Poslední tulipán
hrálo se Denně
od: 15. února 2007 18:09 do: 20. května 2008 20:44
Dobrodružství vedl(a) Machaida
| |
 | Voda je zkrvavená, lidé umíraj, stromy slábnou,krysy hodují a Skřeti množí. Bude vyslána skupina, aby našla klíč-chodbu-dveře a dostala se do jiného světa a tam našla Poslední tulipán, se kterym navrátí zemi svou zapomenutou krásu. |
| |
| Selien sedí v hospůdce u stolu a popíjí pivo |
| |
| Přijde k ní Tamana a přisedne si. |
| |
 | Jsem Tamana.přetstavím se. Je strašný co se to teď a ty to asi chápeš jako elf.Jak se jmenuješ? |
| |
 | Po úmorném dni konečně otevřu dveře do vesnické hospody a usadím se u nejbližšího stolu. Blízko hostinského spatřím dvě dívky, z nichž jedna vypadá jako elf, jak si spolu povídají. Upřeně je pozoruji a snažím se zaslechnout útržky jejich rozhovoru. Já vím, není to příliš slušné, pokárám se váhavě, ale co, stejně to zjistí nanejvýš ta elfka, a kdo ví, jestli... |
| |
| Všimnu si, že sedí u vedlejšího stolu nějakej chlap, kterej nás upřeně pozoruje. Teoreticky by mohl i poslouchat. otočím se, a mrknu na něj vraždným pohledem. |
| |
| Hm, jsou dobře vysvičené, všimnu si, když na mě jedna z nich pohlédne. Je to mladá a velmi krásná dívka, určitě by stála za hřích, ale ty myšlenky okamžitě zaženu, když na mě vražedně pohlédne. Jasně, je i vzpurná zakřením se a mrknutí ji oplatím |
| |
| přisednu si k němu a kryji pravou rukou své pivo, aby mi ho snad nevypil. druhou paží z kapsy vytáhnu nůž a zabodnu ho do stolu. Přejete si? pronesu s jiskrama v očích |
| |
| Zaujatě sleduji dýku před sebou a najednou se rozřehtám. Tahle holka má vážně páru. Jestli mě někdo někdy přemluví do ženění, vemu si přesně jí Po chvíli se uklidním a vznešeně odpovím na otázku. Omlouvám se, madam, ale nemohl bych dopustit, aby si ušpinila ruce taková krásná bytost, jako sjte Vy |
| |
| S jiskrou vtipu v oku si ho prohlížím a nakonec dodám, Pěknej pokus |
| |
| To říkáš Ty, upozorním ji a vykouzlím na zarostlé tváři úsměv. Otázka ale je, o co jsem se snažil, hm? |
| |
| Dobře, oprava, oplatim mu úsměv, špatnej pokus |
| |
| Znovu se tomu musím smát, ale už ne tak hlasitě a tak intenzivně, jako před pár minutama. S touhle bude těžký vyjít, ale bude to stát za to Přidím se k Vám, jedno kam jdete, jedno kdy vyrážíte nebo jak moc to bude nebezpečný. Potřebujete mě a já se ještě nikdy tak dobře nepobavil, jako teď s Tebou! |
| |
| jak se menuješ? |
| |
| Koldest, odpovím zamyšleně a poprvé od chvíle, co přede mě byla zaražena dýka, se zadívám i trochu jinam. Potom vstanu, postavím se hned vedle krásné dívky a cestou ledabile vytáhnu stříbrnou dýku z dubového dřeva. Jako paladinovi mi to nedělá problém, ale musím uznat, že je dost silná |
| |
| Vezmu si od muže svou dýku a také se mu představim. |
| |
| soukromá zpráva od Posel světla pro |
| |
 | V hostinci Sedim za stolem a popíjím pivo jsem hodně zamyšlená takže si ani moc nevšimnu že ke mě někdo přisedné a zareaguju až představí jako Tamana a všimne si kluke který si sednul u vedlejšího stolu. Docela se nudim. Vstanu od stolu a přistoupím k Tamaně. Nestihla jsem se představit já jsem Selien. Řeknu ji a usměju se na ni. |
| |
| Další krasotinka, ohodnotím elfku a jen tiše přihlížím, skrýbaje jakékoli pocity |
| |
| Tento pán se rozhozl, že se knam musí přidat řeknu Selien. Obrátím se k Koldestovi a co se vás týče jak my vám vůbec můžem věřit, když asi ani nevíte jak je ta výprava důležitá |
| |
| soukromá zpráva od Selien pro |
| |
| Vím, nevím, řeknu lakonicky a nakloním se k dívce. Mohu dokonale cítit její jemný květinový parfém. Přiblížím se k jejímu uchu a poukáži na dýku, kteou jsem před chvílí vytáhl ze stolu, aniž bych se u toho jakkoli nadřel Ať to zkusí i ona, potom si promluvíme, a odkráčím k hostinskému, který byl ke mě tak "drzý" a ani se neobtěžoval se mě zeptat, nedám-li si něco k pití |
| |
| soukromá zpráva od Tamana pro |
| |
| Já vám ješte neřekla všechny podrobnosti, ale měli byste vědět, že to má zachránít naší zničenou zemi od zničení skřety |
| |
| soukromá zpráva od Selien pro |
| |
| protože vježdba zni, že : Voda je zkrvavená, lidé umíraj, stromy slábnou,krysy hodují a Skřeti množí. Bude vyslána skupina, aby našla klíč-chodbu-dveře a dostala se do jiného světa a tam našla Poslední tulipán, se kterym navrátí zemi svou zapomenutou krásu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamana pro |
| |
| soukromá zpráva od Selien pro |
| |
| Když vynadám hostinskému a vymámím z něj korbel piva, vracím se k mladým slečnám u stolu blízko východu. Jak to jde dámy? zajímám se a každé jednotlivě nabídnu na ochutnání |
| |
| Mám svý a stačí my řeknu Koldestovi. |
| |
| Ja taky, ale děkuju. Usměju se na odpověď. A jak se vlastně jmenuješ? |
| |
| Pohlédnu na elfí dívku a pokouším se odhadnout, kolik jí tak může být podle našeho měřítka. Jsem Koldest, odpovím po chvíli, když si konečně uvědomím, že na mě někdo tak krásný promluvil. syn Kohaera, zdejšího kovářského mistra. Teprve nedávno jsem se vrátil z učení v Paladina A jaké je Vaše ctěné jméno, Lady? |
| |
| Já jsem Selien. řeknu to poněkud tajemně ale hned normalně pokračuju. Jsem zaklínač. mile se usměju a čekám na reakci. |
| |
| Je pozdě tak dete spát. |
| |
| soukromá zpráva od Selien pro |
| |
| soukromá zpráva od Koldest pro |
| |
| soukromá zpráva od Posel světla pro Nachazíš se v malé lehce páchnoucí hospůdce a jediné co víš je to, že to má být zde. |
| |
| Když se náležitě vyspím, znovu si jdu postěžovat hospodskému. Všimnu si, že u stolu sedí nová dívka, míšenka člověka a elfa, a baví se s krásnou Selien |
| |
 | Přijdu do hospody a všimnu si. snad, milé společnosti. Ahoj, Říkají mi Elisabeth smím ti dělat společnost? Jaké je tvoje jméno? usměju se na Elfku. |
| |
| Přisoupím ke dvěma dívkám a zdvořile se oběma ukloním. Selin navíc ze známosti políbím ruku |
| |
| Nakloním se k půlelfce. Tvoje společnost mi vadit nebude a jsem Selien a tenhle je Koldest. Mrknu na ni a mile se usměju na Koldesta. |
| |
| Usměju se na oba. A co vy dva tady? zeptám se ze zvědavosti a rozhlídnu se. |
| |
| Vrátím se ráno do hospody z pokoje a všimnu si, že u našeho stolu sedí mladá dívka, která si povídá s Selien a Koldestem. Přistoupím Já jsem Tamana a jestli nebude vadit tak si přisednu řeknu milým tónem a sednu si vedle Selien. |
| |
| Elisabeth. řeknu k Tamaře. Na to že nemám v oblibě lidi a ted sedím u stolu a se třimi si vykladám. Dneska to bude fajn den. pomylsím si. A co vy tady? jen tak cestujete nebo spíš žijete? nebo mate nějaky cíl? zeptám se. odhad na lidi moc nemám. |
| |
| Jelikož cítím, že vám to říci můžem tak tedy začnu jsme tu abychom našli - zřejmně květinu - Poslední tulipán a tak osvobodili zemi od skřetů. |
| |
| Mám pocit že jsme o tom už slyšela, ale nejsem si jista jestli to je pravda nebo jen povídačka. Ale cokoliv proto aby byli skřeti pryč. Jen mám prostě pochybi že ta květina nám pomůže. pokrčím rameny. |
| |
| Mužem jen věřit |
| |
| Souhlasím měli bychom to skusit za zkoušku nic nedáte. Pevně věřim, že Poslední tulipán existuje a že mi ho najdeme. Zamyslím se a dál pozoruju všechny přítomné u stolu. |
| |
| A tak určitě to bude lepší ji hledat než jen tak sedět a přihlížet jak to tady skřeti ničí. řeknu i když nejsem 1oo % přesvědšená. |
| |
| Tiše poslouchám všechny přítomné dámy a usrkávám z ranního přídělu piva. Dívky si tiše povídají mezi sebou a navzdory tomu, že je mohu lehce zaslechnout, do rozhovoru se nepřidávám. jakmile ale padne řeč o Posledním tulipánu, zaujatě si přisunu židli blíž. O tomhle jsem toho slyšel dost na to, abych mohl prohlásit, že získat to a máme všeho až do smrti dosytosti. Problémů, slávy, bohatství ale i pěknejch malérů, prohodím suše |
| |
| Nakloním se ke Koldestovi Ono bude docela dost broblémů jen s tím ten Poslední tulipán získat |
| |
| Poslouchám názory a docela mě láka vydat se za touto věcičkou. Myslím, že všichni souhlasíme dát se do toho a skusit najít Poslední tulipán, ale kde začít kdo vůbec napsal to proroctví neměli bychom se porozhlédnou v nějakých knihovnách? |
| |
 | Do hostince opatřně jako by se bál, že ho kdosi sleduje vkráčel mladík v dlouhém modrém hábitu v obličeji mírně zarostlý ale přesto, že je mladý opírá se o dlouhou vyřezávanou hůl. Chvíli se rozhlížím a pak zamířím k baru. Dám si číši červeného, doneste mi ho prosím ke stolu děkuji. Potom zamířím k již teď poměrně plnému stolu u kterého sedí tří dívky a jeden mladík. Nebude vám vadit když přisednu, zdá se, že hovříte o něčem zajímavém a já jsem zvědavý a nerad sedím u stolu sám. |
| |
| Přeměřím si nově příchozího muže už ve chvíli, kdy vejde do hospody a zamíří k hostinskému. Jakmile se postaví k našemu stolu, zvednu se a postavím se vedle něj. Jsem Koldest a vy budete jistě Fišpán |
| |
| Vy se znáte? zeptám se podezřívavě |
| |
| Tiše se zasměji, i když to všímavějši létory určitě postřehnou. Od těchto krásek můžu čekat prakticky cokoli. Ne tak docela poškádlím ji. tady Mistr neměl o mém skromném životě jistě nejmenší tušení, ale můj Pán mi o něm celých osm let vyprávěl, jistě ho bude znát |
| |
| No nevím já bych se za mistra nepokládal občas se mi stává, že nějaké kouzlo zapomenu nebo spletu, ale velmi mě těší že si mě ještě někdo pamatuje. Trochu nejistě z podezřívavého pohledu a náhlého poznání poposedávám nažidli a poklepávám prsty po stole. Copak o mě asi ví"proboha " doufám že né všechno. Abychom to nezamluvili o čem, že tu byla řeč? |
| |
| No i mistr tesař se někdy utne. pokrčím rameny, když vyslechnu o zapomínání kouzel. A o čem jsme se bavili? No o tom jak naši přatele skřeti dobře pečují o tuto zem. řeknu ironicky. |
| |
| Doslova řeknu trochu naštvaně, ale hlavně ironicky |
| |
| Skřeti máte na mysli ty malé odporné drzé bestie, které nemají prakticky žádné vychování ano tak ty abych řekl pravdu také nemám zrovna moc v lásce a jestli proti nim chcete něco podniknout velice rád se přidám už dlouho jsem si totiž nepotrénoval sesílání blesků Hihihi. A na tváři se mi objeví široký škodolibý úsměv. |
| |
| Usměji se, když Fišpán zažertuje na téma blesky, ale hned se mi vrátí kamenná tvář. Jediný způsob, jak s nimi zkoncovat, je najít Tulipán. Tamano, Ty jsi v tom zběhlá, otočím se k překrásné dívce, kde se nachází a JAK ho získáme? |
| |
| To To, že jsem se o tom snažila sehnat co nejvíc informací, ještě neznamená, že to byla úspěšné, posmutním, ale dál pokračuji, nedbaje na vlastní pocity, Jediný, kdo nám o tom může cokoli říct, je alchymista Syn Země |
| |
| Odpusťte mi mou nevzdělanost, ale to jméno jsem v životě neslyšel kdopak to je a kde bychom ho mohli najít? |
| |
| Anadon Syn Zěmě by měl bytlet někde na severu od města, ale problém je, že cestou k němu bychom narazili na pruh území kde hlídalí skřeti odpovím Fišpánovi |
| |
| Vyloženě dobrá zpráva, zasměji se poněkud ironicky, ale ne přehnaně, aby si dámy nemysleli nic špatného |
| |
| Hostinec Já myslím, že to zvládneme máme na výběr nebo půjdeme za tím alchymistou a zlikvidujeme pár skřetů nebo se budeme dívat jak skřeti likvidují tuto zemi. Podívám se na ostatní a usměju se. |
| |
| V tom se bohužel nepleteš, řeknu smutně mladé elfce a přemýšlím, co bude dál? |
| |
| Tak co jdeme? Přece tu nebudeme jen tak sedět a přihlížet jak ničí naši zemi. Skřeti nas nesmí zastavit... Možná zklameme, ale aspon se pokusíme zaschranit to co ničí. řeknu a zvednu se od stolu a čekám jestli se někdo zvedne se mnou. |
| |
| Zvednu se a položím jí ruku na rameno je mi líto, že to říkám, ale pokud chceme na cestě tábořit bez problémů, tak musíme vyrazit tak v 5:00 hodim ráno řeknu smutně a přinutím ji se posadit. Pousměji se zatím, ale můžem koupit koně |
| |
| Hostinec To chcete čekat celý den.Ale asi to už asi nezměníme já koně mám tady ve stájích a mohli bychom dokoupit zásoby a tak. Podívám se na ostatní a usměju se. |
| |
| Tak dem, ale děte napřet, já si jen něco zařídím znovu si stoupnu a zamířím ke vchodu |
| |
| Zvednu se podobně, jako Elis@beth, ale jakmile ji Tamana chytí za rameno, poněkud znejistím. Nakonec ale řeknu, Já koně nepotřebuji, jsem cvičený tak, abych si dokázal poradit i bez něj |
| |
| otočím se, usměji a odkráčím na ulici |
| |
| Ženský, pomyslím si blaženě a následuji Tamanu. Musíme sehnat nějaké zásoby, Selien měla pravdu |
| |
| Hostinec Půjdu s tebou. Usměju se na něj a otočím se na ostatní. Sejdem se tady tak za 2 hodiny. Musím si koupit zásoby. |
| |
| Dobrá, vykouzlím na tváři vřelý úsměv a pravdou je, že jsem opravdu rád za takovou nádhernou společnost |
| |
| Co všechno potřebujeme sehnat? zeptám se elfky a zahledím se jí do zářících očí |
| |
| Asi nějaké jídlo jako maso a i nějaká zelenina jelikož asi nakoupíme zásoby pro všechny.Třeba já jsem vegetarian a potom nějakou vodu a něco k pití.Když tak i nějaké bylinky na zranění a radila bych ti at si pořídíš koně. |
| |
| Moc se mi s sebou nechce tahat nějaké zvíře. Jsem schopný běžet den a noc bez přestávky, takže by pro mě neměl být problém Vás stíhat, podotknu, když slyším další zmínku o koních. Těchhle zvířat už mám trochu nad nervy... Kam vyrazíme dřív? |
| |
| V kovárně Děkuji mistře je to vážně znamenitá práce. Nashledanou vyjdu z kovárny |
| |
| Trochu se rozkoukám a vidím, že ostatní už vstali, asi mi to víno nějak rychle stouplo do hlavy. Rychle vyběhnu ven abych ještě někoho z nich chytil než se rozutečou každý jiným směrem. Vidím že Tamana už je pryč a Koldest s Selien už taky odcházejí tak doběhnu Elis@beth a snažím se s ní udržet krok. Tak co jdeme nakoupit, doufám že to nebude příliš drahé protože zrovna nepatří do bohaté kasty čarodějů. |
| |
| Ve městě Tak co třeba ať zajdeme dobylinkářství bylinky se budou hodit na zranění a tak podobně. Mile se usměju a pokračuju dál v cestě. Koldest je milý,heský a hlavně přátelský =D. |
| |
| Zamířím rovnou k bylinám, a když spatřím, že k nim dou i ostatní dobjehnu je. |
| |
| Proč ne? oplatím Selien úsměv a potom už jdu jen tiše u jejího boku, když nás doběhne Tamana |
| |
| Taky si jdete něco koupit do bylin? zeptám se jich |
| |
| Vypadá to tak, usměji se a potom opatrně dodám, Pro co jdeš Ty? |
| |
| Trochu přidám a snažím se s nimi držet krok. Jojo taky do bylinkářství co? Kokám že tam každý máme nějaké plány. Už se těším na pořádné dýmkové koření a možná pár lístků léčivých bylin. |
| |
| už to tak vypadá řeknu a zadívám se na štít obchodu |
| |
| Otevřu postarší dveře, co už asi něco prožily, a galantně je podržím první Selien, Ta má přednost, a potom hned Elis@beth, Tamaně a Fišpánovi. Račte, madmoiselle, řeknu muži komicky a zašklebím se jako největší idiot. Legrace musí být! |
| |
| V obchodě hned zamířím k pultu a zeptám se na rovinu už vám to přišlo? pdívám se mu do očí |
| |
| Když kývne a ukáže váček vemu si ho a položím mu do dlaně nějaké mince a zeptám se normálním tónem jako by nic a co takhle ňáký bolehlav? |
| |
| Sleduji Tamanu, jak se chová ke kupci v obchodě a jsem docela udivený. Co má za luben? |
| |
| Pomalu přistupuji k obchodníkově pultu a cestou jakoby mimochodem klepnu Koldesta dolním koncem hole do palce. Ó promiň já nerad asi jsem se trochu zamyslel. Tak a jsme si kvit. Poté si začnu pořádně prohlížet zboží, ale né příliš dloho, protože vím pro co jsem přišel. Promiňte nemáte nejaké slabší dýmkové koření, myslím asi tak tři čtyři váčky po pěti gramech a potřeboval bych ještě trochu šalvěje a jitrocele, tedy pokud je máte? |
| |
| Jakmile mě Fišpán klepne holí, zle se na něj podívám, ale v zápětí se rozesměji. Mistr měl pravdu, starý brachu, pravím hlasitě, abych překřičel vlastní smích jsi opravdu šprýmař nad všechny ostatní |
| |
| Pohybem jedné ruky ještě ukážu ne pár mastí, váčkům s kořením, lektvarů a pár jedů. Když zaplatím podívám se na Fišpána a ladně mu uhnu a potichu se zasměji když praští Koldesta. |
| |
| Ničeho si moc nevšímám jen se pousměju koupím si několik bylin a koření a otočím se na ostatní. Tak kam teď? |
| |
| Poněkd nezdvořile se nevšímám Selieniny otázky, snad mi to odpustí, a místo toho k ní přiložím vlatní, Kdy vyrazíme? |
| |
| Nevšímám si otázky Koldesta a jen se usměju. Měli bychom se možná podívat do knihovny po nějaké přehledne mapě hodilo by se znát území. |
| |
| Tak dem řeknu a vyrazim ke dveřím |
| |
| usměju se a vyrazím za Tamanou. Dobry nápad s tou mapou. Ja bych určitě bloudila a ptlaa se pořad na cestu. |
| |
| Omlouvám se, dámy, ale budu Vás muset na pár okamžiků opustit, řeknu poněkud příkře, když se mi vybaví má poslední návštěva zdejšího knihkupectví či jak s¨tomu teď ten pitomec říká...Mám ještě pár drobností, které by se sami nezařídily, prominete mi mou nepřítomnost, prosím? ukloním se a pohlédnu na Selien, Elis@beth i Tamanu |
| |
| Jak se to všechno rozbíhá. Rychle nastrkám zakoupené věci do torny a snažím se doběhnout dámy. |
| |
| Když se mnou všichni souhlasí tak výjdu ven a pokračuju v cestě. Tak koně mám, bylinky mám a te duž jenom nějakou tu mapu a myslím že je to všechno. Usměju se a pokračuju v cestě. |
| |
| Jakmile všichni zamíří k obchůdku s mapamy, který je trvale zabudovaný na radnici také si to ten imbecil nemohl vymyslet líp, pomyslím si, vyšourám se i já z bylinkářství a nečinně se procházím kolem. Tak, co teď? |
| |
| Hele tak tam dete a jeste mi reknete kdo z vas ma a nema kone ja bych vam je mohla klidne nakoupit zeptam se |
| |
| Na koně mě nedostaneš, řeknu trochu příkře a raději zmizím v uličce, Co to se mnou je? |
| |
 | MH: Kdy se mohu zapojit? |
| |
| vejdu do Staji a vyvedu sveho kone ven |
| |
| Tamana uvidíš barbara jak si rozbitou zbran a zrovna říka, že by udelal vse aby ty skřety zabil |
| |
| přistoupim k nemu a pozdravim |
| |
| Všimnu si Tamany, jak se baví s barbarem. Přistoupím k ní a pozdravím cizince. Smím se přidat? |
| |
| Vše z bezpečné vzdálenosti pozoruji. No né to je obr kolik tou zbraní asi porubal skřetů, ten by se nám na naší výpravě určitě hodil silné ruce dobře ovládající meč nejsou nikdy k zahození pokud jsou na vaší starně. Poté se rozhodnu rovněž přistoupit. Zdravím vypadá to že máš za sebou poměrně náročný boj a jak jsem slyšel tak zrovna proti skřetů jesli myslým že takový silák jako ty by se na naší výpravě mohl hodit protože taky podnikáme jistou akci při jejímž úspěšném splnění dostanou skřeti co si zasluhují. |
| |
| Pohlédnu na Fišpána a zamyslím se nad tím, co právě řekl. Opravdový Mistr, pomyslím si, jakmile utichne. ta legenda bude pravdivá... Pokud smím říci i svůj názor, ozvu se, Plně souhlasím s tím, aby se k nám tento cizinec přidal, bude-li o to samozřejmě stát….. |
| |
 | Procházím se městem. Složila jsem závěrečnou zkoušku od svého mistra a teď si s doporučením v kapse zvesela vykračuji městem. Snažím se sledovat různé lidi, kdybych náhodou nenarazila na nějaké dobrodruhy... |
| |
| Mezi slovy si všimnu kolemjdoucí dívky, jak se rozhlíží po městečku. Změřím si ji pátravým okem a snažím se odhadnout, co má za lubem |
| |
| No ne! Mé pátrání přináší malé ovoce! Všimla jsem si, jak po mě někdo z těch lidí pokukuje. Ještě chvilku budu dělat, že jsem si toho nevšimla a počkám, jestli zareaguje. Nenápadně si odhrnu plášť, aby byl trochu vidět můj meč a hned jej zase schovám... |
| |
| Jakmile si dívka na okamžik odhrne plášť, naskytne se mi pohled na meč, kterého by si vážil i kdejaký šlechtic... Takže mladá bojovnice? usměji se a téměř ihned napodobím její gestoa s drobným cinknutím zavadím o sůj obouručný meč. Jsem si jist, že si toho všimne |
| |
| Vypadá to, že tohle jsou přesně ti, které hledám! Oddychnu si a vydám se k muži, který si mne všiml. "Přeji krásný den!" začnu trochu nesměle a nervózně. "Procházím se městem a hledám nějakou menší i větší práci. Zrovinka jsem se rozloučila s mistrem a v torně mi odpočívá doporučující listina. Jednoduše řečeno, nevíte o nějakém zajímavém dobrodružství?" lehce se na něj usměji a čekám... |
| |
| Nevím slečno, jestli to je podle Vašeho gusta, řeknu vesele, ale v jednom dobrodružství jste se právě ocitla. Možná snad... popřemýšlím a otočím se na Selien, která je kousek od nás, Zkuste se zeptat i ostatních lidí z výpravy, poznáte je lehce, pobíhají po obchodech |
| |
| všimnu si, že se Koldest s někým vybavuje a tak přistoupím Dobry den řeknu příjemným hlasem Já jsem Tamana představím se |
| |
| "Mé jméno je Erika. Těší mne. Smím se zeptat, zda-li bych se směla přidat k vaší výpravě?" zeptám se a příjemně se usměji. |
| |
| Trochu prosebně na Tamanu pohlédnu, další válečník by se nám jen hodil a ona to jistě ví moc dobře |
| |
| Třeba bych se vám mohla hodit? Jsem chodec a před chvílí jsem dokončila učení u mistra..." dodám rychle |
| |
| Jsme Koldes, Paladin a jsem Mistrem svého řemesla snad jen pár týdnů usměji se a pohlédnu na ostatní z družiny. Když spatřím Selien, pokývnu jí, aby přistoupila blíž |
| |
| Všimnu si Koldestova a výrazu a pak se zatvářim, že přemýšlím a pak řeknu Já s tím teda souhlasím řeknu vesele |
| |
| "Moc a moc vám děkuji!" zasměji se a odpadne mi obrovský balvan ze srdce. "Smím se ještě zeptat, o co tedy jde?" |
| |
| Když všechno seženu příjdu ke skupince a pozoruju dění kolem a dvě nové postavy. Všimnu si Koldesta jak se na mě dívá a žádá ať přistoupim. Příjdu blíž k Tamaně, Koldestu a nové postavě kterou ještě neznám. Já jsem Selien. Představím se a podívám se na osobu. A jde tady o to ať tady zatočíme se skřetama a vyženeme s této země a jestli se nám to povede tak snad už nebudou dělat potíže nikdy. Mile se usměju na Tamanu a hned na to na osobu. A klidně se k nám přidej mě to taky vadit nebude. |
| |
| "Děkuji. Jinak, já jsem Erika, vyučena jsem v povolání chodce, bude mi ctí s vámi být ve skupině." odpovím Selien. |
| |
| Usměji se na Selien, které očividně nevadí, že chci Eriku v dobrodružství. Ale dva válečníci v celé výpravě, to nevěští nic dobrého.. Ona jako zaklínač, to zdá se, pochopila. Jen těžko se popisuje, jak neuvěřitelně je milá a chytrá... |
| |
| Vrátím se k Tazilovi Nevím jak vy ale mi máme vše připrávené na cestu a tak se k nám zítra ráno můžete přidat řeknu tak nahlas aby mě slyšela i Erika. Jestli chcete tak vám vše vysvětlím jako třeba proč zítra ráno a tak usměji se |
| |
| Hm, ozvu se, Tak tedy, proč až zítra, Tamano? |
| |
| dík řeknu od tebe sme to všichni čekali řeknu vesele já jenom že jelikož jsme se domlivili že chceme být co nejdéle v bezpečí a tak vyrazíme ráno a stihneme se za dne všemu vyhnout dodam |
| |
| Lehce si zkontroluji své věci -abych něco neztratila nebo nezapomněla. Spokojeně se zasměji a počkám na ostatní, až vyrazíme... |
| |
| Kdy6 vidím že je už pozdě řeknu Tak já jdu spát a zítra v 5 sraz před Hostincem a du spát |
| |
| Tiše se usměji, Tamana má opravdu osobitý smysl pro humor... Když vidím, že si jde pár lidí lehnout, řeknu, Půjdu se ještě projít, zatím dobrou noc a odkráčím do tmy |
| |
| Půjdu s tebou. zavolám na Koldesta a doběhnu ho. Snad ti to nevadí. |
| |
| Zastavím se uprostřed kroku a počkám, až mě spanilá elfka dohoní. Ne, jistě že to nevadí, usměji se na ni a optám se zvědavě Co tě vede k půlnoční procházce? |
| |
| Procházka Nevím, ještě se mi nechce spát a líbí se mi tma. Šibalsky se usměju a položím mu stejnou otázku. A copak tebe vede k procházce při měsíčku? |
| |
| Usměji se na Selien, Snad tajemná magie úplňku, snad jsem doufal, že se ke mně přidá nějaká spanilá mladá dáma Tlumeně se zasměji. kam půjdeme, má lady? |
| |
| soukromá zpráva od Posel světla pro |
| |
| Procházka Udělám smutný obličej. To musíš být sklamaný když tě doprovázím já. Mírně se usměju. Co třeba na tamhle ten kopec. A ukážu do dálky. |
| |
| Zklamaný? podivím se a mknu na dívku, to ani omylem ujistím ji a potom se obrátím směrem ke kopci. Proč ne? |
| |
| Pokračuju dál v cestě až se nakonec na něco zeptám a prolomím ticho. Jak dlouho jseš tady v tomhle městě a co říkáš na ostatní? Docela by mě zajímal jeho názor. Usměji se. |
| |
| Ve městě jsem jen pár dní. Po dokončení učení mě sem Mistr poslal, abych si našel nějakou práci usměji se, ostatní jsou docela fajn, ale chtělo by to další bojovníky, ani zaklínači nám moc nepomohou, pokud jich bude příliš, mrknu na Selien a zastavím se, abych se v půli kopce posadil do trávy |
| |
| Posadím se vedle něho. No, ikdyž já jsem zaklínač to neznamená, že nebojuju jako špičkový bojovník. Zářivě se usměju. Jediné co mi nejde je léčení, jinak zvládám všechno. |
| |
| Léčení je jedna z nejdůležitějších věcí upozorním ji a rozesměji se na celé kolo. Potom se raději než na ní zahledím někam do dálky, tam bude směřovat naše zítřejší cesta. |
| |
| No to sice možná je, ale co se týče mě jsem v tom v tom fakt blbá. Podívám se směrem kterým se dívá Koldest a zamyslím se. |
| |
| Nikdo není blbej, ať jde o cokoli, věř mi řeknu trochu tišeji, než jsem měl v úmyslu a pak se otočím. Nad čím dumáš? |
| |
| Usměju se. Nadčím bych mohla přemýšlet? Vem si že jsem myslela na tebe. Rozesměju se a zadívám se mu do očí. |
| |
| Na mě? Doufám, že jsem neprovedl nic, co by Ti ublížilo, ujišťuji se a stejně jako ona, na ni pohlédnu |
| |
| Pořád se mu dívám do očí. Proč bys mi měl něco provezt? To na tebe mužu myslet jen když něco provede? Usměju se. |
| |
| Nevím, nestává se mi, že by na mě nějaká krásná elfka myslela, aniž bych ji ublížil odpovím a také se usměji |
| |
| Tak se to ted stalo. Usměju se. Kolik je ti? Tada jestli se mužu zeptat. |
| |
| I zázraky se ději, zasměji se a odpovím, je mi dvacet |
| |
| Zcela unaven si jdu lehnout v klidu, ale ještě než usnu premýšlím nad dnešními událostmi. Ztím to šlo dobře jen aby to tak vydrželo hmm hmmm. No dofejme nic jiného nám totiž nezbývá. Ještě se rozhlédnu a pak k ostatním bez ohldedu na to jestli spí nebo ne pronesu. Dobrou noc. |
| |
| Selien? podívám se na dívku, která už jistou chvíli mlčí. Vyvádí mě to z míry.. |
| |
| Nemůžu usnout. Převaluji se dlouhou chvíli v posteli. Nakonec to vzdám a vydám se vstříc noci. Pomalu se procházím se zakloněnou hlavou a pozoruji hvězdy. Posadím se ke stromu pod kopcem a začnu se modlit. "Děkuji ti , Pane, za dnešní den, kdy jsem konečně byla přibrána do družiny dobrodruhů. Prosím, pomoz mi, abych se skutečně chovala, jako holka. Abych si jednou někoho našla a tím splnila poslední vůli rodičů. Snažím se, ale přeci jen jsem vyrůstala s bratry, tak se nemůže nikdo divit, že se chovám jako kluk! Prosím, pomoz nám ke splnění naší mise..." v modlitbě se vždy ponořím hluboko do svých myšlenek a nevnímám svět kolem. Sedím u stromu a dívám se na hvězdy, ze kterých čtu jako z otevřené knihy... |
| |
| Kopec, procházka (Koldest) Koldest mě vytrhne ze zamyšlení. A,ano? Podívám se na něj, když mě osloví. |
| |
| Nepůjdeme si raději lehnout? zeptám se dívky. Vypadá už trochu unaveně |
| |
| Jasně proč ne? Zítra nás čeká dlouhý den. Slabě se usměju a postavím se. |
| |
| Zvednu se hned po Selien a doprovázím ji zase zpět k místu odpočinku. Najednou si ale na něco vzpomenu, V kolik že zítra ráno vyrážíme? zeptám se ustaraně |
| |
| Myslím, že okolo 5 raní. Až přijdeme do hostince kde mám pronajmutý pokoj tak se rozloučim a půjdu do pokoje. |
| |
| Dobře, děkuji řeknu Selien a doprovodím ji až k hostinci. Sám ale potom vyjdu ještě na okamžik ven, zapomínat se nevyplácí |
| |
| Už se cítím lépe. Zvedla jsem se od stromu a pomalu vykročila zpět k hostinci, kde mám pokoj. Stále se mi nechce spát,tak jdu velmi pomalu s hlavou zakloněnou k obloze. Spadla hvězda! Teď bych si měla něco přát? Tak třeba, abych našla někoho, kdo by o mně stál a vzal si mě, abych splnila poslední vůli rodičů. pomyslela jsem si a pokračuji dál v cestě k hostinci... |
| |
| Jdu cestou od hostince, když zaslechnu něčí kroky. Na okamžik se zastavím, ale potom v blízkém stínu spatřím Eriku. Odkud tak pozdě? zajímám se v chodu |
| |
| Všimnu si Koldesta a usměji se na něj. "Nemohla jsem spát, tak se tu již pěknou dobu procházím. A co ty? " řeknu Kooldestovi, aniž bych byla spustila oči z oblohy. Pomalu skláním hlavu a zastavím se očima zabodnutýma v jeho tvář... |
| |
| soukromá zpráva od Posel světla pro |
| |
| Rozloučím se s Koldestem a jdu spát, protože už se mi zavírají oči. Zítra brzy vyrážíme, musíme být proto pořádně připraveni... |
| |
| Hm, zamyslím se a otom mi dojde, že vlastně ani nevím, co tak důležitýho jsem potřeboval... Snad si vzpomenu na cestě povzdechnu si a stejně jako Erika a ještě dřív Selien si půjdu lehnout |
| |
| Vzbudím se kolem půl čtvrté a tak si ještě zbalím zbylé věci, umyla se a kolem čtvrté jsem šla ven a usídlila jsem se u malého lesíka kde sem do třičtvrtě na pět cvičila a brousila si zbraně a pak sem do pěti popíjela své pivo a čekala. |
| |
| Jakmile se probudím, za oknem už na horizonu vychází slunce, čas vstávat... Pomalu se odeberu k míse s ledovou vodou a opláchnu si obličej. Vytahaná tunika na mě visí jako prostěradlo přehozený přes batole, jsem dneska moc línej na to, abych se jakkoli víc upravoval.... Po několika marných pokusech se vzbudit sejdu do jídelny, aniž bych na sobě z noci cokoli měnil. Co na tom, že se to našim dámám nemusí zamlouvat. Všimnu si Tamany a přisednu si k ní s vlastním korbelem piva... Snad mě to probere |
| |
| Probudím se velmi brzy ráno. Opláchnu se ledovou vodou, obléknu se do krátkých šatů, pod nimiž mám kalhoty. Své dlouhé vlnité tmavé vlasy stočím do drdolu a upevním tenkou dřevěnou tyčkou. Zkontroluji svou tornu a hodím si ji na záda. Vyjdu z pokoje a sejdu dolů, kde se rozhlédnu po lokálu. Pozdravím Koldesta a Tamanu a přisednu k nim. Objednám si pintu piva a čekáme společně na ostatní. "Kam přesně se půjde?" zeptám se |
| |
| Probudím se brzy ráno. Všimnu si vycházející slunce a vstanu. Oplachnu si obličej ledovou vodou a začnu se oblékat. Obléknu si dlouhou černou sukni a čarvený korzet. Učešu si vlasy a dám do nich černou čelenku. Skontroluju si své věci a obleču si dlouhý černý plášt s kápí. Připevním si dlouhý meč a na záda dlouhý luk s toulcem šípu a batoh. Výjdu z pokoje a sejdu dolů kde si všimnu Tamany, Eriky a Koldesta. Přisednu si k nim a objednám čistou vodu. Dobré jitro. Jak jste se vyspali? Čeká nás dlouhá cesta. |
| |
| Pozdravím Eriku a následně potom i Selien, po pár locích piva se citím o dost lépe. Spánek ani za moc nestál, začnu nahlas přemýšlet o minulé noci ale ranní přivítání je o dost lepší |
| |
| Pozdravím příchozí a hned odpovím na Eričinu otázku Na sever a pak se otočím k Selien já se vyspala dobře protože jsem moc neponocovala řeknu a lehce se usměji |
| |
| Já si stěžovat nemůžu. Prošla jsem s ev báječné společnosti a nádherně jsem se vyspala. Docela se už těším na naší cestu. Usměju se. |
| |
| Pozorně si Selien prohlížím a dumám nad tím, jestli si zrovna nedělala legraci. Když po několika minutách nedojdu k žádnému závěru, omluvím se dámám a zamířím do pokoje, abych se konečně oblékl |
| |
| Pomalu a ospale vstávám a po krátkém pohledu zjistím že všichni už jsou dávno vzhůru. No co holt nejsem ranní ptáče , hmm to mi připomíná měl bych se zeptat Koldesta čí nápad byl takhle brzský budíček. S tichým bručením se konečně vyhrabu a jdu si obléci své roucho trochu si opláchu obličej a na neučesané vlasy si narazím klobouk aby to brabčí hnízdo nebylo vidět. Sejdu dolu za ostatními. Tak co taky jste tak ospalí jako já "Zíííív" doufám že jsem nepropásl čas nasnídat se. A mávnu rukou na hostinského ať donese něco dobrého. Takže jestli se mohou zeptat máme nějaký plán? |
| |
| Cestou do pokoje potkám na schodech Fišpána a pozdravím jej. Podle všeho není zvyklý vstávat tak brzy po ránu.. Nu což pomyslím si vlastně mu to docela schvaluji Potom rychle vběhnu do svého pokoje, natáhnu si přes nohy kalhoty s hrubé tkaniny a naházím nějaké věci do batohu. Teoreticky už jsem připraven libuji si a sejdu zpět za dobrou společností |
| |
| Popíjím ranní pivo a sleduji dění kolem. Pozdravím každého nově příchozího a věnuji úsměv. Jakmile odešel a zase přišel Koldest, trochu mne to rozesmálo "Nechceš snad naznačit, že sis balil až teď?" řeknu mu se smíchem... |
| |
| Ne, to rozhodně naznačit nechci usměji se na Erika právě Ti to říkám a také se z plna hrdla zasměji |
| |
| Pozdrav9m p59choz9 a pak odpovím na otázku Podle mě bychom měli za chvíli vyrazit abychom stihli jít přes v jednu chvíli nehlídané ůzemí skřetů řeknu a napiju se piva |
| |
| Ty potvory jsou taky všude vyštěknu, ale v zápětí si to uvědomím a věrně se společnosti omluvím Nechal jsem se unést vysvětlím nakonec |
| |
| Zvednu se ze židle Tak je nejvyšší čas vyrazit řeknu a vyjdu z hospody přímo do Stájí kde mám svého hnědáka. |
| |
| Následuji Tamanu. Jakmile se postaví ke svému koni, udělá se mi trochu nevolno. Nechápu, jak může někdo na takovejch potvorách jezdit.. |
| |
| Pokývnu ostatním a vyjedu pomalým krokem a čekám až se ke mě ostatní připojí |
| |
| Poté co několik lidí vstane a půjde za svým koněm následuju je. Osedlám svého koně a poté nasednu a vyjedu za Tamanou. |
| |
| Následuji obě dívky, samozřejmě pěšky, ale zdržuji se od nich v uctivé vzdálenosti. I když.. více než od nich, tak od těch potvor |
| |
| Svým typickým mírně houpavým krokem následuji ostatní je na mě evidentně vidět, že nemám rád ranní vstávání tvářím se nabručeně a hlava mi občas spadne na hruď. Poté se s velkou námahou vysoukám na koně a snažím se s nimi držet tempo. |
| |
| Celá výprava již opustila městskou bránu, když usliší křik a volání o pomoc |
| |
| Když zaslechnu křik znejistím, ale když následuje volání o pomoc tak už jistě a hbytě sesedám a mířím k místu odkud se křik ozývá. |
| |
| Držím krok s koni, kteří se táhnou jako na popravu a mám sto chutí utíkat napřed. Najednou odkudsi zaslechnu křik a následné volání o pomoc. Jakmile mi dojde, že je to v mé blízkosti, rozbíhám se, co mi síly stačí, k tomu místu... |
| |
| Jakmile mě z mého polospánku probudí křik šokem soadnu z koně. Co se to kde se co .... Tedy co se to tu děje? Jsem sice trochu zmatený , ale v mžiku se proberu a spěchám za ostatními. |
| |
| Když všicni doběhnou na místo, uvydí mladou dívku zahalenou v černém plášti spoutanou v podivně blikající sítí na pokseji vysílení. Většině hned dojde, že je to síť, co dívce ubírá sílu |
| |
| Vrhnu se k dívce a skušeným sekem přeřežu síť, která jí poutá. Pak li opřu o strom žiješ? |
| |
| Jasně že jo, ještě před pár vteřinami volala... řeknu pobouřeně Tamaně. Má čest mi nedovoluje jen tak bezradně přihlížet... Otevřu svou malou mošnu a pokapu dívce rty jemnou tekutinou, se špetkou nasládlé chuti No tak holka, vstávej! |
| |
| Přikleknu si ke Koldestovi a dívce. "Zakloň jí jemně hlavu - to pomůže i dýchání..." radím, což je tak trochu i má práce jakožto chodce. Dám dívce ruce podél těla a zkoumám její intenzitu dechu... |
| |
| Dívka se po chvilce probere a řekne jim, že jia jejiho spolecníka napadli nějaká divná smrdutá monstra s elementárními pomocníky a ti je nakonec přemohly a uvěznili v těch sítí proti magii a kouzlům Pak skupinka usliší další volání o pomoc |
| |
| Jakmile to zaslechnu, podívám se směrem, odkud volání pochází, zvednu se a zamířím přímo tam. Dívám se raději ještě kolem, jestli tu nebude nějaký ten tvor... Stejně mi vrtá hlavou, proč by to ti tvorové dělali?... |
| |
| Nechápavě sleduji dění kolem sebe, ale nedám na sobě nic znát.. ve společnosti dam se to ani nehodí.... Jakmile Erika zamíří směrem k dalšímu volání, ihned ji následuji.. Tahle dívka už mou pomoc nepotřebuje... Co vidíš? zeptám se cvičeného chodce |
| |
| Nakonec najdete i jejich zaběhlé koně a výprava se vydá na cestu se dvěma novými společníky kteří jim zatím o sobě vyprávějí |
| |
| "Co se vlastně stalo?" zeptám se dvou nových společníků po chvíli... |
| |
| A nebo spíš, co jste zač? zeptám se ostražitě, jako paladin si musím uchovat reputaci... |
| |
 | s novými přáteli Jsem sice velmi rád, že jsem byl zachráněn, ale sám nevím před čím.. Usměji se na všechny.. Ahoj, já jsem Atargul Projížděl jsem lesem, kde jsem i přespal a pak už si pamatuji jen, jak mne zachraňujete.. Omlouvám se, ale nic jiného si nepamatuji, museli mne omráčit nebo uspat.. Usměji se na ostatní.. A kdo jste vy..? Já: Vysoký, silný, pružný, bílé vlasy, výrazné oči, hezké tvář, přišpičatělé uši.. Sportovní postava. Černé kalhoty, černá tunika, meč přes rameno, medailon ve tvaru vlčí tlamy.. |
| |
| Jsem paladin, člověk řeknu mu, jako by to na mě nebylo dostatečně vidět a k tomu ledabyle dodám nesnáším koně |
| |
| soukromá zpráva od Posel světla pro |
| |
| Zdravím tě Atargule, doufám že to vyslovuji správně, mé jméno je Fišpán a abych tak řekl moje specializace je magie i když pravda je že né vždy mi vyjde přesně podle mých představ, ale co hlavně když se mi zatím nic vážnějšího nestalo. Středně vysoký mladík s dlouhými tmavými kníry a plnovousem který se doplňuje s dlouhými černohnědými vlasy, postava hubená v rudohnědém rouchu který doplňuje modrý plášť a klobouk. (viz. ikona) |
| |
| nový přátelé Poslouchám.. Zdravím Tě, Koldeste.. Usměji se na mladého paladina.. Pak můj pohled upoutá kouzelník, celkem mladý a jeho jméno mi něco připomene. Fišpán.. Fišpán.. Můj přítel, Samuel z Lirie o Tobě vyprávěl samé dobré věci.. Natáhnu k Tobě ruku.. |
| |
| takže koukám další, který se o Tobě doslechl jetě dřív, než Tě poznal, že, Fišpáne? zasměji se hrdelním hlasem a hned mi je Atargul o dost sympatičtější |
| |
| Ó v tom případě mě těší přítel méhé přítele je i můj přítel. A ochotně potřsu nabízenou rukou. MH:Odkud ho znáš? A co vlastně teď dělá už se tu dlouho neukázal. |
| |
| Usměji se na dva z nových přátel.. Stisknu si ruku s Fišpánem.. Co dalo dohromady vaší zkupinu, nevypadáte jako nákupčí zeleniny..? Kouknu do tmy, jen tak ze zvyku.. MH: Je to jiná moje postava a teď s ní hraju v jeskyni Proroctví |
| |
| "Hmm, já jsem Erika. Obyčejná holka s neobyčejně obyčejným povoláním chodce.." usměji se a taktéž mu podám ruku. "Já ti neřeknu, jak jsme se dali dohromady, neboť jsem se minulým dnem přidala a to zcela náhodně! Nicméně, nelituji toho ani za nic!" Mladá dívka, chová se jako kluk, ale je jasné, že jím opravdu není. Štíhlá, středně velká postava, kterou zakrývá tmavě zelená tunika a černé kalhoty. Přes ramena dlouhý tmavě hnědý plášť. Vlasy tmavě hnědé, dlouhé, ale v drdolu a k tomu ofina, lemující hezký a vlídný obličej se zelenýma očima a přátelským úsměvem.. |
| |
| Podívám se na ostatní co o sobě snad už vše řekli a pak si řeknu, že by nebylo od věci taky něco říct Tak já jsem Tamana a nejsem zrovna tip do společnosti jsem nedávno vyučený sicco a hned po Konečné zkoušce mi Mistr řekl, že budu v táhle skupině Mladá útlá postava s trochu vyzývavým oděvem (viz. ikona) zakrytý otevřeným pláštěm až na zem |
| |
| Je příjemné být obklopen ženami, ale jsem muž a ještě k tomu půlelf, takže mám jisté kouzlo.. Usměji se a mrknu na obě dívky.. Chodec a Sicco.. Je to již dlouho, co jsem potkal někoho vašeho povolání a vy jste ženy, což je dokonalost sama.. Já se slečnám ukloním.. No jo, ještě že nemám cit.. |
| |
| Hej, otočím se na Atargula, a šibalsky se usměji Eriku nech být, jasný? zakřením se a potom se jen ledabyle zatvářím, jako bych se s mužem nikdy nebavil |
| |
| Wow! Mne má nechat být? Tak to se mi ještě nestalo.. Taky se zakřením.. |
| |
| Podívám se na cestu a když mi dojde, že tu nejsou ptáci ani jiná zvěř zeptám se Atargula Jestli se k nám chcete přidat můžete, ale jestli ne tak teď máte asi poslední možnost nás opustit lehce se pousměji |
| |
| "Ale rozhodněte se rychle - nemáme času nazbyt.." doplním Tamaninu řeč.. |
| |
| Usměji se na Eriku Dík |
| |
| "Není zač... Čas je luxus, kterého si nemůžeme příliš dopřávat..." mrknu na Tamanu a pak na ostatní... |
| |
| Pohlédnu na Atargula, teď jen doufám, že mezi námi zůstane. Podle toho, co jsem si s ním zatím řekl ho začínám mít rád a navíc... S Fišpánem tady s těma potvůrkama potřebujeme malou výpomoc... |
| |
| Usměji se na všechny a klidně jim odpovím, na jejich otázku.. Velice rád se k vám přidám, stejně te%d nemám co dělat.. Usměji se a upravím si svůj meč.. A co máte vlastně za lubem.? Pronesu chladně. |
| |
| To se zeptej Tamany, poradím Atargulovi, ta tady všechno hlídá jako oko v hlavě.. usměji se, aby každý pochopil, že to není narážka, ale spíš drobná, skrytá pochvala naší velitelky |
| |
| Usměji se.. Pak ale rychle řeknu Atargulovi "Tak tedy vítej mezi námi! Mimoto, asi bychom měli opět vyrazit - vše ti můžeme říci cestou.." |
| |
| No děkuji,Eriko , já jsem připraven, pokud se čeká jen na mě... Usměji se a mrknu na Eriku.. Pak se otočím k ostatním, vstanu a tím jim snad naznačím, že jsem připraven k odchodu... Snad opravdu nečekali jen na mě.. Nebo ano.? Jak trapné. |
| |
| Jen s mírným nakrčením obočí přejdu Koldestovu narážku, ale dobře si ji zapamatuji, abych mu to mohl co nejdříve vrátit, říká se že čarodějové jsou malicherní a asi to tak i bude. Dámy a pánové pojeďme , je nejvyší čas vyrazit už tak jsme se dost zdrželi. Poté svižným krokem vyrazím k svému koni , nasednu a začnu ujídat něco ze svých zásob a čekám na ostatní, přece nepojedu sám, když nevím kudy. |
| |
| Vidíš, usměji se na přítele fFišpána Ty musíš složitě vylezát na koně a co z toho.... Cesta by byla rychlejší, kdybyste šli pěšky usměji se, při čemž se trochu zkreje má nenávist vůči jmenovanému zvířeti |
| |
| Podívájm se ne slunce které se již blíží k zemi, podívám se na chystajícíse družinu Podle mě bychom dnes již neměli cestovat, protože brzy se setmí a to bychom se až moc přiblížili ke skřetí zóně a to bychom neměli riskovat. Můžem zapálit ohen a udělat si táborák, né že bych měla buřty, ale maso, nůž a křesadlo mám. |
| |
| Jakmile Tamana zavelí ke konci dnešní pouti, lehnu si do trávy a dívám se na nebe. Slunce se rychle zbarvuje do ruda a obloha se zatahuje Může nás zatihnout déšť prohodím k družině |
| |
| Rozdělám oheň a vytáhnu z batohu flákotu srnčího. Když zaslechnu Koldesta podívám se na nebe a pak taky prohodím Může, ale doufám, že nás nezastihne |
| |
| Nenasedám na žádného koně, nemám ho... Když se bude tábořit, tak nevím k čemu budu. Můžu ulovit nějakou zvěř, ale nevím.. Máte lovce.? Zeptám se mimochodem... |
| |
| něco mi říká, že ne usměji se na Atargula, tak napůl jsem vycítil jeho obavy... Potom si všimnu že také nemá koně Jdeš pěšky proto, že nemáš na čem jet nebo ty zvířata nemáš rád? zeptám se s malou nadějí v hlase |
| |
| les Podívám se na Koldesta. Teď nemám koně, protože zemřel v lese. Jinak nemám nic proti koním ani proti ostatním. Usměji se, lehce, velmi lehce. Pokud nemáte lovce, tak já se vydám do lesa a pokusím se něco ulovit.. Snad se mi to povede. Vstoupím do stínu lesa a zmizím v něm. Jsem zaklínač, takže jsem rychlejší a silnější, lépe slyším a vidím, mé reflexy jsou ostřejší. Ulovím něco, snad to bude stačit pro všechny, kdyžtak z toho bude polévka. USměji se pro sebe a začnu hledat stopy zvěře. |
| |
| Raději bych, kdyby sis ani koně nesháněl odpovím také s úsměvem, ale trochu širším. Pak už jen sleduji, jak Atargul mizí v lese |
| |
| "Půjdu s tebou.." zareaguji rychle na Artagula a hned jdu za ním - nedala jsem mu v podstatě šanci k výběru či k odporu ;) . Coby chodec bych se v tomto vyznala, což o to.. Zatím k tomu nebyla vhodná příležitost. |
| |
| Žádný skopičiny dětska usměji se na oba spolucestovatele, když se vypaří mezi stromy... Vypadá to dost legračně, když se nad tím tak zamýšlím.. |
| |
| soukromá zpráva od Atargul pro Jsem potěšen z tvojí společnosti. Tak ano, pojď se mnou.. Jsi chodec, že.? Říkala jsi to.. Hodíš se mi a ještě k tomu jsi krásná. Usměji se a pokračuji v chůzi.. |
| |
| soukromá zpráva od Erika pro "Ou, díky... Nicméně, skutečně jsem chodec, no, můžeme zkusit vystopovat třeba nějakou srnu...?" Vždy jsem chtěla být zaklínač, ale co.. Museli by mne coby malou holku někde vzít a pak odtáhnout do cechu. Mutace - ztráta paměti (jak by se mi hodila!) a výcvik... No co, jsem chodec - taky dobrý! Teď jen musíme něco ulovit, nebo budeme o hladu.... |
| |
| Sesednu z koně a začnu se připravovat k přenocování, poté jdu a rozdělám oheň. No dneska jsme toho moc neujeli, dofám že zítra dojedeme dál. |
| |
| soukromá zpráva od Atargul pro Usměji se na Tebe.. V pořádku, já sice umím také stopovat, ale nechám to tobě.. Usměji se a začnu se pohybovat tiše, velmi tiše, skoro neslyšně. Výborně, ona kořist najde a já ji ulovím nebo to uděláme sami. Je to příjemné.. Jsem zvědavý. Usměji se na Tebe a pokynu rukou, abys šla první. |
| |
| soukromá zpráva od Erika pro Sehnu se trochu k zemi a porozhlédnu se. Po chvíli zahlédnu pár stop, které jsem potřebovala najít. Zdají se být čerstvé. Vydám se jejich směrem... Brzy už slyšíme škubání trávy a následné přežvykování onoho zvířete. Dám Artagulovi znamení.. |
| |
| soukromá zpráva od Atargul pro Pozoruji Eriku při práci. Je dobrá, našla stopy dříve nežli já a to mám lepší zrak.. Je prostě dobrá a taky pěkná.. Když se sehnula k těm stopám, tak jsem si prohlédl její zadeček a opravdu dobré.. Výborně... pronesu tiše.. Tasím meč a zjistím jak jde vítr.. Pomalu obejdu to zvíře dokud nejde vítr proti mě. |
| |
| soukromá zpráva od Erika pro |
| |
| soukromá zpráva od Erika pro Mám jen bič a prak. Tím bych tu srnu jen vyplašila nebo jí ublížila. Nechám to proto zcela na Artagulovi. Pro jistotu si však vytáhnu svůj bič - kdyby srna chtěla pláchnout... |
| |
| v lese na lovu.. Podařilo se nám (mně a Atargulovi) společnými silami ulovit mladou srnu. S pomocí větve jsme ji dotáhli k tábořišti, kde jsou ostatní... Spokojena s úlovkem si sednu a nechám na ostatních, aby se dohodli, kdo srnu naporcuje - klidně to udělám, budou-li chtít. Vyznám se v tom.. |
| |
| u ostatních Vyjdu s Erikou z lesa a za sebou táhneme na několika větvích srnu. Dobrý lov, jsem rád že jsi šla se mnou. Usměji se na Eriku a poadím se k ohni.. Vytasím svůj meč a začnu ho čistit, pak ho vrátím zpět a odpočívám meditací... |
| |
| Když vyjdou z lesa s mrtvou srnou za sebou usměji se věděla jsem že na ně je spoleh. Když přijdou k nám řeknu Dobrá práce Tak jestli někdo umí dobře porcovat tak do toho. |
| |
| je už pozdě, jdu spát |
| |
| Slunce zašlo za horizont a družina se odebrala ke spánku Zítra musí vztánat brzo |
| |
| Zdravím po dlouhé době, ale protože nebudu moci chodit na Andor tak často, abych stíhal přispívat, žádám PJe, aby mě z dobrodružství vyřadil |
| |
| Medita zvolna přešla ve spánek a ráno se probudím svěží a plný sil.. Rozdělám oheň z uhlíků, které ještě žhnou a jdu najít nějakou říčku, kde bych se umyl. |
| |
| Probudím se již za svítání. Vstanu a jdu najíd něco malého k snětku jak pro mě tak pro ostatní. |
| |
| Ulovím jednoho staršího srnce. Donesu ho k tábořišti kde všichni spí a čekám až se probudí nebo až Atargul (který chybí) příjde. |
| |
| Zvednu se od potoku a dojdu zpět k ohni a ostatním. Někdo je vzhůru a dokonce ulovil něco k jídlu. Dobré ráno.. Pozdravím Tamanu. |
| |
| Podívám se na Atergula který přišel a pozdravil Dobré ráno, vyspal ses? |
| |
| PJ: Prosím o vyřazení z dobrodružství. |
| |
| Natáčím se k ohni, abych se alespoň trošku ohřál. Vše v pořádku, spal jsem jako zabitý... Usměji se nad slovní hříčkou a pak si vezmu kousek masa a začnu ho opékat. Kouknu se po chvíli na Tebe a zeptám se na to samé. |
| |
| Ja jsem se vyspala moc dobre. Musime za chvily zbudit ostatni a vydet se na cestu Vemu si take kousek masa Dobrou chut |
| |
| Děkuji... I tobě. Usměji se a dál opékám maso.. Kam vlastně míříme? Usměji se a poškrábu na hlavě, občas zapomínám.. |
| |
| Míříme na sever. Měl by tam být nějaký alchymista Syn Země který nám řekne něco o květině či co toje Poslední tulipán, který má osvobodit naší zemi od skřetů odpovím Atargulovi |
| |
| u ohně.. Hmm... Hmm... Pobrukuju si při výkladu naší cesty. A proč je normálně neporazíme.? Vždyť naše země nwení jediná obtěžována skřety a když se nají dohromady armády několika zemí, tak s nimi zameteme jako nic... Koukám se na Tamaru klidně, tohle je logivký argument, proč se trmácet za nějakým alchymistou, když stačí hmyz zašlápnout..! |
| |
| To já nevím jediné co vím je, že to takhle stojí v jedné věždbě kde se o tom mluví řeknu zcela klidně Atargulovi na jeho otázku trochu agresivně položenou. |
| |
| u ohně Hmm... Tak to potom jo... Zadívám se do ohně. Co takhle probudit ostatní..? Zeptám se s lehce veselým tónem a šibalským výrazem ve tváři... |
| |
| Jasně zacnu budit ostatni |
| |
| u ohně "Ne, ne, prosím.. Nechci ty kytky!!" vykřiknu ze spaní, když se mnou někdo lehce cloumá a rychle se proberu. Trochu vyděšeně pohlédnu na Tamanu a pak si promnu oči. Usměji se na ostatní a snažím se trochu upravit vlasy.. "Co je dnes v plánu?" zeptám se lehkým tónem, přestože vím, že bude pokračování cesty.. stejně jako včera.. |
| |
| Podívám se na Eriku Dnes musíme překročit hranice skřetů. Když budeme mít štěstí tak se nám vyhnou, ale kdo ví |
| |
 | najednou se probudim a pozdrawim dobryy den a zamracim se jak ste se vyspali?? |
| |
| podívám se na Eduarda Já jsem se vyspala moc dobře a ty? |
| |
| hmmm spatne v rakwi se mi spiii liiip a skodolibe se usmeju |
| |
| To já jsem jednou spal v kryptě, ale nic moc... Vzpomenu si na jeden svůj zážitek. |
| |
| Tak se najes ať můžeme rychle vyrazit |
| |
| ja nemam hlad muzem vyrazittttttttttttttttttt |
| |
| OK. Tak jdem. řeknu a jdu ke svému koni, nasednu a pomalu se razjedu. Čekám až mě ostatní doženou. |
| |
| Snažím se dohnat Tamanu. U toho se trochu upravuji - vlasy rozčesávám prsty a po pramínku na spáncích vezmu z hustých tmavých vlasů a vzadu pramínky zaváži provázkem. Srovnám si pořádně své kalhoty a tuniku, přes níž mám zašněrovaný korzet. Vče má tmavou barvu (hnědá, zelená, černá a rudá až do bordó) Přes to vše si znovu přehodím šedý plášť a ruce si uvolněně strčím za pás - palcem si je na pás "pověsím" Přemýšlím o všem, co se zatím událo a, aniž bych to postřehla, začnu si tiše a lehce prozpěvovat... |
| |
| soukromá zpráva od Posel světla pro |
| |
| soukromá zpráva od Posel světla pro pls |
| |
| nasednu na sveeho kostliveeeho kone a porucim mu aby jel a dohonil ostatniii |
| |
| Já se po celou dobu cestxy držím po boku Tamany a občas pohledem sjedu její tělo a taky nepohrdnu pohledem na ostatní dívky v družině.. |
| |
| Pořád se rozhlížím kolem sebe. Pak se podívám na družinu Myslíte, že na nás něco zaútočí? |
| |
| mno vsechno se maaa cekat reknua priprawiim si temnyy kyj |
| |
| Držím tempo družiny a prohlížím si okolní krajinu. Občas si všimnu pohledu Atargula, ale jen se na něj usměju a nevěnuji tomu přílišnou pozornost.. "No, nikdy není jistá žádná cesta, byť je sebelepší. Proto bych se přiklonila ke kompromisu, jít stále dál a v pohodě, ale s ostražitostí, leč, nesmí z nás být ta ostražitost cítit, mohlo by to býti zneužito proti nám.." řeknu klidným, trochu zamyšleným a tajemným hlasem a podívám se přitom na Tamanu, jíž tato odpověď patří. |
| |
| prehazuju si z ruky do ruky masivnii temnyy kyj a reknu jaa souhlasiim a usměju sena Eriku |
| |
| Podívám se na Eriku To máš asi pravdu pak trochu znejistím Jenom mám pořád hrozný pocit . |
| |
| kouknu se na tamanu a reknu wypadaaas nak blede v tvaaři máš strach co je ti?? |
| |
| Jdu s ostatními a kontroluji okolí. Jsem zaklínač a jsem zvyklí, že mě někdo pronásleduje. Sice vypadám klidně, ale uvnitř jsem napjatý a připravený bojovat. Už se s Těmi skřety pokoušel někdo domluvit.? Vyjednávání.? |
| |
| Pohlédnu na Atargula. "Myslím, že vyjednávání s těmito tvory je dosti zbytečné. Oni nemají chuť se spokojit s nějakým mírem za pomíjivou hodnotu, jež by jim za to byla dána. Oni chtějí krev a maso. Chtějí plenit..." řeknu svůj názor s lehkým zamračením se. Naopak mne napadá, jak zrovna hrstka bytostí v družině může zachránit celý svět. Ale naděje mne neopouští. Je stále možnost - zdařile provést poslání naší družiny, což je najít tu květinu.. |
| |
| Poslouchám debatu mezi Atargulem a Erikou. Pak vložím malou poznámku No vlastně se už o to pokoušely a nevypadalo to špatně ale najednou se něco zvrtlo pak posmutním skoro nikdo nepřežil. Zabilo mi to jednoho kamaráda. Sklopím hlavu a se smutným výrazem hledím do země. Po chvilce mlčení zvednu hlavu a a už normálně a trochu odhodlaně povím Jsem ráda že jsem tu alespoň se pokusím ho pomstít. |
| |
| soukromá zpráva od eduard pro |
| |
| jaa taky jenom prihliizim a nijak se nepripojuju |
| |
| //hraje se este? |
| |
| Náhle na skupinu někdo zaútočí na skupinu ze zadu a to tak, že na ně vystřelí uspávací šipky, kterým se nedalo uhnout. Skupinka se probudila až ve krásném pokoji kam za chvilku přišli stráže a odvedli je do velké síně kde sedělo schromáždění všech různých ras a povolání, ve prostřed začal mluvit starý elf Nevím jestli jste si všichni jistí proč tu ste a proto vám to řeknu. Vy byste měli najít Poslední tulipán který má tento svět zachránit. Omlouvám se, že jsme vás takto řekněme odchytily ale my jsme neměly na výběr. Mu jsme malé sdružení které vám má pomoci najít ten tulipám. Proto vám teď něco řeknu ale nejdřív chci aby jste mi něco řekli vy |
| |
| Jsem rád, že jsme se konečně dali do pohybu. Držím se na čele skupinky, ale náhle mě přepadne špatný pocit, že se děje nebo bude dít něco zlého. Ohlédnu se za sebe a vidím, jak jednoho po druhém zasahují šípy. Chci seskočit z koně a ukrýt se, ale už jsem to nestihl, šipka mě zasáhla a já padám k zemi.. Měl jsem velmi divné sny a nakonec jsem se probudil s bolestí hlavy v nějaké krásném pokoji.. Vedle mě ostatní.. Tamano, vzbuď se..!!! Vstávej, kde to jsme.??! |
| |
| Nevnímám Artagula, protože hned jak nás vzbudil za námi přišli a odvedli. Cestou se koukám kolem sebe abych si to místo zapamatovala. Pak dojdeme do velké síně kde nás osloví neznámí, který chce abychom mu něco řekni. Vzkledem k tomu, že všichni mlčí začnu: Tak já jsem Tamana, jsem vyučený zabiják a na této výpravě jsem už od začátku |
| |
| Elf se padívá na Tamanu Těší mě já jsem Tar a ukáže na bytosti kolem sebe jsme Sdružení Posledního tulipánu. Už se celá staletí zabýváme tím známím posledním tulipánem a proto jsme rádi, že ste nás našli abychom vást mohli navést dál a vy pak bájnou květinu našli a zachránili nás pousměje se Proto bych byl radši hdybi ste se spíše ptali co chcete vědět než abych vám to vše říkal. Takže.. projede očima celou skupinu |
| |
| Popřemýšlím. Pak se mi na mysl vetře jedna trochu potěšilá otázka No já bych vlastně jednu otázku měla, no, víte já chci nědět jestli je ten bájný Pooslední tulipán opravdu květina nebo je to něco jiného. |
| |
| Tara se trošku pousměle, ale pak posmutní Bál jsem se, že se na něco takového zeptáte a abych byl upřímný tak já opravdu nevím |
| |
| Jen tak stojím v rohu té krásné a noblesní místnosti... Mám chladný, nevraživý a nedůvěřivý výraz ke všem těm cizím lidem a ještě k tomu ani neví co vlastně chtějí, jsou mi pro smích, to mi ovšem etiketa nedovoluje. |
| |
| vyydu ze saaalu wuubec s emi tam nelibiii |
| |
| Stojím vzadu naší družiny. Sleduji pomalu všechny kolem. Tak fajn! Jestli oni nevědí, CO je ten tulipán, lépe řečeno, jak vypadá, tak mne napadá, že to může být cokoliv, dokonce i jen krycí název pro cosi, o čemž nemáme potuchy.. pomyslím si a mimoděk pokrčím rameny. Zatím se nehodlám do řeči mnoho zapojovat. Musím zvážit možnosti.. |
| |
| Po dlouhé chvilce ticha se ozve Tarův hlas Dobře. Tak teď byste měli jet na východ, je tam bájná jednorožčí podzemní pláň kde by se měl nalézet klíč ke vchodu do Mimosvěta kde se má nacházet ten Poslední tulipán. Snad se s nimi domluvíte po dobrém, protože jinak to jsou velcí nepřátelé. odmlčí se Až ho najdete tak se prosím vrattě sem. No a to by asi mělo jít vše tak neshledanou |
| |
| Vyjdu z místnosti a jdu si najít svého koně. |
| |
| příprava na další cestu Usměji se a odejdu za Tamanou, pro koně.. Jak jsme na tom se zásobami, Tamano.? Pronesu klidně. |
| |
| Podívám se na Atergula No já nějaké zásoby mám ale chci využít toho, že jsme v civilizaci a jdu ještě něco nakoupit |
| |
| Myslíš, že nás nevybaví, když nám poradili jakým směrem pokračovat.? Prohlížím si tě a jsem trošku nervózní, nelíbí se mi tu. |
| |
| To opravdu nevím ale nechci riskovat usměji se. |
| |
| du si takee neco koupit |
| |
| Tamana s Atargulem jdou chodbou k východu když je doběhne jeden elf Počkejte chci vám někoho přectavit Tohle je Jinalla. Chtěli bychom aby se přidala k vaší skupině ale je to na vás |
| |
| chodba Koupit si vlastní zásoby není špatný nápad.. Trošku se topím ve svých myšlenkách, když na nás promluví ten elf.. No já nejsem proti, ale toto rozhodnutí nezávisí na mě.. Lehce se usměji a pohlédnu na Tamanu. |
| |
 | Když mě představí trochu zasměju. Já jsem Jinalla Sagamall. Ráda bych se k vám přidala. |
| |
| Oki. Já jsem pro, další člen se hodí. |
| |
| Děkuji, snad nebude ani zbytek skupiny nic mít proti mému příjmutí. usměju se |
| |
| Oh, málem bych zepoměla. Já jsem Tamana. |
| |
| Krokem sice pozadu, ale jinak zcela přítomná poslouchám, co se děje. Máme nového do družiny! Výborně! Usměji se a lehce je doženu. "Když už je o tom řeč, vítej mezi námi, Jinallo. Mé obyčejné jméno je Erika. Ráda tě poznávám.." podám jí ruku na přivítanou. Mám pak v plánu skočit taktéž do města a zkusit něco sehnat.. |
| |
| Děkuji Taky vás ráda poznávám. Usměju se Jsou milí. Snad nebudu na uptiž. Myslím, že si s nima budu rozumět. |
| |
| Konečně se vydám do města. Musím si nakoupit nějaké zásoby a podívat se po něčem, čím bych si mohla udělat trochu radost. Alespoň nějakou maličkost.. A také bych se před náročnou cestou ráda podívala mezi lidi. Po nákupech zavítám do hostince. Sednu si ke stolu, objednám pintu a chvilku pozoruji společnost.. |
| |
| zrovna se vracím zpátky k družině když uvidím nového člověka kterého neznám výhružné vezmu do ruky svůj temný palcát ?Kdo STE?zeptám se |
| |
| // ono s e uz nehraje? |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Pokuste se sehnat PJe. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR