Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 23. ledna 2012 21:24

Vítejte v oblasti Yīng. No, pokud se těmto ostrůvkům umístěným kus od zbylé pevniny vůbec dá říkat "oblast". Yīng je oblastí, kam kvůli zemětřesením, tornádům a tsunami po staletí emigrovali pokemoni ze všech oblastí. V lesích se tu prohání Chikorita spolu s Deerling. V moři spolu plavou Horsea s Lumineon. Ale když se podíváte blíž, třeba pod támhle ten kámen... Když se proplížíte do rozvalin staré svatyně.... Nebo když proplavete poblíž korálových útesů... Co je to za pokemona? Znáte ho? Ne, nemůžete ho znát. Jsou to totiž jedni z pokemonů, kteří se v oblasti Yīng vynořili jakoby odnikud. Jakoby spadli z nebe. Oblast Yīng bylo po dlouhou dobu uzavřenou. Tamější lidé si nepouštěli nikoho blíž k tělu. Trenéři z této oblasti jsou známí pro svou tajemnost. Teď jste tu ale vy, aby jste poodkryli roušku tajemství. Podaří se vám porazit v zápase 6 vs. 6 pokemoního šampióna oblasti Yīng? Podaří se vám chytit všechny pokemony?

Vypravěč - 25. ledna 2012 20:58
	Dream Island a Small Island

Vypravěč - 26. ledna 2012 21:02

"Ach, kam jsem to dala ty pokebally?! A kam pokedexi?! A kde jsou...". Roztržitá žena, majitelka chovatelského pokemoního centra ve Spear City, Kate, roztržitě pobíhala z místa na místo. Pokaždé, když měli dorazit noví trenéři, tomu tak bylo. Pokaždé okamžitě zapomněla, kam co dala. "Uklidněte se, Kate.". Do místnosti vplula profesorka Hannah a mile se na chovatelku pokemonů usmála. "Měli by za chvíli dorazit, takže se připravme." povzbudivě na ni mrkla a vplula na dvůr, kde už pokemoni netrpělivě vyhlíželi své nové trenéry. Oblast Yīng má specifický způsob pro vybírání prvního pokemona. Jinak řečeno, zde si pokemon vybírá trenéra, ne naopak. Většinou se ale stane, že si víc pokemonů vybere jednu osobu. Pak už je na oné osobě, kterého pokemona si zvolí za parťáka. Když profesorka opustila pokemony, zamkla dveře a připojila se ke Kate, netrpělivě čekající na nové trenéry. Čekající na to, až se všichni shromáždí tady, do kroužku kolem nich. (Laboratoř má dveře otevřené dokořán. Na rozlehlém stole je položeno několik balíčků, každý obsahující 5 pokeballů, jeden pokedex a mapu ostrova Dream, které úplně vybízejí k tomu, aby jste si každý jeden vzal.)

Jasmína Delor - 26. ledna 2012 21:33

Začátek cesty Měla jsem přilepený obličej na skle okýnka a vyhlížela Spear City. Bydlím totiž ve Vine Town. Nejsou od sebe daleko, ale musela bych vyrazit do Spear City o den dřív a pak strávit jednu noc v hotelu... to mě raději máma odvezla autem. „A nezapomeň si čistit zuby. A taky pořádně jez. A volej mi.“ Plulo mi jedním uchem dovnitř a druhým ven. Tohle slyším skoro už týden. Měla jsem pocit, že mi pukne hlava. „Ano mami. Nezapomenu mami. Neboj mami.“ Odpovídala jsem spíš už automaticky. „A nenech si zblbnout hlavu nějakým chlapcem.“ Konečně odlepím tvář od skla. „Mami! Já chci trénovat pokémony! Nehodlám si hledat přítele!“ ohradím se pohoršeně. Nevím proč má dojem, že ve čtrnácti mám tendence shánět si známosti. Zbytečné rozptylování. Pfff.... kluci. Konečně jsem uviděla město a srdce se mi rozbušilo. Už to bude! Hurá! Máma mě dovezla až před chovatelské pokémoní centrum. Vystoupila jsem a kolena jsem měla změklá nervozitou. Co když mě žádný nebude chtít? Nene.... nemyslet na to. Na sobě jsem měla černé tričko na ramínka, na něm světle červený topík. Černé leginy a krátká červená sukně. Na nohou jsem měla tenisky. Potřebovala jsem pevnou obuv. Hodím si na záda batoh. Celý týden jsem balila, pořád jsem něco vyměňovala, vymýšlela nové věci a zase je ubírala. Nakonec mám snad všechno. Otočím se na mámu a vidím ji v obličeji, že mě hodně nerada pouští. „Neboj mami. Budu v pořádku. Nakonec jsi mě vychovala ty. Tak musíš vědět, že si poradím.“ Snažím se ji povzbudit. „Vždy když budu moci ti zavolám. Nebo se mami.“ Obejmu ji a dám pár pus na tvář. S tím jsem se vydala do centra. Dveře byli otevřené. Ještě se ohlédnu na mámu, zamávám ji a vejdu dovnitř. „Dobrý den.“ Pozdravím slušně a kouknu na balíčky. Váhala jsem, ale pak jsem si jeden vzala. „Jmenuji se Jasmína Delor.“ Představím se.

Elizabeth Dawn - 26. ledna 2012 21:46

První den "Vstávej, El! Už musíš jít! Pojď! Rychle! Zaspalas!" rozlehne se hlasitě mou ložnicí a na mé posteli přistane určitě několika tunové závaží. Nechápavě otevřu oči a rozespale se zadívám na svého mladšího bratra, který se na mě nedočkavě šklebí. "Cože?" vypravím ze sebe jediné slovo, na které se zmůžu, a můj pohled rychle zabloudí k hodinám na stěně. "Co to kecáš za blbosti? Vždyť mám ještě spoustu času!" hodím po Eliotovi polštář a ten se smíchem vyběhne z pokoje. "Ještě jsem klidně mohla spát celých deset minut..." zabručím si pro sebe, když se pomalu šinu do koupelny. Po krásně studené sprše, která mě plně probudila, se vrátím do svého pokoje, kde na mě už čeká oblečení, které jsem si včera připravila, abych už ráno nemusela zmatkovat. Natáhnu na sebe černé džíny, modrý top a přes to přehodím černou koženou vestičku. Potom se ještě chvíli upravuji před zrcadlem a nakonec si vezmu svůj oblíbený přívěsek s keltskými ornamenty. Když seběhnu dolů po schodech na snídani, tak už všichni sedí kolem stolu a čekají na mě. Jsem lehce nervózní, ale to mi vůbec nebrání v tom, abych snědla všechno, co mi přijde pod ruku. Po jídle ještě jednou překontroluji, jestli jsem si vzala všechno, co mám napsané na svém seznamu. Dobře... takže... spacák, celta... oblečení... peníze... kreditku... sirky, zapalovač a ostatní drobnosti... nějaké léky... mobil... příručku pro chovatele... můj notebooček... ano,... jo... to tam taky mám... přejíždím pohledem seznam a v duchu odškrtávám položky. Nakonec se rozloučím s rodiči i s Eliotem, hodím si batoh na záda a vyrazím k laboratoři profesorky Hannah. Cestou v duchu přemýšlím o tom, jaké pokémony profesorka asi připraví. Zajímalo by mě, jaký z nich si mě vybere... Ale co když ke mně žádný nepůjde... ne, to určitě ne... už abych to měla za sebou... honí se mi hlavou. Když dorazím k laboratoři, tak nejistě vejdu dovnitř a rozhlédnu se po přítomných. "Dobré ráno." vypravím ze sebe a přistoupím ke stolu, ze kterého si vezmu jednu připravenou hromádku věcí. Potom se postavím vedle dívky, která tam byla už přede mnou, a čekám, až se začnou trousit i ostatní.

Jade Flores - 27. ledna 2012 09:28

Jede se do Spear city!!! "Tak vstáváme, Jade," vtrhne do pokoje táta právě ve chvíli, kdy si oblékám podprsenku. "TATI, OKAMŽITĚ VYPADNI!!!" zaječím téměř hystericky a hodím po něm první věc, která mi přijde pod ruku - totiž tepláky. Toho zrovna nelituju, stejnak nemám dnes čas se válet doma v teplákách. Táta zčervená jak rajče a ještě než na něj tepláky dopadnou, zabouchne dveře. Ještě že tak. Obléknu si své obvyklé džíny a triko, vlasy si jen tak pročísnu a na levé straně přichytnu sponkou. Nasnídám se - táta mi už naštěstí připravil snídani, toasty a silné kakao. "Díky, tati," usměju se na tátu andělsky. Že by odškodnění za to, jak mi vlítnul do pokoje? Každopádně za tohle mu to odpouštím. Ještě dosnídat, vyčistit si zuby a nazout si pohodlné boty. A můžeme vyrazit! Bydlíme v Port City, takže musíme vyrazit brzo. Naštěstí mě táta veze autem - ještě že tak. Nepotřebuju se někam kodrcat autobusem a ještě přijít pozdě. Sbalený kufr už mám ze včerejška a pro jistotu si ještě kontroluju, jestli v něm mám všechno. Super, vypadá to, že jo. Vlastně, teď už by bylo pozdě se vracet i kdyby ne. Pak mám na sobě ještě batůžek s nejdůležitějšími věcmi jako mobil, nabíječka a peněženka s kreditkou i s hotovostí. "Tati! Přidej, nestíháme to! Ááááá, nestíháme toooo!" Začínám panikařit. A jé, to je špatný. "Neboj, princezno, stíháme to úplně v klidu," na to táta. Zase ty jeho chabý pokusy o uklidnění. Stíháme, prej! To zrovna! Radši už mlčím, ale můj pokus o uklidnění sebe sama končí tím, že zhruba za půl minuty už začínám poskakovat na sedadle a vyhlížet z okna. Když mě táta vidí ve zpětném zrcátku, uchechtne se. "Zlato, buď v klidu. To se tak těšíš, až se mě zbavíš?" "Jasně že se NETĚŠÍM, až se tě zbavím, ale prostě... Chápeš že pokud přijedeme pozdě, bude trapas?" odpovídám neklidně. Otec se zasměje. "Věř mi," řekne jen a celou cestu potom už je ticho. Ani jsem si nevšimla, jak rychle jsme vjeli do města. A podle všeho mám ještě chvíli čas... no páni! Ohromeně se tu rozhlížím. I když Port city taky není žádná malá vesnička, Spear City se s ním nedá srovnávat - připadá mi mnohem přepychovější a větší a vůbec takové... Nádhernější! Ano, to je to správné slovo. Konečně jsme před školou. "Doprovodím tě tam," navrhne táta. Usměju se a protočím oči. "Tati, je mi šestnáct. Dokážu se o sebe postarat, neboj," zasměju se. "Tak pa. Slibuju, že ti neudělám ostudu," slíbím, obejmu ho a vlepím mu pusu na tvář. "Opatruj se, Jade," řekne táta. Hlas se mu trochu třese. Usměju se a pustím ho. "No, už musím jít, jinak přijdu pozdě," ukončím naše dojemné rozloučení. Nevím proč, ale někdy se mi nedaří brečet i kdybych chtěla. Tohle je jeden z případů. Ještě kufr, poslední zamávání odjíždějícímu tátovi, a už tu jsem sama jen s touhle školou. Spear City, drž se! Jade Floresová, příští šampionka přijíždí!!!" Jo, příští šampionka... Dokážu to, musím! Už kvůli tátovi, aby byl na mě pyšný. Vím, jak tu funguje systém s pokémony. Doufám, že si mě vyberou nějací dobří... Snad. Snad aspoň jeden, a toho si vytrénuju. Pak budu získávat další a další! Najdu laboratoř profesorky Hannah, do které jsme měli přijít. Už jsou tam dvě dívky a balíčky na stole. Jeden si tedy vezmu, ale asi by bylo dobré, abych se představila. "Dobrý den, já jsem Jade Flores," kývnu na jednu z profesorek a do široka se usměju. Pak se postavím vedle té červenovlasé dívky a čekám, co bude dál.

Antonia *Abie* Smith - 27. ledna 2012 11:14

Začátek cesty stejně úžasný, jako já S hlavou v oblacích jsem seděla na posteli a kontrolovala si zabalené věci. Den, na který jsem celých svých úžasných čtrnáct let čekala, nadešel. Brzy se stanu trenérkou svého prvního pokémona. Nadšeně jsem poskakovala po posteli a přemýšlela, jaký asi bude. Z mého snění mě náhle vyrušilo zaklepání na dveře. Hrklo ve mně, div jsem nespadla z postele. Věděla jsem, kdo čeká za dveřmi a tak jsem se jako slušná a hodná holka, což bezesporu jsem, posadila na vedlejší židli a jen stroze jsem směrem ke dveřím odvětila „Dále.“ Vypadalo to, že host, pro mě momentálně nezvaný host, na pozvání dovnitř nereaguje a tak jsem přidala na hlase. „Dále!“ Host na mou výzvu již reagoval. Klika se spustila a do mého pokoje vešla moje máma. „Máš všechno?“ zeptala se mě bez zájmu, spíš z rodičovské povinnosti. Odpověděla jsem jí na to pouhým kývnutím. „Dobře,“ povzdychla si a posadila se ke mně na postel „Táni, ještě si to můžeš rozmyslet. Nemusíš se vydávat na nějakou výpravu. Můžeš tu s námi zůstat, tatínka by to velice potěšilo.“ Prosebně se na mě podívala. Snažila se mi to rozmluvit, tak jako už dřív. Já se ale odradit nenechám, ne teď, když jsem tak blízko. „Máš pravdu mami. Nemusím nikam chodit, jenže já chci. A neříkej mi “Táni“, jsem Abie, ABIE!“ odbila jsem jí trošku zvýšeným hlasem a dál si kontrolovala věci, jakože se nic nestalo. „Dobře, emh.. Abie, jenom jsem ti přišla dát toto.“ Podala mi kreditní kartu. Vzala jsem si jí a trochu nechápavě jsem se na ni dívala. „To je kreditka od tvého bankovního účtu, který ti s tatínkem od pěti let vedeme. Není tam toho moc, ale mohlo by se ti to hodit.“ Osvětlila mi máma mou novou kamarádku a usmála se. Nemohla jsem tomu uvěřit. Rychle jsem si kreditku schovala do peněženky a pevně mámu objala. „Za tohle ti i to “Táni“ odpustím.“ Poodtáhla jsem se a zeširoka se na ni usmála. „Děkuji.“ „Nemáš zač.“ Odpověděla mi s úsměvem a vstala z postele. V jejích očích bylo vidět, že mě opravdu nerada pouští z domu. Povzdychla si tomu a zavřela za sebou dveře. Přesunula jsem se zpět na postel a pokračovala jsem v kontrolování svých věcí, když mi došlo, že jsem ještě v pyžamu. Bleskově jsem šáhla po svém oblíbeném oblečení a nasměrovala jsem si to do koupelny, kde jsem se převlékla, umyla a upravila si vlasy. Cestou zpět do pokoje jsem z přízemí uslyšela tátův hlas. „A stejně s tím nesouhlasím, Antonie má sedět na zadku v kanceláři a ne se honit za nějakými pokémony. Je přece mým nástupcem ve firmě!“ Povzdychla jsem si. Už je to tu zas. Ale stejně, nikdo, ani můj táta mi nezkazí ten nejlepší den v životě. V pokoji jsem si ještě trochu poklidila, vzala jsem si tašku přes rameno, ve které mám věci jako peněženku, mobil a blok s propiskou do jedné ruky a malé příruční zavazadlo černé barvy do druhé. Zavřela jsem dveře do svého pokoje a sešla po schodech dolů, kde na mě čekali rodiče. S mámou jsem se objala a chystala se odejít. Táta mě celou dobu probodával pohledem, ale já ho nevnímala. „Opatruj se!“ zavolala na mě máma a já jí se zavřením dveří odvětila „Budu“. Konečně začala má pouť. S úsměvem jsem se rozběhla na autobusové nádraží, kam jsem po deseti minutách doběhla. Autobus tam již čekal, neváhala jsem a hned jsem nastoupila. Posadila jsem se na sedadlo u okna a dívala se ven. Sbohem Clown Town, vítej Spear City! Ani nevím, jak dlouho to bylo, najednou mě vítala cedule “Spear City, nádraží“. Vyskočila jsem z autobusu a po nose jsem mířila k laboratoři. V hlavě jsem přemýšlela, jaký pokémon si mě asi vybere, jak bude vypadat, jakého bude typu. Ponořila jsem se do svých myšlenek tak, že jsem si ani neuvědomila, že už stojím před laboratoří. Zhluboka jsem se nadechla a vtrhla dovnitř. „HAHAHA! Nejlepší trenérka pod sluncem právě dorazila!!“ egoisticky jsem se ohlásila a vzala si ze stolu jeden balíček věcí. „Mé jméno je Anto-, ehm.. Abie Smith a právě jsem začala svou pokémoní pouť.“ Zeširoka se usměji a postavím se vedle trojici dívek, které tam byly přede mnou.

Pokemon Andrew Night - 27. ledna 2012 15:24

Konečně den D Jsem na stadiónu, právě povolávám svého Ninetalese z pokébalu a proti němu se objevuje Ampharos. Ampharos je elektrický typ a tudíž můj ohnivý Ninetales, ani protivník nemá typovou výhodu. Ampharos zahajuje zápas svým mohutným bleskem a Ninetales mu odpovídá plamenometem. Oba útoky se srazí uprostřed zápasiště a vytvoří silnou tlakovou vlnu.Tentokrát iniciativu převezme Ninetale a zahájí svůj matoucí paprsek, který neomylně zasáhne cíl. Ampharos je zmateny a neví co se kolem něj děje. Na volání svého trenéra skoro ani nereaguje. Rychle využiju své šance a můj Ninetales používá jeden ze svých nejsilnějších ohnivých útoků, ohnivý vír. Tento neskutečně mocný a žhavý útok uvězní protivníka ve svém epicentru a zabrání mu v obraně. Trvá to jen krátce a plameny mizi. Jakmile se tak stane, tak Ampharos, který mezitím přišel o všechnu svou energii ztrácí vědomí a jeho trenér ho musí povolat zpět. Vítězem se stává... Sneasel... Co, jaký sneasel, v zápase žádný Sneasel nebojoval... Sneasel!... Sneasel?... NÉÉÉÉÉÉÉÉ!!! Probudím se a jak čekám, nad mojí postelí stojí náš rodinný pokémon. Rychle se podívám na budík a vidím, že je teprve pět hodin ráno. Podívám se na Sneasla a rezignovaným hlasem řeknu: Sneasle... kamaráde... žádal jsem tě, abys mě vzbudil pokud se nedokážu vzbudit sám. A také jsem ti myslím říkal, že se potřebuji vzbudit do půl sedmé a to jak vidím ještě nenastalo. Sneasel se začne tvářit provinile a já ho nechám na pokoji, koneckonců to myslel dobře. Snad. No, když už jsem vzhůru, tak si zkontroluji všechny věci, které si s sebou beru: nějaké to náhradní oblečení, peníze, jídlo, ale hlavně zásobu psacích a kreslících potřeb spolu s hromadou bloků, foťák se zásobou náhradník karet/filmů a podobně důležité věci. Sice je ještě hodně brzy, ale stejně se už obléknu. Vezmu si jak jinak, černé kalhoty, šedé tričko a k tomu svou oblíbenou šedo-světlezelenou mikinu s kapucí. Vyjdu ze svého pokoje do kuchyně, protože nechci budit rodiče a dělám si snídani. Nic příliš složitého. Klasicky chleba s máslem s kouskem síra vedle a čaj do kterého místo citrónu přidám trochu mléka. Když už mám ten čas, tak si po snídani udělám nějakou svačinu na cestu k těm zásobám, které už mám. Nemám moc co dělat a tak zapnu televizi. Chvíli jen tak přepínám kanáli než konečně najdu nějaký, kde se zápasí. Možná jsou moje sny jasnovidecké, ale jeden z bojujících pokémonů je Ampharos a proti němu sice nestojí Ninetales, ale jiný ohnivý pokémon , Infernape. Zaujatě sleduji jejich zápas a potom dalších několik, dokud mi hodinky neřeknou, že je doba, kdy jsem měl normálně vstávat. Vypnu televizi, protože v té chvíli končí zápasy a opět nevím co dál. Alespoň ještě zkontroluji svojí čtečku plnou knih a informací o pokémonech a chvíli si v ní čtu, ale pak je čas, abych se pomalu rozloučil s rodiči, s pokémony a vydal se na svou vlastní cestu. A tak taky udělám. Rodiče jsou smutní, pokémoni jsou smutní, já jsem na jednu stranu smutný a na druhou stranu natěšený... Netrvá to dlouho, protože mám svojí chůzi vytrénovanou tůrami po lesích a jiných výletech, a dostanu se k laboratoři. Několik lidí tu už je, ale moc kluků mezi nimi není. Vezmu si jeden z balíčků s tím nejtmavším pokedexem a pozdravím ostatní. Zdravím, já jsem Andrew. Uvidíme, který pokémon si mě vybere, pokud vůbec nějaký, ale ať tak nebo tak právě tady to všechno započně.

Vypravěč - 27. ledna 2012 17:04

Laboratoř "Vítejte, dívky a Andrewe." mile se na vás usmála profesorka. "Jmenuji se Hannah Catear. Jsem zdejší pokemoní profesorkou.". Zhluboka si odkašlala "Jak jistě víte, každý trenér u sebe může mít nejvíce šest pokemonů. Ti zbylí, které si chytnete, budou uchováni zde, v chovné části mé laboratoře. Nemusíte se o ně bát, na starosti je bude mít tady slečna Kate." poukáže rukou na stále se třesoucí chovatelku pokemonů. Hannah jí ale ani nedala čas k pozdravu, hned pokračovala "Určitě víte, že oblast Yīng se řídí trochu jinými pravidly, než ostatní oblasti. Třeba to, že u nás si pokemon vybírá trenéra." odmlčí se, aby se ujistila, že pokud čirou náhodou někdo tuto informaci neví, tak že ji velice rychle vstřebá. Dá vám prakticky jen chvilku, hned zase ve svém monologu pokračuje "Je mou povinností vám, jako zdejší trenérka, sdělit pravidla naší oblasti. I když je možná už někteří znáte." odkašle si. "Za prvé, panuje přísný zákaz zabíjení pokemonů či jim mimo zápasy způsobit úmyslná zranění." "Za druhé, trenér je povinen pokemona propustit ze svých služeb, jakmile o to onen pokemon nějakým způsobem požádá." "Za třetí, trénování pokemona nikdy nesmí přejít v přílišné přetěžování či dokonce šikanu." "Za čtvrté, pokud pokemon vlastní nenávist k cestování v pokeballu, je povinností trenéra mu poskytnout vhodnou alternativu." Profesorčin monolog skončí a sama profesorka vám věnuje široký úsměv "To by snad bylo ode mě všechno. Snad jen, že pokemony, které jsou mimo počet optimálních šesti, nebudou po celou dobu uchováni ve svých pokeballech, ale budou mít k dispozici pozemky chovné stanice. A vyměnit si je můžete v každém městě a každé větší vesnici, v pokemonovém středisku. Ale to už určitě všichni víte.". Povzbudivě šťouchne prstem do Kate, která tam doteď stála jako třepající se socha "Kate, máte slovo.". "A...ano. Děkuji, Hannah." třepavě se pousmála Kate a všechny vás zavedla ke dveřím na dvorek, které odemkla a vzápětí otevřela. "Pojďte dál, děti. Pokemoni už na vás čekají.". (Leží před vámi poměrně rozlehlé prostranství, kde skotačí pokemoni, kteří by normálně spolu k vidění nebyli - ale co taky čekat od oblasti Yīng. Jakmile vkročíte na půdu, pokemoni vzhlédnou, okamžitě se k vám rozeběhnou, očichávají vás a tahají vás za oblečení. Pak zase o kus poodběhnou, k dalšímu budoucímu trenérovi. Netušíte, kteří pokemoni se u vás nakonec usídlí.)

Jasmína Delor - 27. ledna 2012 17:51

Laboratoř Rozhlédla jsem se. Samé dívky a jeden chlapec. Překvapilo mě to, myslela jsem, že do tréningu pokémonů se hrnou převážně kluci. Když profesorka promluví, hned se k ní otočím a napjatě poslouchám. Řekla nám jak probíhá výběr pokémonů, tedy, že oni si vybírají nás. A pak pravidla, která se musí dodržovat. Zabíjení pokémonů? Kdo by něco takového dělal? Jen zrůda! Ty pravidla jsem brala jako samozřejmost. Bylo znepokojivé vědět, že vznikla protože tohle někdo dělal... nebo i dělá. Jestli uvidím jak někdo takhle ubližuje pokémonovi rozhodně to tak nenechám! Jen škoda, že se o to nemohu postarat sama. Tak či tak sebrat bych mu ho nemohla, to by byla krádež... nejlepší způsob by pak asi byl nahlásit takového trenéra policii. Dala jsem si balíček do batohu, abych měla volné ruce. Pak ještě řekne, kde budou pokémoni, které chytíme, ale už budeme mít u sebe šest pokémonů. Pokyvuji automaticky hlavou, že rozumím. Pak už slečna Hannah nás uvedla na dvorek, kde bylo spousta pokémonů. Srdce se mi nadšením rozbušilo a začala jsem se uculovat. Když si nás začali pokémoni prohlížet, všechny jsem je zdravila a když byl u mě dost dlouho, tak jsem ho i pohladila. Byla jsem zvědavá, který si mě vybere. Nezáleželo na tom jaký, já měla ráda všechny pokémony a ano... i ty hmyzí, které z nějakého důvodu hodně dívek rádi nemají. Ale já budu šťastná za jakéhokoliv.

Antonia *Abie* Smith - 27. ledna 2012 18:42

Dvorek plný pokémonů Stojím opodál a všechny bedlivě propichuji pohledem. Přemýšlím, kdo by pro mě mohl být potencionální hrozbou a soupeřem a kdo naopak přítelem a pomocník. Z mých myšlenek mě vytrhne profesorčin hlas. Přejdu blíž a pozorně poslouchám. O zdejším výběru pokémonů jsem již něco četla, takže tomu jsem nevěnovala přílišnou pozornost. Zbystřila jsem při výkladu pravidel. Při prvním a druhém pravidlu jsem se zatřásla. Kdo by ubližoval svým pokémonům, či je dokonce zabíjel? Nevěřím, že tohoto by byl někdo schopen. U čtvrtého pravidla jsem se pousmála. Chtěla bych vidět, jak by někdo cestoval s vodním typem pokémona, kterému by se nelíbil pokéball. Asi by s sebou nosil příruční akvárium. Když profesorka domluvila, předala své slovo chovatelce stojící vedle ní, která nás vybídla, abychom jí následovali a tak jsme taky udělali. "Pojďte dál, děti. Pokemoni už na vás čekají.". řekla, když otevírala dveře a já si neodpustila uštěpačnou poznámku v mé hlavě. Děti? Tse. Copak nevidí, že někdo tak úžasný nemůže být dítě? Jinak ale vypadá docela mile.. Vešla jsem spolu s ostatními na dvorek a oči se mi rozzářili štěstím. Překvapená, kolik druhů pokémonů tam mají, jsem se dívala z jednoho na druhého. Balíček věcí, které jsme dostali, jsem si uklidila do tašky, klekla jsem si a doširoka jsem napřáhla ruce. „Zlatíčka! Pojďte ke mně! Společně se staneme neporazitelní!“ zasměji se a čekám, kteří pokémoni ke mně přiběhnou.

Pokemon Andrew Night - 27. ledna 2012 20:03

Pokémoní výběr To se mi nějak nezdá, proč jsem tady jediný kluk? Věděl jsem, že většina lidí mého věku raději hraje na počítači nebo zápasy sleduje v televizi, ale opravdu jsem netišil, že jich bude tolik. Čtyři holky a pouze jeden kluk, bohové! Všimnu si, že si nás všechny bedlivě prohlíží jedna z přítomných holek (Antonia), no prohlíží, spíš nás propichuje svým pohledem a sbírá informace. Ale už jen tímhle svým chováním dává informace ona o sobě všem ve svém okolí. Po celou dobu její analýzy mám tvář bez jakékoli emoce, takže toho moc nezjistí. Možná to, že se nenechám snadno přečíst a nejsem žádné hrom do police. Společně s ostatními si vyslechnu přednášku od profesorky. O zdejším výběru pokémonů jsem věděl, však jsem se tady taky narodil, ale ta pravidla... Všechno, co řekla o chování k pokémonům já osobně považuji za samozřejmost, ale z přímo takhle to vyznělo, jako by to byly podmínky, které když se poruší, tak jde někdo z kola ven. Opravdu někteří lidé tohle dělají? Zabíjejí své pokémony? Doufám, že to říká jen pro jistotu a ne proto, že už s tím má nějaké zkušenosti. Jakmile skončí, tak předá slovo chovatelce stojící vedle, která nás vezme na prostranství za laboratoří. Oči mi zazáří a na tváři se mi samovolně objeví vzácný úsměv. Tolik pokémonů jsem na svých toulkách přírodou nikdy neviděl. Celkově možná ano, ale rozhodně ne tolik pohromadě a tolik rozmanitých druhů. Jsem ve velkém pokušení vytáhnout blok a tužku, abych si jich alespoň pár nakreslil ale na to bude čas, až budu mít svého prvního pokémona. Pokud se některému vůbec zalíbím. Balíček, který jsem držel v ruce rychle zmizel v batohu. Popojdu od ostatních holek někam dál do trávy a usednu v tureckém sedu. Postupně se nechávám od všemožných pokémonů očichávat a jinak zkoumat, pokud nehrozí, že bych svým pohybem daného pokémona vyplašil, tak si ho i několikrát pohladím. Nechovám se nijak impulzivně, jsem naprosto klidný, uvolněný a užívám si pobíhání okolních tvorů. Najde se někdo, komu bych se líbil?

Elizabeth Dawn - 28. ledna 2012 12:49

Výběr Naštěstí čekáme jen několik minut, když se začnou scházet i ostatní. Většina příchozích jsou dívky, a tak, když přijde, i jeden kluk, tak se na něj překvapeně zadívám. To je zvláštní... myslela jsem, že kluci se stávají trenéry častěji... no, zdá se, že tady je to docela výrazná výjimka... pomyslím si, když v tom se profesorka chopí slova. Pozorně ji poslouchám, i když většinu informací, které říká, jsem se už dříve dozvěděla od matky. I přes to z ní nespouštím oči, a když vyjmenuje pravidla oblasti Ying, tak jenom souhlasně pokývnu hlavou. Když se slova chopí chovatelka Kate, tak se nervózně nadechnu, protože teď přichází chvíle, na kterou jsem tolik let čekala. Jsem nesmírně nervózní, a tak jsem vděčná, že Kate nedrží žádné proslovy, ale rovnou nás vede ke dveřím, za kterými na nás čekají pokémoni. Už je to tady... takže klid... nesmíš působit nejistě nebo vyděšeně... zhluboka se nadechni a jdi... To se zvládne. Není důvod, aby se mě žádný pokémon nevybral. Ještě se to nikdy nestalo, tak není žádný důvod, aby to teď začínalo se mnou! ujistím se v duchu a zhluboka se nadechnu, abych se uklidnila. Potom vyjdu za ostatními ven na dvorek a plna očekávání se zadívám na skotačící pokémony. Nemám potřebu nic říkat, ani je k sobě lákat. Tiše stojím na místě a usmívám se na pokémony, kteří ke mně přiběhnou o něco blíže.

Jade Flores - 28. ledna 2012 18:18

Konečně Pokemoniii! Znuděně čekám, až se všichni dostaví. Pak začne profesorka říkat nějaká pravidla - i když většinou platím za ignoranta, tentokrát dávám pozor. Chci se přece stát legendární trenérkou Pokémonů, takže...! Zapíšu si do hlavy všechna její pravidla. Většinou se týkají volnosti Pokémonů, což by mi problém dělat nemělo. Stejnak se nemůžu dočkat, až si je budeme vybírat!!! Dobře, dobře, ta pravidla nám stačila, můžete to už ukončit? Dělejtéé, chci si už jít vybírat svoje Pokémony! Div se nezačnu vrtět na místě, než profesorka Hannah skončí svůj proslov. Konečně předává slovo profesorce Kate, která vypadá, že má docela slušnou trému. V duchu se modlím, aby ta neměla další kázání, ale naštěstí se nic takového nekoná. Konečně nadchází chvíle CH a my můžeme jít za Pokémony. "Jůů, ti jsou roztomilí!" neubráním se nadšenému zhodnocení Pokémonů volně pobíhajících na nějaké jejich zahrádce, či co to je. Ještě nadšenější jsem, když se k nám Pokémonci rozeběhnou a začnou u nás skotačit. Líbí se mi všichni, i když nejradši mám asi ohnivé. Jsou nejroztomilejší! Jsem vážně zvědavá, který z nich si mě vybere a potají doufám, že aspoň jeden z nich se u mně zastaví. Nebo klidně i víc...

Vypravěč - 28. ledna 2012 20:32

Jasmína Do mezírky mezi Charmanderem, Riolem a Bulbasaurem, kteří tě už nějakou dobu obklopují a nevypadají, že by měli v úmyslu odejít, se začne cpát bílý pokemon s fialovým plamínkem na hlavě. Když se mu Riolu postaví do cesty, popálí ho plamínkem, aby si uvolnil cestu. Zbývá ti jen sledovat, jak Riolu uraženě odpochoduje pryč a na jeho místo se vecpe, jak máš vzápětí možnost zjistit pomocí pokedexu (pokud to ovšem nevíš i bez něj), Litwick. Přicupitá k tobě, prohlédne si tě snad ze všech stran a pak se spokojeně usměje. Netrvá ani pět minut a vedle Litwicka se vecpe Minccino, která nahradí Charmandera, kterého už zjevně nebavilo tě okukovat. Bulbasaur stále zůstává na svém místě. Všichni tři nedočkavě čekají na tvou volbu, kterého z nich si vybereš. Litwick Výška: 30 cm Typ: Duší/Ohnivý Pokedex: Svíčkový pokemon. Živí se životní energií lidí i pokemonů, kterou posiluje plamínek na své hlavě. Vývoj: Na levelu 41 se vyvine v Lampenta Minccino Výška: 40 cm Typ: Normální Pokedex: Pokemon-činčila. Má ráda lesklé věci. Svým ocasem běžně čistí vše, co je špinavé. Vývoj: Po použití Shiny Stone se vyvine v Cinccino Bulbasaur Výška: 70 cm Typ: Travní/Jedový Pokedex: Od narození nese na zádech semena rostlin. Bulbasauři jsou klidní a je velmi těžké je chytit ve volné přírodě. Vývoj: Na levelu 16 se vyvine v Ivysaura Antonia *Abie* Když proneseš tu svoji větu, blízcí pokemoni se na tebe podívají jako na absolutní pako. Pěkně dlouho se k tobě nikdo nepřiblíží, takže začínáš mít pocit, že jsi to pokazila už na začátku. Nemusíš ale ztrácet hlavu, jelikož si všimneš, že k tobě nesměle přistupuje Budew. Mile se na tebe usměje a přitulí se k tobě. Moc dlouho si tě ale neužije, jelikož jí kočičí pokemon, který se tu zjevil bůh ví odkud, dá drápkami najevo, že se mu nelíbí, jak si tě nechává pro sebe. Tím pokemonem je, mimochodem, Purrloin. Nakonec jsou kolem tebe nastoupení celkem tři pokemoni. Budew, Purrloin a modrý Shellos. Každý z nich si je jistý, že si vybereš zrovna jeho. Výběr je ale jen a pouze na tobě. Budew Výška: 20 cm Typ: Travní/Jedový Pokedex: Pupenový pokemon. V zimě si zachovává poupě zavřené, aby přežilo chlad, ale na jaře ho znovu otevře. Vývoj: Vyvine se vysokým štěstím v Roselii Purrloin Výška: 40 cm Typ: Temný Pokedex: Bludný pokemon. "Oblbne" lidi, aby mohl ukrást jejich majetek. Když se hněvá, boužívá k obraně drápy. Vývoj: Na levelu 20 se vyvine v Lieparda Shellos Výška: 30 cm Typ: Vodní Pokedex: Slimákový pokemon. Existují dva typy, růžový a modrý. Vývoj: Na levelu 30 se vyvine v Gastrodona Andrew Jakmile si sedneš, už se k tobě vrhne fialový Nidoran. Hopne ti do klína, kde se usadí a už se nezvedne. Během pár minut příchozí Mareep odežene hejno nejrůznějších ptačích pokemonů, kteří si tě zvědavě prohlížejí a začne ti okusovat triko. Na druhé straně tě za to samé triko, které zrovna Mareep okusuje, zatahá Munchlax. Jiní pokemoni už si tě pomalu přestávají všímat, ale tihle tři zůstávají. Nidoran Výška: 50 cm Typ: Jedový Pokedex: Samec a samice Nidorana se odlišují barvou. Samice je modrá a sameček fialový. Samečkův roh je větší než u samičky. Vývoj: Na levelu 16 se vivine v Nidorino. Mareep Výška: 60 cm Typ: Elektrický Pokedex: Vlnový pokemon. Ve své vlně uchovává statickou eletřinu. Snaží se vyhýbat se boji. Vývoj: Na levelu 15 se vyvine ve Faaffyho Munchlax Výška: 60 cm Typ: Normální Pokedex: Velký jedlík. Každý den se jeho tělesná hmotnost zvětšuje. Dokáže polykat velká sousta bez žvýkání Vývoj: Při vysokém štěstí se vyvine ve Snorlaxe Elizabeth: Jen co vkročíš na dvorek, už si tě pokemoni začnou zvědavě prohlížet. Poskakují kolem tebe, ale za chvilku se přesunou dál. Všimneš si ale zvídavého Teddiursy, který stále zůstává u tvé nohy a který nevypadá, že by se chtěl někam přesouvat. Během chvilky k tobě dopochoduje i Scraggy, kterému se pravděpodobně Antonia, u které pobýval doteď, příliš nezamlouvala. Okoukl tě prava, zleva a sedl si ti k volné noze (k té, kterou nezabral Teddiursa). Hned za Scraggym přiťapkal i Azurill, který na tebe poulil svá očíčka v psím pohledu v domnění, že tě to ovlivní a vybereš si zrovna jeho. Teddiursa Výška: 60 cm Typ: Normální Pokedex: Medvědí pokemon. Tento roztomilý, mazlivý pokemon snadno dostane strach a často si olizuje tlapky, které jsou obvykle pokryty sladkým medem. Vývoj: Na levelu 30 se vyvine v Ursaringa Scraggy Výška: 60 cm Typ: Temný/Bojový Pokedex: Jeho vychrtlá dolní polovina těla je pokryta tvrdou, gumovou kůží. Když s ním někdo naváže oční kontakt odpoví pomocí Headbutt. Vývoj: Na levelu 39 se vyvine ve Scraftyho Azurill Výška: 20 cm Typ: Normální Pokedex: Pokemon ve tvaru míče. Může hodit ocasem jako lasem. Vývoj: Při vysokém štěstí se vyvine v Marill Jade: Jakmile pokemoni uslyší tvou větu, šťastně se vrhnou se k tobě. Tvoji pozornost ale upoutá pokemoní zmrzlina, Vanillite, jeden z jediných dvou přítomných ledových pokemonů. Ten druhý, Cryogonal, je někde poblíž Jasmíny. Postupně pokemoni mizí. Všimneš si, že třeba Munchlax se přesunul k Andrewovi a Purrloin k Antonii. Naopak od Elizabeth k tobě doťape Vulpix, který si způsobně sedne ke tvé noze. To už ale tvou pozornost vyžaduje Sunkern. Tito tři pokemoni k tobě teď vysílají pohledy, které jasně říkají "Vyber si mě, vyber si mě!". Vanillite Výška: 40 cm Typ: Ledový Pokedex: Pokemon z čerstvého sněhu.. Jeho dech je více než padesát stupňů pod nulou. Když vydechuje, vytváří ledové krystalky a dokáže způsobit, aby sněžilo. Vývoj: Na levelu 35 se vyvine ve Vanillih Vulpix Výška: 60 cm Typ: Ohnivý Pokedex: Liščí pokemon. Jeho ocasy, kterých má šest, jsou velmi krásné. Jak se vyvíjí, roste mu ocasů víc. Vývoj: Po použití Fire Stone se vyvine v Ninetales Sunkern Výška: 30 cm Typ: Travní Pokedex: Semínkový pokemon. Pije rosu, kterou shromažďuje pod listy. Věří se, že nejí ani nepije nic jiného. Vývoj: Po použití Sun Stone se vyvine v Sunfloru.

Jasmína Delor - 28. ledna 2012 21:02

Pokémoni Vybrali si mě... doopravdy... a hned tři! Oh kéž by byl jen jeden! Výběr by byl o tolik snadnější! Dřepnu si a všechny je pohladím i když u Litwicka zaváhám, protože jsem si nebyla jistá jestli se mi nezanoří prsty do vosku, ale nakonec jsem ho taky pohladila. „Všichni jste tak skvělí. Kéž bych si vás mohla vzít všechny.“ Povzdychnu si nahlas a prohlížím si je. „Škoda, že to není možné. Můžu si vybrat jen jednoho a už teď mě mrzí, že některé vás svým výběrem zklamu.“ Pousměji se. „Ale jsem si jistá, že brzy všichni budete mít skvělé trenéry.“ Znovu si pokémony prohlédnu. Bylo to těžké. Hodně těžké. „Nemůžu se rozhodovat do nekonečna.“ Začnu si kousat ret. „Vezmu si...“ pořád váhám. „Bulbasaura.“ Pohladím ho a omluvně se na zbylé dva pokémony zadívám. „Omlouvám se.“

Jade Flores - 29. ledna 2012 10:20

Tak koho...? Prvně mě potěší reakce Pokémonů, kteří se ke mně přiženou. Jsou vážně sladcí, pomyslím si potěšeně, ale je čas se vzpamatovat. Musím si vybrat jen jednoho z nich. Vypadá to, že se dlouho nedokážu rozhodnout. Do nekonečna si je opatrně hladím a mozek se mi točí na plné obrátky. Vždycky jsem měla slabost pro ohnivé Pokémony, a teď je tu Vulpix. Ale Vanillite je zase hrozně vzácná - a vybrala si zrovna mě. Travní Pokémoni mě nikdy nijak nezaujali, takže Suník - jakože Sunkern - se tím pádem do užšího výběru nedostává. Vanillite nebo Vulpix, ledový nebo ohnivý Pokémon bude můj první? Ach jo, je to tak těžké. Tyhle dva hladím - na Sunkerna se jen usmívám, chci mu nějak jemně dát najevo, že on jistě dostane lepšího trenéra než jsem já - a přemýšlím. Bude to tak těžké jednoho z nich odmítnout! Oba jsou tak sladcí, a oba budou určitě mocní Pokémoni, až si je vytrénuju... Ale přece jen... "Vezmu si tebe, Vulpixi," šeptnu a omluvně pohladím Vanillite. Ohniváček vyhrál. "Vanillite, jsem si jistá, že ty budeš mít jistě skvělého trenéra, ale já si tě vzít prostě nemůžu. Promiň..." Ještě jednou na rozloučenou pohladím jak ji, tak Sunkerna. O něco, teda spíš o hodně veseleji se kouknu na Vulpixe. "Vypadá to, že nás společně čeká dlouhá cesta, Vulpí," zazubím se na svého prvního Pokémona. To bychom měli - výběr máme za sebou. A já už se nemůžu dočkat, až ho konečně budu moct začít trénovat!

Elizabeth Dawn - 29. ledna 2012 10:38

Konečný výběr Pomalu vyjdu ven na dvorek a postavím se kousek od dveří. Téměř okamžitě si mě začnou prohlížet různí pokémoni, ale většina z nich se poté přesune dál. Zůstane u mě sedět jakýsi medvídek, ve kterém po chvíli poznám Teddiursyho. Nadšeně se na něj usměji, když v tom se ke mně přesunou ještě další dva pokémoni. Scraggy obsadil mojí druhou nohu a těsně za ním přiťapkal Azurill a upřel na mě svůj psí pohled. "Páni..." vyklouzne mi ze rtů, když se nadšeně dívám na tři pokémony, kteří se u mě zastavili. "Jsem vážně moc ráda, že jste si vybrali mě... ale víte, že si můžu vybrat jenom jednoho, že? Je to hrozně těžké..." povzdechnu si a kleknu si na zem, abych k nim byla blíže. Několik minut váhám, ale potom se usměji na Teddiursyho a Azurilla. "Jste vážně hrozně milí, takže si jsem jistá, že si brzy najdete svého trenéra." pohladím je a potom se otočím na Scraggyho. "Ahoj... zdá se, že teď už je to jenom na nás dvou." usměji se na něj s nadšením. "Já jsem Elizabeth." představím se.

Pokemon Andrew Night - 29. ledna 2012 11:40

Nelehké rozhodnutí Sedím v trávě. Ani se nenaději a do klína mi skočí sameček Nidorana. Usměji se na něj a začnu ho hladit. Nidoran... Tak aspoň jednomu pokémonovi se líbím. To je dobře. Dále vidím, jak si mě prohlíží několik ptačích pokémonů, které ovšem zažene elektřina právě přicházející Mareep, která mi následně začne okusovat tričko. Poslední, kdo se u mě zdrží déle je Munchlax, který se rozhodne mě přepadnout zezadu. No skvělé... Já se bál o to, jestli si mě vůbec někdo vybere a teď si musím podle všeho vybírat já mezi třemi pokémony. Nejraději bych si vzal všechny, ale to by mi asi neprošlo. Z úvah mě vytáhne myšlenka na to, že bych možná mohl alespoň zachránit své tričko, dokud drží v jednom kuse. Rychle otevřu batoh a nabídnu všem třem malou sladkou drobnůstku. Takže, máme tady jedového pokémony s rohem, elektrickou ovečku a pokémoního jedlíka. Ač to dělám nerad, tak do užšího výběru postupují Marrep a Nidoran. Koutkem oka zahlédnu jak se Vulpix usadí u jedné z holek. Ta má ale štěstí, kdyby si ke mě přisedl Vulpix, tak bych měl lehký výběr, ale tito pokémoni jsou také úžasní. Méně úžasné je ovšem si mezi nimi vybrat. Vždycky jsem měl rád spíše tajemné typy pokémonů, jako jsou temní, psychičtí, ohniví, nebo jedoví a Nidoran jedový je, takže to bude asi on. Moc se omlouvám, ale asi si vyberu Nidorana, mrzí mě to, pronesu k pokémonům a doufám, že ti zbylí dva si to nebudou brát osobně. Ahoj Nidorane, já jsem Andrew, představím se mu. Snad spolu budeme vycházet, ale když si mě vybrat sám, tak bychom mohli.

Claire Lionpaw - 29. ledna 2012 11:45

Pozdní příchod "Sakra, sakra! První den a já hned jdu pozdě." Procedila jsem skrz zuby, zatímco jsem běžela k laboratoři, jak nejrychleji mi to mé nohy dovolily. Co když teď žádné pokémony nedostanu? Ne, to se určitě nestane, vždycky jsem měla štěstí i v horších situacích. Usměju se, když před sebou konečně zahlédnu dveře od laboratoře stále ještě otevřené. Vběhnu dovnitř, pročísnu si rukou své větrem mírně zcuchané vlasy a udýchaně se opřu o stěnu, zatímco se rozhlížím a hledám zda někdo v laboratoři ještě je.

Antonia *Abie* Smith - 29. ledna 2012 12:15

Trapné ticho a těžký výběr Nic. K ostatním už dávno pokémoni přiběhli a u mě se nezastavil ani jeden jediný. Ještě chvíli zůstávám ve své pozici s nataženýma rukama, pak to ale vzdám, povzdychnu a sednu si na zem. Se zoufalým pohledem se dívám kolem a přemýšlím, co jsem udělala špatně. Hypnoticky sleduji Mareep, která přišla k Andrewovi, a doufám, že se ještě otočí a přijde ke mně. Plamínek naděje ve mně pomalu pohasíná, když v tom si všimnu malého roztomilého zeleného cosi, které se ke mně pomalu přibližuje. Při bližším průzkumu zjistím, že je to Budew. Oči se mi rozzáří štěstím. Jemně jsem Budew pohladila. „Ahoj, ty jsi ale roztomilý.“ Usměji se na ni a všimnu si, že se u mě ze vteřiny na vteřinu najednou objevil další pokémon. Po chvilkovém výkladu od pokédexu zjišťuji, že je to Purrloin, temný kočičí pokémon. Usměji se na něj a pohladím ho. Záhy ke mně přijde, nebo se možná doplazí, Shellos. Stejně jako Budew a Purrloina, tak i jeho pohladím. Oči mi hodnou chvíli lítají z jednoho na druhého a z druhého na třetího. Nemůžu se rozhodnout. Jsou tak úžasní.. pomyslím si a podívám se kolem sebe. Všichni si svého pokémona již vybrali. Povzdychnu si a stočím pohled zpět ke trojici pokémonů. „Je to těžké, všichni jste tak úžasní, jako já, ale smím si vybrat pouze jednoho.“ Řeknu a smutně se na ně podívám. Nejraději bych si vzala všechny. Budew bych schovala do batohu, Purrloin by někam zmizel a objevil by se tak, jako před chvílí a Shellose bych vítězně nesla v náručí, jako svého „prvního pokémona“. Myslím ale, že na to by se brzy přišlo. Nakonec dospěji k názoru. „Vezmu si tebe, Purrloine,“ usměji se na něj a pohladím Shellose a Budew „Jsem si jista, že vy si určitě najdete lepší trenéry, než jsem já.“ Otočím se na Purrloina a představím se. „Ahoj, já jsem Abie, myslím, že spolu budeme dobrý tým.“

Vypravěč - 29. ledna 2012 12:31

Claire Jen vpadneš do laboratoře, už si tě všimne chovatelka Kate. "Jémine, zaspala jsi?". Stydlivě se na tebe usměje a vtiskne ti do rukou balíček (mapa Dream Island, 5 pokeballů, pokedex). "To je v pořádku, to se může stát každému.". Nenápadně tě provede kolem ostražitého pohledu profesorky Hannah, která, mimo jiné, pozdní příchody nesnáší a pustí tě na dvorek za ostatními. Nestačíš udělat ani krok a už se ti pod nohy vrhne Tepig. Běhá kolem tebe, div o něj nezakopneš. Nakonec si sedne a vrhá na tebe oddané pohledy. Ze stromu k tobě slétnou Chatot s Hoothootem. Chatot za chvíli odlétne na svačinu, ale Hoothoot se ti snese na rameno a začne se ti probírat ve vlasech. Do toho ještě k tobě přihopká Plusle a odežene tak Weedleiho a Caterpie, kteří se k tobě pomalu plazili. Tři pokemoni, ale ty si můžeš vybrat jen jednoho. Jaká bude tvá volba? Tepig Výška: 51 cm Typ: Ohnivý Pokedex: Ohnivý prasečí pokemon. Za normálních okolností vypouští z rypáčku jiskry, ale když se cítí špatně, tak jen kouř. Vývoj: Na levelu 17 se vyvine v Pigniteho Hoothoot Výška: 70 cm Typ: Normální/Létací Pokedex: Soví pokemon. Hoothoot stojí na jedné noze. Využívá jeho silné oči, aby viděl jasně i v nejtemnější noci. Vývoj: Na levelu 20 se vyvine v Noctowl Plusle Výška: 40 cm Typ: Elektrický Pokedex: Povzbuzujícího pokemon. Plusle rád fandí svým pokemoním kolegům a vytváří šumivé třásně pomocí zkratování elektrického proudu, propouštěného z jeho dlaně. Vývoj: Nemá vývoj

Riley Hunt - 29. ledna 2012 12:37

Pozdě, ale přece... Vháá.. Zívnu hodně hlasitě po ránu a válím se stále v posteli. Nenávidím ten svůj zlozvyk se budit až příliš brzo. Podívám se na hodiny a zjistím, že mám asi ještě dvě hodiny než budu muset vstávat. Nejraději bych zase usnul, ale nejde to, takže mi nezbývá než stereotypně zapnout televizi a dívat se. Vůbec se to nevlní. Na lodi jsem jako v ráji, jelikož se to houpe, ale tady. Je to jen tvrdě nehybná postel. Asi jsem jediný kdo si na pevninu prostě nezvykne. Vezmu do ruky konečně ovladač a pustím si tu televizi. Zrovna tam běží na šestém kanálu repríza včerejšího vysílání paní profesorky. Následují ukázky z oblasti Sinnoh. Nadšeně sleduji ten vzrušující zápas Cherrima proti Aipomovi. Aipom je sice hbitý, ale Cherrim má vypilované útoky, takže vsázím, že Gardenia zvítězí. Řeknu sám sobě a čekám s očima nastraženýma jako dalekohledy na konec zápasu. Wahááá! Zvolám nadšený na konci zápasu, když zjistím, že jsem měl pravdu a zamyslím se. Jistě s Gardenií určitě také budu jednou za pár let zápasit. Uculím se a koukám na další leadery. Popřemýšlím po zápasech všech leaderů z oblasti Sinnoh, že už za pět minut bude zvonit budík, a tak ho rovnou vypnu. Což jsem rozhodně neměl dělat.Protože jsem moc nespal, tak v pořádku usnu. Ale bohužel až moc pozdě. Nečekaně se vzbudím asi o půl hodiny později než mám.. Sakra! Zakleju, když se vzbudím. Každopádně do sebe nacpu vafle, zapiji je čajem a ihned pádím do koupelny kde se osprchuju. Po sprše si vyčistím zuby a dám si své trenérské oblečení od táty. Je to námořnický obleček, ale mám k němu i černorudé rukavice. Rudé botky s červeným páskem na pokébally a pokédex. Teď se jen sbalit. Naházím do batohu většinu samozřejmostí. Hygienické potřeby. Jídlo, misky, příbor, lékárničku, stan, spacák, celtu námořnictva a další oblečení. I- pod, platební kartu.. Samozřejmě přidám i nějaké věci ke přežití jako k rozdělání ohně a jiné věci. Takže bohatě stačí tam nacpat taťkovu krabičku poslední záchrany. Vezmu batoh na záda a můžu vyrazit! Cestou se stavím u mamky v práci. Ahoj mami! Usměji se . Ahoj Ethane, miláčku- sbalil sis spodní prádlo a takové další věci? Starostlivě se ptá mamka a já jen pomalu rudnu. Mami! Jasně, že ho mám! Nezapomínej na pravidelný přísun magnézia! Jo, jo já vím! Řeknu a mamka pochopí, že mě to obtěžuje. Dobře- něco tu pro tebe mám! Tázavě se na mamku podívám a ta jen přinese uzlík s puffiny, ale v druhé ruce mám mapu oblasti Yīng . Jéé! Díky mami! Skočím jí kolem krku a vlepím jí na tvář pusu na rozloučenou. Měj se mami! Podívám se na hodiny a mám už sotva minutu! Zbývá mi jeden dlouhý strmý kopec.. Za běh mě sice vyznamenali, ale ani tohle já nestíhám.. Podívám se vedle a vidím pracovní kolečka. Chechéé. Je to stav nouze, takže to snad vadit nebude.. Během roztlačím kolečka a těsně něž sama jedou a zadní část se dře s jiskrami na ně naskočím a jedu směrem k laboratoři.. Wahůůů! Rychle sjíždím kopec a sotva dojedu, tak se kolečka seknou o kámen a já vyletím směrem ke dvěřím, kterými proletím a spadnu na zem..

Claire Lionpaw - 29. ledna 2012 12:52

Těžký výběr Začnu se smát, jelikož mě lehtá Hoothootovo probírání zobákem ve vlasech. Potom se podívám na Tepiga, jehož počínání mi příjde více než roztomilé. Když Plusle pokémony odežene pohladím ho sice po hlavě, ale vážně se rozhoduji jen mezi Tepigem a Hoothootem. Hoothoot umí lítat a mohl by bít velice užitečný. Ovšem Tepig vypadá tak roztomile, i když musí být jako ohnivý pokémon dost nebezpečný. Po dlouhém rozhodování, které musí pokémony zjevně už nudit příjdu k Hoothootovi a Plusle. "Omlouvám se. Vypadáte oba sympaticky a moc mile, ale musím si vybrat jenom jednoho." Oba je pohladím. "Najdete si určitě hodného trenéra, věřte mi." Usměju se na ně a pak opatrně přicupitám k Tepigovi, kleknu si k němu a nastavím mu náruč.

Vypravěč - 29. ledna 2012 14:09

Riley Toho hluku, když někdo proletí dveřmi, se nedá nevšimnout. Profesorka Hannah se na tebe otočí a poněkud naštvaným pohledem si tě přeměří "Jdeš pozdě. Popravdě řečeno bych tě teď nejradši poslala pryč bez pokemona.". Ale na protiklad svých slov ti hodí balíček (mapa Dream Island, 5 pokeballů, pokedex) a ukáže na dokořán otevřené dveře na dvorek. "Támhle na tebe čeká budoucnost, tak ať ti neulítne mezi prsty.". Stál jsi na dvorku dlouho, dlouho. Pokemoni jako by se ti obloukem vyhýbali. Pravděpodobně z toho budeš mít depresi. Když v tom to v blízkém jezírku zabublá a z vody vyskočí Remoraid. Po ploutvičkách se pokouší k tobě dostat, ale moc úspěšný není. Naštěstí si ho všimne Psyduck, který rybku opatrně vezme a přinese ji k tobě. Notnou chvíli si tě prohlíží Budew, kterého před chvílí odmítla Antonia, ale pak ho přestaneš zajímat. Tak to pokračuje s dalšími odmítlými pokemony, třeba Muchlaxem, Sunkern a Hoothootem. Nakonec před tebe nějací 4 ptačí pokemoni, které ani nestačíš identifikovat, donesou v pařátech další rybu. Tentokrát se jedná o Basculina. Všichni ostatní odejdou, jen Psyduck s Remoraidem a Basculinem zůstávají. (Zkusme nebrát v potaz, že ryby se těžko dostanou sami zpátky do vody.) Remoraid Výška: 60 cm Typ: Vodní Pokedex: Proudový pokemon. Často se nachází ve velkých skupinách. Remoraid umí proudem vody zasáhnout cíle vzdálené až 100 m. Vývoj: Na levelu 25 se vyvine v Octillery Psyduck Výška: 80 cm Typ: Vodní Pokedex: Kachní pokemon. Psyduck trpí častými bolestmi hlavy a může používat záhadné útoky, pokud je bolest velice intenzivní. Vývoj:Na levelu 33 se vyvine v Golducka Basculin Výška: 1 m Typ: Vodní Pokedex: Velice nepřátelský pokemon. Může být velmi násilný. Červení a modří Basculinové spolu nevychází dobře, což často vede k bitvám. Vývoj: Nemá vývoj

Riley Hunt - 29. ledna 2012 15:29

Au.. To bolelo.. Promnu si hlavu a krk, taky najdu asi deset odřenin. To jsem se vážně hned ze začátku předvedl před tou profesorkou, jelikož stojí přímo vedle mě. Vyslechnu si její otravné kázání. Tse.. babizna jedna..jako by věděla všechno.. Upjatá blbka.. Vstanu a vyjdu na zahrádku, kde vidím již pár trenérů, co si je již pokémoni vybrali. Vidím i spoustu malých a roztomilých pokémonů, kteří se na mě jen dívají. Nadšeně pozoruju stvořeníčka běhající kolem. Proč mě žádný z nich nechce ?! Co jsem komu udělal. Od školky mě všichni předem kvůli tomu, jak působím, a taky proto, že mám agresivní výraz, odsuzují.Můj vzhled ale není přeci všechno. Zakleji si, když tu uvidím, jak se ke mně snaží dostat tři pokémoni. Příjdu k nim a ty, co musí být ve vodě, dám do jezírka, vedle kterého sedím. Ahoj hoši.. Vypadá to, že tyto milé pokémony nikdo nechtěl, a akorát se jim vysmál . Ne nadarmo se řiká, že ubožák k chudákovi sedá. Zamysĺím se.Vezmu si Remoraida. Usměju se.

Tobias "Tobi" Silver - 29. ledna 2012 16:11

Ráno s noční můrou "YEAAAAAAV" ozval se napůl výkřik a napůl bojové zívnutí z Tobiho pokoje. Inu noční směna u duchů dává zabrat, skoro při tom zapomněl, že dnes je ten den ,ale jak se zdálo času je víc než dost, tedy jeho budík to tvrdil. Proto se omyl a tak nějak dal do kupy. Vůbec mu nepřišlo na mysl podívat se na jiné hodinky a to byla dost možná chyba. První šok nastal když se mu do psrchy tak nějak vhmotnil Ghastli. "Hezký ,kdyby si mi tak aspoň podal šampon... no jo ty nemůžeš." pan Průhledný se jen smutně podíval zklamán,že jeho forek nevyšel a zase zmizel. To už ale zaslechl další zvuk. " Tobi ty tu ještě jsi?" to byla jeho starostlivá mamka. Nevěděl proč se ptá na to ještě. " No vždyť je čas ne?" zeptal se ze sprchy. " No už je skoro 10." "Cožeeee?!" Smích jistého pana Nezbedy jasně napověděl co se stalo. Jeden z duchů mu přenastavil hodiny. Zbytek tedy odbyl rychlostí takřka bleskovou poděkoval otci, že ho donutil aby si zabalil včera, poděkoval matce ,že mu připravila jídlo i tak už běžel hodně pozdě. Rychlost jeho běhu mu připomínala rychlost sebe sama když poprvé uviděl jednu ze schopností duchů. Hnán touto představou a faktem že nestíhá konečně vlétl do správné budovy a dveří. " Huuuf. Sakra nikdy nevěřte duchům." pronesl, usmál se, ztichl a udělal krok do předu. Byli tma lidi co neznal, takže bylo lepší držet se zpátky.

William *Will* Mangetsu - 29. ledna 2012 18:01

Člověk někdy zapomene na čas Probudím se v šest hodin ráno. Hmf, to je tak brzy? Proč se mi to stává? No, to je jedno, alespoň se teď, když mám čas můžu ještě věnovat mému vlastnímu výzkumu. Koneckonců, jaký otec, takový syn. Vyhrabu se z postele a hmátnu po příručce o temných pokémonech, kterou napsal můj otec. Někdy je dobře, že máte za otce pokémoního vědce a někdy zas ne. Momentálně to je moc dobře, protože mám přístup k veškerým jeho výzkumům o všech pokémonech, které studoval a mezi nimi bylo i hodně vzácných. Chvíli si čtu o Houndourovi a jeho evoluci, ale potom zapnu počítač a otevřu soubor o ohnivých pokémonech. Growlithe, Houndour, Charmander, Magmar... Tolik úžasných pokémonů, ale nad nimi stojí úžasný Ninetales nad kterým visí tolik legend a tajemství, jako nad legendárními pokémony. Říká se, že Ninetales ovládá tajemné útoky, že je jedním z nejstarších pokémonů vůbec. Dokonce se někde vypráví, že jeho devět ocasů je tvořeno devíti dušemi a když ho někdo za jeden z jeho ocasů chytí, tak na něj může Ninetales uvalit kletbu, která bude trvat tisíc let. Ach, jak já bych chtěl na začátek dostat Vulpixe. Střídavě pročítám otcovi záznamy a střídavě si píšu svoje vlastní, které získávám z osobních zkušeností jiných trenérů, kteří procházejí městem a jsou ochotní se semnou podělit o nějaké informace. Takto pracuji už několik hodin a jaksi zapomenu na čas. Už zase. Z mého hypnotického stavu mě vytrhne až hlas matky, která se právě vrátila ze školy pro jednoho pokémona na ukázku a všimla si, že můj batoh je stále na svém místě. Wille! Jestli okamžitě nevyrazíš, tak bude tvůj teoretický výzkum to jediné co ti zbude, protože všichni pokémoni už budou pryč. Hopla... To už je vážně tolik? Eh... já když se zaberu do práce tak... Sakra! Věci už mám sbalené, jídlo nachystané, čtečku plnou informací a něco k jídlu jsem si dal u práce. Fajn, tak hlavně rychle. Rozloučím se s matkou, protože otec zapomněl, že dnes odcházím a pozoruje někde v lese... něco. Netrvá to dlouho, protože za prvé nebydlím daleko a za druhé mám od přírody rychlý krok, ale i tak jdu pozdě. Sakra co teď. Znám profesorku Hannah, otec mě s ní seznámil asi před rokem, když se u ní chlubil s nějakým novým pokémonem. Sice spolu vycházeli dobře, ale vím, že nemá ráda ty, kteří chodí pozdě. Potichu zaklepu na dveře a vejdu dovnitř. Snad to dobře dopadne a nebude si na mě stěžovat otci, to by bylo hodně potupné.

Vypravěč - 29. ledna 2012 19:57

Tobi, Will "No to si snad děláte legraci! Další opozdilci?". Jen, co se profesorka Hannah vrátí ze dvorku, kam předtím doprovodila Rileyho, vás propíchne pohledem. "Tak, a nebude nic!". Otočí se na podpatku a byla by vás tam nechala stát, kdyby se neozvala Kate "H...Hannah, ale to jim přece nemůžete udělat. Určitě se strašně těšili.". Po této větě se profesorka zastaví. Ještě jednou se na vás otočí a jakmile pozná Willa, nadzvedne obočí "Ty jsi syn profesora Mangetsu, že? Popravdě, tvůj otec mi dal vědět, že přijdeš.". Povzdechne si "Je to milý chlap.". Vtiskne Willovi do rukou balíček (mapa Dream Island, 5 pokeballů, pokedex) a pustí ho na dvorek. Pak se otočí na Tobiho "A ty...". Zamyslí se "Tak dobře, nevyhodím tě.". Vtiskne mu do ruky stejný balíček, jako předtím Willovi a pokyne mu ke dveřím, ve kterých už zmizel Will. Nakonec zamkne dveře od laboratoře "Tak a další opozdilci už mají smůlu.". Jasmína, Elizabeth, Antonia, Claire, Jade, Andrew, Riley Kate vás s úsměvem pozoruje. Když vidí, jak je dvoreček zaplněný a že se Tobi s Willem téměř ztrácí v davu, zatleská "Děti, vy, co jste si už vybraly pokemona, pojďte prosím za mnou.". Počká, až se kolem ní shromáždíte a vyvede vás ze dvorku jinými dveřmi, než jakými jste přišli. Vejdete do místnosti, která je plná podstavců s polštářky a jmenovkami, na kterých můžete číst jména nejrůznějších pokemonů. A ano, na každém polštářku leží jeden pokeball. Kate postupně přichází k podstavcům "Vuplix, Remoraid, Bulbasaur, Nidoran, Purrloin, Scraggy, Tepig.". Pokaždé, když vyslovila jméno pokemona, uchopila jeho pokeball a hodila ho jeho novému trenérovi. Nakonec se vám mírně ukloní "Prosím, starejte se o ně dobře. Jsou jako mé děti.". Pak odejde a nechá vás tam jen tak stát. Před vámi jsou otevřené dveře ven. Je jen na vás, jestli navážete rozhovor s ostatními a utvoříte nějaké skupinky, nebo jestli vyjdete ven a hned se vydáte na cestu. Tobi, Will Dvorek je teď, až na pokemony, úplně prázdný. Máte tak příležitost vidět, jak se tito tvorečkové, smutné z toho, že si je nikdo nevybral, mrzutě přesouvají od jednoho konce dvorečku ke druhému. Nakonec si vás přeci jenom všimne Psyduck, který byl odmítnut Rileym a s hlavou nakloněnou na stranu si vás pozorně prohlíží. Nakonec si stoupne k Tobymu. Toby Psyduck ti stojí u nohy a pozorně tě sleduje. Za chvíli se k němu připojí Munchlax a o pár minut později i Sunkern. Celý nedočkaví čekají, kterého z nich si vybereš. Psyduck Výška: 80 cm Typ: Vodní Pokedex: Kachní pokemon. Psyduck trpí častými bolestmi hlavy a může používat záhadné útoky, pokud je bolest velice intenzivní. Vývoj:Na levelu 33 se vyvine v Golducka Munchlax Výška: 60 cm Typ: Normální Pokedex: Velký jedlík. Každý den se jeho tělesná hmotnost zvětšuje. Dokáže polykat velká sousta bez žvýkání Vývoj: Při vysokém štěstí se vyvine ve Snorlaxe Sunkern Výška: 30 cm Typ: Travní Pokedex: Semínkový pokemon. Pije rosu, kterou shromažďuje pod listy. Věří se, že nejí ani nepije nic jiného. Vývoj: Po použití Sun Stone se vyvine v Sunfloru. Will Ani se nestačíš pořádně rozhlédnout a už ti kolem hlavy poletuje Hoothoot. A zdá se, že přítomnému Mareepovi se velice zalíbilo tvé tričko, které mu pomalu ale jistě mizelo po kouskách v puse. Najednou ucítíš žár na ruce. Když se podíváš dolů, zjistíš, že si tě mimo jiné na první pohled oblíbil i Litwick. Hoothoot Výška: 70 cm Typ: Normální/Létací Pokedex: Soví pokemon. Hoothoot stojí na jedné noze. Využívá jeho silné oči, aby viděl jasně i v nejtemnější noci. Vývoj: Na levelu 20 se vyvine v Noctowl Mareep Výška: 60 cm Typ: Elektrický Pokedex: Vlnový pokemon. Ve své vlně uchovává statickou eletřinu. Snaží se vyhýbat se boji. Vývoj: Na levelu 15 se vyvine ve Faaffyho Litwick Výška: 30 cm Typ: Duší/Ohnivý Pokedex: Svíčkový pokemon. Živí se životní energií lidí i pokemonů, kterou posiluje plamínek na své hlavě. Vývoj: Na levelu 41 se vyvine v Lampenta (Jakmile si Will a Tobi vyberou pokemona, platí pro ně to samé, co předtím pro ostatní. Tzn. slečna Kate a rozhodnutí, jestli pojedou sólo nebo v týmu)

Claire Lionpaw - 29. ledna 2012 20:23

Nový začátek V rukou jsem pevně svírala svůj první pokébal společně s prvním pokémonem. Možná bych se mohla pokusit naučit ho trochu mluvit. Bylo by to skvělé, kdybych musela delší dobu cestovat sama. Tady ke mě možná ostatní moc přátelští nebudou. Přece jen jsem přistěhovalec a k těm se prý lidi chovaj odtažitě. Stejně si myslím, že bych si tu pár kamarádu udělat mohla. Vytáhnu z kapsy od mikiny jedno lízátko a se zašustěním ho rozbalím. Je tu nějaké moc velké ticho Pomyslím si, když je zašustění obalu výraznější, než bych čekala. Strčím si lízátko do pusy a rozhlídnu se kolem sebe. Můj pohled napřed padne na Rileye. Příjde mi, že by s ním mohla být na cestách sranda. Potom se dívám i na ostatní. Snažím se na všechny usmívat a doufám, že někoho zaujmu, nebo najdu nějakou kamarádskou duši. Pohledem se zase vrátím k Rileyovi. To je vlastně ten kluk, který přišel pozdě a všichni pokémoni se mu vyhýbali. Třeba bude rád, když k němu někdo příjde a pokusí se s ním kamarádit. Pomalu k němu jdu a nesměle zamávám. "Ahoj, já jsem Claire. A ty?"

William *Will* Mangetsu - 29. ledna 2012 20:41

Výběr pokémona Jak jsem čekal, profesorka není moc nadšená, že jsme přišli pozdě. Už to skoro vypadá, že se vrátíme domů bez pokémona, ale při bližším pohledu ve mě pozná syna svého kolegy a nechá mě s pokedexem a pokébaly jít dál a toho druhého kluka, který přišel taky pozdě taktéž. Na planině to vypadá trochu pustě, zdá se, že tady už bylo hodně trenéru, kteří uš svého pokémona mají. Ani se nestihnu bát o to, jestli mě někdo z těch zbylých bude chtít, kdy jsem obklíčen rovnou třemi. Kolem hlavy mi poletuje Hoothot, Mareep si mě spletl s rychlým občerstvením a tajemný Litwick se rozhodl ukázat mi, jak ke mně zahořel plamenem, doslova. Není to vůbec lehký výběr, ale už vím, že to bude buď Hoothot, nebo Litwick. Hoothot je tajemná noční sovička, která ovládá hypnózu, ale Litwick je krásný ohnivo-duchový pokémon a já mám ve velké oblibě ohnivé tajemnější pokémony. Výběr je vlastně jasný... Litwick. Omlouvám se přítomným pokémonů, ale mohu si vybrat pouze jednoho a tím bude Litwick. Otočím se na zbylé dva. Opravdu mě to mrzí. A Marrep, já to tričko potřebuji a nejlépe v celku. Ani nečekám, že by toho nechala a tak si tričko rychle uvolním z jejích úst a chráním ho před jejím apetitem. Ahoj Litwicku, já jsem Will, doufám, že spolu budeme vycházet v dobrém. Spolu s ostatními zamířím za Kate do jiných dveří, kde dostaneme pokémonův pokébal. Ani se moc nerozkoukám a chovatelka nás opustí. Tak... a co teď? Možná by nebylo od věci cestovat ve dvojici. Na druhou stranu, kdybych byl sám, tak bych se mohl věnovat svému vlastními osobnímu výzkumu tak jak bych zrovna potřeboval a nemusel bych brát ohledy na společníky. No uvidíme. Pokud někdo příjde, tak jako správný vědec nejprve zjistím co je zač podle jeho jednání a řeči těla a podle toho se uvidí.

Tobias "Tobi" Silver - 29. ledna 2012 20:52

Tak který Vlastně jsem byl rád ,že mě nevyhodili a nechali mi vybrat Pokémona, rozhodně nepotřebuji roční odklad. To by nebylo pro mou pověst dobré. Ani pro dům. Takže došlo k vybírání. Nejdřív jsem lehce uraženě sledoval ducha jak si vybírá úplně někoho jiného. To bylo překvapivé ,ale jen z části. Po chvíli jsem se z toho šoku stejně oklepal a hlavně díky tomu ,že jsem na sobě cítil pohledy tří tvorů. Dřepl jsem si a pozoroval jsem je jednoho po druhém. " Hmmm copak tu máme Psyduck,Sunkern a Munchlax. No ani jeden není temný nebo duch. To je pravda, ale to nevadí však mohu další získat." Dlouho jsem nic nedělal stál jako bez hnutí když v tom jsme bleskově vykřikl. " Baf." a vyplázl jazyk a navíc si roztáhl koutky úst. No prostě jsem zkusil jeden ze strašidelných šklebů. Důležité byli reakce. Psyduck nejspíše vypadal ,jako by si toho ani nevšiml. Sunkern se malinko stáhl a Munchlax po chvíli vyplázl jazyk také a poprskal mě. Tím získal sympatie za správnou reakci. Navíc aspoň trochu vypadal jako strašidlo. " Nezapomeň všichni Pokémoni mají duši, tak opatrně." zaznělo mi v hlavě varování, které jsem občas slýchal doma. " Páni, myslím ,že by jste se mi hodili všichni svým způsobem. Ale mohu si vybrat jenom jednoho. No nesmíte se zlobit, ale bude to Munchlax." přiblížil pěst k Munchlaxovi ,aby si spolu ťukli. " Tak a budu ti říkat Drobku." usmál jsem se spokojeně. Ještě počkat na pokebaly mapu pokedex a možná pokebal pro Drobka. A pak pak zbývalo zjistit ,jestli tu má někdo pro strach uděláno.

Jasmína Delor - 29. ledna 2012 21:04

Začátek cesty Kate řekla ať ti co si už vybrali jdou za ní. „Tak pojď Bulbasaure.“ Pobídnu ho a vydám se za ní. Tam nám dá pokébaly od našich pokémonů, trochu nemotorně jsem ho chytila. „Nebojte se. Budu se o něj dobře starat.“ Slíbím ji a otočím se na Bulbasaura. „Tak teď jsme parťáci. Doufám, že budeme dobří přátelé.“ Pohladím ho. Rozhlédnu se. Napadlo mě, že by nebylo špatné cestovat s někým. Chvíli si ostatní prohlížím a nakonec se rozhodnu prostě někoho namátkou zeptat. Přistoupila jsem k jedné černovlasé dívce (Elizabeth). „Ahoj. Já jsem Jasmína.“ Představím se ji. „Tak mě tak napadlo... že by možná bylo fajn necestovat sama... takže... totiž... nechtělo by se ti jít spolu?“ zeptám se trochu rozpačitě.

Elizabeth Dawn - 29. ledna 2012 21:09

Seznámení s Jasmínou Zatímco se seznamuji se Scraggym, tak dorazí ještě několik dalších trenérů. Když vidím, jak se na ně profesorka Hannah dívá, tak si tiše oddechnu, že jsem taky nezaspala. Než se stačím svého pokémona zeptat, jestli mu nevadí být v pokébalu, tak na nás Kate zavolá, abychom šli za ní. "Pojď se mnou, Scraggy." usměji se a spolu se svým pokémonem následujeme chovatelku zpět do budovy. Zavede nás do místnosti, ve které jsou vyskládány pokébaly našich pokémonů. "Díky." zasměji se, když chytím hozený pokébal a prozatím ho schovám. Když Kate odejde, tak se otočím na Scraggyho a usměji se. "Ještě jsem se tě ani nestačila zeptat, jestli ti nevadí cestování v pokébalu. Co si o tom myslíš?" zeptám se ho a pozorně sleduji, jak se na to tváří. Potom se zamyšleně rozhlédnu po ostatních a přemýšlím, jestli by bylo lepší jít sama, nebo se s někým spárovat, když v tom ke mně přistoupí jedna dívka. "Ahoj, jasně... Taky jsem o tom právě uvažovala. Budu moc ráda, když půjdeme spolu." usměji se, když domluví. "Jinak, já jsem Elizabeth a tohle je můj Scraggy." představím sebe i svého pokémona. "Myslíš, že můžeme vyrazit? Už bych ráda byla na cestě." usměji se nedočkavě.

Jasmína Delor - 29. ledna 2012 21:24

Cesta s Elizabeth Usměji se. „Ráda tě poznávám.“ Podívám se na jejího pokémona. „Vás oba. Tohle je Bulbasaur.“ Opravím se ještě. „Tak dobře. Pojďme ven. Tam si ještě sedneme a dohodneme se na cestě. Nashledanou.“ Rozloučím se a vydám se s Elizabeth a našimi pokémony ven. Našla jsem lavičku a posadila se. Otevřela jsem balíček, pokedex jsem si dala do vnitřní kapsy sáčka a pokébaly si připevnila ke speciálnímu pásku, měla jsem tam na pokébaly kapsičky. Pak jsem vzala mapu a roztáhla ji na sedačku mezi mě a Elizabeth. Chvíli si ji prohlížím. „Tak fajn... navrhovala bych tuhle cestu. Odsud bych šla do Wander Town. Z něho do Loot Town, pak přes horu a most do Blue City pro první odznak. Pak bychom šli do Clock City, kde je další odznak. Pak dál do přístavu v Port City, abychom se dostali do Corn City. A odtamtud k mostu na....“ Zarazím se. „Na Jasmine island... vtipný. Ten ostrov se jmenuje jako já. Co myslíš?“ Pousměji se. Zobrazit SPOILER

Elizabeth Dawn - 29. ledna 2012 21:48

Cesta s Jasmínou "To je výborný nápad. Musím přiznat, že na trasu cesty jsem ještě ani nepomyslela. Byla jsem hrozně nervózní z toho, jaký pokémon si mě vybere." přikývnu s úsměvem hlavou. "Tak ahoj a hodně štěstí." rozloučím se ještě s ostatními novopečenými trenéry a následuji Jasmínu i se svým pokémonem ven z laboratoře. Posadím se vedle ní na lavičku a se zájmem se zadívám na rozloženou mapu. "Hmm... to vypadá docela rozumně..." souhlasně kývnu hlavou nad vyznačenou cestou. "Zatím si to neumím vůbec představit. Musíme pořádně trénovat, abychom získaly nějaké odznaky... Ale jsem si jistá, že to bez problémů zvládneme." zvednu hlavu od mapy a sebevědomě se zazubím. "Jasmine island... to je rozhodně dobré znamení." rozesměji se. "Možná ti tam díky tomu budou nadržovat." zamrkám pobaveně. "Tak, myslím, že můžeme pomalu vyrazit." zvednu se z lavičky a počkám, než Jasmína složí mapu. "Do Wander Town... " vychutnávám si ta slova a spokojeně se usmívám. "Je zvláštní, jak to hezky sedí... Město Toulek..." potřesu hlavou a otočím se na Scraggyho. "Co kdybys byl zatím venku z pokébalu? Musím si tě pořádně užít." zamrkám s úsměvem. "Kdybys byl ale unavený, tak se hned ozvi." Potom spolu s Jasmínou opustíme Spear City a zamíříme k Wander Town.

Jasmína Delor - 29. ledna 2012 22:02

Cesta s Elizabeth „To nejsi sama. Taky jsem byla bez sebe nervozitou. Ale nakonec to bylo v pořádku. Jen mě mrzí, že jsem si je nemohla vzít všechny.“ Pousměji se. Pokývám hlavou. „Proto se mi tahle trasa líbí. Než dojdeme k prvnímu stadionu je to docela dálka. Za tu dobu stihneme chytnout nějaké pokémony a získat trochu zkušeností.“ Schovám zase mapu a zvednu se. Usměji se. „Nadržovat... to ne... spíš to budu slýchávat tak často až mi to poleze krkem.“ Zasměji se a vykročíme na cestu. „Jinak budeme procházet mojí vesnicí. Vine Town. Mohli bychom se tam zastavit a nabrat trochu zásob na cestu. Do Wander Town to je pak už docela daleko a moje zásoby to asi nevydrží.“ Zamyslím se. „Mám malý kotlík a pánvičku a hodně polévek v prášku, kromě jiného... ale polévka na dlouho nezasytí.“ Přemýšlím. „Město Toulek... to je taky znamení... taky se budeme toulat.“ Usměji se. Podívám se na Bulbasaura a radostně se usměji. Konečně.... svoboda. „Nemůžu se dočkat na všechny ty pokémony a lidi a místa... dobrodružství o kterém jsem vždycky snila.“ Vzdychnu si. Vytáhnu pokedex a zamířím s ním na Bulbasaura. „Tak se podívám jaké má útoky. Radši budu připravená. Za městem na nás může kdykoliv vyskočit divoký pokémon.“

Pokemon Andrew Night - 30. ledna 2012 13:30

Začátek cesty Hladím svého Nidorana a přemýšlím o tom, jestli si budu hledat nějaké společníky či nikoli. Všimnu si, že po naší vetší skupince ještě přichází několik opozdilců, ale je mi to jedno. Každý muže zaspat a každého je jeho věc, jak ke svému životu a jeho organizaci přistupuje. Společně s těmi, kteří přišli v čas se vydám za Kate pro pokébal od svého pokémona a i tam se podle všeho začnou tvořit první skupinky. Asi by bylo lepší, kdybych k někomu šel, ale ke komu? Hm? Hm? Nakonec se vydám za klukem k němuž těsně přede mnou zamířila jiná mnohobarevná holka (Riley a Claire). Zdravím lidi, pokud vytváříte skupinku, nemohl bych se k vám přidat? Jmenuji se Andrew a tohle je můj Nidoran. Tak uvidíme, snad mě příjmou, ale když ne, tak si snad nějak poradím, nebo si najdu někoho jiného.

Jade Flores - 30. ledna 2012 13:56

Skupinky Tak se raduju z toho, že mám svého prvního Pokémona, že si skoro ani nevšimnu profesorky Kate. Máme jít za ní! Vezmu Vulpixe do náruče a doženu ostatní. V místnosti je jeden pokébal pro každého z Pokémonů, které jsme si vybrali. Když mi Kate hodí Vulpixův pokébal, s úsměvem ho chytnu a ukážu ho Vulpixovi. "Tak co, Vulpí, co si o tom myslíš? Chceš dovnitř, anebo radši ne?" Je mi to celkem jedno, pokud mu to nebude vadit, dám ho tam. Pokud uvidím, že se na to nijak zvlášť netváří, nechám si ho v náručí. Pak profesorka Kate odejde. Vidím, že se zatím utváří skupinky. Jelikož by pro mě bylo utrpení cestovat sama, hledám někoho, kdo zatím ještě vytváří skupinku. Všimnu si nějaké duhové holky, jak přišla za černovlasým klukem (Claire, Riley) a nejspíš mu nabízí skupinku. Pak k nim přijde ještě nějaký černovlasý kluk (Andrew), ale to už si to k nim mířím taky. Snad nebudou mít nic proti tomu, abych se k nim přidala. Jen doufám, že čtyři není moc početná skupinka, ale zase... No, uvidíme. Doufám, že u nich s Vulpim uspějeme. "Ahoj lidi, já jsem Jade! Nedokázala bych cestovat sama, nevadilo by vám, kdybychom se k vám tady s Vulpixem přidali?" Zářivě se na všechny přítomné usměju a čekám na odpověď. Modlím se, aby byla pozitivní.

Vypravěč - 30. ledna 2012 17:45

Jasmína, Elizabeth Profesorka i s chovatelkou vám ještě zamávají, ale to už vy jste pryč z budovy. Nevypadá to, že by vaše pokemony štvalo být v pokeballu, ale pokud se rozhodnete je mít u sebe, tak rozhodně nešťastní nebudou. Co se divokých pokemonů týče, zatím nic moc. Maximálně pár ptačích, ale ti hned zmizí v oblacích. Stejně tak to je s osamocenou Pachirisu ve větvích jednoho ze stromů. Ale les, který leží mezi Vine Town a Wander Town je pokemonů plný, takže žádné strachy.

Elizabeth Dawn - 30. ledna 2012 18:11

Cesta do Vine Town - Jasmína "To mi povídej. Bylo hrozně těžké si nakonec jednoho z nich vybrat." kývnu souhlasně hlavou. "To je taky docela možné... ale jsem si jistá, že to zvládneš." zamrkám pobaveně. "To není špatný nápad. Moje zásoby sice pár dní vydrží, ale nikdy neškodí mít nějakou zásobu. Mám hodně energetických sušenek a pár tuňáků. Taky nějakou slaninu a tak. Kotlík jsem s sebou nechtěla tahat, takže mám jenom takovou malou pánev... Bude lepší se na tu cestu pořádně vybavit. A když jdeme dvě, tak to alespoň budeme moct dobře rozdělit." souhlasím s Jasmin. "Cítím se dost podobně... Tohle je den, na který jsem tak dlouho čekala, a když konečně přišel, tak tomu skoro nemůžu uvěřit." lehce se usměji a zasněně se zadívám před sebe. Už jsem vyšly z města a namířily si to do Vine Town. "To máš vlastně pravdu..." plácnu se dlaní do čela. "Vždyť já ani nevím, jaké útoky Scraggy obvykle používá." Následuji Jasmínina příkladu a vytáhnu svůj pokedex, abych se o nich něco dozvěděla. Scraggy mezitím ťapká vedle mě a tváří se velice spokojeně.

Vypravěč - 30. ledna 2012 19:30

Jasmína-Bulbasaur Díky svému pokedexu jsi zjistila, že tvůj Bulbasaur má za útoky zatím pouze: Tackle - normální - pouze zraňuje Charm - normální - snižuje soupeřův útok o dva stupně Elizabeth - Scraggy Tvůj pokedex ti velice ochotně sdělí, že tvůj Sraggy umí: Low Kick - bojový - účinnost podle váhy protivníka (čím je protivník těžší, tím je útok silnější) Leer - normální - sníží protivníkovu obranu o jeden stupeň

Tobias "Tobi" Silver - 30. ledna 2012 19:57

Otázka týmu Dostal jsem svůj Pokéball, ačkoliv Drobek v pravdě neměl být v Pokébalu dlouho, vlastně je hned vypuštěn ,aby se rozhlédl kolem a já si aspoň mohu zahrnout novou finanční položku. Jídlo pokud se nepletu Drobek toho sní fakt hodně ,jenže pokud najdu správný dojo , nebo tak něco možná by se mohl naučit nějakou tu fintu od lidí, vždyť skoro tak vypadá. Nicméně je dobré zjistit co vlastně Drobek umí. Takže začnu hledat v Pokédexu, možná když už tu jsou i ostatní děti a Pokémoni, zkusím co mi Pokedex řekne o nich. Když jsem s tímto průzkumem hotov seznám, že pár pokemonů je temných nebo duch. No hold má někdo štěstí. Tak jako tak bude ,ale nejlepší vyrazit. Možná trochu potrénovat ale hlavně vyrazit. S trochou štěstí bych mohl potkat něco temného v noci na cestě. Jenže zbývá jediná otázka a to jít sám nebo ne? Rozhodnu se jí řešit po svém. " Má tu někdo pro strach uděláno?" pokud finty se strachem pomáhají při výběru Pokémonů, proč by nemohli pomáhat při výběru případného spolucestovatele.

Riley Hunt - 30. ledna 2012 20:23

Že bychom vyrazili? Jelikož je Remoraid vodní pokémon, tak ho co nejdříve musím dát do pokébalu. Chystám se vytáhnout jeden z těch, co jsme dostali, ale profesorka nás i další opozdilce.. Tse... byla na ně mnohem milejší než na mě.. No, jak jsem říkal, tak nás vzala profesorka s tou chovatelkou do jedné místnosti, kde byly pokébaly s jmény. Podívám se na Remoraidův pokébal. Je tak krásný. Usměji se. Je sice obyčejný, ale naprosto určený přímo pro mého milého Remoraida. Uchopím pevně pokébal a vyjdu zpět do zahrádky k jezírku, kde je Remoraid. Ukážu mu pokébal. Je to poprvé co dávám pokémona do pokébalu, tak to snad udělám správně. Usměji se na něj. Vrať se do svého pokébalu Remoraide. Řeknu a sleduji, jak můj nový pokémon mizí v červené záři. Vyjdu ze zahrádky a chci vyjít, ale tu mě zastaví taková podivná a přehnaně optimisticky barevná holka, co vypadá jako trus jednorožce. Podivným výrazem se na ni povídám, ale hlavně nenápadně, aby si nevšimla, že jsem si jí již všiml. Přemýšlím jakou výmluvu jí řeknu, abych s ní nemusel jít. Když tu přichází má záchrana. Vlastně dvě. Dva normální lidi! Holka a kluk. Vlastně ne, neutváříme skupinu. Trochu potlačím ty dva dál, když jsem si jistý, že se duhovka zaměří na někoho jiného. Ale rád s vámi dvěma budu cestovat. Usměji se. Můj pokémon je Remoraid, ale nemůžu ho tady pustit. Ukážu, alespoň pokébal, ačkoliv pochybuji, že by jim něco řekl. Zaslechl jsem od té jedné holky z těch co odešly, jakou cestou míří, a myslím si, že by to bylo dobré i pro nás. Navíc stadion v Corn city je pro mě dost důležitá zastávka a výzva. Ušklíbnu se. Mimochodem, já se jmenuji Riley Hunt.. představím se. Tak můžeme vyrazit? Usměji se znovu a a ukážu směrem, kde si myslím, že je Vine town- má vesnička.

Vypravěč - 30. ledna 2012 20:27
	Riley Hunt Když se pokoušíš poslat pokemona zpátky do pokeballu, tak se zpočátku zdá všechno v pořádku. Ale za chvíli se červené světýlko opět rozzáří a Remoraid sebou začne mrskat na hliněné zemi. Zdá se, že tvůj pokemon pokeball nemá zrovna v oblibě.

Jasmína Delor - 30. ledna 2012 20:29

Cesta do Vine Town – Elizabeth „Být dvě, tak bychom to s těmihle zásoby zvládly. Ale když jsem odcházela z domova nedošlo mi, že budeme krmit i naše pokémony. Takže toho máme málo. A to radši budu o hladu já než aby mi hladověl Bulbasaur.“ Pokývám rozhodně hlavou. „No... pokud jde o ten kotlík... je fakt meličkej, je to děsný, že toho člověk nemůže vzít víc... no teda může, ale pak se tahá s děsnou tíhou.“ Pokrčím rameny. Usměji se na Elizabeth. „Myslím, že mi dvě si budeme rozumět.“ Řeknu spokojeně. Pak jsem taky zkontrolovala útoky Bulbasaura. „Takže Tackle a Charm. To jde.“ Zamyslím se. „Charm. To je, že může okouzlit soupeře opačného pohlaví, že?“ zeptám se Elizabeth a uvědomím si, že nevím jestli je Bulbasaur sames nebo samička. Jenže... jak to zjistit? „Jak se u pokémonů zjišťuje pohlaví?“ zeptám se rozpačitě. Schovám pokedex a konečně začnu věnovat pozornost okolí jestli neuvidím nějakého pokémona. Nemohla jsem se dočkat až si nějakého chytím.

Claire Lionpaw - 30. ledna 2012 20:40

Odmítnutí a trapné ticho Když se na mě Riley podívá a začne mě ignorovat, hned je mi jasné, že ho asi zaskočil můj pozdrav a nebo můj vzhled. Spíš ten vzhled. A to jsem se s tím barvením vlasů tak snažila. To tu vážně není nikdo kdo to dokáže ocenit? Ve tmě se s tím třeba neztratím a každý mě hned krásně vidí...Počkat. Není to zrovna v některých případech nevýhoda? Přemýšlím zase příliš dlouho a uvědomuju si, že takhle mi všichni utečou a já budu muset cestovat sama. To se mi zrovna dvakrát nechtělo. Podívám se na svůj pokébal a usměju se. Až najdu někoho, kdo by se mnou chtěl putovat, tak ho asi pustím ven. Bojím se, že sama ohnivého pokémona asi jen tak nezvládnu, ale pokud se nikdo nenajde, tak se s tím holt budu muset poprat sama. Vytáhnu z pusy lízátko a rozhlédnu se. Můj pohled padne na kluka kus ode mě. Sakra. Ten vypadá celkem děsivě, je jako z nějaký hororový knížky. Sice čtu horory ráda, ale riskovat to? Uslyším, jak vyřkne svou otázku a zamyslím se. No, pro strach uděláno? Někdy si nějaký ten děsivý příběh přečtu, někdy se na nějaký ten děsivý film podívám. Někdy pak i celou noc nespim...To je jedno. Párkrát si ještě cucnu lízátka a pak se vydám směrem k Tobiasovi. Ahoj, já jsem Claire. A pro strach uděláno, no, celkem mám. Zazubím se a čekám na jeho odpověď.

Pokemon Andrew Night - 30. ledna 2012 20:43

Seznamování Mířím právě k Rileyovi spolu s s ještě jenou holkou. Na kratičký okamžik jsem záhledl v jeho očích záblest emocí, které říkaly, že s onou velice barevnou holkou, která k němu zamířila první být nechce. Já ho i docela chápu, protože také nemám rád až moc podivínské lidi. Riley mě i Jade odvede kus dál od Claire, která se tedy zaměřila na někoho jiného. Pak se Riley předstatví a pochlubí se, jakého má pokémona. Těší mě, já jsem Andrew Night a tohle je můj Nidorin. Pohladím svého pokémona, který způsobně sedí vedle mě. Tvůj návrh zní rozumně, také jsem uvažoval o podobné trase. Jakmile rukou ukáže směrem, kde podle něho leží Vesnice Vine, tak se lehce pousměji. Natáhnu ruku a pomocí ní mu trochu poupravím směr, aby byl přesný. Pro mě můžeme, jenom se ještě podívám na útoky svého Nidorana. Vytáhnu pokedex a namířím s ním na svého pokémona. Vám dvěma doporučuji totéž, protože jakmile narazíme na divokého pokémona, tak na nějaké zjišťování něbude čas. S Renoraidem to bude mít trochu obtížnější, protože ho mimo vodu nebude moct povolávat do boje a tudíž třeba v lese nebude mít jak chytat pokémony. No, třeba budeme mít štěstí a na každém kroku bude přírodní jezírko. Uvidíme jak se všechno vyvine.

Tobias "Tobi" Silver - 30. ledna 2012 21:30

Duhová víla Když na mou výzvu reagovala Clair ,u dělal jsem nejprve krok dozadu. Inu moc barev na jednu temnou duši. Na druhou stranu někdo tak barevný musí být trhlí nebo ne? A no sice má pokémona,který rozhodně neaspiruje na pěkného podle mích měřítek je tu stále vidina milé společnosti. A inu pokud chci být dobrý musím se naučit vycházeti s tím kdo je úplně jiný jak já. " Eh. Ahoj Claire." usmál se nervozně. " To byla dobrá odpověď, protože já potřebuji někoho kdo se nebojí. A vlastně by tvoje vlasy mohli fungovat..... Eh jo já jsem Tobi." nervozně cuknu rukou, fakt nevím jak to s podáváním chodí. " Takže tobě by nevadilo kdybychom spolu chodili....." to co jsem vypustil z úst si uvědomím moc pozdě. "Jako myslím po světě." Dodám rychle a ihned přejdu k jiné informaci. "No tohle je Drobek." ukážu na svého Munchlaxe.

Antonia *Abie* Smith - 30. ledna 2012 21:31

Pozdní reakce k utváření skupin Povídám si s Purrloinem, no povídám, spíš mu říkám různé věci o mě, když si všimnu nově příchozí skupinky. Moc času na zkoumání, co jsou zač, ale nemám, jelikož nám chovatelka Kate řekne, ať jdeme za ní. Fajn.. Kate nás zavede do nějaké místnosti, kde nám dá pokébally od našich pokémonů. Tedy, spíš hodí. Já se ale soustředěním na chytání pokéballu zatěžovat nemusím, jelikož Purrloin vyskočí a chytí ho. Skloním se k němu, pohladím ho a vezmu si od něj pokéball, který si schovám. Všimnu si, že se začínají tvořit skupinky a proto odejdu stranou, abych nepřekážela. Po chvilkovém pozorování ostatních si ale uvědomím, že by nemuselo být na škodu cestovat ve dvojici. Chvíli přemýšlím, koho jít otravovat, nakonec to ale vzdám a prostě vykřiknu: „Je tu ještě někdo bez skupinky, kdo by se chtěl připojit ke mně a mému pokémonovi?“ usměji se a ukážu na Purrloina. Kladnou odpověď ale moc nečekám, co jsem si tak stačila všimnout, tak většina již svou skupinku má.

William *Will* Mangetsu - 30. ledna 2012 21:46

Jak řekla, poslední reakce Už to vypadá, že půjdu sám, když se ozve silný hlas, který se ptá po někom, kdo ještě nemá žádnou skupinku. Zajímavá osobnost a stejně tak zajímavý pokémon, možná by mě společně mohli naučit si trochu věřit a nebýt pořád tak formální. Zamířím za zdrojem hlasu a můj Litwick letí za mnou. Jakmile k holce, která před chvíli volala dorazím (Antonia), tak se ji představím. Zdravím, já jsem William a tohle je můj Litwick. My bychom se k tobě a tvému pokémonovi klidně připojili. Doufám, že dělám dobrou věc a že z ní nevypustím duši. Podle jejího jednání je velice sebejistá a to bych také potřeboval. Uvidíme, jestli spolu dokážeme vycházet a cestovat.

Claire Lionpaw - 31. ledna 2012 14:07

Setkání s Tobim Když vidím jak je nervózní, tak jsem trochu ráda, jelikož jsem na tom celkem stejně. Díky předešlému odmítnutí jsem si už myslela, že se nikdo, kdo by se mnou chtěl cestovat, nenajde. "Těší mě, Tobi." Potřesu si s ním rukou a usměju se jako sluníčko, což musí vypadat s kombinací duhových vlasů celkem děsivě. "Vůbec mi nevadí, když spolu cournem po světe. Bude alespoň sranda, můžem chodit navštěvovat divný místa, mohli by tam být dragon nebo ghost pokémoni." Podívám se na jeho pokémona a hned si k němu dřepnu. Drobek? Ten je ale roztomilej! S úsměvem ho opatrně pohladím a potom se podívám na Tepiga. No, já dostala Tepiga. Ale zatím nevím, ani jak ho pojmenuju a jestli ho vůbec zvládnu. Přece jenom je to ohnivý druh. Začnu se zubit a prohrábnu si své vlasy. Tento tik mám bohužel často, skoro vždy kdy jsem nervozní, nebo na mě jde jedna z hyperaktivních nálad.

Antonia *Abie* Smith - 31. ledna 2012 15:34

Seznámení Se zájmem se dívám okolo, když v tom si všimnu, jak ke mně míří nějaký kluk. Když se představí, zeširoka se usměji. „To budu moc ráda, nerada cestuji sama. Ty jsi jeden z těch, co přišli pozdě, že? Já jsem Antonia Smith, ale radši mám, když se mi říká ‚Abie‘.“ Představím se a všimnu si poletujícího Litwicka. „Máš roztomilého pokémona. Ups, málem bych zapomněla, toto je Purrloin.“ Představím i mého pokémoního společníka. „Začíná tu být trochu prázdno, co kdybychom také vyrazili?“ zeptám se s úsměvem. „A mimochodem.. doufám, že umíš zacházet s mapou, já totiž ne.“ Přiznám jednu ze svých slabin a vytáhnu z tašky, kterou mám přes rameno, pokédex. „Možná bych se taky mohla podívat na Purrloinovi útoky.“

William *Will* Mangetsu - 31. ledna 2012 15:56

Seznámení Zdá se, že moje nabídka byla přijata, to je dobře. Ehm... ano, já jsem bohužel přišel o chvíli později než ostatní, ale to nebylo tím, že bych snad zaspal, já jsem se pouze ponořil do svého výzkumu a jaksi jsem zapomněl na čas. Mimochodem, tvůj Purrloun je také moc hezký. Nervózně se usměji. Tak, a teď mám dilema. Mám jí říkat Antonia, nebo jak to podle sebe má raději Abie? No... zkusím ji někdy říct Abie a uvidím, jak se bude tvářit. Bože, proč nad vším pořád tak přemýšlím a dělám problémy i tam kde nejsou? S mapou? Ovšem, že umím pracovat s mapou. Někdy jsem otcovi pomáhal s prací a mimo jiné jsem i hledal kde se ten či onen pokémon vyskytuje. Kam navrhuješ vyrazit. Třeba směrem k Vine town? Mezitím se zařídím dle jejího příkladu a pomocí pokédexu zjišťuji, jaké útoky můj pokémona vlastně umí. Ze svých rozsáhlých znalostí bych jeho útoky dal dohromady, ale nikdo by mi nezaručil, které z nich Litwick už opravdu umí.

Tobias "Tobi" Silver - 31. ledna 2012 18:26

A pak že barevné nemají vkus. Clair se zdála být opravdu hodně sympatickou osobou už proto ,že se ho možná snažila vyděsit, což byl u někoho kdo je zvyklí probudit se napůl Gengarově břiše, jako házet hrách na stěnu. Rozhodně jí to ale nezazlíval. " A nebo dračí duchové... ty taky ráda duchy? Já potřebuju nějaké chytit a nebo dark, jenže to předtím musím Drobka trochu zmermomocnit. Normální typ a normální útok to není dobré." podívám se na teipinga a potlačím touhu ,při pohledu na něj ho nazvat pašíkem. " Hmm jmeno přijde samo druh ne druh. Nebo snad to je u ohnivých problém? Drobek roztomilej no vypadá jako malé strašidlo, takže jo trochu." ušklíbnu se. " No a teď to chce zjistit kde by se dobře trénovalo a najít les . Taková noc v lese je na dark pokémony ideální. A těm by normální útoky mohli trochu víc vadit. Navíc Drobek potřebuje získat zkušenosti. No a taky jídlo spoustu...že jo Drobku." na to můj Munchlax, jen naznačí prsty že by něco snědl a uznale odpoví. "Munchlax" "No to říkám tuhle malou popelnici budeme muset pořádně krmit naštěstí jí vše .... no snad nesní tvého Teipinga. Ačkoliv svačinka je zajímavé jméno."

Vypravěč - 31. ledna 2012 20:18
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Antonia - Purrloin Scratch /Škrábání/ - normální - pouze zraňuje (útočný) Hone Claws /Nabroušení drápků/ - temný - zvýší útok a přesnost o jeden stupeň

Vypravěč - 31. ledna 2012 20:19
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Claire - Tepig Tackle - normální - pouze zraňuje (útočný) Body Slam /Náraz/ - normální - 30% šance na paralyzování (útočný)

Vypravěč - 31. ledna 2012 20:21
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Tobias - Munchlax Metronom - normální - náhodný pohyb Tackle - normální - pouze zraňuje (útočný)

Vypravěč - 31. ledna 2012 20:22
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jade - Vulpix Ember /Jiskry/ - ohnivý - 10% šance na popálení (útočný) Howl /Kvílení/ - normální - zvyšuje útok o jeden stupeň

Vypravěč - 31. ledna 2012 20:22
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Andrew - Nidoran Leer /Chtivý pohled/ - normální - sníží soupeřovu obranu o jeden stupeň Poison Tail /Jedový ocas/ - jedový - 10% šance na otrávení protivníka (útočný)

Vypravěč - 31. ledna 2012 20:23
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Riley - Remoraid Water Gun /Vodní pistol/ - vodní - pouze zraňuje (útočný) Screech /Zavřeštění/ - normální - sníží protivníkovu o dva stupně (pouze, pokud je zasažen)

Vypravěč - 31. ledna 2012 20:25
	soukromá zpráva od Vypravěč pro William - Litwick Astonish /Ohromení/ - duší - 30% šance na způsobení strnutí (útočný) Ember /Jiskry/ - ohnivý - 10% šance na popálení (útočný)

Vypravěč - 31. ledna 2012 20:27
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jasmína - Bulbasaur Tackle - normální - pouze zraňuje (útočný) Charm /Očarování/ - normální - snižuje soupeřův útok o dva stupně (pouze pro opačné pohlaví)

Vypravěč - 31. ledna 2012 20:28
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Elizabeth - Scraggy Low Kick /Nízký kop/ - bojový - účinnost podle váhy protivníka (čím je protivník těžší, tím je útok silnější) (útočný) Leer /Chtivý pohled/ - normální - sníží protivníkovu obranu o jeden stupeň

Elizabeth Dawn - 31. ledna 2012 21:03

Cesta do Vine Town – Jasmína "Já jsem si s sebou naštěstí vzala nějaké to jídlo pro pokémony, ale moc ho nemám. Bude lepší, když trochu rozšířím své skromné zásoby." lehce se usměji a souhlasně kývnu hlavou. "To máš pravdu... možná, že jednou budeme mít nějaké silné pokémony, kteří nám to ponesou." rozesměji se. "Mám naprosto stejný názor." usměji se na Jasmin. "Nejspíš jo..." odpovím trochu nejistě. "Rozhodně to není útočné..." zamyslím se na okamžik. "Pohlaví? Tak to nevím... mamka to vždycky dokázala bůhvíjak zjistit, ale já vůbec netuším. Možná by to věděl pokedex..." nadhodím a vytáhnu ho ještě jednou z kapsy. "Když nám může říct útoky, tak by nejspíš měl zvládnout i pohlaví pokémonů." namířím ho směrem na mého Scraggyho. "Už se vážně těším, až potkáme nějakého pokémona, abych mohla ty útoky vyzkoušet." nadšeně se usměji. "Jaký druh pokémonů máš vůbec nejradši?" zeptám se Jasmin.

Claire Lionpaw - 01. února 2012 17:28

Že by začátek skvělé cesty? Nazačátku to sice vypadalo, že je úplně jiný než já, ale jak jsem si stačila všimnout, tak alespoň máme podobný vkus na pokémony. "No mám ráda duchy i dračí pokémony, ale celkem jsem si oblíbila i normální druhy. A jak tak na drobka koukám, nemyslím si že by mu chybělo alespoň zapálení do boje. I to je v bojích dost důležité, takže se určitě vytrénuje rychle." Chvíli ještě drobka pozoruju, ale pak sjedu pohledem na Tepiga, který nějak neví co dělat a rozpačitě kouká kolem sebe. Nenapadne mě nic lepšího než zaluskání prstama, což díky bohu přenese jeho pozornost na mě. "Co takhle říkat ti Teo? Zkrácenina pro Teodor." Zasměju se, když uvidím jak začne poskakovat. Zjevně je rád za alespoň nějaké jméno a taky za to, že si ho všímám. Asi bude stejně hyperaktivní jako já. Otočím se na Tobiase. "Víš o nějakém lese, který je pro prohánění duchů typický? Akorát bych se trochu bála, aby na nás nebyli až moc silní. I když jak říkáš, Drobek potřebuje hodně jídla tak by možná nebezpečné duchy snědl. I když by je asi dlouho v žaludku neudržel. A Teodora taky ne, pokud je podobné povahy jako já." Zasměju se a pohodím vlasama. "A je tu ještě jedna věc, co když začnou být ti duchové agresivní když uvidí tolik barev?" Ukážu na svoje na slunci zářící duhové vlasy, které jsou i ve tmě poměrně provokativní.

Tobias "Tobi" Silver - 02. února 2012 09:17

A jak to vlastně mají duši? " Tak věřím že to Drobek zvládne i Tepiug ačkoliv je pravda, že ohnivým moc nerozumím na stranu druhou, by Tepiig mohl být při oslabení duchů dobrý, ale kdo ví." Jak se zdá není Claire nadšená ze svého Pokémona, možná opravdu čekala něco jiného. No to já taky ,ale někdy je hold lepší vzít to co máme a zkusit co lze dosáhnout s tím. Pobaveně se usměju když Tepig získá přezdívku. " No a pak že to nepude." pak dostanu otazku na lesy typické pro duchy , takže je čas na to přijít s pravdou ven. " U LEvender Town určitě i spoustu dalších strašidelných lesů, jenže ne v téhle oblasti. Nežiju tady tak dlouho. Na stranu druhou temní pokemoni se potulují skoro v každém lese po setmění a duchové, hřbitovy , lehce strašidelné lesy tam je najdeš. Většinou stačí poslouchat lidi. Oni sami vědí ,který les je strašidelný nebo tak. No Drobek by je snědl, jenže jak sama říkáš ne na dlouho. Co se týká nebezpečnosti duchové nejsou nebezpeční po fyzické strance, tedy většinou. Spíš se snaží oběti vyděsit a zahnat od místa kde mají klid." Byl jsem si vědom ,že nejlepší na duchy je jiný duch , nebo dark Pokémon, ale přece nebudu prozrazovat slabinu svého oblíbeného typu. " Tvoje vlasy. No to je těžko říct , duchové ani temní nejsou zvyklí na takhle jasné barvy. Už pro to že se moc nepohybují za dne. Tam to ale záleží Pokémon od Pokémona , někteří se pudou podívat co to je a budou si chtít spíš hrát, někteří by ale opravdu mohli být agresivní. Ačkoliv myslím ,že tvoje vlasy by spíš měli řešit co s Pokémony broučího typu, když už vypadají jako podivný květ."

Claire Lionpaw - 02. února 2012 17:26

Možná by to chtělo jinou barvu Když mluví o oslabení duchů, tak se krátce zamyslím. Možná by Tepig mohl něco ohnivýmy útoky opravdu získat, ale tak člověk nikdy neví, dokud opravdu nevyzkouší. Potom se na něj podívám a opět si prohrábnu vlasy, když začne mluvit o tom, kde by se dali pokémoni temného typu sehnat. "Akorát by jsme si měli nějak zajistit, že se v lesích neztratíme. Bůhví co se temní pokémoni a duchové budou snažit udělat. Přece jen ostatní druhy jsou o mnoho krotší. A nezaručuju, že se někdy nevyděsím a nezačnu někam utíkat." Poslední větu radši zamručím, aby si nemyslel, že se až moc bojím. Věta o broučích pokémonech mě však opět nakopne. "Fůůůůj nemám ráda broučí pokémony! To už raději vydržím útok agresivního temného pokémona. Teda, pokud mi nebude chtít vytrhat vlasy." Napadne mě, že už plánujeme celkem dlouho a tak se na něj tázavě podívám. "Co kdyby jsme teda teď šli k nejbližšímu lesu, který zahlídneme a našli si na mapě případné nejbližší nemocnice pro pokémony?"

Vypravěč - 02. února 2012 18:57

Elizabeth, Jasmína Jak pokračujete v cestě, pomalu vidíte před sebou první domy Vine Town. Pokemoni ale jako by se vám vyhýbali. Jen nějaká ta osamělá Rattata, či partička malých Sunkernů, se mihnou kolem. Jak tak přicházíte k domům, ozve se z blízka překvapený hlas. "Jasmíno, jsi to ty?". Není to nikdo jiný, než postarší majitelka zdejšího (jediného) obchodu, která si tě v minulosti hodně oblíbila, paní Tara Rabbit. "Já myslela, že jsi šla chytat pokemony.". Udiveně se na tebe dívá. Pak si všimne i Elizabeth "Ahoj, ty jsi Jasmínina kamarádka?". Usměje se na obě dvě.

Jasmína Delor - 02. února 2012 20:05

Vine Town – Elizabeth Taky jsem zkusila pokedex, chvíli jsem klikala na čudlíky a nakonec mi to oznámilo, že můj Bulbasaur je sameček. „To je mi teda věc...“ Zavrtím hlavou a zase ho schovám. Zajímá se jaký druh pokémonů mám nejraději. Usměji se na ní. „Žádný... nebo tedy všechny.“ Řeknu. „Mám ráda všechny druhy pokémonů. Každý pokémon je něčím skvělý. Těžko si vybírat.“ Pokrčím rameny. Dorazili jsme do mé vesnice a hned jsme potkali paní Taru Rabbit. „Dobrý den, paní Rabbit.“ Pozdravím ji vesele. „Taky, že ano. Ale začátek naší cesty vede přes Vine Town.“ Řeknu přátelsky. „Máte otevřeno? Potřebovali bychom si něco nakoupit.“ Počkám až se Elizabeth seznámí s paní Rabbit.

Tobias "Tobi" Silver - 02. února 2012 20:38

Problematika skoro logistická " No to je fakt. Ztratit bychom se mohli. A ačkoliv řada příběhů o duších vzniká tím že se mladí lidé ztratí... nekončí to dobře. Jenže jak se chceš orientovat v lese maximalně dělat značky a nebo kompas ačkoliv s obojím si dokažou duchové pohrát." řeknu uznale, přece jen duchové mají ve své práci právě zákeřnosti a ztracení lidí. " Ale klidně se vyděs já tě klidně budu držet za ruku nebo tak se mnou se musíš bát tak maximalně mě. Je fakt ,že mě řada duchů bere za takového lidského ducho pokémona." trochu přeháním ,ale co přece musím udělat dojem ne? to že se Claire zachová při zmínce o broučích pokemonech tak jak se zachovala jsem skoro i čekal. " Hehe no to oni můžou ti chtít vytrhat vlasy na památku. To víš někoho tak barevného prostě nepotkávají každý den. A oni ten reflex prozkoumání neobvyklého občas nepotlačí.." nějak myšlenku nedokončím, ale netrápí mě to raději se věnuji celkem dobrému dotazu ohledně nalezení pokecentra a lesa u něj. " No to by šlo řada temných je drzá a krmí se lidskými odpadky...uvidíme." vyndám mapu a pro jistotu i Pokédex a začnu hledat nějaké zmínky o Pokécentru a okolních lesích.

Elizabeth Dawn - 02. února 2012 21:12

Vine Town - Jasmína Po svých posledních slovech sí chvíli hraju s pokedexem a snažím se proklikat tam, kam chci. Po pár minutách snažení se konečně dozvím, že můj Scraggy je sameček stejně jako Jasmínin Bulbasaur. "To teda je... upřímně obdivuju lidi, kteří to dokázali naprogramovat." nadšeně se usměji. "To máš pravdu." kývnu souhlasně hlavou. "I když je fakt, že já mám určitou slabost pro Growlithy a pro Eevee." pousměji se. Za chvíli už se před námi objeví Vine Town, a jakmile do něj vkročíme, tak nás zastaví překvapený hlas. "Dobrý den." pozdravím, když se otočím a uvidím starší paní mířící k nám. "Ano, já jsem Elizabth Dawn." představím se s úsměvem a čekám, jestli nám otevře obchod, abychom mohly dokoupit zásoby.

Vypravěč - 04. února 2012 19:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Obchod "Ale jistě, že mám otevřeno.". Paní Rabbit věnuje Jasmíně milý úsměv. "Pokud ovšem nepočítáš tu cedulku 'Hned jsem zpět'.". Vezme košík, do kterého předtím sbírala nějaké bobule a vydá se hlouběji do městečka. "Elizabeth, to je krásné jméno." pokýve hlavou a usměje se i na Eliz. Zdá se, že se pokouší držet svoji zvědavost na uzdě, ale nakonec jí to nedá. "Jaký pokémon si vás vybral?". Ve Vine Town je o paní Rabbit známé, že má velkou lásku ke travním pokémonům a že je nějakou dobu dokonce i sama trénovala. Nakonec se jich ale vzdala kvůli své nemocné matce, po které později zdědila svůj obchod. Když přijdete k obchodu, paní Rabbit odemkne dveře obchodu a sundá cedulku. Stoupne si k pultíku a trpělivě vyčkává. Jakmile k ní donesete věci, které si chcete koupit, spolu s penězi, odmítavě zavrtí hlavou a peníze vám vrátí. Přívětivě se na vás usměje "Hodně štěstí s pokémony.".

Elizabeth Dawn - 05. února 2012 10:38

soukromá zpráva od Elizabeth Dawn pro Obchod - Vine Town "Děkuji." usměji se na paní Rabbit. "Poslední dobou je ale bohužel čím dál tím víc častější." pokrčím rameny a poté ji i s Jasmínou následuji směrem k jejímu obchodu. "Mě si vybral tenhle úžasný Scraggy." nadšeně se rozzářím, když se nás zeptá na naše pokémony, a ukážu na svého pokémona. Když dorazíme do obchodu, tak se v něm nějakou chvíli procházím. Pozorně se rozhlížím, jestli nepřijdu na něco, co bych ještě mohla potřebovat na cestu. Nakonec si vezmu ještě pát maličkostí a spolu se Scraggym vybereme pokémoní jídlo, které je pro něj nejvhodnější a nejvíc mu chutná. Vezmu ho dostatečnou zásobu na cestu do Wander Town a potom se všemi věcmi dojdu k pultu. "Jé... to je od vás moc milé. Děkujeme." usměji se na paní Rabbit, když nám vrátí peníze, které jsem jí chtěly dát. Zatímco čekám na Jasmínu, tak si nové věci našťouchám do batohu a úspěšně se mi ho povede znovu zapnout. "Nashledanou a ještě jednou moc děkuju." rozloučím se s paní Rabbit a potom spolu s Jasmínou vyrazíme ven z Vine Town.

Jasmína Delor - 05. února 2012 18:59

soukromá zpráva od Jasmína Delor pro Obchod – Vine Town Věděla jsem, že paní Rabbit má ráda travní pokémony a tak ji určitě potěší koho mám já. „A mě si zase vybral Bulbasaur. Pozdrav paní Rabbit.“ Podívám se na svého pokémona. Když se paní Rabbit vrátila pustila nás do obchodu, vzala jsem si košík a začali jsme nakupovat. Vzala jsem nějaké jídlo pro pokémony a taky jsem vzala velký sáček se sušeným masem. To jsem milovala. Nakoupila jsem ještě nějaké trvanlivé jídlo a pak šla k pultu. Ale paní Rabbit nám to všechno darovala. „To je od vás velmi štědré. Děkuji paní Rabbit. Moc si toho cením.“ Usměji se na ní a všechno si schovám do batohu. „Děkuji, paní Rabbit. Budu dělat naší vesnici čest.“ Slíbím a pak se s ní rozloučím a vyjdeme z obchodu. „To bylo od paní Rabbit moc milé, že nám to dala zadarmo.Víš ona kdysi chovala travní pokémony. Ale pak kvůli své nemocné mámě se jich musela vzdát a pak převzala po mamince obchod.“ Řeknu Elizabeth. „Je škoda, že se už k chovatelství nevrátila. Někteří pokémoni by ji jistě mohli pomáhat v obchodě.“

Claire Lionpaw - 06. února 2012 19:07

soukromá zpráva od Claire Lionpaw pro Možná by to chtělo pokrývku hlavy "Tak když selžou značky i kompas, budem muset mít hodně dobrou paměť a cestu si pamatovat. Každopádně, i když mám ráda duchy a dračí typ pokémonů, nevím toho o nich zrovna mnoho. Spíš mě zajímají vzhledově a některé jejich útoky vypadají více než zajímavě." Pousměju se a pokračuju v naší debatě. "No, budeš mě asi muset držet hodně silně, když se leknu utíkám a je mi jedno přes co." Zasměju se při vzpomínce na chvíli, kdy jsem při jednom útěku málem přeběhla přes kamarádku. Když se zmíní o vztahu pokémonů k němu, začnu být zvědavá. "Máš snad nějaké divné zvyky? Určitě s tebou bude na cestách zábava, jak tak koukám." Problematika vytrhávání vlasů mě mírně znepokojila a poznamenala jsem. "Asi si seženu pro jistotu nějakou pokrývku hlavy. Myslím že mám v batohu nějaký ten šátek, takže by se snad dal použít." Rukama si prohrábnu své milované vlasy a když vytáhne mapu nakukuju do ní s ním.

Tobias "Tobi" Silver - 06. února 2012 20:19

soukromá zpráva od Tobias "Tobi" Silver pro A přece bude sranda " Hehe duchové mají opravdu zvláštní metodu jak zaútočit a jsou hezcí milí a zajímavý no skoro jako ty..." Usmál jsem se mile. Claire měla opravdu něco do sebe. " Neboj budu tě držet opravdu pevně. Přece bych tě nepustil to se nedělá." při otázce na divné zvyky jsem se zamyslel. " No to ani ne jen rád tmu hřbitovy a duchy, já to myslel tak že jim rozumím a že taky občas bafám na lidi." pobavilo mě jak si Claire chce sehnat něco na pokrytí hlavy. " A proč ty vlasy jsou zajímavý a rozhodně bude s nimi spousta legrace bez nich to nebude dobrodružství a navíc nebudu mít co pozorovat a počítat tomu barvy." řekl celkem upřímně. " Myslím že bychom spíš měli vyrazit ne?"

Jade Flores - 06. února 2012 20:30

Vzhůru na cestuuu! Je mi trošku líto té duhové holčiny, kterou Riley tak nějak, jak jsem vyrozuměla, nepřímo odmítl. "To nebylo pěkný, Riley," povzdychnu si, ale je jasné, že to říkám spíš pro sebe. Koutkem oka ale vidím, že si ta duhová našla někoho k sobě - to mi krapet zvedne náladu. "Fajn!" vykřiknu na Rileyho otázku, jestli můžeme vyrazit, a zvednu ruku se zdviženým palcem. Pak mě ale zarazí ten Andrew se svým Pokedexem. "Dobře, no," našpulím malinko nesouhlasně pusu, ale udělám to po něm. "Tak Vulpí, ukážeš mi své útoky?" zamumlám s pokedexem namířeným na Vulpixe. Snad mi to něco řekne. Když zjistím jeho útoky, obrátím se ke klukům. "Fajn, ještě něco máte na srdci, anebo můžem vyrazit? Já bych teda navrhovala jít nejdřív odsud do Owl Townu a pak do Clock city, kde má podle všeho být stadión. Anebo přes Vine town a Clown town na Small Island a tam se rozhodnout co dál. Ale já nikdy nebyla dobrá v plánování tras, takže má někdo jiný návrh? Ovšem bychom mohli taky jít na Jasmine Island," vypočítávám sebejistě možnosti. Pak se zadívám na kluky a čekám, co z nich vypadne (myslím tím slova). "Anebo prostě zamíříme nějakým směrem a rozhodneme se po cestě?" zazubím se a s nadějí v očích se na ně zadívám. To by se mi zamlouvalo nejvíc, ale nejspíš budu jediná. Chm, co se dá dělat.

Riley Hunt - 07. února 2012 18:18

Mokrou hadru dostaneš! Rozhlížím se, když tu uslyším Jadeninu poznámku, ano- tu blbou a naprosto nemístnou poznámku, která mě tolik vytočila, ale navenek se snažím to dávat co nejméně znát. "Tse, příliš optimističtí lidé mě děsí. " Podotknu otráveně . Proč bych měl jít s nějakou holkou duhovým trusem.. Že já jsem si neřekl, že půjdu sám. Ale.. potřebuji někoho kdo mi bude nosit věci.. a taky někoho koho budu moci využít. Ušklíbnu se . "Tse." Zrudnu vzteky, když mi ten kluk upraví ruku jiným směrem. "Já jsem to věděl." Odfrknu si a nahodím uražený pohled. Je blbej?! Řeknu si a natáhnu se rukou k jeho čelu, což je s mojí malou výškou trochu těžší a zaklepu mu na čelo. "Někdo mu tam rožněte! " Ušklíbnu se. Jak mám asi prověřit jeho útoky, když ho jen tak nevytáhnu. Činy mého pokémona mi dají odpověď, když vyplave nějakým způsobem se vypotácí z pokébalu. Namířím na něj pokédex a poslechnu si útoky. Vrátím ho, ale on zas vyleze. Čapnu ho do ruky a trochu začnu zmatkovat. "Co teď?!" Nějakej obchod! Blikne mi v hlavě a běžím směrem, kde v městě tuším poké obchod. Nějaký najdu a vlezu tam. Vydím Aquabal, mokrou hadru a akvárko. Myslím, že je to jasné. Mokrou hadru aquabal prosím! Usměji se.

Vypravěč - 09. února 2012 09:15
	Riley Prodavačka se na tebe podívá jako na něco, co nemá všech pět pohromadě, ale aquaball ti prodá. Stojí tě ale skoro všechny peníze, takže budeš muset začít šetřit... a to tak, že hodně. Ale aspoň že Remoraid je bezpečně v aquaballu a už se nepokouší vylézt ven. (I když, s tím akvárkem by byl rozhodně spokojenější)

Pokemon Andrew Night - 13. února 2012 14:32

soukromá zpráva od Pokemon Andrew Night pro Tak kam? No... Podle všeho se Rileyovi mé upřesnění směru moc nelíbilo, ale kdyby to, jak tvrdí věděl, tak by neukazoval lehce mimo. Jakmile vidím, že se natahuje, aby mě ťuknul do čela, tak instinktivně ucuknu. Možná poznají, že se nejedná o strach, ale o to, že nemám rád lidské dotyky, ale ať to poznají nebo ne, stejně to je jedno. Nechápu, proč na mě chce šahat, ani jeho poznámku. Chtěl jsem jen pomoct. Jakmile se podivám na jeho úšklebek po tom, jak navrhnu, abychom se podívali na útoky svých pokémonů, tak jsem v pokušení mu vysvětlit, že se dají velice lehce zjistit tím, že se místo pokémona přejede pokedexem nad obsazeným pokébalem, ale než se k tomu dostanu, tak se Remoraid rozhodne, že se nám ukáže v celé své kráse. Rileys ním chvíli zmateně stojí, ale následně odběhne někam pryč. Podívám se na Jade, která těsně před jeho útěkem pronesla své návrhy. Asi bychom měli jít za ním co? Bůh ví kam tak pospíchá, asi pro něco pro Remoraida, aby ho nemusel nosit v přenosné vodní nádrži. Jinak k těm tvým návrhům... Doporučuji jít někam, kde bude i voda, alespoň ze začátku, kývnu směrem ke vzdalujícímu se Rileyovi. Nebo jeho pokémon nebude v boji moc použitelný a to by mu rozhodně náladu nezlepšilo. Takže bych navrhoval buď směr Small Island, nebo Wander town s tím, že bychom se po cestě drželi poblíž řeky, která tím směrem teče. Takže jdem za ním, nebo čekáme tady jestli se vrátí? pokusím se o úsměv, ale moc mi to nejde, protože ho moc často nepoužívám.

Jade Flores - 15. února 2012 23:02

soukromá zpráva od Jade Flores pro Blbeček Riley To nám to pěkně začíná, ten Riley bude asi pěkná otrava... Oplatím Andrewovi úsměv a odpovím mu. "Já bych se za ním tak nehnala. Má smůlu, stejnak se sem bude muset vrátit a pak se ho můžeme zeptat, co ho to popadlo. Ale vlastně, jestli chceš, tak můžeme jít." Mělo by se to vyřešit rychle, takže pokud bude Andrew trvat na tom, rozejdu se (případně rozběhnu) s Vulpixem stále na rameni směrem, kterým šel Riley, a pak už si s Andrewem povídám za chodu. "Jo, to zní rozumně. Možná radši ještě počkáme na jeho názor. Ostatně by se nám moc nehodilo do rozpočtu, kdyby byl Riley nespokojený. Chová se dost divně, nemyslíš?" Slova mi plynou souvisle z pusy a já si uvědomuju, že se dostávám do své staré dobré upovídanosti. Ach jo... Co se dá dělat.

Pokemon Andrew Night - 16. února 2012 19:43

soukromá zpráva od Pokemon Andrew Night pro Snad se Riley vrátí Asi máš pravdu. Když na nás nebere ohledy, tak se za ním nebudeme hnát a hezky si na něj počkáme, ale vzhledem k tomu, že nevíme kdy se vrátí, jestli se vrátí, tak doporučuji jít před laboratoř, aby nás v ní profesorka omylem, nebo i úmyslně nezamkla. Pokud souhlasí, tak společně vyjdeme a já ihned zamířím do stínu, který vytváří pár stromů rostoucí poblíž. Že se chová divně?... Vlastně ano, i tak se to dá asi říct, i když bych to asi osobně pojmenoval trochu jinak. Hledím na svého Nidorana a sem tam se podívám i na Vulpixe Jade. Jade... co kdybychom trochu vyzkoušeli své pokémony a naši schopnost s nimi spolupracovat. Stejně zatím nemáme moc co dělat. Nešlo by o opravdový zápas, kdy by poražený nebo možná i oba museli hned po tom do nemocnice, ale něco trochu volnějšího a bezpečnějšího. Takový trénink. Podívám se přímo na Jade a čekám na její odpověď.

Jade Flores - 17. února 2012 09:33

soukromá zpráva od Jade Flores pro S Andrewem Přikývnu a vydám se za Andrewem směrem z laboratoře. "Hm, to by nebylo moc hezký." zaculím se a vykročím ven před laboratoř. "Jen doufám, že si nás Riley najde." Trochu překvapeně zamrkám na Andrewovu další reakci. Zajímalo by mě, jak by to teda nazval. "Divný" je docela univerzální název, nebo ne? Stejně nechápu, jak jsem přišla na to, že chci být s tím pakem Rileyem. Jediný Andrew tady vypadá docela rozumně. Překvapeně vykulím očka na jeho návrh, ale... vlastně, proč ne? Stejně nemáme co dělat, a mohla by to být zábava. Proto váhám jen vteřinku. "Tak dobře!" vykřiknu a zazubím se. Obrátím se na Vulpixe. "Co, Vulpí, chceš si zabojovat tady s Nidoranem?" optám se ho. Nevypadá, že nechce, a tak si ho sundám z ramene a položím na zem. "Můžete začít," pobídnu Andrewa, pousměju se a poodstoupím několik kroků od Vulpixe - tak, aby mě slyšel, až mu budu říkat co dělat, ale zároveň tak daleko, abych byla "v bezpečí". Můj první zápas, i když cvičný a přátelský... opravdové výzvy teprve přijdou, ale já tě nezklamu, tati.

Vypravěč - 18. února 2012 16:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Překážka na cestě Paní Rabbit se za vámi ještě chvíli dívá, pak se s úsměvem vrátí zpět do svého obchodu. Cesta přes Vine Town vám ubíhala pěkně rychle. Přeci jenom je to hodně malé městečko, spíš vesnice. Těsně před východem z vesnice, na cestě, která vybíhá z vesnice a mizí někde v lese, se vám ale do cesty postaví kluk, který věkem vypadá o trochu starší, než jste vy. "Mladé trenérky pokémonů, co?" ušklíbne se na vás. Vypadá všemožně, jen ne sympaticky. "Co když vás nenechám projít?". Pravděpodobně to nebude obyvatel Vine Town, jelikož to by ho Jasmína aspoň okrajově znala. "Uděláme to takhle, děvenky. Buď mi dáte své pokémony dobrovolně, nebo si je od vás vezmu násilím.". Vytáhne z kapsy nějaký podivný obojek. Díky pokédexu (do kterého profesorka velice chytře nedala informace jen o pokémonech) zjistíte, že se jedná o zakázaný "přístroj", který pokémony nutí k poslušnosti, i když nechtějí. Z klukova stínu vystoupí Graveler. Klukův úšklebek se nemění "A kdybyste čirou náhodou chtěli bojovat, tak vám doporučuji jít na mě zároveň.". Graveler - druhý vývojový stupeň Geodudea - Země/Kámen

Vypravěč - 18. února 2012 16:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Že by smůla? Cestou do Clown Town byly jediným pokémony, které jste potkali, jen ptačí, kteří sem tam nad vámi prolétli. Zdá se, že moc štěstí nemáte, ale zároveň co taky čekat, když jste ještě ani pořádně nevyšli do lesů. Clown Town jste prošli celkem rychle. Vždyť je to, přeci jen, spíš vesnice než městečko. Nechali jste ho za sebou a cesta, která se velice rychle změnila v nedlážděnou stezku, se rozdvojila do dvou - jedna vedla do lesíka (na jih) a ta druhá se klikatila v dál směrem Wander Town. Pokémoni ale žádní.

Tobias "Tobi" Silver - 18. února 2012 18:00
	soukromá zpráva od Tobias "Tobi" Silver pro o významu cest Vlastně jsem byl zklamaný jenom trochu, fakt že na cestě potkáme nějakého pokémona by spíše byl náhodou, než pravidlem a aby to byl pokémon noční to už by muselo být. " No skoro to vyšlo teda, posunuli jsme se , ale budeme muset víc do lesa . Snad se neztratíme." řeknu odvážně.Claire chytím za ruku a táhnu jí do lesa ať chce nebo ne.

Vypravěč - 18. února 2012 18:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Že by smůla? Cestou do Clown Town byly jediným pokémony, které jste potkali, jen ptačí, kteří sem tam nad vámi prolétli. Zdá se, že moc štěstí nemáte, ale zároveň co taky čekat, když jste ještě ani pořádně nevyšli do lesů. Clown Town jste prošli celkem rychle. Vždyť je to, přeci jen, spíš vesnice než městečko. Nechali jste ho za sebou a cesta, která se velice rychle změnila v nedlážděnou stezku, se rozdvojila do dvou - jedna vedla do lesíka (na jih) a ta druhá se klikatila v dál směrem Wander Town. Pokémoni ale žádní.

Pokemon Andrew Night - 19. února 2012 21:48

soukromá zpráva od Pokemon Andrew Night pro Přátelský zápas Jade nakonec přijme mou nabídku k tréninku a dokonce mi přenechává první tah. To není dobré. Původně bych radši začal až jako druhý, abych měl předstatvu proti čemu stojím, ale možná tak uvažuje i ona a proto se tak rozhodla. Dobře... Nidoran se postaví několik kroků přede mě a upřeně pozoruje Vulpixe. Dobře, začneme z volna. Nemusíme být agresivní hned na začátku, přece jenom jde o trénink. Nidorane, použij na Vulpixe Chtivý pohled. Pokud na tebe zaútočí, tak se mu pokus uhnout a odpověz Jedovatým ocasem. Uvidíme... uvidíme. Je jen dobře, že své pokémony můžeme vyzkoušet ještě před tím než je vyšleme proti divokým pokémonům, protože kdyby se potom rozhodli, že nás nebudou poslouchat, tak by to bylo... mrzuté.

Jade Flores - 20. února 2012 10:08

soukromá zpráva od Jade Flores pro Přátelksý zápas Chtivý pohled a Jedovatý ocas? Co to má sakra znamenat? Četla jsem o těch útocích někdy? Co o nich vím? Sakra, Jade, mysli! Můj mozek se otáčí na plné obrátky a rozhodování trvá jen chviličku. "Vulpixi, zkus se tomu vyhnout a použij proti Nidoranovi Ember!" zakřičím možná hlasitěji, než je třeba, ale tak trošku se bojím o Vulpiho a adrenalin mi už za tu chviličku stihl vybublat do žil. Doufám, že mě Vulpix poslechne. Měl by, konec konců je to pro jeho vlastní dobro. Ale zase bych nerada ublížila Nidoranovi, kdybychom vyšli třeba za chvíli a pak bychom potkali divoké Pokémony, proti kterým by měl Nidoran bojovat, nebylo by to dobré. A Andrew by mi asi taky nebyl moc vděčný... Napjatě sleduju oba Pokémony a přemýšlím o tom, jestli Vulpix nemá ještě použít Howl. Nakonec ale tu myšlenku zavrhnu. Za prvé není potřeba, aby se unavil při zápasu s Pokémonem, se kterým mají být kamarádi, a za druhé vážně nechci Nidoranovi moc ublížit. Šlehnu pohledem po Andrewovi a čekám, co provede on.

Pokemon Andrew Night - 20. února 2012 21:48

soukromá zpráva od Pokemon Andrew Night pro Přátelský zápas Mému Nidoranovi začnou oranžově zářit oči, ale než se mohl útok pořádně projevit, tak Vulpix odpověděl svým žhavým /jiskrným útokem. Žhavý útok... útok ohnivé podstaty... útok na dálku... běží mi hlavou. Vulpix měl nad Nidoranem už od začátku jasnou výhodu, protože aby Nidoran mohl nějak znatelně zaútočit, tak by se musel přiblížit. Nidoran při pohledu na ohnivý útok přestane s chtivým útokem a chystá se pokusit uhnout. Což se mu ovšem vzhledem k tomu, že tento útok je trochu více prostorový nemusí povést. Nidorane, menší změna plánu. Použij jedovatý ocas a s jeho pomocí se pokud odrazit útok Vulpixe. Nidoranovi se jedovatě rozzáří ocas a pomocí mohutného švihnutí proti ohni se mu podaří útok ustát bez nějakých zvláštních zranění. To bylo úžasné Nidorane, usměji se na svého pokémona, ale moje chvála je namířená i na Jade s Vulpixem. Krásný útok Jade... a Vulpixi samozřejmě. No... zjistili jsme, že dokážeme s našimi pokémony celkem dobře spolupracovat. Pokračujeme, nebo to stačí? Pokud se rozhodne pro pokračování, tak se Nidoran rychle rozběhne k Vulpixovi a už za běhu se mu rozzáří ocas. Je neustále připraven ho použít na odvrácení nějakého útoky. (Vzhledem k tomu, že PJ na tenhle zápas rezignoval, tak jsem to napsal takhle. Snad s tím budeš souhlasit.)

Jade Flores - 21. února 2012 15:49

soukromá zpráva od Jade Flores pro Přátelský zápas Nidoran (naštěstí) Vulpixův útok odrazil. Dobře, že se mu nic nestalo. Bylo by dost blbý, kdyby ano, zopakuju si znovu svou předchozí myšlenku. Od Pokémonů vzhlédnu k Andrewovi a usměju se. "Díky... Vy jste si taky nevedli špatně," odpovím a myslím to upřímně. Pak se Andrew zeptá, jestli chci pokračovat. Hmm... Ne, bude lepší když toho necháme. Naši Pokémoni si zkusili souboj, ale neměli by se unavit. Pro tentokrát. "Ne, myslím, že tohle stačilo. Ostatně, můžeme si to třeba někdy zopakovat, až budou naši Pokémoni o trochu zkušenější," odpovím a zazářím úsměvem na Andrewa. "Co budeme dělat teď?" zeptám se potom vcelku prakticky a vezmu si Vulpixe do náručí. Kde se mu moc nelíbí, takže si vyšplhá ke mně na rameno. Usměju se na něj - vlastně, proč by neměl být na mém rameni? Aspoň budu mít volné ruce. Pak se zadívám na Andrewa a čekám, co odpoví.

Pokemon Andrew Night - 21. února 2012 16:05

soukromá zpráva od Pokemon Andrew Night pro Co teď? Přátelský zápas skončil a oba naši pokémony se ukázali v úžasném světle. Ten Nidoranův Jedovatý ocas byl prostě úžasný. Ovšemže to můžeme někdy zkusit později znova. Budu se těšit. Chvíli se zamyslím nad tím, co teď. No... Riley se pořád nevrátil. My nevímě kde je on a on možná neví kde jsme my. Úžasná kombinace že? Takže moc nevím co dál, protože pokud nás někde bude hledat, tak asi tady. Já si jsem schopný číst několik hodin v kuse, ale nevím jestli ty máš podobné zájmy, takže zkus něco navrhnout. Lehce se usměji, ale úsměv po chvilce opět samovolně mizí. Sakra... netušil jsem, že úsměv je tak namáhavý. Měl bych snad začít trénovat? Nidoran se mezitím vrátí ke mě a sedí mi u nohou, takže ho začnu jemně hladit na hlavě.

Riley Hunt - 21. února 2012 16:20

soukromá zpráva od Riley Hunt pro Civilizace nalezena.. To té žensko hráblo, že se na mě dívá jako bych byl nějakej pošuk, co žádá o něco naprosto nenormálího. Přemýšlím a ani si neuvědomuji, že držím Remoraida stále v ruce. What the hell?! To je zlodějina! Zvolám na celý obchod a vrátím Remoraida do jeho nové bejváku. Rozhlédnu se před obchodem, kde jsou ty dvě neschopné paka, které se na mě naprosto vybodly a našli si jiné plány! Tse! Běžím zpět k laboratoři a nikde je nevidím. Rozhlédnu se a vážně nikde nic! Oni mě tu vážně nechali! Odfkrnu si, když tu uvidím kousek blonďatých vlasů na mítince za keříky. Hej, lidi! Tady jsem! Běžím za nimi s úsměvem a pokéballem v ruce, jako bych se objevil po deseti letech. Nutno zmínit, že bych se musel ztratit ani ne v ročním stáří.. Ušklíbnu se a doběhnu k nim. Pff.. Stálo mě to všechny úspory. Musíme se stavit ve Vine town u mojí mamky! Usměji se. A v Cornu zase u mého taťky na stadioně ! Tak jdeme? Podrbu se vlasech.

Jade Flores - 21. února 2012 17:07

soukromá zpráva od Jade Flores pro No to je dost! aneb Bezvadný začátek cesty Zasměju se při představě bloudícího Rileyho, když ho Andrew zmínil. "Jo, vážně skvělý. Ale má co chtěl, nic neřekl a vypálil do obchodu." Čím víc o jeho úprku přemýšlím, tím víc jsem na něj naštvaná. Pako zbrklý! Vážně, až se mi dostane pod ruku... Na tváři se mi objeví poněkud sadistický úsměv při vidině, jak zmlátím toho blbečka. Andrew navrhuje čtení... Chm. Nemám tu zrovna moc knížek, vlastně žádnou... Takže asi... Zrovna se chystám něco narvhnout, když se objeví ta černovlasá žíznivá čára a začne něco brebentit. Naštvaně k němu přikročím. "Pako jedno, to už příště neuděláš, takhle vypálit a nechat nás tu trčet! Příště se domluvíš, jasný?" Dostávám se čím dál víc do varu. Dám si ruce v bok, abych vypadala víc nebezpečně (což splní svůj účel). "A jestli jsi šel jen pro tuhle hovadinu, tak vážně nechápu, proč to tak spěchalo žes ani nemohl dát vědět, kam jdeš." Zhluboka si povzdechnu a na chvíli si zapřipadám jako jeho matka. No co. Příště to dopadne hůř. "No jasně že jdeme," ušklíbnu se, kouknu na Vulpixe, jestli mu nic nechybí, a vezmu si ho do náručí. Začnu ho hladit - rozhodně je lepší trávit čas s ním než s tím pakem Rileyem. Doufám, že nám aspoň k něčemu bude. "Takže," otočím se na Andrewa - s Rileym se nehodlám notnou chvíli vůbec bavit - a do hlasu se mi vloudí zvědavý podtón, "co je naším prvním cílem?"

Pokemon Andrew Night - 21. února 2012 20:57

soukromá zpráva od Pokemon Andrew Night pro Že by konečně začátek cesty? Jade se právě chystá odpovědět na mojí otázku, když k nám konečně dorazí Riley, který podle všeho běžel pro nějaký speciální pokébal na svého pokémona. Vzpomenu si na ne moc příjemný úsměv, který jsem na Jade viděl, když o něm mluvila a během chvíle to od ní Riley pěkně dostává. Nemám potřebu jeho odchod a příchod nijak komentovat, protože Jade to zvládne dokonale sama. Jade, pokud šel pro speciální pokébal pro vodní typy, protože jeho pokémon odmítá normální, tak v zájmu jeho ochrany potřeboval vyrazit hned... na druhou stranu... Přimhouřím oči a zahledím se na Rileye, jsi nám o tom měl říct. To bys ještě stihl. Otočím se na Jade a v mých očích je vidět obdiv nad jejím proslovem. Takže... tady Riley říká, že potřebuje za rodiči, protože mu už došly peníze. Potom bychom tedy mohli zamířit na Small island, nebo do Wander town podél řeky, aby tvůj Remoraid mohl také bojovat s divokými pokémony. Já bych byl možná raději pro Wander town, protože v lese bychom mohli své pokémony použít i my. Kouknu na ostatní, jestli je někdo proti.

Riley Hunt - 23. února 2012 17:55

soukromá zpráva od Riley Hunt pro Otevřená diskuze gentlemana, krávy a Úžasné osoby.. Na čele se mi objeví žíla. Co si jako myslíš?! Že nechám svýho pokémona zgebnout jen kvůli nějaké upjaté blbce ploché blondce?! Odrknu si prohrábnu svoje vlasy. Hovadinu? Nasupím se. Ta hovadina zachránila mého Remoraida! Taky si dám ruce v bok a stoupnu si na špičky. Tse.. Jůů kůl v plotě Andrew promluvil. Zašklebím se. Ale jeho poslední zmínka se mi vůbec nelíbí! Hele, pane Úžasný! Myslíš si, že já mám čas Vám popřipomínat všechny detaily co a jak?! Pfe! To tak! Nahodím uražený pohled a hladím si aquabal Remoraida. No tak zlato, klid- ta zlá babizna ti neublíží. Cukroušsky se mazlím s aquabalem. Můj mazlík.. Ignorace té kravky s polotovárním vemenem Jade mi nějak nevadí, jelikož bych s ní asi taky nemluvil, ale skrz pana asertivního Andrewa se dá v pořádku tlumočit. Z Vine town na Small Island! Nečekám, že Jade bude chtít tak kam já. Vlastně, ona by nejraději nešla se mnou, ale na to už je trochu pozdě. Ušklíbnu se.

Jade Flores - 23. února 2012 21:46

soukromá zpráva od Jade Flores pro Nejradši bych TOHO DEBILNÍHO A NEUVĚŘITELNĚ SPROSTÝHO KRETÉNA v tuto chvíli zabila. Z posledních sil se ovládnu a zatímco on mluví o nějaké "ploché blondce" a "zlé babizně" (vážně nevím, koho tím jako myslí, nejspíš už je pomatenej), nechám ho v klidu domluvit a pokud už se chystá vyrazit na cestu, tak ho pevně chytím za ruku a přitáhnu ho k sobě. Dost jsem trénovala s tátou, takže má hodně malou šanci, že by se mi dokázal vyvléknout. Jako zázrakem se mi na tváři podaří vyloudit úsměv. "Poslouchej, ty ošklivý, dívkami neobdivovaný a naprosto nepotřebný debile," začnu podezřele tichým hlasem, kterým i pokračuju. "Za prvé, jestli jsi myslel tou plochou blonckou a zlou babiznou mě, tak tě ujišťuju, že plochá nejsem, jak mi tady Andrew jistě dá za pravdu, a co se týče té babizny, tak pokud já jsem babizna, ty jsi dědek, a k tomu pěkně hnusnej a srovnatelnej s tou nejmizernější BAKTERIÍ, ty blbe!" Poslední slova už řeknu důraznějším hlasem, a až to celé řeknu, tak ho teprve pustím. Pak si vyslechnu Andrewovu nabídku. "Já bych zase šla do Wander town. A vůbec, pokud by tě měla ta 'plochá bloncka' otravovat, tak půjdu klidně jen s Andrewem a ty si třeba zůstaň ve Vine town." Možná to vyznělo zbytečně tvrdě, ale mě to nevadí. Ať si to to pako (ano, odmítám ho nazývat jeho jménem a hodlám to převést i tehdy, až s ním nebo o něm budu mluvit) přebere jak chce. "Takže jdeme do Vine town, super. Pojď, Vulpí, navštívíme Vine town." Ano, mluvím se svým Pokémonem a ani nečekám na ty dva. Teda, na Andrewa bych klidně počkala, ale na to pako vážně ne. To je ale troufalost, že?

Pokemon Andrew Night - 26. února 2012 14:42

soukromá zpráva od Pokemon Andrew Night pro Ach jo... to jsme skupinka Co si ten Riley o sobě myslí? Vážně se pomalu začína chovat jako blázen. Měl by se pěkně uklidnit... a možná i navštívit psychologa (psycholog není psychiatr), aby si s ním promluvil o svých problémech. Celkem se až divím, že má Jade takové sebeovládání a minimálně mu jednu nevrazí, ale je dobře, že se ovládla, protože jinak by s tím byly jenom samé problémy. Jade si ještě vymění pár "pěkných" slov s Rileyem. Hm... tak si to shrneme. Jade a já chceme jít spíše do Wander townu a my spolu celkem vycházíme. Riley chce na Small island a s ním nevycházíme moc ani jeden. Takže bychom se teoreticky opravdu klidně mohli ve Vine townu rozdělit na dvě skupiny a dát si na nějakou dobu, dokud se někde nepotkáme, sbohem. Bylo by to tak pro všechny lepší a zamezilo by se tak nebezpečí vzájemného urážení a něčeho horšího. Rileyi... zase takhle urážet Jade nemusíš, nebo se asi vážně oddělíme a půjdeme s Jade sami do Wander town. Asi by to tak vlastně bylo lepší, co jade? Nevypadá to, že Riley je moc společenský typ, který by si naší přítomnost užíval... nebo se snad mýlím? Já sice taky moc nejsem společenský tvor, ale narozdíl od něj na tom chci pracovat a moje samotářství se neprojevuje jeho stylem. Povzdechnu si nad tím, jak se celá situace vyvijí. Pojď Nidorane... půjdeme. Vyrazím s Jade a jdu vedle ní. Co s tím Rileyem je? Myslel jsem... nebo spíš jsem doufal, že bude relativně normální, ale to co tady předvádí... Možná by bylo opravdu pro všechny lepší, kdybychom necestovali spolu vzhledem k jeho dosavadnímu chování.

Claire Lionpaw - 26. února 2012 19:23

soukromá zpráva od Claire Lionpaw pro Začátek velkého útěku? Začnu brzdit nohama, jako by to nějak účinně šlo, ale bez výsledku. Tobi mě táhne velice rychle a drží pevně. Zpomal trochu takhle ty pokémony taky naštvem. Víš jak blbě musí vypadat rychle se pohybující duha? Zasměju se, i když trochu nervózně. Hlavně bysme měli dávat pozor na cestu, jinak se opravdu ztratíme. Koukám kolem sebe, zatímco mě za sebou neustále táhne. Budeš tu chtít i nocovat, když nic hned nenajdem? Zeptám se zvědavě, ale doufám, že řekne ne.

Tobias "Tobi" Silver - 26. února 2012 20:19

soukromá zpráva od Tobias "Tobi" Silver pro Prchající duha " No ale to je zajímavá otázka, být pokémon já a vidět duhu co se hýbe tak se du podívat." zauvažuji nahlas. " no dokuď půjdeme po cestě nebo se budeme držet u ní stačí se vždy otočit a vrátit se stejným směrem zpět ne?" nadhodil další otázku. Nicméně otázka nocování byla nejzajímavější už proto ,že nocovat uprostřed lesů s duhovou vílou mohlo být na pokémony opravdu plodné a pravda nejen na ně. " No zkusil bych to hlavně ,proto ,že v noci těch temných a duchů bude víc.... Ale jestli ani pak nebudeme úspěšní asi bude rozumnější zkusit se vydat k prvnímu stadionu... a vmyslet plán jak trénovat a sehrát naše pokémony, nejsem si jistý jestli ti divocí preferují boj jeden na jednoho."

Jasmína Delor - 26. února 2012 20:32

soukromá zpráva od Jasmína Delor pro Nepřítel Už jsme skoro vyšli z vesnice, když se nám do cesty postavil nějaký kluk. Zastavím se a zvednu ruku na pozdrav, ale nebyl moc přátelský. Myslela jsem si, že chce asi zápas. Ale zmýlila jsem se. On nám chtěl ukrást pokémony! Zamračím se a zatnu pěsti. „Tak na to zapomeň!“ ukážu na něj obviňujícím prstem. „Naše pokémony nikdy nedostaneš zmetku!“ rozčílím se. Zarazím se, když si přivolá Gravelera... to nebylo moc dobré. Podívám se na Elizabeth. „Je zkušenější a jeho pokémon je silnější. Fakt na něj budeme muset jít obě.“ Řeknu zachmuřeně. „Bulbasaure. Teď do toho musíme dát všechno! Nenechám ho aby tě ukradl! Dej do toho všechno!“ otočím se na svého pokémona. „Bulbasaure! Použij na Gravelera Charm a pak Tackle!“ vyšlu ho do boje. (Charm 4% Tackle 24% – To je bída teda)

Elizabeth Dawn - 26. února 2012 21:20

soukromá zpráva od Elizabeth Dawn pro Zloděj Po rozloučení s paní Rabbit pokračujeme dál po cestě a už pomalu vycházíme z vesnice, když nám náhle do cesty vstoupí nějaký kluk. Překvapeně zamrkám, protože jsem si ho předtím nevšimla. Právě se ho chystám pozdravit, když v tom promluví. Tón jeho řeči se mi ani trochu nelíbí, a tak se lehce zamračím. O zápas se přeci dá říct i jinými způsoby... pomyslím si po jeho prvních slovech. "To nemůžeš myslet vážně!" nevěřícně zakroutím hlavou nad jeho slovy a potom se otočím na Jasmínu. "Souhlasím... vsaď se, že mu to pořádně natřeme." přikývnu rozhořčeně a vrhnu po něm znechucený pohled. "Scraggy... máme tady jednoho příliš drzého zloděje... Copak s ním uděláme?" pustím svého pokémona ven z pokébalu. "Nejdřív použij Leer (54%) a potom Low Kick (96%)! A nijak se s ním nemazli!" zavolám na Scraggyho.

Vypravěč - 29. února 2012 06:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Takže vy si nedáte říct?" zašklebí se kluk "A to jsem se to pokusil řešit po dobrém.". "Gravelere, do boje!" zavelí. Bulbasaur vyrazil naproti němu. Charm ale jakoby neměl vůbec žádný efekt. Že by byl Graveler stejného pohlaví, jako Bulbasaur? "Odraž tu pochodující kytku pomocí Rock Throw!". Bulbasaur zaútočí pomocí Tackle, ale jeho útok je lehce odražen. Odpadne dozadu, ale pokusí se zvednout. Graveler, plně zaměstnán Bulbasaurem, si ale nevšimne Scraggyho. Leer zabral dokonale, což se hned ukázalo i po Low Kick. Graveler, jakožto těžký, kamenný pokémon utrpěl kritický úder, který ho odhodil dozadu. V očích se mu začali protáčet spirálky. "G... Gravelere!!!". Kluk vztekle stiskl rty, vytáhl pokéball a přivolal si Gravelera zpátky. "Tím to ale nekončí!". V jeho ruce se objevily další dva pokébally. Netrvá ani minutu a před vámi stojí Growlithe a Shinx s... ony obojky kolem krku. Je jisté, že byli nezákonně přimění k poslušnosti a, pravděpodobně, ukradeni svým majitelům. "Growlithe, dodělej Bulbasaura pomocí Ember! A ty, Shinxi, na Scraggyho použij Tackle!"

Jasmína Delor - 29. února 2012 10:47

soukromá zpráva od Jasmína Delor pro Souboj se zlodějem „Nic si z toho nedělej Bulbasaure!“ podpořím svého pokémona, když vidím, že ani jeden z útoků neúčinkoval. Ale nehodlala jsem se vzdát. Za to Scaggy si poradil s Gravelerem a ten už nebyl schopný dál zápasit. Ale radovala jsem se předčasně, když přivolá další dva pokémony. Growlithe... to bylo špatný. Ohnivý pokémon měl proti travnímu výhodu. Viděla jsem ty obojky, zatnula jsem pěsti. „Musíme ty pokémony osvobodit a vrátit jejich trenérům.“ Řeknu nasupeně Elizabeth. „Bulbasaure! Vyhni se Emberu a zaútoč na Growlitha Tacklem!“ (Úhyb – 97% Tackle – 50%)

Elizabeth Dawn - 29. února 2012 11:22

soukromá zpráva od Elizabeth Dawn pro Zápas Graveler se na začátku zápasu poměrně rychle vypořádá s Bulbasaurem, takže se o Scraggyho začnu trochu bát. Ten ale naštěstí využije Gravelerovi zaměstnanosti a rychle na něj zaútočí. "Výborně, Scraggy!" zavolám nadšeně na svého pokémona, když odhodí Gravelera daleko dozadu. Domnívám se, že už je to konec, ale náš protivník hned vyvolá další dva pokémony. "Scraggy, rychle se vyhni útoku Shinx (44%)!" otočím se rychle na svého pokémona. Když na mě Jasmína promluví, tak rozhodně přikývnu. "A teď použij znovu Low Kick (83%)! Snaž se mířit na ten obojek, možná se povede ho zničit!"

Vypravěč - 29. února 2012 20:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bulbasaur vs. Growlithe Bulbasaur, jako by chtěl Jasmíně vynahradit předchozí neúspěch, se dokonale vyhnul Emberu. Growlithe se poněkud překvapeně podíval na místo, kde měl ležet zasažený Bulbasaur, jako by vůbec nechápal, co se to vlastně děje. Této chvilky nepozornosti ale Bulbasaur hned využil a pomocí Tackle ho odhodil dozadu. Klukovi na čele vystoupla naštvaná žíla. "Vstávej, ty kůže líná!". Growlithe se jako na rozkaz pokusil potácivě zvednout. Nakonec se mu to podařilo. "Použij Bite! Bite!" kluk řval jako smyslů zbavený. Scraggy vs. Shinx Shinx se nechápavě díval, jak se jeho útok minul s účinkem. Scraggy neváhal ani chvilku a díky Low Kick Shinxe zasáhl, přímo do cíle - obojku. Samotný útok moc nezpůsobil. Koneckonců, Shinx je poměrně lehký pokémon a Low Kick má největší účinek na ty těžké. Ale obojek zasažen byl. Pod silou útoku se rozlomil na dvě části. "Shinxi, ty malej..." zaklel kluk. Shinx se na něho podíval a roztřepal se. Nepotřeboval čas na rozmyšlenou, okamžitě utekl se schovat za dívky. "Tohle vám nedaruji." odfrkl si kluk, ale vypadalo to, že si začal uvědomovat, že si na sebe vzal příliš velké sousto. (Shinx je "vysvobozen", ale ještě stále je tu Growlithe. Elizabeth může poslat Scraggyho na pomoc, pokud chce.)

Jasmína Delor - 29. února 2012 21:09

soukromá zpráva od Jasmína Delor pro Zápas Všimnu si, že Scraggymu a Elizabeth se podařilo osvobodit Shinxe. Jistě! Mohlo mě napadnout zaútočit na ten obojek. „Skvělé Bulbasaure! Využijeme toho, že je zmatený! Teď použij Tacke na ten Growlithum obojek. Dostaň ho z něj!“ vyšlu ho znovu. Podívám se na kluka. „Ne. To mi ti to nedarujeme! Hned jak s tebou vytřeme podlahu nahlásíme tě Policistce Jenny a dáme jí tvůj popis! Budeš mít velký problémy.“ (Tackle 16% Tackle 95% – Na obojek)

Elizabeth Dawn - 01. března 2012 08:35

soukromá zpráva od Elizabeth Dawn pro Zápas Netrpělivě čekám na to, jak dopadne můj zamýšlený útok, a ani nevnímám, jak si zatím vede Jasmína. "Skvěle!" vykřiknu nadšeně, když se Scraggymu povede zasáhnout obojek, který se vzápětí rozlomí. "Zůstaň za mnou, maličký." usměji se na Shinxe, který okamžitě přeběhl za nás. Potom se konečně otočím na Jasmínu, abych viděla, jak zvládá Growlitha. Vypadá to, že má zápas pod kontrolou, ale pomocná ruka se vždycky hodí. "Scraggy, zkus rozptýlit Growlitha, ať se může Bulbasaur zaměřit na obojek (34%)!" zavolám na svého pokémona.

Claire Lionpaw - 02. března 2012 14:43

soukromá zpráva od Claire Lionpaw pro A kde se vezme voda? S odpovědí ohledně "duhového problému" mě příliš neuklidní, ale to tolik nevadí. Spíše mě znepokojilo nocování v přírodě vedle temných pokémonů, což je na mém ksichtíku dosti vidět. "Opravdu chceš riskovat přečkat v lese noc jo? To by napřed ale chtělo nějakej stan a tak. A taky pak možná budu mrzutá, protože jakmile si v noci nemůžu dát sprchu, tak mě to dokáže rozladit." Nechci působit jako příliš velká slečinka a tak radši téma "nutná večerní sprcha" nechám být. "No, ohledně stadiónu. Myslím, že pokud dnešní noc potkáme pár pokémonů a porazíme je, tak si můžem asi hodně troufat na trenéra v něm. A pokud jde o divoké pokémony, tak už je nějak zvládnem ať chtěj nebo ne." Vesele se zasměju nad myšlenkou, jak hladce bysme mohli získat první odznak, kdyby se zadařilo. "A pak ještě jedna věc. Co budeme jíst, když nám třeba duchové šlohnou svačinu?" Zazubím se.

Vypravěč - 03. března 2012 19:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bulbasaur a Scraggy vs. Growlithe "Policistce Jenny? Pche! Nějaká policistka mi může vlézt na záda!". Kluk ale vůbec nevypadal tak, jako by si myslel, že mu může policistka vlézt na záda. Právě naopak. "Growlithe, jestli se s nimi okamžitě nevypořádáš, tak budeš dva týdny bez jídla, slyšíš?!" zařval na chudáka Growlitha, který se poněkud neúspěšně pokoušel na Bulbasaura zaútočit. Právě včas přišel na pomoc Scraggy, se snahou rozptýlit Growlitha. Shinx tomu jen vystrašeně přihlížel zpoza Elizabethiných zad. Stačil dobře mířený Bulbasaurův útok a obojek se rozlomil. Growlithe strnul a roztěkaně se rozhlédl. Když si uvědomil, co se všechno stalo, vděčně se otřel Jasmíně a pak i Elizabeth o nohu. Následně si se Shinxem podívali do očí, přikývli a zaměřili svou pozornost na místo, kde předtím stál kluk, s úmyslem ukázat mu, jak moc jsou naštvaní. Kluk byl ale už pryč, jako by se po něm země slehla. Na zemi po něm zůstaly ležet dva pokébally. Nebylo těžké uhodnout, ke kterým pokémonům patří. I takovému individuu, jako byl ten kluk, bylo jasné, že teď už ho zrovna ti dva pokémonni poslouchat rozhodně nebudou. Shinx s Growlithem přešli k pokéballům a každý přinesl jeden před dívky. Upřeli na ně oči, které jako by říkaly: "Chceme být s vámi.".

Jasmína Delor - 03. března 2012 19:23

soukromá zpráva od Jasmína Delor pro Po zápasů Když se podaří zničit i druhý obojek spokojeně se usměji. „Výborně! Skvělá práce Bulbasaure.“ Pochválím ho a pohladím ho po hlavě, když se o mě otře Growlith také jsem ho pohladila. Ale když se ukradení pokémoni chtěli vypořádat s tím zlodějem, byl fuč... ani jsem si nevšimla, kdy zmizel. „Zmetek! Utekl!“ zamračím se. Ale nechal tu aspoň pokébali obou pokémonů. Ti nám je přinesli a viděla jsem na nich, že by rádi s námi zůstali. Rozpačitě se podívám na Elizabeth. Kleknu si a oba je pohladím. „Rádi bychom si vás nechali kamarádi. Ale nepatříte nám. Vaši trenéři, kterým vás ukradl vás jistě postrádají. Měli by jste se k nim vrátit. Navíc tohle musíme nahlásit policii a kdyby zjistili, že jsme si vás nechali mohli bychom mít problémy.“ Znovu je pohladím a vezmu si od nich jejich pokébaly, pak se narovnám a podívám se na Elizabeth. „Vrátíme se do vesnice a půjdeme ke mě domů. Zavoláme Policistku Jenny a všechno to oznámíme. A také se postará o Shinxe a Growlitha a určitě najde i jejich trenéry.“ Ale musela jsem si přiznat, že mě lákalo si je nechat. Elektrický a ohnivý... ale nebylo by to správné.

Elizabeth Dawn - 03. března 2012 19:34

soukromá zpráva od Elizabeth Dawn pro Konec zápasu Tady nám někdo začíná ztrácet nervy... pomyslím si spokojeně, když uslyším, jak ten kluk naštvaně vybuchl. Přitom ale pozoruji, jak se Scraggy blíží ke Growlithovi ve snaze ho rozptýlit. To se nakonec povede a stačí jeden další Bulbasaurův útok a Growlithův obojek se hned rozlomí. S úsměvem ho pozoruji, jak si uvědomuje svoji znovunalezenou svobodu, a když se mi otře o nohu, tak ho zlehka podrbu po hlavě. "Byl jsi skvělý, Scraggy. Tohle byl náš první zápas... a skončil naprosto úžasně." usměji se nadšeně na svého pokémona a obejmu ho. Zdá se, že Shinx s Growlithem mezitím došli k určité dohodě, protože oba dva zaměřili svou pozornost na místo, kde stojí ten neschopný zloděj pokémonů. "Zmizel docela rychle..." zakroutím hlavou při pohledu na prázdné místo. "Možná v tom má praxi..." nadhodím. Když k nám jeho bývalí pokémoni přinesou své pokébaly, tak se potěšeně usměji, ale po Jasmíniných slovech jí musím dát za pravdu. "To bude asi to nejlepší, co teď můžeme udělat." ztěžka přikývnu a v duchu si lehce povzdechnu. Growlithové se mi vždycky líbili, ale je pravda, že mají svoje trenéry, kteří o ně přišli. "Ale měly bychom si pospíšit, ať se potom ještě dneska někam dostaneme."

Jasmína Delor - 03. března 2012 19:59

soukromá zpráva od Jasmína Delor pro Zase vesnice „Možná bychom mohli Jenny požádat, že kdyby nenašla jejich trenéry, že bychom se jich rádi ujali.“ Pousměji se. „Snad... no v nejhorším, přespíme u mě doma a vyrazíme ráno. Snad policistka Jenny dorazí brzy.“ Řeknu. „Tak pojďte kamarádi.“ Pobídnu pokémony a otočím se. Vydám se ke mě domů. Odemknu. „Mami?“ zavolám, ale nečekala jsem, že tu bude. Určitě byla v práci. Pozvu je všechny dovnitř. Vytáhnu ze svého baťohu jeden sáček z pokémoním jídlem. „Elizabeth mohla by jsi je nakrmit? Kdo ví jak dlouho ti chudáci hladověli.“ Požádám ji a pak vezmu telefon a zavolám na místní Policejní oddělení. „Dobrý den. Jmenuji se Jasmína Delor z Vine Town. Jsem začínající trenérka a s mou kamarádkou nás přepadl zloděj pokémonů a chtěl nám ukrást naše pokémony. Podařilo se nám ho zahnat a osvobodit od něj dva ukradené pokémony.“ Oznámím. „Mohli by jste sem někoho poslat, aby vyzvedl ty dva pokémony a našel jejich trenéry?“ požádám.

Vypravěč - 03. března 2012 20:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokémoni se na vás smutně podívali, když jste jim oznámili, že musí zpět za svými trenéry. Při cestě do vesnice se sklesle loudali za vámi. "Vážně?" podivil se hlas v telefonu "Jistě, hned jsme u vás!". Netrvalo to dlouho a ozvalo se zvonění. Před dveřmi stála Policistka Jenny, spolu s mladým párem. Mile se na vás usmála "Tak kdepak máme ty krasavce?". Spolu s mužem a ženou vkročila do domu. "Jste velmi statečné. Jménem nejen svým vám tímto děkuji.". Podrbala za uchem Shinxe a pozorně si ho prohlídla. Shinx si jí ale vůbec nevšímal. Jen, co uviděl ženu, nadšeně kníkl a skočil jí do náruče. "Shinxi, zlato." žena ho sevřela láskyplně v náručí "Myslela jsem si, že už tě neuvidím.". Shinx se k ní spokojeně přitulil, ale jakmile mu padly do očí dívky, vysmekl se jí a otřel se dívkám o nohy. Growlithe, který byl doteď s mužem, se k němu připojil. "Shinxi? Ty..." žena se kousla do rtu. Muž jí položil ruku na rameno "Měli jsme to tušit, Rachel.". Podíval se na dívky "Já jsem Carl a tohle je má žena Rachel. Před dvěma roky jsme jeli i s našimi pokémony stanovat. Ale v noci nás někdo přepadl, ráno nebyli Shinx s Growlithem k nalezení. Až potom jsme slyšeli zvěsti o zloději pokémonů, ale hned nám bylo jasné, že v tom musí mít prsty on.". Usmál se na ně "Nejsme trenéři, nehoníme se za odznaky. Shinx s Growlithem byli vždy naši přátelé, ale nikdy je nebavilo válet se doma na pohovce.". "Oblíbili si vás na první pohled." s úsměvem poznamená k pokémonům, kteří se k vám tulí. "Myslím, že jim bude lépe u vás, než u nás.". Naposledy se na vás usměje, vezme svou ženu za ruku a společně vyjdou ven na ulici. Jen co se za nimi zaklapnou dveře, pokémoni vás nadšeně povalí na zem. "Ehm... pokud můžu, ráda bych znala podrobnosti k tomu přepadení." upozorní na sebe policistka Jenny.

Vypravěč - 03. března 2012 20:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Konečně pokémoni? S rozhovorem o problémech menších i větších pokračujete dál v cestě. Pomalu se kolem vás začínají rojit pokémoni. Na větvích sedají Taillow spolu s Pidove a štěbetají si, co je v lese nového. Jakmile ale uvidí vás, otřepou se a odletí o pár stromů dál. Sem tam vykoukne zpoza stromu Venonat. Z dáli se ozývá bublání nějaké malé říčky a nebezpečné bzučení Beedrilla. Prostředí je klidné, tiché. Kousek od vás zapraskají větvičky v křoví a z lístků vykoukne ucho něčeho, co až podezřele připomíná Leafeona. Ale i ten rychle zmizí. Váš pohled ale padne na Drilbura, který se bezstarostně rozvaluje na trávě pod stromem. Jen si tam tak leží, jako by vůbec nečekal nějaké nebezpečí.

Jasmína Delor - 03. března 2012 20:56

soukromá zpráva od Jasmína Delor pro Doma Zavěsila jsem. „Brzy tu budou.“ Řekla jsem a sedla si na pohovku. Krmila jsem s Eliz pokémony a mrzelo mě stále víc, že je musíme vrátit. Pak jsem napsala vzkaz mámě s tím co se stalo a že jsme tu byli, to aby se nedivila, že tu třeba najde něco jinak až se vrátí domů. Brzy zazvonil zvonek a jdu otevřít. Byla to policistka Jenny spolu s nějakým mladým párem. „Pojďte dál.“ Pobídnu je a uhnu ze dveří. Usmála jsem se když jsem viděla, jak je nadšeně vítají. Věděla jsem, že to jsou hodní majitelé. Bylo dobře, že jsme se takto rozhodli. „Děkuji, policistko Jenny. Dělali jsme co jsme mohli.“ Řeknu. Ale moc dlouho se u svých majitelů nezdrželi a zase se vrhli na nás, zatvářila jsem se rozpačitě. Překvapeně zamrkám, když Carl řekl, že jim pokémony ukradli už před dvěma roky. To je hodně dlouhá doba. Cítila jsem se docela rozpačitě, když nám vlastně své pokémony nechali. Tedy... mrzelo mě to kvůli nim. Po takové době je znovu vidí a oni se k nim nechtějí vrátit. Ale za sebe jsem byla ráda. „Uh...“ Vyjeknu, když se na nás vrhnou a povalí na zem. Pak se zasměji a pohladím je. Pak bude ještě otázka kterého pokémona si vezmeme na starost. Podívám se znovu na policistku. „Samozřejmě. No tak... pusťte nás.“ Sundám je ze sebe a zvednu se. Podívám se na Eliz a pak jí spolu odvyprávíme co se stalo. A samozřejmě jsme dodali i přesný jeho popis.

Vypravěč - 03. března 2012 21:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Riley zaostává daleko za vámi. Nakonec zmizí z dohledu úplně. Cesta přes Vine Town (bez Rileyho) probíhá o hodně klidněji, než kdyby šel s vámi. Cesta se vinula dál a dál a za chvíli jste byli z Vine Town venku. Nedělo se vcelku nic zvláštního, pokémonů po málu. Ale jak cesta pokračovala dál, do lesa, pomalu se pokémoni začali objevovat. I když to byla jen hejna ptačích, přelétající vám nad hlavou. Nedaleko, aniž by vás zpozorovalo, se usadilo malé hejno Ducklettů. Jako stvoření pro chycení, nemyslíte?

Vypravěč - 03. března 2012 21:26
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Zaostáváš daleko za Andrewem a Jade, až ti zmizí z dohledu úplně. Z Vine Town vyjdeš rychle. Koneckonců je to jenom vesnice. Jedinými pokémony, které spatříš, jsou hejna ptačích na obloze. Nakonec se ti ale poštěstí a uvidíš u cesty Wurmpleho. Pokusíš se ho chytit? (Promiň, sestři, ale na delší posouváky už nemám energii ^^")

Elizabeth Dawn - 04. března 2012 09:14

soukromá zpráva od Elizabeth Dawn pro Jasmínin dům "To vůbec není špatný nápad," rozesměji se a vykročím za Jasmínou směrem k jejímu domovu. Pokémoni jdou za námi, ale nezdá se, že by z toho byli právě dvakrát nadšení. "Jasně, hned se na to vrhnu." usměji se a vezmu si od Jasmíny sáček s pokémoním jídlem. "Zlatíčka, pojďte sem. Něco tu pro vás mám." zamrkám a začnu krmit hladové pokémony. Jasmína mezitím telefonuje na policejní stanici. "Výborně," kývnu hlavou, když skončí, a uvolním Jasmíně místo vedle sebe na pohovce. Zanedlouho zazní zvonek a Jasmína jde otevřít. "Dobrý den." usměji se na policistku Jenny. "Děkuji, že jste přišla tak rychle." S úsměvem pozoruji, jak se Shinx vítá se svými starými majiteli. Když jim ovšem vyskočí z náruče a vrátí se k nám, tak překvapeně zamrkám. "Shinxi, copak to vyvádíš?" pohladím ho po hlavě a tázavě se zadívám na Carla s Rachel. "Páni... vážně vám moc děkujeme." zakroutím nevěřícně hlavou a rozloučím se s nimi. Najednou ležím na podlaze a něco velkého na mě šťastně slintá. "No tak... Growlithe..." zasměji se a podniknu pokus o osvobození. "Ovšem..." kývnu hlavu na otázku policistky Jenny a zauvažuji, kde začít. Nakonec se nám s Jasmínou povede dát dohromady celý příběh. "Myslím, že to je tak všechno, co k tomu ještě můžeme říct..." zauvažuji nahlas, jestli jsme na něco nezapomněli. Pokud už policistka nemá žádné další otázky, tak se otočím na Jasmínu. "Tak co s nimi? Rozhodla ses, kterého bys chtěla?" zeptám se a pohladím je postupně po hlavě. "Tedy... pokud by ti to nevadilo, tak bych si hrozně ráda vzala Growlitha..." odkašlu si. "Už od mala je mám hrozně ráda." usměji se.

Jasmína Delor - 04. března 2012 12:26

soukromá zpráva od Jasmína Delor pro Doma Podívám se na Eliz, která by si ráda vzala na starost Growlitha. Je pravda, že jsem spíš uvažovala o Growlithovi, ale spíš z praktického důvodu než, že bych ho strašně moc chtěla. Jen jsem si myslela, že když mám travního pokémona bylo by fajn teď mít ohnivého. Ale jestli ho Elizabeth chtěla... Usměji se a vezmu si Shinxe do náruče a začnu ho hladit. „Jasně. Klidně. Oba jsou skvělí. Ráda se postarám o Shinxe.“ Dám Shinxovi pusu na hlavu. Elektrický je také skvělý pokémon, rozhodně jsem nijak zklamaná nebyla. Vzhlédnu k policistce Jenny. „Mohla by jste nám dát kontakt na jejich předchozí majitele? To, že teď budou s námi neznamená, že už nejsou přátelé. Ráda bych se jim občas ozvala, aby věděli jak se jim daří a tak.“ Vysvětlím.

Vypravěč - 04. března 2012 12:48
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Policistka Jenny si všechno pečlivě zapisuje. Pak děkovně přikývne a pohladí pokémony. "Myslím, že proti tomu nic mít nebudou." usměje se na Jasmínu a dá jí papírek s telefonním číslem a s adresou. "Myslím, že se u vás budou mít vážně dobře." povzbudivě se na vás podívá a vyjde z domu.

Elizabeth Dawn - 04. března 2012 13:33

soukromá zpráva od Elizabeth Dawn pro Znovu na cestě "Díky." usměji se vděčně na Jasmínu a skloním se ke Growlithovi. "Carl říkal, že jsi nikdy nebyl na válení se na gauči... co bys říkal tomu trochu provětrat trenéry stadionů?" zeptám se ho s úsměvem. "To je skvělý nápad." vzhlédnu, když Jasmína požádá policistku o kontakt na Carla a Rachel. "Děkujeme, snad to tak bude." rozloučím se s policistkou Jenny a potom se znovu obrátím ke Growlithovi. "Jsem hrozně ráda, že jste zůstali s námi." obejmu ho nadšeně. "Ale myslím, že bychom měli pomalu vyrazit." zvednu se a vezmu ze stolu Growlithův pokébal. "Nebude ti to vadit?" tázavě se zadívám na svého nového pokémona, a pokud neprotestuje, tak ho zavolám do pokébalu. Počkám, než se Jasmína připraví na cestu, a pokud bude něco uklízet, tak jí s tím pomůžu. Potom spolu vyrazíme ven a zamíříme na cestu, kterou jsme už jednou šly. Snad se tentokrát dostaneme dál... pomyslím si pobaveně. "Páni... a to je teprve poledne." pronesu nevěřícně, když se podívám na hodinky, a usměji se.

Jasmína Delor - 04. března 2012 13:43

soukromá zpráva od Jasmína Delor pro Jdeme dál Usměji se. „Díky. A hodně štěstí ve hledání toho zloděje.“ Rozloučím se s policistkou Jenny. Vždycky mě fascinovalo jak jsou všechny Jenny stejné a stejně tak i sestřičky v Pokémonních střediscích. Schovám papír s číslem do kapsy, pak si ho poznamenám do diáře. „Taky jsem ráda, že s námi zůstali. Bulbasaure? Pojď se seznámit s novými kamarády.“ Pobídnu a taky si vezmu pokébal co patřil Shinximu. „Nikdy by mě nenapadlo, že získám svého druhého pokémona jinak než chycením.“ Zavrtím hlavou pobaveně. „Když už jsme tady. Mohli bychom toho využít a naobědvat se.“ Navrhnu předtím než odejdeme. Nakonec bylo poledne a pak znovu vytahovat všechno náčiní a rozdělávat oheň. Tady je to snadnější. A tak jsem využila ještě naší lednici a udělala nám dva velké sendviče se vším všudy, abychom se mohli najít za pochodu. Pokémoni už jídlo dostali tak ještě mi dvě. Vrátila jsem oba pokémony do pokébalu, aby si po jídle a hlavně zápasu odpočinuli. Vzala jsem věci, zamkla za námi a předala Eliz sendvič. „Jasně. Ještě je do večera dost času. To ještě ujdeme kus cesty.“ Souhlasím a zakousnu se. Měla jsem docela hlad. „Hmm... a třeba ještě narazíme na nějaké pokémony a nějaké si chytíme.“ Zamyslím se spolknu sousto. Vytáhnu si z boční kapsy baťohu pitíčko. Bylo to dětské pití, ale malé a na cesty se hodilo. „Tak přemýšlím... když narazíme na pokémona... jak se dohodneme na tom, která si ho chytí? Co když ho budeme chtít obě?“ zeptám se na to, jak budeme takové dilema řešit. Napiji se a nabídnu pitíčko Eliz jestli se nechce napít.

Riley Hunt - 05. března 2012 20:24

soukromá zpráva od Riley Hunt pro Jůů Wurmple Tse.. při cestě mám jen sklopenou hlavu a doufám, že se tenhle den již nebude opakovat. Když zvednu hlavu, tak nikde nevidím ty dvě nemehla. Takže asi nakonec půjdu přecijen sám. Ale ne! Já nebudu sám, jelikož mám svého Remoraida. Hehéé.. Pomalu vyjdu z města a dojdu k mamce.. (Jelikož jsi to tam nepsala tak vynechávám.. Dostal jsem prachy od mamky.. -.- XD ) Dojdu až na cestu, kde je Wurmple! Toho jsem chtěl! Tak jo! Kouknu na jezírko..Volím si tebe Remoraide! Vyhodím pokébal a on se objeví. Teď vodní dělo! Pokud vystřelí své ostny, tak použij kyselinové brnění!

Pokemon Andrew Night - 06. března 2012 21:39

soukromá zpráva od Pokemon Andrew Night pro Že by první pokusy o chytání? K mému překvapení se za námi Riley nevydal, ale upřímně si musím říct že mi ani nijak zvlášť nevadí. Myslím si, že kdy budu jenom s Jade, tak spolu budeme vycházel celkem dobře, tedy... alespoň doufám, ale během čekání na Rileye se neukázal žádný důvod, proč bychom měli mít spolu nějaké problémy. Jdeme bok po boku. Můj Nidoran cupitá vedle mě, Jadeinin Vulpix se pravděpodobně nechá nosit. Brzy jsme dorazili do Vine town, ale protože jsme se kvůli Rileyovi nemuseli nijak déle zdržovat, tak jsme se celkem rychle dostali do zdejšího lesa, kde jsme chtěli chytit své první pokémony. Doufám, že naše první výzvy nebudou mít proti našim pokémonům typovou výhodu, nebo nebudoui na vyšším vývojovém stupni. Zvědavě se rozhlížím a v ruce držím připravený foťák. Pokémony si raději kreslím, ale nevím jestli se nějaký zajímavý ukáže na dost dlouhou dobu, abych to stihl, sice bych je potom mohl překreslit z fotky, ale to prostě není ono. Do tohohle lesa jsem často chodil na procházky za pokémony, právě proto, abych si je mohl i mimo jiné nakreslit, takže zdejší terén znám. Při pohledu na jedno konkrétní místo se na chvíli zastavím a hlavou mi proběhnou vzpmínky na jednu příhodu, která mě tu potkala. Dá se popsat jednou větou. Chtěl jsem si namalovat Jigglipuffa a toho to tak polichotilo, že mi zazpíval. Myslím, že bude lepší se o tom nezmiňovat, ale na druhou stranu by to mohlo přinést příjemnější atmosféru... ne, radši ne. Po chvíli nad sebou vidíme hejna ptačích pokémonů a zvuky dalších zatím neviděných. Pokud se mi k tomu naskytne nějaká vhodná příležitost, tak začnu fotit, ale potom mě zaujme menší hejno Duckletů. Samozřejmě si ho vyfotím, ale potom začnu přemýšlet. Ducklett... ptačí pokémon s vodní typovou podstatou. Celkem vhodný pokémon pro první pokusy o chytání, ale oba naši pokémoni proti nim mají celkem nevýhodu. Můj Nidoran zatím neovládá žádný útok na dálku, takže by se k němu musel dostat blizko a Vulpix sice útok na dálku má, ale má nevýhodu typu... Jade... já vím, že ti Ducklettové vypadají lákavě, ale oba naši pokémoni jsou proti nim v nevýhodě. Neříkám, že bychom se je neměli pokusit chytit, ale možná bychom si měli pro první pokus o chycení divokého pokémona najít někoho vhodnějšího pro naše vlastní pokémony. Protože pokud bychom teď bojovali s nimi, tak by hrozilo, že využijí své výhody a my bychom potom museli rychle do střediska a další pokusy o chytání by se museli odložit. Řekl bych, že nejvhodnější by asi byl nějaký travní nebo hmyzí typ... pro oba. Vyčkávám na její názor. Lidé o mě často tvrdí, že nad vším až moc přemýšlím a všechno pečlivě analyzuji a mnohdy mají pravdu. I teď nad vším moc uvažuji. Narazili jsme na první pokémony, které se můžeme pokusit chytit, a já tady debatuji o tom, že bychom je měli minout a hledat nějaké vhodnější. Na druhou stranu se svým názorem souhlasím. Je lepší nějaké věci brát podle rozumu a ne podle jiných věcí, ve kterých se rozum nevyskytuje. Důležité je odhodlání, ale i strategie, a pokud bychom hned tady narazili, tak by to mohlo do budoucnosti naše odhodlání posílit, ale taky nalomit.

Tobias "Tobi" Silver - 08. března 2012 09:55

soukromá zpráva od Tobias "Tobi" Silver pro Tak co s ním? Konečně narazili na pár pokémonů, pravda většina je zaregistrovala stejně jako oni a začala utíkat, otázka byla jestli se víc báli mích vlasů nebo vlasů Claire, každopádně vidět bílé háro a duhové vlasy,mohl být šok pro řadu pokémonů. Když v tom konečně uviděli něco co vypadalo jako krtek. Opatrně na to namířil pokedex a ztlumil zvuky na minimum. Když zjistil odkud vítr vane a že se mi ten pokémon nelíbí, obrátím se opatrně na Claire. " Tak co s ním?"

Claire Lionpaw - 10. března 2012 08:11
	soukromá zpráva od Claire Lionpaw pro Podívám se na Tobiase a pokrčím rameny. No sice to není duch, ale mohl by být někdy užitečný. Jestli ho nechceš, tak já bych si ho klidně chytila. A nebo by to mohl být alespoň dobrý trénink pro pokémony. Sleduju pokémona před náma a zazubím se. Podívej se na něj vypadá jako snadná kořist. Možná by i stačilo po něm hodit pokébal a ani by si toho nevšiml.

Elizabeth Dawn - 10. března 2012 15:16

soukromá zpráva od Elizabeth Dawn pro Opět na cestě "To by se mi líbilo." usměji se nadšeně a s chutí se zakousnu do svého sendviče. "Hmmm... musím pochválit tvé kulinářské dovednosti. Ten sendvič je vážně vynikající." otočím se s úsměvem na Jasmínu, když spolknu první sousto. "Je ještě docela dost času, takže je to klidně možné. Ráda bych ještě na nějaké pokémony narazila... i když bych dala přednost tomu, kdyby to bylo za jiných okolností než dneska dopoledne." rozesměji se. Pokračujeme s Jasmínou v cestě a já spokojeně ukusuji svůj sendvič. "To máš pravdu... tohle bysme měly vyřešit, než na nějakého pokémona narazíme... Hmmm, co kdybychom se střídaly?" navrhnu po chvíli přemýšlení. "Já jsem si vybrala Growlitha, takže teď je řada na tobě... pokud potkáme jednoho pokémona a budeš ho chtít, tak je tvůj, a nebo pokud jich potkáme víc, tak si vybíráš jako první... Co ty na to?" otočím se s úsměvem na Jasmínu. "Díky." vezmu si od ní pitíčko a přisaju se na brčko. "Tuhle příchuť mám hrozně ráda." poznamenám, když jí ho vracím. Jelikož už jsem dojedla sendvič, tak se začínám rozhlížet kolem sebe a dávat větší pozor na cestu. "Ty jsi vždycky bydlela ve Vine Town?" zeptám se po chvíli Jasmíny.

Tobias "Tobi" Silver - 14. března 2012 08:56

soukromá zpráva od Tobias "Tobi" Silver pro Idea chytit krtka, byla zajimavá, pravda už ten nápad s popsáním situace jako chytit mi připomněl, mnohem lepší a zabavnější činost s podobným názvem, kterou bylo možné vidět u nás v domě. Pravdak rtek pak ,ale nebyl krtek ,ale jeden z otcových duchů a chytání bylo pouhým rutiním přesvědčením daného pokémona, že je sice fajn že straší všechny na které přijde, přeci jen to lidi chtějí, ale že by u toho aspoň nemusel nosit ružové kloboučky. Nad celou touhle vzpomínkou se mírně pousměju a pak se pomalu vrátím do realného života. " Užitečný? Myslíš? No možná ,ale já ho nechci ,nebo nevidím důvod k tomu ho chtít, i když podle dexu jeho vývojové stadium vypadá drsně...." zauvažuji nad tím jestli krtečka chtít nebo ne. " No zkus to kdyby nic tak se aspoň drobek trochu protáhne." se zájmem sleduji jak to vše vlastně dopadne. Pro jsitotu nechám drobka vyjít z pokébalu ačkoliv křik ,který u toho několik renérů dělá si odpustím, přeci jen nechci vyplašit půl lesa.

Jasmína Delor - 15. března 2012 06:13

soukromá zpráva od Jasmína Delor pro Jdeme Zasměji se. „Je to jen sendvič. Na tom nejde nic zkazit. Ale díky.“ Také jím svou porci. „Hmm... vím jak to myslíš. Jsem za Shinxe ráda, ale taky se těším na to až zažiji ten pocit, při zápasu s divokým pokémonem a jeho chytání. To napětí jestli ho chytím nebo ne...“ Pokrčím rameny a znovu si kousnu. Pokud jde o pokémony navrhla střídání. Přikývnu. „To je dobrý nápad. Tak to uděláme.“ Souhlasím. Když dojím, vytáhnu vlhký kapesník a otřu si ruce a pusu, jeden nabídnu taky Eliz. „Ne. Bydlíme tu něco přes rok. Máma je archeoložka a přestěhovali jsme se sem kvůli její práci. Když tu našli nějaké vykopávky. Ze začátku to bylo docela těžké, lidi tu jsou nedůvěřiví nebo opatrní. Časem se to zlepšilo, ale ještě pár místních nás úplně nepřijalo. To jsou tedy spíš ti starší, kteří jsou zvyklí, že tu žili v uzavřené komunitě.“

Claire Lionpaw - 16. března 2012 16:38

soukromá zpráva od Claire Lionpaw pro Vytáhnu pokedex taky, ztlumím ho a ihned zkontroluji pár informací o pokémonovi. Napadne mě, že pokud by se jeho chycení povedlo nebudu se muset spoléhat jen na jednoho pokémona, i když výchova dvou pokémonů hned nazačátku musí být taky těžší než se zdá. Sleduju ho, jak si naprosto nevšímá okolí a dojde mi, že to možná i bude trošku typ lenocha. "No, tak já se ho pokusím chytit. Doufám, že se mi to povede. Taky ovšem doufám, že to nebude lenoch, celkem na to teď vypadá." Skoro svoje věty šeptám, jelikož můj zájem o pokémona roste, i když mě zezačátku tak nezaujal. Pomalu se podívám na Tobiho. "Hele, kdyby se cokoliv dělo, tak ho hlavně nesmíme nechat zavrtat se pod zem. Nevěděli bysme potom pořádně kam šlápnout a mohl by taky být agresivní a já vážně nechci svoje první trenérské dny začít v nemocnici." Zazubím se, i když mě ta myšlenka děsí. "Drž mi prosím palce ano?" Pohodím vlasama, jelikož přez ně, díky přičinění mírného větříku, nevidím a opatrně vytáhnu pokébal.

Jade Flores - 19. března 2012 08:32

soukromá zpráva od Jade Flores pro Pokémoni jdou, jdou... Ale co s nima? To pako Riley s námi nešlo. No, mě to rozhodně nevadí. Oddychnu si a myslím, že Andrew bude v pohodě. Aspoň mi tak připadal. Dokonce ani nevypadá špatně... Nenápadně si prohlížím jeho černé vlasy a celkem světlou pleť. Naopak, vypadá dokonce docela dobře. Zatřesu hlavou, abych si ji pročistila od myšlenek, které "nejsou k tématu". To už mě ale Vulpix kouše do ucha svými dětskými zoubky."Hej, přestaň," směju se a pohladím Vulpixe, dřepícího stále na mém rameni. Co když ví na co myslím? Trochu mě to poleká, že by mi Vulpix měl vidět do hlavy, ale brzy na to zapomenu. Brzy jsme ve Vine town, ale celkem rychle ho přejdeme. Chceme přece najít nějaké Pokémony, ne se válet někde ve městě! Brzy proto dojdeme do lesa a potkáváme hejno Duckletů. Sama o těhle Pokémonech nic moc nevím, akorát to, že jsou to Ptačí Pokémoni a že proti nim tudíž ani Vulpí, ani Nidoran nemají moc šanci. Ale zkusit se to může, ne? Právě v okamžiku, kdy si sotva zformuluju tuhle myšlenku a chystám se ji vyslovit, přeruší mě Andrew. Poslouchám ho a zvažuju pečlivě to, co říká. Koušu se do rtu, těkám očima mezi Ducklety, Andrewem a Vulpixem a mozek se mi už zase točí na plné obrátky. Jasně, museli bychom zpátky do střediska a vyléčit Pokémony. Jenže na druhou stranu, kdo ví, kdy se nám naskytne další příležitost? Ne. Rozhodně bychom měli jít pryč a počkat si na další Pokémony. Jenže co když "ti další" budou ještě nevhodnější k chytání, než tihle Duckleti? Fuuuuu... Nadechnu se a snažím se působit rozhodně. "Podle mě bychom se o to měli aspoň pokusit. Pokud na jednoho Duckleta půjdou Vulpix s Nidoranem společně, mohli by to zvládnout! Anebo... Jestli chceš, může to zkusit jen Vulpix. On to určitě zvládne." Naštěstí se mi zamýšlená rozhodnost povedla. Teď jen čekám, jestli mi to můj společník zkusí nějak vyvrátit. Jestli ano... tak nevím. Vážně nevím. Ale v jednom měl pravdu - ti Duckleti vypadají skutečně lákavě!

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR