Přes hory, pouště, moře
hrálo se Denně
od: 19. prosince 2008 15:41 do: 27. února 2009 21:08
Dobrodružství vedl(a) kalinci
| |
 | Jednoho pěkného večera, v hlavním městě Zlatotvr nad Borkem. Pod městem tekla krásná řeka Borke. Z řeky se rýžovalo slato a nedaleko od řeky byly zlaté žíli. Protozlatotvrz nad Borkem. Když se narodil budoucí král Pathor. Jeden z naštvaných kouzelníků na něho sJednoho pěkného večera, v hlavním městě Zlatotvrz nad Borkem. Pod městem tekla krásná řeka Borkem. Z řeky se rýžovalo stalo a nedaleko od řeky byly zlaté žíly. Proto Zlatotvrz nad Borkem. Když se narodil budoucí král Pathor. Jeden z naštvaných kouzelníků na něho snesl kletbu. Nikdo však o kletbě nevěděl. Po dvou letech se narodilo druhé dítě. Byl to mladší bratr Pathora. Jmenoval se Ceinwyr. Na něho žádnou kletbu nikdo nesnesl. Po pronesení kletby, která nebyla nikomu známá se čaroděj z města vypařil. Nikdo nevěděl kam zmizel. Po smrti otce Ceinwyra a Pathora nastoupil na trůn Pathor. Po dvou letech vlády se cosi změnilo. Začal bát více tajemný. Vstoupil do něho ďábel jelikož vyřkl slova."Kletba byla znovu vyřknuta. Nikdo ji už nezlomí." Řekl král oči měl při tom protočené a vidět mu bylo jen bělima. Bratr o něho dostal strach. Povolal z okolních lesů tedy 5 Druidu. Druidi sami nevěděli co je to za kletbu, ani kdo ji vyřkl a dokonce ani jak zní. Jednoho dne však do města přišel muž. Odvážný. Věděl co je to za kletbu, kdo ji vyřkl a kdy. Druidi si ani po velmi vzácné pomoci nevěděli rady. Však jeden muž ano. Poradil Druidům přesně toto. "Najděte 4 bojovníky, a jednoho čaroděje. Ti jediní mohou kletbu zrušit. Však musíte je připravit na nejhorší." Muž se po těchto sloven doslova rozpilnul do vzduchu. Písaři si rychle zapsali co řekl. Nikdo neví o co jde Ceinwyrovi, ale hostinský to vý. Sloužil na hradě. Dělal rádce. Byl na něho spáchán ale útok kouzleníků. Dal se tedy na obchodní cestu. Stále žije ve městě Zlatotvrz nad Borkem. Vyslal ale několik poslů se vzkazem. Ti mají za úkol poslat do hostince 5 dobrodruhů. Ceinwyr nabídnul hostinskému, za 5 dobrodruhů odměnu. Vás ale také čeká odměna. Již jen za to když přežijete zkoušku u Druidů. nesl kletbu. Nikdo však o kletbě nevěděl. Po dvou letech se narodilo druhé dítě. Byl to mladší bratr Pathora. Jmenoval se Ceinwyr. Na něho žádnou kletbu nikdo nesnesl. |
| |
| "Dormin" Po tvém prvním výcviku na Čaroděj, tě posílali do podzemí. Jen málo kdy jsi viděl světlo, lidi ba dokonce i Elfy. Lidí a Elfové spolu žili v míru, bez konfliktu dlouhá staletí. To samé Trpaslíci. Jednou jsi však vystoupil na povrch a oči ti málem vypadly, zbláznit si se mohl, když jsi uviděl jak se vztahy mezi Lidmi, Elfy a Trpaslíky změnil. Dříve bojovali všichni po svém boku proti Skřetů, Orkům, Trolům a dalším démonům. V ten čas však bojovali proti sobě. Odešel jsi tedy zpět. Zpět do podzemí kam jsi byl původně vyslán. Po dlouhé době, když jsi vylezl ven na povrch, jsi zjistil, že válka ustala. Opět žijí všichni v míru. Do podzemí jsi se tedy již nikdy nevydal.Na povrchu jsi konečně slyšel po dlouhé době lehký sykot větru, zpívání vody, chvění listí a další různé krásné věci. Svůj rodný ostrov, kde jdi se narodil jsi měl již prošlí "křížem krážem" takříkajíc. Jakmile nastoupila volba zda se stát mágem nebo čarodějem, rozhodl jsi se pro mága. Mág je neobyčejný a tvůj starý učitel je také mág. Dlouhé roky jsi u něho cvičil, učil se nová kouzla, zkoušel různé stupně magenergie. Jakmile jsi byl vyučený, a velmi inspirovaný mág, vydal jsi se s otcem z ostrova. Otec jelikož byl rybář tě převezl na jiný ostrov. Alespoň jste si mysleli, že je to nějaký ostrov. Po dlouhých cestách jsi však zjistil, že jsi na velmi a opravdu velmi velikém kontinentu. Na kontinentu jsi získal mnohé zkušenosti. Potkával jsi Druidy a Enty. Pobýval jsi s nimi i v lese. Druidi tě jednoho dne poslali pro pergamen do města Elendor k jednomu velmi vyhledávanému Čaroději. Elendor ležel nedaleko města Zlatotvrz nad Borkem. Byly ve stejném království. Jakmile jsi donesl Druidům pergamen propustili tě ze svých služeb a neměli pro tebe již žádný úkol. Vydal jsi se tedy ubytovat do města ve kterém jsi již byl. Elendor. Nyní pobýváš u kouzelníka v domě. Daroval ti prozatím samostatný pokoj má však pro tebe úkol. Jeden jeho alchymistický přítel potřebuje několik rostlin. Dal ti dokonce i seznam. Na seznamu je napsáno. "Jdi do lesa a najdi mi tyto bylinky. Potřebuji je pro svůj výzkum.: Královský Durman 3x, Lipový lůj, Echinops zlomocný 2x. Dostaneš za to nějaké zlaťáky. Stálo v dopise od alchymisty. |
| |
| "Thoram" Jednoho dne, když městem procházeli paladinové se ti velmi zalíbily. Čisté zbroje, dobře ukované meč a dobrá mzda, jestli že děláš pro krále. Tvůj otec byl na svou práci kováře velmi pyšný, jelikož byl proslulí svou kovářskou zručností a pilností. Byl jsi poměrně silný jelikož tě otec někdy povolal do práce. Když jsi se rozhodl být paladinem, otec byl nadšený, ale matka doslova protestovala. Byla proti tomu, aby jejího syna zabili nějací kouzelní, mágové nebo někdo z temné strany. Osud je ale nezvratitelný. Otec zaplatil mzdu za tvůj výcvik. Roky výcviku byly velmi náročné, někdy až tak vyčerpávající, že se upadlo na zem a spalo se. Tvá osobnost však ne. V dešti, bouřce, větru i v suchu jsi se držel co ti síly stačili. Byl jsi jedním z nejlepších učedníků. Přeřadili tě pak do jiné skupiny. Učedníci v této skupině byly zdatnější a hlavně, o 5 let starší. Při výcviku jsi utržil některá zranění. Máš po těle i jizvu. Po tvrdém výcviku ti byl přidělen vlastní mistr, který tě učí. Dostal jsi svůj meč a tedy jste mohly začít trénovat v šermu. V šermu jsi byl jedním z nejlepších jeho učedníků. Muž byl již ale starý a pomalejší. Při některých turnajích jsi ze začátku býval druhý ba někdy i třetí. Ale co rok přibýval, o to jsi byl silnější. Jednoho velikého turnaje jsi byl 1 v šermu. Toho dne se stal zlom v tvém životě. Dostal jsi vlastní zbroj a pravý paladinský meč. Nebyl to jen obyčejný meč se kterým se trénuje, ale byl to svatý meč. Král z města tě poslal na tvou první misi. Zabíjet mrtvé. Po prvních 3 nemrtvých to již byla hračka. Meč je krájel jako nic. Tvá síla a obratnost tomu jen dodávali energii. Poté co jsi misi úspěšně dokončil jsi od krále dostal koně. Povolil ti jít svou cestou. Máš jít kam tě srdce potáhne. Na koni jsi jel dlouhé dny, měsíce. Byl jsi nedaleko města Elendor. Nic netušíc jedeš po cestě do města. |
| |
 | Sedím u sebe v pokoji a koukám se do dopisu,který mi poslal alchymsta. Chvíli přemýšlím, jak by ty rostliny mohly vypadat ale pak se rozpomenu a zbalím si věci. Dopis si schovám do kapsi na své kápi a vyrazím z domu. Je brzo ráno a město je zaheleno v mlze.. Není pomalu na krok vidět. Lépe se zachumlám do kápě a jdu směrem k branám města opírajíc se o svou bojovou hůl. Když dorazím k městkým branám a dostanu se ven z města zamířim do nejbližšího hvozdu, abych se podíval po tech bylinách co mám najít... No snad je najdu... Pro alchymisty sem už několik úkolů dělal, a taky sem studoval rostlinstvo, takže bych je měl najít. Kdyžtak se zeptám místního Druida, nebude mít radost že mu tu chci něco trhat, ale pomůže mi, znám se s nim.... |
| |
| "Dormin" Pomalu si pročítáš dopis od alchymisty. V dopise není ani popis rostlinek, ani jejich výskyt. Tyto názvy rostlin nejsou zas až tak známé. Rozhodneš se ale alchymistovo úkol přijmout. Jakmile jsi vyšel ven z Kouzelníkova domu, venku se vznášela velmi napjatá atmostféra. Na ulicích nikdo nebyl, mlha ovládala ulice. Bylo vidět stěží na 3 sáhy. Pomalu a horko těžko jsi došel k bráně. U brány stálo několik strážných. Při průchodu bránou se na tebe ze shora zubily obrovský mříže. Pomalu přecházíš přes dřevěný most, který má po bocích řetězy. První věc co uděláš, když vyjdeš z města je, že z cesty ihned odbočíš do lesa. Chvíli se trmácíš lesem. Koukáš po korunách stromů zda-li nezahlédneš lípu, která by měla lůj. Však po chvilce tě napadlo zajít za Druidem, se kterým se již znáš. Mohl by ti poradit. Ihned jsi se obrátil a vrátil jsi se zpět na cestu. Zhruba po 200 sáhách cesty jsi odbočil z cesty pryč. Nedlouho od tvého odbočení jsi zahlédl malou dřevěnou chaloupku. Okolo bylo několik kamenů a na svahu rostlinky. Starý Druid právě vycházel z chaloupky. Zamával na tebe aby jsi šel blíže. Jakmile jsi přistoupil k Druidovy, optal se tě. "Co tě ke mě přivádí v tento neobyčejný den? Starý příteli." Zeptal se Druid při velmi pomalé chůzi. |
| |
| Vidím svého přítele a učitelev bylinách. I přes svůj vzhled stařičkého a nevitálního staříka, jak na ostatní působí, vím že je to člověk s obrovskou mocí o které se mi zatim ani nesnilo. Doběhnu k němu. A podám mu ruku. Rád tě vidím mistře přírody... Já vím že mne budeš zase kárat že ti budu zase níčit les, jako když sem byl malý...... Trochu se pousměji Ale potřeboval bych pro přítele mého mistra ňáké byliny a kdo jiný než ty by mi mohl pomoct je najít.... Zaštrachám v kapse a podám dopis Druidovi. Dneska se slaví ňáký svátek?? Že říkaš v neobyčejný den??? Něco mi ušlo?? Jestli to bude že má narozeniny, tak se budu hodně stydět.. |
| |
| "Dormin" Druid se na tebe přátelsky podívá a řekne. "Jako malí jsi mi sice zpustošil les, ale příroda je nevyspitelná. Dokáže napravit i nejhorší věci těch nejhorších hříšníků." A velice přátelsky se usměje. Ruce rozevře k lesu. V tom mu podáváš svůj dopis, který jsi dostal. Druid se na něho podívá, chvíli si v něm čte a po chvilce řekne. "Ano. Pomohu ti, ale jen tak, že ti povím co by se toho mělo udělat. Durman najdeš snadno. A to takto. Hory, pustiny, ostří je má, zlehka ale nevydá. Lípa mocný strom to je, těžké najít lůj pod ním je. Rozhlédni se pořádně a hned odpověď tu je. Echynops zlomocný, temné síly brní, přemoci je však není lehký. Najdi temnotu a najdeš Echynops." Řekl Druid v hádankách, které nejsou tak těžké. Po té co domluvil nechal tě stát na místě. odešel ke svému kameni kde si sedl. Chvíli jen tak promlouval do větru ke stromům. Jakmile však cosi domluvil větve stromů se zachvěli, listí se pomalu snášelo na zem. Druid poté řekl. "Vadit mi to nebude, stromům také ne, ale rostlinky jsou proti. Dej si tedy pozor na masožravé. Koloběh, kterým jsou rostliny propojené nikdo nezná. Za pár minut to může vědět celí kontinent." Druid poté odejde ke svým rostlinkám. |
| |
 | Již ani nepočítám dny, co sedím v sedle mého koně. Monotónní údery koňských kopyt jakoby hrají dávnou píseň. Místy mě volný houpavý krok ukolébá až k spánku. Občas podřimuji. Z hloubání mě vytrhne až pohled na město. Zamrkám a přemýšlím, zdali je to pouze sen, nebo zdali je to skutečnost. Můj kůň dál vykračuje po cestě směrem k městu. Pravou rukou protřu oči a letmým pohybem zkontroluji jílec meče. Pomalu vjíždím do města. První myšlenka náleží nějaké krčmě nebo něčemu, kde bych mohl naplnit svůj žaludek trochu masa a vína. Rozhlížím se bezstarostně kolem a nechávám koně dál jít krok-sun-krok. |
| |
| "Throman" Ty a tvůj kůň pomalu jedete po cestě. Přes cestu zrovna přechází starý Mág. Zastavíš tedy svého koně a necháš jej projít. Poté se tvůj kůň dá opět do pohybu. Pomalu jste dojeli k městským branám. Brány byly vysoké a kamenné. Při průjezdu bránou se na vás ze začátku zubily obrovské mříže. Za tebou byl dřevěný padací most, který měl po stranách mohutné řetězy. Při průjezdu branou se nad městem vznášela velmi hustá mlha. Bylo vidět stěží na 3 sáhy před tebe a do boků. Za tebou šla žena. Zřejmě Bojovnice nebo dokonce zaklínačka. Měla dva meče. Na náměstí bylo již vidět na 10 sáhů. Byla vidět veliká tribuna na kterou vedly schody. Když jsi se podíval pořádně byly vidět dva stožáry na kterých byly lana. Zřejmě popraviště. Kolem bylo plno domů. Najednou se na vás zaleskla dřevená zbroj. Neleskla se zbroj ale štítek, který na ni byl vytepaný, vypadal jako hůl a meč. Zřejmě zbrojíř. Kousek od něho vysel malí sud na řetězcích. Jakmile jsi přistoupil blíž zjistil jsi, že jsi dorazil k hostinci. Hostinec nesl název "Druidí Domov". Však jakmile jsi odvrátil hlavu na druhou stranu, visel na domu také název "Orčí Hlava". Lidé občas vešli do hostince "Druidí Domov" ale také i do "Orčí Hlava". Je jen na tobě kam se rozhodneš jít. |
| |
| Rozhlížím se po městě. Mlha halí město jako bílý závoj. Ten mág před branou měl štěstí, že neskončil pod kopyty mého koně Předtím jsem mága ignoroval, ale teď se mi začíná v hlavě rozjasňovat. Prohlížím okolí. Žena se dvěma meči zmizela v mlžném oparu. Rozhlížím se kolem. Pozoruji tribunu, ale nevěnuju jí pozornost. Ani štítek, který značí zřejmě zbrojíře mě nenadchne. Až vývěsní štít hospody potěší mé srdce ale především můj žaludek. Orčí hlava? Co je to za hloupý název pro hospodu? Jestli tam vlezu a náhodou potkám někde pár orků, tak aby snad tekla krev. Raději zalezu do "Druidího domova" Slezu z koně, přivážu ho u krčmy a vydám se směle dovnitř. Otevřu dveře a překročím práh... |
| |
| "Thoram" Jakmile vejdeš do hostince, tak ti do nosu ihned probije krásná vůně. Zřejmě meduňka a šalvěj. Hostinský bílou zástěru lemovanou zlatem. Veliký zdobený krb, ve kterém hořel oheň. Několik stolů, židlí a laviček. Hned u vchodu seděl jeden Druid a popíjel čaj. Druhý Druid sedící naproti němu popíjel obyčejnou vodu. Vpravo u baru sedělo několik kouzelníků a mágů. Bylo tady plno volných míst. Vzadu u krbu byl velký stůl s 6 místy, vedle něho jen se 3. Hned kousek od krbu bylo několik velikých hromad se dřevem. Dřevo bylo naštípané a přesně vyskládané. Na každém stole stály jedna až dvě veliké svíčky. Hostinský k tobě ihned přispěchal a velmi příjemným tónem se tě ptal. "Kampak si sednete pane?" Zeptal se hostinský, který byl při těle. Vousy měl velmi hladce oholené a na hlavě měl dlouhý cop převázaný provázkem. Bíle oblečení, se zlatým lemováním zástěry. |
| |
| V hostinci ke mě ihned přispěchal obtloustlý hostinský. Na jeho otázku odpovím klidným hlasem. Stůl v rohu, něco masa, chleba a džbánek vína Vložím hostinskému do dlaně minci a nechám se odvést ke stolu. |
| |
| "Thoram" Jakmile povíš hostinskému kam by sis rád sedl hostinský ti odvětí. "Jak je libo. A omlouvám se, že se ptá, ale máte čím zaplatit?" V tom položíš do dlaně hostinskému zlaťák. Hostinský jej vezme a vloží i jej mezi zuby. Nejdříve zlehka zkousne a podívá se na něho. Poté ho opět zkousne a trošičku s ním zakroutí. Pak se velmi kladně zatváří a rukama tě pobídne aby sis šel sednout. Jakmile se posadíš tak přijde hostinský. Stůl byl velmi čistý, ale hostinský ho radši ještě otřel mokrým hadrem. Stůl byl tedy pak ještě vlhký. Ale přišel ještě jednou se suchým hadrem a stůl opět otřel. Poté se ztratil v kuchyni. Po malé chvilce ti donesl číši ve které bylo víno. Pak řekl. "Jídlo bude za chvilku."A mírně se uklonil. Pak opět zašel do kuchyně. Mezi tím přišel další Druid, který si sednul ke dvou u dveřím. Hostinský mu bez váhání přinesl čaj, ze kterého se ještě kouřilo. Pak rychle zašel do kuchyně a na velikém tácu nesl zřejmě šunku, která byla nakrájená na plátky. Povrch byl lehce křupavý a maso se rozplývalo přímo na jazyku. Pak donesl ještě plnou ošatku chleba. Chleba byl křupavý a ještě teplý. Byl trošičku nasládlí. V chlebu byly kousky bylinek, zřejmě z bylinek. Chléb byl ale vydatný a sytý. |
| |
| Takže jo... Jestli to dobře chápu měl bych se podívat do hor, lípu najdu tady někde a to třetí musim někam kde se nezdržuje moc světla.... Nebo kde žijí temní tvorové.... To mi není jasný..... Radši se na tu poslední bylinu zeptám eště jednou, a potom vyrazím hledat zbytek, začnu tou lípou... |
| |
| Sednu ke stolu a vyčkám. Víno mi rozjasní mysl. Výtečná šunka a chléb mě po dlouhých cestách navodí vynikající náladu. Pozoruji lidi sedcí v hospodě, přičemž zvolna přikusuji jídlo a zapíjím vínem. Když dojím, dopiji poslední hlt vína a odsunu vše ke kraji stolu. Vždy je dobré mít nějaké informace, ale nebudu raději budit rozruch. Počkám až přijde hostinský a pak se nenápadně zeptám Čekám až přijde hostinský. Mezitím stále pozoruji hosty kolem. |
| |
| "Ikewa" Jako malá jsi řádila v lese s dřevěnými meči, sekyrami a hráli si na zaklínače, paladiny a bojovníky. Jelikož se před mnoha lety přes tvůj rodný kraj přehnala veliká válka mezi zaklínači a upíry, tak jsi chtěla být jako každé dítě z vesnice zaklínačem. Ale zaklínači se mohly stát jen děti osudu jednoho dne do vesnice přijelo několik zaklínačů. Vybrali si ale jen tebe. Dle nitra zjistili jak se zaklínač bude chovat a hlavně, jak dobře podstoupí zkoušku. Tebe si odvedli, byla jsi nadšená ale zároveň smutná, jelikož jsi byla daleko od své rodiny. Ale po letech výcviku se tato touha vytratila. Udělali z tebe mutanta jako z ostatních zaklínačů. Stala jsi se odolná vůči všem jedům. Jakmile jsi ale vypila nějaký jed působil na tebe kladně. Buď jsi viděla ve tmě, nebo jsi byla rychlejší. Však tyto jedy zvyšovali toxikaci tvého těla a ty jsi se občas musela vyspat, protože tvé tělo pak nebylo schopno tak rychle regenerovat organismus. Však jak byl ukončen tvůj výcvik dostala jsi dva meče. Jeden na lidi a druhý na netvory. Tvá zkušenost v alchymii, šermířství a kouzelnictví byly obdivuhodné jako u všech zaklínačů. Ale jednoho dne jsi se střetla s velikým mutantem vlkodlaka a ještěrana. Tvá zkušenost na něho tak příliš nestačila a on tě udeřil do hlavy. Chvíli jsi se kymácela ale pak jsi se na konec vzchopil a rychle jsi se rozběhla a odrazila se od stromu. Ve vzduchu si jej sekla tak, že mu upadla ruka. Tvůj meč byl velmi ostrý a na netvory extra ostrý. Jakmile jsi netvora porazila upadla jsi do bezvědomí. Probrala jsi se ve městě, kde tě léčil nějaký alchymista. Po tvém zotavení jsi cestovala světem. Jednoho dne jsi se však dostala do města které se jmenovalo Elendor. Ve městě se zrovna vznášela velmi hustá mlha. Před sebou jsi ale viděla nějakého muže, který jede na koni. Moc pozornosti jsi mu ale nevěnovala. Na náměstí se trochu vyjasnilo a byla vidět veliká tribuna na kterou vedly schody. Na tribuně se však objevili vyli veliké stojany ze kterých vyseli provazy. Raději jsi odešla. Došla jsi pod dům nad kterým vysela cedule a na ní byla dřevěná zbroj s malým tepaným mečem a holí. Nejspíš zbrojíř. Opodál jsi viděla soudek visící z domu. Asi hostince. Jakmile jsi se ale podívala pořádně uviděla jsi název. „Druidí Domov“. Ale když jsi se otočila tak tam byl další hostinec a ten nesl název „Orčí Hlava“. Do hostinců občas někdo vešel. Je jen na tobě kam půjdeš. |
| |
| "Dormin" Jakmile začneš přemýšlet tak se Druid trochu pousměje. Ale ty jsi se ještě zeptal na poslední rostlinku. Druid si zřejmě řekl. "Tak, když už se známe, tak bych mu mohl poradit víc." Řekl si nejspíš Druid a otočil se k tobě čelem. Poté řekl. "Hledej temnotu. Víc ti říct nemůžu." Řekl jasně Druid a otočil se zpět ke skalce. Cosi si tam bručel pod vous a pak lehce utrhl jednu květinu a strčil do vaku, který mu vysel přes rameno. Poté sebral z po za chloupky džbán a došel si k malému jezírku pro vodu. Jakmile ji nabral odešel do své chatrče. Ty jsi se mezi tím vydal do lesa hledat lípu. Po svém bádání si nacházel jen samí Javory a Topoly. Ale po dlouhé cestě se před tebou objevila velice objemná lípa. Byla velmi vysoká, mohutná a hlavně velmi listnatá. Zhruba 3 sáhy od země se strom rozdvojoval a přímo ve středu rostla tlustší zeleno hnědá rostlinka. Měla velmi jasně žlutý květ. Lístky byly mohutné. Nebylo ale poznat, jestli je to nějaká parazitující květina, nebo opravdu Lipový lůj. |
| |
| "Thoram" Jakmile dojíš a dopiješ. Tak odsuneš tác s snězeným jídlem. Hostinský po chvilce přijde a tác vezme a odnese. Chvíli něco dělá v kuchyni. Pak ještě přijde a zeptá se. "Ještě víno pane?" A radši odejde do kuchyně a přinese trochu větší číši, která má hrdlo zakončené překlápěcí poklicí. Dolije ti ještě víno a řekne. "Kdyby jste cokoliv potřeboval tak pro mě zajděte." A velmi hbitě se otočí a odejde do kuchyně. Poté zase vyjde a v ruce nese korbely s vodou. Donese je několik čarodějům sedící u baru. Korbely, které už byly prázdné vezme a odnesl je do kuchyně. Oheň, který hořel v krbu pomalu vyhasínal. Hostinský si toho rychle všimnul a zakřičel do hostince. "Hugo! Máš práci." Najednou se z kuchyně vyvalil obtloustlí Barbar, který přišel ke krbu a vzal několik polen a vhodil je do krbu. Poté si u tebe vzal jednu židli a zadýchaným, mohutným hlasem řekl. "Ach jo, to je práce. A to tu dělám už několik let za dva zlatý na den. Ale nežije se špatně. Nebo spíš neztěžuji si." A trochu bouchnul rukou do stolu pak se trochu pousmál. |
| |
| Když přišel hostinský, dolil mi víno a než jsem se stačil vzpamatovat byl pryč. Ten má ale naspěch Pousměju se. Až když ke stolu přisedne jeden barbar co zrovna přihazoval polena do krbu tak zostřím smysly. Na jeho větu odpovím: Alespoň máš nějakou práci, teplo krbu a střechu nad hlavou. Já mám jen svou zbroj, meč, koně, prázdný kožený vak na vodu a pár mincí v měšci. Ale pověz mi. Nevíš o něčem, co by mě mohlo zajímat? Víš co mám na mysli že? V klidu pozoruji barbara a čekám na odpověď |
| |
| "Hrůgaör" Jako malí jsi vyrůstal ve velmi malém klanu bojovných trpaslíků. Ze začátku tvého dětství tě učili normálnímu řemeslu, jako je. Výroba kamenných džbánů, příborů a dalších věcí z kamenů. V tvých 15 letech jsi se ale již chtěl stát válečníkem, jelikož tvůj klan byl stále v nějaké válce, bylo stát se Bojovníkem, Válečníkem, nebo Paladinem nezbytné. Však jednoho dne přijelo několik tisíc skřetů, nemrtvých lidí a orků. Váš klan v tu dobu podlehl. Nikdo se nevzdal, ani tvé rodiče. Však tvůj otec tě rychle uchopil, nasednul na koně a rychle jste odjeli pryč. Tvůj otec byl starší paladin. Velmi zkušený. Nechtěli jste se vrátit mezi ostatní trpaslíky, chtěli jste zůstat někde nedaleko města. Ty a tvůj otec jste postavily chatu nedaleko jednoho města. Tam tě učil v bohy, kteří ti přidělili kouzelnou moc. Učil tě boji s mečem. Neuznávali jste boj na dálku a od jakživ jste byly proti němu. Jednoho temného večera k vám domů přišel jeden utrmácený Mnich. Byl velmi unavený. Daly jste mu tedy najíst a napít. Nevšimli jste si, že za pasem měl meč. Jakmile byl najezený a napitý rychle vytasil meč a tvému otci proťal krkavici. Jen jsi stál a koukal, když pak muž běžel zabít tebe, ty jsi se mu vyhnul rychle jsi popadnul otcův meč a při jeho prvním uderu jsi se bránil. Utekl jsi ven kde jste měli víc prostoru k boji. To jsi byl tak naštvaný, až jsi na něho seslal kouzlo "Modrý šíp". Kouzlo protivníka zasáhlo velmi tvrdě. Mnich byl zmatený a nevěděl, která bije, to byla příležitost pro tebe. Rychlím a přesným útokem jsi na něho zaútočil a zabil jej. Zhruba dva dny po pohřební tvého otce jsi šel do města a nechal si za nějaké peníze co šetřil tvůj otec vyrobit brnění. Rozhodl jsi se, že od té doby nebudeš věřit nikomu, u koho není vidět zbraň. Teď cestuješ světem, ale ani nevím kam jdeš. Jednoho dne jsi dorazil k městu zvané Elendor. Ve městě se v tu dobu zrovna snášela velmi hustá mlha. Když jsi ale stál na náměstí viděl si jakou si ženu se rozhlížet po okolí. Ale po chvilce zmizela. Nevíš kam. Najednou jsi zahlédl obrovskou tribunu, na kterou vedly schody. Před tebou se na tribuně objevili veliké stožáry, ze kterých vysela lana. Zřejmě popraviště. Najednou jsi cosi zahlédl. Zbroj. Dřevěná zbroj, na níž byl vytepán ze železa meč a hůl. Nejspíš zbrojíř. Kousek opodál visel na řetězech sud. Hostinec. Hostinec nesl název "Druidův Domov". Na druhé straně přes ulici, byl hostinec "Orčí Hlava". Podobný to název. Občas do hostince vešel a vyšel nějaký sedlák. Však do hostince "Druidův Domov" vcházeli jen samí slušní lidé. Kouzelníci, Čarodějové, Mágové a Druidi. Teď jsi nejsi jistý kam půjdeš. Bude to "Druidův domov", nebo "Orčí Hlava" a nebo zbrojíř? |
| |
| "Thoram" Obtloustlí Barbar ještě dodýchává, když v tom na něj tajemně promluvíš. Nechápavě se na tebe podívá. Rozhlédne se kolem a jednu ruku si položí na stůl. Trochu se k tobě nakloní a tiše řekne. "To jako myslíš tady ty Druidy a podobně jo? To máme štěstí, že sem nechodí taková chamraď jako do toho vedlejšího, hnusného pajzlu." A odkloní se od tebe. Poté se z kuchyně ozve. "Hugó! Kde sakra jsi?!" Poté z kuchyně vyjde hospodský. Obtloustlí muž už zrovna vstává a odchází. Hostinský se na tebe podívá a řekne přívětivým hlasem. "Doufám, že vás neotravoval a jestli jo tak se omlouvám." A pomalím, tichým krokem jde k tobě. Z venku se ozývaly sem tam nějaké zvuky. Občas jsi zaslechl i hlas, něco jsi rozumně, ale nebylo toho mnoho. "Řík...Nec...Co dě...Kru" Takovéto nadávky se z venku ozývali poměrně často. Však dali se přehlížet. |
| |
| Barbar mě svou odpovědí příliš neuspokojil. Než jsem stačil nadhodit přesnější dotaz, zmizí. Možná bych se měl vydat někam jinam. Navštívím zbrojíře co je hned vedla. Možná se dozvím víc a zajímavější věci. Alespoň si nechám trochu "přetáhnout" ostří Zvednu se pomalu od stolu a vykročím ke dveřím. Volným krokem mířím ke zbrojíři. |
| |
 | Uff to byla cesta... Budu si muset dávat větší pozor... Nechť Thor provází mé kroky. Na co bych měl chodit ke zbrojíři? Věci zatím mám tak to zatím stačí zatím... Orčí hlava? Tam bych to musel vybít, nejde o ty zmetky co tam chodí "neozbrojení" ale o ten název, musel bych se pokusit to tam vybít jak já nesnáším orky jsou to hnusná a zrádná hovada. To drujdův domov vypadá pěkně. Asi si tam skočím pro něco k jídlu a pití takže pivo a k němu pivo... Jó to je moje pivo s pive, což o to chleba též není špatný ale pivo je pivo... Vejdu do hostince "Drujdův domov" Hostinský dělej nebudu tu strašně dlouho stát nebo sedět sednu si tamhle k tomu člověku v rohu. Dojdu ke stolu v roho a přisednu si a čekám na odezvu... |
| |
| "Thoram" Pomalu jsi se zvedl a odcházíš pryč z hostince. Najednou se ani ne 2 sáhy před tebou otevřeli dveře. Do nich vešel malí paladin. Tvářil se poměrně vážně. Jen jste se ve dveřích minuly. Ihned si sedl k prvnímu stolu co byl poblíž. U stolu seděli 4 Druidi, ale jakmile zahlédly kdo si přisedl, radši se sebrali a odešli dozadu ke krbu, k většímu stolu. Jakmile jsi vyšel ven, zabrousil jsi ihned ke zbrojíři. Po otevření dveří se na tebe vyvalilo veliké horko. Zhruba 5sáhů od dveří byla výheň v níž se tavila ocel. Kousek od výhně bylo několik nádob na vylívání železa a oceli. Dva sáhy na pravo od dveří stál zbrojíř a brousil hotové meče. Hotové meče byly položeny na stole a meče jenž potřebovali nabrousit byly ve kbelíku vedle stolu. Kousek od výhně stál kovář. Ve velikých ocelových kleštích držel břit pro meč. V ruce držel obrovskou palici a co největší silou bušil do roztaveného břitu. Po chvilce jej namočil do vody, kterou měl položenou kousek od kovadliny. Jakmile si tě zbrojíř všimnul zanechal práce a ruce si utřel do hadru. Byl poměrně vysoký. Měl velice široká záda, velmi svalnaté ruce a široký hrudník. Prostě chlap jako hora. Hlubokým hlasem k tobě přišel a zeptal se tě. "Potřebujete něco?" A upřeně se na tebe díval. Kovář mezi tím tavil další surovou ocel. |
| |
| "Hrůgaör" Jakmile vejdeš do hostince tak se mineš s jedním paladinem co zrovna odchází. Chvíli ale stojí a kouká na tebe. Ty sis mezi tím sednul k prvnímu stolu. U stolu sedělo několik Druidů. Chvíli na tebe koukali a byly zticha. Poté si odsedly dozadu ke krbu a většímu stolu. Hostinský k tobě přišel. Jen ten pohled na jeho obličeji vyjadřoval, že nejsi moc vlídný a nejradši by tě dal zatknout městskou gardou. Ale budiž, nic špatného jsi neprovedl. Okolo pasu měl bílou zástěru. Ta byla lemovaná zlatem. Po chvilce ti odpověděl. "No ale jistě, posaďte se. A co si dáte? Máte vůbec peníze??" Otáže se hostinský. |
| |
| "Destroyer" Po tvém dlouhodobém výcviku v táboře jsi se dozvěděl tu otřesnou zprávu. Naštval jsi se tak, až jsi sebral ostatní Krolly a šli najít bojovníky co vyvraždili vesnici. Jakmile vás bylo dostatek vydali jste se na cestu. Cesta trvala dva dny. Jakmile jste však měli vesnici nedohled, tak jste se utábořili a čekali na vhodnou chvíli. Najednou se na městečko vznesla velmi hustá mlha. To byla velmi dobrá příležitost pro váš útok. Rozběhly jste se přímo na vesnici. S velikým křikem byly obyvatelé vyděšeni. Bojovníci z vesnice nestačili ani zareagovat a už bylo po nich. Byly to doslova jatka. Nikoho jste nešetřili. Však tvá touha po dobrodružství tě táhla víc než nějaké zabíjení a vydal jsi se tedy někam do světa. Šel jsi po cestě, ale za malou chvíli jsi sešel z cesty a dostal jsi se do lesa. Městské hradby nebyly vidět a ty jsi šel stále hloubej do lesa. V tom se před tebou stál muž. Starý muž. Koukal ne mohutnou a vysokou lípu. Něco zřejmě studoval. Byl to mág.(Dormin) |
| |
 | Co tu může pohledávat takhle hluboko v lese u té lípy? Chvíli ho pozoruji, jak tam studuje list pergamenu a dívá se na tu mohutnou vyskou lípu. Poté k němu přistoupím, chytím ho za rameno a oslovím ho. " Hoj, já být mocná Kroll, co tady dělat taková malá mužíček? Čekám na odpověď. |
| |
| Porozhlédl jsem se po místnosti. Kovář u výhně odváděl svou práci, a mě se začal věnovat chlap, který svou mohutností připomínal staletý buk. Vytáhl jsem svůj meč a ukázal ho zbrojíři. Zdravím tě mistře zbrojíři. Potřeboval bych aby tohle ostří vypadalo jako nové. Pár bojů již zažilo a potřebovalo by pořádně přebrousit. Chci aby jsi vyrovnal nerovnosti na ostří a nabrousil jej. Musí být ostrý jako břitva. Vložím meč zbrojíři do rukou a hrábnu rukou do svého měšce. Pak vytáhnou blyštivý peníz a položím jej na stůl. |
| |
| Rázem jako by se mi zlepšila nálada. Že váháš člověče, samozřejmě že mám peníze jinak bych se nešel, to by mě našli vedle ale tam je to předpokládám hnusný jako jinde venku... Kdežto tady je to krása. Máte pivo a chleba? Pokud ano tak si dám pivo a chleba... Po tom co tohle řeknu potichu pronesu Omlouvám se že jsem byl zprvu nezdvořilý, ale pochopte měl jsem blbou náladu...Na světě je krásně(pokud tu ovšem mají pivo) blahoslaven buď Thor jež mě zavedl do téhle malebné hospůdky. Sedím a čekám na odezvu od hostinského. (jestli půjde pro pivo nebo mi něco řekne.) |
| |
| "Thoram" Zbrojíř si vezme do ruky tvůj meč a chvíli na něho kouká. Trochu se s ním rozmáchne. Pak řekne. "Jo. Jo, to ti všechno udělám. Jinak by byl ve velmi výborném stavu." Řekl. Poté se k tobě otočil zády a šel jej opravit. Nejdříve si vzal do ruky brusný kámen a snažil se urovnat zoubky po boji. Poté ho předal kovářovy. Kovář si jej trochu rozpálil a lehce zaťukával malým kladívkem zoubky. Meč již byl rovný a předal ho zpět zbrojíři. Zbrojíř vzal olej a trochu jej naolejoval. Pak vzal nejjemnější brusný kámen co našel a lehce přejížděl po čepeli. Po chvilce broušení meč očistil. Pak vzal hadřík a namočil ho do jiného oleje. Hadříkem přetřel čepel meče. Poté ti ho podal a řekl. "Tady. Teď je ve výborném stavu." A předá ti jej do rukou. Pak vezme ze stolu minci a hodí jej do bedýnky, kterou vytáhl z pod stolu. Kovář se tě ještě zeptá. "Nepotřebuješ ještě něco?" |
| |
| "Hrůgaör" Hostinský se jen podívá a řekne. "Pivo mám, chleba mám." Pak se jen na tebe podívá, když na něho něco začneš šeptat. Podívá se na tebe a jen kývne hlavou. Odejde do kuchyně. Po chvilce vyjde a v jedné ruce nese ošatku s chlebem a ve druhé korbel s pivem. Pivo bylo tmavé a sladké. Chléb byl výborný a teplý. Přesně jak má být. Poté si stoupne nedaleko od tebe a řekne. "Pokud nic nenamítáte, tak to bude 8 stříbrných." A čeká zda li mu podáš peníze. Trošku se opře o stůl. |
| |
| Prohlížím meč, a v duchu pochvaluji kvalitu práce. Pak jej jedním pohybem zasunu zpět do pochvy a na zbrojířovu otázku odpovím. Odvedl jsi dobrou práci mistře zbrojíři. Ale potřebuju ještě pomoc z trochu jiného soudku. Víš, když už jsem zde, chtěl bych tu chvilku setrvat, než se pustím dál. Nevíš o něčem co by mne mohlo zajímat? Mám na mysli nějakou práci, nebo něco, z čeho bych mohl získat nějaké ty stříbrňáky. Nevíš o něčem? |
| |
| "Thoram" Zbrojíř jen stojí a přemýšlí. Po chvilce přemýšlení řekne. "Hmmm, jo zakázku. To tu hledá hodně lidí. Ale zkuste to v hospodě "Orčí Hlava", lidi tam občas vypíšou odměnu na vlčí kůži, nebo nějakého člověka. Můžete to tam zkusit." Řekne zbrojíř. Kovář poté ale ještě dodá. "Nebo to zkuste u alchymisty. Ten teď ale poslal někam mága, takže asi žádnou práci mít nebude. Ale taky se můžete zeptat nějakých lidí po městě. A když s vámi lidé nebudou chtít mluvit, tak řekněte, že jste od Harviho. To jsem já." Řekne kovář a trochu kývne hlavou. |
| |
| Na kovářovu odpověď kývnu hlavou. Díky za meč a za dobrou radu. Odjedu z místnosti a zabouchnu za sebou dveře. Tak. Kam teď? Orčí hlava se mi moc nezamlouvá, ale risknu to s tím alchymistou. Ale jen vědět kde ho hledat. Nevadí, někoho se zeptám. Vykročím ulicí doufaje, že někoho potkám. |
| |
| Díky za jídlo. Tady máš své poníze... Podám mu osm stříbrných. A nevíte o něčem co by mě mohlo zajímat? Takové ty věci víte co mám na mysli jestli někdo nepotřebuje helfnout nebo tak nějak. Docela by se mi to hodilo takže pokud budete o něčem vědět tak mi prosím řekněte. a dojím zbytky jídla. Asi bzch měl skočit ke zbrojíři nebo do "Orčí hlavy" třeba tam něco pro mě budou mít... Počkám na hostinského reakci. |
| |
| "Thoram" Kovář sen lehce skloní hlavu. Ty jsi mezi tím odešel od zbrojíře a vyšel jsi na ulici. Dlouhou chvíli se rozhlížíš a zaostřuješ zda někoho neuvidíš. Z hostince někdo vyšel, ale jakmile tě zahlédl zašel zpět. Šel jsi tedy po ulici. Na ulicích nebylo ani živáčka. Najednou z jednoho domu vyběhlo malé asi 5ti leté dítě. Chvíli za ním vyběhla matka. Na sobě měla sytě červenou sukni a plátěnou košili. Její ňadra připomínali spíš nějaké větší ovoce. Dlouhé kudrnaté vlasy a v obličeji sladká jako jahoda. Dítě chytla něžně za ruku a řekla dítěti, tichým hlasem. "Nesmíš mi takhle utíkat." Hned poté se podívala na tebe. Trošku se začervenala. Otočila se a pomalu odchází. |
| |
| "Hrůgaör" Hostinský jen na tebe koukne očima a hned ti odpoví. "Nevím. Byl už tu jeden, podobný vám. Myslím zbrojí a povoláním. Jinak vám řeknu totéž co jsem řekl jemu. Zkuste se zeptat u "Orčí Hlavy" chlapy tam mají neustále nějaký kecy a jestli se chcete poprat nebo si vydělat bitkou tak jděte tam. Nebo se zeptejte lidí tady po okolí. Jinak alchymsta tu často zaměstnává. Ale převážně kouzelníky a čaroděje. Ale můžete se ho třeba zeptat." Jakmile uvidí hostinský, že jsi dopil a dojedl, vezme ošatku a korbel. Otočí se a jde do kuchyně. |
| |
| Jdu ulicí, když potkám ženu s dídětem. Žena se otočí a odchází, ale zastavím ji. Počkej ženo! Potřebuju pomoc. Víš kde tady bydlí alchymista? |
| |
| Jak tam tak stojím a koukám se jak bych se mohl dostat na ty listy, dopadne mi na rameno obrovská ruka, až se mi málem podlomí kolena. Starašně se leknu a rychle udělám kotoul pryč od lípi. Jakmile dopadnu na nohy zařvu !!!!Magomágen!!!! Už se chystám vyslat další kouzlo, ale uvědomím si že mi to nejspíš nechtělo ublížit, tak si to rozmyslim a odpovím mu na jeho otázku... Fuj tajsl takle mne vyděsit, já no snažim se dostat pro támhle ty lístky co tu děláš ty?? 3tít sinechám vyvolanej. |
| |
| Rozeběhnu se po něm, nemám rád kouzla.... Ale když na mě promluví tak se zastavím a vyslechnu ho. Po chvíli přemýšlení mu odpovím: "Hledám nějaká úkol hodné Krollského válečník. Věděla ty o něčem? Na co ty potřebovat taková divná list?Čekám na odpověď. |
| |
| Uf ještě že se zastavil, už sem se setkal s hodně zastánci z členů Krollů a měl sem s nimi co dočinění v boji a většinou sem byl já kdo dostal větší nakládačku, ale jsou pomalý a tupý, něco jako kouzla jim nic neřiká ( i když najde se vzácnost že se najde i kouzelník z rasy Krollů, ale mají s magií potíže....) . Jo ale jsou to neocenitelně výborní válečníci, tam kde je potřeba hrubé síly jsou užiteční. Tenhle je i dost vysoký, takže by mi mohl pomoct na tu lípu. A když na mne zaútočí udělám z něho absolutně bezvýznamnou hroudu rosolu, nebo si ho můžu skusit podmanit, ne nechám tehle myšlenek, nemůžu se povyšovat na někoho, koho neznám, a tenhle hledá práci, tak mi pomůže.... Pomyslím si a chvíli na něj koukám.. odvolám magický štít a odpovím mu Potřebuji tyhle lísty pro svého přítele.... ale jak vidíš nemůžu se na něj dostat. Co bys říkal kdyby si mi s tym pomohl, pozvu tě potom na pivo.. Ukážu na lístky na stromě a počkám co mi na to odpoví... |
| |
| Chvíli se zamyslím nad nabídkou toho mága. Nu což, lepší jak tu bloudit po lese. Pod8m mu na znamení přátelství ruku se slovy: "Dobrá, já ti pomoct ty malá mužíček. Vysadila tě na strom a ty utrhnout lístka. Ehm abych nezapomněla, já být Destroyer, kdo byla ty? Čekám na reakci mága. |
| |
| Podám Krollovi ruku Čau, já sem DorminTěší mě Tak jak by sme to udělali.... Asi vím nejspíš mě budeš muset vysadit na ten strom. Dofám že budem dost vysocí na to aby sme tam dosáhli. Abych nezapoměl, než pudem na to pivo. Chtěl sem ti říct, že musim eště pro dvě další rostlinky, takže pokud ti to nevadí můžeš mě doprovodit. Nebo můžeš počkat tady, ale neslibuji ti že se hned zítra vrátím, může se to hledání protáhnout. Počkám co Destroyer odpoví a radši si udělám pár kroků vzad, kdyby si můj návrh vyložil špatně. |
| |
| Další dvě? To je otrava, ale lepší než tady postávat a čekat na něj. Asi bude lepší když s ním půjdu.Přistoupím k němu a řeknu mu: "Ty se mě nebát mála mužíček. Tedy ehm Dormin. Já ti tedy být nápomocna. Vylezla mi na záda a urthnout list. Pak my jít pro jiná list. Ale pokud ty mi pak nedát pivo, já za sebe neručila. Přičapnu si k zemi a nastavím záda Dorminovi. |
| |
| "Thoram" Žena se jako zázrakem zastavila. Pomalu se otočila. Ruce si položila na podbřišek a trochu se zastyděla. Po chvilce ale řekla. "Ale jistě. Bydlí kousek támhle." Řekla velmi pisklavým a příjemným hlasem. Přitom ukázalo v ulice na jeden dům. Na domě vysela cedule "Dílna Alchymisty Borka". Zrovna někdo vyšel ven z domu. Jakmile vyšel před dveře sundal si svůj mohutný klobouk a uklonil se do dveří. Poté je zavřel. |
| |
| "Dormin, Destroyer" Po vešel seznámení a výstupu mága, jste se dohodly, že bude lepší když budete spolupracovat. Krol, který je poměrně vysoký a mág, jenž není také malého vzrůstu se natáhli společně na strom. Jen tak tak Dormin utrhl Lůj. V tom začal ztrácet rovnováhu a trochu se kymácet. Malou chvíli to vypadalo, že snad spadne, ale udržel se. Pomalu a bezpečně slezl na zem. |
| |
| Pohleděl jsem směrem k alchymistovu domu. Zrovna ze dveří vychází nějaký muž. Zatraceně! Jestli je to ten alchymista, tak mi ještě zmizí. Musím ho ještě dohonit. Rychlým krokem jsem došel ke dveřím. Muž zrovna zavřel dveře a zřejmě se chystal odejít. Oslovil jsem ho. Počkej dobrý muži. Ty jsi zdejší alchymista Čekám na odpověď. |
| |
| "Thoram" Jakmile doženeš muže, který je velmi slušně a bohatě oblečen, tak se jen otočí a prohlédne si tě. Poté ti řekne. Né já nejsem alchymista. Trochu se zasměje. "Bork je stále uvnitř." Řekne ti. Muž měl na sobě žluto černou košili, černé plátěné kalhoty, velmi vysoké kožené boty. Na hlavě měl veliký klobouk. Opět se otevřeli dveře a z nich vyšel další muž. Z kapsy vytáhl veliký klíč. Strčil jej do zámku a otočil s ním. Poté ho vytáhl. Muž měl na sobě dlouhý zelenočerný plášť. Přes rameno měl přehozený vak s bylinkami. Jen se na tebe podíval a řekl. "Dobrý den." Jakmile však uviděl muže, se kterým jsi mluvil otočil se na tebe zpět. Jen trochu pootočil hlavou a odcházel. Jakmile muž pomalu mizel, řekl druhý co tam stále stál. "Toto byl alchymista Bork." Řekl tišším hlasem. Poté se také otočil a odešel. |
| |
| Seskočím z krollových zad na zem Uf takže to by sme měli, málem sem flákl na zem , ale nakonec sem to zvládl, takže deme pro další Vyrazím směrem do středu lesa, tam je temno, a občas se tam vyskytnou tvorové, kterým je lepší se vyhnout. (předpokládám že se kroll ke mě připojí) Tak co ty Destroyere, jseš už na cestách dlouho??? Jakou zbraň používáš...... Vždycky sem potkal krolly s palcáty, nebo s jinými drtivými zbraněmi. Jsou dobré, špatně ovladatelné ale zase když se trefíš většinou to dotyčný špatně odnese. Já to samozřejmě nemůžu posoudit, nikdy sem s takovou zbraní nebojoval, protože jí neunesu.... Ale viděl sem jí v akci a to několikrát. Všimnul sem si že máš výhrady proti Magii. To bude problém na našich společných cestách, jestli semnou budeš pokračavat musíš počítat s tím že jestli se dostaneme do nesnází budu ji muset použitý, protože jinak bojovat nedokážu... A také ji budu používat v jiných ohledech, ale nemusíš se bát tobě nemůže jakkoliv ublížit. Podívám se na krolla a čekám na jeho odpovědi a stále směřuji hlouběji do lesa..... |
| |
| Po brilantním seskočení Dormina z mých zad se s ním vydám hlouběji do lesa. Do temného nepropusteného lesa plného havěti. Po chvilce chůze na mě Dormin promluví, nejprve se ho trochu uleknu když vyruší klid ve kterém jsme až dosud šli. Nenechám na sobě ale nic znát a s klidem mu odpovím: "Jo, já už být na cesta velmi fúra doby. Nejsem žádná ehm, jak to po vaše mluva......ehm aha, nejsem žádná zelenáč. Maja kudla, maja pýcha, já nemít ráda palcát. Já u sebe meč. Ehm....Široká meč. To být dobrá kudla. Kouzle a čáry mš se hnusila. Pfuj! Já mět radši kudlu a hezky rozpárala. Magie mě se hnusila. Snad si zvyknu ty malá mužíček. Oo tedy Dormin.Takto mu odpovím a popoháním Dormina, aby šel rychleji. |
| |
| Ty máš rád boj z blízka, ale já rád zůstávám dál a snažim se abych co nejméně mích přátel padlo, moje síla není ve svalech, ale v mysli...... Odpovím s úsměvem a poklepu si na čelo. Poškej na mě vždyť skoro běžim...... Křiknu na něj když popobíhám vedle jeho boku...... Mylim že nás v hlubinách lesa zvěř nenechá na pokoji, a stromi mě namají rádi, ale rostlinky jsou nám nakloněny. Takže bacha na kořeny..... Určitě ti příde magie na chuť, pomůže ti..... Ale nesmíš se jí bát... Je to moc obrovská moc v dobrých rukou moudrého muže je důležitá. v rukou temných lidí je níčivá a nebezpečná..... Rozhlížím se a pozoruji okolní křoví, kdyby se přece jenom moje slova naplnila, a napadl nás ňáký tvor..... |
| |
| Ksakru! A to mi řekne až když už je v tahu! Vyběhnu do ulic za odcházejícím alchymistou. Snad ho ještě stihnu. Běžím vpřed a rozhlížím se kolem, kde ho zahlédnu Tak. A jestli ho nenajdu, tak abych vlez do toho pajzlu. No, o důvod víc ho najít. Pokračuji v běhu v ulicích, abych našel alchymistu. |
| |
| Když vidím Dormina jak vedle mě poskakuje a snaží se se mnou držet krok, tak zpomalím. Na jeho proslov mu odpovím: "Já se nebát nějaká hnusná kořen. Já být mocná Kroll. Ty se radši schovat za moja velká tělo. Dobro, já skusit se vyrovnat s tvá magie. Já se jí nebát, mě se hnusila, já ráda bych ji rozmačkat. A ty radši být už ztichla. Já něco zaslechnout."Sotva to dořeknu, tak nastražím své velké uši a snažím se zachytit každý zvuk. Zdá se mi, že slyším něco co bych slyšet neměl, ale možná je to jenom zdání a nic to není. Ale pro všechny případy zpomalím ještě více a opatrně našlapuji. Ano s mojí výškou půl třetího sáhu to moc dobře nejde, ale stejně se snažím nedělat moc velký hluk. |
| |
| "Thoram" Jakmile odejde alchymista, vydáš se za ním. Bloudíš po neznámých uličkách. Neustále nacházíš různé chudinské čtvrti a různá gheta. Občas potkáš nějakého člověka. Však vyjdeš najednou na veliké nádvoří. Uprostřed velikého nádvoří stojí obrovský dům. Jakmile se přiblížíš k oknům vidíš sestřičky. Běhají s obvazy. Nalezl jsi špitál. Jak tak koukáš do oken vidíš najednou jak proběhne muž, kterého jsi hledal. Nejspíš vyrábí elixíry, které pomáhají zraněným. Jakmile jsi šel však dál, nemohl jsi najít dveře. Neustále jsi obcházel dům, jak by ses jen dostal dovnitř. Kolem šla stráž. V rukou měli široké meče a na zádech štít. Měli na sobě kroužkovou zbroj a helmici. Zrovna koukali na tebe jak běháš a koukáš na špitál. |
| |
| "Destroyer, Dormin" Jak tak postupujete lesem tak Destroyer cosi zaslechne. Nejdříve to bylo velmi slabé. Jelikož má citlivější sluch tak to Dormin neslyšel. Neustále zpomaluje. Najednou jste se však dostali k veliké skále. Skála byla vysoká a velmi strmá. Snažili jste se jít podél ní. Ale zhruba po několika sta sázích jste došli k jeskyni. Ze začátku bylo do jeskyně trochu vidět, ale nic moc jste stejně neviděli. Jeskyně byla určitě poměrně veliká. Najednou jste zaslechli (oba) cosi se plazící. Jakoby rostlinu, která se plazí. Vydávala šumivý zvuk. Najednou ustal. Za vámi stál veliký jelen. Koukal na vás. Chvíli koukal a pak rychle utekl. Najednou jste slyšeli jak vydává při tom nějaké zvuky. V tom se z lesa za jelenem vyhrnulo několik set dalších jelenů a laní. Rychle probíhali za jelenem. V tom se opět z jeskyně ozval tentýž zvuk. |
| |
| Podívám se na jeleny a potom se otočím na otvor z jeskyně. Začnu šeptat Krollovi Hele tady je dost zvířat a nevim co na nás může vylízt s té jeskyně, já vím jak případně,když už budem v nesnázích zmizet, ale tebe přenýst nemůžu, ale můžu na tebe použít kouzlo,který tě dvakrát zrychlí, budeš jednou tak rychlý a pobiješ jednou tolik nepřátel. Počkám co mi na to odpoví Ale i když nebude souhlasittak tostejně udělám |
| |
| Zvířat si nevšímám a upřeně se dívám do jeskyně. Snažím se co nejvíce nastražit sluch, abych zachytil každý zvuk v jeskyni a byl připraven. Zrovna když jsem v hlubokém soustředění na mě Dormin cosi zašeptá. Protože jsem se velice soustředil právě na sluch, tak mě Dormin vyděsil, ulekl jsem se a moje reflexy mi zaveleli vytáhnout meč z pochvy. Při tomto pohybu jsem Dormina praštil pěstí přes tvář. Ani si toho nevšimnu a vpadnu do jeskyně připraven k boji. Čekám až co na mě zákeřně skočí zpod země. |
| |
| Prohlížím špitál ze všech stran. Když kolem jdou stráže, všimnu si jejich pohledu a tak se rovnou zeptám. Buďte pozdraveni dobří vojáci! Nevím ani kdo to je, nebo jak je mám oslovit. Nejsou to ale asi žádní šlechtici, snad jen nějaká městská posádka. Povězte mi prosím; hledám jednoho muže. Je to alchymista, jmenuje se prý Bork. Zahlédl jsem ho okny v tomto špitále, ale nemohu najít způsob, jak se dostat dovnitř. Můžete mi nějak pomoci? |
| |
| Díky řeknu prostě a vykráčím na ulici. Do té putyky vedle se mi nechce jedině že by někdo chtěl dostat po lebeni. Podívám se po tom alchemikovi.. Třeba bude o něčem vědět. Mohl bych mu být užitečný. Ale doufám že to nebude nějaký nafoukanec tyhle lidi já moc nemusím, ale když platí tak platí... Porozhlídnu se kolem jestli tu není nějaký mrzský člověk, který by mi řekl kde je alchimistova laboratoř. Doufám že to není kráter jako ty ostatní co jsem viděl... |
| |
| Debil jeden Krollovskej. Pomyslím si když mě rána do obličeje složí na zem. Tohle je jeden z důvodů, proč všichni krollové co semnou bojovali padli. Tupý rváči bez mozku. Nasupěně se zvednu ze země. Tohle si snim vyřídím.... Narovnám si nos, snad mi ho nezlomil. Rychle najdu v baťohu křesadlo a pochodeň a zapálim jí. Až potom se vydám připravený na střed do jeskyně, abych Krolovi zachránil krk a potom ho vlastnoručně zabil...... |
| |
| "Thoram" Jakmile oslovíš stráže tak na tebe chvíli hledí. Jeden se na tebe neustále dívá a druhý řekne."Co? Jó alchymista. Tak ten léčí přes den tady ve špitále a na večer chodí domů." Řekne voják příjemným hlasem. Druhý se ale také ozve. "Co chcete od mého strýce? Jestli mu chcete něco udělat tak vás zabiji." Řekne výhružným tónem druhý voják. Však najednou se objevil další oddíl s 5 vojáky. Vojáci byly lépe oblečeni a vyzbrojeni než ti dva. Přistoupili k vojákovy jenž vyhrožoval. Jeden z nich mu položil ruku na rameno a řekl. "Klídek, jestli mu něco udělá tak to s ním nedopadne nejlíp. A pokud nebudeš klidný nechám tě vyhodit bratříčku." Řekl vojákovy jiný voják. |
| |
| "Hrůtgaör" Jakmile vylezeš z hostince ven na ulici, nevidíš ani živáčka. Občas se v mlze mihne jaká si postava ženy. Ale jak rychle se objeví tak rychle také zmizí. Nechal jsi to být a šel jsi se poohlédnout po alchymistovo laboratoři. Chodil si po městě a na ulicích nebyl ani živáček. Procházíš kolem různých domů, schodů a obchodů. Narazil jsi na krejčího. Měl ale zavřeno. Také jsi narazil na nějaké domy bylinkářů. A to zrovna, když jsi procházel kolem bylinkářova domu se kdosi vynořil z domu. Jen tak v mžiku kolem tebe prošel. Skoro vůbec si tě nevšímal. Pomalu mizel v dáli. |
| |
| "Dormin, Destoryer" Jakmile vběhne Destoyer do jeskyně začne se rozhlížet. Však v jeskyni není vidět ani na půl sáhu. S vytaseným mečem se otáčí, zda-li by něco nespatřil. V tom se ale zvedne Dormin. Pohotově zapálí křesadlem pochodeň a vběhne dovnitř. Pomalu a bystře se rozhlíží kolem. Jeskyně je velmi prostorná. Tma jenž je kolem vás je děsivá. I ten nejudatnější bojovník by se bál. Jakmile se Dormin trochu pohnul osvětlilo to část jeskyně a viděli jste dlouhý, vysoký a široký tunel, který vedl někam do neznáma. Pomalu jste se k němu blížili a najednou se vám do obličeje vřítilo několik set netopýrů. Netopýři byly neškodní. Jakmile vyletěli jen jste se lekli a rychle jste se sklonili. Však Destroyer je moc vysoký a musel si lehnout. |
| |
| Netopýrů jsem se opravdu dosti lekl. I když taky jsem je mohl čekat, v jeskyni. Teď ležím na zemi jako pytel brambor a Dormin se mi málem směje. Rychle se zvednu, avšak jsem se zvedl moc rychle a praštil jsem hlavou o špičatý kámen na stropě jeskyně. Krucinál kamen! Chytbu se za hlavu, tam kde jsem se praštil. Vypadá to jako čistá rána, krve moc neteče a hlava se mi netočí, bude to dobré. Poté co se vzpamatuji si všimnu úšklebků Dormina. Jsem trochu rozmrzelý a ne zrovna v nejlepší náladě. Okřiknu dormina: Nesmát se mocná Kroll ty skřete! Poté již zichne a můžeme se vydát dále do jeskyně, nejprve vyrazím sám, ale protože nemám pochodeň, tak musím počkat na Dormina. Ten však stále čeká. To je pablb. Bude tady půl dne čumět do zdi. To snad není pravda! Pokynu Dorminovi, aby šel se mnou. Zatím na něj musím počkat na místě. |
| |
| S překvapením pozoruji výhružku jednoho z vojáků a potom s mlčením příchod hlídky. Podívám se na sebe a chvíli přemýšlím. Hergot, kdybych šel v nějakejch otrhanejch hadrech a se sekyrou, jako nějaký barbar, tak pochopím, že má o lachymistův život strach. Ale takhle? Stojím tady ve zbroji paldina, na nějakou chátru zrovna nevypadám, dle mého úsudku, tak co je tak agresívní. Jakmile si hlídka s vojákem dopovídá, promluvím já. Poslyš vojáku, já ti snad připadám jako nějakej vrah nebo co? Nepoznáš paladina? Zbrojíř mi doporučil alchymistu, že by mohl mít pro mě nějakou práci. Ale jestli nehceš abych za tvým strýcem chodil, tak mi doporuč někoho, kdo by měl pro mě nějakou práci. Klidně vezmu práci i od městské posádky Po posledních slovech ukážu na hlídku. Potom se obrátím zpátky k vojákovi a řeknu. Klidně tě naučim s tím zacházet Ukážu prstem na vojákův meč a pokračuji v hovoru. Nebo tě můžu naučit i slušnému chování, u nás není zvykem začít vyhrožovat člověku kterého ani neznám uprostřed ulice Domluvím a pravou ruku si posunu tak, abych mohl jediným pohybem sáhnout po jílic meče, kdyby tomu horlivému vojákovi ujela i ruka a nejen jazyk. |
| |
| Nikde nikdo... Jako by tu bylo mrtvo... u lidí bývá většinou ve městech živo... Myslím že když už nic jiného tak jestli tak do půl hodiny nenajdu alchymistu tak se na to vymáznu a pujdu si po svých do toho zatracenýho pajzlu. Jěště tak půl hodiny hledám alchymistovu dílnu a pokud ji najdu zdvořile zaklepu, pokud ne pokusím se najít cestu zpátky do toho pajzlu. Jak já nesnáším tohle počasí. Thore dej mi aby vysvitlo slunce a zahnalo mlhu. |
| |
| Jo když už jdu....... Předeběhnu Destroyera a pokračuju dál v cestě. Bacha na hlavu je to tu nízký...... Zavolám za sebe na Krolla a trochu se pousměji pod vousy. Tak nejdřív netopýři který se tu dali očekávat, a co ted na nás vypadne.Doufam že nic co by sme nezvládli......... Hmm ten Destroyer je fakt Kroll, kdo jiný by řekl o Elfovi že je to skřet, když on vypadá sám jako pytel hnoje a sám i tak smrdí...... Já sem trpělivý ,ale ještě jednou mi ublíží, nebo se mi bude vysmívat a zkoncuju to s ním, |
| |
| soukromá zpráva od Udavač příběhu pro |
| |
| "Thoram" Voják tě nejdříve poslouchá, však jakmile mu řekneš, že by jsi byl schopen mu dát lekci, naštve se. Jakmile ale vidí, že saháš po meči, tak zvedne jen svůj a chystá se něco říct. Pomalu při tom kráčí k tobě. V okamžiku, když pozvedl meč tak zakřičel voják, který s ním předtím mluvil. "Tak dost!!" Zakřičel vysokým a mohutným hlasem, že ještě chvíli po výkřiku byla slyšet mezi ulicemi ozvěna. Voják se v mžiku zastavil. Křičící voják se začal uklidňovat dýcháním a řekl klidnějším hlasem. "Ty vypadni na náměstí, nebo jdi zkontrolovat pajzl. A ty paladine, pokud jdeš za alchymistou, tak je tady ve špitále. Obejdi jej a ze zadu je poklop a chody dolu. Poklop otevři a jdi dolu po schodech. Pokud by z tebe byly vyděšení řekni, že tě posílá desátník městské gardy Šémko." Řekl již klidným hlasem ještě ale dodal."A teď už jdi." Řekl a hned poté se otočil a se svou gardou odešel. |
| |
| Jdu za Dorminem a předejdu ho se slovy: "Kdyby nás něco napadnla, tak být lepší když já vpředek. Ty se schovala za já." Jdu tedy první, vidím že je Dormin trochu rozčilený a tak radši nemluvím. Nechi tady s ním tady mít nějakou potyčku. Jdeme tedy jeskyní úplně zticha a je slyšet každý náš krok. Nevíme kam jdeme, nevíme kam to vede, nevíme nic. Uvidíme co tu na nás čeká.... |
| |
| "Hrůtgaör" Jakmile v duchu poprosíš boha o trochu více světla, tak se nic neděje. Zřejmě tvůj bůh teď nemá čas. V tom slunce se rozzářilo a dost více, ale mlha neustoupila, jen se trochu vyjasnilo. Jakmile jsi šel dál hledat alchymistu, na ulici se objevilo a několik více lidí, již začali chodit ven. Všichni však byly bledí, jako sama smrt, která si vybírá. Měli na sobě chudé, potrhané a někteří i smradlavé obleky. Po ulicích již začali běhat i děti. Několik opilců se rychle hrnulo na náměstí. |
| |
| Vojákovi se přeci jen trochu nelíbil můj přístup. Ale velitel hlídky situaci uklidnil a vysvětlil mi jak se dostat do špitálu. Vojáček má trochu horkou hlavu. Má štěstí, že se o nic nepokusil. Vzhledem ke svéu výcviku bych s ním byl vcelku rychle hotov a já mu nechci ublížit. No nic, snad se dostanu do špitálu. Obejdu dům a po chvilce objevím poklop. otevřu ho a podle instrukcí velitele sejdu po schodech. Během několika chvil vstoupím konečně do špitálu. |
| |
| "Dormin, Destoyer" Velmi pomalím krokem kráčíte napříč jeskyně. Slyšíte jak šlapete po něčem. Najednou však trochu v temnotě upadne kámen. Dormin rychle škubne pochodní zda něco neuvidí. Nic tam ale nebylo. Jakmile jste se oba dva otočili zpět od kamene posvítili jste do temnoty. Najednou vidíte cosi divného. Vypadá to zřejmě jako člověk. Je ale svlečený. Jakmile jste na něho posvítili, rychle se otočil. Do obličeje mu nebylo moc vidět, ale bylo zřejmé, že je to žena. rychle odskočila. Otáčeli jste se po jeskyni, zda-li jí ještě neuvidíte. Všude jsou jen zdi. Neměla kam utéct, ale jedna ze zdí vypadá velmi tence. Když přistoupíte blíže ke zdi vidíte na ní nějaké značky, že by písmo? Podivné. Ale ano, bylo to písmo gnómů. Starodávné písmo. Bude velmi těžké jej rozluštit bez knihy. Začali jste se tedy ještě jednou rozhlížet, zda-li neuvidíte nějakou truhlu, bedýnku, nebo něco jiného ,kde by kniha mohla být. Kousek od vchodu co jste přišly byla truhla. Na ní byl však veliký zámek. Opět se ale ozval divný zvuk. |
| |
| "Thoram" Jakmile jsi vstoupil do špitálu uviděl jsi velmi, ale opravdu velmi prostornou místnost. Ani z venku tak velká budova nebyla. Všude chodilo plno sestřiček a různých knězů. Bylo zde plno postelí. Na některých leželi ranění, na některých dokonce mrtví. Farář obcházel mrtvé a políval je zlehka svěcenou vodou. Odříkával při tom latinsky modlitbu. Najednou se z jedné místnosti vynořil alchymista. Volá na jednu ženu. "Prosím tě Anno, kde máš ten Echinops?" Žena mu ihned odpovídá. "Poslal jsi pro něj čaroděje. Došel nám přece." Řekne alchymista. V ruce drží velkou baňku. Poté řekne. "Aha"Řekne si jen tak pod vous a otáčí se. Pomalím krokem jde zpět do jiné místnosti. |
| |
| Prohlížím místnost. Zaujala mě její prostornost. Na postelích leží ranění. Někteří jsou mrtví a někteří s k nim brzy přidají. Letmím pohledem po místnosti překontroluju raněné i ošetřující personál včetně kněze. Někteří z ních se nedožijí rána. Ale nejsem tady kvůli tomu. Alchymista je támhle v té místnosti. Volným krokem projdu špitálem až k oné mistnosti. Alchymista je uvnitř. Vkročím do dveří a zlehka zaklepu na rám, ale dost hlasitě, aby to slyšel. Zdravím tě alchymisto Borku. Posílá mě za tebou kovář Harvi od zbrojíře. Doporučil mi tě, že prý bys pro mne mohl mít nějakou práci. Ale ještě bych se tě chtěl zeptat na místní špitál. Vidím zde spoustu raněných i mrtvých. V žádném špitále jsem snad ještě neviděl tolik mrtvých. A zraněných je zde také dost. Pověz, děje se něco? Vypukla snad válka? Po poslední větě se zadívám alchymistovi do očí a čekám na odpověď. |
| |
| Zastavím prvního kolemjdoucího. Hej kémo co kdybys mi trochu helfnul? Pokud se od tebe rychle dozvím kde je právě teď alchymista bude všecko v rychtyku a nebudeme muset vyvolávat spory o což nikdo nestojí... Nemám pravdu brachu? počkám na odpověď a podle ní se vydám dále. Díky óó mocný Thore. Ale ti lidé, jsou bledí jako smrt, ta se jenom podívá a budou padat jako klasy pod kosou... Nic mi do toho není ale řekl bych že velmi brzo začnou umírat pokud někdo něco neudělá... Třeba mi něco řekne alchemista... |
| |
| Kámen který dopadl ve tmě byl jako výbuch, který mě vyděsil jako nic předtím. Zbytečně se rozptyluju, jestli se neuklidním, tak se budu lekat každé prkotiny. Oddechnu si a otočím se zase zpět a zasvítím do temnoty. Ve světle pochodně zahlédnu ženu svlečenou jak se rychle otočila zády. Postavím se připraven k boji a prosvítím zbytek místnosti, kde najdu zajímavé nákresy a truhlu, kde by mohli být něco na vyluštění techto klikyháků... Rychle zase zasvítím na ženu ale už tam není... Musela proskočit tou tenčí zdí s těma nápisema...... Já umím skřetí, trpasličí, a lidskou řečí, ale tyhle znaky sem doopravdy nikdy neviděl. Musí být něco v té bedně. V tom zaslechnu další zvuk a rychle se natočím směrem odkud přišel... |
| |
| Poté co se ozval znovu podivný zvuk, otočil jsem se tím směrem, ale nic jsem nespatřil. Rozhodl jsem se, že půjdu pro tu knihu. Rozejdu se směrem zpět k truhle. Dormina chytnu za ruku a odtáhnu ho tam taky. Zeptám se ho: "Ty umět nějaká čáry na otevřít truhla? Nebo já mám použila hrubá síla?" Stojíme před masivní truhlou ověnčenou řetězy. Zámek se velice velký a byl by problém ho rozmlátit. Proto doufám, že Dormin umí nějaké kouzlo. |
| |
| Krucinál vytrhnu se Destroyerovi Stačí říct.... Hodim na nej zlostnej pohled a potom si prohlédnu truhlu a opatrně si kni kleknu připraven při jakimkoli zvuku uskočit. Ne nznám žádné kouzlo které by dokázalo otevřít zámek, dokážu kouzlem zavřít zámek ale ne otevřít.... Bohužel. Pokusim se na ni najít jestli na ni není ňáká past. Moc dobře to nepoznám nejsem zloděj, ale pokud nenajdu past a jinej způsob jak se do ní dostat, tak ji nechám,aby ji Destroyer rozsekal... |
| |
| "Thoram" Jakmile dojdeš k alchymistovi do kanceláře a oslovíš ho, tak se tě ze začátku trochu lekne. Prudce se otočí. Z ruky mu ale vypadla zkumavka v níž byla nějaká voda a rostlina. Za ním hořel malí plamínek. Nejdříve však jen poslouchá a pak řekne. "Kovář Harvin? Tak to budeš nějaký nóbl pán, když tě za mnou posílá on."Přeruší tě alchymista. Poté ale řekne. "Omlouvám se, pokračuj prosím." A ty jsi dořekl vše o jsi chtěl. Nejdříve se na chvíli zamyslel. Ne nic nemám. Ale mohl by jsi pak pro něco skočit s jedním, mužem. Poslal jsem ho pro rostliny. Zatím můžeš počkat zde u mě v kanceláři." A ustoupí trochu od dveří aby jsi mohl vejít dovnitř. Jakmile vejdeš vidíš velikou postel. Několik skříní a veliké sklenice v níž jsou zakonzervováni různí tvorové, ale i rostliny. "Můžeš si zde udělat pohodlí a kdyby jsi cokoliv potřeboval zajdi za sestrou Carmen. Válka není, jen zde řádí rostlina v lese, která otráví lidi. Poslal jsem pro ni toho mága, ale zapomněl jsem mu to říct." Řekne na konec alchymista. "Hrůtgaör" Ani jsi se nepodíval koho jsi zastavil. Zastavil jsi člověka své velikosti. Bylo to zhruba 10 leté dítě. Nejdříve na tebe jen koukalo co to po něm chceš a čím to na něm hovoříš. Poté mu ale do očí vhrkly slzy. Bylo vidět, že má na kahánku se rozbrečet. V tom začal velmi hlasitě brečet. Brekot byl k nevydržení. Najednou přiběhl muž a dítě rychle sebral. Dítě přestalo křičet a muž říká. "Jste normální?! Takhle děsit mále děti." A potom odejde. Všichni, jenž viděli toto divadlo rychle zašli do domů. Na ulici bylo opět mrtvo. "Destroyer, Dormin" Jakmile se opět začnete zajímat o truhlu a nezajímáte se okolního temna. Ozve se odněkud z temnoty. "Strážcem svatyně jsem já. Projdeš-li přezemě mě. Můžeš odnést co ti náleží." Najednou posvítí Dormin za sebe a tam stojí žena. Nahá žena. Ňadra velmi velká, v obličeji ale zrůda. Zuby jako bazilišek, na vás cení. Najednou se trochu pokrčí a vyskočí, než stihnete podřepnout, je pryč. Opět začnete prozkoumávat místnost. Najednou spatříte postavu u rozbitého kamene. Nahá žena tam stojí. Opět cení zuby. V ruce však drží velmi propracovaný meč. Rozběhla se a běží na Krolla. Rychle vyskočila a stále před Krollem. Najednou se začne napřahovat k úderu. |
| |
| Odporné, ale zatraceně rychlé.... Když vydím jak se Upírka řítí na Destroyera rychle řeknu zaklínadlo Hyperio a dotknu se Krolla. (měl by být teď jednou tak rychlý než normálně). Sám odskočím dál a Járak Bárak!! z očí mi vystřelí zelené blesky které mají 85% šanci že sejmou tu nestvůru. Tak snad se trefim, počkám co to s ní udělá a sem připraven ji sejmout ještě jednou.... |
| |
| Když vidím jak se na mě napřahuje, tak sáhnu pro meč do pochvy, v tom na mě sešle Dormin kouzlo a já cítím, jak se najednou mohu pohybovat mnohem rychleji, vytasím tedy meč a snažím se vykrýt úderu té podivné "ženy". Sakra ženská, ta má ale páru. Teď již můžu jenom čekat jestli jsem se vykryl nebo ne.... |
| |
| "Destoyer, Dormin" Jakmile vyslal Dormin kouzlo na Destoryera, tak se stal mnohem rychlejším Krollem. Díky tomu dokázal odrazit útok zmutované upírky. Však rána od upírky byla tak silná, že ti na meči udělala pořádný zub. Její prudká rána tě trochu odhodila, i přes všechny tvoje síly a snahy. Dormin na ní po tvém odvráceném útoku seslal blesk. Bylo vidět jak se blíží k upírce. Jen mohutně zakřičela a blesk ji sejmul přímo do hrudníku. Zhruba 2 sáhy odletěla, ale bylo vidět, že má ještě dost života na souboj s Destoryerem a Dorminem. |
| |
| Pošlu na tu potvoru eště jeden blesk a potom se otočím na tu truhlu Co že to ta ženská říkala že je klíčem či co??? No to je jedno.... pošlu jeden blesk do tý truhly spíš k zámku, schválně co to udělá.... |
| |
| "Dormin" Jakmile jsi na zmutovanou upírku vyslal ještě jednou blesk, tak se celá jeskyně modře rozzářila. Chvíli bylo vidět vše co zde je ale opět to zmizelo. Upírka po dalším blesku odletěla další 2 sáhy. Rychle se zvedla a chtěla běžet na Dormina. Mezi tím jsi seslal blesk na zámek od truhly. Blesk vletěl do zámku a rychle vyletěl zpět. Dormin vůbec toto nečekal a blesk ho jen tak tak minul. Truhle najednou zámek upadl. Sama od sebe se otevřela. Uvnitř ležely 3 dýky se stříbrnou čepelí. |
| |
| Tak tohle sem nečekal... Když se rychle vhnu odraženému blesku Hele zbraně... Rychlepřiskočím bedně a co nejrychleji vytáhnu dvě dýky a sem připraven kdyby něco eště na mě spadlo nebo tak. Pokud ne tak najdu nepřítele a pokusím se mu vrazit dýku do srdce. Pokud budu mít příležitost, dám jednu dýku Destroyerovi.... |
| |
| Když jsem uviděl, jak upírka vyrazila na Dormina, tak jsem k ní rychle přistoupil připraven k boji. Mocně se rozmáchnu mečem, mířím na hlavu. Doufám, že díky mé rychlosti a síle, té upírce setnu hlavu, nebo ji alespoň omráčím. Vidím zároveň jak Dormin již otevřel truhlu a něco z ní vytahuje, třeba nám to pomůže v boji.... |
| |
| "Dormin, Destroyer" Jakmile se Destoyer namáchne Upírka trochu oskočí. Ty sekneš a však marně promáchl jsi, jen jsi trochu rozsekl upírce záda. A hle. Ocel na ni nepůsobý. Jakmile jsi do ní totiž sekl, rána se ihned zatáhla. Dormin se ti rychle snaží podat stříbrnou dýku. |
| |
| Natáhnu svoji dlouho ruku směrem k Dorminovi a vezmu si od něj dýku. Rychle se vrátím do útočného postoje, v jedné ruce meč, v druhé dýku. Snažím se využít příležitosti, kdy je upírka ještě pootočená zády ke mně a hodím po ní dýku... Pokud nezasáhne svůj cíl, Dormin má ještě dvě v záloze. |
| |
| Vezmu i třetí dýku a podám ji Destroyerovi Bodni ji, neházej to po ní... A pokusím se k ní dostat co neblíž sám na sebe vyvolám kouzlo rychlosti, jelikož sem celken obratný Elf měl bych už šanci ji pobodat. Hůl mám jen na obranu ted bych sní stejně nedal žádný kombo... |
| |
| Hele já že někoho straším Tak mi kurňa řekněte kde je alchymista a co se tu stalo nebo se naštvu. zařvu na toho chlapa. Ti mě ale štvou, člověk je zvořilý ani oni jsou jaky kdyby spadli y višně na kámen.... Jsou tak na hlavu. Thore pokud tě příliš nerůším, jako tvůj služebník se tě ptám na dvě otázky. 1) Co se tu stalo 2) kde je alchymista. A počkám na odpověď toho chlapa a jdu dál hledat alchymistu. |
| |
| Vidím jak můj hod těsně míjí svůj cíl. Přiskočím blíže k Dorminovi a vezmu si od něj třetí dýku. Vidím, jak se plíží k upírce a tak se snažím odlákat její pozornost. Vyskočím a rozeběhnu se po ní. Dýku mám ve své slabší levé ruce podél těla a svůj meč v obraném postoji, abych se mohl dobře bránit. Již se přibližuji k upírce, jsem čím dál blíž a blíž a nastává moje chvíle. Jakmile jsem od ní jen pár sáhu skočím mohutným skokem a snažím se jí dýku bodnout do srdce. Mečem se pořád kryji. Ve výskoku na ni zařvu: " CHCÍPNI !!!" Uvidíme jak dobře jsem si svůj útok načasoval.... |
| |
| "Hrůtgaör" Muž jenž jsi na něho mluvil tě již nevnímal. Prostě si odkráčel jako by byl nějaký šlechtic. Ve své cestě jsi pokračoval dál. Před tebou šla hlídka vojáků. Jen se na tebe podívala hned byly v trapu. Ty jsi mezi tím dorazil k velmi veliké budově. Chvíli jsi se na ni koukal. Dveře však neměla. Byla vidět jen velmi velká a průhledná okna. Za okny chodilo plno sestřiček. |
| |
| "Destroyer, Dormin" Když vyskočí Destroyer s dýkou a snaží se bodnou upírku do srdce, tak jí jen probodne ruku. Z ruky se začala valit krev. Krev byla divně zředěná. Barvu měla převážně červeno černou. Plavali v ní nějaké kousky. Upírka při zásahu velice hlasitě a bolestivě zakřičela zvukem. Rychle se obrátila na Destoyera a mečem do něho začal řezat, jak smyslů zbavená. Destoyer se velmi pečlivě vykrýval. Ovšem upírky útoky byly velmi silné a rychlé. Destroyer se i přes kouzlo velmi rychle vyčerpával. Druhou rukou nebyl však schopen do upírky vrazit dýku. Dormin se snažil nějak zaútočit. Rychle bodnul stříbrnou dýkou upírku do zad. Z té vystříkla krev a Dormina trochu ušpinila. Rychle se na něho otočila. Destroyer do ní také seknul dýkou. Upírka byla zmatená. Však uvědomila si, že kdyby zabila vysokého muže, tak by druhého zabila snáze. Snažila se tedy od Dormina otočit na Destroyera, ale Dormin sí bodnul dýku přímo do srdce. Upírka zakřičela a snažila se dostat ještě na Dormina a kousnout jej. Však odhodil jí od sebe. Jakmile vydechla upírka naposled, tenká zeď se roztříštila a kousky kamenů letěli na vás. Do místnosti nebylo skoro nic vidět. Pochodeň ležela na zemi u truhly. Pomalu vyhasínala. |
| |
| Po souboji jsem se rychle vzpamatoval a rychle šel zvednout pochodeň. Již skoro nesvítila, spoléhal jsem spíše na sluch, než na zrak. Zeptám se Dormina: Umět ty nějaká kouzlo aby být světlo? |
| |
| Rychle se sehnu a skloním se do klubíčka zády k letícím kamenům a přikryji si hlavu. Až kamínky přelétli postavím se, vidím kolem sebe tmu a lehce plápolající pohasínající pochodeň. Desrtroyer ji zvedne a zeptá se mě jestli neznám kozlo na světlo. Koukám že se mu moje magie líbí čím dál víc, akorát problém je že až teďka znova podpálím pochodeň, která už stejně nemusí hořet, nebudu mít už energii na žádná kouzla, takže se budem muset spolehnout na Destroyerův sluch a sílu..... Což se mi moc nelíbí... Dojdu k pochodni Igreum V dlani se mi vytvoří malý plamínek, ke kterému přiložím konec pochodně. Musím doufat že ji sfoukl průvan a ne že dohořela pryskyřice a hadr co byl na ní.. |
| |
| "Destroyer, Dormin" Jakmile Destoryer zvedne pochodeň, ihned uhasne. Odhodí ji tedy na zem. Mezi tím vyvolá Dormin světlo. Najednou se přes celou místnost oběvylo ohromující a oslepující světlo. Po chvíli světlo zesláblo. Bylo vidět lépe, než-li s pochodní. Světlo se vznášelo nad Dorminem a Destroyerem. Dormin jde jako první do jeskyně, jenž byla pokryta zdí. Vstoupí dovnitř a vidí. Schody jenž vedou hluboko dolu. Žádné zábradlí. Schody jsou točeny velmi prudkým sklonem dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Udavač příběhu pro Jakmile se ocitneš ve městě tak uvdíš dva hostince a jednu velkou šibenici. Zatím se ti ani jedno nezamlouvalo a rozhodla jsi se pokračovat dál v cestě městem. Procházíš městem. V tom se najednou trochu vyjasnilo a mlha zeslábla. Po malé procházce městem jsi došla k nějaké veliké budově. U budovy obcházel nějaký trpaslík, jenž byl oděn jako paladin.(Hrůtgaör) Okukoval tam barák jako by jej nikdy neviděl. |
| |
| Po rozhovoru s alchymistou nějak nemůžu dojít k rozhodnutí co dál. Nakonec uznám, že má pravdu a vkročím do alchymistovy pracovny. Prohlížím si lahve s preparovanými rostlinami a živočichy. raději nepřemýšlím, co je uvnitř. Volným krokem procházím po pokoji. Je to deprimující tady jen tak čekat. možná bych se měl jít podívat, jestli nepotřebují s něčím pomoci. Jenže já nejsem zrovna felčar a tady...Ale jestli mam počkat na mága, tak budu čekat na mága Pokračuji v prohlížení rostlin a živočichů v lahvích. |
| |
| Tomu říkám aspoň světlo. Společne s Dorminem jdeme dál do jeskyně, najednou uvidíme schody, velké prudké schody. Dlouho nepřemýšlím, jako nikdy, popoženu Dormina aby šel po schodišti dolů jako první. Při sestupování neslyším žádne nelichotivé zvuky a tak Dormina opatrně předejdu a jdu první já. Již se totiž nemůžu dočkat, jaké další nástrahy na nás dole čekají. |
| |
| Jen ať jde první, aspoň až mu to ujede, tak mě nesejme.... A když to podkluzne mě aspoň se nezastavím až dole. Jen běž Pokračuji dál za Destroyerem... |
| |
| "Dormin, Destroyer" Jakmile pečlivě a pomalu sestupujete do podzemí, zatočenými schody, objeví se před vámi podlaha. První na ni stoupne Destroyer. Poté Dormin. Světlo osvítilo místnost a u zdy byla další truhla. Na zdech rostly nějaké květiny s červeno fialovým okvětím. Jakmile však na ně dolehlo světlo, květy se zavřeli. Zřejmě to bude květina jenž hledáš. Echynops zlomocný. |
| |
| Po sestoupání schodů jsem vstoupil do místonsti, uviděl jsem truhlu a nějaké kytky na zdech. Okamžitě jsem se rozeběhl k truhle a začal ji páčit. Ani jsem se nerozhlédl kolem, prostě se mi zachtělo otevřít truhlu. Ať v ní je zlato, prosím, ať v ní je zlato.... |
| |
| "Destroyer" Jakmile začneš páčit truhlu uslyšíš jaké si praskání a skřípání. Nejdříve jen chvíli posloucháš. Jakmile však přestaneš páčit zvuk utichne. Opět jsi začal a zvuk se opět objevil. Kdyby jsi nepřestal možná by jsi zlomil špičku meče. Už tak by ale potřeboval kovářskou úpravu. Znovu jsi ale zkusil páčení. V tom se ozvala rána jako hrom. Zámek prasknul. Nejspíš nebyl z kvalitního kovu. Otevřel jsi truhlici. V truhlici nejdříve nebylo nic vidět. Jakmile jsi ale sáhnul dovnitř, uviděl jsi nějaký pergamen ještě s pečení. Na něm byl položen meč. Meč byl ukovaný z divné oceli. Nedalo se rozpoznat z čeho je meč vyrobený, jak je kvalitní a další věci. Potřeboval by zanést ke kovářovy. Byl sice úplně nový ale neví se co je to za meč. Dormin mezi tím studoval Echyops zlomocný. |
| |
| Seberu meč a schovám si ho pod kabát. Ani si ho neprohlížím. Poté zvednu pergamen, zkouším ho vyluštit, ale neumím číst. Podám ho tedy Dorminovi, aby ho přečetl. |
| |
| Hmm že by sme našli to co sme hledali??? asi ano sedí to, je tu tma a reagují na světlo. Vytáhnu dýku a uříznu jednu kytku kterou dám do kapesníku a strčím do batohu. Vtom se za mnou ozve rána leknu se jako prase, a rychle se otočím. Jak jinak Destroyerseuž dostal do tý bedny. Natáhne ke mě ruku a podá mi permagen, který mu vytrhnu z ruky a začnu ho číst, aspoň se o to pokusím... |
| |
| "Dormin, Destroyer" Destroyer rychle sková meč pod kabát a podá Dorminovi pergamen. Mezi tím si Dormin stihl utrhnout 3 rostliny od Echynopsu zlomocného. Však písma na pergamenu opět nemůže přečíst. Potřeboval by jsi na to odborníka. Je již, ale na čase jít pryč. Přeci co kdyby se objevil více než jedna obluda. Rychle jste tedy odešli z jeskyně a vydali se opět do lesa hledat poslední rostlinu. Královský Durman. Druid přeci říkal. "Durman najdeš snadno. A to takto. Hory, pustiny, ostří je má, zlehka ale nevydá." |
| |
| Dojdem ven z jeskyně. Tak tohle byla celkem sranda, kam sem jen dal ten pergamen, jo do Torny na zádech. Teď už stačí jen zajít někam do hor, ale potřebuji si odpočinou, a myslim že ty taky, sme poměrně dlouho na nohou, než se dáme k spánku, potřeboval bych, abys na mě dal chvíli pozor, musim teďka podstoupit meditaci, a nesmí mě při ní nic vyrušit ani ty nikdo dokud neskončím. Při meditaci nevnímám okolí, takže seš teďka jediný článek, který může zařídit, aby mne nikdo nenapadl, Nebude to trvat dlouho, až skončím mužem jít spát. Dobře?? Poprosim Destroyera a pokud bude souhlasit, najdu si ňáke pohodlné místo a začnu meditací. |
| |
| Poté co podám Dorminovi pergamen a on si utrhne své kytky, vydáme se ven z jeskyně. Vystoupáme po schodech a dojdeme k místu, kde jsme zabili upírku. Vyhnu se všem kamenům co se povalují na zemi a vystoupím na sluneční světlo. Již jsem si přyvykl na tmu a tak mne slunce na chvíli oslnilo. Zanedlouho už je ale vše v normě a můžeme se vydat dál na cestu. Již udělám první krok hlouběji do lesa, ale v tom mě Dormin zastaví a navrhne odpočinek. Sice moc nesouhlasím, ale již sem si na Dormina zvykl, a tak zůstanu s ním. Prý ho musím hlídat při meditaci, souhlasím, stejně se mi nechce spát. Dormin jde tedy hledat vhodné místo k meditaci a já mezitím vytáhnu zpod kabátu meč, co jsem našel v truhle. S Dorminem jdeme na nějaké klidné místo, mezitím si prohlížím ten meč. Žádné zlato, já bych do toho praštil. Po prozkoumání meče zjistím, že na něm není ani známka zlata. Vypadá to, že Dormin konečně nalezl vhodné místo k meditaci. Jdu tedy za ním a posadím se před něj na stráž. |
| |
| "Ikewa" Jakmile dorazíš do města, tak se chvíli rozhlížíš. Z hostince vyjde jaký si muž. Ihned to zařízne ke zbrojíři. Hned po něm z hostince vyjde nějaký malí mužíček. Oba někam odešli. Do hostince se ti nechtělo a šla jsi se podívat po městě. Narazila jsi na velikou budovu. Budova měla plno oken, ale žádné dveře. Tutéž budovu okukoval nějaký trpaslík ve zbroji.(Hrůtgaör) Pomalu se začíná stmívat k noci. Slunce pomalu zapadá a za horizontem vysvítá pěkný měsíc. Nejspíš bude úplněk a venku bude nádherně vidě. "Hrůtgaör" Okukuješ budovu a najednou se vynoří z po za budovy nějaký žena. Má divné meče. Nejspíš to bude také válečnice, nebo bojovnice. kdo ví, třeba zaklínačka, nebo paladinka.(Ikewa) Ovšem také začne obdivovat veliký dům. občas se koukne na tebe. Pomalu se začíná stmívat k noci. Slunce pomalu zapadá a za horizontem vysvitá pěkný měsíc. Nejspíš bude úplněk a venku bude nádherně vidě. "Thoram" Jak se tak začneš porozhlížet po zvířatech ve sklenících, uvidíš v okně jakou si postavu. Je menšího vzrůstu a snaží se nakouknout do budovy.(Hrůtgaör) Kousek od něho stojí jaká si žena.(Ikewa) Pozoruje mužíčka, jenž se chce podívat dovnitř. Pomalu se začíná stmívat k noci. Slunce pomalu zapadá a za horizontem vysvítá pěkný měsíc. Nejspíš bude úplněk a venku bude nádherně vidě. |
| |
| "Dormin, Destoryer" Jakmile dorazíte na otevřené místo, všimne si Destroyer, mezi tím co Dormin nabírá svou magenergii, velikých, špičatých a rozlehlých hor. Nad horami létají podivní ptáci. Na horách není vidět žádná stezka a ani cesta. Bude velmi obtížné dostat se nahoru a najít bylinky. Pomalu se začíná stmívat k noci. Slunce pomalu zapadá a za horizontem vysvítá pěkný měsíc. Nejspíš bude úplněk a venku bude nádherně vidě. |
| |
 | Procházím se městem a hraju si z pramínkem vlasů.Koukám na všechny budovy a sem tam na nějakého procházejicího.Nevím kde jsem, ale taky se o to nezajimám.Navíc nevím kdo by mě teď potřeboval nebo hledal.Zastavím se před jednou hospodou za které prvně vyjde nějaký muž a chvíli po něm další je mnohem menší.Když oba někam zmizeli tak se mi do te hospody ještě nechtělo.Rozhodla jsem se že pujdu ještě na průzkum.Zaujala mě jedna budova.Měla tolik oken ža by to stačilo na několi domu, ale jak sem koukala jak chtěla neviděla jsme žádné dveřeHmmmm.......vidla jsme spoustu budov ale nikdy takhle divnou.......Když jsem si tu budvou pořádně prohlídla všimla jsem si že tam stojí nejaky malí trpasík ve zbroji.Chvíli si ho prohlížím. ale potom se zase věnuju té budově. |
| |
| Zadívám se na hory. Aaa domov, už si ani nepamatuji, kdy naposled jsem vyděl hory... Poté se postavím vedle Dormina a nastražím sluch, abych byl připraven na eventuelní útok. Jenom jedním očkem se podívám na Dormina, jak medituje. To je ale pablb, takhle tady sedí na zemi a k někomu se modlí... |
| |
| soukromá zpráva od Udavač příběhu pro Je ráno. Dormin se začne pomalu probouzet z jeho meditací. Destroyer už usínal. Občas zavřel oči a nabil nějaké energie. Sluneční paprsky procházejí stromy. Je na čase vyrazit. Alchymysta se bez věcí neobejde. |
| |
| soukromá zpráva od Udavač příběhu pro Je ráno. Dormin se začne pomalu probouzet z jeho meditací. Destroyer už usínal. Občas zavřel oči a nabil nějaké energie. Sluneční paprsky procházejí stromy. Je na čase vyrazit. Alchymysta se bez věcí neobejde. |
| |
| Proberu se z meditace a vyskočím na nohy. Tak a jeto. Můžem vyrazit. Teď pudem tam kde ses jak doma co?? Prohodim na Destroyera když se vydám směrem k horám. |
| |
| Vstanu, rozespalý, ale plně při síle. Poté, již při chůzi odpovím Dorminovi: "Ano, tam já se narodit." Poté zrychlím krok, aby jsme mohli dříve najít nějakou tu kytku. Ještě popoženu Dormina, který jako obvykle de pomaleji než já. Již se těším až se znovu projdu po horách, jako za mých mladých let. |
| |
| "Dormin, Destroyer" Postupujete horskou cestou. Hory nejsou moc strmé, ale pomalu se tyčí do výšky. Vystupujete na vrcholech, ale žádnou rostlinku jste nenašli. Najednou se před vámi objevili sněhové převisy. Vítr začal foukat silo, že sníh byl všude. Zima lezoucí pod nehty a za oblečení. Mráz probodávající jako jehla tělo se do vás zarýval. Před vámi se objevilo nějaké malé horské světýlko. Není přímo poznat co to je, ale když se přiblížíte na 5 sáhů, je vidět, že je to nějaká malá Chaloupka. Uvnitř se svítí. Jsou tam dvě menší okna. V oknech se hýbou jaké si stíny. Pomalu dostáváte hlad a sníh, tak neodbytný by vám nedovolil zůstat na mrazu. |
| |
| V horách Pořádně se zachumlám do své kápě a snažím se jít v zákrytu za Destroyerem. Jsem už pořádně promrzlí když si všimnem malého světýlka v dálce neváháme a jdeme tím směrem. Ukáže se že je to malá chaloupka a nejspíš obydlená. Na nic nečekám a jdu zaklepat na okno. Halooo, otevřete prosim vás. Nebojte se sme jen dobroduzi, kteří jsou promrzlý až na kost a hledají úkryt a teplo. Jsem trochu netradyční Kroll a Elf, ale sme hodní a zaplatíme vám, prosím buďte tak hodní. Zavolám aby mne bylo slyšet a otočím se na Destroyera Skus se tvářit přátelsky, jo?? Trochu se na nějpokusím usmát a s nadějí čekám jestli nám otevřou. |
| |
| "Destroyer, Dormin" Do okna vyleze nějaký muž. Není mu vidět do obličeje. Chvíli tě poslouchá a pozoruje. Poté někam odejde. Je slyšet jak bouchnou dveře. Ihned běžíte na místo odkud vyšel zvuk. Ve dveřích stojí obrovský muž. Chvíli civí na Dormina, jakmile však zpozoruje Destroyera ustoupí do zadějš. Světlo mu osvítilo obličej. Muž měl všemožné jizvy. Huňaté vousy a velmi dlouhé vlasy. Pohled přímo vražedný. Pomalu vytáhnul meč a vyšel ven. Kousek odešel ale bylo slyšet jak něco říká. Jeho hlas byl velice mohutný. "Za... dob..." Po těchto slovech vylezl a pousmál se a řekl. "Vy zemřít, nebo mě zabít, ale moje děti taky." Z vánice se vynoří nějací divní tvorové. Ten tvor je chlupatý. Hubu plnou zubů, ostrých jako břitva. Nejdříve vyjdou dva, ale postupně se objevují další. Vylezlo jich rovnou pět. Začali skákat jeden a půl sáhu vysoko. Drápy na packách jim vylezly. Nebyly moc veliký zhruba 3/4 sáhu. Nejdříve se na vás rozběhl jeden. Vydával divný zvuk. Při běhu vyskočil do úrovně Dorminova obličeje. |
| |
| Takže se asi nedohodnem. Tak co teď?? Na toho velkýho si nechám kouzla ale tyhle sejmu rukama. Vytáhnu jednu dýku ze stříbra a připravím se na boj. Až se přiblíží tak mu vrazim tuhle kudlu mezi žebra. Potom mu nedám šanci a umlátim ho holí. Teda snad. Tak poďte vy malý potvory. ÁÁÁÁÁÁÁ Bojvě zařvu s celých plic a ještě přitlumím hlas aby sněl autorivně. Snad se leknou. Jen doufam že mne Destroyer napodobí. Toho se leknou určitě. |
| |
| Když spatřím zjizvenou tvář našeho hostitele, zamračím se a vycením zuby. Poté ten velký chlupatý muž něco zahuláká a najednou se ze dvěří vyhrne plno menších chlupatých obludek, podobných tomu starému velkému. Rozeběhnou se na nás, po očku sleduji co udělá Dormin, pozoruji jak se vztekle vrhá do boje, když ho však uslyším jeho ryk, musím se pousmát, zní mi to jako pískot ženy.... Po malé chvilce se již vzpamatuji a přestanu se smát, nasadím zlostný výraz, vycením zuby, vytáhnu meč z pochvy a rozeběhnu se proti málému bojovníkovi a mocně zařvu "AAAAAAAAAAAAAA" Lampa u dveří se očividně zhoupla, sníh okolo se rozvířil a ozvěna se nesla mezi horami. Když přibšhnu blíže k mému cíli, přikrčím se a rozmáchnu se mečem, poté mohutně seknu a snažím se mu trefit do hrudi. |
| |
| "Dormin, Destroyer" Dormi je připraven sejmout prvního, který na něho letí. Dýkou do něho sekne a přesekne mu šlachy na nohou. Rychle se ohne. Z dýky se začalo kouřit. V netvora se kouřilo víc a víc Dormin se nepáral a skočil po něm. Dýku mu zapíchnul přímo do hlavy. Monstrum začalo hořet. Byl to ovšem studený oheň, který nepálil. Když se rozběhl druhý tak zareagoval Destroyer. Svým silným útokem useknul monstru hlavu. Ale i bez hlasy žilo dál. Hlava byla na místě a ještě reagovala. Kousal a cvakala zubama. Vytáhnul však dýku a rychle ji mrštil do těla. To ihned začalo hořet. Hlava, jenž byla oddělená s neznámého důvodu také. Ostatní monstra se zastavila a pohlédla na velikého Trola. Ten jen udělal nečekanou věc. "HŮÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ" Zařval hlasem, který by trhal uši. Serval ze sebe oblečení a začal se proměňovat v odpornou stvůru. Jeho tělo měnilo různé barvy. Nejdříve rezavou a z té hned na bílou. Z bílé na hnědou až hnědé na černou. Tak dlouho se přeměňoval, dokud se neproměnil v to nejhorší co jste kdy viděli. První fáze vypadala následovně:  Konečná fáze proměny byla takováto  Byl to z části likan, ale z části také nějaké neznámé zvíře. Malá monstra se na vás s chutí vrhla a snažila se vás zabít. Likanomonstrum mezitím prorazilo střechu a s skočilo za vás. Jen sledovalo vývoj děje. Malá monstra se na vás hrnula jako na ranní snídani. |
| |
| Co to sakra je za chlapa. Fuj tajsl... Budu se co nejvíc snažit nemít ho za zády a zaútočim na další malou potvoru. Nejdřív se zbavim jich. |
| |
| Ani na okamžik nedám znám svůj údiv, naopak, zamračím se ještě více a rozběhnu se po likanomonstru, malé troly odstrkuji a prodírám se k velkému likanovi. Když dojdu pod střechu, zastavím a zapřu se, napřímím meč a jednou rukou mu pokynu k útoku. Poté sevřu meč oběma rukama a udělám obranný postoj. Budu se snažit vykrýt očekávaný útok monstra. |
| |
| "Ikewa" U kostela se ti ztratil z dohledu zvláštní trpaslík. Chvíli studování budovy jsi zjistila, že dolů vede nějaký vchod. Dveře však nejdou do budovy, ale do spodní části budovy. Když otevřeš dveře, vidíš pouze temnotu a první dva shody. Pomalu sházíš po schodech, ale pak zjistíš, že opět stoupají. Najednou uvidíš světýlko. Vejdeš do nějakého špitálu. Na postelích tam leží plno raněných. Ženy tam stále pobíhají a ošetřují někoho. Nějaký muž zrovna vyšel z pokoje. Moc si tě nevšímal. Ty jsi mezi tím došla k pokoji, odkud vyšel muž. Zrovna tam stál nějaký jiný muž. Mě na obě zbroj a u pasu meč.(Thoram) |
| |
| "Dormin, Destroyer" Pomalu se prosekáváte až k samotnému monstru. Ovšem při posledním úderu Destroyerova meče se zlomil. Přímo v místě kde byl zub od upířího meče. Ihned si vytasil záhadný meč, který si našel v truhle. Meč divně zářil. Jakmile jsi byl blíže než na 5 sáhů k monstru tak začalo divně křičet. Zřejmě bolest. Po chvíli ale přestalo a vražedně pohlédlo na Destoyera. Přímá situace pro Dormina na útok. |
| |
| Pomalu se prosekáváme k monstru, všechny malé potvory jsou asi mrtvý. To snad ne ten kolohnát si snad zlomil meč??, Co to?? Ten skunk našel určutě tuhle věc někde v truhlách..... To si snim potom vyřídím. Prolétne mi hlavou. neváhám a zautočim na monstrum. |
| |
| Poté co vytáhnu meč, který jsem našel v truhle, začne zářit. Jakmile začalo monstrum křičet neváhal sjem a rozeběhl jsem se po něm... Všechnu sílu jsem soustředil do mých nohou, jak jsem se přibližoval k monstru začal jsem si podřepávat až jsem byl úplně v dřepu, vymršil jsem se do vzduchu, všechnu sílu co jsem měl jsem dal do tohoto skoku. Vyskočil jsem opravdu mohutně...letěl jsem a letěl...Monstrum se mezitím vzpamatovalo a vražedně na mě pohlédlo. V tu chvíli jsem již sekl, sekl jsem veliým obloukem mířeným do mého pravého ramene na hlavu monstra. Meč proťal mlhu a mířil na monstrum. Byl již jen malý kousek od jeho nosu, když mi do očí zasvítilo záhadné světlo a já neviděl, jestli jsem se trefil nebo ne...... |
| |
| "Dormin, Destroyer" Jakmile se rozhodnete oba dva zaútočit monstrum neví na koho se má upřít. Největší hrozbu však pro něj představoval Destroyer, ale Dormin byl příliš blízko a zaměřilo se tedy na něho. Rozpřáhlo se a mohutně chtělo odmrštit Dormina. Však se sklonil a dýku mu bodnul do hrudi. Jeho ruka se neudržitelně blížila k Destroyerovi. ten však vyskočil a ve vzduchu seknul monstru do hlavy. Ovšem pařát monstra letěl dál a Destroyer se nestihl vyhnout. Odmrštilo ho to pryč z chaty. Monstrum pak padlo ně zem mrtvé. Najednou začalo divně zářit. Monstrum zmizelo a na podlaze se objevila zeleň. Rostlo tam plno květin. Dokonce tam byly všechny co Dormin hledal. |
| |
| Když boj skončí jestě chvilku stojím ohromeně a koukám se na místo kde byl ještě ten tvor a drbu se nechápevě na hlavě. Potom co se vzpamatuji seberu kytičky co potřebuji, pozbírám zbraně a zamířím se podívat na Destroyera. Ses v pohodě??? Pokud je tak ho nechám ležet ať se zvedne sám, stejně bych mu moc nepomohl. Hmm prosimtě, kde si splašil ten meč??? Celou dobu tady máváš malinkou kudličkou a potom vytasíš tak dobrou magickou zbraň. Stojím nad ním jednu ruku v bok a druhou opírajíc se o hůl s přísným pohledem ve tváři. A vyčiítavým tonem ho kárám. |
| |
| Co na mě tak zejráš obludo? řeknu té ženě co si mě chvilku prohlíží a aniž čekám na odpověď vyrazím do velké budovy. Třeba mi tam řeknou kde je alchymista. a zastavím uvnitř prvního kolemjdoucího kterého uvidím. Hele kémo, co kdybys mi řekl kde bych teďka našel alchymistu? Docela bych to ocenil.Doufám že mi to řekne jestli ne tak... Radši na to nebudu myslet nebo se to opravdu stane. Thore prosím dej mi sílu najít alchymistu. |
| |
| Když mě monstrum odhodilo daleko od chaty, byl jsem nejspíše chvíli v bezvědomí....když jsem se vzpamatoval, stál nademnou Dormin a něco mumlal. Vůbec jsem mu nerozumněl, slyšel jsem jakoby zdáli nějaký rachot a hučení. Pořád jsem divně na Dormina zíral, když jsem s epokusil vsát, podlomily se mi nohy, spadl jsem na kolena a zůstal bezmocně klečet. Po chvíli odpočinku jsem to skusil znovu, zapíchl jsem meč do země, opřel se o něj a pokusil se vstát. Tento pokus byl však také neúspěšný a já se svalil na zem a přaštil se do hlavy. Byl jsem najednou strašně unavený a tak jsem zavřel oči a snažil se usnout. Kdy jsem oči opět otevřel, viděl jsem světlo, vycházelo z dveří na konci chodby. Vstal jsem a snažil se k nim dojít, náhle mě ale vyrušil známý hlas....ano, byl to Dormin. Volal na mě, ale já jakobych ho neslyšel, šel jsem pořád dál..... Když už jsem byl skoro u dvěří a chtěl jsem vejít, náhle s ezačaly vzdalovat, byly pořád menší a menší až se nakonec ztratili úplně. Najednou jsem uviděl Dormina jak nademnou sedí a volá mé jméno. Chytl jsem ho za ruku a naznačil aby přestal. Měl jsem na hlavě studený obklad, byl jsem celý upocený a ležel jsem na tvrdé posteli. Když jsem se již pořádně vzpamatoval, zjistil jsem, že ležím uvnitř jakési chatky, uprostřed plápolal nějaky oheň. Až po chvíli mi došlo, že to bude nejspíš chata, ve které mělo příbytek ono monstrum. Prvně jsem se jenom rozkoukával, když jsem prvně zkoušel mluvit, nešlo to, jakobych na to neměl dost sil. Po chvíli se mi jazyk ale konečně rozvázal a já jsem od Dormina zjistil, že jsem byl dva dny v bezvědomí, v jednu chvíli si prý již myslel, že jsem mrtvý. Asi ještě celý další den jsem jenom ležel v posteli a odpočíval. Poté jsem již byl připraven na další cestu, pokynul jsem Dorminovi, že jsem již v pořádku a že můžeme vyrazit. Zeptal jsem se ho : "Kam mi teď šla?" A vyrazil jsem ze dveří. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR