Pravda je... - Soukromé!
hrálo se Denně
od: 10. ledna 2014 15:41 do: 29. března 2014 22:54
Dobrodružství vedl(a) Crow
| |
 | Žila jsi zbohatlický život na pobřeží Miami... Měla jsi krásnou vilu a společně se svým otcem jste tvořili úžasné duo.. Postrach všech barů.. Jenže jemu se jeho záliba(závislost) vymstila a umřel na otravu alkoholem... Rozhodla jsi se s tím přestat... Každopádně přišla další rána.. Dům zabavila jedna velká firma jako splátku jednoho z mnoha dluhů tvého otce... Jelikož jsi ještě střední školou povinná, tak si tě pod křídly vzal vzdálený strýček Fredy, kterého jsi nikdy neviděla...Žije v malém městečku na druhé straně Spojených států a pracuje jako státní příslušník.. Víc o něm nevíš.. Každopádně za pár dní odjedeš do Newrtonnu a budeš muset začít nový život a vypořádat se se svojí závislostí... |
| |
| Zapadá slunce za obzor a tobě se naskytl přenádherný pohled na západ slunce na moři... Nikdy sis neuvědomila, jak je krásný.. Žila jsi zde, na pobřeží Miami celý život.. Přišlo ti to přirozené.. Ale teď... Už teď se ti stýská... ,,Freya? Pojď už je večeře!'' uslyšela jsi hlas vaší sousedky, která se o tebe na pár dní stará, než odjedeš do Newrtonnu za svým strýčkem... Arrina byla hodná ženská, ale neviděla si do pusy.. Nepochopila co se kdy hodí a co se kdy nehodí... Ale byla s ní sranda.. Žila sama a už jí táhlo na 50 a byla to korpulentní dáma tmavé pleti s hustými kadeři... Cítila jsi vůni jejího Barbecue... Zítra už to tady bude... Zítra odjíždíš letem číslo 775 směr Sever... Tví přátelé se s tebou už rozloučili a popřály vše nejlepší.. Tvá nejlepší kámoška Siera je z toho zdrcená a vždy když tě vidí tak začne brečet.. Vždy byla trošku citlivější... A vás kámoš Thomas je zase neustálý potížista.. Je to menší rebel než ty, ale má v životě strašnou smůlu, takže jakmile se do něčeho jen prstíčkem namočí hnedka do toho spadne po hlavě... Většinou jsi něco vymyslela ty a spolu jste do toho šly a ty jsi to dokázala mazaně zamaskovat a on to odesral... Je mezi vámi menší přátelská rivalita, ale to jen utužuje vaše přátelství.. Thomas by s tebou furt o něco soupeřil... Každopádně i jeho docela sebralo, že musíš opustit jeho život a slíbil ti, že ti bude posílat anonymy a bomby na tvou novou adresu... Slunce rozlilo svou červeň po modrém moři a po pláži přeběhl poslední večerní běžec.. První tvář Miami jde spát.. Ale ty moc dobře víš, že Miami má dvě tváře.. A ty žiješ spíše tou noční... |
| |
 | PS : 1. pád kdo co ? Freya 5. pád oslovujeme voláme ? Freyo ! :D Zasněně jsem pozorovala pobřeží. Co když tam nebude pláž ? Moře ? Jak to tam vůbec vypadá ? Bože co když to bude nějaká chaloupka uprostřed lesa ! nachvíli se mě zmocnil pocit rozmrzelosti. Už du ! zahulákala jsem na sousedku a ještě chvíli jsem nepřítomně civěla ven. Pak jsem se oklepala a šla pomalu na večeři. Jak vůbec vypadá strejda ? Státní příslušník ? Jestli to bude nějakej fízl , 50ti letej, protivnej a já nevim co všechno tak asi kamarádi nebudem. Spíš nebudem kamarádi určitě . Těžko se dali odtáhnout myšlenky od zítřejší cesty. Docela se mi začal stahovat žaludek. Ale co.. Trápení necháme na zítra. Dneska v noci je poslední možnost užít si MIami jak jen to jde. Takž e do sebe naházím jídlo co nejrychleji, hodím něco na sebe a nenápadně se vyplížím hned jak se setmí. |
| |
| PS: Jak mám vědět, že to není anglický jméno? Ty nemají pády trole! :D Šla si uličkami, který by pouhý turista nazval temnými uličkami.. Pro tebe to byl, ale domov.. A hlavně jsi měla za chvíli známí pocit jako, že tě někdo sleduje... A temná postava se za chvíli k tobě přidala a šly jste vedle sebe jako dvě mlčící sochy... Mluvit v těchto uličkách bylo nebezpečný.. A oba dva jste to věděli... Jen co jste se dostaly do místa s více lidmi začal váš rozhovor... ,,Takže na poslední obchůzce jo?'' škádlil tě Thomas... |
| |
| Kruci i tyhle místa mi budou chybět.. povzdechla jsem si když jsem procházela těmahle uličkama. Pak jsem zmerčila jak jde někdo za mnou. Možná bych měla být nervózní ale byla jsem celkem zvyklá. Konečně jsem se ocitla mezi dalšími lidmi s Thomasem po boku. Už to tak vypadá. Poslední nostalgická procházka před odjezdem do prčic. řekla jsem nenuceně a chvíli jsem se mlčky prodírala davem. Jaks mě našel ? řekla jsem po chvilce a se zájmem se se zadívala na Thomase |
| |
| Šly jste po vedlejší silnici, ale doléhali k vám zvuky rychle projíždějících aut z hlavní silnice o dva bloky dál... K tomu se tu začali objevovat bary, hotely, herny a nalévárny... Vše bylo tak jak si to pamatuješ z dětství.. Miami ej město které se stále mění a přitom zůstává stejné... Thomas se na tebe zazubil jako ďáblíček... ,,Noo.. po pravdě, nebo můžu zalhat?'' pozasmál se a musel se vyhnout pár číňanům... ak tě zase doběhl... ,,Sledoval jsem tě už od baráku.. Tak nějak jsem tušil, že půjdeš zase ven.. A přece si nenehcám ujít poslední večer velkého Krokodýla Dundiho z Miami!'' plácl tě po zádech a rozesmál se... Šly jste cestou dál, až jste dorazili do turistické čtvrtě, tady byla vždy největší zábava... Menší krádežičky, podkopávání nohou, flusání na hlavy lidí ze střechy.. V první chvíli jsi ale na nic takového neměla chuť.. nejradši by jsi tam stála a sledovala ten dav po silnici okolo všech obchodů, který má každý svojí vlastní hudbu, takže tu je rámus... Přistihla jsi se včas... Trochu jsi měla pocit, že tohle dál nepůjde a dostala jsi chuť udělat něco pořádného... Nějaký největší průser v dějinách pouličního umění žít... |
| |
| PS : Asi u sebe nemám spreje co ? Nebo jo ? :D To by bylo sexy ! :D Tak krokodýla Dundiho.. zabručela jsem pro sebe pobaveně. Chvíli jsem se tak nečině rozhlížela po lidech. Něco bych zníčila.. pronesla jsem si pro sebe. Ta potřeba byla velká. Něco jako absťák. Hned jak něco zlikviduju nebo něco provedu tak si ulevím od všeho co lidi může srát. Koukla jsem na svoje oranžové tričko s nápisem ZPOCHYBŇUJU AUTORITY pod koženou bundou s ladícíma naschvál potrhanýma džínama a jukla jsem na Thomase. Musela jsem se pozasmát. Víš, nerada to přiznávám.. Ale fakt mi asi budeš chybět. Vlastně všechno.. Tam to bude na hovno. vydechla jsem a zadívala jsem do ulici. Nasadila jsem šibalský ú směv. Uděláme něco na co Miami hned tak nezapomene ? pousmála jsem se na Thomase. |
| |
| Thomas se pozasmál a přikyvoval... ,,Ty nám taky..'' poplácal tě po ramenou.. Byl stejně vysoký jako ty a ještě hubenější.. Takové párátko... Rychle utíkal.. A měl šibalský úsměv... Thomas po tvém návrhu zkameněl... ,,No jasně! A dopadne to jako minule, když jsme lezly na hasičské auto s tím žebříkem viď! Pověsili jsme tam plagát ,,Kupu sraček na Vás!'' a ty jsi přeskočila na druhý balkon! Jenže mě chytli! Tak to né! Do něčeho takového já už nejdu.. Na to zapomeň!'' máchal naštvaně Thomas rukama a odmítal jakoukoliv představu o dalších akcích... ,,Takže, co bychom šly udělat?'' vydechl a úplně jiným tonem šibala, který je pro všechnu špatnost se zeptal. .A ty jsi už věděla, že ho máš na háku a půjde s tebou do všeho... Okolo tebe byli vysoké budovy.. Spreje nemáš, ale není problém je sehnat.. Znáš zpoustu lidí, kteří v tuhle dobu budou provozovat své avantgardní umění po ulicích a tunelech v městě.. Nad vámi taky lítal papíroví drak, jako oslavy nějaké Čínské čtvrti.. V kapse jsi měla sirky... Nebo jsi viděla jak u jednoho obchodu prodávali koláče... Pár jich čmajznout a udělat válku.. Šly jste dál a přemýšleli co byste provedly.. Po cestě Thomas jen tak vyrval malému dítěti lízátko a strčil si ho do úst.. A než malé uřvané dítě řeklo co se děje vy už jste byli v trapu.. Prostě klasika... |
| |
| Nemohla bych kdyby to dítě mělo žloutenku... pozasmála jsem se a zastavila jsem se. Mám to ! řekla jsem s výrazem šibala. Mám sirky. Potřebujem litr benzínu, hodně barevnejch sprejů a něco co bude dobře hořet .. říkala jsem to s takovým nadšeným výrazem . A přitom najít místo vhodné k tomuto účelu ! promnula jsem si ruce. Víš kde to všechno seženem ? Chci říct. Spreje se daj čajznout a hořet může prakticky cokoliv. Třeba i lavička z parku. Ale ten benzín bude problém. Chci říct, na pumpách sou kamery. Vydechla jsem a promnula si své na tmavoobarvené vlasy s červeným nádechem. By.a jsem na sebe hrdá co jsem dokázala vymyslet, teď už to jen zrealizovat |
| |
| Thomas začal poskakovat okolo a s nadšením tě poslouchal.. Zamrznul ve výrazu nadšení... ,,Aa... Co budeme s tím dělaT?'' byl trošku pomalejší... Thomas se rozhlédl okolo.. Ale jakmile jsi mu řekla ,,Víš kde...?'' tak to začal brát jako soutěž ,,Samozřejmě, že vím!'' nadmul se pyšně jako páv plácl tě přes záda a nadšeně ti pošeptal... ,,Za hodinu na 5.Wallt Streat!'' a zmizel v davu... Tahle ulice, byla většinou prázdná a jen jeden blok od tut.. Takže tam budeš za 20 minut... Thomas ti běžel pro benzín a spreje by nebyl problém.. Jelikož jsi v jedné slepé uličce která byla široká metr a dlouhá asi 10 metrů, zahlédla známou postavu zahalenou v černém.. Černá kapuse, černé kalhoty.. U nohou batoh a ruce mávali ve vzduchu... Byl dlouhý a hubený.. Rozkrok u kalhot u kolen a furt se ohlížel.. Pod černou kapucí jsi zahlédla zrzavé kadeře... Rocky... Rocky byl známá figurka pouličního umění.. Taky drogový dealer a další službyčky, které s epo něm v podsvětí chtěli... Byl to ale přátelskej a příjemnej chlap a asi před měsícem jsi ho vytáhla z jednoho průseru... |
| |
| Nasadila jsem šibalský úsměv. Byla jsem doslova v euforii z mého nápadu. Nech se překvapit ! řekla jsem nadšeně Thomasovi a pozorovala jak mizí. Pak jsem zmerčila Rockyho. To by bylo aby neměl spreje ! Nenápadně jsem šla zaním klidným a vyrovnaným krokem až jsem ho dohnala a nenápadně se opřela zády o zeď. Čau chlape .. řekla jsem rázně a usmála se na něj. Nemělo cenu chodit kolem horké kaše. Nikdo na to nebyl zvědavej a každej měl svý práce dost. Potřebovala bych nějaký spreje. Mám hledat dál ? nasadila jsem neodolatelný šibalský výraz a čekala na reakci |
| |
| Rocky tě zmerčil a ostražitě nadskočil.. Když si tě prohlídl dostal ten svůj sváděcí úsměv na který vábí všechny samice... Ty jsi ale jeho kouzlům imuní... Teď sis všimla, že Rocky má v rukou žlutý a zelený sprej.. A to co předtím vypadalo jako pohyb bylo kreslení grafitu na stěnu.. Tahle stěna byla pekelně pomalovaná.. Ale teď to dostalo grády, páč tenhle grafit byl asi po celé straně stěny.. Táhl se od začátku až k němu.. Maloval tam krajinu... Bylo to pěkný.. Taky už párkrát vyhrál nějaké ty ocenění v podsvětí za Pouličního Picassa... Rocky si pohodil v rukou sprejem a pozasmál se...¨ ,,Čau brouku... Dík mám se fajn.. Co ty? Ale že se ptám co... Prej jedeš dělat karieru do vydlákova!'' pošťuchoval tě Rocky škodolibě... Když se dosmál tak ti kopl k nohám batoh a z něj vypadly desítky barevných sprejů.. ,,Jen ber... Když máš ten poslední večír...'' pozasmál se a pokračoval ve sprejování svého veledíla... |
| |
| Ani mi to nepřipomínej. S trouchou štěstí podpálim "opečovávatele" hned jak ho uvidim. Vydechla jsem a jukla jsem na to jeho veledílo. Ooo jak krásné. Je fajn vidět že máš talent i na jiné věci než na nebezpečné úsměvy. prohodila jsem ironicky a nasadila nevinný úsměv. Vytáhla jsem z batohů pár sprejů. Nebudeš je postrádat ? Ukázala jsem na spreje v ruce a rozhlédla jsem se kolem jestli tu není někdo kolem. Pak jsem se k němu nenápadně naklonila a řekla jsem tiše aby to slyšel jen on. Kdyby se tu dneska potloukali hasiči s fízlama tak si mě tu neviděl jo ? Věnovala jsem mu šibalský úsměv |
| |
| Rocky se furt usmíval a poslouchal tě ikdyž sprejoval na zeď... ,,Díky! Od tebe si to cením.. Jsi taky talent..!'' věnoval ti kompliment se svým sváděcím tonem.. A na tvou poznámku o úsměvu se musel rozesmát... Rocky se rozhlédl kolem.. To byl zvyk každého sprejera.. Furt se kontrolujete... Mávnul rukou... ,,Kdepak...! Mám jich hafo!'' řekl přátelsky a pozorně poslouchal, když jsi mu něco šeptala.. Na tváři se mu vyloudil škodolibí úsměv a ďábelsky se pozasmál... ,,Takže chystáš nějakou derniéru jo?'' pošťuchoval tě škodolibě... ,,Neboj.. Nikoho jsem neviděl..'' otočil se k tobě a dal ti pusu na čelo... To on dělával jen když se loučil s dobrým kámošem... Věděli sjte oba dva, že se nejspíš vidíte naposledy... |
| |
| Chvíli jsem ho pozorovala. Tohle gesto mi připomělo že zítra vážně přijdu o všechno co sem měla ráda. Bude mi to chybět víc než jsem si uměla představit. Kolik je hodin ? zeptala jsem se ho po chvíli utápění v myšlenkách abych věděla kolik mi zbývá času než bude Thomas přichystaný. Musela jsem nad sebou protočit oči. Pochybuju že ty prčice kam pojedu budou stát aspoň za polovinu co Miami s míma kámošema. Čapla jsem Rockyho a přitáhla jsem si ho objetí. Budeš mi chybět jasný ? Ale jestli budeš někde veřejně publikovat že sem ti to řekla tak si tě podám.. řekla jsem pobaveně. |
| |
| Rocky odhodil spreje do báglu s ladností malířského mistra, který odkládá svůj magický štětec a sáhl do kapsy pro mobil.. Chvíli do něj čučel... ,,Eeee... Půl jedné v noci...'' řekl Rocky a znova si ho schoval do kapsy... Je to teprve čtvrt hodinka, co jste se odloučili.. Takže máš ještě cca 45 minut... Rocky tě chytil pevně do objetí a pozasmál se... ,,Ty mě taky prďolo..!'' řekl pobaveně a musel tě plácnout přes prdel... Nojono.. Některý lidi prostě nezmění ani vlastní pohřeb... |
| |
| Takže mám ještě 15minut že vyrazím. Nechceš pomoct ? Nebo společnost ? zabručela jsem mu do ramene když jsem ho držela v objetí a hned jak mě plácnul přez zadek jsem se od něj otáhla a musela jsem se zasmát. Seš furt stejnej víš ? Pořád stejně nenapravitelnej. řekla jsem pobaveně a dala jsem mu přátelské pěstí do ramene. |
| |
| Rocky pobaveně pokrčil rameny... ,,Jooo.. Hold jsem už takovej...!'' pozasmál se Rocky a vzal si spreje... ,,No jasně... Vem si fialku a běž mi prosím obtáhnout ty květiny tam, málem jsem an ně zapomněl...'' dal ti nějakou práci Rocky a začali jste se bavit.. Rocky si tě furt musel dobýt kvůli tomu ''vydlákovu'' , ale 15 minut uběhlo jako nic... Když nastal tvůj čas, tak jako na povel Rocky zbalil věci a rozloučils e s tebou nenápadně a rychle skočil na vysouvací žebřík od balkonů, v této uličce a šplhal víš.. Věděla sji co to znamená.. Viděla jsi, jak se davem směrem k vám prodírají dva policisti... Nejspíš vás zahlédly a teď si jdou pro vás.. Na žebřík už nevylezeš, páč je dost vysoko.. Můžeš ještě běžet na konec slepé uličky a podle paměti víš, že se ta zeď dá přelíst po popelnici.. A ve svý podstatě se dostaneš na cestu k místu, kde sjte se dohodly s Thomasem... |
| |
| Ale že mu to dokáže zdrhat ! Proběhlo mi hlavou když jsem viděla ty mety který Rocky dával. Zkoukla jsem jak jsou fízlové daleko a jaké mám šance. Napadlo mě to tu třeba zapálit a že by je to zdrželo ale kdo se bude teď pižlat se sirkama a čekat až se to rozhoří. Nuže dobrá tedy. Na nic nečekám, nahodím trisky které mám vycvičené z utíkání policistům v ulicích Miami a ženu ke slepé uličce kde džampnu přez popelnice k Thomasovi. Upřímě doufám že se milým policajtům ztratím. Když vemu v úvahu že já táhnu spreje a Thomas další věci, utíkalo by se nám dost blbě. Na druhou stranu, kdo zná temné uličky pro útěk fízlům než ty co jimi běžně utíkají. Při běhu kontroluju jestli mě nedohání. Pobaveně mi proběhlo hlavou že bych byla naprosto dokonalý policista. Vím kde hledat, vím kde by se dyštak schovali... Ale ruku na srdce. Je zábavnější je pokoušet než jim pomáhat. |
| |
| Policisté tě nesledovaly... Nejspíš byli dost líní na přeskaování 3 metrové zdi... Každopádně časem jsi došla na roh, kde se máte setkat za 10 minut... Stála jsi tam asi 20 minut, když se ze tmy vynořil Thomas a nesl dva kanystry s benzínem... ,,Čáááu! Nesu ti dárečky..'' postavil to vedle tebe a zazubil se jako vítěz... ,,To koukáš co!'' Pyšnil se hrdě Thomas... Byla už jedna hodina v noci. A ulice Miami byli v plném životě... ,,ták.. Už mi řekneš tvůj plán?'' zeptal se Thomas když se vydýchal. .Páč vypadal, jako kdyby málem vydechl duši... Máte sirky, spreje, benzín... |
| |
| Obdivně jsem zkoukla benzín. Mám spreje ! oznámila jsem klidně. Tak, teď musíme najít vhodné místoo. Nějaké kde nás nebude rušit nikdo při práci, ale zároveň aby až bude čas to bylo dostatečně vidět. Přemýšlím že vemem nějakej barák sousedící s hlavní třídou a veme ho ze strany kde nikdo nechodí... přemýšlela jsem a pomalu jsem začla hledat. Nebude to nic tak hroznýho ! Ale bude to fajn.. Třeba by tím barákem mohla být policejní stanice ale to by jsme nestihli. Prostě vemem stěnu. Napíšeme, posprejujem, necháme vzkaz naším milým policajtům a tak. V parku stačí když roztřískem nějakou lavičku na dřevo. Teď tam stejně bude maximálně nějakej pár vošoustů nebo smažky. Až to posprejujem zlejem to kolem benzínem a přiložíme dřevem. A pak hurá oheň ! Víš jak to bude nádherný ! Přijedou hasiči s poldama aby to uhasili a v tom požáru kdy bude část Miami na nanohou že vypukl oheň bude vidět jen naše krásná umělecká stěna která zapůsobí jako dokonalý výsměch fízlům do tváře ! zakončila jsem nadšeně a popadla jsem silou vůle dech přičemž jsem hledala vhodné místo. |
| |
| Thomas tě poslouchal se zatajeným dechem... Potom si to ještě musel přeložit do svého mateřského jazyka a pak to musle ještě pochopit... ,,Ahááá...! To je fikaný!!! Tak jdem na to!! Tak schválně! Já jdu na lavičku a ty udělej stěnu! Schválně kdo to bude mít dřív...! Až to budeme mít hotový tak si apíšeme sms..! A pak to odpočítáme bejku!'' nadskakoval nadšeně Thomas... Rozhlížel se a vzal benzín do svých rukou... Pak si vzal od tebe sirky a s dalšími návrhy už chtěl utéci pryč... |
| |
| Thomasi hlavně bacha jo. Chlupatý obcházej. řekla jsem pobaveně a zatočila jsem sprejem v ruce a už jsem se dala do tvoření svého díla. Stěna byla velká takže sem se mohla vyřádit. Nápisi typu FUCK THE POLICE a podobně jen potrhovali celkový obraz. Krásnej velkej prostředníček a spoustu nápisů které jasně dávali najevo postoj vůči zákonům. Obdivně jsem si rpohlédla své mistrovské dílo a napsala jsem Thomasovi že to mám a jak je na tom. Při malování jsem si samozdřejmě hlídala záda jestli nejdou poldové. Což by mě mrzelo protože sem chtěla aby to vyšlo. něco jako poslední rozloučení z Miami. Chvíli jsem uvažovala že na protest bych podpálila sebe ale nějaký ten pud sebezáchovy mi ještě zbyl. |
| |
| Když jste se rozešly s Thomasem, měla jsi takové zvláštní mravenčení v zádech, že si možná bereš moc velkou rybu.. Ale pro ten pocit, že jsi tu naposledy, jsi do toho skočila rovnýma nohama... Když jsi dělala svoje veledílo, tak jsi zapomněla na všechny strasti... Cítila jsi se volná se sprejem v ruce... Šlo ti to jako po másle.. Za dvě hodiny bylo všechno hotoví... A Thomas ti napsal chvíli po tobě, že to právě odstartoval... A to jsi poznala az chvíli taky... Policie a hasiči naskakovali do aut a řítili se do parku... Dav lidí běžel za nimi a sledoval to všechno... Ty jsi instinktivně vyšla tím směrem.. Se pokochat vaším dílem... Ale zastavil tě nepříjemný pocit.. Začali se ti třást ruce... Byla jsi nervozní a roztěkaná... Věděla jsi co přichází... Měla jsi absťák... Prohloubil se ti dech a měla jsi co dělat, aby jsi se uklidnila... To ti ale Thomast už psal, až se dostavíš do Čínské čtvrti k restauraci ,,Chu-che'' |
| |
| To zvládnu.... Dýchej Freyo..... Zhluboka jsem dýchala a snažila jsem se ovládnout stres v rukách. Pokusila jsem se Rozklepaným rukama napsat Thomasovi smsku že se asi zdržím a vydala jsem se k čínské čtvrti tam kde bylo místo srazu jak to jen šlo... Časem to přejde samo... časem určitě... přemlouvala jsem sama sebe a snažila se držet normální krok abych se dostala alespoň do čínské čtvrti. Měla jsem tenhle život ráda. Víc než cokoliv na světě a můj menší problém s alkoholem která mi ho trochu narušovala. Ale taky jsem doufala že se to časem spraví. Bohužel až ráno odjedu do tý díry bude tohle to jediný co mi po tom životě tady zůstane. Jak hluboko jsem klesla.. proběhlo mi hlavou pobaveně s pokusem o humor ikdyž mi to v dané chvíli zrovna moc nešlo. |
| |
| Po chvíli chůzi, jsi se dala dohromady a šla jsi rychleji. .Když jsi došla k restauraci, Thomas po tobě skočil a nadšeně tě objal a točil stebou okolo... ,,Viděla jsi to? To bylo hustý! Posadili se na prdel! Hahaha!!'' řechtal s eThomast a sákal okolo tebe jako pošuk... Potom ukázal na restauraci... ,,Půjdem to zapít?'' plácl tě přes záda pobaveně.. Restauraci jsi ještě neznala, byla nová.. Takže ještě neznaly tvoji pověst.. |
| |
| Dobrá práce.. přikývla jsem a zadívala jsem se do restaurace. už jsem chtěla přikývnout když jsem si vybavila ten nepříjemný třes v rukou a vše kolem toho. Když to budeš podporovat tak se toho nezbavíš. Já nebudu... řekla jsem rozhodně a modlila se aby Thomas neměl žádné reakce. Co myslíš že se tam teď děje. Třeba to nestihnout uhasit a díky nám lehne popelem půlka Miami.. pozasmála jsem a můj šibalský úsměv byl zpátky. Tak Thomasi. Oficiálně je z tebe žhář ! prohlásila jsem s hrdostí v hlase a koukla jsem na hodiny. Zajímalo by mě kdy odjíždím a doufala jsem že mám z večera zabaleno. |
| |
| Zabaleno už máš týden... Bylo kolem 4 ranní a let ti vyráží v 9... V 8 tam už musíš být odbavenna puso.. Ale od tvého domu to je půl hodina autem na letiště... Thomas chvíli nechápal proč nejdete na gáblík, ale potom se soustředil an vaši rebélii... ,,Yeah!! A já byl rychlejší..! Nechal jsem tě naschvál vyhrát víííš!'' začal tě pošťuchovat a poš´tuchovat... ,,Támhle jsou! to jsou oni!'' najednou jste uslyšely řev muže.. Ohlédly jste se na konec ulice a tam stál muž v uniformě a ukazoval na vás.. Rozeběhls e za vámi a za ním dalších pět policistů s policejními psy... ,,A dopr...'' vykřikl Thomas a rozutekl se pryč... Takové jsou vaše pravidla.. Jakmile jde do tuhého, musíte se rozdělit... Tobě ale do teďka nereagovali nohy, ale jakmile se ti nalil adrenalin do těla, běžela sji jak zajíc... |
| |
| Zrovna teď ! zrovna teď ! Nadávala jsem a nasdila mety. Už vim jak rychle dokážu běžet když mi hoří u prdele. Kličkovala jsem postraníma uličkama kde bude snažší se jim ztratit. A až se jim ztratim úplně tak se rozeběhnu směr můj sladký domov tak abych nevzbudila pozornost. Protože hned jak dorazím domu tak se umeju, zapadnu do postele budu chvíli spát než mi zazvoní budík a pak přez sebe natáhnu červené třiko a černé kalhoty s černejma kšandama ! :D |
| |
| PS: Kšandy jo? No božíčku :* Kličkovala jsi a dlouho jsi za sebou slyšela štěkání a běh.. Nakonec jsi asi po půl hodině zjistila, že jsi sama... Nikde nikdo.. Bylo lehce před 5 hodinou a ty jsi stála v temných uličkách, které jsi bohužel moc dobře znala.. Tohle už nebyl tvůj rajon.. Vlezla jsi na území nepřítele.. Zpátky jít nemůžeš, budou tam někde fízlové.. Ale můžeš se to pokusit obejít.. Tyhle uličky jsi až tolik neznala, jako ty na tvé straně města.. Každopádně asi 10 minut cesty tu je autobusová zastávka která tě odveze blízko tvého domu... |
| |
| Z průseru do průseru ! Plácla jsem si nadšeně do dlaně a nenápadně jsem se snažila obklikou dopravit k domu. Busem radši nepojedu na autobusový zastávce bych mohla být moc na ráně. Ikdyž jsem se snažila jít klidně a zároveň nenápadně tak jsem pohledem ostražitě sjela každou uličku než jsem do ní vlezla a zároveň jsem se v krátkých pravidelných intervalech otáčela jestli za mnou někdo nejde, či se na mě něco neřítí. Moje nadšení z ohnivého uměleckého kousku vyprchalo protože teď bylo důležitý se v pořádku dopravit domu.¨ Taky bych tu mohla kličkovat ještě pár hodin. Ulítlo by mi letadlo a to by byla legrace-no vlastně, by to nebylo zas tak špatný.. pokrčila jsem pomyslně rameny a šlo se. |
| |
| Andělíček strážníček nad tebou stál a musel mít tak zaťaté půlky, že jakmile jsi ulehla do své postele, tak musel padnout vyčerpáním... Máš hodinu do odjezdu na letiště a spíš jak dřevo.. A když tě za tu hodinu probudí budík, cítíš se jako chodící mumie... ,,Zlatíčko! Vstávat! Mám pro tebe vafle... Za chvíli tady bude taxi...'' volala na tebe sousedka, které se říkalo Macatá Begi... Bylo už půl 7 a za 15 minut ti přijede taxi |
| |
| Zamžourala jsem do stropu. Sním, či bdím ? proběhlo mi hlavou nejistě. Už du ! Zahulákala jsem a pak jsem vylezla z postala. Spáchala jse hygienu, zlidštila se, oblékla se do toho s těma kšandama ! :D a pak jsem si šla dát vafle. Když jsem jedla nenápadně jsem se začala uculovat když mi došlo že to se stalo dnes v noci se mi nezdálo. Poděkovala jsem sousedce a když jsem dojedla tak jsem ji objala.. Dokonce i tihle lidé mi budou chybět. _(Featuring_Sean_Kingston)_(Remix)_(Cd_Single)-Frontal.jpg) Něco takovýho s těma kšandama :D Ale bez klobouku bo ten nepůsobí rebelsky ! :D |
| |
| ,,Drahoušku, tady si vem svačinku.. Máš tam svůj celozrný hleba bez kůrky a další chleba s kůrkou a arašídovím máslem, jak to máš ráda.. A taky jsme ti tam dala mističku s scherry rajčatama, máš je umytá.. Určitě budeš mít v letadle hlad.. Budeš letět dlouhých 6 hodin... tady máš jablečný džus.. A tady nějaké drobné do automatu.. Schovej si to do báglu.. Oni si toho nevšimnou...'' zavalila tě Macatá Begi, když se s tebou loučila u taxi.. Nastrkala tě do auta a vyrazili jste.. Viděla jsi jak Begi brečí jak malé dítě... Šla uklidit barák a dneska večer si ho převezme exekuce... Jela jsi a v taxiku sji zase usnula.. Taxikář tě probudil až an letišti... Vyhodil tě tam z věcmi a zase odjel.. Pověz.. olik máš kufrů.. Dívko z Miami? |
| |
| Mám jeden velký normální kufr na kolečkách, mám malý černý batoh na zádech, a k tomu jeden střední kufr . Vypravěči z Miami ! :D V autě jsem ještě mávala sousedce. Když mě vyhodil taxikář i se zavazadli na letišti chvíli jsem zůstala venku a zírala nepřítomně do okolního světa. Tak sbohem Miami .. proběhlo mi hlavou a vešla jsem do letištní hlavy. Vzhůru do nikam.. zabručela jsem znuděně. Zkontrolovala jsem čas a šla jsem si odbavit věci a pak rovnou na pasovku. čím dřív to budu mít za sebou tím líp. Až projdu pasovkou tak si sednu na sedačky kde budu čekat na letadlo se sluchátkama v uších na plný perdy. |
| |
| Všechno proběhlo jako po másle... Seděla jsi a neměla jsi ani půl hodiny do letu... Sluchátka ti řvaly v uších a tobě nevědomky padla hlava na hruď a už jsi spala... Najednou ti někdo polepal na rameno... Probudila jsi se... Před tebou stál mladý okouzlující muž s černými oči a zvláštně bílou pletí.. Ten nebude z Miami, tady mají každý stupeň opálení 7-10 max. 10... Měl ale pěkné hnědé oči... Takové upřímné.. jenže z toho zasnění tě vyrušil fakt, že jsi usnula a jsi na letišti... ,,Slečno promiňte... Ale, aby vám neuletěl let...'' pousmál se na tebe mladík, který seděl vedle tebe... |
| |
| Kurva já sem naletišti ! Vypadlo ze mě a koukla jsem na hodinky. Strčila jsem mp3 do báglu a vyskočila jsem jakobych dostala ránu elektrickým proudem. Díky moc ! oddechla jsem si, zběžně jsem se na něj usmála a hnala jsem se ke vchodu do letadla kde jim strčim pas a palubní lístky. |
| |
| Jistě.. jenže jakmile jsi doběhla tam kde by měl být vchod, tak sis teprve uvědomila, že jsi an těch hodinkách viděla 14:25... Ten mladík se na tebe stále díval... A měla sji pocit, že se trošku škodolibě směje... ,,Ehm.. Myslím, že Vám to asi už uletělo co?'' poznamenal mladík, který zrovna přišel a rovnou tě vzbudil... Venku bylo světlo, fakt bylo půl třetí... A podle toho jak jsi měla ztuhlí krk, ti bylo jasný, že jsi spala dost dlouho.. Respektive 7 hodin... Před hodinou jsi už měla být v Newrtonnu... A k tomu tě strašně bolela hlava a třásli se ti ruce... Abstinent bohužel... Na telefonu ti pípalo asi 50 nepřijatých hovorů od 1 neznámého čísla... Informace jsi měla asi o dvě zatáčky dál a na tabuli byl další let do Newrtonnu až za 3 hodiny... |
| |
| Hehe... Tak trochu.. řekla jsem nejistě a koukla jsem na hodiny. Sedla jsem si zpátky na sedačku. To bude průser.. řekla jsem nepřítomně a pak jsem zapadla zpátky do sedačky. Moje povaha byla zpět. Noco. Za 3hodiny letí další. řekla jsem vyrovnaně, vzala jsem telefon a zavolala na to neznámé číslo. Ještě tě ani neznám a už abych se omlouvala... protočila jsem nevěřícně oči když mi došlo co mě asi čeká z druhé strany telefonu. |
| |
| Mladík se pousmál... ,,Jsem Derek Hough...'' podal ti ruku a mile se usmál... Měl zvláštní přízvuk té angličtiny.. určitě to byl cizinec.. A to se dalo poznat i z té bílé barvy pleti a černých vraních vlasů.. A ještě divnějším způsobem chování.. Byl takový elegantní a milí.. Takový džentelman... To se tady moc nepoštěstí... Ale měl neuvěřitelný úsměv, a nějakým zvláštním způsobem tě přitahoval... |
| |
| Freya... řekla jsem klidně a pousmála jsem se na něj. Chápu.. Je sexy.. Ano... Ale já se s nim nebudu bavit do tý doby dokud mi někdo na druhý straně neveme ten telefon ! :D Takže telefon mám u ucha, vytáčím a během toho co čekám až to někdo veme jsem se koukla na Dereka. Kam cestuješ ? nadhodila jsem klidně a měla stochutí ten telefon rozflákat o stěnu. Zvedni to.. zvedni to... dělej...zvedej.....To je jasný znamení ! Je mu 50 a trvá mu než dojde k telefonu ! NEbo ten mobil ani neslyší. No potěš pánbůh ! |
| |
| Ano.. Derek se zrovna nadechoval k odpovědi, když v tom sji uslyšela někoho an druhé straně... ,,Halo..? Freyo? Jsi tam? Jsi v pořádku..? Tady strýc Fredy.. Máme o tebe velkou starost, proč jsi nepřiletěla? Stalo se něco?'' ozval se ustaraný starší hlas poklidného muže.. Zněl ti docela sympaticky... Derek se zarazil, když viděl, že už telefonuješ a přikývl, že počká... A mile se usmál.. |
| |
| Halo ? řekla jsem nejistě. Sem v pořádku. Já jen. No usnula jsem a uletělo mi letadlo. Ale za 3 hodiny letí další.. mluvila jsem nejistě protože sem toho člověka neznala. Mimochodem ráda vás poznávám. Ve svý podstatě.. řekla jsem nejistě a pozasmála jsem se. Bylo to divný. Pak jsem po očku koukla na Dereka a usmála jsem se. Vlastně by mi nemělo vadit že ulítlo letadlo. Mám pár hodin navíc ještě v normálním světě. |
| |
| ,,Cože..? Aha.. Takže se nic nestalo jo..? Dobrá... Hlavně že jsi v pořádku.. Budu na tebe čekat an letišti.. A také tě rád poznávám... '' řekl strýc, ale už byl taky trochu nejistý... Už byl tak v klidu a obě dvě strany jste byli nervozní a bylo to divné... ,,Tak teda... Zatím..'' ozvalo se z telefonu rozloučení... Cítila jsi zablokovaný krk, dostala jsi hlad a strašnou žízeň.. Máš tady propašované jídlo a pití od Macaté Begi... A jednoho krasavce vedle sebe... Derek mezitím vytáhl svůj mobil a taky se tam koukal na nějaké věci... Brouzdal po internetu... |
| |
| Promnula jsem si krk a přivřela oči. Jauvajs.. strčila jsem mobil zpátky do batohu a lokla jsem si vody. No.To by jsme měli. Představení s rodinými příslušníky jako první krok k mutaci ve venkovského vidláka. Při těch myšlenkách jsem si vzpoměla na Rokyho jak si mě dobíral. Na chvíli jsem s ezamyslela nad všemi svými přáteli a trochu se mis táhlo hrdlo když mi došlo že už je vážně opravdu nikdy nemusim vidět. Pak jsem se otočila na Dereka s úsměvem. Furt nevím kam cestuješ.. řekla jsem klidně a pozasmála se. |
| |
| DErek zvedl lavu od mobilu a taky ho zastrčil do mobilu... Pousmál se na tebe jako sluníčko... ,,Do New Yourku.. A ty?'' pousmál se na tebe mile... Všimla sis, že se mu pod bílou košilí rýsuje krásné vypracované tělo.. slušelo mu to.. Teď sis až všimla, že má na sobě tmavší džíny a košili s tmavě modrou kravatou, připomínající jeho dříny... Docela mu to seklo.. A vedle sebe měl položený elegantní kabát... Měl krátké vlasy, které mu padali do obličeje a zvýrazňovali jeho půvabné rysy... Věděla sji moc dobře.. Že někdo takový by u vás v ulicích nepřežil... |
| |
| Newrtonn. vydechla jsem a pousmála se. Páni ! To je poprví co jsem ten název dala dohromady. pozasmála jsem se nad sebou a pak jsem na něj nenápadně jukla. Očividně máš na mě dobrej vliv.. řekla jsem pobaveně. Doufej že NY neni jako Miami. A jestli jo tak v noci nevycházej ven a vybírej ty správný uličky cukrouši.. proběhlo mi hlavou a musela jsem se pozasmát. Ikdyž spíš smutně. Byla by ho škoda. Kolik mu tak mohlo být ? Nejspíš je to některý synáček bohaté rodiny který jede studovat na drahou školu. Nebo třeba dědic firmy který jede inkasovat do ropných polí. to už jsem se ale svým myšlenkám málem začala smát. |
| |
| Derek se na tebe překvapeně podíal... ,,Newrtonn? To existuje?'' podivil se pobaveně DErek.. Bylo vidět, že si z tebe trošku dělá srandu, ale nechce to na začátek přehánět.. Ale musel mít v sobě dobře schovaný smysl pro humor... Však on se za chvíli osmělil... Připadalo ti to roztomilé, jak se lehce styděl.. Jak byl tak milí a opatrný.. A pomaloučku zkoušel, co všechno si může dovolit.. Jako kdyby neznal mentalitu Američanů... ,,Dobrý vliv? Nojono.. Říká se to o mě..'' začal vesele Derek a rozesmál se.. Měl moc pěkný smích.. Takový jsi ještě neslyšela... |
| |
| Předpokládám že něco takovýho existovat bude. Píšou to letence, ale abych řekla pravdu.. Bojim se co objevím. Pozasmála jsem se nad ním. Já si ho vemů domů ! zabalim si tě do dárečku a strčim pod vánoční stromeček ! proběhlo mi hlavou pobaveně, Odkud jsi ? Nejspíš ne odtud.. řekla jsem pobaveně a hodila jsem si nohu přez nohu. Nenápadně ! :D |
| |
| Derek se pozasmál a přitikal ti k poznámce, že to možná neexistuje... ,,Ale třeba to tam nebude tak špatný...'' řekl Derek.. Byl to rozený optimista.. Takový člověk, kterého se drží štěstí pevnýma rukama po celý život... ,,Né.. To opravdu nejsem odtud...'' přikýval pobaveně... ,,Jsem z Paříže...'' odpověděl ti a sladce se usmál... Byl to prostě kus... |
| |
| Jo to doufám.. řekla jsem a zadívala se před sebe. Tak z Paříže ! Nepovídej ! tam je to prej jeden děvkař vedle druhýho.. proběhlo mi hlavou pobaveně a zakroutila jsem nad sebou nevěřícně hlavou. Za jak dlouho ti to letí ? zeptala jsem se klidně a pozasmála se. Docela snadno bych si představila jak z něj trhám tu jeho košili. Proč vlastně letíš do NY ? |
| |
| ,,Za 3 hodinky... Vlastně, letím s tebou, ale ty vlastně v NY budeš přestupovat...'' začal mile Derek.. Nejspíš znal letecký plán líp než ty.. A navíc ti nikdo neřekl, že máš přestupovat... ,,Za rodinou... Ve svý podstatě.. Teda doufám..'' řekl to tak zvláštně a na chvíli se zasnil.. A pak se pozasmál... ,,A co ty v tom.. Newrtonnu?'' pozeptal se hnedka, ale furt to mělo takový pěkný nádech posměšku.. Nejspíš si z tebe bude taky chvíli utahovat... |
| |
| Letim za člověkem kterýho sem nikdy neviděla abych u něj bydlela ? řekla jsem nejistě. To zní fakt divně. Joo zní to vlastně jako nějaká telenovela. řekla jsem zamyšleně a šáhla jsem do batohu pro chery rajčátka a jedno jsem strčila do pusy. Chceš ? řekla jsem s úsměvem a nabídla jsem mu s neviností v očích. Já sem přeci nevinnost sama :D |
| |
| ,,Díky...'' přikývl a vzal si rajčátko... ,,Ty jedeš přes celé Spojené státy aby jsi žila s někým koho vůbec neznáš..? Cože?'' podivil se, když mu došlo jak hodně blbě to zní... Zamyslel se.. Teď jsi viděla jak upřeně přemýšlí a řeknu ti.. Byl při tom ještě víc sexy, než když se usmíval.. On byl taková nevinnost... Roztomiloučká nevinnost... Nojo... Protiklady s epřitahují.. Že? |
| |
| Já sem taky roztomilá ! Akorát já jsem roztomile rebelující a on roztomile nevinný ! :D Noo.. Prostě.. Jak bych to podala.. Tady už rodinu nemám tak jedu za novou rodinou. Víš ? Pousmála jsem se na něj a se zájmem jsem ho pozorovala. Strčila jsem si do úst další rajčátko. Jak je to s tím tvím výletem za rodinou ? pozasmála jsem se a pozorovala jsem jeho rysy v obličeji. Začala jsem plánovat jak přepadnu pilota, zmocním se letadla a s ním napalube přistanu na vzdáleném ostrově a pak necháme letadlo vybouchnout aby nás nenašli Muahahaha. |
| |
| Jak jsi vyrušila Dereka z přemýšlení tak zvedl hlavu a měl ve tváři takový roztomiloučký nevinný úsměv plný rozpaků, jak se ještě ztrácel v myšlenkách... Krev se ti vlívala do žil jak byl ukrutně sexy... Každopádně se vrátil do realiti... ,,No já vlastně hledám svojí rodinu...'' řekl jen tak a pozasmál se.. hodil si do úst další sherry rajčátko a vaše ruce se lehce o sebe otřeli a tebou projel elektrizující vlna slasti... |
| |
| Ty máš štěstí že jsme na veřejnosti jinak bych se neznala.. Proběhlo mi hlavou a zhluboka jsem vydechla abych vypustila tu vlnu adrenalinu. Hledáš svojí rodinu ? A jak víš že jsou v NY ? řekla jsem nejistě. Celkem mě zajímalo proč hledá svojí rodinu. prostě ten příběh co patří ke každému jednání. Jako třeba když se dě někdo rychle vysrat. Příběh pak zní že snědl 30 čili papriček a chtělo se mu děsně srát.... Vydechla jsem a hypnotizovala jsme pohledem jeho oči. |
| |
| DErek se trošku nervozně pozasmál a podíval se na tebe, jestli to vážně chceš vědět.. Byl trošku zdrženlivější.. Ale čím dál tím víc roztomiloučký... ,,Nevím.. Vlastně.. Jen to tuším... Takhle.. Já ti povím můj příběh a ty zase svůj... platí?'' pokusil se najít nějakou stabilní rovinu a zazubil se na tebe... Zrovna v tu chvíli okolo vás prošla strašně tlustá a obrovská černoška... V ruce dva humburgry a sedla si o jedno sedadlo naštěstí vedle tebe... A nezkutečně to z ní táhlo... Cigára a alkohol.. a v tobě se probudila zvířecí potřeba trhat všechno okolo.. Ale v tom horším slova smyslu... Oba dva vás vyhodila z koncentrace.. Byl to přímo dobytek... A ještě k tomu upouštěla plyny... |
| |
| Platí.. pousmála jsem se na něj se zálíbeným úsměvem. Pak jsem se nejistě podívala na tu ženu. Ale nepřesunem se někam... jinam ? řekla jsem nejistě tak tiše aby to ona neslyšela. Z tý ženský mi bylo celkem špatně. Koukla jsem na hodiny. Máme spoustu času. Pozasmála jsem se a pokusila se o nevinný úsměv malého čertíka. |
| |
| Derek byl praví gentelman.. Nedal na sobě moc znát, že mu vadí přítomnost této stvůry, ale ihned vstal a nabídl ti ruku, že ti pomůže vstát, že i teda přesednete.. ksláněl se nad tebou bůh a jeho volná kravata s volnou košilí u krku se víc odhrnula a ty jsi viděla jeho líce.. Líííce!! Bože to byl zážitek!! On má Líce! :D Nabízel ti svou bílou ruku, která ale byla silná a příjeně teplá... Odvedl tě na druhou stranu a pak tě nechal si první sednout a pak si sedl on... Cítila jsi se v jeho přítomnosti jako střed vesmíru.. Jako princezna... A on byl tvůj princ... Zvláštní.. Neznáte se ani půl hodiny... |
| |
| Snažila jsem se působit klidně ale nepotlačila jsem potřebu se usmívat. Sedli jsme si a já jsem na něj nenápadně uculila a hodila jsem svým batůžkem zpátky k nohám. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Čerstvý vzduch ! Jak osvobozující ! A ještě se sexoušem... Tak povídej.. řekla jsem pobaveně a opět jsem si dala nohu přez nohu, a opřela si loket o opěradlo židle . |
| |
| Sedíte vedle sebe.. A ty sis opřela hlavu o opřeradlo, které je blízko u něj, nebo o to druhé..? Si to jako nedokážu představit... Derek se pousmál a zhluboka se nadechl.. Byl roztomilej při každém pohybu co dělal.. ,,Takže.. Asi před rokem jsem se od své umírající matky dozvěděl, že někde v Americe by měla být moje sestra.. A musím jí najít.. Což je jedna z podmínek dědictví.. Naši rodiče byli.. No.. Nebyli to zrovna chudáci... A do závěti napsali, že by si přáli, aby se jejich děti setkali společně u jejich hrobu... A já jsme dal matce slib na smrtelné posteli, že jí najdu.. Takže jsem udělal menší výčet míst, kde by mohla být a teď objíždím USA a hledám jí...'' řekl klidně a pousmál se na tebe mile... ,,A tvůj příběh?'' |
| |
| Prostě o opěradlo. Neřeš to :D Pozorovala jsem jak mluví. Hypnotizace ! :D Počkej a víš alespoň jak vypadá ? Nebo tušení kde by tak zhruba měla být ? řekla jsem nejistě. Byla jsem fascinovaná ! Pak jsem se narovnala. No... Já bydlela s tátou. On umřel a nejspíš jedinej příbuznej je strejda kterýho sem nikdy neviděla. A jelikož je moje maličkost školou poviná tak nemůžu žít sama. Takže jedu za nim. Uculila jsem se a nenápadně jsem zhypnotizovala košili. přemýšlela jsem jak zníčit klimatizaci aby tu bylo horko a on si jí musel sundat ! :D |
| |
| :D Ďábelské plány... :D Derek tě taky poslouchal se zatajeným dechem.. Vypadalo to jako kdyby byl tebou naprosto fascinován... Bylo to pro tebe příjemný... Tolik pozornosti a lásky (ikdyž jen psychické) jsi v životě nezažila... Když jsi domluvila chvíli se vaše oči setkali, a oba dva jste byli do sebe zakouaný a zahleděný.. Derek se vrátil an planetu zemi jako první... ,,Aha... Hele.. To je zvláštní co.. Oba dva sirotci.. I když, ty jsi asi čerství mládě, že?'' pozasmál se Derek, čímž pozvednul atmosféru o další dva body nahoru... potom se zamyslel nad tvými otázky... ,,No.. vím, jak vypadala ve 4 letech... Ale teď netuším.. Ale já jí najdu.. Určitě ano!'' řekl to s takovou sebedůvěrou nevinné duše.. Žádný sebevětší tyran, by mu teď nedokázal říct: ,,Ne.. To ej nemožné..'' Byl opravdu okouzlující... |
| |
| Přeju ti to abys ji našel.. Pousmála jsem se na něj. Víš Dereku... Nechci tě děsit ale možná by sis měl dát při hledání sestry trochu pozor. Chci říct, že lidi jsou sice fajn ale taky se dost snadno můžeš dostat do průšvihu. usmála jsem se na něj a pak jsem se zatřásla teda ne že bych tě chtěla podceňovat nebo tak ! Jen nechci aby se ti něco stalo.. pousmála jsem se nevinným úsměvem a koukla jsem na telefon. Pak jsem se znovu nechala zhypnotizovat těma kukadlama ! |
| |
| Derek tě poslouchal s překvapením ve výrazu... Potom se pozasmál a sklopil zrak.. Vypadalo to, jako by se měl začít červenat, ale to nebylo moc poznat, protože ti uklízečka teď nastavila žárovku přímo do výhledu... ,,To je od tebe milé.. Neboj, dávám si na sebe pozor...'' řekl a pozasmál se.. ,,Vím co myslíš.. Říká se o mě, že jsem moc důvěřivý a přátelský.. Ale já nevím, proč bych neměl věřit cizím lidem... Vždyť je vůbec neznám, a dokud je nepoznám tak si netroufám někoho soudit...'' vysvětloval ti to jako kdyby ti vyprávěl náboženský příběh budhhismu, který v každém člověku zanechá pocit, jako kdyby svět byla jedna velká pohádka... ,,Ale moc ti děkuji!'' pousmál se na tebe takovým milím čumáčkem.. Bylo vidět, že je to mladý silný muž.. Vypracovaý tělo, tak akorád.. Nejspíš by se obránil, kdyby chtěl.. Ale tady je spíš otázka, jeslti by opravdu chtěl... Ale byl kouzelný... |
| |
| Nejde o tom nevěřit cizím lidem. Já se s cizejma bavím furt. Neřikám že v Paříži takový místa nejsou ale tady jsou místa kde to prostě nedopadá dobře pro každýho. řekla jsem zamyšleně. Lidi se těm místům vyhýbali a já je měla tak ráda. Zhluboka jsem vydechla a sjela jsem ho pohledem. Sundej si košili, sundej si košili, sundej si košili Freyo ! napomenula jsem sama sebe. Jsem nenapravitelná ! Zadívala jsem se mu do očí. Teď by mohla kldině spadout atomovka a mě by to bylo jedno. Joo na takovej výhled bych si zvykla. Máš hezký oči.. řekla jsem trochu nepřítomně a pak jsem se prudce narovnala jak mi došlo že sem to řekla nahlas. Už sem cejtila jak je mi trochu horko natvářích. Tele ! tele ! Tele ! |
| |
| DErek vykulil překvapeně oči a rozemsál se.. Už jste se znali hodinu a měla jsi pocit, že ho znáš celý život.. S ním to nebylo, jako že máš nějaké temné tušení, že o něm nic nevíš.. Ne.. opravdu jsi měla pocit, že ho znáš.. A nejspíš kvůli tomu, že byl tak upřímnej a otevřenej jak obrázková kniha... Šlo z něj číst jak z kroniky... Derek se krásně smál... byl to šťastný smích... ,,Děkuji... Tvá jsou taky okouzlující... Musím říct, že jsem viděl spoustu dívek s modrými kukadly, ale žádné neslušely tolik jako tobě...'' řekl mile a laškovně se pousmál.. Už to začínalo jiskřit... |
| |
| Pousmála jsem se a trochu zasněně jsem naklonila hlavu. Vážně ? řekla jsem s takovým laškovným tónem a jak jsem cejtila že mi zas tváře chytaj jinou barvu tak jsem si na ně připlácla dlaně a začla jsem se smát. Je taj děsný horko .. vypadlo ze mě během smíchu a začla jsem se ovívat letenkama abych se uklidnila. Přitom jsem po něm po očku pokukovala a věnovala mu nevinné úsměvy. Tentokrát mě napadlo že bych v mezipřistání zamkla dveře do letadla a schovala klíč aby se mnou musel letěl do tý prdele. A bude tak moc opuštěnej že já si ho vemu k sobě nastarost a budu se o něj staraj jako o plyšáčka ! |
| |
| Derek elegantně přikývl v souhlas a pobaveně tě pozoroval... Derek se rozhlédl kolem, na teploměru bylo 20°C .. O 4 míň, než by mělo být v místnosti... Pozoroval tě s nadšením a se zalíbeným pohledem... ,,Horko..? Nechceš něco k pití? Něco ti přinesu.. Sodovku? Džus? Colu? Zmrzlinu?'' instinktivně vskočil a už se nabízel.. Byl strašně hodný a ochotný.. A furt se usmíval... Měla jsi pocit, jako kdyby nikdy v životě nepoznal utrpení.. A i přes to víš, že mu umřeli rodině, nikoho nemá, a posledního člena rodiny hledá bůhví jak dlouho křížem krážem Spojenými státy... |
| |
| Nééé nééé sedni si já mám sebou pití ! zasmála jsem se a instinktivně jsem ho vzala za ruku a stáhla ho zpátky na sedačku. Došlo mi to sice až pak ale pozasmála jsem se. Pustila jsem ho a strčila jsem letenky zpátky do batohu. Bojíš se lítání ? vypadlo ze mě po chvíli a usmála jsme se na něj. Řekni že jo ! Budem se bát spolu ! Já tě budu držet za ruku aby ses nebál ! začala jsem se šibalsky usmívat až sem se kousla do rtu. Měla bych se nechat léčit ! |
| |
| Dereka to trochu zaskočilo, ale teda se posadil vedle tebe a uklidnil se... Furt se na tebe krásně culil... Právě začalo v hlášení oznámení dalších letů.. A ten váš tam byl taky... A změna.. Jede sice stejně za 2 hodiny.. Ale z jiného nástupiště... Číslo 33. Derek se pozasmál.. ,,Kdepak.. Lítám skoro celý život...'' přikývl na tvou otázku a pousmál se... ,,Možná bychom se měli přestěhovat do jiné čekárny... Nebo chceš ještě zůstat tady?'' zeptal se hnedka tebe, jako že vyhoví dámě... |
| |
| Já se strašně bojim lítání ! vypadlo ze mě s nevinným úsměvem a pak jsem se zvedla. Ne jdem. To by se poveldo kdyby mi ulítlo i to další letadlo ! zasmála jsem se a hodila jsem si svůj batůžek přez rameno. Počkala jsem až se zvedne a pak jsme tedy vyrazili na to nový nástupiště... Celkem jsem si užívala že jdem na to nástupiště spolu. Každá hezká holka má mít hezkýho kluka aby ten kluk upozornil na tu holku to je přece jasný ! :D Ještě jsem měla takový nápady jakože ho ze srandy vemu za ruku a budu se k němu tulit ale radši jsem ty nápady s úsměvem zavrhla. Což je překvapující , většinou první jednám a až pak přemýšlím. Ale já to tvrdila hned od začátku že má na mě dobrej vliv ! |
| |
| Derek se zasmál... ,,Tak to si budu muset sednout vedle tebe a dávat an tebe pozor...'' zazubil se an tebe a už vyskakoval.. Vzal si svůj batoh a šly jste... Ty jsi nejspíš měla takové zvrácené myšlenky. .A když jsi se podívala na něj, měla jsi pocit, že ho ty samí myšlenky vůbec nenapadají.. Soustředil se na hledání vašeho nástupiště... Odpočítávál jedno po druhé a zase měl ten sladký výraz naprostého soustředění... Postupně jste se prohrabali stádem Vietnamců a v tom se před tebou vynořila stará známá... Šla proti tobě.. Dlouhonohá blonďatá, prsatá, zmalovaná a podle všech kluků na vaší střední krásná Wanda Stephordová... Kráčela si to se svým růžovoučkým baťůžkem v luxusních hadrech za pár milionů přímo vaším směrem... Její rodiče jsou právníci.. Dost zazobaní právníci a ona jezdí po světě.. Většinou Hawaii, Bahami, Kanáry, Itálie, Španělsko, Maledivi... A další... Wanda tě zmerčila... Poznala jsi to, že se na tebe podívala takovým pohrdavým pohledem, jenže její zrak hnedka skočil na Dereka vedle tebe... A její výraz se změnil na mrchu a hnedka na milou a přátelskou dívenku která má v duši jen pokrytectví a snobství... A šla rovnou k vám... ,,Áááá Freyo... Božinku jak se máš? Co tady děláš? Tebe bych tady nečekala... Ááá kdo pak je tvůj kamrád?'' samozřejmě, že úvodní divadlo zaměřené na tebe už dávno skončilo, a teď scannovala jen Dereka, který se zastavil stejně s tebou a zeširoka se usmál an tvojí ''kamarádku''... Samozřejmě, že jeho povaha nezůstala stranou... ,,Jsme Derek...'' podal jí ruku a daroval jí přátelský a milí úsměv... Trošku to u tebe začalo vařit... ,,Derek.. o je překrásné jméno.. Jsem Wanda, moc mě těší..'' začala svým něžným hláskem a svými dlouhými umělými řasy začala mrkat sváděcím pohledem... ,,Mě taky Wando..'' furt se usmíval, a tebe to začínalo docela srát, až jsi se přistihla, že normálně žárlíš.. Tahle děvucha přefikla všechny kluky na škole a pak je odkopla... A ona se ho nehodlala pustit, furt mu držela ruku a pomaloučku se přibližovala k němu.. A ty jsi tam zůstala jako by odstrčena, Derek byl gentelman a nikdy by neodtáh ruku dokud to neudělá žena... |
| |
| Zamrkala jsem řasama. Já sem rebel z nočních ulic. Já se nedám ! No Ahoj . Já si řikala že se mi dělá nějak špatně. Teď už to chápu. Bála jsem se že na mě jen něco leze, a ona to Wanda. řekla jsem takovým tím milým výrazem který jasně dává najevo že je předstíraný. Já jí nikdy neměla ráda, a teď ji doslova nesnášim. Víš, chápu že všichni máme nějaký problémy, ale v tvém případě to překračuje normu. Neuvažovala jsi o nějaký terapii ? Začínám mít o tebe starost. Jacobovi to málem zlomilo srdce. vydechla jsem a kroutila jsme nad ní nevěřícně hlavou. Mrkej ještě chvilku a ty řasy ti spálim. Mám sirky ? Asi ne... Nadechla jsem se jakoby nic. Myslim že při naší vzájemné lásce to dlouho nevydrží. Kam vůbec letíš ? Já jen.. chápej... mám hrůzu z lítání a kdybych věděla že letíš taky tak by pád letadla byl 50:50. věnovala jsem ji neodolatelný sladký úsměv. Celou dobu jsem na ní mluvila tím milým tonkem a zamrkala jsem na ní řasama přesně jako to dělá její maličkost. |
| |
| Wanda se otočila na tebe se zamrzlím úsměěvem, který značil, že je předstíraný na 100%... Pozasmála se, protože si nechtěla zničit image, před Derekem... ,,Haha... Nojo vlastně, slyšela jsem, že se stěhuješ na venkov..'' začala s maximální teatrálností dělat lítosný očička... ,,Doufám, že budeš mezi svým druhem šťastná...'' poznamenala a nahodila na tebe povýšenej pohled... ,,O já nikam neletím, zrovna jsme přiletěla...'' přetočila se zase k Derekovi a pomalinku a se sváděcím hlasme řekla... ,,.. z Egypta...'' řekla a skoro se o něj opírala... ,,Opravdu? Ty jsi byla v Egyptě? Taky jsem tam byl, asi před měsícem..'' zapátral Derek v paměti.. On vůbec neviděl žádné to divadlo... Byl prostě nevinnost sama... ,,Oo.. Kolik toho ale máme společného...'' začala se k němu lísat a podala mu vizitku... ,,Zavolej mi, až se zbavíš tohohle...'' a podívala se na tebe a sjela si tě pohrdavým a sebejistým pohledem... Zamávala roztomile Derekovi a s hlavou nahoru odešla... Derek jen stihl poděkovat za vizitku a s překvapením si jí prohlížel, jako kdyby to nechápal... Když odešla Derek uklidil vizitku a usmál se na tebe jako sluníčko... ,,Můžeme jít?'' zeptal se mile a pokračoval dál a hledal nástupiště... Za chvíli měl ale takový ustaraný výraz... ,,Freyo.. Můžu se na něco zeptat..?'' otočil se na tebe a nečekal na odpověď.. ,,Proč jsi začala být na Wandu ošklivá?'' zeptal se a v očích měl výraz naprostého neviňátka se soucitným pohledem... |
| |
| Buď v klidu. I výhled na prasata bude lepší než tě potkávat ve škole.. zazubila jsem se na ní pak odkráčela já jsem vydechla. Sepjala jsem ruce. Díky bože.. zašeptala jsem a pak jsem se otočila na Dereka se zvednutým obočím. Chvíli jsem přemýšlela jestli to myslí vážně. Protože se takhle s Wandou bavim vždycky a nesnášim když se někdo přetvařuje. Chápu že chce vypadat jako andílek když se před ní objeví hezkej kluk ale já se přetvařovat nechcia neumim. vybalila jsem to ze sebe a pak jsem zhluboka vydechla. Promiň, škola ulice . řekla jsem nepřítomným výrazem, přehodila jsem si batoh na druhý rameno a vydala jsem se k tý čekárně na letiště, |
| |
| Derek šel hnedka za tebou... ,,Dobře, chápu.. Prostě se nemáte rádi...'' řekl po chvíli a pozasmál se... Furt se na tebe díval a trošku ho trápilo, že jsi teď tak rozhozená a naštvaná.. Tak začal vymýšlet jak to zlepšít.. Rozhlížel se kolem... ,,Emm.. koukej..! Plyšáci! Nechceš plyšáka? Nebo zmrzlinu?'' byl tak roztomilí.. Kdyby jsi potkala takového člověka na ulici se svou bandou tak se mu vysmějete, že je naivní a hňup.. Ale tady ten nebyl ani jedno.. A tvá mysl to nedokázala zpracovat.. Ale srdíčko to zpracovalo opravdu rychle... |
| |
| Zastavila jsem se a chvíli jsem ho pozorovala s nečitelným výrazem jestli si ze mě dělá srandu nebo to myslí vážně. Pak jsem se rozesmála. Ne dobrý. Jdem radši hledat tu čekačku ! Zasmála jsem se, čapla jsem ho za rukáv a táhla jsem ho davem přičemž jsem se rozhlížela kde to je. Kruci tolik těch čekaček tu být přece nemůže ne ?! proběhlo mi hlavou když jsem koukala po všech cedulích. |
| |
| Najednou bylo před vámi 33.. Jenže ta čekačka byla plná.. Derek se na to zadíval a začal přemýšlet, jak to vymyslet.. Měli jste ještě hodinu a půl... Potom dostal nápad a vzal tě za ruku... Měl krásně teplé dlaně, držel tě pevně, ale přitom něžně... Táhl tě někam do kraje a až teď sis všimla, že je asi o hlavu vyšší jak ty... V tom rohu byl široký květináč z mramoru a jeho hrany, byli dost velký jako lavička.. Stoupl si k němu a nabídl ti sezení a sednul si sám až po tobě.. Stále tě držel za ruce... ,,Můžu se ještě na něco zeptat?'' zazubil se na tebe sladce Derek... |
| |
| Tyvole ! Všichni teď lítaj letadlem ! Všichni ! Proběhlo mi hlavou když jsem viděla plnou čekačku. Pak jsem zmerčila květináč. Sláva ! Bohu na výsostech ! Kecla jsme si a jukla jak mě furt drží za ruce. Nálada byla zpátky. Klidně si ty ruce nech. Já ti je klidně dám.. začala jsem se něvdomě uculovat až mě ze snění probral jeho hlas. Jasně.. přikývla jsem a usmála se na něj při čemž jsem očima nenápadně sjela okolí. |
| |
| Derek vytáhl vizitku od Wandy a držel ti jí přímo před očima... ,,Proč mi dala tohle?'' pozeptal se nechápajícím výrazem mladého ale sexy muže.. Franczouza... Usmíval se... Všechno tě na něm přitahovalo.. Jeho divný přízvuk, pleť, hnědé oči, úsměv, černé vlasy, držení těla a teď sis i všimla jak úžasně voní.. Byla to jako tvoje droga... Potřebovala jsi tu vůni nasávat furt... A on tě něžně držel za ruce a jeho prsty se pomalu pohybovali, jak tě hladili... A v druhé ruce držel vizitku s telefoním číslem Wandy a s jejím obrázkem... To jediné ničilo tu krásnou chvíli... |
| |
| Zvedla jsem jedno obočí jestli to myslí naprosto vážně. No... předpokládám že ti to dala proto abys jí pozval na rande ? řekla jsem nejistě a pohledem jsem spálila tu vizitku. Chci říct.. chápeš. Myslí si že jí pozveš na rande, pusa sem, pusa tam atak.. pousmála jsem se a zadívala jsem se mu do očí. Docela jsem přemýšlela nad tím jestli je to fakt takový neviňátko a představa toho jak by vypadal kdyby jsem ho s partou potkala v ulicích nebyla nejkrásnjěší.. Ale on by se do takových míst dostal jen těžko. Já už se do takových míst stejně nedostanu. |
| |
| Derek chápavě přikývl a pobaveně se pozasmál.. ,,Vím co to znamená.. Jsme přece jen Francouz!'' rozesmál se... potom ale ztuhl a pustil tvojí ruku... ,,Ale já jí nechci pozvat na rande...'' zděsil se.. Teď ti přišlo, že moc dobře ví v jaké je situaci.. Žádná nevinnost.. Vstal a došel k prvnímu koši.. A hnedka tě přesvědčil o opaku... Byl nevinnost sama.. Stál u koše a rozhlížel se, aby ho nikdo náhodou neviděl a neobviňil ho že vyhazuje dar, který mu právě dala urozená dáma, a pak to vyhodil a rychle utekl k tobě.. A úlevně si oddechl... ,,Fuuu...'' vydechl a musel se pozasmát... Porozhlédl se okolo, jako kdyby si chtěl zkontrolovat jestli to nikdo neviděl... |
| |
| Zvláštní .. Vždyť je krásná a okouzlující.. řekla jsem pobaveně a pak jsem pozorovala jak vyhazuje tu vizitku a vrací se. Dereku, víš že neni trestný vyhodit vizitku do koše ? zeptala jsem se nejistě když jsme viděla jak se snažil aby ho nikdo neviděl. Chci říct, neni to časovaná bomba ! řekla jsem pobaveně a zadívala jsem s emu do očí. Vem si ty ruce zpátky ! šup ! já je nechci ! Jsou tvoje ! začalo mi běhat hlavou a opět jsme se začala culit. |
| |
| ,,Krásná a okouzlující možná.. Ale nemá charakter..'' špitl ti Derek, ještě než šel vyhodit vizitku... ,,Ano, ale nesluší se to..'' pousmál se na tebe takovým ospravedlným pohledem, jako kdyby čekal, že za to bude spíš pokárán... Rozhlédl se okolo a oddechl si, když ho nikdo neviděl.. Znova se otočil k tobě a zeširoka se usmál... ,,Třeba tvojí vizitku bych nevyhodil... Tu bych si snad dal i do rámečku..'' řekl mile Derek a rozesmál se... Byl tak okouzlující a šarmatní... |
| |
| Vážně a jak se pozná když má holka charakter hm ? začala jsem ho pobaveně pošťuchovat. Pak jsem se rozesmálo. Základní rozdíl mezi mnou a Wendy... Já nemám vizitku. řekla jsem pobaveně a pak jsem dodala vážně. Pěstuju si tim charakter ! pozasmála jsem se a zadívala jsem se mu opět do očí. Odteď to bude můj koníček ! Koukat s emu do očí. Založím Klub lidí co se Derekovy koukají do očí. Tomu klubu se bude říkat klub lidí co se Derekovy koukají do očí. Zkratka KLCSDKDO ! Nemůžu ale ovlivnit to že jakmile jsme se mu začala dívat do očí jsem se začla tak nablblee uculovat. A s uculením zase přicházela touha trhat košili a šlo to znova a znova. |
| |
| Dereka sji rozesmála.... ,,Ale kdepak...'' smál se na tvou poznámku o charakteru... Každopádně sezarazil, když jsi se mu zadívala do očí a on se zadíval do tvých... ani nevíš jak se to stalo ale najednou tě něžně políbil na rty... Tebou proběhlo snad sto voltů a překvapení se proměnilo v neuvěřitelnou rozkoš.... Derekovi rty se od tvých vzdálili asi na milimetr a otevřel oči.. Potom se oddálil víc, aby tě viděl.. A hnedka mu spadl úsměv ze tváře.. Bylo to strašně rychlí... Odtáhl se trošku od tebe a hnedka začal lehce zmatkovat... Roztomile zmatkovat... ,,Ježiši promiň.. To jsem nechtěl, fakt.. Teda vlastně chtěl.. Ale neměl jsme to udělat.. Vím, že si teď budeš myslet něco špatnýho o mě, ale já.. Nevím jak se to tak... No víš já...'' začali mu docházet výmluvy a byl s nervy v koncích... Byl to prostě tvůj roztomilej slušňáček... ,,Ihned odejdu jestli chceš...'' nabídl řešení, které bral jako přijatelné k tomu hříchu, že tě políbil bez toho aby jsi ho mohla poznat.. Tak si to aspoň myslel on... |
| |
| Zarazila jsem se a zadívala jsem se mu do očí. S nablblým úsměvem jsem poslouchala jeho vysvětlení. Zakroutila jsem nad ním zasněně hlavou.. Naklonila jsem se k němu a vrátila mu něžný polibek při čemž jsem musela zavřít oči.. Teď ať spadne atomovka.. teď ! odtáhla jsem se od něj a zadívala jsem se mu váhavě do očí při čemž jsem se trochu nervozně kousla do rtu a pousmála se. |
| |
| Derek byl z toho trošku mimo... Díval se na tebe s těmi sladkými oči a za chvíli se začal šibalsky usmívat... Přitáhl se pomalu zase k tobě a chytil tě za ruce... Propletl si stebou prsty a druhou rukou tě hladil po paži a něžně tě políbil... Pak znova a znova... Něžné polibky na rty se za chvíli proměnili v líbání... Hladil ve vlasech a pot váři a krku... Uměl nádherně líbat... Byl to.. francouz... Zas tak nevinný nejspíš ne... Jen duší.... ,,Znamená to, že nemusím odejít..?'' pošeptal ti pobaveně když skončil jeho dlouhý polibek... |
| |
| Můžeš to zkusit. Ale já tě nepustim.. zašeptala jsem pobaveně a pohladila jsem ho prsty po hřbetě ruky. Zavřela jsem oči a přitáhla si ho znova do polibku a něžně jsem líbala jeho rty. Přičemž jsem mu jednou rukou zajela do vlasů. Freyo ty si nenapravitelná ... proběhlo mi hlavou a v polibku jsem se musela pousmát. |
| |
| Derek tě držel v pevném objetí a tiskl si tě k sobě... Najednou se z toho nevinného chlapečka stal tvůj ochránce... A ani nevíš jak... Najednou ti připadla silný a perfektní... Zvlášť, když tě začal hladit na zádech, to se tvému tělu obzvlášť líbilo... Líbali jste se a líbali... Tobě to po chvíli už přišlo ještě víc zajímavější, protože znáš zákony této zemi... Muži s knírkem nesmí líbat ženy na veřejnosti.. Nemá knírek, takže to bylo v cajku.. Ale víš, že se tam taky nesmíte nějak dlouho vocucávat na veřejnosti.. Teď ti to najednou přišlo absurdní... A ty, takový řádný občan, co dodržuje všechny předpis a zákony.. Njn.. Hold se musíš rozhodnout.. Poslední půl hodinka s Derekem u květináče.. Pak 5 hodin letadle do NY a nebo zákon! |
| |
| Na zákon kašlu.. Znám se že... Pohladila jsem Dereka po tváři.. Vlastně je to celkem smutný. Nemyslíš ? zašeptala jsem pobaveně a zadívala jsem se mu trochu nešťastně do očí. Oni mě nezatknou za podpálení miami ani za sprejerství, oni mě zatknou za líbání se na veřejnosti ! zasmála jsem se. a koutkem oka sjela okolí. A rovnou jsem koukla na hodinky. |
| |
| 30 minut do letu.... Derek se podivil a posumál se... ,,Proč myslíš...?'' usmíval se na tebe tím svým krásným úsměvem a chytil tě za ruku, kterou jsi ho hladila po tváři a políbil ti ručku an hřbet, tak něžně jak to jen dokázal.. To bylo najendou něhy... Celý život si o tebe ani pes neopře kolo a teď.. Takový hezoun a roztomilej miláček... |
| |
| Dva sirotci se potkají na letišti , poletí spolu do NY a už se nikdy neuvidí.. Pořád ti to nepřijde jako smutný příběh .. pousmála jsem se na něj a zadívala se mu trochu nešťastně do očí. přičemž jsem ho pohladila po tváři |
| |
| Derek se rozesmál a pohladil tě po tváři... ,,Jak to myslíš nikdy se neuviděj..? Ta tvoje osada je jen hodina letu od NY... Den jízdy autem... Ale.. Samozřejmě, když si to budeš přát...'' začal to brát i z tvé druhé strany.. Nejspíš nepočítal s tím, že se už neuvidíte... Je to velký optimista.. A připadá ti, že pro něj neexistuje slovo nemožné... Byl to zase tvůj nevinný a šarmantně ohleduplný Derek... |
| |
| Prej osada.. začala jsem se smát a dala jsem ruce kolek krku přičemž jsem nad ním neuvěřitelně zakroutila hlavou s úsměvem. Něžně jsem ho políbila. Nevadí ti že ho znáš jako chvíli že ne ? proběhlo mi hlavou a začala jsem se smát. Sem magor.. vypadlo ze mě a snažila jsme se nepropadnout záchvatu smíchu. |
| |
| Derek tě se zálibou a se sexy úsměvem pozoroval a pohladil tě po tváři... Líbilo se mu jak se směješ... Potom jen musel přikývnout... ,,Tak v tom případě jsme magor i já...'' a taky v sobě dusil smích.. Vydýchal to a políbil tě... 10 minut do odletu.. Přepážky se pomalu otevírají... Derek vyskočil an nohy a pomohl ti vstal nabídnutou rukou... Furt se na tebe culil a už tvou ruku nepustil.. Naopak jí furt hladil... ,,Než vlezeme do letadla... Můžem si vyměnit čísla?'' zeptal se roztomile Derek a uculi se na tebe.. V letadle nebudete moct používat telefony.. Tákže rychle vyměnit a zase k přepážce, kde už vás vítali letušky s lístkama... Nenápadně jste se posadili vedle sebe a doufali, že si toho nikdo nevšimne.. Měla jsi sedět v uličce a Derek u okna... Když ale viděl jaký slizký chlap si sedl vedle tebe přes uličku navrhl ti výměnu míst svým elegantním způsobem gentelmana... A tak nějak na tom trval... Letadlo za chvíli vzlétlo a Derek s nadšením sledoval obrazovku... Podíval se na tebe, jeslti se fakt bojíš létání... Jestli jo, tak by musel zasáhnout, že ano... |
| |
| Jistě že jsme si vyměnili čísla... Vešli jsme do letadla...Mamí vedle tohohle sedět nebudu.. vypadlo ze mě když jsem viděla toho slizouna ale Derek mě zachránil. Když jsem usedla na svoje místo zjistila sem že se fakt bojim letaní. Připoutala jsem se opřela jsem si hlavu o sedadlo a začla jsem zhluboka dýchat. |
| |
| PS: Tohle je trošku přehnaný, páč si chci zkrátit čas, než se vrátíš z vany.. :D Derek si tě prohlédl a pozasmál se.. Byl připoutaný, ale sedadla v letadle jsou hold sedadla v letadle a byli jste na těsno vedle sebe... Ale myslím, že vám to nevadilo... Derek ti sáhl na stehno a lehce tě hladil.. Měl svůj vášnivý pohled a rozhodl se tě rozptylovat.. A docela mu to šlo.. Zvlášť když tě nečekaně políbil na krk, a dlouho si hrál s tvým krkem, držel tě za ruce a hladil po stehně... Naklonil se blíž k tobě a začal tě líbat níž na krku.. Bylo to úžasné.. Při každém polibku tebou projel mráz a vlna vzrušení... Začala jsi zhluboka a zrychleně dýchat... Derek se škodolibě culil.. Ale jeho škodolibost byla tak roztomiloučká... Políbil tě na ušní lalůček a pak si vzal do parády tvá ústa... Líbal tě jako bůh.. Jako ďábel v jednom.. Jako.. Francouz... Ale věděla jsi, že tyhle polibky patří jenom tobě... Ani nevíš jak ale už dávno jste byli v příslušné výšce cca 12 000 metrů nad mořem a vaše letadlo kouzalo po obláčcích jako lehká kachnička... Derek se na tebe zazubil a začal se trošku červenat... Nejspíš mu to přišlo, že to až trošku přeháněl, přece jen to bylo za dobrými účely, rozptýlit tě.. Což se mu podařilo... Ale přece jen právě jsi měla za sebou muchlování s mužem, kterého znáš 3 hodiny... Tenhle fakt, vás oba držel trošku zpátky... Ale přece jen jsi v hloubi věděla, že kdyby ot byl rok, ihned by jste šly na záchodky v letadle a vášnivě se tam milovaly.. Začala sis to nevědomky představovat až jsi to musela vydejchat... Derek se díval ještě zamyšleně na televizku před vámi a kontroloval teploty a výšky.. Fascinovalo ho to... Vytáhl notýsek a tam měl data, časy a místa a teploty a výšky.. Vždy když někam letěl, tak si dělal poznámky.. Měl takové hobby... Zajímalo ho to... Derek se k tobě otočil a políbil tě... Teprve teď v letadle jste se vlastně dozvěděli, že tobě je 18 (myslím).. A jemu 22... Má vystudované Londýnské gymnázium, takže studoval v Anglii, a vysokou odložil, kvůli hledání své sestry... Věděl toho o tvé zemi víc jak ty.. Když jste letěli and nějakým jezerem, tak tě na něj upozornil, řekl ti o něm něco a pak pokračoval dál v líbání tvé maličkosti... Letěli jste nad pohořím, tak jsi se dozvěděla, lidový název, indiánský a officiální, také výšku a různé příhody a legendy co se k tomu místu vázaly... Najednou byla noc... A na tebe doléhal jak spánek, tak i bolest zad.. Derek ti namasíroval záda.. Byl šikovný... A potom ti zařídil deku a nabídl se ti jako postel.. Objal tě do náručí a přikryl hlavně tebe... Hladil tě ve vlasech a sám pomaloučku usínal.. Ale furt tka koukal po obrazovce Za chvíli jsi usnula... A zdál se ti sen.. Zvláštní sen... Byla jsi v něm šťastná... Šly jste po pláži v Miami spolu s Derekem... Drželi se za ruce a culili se na sebe.. Derek tě párkrát políbil, pohladil, pochválil ti páčo... Prostě krásná idilka.. A najednou proti vám stojí dívka.. Mladá a krásná dívka.. Bledá pleť dlouhé černé vlasy.. Tmavě hnědé oči.. Přesně jako Derek.. jsou si lehce podobní.. Ale tu dívku jsi neviděla jasně.. Byla rozostřená.. Jako kdyby tvůj mozek nevěděl jak vypadá... Nedokázala jsi na nic zaostřit.. Oproti derekovi, který byl jasný, ta dívka byla nejasná.. Najendou Tě Derek pustil a chytil se té dívenky... Usmívali se oba dva... A zničeho nic odešly.. Nechali tě tam... Začala sji panikařit.. Tak nějak intuitivně jsi věděla, že ty dva se hledaly.. Že se mají rádi.. Ale né rádi jako milenci. .Spíš jako sourozenci.. Začala jsi panikařit.. Tvé podvědomí se bojí, že tě opustí.. A to tě ničí... V tom jsi se probudila... Dvě hodiny do přistání.. 11 hodin v noci... Trochu jsi byla udýchaná a první myšlenka byla.. ,,Je tu Derek?'' Byla ale naprosto zbytečná... Ležela jsi totiž v jeho náruči a on spokojeně a sladce spinkal jako andělíček... Držel si tě a choulil se k tobě pod deku... Zaříznul to.. Nejspíš nevydržel čučet na televizor... Většina pasažérů tady spí... Je tu ticho a klid... |
| |
| Start proběhl naprosto bez problémů. Ba naopak ! Odteď ráda lítám letadlem. Pak jsem ale měla ten pošahanej sem probudila jsem se a měla jsem co dělat abych nezařvala něco ve smyslu "Smrt prasatům". Zkontrolovala jsem jestli je tu Derek a když jsem zjistila že tu stále je lehla jsem si na něj. Freyo.. Znáš ho pár hodin.. Chováš se dost paranoidně... Napomenula jsem sama sebe. Pak jsem se ale nad tím snem začala zamýšlet. Co když až najde svoji sestru tak na mě váážně zapomene. Je to možný, dokonce pravděpodobný. Nebo přihledání narazí na jinou holku. Spřízněnou duši. Taky je možný že tohle dělá s každou holkou kterou potká na letišti. Docela by mi to patřilo kdybych se takhle spálila. Koledovala jsem si o to. Opřela jsem se hlavou o okýnko a zírala jsem ven. Můj život nedává smysl. Nikde nedával a nikdy dávat nebude.. přivřela jsem oči a podívala jsem se na Dereka. Po nocích vyvádim vylomeniny a pak se zapletu s prvnim klukem kterýho potkám na letišti. Freyo Freyo kdyby tě teď viděl strejda.Ten by mě hned ze začátku to správné mnění.. |
| |
| Letěli jste dál a zbývala hodina do přistání v NY... Derek se probudil a protáhnul se v zádech... Chvíli se tka rozhlížel, jeslti se tu něco nezměnilo a pak se rozhodl že se ještě prozpí, ale u tvé maličkosti.. Takže se k tobě přitulil jak jen to šlo a doufal, že tě neprobudí... To nevěděl, že jsi už dávno vzhůru... Furt ale nespal.. Jen byl k tobě zachumlanej a hladil něžně prsty tvojí ruku... |
| |
| Zadívala jsem se na něj. Přitulila jsem se k němu a pohladila jsem ho po vlasech. Vim že tě znám chvíli, ale asi o tebe nechci přijít.Asi určitě... proběhlo mi hlavou a podvědomě jsem se usmála. Hladila jsem ho po vlasech a čekala jsem jestli znovu usne nebo ne. Hodina do NY. Pak další hodina do města který nezvládnu vyslovit. Zadívala jsem se na tabulku s výškami a nenápadně jsem sjela pohledem okolí. Hlavně toho slizkýho chlápkajestli se k nám moc netulí. |
| |
| Ten chlápek se netulí... Ale Derek se tulí.. A když zjistil, že jsi vzhůru, tak zvedl hlavu, aby se na tebe mohl dívat a sladce se usmál... Nechal se od tebe hladit a hladil tě po stehnech... ,,Nevadí ti, že jsem tě zalehl..?'' pošeptal ti Derek, protože podle bontonu by měl nechat tebe aby jsi ho zalehla.... Díval se ti ospinkaně ale roztomiloučce do očiček... |
| |
| Nevadí. Náhodou hezky hřeješ. něco jako soukromý topení.. pousmála jsem se a přitulila jsem si ho k sobě přičemž jsem se hlavou opřela o stěnu letadla a dívala se na něj. Napadlo mě že vypadá jako medvídekk když je takhle rozespalej. Malej plyšovej medvídek.. Roztomiloučkej... Aspoň už vim co si koupim k narozkám. PLyšového medvídka... Zkontrolovala jsem čas. Upřímě jsem doufala že přistání bu lepší než start. Jenže pak mě čekal ještě jeden start a to samotnou. |
| |
| Derek se k tobě tulil a po chvíli se taky podíval na hodiny... Nejspíš si přál, aby ten let byl delší... Přitáhl si tě k sobě a dlouze tě políbil... Držel tě v náručí a nechtěl tě pustit... Dával ti něžné polibky do vlasů a hladil tě po těle.. A za chvíli přišlo to čeho jste se tak hrozně báli... Ano... Přistání... Jakmile se probudilo letadlo a vy se připoutaly a začali jste klesat, tak tě Derek políbil a líbal tě do té doby, dokud jste nezastavili na ranveji... Vylezli jste z letadla a Derek tě doprovodil k tvé další přepážce.. Odlet byl zrovna teď... Takže tě chytil za ruce a přitiskl si tě k sobě... ,,Až dorazíš do Newrtonnu tak mi prosím napiš...'' šeptal ti do vlasů a líbal tě na hlavu... |
| |
| Jak se šlo na přistání tak se mi udělalo šoufl... Ne ze změny tlaku nebo tak ale z těch nervů ' Došli jsme přepážce a já se držela Dereka. Jen jsem přikývla a křečovitě zavřela. Freyo nechovej se jak malá ! napomenula jsem sama sebe. Podívala jsem se mu do očí a políbila jsem ho na rty. Hodně štěstí v hledání.. zašeptala jsem a nešťastně jsem si ho prohlídla jakobych si ho chtěla co nejvíc zapamatovat. Pak jsem vydechla a vyrazila jsem do letadla. Rozhodně nástup v MIami byl veselejší než tady. |
| |
| DErek tam stál dokud jsi mu nezmizela z očí a měla jsi i takový pocit, že stál dlouho v čekačke a díval se na tvé letadlo.. No.. Letadlo.. Hele co si budeme nalhávat... Už v té čekačce se ti to zdálo ivný.. Tohle bylo prosím pěkně malé letadílko pro dva piloty, jednu sestřičku a deset lidí... Ano.. Deset.. A letěli jste tam jen tři.. Jedna jeptiška, ty a nějaká tlustá slonovina, co se tvářila jako bílej indián... Sedačky byli obyčejné židle, přišroubované k podlaze... Pásy se zadrhávaly a okna byla špinavá, že jsi přes to nic neviděla.. Sem tam sis všimla jak se skrz hruď letadla prožírá rez... Každopádně ani sis to nestačila uvědomit a letadlo se pokoušelo vzlétnout.... První nastartování.. chcíplo to.. Druhé.. Chcíplo to.. Najendou se ozvalo... ,,Krám zasranej!!'' tupá rána... Ticho... Další startování cyhtlo to... Naštěstí... Jeptiška se pomodlila, chlap usnul a ty jsi tam zůstala sama v té kovové nestvůře... A ono se to rozjelo.. Posakovalo to nerovnoměrně na dráze než se to s námahou zvedlo k výšinám... Najednou jste letěli ve vzduchu... Všimla sis skrz špinavé okýnko, že se z jednoho motoru čoudí a chybí špička turburátoru... |
| |
| Tyvole ... proběhlo mi hlavou když sem si dotoho sedla. Tohle jako poletí ? řekla jsem nejistě. No jestli tam letí tohle tak to nechci vidět jak vypadá Newrton. Naštětí se přistání nejspíš ani nedožiju. Koukla jsem na jeptišku jak se modlí. Prosim vemte to rovnou jednou i za mě jo ? houkla jsem na ní a začla jsem sčítat andělíčky strážníčky. Pak jsem koukla jak se čadí z jednoho motoru. Hele takhle se z toho má kouřit ? Necgybí tomu náhodou něco ? ptala jsem se nejistě a dala jsem oči v sloup. Freyo, tohle bude nejdelší hodinka tvého života... |
| |
| Nikdo si tě ale v letadle nevšímal... Letužka si seděla u pilotů a ozýval se od nich hlasitý smích... No paárda... Takhle jsi zažila hodinu letu, která ti zkrátila život o 50 let... Nakonec přistání přišlo a bylo dosti nepohodlné.. Ale přišlo.. Bochnou o zem a znova vzlétnul a znovu řahnul o zem... No ty sis narazila kostrč... letadlo zastavilo a letuška s usměvem vítala návštěvníky v Newrtonnu... ,,Děkujeme že jste si vybrali naši leteckou společnost ,,Chcíplé vrány'' a doufáme, že se zase uvidíme.. Naviděnou...'' řekala vesele letuška.. Byla trošku podnapila.. Stejně jako piloti... Jeden chrápal a druhý usínal s láhví od Wisky... Slezly jste rovnou po schodech dolů.. Tvoje kufry vyhodili ven... Tohle prosím pěkěn.. Bylo tvé peklo... Ty sji nestála an letišti.. Tady byl jen dlouhý asfaltový nájezd a na konci malá stáj pro tuhle vránu... A všude okolo.. Lesy... tolik stromů sji nikdy v životě neviděla.. A za tebou se tyčili obrovké hory a jejich špičky byli zasněženy... Byl to monumentální pohled.. Ale pro tebe spíš smutný... Viděla jsi, že u kraje tohohle asfaltu stál velký džíp.. Aspoň trocha moderní civilizace... A o ten džíp se opíral muž.. Muž v policejní uniformě státu NY.... Ten muž vstal a šel směrem k tobě.. Byla jedna hodina v noci... Když došel k tobě pousmál se na tebe.. Až ti to vyrazilo dech.. Vypadal skoro stejně jako tvj otec... ,,Freyo? Tak konečně tě tady máme... Jsem Fredy, tvůj strýc. Doufám, že se brzo poznáme a budeme spolu vycházet...'' řekl mile a zazubil se na tebe... podali jste si ruku... ,,To sjou tvoje kufry? Pomůžu ti...'' vzal tvůj největší kufr a tašku... a počkal na tebe, až se sesbíráš a šly jste mlčky k džípu... Hned jsi poznala, že je hodnej, ale není moc dobrej na komunikaci... |
| |
| Hned jak jsem vylezla ven tak jsem spěšně mávla na letadlo jako díky za svůj život a pak mi spadla čelist. Tady-někdo bydlí ? kde ? čučela jsem s otevřenou hubou a pak jsem viděla jak jde ke mě ten chlap ale jeho slova jsem pobírala jen stěží a to sem byla ještě v šoku. Zmáhala jsem se jen na kýván hlavou. Pak jsem se zarazila a začala jsem si to srovnávat. Ne jen že budu bydlet ufízla ! Ještě na stromě v nějakym bungru ! A určitě si budu muset dlabat záchod v hlíně ! Tohle bude boj o přežití. Rozhodně už nejsem v Miami... vypadlo ze mě a donutila jsem se zavřít pusu. Jo díky.. řekla jsem spěšně když čapl můj kufr. Vzala jsem telefon a podle slibu napsala. "Podívala jsem se smrti do očí ale přistáli jsme. Možný sem měla tušit to nejhorší mě teprv čeká " poslala jsem to Derekovi a šla jsem oodane za Fredym. Kdyby jen věděl že mě ješrě před několika hodinami honili fízlové ulicema. |
| |
| Fredy se pozasmál... ,,Dobrý postřeh!'' pronesl pobaveně na tvou poznámku o Miami... Šly jste k džípu a Fredy na tebe mrkl a pozamsál se... ,,to ti myslím, nebude moct platný...'' pozamsál se a hodil ti kufry do zádu... Opřel se o své polcejní auto a furt se tak zvláštně usmíval... ,,Tady není signál... Jediný signál kde se dá chytnout, tak je nahoře u kostela... Ale to ještě uvidíš.. Teď nasedej..'' nasedl za volant a čekal až nastoupíš velde něj... Potom jste vyrazili an cestu.. Zajeli jste víc do lesa a najendou jste jeli po lesní cestě.. Skákalo to a drncalo.. Větve vm mlátili do skla a párkát vám přes cestu přeběhla srnka či kanec... Nakonec jste se dostali na ''asfaltovou'' cestu a jelo se docela v klidu... ,,Hmm.. Už bude čas na snídani... Myslím, že bychom měli po cestě zastavit na jídlo...'' na tvých hodinkách bylo 2 hodiny ranní... |
| |
| Vyjeveně jsem koukala kolem... Na jídlo ? Jsou dvě ráno ? řekla jsem nejistě a bála jsem se aby nevyběhl medvěd nebo tak. Já odtud uteču. Zpátky.. Kamkoliv.. Hlavně pryč odtud.. A ten kostel ? to je daleko ? já jen že.. no potřebuju to poslat co nejdřív. řekla jsem nejistě... Z tohohle všeho se mi akorát začínal stahovat žaludek. Doufám že tu nejezdí na koních. a že tu třeba mají něco jako sprchy... Záchod.. a že nebydlej v dřevěnech domečkách.. |
| |
| Fredy se na tobe pobaveně podíval.. ,,Ano.. 2 ráno Miamského času... Časová pásma ti nic neříkají..? U nás je už 6 ráno... Vidíš. .Už začíná svítat...'' řekl nadšeně Fredy... Každopádně.. V Miami je světlo už od 4 ráno.. A tady.. TAdy byla tma jako v prdeli! Taková tma nebyla v Miami nikdy... Ani když vypadl generátor elektriky a celé město muselo být na půl hodiny bez proudu.. To hrozila katastrofa.... Nic jsi neviděla... ,,A ten kostel.. Je to kousek od města... Asi půlhodnky chůze od domu... Neboj dostaneš se tam brzy...'' pozasmál se Fredy a dál se věnoval řízení... Za chvíli jste vyjeli z lesa.. Před tebou se rozprostilo údolí do pravidelného kruhu.. Jako dkyby sem spadl meteorit a nějake debil přišel a řekl si.. ,,Ano..! Zde postavím město! A bude se jmenovat.. Newrtonne!'' Opravdu město bylo v rovině, ale okolo něj se pomaloučku všechno zvedalo a obří hory je obklopovaly ze severu a jihu... Takže slunce je teď někde za těmi hory a snaží se je chudáček překlenout... Horský stín schoval celé městečko do tmy.. Ale pár světélek bylo vidět.. Třeba jedna hlavní silnici která se táhla prostředkem města... Domy byli daleko od sebe a uprostřed byl takový střed s vyššími budovy... Každá budova měla svou zahradu.. Míjeli jste louky s koňmi, s krávami a s ovcemi.. Ty zvířata jsi viděla jen v televizi... Dojeli jste dolů do ''města'' ,,Vítej v Newrtonu...'' řekl Fredy a pousmál se... Projel pár uličkami města a zaparkoval skoro na druhé straně města u kraje.. Takže z jedné strany les, z druhé hory, za sebou mini ''město'' a před sebou nehorázný krpál a nahoře kostelíček ve stádiu rozkladu.. A ta cestička se ještě klikatí tam a sem... Fredy vylezl z džípu a vynesl ti dovnitř kufry... Nebylo tak ták hrozný jak sis představovala... Byl to docela prostorný dům pro normálního člověka.. Ale ty jsi žila ve vile... tohle má jen dvě patra... A jednu koupelnu... Obývák, ložnici, kuchyň, předsíň, pracovnu a tvůj pokoj... Máto naštěstí střechu, která vypadá docela nově.. fasáda už tak čerství nádech neměla.. Ale nikde tu nebyli ploty.. Tak to většinou bývá v USA... A tenhle dům měl velkou zahradu, která splývala s hustým lesem... Z toho lesa jsi měla pocit, že je tmavší než tvoje skříň v Miami... |
| |
| Od doby co jsem viděla Newrton jsem se už ani neobtěžovala zavřít pusu. Tady žít nemůžu... pak jsem zhrůzou zjistila kde jen ten kostelíček. To jako každej den před spaním půjdu na procházku abych si poslala smsku ? Zakroutila jsem nevěřícně hlavou. Proč tu nejsou ploty ? řekla jsem nejistě když jsem vešla do domu a rozhlížela jsem se kolem jako malé vystrašené mláďátko pandy. Pak jsem šla hore omrknout svůj pokoj a vybalit věci. Jediné co mě teď drželo při živote byla představa signálu takže se tam vydám hned jak to bude možné. |
| |
| ,,K čemu? Newrtonne má asi 100 obyvatel a všichni se tu navzájem známe... A pokud by někdo vlezl na tvůj pozemek, můžeš ho s klidným svědomím odstřelit...'' vysvětlil ti strýc a vyvedl tě do druhého patra, kde jsi měla pokoj ty a vedle tvého byli ještě jedny zamčené dveře... Tvůj pokojíček byl... Malinký... Teda... Byl stejně velký jako tvoje bývalá šatna... U okna byla sice dvoulůžková postel, ale vypadala, že má za sebou válku o Středozem... Každopádně u stěny stál skříňoví komplet a vedle postele naproti skříním byl pracovní stůl s nástěnkou nad... Nástěnku.. Takové věci ty neznáš... Je to zastaralý.. Bal tu teplý koberec tmavě hědé barvy se staromodními znaky a tapety byli lehce vybledlé.. Měli taky nějaké květy, které se třískaly s těmi na koberci.. A byli světle růžové a od půlky bylo dřevo... Jedna lampička a jeden lustr... Když jsi otevřela skříň, tak jsi zjistila, že se sem nevejde ani polovina tvých věcí... Pak jsi tam měla dvě další menší skříničky a poličku na knížky... Pak se v rohu u okna vedle skříně krčilo jedno velké staré křeslo.. Sice by mohlo bt pohodlné, zvlášť, když má přes sebe přhozenou starou, nejspíš ručně pletenou deku.. A hádala jsi že autor tohoto výstavního kousku měl buďto oční vadu a nebo nultý smysl pro kombinaci barev... Také tam bylo topení... No.. K tomu se radší nebudeme vyjadřovat... Nad postelí jsi měla obraz srnky v lese.. A na ten obraz připnutý Lapač snů... Také nesmíme zapomenout.. Že tu je neskutečná zima... V Miami normální teplota ve stínu 35°C a tady? Při nejlepším 15°C... Povlečení bylo na posteli zelené, a peřiny tak tlusté a těžké, že jsi nechápala jak v tom můžou spát.. V Miami jste se přikrývali takovýma peříčkama jako prostěradlo a teď tohle... Fredy šel dělat snídani a nechal tě zabydlet.. Až se vybalíš máš jít na žrádlo a popovídáte si... |
| |
| Co je v těch zamčenejch dveřích ? vypadlo ze mě když jsem viděla tu tajemnou komnatu. Pak jsem se zaměřila na svůj pokoj. Já tu zmrznu bože. A kam dám svoje věci ? Na tomhle se jako spí ? A tohle je jako co ? No radši nechci vědět. Doufám že nebude nikomu vadit když to tu nějak...poupravim ! Sice tomuhle nepomůžou ani tři oříšky pro popelku ale až se dám do úprav tak prní co, že sundám ten obraz srnky ! Bylo mi z toho tak nějak...úzko.... Doufala jsem že když nic jinýho, tak že aspoň pokoj bude příjemná trucovna. Jak to tak vypadá tak dokud pokoj neupravim tak v něm nebudu víc než je nutné. Dá se tady vůbec jít někam ven ? Sou tu vůbec normální lidi ? A co se tu děje v noci ? Bože a ten signál ! Rychle jsem všechno naházela do pokoje s tim že si vybalim až po tom bo budu mít hafo času a hnala jsem dolu abych pak mohla nahoru ke kostelu. |
| |
| ,,Další pokoj pro návštěvy...'' odpověděl ti Fredy a seděl s kávou a s novinama.. Oni tady měli noviny... Ty jsi měla lívance... Při jídle ti vysvětlil Fredy další fakta... ,,Do školy začneš chodit od příštího týdne... Večerka je v devět večer a pokud budeš někam chtít jít s kamarádama, tak mi to musíš říct... Jsem taky neustále v práci jak vidíš... Takže budeš pomáhat s domácí prací.. Když jsme tu jen my dva... A do lesa sama nechoď...'' říkal a přitom neustále čuměl do novin.. Byl tu takový hrozný klid a ticho.. Nikdo tu nikam nespěchal... Fredy se napil kafe.. ,,A ještě něco... Kapesný tady nevedeme.. Pokud budeš chtít nějaké vlastní finance, začni si vydělávat...'' dodal jako třesničku na vrch... ,,A šetři teplou vodou ve sprše...'' další granátové jablko... |
| |
| Poslouchala jsem ho s nečitelným výrazem. Měla jsem stochutí vyskočit z okna a spáchat harakiry. Tak večerka jo ? Bezva.. A tady jsou jako kamarádi ? Na co peníze copak taj se dá něco koupit ? kapitulačně sem přikývla. Proč nesmim sama chodit do lesa ? řekla jsem klidně. Vím předem o dvou věcích které nedodržím ani kdybych chtěla. Večerka a chození do lesa. Tak strejdo to asi se mnou kamarád moc nebudeš.. Počkala jsem až si to vyslechnu. Můžu teď jít ? Chci říct, já fakt potřebuju nahoru k tomu...kostelíku ? řekla jsem nejistě protože ty rozvaliny při připomínali všechno jen ne kostel. |
| |
| Fredy se zase pomalu napil kávy a hrníček odložil... Začalo tě to srát, jak nikam nespěchal... ,,Protože tam je divoká zvěř a mohla by tě napadnout.. Máme tady docela dost medvědů Grizli...'' vysvětlil ti v klidu Fredy a zase upíjel.. Podíval se na hodiny.. Bylo tam 7 ráno... ,,Jasně můžeš... Ale radši se pořádně oblékni..'' poradil ti strýček jak si tě pobaveně prohlédl v tom tričku a kšandičkách... Ale ty moc teplý věci nemáš.. |
| |
| Jááásněě.. A to jako.. živý ? medvědy ? řekla jsem nejistě a zvedla jsem se. Tak díky.. řekla jsem trochu nervozně a šla jsem si vzít na sebe několik vrstev a vyrazila jsme ke kostelu. Aspoň ten kulturní šok rozchodim. Moje ulice. Moje milované ulice. Vždycky sem byla takový neřízený torrnádo ale teď sem byla taková umírající kytička. Chtělo s emi brečet. |
| |
| Ani když sis vzala několik vrstev tak to nepomohlo. .Za chvíli jsi byla mokrá.. To padala rosa... A navíc tu byla hustá mlha.. Neviděla jsi skoro an krok, ale víš, že po cestě nahoru je kostelíček... Boty ti promokly, a párkrát jsi šlápla do bahna, takže sis je perfektně zničila... Studený vítr ti profoukl ty tvoje vrstvy a zjistila jsi, že máš na těle části, které nejvíc trpí v chladu.. Krk, pas a prsty... Takové věci jsi zateplený neměla.. Proč? Nikdy ti zima nebyla... Když jsi absolvovala tůru po klikaté cestě nahoru, asi dvakrát jsi uklouzla na blátě a vyválela se v tom. .Když už jsi byla nahoře tak padla trochu mlha a ty jsi viděla před sebou městečko.. Podívala jsi se za sebe a zjistila, že kopec zdaleka nekončí... Byla jsi teprve v polovině... Když jsi teda konečně vyšlápla ten kopec, tak z kostela vycházeli staří babičky, dědečkové ale i mladší ročníky a z vesela si povídaly a dali se na cestu dolů... Všichni si tě prohlédly a jen kolem tebe prošly... Dolezla jsi tam úplně zničená.. A zjistila jsi, že sis zapomněla doma mobil.. Ale po hysterickém záchvatu jsi ho našla v zadní kapse.. V jedné ze tvých zadních kapes... Bylo už 12.. Šla jsi docela dlouho... |
| |
| Tohle mě zabije.... Pomyslela jsem si a vytáhla jsem mobil.. Tohle nebudu moct dělat furt. Možná tak jednou za týden... Já to vyřešim tak že Derekovi rovnou zavolám protože málo co se dá popsat smsce. Takže vyzvánim. Tak nějak jsem z toho měla ztísněný pocity. Bylo by lepší kdybych ho vůbec nepotkala. Jasně kdybych byla v Miami je to něco jiného. Skype, signál je to skoro nic.. Ale tady můžu poslat maximálně dopis po holubovi nebo vysílat kouřový signály. |
| |
| Za chvíli jsi uslyšela Derekův hlas v telefonu... ,,Haloo...?'' ten jeho roztomilí přízvuk tě vždycky posadil na prdel... Už při první hlásce jsi věděla, že ta tůra za to stála... Ale když jsi zjistila, že se jeho hlas zasekává a vyskakuje, tak ti došlo, že to tady s tím signálem asi nebude moct slavný... |
| |
| Už... už jsem tady... řekla jsem nejistě. Akorát tu neni signál takže pokud toužim po spojení s okolním světem tak je to celkem vejšlap a i taj to vypadává.. vydechla jsem.. Pocit úzkosti.. stahuje se mi krk... Tohle nepůjde.. |
| |
| ,,Nebooj, ty to zvládneš.. A když to tam vydržíš, tak tě za 14 dní přijedu navštívit...'' jeho věčně optimistický a nadšený hlas byl v tuhle chvíli tak vzdálený pro tebe, že se ti začalo nehorázně stýskat... ,,Teda pokud mi to tvůj strýček dovolí...'' dodal vesele Derek... Kolem tebe teďka procházeli mladší generace asi tvého věku.. A všimla sis, že někteří to berou druhou stranou.. Nechodí přes tu cestičku ale zahýbají za roh kostela.. Něco tam nejspíš bude... |
| |
| Dívala jsem se za mladšími generacemi. Nebudu se s nima bavit víc než je nutné ! Budu rády kdž přijedeš ale... trochu jsem se zasekla. Mám takovej pocit že tohle nemůže dopadnout zrovna slavně... řekla jsem a zadívala se ven. Já chci zpátky domu... |
| |
| ,,Neztrácej hlavu poklade... Ještě tam nejsi ani den a už to odsuzuješ...'' rozesmál se Derek... Konečně jsi viděla slunce na obloze.. Byla to jediná pozitivní správa.. Ale městečko bylo zahalené v mlze... Schovávalo se... Skoro by jsi řekla, že tohle se ani město nedá nazývat,, Ani Vesnice... To bude spíše spleť omylů... |
| |
| No právě... vydechla jsem a zadívala se na slunce. Budu muset jít. Než se dostanu zpátky tak na to padne zbytek dne. řekla jsem trochu nešťastně a zadívala se na svoje zničený boty. Tohle daleko předčilo všechny moje noční můry. Zakroutila jsem hlavou a udělala pár uklidňujících nádechů a výdechů. Jako by to snad mělo pomoct. |
| |
| ,,Dobře.. Pošly mi tvojí adresu, budeme si psát dopisy.. Už budu muset jít taky.. Zatím... '' uslyšela jsi v telefonu a hovor skončil... Když jsi se podívala na svoje boty, tak sji zjistila že máš zničené i všechno co jsis vzala na sebe.. Všechny ty drahé a značkové hardy.. Prostě na maděru... A nejvíc na světě tě sralo to ticho.. Protože tím pádem, jsi svoje myšlenky slišela milionkrát hlasitěji... ,,Ehmmm... Ahoj... Můžu si přisednout?'' ozvalo se stydlivím hláskem za tebou.. Když jsi se otočila, viděla jsi tam drobnou dívenku.. Byla úplně bledá a měla dlouhé blonďaté až skoro bílé vlasy... Obočí se jí také ztrácelo.. Ale k tomu hezký zelený oči.. Byla jak panenka s plnými rudými rty.. Vlasy měla splihlé a lehce vlnité.. Jasně přírodní.. Žádný kondicionér... Na sobě měla staré světlé kalhoty a vysoké jezdecké boty.. Potom rolák vybledlé červené barvy a na tom měla tlustou vestu... NA rukách rukavice.. Všechno vypadalo 10 let starý, často používaný a teplí... |
| |
| Ahoj... zašeptala jsem a típla to... A pošlu mu tu adresu. Hned... A počkám jestli mi o on pošle svojí , nebo to uvidim až na dopisu. Pak jsem se otočila a koukla na holku. Jo jasně.. řekla jsem ledabile a nešťastně se zadívala na svoje hadříky a boty. TO je v prdeli...Moje hadříky.. Opět mě přemáhala úzkost... Zadívala jsem se na tu tichou krajinu.. Ještě že mám s sebou mp3. |
| |
| Za chvíli ti přišla i sms s jeho adresou.. V tom názvu čísila moderní technologie NY.. Né jako tenhle zaadákov... Dívenka si k tobě přisedla a culila se jako sluníčko... ,,Já jsem Torra, ty nejspíš budeš Freya, že ano? Tvůj strýček o tobě hodně mluvil.. Těšil se na tebe...'' navazovala kontakty drobňoučká dívka asi tvého věku... Rozhlédla se po tobě... ,,Není škoda nosit tak pěkné věci na túry ke kostelu? Nechceš pučit něco teplého? Máme toho doma hodně.. Mamka je švadlena...'' zazubila se na tebe milá Torra |
| |
| Přikývla jsem na její jméno. To sem já... usmála jsem se.. Jo to by bylo fajn. Jaksi sem se asi nevybavila dobře do... do divočiny. usmála jsem se naní a pozorně jsem si ji prohlédla. Torro ? Dá se tu někde najít práce ? řekla jsem nejistě . Bo budu potřebovat peníze na dopisy, známky atd. Vždyť víš. |
| |
| Torra se rozesmála. .Ale měla tichý a nenápadný smích.. Jako by se za něj styděla... ,,Tak jo..! Pojeď k nám an oběd! Mamka je výborná kuchařka!'' vyskočila bílovlasá dívenka an nohy nadšeně a skotačila okolo tebe a culila se strašně roztomile.. ,,Divočina.. To zní hezky... Pro dívku z města to tady musí být jako peklo an zemi že?'' culila se jako sluníčko... A zapřemýšlela nad prací... ,,Noo.. Můžeš se zeptat u Černého poníka... To je noční bar kousek od středu... A potom ještě můžeš skusit stáje pana Chila.. Ten bere pomocníky na kydání hnoje vždy..'' uculila se na tebe Torra... |
| |
| Bože já nemůžu ke koním .. Mám z nich hrůzu.. Ale ten bar okouknu.. Přikývla jsem.. Pak jsem ji zkoukla. Si celkem fajn.. pousmála jsem se na ní a pak jsem se nadechla. Torro ? Mám dotaz.. Je tu někdo ještě v našem věku ? Sou tu třeba nějaký kluci ? Děje se tu někdy něco ? zkoušela jsem to nejistě. S její přítomností se tenhle detoxikační pobyt stal o malý zlomek procenta příjemnějším a snesitelnějšíém. |
| |
| ,,Opravdu..? Noo.. Dobře.. Ale dneska to ještě zvládneš že jo..'' dodala a nic víc neříkala... Ale šly jste za ten kostelík.. A tma jsi viděla že tam je dlouhý klacek a na něm jsou přivázaní dva koně.. A k jednomu osedlanému si Torra stoupla... ,,Tohle je Truhlík.. Odvezu nás k nám a pak tě vezmu domů..'' zazubila se an tebe jako sluníčko... ,,A je tu docela dost lidí našem věku... Je tady Jakub, Marek, Filip, George, Bill, John, Reginald a Chuck... To sjou kluci co chodí s námi na školu.. Jinak tu budou i další.. Ale to jsou asi všichni...'' tolik kluků by u vás doma nezaplnilo ani jedny záchodky... |
| |
| Vydechla jsem .. Já nevim jestli to na tom zvládnu. Chci říct.. Nikdy jsem na koni nejela... Ale dobře, teď to přežiju ale že bych jim musela kydat hnůj nebo tak.. pokrčila jsem rameny a přistoupila jsem ke koňovi a pohladila ho po čumáku. Pak jsem na ní koukla jestli teda pojedem. Aspoň že tu je někdo mího věku ! Ale bude lepší se s tu nebavit s nikym víc než je nutno. Torru beru, ta je osvoboditel. Ale od ostatních vrstevníků si budu držet jistý odstup. |
| |
| ,,Vidíš.. Líbíš se mu...'' smála se křehká dívenka.. Připomínala ti Dereka.. Tou nevinností... Truhlík byl docela tlustý a nižší hnědý kůň, který ypadal, že je dosti líný... Torra vyskočila do sedla a podala ti ruku.. Pomohla se ti vyhoupnout za ní... ,,Drž se mě...'' řekla Torra a otočila Truhlíka směrem k lesu.. A rozjela se po jiné straně kopce dolů.. Do lesa to nebylo tak prudké a byla tu vyježděná cestička.. Nejspíš to tu používali často... Truhlík jel klidně takovým svým ležérním klusem. .Chvíli krokem a zase klusem... Torra musela dbát an to, aby nebyl moc utahanej.. Ještě by mohl dostat infarkt.. Torra říká, že to je už důchodce... Vyjeli jste z lesa přímo do městečka.. Torra ti popisovala každý dům a řekla ti zhruba něco málo o lidech který tam žijou.. Fakt tu znala každého... Za chvíli jste dorazili k dlouhé ohradě a na jejím konci stál opuštěný dům... D"m se stodolou.. Takový statek.. A tam Bydlela.. Ustájili jste koně mezi ostatní a Torra tě táhla dovnitř.. Jakmile jsi tam vlezla bouchla tě do nosu překrásná vůně.. Vůně česnečky.. Měla si strašný hlad, tak by sji snědla cokoliv... Torra tě protáhla nenápadně do svého pokoje.. Byl útulný.. Ale taky malí... ,,Myslím, že othle by ti bylo...'' dala ti pár pletených svetrů (připomínající svetry tvého otce na ryby..) a nějaké džíny.. Taky tlusté fusekle a donutila tě se převléknout.. Tvoje špinavé hadry jste dali do pytle.. A teď jsi se cítila fajn.. Kalhoty ti byli a svetr byl neuvěřitelně teplý a těžky.. A sahal ti až ke kolenům.. Byl strašně barevný... A teplý fusekle, taky pletený až do půli lýtek... Torra čučela do skříně a házela ti nějaké věci, které jí nebyli... |
| |
| Nejistě jsem pozorovala všechno to oblečení. Em ..díky.. ale, ty to fakt nepotřebuješ ? zeptala jsem se nejistě. Prosím ... ať se projeví můj dar že mi sluší všechno.. trochu jsem se modlila ale tak hlavně že to bylo teplý. Teda, tady v tom "městě" bylo hlavní že je to teplý. Torro ? Děje se tu někd y něco ? Chci říct.. Chodíte někdy ven jako prostě s nějakou partou nebo tak ? řekla jsem nejistě. Je mi jasný že tu nesprejujou bo tu něni pořádně co sprejovat. A něco tu zapálit, to by spíš chyt ten les než tahle víska. |
| |
| ,,Nepotřebuji.. Mamka se někdy sekne a uplete mi něco většího...'' pozasmála se Torra... A pak se zamyslela... ,,Ale jo.. Někdy se dohodneme a všichni třeba jdeme do lesa na piknik.. Nebo rybařit.. A někdy dokonce si i zajdeme do baru... Ale to jen někdy.. Když je třeba co oslavovat..'' uculila se jako sluníčko... |
| |
| Na ryby ? Na piknik ? Někdy do baru ? opakovala jsem nejistě a chvíli jsem ji tak pozorovala. No asi mi bude trvat než si na to všechno zvyknu. Vydechla jsem a přemýšlela nad tím barem. Práce tam by mohla být fajn. Alespoň něco málo z nočního života. Ukážeš mi pak kde je ten bar ? Abych se poptala na tu práci.. zamrkala jsem na ní řasama a usmála se. |
| |
| ,,Neboj zvykneš si! Pomůžu ti!'' řekla nadšeně a culila se jako sluníčko... ,,No jasně.. Až pojedeme k tobě domů, tak to vezmu okolo něj... Je kousek od tut...'' zaculila se na tebe.. Však v tomhle městečku je snad všechno kousek od tut ne..? V tom do pokoje vlezla korpulentní ale elegantní dáma... Usmívala se jako sluníčko.. ,,Tor prosím tě.. Skočíš pak zavřít slepice...'' vybafla dáma na Torr a ta nadšeně přikývla.. Dáma si všimla i tebe.. Rozzářila se jako měsíček... ,,Ale vždyť to je naše Freya! Pojď ke mě zlatíčko!'' skočila po tobě a objala tě silným medvědím stiskem... ,,Freyo.. To ej moje mamka... skočím na ty slepice.. Freya tu zůstane na oběd ano mamí..?'' culila se Torra a vyběhla ven... ,,No jistě že! Určitě máš hlad.. Pojď.. Nandám ti plný talíř!'' čapla tě a vedla tě dolů do kuchyně.. TAyd to vypadalo moc pěkě. .Bylo vidět, že tu vládne ženská ruka.. Všechno bylo ze dřeva... Moc pěkný.. Dokonce tu měli i moderní krb... ,,Říkej mi teto Rose prosím tě...'' uculila se na tebe a pohladila t ě po vlasech když tě usaidla k dřevěnému stolu... Začala nalévat z plotny... ,,Musí to být pro tebe hrozné viď? Takový šok.. Neboj já vím o čem mluvím.. Taky pocházím z velkoměsta.. A přímo z Las Vegas...'' smála se teta Rose a dala před tebe plný talíř česnečky.. Sedla si vedle tebe a culila se... |
| |
| Od doby co dveře rozrazila ta žena až po usednutí za stůl jsem měla splývající myšlenky které sem pobírala jen stěží. Spěšně jsem poděkovala Torr a už mě táhla paní dolu. Teto Rose ? Taj bude každej teta a strejda jako v těch filmech o venkově ne ? A pak vyběhne magor s motorovou pilou ! Em díky.. řekla jsem nejistě a pousmála se na ní. No.. Je to.. rozdíl... Ale třeba až si to trochu oťukám .. řekla jsem nejistě. Moc jsem tomu sama nevěřila ale přece ji nebudu vyprávět že si připadám jako v koncentráku. Jaktože každej ví kdo sem hned jak mě uvidí ? vypadlo ze mě po chvíli během jídla. |
| |
| Rose se rozesmála... ,,Protože jsi jediná kterou neznají... Tak je hendka napadne.. ''Ááá to bude Fredyho neteř, co měla přijet!'' tady se ví o všech všechno má drahá.. Ale jen ve vší počestnosti..'' zazubila se na tebe Rose... ,,Kdyby jsi něco chtěla upléct, tak řekni a já se do toho vrhnu je to takový můj koníček...'' radovala se Rose... Opřela se pohodlně v židli a zasnila se... ,,Joo.. Já taky nevěděla do čeho jdu.. V Las Vegas jsme potkala svého budoucího manžela a zamilovali se.. A rovnou jsme se i vzaly.. Byl to šok, když mě sem přivezl.. První měsíc jsem přemýšlela o rozvodu a že uteču ze států..'' smála se Rose... |
| |
| No... je to trochu náročnější... podotkla jsem a pousmála se na ní. Ale zvykla jste si ne ? usmála jsem se na ní a pak se zhluboka vydechla. Když jste si tu už zvykla... Vrátila by jste se zpátky do LA ? Chci říct, jestli teď když to můžete s odstupem času zhodnotit, co je lepší. LA nebo tohle.. řekla jsem to trochu nejistě protože já prozatím vím že MIami forever ! :D |
| |
| Rose se ani nemusela zamýšlet a hned se rozesmála... ,,SAmozřejmě, že bych zůstala tady.. Je tu klid.. Člověk nežije ve věčným stresu a má pak plnohodnotnější život.. Ten městský živto člověka ubíhal. .ale to jsem si uvědomila až po nějakém tom roku tady... Je tu krásný klid.. Čas jako by se tu zastavil.. A hlavně tu mám rodinu a přátelé.. Nic víc nepotřebuji...'' řekla mile Rose a to už sem vběhla Torra a zasedla vedle tebe.. Rose nabrala i jí a pak přišle i starší muž ze stáje.. Šel se umýt a sedl si k vám.. Všichni jste jedly a kecaly.. Hlavně o tobě... Její otec byl prima člověk.. S Rose se milovaly i po tolika letech.. Furt na sebe házely sexuální narážky a pusinkovali se... Toře to přišlo odporný a protáčela nad nimi furt očima... Její táta byla veselá kopa.. Furt vyprávěl historky a příhody atd... Když jste dojedly, tak jste šly zase do stájí.. M2la jsi plný baťoh věcí a k otmu ještě čerstvě napečené buchty... Torra si vzala Truhlíka a osedlala ho.. Zase nasedla a vyjeli jste... ,,Tak co říkáš na mojí rodinku?'' pozasmála se Torra a jeli jste dál od statku zpátky do městečka... |
| |
| Vyhlížela jsem po cestě kde bude ten bar. Její rodiče jsou fakt fajn.... Jo. vypadáte, šťastně... pousmála jsem se a rozhlížela se kolem. třeba uvidim další lidi. Toužila jsem vidět indiána. Nebo domorodce. Nebo aspoň indiánskou babičku. A to mě bude ještě čekat úprava pokoje. Kde je tu vůbec pošta ? Nebo něco kudy můžu poslat dopis případně... řekla jsem klidně |
| |
| ,,Poštu najdeš vedle naší školy.. Na sever deset minut chůze od středu města... podívej!'' zastavila Torra a ukázala na takovej barák... Měl před sebou parkoviště.. Mělo to jedno patro a bylo to podlouhlí.. V oknách tmavé záclovi ale červené světlo prosakovalo lehce ven... Nad dveřmi stál světelný nápis... ,,Spící Medvěd'' Bylo tu.. Ticho... ,,Tak to je náš noční bar.. Prďácký co?'' culila se torra... |
| |
| Sjížděla jsem pohledem bar.. A můžem teď dovnitř ? Chci říct, abych se zeptala na tu práci.. Má to spoustu důvodů. Chci posílat dopisy a předpokládám že známky něco stojí, potom mám slabost pro noční život a nakonec.. Aspoň se nebudu nudit. ... No třeba pak i spíš poznám zdejší obyvatele.. přemýšlela jsem nahlas a uculila se na Torru. |
| |
| ,,No jasně... Zaparkujeme a půjdeme dovnitř..'' zazubila se Torra a zajela s Truhlíkem na parkoviště.. Slezly jste pracně z koně a přivázali ho tam.. Nebylo to na něm zas tak špatný.. Byl to takový líný klidný koníček... Torra tě zavedla dovnitř.. Místnost byla lehce v šeru.. Lidé tu kouří hlavně tabáky... Byli tu hlavně kulaté stoly a po levici stál delší bar.. Za barem stál mohutný a starší chlap... Torra přišla až k němu a usmíval ase... ,,Dobrý den pane Trephole.. Tohle je Freya.. Neteř serženta Freda...'' představila vás a pošťouchla tě, ať se ho zeptáš... Trephole si tě prohlédl a pousmál se... ,,Vítej v Newrtonnu.. V největší prdeli světa..'' pronesl to s vážností a pozasmál se... |
| |
| Zaparkujem ? proběhlo mi hlavou nejistě a vlezli jsme do báru. Tak od tohohle frajera bych facku dostat nechtěla.. Proběhlo mi hlavou při pohledu na hromotluka a nevině jsem se usmála. Díky. Vlastně se vás du poptat na práci. Jestli bych tu mohla pracovat... řekla jsem klidně a nasadila úsměv číslo 4. řekni jo, řekni jo, řekni jo..... |
| |
| Hostinský se zamyslel.. Porozhlédl se všude kolem sebe a pousmál se... ,,Já myslím, že by to šlo.. Dostala by jsi na starost tenhle bar.. Dokonce by jsi sem mohla i vnést nějaké nové drinky z toho okolního světa, kterýho znáš... Byla by jsi tu ale i za servírku.. To víš, do teď jsme to všechno dělal sám...'' zasmál se A natočil další pívo... Všimla sis že na druhé straně to vypadá moderněji zařízen.. Je tam neonové světlo a půlenou zdí je oddělen takový dýchánek.. Jsou tam nějací mladí lidé... ,,Výborně!!'' nadskočila nadšeně Torra... |
| |
| To je úůplná bomba. Za barem se mi bude líbit a jako servírka se aspoň i trochu projdu ! řekla jsem nadšeně. A od kdy do kdy budu dělat ? Noční hodiny vůbec nevaděj, jsem zvyklá bejt přez nco vzhůru a u vyších mocí to zařídím.. Usmála jsem se. Vyšší mocí jsem myslela strýčka. Upřímě jsem doufala že mi to dovolí vzájmu adaptace na nové prostředí. A po očku jsem jukla na ty mladé lidi. |
| |
| Hospoda odložil půllitry a usmíval se na tebe... ,,Nejspíš budeš mít školu... Takže přes týden tě tu chci mít pondělí, středa.. To budeš mít od 19:00 do 2 v noci.. A pátek sobota budeš mít od 20:00 do 5:00.. Budeš dostávat 2 dolary na hodinu.. Bereš..?'' nabídl ti ruku hostinský... PS: 2 dolary je 50,- .. Takže za jednu noc přes týden máš vyděláno asi 350,- |
| |
| Nemůžu se dočkat.. řekla jsem a stiskla mu s vděčností ruku. Tohle bylo to co sem potřebovala. Bude to něco jako můj útěk. Moc díky.. zasmála jsem se pak jsem se s ním rozloučila a táhla jsem Torru ven. A rovnou za strýčkem abych zažádala o povolení. Freyo ! Co se to s tebou děje ? Ty jdeš někoho prosit aby si mohla večer do baru ? Jak hluboko si klesla ! Buď ticho , taky by mě mohla zamknout v pokoji a můžu se rozloučit s malinkou nadějí na normální život " |
| |
| Mladí lidé v rohu byli docela tiší ale při odchodu jsi od nich slyšela nějaký smích... Když jste vylezly Torra tě odvezla domů.. Popřála ti dobrou noc a zase odjela pryč.. Bylo 6 večer a už byla tma.. To je taky divný.. Když jsi přišla dovnitř, nikdo tam nebyl.. Strýc nejpíš pracuje... |
| |
| Dobře... Tak zatímco není doma tak zjistím co je dneska za den. Udělám domácí práce jak jsem slíbila, a půjdu do pokoje zařídit úpravy. Prvně sundám obraz se srnkou. Rozhodně až si našetřím si budu muset koupit jiný tapety a podobně jestli tu mám setrvávat. A Kouknu jestli nemám nějaký plakáty v kufru kterejma bych aspoň trochu zakryla stěnu aby to vypadalo jako v holčičím pokoji. A vybalim si věi a trochu to tu zabydlim... A až dodělám všechny ty práce a úpravy pokoje tak se umyju a tak. A budu čekat až přijede strýček abych ho mohla požádat o svolení k práci. |
| |
| V kufru máš to co sis zabalila.. Jestli sis zabalila plakáty tak je tam máš.. :D Pokoj se ti docela vydařil a dneska je středa... Každopádně při uklízení pokoje ti na nohu spadla kniha.. Byla tlustá a dost stará a hoodně zaprášená.. Měla tmavě červenou vazbu z kůže a měla na sobě obyčejnou okoženou přesku.. Muzijní kousek čéče... Dvakrát jsi prskla, páč ten prach bylo něco.. Spadlo to z té poličky na knihy.. Pár knid tam bylo, ale tahle byla najtlustčí, nejstarší a nejšpinavější.. V kůži byl vyryt nějaký ornament, ale nikdy jsi ho neviděla.. Vypadal jako dva kalichy na sobě postavené a mezi nimi malí had... Každopádně jsi uslyšela jak před domem zaparkovalo auto a dovnitř přichází strýc... Bylo krátce po půlnoci... |
| |
| Ty vole ! Království za prachovku ! Dobře. Takže jsem strčila knížku na poličku s tim že aspoň budu mít co studovat až to vyřeším. Pak jsem nastražila slechy... Auto ! Hnala jsem se do obýváku. Dobrý večír.. řekla jsem klidně a nasadila neviditelný úsměv. Potřebovala bych se na něco zeptat.. usmála jsem se a pokusila se tvářit jako andílek. Chci říct... že , jsem si našla práci.. JE to v baru. Přez výkendy bych pracovala do 5ti a přez tejden pondělí a středa do 2. A tak se chci zeptat jestli to nevadí.. Když mám tu...večerku ? mluvila jsem klidně a měla důvěryhodný úsměv jako pojišťovací agent ! |
| |
| První co Fredy udělal bylo, že se lekl.. Skoro zapomněl, že jsi vlastně tady taky... Byl utahaný jak pes tak tě jedním uchem poslouchal a při tom si sundaval boty a bundu.. Přešel k obýváku a majznul s sbeou na gauč.. Zapnul televizi a otočil se na tebe... ,,Samozřejmě, že můžeš.. Jsem rád, že jsi se tu tak rychle rozkoukala.. Slyšel jsem, že jsi byla na obědě u Klementovích...'' pousmál se mile strýček... |
| |
| Úplně jsem nadskočila když jsem zjistila že to prošlo. Jo to jo. Jsou vlastně moc fajn. Torra je jediná mího věku koho sem tu zatim potkala ale je dobrá.. Vlastně všichni věděli kdo sem hned jak mě viděli.. pozasmála jsem se. Ehm.. jo tak díky... půjdu do pokoje.. usmála jsme se a vyběhla jsme nahoru. Zavřela jsem se tam a promnula si ďábelsky ruce... Už jsem plánovala jak udělám nápojový meníčko s drinkama který sem znala (a že sem jich musela znát dost když jsem s otcem vymetala bary) a oni je tu neznají. Rozsvítila jsem jen malou lampičku, šáhla jsme pro tu červenou velkou knížku, vzala ji na stůl a začla sem jí študovat. Co to jako je. |
| |
| Fredy už se zmohl jen na přikyvování a popřání dobrou noc... Když jsi došla do pokoje dala se do tebe zase zima.. Topení sice hřálo, ale už byla tma a ta těžká tlustá deka se nabízela jako dobré řešení... Vzala sis před sebe tu knížku, jenže jak se zdála jednoduše převázaná přezkou, tak zas tak jednoduše to nešlo.. Ta přezka nechtěla povolit.. Opravdu nic nepomáhalo.. Takže tu knihu nejspíš neotevřeš... Bylo kolem 1 v noci a tobě byla jak zima, tak se ti chtělo spát... |
| |
| Vole co tam je ? Pravda o oblasti 51 že je to tak zapečetěný ? vrhla jsem na knížku nesnášenlivý výraz, pak jsem ji hodila na poličku a zalezla jsem do peřin. Tak jsem se pod ní zašpuntovala aby nebyl nikde ani malý otvůrek pro chladný vzdoušek. Bála jsem se vystrčit i čumáček do tý zimy. S každým pohybem z venku jsem se bála že pod oknem běžej tučňáci. Ráno se vzbudim a bude vedle mě lední medvěd.. zažbrblala jsem tiše. Dobrou Freyo.. řekla jsem v duchu sama sobě a zavřela jsem oči. |
| |
| Peřina byla strašně těžká, ale bylo pod ní teplo... Za chvíli jsi usnula... Ani né za pár hodin tě probudil strýc bouchající na dveře... ,,Vstávat Freyo.. Snídaně...'' ozvalo se za dveřmi... Když jsi se podívala na budík, tak tam bylo 7:00.. Nikdy jsi tak brzo nevstávala.. Ani do školy ne... |
| |
| Sním , či bdím ? vypadlo ze mě a zamžourala jsem do pokoje. Ježiš marja von to nebyl sen ! vykulila jsem oči a sjížděla pohledem okolí. jo už du... zavrávorala jsem. Vstala jsem a pomalu jsem se krokem tučňáků rozešla dolu. Rozespale samozdřejmě. Sním snídani, pak to tam rovnou sklidím když strejda vařil. A pak ! pak se půjdu umýt učesat a tak protože se půjdu oblíct a vyrazím ven abych prošla městečko a omrkla to tu. Třeba najdu něco.. něco... pozitivního...obdivuhodného... nebo prostě něco. Třeba musim jen to probuzení rozchodit. Ale těšila jsem se na pátek až půjdu do baru. |
| |
| Strýček udělal topinky... Snažil se to ano.. Ale moc poživatelný to nebylo... Když jsi odcházela, tak an tebe ještě houkl... ,,Z práce se vrátím okolo 1.. Buď prosím doma..'' zvolal a oblékal se do uniformy... Myslím tím 1 odpoledne samozřejmě... Když sji šla venku, tak samozřejmě byla mlha jak prase.. Sice se něco dalo vidět, ale i tak.. Na to, jak město vypadalo rovný, tak jdeš furt buď dolů nebo nahoru.. Má zvláštní vlnky.. Domy daleko od sebe a většinou ještě schovaný za stromy... Venku bylo docela hodně lidí.. Všichni se zdravili navzájem a všichni se znali... Až jsi došla ke své škole.. Spalda ti čelist.. Byla to malá obdelníková krabice v oprýskané hnědé barvě.. PArkoviště před tím bylo obklopeno stromy a za školou byl les.. Škola byla na kraji dost an kopci.. A v někteřých oknech se svítilo a mohla jsi tam vidět i pohyb... všichni se učili... Co tě tady ale překvapilo, byli tři auta vedle sebe.. Byli jako by sem nepatřili.. Byli to luxusní a drahá auta... Takové měl sotva i nějaký Miamčan... |
| |
| Asi si balíci pořídili makety na auta. Že by ? zkoukla jsem to zvednutým obočím a nečině přihlížela na školu. To je strašný. Zakroutila jsem hlavou. Ne sem nemůžu chodit... No co... Přez den to tu zaspím a budu se chodit odreagovat do baru.. vydechla jsem a zadívala se do oken. Proč mám být vůbec v jednu doma ? No co.. Tak budu v jednu doma. Každopádně jsem přemýšlela už co si na sebe hodím o výkendu do práce a na první den školy. Přeci jenom, to v bláte nikde nepolezu po stromech ani tak takže bych si mohla vzít i méně teplé věci ale o to hezčí. Zamířila jsem dál do města a kličkovala uličkami. Když jsem si to tu tak prošla abych zhruba viděla kde co tak jsem zamířila zpátky domu. Poklidil a půjdu se pokusit ještě o tu červenou knížku. Jestli to nepůjde tak budu trucovat na schodech dokud nepřijde strejda abych věděla co po mě chtěl. |
| |
| Kolem jedné hodiny zaparkoval tvůj strýček před domem... A za ním zaparkovalo další auto.. Knížka se neotevřela, dům je uklizený a venku slyšíš veselý rozhovor... Fredy s nějakým dalším chlápkem se tam vesele baví.. Z okna jsi viděla, jak se Fredy opírá o svého džípa policejního a vedle něj stojí řidič staršího auta s oprýskaným lakem a novými pneumatiky.. Jako kdyby to někdo vytáhl ze škarpy... Strýček an tebe ukázal aby sji šla za nimi. .Všimla sis taky že na místě spolujezdce seděl nějaký mladý fešáček... Vylezl z auta, úsměv od ucha k uchu a šel k strýčkovi. .tAky se s ním bavili vesele.. Měl pěknou figuru světle hnědé vlasy a světlejší pleť.. |
| |
| Ježiš nájezd osadníků ! Vyvěste bílé prapory ! Vysuňte děla ! Běhalo mi hlavou když jsem pomalu scházela schody dolu. Dávala jsem si na čas. Přemýšlela jsem jestli bych si neměla vyřezat luk a oštěp. Otevřela jsem dveře a usmála se na strýčka. Došla jsem až k nim. Dobrý den.. pozdravila jsem klidně abych nenasrala strýčka a koukla na ty dva neznámé a nechápavě jsem se podívala na strýčka. Pořádáš párty ?: |
| |
| ,,Ááá Freyo.. Tohle je můj přítel Georg a jeho syn Math... A tohle je pro tebe...'' ukázal nadšeně an tu pojízdnou krabici a všichni tři vypadali nadšeně... Ano.. Bylo to.. Sice to jezdilo.. Ale vypadalo to jako krabice na sto let starý boty... A navíc strýček měl radost... Dal ti autíčko... To ej ale hodnej že..? Všichni se tak usmívali, jak svatí... Strýček pak pozval George dovnitř na pivo k fotbálku.. A Math tam zůstal jako na seznamování... ,,Čau Freyo... Tak ty jsi z Miami?'' pozeptal se přátelsky... |
| |
| Wow.. to.. jako pro mě ? řekla jsem nejistě... Projev nadšení ! Dělej ! Páni díky... usmála jsme se na strejdu. Pak začal mluvit Matt. Jo přesně tak.. přikývla jsem .. Je to tu trochu.. jiný kafe. pozasmála jsem se a pak jsem se na něj otočila. Mám dotaz ! Já dneska procházela město jo a u školy.. teda asi to byla škola stáli takový tři auta . No jak z Miami.. můžeš mi říct ke komu to patří ? já jen že si to auto nedokážu představit zaparkovaný ani u jednoho z těch domů co tu jsou.. řekla jsme užasle. fakt mě to zajímalo. A teď voe řekne že to jsou hračky z plastu aby mohli říct že jsou jak z Beverly Hills voe ! |
| |
| Math se zamyslel mezitím co si kopnul do tvé pneumatiky, aby zkontroloval zda drží... ,,No... Ty asi myslíš sourozence Twinsovi... To je místní smetánka.. Jejich otec je zámožný právník z NY a zde bydlí, aby měla nějakou relaxaci.. Bydlí dál od města.. To bys musela do lesa na jih...'' pozasmál se na tebe Math... ,,Nikdy se s nikým mc nebaví... Jsou tak zahleděný do sebe..'' zamyslel se a zasmál se... ,,Nojo.. Tohle sice není to jejich, ale odveze tě to do školy a zase zpátky...'' uculil se na tebe mile Math a ještě kontroloval nakonec tvé auto... |
| |
| Tak smetánka. No to by chtělo panáka. Ne jen že tu sou balící. Sou tu i nafoukanci. A to sem si myslela že těm se tu vyhnu.. Noo díky za přesný popis jejich bydliště ale nějak zvlášť jako netoužim po tom vyhledávat.. no to je jedno.. pozasmála jsem se a jukla jsem na auto. Do školy mě to sice odveze jo. Ale já absolutně netušim na co auto když škola je odtud pár minut chůze. Chci říct, všechno je odtud pár minut chůze ... A když mě tu ráno čekaj takový ranní budíčky tak mě aspoň ranní mráz probere.. Ale hodí se to.. přikývla jsem a jukla jsem na Matta. Seš druhej ze dvou lidí mího věku který tu znám. rpohlásila jsem klidně a zamířila jsem ke dveřím. Dem do vnitř ? řekla jsem jakoby nic a po očku jukla na to auto. Podobný sem asi vyděla na vrakovišti když jsme tam bouchali petardy... Nebo to bylo muzeum ? Tam by se to auto hodilo asi spíš.. |
| |
| ,,No... Já myslím, že tě to chození za chvíli přejde.. Tady to počasí... No nevím nevím..'' pozasmál se a podíval se na oblohu kde se přibližovali černá mračna... Přikývl an tvou pobídku a vyskočil směrem k tobě.. ,,No jasně...'' uculoval se jako ježíšek... Vlezli sjte dovnitř a z obýváku se ozýval hlasitý smích strýčka a George.. ,,Kdyby jsi potřebovala pomoc se školou tak se obrať na mě... Rád ti pomůžu..'' uculil s ejako sluníčko.. A šel rovnou do kuchyně.. Ani se tě neptal.. Znal to tu lépe než ty.. Dal vodu do konvice a už si vařil čaj... ,,Chceš taky čaj..?'' zeptal se tě... |
| |
| Nejistě sem ho pozorovala. Ee... zavrtěla jsem hlavou. Počkej.. takže jako když mi nepůjdou přírodní vědy tak mě budeš jako doučovat. cHCi říct ? Nejsi nějakej genisu nebo něco takovýho že ne ? řekla jsem nejistě a opřela jsem se o stůl. Doufám že nikdo nebude očekávat že budu premiant. Na to se každýmu vyseru. To by byl vážně vrchol. Pro mě hotová sodoma gomora.. zhluboka jsem vydechla. Jinak jako.. co spolužáci.. Jako vrstevníci . Sou fajn ? řekla jsem nezávazně. Vlastně mě to moc ani nezajímalo. Spíš aby řeč nestála. |
| |
| ,,Genius bych zrovna neřekl.. Jsme skromný..'' řekl a rozesmál se... Zalil si hrnek čajem.. ,,Ty budeš asi chodit do třeťáku.. Tam moc lidí neznám.. Já jsem o rok starší.. Ale nikdy jsme s nimi neměl problém... Třeťáci jsou dvě třídy.. Tak uvidíš kam tě šoupnou... To se ještě uvidí podle toho co ředitelce přijde z tvé původní školy.. Tvé chování, prospěch atd.. Však to znáš.. '' zazubil se Math.. Vypadal jako taková liška lišavá.. Takový genius + průserář.. ďábel s geniální myslí... Odložil čaj a přišoupl se k tobě blíž.. Naklonil se k tobě že ti něco pošeptá.. ,,Slyšel jsem, že jsi absolvovala tůru ke kostelu kvůli hovoru.. Kdyby sis chtěla někdy zavolat.. Tak zajdi ke mě..'' mrkl nenápadně a rozhlédl se kolem jestli to nikdo neviíd... A naznačil ti, že jeslti to někomu povíš, tak ti utrhne hlavu... Ale jen v dobré víře přátelství... |
| |
| Počkej cože ! Prospěch ? A chování ?! Tak to vypadá že asi budu celej školní rok studovat za dveřma.. Před čima mi proběhli moje nohy nahoře na lavici, spaní, podpálení lavicí atd.... A ta docházka ! Počkej jak to myslíš že k tobě ? Ty máš doma signál nebo co ? Teda.. bylo by to hustý, ale je to nemožný.. řekla jsem nejistě a pak jsem se prudce narovnala. Jak víš že sem šla nahoru kvůli hovoru ?! vykulila jsme oči. Tohle je fakt děsná drbárna |
| |
| ,,To víš jedna bába povídala..'' pokrčil nenápadně rameny a sedl si pohodlně za kuchyňský stůl s čajem... ,,Nemožný?! Všechno jde když se chce! Jen jsem si vytvořil vlastní satelit a snímač rádiovích vln ze satelitu na mléčné dráze o oběhové jednotce 526 a pak jsme si na to napojil veškeré laptopy a telefon... Nakonec jsme z toho udělal menší procesor a nechal jsem volný signáloví slaboproud putovat po bytě... A pak jsem k tomu přidal i Wifi.. Všechno po domácku vyrobené...'' zazubil se na tebe jako kdyby to co teďka popsal byla naprostá samozřejmnost... |
| |
| Vykulila jsem na něj oči.. Děláš si srandu ? A dá se ten signál chytit i třeba u tebe pod oknem ? Myslim tim, abych nemusela chodit k vám... Zasmála jsem se.. Představala že bych mohla volat Derekovi by byla fajn.. Kdyby tu tak byl. Hele myslíš že vaší ředitelce hodně záleží jako na prospěchu, docházce a hlavně jako na tom chování ? řekla jsem nejistě. Trochu sem se jako bála. Ještě zavolá strejdovi a dá mu přečíst moje záznamy ze školy. Moc sem se tam neukazovala ale když už, tak to stálo za to. |
| |
| Math se rozesmál... ,,Kdepak... Mám to zaheslovaný a ještě k tomu jsem si v pokoji do zdí zabudoval ocelové pláty, takže signál neprosakuej ven.. To víš, že jo! A všichni by chodívali sedávat pod moje okno! To víš že jo.. Ale mám do pokoje udělané střešní okno, přes které tajně zdrhám po večerce ven... Takže můžeš zase lést ke mě, když to bude jo nutné...'' pozasmál se Math.. Zamyslel se and učitelkou.. ,,Joo.. je hodně na ten prospěch ale nejvíc lpí na docházce...'' přikýval Math... |
| |
| Zvedla jsem obočí a sepjala jsem ruce. Ježiši marja na docházce... sprostý slovo ! vylítlo ze mě a pak jsem se zarazila.. To sem asi nemusela řikat nahlas.. Aha jasně, takže já polezu k tobě do pokoje střešnim oknem... Rozesmála jsem se. No v případě nouze díky.. Každopádně já jsem se rozhodla že se naučím posílat dopisy. Navíc, asi je to romantický ne ? Nebo jako takhle, dřív si lidi taky posílali dopisy.. zasmála jsem se. A taky dřív vstávali v 7 ráno ! V pondělí do školy. To bude hrozný. Ooo booožé. zabdovala jsem si potichu a pak jsem na něj koukla. Dala jsem se do kupy s geinusem.. šprt..nerd... a holkou co ráda zavírá slepice.. chvíli jsem to tak zvažovala a pak jsem pomalu začla přikyvovat hlavou. No budiš.. vydechla jsem a koukla na strejdu s mAttovým tátou. |
| |
| Math se rozesmál... ,,Ale neboj.. Ředitelka je vstřícná... Dám ti pár rad.. Profesoru Siriusovi na dějiny nepodlézej.. Ikdyž nepodlézáš tak tě obviní z podlézání.. Potom tam je profesorka Sírová na matematiku.. Ta má ráda, když je v hodině ticho.. Nemusíš ani dávat pozor ale musí být ticho.. Ostatní učitelé mají rádi spíš aktivnější žáky.. A apk tu je náš Hagrid.. Profesorka Žlutá... Vyučuje tělocvik a je to taková medvědí žena... Ale je strašně hodná... Pokud cvičíš...'' pozasmál se Math a vzpomněl si na nějaké ty svoje učitelíčky... ,,Ty už jdeš v pondělí jo..? Hele tak mě napadá.. Za měsíc máme maturák.. Jseš zvaná..'¨' zazubil se na tebe klidně a popíjel si klidně čaj.. ,,Francouz že ano?'' řekl najednou když zíral ven z okna... |
| |
| Vole Bradavice :D Nikomu podlézat nebudu. Vlastně bych byla nejradši kdyby si mě moc nevšímali a nechali mě žít si v zadní lavici vlastním životem. Počkej počkej počkej .. pčokej ! Vy tu máte maturák ? To si děláš prdel že jo ? rozesmála jsem se. To chci vidět ! zazubila jsme se na něj a pak jsem se zasekla. Co máš s Franzoucem ? Já sem amík... řekla jsem klidně natočila jsem si vodu do skleničky. |
| |
| ,,To je dobře... Ale zadní lavici ti nikdo dobrovolně nepředá...'' rozesmál se Math a přikývl an maturák... Potom si vzal čaj a napil se, zrovna když jsi se zeptala na toho francouza... Díky otmu že pomalu pil, tak sji dlouho čekala na odpověď.. A tím to bylo napínavější... ,,Ne ty.. Ale tvůj přítel... Znáš ho asi dva dny, myslím... A bude o hlavu vyšší jak ty.. Francouz.. Zůstal v NY, že ano?'' díval se furt z okna jako kdyby to někde četl... |
| |
| A ty si jako co... medium ? Jak to kruci víš ? řekla jsem a vyvalila jsem na něj oči. Já nepotřebuju aby mi lavici někdo přenechával. Prostě přijdu sednu a bude ne... Ooo bože tohle jsou základy života na zemi... Tady si přenechávaj židle ? Ještě mi řekněte že spolu chodíte na záchod božičku ! Netrpělivě jsem bubnovala prsty o skleničku a čekala jsem co z něj vypadne přičemž jsem ho smažila pohledem |
| |
| ,,Medium ne.. Medium navazuje kontakt s duchy.. Upřímně řečeno.. Spíš to jsou podvodníci.. A nebo fanatici.. Což je ve své podstatě to samé...'' pozasmál se Math... Rychle si stoupl a položil hrnek za tebe. .stál az tebou a mluvil ti za zády tiším hlasem... ,,Máš ještě lehce narudlé ušní lalůčky a jelikož jsi byla doma, tak to nebylo od mrazu.. každopádně lidé s citlivostí na vlhko mají schopnost ukládání endorfínu do ušních lalůčků.. Přijela jsi sem včéra, a je vidno, že jsi se sem netěšila a ani se ti tu nelíbí, tak kde se vzal ten endorfín? A v takovém množstím, že ti zůstal ješě z Miami..? Nebo to začalo v Miami a skončilo to v NY, hodinu letu od Newrtonnu... Co by mohlo tvou povahu naplnit takového štěstí..? Jsi mladá krásná žena, umřel ti otec a nikoho nemáš.. Toužíš po lásce.. A bingo.. Přítel.. Potkala jsi ho na letišti v Miami, když jsi čekala na letadlo... Pak jste letěli spolu... A během té chvíli jsi se stihla zamilovat a dokonce proběhlo i na nějaké to... fyzické naplnění.. jak koukám... Když jsem vešel dovnitř, tak tvoje bunda byla na věšáku pověšená víš než normálně... Podle toho soudím, že máš v podvědomí dané, že vyšší než ty je to dobré... A hlavně tě něco musela změnit... Sama doteď nechápeš jak to, že tady dokážeš dodržovat pravidla a snášet některé nařízení.. I když se ti do nich nechce uděláš to.. Nejspíš to byl hodný člověk a má an tebě dobrý vliv... A tu Francii.. jsme si jen typnul...'' zazubil se na tebe jako sluníčko a hodil si do pusy bonbon.. Přešel ke stolečku a díval s edo časopisů... |
| |
| Otočila jsem se na něj s rukama v bok. Takže satelit a teď tohle ? řekla jsem vražedným pohledem a pak jsem k němu přiskočila na pár cenťáků a strčila mu svojí ruku před obličej. Na co myslim teď hm ? zkusila jsem to. Morčata ! Morčata ! Morčata ! Pak jsem si zase stoupla normálně. To je hustý ! Jako v nějakym filmu ! Seš jak ten herec v Sherlockovi Holmesovi ! Ty si normálně jak nějakej agent. Neděláš pro CIA ? Máš oplechovělej pokoj a k tomu máš každýho přečtěnýho ! chrlila jsem to ze sebe a pak jsem se mu uklidnila. |
| |
| ,,Jak to mám vědět? nejsem jasnovidec.. Jen pracuji s fakty...'' pozamsál se Math a pak tě poslouchal... ,,Sherlock Holmes je fiktivní postava... A myslím, že teorii dedukce trošku přehání..'' pozasmál se Math a hodil do sebe čaj... ,,Nuže dobrá.. Co děláš dnes večer..?'' pousmál se na tebe... |
| |
| Snímala jsem ho pohledem. Dala jsem se do kupy s kiborgem.. řekla jsem nedůvěřivě a pak jsem ho šťouchla do ramene jestli je živej a pak jsem si oddechla. Dneska večer ? Emm .. čtvrtek...hmm.. nic o čem bych věděla. vypadlo ze mě a sjela jsem ho nedůvěřivým pohledem. Proč ? řekla jsem nejistě |
| |
| Math se škodolibě zazubil... ,,Nechceš jít na noční párty..?'' pošeptal ti nenápadně a rozhlížel se jako uličník.. Dospělí o tom nesmí nejspíš vědět... Všimla sis takhle z blízka, že má světlounce zelený očka... A šibalský výraz... Naklonil se aby se podíval na rodiče co čučí na telku... Ale nejspíš to bude pro tebe znamenat noví průser.. A ználeží an tebe, jeslti do toho půjdeš... |
| |
| Řeknu ti to takhle.... Moje zkažená dušička mě nabádá souhlasit ale moje konsternované já z nového prostředí nechce mít hned druhou noc průser. Chápej. Když to zjistí strejda tak netušim jak dává tresty. přešlapovala jsem nervozně po kuchyni. Párty. Sejdem se u sena voe... Pak jsem se vydechla. No tak fajn.. |
| |
| ,,Co no tak fajn..?'' zeptal se Math klidně.. Čekla na tvou přímou odpověď.. Nejspíš probíhala v jeho mozku nějaká další anamnéza tvé osobnosti.. Každopádně Matha už zavolal jeho otec že už jsou an odchodu.. A tebe volal strýček, jeslti mu neuděláš prosím pěkně kafe... |
| |
| Beru.. řekla jsem klidně a dala jsem mu čudu do ramene. Joo du na to ! zařvala jsem do obýváku a dala jsem vařit vodu a uvařila jsem prostě to kafe a dala jsem to tam strýčkovi do obýváku. A pak nevim co budu dělat. Asi si budu vybrat oblečení a pak si v pokoji sednu s papírem a tužkou a budu si sespisovat ty drinky a přísady. čím dřív si to připravim tim dřív to budu moct dát zaměstnavateli a tím dřív je budu moct dělat ! |
| |
| Dům se za chvíli vyprázdnil a ty jsi tam zůstala sama... Ale na střechu začaly padat kapky deště a za oknecm se začal prohánět vítr.. Chvíli sis myslela, že začalo strašit.. Jako kdyby tu někdo křčel.. Dívala jsi se ven a vítr ohýbal stromy v půlce kmenu... Vzduchem létalo listí a náhodné věci... Jako kdyby začala apokalipsa... Na dveře ti ale někdo zaťukal a ty jsi málem dostala infarkt... Dovnitř vešel strýček... ,,Blíží se menší bouřka, tak se musí všechno vytáhnout ze zásuvek.. Co nejdřív..'' řekl ti a zase zmizel.. S kafem v ruce a úplně v klidu... Bylo už něco kolem 5 hodiny a tebe napadlo, jestli bude ta párty... |
| |
| Ooooukej... řekla jsem nejistě a všechno jsem povytahovala ze zásuvek. Pak jsme se přimáčkla na okno a vyjevěně sem zírala ven. Jak ve filmu fen po té.. proběhlo mi hlavou a zírala jsem ven s otevřenou pusou. Jak mám asi tady zjistit jestli bude ta párty když tu mobili nefachaj ? proběhlo mi myšlenkami nasraně a plácla jsem sebou na postel přičemž jsem čučela do stropu. Den druhý.,... řekla jsem tajemným hlasem. |
| |
| Mezitím co jsi čučela do stropu tak bouře sílila a sílila... Tvůj strýček to nejspíš zaspal u televize ale ty neusneš ani omylem... Když už byl okolem 8 hodiny večerní, tak jsi vidla z okna, jak před domem zastavilo auto a čeká.. Měla jsi takový zvláštní pocit, že čeká na tebe.. Venku ale lítalo všechno co nebylo připevněné k zemi... a Byla už hustá tma.. poznala jsi ale že to je černé novější auto... |
| |
| No to mi vysvětli proč tu stojí tenhle agent 007... zvedla jsem nechápavě obočí.. Ale budiš, okoštujem to. Vzala jsem si na sebe obleček a pod peřinu jsem nacpala nějaký věci kdyby náhodou přišel strejda aby to vypadalo že spim... A pak zavřu do pokoje a nenápadně se vyplížím ven a k autu abych zjistila o co go ! Hlavně tiše bo když mě čapne strejda tzak bude prdel. Doufám že vypravěč pochopil že sem se nemusela malovat bo moje maličkost je namalovaná stále + oplývá přirozenou rebelskou krásou ! :D Něco jako anděl vytesaný do prdele Davida :D |
| |
| Jedeš asi na párty ne? :D Vyplížila jsi se z domu nepozorovaně.. Dokonce jsi i zahlédla strýce jak chrápe u televize ve služební uniformě... Jakmile jsi otevřela dveře do domu se dostal menší průvan.. Asi proto byli dveře zamčený... Klíče si budeš muset vzít s sebou, páč jsi svoje ještě nedostala... Sl zavřít dveře byl trošku větší průser.. Dveře byli asi o tři schody víš jak je zem a nad tebou byl menší přístřešek, ale i tak jsi byla promočená až na kost... Během chvíle... Zavřela jsi dveře pod tlakem a pospíchala k autu.. Málem tě boční vítr nadzvedl ze země a odhodil stranou.. Přikrčila jsi se instinktivně a dostala se až k autu... Někdo ti pootevřel dveře... A ty jsi do nich vpadla a zabouchla rychle za sebou.. Bylo to jako vysvobození.. Uvnitř bylo ticho, sucho a teplo... Ato mělo i černá skla a kožené sedačky...  Každopádně auto se hnedka rozjelo.. Ale nikdo v autě nebyl... Prostor mezi řidičem a zadními sedačky byl vyplněn černou přímkou, která bývá v limuzínách... Někdo to auto řídit musel, ale nic jsi neslyšela.. Nejspíš to bude překvapení... |
| |
| Začarovaný auto... napadlo mě první. A nebo mě právě unesli ! To je pravda ! Unesli moa ! Musela jsem se pozasmál nad svými myšlenkami. Trochu jsem si prohrábla ty svoje promočený chrouny abych to trochu napravila s tim objemem. A připoutala jsme se. Jestli teda vynezli v tomhle autě pásy. |
| |
| Vždy´t je to luxusní meluzína.. :D Bo jak se to jmenuje.. :D tam pásy jsou.. :D Jeli jste docela dlouho a přes ty černá skla a vichřici jsi nic neviděla.. Ale za chvíli ti bylo jasný, že jedete lesem... Cesta začala být hrbolatá, a tobě přišlo že jedete furt níž a níž... Nato, že město bylo nejnižší místo v okolí, tak to bylo divný... Jeli jste fakt dlouho.. ěla sji pocit, že už jste překročili 2 hodiny... A furt bylo ticho... Najednou auto zastavilo.. Viděla jsi, že venku není žádný déšť ani vichr... Ale nic se nedělo.. Auto stálo... |
| |
| Zvedla jsem jedno obočí. Koukla jsem směr řidič a pak jsem teda jako asi vylezla z auta. Podvědomně. A rozhlídla s ekolem kde jsem se to octla. Na měsíci ! N a měsíci ! Doufám že na měsíci nejsou uchyláci... Prolítlo mi hlavou. A tak jako řekám kde jsme se ocitla. |
| |
| Jakmile jsi vylezla z auta, tak se dveře za tebou sami zavřely a auto v tu ránu ujelo... Zůstala jsi tam sama.. TEď jsis e teprve rozhlédla po okolí.. BYla jsi v lese.. Kupodivu.. LEs byl trochu navlhlý a stoupala tu mlha... Stromy bylo blízko u sebe a všude bylo husté a docela barevné křoví.. Koruny stromů jsi neviděla.. Ani nebe jsi neviděla.. sTála jsi na paloučku.. Malinkém.. Sotva pro tebe a auto.. Jenže auto ej fuč.. Tak co teď.. Máš navybranou buď zůstat na prdeli.. Nebo jít pryč... |
| |
| Noo. Tak já chvíli zůstanu na prdeli, a pak půjdu trochu obléhnout okolí jestli jako něco nenajdu. Ale půjdu ho obhlídnout tak abych se neztratila. Nebo neztratila přehled kde mě auto vysadilo. Třeba najdu něco jinčího než medvěda. Třeba zlatýho bludišťáka nebo doly krále Šalamouna. |
| |
| Šla jsi dál do lesa a měla jsi pocit, že začíná svítat.. Ale muselo být už tak kolem půlnoci.. což bylo divné... Les začal houstnout, když v tom sis uvědomila, že místo kam pro tebe přijelo auto tu není... Ztratila jsi se.. Ať jsi se vracela, otáčela a běžela, byla jsi vždy na novém místě.. Nikdy jsi nešla zpátky.. 3la jsi dopředu a najendou sji se otočila.. Za tebou už ale byla jiná část lesa... V jednom místě les prosvítal víc.. Nejspíš tam bude východ slunce.. což znamená, že les končí... Kudy půjdeš.. Směrem za světlem..? Nebo dozádu? Do leva nebo do prava? |
| |
| No to je teda bomba... Zakroutila jsem nevěřícně hlavou. Začala jsem přemýšlet proč jsem sem vůbec šla, jak jsme se sem dostala.. co vedlo kt omu že jsem se ztratila v lese. Zamířila jsem směr světlo. Království za východ z lesa ! Jestli potkám medvěda tak se zakousnu do stromu a dělám že jsem uschlá větev. |
| |
| Pokračovala jsi dál za světlem, ať to stojí cokoliv.. LEs a křoviny rapidně zhoustly a už jsi se prodírala křovím, větvemi a dalšími neidentifikovatelnými druhy flory, které tvá městská maličkost nezná... Najednou jsi ucítila, jak se ti mezi nohy pletou i kořeny a ty jsi už neviděla ani na krok... V té snaze se dostat ke světlu jsi ucítila jeden vyší kořen na tvém lýtku a noha se ti zasekla.. Samozřejmě že jsi letěla k zemi.. Reflexně jsi zavřela oči a ruce před sebe... NAjednou jsi dopadla.. Dopadla jsi na něco měkého, ale vlhkého.. Žádné kořeny, žádné trní... Otevřela jsi jedno očko, pak druhé... Ležela jsi na trávě... Les tu už nebyl tak hustý a skoro žádný křoví.. Spíš všude byla dlouhá a krásná tráva... A před tebou začínala se točit dál do lesa kamenná cestička... Létali tu zvláštní broučci a les tu tak nějak žil... Bylo tu dost světla.. Nejspíš byl den... |
| |
| Jo tak nám za tim vylezlo sluníčko.. řekla jsme ironicky... Zvedla jsem se, okleppala se a vydala se kamenou cestičkou ať už vede kamkoliv a v hlavě jsem začla vymýšlet výmluvu. Vzhledem k tomu že je den, tak mě strejda nenajde v pokoji a bude mě hledat. a Až já jednoho krásného dne najdu cestu zpátky tak to budu muset nějak vysvětlit. Já sem nemohla spát a bolela mě hlava. Tak jsem se jen chtěla projít na čerstvým vzduchu a v tý tmě sem tak nějak zabloudila. Když mi došlo že bych se měla radši vrátit po cestě kudy sme přišla tak jsme zjistila že se nemám kudy vrátit a tak jsem šla za nosem ! Každopádně teď jsem vážně šla za nosem. Přímo po cestičce |
| |
| Cestička se mírně klikatila přes les a okolo malé říčky.. Šla jsi chvíli po proudu až jsi potkala most... Vypadal zvláštně... Byl z bílého kamene... Určitě ho musel postavit člověk.. což bylo divný, páč tahle část lesa vypadala, že tu člověk nikdy nebyl.. I ta kamenná cestička vypadala přírodně... Přešla jsi přes most a všimla sis, že se tě drží světlušky... Pokračovala jsi dál.. Bylo furt stejné světlo.. Nic moc.. Jako kdyby furt svítalo.. ALe podle tvých nočních hodin v těle, by mělo být tak kolem 1 v noci... Šla jsi dál cestou.. ptáčci zpívali, a světllušky tě doprovázely.. Zvláštní, že kromě ptáčků a světlušek jsi nezahlédla jediné divoké zvíře.. Možná jsi je vyplašila... Šla jsi další hodinu.. Už jsi byla unavená, nasraná, a lehce propadala panice... Když v tom sji uslyšela pískání.. Někdo si pískal, nějakou veselou melodii... |
| |
| Tyvole já sem jak alenka v říši divů. Ta spadla do králičí nory a taky byla někde úplně jinde. jediným rozdílem je že já nespadla do díry ale mázla jsem držku do trávy. Rozhlížela jsem se kolem.. Proč za mnou letěj ty světýlka ? A proč je tu tolik světla ? Musela jsem spadnout na hlavu ! Zbláznila jsem se. Pak jsem zmerčila tu melodii. Na chvíli jsem ztuhla. Freyo fakt si myslíš že si medvěd bude pískat ? každopádně jsem s eoklepala a vydala s eza zvukem té melodie. |
| |
| Zvuk té melodie, byl ale mimo cestičku... Vydala jsi se rovnou do lesa a dychtivě jsi zrychlovala.. Až když jsi doběhla k jednomu paloučku, viděla jsi tam postavu člověka.. Byl trošku vyšší a otočený zády k tobě.. Měl dlouhý černý kabát a pod tím nejspíš černé kalhoty.. Byl celý v černým a to působilo depresivně...  Něco takovédleho, ale bez TOHO KSICHTU A VLASŮ... Stál zády k tobě a v ruce.. V ruce držel.. Držel v ruce košík.. Pletený košík.. pískal si a sbíral houby.. Vůbec se od tehoto lesa nehodil.. |
| |
| PS : Sem viděla ten ksicht a " Ježiš marja co je tohle za prase " :D Proč tady má někdo takovejdle kabát. tady znaj kabáty ? A houby tu sbíraj proč.. no to je jedno.. šla jsem za tou postavou a nenápadně k ní přičupla. Dobrý den, nerada vás vyrušuju ale nevíte jakym směrem se dostanu do Newrtonnu ? řekla jsem klidně nasadila jsem úsměv neviňátka. |
| |
| Postava nadskočila asi dva metry nad zemí s velmi silnou gestikulací všech končetin které připomínali ruská kola.. A k tomu za doprovodu jeho hlasitého řsvu... ..Uuuááááááááááááááááááááááá!!!'' lekla se osoba a chytla se aza srdce... Otočila se an tebe s přísným výrazem... ,,To i ze mě děláš srandu ne?! Copak ty nevíš, že se lidi nelekaj?! Kdybych už nebyl mrtvej, tak bych mohl dostat třeba.. třeba infarkt!'' rozmachoval rukama a řval na tebe naštvaně.. Měl z tebe šok... Ale ty jsi měla šok z něj.. Protože ten chlápek.. Byl asi o hlavu vyšší jak ty.. Měl bílou pleť, krásný hnědý oči černé vlasy.. Rošku delší než si je pamatuješ... Krásnou stavbu tváře a Francouzský přízvuk... ..Přestaň mě obtěžovat a vrať se do svého hnízdečka!'' odpálkoval tě Derek... Ale tenhle se choval trochu jinak. .Trochu víc agresivněji... A nevypadalo to, že tě zná.. Ale ani to nevypadalo, že ho tvá přítomnost překvapila... ''překvapila'' |
| |
| Zvedla jsem jedno obočí.. Dereku ? řekla jsem nejistě.. Co tu..děláš ? vypadlo ze mě a sjela jsem ho pohledem. Rozhlídla jsem s ekolem a v tu chvíli jsem si natáhla lepáka jestli náhodou nespím. To by se dost klidně mohlo stát. |
| |
| ,,Co to tu plácáš? Jakej Derek?'' vykulil na tebe Derek oči a čučel stejně nechápavě... Derek si oddechl a pokýval hlavou... ,,To se mi snad jenom zdá! Neříkej že jsi zdrhla šéfovi! Tak to jsi teda rebel! Ale soráč.. Má to tady pod palcem, takže tě budu muset odvést zpátky.. Tak pojď!'' mávl na tebe už trochu klidnější Derek.. Položil košík a šel dál do lesa a nečekal jestli ho budeš následovat... |
| |
| šéfovi ? soráč ? opakovala jsem nejistě ale šla jsem za ním... Co mi taky zbývalo jinýho. Ale vůbec jsem to nechápala.. Pochopila jsem jen to, že to vůbec neni Derek. Vypadá jako Derek, ale neni to Derek.. Magore ! Magore ! Magore ! |
| |
| ,,Ty jsi asi nová co..? Prosím tě.. Jak dlouho jsi duch? Podle tvého zděšeného výrazu hádám, že tak maximálně 10 let.. Víc určitě ne... Neboj, pokud jsi nebyla zavražděna tím samým člověkem, který zavraždil mě a pár dalších vyvolených z Newrtonnu, tak před... Cca 50 lety.. Tak tu dlouho nebudeš.. Šéfík si tě za chvíli vezme do nebíčka..'' vysvětloval ti to s takovou sarkastickou radostí.. Jako pro debila... |
| |
| Zvedla jsem jedno obočí. Děláš si prdel ? Teda chci říct ? Duchové ? Já přece nejsem duch ? Nebo jo... Nebo... já si vůbec nepamatuju že bych natáhla bačkory.. Počkej počkej kam to vůbec deme ! Bránila jsem se a gestikulovala rukama zatímco jsem šla za ním. Ty vole doufám že jsem fakt nenatáhla bačkory... šáhla jsem si automaticky na krk na tepnu jestli mám tep. ze strachu ! normálně mě zblbnul. |
| |
| DErek se na tebe otočil a měl chvíli ve výrazu nepochopení.. Sanžil se tě teď pochopit a vnímat.. V tuhle chvíli ti přšel jako starý Derek... dokonce se i trošku pousmál.. Ale v otm to všechno zkazilo.. Když se jeho milej úsměv změnil v hrozitánský záchvat škodolibého smíchu.. ,,Haha!! No jasně!! V Lese duchů určitě nebudeš duch..!§ Haha! Hele tebe je i škoda.. Tak mladá a pěkná.. Pověz mi jak jsi umřela..?'' usmál se na tebe a zatím si otíral slzy... |
| |
| Vypravěč mi neodpověděl jestli mám tep ! Žádám odpověď ! Pozorovala jsem Dereka neDereka s vražedným výrazem .. Ale já - sem - neumřela ! řekla jsem pomalu s vražedným podtextem... Pokračuj ještě chvíli a nabančim ti. |
| |
| Derek se trošku zarazil... NEchápavě na tebe vykulil oči... ,,Počkej! Ty jsi.. Ty jsi živá...?! Ale.. Jak jsi se sem dostala!?'' civěl na tebe nechápavě oči, jako kdyby viděl ducha... Tep máš.. Poodstoupil od tebe pár kroků.. Pak k tobě přišle blíž a šťouchl do tebe.. Jeho prst tebou ale prošel... V očích se mu objevila lehčí panika.. ,,Průůůser!!'' začla trochu panikařit... Rozhlížel se všude kolem jeslti vás náhodou někdo nevidí... ,,Ihned se vrať do svého světa! JAk tě to vůbec napadlo sem chodit? Běž zpátky! Huž huž!'' odskočil od tebe a snažil se tě rukama odehnat jako splašené husy.. Jako yb se tě štítil... |
| |
| Vyděšeně jsem na něj zírala. Co ? Co ? Počkej já nevim jak jsem se sem dostala ! já sem sem ani nechtěla ! A hlavne nevim kudy mám jít pryč ! Řekneš mi aspoň jako, kudy ? gestikulovala jsem rukama a snímala jsem ho pohledem. Už jsem byla celkem smířená že sem se zbláznila... Jeho ruka mnou právě prošla.. je to sen.. ráno s eprobudím v postýlce a budu se tomu smát. |
| |
| Derek na tebe utrápeně civěl, docházeli mu nápady... Musel něco vymyslet jinak by měl průser.. To jsi zjistila z jeho rozpaků... ,,Dobrá.. Odvedu tě do města jasný.. Ale nikomu neřekneš co jsi dneska viděla a slyšela.. Vše je jen jeden blbej sen jasný?!" Vyjekl na tebe Derek... Byl rozrušený.. Narovnal se a rozhlédl se kolem.. Mávl an tebe nenápadně ať jdeš za ním a on se otočil úplně jiným směrem než by jsi řekla, že je město a šel a všude se rozhlížel... |
| |
| Sledovala jsem ho nechápavě a šla jsem za ním. Tak mi řekni co tu vůbec dělám hm ? Jak to že sem se sem dostala.. A jak to že vypadáš úplně přesně jako kluk kterej normálně žije když ty si podle tý tví šílený teorie s ufonama už 50let mrtvej ! řekla jsme rázně a štrádovala jsem si to za nim. Chtěla jsem být co nejdřív zpátky. |
| |
| Derek se furt rozhlížel a nervozně, ale škodolibě se zasmál... ,,To se ptáš ty mě?! Nezapomínej, že ty jsi přišla sem, né já k tobě...!" opravil tě Derek pochlebovačně a šly jste dál.. ,,Nehcápu to.. Ještě se sem žádný živáček nedostal.. Možná bychom se po cestě měli stavit u Jezevce.. Jo.. To bychom měli... " mluvil si pro sebe nahlas, byl nejspíš zvyklej si povídat sám pro sebe... ,,A je to 52 let!" otočil se k tobě a okřiknul tě a šel dál a něco si brublal... Šly jste nějakou chvíli.. Nikdo vás nesledoval ani nepronásledoval.. A Derek dostal svou starou povahu.. Pohodářský arogant s roztomilím a sexy tělem... ,,Emm.. Takže.. Kdo jsi vůbec zač?" stoupl si vedle tebe a už klidně šel s tebou s rukama v kapsách... |
| |
| Snímala jsem ho nedůvěřivým pholedem. Vypadáš jak Derek.. A nejsi Derek...ghh... člověk ? odpověděla jsem nejistě když se mě zeptal co sem vůbec zač. Doufala jsem že nepřipomínám pštrosa. Proč k jezevcovi ? No jo.. proč vlastně k jezevcovi. To bude nějaká přezdívka ? nebo fakt jdem hledat jezevce ? |
| |
| ,,Néé! Fakt jo?! A já si myslel, že jsi pštros!!" řekl Derek.. trochu t+ to zarazilo, protože jsi zrovna myslela na pštrosy.. ,,Já myslel jméno a z jaké jsi doby..." zakroutil nad tebou hlaovu a pozasmál se... Byl fakt stejný.. A možná měl i část jeho povahy.. Říkala sis, jestli by Derek byl an jednom místě zavřený v neznámu 50 let, nechoval by se takhle..? I ten úsměv a soucit měl stejný.. Ikdyž tenhle Derek ho uměl dost skrývat.. |
| |
| Frey...... Sem z týhle doby.. Nromální víš.. rok 2014.. říkala js epomalu jestli mě stíhá chápat. Umíš číst myšlenky ? řekla jsem klidně a snímala jsem ho pohledem. Je to Derek.. neni to Derek ? Kuuurva proč vypadáš jako Derek ! |
| |
| ,,Cože?! To jsiy už z roku 2014? Tak to mě potěš pán b... Pssst! To slovo nesmíš vyslovit..." špitl ti jak tajnej agent a podíval se na oblohu, jako kdyby někoho hledal.. Když zjistil, že to je v cajku, tak šel zase dál... Trochu se zarazil.. Jako kdyby nevěděl co odpovědět... Začal zmatkovat... ,,Emm..? Cože? Já a číst myšlenky? Ale prosím tě! To je směšný!" začal se nervozně řechtat a poplácal tě po rameni... |
| |
| Podezíravě jsem ho snímala pohledem.. šla jsem za ním a v tom jsem se škodolibě zaculila. Bacha je za tebou ! zařvala jsem v mysli jako na oko. Jestli se lekne tak kecá voe ! Ale třeba taky spim... To ej fakt.... Kdy se vzbudim ? Většinou těsně před tím než mě někdo zabije. Zkusila jsem se štípnout do ruky. |
| |
| Neleknul se šel dál, jako kdyby o ničem nevěděl.. Furt si povídal pro sebe a párkrát nevěřícně zopakoval.. ,,2014...2014?.. 2014!!" šly jste dál, až jste došly k říčce.. Stály jste u ní a Derek něco vyhlížel... Když v tom sis všimla, že na druhé steraně sedí rybář.. Vypadal.. Zajímavě.. Měl na sobě bílou uniformu jako Francouzký voják ze 100 leté války.. Bílé klahoty, vysoké černé boty a tmavě modrý frak.. Vlasy měl řidčí a o strom vedle měl opřenou střelnou zbraň, přes rameno... Měl obyčejný prut ze dřeva a jen zíral do vody... Derek se an něj podíval a pozamsál se... ,,Hééj! Tukane! Vzdej to! Na tomhle místě stejně nic nechytneš!" pozasmál se a šel k němu... Tukan zvedl hlavu a mávl nad ním rukoku.. ,,Ty pomlč Sokole!" zařval an něj přátelsky a pozasmál se... Derek, který má nejspíš přezdívku sokol přeskočil říčku, páč nebyla víc jak metr dlouhá a ukázal an tebe, ať jdeš za ním a posadil se vedle Tukana... |
| |
| Chvíli jsem tam tak jako stála.. Chci se vzbudit ! Teď hned ! Freyo vstávej ! nadávala jsem sama sobě v duchu a pak jsem se odhodlala poddat se svému snu a přaskočit ten rybníček a jdu za nima. Zdravíčko. Pozdravila jsem klidně tukana. Je to můj sen.. Takže si můžu dělat co chci...To je fakt ! můžu si dělat co chci.. kecla jsem si vedle Dereka a zazubila jsem se na něj. čekala jsem pochvalu typu "ooo páni ty si ten rybník vážně přeskočila !" |
| |
| Stále jsi byla na místě, ať už jis se snažila sebevíc dostat se zpátky a probudit se... Derek tě už tak trochu ignoroval, takže ti žádný kompliment nedal.. Tukan se na tebe podíval a přikývl ti an pozdrav... ,,No néé.. Že by jsi své poslání bral vážně? Ale kampak vedeš tu zbloudilou duši? Brány jsou přece na druhou stranu..." říkal Tukan, který musel zemřít někdy v 18 století... Derek mezitím co prozrazoval jeho kámoš kousek z jeho soukromí nervozně přelétával pohledem z tebe a zase na něj, jako by doufal, že to neuslyšíš a nebo nepochopíš... ,,Em.. Víš.. Ona není.. Tak úplně.. No.. Není mrtvá..." snažil se šeptem domluvit vojákovi... ,,Haha!! To je dobrý for! Ten sjem ještě od tebe neslyšel!" řechtal se Tukan z plna hrdla.. Derek -Sokol nervozně podupával na zemi... ,,AL eot není vtip..." snažil se ho šeptem umlčet.... Oba dva se na tebe podívali. .Tukan nechápavě a pak an Siokola... ,,Čože? Co to tady plácáš? jak to, že není mrtvá? A jak by se asi sem dostal nějaký živáček!?" začal taky šeptem nadávat a házet rukama... ,,Copak já vím..? Vedu jí do města.. Myslel jsem, že když najde svoje místo, tak se vrátí do svého světa.. Ale nejdřív se stavíme u Jezevce.. Třeba bude vědět, co a jak..." šeptal Sokol Tukanovi... ,,ANo! Jezevec by mohl vědět! to je taková naše vědma.. Ale dávej bacha na Můru a Srnku..." šeptali si a otbě to začínali připadat ještě blbější než to je.. Jmenovlai se po zvířatech lesa... ,,Sokole... Dávej hlavně bacha na..." ,,Já vím...!" zarazil ho a nenápadně se podíval na tebe... Ob dva přikývli.. Tukan si vzal svůj prut a Sokol-Derek vstal a kývl an tebe... ,,Hodně štěstí..." zařval an vás... ,,..budete ho potřebovat...!" řkel už tišeji, ale ty jsi to slyšela... Derek šel dál už rychleji a rázněji.... |
| |
| Seděla jsem vedle ěnich a špicovala jsem uši aby mi nic neuteklo. Vole já tu ani bejt nechci ! prolítlo mi hlavou. Počkej ježiš marja ! vylítlo ze mě a hnala jsem se za Derekem. natáhla jsem chůdy abych mu stačila.. hele nic proti týhle naučný stezce ale nemohli by jsme to ukončit ? Chci říct, chtěla bych docela zpátky. Strejda mě dost možná zabije.. pokrčila jsem rameny a snažila jsem se mu stačit |
| |
| Derek se najendou zastavil.. Stál zády k tobě a byl vysoký.. byl vysoký co se týče síly.. Měla jsi pocit že roste... Ale jak... Pomalu se otočil an tebe.. Měl naštvaný a ustaraný výraz... ,,Věř mi.. Byl bych mnohem radši, kdyby jsi už zmizela...!" otočil se a chtěl zase jít, ale znova se na tebe otočil... ,,A ještě něco.. Tady se o SMRTI.. nežertuje..." řekl to takovým tajemným a tihcým hlasem, aby vás nikdo neslyšl.. Ikdyž okolo vás nikdo nebyl... Tohle místo bylo zvláštní.. TRáva měla tyrkysovou barvu a kmeny stromů chytali lehčí tmavě modrý nádech.. Listy byli zase světle modré a nebo fialové... A světlo vypadalo, že má neustále svítat... Derek se otočil a šel dál... ,,Teď půjdeme za Jezevcem.. Ten snad bude vědět co se tady děje..." |
| |
| S úsměvem jsem přikývla. Nebrala jsem jako možnost že tohle je skutečnost. Vždyť to není možný.. leda že by.. Freyo co sis šlehla ?! Tyrkysová tráva ?! Vykulila jsem oči a rozesmála jsem se.. To ty houbičky.. určitě.... Nebo sem se překysličila a teď mám halucinace. Jo to je možný, v Miami tolik čerstvýho vzduchu nebylo a můj organismus na to neni jen přizpůsobenej. Každopádně jsem šla spokojeně dál a užívala jsem si pohled na barevanou scénerií která byla výplodem mojí fantazie podpořenou obrovskou dávkou kyslíku. |
| |
| Šly jste chvíli po cestě a pak zase mimo cestu.. Nahoru, dolů, do prava, přes skály, do leva, přes další řeku, nahoru, zpátky, do leva.. Až jste se dostaly k velkému a tlustému stromu.. Listy měl zlatý a kůra byla světle hnědá.. Byl široký a vysoký.. A ze strany byla v něm díra.. Derek-Sokol došel až k té díře, která měla jako by k futrům přidělané provázky z fialových pampelišek... Vedle vchodu byl k jedné větvičce přidělaný křišťálový přívěšek o velikosti menšího lustru.. Dole byla malá kožená kulička na provázku který byl uprostřed... Derek vzal za tu koženou kuličku a zamával s ní dokola.. Křišťáli světle modré barvy se začali o sebe tlouct a vydávali zvláštně melodický zvuk.. Jejich cinkot se rozléhal po okolí a jako by zněl jen ve tvé hlavě... Derek tam stál v celé své kráse a byl zamyšlený.. Vypadal úplně stejně jako když se zamyslí tvůj Derek.. Teď by jsi řekla, že nikdo jiný to ani být nemůže... V tom se závěs z pampeliček odhrnul a vykoukla stará zarostlá tvář s milím úsměvem.. Starý dědeček se na vác culil.. Měl bílí plnovous až k bradavkám a dlouhý šaty.. Řekla by sis, středověk... Větší znalosti z dějin nemáš... ,,Áááá Sokole.. Už jsem vás čekal.. Pojďte dál mí přátelé..." usmíval se na vás dva a přidržel vám pampelišky.. Derek si stoupl na stranu a ukázal ti gesto gentelmana, aby jsi vstoupila první.. Teď ti přišel ještě víc jako starý Derek.. Taky se na tebe zvláštně podíval.. Pousmál se na tebe... |
| |
| Hodila jsem nedůpvěřivý pohled na díru i na toho fajči dědu... Pak jsem se zasekla a zadívala jsem se na Dereka. Možná trochu nešťastně. Freyo to není on ! napomenula jsem sama sebe. vydechla jsem a vlezla sjem neochotně do tý dír. čím dřív to skončí tím líp |
| |
| Před tebou byli schody... Všichni tři jste začali lést nahoru do schodů... Slyšela jsi za sebou rozhovor Sokola a Jezevce... ,,Tak jak se daří starý brachu?" ptal se Derek ,,Myslím, že jsem právě rozluštil problematiku airodinamice... A nejspíš nakonec vzlétneme příteli..." odpověděl starší muž.. Když jsi došla nahoru, před tebou byla oválná místnost.. Uprostřečd stromu.. Dvě díry měli dělat nejspíš okna.. Byli tady stoli, různé alchymistické baňky a laboratoř ze středověku, knihovna, malířský stojan, papíry s rozepsanými náčtky, a kresby.. Na zdi visel obraz.. Obraz Mona Lisa... Pomalinku ti to začalo dokapávat.. Jako kdyby jsi toho člověka už někdy viděla...  to byl on... Ten ksicht jsi někde viděla.. a pak na náčrtkách jsi uviděla toto: Potom ti to došlo.. S Thomasem, jste se na film ,,Šifra mistra Leonarda" dívali skoro furt.... Tak jsi tam viděla všechyn tyto obrazy.. I samotný portrét Leonarda da Vinci... Všichni tři byli uvnitř.. Mistr šel ke svému stolu schovaným za kupu papírů... Posadil se vedle do křesla a nabídl vám dvě malé stoličky po stranách... Derek se posadil a kývl na tebe, aby sis sedla vedle něj... ,,Tak povídejte..." řekl uctivě a roztáhl náruč, jako by čekal, že mu do ní spadne atomovka.. Ne.. To bylo jen správání člověka co žel v 15 století... ,,Jezevče.. Tahle dívka.. Fena.. Není.. Odtut... Je totiž.. Živá.. Nevíš, jak je to možné? A jak jí dostat pryč než si toho všimne šéf?" mluvil tiším a vážnějším tonem... Mistr se zamyslel... ,,Sokole... Můžeš jít prosím dolů před strom a počkat tam na nás?" podíval se mu do očí a bez jediného mrknutí oka vyvolával pocit síly a vědění... Sokola-Dereka to trochu zaskočilo... Nevěděl co dělat.. Podíval se trochu v rozpacích na tebe a pak an něj.. Přikývol.. Zvedl se a zmizel... Zůstala jsi tam s ním sama a mistr tě mlčky pozoroval... |
| |
| Mlčky jsem se rozhlédla. nepochyovala jsem o tom že jsem zralá na psychiatrickou léčebnu. Freya ! opravila jsem Dereka neDereka rázně a sesmažila ho pohledem. Pak odešel. Teď mě tu Davinči vohulí ! Pozorovala jsem ho nejistě. Tohle by vydalo za knihu. Eh.. tak.. co se mnou ? řekla jsem po chvíli ticha a nevině se usmála. Hlavně a´t na mě nečumí. |
| |
| ,,Nevím.. Co myslíš ty?" zeptal se tě na tvůj názor o této celé věci jeden z největších myslitelů a univerzálních umělců všech dob a mile si tě pozoroval.. Měla jsi v jeho očí pocit, že on to ví.. ví co je s tebou.. Ale chce znát tvůj názor.. Potřebuje ho znát.. Tkaový jsi měla pocit... |
| |
| Noo mám dvě teorie ! zamyslela jsem se.. Vlastně 4.. upravila jsem to a pak jsem se zhluboka nadechla. 1. Tohle je jen sen. 2. jse sfetovaná. 3. Zbláznila jsem se. 4. Můj organismus se překysličil neboť neni zvkyklí na tolik kyslíku a teď kvůli tomu trpím silnými halucinacemi. řekla jsem klidně a usmála se na něj jako neviňátko. Měla jsem tendenci si s Davinčim potykat a přátelsky ho obejmout jako ožralu v hospodě. |
| |
| Mistr přikyvoval... A furt se tak mile usmíval... ,,A co možnost.. Že to všechno je skutečné..?" zeptal se znovu a tentokrát na tebe upřel takový pronikaví pohled, že kdyby se tě zeptal na tvé jméno začneš silně pochybovat, jestli jsi Ferdinandka nebo Božka... |
| |
| Chvíli jsem ho sjížděla pohledem jestli si ze mě dělá prdel nebo ne. No pak nechápu co tu dělám, jak jsem sem vůbec dostala. Jak se dostanu zpátky a už vůbec nechápu, proč ten kluk co tvrdí že je mrtvej 52 let vypadá přesně jako kluk kterej je živej a mimoto naprosto.. úžasnej.. vydechla jsem trochu zasněně a pak jsem se otřepala jakobych se probrala. |
| |
| ,,Jistě.. Chápu.. Pro každého smrtelníka by tohle vypadalo jako sen, nebo incredibile..." poznala jsi v jeho jazyce italštinu... ,,To jest mě ale věřit můžeš... Že tudy prochází zbloudilé duše lidské.. Tudíš ty, kteří byli připravení o život jiným člověkem... Tento posvátný les ,,spiriti della foresta" neboli les duchů... Je místem přestupu.. Však některé duše tu uváznou.. A uváznou tu právě proto, že jejich killer.. nebo-li vrah... Nebyl dopaden, nebo nebyl potrestán za své hříchy... Pochop dítě... Nepotkala jsi svého společníka..." podíval se směrem k oknu ze kterého se ozývalo tlumené pískání Dereka-Sokola... ,,... jen tak náhodou.. Nejsi tady náhodou... Náš "šéf" jak mu zde říkají.. Má zvláštní smysl pro humor... Proč myslíš,že je mrtvý 52 let? Proč myslíš, že ty jsi z přítomnosti? Povím ti toto... Žádná duše si co sem příjde si nepamatuje své jméno, svůj život a ani svou minulost.. Čím déle tu ale je... Tím víc si vzpomíná.. Rozhlédni se... " ukázal na veškerá díla která tu má vystavěná.. ,,Na toto jsme vzpomínal dlouhá staletí... Proto naše "grido" přezdívky..." odmlčel se a spokojeně si oddechl... Položil si ruce spojené na hruď a opřel se o křeslo... ,,Ptáš se, proč ti Sokol připomíná muže v tvé reality? Z jakého jsi roku? Povím ti jen toto... Přičti k tvému dni 52 dní.. Za 52 dní teprve Sokol umře... Nejspíš jsi ho potkala.. Nejspíš je nějak multo populáre... Každopádně ty jsi sem přišla z nějakého důvodu... A potkala jis jeho.. Nezdá se ti to zvláštní..? A jak to, že Lapač duchů, který za trest musí zde bloudit a lapat ztracené duše a ještě ke všemu svou práci nebere vážně a snaží se ulejvat jak jen to jde.. Se tobě pokouší pomoci..? Říká, že by z toho byl problemo? Náš "šéf" o tobě ví od okamžiku co tvá ploska chodidla stoupla na posvátnou půdu lesa... Sokol tě doprovází právě proto, že má pocit, že ti musí pomoci.. Takový pocit on nezná.. Proto se k tobě choval trochu neuctivě... Musíš pochopit.. Že on nechápe, proč tě má potřebu chránit... On si svou minulost nepamatuje.. Jeho duše sem přišla před 52 lety.. Protože před 52 lety v JEHO realitě, bylo o 52 dní víc, než v tvé realitě... Chápeš..?" pozastavil, aby jsi to všechno ztřebala... |
| |
| Chvíli jsem nad tím přemýšlela... koláčky..veverky..snicl..sem v cajku ! Tak moment ! řekla jsem rázně a rozhodila jse nasraně rukama. Chcete mi říct, že ten Derek kterýho znám, umře za 52 dní ? Sory Daviniči ale děláte si ze mě prdel ? On nemůže umřít.. Teda chci říct, hypoteticky může.. Ale já nechci aby umíral rozumíme si ? řekla jsem nejistě a sjížděla ho pohledem jako správného fajči budhu. Neřekla jsem právě Davinčimu že si ze mě dělá prdel ? Nevadí. |
| |
| ,,Omlouvám se dítě... Toto slovní spojení ještě neznám.. Prosím přibliž mi ho trošku.. ,,děláš si ze mě prdel?" " vzal si do ruky staré nažloutlé papíry a husí pero který namočil do ingoustu něco tam naškrábal a ačekal an tvá slova... ,,A k Sokolovi... Jistě že.. Ale nejspíš Jsi dostala šanci ho zachránit mé dítě.. Proč by tě jinak Bůh nechával vstoupit na svou Svatou zem...?" |
| |
| Děláš si prdel = děláš si srandu.. objasnila jsem. Pak jsme zvedla obočí a zaměřila se na dědka. A jak ho mám jako přesně zachránit ? Když nevim kde kdy jak co.. Ani nevim co se stalo kurváá... rozhodila jsem nasraně rukama a chytla se za hlavu jako při absťáku. Zabte toho dědka.. zabte ho.. bo ho zabiju já |
| |
| ,,Dělat si srandu.. Veselit se, bavit se.. Děláš si oslavu? oslavu čeho? Narozeninovou? Svatební? Svatba..? Vezmeš si mě? Žádost o ruku? Ahááá...! :D Tákže toto spojení znamená, že někoho žádáte o ruku!" zajásal mistr a začal švihem psát v papírech.. Překvapilo tě, jak mohl během sekundy přejít tolika myšlenkovími pochody a vydedukovat nějakou úplnou hovadinu... Mistr odložil papíry a zaměřil se na tebe... ,,Ale ty to přece víš.. Byl zavražděn.. Byl zavražděn v Newrtonnu.. To ti přece sám řekl.. Jelikož jediné co si duše pamatují, je jejich smrt.. Tak si Sokol myslí, že nejspíš v Newrtonnu žil celý život..." řekl klidně mistr... V tom se ti vybavila vaše první konverzace... ,,Neboj, pokud jsi nebyla zavražděna tím samým člověkem, který zavraždil mě a pár dalších vyvolených z Newrtonnu.." říkal Derek... |
| |
| Takže.... co mám dělat ? Držet Dereka od Newrtonnu ? Nebo zjistit kdo Dereka zabil a držet ho od něj dál ? nebo zjistit kdo zabil Dereka a zabít ho dřív ? zkoušela jsem různý možnosti . Už se mi z toho vařil úplně mozek. Třeba do tý doby Derek najde svojí sestrou a k Newrtonnu se nepřiblíží. Ani ke mě. Ale aspoň by s emu nic nestalo... KOukla jsem na hambáře Davinčiho a koukala na něj jako smutné štěňátko. |
| |
| ,,To už je na tobě.. Ani já nedokážu číst myšlenky Boha... Jedno je ale jasné.. Derek nebude jediný... Můžeš jít po stopách a dopadnout killera dříve, než uplyne 52 dnů..." řekl a vstal.. Přešel kolem tebe ke stolu a díval se do papírů... ,,Ještě jedna věc je důležitá.. Nesmíš říct Sokolovi nic o jeho minulosti, ani o otm, že se snažíš zabránit jeho smrti... Ani o tom, že se znáte... Rozuměla jsi mi dítě?" zeptal se tě vážněji a tiším hlasem, zatím co stál za tebou... |
| |
| Pomalu jsme ho pozorovala. jáásně... aaa můžu se ho zeptat na jeho smrt. jakože by mi to třeba pomohlo ? řekla jsem nejistě. Jestli to vyjde koupim ti tangáče Davinči ! Freyo drž hubu aspoň teď ! Ticho ! rozhlédla jsem se kolem, zvedla se promasírovala si zadek bo ho mám přesezený že. |
| |
| ,,To ano.. ptát se ho můžeš na cokoliv... Ale nevím jeslti by ti odpoví.. duchové o své smrti neradi mluví.. Teda jen ti zbloudilí..." pousmál se mistr... Otočil se na tebe.. ,,A teď mé dítě..." řekl klidným hlasme a s milím úsměvem stařečka... ,,...Otevři oči!" Tma! Všude jen tma.. Otevřela jsi oči a kolem tebe se lehce rýsovali obrysy tvého pokoje... Nahmatala jis pod sebou měkkou přikrývku.. Ležíš na posteli.. A díváš se na strop... Na stole ti svítí svíčka.. Je před půlnocí a venku řádí hrozná bouřka a hurikán.. Stromy se ohýbají a vítr zvedá věci ze země... Neuběhla ani minuta.. Všechno se to zdálo jako sne.. Ty jsi snila.. Spala jsi.. Ale musel to být strašně silnej a emoční sen... Ale byla jsi v suchým.. Už žádné mokré ani špinavé oblečení.. Byla jsi v teple a v suchu.. Jako by se nic nezměnilo... |
| |
| Nechápavě jsem se rozhlédla po okolí a chytla se za srdce. Byl to jen sen... Jenom sen.... Uf.. vydechla jsem a rpohrábla si vlasy. Šla jsem se osprchovat a pak jsem e šla kouknout do obýváku jak je na tom strejda. A Až beybe zjistim jak je na tom strejda tak to budeš koukat jak rychle umyju nádobí abych to nemusela dělat ráno. A až umyju nádobí abych to nemusela dělat ráno tak budeš koukat jak rychle budu zpátky v pokoji koukat z okna jestli je venku furt bouřka abych to taky nemusela dělat až ráno.. |
| |
| Strýček nezměnil polohu.. Dole na gauči chrápe s novinami.. Nádobí sji umyla a pak do pokoje... Bouřka pomalinku povoluje.. A ty si příjdeš strašně utahaná... Už je taky noc.. Ikdyž ty jsi noční tvor.. každopádně zítra budeš mít první lsužbu v baru... |
| |
| Výborně. Mám pocit už jsem si ten seznam drinků napsala abych věděla co zítra předložím šéfovi aby to mohl dát do lístku a sehnat na to věci . Každopádně já si vzala teplé chlupaté ponožky, zhasla lampičku alá doba dinosaurů a zapadla jsem do své veeliké postele pod ještě větší peřinu a zachumlala jsme se jako lední medvídek. Opět zašpuntovat všechny škvíry, hlavně ať mi na nohy netáhne ! Kdo má chladný palečky tak prostě neusne ! To je úřece jasný. |
| |
| Usnula si.. A spala jsi jako dřevorubec... Ráno tě probudil až strýček, který klepe na dveře... ,,Freyo? Jsi tam..? Zrovna jsme se vrátil z práce a ta snídaně je ještě furt na stole.. Nestalo se něco?" volal za dveřmi a klepal.. Když jsi se podívala na hodinky.. Bylo kolem 1 odpoledne.. Opravdu jsi dlouho spala... Byla jsi ale odpočatá a venku sice nesvítilo sluníčko jako v Miami, ale bylo tam hezčejš než včéra... |
| |
| Otevřela jsem oči a zadívala se do stropu. Pak jsem se pomalu zvedla a otevřela jsem dveře přičemž jsem koukla na strýčka. Sem v cajku. Jenom sem nějak dýl spala.... řekla jsem a pak jsem si vzpoměla na svůj šílenej sen. Můžu se tě na něco zeptat ? Je to celkem důležitý... řekla jsem nejistě a opřela jsem se o rám dveří. |
| |
| ,,No jasně.. Můžeš se mě ptát a já si při tom budu dělat kafe..." zazubil se na tebe a seběhl schody dolů do kuchyně... A tam si začal dělat kafe... Televize byla puštěná a šly tam zprávy NBC... Strýček vypadal docela ztahanej.. Poznala jsi an něm, že toho poslední dobou má dost... |
| |
| Šla jsem oddaně za strýčkem a dala jsem se u toho do uklízení kkuchyně. Víš. Napadlo že bys to mohl vědět když děláš u policie... Nestala se tu někdy nějaký vražda nebo tak ? zeptala jsem se nejistě a pokrčila jsem rameny. A přitom furt uklízím |
| |
| Strýček se zarazil a podíval se na tebe nechápavě... ,,Cože..? a proč tě tohle zrovna zajímá..? Jeslti se bojíš chodit po ulicích, tak to se nemusíš.. V tomhle malinkatém městečku se všichni známe navzájem.. Jo je pravda, že se tu párkrát porvali a třeba jeden při tom omylem přišel o krk, nebo jinou končetinu, ale že by tu pobíhal nějaký vrah to myslím, že né.. Myslím, že kolem roku 1984 tu byli zaregristrovány sériové vraždy.. Potom se ale zjistilo, že to na lidi chodí hladoví medvědi..." vyprávěl ti pobaveně strýček.. Vzal si kafe s zasedl ke stolu s novinami... ,,Dneska jdeš do práce že jo? Budu držet palce... Zítra odpoledne bych tě chtěl na chvíli někam vzít... Neboj... Vrátíš se včas.." pozasmál se strýček a zakoukal se do novin... |
| |
| Poslouchala jsme ho a chápavě přikývla. Jo jdu no... Celkem se těším. Už sem si proto připravila i věci dopředu.. vydechla jsem a pak jsem se podívala ns trýčka. A kam ? teda.. né že bych se bála že se nestihnu vrátit ale jako.. zajímá mě to. řekla jsme klidně a koukla jsem na něj jako malé dítě u vánočního stromečku |
| |
| Strýček se na tebe pobaveně podíval a pozasmál se... ,,Nech se překvapit..." řekl takovým tajemným a pobaveným hlasem, který člověka vyburcuje k tomu, aby dotyčnou osobu vzal za hlavu a třískal s ním o zeď, dokud mu neřekne co je v tom dárku pod stromečkem... Každopádně ty jsi dostala hlad... |
| |
| Chvíli jsem ho snímala vražedným pohledem. Fajn.. přikývla jsme po chvíli a šla jsem do kuchyně si dát gablík. Pak s eumýt, učesat, namalovat, najít ten papír s těma drinkama, najít si oblečení do baru. Třeba to který jsem měla ve snu když jsem teda spala a nezlikvidovala ho. A pak třeba udělám nějaký domácí práce abych zabila čas. |
| |
| Strýček zase zmizel do práce.. Nebo prostě zmizel z domu.. A někdo ti začal zvonit na dveře... Z okna jsi viděla, že venku stojí známé auto... Jakmile jsi otevřela, tak tam stál tvůj zvláštní kamarád Sherlock Holmes... ,,Nazdár Freyo! Přišel jsme se omluvit.. Ta párty byla v noci zrušená kvůli té bouřce.. TO víš.. Jakej pošuk by skákal ze skal do jezera v takové vichřici.. No nevadí... Měla jsi špatný sny..?" mluvil rychle a usmíval se a z ničeho nic změnil tvéma na tvé sny, bez jediného zaváhání.. Jako kdyby ti to oznamoval... |
| |
| Snímala jsem ho vražedným pohledem. Občas mě ta tvoje dedukce trochu děsí.. řekla jsem pomalu a ustoupila jsme odedveří aby mohl dovnitř. Vlastně jo. měla.. víš.. nejhorší na tom je že mám pocit že to je skutečnost a že se stane něco moc špatnýho... Ale snažim se uklidnit tim že to přece skutečný bejt nemůže. Jo vůbec, dneska večer jdu do práce. Stavíš se ? řekla jsem klidně a zavřela za ním dveře. |
| |
| Zavřela jsi za ním dveře... Každopádně Jsi měla zas eklid.. A za dvě hodinky, které uběhly jako po másle jsi už razila do práce... A venku bylo ještě furt mokro.. tákže autíčko bejku.. Každopádně když jsi dojela do práce, už tě tam s otevřenou náručí přivítal hospoda... ,,Odteď mi můžeš říkat Jerry...!" potykali jste si a rovnou tě šoupl za bar.. Bylo tu docela plno a stůl v rohu, kde to bylo odděleno půl zdí a svítilo tam modré světlo byl zase plný.. A ozývali se od něj tlumený smích a náznak rozhovorů.. Když jsi tam párkrát nahlédla zahlédla jsi pár fešáků a nějaké mladé dívky... Asi tvůj věk... Bar byl přidělán k ostatním pultům ale za sbeou jsi měla poličky a na poličkách snad veškeré druhy alkoholu.. Pod pultem jsi měla spoustu druhů sklenic a různé mixéry, led, citrony, limetky, olivy, a snad všechno na co sis vzpomněla... Nezapomínej ale že tu děláš i číšnici... takže jsi dostala zástěru a bloček s propiskou.. Stoly měli svá čísla.. A vždy když jsi někde viděla prázdnou sklenici, tak to odneseš Jerrymu... A když někdo příjde tak zajistíš objednávku.. Dneska ti ještě bude pomáhat hromotluk Jerry... |
| |
| Ano.. Vrazila jsem Jerrymu do ruky papír. Jo jasně. A jerry.. taj ej seznam těch drinků jak si říkal tak se na to můžeš kouknout. řekla jsem klidně a vyrazila jsem mezi stoly. všech sem se ptala co si dají a nosila jim to s tím že sem šla i za těma fešákama se svým neprůstřelným výrazem nočního rebela co si jako dají a taky jim to ponesu. Prostě práce bejku. |
| |
| Jasně... Tahle práce ti zatím jde.. Jerry ti odsouhlasil většinu drinků.. Ale třeba : Medvědí koule a takové věci.. Ti jsou prý chránění.. Každopádně nebylo tady narváno jako to znáš z LA.. S porovnáním s LA tady bylo mrtvo.. Ale z jendoho stolu se ozívalo zpívání, z druhého mumlání, z dalšího smích, a někteří byli už na mol... Když se k tvému baru blížil jeden dlouhej fešák.. Skoro jsi i zapomněla, že máš nějakého Dereka... Byl to teda sexouš a měl svůdnickej úsměv... Krátké hnědé vlasy a zelené kukadla.. Vypracovaná postava a nesl dvě prázdné sklenice... Stoupl si k tobě a položil před tebe ty sklenice.. ,,Smím požádat o dva panáky?" pousmál se na tebe mile a pak se rozhlížel po okolí... Bylo vidět, že patří mezi ty lepší vrstvy.. Pak tě napdala ty rodina, která žije v lese a mají ty luxusní auta... Všichni u toho stolu vypadali, že by k nim patřili... |
| |
| Nejprv jsem měla v sobě takový to nutkání fešáka slíknout. Když mi došlo že je z těch vyšších vrstev můj zájem upadával. Neměla jsem ty lidi ráda v LA a nebudu je mít ráda ani tady. Nemusela jsem je vlastně nikdy. Jo hned. řekla jsem jen tak jako , dala jsem ty prázdný sklenice Jerrymu a dala jsem tomu lepšímu vrtvákovi ty dva panáky s tím že jsem pak zamířila zase mezi stoly pro prázzdné sklenice a další bojednávky. |
| |
| ,,Děkuju..." usmál se na tebe zelenoočka a šel zase zpátky ke svému stolu... Řeknu ti.. VEčer utíkal strašně rychle.. Ani jsi se nenadála a už bylo 2 v noci.. A Jerry tě už vyhazoval.. ,,Tak utíkej, nebo dostanu od Fredyho na držku!" smál se Jerry a plácal tě po zádech... ,,Pozdravuj Fredyho..." zavolal na tebe a už šel k baru... Když jsi vylezla ven na nebi svítili hvězdy.. Ale jak.. Tolik hvězd v Miami nikdy nebyli... Ta černá obloha přímo svítila... Po cestě domů jsi potkala dvě opilé starší dámy, jak si to trajdili domů.. Pak jednoho chlápka co civěl na dům se zelenou fasádou a pak jsi ještě potkala dva psy a jednoho koně... Takhle mrtvý místo jsi nezažila celý život.. doma bylo už ticho a strýček už dávno spal... PS: Ty jsi z Miami trole! :d Né z LA! :D |
| |
| PS : Tý volé kdo si to má pamatovat. ! :D Šla jsem domu a chvíli jsem zírala na hvězdy jako na něco co sem v životě neviděla.. Trochu nešťastně sem civěla i na opilý dámy a zvířata. Tady chcíp pes.. Tady se nic neděje.. To je děsný.. kroutila jsem nasraně hlavou. Až jsem došla domů. Každopádně bar působil jako osvobozující oáza. Alespoń něco málo z předešlého života. Každopádně jsem sem umyla a rovnou do postele. A zítra na překvapení se strýčkem a večer znovu do parodie na zem zaslíbenou. Co je ale horší.. v pondělí do školy ! |
| |
| Usnula sji poměrně rychle.. Ale moc dobře jsi nespala.. Celý večer jsi se totiž mihotala okolo alkoholu.. A ikdyž na sobě vídáš pokroky, stále máš zvýšený tlak a menší nervozní třes v rukách.. A když nehybně ležíš tak máš potřebu zase něco dělat.. Jo.. Absťák.. Ale už jsi se cítila silněji, než když jsi začala abstinovat... Jelikož jsi měla v baru plno práce, tak sis to ani neuvědomila.. Ale jakmile ses an chvíli zastavila, přišla chuť... Teď jsi ale na sebe hrdá, že konečně dokážeš odolávat a nepodlehla jsi pokušení... Každopádně kolem 4 ranní jsi byla bdělá a potřebovala jsi něco dělat... Mohla by sis zkusit zaběhat, nebo jít makat na zahradu.. Viděla jsi jak strýček i jiní lidé odstraňují bordel po bouřce, ale strýc tolik času nemá... Každopádně byla ještě nehorázná tma... JEště mužeš si číst a učit se... A ještě se můžeš podívat kdo ti to klepe na okno.. Ano.. NA okno.. Ve druhém patře... |
| |
| Někdo mi klepe na okno ? začala jsem automaticky přemýšlet kde jsem tu viděla tří metrového člověka a pak jsem tedy vstala a pomalu jakoby mě mělo něco kousnout jsem se doplížila k oknu a kouknu se co za kreténa mi ťuká na okno. A taky jak to udělal bo to chci taky umět. A jestli je to jenom pták tak si jdu číst. učit se fakt nejdu, tak hluboka jsme ještě neklesla. Nehledě na to že když s epíšou testy tak na čtyřku to odtypuje i úplnej debil. |
| |
| Když jsi se doplížila k oknu a nakoukla jsi tam vybafla na tebe hlava s bílími rozčepýřenými vlasy a bílou pletí... Torra... Culila se jako sluníčko a mávala na tebe nadšeně... Byla zabalená do těch nejteplejších mikin a kalhot a přes hlavu černou kapuci.. Ale i tak zářila její bílá pleť... |
| |
| Nechápavě jsem ji pozorovala se zamrzlým úsměvem a zvednutým obočím.. Pak jsem se oklepala jako bych si uvědomila na mě stále ještě zírá. Otevřela jsem okno a pustila ji dovnitř. Můžeš mi říct jak si se sem dostala ? A cot u vůbec děláš ? vypadlo ze mě nevěřícně a zavřela jsem za ní okno aby nám sem netáhlo. Pak jsme se na ní otočila a čekala jsem co mi předloží za vysvětlení atd |
| |
| Torra se na tebe zazubila a skočila k tobě do pokoje... Hnedka zpustila, takovým opatrným šeptem, ale přitom byl plný nadšení a očekávání... ,,Ahoj Freyo! JAk se vede? Co? Dobře? To ej fajn..! Koukej na co sjem přišla! Bossové budou dělat párty a pozvou jen pár vyvoleních a já jsem byla pozvaná, protože moje mamka se zná s jednou ženou která je teta jednoho ze tří bratrů bossáků.. Chápeš? Takže mě pozvaly, a já chci aby jsi tam šla se mnou! Bude to příští pátek!" huba jí jela jak na kolovrátku... |
| |
| Rozhodila jsem rukama abych ji nějak zastavila.. Počkej počkej počkej.. počkej...počkej ! Co sou to ...bossové ? řekla jsem nejistě protože zatim mi to znalo jako banda zoufalců co si daj tvrdý jména aby působili frajersky. Jako tenktár když si klub magorů do komixů se spidermanem začala říkat "Bitches!" ... Což byl poměrně ubohej pokus o respekt. A mám pocit že v týhle díře budou všechny pokusy o respekt chabí. |
| |
| ,,My jim doma říkáme bossáci.. Víš.. To je zámožná rodina rodina tady ve městě.. Žijou v lese a jndou do roka pořádají party u nich ve vile.. A přijedou sem jejich přátelé z LA, NY, Miami, Mexika, Evropy.. No je to veliký!" radovala se jako malé dítko.. Už jsi o nich jendou slyšela... Ale nepamatuju se jak sjem ti je pojmenovala... :D Budeme jim říkat třeba Kummerovi... |
| |
| Byli to Twinsovi :D Já vim kdo to je .. Patřej k nim ty chlápci co byli v baru. Hele Torro.. Asi takhle... Jednak je neznám a nepudu někam kde nikoho neznám zvlášť když ani oni neznají mě. A pak... přijdou mi jako snobíci. Podle popisu.. Vlastně i podle dalších okolností. Prostě takovýhle typi moc ráda nemám takže já tě tam nejspíš nedoprovodim. Usmála jsme se na ní a třískla jsem sebou o postel. |
| |
| Díky.. :D Tak Twinsovi... :D ,,Ale..ale.. ALe vždyť jsi je ještě vůbec nepoznala! Oni jsou strašně fájn! Teda kromě Paula, ale třeba Tres.. Ten je tak strašně hodnej a pozornej.. A taky Dominik.. Ten má krásný úsměv.. a jejich sestra Beatrice, je strašně milí člověk.. A ty jsi je ještě ani nepoznala, jsi tady pár dnů a už je odsuzuješ a vznášíš tak ošklivá obvinění.." nafoukla se trošku jako malé dítě, kterému vzali lízátko... Potoms e ale zazubila a chytla tě za ruku... ,,ALe já jsme ti už odpustila" |
| |
| Ano správně ani je neznám. Proč mám chodit na párty k někomu koho neznám. Oni přece taky neznají ! pochop, ikdybych zapomněla na svůj odpor ke zbohatlíkům tak mi to stejně přijde jak.... pokrčila jsem rameny a usmála se na ní nevinně. Jen ať jde.. já se zabavím jinak. Třeba čučením do zdi. |
| |
| PS: V Miami jsi byla taky zbohatlík.. :D Torra na tebe nechápavě koukala... ,,No právě! Proto tam musíš jít aby jsi je poznala.. Kdy líp se mladí lidé seznamují než za svitu měsíce a popíjení drahých suchých martiny?" začala tam básnit a rozplývat se nad představou seznamování se s opačným pohlavím... |
| |
| PS : To možná . Ale ne ten zbohatlík co se cpe mezi vyšší vrstvu. Já byla člověk co chlastal v baru a stýkal se se spodinou společnosti. Nepiju alkohol. řekla jsem klidně a zazubila jsem se na ní. Ne hele asi ne. Chci říct... seznamuju se v baru s okolím, a v pondělí jdu do školy kde potkám další lidi. Neplánuju se s těma "bossama" stýkat víc než bude nutné. Tím nutné myslím když přijdou do baru a já je budu muset obsloužit. Tolik k mému prozatímnímu rozhodnutí. Zamrkala jsem na ní jako neviňátko. |
| |
| ,,Jééé... S tebou není žádná sranda.. Mohly jsme podpálit pár slamníků..." schoulila se sklamaně a zase vyskočila do okna... ,,TAk doboru.." pronesla otráveně a zase zmizela.. Bylo 5 ráno... |
| |
| Čus. Houkla jsem na ní. Každopádně pokud to vím správně tak dneska odpoledne je to překvápko od strýčka a pak do práce. Takže já si ještě na chvíli zalezu do postele. Pak vstanu, obléknu se, umyju, nalíčím a tak a vyrazím dolu do kuchyně kde udělám snídaňu a poklidím. A najím se a udělám snídani i strejdovi a kafe až přijde. A pak celý den budu čučet z okna a snažit se zhypnotizovat ptáky dokud strejda nepřijde. |
| |
| Jasně.. Takže den proběhl docela v klidu.. Až na to, že jis zjistila, že se musíš umazat od hlíny a od práce.. Zahrádka... Každopádně teď jedete v džípu a strýček s etbou vede nenucenou konverzaci.. Však to znáš... ,,a jak bylo v baru..? Našla si nějaké nové kamarády..? Jak se ti tady líbí?" |
| |
| Jo v baru to bylo, fajn. Líbí se mi ta práce. Každopádně se tu bavím s Torrou a tím chlapcem jak u nás byl. vždyť víš. (sem zapomněla jméno) a to je všechno. Ovšem to bohatě stačí. Víc než dost. Noo.. je to tu..celkem fajn ? řekla jsem nejistě. nemůžu mu říct že si pořád připadám že trpím halucinacemi ale nebylo to už tak hrozný. Ten bar to trochu pozvedl hore. Kam že to vlastně jedem ? vypadlo ze mě a koukala jsem ven z džípu. |
| |
| ,,Ano.. torra a Math... " zazubil se strýček a přikýval.. Když jsi se zeptala na směr cesty jen se an tebe škodolibě usmál a pozasmál se.. Řekl ti přesně, že se to dozvíš až tam budete.. Stačilo to jedním pohledme... ,,Myslím, že se ti to bude líbit.. A hlavně by jis to měla vidět..." zamyslel se.. Za chvíli sjte zastavili uprostřed lesa a kousek od vás byla uzká cestička hore...¨Šly jste nahoru.. Byla to písčitá cestička pro jednoho.. Strýček šel před tebou.. DOšly jste až na vrchol a stáli jste na útesu.. Před tebou ležel snad celý svět.. Bylo to obrovský.. Aekl to nejdůležitější.. Před tebou lželi dva náhrobky... Jedne byl starší a druhý nedávno vyrobený...¨ Hrob tvý rodičů.. Pochovaný vedle sebe... |
| |
| Páni to je.. nádhera.. vypadlo ze mě když mi došlo kde to jsme.. Pak jjsem zmerčila ty dva hroby.. Trochu jsem ztuhla ale pak jsem se rozešla k nim a stála jsem od nich asi metr zatímco jsem je pozorovala. Teď jsou oba šťastní.. Mlčela jsem a jen četla jejich jména. Nevěděla jsem že jsou pochovaní tady.. řekla jsem klidně a otočila jsem se na strýčka. |
| |
| ,,Zde leží Anabela Werronová.. Milující žena a matka...1971-2001" na druhém náhrobku stálo... ,,Zde leží Luis Werron... Milující otec spolu s manželkou... 1970-2014" Fredy stál dál aby sji měla soukromí, ale i tak tě slyšel... ,,Tvůj táta.. Si přál být tady pochován.. S tvou mamkou..." dodal jen tak bokem Fredy a mlčel.. Bylo mu to trochu blbý.. No.. Nechal tě tam a jen stl v pozadí.. Po chvíli mu ale zazvonil peager... A musel ještě poodejít a chvíli telefonoval. .Furt tě ale sledoval jendím okem.. Slyšela jsi, že mluví s dalšími policisty.. Nejspíš se něco zase satlo... |
| |
| Jak řekla že chtěl bejt pochován tady s ní cítila jsem jak mě zaštípali oči. Zamrkala jsem a popošla k náhrobkůma dotkla s ejejich jmen. Měla jsem vás oba moc ráda.. proběhlo mi hlavou. Chvíli jsem se tak dívala ještě na nápisy pak jsem vstala a rozešla se ke strýčkovi. Stalo se něco ? zeptala jsem se klidně jakože klidně můžem jít. |
| |
| ,,Dobře.. Nene.. Hned tam budu..." řekl Fredy, troxchu zklesle do telefonu, páč tu chtgěl s tebou trochu dýl být.. Típnul telefon a apk se an tebe otočil.. Měl v očích trápení... ,,Moc se omlouvám.. Ale už musíme jet zpátky..." pousmál se na tebe a natáhl k tobě ruku, že tě nechá jít první... Došly jste k autu a nasedly jste do něj... Vyjeli jste.. Fredy mlčel a docela uáháněl... Měl ve tváři zvláštní výraz... ,,Chtěl jsem ti vlastně ještě říct, že na tom vrcholku jsme poprvé potkal tvou matku... Chodili jsme tam jako mladí.." pozasmál se a trochu se zasnil.. |
| |
| A řekneš mi co se stalo ? řekla jsem nejistě a seděla jsem v autě.. Pak řekl to s tou matkou a já zvedla jedno obočí. Počkaj počkat počkat...počkat ! jen technická.. vypadlo ze mě a chvíli jsem nad tím přemejšlela......proč ty si tam chodil s mamkou ? řekla jsem s výrazem debila. |
| |
| Fredy se rozesmál... ,,Protože jsem se milá Freyo s tvojí mamkou bavil dřív, než se můj mladší bráška vrátil z Anglie.." pozasmál se Fredy Víš o svém otci, že býval často v Anglii se svým otce.. S tvým dědou... A jednou tam byl dlouho.. A vrátil se až v 17 letech... A taky víš, že jakmile se vrátil tak se zamilovali tady s tvojí mamkou a odstěhovali se do Miami... Ale tvůj táta Fredyho z toho vyprávění vždycky vyhechával.. Většinou... |
| |
| Počkat počkat.. to znamená.. že tys byl s mámou ? takže čistě hypoteticky sem mohla bejt tvoje dítě místo tátovo ! to je jak z nějakýho telenovelskýho seriálu ! Ale to místo je hezký.. moc hezký... a co se pak stalo ? ptala jsem se zvědavě, bo tohle sem nevěděla žjo. |
| |
| Fredy se na tebe překvapeně podíval a pozasmál se... ,,No co by se mělo stát..? Rozhodla se pro tvého tátu.. Tím to končilo.." pozasmál se Fredy. .Vyjeli jste z lesa a už jste byli ve městě.. Jenže na druhé straně, než je váš dům... Zaparkovali jste přd jedním domem.. Byli tady dvě policejní auta a okolo domu byla páska nevstupovat.. Pár lidí za ní koukalo co se stalo.. Byla tu i záchranka.. ale ta už moc práce neměla... Spíš koronor... Fredy vylezl ven a než zabouchl dveře tak ti řekl... ,,Vydržíš chvíli? Jen to tady zkouknu a pak tě odvezu domů... JHestli chceš můžeš se jít podívat.." kývl na tebe k domu a šel ke vchodovým dveřím, kde stáli další dva detektivové a společně si tam o něčem povídali.. Viděla jsi nějaké fotografy, lidi z laborek a všechen ten cirkus.. Vypadá to zajímavě... |
| |
| Co se tu stalo ty vole ? nechápavě jsem pozorovala tenhle nepřirozenej cirkus pro tohle prostředí. Chvíli jsem jako říkala že počkám venku ale pak jsem se šibalsky usmála a vypálila za strejdou že když mi to tjako dovolil tak to omrknu. Třeba dohalím vraždu století ! Nebo.....nebo.....nebo taky nic. |
| |
| Když jsi tam došla a dělala strašně nenápadnou jen k tobě doléhali útržky rozhovorů... ,,Čas úmrtí.. Dnes v půl třetí ráno..." hlásil koroner... ,,Udušení rybářským vlascem.." doplňoval inspektor... ,,Bože.. Kdo by to mohl udělat..? Vždyť ta ženská byla anděl!L" lámal si hlavu strýček... ,,To nevíme.. ALe po pachateli zatím nejsou žádné stopy.." policajt... Z domu vynesly černé tělo v pytli... A nesli ho kolem tebe.. Bylo to hrůzostrašné.. Každopádně tvůj zrak spadl an dům.. Byl to dům se zelenou fasádou... Teď jsi se zorientovala... Kousek odtud je bar... A ty jsi po 2 hodině v noci tudy šla domů... Ano.. Rozpomínáš se.. Potkala jsi dvě nalitý ženský, psa, divokého koně.. A chlápka v kapuce co čučel nehybně na dům se zelenou fasádou.. |
| |
| Strejdo ? řekla jsem nejistě.. A ten chlap ? řekla jsem nejistě... Ráno se nějakýho viděla... když jsem šla z baru řekla jsem klidně |
| |
| Všichni se na tebe otočili.. A hnedka se na něj vrhnuli.. ,,Děvčátko pověz mi, jak ten chlápek vypadal..!" začal mile detektiv s bradkou... ,,Kolik měřil..? Vážil..?" inspektor... ,,Jak se choval..?" policajt... ,,Počkej! Ty jsi prošla kolem vraha? Tak a od teď žádnné noční toulky to ti zarazím holka!" strýček... ,,Musí to být psyhcicky labilní člověk, když po sobě zanechává svědky.." kroutil nad tím hlavou forenzní psycholog... |
| |
| To nebyli noční toulka. šla sem z baru ! měl černou kapucu a čučel sem.t o je celý... každopádně baru nechat nechci ..... řekla jsem vážně strýčkovi a šla jsem ven. |
| |
| Ty jis venku trole! ,,Všichni si vše zapisovali a strýček souhlasil, že to nějak vymyslí, aby jsi tam mohla bezpečně chodit..." řekl vypravěč.. :D A pak ti ještě řekl toto... Někteří tě nechyli an pokoji a strýček ti domluvil ať ještě chvíli počkáš... Sejmou otisky a pak pojedou na stanici že to s tebou musí oficiálně sepsat... Stála jsi tam a koukala na ně jak jim jde práce od ruku.. Určitě ti vrtalo hlavou kdo to může být.. ,,Ano.. Kdo to může být?" ozval se za tebou takový zamyšlený hlas, který dává jasně najedvo, že ví nad čím myslíš a utahuje si z tebe.. Jenže to nebylo to nejhorší.. byl to hlas Dereka... Otočila jsi se a na opěradlu lavičky seděl vyšší sexi mladík v dlouhým černým kabátu, černý košili kterou měl u krku lehce rozepnutou a černý kalhoty.. Pleť bílá a vlasy černý jako havran.. a krásně pronikaví hnědý oči.. A ještě sladčí úsměv... Jenže si tam seděl jako kdyby to byl střed vesmíru.. Lidé chodili kolem něj a vůbec si ho nevšímali... Ale čučel na tebe a utahoval si... |
| |
| Nechápavě jsem pozorovala Dereka.. Chtěla jsem se k němu rozeběhnout.. Pak mi došlo že to asi nebude můj Derek ale ten jinej.. Dereku ? to si ty.. nebo ne ? řekla jsem nejistě a šla jsem pomalu k němu. |
| |
| ,,Cože..? Já sjem Tom!" podivil se fotograf kriminálník, kerý kolem tebe prošel.. Nejspíš nevěděl že nemluvíš na něj,... Derek se ti pozasmál>..¨ ,,Co máš furt s tím Derekem? Jsi divná! Vůbec nechápu, proč zrovna ty máš najít mého vraha!" protočil očima Derek pobaveně a vyskočuil na nohy.. Prošel kolem tebe tak strašně blízko, že se ti trošku rozbušilo srdce.. Zvlášť když tě celou dobu pozoroval tím svým úsměvem... Jenže jis necítila ani závan.. Ani že by do tebe drknul.. Prošel kolem tebe a stoupl si k tvému strýcovi a k policajtům a poslouchal je.. Nikdo ho neviděl... Pak přešel k tobě.. ,,Tákže co víš?" pozeptal se Derek a chodil kolem tebe mezitím, co se rozhlížel po okolí... |
| |
| Já ? Více méně nevim nic.... Jen že tu teď někdo umřel. A že sme toho typa asi viděla.. pokrčila jsem rameny a do očí se mi dostal nešťastný výraz. Nesmíš umřít... zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. Tak moc mi chyběl. Ani jsem s ním nemluvila... Jak je to vlastně :D |
| |
| Z čista jasna se ti začali vracet určité vzpomínky na tvůj sen... Viděla jsi Leonarda da Vinciho jak na tebe mluví ve svém křesle... A v pozadí vidíš okno na modrý les... ,, Přičti k tvému dni 52 dní.. Za 52 dní teprve Sokol umře... Nejspíš jsi ho potkala.. Nejspíš je nějak multo populáre... Každopádně ty jsi sem přišla z nějakého důvodu... A potkala jis jeho.. Nezdá se ti to zvláštní..? A jak to, že Lapač duchů, který za trest musí zde bloudit a lapat ztracené duše a ještě ke všemu svou práci nebere vážně a snaží se ulejvat jak jen to jde.. Se tobě pokouší pomoci..? Říká, že by z toho byl problemo? Náš "šéf" o tobě ví od okamžiku co tvá ploska chodidla stoupla na posvátnou půdu lesa... Sokol tě doprovází právě proto, že má pocit, že ti musí pomoci.. Takový pocit on nezná.. Proto se k tobě choval trochu neuctivě... Musíš pochopit.. Že on nechápe, proč tě má potřebu chránit... On si svou minulost nepamatuje.. Jeho duše sem přišla před 52 lety.. Protože před 52 lety v JEHO realitě, bylo o 52 dní víc, než v tvé realitě.." Potom jsi viděla jak jste spolu šly lesem.. Ty jeho nenápadné pohledy.. Ty váhavé okamžiky, ajk si nevěděl rady.. Nevěděl co s tebou... ,,...Byl zavražděn v Newrtonnu.. To ti přece sám řekl.. Jelikož jediné co si duše pamatují, je jejich smrt.. Tak si Sokol myslí, že nejspíš v Newrtonnu žil celý život..." ,, Nesmíš říct Sokolovi nic o jeho minulosti, ani o otm, že se snažíš zabránit jeho smrti... Ani o tom, že se znáte... " mluvil k tobě mistr... ..,,Neboj, pokud jsi nebyla zavražděna tím samým člověkem, který zavraždil mě a pár dalších vyvolených z Newrtonnu.."" uslyšela jsi nakonec ve svých vzpomínkách jeho hlas... Potom jsii se vrátila do minulosti.. Ale Derek říkal, že hledáš jeho vraha.. Tedy logicky.. Jezevec-Mist mu musel říct že hledáš jeho vraha.. A ty mu nesmíš říct, že se znáte z tvojí reality a že teprve umře... Musíš dělat, že už byl zabit... Derek se na tebe tak trochu nejistě podíval... ,,Haloo..? Vypadáš, jako kdyby jsi viděla ducha..!" rozesmál se strašlivím způsobem, protože mu to přišlo strašně reglační, když on byl duch... |
| |
| Nešťastně jsem se na něj podívala... Chvíli jsem ho pozorovala jak se směje.. Promiň, už musim jít... řekla jsem nejistě a koukla jsem směr strýčka... Pokud nejde tak jdu pomalu pěšky zpátky.. Půjdu se radši připravit do práce.. |
| |
| ,,Počkej... Počkej! No tak počkej!" volal na tebe Derek a rozeběhl se za tebou a skočil k tobě... Byl takový.. Plný energie.. Užíval si toho, že vlastně ho nikdo nevidí ani neslyší... ,,Přece by jsi mě teď neopustila Femor..." dělal se srande Derek a rozhlížel se kolem... Strýček se an tebe usmál a přišel k tobě, když si všiml, že to bude asi na dlouho... ,,Promiň.. bude to tady na díl.. Jeslti chceš můžej jet domů.. Já si pak pro tebe zajedu.." pousmál se na tebe tvůj strýc... ,,Kdo to je ?!" vyjekl zhrozeně Derek a prohlédl si ho od hlavy až k patě... Choval se jinak.. ALe i tak jsi sis byla jistá, že ho stále miluješ.. Jako kdyby v tomhle chování byl někde on... Ten francouzský přízvuk... ,,To je mi ale cápek! Tvůj manžel?" zazubil se na tebe škodolibě |
| |
| Jo půjdu. Díky.. přikývla jsem a a nevšímala si Dereka. Alespoň zatím ne. Musim se dostat někam dál.. Poodešla jsem od nich a po očku koukla na něj. 1. Nejsem Femor, jsem Frey... řekla jsem nečitelným tonem směr dům. 2. Se musim připravit do práce a ty by ses měl možná vrátit než tě někdo bude hledat. Nadechla jsem se pro dramatickou pauzu. A za 3... Neni to můj manžel... Manžela nemám.. Ale je to můj strejda u kterýho bydlim. dořekla jsem a štrádovala jsem to k domu. |
| |
| Derek šel furt za tebou, jako kdyby to byla samozřejmost.. Jaklo kdyby celí vesmír počítal s tím, že má jít s tebou a otravovat tě... ,,V pořádku prosím tě.. Vy lidé.. Jste živí a přitom vůbec nežijete.. Kde je trocha radosti..? Kdy jsm enaposledy potkal někoho kdo žil..? To je hodně dávno.. Lidé většinou jen přežívají..." protočil pobaveně očima a štrádoval si to s rukama v kapsách a se svým milím úsměvem a ďábelsky škodolibíma očima jeden krok za tbeou... ,,Kam to jdeme?" dorazil tě touto otázkou... |
| |
| Já si života užívám. Ale teď zrovna nemám čas.. řekla jsme klidně. Jak to zabil tak jsem se zarazila.. No já, já jdu domů ... řekla jsem nejistě , sjela jsem ho nejistým pohledem a zamířila jsem to směr domeček a po očku jsem sledovala jestli už jako půjde zpátky nebo něco takového.. Každopádně jsem poměrně zrychlovala tempo. Nepotřebuju narazit na další takový.... |
| |
| ,,Ach tak tak to jo..." dodal jenom v klidu, jako by mu nedošlo, žádná narážka... A šel s tebou dál.. A rozhlížel se po okolí... Po chvíli mlčení zase promluvil.. ,,A co tam budeme dělat?" |
| |
| No ty co tam budeš dělat skutečně netuším. Já se připravím do práce a pak půjdu pracovat. Usmála jsem se na něj a doufala že už budu co nejdřív doma... Pak jsem se dala do běhu. Budu utíkat.. třeba mu uteču ! |
| |
| Derek jen obdivně přikývl a potom se zamyslel.. Ty jsi začala utíkat a on si ještě ani nevšiml že jsi se rozeběhla.. Když jsi se mu stratila z očí už jsi byla sama.. Došla jsi v klidu domů.. Vlezla jis do předsíně a začal tvůj rituál "sundavání hromad oblečení" páč tady je fakt zima.. ,,Jakou máš práci?" ozvalo se and tebou... Na schodech po tvé pravici, vedoucí k tvému pokoji seděl Derek.. Stále stejný.. V kabátě a v botech.. Seděl si pohodlně na schodech a zajímal se... Jako by se nic nestalo... |
| |
| trhla jsem s ebou jako při infarkut. Bože můj co tu děláš. Jak dlouho mě takhle budeš sledovat ? Chytla jsem se za srdce a odhodila jsem ze sebe přebytečné vrstvy. Mrdla jsem je do rohu a začala jsem si to štrádovat do pokoje kde jsem ve skříni začla přehrabovat abych si našla hadry do práce s tím že si učešu vlasy a namaluju se hned teď ať to nedělám po tom |
| |
| ,,Být tebou, tak šéfíka neoslovuju.. On ot jako všeobecně nemá rád.. Už je to takový morous.." pozasmál se, ale řekl to tišeji, aby to bůh neslyšel... ,,Sledovat? Já nikoho nesleduju!" osopil se vážně Derek, jako kdyby mu bylo křivděno.. Pak se zazubil jako andíleček... ,,Já tě jen doprovázím..." zazubil se jako sluníčko a andíleček... Vlezla jsi do pokoje, a anižby za tebou Derek šel, už ležel natáhnutej na tvé posteli,,, Čáry máry fuk... A už se ti rejpal v pokoji... ,,Tady jako žiješ jo..? No tak to se ti nedivím, že jsi tak kyselá na své okolí..." pošťuchoval tě škodolibě... |
| |
| Nevšímala jsem si ho.. Tak... Jak dlouho tu budeš ? A proč tu vůbec jsi ? řekla jsem po chvíli klidně když jsem se učesala a namalovala. Je to on a přitom to on neni... Jako dvě dvojčata s různýma osobnostma. Překontrolovala jsme si své oblčení a roztáhla žaluzky ať sem de trochu sluníčko. nebo ne sluníčka ale aspoň světla |
| |
| ,,Budu tu tak dlouho jak jen budu chtít..." zazubil se na tebe jako sluníčko... ,,Jezevec mě sem poslal.. Abych ti prej pomáhal... Prej budeš hledat toho mého vraha.. A kdyby jsi ho našla, tak by to znamenalo, že já bych tu nemusel trčet a mohl bych konečně projít tou skurvenou branou a spokojeně si umřít! Chápeš? Tákže.. Čám dřív najdeme vraha..." řekla av tom se objevil za tvým ramenem a ty jsi vás dva viděla v odrazu zrcadla... Jako by ti vonil k vlasům... ,,Tím dřív se mě zbavíš..." uslyšela jsi jeho hlas, bez toho aby otevíral ústa a pohyboval rty... Zveld pomalu oči a díval se do těch tvých se svým milím úsměvem.. Měla jsi pocit, jako kdyby jsi cítila chladno nad tím ramenem.. Otočil se a šel zase zpátky k do pokoje a prohlížel si to tady... |
| |
| Dívala jsem se na něj skrz zrdcadlo. V tu chvíli se mě chytlo úzko a já začla rozmrkávat oči. čapla jsem věci. Aspoň se otoč jo ? řekla jsem tiše , počkala se až se otočí a pak jsem se navlékla do toho svého oblečení. Podívala jsem se na něj. Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a vyšla jsem z pokoje směr kuchyně že zatím uklidím a udělám domácí práce. A až to dorobím tak vyrazím do práce do baru. |
| |
| ,,Hmm..." pronesl líbezně, jako když si chlap prohlíží pěknou holku a v tu chvíli sis včimla, že tě sleduje nenápadně v odrazu zrovna když jsi se převlékala... ,,Nekoukám!" zvedl ruce an obranu a otočils e víc, když si to uvědomil.. Ale furt po tobě házel očka... Šla jsi do kuchyně.. A když jsi umívala nádobí on se objevil vedle tebe a opíral se o pult... ,,A víš co je hrozný? Ta tvoje depresivní nálada..." vypadalo to, že jediná jeho úloha tady, je rejpat do tebe... |
| |
| Položila jsem nádobí do dřezu, opřela jsem se rukou o linku a otočila jsem se na něj. TO možná, ale nenapadlo tě že k tomu mám důvod. Třeba že tu vůbec nechci být. Nebo že mi někdo chybí.. řekla jsem klidně, otočila jsem se zpátky ke dřezu , vydechla jsem a myla jsem dál.- |
| |
| Derek mlčel.. Nejspíš neměl slov... V tom jsi ale ucítila jeho hlas z asvými zády.. Vždy když se takhle přemýstil, tak jsi z něj málem měla infarkt... ,,Mohu něco zkusit..?" zeptal se klidně... |
| |
| Nejprv jsem vydýchala ten miniinfarkt . Pak jsem zhluboka vydechla abych se nepokoušela ho praštit. Fajn... řekla jsem kapitulačně a už jsem přemýšlela jak to tu kvůli němu budu muset hasit nebo něco takovýho. |
| |
| ,,Otoč se..." řekl tiše.. On totiž stál za tebou.. Když jsi tak udělala viděla jsi že se kouká někam do neznáma tvým směrem.. Soustředil se... Vypadl teďka přesně jako tvůj Derek... Tenhle pomalu zvedl ruce k tobě... Zatím jsi nic necítila.. naposledy, když jste se pokoušeli dotknout, tak projel skrz tebe... Derek se tě snažil obejmout.. A strašně se na to soustředil.. Ucítila jsi jeho objetí...Nebylo to pevné lidské objetí.. SPíš jako kdyby jis cítila teplou energii jak tě objímá a chrání.. Pomalinku jsi i cítila jak tě tlačí ke svému tělu... Objal tě... A držel tě v objetí... Potom od tebe najendou odskočil a málem a zkácel se k zemi a cesotu schodil hrnek... Opravdu schodil hrnek, ale židlí proletěl.. Někdy se dokáže dotýkat pevných předmětu a někdy ne.. Bylo to zvláštní.. KAždopádně ty jsi tak neuvěřitelně pookřála v otm objetí. .Cítila jsi se lépe.. Jako kdyby z tebe spadlo všechno napjetí.. Jako kdyby jsi měla svého Dereka stále při sobě... Derke-Sokol, ale teď ležel vedle židle a lapal po dechu... |
| |
| Úplně jsem stuhla. Myšlenkama mi prolítlo snad tisíc věcí a snažila jsem se vstřebat co se stalo. Naštěstí jsem se propleskla abych se probrala a viděla jsem jak se válí na zemi. Oo páni si v pohodě.. slítla jsem k němu dolu a snažila se ho nějak podepřít ikdyž předpokládám že jsem asi jenom projela jím. Takže jsem jen byla nad ním a pozorovala jestli je ready ! PS : Neovládám první pomoct pro mrtvé |
| |
| Derek se přetočil na loket na praví bok.. Podíval se na tebe a začal se smát.. Byl to takový přátelský smích z posledních sil... ,,Jsme v pohodě...! Pohybovat s klíčenkou je úplně něco jiného než obejmout člověka!" pronesl udejchaně a vydechl.. Pak se pozasmál a vstal.. Oklepal se a už byl zase v pohodě.. Zazubil se na tebe a šel si zase sednout... ,,Tákže... Co že to máš za práci?" |
| |
| Chvíli jsem ho pozorovala smažícím pohledem a pak jsem zhluboka vydechla. Dělám v baru. řekla jsem jednoduše. Což mi připomíná že budu muset jít.. až to... dodělám.. sesbírala jsem kusy hrnku který shodil a zametla střepy, + jsem domyla nádobí a dodělala další ty blbosti. A pak asi půjdu že ? |
| |
| ,,Takže už jdeme jo?" zubil se na tebe Derek.. Lezl všude za tebou.. Jako ocásek.. Jakmile jsi se oblékala k odchodu, tak už šel za tebou.. Nebo lépe řečeno.. Objevil se za tebou... A nebo před tebou.. To bylo ještě horší... A nebo na tebe dělal ,,Baff" a bavil se jako malé dítě... |
| |
| Víš že si... celkem jako malej.. NEbo né malej.. spíš bych řekla.. nevybitej.. přikývla jsem jednoduše a štrádovala jsem si to do baru. Budu dělat že za mnou neleze... Budu dělat že je to jen náhodný kolemjdoucí. Jen když si nebude okolí myslet že trpím samomluvou. A už doufám že sem v tom baru ! začnu rovnou pracovat ! |
| |
| Po cestě nezavřel hubu.. Furt něco mlel.. Když jsi vlezla do baru zmizel.. Byla jsi tam první dvě hodiny sama.. Až když přišel za tebou zase tne mladík s pěknými kukadly.. Co sedí u toho bočního stolu s mladými... ,,Ahoj... Můžu poprosit o sklenici jablečného džusu?" zazubil se an teb emile... Pak poděkoval a zase šel.. Měl takový svůj svůdnický úsměv... ,,Fešák.. Myslím, že po tobě hází očka.." ozvalo se za tebou.. O pul byl opřený Derek a culil se.. |
| |
| Jop.. přikývla a nalila jsem mu džus a pak jsem se ujistila že mě nikdo nepozoruje. Koukla jsem na Dereka. To si myslíš sám. A ikdyby tam je mi to jedno. Nějak nemám zájem a zbohatlický frajery s drahejma autama + sem zadaná. řekla jsem jednoduše. Pak jsem se radši vrátila v práci než si někdo všimne že mluvim sama se sebou. |
| |
| Derek vypadal překvapeně.. ,,Cože.. ?ty jsi zadaná..? A kdo je ten tvůj vyvolený..? Jako zamilovaná nevypadáš a žádného frajera jsme zatím nepotkali..." začal si tě dobírat a bavil se... Přišlo pár lidí a chtělo po tobě nějaké nové nápoje.. Pak k tobě skočil Jerry... ,,Prosím tě, můžeš tohle načepovat..?" strčil ti půllitr pod pípu s pivem a zase zmizel.. |
| |
| Jo.. Sem s klukem který.. je ti fakt hodně podobnej. Každopádně je to vztah nadálku. Kupodivu tu není. A teď mě nech pracovat jo ? řekla jsem a pak se sem začli hrnout zákazníci takže jsem jim namíchala dirnky co chtěli, oběhla jsem stoly a podle Jerryho přání sem to jako prosim pěkně načepovala. A prostě sem si užívala v práci. Ale to že sem i servírka má své výhody.. Budu mít namakané nohy ! :D Každopádně jestli se ještě objeví Derek tak ho ignoruju, nepotřebuju aby si mysleli že sme blázen. A náhodou si toho všimnou i ty druhý a donese se to řiditelce v podobě " ne jen že má problém s chováním i s prospěchem, ještě je duševně narušená!" |
| |
| ,,Takže tvůj frajer je podobnej mě jo..? Hmm.. Takže ti připadám sexy..." dráždil tě Derek.. V tom jsi zbírala ze stolu prázdnou sklenici a Derek se objevil na jediné volné židli u toho stolu... ,,Líbím se ti co..?" škodolibě se na tebe culil... Poslouchala jsi objednávku, a on ti seděl na stole přímo před tvým čumákem... ,,Vzrušuje tě má přítomnost..?" zubil se jako ďáblík... ,,Po pravdě řečeno... Jsi nejvíc sexi nekrofil, jakého jsem kdy viděl..." dodal ve chvíli, kdy se válel nataženej na baru, jako housenka... |
| |
| Dělala jsem že ho nevidím... Ale popravdě sem se občas nenápadně musela pozasmát těm jeho kecům. Ale hrála jsem to do přirozeně vypadajícího úsměvu. Každopádně sem roznesla objednávky, nalila drinky, sebrala sklenice a taky kouknu k těm do zádu enem estli něco jako nechtěj voe. Ale Dereka budu statečně ignorovat.. Ignorovat s nenápadným úsměvem. |
| |
| ,,Ale no táák.. s tebou není žádná prdel...!" prohlásil Derek kolem 2 hodiny v noci, když už ho nebavila samomluva... Máš dneska ještě 2 hodiny... Derek chodil za tebou ajko ocásek,.. Musel se nějak bavit... Potom jsi měla na chvíli pauzu a on zmizel.. Byl klid.. Jenže ty jsi dostala chuť na panáka a rozklepali se ti ruce... ,,To už ti chybím jo?" rejpnul si Derek, když tě viděl... |
| |
| Posadila jsem se na chvíli a chytla se za ruce. Oběvila jsem menší nevýhodu téhle práce.. Nech si to jo.. zašeptala jsem . koukla jsem jestli teď nikdo nic nechce a tak jsem si sedla , opřela si obličej do dlaní a zhluboka sem dýchala přičemž jsem čekala až mě to přejde- |
| |
| ,,Už se nemusíš trápit... Duplikát tvého milovaného je zpátky.." snžail se tě rozveselit Derek. .ALe tentokrát to nebylo se škodolibostí.. Ale s takovou přátelskou laskavostí a byl milej.. A roztomilej.. Ano přichytla jsi se, že myslíš na to, že je roztomilej... |
| |
| Křečovitě jsem zavřela oči a ještě chvíli jsem zhluboka dýchala. Sem v pohodě.. řekla jsem tiše a sevřela jsem ruce a stále jsem čekala až mě přejde třes v rukách přičemž jsem pozorovala nenápadně okolí jestli se někdo necpe k baru. Hned jak to přestane se dám zpátky do práce. Ale nejprv to vydýchám. Ještě sebou někde praštim. |
| |
| Všimla sis, že Derek začíná být trochu.. Nesvůj... Začal tě rozptylovat.. S tou starostí milujícího člověka... ,,Emm... No...hele koukej.. koujek... Koukej co jsme se naučil..." přiskočil k otbě, když ho napadla první blbost jak tě potěšit.. Před tebou na pultu byla sklenička martiny a v ní oliva na špendlíčku... Derk cvrnknul do špendlíčku a oliva se posunula na druhoustranu.. Vypadal nadšený jak malé dítě... 49 dní... |
| |
| Pozorovala jsem ho a přestala jsem myslet na třesoucí se ruce. Teď jsem nešťastně přemýšlela nad ním. Přišlo mi že ej to už strašně dlouho sem jeho žié já neviděla a nedokázala jsem si představit co se stane když skutečně umře. Ucítila jsem jak mě pálí oči, rychle jsem rozmrkala a promnula si je, přičemž jsem vstala a dala se zpátky do práce. práce je nejlepší očistec od myšlenek . |
| |
| DErek trošku sklamaně klesl.. A naposledy jsi ho viděla, když jsi od něj odhcázela a jeho sklamaný výraz, že je nejspíš nevítanný host a nikým nemilován.. Každopádně pak jsi ho už neviděla... Tvoje pracovní směna zkončila ve 4 ráno.. A Hádej kdo na tebe čekal před barem s džípem..? Ano.. Tvůj strýček... ,,V žádném případě tě teď nějakou dobu nenechám v noci chodit samotnou.." řekl Fredy a otevřel ti dveře od džípa.. Když jste se vrátil domů, tak Strýček šel spát a ty jsi vlezla do svého pokoje.. Byl tak tichý.. A tak prázdný.. Stačil ti půl den, aby ti teď začínal jeden nejmenovaný duch chybět... |
| |
| Jo em.. díky.. řekla jsem nejistě a jelo se domu. Strejda šel chrápat a já přišla do svého pokoje. To že ten pokoj je prázdný na mě působilo tak zvláštně depresivně. Zavřela jsem za sebou dveře, opřela se o ně zády a prolétla jsem pohledem celý pokoj. Přešla jsem k oknu, opřela jsem si čelo o okení tabulku a pozorovala jsem krajinu ve tmě. Bože ! vylítlo ze mě naštvaně a nešťastně zároveň. Vysvlíkla jsem se ze věcí a flákla jsem s nima o zem jakobych se prudkými nasrnaými pohyby ze sebe snažila všechno dostat. Neuniklo mi anit o že sem s dveřmi od skříně flákla asi o dost silněji než jsem chtěla. Zapadla jsem do postele, schoulila jsem se do klubíčka, zachumala se pod peřinu, přez hlavu jsem si nacpala polštář a křečovitě jsem zavřela oči.. Chtěla jsem prostě jen usnout a na nic nemyslet. |
| |
| To se ti bohužel nepodařilo... Bylo kolem 5 hodin, když jsi zalehla a slunce vstalo dřív, než jsi stihla usnout.. Asi kolem 9 jsi usnula.. A spala jsi do 12.. Nic moc, ale aspoň něco.. Když jsi se probudila, zdál se ti včerejšek jako sne.. Ale tak nějak jsi doufala, že když otevřeš oči, tak tam někde bude ten otrava a bude mít na tebe nějaké pindy... Ale nikd enidko.. Anis trýček nebyl doma... |
| |
| Budem dělat že je dneska neděle ale čistě hypoteticky mělo být pondělí a já měla jít do školy :D Tak druhej pokus zítra. Vstala jsem z postele a sputila jsem nohy dolů. Nepřítomně sem civěla do zdi a pak jsem vstala s tím že jsem si připravila oblečení jak do baru na večer tak na zítra do školy i s věcmi které budu potřebovat. Umyla jsem se, sešla jsem dolů, nasnídala se a udělala domácí práce. Následovalo teplé oblékání, a momentě kdy jsem se teple oblékla jsem vyběhla z domu a hnala jsem se pryč od městečka triskem přičemž jsem křičela abych ze sebe dostala všechnoc o mě tak strašně štvalo. Hnala jsem se pryč a prostě jsem jen řvala. KDyž jsem se konečně zastavila ucítila jsem jak mi po tvářích stékají slzy. Otřela jsem si je. Napadlo mě že mám celý den než budu muset večer do práce. Dala jsem se na cestu nahoru ke kostelíku. Dobře vim že mi to zabere zase půl dne než tam vylezu ale chci zavolat Derekovi. |
| |
| V neděli nepracuješ trolle! :D Bylo tady nepřirozené ticho... Jediné co sji slyšela byla tvá ozvěna.. Vyškrábala jsi se nahoru zrovna ve chvíli kdy začalo znova pršet.. Můžeš se schovat do kostelíčku a potom ještě zůsta na dešti bejku... |
| |
| Nevadí .. Tak si připravim jen ty věci do školy místo do baru.. Sem nahoře ! Každopádně jak mile začlo chcát tak přece nejsem magor abych byla venku a zalezla jsem do kostela. Řeknu ti to takhle, jestli tu nikdo neni tak beru mobil a volám odtud. Jestli tu někdo je tak, si sednu na chvíli někam do zádu a budu čekati než déšť trochu poleví. A až poleví, nebo nepoleví, to je jedno,tak vylezu zpátky ven déšť ne déšť a budu volat. |
| |
| Nikdo tady není... Mobil ti vyzvání... A v tom jsi uslyšela na druhé straně Dereka... ,,Halo haloo...?" zeptal se vesele a nadšeně že tě slyší.... Chvíli jsi myslela, že to je derek ze záhrobí, ale tohle byl ten tvůj.. |
| |
| Dereku ? řekla jsem tiše a nejistě jakobych nevěděla určitě že je to on. Zhluboka jsem vydechla.. Sem moc ráda že tě slyšim.. řekla jsem už s jistou úlevou hlase ale tak polonešťastně |
| |
| ,,To já taky Freyo... Ale copak se stalo..? Neublilžujou ti tam snad... Že ne...?" začal se o tebe strachovat když tě slyšel tak smutnou... |
| |
| Ne já jen.. trochu jsem zarazila a zadívala se někam do ze mě. Jenom mi prostě hodně chybíš. řekla jsem a chvíli jsem přemítala jestli by třeba nebylo jednoduší emigrovat do civilazace. Jak ti jde pátrání ? Oběvil si něco ? snažila jsem se znít trochu veseli. Trochu chabý pokus. |
| |
| ,,Zaím žádný pokrok.. Ale já se nevzdávám..." pousmáls e vesele Derek v telefonu.. ,,Netrap se telátko moje... Za pár měsíců bych mohl za tebou přijet.. Možná za měsíc a půl by to šlo... To ukončím definitivu a budu mít volno..." snažil se ti zvednou tnáladu... Jeden měsíc 30 dní... + půl měsíce 15 dní.. 30+15 = 45 do příjezdu... Dnes... 49 dní do jeho smrti... PS: Vypravěč ale umí být pozitivní že? :D |
| |
| Zamrazilo mě. Co je důležitější.... Derekovo bezpečí nebo to že mi tak moc chybí. Nelíbilo se mi to ale bylo mi to jasný. Ne... totiž.. já nevím.. všechno se tu zkomplikovalo. říkala jsem a cítila jsem jak se mi chvěje hlas. To už jsem ale neubránila zvlykům. Začla jsem hledat kapesník přičemž jsem si otřela slzu. |
| |
| ,,Zlato..? Co se děje..? mluv prosím tě... Řekni mi co se děje?" snažil se tě uchlácholit Derek... |
| |
| Nic .. jen.. asi sem se zbláznila.. nebo neni nic normální... a já si myslim že, že toho je prostě moc.. snažila jsem se mluvit souvisle ale to byl oříšek. Radši už půjdu. řekla jsem tiše a zajela jsem si prstama do vlasů přičemž jsem je křečovitě chytla jakobych si je chtěla vytrhnout- |
| |
| ,,Ale.. To přece... Víš, že mě můžeš říct všechno.. Ale jestli už musíš jít, tak to pochopím zlato.." uslyšela jsi v telefonu Dereka, jak se ti snažil pomoct, ale nedělat na tebe nátlak... |
| |
| Nemusim.. Ale radši půjdu.. AHoj Dereku. řekla jsem tiše a zavěsila jsem telefon. Opřela jsem i hlavu o opěradlo předemnou a zírala jsem do země. Si ve městě který nesnášíš. Derek duch je pryč. Živý Derek je někde daleko a možná umře. v hlavě mě tyhle myšlenky proháněli KFC na záchod. Na chvíli jsem se zavřela oči. Pak jsem se zadívala do předu kostela. Najednou jsem nevěděla co dělat. Nemůžu najít Derekova vraha. To prostě nejde. A jestli znamená fakt že ho musim prostě jen držet od týhle díry aby byl v pořádku tak už ho radši nikdy neuvidim než aby se mu ěnco stalo. Zvedla jsem se a pomalu jsem vyšla z kostela a zamířila si to k strýčkovýmu baráku. Teď už jsem nikam nespěchala. |
| |
| Derek nic nenamítal.. Jen byl smutný.. Každopádně, když jsi došla domů, tak už byla tma a noc.. A doma netrpělivě dupal strýček... ,,Jak si to jako představuješ? Řeknu ti, že se nebudeš toulat sama, a ty si zmizíš a příjdeš pozdě v noci..? Víš jakej jsme měl o tebe strach..?!" zprdnul tě strýček a pak si šel radši uraženě udělat kafe a nemluvil s tebou dál... |
| |
| Promiň. Byla jsem nahoře u kostela a chvíli to trvá než se dostanu zpátky.. řekla jsem tiše.. Ale nedívala jsem se na něj. NA to jsem měla v hlavě moc myšlenek. Polomrtvým kokrem jsem šla nahoru do svého pokoje kde jsem se zavřela a už sem nechtěla vycházet. Dívala jsem se do toho pokoje. ÁÁÁÁÁÁÁ.. zařvala jsem si a chytla se přitom zavlasy jakobych si myslela že mi to furt bude pomáhat. Ale nepomáhala. Rozbrečela jsem se. Bylo ve mě až moc velký prázdno takže moje robrečené já se schoulilo do kuličky na postel a brečelo dokud mu nebude líp. |
| |
| Hodina pláče a uvolňování toho stresu a napjaté energie ti pomohla.. Za chvíli sji ležela na posteli bez energie.. Ten pláč tě tak vysál, že jsi měla tak čistou hlavu a všechno ti připadalo lepší.. Bylo ti o něco lépe.. Nesměla jsi samozřejmě začít myslet na Dereka... Ale teď jsi byla naprosto vyčerpaná... Bylo ticho a tma... Venku totiž byla zase bouřka a vypadla elektrika.. Na stole jsi měla jednu svíčku... Pomalinku jsi začala usínat... Byla jsi v polospánku, až jsi usnula.. A zdál se ti rovnou sen.. Byl to zvláštní sen.. Viděla jsi muže v černé kápi a s šátkem an obličeji jak zírá na dům se zelenou fasádou.. A pak jsi ho viděla jak civí na tebe.. Stál nad tebou a v ruce měl rybářskou nit... Přešel k tobě a přiložil ti tu nit na krk a zatáhl... Začal tě dusil.. V tom sis ovědomila, že to není sen.. Opravdu byl v tvém pokoji.. Okno otevřené a ten chlápek s ohromnou silou tě pomalinku zbavoval života... Když sis myslela, že už nemáš žádnou sílu a je konec, uviděla jsi jak chlápek odlítnul na stranu, takže spadl na zeď a sjel po zádech.. Jako nějaká energie.. Tvůj krk povolil a mohla si se nadechnout.. začala jsi se kuckat... chlápek nevěděl co se děje a v tom jsi viděla Dereka-Sokola jak k němu přiskočil a zaščla do něj šít pěstmi.. Jen nějaká se mu povedle zhmotnit.. TAkže párkrát ruka projela a párkrát se chlápek zkácel k zemi.. Nechápal co se tady děje... A rozeběhl se.. Proběhl derekem a vyskočil z okna... Derek doběhl k oknu a díval se na něj vražedně.. To ty jsi už byla rozdýchaná.. Pak Derek šel k tobě, ale po cestě k tobě skolaboval a padl k zemi.. Byl při vědomí, ale lapal po dechu a byl vyčerpaný.. Měla jsi pocit, že byl trochu průhlednější... |
| |
| Bylo to jako vžžmk... a vžžžmmm... Mozek mi nebral ten slet událostí. začla jsem pomalu vnímat až když jsem viděla Dereka ale to už sem byla úplně naplácnutá na postel a nemohla jsem se ani pohnout... Jen sem mrkala... Cit do končetin se mi vrátil ve chvíli kde Derek skácel k zemi a já se přihnala k němu. Dereku ! Dereku si v pohodě ! snažila jsem se ho dotknout a nějak s ním zatřást ale předpokládám že všechny moje pokusy jen prostě prošli zkrs. |
| |
| Tvé pokusy jím prošly zkrz ano.. Máš pravdu.. Derek vzdal snahu se postavit na nohy.. Podíval se ti do očí a pousmál se... ,,,Omlouvám se..." řekl tichým a ztrhaným hlasem... Měl příjemný a krásný úsměv.. Natáhl ruku k tvá tváři a dotkl se jí.. Ucítila jsi jeho prsty jak krásně hřejou an tvé tváři... A on pak spustil volně ruku dolů a chvíli tam ležel a snažil se zmátožit.... |
| |
| nevěřícně jsem na něj zírala. Když se dotkl mojí tváře tak jsem se zhluboka nadechla. Prosimtě za co se omlouváš ? řekla jsem nevěřícně a cítila jsem jak se mi do očí hrnou slzy. Ale né ty samí co předtím. Byla jsem ráda že je tady a přitom sem byla hotová z incidentu, |
| |
| ,,Že.. Že jsem tě opustil..." vydal ze sebe z posledních sil a jeho šeptání se dostavilo k tvým uším jako malebná hudba... Derek se ti podíval do očí a pousmál se... ,,Neplakej pro mrtvé.. Buď ráda, za ty chvíle které jsi s nimi prožila..." pousmál se, když řekl tenhle citát.. Používal se docela čaasto.. A jemu teď přišel dosti ironický a pozasmál se... |
| |
| Ty si,.. zakroutila jsem nad ním hlavou. Nejradši bych ho praštila. Ale z radosti... Kde si byl ? řekla jsem tiše a dívala jsem se mu do očí. Prostě.. Asi takhle... Dvšimni si že Freyu nezajímá že s eji někdo pokusil zabít, ale zajímá jí fakt že tam má Dereka hele :D |
| |
| Všimla jsem si... ,,Byl jsem s tebou... Celou dobu.. jen dost daleko na to, aby jsi o mě nevěděla.. A taky dost daleko an to, abch stihl zabránit vrahovi, aby tě připravil o život.." pozasmál se, ale trochu posmutněl.. Už se docela uklidnil, a pokusil se posadit... Seděl na zemi naproti tobě a usmíval se mile... |
| |
| Zavrtěla jsem nad ním hlavou. Takže ty sis mě někde z povzdálí pozoroval a nechal si mě si myslet že si prostě uvízl někde včerný díře ?! řekla jsem vážně ale s náznakem pobavení a pak jsem vydechla. Děkuju.. dodala jsem klidně a usmála jsem se na něj. Pak jsem se podívala směr okno. A následně na hodinky. první školní den začíná naprosto dokonale. |
| |
| Derek se pousmál a chvíli tam seděl a načerpával energii.. Už ti zase nepřišel tolik průhledný.. Jako kdyby se z něčeho nažral a měl zase plno síli.. Vstal an nohy.. Oprášil si rukávy a upravil kabát.. Zazubil se na tebe jak to uměl jen on... ,,Neměla by jsi to někomu říct..? A hlavně si nechat ošetřit ten krk!" podíval se trošku nedůvěřiě na tvůj krk a teď sis teprve všimla že ti po hrudi stéká prožek krve... |
| |
| Podívala jsem se na ten krk se zvednutým obočím. Zhluboka sem vydechla. Jo to jo.. přikývla jsem a vyskočila jsem na nohy přičemž jsem se vydala ke dveřím a otočila jsem se na Dereka, Ale už nikam nemiz jo ? řekla jsem nejistě, pousmála jsem se na něj a šla jsem ke strýčkovi do ložnice. Zaťukala jsem a vlezla jsem tam. Možná bych ti měla říct že k mě dopokoje se dostal ten vrah a chtěl mě uškrit... To mám posim pěkně od něj. Ukázala jsem na krk a podívala se na strejdu. |
| |
| Derek se na tebe usmál a přikývl... Když jsi došla ke strýčkovi, tak ten si četl.. ,,Jojo.." byla jeho první nevědomá reakce.. a pak když u to docvaklo vykulil an tebe oči.. Vyhodil knížku do vzduchu.. Čapl svoují zbraň, nabil a vyběhl ven.. Hledal ho.. A když v bytě nebyl, tak vyběhl ven a mířil na všechno co se pohybovalo.. ,,Vylez ty zmetku..!" řval nasraně a hledal nějaký pohyb.. Ale pod tvým oknem nebyla ani stopa.. A okenice byli dokořán... Asi po hodině byl dům plný policistů, záchranářů a dalších volů... Tebe naložili do sanitky a odvezli do nemocnice.. Kde tě pan doktor Syrovátka ošetřil... Uložili tě prozatím an lůžko aby sledovali post šokové příznaky a podobně tě měli pod okem.. A samozřejmě před tvým pokojem stáli dva policajti.. Se školou ti rovnou řekli, že budeš muset počkat.. Každopádně už je 9 ráno, a ty máš obalený krk převazem, ležíš na lůžku v nemocničním pokoji a v nohách lůžka ti sedí Derek a sleduje tě tiše... |
| |
| Pozorovala jsem Dereka a usmála jsem se. za to můžeš ty ! mohli jsme to ututlat a nemusela bych tu teď ležet ! zašeptala jsem pobaveně a usmála jsem se na něj. Pozorovala jsem ho jak tam sedí. Překvapivě nepřekvapivě jsem byla ráda že je tady. |
| |
| Derek se na tebe zazubil... ,,Tak sorry! Příště tě nechám vykrvácet, abyhcom mohly bloudit společně!" rozesmál se Derek svým způsobem... Mělo to výhodu, že mohl ležt s tebou v posteli a nepřekážel.. Každopádně čast od času tě polochtal na chodidlu a strašně škodolibě se pak culil... ,,Co budeš dělat..?" pozeptal se po chvíli přemýšlení... |
| |
| Byla by to sranda.. řekla jsem pobaveně a když mě polochtal na chodidle tak jsem se ho pokusila vždycky kopnout. No.. to nemám absolutně tušení. řekla jsem po chvíli a podívala jsem se na něj. zadívala jsem se mu do očí |
| |
| Derek se ti taky zadíval do očí.. Dívali jste si do očí... Teď sis teprve všimla, že v jeho hnědých čokoládovích očích je nějaký odraz víru.. Jako kdyby se v jeho panenkách točil vír... Chceš se podívat blíž..? :D Třeba uvidíš něco zajímavého v jeho kukadlech... |
| |
| Cožéééé :D Vír ? Si normální ? Na čem jedeš ? :D Ale koukej. Juknu na to ! |
| |
| Když jsi se přiblížila dost blízko viděla jsi, že v jeho panenkách je galaxie.. Měl v ní celou galaxii a lehce zářila.. Připomínala vír... Derekovi vůbec nevadilo, že jsi byla tak blízko.. Škodolibě se culil a užíval si to... |
| |
| Nesměj se.. napomenula jsem ho tiše přičemž jsem se mu dívala do očí a usmála jsem se. Ani...hnout.. špitla jsem a pořád jsem tak fascinovaně hleděla.. Pak jsem se trochu odtáhla když mi došlo jak bblbě to vypadá a zasmála jsem se. |
| |
| ,,Prosím tě, co jsi tam bádala..." zasmál se s tebou Derek a prohlížel si tě trošku nechápavě... ,,Teď já..." řekl škodolibě a taky se nepřirozeně přiblížil.. Až jsi skoro myslela, že se snad i políbíte.. Byl tak blizoučko... Díval se ti do očí a studoval ti panenky... ,,Jo.. Jseš kočka!" zazubil se a zase se opřel o rám postele... |
| |
| Máš zvláštní oči.. řekla jsem jednoduše a zasmála jsem se. Pak jsem ho pobaveně pozorovala a když se opřel o rám zasmála jsem se. Oo děkuji mnohokrát. uculila jsem se na něj a plácla jsem sebou zpátky do postele |
| |
| ,,Jen odpočívej... Budeš potřebovat hodně energie..." pozasmál se Derek a zase se pohodlně rozhlížel po pokoji... Necal tě v klidu spát.. A že jis ten spánek potřebovala.. A teď když jsi věděla, že je tady Derek, tak jsi i klidně usnula... Probudila jsi se, až když na tebe šla vizita.. Doktoři na tebe mile, že tě probudí a prohlédnou.. Ale první co jsi instinktivně hledala v okolí byl Derek. .Trošku jsi začala zmatkovat v rozespalosti, když jsi ho nikde neviděla... ,,jak se cítíš Freyo?" zeptal se Syrovátka a prohlížel si tvůj krk... |
| |
| Jo sem fajn... řekla jsem rozpočitě . Posadila jsem se a začala jsem se rozhlížet po pokoji. Chtěla sem vidět že tam je. |
| |
| ,,Dobrá.. Zítra by jsi už mohla jít domů.. ALe určitě žádnou námahu.. Ještě týden doma... A doktor Brychcín tě bude chodit navštěvovat..." zazubil se an tebe Syrovátka a zase vizita zdrhla... ,,Bafiky baf..." ozvalo se za tebou, když všichni odešly.. Derek seděl na okení římse a pobaveně tě sledoval... |
| |
| Kývla jsem a rozhlížela jsem se po pokoji. Když se ozvalo bAfiky baf , škubla jsem sebou a koukla jsem na okení římsu. S úlevou jsme sebou plácla do postele. Ooo bože .. vydechla jsem, koukla jsme na něj a zkoukla jsme ten jeho ponavený výraz. Něco vtipného ? dodala jsem po chvíli pobaveně. |
| |
| ,,Samozřejmě... Jsi strašně roztomilá když spíš..." zazubil se na tebe Derek... Nechtěla bych ti kazit námluvi, ale uvědom si, že tu flirtuješ s duchem.. Ikdyž se strašně sexy duchem z budoucnosti... |
| |
| Já s nim ale neflirtuju víš. Ano.. já vím.. přikývla jsem pobaveně a uznala jsem se zatvářila. Otočila jsem se na bok, zahrabala jsem se pod peřinku a pozorovala jsem Dereka. Jak poznám kdy tebou jakoby projdu a kdy se dotku ? Chci říct, až po tobě budu házet polštář tak abych to vypočítala.. obhájila jsem svůj názor a zachumlala jsem se pod deku jako medívdek |
| |
| DErek se zamyslel a pozasmál... ,,Takhle.. Zhmotním se, jen když chci.. a navíc jsem v tomhle světě krátkou dobu, takže to nedokážu plně ovládat a vyčerpává to mou energii nehorázným způsobem.. Co jsi už nejspíš zjistila..." pozasmál se Derek a přešel zase k tvé posteli a sedl si vedle tebe... Pohladil tě po rameni.. Ucítila jsi jak tě hladí po rameni.. Zazubil se na tebe jako sluníčko |
| |
| Dívala jsem se na Dereka a usmála jsem se. Sedla jsem si a opřela jsem se o jednu ruku. Neni to fér víš ? řekla jsem tiše pobaveně a pokusila jsem se ho šťouchnout do ruky. Protože do tebe nemůžu šťouchat.. řekla jsem soustředěně a pak jsem se zamsála. |
| |
| ,,Tak to zkus znova..." řekl Derek a zadíval se na tvůj prst.. Sledoval přesně místo, kam jsi ho měla šťouchnout a narazila jsi na jeho hnotné tělo... Cítila jsi ho... Bylo to vzrušující... Povídáš sis duchem, dotýkáš se ducha... |
| |
| Dotkla jsem se ho prstem. byla jsem naprosto fascinovaná.. Opřela jsem se o něj celou dlaní a pohladila jsem ho. Pěkně ! vypadlo ze mě uznale. Vzala jsem si zpátky ruku a plácla jsem sebou do polštářů přičemž jsem se zasmála. |
| |
| Derek se pozasmál... Byla jsi už odpočatá a plná energie.. A to ti v tom totiž někdo zaťukal na dveře... A za dveřmi jsi slyšela hlas.. Hlas ducha, který seděl před tebou... A policajty... Pak dovnitř vtrhl udýchaný vysoký chlapec s černými vlasy a čokoládovími oči.. Měl neuvěřitelně krásný úsměv a ustrašené oči.. Derek... Ještě s patama od sněhu a na sobě.. Na sobě měl stejné oblečení jako má Derek, který sedí naproti tobě... Jenže.. To jsi měla vidět.. Ten Derek- Sokol civěl jako pomatený.. Vyskočil na nohy a čuměl na sebe... Nechápal to... Měl v hlavě zmatek a zíral an vás dva... Tvůj derek vydechl radostí a rozeběhl se k tobě... ,,Freyo! Zlato! Bože..! Jsi v pořádku?" strašně se strachoval.. Byl to tvůj roztomilej a nevinej Derek, který tě objal a přitiskl si tě k sobě.. Cítila jsi se trošku v rozpacích z této situace.. ALe Derek je prostě tvůj Derek... A přece mají něco společného... V takovýto chvíle se chovali hodně podobně.. Jen reálný derek byl víc nevinný a roztomilí.. Držel tě v objetí a tiskl tě k sobě... Jak tě držel v objetí viděla jsi za jeho záda.. A Duch zíral na své živé tělo.. A couval čím dál tím víc dozádu.. Docházelo mu to... Bloudil nechápavě očima... |
| |
| Dereku ? řekla jsem nechápavě když jsem ho viděla. Co.. co tu dělláš ? A jak si se sem dostal ? A jak víš že sme tady ? sypala jsem to ze sebe nechápavě a zírala jsem na něj s vykulenýma očima. Přičemž jsem ho rukama vzala kolem krku a podívala jsem se na něj. Posadila jsem se v posteli protože tohle bylo vážný. Dereku... já tě hrozně ráda vidim.. vážně moc.. ale zkus mě chvilinku poslouchat.. musíš dotud odjet... já vlastně nechci abys jel ale ty musíš. Protože ty když neodjedeš tak se ti něco stane.. To vim. To nemůžu prostě.. nechci aby se ti něco stalo.. kroutila jsem nevěřícně hlavou a dívala jsem se mu do očí s trochu nešťastným výrazem. Nemohla jsem ho nechat aby se mu něco stalo. Dívala jsem se na něj a pak jsem kapitulačně vydechla... Zavřela jsem na chvíli oči. Freyo je tady.. Instinktivně jsem si ho přitáhla do objetí, a políbila jsem ho na rty přičemž jsem ho pohladila po krku.. Odtáhla jsem se od něj, zadívala jsem se mu do očí a opřela jsem si čelo o jeho rameno.. Koutkem oka jsem koukla na mrtvého Dereka.. Absolutně netušim jak mu tohle budu vysvětlovat. |
| |
| ,,Přišel jsem za tebou.. Bál jsme se, že se ti něco stalo, jak sji mi volala.. tak sjem přijel.. Už jsem nemohl vidět jak se trápíš.. A na policejní stanici mi řekli kde jsi a co se stalo.. Omlouvám se že jsem tě nechal samotnou.. Moc se omlouvám..." šeptal DErek a tiskl si tě k sobě... Díval se ti do očí, když jsi ho posílala pryč... Potom chápavě vydechl a pousmál se.. Pohladil tě po vlasech... ,,O mě se nemusíš bát zlato.. Vím, že musíš být vystrašená.. Chápu to.. Podívej.." řekl tiše a klidně.. Přiložil ti dlaně an tvář a zadíval se ti do očí.. Měl v nich jiskru života.. Byl krásný a živí.. A měl strašně sladký úsměv... ,,..Miluji tě! A vždy tě milovat budu Freí..." pošeptal takovým uklidňůjícím hlasem a políbil tě... Drželi jste se v objetí a teď se teprve mrtvý Derek vzpamatoval.. Trochu nervozně se rozhlédl kolem a rozeběhl se proti vedlejší zdi a zmizel... Byli jste sami... Ty a praví Derek.. .Hladil tě po zádech a líbal do vlasů.. |
| |
| Dívala jsem se mu do očí. Přitáhla jsem si ho k sobě do objetí jakobych ho už neměla pustit a hladila jsem ho ve vlasech. Nemůžu uvěřit že si vážně tady... zašeptala jsem a opřela jsem hlavou o jeho krk. Freyo... možná spíš... nebo máš halucinace ! Co když si mrtvá § Co když tě ten pošuk fakt zbail a tohle se děje jen v tvojí hlavě dokud si neuvědomíš že je po tobě ? Oddálila jsem se od něj a přiložila jsem mu dlaň k tváři. Jak dlouho tu budeš ? zeptala jsem se a zadívala se mu do očí. Frey se právě rozpůlila na dvě půlky. Jedna půlka byla naprosto dokonale šťastná že je tady. Druhá půlka by nejradši zbořila panelák protože by tu Derek neměl být. |
| |
| Derek se na tebe pousmál a pohladil tě po tváři.. Naklonil se k tvému uchu a pošeptal ti... ,,Jak dlouho budeš chtít..." řekl ti svým neodolatelným způsobem a políbil tě na tvář.. Párkrát se v jeho očích objevil smutek.. Zvlášť když viděl ten krk.. Někdy zase zloba a někdy nehorázná láska.. Musel se vyrovnat s tímhle faktem... Ale pomalu si zvykal a všímal si už jen tebe.. Usmíval se na tebe jako sluníčko.. Pomalu zjišťuješ, že Derek-Sokol a Derek tvůj jsou opravdu jedna a táž osoba.. V tomhle nevinném tvorečku se objevila i nenávist ve chvíli kdy ti někdo ublížil.. Všechno ale i tak viděl pozitivně.. Ale určitě se o tebe bál... Furt tě držel za ruce nebo tě hladil po těle.. |
| |
| Vydechla jsem a dala jsem mu ruce kolem krku. Něžně jsem ho políbila na rty a přitom jsem si lehala zpátky do polštářů takže semh o táhla sebou. Jemně jsem líbala jeho rty a hladila jsem ho ve vlasech. Ne že by mě opustila potřeba servat z něj košili, ale teď převládal ještě jeden silnější pocit. Věděla jsem že sem do něj po uši zamilovaná. Což jen potvrdila myšlenka že by mi opět nevadilo kdyby právě teď spadl meteorit. |
| |
| ,,Počkej..." pousmál se Derek, když jsi ho přitáhla k sobě na postel... Vyskočil an nohy a sundal si černý kabát.. Hodil ho vedle an křeslo a sundal si boty... Vyskočil k tobě do postele a začali jste se rovnat... Nejlepší bylo, že Derek byl dole a ty jsi z části ležela na něm... Držel tě v objetí a hladil tě po vlasech.. Líbal tě na líce a čelo a tiskl si tě k sobě.. Prostě jsi zažívala nejlepší orgie... |
| |
| Teď přijde sestřička a dostaneš vynadáno že rozptyluješ pacienty. ty hambáři ! zašeptala jsem pobaveně mezi polibky. Přitiskla jsem se k němu. Hladila jsem ho po tvářích, krku a přitom jsem stále líbala jeho rty,a začala jsem si hrát s jeho jazykem. |
| |
| ,,No.. Já mám větší strach z tvého strýčka...!" pozasmál se Derek a pořádně se do tebe zakousl.. Pomalinku tě přetočil pod sebe a začal se na tebe tisknout a hladit tě po těle... Zvyšovla se váš chtíč a neuvěřitelná touha.. Jak tvoje, tak i jeho.. Ale on se držel trochu zpátky, kvůli svému morálnímu kodexu... Každopádně měl co dělat, aby se udržel... Líbal tě a hladil po ramenou, břichu, stehnech a prsou... A dali jste i nějaké závody v kolo kolo mlýnský ;) |
| |
| Je hodnej.. zašeptala jsem mu do ucha. Vášnivě jsem s ním pořádala ty jmenované závody "kolo kolo mlýnský". Hladila jsem ho po těle kam to zrovna bylo možný. Rukama jsem mu zajela pod triko... Nebo košili.. přijde na to co měl... Ale prostě jsem mu pod to zajela rukama a hladila jsem ho po kůži. Tiskla jsem se k němu a s každým dotykem a polibkem jsem přivírala oči. To se nedalo... =) |
| |
| Derek měl košili.. Černou košili prosím pěkně.. Nějakým záhadným způsobem se pár knoflíčků rozeplo a tvým očím se potvrdilo to, co si zatím jen ověřovali ruce.. Byl pěkně namakanej a sexy.. Prostě pořádnej sexouš... Ale to hlavní bylo, že Derek se přesunul s polibky an tvůj krk a na tvá ňadérka... Nebo byhc měla říct... Hrášky? :D Pojmenovávejme věci správními jmény! :D Né.. Tě mám ráda... Máš dvojky ;) Každopádně teď jim věnoval pozornost Derek a tvá maličkost nic nenamítala... Vyhrnul ti triko při vášnivém mazlení které se proměnilo na muchlování... Tvé ělo dostávalo nárazové vlny slasti... A nějaký hlásek v tvé hlavě furt volala po něčem víc... |
| |
| Tiskla jsem si Dereka k sobě cuchala jsem mu vlasy. Teď by ten meteorit zrovna padat jako nemusel. Rozepla jsem mu i zbytek knoflíků od jeho košile a stáhla jsem ji z něj. Teď jsem ho mohla hladit po celým trupu aniž by mě ty jeho hadry tolik srali že je má na sobě !:D A hlavně sem se mohla kochat tou jeho postavou. Každopádně mu toho ještě dost zbývalo a mě nenapadlo nic lepšího než přez džíny okouknout další místa takže sem se nenápadně dotýkala KArla :D |
| |
| soukromá zpráva od List pro Stáhl ti rychle kalhoty a začal si hrát jazykem ve tvé svatyni lásky... Né že by jsi potřebovala rozvášnit... Nemohla jis ani říct, že jsi byla za chvíli.. Byla jsi skoro hnedka... Prohnula jsi se v křečích orgasmu a Derek se na tebe spokojeně uculil.. Vylezl zase nahoru k tvým očím a zamilovaně se ti díval do očí... Hladil tě po tváři a políbil tě... |
| |
| soukromá zpráva od Freya pro Jela jsem s polibky přez jeho hruď až k honimírovi a tam jsem začla drandit Karla. Přece ho chudáčka nenechám nepovšimnutého.... |
| |
| soukromá zpráva od List pro Každopádně jemu se vstičil stožár v okamžiku tvého doteku, takže za chvíli byl i tvůj Karlík... PS: To mě přivádí na otázku, kteoru jsem ti jednou položila v Úsvitu, ale ještě jsi byla málo vyspělá a styděla jsi se projevit ;) Tákže.. Polykáš nebo pliveš? :D Derek se párkrát nadechnul aby se uklidnil a pak si tě přitáhnul a dlouze a nádherně tě políbil... A stačilo mu jen tohle a už byl zase na nohách čipera.. Tentokrát ale přišle k věci rovnou... Převalil tě pod sebe a vášnivě tě líbal... Hladil po těle a za chvíli si jeho pobočník našel své místo v kasárnách... A jeli jste závody s vysokozvydžnými vozíky ;) PS: Přiznej se Freyo. .je to tvůj první styk s chlapcem..? :d |
| |
| Ta otázka byla položena v cíli ! :D PS : tipni si +) D Jedou s ezávody. A když se dozávodilo tak jsem si Dereka přitáhla k sobě, lehla jsem si na heo hruĎ a přitulila jsme se k němu přičemž jsem nás přikryla oba dekou. Miluju tě.. zašeptala jsem a políbila jsem ho na hruď. Natočila jsem hlavu abych mu mohla vidět do očí. |
| |
| PS: Já si myslím, že to jde do zažívacího traktu.. A co ty? :D Závody byli ukonce a vy jste byli nazí, upocený, polepený a zamilovaný pod nemocniční dekou... Oba dva jste byli v sedmém nebi a tulili se k sobě... Asi po půl hodině tulení, jste se přemístili do koupelny, která byla přidělena k tévmu pokoji.. Dali si společnou sprchu.. Všechno bylo tak vzrušující, furt byla možnost, že tam za vámi někdo může přijít.. Derek se oblékl do kalhot a košile a lehl si na postel na peřinu... Tebe si vzal k sobě, přitáhl si tě na hruď a přikryl tě peřinou.. ,,Kdypak tě pustí poklade..?" pousmál se Derek a hladil tě po vlasech... Měl krásný úsměv a ty oči, které by se přátelili snad se vším... |
| |
| PS : taky bych řekla :D Přitulila jsem se k němu a opřela se hlavou o jeho hruď přičemž jsem ho hladila po rukách které mě objímali. Zítra. Ale mám pak nakázaný ještě tejden klídek. řekla jsem klidně a podívala jsem se mu do očí přičemž jsem mu dala jednoduchou a hezoičkou pusu. |
| |
| ,,Ty máš týden klid..? A nerozlobí se na nás pan doktor, nebo strýček, že jsme takhle nedodržovali klidový režim..?" zamyslel se Derek, co kdyby se na něj opravdu někdo rozlobil a ještě hůř.. By se zlobili an tebe, nebo by se ti přihoršilo.. to by nepřežil.. Ale zapomněl na to, že ty jsi se s ním cítila jako nikdy v životě.. Prostě jako princezna se svým princem na bílém koni... |
| |
| Tipla bych si že se to ani nedozví.. řekla jsem zamyšleně s výrazem čertíka a propletla jsem si s ním ruce. Potkal si strejdu ? řekla jsem po chvíli nejistě. Já jen jestli se jako někde nepotkali bo tak žjo. To je možné. |
| |
| ,,Nevím o tom.." uculil se na tebe a políbil tě na čelo... Takhle jste tam leželi v zájemné harmonii těla a duše, než přišla sestřička a sprdla Dereka že leze v civilním oblečení do lůžka... Takže musel do křesla.. A nevím teď kolik je hodin, ale už je večer.. A vy jste před chvílí hrály karty, ale teď jste na to zapomněli protože se zase cucáte.. Ale do pokoje vrazil tvůj strýček.. ,,Kde je?! Řekl jsem, nikoho cizího nepouštět! Jediný cizinec ve městě a vy ho pustíte!" řval na strážníky... ,,Ale oni se k tobě měli Fredy..." snažil se obhájit strážníka Fredy mu zabouchl před nosem... Otočil se na vás, kteří jste instinktivě cukli a dělali neviňátka... Fredy vás sežehnul vražedným pohledem, teda hlavně Dereka.. Ten ale hnedka vyskočil a s nadšením šel k tvému strýčkovi s nataženou rukou... ,,Dobrý den.. Moc rád vás konečně poznávám.. Jsem Derek Hough, přítel vaší neteře.." zazubil se jako sluníčko a slušně se představil.. Fredymu trošku azskočilo a nehcápal.. Tohle fakt nečekal... ,,A.. E... No... Těší mě.. Dereku.. Říkej mi Fredy.. Ale příště se nejdřív hlas u mě, než se vloupeš k Freye na pokoj..." dodal tak jako pro bezpečnost a pak se podíval na tebe a pousmál se... ,,Dobrý..?" dělal na tebe takový různý posunky, jako jeslti na něj nemá použít paralizér nebo tak... |
| |
| Pobaveně jsem pozorovala ty dva... A když strejda položil to svoje " Dobrý?" tak jsem měla co dělat bych se nerozřechtala. Jo jasně.. všechno v pohodě.. řekla jsem pobaveně a usmála jsem se na strejdu. Jak se máš ? dpdala jsem nezávazně a natáhla jsem k Derekovi ruku a propletla jsem si s ním prsty. |
| |
| ,,EM.. No... Hledáme toho grázla.. Ale vidím, že tobě je už nějak lépe.. A já si myslel, že jsi jen depresivní od přírody po mamince... A ono se slečně jen stýskalo..." zasmál se Fredy a už couval pryč... ,,Zítra ráno si pro vás přijedu koloušci!" řekl vesele ve dveřích a zabouchl za sebe.. Derek se rozesmál.. Měl úžasný smích který tě omráčil... ,,Máš suprového strýčka!" smál se Derek... |
| |
| Přesně.. slečně se stýskalo.. přikývla jsem a zasmála jsme se na strejdu. ČUSík.. zamávala jsme mu, počkala jsme až odejde a pak jsem jukla na Dereka. Jo je celkem fajn.. přikývla jsem a pozorovala jsem ten jeho smích. Prošlo to líp než sem čekala.. promnula jsme si škodolibě ruce. |
| |
| Derek se pozasmál, chytl tě za ruce a přitáhl si tě do dalšího polibku.. NEmusím ti ani vyprávět, že jste v tomto duchu strávili noc.. A ráno se an tebe přišla podívat vizita v čele s panem doktorem Syrovátkou a po boku doktora Brychcína... Doktoři ti oznámili, že můžeš domů a strýček vás hodil k vám.. Strýc souhlasil že může být Derek u vás, protože strýček ej furt v práci a nechce aby jsi tam byla sama.. A navíc byl šťastný, že jsi šťastná i ty... Bylo to u vís takové veselejší, když tam byl Derek.. Bylo odpoledne a Derek si po vydatném objedě dal dvacet na tvé postýlce... Byl strašně roztomilej když spinkal.. Ale v tu chívli tě napadlo co ej se Sokolem... |
| |
| That´s the truth ! What is doing with sokol ? :D Opřela jsem se o postel a pozorovala jsem ho jak chrupe jak dacan ! Pak jsem se narovnala přešla jsme po pokoji. Sokole ? zašeptala jsem tiše.. Jako bych si myslela že mi to pomůže.. Nepomůže.. Každopádně jsem přešla k oknu a opřela si hlavu o okení tabulku a zírala jsem ven. |
| |
| Crying goooooooooooood!!! :D :* To ti taky nepomohlo.. Zírala jsi ven a nic jsi neviděla.. Ale teď když jsi byla chvíli mimo Dereka, tak jsis začala uvědomovat... 48 dní do jeho smrti.. Honí se ti v hlavě otázky. .Jeslti se to nemohlo třeba změnit.. osud se mění přece furt.. Tak co se stane...? Každopádně tobě dneska je moc dobře.. A když vidíš svého roztomilého a nevinného ochránce spokojeně chrupat začalo ti tohle pochmurné místo připadat jako domov... |
| |
| Zhluboka jsem vydechla. Určitě se to změnilo.. Nemůže přece umřít... přesvědčovala jsem sama sebe a zadívala se na to roztomilé stvoření.. Nenápadně jsem se přibplížila k němu na postel a zachumlala se k němu do objetí.. Stejně tu nemůže být dlouho. Musí hledat svojí sestru |
| |
| Derek se ti probudil asi za půl hodiny.. A rovnous e na tebe začal tulit a vrnět jako kocourek... Culil se jako lsuníčko a tiskl si tě k sobě do objetí... ,,Dobré ráno..." zamrumlal Derek ještě se zavřenými oči.. Je asi 5 odpoledne a začíná se stmívat.. Ale jinak je všechno v cajku... Trošku tě pobolíval krk, ale už to pomaloučku přestávalo.. Máš teď celý týden volna... Všimla sis, ale, že na tvém stole něco přibilo. .Ležela tam ta tlustá, stará knížka s tmavě rudou vazbou z kůže... Ta která byla zavřena obyčejnou vázankou a nešla otevřít.. Prazvláštní... Ležela an stole... Otevřená.... |
| |
| Je 5 odpoledne.. zašeptala jsem pobaveně a zasmála jsem se na něj. Pohladila jsem ho po tváři, po vlasech a políbila jsme ho na rty. Pak jsem zmerčila knížku. Si děláš prdél ? já se tu s tim piplám a ona je teď jako otevřená ? jen tak ? Jak menýčko v Mekáči ! A kterej datel to jako otevřel ? měla jsem chuť spáchat harakiry ale pak jsem jen vklidu stala a vydala jsme se ke stolu nakouknout do té knížky. |
| |
| Když sis sedla ke stolu a podívala se na staré a zažloutlé stránky knihy, nic tam nebylo.. Jenže stránky se začali sami od sebe otáček.. A zastavili se na stránce, kde byl napsaný vzkaz.. Vzkaz pro tebe... ,,Změnila jsi osud.. Změnil se i tvůj... Zemřeš místo něj..." Tak to tam stálo a jakmile jsi to přečetla kniha se s hlasitým zaklapnutím zavřela a zamknula... ,,Co tam děláš poklade..?" pozeptal se rozespalí Derek... |
| |
| Pomalu jsem se na něj otočila s křečovitým úsměvem. Nic.. řekla jsme .. Noo... Takhle.. Když Derekovi nic nehrozí.. Tak já si na sebe bacha dám.. A proč bych si měla dělat starosti kvůli knížce ! někdo si mohl ze mě udělat prdel ! Došla jsem k němu a klekla si na postel vedle něj. Vzala jsem jeho dlaně do rukou a hladila jsem ho. Co budem dělat ? zeptala jsem se klidně a jukla jsem na něj. |
| |
| ,,Hmm.. No já bych si dal něco k večeři..." zazubil se na tebe a přitáhl si tě do polibku.. Hladil tě po tvářích a culil se na tebe.. Byl opravdu zlatej.. A sexy... No.. Jdeme dál.. Když jsi se znova podívala na stůl, kniha tam nebyla.. Derek vyskočil an nohy a protáhl se v zádech... |
| |
| Sem blázen ! Sem blízen ! Zírala jsem na místo s knihou a pak jsme se oklepala. Tak jdem ! Bez tak musim spáchat domácí práce abych se neocitla v podmínce. Sekám latinu. Oznámila jsem hrdě a zazubila jsem se na něj. pak jsme ho čapla za ruku a táhla ho do kuchyně aby jsme splácali něco k véče a abych umyla nádobí atd. |
| |
| Derek zatím seděl za stolem s Fredym a komentovali dnešní noviny.. A ty jsi mezitím umývala nádobí.. Jejich hlasitý rozhovor byla radost poslouchat.. docela si rozuměli.. A to tě ještě víc hřálo na srdíčku.. Jenže za nimi hrála televize a zrovna běželi večerní zprávy... Moderátor zrovna hlásil, že nějakej profesor má výročí... Kdyý v otm se jeho hlas změnil... A obraz se trochu taky změnil.. Moderátor jako by upřel an tebe oči a mračil se.. Nebyl to smutný pohled.. Spíš škodolibí a plný zášti... Hněvu a šílenosti... ,,... A hádejme kdo má také narozeniny..? No jistě... Kdo jiný než jedna mladá dívka z Miami.. Která dneska v noci umřela.. No jistě.. Cože to říkáte..? Že jí vůbec neznáte...? Ale to přece nevadí.. Ona už leží na dně rybníka.. Hahahihih...!" ten hlas byl mnohem silnější než normální zprávy.. A v tom se to změnilo a moderátor zase měl svůj ztlumený hlas a pokračoval v klidu v dalšími zprávy.. Jako by se nic nestalo... A nidko si toho nevšiml... |
| |
| Cože ?! Vylítlo ze mě rozpačitě a z rukou mi vylítl talíř kterej mi žuchnul na zem. Zbělala jsem a zírala jsem na televizi... Chvíli jsem valila oči a pak jsem pomalu jela zádama podél linky až na zem. Opřela jsem si čelo o kolena a křečovitě jsem zavřela oči. Třeba bych pak byla neviditelná. Zbláznila ses Freyo ! Knížka která sama listuje ! Mizí ! šílený zprávy ! Povídala sis s mrtvejma ! Všechno mě to tlačilo v makovici a já začala brečet. |
| |
| Jakmile jsi upustila talíř a zhroutila se, tak se zalarmovali senzori Fredyho a Dereka.. Oba ztvrdli a Derek vyskočil k tobě... Doběhl k tobě a nechápal.. Chytil tě za rameno a snažil se odhrnout talíř.. To už tam byl Fredy a odklidil střepy... ,,Ale zlato.. copaks e stalo..? Povídje..." hladil tě Derek po hlavě a chytil tě do objetí... |
| |
| Asi sem se zbláznila.. řekla jsem tiše a klepal se mi hlas. Ale jestli ne.. tak nejspíš umřu. vypadlo ze mě ale překvapilo mě jak to ode mě zaznělo klidně. Nikdo nechtěl jen tak umřít. Kromě sebevrahů ovšem. A mě se umírat nechtělo. Na druhou stranu jsem viděla ten fakt " Derek ne, tak ty ano" a tak nějak mě hřála myšlenka že to nebude Derek. |
| |
| Derek na tebe koukal jako ke kůlu přikovaný.. Spadla mu čelist a chytil tě do náruče.. Fredy už pobíhal kolem, a hledal lékárničku pro první pomoc.. Nojo.. Prosět státní příslušník.. Protokoly a zase jen protokoly... Derek tě odtáhl ke gauči a posadil tě.. Hladil tě po vlasech a utěšoval tě svým tichým hlasem a kolebál v náruči... ,,Co to tady povídáš poklade..? Nikdo neumře... To bude dobrý.. asi se dostavili následky šoku.." |
| |
| Řekl na dně rybníka... Takže se asi utopím.. Nebo mě někdo zabije a pak mě tam hodí. říkala jsem nejistě a chvíli jsem zírala před sebe. Pak jsem párkrát zamrkala. Lepší ty než někdo jiný. řekla jsem sama sobě. Vydechla jsem , vstala jsem , usmála se na Dereka a šla jsem po sobě uklidit ten rozbitej talíř. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR