Lord Helix II. - 05. července 2016 19:28
	VIP jeskyně na motivy Pokemon Special mangy. Kdo ví, ten ví. (Betaverze, protože prodlevová neaktivita a lenost obou účinkujících zabila tu první.)

fake Lord Helix (aka Archív) - 05. července 2016 22:13

(10. července 2014 20:55) *Jasper, Pyrite & Aqua arc* -Kapitola 1. - Dopis, Dex a cesta- Je krásné slunečné ráno, přesně 9:00. Ať už se v těchto hodinách obvykle věnujete čemukoliv - tréninku, péči o svého pokémona, snídani nebo prostě ještě pořád dospáváte -, ani jeden zatím nemáte tušení, jak moc bude toto ráno od všech ostatních odlišné. Ve schránce na vás totiž čeká podivuhodný balíček a ještě podivuhodnější dopis. A pokud v první řadě zabrousíte na podpis odesílatele, pravděpodobně vás trefí šlak. Nachází se tam totiž jméno nejznámějšího a nejproslulejšího pokémonského profesora ve vašem regionu. Dopis je krátký a stručný, ale jeho obsah je tak výstřední, že v jednu chvíli zapřemýšlíte, jestli si z vás jenom někdo nedělá srandu. --- Milý/á ............. , Omlouvám se, že tě kontaktuji takto náhle. Měl jsem možnost prověřit si tvé schopnosti v oboru tréninku Pokémonů, a ať už mi uvěříš nebo ne, něco jsem v tobě zahlédl. Dexholdeři zoufale potřebují tvou pomoc. Vše potřebné nalezneš v přiloženém balíčku. Spoléháme na to, že naši prosbu vyslyšíš a zítra budeš na příslušném místě. Pokud se rozhodneš toto ignorovat, nebude v nebezpečí jen Kanto. Věříme v tebe. --- ...Následuje podpis profesora a vedle něj ještě jeden, menší a trochu roztřesený. Amarillo del Bosque Verde. ... Pokud se rozhodnete otevřít balíček, najdete v něm 6 věcí: a) Zbrusu nový, nefalšovaný Pokedex. Designy se liší podle regionů. (Naiko je líná postnout odkazy, so just fu*king google it.) b) Tašku se třemi Pokebally. Jsou označeny štítky, podle kterých se v každém z nich nachází jeden z regionálních starterů. Přiložený papírek udává, že si máte vybrat jednoho a zbytek poslat na zpáteční adresu. V závorce je poznamenáno, že toto slouží i jako zkouška důvěry a ať vás ani nenapadne vzít si víc než jednoho. c) Pokegear. Obsahuje dvě čísla - jedno je, pokud se je pokusíte vytočit, nedostupné a druhé nikdo nezvedá. d) VS Seeker. Podle přiloženého manuálu je to něco jako varovné zařízení - jakmile je v blízkosti někdo, kdo má v plánu s vámi bojovat, zařízení zapípá a ukáže jeho směrem laserový paprsek. Údajně je to nutné pro zvýšenou obranu a bezpečnější cestu. e) Letenka do Kanta, přesněji do Viridian City. Odlétá se dnes večer v 19:00. f) Lístek s ručně psaným místem a časem shledání. "Zítra, 8:00, přímo na hranici Viridiánového lesa a Route 2." Všechno vybavení v balíku vypadá profesionálně a je evidentně nově pořízeno. ... Máte ani ne půl dne na rozmyšlenou. Dopis zněl naléhavě. Určitě do toho půjdete? Jaký bude váš starter?

Aquamarine *Aqua* - 05. července 2016 22:15

(10. července 2014 22:23) Dívčí dobrodružství začíná.. Vstávala jsem již brzy ráno, jelikož jsem musela obejít Magikarpy, nakrmit je, pohrát si s něma. To se musí takhle brzo, jelikož Magikarpové jsou už teď vzhůru. Také jsem všem musela naleštit šupiny. To však nebylo vše. Další věc, která je mojí povinností, byla obhlídka lesu. Je to jediný les zde v okolí a je pod správou naší rodiny. Tudíž se musíme starat o to, jestli je vše v pořádku a neděje se tam nic nekalého. Často tam kempuju i přes noc, když je nějaké podezření, nebo tak něco. Vždy jsem si u jeskyně roztáhla celtu, udělala uvnitř oheň, vzala si spacák a mohla jsem takhle obhlížet a měla i základnu. Když se mi konečně dostane pauzy a já se najím, tak si všimnu balíčku na stole. Je pro mne od velmi známého a proslulého profesora Rowena z našeho regionu. Vezmu si Magicarpa k našemu jezírku a sednu si s balíčkem, který otevřu. Upřímně, chvilku přemýšlím, jestli je to pravda, nebo ne. Na jednu stranu mi bylo jasné, že jednou vyrazím a tak, ale nečekala jsem, že už teď a že mi bude nabídnuto něco takového. A myslím si, že takové věci se neodmítají. Jak se tak dívám, tak můj starter asi bude Magikarp. "Karp karp karp.." Usměje se Magikarp. Jak se tak tím ale prohrabuju, objevím tři pokébally, s tím, že si mám vybrat jednoho. Piplup, Turtwig a Chimchar.. Hmm.. "Bereme Tuwrtwiga, Magikarpe!" zasměju se, vypustím Tuwrtwiga přede mne a ostatní dva pokébally tam schovám. "Ahoj Turtwigu, já jem Aquamarine a tohle je můj Magikarp! Jsem tvoje nová trenérka, profesor mi poslal na výběr pokébally a já si vybrala tebe. Doufám, že spolu budeme vycházet." Pohladím ho po hlavičce a vrátím ho do pokéballu. Pak jsem se ještě prohrabala těma sračkama, jako právě pokédex a jiné. Podpisů jsem si ani nevšimla a šla jsem balit. "Mami, odjíždím!" Vecpu mamce balíček. "Mohla by jsi to poslat zpátky na tu adresu? Klidně si to pročti." Zasměju se a mamka nade mnou jen mávne rukou. Už to neřeší, zná tohle chování od táty. Zabalila jsem si věci, co si normálně beru do lesa a takový ty nezbitnosti k cestování. Dostavím se na letiště v daný čas a letím, lol.

Jasper - 05. července 2016 22:19

(12. července 2014 13:22) Dobrodružství? Spokojeně se převaluji ve své měkoučké postýlce. Musel se mi zdát nějaký úžasný sen, protože jsem prakticky cítil, jak se mi zvedají koutky úst do úsměvu. Přesně v takových chvílích doufám, že noc nikdy neskončí. "Hep... hep..." nakrčím nos "Hepčí!" Plácnu si rukou přes obličej a pomalu pootevřu oči. Pulse mi sedí na břiše, nevinně na mě koulí ty svoje obrovské, černé oči a vypadá to, že je se svou prací - mým vzbuzením, náramně spokojen. Podrbu ho za uchem, po-ma-lou-čku se zvednu zpod peřin a šouravými kroky, za které by se žádný zombík nemusel stydět, se odporoučím do koupelny. "Tati? Neviděl jsi můj kartáček?" "...Ne?" "Pulsi?!" "Plusle~" Po úspěšném zneškodnění mého kleptomanského králíka, který mi kromě kartáčku na zuby stihl zabavit ještě trenky, hřeben a ponožku, jsem si konečně mohl sednou ke snídani. Puls se spokojeně uvelebil vedle mého hrnku na čaj. Taťka nás oba pobaveně pozoroval. "Jakého sis ho vychoval, takového ho máš." prohlásil s úsměvem, když mi Puls v nestřeženém okamžiku odhopkal s kusem okurku v packách z mého dosahu. Kdyby s námi snídal ještě někdo jiný, vsadím se, že by si říkal, proč ten postrach v podobě roztomilého králíčka vůbec doma trpíme. Natáhnu se přes stůl a vezmu králíkovi okurek těsně předtím, než si ho stačí strčit do pusy. Jde o to, že Puls není nevychovaný. Chce si jen hrát. A to už má rodinný kleptoman zase něco v packách. "Copak to je?" balíček mě zaujme. Chvíli se o něj s Pulsem přetahuju a nakonec mi úspěšně skončí v rukou. Puls si sedne naproti mě a zvědavě nakukuje. Zarážející je hned první věc. Co mi sakra může chtít profesor Birch? Vždyť ten prakticky nemůže ani vědět, že existuju! ...Pokud v tom teda nemá prsty máma. "No ty vole..." ulevím si, když dočtu dopis. Tak tohle asi nebude mámina práce. Zní to teda dost šíleně, jen co je pravda. Puls netrpělivě strhá papír z balíčku, vytáhne Pokédex a zkusmo ho otevře. "To není na hraní." Rychle mu Pokédex radši vezmu a položím ho zpátky mezi ostatní věci. Trochu mě zarazí ten... ten VS Seeker. Slyšel jsem povídání o PokéNavu, který by měl mít podobnou funkci. Letenka, nějaký lísteček... a pokébally. Vyměním si s Pulsem pohled. Teď už asi vycouvat nemůžeme. "Treecko, Torchic, Mudkip..." přečtu polohlasem jejich jména. Tákže... "Bereme Mudkipa! Jako jediný z těch tří není na T!" prohlásím s širokým úsměvem. Zbytek pokéballů zabalím a napíšu zpáteční adresu. Pošlu je cestou na letiště. "Děje se něco, Jaspere?" taťka vykoukne z kuchyně s utěrkou v ruce. Když vidí Pokéball v mé ruce a Pokédex na stole, zhluboka si povzdechne. "Tady je někdo po mámě." usměje se, "Pomůžu ti zabalit." ...A tak sedím v letadle a letím. Sbohem, ostrove. Vítej, pevnino! Ale, pokud můžeš, omez Rattaty... Prosím, omez Rattaty.

Pyrite - 05. července 2016 22:22

(14. července 2014 18:50) To nejpodivnější ráno Je 8:56 a já otvírám oči již s klasicky otlačenou bederní páteří. Snowball si zase večer počkal, až tvrdě usnu abych ho nemohl shodit a pak si na mně v kliďánku ustlal. Za celou noc mi do zad vytlačil pořádnej důlek. Vím, že shodit ho v deset ráno z postele je osudově ta poslední věc, kterou bych ve svým životě udělal... A upřímně, milerád bych si i já ještě hoďku dvě dáchnul, ale jak můžu, když se díky tý příšeře cejtim přelomenej vejpůl. Nakonec prostě jen zavřu oči a položim se na polštář, předstírajíc spánek. Pak se velmi nenápadně převrátim na bok a tu kulatou ozubenou mostrozitu ze sebe shodim na okraj postele. Okamžitě slyšim, jak Snowball nespokojeně zakňourá a plácne mě packoploutví do zad... Na což se jen naoko malátně zvednu a zamrkám na něj, jakobych se teprv teď probudil. Malej vypasenej Spheal na mě chvíli namíchnutě zírá, pak jen frkne a sjede z postele dolů, kde mohutně zívne a vzápětí se začne kutálet ke dveřím pokoje. Samolibě se usměju, znova sebou plácnu na polštář a zachumlám se do deky. Devět hodin ráno je příšerně brzo. Nechte mě aspoň dovědět se, jak ten sen skončil... "... Pyrite, budíček!!! Vím, že jsi vzhůru, Snowball už je na nohou a to jsi nemohl přežít ve zdraví! Máš tu důležitý vzkaz!!" Povzdechnu si a znova otevřu oči. mohlo mi dojít, že ta malá nenažraná věc okamžitě zamíří do kuchyně. "No jo." --- Po nějaké době, kterou zabere soukání se od oblečení a přeměna mých vlasů do nějakého koukatelného tvaru, načíhnu do kuchyně. Máma stojí u linky a hladí Snowballa, který vrní blahem (že tulení pokémoni nedokážou vrnět? jo, pojďte si to poslechnout k nám domů) a podupává u už dávno prázdné misky. Nenažranec. "Brý ráno mami." "Dobré ráno, synku." Všimnu si, že na stole leží talíř se sýrovým sendvičem a okamžitě sednu k němu. Matně si všimnu i toho, že vedle něj leží jakýsi balík a u něho obálka. "... Teta poslala další příručky o Bellsproutech?" "Ale kdeže. Tohle je pro tebe. Doporučuji si to přečíst co nejdříve budeš moct." Řekla to... poněkud zvláštním tónem. Jakoby nevěděla, jestli z toho má mít radost. "Já ... Dobře, po snídani na to juknu." Už nečekám na odpověď a zakousnu se do svého sendviče. --- Když pak po snídani roztrhnu balík a kouknu dovnitř, málem mi vypadnou bulvy. Není tohle Pokedex?! Vypadá zbrusu nově... ! Kromě něj v balíku objevím další věci. Sice díky mámě sám vlastním jeden Pokegear, ale tenhle je zbrusu novej a podstatně modernější. No neber to... Když najdu jízdenku do Kanta, začínám vážně přemýšlet, jestli tohle celý není nějakej omyl. Tahle výbava vypadá jak pro nějakýho tajnýho agenta... Určitě si jenom nespletli barák? Po přečtení dopisu těžko říct, jestli tomu věřím víc nebo ne. "... Mami... Seš si jistá, že si velevážený profesor Elm jenom nespletl adresu?" Mamka neodpoví, jen pokrčí rameny. "Za rok budeš plnoletý... Je čas na to, abyses pomalu začal rozhodovat sám. Táta tě neučil všechno, co mohl, a Snowball vydá za deset bodyguardů... jen když ho budeš poctivě krmit, samozřejmě. A Kanto je jen jeden region daleko... Podle mě nemáš co ztratit, synku." Hmm... --- O něco pozdějš už sedím v magnetickém vlaku, směr Saffron City. V báglu mám všechno vybavení plus dva pokébally - Snowballa a Cyndaquilla. Snowballův je samozřejmě prázdnej a řečený Spheal mi hrdě trůní na rameni. Cyndaquill zatím zůstává tam, kde je... Ještě nejsem úplně připravenej se s ním seznámit. Koneckonců, je to dlouho, co jsem naposled viděl ohnivýho pokémona, a že bych na to měl zrovna hezké vzpomínky... ... Každopádně jsem fakt zvědavej, co se bude dít.

Jasper - 05. července 2016 22:22

(21. července 2014 22:12) V Kantu Let proběhl v pořádku, jen jsem z něj ještě pořád trošku rozlámaný. Pulse každou chvíli zmizí, aby prozkoumal další kus trávy. Je z faktu, že je v Kantu, ještě víc na větvi, než já. A i když tak možná nevypadám, tak ano, jsem z toho na větvi. V životě jsem nebyl dál než ve Slateportu nebo Rustboru a najednou stojím na půdě, kde mám stoprocentní jistotu, že na mě nevyskočí zpod keře nějaký zablešený Zigzagoon a nevyrve mi oči z důlků. Tedy, ne, že bych se bál Zigzagoonů, to v žádném případě. Mávnu na Pulse a vydáme se na místo setkání. Myšlenkami se vrátím k pokeballu s Mudkipem. Měl bych ho co nejdřív pustit ven a nějak ho obeznámit s faktem, že je členem mého týmu. "Pulse, nech tu Caterpie." houknu na králíka a rozhlédnu se kolem sebe. Tak, měl bych být na místě.

Aquamarine *Aqua* - 05. července 2016 22:24

(22. července 2014 20:38) Jakože jsem dorazila.. bo Naiko se neumí přesně vyjadřovat! Letěla jsem docela dost dlouho a upřímně mi to nebylo moc příjemné, nikdy jsem moc nelítala. Dobře, jednou. A to za bratrem. Chtěla jsem tehdy vědět, jak se má a co dělá. Přeci jen.. je to pokémoní ranger! Nejen, že to zní kchůl, ale ono to i je kchůl! Ale zpět k letu. Turtwiga jsem měla celou cestu venku. Povídala jsem si s ním a pořádně se seznamovala s tím, jak mám Turtwiga navádět v boji, jak situovat jeho útoky. Protože to je důležité. Pokud nepoznáte sílu vašeho pokémona, můžete mít v boji problém. Ale nejen v boji.. i ve vztahu s ním. Magikarp strávil většinu letu v pokéballu. Konec konců, moc dlouho bez vody nevydrží. Jen moment. Pro jistotu jsem ho asi v půli cesty pustila ven, pohladila ho, popovídala jsem si s ním aj. Když jsem doletěla, s mými zkušenostmi jsem našla místo srazu rychle, s Turtwigem na rameně. Čeká tam kluk s červenou hlavou a má sebou ... Minuna nebo Plusla? Plusla. "Omlouvám se, jsem tu správně? Pozval mne sem profesor Rowan. " Podám klukovi ruku. "Mé jméno je Aquamarine, a tohle je Turtwig." Představím sebe i Turtwiga. Poté vytáhnu pokédex, abych se tak nějak legitimovala. Absolutně netuším, co přede mnou stojí za individuum. "Um.. hezkej Plusle.." Utrousím ještě a usměju se na cizáka.

fake Lord Helix (aka Archív) - 05. července 2016 22:27

(29. července 2014 23:31) *Jasper, Pyrite & Aqua arc* -Kapitola 2. - Duše Viridiánu- Hned, co se k Jasperovi a Aquamarine přišourá i blonďatý kluk s nazlátlýma očima a vypaseným Sphealem na rameni - ty dva nijak neosloví, prostě jen mžourá kolem sebe, jakoby něco hledal; vyhlíží poměrně unaveně -, se z lesa ozve šustění nohou v trávě a na scéně se objeví neznámá mladá žena. Má dlouhé blonďaté vlasy, stáhnuté ve vysokém culíku a je oblečená v jednoduchém přiléhavém černém svetru a žluté splývavé sukni. Na krku se jí houpe hrubě opracovaný přívěšek - po trochu detailnějším zkoumání v něm možná poznáte Thunderstone. Jakmile vás tři spatří, mile se usměje a přijde blíže. "Jste tu všichni! To je báječné." Každému z vás krátce podá ruku. "Jsem Amarillo del Bosque Verde, neboli Yellow z Viridiánského lesa. Klidně mi říkejte Yellow. Moc ráda vás všechny poznávám." Trochu poodstoupí a očima najde vaše Pokedexy. Znovu se usměje. "Ani nevíte, jak moc mě těší, že jste se tu ukázali. Kdybych nezískala vaši pomoc, nejspíš by bylo Kanto dočista ztraceno." Když potom krátce sáhne za záda, vytáhne poněkud staře vypadající, trochu otlučený Kanto model Pokedexu. Kanto modelem je myšlen ten úplně první nejstarší vzhled. Chvíli si s ním hraje v prstech, pak i s Pokedexem spustí ruce podél těla a na všechny tři se opět mile usměje. "Řekněte mi, Jaspere, Pyrite, Aquamarine... Kolik jste toho za svého mládí slyšeli o Pokedex-holderech?"

Pyrite - 05. července 2016 22:29

(02. srpna 2014 13:54) Na místě Když jsem před sebou v dálce konečně viděl Viridiánský les, málem jsem omdlel únavou. Ze Saffronu to sem totiž byla pořádná procházka - na nohou jsem strávil skoro celou noc, pokud nepočítám tříhodinového šlofíka v Pokécentru. Mrknul jsem na hodinky. 7:59. Děsivě načas. Zaregistruji na cestě stát nějaké dva trenéry a modlím se, aby mě nevyzvaly na souboj - cestou sem mě už pár takových přepadlo a Snowball 70% z nich zvládl, ale naposledy jsme dostali parádně na držku od týpka, co měl Charmandera a Geoduda. Cyndaquila jsem ještě pořád nevytáhl. S ním bych toho možná vyhrál víc... ... Ne, ne. Ještě není ten správnej čas. Minu trenéry a zůstanu stát, civějíc na Viridián před sebou, když z lesa najednou vyleze blonďatá žen-... No, spíš dívka. I když... Těžko říct...?? Rozhodně vypadá starší než já, ale... Ne o moc... ?? Když osloví "nás", zarazím se a pohlédnu na dva lidi, které jsem předtím minul. Takže oni tu jsou taky kvůli Pokedexu? Když se žena/dívka představí jako Amarillo, poslušně si s ní potřesu rukou a pak už jen sleduji, jak vytahuje ten nejpravěkovější Pokedex, jaký jsem kdy viděl... Po její otázce se zamyslím. "... Crystal." řeknu jméno, které se mi vybaví jako první. "Ta byla z Johta, že? Pravá ruka profesora Oaka... Prý už v 16-ti chytila všechny existující Pokémony v prvních třech regionech. A pokud vím, tak... K ní v Johtu patřili ještě dva kluci." Když se na mě přítomní divně podívají, jen pokrčím rameny. "Kamarád z New Barku byl její velký fanboy." Což je pravda. Hah... Vsadím se, že kdyby se Kayne dověděl, že teď mám Pokedex, vydal by se mě zakousnout závistí.

Jasper - 05. července 2016 22:33

(02. srpna 2014 17:26) Dámy na scéně... a ještě je tu nějakej kluk Mezitím, co se pokouším Pulse neúspěšně zadržet od pronásledování housenek se od bůhvíkud vynoří holka s načervenalými vlasy. Popravdě řečeno, ani bych si jí nevšiml, kdyby na sebe neupozornila otázkou. "...Profesor Rowan? A to je kdo?" Otočím se na ni, "A mě profesor Birch, takže asi ano." Koutkem oka si ji prohlížím. Nevypadá nejhůř. Naprosto ale netuším, co jí to sedí na rameni. Takového pokémona jsem ještě neviděl. Nechci ale působit nezdvořile, takže se pokouším koukání na její rameno pokud možno omezit. Místo toho jí potřesu rukou. "Já jsem Jasper a támhleto je Puls." ukážu do vysoké trávy. Když se ale podívám pozorněji, Pulse na svém předchozím místečku není. Místo toho si kousek od Aquamarine kutálí po zemi s Pokeballem. A jelikož je Mudkip podle všeho na svém místě v tašce, tak to můj Pokeball nebude. Následuje zhruba pětiminutová honička, která skončí Pulsovýma omluvnýma očičkama a Pokeballem opět v bezpečí u své majitelky. "Omlouvám se za něj, chce si jen hrát." nervózně se poškrábu za krkem a nohou králíka mírně nakopnu. To už se ale objeví nová tvář. Přesněji řečeno dívčí tvář. Vzpomenu si na druhý podpis v dopise. Takže tohle je ta Amarillo. Potřesu si s ní rukou a koutkem oka se podívám na blonďáka. On k nám patří taky? Kdy vůbec přišel? Ani jsem si ho nevšiml. Pulse mezitím přestal zpytovat svědomí a prohlíží si se zájmem jeho Spheala. Nechám hodnocení kluka na Pulsovi a radši věnuji pozornost blondýnce. Podle toho, co říká (a co bylo napsáno předtím v dopise) to fakt vypadá, že po nás budou chtít zachránit svět, nebo co. Amarillo... Yellow... whatever... vytáhne nějakou věc, u které mi až po nějaké době dojde, že je to vlastně Pokedex. "Ten můj je hezčí." pomyslím si hrdě. Trochu sebou cuknu, když se ozve nový hlas. Aneb blonďák se Sphealem otevřel pusu. Upřímně, o Crystal jsem nikdy neslyšel, ale... "No, máma pořád básní o nějakých děckách, kteří zabránili konci světa, nebo co. Prý nebýt Rubyho a Sapphire, nikdy by neskončila se svou pravou láskou." U poslední půlky druhé věty docela podařeně napodobím mámin hlas. Ona sama to vždycky říká strašně procítěně a dramaticky, jako by recitovala text v divadelní hře. Celkově, ten příběh je spolu s Cameruptem na dvorku a Sharpedem v rybníčku jedinou upomínkou na fakt, že má matka kdysi patřila k Magmě a otec k Aque. "A pak je tu ještě ten příběh o klukovi z Kanta, který v jedenácti údajně vyhrál ligu. Ale tomu už snad stejně nikdo nevěří." ...Já tomu v dětství věřil. Stejně jako jsem věřil v to, že Absol přináší pohromy. A nebo že Puls má nějakou skrytou, tajnou evoluci, kterou můžu odhalit jenom já.

Aquamarine *Aqua* - 05. července 2016 22:35

(03. srpna 2014 22:03) Na místě Otáčím se na něj, na Plusla, na něj, na Plusla. "Moji pokémoni se nijak nejmenujou, jsou to prostě Turtwig a..." Nedokončím větu, protože se ukáže, že králičí pokémon si udal můj pokéball od Turtwiga jako aktuální objekt zájmu. "Nevadí, chápu to." Reaguju na Jaspera a mávnu nad tím jenom rukou. Chci pokračovat v kovnerzaci, ale opět jsem vyrušena okolními vlivy. A najednou se objeví dvě blonďaté osoby, ani nevím jak. Teda, ta ženská vyšla z křáku. Ale ten kluk jak se tu vzal? Žena si s námi podá ruku a představí se celým jménem. Upřímně, no idea o koho jde, ale vím, že byla podepsána v dopise. Na její otázku jí oba kluci odpovídají velmi zasvěceně. A já o tom vím hovno. Jediný, co vím o minulosti Sinnohu. Mno, významní lidi. Huh. Ani ty moc neznám. Koordinátorů a trenérů je v dnešní době již hodně. Taťka však mlel něco o nějaký Platinum s tou podobně chytrou krabičkou, jako mám já. Takže možná nejsem až tak mimo. Prej nějaká strašně dobrá trenérka. Jasper ještě mele něco o nějakým klukovi. Hum. Nic takovýho u nás neznám. Jen pokémonní legendy, jako jsou jezerní strážci. Uxie strážce vědomostí, Mesprit strážce emocí a Azelf strážce vůle. "Něco jsem od taťky zaslechla o Platinum.." Víc nahlas neřeknu.

fake Lord Helix (aka Archív) - 05. července 2016 22:37

(20. srpna 2014 13:06) -Odhalení- Po předložení všech nápadů se Yellow usměje. "Je těžké o Dexholderech aspoň něco nezaslechnout. Kanto, Johto, Hoenn i Sinnoh, každý region je jim za něco vděčný. Ať už to zní sebeneuvěřitelněji, Red před nějakou dobou opravdu vyhrál Indigovou ligu v jedenácti letech, stejně jako tehdy s pomocí Greena a Blue poprvé zarazil nekalé plány Teamu Rocket - o nich jste určitě už někdy slyšeli, minimálně ty, Pyrite-kun. Co se týče Crystal... Té se společně s Goldem a Silverem povedlo jejich řady rozbořit úplně. Ruby a Sapphire. Ti společně zabránili zničení světa, jak ho známe. A Platina s Diamondem a Pearlem. Nebýt těch, na svět by se vrátil pokémon, který byl už jednou ze země vyhoštěn za svou krutost." Úsměv jí zničehonic opadne. "I přesto, že řady Dexholderů jsou plné schopných a talentovaných trenérů, nedávno se stalo něco strašného." řekne poznatelně tišším hlasem. "... Dlužím vám všem omluvu... Dopisy, které jste obdrželi, totiž nejsou dílem pokémonských profesorů, nýbrž pouze mě a Billa. Profesoři... totiž byly před pár týdny uneseni."

Jasper - 05. července 2016 22:38

(21. srpna 2014 18:43) Když legendy existují... "Moment... ona je to pravda?!" Silou vůle se snažím nevyvalit oči a nenechat pusu úsivem otevřenou. V jedenácti? To jako fakt?! Co přijde dalšího? Pulsova evoluce? Účinnost Splashe? Teď už bych se nedivil asi ničemu. Tiše poslouchám dál. Upřímně, o většině z toho slyším poprvé. A vůbec, co to mají všichni s těma jménama? Blue, Silver, Diamond... da fuck? Kdo tohle pojmenovával? A co teprve Green. Jak na něho asi volala ostatní děcka? Zelenáči? Chudák kluk. Natáhnu se, chytnu Pulseho za uši a přitáhnu si ho k sobě dřív, než si, naprosto nezaujat lekcí historie, zase něco nepřivlastní. Jasně, dopisy nejsou dílem profesorů... Počkat, cože? COŽE?! "A co přesně s tím máme společného my?" dostanu ze sebe poté, co si trochu přeorganizuju myšlenky v hlavě. "Před chvilkou jste řekla, že máte v zásobě hromadu silných, úžasných, legendárních trenérů, kteří zachraňují svět prakticky pravidelně. Co se v tom případě chce po nás?" Začínám tušit, že se mi odpověď zrovna nějak extra líbit nebude...

Pyrite - 05. července 2016 22:39

(22. srpna 2014 18:39) Heroismus? Nah. Trpělivě vyslechnu stručné shrnutí všech hrdinských činů. Vím, že Crystal a... ti dva další zachránili Johto před novou sestavou Teamu Rocket, hned potom, co je dvakrát rozdrtili ti v Kantu. O Hoennu jsem taky něco zaslechl, ale ne moc... ... A jo, jasně že znám Team Rocket. Kdo by ne. Díkyhou, že si ti bastardi už nějakou dobu hnijou v temných zákoutích regionu a bojí se na světlo vystrčit snad jen špičku nosu. Teda... snad. "... Uh... huh." To je jediné, co se na informaci o profesorech zmůžu. Nevím, jestli jsem šokovanej tím, že se to stalo už před pár týdny a na veřejnosti o tom nepadlo ani slovo, naštvanej, protože slečně Amarillo nás sem prakticky nalákala lží, nebo... je mi to vlastně docela jedno??? ... Jsem jen obyčejnej, amatérskej trenér s vypaseným ledovým lachtanem levelu 13, u ktéréhož navíc těžko říct, jestli trénuju já jeho, nebo on mě. Snad se ode mě nečeká, že něco udělám??! ... Ten kluk vedle mě se nemohl zeptat líp. Ještě jednou hodím po něm a po té holce pohledem - zdání může klamat, ale se vší skepsí, taky nevypadaj zrovna jako budoucí pokémonní šampióni... Okamžitě se zase odvrátím, páč se mi na ně nechce zírat jako tele na nový vrata, a lehce šťouchnu Snowballa do čumáku. Což mi okamžitě oplatí zahryznutím se do mýho ucha. Bolestně se zašklebim a shodím ho z ramene, na což Spheal jen uraženě frkne a začne líně válet sudy v trávě. Ignoruju ho a vyčkávám, co dalšího z blondýnky vypadne.

fake Lord Helix (aka Archív) - 05. července 2016 22:40

(21. září 2014 23:19) -Odhalení 2- Yellow zesmutní ještě víc. "Věřte mi, kdyby ještě byla možnost dát někomu z nich vědět, neměla bych to srdce do toho zatahovat někoho dalšího. Red s Greenem vyrazili na cestu hned den po zmizení profesorů a Blue jim s dvoudenním zpožděním byla v patách. Uběhly tři dny, pak jsme zničehonic přišli o veškerý kontakt. Na konci týdne jsme se odhodlali zkontaktovat Golda a ostatní z Johta. Vyrazili téměř okamžitě, ale stalo se úplně to samé. Jenom se tentokrát několik dní pozdějš našly jejich věci na břehu moře u Fuchsia City..." Na chvilku se odmlčí. "... Ruby a Sapphire se o tom doslechli a přiběhli na pomoc sami od sebe. Tehdy už jsme váhali... Ale nenechali se odmítnout. A Sinnoh..." Opět vynervovaná pauza. "... Platinu a ostatní se nám už nepovedlo zkontaktovat vůbec. Zmizeli z povrchu zemského, úplně stejně jako profesoři..." Několikrát zatřepe hlavou a na vás tři prudce pohlédne se zoufalstvím v očích. "Nikdy v životě by mě nenapadlo posílat někoho tak mladého a nezkušeného do něčeho tak nebezpečného... Ale bohužel už nám nezbývá žádná jiná možnost!! Vy tři máte talentované geny, dostatečné životní zkušenosti a se svými pokémony máte neuvěřitelný soulad! Víte, jací mohou být oddaní společníci, stejně jako nebezpeční predátoři... Pokud někdo má šanci téhle krizi zabránit, jste to vy tři! Samozřejmě máte plné právo toto odmítnout. Nemůžu vás do něčeho tak nebezpečného nutit násilím. Ale..." Její hlas pomalu přejde skoro do šeptu. V očích se jí touhle dobou už začínají lesknout slzy. "... moc vás prosím... nenechejte tenhle region na holičkách..."

fake Lord Helix (aka Archív) - 05. července 2016 22:47
	*Jasper, Pyrite & Aqua arc* -> *Jasper & Pyrite arc* (Aquamarine has fled.)

Jasper - 05. července 2016 22:50

(06. listopadu 2014 20:28) Někdo musí hrát hrdinu ...Takže všichni ti legendární trenéři s přelevlenými týmy zmizeli stejně, jako profesoři. Počkat, a to vážně počítá s tím, že někdo jako já... my... bude schopen nějaké záchranné akce?! Nevím, jak v Kantu, ale v Hoennu rozhodně není normální si vytáhnout random tři puberťáky a poslat je na sebevražednou akci. Teda... nevím, jak přesně jsou normálně vybíráni dexholdeři, ale takhle určitě ne! Nemáme trénink, nemáme výdrž, nemáme peníze, nemáme silné pokémony, nemáme nic! Fajn, mám chytrou krabičku, s kterou ani nevím, jak se zachází, bůhvíjakou všechnu technickou veteš, kleptomanského králíka a nějakého něco, co ani nevím, jak vypadá, protože jsem to ještě ani nevypustil ven z pokéballu. Chci něco namítnout, ale Yellow pokračuje. Talentované geny? Životní zkušenosti? Neuvěřitelný soulad s pokémony?! Moji rodiče byli součástí organizací, které chtěli zničit svět! Jaké to jsou talentované geny?! Co když mi rupne v bedně a začnu vyvolávat jen tak random Groudona nebo Kyogreho?! Ha? HA?! K životním zkušenostem... pokud nepočítám těch několik let, o kterých se nemluví, tak jsem o pokémonní zápasy prakticky neměl zájem. Vždyť jsem je ani v televizi nesledoval! A to, že Puls právě ukradl Yellow ten její pravěký Pokedex prakticky s ruky snad říká o mém souladu s ním všechno. Jinak samozřejmě, že vím, jací umí být pokémoni predátoři. Viděli jste někdy naštvaného Zigzagoona? Ne? A to je prosím důvod, proč jste ještě naživu. Upřímně, začínám přemýšlet, že bych z toho zkusil nějak vycouvat. Vůbec, co jsem si myslel, letět celou tu cestu sem, do Kanta, daleko od domova, bez nějakých podrobnějších informací. "Ne, omlouvám se, děkuji za nabídku, ale to není nic pro mě." ozve se vedle mě. Podívám se na holku s podivným travním pokémonem na rameni. Teda, teď už ho nemá na rameni. Odevzdala ho zpátky smutné Yellow spolu s technickými věcmi a jen tak si odešla. "Tak, a dost. Čas se usmát, slečno Amarillo." "No já jdu rozhodně do toho." zazubím se, nenápadně plesknu Pulsovi jednu za uši a hodím jednu ruku Yellow kolem ramen. "Kdy vyrážíme?"

Pyrite - 05. července 2016 22:53

(06. listopadu 2014 22:04) O jednoho míň ... Ok. Jestli tahle podivná žena mluví pravdu, tak se mi tohle líbí čím dál míň. A nejenom mně. Ta rusovlasá holka se rozhodla kapitulovat. Beze slova hledím, jak, vším tím happeningem dost vyděšená, vrací zapůjčenou výbavu i pokémona a balí se pryč. Pro její dobro doufám, že má zpáteční letenku... Začínám docela vážně přemýšlet, že z toho taky vycouvám. Možná mám prostě obyčejnej strach, možná mě jenom nerví to nemizející podezření, že je tohle celý jenom pitomej kanadskej žert. Ale pak do toho ten druhej kluk skočí rovnýma nohama a já nestačím maskovat údiv. Vždyť ještě před chvílí vypadal ještě vyschýzovaněji než ta holka vedle něj! S troch zaraženým výrazem pozoruji, jak se najednou začne bratříčkovat s naší "průvodkyní", která se po dívčině odchodu tvářila jako kdyby teď vážně měl nastat konec světa a po jeho velmi přátelském gestu poněkud zrudla. Zhluboka se nadechnu. "... Nechci bejt ten hnidopich, co všechny zdržuje, ale... Než kývnu na něco takovýho, radši bych předtím viděl nějaký hmotný důkaz. Tohohle všeho."

fake Lord Helix (aka Archív) - 05. července 2016 22:54

(06. listopadu 2014 23:20) Yellow je Aquivým odchodem viditelně zdrcená, ale akceptuje to. Ovšem okamžitě se zase rozzáří, když Jasper kývne, a vzápětí viditelně zrozpačití, když ji obejme kolem ramen. A když se vyjádří Pyrite, dlouze zapřemýšlí. "Nejspíš jsem s něčím takovým měla počítat." řekne po chvilce s unaveným úsměvem. Pak zdvořile sundá Jasperovu ruku a zamíří kamsi mezi stromy. A kývne na oba kluky, aby ji následovali. ------ Po chvilce všichni tři vynoří z lesa na kraji Viridian City. Město je touhle pozdně ranní dobou docela lidnaté, ale Yellow znovu kývne, aby ji kluci následovali, a začne se lehce proplétat mezi kolemjdoucími směrem k velké moderní budově, umístěné na louce za hlavní silnicí. Když míjí hlavní vchod, je možnost zachytit pohledem ceduli, hlásající, že se jedná o Gym. Yellom to vezme kolem a dovnitř vstoupí zadními dveřmi. ... Gym je mrtvá. Na zemi je vidět plošina, která slouží jako vstupní hlavolam, ale LED zářivky formující šipky jsou vypnuté a pásy se očividně nehýbou. Motivační hudba taky není slyšet, stejně jako na obzoru není ani jeden trenér. Jediní přítomní jsou muž a žena, obklopující stůl, z nějakého důvodu stojící na místě, kde by se měly odehrávat gym battly. Žena při vrznutí dveří zvedne hlavu a jakmile uvidí Yellow, vyskočí na nohy. "Yellow!! Konečně!!" vyjekne s úlevou v hlase a přiběhne blíž dřív, než oni stačí dojít k ní. "Jak to šlo?" Po očku koukne na oba kluky a zvedne obočí, na jednu stranu v nadšeném, na druhou stranu v trochu... odsuzujícím výrazu. "Dva? Ale... Neříkala jsi, že mají být tři?"

Jasper - 05. července 2016 22:56

(07. listopadu 2014 12:17) Viridianská Gym Suchar. Jako, nechtěl jsem toho kluka hodnotit jenom podle pohledu, ale tohle může v téhle situaci říct vážně jenom suchar. Zamračím se na něho. To nevidí, že tu máme dámu v slzách? A co by měli udělat dva mladí muži, když vedle nich vzlyká žena? Udělají přeci vše proto, aby jí vrátili úsměv na tvář! A nezabývají se nějakýma seriózníma věcma, které by mohli být důležité pro možnou sebevražednou záchranou misi... oukej, ten kluk má recht. Ale i tak, copak by taková osoba, jako je tady Yellow, mohla lhát nebo něco zatajovat? To vůbec neumí číst v lidech? Netrvá to dlouho, jen kousek cesty přes Viridian City, a stojíme ve zdejší Gym. Což... z Viridianské Gym vlastně dělá druhou Gym, kterou jsem kdy navštívil. První byla Brawlyho u nás doma, když nás Gym Leader ještě jako malé kluky vzal na prohlídku. Okamžitě nás přiběhne přivítat nějaká žena (Žeby zdejší Gym Leader? Nevypadá na to.). No, spíš Yellow přivítá. Na nás se dívá takovým... až moc hodnotícím pohledem. "Ještě s námi byla holka, ale ta zdrhla." pokrčím rameny a odpovím tak na otázku, která byla nejspíše směřována na Yellow. "Jinak, já jsem Jasper a támhleto je..." Otočím se na Pyrita. "Kdo že vlastně jsi?"

Pyrite - 05. července 2016 22:58

(07. listopadu 2014 19:43) Místo odpovědi přesun Rudovlas mi věnuje poněkud hnusný pohled. Poignoruju to a čekám, co vypadne ze slečny Verde. Nerad jsem za blbce, a momentálně si tak vážně připadám... Tak mě ubičujte za to, že toho chci o situaci vědět co nejvíc to jde. Yellow nakonec místo odpovědi zamíří do města a my ji poslušně následujem. Když vejdeme do Gym, to ticho na mě uhodí jak Snorlaxův Body Slam. Nemám rád ticho. Teda, jo, ale... ne tohle ticho. Ne tohle totálně mrtvý ticho. ... Nevim, čím to je, ale něco mě nutí té historce pomalu ale jistě začít věřit. Protože tohle rozhodně není normální. V Gymu je vždycky rušno... trenéři, hudba, zvuky figtujícíh Pokémonů... Díky bohu ta otupělost nevydrží dlouho... Z rohu místnosti se totiž zvedne nějaká žena a přiběhne k nám, teda respektive k Yellow. To je divné... myslel jsem, že táta říkal, že Viridianský Gym Leader je muž... Rusovlas přijde s vysvětlením, kam se vlastně poděl původní třetí člen týmu. Pak se představí a vzápětí s otázkou na jméno zazírá na mě. "Pyrite." zamumlám poněkud nezaujatě. Formality stranou, jsem zvědavej, co a jak nám teď Yellow hodlá dokázat.

fake Lord Helix (aka Archív) - 05. července 2016 22:59

(07. listopadu 2014 21:58) Ve Viridianské Gym Daisy si nejspíš uvědomí, jak pesimistický musí být její výraz, a rychle se usměje, načež se vrátí pohledem k Yellow. "Chápu. Nemůžeme počítat s tím, že vždycky půjde všechno bezprostředně podle plánu. I tak jsem moc ráda, že se do toho rozhodli jít aspoň dva." Potom vás vyzve, abyste přišli blíž ke stolu. Muž, který tam sedí u laptopu, obklopený papíry a deskami a něco zrovna zuřivě datluje, vás přivítá s unaveným úsměvem a představí se jako Bill, správce Kantovského Pokésystému. Potom se vás všichni tři rozhodnou zasvětit do všeho, co se stalo, podruhé a tentokrát s co největšími podrobnostmi. Bill s vámi následně projde vaše technické vybavení, řekne vám všechny důležité funkce Pokedexu a VS Seekeru, stejně jako vám prozradí, že čísla v PokeGearu patří jemu a Yellow. Potom vám ve svém počítači ukáže přístup do speciální, třífázově chráněné databáze, do které budete znát kód jen vy a kam můžete vkládat vaše chycené Pokémony bez obavy něčího nabourání se nebo korupce dat. Daisy vám potom každému dá balíček itemů, který obsahuje kromě jiného Lucky Egg, Amulet Coin, Smoke Ball, Rocky Helmet, tři evoluční kameny a sadu Ultra Ballů. Potom každému z vašich Pokémonů dají item zesilující útoky jejich typu, konkrétně Magnet Pluslovi a NeverMeltIce Sphealovi. "Chceme vás připravit na všechno." svěří se Yellow, když nejspíš nevěřícně zíráte na všechnu tu štědrost. Po celém happeningu se s vámi Daisy a Bill rozloučí a Yellow vás doprovodí ven z Gymu. "Udělali jsme vše, co bylo v našich silách." usměje se na vás. "Ale ještě se tě raději zeptám, Pyrite-kun... Určitě jdeš do toho?"

Jasper - 05. července 2016 23:00

(08. listopadu 2014 18:33) Moc se tedy připravenej necítím... Tiše, s vážným výrazem stojím a přikyvuju na každou podanou informaci. ...I když, co se techniky týče, pochopil jsem šílený minimum. Co je ten chlap za technickýho maniaka?! Já jsem rád, když vím, kde je tlačítko k zapnutí. Taky nevím, proč si myslí, že budeme chytat nějaké pokémony. Já si s Pulsem bohatě vystačím. Navíc, nevím, jak by Puls reagoval na nějakého dalšího člena týmu. Těchhle úvah ale na nějakou dobu nechám, protože si slečna asi-Gym Leaderka asi ráda hraje na Ježíška. Prohlížím si předmět po předmětu a pokouším se netvářit se moc bezradně. Fialová koule, něco vadnýho podobnýho helmě, nějakej amulet a... vajíčko? Vážně? Co jako čeká že budu dělat s vajíčkem? Na omeletu bych potřeboval ještě aspoň další dvě. Aspoň, že Ultra Bally znám. Nakonec strčí Pulsovi do pacek magnet. Připravit na všechno. Nechci ze slečny Amarillo dělat nějakého hlupáka, ale JAK MĚ SAKRA MŮŽE NA NĚCO PŘIPRAVIT VAJÍČKO?!

Pyrite - 05. července 2016 23:02

(09. listopadu 2014 22:31) Trochu pozdě... Jsme vystaveni již druhé připravovací proceduře, přičemž obdržíme kompletní tutoriál funkcí Pokedexu a... celou armádu itemů. A že to jsou všechno sakra užitečný věci. Civím na to všechno jak Miltank na nový vrata, ale okamžitě je mi vysvětleno, že se nám prostě jen snaží poskytnout to nejlepší vybavení. Jo, je vidět, že chápou, jaký jsme lamy, a snažej se to vší touhle parádou vykompenzovat. Hergot, jestli i s těmahle všema darama selžeme, pochybuju, že se někomu z těhle štědrých lidí vůbec ještě někdy odvážim podívat do očí... Po tom, co se ještě pořád trochu opilej celým tímhle megadivným ránem rozloučím s Billem a Daisy a Yellow nás vyvede zase ven, dostanu tu osudnou otázku. ... ... A teď vážně, co by se stalo, kdybych teď natvrdo řekl ne? Podle jejích smutných očí by slečna Yellow buď na místě dostala infarkt nebo by mě zavraždila a s pomocí Billa pak nechala mediálně zmizet z povrchu zemského. A rusovlas by jí s tim stoprocentně milerád pomohl. Trochu si povzdechnu. "Už je trochu pozdě na to jít domů a předstírat, že o ničem nevím..." Volně přeloženo sakra jo, jdu do toho. Nedotýkejte se mě.

fake Lord Helix (aka Archív) - 05. července 2016 23:04

(09. listopadu 2014 23:16) ... Aneb už sakra vyrážíme Yellow se co neoptimističtěji usměje. "Chápu. Děkuji. Vůbec nevíme, jak jsme vám oběma nesmírně vděčni..." S těmi slovy vám po dá do ruky mapu. "Je potřeba prohledat celé Kanto... Což vím, že zní děsivě, takže vám doporučuji začít ve Fuchsia City... Tam se tehdy našly věci Reda a ostatních." Trochu popotáhne. "Hlavně nikdy nezapomeňte kontrolovat svoje VS Seekery, měly by reagovat na každé nebezpečí. Arceus vás ochraňuj, chlapci." Z těmito slovy vás každého krátce obejme, pak už vám jen se slzami v očích mává na rozloučenou.

Jasper - 05. července 2016 23:05

(09. listopadu 2014 23:26) Vážně vyrážíme Mezitím, co si ještě pořád lámu hlavu nad vajíčkem, ten Pyro (nebo jak že se to sakra jmenuje) odsouhlasí, i když dost divným způsobem, naši super tajnou misi. I když, bylo to vůbec odsouhlasení? Znělo to spíš jako 'jó jako, když mě do toho teda jako tak nutíte, jako, tak já se jako teda připojím, jako'. Nebo tak nějak. Vezmu si od Yellow mapu. Ale no tak, prohledat Kanto? To nemůže zas tak hrozné, ne? Nechce po nás přece, abychom skočili do bazénu plného Tentacoolů. "Fuchsia City, VS Seekery, jasně!" zazubím se na blondýnku, kouknu do mapy a vyrazím směrem z Viridian City. Předpokládám, že mě bude Suchar následovat.

Pyrite - 05. července 2016 23:06

(10. listopadu 2014 00:12) Yas.~ To objetí mi není zrovna příjemný, ale ze slušnosti ho přečkám a pokusím se vypadat optimisticky. Jasně, vyrážíme hledat jedny z nejlepších trenérů celý polokoule. Pokud je vůbec ještě co hledat a oni už dávno nejsou všichni mrtví a my právě grandiózně nekráčíme někam do pasti... Kurnik. To abych už pomalu začal s expením. ... A tak jsme vyrazili. Já a ten divnej červenovlas, jehož jméno si furt nepamatuju. V levý kapse začínám mít docela nepříjemný chladno, takže radši rychle vytáhnu Snowballův pokeball a vypustim ho ven. Miláček rodiny je totiž zvyklej na to, že když si dupne, tak všichni skákaj jak on píská. A bohužel nejsem typ, co by měl trpělivost se s ním hádat, takže mu radši vyhovim. Když tak koukám, jak se můj super-grumpy Spheal válí v trávě, přemýšlím, jestli bych si neměl před nějakou cestou ještě skočit koupit nějaký Ice Healy... "Hej!" houknu na červeňáka. "Ty, ehm... Johne." Začínalo to na J, že jo? "Ještě si skočim do Pokecentra. Ty... uh, jestli chceš jít napřed, nebudu ti bránit." ... Doufám, že to nevyznělo moc jako že se ho chci zbavit. Ale momentálně vypadá fakt extrémně zapáleně a... každopádně ho nechci zdržovat.

Jasper - 05. července 2016 23:09

(10. listopadu 2014 17:30) ...John? Really? Puls se mi proplétá mezi nohami, přičemž každou chvíli odběhne bokem si prohlídnout další kousek asfaltu, nebo co. To mi připomíná, že jsem ještě pořád nepustil ven Mudkipa. No co, to počká. Pomalu mířím směrem, kterým by tedy měl být východ z Viridian City. Ještě jednou se pořádně podívám do mapy. Teda, tohle bude vážně o hubu. Napřed budeme muset projít celý Viridianský les a pak... polknu. Doufám, že se ten Mt. Moon, nebo co to je, bude dát nějak šikovně obejít. Jeskyně nejsou něco, co bych měl zrovna v oblibě. Což... by se někomu mohlo zdát divný, vzhledem k tomu, že mám jednu prakticky za barákem. Každopádně bych teď měl přemýšlet víc, jak trenér a míň, jako Jasper. Co vím, tak by v těch Ježíškovských nadílkách měly být i nějaké Potiony, takže o tohle si teď starosti dělat nemusím. "...Johne?" Tak takhle mi jméno snad ještě nikdy nikdo nezkomolil. "Jasper, ne John." opravím ho. "Počkám na tebe. Neměli bychom se rozdělovat už ze začátku." A takhle, prosím pěkne, reaguje ten chytrej. Teď ještě přijít na účel Vajíčka a budu spokojenej. "Co myslíš ty, Pulsi?" houknu na králíka. Počkat... kde vůbec je?

Pyrite - 05. července 2016 23:10

(10. listopadu 2014 21:11) Tak prej se tu ještě chvíli zdržíme ... Okej, tak teda ne. Upřímně, doufal jsem, že když se podruhý setkáme nějak... za normálnějších podmínek, třeba už ta atmosféra nebude tak awkard. Protože nevim, jestli to on vnímá taky, ale je to maximálně awkard. A jo, jasně že jsem mu spletl jméno. Radši se rozhodnu nevyjadřovat a prostě zamířim zpátky do Viridianu, směr Pokecentrum, které jsem zahlédl naproti stadionu. Po vchodu do budovy si to okamžitě naklušu k obchodovému pultu a rozhlédnu se po nabídce. Spočítám si peníze, které jsem utržil z bitek cestou ze Saffronu, a nakonec vemu pár obyčejných PokéBallů (na co plýtvat Ultra Ballama na nižší levely) a několik kusů od každé medicíny, plus dvakrát tolik Ice Healů. Ještě jednou a pečlivě nahlédnu do tašky, a když vidím, že co se týče Potionů, jsou tam zásadně jen ty Hyper, ještě koupím několik Super. Opět, zamezme zbytečnému plýtvání. Pak poodstoupím od pultu, abych případně udělal místo J... jo, Jasperovi a vynasnažím se všechno nějak úhledně srovnat v tašce. Což není zrovna nejlehčí úkol, ale nakonec to nějak zmáknu.

Jasper - 05. července 2016 23:11

(10. listopadu 2014 21:48) Pořád ve Viridianu A tak jsem nakonec v Pokecentru skončil taky. Proč? Protože Pulse znám jako svoje boty a vím, že není rozumný ho nechávat samotnýho. Většinou to končí apokalypsou a naštvanýma random lidma. Možná bych ho, jako jeho trenér, neměl nechat, aby si dělal, co se mu zlíbí... Fajn, asi zabere delší dobu, než si zvyknu na myšlenku, že jsem teď jakože fakt trenér. Pyra u pultu ani nevnímám. Mou pozornost zaujme stará, potrhaná krabice s obrovskou nálepkou "VÝPRODEJ". Skloním se k ní a úplně normálním tempem ji otevřu. Ne, nevypadalo to, jako bych ten papír chtěl roztrhnout vejpůl! Otevřel jsem ji tak, jak by ji otevřel každý mladý, dobře vychovaný, muž, aby bylo jasno! Vůbec nechápu, proč se na mě ti lidi dívali tak divně! "Copak to tady máme?" brouknu si v duchu, jak se tak prohrabuju různě barevnýma papírkama. Dream Mail? Retro Mail? ...Fab Mail? Nad popiskem toho posledního se pousměju. Netrvá to dlouho a už stojím u pultu a spokojeně platím. Ještě profackovat Pulse, omluvit se random paní za 'zapůjčení' náramku (nebo co že jí to ten pitomej králík vzal) a může se jít. Teda, jestli se Suchar nechce zastavit ještě někde jinde. "Jdeme?" houknu na něho. Stejně se mu to v tý tašce zase všechno nakonec sesype dohromady.

Pyrite - 05. července 2016 23:12

(10. listopadu 2014 22:07) Um... Vím, že do nákupů cizích lidí mi vážně nic není, ale... nemůžu si pomoct, ten Jasperův mě skutečně zarazí. Zaprvé, nikdy v životě jsem nepochopil Mailový využití. Zadruhé... jsme na důležitý misi!! Nemá doufám v plánu mezitím psát milostný dopisy někam do Unovy, že ne?! Taky jsem si všiml, že jeho králík je poněkud... hyperaktivní. A v ne zrovna dobrým slova smyslu. Myslím, že si kromě zipu radši začnu tašku zapínat i na sucháč. Na jeho výzvu jen kývnu a vyjdu ven. Po chvilce opět opouštíme město, tentokrát naostro. Stále po větší část cesty mlčim. Ta atmosféra mi furt přijde nepříjemná, nemluvě o tom, že Snowball pomalu ale jistě začíná nestíhat. Vypadá docela ospale, takže omrzliny neomrzliny, stáhnu ho zpátky do Pokéballu. Když ho zandám do tačky, rukou zavadim o druhej "plnej" Pokéball, konkrétně plnej Cyndaquilla. Možná... by stálo za to se na něj co nejdřív konečně podívat...

Jasper - 05. července 2016 23:13

(10. listopadu 2014 22:43) Směr Pewter City Oukej, to ticho je až moc dusivý. To ten kluk nemluví? Jakože vůbec? Pulsovi (kterého jsem, i přes ten incident v Pokecentru, pořád neměl to srdce vrátit do Pokéballu) to asi taky nebylo zrovna po chuti, protože se začal motat pod nohama jemu. Jen doufám, že nic nevezme. To by nebyl dobrý začátek spolupráce. Dostaneme se do Viridianského lesa, obereme pár Bug Catcherů o prachy a... nerad to říkám, ale doufám, že jdeme správně. A ta blonďatá kebule by taky mohla něco říct! "Ty jsi vlastně z jakého regionu?" zeptám se ho nakonec, abych nějak přerušil to awkward ticho a zkopnu z cesty další Caterpie. "Já jsem z Hoennu." Jako, kdykoliv si můžu začít povídat pro sebe, ne? "Neřekl bych, že je Hoenn zas tak rozdílnej od Kanta, jen... tam máme víc vody. Jakože obrovskou spoustu vody. Prakticky polovina celého regionu je voda. Pak se člověk nemůže divit, že jsou u nás ti nejlepší potápěči. I když, já jsem radši na souši. Ve vodě to je většinou jak ve špatným pornu." ušklíbnu se vlastnímu vtipu. No tak, Suchare, ten byl vtipnej! Zasměj se! No tak! ...Možná mluvím až moc.

Pyrite - 05. července 2016 23:15

(10. listopadu 2014 23:37) Hovorná chvíle Viridian Forest není zrovna růžovej sad, ale úplně taková tragédie to taky není. Snowball v jednu chvíli dokonce vylevelí. Trochu mi teda zkazí radost fakt, že vylevelí zrovna po battlu, kde naprosto odignoruje můj rozkaz Defence Curl a použije Ice Ball (Proti Vulpixovi. Kdyby nedal critical, bylo by po nás.), ale i tak je to příjemný. Levelování je vždycky příjemný. Takže když mě pak najednou rudovlas- no, Jasper (měl bych si zvykat říkat mu jménem, kdo ví, na jak dlouho spolu ještě ztvrdnem) osloví, kupodivu se konverzaci nebránim. "Z Johta." Ovšem když zmíní moře, zhrozim se. Protože přesně vim, o čem mluví. "Ugh... Tentacooly máme doma taky, jestli mluvíš o tomhle." Asi to měl být jen vtip, ale ta představa je fakt hrozná. Surfování mám rád, tak mi PROSÍM nesugeruj takový nechutnosti... "... Takže Hoenn..." zamumlám po chvilce. "Tam jsem v životě nebyl, ale... Máma neustále básnívala o tom, jaká by tam byla skvělá dovolená."

Jasper - 05. července 2016 23:17

(13. listopadu 2014 19:26) Procházka přes Viridian Forest Tak pán je z Johta, jo? Teď budu dělat, jak toho strašně moc o jeho regionu vím. I když, to bych byl za totálního blba, kdyby se na něco zeptal, protože o Johtu vím velký kulový. Nikdy mi to tam ani nepřišlo zajímavý, aspoň tedy podle toho, co jsem slyšel. To takový Sinnoh, nebo dokonce Kalos, to je něco jiného. "Jop, přesně ty myslím." přikývnu a zazubím se. ...A stejně, BYLO to vtipný. Mamka by chcípla smíchy. Samozřejmě, tady Suchar není moje mamka, ale i tak. V Johtu asi nemají smysl pro humor. "Jestli má tvoje mamka ráda vodu..." pokrčím rameny. "Z osobní zkušenosti můžu doporučit Slateport. Nebo třeba Lavaridge Town, tam je prej taky hezky. Horký prameny a tak..." Jasně, Dewford Town je taky docela oblíbenou turistickou destinací. Hlavně teda pro šutrofily... A vůbec, to se ze mě stala nějaká cestovní kancelář, nebo co? Jak tak jdeme dál a týráme další a další (nejen) Bug Catchery, trochu závistivě se dívám na Sphealovi útoky a koutkem oka mrknu po Pulsovi, který zrovna strašně akčně zadupává do země random Weedla. Povzdechnu si. Jako, jediná útočná věc, co můj milovaný králík umí, je Quick Attack. S tím se moc daleko nedostaneme. Puls je spíš stavěnej na double battly, které jsou v Hoennu tak oblíbené. Ale i tak by to chtělo něco pořádně útočnýho a průraznýho. "No, snad se k tomu jednou taky dostaneme..."

Pyrite - 05. července 2016 23:18

(13. listopadu 2014 21:00) Po hovorné chvíli "Myslím, že zrovna o horkých pramenech něco říkala... Ale to je jedno." Hlavně celou cestu neřešme moji mámu. Navíc, mám tu ještě něco na práci. Hned potom po straně sprdnu Snowballa za to, že mě OPĚT neposlechl a místo ledovýho útoku použil vodní, i když to byl sakra travní Pokémon... ne že by ho snad můj bitching nějak moc rozházel. Na jeho ignorantskej výraz jen zakoulim očima, hodim mu dvě Oran Berries (protože podat mu je v ruce by byla ruská ruleta) a nechám ho dělat si, co se mu chce. Protože nemám moc na výběr. Pak ho ale táhnu zpátky do Pokéballu a otočím se směrem, kterým jsme přišli. "Hned jsem tady." houknu na Jaspera, zatímco mířím do střednější části lesa a z kapsy vytahuju svůj drobnej digitální Dowsing Machine. Čas na hledání pokladů. ...Asi o osm zemdlených Caterpie a pěti itemů později se vrátím zpátky na místo, přičemž všechny itemy cestou srovnám do svého supersložitého taškového systému. Když dorazím k Jasperovi, beze slova mu ukážu stříbrnej disk, kterej jsem našel hozenej v trávě na západě za velkým pařezem. "Nevim, jestli tohle jen někomu spadlo nebo je to tady volně k mání... Ale každopádně pro to tak trochu nemám využití." Letmo hodím pohledem po jeho Pokémonovi. "... Ten tvůj je elektrickej typ, ne? Třeba to bude kompaktibilní." Krátce poklepu na štítek s nápisem Charge Beam.

Jasper - 05. července 2016 23:21

(15. listopadu 2014 16:43) Použít TM, či nepoužít TM? ...Nesnáším Weedly. Ne, vážně, nenávidím je! Naštvaně nakopnu jednoho botou a narvu do Pulse už aspoň třetí Lava Cookie, které mi taťka přibalil do báglu, než jsem odjel. Mámin tajný recept, "vypůjčený" od nějaké random baby kdysi v Lavaridge. A ano, tím kdysi myslím ty temné Magma/Aqua doby, o kterých se jakože nemluví. Seknu sebou do trávy, nechám Pulse, ať se mi vyšplhá na klín a sám se do jedné sušenky zakousnu. Asi by jsme měli rychle pokračovat, ať nám ta naše ultra tajná mise nezabere celý století. To už si to ale Suchar (...jak že se to vlastně jmenoval?) jde úplně opačným směrem, než by měl. Nechám ho, ať si dělá, co chce. Puls si zvesela zadupává do země housenky a já se pokouším nesežrat všechny Lava Cookie. Později bych toho mohl dost litovat. "Hmm?" pootevřu oko, posadím se a vezmu si od Pyra (jasně, takhle se jmenoval!) disk. "TM?" proletí mi hlavou. Samozřejmě, že je to TM. Co jinýho by to bylo. "Díky." brouknu a vytáhnu Pokédex. "Power 50, accuracy 90%, šance 70% na zvýšení uživatelova Sp.Atk..." Zamyšleně sedím a dívám se na TM ve své ruce. Mám, nemám, mám... Jemně se mi orosí čelo. Jasně, Puls potřebuje něco útočnýho, ale zároveň nechci plýtvat! Nakonec si strčím disk do tašky s tím, že si nechám ještě chvíli na rozmyšlenou.

Pyrite - 05. července 2016 23:21

(16. listopadu 2014 23:32) Do háje s maskotem tohohle fandomu Nechám Jaspera, ať s TMkem naloží jak myslí a znovu vyrazím na lov itemů, tentokrát už ale směrem, kterým máme jít. Občas odběhnu z cesty, abych prozkoumal i odlehlý místa, což se náramně vyplatí, jelikož v jednom zapadlým koutě lesa narazím na strom s Chesto berries. Několik jich spokojeně urvu a zase se vrátím. ... Nebo to aspoň mám v plánu. Když trhám čtvrtou berry, najednou v koruně stromu něco zašustí. Nějak tomu nevěnuju pozornost a otevřu tašku, abych plod schoval do váčku k ostatním. Pak ale něco šustne znova. A tentokrát už nemám moc času zareagovat. Ucítím náraz, jak mi něco skočí na záda a zasekne to drápy do mý mikiny. Poplašeně vyjeknu a snažím se to setřást, přičemž naslepo hmatám po Snowballově pokéballu. Zrovna se mi povede stisknout tlačítko na vypuštění, když mi kolem hlavy zapraská elektřina. Zatmí se mi před očima. Když se o několik desítek sekund později vzpamatuju, ležím na zemi v trávě a nemůžu se pohnout. Snowball je mezitím kousek opodál pod plnou palbou malého, ale evidentně pořádně sviňáckého Pikachua.

Jasper - 05. července 2016 23:24

(17. listopadu 2014 00:31) Stahujeme z kůže ďábelskou myš S nadzvednutým obočím pozoruju, jak Pyra chytla nějaká běhaná a poskakuje od trávy k trávě, odběhne a vrátí se. "To jsou všichni z Johta takoví?" Nechám Pyra Pyrem a nacpu do sebe další Cookie. Puls mezitím nakopává zadek nějakému random Metapodovi. Chudák brouk, neumí nic jiného, než Harden. To je potom docela dost nerovný souboj. ...Zdá se mi to, nebo se Suchar nějak nevrací? "Hej, Pyro!" zkusmo zavolám. Když mi ale nikdo neodpovídá, hvízdnu na Pulse a vydám se směrem, kterým dotyčná blonďatá kebule zmizela. "Pyro...?" Á pak ho uvidím. Leží v trávě. A z jeho Spheala si udělal nějaký random Pikachu boxovací pytel. A tady vidíte, dámy a pánové, důvod, proč ty elektrický Rattaty nemám rád. "Pulsi," pousměju se, "Zazpíváme mu." Králík se mi zvesela odlepí od nohy, přiblíží se nenápadně k zuřícímu Pikachuovi a začne zpívat. Teda, pokud se tomu pokémonímu broukání dá říkat zpěv. Ale to by se jinak snad ten move nejmenoval Sing. Na poprvé to nevypadá, že by se něco dělo (kromě toho, že Pikachu přesune svou pozornost na Pulse a začne naštvaně pouštět z tváří elektřinu), ale na druhý pokus nám krysa začne mátořit. "Quick Attack." zavelím, "Uquickattackuj ho k smrti!". ...Což Puls s radostí provede. Má koneckonců svoje elektrické soky rád ještě míň, než já. Vezmu do náruče malátného Spheala a strčím mu do tlamičky jednu ze zbývajících Lava Cookie. "Nebezpečí zažehnáno." zazubím se z výšky na pořád ležícího Pyra a položím lachtana vedle něj. Proč se nehýb... jasně, paralýza. Svině Pikachu. S rozpolcenými pocity se podívám na poslední Lava Cookie v sáčku. No co, snad fungují i na lidi. Kleknu si k Sucharovi a nacpu mu sušenku do puse. "Vstávej, jdeme." houknu na něj a vytáhnu z kapsy svůj, teď vadně vrčící, Pokédex, co ten mi chce. "Level up?" mrknu. Puls mi hrdě stojí u nohy. A, co je nejlepší... "Nový útok! To je super!" podrbu hrdinného králíka mezi ušima. Spark, power 65, 30% šance na paralýzu. To je ještě lepší, než to TMko od Pyra! Tak, čeho se zbavíme. Quick Attack... Helping Hand... Thunder Wave... JÁ NEVÍM! CO MÁM DĚLAT?! Nádech, výdech... jo, jsem v pohodě. Nejvíc logickým řešením bude zbavit se Thunder Wave - což taky udělám. Plácnu si s Pulsem v high five a jde se. A tentokrát snad bez agresivních krys.

Pyrite - 05. července 2016 23:25

(17. listopadu 2014 01:15) Baron na jaspisovém Rapidashi Zrak mi díky paralýze přichází a odchází, navíc v extrémně nepravidelných intervalech, takže úplně nevstřebávám, co se děje... Dokud se nedostaví pocit sušenky, narvaný mezi mýma ztuhlýma čelistma. ... Moment, co? Chvilku zůstávám ležet na boku, vlasy pomalu chytajíc hlínu, tupě zírajíc na zem v devadesátistupňovým úhlu, zatímco váhavě žvejkám. Pak mě něco kousne do kotníku, díky čemuž okamžitě vylítnu na nohy. Snowball stojí v trávě a vraždí mě pohledem, viditelně na nejednom místě popálenej od elekřiny. Radši nic neříkám, rychle zašátrám v kapse a hodim mu Oran Berry. Po svý levici zaregistruju pohyb a spatřím Jaspera, jak se fackuje s Pokedexem. Nejdřív vypadá příšerně vynervovaně, až se chci zeptat, koho Moffat zabil tentokrát... Pak se ale zničehonic naopak začne zubit jak kdyby právě WonderTradem obdržel Shiny Rayquazu levelu 100. S šesti EV. Radši to ponechám bez komentáře a vypáčim si z pusy nedojedenou půlku sušenky. "Uhm... Díky za pomoc." zamumlám Jasperovým směrem, zatímco zbytek sušenky na smířenou nabídnu Snowballovi. Ucuknu právě včas, aby nezbyl ani drobek, ale zbyly všechny moje prsty.

Jasper - 05. července 2016 23:28

(17. listopadu 2014 01:34) Konečně z lesa pryč "Není zač." zazubím se na Pyra v naprosto úžasné náladě, protože mOtHafUckiN sHiNY RaYQuaZa!! Pulsův level up a nový útok. Jen mě trochu mrzí ty sušenky. Možná jsem jich nemusel sežrat tolik. Ale když ony jsou tak dobré... Chjo. Netrvá to dlouho a konečně se dostaneme z lesa pryč. Obloukem obejdu vysokou trávu po naší levici a, tamtadadá, jsme v Pewter City. Dostali jsme se sem živí a zdraví. Šťastní přeživší Pikachuova řádění, hell yeah. Rozhlédnu se, jestli neuvidím červenou střechu, značící Pokécentrum. Písknu na Pulse a namířím si to přímo tam (přičemž... předpokládám, že mě Pyro následuje?). Schovám Pulse poprvé od začátku cesty do pokéballu (...mohl bych to dělat častěji) a mezitím, co se o něho stará sestra, obkouknu nabídku zdejšího shopu. "Něco ve slevě?" zamyslím se a tiše si prohlížím vystavené věci. Nakonec koupím jen nějakých pět Antidote (jak vůbec množný čísla pracují...?), sbalím Pulse, počkám na Pyra a zatáhnu nás do blízké kavárny, na kterou jsem zahlédl reklamu na stěně Pokécentra. Pustím Pulse zase ven z pokeballu s naivním doufáním v to, že po tom levelu up přestane praktikovat ty svý kleptomanský kraviny a objednám si horkou čokoládu. Protože proč taky ne, že? Už teď máme za sebou docela ucházející kus cesty... a ještě nás hodně čeká. Jakože fakt hodně. HODNĚ.

Pyrite - 05. července 2016 23:30

(17. listopadu 2014 02:03) Pewter ftw Zbytek cesty lesem už zase promlčím. Protože 1) Snowball vypadá, že mi za jedinej špatnej pohyb uhryzne ucho a 2) to v lese byl kolosální fail. Ne že by mi zase tak záleželo, co si o mně lidi myslej, ale... Jasper mě teď musí mít za totálního ňoumu. Protože come on... jsme na cestě za záchranou údajně jedněch z nejlepších trenérů tohohle světadílu a mě málem zabije jedinej Pikachu?? Pak konečně vyjdeme z lesa a ocitneme se ve městě. Pewter City, jestli jsem teda s tím mým mírným otřesem mozku tu ceduli před náma přečetl dobře. Jasper zamíří do Pokécentra, kam ho milerád následuju. Snad tam Snowballovi se zdravím trochu stoupne i nálada a on přestane plánovat moji brutální vraždu. Řečeného maniakálního Spheala vrátím do Pokéballu a předám sestře, zatímco Jasper odběhne do PokéMarketu. Zatím mám medicíny dost, díky zásobě Oran berries z domova jsem většinu Potionů ušetřil. To mi připomíná, že si pak později budu muset zasadit aspoň jednu z těch krvavě vydobytých Chesto berry. S Jasperem později zaplujeme do nějaký kavárny. Pořád mi mírně třeští hlava z toho pádu na zem, takže si objednám jenom sklenici vody. "Hej..." zamumlám krátce po tom, co do sebe vyklopím asi třetinu sklenice. "Smím vědět, co byla ta extrémně čokoládová věc a jak je možný, že mě zbavila paralýzy?"

Jasper - 05. července 2016 23:31

(17. listopadu 2014 02:15) Tajemství hoennské kuchyně Spokojeně usrkávám horké čokolády, přičemž chvilku od chvilky přestanu, abych mohl ujíst trochu šlehačky. Puls je hezky zalezlej pod stolem a kurde králíku jeden prťavej, přestaň se mi hrabat v tašce! Aspoň, že je to moje taška a ne někoho jiného. Nechám ho si hrát s mailem, co jsem koupil ve Viridianu a znovu si usrknu čokolády. "Lava Cookie," odpovím Pyrovi, "Lavaridgeská specialita. Mámě se povedlo kdysi..." trošku se zarazím nad výběrem slov "...získat recept. Taťka se je naučil dělat a halelujah, tak vznikla čokoládová dobrota, o jejíž poslední kousek jsi mě připravil díky svému setkání s Pikachuem." trochu se na něj zaškaredím. Jen tak pro informaci, taky ty sušenky umím upéct, jen nechutnají zdaleka tak dobře, jako taťkova verze. "A nezbavují jenom paralýzy. Je to takovej full heal v o hodně chutnější, čokoládové podobě." Srk, srk, mlask. "A neptej se mě, jak to funguje, sám to nevím."

Pyrite - 05. července 2016 23:32

(17. listopadu 2014 02:55) Bonding time "Oh, aha." Při poznámce o Pikachuovi mám co dělat, abych nebacil hlavou o stůl. Panebože, to byl fakt tak hroznej trapas. "Um, v tašce jsem měl nějaký paralyze healy, nemusel sis dělat škodu... I když jo, jsou vážně dobrý." řeknu s lehkým úsměvem, než se znova napiju. Přitom koutkem oka zahlédnu, jak se pod stolem mihne jedno červené ucho. "Mimochodem... Pokud teda nevadí, že se ptám... Co je vlastně zač ten tvůj Pokémon? Nějak jsem uhádal, že je elektrický typ, ale... Jeho druh jsem v životě neviděl."

Jasper - 05. července 2016 23:36

(17. listopadu 2014 03:21) Hoennštní pokémoni ftw Fajn, tak teď mi málem vypadlo brčko z pusy. Ono se to usmálo. Johto se umí usmát. "Nejsem Puls, abych se ti hrabal v tašce." zazubím se. No co, tak jsem přišel o poslední sušenku, to se stává. Hold někomu vlezu do kuchyně a udělám nějaké vlastní. Co se Pulse týče... Heh, no jasně, že jeho druh nezná. Co vím, tak se v Johtu nevyskytují. "Plusle." odpovím mu s úsměvem a zase si usrknu čokolády. "Elektrickej králík. Tuším, že jeho charakteristika je rozradostňující pokémon, ale..." trošku nervózně se podrbu ve vlasech "...ten můj je tak trochu kleptoman. Kdyby ti náhodou něco zmizelo, tak víš, kde hledat jako první." Puls, když slyší, že se o něm bavíme, vystrčí hlavu zpod stolu a podívá se na mě nevinně těma svýma černýma, korálkovýma očima. Zle se na něj zamračím a nohou ho strčím zpátky pod stůl. "Mám ho od vajíčka." Chvilku tak tiše sedíme, já si srkám čokoládu a přemýšlím, jestli se zeptat na věc, která mi už chvilku vrtá hlavou... "Jak ses vůbec ty dostal ke Sphealovi?" zeptám se nakonec po chvilce váhání. "Co vím, tak i v Hoennu jsou docela vzácní. Vyskytují se jen na jednom, těžko dostupném, místě, na které se bez odolnosti proti chapadlům nedostaneš." Ach, já a moje nenávist k Tentacoolům. ...A jen tak mimochodem, zbožňuju, když můžu někoho poučovat.

Pyrite - 05. července 2016 23:37

(17. listopadu 2014 03:47) ... ?? Ten jeho divnej pohled mě trochu vyvede z míry. Řekl jsem snad něco blbě? "Eh, v situaci podobnýho typu bych byl sotva v pozici s právem stěžovat si na to, že se mi někdo hrabe v tašce." zamumlám. Pak věnuju další pohled jeho Pokémonovi. Tak ušák má nenechavý pracky... Jo, to jsem si stačil všimnout už ve Viridianu. No, hádám, že každej z nás má se svým mazlíčkem nějaký trable. "Spheal byl dárek od táty." odpovím jednoduše na jeho otázku. Pak mě napadne něco, co jsem chtěl zkusit už ve Viridianu. Z kapsy vytáhnu a vzápětí rozevřu Pokedex. Vlastně jsem se ještě pořádně nepodíval, jak tahle věc funguje... Na zkoušku vypustím Spheala z Pokéballu a najedu na něj hledáčkem. Přístroj k mému úžasu zareaguje téměř okamžitě a po obrazovce se rozleze spousta písmen, čísel a tabulek. ... Páni, pan Bill nelhal. Je tu informací víc, než by člověk vůbec stačil zpracovat. I když... Moment. Je nějakej důvod, proč mám místo pořadového čísla v Pokedexu dva otazníky??

Jasper - 05. července 2016 23:38

(17. listopadu 2014 15:38) Trochu techniky do toho bondingu Dárek od táty? To má taťku z jinýho regionu? Jako, pokud se nepletu, tak Sphealové v Johtu nežijí. Nebo jsem aspoň nikdy neslyšel o tom, že by tam někde měli nějakou... kolonii. Ale taky nejsem žádnej odborník na ledový pokémony. Takhle, nejsem odborník na žádný pokémony. Vždyť si neumím poradit ani s kleptomanií vlastního králíka. Všimnu si, že Pyro vytáhl svůj Pokedex. Spokojeně se zaculím. Ten můj je hezčí. Napodobím Pyra a vytáhnu i ten svůj. Na to, že jsem původně vůbec nevěděl, co které tlačítko má jakože dělat, jsem se po Billově vysvětlení docela rychle zorientoval. Jediný pokémon, u kterého mám nějaké informace, je Plusle, protože Puls. A ještě u toho modrého pulce, nebo co to je, u kterého předpokládám, že to bude ten pokémon, kterého jsem si vybral z těch třech u nás doma. To mi připomíná, že bych ho už konečně mohl pustit ven z pokéballu... no, to počká. Jinak u Caterpie, Weedla a podobných sraček, co jsme potkali cestou, mám všude jen hromadu otazníčků, což se týká i pořadových čísel (Až teda na Pikachua. U toho číslo mám. Da fuq?). Když sjedu o něco dolů, zjistím, že se mi tam nějakým způsobem nahrál i Spheal. Teda... jasně, zase s hromadou otazníčků, ale aspoň u něho mám to číslo. Nahlédnu Pyrovi přes rameno. On u tý svý ledový koule číslo nemá? Jako, nejsem žádnej technickej odborník, ale tak mě napadá, že možná... "Nebude to tím, že Sphealové v Johtu nežijí?" navrhnu, i když se mě na nic nezeptal. Ukážu mu vyotazníčkovanou Caterpie na svém 'Dexu. "V Hoennu Caterpie ani Weedlové nejsou. A vidíš? Otazníčky. Ale Sphealové..." sjedu dolů k ledovo-vodnímu lachtanovi "Sphealové jo." Poklepu prstem na #173 a položím Pokedex na stůl. Fakt je to užitečná věcička.

Pyrite - 05. července 2016 23:39

(17. listopadu 2014 18:42) Celej můj život byl lež... Po rychlopřečtení informací o Sphealech rozkliknu celej seznam a pomalu projedu všechny zaregistrované Pokémony. Ne že by jich teda bylo moc, asi tři nebo čtyři, navíc prakticky bez žádných informací. Zdá se, že pokud chceme o Pokémonovi něco vědět, opravdu ho musíme chytit. Pak Jasper řekne, co řekl a já se zarazim. "Myslíš to vážně?" Vyhledám Caterpie na svém Pokédexu. #011. Informace žádný, ale číslo tam je. Jsem si naprosto jistej, že Caterpie u nás doma jsou. I Weedlové... "To... bude asi ono." No sakra. Tati, tohle mi ještě vysvětlíš.

Jasper - 05. července 2016 23:40

(18. listopadu 2014 19:30) Existuje vězení pro pokémony? Takže... on nevěděl, že Spheal není pokémon z Johta? Ou... "No, stává se." zazubím se a poplácám ho po rameni, přičemž konečně obsah skleněného poháru dosáhne dna. Položím tlusté brčko na stůl (přičemž si všimnu, že téměř okamžitě zmizí... damn it, Pulsi) a zbytek dopiju tak nějak jako člověk. Ještě jednou vezmu do ruky Pokedex a najedu na toho modrého pulce. Takže jsem si vybral vodní typ? Mudkip, hmm... Chtělo by to přezdívku. Třeba... Muddy? Ale co když se z něho vyvine nějaká obrovská obluda? To budu na kopu svalů volat 'Muddy'? A vůbec, proč vymýšlím přezdívku dřív, než ho pustím z pokeballu ven? Co je to za logiku? Tak mě napadá, Pyro si taky musel vybrat nějakého pokémona navíc, ne? To ho má taky celou dobu v ballu? Pootevřu pusu, abych se zeptal, ale to už zahlídnu koutkem oka, jak se směrem ze dveří kavárny kutálí pokeball a přímo za ním si to běží Puls. Zamrkám a obličej se mi zkroutí do výrazu čirého zděšení. Komu. Zase. Něco. ŠLOHL?! Zvednu se ze židle tak rychle, že ji málem převrhnu přesně ve chvíli, kdy králíkovo červené ucho zmizí z pootevřených dveří. Rychle šmátnu do tašky, jestli je Pulec na svém místě. Bohužel jo. "Em... Pyro?" otočím se na blonďáka "Nechybí ti náhodou nějaký pokeball?" Nečekám na odpověď, položím na stůl pár bankovek a vyrazím za zločinným králíkem.

Pyrite - 05. července 2016 23:41

(18. listopadu 2014 20:33) Až moc rychlý odchod "Pravděpodobně v tom bude mít prsty sestřenka." povzdechnu si při myšlence na mého jediného příbuzného, žijícího v Hoennu. Což nemění nic na faktu, že se táta mohl aspoň slovem zmínit. Ale už je moc pozdě to řešit. ... Čímž nechci naznačit, že se domů už nevrátim, chraň bůh. Pomalu vyprázdňuju svoji sklenici, když se na mě najednou Jasper otočí a vychrlí na mě otázku. "Uh... Pyrite." opravím ho... není mi zrovna příjemný, když lidi komolej moje jméno. Ačkoliv si nejsem jistej, jestli mě slyšel, protože o sekundu později vylítne ze dveří. Zbyde po něm jen pár peněz na stole. ... Huh. Co že to říkal? Něco o Pokéballech? Sjedu jednou rukou k sobě do tašky. Už na první hmat je můj pořádkový systém značně naruby. Znova si povzdechnu, položím prázdnou sklenici na stůl, hodím tam pár drobáků a vyrazím za Jasperem. Tahle cesta je na můj vkus až moc hektická... A to nám ještě pořád nejde nikdo po krku. Znova ho dohoním až před zdejším... hádám, že to je muzeum. Jeho Plusle mezi prackama opravdu drží Pokébal, který pravděpodobně obsahuje mého dosud neobjeveného startera. ... Když už jsme u toho... Asi by byl ideální čas se s ním konečně seznámit. Ale radši zůstanu stranou, dokud Jasper není hotovej s kázáním.

Jasper - 05. července 2016 23:42

(18. listopadu 2014 20:49) Pokémoní polepšovna jménem Jasper "Králíku pitomá!" vyjedu na Pulse. Ne, vážně, u nás doma jsem to mohl brát s chladnou hlavou, tam to po těch rocích už všichni brali ze srandy, ale tady? Teď? A ještě k tomu majetek mého, bůhví na jak dlouho, parťáka?! To jako vážně?! Popadnu ho za uši a zvednu ho do výšky svého obličeje, přičemž se tvářím jakože fakt naštvaně. Chvilku se na něj jen tak koukám, dokud Puls neuhne pohledem provinile pryč. Položím ho zpátky na zem. "Tak, pochopils?" Králičí pokémon lehce kývne hlavou a podá mi pokéball. Zavrtím hlavou, "No mně ho nedávej." Ukážu na Pyra kousek od nás, "Padej se omluvit." A tak se náš kleptoman odšourá k blonďákovi a podá mu omluvně pokeball. Když se vrátí zpátky ke mně, vytáhnu z tašky jeho pokeball a pošlu ho hezky zpátky. "A tady budeš, dokud na tebe nepřestanu být naštvanej." brouknu s poutem a hodím ball zpátky do tašky. Grah... už teď je mi smutno. Otočím se na Pyra. "Promiň. Asi nejsem zrovna světobornej ve výchově pokémonů." s nervózním úsměvem se podrbu ve vlasech. "Puls je ale jinak skvělej kluk."

Pyrite - 06. července 2016 11:34

(18. listopadu 2014 21:56) Murpyho zákony, fakt že jo Při Jasperově "rodičování" skoro couvám. Páni. Když chce, tak dokáže bejt docela autoritativní. Když se ke mně Plusle přišourá a podá mi Pokéball, skoro je mi toho zvířete líto. Ale co naplat, krást se nemá. "Já, ehm... V pohodě." vydám ze sebe po tom, co Jasper pošle Plusla za trest do Pokéballu a otočí se na mě. "Zas... tak moc se nestalo." Hodím pohledem po Pokéballu v mojí ruce. ... ... Teď nebo nikdy. Jedním zmáčknutím tlačítka vypustím Cyndaquilla ven. "Vlastně mi to připomnělo, že jsem se na toho Pokémona ještě ani nepodíval." řeknu a pozorně sleduji, co se objeví. Vykoukne malej tvoreček s krátkými nožičkami, tečkovanými zády a dlouhým nosem. Pokédex téměř okamžitě zapípá a donutí mě ho otevřít a prohlédnout si informace. ... Nedostanu se ale ani k váze, když tvorečka najednou schvátí plameny. A to doslova. Málem kvůli tomu upustím Pokédex na zem. Fu-king NOPE. Tohle nezvládnu. Tohle nemám šanci zvládnout.

Jasper - 06. července 2016 11:37

(18. listopadu 2014 22:17) Přehlídka starterů Takže jsem měl pravdu, taky má ještě jednoho pokémona. "Je... docela roztomilej. Takovým... zvláštním způsobem." Najednou mu ale ze zad vyšlehnou plameny a Pyro to, zdá se, nezvládá. Žeby pyrofobie? Hehe, get it? Pyrofobie. Ten kluk se jmenuje Pyro. Teda... myslím, že se tak jmenuje. Neopravil mě náhodou předtím v té kavárně? A vůbec, proč si vybral ohnivý typ, když má strach z ohně? To to vzal jako já a prostě si random vybral podle jména, aniž by se podíval na typ? "Ehm... jsi v pohodě?" přiblížím se k Pyrovi a pomalu si kleknu k jeho pokémonovi. Opatrně ho podrbu na hlavičce. Usměju se. To je tak cute věc. Ohnivý pokémon se trošku prohne v zádech a nastaví hlavičku, jako by chtěl znova podrbat. Trošku mi připomíná Pulse, když má mazlivou náladu... ...Začínám se cítit docela provinile za to, že jsem na něj křičel. "Vidíš? Obrovská, lidožravá obluda." zazubím se na Pyra a dál se mazlím s jeho pokémonem. Jenom dát pozor na ten oheň... "To mi připomíná..." zvednu se a vytáhnu z tašky pokéball s Pulcem a vypustím tvorečka vedle ohnivého (jehož jméno fakt neznám). Fajn, TOHLE je cute věc. Hele na ty žoranžové tuvářič... Jaspere, proboha, jsi chlap, vzpamatuj se! "Co ty? Nepustíš ze zad vodopád, když se k tobě přiblížím, že ne?" zazubím se na Mudkipa, zvednu ho do náruče a podrbu ho pod krkčkem. Ňu.

Pyrite - 06. července 2016 11:38

(18. listopadu 2014 22:43) Blbý fobie Jasper se s hořícím zvířátkem začne v klídku mazlit. Ugh. "... Jo. Jo, jsem." zamumlám, zatímco se snažím nějakým způsobem zklidnit. To je v pohodě. Je to můj Pokémon. Nemá jedinej důvod mi ublížit. Všechno bude v pohodě. Koutkem oka zaregistruju, že Jasper taky něco vypustí. Modrý... evidentně vodní typ. ... Ugh. Možná jsem se měl na celou tuhle "challenge" měl vykašlat a vzít si... tuším, že se to jmenovalo Totodile? Whatever, moc pozdě na brečení nad rozlitým mlíkem. Odkašlu si a znova se podívám do Pokedexu. Počkat, ona je to... holka? Hodím po Cyndaquilovi překvapeným pohledem. Jakmile zaregistruje můj pohled, pískne a udělá pár kroků ke mně. Když obezřetně udělám jeden krok dozadu, zastaví se a... podívá se na mě neskutečně ublíženým pohledem. Argh, co mám dělat?! Znovu udělá pár kroků ke mně. Tentokrát zatnu zuby co nejpevněji to jde. A zůstanu stát. Když přijde až k mojí noze, plameny na jejích zádech najednou zhasnou. Zůstane stát a hledí na mě s určitým očekáváním. Váhavě se shýbnu a zvednu ji do vzduchu. Nádech, výdech. "... Asi bych ti měl dát nějakou přezdívku, že?" vydám ze sebe.

Jasper - 06. července 2016 11:40

(18. listopadu 2014 23:05) Naprosto šílený rozhodování Tak si tak držím Mudkipa v náručí, drbu ho na hlavičce a přemýšlím, za jak dlouho mi začne krást trenky stejně, jak Puls. Protože vážně nevěřím, že bych byl schopen vychovat nějakého pokémona SPRÁVNĚ. Že, mistře králíku? Podívám se na Pyra, jak se vyrovnává se svými fóbiemi. A... vypadá to, že překvapivě dobře. Široce se usměju. Přezdívka... "Taky bych si tě měl nějak pojmenovat." brouknu na Mudkipa. Jaksi jsem ale zatím nepřišel k lepší přezdívce, než je Muddy. Hmm... co takhle Mudslap? Mudbomb? Mudshot? Mudsport? To tady budu vyjmenovávat všechny útoky začínající na 'Mud', co mě napadnou...? "Ježiši, já nevím..." povzdechnu si a chytnu Mudkipa tak, abych se mu díval do obličeje. "Ty mi asi nějak nenapovíš, co?" zeptám se ho unaveně. Pohled mi padne na Pyra kousek ode mě. "Ale ty možná jo!" vítězně si to k němu namířím s modrým pulcem v podpaží a napřáhnu ho tak, aby se mu Pyro musel dívat do očí. "Co říkáš na Mudslap? Nebo Mudsport? Mudshot? Mudbomb?"

Pyrite - 06. července 2016 11:42

(18. listopadu 2014 23:54) Jméno a... jméno Strávím dobrou minutu jen hleděním Cyndaquillovi do očí. .... "... ... Budeš Flandre." řeknu nakonec po zvážení asi deseti možností a Cyndaquilla zase položím na zem. Pak váhavě natáhnu ruku a pohladím ji po hlavičce. Blaženě zapíská a nechá se. Znovu se zhluboka nadechnu. "Upřímně doufám, že spolu budeme vycházet." Ok. Tohle není zas tak hrozné. Zřejmě pochopila, že mě její plameny děsí, páč nevypadá, že by je plánovala v blízké době znovu zažehnout. Ale upřímně, vážně se bojím, co se z ní vyvine... Když se znova napřímím s úmyslem vypustit Snowballa, aby se seznámil s novým členem týmu, najednou mi do duše zírají dva černé knoflíky. Hned, co se vzpamatuju, decentně odstrčím Jasperova pokémona od svého obličeje. "Já... Myslím, že jméno by měl svému pokémonovi každej trenér vymyslet sám." řeknu co nejvyrovnanějším hlasem. "Ať už to bude sebeblbější, bude v tom kus tebe, a to je hlavní." Odkašlu si. "... Ale na Mudsport bejt tebou kašlu."

Jasper - 06. července 2016 11:44

(19. listopadu 2014 18:29) Tímto tě, Mudkipe, křtím na Fury Swipes protože jména podle move'ů jsou prostě awesome Má pravdu, Mudsport zní trošku... zvláštně. Obejmu Mudkipa oběma rukama a kecnu sebou na trávník, přičemž ignoruju lidi okolo, kteří se na nás dívají... no, jako na dva imbecily. Položím si pokémona do klína a chvilku se na něj jenom tak dívám. Mudshot by k němu docela sedělo. To ale Mudslap taky. A pro případ, že by se z něj vyvinula nějaká svalnatá obluda, tak takový Mudbomb by bylo ideální. Ale zase... "Co to máš vůbec za tvar?" brouknu a zatahám ho za osten na oranžové tvářičce. "Vážně vypadáš jako pulec." Ještě chvilku si hraju s Mudkipovými tvářemi, dokud mě vodní pokémon nekousne do ruky. Zazubím se a podrbu ho na hlavičce. "Dokonce i koušeš jako nějaký pulec." nakloním se k němu "To musíš takhle." vycením zuby a naznačím kousnutí. "Fajn, budu ti říkat Tadpole, aspoň teda dokud se nenaučíš pořádně kousat." usměju se na pokémona, vytáhnu z tašky pokéball a vypustím ven poměrně smutného Plusla. "Tade, Puls. Pulsi, Tad. Koukejte se mít rádi." představím je a pomalu se zvednu.

Pyrite - 06. července 2016 11:47

(19. listopadu 2014 20:22) Dafuq. Jasper skončí s nickováním a začne seznamovat Pokémony. Přemýšlím, jestli to mám risknout a udělat to samý. Snowball vždycky špatně snášel někoho, kdo se s ním "dělil" o páníčka, ale Flandre vypadá jako povaha, která ho dokáže nějak překecat. Nakonec se podvolim a toho bručouna vypustim ven. Podle očekávání se okamžitě zaměří na Flan a začne na ni něco otráveně bručet. Což ji evidentně moc nerozhází, protože se na něj celou dobu usmívá. A pak... uh... jí znova na zádech vyšlehnou plameny. Stojím dost daleko, takže sebou ani moc necuknu, ale Snowball trochu zasyčí. Sice je vodní typ, ale taky ledový a oheň rád rozhodně nemá. Soudě dle jeho výrazu mám nepříjemný pocit, že na ni brzo plivne Water Gun, takže mu rychle stoupnu do cestyl a kleknu si tak, abych mu koukal do očí. "Pokud nechci, aby se ten incident s Pikachuem opakoval, musím si sehnat tým." promluvím co nejautoritativněji, nepřerušujíc oční kontakt. "Vím, že nemáš rád cizince a vím, že tvoje velký ego odmítá smířit se s tím, že občas taky potřebuješ pomoct, ale tohle je důležitej krok pro nás oba. Takže buď na Flan hodnej a pomalu se psychicky připravuj na to, že k ní přibydou ještě další čtyři." Ještě nějakou chvíli na něj ostře hledím a pomalu odpočítávajíc sekundy, kdy se vymrští a kousne mě do nosu nebo tak něco. Ale kupodivu to neudělá, jen zafuní a otočí se ke mně zády. Což ve Snowballovském slovníku znamená "no tak teda jo ty škvrně, hlavně ať už zavřeš pusu a přestaneš se tvářit jako pán tvorstva, protože ti to fakt vůbec nejde". Nechám to bejt, postavim se a schovám oba Pokémony do pokéballů. Však oni se spolu naučej vycházet v boji. Když se tak zvedám, všimnu si, že slunce už pomalu klesá. Hergot, to jsme v tom lese strávili tolik času? I když, je pravda, že jsme se i nějakou slušnou dobu zdrželi v tý Gym... Na chvilku se zamyslím. "Hej, Jaspere." oslovím nakonec svého parťáka. "Už je docela pozdě a já nemám tušení, jak dlouhá Route nás čeká jako další, ale... Co kdybysme tu zůstali přes noc?"

Jasper - 06. července 2016 11:49

(19. listopadu 2014 21:36) Zůstáváme přes noc Pošlu jak Tada, tak Pulse (protože jsem na něho pořád drobet naštvanej) zpátky do pokéballů a protáhnu se. Vážně by mě zajímalo, na jak dlouho v Kantu ještě zkejsnu. Chybí mi Dewford. Mořský vánek. Staří, protivní rybáři. Šílení šutrofilové. A malý děcka, vyzývající Brawleyho. ...A to jsem mimo domov teprve den. Otočím se na Pyra. "Asi nám nic jinýho nezbyde." pokrčím rameny. Popravdě, nejsem si jistý, jestli bych zvládl neznámou krajinu v noci. Kterým směrem že bylo to Pokecentrum... Jsem docela zvědavý, vzhledem k tomu, že jsem ještě nikdy v Pokecentru nespal. Arceus ochraňuj ty, kteří zařídili, aby to všechno bylo zdarma. Vezmu nám klíčky (Jeden pokoj bude muset stačit. Navíc... musíme nějak utužovat vztahy, ne?) a s pískáním vyrazím po schodech nahoru. Pokoje to rozhodně nejsou pětihvězdičkové, ale na to, že jsou zadarmo, je to víc než dost. Natáhnu se na postel a vypustím své členy týmu ven z jejich pokéballů. Puls se ke mně okamžitě přitulí, což v Pulsovštině znamená něco na způsob "Promiň, já vím, že jsem strašný parťák, ale nemůžeš počítat s tím, že už to nikdy neudělám.". Povzdechnu si a s úsměvem ho podrbu mezi ušima. Něco bych si dal. Něco... proč zrovna teď musím dostat chuť na Lava Cookie?! "Hej, Pyro?" zeptám se, aniž bych se otočil, jestli blonďák vůbec v pokoji je, "Nevíš, jestli mají Pokecentra volně přístupný kuchyňky?"

Pyrite - 06. července 2016 11:52

(19. listopadu 2014 22:34) Stromečky a společnej pokoj A tak zamíříme do Pokécentra. Nevím, jak se tvářit na skutečnost, že máme společnej pokoj, ale Pokécentrum není nekonečný a nejsme jediní trenéři, co sháněj azyl... Bylo by dost nefér obsadit hned dva pokoje jen kvůli mý dětinskosti. Vevnitř každej zabavíme jednu postel. Jasper svoje Pokémony vypustí, já... Chvilku váhám, ale nakonec to udělám taky. Pošlu Sphealovi varovnej pohled typu ubliž-Flan-a-nedostaneš-večeři, Flan pošlu prosebnej pohled typu snaž-se-mi-nezapálit-postel. "Huh?" překvapeně zvednu hlavu na Jaspera. "Kuchyni? No... Upřímně, netuším, nikdy jsem ji tady nehledal. Ale pravděpodobnost tu je. Mimochodem..." trochu se zamračim. "Pyrite." Vážně... Nemám rád, když mi někdo komolí jméno. Hodím pohled po mojí tašce. Chtěl jsem si obstarat moji Oran bonsaj a zasadit tu Chesto Berry, ale... Neměli bychom se rozdělovat, zvlášť v budově, kde se to hemží tolika lidma. ... Ok, možná jsem trochu paranoidní. Ale nezapomínejme na fakt, proč jsme vlastně sakra tady. "... Jestli něco takovýho náhodou najdeš a bude tam varná konvice... Dej vědět." řeknu nakonec. Vždycky se k němu můžu přidat později... a hrnek čaje mi po tomhle perným dnu určitě bodne. Pak zamířím ke svojí tašce a vytáhnu malou, plexisklovou tubu, ve které roste moje Oran bonsaj. Vidím, že má dalších pět zralých berries, takže uvolnim západku a sklidim úrodu, rostlinku zaleju a zase zapečetím. Pak vytáhnu druhou, prázdnou tubu plus pytel zeminy a připravím půdu pro Chesto. Pak se dám do sázení. Tak, zahradničení obstaráno.

Jasper - 06. července 2016 11:53

(19. listopadu 2014 22:57) Tajná přísada? Lucky Egg! "Super!" zazubím se, přestanu tahat Tada za ostny na tvářích, vstanu z postele a protáhnu se. "Hu?" zarazím se nad Pyrovou poznámkou, "...Kdo je Pyrite?" Dřív, než mi ale stačí odpovědět, už zmizím z pokoje za svým posláním najít kuchyň, s Pulsem za zadkem. Heh, snad tam budou mít přísady. Pochybuju, že mají obchody ještě otevřeno. Po nějaké době hledání jsem kuchyň našel. Dokonce tam stály i dvě ledničky s tím, že jedna byla, podle cedule, na odkládání potravin přespávajících trenérů a ta druhá obsahovala přísady na vaření možné k zakoupení. Pošlu Pulse pro peněženku a začnu vytahovat mouku, vajíčka, čokoládu a... bohudík, mají tady i mražené berry. Chvilku hledám mezi kádinkami Lum, ale bezvýsledně. Hold se bude muset míchat. Puls se mezitím vrátí s penězmi. Hmm... mohl bych ušetřit pár korun a použít i to vajíčko, co jsme dostali. Zaúkoluji Pulse tak, jak jsme to vždycky dělávali doma a skočím do pokoje pro to podivný vejce. "Kuchyň je druhou chodbou vpravo." houknu na Pyra, mezitím co se hrabu v báglu a hledám to prokletý vejce. "A varnou konvici mají." Ha, tady je. S pískáním si to namířím zpátky do kuchyně.

Pyrite - 06. července 2016 11:56

(20. listopadu 2014 16:35) To jako fakt?! Jasperovu přiblblou otázku přejdu povzdechem... Ne že bych v jiný situaci snad stačil odpovědět. Myslím, že bude snadnější přežít tu zkomoleninu než se ho snažit neustále opravovat. Po tom, co obstarám stromečky, chvilku zůstanu sedět a pozoruju Flan se Snowem. (Flan se docela evidentně chce přátelit, Snow se tváří, jako kdyby ho honil Tyranitar.) Pak se přesunu k oknu a prázdným pohledem hypnotizuju Gym, která stojí hned za plotem. ... Co tady vlastně sakra děláme? Pomalu zase začínám propadat depresi, než se najednou rozrazej dveře a dovnitř vletí Jasper. Prý našel kuchyň a v ní i konvici. Výborně. Momentálně teplej čaj potřebuju už skoro akutně. Pak se chvíli hrabe v tašce, než... ???? Moment! CO chce dělat s tím Lucky Egg?!! "Hej!!" křiknu, okamžitě seskočím z parapetu a zastavím ho těsně ve dveřích. "Nechceš doufám tohle vejce použít k vaření, že ne?!"

Jasper - 06. července 2016 11:58

(20. listopadu 2014 16:46) ...Co mu hrabe? S vajíčkem v ruce si to plánuju namířit rovnou do kuchyně a začít s pečením... ale to by mě nesměl zastavit Pyro. Trochu se na něj nechápavě zamračím, "A proč ne?" Kouknu na vajíčko. Proč tak vyšiluje...? "K čemu jinýmu by jako vajíčka měly být, když ne k vaření...?" Jasně, až na ty vajíčka s malýma pokémonama, samozřejmě. Ale snad od sebe rozeznám poke vejce a normální vejce, ne? Copak jsem nějakej idiot? Vrhnu na něj "co ti hrabe" pohled a pokračuju v cestě do kuchyně. Puls mezitím připravil mouku a potřebné berry a hrdě se dívá na své dílo. "Dobrá práce." zazubím se na něho, odpočítám potřebné peníze, hodím je do kasičky na ledničce a Vejce položím vedle ostatních vajíček.

Pyrite - 06. července 2016 11:59

(20. listopadu 2014 17:06) Rawr. ... Jasperova odpověď mě totálně odrovná. Dělá si srandu, že jo? Než se nadám, zmizí z místnosti. Chvíli jen tupě zírám na chodbu, pak se ale rychle vzpamatuju a okamžitě vyrazím za ním. Říkal druhá chodba vpravo, že jo? Do kuchyně vtrhnu jen chvilku po něm. Jakmile zmerčím Lucky Egg položený na lince, okamžitě ho seberu a zabavim. "Ani nevíš, jak je v těhle končinách tahle věc vzácná!!" utrhnu se na něj. Je tohle vůbec možný?! "Lidi pro tohle zabíjej Chansey po tisícech!" ... Ugh. A to jsem si přísahal, že neztratim nerva.

Jasper - 06. července 2016 12:02

(20. listopadu 2014 17:20) V Hoennu Chansey nežijí - tím pádem tam nejsou ani Lucky Egg Zatvářím se, jako bych kousl do pořádně velkýho kusu citrónu. Co na mě ječí? Proč na mě ječí? Co tomu Johtu hrabe...? Vyměním si s Pulsem nechápavý pohled a otočím se zpátky na Pyra. "To je... nějaká vzácná pokémoní věc?" zeptám se. Kurde, jestli jo, tak mě teď musí mít za toho největšího kreténa pod sluncem. Jaj... "Ehm... promiň." zkusím se omluvit. No tak, já to vážně nevěděl! A, jen tak mimochodem, pořád nevím, co přesně je to vejce zač. Ale když kvůli němu lidi zabíjí pokémony, tak to musí být fakt Něco s velkým N. U Arcea, já jsem takovej blbec... Nervózně se poškrábu ve vlasech, "Já... promiň, ale o těchhle věcech toho vážně moc nevím." přiznám.

Pyrite - 06. července 2016 12:03

(20. listopadu 2014 17:36) Vychladnutí Zhluboka se nadechnu a vydechnu. A ještě jednou. "Ty sis vážně..." Hlavně klid. Nezapomeň, že pochází z jinýho regionu. "... Ty sis vážně myslel, že by nám jen tak ze srandy přibalili obyčejný vejce nebo... ?!" Nádech. Výdech. "Zkoušel jsem ti to říct už předtim. Příště aspoň zkus poslouchat, když se ti lidi snažej něco říct!" Zvednu pohled a rozhlídnu se po kuchyni. Všechny jeho ostatní ingredience vypadaj docela normálně. Vrátim se pohledem na podlahu, povzdechnu si a otočim se zpátky ke dveřím. "... Budu nahoře. Kdybys... náhodou měl ve věcech ještě nějakej item, kterýmu nerozumíš... Zkus se zeptat, třeba to budu vědět..." S tím opustím kuchyni. Nutně potřebuju na čerstvej vzduch.

Jasper - 06. července 2016 12:05

(20. listopadu 2014 18:01) Láska prochází žaludkem Stojím tak v tý kuchyni s mírně sklopenou hlavou a ublíženým pohledem, jako Poochyena, které sebrali kost. "Tak oni nám dali celkově hromadu věcí, který snad ani nikdy nevyužijeme." brouknu a uhnu pohledem. Teď, když to Pyro řekl nahlas, to opravdu zní hrozně nesmyslně. Ale i tak, jak jsem to měl vědět...?! ...Fajn, zkoušel mě zastavit už v pokoji. Ale zas jak jsem měl tušit, že to není jen nějaká Johto úchylka, že se na vaření používají jenom hnědý vejce, nebo tak něco? Mohlo to být cokoliv! Nakonec Pyro odejde a nechá mě v kuchyni, ať se se svou hloupostí vypořádám sám. Pche, a vůbec, proč bych měl tady zpytovat svědomí? Nemůžu vědět, jak věc pracuje, když mi to nikdo nevysvětlí, ne? Zvednu Pulse z podlahy, posadím ho na linku a strčím mu do pacek vařečku. "Možná neznám každý Super Vejce, ale sušenky ještě upéct zvládnu." ještě pořád trošku nervózně se zazubím a pustím se, s králíkovou asistencí, do práce. Upeču radši rovnou tři várky. No... znám se. Jednou je začnu jíst a už nemůžu přestat. Pár jich vyskládám na talířek, zaliju čaj a o-pa-tr-ně si to zamířím do pokoje, ve snaze nic nerozlít a nerozsypat. Položím náklad na stůl a vrátím se dolů pro zbytek.

Pyrite - 06. července 2016 12:06

(20. listopadu 2014 18:32) Angstangstangst Když se vrátim do pokoje, otevřu okno dokořán a pořádně se nadechnu čerstvýho vzduchu. ... Tohohle všechno je na mě nějak moc. Nejsem sice v Kantu poprvý, ale rozhodně jsem v něm poprvý na vlastní pěst, a to rovnou bez zpáteční jízdenky. Ani pořádně nevím, co se ode mě očekává, kromě toho, že mám najít profesory, o kterých se už buhvíkolik tejdnů nic neví a který nedokázali zachránit ani jedni z nejsilnějších trenérů v regionu. ... A kromě toho je se mnou nějakej naprosto neznámej kluk z Hoennu, kterýho evidentně ani nezajímaj moje názory na věc. Měl jsem se na to vykašlat dokud jsem ještě mohl. Fakt že jo. Venku už je tma a vítr začíná být docela chladný, takže po chvíli okno zase přibouchnu a vydám se ke svojí posteli. Z tašky vyndám jednu Rage Candy Bar, ulomím z ní dva kusy a oba dám svým Pokémonům. Snow ten svůj zhltne téměř okamžitě a vypadá to, že se pomalu chystá čmajznout i ten pro Flandre. Chci ho zastavit a jednu mu plácnout, ale ještě než to stihnu, Flan na něj zasyčí takovým způsobem, že se Spheal málem leknutím převalí dozadu. Takže i cyndaquilí slečna si umí řádně sjednat autoritu. Usměju se na ně, zandám krabičku do tašky, tašku pak pečlivě zapnu na zip i na sucháč a dám ji na co nejvyšší místo to jde. Člověk nikdy není odst opatrnej, zvlášť, když s ním přečkává noc králík kleptoman... Pak sebou plácnu na postel a zůstanu civět do stropu. Co tady vlastně vůbec dělám. ... Vydržím zírat asi pět minut. Pak mě začne přemáhat spánek. Přecejen jsem toho minulou noc moc nenaspal... ... ...

Jasper - 06. července 2016 12:08

(20. listopadu 2014 18:54) Noční bludy Když se vrátím zpátky na pokoj, všimnu si, že kolega spí. ...A to jsem se vařil s čajem. No super. Hodím do sebe jeden hrnek, zbytek nechám ležet na stole, odhrnu jemně závěsy a vyhlédnu ven z okna. Polknu. Nemám moc rád tmu. Teda, tma sama o sobě mi nevadí. Problém je s těma potvorama, co v ní číhají. Mimoděk si strčím do pusy jednu z pořád horkých sušenek. Hmm, nedopadly zas tak špatně. Jasně, lum berry by byly lepší než ta moje míchanina chesto, cheri, pecha, rawst, aspear a persim, ale čokoláda hravě překryla jakoukoliv pachuť, která by tou kombinací mohla nastat. ...Možná jsem se radši měl dát na cukráře, než na trenéra. I když, to zní, jako bych to měl v plánu. "Tak jsme se nakonec přeci jenom na cestu vydali, Pulsi." řeknu polohlasem a otočím se na králíka v okamžiku, kdy se pokouší dosáhnout packou na sušenky. Ústa se mi roztáhnou do lehkého úsměvu a jednu mu podám. "Myslíš, že je to opravdu on?" opřu se loktem o parapet, přičemž pořád mluvím natolik tiše, abych nevzbudil Pyra, "Ten, o kterém mluvila Yellow." Puls dokouše Cookie a vyleze na postel. Tiše si povzdechnu, sundám si boty a tak, jak jsem, ještě pořád s trochou mouky na obličeji, si lehnu do peřin. Netrvá to dlouho a usnu.

Pyrite - 06. července 2016 12:10

(20. listopadu 2014 20:01) Guten Morgen Herr Aerodactyl Ráno mě probudí hned dvě otlačeniny na obou ledvinách. ... Ugh. Aspoň na něčem se moji Pokémoni shodnou. Zachruju se, abych obě zvířata, parazitující na mým tělesným teplu, trochu odstrčil, a vzápětí se otočím na bok.... Totiž, neotočím. Zapomenu totiž, že nejsem ve svojí velký posteli, nýbrž na jednohvězdičkový ubytovně v Pokécentru, a zahučím si to rovnou na podlahu. Stále ještě rozespalej zamumlám nějakou nadávku a vyhrabu se do sedu. Když zamžourám na druhou stranu pokoje, všimnu si, že Jasper, ač stále v posteli, tak už je vzhůru a kliká něco na Pokédexu. Což mě ani moc nepřekvapí. Vždycky jsem byl v rodině ten, co spal nejdýl... ".. Brý ráno." zamumlám a vysoukám se na nohy. Zazívám a všimnu si, že jsem svým pádem sejmul z postele Snowballa, ale lachtan je evidentně ze včerejška tak mrtvej, že chrápe dál, rozvalenej na podlaze. Opatrně ho překročím a popojdu k oknu, roztáhnu záclony a pustím do pokoje trochu čerstvýho vzduchu. Venku je jasno a teplo, a Slunce je kupodivu ještě v rámci možností nízko. Což je zvláštní, většinou se sám budim až v poledne.

Jasper - 06. července 2016 12:12

(20. listopadu 2014 21:23) Děravý palec a strašně zajímavý Pokédex Probudím se... tak nějak normálně. Teda, pokud je normální mít přes obličej roztaženou bahenní rybu. Opatrně sundám Tadpolea a položím ho na postel vedle sebe. Usměju se. Snad každej pokémon je ve spánku roztomilej. Dokonce i Puls. To mi připomíná... proč mám jenom jednu ponožku? Povzdechnu si a hodím pohledem po druhé posteli - Pyro ještě spí. Tiše si stoupnu, přejdu ke stolu, nacpu do sebe ze dvě sušenky a chvilku zalovím v tašce. S Pokédexem v ruce se vrátím zpátky do postele. Proklikávám tiše údaje. Hmm... fajn, Hoennská mapa je mi v Kantu k hovnu. A navíc vím, že se Plusle dá najít na Route 110. U toho úžasného technického udělátku strávím ještě docela dost dlouho. Tak dlouho, že se Pyro stačí probudit. Hehe, probudit, a jak. Chudák Spheal. Na jeho místě bych svýmu trenérovi ukousl nohu. "Na stole jsou sušenky a ledová verze včerejšího čaje." odpovím na jeho pozdrav a dál si ťukám do Pokédexu. Následuje poměrně dlouhá chvíle ticha, přehlušována jen mým ťukáním do Pokédexu a Tadovým tlumeným oddechováním (ne, vážně, ten pulec je větší spáč, než přítomná blonďatá kedlubna). Nakonec 'Dex odložím a sednu si na kraj postele (což... s jednou ponožkou, a ještě k tomu děravou, vypadá asi docela vtipně). "Co že bylo včera s tím Pyritem?" zeptám se a zakroutím děravým palcem. "Včera jsi řekl, že mám poslouchat, co mi lidi říkají, takže... Pyrite je kdo nebo co?"

Pyrite - 06. července 2016 12:13

(20. listopadu 2014 21:38) Studenej čaj a studená atmosféra Unaveně se na něj podívám. Nějak... zrovna nemám náladu na to mu cokoliv objasňovat. "Zapomeň na to." Naposledy se mohutně protáhnu a zazívám. Snowball ani Flan nevypadaj, že by se jim chtělo vstávat, takže je bez toho, abych je budil, stáhnu do Pokéballů a Pokébally schovám do kapsy. Pak si s "Děkuju." převezmu čaj a dovolim si teda vzít i jednu sušenku. Včera jsem chcípl dřív než jsem vůbec pomyslel na nějakou večeři a můj žaludek mi o tom důrazně dává vědět, takže sušenku snim na dvě křupnutí a nad vlažností čaje se ani nepozastavim. "Takže... Kdy vyrazíme?" zeptám se, zatímco odložím poloprázdný hrnek a začnu po sobě stlát postel. Pozastavím se. "... Respektive... Kam vlastně vyrazíme?" Upřímně doufám, že má ještě pořád někde mapu...

Jasper - 06. července 2016 12:15

(20. listopadu 2014 22:12) Pfe Zatvářím se snad ještě ublíženěji než včera, protože, jako, já se snažím a on na mě kašle. Pfe, a vůbec, ať si nasere, Jasper taky nemusí být hodnej Jasper. Zato sušenky mu šmakují, to jo... pff. Pohladím Tada, který se vedle mě pomalu probouzí. "Můžeme vyrazit hned, jak z Pulse dostanu svoji druhou ponožku." poukážu na svoji nezahalenou nohu a zakmitám prsty. Stoupnu si a začnu se hrabat v tašce. "Tady je." vytáhnu po pár minutách mapu. Opatrně ji rozložím. "Vzhledem k tomu, že je Pewter City celý obklopený lesem, tak musíme doprava na Route 3." Když vidím, kam naše cesta bude muset vést dál, tak s obtížemi polknu, "A pak přes Mt.Moon směr Cerulean City..." Nenávidím jeskyně.

Pyrite - 06. července 2016 12:16

(20. listopadu 2014 22:26) ... Whatever Zatímco Jasper hledá ponožku, pomalu uvedu postel do co nejpůvodnějšího stavu. "Ehm, můžu si vzít ještě jednu?" ukážu na sušenky. Nechci nic říkat, ale jedna sušenka je na snídani docela málo. A bohužel jsem mizernej kuchař, protože kuchyně byla zásadně území pod mamčinou diktaturou a já i táta jsme se tam smrtelně báli jen vkročit. ... Ale pak nám třeba můžu zaplatit oběd nebo tak něco. Ještě furt mám nějaký prachy ze všech těch challengů na cestě sem. Když Jasper rozloží mapu, zadívám se do ní společně s ním. A má pravdu, z Pewteru vedou jen dvě cesty... jedna Viridianským lesem a druhá skrz Mt.Moon. Což znamená jeskyně. Což znamená spoustu míst k prozkoumání. Whoa. "... Zřejmě budem muset tu horu projít skrz. Nemáš nic proti jeskyním, že ne?"

Jasper - 06. července 2016 12:18

(20. listopadu 2014 22:47) Jeskyně? Já MILUJU jeskyně! ...Kill me now Dotaz na další sušenku jenom odmávnu. V báglu už mám zbytek hezky po sáčcích, takže to, co se stane s těmi na talíři, je mi tak trochu někde. Navíc, vážně si nemyslím, že bych byl v kuchyňských věcech nějak špatnej. Učil jsem se od toho nejlepšího. Néééé, vůbec nemám nic proti jeskyním! Vůbec mi nevadí ta hromada odporných Zubatů, uřvaných Golbatů, kvadrilión šutrů, tma, vlhko, šutry, Zubati... a už jsem zmínil šutry? A ZUBATY?! Já NENÁVIDÍM Zubaty!!! Jsou to hnusný, slepý, okřídlený krysy! Nabarvit je na žluto a budou z nich lítající Pikachuové! GRRR!!! Navenek ale držím upjatý, rozzubený úsměv. "Proč bych měl mít něco proti jeskyním?" ....Prostě utratím všechny peníze za Repely a bude to.

Pyrite - 06. července 2016 12:19

(20. listopadu 2014 22:56) Orly? Ok. Díky bohu. "Jen se ptám." odvětím. Chvíli jsem ticho, ale pak se nakonec rozhodnu s pravdou ven. "Jelikož, ehm.... Mám jistej problém, díky kterýmu nám ta cesta bude asi trvat dýl než by musela." Musim se přiznat, že o týhle věci nerad mluvim, jelikož je fakt... divná. A zatraceně nepraktická. Ale jelikož se mnou Jasper nejspíš ještě chvíli zkejsne, asi si to zaslouží vědět. "Mám totiž alergii na repely."

Jasper - 06. července 2016 12:21

(20. listopadu 2014 23:03) Ta nejvadnější alergie všech dob Vykulím oči a jen se tak na něho chvilku dívám. A dívám. Pořád se dívám. Pak se otočím a mrdnu sebou do postele. Alergie na repely.... Kdo může mít alergii na REPELY?! Na ZASRANÝ REPELY?! Na to jediný, co mě může v jeskyních udržet při životě?! S hlavou pořád zabořenou v polštáři zvednu mírně roztřeseně jednu ruku se zvednutým palcem. No tak, Jaspere, byť chlap. Tak tě hold vysaje nějakej Zubat, no, to je toho. ...Maminko.

Pyrite - 06. července 2016 12:22

(21. listopadu 2014 12:13) Well shit. "Teda, vlastně to není alergie na repely jako takový, ale na nějakou tu látku, co obsahujou." nervózně se poškrábu ve vlasech. "Třeba Cleanse Tag a podobně mi nikdy nevadilo a-" Když Jasper udělá placáka do postele, skoro nadskočím leknutím. "H-hej, jsi v pohodě?!" ... Zvednutej palec mě moc nepřesvědčí. "H-hele, vždycky se v nejhorším případě můžem rozdělit." navrhnu nervózně. "Stejně tam už před náma prošlo spousta lidí a nemyslím si, že by nikdo z nich aspoň jeden repel nepoužil, takže kýchat budu stejně... Když si dáme nějakej časovej rozestup, tak možná..."

Jasper - 06. července 2016 12:23

( 21. listopadu 2014 19:25) ...Maminko "ROZDĚLIT?!" Vyletím z postele, jako by mi někdo k zadku strčil Litwicka. "V JESKYNI?! ZBLÁZNIL SES?!" ...Hned bych si nejradši jednu vrazil. A nebo aspoň zacpal pusu. Hehe, pitomý automatický reakce. Rychle, zamluv to, zamluv to. Něco vymysli, dělej! "Em..." rozhlédnu se, až mi pohled padne na pomalu se probouzejícího Tada. "Jak si mám asi sám svítit?" zvednu Tadpolea z postele "Vypadá snad, že by mu každou chvíli mělo vyprsknout z prdele světlo?" Schovám zmátořenýho Mudkipa do pokeballu a založím si ruce na hrudi. "Máš pochodující baterku, tak se poděl."

Pyrite - 06. července 2016 12:24

(21. listopadu 2014 19:38) Ehm... "H-h-hlavně klid." dostanu ze sebe zaskočeně, ruce zvednutý ve vzduchu. Čeho se proboha tak bojí? Proti otravným netopýrům má přece superefektivního elektrickýho Pokémona... "A pěkně prosím, nemluv o mým Pokémonovi jako o nějakým itemu." řeknu s náznakem dotčení v hlase. Nevim, jestli to mělo úmyslně znít tak hnusně nebo jestli to je jen vedlejší účinek permanentně zvedlé hladiny kofeinu (protože jinak si takhle hyperaktivního člověka hned po ránu fakt vysvětlit nedokážu). "Mimochodem vsadím se, že by se tvůj starter Flash v pohodě naučil." zamumlám, zatímco sbírám svoji tašku a ještě naposled se rozhlížím po svý půlce pokoje, jestli jsem náhodou někde něco nenechal. (Nope, vypadá to, že mám všechno.)

Jasper - 06. července 2016 12:25

(21. listopadu 2014 20:28) Zase se vydáváme na cestu "Ježiši, to je hodin a já ještě ani nedostal z Pulse tu ponožku." okamžitě přesměruju rozhovor někam do ztracena a vyhrnu se z pokoje hledat Pulse. Protože o jeskyních fakt nechci mluvit víc, než je nutný. Pulse najdu v hlavní místnosti, jak si tak sedí na pultu a nechá se hladit od nějakých random trenérek. Usměju se na ně, "S dovolením.", popadnu Pulse za uši a vynesu ho nahoru do chodby s pokoji. Položím ho na zem a napřáhnu dlaň, "Ponožku. Hned. Teď." Když se králík k ničemu nemá, podívám se na něj o něco přísněji. "Dělej." Za tři minuty se vrátí i s ponožkou. Spokojeně si ji navléknu (přičemž si všimnu, že i tady tahle má díru... no, co se dá dělat) a vrátím se do pokoje. Shrnu si věci do tašky, Pulse schovám do pokeballu, obuju se a sejdu zpátky do hlavní místnosti za Pyritem. Cesta přes Route 3 proběhne poměrně bez problémů. Jasně, byli tam nějací trenéři, ale všichni měli z většiny zase jenom brouky a (brrr) krysy, takže nic hroznýho. Fajn, ty Rattaty BYLY hrozný, ale co nadělám. Na ze tři boje dokonce pošlu Tada, aby se taky něčemu přiučil, což ho nechá chudáka naprosto vyčerpanýho a poisnutýho k tomu. Naštěstí nějakého génia napadlo dát na konec Route PokéCentrum, takže byl hnedka zase jako rybička. Podívám se na vchod do jeskyně a polknu. Bude to v pohodě. Prostě se budu držet Pyra a všechno bude okay.

Pyrite - 06. července 2016 12:26

(21. listopadu 2014 21:15) Vzhůru na Mt. Moon Jasper zmizí z místnosti dřív, než se naděju. Povzdechnu si, ze zanechanýho talíře zvednu poslední tři čokoládový sušenky a vydám se do hlavní haly. Tam se rozhodnu konečně udělit účel naší obří armádě itemů. Flandre svěřím svoje Lucky Egg (to Jasperovo mám stále daný stranou... a až se s ním naučí zacházet, milerád mu ho svěřim zpátky), zatímco Sphealovi dám jeho NeverMeltIce. Po nějaký době Jasper konečně dorazí a záhy bez nějakých větších opletaček opustíme Pewter City směrem na Mt. Moon. Cestou potkáme pár trenérů a vyděláme ještě nějaký prachy. Snažím se do bojů zapojovat i Flandre, ale jelikož je ještě značně podlevelená, zacházím s tím opatrně. Většinou používám trik, kterej mě naučil táta, de la superrychlý switch. Ale Lucky Egg se projeví, a když staneme v PokéCentru na konci Route, na Pokédexu mi blikají Flaniny staty s nově získaným levelem 8. A teď... Stojíme přímo před vstupem do jeskyně. "Tak... Jdem?" Jasperovi je to evidentně extrémně proti srsti, takže ho nechci ještě víc stresovat, ale... Čím dřív to budem mít za sebou, tím líp. "Flandre, pěkně prosím, posvítíš nám na cestu?" promluvím na Cyndaquila. Flan, evidentně natěšená na novou lokaci, okamžitě přikývne a zapálí plameny na svých zádech. (Po čemž nenápadně udělám pár kroků dozadu.) Tak jo, hurá do království Zubatů.

Jasper - 06. července 2016 12:27

(22. listopadu 2014 18:35) Území pod nadvládou Zubatů Zpevním nervy a vejdu, v závěsu za Pyrem, do jeskyně. Pyrův pokémon... Flandre?... nám svítí na cestu. Není to dokonalý, ale aspoň vidím, kam jdu. A tím pádem ani nenarážím do šutrů. Což je rozhodně plusový bod. Teď se ještě hezky rychle dostat ven bez nějakého bloudění. K prvnímu žebříku se dostaneme bez větších incidentů... když v tom za sebou uslyším šustot křídel. Po-ma-lič-ku se otočím... Zubatovu slepou hlavu mám zhruba centimetr od obličeje. "ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!" zapištím, zavřu pevně oči, uskočím o krok dozadu, narazím do Pyra... a už jenom cítím, jak padáme dolů.

Pyrite - 06. července 2016 12:31

(22. listopadu 2014 19:06) Hooray, jeskyně Chvíli to šlo bez problémů. Zatímco nám Flandre svítila na cestu, objevil se žebřík. (... nboli má to tu víc pater, oh joy.) Pak nevim, ce přesně se stalo, ale Jasper strašně zařval a aniž by mi dal čas na nějakou reakci, shodil nás oba dolů. Dopad byl zatraceně tvrdej. Kníknu bolestí, když přistanu obličejem na kamenný podlaze. "A za co bylo sakra tohle?!!" dostanu ze sebe, zatímco se pomalu soukám na kolena a pro jistotu kontroluju, jestli nemám zlomenej nos. Kde to sakra jsme?? "Flan?!!!" ... Žádná odpověď. Nejspíš zůstala o patro vejš. A momentálně si nevidim ani na vlastní ruce. Kurnik!

Jasper - 06. července 2016 12:32

(22. listopadu 2014 19:32) To tehdy v Granite Cave... Dopadnu docela dost tvrdě na zem. Tiše zaúpím, opatrně si sednu a pomalu otevřu oči... No úžasný, jsme v naprostý tmě. V jeskyni a ještě k tomu ve tmě. A bůhví kolik netopýrů máme kolem sebe. Polknu. No to je prostě úžasný. "...Promiň." kníknu a obejmu si oběma rukama kolena. No to se ti teda povedlo, Jaspere. "Jsi celej?" zeptám se a vší silou vůle se pokouším nemyslet na to, v jaký situaci zrovna teďka jsme. Jeskyně, tma, Zubati... Něco mi přeleze přes nohu a musím se hodně, hodně silně kousnout do rtu, abych zase nezaječel. Ne, už žádný ječení. Pochlap se, Jaspere. To zvládneš. Pamatuješ, jak jsi tehdy spadl do tý díry v Granite Cave a ostatní tě museli zachraňovat? To... není moc dobrý příklad, vzhledem k tomu, že jsem tehdy brečel hůř než kdejaký Whismur. "Já... ehem..." tak trochu nevím, co mám říct.

Pyrite - 06. července 2016 12:34

(22. listopadu 2014 20:22) Hlavně klid. "Ž... Žiju." váhavě zamumlám směrem, odkud přišel Jasperův hlas. Oba žijem. Aspoň nějaká dobrá zpráva. A teď... hlavně zachovat klid a čistou hlavu. "Někde tu musí být ten žebřík." promluvím co nejvyrovnanějším hlasem a opatrně se ze sedu vydrápu do podřepu, přičemž se snažím co nejpozorněji naslouchat okolí. ... Nemusím poslouchat moc dlouho, abych rozeznal vzdálený šum a vřískot zdejších obyvatel. Ugh. "N-nechceš radši vypustit toho elektrickýho Pokémona?" řeknu mírně nervně Jasperovým směrem, zatímco se pomalu narovnávám a snažím se nahmatat strop, zeď, cokoliv. "Proti zdejším létajícím typům to bude nejefektivnější a..." Zastavím se. "... A možná by nám nějakej ten elektrickej výboj dokázal i trochu posvítit." Nečekám na jeho odpověď a dál hledám po hmatu. Po nějaké době šátrání nenahmatám strop ani zeď, takže se radši zase sehnu a začnu se pomalu po hmatu posouvat po zemi. Po chvilce se moje ruce něčeho dotknou - potlačím paniku, přicházející z představou, že to pod mýma rukama je možná nějaký predátor, protože po chvilce rozeznám docela obyčejné, několikrát přes sebe přehozené lano. Rychle ho chytnu, do ruky, doufajíc, že druhý konec někam vede, ale bohužel se to ukáže být jen volně ležící. .... Proboha, doufám, že tu jeho majitel někde neleží taky. To poslední, co tu chci nahmatat, je lidská mrtvola.

Jasper - 06. července 2016 12:36

(22. listopadu 2014 20:41) Králík zachraňuje situaci... a nebo taky ne Přikývnu (i když to Pyro naprosto nemohl vidět) a zašmátrám po svý tašce, kde v postranní kapse schovávám pokebally... ale taška jaksi není. KDE MÁM TAŠKU?! Fajn, tak teď už opravdu začínám panikařit. Šátrám kolem sebe, ale jediný, co nahmatám, je něco divnýho s šesti nohama, výrůstkama na hřbetě a ...klepetama? Znovu překonám zaječení a hodím pokémona hodně, hodně daleko od sebe. Brrr, to je tak... nechutný! To tady dole umřu? Umřu mezi nějakýma klepetatýma broukama?! "Já... nemám tašku." polknu, "Asi zůstala nahoře." Teď, když vím, že se mnou Puls není, se cítím ještě milionkrát hůř. A šouravý zvuk nožiček toho bůhvíjakýho druhu pokémona, kterýho je kolem nás asi plno, mi vážně nepomáhá! Pomalu si stoupnu, ujdu zkusmo pár kroků jenom proto, abych zakopl o šutr a rozplácl se o tvrdou zem. Vidíte?! Přesně o tomhle jsem mluvil! Opřu se o dřevěnou tyč, abych mohl nějak vstát... moment... dřevěná tyč? "Mám žebřík!" oznámím nadšeně do tmy. Neumřeme tu! Jsme zachráněni! ...Aspoň pro tentokrát.

Pyrite - 06. července 2016 12:38

(22. listopadu 2014 20:56) Rychle pryč Zatímco lano opatrně zvednu a schovám ho do tašky (jsme v jeskyni, třeba se nám ještě bude hodit), Jasper oznámí, že nemá věci a tím pádem ani Pokébally. Well shit. Už jsem si pomalu říkal, že jsme naprosto v háji, když se najednou ozvalo šustění, kroky a rána. A pak... "Ah, díky bohu." vydechnu úlevou a pomalu se postavím na nohy, točíc se směrem, odkud jde Jasperův hlas. "Uh, můžeš na mě prosím mluvit?" řeknu, zatímco pomalu natáhnu obě ruce a váhavýma krokama mířím k němu a žebříku. Nakonec úspěšně jednou rukou nahmatám jeho záda a druhou rukou žebřík. "Jdi první." hlesnu, zatímco se vyrovnávám s přílivem obrovský úlevy. Proboha, hlavně ať už jsme venku.

Jasper - 06. července 2016 12:39

(22. listopadu 2014 21:23) Chtělo by to mapu "Mluvit... jasně." Nadechnu se, "Zubat, Zubat, Zubat, Zubat..." pokračuju, dokud neucítím ruku na svých zádech a hlas vedle sebe. Jít první, okay, proč ne. Hlavně, ať už jsem z tý tmy pryč. Opatrně vylezu po žebříku nahoru. Tam už na nás čeká Pyrova Flan, strážící mou tašku. "Ty jsi prostě úžasná." úlevně se na ni usměju, pohladím ji po hlavičce a vezmu si zpátky svoji tašku. Jestli se Puls dozví, že jsem ho nechal jen tak halabala ležet v jeskyni, tak mi proděraví všechny trenky, co s sebou mám... Asi by bylo chytřejší, kdybych ho pustil ven, ale na to mám až moc velký strach, že by se mi někde ztratil, takže ho nechám hezky v pokeballu. Počkám, až vyleze nahoru i Pyrite a pokračujeme v cestě. Párkrát zabloudíme... fajn, hodněkrát. Jakože HODNĚ hodněkrát. Kdo proboha vymyslel, aby jeskyně měly víc pater?! Kdo se v tom má vyznat?! Postupem cesty už kašlu na všechno a pošlu ven Pulse, aby nás zbavoval otravných Zubatů. A dobře jsem udělal, protože na nás začali pořádat nálety čím dál víc. Netrvalo dlouho a Pokedex mi zahlásil level up. Po tom, co jsme v kolečku obcházeli celý třetí patro, aspoň pětkrát vylezli po jednom a tom samém žebříku nahoru a dolů, nakopali prdel pár šutromilům (bohudík, že je voda proti Geodudům superefektivní), dostali se zpět ke vchodu, ze kterýho jsme přišli jsme konečně uviděli světlo v temnotě... kterým tentokrát nebyla Flan. "Východ..." hlesnu a pošlu Pulse zpátky do pokeballu. Že by... jsme to zvládli?

fake Lord Helix (aka Archív) - 06. července 2016 12:46

(22. listopadu 2014 21:42) První potyčka s legií anime zla Když jste už skoro u východu, naprosto zničehonic se na obou stranách jeskyně ozvou kroky. A než se nadáte, vzápětí vám cestu zastoupí několik siluet. Člověk by si pomyslel, že to jsou nějací další random trenéři s bojovnou náladou... kdyby jich ale nebylo šest najednou. "To jsou oni." ucedí najednou jeden z těch, stojíc víc vepředu. Díky Cyndaquilově ohni si ho už dokážete trochu líp prohlédnout. Stejně jako všichni ostatní má přiléhavou černou uniformu se emblemem ve tvaru zvláštního nedotáhlého trojúhelníku. Černé kšiltovky mají zaražené hluboko do čela, takže nikomu z nich není pořádně vidět do tváře. "Vy, vyslanci Dexholderů!" křikne znovu ten přední a ostře udělá krok dopředu. "Okamžitě zastavte... a vydejte nám vaše Pokédexy!!"

Pyrite - 06. července 2016 12:47

(22. listopadu 2014 22:03) A je po bezstarostné cestě za dobrodružstvím A tak se pomalu motáme zbytkem jeskyně. Není to nic, čím bych si chtěl projít víckrát, než je nutný... Projednou kašlu i na hledání itemů, akorát se mi jednou podaří najít jakési TMko plus nějakou zvláštní medicínu. U obou věcí si ale díky Zubatím náletům ani nestačím přečíst jejich názvy, prostě je strčím do tašky a dál s pomocí Flan a Snowa odrážim zdejší nasrané rezidenty, zatímco se snažíme najít východ. A pak ho konečně objevíme. Světlo na konci tunelu. Ani netuším, jak to bylo dlouho, ale málem se mi chce omdlít úlevou. ... ... Ale pak se opět všechno podělá. Do cesty nám vleze pár lidí. A už na první pohled z toho nečíhá nic dobrýho. ... ROZHODNĚ z toho nečíhá nic dobrýho. "T... T... Tým Rocket... ... ?!!" vykoktám šokovaně, když zmerčím jejich uniformy. ... Ne... Ne, něco je špatně. Kde... je jejich signaturní červený R... ? Tak či tak... Tohle není dobrý. Fakt ne. Ani jsem si mezitím nevšiml, že jednou rukou Jasperovi pomalu drtím rameno...

Jasper - 06. července 2016 12:49

(22. listopadu 2014 22:14) Moje, nedám! Proč?! Proč prostě nemůžeme vyjít ven a pak si zvesela odskotačit za duhou do Cerulean City?! PROČ?! PROČ SE TO MUSELO ZASE JEDNOU POSRAT?! Podívám se dozadu do tmy. ...Ne, ani náhodou. Tam zpátky se nevrátím. Ani kdyby mi fakt šlo o život. Co mě zarazí víc, než ti divní chlápci (ne, vážně, nic není horšího než Zubati), je Pyrovo vykoktání. Tým Rocket? To jako TEN Tým Rocket? Ten, o kterém mluvila Yellow? Ale... já myslel, že ho ti tamti fabulous trenéři zničili, ne? Tak jak můžou být tady a ohrožovat nás na životě? Každopádně Pokedex je příliš úžasná věcička na to, abych ji jen tak někomu vydal. "Leda tak nasrat." založím si ruce na hrudi "Pulsi, na ně!" zavelím. Králík se přestane věnovat nějakému random Zubatovi a postaví se přede mě ve vyzývavé póze. "Zkuste si je vzít, když je tak moc chcete." Právě mám za sebou ďábelskou jeskyni plnou Zubatů, šutrů a žebříků. NIC mi nebude stát v cestě, když jsme konečně našli východ!

fake Lord Helix (aka Archív) - 06. července 2016 12:50

(22. listopadu 2014 22:25) Útok! Po tom, co Pyrite vyřkne Tým Rocket, se adminovi zkřiví tvář zlostí. "Ty se nás opovažuješ srovnávat s tím odporným spolkem čirého zla?! Díky bohu, že ty už dávno někde žerou červi!!" Po Jasperově heroickém dialogu se však jen ušklíbne. "Doufal jsem, že budete natolik rozumní a odevzdáte je dobrovolně... Ale zřejmě ne. V tom případě je čas použít násilí!" Pohrdavě pohlédne na Plusla a vyhodí Pokéball. "Sandslashi, zadupej ho do prachu!!" Na Pyrita, před kterým už stojí Flan, mezitím pošle jeden z ostatních Gruntů Poliwhirla.

Pyrite - 06. července 2016 12:52

(22. listopadu 2014 22:36) Nope... Nepřátelská reakce mě zarazí. Takže to vážně není tým Rocket?? Ale... co by tady v Kantu dělala nějaká jiná organizace?! Jasper mezitím postoupí dopředu, plně odhodlanej bojovat. Dokud nepřítel nevytáhne Sandslashe. Auch. Flan už mi stojí u nohy, evidentně taky připravená srážet hlavy. ... Kdyby proti nám zničehonic nevyrazil Poliwhirl. Jeho trenér mu nakáže Bubble Beam. Chci Flan rychle schovat do Pokéballu, ale nestihnu to. One hit K.O. "Flandre!!!" vykřiknu zoufale a okamžitě se k ní rozeběhnu. Poliwhirl mezitím vyrazí proti mně. "S-Snowballe, běž!!" rychle vypustím Spheala. Ten v mžiku odrazí další Bubble Beam a vzápětí na můj rozkaz použije Powder Snow. Poliwhirl sebou sotva cukne. ... Tohle vypadá špatně. Vážně... špatně...

Jasper - 06. července 2016 12:53

(22. listopadu 2014 22:53) Tak, a jsme v prdeli Poměrně dost si věřím. Puls má za sebou, od chvíle, co jsme opustili Hoenn, poměrně dost zápasů, takže teď je ve svém živlu. Nějakého nepřátelského pokémona odděláme jedna báseň. ...To jsem si aspoň myslel, než nepřítel vytáhl Sandslashe. Polknu. Tuším, že Pluslové by měli být o poměrně dost rychlejší... "Pulsi, Sing!" zavelím snad jedinou možnost, kterou mám - Sandslash move ale vyblokuje a použije Magnitude, což... je 1 hit KO. "P... Pulsi..." dostanu ze sebe a rychle králíka schovám zpátky do pokeballu. Sandslash si to namíří přímo proti mně. "Tade...!" vypustím z pokeballu podlevlenýho Mudkipa. Nestačím ale ani říct útok a Tad už podlehl Crush Claw. Tak, a teď jsem naprosto bez obrany. Bez pokémonů. Jo, a bez šance. Podlomí se mi kolena. Co budu jen dělat...? Sandslash si to znova namíří přímo proti mně. Mám sto chutí schovat se za Pyra, ale vypadá to, že ten na tom není o moc líp, než já.

Pyrite - 06. července 2016 12:59

(22. listopadu 2014 23:08) ... Konec? Snowball to nevzdává a použije Ice Ball. Poliwhirl udělá pár kroků dozadu, ale vzápětí... použije Hypnosis. A Snow okamžitě usne. Měl jsem mu dát Chesto berry! Proč jsem mu nedal Chesto Berry?!! Už to netrvá dlouho... Poliwhirl použije Body Slam právě ve chvíli, kdy se dostanu ke knockoutované Flandre a vrátím ji zpět do Pokéballu. Snow už se nehne. Rychle se obrátím na Jaspera, jen abych viděl, jak se k němu blíží nepřátelský Pokémon. Oba jeho Pokémoni jsou už dávno vyřazení ze hry... ... Co jsme si to vlastně vůbec namlouvali?! Chci mu jít na pomoc. Třeba ještě pořád stihnem utýct! Jeskyně jsou velký, určitě se jim někde ztratíme!! Jenže vzápětí obdržím DoubleSlap. A to pořádnej. Nevím, jak daleko odletím, ale přistání zádama na tvrdém kameni mi málem vyrazí dech. ... Sbohem, mise...

Jasper - 06. července 2016 13:01

(22. listopadu 2014 23:42) Kdo by chtěl zemřít takhle?! Teď už jsem velice, opravdu velice ochotný zvážit návrat zpátky do hloubky jeskyně... A taky mám v plánu popadnout Pyra a vrhnout se zpátky do šutrovýho ráje, ale to už mě zasáhne dobře mířený Swift. Ano, ten slavný útok, který nikdy nemine. Bolestivě se chytnu za břicho, kam hvězdičky přistály. To vážně umřu tady? V jeskyni? Daleko od rodiny? Mezi těmi nechutnými, slepými, odpornými netop... Tak moment. Netopýry? S vypětím všech sil nahmátnu v tašce Ultra Ball a pevně ho sevřu v dlani. Přivřu oči a pokusím se v šeru lokalizovat skupinku Zubatů, jejichž šustění křídel slyším až sem. Zamířím, hodím a... pokeball se chvilku převaluje mezi kameny. V okamžiku, kdy se ke mě přiřítí další várka naváděných hvězdiček, mi zapípá Pokedex a pokeball zůstane ležet na místě. Převalím se na bok, což útok odkloní z původní dráhy. Potácivě se postavím na nohy a skočím po ležícím Ultra Ballu. Swift se mi zaryje do zad tak, že se musím kousnout do jazyka, abych nezařval. Ultra Ball mě chladí v dlani. Pokouším se nemyslet na to, co za hnusnou potvoru jsem to právě chytl a použiju útok, který po cestě skrz Mt. Moon znám až příliš dobře. "Zubate," Netopýr se s plácáním křídly objeví přímo přede mnou. Pár Gruntů se začne chechtat a ten se Sandslashem se, zdá se, připravuje na konečný move. "Použij Supersonic." Netopýr otevře tlamičku a začne vydávat sonické vlny. Grunti a jejich pokémoni se bolestivě chytnou za uši. "Pyro!" přiřítím se, v rámci možností, k ležícímu blonďákovi, pomůžu mu vstát a popadnu ho za ruku, "Rychle pryč!" Zavolám Zubata zpátky do pokeballu a namířím si to, co nejrychleji mi to zranění dovolí, do temné hloubi jeskyně.

Pyrite - 06. července 2016 13:03

(23. listopadu 2014 00:08) Zachráněn... opět Po tý ráně mi sice na chvíli vynechává zrak, ale před tím Body Slamem ještě dokážu rychle uskočit, přičemž mi před očima proběhne prakticky celej můj život. Další DoubleSlap mě ale opět sejme na zem. Slyším, jak jeden z nepřátel řve, ať nás prošacují a najdou naše Pokedexy. Ztěžka se zvednu na loktech a otočím se, očima hledajíc Poliwhirla. Ale zdá se, že si mě najednou nikdo nevšímá. ... Huh? Nejsem si jistej, co se děje, protože mi výhled blokuje další šutr, ale slyším, jak Jasper něco křičí. Moment, Supersonic?! Znamená to, že... Jeskyni naplní nadzvukové pištění. Okamžitě si s bolestným šklebem zacpu uši. Pak se odněkud vyloupne Jasper a vytáhne mě na nohy. Třeští mi hlava a bolej mě celý záda, ale rychle se bez zbytečných slov s jeho pomocí zvednu a vzápětí si to namíříme zpátky do jeskyní. Nevím, jak dlouho jsme běželi, ale vím, že jakmile jsme zastavili v nějaký malý, postranní jeskyni, sesunul jsem se ke zdi a hodně dlouho lapal po dechu. "A... ... Arceusi...." vydám ze sebe. Ztěžka vzhlédnu na Jaspera a zhrozím se, když vidím, jak vypadá. Rychle šmátnu do svojí tašky a po nějaké době totálně vynervovanýho hrabání vytáhnu sáček s Berries. V ještě pořád trochu roztřesený dlani k němu natáhnu hrstku Oranů.

Jasper - 06. července 2016 13:47

(23. listopadu 2014 00:42) Konečně v bezpečí "Teda, Arceusem mě už dlouho nikdo nenazval." trošku pokřiveně se zazubím a svezu se na zem vedle Pyra. Bolestně syknu a nadzvednu si mikinu, abych se podíval na šrámy po prvním Swiftu. "...Au." zahlásím polohlasem a radši vrátím cíp mikinu tam, kde byl. Moc dobře se na to nedívá. Úlevně se podívám na Orany v Pyrově dlani. "Díky." pousměju se a pár si jich vezmu. Ne, že by nějak extra zabraly (přeci jen, jsou to jenom Oran), ale i tak se cítím aspoň o trošku líp. Swift je vážně sviňáckej útok. Ale tak co se dívám, Pyro taky nevypadá, že by se mu chtělo vyskočit a tancovat kozáčka. "Co ty? Jsi v pořádku? Ten Poliwhirl tě vůbec nešetřil..." zeptám se trochu ustaraně. Abych trochu odlehčil atmosféru, zašmátrám v tašce a vylovím sáček s Lava Cookie. "Dáš si?" nabídnu mu a sám si jednu vezmu. Zrovna teď nám ty jejich Full Heal účinky nepomůžou, ale... čokoláda je superefektivní za každé situace. "Hele, Pyro..." olíznu si prsty ulepené od čokolády "Co byli zač?" dostanu ze sebe otázku, která mi v hlavě vrtá od chvíle, co jsme se tak nějak dostali dostatečně daleko. "Když to teda... nebyl Tým Rocket, tak kdo?"

Pyrite - 06. července 2016 13:50

(23. listopadu 2014 00:55) Krize zažehnána.... zatím Po tom, co si vezme Jasper, taky pár Oranů sním. Bolest v zádech cejtím furt, ale je to značně snesitelnější. Chvíli jsem ticho a poslouchám, jestli se něco neděje ve vedlejším caveu. To poslední, co chci, je, aby nás chytili podruhý. Ale zatím je všude klid. Přecejen... Jsme utekli fakt daleko. "... Pyrite." vydechnu nakonec po chvilce. Po Jasperově nechápavým výrazu jen sklopim hlavu. "Moje jméno. Promiň, že jsem ti to neřekl už ráno, ale ještě pořád jsem byl ve špatný nákladě z předchozího večera... Z pocitu, že mě lidi neposlouchaj, bejvám vážně hodně podrážděnej." Na nabízenou sušenku jen polknu a zavrtím hlavou. Jestli teď sním ještě něco jinýho kromě těch pár Berries, nejspíš díky všem těm nervům asi hodím šavli... "J-já... vážně... nemám tušení." vykoktám na jeho další otázku. "Ty jejich uniformy byly strašně podobný, ale... ale..." Nedopovím to, protože se prudce rozkašlu. "K... každopádně..." vydám ze sebe, když znova popadnu dech. "Každopádně..." Vynervovaně se na něj usměju. "D-děkuju... za záchranu..."

Jasper - 06. července 2016 13:51

(23. listopadu 2014 01:06) Hrdiny požírající Zubat Oh. Jasně. Takže žádný 'Co je Pyrite'. On je Pyrite. Žádný Pyro, ale Pyrite. ...Zase jednou se cítím jako totální kretén. A tentokrát k tomu ještě pohmožděný kretén. No nádhera. "Oh, jasně, promiň..." Fajn, tak jsem někdy docela debil, no. Ale kdo není? Schovám sáček zpátky do tašky. Pyro... Pyrite vypadá jak uzlíček nervů. Když se rozkašle, tak ho trochu poplácám po zádech. "Hej, chlape, v pohodě?" Začíná mi docela dělat starosti. Každopádně, každopádně... každopádně co? ...Jo, aha. "Pohoda, nemáš zač." zazubím se na něho a vytáhnu zaplněný Ultra Ball, "Jenom nevím, co teď budu dělat s touhle potvorou." Zkusmo vypustím Zubata ven. Netopýr se chvilku rozhlíží a... s roztaženými křídly se mi připleskne ke krku. "Ííííí!" vypísknu tiše a dvěma prsty se pokusím Zubata ze sebe servat. "Padej ode mě!" Netopýr se ale ne a ne pustit. Rychle hmátnu po pokeballu a zavolám Zubata dovnitř. "Co to, u Rayquazy, bylo?!"

Pyrite - 06. července 2016 13:52

(23. listopadu 2014 01:20) Cesta ven!! S wtf výrazem sleduju, jak se Zubat "mazlí" s jeho novým pánem. A pán v žádným případě nespolupracuje. Jasper nakonec kapituluje a stáhne Pokémona zpátky do pokéballu. Nějakou chvíli na něj civím, pak si připlácnu ruku na pusu a uchichtnu se. "... Ta věc nám zachránila život, měl bys na ni bejt trošku milejší." řeknu s úsměvem. Pak si to najednou uvědomím. Já ho vidím. Vidím protější stěnu i díru, kterou jsme sem vlezli. Vidím i kamennou podlahu, ve který na několika místech zejou zvláštní, asi třicet centimetrů široké krátery. Vidím... .... Odněkud jde světlo. Okamžitě zvrátím hlavu nahoru. Nahoře, asi dva metry nad námi, zeje otvor ve skále. Otvor, kterým sem dovnitř pronikaj slabé sluneční paprsky. Otvor, širokej tak akorát aby se jím protáhl teenager. Máme cestu ven.

Jasper - 06. července 2016 13:54

(23. listopadu 2014 01:31) Zadní vrátka "Ale když ono je to tak nechutný!" postěžuju si a podívám se na Pyrita... údivem pootevřu pusu. Johto se usmálo. Co usmálo, Johto se ZASMÁLO. Náš Suchar možná fakt není takový suchar, jak jsem si myslel. "I když, tohle není poprvé, co jsem ho viděl se usmát, ne?" Najednou Pyro... Pyrite (...budu si na to jméno muset zvyknout) cukne hlavou. Zírá do stropu, jako by tam viděl... něco... něco. Podívám se stejným směrem. ...Světlo. ...Východ. ...Jsme zachránění. Teda, skoro... "Nemáme šanci se tam nahoru dostat..."

Pyrite - 06. července 2016 13:56

(23. listopadu 2014 01:47) Escape Rope ftw Svraštím na díru obočí. A pak suddenly žárovička. Okamžitě vyskočím na nohy (a kníknu bolestí, když se ozvou záda) a začnu se hrabat v tašce. "Můžeme zkusit tohle!" Vítězoslavně vytáhnu smotané lano. "Našel... teda, spíš nahmatal jsem ho tehdy tam dole ve tmě. Tehdy mě napadlo, že se možná ještě bude hodit.." Upřímně, dost intenzivně jsem tam dole váhal, jestli ho s sebou vzít, protože to třeba při dostávání se z tý díry znamenalo jen váhu navíc... Uchopím část mezi obě ruce a zkusím jeho pevnost. "... Je trochu provlhlý, přecejen tam asi nějakou dobu leželo... Ale nevypadá zničeně. Myslím, že nás v pohodě udrží." Vzhlédnu od lana a zadívám se na otvor. Upřímně... Že by mi někdy šlo házení lanem, to fakt ne. Otočím se zpátky Jaspera. "Ehm... Mám takovej pocit, že s tímhle nám bude muset pomoct tvoje nová týmová posila."

Jasper - 06. července 2016 13:58

(23. listopadu 2014 02:00) Vzhůru za světlem... doslova S nadšeným výrazem se dívám na lano. Fajn, jsme oficiálně zachráněni. A to jenom díky tomu, že s sebou Pyrite bere každou sračku, co najde ležet na zemi. "He... nová týmová posila?" Chvilku přemýšlím, jak nám sakra KOnutej Tad může v týhle situaci pomoct, když v tom mi najednou svitne. "T... to po mně chceš, abych vytáhl tu obludu?!" zeptám se trochu přiškrceně. No tak, musí být i jiný řešení! Podívám se po díře. No, v házení nejsem nějaký extra přeborník, takže mi asi vážně nic jiného nezbývá. Vypustím Zubata z jeho ballu. Netopýr mi okamžitě vyletí na hlavu a začne si dělat v mých vlasech hnízdo, podle toho, jak se v nich přehrabuje... "Hele... ty... potvo... teda vlastně... Zubate." pokusím se zaujmout pokémonovu pozornost. "Potřebovali bychom, abys vynesl to lano nahoru a... nějak ho tam zasekl, nebo tak něco." Přehrabování v mých vlasech přestane a netopýr se snese zhruba do výšky mého obličeje. Chvilku si prohlíží lano, pak ho popadne a vyletí z díry ven. Tak, to by bylo. "Můžeš jít první." nabídnu Pyritovi. Jen, co zmizí v božím světle, vylezu nahoru i já. Slunce mě na chvíli oslepí, jak si moje oči už uvykly na tmu a pološero, ale poměrně rychle si zvyknu. "Íííí!" velice mužně vypísknu, když do mě zezadu něco narazí a začne se mi to tulit ke krku. "Řekl jsem, padej ode mě!" zavrčím a pošlu Zubata zpátky do pokeballu. Vážně, taková obtížná věc.

Pyrite - 06. července 2016 13:59

(23. listopadu 2014 02:08) Konečně na povrchu zemském Přemáhám křena, když se Zubat opět rozhodne s Jasperem mazlit. Nejsem škodolibej typ, ale ta ironie je prostě dokonalá... Zubatofobie nezubatofobie, netopýr udělá, co se po něm chce, a my staneme venku. Nemám ani nejmenší tušení kde, ale jsme venku. A to se počítá. Znovu se zhroutím na zem úlevou. "Přežili jsme..." Pak si ovšem vzpomenu na svoje dva parťáky v bezvědomí a sklíčeně pohlédnu na dva Pokébally, které jsem si tam v tom spěch nacpal do kapsy. ".... Musíme co nejrychlejš najít PokéCentrum."

Jasper - 06. července 2016 14:00

(23. listopadu 2014 02:43) Cerulean City "Souhlasím." přikývnu, když se Pyrite zmíní o Pokecentru. Chudák Puls... a Tad si taky ani neškrtl. Než se vydáme dál, tak by to chtělo pár levelů nahoru. Ale teď do Pokecentra. Zdrhneme několika Rattatám, vyplašíme pár Spearowů, pokusím se vysvětlit random trenérovi, že s jedním Zubatem na levelu 11 proti němu nemáme šanci (pá pá, penízky...) a konečně, konečně se po všem těm dramatům dostaneme do Cerulean City. A, samozřejmě, první zastávka je Pokecentrum. Mezitím, co nám sestra opečovává pokémony se svalím na sedačku. Vůbec mi nepřijde, že jsme na cestu vyrazili teprve včera. Popravdě, připadá mi to jako věčnost. Ale tak, to jsem asi měl od super ultra tajný mise za záchranou profesorů a ultimátních trenérů čekat. Vyzvednu si od sestry pokémony a domluvím na dnešní noc pokoje. Teda, spíš pokoj. Zdá se, že mají ohledně skupinek a dvojic cestujících spolu nějaké omezení. Ale co, Suchar nakonec není takový suchar, jak se zdál a dokud mi nebude kecat do vaření, tak je to v pohodě.

Pyrite - 06. července 2016 14:03

(23. listopadu 2014 03:04) V bezpečí... Route 4 přehopsáme ne zrovna lehce, ale vzásadě docela rychle... a když dorazíme do Cerulanu, už se překvapivě začíná stmívat. ... Páni, v tý zatracený jeskyni jsme strávili víc času, než by se mohlo zdát... Ani jsem si neuvědomil, jakej jsem za tu dobu dostal hlad. V Pokécentru odevzdáme naše Pokémony, a na chvíli si sednem. "Docela by bodla nějaká večeře." zamumlám s pohledem upřeným na strop centra. "Myslíš, že je tu nějaká dobrá restaurace? Mohl bych zkusit splatit ty sušenky. Oh, a když už jsme u toho..." Hodím významný pohled po jeho šrámech. "... Možná by taky nebylo úplně od věci zkusit najít lékárnu." Jasper pak odejde domlouvat spaní a já využiju čas k opečování svých taškových květináčů. Oranu se evidentně dneska zadařilo a sklizeň je dvojnásobná, což se jen hodí, páč se mi dneska zásoba dost ztenčila. Chesto je takový průměr, ale není si na co stěžovat. ... Vážně se snažím. Vážně se snažím odreagovat a myslet pozitivně. Ale moc mi to nejde...

Jasper - 06. července 2016 14:05

(23. listopadu 2014 03:27) UFT nebo McPidgey? "Nic mi splácet nemusíš." zazubím se na něho, "Ale jinak máš pravdu, večeře by byla fajn." Mají v Ceruleanu UFT? Ve Slateportu onehdy postavili UFT... i když, na mě je tam to jídlo poměrně dost ostrý. Ale turisté to mají rádi, tak proč ne. "Jestli nic nenajdeme, tak můžu něco uvařit." usměju se. A co se týče mých zranění... asi bych měl říct něco na způsob "Jsem v pohodě, nedělej si starosti.", ale ve skutečnosti... "Bolí to jak čert." přiznám a nervózně se podrbu ve vlasech. Sbalím pokémony, vyzvednu klíčky a vrátím se k Pyrite. "Tak, jd... Wow, co to je?" zasednu vedle blonďáka a zblízka se dívám, cože to provádí s těmi průhlednými schránkami vajíčkovitého tvaru. To jsou... berry? Pidi berry stromky? To je cool. To v Hoennu není. "To si s sebou celou dobu nosíš berryplodné bonsaje?" Toho bych mohl v budoucnu využít pro další kuchyňské čachry. Chvilku našeho zahradníka (proboha... neříkejte mi, že to on za tím vším stojí! PACHATEL JE VŽDYCKY ZAHRADNÍK!) jen tak pozoruju, pak se konečně zvednu a otočím se k východu. "Jdeme?" Najdeme lékárnu a nakonec najdeme i tu večeři. Není to sice Unova Fried Tranquill, ale mají slevu na smažák. A slevy jsou vždycky dobré. "Trojitou porci smaženého sýra s kroketami, prosím. A k tomu brusinkovou omáčku." objednám si spokojeně.

Pyrite - 06. července 2016 14:14

(23. listopadu 2014 16:29) ... wat "Co, tohle?" pozvednu přenosnou baňku s Oran stromkem. "Eh... Jo. Mám je ještě z domova. Řekněme, že je to levnější a praktičtější než neustálý kupování Potionů, a obsahuje to podstatně méně chemie." Na výzvu jen kývnu, schovám baňky a vzhůru na jídlo. V lékárně vezmeme nějaké náplasti, obvazy, peroxid a chladící mast, a pak se teda vydáme hledat restauraci. A nakonec najdeme nějakej random bufet. Dlouho studuju menu, než mi nakonec něco padne do oka. "Dám si tu Tortillu a lá Azure Bay." Nakonec se společně posadíme ke stolku na terase. Jídlo je docela dobré, ale možná je to tím, že díky té hladovce dole v jeskyních nejsem zrovna ve vybíravý náladě. "Takže..." ozvu se po chvilce mezi sousty. "... Zejtra ráno nejspíš vyrážím do Saffronu. Co budeš dělat ty? Jak se dostaneš domů?"

Jasper - 06. července 2016 14:54

(23. listopadu 2014 16:51) WHAT?! Spokojeně se láduju smažákem. Ne, vážně, už jsem měl hlad. A smažák nikdy nezklame. Když Pyrite řekne to, co řekne, zaskočí mi a chvíli mi trvá, než kašláním dostanu zapadlý kousek z krku. "Počkat, počkat, počkat!" Opřu se oběma rukama o desku stolu, "Jak to jako myslíš, domů?! Vždyť máme misi! Poslání! Nemůžeme se na to všechno jen tak vysrat a odjet si pryč!" Teď je mi nějakej nedojezenej smažák někde. Propaluju Pyrita rozhodným pohledem. Otevřu pusu, abych něco řekl, ale pohledy okolních lidí mi aktuálně vážně nejsou příjemný, takže pusu zase semknu do tenké linky. Bez dalšího slova dojím jídlo, zaplatím a pořád bez nějaké hlasité reakce se zvednu od stolu. "...Jdeš?" houknu na Pyrita. Slunce mezitím zašlo úplně a podle toho, kolik se objevilo mraků, předpokládám, že bude pršet. Vrátíme se zpátky do Pokecentra. Odemknu dveře pokoje, počkám, až Pyrite vejde, a... už to v sobě neudržím. "To mi chceš říct, že po prvních problémech zalezeš zpátky do díry?!" Zaskřípu zubama. Ani si nesednu, pořád stojím u dveří. Co, na sezení ani nemám myšlenky. "Věděl jsi, do čeho jdeš! Proč jsi teda nevycouval, když jsi měl možnost?! Aquamarine to udělala, tak proč ne ty?!" Udělám pár naštvaných kroků směrem k němu. Mám co dělat, abych nezačal mávat rukama. "To sis fakt myslel, že ta ultra tajná mise bude nějaký lážo plážo?! Že každej den najdeme jednoho profesora a za týden budeš zpátky u maminky?!"

Pyrite - 06. července 2016 14:57

(23. listopadu 2014 17:19) Roztržka ... Nevím, jakou reakci jsem čekal. Ale doufal jsem, že je Jasper rozumnější, než vypadá, a pochopí, že tohle není pro nás. Nad jeho reakcí se jen ironicky pousměju, pohled upřenej na desku stolu. "Nedělej si ze mě prču. Viděls to sám... Nemáme ani tu nejmenší šanci." ... Odpovědi se nedočkám. Zbytek jídla proběhne v hrobovém tichu, což mi napovídá, že jakmile kolem nebude tolik lidí, přijde něco ještě horšího. A taky že jo. Jakmile dorazíme na pokoj, Jasper mi to dá pořádně sežrat. "Problémy? Nechtěj mě rozesmát." zareaguju, zatímco si sedám na postel a odkládám tašku. "To dole byl naprostej propadák. Měli nás v hrsti od začátku do konce." Trochu neklidně se zavrtím. "Teda, ne že bych odsuzoval tvoji záchrannou akci." Po zbytku jeho angry proslovu se zhluboka nadechnu. "... Víš co? Možná jsem měl pocit, že bych třeba zvládl pro svět udělat i něco dobrýho. A jo, asi jsem byl naivní a nejspíš i trochu strženej momentem. A máš pravdu, byla to chyba. Celý tohle je jedna velká chyba a já vážně nechápu, co chtěla Yellow docílit tím, že poslala takový dva amatéry..." Vymrštím se na nohy. "Jedně věc je tajná mise, druhá věc je kompletní sebevražda!!" taky začnu docela patrně zvyšovat hlas. "Copak to nechápeš? To, že jsme jim jednou zdrhli, ještě vůbec nic neznamená!! Půjdou po nás, Jaspere, a se čtyř... pěti Pokémonama kolem levelu pět až patnáct máme sotva šanci před nima donekonečna zdrhat!!" Podívám se na podlahu. "... Nemluvě o tom, že akorát budeme plýtvat důvěrou, která v nás byla vložená. Bude mnohem lepší, když zkontaktujeme Yellow a řeknem, jak se věci mají. Na světě je další hafo trenérů, několikanásobně silnějších, než jsme my... Určitě najdou někoho jinýho, někoho, kdo bude mít aspoň nějakou šanci uspět."

Jasper - 06. července 2016 14:59

(23. listopadu 2014 18:35) Ne úplně milý rozhovor "Nebudeme jim zdrhat! Postavíme se jim!" Podívám se Pyritovi přímo do očí. "Možná jsem jenom naivní, možná se mi prostě líbí myšlenka, že bych mohl pomoct někomu důležitému, ale nemůže být náhoda, že vybrali zrovna nás! Musel k tomu být nějaký důvod!" Nehnu pohledem ani o píď. "Věř mi, vím, jaký to je cítit se jako naprostý amatér líp, než kdokoliv jiný, ale to pořád není důvod, abychom jenom tak vycouvali! Kde je tvůj bojový duch?!" Založím si ruce na hrudi. "A vážně si myslíš, že pokračování v sebevražedné misi je větší plýtvání důvěrou, než zavolat Yellow a říct jí, že potřebujeme vyměnit plinky?" Otočím se k němu zády. "A jen tak mimochodem... jakmile začneš jednou utíkat, tak už nebudeš schopen se zastavit." hořce se usměju

Pyrite - 06. července 2016 15:01

(23. listopadu 2014 18:55) Emotwist "To nemění nic na tom, že je to sebevražda!!" vylítnu. "Já... já..." Zlomí se mi hlas. "... Prostě se bojím, okej?!!!" Sednu si zpátky na postel a dám si obličej do dlaní. Momentálně nemám daleko k breku, a je to hroznej pocit. "Říkej si, co chceš, ale já prostě na tohle nejsem. Co jsem za celou tuhle cestu udělal, kromě sbírání nedůležitých věcí a kázání?! Už třikrát jsi mě musel zachraňovat a když na to přišlo, nedokázal jsem pomoct ani svýmu vlastnímu Pokémonovi!!" Zvednu nohy a obejmu si kolena. "Včera jsem tě seřval jen kvůli nějakýmu blbýmu itemu, ale když přišlo na opravdový problémy, byl jsem k ničemu." zamumlám. "A vím, žes mě po tom měl plný zuby. Nevím, podle čeho nás slečna Yellow vybírala, ale co se týče mě, tak stoprocentně šlápla vedle. Já nedokážu zachránit ani sebe."

Jasper - 06. července 2016 15:03

(23. listopadu 2014 19:14) A nějaká příručka na zacházení s emaři by nebyla? "Hmm, já nevím, třeba... zachoval si chladnou hlavu?" otočím se zpátky na něho. Ne, vážně, nemám tušení, co dělat s Johtem-Sucharem, tak jak se mám vypořádat s touhle emo verzí?! "No tak si hold neměl štěstí, no. Stává se." ...Před vteřinou jsem na něj řval a teď ho mám jako utěšovat? Sednu si vedle něho a jednou rukou ho obejmu kolem ramen. "Tak zaprvé, nebýt toho tvého hledání všemožných serepatiček bychom se nikdy nedostali z Mt. Moon ven. Já nám možná zachránil prdel, ale tys byl ten, kdo sehnal lano a všiml si té díry ve stropě." Jasně, nerad si ubírám zásluhy, ale tohle mu musím nechat. Bez lana by jsme se pryč nedostali... a vsadím se, že já bych si tý díry sám nevšiml. Á návrat k té vajíčkové záležitosti. Fajn, no... "Ale o to jde!" zazubím se na něho "Víš toho o trénování pokémonů a všech těch poke věcech o hodně víc, než já. Chytnout Zubata do Ultra Ballu umí každej Youngster, ale starat se o berry-bonsaje a znát využití každý poke sračičky? To už je něco jinýho." "A jsem si jistý, že Yellow právě o těchhle kladech věděla." dodám po chvíli, "Tak se přestaň podceňovat a ukaž světu, že i Johto se umí prát!" snažím se držet ten nejvíc povzbudivý tón, co umím.

Pyrite - 06. července 2016 15:03

(23. listopadu 2014 19:37) weep weep ... Tak trochu jsem čekal, že mě kompletně pošle do háje, ale kupodivu se tak nestalo... A vůbec, kde lidi jeho typu vůbec berou tolik optimismu? Někdy by se mi hodil... Trochu popotáhnu. Jestli se teď rozbrečim, ztratim nejspíš i poslední zbytky svojí hrdosti. Ale na druhou stranu, možná mu to pomůže pochopit, že na tohle fakt nejsem stavěnej. "Nic z toho nezmění fakt, že jsme zatraceně slabý." zamumlám, stále nezvedajíc pohled. "Takhle prostě nemůžem pokračovat. Vědí, že tu někde jsme, a co se týče Pokécenter, vsadím se, že tam si na nás počkaj jako první..." Stále hypnotizuju svoje kolena. Nevím, co mám teď dělat. Myslel jsem, že ho pošlu do háje a prostě se sbalim a vyrazim pryč, ale... Ale... ... Mám strach. Mám strach o sebe... i o něj..

Jasper - 06. července 2016 15:07

(23. listopadu 2014 19:49) Připadám vám snad jako nějaký psycholog? "Jestli se ukážou, tak jim zmalujeme ksichty!" řeknu bojovně. Znovu se pousměju. "Ne, vážně, moc si to bereš. Nikde není psaný, že po nás ti ne-Rocketi půjdou. Třeba nás ještě pořád hledají v jeskyních Mt. Moon." Což... je docela pravděpodobný, když o tom tak přemýšlím. "Hlavu vzhůru. Přece se nevzdáš jenom kvůli tomu, že nás jednou někdo nakopl do koulí." Zazubím se. "Teď to už pusť z hlavy. Zítra se můžeme vrhnout na trénink." významně se usměju, "Příště to budou oni, kdo zdrhne se staženýma půlkama, o to se postarám."

Pyrite - 06. července 2016 15:10

(23. listopadu 2014 20:17) Depka zažehnána, I guess Dlouho si v duchu opakuju všechno, co řekl. "Asi... máš pravdu." řeknu nakonec váhavým tónem a postavim se na nohy. Mlčky přejdu k oknu a vyhlédnu ven na ulici. "... Utápěním se v depresích každopádně nic nevyřeším." Strávím chvilku jen zíráním ven do tmy na ulici. "... Asi... můžem zkusit zejtra trochu potrénovat. Ale budem muset někam dál od hory. A... pak uvidíme..." Nemůžu nic říct najisto. Pořád se bojim. "Ale teď..." Jednou rukou nahmatám krabičku s nově nakoupenýma medikamentama a otočím se na Jaspera. Po dlouhý době se mu zase odhodlám podívat do obličeje. "... Naši Pokémoni jsou v pořádku, ale měli bysme ošetřit taky sami sebe."

Jasper - 06. července 2016 15:15

(23. listopadu 2014 21:22) Hrajeme si na doktory "Tomu říkám přístup." usměju se, když Pyrite konečně poleví v tý svý depkoidní náladě. Hned je to lepší. Depky a negativní přístup nikdy nic nevyřešili. "Oh, pravda." Fajn, tohle by mohl být trošku problém, vzhledem k tomu, že jsem si nikdy žádné zranění neošetřoval sám. "Tati, kde jsi, když tě potřebuju...?" Shodím ze sebe mikinu, sundám si tričko a vezmu si z krabičky peroxid. Kápnu trochu na vatu a začnu si pomalu (a se sykáním) čistit rány od Swiftu. ...Au.

Pyrite - 06. července 2016 15:18

(23. listopadu 2014 21:36) Čas na čistění ran Atmosféra se zase vrátila do normálu. Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně. Ale nechme to bejt. Co se týče zranění, Jasper je na tom podstatně hůř než já - má i pár otevřených ran, zatímco já mám pravděpodobně jen modřiny a... podle bolesti při mrkání i trochu monokla. A pořád mi teda třeští hlava... pevně doufám, že to není známka i nějakýho malýho otřesu mozku. "Um... Nepotřebuješ pomoct?" zeptám se opatrně, když si všimnu, že má docela nehezký šrámy i na zádech.

Jasper - 06. července 2016 15:19
	(23. listopadu 2014 22:05) Bonding time again? ÁÁÁUUUU! Bohudík se mi podaří jakékoliv fňukání potlačit. Musím přece působit aspoň trochu mužně, ne? "To by bylo fajn, díky." zazubím se na Pyrita a nastavím mu záda. Á zase se pokouším nesykat, nekňourat a celkově působit jako chlap. ...Fajn, možná mi sem tam nějaký ten kňour uteče. Sem tam...

Pyrite - 06. července 2016 15:20

(23. listopadu 2014 22:15) Wrapping time, actually Namočím kus vaty v peroxidu a opatrně začnu Jasperovi čistit šrámy na zádech. Snažím se na to jít co nejvíc zhlehka, aby ho to neštípalo víc než je nutný. Nejsem zrovna profesionální medik, ale škrábance ještě ošetřit zvládnu. "Ehm, asi by bylo lepší, kdybysme to rovnou zavázali." řeknu hned, co jsem hotovej s čistěním, a přehmátnu na obvaz. Podám Jasperovi jeden konec, ať ho drží, a začnu mu pomalu obmotávat hrudník. "Kdyžtak to narovnej tak, aby to zakrylo i ty rány na břiše." Když obvaz patrně zakrývá všechno, co má, ustřihnu kus náplasti a volný konec obvazu upevním na hořejší smyčce. "Tak." Není to zrovna chirurgicky dokonalá práce, ale bude to muset postačit...

Jasper - 06. července 2016 15:21

(24. listopadu 2014 15:37) No homo aneb ať se Jasper snaží, jak chce, pořád zní teple Tak jsem celej vydezinfikovanej, zamotanej, obmotanej, mumifikovanej a celkově ošetřenej. Upřímně, kdybych se měl do toho obvazu dostávat sám, tak by to zdaleka nevypadalo tak úhledně, jako Pyritova práce. A pak, že je k ničemu, nebo co to mlel v tý svý emo náladě. "Díky." zazubím se na něho. "Co ty? Nepotřebuješ taky nějak pomoct?" Tehdy to taky dost schytal. Je v pořádku? Docela bych čekal, že bude mít od toho nárazu otřes mozku, nebo něco takovýho. Vyhrnu mu tričko, abych se podíval, jak na tom je. "...Au." okomentuju obrovské modráky na jeho zádech. Natáhnu se pro chladivou mast a začnu je opatrně natírat. "Tak." zazubím se, když svou práci dokončím a začnu v tašce hledat nějaký čistý tričko. Po té štrece přes jeskyně mám to, co leží na posteli, zaprášený víc než dost. Po chvilce hrabání, vyházení snad všech pokeballů, půlky zásoby Lava Cookie a většiny těch slavných Billových serepatiček konečně na spodku tašky najdu zmuchlanou kouli, u které se po rozložení ukáže, že se opravdu jedná o tričko (které jako by z oka vypadlo tomu, co jsem měl na sobě doteď). Spokojeně si ho navléknu, to zašpiněné zmuchlám a hodím do boční kapsy tašky a pomalu začnu skládat věci zpátky. Zastavím se až u těch spešl poke věcí. Potěžkám v ruce fialovou kouli a nedůvěřivě si ji měřím pohledem.

Pyrite - 06. července 2016 15:22

(24. listopadu 2014 21:55) ... well then "Vůbec není zaco." ... Když nabídne, že mi pomoc oplatí, nejdřív chci protestovat; vždyť mám jen pár modřin, to se vsákne. Ale nakonec se kousnu do rtu a nechám ho. Přecejen už jsem dneska vyváděl kvůli hodně blbostem. A dobře, že jsem se přemluvil, protože nakonec mi ta mast udělá líp, než bych čekal. "Děkuju." zamumlám snad-vděčným tónem a opatrně si rolák zase shrnu. Když už jsme u toho, moje vesta je docela v hrozným stavu... A tak se podobně jako Jasper rozhodnu převlíct. (trademark zůstává zachován, pochopitelně~), přičemž použité věci složim a hodim do volný igelitky, kterou až na dno tašky. "Uhm..." ozvu se, když si po při sedání zpátky na postel všimnu Jasperových holých palců. "Nepotřeboval bys... půjčit ponožky?" Osobně mám s sebou tři páry navíc, jelikož mám nohy fajnovky který chytaj puchýře kvůli sebemenší blbosti, ale jeden pár mi rozhodně scházet nebude. A pak se zaměřím na to, s čím si to hraje. Povzdechnu si, vezmu svoji tašku a popojdu k němu blíž. Pousměju se. "Připravenej na menší lekci z pokémoních itemů téhle oblasti?"

Jasper - 06. července 2016 15:23

(25. listopadu 2014 20:39) Ale písemky se psát nebudou, že ne? "Hmm?" podívám se na svoje nohy. Teda, spíš na palce, které mi hezky trčí ven z děr. "To je v pohodě, ještě musí něco vydržet." zazubím se, zakroutím studenýma palcama a dál si zblízka prohlížím podezřelou kouli. Předpokládám, že to bude další ultra vzácná poke věcička, která se nesmí používat k vaření. Ale tak, na rozdíl od toho vajíčka ani nevypadá, že by se z ní dalo něco ukuchtit. Á to už mi Pyrite nabízí přednášku. Takhle, radši poučuju než jsem sám poučován, ale abych se vyhnul dalším nepříjemných situacím, ve kterých bych ze sebe udělal zase jednou hroznýho debila, přikývnu a položím kouli na zem vedle zlatého plíšku, podivné helmy a magnetu. "Mno, můžete začít, pane profesore." znovu se zazubím, založím si ruce za hlavu a opřu se o rám postele.

Pyrite - 06. července 2016 15:25

(25. listopadu 2014 21:53) Moment vzdělávání Nad reakcí ohledně ponožek trochu svraštím obočí, ale pokrčím rameny. Nutit mu je nebudu... Tož, přijdu ještě blíž a v tureckým sedu se posadím naproti němu, vytahujíc menší brašnu, ve který mám všechny itemy. "Takže..." nadechnu se, zašátrám a úplně první, co nahmatám, je Fire Stone. Vytáhnu ohnivě oranžový kámen ven, prohlédnu si ho a pokrčím rameny. "Evoluční kameny, předpokládám, znáš, a můžu je přeskočit." Nějak mě nedokáže napadnout důvod, proč by v Hoennu neměli znát evoluční kameny. Nepochází snad z Hoennu čirou náhodou ten známý Stone-expert? "Co dál?" Ruka mi padne na Smoke Ball. "... Oh! Smoke Ball. To je náhodou moc užitečná věc." Jednou rukou na kouli trochu poklepu, jen aby se zvedla troška nafialovělého dýmu bez vůně. "Slouží to ke spolehlivějšímu útěku z bojů, především z wild encounteru." Jako další vytáhnu Rocky Helmet. "Tohle je fajn pro boje hlavně s Fighting typy. Protože uhodit Pokémona, co má tohle na sobě, znamená taky pěkně ošklivě zranit sám sebe." Rukou přejedu přes jeden ostrý výběžek na helmě. "Z docela jasných důvodů." Další na řadě je Amulet Coin. "Tohle..." Trochu se zamračím. "... Upřímně doteď nechápu, jak funguje. Údajně to přidává peníze za vyhraný souboje." Pokrčím rameny. "Je dost těžký dozkoumat, jestli to fakt funguje nebo ne, jelikož každej trenér vsází jinak. No nic, dál." Kouknu na jeho magnet a s lehkým úsměvem pokrčím rameny. "Tohle hádám zesiluje útoky Elektrického typu. Ideální pro Plusla." A úplně nakonec odložím brašnu a zahrabu v tašce do zvláštní kapsy. Odkud vytáhnu již dobře známé Lucky Egg. "A konečně tohle." Vezmu vajíčko do jedné ruky a natáhnu ji trochu blíž k němu. "Tohle vejce patřilo Chansey, Pokémonovi, který údajně přináší štěstí. Velmi zkráceně, když ho věnuješ někomu ze svého týmu, dokáže pak podstatně rychleji nabývat zkušenosti a tím pádem podstatně rychleji levelit."

Jasper - 06. července 2016 15:27

(25. listopadu 2014 22:13) Prospěl s vyznamenáním~ Když zmíní evoluční kameny, trochu se nafouknu. Samozřejmě, že je znám! Zas takovej idiot nejsem. Navíc, většina Hoennských super-šutrů pochází právě z Granite Cave. To já bych měl v tomhle ohledu poučovat jeho, ne on mě. Cokoliv jsem ale chtěl říct mi velice rychle zůstane na jazyku, protože se dostaví nával informací o věcech, o kterých nevím zhola nic. Pokouším se zapamatovat si co nejvíc, protože předpokládám, že se mi to bude sakra hodit. Smoke Ball na zdrhání, Rocky Helmet na zranění při tělesném kontaktu, Magnet na zesílení elektřiny a Amulet Coin je nějaké něco, co by údajně mělo přidávat prachy... jo, mám to. A ještě je tu to zasrané vajíčko. Které... nakonec vůbec zasrané nebude, právě naopak. Zní hodně užitečně. Tiše hvízdnu a vezmu si Lucky Egg od Pyrita. Později ho budu muset strčit Tadovi, ten potřebuje levely jako sůl. Magnet teda budu muset nějak narvat Pulsovi a Zubat... u toho pořád nevím, co s ním u Arcea budu dělat. "Myslím, že teď už se nebudu pokoušet něco z toho uvařit." zazubím se na Pyrita a dám Lucky Egg prozatím k ostatním itemům. "Díky." Otočím se směr okno. Venku už je tma jako v pytli. Netuším, jak dlouho jsme strávili hraním si na doktory a učitele (no homo, bro), ale venku mezitím nastala noc se vším všudy. Vydrápu se na nohy jenom proto, abych hned padl do postele. Vypustím z pokeballů Pulse s Tadem (nechci vědět, co by Puls dělal, kdybych ho nechal na noc v pokeballu...) a hmátnu pro přikrývky. "Mno, nevím jak ty, ale já už zalehnu." usměju se na Pyrita a pohladím králíka, který se ke mně mezitím přitulil, mezi ušima.

Pyrite - 06. července 2016 15:41

(25. listopadu 2014 22:58) Čas dobít baterky. Pousměju se. "To rád slyším. A vůbec není zaco." Hned nato si pomalu sesbírám všechny itemy patřící mojí maličkosti a zase zacouvám na svoji stranu pokoje. Jasper si to záhy nasměruje spát, což... mu neberu. "Dobrej nápad." povzdechnu si, odložím tašku na horní polici a na chvilku vyhlédnu ven. Dnes to nevypadá na chladnou noc, takže si před ulehnutím v zájmu menší zmačkanosti oblečením sundám vestu a zalehnu jen v roláku. Na chvíli zvážím, jestli vypustit Pokémony ven, ale jelikož se při pokusu vstát okamžitě ozvou moje naražený lopatky, jen syknu a rozhodnu se to nechat tak. No, jedna noc v Pokéballu jim snad neublíží... "Dobrou noc." zamumlám, když se zase složim na polštář a přehodim přes sebe deku. Spánek dorazí téměř okamžitě.

Jasper - 06. července 2016 15:42

(26. listopadu 2014 19:11) Ranní nákupy Vzbudím se tak nějak normálně. Teda, trošku později, než obvykle, ale pořád v mezích. Pyrite samozřejmě ještě vyspává. Nechám ho spát, proběhnu se přes celé Pokecentrum při honění Pulse, který zase jednou neměl nic lepšího na práci, než mi ukrást botu (...možná poprosím Pyrita, jestli by mi teda nepůjčil ten jeden pár ponožek, protože po tom běhu se mi objevila v látce další díra), udělám k snídani omeletu, nechám Pyritovi talíř s jeho porcí na nočním stolku a zbytek rána, než se nám Šípková Růženka probudí, strávím na sedačce v hlavní místnosti Pokecentra, hrabáním se v Pokedexu. Teda, chvilku se hrabu v Pokedexu, dokud mou pozornost neupoutá chlap stojící nedaleko pultu. Nějakej... podomní prodejce, nebo tak něco? Proč jinak by měl u nohou obří ceduli "SLEVA"? Jakmile Pyrite sejde do hlavní místnosti, zamávám mu a hned k němu nadšeně přiběhnu. "Nebudeš věřit, co se stalo!" zazubím se, "Byl tady takovej divnej chlápek. Sběratel vzácných Pokémonů! A normálně prodával část své sbírky! Tady," vytáhnu z kapsy pokeball "Prý je to nějaký speciální Pokémon. Teda, ještě jsem se nepodíval, co je zač, ale určitě to bude něco fantastickýho! Něco jako... Absol! Nebo Salamance! Metagross! A dokonce mi dal slevu! Stál jenom tisícovku!"

Pyrite - 06. července 2016 15:43

(26. listopadu 2014 20:04) Další ranní šoky Když další den ráno rozlepim víčka, slunce je podstatně výš než včera. Několikrát se v posteli zachruju a zazívám, než se nakonec odhodlám vymotat z deky a pomalu začít fungovat. Pokoj je prázdný, ale protější postel je pořád zaházená věcma... Jasper nejspíš vyrazil shánět snídani or so. Rozhodnu se využít momentální soukromí k tomu, abych použil zdejší menší koupelnu a trochu se hygienizoval, což mi mimochodem umožnilo si nádherně prohlídnout, jak přesně vypadaj moje záda (který jsem začal cejtit hned, jak jsem se poprvý převalil... zatracený modřiny a jejich stav po "rozležení") a jak to teda je s mým obličejem. Není to... tak hrozný. Ugh. Ale každopádně to bodlo. S trochou nadsázky se cítím jako znovuzrozenej. Po dvaceti minutách strávených v koupelně se Jasper pořád nevrací. Začíná mě trochu přepadat paranoia, takže se nasoukám do vesty, Snowa strčím do kapsy a vyrazím se rozhlídnout kolem. A ukáže se, že jsem se strachoval zbytečně. Jasper je v main halle a...--- "H-hej, pomalu na mě, jsem na nohách teprv dvacet minut." zvednu ruce v defensivním gestu, když na mě Jasper ambushne s... co to vlastně je? "Moment. Vážně jsi právě řekl, žes koupil něco, co jsi ani neviděl?" Nevěřícně na něj zírám. "A za tisícovku?"

Jasper - 06. července 2016 15:44

(26. listopadu 2014 20:16) Nepřející Johto Trošku se nafouknu. Měl by být nadšenej! Původně jsem toho Pokémona chtěl koupit jemu, aby měl taky třetího člena do týmu. Ale když se mu to nelíbí, tak ať. "Byl ve slevě." založím si uraženě ruce na hrudi a podívám se s poutem bokem. Pfe... "Neboj se, Salamenci, on to tak nemyslel." pohladím pokeball, "Nic si z té zlé, zlé Johto kedlubny nedělej." Pff, Pyrite taky umí zkazit nadšení. Jako, já si klidně toho úžasného Absalamengrosse nechám. "...Jen se dívej." Namířím pokeball na volné místo a zmáčknu tlačítko...

Pyrite - 06. července 2016 15:45
	(26. listopadu 2014 20:30) ... A tak se na scéně objevil Magikarp. ... ... Nevím, jestli mám Jaspera seřvat za rozhazování prachů nebo na místě pojít smíchy. Po chvilce zírání si odkašlu a radši se podívám stranou. "Well... tohohle Pokémona si tady můžeš chytnout prakticky v každý zdejší řece." Radši se otočim zády, protože fakt hrozí, že se brzo začnu smát. "... Jdu si zabalit."

Jasper - 06. července 2016 15:46

(26. listopadu 2014 20:44) Požaduji reklamaci!!! S pootevřenou pusou se dívám na plácajícího se Magikarpa na podlaze u svých nohou. Co... To... Má... BÝT?! KDE JE MŮJ METAGROSS?! MŮJ SALAMANCE?! PROČ TU JE MÍSTO TOHO TAHLE KAPŘÍ HOVADINA?! Chytnu rybu za ocas a vyzdvihnu ji do vzduchu. Chvilku se tak na něho jen tak dívám, pak ho poraženě schovám do pokeballu. Odšourám se mlčky zpátky za Pyritem. Vrhnu na něho "jedno slovo a kopnu tě do koulí" pohled, hodím pokeball na postel a odporoučím se do sprchy. No tak jsem výjimečně koupil blbost, no. To se stává! I tý blonďatý kedlubně se to určitě už někdy stalo! Come on! Chvilku jen tak načučeně koukám na dlaždičky naproti sobě a nechám si přes hlavu stékat tenké pramínky vody. Pff... I když bych byl nejradši, kdyby mě nasála ta vadná díra na odpad, kterou odtéká použitá voda pryč, vylezu nakonec ze sprchy a po chvíli sušení a přesvědčování sám sebe, že se mohli stát i horší věci, i z koupelny. Puls mezitím usoudil, že nový pokeball je úžasná hračka na zabití času a zdá se, že opravdu nemá nic lepšího na práci, než honit balónek po celém pokoji. "Pulsi, nehraj si s naším obědem." houknu na něho a začnu balit.

Pyrite - 06. července 2016 15:50

(26. listopadu 2014 21:24) Ranní šoky pokračují Hned po chvilce, co dorazím na pokoj a začnu stlát postel, se dovnitř přihrne i Jasper. Proboha ať se na mě tak nedívá, nebo vážně dostanu záchvat smíchu. Já se tu snažím být taktní a tvářit se, že se nic nestalo!! ...Ačkoliv jestli podobnou blbost udělá znova, už tak poslušně držet hubu nebudu. S tím doufám počítá. Zatímco slevofil veme útokem koupelnu, já dostelu svoji postel, sesbírám všechny své věci a taky v rychlosti obsloužím svoje Berrybonsaje. ... A taky si všimnu (a ujmu se) omelety na nočním stolku, díky čemuž na chvilku poleví moje nutkání ke smíchu. (Ale jen na chvilku.) "Čekám dole." houknu na Jaspera, stále zabarikádovanýho v koupelně a nato sbalenej opustím pokoj. Pomalu sejdu dolů a zamířím si to do shopu, rozhlédnout se po nějakých dalších Potionech. Ovšem najednou koutkem oka zaregistruju nějaký prudký pohyb. A vzápětí málem nadskočim leknutím, když se přímo ke mně v hale najednou rozběhne nějaký neznámý černovlasý týpek. Než se stihnu vzpamatovat a začít zdrhat nahoru, mladík doběhne až ke mně a před obličej mi vecpe dvě obálky. "Upgrade." řekne mý na půdu vyšokovaný maličkosti polohlasem. "Od Amarillo del Bosque Verde. Zapomněla vám ho dát osobně a moc se za to omlouvá." Počká, až si je třesoucí rukou převezmu, a zase zdrhne pryč. Uh... ...

Jasper - 06. července 2016 15:52

(26. listopadu 2014 22:06) Další nakopávání hmyzu Sbalím si své saky paky, vecpu Pulsovi Magnet, pokeball hodím do boční kapsy k použitým trenkám a špinavému tričku a opustím pokoj. První věc, co dole vidím, je, že si Kedlubna našel nějakého dost hyperaktivního kamaráda. Týpek odběhne a já dojdu k Pyritovi se zvednutým obočím, čekající na vysvětlení. Oh, oukej, upgrade na National verzi. To se hodí, vzhledem k tomu, kolik pokémonů z Kanta žije v Hoennu a kolik ne. Chvilku se montuju s tím svým (koneckonců, nejsem žádnej technickej maniak), až se mi konečně povede najít místo, kam se dá vsunout nějaká karta. A hallelujah, hotovo. Prakticky celý den strávíme na Route 24 nakopáváním housenek. Už po chvíli to začala být taková nuda, že jsem nechal Pulse s Tadem, ať si dělají, co chcou, a sám jsem si dal dvacet. Na oběd byla ryba. Opečená na ohni, ochucená bůhvíčím co mi přišlo pod ruku. Mňam za tisícovku... Nějaké námitky? Zrovna jsem zkoumal nohama konzistenci zdejší vody a zády měkkost trávy (čistě k věděckým účelům), když ke mně přiběhl naprosto vynervovaný Puls. Mával packama a tahal mě za tričko, dokud jsem se nezvedl a nešel za ním. Oukej, nelitoval jsem toho. "Nějak jsi nám vyrostl, chlape." zazubím se na Tada a pohladím ho po hlavě. Puls si ho trošku závistivě měří pohledem. Jasně, komu by se nelíbilo evolvnout... A když už jsme u těch evolucí... "Wow." hvízdnu, když vidím, co vyrostlo z Flan. "Zmeškal jsem toho docela dost." rozpačitě se podrbu ve vlasech.

Pyrite - 06. července 2016 15:53

(26. listopadu 2014 23:00) Grinding Z obálek se vyklubou čipy, který nám upgradujou Pokedex. Což... se ukáže být náramně hodící se, ale proboha, vážně mi kvůli tomu ten typan musel málem přivodit infarkt?? Pak teda po týmové dohodě s Jasperem zamíříme na Route 24. Protože podle mapy je to poměrně zastrčený místo, dostatečně daleko od Mt.Moon. A protože mi paranoia pořád ohlodává paty. A s radostí se dáme do terorizování zdejší fauny. Snažím se, jak nejvíc můžu, a i když Jasper po chvíli zmizí s tím, že už to začíná být nuda. Poignoruju ho a dál v bojích zodpovědně instruuju jak Snowa, tak Flan. A že se to vyplatí, protože po tom, co na zem odpadne další očouzená Caterpie, se mi najednou rozbliká Pokédex jak šílený. A Flandre se evolvne. ... Whoa. "Panejo, tys teda vyrostla." zamumlám ohromeně. Flan pyšně kňourne a zhasne svoje ohně, abych ji mohl trochu váhavě podrbat na hlavě. Aniž bych se potřeboval sehnout. Snowball mezitím převálcuje Ice Ballem dalšího Oddishe a cinkne mi level 19. A tak, když je večer pomalu za náma, Flandre je level 18 a Snowball 20. No, není to nic zas tak velkolepýho, ale... "Uff." vydechnu a otřu si z čela pot. Ono to sice vypadá, že všechnu práci oddřou ti Pokémoni, ale mít na očích hned dva najednou a zvládat je oba koordinovat není žádná sranda... "Myslím, že už mám pro dnešek dost." zamumlám Jasperovým směrem, zatímco oba svoje Pokémony přivolám zpátky do Pokéballů a pomalu se začnu hrabat ven z vysoký trávy. Díkybohu už to nevypadá, že by na nás chtělo něco vyskočit. "Dneska už to asi do dalšího města nestihneme..." Trochu se protáhnu, zatímco hypnotizuju pomalu zapadající slunce. "Asi budem muset přečkat ještě jednu noc v Ceruleanu..."

Jasper - 06. července 2016 15:55

(27. listopadu 2014 18:50) Problémy? Pokémony mám hezky vytrénované, evolvnuté... a je mi docela dost blbý, že jsem to všechno nechal na nich. Jako, mohl jsem se jim věnovat. Naštěstí to nevypadá, že by mě z něčeho obviňovali. Když Pyrite zahlásí konec, jen přikývnu a pošlu jak Tada, tak Pulse, zpátky do pokeballů. Pro dnešek toho udělali víc, než dost. Nahodíme směr Cerulean. Už pomalu vcházíme do ulic, když... "Počkej!" syknu na Pyrita a rychle ho zatáhnu za roh budovy. Nedaleko od nás projde skupinka ne-Rocketů, mířící směrem k Pokecentru. Polknu. Tohle je totálně v prdeli. Pokémony mám unavený a až na Zubata, kterého jsem odmítnul vytáhnout, nebudou schopni moc udělat, pokud dojde na bitku. "Pyrite?" šeptnu a otočím se na svého kolegu.

Pyrite - 06. července 2016 15:56

(27. listopadu 2014 19:41) Damnit... Ok. Další noc v Ceruleanu se ROZHODNĚ nekoná. Chvíli šokovaně pozoruju, jak se černý uniformy procházej po městě, naneštěstí zrovna směrem k Pokécentru. Ostře drapnu Jaspera za rukáv a zatáhnu ho ještě víc za roh. "Tady rozhodně nemůžem zůstat." syknu, stále letmo pozorujíc vzdalující se skupinu černých uniforem. Pak vrhnu pohled na něj. "Musíme pryč z města, hned!! Máš ještě mapu, že jo?"

Jasper - 06. července 2016 15:58

(27. listopadu 2014 20:18) Hlavně tiše "Někde bych ji tady..." začnu rychle šmátrat v tašce. Tady není, tady taky ne... ani tady?! Cože?! Jak to?! Měl jsem ji přímo tady! "Em..." polknu, "Není tady." Rychle se pokouším si vybavit, kde by se poblíž Cerulean dalo nějak... schovat. Studoval jsem tu mapu několikrát. Na něco si vzpomenout musím! "Napravo od města by měly být skály. Můžeme se schovat tam." vydoluju nakonec z paměti nějakou lokaci. Nepamatuji si číslo route, ale to nás teď stejně nemusí zajímat. "Pojď." Chytnu Pyrita kolem zápěstí a tiše nás nasměruji kolem domů tak, aby si nás pokud možno nikdo nevšiml.

Pyrite - 06. července 2016 16:00

(27. listopadu 2014 20:52) Útěk poslepu Věnuju mu šokovanej pohled. "Jak to myslíš 'není tu'?!" Okamžitě však zase sklapnu a rychle se ohlédnu, jestli si nás nevšiml někdo, kdo neměl. Nezdá se... "Bylo vážně tak těžký dát pozor na jednu jedinou mapu?!" zaúpim polohlasně. "Jestli se teď ztratíme, jsme v háji!!" Pomalu ale jistě se mě zase začíná zmocňovat panika. Naši Pokémoni jsou unavený, my jsme unavený, za dobrou hodinu bude úplná tma a---...!! Jasper se záhy chopí situace a začne mě táhnout směrem, kterým by "měly být skály". ... A tak jsme v cizím regionu skončili bez mapy. Já přísahám, že mě Arceus prostě nenávidí. Po chvilce baráky prořídnou a před náma se objeví travnatá cesta. Pak uběhne ještě několik set metrů, než nás skutečně obklopí vysoké skály. Po cestě se prakticky celou dobu nervně ohlížim dozadu, takže když najednou přijde schod a prudkej sešup dolů, málem hodím šipku. "Wah... k-kam to sakra jdem?" ... Řečnická otázka, vzhledem k tomu, že momentálně nemáme ani jedinej prostředek k tomu to zjistit... Zatímco se oba pomalu spustíme z hrany svahu (což je v kombinaci se zraněním ze včera a únavou z dnešního tréninku mnohem těžší, než by se zdálo) a pokračujeme na cestě pod ním, kolem se pomalu začíná stmívat. Zhluboka se nadechnu. Už jsme docela daleko, musím se uklidnit. Panika je hodně, hodně špatnej rádce. "Jaspere... prosím zpomal." Útěk neútěk, už to vážně nezvládám. "Už se stmívá a my nemáme ani páru, jak daleko je další město... Možná bysme se na noc měli schovat někde tady."

Jasper - 06. července 2016 16:01

(27. listopadu 2014 21:53) Sbohem, Ceruleane Nevím, jak se ta mapa mohla ztratit. Jako, já ji neztratil, tím jsem si jistý. Někdo mi ji musel ukrást, nebo tak něco. Pyrite je prakticky balíček nervů zamotaný v kůži s blonďatým smetákem navrchu. Tak nějak ho celou dobu táhnu směrem skály. Seskočíme z nějakých vyvýšenin (teda, já seskočím, Pyrite si málem namele hubu). "Pryč od záporáků, co si nás chtějí dát k večeři." odpovím mu a dál ho zodpovědně táhnu. Tak, ať jsme pěkně daleko od Ceruleanu. Pomalu se začne stmívat, což se mi vůbec, VŮBEC nelíbí. Jak daleko to může být do dalšího města?! Uběhneme ještě pár metrů, když se ozve Pyrite. Zastavím se a podívám se na něj. "To... nemyslíš vážně, že ne?" Rozhodím rukama kolem sebe, "Podívej se kolem! To jako vážně chceš spát tady?! V divočině?! Co když nás v noci něco sežere?!" Nééé, vůbec se nebojím. Vůbec! Jak by jako někoho mohlo napadnout, že se bojím?

Pyrite - 06. července 2016 16:03

(28. listopadu 2014 17:22) Nocování venku Ugh, notak... Na tohle teď vážně nemám energii... "Zaprvé, vůbec netušíme, kde jsme a jak daleko je nejbližší civilizace." promluvím pomalu a pevně. "Zadruhý, nevíme ani, jakej nás pak čeká terén, a rozhodně bude bezpečnější tábořit tady v úkrytu mezi skalami než někde na otevřeným prostranství. Mimochodem, vidíš tu snad nějakou vysokou trávu?" ... Pravdou je, že kolem obecně není zrovna moc porostu. "Momentálně jsou docela teplý noci a kdyby něco, Flandre nám vždycky může udělat tábo- vlastně ne, kašleme na táborák. To by akorát krásně prozradilo naši pozici." Povzdechnu si a chytím se za hlavu. "Hele, já... Jen jsem fakt unavenej, ok? Dneska jsme trénovali nonstop..." Teda já jsem trénoval nonstop, on ani tak moc ne. Ale teď není čas na to bejt kousavej... "Támhle za tou skálou je třeba docela příjemně vypadající úkryt." ukážu na místo, kde se mohutný výstupek setkává s kamennou stěnou a tvoří tak ze tří pětin krytý koutek, porostlý trávou a mechem. "Mám s sebou jeden cestovní spacák a ještě nějaké teplé oblečení, když se vynasnažíme, určitě tu aspoň jednu noc přežijeme..."

Jasper - 06. července 2016 16:04

(28. listopadu 2014 20:08) ...Never more Sklapnu okamžitě, když vidím, v jaký je Pyrite náladě. Jenom se zatvářím ublíženě a uhnu pohledem. "Tak fajn, no." ucedím nakonec a vydám se ke kusu země mezi skalami, na který můj Johto kolega poukázal. Vylovím z tašky vlastní spacák a po řečené... nabídce? ho Pyritovi místo odpovědi ukážu. Ještě že jsem si ho vzal pro případ, že by v nějakém Pokecentru neměli peřiny... Rozložím ho na mechový porost a opatrně se do něho nasoukám. Přehodím si kapuci přes hlavu a otočím se na opačnou stranu, než je Pyrite. "Brou." brouknu a pokusím se nemyslet na to, že na mě každou chvíli může něco vyskočit a sežrat mi nos. Nejradši bych pustil ven Pulse, ale řečený Plusle je v takovém stavu, že by to asi nebylo moudré... "Já se nebojím, já se nebojím, já se nebojím..." opakuju si jako mantru do té doby, než se mi po dobré hodině podaří usnout slabým, lehce přerušitelným spánkem.

Pyrite - 06. července 2016 16:05

(28. listopadu 2014 22:04) Awkard večer a krušné ráno A tak narozdíl od včera dneska opět usínáme v hodně, hodně nepříjemný atmosféře. Ale naštěstí jsem tak unavenej, že padnu do bezvědomí hned, co po vlezení do spacáku položím hlavu na srolovanou mikinu (cestovní polštář s sebou bohužel nemám, doufám, že toho ráno moje páteř nebude litovat). ... Doufám, že ráno pro nás budou zase trochu lepší vyhlídky. Doufám... Ráno se výjimečně probudím brzo, protože sááákra, to je ale kosa. Prudce se posadím, rychle rozroluju svůj provizorní polštář a mikinu si na sebe navlíknu. Kdo by sakra včera večer řekl, že bude ráno taková ledárna. Po oblečení se zase rychle zabalim do spacáku, lehnu si a chvíli jen rozespale hledím na vysoké skály okolo. Nevím, kolik může být hodin, a PokeGear je momentálně mimo dosah (ok ne, je hned v batohu vedle, ale momentálně mě nic nedonutí vyndat ze spacáku byť jen ruku), ale většina skal na dohled se i s obrysem cesty topí v šedé mlze. Jinak řečeno, musí být vážně krutě brzo. "J... Jaspere?" Když se otočím na svoji levici, zjistím, že rusovlas kupodivu ještě spí. ... Uvědomuju si, že je to asi borderline creepy, ale pomalu se vysoukám do sedu, položím si bradu na kolena a se zamyšleným pohledem hledím na jeho nevědomou formu. Víte, vlastně to je vážně zajímavý... Fakt, že ve spánku lidi mnohdy vypadají úplně jinak.

Jasper - 06. července 2016 16:08

(28. listopadu 2014 22:28) Still not homo A tak spím. Spím sladkým spánkem... fajn, přerušovaným nočními můrami o obří, zmutované Rattato-erpie, která se mi pokoušela ukousnout nohu, ale fajn, na moji první noc venku to nebylo zas TAK strašný. Ehm... jo, tohle bylo poprvé v životě, co jsem spal venku. Jen tak pro informaci. Pootevřu oči asi tak na dva milimetry. Rána venku jsou na hovno. Nohy máte jako dva Snorunty, Caterpie vám ožužlává spacák, Pyrite na vás zírá... ...Moment, cože? Tak teď nevím, jestli mě překvapuje víc fakt, že naše Šípková Johtinka je vzhůru dřív, než já, anebo to, že mě asi pozoroval ve spaní. I když, ta druhá věc mě spíš děsí, než cokoliv jiného... Počkat, necucal jsem si palec, že ne?! Řekněte mi, že jsem si necucal palec, prosím! "Vidíš něco zajímavýho?" brouknu a pootevřu jedno oko.

Pyrite - 06. července 2016 16:11

(28. listopadu 2014 22:42) Darn. Možná jsem to ranní vstávání trochu přecenil... protože zatímco tam sedím, schoulenej s bradou na kolenech, pomalu na mě zase začnou doléhat mrákoty. O to víc nadskočim, když je Jasper najednou vzhůru a mluví na mě. Nějak jsem přestal vnímat fakt, že pořád zirám jeho směrem. "U-hh... Ne." Radši uhnu očima. Goddamnit, hlavně že jsem ještě před chvilkou říkal, jak to musí vypadat creepy. "Vlastně jsem civěl jen tak doblba." zamumlám přes spacákovou látku a ještě víc se zabalim do klubka, protože mi pomalu začíná táhnout studenej vítr za krk. "Promiň, pokud sis to vzal osobně." ... Asi bychom se měli pomalu balit a mířit za nějakou civilizací. Ale upřímně, vidíc tu mlhu, chce se mi z toho spacáku vylejzat čím dál míň...

Jasper - 06. července 2016 16:12

(28. listopadu 2014 23:08) Hiker Jasper Pokrčím rameny (což... vzhledem k tomu, že jsem pořád zachumlaný ve spacáku, nejde moc vidět). "Pohoda." Pomalu vylezu ze spacáku. Jedna ponožka na svém místě, druhá ponožka na svém místě, boty vedle spacáku, náhradní trenky taky nezmizely... chvilku mi to přijde hodně divný, pak si ale uvědomím, že Puls byl celou noc v Pokeballu. ...Au. Nechci vidět, jak bude řádit, až si to uvědomí. Ale tak co jsem měl dělat? Nenechám unavenýho Pokémona na pospat divokým Rattatám! Chvilku si třu zmrzlé, holé palce vyčuhující z děr ponožek, abych vůbec byl schopen si nasadit boty. Sklidím spacák, zakousnu ke snídani sušenku, a... "Připraven na trochu průzkumu?" otočím se na Pyrita, "Tuším, že by někde ke konci téhle route mělo být Pokecentrum. Ale vzhledem k tomu, že si někdo přivlastnil naši mapu, nemám tušení, kde přesně." A tak vyrazíme. A zabloudíme. Jakože... tak trošku. Vypadá to, že celá tahle route jsou jenom skály, šutry a ledge. Nikde žádný náznak Pokecentra nebo dalšího města. ...Za co nás Arceus trestá. Zastavíme u nějaký větší skály. Jak vysoko bych se potřeboval dostat, abych viděl zbytek route? "Počkej tady, zkusím to omrknout z vrchu." řeknu Pyritovi a začnu se pomalu soukat po šutrech nahoru na horu.

Pyrite - 06. července 2016 16:14

(29. listopadu 2014 00:00) Shit goes down. Again. A tak se, ač s nechutí z mé strany, pomalu sbalíme a vyrazíme do mlhy. ... A pochopitelně zabloudíme. Uběhnou dobrý dvě hodiny, a kolem nás jsou pořád jen skály. Mlha už trochu prořídla, ale vlhkej vzduch a zamračené nebe slibuje všechno, jen ne to fajn počasí, který bylo včera. Další noc bych už docela preferoval zas někde v civilizaci... A tak nakonec zastavíme a Jasper se rozhodne podívat na svět z ptačí perspektivy. "Hlavně dávej bacha. Jestli se tady někomu z nás něco stane tak nemocnice je pravděpodobně hodně z ruky." syknu, zatímco držím jeho zavazadlo a sleduju, jak se škrábe nahoru. Chvilku to trvá, ale nakonec vidím, jak se dostane nahoru a zmizí za okrajem, aby se rozhlédl na druhou stranu. "Vidíš něco?!" křiknu nahoru, když se chvilku nic neděje. "Hej, Jasp- mmmf!!" Vzápětí se dostaví obrovský šok, když mě někdo prudce strhne za rameno dozadu a ucpe mi pusu rukou v rukavici. Okamžitě se začnu divoce vzpírat a cukat sebou, snažíc se dosáhnout na kapsu s Pokébally. "Jsou tady!!" slyším, jak ječí někdo vzadu, ale to už se mi za úporného mletí ze strany na stranu povede nahmatat Snowballův Pokéball a hodit ho na zem tak, aby se otevřel. Momentálně nemůžu vydat rozkaz, takže se modlím k Arceusovi, aby Snow použil svůj instinkt. Což se naštěstí stane, a obří modrá Sphealovská koule ze mě útočníka srazí Body Slamem. Přistanu zadkem v trávě, ale okamžitě se zase vyhrabu na nohy. A setkám se s pohledem dvou černouniformějců. Do háje...

Jasper - 06. července 2016 16:15

(29. listopadu 2014 00:16) Čas na nakopání prdelí Chvilku to zabere, ale nakonec se úspěšně dostanu do dostatečné výšky. Rozhlédnu se, ale přes tu mlhu jde pořád prd vidět. Ale jestli se nepletu, tak támhle je nějaká červená skvrna... Chci zavolat na Pyrita, ale když v tom uslyším křik. Jakože křik, kterej se mi ani trochu nelíbí. Pomalu slezu o něco níž. Ne-Rocketi. A mají Pyrita. A už zase nemají, protože ten jeho Spheal má bohudík všech pět pohromadě. A nebo prostě jenom rád naráží do lidí. Rychle sjedu po uvolněnější straně dolů. Taška leží na zemi mezi Pyritem a záporákama. Jedinej pokeball, co mám u sebe, je Pulsův. Fajn, tak do toho. "Pulsi, Helping Hand." houknu na králíka, aby pomohl Snowballovi, udělám kličku, zvednu tašku ze země a doběhnu k Pyritovi. "Ha, nejdu pozdě, že ne?" zazubím se (...za dnešek poprvé) a otočím se směrem ne-Rocketů.

Pyrite - 06. července 2016 16:16

(29. listopadu 2014 00:37) Poliwhirželky "Ice Ball!" křiknu a Snowball vyrazí přímo proti nepřátelům jako obrovská ledová kuželková koule. Jeden z nich okamžitě vytáhne Pokéball a Snowball vrazí do Poliwhirla. ... Proč už zase Poliwhirla??!! Okamžitě mě zachvátí pesimismus. "Snowe, zpátky!!!" Ale Snowball si zrovna usmyslí, že je skvělý čas na to mě neposlechnout. Trochu zacouvá, ale vzápětí vyskočí, sbalí se do ledového klubka a opět vyrazí proti Poliwhirlovi. ... Ale tentokrát Poliwhirl docela slušným obloukem odletí dozadu. Vyvalim oči. Pak se vedle mě mihne Jasperův Plusle a jeho majitel ke mně dorazí hned po něm. Otočím se. "... Helping Hand?" zeptám se poněkud tupým tónem. Geez, jasně, že to bylo Helping Hand, co jinýho by to bylo?? "... Možná trochu." udělám grimasu a sleduju, jak Snowball ještě jednou převálcuje Poliwhirla Ice Ballem a vzápětí se obratem vrátí ke mně. Věnuju mu nejdřív káravý, pak spíš starostlivý pohled. "Zdá se, že už je čas použít výsledky našeho tréninku v praxi." vzdychnu a znova se zaměřím na naše oponenty. Jenom dva. Pevně doufám, že se tu někde za skálou neschovávaj další....

fake Lord Helix (aka Archív) - 06. července 2016 16:17

(29. listopadu 2014 00:51) Sort-of-posouvák Oba muži v černých uniformách po vás mezitím metají evil pohledy. Poliwhirl se v pár sekundách znova zvedne na nohy - sice o něco méně svěží, ale stále podstatně živej -, zatímco si chystá Pokéball i druhej Grunt. "Mysleli jsme si, že jste se nedostali daleko." ucedí a vzápětí z Pokéballu vypustí Glooma. "Teď už se nemáte kam schovat!! Sleep Powder!!" Dotyčný Pokémon okamžitě vyskočí do vzduchu a vrhne jak na Spheala, tak na Plusla uspávající spóry. I první Grunt natáhne ruku. "Poliwhirle, Bubble Beam!!"

Jasper - 06. července 2016 16:18

(29. listopadu 2014 01:59) Bez bitky by to nešlo "Krásný Hoennský Helping Hand." přikývnu s úsměvem. Oukej, KDY se mi tak zlepšila nálada? Vždyť to nedává smysl! Útočí na nás černí záporáci, kteří se nám pokouší ukrást Pokedexy a právě teď mi usíná králík. Bohudík se Puls držel docela blízko u mě, takže mu jenom nacpu do pusy Lava Cookie. Do packy mu strčím další, ať padá nakrmit Pyritova lachtana. "Pulsi, Sing." zavelím v první možné chvíli. "Nejsou jediní, co umí házet svinský status conditions." Spokojeně se dívám, jak se Gloomovi začnou klížit oči. Každopádně nevypadá to, že by se Poliwhirlovi chtělo do hajan. Což mě vzhledem k jeho water typu vůbec netrápí. "Spark." houknu na Pulse. Ehem... snad se Pyrite nenaštve, že jsem mu přebral oponenta.

Pyrite - 06. července 2016 16:20

(29. listopadu 2014 02:20) Fwoooosh Když oba naši Pokémoni usnou, jsem okamžitě připravenej vytáhnout Chesto Berries. Ale Jasper mě předběhne se svýma magickýma sušenkama. "Díky." zamumlám. Jeho Plusle si vzápětí vezme na paškál Poliwhirla, takže se společně se Snowballem zaměříme na omdlenýho Glooma. "Powder Snow!" zavelím. Glooma okamžitě pokryje vrstva námrazy. "Ještě jednou!" Fakt, že Gloom spí, je víc než napomáhající, vzhledem k tomu, že Snowball je slabej proti Grass Moveům. "A nakonec Ice Ball!!" ... Ignor. "... !!! Argh, Snowballe!!!" Spheal po mně hodí znechuceným pohledem typu "k-tý-páchnoucí-věci-se-nepřiblížím-ani-na-deset-metrů". ... Nemám čas se s ním dál hádat, protože Gloom se najednou probudí. Zatnu zuby a raději Snowa vrátím do Pokéballu dřív, než stačí použít něco Grass. "Flan!!" Flandre se okamžitě objeví v celé své nové, majestátní formě. Okamžitě natěšeně kňourne a bojovně se nakrčí. "Ember!!" vykřiknu, a ani ne o pár sekund později Gloom omdlívá v náručí plamenů. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. My to dali...

fake Lord Helix (aka Archív) - 06. července 2016 16:21
	(29. listopadu 2014 02:29) Not yet. Oby Grunti vypadají čím dál více nasraněji. "Fearow!" zařve jeden a pošle dotyčnou věc na scénu. "Aerial Ace!!"

Jasper - 06. července 2016 16:21

(29. listopadu 2014 02:35) Ptačí obluda na scéně Poliwhirl se velice rychle skácí k zemi po náporu elektřiny. Ha, tady to máte, gruntíci! To je za minule! Chachá! Vypadá to, že jsme přítomné ne-Rockety poměrně dost naštvali. Už chcu říct něco o vzdávání, prohrávajícím zlu a podobných kravinách, když ono to vypustí ven... co to vůbec je? Jako, viděl jsem něco takovýho lítat nám nad hlavama, když jsme šli přes Viridian Forest, ale naprosto netuším, co je ten pták zač. Ale pořád je to pták. "Hoď tam další Spark, Pulsi." zazubím se na králíka. To jako vážně? I já vím, že flying typy jsou proti electric a ice v šílený nevýhodě.

Pyrite - 06. července 2016 16:22

(29. listopadu 2014 02:49) Ptačí obluda ze scény Fearow. Ok, přiznávám, že tenhle ptačí Pokémon mi vždycky přišel trochu děsivej. Protože jaká normální věc má tak strašně divnej zobák?! Ovšem, je lítací typ. A to znamená... Flandre s velkými potížemi ustojí Aerial Ace. Rychle jí hodím dvě Oran Berries a vzápětí ji schovám do Pokéballu. ... A znovu vypustím Snowa. "Powder Snow!!" A tak v kombinaci s Jasperovým Sparkem Fearow zase rychle letí k zemi. ... Pořád tomu nemůžu uvěřit. Pořád nemůžu uvěřit faktu, že vyhráváme.

Jasper - 06. července 2016 16:24
	(29. listopadu 2014 02:54) We are the Champions! "Máme to v kapse, kámo." široce se zazubím a plácnu Pyrita po zádech. "Vyhráli jsme." Tak, teď už to může být jenom dobrý. Porazili jsme záporáky. Nemusel jsem se uchýlit k Zubatce v boční kapse. Příští noc spíme v Pokecentru. S takovouhle pozítří najdeme profesory i se super-trenérama! Ej!

fake Lord Helix (aka Archív) - 06. července 2016 16:39

(29. listopadu 2014 03:02) Lolnope. Oba Grunti chvíli jen tak stojí a mlčí. "Na jeden jedinej den jste opravdu pozoruhodně zesílili." ucedí po chvíli první. "Co jiného by se taky mělo čekat od nástupců Dexholderů." V zemi je najednou cítit jemný záchvěv. "Naneštěstí..." Ten druhý se široce ušklíbne. "Jsme byli připraveni na všechno. A věřte nám, chlapci, nehodláme odejít s prázdnýma rukama." Chvíli se nic neděje. Pak se zem znovu otřese. A tentokrát silně. ... Něco se blíží.

Pyrite - 07. července 2016 13:48

(29. listopadu 2014 03:18) Moc brzo na oslavu... "Jau!!" ujede mi dost nemužný zakvílení, když mě Jasper plácne do zad. Krucinál, moje modřiny!!! Hodím po něm zpola naštvaným, zpola ublíženým pohledem. Ale když vidím jeho široký úsměv, nemůžu si pomoct, usměju se taky. ... A pak... Pak se zase všechno podělá. Zemětřesení. Hrnoucí se kameny. Zvuk praskající země. Strnu. "Jaspere, POZOR!!!" Stačím zařvat a vzápětí se po něm vší silou vrhnu. Povede se mi nás oba strhnout na zem asi o dva metry dál. Jen o sekundu předtím, než země pod naším předchozím stanovištěm doslova vybouchne. Do vzduchu vystřelí několik obrovských špičatých balvanů. Kameny se rozletí všude kolem. Stone Edge. Můžu jen s hororem v očích zírat, jak jsou Snow i Puls dostanou plný zásah a jsou prudce vymrštěni do vzduchu. Snow v mdlobách spadne kousek od nás. A Puls... ... Pulse s jeho drobnou váhou pošlou kameny nepřátelům přímo k nohám.

Jasper - 07. července 2016 13:49

(29. listopadu 2014 22:21) ...A tak se všechno posralo Dřív, než stačím nějak zareagovat na označení 'nástupci Dexhoderů', protože, no, zní to divně. My tady zachraňujeme. Nečeká se od nás, že budeme... nastupovat? Zastupovat? Kde je slovník synonym, když ho člověk potřebuje? Každopádně, dřív, než stačím nějak zareagovat, se začne třást země. Zapotácím se, jen tak tak se udržím na nohou. Třes ale pokračuje, zesiluje a nevím, co by se stalo, kdyby Pyrit včas nezareagoval a nestrhl mě stranou. "Earthquake?!" proletí mi panicky hlavou jeden z nejhorších moveů, co si dokážu představit. Ale ne, nebyl to Earthquake. Stone Edge rozrazil zemi v místě, kde jsme předtím stáli. "Pulsi!" křiknu ve stavu naprostého zděšení a jen s vytřeštěnýma očima sleduju, jak můj parťák přistál nepřátelům u nohou. "P... Pulsi..."

fake Lord Helix (aka Archív) - 07. července 2016 13:50

(29. listopadu 2014 22:54) Evil s velkým E Puls je okamžitě za ucho zvednutej do vzduchu. "Konec srandiček, děti." pronese Grunt se škodolibým úsměvem a s králíkem trochu zatřese. "Vážně jste si mysleli, že máme s sebou jen tak mizerně málo Pokémonů?" Rukou, tou nedržící Pulse, pak vytáhne další Pokéball a vypustí Kabutopse. Ten na pokyn přiloží jednu z svých kosovitých končetin Pulsovi na krk. "A teď, být tebou chlapče, poslušně odevzdám Pokedex. Jinak tvůj Pokémon skončí ve věčných lovištích dřív, než se naděješ." Naznačí setnutí hlavy a společně se svým kolegou se potměšile zachechtá.

Jasper - 07. července 2016 13:51

(30. listopadu 2014 00:07) Nervové zhroucení Orosí se mi čelo. Pulsi... To jsem vážně tak mizernej trenér, že se bojím vstát a pokusit se ty týpky nakopnout do koulí? Nemůžu je nechat ublížit Pulsovi! ...Ale ani jim přece nemůžu jen tak dát Pokedex. Co jsem stačil pochopit, tak na těch věcičkách sakra hodně závisí. Nemůžu nechat Pulse jen tak, nemůžu jim vydat Pokedex... Co mám dělat?! "J... já..." Polknu. Netuším, co teď. Nejradši bych se na ně vrhl, povalil je oba dva na zem... ale nohy se mi třesou. Třesou se mi jako kilo sulcu, jako bych místo nich měl dva Grimery... a já s nimi ne a ne pohnout. Nejde to. Bojím se. Popotáhnu a pokouším se vší silou zadržet slzy, které se mi sami od sebe začaly pomalu drát do očí. ...Já? A trenér? Co jsem si to vůbec myslel?

fake Lord Helix (aka Archív) - 07. července 2016 13:53

30. listopadu 2014 00:52 Abort "Ale copak, spolkli jste vlastní jazyky?" zašklebí se Grunt, držící Pulse, zatímco druhý přejde k Jasperově tašce a začne se v ní přehrabovat. "Tímhle tempem přijdeš jak o Pokémona, tak o Pokedex, chlapče!" Po chvíli se ale druhý postaví, zamračeně se podívá na prvního a zavrtí hlavou. Ten se zakaboní a znovu vás zpraží pohledem. "Jak vidím tak na schovávanou si hrajete opravdu kvalitně. Pořád si myslíte, že je tohle jenom sranda? Nuže, myslím, že je na čase se s králíčkem rozloučit..." Pak se obrátí na svého Pokémona, připravenej dát mu finální instrukci. ... Když mu najednou začne zvonit PokeGear. "Gah." Grunt s hodně otráveným výrazem přijme hovor. "... Ano? .... Jo, našli jsme je. Právě se-... Cože!? Ale my právě-... Ale-... ...Co sakra může bejt důležitější než Pokedexy?! ... Cože, Power Plant?? Proč?..... Rrrh, dobře. Hned jsme tam." Záhy zamáčkne přístroj a zamračí se na svého kolegu. "Změna plánu." Trochu pozvedne Pulse ve svých rukou a ušklíbne se, vzápětí odněkud vytáhne něco hodně podobného pytláckému pytli a králíka do něj ledabyle hodí. "Pokedexy už nejsou naše starost. Ale jak už jsem řekl, odmítám odejít s prázdnou." Druhý Grunt mezitím vytáhne Pokéball a vypustí z něj Pidgeota, který mírně vzlétne a oba Grunti se chytí jeho pařátů. První ještě natáhne ruku a do Pokéballu se mu vrátí Dugtrio, které právě vylezlo ze země kousek od pozůstatků Stone Egde. "Tak zatím, Dexholdeři." S tímto Pidgeot nabere výšku a oba nepřátelé jsou pryč. I s Pulsem.

Pyrite - 07. července 2016 13:54

(30. listopadu 2014 01:07) Dohajzlu, to je situace. Stále ležím na zemi, jednu ruku hozenou před Jaspera díky tomu, jak jsem ho předtím šikovně sejmul na zem. Když nepřítel promluví, zatnu zuby. Vydírání?! To snad nemyslí vážně!! Přehozenou ruku přesunu na Jasperovo rameno a pevně ho stisknu, protože si nejsem jistej, jestli neudělá nějakou blbost. ... Ale neudělá vůbec nic. Místo toho... ... Zděšeně kmitám očima mezi ním a nepřáteli. Nevím, co mám dělat... Pokédexy jsou důležitý, ale v žádném případě pro to nehodlám obětovat nevinnýho Pokémona! ... A nepřátelé vezmou naše mlčení jako provokaci. Ne. NE. Na to se nemůžu dívat. Nedokážu se dívat na krev, natož na krev nevinného zvířete. Musím něco udělat. MUSÍM!!! ... Nedokážu to. Prostě jen co nejpevněji zavřu oči a odvrátím se, zatímco se modlím, abych se z téhle noční můry probudil... Zvonění PokeGearu. Monolog. A pak...... jsou pryč. Všichni... I Jasperův Pokémon. Pomalu, rozechvěle sundám z Jaspera svojí ruku a vyhrabu se na kolena. Všude kolem je země a skály, zničené od celého souboje... Tohle rozhodně nebyla noční můra. Polknu. "Jsou pryč..."

Jasper - 07. července 2016 13:56

(30. listopadu 2014 01:50) Peklo na zemi Jakékoliv gesto z Pyritovi strany, které bylo myšleno jako uklidňující, je aktuálně naprosto neúčinné. Samozřejmě, že vím, že v tašce Pokedex nenajdou. Teď jde ale o to, jak moc budou zuřit, až to zjistí. Možná... možná je to prostě omrzí, sbalí si své saky paky, nechají Pulse na pokoji a odkráčí si to pryč. Možná se stane něco takového! Možná bude nakonec všechno v pohodě! Musím v to věřit. Musím... "NE!" Slzy v očích se mi uvolní a pomalu začnou stékat dolů na zem. "Nechte ho být!" Teď už vypadám opravdu jako ubrečený uzlíček neštěstí. To přece nemůžou. Nemůžou jen tak zabít Pokémona. To nejde. NEJDE! "Pulsi!" natáhnu ruku v bezmocném gestu a jenom vyděšenýma očima sleduji, jak je Kabutops připravený každou následující vteřinu podříznout mému nejlepšímu příteli hrdlo. To... nemůžou... Pulsi, promiň... Neopouštěj mě... Nenechávej mě tu samotného... Prosím... Pevně zavřu oči. Ne, na tohle se nemůžu dívat. Nemůžu... a ani nechci... vidět, jak Puls... Puls... Najednou se ozve zvonění. Hovor. Rozhodnutí. Odlepím oční víčka od sebe a podívám se vzhůru ve chvíli, kdy Puls zmizí v pytli. Nechají si ho... Chtějí si ho nechat... A taky že nechali. Zmizeli mezi oblaky. I s Pulsem. Chvíli jen tak ležím na tvrdé, zaprášené zemi. Po chvíli si pomalu sednu zády k Pyritovi, přitáhnu si kolena k bradě a schovám obličej. Slzy mi pořád tečou z koutků očí. Jak... Jak jsem to mohl dovolit...?

Pyrite - 07. července 2016 13:58

(30. listopadu 2014 02:16) Dilema ... V utěšování lidí jsem nikdy moc dobrej nebyl. Pravda je, že moje někdy až přehnaná upřímnost povětšinou udělala víc škody než užitku. Což je vtipný, protože v jistých situacích mám i já sklony k depkám, a většinou jsem při nich nesnesitelnější než většina ženských. Nebo to aspoň Kayne vždycky tvrdil. Natáhl jsem ruku a konečně jsem k sobě přivolal zemdleného Snowballa. Pak jsem z kleku váhavě zase sklouzl do sedu a s jistými obavami jsem sledoval Jaspera, který stále seděl na zemi, sbalený do klubíčka, a docela očividně brečel. "Jaspere..." ... Vážně jsem netušil, co mám říct. 'To bude dobrý'? Ne, nic nebude dobrý, a to je ten problém. 'On se vrátí'? Pitomost. Rozhodně ne v tom stavu, ve kterém ho odnášeli... ... ... Uh ... "... Dostaneme ho zpátky." ... Já to řekl. Argh. Ne, nedostaneme ho zpátky!! Nemáme jak!!! Ještě pořád jsme příšerně slabý a bůhví, kolik nepřátel nás bude čekat tentokrát!! "V tom hovoru mluvili o Power Plant. Hádám, že tam zrovna teď míří. Když vyrazíme včas a pořádně to promyslíme..." Váhavě se přiblížím k jeho zádům a položím mu obě ruce na ramena. "... Hlavně teď nesmíme jen zůstat sedět a koukat." dořeknu tiše. "Musíme jednat."

Jasper - 07. července 2016 13:59

(30. listopadu 2014 18:15) Still breakdown Měl jsem tušit, že se něco takového stane. Paže mám pevně obmotané kolem svých kolen a ven pouštím jen tiché vzlyky. To jsem si vážně myslel, že si můžu jen tak, po tolika letech, začít hrát na trenéra? A ještě k tomu na Dexholdera? Vážně jsem byl tak naivní? Vystavil jsem Pulse takovému nebezpečí jen proto, že jsem si řekl 'ej, Pokédex zdarma, tak proč to nezkusit'? Cítím se, jako bych vytěsnil veškerý okolní svět a uzavřel se do nějaké tmavé, černé bubliny výčitek a provinění. Tohle jsem nechtěl. Jediné, o co jsem se snažil, bylo pomoct. Fajn, možná jsem si chtěl tak trochu dokázat, že jsem měl tehdy přeci jen pravdu, ale... Počkat, počítá se to do mé viny? To Puls dopadl takhle kvůli mé sobeckosti? Slyším, že na mě Pyrite mluví. Vnímám, co říká, i když mi smysl těch slov nějak nedochází. Dostaneme ho zpátky? Zbláznil se? To si to chce jen tak napochodovat do doupěte záporáků? ...Bojím se. ...Tak hrozně moc se bojím.

Pyrite - 07. července 2016 14:00

(30. listopadu 2014 18:37) Wake-up slap Jasper nereaguje. Chvíli stále tisknu jeho ramena a bezmocně zírám na jeho záda. "Nehodláš to teď vzdávat, že ne?" řeknu rozechvělým hlasem. Trochu s ním zatřesu. "... Copak si nepamatuješ, co jsi mi řekl předevčírem?! Ještě není nic ztracený!" ... Na tomhle budu muset trochu jinak. Pomalu se zvednu, obejdu ho a dřepnu si přímo před něj, přičemž ho oběma rukama donutím se mi podívat do očí. "Teď mě dobře poslouchej! Jestli to vzdáš teď, tak pro Pulse nezbyde žádná naděje!!" vyjedu na něj co nejdůraznějším tónem. "Jedna věc je vykašlat se na misi, druhá věc je vykašlat se na přítele! Nezkusit ho jít zachránit je prakticky jako ho vlastnoručně pohřbít!!" Ano, uvědomuju si, jak krutě teď zním. Vivat upřímnost. Ale je mi jedno, jestli mi za to Jasper teď jednu vrazí. Musí se probrat.

Jasper - 07. července 2016 14:01

(30. listopadu 2014 19:08) ...Moc rychlá změna módu? Cítím, jak mi něco třese rameny. Fajn, to něco bude muset být Pyrite. Kdo jiný by to byl? Vzdávat? Jak bych se mohl vzdát, když už je to všechno... ...prohraný? Najednou mám Pyritův obličej přímo před sebou. Posmrknu a sklopím pohled, abych se mu nemusel dívat do očí. Se sevřenými pěstmi poslouchám jeho zvýšený tón hlasu. Jemu se to mluví. Chtěl bych ho vidět, jak by reagoval, kdyby unesli místo Pulse Snowballa. ...Ne, na to nesmím myslet. "Já to vím!" ujede mi vyšší hlasitostí, než jsem čekal. "Myslíš si, že jsem se nechtěl vrhnout těm hovadům po krcích a vlastnoručně je zaškrtit v okamžiku, kdy se Pulse dotkli?!" Tohle bych neměl dělat. Neměl bych křičet na osobu, která se mě jenom snaží postavit zpátky na nohy a dostat z depkoidního deliria. Ale nemůžu si pomoct. Bolí to. "A samozřejmě, že Puls má naději." odseknu, odrazím mu ruce a stoupnu si. Tělo se mi ještě pořád třese, jako by bylo obalené aspikem. Nedokážu popsat, do jaké úrovně se můj strach... panická hrůza... dostala v tenhle moment. Jedním prudkým pohybem zvednu ze země ležící, zaprášenou tašku. Hodím do ní prázdný Pulsův pokeball a otočím se na Pyrita. "Ta mise je mi teďka upřímně u prdele." V koutcích očí mi ještě pořád zůstaly malé slzičky, jako pozůstatky po mém, stále pokračujícím, nervovém zhroucení. Pravda je, že až po tom Pyritově proslovu jsem si uvědomil, že nechat Pulse Pulse by znamenalo ho už nikdy neuvidět. Arceus ví, co by s ním ty hovada prováděly. Pokusy, mučení jen tak pro zábavu, různé ilegální obdoby pokémoních zápasů... umím si toho představit hodně. Navíc, když si vzpomenu, jak se Puls tvářil... Otočím se ke svému kolegovi zády. "Jdu si pro něho." houknu a pomalu se vydám směrem, kterým by, co si matně vybavuju z mapy, měla být Power Plant. Nenechám nikoho, aby se mi postavil do cesty.

Pyrite - 07. července 2016 14:03

(30. listopadu 2014 19:34) Do akce ... Tohle bylo trochu rychlejší, než jsem čekal. Ten výraz, který se Jasperovi najednou objeví na tváři, mě sám o sobě dost zaskočí. A když se zničehonic se postaví nohy a je připravenej jednat, nestačím zírat. Rychle se ale vzpamatuju, postavím se na nohy a dohoním ho. Dramaticky zahrabu v tašce. "Hej, možná se ti bude hodit tohle." podám mu dva stříbrné disky. TM78 a TM55. Jedno nalezeno tehdy v Mt. Moon, druhé před několika málo hodinami za tou legrační skálou, co vypadala jako hodně vysokej a šišatej Nosepass. "... Odmítnutí se nebere jako odpověď."

Jasper - 07. července 2016 14:04

(30. listopadu 2014 20:25) Marshtompův nový moveset Zastavím se a s kývnutím přijmu od Pyrita TMka. "Díky." brouknu polohlasem, vytáhnu z kapsy mikiny Pokédex a začnu se v něm čachrat. To jsou zatraceně dobrý útoky... A jako by se mi Arceus chtěl omluvit za všechny ty šlamastyky, Tad se je může naučit oba dva. Aspoň v tomhle je štěstí na mé straně. Tentokrát se mi má TM-nervozita velkým obloukem vyhne, takže bez problémů nechám Tada se naučit jak Bulldoze, tak Scald. Strčím si Pokédex zpátky do kapsy, pevně zapnu zip a otočím se na Pyrita. "Jo, jen tak mimochodem..." Mému... poměrně kamennému výrazu uteče jedno malé pousmání. "Ty jdeš se mnou." Chytnu svého Johto kolegu za zápěstí (protože ruka je moc homo) a táhnu ho za sebou, jak si to tak rozhodně kráčím k Power Plant za záchranou svého králíka.

Pyrite - 07. července 2016 14:06

(30. listopadu 2014 20:52) Připraveni kácet planty. Power Planty. Trpělivě vyčkávám, až je Jasper hotov se svými TMky. Pak je čas vyrazit. "Jako kdybych měl v plánu tě v tom nechat." povzdechnu si se slabým úsměvem a nechám se táhnout. "Jen tak mimochodem... doufám, že jdeme dobře." ... Ne, vážně nechci být partypooper, ale ještě doteď jsme ani nevěděli, kterým směrem je támhleta skála, natož nějaká Elektrárna. Ti hajzlové sice odletěli nějakým tímhle směrem, ale... Well, pevně doufám, že Jasper má prostě jen lepší paměť, než by se zdálo.

Jasper - 07. července 2016 14:08

(30. listopadu 2014 21:08) Vzhůru k elektrárně "Taky doufám." povzdechnu si polohlasem. Po nějaké době směřování rovnou za nosem (během které jsem postupně pustil Pyritovo zápěstí, protože se vážně nezdálo, že by se mnou šel nějak nedobrovolně) se dostaneme k první vysoké trávě za delší dobu. Břeh řeky od nás odděluje bílý, plaňkový plot a támhle... Moment... To je Pokecentrum?! Takže jsem měl pravdu a vážně tu nějaké je?! Zamířím si to přímo k němu, přičemž nechám Pyrita, ať se klidně ještě chvíli motá mezi naštvanými Rattatami. Jen co dojdu k budově, uvědomím si, že jsem možná jásal moc brzo. Už na první pohled bylo poznat, že tohle Pokecentrum je úplně jiné než ta, na která jsme narazili ve městech. Bylo o hodně menší a podle oprýskané omítky, uvolněného Poke symbolu, černých oken a zeleného porostu by se dalo říct, že tu stojí už hodně dlouho. Samozřejmě, že není v provozu. Co jsem si taky myslel. Celé prostranství obklopuje pořád ten samý, bílý plot. Po levici mám nějakou začouzenou ceduli a přede mnou... ...Přede mnou vyčuhují přes skálu čtyři komíny. Power Plant, našli jsme ji. Mávnu na Pyrita, přeskočím plot a v přikrčené poloze začnu pomalu postupovat kolem skalnatých výběžků dál k elektrárně. Pulsi, záchrana je na cestě.

Pyrite - 07. července 2016 14:10

(30. listopadu 2014 22:04) Not yet. Ugh, to bylo vážně optimistické. Každopádně kupodivu se skutečně někam dostáváme, jelikož po nějaké době rychlé chůze skalnatá ledge-ovitá cesta končí rozlehlou planinou vysoké trávy a pak řekou. A na dohled se objeví... Pokécentrum?! ... Při bližší inspekci je ovšem docela jasně znát, že do téhle budovy už pěknou dobu nikdo nevkročil. Sakryš. Po tom, co se Jasper rozběhne k plotu, se otočím a spatřím i komíny, nepochybně patřící Elektrárně. Ovšem než se Jasper stačí vrhnout přes plot, rychle ho strhnu zpátky. "Aby bylo jasno, právě se vrháme nepřátelům přímo do hnízda." řeknu polohlasně, zatímco sahám k sobě do tašky. "Nemám tušení, kolik jich tam bude, ale jstli se jim tam jen tak vrhneme, pravděpodobně nás rozdupou na maděru." Pomalu vytáhnu Snowballův Pokéball a přivolám svého Pokémona ven. Snow je pořád v bezvědomí, takže mu vsunu do tlamičky Revival Herb, což ho okamžitě probudí, prskajícího nechutí. "Vítej zpátky, Snowe." Snow mi věnuje znechucený pohled - vím, že tu medicínu nesnáší, ale je to podstatně šetrnější k jeho organismu než fabrikované Revivy, konec diskuze -, ale to už ho zase vrátím zpět do Pokéballu. Místo toho ještě přivolám Flan a vyléčím ji Orany přímo ze stromku (poněvadž jsem dneska ještě nesklízel). "Okay." Zandám Pokébally a otočím se na Jaspera. "Co ty a tvůj tým? Jsou všichni v pořádku?" Jakmile jsou naše týmy plně restorovány, můžeme se pomalu vydat k Power Plant. Ale skutečně pomalu... Mám totiž pocit, že od řeky slyším nějaké hlasy.

Jasper - 07. července 2016 14:11

(02. prosince 2014 20:47) Úkol pro Zubatku Se založenýma rukama, opřený o plot, sleduji, jak se Pyrite věnuje svému týmu. Heh, chudák Snow. Na otázku jenom pokrčím rameny, "Celou dobu byli v pokéballu, jsou v pohodě." Když Pyrite konečně dá své svolení, přeskočím plot a v přikrčené poloze začnu pomalu postupovat kolem skalnatých výběžků dál k Elektrárně. Jakmile se dostaneme dostatečně blízko, vytáhnu Zubatův pokeball a pustím netopýra ven. Když Zubat vidí, jak se tvářím, radši se ode mě tentokrát drží dál a nevrhne se mi kolem krku, nebo něco. Ukážu směrem k budově. "Tam, Power Plant." svěsím ruku zase podél těla, "Potřebuju, abys tam zaletěl a našel Pulse. Jakmile ho uvidíš, vrať se sem. Nenápadně. Rozumíš?" Lítající obludka se chvilku dívá směrem k Elektrárně, chvilku na mě, pak zase k Elektrárně... ale vypadá to, že pochopil, co po něm chci, protože zaplácal křídly a namířil si to přímo k budově. Tak, a teď čekat.

Pyrite - 07. července 2016 14:12

(03. prosince 2014 18:03) U nepřátelského hnízda Zatímco Jasper vyslal Zubata na průzkum terénu, opatrně očima mapuju okolí. Pohled mi nakonec uvízne na několika černých uniformách, shromážděných u břehu řeky. Nevím, co dělají, ale radši šťouchnu do Jaspera a s varovným pohledem na ně ukážu. Protože ať už nás vyhmátne kdokoliv, nebude to dobrý. "Jak se dostaneme dovnitř?" syknu. "Není možný, aby si nás při cestě ke vchodu nevšimli! A to ještě pořád nevíme, kolik jich je uvnitř..." Teď, když nás od nepřátel dělí jenom pár desítek metrů, na mě zase začíná doléhat strach. Tehdy jsem byl optimistickej, protože jsem se snažil Jaspera dostat zpátky na nohy... Ale určitě máme šanci to zvládnout... ?

Jasper - 07. července 2016 14:14

(03. prosince 2014 20:53) Speciální agent Zubat Přikrčený u paty skály sleduji, jak Zubat odlétá pryč. Snad opravdu rozuměl tomu, co jsem po něm chtěl. ...A snad mají ty jeho sonické vlny dost daleký dosah. Z rozjímání mě vyruší Pyritovo varovné šťouchnutí. Podívám se na týpky u dveří... ...Moment. To si vážně myslel, že půjdeme vchodovýma dveřma? "Můžeš být v klidu, mám plán." šeptnu a začnu netrpělivě vyhlížet netopýřího Pokémona. Ten se po dalších pěti minutách vrátí. A přesně, jak jsem předpokládal - grunti mu nevěnovali nejmenší pozornost. "Tak co, víš, kde je?" zeptám se obludky polohlasem. Zubat přikývne (teda, aspoň jsem doufal, že je to přikývnutí) a vrhne se mi po krku. "...Teď vážně není vhodná doba." zamumlu a odtrhnu si netopýra opět od kůže a otočím se čelem ke skále. "Fajn, tak jdeme na to." zamumlu a začnu pomalu a co nejtišeji šplhat po zastíněné straně skalního masivu.

Pyrite - 07. července 2016 14:15

(03. prosince 2014 21:41) Cesta dovntiř Pomalu se začnu plížit za Jasperem, zatímco celou dobu hlídám pohyby těch několika trenérů před vchodem. Vezmeme to přímo po skalách, odtud na střechu, kde mám celou dobu srdce až v krku, protože kdyby se jeden z těch týpků jen na sekundu otočil, viděl by nás. Ale vypadá to, že štěstí projednou stojí na naší straně a my se v bezpečí dostaneme na jednu z kovových konstrukcí, odkud pomalu opatrně slezeme do okna. ... Elektrárna vypadá překvapivě neudržovaně a... poněkud opuštěně. Moment, opuštěně? Tohle je opuštěná Power Plant?? Co tu teda sakra ti černouniformějci vůbec dělají?? Každopádně chodbou se nesou všemožné kroky a hlasy. Po tom, co se ocitneme vevnitř, se každou chvíli tisknu ke stěně a nejdřív kontroluju, jestli v naší blízkosti nikdo není... Narozdíl od Jaspera, kterej docela jasně odmítá plýtvat časem a následuje Zubata s podstatně menší obezřetností. Ale naštěstí se zdá, že máme dneska opravdu neuvěřitelné štěstí a kromě jednoho momentu, kdy se před skupinkou nepřátel stihneme rychle schovat za roh, se přes Power Plant pohybujeme prakticky bez úhony. Dokonce několika momentech stihnu i sbírat opuštěné předměty. ... A pak se dostaneme k Pulsovi. V té nejzastrčenější zadní místnosti. Přivítá nás pohled na toho samého chlápka z předchvíle. Momentálně má venku jak svého dobře známého Kabutopse, tak Sandslashe. Přičemž oba mají své drápy a zuby namířené Pulsovým směrem. A chlápek se směje. On se... tomu vážně směje.

Jasper - 07. července 2016 14:17

(04. prosince 2014 09:47) A zase nám začíná drama Teď jsem rád za ten trénink z předchozí route, protože se mi noha po uvolněných kamíncích smýkne méně často, než bych předpokládal. Ne, vážně, možná, až skončím s misí, vrátím Pokedex a podobně, tak se dám na Hikera. Pulsovi by se skály taky mohly líbit. Nevýhodu proti Geodudům by vykompenzoval Tad... pokud mi ho tedy nechají. Tyhle a jim podobné myšlenky hodím ale za hlavu hned, jak se dostaneme na střechu. Sakra, tohle jsem nedomyslel. Jsme tu moc na očích. Jako, jasně, pokud si nás týpci u řeky všimnou, tak se jimi můžeme probít a vejít hlavním vchodem, ale... byly by to komplikace. Chtěl jsem se dovnitř dostat nepozorovaně, popadnou Pulse, nakopat prdel tomu tamtomu hovadu a zase hezky rychle vypadnout. Naštěstí jsou ale neRocketi příliš zaneprázdnění pozorováním Magikarpů, nebo čeho a my se na pohodu dostaneme k tyčím. Hop po nich dolů a přímo do otevřeného okna. "A teď kudyma?" šeptnu k Zubatovi, který okamžitě pootevře tlamičku. Jasně, jasně, osonikuj si to tady, hlavně nás dostaň k Pulsovi. Okolí tak trochu nevnímám, rázuju si to (pořád ještě co nejtišeji) za netopýrem. Pyrite se tiskne ke každýmu rohu... což nás jednou tak trochu zachrání, když potkáme nějaké černooděnce. A pak konečně uvidím Pulse. Jen tak mimochodem, ta situace, ve které se králík nachází, se mi vůbec nelíbí. Sevřu zuby a naštvaně stisknu v dlani pokeball. Já toho chlapa zabiju. Hodím pohledem po Pyritovi a zmáčknu tlačítko. "Být tebou se něčeho chytnu." "Tade..." syknu, když se Marshtomp objeví vedle mě, "Bulldoze." Podlaha se začne třást. Ne tak silně, jako při Earthquake, ale pořád to stačí na to, aby se Týpek zapotácel a padl na zem. "Ty, pro Pulse!" houknu na Zubata. Teď už je sračka se skrývat. Á vzhledem k mé volbě prvního moveu předpokládám, že se na nás každou chvíli sesypou grunti ze všech stran. "Nemůže Snow udělat něco se dveřmi?!" křiknu na Pyrita, aby mě bylo přes ten hluk slyšet, "Zmrazit je, nebo tak něco?!" Vražedně se podívám na Týpka, pokoušejícího se zvednout zpátky na nohy. Tohle mu neprojde.

Pyrite - 07. července 2016 14:19

(04. prosince 2014 12:21) Bro v ráži Asi jsem měl podobnou reakci očekávat... Ale ta zuřivost v Jasperových očích mě dost zaskočila. Než se naděju, naše nenápadnost se otřese v základech. Doslova. Sotva stačím prudce drapnout okraj zdi, když se celá místnost otřese pod náporem Bulldoze. Chlápek se svalí na zem a Jasper vyrazí přímo k němu, zatímco já zůstanu trčet u vchodu. "D-dveře?!" panicky kouknu na prázdnej dveřní rám, kterýho se právě držím v zájmu svý rovnováhy. "Tady nejsou žádný dveře!!" Venkovní chodbou už se ozývají zrychlené kroky a výkřiky. Okamžitě se zase napřímím a vypustím ven Flan. Uběhne sotva pár sekund, než na konci chodby zahlédnu mihnout se černou uniformu. "Flandre, Smoke Screen!!" vykřiknu a Quilava okamžitě poslušně naplní celou chodbu černým dýmem. Halou se okamžitě rozezní zvuky prudkého kašle. Prudce se otočím zpátky do místnosti. "Jaspere, musíme rychle pryč!!!"

Jasper - 07. července 2016 14:20

(04. prosince 2014 14:41) ...Já toho debila fakt zabiju "Neodejdu, dokud tenhle kretén nedostane nakládačku." zavrčím. Tad se plácá na druhé straně místnosti s Kabutopsem, Sandslash ani nevím, kam zmizel, každopádně... Slyším z chodby kroky a Pyrita, jak křičí příkazy. For Arceus' sake... "Tak nějaký udělej!" houknu a pohledem propíchnu Týpka pode mnou, "Ještě tady chvíli zůstaneme." Všimnu si, že Zubat nějak nastrkal do Pulse... něco, co ho postavilo na nohy. Šikovná obluda... asi si ho vážně nechám. Ale teď... "Ty ses smál, nemám pravdu?" kleknu si k němu a chytnu ho za límec uniformy, "To ti to připadalo tolik zábavný?" zavrčím a přirazím mu hlavu zpátky k zemi.

Pyrite - 07. července 2016 14:23

(04. prosince 2014 15:15) Barikáda Venku na chodbě nastává pořádnej chaos. Ačkoliv je všude hustý kouř od Flanina útoku, nepřátelé se evidentně i tak snaží dostat do místnosti. "Flan, Ember! Je jedno kam zamíříš, hlavně je udrž v bezpečné vzdálenosti!" Flandre bez řečí začne do mraku kouře pálit jednu ohnivou střelu za druhou, na obě strany chodby. Ozve se pár ran a bolestných výkřiků, následovaný zvuky vypouštění Pokémonů. Jestli tam někde bude i voda, jsme v háji... "Jaspere, pospěš si!!" křiknu zoufale do místnosti. "Chápu, že seš naštvanej, ale jsme ve slepý uličce a třicet jich neporazíme!!"

Jasper - 07. července 2016 14:24

(04. prosince 2014 20:09) To ti patří, Typane! "POČKEJ!" už poměrně vytočeně houknu směr chodba protože, jako, mám tu věci na vyřizování! Asi po patnácti minutách vyřizování si účtů, kopání, vztekání se a upouštění páry konečně nechám Týpka Týpkem, hodím po něm poslední, nasraný pohled, vezmu Pulse do náruče, mávnu na Tada, ještě pořád plácajícího po polomrtvém Kabutopsovi a namířím si to za Pyritem. Grunti už jsou skoro u dveří a Flan začíná vypadat poměrně vyčerpaně. "Hotovo, můžeme jít." kouknu na svého kolegu a podrbu Pulse ve svém náručí mezi ušima.

Pyrite - 09. července 2016 11:40

(04. prosince 2014 20:41) Rychle pryč "... poč... ?!" Ok, vážně mám pochopení pro to, že ho únos jeho pokémona hodně naštval, ale sakra, na tohle vážně není ČAS!! Ale nakonec se Jasper ráčí sbalit a milostivě nám povolit útěk. Ok. Za tu nekonečnou dobu, co mydlil toho random týpka, jsem stačil vymyslet improvizovanou únikovou strategii. "Flan, switch!!" Flan, touhle dobou už slušně unavená, se poslušně vrátí. Okamžitě přehmátnu na druhej Pokéball. ... Pevně doufám, že Snowballův požitek z bolesti ostatních je silnější než jeho nálady, protože momentálně máme jen pár sekund a pokud odignoruje můj příkaz... ... "Snowballe!" Spheal se zjeví na scéně s otráveným výrazem jako vždycky. Zatnu obě pěsti. "Ice Ball směr Chodba vlevo, dej do toho všechno!!" rozkážu s rukou nataženou příslušným směrem, odkud ze z pomalu mizícího kouře začínají rojit nepřátelé. "... TEĎ!!" A tak se Spheal s plnou parou rozjede jako obrovská ledová kulečníková koule přímo proti nepřátelům. Prudce popadnu Jasperovo zápěstí. "Rychle!!" Co nejrychleji ho začnu táhnout cestou, vytvořenou z na stranu popadaných/poházených černouniformějců. Pevně doufám, že je náraz tak zblbne, že nebudou mít dost času na to se zvednout a pronásledovat nás. ... Rozhodně nemáme čas na to to znova vzít oknem, takže zamířím směrem, kterým je hlavní vchod a doufám, že všichni, i ti týpci, co byli předtím u řeky, jsou momentálně uvnitř. Zdá se, že díkybohu jo. Po tom, co se dostaneme ven, Snowballa za běhu rychle vrátím do Pokéballu, konečně pustím Jasperovu ruku a společně pokračujem směrem plot. Vypadá to, že se opět budem muset schovat někde ve skalách. ... Svištění. Najednou se všude rozprsknou jiskry, když mě něco prudce zasáhne do pravého ramene. A začne to pálit. Příšerně pálit. ... Uslyším sebe samotnýho řvát bolestí, než mi povolej nohy a já spadnu na zem.

Jasper - 09. července 2016 11:41

(05. prosince 2014 17:30) Dramatický zdrh ...Fajn, a co teď? Chodba před námi je zamořená nepřáteli, kouř začíná polevovat a... počkat, to mají elektrárny tak málo oken?! Možná bude naší jedinou možností vytáhnout zase ten trik se Zubatem... pak se ale ukáže, že i Pyrite má pár es v rukávu. Snowball se objeví vedle svého trenéra... a já schovám své Pokémony do pokeballů přesně včas, abych měl volné ruce na útěk, protože mě můj Johto kolega popadne za ruku a běžíme vstříc zapadajícímu slunci. Teda, je mi jasný, že nikdy nechci toho jeho lachtana naštvat, protože... no, to, že si z gruntů udělal kuželky, snad mluví za vše. Předpokládám, že vyskočíme oknem, ale Pyrite mě táhne přímo k hlavnímu vchodu. Bohudík se všichni záporáci přesunuli mezitím jinam, protože, upřímně, ta rage energie ze mě stačila poněkud vyprchat. Jakmile se dostaneme ven, stisk kolem zápěstí zmizí á běží se k plotu. Tentokrát si budeme muset najít lepší úkryt, aby nás zase nenašli... Na chvilku se otočím. Něčich rozzuřený Magmar si to šije za námi, pouští jiskry a... a Pyrite padá k zemi. "Hej, chlape, vstávej! Jdou po nás!" houknu na něho, ale nevypadá to, že by mě slyšel. Místo toho, aby se zvedl a pokračoval v běhu, se začne svíjet, jako by dostal eletrickej šok, nebo co. "Hoenn volá Johto!" křiknu po něm zoufale, ale opět, žádná odezva. Tady přece nemůžeme zůstat! Tiše zanadávám, vypustím z pokeballu Zubata a popadnu kroutícího se Pyrita do náruče. "Supersonic!" Netopýr nadšeně zaplácá křídly a otočí se k Magmarovi, který se během momentu začne motat dokolečka dokola. Já mezitím s Pyritem v rukou zdrhám přes plot k Pokecentru, se Zubatem v patách. Nikdy bych nevěřil, že je to Johto tloušťky špejle tak těžký... Jakmile dorazím(e) k opuštěné budově, s podstatnou námahou otevřu dveře (přičemž Pyrite na chvilku skončí na zemi) a za chvilku už blonďáček leží na příšerně zaprášený sedačce a já mu do pusy cpu Lava Cookie. Kdoví, jestli na něm ten Magmar nenechal Burn. Co blbnu, jasně, že na něm nechal Burn. "Ty, hlídej." houknu po Zubatovi, který okamžitě vylítne rozbitým oknem ven.

Pyrite - 09. července 2016 11:42

(05. prosince 2014 22:32) Tolik k mojí neustálé neschopnosti... Křik, dupot, šustot křídel. Nevím, co se děje... Moje smysly jakoby najednou skupinově zkratovaly. Jediný, co dokážu vnímat, je to, jak se mi žár zakusuje hloubějš a hloubějš do kůže. Nedokážu se ani pohnout, jenom se křečovitě držím za svoji pravou ruku a sténám. Bolí to. Příšerně to bolí. Stejně jako tehdy... ...Ne. Ne, tentokrát je to horší. Tentokrát kolem žádný oheň nehoří. Tentokrát tu není nic, co by mi řeklo, jestli je tohle utrpení skutečné nebo jestli jsem už dočista zešílel. Tentokrát... Tentokrát... ... "J-jdi ode mě pryč!!" vyjeknu a polonepříčetně odbiju cizí dotek ze svých rukou. ... cizí dotek... ... Moje hlava se pomalu začne zase synchronizovat s realitou. Rameno pořád nesnesitelně pálí a já musím zatnout zuby, abych nezačal zase skučet. Zaryju nehty levé ruky do pravé paže a pomalu skrz uslzené oči zaostřím na Jaspera, který... ... se tváří naštvaně a přitom ublíženě. Nevím, co z toho převládá... Okamžitě zamrznu. "Ah." Rychle si zpátky uvědomím naši aktuální situaci a franticky se rozhlédnu kolem. V místnosti je šero, prašno a docela prostorno. Chvíli si zmateně prohlížím dlouhý, prázdný pult po levé straně místnosti, než mi to konečně dojde. To nefunkční Pokécentrum... Opět se obrátím na Jaspera a chvíli na něj jen zaskočeně hledím. Už zase... mě zachránil...? Jeho pohled je pořád stejný. Okamžitě se do mě zabodnou jehly čirého pocitu viny. Sklopím oči. "J-já... Promiň. To jsem nechtěl."

Jasper - 09. července 2016 11:44

(07. prosince 2014 15:15) Princ na jaspisovém Rapidashi opět zasahuje "Hej..." houknu, když mě Pyrite odstrčí. Vždyť jsem zas tolik neudělal. Jen jsem mu zachránil prdel před nepřáteli a pokoušel se ho vzkřísit. Hell, měl by být vděčnej. Sednu si k němu a počkám si, až se uklidní. Pyrite si asi hodlá servat kůži z ruky, nebo co. Nakonec otevře oči. Celkově je nějaký celý rudý a uslzený. Z velké části ublížený výraz mi na tváři ještě chvíli zůstane. Ale tak, nebudu předstírat, že vím, o co jde, ale rozhodně je jasný, že za to nemůže jen bolest ze zranění, takže... buď hodný, Jaspere. "Jsi v pohodě?" zeptám se opatrně, jen co se trochu uklidní. C'mon, klopení pohledu? Vážně? Vždyť se zas tak moc nestalo. Konečně se mi podaří ten ublížený pohled shodit a zazubím se. "Ale no tak, vždyť se zas tak moc nestalo." poplácám ho po zádech, přičemž si dávám pozor, abych se vyhnul zraněnému rameni. "Každýmu se sem tam něco takovýho stane." Nabídnu mu sáček se sušenkami, mezitím co pošlu Tada s jedním ze svých triček prozkoumat, jestli tady teče voda (Scald by na popáleniny nemusel být úplně nejlepším řešením...). "Em..." začnu váhavě, "Víš, že jestli o tom chceš mluvit, tak můžeš, že jo?"

Pyrite - 09. července 2016 11:45

(07. prosince 2014 16:56) "jen" popálenina... Jasper kupodivu není ani zpoloviny tak naštvaný, jak jsem čekal. Ale i tak se cítím strašně. "... Omlouvám se." vydám ze sebe znova. "V-vážně. Málem... nás kvůli mě chytli..." Několikrát se zhluboka nadechnu ve snaze přestat sípat ze zadržovaného kňourání, pak zdravou rukou pomalu zašmátrám v kapse. Po chvilce vytáhnu Pokéball. "S... Snowballe...!" Spheal se objeví vedle gauče. Po spatření mého stavu zvíře neprojeví ani trochu sympatie... naopak mi věnuje pohled "ty-padavko". Zatnu zuby. "Můžeš prosím nějak... šetrně... zmírnit to pálení?" poprosím svého pokémona. Vím, že se Jasper vedle mě taky snaží pomoct, ale jen mlčky zavrtím hlavou. Ne, už jsem ho stál dost problémů... tohle musím zvládnout sám. Znovu se zhluboka nadechnu. "Promiň, já... Jsem v pohodě. Jen... D-dej mi chvilku." ... Jenže jakmile se mojí ruky dotkne Powder Snow, ze všech sil si zacpu pusu zdravou rukou a raději se kousnu do dlaně, abych nezařval jako raněný zvíře. ...Tohle rozhodně v pohodě jen tak nebude...

Jasper - 09. července 2016 11:46

(07. prosince 2014 19:03) "Jen" popálenina?! Ne, vážně, moc to řeší. Chytili nás? Nechytili. To je snad hlavní, ne? Nevím sice, za jak dlouho jim dojde, kde se schováváme, ale zatím je to v pohodě. "Klid, chlape." povzbudivě se na Pyrita usměju. ...Ten kluk je fakt hromádka nervů. Zkoumala vůbec Yellow nějakou tu psychickou stabilitu záchranného týmu, než nás poslala na cestu? Heh, říká ten pravej... Netrpělivě se podívám po dveřích do zadní části Pokecentra, kterými zmizel Tad, jestli už se náhodou nevrací i s mokrou hadrou... teda, tričkem. Vypadá to ale, že se Pyrite o své zranění chce postarat sám. "Počkej, poslal jsem Tada..." Můj kolega mi ale věnuje jen nesouhlasné zavrtění hlavou. He? Proč? Nechci mu přece amputovat ruku, nebo tak nějak, jen se snažím pomoct. Zase se mi vrátí ublížený výraz, který ale velice rychle zmizí, jakmile se Snowballův Powder Snow dotkne Pyritovy kůže. "Do Kyogreho prdele!" zanadávám a pokusím se o jediný povzbudivý gesto, co mě napadne, tudíž položení svý ruky na zdravý rameno. "...To nemůžeš být trochu opatrnější?!" houknu na lachtana. Ne, že bych byl nějaký expert, ale co vím, tak podchlazení rozhodně není dobrá věc. "A ty," otočím se na Pyrita. Ublížený výraz je dávno ten tam. Aktuálně bych přítomnou blonďatou kedlubnu nejradši přiškrtil. "Ty ROZHODNĚ v pohodě nejsi. Tady budeš sedět, dokud se Tad nevrátí s vodou, povinně si dáš sušenku a budeš držet toho vražednýho lachtana daleko od svýho ramene, rozumíš?!" Zvednu se ze sedačky a, abych neřekl víc, než bych chtěl, radši jdu prohledat pulty, jestli tady náhodou někdo nenechal nějakej item.

Pyrite - 09. července 2016 11:47

(07. prosince 2014 19:45) Kník. A tak nás Jasper seřve jak malý holky. Nejdřív Snowballa, kterej si to podle jeho výrazu vezme nadmíru osobně, a pak i mě. Pomalu se narovnám na sedačce a poraženě se zadívám na svoje nohy. Mlčky převezmu sušenku a začnu ji nepřítomně ožužlávat... Na jídlo momentálně nemám ani pomyšlení, i když jsme o hladu byli prakticky celej den. Jasper zmizí pro... nevím pro co. Pokud vím, tak tahle budova je opuštěná a nejspíš se tu nenachází nic kromě prachu a pavučin, je zázrak, že tu vůbec ještě pořád stojí ten gauč. Ale radši už nic neříkám. Snowball se začne znuděně válet kolem... Rád bych mu na smířenou nabídl nějaký Berries, ale vzhledem k tomu, že se mi chce skučet při každým sebemenším pohybu a vzhledem k tomu, jak nešikovná je moje levá ruka, mu můžu hodit jenom půlku svojí sušenky. Která samozřejmě z ve Sphealoví zmizí jak pára nad hrncem.

Jasper - 09. července 2016 11:50

(07. prosince 2014 20:45) Jasper si hraje na doktora... už zase A tak prohledávám pulty, ve kterých samozřejmě nic není, protože, jak jsme si už řekli, tohle je opuštěný Pokecentrum. Kdyby jsme byli v Johtu, tak by bylo určitě prolezlý Spinarakama. Bohudík jsme ale v Kantu, takže se mezi prachem kromě nějakých Rattat nic neskrývá. Dveře jemně skřípnou a dovnitř si to narázuje Tad s tričkem nasáklým vodou v ploutvích. Pohladím ho po hlavě, vezmu si od něj tričko a zase si sednu k Pyritovi. Natáhnu mu ruku a beze slova mu načučeně začnu na ránu opatrně kapat vodu tak, aby stékala po popálenině v jemných stroužkách. To samé zopakuju ještě s druhou várkou, která u mě zanedlouho přistane díky iniciativnímu Tadovi. Jen, co jsem jakž takž se svojí prací spokojen, vytáhnu z Pyritovy tašky lékárničku a pečlivě mu přes tu rudou hrůzu začnu přikládat proužky gázy. Přičemž se pořád zvládnu tvářit naštvaně a uraženě.

Pyrite - 09. července 2016 11:51

(07. prosince 2014 21:40) Operace Jasper se po chvilce vrátí s látkou, nasáklou vodou. Když vezme moji paži, nečekám to a trochu kníknu. Rychle si ale přikryju pusu a v té pozici i zůstanu, protože podle jeho pohledu se s tím zas tak moc fackovat nebude. Ošetřování bolí. Pochopitelně. Do očích mi opět vhrknou slzy, ale snažím se být potichu a v nejhorších chvílích se hryžu do ruky. Ale po celém procesu musím uznat, že Jasper udělal, co mohl... "D...Děkuju." vydám ze sebe po operaci a pomalu se uvolním ze svojí křečovité pozice, přičemž si opatrně přejedu po ošetřeném rameni - a okamžitě s sebou cuknu. Jasně, pořád to bolí. A nějakou dobu nejspíš ještě bolet bude. Ale bůhví, jak by to dopadlo bez pořádného ošetření... A samozřejmě, můj rolák má teď na rameni propálenou díru jak hrom. Ugh, tímhle tempem za chvilku nebudu mít absolutně co na sebe.

Jasper - 09. července 2016 11:52

(08. prosince 2014 20:47) ...Konverzace? "Nešahat." zavrčím na Pyrita a uklidím doktorský sračičky zpátky do Pyritova zavazadla. "A jestli se ti odtrhne kůže, tak ji prostě připlácni zpátky na místo..." houknu, ještě pořád poměrně vytočeným tónem. Mám hlad. Jestli budeme pořád požírat jenom Lava Cookies, tak jich brzo budeme mít plný zuby. Jak já bych chtěl být v nějakém městě... ve funkčním Pokecentru... s teplými postelemi... a kuchyní. Tady tahle hrůza má snad vážně jen tu hlavní místnosti a nějaké postranní komůrky navíc. ...Prohledávat to tady ale nehodlám. Je to tu až moc děsivý. Uvelebím se pohodlněji na prastaré sedačce, sednu si do tureckého sedu a pustím z pokeballu Pulse, který se mi okamžitě přitulí k ruce. Ani se není čemu divit, po těch hrůzách, co dneska prožil. Přitáhnu si králičího Pokémona do klína a obejmu ho. "Tak co?" houknu po Pyritovi, aniž bych se něho podíval. "Budeš se dál motat v těch svých emo náladách, nebo se konečně dozvím, o co jde?"

Pyrite - 09. července 2016 12:02

(08. prosince 2014 21:11) Please don't kill me... Mlčky pozoruju, jak se červenovlas usazuje vedle mě a... zeptá se přesně na to, o čem se mi momentálně vážně nechce mluvit. Nevím, jestli jenom předstírá zájem aby řeč nestála nebo jsem se vážně choval tak strašně divně, ale... pokud teď budu mlčet, akorát strávíme další noc v atmosféře, která by jednoho udusila. Povzdechnu si. "Nejde vůbec o nic. Řekněme jen, že... jako malej jsem býval docela pitomej."

Jasper - 09. července 2016 12:10

(08. prosince 2014 21:19) Když naštvání nevydrží... "A kdo jako malej pitomej nebyl?" nadzvednu jedno obočí a podívám se na svého Johto kolegu. "Já bych o své dětské blbosti mohl napsat knihu..." ujede mi jedno zablýsknutí zubů, které ale hned zase skryju do neutrálního výrazu. No tak, taky mám právo být čas od času naštvanej. Nemůžu za to, že mi to ta moje pozitivní nátura pořád kazí. "Na souši i na moři - kronika pidi-Jasperova velice inteligentního počínání." ...Možná bych se měl vykašlat na trénování a radši se stát spisovatelem. Třeba by se z té knihy stal bestseller!

Pyrite - 09. července 2016 12:11

(08. prosince 2014 21:34) Sdílení jizev... doslova Unikne mi pousmání. "Huh. Každej asi někdy provedl nějakou pitomost." Chvilku váhám, ale nakonec si trochu poposednu, jednou rukou si rozepnu zip u vesty a opatrně, s minimálním kontaktem co se týče čerstvé popáleniny, co nejvíc zatáhnu za límec roláku a ukážu mu tak kousek zad těsně pod krkem. "... A bohužel někteří z nás si to teď musej pamatovat navždycky." Ta jizva není moc velká, ale rozhodně nejde přehlédnout.

Jasper - 09. července 2016 12:11
	(08. prosince 2014 21:47) Stará zranění Když se mi naskytne pohled na Pyritovu kůži, tiše hvízdnu. "No ty vole..." ujede mi a přitáhnu se blíž, abych si jizvu prohlédl zblízka. "To vypadá, jako by ses pokoušel zkrotit Groudona..." ohodnotím jeho válečné zranění, "A nebo aspoň hodně naštvanýho Camerupta." ...Stačilo mi vidět, jaký je ten mámin, když se naštve. Není to nic příjemnýho.

Pyrite - 09. července 2016 12:12

(08. prosince 2014 22:30) Zvířátka... Nenechám Jaspera kochat se moc dlouho a zase si upravím límec do původní polohy... Není mi to zrovna dvakrát příjemný tuhle malou památku takhle vystavovat. "To by aspoň bylo se čím chlubit." zabručim. "Ovšem moje desetiletý, pitomý a zbrklý já se pokoušelo chytit obyčejnýho Growlitha." Nevesele se zašklebím. "Growlitha, kterej měl trenéra. A trenér... nebyl zrovna soucitný."

Jasper - 09. července 2016 12:13

(09. prosince 2014 19:48) ...Utužování bromance? Prej? :'D "Oh... au." okomentuju sdělení, protože mě vážně nenapadá nic chytřejšího, co bych mohl říct. A vůbec, co je sakra Growlithe? Jasně, ohnivej typ, to jsem pochopil, ale...? "Ten trenér byl pitomec." soucitně ho poplácám po zdravém rameni, "Hold si malej kluk spletl trénovaného a divokého Pokémona. To se stává, neměl právo reagovat takhle." Zazubím se, "Aspoň můžeš říkat holkám, že je to fakt nějaký válečný zranění, nebo tak něco." A navíc, jizvy vypadají docela cool.

Pyrite - 09. července 2016 12:14

(09. prosince 2014 20:12) Aneko plz xD ...Samozřejmě že to byl pitomec. Kterej normální člověk zaútočí na neozbrojený desetiletý děcko? "Ehm... Když myslíš." Nic osobního, ale já jsem rád za fakt, že ji dokážu zakrejt trochu vyšším límcem. "Každopádně řekněme, že ta rána Emberem... ve mně vyvolala nějaký nepříjemný vzpomínky." Nevesele se usměju. "... Já vim, patetický." Znovu se instinktivně dotknu zafáčovanýho ramene a trochu s sebou cuknu. "... Jen doufám, že tohle nebude další do sbírky..."

Jasper - 09. července 2016 12:15

(09. prosince 2014 20:38) DVOUSTÝ PŘÍSPĚVEK!!! JDE SE PAŘIT!!! "Patetický nepatetický, každý má nějakou fóbii." pokrčím rameny. "Každopádně jsi mě ale dost vyděsil, když si sebou seknul o zem a začal rozhazovat ruky nohy všude kolem." zazubím se. Fajn, tehdy mi do smíchu vůbec nebylo, ale teď... no, teď po nás nejdou černooděnci a nesnaží se nám usmažit záda. Když si Pyrite zase šmátne na ránu, trochu se zamračím, "Řekl jsem nešahat." Další do sbírky... Nejsem doktor, takže nemůžu říct, jak velkou bude mít jizvu, ale předpokládám, že nějaká známka po setkání s Magmarem tam určitě zůstane. "Hele, trenéři se zraněním nevyhnou." pousměju se, "Vsadím se, že ti nejlepší mají tělo samej šrám a jizvu." "Aspoň, že je to jizva z boje a ne ze spadnutí z kola, nebo něčeho podobného." zazubím se. Ono to vlastně vážně je takový válečný zranění...

Pyrite - 09. července 2016 12:17

(09. prosince 2014 21:03) ... Well to nám ty témata na nadpisy došly rychle xD "... Promiň." zamumlám dneska už si postý. Nemůžu si pomoct. "A bojem bych to zrovna nenazval. Tehdy jsem ještě ani nevlastnil žádnýho Pokémona." Povzdechnu si. "Snowballa jsem dostal asi rok potom... A díky týhle malý příhodě jsem měl povoleno bojovat s Pokémonama až od čtrnácti let. Což je trapas, protože většina lidí v našem regionu vyráží na trenérskou dráhu už v jedenácti." ... ... Whoa, whoa. Moment. Vážně jsem právě někomu, koho znám asi čtyři dny, vyklopil svoji nejtraumatičtější věc z dětství? Něco, co jsem neřekl ani Kaynovi? Teda aspoň do tý chvíle, kdy se mi jednou málem povedlo uškrtit na límci zaháknutým ve dveřním rámu a on tu jizvu zahlíd. Proboha, to byla taky scéna za všechny prachy. ... Možná začínám žvanit až moc... "Ehm... Když už jsme u toho... Jak to vůbec vypadá u vás?" Udělám neurčitý gesto rukou. "S trenérama, odznakama... a vším ostatním. Pravda je, že zrovna o Hoennu nevím vůbec nic..."

Jasper - 09. července 2016 12:19

(11. prosince 2014 09:45) Přednášky z češtiny ftw aneb na co psát inteligentní nadpisy? "Bylo proti tobě použito násilí? Bylo. Tak to byl boj." povzbudivě se usměju... úsměv mi ale hned trochu povadne, jakmile je zmíněno trénování Pokémonů. ...Až od čtrnácti let. Heh, jasně. Prej "až". Kousnu se do rtu a pokusím se zase obnovit, jak nejlépe dokážu, široký úsměv. Teď není čas na lamentování nad minulostí. Teď tu mám nalomenýho parťáka, který potřebuje povzbudit. "Mně to jako trapas nepřijde..." pokrčím rameny, "Většina těch jedenáctiletých, co akčně vyrazili za dobrodružstvím, se zase hezky rychle vrátili domů, takže jsi o moc nepřišel." Jop, přesně tohle si říkám sám sobě, když na mě padne depka. "V Hoennu..." rychle si v hlavě sumarizuju to, co vím a co jsem slyšel od jiných, "Není to nic extra. Stejně, jako všude jinde, máš osm odznaků, které ti pak fungují jako vstupenka do ligy..." Ne, vážně, nevím o ničem, co by bylo na hoennským trenérským systému nějak zvláštního. Myslím, že o některých věcech mám dokonce i starý informace... "Šampionem je tuším už nějaký ten pátek... Wally? Jmenoval se tak?" Zamyslím se. Co vím od Brawlyho, tak když ho člověk uvidí poprvé, tak by do něj nikdy neřekl, že je oficiálně nejsilnějším hoennským trenérem. Ale to je tak všechno, co vím. "Jinak, z domova se taky většinou vyráží v jedenácti." Většinou. Pak jsou tu ti lidi, kteří se na to vyserou a radši zůstanou trčet doma.

Pyrite - 09. července 2016 12:20

(11. prosince 2014 19:41) Chillin' "Jo, a pak je tu Red, který ještě ten svůj jedenáctej rok vyhrál ligu a stal se dosud nejmladším Kantovským Šampiónem." zašklebim se. "... Hold někteří jsou už odmala předurčení k velkým věcem." Pak ale sklapnu a zaujatě poslouchám. I když nevypadá to, že by to v Hoennu bylo zase tak jiné. "Wally... Počkej jo, o tom nám říkali ve škole. Zářný příklad toho, jak se můžeme dostat až na vrchol i přes fyzické nedostatky. Docela síla ...Co se týče Johta, tam už post Šampióna nějakej ten rok patří Lancovi, Dračímu specialistovi." Na chvilku se zamyslím. "...I když, bylo nám řečeno, že byl kdysi poražen... Ale jeho vyzyvatel prý z neznámých důvodů titul odmítl." Mírně se nadzvednu nad zdravý ruce a polo-lehnu si na sedačku přičemž se sbalim do klubka, abych Jasperovi neokupoval jeho půlku. Nevím, kolik může být hodin, vzhledem k tomu, že okna jsou zabarikádovaná a světlo nám poskytuje zázrakem funkční otlučená žárovka na stropě, ale cítím se docela unaveně. Po dnešku asi není moc divu. "... Jak jsi se vůbec ty dostal na trenérskou dráhu?" zamumlám z čiré zvědavosti, zatímco hypnotizuju protější, kdysi snad lékařský pult.

Jasper - 09. července 2016 12:22

(11. prosince 2014 22:34) *yaaawn~* Poznámku o Redovi přejdu mlčky. Ještě pořád jsem nějak nevstřebal informaci, že ta živoucí legenda vážně existuje. Nechtějte po mně, abych s ním cokoliv a kohokoliv srovnával. ...Nechtějte. Pyrite chodil do školy. Samozřejmě, že chodil do školy. Vždyť je to trenér se vším všudy, tak proč by neměl chodit do školy? Ale i tak mě docela dost překvapí, že vůbec něco slyšel o hoennským Šampiónovi. Když vezmu v potaz vzdálenost Johto - Hoenn... Třeba já o tom jejich Lancovi nikdy neslyšel. Ale tak zase já do žádný trenérský školy nechodil. Vždyť na ten náš ostrůvek by se snad žádná ani nevešla. Oukej, tohle nechápu. Proč by někdo odmítl titul? Vždyť poražení Šampióna... to musí člověku hodně zabrat. "Proč by někdo něco takovýho dělal?" nechápavě nadzvednu obočí. Ne, vážně. Co je to za blbost? Á pak přijde otázka, u které si opravdu nejsem jistý, jak na ni sakra odpovědět. Upřímně? Ani na ni nechci nějak extra odpovídat. "Nedostal." reaguju jednoslovně a pomalu si stoupnu. "Už je pozdě. Měli bychom se pořádně prospat." otočím se na patě, přejdu ke své tašce a začnu hledat spacák.

Pyrite - 09. července 2016 12:23

(11. prosince 2014 23:01) Pár kostlivců zůstane ve skříni... S úsměvem pokrčim rameny. "... To jsem si taky říkal. Já i veškerej zbytek třídy. Nikdo neví proč, ani kdo to vlastně byl... A jestli se to vůbec stalo a není to jen nějaká drbárna. A samozřejmě pokud jo, tak Lance má nějakou hrdost a nechce se mu ten příběh zrovna rozhlašovat v detailech." Lance byl kdysi někdo, koho jsem dost obdivoval... Samotnýho by mě nesmírně zajímalo, co je na tom pravdy. Možná... Možná by stálo za to se zkusit zeptat někoho podobně významného... Jasperova reakce na moji otázku mě donutí překvapeně zvednout hlavu. "Ne...? Moment, tys... ?" ... A docela evidentně se o tom nechce bavit. Svraštím obočí, pomalu, s ohledem na svoje zranění se zase vysoukám do sedu a zaraženě ho pozoruju. ... Je tu snad něco, co se nesmí říkat nahlas? Po sérii zkoumavých pohledů se ale raději odvrátím. Nemám právo z lidí páčit něco, o čem nechtějí mluvit... Přecejen nemůžu čekat, že když jednou vyložim karty, všichni mi okamžitě ukážou i ty svoje. Třeba se to dovím časem... Pomalu se postavím na nohy, otočím se a kleknu si ke gauči. Chvilku zdravou rukou obhmatávám obrubu, pak zkusím trochu zabrat. Sedák se trochu nadzvedne, ale hned zapadne zpátky na místo. Povzdechnu si a otočím se do místnosti. "Jaspere? Pojď mi prosím pomoct něco zkusit..."

Jasper - 09. července 2016 12:24

(12. prosince 2014 23:43) *nadpis* Nope, o věcech týkající se mé "trenérské dráhy" se vážně nechci bavit. A už vůbec ne s osobou, kterou tady znám pár dnů. ...Fajn, to bylo pěkně hnusný, vzhledem k tomu, že já teď o Pyritově minulosti vím víc, než on o té mé. Ale tak asi už sám poznal, že nejsem úplně trenérovsky znalý trenér. Zvlášť po tom itemovým incidentu. Chvilku se přehrabuju v tašce, přičemž doufám, že Pyrite tohle téma velice rychle dropne. Naštěstí rychle pochopí, že se o tom nechci bavit a nějak se v tom nepřehrabuje. "Hmm?" položím čerstvě nalezený spacák na zem a jdu mu pomoct. ...Jenom, aby na nás ta sedačka nespadla.

Pyrite - 09. července 2016 12:25

(13. prosince 2014 00:13) Squateři Udělám gesto k obrubě sedáku a hmátnu tam, připravenej zabrat. "Zkusme to nadzvednout a překlopit." Díky tomu, že se mi chce řvát při sebemenším napnutí kůže na pravým rameni, nemůžu dostatečně zabrat oběma rukama, takže to chvilku trvá. Ale nakonec se nám podaří překlopit spodní část a po chvilce štelování zplacatit opěradlo. Ze sedačky se tak stane průměrně velká postel. "Není to zrovna Hotel Richissime, ale asi to bude lepší než včerejší kempování za skálou." poznamenám s unaveným úsměvem. ... A o pár sekund později prudce kýchnu, protože rozložení stoleté sedačky zvířilo docela dost prachu. No, pořád to ještě není zas tak strašný. Hend vzápětí jednou rukou nahmatám svoji tašku a v tureckém sedu se posadím na zem. ... Protože než padnu do mdlob, musím obstarat svoje bonsaje a samozřejmě i svoje Pokémony. Já bez večeře vydržím - pravdou je, že momentálně na jídlo nemám ani pomyšlení -, ale Flan a Snow si nezaslouží být o hladu jen kvůli tomu, že je jejich trenér momentálně tak trochu mrzák.

Jasper - 09. července 2016 12:27

(13. prosince 2014 18:02) Jde se spinkat Po pár ne úplně úspěšných pokusech a Pyritovým snažením o nenamáhání ramene akčně zpostelíme sedačku. Založím si ruce na hrudi a koukám na naše dílo. Fajn, opravdu bych nečekal, že prastaré verze Pokecenter měli v hlavní místnosti rozkládací postele. I když... kde jinde by spávali kolemjdoucí trenéři? Zkusmo zapíchnu prst do polstrování. Prach. Tolik, tolik prachu. Taťka by zešílel. Puls, který až do teď pozoroval, co to sakra provádíme, se radši přesunul dostatečně daleko, aby ho nezasáhl oblak zvedlého prachu. "Na zdraví." usměju se a vrátím se pro svůj spacák, který pečlivě rozložím přes tu hromadu stoletého prachu. Nehodlám se v tom svinstvu válet a navíc... pochybuju, že ta rozbitá okna nějak udrží uvnitř teplo. Pomalu se nasoukám do šusťavého materiálu a otočím se na bok, abych se podíval, co tam Pyrite ještě vyvádí.

Pyrite - 09. července 2016 12:30

(13. prosince 2014 18:24) Ještě nope Po tom, co sklidim, obstarám a zaleju Berries, vypustím svoje Pokémony a oběma věnuji pár plodů a kus RageCandy. Díky bohu, že jsem si jich ještě před odjezdem z Johta pár koupil, jinak by taky mohli zůstat o hladu. Protože donekonečna žebrat u Jaspera jeho báječné sušenky by bylo vážně neetické... Nakonec se zvednu a začnu si vybalovat spacák. Než se ale dohmatám ke spacím potřebám, moje ruka zavadí o PokeGear. Zastavím se, vyndám přístoj z tašky a jedním klikem oživím displej. Podle digitálních hodin není zase tak pozdě, ale venku by už měla být tma. Ohlédnu se na zabedněná okna a přemýšlím, jestli by nebylo rozumnější zhasnout, kdyby náhodou někde nepronikalo světlo a neprozradilo by náš úkryt. A hlavně... "Měli bychom zkontaktovat Yellow-san."

Jasper - 09. července 2016 12:31

(13. prosince 2014 18:44) No tak ne, no Tiše pozoruju jak Pyrite obstarává svoji cestovní zahrádku a pak i Pokémony. Mezitím se ke mně přitulí Puls, který ještě pořád vypadá, že je myšlenkama úplně někde jinde. Protože pokud by nebyl, tak už by byl Pyrite o jednu tyčinku chudší. ...Samotného by mě zajímalo, co to těm svým Pokémonům vlastně dává. Už se mi pomalu začnou klížit víčka... "He?" protřu si oči a zamrkám. "Yellow? A co jí jako chceš říct?" Trošku zívnu a podepřu si bradu rukou. "Že nás přepadlo něco, co vypadá jako Team Rocket, akorát místo eRek uctívají nedotáhlý trojúhelníčky a co mají zálibu v unášení králíků a tyranizování neplnoletých kluků?" Nadzvednu jedno obočí. ...I když, možná by jsme měli dát vědět, že jsme aspoň naživu.

Pyrite - 09. července 2016 12:32

(13. prosince 2014 19:20) Zavolat či nezavolat... "Když už nic jiného, měla by vědět, že jsme v pořádku." Posadím se na kraj lůžka a začnu se proklikávat komunikační aplikací. "A co ty víš, třeba o těch lidech bude něco vědět..." Nakonec se dostanu do kontaktů, ve kterých jsou zaregistrována pouze dvě čísla. Bill a Yellow. Najedu na to Yellowino, ale těsně před zmáčknutím se pozastavím. "... Nemyslíš, že jsou schopni odposlouchávat rozhovory... nebo tak něco, že ne... ?"

Jasper - 09. července 2016 12:32
	(13. prosince 2014 20:00) Mírně ospalý rozhovor Pokrčím rameny. "Netuším. A i kdyby, tak dokud přímo neřekneme, kde jsme a kam máme namířeno, tak to bude v pohodě." Na chvilku se zamyslím, jestli nemám zavolat Zubatku zpátky dovnitř. Ale tak, potřebujeme někoho, kdo bude v noci hlídat. Puls si toho už zažil dost, Tad by byl moc nápadnej, takže zbývá už jenom netopejr.

Pyrite - 09. července 2016 12:34

(13. prosince 2014 20:58) Zpráva a večerka "My možná, ale co Yellow-san? Co když ona potřebuje, aby nikdo nevěděl její lokaci?" ... Ok, možná, zase začínám být zbytečně paranoidní. Ale come on, opatrnosti není nikdy dost. "Pošlu jí zprávu." rozhodnu nakonec. "Beztak nevidím důvod, proč by v nejhorším případě měl někdo falšovat informaci, že jsme v pořádku, když se to neobtěžovali ani v případě ostatních Dexholderů..." dodám trochu rozechvělým hlasem. Na to radši nechci ani pomyslet... Zvlášť když nevíme, jestli jsou vůbec naživu nebo ne... Rychle kliknu na Message a v rychlosti vyklikám zprávu. Amarillo-san, nevím, jak bezpečná je dálková komunikace, ale přišlo nám vhodné vám aspoň dát vědět. Párkrát na nás bylo útočeno, ale jsme v pořádku. Ač nevíme, co jsou nepřátelé zač, docela očividně jsou jejich cílem naše Pokedexy... Ovšem nadále budeme pokračovat po plánované trase a brzy dáme znovu vědět. Po chvilce zmáčknu odeslat. Nevím, jestli bychom měli nebo neměli očekávat odpověď... nakonec se ale rozhodnu PokeGear nechat na očích a položím ho vedle tašky. Pak se konečně dám do rozbalování spacáku. "Měli bychom si pořádně odpočinout. Kdo ví, co na nás čeká zase zítra..."

Jasper - 09. července 2016 12:34

(13. prosince 2014 21:23) ...Perná noc Věnuju Pyritovi 'Really...?' pohled a zachumlám se hlouběji do spacáku. Na konspirační teorie je moc pozdě. Usnu snad ještě dřív, než se můj Johto kolega konečně uráčí si lehnout. ...Nebyla to hezká noc. Ani trochu. Pořád mi hlavou lítaly nejrůznější noční můry, většinou obsahující Pulse, moje rodiče a někdy dokonce i Pyrita ve smrtelném nebezpečí. A i když ve dne je představa šavlozubých Gravelerů v puntíkatých zástěrkách a s vidličkami v kamenných prstech docela dost vtipná, ve tmě opuštěného Pokecentra (ani jsem si nevšiml, kdy vlastně zhasla žárovka) je to hodně, hodně creepy představa. ...A když se člověk probudí a zjistí, že mu uslintaná hrouda šutrů ještě pořád oďobuje nohy, tak to vážně není nic příjemného. Vypísknu a rychlostí blesku jsem ven ze spacáku. Dech mám těžký, jako bych zrovna uběhl maratón a oběma rukama se držím za prsty u nohou. Co. To. BYLO?! Masožraví Graveleři přece neexistujou! Nebo... nebo snad jo...? Umřu...? Sežere mě ve spánku pochodující šutr...? Opatrně, pomaloučku, nadzvednu cíp spacáku a podívám se dovnitř. Ze tmy na mě zasvítí dvě naštvané oči. NOPE. ANI NÁHODOU. Velice rychle se odporoučím k pultu a skrčím se do klubíčka na popraskané podlaze. Nech si můj spacák, obludo! Jen mě nežer!!

Pyrite - 09. července 2016 12:36

(13. prosince 2014 22:05) Den pátý, cheers Když se po odeslání zprávy otočím k lůžku, Jasper už se nehýbe. No, nemám mu to za zlý, byl to dost těžkej den. Pomalu a opatrně natáhnu spacák na rozloženou sedačku a složim se na levej bok. Upřímně doufám, že se ve spánku budu co nejmíň obracet, protože to rameno při sebemenším dotyku pořád bolí jak čert. "Brou noc." zamumlám polohlasně do ticha a nechám Sandmana, ať si pro mě přijde. Což netrvá dlouho... --- Ráno mě vzbudí palčivá bolest. Když se rozkoukám, zjistím, že se Flandre ve spánku přitulila přesně tam, kam neměla. S tváří zkřivenou bolestí ji, aniž bych ji vzbudil, trochu odsunu a pomalu se vysoukám do sedu. Nebyla to zrovna nejpříjemnější noc... Noční můry, válení se po zraněným rameni, všudepřítomný prach... Ale well, pořád to bylo pohodlnější než minulý nocování na tvrdý zemi. Široce zívnu, nahmatám PokeGear a kouknu na čas. Je poměrně brzo ráno... Skvěle, můj obvyklej spánkovej režim se pomalu ale jistě obrací totálně vzhůru nohama. ... Když ale kouknu vedle sebe, Jasperův spacák je prázdnej. Je tohle vůbec lidsky možný? Jsou lidi jako on vážně permanentně předávkovaný kofeinem? Pomalu spustim nohy z lůžka, ještě jednou zívnu a zamžourám do polo-tmy opuštěného centra. "Jaspere?"

Jasper - 09. července 2016 12:37

(13. prosince 2014 22:14) Velice příjemné probuzení ...Zbytek noci tak nějak přežiju bez dalšího buzení. A když nepočítám nějakého toho upířího Weedla, tak i bez dalších nočních děsů a běsů. "...Ne, tati, vážně nevím, kam se poděla červená fixa..." zamumlu, "Zeptej se Pulse..." otočím se na druhý bok... a ozve se rána, jelikož jsem hlavou narazil do něčeho jakože fakt tvrdýho. Pomalu otevřu oči. "Au..." ucedím skrz sevřený zuby. Pomalu si začínám uvědomovat, že neležím na posteli ve svém pokoji, ale na pekelně tvrdé a špinavé podlaze Pokécentra muzejní kvality. ...Tak takhle rozlámanej jsem nebyl ani po té minulé noci venku.

Pyrite - 09. července 2016 12:38
	(13. prosince 2014 22:22) What Když se za starým ošetřovacím pultem ozve rána, nadskočim leknutím. ... Načež se ozve "Au". "... J... Jaspere?" Pomalu se postavim na nohy, dojdu na druhou stranu místnosti a nakloním se přes pult. Když uvidim rusovlase schouleného na zemi, nechápavě svraštím obočí. "... Co tu sakra děláš?"

Jasper - 09. července 2016 12:39
	(13. prosince 2014 22:30) ...nope Když uslyším svoje jméno, podívám se vzhůru. Pyrite se naklání přes hradby mé dočasné pevnosti s dost wtf výrazem. "Nebezpečí." zamumlu a protestivně znovu zavřu oči, "Mám ve spacáku obludu." ...Chci svoji postel. A teplou snídani.

Pyrite - 09. července 2016 12:41

(13. prosince 2014 22:42) Mateření "... Huh?" Ohlédnu se směrem k lůžku. V Jasperově spacáku se jasně rýsuje jeho Marshtomp a vedle něj čouhá jedno červené králičí ucho. "Um..." Naklonim se zpátky s kapkou na čele. "... To musel bejt nějakej špatnej sen. V tvým spacáku spěj jenom tvoji Pokémoni... A kdyby tam bylo něco, co tam být nemá, nejspíš by se tvářili jinak." Jasper pořád nevypadá, že by se mu zrovna chtělo na nohy. Povzdechnu si, vzápětí přelezu pult a dřepnu si vedle něj. "Hej, asi jsi neměl nejjednodušší noc, ale jestli chceš ještě spát, doporučuju se vrátit zpátky na lůžko. Tady na sebe akorát nabalíš prach a chytneš rýmu."

Jasper - 09. července 2016 12:42

(13. prosince 2014 22:54) Masožravý spacák Otevřu oči a pomalu se posadím. "...Toho spacáku se ani nedotknu." zamumlu a ospale si protřu oči, přičemž táhlé zívnutí na sebe nenechá dlouho čekat. ...Moment. Moji Pokémoni? Opřu se jednou rukou o pult a zvednu se na nohy. "H... hepčí!" kýchnu, jak rozvířím další prach. Fajn, s tou rýmou a prachem má Pyrite asi pravdu. Znovu zívnu a tak nějak, abych se u toho nepřerazil, přelezu pult. Přejdu k rozložené sedačce a nedůvěřivě se dívám na spacák, který se jemně zvedá a zase klesá v rytmu Tadova dechu.

Pyrite - 09. července 2016 12:51

(13. prosince 2014 23:04) Pomalý přechod do reality Nechám Jaspera, ať se se svýma nočníma děsama vypořádá sám, protože fakt věřím tomu, že měl jenom hodně těžkou noc. "Ještě není ani půl osmé, klidně si ještě na chvíli lehni." prohodím jeho směrem, přičemž mi slova pomalu zaniknou v dalším zívnutí. Nejsem zrovna nejsvěžejší, ale nemyslím, že bych byl ještě schopnej znova usnout. Koneckonců, zkuste se prospat s od slunce spálenýma zádama, natož s ramenem pomalu svlečeným z kůže. Znova se přehoupnu přes pult a přejdu k jednomu zabarikádovanému oknu. Mezi dvěma prkny je menší škvíra, kterou dovnitř centra proudí trocha světla a čerstvého vzduchu. Zhluboka se nadechnu. "Tak mě napadá..." Ohlédnu se Jasperovým směrem. "... Od Power Plantu už žádná jiná cesta nevedla, že ne?"

Jasper - 09. července 2016 12:57

(13. prosince 2014 23:14) Boogeyman "Byla tam řeka." řeknu po chvilce přemýšlení a zívnu, "...Ale pochybuju, že by Tad zvládl vézt mě, natož pak nás oba." Ta obluda, s kterou jsem se v noci setkal, mi prostě nedá... Pomaličku nadzvednu lem spacáku. Žádná příšera, jen přerostlý pulec a kleptomanský králík. Tad po chvilce otevře oči a vyleze z teplého materiálu sám. Puls ho nakonec neochotně následuje. Ještě pořád trošku nedůvěřivě zalovím ve spacáku... ucuknu rukou, jakmile mi prsty zavadí o neznámou věc a z pusy mi unikne kníknutí. O-pa-tr-ně vylovím neidentifikované něco z útrop pytle... "ÍÍÍK!" vypísknu, když si uvědomím, že držím za ocas polomrtvou Rattatu a urychleně ji odhodím Pyritovým směrem.

Pyrite - 09. července 2016 12:59

(13. prosince 2014 23:26) Nic osobního :D Trochu se protáhnu. "To je v pohodě, Snowball je zvyklej surfovat. Ale bohužel myslím, že ta řeka stejně nikam nevede." Pak se ozve zakvílení a na zem pleskne zemdlená Rattata. Chvíli na hlodavce civím, pak zvednu pohled na Jaspera. A okamžitě se chytnu za pusu, abych nevyprskl smíchy. Ne že bych měl moc velkej úspěch. "... P-promiň." vydám ze sebe, zatímco se pomalu dusím potlačovaným smíchem. "C-chápu, že to v noci asi bylo trochu jiný. Nejspíš bych se taky lekl." ... Ne že by to mezi mým chichotáním znělo moc přesvědčivě.

Jasper - 09. července 2016 13:00

(13. prosince 2014 23:47) Pfff Chvilku na myšího Pokémona jenom tak zírám, ještě pořád s nadmíru vyděšeným výrazem ve tváři... Pak se ale ozve zvuk, připomínající... upřímně, jediný podobný zvuk, co jsem kdy slyšel, bylo, když mamčin Camerupt dostal rýmu a pokoušel se vyfouknout sopel tak, aby zároveň nepustil do éteru příliš moc ohně. ...Když si uvědomím, že se Pyrite prakticky řehtá... TEN Pyrite, který se původně tvářil jak Nosepass na posledním tažení... zrudnu a okamžitě se začnu velice akčně věnovat skládání svýho spacáku. Teď už na spánek nemám ani pomyšlení. No tak jsem se lekl Rattaty, to je toho. Vsadím se, že kdyby se mi předtím nezdálo o tom, že si mě chtějí ugrillovat Graveleři, tak bych takhle nereagovat. ...Co si nalhávám, jasně, že bych takhle reagoval, i kdyby se mi zdálo o motýlcích a duze. Proč já vůbec vystrčil hlavu z baráku?

Pyrite - 09. července 2016 13:03

(14. prosince 2014 00:04) Menší záchvat "Promiň!" zakvílim znova mezi smíchem a schovám si obličej do dlaní. Pro boha živýho, proč to nejde sklapnout? ... Ok. Asi po minutě to rozdejchám. "Nic osobního, vážně." heknu, zatímco si rukama přejíždim po momentálně fakt bolavých koutcích úst. "Asi... asi se na mně trochu podepsala ta včerejší hysterie." Když se konečně cejtim zase klidnej, odkašlu si a pomalu se přidám k Jasperovi s balením. "Takže... Se vrátíme na tu skalnatou Route a pokusíme se najít jinou cestu?" promluvím už zase svým standardním klidným hlasem, zatímco si rovnám věci do tašky.

Jasper - 12. července 2016 18:51

(15. prosince 2014 20:27) Pls stop Ještě pořád jsem rudej až za ušima. Takovýhle situace vážně nemám rád. Vrhnu po Pyritovi hnusný pohled a dál se věnuju skládání pytlovitého materiálu do nějakého přijatelného tvaru. "Jasně, jasně..." brouknu trošku uraženě. Zas TAK vtipný to nebylo. Blonďák se nakonec začne věnovat vlastnímu spacáku, přičemž se KONEČNĚ přestane smát. "Nemyslím si, že tam byla nějaká další cesta..." pokrčím rameny a naňahňám spacák do tašky. "Mohli by jsme to zkusit vzít přes hory."

Pyrite - 12. července 2016 18:53

(15. prosince 2014 20:43) A tak opět vzhůru do divočiny "Každopádně se budeme muset porozhlídnout kolem." Spořádaně složím cestovní spacák do tašky... a zabrzdim jen sekundu před tím, než si tašku hodím přes rameno. Přes to špatný rameno. "... Jen doufám, že nás nečekaj nějaký horolezecký výkony." zamumlám, zatímco si rychle přešteluju popruh a vyměním strany. Zatracenej autopilot. Snowa s Flan, kteří se ještě pořád rozespale válí na posteli, jedním pohybem vrátím do Pokéballů a ty si dám do kapsy... Bude lepší, když je budu mít ruce co nejblíž. Pak se pomalu vydám ke dveřím a váhavě se dotknu kliky. ... Jestli teď za dveřma bude stát celá armáda černých uniforem....

Jasper - 12. července 2016 18:54

(15. prosince 2014 21:12) Zubatovská ochranka Vrátím Tada do pokéballu, Pulse nechám, ať se mi přilepí k noze a nahodím si tašku na rameno. Na chvilku mě napadne, že bych mohl být gentleman a vzít našemu invalidovi tu jeho... hned si však vzpomenu na Rattatu a nápad okamžitě zamítnu. Když vidím, jak Pyrite váhá, nějak decentně ho odstrčím a sám zaberu za kliku. ...Kdyby na nás číhala hromada záporáků, tak by nás Zubat už dávno varoval. Řečený netopýr je zavěšený vzhůru nohama za okraj střechy. Jakmile se objevíme ve dveřích, nadšeně slétne a zase se na mě přilepí. Znechuceně se zašklebím a opatrně ho jedním prstem pohladím po hlavičce. "...Dobrá práce." Hned ho rychle vrátím do jeho pokéballu. Navzdory tomu, co všechno pro mě udělal, pořád je to... no, Zubat.

Pyrite - 12. července 2016 18:55

(15. prosince 2014 21:58) To bylo rychlý... I když se ukáže, že Jasper nechal překvapivě rozumně u dveří hlídat Zubata, stejně z Pokécentra vyjdu pomalu a raději se opatrně rozhlížím kolem. ... Ale všude se zdá být ticho a vylidněno. Jediné, co je slyšet, je šustění Rattat ve vysoké trávě kousek zpátky. Zavřu za náma dveře, zhluboka se nadechnu čerstvého ranního vzduchu a udělám pár kroků směrem k řece, od které nás dělí nízký bílý plot. "Proč vlastně někdo stavěl Pokécentrum blízko elektrárny?" zamumlám nahlas random myšlenku, načež se stále obezřetným krokem pomalu vydám po pravé straně Pokécentra. Skála. ... A wham. "Asi jsem našel cestu!" zavolám zpět na Jaspera trochu překvapeným tónem, zatímco se blížím k ústí jeskyně, vedle které nízká cedule hlásá "Rock Tunnel".

Jasper - 12. července 2016 20:28
	(15. prosince 2014 22:17) Zase díra?! Očima scanuju okolí. Stýská se mi po mé mapce... S ní by to hnedka bylo lehčí. "He?" otočím se na Pyrita. To je... To je... NOPE. Přejdu ke svému Johto kolegovi, založím si ruce na hrudi a propíchnu ho kamenným pohledem. "Ani náhodou."

Pyrite - 12. července 2016 20:29

(16. prosince 2014 19:11) Das Tunell "Podle týhle cedule by to mělo vést do jakéhosi Lavender Town..." zamrkám na ceduli a obrátím se na Jaspera, kterej... se tváří vskutku nadšeně. Nadzvednu na něj obočí. "... Nerad to říkám, ale momentálně nemáme moc na výběr." Obrátím se zpátky na vchod do jeskyně, udělám pár kroků vpřed a nahlédnu dovnitř. "Tma jak v pytli." odtušim a zase se vrátím na denní světlo. Ohlédnu se na Jaspera a pokrčím rameny. "Well... Název říká, že je to tunel, nikoliv celá hora. Třeba to tentokrát bude jenom krátká podzemní spojka."

Jasper - 12. července 2016 20:30

(16. prosince 2014 19:52) Tunýlek, tunýleček~ Protestivně se opřu o kamennou stěnu. "Dovnitř mě nedostaneš." brouknu a pohladím Pulse po hlavě. Co se stalo, když jsme posledně vlezli do jeskyně? No? Co se stalo? Ne-Rocketi se stali! Takže žádné temné díry! Nenechám si sežrat hlavu Zubatama! Pyrite na moment zaleze dovnitř, hnedka ale zase vyleze s... velice inteligentním konstatováním. "Je to jeskyně, co bys čekal?" pokrčím rameny. Asi těžko bude v temné ďůře vidět. Od toho je to temná ďůra. To další mě už ale trošku zarazí. "...Myslíš?" Skloním se k ceduli. Rock Tunnel... Třeba to bude něco jako Rusturf Tunnel. Vlezeš dovnitř, odkopneš pár Whismurů a zase vylezeš. ...Teda, aspoň taťka říkal, že to tam tak je. Já sám jsem to nikdy na vlastní kůži nezažil. Ještě chvilku se nesmlouvavě dívám na ceduli, pak na Pyrita, zase na ceduli... "Fajn, fajn, tak jdeme." ucedím. "Ale hlavně rychle."

Pyrite - 12. července 2016 20:31

(16. prosince 2014 20:24) hurr Chystám se zkonstatovat, že se vždycky můžem rozdělit a on si může koupit repel, ale včas si uvědomím, že zaprvé, momentálně tak trochu není kde si ho koupit (pokud se nám teda nechce motat zpátky do Ceruleanu, což přepokládám nechce) a zadruhé, repely nám proti černoodděncům budou k ničemu. Welp. "Nemám námitek." zareaguju jednoduše a vytáhnu Flanin Pokéball. Dobrá zpráva je, že Flan v její nové formě vydává ještě více světla než předtím... Špatná zpráva je, že se mi dneska z pohledu na oheň svírá žaludek ještě víc než včera. Ale budu to muset přežít... A tak pomalu vstoupíme dovnitř jeskyně. Upřímně, už od prvního kroku mi tohle místo nažene intenzivnější husí kůži než Mt. Moon. Jeskyně je tu samotná nižší a o něco užší, stěny jsou hrubé a nepravidelné a celkově to tu vypadá jako místo, kde by člověk neměl co dělat. Nicméně intenzivní atmosféru poignoruju a s Flan v čele s Jasperem vyrazíme vstříc temnotě. Samozřejmě nezapomenu nahodit Dowchine a sem tam se sehnu pro nějakej item.

Jasper - 12. července 2016 20:32

(17. prosince 2014 18:50) Zase jednou tma Děkuji všem nebesům za to, že má Pyrite Pokémona s ohněm u prdele. Protože jinak bych asi fakt chcípl na předávkování tmou. Rock Tunnel je... creepy. Jakože vážně creepy. Člověk by čekal, že to bude prostě... lidmi vyhloubená roura. S cihlama ve stropě, vydlážděnou cestou a tak. Tady tahle kamenná hrůza je ale pravý opak. Stěny jsou kostrbaté, neopracované a cesta se stáčela všemi možnými směry. ...Jak znám zákony schválnosti, tak se určitě každou chvíli ukáže, že to tu má víc pater. Flandre nám bohudík poskytuje dostatek světla, aby jsme viděli, kam šlapeme, ale, upřímně... To, jak vrhá stíny všude okolo, je prostě hrozně děsivý! Zhluboka se nadechnu. Bude to v pořádku, Jaspere. Každou chvíli vylezeme ven, na světlo, u nějakého města. V zastíněné části jeskyně se uvolní kámen a hlasitě se skutálí po šedé stěně. "ÍÍÍÍK!" vypísknu a pevně se chytnu Pyrita za paži. M... Maminko!!!

Pyrite - 12. července 2016 20:34

(17. prosince 2014 19:24) Enter the void Když poblíž nás spadne uvolněný kámen, trochu sebou cuknu. ... Narozdíl od Jaspera, kterej se mi s kníknutím pověsí na ruku. Trochu wtfově na něj kouknu. "Je to jen šutr, klid." Co to sakra...? Je tohle vážně ta samá osoba, která se pár hodin zpátky s tak agresivním odhodláním vrhala přímo do nepřátelskýho hnízda?? Chvilku váhám, jestli se mu vyboxovat ze sevření nebo ne, ale nakonec to nechám bejt... Jestli ho drcení mých kostí uklidňuje, tak whatever, tu chvilku to vydržim. A najednou se v dosahu Flanina světla objeví žebřík. "... Safra." To mi chcete tvrdit, že i tady to má víc pater?? "Ehm, asi bude lepší, když půjdeš první. Teda, respektive hned za Flan." navrhnu Jasperovi hned po tom, co se mu vykroutím ze spárů a pomalu se přiblížím k díře v zemi. Trochu se zaksichtim. "... Hlavně prosím tentokrát žádné sestupy volným pádem."

Jasper - 12. července 2016 20:34

(17. prosince 2014 20:23) Statečnost vzala roha "Pro... Promiň..." dostanu ze sebe a opatrně se ho pustím... ruka mu na svobodě ale moc dlouho nezůstane, protože stačí jeden divný zvuk a už na něm zase visím. Po nedlouhé chvíli doklopýtáme k... ŽEBŘÍKU?! Tiše kníknu a nechám Pyrita, aby si zase přivlastnil zpátky svoji končetinu. "D... dobře..." Proč to znělo tak pisklavě?! Proč zním pisklavě?! Jako, jasně, mám pocit, že každou chvíli asi něco pustím do kalhot, ale nemusím přece znít jako malá holka při setkání s Nincadou! Po-ma-lič-ku, šprlu po šprušle, slezu po žebříku dolů za Flan. ...My zabloudíme. ...Zabloudíme a sežerou nás Zubati.

Pyrite - 12. července 2016 20:36

(17. prosince 2014 21:24) Když to nejsem já, kdo koktá... ... Ugh, vážně, tohle chování je na něm divný. Ale rozhodnu se to radši nekomentovat. Pomalu sleduju, jak Flandre i Jasper mizí dole v díře, zatímco si osobně svítím otevřeným Pokédexem. Potom jsem ale nucenej světlo zaklapnout, abych mohl slézt po žebříku dolů. "Všechno v pohodě?" hodím po Jasperovi nejistým úsměvem, když seskočím ze žebříku vedle něj. "Doufejme, že už to moc dlouho nepotrvá..." Opět vykročíme ač opatrným, tak svižným krokem. ... A pak udělám tu největší chybu, jakou můžu: pomyslím si, že to vlastně zatím jde docela hladce. ... Vzápětí se někde vzadu za námi ozve další padání šutrů. Akorát tentokrát jich je aspoň pět naráz. A zvuk neustává. Okamžitě zastavím a neklidně se ohlédnu. "S... slyšíš to taky?"

Jasper - 12. července 2016 20:38

(18. prosince 2014 20:42) Šutro-fóbie Steven by na nás nebyl moc hrdej Držím se hezky blízko u Flan, abych náhodou nezakopl, nehodil hubu a neztratil se. Počkám, až Pyrite taky sleze dolů. "Ne, nic není v pohodě!" Nahlas ale neřeknu nic, jen se nervózně pousměju. Třeba po pár krocích narazíme na východ... A pokračujeme dál. Tentokrát se mi už podaří Pyritovu ruku nechat být, ale pořád se tak nějak nenápadně držím blízko u něho. ...Kdyby na nás něco skočilo, tak ať ho to sežere jako prvního. Nakonec to není zas tak hrozný. Až na to děsivý prostředí a sem tam nějakej spadlej šutr to tu je vlastně docela cool... ...NOPE ...ANI NÁHODOU "D... dělám, že to neslyším." kníknu. Ani jsem si nevšiml, kdy jsem mu zase začal drtit paži. Nedivil bych se, kdyby tam měl ode mě zítra červený otlačeniny. ...A pak se objeví. ...Chodící šutry. ...Hromada chodících šutrů. "ÍÍÍÍK!" vypísknu a... skočím Pyritovi na záda. Ta vzpomínka na masožravé Gravelery a následné Rattato-probuzení je ještě pořád příliš čerstvá.

Pyrite - 12. července 2016 20:41

(18. prosince 2014 21:18) Curious case of the Missing Masculinity Ještě ani nedokážu moc zjistit, co se děje, když se Jasper s dalším zařváním vrhne mým směrem. Což vážně zatraceně nečekám a ani zdaleka to nedokážu ustát, a oba si to zamíříme na kamennou podlahu. "Ack!!" Dopad přesně na tu špatnou stranu. Fml... "Co to sakra je tentokrát?!" vyrazim ze sebe, přičemž ho tentokrát už bez milosti ze sebe odstrčim - je jen určitá porce tělesnýho kontaktu s krátce známýma lidma, kterou dokážu snýst - a zase se rychle vyhrabu na nohy, odkud, držíc se za rameno, zamžourám do chodby. ... Ve tmě se převaluje akorát několik šutrů s rukama. Nechápavě zamrkám a otočím se zpátky na Jaspera. "... Geodudi?? Zubaty chápu, ale Geodudi?" prohlásim nevěřícně. Nepřehání už to trochu?... Ok, nikdo není dokonalej, ale tohle je...absurdní. Kromě toho není safra jeho starter vodní typ?? Respektive vodní a zemní, přičemž obojí je proti kameni superefektivní?? Povzdechnu si a švihem před sebe hodím Pokéball. "Snowballe, Brine!!" Spheal bez řečí začne odpalovat Bludné Kameny vodními střelami.

Jasper - 12. července 2016 20:48

(18. prosince 2014 21:59) Pyrite the Superhero ...Pyrite moji váhu nevydrží a skácí se na zem. I se mnou na svých zádech. "...Au." kníknu a pomalu se zvednu. Upřímně? Nejradši bych si teď jednu vrazil. Geodudo-fóbie je i pro mě něco novýho. Provinile sklopím oči. "...Masožraví Graveleři." zamumlu na vysvětlení a tiše pozoruju, jak si pro sebe Snow zabírá další a další expíčka. Nakonec se horda konečně přestane hýbat. Introvertně zašourám nohou. Jasně, já zapomněl, jak rád mi Arceus připomíná moji nemožnost. "Promiň..." houknu polohlasem.

Pyrite - 12. července 2016 20:50

(18. prosince 2014 22:31) lol noob xdxd "Mám ten pocit, že toho pořád ještě dost nevim." mumlám suše, zatímco na Pokédexu odklikávám Snowballův level up. Nad "masožravýma Gravelerama" se odmítám pozastavovat... přátelství s Kaynem mě naučilo nad těmahle věcma moc hluboce nepřemýšlet, protože to někdy bylo rozumu nebezpečné. Schovám Snowballa zpátky do Pokéballu a otočím se na Flan. Ta vypadá trochu zklamaně, že jsem ji nezapojil do boje, ale oheň proti kameni... "Jdem dál." zamumlám Jasperovým směrem a pomalu se dám do kroku. "Ať už to máme brzo z krku."

Jasper - 12. července 2016 20:51

Myšlenkové pochody strachem podělaného Jaspera Provinile se koukám do země. Právě proto nemám rád jeskyně. Vždycky někde něco nečekaně vybafne a já se můžu pochcat strachem... Teď ještě hodit držku o šutr a můžu si odškrtnout všechny položky na seznamu důvodů, proč jsou jeskyně dílem všeho zla světa. Bohudík tady tahle kamenná, černá hrůza není tak spletitá, jak Mt. Moon, takže cesta k dalšímu žebříku probíhá cca bez problémů. Jakémukoliv dotýkání se svého, zjevně dost naštvaného, Johto kolegy se ale radši vyhnu. Já ho nechtěl povalit, jasné?! Zazmatkoval jsem! To se stává! A vůbec, trochu posilování by mu neuškodilo. Nejsem zas tak velká váha.

Pyrite - 12. července 2016 20:52

(20. prosince 2014 21:30) Onixpected Dalších x minut kráčíme v tichu. Párkrát trochu odbočím z cesty, abych zvedl nějakej item, přičemž Flan se zabývá Zubaty, které svým pobíháním sem tam vyruším. Ale jinak postupujeme relativně klidně. ... Ale samozřejmě se cesta nemohla obejít bez toho, abychom aspoň jednou nezabloudili. "Slepá ulička." zamumlám, když se v dosahu Flandreina plamene objeví kamenná zeď a my jsme nuceni zabrzdit, kousek se vrátit a vydat se druhou cestou v dosahu. Jenže... "Huh??" Znova zastavím, když chodba před námi opět končí. Zacpaná několika balvany. Chvíli jen stojím a civím na neprůchodnou cestu. Pak se bezradně otočím na Jaspera. "... Uh. Co teď?"

Jasper - 12. července 2016 20:53

(20. prosince 2014 23:20) Další oživlý šutry Kus cesty probíhá v klidu a tichu. Hrozném awkward tichu. Už zase. Zamračeně se dívám, jak Puls pomáhá Flandre se Zubaty a dělá tak osobní ochranku sračky-hledajícímu Pyritovi. Haló, já jsem jeho trenér! Mě by měl ochraňovat před pochodujícími šutry a otravnými netopýry! Po neurčitě dlouhé době narazíme na stěnu. První špatná odbočka. Že se vůbec divím. Fakt každou chvíli čekám, že se vymelu o nejbližší šutr. Otočíme se, že se vrátíme, jenže... to jaksi nejde. A tak jsem skončil v pohyblivém jeskyním bludišti s otráveným a asi i poměrně naštvaným Johtem. Arceus mě vážně musí milovat. Opatrně položím ruku na jeden z kamenů. Něco... se mi nezdá... Jakákoliv zlá předtucha, co jsem měl v hlavě, se ukáže být pravdivou v okamžiku, kdy se šutry začnou hýbat. Okamžitě uskočím s vypísknutím vzad. Graveleři?! Jdou si pro mě?! Netrvá dlouho a mezi kulatými balvany se ukáže obrovská hlava. To je... ...Neznám to, ale pořád je to šutr. A ne-Graveler k tomu. "Tade!" Sevřu v dlani pokéball a pustím přerostlého pulce před sebe. Chci z téhle jeskyně pryč. A TO HNED!

Pyrite - 12. července 2016 20:54

(21. prosince 2014 00:25) Potyčky s rezidenty Nejistě pozoruju, jak Jasper zkoumá, co blokuje naši cestu. A pak... Pak prudce odskakuje, protože se to začne hýbat. Okamžitě šokovaně zacouvám a sahám pro Snowův Pokéball. Nepotřebuju Pokédex k tomu, abych si okamžitě uvědomil, s čím máme tu čest. "To je Onix! Jaspere, zpátky!!" Nemám nejmenší tušení, jestli je v Hoennu maj nebo ne, ale pokud ne... Tak z tohohle úhlu není toho Onixe vidět ani třetina. Což se za chvíli změní, protože hadí balvan sebou prudce šije a pomalu se rozmotává, připravenej nás zabušit do zdejších kamenných stěn. Chvilku přemýšlím, jestli by nebylo lepší utéct, ale tyhle věci se dokážou v zemi pohybovat strašně rychle... Pochybuju, že by se nám povedlo dostat daleko... "Snowballe!!!" vypusím Spheala ven. "Brine!!" Vzápětí padnu na kolena a začnu se prudce hrabat v tašce. Jenom na krátký moment vzhlédnu, abych zjistil, že Onixe voda zasáhla - a jemu se to rozhodně nelíbilo, ale nezdálo se, že by to napáchalo zas takovou škodu. ... Musím zůstat v klidu. Máme typovou výhodu a to dokonce dvojitou. A Jasperův Marshtomp nápodobně. Ale i tak... Kdo ví, co je to za level...

Jasper - 12. července 2016 20:55

(21. prosince 2014 13:07) Šutrokilling To je... obrovský. Ukázalo se, že napadané balvany jsou ve skutečnosti obrovský, OBROVSKÝ šutrový had. V životě jsem žádného Onixe neviděl... pokud se nepletu, tak je ani v Hoennu nemáme. ...Což z mého regionu dělá docela omezené místo, když vezmu v potaz, kolik Pokémonů má Hoenn s Kantem společných. "Tade, Scald!" Rychle vytáhnu z kapsy mikiny Pokédex. Onix, kamenný hadí Pokémon... heh, to bych si nevšiml. Fakt, že jsem si až teď všiml toho, že mám v Pokédexu všechny entries vyplněný, nechám na jindy... Hlavní je to, že Onix je rock/ground typ, takže máme výhodu. "Další Scald!" křiknu na Tada, když první dávka vařící vody zasáhne šutrohada do vrchní části těla. Dva vodní Pokémoni, to by se mělo zvládnout. Kouknu po Pyritovi... "Co to děláš?!" houknu na něj. Teď není zrovna nejlepší čas na to, aby si dělal pořádek v kabele.

Pyrite - 12. července 2016 20:57

(21. prosince 2014 16:22) Battle pokračuje Dobrou chvíli se prudce hrabu v tašce. ... Není to tu. Proč to tu není?! Onix se evidentně rozhodl přestat flákat, protože chodba se najednou prudce otřese a kolem začnou padat kameny. Nemám čas přemýšlet, jestli je to Rock Tomb nebo Rock Slide, protože musím hodně rychle uskočit z dráhy jednomu obzvlášť velkýmu balvanu. "Snowballe, Defence Curl!!" křiknu na Spheala, kterej pro svoje dobro poslechne, zatímco se sám přitisknu ke zdi, kryjíc si hlavu. Když kamenná smršť přejde, rychle se zase postavím. "Ice Ball!!" přikážu Snowballovi, zatímco se opět vrátím ke svojí tašce. A tentokrát konečně najdu to, co hledám. "Jaspere!!" Po získání jeho pozornosti hodím jeho směrem růžový váček. "Dej to Marshtompovi a použij Bulldoze!!" křiknu, zatímco Snow opět útočí Ice Ballem. Spheala vzápětí rychle vrátím do Pokéballu a zacouvám co nejvíc to jde. Doufám, že je tunel dostatečně stabilní, aby to menší zemětřesení ustál...

Jasper - 12. července 2016 20:59

(21. prosince 2014 18:52) I just don't crave that mineral... Hodně, hodně brzy se přestanu věnovat Pyritovi a jeho taškovému šílenství, protože Onix se rozhodne nám battle trochu zakčnit. "Tade!" vykřiknu, když vodního Pokémona zasáhne jeden z kamenů přímo do hlavy. Sám se jenom tak, tak vyhnu dalšímu. Tad vypadá v horším stavu, než by měl... Jakej má u Arcea ta šutrožížala level?! "Prskni po něm další Scald!" Nedá se nic dělat, bude muset ještě něco vydržet. Poslat proti té hroudě balvanů Pulse nebo Zubata nepřichází v úvahu. Navíc voda by měla mít účinnost dvojitou... nebo ne? Počkat, jak to bylo? Se zaťatýma zubata pozoruju, jak Pyritův Spheal narazil v Ice Ballu do Onixe kousek od místa, do kterého Tadpole už nějakou tu chvíli chrlí vodu. Tohle nemá konce! Jak silný ten Pokémon může být?! Najednou uslyším výkřik svýho jména. Trhnu sebou a prudce se otočím přesně ve chvíli, aby mě do hlavy praštil fialovo-růžový látkový pytlík. "Co t...?!" ...Moment, Bulldoze?! Tady?! A co je sakra zač ten pytlík?! "Tade, chytej!" Zvednu rychle váček ze země a hodím ho Marshtompovi. ...My tady umřeme. ...Spadne na nás strop a zabije nás to. "Bulldoze!!" Tad se na mě nevěřícně podívá. Když ale vidí, že se Onix chystá k další várce ofenzívy, udělá, co se mu řekne. Co nejrychleji odběhnu na opačný konec k Pyritovi. Tak schválně.

Pyrite - 12. července 2016 21:00

(21. prosince 2014 20:36) Pokus... Opět se skrčím, přičemž nějak... autopilotně popadnu Jaspera za paži a stáhnu ho dolů s sebou, druhou rukou si chráníc hlavu. Chodba se otřese hrozným způsobem, až mě v jednu dobu zachvátí panika, že to tady na nás vážně celý spadne. Ale po chvilce všechno utichne a kromě toho, že to se mnou při jednom silnějším otřesu trochu flákne o stěnu (levou stranou, díkybohu), to přežijeme ve zdraví. Narozdíl od Onixe. Ten se ještě pořád cuká, ale vypadá už dost malátně. Well, velká váha má svoje nevýhody. Pomalu se zase postavím a opatrným krokem zamířím k polomrtvému Pokémonovi, zatímco v tašce vyšátrám Pokéball. ... Ovšem ne ten Snowballův. V dostatečné vzdálenosti zastavím. Vzápětí se rozmáchnu a po Onixovi mrštím prázdným Pokéballem. Po kamenných stěnách přeběhne záblesk a Onix zmizí vevnitř. Pevně stisknu obě pěsti a se zatajeným dechem čekám. Pokéball přeskočí jednou. Dvakrát. Třikrát. ... Pak se ozve křupnutí a jeskyni znovu zacpe Onixovo mohutné tělo. "... Ah." Poklesnou mi ramena. Nepovedlo se... Myslel jsem, že už byl oslabenej tak akorát... ... Udělal jsem snad něco špatně? Říkali nám přece zranit a pak teprve hodit Pokéball... ... že? Proč to nevyšlo... ? Obslabený Onix se najednou prudce pohne, což mě vytrhne z momentálního mentálního záseku. Rychle udělám krok dozadu, ale to už mým směrem prudce vyrazí balvanovitý ocas.

Jasper - 12. července 2016 21:03

(21. prosince 2014 21:32) Další jeskyně za námi Všechno se třese. Jeskyně, Onix, země pod našima nohama i my. Já věděl, že je blbý nápad použít move, jak je Bulldoze, uvnitř jeskyně! Chytnu se za hlavu, do který mě praštilo pár spadlých kamínků a oddechnu si, když vidím, že Onix mele z posledního. Už chci Tadovi zavelit další útok, který našeho nejmilejšího odpornýho balvanohada dorazí, ale... Pyrite má jaksi jiné plány. Napjatě čekám, jak to dopadne... ...Jak jinak, než blbě. "Pyr... TADE!" okamžitě se otočím na opodál stojícího Marshtompa. Ten neváhá a odstrčí Pyrita zrovna v čas, aby ho ocas kamenného obra nezasáhl. Ani nestihnu zavelit move a Tad už sám vyprskne na Onixe další várku vody, která ho konečně dostane do věčných lovišť. "Hej, jsi v pohodě?!" přispěchám k Pyritovi. Pohladím Tade po hlavě a ustaraně se kouknu na blonďáka. "Příště by to možná chtělo silnější Ball." zazubím se a pomůžu mu na nohy. Netrvá to dlouho a dostaneme se k žebříku, který vede k dalšímu žebříku... a konečně jsme zase venku. Už taky bylo načase. Zhluboka si oddechnu a schovám Tade, který nám dělal po zbytek cesty společnost, zpátky do Pokeballu. Rozhlédnu se. "Fajn... Kde jsme?"

Pyrite - 12. července 2016 21:05

(21. prosince 2014 23:37) Konečně venku... ... Díkybohu za Jasperovy a Marshtompovy reflexy. Jen taktak se díky tomu vyhnu rozmašírování mezi kamennou podlahou a Onixovým ocasem. Chvíli jsem dost dezorientovanej, ale dokážu červenovlase trochu roztřeseně následovat zbytkem tunelu. O dva žebříky později mě z polovičního deliria konečně kompletně vytrhne prudké světlo... A taky docela slušná vodní smršť. S grumblením se pokusím rukou od svého obličeje odblokovat útočící déšť, abych trochu lépe viděl, kde jsme to vlastně vylezli. Ještě pořád nás prakticky ze všech stran obklopují vysoké skály a blokují tak většinu okolí z dohledu... jediné, co trochu narušuje zdejší divokost, je jakási vysoká věž, tyčící se za sáklou přímo před našima očima. Kývnu příslušným směrem. "Hádám, že město bude někde támhle."

Jasper - 12. července 2016 21:06

(22. prosince 2014 00:11) Ta nejlepší destinace pro líbánky příjemnou dovolenou Zamračeně se podívám vzhůru. Déšť není zrovna něco, co bych měl nějak úplně v lásce. Každopádně jsme nevylezli zrovna v místě, ve které jsem doufal. Chtěl jsem hezkou, rovnou cestu a pár lesů, ne další skály! No tak! Přetrpěl jsem další hnízdiště Zubatů, tak proč mi štěstí aspoň jednou nevyhoví?! Podívám se po směru, na který Pyrite poukázal. Jop, věž. A kde je věž, tam je taky život! Zazubím se. "Tak jdeme!" Namířím si to přímo směr věž. A hodně, hodně brzo zrychlím krok do běhu, protože z normálního deště se stane úplná průtrž mračen. Obkroužíme jednu skálu, obkroužíme druhou skálu á jsme ve městě! Hooray! Teda... napřed to bylo "hooray". Pak už jenom "what...?". S mikinou přetaženou přes hlavu jakožto ne moc pomocnou ochranou před deštěm se skloním k poněkud... ne příliš zachovalé ceduli. "...Lavender Town?" přečtu nahlas název a rozhlédnu se kolem. Je tu... prázdno. Jakože prázdně prázdno. Jasně, lije jako z konve a já mám co dělat, abych před těmi Arceovými chcancemi ochránil svou tašku, ale i tak. V žádném okně se nesvítí a ty domy jsou... zanedbaný? To je slabý slovo. "Skočím se mrknout po Pokecentru!" houknu na Pyrita tak, aby mě bylo i přes ten slejvák slyšet a odběhnu. Za chvilku se ale vrátím. Protože... ta barabizna vážně nestojí za řeč. Je ještě v horším stavu, než to předchozí. "Musíme se někde schovat!" Zuby mi už drkotají zimou a pomalu přestávám cítit prsty. Pohled mi padne na tu nejvýraznější budovu v okolí. "...Pyrite?" houknu na blonďáka a ukážu na věž.

Pyrite - 12. července 2016 21:08

(22. prosince 2014 00:54) Welcome to Lavender Town... Čím víc se blížíme k té věži, tím víc mě začíná hlodat pocit povědomosti. Tu věž jsem už někde viděl. Stoprocentně. Možná ne naživo, ale... V televizi? Na fotkách? Někde určitě... Když se, už na kost promoklí, zastavíme u oprýskané cedule s nápisem Lavender Town, ten název si přečtu několikrát za sebou. Usilovně se snažím přijít na to, kde už jsem to safra slyšel. ... Město je totálně mrtvé a opuštěné. Jak jinak, s naším štěstím. Sbohem, normální večeře. Poněkud schlíple následuju Jaspera hlouběji do městečka; domy jsou temné, neudržované a většinou i pečlivě zabedněné, Pokécentrum ani nestojí za řeč... To blízko Power Plantu bylo oproti tomuhle fakt Hotel Richissime. Ani moc nevnímám, že se pomalu, ale jistě blížíme k té obrovské věži. Všimnu si toho až když mi najednou naskočí taková husí kůže, že se musím na chvíli zastavit a s menší třesavkou si zapnout vestu až ke krku. Což teda vůbec nepomůže, vzhledem k tomu, že můj rolák už je touhle dobou kompletně nasáklý vodou. ... A vzápětí mi to dojde. Už vím, co je tohle město.... a tahle věž zač. Když Jasper udělá gesto k věži, docela znatelně poblednu. "... Víš... Tohle je..." Hodím pohledem po vchodu. Dveře jsou zavřené, ale okolí naznačuje, že ačkoliv je město už poněkud zpustlé, kolem věže se lidé určtitě pořád pohybují. Zhluboka se nadechnu. "Já... myslím, že tohle místo bych nechal jako to úplně poslední, nejkritičtější možnost. Tahle věž...." Polknu. "... Tahle věž totiž v těchhle končinách slouží jako Pokémoní hrobka."

Jasper - 12. července 2016 21:09
	(23. prosince 2014 01:37) COŽE?!?! Z nadzvednutým obočím čekám, až se Pyrite vykoktá. Leze to z něj jak z chlupatý deky... ...Fajn, zapomeňme, že jsem něco řekl. Do tý vĚŽE NEVLEZU! Polknu a pokusím se nepůsobit příliš vyděšeně. "H... hrobka, říkáš?" nervózně se usměju. PROČ?! PROČ MI TOHLE ARCEUS DĚLÁ?! "...Spím venku."

Pyrite - 12. července 2016 21:11

(23. prosince 2014 20:34) Well... "No, já..." Ne že bych byl buhvíjak nadšenej představou noci strávené mezi hrobama. Naopak, docela slušně mě to děsí. ... Ale déšť pořád nemilosrdně bubnuje do našich už prakticky kompletně promáčených svršků a já už se začínám pomalu třást zimou. "... taky bych se radši tomuhle místu vyhnul." řeknu nakonec. Počasí nepočasí, tam vevnitř je sakra hřbitov. Nejsem pověrčivej, ale že by takový místo slibovalo zrovna pohodlný a klidný spánek... Mentálně zaženu nutkání ke kýchnutí a otočím se zpátky k městu. "Věž nám nikam neuteče... a je ještě pořád docela brzo, tak nejdřív zkusme najít něco jinýho." rozhodnu.

Jasper - 12. července 2016 21:15

(23. prosince 2014 22:47) A chčije a chčije ...A tak si dáme další okružní jízdu opuštěným městem. Jo, je opuštěný. Jednotlivé domy mají dveře zabarikádové, okna zatlučená a déšť opravdu nevypadá, že by hodlal v blízké době přestat. Povzdechnu si a otočím se na Pyrita. "Vyber barák." zachraptím a vytáhnu z promočené tašky Tadův pokeball. Jdou se vyrážet dveře. Etika neetika, v takovém počasí zůstat nehodlám a na hřbitov mě nikdo nedostane.

Pyrite - 12. července 2016 21:16
	(23. prosince 2014 22:54) Moralita Cesta městem se ukáže být naprosto zbytečnou. Skutečně je tu jen pár rodinných domů, všechny opuštěné a zabarikádované. Už se začínám pomalu smiřovat se strávením zbytku dne (a noci) v té ultra creepy věži, když... se Jasper vytasí s vlastním řešením. Vytřeštím na něj oči. "Moment, ty chceš-... Zbláznil ses?! Odmítám se někomu vloupat do domu!!"

Jasper - 12. července 2016 21:17
	(23. prosince 2014 22:58) Hádka? "A co chceš jako dělat jinýho?" ...Pomalu, ale jistě přecházím do útočnýho tónu. Ne, vážně, to chce strávit zbytek dne a, nedejbože, celou noc mezi duchama? Mě ať z toho laskavě vynechá. "Pokecentrum je prakticky kupa cihel s děravou střechou a hotel tady jaksi nevedou."

Pyrite - 12. července 2016 21:19
	(23. prosince 2014 23:05) Žádný ilegality! "Já..." Na chvilku se zastavím, protože pravdou je, že vzásadě žádnej argument nemám. Ale výraz rozhodně neměním. "... Vždycky je tu jiná možnost! A tohle je zločin! Jak by se tobě líbilo, kdyby ti někdo udělal díru do baráku jenom proto, že se neměl kde schovat před deštěm??"

Jasper - 12. července 2016 21:19

(23. prosince 2014 23:15) A komu by to jako vadilo...? "Tak chvilku počkej, jen se majitelů zeptám, jestli jim to nevadí... moment, já zapomněl, ty baráky jsou opuštěný!" Založím si naštvaně ruce na hrudi. Nechápu, co se mu nelíbí. Vždyť ty domy snad už nikomu nepatří a vsadím se, že v nich pěkně dlouho nikdo nebyl. Aspoň poslouží svýmu účelu! Od toho přece domy jsou! Aby v nich na lidi nepršelo! ...A zdá se mi to, nebo prší ještě víc, než předtím?!

Pyrite - 12. července 2016 21:21

(23. prosince 2014 23:26) A dup. "Jak to můžeš vědět tak jistě?!" Opuštěný nebo ne, nedokázal bych usnout s pocitem, že jsem pro svoje vlastní pohodlí někomu zničil a zabral barák. Prostě ne. ... A vůbec, proč bych ho vlastně měl omezovat? "... Víš co, dělej jak myslíš. Jestli vážně máš tak málo cti k cizímu majetku, tak si pro mě za mě jeden ten barák vybourej. Ale mě z toho vynech." S tímhle se otočím na patě a bezeslova s rukama složenýma na hrudníku v zoufalé snaze o udržení trocha tepla zamířím zpátky k věži, nechávajíc Jaspera, ať si to vyřeší po svém. Nemám z toho úplně nejlepší pocit, ale rozhodně je to lepší alternativa než vykopnutí něčích dveří.

Jasper - 12. července 2016 21:22

(23. prosince 2014 23:52) Velice rychlá změna názoru "Taky, že udělám!" křiknu za ním, vypustím Tada z pokéballu, ukážu na nejbližší dům... ...Na obloze se zablýskne a hrom zaburácí příliš blízko na to, abych mohl zůstat klidný. Vypísknu, schovám Tada zpátky a rozběhnu se za Pyritem. Opuštěný, strašidelný dům za bouřky? Možná. Sám v opuštěném, strašidelném domě za bouřky? ANI NÁHODOU. "Počkej na mě!" Teď se mi hřbitov zdá jako menší zlo. Uvidíme, jestli budu svého rozhodnutí litovat.

Pyrite - 12. července 2016 21:23

(24. prosince 2014 00:22) lol ... Já... se radši ani nebudu vyjadřovat. "Víš... člověk by si někdy měl za svým názorem stát." zamumlám s pochybným výrazem, když se ke mně zase připojí. Ale další poznámky si odpustím... Radši. A tak se znovu ocitneme před věží. Vím, že jakmile před vchodem jen trochu zaváhám, bude to nadlouho, takže prostě vkráčím rovnou dovnitř. ... Vevnitř neprší. Pochopitelně. ... Ale tady veškeré prvky změny k lepšímu končí. Sestřenka kdysi nazvala Burned Tower v Ecruteraku tím nejděsivějším místem na světadílu... No, mám takovej pocit, že jí budu mít co vyprávět. Protože atmosféra v týhle věži je... neskutečná. Trochu polknu a dál pokračuju širokou uličkou, obklopenou náhrobními kameny. Je to jak horor naživo... Líp to posat vážně nedokážu. Už dlouho mi krev v žilách takhle samovolně netuhla.

Jasper - 12. července 2016 21:29

(24. prosince 2014 15:56) PROČ?! "...Je nebezpečný se rozdělovat." zamumlu. Držím se blízko u Pyrita. Před vstupem do věže trochu... trochu víc... zaváhám, ale nakonec s nějakým tří minutovým zpožděním vlezu dovnitř. Á hnedka lituju toho, že jsem se radši nevloupal do nějakýho baráku. Co mě to napadlo, vlízt na hřbitov uprostřed bouřky?! Mám pocit, že si každou chvíli pustím do kalhot... "N... nebyl by nějaký ten dům lepší?" zeptám se tiše, abych náhodou nevzbudil nějaké zdejší duchy. Co nejtišeji jdu za Pyritem, přičemž se na něj snažím až moc nelepit. I když, jeho povědomí o mé mužnosti nejspíš už stejně víc utrpět nemůže. ...A to jsme ještě nepotkali žádného Zigzagoona. Hroby kolem nás trčí ze země jako paznehty nějakého netvora a celkově mám pocit, jako by nás mohutná stavba chtěla sežrat zaživa. A ne, nedramatizuju to! Vím, co povídá o Mt. Pyre. Nedivil bych se, kdyby o tady týhle věži kolovaly podobné, ne-li horší příběhy! ...Já chci domů. ...K mamince. ...Která stejně doma není a pravděpodobně se sluní někde na pláži v Kalosu.

Pyrite - 15. srpna 2016 18:41

(24. prosince 2014 19:29) For the glory of Satan, of course. "Nehodlám svoje problémy řešit s pomocí cizího majetku." prohlásím s pokusem o co nejpevnější hlas. Což ale vzhledem k mý intenzivní husině nevyjde zrovna tak, jak má. "Ale tobě nemám právo v ničem bránit, jestli chceš na krk vloupání, tak klidně jdi." dodám... s mírnou dávkou ironie. I když to myslím smrtelně vážně; proč bych mu měl nakazovat, kde má a nemá spát? Ať si pro mě za mě dělá co chce... "Mimochodem, ještě je sakra brzo na vybírání míst na spaní." zamumlám s pohledem upřeným na PokeGear. "Můžeme tu zkusit počkat, jestli ta bouřka nepřejde, a třeba se ještě dneska vydat dál." Pomalu se nám povede dojít až na druhou stranu přízemí. Přímo před náma teď jsou schody nahoru. "Um... koukneme se, jestli to nahoře někde nevypadá líp, nebo... ?"

Jasper - 15. srpna 2016 18:42

(24. prosince 2014 22:15) Pyritův ocásek To Pyritovo "fuck you, dělej si co chceš" zvysoka odignoruju. Už jsem řekl, že by bylo nebezpečný se rozdělit a navíc... pochybuju, že bych v takovým počasí vydržel v opuštěným městě někde sám. ...Fajn, není to tak o tom nebezpečí, jako o mém strachu. Takže... tu možná nebudeme muset zůstat přes noc?! Že by?! S rukama zaraženýma hluboko v kapsách mikiny následuju Pyrita až ke schodům. Na otázku jenom pokrčím rameny, protože... ať jde kam jde, já se od něho nehnu. Nezůstanu někde sám jenom s duchama!

Pyrite - 15. srpna 2016 18:43

(30. prosince 2014 20:51) Výstup Odpověď nepřijde, což teda pojmu jako souhlas a vydám se po schodech nahoru. ... První patro nevypadá o nic líp než přízemí. Všude je chladno a vlhko a hroby... a na opačné straně opět schody nahoru. "Zkusme to ještě výš..." Možná jsem si měl zacpat oči i uši a nechat Jaspera, ať nějakej jen barák fakt probourá. Ale už je moc pozdě na to zacouvat, nemluvě o tom, že by mi to pak určitě nějakou dobu předhazoval. .... Nakonec se po nějaké době ocitneme v pátém, posledním patře. Musíme teď být úplně pod střechou, protože dešťové kapky nám nad hlavami bubnují zatraceně hlasitě. Ale zdejší prostor je menší a... dovolím si říct, že i vzhledově trochu přívětivější. Jasně, u levé strany zdi se stále tyčí pár náhrobních kamenů... Ale také se tu kolem válí jakési staré krabice, bedny a neidentifikovatelné kusy hadrů. A tak nějak celkově to tu vypadá jako nějaký zaniklý starý úkryt něčeho... nebo někoho... "Proboha." unikne mi. "Tohle musí být pozůstatky Rocketovské základny. Té... před deseti lety..."

Jasper - 15. srpna 2016 18:44

(30. prosince 2014 21:19) Vrchol věže ...A tak začneme šlapat do véršku. Rozhodně je to lepší, než kdybychom zakempili hned v prvním poschodí, ale... těch schodů je prostě moc. Hned po dvou patrech mě začnou bolet nohy. Nahlas ale ani neceknu. Já vím, že se to nezdá, ale pořád mám nějakou tu mužnou stránku, která nechce dát najevo své utrpení a... fajn, vím, že mě Pyrite teď už musí mít plný zuby a nechci mu to ještě ztěžovat. Procházíme patrem po patře - všechny vypadají úplně stejně, zpustle, opuštěně a sakramentsky děsivě, až se nakonec dostaneme do posledního, sedmého, patra. A je to rozhodně změna k lepšímu. Jasně, ty krabice a bůhvíjaký všechno harampádí dodává prostoru docela creepy nádech, ale pořád lepší, než hroby kam se člověk podívá. ...O dešti nemluvím. Já ten déšť neslyším. NESLYŠÍM! LALALA! ...Jakmile a pak Pyrite otevře pusu. "Z... základny?!" Polknu. "Rocketi tady měli základnu?" Shýbnu se a zvednu ze země kus látky s jasně viditelným červeným písmenem R a zase ho spustím na zem. "Kdo může být tak blbej, aby si udělal základnu na hřbitově?" Vždyť je to tady strašidelný!!! Kdo by si zařídil úkryt na tak strašidelném místě?! ...Jasně, strašidelní záporáci. A zdá se mi to, nebo ty kapky začaly bubnovat na střechu ještě hlasitěji?!

Pyrite - 15. srpna 2016 18:45

(30. prosince 2014 21:32) Horní patro "Mě se neptej... Stalo se to ještě než jsem se narodil a všechny informace mám jen z druhý ruky..." Popojdu k jedné z krabic a zkusím vzít za víko, ale panty zaskřípají a ani se nehnou. Zase ho pustím a obezřetně se rozhlédnu kolem. "A možná to byl přesně ten důvod, proč se stáhli zrovna sem. Aby měli jistotu, že je nikdo nebude rušit." zamumlám. Po chvilce obezřetného zkoumání celého prostoru se obrátím zpátky na něj. "No, v rámci téhle budovy to tu rozhodně vypadá nejlíp. A jestli přestane pršet, zjistíme to okamžitě." Položím na zapečetěnou krabici ruce a zkusím její pevnost, pak z ní opatrně smetu prach a posadím se. "Tak... to tu zkusme chvíli vydržet." navrhnu tiše.

Jasper - 15. srpna 2016 18:58

(30. prosince 2014 21:57) Jasper neumí vyprávět děsivé historky Chvilku jen tak stojím a nevěřícně se dívám na Pyrita. Po chvilce si sednu na krabici cca naproti té Pyritově. Neříkejte mi, že se vůbec nebojí. Vždyť já mám husinu snad na každém kousku těla! Jedno "baf" a omdlím! Stará základna týmu Rocket, hroby, tma, déšť, blesky - to všechno dohromady dává živej horor, tak proč má sakra pořád stejnej výraz! Podložím si rukou bradu. "To mi připomíná ten příběh o duchovi z Mt. Pyre..." Sestřenka mi tu legendu vyprávěla docela často, protože věděla, jak moc se bojím, mrcha jedna... Teď by se mi ale mohla hodit. "Říká se, že je to duch mladé dívky, strašící trenéry, mladé i staré, které vkročí po setmění na půdu tamějšího hřbitova. Zajímavé ale je, že nikdy nezaútočí." Nakloním se blíž k Pyritovi a ztiším hlas. "Jen se podívá na osobu svýma prázdnýma, černýma, bezednýma očima. Chvíli si ho prohlíží, jako by mu mohla nahlédnout přímo do duše, do těch nejtemnějších zákrutů jeho mysli. Nakonec, když už se člověk připravuje na svou smrt, řekne jen jednu, jedinou větu." Přivřu oči. "Ty nejsi ten pravý."

Pyrite - 15. srpna 2016 18:59

(30. prosince 2014 22:34) Two can play that game. Dívám se na Jaspera, jako kdyby se zbláznil. ... Přeskočilo mu?! Jsme tu sami dva v kompletně opuštěném městě, ve věži, která je snad odjakživa používaná jako místo posledního odpočinku mrtvých mazlíčků, venku je bouřka... A on tu začne vyprávět strašidelný historky?! A to se původně tvářil jako kdyby ta věž měla žrát lidi! Dělá si snad ze mě srandu?! Chvíli na něj polo-nevěřícně, polo-zděšeně zírám. Nakonec si odkašlu, mentálně zaženu obrazy, které mi okamžitě začne cpát moje fantazie, a posadím se trochu rovněji. "Pro... hororový příběhy tady vážně nemusíš chodit moc daleko, Jaspere. Víš, kolik existuje městských legend přímo o téhle věži?" Pohledem zabloudím k náhrobkům, tyčících se na levé straně místnosti. Ačkoliv jsou už na první pohled ve svých horších letech, plných nedbalého zacházení - věřím, že Rocketi moc velkou úctu k mrtvým nechovali - a jména na nich už zchroustal Čas, pořád jsou nepřehlédnutelné. "Proč myslíš, že jich je přesně sedm, Jaspere?"

Jasper - 15. srpna 2016 19:07
	(30. prosince 2014 22:39) Plán se mi nějak zvrtává Sakra! Doufal jsem, že bude hned po jednom příběhu volat maminku, nebo tak něco. Zaprvé jsem sám teď ještě posranější, než předtím a za druhé... za druhé nemusí se strašidelnýma příběhama začínat taky! Polknu a poměrně dost úspěšně se mi podaří držet pořád stejnej výraz. "Protože... se to tak designérům líbilo víc?"

Pyrite - 15. srpna 2016 19:13

(30. prosince 2014 23:06) Začněme historkou o místnosti, ve které se právě nacházíme a ze které není rychlého úniku. Genius. "Tahle věž slouží pro Pokémoní duše. Vždycky tomu tak bylo." ... Ugh, už naskakuje husí kůže i mně. Měl jsem ho poslat do háje a ne tuhle "černou hodinku" naopak ještě podporovat... "... A jednou lidé udělali něco nemyslitelného. S úmyslem vzdát velký hold svému zesnulému Šampiónovi se ho rozhodli nechat nablízku jeho milovanému Pokémonímu týmu. Navždy. A pohřbili ho ve věži, společně se všemi šesti jeho mazlíčky. ... Jeho Pokémoni zde klid nalezli okamžitě, ale on... On ne. Jeho duše nemohla v pokoji odejít na onen svět, ne takhle. A stalo se přesně to, čemu obyvatelé chtěli zabránit... Zůstal tu úplně sám." Tohle byl blbej nápad. Fakt blbej nápad. "Do horního patra chodívali obyčejní lidé málokdy. Chtěli svému idolovi a jeho celoživotním přátelům dopřát zaslouženého klidu. Ale když už se někdo odvážil... Málokdy se vrátil zpět. Osiřelý šampion totiž nechtěl být sám. Toužil po lidské společnosti, po někom, kdo tu s ním narozdíl od čistých Pokémoních duší, vydrží déle než jen pár dní. A tak..." Odmlčím se. ".... A tak trenéry vyzval na souboj, přičemž je nechal vypustit jejich Pokémony, aby pak zaútočil přímo na ně osobně. Přímo zdola... Z podlahy. A vzal si je s sebou."

Jasper - 15. srpna 2016 19:14

(30. prosince 2014 23:22) ...My tu umřeme Oukej... Tak teda designéři ne... Teď si tak říkám, co jsem to zase jednou dostal za totálně příšernej nápad. Po celou dobu příběhu sedím, ruce složené v klíně a ani nedutám. Né, já se nebojím. Nebojím se. Možná mě dokáže vyděsit horda Geodudů, ale děsivá historika ne-e. ...Bullshit. Co si to tady nalhávám. Samozřejmě, že jsem posranej strachem. Co to Pyrita vůbec popadlo, povídat zrovna o místě, kde se právě... ...nacházíme? Nenápadně pohledem sjedu k osamělým hrobům po naší levici. Jeden, dva, tři, čtyři... sedm. Je jich vážně sedm. NOPE. NEJSEM VYDĚŠENEJ. VŮBEC. ANI TROCHU. Pyrite, já tě zabiju... A nejhorší na tom je, že blonďák pořád nevypadá vyděšeně. Jak to?! To není fér!

Pyrite - 15. srpna 2016 19:15
	(31. prosince 2014 22:37) Konec. Ok, tohle vážně není to, jakým způsobem chci trávit čas v týhle creepy-ass věži. "... Um, nemůžem se zkusit bavit o něčem jiným?" Doufal jsem, že najdem způsob, jak to zdejší prostředí přestat vnímat, ne se naopak začít bát o svoji holou kůži. ... Možná to tak nevypadá, ale fakt se začínám bát...

Jasper - 15. srpna 2016 19:16

(31. prosince 2014 23:28) ...Konec? Opravdu? On... se bojí? On se bojí?! Že by?! Že by můj plán přeci jenom zabral?! "Copak, bojíš se?" Hehe... on je to zajímavej pocit, když vím, že nejsem jedinej posranej člověk v místnosti. Docela se mi to líbí. Tak proto mě sestřenka pořád tak provokovala. Všechny známky toho, jak moc rád bych zdrhl z věže pryč, schovám hezky hluboko a dokonce se mi povede i trochu se zazubit. ...Moment, co to dělám?! Sám jsem podělanej až za ušima, tak proč by měl trpět i Pyrite?!

Pyrite - 15. srpna 2016 19:17

(31. prosince 2014 23:53) Pokus o změnu tématu Věnuju mu nevěřícnej pohled. "... Jsme na hřbitově, za bouřky, v bývalém Rocketovském úkrytu, v místě, který má na konetě strašidelných historek víc než Burned Tower, navíc asi 50 metrů nad zemí... Samozřejmě že se bojím!" Zvednu se z krabice a pomalu, docela viditelně váhavým krokem přejdu k malému oknu, které dovnitř místnosti pouští skutečně minimum světla. Vyhlédnu ven a skrz hustý déšť zaostřím na vzdálenou, za nízkými skálami se rýsující vodní hladinu. Hádám, že tamtím směrem se budeme muset vydat příště... "Vážně doufám, že co nejdříve narazíme zase na nějakou civilizaci." povzdechnu si spíš jen tak pro sebe. Ale v tom zdejším hrobovém (punnotintended) tichu to Jasper stoprocentně slyšel...

Jasper - 15. srpna 2016 19:58
	(01. ledna 2015 00:58) Fajn, tak měníme téma, no ...Oukej, zapomeňme, že jsem něco řekl. Provinile se podívám do země. "...Promiň." hlesnu. To ode mě vážně nebylo moc hezké. Zlej Jasper, zlej. Fajn, teď se cítím hrozně. Vyděšeně a hrozně. No nádhera. Teď na nás ještě skočí nějaká Banette a dílo bude dokonáno...

Pyrite - 15. srpna 2016 19:59

(01. ledna 2015 01:33) Uh... huh? Odtrhnu pohled od bouřlivého panoramatu a nechápavě se na něj podívám. "... Za co se omlouváš? Snad ne za tu strašidelnou historku?" Zakroutím hlavou a vrátím se zpátky na svoje místo na krabici. "Zapomeň na to. Můj kámoš miloval strašidelné historky a obzvlášť miloval, když je mohl vyprávět na nějakém parádně děsivém místě. Zvykl jsem si." Vlastně víc než zvykl. Tyhle historky mě vždycky neskutečně zajímaly. ... Ale to neznamená, že se u nich nebojím. Pomalu sáhnu do tašky a vytáhnu PokeGear, ve kterém rozkliknu doplňkové aplikace.Zvýším jas a nastavím prázdný displej, pak přístroj položím na jednu z vyšších krabic. Není to buhvíjaká změna, ale... "Je to takhle aspoň trochu lepší?"

Jasper - 15. srpna 2016 20:02

(02. ledna 2015 21:49) Nesmím usnout, nesmím usnout, nes... mím... *chráp* Sklopím oči. Spíš, než za tu historiku to byla omluva za to, že jsem vůbec chtěl vyprovokovat v Pyritově stoickém obličeji aspoň trochu vystrašený výraz. Pak do setmělé místnosti zasvítí Pyritův PokeGear. "Lepší." brouknu a táhle zívnu. Je pravda, že jsem toho minulou noc moc nenaspal. Čert vem Rattaty... Chvilku sedíme v tichu. Netrvá dlouho a začnou se mi klížit oči. Nope... nesmím spát... musím být připravenej, až na nás něco skočí... a vsadím se, že skočí. A bude to brzo. Nemůže se přece stát, aby jsme strávili na hřbitově déle než čtvrt hodiny bez nějakého nepříjemného vyrušení.

Pyrite - 15. srpna 2016 20:04

(02. ledna 2015 22:13) Pokojná chvíle Bouřka venku jakoby pořád nabývala na intenzitě... Vypadá to, že tu nějakou chvíli přecejejn strávíme. Pokusím se na krabici posadit trochu pohodlněji. Huh... Když člověk opomene ty hroby a tu hnusnou podsvětní atmosféru... To bušení deště je vlastně docela uklidňující. "... Chce se ti spát?" zeptám se váhavě, když si všimnu, jak Jasperovi poněkud... padají víčka. No jo vlastně... nevím, jak dlouhou část noci strávil schoulenej za pultem, ale dovedu si představit, že to asi nebyl šlofík roku...

Jasper - 15. srpna 2016 20:05

(02. ledna 2015 22:48) Šípková Jaspeřinka Tentokrát už zívnutí neudržím a jen tak tak stačím zvednout ruku, aby mi nebylo vidět až na mandle. "Možná... trošku." přiznám. Teď už držím oči otevřené prakticky násilím. Fajn, nechápu, jak můžu usínat v místnosti plné MOTHERFUCKIN' CREEPY HROBŮ, ale tak... za pultem nebylo zrovna nejpohodlněji. Navíc tomu zdejší setmělost vážně nepomáhá. "Žádný spánek nebude." oznámím spíš sobě, než Pyritovi. A víčka padají... a padají... snad nebude vadit, když si aspoň na pět minut zdřímnu...

Pyrite - 15. srpna 2016 20:06

(02. ledna 2015 23:16) Co jsem, chůva... ? Než stačím ještě něco říct, Jasperovi se zavřou oči a mně dojde, že mluvit na něj je už asi zbytečný. ... Ale pak začne pomalu klouzat na stranu a nejspíš by se klepl do hlavy o podlahu, kdybych nevyskočil a s trochu větší snahou nevysoukal zpátky. "Hej... Aspoň tentokrát si lehni pořádně." zamumlám a narychlo rozbalím svůj spacák, přičemž se rozhlédnu po místnosti a když v rohu spatřím nějaké staré matrace, vydám se k nim a letmo zkontroluju jejich stav. Doba se na nich definitivně podepsala, ale je to rozhodně lepší než tvrdá podlaha nebo bedna. Hodím na jednu z nich svůj spacák a vrátím se k Jasperovi, přičemž s ním trochu zatřesu a donutím ho se přemístit. "Tak." Čekám, že hned zase usne, takže se vrátím na druhou stranu místnosti ke svému PokeGearu.

Jasper - 15. srpna 2016 20:07

(02. ledna 2015 23:29) Přesně tak, chůva Ospale zamžourám a tak nějak v polospánku se nechám dovést k podezřele vypadající matraci... ale tak, to mi je teď zvysoka někde. Nějak, bůhví jak, se nasoukám do spacáku... Pyritova spacáku? To je jedno... Odcházející blonďák ale jedno není. Co si myslí... Něco mě sežere... Dřív, než stačí odejít někam do pryč, ho chytnu za cíp nohavice. "Nikam..." brouknu ospale "Haunteři..."

Pyrite - 15. srpna 2016 20:10

(02. ledna 2015 23:47) OTL Málem sebou švihnu o zem, když mě něco chytne za nohavici. Jen taktak chytím balanc a s kapkou u hlavy se ohlédnu na dotyčného polospáče. "... Huh?" ... Šel jsem jenom na druhou stranu místnosti, proboha... I když... Když o tom tak přemýšlím, tak sedět na skladě krabic úplně o samotě ve světle jedinýho PokeGearu nezní zrovna... ... "No tak fajn." vzdychnu a trochu zatřepu nohou, jejíž nohavici uchvátil jeho spár. "Jen mě nech dojít pro věci." Třeba maj Haunteři rádi Hoennský sušenky...

Jasper - 15. srpna 2016 20:11
	(03. ledna 2015 00:08) Tak prej aspoň dva řádky Zahuhlu něco nesrozumitelnýho, přičemž ani sám nevím, co to vůbec mělo být za větu a... dřív, než se Pyrite vrátí, už spím snorlaxím spánkem.

Pyrite - 15. srpna 2016 20:13

(03. ledna 2015 01:00) Aneko profesionalita vůbec, ale vůbec nic neříká :l Pomalu dojdu k bednám, seberu ze země obě tašky a se svítícím PokeGearem v ruce zamířím zpátky k teď už definitivně dřímajícímu Jasperovi. Posadím se těsně vedle jeho matrace, tašky složím na dosah a zadívám se do PokeGearu. Jednou rukou odkliknu aplikaci... ... A všimnu si přijaté zprávy. Pyrite, Mnohokrát děkuji za zprávu, ačkoliv ke komunikaci vřele doporučuji používat spíše e-maily - na Billův ochranný systém je větší spolehnutí než na telefonní síť. ... Byli ti útočníci oblečeni v černých uniformách? Pokud ano, znamená to, že už vás identifikovali... což vůbec není dobré. Jejich jméno je Team Static. Objevili se teprve nedávno a skoro to vypadá, že ve všem, co dělají, nějakým způsobem parodují Team Rocket. Je víc než pravděpodobné, že mají co dočinění s naší situací... Prosím, buďte velmi opatrní. ... Mnoho zdaru, vám oběma. -Yellow Tu zprávu si přečtu aspoň čtyřikrát. Takže za tím vším opravdu stojí nějaká nová zlá organizace?! Proč?! V Kantu a Johtu přece od dob Rocketů byl boží klid!! ... Proč se všechno zase muselo podělat?! PokeGear schovám do kapsy, obejmu si kolena a tupě se zadívám do tmy. Strach z duchů je ten tam... Jediný, na co dokážu myslet, je to, jaký to bylo, když se tehdy táta vrátil domů. Vážně zraněnej jak on, tak jeho Pokémoni. A pak... náš dům.... ... Rocketovskej teror byl hroznej, i když mi tehdy byly jenom nějaký čtyři roky. Přece to nemůže začít zase úplně odznova...

Jasper - 15. srpna 2016 20:14

(06. ledna 2015 10:43) No, neříká :'D Netuším, jak dlouho jsem spal. Každopádně když otevřu oči, bušení kapek je to tam a malými okny do místnosti pronikají sluneční paprsky. "Huaaa~!" zívnu a pořádně se protáhnu. ...Strávil jsem noc na hřbitově. Zamávám prudce rukama, abych do nich znovu dostal cit, přičemž do něčeho narazím. Podívám se vedle sebe, kde tiše klimbá Pyrite. Šťouchnu ho do ramene, "Hej..." Když nereaguje, zkusím s ním zatřást. "Vstávat a cvičit, Pyrite!" ...Nehodlám tady zůstat ani o minutu dýl. Natáhnu se pro svoji tašku, která se nějak stačila přesunout od krabic k matračce (em... díky, Pyrite?) a po chvíli ještě pořád rozespalého hrabání vylovím Pokéball. Rychle se vyhnu náletu netopýra a tak, tak ho chytnu do rukou. "Běž se mrknout, jestli je bezpečný jít ven." houknu na Zubata, který zaplácá křídly a akčně vyletí oknem ven. Vzhledem k tomu, že se asi po pěti minutách vrátí a místo zděšeného poletování se mi zas usadí na hlavě, usoudím, že je všechno ok. Shrábnu svoji tašku, popadané věci okolo, Pyrita a jde se. Rychle seběhnu všech sedm pater (přeci jen, dolů to jde líp než nahoru) a konečně, konečně se nadechnu zase čerstvého vzduchu. Rozhlédnu se kolem. Tak, a kam teď...? "Em, kudyma?"

Pyrite - 15. srpna 2016 20:16

(09. ledna 2015 20:10) *ahem* Je pravda, že jsem nespal zrovna ideálně, ale necítil jsem se unavenej. Jinak řečeno... Měl jsem v plánu držet hlídku kdyby se vážně nějací ti Haunteři rozhodli ukázat... No, nevyšlo to. Když ucítím, jak se mnou něco třese, okamžitě otevřu oči, jen abych zjistil že jsem v polo-lehu zhroucenej na podlaze, ruka a hlava přelomená o okraj matrace, zatímco Jasper už je dávno vzhůru. Malátně se vyhrabu do vzpřímeného sedu, protřu si oči a zívnu. "Hnn... Kolik je hodin?" PokeGear mi o moment později prozradí, že už je druhý den ráno... Proboha, to jsme vážně spali asi 14 hodin?! V rámci ranních příprav využiju moment k tomu stoupnout si k oknu a prohlédnout si stav popáleniny. Teda, aspoň jsem to měl v plánu, ale gáza držela poctivě a já vážně neměl kuráž si ji jen tak strhnout. Takžeto nakonec radši nechám bejt a prostě pokračuju v modlení se, že brzo narazíme na nějakou civilizaci... Pak už ve věži neztrácíme zbytečně moc času. Jasper chce evidentně vypadnout co nejdřív a já ho docela dost chápu, takže se brzo ocitneme zpátky venku, na kraji mrtvého Lavenderu. Huh, bez toho hrozného slejváku a naopak s troškou slunečních paprsků už to tu nevypadá zase tak hrozně. Vlastně, vyhlíží to jako docela příjemné a mírumilovné venkovské městečko... nebejt té gloomy věže, pochopitelně. ... Zajímalo by mě, co mohlo způsobit, že všichni zdejší obyvatelé utekli... ? Zaslechnu otázku a otočím se Jasperovým směrem. Svraštím na něj obočí. "Vypadám snad jako že mám mapu? ... I když..." Ukážu jižně, kde se v průsmyku mezi skalami mdle rýsuje vodní hladina. "Shora to vypadalo, že nějaká cesta vede támhle kolem řeky... Teda, spíš přes řeku." ... Popravdě, nevím, kudy bychom mohli jít jinudy. Z každé jiné strany se nad městem tyčí docela nepřátelsky vypadající skály... Už ani nedokážu říct, z kterého směru jsme to včera vlastně přišli.

Jasper - 15. srpna 2016 20:18

(10. ledna 2015 23:05) Tak na ten Naičin absťák, no :') ...Nevím proč, ale návrh na jižní cestu se mi nějak nezamlouvá. "Nejsem si jistý, jestli je to ten správnej směr." houknu zamyšleně. Vší silou se pokouším vybavit si, jak vlastně vypadala ta ztra... ukradená mapa. Chtělo by to fotografickou paměť. Po chvilce to ale vzdám. Nevzpomenu si a nevzpomenu. "Nechceš to tu aspoň obejít? Třeba najdeme ještě nějakou jinou cestu." Popravdě ani moc nečekám na odpověď a rovnou si to vyrazím kolem města. A jako bych to neříkal, za chvíli narazíme na místo mezi skalami, kde se prašná cesta stáčí levým směrem. Zazubím se a už chci zase vyrazit... v poslední chvíli se ale zastavím a otočím se na Pyrita s otazníkem v očích.

Pyrite - 15. srpna 2016 20:27

(11. ledna 2015 00:30) Goddamnit Aneko zachovávej klanové tajemství! "Správnej směr... ? A co je teda podle tebe správnej směr?" Proč se mě vlastně ptal, když se mu nelíbí moje odpověď... ? "No když myslíš..." pokrčím rameny. Nechce se mi hned po ránu začínat další hádky, takže ho poslušně následuju v obchůzce kolem města. A... no dobře. Nakonec objevíme i další trasu. Pochybně se rozhlédnu po široké prašné cestě, stáčející se kolem drobné houštiny. Pohlédnu na Jaspera a pokrčím rameny. "Upřímně, tam dole to vypadalo trošku civilizovanějš..." Žádné hádky po ránu. "... Ale vždyť ono je to skoro jedno." povzdechnu si a trochu si utáhnu popruh na tašce. "Ale upřímně doufám, že se konečně dostanem do nějakýho města. Obydlenýho města." Nikdy bych nevěřil, jak moc mě tři noci bez jediný sprchy dokážou vynervovat...

Jasper - 15. srpna 2016 20:32

(15. ledna 2015 20:36) Pojďme Pyritovi trochu ztrpčit život Pyrite prakticky nic nenamítá, takže jdeme. Netrvá to dlouho a je jasné, že tahle cesta byla dobrá volba. Neříkám, že nejlepší, ale pořád dobrá. Počasí je hezké, vzdoušek čerstvý, přesně tak, jak to většinou po dešti bývává. A i když stále jdeme vlastně v průrvě mezi skalami, tak už to tady nevypadá tak nehostinně, jako předtím. Prošli jsme kolem menšího lesíka, zakopli o pár kytek - celkově příjemná změna od polorozbořeného dušího města za námi. A místo nějakého failu nás na nás vybaflo pole. Jakože vážně pole. Dílo lidské práce - pole. A podle stavu, ve kterém bylo, na něm museli nedávno pracovat lidé. Tzn, blízko je město. A navíc... "Hele, zahradníku?" houknu na kolegu za sebou a přimhouřím oči, abych lépe viděl, "Nejsou támhleto berry?" Ukážu na zelené křoví v poli, nedaleko cesty a sám se pustím tím samým směrem. V tom mě ale zastaví slabý, slaboučký cry, který mi tak trochu připomíná... Otočím se a vydám se trochu jiným směrem. Po chvilce přeci jenom najdu to, co jsem hledat. "Proarcea, ty jsi ňuňatej." vydechnu a opatrně si kleknu ke klubíčku hnědo-černých chlupů. Pokémon zvedne hlavičku, chvilku se na mě dívá... nakonec mi drcne do ruky a olízne mi prst. Kousnu se do rtu, protože pištění je pro holky, ne pro mužné muže a lehce Pokémona pohladím po hlavě. Netrvá dlouho a už ho mám v náručí a mazlím se s ním. Otočím se, abych lokalizoval Pyrita, protože o tohohle mazla se s ním prostě musím podělit! "Pyrite!" houknu a razím si to k němu. "Podívej, co jsem našel!" nadšeně před sebe napřáhnu ruce se slintajícím štěnětem. S jiskřičkami v očích se zazubím. "Ohnivá Poochyena! Tohle je legitimní ohnivá Poochyena! No není k sežrání?"

Pyrite - 15. srpna 2016 20:34

(17. ledna 2015 15:41) What the fu- Z možnosti dva se nakonec vyklube ta nejjednodušší a nejpohodlnější cesta, která nás zatím potkala. A všechny faktory napovídají tomu, že vede do civilizace. Díky bohu. Musím uznat, že ač některé Jasperovy kvality jsou diskutabilní, intuici má dobrou... Když projdeme kolem pole, obklopeného nízkým bílým plotem, rusovlas upoutá moji pozornost jedním z keřů, který se tam nachází. Zastavím se a zacloním si oči, abych lépe viděl. "To vypadá jako Wacan Berry." zauvažuji a rozhlédnu se kolem s pochybným výrazem. "Ale tohle pole určitě někomu patří. Asi bych neměl..." ... "... Jednu snad nikdo postrádat nebude." přesvědčím nakonec sám sebe a pomalu se protáhnu mezerou v plotě. Zamířím ke keři a jak se blížím, pomalu si uvědomuji, že můj dálkový odhad byl špatný. "Lum." zkonstatuju s úsměvem. Keř plody téměř přetéká - není divu, včerejší déšť byl opravdu vydatný -, takže nakonec opatrně utrhnu hned dvě Berry a schovám je do tašky. Začínám litovat, že jsem si ty báně vzal jenom dvě, ale tyhle věci bohužel nemají zrovna malé prostorové nároky... Svižným tempem zamířím zpátky na cestu. Vážně nepotřebuju, aby mě tu někdo načapal... Jasně, kdykoliv můžu říct, že jsem potřeboval vyléčit své Pokémony, ale lhaní mi nikdy nebylo příjemné... Jasper už z nějakého důvodu na cestě není. Svraštím obočí a rozhlédnu se, přičemž ho po chvíli zahlédnu na druhé straně cesty. A-- ... To ne. TO NE. TO nemůže myslet vážně. Můžu se snažit o sebedospělejší reakci, ale stejně prudce udělám několik kroků dozadu, tvář sebraná hrůzou.

Jasper - 15. srpna 2016 20:35

(17. ledna 2015 15:50) Ďábelská ohnivá Poochyena "E..." nakloním hlavu nechápavě na stranu, ještě pořád s Pokémonem v rukou. Tenký proužek slin mi pomalu stéká na kůži, což ale teď zrovna moc neřeším. "Jsi v pořádku?" Otočím štěně tak, abych se mu díval do očí. Vždyť vypadá tak nevinně. Ani nepouští z pusy plamínky, jako před těmi pěti minutami, když jsem si s ním hrál. A vážně mi připomíná Poochyenu. "...Hele, podívej, dávám ho pryč." Opatrně tu chlupatou kouli položím na zem.... a jako naschvál se Pokémon začne batolit směrem k Pyritovi. Á teď už pouští i ty plamínky. Sakra.

Pyrite - 15. srpna 2016 20:36

(17. ledna 2015 16:32) You think this is a motherfucking game? Hlavně klid. Už je to pět let. Ten Pokémon za to ani nemohl. Hlavně klid... ... Můžu si opakovat třeba stokrát, ale jakmile Growlithe začne pochodovat mým směrem, zachvátí mě panika toho nejčistšího kalibru. "S-S-Snowe!!" rychle vyhodím Sphealův Pokéball. "Brine!!" Snowball Growlithovi dopřeje pořádnou sprchu. Šelma zakňourá a udělá pár kroků dozadu, divoce se oklepe a uteče zpátky do vysoké trávy. Pár sekund jenom lapám po dechu ve snaze zklidnit ten adrenalin rush a zahnat syndrom špatných vzpomínek. Pak se prudce otočím na Jaspera a můj hlas i výraz okamžitě naberou útočný ráz. "... Co sis sakra myslel?!"

Jasper - 15. srpna 2016 20:37

(17. ledna 2015 17:11) Pfff A tak Pokémon dostane ledovou spršku přímo do čumáku. Nechápavě se otřepe, zakňučí a uraženě si to odpochoduje zpátky do divočiny. A teď už to není Snowball, co útočí, ale Pyrite. Bolestně se dívám směrem, kterým huňáč zmizel. Vždyť nic neudělal, tak co Pyrite tak vyváděl? "Jenom jsem se chtěl podělit o mazlivou ohnivou Poochyenu." zabrblu, založím si ruce na hrudi a ublíženě se podívám bokem. Jako, v životě jsem neviděl takhle někoho zareagovat kvůli štěněti.

Pyrite - 15. srpna 2016 20:38

(17. ledna 2015 17:57) Žádný rage... protentokrát Co je Poochyena... ? Agh, to je přece jedno. Důležitý je, že mi před chvílí s klidným výrazem naservíroval pod nos původce mojí fobie. Jestli to měl bejt kanadskej žert, tak vážně nebyl vtipnej! Zhluboka se nadechnu. Aspoň protentokrát musím přemýšlet rozvážně. ... Je možný, že v Hoennu nemaj Growlithy? Ale přece máme Dexy; nemohl se jen tak vrhnout na divokýho Pokémona aniž by se nejdřív podíval na jeho charakteristiku... nebo jo... ?! "Teď vážně nemáme čas na nějaký zkoumání zdejší fauny pokud zrovna nehledáš dalšího člena týmu." řeknu nakonec poněkud odměřeným tónem a dám se zase do chůze. No co, je to pravda... Vážně už se nemůžu dočkat civilizace. Dneska jsme ještě ani nesnídali... Co dneska, už dobrý dva dny jsme neměli pořádný jídlo. Začínám to docela pociťovat.

Jasper - 15. srpna 2016 20:39

(18. ledna 2015 21:45) Konečně civilizace A tak jsem nasral Pyrita. Už zase. Zbytek cesty proběhne v naprostém tichu. Awkward. Už zase. Chjo. Musím si zapsat mentální poznámku, že už nikdy nemám chodit za Pyritem s roztomilýma Pokémonama. Odstřelí je do čumáku a pak se mnou přestane mluvit. Hmph... Fajn, beru to tak, že Johto tady vedle nemá rád ňuňatoťutatý věci. Buran. Ale zase... to by snad neuskočil, jako bych mu do obličeje strčil Sevipera, ne? Děje se tady něco, o čem nevím? O ne-moc dlouhou chvíli později dorazíme ke konci skalnaté průrvy. A za ní nás čeká město. Konečně taky trocha té civilizace. Bez stínu hor to tady připomíná nebe na zemi. Rychle chytnu nějakého kolemjdoucího, abych se zeptal, kde to jsme. "Tak prej Saffron." houknu na Pyrita. Nejsem si jistý, jestli měl původní plán cesty vést tudyma, ale to je mi, do té doby, než dojdeme do Pokecentra, nevysprchuju se a nenajím se, úplně někde. Nakonec se promotáme ulicemi (...a že to tady mají velký) ke známé červené střeše. Převezmu od sestry klíče a otočím se tázavě na blonďáka. "Jídlo nebo sprcha?"

Pyrite - 15. srpna 2016 20:41

(19. ledna 2015 19:08) Saffron Další šlapání štěrku je opět ponořeno do ticha. ... Ne že bych byl naštvanej... Jenom prostě nevím, co si o tom myslet. Musel přece pochopit, že mám z Growlithů strach - a když ne to, tak že mám strach z ohnivých Pokémonů obecně! Tak proč to sakra udělal? ... Tyhle myšlenky i nepříjemná atmosféra ale ustoupí hned co se za skalním průsmykem objeví město. Moderní, poměrné rozlehlé a na první pohled obydlené. Musím zastavit a vydechnout úlevou, zatímco Jasper stačí z nebohého kolemjdoucího vytáhnout jméno. Saffron City. Zní to povědomě, ale jestli je to správný směr... to vážně nemám páru... Když po nějaké době najdeme Pokécentrum, Jasper hned začne zajednávat pokoj, což... mě trochu zarazí. "Je sotva deset ráno. Kde bereš tu jistotu, že se tu zdržíme tak dlouho?" ... Na druhou stranu... Kdo ví, jaká cesta nás čeká tentokrát. "... Každopádně protentokrát dám asi přednost jídlu." povzdechnu si a trochu si prohrábnu vlasy. Ani nechci hádat, jak strašně po těch třech-čtyřech dnech mimo civilizaci vážně vypadám... Ale myslím, že to ještě chvilku přežiju. Už teď jedu na prázdnou nádrž...

Jasper - 15. srpna 2016 20:43

(19. ledna 2015 19:51) Než budeme pokračovat v cestě... Nadzvednu jedno obočí. Kdo říká, že v tom pokoji musíme mermomocí spát? "Nevím, jak ty, ale moje kůže potřebuje odrbat špínu." Už ani nevím, kdy jsem se naposled koupal. Musím smrdět víc, než taťkovy nevypraný ponožky. A podle pohledů okolních lidí asi nejsem daleko od pravdy. "Fajn." kývnu a opustíme Pokecentrum. Po chvilce se vymotáme u nějakého fastfoodu. Zrovna teď je mi úplně jedno, jestli jím nějakou Skitty na přepáleném tuku. Hlavní je, že je to maso. A že je ho hodně. Ani se nějak nedívám, jestli Pyrite zvolil jinou stravu a vydal se hledat něco jiného. Zdlábnu tortillu, nějaký unovský přeslazený pití k tomu a hned jsem zase ready. Houknu na Pyrita, že si dáme sraz před Pokecentrem a namířím si to k řečené budově. Protože vážně, vážně potřebuju sprchu. Shážu ze sebe všechno špinavý oblečení, hodím ho do veřejné prádelny (včetně toho, co jsem měl na sobě ještě při tom incidentu na Mt.Moon) a jen v boxerkách se vrátím do pokoje. Chvilku šteluju teplotu a pak si jen užívám teplé pramínky vody na své kůži. Po kilu šampónu a zhruba stejném množství sprcháče se cítím jako nový. Hodím na sebe snad poslední čisté oblečení, co mi zbývá, pošlu tu slavnou trojici ven z jejich Pokéballů a naženu je do koupelny, kde každý z nich dostane proudem vody přímo do obličeje. Podle Pulsova výrazu předpokládám, že by bylo bezpečnější schovat všechno, čemu by králík mohl ublížit, protože takhle naštvaného jsem ho už nějakou dobu neviděl. "Hele, vezmi si příklad z Tada." zazubím se a poukážu na modrého pulce, který se nakrucoval přesně tak, aby kapky vody pokryly co nejvíc z jeho těla. Puls hvízdl směrem k Zubatovi, ten zaplácal promočenými křídly... a než jsem se stačil krýt, už jsem měl netopýra ve vlasech a na čistém triku obrovský, modrý flek. "Ty pitomá, lítající Rattato!" ulevím si, vysuším Tada, pošlu ho zpátky do Pokeballu a ještě pořád se Zubatem uhnízděným na hlavě vyjdu z pokoje. "Před Centrem by měl stát Pyrite." houknu na Pulse a předám mu klíčky, přičemž pozoruju, jak králík odhope směrem východ. Já si mezitím vydělám prádlo z pračky, předělám ho do sušičky... hergot, já bych byl vážně úžasná hospodyně.

Pyrite - 15. srpna 2016 20:44

(21. ledna 2015 22:45) Civilizovanizace Chci namítnout, že na to jsou přece určené veřejné umývárny... Ale pak se v duchu vrátím ke slovu veřejné. A nechám to plavat. Pak už se na nic nečeká a jde se na snídani. I když mám sto chutí objednat si něco hodně tučného a nezdravého, vím, že po třech dnech půstu bych si to mohl pořádně odskákat, takže se ustálím na něčem vyváženějším s aspoň částečnou porcí salátu. "Než vyrazíme na cestu, musíme tu najít nějaký supermarket a koupit aspoň nějakou svačinu." odtuším mezi sousty, ještě předtím než se zvedne a odběhne s tím, že si zabírá koupelnu jako první. Na což jen kývnu a pokojně pokračuju v jídle. Jsou věci, které by člověk uspěchat neměl... O pár chvil později dorazím k Pokecentru, kde se rozhodnu zabít čas zahradničením. Ale ani ne o moc dlouhou chvíli později ze dveří vyběhne Pulse a předá mi klíčky od pokoje... což beru jako signál že už je volno, sbalím Berry kapsle a vydám se do koupelny. Po dlouhé a skutečně důkladné sprše věnuju notný čas i popálenině, přičemž si všemi silami (a málem rozkousnutým rtem) sundám starou gázu a nahradím ji novou, čistou. Spodek stále vypadá příšerně a bolí na dotek, ale... rozhodně míň než předevčírem. Což... upřímně doufám že je dobré znamení. Když pak už v čistém oblečení vyjdu z koupelny, Jasper už je v pokoji. Podle hordy oblečení byl nejspíš v prádelně... Huh, dobrej nápad...

Jasper - 15. srpna 2016 20:45

(13. února 2015 18:44) Další směr cesty je jasný Když je konečně prádlo hezky vyprané a vysušené, složím ho do nějakých šikovnějších komínků a vybaluncuji s ním z prádelny pryč, rovnou do pokoje. Z koupelny už jde slyšet proud vody, z čehož tak nějak usoudím, že Puls klíčky nikde neztratil. Pohled mi padne na Pyritovu tašku. Mohl bych mu to jeho oblečení taky hodit do pračky. Chvilku si s tou myšlenkou pohrávám, nakonec to ale nechám být s tím, že se mu nehodlám přehrabovat ve špinavých trenkách. ...Puls s tím ale, jak je vidět, problém nemá. "Dej mu to tam zpátky." houknu na králíka. Vrátím se zpátky k tomu, co zmínil Pyrite předtím, než jsem mu zdrhl. Je pravda, že poslední den jsme byli víceméně o hladu. A i kdyby ne, tak nemůžeme vyžít jen ze sušenek. By nám za chvíli vlezly na nervy a, upřímně, nehodlám si svoji oblíbenou sladkost znepříjemnit. Pro jednou myslící na povinnosti a podobné kydy sejdu dolů do hlavní haly. Potřebuju nějak zabít čas, než si můj kolega přestane hrát na mořského panice. Bez zájmu si prohlížím reklamní plakáty na stěnách. Zahájení prodeje Casteliacones... Silph Co a nové složení potionu... Padesátiprocentní slevy v Celadonském Department Store... Moment, slevy? Popadnu z pultu barevný leták a vrátím se do pokoje, kde se rozvalím přes celou postel. Netrvá to dlouho a nalepí se mě celý můj tým. Ne, že by mi to vadilo. ...Až na toho Zubata ve vlasech. Nakonec se otevřou dveře koupelny. "Že ti z toho nenarostly ploutve." zazubím se a zvednu leták tak, aby na něj viděl. "Jdeme do Celadonu." oznámím mu a přehodím nohy přes okraj postele. "Největší obchoďák v Kantu." stoupnu si a podám mu papír, "A sám jsi říkal, že potřebujeme zásoby."

Pyrite - 15. srpna 2016 20:54

(13. února 2015 20:34) Po třech dnech v divočině vzhůru do davů? "... Celadon?" Přehodím si přes mokré vlasy ručník, posadím se na svoji postel a zadívám se na leták, který mi Jasper nacpe do ruky. Svraštím obočí. "Jo, zásoby určitě potřebujeme, ale... Určitě je vhodný jít někam, kde je tolik lidí?" Myslel jsem, že se tady stavíme do nějakýho minimarketu a zase se vydáme na cestu... Ne že budeme kličkovat v nějakým obřím nákupním centru! Čím déle se budeme zdržovat na jednom místě, tím spíš zase narazíme na... ... Oh. "Ah, úplně jsem zapomněl." Rychle zašátrám v tašce a vytáhnu PokeGear. "Yellow-san včera odepsala. A je tam pár... docela důležitých informací." Rychle rozkliknu schránku a podám mu přístroj s otevřenou přijatou zprávou. "O důvod víc, proč být dvakrát tak opatrní." dodám tiše, zatímco čekám až si to přečte.

Jasper - 15. srpna 2016 21:01
	(13. února 2015 20:58) ...Static? "...Team Static?" Ten název se mi nelíbí. Až moc mi připomíná ty pitomý elektrický Rattaty. Každopádně... "A nebude to naopak lepší?" nadhodím, "Vměstnat se mezi lidi? Budeme tak míň nápadní a líp se mezi nimi ztratíme." Jako, tak to aspoň bývá v akčních filmech, co vím. A navíc mi to přijde docela logický.

Pyrite - 15. srpna 2016 21:03

(13. února 2015 22:36) Cesta za nákupním šílenstvím "Vypadá to tak... Ať už jsou kdokoliv." Převezmu zpátky svůj Gear a očima se znovu vrátím k letáku. "... To... Asi dává smysl." řeknu nakonec, položím leták na postel a vrátím se rukama k ručníku, kterým si začnu vydrbávat vodu z vlasů. "Je ten Celadon aspoň správným směrem?" Začíná mě docela znervózňovat fakt, že už aspoň pět dní cestujeme absolutně naslepo. Hmátnu po Pokedexu a otevřu ho, snažíc se proklikat k jiným aplikacím. Po nějaké době najdu "tracking system" a- "Ah!" Okamžitě se napřímím, až mi mokrý ručník spadne z hlavy na postel. Ale to mě aktuálně moc nezajímá. "Je tu mapa!!" ... To jako vážně?? Pět dní bloudíme absolutně bez cíle a přitom máme s sebou celou dobu aplikaci s mapou prakticky celýho světadílu?! Povzdechnu si, kliknutím zoomnu na mapu Kanta a pokusím se někde najít Saffron City. Je přímo uprostřed. A Celadon... ... Oh, Celadon je celkem blízko. Ale bohužel ne zrovna výhodným směrem. Totiž... Byl by výhodným směrem, ale v cestě nám bohužel stojí překážka jménem Cycling Road. A vzhledem k tomu, že nemáme kola... "Bude to zacházka." zamumlám, zatímco se rozhlížím po krátké zdigitalizované spojovací Route. "Sice ne moc velká, ale..." Zvednu pohled na Jaspera a pokrčím rameny. "... Ale stejně náš úkol zahrnoval prozkoumání všech měst v regionu, ne?" Zvednu se z postele, seberu ručník a zamířím zpátky do koupelny, kde si znovu začnu usilovně sušit vlasy. Když usoudím, že jsem mimo nebezpečí před nachlazením, vrátím se zpátky do místnosti. "Je ani ne poledne, takže... hádám, že se sem na noc vrátíme?" otážu se spíš řečnicky, než začnu poklízet svoje věci a balit jen to nejdůležitější, hlavně doklady a peníze. A samozřejmě Pokémony. ---- Cesta je vážně krátká. Ani ne po půlhodinové procházce za branami Saffronu se objeví Celadon. Příjemně vyhlížející město... Narozdíl od Saffronu není tak supermoderní a obsahuje podstatně více zeleně... Ale stále vyhlíží velmi vyspěle. A velká fuchsiová budova, která už zdálky hlásá "Celadon Department Store" je prakticky nepřehlédnutelná. Povdechnu si. Nikdy jsem neměl rád moc velké davy lidí... Ale je to pro naši bezpečnost.

Jasper - 15. srpna 2016 21:04

(26. února 2015 22:15) Nákupní horečka "Počkej, mapa?!" Proklikával jsem se tím ďáblovým strojkem aspoň milionkrát a nevšiml jsem si něčeho tak důležitýho?! Ale co, pozdě Arcea honit. "Bude to tak lepší." odkývu Pyritovi návrat do zdejšího Pokecentra a začnu po jednom "poklízet" svoje Pokemony. Tad, Zubat... na chvilku se zarazím u Pulse. Nakonec ho ale kvůli jeho kleptomanským sklonům radši taky schovám do pokeballu. Ne, že by se mu to líbilo. "Až zas půjdeme nějakou divočinou, tak tě pustím ven." slíbím mu přes slupku 'ballu a spolu s ostatními ho pečlivě uložím do boční kapsy tašky. ~ Netrvá to snad ani hodinu a ocitneme se v Celadonu. Líbí se mi tu podstatně víc, než v Saffronu. Je tu víc přírodno a zároveň pořád civilizovaně. Všechny boční myšlenky mi ale zmizí ve chvíli, kdy si všimnu obřího obchoďáku, tyčícího se nad střechami domků. "Tak tady jsi!" Úplně cítím, jak mě začíná svrbět peněženka. Nemusíme přece kupovat jenom jídlo, že ne? "Jdeme?" zazubím se na Pyrita a vyrazím k budově. Pokouším se nedat moc najevo své nadšení, každopádně jen, co vejdeme do budovy, už jsem u cedule s rozepsanými patry. Myslím, že tohle moje peněženka jen tak nepřežije. "Nechcete si koupit los?" ozve se vedle mě. Aktuálně jsem schopen koupit klidně i shnilou bramboru, takže jenom podám holce bankovku a hmátnu do krabice s lístky. Do dalšího patra už jsem si odnášel zbrusu nový... Moonball to byl? Tuším? Asi ho pošlu domů jako suvenýr. "Sraz v přízemí před výtahem!" zavolám na Pyrita a taktně zmizím směrem neonové cedule "výprodej" v okamžiku, kdy se ocitneme před obchodem s potravinami. Takhle prolítám celý obchoďák, ulevím své peněžence a nakonec, po nějaké té půlhodině, se skočím mrknout, jestli už Pyrite skončil. "Ehm..." polknu a ukážu na jednu z nacpaných tašek, "Chceš s tím pomoct?"

Pyrite - 15. srpna 2016 21:06

(06. března 2015 20:58) Tesco Jasper je evidentně ve svým živlu, což moje hlava nedokáže pobrat. Totiž... Co je tak skvělýho na budově, postavený pouze za účelem vyrvat z lidí co nejvíc prachů za co nejméně zboží? Nemám v plánu se tu zdržovat dýl než je potřeba a zamířím rovnou do hlavní pasáže s potravinami a spotřebním zbožím. Doufal jsem, že Jasper mě bude následovat a chvilku to tak i vypadá, ale ještě ani nestačím vzít nákupní košík a on najednou odběhne někam pryč. S povzdechem se to radši rozhodnu nechat bejt, zamířím do supermarketu a začnu vybírat jídlo na naši cestu. Aspoň se vyhnem hádkám nad zásobama. Po nějaké době a pečlivém uvážení vhodnosti, potřebnosti, skladnosti a samozřejmě ceny u každého kusu se vymotám od pokladny. Snažil jsem se toho nebrat zbytečně moc, abychom s tím vůbec zvládli cestovat, takže v ruce držím jenom jednu tašku, ani ne naplněnou po okraj. Mířím k eskalátorům do přízemí, když se Jasper najednou vynoří z davu naproti. "... Ta taška není zase tak těžká." řeknu poněkud odtažitým tónem. Je pravda, že nakupování sólo má své výhody, ale hej. To jídlo je i pro něj, mohl se aspoň tvářit že se stará. "Vzal jsem co jsem uznal za vhodné, jestli jsi měl nějaké konkrétní přání, obávám se že už je pozdě." Podívám se na PokeGear. Šest odpoledne... Tak akorát, abychom odteď dorazili zpátky do Saffronu ještě za světla. "Půjdeme?"

Jasper - 15. srpna 2016 21:07

(11. března 2015 18:20) Shame on you, Aneko! ...To ne já, to ta filozofie Cesta zpátky do Saffronu proběhne v nehezkém awkward tichu. Už zase. S rukama vraženýma hluboko v kapsách mikiny jdu vedle Pyrita a čekám, jestli z něho něco vypadne. Nevypadne. Jak jinak. Sem tam zapomínám, že mám co do činění se svým Johto kolegou. Jasně, asi má právo být na mě naštvanej... pokud je teda vůbec naštvanej je. Jako, nabídl jsem mu pomoc s taškou! A nemohl očekávat, že si nechám ujít možnost utratit skoro všechny svoje peníze za sračky! Do Saffronu dorazíme, když se pomalu začne smrákat. Složíme věci v pokoji v Pokecentru a opět zakempíme na grilovaných Skitty. Měli by jsme si užít civilní jídlo, dokud to jde. Kdo ví, v jaké situaci strávíme příští noc. #nohomo Pohledem zavadím o spadlý leták, upozorňující na nějakou novou hru po Johto stylu, která je k dispozici v Celadonském Game Corneru. ...Celadon, tam jsme teďka byli, ne? To jsem ten leták nemohl najít dřív?! Už, už, ho chci zvednout a zamávat jím Pyritovi před obličejem. Nakonec si to ale, jak se tak dívám na jeho výraz, rozmyslím.

Pyrite - 15. srpna 2016 21:08

(13. března 2015 21:44) Zpět do Saffronu ... Jsem naštvanej? Ne, vlastně ani ne. Nebo... Já ani nevím. Svým způsobem asi jo, ale porce mě se už s tímhle jeho chováním tak nějak smířila. Což samozřejmě neznamená že to schvaluju, ale... um. Není to zase takovej problém abych musel pořád ofendovat. Jasper se tváří... no, ne zrovna provinile, ale je vidět, že mu ta atmosféra není pohodlná. A nemůžu říct, že část mě si nepřeje nechat ho v tom trochu vykoupat... Takže při cestě zpět do Saffronu jsem zticha a nechávám ho vyvodit si z toho závěr jakej chce. V Saffronu se po krátké zastávce v Pokécentru vydáme na jídlo, protože... no, kdo ví kdy po dnešku zase narazíme na civilizaci. Ačkoliv teď, když konečně víme o mapě, by to už nemuselo být tak hrozné. "Už jsme na cestě týden." prolomím v jedné chvíli ticho nad večeří. "Teď, když už víme kudy jít... A kdo proti nám stojí... Možná by neškodilo se zase trochu pozastavit a potrénovat. Protože zatím to byli vždycky oni, kteří nás zaskočili..." Mlčky se zadívám na desku stolu. "... Možná... bysme se zase měli začít víc chovat jako na misi a míň jako na dovolený." hlesnu.

Jasper - 15. srpna 2016 21:09

(13. března 2015 22:12) *inteligentní nadpis* Víc jako na misi a míň jako na dovolený?! ...Fajn, teď jsem rád, že jsem před něj ten leták nestrčil. "Nevím, jestli sis všiml, ale tohle byl první den "dovolený" za celý týden." zabrblu. Ne, vážně. To se dokáže soustředit jenom na povinnosti, nebo co? Jasně, jde po nás evil tým, chtějí naše Pokedexy, zadupat nás do země a kdesi cosi, ale to ještě neznamená, že si nezasloužíme víkend padla. A když ne víkend, tak aspoň jeden den. A nakoupili jsme zásoby, tak co si stěžuje?! ....Fájn, Pyrite nakoupil zásoby. Já mezitím nakoupil akční figurky z nějakého náhodného seriálu, o kterém jsem v životě neslyšel, společně s plyš... ehem... to mi připomíná, že bych to všechno měl hodit do balíku a poslat domů. "Každopádně pro trénink jsem všemi deseti." Koneckonců, potřebujeme ho. Viděli jsme, proti čemu stojíme. Strčím do pusy poslední kousek jídla a zvednu se od stolu. "Ještě si skočím na poštu." otočím se k odchodu, "Uvidíme se na pokoji." Chvilku mi trvá, než se v pomalu se smrákajícím městě zorientuju natolik, abych vůbec tu poštu našel. Koupím krabici, uložím do ní věci, zabalím, zalepím, napíšu adresu, atd, atd. Za zhruba dvacet minut už klepu na dveře pokoje, který sdílím s Pyritem.

Pyrite - 15. srpna 2016 21:12

(13. března 2015 23:20) Navečer "Nemluvím o tom co se děje, mluvím o tom jak se k tomu stavíme!" trochu zvýším hlas. "Chtělo se po nás abychom pátrali!... Ale zatím jsme akorát utíkali a bloudili..." To poslední zamumlám s pohledem opět upřeným na stůl. ... Aspoň že si oba uvědomujeme, že naše týmy potřebují ještě spoustu práce. Jasper se po chvíli zvedne s tím, že potřebuje... na poštu. No tak jo. "Sejdem se v pokoji." mírně si povzdechnu a začnu uklízet nádobí. Když vyjdu ven z restaurace a zahledím se do šera města, jednou rukou nahmatám v kapse oba pokébally a Flan se Snowem vypustím ven. "Pardon že jsem vám dneska nevěnoval moc pozornosti." zamumlám omluvně na oba a krátce je poškrábu na hlavě (a k mému velkému údivu se oba docela ochotně nechaj). "Můžu vám to vykompenzovat aspoň krátkou procházkou po městě?" K Pokécentru to pak v jejich doprovodu vezmu tou delší cestou. ... A až potom, co vejdu dovnitř, si s mírnou husinou uvědomím, že to ode mě možná nebyl zrovna ten nejchytřejší tah. Vzhledem k tomu, že Snow je Pokémon z Hoennu a v těhle krajinách by na sebe mohl strhnout nelibou pozornost. A raději co nejrychleji zapadnu do pokoje. Posadím se na postel a s povzdechem si prohrábnu vlasy. Po celém dni stráveném v civilizaci a mezi lidmi si připadám unavenější než po osmihodinové túře skrz divokou Route. Nechápu, jak si to můžou někteří lidé užívat... Flandre mi téměř okamžitě vyskočí na postel a začne se tulit. Vypadá to, že i ona oceňuje po dlouhé době noc v normálních postelích... Usměju se na ni a trochu ji pohladím po hřbetě, i když se stále nápadně vyhýbám místům, ze kterých v akční náladě obvykle chrlí plameny. "Ještě nemůžeme jít na kutě, Flandre. Nejdřív se musíme postarat po zásoby." odtuším a zase se zvednu, míříc k tašce v rohu, která obsahuje všechno nakoupené jídlo. Zrovna se k ní sehnu a začnu pomalu vybalovat její obsah, když se ozve zaklepání a dovnitř vkráčí Jasper. "Ah, právě včas." Mávnu na něj balíčkem sýra. "Musíme to nějak rozdělit mezi naše zavazadla."

Jasper - 17. srpna 2016 20:50

(13. března 2015 23:40) Rozdělujeme zásoby "Oukej." přikývnu, shodím si tašku z ramena, trošku s ní zatřepu, aby se všechny věci tak nějak urovnali a zabírali přitom co nejméně místa a položím ji vedle Pyrita. Koutkem oka si všimnu, že Pyrite má Pokémony venku z 'ballů. ...Taky bych mohl Pulse a spol nechat se aspoň trošku proběhnout. Zašátrám v boční kapse položené tašky a pustím svůj tým ven. Poté, co mi Tad s Pulsem věnují poměrně dost naštvaný pohled, se hned zabaví po svém. Přesněji řečeno, Tad nějak zkouší socializaci se svým Hoenno-vodním kolegou a Puls se až příliš Pulsovsky dívá na zásoby. ...Komentář k Zubatovi je snad už i zbytečný. Setřepu si netopýra z hlavy a pomalu začnu skládat do tašky jednotlivé části zásob. Vypadá to, že Pyrite na nic nezapomněl - opravdu je tu všechno to nejzákladnější. Já bych možná přidal i něco navíc na zub, ale tak, nevadí. A nějaká magikarpí konzerva by taky nebyla k zahození. Vezmu do ruky pár sáčků s instantními polévkami. Nejsem si jistý, jak zrovna tohle budeme konzumovat, když s sebou nemáme kastrol. Nahlas ale radši nic neřeknu a jen je nacpu k ostatním věcem. "Pulsi, neštvi." houknu na králíka, který se rozhodl po hlavě skočit Pyritovi do tašky. To si nemůže vzít příklad z Flandre?

Pyrite - 17. srpna 2016 20:51

(14. března 2015 00:52) Balení Chvilku to trvá, ale nakonec celý nákup skončí rozdělen v našich zavazadlech. S mírně kritickým pohledem z tašky vymetu pár chlupů, které tam zbyly po Jasperově všetečném králíkovi, ale nahlas si nestěžuju. I když má Pulse pracky všude a pořád, na tu drobnou chlupatou věc prostě člověk nedokáže být naštvaný dlouho. ... Kéž by to Snow taky řešil takhle, místo jeho ostrých zubů a výhružných pohledů. "Myslím, že to je vše." vydechnu a opatrně svou tašku odložím na okno, aby všechny potraviny byly aspoň v částečném chladu. "Ty trvanlivější můžeme šetřit na horší doby, ale něco bude taky třeba sníst včas..." Zvednu pohled na Jaspera a mírně se pousměju. "Ale v tomhle asi nemám moc právo tě poučovat, co? Vzhledem k tomu, že to já tady o kuchyni nevím vůbec nic." Což nemyslím nijak ironicky. Ta tíživá atmosféra už začíná být trochu moc i na mě... "Asi bychom měli jít spát." zamumám, zatímco sahám po svých přenosných květináčích a ještě rychle obzahraničuji - a několik Oran Berries hned věnuji svým Pokémonům. Když o tom teď tak přemýšlím, mohl jsem se v Celadonu zdržet trochu dýl a koupit nějaké bobule na sazbu...

Jasper - 17. srpna 2016 20:52

(14. března 2015 01:04) Hají buci Při zmínce o kuchyni a vaření se na Pyrita (...poprvé po docela dlouhé době) zazubím. "Žádný strachy. Můžeš to nechat na mně." prohlásím poněkud samolibě. Ale tak, v tomhle ohledu si to můžu dovolit. O pár minut a trochu Pyritova zahradničení později už ležím v posteli s Pokémony natisknutými na sobě. "Brou." houknu jenom polohlasem na Pyrita, otočím se na druhý bok a po krátké chvíli usnu.

Pyrite - 17. srpna 2016 20:53

(09. května 2015 19:46) Vzhůru za expy Ještě než jsem zamířil do postele, rozhodl jsem si na Pokegearu nařídit budík. Protože... už jsme se v Saffronu zdrželi dost dlouho, čím dříve ráno vyrazíme, tím líp. ... Tudíž mě druhý den ostrý tón vytrhl ze spánku už kolem osmé. Nevstávalo se mi zrovna nejpříjemněji, ale vzpomínky na všechny předchozí encountery se zlem mě nakonec vyhnaly na nohy docela efektivně. "Dobrý ráno." zamumlám na Jaspera, jehož spánek můj alarm evidentně neušetřil... což bylo vlastně dobře. Prohrabu si vlasy a zamířím do koupelny se trochu zkulturnit, zatímco oba moji Pokémoni ještě líně dospávají nad a vedle postele. O chvilku později se zase vrátím do pokoje, pro Jaspera nechávajíc dveře dokořán. "Měli bychom vyrazit co nejdřív." odtuším, zatímco si zapínám zip od vesty. "Není od nás úplně chytrý zůstávat v jednom městě dýl než 12 hodin." Flan a Snow už jsou vzhůru, takže je stáhnu do Pokéballů, zabalím poslední drobnosti a pak už jenom čekám, až bude hotovej i červenovlas. Mimoděk si přitom zavadím pohledem o prázdnej Pokéball, kterej z nějakýho důvodu leží na koberci pod oknem, a zvednu ho, trochu nejistě ho převalujíc v rukou. ... Ještě pořád se mi nepovedlo vlastnoručně chytit ani jednoho Pokémona. Jestli bude příležitost... možná by stálo za to to dneska vyzkoušet. Koneckonců, ideální tým by měl mít šest členů, a já k tomu zatím nemám ani blízko...

Jasper - 17. srpna 2016 20:54

(09. května 2015 20:46) Rozespalé ráno Nevím, jestli mě probudilo to otravné budíkové pípání nebo fakt, že se Puls za tu noc zvládl nějakým záhadným způsobem dostat z mého břicha na můj obličej zadnicí dolů. Zavrčím, setřepu si králíka, ne zrovna šetrně, z obličeje a pomalu si sednu. Koutkem oka lokalizuji zbylé dva členy mého týmu. Tada jsem po chvilce ospalkového, rozespalého hledání našel u nohou postele a Zubata zavěšeného za lustr. Pyrita, podle bouchnutí dveří od koupelny, taky nikdo neunesl. "Brý..." zamumlám. Pořádně si protřu oči a zatřepáním hlavy se pokusím nějak probrat. Pokusy to jsou ale neúspěšné, takže jakmile Pyrite uvolní koupelnu, okamžitě si ji zaberu pro sebe. "Asi máš pravdu." odtuším s povzdechem. Sice jsem s tréninkem souhlasil, ale stejně se mi nelíbí, že naše malá "dovolená", jak to nazval Pyrite, má skončit tak brzy. Svůj ještě stále rozespalý tým schovám do jejich Pokéballů a postupně začnu sesbírávat svoje věci. Když jsem hotov, nahodím si tašku přes ramenu, dopnu mikinu až ke krku (koneckonců, ráno bývává zima) a se snad ne nuceným úsměvem zasalutuji svému Johto kolegovi. "Připraven k akci!"

Pyrite - 17. srpna 2016 20:55

(09. května 2015 21:20) Začátek levelování Z Pokécentra vyjdeme asi v půl deváté. I když je poměrně brzo ráno, Saffron už žije čilým velkoměstským ruchem, takže se trochu pomaleji, ale snad nenápadně dostaneme na jih města k bráně na Route 6. Na to, že odjakživa bydlím v Goldenrodu, se přiznám, že cizí velkoměsta zrovna v lásce nemám, takže když se opět ocitneme pouze mezi trávou a stromy, hned se mi zase dýchá trochu líp. Projistotu v Gearu najdu mapu a znovu zkontroluju, jestli určitě jdeme správně. Ale skutečně to vypadá že ano, a že Vermillion by neměl být daleko. Nechci už ztrácet čas. Trochu rychlejší chůzí zamířím k okraji převisu, přes kterej se přehoupnu dolů na cestu a s Pokedexem v ruce se vydám přímo vstříc vysoké trávě. Udělám sotva pár kroků, když se kousek ode mě ozve zašustění a z trávy s bojovným prskotem vyletí Rattata. "Flan!" Rukou nedržící Pokedex vyhodím Pokéball. "Quick Attack!" Rattata letí k zemi téměř okamžitě. Ale rychle se zase vzpamatuje a vyletí, ještě agresivnější než předtím. Sbalím ruce do pěstí a čekám na vhodný moment na další útok.

Jasper - 17. srpna 2016 20:55

(09. května 2015 21:39) Wild encountery Z centra si to, pod Pyritovým vedením, namíříme na jih směrem Vermilion. Potichu, nenápadně se proplížíme až k bráně, během čehož si ještě stihnu skočit do obchodu koupit snídani. Takže... jsme možná zas TAK nenápadní nebyli. Ale co, na Statiky je moc brzo. Spokojeně chroupu croissant a nechám svého kolegu, ať určí cestu. Saffron nám zmizí za zády a před námi se rozprostře travička. A s travičkou přicházejí co? Expíčka. Se zájmem pozoruju Pyrita při jeho rozhodnutí terorizovat zdejší populaci Rattat... když v tom ucítím štiplavou bolest v kotníku. Vyjeknu, zuřivě zatřepu nohou a setřesu z ní kamarádku Pyritovi protivnice, která si asi usmyslela, že musí svou družku pomstít. Kousnutím do mého kotníku. Pěkně děkuji. V panice vytáhnu dva Pokébally. "Pulsi, Tade, trhejte!"

Pyrite - 17. srpna 2016 20:56

(09. května 2015 21:55) Fairies are fu-king metal Po další Quick Attack se už Rattata nehne. Oddychnu si, stáhnu Flandre zpátky a opět se rozhlížím po dalších potenciálních hrozbách. O trochu dál zahlédnu v trávě třepající se cukrově růžové ucho a už jsem připravenej vyběhnout mu vstříc, když mě zarazí Jasperovo vyjeknutí a vzápětí proběhlej, docela chaotickej dva-na-jednoho battle, kterej očekávaně skončil Rattatou zabušenou v hlíně. "Um..." začnu trochu váhavě, když se opráší. "Ne že bych ti do toho snad chtěl mluvit nebo tak... Ale nebylo by lepší soustředit se zezačátku spíš na trénink toho Zubata?" Jasně, došlo mi že s netopýry si zrovna nerozumí. Ale na druhou stranu se nezdálo, že by měl v plánu toho svého vykazovat z týmu. A pokud vím, tak zkušenostmi dost strádá... Ohlédnu se po Jigglypuffovi, ale ucho už zmizelo. Hergot... a to jsem zrovna začal přemýšlet, že bych se ho pokusil chytit. Slyšel jsem, že Fairy typ je silnější než by se mohlo na první pohled zdát...

Jasper - 17. srpna 2016 20:58

(09. května 2015 22:29) Training hard Opatrně se dotknu špičkou boty ležící krysy. Jop, vypadá to, že je po ní. Uf... Zhluboka si oddechnu a kouknu po přihlížejícím Pyritovi. "Um... jasně." Neochotně pustím Zubata z Pokéballu a včas ho chytím do ruky tak, aby neměl přístup k mé hlavě. Musím přiznat, že Pyrite má asi pravdu. Pokud budeme v úzkých a poslední zbylý Pokémon bude tahlencta lítací věc, tak by to opravdu špatně dopadlo. Ukážu směrem, kterým se mihla žlutá hlava Bellsprouta. "Bite!" zavelím. Otočím se, jestli se Pyrite už vrátil ke svým vlastním Pokémonů. "A nevracej se, dokud nebudeš aspoň level dvacet." výhružně dodám a pustím Zubata ze sevření své dlaně. "A vy dva, neflákat se!" houknu po Pulsovi s Tadem. "Tade, Scald! A ty, Pulsi, si podej to hejno Pidgeů!" Mlčky se podívám na jezírko kousek od nás. Co kdybych nechal Pulse do něj pustit pár Sparků...? Jak moc by mě zdejší obyvatelé nenáviděli?

Pyrite - 17. srpna 2016 21:02

(30. června 2015 18:02) Jedovaté cibule Vrátím veškerou svou pozornost zpět k tréninku. A skoro tři hodiny ji od něj taky neodvracím. Šlo to docela dobře. Byl příjemný den a jak Flandre, tak kupodivu i Snowball byli rychle v akční náladě a práce jim šla pěkně od ruky. Po nějaké době prakticky nepotřebovali moje rozkazy, což Snowball viditelně dával najevo, ovšem Flan se pořád držela u mě a dělala jen to co dostala nakázáno. ... Hah, bylo to až k smíchu že mě Pokémon, se kterým jsem teprv týden, respektoval víc než ten který se mnou strávil už několik let. Když Flan úspěšně skolila další hordu Oddishů, trochu jsem zpozorněl když jsem spatřil že jeden z nich se i s ožehnutými listy stále ještě pokoušel zběsile odplazit pryč. Flan už se nadechovala k dalšímu Ember, když jsem ale rychle zvedl ruku a zastavil útok. Pomalu jsem zašátral v tašce a vytáhl jsem Pokéball, tiše se s Flan v patách plížíc o něco blíž. "... Za pokus nic nedáme." zamumlám povzbudivě hlavně sám sobě, než se vzápětí s rozhodnutým výrazem napřímím a o sekundu později hodím. Oddish zmizí vevnitř a Pokéball žuchne do trávy. Okamžitě sebou začne třást, na což jenom zkousnu ret a čekám. ... Ticho. Ball nehybně leží na zemi a Oddish v něm. Zhluboka se nadechnu a vzápětí se pro sebe usměju, než se vydám pro ležící červenobílou kouli zatímco mi v kapse zběsile pípá Pokedex. První úspěšnej catch. Z nějakého důvodu je to vážně nádhernej pocit.

Jasper - 01. září 2016 17:17

(16. července 2015 21:16) Trénink je důležitá věc A tak se plně ponořím do tréninku. Po první hodině už naprosto ztratím pojem o čase a jen dál komanduju Tada s Pulsem. A... musím se přiznat, že je to o hodně lepší pocit, než když jsem je předtím nechal trénovat úplně samotné a sám jsem si dal šlofíka. Jde z toho větší pocit... sebeuspokojení? Asi? Každopádně se mi to zatím daří bez toho, abych poslal Pulse vypálit jezírko. Což je vlastně dobrá věc. Nechceme přece konflikty se Statikama A ještě k tomu s obyvateli Saffronu. Na obou klucích bylo vidět, že jsou přímo nadšení pro boj (nebo spíš pro vyzabíjení zdejší populace wild Pokémonů), takže mi opravdu netrvalo dlouho, než jsem se dostal do nálady. Útok sem, útok tam, další Pokémon dole a tak dále, a tak dále. Pak mě ale Puls upozornil na to, co se děje o pár trsů Pokémony-generující trávy vedle. Hvízdnu. "Hezký hod." zazubím se, přejdu k Pyritovi a poplácám ho po rameni. "Tak to by byl třetí člen týmu, co?" Vypadá to, že Puls vzal přerušení tréninku jako znamení k obědové pauze, protože se mi začal drápat po tašce. "Hele, brzdi." setřesu ho a otočím se tázavě na Pyrita. "Dáme pauzu? Vypadá to, ž..." ...Zbytek věty nedořeknu, protože mi na hlavě přistane něco velkého. Přímo obrovského. A hlavně těžkého. "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁáááááÁÁÁÁ!! SUNDEJ TO ZE MĚ, SUNDEJ TO ZE MĚ!" Začnu velice mužně ječ... zmatkovat a poskakovat po trávě. PROČ SE TOHLE DĚJE ZROVNA MNĚ?!?

Pyrite - 01. září 2016 17:19

(16. července 2015 22:03) Mezičas Konečně vyhrabu z kapsy Pokedex, abych se mohl podívat na Oddishovy bližší biologické údaje. "Hah..." Ještě pořád trochu nervózně se pousměju na Jaspera. "Travní část týmu by se rozhodně hodila..." Opět se očima vrátím k Pokedexu. "... Ale bude třeba ho nejdřív vyléčit a pak aspoň trochu vytrénovat." Trochu svraštím obočí a nevědomky stisknu Pokéball v dlani. Sotva level 15... aspoň o deset míň než Flan se Snowem. Asi se tu budu muset ještě zdržet... "Pauza zní dobře." odtuším. Nebo aspoň... to mám v plánu. Ale když Jasperovi něco s velkou vzdušnou rázovou vlnou přistane na hlavě, sám se leknu tak, že udělám pár kroků dozadu. "G-Golbat?!" zalapám po dechu a rychle se rozhlédnu. "Snowballe, rychle-!!" ... Ne, NE. Počkat. Projednou jsem rád že se mě tuleň rozhodne ignorovat. "H-hlavně klid. Jenom se chlubí svému majiteli." vydechnu skoro úlevně, když si uvědomím s kým má tu čest. Vzápětí se rychle otočím zády, abych zahnal potřebu nelítostně vybouchnout smíchy nad Jasperovým výrazem. Stále se mi na tvář dere křen, takže se radši posadím na paty k břehu jezírka a přivolám ven malátného Oddishe, abych mu nejdřív rychle nabídl Berry a vzápětí ho trochu pocákal vodou aby mu konečně přestaly doutnat ožehlé listy. Nechám ho ožužlávat Berry a sám si vodou z jezírka trochu ošplouchnu obličej. "Flan, Snowe! Dejme si pauzu." houknu na ty dva, kteří ještě pořád šíří destrukci a zoufalství v dědině vysoké trávy. Flan okamžitě docela způsobně přicupitá ke mně a začne trochu zaujatě pozorovat Oddishe, zatímco Snow... se přikutálí na břeh a vzápětí sebou i s rozjetím plácne přímo do vody. Z Flanina směru zaslechnu jenom kníknutí a dost znechucený zaprskání než Quilava prudce zacouvá. Zatímco já můžu rovnou začít ždímat svoji vestu. Povzdechnu si. "Díky, Snowballe."

Jasper - 01. září 2016 17:33

(16. července 2015 22:18) Chillujeme u vody... možná "DEJTE TO ZE MĚ PRYČ! RYCHLE!" Skáču z nohy na nohu a pokouším se tu věc setřást. ...A pak uslyším Pyrita. G.... Gol... "GOLBAT?!?!?!" NE! SVĚT SE ZHROUTIL! APOKALYPSA! NECHUTNÍ NETOPÝŘI VYLÍZAJÍ Z JESKYNÍ I VE DNE!!! "P... Pulsi! S... Spark!" Kníknu, přičemž se pořád pokouším setřást si tu věc z hlavy. Teď je mi jedno, jestli Puls zároveň uškvaří i mě. Hlavně, ať je to pryč!! ...A nic. Počkat, co to Pyrite říkal? Chlubí se svému majiteli? ...No to snad ne. "Z... Zubate?" Potvora vydá blažený zvuk, sundá mi křídla z očí a dál mi spokojeně žužle hlavu. "Obludo jedna hnusná..." zmučeně si povzdechnu, zavolám netopýra do jeho Pokeballu a svalím se vedle Pyrita. Jehož pokus o nesmání se je, samozřejmě, velice nenápadnej. "...Ani slovo." houknu a obejmu si kolena rukama. Tenhle zážitek jsem opravdu nepotřeboval. Pak přijde sprška od Snowa, kterého nedlouho na to následuje do vody i Tad. "To uschne." ...Někdo jiný ale tu koupel nebere tak klidně, jako já. "Pulsi, přísahám, že jestli do té vody hodíš Spark, tak jsi pro mě mrtvej muž."

Pyrite - 01. září 2016 17:35

(16. července 2015 22:56) Hrabání kolem Druhou spršku od Jasperova Mashtompa už radši přejdu unaveným mlčením a raději v batohu začnu hledat něco k obědu. Flan se po chvilce zase připlíží mně po boku, i když po obou vodních živočiších hází pohledem, který jasně říká, že ještě jedna sprcha a ignorujíc všechny typový nevýhody se jim vrhne po krční tepně. Pohladím ji po aktuálně vyhaslém hřbetu a nabídnu jí kousek od svého oběda. Flan zavrní a začne hřát a "sušit", což moje vodu ukapávající oblečení i vlasy jenom uvítají. Oddishe už touhle dobou vrátím do Pokéballu a ten do tašky. Trénink počká až po obědě, a stejně jako po... ... Když dojím svoje jídlo, postavím se. "Trochu se rozhlédnu kolem." poreferuji po tom, co mi Jasper věnuje tázavý pohled, a jednou rukou probudím k životu Dowsing Machine. Hned potom se pomalu s Flan v patách vydám zpět do trávy, bedlivě sledujíc poblikávající displej. --- "Rawst." brouknu spokojeně a schovám bobuli do tašky. Flan mi u nohy šikanuje zbloudilou Rattatu, zatímco já se zase napřímím a naposled se zadívám na hledačku. "Ještě je tu něco." zamumlám spíš pro sebe a upřeně se zadívám na porost po mojí pravici. V tomhle místě se keře zdají obzvlášť divoké... těžko se mi chce věřit, že by tam snad někdo něco omylem upustil. "Hned jsem zpátky, Flan." Nechám Quilavu, ať se dál věnuje své sadistické zábavě, a pomalu se vydám ke keřům. Trochu odhrnu první větev - a okamžitě bolestně zasyčím a zase ji pustím. Trny, a dost velký. Rychle si strčím krvácející prst do pusy a opatrně se sehnu, snažíc se pohlédnout na kořeny. To je divné... myslel jsem že trenérské trasy jsou zásadně osázené jenom stromy a hladkými keři, nebo aspoň ty kolem těch hustě obydlenějších měst. Tak proč je takhle blízko u cesty tahle bodlinatá-...? Zatnu zuby a znovu se pokusím odhrnout větev, tentokrát co nejopatrněji to jde. A když po chvilce zaostřím na betonovou zeď, překvapením úplně přestanu vnímat bolest. "J... Jaspere?"

Jasper - 01. září 2016 17:36

(16. července 2015 23:20) Pokud se nepletu, tak podivné betonové výklenky nejsou hidden itemy Počkám si, až se Puls odporoučí k mým nohám a podělím se s ním o jídlo. Nakonec dlabanec přiláká i Tada, takže se najíme všichni tři hezky společně. Natáhnu se na záda, přivřu oči, nechám Pulse, ať se mi uvelebí na břichu. Klidně bych si i chvilku zdřímnul. Každopádně, Pyrite má asi v plánu jiné věci. Když se zvedne z trávy, jen mu věnuji tázavý pohled, na který hned dostanu odpověď. Pokrčím rameny, houknu za ním něco na způsob, ať se neztratí a zase zavřu oči. Takhle bych mohl ležet celý svůj život... Ani nevím, jak dlouho uběhlo. Asi jsem si vážně i trochu zdříml, protože cítím takovou tu příjemnou, pospánkovou disorientaci, která se dostaví vždycky, když si člověk dá tak hoďku, dvě, padla přes den. Každopádně se Puls zase jednou dožadoval mé pozornosti. Jenže tentokrát se k němu přidal i Tad. Tady něco smrdí. Zvednu se na nohy a rozhlédnu se. Pyrite nikde. "Hele, nemohl se ztratit, ne?" povzdechnu si. Snowball se ještě pořád čachtá v jezírku, takže napřed nešel. "Tade, zkus tu ledovou kouli dostat z vody, jdeme hledat jeho páníčka." Počkám si, až se Marshtomp dopere se Sphealem a vyrazíme směrem, kterým jsem tak nějak tušil, že by Pyrite mohl jít. "Uhm... Snowe, hledej?" Zkusím komunikaci s vodoledním Pokémonem, která se ale minula účinkem. Nakonec se ale Johto kolega našel. "Kde jsi tak dlouho?" nadzvednu tázavě obočí. ...A pak si všimnu té zdi. "Co přesně jsi to našel?"

Pyrite - 01. září 2016 17:37

(16. července 2015 23:44) Vchod do podzemí Žádná odezva nepřijde kromě Flan, která docupitá a tázavě na mě koukne. Zaksichtím se a pustím ostnaté větve, tříc si poškrábané ruce o vestu. Udělám krok dozadu. "Ember." řeknu Quilavě s posunkem k trnitému převisu, který během ani ne sekundy zmizí v plamenech a o pár dalších sekund později skončí jako kupa popela, rozházená kolem malého nízkého betonového přístřešku, který... ... jakoby něco kryl... Chci znovu houknout na Jaspera, ale to už se najednou červenovlas přižene osobně, i se všemi Pokémony v závěsu. "Já, um... nemám tušení." zamumlám na jeho otázku a udělám obezřetný krok ke zdi, krátce ji obcházejíc... abych vzápětí potvrdil svoje odhady. "Jsou tu schody dolů." oznámím ohromeným tónem, koukajíc jak se kamenné schodiště pomalu ztrácejí ve tmě. V rohu prvního schodu se něco krátce zablyští... Opatrně udělám ještě jeden krok blíž, věc zvednu a zase udělám krok zpátky, mezi prsty překvapeně převalujíc zlatě se lesknoucí Nugget.

Jasper - 01. září 2016 17:39

(24. července 2015 01:59) Kterýho debila by přitahovaly tak nebezpečný místa?! Následuji Pyrita do pozadí zdi. A... jop, asi to bude vchod do nějakýho sklepa. "Vau..." tiše hvízdnu. Tak tohle bych tady nečekal. Zavolám svůj tým, i přes Pulsovo ne zrovna tiché odmlouvání, zpátky do jejich pokeballů. "Tak... jdeme?" kouknu po Pyritovi nadšeným pohledem. Tajná cesta dolů! Koho by to nelákalo? "No tak, kámo, trocha dobrodružství nikoho nezabije." drcnu ho do ramene a zazubím se s tím, že se ho pokouším tak nějak povzbudit. Bude proti. Samozřejmě, že bude proti. Je to Johto! ...To bylo rasistický. Promiňte, všichni obyvatelé Johta, kteří skáčete po hlavě do problémů a ještě si to užíváte. Najednou mě něco napadne. Vytáhnu Golbatův pokéball a pustím netopýra ven. "A co takhle? Tady Rattata poletí metr před námi. Když uvidí něco podezřelýho, tak zdrháme." V duchu sám sebe pochválím za ten úžasný, bezchybný plán. Co by se tak mohlo stát?

Pyrite - 01. září 2016 17:44

(05. srpna 2015 19:42) ...Být zombie apokalypsa, jsou mrtvý oba. Kouknu na Jaspera s neskrývaným zhrozením v očích. "... Zbláznil ses?! Proč bychom tam chodili? Kdo ví co tam dole může být!" Červenovlas je ale evidentně plně odhodlaný to prozkoumat. Nestačím ani zamrkat, když už je přichystaný vypustit Golbata na průzkum. "Máme ještě pořád trénink, pamatuješ?!" nepřestávám protestovat. "A kromě toho máme nějaký úkol! Není čas na-..." Zarazím se. ... To je pravda. Máme misi. Misi, která obnáší najít ztracené profesory a také předchozí Dexholdery. Kteří by podle všeho měli být někde... držení... "..." Obrátím pohled zpátky ke schodům. "... Myslíš že by je snad mohli věznit na místě jako je tohle?" zamumlám, opatrně nahlížejíc do tmy. ... Ale to by stoprocentně znamenalo Statiky. A my jsme aktuálně po intenzivním tréninku... Takovou bitvu nemůžeme zvládnout...

Jasper - 01. září 2016 17:46

(05. srpna 2015 19:52) Místo mozku hromada zigzagoonskýho trusu "...Věznit?" Aha. Jasně. To mě nenapadlo. Hehe... Nakonec se ale zasměju. "Sím tě, stejně tam dole určitě bude jenom random vinný sklípek nějakého Kanto zazobance. Těžko by věznili Dexholdery s profesory na tak lehce dostupném místě." Pyrite už zas zveličuje situaci. Jen to chci tam dole omrknout, nic víc! Stejně tam určitě budou zamčený dveře a konec. Nahodím psí oči a chvilku na Pyrita nevinně mrkám. Pak ho popadnu za loket. "Veď nás." houknu s protivným podtónem na netopýra. Takhle ho aspoň to Pyritovo neexistující monstrum sežere jako prvního a my mezitím zdrhneme. "Pět minut maximálně." slíbím Pyritovi a už ho táhnu za Golbatem dolů.

Pyrite - 01. září 2016 17:47

(05. srpna 2015 20:32) Hellno.jpg "Bylo to docela dobře schovaný!" namítnu. "A i kdyby to byla jenom taková "blbost", určitě je to soukromý pozemek! To tak moc chceš ještě víc problémů než-?!" Nestačím dokončit myšlenku a Jasper mě už táhne dolů. jen taktak stihnu zavolat svoje Pokémony zpět do pokeballů. "Jaspere!" syknu naštvaně, touhle dobou už se trochu obávajíc zvýšit hlas, zatímco se mu při násilném sestupu po schodech snažím vykroutit. "Někdo evidentně nechce, aby sem lidi chodili! Pochybuju že je to bez důvodu!!" Schody po chvilce končí. A já ztuhnu, když z široké chodby před námi najednou uslyším hlas. A ne jeden.

fake Lord Helix (aka Archív) - 01. září 2016 17:52

(05. srpna 2015 21:20) Alenka v Říši ilegálního businessu Po tom, co kamenné schody končí, se vepředu rozkládá dlouhý, na několika místech přimontovanými reflektory mdle osvětlený, do dálky se táhnoucí podzemní prostor. Vypadá jako jakýsi starý podchod nebo pěší tunel, i když těžko říct na co tu byla taková dlouhá podzemní cesta potřeba. ... Ale to není důležité. Důležité je, k čemu slouží teď. Tunel se hemží lidmi. Jsou tu hikeři, ace trenéři, pokéfanoušci, dragon tameři, youngsteři, veteráni. Procházejí se, diskutují či jen zamyšleně postávají kolem. Několik z nich je uklizených u zdi a obklopených krabicemi, kufry či objemnými taškami, zatímco se s jistým očekáváním rozhlížejí kolem. A kromě krabic se tu občas nacházejí i... klece? Než se ti dva stačí podělit o svá hrozivá tušení, přistoupí k nim jeden obzvlášť vysoký a respektsilně budící hiker. "Ten Golbat je váš, že?" zamručí hrubým hlasem, oba si přeměřujíc ostrým pohledem zatímco hodí gesto k netopýrovi, který touhle dobou zaujatě krouží u stropu kolem hejna dalších Zubatů a Golbatů. "Vepředu je hotovostní sekce, tam vzadu pak trade sekce. Všechno jde podle dohody jednotlivců, žádné záruky ani pozdější stížnosti, všechno je na osobní risk. Problematické obchody si řešte přímo s kupcem. Mimochodem..." Zpraží je pohledem. "Příště poslouchejte Květináře a použijte druhý vchod." S tím zase odrázuje.

Jasper - 01. září 2016 17:54

(11. srpna 2015 16:37) ...a za zrcadlem z Black Marketu S těžko skrývaným nadšením se hrnu po schodech dolů. Hold mě asi přitahují problémové situace. "Určitě za to můžou geny." Odignoruju Pyritovi námitky a ze svého sevření ho nepustím... ...dokud schody neskončí a my neuvidíme rozsáhlý prostor před námi. Co to má být? S vytřeštěnýma očima pozoruji hromadu lidí. Ne, vážně, co tu dělají? Neříkejte, že jsme fakt vlezli do nějakého evil doupěte. To by byl průšvih. Pyrite měl pravdu, na tohle nejsme dost silní. "Ííík!" přidušeně vypísknu, když za sebou uslyším hluboký tenor. "Jop... tedy, ano, je." Chci ještě dodat něco o tom, že doufám, že to není problém, ale hiker pokračuje. "Hotovostní sekce? Trade sekce? Dohoda jednotlivců? Kupci... cože?" "Omlouváme se, příště už se to nestane." řeknu co možná nejklidněji a nejvyrovnaněji a trochu sklopím hlavu, i když ve skutečnosti opravdu, OPRAVDU nejsem zrovna klidný a vyrovnaný. Jakmile hiker odejde, mávnu na Golbata a syknu na Pyrita. "Pyrite? Mám takový pocit, že jsme sem přeci jenom lízt neměli." Cítím ve svých zádech upřený pohled hikera. Teď se stejnou cestou vrátit nemůžeme. Ale... neřekl náhodou 'druhý vchod'? Bude to tady muset být nějak průchozí. "Navrhuju nenápadný průchod skrz." šeptnu. Stejně nemáme jinou možnost.

Pyrite - 01. září 2016 17:56

(03. října 2015 23:53) Ifuckingtoldyouyoudumbpieceofshit A tak staneme v podzemním tunelu. Když spatřím ten dav lidí, věcí a pokémonů, okamžitě mě prostoupí hrozivej pocit. ... Tady nemáme co dělat. To je nad slunce jasný... Když k nám odněkud přijde vysoký hiker, už cukem vymrštím ruku ke Snowballově pokéballu... ale stačím se včas zarazit. Podle všeho s námi chce jen mluvit. Beze slova ani pohybu vyslechneme, co nám chce říct. A já se opět začnu franticky rozhlížet. ... Netrvá to moc dlouho. Rychle si uvědomím, o co tady jde. "Jaspere..." zalapám po dechu, když se hiker konečně zase ztratí v davu. "Tohle je..." Nedořeknu to. Myslím, že touhle dobou už mu to muselo dojít taky. Na jeho návrh polknu a přikývnu. "Jdem." Nečekám na nic a společně s rudovlasem se začneme proplétat davem směrem na druhou stranu tunelu.

fake Lord Helix (aka Archív) - 01. září 2016 18:00

(21. října 2015 11:12) Oh no u dont Dav houstne a zase řídne jako špatně zamíchaný puding. Dokážou se úspěšně prorvat asi do půlky. Pak ale najednou cvakne něčí imaginární hledáček. "No ne!" Než stačí hrát nenápadné, cestu jim najednou zahradí široce se usmívající Breeder. "Snad tu někdo neztratil odvahu? Hlavně neklesat na mysli, spoustě lidem se to poprvé stane. Ale já mám na nováčky čuch: Pojďte blíž, nestyďte se!" Odpor je marný, Breeder je podle všeho skutečně zručný obchodník. Každý jejich další argument odbyde další "sympatickou" poznámkou. Ne že by si dovolili klást zase až moc odporu... I když týpek vypadá maximálně tak o deset let starší než oni, v jeho "obchodnickém" tónu je něco ominous. Něco, co prozrazuje, že ví mnohem víc, než dává najevo... A jestli ho odmítnou, bude to mít následky. Tak radši žádné blbosti.

Jasper - 01. září 2016 18:01

(04. prosince 2015 19:59) A jsme v řiti prdelce A tak jsme se dostali na černý trh. A co hůř, na černý trh s Pokémony. Brrr. Silou vůle se pokouším odignorovat klece. Kdybych je totiž vzal na vědomí, tak předpokládám, že by to nedopadlo dobře. Ale tak, stačí jenom splynout s davem a nechat se nést až ke druhému vchodu. Napřed to vypadá, že naše chromatocyty zapracovaly přímo bravurně. Nikdo v okolí nezpozoroval nic zvláštního... nebo nás aspoň ignorovali. Když se to tak vezme, tak jsme nepůsobili nijak jinak, než zbytek. Je pravda, že je tu dost pestrá směska lidí. Do některých byl člověk ani neřekl, že to jsou 'black-market' typy. Ááá jako bych to zakřikl nám cestu zastoupí nějaký random Breeder. A co proarcea teď. Polknu a po lehčím odmlouvání typu "Nechceme obtěžovat" atd. se nechám i s Pyritem přitáhnout k Breederovu místečku. "Pyrite, kurva, udělej něco." zaúpím v duchu a doufám, že se to k němu nějak telepaticky přenese.

Pyrite - 01. září 2016 18:19

(04. prosince 2015 20:31) Fuuuuuuu-! Kousek. Ještě kousek a prošlo by nám to. ... Ale vypadá to, že jsme vyplývali všechno svoje štěstí už předchozí dny. Ačkoliv se Jasper celou situaci snaží nějak "zakecat", já se neodvážím ani pípnout... z Breederova výrazu totiž jasně kouká "obchod nebo malér". Takže když nás začne vést ke svému obchodnímu působišti, poslušně ho s Jasperem následujeme. Dost neklidně se rozhlížím po okolním "zboží" a cítím, jak mi naskakuje husí kůže. Je snad i tohle nedílná součást trenérství? Dělá snad z člověka silnějšího bojovníka to, že své Pokémony zredukuje na pouhý obchodní artikl? Ve škole nám vždycky do hlavy tloukli, jak je u Pokémonů důležité přátelství, osobní pouto, společný cíl... Ale vsadim se, že kdybych něco podobnýho zaúpěl na kohokoliv z těchhle lidí, nejspíš by se mi vysmáli do tváře... Když dojdeme do Breederova malého nelegálního koutku, s úlevou zjistím, že v jeho okolí se žádné klece s Pokémony nevyskytují... ovšem moje úleva křápne na podlahu, jakmile Breeder zpod provizorního "pultu" vytáhne podlouhlé pouzdro a po otevření odhalí obdivuhodnou kolekci Pokeballů. Zcela očividně jsou všechny obsazené a zcela určitě je jich trochu moc na osobní tým... "Obchody s hotovostí jsou poněkud komplikované... Proto osobně dávám přednost klasickému tradování." oznámí nám se stále stejným obchodnickým úsměvem. "Ale to určitě nebude problém. Vsadím se, že uděláme výborný obchod." ... Počkat, cože?! Tradování? Střelím šokovaným pohledem na Jaspera. Znamená to, že... musíme dát pryč některého z našich Pokémonů?!

Jasper - 01. září 2016 18:21

(11. prosince 2015 20:54) Do čeho jsme se to zas zapletli...? (předstírejme, že to není Jasperova vina) "Klasickému tradování? Počkat, cože? COŽE?!" Jako, nemyslím si, že bychom si peněžně mohli dovolit nějakého Pokémona a tenhle týpek nás ROZHODNĚ nenechá odejít bez uzavřeného obchodu, ale zase... Pyrite po mně střelí pohledem, který mu trochu přiškrceně opětuju. Předpokládám, že mu došlo to samé, co mně. "Tad s Flan nepřichází v úvahu. O Pulsovi se Snowem ani nemluvím. Rattata..." Střelím pohledem ke stropu, kde si ta potvora vesele plácá křídly. ...Pochybuju, že by někdo chtěl Golbata. Kdo by chtěl dobrovolně Golbata? Kdo by vůbec dával něco za Golbata? "..." Netopýr se mezitím snese k nám a sedne si mi na hlavu. Oukej, jestli Pyrita nenapadne něco lepšího, tak hodím do placu Rattatu.

Pyrite - 01. září 2016 18:22

(11. prosince 2015 21:23) Ano, Jaspere, je to tvoje vina Jasper nic neřekne, ale v jeho výrazu je stejná panika jako v tom mém. Podvědomě sjedu rukou do tašky k Pokéballům... A když nahmatám tři místo klasických dvou, zarazím se. Pomalu sevřu rozechvělý prsty kolem jednoho z nich a vytáhnu na světlo ten třetí... ten, který obsahuje můj nejnovější úlovek. Chvilku na něj tupě koukám. ... Nebo to aspoň mám v plánu, ale Pokéball mi najednou zmizí z ruky.

fake Lord Helix (aka Archív) - 01. září 2016 18:25

(11. prosince 2015 22:20) 90-60-90 Breeder bez jediné kapky studu sbalí Pokéball Pyritovi ze spárů a jedním kliknutím uzávěru vypustí hlávku zelí ven na pult. "Ohh?" Jednou rukou přidrží Oddishe za list na místě a začne si ho zaujatě prohlížet. "Místní exemplář, huh? Chycený na zdejší Route... Nic lepšího jste tam neměli?" Okrajní okukování přejde až k doktorské prohlídce. Breeder si najednou začne mumlat něco pod vousy... sype ze sebe podivné pojmy a čísla, která nejspíš ani jednomu z vás absolutně nic neříkají. Trvá to dlouhé čtyři minuty. Pak se najednou napřímí a šlehne po vás úsměvem. "... Dovolte mi se omluvit." Vzápětí se skloní ke svému pouzdru a začne se probírat Pokébally. "Není nezvyklé, aby zákazníci prostě jen nasbírali náhodné Pokémony na Route cestou sem do Tunelu a pak se je snažili udat za něco 'lepšího'... Ovšem váš případ to nejspíš nebude, tohle je docela pozoruhodný kousek. Jeho přirozená Sp. Defence je fascinující a stejně tak i moveset... Ingrain a Razor Leaf jsou oba movy, získané jedině dědičně. Hmmm..." Jeho ruka se zastaví a vzápětí se zase vynoří z pouzdra, v jejích prstech zaklíněný červený Pokéball se zvláštním, černožlutým vzorem. Oddish v záblesku zmizí zpět uvnitř svého Pokéballu, který Breeder vzápětí strčí někam pod pult. Vzorovaný Pokéball vzápětí podá Pyritovi. "Roselia, holka. Staty poměrně normální až na přirozeně lepší Speed, kromě jiného ale má dědičný move Synthesis." Napřímí se a věnuje blonďákovi úsměv. "Myslím, že hodnoty jsou dost podobné. Námitky?"

Jasper - 01. září 2016 18:25

(25. prosince 2015 02:05) Argot černých trhů "Bla bla bla bla... Co to sakra mele...?" Po očku si prohlížím breedera a jeho činnost. Ještě, že si Pyrite tu cibuli chytl. S Rattatou by mě ten týpek určitě poslal do prdele a nikoho jinýho bychom do jeho spárů nevydali. Aspoň tedy ne dobrovolně. Progroudona, díky Arceovi za cibuli. Budeš obětovaná ve jménu vyššího blaha, ó posvátná kedlubno s vyšším Sp. Defence a Razor Ingrainem, nebo co to ten maník plácal. Doufám, že nejde vidět, jak moc jsem rád, že jsem v tomto tradu jen přihlížejícím. "Ještě by chtěl něco aji po mně..."

Pyrite - 01. září 2016 18:26

(09. ledna 2016 18:15) Nedobrovolný trade Počas breederova prohlížení Oddishe neřeknu ani slovo, jen se modlím, aby to stačilo. Potom, co mě obdaří spoustou technických informací a čísel, které sice nepoberu ani z poloviny, ale i přes svoji nervozitu na ně několikrát přikývnu, mám najednou v ruce cizí Pokéball. Je to mnohem divnější pocit, než by jeden řekl... ... Nicméně namítat se nic neodvážím. Nemám ani nejmenší tušení, jak vypadá Roselia... ale to můžeme zjistit i nahoře. "Uhm... ne." Hodím po breederovi nejistým úsměvem. "Myslím, že je to naprosto fér. Dě-děkujem." Naštěstí se zdá, že nemá v plánu nás dál zdržovat. Chvilku koukám na neobvykle barevný pokéball ve své ruce, než ho rychle zandám do tašky, vzápětí se otočím se na Jaspera a gestem ho motivuju k tomu, abychom resumovali naši snahu dostat se co nejrychleji pryč.

Jasper - 01. září 2016 18:27

(14. ledna 2016 20:44) A rychle pryč!! "Nashledanou." houknu tak nějak polohlasem po breederovi a pakuju se s Pyritem z tunelu pryč. Projdeme ještě kolem několika prodejců a kolem nějakých podivně vypadajících mašin, u kterých čekali trenéři, jako by sledovali dostihy Rapidashů a pryč, rychle pryč, hlaVNĚ PRYČ. "Uf..." oddechnu si, když konečně vypadneme z toho doupěte nekalých živlů zase na vzduch. Ujdeme pár metrů, aby se neřeklo, že stojíme před vchodem na černý trh a zastavíme se. "Je mi líto Cibule," poplácám Pyrita soucitně po rameni, "Ale tak Roselia není vůbec špatný Pokémon. Když odhlídneme od toho, že to bylo nelegální a kdesi cosi, tak se to docela i vyplatilo." Zazubím se. ......Teď začne mela, že to byla celé moje chyba. Okey, můžeš, Pyrite. Docela si to i zasloužím.

Pyrite - 01. září 2016 18:29

(23. ledna 2016 23:44) Tichý hysterák Po cestě nahoru mlčím a snažím se moc nerozhlížet... jestli mám bobky z všudypřítomné nelegality nebo z toho, že omylem s někým navážu oční kontakt... nevím. Asi obojí. Pokéball v tašce skoro pálí a já s křečovitýma čelistma jenom čekám, kdy nám zase někdo skočí do cesty a bude nás chtít zatahovat do dalších nedobrovolných kšeftů... Ale kupodivu se tak nestane a brzo mě do očí znovu uhodí normální denní světlo. Následuju Jaspera ještě kousek od úkrytu, kde se zastavím, konečně normálně vydechnu a chvilku jenom zírám do blba. Nejsem si jistej, jak moc vstřebám to, co potom Jasper prohlásí... Ale něco mi zničehonic zavaří krev. Nevím, jestli to je ten klidnej tón nebo to, jak se potom zazubí... Každopádně mě to příšerně namíchne a musim zatnout zuby, abych na něj nezačal ječet. Nic neřeknu, zatnu zuby ještě pevnějš, setřesu jeho ruku a dřepnu si, hrabajíc v tašce a vytahujíc čtyřbarevný pokéball. Chvilku na něj bezeslova zírám, než stisknu vypouštějící tlačítko a ať už je vevnitř jakákoliv věc, vypustím ji do trávy před sebou. Tvoreček na mě zvedne svoje korálkově černé oči. Pohled mu neoplatím, zase se napřímím a s kamenným výrazem otočím hlavu na stranu. "... Běž. Jsi volná."

Jasper - 01. září 2016 18:30

(30. ledna 2016 13:26) Ekologická stabilita Au. Oukej, tohle bolí. Z Pyrita sálá negativní aura a já mám pocit, jako bych stál vedle atomové bomby která má už, už vybouchnout. Asi jsem měl držet hubu. Ha, URČITĚ jsem měl držet hubu. Jenom jsem přilil olej do ohně. "Dobrá práce, Jaspere. Znepřátel si ho ještě víc. Proč taky ne, že?" Stáhnu pusu do tenké linky a zabořím pohled provinile do země. Tak, a mám to. A to jsem si myslel, že to mezi námi už víc našponovaný být nemůže. Prostě nádhera. Pyrite vytáhne pokeball s ilegální Roselií a pustí travního pokémona ven. Po očku pozoruju, jak se Roselia nechápavě rozhlíží po okolí. Pokud si dobře vzpomínám, tak v Kantu žádné nežijí, ne? Docela by mě zajímalo, z jakého regionu ji propašovali. Klidně to může být nějaká moje hoennská sousedka. V reakci na Pyritův příkaz trhnu pohledem. Počkat, co? ........Proč jsem vůbec tak překvapenej? Měl jsem to tušit. Pyrite rozhodně nepůsobí jako osoba, která by si jen tak, halabala, nechala nelegálně získaného pokémona. "Uhm," Ne, nic neříkej, Jaspere. Jenom to ještě víc zesereš. "Jsi si, um, no... jistý, že je to dobrý nápad?" ...Tohlebudebolet. "Nejsem ekolog," "A ještě k tomu jsem pořád na hanbě..." "Ale nebude narušovat potravní řetězec... nebo tak něco?" Vytáhl bych Pokedex a ukázal mu mapu výskytu, ale nechci takhle blízko úkrytu kantského podsvětí riskovat. "Wow, Jaspere. Co se děje, že pro jednou přemýšlíš hlavou?" "V Kantu Roselie normálně nežijí." Dřív, než stačí cokoliv říct, zvednu ruce v obraném gestu a vrátím se pohledem opět k zemi. "Už mlčím."

Pyrite - 01. září 2016 18:32

(31. ledna 2016 14:20) ... Po Jasperových slovech trhnu hlavou jeho směrem a šlehnu po něm nepříjemným pohledem. Pak se znovu otočím na Pokémona, který vypadá... ... Víc než cokoliv jiného vypadá vyděšeně. Trochu franticky se rozhlédne kolem, jakoby každou chvilku mělo něco vyskočit z křoví a sežrat ho. Po chvilce trochu zakňourá a koukne na mě... Ne počkat, nekouká na mě. Toužebně hledí na moji levou ruku - tedy konkrétně na Pokéball, který ještě pořád vězí v mých prstech. ... Huh? Znovu mi v hlavě zaznějí Jasperova slova. ... Jestli má pravdu, pak to znamená, že tenhle Pokémon pochází z dost možná úplně jiného ekosystému. Nevypadá moc silně... přesný level mu tipnout vážně nedokážu, ale i podle velikosti... Až teď jsem si všiml, že ten Pokémon je vážně malinkatý. Pomalu bych ho mohl schovat k sobě do kapsy i bez Pokéballu. ... Trochu spustím ruku s Pokéballem. Tvoreček se okamžitě napřímí, trochu poskočí a znovu kňourne. Není pochyb, vážně chce zpátky. Ještě chvilku na něj koukám... než se nadechnu, napřáhnu ruku a v gestu stáhnu Pokémona zpátky dovnitř. "... Asi máš pravdu." zamumlám Jasperovým směrem, zatímco hypnotizuju cizí Pokéball ve své ruce. "Takhle by moc dlouho nepřežil." Chvilku Pokéball převaluju v prstech... než ho schovám zpátky do kapsy. Raději ho pak cestou dám nějakému trenérovi... Nebo do pokémonní školky... nebo tak něco. Hned potom si narovnám popruh a pomalým krokem, aniž bych čekal jestli mě Jasper bude následovat nebo ne, bezeslova zamířím k městu. Kolik asi tak může být hodin...?

Jasper - 01. září 2016 18:33

(04. března 2016 13:43) Vermilion City Cítím, jak se mi pod rukávy udělala husina. Tak nějak mi dochází, že jestli přežiju tuhle misi, tak už vydržím cokoliv. A to to teď nevztahuji ke Statikům. Tiše následuji Pyrita, ale takticky se držím tak krok, dva za ním. Začínám si myslet, že to mezi námi snad už ani horší být nemůže. Vždyť jsem zas tolik neudělal! Jenom jsem vlezl do hrozně podezřelý díry v podzemí a nechal obětovat cibuli za naše krky! ....Ok, chápu ho. Netrvá to dlouho a dojdeme do města. Zastavím se u cedule. "Vermilion..." Sem jsme vlastně měli namířeno, ne? Aspoň něco co se totálně nezesralo. První zastávkou je PokeCentrum. Přeci jenom ještě před dírou proběhl nějaký ten trénink. Zároveň nám vyzvednu klíče pak na večer. Všechno se pokouším dělat co možná nejtišeji a celkově tak, abych Pyrita nenasral ještě víc. "Uhm... jídlo?" Zeptám se, když máme své pokebally zase zpátky.

Pyrite - 01. září 2016 18:34

(13. března 2016 18:46) Wake me up (wake me up inside) Celou cestu do Pokecentra mlčím. Nějak... nevím, o čem mluvit. Potom, co v Pokecentru odevzdáme svoje Pokémony na vyléčení a Jasper se vydá zamluvit pokoj, si sednu na sedačky kousek od pultu a využiju volnou chvilku k tomu, abych se koukl na svoje Berry stromky. Díkybohu za plexisklo, i po tom, co všechno si se mnou prožily, jsou pořád v celku a rostou, jak mají... Když obě tuby zase zandám do tašky, jedna přitom slabě cinkne o jediný Pokéball, který jsem se neodvážil dát do ruky sestřičce. Možná jsem byl zbytečně paranoidní, bez počítače z Pokémona přece nic zjistit nemohou... ale ten vzorovaný Pokéball jsem vážně viděl prvně a mohl být značkou čehokoliv. Nechtěl jsem riskovat, že by měl někdo otázky... ... Jasper přijde po chvíli zpátky ke mně s tím, že Pokémoni jsou zdraví a přespání zajištěno. Bezeslova se zase zvednu na nohy, a když navrhne jídlo, ještě chvilku mlčím, než zavrtím hlavou. "... Máme zásoby... neměli bychom zbytečně utrácet." Upřímně, nejraději bych už teď zalezl do pokoje a dobrou chvilku nikam nevylejzal. A asi to bude i- ... Občas zapomínám, že jsme na misi zachránit region. ... No tak Pyrite, vzpamatuj se proboha. Teď vážně není čas na to sebelítostivě sedět v koutě. No tak mi hold násilím vyměnili mého prvního chyceného Pokémona. Vsadím se, že nejsem první, kterýmu se to stalo. To mi ho dokonce ani neukradli, jen ho vyměnili. Docela malé zlo. Znovu hodím pohledem po Jasperovi. Od tý chvíle, co jsme vylezli ven, je nezvykle potichu... Skoro bych řekl, že se cítí provinile. ... I když mám na něj ještě pořád trochu vztek, tak... Tiše si povzdechnu, chytnu si popruh tašky a otočím se k východu. "... Říkal jsi, že víš, co to je za Pokémona." zamumlám, zatímco se pomalu dám do kroku. "... Dokázal bys mi i poradit... Jak ho vytrénovat...?"

Jasper - 01. září 2016 18:37

(13. března 2016 20:57) Buď k nám Pánbůh milostiv Oukej, žádné jídlo. Že já vůbec otevřel pusu. Třeba teď řekne, že by jsme se měli rozdělit. Že jsem nadělal takovou škodu, že už nevydrží se mnou cestovat dál. Nebo zavolá Yellow, že jsem naprosto neschopný partner, že už to se mnou nedává a že se dožaduje někoho jiného. To bych pak musel zpátky domů. Už bych v životě nevylezl z baráku, v životě se nezapletl do žádného battlu a stal by se ze mě starej zapšklej NEET. A to mě zrovna ty pokémoní zápasy začaly bavit! A nejenom mě! Co teprve Pulse! S takovouhle se vrátím ke svému starému, jednotvárnému, nijakému neakčnímu životu. Zrovna, když chcu doslova a do písmene padnout na kolena, sepnout ruky a začít ho prosit o druhou šanci a ještě aspoň stokrát se mu omluvit za Oddishovu záměňu... se mě zeptá na Roseliin trénink. "Opravdu moc se....!! ...Počkat, co?" Zarazím se uprostřed pohybu a jenom tak zírám na blonďáka, který se mezitím vydal k východu. Pár vteřin stojím na místě. Do očí mi skoro vyhrknou slzy. On... mě vzal na milost. Na obličeji se mi roztáhne úsměv a už, už jsem u něho. Snažím se nevypadat až moc nahypovaně, ať nezmění názor a zas mě neuvalí do klatby. "Teta má Roselii..." začnu a jedu a jedu. A jedu. (A dokud ho Pyrite nezastavil, tak nesklapl dodnes.)

fake Lord Helix (aka Archív) - 01. září 2016 18:38
	~KONEC ARCHÍVU~

Pyrite - 15. října 2016 02:14

Chvíle klidu a míru Nechávám Jaspera bez jediného protestu brebentit, zatímco se od centra pomalu rozejdeme směrem k pobřeží. Pobřeží... Až teď si díky tomu uvědomím, že jsme se od Viridianu v oblouku podle všeho dostali zase až k moři. No páni. To za sebou už musíme mít skutečně pořádný kus cesty... A to jsme zatím neudělali absolutně nic, bodne mě nepříjemně vědomí. Kromě toho, že jsme několikrát vběhli do náruče nepřátelům a příležitostně se i několikrát málem přizabili... Nemám to Jasperovi za zlé... Teda... Dobře, asi mám. Nebýt jeho, ušetřil bych si ten dnešní šok. Ale... možná mu taky podivným způsobem trochu závidím. Závidím to, že i přes to všechno, co se stalo, co se děje a co má ještě přijít, tohle cestování stále dokáže brát i jako zábavu. Zatímco já trnu hrůzou z každýho potenciálního nebezpečí, on na to dokáže nemyslet a prostě si jen užívat věci kolem. Ale možná taky ne. Možná se bojí úplně stejně jako já, jen o tom nemluví. Dávalo by to smysl... Každopádně podle jeho pohledu a roztržitého chování je mu jeho dnešní chyba vážně líto. ... Neměl bych mu k tomu všemu ještě sypat sůl do ran. Oba si tenhle večer zasloužíme aspoň trochu klidu a míru. S touhle myšlenkou konečně zaženu poslední vrásky nabručenosti a zadívám se na moře, které se táhne podél cesty, po které teď kráčíme. "Jaspere... Nemyslíš, že bychom... měli zavolat policii?" zamumlám, pozdě si uvědomujíc, že mu tím skáču do řeči (kterou jsem už tak vnímal sotva polovičatě, ale to je vedlejší). "... Myslím... Kvůli tomu, co se děje v tom tunelu." Když krátce nato dojdeme k travnatému břehu moře, který se potom v nízkém útesu svažuje prudce dolů do moře a tvoří tak ideální podmínky pro zdejší přístav, dřepnu si do trávy a vytáhnu pokéball s Roselií. Mlčky přejedu prstem po tlačítku na vypuštění. "... Pomůžeš mi jí vybrat jméno?"

Jasper - 03. prosince 2016 18:52

Zasloužený oddech Už se ani nesnažím skrýt, jak moc jsem šťastný, že i přes všechny ty sračky, co jsem za naši cestu zatím ztropil, se mnou ještě pořád má aspoň tu špetku trpělivosti. Dost se děsím chvíle, kdy mu ten jeho Johto pohár trpělivosti přeteče, ale tak... snad to je ještě pořád daleko. Snad. Uhm, prosím, Arcee, ať mě nevykopne z mise po mém dalším random špatném slově. Opravdu nechci skončit jako NEET. O tvář mi zavadí známý vánek. Na chvilku se zarazím v mém dohromady pomotaném monologu, který už pravděpodobně dávno přestal dávat smysl, a překvapeně se podívám po svojí pravici. Mohl jsem si nevšimnout, že jdeme podél moře? Opravdu jsem byl tak zažraný do popisování toho, jak šťastná Roselie voní (i když jsem danou věc zmínil už aspoň desetkrát), abych ani nezaregistroval změnu prostředí? "Jak se asi má taťka? Pořád bere Sharpeda na double battly, i když už nemá Pulse, aby mu asistoval s Halping Hand? Stýská se mu po mně aspoň trochu? Není mu smutno, když nemá doma nikoho jiného, než svého starého Pokémona? A co máma, ozvala se? Určitě poslala pohled z nějakého šíleného místa... Třeba jako tehdy z té zrcadlové jeskyně v... Sinnohu? A co Celerine a strýc s tetou? Naposled jsem o ní slyšel tak před měsícem, když se pokoušela udělat zkoušky na trenéra ve Fortree Gym. Pořád nechápu, proč přesně chtěla dělat Gym Leaderce nohsleda..." "Poli... co?" Trochu sebou trhnu. To mi opravdu jedinej pitomej pohled na moře stačí k tomu, aby na mě vlezla melancholie? Pravda. To, že se mi už po tak krátké době mimo Dewford stýská po domově, po mámě, která je už stejně pěkně dlouhou dobu v prčicích a dokonce i po sestřence, kterou jsem nikdy neměl zrovna v lásce, je vedlejší. "Spíš bych to nahlásil Yellow. Nechceme na nás přitáhnout nechtěnou pozornost..." Brouknu, ještě pořád myšlenkami trochu mimo. "Když dají hlavy dohromady, tak dvě vyděšená děcka, která tam už od prvního pohledu nechtějí být, budou prvními podezřelými..." Podrbu se ve vlasech. "Wow, tohle znělo dokonce chytře, co se děje." Trochu kysele se zakřením nad vlastní myšlenkou. Když si Pyrite dřepne do trávy, svalím se vedle něho. Následující request mě překvapí. "Jméno?" Překvapeně zamrkám. Takže se rozhodl si ji nechat? "Mud-slap!" Vyhrknu to první, co mě napadne, aby si Pyrite nepokládal ohledně mého výrazu zbytečné otázky.

Pyrite - 03. prosince 2016 19:32

Pyrite je špatná máma "... Jo... Asi máš pravdu..." Byl to jen takový ukvapený návrh. Popravdě se mi nikde na policejní stanici šaškovat nechtělo, nemluvě o tom, že bychom možná museli vysvětlovat, co jsme tam dělali a jak jsme to našli, proč mám čerstvě trade-nutého Pokémona... A co vůbec děláme v Kantu, když ani nemáme žádné odznaky z našeho domácího regionu, a kde jsme vzali pokedexy a vzácné startery, když se profesoři pohřešují... ... Na to už bych dneska fakt neměl nervy. "Večer to dám Yellow vědět." zamumlám, zatímco stisknu tlačítko a vypustím Roselii ven. Drobný zelený pokémon se v trávě opět začne chvilku zmateně rozhlížet, než přicupitá ke mně a s pípnutím opět začne upírat očka na Pokéball v mojí ruce. ... To je tak hrozně zvláštní... Nikdy předtím jsem se nesetkal s Pokémonem, co by takhle vysloveně toužil po pobytu v Pokéballu. Vždycky jsem si myslel, že všichni mnohem raději tráví čas venku... Minimálně Snowball to vždycky tak měl. Vlastně to má celkově spíš naopak: Pokud ho aspoň jednou-dvakrát denně nevypustím ven, chová se potom celý následující týden jako ledová osina v zadku. Zůstanu na Roselii bezradně koukat. Nejraději bych jí vyhověl a schoval ji zpátky, zdála se totiž takhle vážně ztracená. Ale pokud si ji chci nechat, tak ji přece musím trochu vytrénovat. A to přece nemůžu udělat, zatímco je zavřená v Pokéballu... Nemůžu ji ani zkusit seznámit se Snowballem a Flan. Teda, můžu, ale docela určitě by se jich bála. Vždyť Snowball je ledový typ a Flan ohnivý, ani jedno z toho se s trávou zrovna nekamarádí. Jasperovo žbleptnutí ohledně jejího jména moc nezpracuji. Místo toho zmateně koukám na tvorečka před sebou a usilově přemýšlím, co dělat.

Jasper - 04. prosince 2016 14:53

Kytka s PTSD To, že mě Pyrite odignoroval, si osobně nevezmu. Stejně by mi jenom věnoval "děláš si prdel, že jo" pohled. Pyritova (teď už Pyritova) Roselia vypadá opravdu... ztraceně. Předtím, když ji chtěl Pyrite vypustit na svoboda, jsem si myslel, že to bude kvůli cizímu prostředí, ale teď... Tiše ji pozoruji. Proarcea... Může to být...? "Hej," šťouchnu do něho "Zkus jí něco říct. Že už je v bezpečí, nebo tak nějak," houknu polohlasem. Nevím, co to udělá, ale asi to bude lepší, než ji chudinu nechat se klepat strachem. Bůh ví, co jí její původní majitel prováděl. Jen si to představím a po rukou se mi rozjede husina. V duchu zakleju. Aby je Kyogre spolkl, hovada jedna. ...A nebo se mílím a kytička je opravdu jenom paf z cizího ekosystému po tom, co byla (asi) dlouho zavřená v pokeballu. Snad je to ta druhá možnost...

Pyrite - 05. března 2017 03:57

Krotitel wannabee "... Um..." udělám poněkud tupě potom, co Jasper přednese svůj návrh. Mám na ni zkusit mluvit??? "Ale ona mi stejně nebude rozumět..." vyjde ze mě... bohužel dřív, než si stačím uvědomit, jak naprosto imbecilně to zní. Chtěl jsem říct, že neumim přece mluvit pokemonní řečí... nebo... tak... ... ... uhm-... Radši už nic neřeknu, místo toho chytnu popruh od svojí tašky a posunu ho tak, abych dosáhl dovnitř. Jednou rukou v ní zahrabu a nahmatám váček s berries, odkud vylovím jednu Oran, vypáčím ji z tašky a opatrně ji ukážu Roselii. "... Nechceš...?" hlesnu nejistě. Chvilku nato oplácím nehybné Roselii pohled, než se tedy uvolím Jasperově taktice. "... ... Já... Nechci ti ublížit, dobře? Už... už jsi v bezpečí. S-slibuju." Roselia na mě krátce zamrká, než obrátí pohled zpátky na pokeball, ale krátce nato si její pohled přitáhne i berry v mojí ruce. Rozhodnu se berry položit na zem do trávy a prázdný pokeball pak schovám do tašky. "Je jen tvoje." pobídnu pak Roselii znovu, zatímco si pomalu sednu na paty a dál pokémona pozoruji. Další chvilku se zase nic nedělo, a já už pomalu ztrácel naději, že tohle vůbec zafunguje. Ale pak se Roselia nakonec přecejen dala do pohybu, přišla až k berry a chvilku ji zkoumala, než se do ní pustila. Nic to teoreticky ještě neznamenalo... Ale i tak se mi dost ulevilo. Aspoň, že na jídlo reagovala normálně.

Jasper - 02. července 2017 14:01

Budeme dělat psychologa kytce Nazdvednu na Pyritovu reakci obočí. Mám chuť něco říct, ale protože si to u něho nechci zesrat ještě víc, tak radši držím pusu. "Nebude rozumět, nebude rozumět... Hlavní je tón." Změním pozici do tureckého sedu a tiše pozoruju Pyrita, pokoušejícího se uklidnit chudinu kytičku. Radši ani nechci vědět, z čeho má takové trauma, co přesně jí tam prováděli. Jen v reakci na tu myšlenku zatnu zuby a ruka mi lehce cukne. Stačí si to lehce představit a hned mám chuť vzít svoje Pokémony a jít to tam vybombardovat... ignorujme fakt, že by to pro mě pravděpodobně nedopadlo zrovna nejlíp. "Super nápad, Pyrite! Láska prochází žaludkem!" Pochválím v duchu svého parťáka. Rozhodnu se ale radši zůstat zticha a nahlas nic neříkat. Letmo mi hlavou proběhne zamlžená vzpomínka na mamku, pokoušející se uklidnit nějakého zraněného Pokémona. Tuším, že mi pak říkala něco ve smyslu, že více hlasů naráz Pokémona jenom dezorientují a víc vyděsí...? Možná se pletu, ale dávalo by to smysl. Nervozitou trhám a žmoulám v prstech stébla trávy u svých nohou. "No tak, vezmi si tu berry..." V okamžiku, kdy se do modré bobule pustí, úlevně vydechnu. Ani jsem si neuvědomil, že jsem zatajil dech. Usměju se na Pyrita a zvednu palec. První krok hotov.

Pyrite - 19. srpna 2017 03:50

Čas na piknik Na Jasperovo povzbuzující gesto mu odpovím úsměvem... V tu chvíli ve vší tý úlevě tak nějak zapomenu na to, že jsem na něj vlastně ještě pořád naštvanej. Záhy se vrátím očima k Roselii a jenom v tichosti pozoruji, jak si uždibuje z berry. I ona teď už vypadá mnohem uvolněněji... Třeba to bude v pořádku. Možná měla jen hlad. Pomalu se ze sedu na paty přepolohuju do tureckýho sedu, samozřejmě bez toho abych riskoval nějaký zbytečný pohyby a v klidu čekám, až berry v pokémonovi zmizí celá. Krátce nato mi ale žaludek připomene, že můj nový pokémon není jediný, kdo by měl něco sníst. Trochu si povzdechnu a sundám si z krku tašku, pokládajíc ji do trávy vedle sebe. "... Co se tu taky najíst?" zamumlám a znovu otočím pohled na Jaspera. "Jídlo máme u sebe a tady je docela hezky. Můžem strávit ještě pár minut na vzduchu, než půjdem do Pokécentra..." Znovu kouknu na Roselii. "A aspoň jí dáme chvilku na to zvyknut si na naši přítomnost."

Jasper - 23. srpna 2017 19:13

Piknik! Když se na mě Pyrite usměje, můj vlastní úsměv se ještě víc rozšíří. Třeba už na mě přeci jenom není naštvanej...? Je to možný? Nejsem s ním zase tak dlouho, abych věděl, jestli je ten typ, co drží vůči lidem zášť nebo spíš jedna z těch splachovacích osob. ...Heh, splachovací není, to vím už teď. Ale třeba je někde mezi...? Snad...? "Co po mě ještě chceš?? Dát se na víru?? To v naší rodině nedopadá zrovna dobře." V reakci na Pyritovu otázku ohledně jídla mi hlučně zakručí v břichu. "Uhm..." Pousměju se, "Myslím, že ti odpověděl za mě," ukážu si na břicho. Sundám si tašku a vytáhnu svačinu. Hladově se zakousnu do sendviče. "Co je s těmi Kantskými sendviči?? Proč mají náplň jenom na jedné straně chlebu?? Co to je za výmysl?? Chci zpátky svoje peníze!" Chci se podělit o své nasrávající zjištění s Pyritem, ale zarazím se v okamžiku, kdy otevřu pusu. Já nevím, je lepší mlčet nebo mu lézt do osobního prostoru do tý doby, než mi odpustí? V hlavě mi vzdáleně zazní taťkův hlas. Jo, jasně, já vím, o problémech se má mluvit. Měli bychom začít tím, že si promluvíme o tom, kde je problém a co nás sere a vyřešit to společnými silami tím, že nakonec oba dva uznáme, že na vině byly obě dvě strany. Ale já nechci, děkuji pěkně. Radši budu držet Bidoofa mlčení, dokud se Pyrite nerozhodne, že je mi opravdu odpuštěno. A vůbec, teď je hlavní Roselie, ne moje self-consciousness. ___________________________________________________________ Funny Asian fact of the day: Taiwanské a Japonské sendviče! odkaz Tento typ "sendvičů" se skládá ze tvou trojúhelníků bílého toustového chleba a náplně dle chuti. Jenže, dotyčná náplň je jenom na okrajích, kde jde vidět. Zbytek sendviče je jenom chleba. Obyčejnej, bílej, toustovej chleba. Bon Appetit!

Pyrite - 25. října 2017 00:35

Piknik přátelství Na Jasperovo zakručení v břiše se ušklíbnu. Ale není to nepřátelský úšklebek. Podobně jako on sáhnu do tašky a vyhrabu z ní housku se sýrem a salátem a pustím se do ní. Sice se v mojí plný brašně trochu slisovala a teplem malinko zgumověla, ale chuťově je docela v pořádku. Hodím okem po Jasperovi, který se nad svým sendvičem divně šklebí. Chvilku nato vypadá, že mi chce něco říct, ale nakonec vycouvá a pokračuje ve žvýkavém mlčení. Po chvíli nepříjemného ticha, přerušovaného pouze našim hryzáním do chlebů a Roseliina uždibování z berry... Oh, zdálo se, že jakmile jsme Roselii nezahrnovali pozorností, začala se cítit líp. Sedla si docela normálně do trávy asi metr a půl od nás, berry chytla do svých růžičkovitých končetin a pustila se do jídla s ještě větší chutí než předtím. Pousmál jsem se na ni, a rukou, ve které jsem nedržel housku, jsem zašátral ve váčku v tašce a položil vedle ní ještě jednu berry. Potom jsem vrátil svůj pohled na Jaspera. To, jakým způsobem hypnotizoval svůj chleba, mi přišlo skoro vtipný. Nevím, jestli to dělal schválně, protože věděl, že se mi ho takhle zželí, ale každopádně jsem to ticho už dál snášet nechtěl. "Víš... Vážně se nemusíš tvářit, jako bych ti měl za každý slovo urvat hlavu." poznamenám, když polknu svoje další sousto. "Ani kvůli mně nemusíš držet bidoofa mlčení."

Bimba - 01. prosince 2017 10:40

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Lord Helix II. - 07. prosince 2017 02:28
	Nerušit prosím, pokračujeme. *kope do Aneko*

Bimba - 07. prosince 2017 14:29
	Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba

Bimba - 01. února 2018 23:47

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Bimba - 17. února 2018 16:30

Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba