Příchod Války
hrálo se Jindy
od: 20. ledna 2011 15:34 do: 13. dubna 2011 18:26
Dobrodružství vedl(a) Michy.Machy
| |
 | Padesát královských můžu, veze přes Q-Yeunský les povoz s královskou dcerou a několik truhel zlata. Jejich cesta měla být klidná až do doby než se začala zvedat mlha, ze které se vynořilo několik mohutných nájezdníků. Každý oděn v černé zbroji posázenou několika lebkami. Jejich koně jsou černé barvy a kolem sebe po postroji se jim rozvěšuje stejný počet lebek, jako mají jejich pánové. Nikdo z padesáti mužů nepřežil, ani jednomu z nich se nepodařilo zranit nebo se jen dotknout temných nájezdníků co se vynořili z mlhy. Nešlo jim ale o královskou dceru. Ani o poklad, který byl na povozu. Ale jen o to aby zmasakrovali královi muže. Zpráva se ke králi donesla v černé mohutné truhle. Když ji Král Qwallas otevřel… našel tam hlavu své dcery a zakrvácený dopis. O den později se v království objevil Král Bann a pár členů jeho pěchoty co jej doprovázeli. Po rozhovoru z Králem Qwallasem uzavřeli společenství neboť se král Qwallas dozvěděl, že stejná věc se stala i jemu. Jen mu poslali hlavu jeho syna. Proto se rozhodli, že najdou ty nejlepší v celé zemi a připojí je do své mohutné armády….. Protože právě v této chvíli se blíží… “ Příchod Války “  |
| |
| Cesta do města Severack, příchod hrdinů Cesta je zahalena jemnou mlhou. Barbar Kelrog se vynořuje z lesa a má namířeno do města. Vojáci se jej nepokoušejí zastavit už jen kvůli jeho výšce a mohutné postavy, která se nedá zapřít. Nechají ho projít do města bez problémů. Mág Finn se prochází po městě s jedním s Králových mágů, u kterého je ve službě a zdokonaluje své schopnosti. Jak se procházejí po trhu tak se kolem nich mihne muž, který se liší vzhledem od ostatních. Drozdí Brada, prošel kolem mágů a chvilku na to si Králův mág všiml, že nemá měšec. Další podivný člověk co se prochází po městě a má namířeno do Hradu. Má na sobě kápi, která připomíná roucho, které nosí Mniši z řádu Větrné Pěsti. Stráže ho pustili dovnitř, Protože s tímto řádem je Král za dobře a udržují dlouhé spojenectví. Už od dob svého otce. Město je pokryté bahnem a zmrzlými loužemi. Zanedlouho přijde zima ale tady to vypadá že už tu je. Stánky co jsou na tržišti mají jen maso a tu a tam se ukáže i stánek u kterého je kovář. Obilí už také ubylo a ovoce taky už moc není. Jde tu sehnat jen to nejdůležitější. Chleba a tu a tam kus toho masa. Kvůli nedávnému útoku se ale lovci do lesů bojí. Nechtějí dopadnout stejně jako Královská pěchota. Hospoda má otevřeno už od prvního rozbřesku. Vojáci a kde jaká chátra z města se tam kupí jako šváby. Král vyslal svého nejlepšího muže, který se měl postarat verbování. Ten vyrazil do hospody a vyčkával do doby, než se začne plnit. Nedaleko města se ukázali dva jezdci, kteří míří do města. Už od pohledu na nich jde vidět, že nejsou odtud. Když dorazili do města nevěděli co se stalo ani o tom proč se tu kupí tolik vojáků od jinud. Začali shánět jiné koně a nějaké zásoby. Když ale dorazili k prodejci, co jim prodal koně. Stalo se něco, co nečekali. Chlapec, který sedlal jejich koně sebral vak jednomu z nich. Behmenovi a z vaku vypadnul meč. Prodejce chamtivá bestie jako je každý jiný v tomhle městě, si všimnul znaků, co byli na čepeli. Felson po chvilce vzal oba koně a vedl je do stájí, aby mohli jít shánět zásoby. Bohužel se ukázali vojáci, kteří se dozvěděli o Behmenovi a Felsonovi. Zatknuli vás a vedou vás do žaláře. Cestou jste narazili na muže co je Králův osobní strážce a ten se dozvěděl od posla, co se stalo. Podíval se na Behmenův meč a odvedl vás ke Králi. Cestou jste procházeli kolem muže, co vypadal jinak než tihle vojáci, ale jako voják vypadal. Má na sobě černou koženou brigantinu a pod knírem je vidět jizva. Budí dojmem jako nějaký žoldácký veterán či muž co už je dávno ve výslužbě. Andreas " Knír" z Bartu. Je jasné že sis všimnul kam vedou ty muže a také je jisté proč tu jsi ty. Pomalu jsi se vydal za strážemi, aby sis zajistil slyšení u Krále. ………………………… U krále se jako první Objevil Mnich. Král jej nechal chvilku čekat, než ho přijme aby dořešil záležitosti ohledně spojenectví s dalším mužem. Je to Vévoda Berving. Vojáci ale přerušili vše a přivedli Behmena a Felsona ke Králi kterému předložil Marcius Behmenův meč. Král si jej prohlédl a poté si přivolal k sobě Behmena a Začal s tebou hovořit. Král Qwallas:“ Ty jsi ten, komu patří tento meč? Pak jistě víš, že tyto meče patří ke slavnému řádu Rytířů. Ty a tvůj přítel jste dezertéři. Prominu vám to, co se stalo i to že jste zběhli ale jen za cenu, že pomůžete vy mě a mým spojencům. Co na to říkáš.“ Pak jen vyčkává na tvou odpověď. Marcius se postavil vedle Mnicha řekl mu pár slov. Marcius:“ chvilku vydržte bratře. Král vás přijme hned, jak tu s nimi skončí.“ Mezi mluvou mezi tebou a Králem se v hostinci dějí jiné věci. Hospoda Hostinec se začal plnit všemi možnými žoldáky i vojáky z krajů a zemí okolo. Generál, Králových můžu, se postavil na podium. Na kterém recitují Bardi své příběhy, nebo hraje muzika a začal mluvit. Generál:“ Takže, to že jste sem měli namířeno není jen taková náhoda. Určitě jste slyšeli všichni, co se stalo většině Královských rodin a co se k nám blíží. Hledáme dobrovolníky, co by se přidali do královské armády a pomohli tak zastavit ty co to mají všechno na svědomí. Zapsat se můžete tady u mě. Až skončí nábor dobrovolníků, začne se verbovat!“ Pak jen vyčkával kdo z dobrovolníků se zapíše jako první. |
| |
 | Cesta do města Severack, příchod hrdinů Jedu na koni vedle Behmena a chvilkami tu a tam něco pronesu. Jak mile jsme se začali blížit k městu tak jsem se podíval na svého přítele a řekl jen pár krátkých slov. “ Víš jistě že jed tam je dobrý nápad? Mohli by nás poznat.“ Jen co se mi dostalo odpovědi jsem jen přikývnul a celou cestu jsem jel tiše za svým přítelem. O chvilku později jsme dorazili do města a mě bylo jasné že to není dobrý nápad tu být. Podíval jsem se na Behmena a ten si přes tvář natáhnul šátek. Udělal jsem to samé. Když jsme našli kováře, koupili jsme od něho koně a pak se tomu spratkovi povedlo něco pěkného. Když bral Behmenův vak tak z něj vypadnul meč. Sice ho hned schoval ale i tak byl na očích prodejce dost dlouhou dobu. Odehnal jsem toho caparta a vedl jsem koně do stájí. Když se ukázali vojáci věděl jsem že je zle. Kolegu zadrželi dřív než mě a moje nevymáchané pěsti se nechtěli nechat jen tak odvést. Jednomu z vojáků jsem dal ránu která se mu zastavila o bradu a od padnul na zem. Dalšího jsem si přitáhnul k sobě a i přes jeho přilbu se moje hlava střetla z jeho. Sednul si na zadek když v tom už na mě mířilo pár vojáků z kuše a dva další mi položili meč ke krku. Jen jsem se zhluboka nadechnul a zavrtěl hlavou. Odváděli nás přes trh až do žaláře. Jak jsem procházel kolem jednoho muže dotknul jsem se ho ramenem a sním to trošku škublo. Během cesty nás zastavil další z gardy a ten nás nechal odvést ke Králi. Jen tak stojím před Králem a vše ostatní nechávám na Behmenovi. On si vždy v takových situacích uměl poradit mnohem víc než já. |
| |
 | Cesta do města Severack Dlouhé cestování z pouště nás zavedlo až sem. Na farmu ve které se stalo něco děsného. Našel jsem tu koně, které mohli chvilku nést naše unavené zadky. Já a Felson cestujeme již několik dní. Jedem na dvou koních co nejsou moc stavěni na povoz mužů, jako jsme mi dva. Zastavili jsme na kopci, ze kterého bylo vidět město. Felson pronesl pár slov, na které jsem mu odpověděl. “ Pokud to neriskneme, umřeme hlady. V lesích jsem neviděl žádnou zvěř a podle toho jak to vypadalo na té farmě nemáme na výběr. A navíc, tyhle koně nás nemohou nést tam, kam potřebujeme. Jsou to koně z farmy. Musíme tam jed. Potřebujeme zásoby a s trochou toho co máme, tam seženeme nové koně.“ Natáhnu si přes obličej šátek, který mám na krku tak aby mi koukali jen oči, a nasadím si kapuci. Vyrazím směrem k městu následován Felsonem. Jen co dorazíme do města tak to vypadá jako by zima přišla mnohem dřív než obvykle. Narazili jsme na muže, který nám jen mávnutím ruky ukázal kudy ke kováři. Když jsme dojeli na místo, vyměnili jsme naše koně za dva jeho. Musel jsem mu ale přidat i další čtyři zlaté. Když nám jeho syn nebo kdo to je sedlal koně. Tak z mého vaku vypadl meč. Na jeho čepeli byli vidět znaky, což nebylo moc dobré pro cizí oči.  Rychle jsem ho schoval a Felson odehnal toho hocha. Felson vedl koně do stájí a já mezi tím obstarával zásoby. Když jsem se vrátil do stájí, ukázali se vojáci, co nás přišli zatknout. Odváděli nás do žaláře, ale v půli cesty se ukázal někdo další a odvedl nás ke Králi. Jak jsme byli u krále, všimnul jsem si šlechty, co tam byla i muže který stál opodál. Vypadal jako nějaký kněz či co. Král začal mluvit směrem ke mně a já jsem musel odpovědět. “ Ano je to můj meč pane. Mám ho již dlouhou dobu… To že jsme zběhli, mělo své důvody, pane. To oč žádáš ti, ale splnit nemohu. Má služba skončila i služba mého přítele. Udělej, co musíš. Ale do služby se hlásit nebudu i za cenu že vím jaký je za to trest.“ Poté už jen čekám jak semnou a s Felsonem bude naloženo. |
| |
| Severack Jen co jsi odpověděl Králi na jeho otázku tak jsi odpověděl špatně. Král čekal, že mu pomůžete, ale také si myslí, že nějaký čas v žaláři vám dá možnost popřemýšlet. Král Qwallas:“ Budiž. Odveďte je do cely. Snad jim naše pohostinnost nepřijde zkrátka… předstup pane.“ Král mávne rukou směrem na muže, který přichází od mnichů. Král Qwallas:“ Přinášíš zprávu z řádu že? A co tvoji bratři. Pomohou nám?“ Král se zeptal Mnicha na pár otázek a čekal na odpověď… Mezi tím do města dorazila nová tvář. Byl to muž s mečem na zádech (Sulfer z Naroku) a podle všech co si ho prohlížejí, jim přišel jako další ze žoldáků co by mohli pomoct. Tvoje kroky vedli do hostince, kde jsi mohl slyšet Generála, jak vyřvává svůj proslov pro verbování. Behmen a Felson byli odvedeni do žaláře kde dostali celu naproti nějakému muži. Nikdo nevěděl kdo to je ale tím se teď nikdo nezabýval. Felson a Behmen jsi, mohli rozmyslet, jestli svojí odpověď nezváží o trochu jinak. Ostatní co se potloukáte po městě nebo jdete na slyšení u Krále. Budete přijímáni postupně. Královi muži vám umožní přístup do hradu ale ke Králi až tehdy až si je on sám pozve. |
| |
 | Příchod Těžké brnění se na cestování lesem moc nehodí, měl jsem jít po cestě, ale budil bych moc rozruch. Už ani nepočítám kolik větví mne švihlo přes obličej a kolikrát jsem zakpnul o pařez, když se konečně přede mnou les rozevře a objeví se cesta. Smetu ze sebe všechno to lesní harampádí a vydám se směrem k městu. Teď dojdu do města a tam budu pěkně v klidu a vše půjde bez problémů. Odříkávám si v hlavě svůj plán. Jenže jako naschvál narazím na skupinku vojáků. Zastavím se nějakých pět kroků před nimi a prohlížím si je. Čekám na jakoukoli reakci, jenže oni jen stojí a zírají na mě. Nervózně přešlapuji na místě. Trpělivost není zrovna moje nejsilnější stránka. Noták, zaútočte, utečte, hlavně už něco udělejte! Když se stále nic neděje promluvím jejich směrem. "Teď mezi váma projdu a nikoho se ani nedotknu, ale pokud se o cokoli pokusíte, urazím vám hlavu. Doufám že ste to pochopili." Obezřetně vykročím. První dva vojáci o krok ustoupí a nechají mě v klidu projít. Zdá se že mi štěstěna dneska nahrává. Cestou do města jsem již nikoho dalšího nepotkal. Nyní stojím u brány a sleduji lidi uvnitř. Už dlouho jsem mezi lidmi nebyl, už jen kvůli jejich přecitlivělím reakcím na mě. Dodám si kuráž a vejdu dovnitř. Nevšímám si udivených pohledů a mířím si to rovnou k hradu. |
| |
 | Severack Vítr mě zavane až do královského města Severacku, jednoho z velkolepých měst , nad kterými se můj řád rozhodl držet ochranou ruku v časech ohrožení. Zatím jsou ale zprávy o blížícím se konfliktu daleko od Kaskádových hor a tak se vypravím přímo ke králi, nabídnout svou pomoc a dostát tak slibu, který mu dali mí dávní předkové. Přijat sem takměř okamžitě, ovšem kvůli zrádcům, jejichž selhání muselo být vyřešeno bez odkladu mě král nechá chvíli čekat. Dezertéři ale nezůstanou dlouho a tak předstoupím před Qwallase. "Hellaaia, králi," vyslovím formální pozdrav a dodám: "Nechť vítr rozvane temnotu, která obestřela náš kraj. Mistr mého řádu posílá svou hlubokou soustrast, ale bohužel mi vítr nedonesl jinou zprávu, proto nemůžu jistě říct, jsme-li připraveni přidat se do války. Jelikož ale pro dokončení mého výcviku musím významně zasáhnout do chodu věcí, nabízím alespoň svou vlastní pěst do vaší služby." Skloním se a čekám královo rozhodnutí. |
| |
 | Město, s královským mágem Královský mág je vážená osoba, mocná osoba. Nesmírně si vážím toho, že mě ona může učit. Na druhou stranu ho lituju. Zařídil mi to tady otec, jsem tu jen díky jeho jménu. On, narozdíl odemě, je vynikajícím mágem. To já si při zapálení svíčky kouzlem jsem schopný zapálit oba rukávy. Velmi si vážím že mi chcete pomáhat, ale já budu muset opravdu začít s úplnými základy. Ohh, ani nevíte jak rád bych byl mocný jako vy, ale... zarazím se, když mág zjistí, že nemá měšec... Parchant jeden, já ho dostanu! vykřiknu, popadnu pevněji svou hůl a bez otázek, rychle a zbrkle vystřelím za zlodějem. Co chci udělat až ho chytnu? Ani nevím kdo přesně to je? Určitě bude utíkat až mě uvidí, jo... Ale co pak? Je tu hodně kaluží, možná mu magicky pomoct aby uklouznul? Ale já bych byl schopnej nechat vymáchat celý město, jen jeho ne. Tak použiju hůl...zase... rozhodnu se a hledám zloděje. |
| |
 | Procházka po městě Když zpozoruji Staršího muže kterému se u pasu pohupuje měšec Tak se mi oči zalesknou radostí. Dívnej kraj nosí tu měšce jako na obdiv ostatním.Snad nebude vadit když mu trochu odlechčím od jeho zlata.Škoda že nic nemá ten mladý hlobrádek , ale pro dnešek bude jeden stačit. Nenápadně projdu kolem kolem dvojice a odříznu staršímu muži jeho váček s penězi. Snadné ,až příliž snadné. Začnu se ztrácet v davu lidí před nimi. Když v tom mi jako by polilo horko. To už se dlouho nestalo. Zastavím se u nejbližšího krámku s tretkami pro ženské a fifleny. Dobrý den rád bych se podíval na támhle to zrcátko moje že na bude mít za pár dnů narozeniny a rád bych ji přivezl něco z cest. Mrknu na obchodníka a uchopím malé zrcátko zasazené do měděného rámečku.Podívám se do zrcátka zkontroluji prostor zamnou tam kde stojí ti dva chlapci.Ach jo já si to myslel ten mladý jsi mě všiml a už se vydal mím směrem.Děkuji vezmu si jej později až se budu vrace od písaře.Položím zrcátko na pult a namířím si to na konec tržiště. Zahnu do postranní uličky.Vezmu kořist a přesypu jí do svého měšce.Potom prázdný měšec hodím do kaluže.Vyskočím na nejbližší sud a z něj se odrazím a zachytím se okraje střech. Vytáhnu se na střechu a lehnu si na ní tak aby měl dobrý výhled co se děje dole na ulici. To bylo o chlup ještě chvilku a ............ hele tam hle je ten holobrádek. |
| |
 | Nás toulavý nese v sedle, marnost a hlad. Nám toulavým zbyde v pekle, žízeň a chlad. Prospěvuji si potichu sám pro sebe, jako skoro vždy na cestě. Z dálky už vidím město. No konečně Severack. Řeknu si a pobídnu koně do klusu. Všimnu si na cestě skupiny vojáků. Možná hlídka, po tom ce se tady stalo bych se nedivil. Při míjení vojáků zastavím a zeptám se kde bych ve městě našel verbíře nebo kasárna s oficírem. Vojáci mi bez problému odpoví, podle mé výbavy na koni a armádní hantýrky je jim jasné proč jedu do města. Podle návodu vojáků kličkuji koňmo ulicemi města zdárně až ke kasárnám, usoudím, že ale ještě není správný čas a poptám se kolemjdoucích na nějaký hostinec s dobrým jídlem. Kdo ví jak dlouho neuvidim pořádnej žvanec. Dojedu do doporučeného hostince, koně nechám ve stájích hostince. Sundám si helmu a podbradník, helmu zavěsím na jílec tesáku, podbradník hodím do sedlových brašen, které si vezmu sebou do hospody. Otevřu dveře a prohlédnu si lokál. Hospoda je narvaná k prasknutí a na podiu začíná nějaký oficír, podle incignií generál, proslov. Sednu si k pultu a objednám si místní pivo, pak se opřu zády o pult a ochutnávajíce pivo a kroutíce si knír poslouchám generála. Verbíři jdou na bubny bubnujou hory doly slibujou když na vojnu verbujou. Vybaví se mi část jedné odrhovačky. V duchu si ji zpívaje pozoruji dobrovolník,mladé hochy většinou už pod parou, co se upisují a ani neví čemu. Kolik jsem už viděl bych asi nespočítal, ale na ty co ještě žijí by mi stačila jedna ruka. Počkám až Generál odbude dobrovolníky, mezitím se najím a pak jdu k němu. Pane generále hledám žold ve vašich službách. Zasalutuji a bez otázek mu předložím několik pergamenů, vytažených z sedlové brašny. Sloužil jsem jako lehký kavalerista v hodnosti Švadronkomandanta u vévody Barviga z Wellsu. Na to jsem předložil pergamen s několika pečetěmi, generál si mohl přečíst doporučení po pětileté službě s výčtem několika bitev a šarvátek stojících za zmíňku. Pár let jsem bojoval ve Svobodné Kompanii pod Torgem "Černým" a možná jsme se potkali na nějakém bojišti osobně, dekádu jsem totiž bojoval za krále Banna, vašeho dlouholetého nepřítele. Generálovi jde z těch pečetí, titulů a doporučení hlava kolem. Je mu jasné, že nejsem obyčejným pěšákem na bitevním poli. Tuhle mám zrovna od vašich, před šesti lety na Krvavé mýtině. Ukáži generálovi jizvu na pravé čelisti. Při zmínce bitvy na Krvavé mýtině se generálovi zaleskne v očích. Byla to jedna z nejkrvavějších bitev poslední dekády, král Bann a Qwallas v ní ztratili většinu svých vojsk, tuto bitvu přežili hrdinové nebo zrádci. Nechám generálovi čas aby si uvědomil mezi kterou z těchto sort patřím. |
| |
| Severack Kelrog došel, až k hradební bráně kde ho zastavilo pár stráží. Postavili se, se zbraněmi tak aby se nemohl dostat dovnitř a jeden z nich začal mluvit jeho směrem. Stráž:“ Kam si myslíš, že jdeš, velikáne? Tahle cesta vede do hradu tak mluv!“ Poté už jen stráž čeká na tvou odpověď. Proti tobě stojí čtyři stráže a ještě pro jistotu uzavřeli bránu. Je vidět že co se týče tvé víšky a mohutnosti tvého těla tak mají očividně strach. …………… Král mluví s Mnichem, a když mnich domluví tak začne Král. Král Qwallas:“ Nebudu se bránit tvé pomoci. Ale situace je vážná vše vysvětlím, až bude skupina, co se vydá napřed hotová. I tak hle pro jistotu vyšlu pár jezdců do tvého chrámu, aby varovali tvé bratry. Děkuji za pomoc, bratře.“ Jen co to Král dořekne tak se natočí na Krále Banna a začal s ním mluvit. To ale nemůžeš slyšet, jelikož stojíš o kus dál a oni navíc mluví tiše. Mohl sis všimnout, že do jejich debaty se vložil i vévoda z Wellsu. ……………. Finn hledá zloděje, kde se dá, ale nikde ho nevidí. Chlapec, který se rochní v louži, přijde blíž k mladému mágovi a zatahá ho za jeho roucho. Když na to Finn zareaguje tak mu chlapec ukáže směrem na do uličky a řekne jen pár slov. Chlapec:“ Pane, já viděl pána, co běžel támhle. A pak lezl nahoru na dům. To je ten koho hledáte?“ Jen co to dořekl tak jsi na to mohl reagovat. ……………… Generál si prohlíží tvé doporučení a po chvilce je z balí a podá ti je z pět. Generál:“ Žold tady najdeš a i práci. Právě teď hledáme muže, co by se vydali tam, kam naše vojska nemohou… Je toho opravdu moc. Vezmi si to a jdi do hradu. Řekni, že tě posílám já. Když se tě budou ptát na heslo tak je to rudá. Hesla se mění každý den. A před Králem se nezmiňuj o bitvě z Bannem na krvavé mýtině. Je to teď náš spojenec. A možná tam potkáš i vévodu z Wellsu.“ Jen co to dořekne tak ti podává tvé dokumenty a ukázal ti směr do hradu. Pokud jsi se, tam vydal hned tak jsi mohl narazit na Barbara, který stojí u brány a mluví s vojáky. Nebo se o to alespoň pokouší. |
| |
| Komplikace Konečně se mi podařilo najít bránu do hradu. Je mohutná. Mohutnější než jsem čekal. Pomalu kráčím směrem k ní. Jenže až doteď šlo všechno moc hladce. Banda vojáků se mi postaví do cesty. Vypadají na elitní stráže. Jejich ledový klid a odhodlání v očích tomu nasvědčují. Je jich moc. Jediná myšlenka proudící mi hlavou. Jeden z vojáků na mě promluví. "Velikáne?! Takhle mi neříkej." Osočím se na něj. "Jinak mám namířeno za králem, nechci dělat potíže, pokud nebudu muset. Ale vidím, že mě ke králi asi jen tak nepustíte, proto se zeptám po dobrým. Jak se můžu dostat ke králi?" V duchu doufám, že se nic nesemele. Nepřišel jsem sem bojovat, ale naopak nabídnout své služby. Proto se snažím tvářit přátelsky. V rámci možností. Dokončím svou řeč a čekám na odpověď stráží. |
| |
| Město Poplácám chlapce po hlavě. Právě jsi pomohl zabránit zločinu, chlapče! Jsi šikovný! Víš kdo já jsem? Jsem přímý služebník našeho krále a ten člověk ukradl královi peníze. Ty můžeš už teď udělat dobrou věc a tím přikročit ke slávě a penězům v dospělosti! snažím se mluvit velevážným hlasem, abych ho přesvědčil že může udělat dobrou věc. Potřebuju abys nepozorovaně vylezl na tu jeho střechu zezadu a zabavil ho nějak, zatímco já polezu tudy a pokusím se ho chytit. Tak co, zvládneš to? začnu mluvit tišeji a čekám na chlapcovo rozhodnutí. |
| |
| Severack Voják u brány se podívá na Kelroga a prohodí k němu pár slov. Stráž:“ Pokud jdeš kvůli pomoci pak můžeš projít. Jen mi pověs. Nepřišel jsi sem hledat potíže? Nebo snad ano? Pokud tu jsi ze špatným úmyslem. Nejsi tu vítán. Pokud jdeš pomoct, pak vítej.“ Jen co to dořekne tak jen čeká na tvou reakci a poté tě nechá projít dovnitř. Jen pro jistotu s tebou pošle dva své muže, aby tě doprovodili. Ti tě dovedou, až do hlavního sálu kde Král přijímá audience. Chlapec, se kterým právě hovoří Finn, se na mága jen podívá a nechápavě naslouchá každému tvému slovu. Poté se podívá na střechu domu, na které by měl být zloděj a poté se podívá znovu na tebe. Chlapec:“ Snad bych to zvládnul pane. Ale koupíte pro mou rodinu něco k jídlu.“ Chlapec ani nečeká na odpověď a rozběhne se směrem za dům. Po chvilce ti dá znamení, že je řada na tobě. Chlapec už je nahoře na střeše domu. Potichu a bez povšimnutí, dojde až k muži, který leží na střeše. Chlapec:“ Tady by, jste neměl ležet, pane.“ Promluví směrem na Drozdí Bradu a jen si sedne k němu, aby odlákal jeho pozornost. |
| |
| Město To by se dalo... nestihnu doříct a kluk už leze nahoru. Dám se do práce. Najdu si jedno pěkné místo, ke se dá vylézt potichu nahoru a blízko k nim. Počkám až se zloděj odvrátí a rychle se tam vrhnu. S vodou mi manipulace jde celkem dobře... přemýšlím nad svým plánem. Vylezu nahoru, vyleju ze své čutory veškerou vodu, zasoustředím se a tlesknu. Voda má doletět až ke zlodějíčkovi a... no, minimálně ho přimrazit ke střeše... |
| |
| Město Ze střechy pozoruji malého chlapce a holobrádka jak se o něčem dohadují. Jen škoda , že jim pořádně nerozumím.Škoda že to město neznám , tak se nám to trochu komplikuje. Najednou se oba rozejdou.Chlapec mi zmizel za rohem a holobrádek někde pod střechou. Něco kujou. Po chvilce ležení a koukání ze střechy uslyším za sebou chlapecký hlas. Tak takhle to ten holobrádek vymyslel. Rychle pootočím hlavou aby se ujistil kde mladík stojí.Rychlím pohybem pravé ruky nadzvednu poslední tašku v ředě a pustím ji na zem. Celá situace nabrala na rychlém sledu. Pod mladíkem se utrhly tašky které se rychle a neodvratně řítily k zemi.Mladík neudržel rovnováhu a i s taškami si to míří ze střechy dolu.Chlapec se řítí hlavou na před ze střechy.Když projel kolem mě šíroce jsem se na něj usmál a jen ledabyle pokrčil rameny. Když se chlapec beznadějně řítí ze střechy tak se rychle natočím a chytnu jej za kotník .Nějak jsem podcenil jeho váhu.Držet mladého chlapce za kotník který visí ze střechy není nic snadného. Rozhlídnu se a kousek od sebe spatřím holobrádka jak vylévá vodu z čutory. Trochu mladíka povytáhnu aby viděl že ho ještě držím. Tady ti visí tvůj kamarád.Měl by jsi si dobře rozmyslet co uděláš,pád ze čtyř sáhů na hlavu mu asi moc neprospěje. hihihihi Podívám se holobrádkovi do očí. Popis Výška postavy asi metr osmdesát váha 70kg Nakrátko střižený hnědý vlasy spíše rozcucháný než upravený obličej samí jizvy o uhrů zeleno hnědá očka která celému obličeji dodávají smutný výraz,nos je malí špičatý pokryt malínkými pihami která se v letních měsících stávají zřetelnějšími.Tenké červený rty dokonale pasují do výrazu smutné výrazu na bradě mu roste rezavá bradka. Hnědá kamizola s kalhoty a vysoké holinyk vše z tenké jelenice.Dlouhý hnědý kožešinový plášť s kapucí.Na zádech má dvouranou žekeznou kuší přes hruť mám dlouhý pás s 20 šipkama do kuše. Zkřivím obličej do škodolibého úsměvu. Na chytej. Pustím chlapce a nechám ho padat vstříc jeho novému osudu. Holobrádkovi nevjeniji,už ani pohled a rozeběhnu se po střeše na opačnou stranu. |
| |
| Hm hledají někoho koho pošlou tam kam nemůžou pravidelný oddíly. Snad mi k tomu na tom hradě řeknou víc, nehodlám jim dělat návnadu. Dobrá hned tam jdu. Řeknu generálovi, srazím paty a se svýmy věcmi odcházím, samozřejmě po zaplacení útraty. Smutně kouknu do měšce. Zpropadenej život, z luxusu do sraček. Cestou k hradu přemítám nad údělem žoldáků. Je to stejně divnej život, hnát se ze srabu do srabu pro zlámanou grešli. Chvíly jsi slavnej, ženský ti padaj k nohám, jídla a chlastu, že nevypiješ a za chvilku hladovíš, brodíš se v srčkách a mrtvolách. U hradní brány zahlédnu muže monstrózní postavy, už jsem jich několik viděl. Neměl jsem tyhle barbary nebo divochy jak se jim říká moc rád. Jó umějí se rvát jako lvi, nikdy se nevzdávají a síly mají za tři chlapy, ale síla jednotlivce nevyhrává bitvy a když nedrží formaci a neplní rozkazy, je i silnej jedinec slabím článkem jednotky. Přemýšlím si a napadne mě, že bych se na starý kolena mohl uchytit mezi škrabaly a sepsat svoje postřehy a že jich není málo. Dojdu k bráně, zaslechnu vojákův proslov k obrovi, v klidu čekám až si to s nima vyřeší a přijde řada na mě, mezitím hodnotím jako obvykle "kdo z koho", hodnotím výzbroj, postavu i rozestavení přítomných a říkám si co by se asi událo kdyby došlo ke střetu.. Je to už hold nemoc z povolání. Když na mě přijde řada řeknu vojákům, že mě posílá generál co verbuje v hostinci a že se mám hlásit na hradě a znám heslo dne, tak ať to neprotahujou. |
| |
| "Ne, jak sem řekl, nechci potíže." pronsesu znovu k vojákovi. "Prostě se jen už moc dlouho bezcílně toulám tam venku a chci dělat něco smysluplnějšího. Cíleně ničit, jak říkával můj otec. Stráž na mě chvíli pochybovačně civí a nejspíš se snaží pochopit, co jsem vlastně řekl. Mezitím si všimnu nově příchozího. Má na sobě jinej ohoz než ostatní vojáci, takže není odsud. Všimnu si, že si mě prohlíží. Obrátím oči v sloup očekávaje udivený výraz, a pokud má dost kuráže bude následovat otázka "Kdo jsi?" Ale nic z toho se nestalo. V jeho očích lze poznat zkušenost s podobnými jako já. nejspíše se setkal s jinými barbary. Avšak jako spojenec, kdyby jako nepřítel nestál by teď tady. Opět se ve mě ozývá rodová hrdost, ačkoli už nejsem jedním z nich. Utlumím ten hlas v sobě a věnuji pozornost opět stráži. Konečně mi sdělí, že můžu jít dovnitř. Těch dvou chlápků co mi kráčí v patách, si zas tak moc nevšímám. Sice mě uráží, jak jsou lidé vůči nám zaujatí, ale na druhou stranu tomu rozumím. Jeden z těch dvou mě předhoní a kyne ať ho následuji. Souhlasím a jdu za ním. Vede mě skrz chodby a různé komnaty. Lidi maj svoje domy hrozně komplikovaný. Hodnotím v duchu interiér. Když už mám pocit, že ten vepředu zabloudil, dovedou mě až do velkého sálu. Je tam dost místa i pro mě, a ačkoli jsem nikdy nerespektoval nikoho a nic. Cítím jakousi pokoru a nutkání chovat se tiše. Lehce strčím do vojáka před sebou. "Hele, mám si někam sednout, nebo prostě stát a čekat až mě ten váš no.....vedoucí zavolá?" vyvalím na něj. "Já jen že mě jen tak ledajaká židle neunese" doplním a čekám. |
| |
| Severack Když jsi požádal chlapce ani v nejmenším jsi nečekal, takoví možný konec. Ten zloděj popadl chlapce a pustil ho ze střechy dolů. Chlapec dopadl na zem a srazil si vaz. Tvé kouzlo ale následovalo zloděje a při jeho útěku na druhý konec střechy mu přimrzla jedna noha. To ani zloděj nemohl očekávat. Když jsi pustil chlapce na zem a on zemřel, začal jsi utíkat, ale tvůj pokus se zdál být marný. Nečekal jsi, že se mágovi povede kouzlo, ale jak jde vidět tak povedlo. Ke střeše ti přimrzla jedna noha a ty jsi, se nemohl pohnout dál. Mrtvého chlapce si všimlo pár lidí dole a začalo volat na stráže. Ti se ukázali během chvilky u domu a mág na ně mohl reagovat. Když se stráže dostali na horu, všimli si mága i zloděje, který byl přimrzlí. Stráž:“ Tak mágu, teď mu jako máme odseknout nohu nebo s tím uděláš něco ty? Za vraždu toho chlapce budeš viset.“ Řekl jeden strážný poslední slova směřované na Drozdí Bradu, a udeřil ho ze zadu do hlavy aby na chvíli upadl do bezvědomí. Když jsi se, probral. Seděl jsi v cele naproti Behmenovi a Felsonovi. ………………. Stráže u brány se dívají na muže, který jim sdělil vše, co mu řekl generál. Když jsi jim řekl i heslo tak jen kývli a jeden z nich tě zavedl do sálu ke Králi. Během chvilky jste tam byli a ty jsi mohl zareagovat, jak se barbar baví o nějaké židli. Voják, kterého se barbar ptal, mu odpověděl jen krátce. Stráž:“ No židle co tu máme, tě bez problému unesou. Kamaráde. Ale pokud stojí sám Král je lepší, když stojíš také.“ Jen co to dořekl tak se Král otočí a všimne si dvou muži. Barbara a pozoruhodného vojáka. Král jen mávne rukou na důraz toho aby oba dva muži před něho předstoupili. Když jste tak učinili tak se vám Král začal věnovat. Král Qwallas:“ Zdravím vás. Pokud jste přišli, s čistými umysli, vítejte. Já jsem Král Qwallas. Tohle je Král Bann z jižního Království a tohle je vévoda Barving z Wellsu. Nuže chcete li se přidat do menší skupiny, kterou sestavujeme z těch nejlepších mužů. Jste vítáni, ačkoli máme zatím jen čtyři členy. Jeden je přímo zde. Je to Bratr Naiaar. Velmi mocný v boji co se týče no asi je to nějaký druh magie. Nikdy jsem se v tom moc nevyznal, ale s jeho řádem, držíme spojenectví, už několik let. Další dva jsou moji nejlepší muži. Jsou to bratři. Garrok a Garkar. Jsou nejlepší z mích mužů, takže by se vám mohli hodit. Další kdo by se k vám přidal, je mág jménem Finn. Podle jeho lektora je celkem účinný, co se týče magie. Ale v lepších případech používá hůl. Je možné, že v ní nemá rovného soka.“ Když chce Král pokračovat, předstoupí před něho muž z jeho gardy a něco mu pošeptá. Král Qwallas:“ Teď jsem se dozvěděl, že se do našich služeb přidal další muž. Prý je to Sulfer z Naroku. Ale dost už o tom kdo tu je. Však je poznáte. Jen nahlaste jména a o žold se nebojte. Jdete na sebevražednou výpravu. Peníze dostanete nějaké teď a zbytek až jak vše dopadne. Vše vám řeknu zítra při snídani, na kterou jste zváni. Nuže teď ty jména, pánové.“ Dořekne Král vše potřebné a jen čeká na vaší reakci. |
| |
| Severack Procházím se po cele zatím co Behmen jen sedí na lavici a má zavřené oči. “ Copak tobě to přijde normální? Celou dobu pracujeme pro ně. Pro ty jejich keci a pak tohle. Navíc to tu smrdí teda děsně!“ Jen co to dořeknu tak se natočím na Behmena a dojdu k němu. Když chci říct ale něco dalšího tak naproti do cely hodí nějakého muže. Z vednu se a dojdu k mřížím. Koukám na muže a natočím pohled na Behmena. “ Pokud jsme dezertéři, jak asi dopadneme. Pověsí nás. Nebo upálí. Pokud jde o mě, já bych radši vysel.“ |
| |
| Severack Sednul jsem si na lavici, co je v cele a zavřel jsem oči. Je to jako kdybych usnul v sedě ale jsem jen uvolněný a snažím se odpočívat. Když Felson začne mluvit o smradu v cele tak na něho natočím pohled a s úsměvem mu odpovím. “ To budeš ty.“ Poté se jen zvedne a všimne si muže, kterého strčili naproti nám. Hned na to začne mluvit o tom, co jsme udělali. Jen se na něho znovu podívám a odpovím mu jen krátce. “ Myslím, že obojí.“ Znovu zavřu oči a opřu se hlavou o zeď. Na chvilku jsem asi usnul, protože jsem viděl to, co jsem znovu zažil. A hlavně to proč jsme s Felsonem odešli… |
| |
| Severack Asi po půl hodině co Behmen usnul, jsem si všimnul, jak sebou cuknul. “ Zase to proč jsme tu? Co kdybychom se k nim přeci jen přidali. Co víc můžeme stratit? “ Dořeknu a jen čekám na jeho odpověď. Mezi tím než odpoví, se opřu o mříže a dívám se na muže, který je před námi. Je to zloděj. Nebo snad vrah. To nevím, ale teď mi jde hlavně o to jak se odtud dostat. Otočím se na Behmena a stále čekám na jeho odpověď. Ať už bude jaká koly. |
| |
| Severack Jen jak jsem s sebou cuknul tak si toho hned Felson všimnul. Vyslechl jsem jeho slova a na chvilku se zapřemýšlel. Chvilku to trvalo, ale odpověděl jsem mu. “ Ztratit nemůžeme nic. Kromě svých životů. Tak dobře. Promluvím se stráží, ať vzkážou Králi.“ Postavil jsem se a trošku se protáhnul. Došel jsem k mřížím a zavolal na stráže. “ Stráž! Hej vy tam. Mám něco, co váš pán rád uslyší! “ Jen co jsem to dořekl tak jen čekám, až přijde stráž, abych jim to mohl sdělit. |
| |
| Severack Když jsi povolal stráž tak přišel jeden z generálových mužů, který se zodpovídá Králi. Přeměřil si vás pohledem a poté řekl. Stráž:“ Chceš mluvit s generálem. Nebo s Králem. Jen tě chci upozornit, že z Králem se nesmlouvá.“ Jen co to dořekl tak čekal na tvou reakci. ……………. V hostinci se ukázala nová tvář, která mohla slyšet, jak Generál stále rozhlašuje své projevy. Je to žena v kůži. (Nierlen) Hostinský ti zrovna nesl něco k pití, ale dlouho se u tebe nezdržel i když by moc rád. Pár chlapů sedících kousek od tvého stolu si tě stále prohlíží. |
| |
| Severack Když se stráž ukázala tak začal mluvit. Na ty jeho otázky jsem mu odpověděl. “ Vzkaž svému pánu. Že se k němu přidáme pod jednou podmínkou. A to že vše uděláme po svém. A pokud jde o smlouvání! Tak to nedělám kvůli tvému Králi!… A chceme vrátit naše zbraně.“ Jen co to dořeknu tak se otočím a jdu se posadit na rozvrzanou lavici která je u zdi. Posadím se a znovu zavřu oči a jen lehce oddychuji. Vyčkávám, jak se zachová voják. Jestli nás pustí hned a nebo, až po rozmluvě z Králem. |
| |
| Severack Slyším jak Behmen mluví s vojákem a při tom všem mám sklopenou hlavu. Naslouchám všemu, co řekl a když se zmínil o návratu našich zbraní tak se jen otočil a šel se posadit. Nato jsem pozvedl hlavu a podíval se na stáž. “ A taky zprostit všech obvinění.“ po těchto slovech jsem si sedl vedle Behmena a počkal až stráž odejde. “ Viděl jsi ten jeho výraz, když jsi mu to řekl? Tvářil se jako kdybys nějakému mnichovi nebo knězi nachcal do, svěcený vody.“ Jen co jsem to dořekl tak jsem se začal hlasitě smát. |
| |
 | Pomalým krokem vejde do hostince a pohledem vyhledá prázdní místo, kam by se mohla usadit. Jedno takové najde a tak tam zamíří. Usadí se zády ke zdi, tak aby měla celý lokál pod dohledem. Rukou zkontroluje dýku v botě, připravená ji kdykoliv použít. Kývnutím si přivolá hostinského a objedná si pivo. Když ho přinese, neujde ji jeho žádostivý pohled a jen se tomu pobaveně pousměje. Vidí že hostinský není jediný, koho zaujala. Nijak to e neřeší, byla zvyklá. Zavře oči a začne naslouchat hovorům otatních, jeden po její pravé ruce ji zaujme. To je přirovnání, výraz jak když nachcal do svěcené vody. Kam na to ti chlapi chodí. Potřese hlavou a začne upíjet své pivo. |
| |
| Město NE! stihnu pouze vykřiknout když vidím malé tělo řítit se přes okraj střechy TY! rozeřvu se na zloděje přimrzlého ke střeše. To už ale nahoru lezou i stráže. On by tu useknutou nohu zasloužil! přejdu ke zloději a vlepím mu facku, odtrhnu měšec a ukážu mu ho před obličej Kvůli tomuhle si zabil dítě! Bestie! Zrůdo! řvu do obličeje zlodějovi, do zmrzlé nohy jenom kopnu. Led ho pustí, ale způsobí mu bolest. Už si ho přebírají stráže A já ho nedokázal zachránit... konstatuji v hlavě a vrhnu se dolů k tělu toho dítěte, už se ho někdo ujímá. Sklopím hlavu Promiň... přiběhnu k tělu a vysypu mu pár zlaťáků na tělo Jsou to špinavé peníze, musel si za ně položit život, ale slíbil jsem je... znovu se odvrátím a mířím si to ulicí pryč. Musím se přestat snažit být mágem... odmlčím se Musím být mágem! zvolám nahlas, ale ohnu se ještě jednou přes rameno Později... a namířím si to do hospody. |
| |
| Vyslechnu si krále. Když i král řekne, že to je sebevražedná akce musí fakt jít vo krk. Ale co, čím nebezpečnější práce tím líp placená. Přemítám nad prací a přijmu ji. Andreas z Bartu k Vaším službám pane. Zasalutuji, zaťatou pravačkou o levé rameno. Pak odstoupím a čekám co sebude dít dál, král mluvil o části odměny. |
| |
| Král Poslouchám králův přednes a snažím se udržet pozornost. Nikdy mě nebavily dlouhé povídačky, avšak v jedné chvíli zbystřím. Magie?! Nikdy jsem magii neměl nijak v lásce. Je to jen způsob jak maskovat svojí slabost v boji nablízko. Pamatuji na setkání s několika mágy na mých cestách. Pokaždé kolem sebe začali mávat rukama a žvatlat jak malé děti. Ano, přiznávám, že se několika mágům povedlo pořádně mi zavařit. Ale nebylo to nic, co by nevyřešila pořádná rána do hlavy. Utopen v myšlenkách nesleduji probíhající instruktáž. Probere mě až příchod dalšího človíčka. Chvíli se král odmlčí. Poté se otočí opět na nás a zeptá se nás na jména. "Jsem Kelrog, nic víc, nic míň." pronesu směrem ke králi. "A peníze ani žádné nežádám, spíše bych se pořádně najedl" dodám. |
| |
| Město Au Zastavím si na místě jednu nohu mám přimrzlou, mélem jsem si vyhodil koleno. Ten holobrádek je pěkně nebezpečný parchant. Když mi odtrhne můj měšec od pasu a začne mi sním mávat před nose a blekotat něco o tom že jsem ho ukradl. Začnu křičet na stráže.To je můj měšec oni se na mě domluvily a snažili se mě okrást.Byla to léčka musel jsem se bránit celí to zosnovoval tem holobrádek. Ještě že jsem se toho měšce zbavil nic na mě nemají. AU Rána do hlavy mě dokonale uspala. Vězeňská kobka Z hučením hlavě se proberu v nějaké vězeňské kobce. Co? Kde to jsem?[/iZačnu se rychle rozhlížet po místnosti a dávat si věci do hromady. |
| |
| Severack Voják se sebere a odchází za králem. Prochází kolem cely, ve které je zrovna Drozdí Brada. Jen se na něho podívá s vražedným, výrazem a jde nahoru po schodech. Když dorazí do místnosti kde je Král tak se ukloní a dojde až k němu. Jen mu něco pošeptá a král se na chvilku zamyslí. Chvilku na to mu odpoví a voják zas odejde. Král se podívá na muže, co tu jsou a právě se přidali. Král Qwallas:“ Dobře, jak je libo. Andreasi, tady je něco málo pro tebe prozatím jako záloha a tady pro tebe Kelrogu. V hostinci se můžeš pořádně najíst. Hostinského znám a jeho jídlo je výtečné. A teď mě prosím omluvte. Musím se věnovat jiným záležitostem.“ Po tom co Král domluví, se dá do řeči se svými přáteli ohledně naplánování války. Vy jste se mohli vydat do hostince, nebo se jen porozhlédnout po městě. Voják se vydal z pět do věznice, aby ohlásil zprávu Behmenovi a Felsonovi. Voják:“ Blabrureku! Král souhlasí. Ale odpuštěno vám bude jen, co splníte úkol. Nic víc. Nic míň.“ Poté otevře celu a pustí vás ven. Odvede vás do místnosti, kde se můžete čistě obléct a umýt. Vaše zbraně přinese po chvilce a položí vám je na stůl, který je u stěny vedle dveří….. Jeden ze stráží se stále potlouká kolem cely, ve které je Drozdí Brada. Další je kousek od něho a jen čeká na jeho reakci. Stráž vejde dovnitř a znovu udeří zloděje do zátylku. Odtáhnou ho ven a dají ho na pranýř. Jak mile je zloděj na pranýři má jen pár hodin než si na něm doslova smlsne dav a nebo ho nezabije někdo jiný… Po městě se potuluje další mladík, který směřuje do hostince (Rudostín). Tam si může vyslechnout Generála, který už pár hodin verbuje a stále nemá dost. Může tam narazit i na další členy co už se na sebevražednou misi přihlásili. |
| |
 | Příchod Les naskýtá spoustu úkrytů a tak se nepozorovaně blížim za obchodníkama, kteří ani omylem netuší, že je někdo sleduje. Tiše našlapuji a využívam poryvy větru, které ohýbají a prodlužují stíny. Cvičím se tak ve skrývání a zdokonaluji své vlastnosti. Les začíná řídnout a na obzoru se objevuje město zvané Severack. Nemam žádný cíl a tak se rozhodnu porozhlédnout se po městě, i když tam v podstatě nic nepotřebuji. Vylezu z úkrytu a v mžiku se u mě objeví ještě něco. Tvarem to připomíná psa, vlka nebo možná přeroustlou kočku. Puma to je to k čemu by se dalo krásné, černé zvíře přirovnat. Velikostí je o něco menší, ale zato mnohem hbitější. Na černé srsti, jako je sama noc, se pravidelně opakují jisté stříbrné flíčky, které pod dopadem slunce mění barvu. Zvíře neklidně vrní. "Neboj tebe propašuju všude" pohladim zvíře a dál sleduji město svými hnědo-zelenými očky. Hlavou se víc ponořím do kapě, aby mou tvář šlo co nejhůře spatřit a vydam se směrem k městu. Okolo stráží projdu bez problémů. Nikdo si mě nevšimne a ani Lip nemá problém se proplížit. Konečně jsme ve městě a já se začnu rozhlížet kolem. Zaujme mě lejstro nalepené na zdi. Začnu si ho číst a zjistím, že se jedná o verbování. Chvilku se musím zamyslet Určitě by to mohlo být zajímavé a obohatilo by mě to o spoustu zkušeností...koneckonců stejně nemam žádný pořádný cíl. Během promýšlení přešlapuji na místě. Když se konečně rozhodnu vydám se směrem k hostinci. Není těžké ho najít, protože je tu spoustu lidí navrstveno u sebe. Vejdu do hospody a tam se posadím na volné místo. Lip mě následuje a zkoumá všechny, kteří jsou v místnosti a zda-li jsou nebezpeční nebo ne. Sehnu se a pošeptam mu " Neboj Lipe nemusíš se bát všichni se verbujou do stejné armády, doufam, že se jim zvěd bude hodit." podotknu a Lip si pohodlně lehne. Pak už jen čekam až se budu moct podepsat a určit si tak svůj nový cíl. |
| |
| Mlčky přijmu zálohu, peníze, to je přeci to oč tu běží. Ukloním se a ještě zasalutuji, před odchodem se podívám vévodovi z Wellsu do očí abych upoutal jeho pozornost a také mu zasalutuji a odejdu. Nebyla to u něj špatná služba, docela jsem se s ním i nasmál, je po řádnej chlap. Vzpomínám na službu v dobrém, ale potom si vybavím proč jsem opustil jeho řady a úsměv mi z tváře zmizel. Tak Kelrog ti řikaj. Řeknu barbarovi aniž bych se na něj podíval. To udělám až nyní a podám mu ruku. Mě řikaj Knír. Čekám jestli mi podá ruku. U nich si nemůže bejt člověk nikdy jistej. Uznávaj jen hrdiny a starce, no vlastně nejsem tak odlišnej. Čekám na reakci. |
| |
| Vezmu si od krále peníze na pořádný jídlo a lehce kývnu hlavou na znamení vděku. Chvíli si s nimi pohrávám v ruce. Jen kusy kovu a co vše dokážou. Pomyslím si. Otočím se a chystám se na odchod. Jenže na mě promluví ten chlápek co tu vlastně celou dobu byl. Zastavím se, protože mě zaujme jakým klidným tónem na mě mluví. Na tohle nejsem zvyklý. Znovu vyplave na povrch otázka jestli někdy viděl takové jako já. "Mě tak nikdo neříká, cestuju sám, ale ano jsem Kelrog." Odvětím cizinci. Konečně se na mě podívá a představí se. "Knír? Viděl jsem barbary kteří by měli větší právo říkat si knír, ale do toho mi nic není." Až poté si všimnu knírovi ruky. Zajímavé. Zvednu ruku a uchopím tu jeho. "Mám pro tebe jednoduchou otázku." promluvím na kníra aniž bych mu ruku pustil. "Zabils někdy barbara? Jsi až moc klidný." Hledím mu přímo do očí a čekám odpověď. |
| |
| Hm stisknul mi ruku, takže mnou nepohrdá, nebo aspoň né tolik. Uvědomuju si, že je tak o půl metru vyší, dvakrát silnější a kdyby chtěl mohl by mi rozdrtit skoro všechny kosti v zápěstí a kdyby se tak stalo nechci raději vědět. Živí mě válka, válka se vede zbraněmi a zbraň se drží v ruce. Poznámku o svém kníru jsem raději přešel, přecijen jsem právě přijel z divočiny. Měl jsem se před audiencí upravit. V klidu se mu podívám do očí a se vší vážností v hlase pomalu odpovím. A já ti jednoduše odpovím. Ještě nikdy jsem nebyl v situaci kdy bych k tomu měl důvod. Odmlčím se abych dodal vážnosti slovům, tón hlasu zní sebevědomě, ale né výsměšně. Klidný? Ano, jsem klidný, je tu snad něco čeho bych se měl bát? Řeknu s úsměvem nevinného prosťáčka, snažím se aby to vyznělo přátelsky. Neni těžký je vyprovokovat a to bych nerad. Čekám na reakci a v duchu začínám hledat něco co bych vzýval aby mi pustil ruku. |
| |
| Nehnutě sleduji kínírovo počínání. Odpověděl rychle. Bez koktání. Ten chlap už něco málo zažil. Po chvíli mlčení se ozve znovu. Pronese větu, která mi připomene jak se mnou jednali doma. Rovný s rovným. Barbar s barbarem. Ačkoli tentokrát proti mě stojí človíček. Povolím sevření a na tváři se mi rozlije široký úsměv. "Ne, dokud seš na mojí straně tak ne." "Mimochodem, měl bys to zkusit.....zabít barbara. Je to jako skolit draka. A znám dost kmenů který by zasloužili vyvraždit." prohodím ke knírovi a sypu si mince do měšce. Povolím si chránič na rameni. Už ho mám moc dlouho utažený. Opět se podívám na kníra. "Nevím jak ty, ale já si du užít odměnu." Mávnu na pozdrav a odejdu z místnosti. Cestou do hostince minu stáže u brány. Očumujících lidí si nevšímám. konečně dojdu až k hostinci. Otevřu dveře a prohlédnu si místnost. "Volnej stůl." zaraduju se. Kousek přede mnou mi chce zabrat místo nějakej ožrala. Chytnu ho za rameno a odstčím stranou. Svojí sekeru opřu o stůl a zavolám obsluhu. "Jednu propečenou husu." poručím, "a prý tu dobře vaříte, tak mě nezklamte!" Zavolám ještě na obsluhujícího. poté už jen čekám na jídlo a ohlížím si ostatní. |
| |
| Usměji se na Kelroga, v přesně takovou reakci jsem doufal. "Nesmíš jim ukázat strach..." řikal setník Kotel "... jinak tě nebudou brát..." škoda ho, byl to dodrej chlap. Nejpr zareaguji na poslední větu. Proto ssem tě voslovil, ve dvouch se to líp táhne né? Byla to spíš řečnická otázka, odpověď nečekám. Doběhnu Kelroga a rázuji si to vedle něj, nutno podotknout, že Kelrok má větší krok. Jako draka povidáš? Neslyšel jsem často vo lidech který složili vícero draků a jednoho může sejmout i hňup, když se štěstí unaví a sedne na něj. Odmlčím se, proslovy za rychlé chůze už nejsou pro mě. Sejmout draků, nebo chceš-li barbarů, několik a vyváznout z toho se zdravou kůží, tomu řikam umění. Ale dost vo práci, dem do hospody dokuď to de. Děvy tam nalejvaj, korbele ubejvaj tam je pívo, pro mě. Notuju si už spíš pro sebe. V hostinci si sednu ke Kelrogovi, já jsem už po jídle, tak přejdu rychle k věci. Džbán nejlepšího piva co tu máš a přihoď k tomu něco ostřejšího. A štamprle a korbel na víc. Řeknu hostinskému a prohlížím si lokál. Generál ještě stále verbuje, rekruti chlastaj, oni nepijou oni vyloženě chlastaj. Mou pozornost upoutá postava u jejíž nohou si hoví nějaká šelma, kterou jsem ještě neviděl. Sundám si z hlavy prošívanou čapku a kovový klobouk si přivážu na opasek za zády abych měl tesák připravený. Hospoda je taky bojiště, vo to horší, že nevidíš nepřítele. Mezi tmavými vlasy je možno vidět pár šedivých. Levý ušní boltec má trošku jiný tvar než pravý, je to vidět až teď, čapka ( bavat) je totiž kryla. Když nás hospodský obslouží naleju do obou korbelů i panáků, jednu sadu postavím bezeslova před barbara. Slyšel sem, že toho dost snesete. Tak do dna mladej. Nečekám na jeho reakci a kopnu do sebe panáka. Je vidět jak mi na krku naběhnou šlachy a v očích je údiv. Ta má grády. Konstatuji a zplnahrdla se napiju piva. Doufam, že ten oficír brzo vypadne a to podium se zužitkuje líp. |
| |
 | útěk z kostele,hostinec Jako každý den jdu z kostele kde mě nechává můj otec učit k církvi ale nikdy mě to moc nebavilo a tak semnou kněz měl spíše více trablů jak užitku, zrovna si šel něco do své světničky když jsem se rozhlédla tašku zula si botky a rozběhla jsem se ke dveřím vedoucí na náměstí a přitom si přidržovala dlouhé bílé šaty v rukou abych o ně nahodou nezakopla nebylo by to jen přeci poprvé otevřela dveře, které zaskřípali a ona se podívala zda tam kněz nestojí. Jen se pro sebe usmála a už vypadla ven pod schody si nazula své botičky a už si to štradovala náměstím když zahlédla skupinu, kterou tu ještě nikdy neviděla chvili je sledovala a ti jí zavedli až do hostince. Zavřeli se za ní dveře a ona šla k oknu a sledovala je z okna, pak jsi řekla že by nebylo na škodu si zajít na pohár vody aby si uhasila žízeň ale měla tu smůlu že zde znali jejího otce a tak se budou vyptávat proč se neučí jak má ale co je už velká a nemusí za ní nikdo zodpovídat a nařizovat kam smí a kam ne. Otevřela dveře a stala v nich chvíli protože jí přišlo že na ní každý civí ale jistě se pletla hned šla k baru a posadila se na židlu a otočila se s úsměvem na hostinského. „ Hezký den přeji, mám vás pozdravovat od otce a říkal že by se dneska stavil večer na vaše dobré víno a selátko.“ Usmála se dívka a čekala až k ní hostinský přijde, když tak učinil opřel se lokty o bar a podíval se na ní s úsměvem. „ Slečno kolikrát vám Váš otec říkal že sem nemáte chodit sama co kdyby vás někdo unesl nebo se vám tu něco stalo, nemůžu vám dělat pořád chůvu krom toho máte být na hodině historie našeho městečka tak co děláte tady?“ Káravě se na dívku podíval a ta se jen nevině usmála a upila vody co jí mezitím nalil a jen koukla dokola kdo tam vlastně sedí a prohlížela si osazenstvo, pohledem zustala na jednom velkém neznámem muži (Kelrog) ale hned se raději otočila zpět a chvilku jen tak přemýšlela. „ Co jsou zač?“ Zeptá se hostinského… |
| |
| Město Courám se městem jak tělo bez duše, jak ryba bez vody, cestou do hospody. Lidé mě míjejí někteří zdraví jiní jen sledují, důvody hledají. Důvody toho, proč že ten mág, nevydá slovo, mají o něj strach. I chlapec míří, k popravišti městskému, kde Drozdí brada... Ten hajzl! ulítne zamyšlenému chlapcovi. Zastaví se opodál. Zastaví se u stěny, kterou lemují vznášející se obláčky podivných skvrn. Áá, je to hospoda. Tak to budou blitky, které nepochybně patří tomu chlápkovi co pod nimi leží. Zbičoval bych tě sám, ty parchante... pronese jen tak polohlasně ...ale šíleně to tu páchne... podívá se na hromádku neštěstí v podobě ožraly a zapluje do hospody. Hostinec Dveře do hostince se, zase, otevřou. Naskytne se vám pohled na hubeného mladíka, jehož neposlušné vlasy si stojí jak se jim chce a zelené oči nechávají znát, že nemá zrovna dobrou náladu. Nikdo by ho na první pohled neoznačoval za mága, momentálně se ani on tak necítí. Místo róby lehoučká, spíš symbolická kožená zbroj, více zdobená než obranná, u krku šátek v barvě očí. Celkově to ale působí jako docela pěkná kožená zbroj. To co má na zádech je pro jeho povolání ještě méně obvyklé. Místo klasické kouzelnické hole je tato spíše bojová. I když slušně zdobená, to ano, ale zářezy na vrcholu a rukojeť uprostřed napovídají, že ohnivé koule ona sama metat nebude. Na špičce je přidělané jakési pouzdro. Co je pod ním? To ví snad jen déšť, čert a on sám. Áh, to je lidu... zhodnotí plný lokál. Ještě jednou se podívá z okna ven a pak si usedne na bar, dál od té dívky. Postav mi sem láhev...láhev něčeho tvrdýho... křikne po hostinským A nějakou polívku. Máš? zeptá se, když se ozve jeho prázdný žaludek. Až teď se rozhlédne po lokále. Strážnej, jehož knír je snad delší než šířka obličeje, naproti němu barbar, pod kterým se div nenaklání celá hospoda na jeho stranu a jeho sekera, která vydá za dalšího člověka. Co to je za zjevy? dál už nepokračuje a křikne ještě po hostinským Nevíš o nějaký práci? Chci vypadnout z města... |
| |
| Hostinec Když zahledne ve dveřích podivného mladíka jen se zájmem jej pozoruje a když si sedne opodál a prohlíží si okál upije své vody a zadívá se raději před sebe, v tom jej mladý muž požádá hostinského o něco k pití a jídla viděla jsem na něm že toho má trochu moc a tak jsem vstanula a podívala se na něj. Máš čím zaplatit? Trošku drze ale vím jak to děla on takže bez jakkých koliv řečí se raději zeptám rovnou at nemusím chodit zbytečně a přelezu bar a stojím před ním a koukám při čemž už mu chystám pití ale to mě jaksi hostinsky poslal do kuchyně pro tu onu polévku když sem přišla položila jsem mu to před něj a šla si sednout na místo. |
| |
| Hostinec Dívka vstane a promluví. Jen na ní vytřeštěně koukám. To je...vtip? zeptám se se stále stejným výrazem Máš lokál plnej případů který nemaj peníze už od pohledu a zeptáš se mě? No to je den... odmlčím se a zakroutm hlavou Takže...Ano, mám peníze a také přeju pěkný den... odpovím znovu, s notnou dávkou ironie. Možná jsem trochu nepříjemnější než bych chtěl, ale jestli jsem na to někdy měl právo, tak dnes. Polívku si přisunu blíž k sobě a začnu jí pomalu ujídat, sem tam upiju z lahve. Když dojím, mám v sobě půlku flašky a začíná se mi motat kebule. |
| |
| V hradu a před ním Ještě dobrou chvíli stojím poblíž králů a vévody a tak pochytím pár informací o dalších členech nadcházející výpravy. Ač sem některými z nich docela zaražen, nedám na sobě nic zdát a i když mě královo představení ostatním osobně uráží, chápu, že v době války musí řešit vážnější věci než seznamování ostatních s mnišskými bojovými řády izolovanými po dlouhá léta v horách. Větší starost mám o úspěch naší mise, jelikož někteří z přijatých projevují zájem pouze a jenom o peníze a další se zase jen chtějí dostat z vězení, což jim vyjde, až zbytek družiny zabijou ve spánku první den mimo město a utečou do lesů. Musíš věřit, znamení mluví jasně, pomyslím si a pokloním se králům na znamení odchodu. Zatím nemáme žádnou povinnost ani domluvený styčný bod, takže doufám, že králův posel mě najde, ať mě mé kroky zanesou kamkoli. Vyjdu z hradu a rozhlížím se po okolí, nakonec ale uznám, že v ulicích mě štěstí nepotká a vydám se směrem k centru necivilizované zábavy, neboli chlastání, kde hodlám zjistit jaké další ztracené případy nás budou provázet na cestě do neznáma. V hospodě Pomalým krokem se nakonec dostanu až k tomu doupěti neřestí, které ale dnes vypadá bezpečně snad díky přítomnosti generála a jeho mužů. Vidím zklamání na tvářích osazenstva, které se dnes může rozloučit s hospodskou rvačkou a prohlížím si lidi, hlásící se do války jakoby to byla sklizeň. Nepříjemný pach zaschlých zvratek, potu a piva mě na chvíli ochromí, ale překonám své znechucení a posadím se ke stolu, který vypadá nejprázdněji, i když velikost barbara a kníru jeho společníka by ostatním stačila, aby jej považovali za obsazený. "Bavíte se, pánové?" Na přímou otázku čekám přímou odpověď a tak hned dodám: "Viděl sem vás u krále a sem upřímně rád, že alespoň někoho na tu misi neverbovali přímo z žaláře." Bez ostychu si vytáhnu dřevěnou misku a z torny vytáhnu zvláštní plod ovoce. Plivnu na něj a on se začne kroutit a vypouštět šťávy, které vytvoří hutnou směs. Nahnu misku k ústům a čekám na odpověď těch dvou. |
| |
| Hospoda Při čekání na jídlo si prohlížím ostatní v hospodě. Povětšinou se jedná o místní, kteří jsou zde pro zábavu, nebo jen utápí žal v alkoholu. Je zde pár jedinců, kteří se liší. Například holčina s jakousi kočkou. Odkdy můžou domácí mazlíčci do hospody? Všimnu si nádob, které přede mě postrčil knír. Gestem mu poděkuji a znovu sjedu pohledem ke koťeti. Sílu hledej ve veliteli. Vybaví se mi otcova poznámka, kterou mi vštěpoval do hlavy, když sem byl malý. Přestanu si všímat kočky a zaměřím se na holčinu. Připadá mi jako další z těch „zakuklenců“ jak rád označuju kohokoli, kdo bojuje, aniž by mu bylo vidět do tváře. Nikdy jsem nepochopil, proč to dělají. Bojovat se zahaleným obličejem. Vždyť to je o hubu! Blbej pohyb, kapuca přes oči a výlet do věčných lovišť je zaručen. Otočím se zpět, když zaslechnu knírovu řeč. „Cože? Ach tak, jo nejsme suchaři.“ Na potvrzení slov do sebe hodím celé pivo. „Grády? Někdy ti dám ochutnat pivo, co dělal náš kovář ve vesnici. To mělo teprve grády! Teda pokud si vzpomenu, kde mám ten jeho blbej návod.“ Konečně dostanu své jídlo. Hodím udivený pohled na nůž ležící vedle mého jídla a pustím se do husy holýma rukama. Urvu jedno stehno a ukousnu si, co můžu. Ozve se křupnutí. „Doufám, že to nebyl zub.“ Řeknu nahlas a zasměju se. Pokračuju v jídle, když zaslechnu další hlas. Jen nevěřícně sleduji, jak si k nám bez problémů přisedne nějakej chlap. Spolknu jídlo v puse a natočím se směrem k němu. „Já si nevšiml, že by ses zeptal, jestli je tohle blbý místo volný!“ Mluvím hlasitěji, protože už teď není u tohohle stolu pořádně k hnutí. „Fuj! A navíc to co se chystáš sníst vypadá hůř jak tejden nemytej pes.“ |
| |
| "Nevypadalo obsazeně," namítnu a dodám: "Jestli se jeho majitel vrátí, rád jej uvolním." Sedím naproti němu a dívám se mu do očí s úsměvem na rtech. Tenhle by byl oříšek, pomyslím si a vzpomenu si na dobré časy v Kaskádových horách, kde jsou ale kmeny mnohem menší a jejich válečníci také. Na jeho poznámku k mému jídlu v první chvíli nezareaguji, ale jen co odložím misku a utřu si ústa, odpovím: "Na vzhled většinou nedám, navíc bych moc rád věděl, kdys naposled dostal tu čest vidět vodu ty?" Nemyslím to zle, ale jakmile uvidím, že to zle vyznělo, doplním svou myšlenku: "U nás v Kaskádových horách musí vaši lidé skolit deset válečníků, aby si zasloužili koupel. Doufám, že si dobrý bojovník." Usměju se, ale čekám nejhorší. |
| |
| Severack V hostinci si každý může dát co je mu jen libo. Někteří jsou již zapsáni a proto se musí odebrat do kasáren kde jim bude přiděleno vybavení. Někteří z města z hostince odejdou a směřují do kasáren. Některé místa jsou volná k sezení a Generál má řvaní o verbování už dost. Dopil zbytek svého piva a svolal vojáky. S nimi došel k hostinskému a podal mu pergament kde se mají dobrovolníci podepsat. Hostinskej jen přikývl a připevnil pergament na stěnu. Generál a jeho pět mužů se dali na odchod a uvolnilo se dalších pár míst. Hostinský podává jídlo své dceři aby ho odnesla. Ta ho donesla ke stolu kde sedí Kelrog, Knír a Naiaar. Finn sedí na židli u pultu a baví se z Ashley. Ta občas pomáhá hostinskému když tu její otec není. Dcera hostinského odběhne pro další věci které potřebují roznést hostům. Odnese jedno pivo ke stolu kde sedí jedna žena Nierlen a další nápoj a trochu vody donese další osobě v kápi. Dcera Hostinského:“ Tohle je pro vašeho mazlíčka. A tohle pro vás. Nevím co jste si objednala ale tady se stejně podává jen pivo, medovina a víno. Tak něco z toho mám tady.“ Jen co to dořekne ukáže na podnos na kterém má chlast k výběru. Behmen a Felson jsou v místnosti kde se mohli převléknout a také se jim navrátili zbraně. Vaše kroky mohou vést téměř kamkoli z těchto míst. Náměstí kde je zločinec Brada na pranýři. Nevěstinec nebo hostinec. Je již pozdě a v hostinci se to začalo po odchodu vojáků rozjíždět. Na podiu se ukázala malá kapela a bard recitoval své příběhy. Je nutné aby jste se zapsali pro důvod pomoci. kvůli zítřejší návštěvě krále. |
| |
| Severack Když už nás konečně pustili z cely. Vešli jsme do místnosti kde jsem si mohl vzít své vybavení z pět a dostal jsem i něco čistého na sebe. Jen jsem se pousmál když jsem zjistil že můj roční plat je stále v mých měšcích. Podíval jsem se na Behmena a řekl jen pár slov. “ Tak to vypadá příteli že tě opustím. Zajdu se podívat do hambince. Dlouho jsem ho nevytáhnul z kalhot. Teda kromě chcaní. Ha ha ha. Tak zatím příteli.“ dořeknu to a vyjdu ven. Rozhlédnu se po nejbližší kurvičce a zajdu za ní. Prohodil jsem sní pár slov a již jsme směřovali do domu noci… |
| |
| Hostinec Dívám se okolo a raději nereaguje na toho kluka možná to přehnala ale stejně by se zeptal hostinský lidí co nezná se vždy ptá zahleděně koukám na pobíhající dceru hostinského a usmívám se když zaslechnu trochu hlasitější rozhovor u toho stolu natočím se na jeho směr a koukám jakože kolem a při tom se snažím zaslechnout co nejvíce,podle mého otce slyším i to co nemám teď by se mi to náramně hodilo a já mohla třeba něco zjistit. Pak si všimnu že hostinský něco připichuje na stěnu a jen se rychle zvednu a jdu se na to podívat a začtu se jsem celkem drobná takže stojím na špičkách a pročítavám si to. Kdyby věděl otec co právě studuju a o co se teď zajímám byla bych dostala asi domácí vězení,snad si toho hostinsky nevšimne a kdyby ano bude držet jazyk za zuby. |
| |
| Hostinec Sleduji dění okolo sebe. Přicházejí lidé snad z celého koutu světa, snad nejpodivuhodnější je barbar, kterého si musí všimnout snad každý, protože tu mezi nimi je jako pěst na oko. Zrovna, když se na něj dívám cítím z něj zlost. Ani bych se nedivila, kdyby se to tu zvrhlo v pořádnou bitku. Dokončím tuto myšlenku a vedle mě se ocitne dcera hostinského. Sundám kápi, a usměju se navenek i v duchu. Mazlíček "Děkuji mockrát i za Lipa, já si dám medovinu" Vezmu si od ni medovinu a dál sleduji vývoj dění v hospodě. |
| |
| Severack Jen jsem se dostal do místnosti, kde jsem si sebral své věci a oblékl se do čistého. Když se Felson zmínil o tom, že jde do domu vášně, jen jsem zavrtěl hlavou a pro sebe si řekl jen pár tichých slov. “ Bude to jako minule. Přišel jsi o roční plat.“ Prohlédl jsem si svůj meč a vrátil ho do pouzdra. Podíval jsem se, co tu ještě mám a jak jsem si zandával dýku tak jsem si z okna všiml někoho kdo je na pranýři. Doobléknul jsem se a vyšel jsem ven na náměstí. Pomalím a klidným krokem jsem došel, až k muži kterého tu drží. Postavil jsem se před něj a začal jsem na něho mluvit. “ Za co tu jsi? “ Řekl jsem z jen krátce a zcela vážným a důrazným hlasem. Už jsem jen vyčkával na jeho odpověď. |
| |
| Hospoda Pivo? Kdo mluví vo pivu, ale ta pálenka chutná jak čert. Přisedne si k nám Naiaar člen nějaké sekty který nám byl představen králem. Ale coby né, to víš, vojenskej život je samej zvrat, musíme užívat dokuď se dá. Na poznámku o místních vebovacích praktikách neodpovídám, sám jsem vytáhnul z lochu několik chlapů a vyplatilo se to. Trochu mě zaujme Naiaarovo jídlo. Už si pozřel horší věci, ale v hospodě plný dobrýho žrádla? Sektář.... Můj názor na všeljaká náboženství je jednoduchý: lži podporované pomatenýmy blázny. Mlčky dál zkoumám kvalitu místního pití, poslouchám ty dva u stolu a kroutím si kníry. Po chvíly si vzpomenu na mého koně, měl byhc mu zajistit nějakou péči a zkontrolovat si věci, jeden nikdy neví. Než se ale zvednu dopiju džbán a vstávajíce řeknu Naiarrovi. Když nesoudíš věci podle vzhledu, zkus těm chlapíkům z lochu dát šanci. Pak dojdu s džbánem za hostinským, objednám další, zařídím si ubytování a péči o koně a chystám se jít do stájí zkontrolovat si věci a ulevit si. Cestou minu nějakou mladou dívku, která si čte verbovací list. Zbytečná námaha slečno, tohle nebude pro Vás, verbují vojáky. Byla by škoda aby taková krásná květinka uhnila, když nemusí. Řeknu vlídným hlasem a usměji se. I přez můj otrhaný zjev vyzařuje z mého nynějšího chování jistý šarm a kavalírská elegance. S úklonou se odporoučím a vydám se do stájí. Mé věci jsou v pořádku a pacholek se už stará o mého koně. Za stájemi si ulevím a vrátím se do hospody, na stole už stojí nový džbán piva a podium je volné. Kopnu do sebe panáka samohonky a napiju se piha až mám knír samou pěnu. Poslouchám muziku a sleduji dění v lokále. |
| |
 | Na cestě, kousek od města "Člověk nemůže bejt chvilku sám, támhle pták....támhle pták...vopruzanti vopeřený" Nadávam na nedostatek místa a soukromí na téhle zavšivené cestě. "Bolí mě z vás hlava." rencam dál, a když jeden z ptáku vyletí vzhůru, aby přesedl na jiný strom, okamžitě zareaguji a sepnu ruce k sobě. Poté je rozpojim tak, že se zápestí dotýká a prsty křečovitě směřují na určený cíl. V dlaních se začne tvořit modrá koule a vmžiku opustí své místo. Z opeřeného přítele se stane kostka ledu, která s jemným cinknutím spadne na zem. Dojdu k ní a kopnu ji směrem z cesty, aby tu nepřekážela. "Tak a co budeš cvrdlikat teď ty malá...kostko ledu?" rozesměju se a s radostí, že je o trochu méně hluku si to tráduju směrem k městu. Před branami Zastavím se před vstupní bránou do města zvaného Severack. Stráž si mě nudně prohlíží, a tak se rozhodnu jim ochutit tuto nudnou práci. Strčím ruku do své brašny, kterou mam pověšenou na levém rameni a vytáhnu z nich dvě jablka. Ty pak obloukem hodim po strážcích. Nevšímam si jestli na to reagují, jestli jsem je tim neurazil nebo jestli je vůbec chytly rychlím krokem se ztratim z dohledu. "Taaak jeden dobrej skutek za jeden špatnej tak to má být, ale ten ptát si to sakra zasloužil." Obhajuju své činy a dál se couram po městě. Hostinec Dojdu k hostinci, který potkám po svých toulkách po měste. Tak jo pod širákem se mi spát nechce....tááákže to zapíchnu tady. Vejdu do vnitř a smrad nemytých těl mě udeří silou tornáda. "Fuj" vzdychnu a pomyslím si co tu tak rozmanití lidé dělají. Tupej barbar, malý děcko, chlápek s charakteristickým knírem, holka s roztomilou kočičkou... Nijak se netajím nechutí k tomuto místu a přejdu rovnou k hostinskýmu. "Zdravím o velectěný vůdče tohoto...eh...místa?" pozdravím a snažím se být vlídný, alespoň k němu, aby mě nevykopl. "Potřebuji nocleh na dnešní noc měl bys ještě místo pro zatoulanou duši?" Čekám na jeho reakci ať už kladnou či zápornou. |
| |
| Náměstí Ten holobrádek to má spočítané,jestli se odtud dostanu.Tak se mu rapírem podívám do střev zlizák jeden vykutálený. Co zase chce tendle. Prohlížím si nově příchozího.Pche za co tu ji ? To je mi otázka.Za co asi. Jsem nevinej.Nějakéj cápek vykutálenej namě hodil krádež a když jsem se bránil tak jsem jeho společníka poslal torchu se proletět ,ale zapoměl jsem mu připnout křídla a dole byla nová dlažba co tam cestáři daly před měsícem. hihihihiusměji se jízlivě Tak se tam rozplácl,byla to seobrana chtěli mě sejmout a nakonec ten cápek mě ještě okradl o měšec a zavolal stráže.Křivák jeden ,jen až ho dostanu tak mu to spočítám. |
| |
| Severack Stojím naproti tobě a poslouchám co říkáš. Každé tvé slovo se mi zdá jako lež už jen když se ti dívám do očí. Nejsem si ale ničím přesně jistý. Po chvilce kdy skončíš tak si kleknu na jedno koleno a podívám se ti do očí z přípa. “ kdo byl ten koho si připravil o život?“ Položil jsem ti jednoduchou otázku na kterou čekám pravdivou odpověď. Jednou rukou se opírám o koleno a druhou rukou se držím pranýře. Stále ti hledím do očí a vyčkávám jak mi odpovíš. |
| |
| Hostinec "Takže podle tebe se nemeju?!" Zahulákám na Naiaara. Levou rukou začnu hledat sekeru, jenže Knír se dá s nováčkem do řeči a tím mi sebere vítr z plachet. Položím ruku opět na stůl a vyčkávám až rozhovor skončí. Mezitím si všimnu nově příchozího. Připadá mi jak scvrklej citrón. Razí si to rovnou k hostinskému a a něčem s ním klábosí. Tady to je jeden zjev vedle druhýho. Ohodnotím osazenstvo a protočím oči v sloup. Poté mě nepadne kdo s námi vůbec půjde na tu výpravu. Zatím vím jen o Knírovi a tom prudiči vedle mě. Král ještě mluvil o dalších, ale vypadla mi jména. Stejnak to byli jen samý mágové. V tom se Knír zvedne a odchází z hostince. Počkám si až výjde dveřmi a obrátím pozornost zpět k Naiaarovi. "Takže kde sme to skončili? A už vím!" Rozmáchnu se pravou rukou a moje pěst mu přistane na tváři. Nevložil jsem do rány moc síly, nechci ho zabít, ale nikdo si ze mě utahovat nebude. "Sem zatraceně dobrej bojovník!" Křiknu ještě na něj a znovu se pustím do jídla. |
| |
| Hostinec Postávám bokem abych nijak nebudila moc pozornosti ale koukám na plakat, ikdyž na něj už nehledím spíše koukám tím směrem a přemýšlím jak se mezi ně dostat, bylo by fajn vyjet z tohohle města a nechat minulost tam kde je. Nemám zapotřebí tu zůstat aby mě otec provdal za prvního kdo nabídne více peněz. Na to že nejsem nějaká vznešená a jen dcerou celkem prosperujícího obchodníka mě fakt děsí představa že otec prodá i vlastní dceru. Ze zamyšlení mě vytrhne nějaký hlas když jsem se otočila stal tam jeden z mužů, které jsem již viděla u vedlejšího stolu a jen na něj koukám, jsem o něco menší než on tak trochu pozvednu hlavu abych mu viděla do očí. Jeho poznámka o tom že tahle práce, cesta není pro květinu jako jsem já jen sem pozvedla obočí a odpověděla mu než se rozhodl odejít. „ Ani květinu by jste neměl posuzovat pouze podle vzhledu i když některé jsou krásné jsou dosti nebezpečné pro okolí.“ Jen odpovím a už je mi jedno jak si to přebere ale nejsem zas až tak bezmocná měla jsem bratra a ten mě naučil aspoň základy zacházení vrhacích dýk a normální, která se lehce dá schovat pod šaty což má mnohdy výhodu. Pak mě zaujmou zbylí cizinci, kteří sedí u stolu a zjevně mají nějaký menší konflikt když jej uhodí pěstí do obličeje a já jen koukám představa že bych měla dostat od něj se mi nijak zvlášť nelíbila protože jsem si byla jistá že já bych už nevstala. Nějak mě to tam přestává bavit a tak jdu pomalu ke dveřím a poblíž hostince je malá stáj s koníčkama a tak šla pomalu k nim a začala si jednoho hladit a povídat si sním. Občas trpěla samomluvou ve společnosti zvířat, měla je ráda a tak si snimi povídala. Rozhlížela se kolem zda tu není poblíž otec aby jí nevynadal co tu zase dělá. |
| |
| Hospoda Když uslyším barbarovu hlasitou odpověď, je mi jasné, že je zle. Už se chystám uhnout ráně, když promluví voják vedle mě a uklidní tak to zvíře. "Díky, je vidět, že tvá zkušenost tě povyšuje nad tvého druha minimálně tím, že víš, že je zbytečné dělat si nepřátele." Míru zkušenosti usoudím dle toho, že by mohl být mým otcem. Jeho další slova nesou taky moudrost, náš řád sice přistupuje k zločinu dost neshovívaně, ale jako spoustu jiných věcí z kodexu budu možná muset i tento názor přehodnotit, proto beru vojákovu připomínku na vědomí a doufám, že se mi to brzy nevymstí. Než stihnu odpovědět, je však pryč a zanechá mě tady s barbarem. Usměju se na něj přes stůl, když se zeptá, kde jsme skončili. Ač bych předtím nejspíš dokázal zareagovat včas, v tuhle chvíli sem již agresi nečekal a tak odletím z lavice a z nosu se mi vyvalí krev. Au, pomyslím si zatímco si na zemi rovnám nos a rozhlížím se jak velký rozruch jsme vyvolali. Díky za důkaz, odpovím na poznámku o jeho bojových schopnostech s bolestí pokrouceným úsměvem, ale v mysli to stejně beru jako důkaz něčeho úplně jiného. Odpouštěj, říká kodex a v tomhle případě bych asi ani neměl jinou možnost na výběr. Seberu se tedy ze země, opráším se a utřu zbytky krve s tváře. Chápu tedy, že to druhé místo si šetříš pro svou pěst, řeknu ještě k barbarovi a vyjdu na čerstvý vzduch. Opřu se před vstupem do hospody o zeď a přemýšlím co dál, protože spánek by byl po tomhle zážitku s adrenalinem v krvi a zlobou v mysli nemožný. |
| |
| Severack Co ten típek chce?Vyptává se jeko by mu do to ho něco bylo. Co se vůbec staráš?Nejsi nějakej zvědvej z nad ten mladej sopl nebyl tvůj příbuznej čumíš uplně stejně jako on když se houpal hlavou dolu. uchechtnu se che che che Buť mě od sud dostaň nebo mi jdi z očí ,nejsem zvědavej na čumily ani na posměváčky |
| |
| Severack Vyslechnu si toho vraha, a když se zmíní o tom, že zabil malého kluka. Po jeho dalších kecech jsem se postavil a měl jsem sto chutí mu dát pořádnou ránu, nebo mu dát rovnou ochutnat svojí ocel. Nejsem ale zbabělec tak si počkám, až bude stát na nohou a bude při síle. Tak či tak podle mého trestu neunikne. “ Jen zbabělec zabije dítě.“ Otočím se a jdu směrem k hostinci. Zastavím se přede dveřmi a už jde zevnitř slyšet hluk a rámus. Přesně tak jak to má v hostinci vypadat. Je ale dost pozdě tak si zajdu jen na korbel piva a hlavně něco k jídlu. Otevřu dveře a vejdu dovnitř. Ani si nijak neprohlížím osazenstvo, jen hledám volné místo, kde bych se mohl posadit. Když jsem ho našel došel jsem k baru a objednal si u hostinského pivo a pečené maso. Došel jsem se posadit ke stolu kde bylo volno a jen čekal jestli mi to hostinský donese. |
| |
| Severack Když jsi požádal hostinského o pokoj tak ti jen podal klíč a řekl pár snad i vlídných slov. Hostinský:“ Nechci tu žádnej bordel, žádný děvky ani nic podobnýho je to jasný! Tady je klíč a radši zaplať předem. Dělá to na noc 30 stříbrnejch.“ Jen co hostinskej začal na Jaspera řvát ohledně toho jak to tu chodí čekal na peníze a zda si dá něco k jídlu a pití…. Behmenovi se po chvilce taky dostalo jeho objednávky a dcera hostinského ti ji už nese na stůl. Hostinec je v plném proudu. Muzika hraje, bardi recitují. Tu a tam padne nějaká ta facka a ožralů stále jen přibývá. Generál jde kolem stájí kde potká Ashley. Prohlédne si jí a dojde k ní. Když už je u ní tak na ní vysype hned pár slov. Generál:“ Neměla bys být už doma. Nebýt tvůj otec v tomhle městě tak vážený je mi to jedno. Ale jsi mladá, krásná dívka. Neměla by ses toulat po nocích venku sama. Budu dělat jako bych tě neviděl. Ale jdi domů.“ Nijak zvlášť nečeká ani na odpověď a jde rovnou k tomu vězni co je na pranýři. Když stojí před ním tak se jednou rukou chytne pranýře a rychle se ožene kolenem. Generálovo koleno, oplechované zbrojí narazilo na Bradovu tvář. Generál:“ To je jen začátek! Zabil jsi syna mého bratrance. Ráno se rozhodne, jaký trest smrti tě čeká. A ten podělanej mág tomu taky neunikne.“ Jen co to dořekne tak dostaneš ještě jednu ránu pěstí. Rukavice je oplechovaná stejně tak jako jeho nohy. Až na to že na ní jsou malé hroty. Žádné smrtelné zranění ti to nezpůsobí, ale něco málo vidět bude. Hned na to generál odejde z pět do hradu kde má svůj pokoj. |
| |
| Hostinec Všimnu si, jak generál připevnil jakýsi pergamen na nástěnku. Slezu ze židle a namířím si to tam. Tohle je moje šance jak vypadnout z města... zaraduji se a upíšu se k této misi. Rozhlédnu se po hostinci, začíná se to tu ošklivě plnit. Měl bych jít na vzduch, aspoň na chvíli. a v tom mě napadne, že ještě musím vrátit měšec. Přiběhnu tedy k baru, položím na něj pár mincí za jídlo a lahev, která je ještě z poloviny plná. Teď už bych jí dopít asi nezvládnul, obzvlášť když chci mluvit s mágem, chci být střízlivý. Seberu jí tedy, pečlivě zašpuntuju a uklidím do brašny co nosím přes rameno. Pak s pozdravem odcházím z hostince vyhledat mága a vrátit mu jeho majetek. |
| |
| Severack “ Jen zbabělec zabije dítě.“ CO? Víš kuloví a chceš soudit takoví mám nejrači Párkrát zhluboka vydechnu když v tom kemě přinde další voják a schytám ránu pěstí. Copak si země bude dělat každy otloukánka.Jestli se dostanu z této šlamastiky m tak mám co dělat. Holobrádek hmmmmmm dýka to pujde , toho vojáka si najdu až bude spát ,ale nejdříve si podám jeho rodinu. |
| |
| Venku u stáje a směr domů? Hladím koně a jen tak tam stojím zaslechnu skoro hned po mě bouchnutí dveří hostince a kouknu kdo vyšel a jen tak pozoruji v tom zaslechnu za sebou kroky a trochu zpozorním, byl to generál a šel rovnou za mnou když mě viděl. Neměla bys být už doma. Nebýt tvůj otec v tomhle městě tak vážený je mi to jedno. Ale jsi mladá, krásná dívka. Neměla by ses toulat po nocích venku sama. Budu dělat jako bych tě neviděl. Ale jdi domů.“ Na jeho slova nevím co nejprve odpovědět kdyby měl hodně blbou naladu tak by asi odvedl rovnou k otci ale naštěstí jak koukám má jinou práci a to jsem jedině ráda.Než uplně zmizí z dohledu jen odpovím. „ Mě se ale domu nechce co bych tam měla dělat krom toho otce zajímají jen peníze a jak mě nedráž vydražit.“ Řeknu pohrdavě a jen si vezme své šaty nadzvedne je a míří si to do hostince bez zájmu jít domů či tak, klidně i požádá hostince zda tam může přespat a když ne něco si najde ať si taky otec jednou děla starosti kde je jeho dcera. Otevře dveře ani se nerozhlídne a jde k hostinskému. Nějaké stříbrné vždy má u sebe kdyby si chtěla něco koupit a tak si zajde k hostinskému požádá jej o polévku a vodu a ptá se na pokoj zda by tu mohla dneska zůstat. Pak jde k malému stolečku kde se posadí a ryje dýkou něco do stolu. |
| |
| Hostinec "Lehké děvy?!" Rozchechtam se. "Ještě jednou se na mě dobře podívejte" směji se dál svému stáří a v té samé chvilce můj smích okamžitě ustane. "No...vypadam na někoho kdo dělá problémy? Ne samozřejmě, že nevypadam na někoho kdo dělá problémy. To támhleten tlustej barbar vypadá na někoho kdo dělá problééémy pche..." Ukážu dozadu na to velký zvíře. "Nicméně zde máte peníze a prosil bych jídlo i pití na pokoj" Ze své brašny vytáhnu několik mincí a podam je hostinskému. Přesně v tuto chvíli můj zájem o tuto osobu upadá. Na nic nečekám a vydám se za tím nejzajímavějším co je v této místnosti. Papír visící na stěně mě zaujme už od pohledu. Přečetl jsem si ho už za konverzace s hostinským. Přistoupím k němu a začnu pomlaskávat. "No skvělééé, to bude zábava" hodnotím papír na kterém je již načmáráno pár jmen. "Sice můj cíl byl trochu jiný...ale proč ne" podškrábnu se tam a zamířim si to do pokoje, který jsem si pronajal. |
| |
| Sedím u stolu, hojně si dopřávám piva prokládaného panáky samohonky, které se k našemu stolu nosí už automaticky. A bodejť né, zejtra je eště čas a kdo ví co pak, radši nevědět. Řeknu si a svůj názor potvrdím dalším panákem toho patoku. Poslouchám vystoupení bardů a kapely, moc mi ale jejich vystoupení nevoní. Většinou recitují nějaké romance nebo balady pro zamyšlení. U ďasa, cso to je tohle za muzikantýry, ať s tim dou na bál a né na bojiště do hospody. Otočím se na Kelroga. Můj pohled se dosti otupil množstvím vypitého alkoholu a není tak pronikavý jako předtím a i jazyk projevuje známky otupení. Tohle to je hovno muzsika. To takhle na maršši, když tisíc hrdel řve do kroku, nebo u vohňů v lágrech, joj to je muziky. Ale tenhlencten rámus vo ničem......? Zaseknu se, můj mlhavý pohled sjede na stůl a vstávajíce se chopím keramického panáka ze kterého jsem pil a napřáhnu se s ním bardovým směrem. Pak se ale zaseknu, opět usednu, naliju do panáka a vypiju. Má slova mohl slyšet kde kdo i když Kelrog sedí naproti mě, slyší mě i u jiných stolů. Počkám až bard dokončí svou epickou ságu a pak začnu zpívat na celý lokál. Chceš li na světě býti převesel, zvol si nejlepší ze všech řemesel. Chceš li okouzlit dívku nevinnou staň se vojákem staň se hrdinou. Na to už řežu korbelem o stůl až stříká pěna a vyřvávám refrén. Je to stará vojenská odrhovačka kterou zná kde kdo, tím myslím i osaznsvo hospody a místní kapelu, která se už právě chytá do rytmu. Hoja hoj, hoja hoj v králi máme zastání. Hoja hoj, hoja hoj Bůch nás zachrání. Hoja hoj, hoja hoj kyrysy a palcáty hoja hoj hoja hoj holky vokatý. Ke konci refrénu už nezpívám sám, většina lokálu se ke mě přidává a muzika vesele hraje. Rány na buben když máš ve vínku nesmíš zaváhat ani vteřinku. Sláva až tvojí přilbu pozlatí stal ses mužem tím co se neztratí. A další řev refrénu. To už stojím a nohou dupu do rytmu o zem. Hoja hoj..... |
| |
 | Jak si otec usmyslil že jsem připravený odejít z vesnice....tak mi něco přibalil asi na dva dny a říkal..že později se o sebe budu muset starat sam...šel sej lesy....bažinami a najednou jsem potkal medvěda...ten mně zahnal na vedlejší cestu ale ja si toho nevšiml...šel jsem dál a dorazil k nějakemu neznamemu městu...nechtěl jsem si plýtvat zasoby a proto jsem si zašel na jedno do hospody.... |
| |
| Po asi třetím pivu a nějake te pulce si jdu k hostinskému obědnat pokoj.....všimnu si nějake radoby listiny a podívam se co se v ní píše....jde tam asi o nějakou zabavičku kterou bych si rad užil a možna se při ní i s někým seznámím....uuuuh... |
| |
| Severack Začíná svítat a vy všichni co jste se zapsali nebo přislíbili pomoct Králi Qwallasovi jste právě zváni do hlavní síně. Tam se podle všeho dovíte, kam budou směřovat vaše další kroky. Stráže obcházejí všechny přítomné, co jsou napsání na lejstru a každému říkají to samé. Ty co nenašli tak to jeden ze stráží vyřvává na nádvoří. Dost hlasitě… Strážný:“ každý kdo je napsán na tomto papíře se okamžitě dostaví do hlavní síně Krále Qwallase! Fu Seh Ling a jeho klášterní druh Naiaar! Barbar Kelrog a mágové Finn a Jasper! Vojáci ve zbroji Andreas z Bartu, Felson a Behmen Blabrurek! Hraničáři Evelin a Haldir! A na konec další dvě spanílé slečinky Nierlen a Ashley!..... vaše kroky okamžitě vedou do hlavní síně Krále Qwallase! Jen co to dořve tak se rozhlíží, jestli jste to všichni slyšeli a mohli jste se tak vydat dál do hradu. Vojáci mezi tím zašli za tím vrahem, který zabil synovce generála. Vyndali tě z pranýře a odvedli tě na špalek, kde ti byla setnuta hlava. Po popravě se generál vzdálil a tělo bylo ještě spáleno. Asi po hodině po hlášení stojíte všichni u Krále v jeho mohutné síni aby, jste se dozvěděli něco víc. Král vytáhl mapu a ukázal vám na ní pevnost, která bude vašim hlavním cílem. Král Qwallas:“ Tohle je pevnost noci. Nevím proč se jí tak říká ale počasí je tam děsné a světlo tam moc není. Tedy alespoň v poslední době ne. Vaše kroky povedou na sever. Až se dostanete severně od pevnosti. Budete mít dva úkoly. První bude dostat se na věž a zabít mága. Druhý bude otevření brány na třech místech. Tady, tady a tady.“ Nožem na mapě označí místa kde jsou brány. A pokračuje v mluvení. Král Qwallas:“ Ten mág je klíčová osoba. To on drží všechny ty bestie, ať už to jsou Barbaři nebo něco horšího Krollové nebo já nevím co. Drží je pod kontrolou ovládá je. Já a naši spojenci povedeme útok ze tří dalších stran. Potřebujeme ale, aby vaše skupina zabila mága, otevřela bránu a dala nám znamení z věže. Jen co mág bude mrtvý, jejich řady začnou slábnout. A magická bariera kolem pevnosti se rozptýlí. My se chopíme příležitosti a zaútočíme. Pokud se vše povede, vítězství je naše a gratulace a odměny zase vaše. Pamatujte, že na tohle všechno máme jen jednu jedinou šanci. Bůh vás ochraňuj a mnoho štěstí. Máte li otázku, položte ji teď.“ Jen co to Král vše dopoví tak jen čeká na vaše reakce. Pokud žádné nejsou můžete si zajít ke kováři pro vybavení nebo do stájí pro koně a vyrazit na cestu. |
| |
| Kovárna ihned jak to dopoví se zeptam všech všudy přítomných...že za jak dlouho a kde se setkáme až seženeme vše potřebne k této akci...po domluvení se vydám do kovárny splašit něco...čím by se aspoň trochu mohlo bojovat... příjdu tam a zeptam se kováře..jestli by mi nemohl prodat nějakou tu zbraň....nejlepe meč...a když tak i nějaky ten luk..ale nevím jestli to tu provozujete... Prohlížím si jeho nabidku a zeptám se ho za kolik by mi nějaky z těch mečů prodalll |
| |
 | Pred kráľom ...Minulá noc bola naozaj ťažká, človek nikdy nevie ked ho postretne bolesť hlavy. Ešte, že som si našiel celkom obstojný hostinec a dobre sa vyspal", preblisne mi hlavou keď schádzam dolu z izby. Hneď ako zídem dnu vbehne vojak a vyhlási, že ja s pár ďalšími sa máme dostaviť pred kráľa. Ani naraňajkovať som sa nestihol, no ale čo už. Kráľ je kráľ. Zasadím si svoj široku slamený klobúk na oholenú hlavu a vydám sa do hlavnej siene kráľa. Vážne impozantná reč, čo nám tu rozpráva. Samé impozantné mená ako Pevnosť noci. Človeka prinajmenšom vystraší názov tej pevnosti, keď už sama pevnosť nie. No ale asi na tom predsa len bude niečo pravda. Ako počúvam ďalej našu úlohu, hneď mi blisne hlavou, že zrejme dostanem za úlohu otvoriť jednu z brán, pretože proti čarodejníkovi by som asi moc nezmohol. Nakoniec sa spýta na otázky, žiadne nemám. A tak sa poberiem najskôr do kovárne. Napadne mi, že vlastne nič nepotrebujem dva pre mňa najspoľahlivejšie meče na svete mám a nunčaky so železnou výstužov taktiež. No predsa i len by sa niečo našlo. Nejaké nože na vrhanie. To by sa mi zišlo. Bola to jedna z vecí, ktorú sme sa učili už od mala. U kováča si vypýtam dva malé nožíky do čižiem a dva za opasok. Skontrolujem ich vyváženosť (teda ak nejaké má) a potom mu zaplatím požadovanú sumu (ak toľko mám :D). Spokojne so svojim nákupom prejdem k stajniam kde mi predajú koňa a pomaly sa poberiem na miesto kde sme sa mali stretnúť s ostatnými, už bol najvyšší čas... |
| |
| ,,Pořad mi to vrtá hlavou ta pevnost noci neba jak to bylo...nevím co ja takový nezkušený Hraniíčař jako zžmůžu proti pok.. Magovi.." Po nakupu nějakeho meče to hodnoty mých peněz a nějakeho toho luku s šípy jsem se odebral do stájí pro toho koně co nám Kral o něm říkal... Eště nikdy jsem na koni nejezdil...mohlo by to být divne ale nemam s tím zkušenosti.. Potěžkám si svůj nový meč a skusím si s ním nějake začatečnicke pohyby...potom si skusim vystřelit z luku až vím...na jakou přibližnou vzdalenost dokažu trefit cíl.. po nějake té době si uvědomim,že je nejvýšší čas se vydat na místo našeho setkání.. Ale pořád mi vrtá hlavou,jak bysme mohli zdolat toho mága a snažím se přijít na nějakej ten plán. |
| |
| Ráno První paprsky se derou skrze okna hospody a opírají se do bezvládných těl. Ačkoli celou tuto scenérii sleduji, vše se odehrává jakoby mimo mě. Včera se to trošku zvrtlo. Hradba panáků a korbelů přede mnou to dosvědčuje. Z klidného přejímání mě vyruší voják. Vyslechnu si, co mi chce říct. Kývnu na něj a zamručím na souhlas. Neochotně se začnu zvedat k odchodu. Brašna, peníze, sekera... Sekera stojí opřená o stůl. Blyští se v ranním slunci. Tak sebevědomá, tak silná. Už mnoho krve na ní zaschlo a mnoho životů ukončila a přitom vypadá stále dokonale. Uchopím ji v půli a přehodím přes rameno. Jo holka, zachvíli se dočkáš. Letmo jí přejedu pohledem a následně upevním na záchyty na zádech. Ještě než odejdu, strčím do Kníra, aby nezaspal, a poté už opustím hostinec. Hlavní sál Král vysvětluje na malé mapě co se bude dít. Moc ho nestíhám, ale zaslechnu slova "zabít" a "mág", což mi bohatě stačí. O směr cesty ať se starají jiní, přece jen jsme skupina. Takže se tam nechám dovést a zmasakruji kohokoli, kdo bude klást odpor. "Barbary?!" Vyhrnu udiveně v reakci na králův proslov. Připadá mi to jako holý nesmysl, aby někdo zotročil barbary jako sprostá zvířata. Dál se tomu nevěnuji, ale ve skrytu duše doufám, že tam narazíme na někoho jiného. Když král domluví bez otázek opustím místnost. ke kováři nemám v plánu jít. Stejně by mi nemohl nabídnout nic lepšího než už mám. Jelikož mám vše připraveno, můžu pomalu vyrazit. |
| |
| Severack Vyjdu z bordelu, akorát když svítá. Jediné co hned po ránu slyším je hlas nějakého vojcla co vyřvává na plný kolo, ohledně toho že se máme dostavit ke Králi. Vydám se teda tím směrem a akorát mi jde do rány Behmen. “ Nazdárek, tak jsi přece jen měl na konec pravdu. Ha ha.“ začal jsem se smát, protože jsem věděl, že to Behmenovi dojde. Když jsme společně došli ke králi. Tak ten začal mluvit. Vysvětlil vše, co chtěl a hlavně i to co bylo za potřebí. Vyslechl jsem si ho a hned po tom co skončil tak jsem se jen otočil a odešel jsem. Oni to zvládnou i beze mě. Vydal jsem se do pokoje, kde jsem měl věci v úschově. Z balil jsem si vše potřebné a vydal jsem se ke stájím, kde jsem dostal koně. Připevnil jsem brašny na sedlo a vyskočil do sedla. Vyjel jsem k ostatním k bráně, odkud se bude vyjíždět. Už tu pár lidí bylo tak jsem tu alespoň nečekal sám. |
| |
| Severack V hostinci to celou noc ušlo. Zábava a ženy. Chlast a ženy. Dobrá hudba a ženy. Prostě vše to jak má být. Usnul jsem opřený o zeď, když jsme, se probudil. Okny už se linulo světlo dovnitř. Jen jsem se podíval po stole, zda by tu bylo něco, co by se dalo dopít. Našel jsem jedno nedopité pivo. Kopnul jsem ho do sebe a vstal jsem od stolu. Protáhnul jsem se, až to zapraskalo v zádech. Hodil jsem hostinskému pár mincí na pult a vydal, jsme se ven. Venku jsem si vyslechl posla, co hlásí poselství od krále. Než jsem si to celé doposlechl tak se ukázal Felson. Už od toho jak šel se mi na tváři objevil dlouhý úsměv. Řekl jen pár slov a to mi stačilo. Jen jsem zavrtěl hlavou a cestou do hradu jsem řekl jen pár slov. “ Takže to jsi jako vždy přišel o roční plat. Jsem zvědav, jak dopadne odměna od krále.“ Pousmál jsem se a vycházel jsem schody do místnosti. Byla nám nabídnutá snídaně. Jen co jsme někteří dojedli, a byli jsme tu všichni tak začal král mluvit. Pozorně jsem sledoval mapu a poslouchal úkoly. Nic nového oproti tomu co jsem dělal do teď Prolétlo mi hlavou a dál jsem naslouchal jeho slovům. Jen co skončil tak jsem stál kousek od něho a čekal jestli se někdo na něco nezeptá. |
| |
| Ze sna mě probere nějaký hlas, namáhavě zvednu hlavu od stolu a můj pohled značí, že byhc toho hňupa nejraději srazil k zemi, ale třeštění v hlavě mi to nedovoluje, tak po něm alespoň mrštím panáka a pak si zas položím hlavu na stůl. Z lásky se radujem, drancujem, obcujem, hej pít budem do rána. Je poslední co si z večera pamatuji. Mlhavě se mi vybavuje počet vypitého pití a odzpívaných odrhovaček. Hm tak na pokoj ani nedošlo, doufám, že ho nebude ten hostinskej zacálovat. Už už znovu usínám když do mě někdo vrazí. Byl to Kelrog, něco nesrozumitelného zavrčím a po chvilce přemáhání dokonce i vstanu. Zaplatím hostinskému útratu, opláchnu si obličej a pomalu se kolébám k hradu. Je to rok vod roku horší, je to tim chlastem nebo mnou? Chlastem. Kroutíce si kníry se doploužím do hlavního sálu, pozdravím zasalutováním a vyslechnu si krále. Nechám chvilku prostor na otázky ostatních a zatím si dávám do hromady své vlastní. Nikdo se zatím na nic neptá a tak spustím. Mám hned několik otázek sire. Kdo velí naší jednotce? S jakou sílou nepřátel se budeme potýkat, jakou mají předpokládanou výzbroj a hlavně jak se dají zabít. Odmlčím se a vyslechnu si odpovědi. |
| |
| Hospoda "hluk...hluk...to musej tak vyřvávat? To sem si pro jednou zase vybral škrpál...venku zvěř tady...zvěř? No proč ne, všude je to stejný a nikde není klid na přemejšlení, jak to jen bylo? Jak byl ten trik? Ááá už si vzpomínám." Ležím v pokoji, který jsem si pronajal a snažím se přemýšlet. Po chvilce remcání si vzpomenu na kouzlo, které jsem se dřív naučil spíše pro zábavu, ale nyní se mi velice hodí. Své ruce si položím na uši a začnu mumlat nesrozumitelná slova. Po odendání rukou je vidět, že mé ušní dutiny se jakoby zocelily jakousi blánou. "Koonečně teď můžu v klidu přemýšlet a spát." Ráno se vzbudim a sejmu si kouzlo z uší. Opět musim poslouchat povyk, který se odehrává v hostinci. Něco málo posnídam a výjdu ven na náměstí. Tam strážný vyřvává jména osob, kteří se mají dostavit ke králi. "Takže my jsme dva mágové? Hmmm to by mohlo být zajímavé...nicméně proč se přihlásilo tolik lidí." podotknu sklamaně sám pro sebe a vydávám se na místo kde nám řeknou víc. U krále Čekám s ostatními, kteří se přihlásili a s protáhlím obličejem si uvědomuji, že to jsou skoro všichni z té hospody. Král začne podávat informae o našem úkolu. "Děsné počasí a málo světla, hmmm pročpak se ji asi říká pevnost v noci?" podotknu ironicky, ale jen tak hlasitě, že mě mohou zaslechnout jenom lidé blíž ke mě a ne hned samotný král. Když mluví dál zaujme mě ten mág, kterého máme zabít. Druhý úkol ani nepostrehnu, protože je pro mě nezajímaví. "Pokývu hlavou ze strany na stranu. Proč dává tohle vše do rukou trhanů co právě přijeli do města?" žbrblam si sám pro sebe a vím, že tohle polohlasné přemýšlení nemůže skoro nikdo zaslechnout. Když král konečně domluví dívám se na lidi, kteří odevzdaně odcházejí bez otázek. "Co já to schytal za skupinu? To je jako ani nezajímá jak se dostanou za tu bariéru? pche." Zahledím se na krále, který čeká na nějaké dotazy. Nyní se na něco ptá ten s tim knírem, ale stále ho zajímají jen nepodstatné věci. "No já bych takoví dotaz měl...jak se mají ti nenadaní magickému umění dostat přes bariéru, která, jak už jste zmínil, padne až když bude mág mrtví. Dále bych se chtěl zeptat proč vkládáte takovou důvěru do žoldáků, vrahů a tuláků? A konečně pro mě ten nejdůležitější dotaz..." chvilku se odmlčím. "Vážně musíme toho mága zabíjet?" zachechtam se a začnu to odůvodňovat. "Víte teda jenom nachvilku od takového pořádného mága by se dalo lecos přiučit s touto mocí...hmm mohl byste vyhrávat války beze ztrát hmm?" momentálně mě už moc nenapadá a i když vím, že to král nejspíš zavrhne i přesto mě mág dost zajímá a za zeptání nic nedam. dále čekám jak se král vyjádří a nespouštím z něj oči. |
| |
| Vymotám se z hospody a nasávám ten příjemný...zápach? Přidám do kroku, a odér obklopující hospodu nechám daleko za sebou. Procházím se městem a nasávám ten příjemný...vzduch. To je ono... Zavřu oči a chvíli jdu poslepu. Alkohol začíná vyprchávat. Myslím, že jsem připraven jít za mágem. Uhm, pane...? zabouchám na dveře, které patří královskému mágovi. Pokud neotevře, měšec nechám u někoho kdo se stará o jeho audience. Pak se vypařím zpět do svého příbytku. Tam si sbalím věci...něco teplého, pár svitků, lektvarů a receptů, dost vody a jídla a další a další věci. Pak jen unaveně spadnu do postele a v tu ránu usnu. Další den Probudí mě jemný svit ranního slunce, který se dere přes okenní skla až ke mě do obličeje. Otráveně si promnu obličej a vstanu. Provedu tu každodenní ranní hygienu, prohrábnu vlasy, seberu sbalené věci, hůl a s jablkem v ruce se vydám z domu. Na náměstí už vyřvává jakýsi strážný jména a místo setkání. Pokynu rameny a ukusujíc snídani se vydám za králem. Tam si vyslechnu celý jeho zajímavý výklad. Víc než výklad mě zajímá ten staroch co si celou dobu něco brblá. Mág? zeptám se sám sebe a dál ukusuji jablko Každopádně šílenec... pak položí otázku o nechání mága žít. Hrkne ve mě, v očích se mi zablýskne To asi bude... vykřiknu ale hned sám sobě zacpu pusu svojí, tenčící se, snídaní. ...mocnej mág, ne? dokončím větu v mysli. Hned přemýšlím nad tím, jak ho donutit aby mě učil. S tímto v hlavě, v pokoušení na něco přijít, se po zodpovězení otázek vydám zpět do svého domu, kde seberu brašny na koně se zásobami na další dobu. Po té se odeberu ke stájím, kde si vyzvednu svého černého koně, umístím na něj brašny a vydám se na místo určení... |
| |
| Severack Poslouchám veškeré otázky, které zde padnou. Jedna horší než druhá. Rozumné ale děsné. Vyslechnu si je ale všechny. Když je chvilku klid tak jsem spustil já. Stojím s rukama složenýma na prsou. Jsem taky asi dva metry za skupinou opřený o zeď. “ Protože ten mág zemřít musí.“ Odpovím na otázku, kterou králi položil jeden z mágů. “ Kdyby nebyl tak nebezpečný. Pravděpodobně bychom ho nechali žít. Ale pokud dokáže velet hordě bestii, která rozcupuje dva oddíly tady krále a támhle jeho a teď i našeho spojence. Tak nevidím důvod nechat ho na živu. Pokud ovládá je. Dokázal by ovládnout například i nás nebo vojáky krále… Dostanu se do pevnosti. Zabiju toho mága a všechny co se mi postaví do cesty… A navíc mágu. Za ty peníze, které jsou jako odměna. By, ti to zas tolik vadit nemuselo.“ Jen co jsem to dořekl tak jsem se rozhlédl po těch co tu stojí. Je mi jedno co si o mě král a tahle šlechta myslí. Jen proto že jsem někdo jiný neznamená že oni jsou lepší než já nebo ti co tu stojí. Podívám se ještě na muže s knírem dlouhým jako moje chlupy na zádech. “ Myslím si příteli, že to jak vypadají, by se dalo odvodit podle našeho velkýho společníka.“ Větu dořeknu s úsměvem, protože jí nemyslím nijak zle vůči Kelrogovi. Hned na to poplácám Kníra po zádech a jen řeknu dalších pár slov, aby to slyšel on a král stojící poblíž. “ Měl bys to být ty, kamaráde.“ Doufajíc že ví, co jsem měl na mysli, se vzdálím z místnosti a jdu si rovnou pro věci do pokoje. Jak mile mám sbaleno, vydám se do stájí. Netrvalo dlouho a dostal jsem koně, za kterého jsem řádně zaplatil než mě a Felsona zavřeli. Poté jsem dojel až k bráně kde byli ostatní a jen jsem tam čekal než se ukáže zbytek abychom mohli konečně vyjed. |
| |
| Severack Král jen poslouchá vaše otázky i vaše názory. Po chvilce se ozval i Behmen. Král ví co ten muž je zač a také čeho všeho je schopný. Doposlechl si i jeho verzi ale než stačil odpovědět i něco dalšího směřující i k němu tak odešel. Po krátké chvilce přemýšlení vám Král odpověděl. Král Qwallas:“ kdo bude velet vaší skupině je už jasné, pane Andreasi. Budete to vy. Abych odpověděl na další vaši otázku tak bych potřeboval mnohem více informací. Než jen to co jsem vám již dal. Mapu si vezměte, bude se vám hodit. Ale o jejich zbroji ani vzhledu nic víc nevím. Snad jen to že se dají zabit stejně jako lidé.“ Dořekne to a podává ti mapu. Hned jak sis vzal mapu tak se jeho pohled natočil na mága a odpověděl i na jeho otázky. Král Qwallas:“ To co tu řekl Behmen. Tak platí. Mág je příliš nebezpečný na to abychom ho nechali jen tak žít. A to co říkáte o vyhrávání bitev. Já to nepotřebuji. Snažil jsem se o mír. Což se povedlo nakonec jen tím, že já jsem přišel o dceru a můj přítel o syna. Ale mít je jen irelevantní pokud tu je stále někdo kdo ho narušuje. A ti méně nadaní magické moci. Myslím si že každý z těch jedinců co tu je, vás dokonale překvapí. Ne ke všemu je magie dobrá mistře kouzelníku. Ale budiž. Je tu jeden z mích osobních a věrných stráží.“ Král k sobě nechá přivolat svého oddaného služebníka. Tauriuse, ledové ostří. Jak mile dorazil tak vám ho představil a přidal ho k vám do skupiny. Král Qwallas:“ Tak tohle pane kouzelníku, je Taurius, zvaný též i jako Ledové ostří. Je to velmi mocný Paladin. A přes tu barieru vás dostane. Chci, aby ten mág padl. Je mi jedno jak to uděláte. Ale ten co zabil mojí dceru mě připravil o vše. Pokud se tam dostaneme, jeho tělo si převezmu já. Hodně štěstí a provázej vás bůh.“ Jen co to Král dořekl tak se posadil do křesla a čekal na další vaše otázky. Pokud už nikdo žádnou nemáte můžete se vydat na cestu. |
| |
 | Před skupinu dobrodruhů, předstoupí důstojně vypadající muž, středního věku. Oděn v plátové zbroji se znaky své víry a s tabardem se znaky krále. Svou přilbici drží po rytířském způsobu pod levou paží a jeho vyleštěné boty rovněž z oceli, se lesknou až by se slunce zahanbilo. Pas mu spíná opasek z býčí kůže, se sponou ve tvaru duchovního znaku lva. U pasu se mu rovněž houpá jedenapůlruční meč, vyleštěn do dokonalosti. Na zádech se mu pro změnu skví leskylý ocelový štít, se zvláštním erbem. Jeho tvář lemují dlouhé tmavé vlasy a malá bradka mu dodává vzhled učeného muže. K tomuto dojmu napovídají i jeho jasně modré, vědoucí oči, které vypadají jako by se v nich schvoválal divoký potůček. Na tváři se mu skvěl, ostatně snad asi jako pokaždé, vážný poloúsměv, který byl spíše tak nějak nucený... odkaz "Zdravím vás. Jak už řekl král, jmenuji se Taurius, zvaný též jako Ledové ostří. Provedu vás bariérou a dopomohu vám ke zničení mága. Toť můj úděl. Nu, snad už vaše otázky ke králi skončily, ať se můžeme vydat na cestu." Prohodí k novým spolucestujícím Taurius a vykročí směrek k nim, kde se zařadí vedle Behmena, který mu jaksi padl do oka. "A pane, omluvte mou nezdvořilost ale prosil jsem vás aby jste ohledně mé osoby nepřeháněl. Jsem pouze paladin, nic víc, nic míň. Nejsem a nikdy nebudu, ti hrdinové z bájí, dokonce bych si troufnul říci že jimi budou spíše tady pánové a dámy, nežli já. Tu bariéru také schvátí síla bohů, než - li ta má." Pronese ještě s trochu zahanbeným úsměvem ke králi... |
| |
| U krále Posloucham Behmenův dojemný proslov o tom či o nom a při zmíňce o penězích protočim oči. "Jak jinak peníze, penízky co jinýho by tě taky mohlo zajímat." zamumlam si opět sám pro sebe, ale na jeho hrdinskou řeč o probití se neudržím a plácnu se do čela. "Ano ano na co potřeba nás jedenácti když ty si to klidně dobyješ sám." Řeknu to tak, že to mohl a nemusel slyšet, ale podle jeho další reakce usuzuji, že buď mě ignoroval nebo holt neslyšel. Ať tak či onak mě to vůbec nezajímá. Ještě si vzpomenu, že mluvil o ovládání nás samotných, ale už jsem se otočil jinam a nechce se mi vysvětlovat jak fungují triky, které se považují za kouzla. Konečně se král věnuje mě a já ho začnu poslouchat, bohužel jen napůl a pár slov mi vypadne. "To je ta moje roztěknost" přemítám o tom co jsem slyšel a doplním si, že to jak jinak než zavrhl. "Chápu samozřejmě byl to jen dotaz." jde na mě vidět, že to byl opravdu jen dotaz s nulovou šancí na úspěch, avšak měl bych protestovat proti slovu mír. "Ano mír to sladké mámicí slovo. Jen bych chtěl podotknout, že irelevantní to bude vždy. Lidská chamtivost se nedá zatlačit. Po mágovi příjde někdo jiný, ale to je fuk nechci se tu zbytečně hádat o věcech, o kterých se dá debatovat hodiny, dny i měsíce a tento čas nemáme musíme ničit zlo." Konverzace s králem ve mě vyvolává pocit naplnění a můj náhled na věci nabírá jiného směru. Už se mi tu nikdo nezdá neschopný nebo odpudiví jako tomu bylo sotva před pár minutami a všichni sou najednou sympatičtější. "Jistě já si toho vědom jsem, že tu je spousta lidí, kteří překvapí s tim nemůžu než souhlasit." Zamyslím se a to je povel k tomu, že mi mozek opět přepne. Lidé jsou pro mě opět nezajímaví a má arogance opět navýšila o hodný kus nahoru. Vykulím na krále oči. "Ne ke všemu je magie dobrá?" vzpomenu si na dny, kdy jsem použil jistá "kouzla" (pro mě triky). "Magie se hodí ke všemu pokud ji umíte použít." ohradím se a pokračuji dál. "Všichni to používaj k devastaci...takové plýtvání umem přitom se to dá použít i mírumilovně, né že já bych nikdy nedevastoval, ale to je jiná kapitola. Každopádně jsem si pomocí toho dokázal vyčistit i močoví měch nebo zvýšit mozkovou aktivitu. Magie se dá využít ke všemu...i když s tim močovim ústrojím sem si málem roztrhl....no, ale povedlo se." První část pronaším hrdě a ke konci mluvim, čím dál potišeji až do ztracena. Vrací se mi roztěkanost ve své plné kráse a už si ani nevšimnu člověka co král přivolal. Jestli mluvil na mě tak jsem to ani nepostřehl, protože jsem navnaděn na nové experimenty, které bych mohl zkoušet při cestě za naším úkolem. Zůstanu stále stát a jestli má král připomínky tak je ještě možnost upoutat mou pozornost, ale jen něčim co mě zaujme. |
| |
| Nový den Včera sem shledal stáj u hospody velmi pohodlným místem a tak se teď vykutálím ze sena a opráším se. Smrdím jako kůň, uvědomím si, ale naštěstí přeháním a lehký ranní větřík to snad spraví. Koně mají po ránu v korytu čerstvou, relativně čistou vodu, takže se trochu upravím a opláchnu. K těmhle zvířatům mám celkem blízko, závidím jim jejich rychlost a obdivuju je pro věrnou službu lidem v těchto zlých časech. Přemítám, co mě to vlastně vzbudilo a zaslechnu znovu nepříjemný hlas vojáka, rozkřikujícího povely pro naši skupinu. Přejdu blíž, dozvím se podrobnosti a řídím se jimi, tudíž se zanedlouho ocitnu znovu před králem. U krále Pozorně poslouchám vše, co král řekne a ještě víc se soustředím, když přijde čas na otázky. Krásně se dle nich dají odhadnout mí společníci, usmívám se pro sebe a sám se zamyslím nad nebezpečím, které nás čeká v kraji, kde je víc Kelrogů na jednom místě. Ještě mě trochu pobolívá nos, takže sem velmi rád, když je velení svěřeno Andreasovi, který vypadá, že už si pořádek udrží. Přidá se k nám ještě paladin, s tím bude jistě taky legrace, ale víc mě zajímá "klášterní druh" zvaný Fu Seh Ling, jelikož sem jej nikdy neviděl a za celý život sem nepotkal příslušníka jiného řádu. Možná bych se mohl něco přiučit, přemítám a i přes nebezpečí, které nás čeká se už velice těším na tuto výpravu. Jediné, co vyvolává mé obavy, jsou nadále někteří členové naší družiny, protože ač sem již zatratil předsudky vůči vězňům, teď budeme zase hlídat děti. Mladá slečna, kterou sem včera viděl v hospodě ve mě neprobouzí žádné dobré tušení, spíš naopak. Znovu v ulicích Král nám nabídl služby kováře či handléře, svou výzbroj mám ale v naprostém pořádku, navštívím tedy pouze koňského překupníka a vyberu si zdravé zvíře, se kterým si padneme do oka. Je to mladý zdravý kůň, ne příliš svalnatý, ale rychlý bude jako blesk, pomyslím si když prodejci předkládám královu insignii. Nebýt štědrosti panovníka, polovina výpravy by neměla zbraně a druhá by utíkala za jezdci, pomyslím si a vzpomenu si na paladina, kterému by se v těžké zbroji běželo jistě skvěle. Přestanu přemýšlet nad hloupostmi a vydám se na místo určení, kde už se šikujou moji druzi. |
| |
| Probděná noc a horší ještě stávaní Když jsem se večer odebrala do svého malého pokoje co mi hostinský připravil neměla jsem nic u sebe na převlečení ale peněz jsem měla od otce dost aniž bych se musela domů vracet a koně ten se taky najde stačí zapískat, seděla jsem v okně jen ve své košilce nohy stáhnuté ven a kouká z okna slyšela jsem ještě i hluk, který vycházel z nevěstince který nebyl daleko a jen se od tama linul smích jak se tam bavili a já jen myslela nad to co si o tom všem bude myslet otec až se dozví pro jaký život jsem se rozhodla není to takový jak si to maloval on nebudu domácí puťka co bude doma a starat se o domácnost a děti NE neměla jsem vůbec zájem ba naopak táhlo mě to za nějakým poznáním za svobodou. Ač nebude nic lehkého žít na volné noze a každý si zde o mě myslí že jsem rozmazlené dítě co si chce něco dokázat ale není tomu tak. Když jsem tak myslela na to co je teď můj budoucí úkol jen tak zapřemýšlím a řeknu vše co mě tam může čekat a taky třeba umřít najednou se ve mně něco probudí a začne mi to snad našeptávat. Nejsi holka připravená přijmout ráno komu co chceš dokázat tak ano přihlásila si se dokázala si jim že to myslíš vážně ale no-ták neblbni a vrať se tatínkovi třeba nebude na tebe naštvaný za to že jsi dneska nebyla ve škole a ani nespala doma tak nebuď hloupá a nechoď nebo umřeš. Zazní mi v hlavě a mě to začne vrtat hlavou v jedné věci má ten hlas pravdu je tady možnost že se z téhle mise nevrátím a budu tam muset dělat věci co jsem v životě neudělala a taky budu muset se bránit svůj holý život nebo pomoc ostatním aby se jim něco nestalo ale cožpak to jde když jsi tohle nikdy nedělala? Nebudeš spíše jen přítěží nejsi hrdina jako oni tak si to uvědomuji ale i přes tohle jsem pevně rozhodnuta to udělat. Vzala jsem si kus papíru a začala na něj psát otci. Milý otče, vím že jsem tě zjevně zklamu protože se nestanu čím ty chceš a až dostaneš tento dopis snad budu již už hodně daleko od toho aby sis mě přivedl zpět, nejsem stavěna na to jak si ty představuješ moje sestry možná ano teda nejspíš když jsou už provdány ale já se zjevně měla narodit jako chlapec, prahnu po dobrodružství po něčem dokázat a né jako ty jak mě nejlépe provdat. Nemám ti to ale za zlé chceš pro mě jen dobré zabezpečení ale neměj strach já se o sebe postarám a snad se někdy vrátím. Odpusť mi že jsem odjela ale nechci zkončit jako vy chci něco dokázat, sice ty jsi obchodník a já chci dokázat že se pro něco taky hodím. Snad brzy naschle! Tvoje dcera Ashley Když jsem to dopsala složila jsem dopis odložila jej na zem a jen tak usla v okně opřená o stěnu a pochrupkovala si měla ale škaredé sny a tak se v noci probouzela ráno se probrala velmi brzy, šla hned ráno na trh kde si nakoupila věci na sebe aby se nemusela trmácet v šatech a tak proto si zvolila kalhoty a košilu. Vše v černé barvy a vrátila se rychle do hostince akorát v čas když vyvolávali mé jméno s ostatníma, koukla jsem na hostinckého který to zjevně nečekal a než jsme všichni odešli ke králi přišla jsem za ním. „ Chtěla bych Vám za vše poděkovat a taky bych o něco poprosila. Mohl by jste to předat otci? Ale řekněte že jste nevěděl že odcházím a ani mu neříkejte že jsem tu byla jen ráno s touhle prosbou. Děkuji.“ Dá mu dopis který zavoskovala svíčku aby to nikdo jiný nečetl a odešla s ostatníma naštěstí nikdo si jí moc nevšímá a nebere do pusy s nějakýma řečma teď ale ani nejde poznat že je to ta mladí dívka má na sobě kalhoty,košilu a vestu šitou na ní je to spíše korzet který obepína její křivky a na tom všem plášt a kapuci kterou má nasazenou na hlavě aby nikoho nenapadlo jí odvléknout k otci. Když jsme stali před králem ani jsem raději nemluvila nejsem si jistá jestli neví ke komu patřím jen přece z otcem tady obchoduje každý a jen tak by to asi nenechal ještě k tomu když mi to otec nedovolil. Padlo tu mnoho otázek a mě se nelíbilo že by se někdo měl zabíjet ale asi nemáme nějak velkou možnost jen přece nikdy jsem u něčeho podobného nebyla ale jsem silná silnější než vypadám a tak když nám určí vůdce jen se po něm podívám a zjistím kdo to vlastně je, když jsem tak nějak obhlédla společnost zde vytratila jsem se dřív než se ostatní seznamili musela jsem si zařídit pár věcí abych nejela beze zbraně i když mé dýky jsou tam kde mají být ale to je něco jiného, došla jsem ke kováři a řekla tichým hlasem že jsem jedna z družiny která tu má plnit úkol a že potřebuji nějakou zbraň ale hned do oka mě zaujala jedna nezvyklá zbraň.  Bez váhaní jsem si jí vzala a šla na místo určení měla jsem jen pár věci sebou ale převážně zásoby jako sušené maso láhev s vodou chleba a tak zatím jsem to tahala sama ale pak jsem si stoupla bokem a zapískala na prsty a doběhl kůň odkaz na kterého jsem vše dala a hladila jej dokud všichni nepřišli, očku jsem okukovala ostatní. |
| |
| Seznámení s Královým poslem Posloucham dojemnou řeč kterou nám říka králův rytíř či co... jsem přece hraničař..a nee žadný bojovník abych to musel vědět pak poslouchám ostatní členy družiny jak se dohadují kdo s kým pujde...každý navrhuje svůj vlastní plán jiste výhry a každý si je jist výhrou a pozdějším rozdávání žoldu...já ale na tyto věci nejsem..jsem tu proto..abych nabil zkušenosti a abych získal dostatečnou výstroj na pobyt v Horách..nebo v lesíj..Je to fuk..Pak se zeptám toho rádoby rytíře.... ,,A ty máš nějaký plán..který by přelstil toho mága...nebo tak pujdeme jen tak a budeme doufat,že si nás nevšimne??'' poslechnu si odpověď a potom se jdu vvíce seznámit as stotožnis se svým koněm...poté vyzkouším svůj luk a pak take i zacházení s mojím širokým mečem aštítem.. Jak tohle dokončím tak se urychleně vrátím na místo určení a zavolam.. ,,Tak co!!jste všichni připraveni??'' Poté se zařadím do zadních lajn.. |
| |
| Adoprdele! Je první co si v duchu řeknu, když mi král předá velení nad touhle sebrankou pochybných existencí. Tento můj výrok ještě podpořilo mluvení o magii, čarodějích, magických bariérách a dalších věcech kterým vůbec nerozumím. Ano poznal jsem už pár mágů, ale v akci jsem viděl jen jednoho a raději bych neviděl, z celého oddílu zbyly jen ohořelé boty, naštěstí jsme toho prevíta včas zastřelili. Ó děkuji Vaše veličenstvo, vaší důvěru nezklamu. Zasalutuji a převezmu si mapu. Místo dalšího tlachání si prohlížím naší skupinu, vidím je teď v jiném světle, zaměřuji se na jiné detaily. Ještě než se rozejdeme od krále řeknu družině kde a kdy se sejdeme a ať si každý opatří nějaké zásoby. Kvůli takovýhle družince nebudu vyhlašovt provijanťáka. Mé první kroky vedou na tržiště, potřebuji si sehnat pořádný pár bot. mé staré drží pohromadě už jen ze zvyku. Ta móda jde čim dál víc z kopce. Po delším vybírání a obcházení několika stánků a krámků jsem si konečně vybral. Vysoké jezdecké boty nápadně se podobající, těm starým. Cestou do hostince si "nafasuju" na králův účet nějaké zásoby jako uzené maso nějaké pečivo a tak podobně a samozřejmě dvě nějaké to víno a vodu. V hostinci si vyzvednu koně s výstrojí a od hospodského si ještě vezmu jednu flašku té jeho samohonky. Cestou na místo srazu si upravím brigantinu, nasadím bavat a podbradí a něco mě napadne a ještě zaběhnu na trh. Na místo setkání dojedu v sedle svého hnědáka, v ruce držím plátěný pytel který se hýbe a vydává divné zvuky. Počkám až se shromáždíme všichni a pak promluvím. Tak vás všechny zdravím, říkaj mi Knír a ať se vám to líbí nebo ne budu tomuhle výletu velet. V první řadě chci aby bylo všem jasný, že pokud nebudem držet spolu budeme v hajzlu, přeberte si to jak chcete. Jak už řikala jeho jasnost, na místě se budem muset rozdělit na dvě skupiny. Jedna pujde k bráně a druhá po mágovi, vyberte si sami do který skupiny chcete patřit, já to pak nějak doladim. A vám říkaj jak a co umíte? Řeknu všem abysme věděli kdo je kdo. Můj hlas je přátelský ale zároveň pevný a vážný, na tváři mám lehký úsměv a poslouchám jména a schopnosti společníků. Než odjedeme je tu ještě jedna věc. Haldire, Ashley poďte ke mě. Mezitím sesednu a z pytle vytáhnu dvě živé slepice. Jestli chcete s námi podřízněte jednu slepici, nechci riskovat, že se složíte až uvidíte krev. Hlas je chladný a ujišťuje všechny o tom, že to myslím smrtelně vážně. Ashley si mohla uvědomit rozdíl mého přístupu k ní včéra večer a dnes ráno. Vojna neni kojná a žádnej med holka, varoval jsem tě. Velel jsem několika ženám a i když se slušně oháněli, svůj nároz, že boj je záležitostí mužů jsem nikdy nezměnil. Na mém výrazu je znát, že bych tyhle dva ve družině nejraději neviděl. |
| |
| Seznámení se s velitelem Jak slyším jak ke mně mluví můj natvající velitel,tak se minimálně urazím protože o mně pochybuje.pujdtu tedy najít nějakou tu slepici a před jeho zraky ji uříznu hlavu,,Tak co,vidíš že se tu nezklatím?Dokážu pozdřít i vidět krev a žadný problém mi to nedělá'' Poté odejdu někde stranou,kleknu si a pomodlím se za tu ovci že jsem to neudělal z vlastního usudku.. Pak zajdu zpátky za Knírem a řeknu mu vše o mojích schopnostech,povahových rysech ap. :,,Zdravím,jmenuji e Haldir,jsem Hraničář,umímk slušně stopovat ,střílet z luku,vařit,lovit,ale hlavně umím být nenápadný jako sicco,málo kdo mně zastihne když se k němu plýžím.umím aji velmi důležitou schopnost dělostřelec,pak také léčení lehkých zranění a lékarničku..Povaha nic moc,jsem mlčenlyvý,moc na sebe nedávám znát ale za to jsem vždy,nápomocen,pomůžu kdykoli kdy je třeba ,nejsem náladový,chmtivost a lakomoct.tyto vlastnosti ani neznám,jinak jsem kamarádnský a nemám problém s více známostma.,tak teď už o mně víš všechno důležité co se dá,snad nebudou problémy.'' Pak se tě zeptám,,Hej,mně je v celku jedno do jakého týmu mně zařadíš,nezapomeň ale na to že jsem spíše bojovník na dálku než na blízku,takže se rozhodni podle sebe.'' počkám na odpověď a přemýšlím nad tím,jestli udělá můj velitel dobré rozhodnutí,či to špatné. |
| |
| Než jsme vyjeli ze Severacku Poslouchám co říká ten stím knírem. Když se představil tak mi došlo proč ten knír vůbec má. Jen jsem se pousmál nad tím co po těch dvou chce. když začal Haldir vyprávět co je zač tak sem otočil oči v sloup a snad jsem viděl i svojí lebku zevnitř. Sedící na koni jsem se podíval na Kníra a řekl jsem pár slov teď já. " Tak teda jo Kníre. Veliteli ti říkat nebudu, to aby bylo jasno. Jediným velitelem tu pro mě zůstane vždy a jen jeden muž... Ale chceš vědět co umím, tak fajn. Umím zabíjet, pít a dvořit se kde jaký sukni. A hlavně mějte všichni na paměti že jsem soutěživá duše. Takže vždy kdo zabije míň nepřátel než já. Platí pití." Jen co to dořeknu tak se podívám na Kníra jestli mu to stačí. Postavou bych se téměř mohl rovnat Kelrogovi. Nemám ale tak odhalené tělo jako on. A proto to není tolik vidět. Teď už jen čekám až konečně vyjedeme. |
| |
| Severack Stojím u brány odkud máme vyjíždět když v tom přijede ten kterému se říká Knír. Jen si vyslechnu jeho proslov a pousměju se. Když nařídí Ash a tomu elfovi aby se zbavili kuřete jen se pousměju. Ještě než ho podříznou tak žertem pronesu pár slov. “ Jen co to kuře zabiješ, tak ho schovej. K jídlu se může hodit.“ Dořeknu a jen čekám, až většina odpoví na otázku, na kterou se jich knír ptal. Když skončil Felson jen jsem se pousmál. “ Bodejť by ne příteli. Většinu peněz utratíš za levný holky.“ Jen co jsem to dořekl, se mi na tváři objevil menší úsměv. Chvilku na to jsem dojel blíž k Andreasovi a řekl to své. “ Řeknu to jen krátce. Meč je moje živobytí. Pokud chceš, dokážu ti odrazit i šíp, který na mě zrovna letí. Nejsem hlavně moc přátelskej, co se týká mágů. Takže je ode mě drž radši dál. Co se týká zbraní. Mám meč vrhací nože a dýku. Občas použiju i kuš. A myslím si, že víc tě zajímat nemusí. Prozatím.“ Jen co to dořeknu tak se s koněm otočím a jedu směrem k bráně. |
| |
| Severack Ráno se vzbudím z jemného spánku, v kapitule paladinů. Hlava mi třeští, jako by mě tam bouchal kyklop kladivem ale po chvíli to přejde. Zřejmě jsem včera trochu moc meditoval.... No každopádně, přes bariéru nás dostanu... Zbalím si tedy vše potřebné... Meč, štít, batoh se zásobami jídla i jiných předmětů potřebných k přežití a malý záhadný amulet, jež v příšeří cely na spaní prapodivně zářil. Vyrazím tedy na cestu ke stájím kapituly a vyzvednu si svého čistě bílého hřebce, jménem Amon. Amon byl i na hřebce obrovský, mohutný a šlachy silné jako námořní provaz se táhly skoro po celém těle. Možná to byl i největší kůň v Severacku. Osedlal jsem jej a nahodil mu postroj. Vyšvihl jsem se na něj a vyrazil na místo setkání.... Místo setkání Dojedu na místo setkání akorát v čas. Velitel jednotky, pan Andreas už tvoří skupiny a snaží se správně rozvrhnout tým na dvě části. Akorát tedy dojedu když padne otázka schopností a povahy. "Nuže dobrá. Mé jméno jest Taurius, zvaný též Ledové ostří. Šerm, bílá magie, paladinská kouzla všeobecně. Výzbroj činí, jedenapůlruční meč z kvalitní oceli, štít paladinů a plátová zbroj. Poté zásoby jídla a vody." Prohlásím stručné hlášení, jelikož nejsem zrovna dvakrát velká mluvka.... |
| |
| Promlouvaní do duše a snad pokus o moje znemožnění Když náš “velitel“ což se mi nějak moc nezamlouvá protože už v hostince ke mně měl nějaké připomínky které nebyli na místě nesnáším když mě někdo posuzuje podle toho jak vypadám ani mě to nezajimá co si on mysli mám právo tu být stejně jako on tak ať si své keci nechá pro někoho kdo o to stojí. Mluví o tom co nás čeká a že pokud bychom nedrželi pospolu zemřela a podobné věci, možná mám nejméně zkušenosti nejsem bůh ví jak velký zabiják ale tohle je směšné ale nejvíce na tom když po mě chce abych zabila kuře pozvednu obočí ale pod kapi to nejde ani moc vidět že nemám doleko k tomu abych se rozesmála. „ Hmm sem netušila že kuře je podobná člověku ale to vy jistě musíte vědět nejlépe viďte, a ještě jedna otázka chcete i to kuře vykostit?“ A než mohl něco říct nenápadně vytasila dýku a kuře jenže svíral v rukou mělo podřízlí krk a kapala z něj proudem a když jsem se otočila ke svému koni dodala jsem. „ Svůj postoj si nechte raději na někoho kdo je na to zvědavý sice nejsem zabiják jako vy, ale řeknu jedno ta slepice je nejlépe dělaná nad ohněm třeba si stím porádite sám.“ Takové zbytečné divadélko, svou dýku si otřu do slamy co se všude kolem povaluje a vsunu tam kam patří což je na mém stehně. Když poslouchám toho elfíka jak vše o sobě vyžvanil jen se musím pousmát musel si všimnout že si vše nenechám líbit a že jsem dost paličatá, připomíná mi otce který umí dávat taky jen příkazy což já nesnáším. |
| |
| Severack Dorazil onen kníráč, velitel naší skupiny. Hned začal pokládat otázky, přikazovat a zrovna když poručil těm dvoum zabít ty slepice, ujal jsem se slova já. I když celkem potichu, takže mě slyšeli jen ti, co zrovna nepozorovali popravu těch zvířat. Dál upevňujíc brašny promluvím ke knírovi. Na zádech nosím bojovou hůl, se kterou zacházet umím, dál je mi nápomocna magie. To jak moc si už nechám pro sebe... pomyslím si, když lezu na koně. Jinak se jmenuju Finn...Prostě Finn představím se, už nahlas, a z koně pozoruju modlícího se elfa. Víc se zatím představovat nehodlám, pořád ještě mám trochu zkaženou náladu kvůli tý drozdí bradě. Ještě že už je po něm... oddychnu si. Docela mě děsí představa, že by tu klidně mohl být s náma. A ještě víc, že by někdo z nich mohl být stejný jako on... |
| |
| Cestou k bráně Když se pomalu odebírám k bráně, napadne mě, že bych si taky měl zajít pro nějakého koně. Nechci po celou dobu výpravy za ostatníma běžet v prachu z kopyt. Namířím si to tedy ke stájím. Ven si již vedu tmavě hnědého, svalstvem disponujícího koně. "Budu ti říkat Set, tak se jmenoval i můj pes", oznámím mu a poplácám ho po zádech. Brána Pomalu se blížím k chumlu lidí, s kterými budu muset nějaký ten čas přežít. Příjdu akorát, abych slyšel elfíkovo dojemné seznámení a viděl profesionální setnutí hlavy kuřeti. To už připravujou jídlo? Dojdu až k ostatním a konečně pochopím oč tu běží. "Ale, ale. Takže ty seš teď náš vedoucí?" Pronesu s úsměvem na kníra. "No, aspoň že to tady nevede nějakej zakuklenec. To by dopadlo špatně. Jinak co se mého stylu boje týče.......hmmm, stručně řečeno.......jsem bojovník na blízko, nepoužívám luky, kuše ani žádný další udělátka pro sraby. Jo, a když sním citrón pálej mě oči." Dodám se smíchem a nasednu na koně. |
| |
| Brána Pri bráne som čakal ako jeden z prvých. Ostatný nemali až tak naponáhlo ako ja... Pri bráne som tátoša zastavil a oprel sa o múr, stále sediac v sedle. Predsa len to bolo väčšie pohodlie... ,,Veliteľ neveliteľ, v bitke bude jedno či velí pár zaplateným dobrodruhom ak nebude vedieť bojovať"... pomyslím si keď to tak už vyzerá, že tu sú všetci a prehovorí náš vodca... ,,Moje menu je Fu Seh Ling. Stačí keď ma budte volať Seh. Som tak trochu samotár, tak sa nedivte ak budem niekoľko metrov zaostávať za našou výpravou. A čo sa týka toho čo viem? Viem iba to čo som sa naučil. Používať hákové meče, nunčaky a vrhať nože... A keby bolo treba niekam vyskočiť môžete ma zavolať", poviem medzi poslednými stručne. Zazubím sa na Kníra, z batohu vytiahnem fľašku medoviny, dlho a opojne si odpijem. Slastne vzdychnem a fľašu zase schovám do tašky. ,,Možno som predsa len na niečo zabudol...Mám rád medovinu", prenesiem s menším úsmevom... |
| |
| Brána K ostatním přijedu už v sedle svého nového koně, i když nevypadám, že bych si byl na jeho zádech moc jistý. Když mezi prsty necítím hlínu, připadám si nesvůj. Vyslechnu a zhlédnu projevy ostatních, podřezávání kuřat mě nepřekvapí, taky sem si nebyl jist některými členy. Prokázali ale, že minimálně slepici skolí, doufejme tedy, že mág disponuje armádou kuřat, usměju se pro sebe a předstoupím před velitele. "Mé jméno je Naiaar a jsem z Kaskádových hor. V našem klášteře studujeme dávné nauky, především pak bojové umění Zooram." S vědomím, že nikdo z nich netuší o co jde pokračuju dál. "Mám tedy moc nad větrem, nejlépe ji však využiji v boji beze zbraně. Jinak mám tuhle hůl, protože nepočítám s tím, že by byl nepřítel neozbrojen. Nejlépe vám pomůžu v boji na krátkou vzdálenost, ale ani na dálku nejsem bezbranný," potěžkám k pasu připnutý kus zvláštně prohnutého kovu. Chvíli počkám a pak dodám: "A rád bych byl přidělen do skupiny, ve které nebude tohle," ukážu pěstí na barbara a dodám: "Nejsem z těch, co bojují více proti společníkům než nepříteli." |
| |
| Vyslechnu si společníky. Reakce té mladé dámy mě neudiví, spíše se pousměji. To rád slyším, můžete nám je s Haldirem připravit k večeři. Pak nasednu do sedla. Seh na konec kolony, já Taurius a Haldir do čela. Tedy vzhůru na cestu. Otočím koně a vyrazím. |
| |
| Brána Ihned ,jak jsem se dozvěděl o tom,že pojedu hned v první řadě kned vedle mého velitele tak se zamyslím není to nějake divné,nováček a hned jede po boku svého udatného velitele,něco mi tu nehraje ale co ,nasednu na svého černého koně,vytáhnu štít a následuju svého kapitáta bok po boku,dávám si ale vždycky pozor kam jedu nebo co se děje kolem mně nebo za mnou, Pak se zeptám velitele,,A jak dlouhá cesta to asi bude???..jen tak protože ať vím jak moc mám zatížit svého oře,a eště něco,nemám třeba před každou zatáčkou,či začátkem lesa popojet a rozhlédnou se,nechci aby tato výprava zkončila dřív,než začala..''vyslechnu si odpověď a podle toho jestli bude souhlasit,tak budu vykonávat povinnost a hlásit vše neobvyklé co by mohlo nás ohrozit. |
| |
| Konečně na cestě Vyjeli jste z města a směřujete po cestě do Qwallského lesa. Menší vesnička, kterou máte v cestě je nedaleko jen pár hodin cesty. Cestou si můžete, všimnou nepříjemného ticha. Všude v lese kolem vás je ticho. Žádní ptáci ani nic jiného, co by v lese mělo vydávat kde jaké zvuky. Od doby co jste vyjeli z města, uplynulo asi půl dne. Měli jste možnost se tak dobře seznámit mezi s sebou. Cesta byla prozatím bez problémů. Když jste konečně měli na dohled vesnici všimli jste si stoupajícího kouře. Dojeli jste do vesnice Harkk ve které jste si chtěli na chvíli odpočinout od jízdy. Narazili jste na něco, co jste nečekali. Celá vesnice byla prázdná. Nikde nikdo. Jediné co jste našli, byla krev na stěnách domů a tu a tam nějaká ta kosa nebo vidle kterými se sedláci snažili bránit. Ve vesnici je sedm domů a jeden mlýn postavený u řeky. Větší dům, který se používal, jako menší hostinec byl rozpadlí a ohořelí. Kouř se rozptyloval všude kolem po vesnici. Kvůli tomu bylo špatně vidět hlavně se začalo i stmívat kvůli špatnému počasí. Dobrý stopař by mohl najít cestu, kudy odvlekli těla. Stopař, který si toho mohl všimnout, mohl sledovat stopu od mlýna k menší soutěsce. Ta směřovala dolů do propasti, kde byl mohutný strom… Jestli si toho stopař všiml, narazil na mohutný strom, na kterém byla pověšena těla všech z vesnice. (Stopař mohl najít stopu podle jedné ztracené boty.) U stopu to vypadalo ale i na společnost. Podle toho co šlo vidět, tam byl tucet mužů. Všichni na sobě měli černé brnění, ale prozatím o nikom z vás nevědí. |
| |
| Ignorace některých velitelových poznámek a cesta Když se Knír začal poculoval a nahodil poznámku o tom že jí večer mám s tím druhým udělat k večeři měla jsem sto chutí být velmi nepříjemná ale jen sem se uculila a otočila jsem se v sedle ještě na něj a odpověděla mu skoro co nejvlídnějí. „ Jak jsem již řekla nejsem kuchařka a taky jsem vám naznačila že jsi jí máte upéct sám však proč ne to není jen ženská práce mnoho mužu stojí občas u plotny když nemají na vybranou. A vás si tam vcelku umím představit, bílá zástěra.“ Pak už raději mlčí a zařadí se do skupiny a jede si tak vzadu když řekl kdo pojede v čele byla jsem velmi ale velmi ráda že mě nechce pod dohledem protože jeho společnost už mi teď vadí avšak mi to nijak nebraní v tom abych pokračovala v téhle výpravě, když jedem tak cestou necestou koukám okolo a snažím se zaposlouchat se do přírody a děsí mě že nejde okolo nic slyšet a jen tak pro sebe řeknu. „ Kde jsou všechna zvířata a ptáci nikdo poblíž.“ Podívám se okolo na ostatní ale ty zjevně jen zajímají oni a nebo nevnímají přírodu tak jak já nebo jen nechtějí já v tom vyrůstala milovala jsem zvířata oni asi milují spíše zabijení a tj. i můj úkol i pro teď. Když jsme již měli na dohled vesnici podívala jsem se na oblohu přišlo mi že ani nejsme tak dlouho na cestě ale musela sem se občas postavit a hned sednout abych uvolnila svaly ale na koni jsem byla zvykla. Když se podívám pořádně vidím kouř vycházející z vesnice a už to mi naznačuje že to nebude schválně to mi však potvrdilo když jsme do ní vjeli krev která byla na stěnách a trochu sem se škeřila protože nebyl hezký pohled a tak sem odvrátila zrak a dívala jsem se na konikovu hřívu a proplétala si jimi prsty nasledujic za ostatníma, kdyby mě nebylo vidět ani by asi nevěděli že tu jsem, za celou cestu jsem nepromluvila až na tu malou otázku spíše položená sama sobě o zvířatech. kdo to mohl udělat tohle není zase tak velká vesnice aby z ní něco velkého získali vždyt to byli většinou samí vesničané ani obchodníci nic. Dívám se kolem a když jsme zastavili sesedla jsem s koně a poplácala jej po krk a nechala ho volně a koukala okolo. |
| |
| Vesnice Jak tak jedeme,povšimnu si přede mnou nějaký kouř,rozběhnu se kupředu a vidím jenom ohořelou vesnici,plno krve na zdech,ale jedno mi tu nesedí,nikdo tu už není,žádná mrtvola či nějaká stopa,hm...asi se puýjdu porozhlédnout po něčem,co by mně dovedlo až k těch obětem Počkám na zbytek skupiny a vyřídím Knírovi..,,Dej svým mužům i ženám chvíli prostoru pro regeneraci a taky aby si odpočinuli koně,já se pujdu porozhlédnout,jestli něco nenajdu,jestli se do hodiny nevrátím,vyrazte mně hledat,nevím co mně tam může potkat'' Poté sesednu ze svého koně,příjdu ke studni,naberu vodu,zkusím jestli není nějak otrávena,naliju jí do koryta,přivážu zde svého koně,zavolám na svho psa,,čmuchale,pojď sem!!'' a vydám se hledat něějaké stopy,našel jsem první řadu stop které mně dovedly až k mlýnu kousek za vesnicí,poté se mi stopy na chvíli ztratí ale potom zase ji najdu s pomocí meho psa,dovede mně to až na začátek soutěsky kde uslyším nějaké hlasy,chvíli vyčkám a potom se vrátím zpátky do vesnice podat hlášení,,Došel jsem až na začátek nějaké soutěsky kde jsem slýšel mnoho hlasů a údajně tak skončily i ty těla z vesnice,nevím,mohlo by jich tam být mnoho,je to na tobě jestli to pujdeme prozkoumat,vím že ty jsi povaha zapálená pro boj ale mysli taky na ostatní členy družiny,potřebují minimálně tři hodiny odpočinku po tak dlouhé jízdě,a dokonce se i ztmívá a nevím jestly by bylo moudré se pouštět do takových akcí eště když na vrcholcích můžou číhat lukostřelci,jestli chceš se tam vydat,musíme zde přenocovat,je to pro tvé,i pro dobro celé skupiny.'' Potom vyčkám na odpověď a přizpůsobím se rozhodnutí velitele,psovi hodím nějaké to maso,já si zapálím dýmku a dám si něco k snědku.Přemýšlím pořád,co by to mohli být za potvory,že zmasakrovali celou vesnici a těla si vzali sebou,bestije.však oni uvidí,kdo je tu pánem pak si roztáhnu deku a udělám si malý piknik. |
| |
| Příjezd do opuštěné vesnice Vyjeli jsme z města a jeli jsme pár hodin. Při zmínkách několika členů skupiny se mi dělalo na nic. Když se ale ozvala ta holčina, jen jsem se na ní pootočil a řekl pár slov. “ Pokud sou zvířata potichu. Tak k tomu budou mít svůj důvod. Slečno Ashley.“ Dořekl jsem to a pokračoval jsem dál v jízdě. Když jsme konečně dojeli do vesnice tak jsem se zastavil hned na začátku a podíval jsem se na Kníra. Což byl ten, co nás vede a také na Behmena. “ Není to divný? Nikde nikdo, žádná kráva, ovce, slepice ani lidi co by stáli za zmínku… Kníre! Co si myslíš, že se tu stalo?“ Okřiknul jsem Kníra a čekal na jeho reakci. |
| |
| Příjezd do opuštěné vesnice Celou cestu jsem se soustředil jen na jedno. A to dojed na místo určení. Nikoho kromě Felsona jsem nevnímal. Když se Felson ale věnoval tomu děvčeti, co měla podříznout kuře, tak jsem taky začal reagovat. Podíval jsem se na ní a prohodil směrem k ní pár slov. “ Felson má pravdu. Ale je to opravdu nezvyklé. Radši se drž u mě Ash. Bude to tak lepší.“ Poslední větu jsem řekl potichu. Není to nic osobního proti jejím vlastnostem. Jen nechci, aby někdo padnul rychleji, než se semele něco pořádného. Asi po další hodině jízdy jsme dojeli do menší vesnice. Felson už k tomu řekl svoje a já na to jen přikývnul. Pokud se k dalším věcem vyjádřili i ostatní a hlavně Andreas, jen jsem je vyslechnul a šel jsem si projít vesnici. Netrvalo to dlouho, byla dost malá. Prošel jsem domy, ale nikde nebylo nic, až na bordel uvnitř, před domem a krve všude kolem. Když jsem se vrátil ukázal se ten elf kterýmu se říká Haldir. Prohodil pár slov ohledně toho co našel. Jen jsem se na chvíli zamyslel a vést to tu já tak bych se postaral o to, abychom to šli trochu prověřit. Jenže to tu vede Andreas tak jsem čekal, co řekne on. |
| |
| Vesnice Když se mě ozvali oba cizinci snad dvakrát vetší jak já což tady jsou vlastně všichni jen se pousměju nejsou tak hrubí a jak velitel a ten druhý zjevně nehce hned o někoho přijít ale já nejsem tak bezbraná jak vypadám nechci ze sebe dělat nějaké velké zvíře ale zase malé kotě taky nejsem. Zvířata znám dobře když se schovavají a to všichni znamená to jen jedno že kolem je něco čeho se i ptáci bojí a tj. špatné znamení, když mě Behmen nařídí abych se držela u nich poslechla jsem nechci aby mě poslali zpět a tak sem se zařadila za něma a ve vesnici jsem jen tak proházela okolo abych viděla na ostatní a šla pomalu k řece a koukala okolo a zahleděla jsem se do svého obrazu pak jsem namočila hadr a šla zpět ke koni pod dekou jsem mu to trochu omyla aby se citil lepší. Po očku jsem sledovala Felsona a Behmena, taky přemýšlím zda jsem tu někdy byla. Nechám koně volně a šla se podívat do toho velkého mlyna a divala se okolo zda mi někdo hned nevynadá tiše jsem prošla kolem ostatních a zahledla ještě Behmena. |
| |
| Na Ashleyn dovětek jsem reagoval jen úsměvem a větou. Přeci nenecháte své společníky hladovět. Pak jsem už jel do čela a vyrazili jsme. Všechno se zdá být v pořádku, ale najednou ucítím kouř. Haldir už rychle vyrazil kupředu a já jel za ním co nejrychleji jsem mohl. Dohnal jsem ho ve spálené vesnici, na zdech byla krev domorodců, nebyl to hezký pohled. Než stačím zareagovat Haldir mne předběhne a tak si s povzdechnutím poslechni Haldirův proslov. Do toho už mluví Felson. Musíme zjistit co se tu stalo. Prohledejte domy a okolí, nevzdalujte se ale od vesnice bez mého vědomí. Stojím a prohlížím si náves a čekám jestli někdo najde nějakou stopu nebo něco co by nám naznačilo co se tu stalo. Velice dobře znám pohled na vydrancované vesnice a vypálená města, dostávám vstek při pomyšlení, že to je krev i žen a dětí. Smrt ani rkev mi nevadí, ale zabíjet se má jen ve válce a tam mají být muži, né rodiny. Najednou si všimnu Haldira který jde s nějakým psem kterého sjem si do teď nevšiml směrem od vesnice. Felsone, doběhni za Haldirem a dej na něj pozor, jestli něco ten hraničář zjistí dejte vědět. Otočím se na postavu nejblíže mě. Není to přímý rozkaz, proč bych také poroučel, snad uváží sám, že je lepší na Haldira dohlédnout. Když se Haldir vrátí a řekne nám novinky, doufám, že ho Felson doplní, protože Haldirův odhad " mnoho" mi vážně moc nepomohl. Dobrá vážení, za chvíly bude tma a jestli chcete zjistit co s to tam potlouká za sebranku máme dobrou šanci nepřijít k úrazu. Já osobně bych chtěl dostat ty zkurvysyny který za to můžou. Na chvilku se odmlčím. V tom případě bych se rozdělil na dva oddíly. Jeden povedu já a druhý Taurius, chtěl bych aby Taurius vedl i oddíl který půjde sejmout toho mága, takže kdo má zájem poměřit se s mágem, jděte do Tauriova oddílu. Pokud s tím tedy souhlasíš. Od začátku se mi zamlouval nejvíc, dobrá morálka, zbytečně neremcá a s tím mečem to bude taky umět. Chtěl jsem si s ním o tom promluvit během cesty, ale nějak mi to zatím nevyšlo a teď na to není čas. |
| |
| Vesnice Doběhnul jsem Haldira a viděl jsem tam několik postav. Napočítal jsem jich dvanáct. Rychle jsme se vrátili z pět a to už začal Haldir breptat. POdle toho co řekl jsem tomu moc nerozuměl a radši jsem se chopil slova já. " U toho stromu je nejmíň dvanáct lidí. Nebo něčeho jinýho. Všichni z vesnice jsou pověšený na tom stromě. Nevím jestli by sme to měli jít ověřovat takhle po tmě. Jsou sice rozestoupený kolem toho stromu ale neviděl jsem pořádně na kopec ani na skály kolem. Je možný že tam budou mít další spojence. Ale rozhodnutí je na vás." Dořeknu a vyčkávám jak se Knír rozhodne. Podívám se na Behmena a na všechny co stojí kolem mě. Hlavně mě udivuje že ten elfík si začal dávat svačinku v takovouhle dobu. |
| |
| Cesta Od té doby, co jsem opustili město, nepromluvil jsem ani slovo. Jedu na kraji skupiny, nemám v úmysle se s nikým moc družit. Ale již notnou chvíli vyhodnocuji užitečnost v boji u každého člena. Výsledek není moc dobrý. Neumím si představit, jak s touto skupinou porazíme silného mága, ale třeba překvapí. Z myšlenek mě vytrhne ta holčina. Že nemám rád zvířata?! Zbožňuju je pečená, vařenná i na syrovo nejsou nejhorší. Ale má pravdu, les dnes obvzlášť mlčí. Náhle elf cosi zavětří a vyrazí kupředu. Že by bral do zaječích? Ale z omylu mě vyvede kouř, stoupající z vesnice před námi. Za elfem vyrazí i knír. Nevidím důvod proč spěchat. Už teď je jasné že jdeme pozdě. Vesnice Po příjezdu do vesnice cítím smrt. Někdo se tu pořádně vyřádil. Cákance krve na stěnách mi připomenou doby, kdy jsem byl sám účastníkem podobných přepadení. Avšak po nás zůstávala těla. Ty tady chybí. Slezu z koně a uvážu ho. Rozhlížím se po vesnici ve snaze zaregistrovat jakýkoli pohyb. avšak snahu mi zkazí vracející se elf. Cosi rychle vydrmolí. Nestihl sem pochopit nic, co říkal, ale naštěstí to ten druhý upřesní. Takže dvanáct. To nezní špatně. Otočím se ke skupince, kde mezitím mluví knír. "Jenom jeden nepřítel, málo místa, magie. To není pro mě, radši mám boj na otevřenym prostranctví." Odpovím na knírovu zmínku o dvou skupinách. "A možná by jsme naše kamarády u stromu měli jít přivítat, protože jak víte, že jeden z nich nesleduje teď nás?" Dopovím ještě, načež sundám sekyru ze zad, postavím jí vedle sebe a opřu se o ní. |
| |
| Neznámá Vesnice Stojím kousek od Keltova, Andrease, Nelsona a ostatních. Jen poslouchám co kdo říká a když se zmíní o dvou skupinách tak se hned na to ozve Barbar. Jen zavrtím hlavou nad tím co řekl a postavím se tak aby mě bylo vidět. “ Pokud s nimi chceš bojovat na otevřeném prostranství tak si je jdi vylákat někam na pole…. A jestli nás sledují tak proč rovnou nepočkat až si pro nás přijdou sem. Tak či tak jsme v nevýhodě. Pokud poběžíme z kopce dolů uvidí nás. Pokud tam s nimi budeme bojovat což je jisté. Můžou mít kolem lukostřelce. Rozhodnutí je na vás. Dvě skupiny to nezní špatně. Pokud tady Taurius půjde pro mága. Přidal bych se do jeho oddílu.“ Postavím se k Tauriusovi a vyčkávám jak budou reagovat ostatní. Už teď se mi nelíbí ten bordel co tady je. Hraničář který je příliš zbrklí a toho psa vzal bůh ví kde a barbar který by svou namyšleností mohl bořit domy. Není to u nich nic neobvyklého. Obdivuji jejich styl boje… bojovat do posledního dechu. I když někdy mi přijde že bojují dál i když už dávno padli… |
| |
| Zničená vesnice Když jsem slyšela jak nahlas tam debatují možná jen mě to přilo nahlas vratila jsem se ve chvíli kdy přišel ten elf a tan druhý velký muž stojím opodál a sleduji dění okolo jeden chce jít na ty muže druhý zase ne elf si dělá piknik zamrkách trochu překvapeně a jen si pro sebe řeknu. „ No to je mi povedená družina.“ Špitla spíše pro sebe a poslouchám je a když si říkají kdo kam pujde a možná že to bude tím že chci něco dokázat nebo že bude tam i Behmen se chci připojit k nim vím že je to divný ale mám pocit že jedině on mě nebere jako malé dítě nebo se mi jen zdá a nechce na krku zabití „malé“ holky. „ Já jdu na mága pokud proti tomu nikdo nic nemá, a pokud jo hold má smůlu.“ Pokrčí rameny a čekám že mě velitel seřve nebo něco zakáže. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Jen co Haldir vyběhl ke kopci aby, zjistil, kde jsou vesničané, narazil na něco, co nečekal. I když jej Felson sledoval a ujistil se tím, co viděl tak se urychleně vrátili k ostatním. Jen co jste se vrátili tak jste vše, co jste viděli, řekl vašemu veliteli. Ten se rozhodl, že vás rozdělí na dvě skupiny. Nečekali jste ale, že mezi tím co jste se rozdělovali do skupin si Haldira všiml jeden z těch, co stáli kolem stromu. I přes veškerou svou velikost a sílu jsou tiší a ve stínech téměř neviditelní. Je z cela jasné že na vás budou připraveni a že o vás už dávno vědí…. |
| |
| Felsonovo doplnění Haldirova hlášení mě potěší, tohle jsou informace které potřebuji. Je vidět, že je to voják, k dokonalosti chybí jen výzbroj zpozorovaných nepřátel. Tucet, to ještě jde, když vezmu v úahu moment překvapení, navíc máme slušný podíl střelců. Tmy se nebojím, tma chrání jak je, tak nás. Zahlídl jsi nějaký štíty nebo luky kuše a tak? Zeptám se ještě Felsona, abyhc si mohl doplnit obrázek. Kelrog se vysloví ohledně skupiny, jsem docela rád, že ho budu mít u sebe. Dobrej postřeh, proto bych na nic nečekal a šel překvapit je, než překvapí oni nás. Nerad bych se probudil v obklíčení. Když přidá svůj názor Behmen promluvím znovu. Jo, můžeme se tu opevnit, ale co když mezitím pláchnou? Byl bych fakt naštvanej kdyby se těm co to tu způsobili, nedostalo řádný odplaty. Na Ashleynu narážku zareguji jen úsměvem. Vidím na ní, jak čeká na nějakou záminku k výměně názorů. Tu ji ale neposkytnu, proč také, však si má každý sám vybrat ke které skupině se přidá. Pokud se mi budou skupiny zdát vyrovnané, nevidím důvod proč do toho zasahovat rozkazy. Vidím to tak. Rozdělíme se do dvou skupin, má půjde první, chci v ní mít převahu střelců, ti využijí překvapení a budou střílet jak jen to půjde. Druhá se bude plížit za první, bude nás jistit abysme sami nepadlo do pasti a až se prní skupina střetne s nepřítelem, druhá udělá obchvat a vtrhne nepříteli do týla, případně z boku. Na takovou malou potyčku je tato taktika možná přehnaná, ale nehodlám nic riskovat, nvíc když netuším co proti nám stojí. Nějaké námitky? Zeptám se tak nějak do větru zatímco sundavám kuši a štít z koně. |
| |
| Neznámá Vesnice Zavrtím halvou nad tím co každý říká. Vím že má pravdu ten i ten a proto i když jsem nikdy nenechal Behmena ve štichu tak se přidám do druhé skupiny. " vypadá to příteli že naše cesty se na chvilku rozejdou. Ale nezapomeň. jestli jich padne víc mím mečem. Platíš pití dnes ty." Pousměju se a dojdu ke svému koni. Sundám ze zesla kuši se kterou umím celkem dobře zacházet. Není to dokonalé ale zatím jsem se pokaždé trefil. Jen co byla kuše připravena tak jsem odpověděl na otázku kterou mi položil knír ohledně jejich zbroje a zbraní. " Díval jsem se dost dobře ale vidět byli jen oni. Myslím že dva znich měli nějaké hole. A asi dva nebo tři měli těžkou zbroj. Nevím to jistě ale byli dost mohutní na to jak stáli. Víc nevím Kníre. Na zbytek by ses musel zeptat tady Elfa. Ty maj prej dobrý oči." Podívám se po ostatních a jen čekám jak zareaguje ten elfík a ostatní ze skupiny.... Stále přemýšlím zda jsem udělal dobře. |
| |
| Rozhodnutí zkupiny a popsání situace po jídle a ódpočinku poslouchám chvíli debaty ostatních členů a jenom si říkám hm...to tu máme velice nteligentní členy pod nosem se pousměju,zbalím si všechny věci a jdu zpátky za Knírem,,poslyš,viděl jsem tam tucet nějakých hřmotných,ale podle mně i tichých osob,vybavení měli podle normálního barbara,nějaký ten štít se sekerou atd. ale nevím to přesně,jenom usuzuji podle stínu který vydávali,pak eště nevím jestli si nás už nevšimli nebo nazaslechli,protože tu dělame dost velký povyk a to by nám mohlo prozradit,a eště k té skupině,říkal jsi že by jsi potřeboval pomoct z dálky,na to jsem expert,takže jdu s tebou,a ted by sme se mohli připravit je vymlátit,nesmíme ztratit ani vteřinu protože mág může čím dám více sílit..'' |
| |
| Menšie problémy Cesta prebehne normálne. Držím sa ako posledný za našou výpravou, pár krokov dozadu. Ostatných si veľmi nevšímam. Stačí, že vidím, ktorým smerom idú a že sú stále predomnou. Cez sedlo mám pred sebou prehodený jeden z hákových mečou. Jeleňou kožkou, namočenou do oleja si pomaly a dôkladne leštím čepeľ. Nikdy sme nemohli mať žiaden majetok, no zbrane boli výnimka. A keď už sme ich v kláštore mali povolené, museli sme sa o ne aj dobre starať. Veď ako inak. Časom sa priblížime k nejakej dedine, o ktorej nemám ani páru. Zrejme sme tu chceli prenocovať, keďže sa už začalo stmievať. No z tých pár domov, ktoré tam obyčajne stály, zostali spálené ruiny. Čerstvo spálené ruiny. Všade dym, prach a popol. Niekto sa tu hral na plieniteľa. A vyzeralo to, že plienitelia sú ešte tu. Zoskočím z koňa. a pomaly sa suniem za ostatnými obzerajúc sa okolo aby mi nič neušlo. Išlo o jedno z veľmajstrových pravidiel: ,,Všímaj si dobre okolie a nič ťa nedokáže prekvapiť", vravieval. Zastavili sme. Z reči ostatných som usúdil, že je pred nami nejaký nepriateľ. A bolo ich viac než desať. Čo nebolo málo. Najskôr sme sa mali rozdeliť na dve skupiny. Jedna, ktorá mala neskôr zabiť mága, no to určite nebude pre mňa. Ja si na mága zálusk nerobím. Chcel som sa pridať k druhej skupine, no potom sa situácia zmenila. Všimli si nás a urýchlene bolo treba konať. Zase dve skupiny. Bože kto sa má v tom vyznať. ,,Ja pôjdem v druhej skupine. Žiadnu strelnú zbraň, okrem dvoch vrhacích dýk, no tým veľmi nepomôžem. Skôr budem užitočný na boj na blízko. I keď by som mohol vyliezť niekde na strom a ticho sa presunúť nad nich. A nečakane ich prekvapiť z vrchu keď prídete", poviem Knírovi, snažiť sa byť čo najviac prospešný. ,,Viem celkom dobre šplhať a skákať", dodám ešte. |
| |
| Cesta, vesnice atd... Zařadím se zhruba doprostřed skupinky, vyhovuje mi to. Slyším co se kde jen šustne, mám o všem přehled a když se na nás někdo vrhne z boku, já stihnu utýct. Teda, né že bych utíkal... Toho kouře si všimne asi každý, a asi každýmu dojde, že sem jsme dorazili pozdě. Skupina se začne hejbat. Ten jde tam, ten jde za ním, ten si myslí tohle, ta tamto. Zarazím se nad psem. Ten se tu vzal kde? z přemýšlení mě ale vyruší Ashley. Eh, to je mi přístup... zakroutím hlavou nad jejím ignorantským výstupem. Sesednu z koně a začnu se protahovat. Čekám co se rozhodne dál, zatím se nehodlám zapojovat, jsou tu jistě lepší stratégové než já... |
| |
| Město, cesta V hostinci začalo být vcelku rušno a tak jsem šla spát vcelku brzy. Ráno jsme se měli dostavit ke králi a ten nám dal jisté instrukce, zvolil velitele a přidal k nám dalšího člena, který by nám měl hodně pomoci. Nijak moc se nevybavuji a vůbec mi nevadí, že si mě ani nikdo nevšíma. Po rozchodu si dojdu pro koně a zásoby. Do zbrojírny vůbec nemusím, protože všechno co potřebuji již mam. Když jsme se všichni sešli u brány tak se s menšími testy a přípravami konečně vyrazilo. "Běž stranou od naší skupiny a zkoumej okolí" pošeptam svému zvířecímu příteli a jedu dále s naší skupinkou. Ticha v lese si samozřejmě všimnu téměř okamžitě, protože to je přirozená vlastnost hraničářů. Oči mam ve střehu a tětiva mého dlouhého luku je připravena ke střelbě tak jak má být. Celou cestu se snažím rozeznat charaktery osob a již mam celkoví obrázek o každém z naší skupiny a vím co od koho mohu čekat. Vesnice Ucítím kouř a hned jak si ho všimnu pár členů z naší skupiny vyrazí za ním. Je to dost zbrklé a kdyby tam nějací nepřátelé byli moc bychom proti nim jendotlivě nezmohli. Nějací členové skupiny jedou tempem, které se udržovalo do teď a já ho také nehodlám porušovat a zbytečně se v zápalu zbrklosti nechat zabít. Konečně jsme dorazili do vesnice a elf, který chce hodně rychle umřít už stopoval nepřítele. Jeho schopnosti o stopování rozhodně nemohu soudit, ale viděla jsem jeho zbrklost takže je docela možné, že jestli někde někdo je tak už o nás ví a když je něco co se má pokazit....tak se to pokazí bleskne mi hlavou mistrova slova. Seskočím z koně a poslouchám rozhovor, který se zde odehrává. Jako správná hraničářka jsem byla učena strategii a tak bych mohla jistě zasahovat do plánu, ale moc se mi nechce nahlodávat strategické schopnosti Kníra a tak se spokojím s tím co vymyslel. K rozřazení skupiny se zatí moc nemam, a tak se nechám přidělit kam bude potřeba. |
| |
| Cesta/vesnice Odejdu od krále s posledními členy skupiny. Vybavení pro mě není potřeba a tak si seženu jenom koně. Celou cestu si povídám možná tak sám pro sebe a obdivuju ticho, které je po cestě za naším cílem. Kouře ani ohně si nevšimnu a odjíždějících lidí už vůbec ne, protože ti co byli okolo mě šli normálním krokem. Dorazili jsme do vesnice. Rozhlédnu se kolem sebe. "Hmm tady asi nebude něco v pořádku že?" Zeptam se s úsměvem, jelikož si všimnu krve a kouře všude kolem. "Noo těm asi už není pomoci..." Všichni začnou mluvit o tom a tom a tamtom a tomhle. Běhá mi z toho hlava kolem a najednou se začnou rozdělovat do dvou skupinek. Mluvili o zabíjení, přepadení a zase zabíjení. "Taak mě někam přidělte kam se vám hodim...šoda, že se nehodim nikam..." řeknu trochu zklamaně a čekam co bude dál. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Jen tak stojím a poslouchám všechny ty řeči. Zatím se nevyjádřili všichni a mě tak napadá, že jestli to takhle půjde dál tak tu všichni brzo chcípnem. Podívám se na Andrease a taky na ostatní. “ Pokud se nechtěj rozdělit sami. Tak proč bychom se tam nešli podívat prostě všichni a po cestě než tam dorazíme… pokud tam vůbec dorazíme. Tak se rozdělíme na skupiny. Je jedno, jak se tam půjde teď. Hlavně ať už se něco děje nebo si tu dřepnu a počkám, dokud nepřijdou oni. Chtěl jsi slyšet námitky. Veliteli.“ Dořekl jsem to a jen čekám, zda už se konečně vyrazí nebo ne. Nechci vyjít dřív, než řekne Andreas. Nechci mu nijak potopit jeho autoritu tady u týhle bandy. |
| |
| Žeby blížícíse noc a s tím i potíže? Nechtěla jsem se nijak vměšovat mezi nimi jen přeci já tomu tolik nerozumím,ale nemáme vetší šanci společně, kdyby nás napadli než rozdělené síly? Je to ale na veliteli a těmi co mají nějaké zkušenosti s tímto. Koukám okolo a při tom se zaposlouchávám do okolí přeci jen moje ouška jsou na dobré úrovni a slyším většinou co nemají když se tedy plně soustředím. Pak se do toho pustí Behmen a když jej tak poslouchám má pravdu je to teď zbytečné a musím se pousmát při jeho zmínce o námitkách a jen tak stojím u svého koně hladím ho po hřívě a něco mumlám ale nikdo jiný si mě naštěstí nevšímá a tak nemůže říct že jsem podivín možná jsem jiná ale co každý je nějaký ja je taky neodsuzuje za to že jsou jiní. „ Co kdyby šla jedna skupina a byla napadena byli by v nevýhodě a nedošli bychom ani na místo takto když budeme všichni pohromadě a budem napadeni máme větší šanci se ubránit a když to pujde jak řekl Behmen můžeme jít jak jste řekl.“ Kouknu na něj a možná jsem řekla blbost to je možné ale je to co si myslím a nejsem zvykla jen tak stát a držet jazyk za zuby. |
| |
| Poslechnu si názory ostatních, vždyť víc hlav ví víc než jedna. Potom ale rázně promluvím. Chci dvě skupiny. Střelecká se mnou a s Tauriem bude dělat návnadu. Několikrát vystřelíme a až se k nám nepřítel přiblíží druhá skupina o které by neměl vědět mu vpane do týla, jakože do zad. Takže nepřítel bude jako mezi kovadlinou a kladivem, nebude se moct zdejchnout a bude dezorientovanej. Na chvilku se odmlčím. Dobře, já, Taurius, Haldir, Evelin a Felson budeme návnada, Kovadlina. Zbytek bude Kladivo, Behmene máš to na povel. Behmene, držte se kousek za náma ať o vás nevědi, nechte je k nám přiblížit a pak na ně vlítněte. Kdyby se něco posralo zařvu Kladivo a přiběhnete nám co nejdřív na pomoc, když se něco posere u vás řvěte Kovadlina. Tak vyrážíme, nechte tu všechno nepotřebný. Řeknu a se štítem přez rameno, tesákem u pasu a nabitou kuší v ruce vyrážím vpřed, kopí nechám u koně. Tlumeným hlasem promlouvám ke své skupině. Felsone, my dva vystřelíme maximálně dvakrát, potom budeme krýt Evelin a Haldira. Haldire budeš JEN střílet, jasný?! A teď nás veďte. Věta směřovaná Haldirovi nebyla doopravdy větou tázací. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Jen co jste se rozdělili do skupin tak jste vyrazili na cestu. Došli jste tiše až k mlýnu a tam odtud jste postupovali z kopce dolů. U stromu jste viděli stát pár postav. Už jen podle vzhledu vypadali na velmi tuhé nepřátele. Mohli jste si všimnout jak se Behmenovo skupina přemísťuje, aby nepříteli padli do týla. Mohli jste si také všimnout, jak se jeden z nich vrací z pět ke stromu. Chvilku tam s někým mluví. Podle všeho co má na sobě a jak vypadá je jasné, že je to jejich vůdce. Hned na to se jejich řady rozdělí na dvě. Jedna skupina jde přímo k vám. Ke Knírově skupině. Míří vaším směrem a v rukou již drží zbraně. Druhá skupina se ale stále drží u stromu. Je pravděpodobné, že o vás vědí. Jeden ze skupiny, která míří ke Knírově skupině drží v rukou mohutný oštěp. Rozpřáhne se a vrhne ho vaším směrem. Oštěp letí přímo na vás a vy se mu musíte co nejrychleji vyhnout. Jeden z družiny, který neuposlechl váš rozkaz a šel s vámi, to neměl dělat. Tahle chyba se mu stala osudnou. Oštěp prolétl kolem vás a zasáhlo Naiaara přímo do hrudi. Jeho namyšlené chování se mu nakonec vymstilo. Po zásahu oštěpem odlétl nejméně o čtyři metry z pět. Vaše pozice je prozrazena a vy se musíte vypořádat se sedmi členy neznámých vrahů…. Behmenova skupina si mohla všimnout stejného dění události jako Knírova skupina. Ovšem problém je v tom, že ten plán jaký se plánoval celou dobu, nevyšel. Kladivo na kovadlinu opravdu dopadlo. Jen se neví, která skupina je tím kladivem… U stromu zůstalo zbylých šest nepřátel. Je jisté že počty všech jsou jiné než se zprvu zdálo. Nepřátelé mají na sobě silnou černou plátovou zbroj ověšenou lebkami. Ta skupina, která jde po Knírovi má mezi sebou tři takové muže. Ta skupina co stojí u stromu má takové jen dva. Velitele a jeho stráž. Zbylí vrahové mají jen kožešiny a destičkovou nebo koženou zbroj. Stejně tak jako jejich oplechovaní druhové jsou ověšeni lebkami. V jejich rukou jsou převážně sekery mohutné sekery. Jen u některých je to štít a mohutný meč… |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Jen co si mě Knír přidal do party tak jsem nabil kuš a vzal jsem si jen dvě náhradní šipky. Vydal jsem se za Knírem a na jeho rozkaz jsem čekal, až budeme moc vypálit proti našemu nepříteli. Ovšem vše se změnilo a neproběhlo tak jak se plánovalo. Nepřítel si nás všimnul kvůli někomu, kdo byl zřejmě moc zbrklí. Je tu ale i další možnost že o nás již dávno věděli. Jen co se kopí nepřítele zabodlo do toho mnicha tak jsem neváhal a vystřelil. Šipka se jen odrazila od plecháče, co šel proti nám. Rychle jsem začal přebíjet a vystřelil jsem další. Ta letěla už ale na jiný cíl. Trefila jednoho z nepřátel do pravé ruky a zůstala tam. Je ale divné že ani nezaskučel bolestí ani nijak necukl. Nestačil jsem nabít další kvůli jejich blízkosti. Tasil jsem meč a čekal jsem na střed z nepřítelem… |
| |
| Doprdele! Je opět první co mi prolétne hlavou. Vždyť je tma jak v psí díře, jak o nás mohli vědět? Ale co... Felsone... Rozkřiknu se na něj a chtěl jsem říct aby kuší střílel do těžkooděnců, šipky z našich kuší musí zbroj prorazit. Větu jsem nedokončil, protože Felson sám už po těžkooděnci střílí a já viděl, že jeho rána neměla žádný účinek. Doprdele, co to je?! Nechápu to. Střela měla projít zkrz. Evelin, Haldire střílejte po lehkooděncích! Taurie na střed! To už si opírám svůj velký pěchotní štít spodkem o zem a svou obléhací kuši pokládám na jeho vrchní hranu. Uvidíme jak si poradíš s tímhle zkurvysynu. Namířím na horní část hrudi. Střela s krátkým masivním hrotem by měla buď projít kyrysem, nebo sklouznout nahoru a tam je krk, i kdyby tam měl dostatečně silnou zbroj, zásah do krku ho musí vyřadit z boje. Kdyby se střela svezla do boků mohla by směřovat na vnitřní stranu paží pod ramenem, kuše je ale opřená a zamířil jsem dobře, vystřelím. Skrčený za štítem nabíjím tětivu a stejným způsobem střelím po třetím, netknutém těžkooděnci, ten je blíže než můj předešlý cíl, takže by šance na zásah i průraznost šipky měla být větší. Odhodím kuši stranou, štít si nasadím na levé předloktí a tasím tesák, stojím tak aby se za mým velkým štítem mohli krýt oba mí střelci. Prohlédnu si stávající situaci, tři těžcí a čtyři lehcí jdou k nám. Na Kladivo nikdo neútočí, takže má taktika by se dala pořád využít, samozřejmě s tím, že Behmenův oddíl musí počítat s nepřítelem v zádech. Zatím to nechám na Behmenově úsudku a o pomoc nevolám. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Jen co jsme se konečně dohodli tak jsme vyrazili. Já jsem vedl svůj oddíl a Knír zas ten svůj. Pokračoval jsem tak jak jsme měli ale jak se tak zdá tak plán nevyšel. Kvůli jednomu co neuposlechl rozkaz si nás všimli. Nebo spíš si všimli Knírovo skupiny. Podíval jsem se na ty co byli semnou ve skupině a kývnutím jsem jim dal rozkaz k útoku. Vyběhnul jsem a doufal jsem, že mě následují. Jak jsem běžel tak jsem proběhnul kolem jednoho, co měl slabé brnění. Jeho kůže nebyla tak silná a můj meč se ponořil do jeho břicha. Slyšel jsem, jak zaskučel bolestí ale i tak měl dost síly na to, aby mi jich pár vrazil. Dostal jsem hlavičku a hned na to další. Zavrtěl jsem hlavou, abych se oklepal a škubnul mečem směrem nahoru. Vytrhnul sem meč z jeho břicha a jen taktak jsem odrazil jeden z útoků. Jejich útoky byli mnohem silnější, než kohokoli jiného s kým jsem kdy bojoval. Jen co jsem se vyhnul výpadu jeho sekery, která mi přelétla nad hlavou, jsem se rozpřáhnul a šikmým mávnutím meče jsem se trefil na jeho krk. Doufající že se mi ho podařilo podříznout. |
| |
| Plán nevyšel Náš velitel nás rozhází do skupinek a konečně vyrážíme přepadnout nepřítele a dát jim tak malou lekci. Nenápadně se blížím za dvěma ozbrojenci na blízko. Moje hraničářská pláštěnka mě ukrývá před zraky, které by nás mohli sledovat. Má na sobě různé odstíny hnědé až po zelenou což má efekt rozostřování a mihotání a vypadá to jako bych se chvílemi i ztrácela. Dlouhý luk mam připravený a tětivu napnutou, toulec je naplněn čtyřiadvaceti šípy a říká se, že hraničář zde nosí čtyřiadvacet životů. Bohužel né v mém případě. Pomyslím si trochu zklesle, ale vím, že i přesto jsou mé střely smrtící, jen né tak jako mistra hraničáře. Z toulce si vyndam čtyři šípy které si zastrčim do boty. Tyto šípy jsou jiné než ostatní mají těžší hrot a jsou vyrobeny z tvrzené oceli. Na rozdíl od běžných válečných šípů nemají široký hrot listového tvaru. Hrot je tvarovaný spíše jako špička dláta se čtyřmi malými trny okolo, které slouží k tomu, aby nesklouzly po brnění, ale vnikly skrz něj až do těla. Nepřátelé si nás všimli a jeden z těch obrů po nás hodil kopí. Bohužel našlo svůj cíl a jeden z naší skupiny odlétl hodný kus daleko. Felson ani Andreas na nic nečekali a začli po nich střílet. Můj tvrdý výcvik mi říkal totéž, na nic nečekat. V tom samém okamžiku, kdy vystřelil Felson, jsem vystřelila i já a byl to první šíp z mé boty. Letěl přímo na těžkooděnce. Nekoukala jsem jestli šíp prorazí, ale hned jak jsem viděla, že směr letu je spárvný, bleskovou rychlostí byl vypuštěn další šíp. Letěl v tom samém nápřahu a úhlu směrem do těžkooděnce. Poté jsem začla tahat šípy z toulce, na příkaz kníra, a vypouštěla jeden za druhym po méně chráněných útočnících. Roky tréninku mi dali nadpřirozenou jistotu a rychlost střelby. Ještě než k nám nepřátelé přiběhli stačila jsem vypustit tři šípy z toulce. Když doběhli k nám kousek jsem odstoupila abych změnila úhel pohledu a měla lepší pozici při střílení. Mezitím jsem ješě hvízdla a ze křoví vyskočil můj zvířecí pomocník a skočil na nejbližšího nepřítele. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Knírovi střeli byli přesné a jedna byla dost účinná. Zarazila se nepříteli do krku a ten po dvou metrech chůze padnul k zemi. Všimli jste si tedy, že nejsou nesmrtelní. Jeden z nich se dostal dost rychle za vaše záda a šel po střelcích. O toho se postarala Evelin. Její masivní šípy jsou smrtící. I když se trefila do hrudi jednoho z nich ten stále pokračoval. Zastavila ho až další střela. Padl také k zemi, ale snažil se ještě plazit. Jsou to jen otroci bez své vůle. Ten, který se vám dostal do zad, nečekal zvíře, které se na něj vrhlo. Byl to lehko oděný nepřítel a zvířeti se povedlo prokousnout mu hrdlo. Haldir měl stejnou smůlu jako Naiaar. Netrefilo ho ale kopí ale sekera, která se mu zaryla do břicha. Další nepřítel se dostal až za váš oddíl a připravil o život dalšího vašeho člena. Šíp, který ale Evelin vystřelila, se mu zabodnul přímo do hlavy. Behmen a jeho družina měla také smůlu. Behmenovi se podařilo zabít svým útokem nepřítele ale Nierlen to schytala na plno. Velitel a jeho masivní sekera jí přepůlila v pase. Nepřátel už moc nezbývá ale vaše řady také slábnou…. |
| |
| První boj Celý plán vypadal nadějně. Nalákat nepřátele a vpadnout jim do týla, proč ne. Nyní se snažíme obejít nepřátele. Jenže něco se podělalo. Možná jsme byli moc hluční, nebo nás sledovali, nebo mají hodně dobrou intuici. Už jen vidíme, jak se nepřátelská skupina rozdělí ve dví a vyrazí naproti Knírovi a jeho společníkům. Behmen na nic nečeká a dá povel k útoku. Sám vyrazí na prvního a zaútočí. Nenechám se dlouho pobízet a vyběhnu hned za ním. Sekeru držím jen v jedné ruce, abych běžel ryhleji. Zaměřím se na nepřítele, zdá se, že je to poslední útočník. Opět pociťuji to nutkání zabít ho za jakoukoli cenu, které se dostaví při jakékoli bitvě. Už jen tři kroky, dva, jeden.... Uchopím sekeru i do druhé ruky a vrazím do něj plnou vahou těla. Celkem mě zarazí jeho váha. Většinou při podobném útoku zastavím až za dalších pět kroků, ale teď stojím na místě hned po nárazu. Avšak na tyto myšlenky není čas. Zvednu zbraň až nad hlavu, nachvíli vidím vše zpomaleně, hledím té...bestii do míst kde by měl mít oči, jenže pak se vše opět zrychlí a já plnou silou seknu. Sekyra dopadne vedle hlavy a zakousne se mu do ramene. Plný euforie čekám, zda se mu zaryla dost hluboko, aby byla tato rána smrtící. |
| |
 | ...jdu už asi dvě hodiny timhle lesem a stéle nemůžu na žádnou vesnici narazit, takhle se asi nikdy nevyspim, asi se utábořim zde. Posadím se na nekbližší pařez, vytáhnu z pouzdra můj nůž a začnu pojíždět prsty po čepely. Po chvilce odpočinku vstanu a zandám nůž. V tom najednou zaslechnu nějaký řev. Tohle nevypadá na příjemnou noc, nejprve nenajdu žádnej hostinec kde bych přespal a k tomu je tady ještě nějaká bitva.. pomyslím si. Nemám co ztratit, tak alespoň zkusím prozkoumat situaci. Bylo vcelku jednoduché jít po zvuku, protože byl nadmíru silný. Po chvilcee, která mě příšla jako několik hodin to uvidím, dvě skupiny bojující proti sobě. Pomalým a váhavým krokem se vydám kupředu s jistotou, že jedna ze skupin bude tak hodná a dá mi jídlo, které už tak dlouhou dobu postrádám. Neustále mi ovšem v mysli bojují dvě věci: intuice a strach. Co když mě jedna z nich sundá dřív, než se k nim dostanu? To ano, jsem již zkušený bojovník, ale skutečnost, že proti sobě válčí dvě armády a Já mezi ně jak naprostý pitomec vlítnu je přeci ejn trochu k zamyšlení. Nakonec dojud k závěru, že bude lepší vyčkat, než bitva mezi nimi zkončí a přidat se k vítězné. Opřu se o strom tak, abych byl neviditelný, ale zárověn abych viděl já. |
| |
| Kladivo a kvadlina Cestou k nepříteli si vytáhnu ze své brašny jablko a potichu ho chroustam. Jdu ve středu skupinky a očima projíždim po členech. Došli jsme na místo tak abychom zaútočili na nepřítele zezadu. "Tyhle hatlapatilky a zákeřný akce..." žbrblam si pro sebe tak jako vždy. Tam kam se dívají již všichni se podívám asi jako poslední. Spatřím kopí, které se zabodlo do jednoho mnicha. "No což stejně vás nemam rád..." zamyslím se. "Počkat to bych neměl rád ani sebe...no tak možná změnim názor." Je zřejmé, že plán nevyšel a tak se většina z nás rozeběhla druhé skupině naproti. Většina kromě mě. Snažím se jít svižnějším krokem, ale je mi jasné, že tyhle nedoženu a jaktak koukám vidím, že stejně už je většina mrtvá a ty co zůstali už válcuje naše skupinka. Zmírním krok a odhodim ohryzek od jablka, které jsem doteď žvýkal. Očistím si ruce a dotknu se země, promluvim nesrozumitelnym jazykem, vstanu a dojdu ke skupině, která se již vypořádala s nepřítelem, ovšem ještě je tu druhá skupina nepřátel a tím směrem se také momentálně odebírá má pozornost. Nyní čekám na rozkaz velitele a je jasné, že protentokrát je na mě spolehnutí, že se do bitvy zapojim. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Když se nepřítel dostal, až k nám rychle jsem vytahnul meč a bodnul do břicha jednoho z těch parchantů. Otočil jsem sním a prudce škubnul směrem nahoru. Když jsem ho vyškubnul s jeho břicha, jen jsem se pousmál a vypadlo ze mě jenom jednoduché. “ Chcípni, parchante!“ Hned na to jsem se rozběhnul na, pomoct Behmenovi který čelil přesile. Všimnul jsem si toho jednoho mága, kterej jen stojí a nic nedělá. “ Ty nám jako nepomůžeš!“ Zařval jsem směrem na Jaspera a čekal, co bude dělat. Odrážel jsem silné rány jednoho z nepřátel. Jejich řady už ale ochabovali. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Bojuji s nepřítelem a snažím se dostat blíž ke Knírovi. Jak jde ale vidět tak jeho oddíl si vede velmi dobře. Mé rány byli smrtelné, a proto jsem pokračoval v boji dál. Všimnul jsem si, že velitel jen tak stojí u stromu a chce něco udělat. Také jsem si všimnul pohybu. Rozběhnul jsem se směrem k veliteli a skočil mu na záda, abych ho svalil na zem. Když jsem se postavil na nohy, všimnul jsem si, že u stromu je přivázaná nějaká žena. Když se jejich velitel postavil na nohy, byl možná ještě větší jak Kelrog. “ ty budeš tuhej parchant“ Jen co jsem to dořekl tak se mi to i potvrdilo. Vyhnul jsem se jednomu útoku a hned na to dalšímu. Když se po chvíli trefil, byla to pecka. Měl silné rány a jeho mohutná sekera tomu dodávala ještě mnohem víc síly. Další rána mi šla na břicho. Uskočil jsem stranou ale ne v čas. A hlavně ne moc daleko. Sekera mi přejela přes břicho a roztrhla mi zbroj, se kterou vytvořila novou jizvu. Sehnul jsem se a padnul jsem na jedno koleno. Náhle se můj obličej střetnul s jeho kolenem a já padnul kus dál od něj na zem. Meč mi vypadnul z ruky a já jen čekal na svůj přicházející konec. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc U stromu se válí několik mrtvých vesničanů, které ještě nestačili připevnit na strom jako nějaké listí. U stromu je také žena, kterou nezabili. Je svázaná a trošku pomlácená ale jinak je v pořádku. Zbývá už jen šest nepřátel. Jsou tři a tři. Tři těžkooděnci a tři lehkooděnci. Behmen dostal ránu do obličeje od jejich vůdce. Ten má ještě mnohem silnější zbroj než jeho druhové. V rukou drží mohutnou sekeru z jedním velkým břitem na jednom konci a na tom druhém je mohutná palice. Ohání se sní dost dobře a jeho síla k tomu dodává na efektu. Zbylí nepřátelé mají po dvou meč se štítem a zbytek má sekery. Velitelova mohutná sekera má ostří natřené jakým si jedem. Dávejte si pozor na zranění. Felson mezi tím zabil dalšího a ten padnul k zemi. Vy ostatní se činíte jak jen to jde. |
| |
| Rozhlédnu se z poza stromu a vidím, že řady jedné ze skupin již trochu prořídly. Vylezi tedy ze svého úkrytu a vydávám se blíže a blíže. Konečně rozeznávám obrysy bojovníků. Pro jistotu se ohlédnu, jestli za mnou někdo nestojí.Když se ujistím, že ne, vydám se dál a promítam si v hlavě svůj plán. Nejdůležitější je, aby si mně nikdo nevšim, protože pokud jo ihned se do mě pustí. Bůhví co to tam pobíhá za bllbce. A hele, támhle vzadu jsou vidět nějaké postavy. Vypadají neozbrojeně. Pousím se k nim nepozorovaně dostat, třeba mi něco řeknou, dkyž jim trochu pomůžu nožem. Naposledy se otočím za sebe, abych měl jistitu že jsem sám. Rozběhnu se obloukem kolem bitvy a při běhu vytáhnu svůj nůž. Při své nepozornosti ovšem zapomenu na cestu pod sebou a rozseknu si nohu o jeden pařez. Stěží v sobě potlačím křik a ihned se podívám na svoji holeň. Díky měsíčnímu svitu jsem si všiml, že rána je asi 4 cm dlouhá. Vytáhnu svůj látkový kapesník a obvážu ho okolo holeně. Plazím se k nejbližšímu stromu, když v tom si vzpomenu, že mi při pádu vyletěl nůž. Otočím se a plazím se zpět k místu, kam jsem upadl. Rozhlédl jsem se, ale nikde ho nemůžu najít. Tohle se vážně může stát jedině mě! Do hajzlu, jak se teď odsud dostanu. S tou nohou to taky nevypadá zrovna dobře. Nejmíň tejden se snad nedostanu na nohy. Radši budu odpočívat, jestli se tomu dá říct odpočinek, když mam rozseklou nohu a bolí mě celý tělo, ale jiná možnost neni. Opřu se tedy o pařez, který je od mé vlastní krve a zhluboka se nadechnu. Cítím, jak se celý třesu a až po chvíli si uvědomím, že se stále bojuje. |
| |
| Neznáma dedina, prichádzajúca noc Môj návrh, aby som ich podporil z korún stromov bol akoby zamietnutý, no skôr by som povedal, že nepovšimnutý. No čo už. Veliteľ nie som a ten vie hádam najlepšie, čo treba. Stal som sa teda členom Behmenovej skupiny. Skupiny, ktorá sa zakrádala a mala potom udrieť, no nejako sa to celé vymklo z pod kontroly. Nepriateľ nakoniec zaútočil prvý a ja som začal strácať prehľad a priebehu boji. ,,Bude treba zasiahnuť", pomyslím si, keď vidím umierať už tretieho z našej skupiny. Družina útočníkov, ktorý zaútočili na Knírovú skupinu bola pobitá, no nás tu čakalo ďalších šesť nepriateľov. V uvoľnenej pravej ruke som držal vrhací nôž. Držal som ju za čepeľ. Vždy sa mi hádzalo najlepšie vrchným vrhom a s držaním noža a čepeľ. A aj teraz som to tak využil. Hádzať malý nožík na ťažkoodencov či hádam na ich veliteľa som ani neskúšal. Bolo by to zbytočné, zrejme... A preto som si vybral jedného, ktorý mali iba ľahkú zbroj. Chvíľku zamierim a rukou sa zaženiem spoza hlavy. A vrhnem. Nôž pustím práve vtedy, keď mám ruku vystretú a je približne rovnobežne s mojim cieľom. A tým bol krk jedného z tých parchantov. Výsledok svojho hodu som ani nestihol vyhodnotiť. Videl som ako Behmen padá na zem, keď do neho udrelo koleno vodcu nepriateľa. Je možné, že sa nožík odchýlil z trasy a vôbec nezasiahol cieľ, ani by som sa nečudoval. Čo najrýchlejšie strhnem dva hákové meče z pásu, upevnené iba o tenké lanôčka a vrhnem sa k napriahajúcemu sa obrovi. Postavím sa pred Behmena a zbrane prekrížim. Veľká sekera narazí do mojich zbraní, no silu úderu som ani zďaleka neodhadol. Pod jeho silou som si až kľakol. Meče prudko klesli a ostrie mi narazilo do ľavého ramena. Cítil som ako sa mi zalieva krvou. Aj napriek tomu skúsim mečmi švihnúť naľavo, aby som ho odkryl a keď tak zaútočiť. No tento obor bol nad moje sily. Aspoň získam čas Behmenovi, aby sa postavil a pomohol mi.... |
| |
 | Místo určení: Strom poblíž neznámé vesnice Lidé těsně před smrtí říkají, že slyší tleskot křídel. Nevěřím tomu. Umírala jsem už několikrát a pokaždé mi jen nesnesitelně pískalo v uších. Nový začátek Řídíte se pravidly ulice, vlčí smečky, jak vás vychovali ti o kterých rodiče vždy říkají, že si na ně máte dávat pozor. Jednoho dne se však přistihnete, že až příliš často sledujete naběhlé žíly na zápěstí. Víte, že s vámi není něco v pořádku, ale chlastem to tentokrát už nevyřešíte. Pak jednoho dne seberete všechno co máte nebo snad jen to na čem vám nejvíc záleží a odejdete. Všechno ostatní necháte za sebou, všechno ostatní necháte tamtěm. Užíváte těch pár posledních teplých dnů na cestě. Jste šťastní, že se Vás už netýkají problémy této civilizace, nebo si to alespoň myslíte. Měla jsem pocit, že jsem na konci světa a popravdě mi to ani nevadilo. Přišla jsem na konec cesty a doufala jsem, že z ní není návratu. Chtěla jsem a mohla jsem začít znovu. Svět kolem se však brzy měl proměnit v krvavé peklo. A má minulost mě znovu dostihla.*** Čekání na smrt Chtěla jsem tu jen přenocovat a ráno vyrazit dál. Lidé na mě byli milí takovím tím způsobem, že se tajně stydíte za všechno co jste kdy provedli.Teď stojím polonahá ve větru tak ledovém, že by na něm zmrzl i ďáblův zadek a krev těch, jenž podřezali jako podsvinčata mi stéká za zátylek. Ostatní prostě jen, k jejich smůle, oběsili. Přichází ten vhodný čas, kdy je dobré se modlit, pokud v něco věříte. Já jsem se však nezrodila pro patos ani pro velké činy. Patřík k těm kteří neumí prosit a taky neumí děkovat. Koneckonců nebude to nejspíš trvat dlouho a veškerá má hrdost, pokud ve mne vůbec kdy nějaká doutnala, se podlomí. Nejspíš taky budu kvičet a škemrat o to aby byli rychle hotoví. Někdo, možná nějaký básník, by to nazval ztrátou cti. Byly doby kdy jsem se prodávala za misku hrachové kaše a tak jsem dnes nabídla znovu sebe za život. To není špatný obchod. Je jen pár věcí za které se stydím a právě tato k nim nepatří. Tento obchod však nebyl zrozen pro dnešní den. Samozřejmě, že si ve válce každý bere co chce a neptá se na názory druhých. Snad bych dnes mohla proklínat svůj hezký obličej, nebo osud, kdybych v nějaký věřila. Mohla jsem se modlit, ale nemodlila jsem se. Čekala jsem. A jediné na co jsem myslela bylo to, jak nesnesitelně mi píská v uších. |
| |
| U stromu Některé mé šípy minuly cíl a možná právě to znamenalo smrt některých z členů naší skupiny. Na smutek, lítost, pýchu nebo vděčnost teď rozhodně není čas. Porozhlédnu se po bojišti a vidím mága lhostejně se courat k nám. "Co to jako je?" prohlásim udiveně, ale to už se útočí na druhou skupinu u stromu. Není to daleko a tak ani nemusim měnit stanoviště. Lipovi pokynu ať se snaží škodit ale nenechat se zabít. Sama se poohlédnu po vhodném cíli na odstřel jenže než se vůbec naděju spatřím velitele druhé skupiny v nesnázích a jeho společníka také neváham a bez zamíření vyšlu na balistickou dráhu dva šípy jdoucí po sobě směřující zhruba na velitele nepřátel tak, aby ho alespoň o vteřinu pozastavily nebo zmátli. Doufám, že alespoň získají čas na protiútok. Poté otočím luk trochu stranou a začnu nepřítele zasypávat střelami. Většina z nich padne na štít, ale ten přikryje výhled a naše strana bude alespoň v nějaké výhodě. Mé zostřené smysly si v koutkem oka všimnou nějakého pohybu mimo bitvu. Bylo to jen mihnutí ale i tak jsem si všimla, že tam rozhodně něco bylo a určitě to nemohlo být zvíře protože ty už jsme dávno vyplašily křikem a třeskáním zbraní. Má pozornost je stále upřena na bojiště, ale snažím se koutkem oka postřehnout další pohyb a přesně to se taky stalo je to postava a vrací se na místo kde jsem ji nejspíš zahlédla předtím. Výhled na bojiště mi zakryli mí druhové a tak jsem otočila luk směrem kde jsem viděla tu postavu. Nestřílim jenom čekam co bude dělat, kdyby to byl nepřítel nebylo by dobré, aby nám vpadnul do zad. |
| |
| Bitva Už se začalo útočit na druhou skupinku nepřátel. Pár lidí už vběhlo do jejich řad, aniž bych se stihl zorientovat. Na Felsona pohodim rukou "Jo jo už du na to" pomlasknu si "tobě se to běhá." Promotám prsty do sebe a vstyčim ukazováček a prostředníček, spolu s palcema opřenýma o sebe. Zavřu oči a myslí vyhledám jednoho z protivníků. Nasaju energii ze země a....nic se nestalo. Oklepu se, protože po neúspěšném pokusu mi po zádech běhá mráz. "Ach jo to rozehřívání." Mezitím si všimnu Behmena a dvou lidí co se mu snaží pomoct. Chvilku přemýšlím zda bych měl na jejich velitele seslat kouzlo nebo posla na Behmena obrané kouzlo. Rozmýšlím se zhruba vteřinu a rozhodnu se, že obranná kouzla jsou jednoduší a navíc je možnost, že velitel bude proti kouzlům celkově nějak bráněn, obcházení této obrany by taky zabralo nějaký čas. Svojí myslí vyhledám Behmena a Fu Seh Linga. Jsou u sebe a tak to není problém. Vztyčím pravou ruku, ukazováček a prostředníček opět k sobě nahoru. Zbytek prstů směřuje v úhlu devadesáti stupňů směrem doleva. Zamumlam runu a vím, že kouzlo se zdařilo. Je to jednoduché rychlé kouzlo, proces netrval ani 2 vteřiny a oba bojovníci jsou teď chráněny zhruba na dvě až tři rány, které by pro ně za normálních okolností mohli být smrtelné. Sami zřejmě nic nepocítili, ale rána, která by na ně případně padla se jim zastaví kousek před kůží. Jediná známka toho, že kouzlo funguje je to, že se trochu lesknou. Hledám po bojišti další nepříjemnosti. A protože Felson je také v prvních řadách pošlu na něj stejnou metodou kouzlo, které ho ochrání dále sleduji bojiště kde je kdo v nesnázích protože útočná kouzla teď nemá cenu vyvolávat. Nejsem na ně dostatečně zahřátý. pomyslím si trpce. |
| |
| Bezva! Ač se zdá, že plán nevyšel, opak je pravdou. Kovadlina měla přilákat nepřítele, zastavit ho a Kladivo ho rozdrtit a co se stalo? No přeci totéž s tím rozdílem, že těch parchantů zbývá ještě pár v záloze. Situace na bojišti se mění každým okamžikem. Říkával jeden známý. Rozhlédnu se po stávajícím bojišti. Naiar, Haldir a jedna žena padli, co se dá dělat. Ten Haldir mě mrzí, byl na to příliš mlád. Větší starosti než s našimi ztrátami si dělám se zbývajícím nepřítelem. V životě jsem na nic takového nenarazil, bojoval jsem z drtivé většiny proti lidem a těch pár cizích ras bylo lidem podobné, ale tohle? Co k čertu jsou tihle zmetci? No hlavní je, že se zabít daji. Behmen a Seh zápolí s někým vyjmečným, zřejmě velitel. Od Behmena jsem čekal trochu víc disciplíny, s tím prudkým útokem to moc nevychytal, ještě, že je tam Seh. Ten pomatený stařík si tu něco žbrblá a mává rukama, nejvíc mi to připomíná nějaké požehnání, doufám, že ví co dělá. Musíme se kurva přeskupit a dobít je, jenže na to není čas. Všichni ke mě! Taurie štít! A vy se za námi kryjte dokuď se k nim nedostanem, potom zaútočte všichni jedním bokem! Předtím než srazím štít s Tauriovím abysme vytvořili rpovizorní štítovou hradbu, ještě dřepnu k Felsonem skolenému protivníkovi poblíž mě a pádným tesákem mu dám ránu přez krk. U těchle zkurvysynů jeden nikdy neví. Evelin drž se zamnou a dávej si bacha! Jsme si velice dobře vědom smrtící přesností zbraní nepřítele, který ukázal, že je umí používat na dálku a také toho, že Evelin je poslední specializovaný střelec v našem uskupení, navíc dobrý střelec. A dem si pro ně! Vykřiknu a klusem s štítem před sebou vyrážím vstříct smrti. Nejraději bych něco skandoval, hlas spolubojovníkům dodává síly a odvahy o adrenalinu nemluvě, ale nenapadá mě co. Žádné bojové heslo oddílu nemáme a pochybuju, že by se uchytilo, provolávat slávu panovníka se mi nechce a skandovat SMRT! SMRT! SMRT! se mi nezdá vůči našim protivníkům moc funkční. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Když jsem dostal ránu jeho oplechovaným kolenem bylo to přímo na nos. Zatmělo se mi před očima a já na chvilku ztratil přehled o tom, kde to jsem. Když jsem znovu viděl tak jen to jen se přede mnou ukázal Seh a zastavil jeho sekeru. Rychle jsem popadnul meč, co mi vypadnul z ruky a vrazil jsem ho do břicha tomu parchantovi. Vrazil jsem mu ho dost hluboko. Meč mu projel zady a byl v nepříteli zabořen až po záštitu. Rychle jsem sebral ze země sekeru od mrtvého nepřítele a rychle se otočil s mávnutím. Sekera se zabořila nepříteli do hlavy a ten tak povolil. Když padnul na zem, pomohl jsem Seh Lingovi na nohy s děkovným, kývnutím. Sebral jsem zbraň, kterou na nás útočil jejich velitel a vydal jsem se na pomoct ostatním. Už jich zbývá jen pár. “ Nebojte se temnoty a do nich!“ Vykřiknul jsem s domněním že si mě zbývající nepřátel všimne a já tak dám příležitost druhé skupině je překvapit. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Evelin vystřelila pár šípů a oba dva z nich odlákali velitelův zrak. Zabodnuli se mu do ramene pravé ruky. Další dávka šípu se odrážela o štíty, ale jeden zasáhl nepříteli nohu. Tím jsi dala šanci ostatním. Kelrogovi rány jsou také dost smrtící. Připravili nepřítele po dvou ranách o život. Fu Seh Ling se trefil nepříteli do krku a ten po dvou krocích padnul na zem mrtví. Rychle se vrhnul na pomoct Behmenovi ale také utrpěl zranění. Ochranné kouzlo ale znevážilo jeho vážnost. Velitel byl překvapen co se to děje. Dva šípy v rameni a pak nějaké kouzla. Knír a jeho oddíl se hnali na zbylé tři nepřátele. Behmen vrazil veliteli meč až po záštitu do břicha ale ten stáletlačil na Seh Linga plnou silou. Jeho úsilí přestalo až po té co se mu sekera jeho vlastních lidí zabořila do hlavy. Jeho tělo padlo na zem a Behmen chvilku na to vykřikl. Nepřátelé co stáli před knírem se otočili pohledem a tím na malou chvilku ztratili přehled o Knírově skupině která se k nim blíží. Vaše řady jsou nyní v převaze a nepřítel vám už nedělá žádné problémy. Zranění, které Behmen utrpěl, se mu po nějaké chvilce projeví. Fu Seh Ling dostal slabší zásah do ramene. Dokonce se i sami můžete později přesvědčit o tom že hroz velitelovi sekery byl potřen jedem. |
| |
| Blížící se konec "Pusť to!" Zařvu na již mrtvého nepřítele a vytrhnu z něj sekeru. Pohled na mrtvé tělo mě naplňuje jistým pocitem dobře odvedené práce. Rozhlédnu se po bojišti jak se vyvíjí situace. Vypadá to, že naše skupinka vyhrála na plné čáře. Jestli to takhle půjde dál, tak si ani neužijem srandu. Poslední nepřátele čekají u stromu na smrt. Proč je tedy nechat čekat moc dlouho. Rozeběhnu se a zařadím se pár kroků před kníra. "Pozorně sleduj." Houknu na něj a obdaruji ho šibalským úsměvem. Za cíl si vyberu nepřítele se štítem. Pár kroků před ním zastavím a využiju setrvačnost sekyry k první ráně. Avšak toto uvítání zastaví štítem. Celou mojí zbraní projede síla nárazu a mě z toho zabolí ruka. "Argh!" Zblokování mého útoku mě vytočí. Strhnu sekeru zpátky a švihem vedu útok ze strany. Znovu se mi do cesty postaví štít. Tentokrát však nepřítel na ni nečeká a ožene se mi po ruce. Rána mi dopadne na těžký chránič ramene. V podobným situacích jsem opravdu rád, že je mám. Využiju nepozornosti a kopnu ho do břicha. Ozve se zasténání a ten panchart zavrávorá. Když se znovu vzpamatuje, první věc co vidí je konec mojí zbraně. Tentokrát už nevydrží a spadne na zem. V jednu chvíli mám nutkání nechat ho vstát a poté mlátit dokud nepadne únavou, ale zavrhnu to. Pro tentokrát mu pouze zarazím sekeru do břicha. Z jeho úst se ozve zachrlení, ale já už si všímám situace okolo. |
| |
| Bitva Držela jsem se mezi posledníma abych viděla jak to bude jen přeci jsem malá a celkem nenápadna mohla bych toho nějak využít abych je mohla nějak překvapit. Trochu mě rozhodí to že v té druhé skupině to jeden už dostal a nemyslím si že by to měl nějak rozchodit, mě to ale dost vyvedlo s míry a probralo mě až to když Behmen zaútočil aby získal asi moment překvapení nebo dal prostě tu první ránu. Když jsem viděla že se další blíží na Behmena, který už je zaměstnaný jedním tak sem vrhla dýku přímo do krku kde neměl žádné brnění a ochranu, nevšiml si toho a já byla dosti rychla a přiskočila jsem k němu a vytrhla mu dýku z krku a při tom mu do boku zabodla svou zbraň a prudce vytáhla a odskočila kdyby se chtěl po mě ohnat a taky to udělal a já klopýtla a upadla na zem, když jsem se podívala stranou všimla sem si jak mě z poza stromu sleduje pár rudých očí a jakoby mě zhypnotizovali a já byla chvíli mi mimo, něco mě však probralo z toho a hned jsem uhnula protože si mě asi někdo jiný všiml a chtěl si hrát. |
| |
| Hádam už koniec bitky ...Ešte, že ho Behmen stihol zabiť, neviem čo by bolo, keby to nestihol. I keď, no aj proti obrovským hovadám sa dá vždy vymyslieť nejaká finta, no nie vždy vyjde. A preto je lepšie neriskovať", premýšľam, keď sa vzpriamim a dva svoje meče zastrčím za opasok. Na očistenie bude čas potom. Z čižmy si vytiahnem dlhší vrhací nôž a obzriem sa. Človek by bol najradšej, keby už tá bitka skončila, no ak bude treba pomôžem. Posudzujem situáciu a ak niekomu treba pomôcť, neváham. Zamierim a nôž vrhne. Veď čo sa môže stať, prinajmenšom netrafím. Ak je však všetko viac menej v poriadku a boj skončil, prejdem k obeti svojho druhého nožíka a vytiahnem mu ho z krku. A potom? Bol čas si vyčistiť všetky meče, dýky, napiť sa a najesť, no hlavne očistiť si svoju ranu. Už teraz ma nepríjemne štípala. Čepeľ vodcu nepriateľov, bola jednoznačne pomazaná jedom. Len dúfam, že ma to do zajtra nezabije, ešte som nechcel zomrieť, najmä keď som tu mal ešte nedokončenú robotu... |
| |
| Boj Schyluje se k boji. Ještě než se připojím k ostatním, ze svého koně si odepnu další dvě čutory s vodou, dám si je do kabely a následuju ostatní. Tuhle nepřítel, támhle nepřítel a já uprostřed kladiva. To jsou nervy. Čekáme, čekáme...čekáme čekáme...čekáme... Bože, nejradši bych šáhnul do kabely pro tu flašku pálenky, pořádně se zřídil a... Kývnul... On kývnul? Útok! Držel jsem se blízko ostatních. Srdce mi tluče tak rychle, že by klidně mohlo samo skákat vedle mě. Co teď co teď co teď? ptám se sám sebe zmateně. Ha, uvidím co dělá ten děda, je to taky mág ne? Třeba bych mohl taky... Jabko? S úšklebkem se na něj podívám, zakroutím hlavou a otočím se znovu na bitvu. Tak jdeme na to. Mocně odšpuntuju svojí čutoru a vyleju z ní vodu. Čutoru rychle zahodím a obě ruce namířím dlaněma k zemi. Voda začne pod mou mocí levitovat. Kmitám očima mezi mnou vyhlídnutým protivníkem a čůrkem vody co levituje mezi rukama a zemí. Dostanu tě, bastarde! zařvu v hlavě a zavřu oči. Cítím jak mi pot stéká po tváři. Už cítím ten pocit dotyku magie. Pulzuje mi přes dlaně. Cítím jak formuje tu vodu do jakési vodní koule. Dlaně pomalu přesouvám od sebe - voda se dělí na dvě menší koule. Zhluboka a rychle dýchám. Obrátím ruce dlaněma vzhůru, pln očekávání otevřu oči, najdu svého protivníka a...jeden z mých spolubojovníků mu právě zasadil smrtelnou ránu. Zklamáním neudržím koncentraci, poklesnu v ramenou a sklopím hlavu. Voda vyteče na zem. Hovado! zařvu, abych si ulevil. Dost fňukání, seberu prázdnou láhev na vodu a běžím za ostatními. Knír se nás snaží seskupit a běžet proti zbytku. Cestou k nim si kopnu do mrtvoly která měla být potřísněná mou magií a pak už se zařadím, připraven kdykoliv pomoct... |
| |
| Doprdele! To sem moh čekat, barbar pitomá! Toho jsem se bál a proto je nemám v oblibě. Jsou to skvěli válečníci jako jednotlivci, ale taktika a držení formace jim nic neříká. Je to v jejich přirozenosti, říkal nešťastník, který měl velet jedinému oddílu barbarů, které jsem před Kelrogem poznal a měl pravdu. Naštěstí jich je málo a taky bojujou jednotlivě. Řeknu si a i proto, Kelrogovu " nekázeň" neřeším, navíc vím, že s jedním by neměl mít problém. V čele skupiny se štítem před sebou a tesákem zdviženým nad hlavou připraveným k pádné ráně si to mířím proti zbytku nepřítele a přemýšlím co na ně zkusím. Tak schválně. KOVADLINÁÁÁÁÁÁ! Zařvu a si dva kroky před nepřítelem natočím tělo do obraného levého střehu a s dalším krokem udělám mocný výpad pravou nohou v před, tesák míří zeshora na rameno nepřítele. Nepřítel zaútočí sekerou po mém prevém rameni, jemu nejbližší části mého těla. Má rána ale nedopadne a s výpadem na levou stranu, čímž se vhnu z dosahu jeho rány, protočím tesák a tnu vší silou po nepřítelově zápěstí, které má natažené. Pádný tesák se zaryje hluboko do zápěstí které odseknu nebo minimálně vyředím z provozu. Z této pózy se jako šipka vymrštím proti tělu nepřítele a zároveň napnu paži s tesákem a mířím na nepřítelův krk, štít mám před sebou, takže mě kryje před případným úderem jeho levé ruky. V ideálním případě se svalíme nepřítel na zemi, mezi mnou a ním je můj velký pěchotní štít a já ležím na něm přičemž má tesák zabořen v krku. Pokud ještě jeví známky života nemůže mě ohrozit protože se nemůže dostat přez štít na kterým ležím celým tělem. |
| |
| Konec Boje Knír i jeho zbytek družiny se postaral o zbylé nepřátelé. Vaše rány byli smrtelné a nepřítel padnul již mnohem snadněji než předtím. Boj byl už u konce a vy jste se mohli přesvědčit co jsou vůbec zač. když jste jednomu sundali masku mohli jste vidět že to byli Krollové. Je jasné že tohle musí být invaze na tento svět. všichni jste byli již v bezpečí a proto jste mohli prohledat strom kvůli přežívším. u stromu jste mohli vidět dívku která tam byla spoutaná. Julie *Lasička* mohli jste ji pomoci a zjistti tak jestli neví něco víc o tomto útoku. Byl i čas na to aby jste si ošetřili rány a trochu se prospali nebo si alespoň odpočinuli. Behmenovo zranění vypadalo hůř než to Seh Linga. Pokud se nezjistí co to může být za jed nebo čím by se dala otrava alespoň spomalit. Behmenovi zbývají tak dva dny života. Fu Seh Lingovi má času o něco víc. Jeho rána nebyla tak vážná jako ta co utrpěl Behmen. Dostali jste se z pět do vesnice kde jste si nechali věci. Kromě Julie u stromu nezůstal na živu nikdo další. Vesnice i okolí bylo prázdné a vy jste měli prostor k tomu se lépe poznat. Zajistit si pořádnou strategii, odpočinout si a ošetřit své rány. |
| |
| Koniec koncov, všetko dobré, alebo taktiež nie? Boj sa skončil, no ono to tak vyzerá, že pre niektorých ľudí skončilo, alebo skončí aj niečo iné ", premýšľam za pomalej chôdzi. ,,Smrť...Dnes jej tu bolo dosť. Bojovníci umierali, aj z našej strany aj z ich. Žoldáci a bojovníci zocelený bojom podľahli. Ako máme dobyť hrad? A ďalší problém. Sekera veliteľa Krollov, ktorý na nás zaútočili...alebo to bolo opačne?, bola otrávená a jed som mal v sebe aj ja Behmen. Zbližovalo nás niečo odporne nepríjemného, za pár dní nás čaká smrť. Možno keby sme stretli nejakú bylinkárku, alebo niekoho kto sa vyzná v jedoch, prežili by sme. Avšak, taký ľudia nechodia uprostred bojov po lese, ani nerastú zo stromov", alebo možno aj áno. Keď prechádzam okolo stromu na zemi leží zviazaná žena a na prekvapenie živá. Človek nechápe ako sme ju doteraz mohli prehliadať. Rýchlim krokom prejdem k nej. Padnem na kolená a z čižmy vytiahnem dlhší nôž. Najskôr jej prerežem lano, ktorým bola zviazaná na nohách a potom na rukách. Pomôžem sa jej posadiť. ,,Si v poriadku dievča? Vyzerá to tak, že si posledná, ktorá z dediny prežila...Nevieš prečo ty pankharti zaútočili?", opýtam sa jej zdvorilo. Nôž si zase zastrčím do čižmy. Potom o krok od nej odstúpim. ,,Volám sa Seh", dodám ešte. Svoje zranenie aj predchádzajúce plány odkladám. Času nato bude dosť. Dáma v núdzi je dáma núdzi... ,,S Knírom bude ešte treba prebrať taktiku, prišli sme o veľa mužov. Kovadlina a kladivo tak trochu nefungovali", prebehne mi ešte hlavou. |
| |
| Vidím, jak jedna ze skupin konečně přemohla své nepřátele a proto vstanu a snažím se dokulhat k jejich místu. Při mé kolébavé chuzi se snaží udržet ruce vzůhu na důkaz míru. Haló. Nejsem váš nepřítel, Zkusím jim lhát, když si to promyslím dobře, není možnost, že by mně prokoukli.Byl jsem obětí jejich tlupi a nesli mě celou dobu až sem, asi před dvěma dny jsem jim uprchl a jak jsem si všiml, tak jsem měl asi stejnou cestu jako oni. Posím potřebuji pomoc, mám rozřízlé koleno... Zbraň u esbe nemám. dodám, když vidím jak někteří nejspíš nevěří mému výmyslu.Konečně jsem se dostal malou mítinu a posadím se, proto abych si odhrnul kalhoty a dokázal tak, že jsem raněný. |
| |
| Bojiště Boj se již vyvíjí dobře a naše řady už neutrpěly jedinou ztrátu. Samozřejmě budeme muset pohřbít padlé, kteří byli zabiti na začátku boje, ale mou pozornost teď zaměstnává postava, která se tak náhodou plíží kolem. Všichni nepřátelé jsou odrovnáni a postava, která by mohla být klidně taky nepřítel, vyleze ze svého úkrytu. Spatřím člověka takže je dost pravděpodobné, že s naším nepřítelem nemá moc společného. Vidím, že kulhá a má ruce vztyčené nahoru a proto trochu povolím tětivu tak, abych ulevila ruce a zádům. Muž, jak jsem spozorovala, na nás začal hulákat jak ho unesli, jak má rozřízlé koleno, a že nemá zbraň. Rychlím krokem přejdu ke skupině, která se sbírá po tvrdém boji. Lipovi dam povel, aby postavu hlídal kdyby se o něco pokusila. "Veliteli." promluvim na kníra, který jistě postavu už spatřil a slyšel co říkala. "ten člověk tvrdil, že ho zajali a vláčeli ho sebou." podívám se na strom. " proč by se s nim vláčeli, ale přitom zavraždili na co přišli. Nezdá se mi, že by mluvil pravdu. " řeknu mu svou domněnku a rozhodnutí nechávam na něm. Muž se zatím posadil a ukazuje nám své zranění. |
| |
| Konec boje Poslední nepřítel padl. Vítězství bylo naše, tedy alespoň prozatím. Vcelku mě překvapí proti komu jsme to vlastně šli. Krollové?! Nevěděl jsem, že tyhle držky uměj bojovat. Vidím jak se Seh snaží zjístit co jde od jediné přeživší. Nějak se do toho neangažuju a jen si kecnu na zem. Srdce tluče jako o závod a ruce bolí. Sakra, já asi stárnu! Zamyslím se kolik je mi vlastně let, ale nemůžu se vzpomenout. Ztratil jsem se někde u třiceti? Čtyřiceti? Náhle se přiřítila ta holčina. Nechápal jsem o kom to mluví, dokud jsem si nevšiml onoho zmiňovaného. Dřepěl si o kus dál a vystavoval svoje koleno. Chvíli jsem si ho prohlížel. Hned od prvního pohledu se mi nelíbil. Vypadal jak někdo, kdo zaprodá vlastní duši za peníze. Ale možná za to mohla zbytková agrese z boje. "Hele, Kníre. Ona má pravdu. Pokud ho neposlali sbírat houby, tak nevidim důvod, proč není přišpendlenej na tom stromě jako ostatní. Z ramene si sundám chránič a snažím se ho narovnat, ale nově příchozího po očku sleduji dál. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Jen co skončil boj tak jsem si oddychnul. Je zřejmé že stárnu a také je to dost vidět. holt léta si vybírají svojí daň. Došel jsem pomoct Behmenovi který byl raněn. Jeho zranění vypadalo to celkem jako škrábnutí, ale měl ránu celou zanítěnou. Bylo to jako by jí měl už pár dní.“ Co to sakra je? Potřebuješ felčara. Jenom tě chvilku nechám o samotě a hned tohle. Ale stejně platíš pití brachu.“ Dořeknu to a posadím Behmena kousek od Barbara. Kývnu na něho a jen se pousměju. “ Není to sranda, že stárneme co Kelrogu.“ Poté se podívám na toho nového a na tu novou dívčinu která byla u stromu. Sleduju i ostatní ale ze všeho nejvíc mě děsí ta Behmenovo rána na břiše. |
| |
| Neznámá Vesnice, přicházející noc Boj byl u konce a všichni jsme si mohli oddychnout. Jen co boj skončil, jsem padnul na zem na jedno koleno a těžce jsem oddychoval. Ta rána na břiše vypadala dost zle. Na té jeho zbrani musel být jed nebo něco podobného. Rychle se na ráně uchytávalo zanícení a všechny ty ostatní náznaky. Nejsem lékař ani nějaký ten šaman nebo co tu všechno je abych se v tom tak dobře vyznal. Na nohy mi pomohl Felson a po jeho slovech jsem se jen pousmál. “ Ještě nejsem mrtvej kamaráde. Ještě žiju.“ Pomohl mi abych se dostal z pět do té vesnice, kde jsem si mohl odpočinout. Obvázal jsem si ránu a dal jsem na obvaz trochu bylin, co jsem měl s sebou. Podíval jsem se na ostatní, co tu byli a také na Kníra. “ Měli by se podrobit výslechu Veliteli. Kelrog a Evelin mají pravdu. Ass. Zkusím se na chvilku prospat.“ Před posledními slovy jsem syknul bolestí a natáhnul jsem se na deku k rozdělanému ohni. Cítil jsem, jak se mi do těla nabourává horkost a tělo mi zaplavil studený pot. Hned na to zavírám oči a usínám. |
| |
| Faleš i předsek se povedou a i riskantní útok na nepřítelův krk vyšel. Ležím na svém štítu a pod ním je umírající nepřítel, cítím jak se štít zvedá, neváhám moc dlouho a sáhnu k opasku a vyáhnu svůj nůž s nápaditě úzkou čepelí. Nlůž jsem vrazil nepříteli do průzoru masky a na nůž se navalil celým tělem, po té co čepel projela očním ďůlkem až do mozku, štít znehybněl. Odvalil jsem se od mrtvoly na záda a chvíly oddychoval. Doprdele! Žes nezůstal u řadovýho vojska, zachvilku by se našel nějakej teplej flek a tam by sis mohl v klidu dožít. Podobný věta mi hlavou lítá už několik let a i těď stejně jako dříve vím, že i kdyby se našel teplej flek kde by se dalo fožít, nezůstal bych tam. Šlo by jen o čas než bych musel pryč kvůli nějakému nadutému oficírovy nebo jeho ženě. S úsměvem si vzpomenu na příhodu kdy jsem přišel skoro o celé ucho. S námahou vstanu a rozhlédnu se po bojišti, všimnu si i zachráněné ženy, Seh se o ní postará. Tři padlí, nějací ranění, zbytek bojeschopný, nepřítel zlikvidován. Jen by mě zajímalo jak to, že reagovali tak rychle, někde se muselo něco posrat. Z padlého nepřítele vytáhnu své zbraně a kouknu se pod masku. Chlupatý obličej obrovské uši. No do prdele. Ví někdo co to je za bestie? Vrátím se rychle pro sovu odložernou kuši a to už vidím nějakého cizince který ným říká svůj příběh. Za ta léa jsem se naposlouchal dojemných historek až až, ale tahle docela sedí, každopádně si to mžůem ověřit od té peživší. Vyslechnu Evelin a Kelroga. To děvče se mi líbí, má dobrou disciplínu, ta musela sloužit ve vojsku, né jako tahle sběř individualistů. Něco na tom bude. Zeptáme se té ženy jestli o tom něco neví, každopádně pomoct bysme mu měli, ale dávejte na něj pozor. Konec věty pronesu potichu, jen aby to slyšeli ti blízko u mě. Jestli se tu vyzná někdo v léčení ať se podívá na raněné. Potom přejdu k zachráněné. Seh se jí už ptá na potřebné věci a právě od ní odstoupil to se mi hodí, nakloním se k němu a zašeptám. Zeptej se jí opatrně jestli neví něco o tom cizákovi? Potom se otočím na všechny. Nevíme kolik jich v okolí ještě je ani proč tu byli. Navrhuju přenést raněné do vesnice, opevnit se a počkat na ráno, jestli nemáte námitky tak pohyb! |
| |
| Po boji Vyslechnu Kníra a kývnu na souhlas. " Minimálně čtyři oči ho budou sledovat" s těmito slovy se odeberu ošetřit cizince a odvést ho do vesnice. Příjdu k němu a pokud se nechá namažu mu na koleno bylinou mast, která urychluje hojení. Poté mu koleno zavážu a pomůžu mu až do vesnice. Při cestě na něj dávam stále pozor kdyby chtěl udělat nějakou zákeřnost. Celou dobu s námi jde i můj kočičí přítel, ale ten prozkoumává okolí před někým kdo by se chtěl ukrývat...třeba nepřítel. Ve vesnici nechám cizince ostatním a vrátím se zpět na místo bitvy. Od vesnice to není daleko a tak tu ještě mohu zastihnout některé členy naší skupiny. Jdu od místa kudy sem vešla naše skupina až ke stromu. Cestou sbírám své šípy. Přes noc...až budu mít hlídku si je opravím. nad těmito myšlenkami se sama pro sebe zaraduji, že alespoň nějak zabavím své smysli v ostražitosti a zabiju tím i čas. Když už mam všechno co jsem potřebovala vrátím se zpět do vesnice....teď už nejspíš našeho tábora. Zde z koně vybalim věci, které jsou potřeba a i jídlo protože mi vcelku vyhládlo. Poté jdu ke středu dění a vyslechnu si jestli má velitel nějaké konkrétní rozkazy. Při cestě k němu konečně povolím tětivu luku, která byla dosud napnutá. |
| |
| Hotovo Nepřátelé jsou poraženi a já se opět líně courám k hloučku lidí předemnou. Řeší nějakého nově příchozího a holku, která byla přivázána na stromě. Knír začne rozdávat rozkazy. Všiml jsem si zranění těch dvou z naší skupiny, ale dřív než jsem něco stïhl říct nebo udělat polovina naší skupiny už byla na cestě do vesnice. Pokrčím rameny a vydám se též směrem k vesnici. Cestou si vyndám jablko ze své brašny a začnu ho chroupat. U vesnice zahodím ohryzek, dotknu se země a zbytek jablka se rozpadne. Opráším se a vyrazím směrem kde je nejvíc lidí. "Ohledně toho léčení" začnu hned jak příjdu. "Mohl bych pomoct. Můžu udělat dvě věci. První je, že se jed pokusim vytáhnout." ukážu na Behmena, který má ránu opravdu ošklivě zanícenou. "Ale je tu zhruba sedmdesáti procentní šance, že mu místo jedu vytáhnu krev nebo kosti." Zachechtám se sám pro sebe. "Může to být experiment" řeknu svěže...ale když vidím, že se to moc lidem nejspíš nelíbí tak přejdu k druhé možnosti. "No a tou druhou je, že jed spomalím zhruba o polovinu možná i o trochu dýl. Riziko, že se to nepovede je nulové takže je to bepečné, ale potřebuji dobrovolníka, který poskytne trochu své energie." rozhlédnu se kolem sebe jestli se někdo přihlásí. |
| |
| Vesnice - strom smrti Cáry mastných vlasů dívce spadají přes čelenku. Nestojí, ale ochable visí přes provazy - vržena do otupělého polobezdědomí. Julie otevřela oči a překvapeně pohlédla do neznámé šikmooké tváře. Míra překvapení byla úměrná zjištění člověka, který právě zjistil, že andělé existují, a že nevypadají tak jak si je původně představoval. Když muž odřízne provazy Julie padne na zem k jeho nohám. Je ochablá a vláčná. Ucítí, že nezemřela, že žije. Tělo jí o této skutečnosti bolestivě informuje. Zmučeně zasténá a pokusí se posadit. Zdřevěnělé končetiny téměř necítí. Ve chvíli kdy se pokusí pohnout žaludek zaprotestuje... Vo......du..... zachrčí skrze slepená, vyprahlá ústa. Zvedne hlavu a pokusí se zaostřit. V padajícím šeru vidí už jen matné obrysy okolo se hemžících postav. Její věznitelé jsou.... Mrtví?! Kdo....jste? Protře si oči. Seh.....pomůžeš mi vstát? zatne zuby neumím děkovat Nikterak se nestydí za svou nahotu. Zapře se o mužovu paži. Nic to není. Jen mám zdřevěnělé nohy. Nyní není schopná jasně přemýšlet. Její mysl se pohybuje na hranici pochybné radosti ze záchrany života a obav co se z této nové šance nakonec vyklube. Možná se prostě dostala jen z jedné pasti do druhé a hra o život bude v zápětí pokračovat. Přísahám k bohům, nevím co jsou zač. Přišla jsem do vsi krátce předtím, než to začalo... Neohlíží se. Doufá, že ji Seh pomůže dostat se co nejdál od toho místa. Za ní je jen smrt. A před ní? Nejistá budoucnost přinášející snad bolest ještě větší. Tak už dost! Vzchop se, kurva... potřebuju, potřebuju... Chce se mi děsně...... zachrčí chcát Cítí jak jí opouští síla. |
| |
| Čas na oddych Telo nahej ženy uvedie trochu do rozpakov, bolo to prvýkrát čo som ženu videl bez odevu, no ale čo už všetko je niekedy po prvé. Stiahnem zo seba šedí plášť a prehodím ho cez ňu. Potom sa kúsok odtiahnem. Vtedy ku mne pristúpi Knír. Otočím hlavu. ,,Nato bude čas potom, to dievča je v zlom stave. Postarám sa o ňu a potom sa jej môžme pýtať", šepnem mu potichšie. Potom sa zohnem ešte si prehliadnem či mám všetky svoje veci a potom ju zdvihnem na ruky. Po jej nepodarenom pokuse vstať a odísť, ďaleko by nedošla. Bola ľahučká, našťastie. Nechcel som presilovať veľmi ruku po svojom ľahkom zranení. Pozriem sa jej do tváre. ,,Keď nevieš tak nevieš. Neboj sa, my sa o teba postaráme, už si v bezpečí. Odnesiem ťa niekde kde si trochu odpočinieš. Potom bude čas na rozhovor", poviem jej jemne a potom idem preč. Ostatný už sa taktiež pobrali potom ako Knír zavelil, aby sme sa stiahli do dediny. Bolo to zrejme najlepšie možné riešenie. Idem pomaly pomedzi stromy a o ceste jednou rukou chytím uzdu svojho koňa ťahám ho za sebou. I keď je to trochu nepraktické, keď som obidvoma rukami držal ženu, no kôň sa našťastie nespieral a tak bolo všetko v poriadku. Zastavím sa ešte. Niečo riešia v jednom veľkom hlúčiku, zrejme neuvedomovali, že tu môžu byť ďalší nepriatelia, keď uprostred skazy vášnivo o niečom debatovali. ,,Poďme do dediny, tam sa dohodnete. A ty Jasper tiež počkaj, naše zranenia pár minút bez pochyby počkajú", poviem nahlas, aby ma počuli aj ostatný a už postupujem vpred. Teda vlastne vzad, pretože od dediny sme prišli. Tam niekde počkám na Kníra. Neviem aké mal plány, kde sa chcel zložiť na noc, či chcel zakladať oheň a podobne, nechal som to na ňom, veď nakoniec on je veliteľ... |
| |
| Romantika!? .....postarám sa o ňu...... ten dialekt, poznávám....mluvíš skoro jako.... Gareth... Pak ji zvedne. Myšlenky se jí rozplynou. Ó, gentleman? unaveně se usměje, přivře víčka a hlavou se opře o Sehovo rameno. Cítí se v bezpečí. Skutečně ji přemáhá spánek. ksakru..chce se mi. Jestli toho chlápka počůrám tak se na místě propadnu. Sevřela víčka pevně k sobě. Gareth se líně zavrtěl a natáhl ruku, aby vedle sebe ležící dívku přitáhl blíž k sobě " Jsi moje Lasiška" říkával jí po ránu. Když nemuseli vstávat vyspávali až do oběda nebo se milovali. Gareth se rád miloval po ránu. Vždycky když se probudil tak... Inu a pak zase usnuli. Julie stávala dřív než on. Nebyla zvyklá na takové pohodlí. Budili ji zlé sny. Jedině v jeho náručí dokázala nalézt klid po kterém tak dlouho toužila. Věděla a věřila, že ji bude moci poskytnut ... domov...Navždy. Julie se pohne v Sehově náručí a přimkne se k němu těsněji. Garethe... zašeptá. Přišel jsi...pro mě? dívčiny suché rty vyhledají Sehovi a mimoděk se o ně otřou. |
| |
| Když už bylo po všem a Behmen odpočíval ozval se ten mág kterej dlouhou cobu nic nedělal. Když se ole ozval ohledně toho aby uzdravil Behmena jen jsem zavrtěl hlavou." Nechci aby jsi mu svejma kouzlama ještě víc ublížil mágu." Dořekl jsem to a pak se ozvali i ostatní. jen jsem je přejel pohledem a přikryl Behmena ještě svou dekou. byl celej bledej a zdřejmě měl i dost velkou teplotu a hlavně děsně studenej pot. Knír a ostatní se teď ale zabývali těmi nováčky. Přejel jsem je pohledem a podíval jsem se na Paladina který celou dobu neudělal vůbec nic. Tak a tenhle nám má pomoct. To sotva Projelo mi hlavou a posadil jsem se vedle Behmena a čekal co ostatní. |
| |
| Čo to? Neznáma žena sa začne vrtieť v mojom náručí a niečo párkrát aj prehodí. ..Gentleman? Človek, zvyčajne pomôže žene v núdzi, ale keď sa jej to zdá komické, kľudne ju zložím a môže ísť po svojich", prebehne mi mysľou. Prejdem pár krokov vpred, no opäť sa začne vrtieť, no tentokrát sa ku mne pevnejšie primkne a pri tom ako sa vrtela, náhodne sa jej pery obtreli o moje. To dievča, by si malo poriadne oddýchnuť, aby si uvedomila čo vlastne robí zrejme. Na chvíľu zastanem a obzriem sa. Členovia, našej družiny sa nejako nemali k činu, zrejme sa im príliš do dediny ísť nechcelo, no práve teraz to bol naozaj najlepší nápad. Ak mal niekto nejaký lepší, nech s ním vyskočí. Predsa sám Knír povedal, že ideme do dediny... ,,Keď chceš, aby sa tvoj priateľ dožil zajtraška Felsone, myslím že by si mal nechať Jaspera nech urobí čo je treba. A myslím, že Behmen je ešte dostatočne pri vedomí, aby sa rozhodol sám. Ja jeho pomoc s radosťou prijmem", prehodím cez plece zase sa pohnúc vpred. Dozadu ma však strhne môj kôň. Takmer by som padol, pretože sa nepohol, no nakoniec som rovnováhu ustál. Tieto kone boli vážne ešte necvičené?, alebo čo? |
| |
| Poslechnu si co říká Seh a jen zavrtím halvou. " Vím že je to dobrý válečník a pobil by spousty dalších. Ale když jsem viděl co ten mág provedl. Prostě mu nevěřím. A co se týče Behmena. Tak ten leží v horečkách a není tak zcela při vědomí." Zhluboka se nadechnu a podívám se na mága. " Pokud ho dokážeš zbavit infekce nebo co to vůbec je tak do toho. Ale pokud se mu něco stane tak se měj na pozoru mágu!" Dořeknu to a jen vyčkávám co se stane dál. |
| |
| Konec boje Boj skončil, objevil se nějaký nový týpek a...nahá žena? Kráčím napřed do vesnice, tady mě nic moc nečeká...Čekat tady na otevřený pláni a ten smrad...? Dorazím tam, stojím uprostřed náměstí a netuším co dělat...Jen tak stojím, tleskám, koukám kolem. Nemám do čeho píchnout. V dálce vidím jít Seha, nese si tu nahou v náručí... Tváří se docela...vyděšeně? Pousměju se. Kořist? prohodím k němu potichu s úsměvem na tváři. Jasně jde o vtip, jasně teď se to asi nehodí, jasně už budu držet hubu... |
| |
| ANI OMYLEM! Kterak šikmooký cizinec o mravech v cizí zemi poučen byl, když za záchranu lepé děvy nejprv pomočen byl a poté kousnut zrádně. Tak a je to. Pomyslela si Julie, když se pobrala a cítila horko rozlévající se v klíně. Varovala jsem tě... řekne prostě, ještě předtím, než Seh ucítí, že pochcala i jeho. O pár chvil později přichází Finn... KOŘIST?! PUST! V tu chvíli kousne Seha a utíká či se belhá do nejbližších křovisek, aby tam mohla dovykonat potřebu s níž započala před chvílí. Zlotřilci! Bídní mužové. Vy zlovolní násilníci! Však si mne třeba zabte, ale můj měchýř dál trápit nebudete... Huláká. |
| |
| Neznámá Vesnice, Dlouhá Noc a úsvit Bitva skončila a vy se nacházíte ve vesnici. Vše probíhá hladce až na zraněné. Nikdo není v pozoru, protože je klid a kolem vesnice není ani živáčka. Pokud se tedy nepočítá zvěř. Behmen leží v těžkých horečkách a bude zázrak, zda se dožije rána. Nově příchozí se začali pomalu seznamovat a někteří si dokonce začali značkovat i své oblíbence. Noc se ubírala mnohem rychleji než kdy jindy. Když začalo svítat mohli vás oslnit sluneční paprsky a vám se mohlo ulevit že jste přečkali děsnou noc. Když jste se snažili znovu seskupit, mohli jste si všimnout že Behmen leží nehnutě na svém místě. Když jste se ho snažili probrat, mohli jste si také všimnout, že již není nic, co by mu mohlo pomoct. Jeho tělo podlehlo jedu, který se dostal až k srdci a to bohužel nevydrželo. Přišli jste o dalšího člena, který by mohl být hodně úspěšný v boji proti nepříteli. Přišlo na řadu pochovat padlé. Když jste se o to všechno kolem mrtvých postarali tak jste opět mohli vyjet na cestu. Vyjeli jste z vesnice a dál projíždíte lesem. Můžete už konečně slyšet i zvěř, která není zticha tak jako minulou dlouhou jízdu. Konečně jste po dvou hodinách vyjeli z lesa a narazili jste na pádnou překážku. Stál před vámi most, ale nebylo jisté, zda unese vás všechny. Je jen jediná možnost. Musíte se dostat přes most aby jste se dostali dál a také mnohem blíž k vašemu cíli. Most by mohl vydržet kdyby jste ho přecházeli po jednom. Ale i to není tak zcela jisté. |
| |
| Vesnice/les Členové skupiny řešili raněné, kteří na tom byli dost bídně. Měli v sobě jed a s jedinou možností přišel starší ze dvou mágů. Bylo to riskantní a nikomu se do toho moc nechtělo. Nejvíc protestoval Felson. Po rozpuštění kroužku jsem dala povel Lipovi, aby si odpočinul a sama jsem trochu podřimovala, ale zhruba po douch hodinách jsem se sebrala a šla na hlídku protože nikdo přesně neurčil kdo, kdy a na jak dlouho by ji měl mít. Při té příležitosti jsem si opravila šípy. Ráno jsme našli Behmena mrtvého. Asi to felsona dost zasáhlo pomyslím si a pomůžu spolubojovníkům pochovat mrtvé. Když dokončíme tento smutný úkol vydáváme se dál. Jedeme lesem, který je konečně živější než na cestě do vesnice. "Běž si něco ulovit" obrátim se ke svému nejlepšímu příteli a s úsměvem na něj mrknu. "Ale nechoď moc daleko." Dodam ještě než kočka odskočí za nejbližší strom. Cesta probíhá v klidu a zhruba po dvouch hodinách vyjíždíme z lesa. Podívám se dopředu a před námi je vcelku nebytelný most, který je nutno překonat. Lip už čeká na druhé. No jo pro tebe to není problém přeběhnout. Otočím se k naší skupince. "Asi budeme muset jít po jednom a koně vést za sebou." prohodim i když už to je každému asi jasné. Sama slezu z koně. "Tak já to du vyzkoušet první" s těmito slovy se vydám na most. |
| |
| Následky a následující den Teprve ve vesnici si uvědomím, jak se na nás všech bitva podepsala. Nejde ani tak o zranění nás samotných, když tedy pominu Behmena, který nevypadá vůbec dobře, ale spíše o počet mrtvých na naší straně. V zápalu boje jsem si ani nevšiml, že nás tolik padlo. S těžkých zafuněním se ve vesnici posadím. Levá ruka se začne hlásit o pozornost. Na rameni se mi rozlila pěkná modřina. Zasranej Kroll... Kdo mohl čekat, že má takovou ránu. Anebo já už nemám takovou výdrž, možné jsou obě varianty. Když se slunce začne schovávat za horizont, přepadne mě únava. Dám si brašnu pod hlavu a zavřu oči. Stále je tu možnost, že se v noci připlíží další Krollové, ale dnes je mi to jedno. Pokud mám chcípnout v týhle vesnici, tak tady chcípnu. Zaposlouchám se do zvuků noci. Mezi všemožným cvrkáním a šustěním se začne drát nový zvuk, známý zvuk. Ano, jsou to oni! Bubny našeho kmene, bubny barbarů, bubny věčnosti..... Ani né za pět minut tvrdě dřímám. Ráno se proberu trhnutím. Zase jedna noční můra z dob minulých. Vyhrabu se na nohy a protáhnu tělo. Zrak mi spočine na Behmenovi. Doufal jsem, že jen spí, ale bohužel tomu tak není. Při pohřbívání mrtvých jsem nápomocen, co to jde. Každý si zaslouží důstojný odchod. Ačkoli mám chuť jít pryč, seberu svých pár věcí, nasednu na koně a jedu s ostatními dál. Cestou jen hledím někam dopředu. Les je živější, ale u nás vládne mrtvolné ticho. Po nějaké době vyjedeme z lesa. Konečně trochu prostoru, pomyslím si, ale mé nadšení rychle bere za své. Před námi se táhne most. Most, který je nepoužívaný hodně, hodně dlouho. Abych byl upřímný, nejradši bych to objel. Dojedu až na kraj. Seskočím z koně a pohlédnu dolů. Sakra, budu rád, když mě to unese. Evelin, která byla u mostu první neváhala a už se na něj vydala. Hlavně buď opatrná, smrti bylo už dost. Mluvím v myšlenkách k ní. Sice to, že přejde, pro mě není žádná výhra, protože vážím třikrát víc. Ale nechci přihlížet konci dalšího života. |
| |
| Po bitvě Stojím ve vesnici a nikdo se nenabízí, aby mi pomohl se zraněním dvou našich členů. Felson mi začne vyhrožovat a tak se raději otočím k našemu cizokrajnému příteli, protože riziko, že se něcdo zvrtne tu je vždycky..."prostě nepředvídatelná rovnic." přirovnávam si v hlavě to čemu říkají magie. Ling, který byl nejen zraněn, ale i pomočen stojí kousek a je rozhodnut příjmout mou pomoc. "Jestli se ta moč dostala k tvé ráně je dost pravděpodobné, že už to máš alespoň vyčištěné." zasměju se vlastnímu vtipu. "No a jelikož my tu není nikdo ochoten pomoct budu muset použít svou energii..." "Takže jak jsem říkal můžu zkusit buď úplně odstranit ten jed s tím, že je tu nějaká pravděpodobnost, že to nepřežiješ a nebo ho zpomalím, aby se nedostal tak rychle k srdci což je bezrizikové. Potom můžeš doufat, že narazíme na nějakého léčitele." Počkám až se rozhodne a když to učinní udělam vše proto, aby se to povedlo. položím mu ruku na ránu a začnu neslyšně mumlat. Okolo rány se objeví záře, která ránu zocelí. (záleží co odpoví Fu Seh Ling a poté jak PJ jestli se povedlo nebo nikoli). Druhý den vstanu a pomohu uctít mrtvé. "Na těžkou práci jsem moc starý." odůvodním svou nezúčastněnost v kopání či pokládání kamenů. Když jsou pohřbeni přiložím ruku k zemi a u každého z hrobů kde spočívají naši spolubojovníci vyroste květina. Pokrčím rameny "Alespoň něco." Naše zmenšená skupinka se vydává opět na cestu a znovu jedeme lesem, ovšem né tak tichým jako prve. Všechny mé myšlenky se začnou rozutíkavat. "Hm ticho mi opravdu vůbec, ale vůůůbec nevadí" řeknu si jak jinak než sám k sobě. Zhruba po dvouch hodinách nelítostné tyranie ze strany živočichů lesa se dostaneme k překážce. "Ou...vám dělá problém ten most...ale co ta výška? Ten most dokážu zpevtit zda-li chcete, ale nevím jak přejdu...docela se bojim výšek." zasměju se své fobii a rozhodím rukama. Vím, že mě tu nikdo moc nemá rád, a že nikomu nevadí kdybych tu zůstal. "Věřte nebo ne, ale s tím mágem vám můžu být hodně užitečný...navíc by mě velmi mrzelo kdybych se s ním nesetkal." nevině se uculím jak to můj starý obličej jenom dovede. |
| |
| Večer, ráno, most... Všichni už doufají v to, že se zde žádný z Krollů, či co to bylo, nepohybuje. Nebudu se do toho nijak srát, stratég nejsem... Možná bych mohl hlídkovat. Bejt celou noc vzhůru? Páč nikdo tady nevypadá na to, že by se chtěl střídat... Kelroga bych z dřímot vzbudit nedokázal, a když, jeho reflex by mi dokázal urvat hlavu. Reflex staršího mága by mě zase mohl usmažit, nebo by dostal infarkt. Nechci mí na svědomí ničí smrt...a tu svojí už vůbec ne...Felson vypadá, že si snad vleze pod deku k Behmenovi... Ta lučištnice... jo, ta by to mohla vzít...jestli ta její kočka není nějak agresivní... takhle v sedě přemýšlím ještě dlouho, dokud se nevzbudí Evelin a nehlídkuje sama od sebe. Jenom pokynu rameny a sám ulehnu. Problém vyřešen... Hned po probuzení vidět dalšího mrtvého člena není zrovna povzbuzující. S pohřbem samozřejmě pomůžu jak to jen jde. Během něj přemýšlím nad tím, jak nás ta skupinka zřídila. Aby jsme se k tomu mágovi vůbec dostali. A jestli dostanem, jistě tam nebude sám... Může tam bejt několikrát tak velká skupina než tohle... pro teď zažehnám tyhle myšlenky, začínáme se totiž formovat a vyrážíme na cestu. Po cestě už není tak vražedný ticho jako prvně. To je celkem dobře. Nikomu samozřejmě není moc do hovoru, není divu. Proto rozvinu pár svých svitků, které jsem si vzal s sebou a začal jsem studovat jemné učení magie. Snad mi k něčemu pomůžou. Při cestě jsem párkrát hodil oko po tom starym mágovi. Ten magor by mě možná mohl něčemu naučit... Už jsem nad tím uvažoval předtím, ale nějak mě nenapadá jak se ho na to zeptat... Dorazíme k mostu. Smotám svitek a koukám se dopředu, co že se to děje. No zpevnění by asi určitě bodlo... při téhle větě se podívám po ohromném Barbarovi a funícímu koni, pro kterého jízda pod ním nebude nic jednoduchého. |
| |
| První setkání, cesta a most Po obvázání rány jsem neznámé ženě poděkoval a vydal se s její dopomocí jsem se dostal do vesnice, vekteré již bylo několik členů jejich party. Jedním okem jsem pozoroval ošklivou ránů jednoho muže, ale dál jsem si ničeho více zajímavého nevšiml. Ulehl jsem si na prázdnou deku a po několika minutách nad přemýšlením zda-li jsem v bezpečí mezi těmito lidmi.* Ráno jsem se probudil s polestí zad a raněné nohy. Tomu řikaj deky? To sem si rovnou mohl lehnout na kameny. No co, teď ubde lepší bejt zticha, jinak bych jí pšítě taky nemusel ani otevřít. S několika nadávkami jsem se zvedl a rozhlédl po již lépe viditelné krajině. Tady to teda enni moc známé... Vidím, že někteří členové se balí a rozhodl jsem se že si tedy alespoň zkontroluji všechny věci. S minimální nadějí v mysli se podívám na prázdné poutko od nože a smutně si povzdechnu. Svůj zakrvavený kapesník rovnou zahodím a přerovnám si svoje zbylé nástroje. Vydám se s celou družinou na cestu a při ní přemýšlím nad možností požádat o zbraň. Raději toho ponechám, s poptávkou může přijít i podezření. S tímto rozhodnutím se sehnu a zvednu kamínek, který hodim do hlouby lesa. Málem narazím na chlápka předemnou a ze zájmem se protáhnu dopředu. Vidím most, který asi již nepatřil k těm nejstabilnějším. Otočím se abych zjistil, co mají za plán ostatní a stihnu si všimnout, že mě jedna z žen, pravděpodobně ta co mě ošetřila pozorovola, ale ihned se podívala jinam. *Všem, kteří mají jinou rasu se omlouvam, ale nenapadlo mě nic lepšího, protože mezi dalšími slovy byly ještě "tvorové" nebo "zplozenci". Nejlepší mi vyšlo to "lidmi" |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR