Pramen
hrálo se Denně
od: 26. prosince 2008 20:40 do: 09. ledna 2009 22:28
Dobrodružství vedl(a) Cairenn
| |
![[obrazky_4ever_sk]%20psi%202332988436.jpg]([obrazky_4ever_sk]%20psi%202332988436.jpg) | Dvě sousedící města jsou zásobena vodou ze dvou řek, které mají společný pramen vysoko v takřka nepřístupných Santareiských horách. Obě řeky však znenadání začaly kvapem vysychat. Pramen je kouzly chráněn proti obyčejnému přírodnímu zanešení, proto bylo jasné, že zablokování pramene musela zapříčinit vyšší síla. Každé z obou měst vyslalo svou skupinku dobrodruhů, kteří se nejdříve musí potkat v hostinci na úpatí hor, na hranicích ůzemí obou měst, aby se poté společně mohli vydat k Prameni. |
| |
| V ospalé hospodě, na úpatí hor a hranici území dvou měst, čekal horský průvodce Kalkin, který byl vybrán jako průvodce dvou hrdinů, vydávajících se za Pramenem. Kalkin už čekal alepsoň hodinu, když do dveří vešel Thor. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
 | V krčmě Vrznou staré, omšelé a větrem ošlehané dveře. Do místnosti vstoupí postava se s kloněnou hlavou, jelikož místní domy nejsou stavěny pro obludy jako je ona. Záhy se narovnám, sundám si přilbici a vydám se ke krbu, abych se alespoň trochu ohřál, než mě můj nový úkol vyžene zase ven. Když se usadím a odložím si, porozhlédnu se po lokále, jestli nespatřím známou tvář. trochu jsem se opozdil,.. ale což. Oni to přežijou,.. jde přece jen o nějakou vodu. Tý je všude habaděj. |
| |
 | soukromá zpráva od Gaah Tariel pro „Prrrrrr,“ přitáhnu koni uzdu a dívku si důkladně prohlédnu. Od hlavy k patě a zase nazpátek. Obhlídnu oblečení, obličej i ženské křivky. Olíznu si ret a levou rukou si uhladím knírek. „Mohu pro vás něco udělat, slečno?“ zopakuji úchylné gesto. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nakonec se před tebou rozhrnou větve poslendích stromů lesa a ty se objevíš před hostincem. Osttaní by měli být uvnitř. |
| |
 | V krčmě Sedím na židly v rohu hospody, nohy mám na stole a v ruce poloprázný korbel piva. Co je sakra zdrželo, už tu dávno měli být! Na dva loky dopiji zbytek piva a chystám se objednat si další. Když najednou zavržou dveře a v nich se objeví příšera. Tak se leknu, až skoro spadnu ze židle, ale rychle se uklidním. Fuj to sem se lek! To musí být ten kroll o kterém mi říkali... Chvíly si ho měřím zkoumavým pohledem, ale nakonec se zvednu a přisednu si k jeho stolu. Neztrácím čas a rovnou položím otázku. Vy jste tu kvůli tý vodě, že jo? Při čekání na odpověď zamávám na hostinskou, ať mi přinese další korbel. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
 | Krčma Oddychnu si, když uvidím krčmu. Nemůžu jít přeci tak moc pozdě. Posunu si luk a toulec se šípy na zádech a z vlasů vytáhnu ulomenou větvičku co mi tam uvízla, když jsem to sem brala zkratkou přes les. Znovu se rozběhnu a vpadnu dveřmi do hospody tak prudce až narazím čelem do dveří, které se neotevřeli dost rychle. Odrazili se hlasitě od stěny a vrátili se zpět ke mě kde se znovu s mám obličejem střetli. Sakra... tohle se mi vždy stávalo, když jsem spěchala. Začínala jsem být nemotorná. Chytnu se za naražený nos a konečně vejdu pořádně tak aby na mě dveře neútočili. Naštěstí mi netekla krev. To by tak scházelo. Rozhlédnu se po lokále "Thor? Je tu někde Thor?"zavolám. |
| |
| soukromá zpráva od Gaah Tariel pro Seskočím z koně, aby to nebylo podezřelé, ale nejsem hlupák. Sám se živím přepadáváním a podobnými, i horšími řemesly. Takže zkušeně obhlédnu při seskakování okolí, mrknu kde se chlapci schovávají, jak moc dobře, a vůbec, co to tady na mě chystají. Na starýho Gaaha jste si hoši dovolovat neměli, teď něco uvidíte. Mile se na dívku usměji. |
| |
| V krčmě Přisednu si k muži a zaposlouchám se do jeho vyptávání. Nepříjemných posunků si příliš nevšímám,.. Tihle malí špunti věděj prd o tom, jak má vypadat pořádnej chlap! ..baby jedny.. ..na to se zahledím směrem k hostinské, po které průvodce mával rukou a na vteřinu se zamyslím co to mělo být,.. ..my na sebe takhle u stolu nemáváme. No nic.. Jasný, jsem tady kvuli tý vodě a nevykej mi. Jmenuju se Thor, kdyby něco. Takže o co tu vlastně jde.. posel nebyl zrovna ukecanej, když mi tu novinu nesl. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| V krčmě Ale nějak jim přestala tíct voda, nebo co. Já jsem Kalkin. Měli by tu být ještě další, ale maj zpoždění. Neviděls je? Možná by řekl ještě něco dalšího, ale v tu chvíly někdo rozrazil dveřem, které se mu vrátily přímo do obličeje. Chvíly jen tak koukám, nevím jestli se mám smát, či brečet a pak dovnitř vejde překrásná elfka držící se za naražený nos. |
| |
| V krčmě ..otočím se za hlasitou ránou, která přeruší Kalkina v půli věty. Spatřím drobnou postavu elfky s velice pohlednou tváří.. ..bezmyšlenkovitě nechám svá ústa mírně poklesnout.. Jjj.. jo, tady! Nojo, tady, já jsem Thor! Co chceš? |
| |
| soukromá zpráva od Gaah Tariel pro Uhladím si plášť a tím si zkontroluju přítomnost všech zbraní. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Krčma Zatím co čekám na nějakou odpověď opatrně si mačkám nos, abych ho zkontrolovala, ale zdál se v pořádku. Nechám tedy ruku klesnout a otočím se za hlasem ,který potvrdil, že je to Thor. Trochu mě překvapí, že je to... Kroll? Trochu váhavě se usměji a jdu k němu, už tam sedí s nějakým mužem. "No co bych měla chtít? Jsem tu ze stejného důvodu jako ty. A tvůj společník."můj pohled sklouzne na druhého muže. Přisednu si k němu "Zradím. Jmenuji se Elisa. Budu vám na cestách dělat společnost."sundám si z ramene luk a toulec se šípy. |
| |
| V krčmě Zatímco elfka projde kolem mne a přisedne si naproti ke Kalkinovi, jsem schopen zavřít svá ústa a zaregistrovat z první věty alespon její jméno. Polkknu, pohlédnu na hostinskou, jestli bude nebo nebude něco dělat po mávnutí, které jsem před chvílí viděl,.. a když nevidím stále žádnou reakci, zvědavě upřu oči (i uši) na elfku. Zvláštní je, že jsme se neviděli po cestě,.. přišel jsem před chvílí. |
| |
 | soukromá zpráva od Einar Krátký krok pro Doháje dubovýho, coseto...! zabručím si pro sebe, když spatřím dvě postavy. Snad tu nebudou žádné problémy, já bych snadno přišel k úrazu... Ale měl bych alespoň zjistit, jakoupak hru ti dva hrají... Přispěchám a z bezpečné vzdálenosti vesele zavolám: Zdravím, přátelé! Jakápak nová hra se zde dostala do módy, mohu-li se zeptat? |
| |
| Hostinská se se značně znuděným výrazem přiloudá k vašemu stolu a ledabyle si utře ruce do zástěry. "Chcete něco?" |
| |
| V krčmě Na hostinskou: ..pět směn za barem, milá paní? |
| |
| V krčmě Když si elfka sedne, zvednu se, ukloním a políbím jí ručku, jako ten nejgalantnější džentlmen. I když v mém podání to bylo daleko méně ladné a také docela směšné. Mé jméno je Kalkin paní a po dobu tohoto úkolu vám budu dělat průvodce. Pak se zase posadím, oči neschopné odtrhnout se od dívky. Namátkou šáhnu po korbel s pivem, abych zaměstnal ruce, ale ten tam není. Naštvaně se vytrhnu z okouzlení Elisou a řeknu. Donese mi pivo, než tady umřu žízní! Pak si vzpomenu na dívku a dodám. A nějaké víno pro dámu, na mně! S úsměvem se otočím zpátky k Elise. Tak vy jste dobrodruh? |
| |
| Hostinská se otočí a houkne: "No jó.." Když se pak konečně přiloudá s korbelem piva a pohárem vína, škobrtne a vyšplíchne trochu vína, které dopadne většinou na Kalkina. |
| |
| Krčma Otočím se na Thora, usměji se a pokrčím rameny "To je jednoduché. To ti můžu vysvětlit. Ke mě se to totiž dostalo až o něco později. Řekli mi o tobě a tak jsem spěchala, abych tě dostihla. Věděla jsem, že máš náskok, takže jsem to vzala ještě přes les. A tak jsme spěchala... no... můj zajímavý vstup jste jistě viděli."pokrčím znovu rameny. "Ale zkráceně... bylo mi to prostě řečeno asi o dvacet minut později než tobě."podívám se na Kalkina, pousměji se když mi políbí ruku a nemyslela jsem to nijak zle, ale automaticky si ruku otřu do kalhot. "Těší mě. Doufám, že jsi dobrej. Nerada bych zabloudila. Někdo by nejspíš řekl, že jsem v lese jako doma, ale to je omyl. Vyrostla jsem ve vesnici kousek od města. A díky za víno. To nebylo nutné. Já ráda piji pivo." |
| |
| Sakra co děláte ženská! Vyskočím ze židle a pokouším ze sebe setřepat víno. To vás rodiče nenaučili chodit, nebo co? Naštvaně si ždímu kabát vedle stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po cestě směrem k hostinci jde svižným tempem s krátkými krůčky kuduk, dobře oblečený a usměvavý mužík. Za zády mu povlává plášť, pod ním se rýsují nezřetelné obrysy čehosi pod ním na zádech. Oči se opírají do dveří, chtějí je otevřít, jen aby už tam byl. Doháje dubovýho, coseto...! zabručím si pro sebe, když spatřím dvě postavy. Snad tu nebudou žádné problémy, já bych snadno přišel k úrazu... Ale měl bych alespoň zjistit, jakoupak hru ti dva hrají... Přispěchám a z bezpečné vzdálenosti vesele zavolám: Zdravím, přátelé! Jakápak nová hra se zde dostala do módy, mohu-li se zeptat? |
| |
| V krčmě Pohlédnu na Elisu lehce přihlouplým pohledem a z mé tváře je dobře čitelné ohromení, že někdo také ztratí vlídné slovo. Jak jsem zahleděn, chvíli mi to trvá, než se proberu ze zasnění, abych zareagoval na Kalkinovo gesto s vínem. To už ale Elisa žádá o pivo,.. a tak neváhám a zahrabu v batohu.. Drsný ženský mám rád, tady,.. něco pro tebe, nech si chutnat.. hodím na stůl kus usápnutého srnčího a nadšeně očekávám, že si elfka dá pořádně do (nabitého) nosu. Ošplíchnutí našeho průvodce mě mile pobaví a vyprsknu smíchy, až řinčí korbely a praštím pěstí o stůl.. Chrá chrááá.. ty jsi ale JELITO!! |
| |
| soukromá zpráva od Gaah Tariel pro „Vodprejskni,“ procedím mezi zuby a pokračuji v tom, co jsem začal. |
| |
| Hostinská zamumlá něco v omluvu, postaví korbel s pohárem na stůl a vratí se k výčepu. |
| |
| Krčma Také se zasměji, když hostinská polije Kalkina "Jen klid. Není to zase tak hrozný. Co jsem slyšela tak na skvrny od vína působí sůl. Ale nic ti tím nezaručuji."pohlédnu znovu na Thora co před mě hodí kus flákoty. Podívám se střídavě na na něj a na maso "Promiň. Ale zase tak drsná nejsem, abych jedla syrové maso."řeknu "Ale když jinak nedáš, kus si uříznu a nechám si ho pěkně opéct."postavím se a z pouzdra vytáhnu kudlu, kterou zapíchnu do masa. "Kalkinovi nenabídneš?"zeptám se. |
| |
| Gaah Změřím si kudůka. Nevypadá na hajzla, jako jsem já. Škoda. Mohli jsme si ji půjčovat, navzájem podržet nebo tak něco. „Vodprejskni,“ procedím mezi zuby a pokračuji v tom, co jsem začal. Einar Po cestě směrem k hostinci jde svižným tempem s krátkými krůčky kuduk, dobře oblečený a usměvavý mužík. Za zády mu povlává plášť, pod ním se rýsují nezřetelné obrysy čehosi pod ním na zádech. Oči se opírají do dveří, chtějí je otevřít, jen aby už tam byl. Doháje dubovýho, coseto...! zabručím si pro sebe, když spatřím dvě postavy. Snad tu nebudou žádné problémy, já bych snadno přišel k úrazu... Ale měl bych alespoň zjistit, jakoupak hru ti dva hrají... Přispěchám a z bezpečné vzdálenosti vesele zavolám: Zdravím, přátelé! Jakápak nová hra se zde dostala do módy, mohu-li se zeptat? Gaah Pomalu, zatím v pohodě, se přibližuju. Tvářím se jak nadržený debílek (což v podstatě jsem, takže mi to jde samo), ale dávám si SAKRA majzla. Snažím se zjistit, co tu nehraje. Protože tu samozřejmě něco nehraje. Ale když bych to vylepšil mečem, mohl bych si užít nadvakrát. A tomu prostě neodolám. Uhladím si plášť a tím si zkontroluju přítomnost všech zbraní. PJ Dívka se ještě více usměje a vrací se do keře, ze kterého však vychází podivný šramot. Gaah Tak tohle si nechám líbit. Ale blbec taky nejsem. Seskočím z koně, aby to nebylo podezřelé, ale nejsem hlupák. Sám se živím přepadáváním a podobnými, i horšími řemesly. Takže zkušeně obhlédnu při seskakování okolí, mrknu kde se chlapci schovávají, jak moc dobře, a vůbec, co to tady na mě chystají. Na starýho Gaaha jste si hoši dovolovat neměli, teď něco uvidíte. Mile se na dívku usměji. PJ Dívka neodpoví, jen zavrtí prstíčkem ve vábivém gestu směrem ke křoví. Gaah Tak tohle si nechám líbit. Sličná venkovská dívka, a ještě mě skoro láká do křoví! „Prrrrrr,“ přitáhnu koni uzdu a dívku si důkladně prohlédnu. Od hlavy k patě a zase nazpátek. Obhlídnu oblečení, obličej i ženské křivky. Olíznu si ret a levou rukou si uhladím knírek. „Mohu pro vás něco udělat, slečno?“ zopakuji úchylné gesto. PJ Cesta k hostinci ti rychle uběhla, budova je ti na dohled. Přitáhneš uzdu koni, už ho nemusíš tak hnát. Najednou se však rozhrne křoví a cestu ti zastoupí sličná venkovská dívka. |
| |
| Ano, ne... neznám ji, ale trošičku bych jí pomoci mohl. Zdálky, nejsem blázen. Ááá, tu znám! Hrávali jsme ji kdysi někde v teplých krajinách, když jsem krapet zabloudil s oddílem žoldnéřů v boji proti... éé... Kr... ne, nevím, ale to nevadí. vesele vyprávím. Kdybych stál blíž tak možná, ale z bezpečné vzdálenosti jeho deseti kroků by neměl poznat, kolik jsem si toho vymyslel. Doufám že nenápadně schovám své ruce pod plášť, ale to podstatné by kdokoliv viděl jen zezadu. A ještě nic určitého. Takže pro jistotu takhle... možná bych mu v nejhorším vyrazil oko. Ale to není v mém plánu, záleží na ní pomyslím si, když mé prsty sevřou známé tvary milovaného společníka v boji (proti divokému zákenému nepříteli jako je třeba kuna). Ééé... Vím že je to troufalá otázka, ale nemohl bych se koukat? V duchu se chechtám nad výrazem, který mohu očekávat... |
| |
| Takže úchylák? Ale houbelec. To je ten zmetek, co mě má vzít po hlavě, když mě holka láká do křoví. Jen si to špatně spočítal. Bleskově vytáhnu zlodějskou kuši a stejným pohybem ji natáhnu a namířím na skřeta. Milionkrát opakovaný pohyb se stává samozřejmostí. „Ani omylem, hajzle!“ po očku sleduju jeho parťačku. Zdání klame. Teď už jsou dva a neodvažuju se hádat, co mají za lubem. |
| |
| V krčmě Zase si sednu s tichým mumláním. Zatracená ženská, mor na ní! Pak ovšem barbar udělá něco neuvěřitelného. Na Elisinu odpověď, že má radši pivo, vytáhne z batohu syrové maso, ze kterého trčí kosti. To si snad dělá srandu?!? Podívám se podezřívavě na krolla, ale ten se tváří naprosto vážně. On balí elfku na kus syrovýho masa? No mě snad vomejou... Pak se otočím na Elisu a sleduji její reakci. Tak si k mému ještě většímu překvapení kus uřízla se slovy, že si ho opeče. A ještě mi poradila, že na skvrny od vína je dobrá sůl. Pane bože kam jsem se to dostal? Nakonec se ještě zeptala Thora, jestli mi taky nenabídne. To nebude nutné, už jsem... jedl. S mírně znechuceným úsměvem oboum poděkuji. Co kdybychom se vrátili k pracovním záležitostem? Řekli mi, že vás mám dovést k prameni a to hodlám udělat. Potřebujete ještě něco, než se vydáme na cestu, nebo můžeme jít rovnou? Je na mě vidět, že bych docela rád změnil prostředí. |
| |
| Takže tak. Když se to podaří mne, třeba mne trefí jen do nohy. Když se to podaří jemu... Nenech se rušit řeknu a pomalu začnu couvat. Ale velmi pomalu, abych měl naději se bránit, pokud to jemu stačit nebude. Koutkem oka sleduji i onu dívku, kvůli které jsem se dostal do problémů. Kdyby to byla aspoň dívka stejného původu... Vůl jsem, sakra! |
| |
| V krčmě ..skoro bych rád ještě něco dodal na adresu Elis a nabídl jí další laskominy, co mám s sebou, ale předběhne mě Kalkin. Naslouchám jeho řeči a postupně se začínám nejistě drbat za pravým zarostlým uchem.. Nóó.. a necheš jít doufám na západ,.. že ne.. odtamtud jsem právě přišel. V lese mě tam s tim načapal nějakej protivnej vousatej dědek obrostlej listim.. furt něco huhlal a ukazoval holí do lesa kolem. Furt mi nechtěl mi dát pokoj, tak jsem mu pleskl jednu z každý strany přes rypák a bylo ticho,... ..vyprávím nejistým tónem,.. očima sleduji oba dva, co sedí na proti mně,.. a pak se odhodlám dodat.. ..vlastně jen na chvíli, pak ten les začal nějak divně čumět, tak jsem popadl aspon tenhle flák masa a padal odtamtud pryč,.. ..znova bych tam snad raděj ani nelezl.. poslyš. |
| |
| Po očku sleduješ dívku i kudúka, který právě začal couvat. V tom dívka rychle uskočí stranou a z křoví a z křoví se na tebe řítí chlap a sráží tě prudce k zemi. Za ním hned druhý s mečem v ruce. V dívčiných rukou se znenadání objeví kuše. |
| |
| Krčma Usměji se na Kalkina a laškovně na něj mrknu "Snad by ses nebál syrového masa ne? Jak myslíš, že vypadá předtím než o opečou nebo vyudí?"nakonec tedy, ale nechám maso masem a zase si sednu "Raději ho schovej Thore. Bude se nám ještě hodit na cestu."pobídnu Krolla. Pak se podívám znovu na Kalkina a poslouchám "No... já můžu vyrazit kdykoliv. Čím dříve vyrazíme tím dříve se pak budeme moci vrátit domů."protáhnu se a pak se napiji vína, které mi ještě zůstalo. "No doufám, že jsi toho dědka nezabil. Sic asi bláznivej, ale stáří bychom si měli vážit." |
| |
| Sakra! Čtyři na jednoho? To je ale PŘESILA. Možná. Ušklíbnu se v pádu. Možná ale taky ne. Snažím se spadnout co nejlíp, kuši vrazím chlápkovi, co mě sráží k zemi, do břicha a zmáčknu spoušť. Kryju se za ním, abych nekoupil z kuše. Rvačky? To je moje druhé jméno! |
| |
| V krčmě Zamračím se, když si ze mě dívka utahuje, ale její poznámku přejdu mlčením. U nás jsme byli zvyklí jíst civilizovaně... Poslouchám krolla a když domluví, tak mu přátelským tónem odpovím. Jó to musel bejt starej druid. Dobře mu tak dědkovi svrasklímu, akorát dělá každýmu potíže. Ale nemusíš se bát, my půjdeme na sever. Na les se můžeš vykašlat. Domluvím a pořádně si přihnu z korbelu. |
| |
| Gaah Tariel Muž na tobě zařve bolestí a zůstane na tobě bezvládně ležet. Druhý muž máchne mečem těsně kolem tvé hlavy a trochu ti zkrátí účes. Dívka stojí napůl nerozhodně opodál asi nechce zasáhnout společníky… |
| |
| A dopr... Svažte ho, ale nezabíjejte, bude za něj vysoké výkupné! zařvu z plného (kudučího) hrdla k té mele přede mnou. Potom to vezmu co nejrychleji obloukem kolem skupiny. A všihni jsou proti mně! Že jsem ho nenechal být... V příhodný okamžik zamířím svým samostřílem na dívčino břiho a stisknu spošť. Chcípni! A přeju co největší modřinu, už jen kvůli tomu, žes mě donutila běžet! |
| |
| V krčmě Uff,.. tak teď jsi mě fakt uklidnil. ..celou cestou jsem netušil jak se s tím vyrovnám. ..odpovím na adresu Kelkina bez jakékoliv ironie a se zcela vážnou tváří,.. v obličeji výraz neskonečných díků. Skoro bych si i otřel čelo, kdyby nebylo porostlé srstí. Pohlédnu na elfku a sáhnu po helmě vedle na lavici. Dobrá, tak vypadněme z té díry, ať s tím pohnem.. |
| |
| Vyškubnu z pod chlápka ruku s třema vrhacíma dýkama. V tom přijdu o část skalpu, čímž mě ale opravdu naštve. Já jsem na svoje hnusné, mastné vlasy pyšnej! Mrtvolu si trošku nadzvednu levačkou, prudce uhnu hlavou a všechny tři nože frajerovi hodím do obličeje. Já mu vylepším úsměv! |
| |
| V krčmě Pomalu se všichni zvedáte a míříte ke dveřím. Vycházíte ven a vidíte excelentní rvačku: vypadá to, že tři na jednoho… |
| |
| Krčma Znovu se usměji, když vidím jak se na mě Kalkin zamračil. "Dobrá. Tak vyrazíme."souhlasím a vypiji zbytek vína. Pak zvednu svůj toulec a luk, oboje si hodím na záda. "Ty se na mě zlobíš, Kalkine? Promiň mi jestli jsem tě urazila. Jenom jsem tak vtipkovala a nemyslela jsem to vážně."vezmu ho za ruku a přátelsky stisknu. |
| |
| Krčma Začali jsme se hotovit k odchodu a Elisa se mi omluvila. Sice se nejdřív tvářím nasupeně, ael když mne vezme za ruku, roztaji jako sněhulák na grilu. Já vím. Na tváři se mi objeví zářivý úsměv, který zmrzne, jakmile vyjdeme před hospodu. Před našimy zraky se odehrává rvačka 3 na 1. Teda ten je musel naštvat, že po něm takhle jdou. Zastavím se a čekám co se bude dál dít. |
| |
| Krčma Také se na něj usměji, jsem ráda, že jsme si ho usmířila. Kdyby chycení za ruku nezafungovalo ještě bych když tak si jeho ruku přitisknout k hrudi, ale jsem ráda, že jsem to nemusela udělat. Překvapeně se zastavím, když uvidím tu rvačku venku "Nejspíš jo."souhlasím "No... je to, ale jejich věc. Obejdeme je a půjdeme dál."navrhnu. |
| |
| Najednou si vrazi všimnou, že se z hospody vynořily tři, poněkud hrůzostrašně vypadající, postavy. Zloději, tedy zloděj a dívka, se dávají na zběsilý útěk. |
| |
| Bitka u krčmy Elisino stisknutí horalovy ruky mě mírně nažhaví, ale nedám nic znát,.. ..přecijen není tak vysoká a nemá takové svaly,.. nemluvě o holé hrudi a nezarostlých zádech. Než se stačím douklidnit, vyjdeme ven před lokál, kde se o kousek dále na cestě pere skupinka jakých si bláznů.. ..když tu se ve mě rozlije horlivá spravedlnost (3vs1) v kombinaci s tou nestoudností z hostince a se rozeběhnu směrem ke vřavě, odepínaje ostnatý kyj ze svých zad a širokým nápřahem přetáhnu prvního, kdo mi stojí v cestě (at muž či žena) vší silou po hlavě.. |
| |
| Moje kudly letí do prázdna. Což mě namíchne ještě více. Vyskočím na nohy, doběhnu ke koni a vyskočím do sedla. Rozjedu se za prchajícími, hlavně mistrem skalpovačem. Vrazím paty koni do slabin a jakmile se přiblížím, připravím si krátký meč. Budou jatka. |
| |
| Zatím co dívka utíká doprava, muž zabočí prudce doleva, když si všimne, že ho následuje muž se zuřících výrazem na koni, přidá do běhu směrem do lesa(ano les tam doopravdy je! přijela ním Elisa...:D) |
| |
| Před krčmou Otočím se na Elisu. Tak to vypadá, že se problém vyřešil sám. Podívám se na utíkající dvojici a sjedu pohledem jejich zraněného druha, co leží na dalším muži. Amatéři... Pořádný zloděj okrade lidi tak, že o něm ani neví! Jenže v tu chvíly se náhle kolem mne prořítí kroll a v bojovém šílenství jde po prvním koho vidí. Zalehnutý muž se taky zvedl a jal se pronásledovat prchající. Sám pro sebe si řeknu. Ale další problém se v zápětí objevil. Asi budeme muset jít za nimy. Znovu se otočím na Elisu. Půjdeme? |
| |
| Přikrčím se v sedle a ještě více pobídnu koně. Nechci si srazit vaz někde trapně v lese, takže se snažím zloděje dostihnout než se do lesa dostane. Ve tváři mám zlomyslný výraz, když se muž blíží. Napřáhnu se a chci ho tnout přes záda. |
| |
| V tom se muž ohlédne, vyděsí se, když spatří jak vytahuješ zbraň, v ten moment však zakopne. Nestihneš dostatečně rychle zareagovat a mineš ho. |
| |
| Rvačka u krčmy Moje slova vyšla na prázdno, Thor se vrhl do souboje. No tak.. kdo by mu to vyčítal, jen ať se pere, když ho to baví. Já bych první chtěla vědět kdo je v právu a asi až pak bych se mezi ně vrhla. "Do toho svalovče! Všechny je srovnej do latě! A dávej pozor!"podpořím aspoň Thora slovně a hvízdnu. Teď bych se tam už nevrhala vůbec, když se tam Thor ohání tím svým velkým kyjem a luk nemůžu použít to bych je ještě zabila. Podívám se na Kalkina "No co jiného nám zbývá? Navíc... takový vazoun, jako je Thor by nám chyběl. Ti povím.. ty jeho svaly musím fakt obdivovat." |
| |
| „Kurva,“ ulevím si a zamračím se. Projedu kolem zmetka, ten měl teda štěstí, obrátím koně a jedu nazpět. Zbraň znovu pozvednutou. S takovou mi ta mrcha prsatá uteče! prolítne mi hlavou. Ale to už se zase soustředím na to, abych dostal toho čubčího syna, co mě připravil o mou živou pokrývku hlavy. |
| |
| Muž se vyšvihne na nohy a znovu se dá na útěk, směrem nazpět. |
| |
| Bitka u krčmy Uchopím blonďatou hlavu za vlasy, které si omotám kolem zápěstí a se škubnutím vyháknu hřeby z lebky mrtvé zlodějky. Zbytečnoti odhodím vedle na zem a skloním se nad tělem opodál, abych jej prozkoumal,.. zbytek s jezdcem jsou již stejně daleko a dlouho bych je doháněl. Hodím si tedy kyj zpět na záda a prohlédnu si drobné tělo u mých nohou, následně i mrtvolu ležící opodál.. hmm,.. měli bychom je pak možná pohřbít.. Když tu vidím, jak se zlotřilec zase vrací,.. znovu uchopím kyj a se vší vervou se vrhnu proti němu.. |
| |
| Muž si ve zběsilém útěku nestačí všimnout druhého útočníka. Padne pod ránou Thorovy zbraně. |
| |
| Když chlápka dojedu podruhé, shýbnu se a vši silou ho seknu přes záda. Padne na zem, do prachu, a strašně při tom zařve. Zastavím koně a seskočím. Pomalu dojdu k ležícímu, který se snaží zvednout, a přišlápnu mu hlavu, obličejem na bok. Bez jakéhokoli slitování mu přiložím meč k hrdlu a prudce přejedu ostřím přes krční tepnu. Křik utichne. |
| |
| Rvačka u krčmy To jo, ale nechtěl bych ho holit. Dořeknu právě, když kyj dopadl na dívčinu hlavu, která praskla jako meloun. Nebudu zacházet do podrobností, ael mozek byl prostě v tu ránu všude. Zhnuseně se zašklebím. Pak si ovšem všimnu posledního žijícího bandity, jak se štěstím uhnul meči a běží zase zpátky naším směrem. Nebo spíš Thorovým směrem? Neudržím se a lehce se uchechtnu. Krveprolití tedy zrovna nemusím, ale dobré ironii se zasměji vždycky. Thor mezitím zběžně prohledal mrtvoly a následně se vydal naprosti poslednímu nešťastníkovi. Rozhodně bych od něj nechtěl dostat kyjem. Fascinován pohledem na nadcházející masakr stojím vedle Elisy a čekám, až to skončí. |
| |
| Thor prohlédá mrtvolu, nic však u ní nenajde... Postupně se všichni sejdete do jednoho hloučku. (dojde k vám i Gaah- zatím ho neznáte! ) |
| |
| Rvačka u krčmy - jen pozoruji "Chlap by měl být chlupatý. Thor je sice hodně, ale tolerantní ženská to klidně skousne."poznamenám a také dění pozoruji. Trochu té ženské zalituji, když ji Thor rozbije hlavu jako vlašský ořech. "Jsem ráda, že ho máme na naší straně. Já bych taky nechtěla schytat ránu jeho kyjem. Přinejmenším by nám tím polámal žebra, rozdrtil plíce, natrhl slezinu a podobně. Stačí se podívat jak jak rozkřápl hlavu té ženské."pak přiložím ruku k ústům. "Našel jsi něco zajímavého, Thore?"houknu na našeho hromotluka. |
| |
| Zatvářím se jako blbec. Kolem mrtvých hromada, já pocákaný od krve a náhodou nezraněn. To se ale může změnit. Meč pro jistotu neschovávám, postavím se do střehu a křiknu: „Ten skrček patří k nim!“ a ukážu na kudůka. Nevím co bude a kdo vlastně patří ke komu a co se to tu vlastně událo. Jediné, co vím, je, že mě docela dožralo, že blondýnka je po smrti. Té jsem to chtěl osolit na celý zbytek dne. |
| |
| Konečně spolu Rozdýchávám náhlé prudké pohyby kontrastující s povalečstvím v krčmě za pohasínání rudožilných plamínků v rozběsněných očích. ..instinktině uklidím zbraň na své místo a pohledem přejedu jezdce na koni. Když prohledám lotry, chystám se trochu zklamaně vstát, abych odvětil Elis.. že bohužel.. Hmm, vypadá to na nějakou bandu, co pokoušela své štěstí,.. ..s tou vodou nejspíš neměli nic společnýho.. Kdyžtak se podívej sama,..(urvu kus zamazaného ošacení zlodějky) tu máš,.. at se neumažeš.. |
| |
| V hloučku Sakra ta je opravdu drsná, pomyslím si po Elisině poznámce. Pak se všichni sejdeme do hloučku. Tys jí to teda dal Thore, dát ti do ruky kladivo, tak už by jsme jí nejspíš nenašli. Poplácám krollo po mohutných zádech, když tu ten napadený zakřičí. Teprve potom si všimnu malého kuduka. Kde se tu sakra vzal? A v ruce se mi objeví dýka. Hej ty skrčku! Co jsi zač? Zakřičím na kuduka. |
| |
| Spolu s neznámým Usměji se na Thora "To není nutné. Já ti věřím."odpovím mu a přijdu blíže k němu "Nejsi zraněný?"zeptám se starostlivě a položím mu dlaň na jeho rozložitou hruď. Pak se otočím na toho nového muže "Co? Jakej skrček? Kde?"zeptám se a rozhlédnu se. Ruku zase stáhnu a teprve teď si všimnu toho skrčka. |
| |
| Celou dobu zpovzdálí pozoruji, jak dva lidé zmasakrují čtyři jiné. A nakonec se ozve, že mám být pátým. To se mi nelíbí. Ostatní se ale zatím nepřátelsky nechovají, proto zůstávám na místě. Samostříl vrátím na záda, k ničemu by mi nebyl. A potom... Já s tím nemám nic společného! odpovím Kalkinovi. Potom ukážu na Gaaha. Tamhleten na mě vytáhl kuši, tak jsem si řekl, že bych měl zmizet. Potom se to semlelo strašně rychle, opravdu jsem nevěděl kdo je kdo. Tvářím se upřímně, trénoval jsem to jeden čas prodáváním nepoužitelných nástrojů. Pokud jsem si to nevymyslel, už nevím přesně... |
| |
| Podezřívavě se podívám na skřeta. No, teoreticky by mohl mít pravdu, sice se tam přifařil, ale nakonec to mohla být náhoda. Zloději byli samí lidi, nikdy mě nenapadl, no, je to možné. Ještě jednou si ho podezřívavě změřím a nakonec přikývnu: „No, možná, MOŽNÁ se mýlím. Ale stejně si na tebe dám majzla!“ |
| |
| po chvíli dohadů zjistíte, že jste všichni byli posláni na tu stejnou výpravu. |
| |
| „Tož sakra, podal bych si s váma ruku, ale mám ju od krve,“ otřu si ruce do pláště. „Vyrazíme teda?“ zeptám se, v rukou opratě mého koně, koukám na našeho průvodce. |
| |
| Hlouček No tak to je nadělení! Původně jsem měl jít jen se dvěma a vy tu jste čtyři. No nevadí, mě je to vlastně jedno. Přejedu zkoumavým pohledem celou bandu, od obrovského kroll, přes člověka, elfku a nakonec malého kuduka. No to je teda materiál. Takže si můžeme hned tady na místě udělat malý briefing. Já jsem Kalkin váš průvodce. Povedu vás na sever do hor, kde jak všichni doufají, vyřešíte problém vysychání vody a všechny tím zachráníte. Tak to je asi všechno, má někdo nějaké dotazy? |
| |
| No, je fajn, že je zas všechno v pořádku. Jmenuji se Einar a říkají mi Krátký krok. spustím zvesela. Navrhnul bych se před výpravou posilnit... ale koukám, že lepší bude se nezdržovat, máte pravdu. |
| |
| „Cokoli,“ pokrčím rameny a podrbu se na hlavě. Ať už to je za mnou, ať už mám odměnu a ať už zapomenu na ten incident s blondýnkou a jejíma kumpánama, protože to byl akorát trapas. Až ostatní vyrazí, táhnu se za nima i s koněm. |
| |
| Konečně vpřed? Jsem mírně zkalmaný, když Elis odmítne cár látky, který jsem právě urval z rozbodané mrtvoly, ale záhy mě utěší pohlazením po obnažené chlupaté hrudi,.. Neubráním se zardění.. a mně doposud neznámě jemným hlasem odvětím,.. Ne, Elis,.. měl jsem štěstí,.. ani škrábnutí.. zatím. pohlédnu elfce zpříma do očí ohromen takovou vlnou nepoznané něhy,.. nakonec ze sebe vyhrknu.. jsi tak hodná... .... ..nikoho takového neznám. Na slova ostatních pak zahřmím v souhlas a rázně vykročím vpřed. |
| |
| Jdeme Usměji se na Thora "To je maličkost. Jsem ráda, že jsi v pořádku."mrknu na něj a pak se od něj odvrátím. "Já jsem Elin. Těší mě."představím se také. Upravím si zase luk na rameno a toulec na zádech "Tak hurá za dobrodružstvím. Snad z něho vyvázneme živí."zavtipkuji a také s ostatními vyrazím na cestu. |
| |
| Na úpatí majestátních hor se rozkládal malý lesík, půvabný ve své zeleni a čistotě. Vůně čerstvého jehličí se nesla vzduchem vstříc hrdinům. Přímo prostředkem lesíka vedla úzká, rovná pěšinka, jako stvořená ke krásné vycházce. Toto ale není vycházka, ale dobrodružná výprava, proto POPOJEDEM. |
| |
| Popojedem. Popojeli jsme o cca kilometr dále, šplháte do kopce a překonáváte úhel svahu kolem 45stupňů.. některé už začínají bolet nohy.. |
| |
| Rozhlížím se po okolí i po ladných křivkách naší spolucestující elfky. Je trochu od rány, jen co je pravda. Když mě nevidí, ulíznu si při svých chlípných představách ret a prsty uhladím vousy. Pak už jen koukám po nástrahách a doufám, že cesta nebude moc dlouhá. |
| |
| Šplháme Mě se jde celkem dobře. Sice mě boleli chodidla, jak přes boty narážím na ostré hrany kamenů, ale ani slovem si nepostěžuji. Občas se musím nahnout a něčeho se zachytit, abych si trochu pomohla. Ohlédnu se "Tak co? Všichni v pohodě?"zeptám se. Trochu jsem se obávala o Thora, nakonec byl o hodně větší a i když nás všechny předčil sílou tak s obratností to asi nebude tak valné. Každou chvíli jsem už už očekávala, kdy uslyším jak se sune kamení. "Nepotřebuje někdo zastavit a odpočinout si?"zajímám se. |
| |
| Na cestě k vyvrcholení... dobrodružství Utáhnu si přezku na batohu a vykročím svižným tempem vpřed. Jak cesta ubíhá, všímám si, že někteří mají jazyky na vestách,.. zpomalím a do strmého kopce se držím blízko Elis, nejistě,.. ale hladově očekávajíc jakékoliv slůvko, které by snad chtěla k mé jinak osamělé osobě pronést,.. Držím se spíše pod družinou a prsty s tvrdými dlouhými nehty zarývám hluboko do terénu, abych se snáze udržel,. případně nějakého neštastníka chytil při pádu dolů.. |
| |
| No, možná by těm bystřejšímm z vás konečně mohlo dojít, proč mi říkají Krátký krok! naštvaně pronesu k ostatním a sedám si na kámen. Nohy bolí opravdu dost, stěží pletu nohama. Kdesi zpod pláště vyhrabu měch s vodou a trochu se napiju. Potom dodám k Elise: Jo, slyšel jsem, že elfové bývají chytřejší než lidé. Poklona, ikdyž stále jsou na tom jiní lépe. |
| |
| „V pohodě,“ plivu plíce, „hej průvodče, je to ještě daleko?“ Popadám dech, několikrát si silně odplivnu a s nadějí koukám na Kalkina. Marně se snažím vzpomenout, co mi to vlastně ve městě slíbili tady za tuhle prácičku. Prachy by se hodily a nehynoucí sláva by taky nebyla k zahození... |
| |
| Stoupání Vedu ostatní nahoru po svahu. Postupujeme celkem rychle, což už se začalo projevovat na některých členech skupiny. Chudák kuduk má co dělat, aby nám stačit. To ovšem neplatí pro Gaaha, který celou cestu ustavične civí na elfku. Je jasné, co se mu honí hlavou. Jen doufám, že si tu cestu pamatuju správně... Pak se Elisa zeptala, jestli si někdo nepotřebuje odpočinou. Až vyjdeme tenhle kopec, tak si nahoře dáme pauzu. Tak pojďtě, už to není daleko. Otočím se a šplhám dál nahoru. |
| |
| Stoupání "No díky Finare. Zrovna od tebe je to opravdu poklona."zasměji se. Pak sklouznu pohledem na Gaaha, který skoro štěká, jak popadá dech. A prej v pohodě. Ale k mému překvapení Thor je zatím v pohodě, že bych se tedy zmýlila? Podívám se na Thora, který se drží blízko u mě, usměji se na něj, ale pak se obrátím a jdu dál za Kalkinem. "No doufám, že to není daleko. Bojím se o kluky. Vypadají, že se chystají vypustit duši." |
| |
| Na vrcholcích pohoří Z náhorní plošiny je již hezkou chvíli slyšet supění a škála nejrůznějších pazvuků.. nakonec ale přecejenom vykouknou dva zahnuté rohy, které v zápětí doplní lesknoucí se kov Thorovy přilbice, jedna ruká,.. druhá.. . Netrvá dlouho a kroll se dovysápe na horskou pláň celý. Tak tohle byl dobrej voser.. doufám, že jsme aspoň na správnym kopci, jinak bych tomu pruvodci snad vzteky sežral hůl. ..pomyslím si, popisujíc situaci řadou nevybíravých slov. Podívám se na své ruce a začnu drbat hlínu z pod nehtů. Tu a tam se podívám dolů, jak jsou na tom moji společníci. Předpokládám, že odpočívat budeme na pár kol právě zde,.. takže neváhám, očistím si nejbližší tmavý šutr rozpálený od horského slunce a ani chvíli neváhám na něj uložit svá chlupatá záda. Po chvíli poflakování.. Jak jsme na tom, nevyrazíme dál? |
| |
| V horách Pořádně si odchlustnu, protože tohle je teda nářez. Já jsem městskej chlápek. Sice žádné ořezávátko, to zasejc ne, ale plahočit se někde po horách, navíc v tomhle oblečení a s těmahle botama, to není zrovna moje nejoblíbenejší činnost. Vytáhnu měch a pořádně si přihnu mírně zapáchající vody. Prohrábnu si mastné vlasy a podívám se, nejdříve dolů, odkud jsme se sem vyškrábali, pak nahoru, co nás ještě čeká. Kalkin s Elisou jsou už zase napřed, tak se seberu, pod vousy prohodím pár sprostých nadávek, pohled zabořím do elfčiného pozadí a loudavě se vydám za nimi. Jestli Kalkin kecá a náhodou to nebude tak blízko, jak nám tu předhazuje, vylepším mu tu jeho fajnovou tvářičku. Kudlou! |
| |
| V horách Jsem vděčná za to, že mám dobrou fyzičku. To běhání po lese a do kopců se mi vyplatilo. Konečně vylezeme tu horu... no... horu zrovna ne, ale i tak to stačilo. Thor už leží a odpočívá, já si také sednu a zuji si boty. Začnu si mnout chodidla "Měli bychom počkat na ostatní, Thore."řeknu a natáhnu si bosé nohy před sebe. "Nikam nespěchej a klidně odpočívej."pobídnu ho. |
| |
| V horách Vyškrábu se na náhorní plošinu, odkud už by jsme měli pokračovat jakž takž horizontálně oproti našemu výstupu. Těsně za mnou vylezl Thor, který ihned zaujal pozici sedmo na nejbližším šutru. Chvilku jen tak stojím a nechám se ovívat větrem, který vysušuje pot na mé tváři. Ostatní se postupně také dostaví. Všichni udýchaní, snad už na Elisu, která se zdá být v kondici a tak netrpí jako ostatní. Měli bychom si dát tak hodinku pauzu. Najezte se, vydýchejte, užijte si výhled. Potom zase půjdeme a i když ne do kopce, tak to stejně nebude procházka růžovým sadem. Takže všem dopuručuji odpočinek. Sám se podle své rady zařídím. Najdu si svůj kámen, sednu si, zády se o něj opřu a z torny vybalím svačinu. K pití nemám sice nic jiného než vodu, ale i ta postačí. Když se občerstvím, zavřu oči a relaxuji. |
| |
| Zaímco všichni odpočíváte na náhorní plošině a takřka nevnímáte okolí, po okolních trních se začíná něco míhat. Vedle Kalkina najendou dopadne kámen. Kolem se znenadání začínají objevovat malí tvorečci: vypadají trochu jako trpaslíci bez vousů, jsou trochu hubenější a mrštnější. V ruce drží každý z nich prak, u pasu má mošničku plnou kamení. Jsou to horští skřítci, strážci hor, a jsou zjevně nepřátelsky naladěni. Na první pohled nevypadají nebezpečně, ale pokud si uvědomíte, že letícímu kameni se dá leda tak uhnout, a pokud jich poletí více, skoro nemáte šanci, dojde vám, že jste v pěkné kaši. Můžete zkusit tak akorát se z toho, jak se říká, vykecat. |
| |
| Když se objeví první skřítci, už si znovu obouván boty a vstanu. Rozhlédnu se, prohlížím si skřítky s praky "Ale... moji vzdálení příbuzní."poznamenám. Ani se nesnažím sundávat luk, sice bych se do nich trefila šípem, ale to by bylo asi jako napichování much na jehlu. Škodolibé, ale k ničemu a bylo by to také plýtvání dobrými šípy. Zkusím to tedy po dobrém, dřív než některý z chlapů zkusí zaútočit. Zvednu ruku v pozdrav "Zdravím, přátelé. Přicházíme v míru. Nechceme s vámi bojovat."nikdo mi nemůže vyčítat, že to zkusím. |
| |
| V horách Jen tak si v klídku sedím, nechávám sluneční paprsky laskat mou pokožku, když tu najednou rána. Ani nevím, co to vedle mne dopadlo, jen se reflexivně překulým, vyskočím na nohy a vytáhnu dýku. Pak si ale všimnu horských skřítků, vylézajících ze křoví. A jsme v prdeli! To nám tak akorát chybělo... Se znechuceným výrazem vrátím dýku na místo a sleduji přibližující se skřítky. Tak s těmahle není žádná sranda. Už jsem slyšel o pár lidech, kteří na ně narazili, většinu z nich už nikdo nikdy neviděl. První začala jednat Elisa. Zmínila se o příbuzenském svazku, i když dosti vzdáleném. Musím se až pousmát, při srovnání těhle malých skřetů s krásným plně vyvinutým tělem naší elfí společnice. Tak to jsem zvědav, jestli s nimy něco zmůže... Rozhodnu se nechat to na ní a jen stojím nenápadně opodál. |
| |
| Největší ze skřítků postoupil trochu kupředu a naklonil hlavu ke straně. Sjel Elisu pohledem od hlavy až k patě a zase nazpět, a pak zaskřehotal: "Tak to říkaj všici, že přicházej v míru. Ale ty příbuzný nám budeš muset vobjasnit, hele. A nepočítej s tím, že se tvejm kámošům zatím podaří zdrhnout." |
| |
| "Nezdrhnou. Aspoň doufám, že by mě tu tedy nenechali."řeknu a sednu si na zem, abych na ně nemusela koukat z takové výšky. Navíc nebudou muset zaklánět tolik hlavy. "Ale opravdu přicházíme v míru. Jen tady odpočíváme a pak zase jdeme. Ten výšlap sem, některé z nás zmohlo."řeknu upřímně. "A s tím příbuzenstvem. Můj otec je trpaslík a má matka je skřítek."řeknu "Jsem tedy samozřejmě adoptovaná. Ale když vás někdo vychová tak ho považujete za rodiče tak jako tak."začnu jim vysvětlovat. "Sice tvrdili, že mě našli batolit se v lese, ale spíš bych se vsadila, že mě ukradli."pokrčím rameny. |
| |
| Největší z tpaslíků vypadá poněkud zmateně a zkouší vyslovit: "A-dop-tro-co? He?" Ale pak mávne rukou a zaměří se na Einara: "Hele, a já tě vodněkud znám, jako. Tebe sem už někdá viděl." A střelí pohledem po Kalkinovi: "To sme si jako nedomluvili, tohleto. Ty mi sem přivedeš takovou bandu, jako. To vod tebe nejni fér!" |
| |
| V horách Nechávám debatu volně plynout, ale po chvilce jsem přinucen se zapojit. Hele já se opravdu omlouvám. Sám jsem je sem nechtěl zavést. Ale co jste čekali? Řeka vysichá a jestli to takhle půjde dál, tak začnou umírat lidé. Mi tu nechceme dělat rozruch. Jen v klidu projdeme, podíváme se v čem je problém a jestli budeme moct tak ho vyřešíme. Popojdu blíž a sednu si vedle Elisy. Vážně vám nechceme dělat problémy, jen projdeme tam a zpátky. Dívám se mužíčkovi do očí a čekám, co on na to. Snad nebude dělat problémy... |
| |
| Odpočinek na náhorní plošině Na Elisin pokyn se uklidním a zůstanu raději mlčet. Když už se ale rozhovor táhne a malí parchanti začínají býti drzí.. přestávám se kontrolovat. Jediné mávnutí, jediné kývnutí hlavou,.. a do pěti mibnut máme všichni na týden co jíst! ..ještě chvíli mě ten malej pidižvík bude provokovat vyhrožováním elfce, až z něj nadělám sekanou! Přece si nenecháme vyhrožovat hernajs! ..co je to za bordel, vyjednávat s takovou chamratí! ..dívám se zamračeně na špunty kolem nás a nevědomky svírám rukojeť kyje, až mi bělají prsty. S dalším zdržováním už mám pěnu u pusy a na čele jsou dobře zřetelné pumpjící žíly. Ohlédnu se na čumily kolem sebe a v duchu si tajně vybírám první oběť.. tak tak se vždy udržím a vzpomenu na elfčin posunek, abych byl v klidu,.. nakonec se ale stejně neudržím a rozhodnu se aspon jednoho z těch prcků vystrašit.. HUU!! Parchante.. zařičím na toho, co je nejblíž s pobavením sleduji jeho podělaný výraz v tváři! Vztek mě ovšem zdaleka nepřešel a k jeho vypuštění stačí jedna malá chyba,.. jeden neuvážený pohyb,.. jedno špatné slovo.. |
| |
| Snažím se z odpočinku vytěžit co nejvíce. Natáhnu se na nějaké trochu méně hrbolaté místo a zavřu oči. Chvílema vnímám více, chvílema méně, ale nakonec přece jen postřehnu změnu atmosféry okolo. Něco se děje! Noo... asi bych měl trošku pootevřít oko, zjistit co jsou hosté zač a potom se podle toho co uvidím rozhodnout, jestli se shovám za Thora, nebo uteču. Ale přece jen... chviličku to vydrží, rozhodnu se nakonec pro vyčkání. Potom ale zaslechnu své jméno... Mě žes viděl? Nesmysl, nesmysl! Já tě nikdy neviděl, nesnaž se mě z ničeho obvinit! Nebo uvidíš, zač je toho... aha, vás je víc. Pořádně se rozhlédnu kolem, vystrašeně pátrám po jakékoliv možnosti úniku. Tohle vypadá zle, snažím se vypadat ještě menší než jsem skutečně. Nóó, já asi nebudu rušit váš hovor... |
| |
| Velký trpaslík se zdá být čím dál naštvanější. "Hele, tak nejdřív jeden zradí, jako, a teď druhej, že mě jako nezná, hele. Tak to ne. Tak to si vodnesete." Vytáhne odněkud dýku: nebezpečně vyhlížející, poměrně dlouhou zbraň s dlouhým ostřím. "A ten krol pude první! Na něj, hoši! Uáá!" Všichni skřítci se dají do pohybu a na Thora se sesype hromada kamení. Jeden z nich ho zasáhne do oka a Thor se svíjí na zemi. Pak zmizí pod hromadou rozzuřených skřítků. |
| |
| Horská pláň Skřeti mě již příliš dlouho vytáčí na to, abych zůstal v klidu. Rozhodnu se na nic nečekat a sejmu ostnatý kyj znovu ze svých zad. Chystám se rozdrtit otravný hmyz kolem sebe, když mi (jakýsi Vilém Tell) vhodí s chirurgickou přesností dýku přesně do průzoru v helmě a zraní tak moje oko. Prudká bolest na moment zavládne celým tělem. Na to se krajinou rozlehne pekelný řev s veškerou nenávistí, kterou jsem byl sto za svůj život nashromáždit.. rozmáchnu se v pořádnem oblouku,.. zde nepotřebuji sílu něco prorazit. Samotná energie letícího kyje pobitého hřeby uráží hlavy, trhá vnitřnosti malých nebožáků jako papír. Každá smrt jednoho z nich mi činí neskonalé potěšení, až přestávám vnímat inkasované rány.. s postupujícím bojem se několikanásobná převaha však začne projevovat a tak poprvé v životě se rozhodnu.. ..ustoupit z boje. ..když zemřít, tak né rukou malých kryplů.. ..ustoupím na okraj srázu po kterém jsme vyšplhali, rozdám poslední zběsilou sérii ran, abych částečně zahnal útočníky,.. následně pohlédnu přes okraj.. ..ano, dnes je ten den,.. ..čekal jsem na tebe dlouho.. zde mě máš, vezmi si mě.. ohlédnu se za ostatními, abych jim věnoval poslední pohled.. sbohem.. bylo mi potěšením.. ..na to naváhnu své tělo hrudí přes okraj a volným pádem se nechám gravitací přitáhnout až ke dnu strže.. |
| |
| Skřítkové ani na okamžik nezaváhali, když Thor přepadl dolů ze skály, a našli si nového nepřítele. Vrhli se na Kalkina. Zdá se, že chtějí postupně útočit na jednoho každého ze skupiny, aby vás rychleji oslabili.. Kalkin ale stojí blíž vám ostatním, než byl Thor, kterému jste nestihli přijít na pomoc.. |
| |
| Horská pláň Sedím společne s Elisou před vůdcem skřítků. Rozhovor se nevyvíjí zrovna dobře, ovšem vše zkrachuje, když promluví Einar. Jeho odpověď je pro vůdce poslední kapka. Jediné co mi stačí prolétnout hlavou je: Proč jenom nemůžou mít půlčíci trochu víc taktu? Pak skřítek zavřeští a všichni jeho kumpáni se vrhnou na chudáka Thora. Vůdce se k nim připojil takovou rychlostí, že jsem pomalu ani nestačil otočit hlavu, natož se zvednout. Když se konečne vyškrábu na nohy, je už Thor obklopen masou malých tělíček. Je to strašlivý masakr. Nejméně tucet skřítků zůstalo ležet v krvi na zemi a další se jen stěží zvedají po zásahu Thorovou zbraní. Jenže ani jeho síla, nebo válečné umění ho nezachrání. Rozběhnu se mu na pomoc, ale nestačím doběhnout ani do půlky vzdálenosti, když přepadne přes okraj a je jasné, že už mu nikdo nepomůže. Chvíly zůstanu zaraženě stát, neschopný pochopit, jak může banda mrňousů zabít takového obra a ta chvíle se mi málem stala ostudnout. Skřítkové se jako jeden muž otočili a se stejnou krvelačností se vrhli přímo na mě. Nebýt mého zlodějského výcviku, asi bych tam zůstal jen tak stát, dokud by mne neprošpikovali svými maličkými zbraněmi. Nemám sice žádné brnění a k obraně jen dýku, přesto nejsem tak snadná kořist. Zaujmu obranný postoj a snažím se ustoupit k ostatním. Přitom zakřičím na vůdce pidižvíků: Tak pojď ty prašivý skřete! Rozpářu ti břicho a za střeva tě pověsím na skalní stěnu! Pokud mne ovšem oni nerozsekají dřív... |
| |
| Nejspíš budeme zmasakrováni Vyskočím na nohy jen co uvidím, jak se ti maličtí parchanti vrhají na Thora. Chtěla jsem mu jít na pomoc, ale oni byli na něm jak mravenci. Sice bych nějaké zabila, ale při tom bych zranila i Thora. A než se stačím rozhodnout, tak Thor padá dolů s rázu "NE! Thore!"vykřiknu, ale pak zmizí. Je mi jasné, že po tomhle pádu si musel srazit vaz. Skřítkové se vrhají na Kalkina, sice mi to stále přišlo jako plýtvání dobrými šípy, ale začnu je po těch malých parchantech pálit. "Kalkine! Navrhovala bych ustoupit! A pěkně rychle!"zavolám. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR