Pokemon - new age
hrálo se Denně
od: 13. dubna 2008 20:06 do: 16. května 2008 19:34
Dobrodružství vedl(a) Poke-fanclub
| |
 | Slavné doby profesora Oaka, Ashe Ketchuma, Brocka, Misty a dalších známých trenérů jsou ty tam. Jsou z nich jen staří dědečkové a babičky, kteří jen sami sní o dávných dobách, kdy byli mladí, kdy jim bylo 15 let a oni získali svého prvního pokémona. Profesor Oak sám je již několik let po smrti. Jeho postava k vám promluví jen z Pokedexu, jeho nejproslavenějšího výrobku, do kterého vložil veškeré své poznatky a získané informace o všelijakých druzích pokémonů. Nyní nastala nová doba a nová generace neznámých trenérů se vydává do poke-center, aby získala svého prvního Pokémona. Nejslavnější nyní známou profesorkou je Ann Yanová, kterou proslavila dlouhodobá studie o vědeckém pokusu, klonu Mewa – Mewtwo. Nedávno převzala centrum po samotném profesoru Oakovi, kde nyní má své hlavní sídlo. Laboratoř a chovné centrum se nyní ovšem rozšířilo. Mladým trenérům se dává na výběr z více druhů tzn. “startovních pokémonů.“ O původní sestavu – Bulbasaura, Charmandera a Squirtla, se výběr rozšířil o dalších pět pokémonů – Caterpie, Pidgeyho, Nidorana obou pohlaví a Geoduda. Celkový vzhled kontinentu na němž je i vaše Oblázkové město se nijak zvlášť nezměnil. Dál si žije svým poklidným životem a ani občasné narušení harmonie škodolibými Rakeťáky jej nedokáže zcela vyvést ze zašlých kolejí. Vše se má však přeci jen změnit. Brzy přijde den, kdy se dveře od chovných center otevřou a dají šanci novým trenérům pokémonu. A s každým takovým přijde nová šance na změnu. Nová naděje na proměnu světa. Kdo se stane letošním mistrem pokémonu? Kdo se stane nejslavnějším chovatelem a kdo přeborníkem stadionů, kde je potřeba nových trenérů? Nová naděje padla do rukou vám! A tak tedy…. Gotta catch ‘em all! ^_~ |
| |
| Dodrrrrrrrrio! Dodrrrrrrrrio! Pisklavý hlásek budíku ve tvaru Dodria vás všechny probudí. Tak jako jednou každý trenér a milovník pokémonů i vy jste se dnes dočkali toho svého slavného dne. Den – D a brzy již nastane i Hodina – H v závěsu s Minutou – M. Z elektronického pikatchu se zabudovaným rádiem, se ozve rozjařený hlasatel. „Zdravím všechny velké milovníky pokémonů! Ahoj! Ahoj! Ahoj! Dnes je tu pro některé z vás ten velký Den! Sluníčko venku svítí, příjemný větřík hladí rozespalé tváře ospalců a vůně květin se rozplývá všude kolem. No to pro alergiky asi moc dobrá zpráva není, ale s tím už se nedá nic dělat! Tak tedy! Vylezte z těch svých pelechů a hurá do naší laboratoře! Profesorka Yanová má pro vás již nachystané nové malé tvorečky, kteří se těší na své nové majitele! Nezapomeňte, že výběr je jen omezený, takže kdo dřív přijde, ten dřív bere! Áááá… co to je? Ahááá! Právě nám byla doručena zpráva, že pro velký počet uchazečů se letošní výběr zvětšil o dalších pár pokémonů. Takže nyní máte na výběr z těchto tvorečků – Bulbasaur, Charmander, Squirtle, Geodude, Caterpie, Nidor…. Rádio z ničeho nic začne šumět a hlas moderátora se změní je v chrčení. Ani vzteklé bouchnutí do přijímače nepomůže. Jaké jsou další nově získatelné příšerky se již nedozvíte. Signál opět naskočí až po několika vteřinách. …tak už na nic nečekejte a rychle pospíchejte do laboratoře naší milé paní profesorky. No já bych tam asi spíše běžel kvůli ní než kvůli pokémonů. Mezi námi je to fakt pěkná kočka! Johohoooo! Tak mnoho štěstí a vzhůru na Pokémonýýýýýýýý!“ Hlasatel si nakonec nedokáže odpustit nevkusnou poznámku, ale nad tím již nepřemýšlíte. Každý z vás dokáže myslet jen na jediné… Cože? Velký počet uchazečů? To snad ne! A nový pokémoni? Ale jací?! Musím si pospíšit! Jinak mi někdo jiný vyfoukne nějakého dobrého! … načež každý už tak své rychlé tempo ještě zrychlí, aby se nezdržel doma už ani o minutku. Poslední úpravy, chystání se na cestu, svačina, drobné kapesné…. Na co jsem ještě zapomněl? No přijdu na to cestou, až mi to bude chybět poznám to! Vaše kroky nadále směřují už jen k laboratoři. Před bránou ke vstupu do areálu se tlačí již hlouček lidí. Nevíte zda se jsou jen podívat na nové trenéry nebo se jimi stát. Brány jsou zavřené a co na vás za nimi čeká dál? To nikdo neví... |
| |
 | Ráno Nadšeně vstanu z postele, ani nedokážu říci, jestli jsem vůbec spal nebo ne, vím jen to, že právě dnes je ten den, kdy konečně opustím dům se svým novým přítelem, pokemonem, ať už to bude kterýkoli. Pln radosti a nedočkavosti pozorně poslouchám rádio, abyhc zaslechl, které to pokemony jsou do začátku. Smůla. Z nějakého důvodu se to v nejlepším přerušilo. Spěšně si obleču své modré rifle, černé tričko a béžovou košili, na hlavu navleču šátek, rozhodím své světle hnědé vlasy a aniž bych opětoval mamince ranní pozdrav dole v kuchyni, vyběhnu ven a zamířím rovnou k laboratořím profesorky Yanové. Doufám, že tam budu mezi prvními. Běžím přes skoro celé Oblázkové město až dorazím k bráně laboratoří, kde již stojí značný hlouček lidí, někteří jen pozorující, někteří možná budoucí trenéři. Není to tak hrozné. Pokusím se protlačit co nejvíc k bráně a rozhlížím se při tom kolem sebe na ty, kteří sem přišli také. |
| |
 | Ráno Budík zazvoní a ja namrzene zavrčím, keď mi však dôjde, aký je dnes deň, bleskovo vyletím z postele. Dnes dostanem svojho prvého pokémona, konečne!Len aby som tam bola včas a ušiel sa mi nejaký....hlavne že už nebudem tak často sama.. Hodím na seba džínsy, čierne tričko, a zhrabnem peňaženku akurát, keď moje malé rádijko začne oznamovať tohoročný výber pokémonov. Nový pokémoni na začiatok? Super! Vtom však rádio začne šušťať a nedá sa rozoznať ani slovo.Nahnevane po ňom tresnem, no keď jediné, čo z neho ešte výjde je, že profesorka Yanová je kočka, otrávene prevrátim oči a vybehnem z domu, nereagujúc na štipľavé poznámky môjho brata. Behom zoberiem bicykel a za pár minút už stojím pred laboratóriom, kde sa už tlačí húfik ľudí. No..mohlo to byť horšie. Pomyslím si a tlačím sa čo najviac dopredu. |
| |
 | Ráno ... mnoho štěstí na pokémonyyyyyyyy! Vyplašeně vstanu z postele a jenom šťastnou náhodou jsem přitom nevrazil hlavou do poličky nad postelí. Panebože,skoro jsem zaspal... ještěže to poslední tak zařval. Ale je škoda,že se teď nedozvím,co přesně za pokémony bude možno získat,ani počet uchazečů... Rychle sklouznu dolů z postele a ve velkém spěchu se obleču a vyrazím k laboratoři profesorky Yanové,nevšímajíc si své žárlivé mladší sestry. Doufám,že tam budou mít i nějakého vodního pokémona,ti mě vždy fascinovali. Ten dav mě vyvede z míry,ovšem poté se znovu uklidním. Nejsem jediný milovník pokémonů ve městě a s nějakou konkurencí počítat musím. |
| |
 | Ráno v Oblázkovém městě Ležím na posteli a rozvaleně spim , když najednou zazvoní hlasitý tón. Leknu se a smadnu na studenou podlahu. Rychle a obratně se zvednu ze země a zaklapnu budík, který pískavě a nepřetržitě zvoní. Hlasitě zývnu a urychleně zaméřím k rádiu . Pustim si ho a zrovna povídaj o pokémonech. Konečně nadešel můj čas , doufám že si budu moct vybrat. Nachvilku se rádio přeruší ale hned se zase nahodí. Když chlápek v rádiu dopovídal , vypnu ho a rychle zamířím ke skříni. Obleču si džíny a bílou košily. Přes košily si vezmu světle hnědou košily a na nohy kecky. Urychleně vyběhnu z pokoje , rozločim se s rodinou a běžim přes město až k laboratoři profesorky Yanové. Uvidim pár dětí , v mách letech a připojim se k nim. Snažim se nenápadně protlačit až k bráně , která je zavřena. Snad se tam protlačim a budu mezi prvníma. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel Poltrey pro Ahoj. Já jsem Daniel. Taky si jdeš pro pokemona? Mě se docela líbí charmander nebo Nidorino. Ale nevím jaký všichni tam jsou, nějak mi blblo rádio. Ty víš co tam všechno je? Usměju se a trochu zčervenám, asi to pro mě není moc obvyklé mluvit s divkami. |
| |
 | Ráno Crrrrrrrrrr Vyletím z postele po zazvonění budíku. Vrr, taky si to mohl nechat na jindy. O to jeho cinkání mu nikdo nestojí, že. Rádio, ten starý křáp, ani nezapínám, vím co je dnes za den. Pročešu si dlouhé modré vlasy a alespoň trochu si vyčistím zuby. Už dávno nesnídám. Na sebe hodím džíny, triko a vklouznu do botasek. Peněženka, pár osobních věcí a sejdu do kuchyně. Rady pustím jedním uchem dovnitř, druhým ven. V chodbě se ještě zadívám do zrcadla. Jsem na svůj věk celkem malá. Docela hubené tělo, hlavně rychlé. Světlá pleť, lehce nafialovělé oči, dlouhé modré vlasy. Hm, se sebou už asi víc neudělám. Odejdu z domu. Nijak nespěchám, stejně vím, že si někdo určitě přivstal. Před laboratoří, jak už jsem čekala, je pár nadšenců. Trošku si prorazím cestu dopředu. |
| |
| soukromá zpráva od May Sue Ling pro Áno, aj ja.Už sa strašne teším.Mne sa najviac páčia ohnivý a vzdušní pokémoni, najmä charmander je super. Chvíľu sa odmlčím a zatvárim sa prekvapene, keď spomenieš, že ti blblo rádio. Vážne?Aj mne, akurát vtedy, keď hlásili, akí pokémoni budú navýber...je to škoda, že to neviem..asi to bolo signálom.Mimochodom, ja sa volám May a ty? |
| |
| soukromá zpráva od Daniel Poltrey pro Ale to jsem přeci říkal už nazačátku. Jsem Daniel. Ale z toho si nic nedělej, to se stane. Docela by mě zajímalo, co tam všechno je. Doufám, že na nás vyzbyde. Usměju se a trochu se podrbu na hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od May Sue Ling pro Poviem a obzriem sa okolo seba.Zdvihnem ruku a pozriem na tak-trochu ošarpané digitálne hodinky, ktoré si nikdy neskladám. Každú chvíľu by mali laboratórium otvoriť...už sa teším. poznamenám a nedbalo si utiahnem krátky,hnedý, zapletaný vrkoč. Znova chvíľu mlčím a potom ešte poviem: Ale myslím, že Nidorina by mali mať...rádio mi seklo akurát keď hlásatel hovoril: Nidor... |
| |
 | Ráno Oblázkové město Ležím si na posteli už v polospánku, když v tom začne pípat budík. Zaklapnu ho a jdu rovnou do sprchy. Radio moc nevnímám, jelikož v tu dobu jsem zrovna koupelně sprchující se. Když vájdu z koupelny křikne na mne taťka, ať se jdu rychle nasnídat, že už nemám moc času. Sejdu rychlejším tempem dolů ze schodů a začnu snídat. Taťka kolem mne poletuje a je na něm vidět, že tento den prožívá mnohem víc než já. Po snídani jen vyběhnu nahoru do svého pokoje vemu připravený zabalený batoh a jdu opět dolů. Když už se obouvám do bot, přiletí můj táta a říká mi. Šup šup já tě tam odvezu, takhle to určitě nestiheš. Jen se na něj podívám pohledem aby byl v klidu a už mě nechal chvilku být a odpovím mu. To je dobrý. Já tam dojdu. A i s touto odpovědí odcházím z baráku a jdu k laboratoři profesorky Yanové. Hmm jsem zvědav kolik tam bude lidí. Schválně, kterého pokemona dostanu navýběr. Jsem docela zvědav z čeho se bude vybírat tento rok. Zachvilku dorazím k laboratoři a pozoruji tu masulidí. Vidím všechny mé vrstevníky z městečka, jak čekají až se jim otevřou brány. Dále vidím u některých jejich poblázněné rodiče snad ještě mnohem více než moji. V tu chvíli mi v hlavě běží jen myšlenka. Díky, že tu rodiče se mnou nejsou. Když dojdu ještě blíže opakuji jedno slovo a to zdovolenim, a snažím se aspoň trochu dostat blíže přez stojící příbuzné a kamarády. Pak už jen čekám ž se brána otevře a já se postupně dostanu dovnitř. |
| |
 | Nedávno Vyrazil jsem ze svého rodného ostrova Hoem před několika dny. Plul jsem lodí a do Oblázkového města jsem dorazil včera. Šel jsem do pokécentra se zeptat na pár informací a k večeru jsem si šel postavit stan za laboratoř. Usnul jsem ihned po zavření očí. Dnes ráno v Oblázkovém městě Už brzy ráno mě vzbudil hlasitý randál, který vydávali místní, kteří již čekali na otevření laboratoře. Vstal jsem a oblékl se. Pak jsem ještě musel sklidit stan a než se naděju, tak ze dvou nebo tří lidí se vyrojí celý houf. rychle si sbalím a bohužel počkám na kraji, protože s tak velikým batohem se nemůžu vtírat mezi ně. Čekám, než se otevřou dveře a mezitím přemýšlím o tom, jak Ash sem dobíhal před tou strašnou dobou a také o tom, kdo budou letošní pokémoni. Profesor Oak rozdával Charmandera, Squirtla a Bulbasaura, ale protože každý profesor rozdává jiné a dokonce podle toho, co mi řekli v pokécentru, profesorka vymíšlí na tento rok něco originálního, se už nemohu dočkat, kteří to tedy budou... |
| |
 | Doma Když zazvoní budík, prudce sebou trhnu, až hlavou rozkývu obrazovku počítače. Auuu! Sakra! Zase jsem usnul jinde, než v posteli... To je běs... Chvíli se nic neděje, než mi dojde, co vlastně poslouchám v rádiu. Rychle seběhnu schody dolů ze svého skrovného pokoje do téměř ještě skrovnější kuchyně, která se musí dělit o stejně velký prostor s koupelnou. Co nejrychleji na sebe šplíchnu nějakou tu vodu a z lednice vytáhnu dva připravené croissany. Natáhnu oblečení - Modré džíny, zelené tričko a obyčejnou mikinu s kapucí - vůbec si nevšimnu, že mám v jedné ponožce díru, hodím svačinu do připraveného batohu, ve kterém se krom ní a pokedexu válí ještě pár užitečných věciček a vyrazím, jako když vystřelí. Venku před domem popadnu kolo a hned zapnu ještě kapesní rádio se sluchátky, abych mohl dál sledovat události na místě před laboratoří. Po pár metrech musím kolo zastavit kvůli tkaničce, která se zapletla mezi struny kola... Dál už jedu co největší možnou rychlostí bez nehod až k laboratoři. Před laboratoří To, že už z dálky dávám zvonku co proto, se pro nějaký zvláštní důvod vůbec nedotkne stojícího hloučku. Když se potom snažím zabrzdit, všimnu si, že nemám dost místa. Strhnu kolo stranou a skončím v kotrmelcích na zemi, ze které se nakonec zvednu, plivajíc prach na všechny strany a oprašujíc si kolena. Tak! Kde je Profesorka?! Kdy dostanu svého prvního pokemona? Vyhrknu neurčitě na hlouček lidí před bránou. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel Poltrey pro Usměju se a rozhlédnu se kolem. Kam vůbec máš potom namířeno? Kam se půjde dál? Já vlastně ani nevím, kam jít. Ale to se asi rozhodne někdy potom. Mohli bysme jít třeba spolu, co říkáš? Ve dvou to bude určitě lepší, než osamotě. Usměju se a zatvářím se trochu rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od May Sue Ling pro Hmm...jasné, mohli by sme.Určite to bude väčšia zábava, keď sa budem mať s kým porozprávať. usmejem sa. Tiež sa chceš stať majstrom pokémonov, môj mladší brat stále básni len o tom, že z neho bude ten najlepší tréner na svete.. |
| |
| U laboratoře Mé přemýšlení zarazí kluk padající z kola na místo, kde ještě před chvílí stál můj stan. Ta představa, že by mě probudil tímto způsobem byla hrozná. Na jeho odpoveď rád odpovím:"Stále nepřichází, ještě budeš muset počkat. Mimochodem jsem Brendem a ty? Podívám se na něj, sundám si batoh a pomůžu mu na nohy. "Ty jsi zdejší?" Dodám a zvednu mu kolo. A kolik že to to vlastně je? Mě je 16, ale ty vypadáš mladší než na patnáct let. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel Poltrey pro Nevím jestli behementně toužím po tom stát se tím nejlepším. Pro mě je důležitá za cesta, něco prožít a získat zkušenosti do života. A najít si taky nějaké přátele. Příliš jich nemám. Spíš nikoho. Zatvářím se trochu smutně, ale hned se zase usměju. Mě jde spíš o to, užít si nějakou zábavu. |
| |
 | Doma .....do kelu.. do kapusty.... proste do všetkého.... Zaznie môj tlemný nahnevaný hlas z podkrovnej izby. Zas som si totiž uderila hlavu o drevený trám, ktorý mám tesne nad posteľou. Je to možno dizajnérsky kúsok, ale zrovna pohodlné to nie je. Zvraštím obočie a rukou si opatrne prejdem po modrine, ktorá by sa mala nachádzať v strede čela. Avšak nie je tam. Konečne mi po týždni zmizla a ja s trošku lepšou náladou zamierim do kúpeľne, kde sa chystám dlhší čas ako je to obvyklé. Nakoniec vybehnem už normálne ustrojená vezmem do ruky tmavozelenú tašku cez rameno, v ktorej mám najdôležitejšie veci. Chvíľu sa zastavím v pohybe a zvihnem zrak k zrkadlu a ešte vytiahnem z tašky zubatý hrebeň. "Teraz si už lepšie strašidlo..." Poviem odrazu v zrkadle a ústa roztiahnem do širokánskeho úsmevu. Dneska je ten deň.... dnes je ten deň.. deň D. Deň.... Celý svet sa krúti okolo mňa, ale ja si toho nevšímam a potláčajúc bubnovanie v hlave zapochodujem po schodoch. Rodičov si nevšímam, pretože už teraz meškám a keďže som minulý rok zameškala, vedia, že som psychicky zdatná na takú cestu. Behom ineď pribehnem k laboratóriu, kde už z diaľky vidím ten húf (stádo) ľudí čakajúcich pred tým laboratóriom. Pre tých, ktorý si všimli tú dievčinu, ktorá sa práve predrala davom a pristúpila k mladým tínedžerom stojacich pred laborkou, je to mladá slečna, už sa nedá hovoriť o dieťati, s karmínovočervenými vlasmi a s rôznofarebnými očami. Širokánsky úsmev a zvraštené obočie vám iste napovedá, že je trošku nervózna. Na sebe má tmavé, asi čierne, kapsáčové nohavice, červené tričko a typickú kockovanú košeľu. Celý ten jej módny výjav dopĺňa tmavozelená taška cez rameno. |
| |
| Hlouček lidí si začne rozrušeně šuškat, pokřikovat a někteří dokonce začnou tleskat. Po cestě vedoucí z laboratoře zahlédnete známou postavu. Profesorka Yanová ve svém bílém laboratorním plášti. Brány do areálů se začnou automaticky otevírat. Profesorka vás přivítá milým úsměvem na svých broskvových tváří. Vítejte všichni milovníci pokémonů a především zdravím vás, noví trenéři. Doufám, že tento den se pro vás stane jedním z těch velkých ve vašem životě. Však si odnese nového kamaráda nebo kamarádku, který vás budou provázet po velkou část vašich životů. No… přeji vám, aby jste si vybrali dobře. Pojďte dál…. Načež se otočí zpět k laboratoři a vejde dovnitř. Místnost uvnitř je naplněna všemi nejpozoruhodnějšími věci od zkumavek s různými embryi, přes elektrotechniku a až po samotné pokebally a pokedexy. Jediné co vás však láká je veliký stůl uprostřed v němž je usazeno několik pokeballů se zvláštními znaky dle charakteru pokemonů, kteří jsou v nich uloženi. Srdce vám bije jako o závod. Zde je letošní nabídka. Klasická nabídka, kterou nabízel profesor Oak a já tuto tradici po něm převzala, byla rozšířena letos o pár dalších a to o Caterpie, Pidgeyho, Nidorana obou pohlaví, Geoduda a nakonec Zubata. A také Bulbasauři, Charmandři a Squirtlové tu jsou po dvou, kdyby náhodou na někoho nějaký ten pokémon nezbyl. Nerada bych tu viděla nějaké zklamané tváře. Doufám, že si všichni vyberete. Tak který z nich to bude? Který vás oslovil natolik, že byste jej chtěli jako svého nového kamaráda? Načež vám profesorka uhne z cesty, aby jste si mohli sami vybrat…. |
| |
| Nadšeně se zadívám směrem k bráně, kde již přichází profesorka Yanová. Začnu se co nejvíc mačkat dopředu a otevřenou bránou projdu za ní. Když nás dovede do laboratoře, kde se nachází velký stůl s pokebaly, v nichž jsou pokemoni, nadšeně a bez rozmýšlení vykřiknu. Já chci charmeleona! Vyjdu vstříc stolu a pokemonům. |
| |
| soukromá zpráva od May Sue Ling pro Zatvárim sa trochu nešťastne, no zároveň vyrovnane, ako by som sa s tým, čo sa práve chystám povedať už dávno zmierila. Ja tiež nemám priateľov.Som vraj príliš : iná, čudná a.. na poslednú chvíľu som si rozmyslela, že tretiu možnosť radšej nepoviem. Ja sa teším na dobrodružstvo...dúfam že sa nejaké naskytne, mám ich strašne rada...a tiež na zábavu, nejakých nových ľudí, nové miesta a pokémonov.Pozeraj!Už sa otvorila brána!Poďme. poviem a pomaly postupujem s davom v pred. |
| |
| Laborátórium Nejakým zázrakom sa mi podarí pretlačiť sa dnu do laborky. Vidím všelijaké veci, ktoré by ma v iný deň iste zaujali, ale keďže toto je ten začiatočný deň mojej kariéry, môj pohľad je zúžený na pokebaly, položené na stole. Trošku sa pousmejem a keď vidím toho chalana, čo tak zhurta vykríkol tak sa pridám a vystúpim z rady. "Mimochodom je to Charmander a toho by som si vybrala aj ja.. .teda ak to nevadí.." Ospravedlňujúco sa usmejem a pohľadom prejdem po všetkých zúčastnených. |
| |
| Ani jsem nemusel dlouho čekat a profesorka se konečně objevila,krásná jako vždy. Přicházet na poslední chvíli má zřejmě i své výhody. Následuji profesorku a prohlížím si své "kolegy". Většinu jich znám maximálně od pohledu,některé jsem vůbec neviděl. Zaujme mě však dívka s modrými vlasy a nafialovělýma očima. Poté ji musím poznat blíže. Se zájmem si prohlížím vybavení laboratoře,ale poté mou pozornost plně připoutají pokébaly s pokémony. Tak,jeden z vás bude můj nový přítel... Ještě tak vědět,kteří tam jsou... jakmile profesorka sdělí nutné informace,chvilku počkám,a poté si vyberu squirtla. |
| |
| Laboratoř Trochu zrudnu a teprve teď si uvědomím, že v tom spěchu jsem nejen nechal za sebou svou kamarádku, ale dokonce jsem i vzkřikl špatné jméno pokemona. Stydlivě se zadívám do země a rozpačitě se rozhlédnu. Však já to řekl schválně, jestli mě někdo opraví. Zasměju se a pokusím se navést zábavnou atmosféru, přičemž se očima snažím najít May a aspoň pohledem se jí omluvit, že jsem ji tam nechal stát. |
| |
| Laboratórium. Nadšene sa pretláčam davom hundrajúcich rodičov, pred stolom už vidím stáť Daniela a po chvíli sa vynorím za jeho chrbtom.Oči mám plné vzrušenia a očakávania.Pototm na mňa konečne príde rad. Chvíľku rozmýšlam, no potom absolutne rozhodnutým hlasom vyhlásim: Ja by som chcela Pidgeyho. |
| |
| Laboratoř V tichosti pozoruju nově příchozí děti , které si přyšli taky pro pokemona. Nějaký kluk se natáhne na kole a já zadržuju smích. Ale hned stratim pozornost , když nás osloví profesorka. Vejdem do laboratoře a po projevu profesorky , si vybýrám pokemona. Jaký ho bych si asi vzal . Bude to můj novej kámoš a tak doufám , že si vyberu správně. Pak se obratim na profesorku a řeknu. Já jsi vezmu squirtla A vyberu si Squirtla. |
| |
| Když už se konečně udělá místo, tak se vetřu donitř a jelikož jsem moc dobře neslyšel, jaký že to jsou pokémoni, tak so hold musím zeptat: "Promiňte, neslyšel jsem vás, co jsou to za pokémony?" A při pohledu na pokébali mi to dojde... "Aha, už chápu, tak to si vezmu nidorana kluka. Toužím po nějaké změně." A podívám se na svího nového pokémona s radostí, že jednou budu jako má sestra a Ash a s ním to dokážu. To by mě zajímalo, kdo bude mít holku, rád se s tím trenérem seznámím... |
| |
| soukromá zpráva od May Sue Ling pro Charmander je fakt dobrá voľba. poviem a so záujmom sa pozriem na tvoj pokebal, ako by som čakala, že v ňom Charmandera uvidím. Myslíš, že profesorka Yanová nám bude dávať ešte nejaké inštrukcie? opýtam sa a prezerám si dav.Niektorých ľudí ponznám z videnia potom ukážem na dievča s dlhými modrými vlasmi. Tamto je Ariana Sweetdream.Poznám ju iba z videnia, ale pripadá mi byť v pohode, čo povieš? spýtam sa Daniela na názor, aby reč nestála. |
| |
| V to teda dúfam. poviem mysliac tým, že nám snáď profesorka povie, kam máme ísť. Neviem, či by som vedela, čo ďalej...ale teraz je to vlastne jedno. Pozriem sa na svoj pokébal a srdce mi od radosti podskočí. Hej, Pidgey sa mi páči asi najviac okrem tých ohnivých.Myslím, že je úžasný...malo ho jedno dievča, čo bývalo vedľa nás. Trochu sa začervenám nad poznámkou, že sa Pidgey ku mne hodí a že je zlatý.Potom spozorniem, nechcela by som prepočuť ak nám bude dávať profesorka nejaké usmernenia. Som celkom zvedavá, ako to dopadne, zdá sa, že tých pokémonov nie je veľa.Musí to byť smutné, ak na niekoho nezvýši. prehodím ešte. |
| |
| Laboratoř Ledabyle pokrčím rameny a zadívám se, kolik pokebalu ještě zbylo. Kdo neumí vstát včas, nemá. Ale myslím, že pokemonů je dost, takže vyjde pro každého. Nespouštím oči z profesorky, která zatím jen přihlíží, ak si všichni rizebírají obludky na stole a nic neříká. Asi nám něco řekne, až budou všichni rozebraní. Že bych konečně našel nějakou spřízněnou duši? Usměju se sám pro sebe a dál sleduji profesorku. |
| |
 | Ráno - Oblázkové město Právě ležím na pláži s mnoha krásnými dívkami a u nohou mi krásně dřímá můj pokémon. Je to Charizard, ne je to Venusaur nebo je to Blastoise? Každým pohledem mění a mé oči vlhnou radostí, když zahlédnu vzácné pokémony. Zdravíííím všechny velké milovníky pokémonů!!! Leknutím sebou trhnu a spadnu z postele na zem přímo takzvaně na čumák. Ne to snad ne, byl to krásnej sen, ale tohle je noční můra. V tenhle den zaspat. To nejde! S nadávkami na svou osobu pobíhám po svém bytě a snažím se najít oblečení a vše ostatní, co by se mohlo hodit. Pak přiběhnu k umyvadlu a lehce si namočím své hnědé vlasy, opláchnu se a snažím se modrýma očima vyhledat ve svém odrazu jakoukoli sebemenší chybku. Po chvilce u umyvadla již utíkám po schodech a vyrážím ve svém obvyklém oblečení a s brašnou přes rameno směrem k laboratoři. Co se týče oblečení, tak je to klasický ležérní styl (rozepnuté černé sako, společenské černé kalhoty a rozepnutá bílá košile). Brašnu mam tmavě modrou, takže to není zase tak veliký módní rozdíl. Cesta do laboratoře Utíkám jak nejrychleji to jde, však není to zase tak blízko, jelikož nebydlím ve městě, ale na samotě kousek od něj. Probíhám porostem a ostružiním až jsem si málem roztrhl kalhoty a skoro ztratil botu. Do tváře mi šlehá jedna větev za druhou, ale já si toho vůbec nevšímám. Snad ještě zbude Bulbasaur, toho bych si přál, je to velmi zajímavý tvor a doufám, že to bude i dobrý přítel, teda pokud se mu budu líbit. A co ona? Mohl bych se jí líbit? HEJ! Jdeš si pro pokémona, ne pro profesorku. Už když jsem se začínal dávat do sporu se svým druhým vnitřním já, město již bylo velmi blízko. Teď však už jen dobíhám k laboratoři, kde je veliký zástup lidí a zrovna se začíná pouštět dovnitř. Laboratoř Již slyším jak si první z lidí říkají o pokémony, a proto se tedy co nejrychleji vecpu do davu a začnu kličkovat a cpát se dopředu. Chvíli trvalo obejít obtloustlého mladíka, však pro pokémona bych udělal cokoliv. Zastavím se přímo před profesorkou Yanovou a pohlédnu jí toužebně do očí. Není to pohled malého dítka, ale je to pohled devatenáctiletého chlapce, který neví, jestli má skočit po pokémonovi, nebo po profesorce. Trochu se tedy oklepu a již se rozhodnu. Snad jsem o nic nepřišel, tedy pardon, chtěl jsem říci, dobrý den. Doufám, že nejdu pozdě pro pokémona. Pokud je ještě tedy výběr, tak bych rád Bulbasaura. Teď už přecházím ale ke stolu s pokébally. Začnu přecházet sem a tam a hledat toho svého, toho pro kterého jsem skoro celou noc nespal. Pomalu natahuji k němu ruku, ale než se dotkne pokéballu, tak se zastaví na místě. Mohu? Optám se profesorky, však stále hledím na pokéball. |
| |
| Laboratoř Profesorčin úsměv se ještě rozšíří, když vidí vaše nadšení. Tohle zapálení mladých trenérů jí vždy potěší. Na Danielovu chybičku reaguje jen mírným zachichotáním a více ji již neřeší. Nechá vás hašteřit se mezi sebou a jen přes vaše hlásky trochu hlasitěji pronese. Své pokebaly s pokémony si dobře uschovejte a o své nové kamarády se starejte s největší zodpovědností. Kdo mu bude věnovat dobrou péči, jeho pokémon bude růst, sílit a dobrým tréninkem a boji získá časem nové silnější útoky a může se i vyvinout na vyšší úrovně. Veškeré základní informace a rady získáte ze svých pokedexů, které jsou připraveny na stolu u stěny. Rovněž tam najdete další sadu pěti pokébalů, které budete mít na pokémony, které chytnete na své cestě. Profesorka vám ukáže rukou k vedlejšímu stolu a pokračuje ve svém proslovu. Pamatujte, že pokud nezvládnete svého pokémona na jeho nižší úrovni, pokémon vyvinutý na vyšší úroveň by vás mohl zcela odmítnout a nemusel by vás přijmout za svého pána. Poté by vám mohl i ublížit a neposlouchal by, ale to už je na vás jak moc dobře si je vychováte. Chvilku se odmlčí a zapřemýšlí se. Po nějaké době nerozvážně promluví... No letos se vás objevilo opravdu mnoho. Vím, že čím větší skupinka tím lépe se překonávají nesnáze a veškeré překážky, ale přeci jen.. někteří z vás jistě budou mít za sen pochytat každého ze 150 známých pokémonů ale pokud budete setrvávat ve velké skupině, nebudete mít tolik příležitostí si nachytat pokémony sami pro sebe a mohli by jste se kvůli tomu začít hádat. Ale to je na vás. Znovu se usměje a začne si vás každého bedlivě prohlížet. Poté o trochu slavnostněji naposledy promluví… Je tu ještě jedna věc, kterou jsem si úmyslně nechala nakonec. Letos se do naší zátoky zatoulal malý Dratiny. Tento pozoruhodný tvoreček se tu objevil zcela neočekávaně. Je to ještě malé mládě, ale brzy vyroste a mohl by se stát jedním z vašich neocenitelných pokémonech přátel. Pro nové trenéry je tu tedy soutěž… komu se jako prvnímu povede chytit Abru a nebo Gastlyho a prokáže svou zkušenost a hodnost, tomu Dratiniho dám. Mějte však na paměti, že Abra vám stokrát raději uteče svou schopností teleportovat se, než aby se vám v boji postavila a Gastly....je to duch-pokemon.. může být nehmotný a obývá především temné a prokleté místa světa. Ani jednoho nebude snadné chytit. Chce to opravdu mnoho času a tréninku vašich pokémonů aby se jim dokázali postavit a nebo na ně budete muset vyzrát jiným způsobem. Tak a teď… pokud nemáte již nikdo více dalších otázek. Můžete se vydat na svou cestu |
| |
| Laboratoř Kouzelný pobavený úsměv profesorky patří jen Chrisovi. Ale jistě.. je váš... Mile se usměje a znovu zachichotá. Poté se otočí ke stolu s dalším vybavením a jednu sadu pokebalů a pokedex ti podá. A tohle si vem sebou. Budou se ti hodit.... Mrkne na tebe a usměje se. Poté se rozhlédne kolem zda někdo ještě nechce něco vědít |
| |
| Laboratoř Když se otevře brána a v ní stojí profesorka snažím se slyšet aspoň nějaká její slova, nicméně přez tleskající rodiče, plačící, křičící a bůhví co ještě neslyším skoroni. Když jsi zve nové trenery k sobě do laboratože, vidím jen ten nával, jak se snaží každý být jako první. Jak tak na to koukám neudržím se a začnu se tomu strašně smát. Nejspíš lidi kolem mne vůbec nechápou čemu se já směji, ale to mě vůbec nijak nevadí a směji se velmi nahlas dál. V klidu čekám, až se treneři postupně prostřídají a já konečně budu moci v poklidu si vybrat pokemona,který na mne zbyl, bez spěchu a žádné tlačenice. Konečně když ta chvíle nastala jdu s profesorkou trochu dál od ostatních na výběr pokemona. Tak, který na mne zbyl. Koukám, kteří ještě nejsou rozebráni. Catrpie, nidorina myslím že a ještě jeden bulbasaur tu je. Pokud si pamatuju dobře naše studium ve škole a procházky po okolí, tak Caterpie a nidorina žijí poblíž na loukách a myslím, že i v lese. Bulbasaur takté, ale tak nějak všeobecně je ho těžší ulovit. Zvolím si jeho. Pohlédnu na profesorku a řeknu ji. Vzal bych si toho bulbasaura. Profesorka mi podá pokebal s mým prvním pokemonem a zároveň s tím mi také podává pokedex. Po tomto se vrátím zpět za ostatními, kteří již mají své pokemony a chystám se vyrazit na cestu. Když v tom slyším výzvu do profesorky. Zajimavé..., ale zatím jsem neměl moc štěstí a myslím si, že ani v tomto štěstí mít nebudu. Po její dotazu, zda-li mame někdo nějaký dotaz se na nic neptám a pomalím krokem vyrážím na svou dlouhou cestu. |
| |
| Laboratoř Když zahlédnu její krásný úsměv, skoro se sesunu k zemi blahem. I tak si ale vezmu pokéball a držím jej neustále v ruce. Mám svého pokémona a k tomu ještě skvělého bulbasaura, taky se na mě Profesorka usmála i mrkla. Co si víc můžu přát ke štěstí? Pak si ještě vezmu od ní svůj nový pokédex s pěti prázdnými pokébally, které si připnu na pásek, ale Bulbasaura pořád držím v rukou. Děkuji Vám, profesorko. A teď již jen nashledanou. S těmito slovy vycházím v blaženém stavu před laboratoř. Před laboratoří Zastavím se kousek od laboratoře a čekám, jak to bude, jestli budou chtít jít pospolu nebo ne. Při tom však pořád pozoruji svůj pokéball. Tak se na tebe podíváme krasavče. Doufám, že mě hned tak neodmítneš. Vypustím Bulbasaura na světlo světa. Objevil se přímo přede mnou. Pomalu se posadím do podřepu a chvíli na něj koukám. Ahoj, já jsem Chris. Měl bych ti říci, že jsem tvůj nový pán, ale to nechci. Vybral sem si tě za svého nového společníka a proto bych byl rád, kdybychom mohli být přáteli. Velmi mi na tom záleží. Teď jen již pozoruji chování svého Bulbasaura. |
| |
| soukromá zpráva od Kyu Hejyo pro Ještě tak nějak poslouchám zda-li někdo nemá nějaký užitečný dotaz,, ale přitom pomalu pokračuji kupředu s batohem na zádech. Tak tady to vše začíná. Potkám mnoho lidí a ožná zažiji i nějaké to dobrodružství. A snad najdu na této cestě svůj cíl a možná dokonce i svůj sen! Kam se to vydám. Na severu je nejblížší možnost získání odznaku. Tak uvidíme. Postupně kolem mne mizí poslední domky a já se dostávám za oblázkové město do lučin. Louky Stoupnu si a povolám svého bulbasaura. Tak co mi o ém pokemonu všechno povíš. možná že i něco nového. Hlavne na jeké urovni jsem tak dostal svého pokemona A namířím na bulbasaura svůj pokedex. Ja jsem tvuj trener Kyu. A pokud oba budeme trenovat, tak se z nás stane dobrý tým! Po těchto uvodních slovech vnímám zpět pokedex a jeho slova ke mě. |
| |
| Před laboratoří Brendanovu ruku přijmu a představím se jako Colber. Dost se ale zamračím, když udělá poznámku k mému věku. Jo, jsem místní... A je mi patnáct! Chvíli se na něj dívám, jestli si ze mě chce ještě utahovat, ale pak přijde profesorka a tak se jen usměji. Velice rychle si uvědomím, že jsem zde asi nejmenší. Jindy by to byla výhoda, ale teď se pře ostatní děcka nemůžu dostat dovnitř. Zubata jsem chtěl já... Ozvu se sklamaně, když zjistím, že je zabraný. Rychle přemýšlím, protože žádný plán B vymyšlený nemám. Skoro se mi seškvaří vlasy, jak mi zapaluje mozek úpornou činností narychlo vybrat. Vzal bych si toho no... Vzal bych si, jestli teda můžu.... Tak já bych si vzal Geoduda. Najednou sklapnu, protože si nejsem jistý, jestli jsem vůbec měl mluvit. |
| |
| Laboratoř Pozorně poslouchám profesorku a její rady, stihnu si ještě vzít svůj nový pokédex a pět pokebalů a taky je podám May. Usměju se a pohledem přejedu všechny ostatní trenéry. Tak asi půjdeme ne? Ještě domů pro věci. Kde se sejdeme? A v kolik? Tak za dvě hodiny před laboratoří? Pak se rozhodneme kam dál ne? Usměju se a s očima plnýma radosti očekávám její odpověď. |
| |
| Laboratoř Ochotně si vemu pokébaly i nový Pokédex (vlastně strarý, protože nevipadá tak vybaveně, jako ten, terý jsem dostal, když sestřička přestala trénovat) a mile přikývnu paní profesorce jako výraz souhlasu. Pak si všimnu, že ten kluk, tedy Colber, který spadl z kola, dostal geoduda... Jeden tvrdohlavej, druhej dutohvavej...kterej je kterej?? A pak si povzdychnu, protože si vspomenu, že nikdo není dokonalý a pokusím s ním komunikovat... "Takže ty jsi Colber, je to tak? Jak vidím, jsi dostal geoduda. Blahopřeji, vy dva se k sobě parádně hodíte..." A zastrkám si pokébali do opasku, společně s oběma pokédexi. Pak vyjdu ven, sundám si batoh a čekám než se vylidní a přijde i Colber a mezitím otevřu pokébal, jaký že to je pokémon. |
| |
| Laboratoř Přistoupím ke stloci s pokébalama a vezmu si pokébal se Squirtlem , kterého jsem si vybral. Paráda , tohodle pokémona jsem vždycky chtěl a doufám že budem spolu vycházet. Vezmu si od profesorky pět pokébalu a pokédex. Všechn šest pokébalu si připnu na opasek a pokédex si dám do kapsy . Otočim se na Profesorku a usměju´se. "Zatim nashledanou pani profesorko. Doufám , že se eště někdy uvidíme." S usměvem odcházim z Laboratoře. Před Laboratoří Hned jak jsem vyšel ven , spatřim nějakého chlapce , který se seznamuje se svim Bulbasurem. No zkusim to taky . Odstoupim o kus dál a do ruky si vezmu pokébal se Squirtlem. Pokébal hodim a přede mnou se zjeví Squirtler. Pokébal zase chytnu a uklidim si ho. Sednu si na kámen vedle Squirtla a otočim se na něj. "Ahoj , já jem tvůj novej společník. Vybral jsem si tě a doufám že z nás budou dobří kamarádi." Usměju se a lehce poklepu Squirtla po krunýři. Doufám že jsem to nějak neskazil. |
| |
 | Pozdě ráno: Dneska ráno jsem mě sen o nějakém pokemonovy, ale nerozeznal jsem kterej to byl. Když sem se probudil zrovna když na mě zaútočil. Posadil sem se na posteli a utřel si pot z čela. Koukl se na budík vedle postele Zatraceně, zaspal sem.rychle vstanu z postela a ani si ji neuklidim. Rychlke si obleču svoje oblečení a vezmu batoh se vším potřebnym. A bez snídaně vyběhnu k laboratoři. ....... Když doběhnu k laborce, ak už tam, je dav přihlížetelů, pozdravym je a snažim se procpat dopředu a do laborky, dojdu jen tak tak, když si všimnu že poslední trener právě odchází. zastavym se a abych si vydechl z běhu tak si kleknu na kolena. A zhluboka dýchám. ,,Paní profesorko, omlouvám se, ale zaspal sem. Prosím řekněte že zbiol ještě nějaký pokemon."Prosim, prosim, ať je ještě jeden pro mě, nechtěl bych čekat celej rok. |
| |
| Laboratoř Chvíli nechávám vybrat si ostatní své Pokémony. Prohlédnu si zbývající a téměř hned se rozhodnu. Já... Vzala bych si Nidorinu, holku.. Oznámím a vezmu Pokéball do ruky. Dratini... Ale chytit Gastlyho nebo Abru bude velice těžké... Bleskne mi hlavou. Ještě pevněji stisknu Pokéball. Teprve teď se začnu rozhlížet po laboratoři a po přítomných. Většina tu vypadá zajímavě, ale co já vím, neznám je. Ustoupím zase kus stranou, aby na mě nebylo tak vidět. Na okukování bude ještě dost času. |
| |
| Před laboratoří Když tak hledím Bulbasaurovi do očí, tak si všimnu, že nějaký kluk kousek od nás se také snaží spřátelit. Mám veliké plány, jako mnoho trenérů pokémonů, ale to je vedlejší. Co se týče té soutěže, nebudu se snažit vyhledávat Gastlyho, nebo Abru, je to celkem nemožné je hledat, když člověk neví kde se přesně vyskytují. Raději bych to nechal náhodě, třeba se nám nějaký připlete do cesty. Mrknu na Bulbasaura, ale stále čekám na jeho reakci, když se zatím ještě nijak neprojevil. |
| |
| Pred laboratóriom S miernou úľavou poťažkávam pokebal, v ktorom sa skrýva jeden z mojich najvysnenejších pokémonov. Pár sekúnd len tak hľadím na pokebal, ale nakoniec si vezmem pokédex a päť prázdnych pokébalov, čakajúcich na nových podnájomníkov. Už ani neviem, čo sa mi presne v tej chvíli udialo v hlave, ale jedno viem iste - bola to nesmierna radosť. A presne s touto radosťou pozdravím profesorku a vyjdem von. Čerstvý vzduch mi prudko udre do nosa, ale mne to nevadí. Práve v tomto okamihu som tréner pokémonov! Nenápadne sa vzdialim od laboratória a aj síce niekde v hĺbke duše rozmýšľam nad tou súťažou, ale teraz mám na práci lepšie veci. Ako napríklad - spriateliť sa s novým kamarátom, s ktorým budem čo najdlhší čas. Trochu mám zovrené srdce, ale mozog mi bezpečne pracuje a už vytváram a spájam dohromady slová do viet, ktoré ako prvé poviem Charmandrovi. S miernym nádychom zväčším pokebal a hodím ho smerom k lesu, trošku ďalej od ostatných. "Charmander, volím si teba!" Ráznym zvolaním vyzvem onoho pokémona, aby vyšiel von. Keďže je iste zvedavý, ukázal sa mi. Vidím v jeho očiach neistotu, ale je tam i veľká dávka tvrdohlavosti, ktorú našťastie mám v sebe aj ja. "Takže si ujasníme pár vecí Charmander. Viem, že si tvrdohlavý - ja tiež a možno dokonca viac ako ty. Dávam ti dva návrhy. Prvý je možno pre teba najlepší, ale sám sa musíš rozhodnúť. Dávam ti voľnosť akúkoľvek chceš, ale keď ťa zavolám do boja - pôjdeš. Sám sa môžeš vrátiť do pokebalu ak budeš unavený alebo bude pršať. Druhá možnosť je určite horšia - budeš v pokebalu dokým ťa nevyzvem do boja. Ale ak budeš poslúchať v bojoch sa snažiť, máš šancu dohnať prvú možnosť." Celý úvodný príhovor hovorím veľmi ráznym, nikoliv nahnevaným, tónom a stále sa ho snažím zaujať gestami rúk. Chcem predsa, aby ma vnímal. Neviem, či pochopil moje ultimátum, ale nakoniec poviem jednu vetu, ktorú síce vyslovím nežnejším tónom v hlase, ale iste pochopí, že so mnou je sranda, len keď bude dobrý. "U mňa sa veľmi ťažko získava dôvera a teda ti radím, aby si sa snažil. Niesom len tvôj tréner, ale predovšetkým priateľ a chovateľ. Mimochodom som Jasmina - Jess." Trošku sa obávam jeho reakcie, ale nakoniec sa rukou prehrabnem v ruksaku a otvorím malý sáčok, kde je nejaká potrava pre ohnivých pokémonov. Ponúknem Charmandrovi a čakám na reakciu. Vidím, že tuho rozmýšľa... Len nech nie je protivný.. to by ma mrzelo.. Stojíme pri bočnej stene laboratória a keď začnú vychádzať nový trenéri ihneď ich kútikom oka postrehnem a trošku sa pousmejem. Začína sa moja cesta... |
| |
| Když otevřu pokéball, zjistím, že můj pokémon je růžový, malý a má hlodáky. Usoudím, že je to bíložravec a hlodavec a zkusím mu nabídnout mrkev ze svého oběda. Po chvíli uslyším nějakého kluka, který si hraje blízko mě s bulbasaurem. "Promiň, to mluvíš na mě?? ?Mimochodem já jsem Brendan a souhlasím s tebou. Dratiny je vzácný pokémon a téměř nesehnatelný. Za prvé to může být pouhá pověra nebo dokonce léčka. Za druhé by to bylo příliš jednoduché a chytit si ho v přírodě, bude zajímavější. Za třetí pokud se tam opravdu usídlil, tak stejně bude jednodušší chytit jeho než abru a gastlyho." Pak vezmu nidorana na hruď jako malé miminko, do druhé ruky mrkvičku a otočím se zpět do laboratoře, do které v zápětí znovu vběhnu. Půjdu po hlase, který chtěl Nidorana holku. Dostanu se až k té osobě a vidím......., že je to nádherná dívka s modrými vlasy a nafialovělíma očima. "Jj...jja....já jsem Brendan..aa ty??" Vykoktám ze sebe. Pak se uklidním a pokračuju. "Ty máš nidorana holku? Já mám kluka..." Zasměju se a pozvu jí ven na trávník, kde znovu čekám na Colbera a mezitím se zabavuji krmením mého nového pokémona společně s tou nádhernou vílou. |
| |
| Před Laboratoří Chvilku nějak tápu, ale když na mě Brendan promluví, tak se vymaním ze spárů pohledů od Bulbasaura. Máš pravdu a promiň, že sem se nepředstavil. Já se jmenuji Chris. Rozhodně by bylo zajímavější si chytit Dratiniho volně v přírodě, ale nebude to tak lehké i tak se prý někteří trenéři s ním ani nesetkají. Na druhou stranu bych zase nechtěl, nějak dostávat pokémony jak na běžícím pásu, to bych si připadal hodně špatný trenér. No co ti budu povídat, přece sme tu od toho, aby se z nás staly jiní lidé, než jsme byli doposud. Brendan na chvíli odběhne, ale je tu za malou chvíli zase. Nevíš, jestli chtějí ostatní náhodou něco podniknout? No myslim jako to, jestli tady má vůbec cenu čekat, protože já již mam všechno , co potřebuji u sebe. |
| |
| Pred laboratóriom. Vezmem si pokédex a sadi pokébalov, ktoré mi Daniel podáva, strčím si ich do malého ruksaka, čo sa mi hompáľa na chrbte a vyjdem pred laboratórium.Na tvári mi svieti očakávanie, šťastie a vzrušenie z blížiacej sa cesty. Výborne, takže o dve hodiny tuná.Dohodnuté. Žiarivo sa usmejem a nasadnem na bicykel, ktorý je našťastie tu a v poriadku. Tak zatiaľ ahoj! No vzápätí sa zarazím. Ozaj, keby si niekoho stretol, kľudne môže ísť s nami, ak by si chcel, myslím, že čím viac ľudí, tým väčšia zábava... Potom sa už otočím a za chvíľu zájdem za zatáčku.Zosadnem v malom parku, bicykel odtiahnem pod strom a potom nedočkavo vezmem do ruky "loptičku" s mojím novým kamarátom. Len dúfam, že sa ma nerozhodne neposlúchať už od začiatku...hádam budeme dobre vychádzať. Potom opatrne vypustím Pydgeyho na slobodu. Nikdy som nevidela pokémona tak z blízka. Hm..ahoj.Ja som May, som tvoja trénerka, ale dúfam že budeme viac ako to.Chcela by som, aby sme boli priatelia, čo ty na to? Doma Po chvíli strávenej v parku som Pydgeyho znova vrátila do pokébalu a vracala som sa domov.Zastala som pred neveľkou budovou, ktorá by už zjavne potrebovala rekonštrukciu.Bicykel som sa akurát chystala zaviesť do malej garáže, keď som zrazu začula mierne zasyčanie.S obavami som pozrela na pneumatiku a ako som čakala - bola prepichnutá. To snáď nie!Otec už fakt nemôže rozhadzovať tie svoje klinčeky inde! Vošla som dnu, kde ma opäť privítal bratček so svojimi zvyčajnými, uštipačnými poznámkami, ktoré som sa po rokoch strávených s ním naučila ignorovať. Otec ma pozdravil z kuchyne a len tak bez ničoho mi oznámil, že matka dnes nepríde. No jo..krásna idylka šťastnej rodiny. Prehodím si pre seba a radšej sa venujem baleniu vecí do stredne-veľkého hnedého ruksaka. |
| |
| Před laboratoří Zamávám na pozdrav miizející May a opětuji jí její zářivý úsměv. Radostně si lusknu a vydám se domů, prolížím si přitom svůj pokebal a uvažuji, zda ho mohu propustit. Přinejhorším mi spálí gatě. Charmandere, volím si tebe! Užiju si ten úžasný pocit tohle křiknout, toužil jsem po tom už hrozně dlouho a teď se mi to konečně splnilo. Kleknu na kolena ke svému novému společníkovi a zářivě se usměju. Ahoj, kamaráde. Já jsem Daniel, tvůj nový trenér. Ale určitě bych to rád bral jako kamarádství a zábavu a ne jako dresuru. Všimnu si dívky, která mě přede všemi opravila a upozornila na mou chybu. Pojď za mnou. Kývnu na Charmandera a pomalu se rozejdu k ní. Ahoj. Jeno jsem se tak koukal a uvědomil jsem si, že máš také Charmandera. Nechceš jít s námi? Já jen že ve třech by mohla být sranda. A navíc, dva stejní pokemoni, třeba by se pak lépe trénovali, nemyslíš? Usměju se na dívku přede mnou. Jo a ještě, já jsem Daniel. Trochu rozpačitě se na ni zadívám co ona na to. |
| |
| Před laboratoří "Bohužel jsem zatím měl pouze tu čest s tebou, tím klukem, který tu spadl z kola a touto nádhernou ví...totiž slečnou, ktrá mi bohužel ještě nestihla povědět své sladké jméno..." Pak se uklidním, aby nikdo nic nepoznal a zakašlu. "No, tedy, kde jsem to byl? Ano...jako úplný cizinec tu vůbec nikoho neznám kromě krajiny. Má sestra mi to tu dobře ukazovala a celkem se tu viznám. Chtěl bys jít ve menší skupině nebo takhle všichni najednou, co jsme tu? Já bych rád šel jenom takhle ve čtveřici, max. v pětici, pokud tu máš taky nějaké kamarády nebo kamarádky..." A pohledem uhnu na tu dívku a pak zpět na Nidorana, kterému už začíná docházet mrkev a hryzne mě do prstu. "Aaaaaaaaaaauvaaaaaajs!!" Zavřeštím a vyndám si z batohu kapesník, kterým si obvážu prokouslí prst a dodám: " A mimochodem, já tu mám také všechny věci včetně lékárničky, stanu, čisté pramenité vody, čajové soupravy a broskvového džusu. A k večeři vám udělám francouzké palačinky." |
| |
| Pred laboratóriom Vidím, že môj charmander si odkráčal popozerať okolie, v ktorom sa nachádzame, a asi potrebuje čas na rozmyslenie, tak som ho nechala. Postrehla som totiž, že ma neignoroval a som aspoň trochu spokojná. Avšak zrazu ma osloví neznámy chalan. Vyzerá viac ako na päťnásť rokov a predstaví sa ako Daniel. To je ten.. ten, čo si prvý vybral charmandra, no vlastne charmeleona.. V duchu sa usmejem nad touto spomienkou a kútikom oka sledujem charmandra, aby mi niekam neušiel. V tomto prvotnom zoznámení nechcem, aby sa niečo pokazilo. "Čauko. No najskôr som rozmýšľala, že asi pôjdem po svojich, ale iste to bude väčšia sranda keby sme šli traja. Dúfam, že ani jeden z vás nie je zarytý týrateľ pokémonov... Inak ja som Jasmina, ale mám osvedčenú prezývku Jess. A ktože to pôjde ešte s nami?" Prstami si prehrabnem karmínovočervené vlasy a ladne sa pusmejem na toho mladíka. |
| |
| Před laboratoří Usměju se na souhlas Jess a se zájmem pozoruji jejího zvědavého Charmandera, za kterým právě odkráčel i ten můj. Se zájmem je sleduji a až pak se otočím a odpovím Jess na její otázku. Ne, samozřejmě nejsem žádný týrač pokemonů, ani kamarádka ne. Půjde s námi kámoška, jmenuje se May. Potkali jsme se tady u brány. Celou dobu byla vlastně u mě, určitě sis jí všimla. Usměju se a zase začnu pozorovat ty dva stejné pokemony. Já asi půjdu, musím si připravit věci na cestu. Já a May jsme se domlouvali, že se sejdeme tady za dvě hodiny. vyhovuje ti to? Usměju se a zavlám svého Charmandera, aby šel za mnou, že se určitě ještě s tím druhým uvidí. Mávnu Jess na pozdrav, chytím svého Charmandera za tlapku, musím se při tom značně snížit, a jdu směrem k domovu, kde mě již jistě očekává máma s tátou. |
| |
| Pred laborkou "No nevšimla som si ju. To vieš, keďže je tento deň pre mňa veľmi dôležitý, nevšímala som si nič okrem tohto pokebalu." Ukážem na prázdny pokebal s ohnivým znakom na vrchu. Aj ja sa zadívam na tých pokémonov rovnakého druhu a na tvári sa mi zjaví spokojný úsmev. "Jasne vyhovuje, avšak teraz nemám čo robiť. Domov by mi to dlho trvalo. Za jednu hodinu by som maximálne prišla domov. Dobre teda - tak ja tu na vás počkám..." Usmejem sa na pozdrav a fascinovane hľadím na charmandra, ktorý začína objavovať svet.... |
| |
| Před Laboratoří Já tu také nikoho neznám, sice bydlím kousek odtud, ale většinu času sem trávil v lesích a pozoroval pokémony. Zavrtím se na místě a jedním okem pozoruji bulbasaura, který si jen tak lelkuje u mé nohy. No a abych pravdu řekl, tak bych také raději vyrazil v menší skupině, než všichni dohromady. Rozhodně by to bylo mnohem lepší. Kdy by si tak chtěl vůbec vyrazit? Pohlédnu na Brendana netrpělivě. Já se už fakt nemůžu dočkat až se začne něco dít. U pokémonů v lese to bylo něco jiného, tam se pořád něco děje, ale tyhle chvíle jsou až moc zdlouhavé. Jo a kde je vůbec ten kluk, co si o něm povídal? |
| |
| Doma , pred laboratóriom Balenie a aj cesta peši mi trvali kratšie než som očakávala.Ruksak mám pomerne ľahký - len nejaké peniaze, náhradné šatstvo, trénerské pomôcky, hygienické vecičky, nejaké jedlo a tak podobne.Vybehla som z domu a otvorila som pokébal s Pidgeym. Ak chceš, môžeš sa preletieť, len by som chcela, aby si vedel pár pravidiel, kým ťa pustím.Chcela by som, aby sme spolu dobre vychádzali, preto prosím, nevzďaluj sa príliš a príď vždy keď ťa zavolám, dobre?Nechcela by som aby sa niečo prihodilo.A teraz leť. Vypustím ho nakoniec. Pred laboratóriom si všimnem stáť pekné, červenovlasé dievča, je zjavne staršia, ako ja, ale má charmandera.Vždy ma fascinoval, škoda že mi nejaký neostal... Nakoniec pristúpim k nej a trochu tlmene prehovorím. Ahoj!Ty tu na niekoho čakáš?Vidím, že máš Charmandera, strašne sa mi páči.Mimochodom, ja som May, a ty? Predstavím sa a pozriem na oblohu, kde krúži môj nový spoločník. |
| |
| Doma Ani jsem neočekával tak kolosální radost mého otce, který je natolik zahleděn do ohňových pokemonů, že mi to doslova vyrazilo dech. Spokojeně jsem odešel do pokoje se svým kamarádem a začal se balit na cestu. Nic zvláštního, jak podle očekávání nějaký ten spacák, oblečení, trochu jídla na první den, peníze a nějaké ty věci osobní potřeby, mamka dokonce trvala i na lékárničce. Ano mami, samozřejmě si ji s sebou zabalím. Po očku mrknu na Chramandera, který mě celou dobu pozorně sleduje, jak poletuji po pokoji. Nakonec sem ipodaří za mamčinýho pláče opustit dům. Mějte se všichni. Určitě se zase vrátím. K mému podivu jim mává i charmander, kteréme se u nás doma asi zalíbilo, hlavně díky mámininým koláčkům. Pomalu si to razíme k laboratoři, kde již vidím i May. |
| |
| Před Laboratoří "Nevím, musel zůstat uvnitř. Zajímalo by mě, co tam dělá. Jo a ještě jednu věc. Můžeme si vybrat, kam půjdeme. Bohužel prozatím půjdeme všivni jedním směrem, ale u Cínového města jsou dvě hory. Jedna je Digletí a jedna je Měsíční. Do které půjdeme?? Vipadáto, že nebudeme mít tolik času chodit do obou..." A mezitím rozložím obrovskou mapu velkou jako celý můj stan... |
| |
| Pred laboratóriom Chvíľu sa zabávam pohľadom na Charmandra, ktorý už objaví chodník, ktorý by nás mal zaviezť do Chromového mesta. Nejedenkrát mi vyčarí na tvári úsmev ako šaškuje, ale stále ma mrzí, že mi nevenuje pozornosť. Ale veď čo... Zrazu ma osloví nejaké dievča, ktorému nad hlavou vo výšinách krúži Pidgey. Chvíľu netuším, prečo ma vôbec oslovilo, ale keď povie, že sa volá May, ihneď sa usmejem. "Vlastne čakám na... teba a Daniela. Takže ja som Jamina - Jess. Konečne teda spoznávam novú spoločníčku na cestu naprieč svetom. Inak ako si spokojná s Pidgeym? Som počula, že sú dobrej povahy, ale nikto mi to poriadne nepotvrdil... To vieš ja mám rada tvrdohlavejších pokémonov - preto ten Charmander." Usmejem sa na ňu a všimnem si, že Daniel sa už konečne vracia. Pohľadom pozriem na hodiny, ktoré sú pri laboratóriu a vidím, že to pekne stihol. "Kam pôjdeme? Ako každý do Chromového mesta?" Spýtam sa, keď konečne príde aj Daniel. |
| |
| Pred laboratóriom Takže ideš s nami?Super, aspoň bude zábava. poviem a keď sa ma spýtaš na pokémona bez váhania odvetím. Áno, som spokojná.Pôvodne som sítce chcela Charmandera -najviac sa mi páčia ohnivý a vzdušní- ale keď už nezostal, čo už? Pokrčím ramenami a venujem krátky pohľad prichádzajúcemu Danielovi. No, ja som nad tým vlastne ešte veľmi neuvažovala, ale..no nechám to na vás. Teraz, keď sa už neetlačím a nehrbím v dave je vidieť, že na svoj vek som vysoká.Mám štíhlu postavu, krátke, hnedé vlasy po plecia zapletené do dvoch vrkočov a na sebe športové oblečenie - džínsy, čierne tričko a tentoraz pribudla tmavozelená mikina, na ktorej je ruksak rovnakej farby... |
| |
| Jakmile pokleknu a začnu se dívat na mapu, tak bulbasaur se jakoby trochu zvědavě přibližuje k mapě. Zdá se, že si zvědavej tvoreček. To asi budeme mít něco společnýho. A taky vypadá, že už se ani tak neostýcháš. Zatím je vše jak má být. Už se těším na naše první tréninky a zápasy. Uvidíme jak to oba zvládnem. Nejvíc by mě asi lákala ta měsíční hora. Slyšel sem, že se okolo potuluje dost zajímavých pokémonů. Jo a taky sem se tě chtěl zeptat, jestli nevíš kdy začíná pokémonová liga, je možný, že ještě nebudeme mít tolik zkušeností, ale i tak by nemuselo být špatné vydět ty nejlepší trenéry, abychom se něčemu přiučily. Všimnu si jak je Bulbasaur těsně blízko mě a tak na něj položím ruku a snažím se ho nenápadně pohladit. |
| |
| Před laboratoří Usměju se na rozmlouvající May a Jess a otočím se po charmanderovi, který zůstal zírat na barevné květiny vedle cesty. Zavolám na něj. Takže koukám, že už jste se seznámili. Ani nevím kam jít. Ale asi Chromové město bude nejrozumější. Je nejblíž a po cestě jsou louky, kde se taky najde pár pokemonů, třeba na trénink. Usměju se na charmandera, který opět odešel hrát si se svým druhem. Tak asi můžeme vyrazit. Zřejmě není na co čekat. Usměju se a mávnu na svého pokemona, aby šel ke mně. |
| |
| Trávník před laboratoří Dívám se na ty dva, jak se pomalu zbližují. Usměju se a vidím, že můj Nidorano se také chce podívat na mapu. Natáhnu ruku, abych si ho také pohladil a v tom si všimnu, že něco začlo chřoupat. Podívám se na Nidorina a vidím, že ho nezajíala mapa, ale chuť té mapy. Rychle dám Nidoranu dál od mapy a rychle začnu hledat další mrkev. Po chvíli mi dojde trpělivost a věnuju Nidoranovy celý svůj hlávkový salát, který jsem si nechal na oběd. Pak se vrátím k mapě. "Vidím, že vy dva se k sobě hodíte a je hezké vidět, že si rozumíte. Co se týče Měsíční jeskyně, tak bych tam také rád zašel, protože bych mohl mít štěstí a najít měsíční kámen. Dobře se prodává a Nidoran z něj bude nadšenej. Pak už jen zbývá otázka, jestli půjdeme do vodního stadionu nebo elektrického, protože z Cínového města je to stejně daleko..." |
| |
| Pred laboratóriom Trošku sa nadýchnem a rozostrem mapu, ktorú vytiahnem z bočného vačku tašky cez rameno. Prstom prejdem cez Oblázkové mesto a porozhliadnem sa, kadiaľ by sme mohli ísť. "No.. navrhujem, aby sme išli do toho Chromového mesta. Predsa len tam bude najviac pokémonov. Ale čo tak si nachytať nejakých vodných a ísť po pobreží až k mostu, ktorý ide sem. Do Fuchsiového mesta. Tam sa môžme otočiť a ísť naspäť cez les. Keby že niekoho z nás vyzve do boja niekto, kto má kamenného pokémona, nikto z nás nemá šancu. Oslabiť kameň môže len vodný pokémon." Navrhnem, tuho rozmýšľajúc nad stratégiou našej budúcej cesty. Celý čas, čo to vravím totiž chodím prstom po mape. Čakajúc na reakciu ostatných, vytiahnem z tašky čiernu šatku a uviažem si ju okolo krku. Nejako sa ochladilo, či sa mi to len zdá? Máte možnosť si Jess lepšie obzrieť. Dievča, ktoré sa na prvý pohľad zdá ako dosť rozhodné a nepriateľské, je vlastne obyčajná 17-ročná tínedžerka s veľkým srdcom pre nových ľudí a pokémonov. Snom tejto bordovovlasej krásky je stať sa veľmi zodpovedným trénerom pokémonov, pre ktorých nie je len majiteľom, ale hlavne najlepším priateľom. Teraz keď ju lepšie poznáte, máte možnosť toto všetko na nej vidieť. |
| |
| Před laboratoří To zní jako dobrý nápad s tím pobřežím. Tak tedy jdeme. Aspoň se vyhneme velkému počtu trenérů při cestě a budeme mt větší klid na trénování a třeba i chytání. V tom lese by se dali najít taky zajímaví pokemoni. Usměju se a otočím se směrem, kterým by jsme tedy měli jít. Tak tedy vyrazíme. Abychom do večera někam došli. Usměju se a mávnu na charmandera. |
| |
| Před Laboratoří - Brendan Objeví se mi na tváři úsměv, když se Nidoran snaží ulovit nějaký kousek té mapy. No tak zatím sem ho nijak nenaštval a zdá se, že mu ani dotek ruky nevadí, takže se dá říct, že bychom mohli být na správné cestě. Pak se podívám na Nidorana, chvíli si ho prohlížím a pak se zase usměji. Ten tvůj bude hodně silný, ale dej pozor, aby nezlenivěl. Viděl sem to u strýčka, tomu se Meowth vyvynul na Persiana a kvůli pohodlnosti domova, jelikož strýček byl takový spíš knihomol než trenér, se Persian stal povalečským pokémonem. Kdybys ho teď viděl, ten se buď jen mazlí, jí a nebo spí. Pohlédnu zpříma Brendanovi do očí. Ale ten tvůj bude jiný, jelikož ty nejspíš knihomol nebudeš. Teď se již jen stále usmívám, hladím Bulbasaura po hlavě a dokonce si i všimnu, že to pokémonovi dělá dobře. |
| |
| Před laboratoří - Brendon, Chris Já jsem Ariana Představím se. Vypustím Nidoran z Pokéballu. Sednu si vedle ní. Ahojky Pousměji se na ní trošku nejistě, ale hned pokračuji dál Já jsem Ariana, tvoje nová trenérka. Ale spíš bych chtěla být něco jako tvá kamarádka.. Trošku se v tom sama zamotám. Nesnáším proslovy. Lehce natáhnu ruku a pohladím Nidoran. |
| |
| Trávník před laboratoří-Ariana, Chris "To je nádherné jméno...nádherné jméno pro nádhernou dívku. A dokonce máme stejné pokémony...jakoby nám osud přál, abychom se potkali, chtěla by si jít s námi??" V tom mi dojde, že je tu i Chris. "Neboj se, mi se o sebe nějak postaráme. Ariano, neviděla jsi uvnitř toho kluka, kterej tu spadl z lola a vzal si geoduda?? Nějak se uvnitř zdržel..." |
| |
| Před laboratoří - Brendan, Chris Eh, no... Zakoktám se a zčervenám. Tuhle svojí vlastnost nesnáším, je na mě vždy docela dobře vidět, jako se cítím, nebo na co myslím. Na otázku o tom klukovi jen zavrtím hlavou. Raději. Sem tam se porozhlédnu kolem, ale jinak hladím Nidoran po hlavě. |
| |
| Před laboratoří Jakmile si vezmu pokébaly a pokédex rozloučím se s profesorkou a vyjdu ven. Všimnu si dívky,která mě tak zaujala. Vypadá dobře. Doufám že to nebude nějaká nafoukaná potvora. Přijdu k ní. Je pěkná. Řeknu,když uvidím nidoran. Já se jmenuji David Grendan a ty? Poté vypustím squirtla z pokébalu. Ahoj,já jsem tvůj nový trenér,David. Dufám že spolu budeme vycházet. Pokud se budeš chovat dobře a snažit se,budu tě schovávat do pokébalu jenom když si potřebuješ odpočinout. Ujednáno? |
| |
| Před laboratoří - Brendan a Ariana Ahoj, mé jméno je Chris Mayhew, ale řikej mi prostě jenom Chris. Pravím k dívce, která se k nám přidala. I tak si ale povšimnu pohledů Brendana. Je fakt pěkná, ale neměl bych se hnát za každou, co potkám. Měl bych se zbavit svejch zlozvyků. Přece jen už tady jednoho nápadníka má, tak proč zase vyvolávat nějaký konflikty. Přece jenom už vim jak to většinou dopadá. Všimnul jsem si, že máš Nidoraní slečnu. Bylo by celkem zajímavé vidět, jak se tito dva pokémoni bok po boku vyvýjejí. Mrknu na Brendana, ale tak aby to spatřil pouze on. Mě se taky ta profesorka líbí, ale tomu klukovi asi pobláznila hlavu, když už je tam tak dlouho, nemyslíte? Zasměji se nefalšovaným smíchem od srdce. |
| |
| Před laboratoří - David, Brandon a Chris Ariana, Ariana Sweetdream Pousměji se na Davida, i nad jeho poznámkou o Nidoran. Ano, bylo by to zajímavé... Přitakám Chrisovi. Sednu si kousek stranou a pozoruji Nidoran, jak si hraje na trávníku. |
| |
| Před Laboratoří - Ariana , Brandon Chris Chvilku si povídám se Squirtlem , jako kdyby jsme se znali celou věčnost. Je super , docela my i rozumí a to se mi líbí. Po dokončeném rozhovoru , uslyšim s zdálky hluk. Squirtle si schovám do pokébalu a jdu se podívat , co je to za hluk. Projdu menšim křovím a uvidim asi tři nebo čtyři postavy. Jdu směrem k nim a zrovna se představuje nějaká holka. Počkám až dívka domluví a pak se ozvu já. "Ahoj , já jsem Jack Schnabel. Mužu se zeptat , kam míříte ?" Prohlížím si skupinku a nemužu si nevšimnout dívky , která před chvilkou domluvila. hmm zajímavá skupinka , nějak moc kluku . |
| |
| Pred laboratóriom. Chvíľu zvažujem Jessin nápad. No...naozaj to znie veľmi rozumne.A keď nepôjdeme tade, kade ostatní, budeme mať väčšie šance chytiť nejakých pokémonov. Zamrmlem skôr pre seba a pohľadom preletím po všetkých troch malých tvoroch. Potom sa usmejem. Máš pravdu, ak budeme len stáť a rečniť, do večera nestihneme dôjsť nikam.Tak teda napred. Zasmejem sa rezko vykročím dopredu. Už budúci večer.... Preletí mi mysľou potešujúca myšlienka. |
| |
| Pred laboratóriom - May, Daniel No už som myslela, že pôjdem sama a keby že nestretnem týchto dvoch - tak by som naozaj šla. Vyzerajú ako rozumní noví tréneri. Rýchlo sa spolu dohodneme na novej ceste, na nových pokémonoch.... no proste sme najpohodovejšia skupinka... Hm.. ale ten Daniel je naozaj fajn, je lepší a dospelejší ako tí chalani, ktorých som každý deň stretávala. Na sekundu sa oddám myšlienkam a nejdenkrát sa pristihnem ako hľadím na obzor, očakávajúc nové dobrodružstvá. Nakoniec sa usmejem nad slovami nových spolucestujúcich a len letmo prikývnem. V hlave si ihneď prehodnotím všetky veci, ktoré som si zobrala, či mi budú stačiť. "Pri vode bude mnoho iste zaujímavých pokémonov.. možno Poliwag... Ale keďže budeme blízko oceánu.... Taký Lapras alebo Cloyster by mi spravil radosť. Už rozmýšľate, akého by ste si chytili?" Spýtam sa a snažím sa, aby neupadla u nás konverzácia počas cesty. |
| |
| Trávník před Laboratoří-Jack, Ariana, Cris, Brenden, David "Ahoj Jacku, já jsem Benden. Tohle je Chris, David a tahle nádherná dívenka se jmenuje Ariana. Půjdeme nejspíš obvyklou cestou a to do Cínového města, odkud se vydáme Na elektrický nebo vodní stadion, ještě jsme se nerozhodli, proč vlastně?" Udiveně a trochu i podezíravě se na něj podívám. Napadá mě spousta možností, proč přišel: buď se k nám chce přidat nebo se cce přidat k mé Arianě nebo chce vyzvídat anebo nás odstranit.....netrpělivě čekám na jeho odpověď... |
| |
| soukromá zpráva od Kyu Hejyo pro Po mém povídání si s mým prvním pokemon jen řeknu. A Teď se vrať. A můj bulbasaur následně mizí v mém pokebalu. Tak oproti ostatním mám asi trochu náskok. Nechce se mi je teď nějak moc potkávat. Raději budu cestovat chvilku osamocen a možná icelou moji cestu. A vydám se opět do pohybu a pozoruji okolí kolem sebe. Sschválně jakého pokemona potkám jako prvního. |
| |
| Před Laboratoří - Jack, Ariana, Chris, Brenden, David Ahoj Jacku, Chris Mayhew, ale řikej mi jenom Chris. Podám ruku Jackovi a usměji se tak, jak se na seznámení patří. Pak se otočím ke všem přítomným zhluboka se nadechnu a spustím. Nechci tady bejt za nějakýho vůdce smečky nebo jak se tomu vlastně nadává, ale řekl bych, že je už dost času na to, abychom vyrazili. Jak to řekl kdysi táta mému bráchovi, již nás tam vdáli čeká spoustu dobrodružství, tak se nesmíme zdržovat, nebo nám uteče. Hodím si batoh na záda a otočím se již k cestě. |
| |
| Před laboratoří Zdravím tě Jacku. Moje jméno je David Grendan,ale stačí jenom David. Stisknu mu ruku a usměji se na něj. Jakmile Chris začne mluvit o tom,že bychom měli vyrazit,přikývnu a dodám: Souhlasím. Čím déle tu budeme okounět,tím větší náskok budou mít ostatní. Měli bychom už vyrazit. Postávat tady nemá žádný smysl. |
| |
| Před Laboratoří - Ariana , Cris, Brenden , David Usměju se a rozhlídnu se po ostatních členech skupinky. Vypadaj docela mile , třeba nebudou tak špatný a možná by mě přibrali i k sobě. Po chvilce se mi představí skoro všichni a já se ozvu. "Pokud mužu , rád bych se k vám připojil ???" Prohlížím si všechny osoby a v duchu se modlim , aby mě mezi sebe přijmuli. Všiml jsem si , že všichni kluci ve skupince koukaj na Arianu. Asi se do ní zamilovali Pokrčim rameny a čekám na reakci od skupinky. |
| |
| Před Laboratoří - David, Chris, Jack, Brandon Jackovi se představím. Jo, měli bysme jít.. Přikývnu, vezmu Nidoran do Pokéballu a běžím domů, kde si vezmu batoh, který tam na mě už včerejšího večera čeká. Rozloučím se s rodiči a mladší sestrou, která se až šíleně dožaduje jít se mnou. Pár trefně mířenými poznámkami ji uzemním. Vyjdu z domu, pokud možno nenápadně, před laboratoř už nejdu. To tak, abych šla s tolika kluky. Jeden, dva, možná ani tři by mi nevadili, ale čtyři či více už je moc. Raději půjdu sama. Vypustím Nidoran z Pokéballu a jdu od Oblázkového města pryč. |
| |
| Venku Všimnu si,že se Ariana vytratí a následně ji zahlédnu běžet do města. Asi jsme ji vyděsili. aby ne,tolik kluků s ní chtělo jít... Začínám ji sledovat až k jejímu domu,kde počkám schovaný za keřem,než vyjde. Její sestra mi připomene Clarissu. Asi je teď šíleně naštvaná,že je na tohle moc malá. Ale jí to přejde. Jakmile se trochu vzdálí od domu,dohoním jí a řeknu: Ahoj,nevíš,že mizet je neslušné? Nebo jsme tě nějak vylekali? |
| |
| Venku - David Ahoj... No, já jen jdu napřed, znáš to.. Pokouším se z toho nenápadně vybruslit. Jestli mě nesledoval sám, tak už nemám šanci, nějak zdrhnout Probleskne mi hlavou. Koutkem oka pozoruji Nidoran, která se honí za jedním motýlem. |
| |
| Před Laboratoří- Cris , Brenden Všimnu si , že se Asiana netváří moc nadšeně ale naopak. Zřejmě tu nějak hodně překážim. Po chvilce odejde Ariana i David a já se otočim ke zbytku skupinky. "Jestli tu vadim , stačí říct a já zas odejdu ????" Podívám se na Brendena a Crise . Škoda , myslel jsem že bych se mohl vidat s nima ale zřejmě to asi boužel nepude. |
| |
| Před Laboratoří - Jack a Brenden Chvíli čekám bez promluvení, když Ariana odejde a za ní i David. Pak se trochu proberu, jakmile Jack promluví. No určitě tu nikomu nevadíš, klidně můžeš jít s námi. Ohlédnu se směrem, kde zmizeli ti dva. Stejně by nás bylo moc a já být Arianou, tak bych taky tolik kluků nesnesl, přeci jsme byli převaha. Ještě naposled si upravím batoh na zádech a také pohladím bulbasaura. Tak jak? Vyrazíme? Už je na čase ne? |
| |
| U Adriany Aha... Odpovím na její výmluvu. Nebudu to rozvádět dál,vím,jak se musela cítit. Nevrátíme se k laboratoři? Cestovat s ostatními bude zábavnější. A neboj,pokémonů bude dost pro všechny. Pousměji se na ni. |
| |
| Venku - David Koukám, že z tohohle nevybruslím. Škoda... Tak jo... Odpovím a jdu k laboratoři. Po chvíli se otočím, jestli jde Nidoran za mnou. Jde. A ty máš jakého Pokémona? Squirtla, že? Zeptám se, protože je mi ticho docela trapné. |
| |
| Venku-Ariana Ano mám squirtla. Vybral jsem si ho proto,že mám rád vodní pokémony. Pohlédnu na svého nového přítele cupitajícího vedle mě. my dva si ještě užijeme. Jakmile dojdeme k laboratoři,oslovím Chrise a ostatní. Ahoj,jsme zpátky. ariana si doma zapomněla batoh. |
| |
| Pred laboratóriom- Jess,Daniel Kráčajúc sa na chvíľu zamyslím.Vyzerá to pohodovú cestu, aj keď je Jess zjavne staršia, ale vyzerá, že sa v pokémonoch dobre vyzná, možno by som sa od nej mohla niečo naučiť...aj Daniel sa zdá byť celkom v pohode, nie ako ostatný chalani.Očami spočiniem na Pidgeym letiacim na domnov a takmer zakopnem o kameň na ceste. No, ja sa sítce asi najviac vyznám v ohnivých pokémonoch, ale rozmýšľala som tiež asi nad Poliwag alebo Tentacool... Odpoviem Jess na otázku aj keď si tým stále niesom istá. Veď sa to uvidí... Hm..ozaj, keď už máme ísť spolu takú dlhú cestu, bolo by dobre si o sebe povedať niečo viac, nie? Navrhnem. |
| |
| Na cestě- May, Jess Upřímně se usměju nad Mayinm návrhem něco o sobě povědět. Trochu se zamyslím, zavzpomínám na minulost a začnu trochu vyprávět, trochu popisovat a tak. Nebydlím tady dlouho, něco kolem roku. Abych pravdu řekl, vždycky jsem byl spíše zakřiknutý a moc jsem nechodil mezi lidi a věnoval se spíš pokemonům, konkrétně mému oblíbenému. Pohled mi spočine na charmanderovi. Ale když jsem přišel před laboratoř a uviděl May, no, nějak se mi zachtělo si popovíddat. Usměju se mé tváře dostanou trochu červený nádech. |
| |
| Před Laboratoří-Brenden ,Cris,Ariana ,David Usměju se a kývnu hlavou. "Tak dobře , jestli tu teda nikomu nevadim , tak bysme mohli vyrazit. Když chcete do Cínového města , tak budiž." Vykročim krokem za ostatníma a v ruce si prohlížím pokédex. Zkusim , co my řekne pokédex o mém pokémonovi Squirtlovi. Doufám že proti mně nebudou nic mýt. Zatim , až nějakého pokémona uviděj , tak se jim tam plíct nebudu. |
| |
| Na ceste - Daniel, May V ruke si stále pohadzujem prázdny pokebal, ktorý je bydliskom môjho nového spoločníka charmandra. No akonáhle sa May spýta na niečo z našich životov, trochu ospravedlňujúco sa usmejem a radšej nechám hovoriť Daniela. No keď dohovorí, vidím, že čakajú na moju reakciu a trošku si povzdychnem : "No.. ja tu bývam celý život. Rodičia bývali v Šafránovom meste a keď som sa narodila, presťahovali sa sem. Ževraj je tu krajší výhľad na oceán... Ja som sa pokémonom nevenovala až tak, ako by som mala. Ale viem pár základných vecí ako sa starať o pokémonov - trénovanie iste pochytím za pochodu. Minulý rok, čo som mala dostať nového pokémona som mala vystúpenie vo Fuchsiovom meste... Takže tak," Poviem a dúfam, že sa ma nespýtajú na nič ohľadom toho vystúpenia. Síce to vyšlo, ale nemám rada hovorenie o tom. "A ty May?" Spýtam sa hneď a snažím sa to zahovoriť. |
| |
| Cesta- Jess,Daniel Usmievam sa a počúvam príbehy mojich dvoch spoločníkov, snažím sa však tváriť čo najnenápadnejšie.Nezdá sa, že by som chcela povedať čokoľvek zo svojho života.No nakoniec sa zvrtne téma aj na mňa. Pozriem sa na Jess a potom Daniela a nezdá sa, že by mi bolo dva krát do reči. Ja?Hmm.no...nič zaujímavé.pokémonom som sa veľmi nemohla venovať, takže viem len pá základných údajov..ale myslím, že sa budem stíhať učiť za pochodu..s pokedexsom a dvoma vzedlanými ľuďmi... Nahlas sa zasmejem, dúfajúc, že tak zvrtnem tému od môjho súkromného života. Ale,keby sa mi Daniel nebol prihovoril, asi by som išla sama...niesom veľmi....hmmm..povedzme, že...neorientujem sa veľmi v spoločnosti. Zakončím trochu neisto dúfajúc, že to nevyznelo hlúpo. |
| |
| Před laboratoří - David, Chris, Jack, Brandon Je mi vlastně jedno, kam se půjde. Ať už kamkoli, tak budeme s Nidoran hodně trénovat, tím si jsem jistá. Třeba se jednou zúčastníme ligy v Indigové nížině... Ale to už přestanu snít, povytáhnu si batoh na zádech a čekám, až mě ostatní předejdou. Nechci jít první, zvlášť, když nevím kudy. Sama bych se toulala, ale takhle... |
| |
| Na cestě-May, Jess Usměju se na May a jsem rád, že jsi nikdo mého zčervenání nevšiml, nebo to aspoň nedává nijak najevo. Vyptávání na podrobnou minulost nechám na jindy a spokojeně jdu se svými novými kamrádkami dál, občas mi pohled utkví na charmanderovi, který si to šine za námi a zajímá se o vše, o mu přijde pod ruku. Občas na něj zavolám, aby se moc neloudal a šel rychleji a nakonec to skončí jeho vlastní snahou dostat se zpět do pokebalu. Prokáži mu tu laskavost a pokebal pak pověsím na jeho místo na opasku. Sám pro sebe se usměju, že se to zadím všechno pěkně vyvíjí, a to nemyslím momentálně své krásné společnice. Že bych konečně našel aspoň část svého života? |
| |
| Daniel, Jess, May Cesta pomalu ubýhá pod nohama, Danielův se spokojeně veze ve svém skromném obydlí, pokebalu, Mayin pidgey zatím spokojeně a radostně krouží nad svou trenérkou a Jessin charmander, nyní již na zemi sám bez svého druha, poslušně pádí za tou svou. Rozhovor neuvěřitelně krátí ubíhání času. Jen těžko jde říct, jak dlouho už jste vlastně na cestě, kdyby se někdo z vás podíval na hodinky, zjistil, že je to již dvě hodiny, co jste Oblázkové město opustili, těžko říct, kam mezitím došli ostatní. Ostatně vás v tuhle chvíli vlastně zajímá jen to, že jste právě došli k mostu vedoucímu dál přes moře na ostrov. Doprava i doleva se rozprostírá písčitá pláž, moře potichu naráží do břehu a malé, klidné vlnky se rozbíjí a pění. Na první pohled úplně prázdná pláž však není tak docela prázdná, jak se zdá. Bližší a pozornější pohled odhaluje velký život, který se před ostatním světem skrývá. Pidgey na obloze se snese ke své trenérce a s hlasitým PIGDEY! dává najevo, že něco viděl. A vy hned víte co. Zády k vám se právě z moře plíží malý Krabby, jdoucí svou typickou krabí chůzí, tedy přímo bokem, zřejmě pro nějakou pozemní potravu nebo možná se jen prostě vyhřát na sluníčko. |
| |
| Cesta- Daniel, Jess Kráčam ďalej po ceste, pričom moje myšlienky blúdia vlastne ani neviem nad čím.Len letmo vnímam svoje okolie a rýchlo plynúci čas na mojich ošúchaných digitálkch. Danielov Charmander sa práve unavil a snaží sa dostať späť do lopty.Nemôžem sa nepousmiať.Je taký zlatý! Cesta nás pomaly zavedie na pobrežie.nadýchnem sa slanej vône mora. PIDGEY! Ozve sa zrazu nadomnou môj nový malý priateľ.A hneď aj viem prečo.Blízko nás sa promenáduje Krabbi. Aha! upozorním svojich spoločníkov.h |
| |
| Pobřeží-May, Jess Usměju se na krásné pobřeží a rozhlédnu se všude kolem sebe. Tady je krásně.... Nepodaří se mi větu doříct, protože právě v tu chvíli se k nám s hlasitým křičením kvého jména snese Mayin pidgey a ukazuje nám na jeho zdařilý objev. Očividně se sám na sebe pišný.Otočím a spatřím malého Krabbyho. ....a úrodně. Zasměju se spěšně vytáhnu pokedex, abych získal svůj první záznam ze světa pokemonů. Myslím, že dva pokemony tu zatím budeš mít akorát ty, May. Na vodní pokemony plati vzdušní. Naši charmandeři by asi moc neuspěli proti vodnímu. A nerad bych navštěvoval poke-středisko hned první den. Usměju se a pohlédnu na May. |
| |
| Pláž - May, Daniel Počas cesty nepoviem nič - len fascinovane hľadím na Charmandra. Nemôžem uveriť, že ho mám. Že je to môj pokémon. A že je mi oddaný a nie taký, o akom som veľakrát počula. Nakoniec precitnem, keď mi do tváre udrie morský vzduch. Slnko je už dosť vysoko a teda vytiahnem slnečné okuliare, vychutnávajúc si pohľad na priezračne modrý oceán. Avšak vzápätí začujem pidgeyho upozorňujúci výkrik a hneď potom zbadám malého Krabbyho, ktorý si vykračuje po pláži. Prikývnem na Danielove slová : "Síce to by sa dalo vyhrať - ten Krabby je dosť malý a iste slabý. Ale i tak sa ho vzdávam. Daniel má pravdu, May máš šancu si ho chytiť.." Poviem s úsmevom a pozriem sa na ukľudnený oceán, v ktorom je iste veľa pokémonov, ktorých si rada chytím.... |
| |
| Pobrežie- Jess, Daniel Usmejem sa nad Danielovou poznámkou, že je tu krásne a úrodno. Áno...naozaj nádherné prostredie. Pomyslím si a chvíľu zostanem nerozhodne stáť, keď Daniel doplní moje znalosti, že na vodných pokémonov platia najmä vzdušní. Ale čo ak to nedokážem? Preblesne my mysľou, no vzápätí sa ukľudním.Čo by som to bola za trénerku, keby som sa zlakla malého kraba...nič sa nedeje a okrem toho, Pidgey potrebuje cvičiť a trénovať. nadýchnem sa a prvý raz v živote vyslovým to, na čo som tak dlho čakala. Pidgey- vzdušný útok! Dúfam že som to nedoplietla...drž sa, pidgey! |
| |
| Před Laboratoří - David, Jack, Brandon a Ariana Toho lesa bych se teda vůbec nebál. Musíš vědět jak v takových místech chodit a kdy se zastavit, ale máš pravdu, vyrážíme. Ihned jsem vyrazil po cestě s Bulbasaurem u boku. Z poza opasku sem si vyndal pokedex a rozevřel jej. Tak si vyzkoušíme tuhle nabouchanou věcičku. Řekni mi prosím něco o Bulbasaurovi. Ihned jsem se zaposlouchal do hlasu, který neprozrazoval, jestli jej namluvila žena či muž. |
| |
| Raul Felix Profesorka Yanová se radostně usměje a ze stolu zvedne poslední pokebal, který tam leží, podá ti ho do ruky. Obdaří tě dalším úsměvem a pak ti podá ještě pokedex s dalšími pěti pokebaly. Měls štěstí. Caterpie je poslední pokemon. Přišel jsi možná ještě včas. Nevím, jestli jsi právě po ni toužil, ale když ji budeš dobře trénovat, bude z ní velmi dobrý společník. S úsměvem na tváři tě vyprovodí ven z laboratoře a zavře za tebou bránu. |
| |
| Před laboratoří-Ariana,Chris,Jack,Brandon Pokud v tom lese nezabloudíme a budeme se pohybovat opatrně,nevidím důvod,proč by se nám to nepodařilo. Ale už bychom vážně měli vyrazit. Urovnal jsem si batoh na zádech a se Squirtlem v patách se vydal na cestu. |
| |
| Pobřeží- May, Jess, Daniel Pidgey se vznese z tvého ramene a rozletí se přímo proti Krabbymu. Krabby, který teprve až teď zjistil, že není na pláži sám jako obvykle, se otočil a s hlasitým KUKYYY se pokusil utéct zpět do moře. Boužel pro něj, byl již příliš daleko na to, aby mohl utéct rychlému a nečekanému útoku Pidgeyho. Z poslední vůle se ubránit po něm střelí silný proud vody ze svých úst, pokud se tomu tak dá říct, připravený Pidgey ale bez problému uhnul a obdařil malého Krabbyho silným vzdušným útokem. Zmatený a potlučený Krabby se převalil na záda a pro dnešek má očividně dost, teda aspoň podle spušptěných klepet, která obvykle bývají neustále vzpřímená ke vzduchu. |
| |
| Pobrežie- Jess, Daniel Napäto pozorujem ako Pidgey dohnal Krabbyho, uhol sa jeho vodnému útoku a tak, ako som mu povedala, zaútočil vírom.Malý Krabby sa prevátil na chrbát a na dnes má, zdá sa, odporu proti útokom dosť. Pohotovo vytiahnem pokébal a chytím Krbbyho.Len čo je bezpečne uložený s nadšením zavolám na Pidgeyho. Výborne chlapče!Dokázal si to! Moja radosť je možno príliš veľká na to, že to bol len malý Krabby, ibaže pre mňa to znamenalo niečo viac.Bol to prvý pokémon chytený našimi spoločnými silami- mojimi a Pidgeyho. Chvíľu ešte chválim môjho malého priateľa a potom sa obrátim na Daniela a jess so širokým úsmevom. Ďakujem, že ste nám ho nechali, je to pre nás prvý pokémon.Sítce malý, ale prvý. Zasmejem sa a nálada mki očividne o dosť stúpla. |
| |
| Pobřeží-May, Jess, Daniel Pokebal ťukne do krunýře Krabbyho a aniž by se nějak pohupoval jak to obvykle bývá, utichne a Krabby zůstane v pokebalu, smířen se svým chycením. Pidgey ho poslušně, jako malý pejsek, donese své majitelce a zatím úspěšné trenérce, která už má dva pokemony. Krabbyho a Pidgeyho. |
| |
| Pobřeží- Jess, May Spokojeně se zadívám na přilétajícího Pideyho s pokebalem a radostně se usměju na May, která z toho má nesmírnou radost. Bahopřeju. Lépe už to snad ani nešlo. Usměju se a rozhlédnu se kolem, jestli náhodou se nenaskýtá další možnost, něčeho podobného. Asi by jsme si měli dát oběd. Nemá cenu jít dál o hladu. Přeci jen je to už celkem doba, co jsme odešli. Sundám si batoh a začnu z něj vytahovat nějaké jídlo. |
| |
| Trávník před laboratoří-David, Chris, Jack, Brandon, Ariana Vstanu z trávníku a nandám si batoh. "Tak tedy vyrazíme. Je mi celkem líto, že Colber nejde s námi, ale ta profesorka ho nejspíš zavřela do klece na pokusi..." Pak si představím Colbera v kleci a vedle profesorku s pohledem šíleného vědce se skalpelem v ruce...hrozná představa... "Takže tedy do Cínového města?? Cesta bude dlouhá, takže budeme muset minimálně dvakrát zastavovat a díky tomu, že sme stratili tolik času, tak minimálně třikrát. Předem upozorňuji, že nikoho tu nedržíme a kdykoliv kdokoliv může jít vlastní cestou, ale dokud se nedostaneme do Cínového města, tak bych se raději nerozděloval, protože blízko odtud je nebezpečný les, kterým musíme projít. Byl jsem rád, že jsem vyvázl živý cestou sem a to jsem se nemohl bránit..." |
| |
| Pobrežie - Jess, Daniel Ďakujem. usmejem sa nad Danielovým blahoprianím. Uvedomím si, že v ruke stále stískam pokébal s Krabbym a tak ho odložím opatrne na svoje miesto. Pozriem na hodinky. Asi máš pravdu, je najvyšší čas dať si niečo pod zub. Súhlasím s Danielom. Zhodím z chrbta batoh a chvíľu sa v ňom prehrabujem, až napokon vytiahnem to, čo som chcela - bagetu so syrom.Bola posledná, čo sme mali v kredenci.Otec bude zúriť, keď sa dozvie, že som ju vzala.No teraz mi to bolo úplne ľahostajné.Cesta pred nami sa ešte iba začala a ja sa domov poriadne dlho nevrátim.... ...možno nikdy... Pomyslím si, načo s chuťou zahryznem do bagety. |
| |
| Pobrežie - May, Daniel Len s miernym úsmevom hľadím na Mayinu radosť v očiach z prvého chyteného pokémona. Pristihnem sa, že aj ja túžim po takejto radosti, ale budem mať iste veľa času si nejakého pokémona chytiť svojimi a charmanderovými silami. Nič nevravím len hľadím na tú hrdosť, ktorá sa teraz hompála na pidgeyho krídlach. Keď sa začne hovoriť o obede, usmejem sa a vytiahnem pre seba jeden z troch chlebíčkov, ktoré som si stihla nachystať. Vytiahnem aj fľašku s vodou a nejaké to žrádlo pre charmandra. Už mu raz chutilo, takže nech nabere síl, aby sme mohli aj my chytiť nového kamaráta. "No poď charmander, iste si tiež hladný... Moc toho nemáme, ale len čo prídeme do nejakého mesta, doplníme si zásoby." Zavolám na charmandra, ktorý so záujmom hľadí na more, avšak z bezpečnej vzdialenosti. Keď začnem hovoriť o jeho prídele jedla, s nadšeným "cha-char-mander" už letí ku mne a v tej chvíli viem, že sme prelomili ľady. Dokonca si sadol bližšie ku mne a s nadšením chrumká nejaké granule pre pokémonov. Potom sa usmejem na Daniela a May, ktorý už pomaly obedujú, ale ja niesom hladná. Síce mám chuť na niečo, ale to je predsa chuť za dobrodružstvom. No keď charmander túžobne hľadí na môj sendvič, nechám mu ho a ja sa vyzujem a vyhrňujúc si nohavice nad kolená, vstúpim do azurového mora. "Nemohla som odolať. Nejdete tiež? Trošku sa ovlažiť, pred nami je ešte dlhá cesta a už potom sa nám asi nenaskytne takéto krásne počasie." Zavolám na ostatných so smiechom. Počas cesty som bola ako keby fľaša šampanského pod štuplom, ale teraz všetok stres z cesty, zo samostatnosti a zo všetkého, čo mi prizvukovala mama, upadlo zo mňa. Neviem, či Daniel alebo May pochopili moju radosť, ale len myknem plecami s nohami vo vode. Všimnem si, že charmander by tam tiež sa chcel asi pozrieť, ale voda nie je jeho kamarát a teda ho chytím na ruky pre lepší výhľad. |
| |
| Pobrežie - Jess, Daniel Už kľudnejšie, no predsa s pýchou nad prvým úspechom môjho Pidgeyho pozorujem, ako si napráva perie a tvári sa nesmierne dôležito. Zasmejem sa nad tým pohľadom a keď Jess začne kŕmiť Charmandera uvedomím si, že aj Pidgey je iste hladný. Som ja to ale hlúpa takto na teba zabudnúť! Vynadám si v duchu a z batohu vytiahne niečo málo žrádla, čo mi kúpila mama. No, veľmi slávne to nie je, prihovorím sa svojmu pokémonovi, Ale sľubujem, že len čo dôjdeme do mesta, kúpim ti niečo oveľa chutnejšie. Pidgey zaškrieka, predpokľadnám, že na znak súhlasu a pustí sa do obeda.Je to úžasné, dostala som ho iba dnes ráno a už cítim, že sme si o dosť bližší. Chvíľu s prekvapením sledujem Jess ktorá vbehla do mora a potom sa veselo zasmejem. Dobrý nápad! Vyhrniem si džínsi na dĺžku kraťás a vbehnem za Jess do vody. Je nádherne priezračná a vlažná.V tom teple to fakt dobre padne. Voda je fakt úžasná!Nejdeš? Spýtam sa Daniela, ktorý zatiaľ ostal na pláži. Pozriem na Pidgeyho. Ešte chvíľu sa láduje a potom mi pristane na pleci. |
| |
| Pobrežie - May, Daniel Pohľad mi ukotví kdesi do diaľ a ja mám obrovskú chuť vyplávať na more, cez oceán a oboplávať svet. ALebo sa ponoriť do toho úžasného sveta, ktorý sa pred nami toľko skrýva. Cítim sa slobodne a so smiechom položím charmandra naspäť na pláž a on sa usadí do piesku a sleduje ako poskakujem vo vode. "Neviem ako vy, ale toto mi dodá silu na ďalšie cestovanie. Mohli by sme ísť rovno do Chromového lesa a po ceste môžme prespať. Iste sa to v noci len hemží pokémonmi. No samozrejme... ak sa nebojíte spať v tmavom lese." Zasmejem sa a ošpliecham May, ktorá tiež vstúpila do voda. Daniel sa natiahol na piesku a dojedal obed. |
| |
| Pobrežie Užívam si voňavý, slaný morský vzduch, chladivú vodu a žiariace slnko.Takto úžasne som sa už dlho necítila.Nastavím usmiatu tvár teplým lúčom a chvíľu len tak stojím.Zo snenia ma vytrhne Jessin nápad ísť rovno do Chromového lesa. Neznie to zle.A v lese je najmä za noci pokémonov naozaj mnoho, podľa toho čo som počula. Zauvažujem a nad poznámkou, či by sme sa tam nebáli prespať sa len zasmejem. Žartuješ?! Milujem dobrodružstvo! Zvolám, načo ucítim na tvári morskú vodu. Zasmejem sa, no vzápätí sa stane niečo, čo som neočakávala. Zdá sa, že voda zasiahla aj Pidgeyho, ten na protest silno zamáva krídlami, až napokon stratí rovnováhu a skončím vo vode. Chvíľu len tak sedím s neurčitým výrazom na tvári, potom sa celá mokrá postavím a vrátim Jess sprchu dvakrát silnejšie. Tak čo?To mám ostať mokrá len ja? |
| |
| Pobrežie - May, Daniel "To budeme ťahať oblečenie plné soli až do chromového mesta! To nie je zrovna príjemné, ale no čo už - sama si to chcela!" So smiechom zvolám a už je mi jedno, či ostanem aspoň trochu suchá. Odhodím premáčanú šatku, trošku suchý pokédex a ofŕkané okuliare do piesku smerom k mojim veciam a prehodím smerom k May : "Už je to asi jedno, čo? Jau, čo to...?" Vyhŕknem a hneď vidím, že som na niečo stúpila. Ale to bola len nejaká lastúrka, ktorá sa bráni pred votrelcami ostnatým pancierom. "Dobre, dobre... Sme si kvit. Idem sa radšej osušiť, ešte keď je slnko..." Poviem narýchlo, keď vidím, že May sa ma snaží znova hodiť do vody. Rýchlo utečiem a posadím sa niekde pod strom, aby som nesedela na piesku. Začínam prehľadávať batoh, či tam nenájdem nejaké suché oblečenie. Natrafím ale len na tričko, nohavice musia vyschnúť na mne. "No čo ty ohnivý pokémon? Len čo vyschneme, by sme sa mohli pohnúť... Už chcem niekde byť v hľadisku pokémonovej ligy a pozerať sa na najlepšie zápasy všetkých čias. Ale zápasiť by ma tiež potešilo." Zasmejem sa na May a nechám Daniela vylihovať na pláži. |
| |
| Pobřeží- May, Jess Spokojeně se usměju a se zájmem sleduji, jak se mé dvě krásné společnice cachtaj a dovádí ve vodě. mě se tam však moc nechce. Horko mi není a navíc ještě musím nakrmit svého Charmandera. Vypustím ho z pokebalu a vytáhnu mu nějaké ty granule pro pokemony. Usměju se na něj a dál pozoruji, jak se holky baví ve vodě. Lehnu si do písku a jen doufám, že mě do vody nezatáhne nějaký Krabby, se smyslem sníst mě. To by mě zajímalo, jestli má ještě někdo takové štěstí jako já? Cestovat s takovýma prima a ještě k tomu krásnýma holkama. To jsem ani nečekal. Sám pro sebe se usměju. |
| |
| Pobrežie- Jess, Daniel Zasmejem sa, keď sa Jess rozhodne ma ešte raz zhodiť do vody, no vzápätí stúpi na lastúru a pre istotu vybehne z vody.Chvíľu sa ešte prechádzam vo vode a nechám vlny aby mi príjemne omývali nohy.Nakoniec usúdim, že ísť sa usušiť je predsa len dobrý nápad a tak vybehnem z mora nechávajúc za sebou mohré otlačky na teplom piesku.Dobehnem k ruksaku a odtiahnem ho za strom, kde ma s hlasným PIDGEY! privíta môj pokémon. Toto ti nedarujem! Poviem zo žartu a začnem hľadať v ruksaku nejaké čisté oblečenie.Nakoniec Vylovým krátke kraťasy, na jednej nohavici skoro predraté a tričko na ramienka.Keď výjdem zpoza stromu, kde som sa prezliekala spolu s batohom a Pidgeym na pleci poviem smerom k Jess a Danielovi. No, nie je to nič moc, ale lešie, ako motať sa tu v mokrom. Otočím sa na Jess. Keby si chcela na seba suché gaťe dám ti, ale sú to tiež len kraťase. Ponúknem sa.Nato si veci pritiahnem späť k nim a posadím sa na piesok. |
| |
| Před laborkou: Vezmu si pokebal, pokedex a pokebaly. Pokebaly schovám do kapsy batohu a jeden si dám na pásek abych měl jeden po ruce. Pak vezmu pokedex a vyhledám si informace o caterpie. Když mám dost informací vypustim caterpie ven z pokebalu, dívám se na tu malou zelenou housenku a sklonim se k ní na koleno: ,,Ahoj, já sem Raul, budu tvým novým trenérem." pak počkám co udělaá a rozhlídnu se kterým směrem vyrazim. Vytáhnu mapu a najdu si nejblišší město, otočím se podle mapi a vyrazím pomalu tím směre. |
| |
| Pobrežie - May, Daniel "Díky May. Asi by som ich potrebovala. Vláčiť na sebe ťažké dlhé nohavice nasiaknuté morskou vodou, nie je žiadna sranda... Keď dorazíme do lesa, tak ti ich vrátim." Usmejem sa a vezmem do ruky Mayine kraťásky a za stromom sa prezlečiem, pričom položím premočené nohavice na kameň. Trošku sa prehrabnem v taške a zatiaľ si všimnem, že slnko je už trošku nižšie na obzore, kuknem pre istotu na čas a zistím, že som z domu už tri hodiny aj kúsok. "No ak ste pripravený, mohli by sme vyraziť.." Zodvihnem tašku a prehodím si ju cez rameno, pričom pohladím veselého charmandra po hlave. Vidím, že je trochu unavený a tak mu nastavím pokebal, aby si mohol trochu oddýchnuť, než narazíme na nejakého pokémona. "Za chvíľu...dojdeme asi na cestu, ktorá ide do chromového lesa. Naše chytanie pokémonov začne, čo nevidieť." Usmejem sa a popoženiem ostatných. Mohla by som sa aspoň trochu opáliť po ceste... už aby sme boli v lese! Tam to bude vzrúšo! |
| |
| Pobrežie - Jess, Daniel Nemáž sa čo. Usmejem sa a mokré veci si zbalím do igelitky.Však ich cez noc v lese usuším...snáď.Potom si vytiahnem pokédex a zastrčím si ho za opasok, aby som ho mala po ruke a Pidgeyho vrátim do pokébalu, aby načerpal nových síl.Batoh si prehodím cez plecia, vystriem sa a pozriem smerom, ktorým sa chystáme vyraziť vústrety novému svetu a dobrodružstvám. Ja som pripravená.Tak čo? Ideme? Zopakujem po Jess.Už sa nemôžem dočkať všetkých tých úžasných zážitkou a pokémonov.Dúfala som, že to zvládneme.Ale s Pidgeym, Jess a Danielom po boku som si tým bola takmer istá. |
| |
| Pobřeží-May, Jess Radostně sleduji, jak si můj charmander dává do nosu, jak May a Jess se mezitím převlékli a jak všechno kolem dostává na kráse. Jako slušný kluk jsem se otočil zády, když May zalezla za strom, ovšem nic snadného to nebylo. Charmander se jen zvědavě nakláněl, copak vlastně uvidí, ale asi ho to brzy přešlo. Po nabídce pokebalu, kterou rázně odmítl, vstanu a rozejdu se za May, charmander hned za mnou. Já bych řekl že klidně můžeme vyrazit. Přecijen, na kámen platí i travní pokemoni. A těch bude v lese dost ne? A na ty my dva máme zbraně. Usměju se a mávnu na Jess, aby si přidala. Přecijen, do večera by to do lesa chtělo dojít. |
| |
| Pobrežie- Jess, Daniel Usmejem sa, keď sa zdá, že sú už všetci pripravení.Tak teda nastal čas pohnúť sa z miesta...som zvedavá akých pokémonov uvidíme.Náladu mám veselú a kúpel vo vode mi ju len zlepšil. Výborne, tak teda vústrety dobrodružstvu. Zažartujem a venujem posledný pohľad vnám dorážajúcim na zlatú, piesočnú pláž.Potom mávnem na Jess a Daniela a vyrazím dopredu.Ruku nespúšťam z Pidgeyho pokebalu, aby mi náhodou nevypadol a nezakotúľal sa niekde.Myšlienkami zaletím k ďalekým obzorom, ktoré nás ešte len čakajú a zasnívam s otvorenými očami. Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat, daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat.Na lehkých nohou dám se vést, až k cestě větší, nežli znám, tam, kde se stýká mnoho cest.A potom kam?To nevím sám.. Zarecitujem nahlas s úsmevom a obzriem sa za ostatnými. |
| |
| Opět na cestě-May, Jess Usměju se na přešťastnou May, která to už prostě nemůže vydržet jen stát a dívat. Sdílím její názor a proto vyrazím hned za ní. Charmander mi sotva stačí a trochu zasoptí, že za mnou musí tak uhánět. Zasměju se na něj a vemu ho do náruče, opatrně, abych se nespálil o jeho ocásek, i když jsem slyšel, že prý pálí jen toho, koho charmander chce spálit. Usměju se na něj a pak na May a Jess. Pokud to takhle půjde dál, budeme ti nejlepší. Zasměju se vlastním slovům a tomu, jak znějí absurdně. Co na tom záleží. Hlavně, že bude sranda. Usměju se a radostně vykračuju spolu se svými děvčaty. |
| |
| soukromá zpráva od Kyu Hejyo pro Asi po třech hodinách zakladního putování a nepotkání žádného pokemona sejdu z cesty, kvůli přestávce na objed. Hmm.. copak to tu máme. Je mám tu ještě nějaké to studené jídlo z domova. To bych měl snít jako první, aby se nezkazilo a já to pak zbytečně nemusel vyhazovat. A co to tu ještě mám. Ten taťka je dobrej. Dokonce mi sem ještě někdy dal jídlo pro pokemony aspoň se najíme spolu. Vyndam pokebal se slovy. Bulbasaure poď. Dám jemu nějaké to jídlo a sám poté začnu jíst. Hmmm do města už to není nijak extremně daleko. A odznak nevyhraji jen s jedním pokemonem. Navíc si musím také zkusit, jak je na tom on a i jak jsem na tom já. Myslím, že bych si mohl udělat menší odbočku trochu na východ a pak se dostanu i do města z východu a ne z jihu. Jo to by mohlo jít. Asi po třiceti munutách co dojím a bulbasaur doskotačí kolem mne. Vemu pokebal a přivolam si tak bulbasaura zpět. V rychlosti poklidím věci a vyrazím si to smrem na severovýchod přez louku a nedalekým stromům a zkoumám, zda-li nepotkám nějakého zajímavého pokemona. |
| |
| Na ceste - Daniel, May Pohľadom prejdem po mojom charmandrovi v pokebalu, po uchádzajúcej pláži a mojich dvoch spoločníkov. Mám sa omnoho lepšie - hlavne psychicky. Ústa sa mi roztiahnu do širokánskeho úsmevu, ale je to skôr úsmev len pre mňa. Šatka mi už vyschla a teda si ju dám na hlavu, aby ma chránila pred upekajúcim slnkom. No náhle ma preruší v rozjímaní Mayine recitovanie. Zarazím sa. Moje spomienky zablúdili do čias, keď som ešte chodila na vystúpenia spievať... Asi by som sa mohla k tom vrátiť. Tvrdohlavec tvrdohlavý.. ale keď to inak nejde, asi... Bojím sa? A čoho preboha... Naďalej sa oddávam týmto myšlienkam a cesta ďalej ubieha. No zas zareagujem na fúkanie vetra a ihneď sa usmejem a opäť mi zdvihne náladu. Začnem sledovať prírodu okolo nás. O chvíľu vidím v diaľke cestu, ktorá by mala viesť do chromového lesa. "Takže o pár minút sme tam..." Nadšene prehovorím. |
| |
| Před laboratoří a cesta, David, Chris, Brendan, Jack Nikdo se k chůzi zatím nerozhoupal, a tak jsem obrátila oči v sloup a spolu s Nidoran po boku vyšla směrem do Cínového města. Do jedné ruky jsem si vzala mapu a druhou si nechala pro jistotu volnou. Nešla jsem ani pomalu, ani nijak zvlášť rychle. Po cestě jsem se rozhlížela, jestli neuvidím nějakého Pokémona. Občas se otočím, zda jdou ostatní za mnou. |
| |
| Před laboratoří ,cesta - David,Chris,Brenden,Ariana. Stojíme u laboratoře a čekám až vyjdeme. NIkdo se zatim nepohnul až konečně Ariana . V jedné má mapu a zřejmě čeká , až se pohnem i my. Přeletim pohledem na Chrise ,David a Brenden a pak zpátky na Arianu. No jo no , tak začíná moje cesta treneta pokémonu. Upravim se baťoh na zádech a vyjdu krokem vpřed. Jdu za Arianou a v duch se modlim , aby se ostatní taky přidaly. |
| |
| Brány laboratoře-David,Chris,Brenden,Ariana Dívám se, jak Jack a Ariana odchází bez nás... Ariano, neopouštěj mě!! Rozběhnu se za ní. Pak ještě křiknu na ostatní, aby se rozběhli taky a společně i s Jackem dohoníme Arianu. Podlouhém radostném smíchu se konečně vidáme do dalšího města... |
| |
| Cesta od Laboratoře - David, Brenden, Ariana, Jack Jakmile pokedex domluvil, vydal jsem se za ostatními s Bulbasaurem v náručí. Nejsi tak težký, jak jsem si myslel. Mrknu na svého nového přítele a svěřence. Jdu chvíli mlčky za ostatními, i když si povídám čas od času s Bulbasaurem, tak většinu času nepromluvím. Po dlouhé době při pochudu, kdy se držíme stále cesty se ze mě vydere otázka. Neměli bychom raději chodit místy, kde se pokémoni vyskytují? Jít pořád po cestě, tak se nedočkáme, žádného tréninku či nového pokemona. |
| |
| Cesta-Chris, David, Ariana, Jack "Chápu tě, že by jsi už rád začal, ale dokud nebudeme v tom lese, tak to nemá cenu se zastavovat, ale už bude tma blízko odtud je město, tak se utáboříme za městem, k snídani si něco koupíme něco ve městě a zítra se vydáme dál do toho lesa. V něm se bude jednudešejc chytat, věř mi..." Odpovím Chrisovy a pokračujem po cestě... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Centrum je doslova narvané. Tak jako na mnohých místech v zemi i zde se dnes vydávají pokémoni. Na tento den vždy místní uspořádají velkou oslavu. Všude je plno stánků se suvenýry, občerstvení a všelijakých atrakcí. Na každém kroku se dá potkat nějaký prodejce cukrové vaty, zmrzliny či jiných sladkostí. Tebe se však tato slavnost netýká. Máš zde jediné poslání. Na tu veškerou pohybující se havěť shlížíš pěkně z výšky. Ze střechy nejvyšší budovy ve městě je přece tak nádherný výhled. Pod tebou proudí plna života hlavní ulice. Právě prochází karnevalový průvod. Ve chvíli, kdy obrovská pojízdná socha Charizarda začne vydávat skřípavý “řev“ a do vzduchu vypouštět simulovaný oheň, dveře na střechu vrznou v pantech. Nemusíš se ani otáčet. Víš o koho jde. Nikdo v této době zde neměl být. Nikdo až na ni…. Poté, co tě vzali Rakeťáci mezi sebe jsi neměl nějakou dobu partnera. Všechny páry a skupinky byli sehrané a dalšího člena navíc nikdo nepotřeboval. Tvým úkolem tedy zůstalo čekat a vydržet do doby než se objeví někdo nový s kým by jsi mohl být v páru. Ač jsi zkoušel pracovat sám, je fakt že ve dvou se to lépe táhne a tak jsi čekal. Jediným tvým průvodcem byl Cubone, pokémon, kterého ti dali Rakeťáci. Za tu dobu jste se stačili i celkem dobře sehrát. Někdy to sice v komunikaci zaskřípe, ale to se může stát každému. Teď máte do party dostat nové členy. Před třemi dny donesl Pidgeotto zprávu, že se tohoto dne v poledne dostaví nový člen do vašeho týmu se svým pokémonem. Na střeše největší z budovy v Chromovém městě měl být sraz. A právě teď Slunce na obloze dosahuje své nejvyšší polohy. Přesně… |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zrovna dnes, kdy mám tak důležitou schůzku, přijdu pozdě! To snad ne! Proplétáš se mezi všelijakými lidmi a spěcháš na místo setkání. Všude jsou zástupy, bránící ti v cestě. Nejednou se ti málem podaří ve svém spěchu někoho porazit. Né že by ti to jindy vadilo, ale zrovna teď problémy nepotřebuješ. V městě právě probíhají oslavy novým trenérům, kteří dnes dostali své první pokémony. Vše je v plném proudu a Slunce v několika málo chvilkách dosáhne vrcholu své cesty. V duchu všem nadáváš, ale to ti není nic platné. Zbývá několik málo minut do poledne, když konečně uvidíš cíl své cesty. Vysoká budova tyčící se nad všemi ostatními. Svit slunce odrážející se od oken málem oslepuje. To tě však nezastaví. Jediné co by snad mohlo jsou právě projíždějící sochy pokémonů na vozech. Ale nezastaví. Šikovně prokličkuješ a vběhneš do dveří budovy. Tvé první kroky směřují k výtahu, ale tam na tebe jen čeká cedule s nápisem “MIMO PROVOZ!“ Zakleješ, ale nic jiného ti nezbývá musíš do nejvyššího poschodí pěšky. K čertu! To snad ne už! Já mám dnes opravdu smůlu! Kdo vymyslel tak hloupé setkání na střeše?! Ten s kým se mám setkat?! A nebo snad někdo vyššího postavení! Asi mu povyprávím něco o dobrých místech na sraz jestli ho někdy potkám! Přemýšlíš, kdo to mohl být, ale nezbývá již mnoho času a tak schody bereš po několika. Rychle se však unavíš a musíš několikrát zastavit a odpočinout si než dosáhneš vrcholu. Než otevřeš dveře vstupující na střechu začneš ještě přemýšlet, kdo bude tvým novým partnerem. I hned jak jsi potvrdila své členství mezi Rakeťáky řekli ti, že tvůj budoucí partner tě bude čekat v Chromovém městě. Kdo jím však bude ti nikdo neprozradil. Otevřeš dveře. Sluníčko tě na chvíli oslepí. Je pravé poledne a má nyní největší sílu. Na střeše je jediná postava… tvůj nový partner |
| |
| Cesta - David, Brenden, Ariana, Jack Po dlouhé cestě nic nedění, kdy se již na začátku začal Bulbasaur vrtět o sto šest a kdy sem ho položil na zem, uběhla již nějaká ta chvíle. Co kdybychom zastavili, začínám mít hlat a jak koukám, tak nejsem sám. Podívám se na Bulbasaura, který se nervozně vrtí, jako kdyby mu kručelo v břiše poprvé. Už jsme šli dost dlouho, tak bych navrhoval odpočinek na dočerpání sil. Třeba támhle je dobré místo. Ukážu na plac s nízkou trávou asi 10 metrů od cesty. To je přesně místo buď pro piknik nebo k odpočinku. Co vy na to? |
| |
 | soukromá zpráva od Gaspard Rochette pro Jak spatřím svého nového parťáka, zarazím se a nespustím ruku ze dveří. Rychle oddychuji a cítím sucho v krku z toho neočekávaného maratonu. Na chvíli sklopím zrak abych se naposledy zhluboka nadechla, než se rozejdu směrem ke klukovi. Zpříma se narovnám, abych hned nezapůsobila jako nějaký slaboch, kterého zmůže pár poschodí. Přitom si prohrábnu vlasy, které se mi dostaly do obličeje. “Hledáš nejlepší místo na spáchání sebevraždy?“ zastavím se dobré dva metry od kluka a založím si ruce na prsou přičemž pozvednu levé obočí. Na začátek tohle byl vtip dost suchý, ale opravdu nemám náladu na ještě sušší seznamovaní typu: Ahoj, já jsem John Smith a sem odněkaď z Horní Dolní u Oblázkovýho města. Mám rád sushi a mladý holky který mi ho udělaj. Ne, tohle opravdu ne. A naštěstí tenhle na to ani nevypadá... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Chromový les- Jess, Daniel, May Opravdu, přesně jak řekla Jess, během několika minut jste došli na okraj lesa. Hustý a neprostupný les se před vámi tyčí a je jasné, že tam je nejspíš už dlouho, soudě i podle šramocení, které vychází z houští, keřů a korun stromů. Les kypí životem a všude lze zahlédnout jak se někde mine malá nožka, ocásek či podině živý list. Nic vám však do cesty nestoupne, vše se důmyslně schovává. Zřejmě je k tomu důvod. Ovšem to by nebyl, aby jste nezahlédli nějakého toho pokemona. Sotva jste do lesa vstoupili, proletěl vám kolem hlav velký Beedril, o kousek dál o něco menší Butterfree. Vaší pozornosti ale neuteče pomalu se šinoucí Weedle, který leze těsně vedle cesty. |
| |
 | soukromá zpráva od Eddie Brock (Venom) pro Jak dlouho tu budu ještě čekat?Třeba bych se mohl proletět...ikdyž,proč bych někomu měl dělat takovou radost? Nakláním se přes okraj střechy a chvíli co chvíli si otírám pot z tváře. Ještě chvíli tady budu čekat a budu pečenej. Když zalechnu konečně nějaký hlas zapotácím se,kdyby foukal vítr,tak by mě asi seškrabovali z chodníku. Otočím se a zatvářím se trochu povýšeně. No...takovou radost bych ti neudělal... ...konečně jsi tu,už jsem myslel,že sem netrefíš...no,u ženských,dívek,slečen jeden nikdy neví... Rejpnu do ní,je to jen jakýsi protiútok. Strčím ruce do kapes. |
| |
| soukromá zpráva od Gaspard Rochette pro "Ts," syknu tiše na jeho narážku, ale v duchu sem ráda, že on nejspíš nebude žádné suché pometlo. "Takže, ...měl jsi nějaké opravdu vážné a nevyhnutelné důvody dát si sraz tady nahoře? Věř, že taková zapadlá ulička vedle parku by mi dala zabrat míň než tyhlety schody," pohodím hlavou směrem odkud jsem přišla. Začínáš zase znít úchylně, Vic, kroť se. Nebyl by to první kluk, kterýho by si tim odradila..., připomene mi vnitřní hlas a já přešlápnu na místě. |
| |
| soukromá zpráva od Eddie Brock (Venom) pro "Věděl jsem že budu čekat,dlouho čekat...ty schody měly být takovým trestem..." Rázná holka...to mám rád... "Navíc park je pro zamilované páry...pokud jde o schůzky...a tady...tady je slušnej výhled..." Popojdu blíže,z kapsy vytáhnu pokébal a vyhodím jej do vzduchu,abych se předvedl,chytím jej a roztočím na prstě. "A...a co teď?"Zeptám se,abych se vyhnul trapným momentům ticha. |
| |
| soukromá zpráva od Gaspard Rochette pro Chrhmm, trestem. Já ti dám trest ty,... "No jasně, do parku si můžem zajít pozdějc," neodolám zostřit narážku. Sleduji jak si hraje s pokéballem a pozvednu i druhé obočí. Když se zeptá, co by mohlo být v plánu, pokrčím rameny i když tak nějak tuším, že by byl na místě malý zápas, abysme se oba dozvěděli, jak na tom jsme. "Doufám, že ho nemáš prázdný," ušklíbnu se. "Naši pokémoni by se mohli seznámit taky. A nejlíp v zápase, co ty na to?" navrhnu konečně a odepnu si od pásku u kalhot svůj pokéball. |
| |
| soukromá zpráva od Eddie Brock (Venom) pro "To nehrozí...vážně..."Odseknu povýšeně. Chvíli,pár okamžiků čekám na její odpověď a dočkám se. Takže výzva...to zní zajímavě....rozsekám ji,pak může mluvit o emancipovanosti... Ušklíbnu se. "U mě není nic prázdný..." "...přijímám tvoji výzvu!Vyhrknu samým vzrušením. Sevřu pokébal a prohlédnu si jej. Do toho prcku.Konečně si zazápasíšPomyslím si. Leť!Teatrálně se zatočím a vrhnu pokébal před sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Gaspard Rochette pro Super! vyjeknu radostně v duchu a oplatím partnerovi, tedy teď už vlastně soupeři, úšklebek. Pohodím si s pokéballem v ruce a políbím ho pro štěstí. I když nevyhrajem, stejně budu ráda, že budeš mít za sebou první zápas. Nečekám ani jaký pokémon na mě vyskočí ze soupeřova pokéballu a už mu házím svůj naproti. "Tak se ukaž, Wilberte!" nadšeně doprovodím onen premiérový výstup svého Sandshrewa. |
| |
| Cesta - Chris,David,Ariana ,Brenden Otočim se na Chrise a přikývnu. "Souhlasim s odpočinkem. Já i Squirtle máme docela hlad , tak si dáme něco ke svačince." Sednu si na pařez , který je kousek od místa, na který ukazoval Chris. Sundám si baťoh ze zad a nahmátnu na pásku pokébal se Squrtlem. Pustim ho ven a on se objeví přede mnou. Vesele poskakuje a čeká co mu řeknu. "Promiň , že jsem tě nepustil dřív ale teďka to napravim" Poklepu Squirtla po hlavě a ten začne vesele pobýhat okolo mně. Já se rozhlídnu , jestli náhodou neuvidim nějakého pokémona , který ho bych zvládl porazit. Třeba by sem se mohl zatrénovat s některym ze skupinky. |
| |
| soukromá zpráva od Eddie Brock (Venom) pro Před námi je souboj,chystá se souboj,abych byl přesný. Jen tomu Sandshrewovi ukaž co proto... Zavolám na svého Cubona. Doufám že vyhraju...vyhrajeme...nerad aby mě holka porazila...obzvlášť tahle holka... Předveď jim kostěný kyj Cubone! Prstem ukáži na Sandshrewa. Držíc zmenšený pokébal v ruce se začnu trochu víc potit,ale naštěstí to vypadá,že na vině je sluníčko,obzvlášť tady na střese,v parku by to bylo horší. |
| |
| soukromá zpráva od Gaspard Rochette pro Cubone! Páni, ten vypadá schopně. A musim uznat, že i roztomile, heh. Takhle je to pokaždé, když vidím nějakého pokémona. Jako první posizuji typ a vzhled. Uvidíme, co všechno tenhle Cubone zvládne. Jak protivník dá povel k útoku svému pokémonovi, ihned zareaguji a přikážu svému Sandshrewovi: "Stoč se do klubíčka!" a doufám, že dokáže tak Cubonův útok odrazit. Sluníčko, které do nás tak praží, mi už taky začíná lézt na nervy. Jakmile zápas skončí, budu se muset něčeho napít. Snad mi v tašce ještě nějaká voda zbyla... |
| |
| Cesta, louka-Chris, David, Ariana, Jack "To by nebyl špatnej nápad..." A jdu si také sednout a vzápětí sundám Nidorana z mé hlavy, který za tu dobu už vyměnil náručí, rameno, pokéball a teď zmiňovanou hlavu. Vyndám z baťohu deku, na kterou si všichni sedneme a vyndám si z baťohu ještě celozrnnou bagetu se salátem a několik mrkví pro Nidorana. Spokojeně si jíme a rozhlížíme se kolem. Zpívání ptáčků, šustění listí a štípání komárů-vše nás s Nidoranem na tomto koutě zajímá (teda až na ty komáry...) |
| |
| V lese - Jess, May S úsměvem na rtech vstupuji do lesa a prohlížím si všechno kolem mne. Vše se hýbe a kypí životem. Pozorně se sehnu před prolétajícím Beedrilem a Buuterfreem, spíš jenom z leknutí než ze strachu. Charmander je celý nadšený z nového prostředí. Možná právě proto jeho pozornosti neunikne malý Weedle, který si to šine vedle cesty někam do křoví. Hele. Weedle. Tak čípak bude tentokrát? Když se vyvine, bude z něj postrach. Teda jako Beedril. Kakuna asi za moc nestojí. I když slyšel jsem, že její krunýř je neprorazitelný. Usměju se na Jess, jestli to budu já nebo ona, kdo bude mít dalšího pokemona. |
| |
| V lese - Daniel, May Čerstvý lesný vzduch mi ihneď udrie do nosa a tak k tomu ešte pridám a zhlboka sa nadýchnem. Ako malé dieťa som veľakrát spávala v stane v prírode a teraz mi to ten vzduch pripomenie. Ani tak si nevšímam pokémonov, ale aj tak zazriem veľkú osu Beedrila a aj Buterfreeho. Ale nemám ani toľko času, aby som si ich poriadne obzrela, pretože hneď zmiznú v hustom lese. Ale hneď vidím, že tam pri kríku sa čosi plazí. Na stotinu sekundy sa zamyslím aký to je pokémon. Z rozmýšľania ma zobudí Daniel, ktorý mi oznámi, že je to vlastne maličká housenka Beedril, ale na hlave ma bodák. "Weedle. No jasné! Je roztomilý, ale keď sa z neho vyvinie Beedril, to bude nádhera. Takže dáma má prednosť, ine?" Zasmejem sa a ťuknutím zväčším pokebal s charmandrom. O chvíľu sa tesne pred Weedlom objaví môj prvotný pokémon. "Tak Charmie, ideme na to! Ukážeme tej dážďovke, akí sme silní. Zraz ho, ale pozor na jeho bodák!" Upozorním ho, aby sa včas stihol uhnúť. |
| |
| V lese- Daniel, Jess a May Malý Weedle se opatrně otočí čelem svému protivníkovi Charmanderovi. Ani zdaleka se nezachová jako malý Krabby, právě naopak. Dost agresivně a útočně se odrazí a zaútočím proti Charmanderovi svým žihadlem. Charmander díky včasnému upozornění své trenérky však něco podobného čeká a mrštně praští Weedla svým ocasem. Ten odletí někam do křoví, ale odmítne se vzdát. Opatrně a pomalu se vyplazí z křoví, připraven na další útok, ať už ze strany své nebo Charmanderovi. |
| |
| V lese - May, Daniel S hrôzou v srdci a s odhodlaním v očiach sledujem zápas charmandera, ale i napriek strachu o jeho bezpečnosť, zvažujem možnosti a viem, že malinký weedle je určite slabší ako môj charmie. Srdce sa mi zasekne keď weedlov bodák mieri na charmandra, ale ten to očakával a udrie ho do hlavy. Ihneď zakričím na svojho pokémona : "Výborne Charmie! Teraz doňho vraz ešte raz a keď bude ležať tak ohnivý útok!" |
| |
| Na louce- Chris, Brendan, Jack, David, Ariana Jak tak poklidně sedíte, svačíte a pijete, bavíte se a vaši pokemoni spokojeně pobíhají kolem, prohlíží si každé malé doupátko a hledají, co by mohli prozkoumat, nad vašimi hlavami se prožene dosti početné hejno Spearow. Nijak si vás nevšímají a letí rychle dál, jakoby je něco vyplašilo. Prakticky ze stejného místa se vyřítí rozběsněná Mankey. Dupe a hazí kolem sebe prach. těžko říct co se jí stalo a proč se tak chová, možná za ty mohli ti Sprearow, ale to už se těžko budete dozvídat. Každopádně Mankey tam pořád stojí, oči má rudé vzetky a kouká, co by rozbila. |
| |
| V lese- Daniel, Jess a May Charmander uposlechne rozkaz své trenérky a rozběhne se hned za Weedlem, aby ho znovu praštil. Ještě než se Weedle stačí pořádně vzpamatovat z první rány, udeří jej Charmander hlavou. Weedle odletí a narazí do stromu. Bezvládně spadne na zem a už se ani nehne. I Charmander pozná, že je konec a proto vynechá ohnivý útok a sleduje svoji trenéku, co udělá ona. |
| |
| soukromá zpráva od Eddie Brock (Venom) pro Cubone...odpálkuj ho kostním kyjem! Stočil se do klubka,takže toho teď mohu využít,budu si s ním hrát jako s míčkem. Tohle byla chyba děvče... Zazubím se. Pořádně do něj švihni Cubone! Zopakuji s větším nasazením. Doufám že to výjde...musí...když je stočený...tak...je trochu bezbraný...doufám v to. Slunce nad našima hlavama na nás neúprosně svítí,posílá na nás své paprsky,na střeše je úkrutné vedro a čas jakoby se zastavil. |
| |
| V lese - May, Daniel Napäto sledujem charmanderov útok a nakoniec vidím, že ho zrazil na zem a vidím bezvládne weedlove telíčko, ktoré doslova čaká na letiaci prázdny pokébal. Usmejem sa a rýchlo hodím po weedlovi pokébal a počkám kým nezhasne kontrolka. Potom víťazne si povyskočím a postrapatím charmandra po hlave. "Chytili sme prvého pokémona! Sme skvelý tím Charmie!" Ukážem mu ho a potom sa pozriem na Daniela a May. "Už aj ja mám dvoch pokémonov! Ak teda chcete môžme ešte pokračovať v ceste..." |
| |
| Na Louce Sedim na kmeni stromu , když najednou uslyšim hejno Spearowu nad mojí hlavou. Rychle vztanu a podívám se kolem sebe. Uslyšim nějakej zvláštní zvuk kousek ode mně. Jdu trochu blíž a zjistim , že kousek kde mně poskakuje Mankey . Rozzářej se mi oči a podívám se po Squirtlovi. Squirtl ke mně rychle přiskočil a čekal co mu řeknu. No myslim , že by ho Squrtle mohl zvládnout. Sice jsem s nim eště netrénoval ale zkusit to mužu. Podívám se na Squirtla a řeknu. "Tak jo Squirtle , tamdle o kousek dál je Mankey a je dost rozzučenej. Hlavně si dávej pozor , aby se k tobě moc nepřiblížil , ale ty to určitě zvládněš" Usměju se a Squrtle přestoupí před Mankeyho. "Squirtle zautoč vodním dělem a nedopust , aby se k tobě dostal moc blízko. Když se k tobě dostane , zkus uskakovat a nebo si zalet do krunýře." Squrtile pokyny pochopil a zautočil na Mankeyho vodním dělem. |
| |
| V lese- May, Jess Napjatě pozoruji Jess a jejího Charmandera, jak se potýkají s Weedlem, občas zatajím dech a zaujatě pozoruji, jak si Charmander počíná. Udiví mě svým postřehem, když Weedla udeří ocasem a pak svým pohotvým útokem, jakoby už za sebou měl celou škálu bojů. Nakonec se usměju nad uzavřeným pokebalem. Blahopřeju. To se ti povedlo. Moc povedlo. Weedle bude určitě dobrým pokemonem. A jakmile se z něj stane Beedril, ještě mnohem lepší. Povzbudivě se na Jess usměju a následuji ji. |
| |
| V lese - Daniel, May "Tak to máš pravdu. Beedril je dosť silný pokémon, ale aj weedle je určite super. Čím viac súbojov absolvuje, tým rýchlejšie sa vyvine, ale nechcem to veľmi urýchliť." Usmejem sa a som rada už len pre to, že som JA chytila pokémona. Svojho prvého v živote. Všetci ihneď uvidia na mne, že som šťastím bez seba. Keď si trošku oddýchne tak mu dám najesť nech si na mňa zvykne.. Už len vlastniť pokémona je krásne.. Neviem čo na tých súbojoch toľko vidia.. Uvedomím si v duchu, ale i tak vo mne započne iskierka trénera pokémonov. "Daniel takže ďalší pokémon bude tvoj." Žmurknem naňho veselo. |
| |
| soukromá zpráva od Kyu Hejyo pro Pozoruji Ratata, jak ona pozoruje mne a a pomalu zastrkávám ruku do bundy. Tak teď mám šanci. Můžeme si zkusit co je ve mě a v mém bulbasaurovi. Z bundy vyndavám v jedné ruce pokedex, aby mi objasnil coje to za pokemona a v druhé ruce mám pokebal s bulbasourem, kterého i následně vypouštím z pokebalu. pokedex okamžitě začal. Ratata myší pokemon, který se vyskytuje na loukách a v lese. Její předností je její rychlost a může se stát velmi silným pokemonem. Hmm pod dobrýt trenerem se může každý pokemon stát dobrým, ale k tomu vedě dlouhá cesta. Jakmile je můj bulbasaur venku z pokebalu ihned na něj zvolám. Narazový útok bulbasaure. Pak už jen pozoruji, jak bulbasaur běží přímo na ratatatu, ale ta bez menších potíží se jeho útoku vyhybá a v malem okamžiku nasazuje svůj protiútok v provedení rychlé útoku. Můj bulbasaur ani nestihl nějak zareagvat, když do něj ratata vráží. Letí trodu od ní, ale opět vztává na své nohy. Bulbasaure tak jdem na to teď použí svůj šlahavý útok. Tomuto útoku již ratata nebyla schopna vzdorovat a po několika šlehách se svalila k zemi. To už z pod bundy vyndavám prázdný pokebal a mrštím ho po ni. Pak už jen sleduji pokebal jak dělá. Pip pip pip |
| |
| soukromá zpráva od Gaspard Rochette pro To ne! Jestli jeho kostní kyj bude moc silný, mohl by to Wilbert ošklivě schytat... Sakryš! Chybu si uvědomuju docela pozdě, ale pokusím se to ještě zachránit. "Nenech se strefit, Wilberte!" křiknu na něj už ne tak odvážným hlasem. Doufám, že se stihne odkutálet stranou a získat nějaký čas na lepší protiútok. |
| |
 | "Mamííí?"zařvu dolů ze schodů na matku. "Nevíš, kde mám batoh? Hledám ho tu a nemůžu ho najít!" Chvíli čekám, a pak se sice neozve odpověď, ale vidím batoh, jak letí nahoru směrem ke mně. V poslední chvíli, než mi přeletí nad hlavou, ho zachytím oběma rukama, div se s ním nepřevážím. Sejdu dolů ze schodů, hodím si batoh na záda a políbím matku na rozloučenou. . "Jdeme, Volte!"říkám, počkám, než se můj pokémon seskočí ze židle, kde doteď ležel, uvelebený u opěrka, než vyběhne ven, a vyjdu se dveří. Doufejme, že hned po patnácti krocích nedostanu záchvat.říkám si pro sebe, zatímco scházím z několika schůdků u dveří a vydávám se směrem k cestě do Chromového města. Vedle mě poskakuje Volt. Malý, chlupatý, hnědý lišáček s hluboce černýma očima a chocholkou kolem krku. Eevee. Pokémon, kterého mi poslala teta s velkochovu. Pokémon, který pro mne hrozně moc znamená. Volt. Konečně vycházím z města na cestu. Po té se vydávám směrem k lesu, a pěkně rychlým tempem, že mi Eevee sotva stačí. Do vlasů se mi opírá sluníčko a příjemně mě hřeje. Je dobře, že svítí. Tak jen ať svítí. Zrovna teď nestojím o lijavec. Pak své myšlenky obrátím k pokémonům. Nepotřebuju žádného startéra z laboratoře. Teta má velkochov pokémonů, takže pro ni byla maličkost, mi donést při poslední návštěvě pokémona. Já bych tohle s laboratoří nemusela vydejchat. Tolik lidí, tolik prachu, slyšela jsem dokonce, že prý rozdávají i Pidgeyho. Tak toho už vůbec ne. Má peří. A já zas tucet alergií. Pak se zastavím a sednu si na zem. Uvědomím si jednu dost podstatnou věc. Neznám cestu. Vytáhnu tedy z batohu mapu, rozlžím ji a upřu pohled směrem dolů doprava. "Takže když teď půjdu po cestě pořád rovně, možná potom nějakou trochu klikatější cestou, dostanu se za nějakou dobu do Chromového města. Co říkáš, Volte, půjdeme do Chromového města, viď? Je nejblíž a určitě cestou potkáme nějaké trenéry, kteří by nám poskytly nějaké cenné zkušenosti s trénováním." Zazubím se na Volta a dodám: "A možná i nějaké peníze." |
| |
| Na louce - Brendan, Jack, David, Ariana Usedl sem na jedno malé místečko poblíž Jacka. Jak jsem si sedl, tak okamžitě otevírám batoh a z něj vyndavám jídlo pro Bulbasaura. Jak je vidět, dosti ti chutná. Hlavně to jablko co? Pohladím mého pokemona po hlavě a sám se zakousnu do svého toastu. Přitom zahlédnu hejno Spearowů nad námi. Musíme začít trénovat. Měli bychom začít lehkými avšak účinými útoky. V tom se vyřítí Mankey, nejdříve pomýšlím na to, že bych ji mohl chytit, ale když zahlédnu Jacka, jak domlouvá a poté posíla Squirtla do útoku, tak si své představy, kde chytám Monkey, rychle uklidím zpět. Koutkem oka pozoruji Jacka, jak dává povely svému pokemonovi, pak se ale začnu věnovat bulbasaurovi. Takže kamaráde, je nejvyšší čas na menší trénink. Vím tedy, že ve své cibulce máš schovaný jeden pár výhonků. Tyto výhonky nám mohou kdykoliv pomoci. Takže bych se na začátek zaměřil na jejich sílu, rychlos a mrštnost. Postavil jsem několik malých kamínků na jeden pařez. Jakmile jsem došel zpět k Bulbasaurovi, tak sem jen kývl a on se pustil do tréninku. |
| |
| Na louce - David, Chris, Brendan, Jack Nad hlavou nám proletí Spearow, bohužel jsou moc rychlí, takže žádného chytit nestihnu. Hm, celkem by se hodili. Pak z lesa vyběhne Mankey. Vytáhnu Pokédex, moc toho o tomto Pokémonovi nevím. Opičí pokémon žijící ve větvích stromů. Velmi snadno se rozzuří, a neváhá pak zaútočit na kohokoliv. Je také velmi hbitý, a proto není snadné se k němu i jen přiblížit, natož pak ho chytit. Oznámí mi. To už ale Jack jedná a Chris začne trénovat s Bulbasaurem. Hm, dobrý nápad. Stoupnu si kus dál od Nidoran. Nárazový útok! Začnu. Poprvé mě neshodí. Cvičíme znovu a znovu. Potom spadnu na zem, ale bylo to spíše z převážení. A pak na mě Nidoran zaútočí a já nejenom spadnu, ale udělám i kotrmelec. Skvělé Zazubím se na Nidoran a dám jí granule pro Pokémony. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Boj netrvá příliš dlouho, je poznat, že Ratata není příliš silná a už vůbec není zvyklá na nějakou tu společnost. Pokebal zapípá a bezpečně se opět uzavře a nepustí Ratatu ven. Bulbasaur radostně zavýská a spokojeně se k tobě přitulí, přičemž ti jedním ze šlahounů podá tvůj pokebal. Hned na to se však začne dožadovat odměny za svůj čin, který právě vykonal. Prosebně se zadvá na tvůj batoh a mlsně po něm začne škrábat. |
| |
| Na louce - David, Chris, Brendan, Jack, Ariana Squirtel horlivě vystřelí proti rozzuřené Mankey vodní dělo, která Mankey petřičně zchladí, teda aspoň na pár vteřin, během kterých byste se měli asi pokusit o útěk. Mankey zrudnou oči, že pomalu není vidět bělmo. Zběsile se rozběhne proti nezkušenému Squirtlovi, který se stihne včas stáhnout do křunýře. Mankey dál vztekle buší a mlátí do krunýře, až pomalu vypadá, že má dost. Squirtel využije nehlídané chvilky a prudce vysune hlavu, čímž uštědří Mankey soliní ráno přímo do čela. Mankey se zapotácí a upadne na zem o kus dál. Squirtel pozná svou chvíli a ještě jedním nárazovým útokem uzemní Mankey nadobro. |
| |
| Cesta dál- Raul Fenix Caterpie se na tebe se zájmem zadívá a srozumněně přikývne. Radostně se zatočí za svým ocáskem a prosebně se to zadívá na rameno, jakoby věděla, k čemu takové rameno slouží. Spokojeně si na něj vyleze a pozoruje celou širou dálku, do které z takové výšky vidí. Teda aspoň pro ni je to výška. Mapa ti jasně dá vědět, že nejbližší město je Chromové město, ze kterého se dá jít buď do Indigové nížiny anebo dál do Cínověho města. Na cestě nepotkáváš nic zajímavého, dokud nespatříš kouek od dlážděné cesty malého Spearow, který se zřejmě ztratil hejnu a teď změteně poskakuje v trávě a rozhlíží se do všech stran. Je ale asi příliš zaměstnaný svým počínáním, protože si tě nijak nevšímá. |
| |
| Cesta dál, neznámo kde přesně: Dívám se no toho pokemona co vypadá dost zmateně. Podívám se na svýho pokemona na rameni a potichu mu řeknu: ,,Co myslýš, zvládneme ho? Hodil by se nám do týmu." řeknu mu a mírně se skloním k zemi aby si Caterpie mohla slýst na dolu a připravyt se na boj. Vytáhnu pokedex a zamířim jej na pokemona a když se dozvym všechny informace tak schovám pokedex a vyrazím s Caterpie do boje proti zmatenému pokemonu. |
| |
| Na Louce- Chris,Brendan,David,Ariana Pozoruju Squirtla jak si vede v boji proti rozzuřené Mankey a zároveň i povzbuzuju Squirtla. V té chvíli , kdy se Mankey dostal blízko ke Squrtlovi , dostal jsem strach ale hned jsem se zase uklidil a dál povzbutoval Squirtla v boji. Squrtlovi se podaří omračit Mankey a dorazí ho vodím dělem. Mankey se zdá být omračený a já toho využiju. Šáhnu pro pokébal , který mam na opasku a v ruce se mi zvedčí. Rozpřáhnu se a hodim pokébal směrem k Mankeymu. Mankey zaleze do pokébalu a už tam zustane. Jo, konečně jsem chytil svého prvního pokémona. Pokébal se mi vrátí do ruky a já si ho schovám za opasek. Štěstím vyskočim a rychle přiběhnu ke Squirtlovi . Výborně Squrtle , zvládl jsi to skvěle. Pochválim ho a společně odejdem k pařezu , kde si sednu. Vezmu si svůj batoh a začnu v něm šmejdit. Po chvilce vytáhnu zabalený jídlo pro pokémony. Jsou to nějaké suchary a zdravá směs , kteří jedí pokémoni. Smícham to a podám to Squrtlovi. Mankeymu to dám až pozdějš , určitě už jedl . Až pak si vytáhnu jídlo pro sebe a pustim se do něj. |
| |
| Na louce-Jack, Chris, David a Ariana "Blahopřeji, tak jsi z nás první, kdo někoho chytil. Můžeš být na sebe hrdej. Myslím, že už jsme dojedli, že? Takže bychom moli zase vyrazit, ne?" Zabalím ubrousek do tašky a vezmu Nidoranovy jeho misku se salátem, kterej už taky dojedl. Pak si dám Nidorana znovu na rameno a deku pod náma složím a připevním na baťoh. Pak už jen čekám, jestli jdou taky. |
| |
| Na louce- Chris,David,Brendan a Ariana Ulomim si kousek chleba a rozžvejkám ho v puse. Polknu a obratim se směrem k Brendanovi , který mě začal chválit. "Díky za chválu ale je to hlavně zásluha Squirtla!. Usměju se a poklepu Squirtla , který právě teď dojídá svojí porci jídla. Možný bude mýt i Mankey hlad , trochu mu dám. Vezmu pokébal a vyvolám Mankeyho. Zjeví se přímo předemnou a já si vezmu kousek pokémonských kexu do ruky. "Ahoj , jsem tvůj nový trener , doufám že budem spolu vycházet. Na ber si , tolik kolik sníš." Natáhnu ruku a nabídnu mu pár kexu , které mam v ruce. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR