy stáhl, a vjel ti jí do klína sám. On měl hrubé černé rukavice, navíc bez gelu, takže jeho první vniknutí nebyli zrovna příjemné, než se prsty navlhčili o gel který předtím rozetřel doktor a tvoje šťávy. "Víš, tady nikoho nezajímá co chceš ty. Nebo kdo seš. Pro nás jsi jen číslo. Při nejlepším. Až přestaneš být i to, skončíš v moři jako potrava pro žřaloky. Pokud tě dřív nezabijí doktorovi pokusy. Jo pokusy, děláme pro jednoho bohatého týpka, co se snaží najít lék na věčné mládí." "Ozzy drž hubu." Zarazil ho doktor a pobaveně vás oba sledoval od stolu. "No jo." Pak jsi cítila, jak z tebe vyklouzl prsty, ale ruka u klína zůstávala, jen se o tebe otíral hřebem, jak se snažil si rozepnout kalhoty.

Rachel Taylor - 03. května 2019 11:46

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Snažím se. Vážně. Jenže tělo si trvá na svém a jakmile povolí tlak na břiše, začnu sebou cukat podle toho, jak se ve mně hýbou doktorovi prsty. Nakonec se prohnu, když pomalu a mučivě vyjede ven, aby se zase vrátil dovnitř. Druhou ruku přesune na prso a mučí mou bradavku. "Prosím..." ozvu se tiše, ale vrtím se jak se snažím uhýbat. Cítím, že vlhnu a není to jen tím gelem. Mému tělu se to líbí o tom nemůže být spor. Pak se ozve hlídač a já prudce otevřu oči a zavrtím hlavou. Snad jako kdyby to bylo na mne. "Ne, prosím!" dostanu ze sebe polohlasně zoufale. Doktor odejde a nechává mě gorile. S vyděšeným výrazem sleduji hlídače. Pustil mé nohy, jenž jsem se snažila dát okamžitě k sobě. Povedlo se mi to jen částečně, neboť mezi koleny byl už hlídač. Opírá se vedle mé hlavy a zblízka se na mne dívá. Můj výraz je plný děsu a strachu. Tohle už nevypadá na kontrolu... Opře se jen na jednu ruku a druhou mi strčí do klína. Znovu se prohnu, jak se mu snažím uhnout. Docílím jen toho, že se břichem dotknu jeho hrudníku. Ruce stejně nezabráním v tom, co chce. Hrubší rukavice do mě vnikne. Pak se to mému tělu znovu začne přes mé protesty líbit. Jeho slova jsou děsivá a já se nezmohu na žádnou odpověď. Nevím, co bych na to měla říct. Ale zároveň se z toho dozvím svůj nejpravděpodobnější konec. Budu sežrána žraloky. Zavírám oči a vnímám, jak ze mě vyjedou jeho prsty. Cítím ho však dál. Bojím se otevřít oči a zjistit co dělá.

Ruka osudu - 03. května 2019 12:18

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Hlídač se tvou reakcí evidentně bavil a dělalo mu to snad ještě víc dobře. Když jsi prosila, když jsi se vzpínala. Jeho ruce ale byli nekompromisní, navíc ty tvoje byli stále připoutané k lehátku. Nemohla jsi tedy nic moc, jen se posouvat po lehátku. Což ti tak trochu znemožňovalo tělo Ozzyho nad tebou. Položil ti na ústa prst, aby tě utěšil. Rukavice byla vlhká od toho, co ti před chvílí dělal. Přestal se opíral o lehátko pod tebo, když si rozepl kalhoty a vzduchem se zhoupl jeho ztopořený penis, který uvolnil ze sevření. Obě ruce položil na tvoje boky a pevně si tě přidržel, abys mu nikam neunikla. Pak už jsi mohla cítit, jak tě svým nádobíčkem projel v celé délce a navlhčil se tak o tebe. Slastně vydechl už jen z tohohle doteku. Když jsi se svíjela, akorát zesílil stisk na tvých bocích a přitáhl si tě po lehátku zpátky k sobě. "Ale no tak, neboj. Budu rychlý." Zasmál se a pak už jsi cítila, jak se jeho špička tlačí do tvé mušličky. Nebylo to nic příjemného, dokonce bys mohla říct, že je to bolestivé. Jenže on do tebe vnikl jen špičkou. Ponořil žalud a smál se. Takhle ti blánu rozhodně neporušil, ale otázkou je, jestli to je jeho cílem. Vyklouzl ven a to samé párkrát zopakoval. Než se přesunul k dírce níž.

Rachel Taylor - 03. května 2019 12:53

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Jeho prst na mých ústech cítím. Cítím i to, že je vlhký od toho, co s ním dělal v mém klíně. Jak nechutné. Snažím se uhnout alespoň hlavou. Natočím ji do strany a oční víčka mám pevně zavřená. Podle zvuku poznám, že se mu povedlo rozepnout zip. Na očích se mi objevují první slzy. Vždy jsem si říkala, že můj první sex bude s někým, koho budu mít ráda. S někým, koho budu milovat. Ale zdá se, že to bude s obří gorilou, jenž si to vezme násilím. Sevře mi boky a zabrání mi tak v uhýbání. Cítím jeho penis ve svém rozkroku i to, jak mě jím přejel přes zadeček, kůži mezi i jeskyňku. Rozbrečím se. Tiše, ale o to větší jsou slzy, jenž se kutálí na papír lůžka. Svíjím se a stále se snažím uhýbat, přestože se mohu hýbat sotva o pár centimetrů. Silou mě stiskne a přitáhne zpět na původní místo. Pak už cítím špičku jeho penisu, jak se mi opírá do jeskyňky. Tlačí se dovnitř a já se pokouším o poslední odpor. Je mi to k ničemu. Dostane se dovnitř. Je sice jen na kraji, ale pro mě je to konec. Bolí to, je to nepříjemné. A on to opakuje několikrát. Nevniká do hloubky, jen na kraj, ale mě to stačí. Brečím. Pak ucítím, jak mění polohu, načež ho ucítím na zadečku a na dírce. "Prosím... Nechte mě," dostanu ze sebe skrze už jen velice tiše.

Ruka osudu - 03. května 2019 13:23

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Znovu se zasmál, když viděl, že pláčeš a slyšel, že prosíš. Na chvíli se zastavil, ale tlak na svůj zadeček jsi mohla cítit pořád. "Ale drahá, taky nikoho nezajímáš." Pak jednoduše přitlačil víc a víc si tě u toho přidržel a podepřel ti pánev. Do zadečku ti vklouzl díky gelu a všem šťávám docela snadno, i když musel zabrat a hlavně tentokrát to nebyla jen špička. Pronikl do tebe celý, až po koule, a slastně vydechl, jak ho úzká a pevná dírka obepnula. Chvíli se nehýval a nic nedělal. Ale to netrvalo dlouho. Začal sep ohybovat. Zezačátku pomalu, lehké a jemné přírazy. Jakmile však ucítil, že se dírka částečně uvolnila a přizpůsobila, začal přidávat. Jak na tempu, tak na tvrdosti přírazů. Takhle pokračoval do doby, než se udělal. A ne, nebyl to gentleman, aby tě naplnil a dal ti pokoj. On vstal a přešel ke tvému obličeji. Chytil tě za bradu tak, aby jsi našpulila rty a vznikla mezi nimi mezírka. Přiložil ti žalud na rty a pomohl si rukou. Pak už jsi cítila, jak ti do krku stéká jeho horké sperma. Chvilku tě přdržel a zacpal ti pusu i nos, aby si byl jistý, že to všechno spolykáš. Nakonec spokojeně poodstoupil a natáhl si kalhoty. Doktor konečně vstal od stolu a přišel blíže k vám. "Skončils?" Zeptal se trochu otráveně a když sis ho lépe prohlédla, sám měl velkou bouli v kalhotách.

Rachel Taylor - 03. května 2019 13:39

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Jeho slova mě ničí. Nikoho nezajímám. Umřu sama a rodiče se nikdy nedozvědí, co se mi stalo. Nikdo tyhle hnusáky nepotrestá. Zatlačí mi na zadeček a pak cítím, jak proniká dovnitř. Je to hodně nepříjemné. Tlačí to. Bolí to. A nakonec se dovnitř dostane a ... on ... vjede dovnitř a ž kdo ví kam. Vyjeknu nahlas. Protože to zabolí. Tlačí to a je to strašně divné. Myslím, že takhle roztaženou dírku jsem nikdy neměla. Ne, rozhodně ne. Nadzvednu břicho a snažím se z něho aspoň trochu sjet. Jeho ruce mě však drží na místě a tak si jen způsobuji změnu působení tlaků. Pak se pomalu vytáhne, jen aby se záhy vrátil. Nikdy by mě nenapadlo, že můj první sex bude takhle hnusný. Nikdy. Jakmile se tělo přizpůsobí, zrychlí a mě se z toho začne zvedat žaludek. Trvá to poměrně dlouho a hodně to bolí. Pak ale cítím, jak se něco změní, nejen že jsem už mokrá i od jeho šťáv, ale nakonec ucítím, jak mě začne plnit dírku. Jemu to nestačí. Vytáhne ho ze mě a přejde k mému obličeji. Silou mě chytne a donutí narovnat hlavu, zároveň mě tlak z boků na ústa donutí pootevřít silou stisklá ústa. Následuje proud lepkavé a teplé kapaliny proudící přímo do mých úst. Je to trochu slané, ale hodně lepkavé. Nechce to téct a já to nechci polykat. Chci to vyplivnout. Začne se mi zvedat žaludek a já cítím, že se nejspíš pozvracím. Rozhodl se však donutit mě to polknout. Zacpe mi nos a podrží pusu. Musím to polknout, chci-li dýchat. A to já chci. Já chci žít. Polknu jednou a pak podruhé. Cítím, jak to odporné svinstvo cestuje krkem. Pustí mě a já lapám po vzduchu. Podívám se za jeho zády, ale přes slzy nic nevidím. Jen rozmazané fleky dvou postav.

Ruka osudu - 03. května 2019 14:22

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Ani jeden z nich si z tebe nic nedělá. Z tvých slz, z tvých hlasitých vzlyků. Doktor jen přišel blíže a lehce ti roztáhl nohy. Dotýkal se tě na kolenou, ale nikde jinde. Chtěl si jen zkontrolvoat, jakou paseku tam ten Ozzyho buřt nadělal. Naštěstí žádnou a nemusel tě nijak ošetřovat. "Vezmi si ten ručník a otři jí." ROzkázal mu a hlídač přikývnul. Vzal si ručník, hrubý a malý, do kterého ses předtím utírala. Namočil ho ve sprše pod vodou a pak přišel k tobě a docela hrubě ti ačal otírat klín i zadček od všech šťáv a gelu. Doktor k tobě mezitím přišel. K ruce. Na paži mezi loktem a ramenem ti uvázal škrtidlo a ruku zaškrtil. Pak si v loketní jamce vyhmátl žílu a zavedl připravenou jehlu. Vzal si asi 6 zkumavek, různě velkých, tvé krve. Povolil škrtidlo, vytáhl jehlu a ranku po ní ti dokonce zalepil a ještě zmáčkl, aby jsi neměla modřinu. Jenže to nebylo všechno. Přišli další dvě jehly. Tenttokrát ti ale nebral krev, nýbrž ti něco píchl. Využil toho, že jsi ještě trochu mimo z toho, co s tebou dělal ten hlídač a píchl ti to do zadku, do horního kvadrantu, kam se píchají léky normálně. Trochu to pálilo, což se dalo čekat, když ti to vpravil přímo do svalu. A konečně ti povolil pouta na rukách a nechal tě se posadit.

Rachel Taylor - 03. května 2019 14:33

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Vzlykám a snažím se vytěsnit všechno to svinstvo z mojí hlavy. Celou tuhle šlamastiku. Doufám, že se za chvíli probudím doma v posteli, napadne mi a spustí se mi další vlna slz. Přijde ke mně doktor a za kolena mi rozevře stehna. Chvíli se mi dívá na rozkrok a mě je to úplně jedno. Bolí mě zadek a stále se nemohu zbavit pachuti v ústech. Budu ji tam cítit navždy a spolu s ní i tu bolest ze zadku. O chvíli později mi v klíně jezdí hlídač mokrým ručníkem a utírá mě. Je mi to úplně jedno. Stejně tak to, že mi doktor za píchne injekci do loketní jamky. ani nevím kolik krve si vzal a popravdě, je mi to teď úplně jedno. Všechno. Celý tenhle posraný svět. Teprve injekce do zadku mě zabolí dostatečně na to, aby mě probrala z transu. "Co jste mi to dal?" dostanu ze sebe stále nepříliš klidným hlasem mezi vzlyky. A jakmile mi povolí ruce, Obejmu jimi kolena, jenž svírám plnou silou k sobě. Snad jako kdybych teď mohla zpětně něčemu zabránit.

Ruka osudu - 03. května 2019 20:29

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Odložil všechno na stolek a označil zkumavky. Když tě pustil a měl všechno hotové, dal na lehátko vedle tebe košili - klasického nemocničního andělíčka. Takže záda otevřené, jen na šňůrky a úplně hole. Žádné spodní prádlo. Navíc byl bílý. "Něco co oddálí menstruaci a zabrání otěhotnění. A taky vitamíny. Prozatím nemáme žádné podrobné vyšetření, ale myslím,.že nebude třeba. Vypadáš silná a zdravá." Nikdo ti s oblékáním nepomohl. "Tak. Sektor B, pokoj 109. Teď už by měl být volný, a tvoje kamarádka bohužel cestu lodí nepřežila." Ušklíbl se a kýbl Ozzyho. Ten tě vytáhl na nohy a chytil za jedno rameno. Do boku ti opřel hlaveň zbraně. "Tak se projdeme." A vedl tě ven.

Rachel Taylor - 03. května 2019 21:15

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Chvíli sedím a svírám kolena. Bolest v konečníku pomalu ustupuje, ale v mé hlavě to bude navždy. Nikdy jsem nezažila podobnou potupu a ani bolest. Vedle mne se objeví nemocniční andělíček. Přitáhnu ho k sobě. Cokoliv je lepší než nic. Teprve po té mi odpoví na otázku. Neodpovídám a nijak nahlas nereaguji. Přemýšlím nad tím co říká. "Proč bych měla otěhotnět?" zeptám se lehce zděšeně. Z toho co se stalo... Z toho přeci nemohou být děti... Vždyť jsem to sperma spolkla... Tak se přeci nemůžou dostat... Řekne nějaké označení pokoje a já na sebe honem natáhnu andílka. Ovšem zavázat tkaničky na zádech je pro mne problém. Ale naštěstí s tréninkem z plavek a z jedněch mých šatů to tak nějak dám. Po chviličce už je u mne zase ten odporný hlídač a s bouchačkou mi odvádí na můj pokoj.

Ruka osudu - 03. května 2019 22:12

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Na tvoji otázku už neodpověděl, rovnou tě nechal jít i s Ozzym. Ten k tobě stále tiskl zbraň a jednou rukou Tě držel za rameno. Na první chodbě, kam jste vylezli nikdo nebyl, ale bylo tu spoustu dveří. Čisté bílých jako stěny. Z jednich dveří se ozýval bolestný křik a z druhých zase hlasité sténání od sexu. Ozzy se ušklíbl a vy jste prošli posuvnými dveřmi, které si otevřel kartičkou. Tady už pár lidí bylo. Všichni si tě prohlíželi. Muži i ženy. Většina mužů na tebe koukala jako na kus masa. Asi se jim nový přírůstek libil. Jeden chlap se dokonce zařadil po váš bok. "Přijelo ještě nějaké nové maso?"

Rachel Taylor - 03. května 2019 22:26

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Neodpověděl a já nebyla ušetřena dalšího moře myšlenek. Opravdu, proč bych měla otěhotnět? přemýšlím, zatímco v boku mám vraženou zbraň. Jdeme po bílé chodbě. Nikde nikdo, ale pak... Co to... zaslechnu bolestný křik a pak, jak jdeme dál ho přebije zvuk jiný. Sténání. Tady jsou opravdu všechny ženy znásilňované? děsím se. Já neumřu, já zešílím a pak umřu, opravuji představu svého konce. Jak postupujeme dál, může hlídač cítit, že se rozklepu. Celé se mi zmocní třes ze strachu. Pak se objeví první další lidé. Muži i ženy. Muži doslova zírají a já mám pocit, jako by ten andělíček byl průhledný. "Já nejsem maso..." pípnu tiše, spíš jen pro sebe. Při dotazu dalšího chlapa.

Ruka osudu - 04. května 2019 16:16

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Když jste byli na chodbě, kde s eto hemžilo lidmi, bylo to skoro jako v nějaké pergole. Široká chodba a po okou straných okna místo klasických stěn. Díky tomu jsi viděla ven. Na jedné straně se rýsovala zeleň, ale jen kousek. Poté byl útes a moře. Nikde nic víc. Jen útes, voda a obzor. Venku bylo už světlo. Ještě aby ne, když vás čapli v noci, vezli pár hodin lodí a pak ta prohlídka. Na ruhé straně jsi viděla budovu a pokud ses rozhlédla víc, viděla jsi, že celý komplex je udělaný jako kryche. Uprostřed byl dvůr na kterém byli rozkvětlé stromy, lavičky a další lidi. Všichni byli bď civilně oblečení nebo měli pláště. Viděla jsi akorát do dvora a na budovu naproti, která měla velké označení B a všude na malých oknech byli mříže. Muž, který se k vám přidal se zasmál, když jsi odporvala. Ozzy se s tebou zastavil a ten druhý si stoupl před tebe a bolestivě ti chytil čelist do dlaně. "Tebe sem se na nic neptal." Hlas měl najednou hrubý, na sobě měl plášť a na náprsní kapse vysačku se jménem dr. Edward Cook, měl tam i fotku. Pak něaký čárový kód a nic víc. Ozzy se zasmál a pak zakroutil hlavou. "Ještě přivezli nějakýho kluka, ale ten vypadal jako troska. Nedávám mu víc jak týden. Zato tahle se drží. Je to slušný kus. A navíc ještě panna." Podívali si tam o tobě jakobys byla vzduch. "Je na sto devítce. Sice sem si už odložil v ordinaci, ale asi neodolám ještě jednou." To už se doktor před ním trochu zamračil. "Nech si taky užít nějakou srandu ostatní. Víš jak to je s novým masem. To je nedocenitelné." Uhnul z cesty a vy jste pokračovali. Před vámi se objevili velké posuvné dveře, které otevřel doktor pomocí kartičky. Před vámi se objevila recepce, museli jste se dostat z koridoru do budovi. Za pultem byla žena. "Průkazy pánové."

Rachel Taylor - 04. května 2019 16:33

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Projdeme do prosklené chodby z které vidím do okolí. Není toho moc vidět, ale něco mi říká, že odtud se opravdu nemám šanci dostat. Jsem tu zavřená a sloužím jako pokusná myš. Jediný rozdíl je ten, že s myši doktoři neznásilňují, uvědomím si opravdu smutný fakt. Doktor na můj tichý protest chytne dlaň, až mi zabolí. Hrubě na mě štěkne a já zalituji, že jsem nevydržela být zticha. Jejich slova mi znovu připomínají bolest a hrůzu z ordinace. Ještě teď mi stále bolí konečník od toho, jak se mi tam silou vecpal a tu pachuť cítím také. Baví se o Aaronovi a já tak trochu přemýšlím, že být kluk, nemusela bych si projít tím vším v ordinaci. Kluci to mají lepší, pomyslím si ve chvíli, kdy hlídač zmiňuje to, že mi znásilnil. Zamrazí mi při jeho slovech, že neodolá a udělá mi to ještě jednou. Nevím kolikrát to mám vůbec šanci vydržet. Slova doktora tomu dodávají jen třešničku na vrch. Dojdeme k posuvným dveřím, kde v recepci sedí žena. Podívám se na ni a v očích mám zajisté vykreslenou bolest. Nevěřím, že by mi tady někdo mohl pomoci.

Ruka osudu - 04. května 2019 17:44

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena si od obou vezme průkazy a projede je skenem v počítači,. něco tam nacvaká a pak si prohlídne tebe. V očích má soucit, ale to je tak všechno. Je malá a tlustá. Na sobě má světle růžovou uniformu skládající se z hlaneny a kalhot. Vlasy na krátko střižené. "To je ta na sto devítku?" "Jo." "Můžete jít." Prošli jste kolem pultu do poměrně široké chodby, byl tam kovové židle po stěně, další dveře co někam vedli, byli ale tmavé a pak výtah, ke kterému jste došli. Hlásil patro pět. Ten muž šel pořád s vámi. Nastoupili jste a Ozzy zmáčkl poslední číslo (7), Doktor si zmáčkl 6 a tam vás opustil. Vyjeli jste nahoru a tam bylo to samé. Recepce, žena, lavice a velké černé dveře. Ozzy ukázal průkaz, tebe si žena prohlédla a pak vám otevřela dveře. Byla tam chodba posetá po obou stranách dveřmi, na konci byl volný prostor, okolo, staré křesla, stoly, klavír a stará televize. On tě ale vedl ke dveřím s číslem 109, kam tě strčil a zavřel za vámi.

Rachel Taylor - 04. května 2019 17:57

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro A také že ne. Jediné čeho se mi dostane je pohled snad s náznakem soucitu. Možné ale je i to, že si ho tam jen představuji. Pouští nás dál a já jsem vedena blíž ke svojí cele smrti. Vejdeme do další chody a pak do výtahu. Muž nás i zde doprovází a naštěstí nás opouští v patře šest. V patře sedm vystoupíme a já jsem vedena další chodbou. Je to tu bludiště a já už rezignovala s útěkem. Odsud nikdy neuteču. Zemřu tu. Další recepce, další žena jíž jsem naprosto ukradená. I zde jsme puštěni dál, ale poprvé mám pocit, že je tahle chodba slepá. Nejspíš tedy chodba v níž mám skončit. A také ano, hlídač mě zastavuje u cely s číslem 109. Postrčí mě dovnitř a za sebou zavře dveře. Přejedu očima po místnosti a pak skončím u svého doprovodu. Děsím se, že si bude chtít zopakovat tu věc z ordinace, tak jak tvrdil tomu muži.

Ruka osudu - 04. května 2019 19:46

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Pokoj tě docela slušně překvapil. Uprostřed bylo malé okno, samozřejmě zamřížované. Měla jsi výhled na moře. Pod oknem malý stolek a podél stěn dvě jednolůžkové postele, ustlané do bílého povlečení. Postele vypadali pohodlně, přeci jen asi na pohodlí a kvalitní odpočinek dbají. Na stole byla váza a v tom jeden jediný žlutý tulipán. Po pravé straně byli dveře a na nich nalepené zrcadlo. Pokoj byl vymalovaný na bílo, jen dveře byli světle šedé. Chlap k nim přešel a otevřel je. Prstem tě pobídl, aby jsi šla za ním. Byla to koupelna. Byl tu záchod, oddělený od sprchového koutu zděnou stěnou. Kout byl taky zděný a byl ram jen bílý závšs, žádno dveře. Malé umyvadlo a nalepené zrcadlo na modrých kachličkách. Byla tam taky jedna skříňka, kterou otevřel. V ní jsi našla malé ručníky, čtyři a čtyři košile, jaké máš na sobě. "Dokud budeš vedená jako testovaví subjekt, budeš nosit jen tyhle košile. Pokud tě přeřadí, dostaneš uniformu a jiný pokoj. Zezačátku tu budeš sama, ale je dostm ožné že ti sem velmi brzy někoho šoupnout." Vyšel z koupelny zpátky do pokojíku. "Zamyká se ve 20 hodin, kdy musíte být všechny na pokoji, pokud vedení neřekne jinak. Jinak máš po chodbě volný pohyb, ale dál jak za recepci se nedostaneš. Cokoliv budeš potřebovat, řeš s tou ženskou za pultem." Pak na dveře někdo zaklepal a dovnitř vešel ten doktor, kterého jste předtím potkali. Došel až k tobě a vzal tě za zápstí pravé ruky. Nacvakl ti takový náramek, byl ti docela na těsno. Z boku něco zmáčkl a rozsvítil se display. Naskočil tak tvůj puls a pak se náramek hodně utáhl a zase povolil a naskočil tam tvůj tlak. Bylo tam i jakési číslo - #08247 a v pravo dole malá jednička. Display svítil zeleně. Jestli si to budeš chtít sundat, nepůjde to. "Neboj, je to vodotěsné. Jo a má to v sobě GPS." Ušklíbl se a pak se slova zase chytil Ozzy. "O režimu tě bude informovat vedoucí patra, ta ženská u pultu. Jo a ještě jedna rada.. udržuj to tu čisté." Ušklíbl se a pak odešel. Zůstala jsi tam s doktorem.

Rachel Taylor - 05. května 2019 12:22

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Jak se podívám na svůj doprovod, přejde k jediným dalším dveřím v místnosti a otevře je. Mě pokyne, abych šla za ním. Následuji ho s jistým váháním, ale ukazuje se, že to je koupelna. Díky bohu za ni, pomyslím si a vím, kde strávím hodně času. Bude trvat než to ze sebe všechno smyji. Ukazuje mi vybavení i obsah skřínky. Jeho slova mi připomenou to, na co nemohu zapomenout. Jsem testovací subjekt. Jsem pokusná myš... Nevím, jak mám chápat přeřazení. Vždyť to doktor řekl dost jasně, buď zemřu a nebo pokud budu mít fakt velké štěstí, bude ten jejich experiment úspěšný a mě se buď nějak zbaví a nebo na mě budou zkoušet další věci. Odsud se dostanu jedině jako žrádlo pro žraloky. Nikdy už neuvidím rodiče... Jeho další slova tak vnímám jen jako ve snu z kterého mi vytrhne až zaklepání a příchod doktora, jenž se od nás oddělil ve výtahu. Dojde ke mě a já se začnu klepat strachy. Chytí mi za ruku a nacvakne mi nějaký náramek nad zápěstí. Cítím, jak se stáhl a pak povolil a také skrz prsty doktora vidím, jak na něm vyskočila čísla. Tlak. Při slovech hlídače zvednu zrak a lehce přikývnu. On jde ke dveřím a já doufám, že ho bude následovat i doktor. Ale ten tu zůstává. Stále lehce nejistou chůzí dojdu k posteli na kterou si sednu a dám kolena k bradě.

Ruka osudu - 05. května 2019 17:32

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Doktor tě sledoval s mírným pobavením na tváři. Prohlížel si tě, jak tam sedíš a schováváš obličej do dlaní. Kolena tiskneš k tělu. Pousmál se a nějakou dobu váhal. Pak jsi ucítila, jak si sedá vedle tebe, ale nijak se tě nedotýká. "Pokaždé je to stejné. Neboj se. Zvykneš si rychle." Asi to nebyli nejvhodnější slova útěchy, ale to mu bylo jedno. "Chceš obejmout? Rameno na vyplakání?" Možná by tě mohl upozornit, že za tu službu bude něco chtít. Nebo ne? "Co máš ráda? Můžu ti to přinest." No ne, vypadá to, že jsi narazila na někoho hodného..

Rachel Taylor - 05. května 2019 17:59

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Cítím zhoupnutí postele, jak dosedl. Bojím se, co bude chtít. Byla bych nejraději kdyby mě nechal být. Pak začne nabízet pomoc a já přemýšlím, co to má být. Nikdo tu na mne není hodný, tak proč se teď chová takhle? "Chtěla bych něco na sebe, nechci umřít s holým zadkem," špitnu nakonec polohlasně. Pochybuji ale že mě pomůže vyřešit tenhle problém. Umřu, co bych vůbec měla chtít. Umřu, jakmile ta látka začne fungovat.

Ruka osudu - 05. května 2019 18:22

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Netlačil na pilu a jen tam vedle tebe seděl. Po tom, co jsi však zmínila oblečení se začal smát. Hodně smát. Opravdu si ho pobavila. "Myslel jsem spíš čokoládu, nebo tak něco." To už jsi ale cítila dotek na svém stehně z boku, jak se k tobě přisunul a jednou rukou tě obejmul. Začal tě po stejně jemně hladit. Byl ti tak blízko, že jsi mohla cítit jeho kořeněnou vůni. "Víš, první týden ti dají pokoj. Tedy s experimenty. Většinou se to týká dělá, záleží, jaký je o člověka zájem. Ale pak.. pak to jsou muka. Občas se ale stane, že si některého subjektu všimne nás vedoucí, pán co si to tu platí. Ani nevím, kde je všem těm holkám konec." Vjel ti na stehně pod košili a pohladil ti holou kůži.

Rachel Taylor - 05. května 2019 18:34

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Podle smíchu pochopím, že jsem se v něm spletla. Všichni tu jsou zlý a všichni... všichni mi tu chtějí jen ubližovat. Okamžitě si uvědomím dotek na svém stehně. Pak mě obejme a já se mezi nás snažím vklínit ruce. Cítím jeho vůni a snažím se ho odstrčit. Mluví a říká věci, které nechci slyšet. Pak cítím, jak vjel rukou pod košili a hladí mi. "Prosím, neubližujte mi," dostanu ze sebe tiše a zoufale. Copak jsem toho od světa chtěla tolik? Žít klidný život...

Ruka osudu - 05. května 2019 18:41

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Když jsi se pokusila odtáhnout, víc se k tobě přitáhl. Usmíval se. "Ale notak, neboj se. Nechci ti ublížit. Uvolni se. Užijeme si to tak víc oba." Položil tě - i násilím - na lopatky a lehl si na tebe. Tiskl k tobě svoje horké, pevné tělo. Neměl takovou sílu jako Ozzy, ani nebyl tak velký, ale děsivý, to byl dost. "Vždyť je to hezké ne?" Políbil tě na krk, když jednou rukou vjela do tvých vlasů a pevně je uchopil, aby si zvou hlavu natočil jak potřebuje.

Rachel Taylor - 05. května 2019 20:28

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro "Já nechci," řeknu polohlasně zoufale. Nemám sílu se bránit, navíc nemám jedinou šanci proti dospělému chlapovi. Silou se do mne opře a donutí mi tak lehnout si na záda. Snažím se nedívat na něho. Dívám se na ten tulipán a nechávám ho, ať dělá co chce. Na jeho slova neodpovím. Nevím co bych měla říkat, zcela jistě vidí, že mi to není vůbec příjemné. Políbí mě na krk a pak mi rukou zajede do vlasů. "Prosím, nechte mě," prohlásím tiše smutným zoufalým hlasem, jenž už ztratil naději.

Ruka osudu - 06. května 2019 18:39

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Znovu tě políbí na krk a pak povzdechne. Tvoje slova ho vůbec nepotěšila, stejně jako to, jak napnuté máš celé tělo. Dlouze povzdechl a sklopil hlavu, takže se ti opíral čelem o rameno. "Holka, už to pochop. Tady se tě nikdo nebude ptát, jestli chceš nebo ne. Měla by sis to začít užvat. Najít si v tom to hezké. Nebo budeš trpět." Povzdechl a pak se narovnal a posadil. "Vezmu si tě jindy. Tohle nemá cenu." Vstal z postele a urovnal si oblečení. Pak si prsty pročísl středně dlouhé blond vlasy. "Zamysli se nad tím, co jsem řekl." Nakonec s úěklebkem odešel. Dveře nechal dokořán otevřené, protože se tam potkal s tou ženskou z recepce. Nesla v ruce čisté lůžkoviny, skoro jakoby čekala, že se tady něco odehrálo. Bez vyzvání vešla dovnitř. "Neplač děvče, zvykneš si. Všechny si zvykly." Položila povlečení na volnou postel, kam si i sedla a usmála se na tebe povzbudivě. "Většinu to třetí den omrzí, stejně." Pak si tě v rychlosti prohlédla. "Jak se jmenuješ?"

Rachel Taylor - 06. května 2019 20:21

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Znovu ucítím dotek jeho rtů na svém krku. Kéž bych mohla být úplně jinde. Třeba doma ve své posteli. Na sobě bych měla krásnou noční... Ne, měla bych na sobě dlouhé pyžamo a užívala si tepla pod dekou... snažím si vymyslet nějaké příjemné místo a odsunout tak realitu někam dost daleko. Jeho slova mě však jedním kopnutím pošlou zpět. Považuji za zázrak, že se zvedne a posadí. Navíc jeho další slova pro mne znamenají úlevu. Odchází. Vzápětí místo něho vejde do pokoje žena z recepce a nese lůžkoviny. Všímá si mých nepřehlédnutelných slz a říká, že si zvyknu. Že si všechny zvykly. Podívám se na ni. Všechny? Kolik jich bylo? napadne mě, ale nahlas to neřeknu. Sedne si a já jsem ráda, že tu je. Vypadá to, že aspoň někomu nejde o to, co běžně skrývám v kalhotkách. "Rachel," odpovím jí sklesle, ale pláč pomalu ustává. "Proč nám tohle dělají?" zeptám se jí, jako kdyby ona mezi ně nepatřila. Není jasné, zda mám na mysli zdejší pokusy, či fakt, že chlapy znásilňují ženy.

Ruka osudu - 06. května 2019 20:37

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena se k tobě natáhla, ale pak se zadrhla a raději zase ruce spustila do svého klína. Asi uznala, že jakkoliv se tě dotýkat, i když tě chtěla jen konejšivě obejmout, teď není úplně nejvhodnější. "Rachel, to je hezké jméno." Pousmála se a zůstávala nehybně sedět na místě. "Co teď myslíš? Jsi tady, protože jeden starší muž umírá a marně si myslí, že najde lék na věčné mládí a uzdraví se. Nebudu lhát, že se mu už párkrát povedlo omládnout, ale nikdy to nebylo věčné. A dost slušně platí. Nás všechny. Hlavně ty nahoře. A ti vybírají... vás. Nevím jak, ani jestli v tom je nějaký systém. Vím jen, že jednou za měsíc sem přivezou novou krev." Pokrčila rameny a vydechla. "Taky se mi to nelíbí, ale spousta z nás nemá na výběr." Pokud ses jí zeptala proč, nechtěla ti o sobě nic říct, nic rozvádět. "A jestli se ptáš na .. no na secx, který si hlídači, lékaři a všichn vynucují.. jsme na ostrově. Chlapůl to leze na mozek. A je tady pár takových, kterým se ta zvrácenost líbí. Jako třeba Ozz. Na něj by sis měla dávat bacha. Ten druhý, doktor, si násilým nebere, i když to tak asi vypadalo." Povzdechla si.

Rachel Taylor - 06. května 2019 21:00

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Promluví a zmiňuje mé jméno. Zní to přátelsky a lákavě. Trochu jako mamka, jenž mi najednou schází a to jsem dospělá. Dokonce mi jako první začne vysvětlovat důvod proč jsem tady. Takže nějaký nemocný pracháč potřebuje lék a mi pro něho můžeme umírat? Ty chlapi tedy "jen" využívají a zneužívají už "mrtvé" dívky pro vlastní potřeby? Konečně to trochu začíná dávat smysl. Její další slova dávají smysl také. Bohužel. A Ozz... dojde mi kdo to je. Na mém výrazu to musí postřehnout. "Ten Ozz... udělal se mi do zadku. Hodně to bolelo a pak mi donutil spolykat jeho... sperma," vyklopím to co mi straší. To co řekla o tom druhém, jsem ráda, že mi nechal být. "Jak... jak dlouho tu většina dívek přežije?" zeptám se jí na další věc, co mě trápí. Vím že zemřu, ale zajímalo by mě kolik mi zbývá času a jak dlouho mě budou moct mučit.

Ruka osudu - 06. května 2019 21:14

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Nad tvým slovy se jen zamračila a nic neříkala. Bylo ji jasné, že tím to pro něj nekončí. Dlouze povzdechla. Bylo na ní vidět, že chvíli přemýšlí co ti má říct, ale nakonec to nechala být a přesunula se k druhému dotazu. "To je různé, záleží, co zrovna testují. Vím, zní to děsivě. Ale mám tu holku, co je tu už dva roky.A Ale musí říct, že se to na ní podepsalo." Pak pomalu vstala. "Nechceš se jít podívat po patře? Máte tady vspodtatě volný pohyb, pokud vás nepovolají. Ale to si pro vás příjdou. V osm se ale zamyká, to musíš být u sebe na pokoji. Přes to nejede vlak." Pokymula ti hlavou, ať jí nasleduješ. "Seznámíš se s holkama, s tebou vás tu je pět."

Rachel Taylor - 06. května 2019 21:19

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Takže do dvou let zemřu. Jen nevím zda je výhra žít déle a nebo krátce. V tomhle prostředí, to jistě nebude žádná sláva, přemýšlím nad její odpovědí a v průběhu povídání tak nějak přestanu brečet. Slzy si utřu do předloktí. Když řekne že se seznámí, tak nijak neprotestuji, Povolím sevření kolem kolen a pomalu se zhoupnu bosými chodidly na zem. Jistě nebude od věci, vědět s kým mohu strávit zbytek svého života.

Ruka osudu - 07. května 2019 11:59

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Vyšli jste z pokoje a pokračovali hlouběji do chodby. Před tebou se rozprostřel poměrně prostorný pokoj. Všude byli místo stěn okna a výhled na moře. V pokoji byla pohovka, malá knihovnička, piano, dva stoly s lavicemi a skříň s nějakými deskovými hry. U stolu seděli čtyři holky a hráli karty. Když si vás všimli, tak se zastavili aby si tě prohlédli. "Dámy, vedu vám společnost." Pousmála se žena z recepce a pak tě tam nechala. Z chodby za vámi se totiž rozezněl kovový zvuk a jak někdo něco veze.

Rachel Taylor - 07. května 2019 16:12

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Vyjdu za ženou z pokoje na chodbu a následuji ji do místnosti na konci chodby. Z ničeho nic se mi otevře výhled na prostorný pokoj se skleněnými zdmi. Můj pohled na chvíli uvázne na piánu, na které jsem jako malá hrávala. Vlastně jsem na něm hrála až do začátku střední. Dva roky už nehraji vůbec a vlastně ani nevím, proč jsem přestala. Pohled mi sklouzne dál na knihovničku a nakonec na dívky u stolu. Ty si mohou všimnout od pláče zarudlých očí, ale tváře už mám suché. Žena mě dívkám předhodí a vydá se zpět ke vstupu. Já nervózně přešlápnu a přelétnu pohledem z dívky na dívku. "Jsem Rachel," řeknu jednoduše a čekám, co ony na to.

Ruka osudu - 07. května 2019 21:00

soukromá zpráva od Ruka osudu pro U stolu sedí čtyři dívky, které si tě jedna po druhé prohlédli a pak se ti představili. Na sobě mají stejné košile jako ty. První dívka - "Elsa," pousmála se a udělala ti místo vedle sebe. Pak se slova chytila dívka naproti ní, "Jenny", pokračovala ta vedle ní "Cho", a nakonec poslední "Annie." Chvíli bylo ticho, ale to pak ho prolomila právě Cho. "Odkud jsi?" Usmála se mile. Evidentně se nikdo z nich nechce bavit o tom, co vás potkalo nebo proč jste tam. Nepoznala jsi na nich, která z nich je tam jak dlouho. Rukávy od košile maí všechny dlouhé, což je možná dobře, alespoň neuvidíš všechny vpichy na rukách, co mají. Annie sbalila karty a začala je míchat. "Hraješ prší?" Zeptala se blondýnka.

Rachel Taylor - 07. května 2019 21:17

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro "Melbourne, Florida," odpovím krátce a díky tomu dotazu mě to nutí vzpomínat na svůj domov, jenž už nikdy neuvidím. Vžene mi to do očí znovu slzy a vypadá to, že prší, budu hrát opravdu věrně. Nakonec se s tím poperu a zůstane tak jen pár slz. "Já... Omlouvám se... Nechci hrát karty," odpovím Annie na dotaz a zavrtím hlavou. "Hrajte dál sami, já... podívám se co tu je za knížky," dodám, přičemž mezi slovy chvíli pátrám po tom, co dělat. Mohla bych jít zkusit piáno, ale nevím. Nechci to dělat před dívkami hned teď. Stejně po těch letech budu hrát strašně.

Ruka osudu - 08. května 2019 08:51

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Dívky tě nechali a sami si rozdali další karetní hru. Jenže když zvuk kovového vozíku z chodby utichl, nahradily jej kroky. Těžké, v pevných kovových botách. Dvoje. Už věděli, že to neznačí nic dobrého. Před vás přestoupila žena v bílém plášti, s dlouhými hnědými vlasy do copu, kolem čtyřiceti let. Měla vrásky a pár malých jizviček v obličeji, zřejmě po nějakých kosmetických úpravách, ale neuměla si je efektivně zakrýt makeupem. Na očích měla nanesené světlé stíny, nos měla malý a kulatý. Byla plnoštíhlá a obličej měla také dost kulatý. Oči malé a u sebe. Nebyla moc hezká, jako žena. Vedle ní stáli dva chlapy, těžko odění. Bezpečáci. Kvůli maskám na obličeji jsi nevěděla, jestli ti je Ozz nebo ne. Byli úplně stejně oblečení a v rukách měli pušky. Nejspíš v nich nejsou ostré náboje, ale uspávací šipky. Kdo ví, co je horší. Dívky okamžitě vstali od stolu a nastoupili si před ženu do řady, ruce podél těla, hlavy vztyčené. Jak v pozoru. Prohlížela si je, docela dlouho, ale pak se pohledem zastavila na tobě. "Vemte tu novou." Ušklíbla se a k tobě se vydalo ti dva. Chtě nechtě tě vzali každý z jedné strany v podpaží a vedli pryč, za doktorkou. Dívky se zase vrátili ke hře a měli hrůzu ve tvářích tentokrát.

Rachel Taylor - 08. května 2019 19:46

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Sotva jsem se otočila došla ke knihovničce, ozval se zvuk kroků, jenž pro mě v poslední době znamená první znamení průšvihu. Zvednu zrak a otočím se. Do místnosti vejde žena v bílém plášti a dva chlapy. Už jen pohled na ně mi nahání hrůzu. Navíc pušky na šipky v jejich rukách dojem jen umocňují. Kdo si bere na holky pušky? Holky nastoupí do řady a já se ze strachu připojím na konec řady. Nevím, co se děje, zda je to jen prohlídka a nebo něco jiného. Evidentně ale něco nedělám správně. Ženin pohled zůstane na mně a svými slovy mě určí ke smrti. Tedy si tak alespoň připadám a kdo ví, jak blízko jsem k pravdě. Když ke mně přistoupí bezpečáci, podívám se vyděšeně po dívkách. Jejich pohledy mi potvrdí, že je to se mnou zlé. Možná bude lepší, když to za sebou budu mít aspoň rychle, napadne mě, když mě chlapy chytí a táhnou pryč, jako kdybych sama neuměl chodit.

Ruka osudu - 08. května 2019 20:01

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Pevně tě drželi, jako kdyby ses bránila. S tím stiskem, který ale na svých pažíš cítíš to je však nemožné. Žena šla před vámi a usmívala se. Došli jste k výtahu a ona zmáčka patro -1. Jeli jste docela dlouho, přeci jen osm pater. Nikdo vás nezastavil. Když jste dojeli dolů vešli jste do velké místnosti, co připomínala trochu halu nějaké fabriky. Tedy jen svou velikostí. Uvnitř totiž byli prosklené boxy v kterých vždy byla nahá dívka nebo chlape, zhruba do 30 let, někdo v plášti - ženy i muži a bezpečák. Místnoti byli různé. Některé měli jen židličku, některé lehátko. Tebe si dovedla do jednoho prázdného boxu, kde byla stěna a na ní připevněné pouta, kožené. "Sundejte jí to a připoutejte jí-" řekla žena dvěma gorilám, které ti opět nedali moc velkou šanci se bránit. Nakonec tě dostali ke zdi. Připoutali tě nahou, do X. Ruce jsi měla natažené nahoru a na nohách jsi stála. Žena si začala připravovat různé ampulky, injekce a .. nůž.

Rachel Taylor - 08. května 2019 20:11

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Drží mě a táhnou. Šla bych sama, ale oni se chovají, jako kdybych se bránila. Dotáhnou mě do výtahu a, snad, doktorka stiskne tlačítko podzemí. Polknu. V podzemí vždy bývají ty horší sekce, tedy minimálně ve filmech. Jedeme dolů a pak zastavíme. Dveře otevřou a já spatřím obří halu. Co mě okamžitě vyděsí na pokraj smrti jsou všechny ty skleněné boxy v ní. Téměř každý obsahuje jednu oběť, dívku nebo chlapce, a minimálně jednoho člověka v plášti. Na chvíli nejspíš přestanu dýchat, neboť se po chviličce rozkašlu. To mi ale už dva bezpečáci táhnou mezi boxy k jednomu volnému. V něm jsou na jedné stěně připevněna kožená pouta. Na nic se nečeká. Gorily mi strhnou andílka a přirazí zády ke stěně. Jen se stihnu ohlédnout na své levé zápěstí, jak na něho chlap dotáhl popruh. Pak opakují to samé na nohách, jenž mě roztáhnou do stran a napnou. Díky tomu má kdokoliv přístup i na má citlivá a intimní místa. Vyděšeně přejedu pohledem na doktorku, jenž si připravuje vybavení z něhož mi vstávají vlasy hrůzou. "Co jdete dělat? Prosím? Já..." snažím se jí zastavit, ale při pohledu na nůž mi uvíznou slova v krku. Jen na prázdno polykám.

Ruka osudu - 08. května 2019 20:18

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Kožené popruhy utáhli opravdu pečlivě. V boxu pak s doktorkou zůstává jeden bezpečák a jeden odchází. Ve skleněném boxu neslyšíte nic víc než sami sebe, vypadá to, že je to nějaké speciální pevné a odhlučeněné sklo. "Neboj se, jen jeden krátký, první experiment. Lepší uvítání sis nemohla přát, ne?" Vezme nůž a dojde k tobě. "Hm, té hezké tvářičky by byla škoda tak.." poklepává si špičkou nože na spodní ret a prohlíží si tě. Pak jednoduše přitiskne nůž k tvým žebrům na pravé straně. Špičku zaryje hluboko, aby protnula kůži a objeví se první kapky krve. Vede jeden dlouhý řez dozadu k zádům. Rána není nijak hluboká, na šití, ale bolí to a krvácí. Řez je dlouhý asi deset centimetrů. Poodstoupí od tebe a nůž hodí zpátky na stůl. Pak si vezme první ampulku a natáhne do injekční stříkačky dva mililitri průhledné tekutiny. Do druhé ještě mililitr nějaké zelené. "Tak zlato, teď se uvidí jak tuhý máš kořínek." Usmála se a s objema stříkačkami jde o tobě.

Rachel Taylor - 08. května 2019 20:30

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Ticho a pak její slova. Nevím, co mě děsí víc. Nejspíš, ale nůž v její ruce. Přiloží mi ho ke tváři a já se snažím uhnout. Hlavou jen ťuknu do skla, jenž mi brání v pohybu. Dýchám rychle a doslova vidím, jak se hýbu proti klidné špičce nože před svým obličejem. Pak mi nůž zmizí z výhledu a záhy ucítím palčivou bolest v oblasti spodních žeber. Skloním hlavu a uvidím krev. Bolí to jako čert, vykřiknu a ještě několikrát si ulevím nahlas. Nevnímám nic, než červenou tekutinu, jenž mi teče z rány. Oni se zbláznili... Co tohle má mít za výsledek? pomyslím si šíleně. Její slova mi donutí se po ní podívat. V jejích rukách spatřím injekce. Myslím, že mě zabije spíš jejich obsah, než rána nožem. "Prosím... Já nechci umřít," dostanu ze sebe přes bolest, jenž mi už proudí z celého boku.

Ruka osudu - 08. května 2019 20:43

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena si z tvého prosení nic nedělala, jen povzdechla. Koukal přes rmaeno na bezpečáka a zeptala se ho, jestli má kapesník. Přikývl a dal jí ho. Ona ho smotala do koule a nacpala ti ho do pusy. "Ještě mi dej pásek." Jakmile udělala i to, musel si troch přidržovat kalhoty. Pásek ti omotala přes pusu kolem hlavy a utáhla, aby jsi kapesník nemohla vyplivnout. "Takhle si alespoň neprokousneš jazyk." Usmála se spokojeně. Pak ti sáhla do rozkroku. Z mušličky sjela do třísla a snažila se tam něco nahmtat, hledala tepnu nebo žílu. Dokonce si k tobě přiklekla, takže měla tvojí jeskyňku v úrovni svého obličeje. Místo toho ale, aby se o tebe starala nějak sexuálně ti píchla do třísla ty dvě injekce hned po sobě. Chvíli se nic nedělo. Cítila jsi jen studené jak se vstřebávali ty látky. Ale pár sekund po tom ti začala bát zima celkově. Jenže i to se změnilo na ohrimný žár a stupňující se bolest v boku, kde jsi měla tu ránu od noe. Žena si vzala papír, brýle a stála u tebe tak blízko, snad jen dvacet centimetrů od té rány. "Hm, nehojí se to-" Bolest to byla ohromná, soustředila se do jednoho místa, ale chvíli po té tě z toho mohlo bolet celé tělo. Vyčerpávalo to. Žena se na tebe podívala. Přemýšlela. "Zvládneš ještě jednu dávku?" Nebxla si jistá, kolik bolesti vydržíš, ale tep na tvém náramku hlásil poměrně vysoké číslo.

Rachel Taylor - 08. května 2019 20:58

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Na má slova žena zareagovala tím, že požádala bezpečáka o kapesník. Nechápu to. Tedy do chvíle, než mi skončí smotaný v puse. Pásek, jenž mi omotá kolem hlavy mi znemožní si ústa uvolnit. Musím se soustředit na dýchání. Klekne si s injekci k mému rozkroku. Nevím co hledám, a cítím, jak se mi zvedá srdeční tep. Jistě jsem nad hodnotami, jenž by se líbili mé doktorce. Pak ucítím jemné bodnutí v tříslech, jenž následuje okamžitě druhé. Zakňučím do kapesníku a celá se záhy rozklepu kvůli nenadálé zimě. Cítím, že to není normální. Něco mi vstříkli a já tu kvůli tomu zemřu. Zima se mění na horko a já mám pocit, že se peču v troubě. Nevnímám nic kolem, jen ... snažím se dýchat a celé to přežít. Neumřu mladá! Neumřu! pomyslím si rozhodně a upnu se na tuhle myšlenku. Její slova vnímám jen jako něco hodně vzdáleného. Bolí mě bok a pak už celé tělo. Nevím, nedokáži přesně rozeznat odkud bolest pramení. Mám pocit, že odevšad. Její dotaz nevnímám už vůbec. Jsem rozhodnuta přežít, ale naprosto netuším, zda mi to bude umožněno.

Ruka osudu - 08. května 2019 21:07

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Když si žena všimla, že jí nevnímáš, vrazila ti facku, až ti na tváři zůstal červený obtisk. Cítila jsi pnutí na boku, jakoby rána měla snahu se zatáhnout, ale nešlo to. Naopak, kůže kokem rány byla horká a celá zarudlá, jako kdyby popálená. Dokonce se ti tam objevili i puchýřky. Toho si žena všimla a zamračila se. Místo další injekce ti na bok neohrabaně a ne zrovna jemně přiložila mokrý obklad. "Sakra." Tohle se nepovedlo. Kdo ví, co ti ty injekce jetšě udělají. Máš pocit, jakoby tě pálili za živa a nemůžeš pořádně dýchat. Když si všimla tvého tlaku a jak lapeš po dechu, sundala ti pásek kolem pusy a vyndala kapesník. "Dýchej rozumíš. První den nechcípneš."

Rachel Taylor - 08. května 2019 21:16

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Dostanu facku a ta mě trochu probere. Zamrkám a podívám se na tu čarodějnici. Celá jsem v jednom ohni a dýchá se mi velice špatně. Kapesník to jenom zhoršuje. Dá mi na ránu studený obklad a já zalapám po dechu, jak se mi odtamtud ozve vlna bolesti. Lapám po vzduchu. Já neumřu! Chci umřít stářím! říkám v duchu sama sobě, ale zrovna tak cítím, jak mi ubývají síly. Když mi vyndá kapesník, začnu konečně dýchat i ústy. Její slova si beru k srdci. Také nechci umřít, přestože ještě tak před hodinou jsem nad tím hodně přemýšlela. Chci žít, abych se jim všem mohla pomstít.

Ruka osudu - 08. května 2019 21:22

soukromá zpráva od Ruka osudu pro "Pojď sem!" Zavolala bezpečáka a dala mu ruku na mokrý hadr na tvém boku. Tvá kůže po těle byla růžová, jak ti bylo vedro a tělesná teplota ti stoupala. Což nebylo dobré znamení, rozhodně ne. Když jsi se dívala na ženu, tak tak vzala další injekci, něco do ní natáhla a hrot jehli tentokrát skončil v tvém krku. Na okamži kse to zdálo snad jen horší, ale pak postupně přicházela úleva. Až na ten bolavý bok. Ještě když k němu ten chlap dál tiskl ten hadr. "To bylo o fous."

Rachel Taylor - 08. května 2019 21:27

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Nakonec se k nám připojuje i bezpečák. Dostane něco za úkol a já jen podle změny bolesti pochopím, že teď hadr drží on. Už nepomáhá ani dýchat pusou. Horší se to a já cítím, že boj prohrávám. Znovu se ke mně přiblíží žena s injekcí a vbodne mi ji do krku. Už nic nenamítám, nebráním se. Jen bojuji s bolestí ve vlastním těle, jak se snažím přežít. Nakonec, nevím, snad kvůli té poslední injekci, se bolest dala na ústup. Po chvíli mě bolí, jen celá polovina hrudi a boků. Ta rána spolu s tím hadrem pálí jak oheň.

Ruka osudu - 08. května 2019 21:46

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena si oddychla, protože by měla sama co vysvětlovat, když by tě zabila první den. Rychle tě zkontrolovala - podívala se do pusy, posvítila do očí. Trochu to připomínalo prohlídku na začáku. Pak si převzala hadr od bezpečáka a ten letěl kamsi na zem. "Fajn tohle nebyla dobrá kombinace." Prohlíží si zapálenou a rozšklebenou ránu. To se bude hojit dlouho. A bude to bolestivé. Jistě ti zůstane pěkná jizva. "Máš štěstí holka, jsi na chvíli mimo." Ušklíbla se a pak si došla pro nějakou mast, kterou opatrně namazala na puchýřky a dala ti přes celou ránu takovou mastnou mřížku. Celé to ještě přelepila. "Fajn. Dnska to bylo krátké, ale příště si to užijeme. Teď je ale čas na zábavu. Hej Miku.." Podívala se na bezpečáka a usmála se. "Vezmi ji ke mně do pokoje. A můžeš zůstat taky." Pousmála se a Mike se jen nahlas zasmál. Nic neříkal a šel tě sundat z té stěny. "Myslíš El, že to ta holka přežije? Dalas jí docela zabrat. Ještě teď hlásí její náramek docela hrůzostrašný hodnoty." "Je panna. A já chci její panenství dřív, než chcípne. Nebo si ho vezme někdo jiný."

Rachel Taylor - 08. května 2019 22:04

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Kontroluje mi ústa, oči a pak mi sundají hadr z boku. Přestane to tlačit, ale bolí to stále opravdu hodně. Její slova jsou strašná. Špatná kombinace, doufala jsem, že aspoň trochu tuší, co dělají, ale oni jen naslepo zkouší různé kombinace. pomyslím si zahořkle. Pak řekne něco a její tón mě donutí polknout na sucho strachem. Sice říká že jsem mimo, ale od čeho a od čeho ne? Odejde a přijde s mastí a čímsi mě ránu zalepí. Nakonec celé přelepuje, nejspíš, aby se do toho nedostala špína. Mám chuť omdlít, ale bohužel na to nestačí jen má chuť, ale musí být vážnější důvod, než bolest z boku. To něco jsou téměř její slova, jenž jsou horší, než bolest proudící z boku. Přelétnu pohledem z ní na bezpečáka a zpět. Dávám mu za pravdu. V tomhle stavu nemám šanci přežít cokoliv dalšího. Ovšem zamítavá odpověď je zdrcující. Moje panenství. Ona mi chce... do očí mě vyhrknou slzy. Jasně, vím, že tady se to jednou stát muselo, ale i tak. Nic mě nemůže připravit na to, že můj první pravý sex bude znásilnění. Škoda, že jsem poslechla gynekoložku a sama se neudělala tolik, abych si blánu protrhla.

Ruka osudu - 08. května 2019 22:15

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena hodila po chlapovi tvoji košili, kterou ti jen tak oblékl, po tom, co tě odpoutal a přidržoval na nohou. Zavázal ti jí ze čtyř šnůrek jen jednou a pak si dal jednu tvojí ruku kolem ramen a svojí ruku si dal kolem tvého boku. Aby tě přidržoval. "Počkej.." Zastavila ho ještě před tím, než tě vedl ven. Žena k tobě přišla a pak se podívala na Mika, usmála se. "Prašť jí. Ať je mimo." Mika to trochu zarazilo, ale o chvíli později jsi cítila tupo ránu zezadu do hlavy a pak odmlela. Když jsi se probudila, byla jsi nahá. Pod zády jsi cítila měkkou matraci postele. Na očích jsi měla černou pásku, takže jsi nic neviděla. Na rukou tě zlačili řetížky, stejně jako kolem kotníků. Ruce jsi měla nad hlavou a nemohla je dát dolů. Byla ti docela zima. Nohy jsi měla v divné poloze. Kolena od sebe ale pokrčené a přitažené k tělu. Řetěz ti nedovolil je natáhnout. "Hrdlička je vzhůru" Poznala jsi hlas ženy a pak ucítila, jak si k tobě někdo sedl na postel a drobné prsty na svém bříšku. "Vyspala jsi se dobře, drahá?" Zobrazit SPOILER odkaz

Rachel Taylor - 08. května 2019 22:29

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Chlap, jenž mě odpoutá, dostane mou košili do níž mě okamžitě obleče. Svou práci ale jaksi zanedbal, neboť cítím, že ji vzadu drží jediný uzlík. Nic se ale neopovažuji říct. Další pokyn ženy moc nechápu, pak se mi ale zatmí před očima. Probudím se. Jako první cítím, že jsem nahá. Druhé zjištění je, že nemohu dát ruce dolů a třetí, že mám skrčené nohy. Čtvrté, dojde mi, že mám oči otevřené a přesto nic nevidím. Teprve pak si začnu uvědomovat, že jsem na měkké matraci a že mi nohy a ruce spojuje řetěz táhnoucí se mezi prsy a vedle mého obličeje. Cuknu sebou a zjistím, že je to pevné. V ráně mě to neustále bolí. Jakmile zaslechnu hlas, srazím kolena k sobě a paty dám před svůj rozkrok. Ucítím, jak někdo dosedne na postel a o chvíli později na břichu vnímám dotek cizích prstů. Drobných, tudíž nejspíš patřících tomu hlasu. Doktorce? Cuknu sebou, jako kdybych ji tím mohla v něčem zabránit. Na její dotaz zavrtím hlavou, snad jako kdybych čekala, že když nevidím, tak nemohu ani mluvit.

Ruka osudu - 09. května 2019 10:01

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Ústa jsi měla volně, takže jsi mohla mluvit, případně i křičet. Žena se usmívala a dál tě hladila po holém bříšku. Prsty kroužila kolem tvého pupíku. Velmi jemně. Z druhé strany postele jsi ucítila, jak dosedl někdo další. Matrace se prohloubila víc, takže ti byl s největší pravděpodobností muž. Doktorka přeci zvala Mika, aby se přidal, ne? "Ale zlato, klidně křič. Tady tě stejně Miloš neuslyší. A když, mávnout nad tím rukou. Však kdo tady nekřičí, že?" Zasmála se a prsty na tvém bříšku sjeli níže, rovnou do tvého klína. I přes to, že jsi dala kolena k sobě. Dostala se rukou mezi tvá stehna,. Klidně násilím a prstem našla třešinku mezi dvěma závojíčky, kterou okamžitě začala jemně masírovat.

Rachel Taylor - 09. května 2019 20:33

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Během kroužení jejího prstu po mém bříšku, se mi tělem rozléhá chlad. Nevím, nejspíš je to jen můj pocit. Bolest v boku je lehce otupělá, ale stále ji velice dobře vnímám. Matrace se zhoupne podruhé a já cítím, jak se mé tělo nakloní tím směrem. Někdo těžší, pravděpodobně ten muž. "Prosím... Já... Bolí mi bok..." zašeptám tiše a můj hlas se klepe strachy stejně jako já sama. Prsty z bříška jedou níž, prvně na podbřišek a pak se mi nacpou mezi nohy. Bojuji jen chvíli. Má proti mně velkou sílu a já už snad nemám ani tu, co jsem měla. Po tom, co se stalo v ordinaci a pak dole ve skleněném boxu, jsem ráda, že vůbec žiji. Na její doteky v mém klíně zareaguji silným cukáním, jak se snažím dostat mimo její dosah. Vím, že je to nesmysl, ale já nechci... Nechci přijít o své panenství takhle.

Ruka osudu - 09. května 2019 20:55

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena nechávala ruku v tvém klíně a projížděla prsty vrcholek. "Miku, podej ten gel." Na tvoje slova nějakou dobu nereagovala. Na jednom koleni jsi ucítila silnou mužskou paži, a pak ti jej odtahuje tak daleko, až ho přitiskne k posteli. Druhé koleno ti přidržuje žena. "Nebraň se, pak tě nebude bolet ani ten bok." Ruku z tvojí mušličky nesundávala a o pár sekund později jsi mohla cítit i to, jak ti do klína přistála docela slušná nálož gelu, který začala jemná ženská ruka roztírat. "Jestli bude ty kolena dál takhle tlačit k sobě. Prostě ji je přivázej." Tentokrát prsty zajela mezi pysky, ale dovnitř ještě nepronikala. Jen hezky roztírá gel a masíruje tě.

Rachel Taylor - 09. května 2019 21:43

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Na má slova nijak nereaguje, jen chce po tom Mikovi nějaký gel. Okamžitě si vzpomenu na ordinaci a doktora, jenž mě první napatlal nějakým gelem. Bez něho by to bolelo ještě víc, dojde mi po té vzpomínce. Ovšem také to znamená, že k tomu opravdu dojde. Cítím, že páska přes oči začíná vlhnout. Jedno koleno mi uchopí mužská ruka, druhé, ženská. Oba mi tlačí kolena do stran a k posteli. Cítím, jak se mi napíná kůže v klíně. Chvíli se snažím bránit, ale pak to vzdám. Ovšem svaly úplně povolit nedokáži, ne když vím co přijde. Do klína mi přistane gel a doktorka se ho pokouší rozetřít. Popotáhnu a břicho mi zacuká, jak se dám do pláče. Její prsty přejíždí má citlivá místa, mou mušličku a kůži kolem. "Prosím," špitnu tiše, jako kdyby to mohlo pomoc stejně jako u toho doktora.

Ruka osudu - 09. května 2019 22:02

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Doktorka byla spokojená, že jsi sebou přestala tak cukat a držela nohy od sebe skoro sama. I když pořád ti oba dva drželi kolena na posteli pro případ, že by sis to rozmyslela. Žena pečlivě roztírala gel na tvých intimních partiích a nevynechala žádný kousek. Ještě chvíli dráždila tvou třešinku, než dvěma prsty opatrně sjela níž a začala do tebe pronikat. Bylo to tak pomalé, skoro až mučivé. "Jen pros. Pak budeš prosit, abychom ti to udělali." Zasmála se a vsunula prsty zase o něco hlouběji. Pak s nimi začala pohybovat. Mezitím jsi slyšela, jak někde opodál někdo něco vyndával. Jako kdyby se přehraboval v nějaké krabici. A pak jsi slyšela slabé vibrace. Na tvé mušličce, já jejím vrcholku, přistála velká studená koule, která vibrovala. Mezitím do tebe dál pronikala prsty a muž dráždil tvůj klitoris vibrující kouli, na kterou střídavě tlačil. Různě s ní jezdil po mušličce a podbřišku, takže se ti gel ještě více po těle rozmazal. A klidně si ještě přidal.

Ruka osudu - 09. května 2019 22:04
	soukromá zpráva od Ruka osudu pro Zobrazit SPOILER

Rachel Taylor - 09. května 2019 22:25

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Cítím, jak mě dráždí a vím, že to nebude trvat moc dlouho, než moje tělo převezme kontrolu a bude chtít víc a víc. Má slova jsou k ničemu. Doktorka pokračuje dál a hlouběji. Kníknu strachy a zatáhnu svaly, abych jí v tom bránila. I tak do mne pronikne. Pomalu a mučivě. Cítím ji uvnitř. Sice na kraji, ale uvnitř. Vrtím sebou až mi řetěz skončí vedle nosu. Jako kdyby to nestačilo, zaslechnu vibrace. O chviličku později mě na mušličku přistane cosi kulatého a studeného, co vibruje. Okamžitě se mi tělem začne rozeznívat slast mísící se s bolestí a vědomím, jak ve mně doktorka pohybuje prsty. Zakňučím. A pak začnu tiše sténat. Přidá si gel a pokračuje. Já vzdychám slastí.

Ruka osudu - 09. května 2019 22:52

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Oba dva se spokojeně usmívali ale to jsi stále nemohla vidět. Schválně jsi měla pásku přes oči, aby jsi to všechno cítila víc a mnohem více se na to soustředila. "Vidíš, ještě se ti to bude líbit." Doktorka sama zapředla a pronikla do tebe prsty až na doraz. Pomalu začínala přidávat na rychlosti i intenzitě přírazů. Co dělala duhou rukou nevíš. A po třesince a volných místech, kde nepřekážela ženy ruka, dudák jezdila ta vibrační koule. Dokonce zajel i na stehna a pak zase zpátky. Byla jsi mokrá úplně všude. Prsty z tebe vyklouzla a znovu tě celou promnula a pohladila. Pak ale místo toho aby ukazovákem zajela znovu do tvé, předtím připravované mušličky, vklouzla ti vlhkým prstem do zadečku. Takhle to začala střídat, s tím, že do mušličky už přírážela agresivněji. Roztahovala ti pomalu ale obě dvě dírky. Zatím stále jen prsty. A u toho to vibrační cosi.

Rachel Taylor - 10. května 2019 20:59

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Chvěji se blahem a slastí. Nikdy jsem necítila tyhle pocity tak výrazně. Nikdy... Nikdy jsem neměla prsty tak hluboko. Nevím, jak to poznám a zda vůbec to poznám, když mi protrhne blánu. Četla jsem o tom jenom na internetu a všude psali, že to bolí a že to krvácí. Gynekoložky jsem se ptala jen jednou a zamluvili jsme to tím, že na sex bude času dost až budu starší. Teď se děsím toho, co přijde. Ovšem pocity jenž proudí z klína jsou zatím jen až příliš slastné na to, že je vlastně naprosto zatracuji a že jsou proti mé vůli. Cítím vlhkost a nevím, zda je to jen lubrikant nebo i mé šťávy, typuji, že už asi obojí. Její ruka mi hladí mušličku a když vyklouzne, očekávám, že se zase vrátí. Místo toho ale strčí prst do mého nic netušícího zadečku. Cuknu sebou a pokusím se dostat z jejích rukou. Výsledkem je, že sebou lehce melu na místě. Nikam se však neposunu. Nakonec, když to nebolí o moc víc než do teď, znovu se trochu uklidním. Melu tak sebou, jen kvůli slastným pocitům na cokoliv dalšího nemám sílu a navíc, mě stále pobolívá ten bok.

Ruka osudu - 11. května 2019 08:45

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Když jsi sebou cukla po nečekaném doteku, zahihňala se a dál pokračovala. Tentokrát se věnovala hlavně tvé zadní stažené dírce. Když se jí povedlo tě roztáhnout na dva prsty vyklouzla. Zašustila látka a z tvé mušličky zmizela i ta vibrující koule. Místo toho jsi na mušličce ucítila další studenou věc. Velkou, pružnou a tvarovanou. Doktorka se rozhodla zvýšit level z prstů na dildo. Nebrala nějakou extra velikost, klasický průměr. Teď už ti blánu rozhodně protrhne. Jenže ještě před tím, než ho do tebe nacpala, ti jim jen projížděla po vlhkém klíně. Jakoby ho o něj chtěla navlhčit. "Přidrž ji." Řekla jen a ty jsi cítila mužské ruce na svých kolenou. A tlak, jak tu věc cpala dovnitř do tebe. Ale opatrně, pomalu. Kousek po kousku. Když dovnitř dostala špičku, na chvíli se zastavila jakoby ti dala čas to rozdýchat. Ale pak pokračovala hlouběji.

Rachel Taylor - 11. května 2019 17:20

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Věnuje se mému zadečku, což nepůsobí tolik slasti jako před tím hrátky s mušličkou. Naštěstí ji vnímám méně díky vibracím na kraji jeskyňky. Sotva bych se zvládla jakkoliv bránit. Slast mě nedovoluje ani bojovat koleny. Pak přestanou obě činnosti a já si uvědomím, jak je lehké mě dostat mimo. Jak lehké je mi zabránit v boji o vlastní svobodu. Moje tělo bojuje proti mé samé. Pak v rozkroku ucítím cosi jiného. Je to na můj vkus velké. Nevidím a tak neví, co přesně mi dělají. Ovšem slova po krátkém přejížděním onou věcí po mušličce mi naženou strach. Ucítím na kolenou dotyk mužských rukou, jenž mi je drží na místě a pak ucítím, jak se do mě dobývá něco daleko mohutnějšího než dva prsty. Začnu sebou v rámci možností házet. Uvědomím si, že je to cítit podobně jako penis toho z ochranky. Strčí mi to na kraj a já doufám, že stejně jako on to zase vytáhne. Zastaví. Dýchám splašeně a moje pokusy o uhnutí chabnou. A pak pokračuje dál. Zabolí to ze mě vyleze zaúpění. Tuším, co se stalo. Místo aby to zastavili, pokračuje ona věc hlouběji a hlouběji. Cítím, jak se probojovává mou úzkou jeskyňkou jenž ještě nikdy nebyla vystavena podobným vjemům. Dýchám naprosto nevyrovnaně, přerývavě a sténám slastí.

Ruka osudu - 11. května 2019 17:40

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena pokračovala hlouběji a hlouběji, až se do tebe dostala celou délkou a opřela si ruku o tvou mušličku. Trochu rychlejším tempem než do tebe vjížděla zase dildo vysunula a zasunula. Postupně přidávala až v tobě jezdila vcelku rychle, ale nepřirážela nějak tvrdě. Najednou ale přestala. "Miku, lehni si pod ní a strč ji ho do zadku." Ozval se mužský smích, pak jsi cítila, jak si vedle tebe lehl a jeho mohutné ruce tě přizvedli tak, aby se vecpal pod tebe. Ležela jsi tedy na mužském těle, kdy jsi mohla její dech cítit na svém krku. Jednou rukou ti projížděl mušličku a druhou směřoval svůj nástroj do tvého zadečku. Žena ti sundala okovy z nohou, aby ti mezi ně mohla sama kleknout a tys je mohla roztáhnout do praku. Sundala ti pásku z očí. Jakmile ses rozkoukala, spatřila jsi nad sebou nahou doktorku, které z rozkroku trčel dost velký, černý dildo. Měla ho k sobě přidělaný páskem a taky měla kus zavedený v sobě, což značila její zvlhlá stehna. Mezitím muž začal přirážet do tvého zadečku a zrychlovat. Doktorka se k tobě naklonila a políbila tě. Přírazy do zadečku na chvíli ustáli, zůstal v tobě a do tebe trochu neohrabaně a rozhodně ne nijak jemně vklouzl i dildo doktorky. Takže jsi měla jednu chvíli vyplněné natěsno obě dvě dírky.

Rachel Taylor - 11. května 2019 17:56

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Lapám po dechu. Nevím, jak hluboko do mě zasunula onu věc, ale muselo to být hodně hluboko. Mám pocit, jako kdyby mi ta věc šťouchala do bříška. Napadá mi, že je to možná tím, že jsem ještě nikdy v sobě neměla tak hluboko. Pomalu tu věc zase vytáhne. Pak znovu zasunuje aby zase vytahovala. Začne mě tím dráždit a já rychle začnu vzdychat v rytmu s tím, jak zasunuje. Pak přestane a já se znovu bojím co přijde. Její slova mě vyrazí dech, nebo možná jen na chvilku zapomenu jak se dýchá. "Prosím, nechte mě," dostanu ze sebe poměrně nahlas. Nedokáži se ale bránit. Cítím, jak si vedle mě kdosi lehl, cítím, jak mě nadzvedl a zasunul se pod mé tělo a cítím tak jeho kůži na svých zádech. Vrtím se. Bráním se. Jednou rukou mi jezdí v mušličce a já proti tomu nemohu vůbec nic dělat. Pak cítím, jak špička jeho nástroje cestuje po mém zadečku, aby našla dírku. Bráním se. I tak ji ale najde a já cítím, jak jeho žalud jasně vjede mezi mé svěrače. "Prosím," řeknu a v mých slovech je slyšet začínající brek. Jenže má slova mají pramálo moci. Během dalšího okamžiku cítím, jak proniká přes mé stažené svaly dovnitř. Bolí to a hodně. Párkrát vykřiknu bolestí, ale pak mě nějak opustí síly. V tu chvíli mi žena sundá pásku a já zamrkám. Světlo. Pak sklopím pohled dolů a spatřím, jak mi mezi nohami klečí nahá doktorka. V rozkroku má černý penis jenž směřuje k mému klínu. "Ne! Prosím.... Vždyť mě roztrháte..." zaúpím, neboť bolestivý pohyb penisu v zadečku nijak neustává. Celé mé tělo se hýbe nahoru a dolů po mužském těle a já cítím, že penis uvnitř mě cestuje ještě daleko víc. Doktorka neváhá a nakloní se ke mně. Políbí mě i přes mou snahu jí uhnout. Pak už cítím, jak rukou zavádí špičku umělého penisu do mé mušličky. Jestli jsem měla předtím dojem, že jsem pro to úzká, mám teď pocit, že mě tím opravdu musí roztrhat. "Prosím... To bolí..." dostanu ze sebe a hlas mám prosycený bolestí a strachem.

Ruka osudu - 11. května 2019 18:08

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Doktorka nad tebou byla nakloněna a velmi pomalu do tebe zasouvala její umělý penis. Muž pod tebou tě držel za boky. Kolena jsi k sobě dat nemohla, jediné čeho bys tím dosáhla by bylo pevné sevření kolem těla ženy nad tebou. "Ale děvče, uvolni se a ještě si to užiješ. A když ne ty, tak my ano." Na tvou bolest a tvé protesty nijak víc nereagovala. Rukou ti chytila čelist aby tě mohla znovu políbit a nemohla ses ji vysmeknout. Jakmile v tobě bylo oba dva nástroje až po doraz, nedali to ani šanci si nějak navyknout na jejich velikost a začali se pohybovat. Nejdřív zasunul jeden a pak druhý, přírazy byli pravidelné a silné. Žena ti u toho nezapomněla ještě dráždit tvrdé bradavky Jednou rukou. Sama po chvíli začala vzdychat, protože se penis v ní s každým přírazem proti tobě také pohyboval.

Rachel Taylor - 11. května 2019 20:24

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Znovu mě líbá. Jak začnou přirážet oba naráz, ztratím sílu jakkoliv bojovat. Nejde to, ne když mě celý rozkrok bolí tím, jak mi roztahují oba otvory. Cítím, jak se ve mně hýbají, jak sami sebe ovlivňují... Bolí to a já skučím tentokrát jak slastí, tak i bolestí. Žena mi u toho začne dráždit bradavky a já raději zavírám oči. Je to nesnesitelné a já cítím, jak mé tělo pomalu spěje k vrcholu. Když mi trýznila jen mušličku, bylo to daleko účinnější, jak kdyby to ta bolest mé tělo krotila.

Ruka osudu - 11. května 2019 21:49

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Ani jeden z těch dvou na tebe nebral žádné ohledy. Muž přirážel ze spodu do tvého zadečku a žena z vrchu ti roztahovala mušličku. Chvála bohu za ten lubrikant, jinak by tě vážně asi rozrhli. Cítila jsi se tak plná, napnutá, ale zároveň to masírovalo. Ještě chvíli do tebe přiráželi, než se žena s hlasitým stenáním udělala a s černým dildo z tebe vyklouzla jen aby se svalila vedle tebe. Muž do zadečku ještě párkrát přirazil, než tě naplnil semenem a pak tě ze sebe jednoduše sundal. "Bože, ty máš tak luxusní prdel." Vydechl ten chlap a promnul ti ještě rukama půlky. Žena ze sebe vyndala dildo a nějakou chvíli se spokojeně usmívala. "Zopakujem si to?" V klíně jsi měla krev a trochu to pálilo. "To nevydrží. Navíc jí krvácí ten bok." "No jo, fajn."

Rachel Taylor - 11. května 2019 23:19

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Neberou na mě ohledy a užívají si. Tedy mně se to tak zdá. Já sice chvíli spěji k vyvrcholení, ale pak se ozve bolest z přirážení do zadečku a mně se vybaví, jak hnusné to celé je. Navíc ve mě stále více převládá pocit, že mě roztrhnou. Nakonec se žena udělá a chvíli na to ucítím, jak mě zadeček zaplavuje nějaká tekutina. Dojde mi co stalo a na chvíli mám co dělat, abych se nepozvracela. Sundá mě ze mě a já tiše brečím. Cítím, jak mě stále bolí bok a teď cítím i pálení v mušličce. Určitě mi protrhla blánu. Slova doktorky mě děsí. Sotva jsem to vydržela teď a ona by chtěla znovu? Naštěstí má aspoň ten bezpečák rozum a odrazuje ji od toho.

Ruka osudu - 13. května 2019 11:15

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Doktorka se nezdála být z rozhodnutí, že už tě nechá být a ona bude bez dalšího potěšení nějak odvázaná a mračila se. Dívala se na nahého muže vedle tebe a pak i na tebe. Vůbec ji nezajímalo, jak se cítíš nebo jestli te něco bolí. V rozkroku jsi měla vlhko a krev. Teď je jasné, že panna už nejsi. Žena ti odpoutala ruce od postele, aby jsi je mohla dát podél telay ale pouta jako taková ti na rukách zůstala. Pak poodešla kousek dál od postele a sedla si do volného křesla. Roztáhla nohy, tak, že si jednu přehodila o loketní opěrku a svezla se trochu do polosedu. "Pojď sem." Přikázala ti a měla nekompromisní hlas. Čekala, co uděláš. Muž se vysoukal do sedu a sledoval vás dvě.

Rachel Taylor - 13. května 2019 12:42

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Oba mě nechávají na pokoji. Cítím, vlhko v rozkroku a tak nějak vím, že tam je i krev. Žena mě odpoutá ruce a já je stáhnu ke svým bokům. Pak odejde a já doufám, že už po mně nic nebude chtít. V poslední době se ale až příliš často pletu. Přikáže mi a já chviličku bojuji s nutkáním ji ignorovat. Všechno mi bolí a něco mi říká, že ať po mně chce cokoliv, bude to bolet ještě víc. Nakonec se ale pokusím zvednout. Vím, že jinak to bude také bolet a rozhodně ještě víc. Přesunu se k hraně postele a položím nohy na podlahu. Pohled mi přitom padne na můj rozkrok, jenž je mokrý a i trochu červený. Není tam tolik krve, kolik jsem se bála. Na poprvé se neudržím na nohou a znovu si sednu na postel. Druhý pokus vyjde lépe a já nejistými kroky přejdu ke křeslu v kterém sedí. Bolí mě bok i rozkrok, jak zadeček, tak mušlička.

Mark Sloan - 13. května 2019 13:00

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Je otázkou zda jsi si ho všimla. Koho? No přeci toho vyššího muže, co jde asi deset metrů za tebou za partou tvých spolužaček. Možná jde do školy vyzvednout svou dceru a nebo syna, kdo ví. Ovšem rozhodně jsi ho zaujala ty, neboť se co chvíli dívá po tvých zádech. Jdeš směrem ke svému domovu a když odbočíš z hlavní, začne tě dohánět rychlejší chůzí. Pro potomky rozhodně nešel, ale možná jen spěchá z práce domů. Vaše trajektorie pohybu se setkávají s trajektorií dodávky projíždějící po ulici na přechodě pro chodce. Jste tu momentálně jen vy dva, ale i tak dodávka zastaví. Jen to vypadá, že to řidič trochu neodhadl, neboť zastavuje na přechodě místo před. V tu samou chvíli ucítíš ruku na svých ústech a druhou v pase. Drží tě pevně a neúprosně. Během momentu ztrácíš vědomí, jak začal působit hadřík vlhčený chloroformem. Když se dostaneš z bezvědomí do malátného stavu, zjišťuješ, že jsi uvnitř černé dodávky a že máš ruce za zády slepené nějakou páskou. Kotníky máš také spojené. Muž jen šel za tebou sedí naproti tobě a baví se pohledem na tvé mladé tělo.

Ruka osudu - 13. května 2019 13:48

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena se spokojeně usmívá, když kmitáš jako hodinky. Muž se mezitím na posteli posunul do sedu a zapálil si cigaretu. Sledoval to divadlo, co žena chystá. "Samro, ty jsi nenasytná." Prohodil a zasmál se Když jsi došla ke křeslu, žena si sama položila jedu ruku do klína a začala si masírovat klitoris. "Na kolena." Na muže vůbec nereagovala. "A pak mě polib. Sem.." Poukázala na svůj vlhký klín a v očích měla plameny. Usmívala se a stáhla ruku, aby ti udělala prostor.

Sofia Favallli - 13. května 2019 13:59

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Byl to normální den. Na sobě jsem měla bílý pletený svetr s poměrně velkými oky, tajze probírala moje černá sportovní podprsenka a černé kalhoty. Den ve škole uběhl rychle a co sem s hrůzou zjistila, zase nám naložili plno učení na nadcházející studentské volno kvůli malování ve škole. Už takhle mám co dělat všechno stíhat s běháním a plaváním. Spěchala jsem domů a s nikým se nevybavovala. Mojí spolužáci už přesně věděli, kdy mám tréninky a kdy s nimi budu moci vyrazit, takže mě nikdo nezastavoval. Ale ten muž co šel za mnou byl divný. Pokusila jsem si ho nevšímát a přidat si kroku. Za bílého dne, ještě takhle na ulici se přeci lidí neztrácejí, ne?... Očividně jsem se přepočítala. Nestihla jsem ani vykřiknout, když jsem na sobě ucítila cizí ruce. Šli na mě mdloby a já nebyla schopná udržet oči otevřené. Ani nevím jak dlouho jsem byla mimo. Když jsem se probrala, chvíli trvalo, než jsem se rozkoukala. Bolel mě zadek z tvrdé podlahy a v uších mi hučelo. Jak jsem k chvíli později pochopila, bylo to od toho, jak dodávka v které sedím svištěla po silnici kamsi pryč. Dneska už běhat asi nepůjdu. Zkusila jsem trhnout rukama a s hrůzou zjišťuji, že je mám za zády a nemůžu je dát od sebe. Stejně tak mám svázané nohy. A předemnou je ten muž. Chtěla jsem křičet, ale hlas jakoby mi zamrzl v hrudi. Až přeci jen konečně jsem byla schopná slova. Chtělo se jí brečet. Hlas se mi třepal, stejně jako se třáslo moje tělo. "K-kam mě vezete?"

Rachel Taylor - 13. května 2019 14:32
	soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Jen co dojdu blíž ke křeslu, mám pocit, že se sesypu na zem. Žena si hladí klín a masíruje si své přirození. Když mi přikáže kleknout si, mám pocit, že se se mnou točí svět. Nechci to dělat, ale co mi zbývá. Svezu se na kolena a pak se celá pomalu nakloním k jejímu klínu. Opravdu tohle nechci podstupovat. Hnusí se mi to stejně, jako polykat sperma.

Mark Sloan - 13. května 2019 14:41

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Sedíš opřená a poznáváš svou situaci. Chlap naproti se dívá a usmívá se až z toho běhá mráz po zádech. Auto sebou hází, jak řidič spěchá. Pak padne tvůj dotaz a chvíli je ticho. "Na lepší místo," dostane se ti neurčité odpovědi. dodávka pokračuje dál až s písknutím gum zastaví. V tu chvíli už muž stojí a jde k tobě. Pak se skloní, chytne tě v pase a hodí si tě přes rameno jak pytel brambor. Tiše u toho hekne, ale pak se poměrně lehce vyhoupne i s tebou z dodávky. Můžeš vidět, že tě nese na menší jachtu, kde tě odnese do podpalubí. Uvnitř lodi máš možnost spatřit další dva ozbrojence. Oba mají v rukách zvláštní zbraně, jak z filmů o odlovu zvěře. Pravděpodobně jsou určené pro uspávací šipky. Ty i se svým nosičem skončíte v jedné malé místnosti. Zde tě složí a jen tak mimochodem ti prsty přejede přes prsa. Po tomhle letmém doteku se však vrací celá dlaň, která levý kopeček zmáčkne o něco silněji. Zasměje se a vydá se ven. Dveře místnosti za ním zapadnou i kdyby jsi měla nějaké další dotazy.

Ruka osudu - 13. května 2019 14:59

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena si pohodlně opřela hlavu a trpělivě čekala. Cítila tvůj dech na svém mokrém klíně a už jen to ji vzrušovalo a naskakovala ji husí kůže. "Tak dělej děvče, nemám na tebe celý den." Pobídla tě nakonec nedočkavě a jakmile jsi se rty dotkla její rozkvetlé mušličky, vjela ti rukou do vlasů a nedávala žádný prostor se odtáhnout. "Pořádně, vystrč ten jazyk.." Zavrčela trochu a o chvíli později začala sténat.

Sofia Favallli - 13. května 2019 15:12

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro "Já nechci na žádné lepší místo." Hlas se mi třepal, možná mi nebylo rozumět a po tvářích se převalili první slzy. Co sem komu udělala, že unesou zrovna mě? Budou chtít výkupné? Ale nejsme zrovna bohatá rodina. Tak proč? Auto zastavilo a se mnou to škublo. Chtěla jsem se odtáhnout, ale nebylo kam. Kam už mě znovu mocné a silné paže nekompromisně drželi. Skončila jsem mu přes rameno, hlavou dolů. Vlasy mi trochu zabraňovali ve výhledu, ale jestli jsem viděla dobře, šli jsme někam do lodi. "Proč to děláte?" Zašeptala jsem ale zase sem nedostala žádnou odpověď. Když mě složil z ramena kamsi na zem, docela to bolelo. Nemohla jsem korigovat pád díky svázaným rukám a zádům. A zdá se mi to nebo mi sáhl na prsa? Úchyl! A přes sportovní podprsenku to bylo dost cítit. Rukou se ještě vrátil a vážně mi jedno prso stiskl v dlani. Nespokojeně jsem kníkla a snažila se odtáhnout pryč. Naštěstí se ale sám zvedl a odešel. A já osiřela. Svezla jsem se do lehu a schoulila do klubíčka. Dívala jsem se jen na ty dveře a hrozila se okamžiku, kdy se otevřou. Kolik je asi hodin? Ví už mamka, že mě unesli? Budou mě hledat? A najdou ne někdy vůbec? S těmi myšlenkami jsem začala brečet, tohle rozhodně nevypadá dobře.

Rachel Taylor - 13. května 2019 15:23

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Popožene mi a já chtě nechtě musím políbit její mušličku. Dělá se mi z toho pěkně zle. Rty se dotknu, ale jazyk držím za zuby. V tu chvíli mi vjede prsty do vlasů nenechává mě zaklonit hlavu. Slovy mě pak nutí k tomu, co jsem nechtěla dělat. Bojím se. Bojím se další bolesti natolik, že přeci jen jazyk vystrčím a začnu jí olizovat. Snažím se však, aby se mi co nejméně jejích šťáv dostalo do krku.

Mark Sloan - 13. května 2019 15:29

soukromá zpráva od Mark Sloan pro V malé místnosti jsi byla sama a jediné zdejší vybavení je otlučená dřevěná židle. Máš ale stále slepené ruce a nohy a navíc, co si počít se židlí, jenž sice nabídne výhled z okna, ale ničemu dalšímu nepomůže. Trvá to jen několik minut, než se podlaha začne jemně chvět, jak se někde daleko nastartoval motor. O chviličku později se už loď houpe na vlnách a probíjí si cestu skrze vlny ven z přístavu. --- Uplynula asi hodina, těžko určit čas, když se začne něco dít. Ozve se rána na dveře a zvuk otáčeného klíče. Dveře se pak s vrznutím otevřou a v nich stojí ten samý chlap, jen sebou má doprovod v podobě ženy.

Ruka osudu - 13. května 2019 15:46

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Byla tak vlhká, že jsi přeci jen musela sem tam polknout své sliny smíšené s jejím sekretem. Prostor pro odtažení jsi neměla x jelikož stále svírala v dlani tvé vlasy a přidržovala si tvou hlavu na místě. Sem tam se pohnula, aby dostala tvůj jazyk kam potřebuje a chce. "To je ono.. dělej." Vydechuje spokojeně a za sebou jsi najednou ucítila mužské tělo. Jeho ruce skončili na tvých ramenou a pak si za tebe klekl a jedna jeho paže sjela přes tvůj hrudník až k tobě do klína, který prsty promnul. Nakonec tě ale nechal a překvapeně ti odepl pouta z rukou. Pak vzal jednu tvou roztřesenou ruku a dva tvé prsty nasměroval do doktorky, která ti poposunula tvář tak, aby jsi jazykem rejdila po jejím klitorisu a prsty se tam vešla. Muž zůstával za tebou ale nijak na tebe nesahal.

Sofia Favallli - 13. května 2019 15:49

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Brečela jsem, byla mi zima a bolelo mě levé rameno na kterém jsem celou tu dobu ležela. Chtěla jsem křičet o pomoc ale zřejmě to bude zbytečné. Ti chlapy předtím měli pušky. A odlepili jsme se od pevniny, jestli jsem někde na moři, nikdo mě neuslyší. Najednou se dveře otevřeli a já sebou škubla tak silně, že jsem si o dřevěnou podlahu snad zadržela do ramene třísku. Zůstala jsem ležet i když vešli. Až když se přiblížili, začala jsem mluvit. "Neubližujte mi prosím. Mojí rodiče vám dají peníze. Co chcete." Znovu jsem začínala plakat. Snad jsem vyplakala druhé moře, ne?

Rachel Taylor - 13. května 2019 15:52

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Nenechává mi jinou možnost než lízat. Občas polknu a cítím, jak divně to chutná. Myslím, že až mě nechají, ještě ráda si dám prsty do krku a vyzvracím to. Ženě je to asi příjemné, neboť mě dál pobízí. Zničeho nic za sebou ucítím, jak se o mne něco otře. Tělo, mužské a nahé. Zachvěji se hrůzou, že mi ho chce znovu strčit do zadečku. Místo na zadku ucítím jeho prsty na hrudi, zavrtím se, ale nemohu uhnout kvůli ruce ve svých vlasech. Ruka sjede níže a promne můj vlhký klín. Zavrtím zadkem, jak se snažím uhnout boky stranou. Místo aby dál sahal mi odemkne pouta na rukách. Svou jistou rukou bere tu mou roztřesenou a nutí mi s ní sahat ženě do rozkroku. Dělám co chtějí, vždyť ani nemám možnost dělat něco jiného.

Mark Sloan - 13. května 2019 15:59

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Muž i žena vstoupí dovnitř a muž zase zamkne. Při tvých slovech se žena zasměje. "Mi už peníze máme, děvenko," informuje tě a přejde na dosah ruky k tobě. "Sedni si," poručí ostře, zatímco muž za ní se opře o stěnu a čeká. Otázkou je na co přesně čeká, zda je tu jako doprovod, či zda je tu kvůli jiné věci. Ať už se zvedneš dobrovolně nebo zda ti bude muset pomoc, skončíš v sedě s nohami před sebe. Žena se sehne a malým nožíkem ti přeřízne pásku na rukách a pak i na nohách. "A teď pojď se mnou. Musíme proces trochu urychlit, neboť to tady mládenec dával načas," pravý a mrkne po muži u stěny. Ten pokrčí rameny. "Byla v bazénu a byl to hezký pohled a v šatnách ještě hezčí," poznamená jen tak mimochodem.

Ruka osudu - 13. května 2019 16:18

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Když jsi přidala i prsty, respektive muž přidal tvoje prsty, viděla jsi, jak žena nemá daleko k dalšímu orgasmu. Muž ti stále držel ruku a s tvými prsty do ní pronikal už i svými, položenými na tvých.Určoval tempo a vedl ti ruku. Vlastně snad jen díky tomu se ti povedlo udělat doktorku tak rychle. Chuť v tvé puse se na okamžik změnila a ty jsi musela zase polknout. Pustila tě a muž taky. Doktorka do tebe strčila, čímž jsi skončila na zemi. "Oblikni ji a vezmi na ubykaci. Pro dnešek toho bylo dost." S tím se sama zvedla a odešla do koupelny. Muž ti pomohl na nohy a navlékl na tebe tu bílou košili, kde máš odhaleny zadek. Nedával ti nic na otření nebo tak a nechal tě s upatlaným rozkrokem jak jsi. Sám se mezitím oblékal.

Sofia Favallli - 13. května 2019 16:25

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Sice ta žena neměla žádnou zbraň, ale i tak z ní šel strach. Že nechtějí peníze? Tak co teda? Pak ale poručí, abych se posadila. V ruce se jí blýská nůž. Na chvíli jsem úplně zkamenělá strachem, takže mi musela do sedu pomoci, ale nakonec jsem relativně spolupracovala. K mému překvapení ne zbavila pásky přes ruce a nohy. "Co chcete, když ne peníze? Rodiče udělají cokoliv, dají vám cokoliv." Můj hlas byl stále trochu zlomený a plný vzlyků. Mám vstát, že prý urychlit proces. Proboha já tady umřu! "P-proces? Jaký proces?" Vrtkavě jsem se postavila na nohy. Třásla jsem se, kdo by taky ne. O to víc, když ten chlap přiznal že mě špehoval v šatně a ve sprše po tréninku. Prase! A já nad tou představou jen rudla a nebyla schopná pohybu.

Rachel Taylor - 13. května 2019 16:35

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Nebráním se. Jeho prsty spolu s mými pronikají do jeskyňky a já cítím a to na jazyku, jak se situace záhy mění. Dělá se mi nevolno a to hodně. Naštěstí mě už odstrčí a já odpadnu na zem. Vlastně jsem za tu podlahu celkem ráda. Z očí už mi teče jen pár slz. Nejde brečet neustále. Pokyn k mému odvedení na ubykaci je pro mne vysvobození. Snad aspoň tam budu mít klid. S pomocí se postavím na nohy a muž na mne navlékl mého andělíčka. To že mám stále mokrý a upatlaný rozkrok nikdo neřeší a já si to radši vyřeším sama v koupelně u pokoje. Navíc stále cítím, jak mám mokro v zadečku, kde mokro nebývá. Je to hnusný pocit.

Mark Sloan - 13. května 2019 16:42

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Žena ti neodpoví, jen dál pokračuje v tom co dělá. Postavíš se na nohy a ani na další dotazy nedostáváš odpověď. Místo toho se žena vydá ke dveřím, kde čeká až půjdeš za ní. Muž odemkne a počká, až obě projdete a až pak se připojí do řady jdoucí hubenou chodbičkou do přední místnosti. V jeden moment můžeš mít pocit, že se ti cosi dotklo zadečku. Když se ohlédneš, zjistíš že muž je velice blízko... To už ale žena otevírá dveře a odhaluje tak místnost, jenž je zařízená jako menší operační sál. Je tu stůl, jsou tu skřínky s malými lahvičkami, je tu plno monitorů a dalšího vybavení. Pětice silných reflektorů na rameni je jen třešničkou na dortu. Také tu panuje o něco vyšší teplota než ve zbytku lodi. "Svlékni se. A do naha," uslyšíš pokyn zpoza svého ramene. Pokud by jsi muži viděla do tváře, můžeš spatřit úsměv od ucha k uchu.

Ruka osudu - 13. května 2019 16:52

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Muž se oblékl a z koupelny jsi slyšela, jak teče voda. Pak tě vzal bezpečák Mike pevně za paži a vedl tě ven. Vyšli jste na chodbu, kde byla spousta dveří. Asi pokoje personálu. On s tebou šel na konec chodby a zmáčkl výtah. Byli jste v patře -3 a on zmáčkl tobě známou 7. Ve výtahu ti pustil paži. Jakmile se ale dveře zase otevřeli, držel tě. Možná budeš mít na tom místě modřinu. Za pultem na recepci seděla tobě známá žena. V zadní místnosti kde předtím ty dívky hráli karty byla tma a nikdo tam nebyl. "Postarej se o ní Jane a převaž ji bok." Pak Mike jednoduše odešel.

Sofia Favallli - 13. května 2019 16:58

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Nikdo mě neposlouchal a nikdo se mnou nemluvil. Přidala jsem si jako kus masa, který jde na porážku. Ještě když je předemnou ta žena a za mnou ten muž. A ten je nebezpečně blízko. Až se mi z toho ježí chlupy na zátylku. Když se mi naskytl pohled na tu místnost, chtěla jsem utéct. Zacouvala jsem, ale místo, abych se dostala ven a šla si skočit z můstku do ledového moře, sem se zastavila o mužské tělo. Do očí se mi zase nahrnuli slzy a začala jsem brečet. Hlavně po tom, co mi řekl, že se mám svléknout. Začala jsem nesouhlasně kroutit hlavou a ruce sem si omotala kolem těla. Ochranářsky, ne že by mi to k něčemu bylo. "Já nechci, nechci. Prosím." Teď mě tady zabijí, rozčtvrtí, rozřežou a prodají na orgány.

Rachel Taylor - 13. května 2019 17:00

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Oblékl se a pak mi bere za paži. Kdyby mi nedržel, jen sotva bych s ním dokázala držet krok. Bolí mě celé tělo a jsem strašně vysílená. Ruka od stisku mi bolí, ale opravdu, na jakékoliv protesty jsem moc vyčerpaná. Dojdeme do výtahu, jenž naštěstí jede do patra, kde mám pokoj. A také mi aspoň na chvíli pouští ruku. S příjezdem na správné patro mi ji ale znovu drží. Dovede mě do chodby před pokoje, kde mě předá recepční. Nezmohu se ani na to, podívat se jí do tváře. Z boku mi znovu teče krev a rozkrok... Ten vypadá jak po setkání s vanilko jahodovou zmrzlinou. Aspoň někdo se o mne snad postará, pomyslím si, neboť cítím, že já bych se nejspíš jen svalila do sprchového koutu a nechala na sebe puštěnou vodu.

Mark Sloan - 13. května 2019 17:06

soukromá zpráva od Mark Sloan pro "Jak myslíš," prohodí žena a sedne si bílou židli v rohu místnosti. Rukou pak kývne muži a ten se rychle chopí nabízené šance. Bez dalších slov ucítíš na svých bocích silné ruce, jenž hledají a najdou knoflík a zip. Během chvíle máš kalhoty rozepnuté a pak i stažené ke kotníkům. Bránit se nemá moc smysl, vždy když to zkusíš, octne se jedna ruka na krku, jenž ho z boků lehce smáčkne a tebe tak přidusí. Ruce od kalhot u kotníků se vracejí nahoru a neopomenou přitom pohladit tvůj klín v kalhotkách. Pokud chceš uhnout, jediné co zjistíš je fakt, že stojí tak blízko, že svým uhnutím se mu opřeš o rozkrok a jeho přirození se ti tak přitiskne mezi půlky zadečku. Ruce nakonec pokračují dál. Jedna uchopí lem svetru, druhá pak tvou spodní ruku. Silou ji odtáhne a vytáhne lem nad ní, pak ji pustí a opakuje to samé s druhou. Během chvíle tak jsi jen ve spodním prádle natisknuta na muže v černé mikině s černými kalhotami, jenž obkreslují velkou bouli mezi nohama.

Ruka osudu - 13. května 2019 17:17
	soukromá zpráva od Ruka osudu pro Muž odešel a žena se na tebe chvíli smutně dívala. Pak si povzdechla a vzala tě za ramena. Opatrně. "Tak pojď dítě." Vedla tě do tvého pokoje, rovnou do koupelny, kde ti nastavila vodu, aby odtekla studená a pomohla ti z košile. Pak ti sundala ještě z boku krytí a nechala tě o samotě. Vyšla úplně z pokoje pryč.

Sofia Favallli - 13. května 2019 17:24

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Hrůzou jsem se nebyla schopná pohnout a tak to za mne udělal ten muž. Samozřejmě že jsem se snažila bránit a chytit mu ruce, odtáhnout je tak od svého těla, ale kdykoliv jsem se o něco takového pokusila, okusila jsem jeho pevný stisk kolem krku, který mi zamezoval dýchat. Nakonec jsem tam přeci jen stala ve spodním prádle, o které se jistě mile rád postará, vzhledem k té bouli v jeho kalhotech, co jsem cítila na svém zadečku. Samozřejmě hned po tom, jak jsem ucukla když jsem cítila jeho dotek ve svém rozkroku. "Nechte mně, prosím." Plakala jsem dal a snahu o jakékoliv protesty jsem vzdala. "Nebo mě už zabijte. Zabte mě rovnou.." Byla bych snad na kolenou schopná prosit.

Rachel Taylor - 13. května 2019 17:42

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Vezme mě za ramena a já se od ní nechám odvést na svůj pokoj a rovnou i do koupelny. Jsem ráda za to, že mi pomáhá, sama bych to nejspíš nezvládla. Syknu bolestí, když mi odkryje ránu na boku. Připomene se mi tak to, jak do mne řízla tím nožem. To co se stalo po tom, to totiž celkem úspěšně odsunulo do pozadí. Nejsem si jistá, zda mám vůbec týden života, pomyslím si smutně. Opřu se o kachlíkovanou zeď a svezu se při ní na zem. Zde v mokru, jenž vzdáleně připomíná bazén, se na novo rozbrečím. Mezi tím ze mě stéká voda a z boku teče rudý pramínek. Trvá to dobře půlhodiny než se dostanu k samotnému mytí. Důkladně se umyji a pak si asi třikrát vyčistím pusu, pak se vracím zpět pod vodopád a doufám, že mi nikdo nepřijde říkat, že mám šetřit s vodou.

Mark Sloan - 13. května 2019 17:48

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Jako by se muži líbilo, jak se bráníš. V jednu chvíli jsi mohla jasně slyšet jeho tiché zasmání. To ti zrovna přetahoval svetr přes prsa. "Jen sebou mrskej o trochu víc, panenko," řekne tiše do tvého ouška. To už ale jednou rukou hrabe do klína, kde prsty sevře látku kalhotek a začne je tak stahovat dolů. Druhou si tě zatím za pravé prso drží opřenou zády o svou hruď a kdykoliv jakkoliv protestuješ je odpovědí bolestivý stisk přes podprsenku. Jakmile jsou kalhotky u kotníků, pouští tvé prso a oběma rukama chytí lem podprsenky. "Dáš ruce nahoru dobrovolně a nebo si mám půjčit skalpel od doktorky?" dává ti na výběr. "Ale trochu se mi třesou ruce, tak možná skončíš s jizvičkou mezi kopečkama," dodá vesele. To už se doktorka zvedne a v ruce má desky s nějakým formulářem. Snad jako kdyby slyšela jeho slova, vezme ze stolečku skalpel a vydá se s ním k vám.

Ruka osudu - 13. května 2019 18:01

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena se vrátila asi o půl hodiny později. Zůstala však v pokoji a v koupelně ti dala času kolik potřebuješ. O chvíli později jsi ale cítila jak teče studenější a studenější voda. Nikdo ti však nenadaval. "Pojď sem za mnou, zalepím ti ten bok." Dala ti prostor ještě v koupelně, aby jsi se osušila, případně zakryla ručníkem, ale košile tam nebyla. Když jsi vyšla za ní, na stolku ležel tác s poklopem, s jídlem a ona seděla na posteli. Měla tam velkou náplast a nějaké čtverce. Desinfekci. "Posaď se." Usmívala se a vůbec nevypadala jako někdo, kdo by to chtěl teď ublížit.

Sofia Favallli - 13. května 2019 18:16

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Měla jsem z něj husí kůži a slzy se mi valili přes tváře s potocích. Každé jeho slovo mě děsilo k smrti a já měla pocit, že mi srdce vynechává. Opírala jsem se o jeho tělo, když mě jednou rukou držel na hrudníku a druhou se mi pokoušel stáhnout kalhotky. Tak moc jsem k sobě stehna a kolena snad nikdy netiskla. Neměl ti snadné, ale povolit stisk mě donutil bolestivým zmáčknutím hrudníku. Kalhotky byli dole a já tak automaticky rukama zakryla klín. Pak jsem ale zaslechla něco o skalpelu. A že mam zvednout ruce. Než jsem to stihla udělat, už se k nám blížila doktorka s nožem a já měla zase hrůzu v očích. Skoro jsem přes slzy neviděla. Víc jsem se opřela o toho chlapa za sebou, protože jsem se snažila od doktorky co nejdál oddálit. "Já nechci, nechci!" Křičela jsem a začala se v sevření muže svíjet a snažila se mu vysmeknout. Zkoušela jsem to nahoru, dolů, tlačit tělem do něj. Šlápla jsem mi několikrát na nohu.

Rachel Taylor - 13. května 2019 18:22

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Teplá voda přestává téct a zbývá jen studená. Pod tou však už není tak příjemné sedět a mně nezbývá než koupelnu opustit. Slova jimiž mi recepční popožene mi jen donutí tak učinit. Zavřu kohoutek a usuším se ručníkem. Nakonec se do něho zabalím a přejdu do pokoje, kde už čeká. Ucítím jídlo a v mém břiše se ozve hlad. Pohled mi ale padne na náplast a čtverce. Vím, že bych jí to měla nechat aspoň zalepit i tak to bude opravdu hnusná jizva. Skloním hlavu a přejdu k ní. Usadím se na postel a bez jakýchkoliv slov jí odhalím ránu na boku. Zavírám oči, protože tohle bude bolet. Až mockrát jsem si dezinfikovala rány, abych byla naivní.

Mark Sloan - 13. května 2019 18:30

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Začneš bojovat a doktorka nespokojeně mlaskne. Muž tě pevně sevře kolem pasu a silou tě odtáhne ke stolu uprostřed. Tady ti levačkou sevře krček aby jsi trochu ochabla. Pak tě položí na stůl. Doktorka odněkud vyčaruje dlouhé kožené popruhy, jimiž tě přiváží na stůl. Prvně nohy, pak pas a nakonec ruce nad hlavou. "Buď zticha," řekne žena a nakonec odněkud vyloví klubko pásky z níž kus odřízne a pleskne ti to přes pusu. Muž jí statečně pomůže tím, že ti podrží bradu. Jakmile tě mají na stole, vezme muž skalpel, přimáčkne ti hrudní kost ke stolu a přeřízne podprsenku mezi ňadry. Dvěma krátkými řezy přetne ramínka a pak hrubým škubnutím podprsenku vytrhne zpod tvého těla. Po celou dobu se potěšeně usmívá.

Sofia Favallli - 13. května 2019 19:25

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Bránila jsem se, zmítala v rukách toho muže, i když s mým křehkým malým tělem oproti němu nemám žádnou šanci. Dotáhli mě k tomu kovovému stolu. Muž mi znovu ubral kyslík, čímž mě na chvíli ochromil. Pak už mě nerez studěl pod zády a já na nohách cítila pouta, o chvíli později kolem pasu a nakonec mi skončili nad hlavou o ruce. "Nechte mě prosím. Slibuju zě nikomu nic neřeknu, jen mě pusťte, prosím." Pláču, lapu po dechu. Nakonec mi sundají i podprsenku. Moje bradavky se okamžitě ztopořili chladem od stolu a strachem. Nemůžu křičet, nemůžu se zmítat. Jej pláču, koukám do stropu a oči nakonec pokorně zavřu. Teď umřu .

Ruka osudu - 13. května 2019 19:33

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena po tobě nechtěla nic víc než abys ji odkryla bok. Nalila si na hadřík desinfekci a pak opatrně otřela ránu, hlavně okraje a pak to raději nechala být. Přiložila čistý obvaz a přelepila. Nakonec ti pomohla do košile a přisunula jídlo. Byla to obyčejná krupicová kaše s pěkným nánosem másla a trochou kakaa. Docela luxus. "Najez se. Kdybys měla málo, stačí říct." Posbírala si všechny věci a odešla.

Rachel Taylor - 13. května 2019 19:39

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Syknu bolestí, jak se k ráně jen hadříkem přiblíží. Snažím se ale vydržet co nejvíc bez hlasitých projevů. Zatínám zuby a nechávám ji dělat co uzná za vhodné. Nakonec přiloží obvaz a přelepí to. Asi jsem ráda, že jsem to nezkoumala a netuším tak ani, jak moc špatné to je. Obléknu se do andělíčka a ona mi přisune tác s jídlem. Krupicová kaše s kakaem. Usměji se. Sice tak běžné jídlo, ale tady je i to takovým menším svátkem. Obzvlášť po tom, co jsem polykala naposledy. "Děkuji," řeknu tiše, když paní vstane a odchází. Okamžitě se na jídlo vrhám, nevím, kdy jsem jedla naposledy, ale teď mám opravdu hlad. Nakonec je kaše akorát a to to byla menší porce než na jakou jsem zvyklá. Hlad s člověkem dělá divné věci. Nakonec se rozhodnu vstát a odnést nádobí paní na recepci. Znovu poděkuji a pokud mi nechá, vrátím se na pokoj, kde si ještě jednou vyčistím zuby a teprve pak zalezu do postele.

Mark Sloan - 13. května 2019 19:46

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Tvá poslední slova neměli moc efekt. Teprve po tom, co jsi přišpendlená ke stolu, dávají si ruce chlapa menší přestávku. Z klínu ti putují na bradavky, které ti promne a zamlaská u toho. Odhrne ti všechny vlasy z hrudi a nechává doktorku dělat její práci. Ta spočívá v tom, že ti pomalu prohmatává celé tělo. Začne u nohou a pomalu se přesouvá výše a výše. Klín mine a pokračuje hrudníkem, prsa vynechává a dál rameny. Končí prsty na rukou. Vše zapíše a pak pokyne muži, aby ti sundal lepku přes ústa. Žena si stoupne nad tebe a v ruce má dřevěnou doktorskou tyčku na kontrolu dutiny ústní. "Otevři," poručí a čeká, dokud tak neuděláš. Tentokrát s násilím váhá.

Ruka osudu - 14. května 2019 10:10

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena si od tebe vzala tác s nádobím a pak ho dala do takové velké kovové bedny na kolečkách a tu zavřela a přistrčila k výtahu. Nechala tě odejít do pokoje a šla za tebou, protože jak už ti bylo řečeno, na noc se zamyká. Takže tě nechala zalést a ještě se usmála. "Dobrou noc." Pak se dveře zavřeli a ty jsi slyšela zachrastit zámek ve dveřích. Noc byla klidná a nic tě nerušilo. Až ráno tě vzbudilo odemykání a když se dveře otevřeli. "Vstávat holubičky, dneska vás čeká dlouhý den." Nebyl to hlas té ženy z recepce, ale jiné.

Sofia Favallli - 14. května 2019 10:20

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Nemohla jsem nic, jen jsem se pod každým dotekem doktorky celá napnula a bylo vidět, i když jsem byla připoutaná ke stolu, jak moje svaly pracují a napínají se ve snaze se dostat pryč. Nemohla jsem mluvit, měla jsem zalepenou pusu a nosem jsem nasávala tolik vzduchu, kolik mi bylo dovoleno. Funěla jsem a plakala. Pak mi byla z pusy páska stržena. Zůstala po ní červená stopa. "Proč to děláte?" Zaskučela jsem a pak pusu na vyzvání doktorka, otevřela, jakmile jsem popadla dech. Trochu se jí zvedal žaludek, když se špachtlí dostala dozadu do krku, aby tam viděla lépe. Pusu zase hned zavřu a zběsile dýchám, dokud můžu. "Nic jsem neudělala. Pusťte mě. Prosím.."

Rachel Taylor - 14. května 2019 20:57

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Jakmile se vrátím a posléze zalezu pod peřinu, zamkne paní místnost. Dokonce mi ani nezapomene popřát dobrou noc. Je to jediná osoba, v jejíž očích jsme lidi, napadne mi a ani nevím, jak jsem usnula. Důležité je, že jsem spala. Ráno jsem se probudila s odemčením dveří a z polospánku mě vytrhlo to, že se ozval cizí hlas. Už když si to uvědomím, přejede mi po celém těle mrazivá vlna. Doufám, že dneska si ten sex i nože odpustí, pomyslím si hořce. Dobré je, že po prospalé noci nevnímám tu ránu na boku a ani jiné bolesti, krom těch psychických. Snad se to tedy hojí dobře, pomyslím si a podívám se ještě v posteli na místo, kde mám zalepené říznutí. Pak vstanu a pokud budu moct, dojdu si ze zvyku vyčistit zuby.

Mark Sloan - 14. května 2019 21:07

soukromá zpráva od Mark Sloan pro "Protože mi za to královsky platí, děvče," odpoví ti doktorka před kontrolou dutiny ústní. Po tom, co znovu promluvíš ucítíš na svých předloktích dotek mužských rukou. "Ale to bych slečno přišel o bonusy. A ty já rád," ozve se jejich majitel, muž jenž teď hladí tvou jemnou kůži na rukou a nejspíš odhaduje množství tvých svalů. "Pokud budeš rozumná a zticha, nebudeme ti muset tu pusu znovu zalepovat," oznamuje ti doktorka, když svou pozornost přesune na tvůj hrudník, jenž se zvedá a klesá s každým nádechem. "Ralfe?" osloví muže a netrpělivě se po něm podívá. Muž ti pustí ruce a přejde naproti doktorce. Je tedy po tvé pravé ruce a ona po levé. Levačku ti položí nad ňadra a pravačku těsně nad popruh v pase. Poměrně silou tě přimáčkne ke stolu, aby jsi se moc nehýbala. Doktorka toho využívá a celkem zaujatě avšak stále profesionálně prohmatá tvá ňadra.

Ruka osudu - 15. května 2019 20:04

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Měla jsi čas vstát a dokonce dojít i do koupelny. Z chodby se ozývaly jen nějaké zvuky jako když jede kovový vozík a kroky. Žádné hlasy, nic. Dveře do pokoje zůstali otevřené a když jsi vyšla z koupelny, k tobě do pokoje vešla žena ve stejné uniformě jako včerejší recepční, jen to nebyla ta ze včera. Tahle vypadala přísněji. V ruce nesla čisté povlečení a košili. To položila na stolek. "Převleč se a převleč si postel. Jakmile to budeš mít hotové, přijď na snídani do společenské místnosti." Takhle pokračovala dá do dalších obydlených pokojů. Slyšela jsi její hlas jak buzeruje další dívky.

Rachel Taylor - 15. května 2019 20:11

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Vyčistím si zuby a umyji si obličej. Když se vrátím zpět do pokoje, vejde tam žena. Není to „naše“ recepční, ale nějaká jiná a nezdá se mi dle tónu tak přátelská. Dostanu ale čisté povlečení a andělíčka. Přikývnu na pokyny a vydám se to splnit. Rychle se převléknu a pak se vrhnu na postel. Během chvíle je obojí hotovo a já se mohu vydat na snídani. Vyjdu z pokoje a v tichosti zamířím ke stolu... Podle toho kolik dívek tu je, spatřuji, že noc jsme přežily všechny.

Sofia Favallli - 15. května 2019 20:13

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Vzlykala jsem a jemně přikývla hlavou, když mi hrozila páskou přes pusu. Že mám být zticha. Popravdě nechtělo se mi zase cítit lepidlo na rtech a hlavně ten tlak když ji sundávají. Navíc se s ní přes pusu nedá ani pořádně dýchat. Nevím, o čem to ty dva mluví. Nějaké bonusy. Peníze že prý nechtějí. Opravdu ti umřu. Ucítila jsem doteky já svém hrudníku a bránici. Pak tlak. Musela jsem se kousnout zevnitř do tváře, abych zase nezačala škemrat a křičet. I tak mi uniklo tiché kňučení, když mi žena prohmatávala a tím masírovala prsa. "Prosím... Nechte mě.". Oči jsem měla zavřené a z koutků mi tekl proud slz.

Mark Sloan - 15. května 2019 20:22

soukromá zpráva od Mark Sloan pro „Smiř se s tím, dělám to za co jsem placená a to udělám tak jako tak,“ prohodí doktorka a pustí tvůj hrudník. Něco zapíše do papírů a mávne na chlapa. Ten tě chytne za nohy a doktorka je odpoutá. Chlap jednu nohu pustí a druhou odtáhne do boku a přidělá ji na bok stolu. Druhá pak jde na druhou stranu a ty tak máš široce rozevřené nohy. „Co tvůj sexuální život? A jak jsi na tom s menstruací?“ ptá se celkem monotónně, je to evidentně jen další kolonka, jenž musí být vyplněna. Chlap však mezitím využívá příležitosti k průzkumu. Plivne si na prsty a začne ti přejíždět přes mušličku (bez chlupů kvůli plavkám?)

Ruka osudu - 15. května 2019 22:14

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Usadila jsi se ke stolu kde byli všechny dívky ze včera a nějaké další dvě, co jsi včera neviděla. Vešli jste se ke dvěma stolům a žena co vás má dnes na starosti si přitáhla velkou kovovou bednu z které začala tahat tácy, na nichž byli poklopy co se dávají na talíře. Začala je podávat a dívky si je vždy podali až nakonec a takhle se rozdalo všem. Počkalo se, až máte všichni a pak se s téměř jednohlasným přáním dobré chuti pustili do jídla. Pod poklopem byl v misce bílý jogurt s ovocem a vločkami, láhev mléka 330ml, pečivo a malé máslo a med. Docela luxus. Evidentně se o jídelníček a správnou životosprávu starají. Do místnosti zpátky přišla žena. "Sčítání!" Zakřičela a v ruce měla desky s papíry a tužkou. Ze seznamu začala číst jména, co jsi už znala a každá se vždy ozvala jen hlasitým 'zde'.

Sofia Favallli - 15. května 2019 22:23

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Třásla jsem se a plakala. Měla stále zavřené oči. Díky dotekům doktorky jsem měla husí kůži a ztvrdlé bradavky. Nic už jsem neříkala. Chtěla jsem křičet a cukala jsem sebou jak mi pevný stisk muže dovolil, protože to, jak mi roztáhli nohy se mi vůbec nelíbilo. Stejně jako dotazy doktorky. Proč chtějí proboha tohle vědět?! "Já..j-já." Neměla jsem slov kolik strachu se ve mě nahromadilo. A když dopadli na můj rozkrok ještě mužovi prsty, nemohla jsem už vůbec nic. Jen jsem se chvěla a kousla se do jazyka. Pevně jsem tiskla víčka k sobě a snažila se nic neříkat a nijak nereagovat a bylo to sakra těžké. Nezmohla jsem se ani na tu odpověď doktorce. Jako panna cítím ty doteky daleko intenzivněji. A ještě ten strach co mi koluje v žilách. (Ano, hladce oholena všude :D)

Rachel Taylor - 15. května 2019 22:39

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Jsme všechny a ještě dvě další přibyly. Trochu mě děsí, kolik dívek unesly, ale zase mi to trochu naplňuje optimismem. Když unesete tolik holek, určitě si toho někdo musí všimnout. Určitě někdo pátrá, kam jsme se poděly. A jednoho dne se možná dopátrá. Jen doufejme, že už nenajde jen naše kosti v oceánu. Sednu si a dostane se s tácem i na mne. Popřejeme si dobrou chuť a všechny se pouštíme do jídla. Překvapí mě kvalita snídaně, ale v misce a na talířku nevydrží zrovna dlouho. Mám hlad. Už zase. Když mám po jídle, ještě chvíli sedím. Nevím, jak to tady chodí a pár dívek ještě jí. Do místnosti se nakonec vrací žena a hlasitě zavelí. Sčítání... Jak na táboře, napadne mi, ale následuji příkladu děvčat a stoupnu si do řady.

Mark Sloan - 15. května 2019 22:47

soukromá zpráva od Mark Sloan pro "Tak když neodpovídáš, budu to muset zjistit sama..." konstatuje neutrálně doktorka a vstane ze židle. Ze zásuvky vytáhne pár průhledných rukavic, jenž si s plesknutím natáhne. Promne si prsty a přejde ke stolu. "Ustup," zavelí muži. Muž mezitím hladil tvou mušličku a především se zaměřoval na tvé citlivé zrnko. Ovšem když doktorka zavelí, přesune se. Místo klínu se věnuje tvým prsům. Tvé bradavky se mu evidentně velice líbí. V klíně během chvilky ucítíš prsty v rukavicích, jak ti jemně roztahují škvírku, aby si dovnitř mohla doktorka posvítit.

Ruka osudu - 21. května 2019 11:40

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena si zapisovala, když jste se všechny ohlásili a pak jen pokývala hlavou a trochu se zamračila na desky před obličejem. "Dobře, dokliďte si pokoje a máte vlnou zábavu." Jenže to už jste zaslechli kroky z chodby. Znovu se tam objevili dva těžkooděnci a ta doktorka za včera. "Ne tak rychle." Usmála se a prohlédla si dívky před sebou. Na tobě se zastavila pohledem déle. "Vezměte ji na ošetřovnu. A tuhle." Ukázala na Vietnamskou dívku. "Vezměte dolů do suterénu." Počkala až tebe vezme jeden a tu druhou dívku druhý bezpečák a šla za vámi. Dívka pokračovala dál k výtahu, ale ty jsi se zastavila na konci chodby a doktorka odemkla bile velké dveře. Strčili tě dovnitř a ty jsi se ocitla ve velmi podobné místnosti jako když tě přijímali. "svléknout a sednout."

Rachel Taylor - 21. května 2019 12:18

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Zapisuje si naši přítomnost a pak ohlásí, že máme volno. V tu samou chvíli však k nám dolehne zvuk kroků. Těžkých a dvojitých. Polknu. Jejich zvuk mi po včerejšku nahání hrůzu. To co se stalo dole a pak v tom pokoji s tou doktorkou bylo strašlivé a na vždy si to budu spojovat s tímhle zvukem. Ve dveřích se objevuje stejná parta jako včera. Klopím oči a doufám, že výběr nepadne znovu na mne. Vždyť jsem se mi ta rána nemohla ještě zahojit, co mi chtějí dělat dalšího? přemýšlím. Její slova přede mnou vnímám jako polití ledovou vodou. Okamžitě mě uchopí bezpečák a bez dalších slov mě vede ven z naší chodbičky. Druhou dívku táhne druhý do výtahu. Pak ji už nevidím, neboť sama skončím za velkými dveřmi v pochybné ordinaci. Uvnitř se mnou je jeden bezpečák a doktorka. Ta okamžitě dává jasný pokyn. Už neprotestuji a svlékám se bez většího problému. Vím, že si odporem nepomohu a vím, že takhle to bude minimálně méně bolet.

Ruka osudu - 21. května 2019 13:33

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Doktorka počkala až se svlékneš a sedneš si na lehátko. Pak si přitáhla vozík s převazovým materiálem a malou točící židličku, co si dala před tebe. Zvedla tvoji paži u zraněného boku a dala ti ji nad hlavu. Pak začala odlepovat velmi opatrně náplast, aby ti neublížila. Náplast byla dole. Pinzetou sundala ještě takovou mazlavou mřížku a pak zůstala jen vykuleně koukat. "Co to sakra..." Kůže byla úplně hladká, jemná. Jakobys tam nikdy neměla žádnou ránu. "To není možné." Vydechla a palcem přejela po tvé kůži v místě, kde byla ještě včera ošklivá rána.

Sofia Favallli - 21. května 2019 13:49

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Muž, který měl prsty na mé mušličce mohl cítit jak i přes můj odpor začínala vlhnout. Zamračila jsem se a tiskla k sobě víčka ještě křečovitěji. Chtěla jsem říct, ať mě nechá, ať mě pustí, ale místo toho mi mezi rty uniklo něco jako zabručení a sténání v jednom. To už ale vstala doktorka. Vyděšeně jsem vytřeštila oči a snažila se sebou zmítat jak mi popruhy dovolili. Už zase sem začala zkuhrat. Když mužské prsty opustili mou mušličku, mohla jsem zase mluvit. "Prosím. Prosím nechte mě." Zase se přes tváře valili proudy slz. Pořád sebou snažila škubat, ale i tak měla doktorka dobrý přístup i výhled. Mohla si všimnout, že tady pohlavní orgány ještě nebyli porušené a žádným problém nenašla. Taky že ani nemohla. Dokonce jsem očkovaná profi rakovině děložního čípku!

Rachel Taylor - 21. května 2019 21:44

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Po svlečení se usadím na lehátko, jenž je zase potaženo papírem. I tentokrát je to stále divný pocit. Navíc, když si uvědomuji, jak se na mě dívá ten bezpečák. Doktorka se ke mě přisune včetně obvazů a já jsem ráda, že mojí ránu nenechají jen tak být. Včera to pekelně bolelo, dneska o tom ani nevím. Netuším ale zda je to právě dobré znamení. Překvapivě opatrně sundavá náplast a pak další části obvazu. Držím, ale cítím jen nepříjemné tahání. Jak jí sleduji, neujde mi její překvapený výraz a ani její slova. Nevidím si tam a nevím jestli vůbec chci. Nakonec se prohnu, abych tam přes svá malá ňadra lépe viděla. A ... nevidím vůbec žádnou ránu. Vždyť tam byla... snažím se pochopit co se stalo. Jsem na tom s pochopením asi na stejném bodě jako doktorka.

Mark Sloan - 21. května 2019 21:49

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Jak sebou škubeš, taháš si sama za bradavky, které muž mne v prstech. Culí se na tebe a hladí prsa. Pak, po tom co prosíš, se skloní a dlaněmi si podrží tvůj obličej na místě. Vzápětí se skloní a ty můžeš cítit, jak se jeho jazyk snaží dostat do tvých úst. V rozkroku mezitím cítíš ženiny prsty v rukavicích. "Vynikající," okomentuje svá zjištění a zamlaská na gorilu, jenž tě líbá. "Potřebuji ji prohlédnout záda," konstatuje doktorka a společnými silami tě postupně odváží a znovu přiváží. Tentokrát ležíš na břiše a ženiny prsty cítíš na zádech. "Ráda sportuješ?" zeptá se tě doktorka když ohmatává lopatky s poměrně vypracovanými svaly. Muž mezitím prsty projíždí tvé dlouhé vlasy.

Ruka osudu - 27. května 2019 21:15

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Doktorka ohmatávala tvůj bok opatrně, pak i drsně. Vzala si i brýle a posvítila si, jestli nenajde jizvu, ale nic. "Dojdi pro pána." Bezpečák jen kývl a zmizel. "Vypadá to, že ses zachránila, holka." Ušklíbla se a pak se odsunula a připravila si nový skalpel a jehly a stříkačky. Odebrala ti krev, než se do místnosti nahrnuli další lidi. Byli tam tri bezpečáci, muž na vozíku, starý okolo šedesáti a za ním kluk, kolem dvaceti, co ho vezl. "Doktorko, prý pro mě něco máte."

Sofia Favallli - 27. května 2019 21:23

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Místo toho aby mi zalepili pusu páskou, mě ten chlap prostě začal líbat. Strkal mi jazyk do krku a já nemohla mluvit ani se nijak bránit. I když snahy o to ho kousnout byli. Mezitím mě studěli doktorky prsty v klíně a já se snažila nějak vykroutit. Pak mě zase pustili, že prý potřebuje na záda. Nechala jsem se v klidu přetočit, protože jsem věděla, že by to tak stejně dopadlo. A bránit se začíná ztrácet smysl. Chvěla jsem se a měla husí kůži. Pod každým dotekem doktorky nebo toho chlapa jsem sebou škubla. "Závodně běhám a plavu." Fňukla jsem potichu zlomeným hlasem.

Rachel Taylor - 28. května 2019 20:40

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Na rozdíl ode mne doktorka má touhu zjistit co se stalo větší. Prohmatává bok. Prvně lehce pak silněji, až tiše zaúpím bolestí. Není to ale bolest od rány, ale spíš od toho prohmatávání. Její slova mě trochu vyděsí, pak si ale vzpomenu, co říkala paní a nebo ten doktor na ubikaci. Že na nás testují nějaké látky, jenž by měli pomoct nějakému starému chlapovi. Bezpečák odejde a doktorka promluví tentokrát na mne. Nějak jejím slovům nevěřím. Nevěřím, že mě po tomhle pustí a už vůbec ne domů. Odebere mi krev a já ji v tom nijak nebráním. Vím, že kdybych to zkoušela, udělá to schválně tak, aby mě to víc bolelo. Po odebrání vzorků se do místnosti nahrne plno lidí. Já před nimi sedím nahá na papírem vystlaném stole. Jednou rukou zakryji klín a druhou bradavky. Současně se tvářím lehce vyděšeně. Nelíbí se mi ani návštěva a ani skalpel, jenž si doktorka chystá.

Mark Sloan - 28. května 2019 20:47

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Když se pokusíš sevřít čelisti, ucítíš palčivou bolest na pantech. Ten chlap si jistí bezpečí svého jazyka. Docílí svého a doktorka ho vzápětí přeruší svou žádostí o otočku. Otočí tě, přiváží a doktorka zkoumá záda. Položí dotaz a ty odpovídáš. "Tak proto je ta tvoje prdelka tak pěkně zpevněná..." zamumlá doktorka polohlasně a prsty ti přejede přes půlky. Vzápětí je silou roztahuje a prohlíží ukazováčkem žlábek až k dírce u které se zastaví. Na moment se špička prstu opře o otvor, ale pak se stáhne. "Zdravá, silná, vhodný kandidát na silnější dávku," dělá závěr a zapisuje si ho do papírů. Silné ruce bezpečáka tě pak odváží. "Stoupni si na váhu," poručí ti žena a rukou máchne k váze na zemi.

Ruka osudu - 31. května 2019 21:34

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Chvíli bylo ticho a na tebe jen všichni koukali. To přerušil až chraplavy, slabý hlas muže na vozíku. "Doktorko Steelová, co pro mě máte?" Doktorka se usmála a došla k tobě. Zvedla ti ruku, aby byl vidět celý tvůj bok kam tě předešlého dne řízla. "Subjektu jsme včera aplikovali jeden a půl dávky nejnovější verze séra. Nejdříve nastalo prudké zhoršení, museli sme podat hydrocortison. Rána byla opálená, zarudlá, dívka schvácená. Skoro to nepřežila." Popisovala včerejšek a vynechala to, co s tebou dělali pak. Ale to je evidetně nezajímalo. "Dnes není po ráně ani památky. Prosím. Můžete se přesvědčit." Místo toho ale, aby k tobě došel ten chlap, rozešel se k tobě ten mladý kluk co ho vezl. Podíval se ti do očí. Byli milé, soucitné. A on byl docela hezký. Žena rukou naznačila, kde byla rána a kluk s k tobě pak sklonil a začal ti bok též prohmatávat.

Rachel Taylor - 31. května 2019 22:38

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Ten hlas. V duchu si řadím jako hlas satana. On je ten kdo zavinil, že mě unesli z mého milovaného a pohodlného domova do tohohle domu hrůzy. Kvůli němu jsem ztratila panenství s nějakou pošahanou doktorkou místo se svým vysněným klukem. Doktorka dojde ke mně a zvedne mi ruku u zraněného boku. Díky tomu mi odkryje prsa a já nemám čím je krýt. Kryji tedy alespoň klín. Návštěvníkům pak doktorka vysvětluje mé strasti a utrpení. O tom sexu a znásilnění nic neříká. Zajímalo by mě jak by ten staroch reagoval. Zda to schvaluje či nikoliv. Pak když ho pobídne k přesvědčení, zavřu oči. Když je znovu otevřu, vidím, že ke mně míří ten mladší. Starší než já, ale z přítomných je mi věkem nejblíže. Zaujmou mě jeho oči. Možná že on je jiný než všichni a nebo... A nebo je to jen jeho vrozená výhoda, napadne mě. Začne mi bok prohmatávat a já jsem zticha. Bojím se zmínit co se mnou ta doktorka a její poskok dělal. Bojím se zmínit, jak mi ublížil ten bezpečák v ordinaci.

Sofia Favallli - 31. května 2019 23:21

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Když přejede po zadečku, pevně stáhnu půlky k sobě, ale je mi to prd platné. Zavřu oči a mračím se. "Prosím, nechte mě." Zaskučela sem zoufalá, hlavně když se opřela o dírku a skoro sem nedýchala. Byla jsem celá stažena a napnutá. Zase se mi chtělo brečet. Pak mě odvázal a mohutné ruce mě postavili na nohy. Sotva jsem stála. Celá sem se třásla. Já nechci. Prostě nechci. Ať je to cokoliv. Žádnou silnější dávku. Plakala jsem, na zem kapali moje slzy co se kutálejí přes tváře v proudech. Ale na váhu jsem se postavila. Ukazovala 57kg. Na mou drobnou postavu možná hodně, ale je to hodně ve svalech.

Mark Sloan - 02. června 2019 11:32

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Žena na tvá slova nereaguje a muž už vůbec. Jakmile si stoupneš na váhu, zapíše si žena hodnotu a pak pohledem přejede všechny kolonky. "Myslím, že mám vše. Tedy samozřejmě krom vzorků a preventivních opatření," řekne nahlas a zvedne se s rachotem ze židle. Přesune se k jedné skřínce a odemkne ji. Tebe mezitím drží muž před váhou a čeká na pokyny. Drží tě za ruce a pokud se nebráníš, je jeho stisk poměrně lehký, ale pokud se bráníš, je silný a bolestivý. Žena ze skřínky vyndá tři injekce a tři zkumavky na odběr krve. "Sedni si," poručí ti a čeká, až se usadíš buď sama nebo s dopomocí od chlapa zpět na lehátko.

Sofia Favallli - 04. června 2019 16:22

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Stala jsem tam nehnutě, takže nemusel muž vynakládat nějak mnoho síly aby mě udržel na místě. Když však žena vytáhla ty injekce a zkumavky, sledovala jsem ji s hrůzou v očích. Já tady umřu. Usadit mě musel ten chlap. A násilím, teď sem se bránila. Zuby nehty. Až jsem si jeden nehet do krve zalomila. "Já nechci umřít. Prosím nechte mě." Už zase sem plakala a divila se, je je ještě co plakat. "co to je?! Co mi chcete píchnout?"

Ruka osudu - 04. června 2019 16:31

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Kluk jen přikývne a trochu s nadějí se ti podívá do očí. Pořád odstoupí a pošeptá něco do ucha tomu staříkovi. Ten jen začne přikyvovat. Pak se nadechne, že něco řekne, ale strašně se rozkašle. Než konečně. "Dejte ji nějaké oblečení a vemte ji do nejvyššího patra. Mezi ostatní." Žena jen přikývla a pak se všichni pakovali ven. Nespokojeně mlaskla a hodila po tobě košili. "Oblikej se."

Rachel Taylor - 04. června 2019 16:56

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Mladík mě prohmatá bok a pak se mi zadívá do očí. Vím to, neboť ty své zvednu k jeho obličeji. V mých je vykreslena má zoufalost. Bojím se toho co mě čeká a nějak mě nedochází, že bych asi měla být šťastná, že se rána sama zacelila. Ustoupí. Odejde. Znovu stojí vedle staříka a něco mu říká. Netrvá to dlouho a stařík přikyvuje. Já v duchu doufám, že závěr bude lepší než vynucená soulož s doktorkou nebo jejím kamarádem. Při kašli starce polknu. Nezní dobře. Nakonec se zmůže na celou větu a já vyslechnu svůj rozsudek. Nezní to tak špatně. Zatím. Odcházejí a doktorka po mně hodí mého andílka. Obleču si ho poměrně rychle a v duchu se raduji, že jsem z téhle prohlídky vyvázla tak rychle.

Mark Sloan - 05. června 2019 21:43

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Vzhledem k tomu jak se bráníš, tě chlap chytne za ruce a donutí tě dojít, či tě donese, zpět k lehátku. Zde se usadí prvně od a tebe si posadí na klín. Tvé ruce chytne jednou rukou, jeho lýtka zase drží tvé nožky. Volnou rukou tě svírá v pase. Krve a ani násilných protestů si nevšímá, naopak, jeho dech můžeš cítit ve vlasech. Bradou se ti občas otře o hlavu. "Neboj, tohle tě nezabije, nikdo nechce aby jsi umřela," řekne ti svým poměrně hrubým mužským hlasem. Doktorka si znovu sedne a na židli dojede k lehátku. Položíš dotazy a ona využívá chvilky kdy vytahuje injekční stříkačku z obalu. "Něco proti otěhotnění, něco na prodloužení menstruačního cyklu... Obvyklý příděl," řekne nezúčastněně. "První ti ale potřebuji odebrat vzorky krve. Když sebou budeš házet, bude tě to bolet," dodá, když je připravena na odběr krve. Aby toho nebylo málo, můžeš cítit, jak pod tebou něco tuhne a začíná to trochu tlačit. A ne, nohy bezpečáka jsou na obě strany od toho.

Sofia Favallli - 10. června 2019 21:56

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Kdykoliv se o mě otřel, zachvěla jsem se. Mohl to cítít, když jsem mu seděla na klíně a díky tomu se k němu tak tiskla. Doktorku jsem poslouchala tak napůl. Snažila jsem se moc nevrtět jakmile mě začalo něco tlačit že spodu. Chvíli jsem si myslela, že to jen nějaká zbraň, než doktorka dodala 'proti otěhotnění'. "C-co?! Proč proti otěhotnění?!" Byla jsem tak moc vyděšená, že i když jsme se nechtěla hýbat a nechat ji odebrat krev v klidu, třásla jsem se a tak to neměla zrovna jednoduché. Pak přišlo na samotné injekce s různými látkami a to už jsem se vzpouzela víc. Proti ocelovému stisku může pod sebou ale zcela zbytečně. "Nechte mě být. Prosím. Já chci umřít."

Mark Sloan - 10. června 2019 22:23

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Doktorka si z třesu nic nedělá. podrží si ruku a bodne nacvičeným chvatem. Zabolí to. A vzhledem k tomu, že vydá naštvaný pazvuk a jehlu vytáhne, netrefila se právě tam kam chtěla. "Kruci, drž ji pořádně," zavrčí na chlapa, jenž tě k sobě přivine ještě větší silou. Doktorka znovu tou samou jehlou bodne do ruky a tentokrát začne natahovat krev. "Nechceme abys do tohohle prostředí přivedla děti," odpoví ti teď již spokojená doktorka a rukou ti sáhne do klína, aby mezi prsty sevřela tvůj klitoris. Pak uchopí dvě připravené injekce a obě ti vstříkne do žil. "Marku, postarej se, ať jí čas do našeho příjezdu rychle utíká. Nechci, aby se nudila," řekne povzbudivě muži. Můžeš cítit, jak změnil úchop, aby ti mohl prsty promnout bradavku na levém prsu.

Ruka osudu - 13. června 2019 08:44

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Doktorka byla naštvaná a mračila se. Děsně. Až vypadala hrůzostrašně, s tou vráskou na čele. Počkala, až se oblečeš a pak pokynula na bezpečáka, co tě vzal pevně za paži a vedl ven. Tak tě skoro za sebou, šel rychle, sotva jsi ho stíhala. Došli jste k výtahu a on zmáčkl předposlední patro. Když se dveře otevřeli, bylo jasně vidět, že tady to je jiný luxus. Žádná bílá, žádná nemocnice, ale šedý koberec, meruňkové zdi. Byl tam tedy stejný pultík jako všude na patře a tam tentokrát muž. "To je ta nová?" Bezpečáka přikývl a doktorka k němu přišla a dala tvou kartu "Dejte ji nějaký pěkný pokoj. Asi bude mít časté návštěvy."

Rachel Taylor - 13. června 2019 21:06

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Doktorky výraz mi napoví, že to z čeho se já raduji, ona běsní. Na chvíli mě radost opustí, neboť mám strach, že doktorka provede něco ošklivého. Ale udrží se a pošle bezpečáka, aby mě odvedl. Snažím se ho následovat dost rychle, ale i tak mu sotva stačím. Dojdeme k výtahu a vyjedeme nahoru. Netuším co tam je, ale snad je tam o něco lépe než tady dole. Když jsme minule jeli ještě níž, dostalo se mi ještě větší bolesti, tak třeba opačným směrem to bude naopak příjemnější. Výtah zastaví a já jen mrkám, jak je to tu rozdílné. Dovedou mě k pultíku a recepční, muž, položí dotaz. Odpověď je kladná a můj doprovod se stará o vše. Já se rozhlížím a vyděsím se, když zaslechnu oznámení, že mě čeká hodně návštěv. Krev mi tuhne v žilách. Prosím, ať to nejsou návštěvy jako do teď, prosím v duchu všechny kladně nakloněné síly.

Sofia Favallli - 18. června 2019 15:11

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Třásla sem se a tak doktorka neměla zrovna nejlepší podmínky pro odběr, i když jsem se odebrat nechala. I si vstříknout ty dvě látky. Ono mi ani nic jiného nezbývá. Toho chlapa co mě drží, a teď ještě pevněji, jen tak nepřeperu. Nejsem Shwarceneger! Jaká škoda. Děti.. "To né." Zaskučela jsem jen, když jsem si představila jak se děti dělají. Tak proto mě unesli? Škubla jsem sebou, jak mi stisk muže dovolil, když se mě doktorka dotkla v mezinoží. Naskočila mi z toho doteku husí kůže. Tohle se mi nelíbí. A jak mě ten Mark, jak ho oslovila tahle ženská, drží, může sítit jak rychle mi běží srdce. Strachem. Vážně se bojím. "Prosím. Nechtě mě být." Ne teď. Ne tady. Ne s ním. Začala jsem se třást a po tvářích se valili další slzy. Docela se divým, že moe slzné kanálky ještě nevyschnuli.

Mark Sloan - 19. června 2019 05:03

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Žena se zasměje, když spatří tvou reakci, ale dál tě netýrá. Muž jenž ti tiskne prso se tak lehce nedává odradit. Tvá slova tu evidentně nic neznamenají. Muž pustí rameno a rukou ti odhrne vlasy z ramene a krku. O moment později v úžlabí ucítíš vlhké hrubé rty, jenž líbají tvou kůži. "Zlatko, co se má stát, to se stane," řekne a v jeho hlase je znát, že jeho to těší. Na pokyn doktorky ohledně tebe jen přikývne, což nemůžeš vidět. Jeho volná ruka ti sevře levé zápěstí, druhou, která tě do teď držela v pase, uchopí druhé zápěstí. "Tak pojďme, labuťátko," praví a strká tě před sebou ke dveřím. Při prvním náznaku odporu je připraven zápěstí silou sevřít a zkřížit je až do bolesti za tvými zády. --- Cestou skrze úzkou lodní chodbičku dojdete k jiným dveřím, než z kterých jsi přišla. Tentokrát se ti po jejich otevření naskytne výhled do poměrně malé, stroze vybavené kajuty. Je tu stůl, židle, lůžko a velký batoh. Nejspíš kajuta nějakého muže, alespoň to lze soudit podle velikosti bot u dveří. Popravdě jsi jim podobné už viděla... "Půjdeš si lehnout, já dojdu do jídelny pro něco k jídlu," pravý a s těmi slovy tě dotlačí k posteli. Odněkud se zjeví lano, jímž poctí tvou levou ruku na níž uvazuje pevný uzel. Tak pevný a z takového lana, že ani zuby ani volnou pravačkou nezvládneš ruku uvolnit. Druhý konec uvazuje obdobně k rámu postele. Muž si ještě dovolí přejet ti prsty po prsou, bříšku a přes klín a nohy až k chodidlu. Teprve pak odejde z místnosti s úsměvem na tváři.

Ruka osudu - 09. července 2019 14:06

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Muž jen přikývla pousmál se. Doktorka mu přeala všechny papíry a pak prostě odešla. Zůstala jsi tedy sama s mužem zpoza pultíku a bezpečákem. "Tak pojď, podíváme se, co tady máme volného." Rozešel se hlouběji do patra a mezití msi četl něco ve tvé složce. Pak se zastavil u jednich dveří. Byli označené číslem 18. Z kapsy vytáhl klíče, odemkl a otevřel je. "Tohle je teď tvůj pokoj." Nechal tě vejít. Byl do bíla, jako ten dole a byla tam jen jedna postel s fialovým povlečením, velké zdrcadlo, skříň, stůl, okno s výhledem na moře, zamřížované. Koupelna byla malá a byl tam jen sprcháč, záchod, umyvadlo a zrcadlo. Na umyvadle byl zubní kartáček a pasta, ještě zabalené a před okraj sprcháče přehozený jemně růžový měkký ručník. "Je to luxus, ale nemysli si, ten si musíš i tady nějak zasloužit." Zašeptal ti mužský hlas do ucha, když stál těsně za tebou v pokoji. Bezpečák nikde.

Sofia Favallli - 09. července 2019 14:19

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Když mne tlačil před sebou, nekladla jsem žádný odpor. Tak nějak se začínám smiřovat s tím, že to nemá cenu. I kdybych se mu ubránila a dokázala uniknout, kam bych šla? Jsem někde na moři, záchranný člun tu jistě není, stejně bych se ztratila a do toho všeho jsem nahá. Šla jsem poslušně před ním až do kajuty. Hlavu sklopenou k zemi, vlasy mi přepadávaji dopředu. V kajutě bylo příjemné teplo, narozdíl od studené am okré lodní chobičky. Rychle jsem si ji prohlédla, než jsem už zas cítila tlak, který mě směroval k posteli. Jemně jsem kroutila hlavou v nesouhlasu. "Já tohle nechci.." Na sex jsem ještě nebyla připravená. Ne psychicky. Možná ani fyzicky. Přesto jsem skončila na posteli. V sedě tedy prozatím, ale jakmile utáhl provaz, donutilo mne si t lehnout s rukou nataženou nahoru k čelu postele. Ležela jsem na boku. Když odešel, samozřejmě, že jsem se to pokoušela odvázat. Nějak se z toho vymanit, vykroutit. Ale akorát jsem si sedřela zápěstí. Alespoň jsem nahmatala pod sebou tenkou deku, kterou jsem se přikryla a zakryla tak svoje tělo. Tvář jsem zabořila do polštáře a z plna hrdla jsem začala plakat. Co taky jineho? Cítila jsem se tak bezmocně. "Pomoc.. prosím. Proč já?" Nikdy jsem přece neudělala nic špatného.

Rachel Taylor - 11. července 2019 20:29

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Nakonec zůstávám u pultíku jen já, recepční a člověk od ochranky. Recepční vezme klíče a zamíří do chodby, kam ho bez jakéhokoliv odporu následuji. Tuším, co by se dělo, kdybych se snad o něco pokusila. Navíc, bych si k ničemu nepomohla. Nemám klíče, nemám karty a netuším, kde vlastně jsem. Dojdeme k pokoji s číslem osmnáct a přede mnou ho recepční odemkne. Vejdu dovnitř a rozhlédnu se. Spatřím jedinou postel a další trochu nábytku. Nic moc velkolepého, ale vypadá to tu lépe než dole. Popojdu víc do pokoje a dalšími dveřmi zahlédnu obsah vybavené koupelny. Sprcha, záchod a umyvadlo. Pak se ozve hlas recepčního v těsné blízkosti mého ucha. Škubnu sebou a poskočím o půl metru vpřed do pokoje. Ohlédnu se a zjišťuji, že je tu už jen on. Bezpečák nikde. Očima rychle přeskočím zpět na něho. Prosím... proletí mi hlavou. Je mi jasné, co se bude dít. Polknu a přemýšlím, zda by přeci jen nestálo za zkoušku proklouznout okolo něho ven z místnosti.

Mark Sloan - 11. července 2019 20:37

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Tvá samota v kajutě netrvá ani deset minut, než se ozve lomoz za dveřmi. Zámek dvakrát poskočí a dveře se otevřou. Dovnitř vejde muž a v ruce nese tác s třemi miskami a v ruce nese dvě litrové lahve s vychlazenou vodou. Na tváři se mu zračí velice šťastný úsměv. "Ale no tak maličká, neplač. Jen se tím zbytečně unavuješ," praví a odloží tác na stůl nedaleko postele. Sám pak s oběma lahvemi vody dojde až k lůžku, aby si sedl vedle tebe. Dosedne a postel se pod jeho vahou lehce zhoupne. Rozepne si košili, sundá si ji a pak jdou dolů i kalhoty a trenky. Nakonec vedle tebe sedí nahý. Nakloní se k tobě a jemně začne tahat za deku... "No tak maličká, vždyť si čas na téhle cestě můžeme užít oba," prohodí a snad čeká, že to pomůže.

Ruka osudu - 24. října 2019 09:17

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Usmívá se a prohlíží si tě. Ruce má v kapsách. Vypadá nadmíru spokojeně, obzvlášť, když si tě prohlíží a dlouhou chvíli se pohledem zastaví na tvých prsou. Pak očima uhne k těm tvým a olízne si rty. "No.. tak se snaž. Jinak skončíš jako žrádlo pro psy." S tím odešel a zamknul za sebou dveře. Ty se odemkli až o pár hodin později, asi tak o tři. Vešli dva bezpečáci a za nimi tobě víc než známá doktorka. "Vezměte ji na Ambulanci pět." Dívala se do papíru a ani u toho nevzhlédla k tobě. Pak zase odešla a k tobě se blížili to dva těžko-oděnci.

Sofia Favallli - 24. října 2019 09:27

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Ležela jsem na tvrdé posteli, s rukou přivázanou k čelu, nahá, alespoň omotaná tenkou přikrývkou. Ale tomu tak nemělo být dlouho. Vrátil se, posadil ke mně a kompletně svlékl. Snažila jsem se dívat jen na horní polovinu jeho těla, protože z toho, co se mj houpe mezi nohama se mi dělalo špatně. Volnou rukou, kterou mi nepřivázal, jsem pevně držela přikrývku u sebe. Nebo se o to alespoň pokoušela. Asi sem se do ní měla celá zabalit, jako kukla. To už je jedno. Neodpovídala jsem mu a z očí se mi dal valili slzy proudem. Jeho "neplač" mi fakt nepomáhalo. Snažila jsem se od něj po posteli odtáhnout co nejvíc, takže jsem se natiskla na stěnu za mnou holými zády a zadržela sem si třísku pod lopatku.

Mark Sloan - 09. listopadu 2019 20:59

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Odtahuješ se a on ti v tom nijak nebrání. Usmívá se a pomalu se k tobě natahuje. Jeho prsty se ovinou kolem tvého kotníku, za který nakonec zatáhne směrem k sobě. „Holčičko, tohle jsi ještě nezažila. Bude se ti to líbit,“ vábí tě a druhou rukou si začne přejíždět po penisu, jenž evidentně má obřezaný. „Pojď k tatínkovi,“ pravý zničeho nic hrubším hlasem a zároveň škubne s tvým kotníkem k sobě. Druhou rukou přestane hladit svůj úd a chytí tě za druhou nohu. Táhne tě k sobě a když jsi natažena, vyleze na postel až klečí nad tebou. Jsi pod ním tak malá. „Zlatíčko...“ prohodí a násilím si ukradne polibek.

Rachel Taylor - 09. listopadu 2019 21:07

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Nejspíš bych měla děkovat bohům za to že odešel. Ale někde uvnitř to ve mě vyvolalo snad ještě větší strach. To ta je slova zněla tak děsivě. Chvíli přecházím po pokoji, pak zase sedím na posteli s koleny u hrudníku. Co se asi děje doma? Hledají mě pořád? Jak tu vlastně už jsem dlouho? vzpomenu si po delší době zase na rodinu. Jediným výsledkem jsou ale slzy na mých tvářích, které tam vydrží až do příchodu další návštěvy. Tentokrát jsou to dva bezpečáci a Doktorka. Zavřu oči. Doufala jsem, že přesunutím lokace se něco změní. Ale jak již naznačila slova recepčního, nic se nemění. Ambulance pět? Další místo, kde mě budou mučit? zauvažuji v duchu a ani se nehnu. Teprve když se ke mne přiblíží ti dva, rozhodnu se zvednout zrak. Jsem opřená o stěnu a oči mám stále zarudlé od breku. „Nechte mě být, prosím,“ dostanu ze sebe tiše, zoufale. Vím, že to nepomůže. Vím, že to nic nezmění, ale nedokáži vstát a jít s nimi někam, kde jak vím, mi budou ubližovat...

Sofia Favallli - 14. listopadu 2019 22:17

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Jistě, že jsem tohle ještě nezažila. Však jsem ještě neměla nikoho! Bože, zvedá se mi z toho žaludek. Ještě jak si sahá na penis. Prosím, bože, řekni že tohle je jen noční můra! Jenže není. Stisk kolem kotníku je jasný, pevný a nekompromisní. "K..k tatínkovi?" Vykoktám ze sebe. Nejen, že je to úchyl, ještě je pošahanej. Jak to řekl, přejel mi mráz po celém těle. Bylo to divný, zvláštně znepokojující. Tatínek , díky tomu se mi teď bude zvedat žaludek pokaždé na otce pomyslím. To už jsem byla natažená jako na skřipci. Celým tělem pod tím jeho. Jedna ruka přivázaná, natažená, druhá se zapírá do jeho ramene a hrudníku ve snaze ho ze sebe schodit. Snažím se kolem dostat do jeho rozkroku. Pod polibkem zapomínám dýchat. Z hrdla mi jde zvuk připomínající křik. "P-prosim ne. Nejsem.. nejsem, nejsem připravena!"

Ruka osudu - 14. listopadu 2019 22:29

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Doktorka se spokojeně usmívala. Muži k tobě došli a každý tě vzal za jednu paži, vpodstatě v podpaží. S lehkostí tě zvedli a na pokyn doktorky vedli pryč. I kdyby tě měli po zemi táhnout, nebo dokonce za vlasy. Ambulance pět, jak znělo z úst ženy v bílém plášti, a která si s tebou předešlý den hojně užívala, byla na stejném patře. Prošli jste posuvnými, skleněnými mléčnými dveřmi, které otevřela kartou. Pokračovali jste chodbou a klasicky to tu smrdělo jako nemocnice. Minuly jste dvoje dveře a u třetích se zastavila. Přiložila dlaň ke čtečce umístěné na stěně, vedle nich. Jakmile byl rozeznán otisk, dveře se s cvaknutím otevřeli. Chlapy té strčili dovnitř jako první. Posadili tě na lehátko a doktorka se posadila za stůl s počítačem. Nějakou dobu se ozývalo jen cvakání do klávesnice.

Rachel Taylor - 20. listopadu 2019 21:09

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Jak jsem čekala. Bez sebemenší lítosti mě zvednou za podpaží a vlečou ven z místnosti. Snažím se aspoň trochu o chůzi a jen díky tomu mě doslova nevlečou. Projdeme dveřmi a jdeme dál chodbou. Míjíme několik dveří. Je mi to jedno. Stejně nic nezmohu a tak se je ani nesnažím vnímat. Dovlečou mě k jedněm z nich a doktorka je odemkne. Uvnitř mě posadí na lehátko a já zaujmu svou obvyklou pozici s koleny pod bradou, stehny u sebe a zadkem na igelitovém potahu lehátka. Očekávám bolest, jako při každém předchozím vyšetření.

Mark Sloan - 20. listopadu 2019 21:16

soukromá zpráva od Mark Sloan pro „Jen si křič. Takové mám nejradši,“ praví se smíchem v hlase a políbí tě znovu. Tentokrát ti při něm vlhkou levačkou stiskne ňadro. „No tak, děvčátko, buď hodná,“ praví vážným hlasem při tvých protestech. „Víš co,“ praví, jako kdyby právě dostal geniální nápad. „Mám chuť na něco jiného,“ dodá s lehce šíleným výrazem ve tváři. Vzápětí si na tebe lehne a rukama osahává co se dá. Když už je snad nabažený, odtáhne se a dá ti trochu prostoru.

Ruka osudu - 27. listopadu 2019 21:04

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Doktorka seděla za stolem a cosi psala do papírů a počítače. Dva bezpečáci stáli u dveři, s rukama do X před svým rozkrokem. "Jak se ti líbí tvoje nové apartmá, holubičko?" Doktorky hlas zněl kysele, nabroušeně. I tak se na tebe ale otočila a usmála. Nebyl to ten hřejivý úsměv, spíš jakoby si představovala jak ti tahá tenké střevo a za ním hned to tlusté hezky pomalu z těla ven. "No, minule to bla řezná rána, tak co to bude dneska? Ztrhané nehty, sttržení kůže, vyjmutí nějakého kousku orgánu? Nebo nějakou zlomeninu? Vyber si." Zaklapla papíry a položila si vzorně ruce na stůl, nohy překřížila v kolenou a dávala se pronikavým pohledem přímo na tebe. Pořád se usmívala, tentokrát spokojeně.

Sofia Favallli - 27. listopadu 2019 21:27

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Chvěju se pod jeho rukama. Ne vzrušením, ale strachem. I když moje tělo na jeho doteky reaguje úplně jinak a já cítím neobvyklé vlhko v klíně. "Prosím.." Znovu se rozpláče, jakmile mi dá trochu prostoru a já se můžu volně nadechnout a poposunout na posteli. "Tak už mě zabijte nebo něco. Jen ne tohle. Prosím." Škemrala jsem jako malá holka. Počkat, já jsem malá holka. Ale pokus o to, kopnout ho kolenem přímo do koulí, ten sem vzdát nemohla.

Mark Sloan - 07. prosince 2019 09:36

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Zatímco tě osahává, dělá, že si nevšiml vlhka v klíně. Čeho si ale dobře všímal, jsou bradavky, hrudník a pak lýtka jenž neustále hladil se sklonem zakončit putování prstů ve tvém klíně a nebo na tvém zadečku. Když se lehce odtáhne, zkoušíš ho kopnout. A podaří se ti i trefit, jen díky malému možnému rozsahu tvých pohybů to není nijak moc bolestivé. "Neboj dítě, nechystám se tě zabít. Je s tebou větší zábava, když jsi při životě," pravý jemně, jako kdyby jsi se ho vůbec nepokusila nakopnout do jeho jistě velice cenného přirození. To se lehce houpe a rozhodně je o něco větší než když ho poprvé vytáhl. "Tak se otoč, děvče zlaté," řekne tiše a bez tvé pomoci si tě překulí na břicho. Pak zajede rukou pod tebe a silou stiskne levé ňadro. "Jsi tak slaďoučká," zaslechneš za sebou jeho hlas.

Rachel Taylor - 07. prosince 2019 09:37

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro "Lepší," dostanu ze sebe tiše. Nevím zda to byla jen řečnická otázka a nebo ne. Navíc, když se na mne otočí, znovu mi přeběhne mráz po zádech. Pak začne vyjmenovávat, co se mi chystá udělat a mně se začne zvedat žaludek. To přeci nemůže myslet vážně... snažím se dýchat aspoň trochu a koukám přitom do země. "Já nechci... Proč tohle děláte? Proč?" dostanu ze sebe s počínajícím vzlykotem. Chápu že nějaký starší člověk hledá lék, ale vážně to stojí za tohle všechno? Copak se kvůli tomu necítí vůbec špatně?

Sofia Favallli - 12. prosince 2019 21:55

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Působila jsem pod jeho rukama jako hadrová panenka. Byla sem tak křehká, mohl si se mnou dělat co chce ačkoliv jsem se snažila bránit. Nešlo to. Vzlykala sem tak moc, až jsem se zapomínala nadechnout. Bez větší námahy mne otočil na břicho. Zabořila jsem tvář do polštáře a zmáčela mu ho slzami. Nic jsem neříkala. Celá jsem se chvěla, na těle jsem měla husí kůži. "A ty jsi odporný!" Když jsem tak byla na břiše, nešlo udělat už nic. Možná tak pokrčit nohu v koleni a kopnout ho do zadku. Ale to jsme hojen tak pošimrala.

Ruka osudu - 12. prosince 2019 22:00

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Žena se na tebe dívala studánkově modrýma očima, z kterých tě mrazilo všude na těle. Pousmála se a bez zájmu pokrčila rameny. "Je to moje práce. Dost dobře placená práce. A na co a proč potřebuje peníze, do toho tobě je hovno." Zvedla se a šla ke stolku s nástroji. Oblékla si gumové rukavice. Ten vrzající zvuk, když si je natahovala ježil chloupky na rukách i jí. Ale i tak se usmívala. "Tak co to bude?" Vzala do ruky něco, co vypadalo jako škrabka. "Kůži ze stehna? Kožní čepy se hodí vždycky."

Mark Sloan - 28. prosince 2019 14:58

soukromá zpráva od Mark Sloan pro "To je mi novinka," okomentuje tvá slova se smíchem. Tvého výkopu využije k tomu, aby to nohu odtáhl více do boku a udělal si tak přístup k rozkroku. K tomu pak směřuje ruka z ňadra. Druhá ti stále tlačí krk směrem do polštáře. Cítíš, jak ti prsty klouže mezi půlkami přes zadeček až k intimním dívčím partiím. Zde zastaví a začne tě masírovat. "Tak slaďoučká..." povzdechne si a prsty přesune zase víc na zadeček. O moment později ucítíš, jak na chviličku ruka zmizí. Dřív než se vrátí, ti na zadeček steče cosi studeného tekutého. Prsty to záhy začnou roztahovat mezi půlkami. Nakonec ucítíš, jak ti opatrně prsty začne vnikat do zadečku...

Rachel Taylor - 28. prosince 2019 15:02

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro Otřesu se při zvuku s jakým si natahuje rukavice. Je mi blbě. Při dotazu polknu a při zvednutí škrabky se mi zamotá hlava. "Prosím udělejte cokoliv, jen ne tohle," dostanu ze sebe zoufale. Nikdo mi nikdy nestahoval kůži, ale už z té představy mě bolí celé tělo a nedokáži si představit, jak bych to měla přežít. Ne. To bych nejspíš nemohla přežít. "Udělám cokoliv, jen mi neubližujte," řeknu přes slzy, jenž mi vyhrknou do očí.

Sofia Favallli - 08. ledna 2020 13:34

soukromá zpráva od Sofia Favallli pro Zabořila jsem tvář do polštáře, který sákl mé slzy a tlumil vzlyky. Byla jsem celá napnutá, všechny svaly. Už jsem se nezmohla na slovo. Škublo to se mnou, snažila jsem si držet stehna u sebe, ale marně. Cítila jsem tření na svých intimních místech. Představovala jsem si, že jsem někde jinde. Na pláži. Sama. Ale moc to nepomáhalo. Znovu jsem hlasitě vzlykla. Nadechla jsem se a zadržela dech. Skoro jakobych se chtěla udusit. Jenže když jsem ucítila to cosi studeného na svém zadku, škubla jsem sebou a zase se nadechla. Byla jsem celá stažená, takže i přes gel to bylo nepříjemné. Nehledě na to, jaké to pro mě je psychicky. "Nechte toho. To bolí. Prosím." Otočila jsem tvář na stranu, abych se mohla nadechnout.

Ruka osudu - 14. ledna 2020 18:36

soukromá zpráva od Ruka osudu pro Doktorka k tobě šla velmi pomalým až šouravým krokem. Na tváři měla výraz spíš psychopatického vraha, než lékařky a prsty cvakala s tou škrabkou. Byla podobná škrabce na brambory. "Ale notak zlatíčko. Neboj se. Jen to trochu štípne. Krve ale poteče dost, to je pravda." Už byla u tebe. Pevně chytila tvou ruku za zápěstí. Natáhla ti ji, dlaň opřela o své koleno. Chladná ocel se opřela o hřbet tvého předloktí. Už jsi cítila jak se zuby zaryly do kůže. Jenže dveře do místnosti se rozletěly a doktorka se lekla, až ji škrabka málem vypadla z ruky. Na malé otočné židli se podívala ke dveřím. Neochotně stáhla svůj nástroj a povzdechla. Postavila se a poklonila hlavu. Ve dveřích stal mladík, zhruba 25 let, světlé vlasy, hezká a hladká tvář. Ramenatý, pod tričkem se rýsoval obrys prsou. Nejspíš bude jít svaly. "Ale tohle není nutné, slečno Stoneova." Promluvil a šel k tobě. Posadil se na židličku naproti tobě a místo, které mírně krvacelo, otřel a zalepil. Pohladil té přes řeznou ránu. "Už to tady zvládnu. Děkuju slečno Stoneova." "Ale.." "Už sem řekl!" "Jistě pane." S tím odešla z místnosti. Jestli jsi byla nahá, protože si to nepamatuju, přehodil přes tebe měkký a teplý bílý župan.

Mark Sloan - 22. ledna 2020 18:34

soukromá zpráva od Mark Sloan pro Sice protestuješ, ale nezdá se, že by na to dal. Možná jen trochu zvolnil pohyby prstů. "Neboj, nejsi první ani poslední. Poprvé se ti to možná nebude líbit, ale časem si na to zvykneš," praví jemně, ale pak se trochu děsivě zasměje. Ruku, jenž ti masíroval konečník, zvedne a za moment na jejím původním místě ucítíš něco, co zajisté není ani prst a ani jiná část ruky. Je to mokré a poměrně velké. "Teď to možná bude trošku nepříjemné," dodá a nevšímá si tvých protestů. Opře se a pomalu vniká dovnitř. "Proč mi to nechce dovolit... Tak sladká, tak mladá a tak těsná... určitě by to bylo krásné..." mluví sám se sebou, snad spíš mumlá své myšlenky, zatímco se snaží nacpat svůj úd do tvého zadečku. Nutno dodat, že zatím není moc úspěšný. "No tak děvko, uvolni se trochu. Jestli to neuděláš, nacpu ti ho tam silou a to budeš teprve cítit bolest," rozhořčí se a tentokrát je to hlasité a jasně směřované. Snad aby slovům dodal váhu, zatáhne tě mokrou kluzkou rukou za pramen vlasů.

Rachel Taylor - 22. ledna 2020 18:43

soukromá zpráva od Rachel Taylor pro "Prosím!" úpím a můj hlas poskočí. Jakmile ke mně dojde, musí zatáhnout celkem silou, aby si přitáhla mou ruku. Nakonec se ji povede ji přivlastnit a já se už nedokáži zmoct ani na slovo. Z očí se mi valí slzy, jenž už nedokáži potlačit. Ucítím ocel na kůži a pak mi z ruky vystřelí bolest. Zuby se zakousli. Pak se ozvala rána, jak se otevřeli dveře. Jakmile doktorka mou ruku pustila, přitáhla jsem si ji rychle zpět a vůbec nedbala na to, že z ranek po zubech škrabky teče nějaká krev. Místo toho pozornost věnuji mladíkovi, jenž se stal mým zachráncem. Přijde ke mne a já nevím, co si o něm mám myslet. Vypadá krásně, ale na tomhle místě už nečekám nic příjemného. Překvapí mne, když jeho ruce zahlédnu náplast. Povolím ruku a on si ji přitáhne, jen aby ji ošetřil. Málem zapomenu dýchat překvapením. Dalším překvapením je, že pošle doktorku pryč. Mé srdce zaplesá radostí. Celé to dovrší tím, že mou nahotu zakryje teplým bílým županem. "Děkuji," špitnu tiše. Stále ale očekávám, co přijde strašného.

Bimba - 04. března 2020 13:17

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Ruka osudu - 05. března 2020 21:51
	Nerušit!. Já sem někdy pomalá :'D

Bimba - 20. března 2020 09:22
	Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovedete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR