Andor.cz - online Dračí doupě

Boží posel - 18. ledna 2007 16:05

Čtveřice dobrodruhů sedí u stolu v hospodě, v jednom elfském městě, a povídá si. Vzájemně se neznají, ve městě jsou poprvé a pouze si vyprávějí příběhy ze života, když vtom se dubové dveře hostince rozletí dokořán a dovnitř se vpotácí královský posel, zbrocený vlastní krví, a sesype se na podlahu. V tu chvíli zvenčí zazní chladný krákoravý smích. Všichni hosté ztuhnout a stáhnou se do rohů, veselá buclatá hostinská zbledne a ustrašeně zašeptá: Paime.. a schová se pod nálevní pult. Sotva to udělá, zhmotní se, či se spíše zviditelní, ve dveřích postava v dlouhém černém plášti s kápí, která jí zakrývá obličej. Pivo, hostinská, k čertu s vámi, ženská, kde trčíte? zvolá a zasměje se tím děsivým smíchem. Když roztřesená hostinská přinese pivo, naleje ho do sebe na jediný lok a vrátí jí půllitr. Pak se rozhlédne po hostinci a spočine zrakem na skupince dobrodruhů. Pousměje se a rozplyne se..

Kriff - 24. ledna 2007 17:24

To by mě zajmalo, co TOHLE bylo za maniaka. Snad mi tyhle lidi něco vo něm řeknou. V rohu u stolu s třemi dalšími dobrodruhy vysedává člověk, jenž se představil jako Klenn. Nikdo však neví co ho sem přivedlo. Na první pohled je vidět, že není mětstským typem člověka. Jeho potrhaný plášť nevzbuzuje pocit bohatého člověka, který by měl všeho hojnost. Za lavicí má odložený luk a toulec se šípy. Jeho pas obtěžkává dlouhý meč, který nevypadá zrovna foremně a nejspíš ho nevykoval žádný z kovářských mistrů. Má ostrým větrem ošlehanou pleť s popraskanými rty, hnědými oči, krátkými hnědými neupravenými vlasy a krátkým hnědým též neupraveným vousem. Má silné ruce, na kterých je vidět tvrdá práce. Je štíhlý se silnými svaly na hrudi, nohou i rukou. Je vidět, že často urazí velké vzdálenosti. Podle jeho zevnějšku se dá odhadovat, že již dlouho nenavštívil civilizaci. Ve společnosti vypadá nesvůj a narozdíl od spolusedících zatím pouze pozdravil a po celou dobu hovoru neřekl jediné slovo. Pátravé oči by si mohli všimnout, že však bedlivě pozoruje své okolí a vnímá každý zvuk. Narozdíl od většiny lidí nevypadal zrovna vystrašeně při výstupu záhadné postavy. Poté co se záhadná postava rozplynula, zvedl se, přišel k možná smrtelně raněnému poslovi a poklekl k němu. Poté se otočil směrem ke stolu, od kterého vstal a chraptivým ale pronikavým hlasem se zeptal: "Tak pomůže mi někdo?" Snad tu je někdo, kdo ho vyléčí... Sem zvědavej co se vo tom podivínovi dozvim...

Calwen - 25. ledna 2007 19:51

Mladá půlelfka sedí u stolu v hospodě a povídá si se třemi dobrodruhy. Dlouhé tmavě hnědé vlasy má rozpuštěné. Je vysoká a štíhlá. Na první pohled každého upoutají její velké hnědé oči. Je oblečená jako hraničářka. Neměla jsem sem chodit. Venku je sice hrozný počasí, ale určitě by se tam neděly tak divný věci. „Já ti pomůžu,“ řekla půlelfka a vstala od stolu. Šla k raněnému a začala vytahovat léčivé bylinky. Doufám, že toho raněného posla dokážu zachránit.

Elvynn Exlibris - 25. ledna 2007 22:10

Mezi čtyřmi dobrodruhy, kteří tolik zaujali toho šílence, že jim věnoval pohled , sedí nohu přes nohu ještě jedna dívka. Vypadá mladě a naivně ale nejen to upoutává pohledy všech okolo sedících. Nejvíc totiž asi upoutá její vzhled. Má modrozelené, velmi dlouhé vlasy, spletené bílými stuhami do účesu, ze kterého pak stejně skoro až na zem spadají dva culíky a další dva ovazáné stuhami jsou podél obličeje a nejsou tak dlouhé. Obličej, stále svěží, je doplněn o rty, které se nepřestávají usmívat ani tváří tvář nepříteli, kterého takováto drzost a jistota v boji velmi znervózňuje. Takovému protivníkovi jistě vadí i jiskrné žluté oči šelmy. Pokud ho pak ještě zaujme podivný znak na dívčině jasném čele, a on na něm ustrne pohledem, přemítajíc, kde ho viděl, bude mu takovýto pohled smrtelným. Dívka je oblečena do zeleného topíku a krátké zelené sukně, přepásané hnědým, zřejmě koženým, páskem. Na rukou i na nohou má navlečeny návleky. Na nohou a na pravé ruce bílý a na levé ruce zelený. Na nohou má pevné kožené boty. U boku ji visí meč s velmi zajímavým jílcem a na krku ji ještě krášlí náhrdelník z bílých kamínků. Se zájmem sleduji okolní rušno, bohužel však jsem poslovi k ničemu, protože moje znalosti v léčitelství jsou mizerné. Vzpomenu si ale na hostinskou a tak vyskočím od stolu a lehkým krokem k ní přijdu. Paní hostinská, vy víte, kdo to byl? zeptám se jí a moje žluté oči se nepatrně rozšíří. Položím ruku na její rameno, abych ji alespoň trochu uklidnila a doufám, že bude schopna slova.

Boží posel - 29. ledna 2007 14:25

To Klenn, Calwen: Věnovali jste nejprve pozornost poslovi, ale hned první pohled vás ubezpečil, že toho nebude třeba. Hostinská vám ani nepohlédne do tváře a řekne: Nemá to smysl, Paime svou práci vždycky dokončí. A opravdu, posel je už mrtvý. Něco, snad kouzlo, ho zasáhlo do zad a smrtelně ranilo. Již se otáčíte k ostatním, když si všimnete svitku, který umírající posel zakryl vlastním tělem. Rozhodnete se, že ho tady nebudete číst a pečlivě ho schováte. Pak vás upoutá vyprávění hostinské. To Elwynn, all: Zeptala jsi se, co to bylo. Hostinská je stále vystrašená a pořád se ohlíží ke dveřím, při tvých slovech sbou trhne. Pak začne trhaně vyprávět:Je to Paime – přízrak. Žili jsme tady poklidně spoustu let a pak, pak přišel on a všechno zničil. Vždycky se tu nějak objeví, nikdo neví jak, a vždycky někoho zabije. Je strašný, neúprosný. Loni mi zabil muže. Už mnoho lidí se ho snažilo najít a zabít – bezvýsledně. Našli je zabité, v lese, nebo poblíž řeky. Nesnáší odpor. Prý je nesmrtelný, já tomu nevěřím, ale má velikou moc. Zabíjí pohybem prstu… V tu chvíli si uvědomíte, že poslední dobrodruh vůbec nevstal od stolu. Ohlédnete se a vidíte, že tam sedí celý zkroucený a zhroucený do sebe, oči vytřeštěné. Zjistíte, že je také mrtvý. Proč? Věděl snad, kde přízrak přebývá? Věděl, co je jeho tajemství? Teď už to nepoví.. … a pohledem. dopoví hostinská. Vy po sobě kouknete a mlčky se rozhodnete, že je nejlepší se na to vyspat a jdete do společného pokoje. Calwen v kapse svého hraničářského obleku přemýšlivě svírá poselství, které jí bylo svěřeno do péče. Tohle hledal? Proč zabil toho válečníka? A kdo to vůbec je? Ve chvíli, kdy odcházíte hore, otevřou se dveře krčmy a tam stojí vyskoký elf, na první pohled chodec samotář. Přes záda má dlouhý luk a pozorně si prohlíží hospodu, do níž vstoupil. Když si všimne mrtvol, které právě hostinská s pár svými lidmi odnáší, v očích se mu zableskne. Pak si objedná pivko a večeři do pokoje a jde za vámi. ----------------------------------- chodec je curunigol, je na vás, jak se seznámíte..

Curunigol - 29. ledna 2007 15:26

Do hostince vstoupím, ovšem nejsem sám. Po mém boku cupitá velký černý pes.Když se zastavím, i on se zastaví. Na sobě mám tmavě zelený pláśť s kápí. Ten kryje praktické hnědé oblečení. Sundám kápi a osvobodím tak bujné černé vlasy, které spadají až po ramena.Rysy jsou opravdů elfí, ale jsou ošlehané od větru a deště, oblečení je pokryto prachem cest. Ovšem nejzajimavější jsou moje oči. Zdá se, že mají opravdu zlatou barvu a skrývaji nějaký tajemný svit. Objednám si jídlo a pití, abych se zasytil a spláchl z hrdla prach cest.Vše co jsem viděl nekomentuju.Během jídla odhodím nějaké sousta svému psovi. Také si pro něj vyprosím misku vody. "Nebude snad vadit, když tu Baskerville stráví noc se mnou, že?"otážu se hostinské, obecnou mluvou, můj přízvuk elfa je však hned patrný. Počkám si na její vyjádření a pak už mířím po schodech do pokoje. Který mi byl vyhrazen. "Mea govannen" pozdravím všechny.

Calwen - 29. ledna 2007 18:32

Když zjistím, že moje snaha zachránit raněného posla byla bohužel marná, vzpomenu si na otázku položenou Elvynn. Pomalu se zvedám ze země a chci jít blíž k hostinské, abych lépe slyšela co odpoví. Všimnu si však, že pod tělem mrtvého posla leží nějaký svitek. Mám o něm říct ostatním? Hledal ho snad ten šílenec v černé plášti? Je důvodem smrti toho posla? Po chvilce přemýšlení schovám nenápadně svitek do kapsy a jdu si poslechnout vyprávění hostinské.

Elvynn Exlibris - 05. února 2007 13:46

Jé to je ale krásnej pes! témeř vyřiknu, když se vzpamatuju z toho, že ten jeden u našeho stolu je mrtev a že jsem to nakrásně mohla být i já, kdo by teď už nic nevnímal. A dětinsky se vrhám k velkému černému psovi, který sem přišel s tím černovlasým elfem. Už jsem dlouho takového neviděla... mluvím teď k tomu elfovy ale oči mám stále na jeho psu. Kleknu si na zem a rozpřáhnu ruce, jakobych zvala psa k pomazlení.

Kriff - 05. února 2007 14:26

Když zjistím, že mu již nikdo nedokáže pomoci, vstanu a podívám se na příchozího. Zhruba si ho pohlédnu a jdu se podívat na dobrodruha jenž s námi seděl u stolu. Možná zjistim, proč musel zemřít. Asi nic nenajdu, ale člověk nikdy neví. Zevrubně si ho prohlédnu a poté ho ohleduplně prohledám, zda neměl u sebe cokoliv, co by nám mohlo posloužit jako stopa. Poté již vstanu a jdu se připojit k jásající Elvynn, která asi poprvé v životě vidí psa...

Boží posel - 05. února 2007 15:47

To all: Odcházíte hore po schodech ke svým pokojům, přemýšlíte nad tím, co se stalo. V pokojích, které jsou slušné kvality, si shrnete věci a odcházíte spát. V polovině noci vás probere zvuk praskajícího ohně a nářek lidí. Posadíte se, rozhlédnete a zjistíte, že hostinec hoří. Úniková cesta dveřmi je v plamenech, hrozí zborcení střechy. Oheň se rychle šíří. Všichni slyšíte známý záhadný smích. popis pokojů: Pokoje jsou útulné malé místnosti, a i když jsou jen spoře vybavené - postel, stůl a židle - jsou velice pohodlné a čisté. Je vidět, že na tom hostinský lpí. Naproti silným dubovým dveřím s pevnou závorou proti lupičům je zasklené okno a dřevěnou okenicí, které vám poskytuje poslední naději před ohněm. Pokoje všech členů družiny jsou v prvním patře - nebezpečí zlomeného vazu při skoku z okna nehrozí. MH: vůbec mi nevadí, když si někdo zahraje na spáče a vzbudí se ve chvíli, kdy už by se sám zachránit nemohl - alespoň bude čas k zapojení nového hráče či projevení přátelského vztahu v družině ( *** vyleze nahoru do pokoje ** a nalezne ji, jak sladce chrní. probudí ji/ho a pomůže jí/mu dostat se ven)

Kriff - 05. února 2007 18:05

Probudím se uprostřed noci a ucítím silný žár a dusivý pach. Smích, který je slyšet zvenku raději ignoruji a vstanu. Rychle se obléknu a vezmu ze stolu svůj meč, luk a toulec se šípy, kam jsem si je včera položil. Meč si připnu k opasku, luk si hodím přes rameno a toulec si dám na záda. Otevřu prudce dveře, že málem vyletí z pantů a vyjdu ven. Rozhlédnu se po chodbě u našich pokojů a s nevelkým překvapením zjistím, že žár i pach pocházeli od ohně a kouře, jenž se rozprostřel v přízemí a na schodech hostince. Ve chvíli, kdy mi málem uhoří noha se stáhnu zpět do pokoje a zhodnotím jiné únikové cesty. Postel zhodnotím jako vcelku neúčelný úkryt, stejně jako stůl a židli. Schovat se za dveře je velmi dobrý nápad - kdyby za nimi nehořelo. Prohlédnu si okno. Zjistím, že se dá i otevřít, a tak této skvělé funkce využiji. Moh bych skočit, ale co když si zlomim vaz nebo nohu a umřu? Probudil bych i ostatní, ale ten voheň na chodbě mi to zrovna moc neumožňuje, takže snad nemaj tak tvrdej spánek. Rozloučím se s pohodlným pokojem, ve kterém se mi polovinu noci skvěle spalo a vyskočím z okna tak, abych dopadl co nejpohodlněji. Asi se dám na víru... Pane Bože, ať je mi dáno přežít tento skok!

Calwen - 05. února 2007 19:53

Jsem po nekonečně dlouhém dni hodně unavená. Chvíli pozoruji Klenna a Elvynn, kterou zaujal velký černý pes. Pak obrátím svou pozornost na jeho majitele. „Mára undómë“ odpovím mu na pozdrav. Vzhůru už asi dlouho nevydržím, a proto raději pomalu odcházím do svého pokoje. Takhle ospalá jsem asi nikdy nebyla. Mám pocit, že prospím dva dny. Naštěstí ten pokoj vypadá útulně a na dveřích je závora, tak mě snad nikdo nebude rušit. Odložím si své zbraně, lehnu si na pohodlnou postel a okamžitě usnu. Spím jako šípková Růženka, že začalo hořet vůbec nevím. Praskající oheň, hustý kouř ani nářek lidí mě neprobudí.

Curunigol - 05. února 2007 21:49

Když Evynn na psa rozpřáhne ruce, Baskerville varovně zavrčí. Já ho jen tiše uklidním slovem "Mellon" a Baskerville se nechá pohladit. Koutky se mi nadzvednou v nepatrném úsměvu a pak odcházím do svého pokoje, kde ulehnu k zaslouženému odpočinku. Můj lehký spánek ukončí Baskerville. jehož vrčení a štěkot mě rychle zvedne z postele. Jsem zvyklí spát v botech a oblečení, pokud nejsem opravdu někde, kde jsem si jistý svoji bezpečností. A to už jsem dlouho nezažil. Zvlášť v tomhle hostinci, kde zemřeli během jednoho odpoledne dva lidé. a tak jen poberu svoji tornu, luk a meč a jsem připraven opustit pokoj. Dveřmi to však nejde a tak musím řešit problém, kudy evakuovat svého psa. nemůžu ho tu nechat, uhořet v plamenech. Přistoupím k oknu a dívám se, jestli se nedá seskočit někam na kůlnu nebo střechu stájí ve dvoře.

Boží posel - 06. února 2007 08:52
	To Curunigol: Máš opravdu štěstí, neboť se pod okny tvého pokoje nachází stáje, jejíž střecha už sice také doutná, ale dá se na ně zatím přeskočit a pak na zem.

Kriff - 06. února 2007 17:03

Naštěstí jsem dopadl vcelku měkce, dokonce jsem si ani nic nezlomil. Podívám se k oknům, ve kterých očekávám tváře svých známých z včerejšího večera. Všimnu si, že u okna stojí Curunigol se svým hafanem, který se včera tak strašně líbil Elvynn. U ostatních oken zatím nikoho nevidím, ale je vcelku pravděpodobné, že se tam za chvíli objeví. Se zájmem začnu sledovat, jak Curunigol dostane z budovy svého psa a zda nebude potřebovat pomoci. Hodně štěstí, hochu... Pak si najednou vzpomenu na smích, který jsem předtím ignoroval a pozorně se rozhlédnu, zda někde neuvidím našeho sadistického známého.

Elvynn Exlibris - 06. února 2007 19:41

Probudí mě jakési rány a já prudce otevřu oči když si uvědomím, že cítím kouř. A je to tady zase... další záchraná akce... usměju se sama pro sebe a vyběhnu ze dveří pokoje na chodbu, kde už je značené teplo. Podívám se ke schodům a tuto únikovou cestu okamžitě zamítnu. Udělám menší otočku abych si prohlédla okolí. Když zjistím, že jedny dveře jsou už otevřené v duchu je vyškrtnu ze seznamu a běžím k nejvzdálenějším dveřím, kde má pokoj Calwen. Prudce otevřu dveře a můj pohled spočine na mírumilovné Calwenině tváři, která zatím tvrdě spí. Calwen?! Vzbuď se! Nech všechno ležet a vypadněme odsud!! Popadnu ji za ramena a zacloumám jí až se vzbudí... Pak jí dotáhnu k oknu, jemně jí proplesknu, aby se vzpamatovala, a pořádně probudila. Pro tebe by to nemělo být těžké... šup z okna dolů.... není to vysoko Počkám až dostane odvahu a vyskočí ven, zkontroluju, že se jí nic nestalo a pak vyhodím pár jejích věcí ven za ní. Vyběhnu zpět na chodbu, abych mohla prohlédnout další pokoje. Prolétnu je a případně pomůžu ostatním ven. Zahlédnu i Curunigola se svým psem skákat pryč a pak se vrátím do svého pokoje, vezmu si svoje věci, otevřu okno mého pokoje a vyskočím ven. Dole udělám kotoul a vyskočím zase na nohy. Přičenž mi všude vlají moje dlouhé vlasy. Usměju se na okolostojící a zeptám se: Je vevnitř ještě někdo? Všichni z patra už jsou pryč.... ujistím pak ještě usmolené ubrečené obličeje a přitom si urychleně splétám vlasy.Pak zahlédnu koutkem oka Calwen a jelikož jsou zřejmě všichni z hostince venku, přitočím se k ní. Tak to vypadá na další noc venku pod hvězdami, že? zkonstatuju a pak se rozhlédnu po okolí jestli někde neuvidím velkého černého psa.

Curunigol - 06. února 2007 23:34

Zdáse, že mám dnes štěstí v neštěstí, pokud to á i Baskerville přežijem, pokusím se te dobrotivé šenkýřce zjistit kdo to provedl a nhradit škodu. pokud to bude v mých silách. Otevřu okno a pokud to nejde, vymlátím ho stoličkou nebo nějakým polenem. Pak už jen proskočím oknem, což mi nedělá problém, jsem sběhlí v akrobacii, a bezpčně přistnu střeše stájí. Nyní elfím povolem povzbudím svého psa, aby totéž opakoval po mě. Jeho válečný vycvik je bezchybnýa jeho odvaha je spoehlivá. Oba dva nakonec seskočíme na zem a já se koukám, kde bych mohl někomu pomoct.

Boží posel - 07. února 2007 09:50
	soukromá zpráva od Boží posel pro nic, nepsala jsem, prtože on nebyl vlastně ani nijak důležitý - jen jsem ho killa, aby nepřekáželXD ted jsemzjistila, že jsem zapomněla napsal, že se nejde dostat do jinej pokojů, ale už je pozdě - calwenje zachráněna..

Kriff - 07. února 2007 17:39

S úlevou sleduji, když Calwen postrčená Elvynn vyskakuje z okna, která ji po chvíli následuje. Stejně tak Curunigol se svým psem se beze zranění dostávají dolů. Když neuvidím našeho známého maniaka nikde v okolí, připojím se k zbylé skupince vyskočivších. Přijdu k nim a zkusím zjistit jejich názor. "Hele, vim že byste rádi trávili večer pod širákem, ale já vosobně fakt spim bez postele a střechy nad hlavou blbě. Co kdybysme zkusili najít ňákej přístřešek, kde byhom mohli dospat." Poté se ještě otočím na chlapa s hafanem po boku ajen tak mimochodem mu oznámím: "Menuju se Klenn, kdybys něco potřeboval a bude to v mejch silách, tak ti rád helfnu."

Calwen - 07. února 2007 19:17

To už je snad ráno? Kdo mě to budí? Co se tady sakra děje? Vylekaně otevřu oči a zírám na Elvynn, která se snaží dostat mě z postele. Vypadnout odtud? Proč? Co to tu tak strašně smrdí? Po chvíli se konečně úplně proberu z tvrdého spánku a uvědomím si, že hostinec hoří. Doběhnu k oknu, podívám se jak jsme vysoko a ještě v šoku skáču dolů. Dopadnu naštěstí rovnou na nohy a nic vážného se mi nestane. Trochu mě sice bolí kotník, ale myslím si, že bude za pár dní v pořádku. Posbírám své věci, které Evynn vyhodila z okna a sleduji jak skáče z okna. Zatím co čekám až ke mně dojde, zkontroluju jestli mám v kapse svitek, který měl u sebe mrtvý posel. Když zjistím, že je na svém místě, popojdu směrem k Elvynn a poděkuju jí za záchranu svého života. „Mockrát děkuju, nebejt tebe tak bych nejspíš uhořela. A radši budu spát venku, než uprostřed hořícího pokoje.“

Boží posel - 11. února 2007 17:46
	To je nemožný...Já vám dám čas, abyste se teda seznámili a nikdo nenapíše..

Curunigol - 11. února 2007 22:56

"Já jsem Curunigol. Škoda že se nepoznáváme za příznivějších okolností." odpovím Klennovi, Aniž bych spustil pohled z hořícího domu."Já žádnou pomoc nepotřebuju. Alespoň ne ne teď. Ale nemužu odsud odejít, dokud neudělám co je v mých silách, abych pomohl lidem v tom hostinci...Měli bychom...." a aniž bych dokončil větu, začnu se rozhlížet po dvorku a pak začnu vykřikovat: "Klenne, sežeń lidi, musíme hasit. ať s sebou vezmou vědra, uděláme řetěz. Zkusíme zachránit co se dá." Sám hledám něco, čím by se dalo hasit a samozřejmě zdroj vody. určitě bude někde na dvoře nějaká studna, nebo alespoň někde na náměstíčku.

Boží posel - 12. února 2007 09:57
	Zase se ozve ten ledový smích s větší intenzitou. Něco nahlas zapraská a hostinec se složí jako hromádka karet.

Calwen - 17. února 2007 12:23

Ještě jednou poděkuju Elvynn za to, že mě vytáhla z hořícího hostince a mile se na ni usměju. Kdyby mě neprobudila už bych nebyla na tomto světě. Pak se otočím k ostatním a odpovím Klennovi na jeho otázku. Já dávám přednost noci venku pod hvězdami. Jsem strašně unavená. Nechce se mi běhat po městě a hledat dům, kde by nás nechali přespat. Jakmile dořeknu poslední slovo uslyším ten divný ledový smích a hostinec se najednou s hlasitým zapraskáním rozpadne. Snad už jsou všichni venku.

Curunigol - 18. února 2007 13:43
	Stále se rozhlížím po okolí. Pokud se oheň rozšířil po okollních budovách, ignoruji tuhle debatu a neodpočinu si dokud je kde pomoci. Jak můžou myslet na sebe, když tu trpí lidé, co za nic nemohou? pomyslím si pro sebe

Kriff - 07. března 2007 16:47

Spatřím, že Curunigol tak nějak není duchem s námi, spíše zjišťuje komu by mohl pomoct. Rozhlédnu se, ale přestože je hostinec ve městě, je o samotě, takže palmeny se nešíří. Otočím se na Calwen a povím jí co si myslím o spaní venku: "Jak chceš, tak když nikdo neni na mý straně, tak budu asi držet hlídku, páč já stejně neusnu. Jde však o ot, že pokud se vám nechce spát na spáleništi, měli bychom jít někam mimo město, nebo chcete spát přímo na ulici? Já se podřídim." Je šílená? Pod širákem? S vešekrou tou havětí, co se dneska pohybuje kolem? Vidim to tak, že neměla na jeden večer dost vzrušení... Její problém!

Curunigol - 08. března 2007 15:58

Klennův hlas mě vyruší z rozjímání. Zdá se, že tohle tady nikoho nepřekvapuje. že jsou všichni zvyklí, že jim v noci zhoří střecha nad hlavou. "Klenne, zdá se, že nikdo tu není ochotný pomoc ani lidem z téhle vesnice, když tu začne hořet, tak proč by měli pomáhat několika zaprášeným cizincům uprostřed noci. Myslím, že není nic špatnýho na spaní v lese. A o hlídky se můžeme podělit.Ráno se můžem poradit co dál. Rozhlížím se, kudy se vydat k lesu. Snad tam bude nějaké kryté místo, paseka. nejlepší by byl samozřejmě nějaký převis,ale chodit hledat 5 kilometrů se mi nechce.

Boží posel - 08. března 2007 16:03
	Zatímco se hádáte, kde budete spát, z lesa (je hned za hostincem) se vynoří postava a běží k ohni, nebo spíš k tomu, co po požáru zbylo (Glynn). Curu se rozhlíží po lese a zjistí, že docela nedaleko vede do lesa cesta, po níž právě přijíždí nějaký vůz.

Kriff - 08. března 2007 18:25

Zaslechnu Kurunigrův hlas a pomalu otočím zamyšlenou tvář k němu. Jak že se to menoval? Takový strašně těžký méno... Kurunigr? Odpovím na nepoloženou otázku, v níž mi připadalo, že cítím trochu kritiky: "Možná, že byl nějakej' způsob, jak těm lidem pomoc... Přidal bych se, kdybych věděl co mám dělat. Možná sis toho nevšim, ale hostinec spadnul na zem, člověky tu nevidim taky žádný a připadá mi teda že pomoc neni komu. Nechám doznít svá slova, polknu, nadechnu se a čekám zda si vůbec někdo všiml, že jsem něco řekl neboť obě ženy jež jsou s námi před zbytky hostince již neřekly delší dobu ani slovo, hlavně Elvynn, která kouká do ohně a vypadá soustředěně. Calvenn navíc nezareagovala na otázku, která byla z větší části určená spíše jí. Nakonec se však otočím zpátky ke Kurunigrovi: "A ještě něco..." Větu nedořeknu a její význam se asi nikdo nedoví neboť mé oči spatřily jakousi postavu přicházející z lesa. Už toho mám dost! Co je u všech svatejch tohle? Nebo spíš kdo... Napětí z noci vyvrcholí a v rychlosti se natáhnu pro luk, který jsem po dopadu nějakým způsobem setřásl z ramene, aniž bych to zaregistroval. Druhou rukou zatím sáhnu do toulce pro dva šípy - jeden vložím do tětivy a napřáhnu jí. Druhý zatím nechávám v ruce, v níž držím i první šíp, ale tento držím zbylými rpsty směrem dolů, připraven po výstřelu přehmátnout a vložit na tětivu šíp druhý. Odhodlán vystřelit co nejrychleji namířím šíp směrem na cíl. Jednou s tim střejlenim přece začít musim, střílet jen po srnách začíná bejt nuda. Najdi svůj cíl šípe! Téměř pouštím tětivu, když si teprv uvědomím co dělám, a že možná ohrožuji někoho "přátelského" a trochu zmatený vykřiknu: "Ty tam! Stůj! Bohužel mé nervy zároveň povolily a šíp již opustil tětivu. Šípe, miň svůj cíl! pomyslím si nejdříve. Myšlenky mi vnuknou vykřiknout jedno slovo: "POZOR!" Chvíli koukám, zda jsem minul, ale pak mě napadne stará myšlenka, že to stále přeci jen může být nepřítel, a tak v rychlosti ze země seberu šíp, který jsem v rozrušení stejně upustil. zatímco Zjsem sehnutý, rozhodující část letové dráhy šípu neuvidím, a tak jen čekám, zda aspoň uslyším, jesti někdo nevykřikne. Nakonec se však zvednu, vložím v rychlosti šíp do tětivy a teprve potom se dívám do tmy, zda tam neuvidím něco, co by napovídalo, jak moje lukostřelba dopadla.

Glynngenys - 08. března 2007 22:24

Už delší dobu jsem cestou cítila kouř. Překvapivě mnoho kouře, více než z jenoho ohniště. Proto jsem mířila k němu. Po chvíli jsem už zaslechla i hukot požáru a vyrazila přímo tím směrem. Náhle uslyším čísi hlas a vzápětí "pozor!", následované svištěním šípu. Instinktivně ucuknu a šíp se zabodne do stromu necelou stopu od mé hlavy. Zamračím se a rozhlédnu se. Po chvíli v šeru zahlédnu i postavu, nejspíše majitele jak toho hlasu, tak toho šípu. změřím ho přísným pohledem, načež, ignorujíc šíp založený v tětivě, zamířím k němu. Mladíku, to co držíš v ruce není hračka. odlož to raději, když neumíš přemýšlet dříve než vystřelíš. Právě jsi mohl zabít někoho, kdo ti mohl někdy v potenciální budoucnosti zachránit život." ozve se ode mě přísný ženský hlas. Z této dálky už vidíš, že jsem poměrně mladá žena s dlouhými vlasy barvy medoviny, oděná ve světlém rouchu, typickém pro druidy. Na krku se mi vyjímá jednoduchý, ale přesto působivý nákrčník Torques. Zastavím se jen pár kroků před tebou, přestože na mě stále míříš šípem. Nikdy se nepokoušej zastřelit druida! zasyčím. Pak pokračuju konverzačním tónem. Tak povídej, hochu, proč jsi to tam zapálil? Máš teď strach, že tě někdo odhalí? Že tak střílíš po kolemjdoucích? říkám ti hochu a mladíku, přestože jsi možná starší než já.

Calwen - 09. března 2007 19:23

Chvíli ospale pozoruju zbytky hořícího hostince a lidi kolem. Přemýšlím proč se Klenn chová jako městská slečinka a vadí mu spaní venku. Mě to nikdy nevadilo. Vždycky jsem byla nadšená, když jsme s otcem spali venku. Bojí se snad, že ho někdo z nás zabije? Dokonce vypadá docela vystrašeně. Najednou uslyším Klennův výkřik a vidím jak střílí z luku. Otočím se, abych zjistila kam se kouká. Z lesa vyšla mladá žena, oblečená jako druid, a zamířila rovnou k nám. Zatímco mluví ke Klennovi se rozhoduji jestli odejdu beze slova, nebo se zeptám jestli půjde někdo se mnou. Jestli si okamžitě nenajdu vhodné místo na spaní asi usnu ve stoje. Spát sama v lese nebude, po tom co se tu dneska stalo, nejspíš nejlepší nápad. „Promiňte, že vás ruším, ale jsem unavená a půjdu najít místo, kde bych mohla přespat. Chcete jít někdo se mnou?“ Zeptám se ostatních a podívám se na Elvynn.

Kriff - 10. března 2007 19:13

Trochu mě zarazí, že potom co jsem málem někoho zabil, vyjde zamýšlená oběť do světla toho, co zbylo z ohně a vcelku s klidem si mě dovolí ještě okřiknout, ignorujíce skutečnost, že mám v ruce stále ještě luk i se šípem. Těsně... TĚSNĚ... TAK TĚSNĚ... MLADÍKU... KOUSEK VEDLE... MLADÍKU... JEŠTĚ KOUSEK... a ona mě ještě OKŘIKNE! MOHLO BÝT PO NÍ! A ONA... Mou tvář vystřídá několik barev a výrazů - nejdříve je poznat rozpačitost, kterou velmi rychle vystřídá stud a úplně rudá kůže mého obličeje, zvolna přecházející ve vztek, kdy je můj obličej střídavě rudý a bílý. Asi po minutě mlčení hodím myšlenky za hlavu, schovám šíp zpět do toulce a luk si dám na záda. Pak se, ignorujíce druidku, otočím ke Calwen a s patrnou známkou ironie se vyjádřím k její otázce: "No jasný! Už se těšim na spaní. Po tom všem sem fakt celej žhavej do spaní. Kam pudem? Já se přizpůsobim... Jako bych měl na výběr..." Poslední věta je pronesena tak nahlas, aby jí ostatní slyšeli, ale přitom je jasné, že je určena spíše mě samotnému. A jí se chce TEĎ spát... Pane bože řekni, to je tak nenormální nebo sem tak netolerantní já... Po krátkém monologu se otočím zpět k druidce a trochu neobratně vyjádřim omluvu: "Hele, fakt tó, nó, víš já sem nechtěl, ale tenhle večer byl takovej... Nó, divnej... Prostě stalo se tu moc věcí a já byl takovej... Trochu... No... Prostě sem byl trochu... No prostě nervní... Jestli myslíš, že sem to tady zapálil já, tak to neni pravda. Nevim jak ti to dokážu, ale prostě to tak neni. Promiň pokud ti připadá, že sem nepříjemnej, jenom prostě nemám po tomhle večeru nejlepší náladu..." A kupodivu myslím i na jiný věci než na spaní - zvlášť teďka... Kdyby si v tuhle chvíli někdo podrobněji prohlédl mou tvář, asi by si myslel, že zde stojí tělo, ale duše tělo opustila. Stojím na místě a zírám do tmy lesa. V hlavě se mi promítají vzpomínky na mládí a na jednu dlouhou krvavou noc. Hugge... Málem sem to udělal znovu... Málem sem zase zabil nevinnýho člověka... Co to se mnou je? Pořád ta krev... Nic jinýho než krev... Samá krev... A hluk... Smrad kouře... Hluk ohně... Smrad z pálenejch těl... Všude ruce a nohy bez zbytku těla... Zbouraný baráky... A ty šedý, tak nepodobný lidem, velcí jak nějaký trpajzlíci, ale přitom někteří větší než lidi... Kdo to sakra byl? Asi po deseti minutách se vzpamatuju. Uvědomím si, že klečím na zemi a bez výrazu zírám do lesa. Co se děje za mými zády se ani neodvažuji hádat. Z očí mi však po vzpomínkách tečou slzy. Něco takovýho se mi nestalo už asi pět let... Co nejnenápadněji utřu slzy a potichu popotáhnu. Zvednu se, otočím se jakoby nic, ale o něčem mohou svědčit mé zarudlé oči. Pak se otočím k druidce: "Jo, a menuju se Klenn." Načež se otočím ke Calwen: "Promiň nemyslel sem to tak." Nakonec se mé pocity přece jen shodnou s Calweninými, aspoň co se spánku týče a jakobych předtím neřekl ironicky ani jedno slovo, položím podobnou otázku jako Calwen: "Sem docela ospalej... Nechtěli byste třeba najít nějaký místo kde se vyspíme? Už toho mám pro dnešek nad hlavu." Tentokrát je v mém hlase poznat upřímnost.

Calwen - 11. března 2007 10:50

Tak tohle už Klenn vážně přehnal! Chápu sice, že je dost naštvanej, ale křičet na mě nemusel. V duchu mu pár minut sprostě nadávám. Nahlas však radši neřeknu ani slovo. Ironie v Klennově hlase mi připomněla co se stalo za celý minulý týden. Pomalu si sednu do trávy a je na mě vidět, že se mi hlavou honí docela nepříjemné myšlenky. Jindy bych se za stejné situace chovala jinak. Ten chlap mě však strašně naštval. Nechá mi klidně vzkaz u mé jediné přítelkyně. Teď když je můj otec po smrti, tak si na mě najednou vzpomene. Jak zjistil, kde právě žiju váženě nechápu. Napíše, že je bratranec mé mrtvé matky a chce mě vidět. S nikým z její rodiny jsem se od svých tří let nesetkala. Prej mi chce říct něco důležitýho. Dá si se mnou sraz v tomhle divným městě. Já sem rychle běžim, abych ho stihla, tejden skoro nespim a on si klidně nepřijde! Co mi chtěl říct? Bylo to hodně důležitý? Proč, ale potom nepřišel? Stalo se mu něco? A Klenn se teď diví, že jsem naštvaná a strašně unavená! Když se mi omluví, vstanu ze země a řeknu: „To je v pohodě, neomlouvej se. Já vím, že jsem tě svýma kecama o spaní asi pěkně naštvala.“

Curunigol - 12. března 2007 17:14

Bohové, tohle je ale společnost. Přísahám, že ráno vyrazím raději zpátky do hor. Tuhle noc s nima vydržím, ale Baskervilla si vezmu k sobě pod deku. Prohlížím si nevěřícne Klenna, pak Calwenn a nakonec i i osobu, která dává na odiv všem své druidství, jakoby byla dcerou samotné Melian. Nikdy jsem neviděl, že by nějaký druid byl tak domýšlivý na svůj stav a dával to takhle na odiv neznámým lidem. Celou dobu hladím svého psa mezi ušima, když se však Calwen začne omlouvat postavím se do povíšené a odmítavé pozy s rukama zkříženýma na prsou. Ani neuznám za vhodné odpovědět. Prostě vyjdu směrem k lesu, kdy by snad mohl být nějaký palouk a kdy bych bych složit hlavu a přenocovat, jako již tolikrát ve svém životě, pot střechou z nebes, osvětlenou Vardinými lampami.

Glynngenys - 16. března 2007 21:14

Kriticky, až skoro sklamaně si prohlédnu zbytek společnosti. Raději znovu odvrátím zrak a zahledím se ke spáleništi. Klennův záchvat raději nevnímám. Až když mu v očích zahlédnu slzy, mihne se mi po obličeji náznak pohoršení. Muž který pláče? Ach jaký úpadek... Pak ale sama zatřepu hlavou. A co ty tu tak nečinně stojíš? Tihle jsou zjevně zcela neschopni řešit situaci, opět je to na tobě... Dobrá, najděte si tedy nocleh. Já půjdu zatím uhasit požár a ošetřit raněné. Vyrazím k hořícím troskám hostince a pátrám po ohořelých tělech či náznacích toho, co požár způsobilo.

Glynngenys - 23. března 2007 21:49
	Po nějaké době - těžko říct jak dlouho to trvalo, ale příliš dlouho ne - se vrátím za vámi. Zjevně jsem přišla pozdě, veškeré důkazy o tom, co se tu stalo, lehly popelem a těm pár chudákům jsem již mohla pomoci jen tak, že jsem je navršila na hromadu a postavila jim provizorní mohylu. Takže mi vysvětlete, co se tu stalo, jste asi jediní svědkové. řeknu naprosto bez emocí.

Herlag - 30. března 2007 10:50

Vidím jak nějaká skupinka sedí u lesa a připravují se na spánek. Rozhodnu se ,že je půjdu pozdravit a zeptám se co se tady stalo. Snad se něco dozvím a potom se rozhodnu co dál. Mezitím se už ale přiblížím na tolik, že rozpoznám dvě ženy a dva muže. Hned se mi rozjasní tvář jak spatřím elfa. Ten mne hned spatří takže ho nevystraším svou přítomností. Neváhám ani okamžik, a obrátím se k němu se slovy. Melach bratře. Jmenuji se Herlag. Co se tady děje? A kdo zabil tolik lidí??

Curunigol - 30. března 2007 22:04

Osloví mě další cizí postava ze tmy. Já jen něco syknu a můj pes výhrušně zavrčí. Já se zdám naoko klidný, přesto však připravený na všechno. Pak si uvědomím, že je to hlas elfa. Stáhnu Baskervilla zpět a trochu se uvolním. Promluvím však ve svém vlastním jazyce a šeptem, tak jak spolu rozmlouvají elfové za hvězdných nocích, když chtějí udržet tajemství. Ohlédnu se trochu znechuceně přes rameno a začnu vypravování: Buď pozdraven, Herlagu, mé jméno je Curunigol. Jsem chodec ze severních hor. Pomáhám lidem v horských údolích. Cesty mne zavedli sem, k této podivné vesnici. Zdá se, že tu řádí nějaký černokněžník a zlovolně zabíjí obyvatelem, terorizuje okolí, ničí majetky. když jsem v stoupil do hostince, nějakým mocným kouzlem zabil královského posla. Během noci podpálil hostinec. Všichni co jsme tu jsme tak tak vyvázli životem. Mým zvykem je pomáhat v nouzi. Je mi jedno, zda jsou lidé, elfové či trpaslíci. Ale tihle... opět se nepříjemně ohlédnu na skupinu lidí. "...zajímali se, jenom, kde složí hlavu. pak ten člověk málem zastřelil tu ženu..." pokývnu na druidku " a ta drzá půlelfka se začala ohánět tím, že je druidka, skoro jako by to byla dcera vznešené Melian. Pak se ten člověk nervově sesypal. Chápu že lidé jsou slabí a musíme s nimi mít trpělivost a pomáhat jim. Ale pokud se nemumí ovládat, nemají nosit zbraně. Zítra odcházím zpět do hod. chtěl jsem tu pomoct,ale těmihle tady to nemá cenu" Vše vyprávím jen tak, aby to slyšel můj společník. Vy sem tam zaslechnete jen elské špitnutí, gesto rukou a ohlédnutí přes rameno.

Calwen - 01. dubna 2007 11:48

Pozorování ostatních mě najednou přestalo bavit. Elvynn, která jediná mi byla sympatická, někam nepozorovaně odešla. Na vyprávění toho co se dnes stalo nemám energii ani náladu.Asi si půjdu hledat nějaké bezpečné místo na spaní. O moji přítomnost tady stejně nikdo nestojí. Měla bych si pořádně odpočinout, zapomenout na dnešní večer a zítra se vydat hledat matčina bratrance. Když se elf, který k nám zrovna přišel, dá do řeči s Curunigolem, definitivně se rozhodnu odtud zmizet. Beze slova se otočím směrem k lesu a pomalu odcházím. Doufám, že si mého odchodu nevšimnou. Snad mě nikdo nebude sledovat.

Herlag - 02. dubna 2007 14:31

To je zajímavý příběh. Přece jenom. Nemyslíš že budeme někoho z dosavadní družiny potřebovat?? Jsme sice elfové, ale určitě by se nám hodili i lidé. Jsou sice na duchu slabí a milují moc, ale jsou dobrými spojenci v boji. Mám zrovna namysli Klenna. Není zocelený bojem. Když se do toho dostane, určitě to nebude tak strašné. A nebyla by také špatná Glynngenys je to žena a ty se hodí na intryky všeho druhu a navíc umí čarovat. Ta se proti takovýmto smrtícím bytostem hodí. Záleží na tvé volbě. Ale jestli hodláš najít tu bestii, tak mužeš se mnou počítat. Všímám jak se jedna žena potichu zvedá a odchází. To je opravdu zajímavá družina. Nikdo nikomu nevěří.

Kriff - 02. dubna 2007 18:42

Po svém výstupu se otočím zády ke skupině a popojdu několik metrů. Přestávám se ovládat... Musím být chvíli o samotě... Pohlédnu na Glynn, která se na mě dívá, jako bych jí málem zabil. Dyť ani nevim, co tady dělám a proč tady sem... Co sem vlastně všecko dělal v posledních letech? Nic... Celejch patnáct let... Nebo je to víc? Už nemám šajna... Celou tu dobu se jen tak flákám přírodou a snažim se přijít na to, proč a kdo vyvraždil naši vesnici... Celou tu dobu pátrám po tom tak, že chodim přírodou a čekám, že se řešení zjeví samo od sebe přímo před mym nosem... Kdyby to Hugge viděl, nebyl by asi moc šťastnej - naučil mě být trpělivej a jít za svym cílem, ale mám pocit, že sem jako dřív netrpělivej a bezcílně bloumám lesmi... Dneska bych asi nebyl ani schopnej udělat to, čim sem se dlouhou dobu živil... Meč sem si vykoval ještě před Krvavou nocí a od tý doby sem nevykoval ani špičku šípu... Celou dobu se vrtám špičkou šípu v zemi. Ten se mi po dlouhé době zlomí, což na hcvíli přeruší mé úvahy. Vezmu ho do ruky a hodím ho do křoví, poté vytáhnu z toulce další šíp a vrtám se jím v zemi dál. Teď sem pro změnu málem zastřelil jakousi druidku a zbytek družiny sem si nejspíš znepřátelil svýma poznámkama. Civilizovanost ze mě vymizela dávno včetně všech etickejch pravidel, kerý mi dali do hlavy i na vesnici. Mluvím teď co mě napadne, místo toho abych nejdřív uvažoval. Meč je špinavej od krve toho, co sem zabil, ale krev je již tak stará a tak zaschlá, že spíš připomíná jakousi neforemnou černou skvrnu - o čištění meče sem naposledy slyšel ve svym krámku se zbraněma před Krvavou nocí a to ještě ke všemu z mý vlastní pusy... Poslední co sem jed bylo polosyrový liščí maso předevčírem. Na jinou zvěř sem, nenarazil a peníze na normální jídlo sem neměl. Tomu řikám vobvyklej život... Čas je neúprosný, a tak když jsem se konečně vzpamatoval, zjistil jsem, že ze skupiny zmizel jeden člen... Jsme však od ohně tak daleko, že zatím nevím kdo. Přijdu blíž a zjistím svůj omyl - zmizely dvě osoby a jedna se objevila... Skvělý... Takže teď znám ze skupiny už jenom Kurunigra... Ozvu se nahlas: "Asi sem to nějak zaspal, ale kam zmizely Elvynn a Calwen? A kdo seš ty?" kývnu na nově příchozího. Pak se otočím na druidku: "Byl sem teďkon trochu v ústraní... Jak se vlastně menuješ?

Herlag - 03. dubna 2007 09:58

Jak tak mluvím s Curunigolem, uzve se za mnou, hlas. Otočím se a změřím si lidskou postavu. Hned si uvědomím že je to ten šílenec, co málem zabil tu druidku. Jmenuji se Herlag. Pocházím z elfí říše jménem Eloriw. A proč ty dvě odešly to vážne nevím. Ale jestli chceš tak mužeš jít s námi po stopách démona. A přitom se pomalu podívám na Curunigola. Tak co jdeme?? Spát zrovna nemusím, a mám touhu dát co proto tomu divnému svoření, které jen tak zabíjí bytosti. Pomalu se připravuji na odchod. Rozhodl jsem se, že této záležitosti přijdu na kloub.

Glynngenys - 04. dubna 2007 18:56

S rukama založenýma na hrudi poznamenám. Takže vy mi prostě nevysvětlíte, co se zde stalo? Přišli jste snad taky až poté, co to tu vyhořelo? rozhodnu se být trpělivá. Nicméně si nevzpomínám, že bych ti nabídla tykání, mladý muži. Mé jméno je Glynngenys, někteří mi dávali přízvisko Goethus. Příchodu nové osoby zpočátku nevěnuju pozornost, protože se domnívám, že k nim také patří. Pak se ale ukáže, že tomu tak není a tak si ho změřím od hlavy k patě. Když uslyším název země, ze které pochází, málem ve mě hrkne, ale ovládnu se a nedám na sobě nijak znát, že to jméno neslyším poprvé. Zaujme mě ale jeho další poznámka a se zájmem se na něho obrátím. A ty, cizinče..tedy Herlagu, víš co se tu stalo? Byla bych ráda, kdybys mne aspoň ty informoval, neboť tato skupinka mi nebyla zatím schopná nic vysvětlit. Možná jsou jen v šoku. Démon říkáš? Připojím se k tobě. Zatím jsem jen zkoumala, jestli najdu někoho živého, kdo by mi mohl říct co se stalo nebo kterého bych mohla očetřit. Leč všichni se již odebrali do Tir Na Nog... pravím noblesně.

Curunigol - 05. dubna 2007 13:31

Ještě dřív, než nás Glynngenys přeruší, odpovím Herlagovi: "Nevím, neznám je. Setkali jsme se náhodou v hostinci. Neznám jejich schopnosti a jejich povahy. Musím připustit, že to byla vypjatá situace.Každopádně v takových situacích se prověří charakter lidí. Nu, ráno je moudřejší večera. Vyspíme se a uvidíme co dál." řeknu nakonec smířlivě. "Rozhodně je však přehnané nazývat tuhle bandu družinou, jsou to prostě lidé, kteří spali v pod jednou střechou a měli štěstí že přežili. Taky bych toho muže nenazýval démonem, dokud nezjistíme, kdo to je."

Herlag - 05. dubna 2007 16:17

Vydím že taky ovládáš aspoň z poloviny náš jazyk. Máš snad předky v elfí říši?? Ale abych odpověděl na tvoji otázku. Moc toho taky nevím, ale co vím je, že nějaká bestie tady zabíjí bytosti asi pro radost. Docela se domnívám, že tato "tlupa" měla docela štěstí. Jen málo komu se podaří utéct takové zkáze. Teď už ale dost otázek. Musíte se pořádně vyspat abychom mohli čelit nebezpečí. Vezmu si dnes večer hlídku. Spal jsem už v hostinci, takže nepotřebuji spát. Poté co odpovím Glynngenys, si přichystám podužku na sezení aby mne nebolel zadek až tu budu celou noc trčet:)) Hlídka probíhá úplně v pohodě. Takže ráno je velmi osvěžující a vítané. Hned probudím celou družinu, a hned dám návrh pokračování v cestě.

Calwen - 07. dubna 2007 12:07

Za malou chvíli jsem došla do lesa. Na okamžik se zastavím na jeho okraji a podívám se směrem odkud jsem přišla. Všichni stojí na stejných místech. Naštěstí se nikdo nerozhodl jít za mnou. Když se ujistím, že mě nikdo nesleduje, popojdu o kousek dál do lesa a začnu si hledat vhodné místo na spaní. Najednou uvidím starý dub a napadne mě, že lepší strom tu asi nebude. Sednu si na silnou vrstvu suchého listí a pohodlně se opřu o prohlubeň v jeho kmeni. Nikým nerušena rychle usnu a probudím se až ráno. Když sem si konečně pořádně odpočinula, měla bych se rozhodnout kam teď půjdu. Jestli se vydám po stopách nebezpečné osoby v černém plášti, nebo jestli půjdu hledat matčina bratrance. Po chvíli přemýšlení si uvědomím, že bude nejlepší vrátit se zpět k hostinci a zjistit co mají v plánu ostatní.Snad neodešli moc daleko a dokážu je co nejdřív dohnat. Zvednu se ze země a za chůze si vyndám z vlasů pár dubových listů. Rychle zamířím zpět k hostinci.

Herlag - 10. dubna 2007 09:57
	Torochu se usměji, při pohledu na vracející se slečnu. Konečně dostala rozum a pohopila, že sama nic nezvládne. Musíme se sebrat a konečně vyrazit na cestu. Jetli tu budeme pořád debatovat, tak nás bytost zabije sama. Takže má někdo návrch kterým směrem se vydáme??

Glynngenys - 11. dubna 2007 21:22

Vzbudily mne první paprsky vycházejícího slunce. Po cestě jsem opravdu byla velmi unavená. Usnula jsem stranou od ostatních, s hlavou opřenou o kořen olše s převislými větvemi, měla jsem tak krásný přírodní stan. Posadím se k cestovatelům a když se Herlag takhle hned po ránu zeptá, začnu opět svým přísným hlasem: Myslím, že jsem už večer žádala o nějaké informace. Nemohu vám říct kterým směrem půjdeme když pořádně nevím, co se tu stalo. Jak vypadá ta bestie, jak a proč zabíjí lidi? Dobrá, víme že vypálila hostinec.Jak, já tam nebyla, nevím co se dělo. takže povídejte. Představte si, že stojíte před tribunálem a máte tu bestii usvědčit, protože jinak ji bezmocní soudci propustí a ona bude dál vraždit.

Curunigol - 12. dubna 2007 12:26

Také jsem spla pod nějakým stromem, brašny a vaky pod hlavou, přitulený ke svému psovi a společně přikryti houní. Ráno nás probudí krůpěje rosy a sluneční paprsky na tváři. Ještě jsem na půl v říších snů, když už slyším hlasy. Všichni jsou nadšeni jít hledat toho mága či co to je. "Stalo se zhruba toto" zapojím se do hovoru ještě se zavřenýma očima, avšak mnohem příjemnějším tónem než včera, " přišel jsem po cestách v horách do toho hostince. Když jsem vstoupil, zaslechl jsem krutý smích a na zemi ležela mrtvola nějakého posla. Pak nám hostinská vyprávěla, že je to nějaký mág, který terorizuje okolí a zabíjí prý pouhou myšlenkou. Šli jsme normálně spát, ale během noci začalo v hostinci hořet. Nikdo nic neviděl, jenom až když hostinec padal, zase jsme slyšeli ten smích. Takže sami nevíme, kudy se vydat hledat.Ale zdá se, že jste odhodlaní vypátrat toho muže." Zkončím svůj monolog. Pak na chvilku upřu svůj pronikaví pohled na každého a přemýšlím, co je v něm skryto. Nakonec zrak sklopím, pousměju se a poškrabu baskervilla mezi ušima.

Herlag - 12. dubna 2007 12:56

Dobrá, takže jestli nikdo nemá žádný návrh... tak bych nadhodil jestli nepůjdeme směrem k lesu. Tam se totiž potvorám nejlépe daří. Je někdo proti?? Možná se chovám trochu vůdcovsky, ale to mají elfové asi v krvi. Přitom kouknu na elfího kolegu a usměji se. No snad mi to prominete. Jestli to tu chce vést někdo jiný, tak ať řekne nebudu se zlobit. Poté se otočím a všechny přejedu pohledem. Vezmu si své věci, a čekám až vyrazíme. A co je ještě důležité, tak to aby jsme si navzájem věřili a brali chyby svých protějšků. Protože každý má nějaký ten vroubek.

Calwen - 14. dubna 2007 11:51

Cesta zpátky k hostinci mi netrvala ani deset minut. Už z dálky vidím, že ostatní naštěstí ještě neodešli. Dojdu tedy rychle až k nim a omluvím se za svůj včerejší odchod. „Dobré ráno! Promiňte, že jsem včera beze slova odešla, ale byla jsem strašně unavená a potřebovala jsem si někde v klidu odpočinout. Jmenuji se Calwen,“představím se těm co mě ještě neznají. Vypadá to, že se všichni rozhodli jít hledat toho mága v černém plášti a neví přesně kudy se mají vydat. Asi bych jim měla ukázat ten tajemný svitek. Možná je v něm napsáno něco důležitého co by nám mohlo aspoň trochu pomoct v pátrání. Nevím jestli dělám dobře, ale sáhnu si do kapsy a podám svitek elfovi, který se ujal vedení. „Myslím, že tady by snad mohlo být pár důležitých informací. Našla jsem ho pod tělem mrtvého posla, kterému jsme se s Klennem marně snažili pomoct. Já jsem zatím neměla čas ho otevřít, a tak doufám, že je tam něco napsáno.

Glynngenys - 15. dubna 2007 23:05

Když mi Curunigol konečně sdělí, co jsem chtěla slyšet, zapátrám v paměti. Že by stopa k vrahovi našeho mistra? To by odpovídalo...Za to zaplatí, ten bastard! Výborně. Nemohu s vámi zcela souhlasit, že potvorám se nejlépe daří v lese. Tam je totiž divočina, kde žijí jen zvířata a rostliny a většina padouchů, tedy když nepočítám lapky, kteří jsou znalí lesní moudrosti, není schopna žít dlouho v lese. Ale les je vhodné místo, kam utéct a několik dní se skrývat. A pes by mohl stopovat, nemyslíte? Pak se podívám na příchozí Calwen a se zájmem si prohlédnu svitek, který přinesla. Počkejte, radši ho ještě neotvírejte! Umí někdo odhalit kletbu? Kdo ví, co ten bídák všechno umí! Nerada bych, aby nás ten svitek všechny na místě zabil. řeknu dál velitelským hlasem. Herlagův návrh, že by byl vůdcem, raději ignoruju. Teď není čas se hádat...

Herlag - 16. dubna 2007 07:33
	Dobrá tak ho radši neotevřeme. Děkujeme za radu to nás nenapadlo, že to může být kletba. Ale co teď? Jdem do toho lesa a zkusíme ho vystopovat??

Curunigol - 18. dubna 2007 13:30

Tak trochu se na všechny dívám nevěřícím pohledem. Stopovat? "Copak někdo z Vás umí vystopvat magické přesuny? Copak nikdo z Vás neposlouchal? Ten muž se do hostince dostal pomocí magie a díky ni, se z ní opět dostal. A co se týče toho svitku: ten u sebe měl posel a ne ten mág. Kdyb o něm mág vděl, tak by se nezatěžoval nějakým prokletím a rovnou ho zničil Stopování nám nepomůže. Pokud se máme hnout z místa, musíme zjistit, komu měl být doručen a zanést ho tam.To je podle mě to nejdůležitější.A tam bychom taky mohli dostat odpovědi."

Herlag - 19. dubna 2007 07:26
	Nemyslel jsem stopovat, jako hledat stopy na zemi, ale co napáchal a někde tam by se něco zjistilo. Ale máš dobrý nápad. Jen jak zjistíme komu měl být doručen? Otevřeme ten svitek? Je to docela složité. Máme 50% šanci že při otevření přežijeme. Měli bychom na to zkusit nějakou magii na odblokování kouzla kdyby tam nějaké bylo. Člověk si nemůže být nikdy jistý.

Glynngenys - 21. dubna 2007 15:13

Podívám se úkosem na Curuningola. Chci mít jedovatou poznámku ohledně stopování, ale Herlag mě naštěstí předběhl a zdvořileji. Tak to nechám být. Podle toho, co jste mi doteď řekli, bych očekávala, že toho posla zabil právě kvůli tomu svitku. Tudíž je možné, že ho zároveň proklel. Ale pro mě za mě, otevři ho. Jen kousek dál od nás. Je tu snad i nadpoloviční šance, že ve skutečnosti prokletý není a tudíž s enic nestane. Pokud tedy nikdo neumí odhalit kletbu magicky, nezbývá než to zkusit mechanicky. Tak do toho, chlape. Je vidět, že jsi statečný muž a jsi ochoten se i obětovat. řeknu zvučně a zcela neutrálně, z mého hlasu nelze vyčíst, myslím-li to ironicky či vážně, je-li to rozkaz či návrh, souhlasím-li či ne.

Herlag - 24. dubna 2007 15:13
	Podívám se na Glynngenys a odpovím. No znám pár "kouzílek" jak si pomoct, ale nevím jestli to výjde. Kouzlím jen příležitostně. Poté si sednu a začnu odříkávat prastarou elfskou formuli. Etreb hesa noma has, fessiol opigas kuvilas No a teď uvidíme jestli to pomohlo. Vezmu svitek a otevřu ho......

Boží posel - 27. dubna 2007 13:08

Svitek je zpola zničen krví, kterou nasákl - je tedy skoro nečitelný. Ctěná...sídlem v Arkensu.. v mém králo..temný má..asi Scawenn Rodriquez..o pomoc..jedin..zničit..pak z listu vypadne menší lístek, ke kterému se krev nedostala a jenž měl asi posel donést zpět. Králi, ctíš mne, že se mi již jednou podařilo zničit Scawenna - nicméně - zůstal naživu a já málem zemřela. Vyprav družinu a nenuť mne jít vstříc smrti..

Herlag - 27. dubna 2007 13:39
	Takže, jeto asi jasné. Jdeme ke králi aby nám to vyjasnil ne ? Nebo má někdo jiný nápad? A podívám se po ostatních.

Curunigol - 06. května 2007 11:39

Dávám si dohromady co jsme právě slyšeli. Zdá se, že král vyslal dopis k někomu, komu se již jednou podažilo zničit uřejmě mága, který terorizuje tuhle zem a který se očividně jmenuje Scawenn Rodriquez. Tak jsem měl pravdu, žádná kledba tam nebyla, ten Scawenn zabil toho posla jen pro zábavu, že byl v královských barvách. Neměl ani ponětí, proč a kam šel. Je si ve své nadutosti tak jistý sám sebou, že ani nemá tušení, že by se h oněkdo mohl pokusit zničit. "Souhlasím, měli bychom králi doručit tu odpověď. Nemyslím však, že bude potěšen. Já bych se možná sám vydal do toho Arkensu a zjistil bych, kdo tam sídlí. Snad bych tjistil, kdo je ten Scawenn..." Zvednu se a krátce hvízdnu. Na tento signál můj pes Baskerville vyskočí a nastraží uši.

Herlag - 15. května 2007 10:18
	Dobrá tak tedy vyrazíme. Není času na zbyt Vezmu si své věci a postavím se vedle svého druha. Ohlédnu se jestli jsou všichni připraveni na cestu.

Glynngenys - 23. května 2007 17:39
	Protože na tom nápadu nakonec neshledám nic závadného, jen čekám, až budou ostatní připraveni a můžu vyrazit.

Herlag - 24. května 2007 13:03
	Dobrá je asi na čase abychom se rozdělili. Já jdu ke králi něco zjistit. Kdo chce může jít se mnou a nebo s Curunigolem. Oboje je docela nebezpečné a jde tu o život. Takže jestli na to někdo nemá žaludek, tak ať radši odejde hned. Ať potom nemám výčitky, že jsem na něj měl dávat větší pozor. Tiše vstanu a jdu směrem ke králi.

Glynngenys - 28. května 2007 13:46
	nemyslím, že je v této situaci moudré se rozdělovat. Ovšem, pokud se pod královskou ochranou budete cítit bezpečněji, běžte si. prohodím k Herlagovi a opráším si neviditelné smítko z roucha. Pak se rozhlédnu kolem, jak se rozhodl zbytek.

Calwen - 29. května 2007 11:08
	„Král nám v hledání temného mága asi moc nepomůže. Já půjdu taky do Arkensu. Snad tam zjistíme, jak se jí podařilo mága zničit.“

Curunigol - 29. května 2007 12:26

Povzdechnu si a pokrčím rameny: "A co tam budem dělat všichni? Pokud chcete najednou jít všichni do Arkensu a bojíte se hněvu krále, tak já tam půjdu. Tak se rozhodněte. Někdo musí krále spravit o tom, že je jeho posel mrtví. Pokud se to nedozví, bude to tady ještě horší. To že nám král v hledání mága nepomůže je názor uplně zcestný. Králli samotnému by mělo záležet na jeho lidu. Situace je taková, že král se nás o nic neprosil a my se pletem do jeho záležitostí.

Boží posel - 29. května 2007 13:01

soukromá zpráva od Boží posel pro Tak pojď, szpatenkoXD ---------------------------------- Vracíš se pomalým krokem z hlavního města na sídlo svého pána, všemocného Paimeho - Jardy z Nebojsa. Míříš přímo vpřed, Soumračným lesem, k vodám řeky Smutků, v jejíchž hlubinách je tajný vchod. Tu náhle slyšíš na nedaleké prostoře hlasy. kdo je to? ptáš se sám sebe a tiše se blížíš. Spatříš smíšenou skupinku lidí a elfů, postávají kolem jakéhosi svitku. V hlavě se ti ozve hlas tvého pána. Vidíš před sebou své nepřátele, znič je.. Ten svitek se nesmí dostat na místo určení. Připoj se k nim, zabij je a svitek znič..Spoléhám na tebe, můj drahý fámule.přikazuje ti. Jinou možnost nemáš.. ---------------------- Hele, a co kdybyses nakonec dal na dobro?

Glynngenys - 29. května 2007 16:50

Obrátím unaveně oči v sloup. A k čemu králi bude dobré, když mu jen oznámíš, že je jeho posel mrtvý? Za prvé ti vůbec nemusí věřit a uvrhne tě do hladomorny s podezřením, že něco chystáš. Nebo tě může rovnou z té vraždy taky obvinit a popravit tě. Nebo tě může se smíchem vyhnat z města jako blázna. Zatímco když tam přijdeš s tou zprávou poté, co jsi ji sám doručil a postaral se o to, aby pomoc dorazila, bude jistě jen vděčný. Chceš-li jít za králem, jdi si. Já ze sebe blázna dělat nenechám. Pohlédnu ještě úkosem na Curunigola.

Herlag - 30. května 2007 07:53
	Je dost dobře možné, že nám král může pomoci k najití záhadné bytosti. Jestli tedy nikdo se mnou nejde vyrazím tedy sám, a to riziko podstoupím. Sdílím sice obavy druidky ,ale král musí zprávu co se děje v jeho království dostat. Když vy selžete, a vás tam někdo nebo něco zabije,tak král se aspoň pokusí o záchrannou misi. Doufám.... Vezmu tedy své věci a vydám se směr "Královský Hrad"

Glynngenys - 31. května 2007 12:49

S povzdechem ještě prohodím k Herlagovi: Kdyby král nevěděl, co se tu děje, a uměl sám pomoci, neposílal by asi posla pro pomoc. Zjevně tedy VÍ co se děje a VÍ, že jediný, kdo mu může pomoci je právě ten, komu posílal vzkaz. Tak si za ním klidně jdi. Pokud budeš ještě naživu až se vrátíme, zkusíme mu vysvětlit, že jsi měl jen trošku pošetilý, nicméně šlechetný nápad, a že by tě měl propustit. Unaveně si prohrábnu vlasy. Takže kterým směrem je ten Arkens?

Boží posel - 31. května 2007 15:58
	soukromá zpráva od Boží posel pro dolevaXD můžeš si vybrat, je to opačný směr než král..

Glynngenys - 01. června 2007 11:08
	soukromá zpráva od Glynngenys pro On je tam ukazatel? ;)

Boží posel - 01. června 2007 13:26
	soukromá zpráva od Boží posel pro asi joXD

Kriff - 04. června 2007 10:40

Po hodně dlouhé chvíli, kdy jen bez výrazu stojím a sleduji co se okolo děje, aniž bych něco řekl, se konečně rozhodnu. Sem ouplně blbej nebo co? Mám v tom zmatek, fakt netušim co se tady děje... U krále sem v životě nebyl, ale když tam nechce nikdo jít tak tam pudu já... Sice vypadám jak otrhanej žebrák v porovnání s královym domem a jeho kámošema a dalšíma pakama, co tam žijou, ale co... "Hele, asi mi to myslí pomalu, ale proč nikdo nechce jít za tim králem? Mám v tom zmatek... Je mi to jedno, já tam pudu, snad mě nevykopne nějakej vyhazovač v domnění že sem žebrák..." Popadnu svoje věci a pak si uvědomím jednu věc: "Já neznám cestu... Fakt nemůže někdo jít se mnou?" Já to nechápu...

Glynngenys - 04. června 2007 20:05

Vypadám, že mi za chvíli dojde trpělivost, alke nakonec se ovládnu a až s přehnbaným klidem se to Klennovi pokusím vysvětlit - mám tón asi jako když maminka vysvětluje dítěti, že tráva je zelená a voda mokrá. Není důvod, abychom za králem chodili. naopak je pár důvodů pro to, abychom tam nechodili: zaprvé: je to zbytečné. Za druhé: bude užitečnější, když rovnou zařídíme to, co mělo být zařízeno, i když to možná také bude obtížné, a nebudeme krále zatěžovat svou přítomností a neopodstatněnými starostmi. Jestli chcete, prosím. Jděte třeba všichni. Ale pokjud to bude mít katastrofální následky, možná si vzpomenete na slova moudré druidky. skončím. poslední věty už byly adresované všem.

Herlag - 05. června 2007 10:02
	Tak dík mami... Jestli nechceš aby jsme tam šli, tak se tam prostě nepůjde no... Asi máš k tomu vlastní důvody, proč si jseš tak jistá. Půjdeme tedy VŠICHNI do Arkensu Jsem trochu naštvaný, ale elfové nemají povahu se zaobírat takovými věcmi dlouho. Ostatně je jedno kam půjdeme. Takže za chvíli jsem klidný, a čekám až vyrazíme.

Curunigol - 05. června 2007 18:36

Slova "moudré" druidky si k srdci moc neberu. její důvody mě zkrátka nepřesvědčili. Samozřejmě souhlasím s tím, že by se měla najít ta žena v Arkensu,vždyť to byl přece konekonců můj nápad. Ale já vidím důvody, proč jít ke králi naprosto jasně. "Neboj Klenne, já s Tebou ke králi půjdu, ať si tady druidka myslí a říká co chce." Je jasné, že tím nenechám vyvést z míry. Jenom hvízdnu na svého psa, hodím si přes rameno své věci a také zamířím směrem do sídelního města. Pak se přece jenom ještě zastavím. a otočím: "Dáme se ještě někde nějakej sraz?" Proč se o ně vlstně ještě starám? Sám nerozumím proč jsem se na to ptal...

Herlag - 06. června 2007 09:45
	Jak to tak vidím, tak se asi nedohodneme. Přeji vám hodně štěstí u krále já se s vámi určitě budu chtít setkat

Sekim - 06. června 2007 16:13

Po cestě přichází pomalým, kulhavým krokem mladý muž. Tělo mu překrývá plášť s kapucí. Pod ní jsou vidět uhrančivé oči a celkově obličej působí charismatickým dojmem. Je zjevně vyčerpán po dlouhé a náročné cestě. Přijde k vám blíž. Teprve teď si všímáte, že je zraněný. Zhluboka se nadechne: " Slyším dobře Arkens? Prosím, nechoďte tam. Já jsem sám rád, že jsem přežil. Jdu právě odtamtud a řeknu vám - z naší skupiny obchodníků jsem jediný kdo přežil." Povzdychne, posmutní a pohlédne na své hluboké rány na rukou. "To mi udělal On. Velký kouzelník. Nevím jakto, že žiju, ale varuju vás. Viděl jsem proti němu bojovat elitní vojáky a královské mágy. Myslíte že někdo přežil? Jste blázni, kteří chtějí zbytečně zemřít?" S lehkým žuchnutím dopadne na zem. Pro sebe si se vztekem něco zamumlá a sedne si. "Prosím, vyslechněte mě. Patřil jsem ke skupině potulných obchodníků. Příležitostně jsme se prohlásili za hrdiny a vytáhli nějakou vesničku z brindy," Z jedné kapsy vytáhne flašku medoviny a po mocném loku pokračuje, klasickým příkladem je, že jsme vybili smečku vlků útočící na město, jindy ťřeba i partu goblinů. No, a nakonec to s námy skončilo tím, že jsme našli nějakej kus papíru, kterej nás lákal do tý strašný díry. Do Arkensu." Při těch slovech nervózně odplivne. Zvedne láhev s medovinou do výše: "Nedáte si?"

Sekim - 06. června 2007 16:22
	soukromá zpráva od Sekim pro Tak uvidíme, jestli se nechají nalákat na raněnýho prostýho obchodníčka. Přinejhoršim medovina vždy pomůže. škodolibě se zamyslí, ale nedá na sobě nic znát. Sakra, s tou magií jsem to přehnal, chtěl jsem se zranit a lehce popálit, ale trochu se mi to vymklo... vzdychne...

Glynngenys - 06. června 2007 21:06

Jděte si, mě je to jedno. řeknu lhostejně. Vtom si všimnu přicházejícího muže, téměř ještě chlapce. Přijdu blíž, prozatím nereagujíc na jeho zmatené blekotání, a zkoumám jeho zranění. Co konkrétně ti způsobilo tohle? přeruším ho. mezitím z váčku u pasu vyndám malou lahvičku a pruh bílé látky. (Jsem žena s vlasy barvy medoviny, oděná ve světlém rouchu, které nicméně nese stopy dlouhého cestování. Na krku se mi skví jednoduchý nákrčník torques. Je poměrně těžké odhadnout můj věk, ale pravděpodobně mi bude kolem třiceti, možná i méně. Vypadám vysoká, ale když jsem dost blízko, zjistíš, že jen klamu držením těla. Ve tváři mám přísný neprostupný výraz.)

Herlag - 07. června 2007 12:23
	Jenže, já tu nebudu jen tak sedět a dívat se jak nějaký maniak zabíjí bezbrané lidi. Pokud je na mne, tak JÁ se aspoň pokusím ho zastavit. Tak co, jde někdo se mnou?

Sekim - 07. června 2007 14:29

Na moment jsem překvapen, že žena vytahuje lahvičku a kus látky. "Vždyť mě ani nezná, neví ani kdo jsem a přece by mi chtěla pomoci," v duchu se divím a jsem zároveň rád, protože ta poranění jsou nesnesitelná. Po její otázce se na chvíli zamyslím. Potřebuju se uklidnit. Dám si další lok z lahve. "No, vybavuju si jen to, že nás přepadl ze zálohy. Všechny překvapil... A pak jen jak vyčaroval zvláštní fialový plamen. Ten se přibližoval blíž, blíž a... Pak jen tma. Probudil jsem se po delší době ve křoví. S těmito zraněními." A ukážu na místo, které už téměř necítím. Když muž vedle mě nervózně vstane a sdělí všem přítomným, že i přes to co právě slyšel se rozhodl jít do Arkensu, jsem na chvíli šokován. "Jsi buď blázen, nebo hrdina. Takových, jako jsi ty jsem pár znal. A víš co ti řeknu. Zemřeli jako první!" Dám si již poslední lok ze své flašky a postavím ji vedle sebe. "Prosím, poslouchej mě na chvíli, když myslíš že Ho zabiješ tak snadno, tak snad se nebojíš krále. Přinejhorším, vždy se najde nějaká cesta jak utéct." Pohlédnu muži do očí. "Chápu, že mi možná nedůvěřuješ. Ale vše co jsem tady řekl je pravda. Jako že se Sekim jmenuju."

Sekim - 07. června 2007 14:31
	soukromá zpráva od Sekim pro "Tak to možná bude komplikovanějši, než jsem myslel." zamyslím se a v duchu si přeju, ať se svobodně rozhodnou mi pomoci a nenutí mě použít magii.

Herlag - 08. června 2007 11:06
	Možná zemřu jako první, ale nenechám jen tak někoho si dělat co chce. Přiznávám, že to je nebezpečné, ale nechci umřít s dojmem, že jsem pro lidi nic neudělal. Ať už tam na mne čeká smrt nebo ne, JÁ tam rozhodně jdu. Rozhodný krokem se vydám na cestu. Nedívám se zpět. Buď někdo půjde nebo budou zakrývat svůj strach logikou, a půjdou ke králi. No uvidíme.

Glynngenys - 08. června 2007 13:56

Mlčky vyslechnu vysvětlení zranění a pak jen konstatuju. Najdi si něco, do čeho se zakousneš. Teď to bude chvíli pekelně pálit. Pokud si myslíš, že už to víc nejde, věř mi, že jde. Vypadám, jako bych ostatní nevnímala, ale ve skutečnosti si dělám přehled o tom, kdo jde se mnou do Arkensu a kdo ne. Kápnu trochu tinktury na ránu a chvíli nechám působit. Pak lahvičku uložím zpět a ránu obvážu. Snaž se to držet v chladu, ale nenamáčej to, mělo by to být co nejvíce v suchu. Takže si ber třeba kameny z potoka a přikládej je na obvaz. A... znovu zašátrám ve váčku a vytáhnu keramickou krabičku. Chvíli přemýšlím a pak utrhnu z blízkého javoru dva listy. Tiše se stromu omluvím a pak z krabičky na list vykydnu kus vazké hmoty, listy šikovně svážu pár nitmi, utrženými z obvazové látky a podám je zraněnému. A tímhle si to od zířka maž. Dnes JEN CHLADIT. Dál už si pacienta nevšímám. Takže jde ještě někdo do Arkensu krom mě a Herlaga? Už by to chtělo vyrazit, tak nezdržujte.

Sekim - 08. června 2007 14:21

"Víc už to pálit stejně nemůže," pomyslím si. Ale pro jistotu vyndám z flašky medoviny korkový špunt a podle rady ze zakousnu. Když ale začne kapat zvláštní tekutinu na ránu ... "Sakra, ona měla pravdu." Šílenou palčivou bolestí svraštím čelo, zavřu oči a křečovitě ze zakousnu. Syknu bolestí a lehce trhnu rukou. Tak nepříjemný pocit jsem snad ještě nezažil. Na okamžik nejsem schopen vnímat okolí. Po chvíli zase otevřu oči. Dělají se mi před nimi mžitky. Vyposlechnu si od ženy, jak si dál ránu léčit a vezmu si svázané listy. "Díky." V té chvíli je to to jediné, na co se zmůžu.

Curunigol - 12. června 2007 23:09

Už už jsel chtěl s Klennem vyrazit ke králi, když se našlo další zdržení.Pozorně vyslechnu muže jménem Sekim. Takže to znamená, že jsou všichni v Arkensu mrtví? Tím se mění důvod proč tam jít... Zjistit, co se tam všechno stalo a proč. I když to asi tuším. Nu aspoň nebudu mít dilema a výčitky, že jsem tam nešel. Jdu ke králi, je toho čím dál více, co bych mu chtěl říci. "Já jsem Curunigol. Žádný Curu, ani Nigol" představím se cizinci, zároveň přelétnu temným pohledem ostatní z téhle skupiny. Jsem elf, vyšši postavy. Na sobě mám koženou zbroj. Na zádech mám meč, v rukou luk a u pasu toulec se šípy a několik různých váčků. Moje vlasy jsou černé jak havraní peří, když se mi však podíváš do očí, zjistíš, že mají zlatavou barvu. Mám pohodlné kožené kalhoty a vysoké boty. V jedné z bod mám zsunutý tesák. U mého boku stojí velký pes. "Kam máš namířeno Sekime? Poku chceš, můžeš mne doprovodit do královského města. Pomohl bych ti aspoň s výměnou obvazů."

Sekim - 13. června 2007 14:31

Po chvíli se vzpamatuju a namáhavě se vyškrábu na nohy. "Těsí mě Curunigole, jak už jsi asi slyšel, já jsem Sekim." Namáhavě se ohnu pro láhev a podám ji Curunigolovi: "Dáš si? Je to kvalitní medovina." "Kam mám namířeno?" zamyslím se a poškrábu se na hlavě. Nevím, ale prozatím hlavně pryč od Arkensu. Jinak děkuju za nabídku, rád se k tobě přidám. Ale nejsem si jistý, jestli z nás král bude nějak nadšený a jestli s tím něco zmůže. Mimoto mám takový divný pocit, že On už o nás stejně ví.

Boží posel - 13. června 2007 16:29
	soukromá zpráva od Boží posel pro Z oblohy za Sekimem, tedy tak, že to nemůže vidět, se náhle tiše snese veliký sokol a napodobujíc útok na Sekima stále ukazuje k severu, tedy směrem, kde podle vás, a zjevně i podle sokola, leží Arkens.

Boží posel - 13. června 2007 16:29
	soukromá zpráva od Boží posel pro Z oblohy za Sekimem, tedy tak, že to nemůže vidět, se náhle tiše snese veliký sokol a napodobujíc útok na Sekima stále ukazuje k severu, tedy směrem, kde podle vás, a zjevně i podle sokola, leží Arkens.

Boží posel - 13. června 2007 16:29
	soukromá zpráva od Boží posel pro Z oblohy za Sekimem, tedy tak, že to nemůže vidět, se náhle tiše snese veliký sokol a napodobujíc útok na Sekima stále ukazuje k severu, tedy směrem, kde podle vás, a zjevně i podle sokola, leží Arkens.

Boží posel - 13. června 2007 16:29
	soukromá zpráva od Boží posel pro Z oblohy za Sekimem, tedy tak, že to nemůže vidět, se náhle tiše snese veliký sokol a napodobujíc útok na Sekima stále ukazuje k severu, tedy směrem, kde podle vás, a zjevně i podle sokola, leží Arkens.

Boží posel - 13. června 2007 16:29
	soukromá zpráva od Boží posel pro Z oblohy za Sekimem, tedy tak, že to nemůže vidět, se náhle tiše snese veliký sokol a napodobujíc útok na Sekima stále ukazuje k severu, tedy směrem, kde podle vás, a zjevně i podle sokola, leží Arkens.

Curunigol - 14. června 2007 00:13

soukromá zpráva od Curunigol pro Jsem hraničář, dokonce chodec a touláním lesy jsem prožil celý svůj elfí život, který čítá už několik lidských věků. Vždy jsem se spoléhal sám na sebe, svého psa a na to co mi řekne příroda. znám ji, takřka dokonale. Lesy, kopce, říčky louky. Rostliny i zvířata, na polých i v lukách, ve hvozdech i kolem cest. Zažil jsem mnoho a poznám, když mi chce příroda něco sdělit. To není přirozené, ten sokol, je znamení, ale co mic hce říct?? Rozhodnu se vyslat k podivnému ptáku myšlenkou, magický dotaz, tak jak mne to učil mistr, když jsem potřeboval zjistit něco od zvířat a chtěl s nimi mluvit: "Chceš, abych šel Arkensu? Ale proč?"

Curunigol - 14. června 2007 00:18
	Naznačím rukou odmítavé gesto: "Ne, snad později, na večer, Sekime." rozhodnu se nyní nepřijmout nabízenou medovinu. Ale zdá se, že zbytek toho co mi Sekim říká nevnímám a můj elfí zrak je upřen do dálky kdesi k severní obloze a zdá se, že můj duch se toulá někde v nebeských výšinách.

Boží posel - 14. června 2007 09:58
	soukromá zpráva od Boží posel pro Ke vší smůle ale sokol mlčí. Neodpovídá, ale stále ukazuje křídlem k Arkensu. tam, tam máš jít, jakoby ukazoval.

Glynngenys - 14. června 2007 11:04
	Chvíli jako bych sledovala cosi nad Sekimovou hlavou a pak se zadívám k severu. Chvíli tak zadumaně stojím. Co to mělo znamenat? Falghun kelyo kledh...My sywya falghun? řeknu si pro sebe. Nakonec..komu důveřovat, když ne zvířatům? dodám po chvíli, stále ještě spíš pro sebe než pro své okolí.

Herlag - 15. června 2007 12:56
	Ten sokol nám ukazoval cestu do Arkensu. Myslím, že by jsme měli vyrazit. Otočím se a vydám se cestou kudy ukazoval sokol. Ještě stačím říct pár slov na rozejití. Tak vám přeji hodně štěstí u krále. Doufám že se ještě někdy shledáme. Jak to dopovím zhrychlím krok. Jen si ještě zjistím kdo jde se mnou.

Calwen - 15. června 2007 15:53
	Co to má znamenat? Přemýšlím nad tím co se nám sokol snaží naznačit. Asi vážně nemá smysl tady čekat a dál ztrácet čas. Jedině v Arkensu se můžeme dozvědět, jakým způsobem máme najít a zničit temného mága. Když se Herlag rozloučí s těmi co jdou ke králi, beze slova vyrazím pomalým krokem za ním.

Glynngenys - 17. června 2007 11:04
	Pokývám hlavou. Takže to je všechno? Budiž. A i já se mlčky vydám směrem na Arkens a nijak nereaguju na to, že tam se mnou jdou i ti druzí dva.

Curunigol - 17. června 2007 23:07

Do háje, teď mě bude ta nafoukaná druidka považovat za pitomce, i když si to už myslí. Ale taková znamení se nesmí ignorovat. Jistě má svůj význam. Nezbývá, než snést výsměch ostatních a jít cestou osudu. Chvíli stojím a přemyšlím, i když se už ostatní vydali na cestu ukazovanou sokolem. Zdá se, že i já ji zvolím, pak si však vzpomenu na uprchlíka z Arkensu: "Sekime, zdá se že Valar a osud si přejí, abych se vydal jinou cestou. Když půjdeš se mnou. Mohu ti slíbit, že ti rány vyléčím rychleji, než bylinkami. Navíc to v arkensu a okolí znáš. jistě bys nám mohl pomoc." Snažím se přesvědčit muže, aby se vrátil tam, kde málem přišel o život. Sám bych se tam těžko vracel. Zároveň však musí svůj strach překonat, jinak už bude utíkat po zbytek života

Sekim - 19. června 2007 13:20

"Vy vážně chcete jít do Arkensu?" Trochu sebou trhnu a překvapeně sklouzávám pohledem z jednoho na druhého. "On o nás ví. Všechno ví. Hraje si s náma. Jsme jen loutky v jeho velké hře. Kdyby chtěl, už by nás zabil..." Vychrlím ze sebe spoustu slov. Najednou se zarazím. Zamyslím se nad tím, co jsem právě řekl. "Máš pravdu Curunigole, asi bude vážně jednodušší, když budeme držet pohromadě. Možná bych vám opravdu mohl být trochu užitečný." Povzdychnu si. Láhev vrátím do jedné ze svých nesčetných kapes. "Dobře. Když půjdeme směrem, který ukazuje támhleten sokol dva dny a pak projdeme hustým lesem, místo abychom ho obcházeli, tak si cestu o několik dní zkrátíme..." A nemotorně se vybelhám za ostatními...

Sekim - 20. června 2007 13:44

soukromá zpráva od Sekim pro "Sakra, už jsem se chvíli bál, že mě ten sokol prozradí... Ale překvapuje mě, že jsou takhle pověrčiví. Bude to jednodušší, než jsem si myslel." V duchu se zasměje, ale jinak na sobě nedá nic znát. "I když, jen tak pro jistotu, hehe." Nenápadně pohodí rukou a přez všechny členy skupiny se "rozlije" iluze... "Hmm... Oni si ničeho nevšmnou, ale pokud někdo půjde kolem, spatří jen bandu těch nejošlivějších skřetů... Hehe... A co potom v lese... Hehehe" A lehce si pospíším, aby mi ostatní čenové skupiny neutekli...

Boží posel - 20. června 2007 14:07

soukromá zpráva od Boží posel pro Pokojně pochodujete asi pět minut, když tu kouzlo zapraská a iluze se "rozteče". Vypadá to, že družinu chrání vcelku silný mág, který nemá zájem na tom, aby byli povražděni. Na nedalekých vrcholcích se pak musíš zastavit pod přívalem nějaké síly: Zlo: Zaveď je na poušť.. Buď tam zemřou, nebo přejdou a padnou přímo do spárů tvého pána.. Nikdo z nich se tu nevyzná, nepoznají, že´s je svedl z cesty.. Svědomí: Nedělej to, slyšíš? Doveď je do Arkensu, jedině tam máš šanci najít své tehdejší já a nepropadnout Zlu. ještě máš šanci.. Ona ti pomůže.. Stojíš a váháš, komu uvěřit, tedy komu dát za pravdu. ------------------------------------- Většina osob, které jsou takto rozpolceny, se vydá na tu špatnou cestu (pozor, z tvého pohledu je tato špatná cesta cestou dobra!) Ale je to na tobě..

Boží posel - 20. června 2007 14:12

Sotva se všichni pohnete směr Arkens, sokol se vznese a odletí. Už ho není potřeba.. Sekim vás po chvíli dožene a ujme se vedení výpravy. (Občas se chová věru podivně) Provádí vás určenýmm směrem a k večeru se ocitnete na pahorcích, kde Sekim z nějakého důvodu zastaví. Ale koneckonců je téměř noc, čas spát, vy jste unaveni, takže byste se měli utábořit. V dálce se pod západem slunce leskne jakási plocha, usuzujete, že je to moře, ke kterému míříte, na jehož březích leží Arkens. Nikde však nestoupá dým, ani nic nehoří. Je klidný večer a jeho pohodu ruší jen rostoucí nedůvěra.

Sekim - 20. června 2007 14:56

Po dlouhém celodenním putování už sotva jdu. Klopýtám nohama a všichni cítí, že zpomalujeme. V každém mém kroku je znát, že se mi do Arkensu vůbec nechce. Navzdory tomu a navzdory svým zraněním, ale stále pokračuji v cestě. Když se však začne stmívat. Už to nevydržím, zastavím se a sednu si na nedaleký pařez. "Omlouvám se vám, ale já už jsem dnes velmi unavený. Pojďte se utábořit... Zítra nás čeká velmi těžký den. Nejtěžší část cesty" Chvíli těžce oddechuju a nabírám další dech. Po chvíli se zvednu a na okraji blízké louky vysypu obsah všech svých kapes. Chvíli se prohrabuju v tom harampádí. Za chvíli z něj vytáhnu pevný kus látky, hodím ho do trávy a sednu si naněj. Zvednu jednu ze svých lahví a mocným lokem zapíjím své pocity. Mlčky se zahledím do dálky, do Arkensu. Je na mě vidět, že vzpomínám. Že jsem z něčeho nešťastný. Z čeho, to si lze jen domýšlet. Téměř nevnímám co se děje okolo mě. Ti pozornější si všimnou, že si občas protřu prstem víčko. Možná mi spadlo něco do oka. Možná...

Sekim - 20. června 2007 15:11

soukromá zpráva od Sekim pro "Co mám dělat. Ještě nikdy jsem o svých rozkazech nepochyboval. Nemohu zradit velkého mistra. Byl mi vším. Všechno mě naučil. Ujal se mě, po tom neštěstí v naší vesnici. Sakra, co se to se mnou děje. Kdykoliv mohu všechny povraždit jediným pohledem. Proč jsem to ještě neudělal. Vždyť mi na nich vůbec nezáleží, nebo ano? Řítějí se do záhuby. Je to jejich věc. Tak proč mi to vadí. Jsou to jen ubozí smrtelníci a jednou stejně zemřou, tak proč to čekání protahovat." Podívám se směrem k nim. A hned odvrátím pohled. "Ne, nejde to. Nedokážu je zabít. Navíc, když mi jen tak bez otázek pomohli. Do staletého ohně s tim a se všemi vůbec." Lehce otřu slzu v mém oku. "Co mám dělat? zabít je, nebo nezabít? Stojí mi to za to? Hmm... budiž. Sami se do toho připletli, sami rozhodnou o svém osudu. Zítra se jich zeptám kudy jít. Pokud budou stateční a zvolí nebezpečnější cestu. Velmi jim jí okořením, ale zabíjet je nebudu. Pokud budou zbabělí a zvolí si delší a bezpečnou cestu přez poušť, nechám je točit se v kruzích a zhynout... A tentokrát jim žádný pták nepomůže..." Lehce popotáhne a stále stejně smutně hledí do dálek Arkensu...

Herlag - 21. června 2007 16:57
	Člověče vůbec nevypadáš tak staře. Nechápu jak mohli někoho tak neschopného poslat na předchozí výpravu. Jestli nechceš jít s námi, tak si tu klidně zůstaň. Já jsem pro pokračováni v cestě. Jsem hrozně naštvaný. Místo toho aby se šlo dál, tak nás tady to lidské... nevím co pořád zdržuje. Možná je to tím zraněním, ale tuším, že je v tom něco víc. Tiše si sednu a čekám na reakci ostatních.

Glynngenys - 21. června 2007 22:32

Když se k nám po chvíli připojil curunigol s cizincem, na tváři se mi jen na chvíli rozlije škodolibý úsměv zadostiučinění, ale nijak to nekomentuju. Vlastně jdu skoro celou dobu téměř mlčky a ani moc nekritizuju nedostatky ostatních. Oni mě naštěstí moc neznají, takže asi neví, jak je to neobvyklé. Ale musím být rozhodně velmi zamyšlená. Když zastavíme, pohrdavě se ušklíbnu na Sekima. Hypochondr. Chlapec má bebíčko, tak se kvůli tomu zboří celý svět. A nemůžeme jít dál protože ho bolí nožičky! z mého výrazu je sice velmi dobře poznat, co si myslím, nicméně stále to přecházím mlčením a nevelím, aby se šlo dál.

Curunigol - 24. června 2007 14:36

Otočím se na Herlaga a v mých zlatých očích se zle zajiskří. "Klidně jsi jdi, ale bude to k ničemu. Možná že už zítra dojdem do Arkensu, nebo do jeho blízkosti. A ty budeš pochodem v noci tak vyčerpán, že neudržíš pořádně meč. A i kdyby, neznáš pořádně cestu, třeba tam nikdy nedorazíš. Odtrhni se nyní, když už jsme blízko a zemřeš. Smrt tu je na blízku. Ve skupině přežijeme snáze." Asi si plete elfskou hrdost s namyšleností a to jsem myslel, že snad aspoň on bude mít rozum... vytáhnu sušené maso ze svého vaku a odepnu si měch s vodou. Nejdříve se postarám o Baskervilla, potom až se najím já. Pak si začnu připravovat ležení. Oheň bychom neměli rozdělávat. Jsme v kopcích a jeho světlo by bylo tady v těch krajích jako pozvánka pro každého. Přiď si pro nás, tady jsme. A navrhuju hlídky po dvou. I když si méně odpočineme, bude to bezpečnější.." Pak se otočím k Sekimovi: "Ukaž mi tvá zranění, ať vím co se s tím dá dělat"

Glynngenys - 24. června 2007 22:56

Odfrknu si. Ukaž mi svá zranění, ať vím, co se s tím dá dělat. v myšlenkách větu náležitě zparoduju. Hraničáři, už je ošetřen. A neexistuje lepší lék než kvalitní byliny a dobrá vůle Matky. Nebo máš něco zázračného? Byl jsi snad v učení čaroděje? Chceš si zahrávat s magií? Žádné léčivé kouzlo nikdy nedokáže nahradit poctivou léčbu. Navenek se může jevit jako zázračné uzdravení, ale vedlejší účinky a vůbec hloubka zranění "pod povrchem" přetrvávají pak mnohem déle. Já nejsem amatér, i s tímto mám zkušenosti. A neosvědčily se. Navíc, sám jsi říkal, že nechceš rozdělávat oheň, abys na sebe neupoutal pozornost. Ale na mága a magickou bytost má kouzlo stejný účinek, jako oheň v noci na osobu, která není slepá. Mluvím tiše, ale důrazně, sedíc zády k nim. Oči mám zavřené, ruce položené na kolenou, zřejmě mám v úmyslu začít meditovat.

Sekim - 26. června 2007 13:29

Na Herlagovu narážku nereaguju. Vlastně ji ani neberu na vědomí. Sedím na látce a koukám v dáli. Při pohledu na Arkens se mi vybavilo tolik vzpomínek. Chvíli o nich přemýšlím, o tom se stalo, a také o tom co se možná i stane. Momentálně si nejsem ničím jistý. Začínám pochybovat. Vypadám značně nervózně. Každému kdo se na mě podívá dojde, že nejraději bych byl úplně jinde. Ale nejsem vyděšený, jenom ne ve své kůži. I když se snažím ignorovat to co o kousek dál říkají Glynngledys a Curunigol, nejde to nepřeslechnout. Těžce vztanu a pomalým, těžkopádným krokem k nim dojdu. "Ne, díky Curunigole. Snad se tě to nedotkne, ale ona má pravdu. Ono když se to zahojí samo, bude to asi nejlepší," a podívám se Curunigolovi do očí pohledem, ze kterého snadno vyčte omluvu. "Na druhou stranu i ty máš pravdu. Rozdělávat oheň by byla hloupost. Víte co, vezmu si první hlídku. Vy se jděte prozatím vyspat. Zítra bude doopravdy perný den, jeden z nejtěžších naší výpravy." Povzdychnu, popřeju jim klidný a přijemný spánek a vrátím se zpět. Sednu si na kus látky a postarám se o svá zranění podle návodu Glynngenys.Chvíli si něco pro sebe mrumlám. Pak naštvaně zamávám rukama. I když už to nebolí jako předtím, je to pořád sakra nepříjemný...

Sekim - 26. června 2007 13:50

soukromá zpráva od Sekim pro Tak uvidíme. Pro jistotu... Chvilku dělám, že se nemotorně snažím obvázat zranění. "škoda že nevidím svůj výraz. Byl by ze mě dobrý bard. Hehe..." Potichu řeknu pár tajemných slov. Potichu, aby oni slyšeli jen mumlání. Nervózní mumlání způsobené vlastní nešikovností. Jakýkoli mág by teď pocítil silnou vlnu magické energie. "Tohle kouzlo by mohlo stačit, jako znamení Paimeovi, hehe...," zasměji se v duchu. Kolem tábořiště se vytvoří neviditelná, hmotnými předměty neproniknutelná bariéra. Dostatečně velká na to, aby si toho nikdo z nich nevšiml i při noční vycházce kvůli odlehčení... "Tak, prozatím je mám v bezpečí. Pokud se nezabijou sami. Je to sice velmi silná bariéra, ale dýl jak do rána stejně nevydrží. Plány na jejich záhubu se tedy o den odkládají. Tak, jsem už dnes... Zííív ...moc unavený." Je na mě znát, že takový pochod, jaký jsem absolvoval dnes, jsem předtím zkusil jen málokrát... Lehce se protáhnu, nenápadně vytáhnu další lahev, aby si toho astatní nevšimli a dám si pořádný lok. "Ještě jim budu nabízet, chamraď jedna nevděčná. Jak hlupák s nima jdu celý den a jim je to málo. Napiju se ještě jednou a šťastě se podívám na láhevS tebou hned bude hlídka hned veselší... Hmm..." Potom spokojeně vytáhnu chladný oblázek z váčku a začnu si chladit ránu...

Herlag - 28. června 2007 09:20

Dobrá trochu jsem to přehnal, ale ještě není tak pozdě abychom nemihli jít dál. Samozřejmně se neměl na mysli cestovat v noci. To dělají jen blázni před bitvou. Ostatně souhlasím s tím... tedy pokud zůstaneme, že by bylo lepší nerozdělávat oheň.A klidně mi přidělte hlídku. Jdu tedy bokem, a tiše si sednu na zem. shodím všechny věci co mám a připravím se na meditaci. Tiše přitom mluvím k elfským duchům ochraňující naši duši. Sefow ela tarehum weluvoni fesita havider si himiol........

Boží posel - 05. října 2007 08:28

Po menší hádce se rozhodnete přecijen zůstat a byť nerozdělávat oheň, přespat zde. Ti magieschopní z vás se připravují k meditaci, Sekim si chladí spáleniny. ostatní odpočívají. Herlagovi ani druidce však neunikne přehnaně silné magické pole, vzneslé nad tábořištěm, ani tiché zajíknutí toho, kdo neodhadl svou sílu. Nedůvěra stoupá každým okamžikem. je Sekim opravdu tím, za koho se vydává? Už je na vás, jak se s tím vypořádáte..

Boží posel - 05. října 2007 08:32

soukromá zpráva od Boží posel pro Neodhadl´s míru a vypustil´s příliš mnoho energie. Máš co dělat, aby ses udržel při vědomí a tiché zajíknutí toho není jediným projevem. pro tohle jsem se celá ta léta učil ovládat magii? Abych se zabil při důležitém úkolu? ozve se neodbytná výčitka ve tvé unavené mysli. není jedinou. Uvědomíš si totiž, že ses právě prozradil. teď už ti nejspíš věřit nebudou.. Utečeš, nebo se budeš hájit, žes je chtěl jen ochránit? jestli úkol nesplníš, Mistr tě potrestá. Volba je na tobě. --------- řikám, že mi dochází nápady..

Sekim - 16. října 2007 14:43

Svítá... Pomalu otvírám víčka... Sakra ta hlava bolí... Vůbec se mi nechce vztávat. Je mi zle. Přemůžu se a pomalu rozhlédnu okolo sebe. Ignoruji zcela svá zranění. Je znát, že nejsem ve své kůži. Kde to jsem, co se to stalo? zabrmlam si pod vousy... Namáhavě se vydrápu na nohy. Sakra, já jsem to včera kapánek přehnal... Podívám se pod sebe. Je tam hromádka haraburdí, které se mi vysypalo z váčků a kapes. Sem tam se v trávě zaleskne i nějaký střep. Jak nejrychleji mi mé strnulé svalstvo dovolí, pozbírám poházené věci a naházim je zpátky na jejich původní místo... To jsem blázen, vždyť jsem toho včera zas tolik nevypil... Dobelham se k ostatním. Já se vám vomlouvám. Já jsem to včera asi trošku přehnal... Vzpomenu si na studený oblázek, který jako zázrakem je kupodivu pořád studený. Vyndám ho a začnu si chladit čelo. Je mi mizerně... Ani si nepamatuju, co se včera večer seběhlo... Očekávám, že na mou hlavu nepadnou zrovna kladné ohlasy, ale co s tím nadělám... Dobře, mám ale pocit, že jste chtěli jít do Arkensu. I já to už chci mít z krku. Bojím se, že se komukoliv z nás může něco stát každou chvíli. Nezapomeňte, že on si s náma pouze hraje. Nevím proč a možná se to ani nedozvím. Nicméně, máme dvě možnosti... Dřepnu si a začnu kreslit hrubý plán kraje... Buď půjdeme lesem. Je to sice kratší cesta, zato však nebezpečnější. A nebo to celé můžeme oklikou obejít. Prstem v prachu razantně nakreslím šipku, ze které je patrné, že cesta okolo bude minimálně třikrát tak dlouhá... Část cesty však vede přez poušť.Doplním a udělám v prachu kolečko, které má naznačovat území pouště. On nás sleduje, tak ať se rozhodneme jakkoliv, nebude to nic lehkého... Podívám se na každého, sám si nejsem už ničím jistý a ještě k tomu mě šíleně bolí hlava. Vztanu, dopotácim se ke studánce a se šplouchnutím do ní zahučí na malý okamžik moje hlava... Brrr... Oklepu se, ale hned se cítím o trochu ľépe...

Glynngenys - 17. října 2007 17:16

Magické pole mi v noci značně znepříjemňovalo meditaci, ale přesto jsem aspoň trochu načerpala nové síly. Možná to bylo i tím, že jsem na chvíli usnula. Naštěstí se proudím dříve než ostatní, tak si snad mého spánku nevšimli. Zpozoruju Sekima, jak se probírá jako v kocovině a zkouší se omlouvat. Než odběhne ke studánce. Změřím si ho mrazivým pohledem. Tak obchodník, hm? pomyslím si s úšklebkem. Nicméně dál nám radí cestu, která - předpokládám - skutečně vede do Arkensu, tak ho vyslechnu. Já jdu lesem. A ty neprotestuj. Jestli nechceš jít lesem, jdi si pouští. Aspoň budeš dál ode mne. řeknu úsečně.

Herlag - 08. listopadu 2007 08:40
	Sekim se zemi začíná líbit čím dál tím míň. Nevím co to včera bylo, ale magická aura ned tímto místem mi přišla poněkud nezvyklá.Musím si na Sekima dávat pozor... Ostatní vypadají normálně ale on?... Tak teda vyrazíme k lesu? Já jsem docela pro.

Calwen - 28. listopadu 2007 09:58
	„Já bych taky radši šla lesem,“ promluvím po dlouhé době. Pak zase mlčím jako předtím a čekám, jak se ostatní dohodnou.

Sekim - 05. prosince 2007 17:19

Dobře, chápu, že mi nedůvěřujete... Potkali jste jen otrhanýho, popálenýho blázna, co říká, že dobře zná cestu a také že si zažil svý... Vezmu si ze studánky nový oblázek a tentokráte si ho přitisknu na čelo... Á, to je lepší... Tedy chápu vás. Když už jsem pil, měl jsem pít s vámi. Ale chápejte mě. Má zranění pro mě nejsou nikterak příjemná, a tohle byla ta nejsnazší cesta, jak na ně zapomenout... Ještě jednou se vám omlouvám... Vzdychnou. Podívám se postupně na všechny. A nakonec sklopím oči. Na chvíli se odmlčím... Víte, nevím jak to říci, ale v noci mě probudilo takové zvláštní mrazení v zádech. Nevím jestli se mi to jen nezdálo a navíc jsem nebyl úplně při smylech. Ale pokud tomu někdo z vás rozumí... Na svých cestách jsem se potkal s kdejakými lidmi a někteří takovéhle věci pokládali za důležité... Poškrábu se na hlavě a oblázek si prozměnu přitisknu na ránu. Ale dobře tohle nechme plavat... Chtěl jsem vědět, kudy byste chtěli jít. Ať tam dojdeme co nejdříve... Většina, pokud se nemílím, je pro les. Beru to tedy jako hotovou věc. Mě se ta cesta totiž také více zamlouvá... Na mé tváři se zrodí letmí úsměv. Nohou zahrabu hrubý nákres. Teď pokud dovolíte a nebudu vám připadat příliš dotěrný, tak bych navrhoval rychlou snídani a vyrazit co nejdříve to půjde... Hmm... Nebo než něco půjde po nás... Vduchu si vzdychnu a trochu mě zamrazí...

Herlag - 10. prosince 2007 09:26
	Dobře tak se nasnídáme a rychle se vydáme na cestu. Jsem pro aby všichni byli ostražití. Jsem sice elf, ale překvapit nás může cokoli. I zrada v našich řadách. Podívám se zraněného Ale to nebudeme řešit. Takže se ryhle najesme a pojdeme do toho lesa. Jsem zvědav co nás čeká. Rozhodně nebudu mít za sebou toho Sek...cosik. Tiše se rychle najím. Budu se držet vzadu.

Glynngenys - 10. prosince 2007 20:16
	Ano, to je opravdu výborný nápad, nasnídat se. ještě kdyby bylo čeho. trochu se ušklíbnu. Alespoň mi ale noční meditace trochu pomohla, takže necítím takový hlad, jaký bych asi měla. Přeci jen jsem poslední týden nejedla nic než lesní ovoce a houby a poslední dva dny vůbec nic. Kdy asi ten podivín přijde na to, jak zaplatit za ošetření?

Herlag - 13. prosince 2007 13:30
	Už mě to přestává bavit. Jen tak tady stát. Jdu!Vezmu své věci a vykročím k lesu. Je to sice nebezpečné, ale budu mít klid v duši.

Glynngenys - 15. ledna 2008 12:02
	Protože aspoň Herlag se příliš nezdržuje snídaničkou, pousměju se a kráčím pomalu za ním směrem k lesu. třeba se tak náš průvodce zvedne...

Sekim - 19. února 2008 16:28

Hmm... Zatracená cesta. Zatracenej Arkens. Zatracenej čaroděj... Zakroutím hlavou. A odfrknu si... Kolikátej už je to den co putujeme? Patnáctý? Dvacátý? Začínám ztrácet přehled... Je na mě vidět, že tahle cesta mě otravuje. Nekonám jí zcela dobrovolně, ba naopak. S odporem. Pohlédnu na své ruce. Díky věnované péči jsou téměř zhojeny, stejně jako ostatní zranění... Pff... Zranění se mi už téměř zhojila a proč? Abych se hnal za jejich původem a říkal si o nová... Odplivnu si znechuceně. A i ta medovina mi došla. Nejbližší město několik dnů cesty a my se mu vyhneme... Po dalších zdlouhavých okamžicích se začnu trochu nudit. Potlačím v sobě nechuť a svými slovy rozvířím ticho, které opřádá celou skupinu... Jde to nějak hladce, nezdá se vám?... Otočím se k ostatním. Tady obvykle číhají lapkové. Z lesa sem tam seběhne dravá zvěř. A taky se mi nezdá, že by nás On nechal být...Zarytě přejíždím pohledem z jednoho na druhého. Stejně divné je i to, že jsme na této cestě nikoho nepotkali. Ani obchodníka. Nic... Jako bych to zakřikl. Ozve se zašustění a zpoza jednoho z keřů vylétne šipka. Jen těsně mine Herlagův krk. Další šipka. Tentokráte letící přimo na mě. Mé reflexi byli příliš pomalé. Zaryla se mi do ramene. Aáá... Pozor!!... Skřet v křoví... Zmocní se mě křeč. Podlomí se kolena. Ztracím vládu nad svým tělem. Ty šipky jsou něčím napuštěný... Definitivně se nemohu hýbat. Mohu jen přihlížet, co se bude dít... Najednou se ze země začínají zvedat další skřeti. Je jich dobrých dvacet. Obestupují celou skupinku. Každý má na sobě kožené boty, koženou lehkou zbroj a v ruce meč. Netváří se zravna moc přátelsky. Nevíte jak je to možné, že jste si jich nevšimli. Celou dobu jste dávali pozor. Nikdo z vás ani nevycítil magii. V hlavě vám víří mnoho otázek. Třeba, jak je možné, aby takováhle banda skřetů byla takhle sehraná. To nemhli vymyslet sami.... Skřeti se přibližují. Jejich nenávistné vrčení vypovídá za vše. Nenechají se zastrašit a rozumná řeč s nimi také nebude...

Herlag - 27. února 2008 09:30
	JAk vidím sekima, tak neváhám a dám mu lektvar rudého kříže.Na to ti pomůže a vyliju to do něj. Hlavně pořád hrej, že si ochromený. Potom mi pomůžeš. Ledoriseg!!! Vykřiknu a zaútočím na skřeta. Dříve než začnu, tak si připravím k ústům Lektvar rudého kříže. Vím totiž že nás chce nědo zajmout. Ne zabít. Aspoň to teda tak vypadá. A čekám, až mně nějaká šipka zasáhne. Snad to vyjde.

Glynngenys - 05. března 2008 12:44

Stojím bez hnutí a sleduji situaci. Nemá smysl se na ty potvory bezmyšlenkovitě vrhat - zvláště pro mě. Copak by zesláblá žena s velmi omezeným vojenským výcvikem něco zvládla proti přesile jen s pomocí nože a dřevěné hole? Místo toho se snažím uhýbat šipkám, sledovat počínání jednotlivců i kolektivu popřípadě nahlédnout do jejich myslí. Pokud odhaduji správně, měly by mysl jednotlivců být velmi omezené, ale koektiv mít jasný promyšůený záměr - jako mraveniště nebo včelstvo. A tuším, kdo bude královnou... Okrást nás určitě nechtějí, nic nemáme. Kdyby nás ale chtěli zabít, neváhali by, využili by momentu překvapení. Tak tedy budeme hrát jejich hru? Možná se dozvíme něco užitečného... vrhnu krtký pohled na Herlaga a vytuším jeho záměr, cítím ale jisté pochyby o jeho účinnosti.

Calwen - 08. března 2008 21:07
	Když Sekima zasáhne letící šipka, neváhám ani chvilku a začnu po blížících se skřetech střílet šípy. Střílím jeden za druhým tak rychle, jak je to jen možné. Současně se snažím vyhýbat šipkám, které však lítají ze všech stran. Skřetů je mnohem víc než nás, asi nemáme moc velkou šanci. Snad má někdo nějaký plán, jak se jich zbavit.

Sekim - 11. března 2008 14:03

Bitva se skřety Vypadá to že se vyrojili všichni... Ti z vás kteří umějí a chtějí je spočítat zjišťují, že skřetů s meči je 24, a další dva střílí šipky ze křoví. Po mém pádu na zem se skřeti dokola jen zlomyslně zařehtali. I když mi Herlag dal lektvar, zdá se, že neúčinkuje tak rychle, jak by si představoval... GblAhsKBgldosn... Na nic víc se nezmůžu. Zjevně mi ochrnul i jazyk... Další šipka. Herlagovi se flakónek s lektvarem roztříští v ruce. Chvíli jsi v šoku. Toho využívá skřet, kterého jsi chtěl původně napadnout. Amatérsky ti sekne po zbrani a druhou, zcela nepřesně vedenou ranou tě lehce škrábne na hruníku. Nakonec se strašným smíchem, tě s kopancem pošle zpět do středu kruhu. Zprvu jeho jednání nechápeš, teprve pach zkaženého vína ti napoví. Dalších pár šipek. Všechny však minou a jedna jen těsně pročísne Glynngenys vlasy. Jako obvykle, skřetí kroužek se při každém tvém pokusu jen přitrouble zasměje. I když tvou pozornost svádí pryč šipky, přecijen jsi schopná něco vyčíst. Minimálně že mysl každého z vojáků je zakalena alkoholem. O jejich záměrech ses moc nedozvěděla. Jen to, že sami nemají přesně jasno co s vámi udělají. S každým dalším výbuchem smíchu ti dochází, že se chtějí hlavně pořádně pobavit. Nakonec jeden z nich nevydrží a rhne se na tebe. Další šipka zasáhne Calwenin toulec. Když po nich začneš střílet, zpočátku napudobují a patřičně parodují Glynn. Zjevně už mají trochu upito, protože, když je už nějaký šíp trefí, stupidně se na něj podívají, někteří ho dokonce i vyndají a zesměšňují vás dál. Jakmile ale padne první a přestane jevit známky života, kroužek pomalu utichne, šipky přestanou létat. První dva, co se trošku vzpamatovali se na tebe vrhají a za nimi následují ostatní... Další tři napadají Curunigola, který se zda být ještě trochu zkoprnělý z náhlého přepadení...

Herlag - 12. března 2008 09:29
	Tak to teda ne! S kamenou tváří se vrhnu na skřeta který mě kopnul. Vyskočím a za letu se pokusím zasáhnout do krku skřeta. Po dopadu udělám kotoul a mířím svou zbraní na pupek dalšího skřeta. Tak teď mám jen pár pokusů. Jak není lektvar, tak je to v háji. Musím rychle něco vymyslet nebo je po nás.

Glynngenys - 12. března 2008 20:55

Přestože mne šipka, která jen těsně minula můj obličej a její konec mi spálil kůži na temeni, poněkud vyděsila, nedám na sobě nic znát a dál jen nehnutě stojím a obezřetně je pozoruji. Když se však vrhnou na Calwen, jednoho praštím vší silou holí po hlavě - v jeho stavu by ho to mělo aspoň na chvíli uvést mimo provoz - a rychle tasím nůž, aby si našel cestu do nekrytého břicha do případného bezmyšlenkovitě se napřahujícího skřeta. Především se ale začínám soustředit na les... Stromy mají tak sympatické kořeny, které mohou těm ďáblům překážet...a podrost dokáže rychle růst...Když si mne zrovna nikdo nevšímá, říznu se do ruky a nechám chvíli svou krev stékat do podrostu. Ber si sílu z mé krve, chceš přeci růst! Ty obludy jsou jistě znamenitým podkladem. Šplhejte po nich, ostružiny, přidržte se svými trny a pěkně se hostě usaďte na jejich tělech...A co vy, borovice? Nepotřebují vaše kořeny trochu vzduchu? jen se trochu opřete o jejich nohy...Ach malí ptáčkové, že ti bastardi dělají hluk a ruší vás ve vašich hnízdech? jen jim pocuchejte vlásky... vysílám svou vůli živým bytostem v lese, jen ať těm skřetům ostružiny a břečťan svážou nohy, jen ať zakopávají o kořeny! A pokud se i ptactvo přidá do boje, budeme brzy moci nepozorovaně uniknout...

Calwen - 13. března 2008 15:38

Už vás ten smích přešel potvory? Doufám, že první skřet, kterého jsem dnes zabila není zároveň tím posledním. Skřeti, jen co se trochu vzpamatujou, se na mě hned vrhnou. Tak a teď už mi šípy nepomůžou. Během několika vteřin si vyměním zbraně. Šavle sice nepoužívám, tak často a ráda, jako luk, ale teď už prostě nemám jinou možnost.Dvou prvním skřetům se spíš víc bráním, než útočím. Jednoho z nich odrazím proti jeho přibíhajícím kamarádům a výpady druhého zachycuji svými. Když ale skřetů kolem mě přibývá, pustím se do boje ze všech sil. Snažím se je zabít, nebo je aspoň hodně zranit.

Herlag - 20. března 2008 13:36
	Když vidím, že proti něim prakticky nic nezmůžeme, Pouze se bráním a parkrát vyrazím do protiútoku. Tohle je snad zlý sen. Nějaká banda skřetů se vyhrne kdo ví od kud a já s tím němůžu prakticky nic dělat.

Sekim - 25. března 2008 18:56

Boj Poslední šipka, vystřelená úplně mimo. Skřeti ve křoví pochopili, že pokud nechtějí zasáhnout své, musí přestat. Schoulili se tedy spolu do podřepu a začali vzrušeně komentovat průběh boje, samozřejmě ve svém chraplavém jazyce. Po Herlagově zákroku se skřet jen zapotácel a chytil se za hrdlo, na okamžik zcela neschopen pohybu. Tvůj následný kotoul byl též znamenitý a leckterý akrobat by ti ho záviděl. To, že ti přitom těsně kolem těla prolétli dvě čepele sis téměř nevšiml. Následne se však další s výkřikem a značným výskokem rozohdl rozpůlit tě ve dví. Než si stačil uvědomit jakou blbost udělal, nabodl se na tvůj napřažený meč. Ostří projelo jeho zbrojí až po jílec. Mrtvé tělo dopadlo a pod svou vahou uvěznilo tvou ruku a strhlo tě k zemi. Jeho mrtvolný výraz s nepřítomnýma bledýma očima už asi nikdy nezapomeneš, stejně jako na tmavou, páchnoucí, hustou tekutinu linoucí se mu z úst přímo na tvé vlasy... Jeden ze skřetů ve křoví vytáhl špinavý měch, a z plna hrdla se napil. Když však viděl Herlagovo počínání, smíchy poprskal svého druha. Ten se jen zle podíval měch mu sebral a sám si pořádně zavdal. Pod ranou Glynniny hole skřet skutečne padl do bezvědomí. Bohužel přímno na Curunigola, pro kterého to byla v tomto dni poslední kapka a proti svým zásadám omdlel. Nakonec se ale i pro tebe chvilka najšla, neboť skřety v tvém okolí teď zaujala Calwen. Předem ale tušíš, že výsledky tvé práce nebudou tak velké, jak si představuješ. Přecijen soustředění pro tebe teď není zrovna nejlehčí... Chvíli se ti zdá jako by se nic nedělo. Nezbyde ti, než se bránit jinak. Po pár úderech nožem, do nekrytých zad však zjišťuješ, že nůž není úplně nejůčinější zbraň, obzvláště, když na sobě mají zbroj a nestojí tak klidně, abys mohla zamířit na nekryté místo... Skřeti ve křoví mezitím měch dopili. Za chvíli se ale skáceli na zem. Možná moc pití, možná něco jiného. Kdybyste nebyli zaneprázdnění bojem, všimli byste si zoufalých stenů... S Calwen si skřeti zpočátku jen hrají. V jejich očích je to jen děvče o které se někteří z nich večer vystřídají. Zůstane-li živá. Podle toho cítíš, že na tebe útočí až neobvykle mírně. Spíše se snaží používat finty, kterými by tě odzbrojili, což se jim, vzhledem k jejich stavu, moc nedaří. I ty si za chvíli uvědomíš, že polehtat skřeta ocelí na slezině není nic těžkého. Po tom co čtvrtý padne pod tvými ranami, jako by jim došla trpělivost a znásobil se chtíč po takovéto bojovnici... Ze křeví se začíná ozývat nepřeslechnutelný řev obou skřetů. Něco je překvapilo, něco co je tak vyděsilo, že i přes opilost si uvědomili, že je něco špatně. Já pomalu začínám cítit konečky prstů. Pohybovat rtem pro mne už také není moc velká zátěž. To všechno ale pořád nestačí. Najednou překvapeně zalapu po dechu. Ještě nikdy jsem neviděl, že by tráva rostla tak rychle, jako teď ta na které jsem ležel. Kdyby jen tráva. Pod mímy zády se začali vzdouvat drny a okolo not obtáčet jemné ostružiní, stále se splétající do hustších a hustších útvarů. Toho si stačil všimnout i Herlag, kterého ostatní skřeti pustili z hlavy. Jak mě, tak i jeho pomalu začínala přerůstat tráva... Kroužek skřetů se sevřel kolem posledních aktivně bojujících. Teď už i oni si všimli, že boj se pro ně stává každým okamžikem obtížnější a obtížnější. Stejně jako pro Calwen. Najednou dva rychlé výpady. Tvé šavle se skřížili s meči dvou skřetů. Náraz třetího meče ale způsobil, že se jedna tvá šavle vznesla vysoko do vzduchu a ty v husté trávě zakolísala. Jen tak tak jsi udržela rovnováhu. Skřeti vypadají potěšeně. Šance, že tě zajmou živou se zvíšila. Následně slyšíš dva za sebou, jak se rozmachují, ve stejný okamžik, jako tři před tebou. Úspěšně sis získala pozornost všech skřetů... Padající šavle čistě náhodou dopadla do křoví, mezi dva naříkající skřety. Následně se skutáleli, celý obalení trnitým porostem a na každám z nich seďela veverka a tři myši... Sem tam jim nad hlavou prolétla poštolka... Zbytek po chvíli sledování boje s Calwen omrzelo. Boj, už se nehýbal tak jako předtím. Ostatní si s ní pohrávali a na to, aby se na ni vrhli všichni bylo málo místa... Pozdě si uvědomili, že Glynn chvíli nechali zcela bez dozoru... Tráva už dosahovala výšky půl sáhu a zjevně už definitivně přestala růst a začala postupně hnědnout... Z oblohy se sneslo pár opeřenců. Nikterak mnoho, na zaměstnání té hrstky skřetů to však stačilo... Glynn opět zůstala na chvilku bez dozoru. Skřeti jsou pouze z jedné strany. Na druhé rozlehlý les...

Glynngenys - 25. března 2008 23:07

Z pekelného soustředění mě začíná bolet hlava, ale když vidím, že mé úsilí začíná přinášet ovoce, nepolevuji. Aspoň si mě skřeti ještě chvíli nevšímají...jen aby se Herlag vzpamatoval a pomohl Calwen proti těm, co ji obklíčili, a Curunigol aby se probral... zadoufám. Nechci se sama pohnout a vrhnoit do akce, aby se můj kontakt s přírodou nepřerušil. Chtělo by to více ostružiní kolem Calwen..Co vy na to? Tak pěkně v kruhu tam stojí příhodné podpěry...Jen pozor na to uprostřed, ta se příliš hýbe, není zcela vhodná... Calwen, skákej chvíli! zachrčím a doufám, že mne zaslechne.

Calwen - 26. března 2008 12:12

Tak vy si se mnou chcete hrát? Po pár minutách boje si všimnu, že mě skřeti asi nechtějí hned zabít. Jejich snaha mě odzbrojit jim však naštěstí nevychází. Když ale moje šavle smrtelně zasáhnou čtvrtého skřeta, ostatní jako by si najednou uvědomili, že nejsem jen malá holka co se brání. Skřeti najednou zvolí v boji jinou taktiku a pro mě je čím dál tím těžší se ubránit. Pak si uvědomím, že tráva, která byla před chvílí ještě docela normální, začala strašně rychle růst a vadit mi při pohybu. Naštěstí tahle situace nezaskočila jenom mě, ale i neustále útočící skřety. Co se to děje? To se příroda úplně zbláznila? Jak mám teď pokračovat v boji? Nečekaně přijdou za sebou dva rychlé výpady, jedna má šavle náhle odlétne do křoví a já málem neudržím rovnováhu. Skřeti ovšem ani chvilku neváhají a hned se všichni v mojí těsné blízkosti rozmachují k další ráně. Tak a teď mě zachrání jedině zázrak! Naštěstí jsem ale nezůstala úplně beze zbraně, a tak se nevzdávám a bráním se dál. Najednou však uslyším Glynn, jak mi radí abych skákala.Skákat? Tak to nezní jako dobrej nápad, ale snad ví co říká.Začnu tedy skákat. Tedy spíš se snažim skákat. V tej vysokej trávě to totiž moc dobře nejde a navíc se musim pořád bránit, protože skřeti nepřestávají útočit.

Herlag - 27. března 2008 08:41

Fuj !!To je hnus. Už mě to nebaví se snažit vyprostit z pot skřeta. No nic budu asi špinavý To mě sice hrozně štve ale nemám na výběr elfí elegance musí na chvíli pryč. Ševlí se pokouším rozcupovat skřeta a tak vylézt. Jak se trochu vysvobodím uvidím skřety a trávu která začne neuvěřitelně rychle lézt. Zamumlám si pro sebeV té holce opravdu něco je. Hned jak jsem volný(a špinavý) tak se vrhnu ke Calwen. Pojď záleží to jen na nás.Spolu je můžeme pobít.Glynngenys ná bude pomáhat z dálky. Vrhnu se vpřed a začnu pobíjet skřety.

Sekim - 27. března 2008 12:49

Boj Skřetům očividně došla trpělivost. Bavili se moc dlouho a už nemají takovou přesilu jako zpočátku. Jeden ze skřetů naštveně sekl po svých, křviskem omotaných, druzích. Ač je poškrábal, již byli volní. Vztekle do obou kopl a zamířil zpět. Cestou zakopl a svalil se přez zvedajícího se Herlaga. To ho rozzuřilo ještě víc. Z ošoupané boty vytáhl neobyčejně lesklý nůž a po Herlagovi ťal... Zbylí agresoři se rozdělili na dvě poloviny. větší část jich se věnovala dál Calwen. Druhá na soustředící se Glynn, na první pohled snadný terč. Obě, jak Calwen, tak Glynn už počínáte cítit únavu. V krátkém časovém úseku jse toho zvládli až příliš. Navíc po několikadenním pochodu máte také dost... Nicméně se nevzdáváte. Skřeti si však dovolují čím dále víc a už to není tak lehké jako předtím... Než se však Glynn podaří další magická operace, je vyrušena zákeřným úderem do zad. Sesypala ses na zem a chvíli měla problém popadnout dech. Toho útočník hbiťe využil a přišlápl ti záda. ObliČej se ti zabořil hluboko do trávy. On nad tebou jen zlostně cosi zachraptěl... Na Calwen se mezitím řítí další smršť útoků. Má co dělat je zbývající šavlí krýt, natož vymýšlet a realizovat nějaký efektivní útok. Je ti jasné, že takhle už moc dlouho nevydržíš... Osvobození skřeti mezitím ze vzteku vytáhli křesadlo a s narážkymi, kterým nerozumíte, husou trávu podpálili...

Herlag - 28. března 2008 12:31
	Jak vidím skřeta co přes mě přepadl. Úmyslně se ušklíbnu a povím: Ty si ale tupá skpová hlava co? Takové nemehlo jsem dlouho neviděl. Vím že opilý se dá rychle naštvat a ktomu ještě skřet který je v ráži. Směju se na celé kolo a čekám až udělá zbrklý útok. Jsem si sebou jistý a tak jen čekám na jeho blbost.

Sekim - 01. dubna 2008 15:09

Boj - Herlag Vypadá to, že skřet pochopil co jsi mu chtěl říct. A stejně tak, že si je úplně jistý tím co dělá... Dýka je lehká zbraň. A ta chvilka, co jsi mu nechal bohatě stačila. Neskrz ti probodl pravou paži... Přitom zamumlal nějaká podivná slova a se smíchem ti přiložil ostří ke krku. Rána tě začala pálit neskutečným způsobem. Nechápeš proč. Už si nějaká zranění ve zdraví přežil. Zraněná paže však podivně začal měnit barvu do fialova... Bolestí se třeseš. Téměř ani nevnímáš vlastní řev. V ruce ti definitivně zemřel veškerý cit. Útočník se jen směje nad tvým počínáním. Aby tě trochu zklidnil, maximální silou ti zabořil své koleno do žaludku. Jen zachroptíš a přestaneš řvát. On se na tebe podívá na oko starostlivým pohledem, jako když matka utěšuje dítě... Následně ti však s burácivým smíchem plivne do očí a jemně nařízne hrdlo... Teď už definitivně nejsi schopen vydat ze sebe ani hlásku. Dusíš se vlastní krví. Nicméně krvácíš velmi pomalu. Dotyčný to zjevně nedělal poprvé a asi bude mít něco za lubem. Ještě než se s tebou rozloučil a nechal tě ležet na pospas osudu, položil ti na hrudník svůj lesklý nůž. Ten se za pár okamžiků se rozsypal na prach... S hrůzou v očích jsi ztratil vědomí...

Calwen - 01. dubna 2008 17:24
	Pomalu mi začínají docházet síly a skřetů je všude kolem mě pořád ještě plno. Neustále na mě útočí a naše situace nevypadá zrovna nejlíp. Když jeden skřet povalí Glynn na zem a další zraní Herlaga, ztrácím poslední naději, že se nám podaří skřety přemoct. Vzdávat se ale nechci a tak vytáhnu ještě dýku, abych se zase mohla bránit oběma rukama a získala tak větší šanci přežít.

Sekim - 07. dubna 2008 17:00

Boj Bojiště po chvilce zaplaví dým a plameny rychle se rozšiřující po neobvyklé vysoké a husté trávě. Díky Helragovu lektvaru se mi pomalu vrátil cit do celého těla. Pořád jsem však nebyl schopen se postavit na nohy. Vlastně jsem ani nechtěl. Z posledních sil jsem se odkutálel stranou a z přivřenými oči vyděšeně pozoroval, co se děje. Strachem jsem ani nedutal. Viděl jsem jak skřet, co Glynn povalil, ji udeřil těžkou rukavicí. Zem skropily drobné kapičky její krve, prýštící z nosu a oděrky na spánku. Už se nezvedla. Pak kouř zhoustl. Rozkašlal jsem se. Nemohl jsem popadnout dech. Pak vyšel temný řehtající stín z plamenů a pak už jsem viděl jen černo... Calwen zbyla jako poslední. Už toho na ní také bylo moc. Plameny, ožehávající její nohy. Děsivý řev skřetů. Únava. Každou chvíli se vynořující ostří z clony dýmu... Nakonec byl jeden rychlejší než ty. Přiskočil k tobě zezadu a praštil tě jílcem přez temeno. Svůj dopad na hořící trávu už jsi necítila... * * * Zajetí Pomalu otevíráte oči... Nepříjemné zjištění. Opravdu to nebyl sen... Všichni jste přivázáni ke dřevěným kůlům. Každý z vás má svůj vlastní. Provazy jsou utaženy pevně. Až je vám to nepříjemné. Když se trošku rozkoukáte zjistíte pár zajímavých věcí. Pomalu se rozednívá. Všichni jste nazí a vaše věci se povalují na jedné dohořívající hromadě před vámi... Všímáte si i další věci. Jste pouze čtyři. Jeden chybí. Sekim! Všem vám je mizerně... Herlaga pálí krk. Cítí ze svého masa spáleninu. Někdo se snažil nešetrným způsobem zacelit jeho ránu na krku. Navíc ve své pravé paži už nemáš žádný cit nemluvě o její nezdravé fialové barvě, která postupuje směrem nahoru, k rameni... Glynn připadá, jako by se jí měla hlava rozskočit. Je trochu malátná. A rozhodně ne ve stavu, kdy by mohla zamumlat nějaké zaklínadlo. Ale až na pár lehkých popálenin z toho vyšla se zdravou kůží. Curunigolovi trochu ohořeli vlasy, ale ze všech vyvázl nejlépe. Nicméně je vyděšený jako nikdy. Calwen připadá, jako by jí někdo neustále mlátil kladivem po temeni. Na sobě má několik jizev a fleků... Raději nedomýšlet od čeho...

Glynngenys - 07. dubna 2008 23:59

Pomalu se proberu a jen na malý okamžik ocením, že jsem pevně přivázána ke kůlu, neboť jinak bych opět upadla. Tak se mi zamotala hlava. Když si však uvědomím svou situaci, přinutím se k plnému vědomí. Rozhlédnu se po okolí a vztekem zatnu ruce v pěst, když vidím zbytky svých věcí doutnat na hromadě. Na náladě mi nepřidá ani pohled na vlastní vyzáblé tělo, zvláště pak ale fakt, že to vidí i ostatní. Jste všichni při vědomí? zeptám se ostatních jasným hlasem bez jakéhokoliv zabarvení. Zkusme si společně probrat, co se stalo, a najít tak nějaké východisko. Co si pamatujete jako poslední? Já osobně bohužel několik těch odporných zrůd kterak mne obklíčily, pak svou tvář na zemi a pak úder do hlavy... Viděli jste někdo Sekima? Nebo v tom má prsty on?

Herlag - 09. dubna 2008 09:30

Proberu se a zjistím skutečnou situaci. První co zaregistruju, je doutnající hromada kdysi mých věcí. Tiše zakleju. Wijdil !! Potom se otočím a uvidím zbytek skupiny.Ale! Vy tu jste taky? To tak vyoadá jako by nám někdo dával druhou šanci. Až teprve teď ucítím bolest. trochu se zachvěju při pomyšlení ,že na mě šáhlo nějaké to prokleté skřetí zvíře. Bolest jsem zvyklý potlačovat takže se jen koušu do jazyka a snažím se ji potlačit. Taky nevypadáte zrovna v nejlepší kondici. A kde pak je Sekim? Už ho někde odvedli? Má nědo nějaký nápad jak z toho ven? Musím přiznat, že v takové situaci jsem ještě nebyl.

Calwen - 09. dubna 2008 14:34

Au! První na co pomyslím, když se proberu je bolest hlavy. Praštili mě teda pořádně. Pomalu otevřu oči, rozhlédnu se kolem sebe a zjistím že jsme všichni přivázaní ke dřevěným kůlům a že Sekim někam zmizel. Pak si přesednu tak, aby ze mě bylo vidět co možná nejmíň a své dlouhé vlasy si pohybem hlavy přehodím ze zad dopředu. „Opravdu na tom nejsem zrovna nejlíp,“ řeknu tiše a trochu se usměju.„Nevím co se přesně stalo, bylo jich proti mě moc najednou. Některej z nich mě musel zezadu něčím praštit do hlavy. A kam zmizel Sekim vážně netuším.“

Sekim - 09. dubna 2008 18:56

Zajetí... Rozbřesklo se... Nyní máte šanci se lépe rozkoukat. Jste do půlkruhu rozestavění okolo ohniště, které je od vás vzdáleno na patnáct sáhů. Od jednoho kůlu ke druhému to jsou přibližně sáhy tři. Úplně vlevo je Curunigol, vedle Glynn, pak Calwen a vpravo Herlag. Stojíte na vyžďářené prostorné louce, která je sice obklopena stromy, nicméně mrtvýmy, ohořelýmy... Na zemi se ještě válí popel... Kolem dokola okolo vás je nespočet narychlo postavených stanů ze zvířecích kůží... Nejspíš... Na některých se ještě leskne krev... Z těchto stanů se začínají hemžit skřeti... A že jich tu není málo... Minimálně třikrát tolik, co při vašem posledním boji... Nad celým táborem se vznáší bledý opar a šílený, pronikavý zápach... Zaslechnete dupot těžkých bot. Je to onen známý skřet, co zranil Herlaga. Podívá se na vaše zmatené obličeje a se smíchem něco zavrčí. Za okamžik přiběhne menší skřet. A na doutnající hromadu přihodí otýpku smrkového chroští. Hromádka znovu vzplane jasným plamenem... Mladý skřet se jen chrochtavě zasměje. Ten starší jen něco zasyčí a s kopancem ho pošle pryč... Táák... obratí se na vás a začne lámanou obecnou řečí s chrchlavým přízvukem. Vý... Heh... Naši... Vý ne zemřít... Chrch... Vý ne prýýč... Hmm... Jináák vý řváát... Heh... Móóc... při posledních slovech se zatváří velmi vážně. Všechny vás sjede vražedným pohledem... Pak se uchychtne. Pohled mu sklouzne i na Curunigola... Okamžitě k němu přiskočí a věnuje mu několik pohlavků... Když se ani po tom neprobudí, vztekle zařve. Přiběhnou dva jeho pobočníci a Curunigola odříznou. Jeden ho popadne za ruce, druhý za nohy. Velký skřet před vámi ukáže na jeden stan a jeho pobočníci se v něm i s Curunigolem za chvilku ztratí... Zá chvíílíí... Přííde šééf... Dodá s vážným tónem a ještě předtím než odejde, zkoumavě pohlédne na Herlagovu paži a s hvízdnutím mu dotyčnou paži lehce promáčkne, až zaskučí bolestí...

Glynngenys - 10. dubna 2008 15:06

Když se trochu rozbřeskne, vidím lépe palouk a potvrdí mi mé obavy - totiž že ty stromy jsou mrtvé. Avšak něco mne rozlítí ještě víc. Zjistím, že nemám svůj torques. To si odskáčou! Znechuceně se zadívám na naše věznitele. Ani mluvit to neumí, ale vytahuje se to. utrousím. Otočím trochu hlavu za odcházejícím menším skřetem (při tom mě bolestivě bodne ve spánku. Au! Žádné prudké pohyby, ksakru! Snažím se ze všech sil bolest hlavy potlačit, ještě potřebuju mít mozek v plné kondici. V nejbližší době budu muset být silná...Musím dokázat vzdorovat a pak vzdor nenápadně přetransformovat do rozkazování...Ale tohle musí být strašliví omezenci bez inteligence, těm přirozená autorita moc neřekne...Ale musím se o to pokusit! hej, ty, skrčku! zavolám za ním, musí vědět že volám na něj. A tenhle vypadá, že je zvyklý poslouchat, tudíž to bude snazší, měl by se otočit. Pojď blíž. řeknu spiklenecky. Pokud se mi ho skutečně podařilo přesvědčit a on přišel, pokračuju, hledíc mu pevně do očí: Spálili jste něco, co jste neměli. Víš co to bylo. Železný nákrčník. Přines mi ho. Z toho ohniště. Není magický, není v něm vázána žádná moc, to váš pán musel už dávno zjistit. Je v podstatě k ničemu, ale já ho chci. A ty mi ho teď vytáhneš z ohně, přineseš a nasadíš na krk! Má poslední slova už mu zní spíš uvnitř v hlavě, než v uších. Schválně jestli to zabere... Avšak již po tomto výkonu mne opět tak bodne ve spáncích, až (jen co se skřet otočí) bolestí mrknu. Všimnu si, že odvádějí Curunigola a tak rychle vrhnu varovný pohled na ostatní. "ANI NECEKNOUT!" říkají moje oči. Snad aspoň tém, kteří mne mají alespoň v periferním vidění. Proč berou jeho? Proč si u všech bohů nemohli vzít mě? Bídní červi, proklínám je, proklínám ty jejich plesnivé hnáty! Proklínám ty ještě plesnivější jejich končetiny, jimiž se rozmnožují! Cernunne, jsou tvou urážkou! Postarej se ať jim uhnijí, ať se už nikdy nenarodí žádná takováhle zrůda! modlím se v duchu ke svému bohu.

Herlag - 14. dubna 2008 08:51
	Proč ho berete vy psí lejna?! To nemůžete vzít někoho kdo je aspoň při smyslech? Jako třeba mě?! Přitom se dívám za svým druhem zlým zrakem. Přemýšlím kde pořád vězí můj bratr. Musí si přece pohnout. To je, ale laxní přístup. Několikrát mu zachráním život a on po třetí nemůže přijít a vysvobodit nás. Matko... co si to porodila...

Sekim - 14. dubna 2008 17:40

Skřetí ležení... Velký skřet se již dostatečně vzdálil... Zřejmě jen pramálo rozuměl tomu co jste říkali... Zato ten menší a mladší se nerozhodně přikradl blíž a začal si vás prohlížet... Zrak mu toužebně utkvěl na Calwen. Po chvilce však, jako by ho něco nutilo jednat proti vlastní vůli... Otočil tedy svou hlavu ke Glynn. Zatvářil se trochu nakvašeně, ale přesto popošel pár kroků blíž. Chvilku tě poslouchal a pak se zatvářil trochu nejistě. Při slově magie lehce trhnul hlavou... Ehm... Noo... Rrgh... Já... Přinést... Já ruka pryč... Na chvilku se ti zdá, jako by začal při té představě natahovat... Ty... Ehgrtg... Na krk... Na okamžik se na tebe zadívá a sklouzne pohledem i níže než by se slušelo... Pak začne pomalu couvat... Jako by byl omámený... Skoro až slintá... Pak se ohlédne a úprkem se rozeběhne k ohništi... Div nezakopne... Vidíte, jak se v ohništi dlouze přehrabuje... Nakonec to jiný skřet nevydrží a s velkým prskáním ho odežene... Smutně a se sklopenou hlavou se vrácí zpět... Ugh.. Já hledat... Tam nic... A smutně ukáže své lehce popálené ruce... Pak se mu zorničky trochu rozšíří... S křikem Glynn uštědří zuřivý pohlavek přez už takhle dost bolavou hlavu... Grrr... Ty zlý... Huh... Dopadnut jak Elf a Neelf... A naštvaně ukáže na prázdný kůl a na Calwen... Pak na tebe se zhnusením plivne... Ale na chvíli, jako by se zamyslel... Opět se nervózně rozhlédne okolo sebe a s nepředstíraným ostychem se dotkne tvých ňader... Oči se mu znenadání rozšíří a jako by zapomněl na veškerý vztek... Pomalu prstíkem sjíždí níž... To už se však vrací hlavní skřet a s ukrutným řevem a řadou kopanců ho odežene pryč... Když se pečlivěji podíváte, zjistíte, že nepřišel jen tak... Pár kroků za ním zůstal stát mladý muž... Sekim...

Glynngenys - 15. dubna 2008 09:28

Příliž brzy jsem si začala dělat plané naděje a tak jsem znepozorněla. Chyba! Najednou celý svět jako by se otřásl. Ne, to se jen otřásla má hlava pod náporem rány. Zavřu oči, než trochu ustane to nesnesitelné bušení uvnitř. Konečně jsem natolik při smyslech, že plně postřehnu, co ten skrček dělá. Se směsicí pohoršení a nekonečného odporu mu oplatím plivanec, ale když ho nepřiměje ode mne odstoupit, použiju jednoduchý chvat, který jsem několikrát viděla u válečníků v nesnázích - praštím soka čelem přes nos. To byla ta nejhorší věc, co jsem v danou chvíli mohla udělat, ale už nemyslím ani na to. Pro mě už na světě neexistuje nic jiného než intenzivní všeobjímající bolest hlavy. S vypětím všech sil si ji opřu o kůl, protože v předklonu se mi překrvuje. A tak zpočátku vůbec nepostřehnu blížícího se Sekima.

Herlag - 21. dubna 2008 11:30

Ale ale. Náš kámoš Sekim. Takže má intuice nebyla špatná. To se pěkně odvděčuješ. Jsem zvědav co teď s námi provedete protože mě se tady nechce jen tak stát u kůlu a dívat se na tebe. Jestli máš čest tak bys nás nechal uzdravit a potom bych navrhoval rovnocenný souboj. A nebo se tak bojíš a nejsi schopen vzít hrdinskou nabídku?? V duchu se cítím silný. Jen kdyby to tělo vydrželo. Kdy už konečně přijde bratr. Fakt bych ho teď hrozně rád viděl.

Sekim - 23. dubna 2008 00:34

U kůlů Ale, ale... A se smíchem se postavím před Herlaga... Na mé poměry až příliš blízko... Víš Herlagu, na tom co říkáš možná něco je... Jen to má pár chybiček... Neber tohle jako vděk... Já si vás nevybral... Zasyčím Herlagovi do ucha medovým hláskem... Stejně tak mi je jedno co chcete nebo ne... Buďte vděčný za těch pár dalších dní co zůstanete naživu... To vy jste nevděčníci... Už jste všichni mohli spát pod drnem... Zostřím hlas. Zjevně mi dochází trpělivost... Něco však mi nedovolí vybuchnout úplně... O souboji mi raději nemluv... Nebylo by to fér... Vůči tobě... Zlomyslně se mi zaleskne v očích... A tím se dostávám k poslední věci... Ach ano tvé zranění... S předstíraným soucitem tě chytnu za pravou paži, která už hraje všemi barvami. Můj stisk ani necítíš. Jako by ta ruka nebyla tvoje... Ten hňup... utrousím si pro sebe... On tu prokletou dýku stejně použil... Zatreceně... Kdybych tě nepotřeboval živýho... Grr... Prudce se otočím a zagestikuluju něco a náčelníka. On jen přikývne a zasyčí na malého... Za chvíli se "prcek" vrátí zpět s do ruda rozpáleným mečem... Vůdce ho bez jediného syknutí uchopí. S Herlagem si vymění zlostný pohled a sekne... Za okamžik je okolo vás cítit pach spáleného masa a slyšíte, jak něco pevného dopadlo na zem... Herlagova zmzačená ruka... Ten pronikavý řev, který Herlag vzápětí vydal jste ještě v životě neslyšeli... Malý skřet jen znuděně kopne do povalující se ruky... A ta přistane na hořící hromadu...

Herlag - 28. dubna 2008 10:15
	Najednou se celý zhroutím. Jenom ze sebe vydám povzdech a halvu nechá spadnout na prsa. Už o sobě vůbec nevím. A co se stané dál je už jen na osudu.

Glynngenys - 28. dubna 2008 23:42

Příliš pozdě se proberu z mrákot, abych přivítala Sekima jak by si zasloužil. Už se plně věnuje Herlagovi. Ač si to nerada připouštím, způsob, jakým vyléčil jeho zranění, mne upřímně šokuje. Vím však, že ho musím zaměstnat, každá vteřina dobrá... Ah, Sekim, jaké milé překvapení, škoda, že jsem si tě nevšimla dřív... prohlásím teatrálně. Víš, strašně moc mi vrtá hlavou jedna věc: Jsi to celou dobu ty, kdo s námi cestoval, a jsi jen tak dobrý herec? Anebo jsi toho chudáka zkrátka posedl? Každopádně to vypadá, že již nebude třeba trmácet se do Arkensu, ty nám pomůžeš...Až budeš hotov s tím, co máš teď na práci, mohl bys na slovíčko, že? Mimochodem, nerada bych urazila tvé léčitelské schopnosti, ale mizernějšího léčitele jsem ještě neviděla. Pokud ti jde stejně špatně i zabíjení, vyslýchání a nedejbohové i vláda nad světem, mohl bys zaručeně vyhrát zlatou rolničku cechu šašků na příští milénium. Vím, že jsem to s tou provokací strošku přehnala, ale nemohla jsem si pomoci. Sladkým tónem mi slova odkapávají od úst jak jed od hrdla tajemného flakónku.

Sekim - 29. dubna 2008 15:56

Hmm... Hehe.. HeHEHEHAHAHA... Rozřehtám se na celé kolo... Po chvilce se podívám na Glynn, s jiskřičkama v očích... Hmm... Máš kuráž to se musí nechat... Leč i jazyk hodný trestu... Poškrábu se na srstnaté bradě... A popojdu pár kroků blíž... Svíjejícího se Herlaga zcela ignoruju... Hmm... Nelíbí se ti jak jsem ho vyléčil? Pravda, mohl jsem mu tu ochrnutou ruku nechat na celý život... A nebo víš co? Můžu ho vyléčit víc... Co kdybych jeho krk zbavil závaží jedné naduté hlavy? Chladně a se zájmem tě pohladím po vlasech... Máš moc otázek a já málo času... Hmm.. A nechápeš nic... A začnu jí rozplétat jeden zacuchaný pramen vlasů... Přitom si rozmýšlím svá další slova... Víš... Vláda je nuda... Kterou se zabývají pouze slabí z té tvé gildy šašků... Hmm... Uvidíme, jestli takhle odvážná budeš i zítra... Věnuji jí poslední pohled, otočím se zády a pomalu odejdu... YGRrrr... Hrch.. Krtkr..Zrchgr.. Obořím se přísně na skřeta... Přeji vám hezký zbytek dne... Jen, možná by vás mohlo zajímat, že někdo čirou náhodou znečistil zásoby vody pro vás... Hmm... Ti skřeti opravdu nemají vychování... A Herlagu... Pro vřelé díky si přijdu zítra... A aby sis to dobře rozmyslel... Zastavím se. Rychlím pohybem sáhnu do boty a plynulím pohybem z ní vytáhnu dýku, která se za okamžik zabodne pár coulů nad Herlagovou hlavou... Tahle je také prokletá, a věř, že pokud předtím jsi musel přijít o ruku, tohle dopadne hůř... A bez ohlédnutí vyrazím do stanu, kam odnesli Curunigola...

Glynngenys - 04. května 2008 19:26

Ty jsi celý hodný trestu. ušklíbnu se. Když si začneš hrát s mými vlasy jako si neurotik hraje s tkaničkou od měšce pozvednu oči vsloup. Asi ses minul povoláním, měl jsi být holič. utrousím potichu. Tvoje poznámky o Herlagovi raději přejdu bez komentáře, nerada bych tě rozzuřila natolik, abys činil jak sis řekl. Proto se raději chytím následující věty. vááážně? A o co ti teda jde? Pooověz mi tooo! začnu dětským přemlouvacím tónem. Nechápeš nic? Jak si tohle můžeš dovolit říct? Mě?!!! Ať ti vzplanou chlupy v podpaží a shnijí zuby, pitomče proradný! své pohoršení jsem si raději vybila uštěpačnými poznámkami, než abych se zesměšnila narovinu. Úkosem tě sleduji, jak přecházíš k Herlagovi a mizíš ve stanu. Zpráva o vodě mne však raní víc, než by mi bylo milé. A co to říkal? "Uvidíme, jestli takhle odvážná budeš i zítra..." Pouští hrůzu, asi víc nezvládne. najednou zjistím, že jsem svou ymšlenku vyslovila nahlas, Herlag to pravděpodobně slyšel. Zkrátka jsem musela sama sebe nějak přesvědčit o tom, že ten, proti komu stojíme, je naprosté nemehlo. Nějak jsem musela zastínit fakt, že se mi nějak nezvykle rozbušilo srdce a stáhlo hrdlo. Rychle ty pocity odeženu. Herlagu? Ještě to krvácí? snažím se více otočit hlavu, ale moc toho nevidím. A mluvím až nezvykle laskavým hlasem. Jako bych se cítila zodpovědná za to, co se stalo? Pokud ne, spi. A nemluv na mne, potřebuju meditovat. Cítím, jak se mi odkrvují ruce, ramena a záda mne bolí jak čert od dlouhého stání v nepřirozené poloze. V halvě mi občas nepříjemně tepe a začíná se mne zmocňovat chlad. A to se snažím nemyslet na to, jak mám sucho v ústek a jak můj žaludek hlasitě úpí pro trochu jídla. Zavřu oči a zcela vyčistím svou mysl, své vědomí odešlu pryč, dál do lesa, kde zpívají ptáci, louskají šišky nebo se honí za hmyzem, pijí z potůčků a starají se o hnízda. Jednoho takového požádám, aby mi alespoň na chvíli půjčil své tělo, v němž bych si mohla odpočinout a nabrat síly...

Calwen - 01. července 2008 08:42
	Stojím u kůlu a pozoruji ostatní. Nic neříkám, protože na sebe nechci zbytečně upoutávat pozornost. Myslím si, že provokovat Sekima nebo skřety nemá žádný smysl. A když si mě teď zrovna nikdo nevšímá mám šanci zjistit jak pevně jsem ke kůlu přivázaná a jestli bych si nemohla částečně uvolnit aspoň ruce.

Sekim - 09. července 2008 12:59

Hodiny líně ubíhají... Všichni cítíte únavu, hlad a žízeň... Podvědomně i strach... Víte, že vaši věznitelé nemají slitování a kdyby něco od vás nechtěli, už dávno byste se váleli v kalužích krve... Snad jen Herlag necítí nic... Zrovna se prodírá říší snů... Znatelně s ním cloumá horečka... Občas bolestí hekne... Než se ale vzpamatuje a smíří se svou strátou, bude to nejspíš ještě chvilku trvat... Calwen nenápadně stojí... Ač se snaží, její vnady jsou přecijen nepřehlédnutelné... Věčným slintavým pohledům se jen těžko ubrání... I přez úplné vyčerpání se však snaží a skutečně... Za okamžik silná pouta začnou velice pomalu klouzat po jejích maličkých, do krve sedřených rukou... Glynngenys se snaží utéct od všeho přítomného... Nabrat síly, které jí ubývají rychleji, než by si kdykoliv myslela... Přesto však její vůle zůstává nezlomena... Zatím... Dokonce se i na okamžik duchem dostala do dalekých končin... Jenže než se stačila rozhlédnout na svět cizíma očima, už ji probouzí hluk a lomoz... To se vrací pár skřetů a zpět přivazují ke kůlu Curunigola... Je zubožený... Na těle má mnoho hlubokých ran, spálenin a na některých místech mu kůže mění barvu, či dokonce odpadává... On však nic necítí... Je v bezvědomí... A podle výrazu skřetů se od něj dozvěděli vše co potřebovali... Skřeti ještě s hvízdnutím pohlédnou na Calwen a Glynngenys... Jako by jim zajiskřilo v očích... Jako by měli něco za lubem... Jen vy netušíte co...

Boží posel - 08. září 2008 22:55

soukromá zpráva od Boží posel pro Pomalu jsi se probral, opět svázaný u kůlu... Nejdříve necítíš nic a nemůžeš se ani pohnout, ale jak pomalu přichází cit, přichází i bolest... Hlavou Ti probleskne pár zmatených obrazů... Viděl jsi Sekima... Ještě s někým se Tě na něco ptali... Na něco ohledně Tvé minulosti... Jak tak vzpomínáš před očima se Ti rozzáří podivné světlo. Vidíš, ačkoliv maš ještě slepené oči. Je to zvláštní pocit. Cítíš slabost a beznaděj svých druhů; zlobu a zášť skřetů a v jednom ze stanů obrovský tmavý opar nad nějakou postavou... Sekimem. Když se na něj zadíváš pečlivěji, objevíš v jeho obrysu zlaté a místy i čistě bílé tenké linky... Vůbec nechápeš co se děje. Jak si tenhle jev vysvětlit... Pak se Ti v hlavě rozezní líbezný zpěv, tak krásný a dokonalý. Dodává Ti sílu. Bolest již není tak příšerná a stává se pro Tebe snesitelnější. Jak tak zkoumáš svět okolo přez zavřená víčka, zrak Ti zabloudí i nad Herlagovu hlavu. Vznáší se tam zvláštní bytost. Vypadá jako žena, krásná, že bys o takové ani snít nemohl. Pohled na ni Tě uuklidňuje a povzbuzuje. Zjišťuješ, že zpěv který Ti zní v hlavě pochází z jejích rtů. Vznáší se a ukazuje na dýku, stále ještě zabodnutou v kůlu nad Herlagovou hlavou. Pak ukáže na Tebe prstem a zatmí se Ti před očima. Instinktivně je otevřeš, ale svět už vidíš opět v původních barvách a nechápeš. Těkneš očima k Herlagovi a ke kůlu, ale milá neznámá je již pryč. Věnuješ tedy pozornost alespoň dýce. Přijde Ti, že malinko pohnula...

Glynngenys - 15. září 2008 22:18

Není mi dopřáno spánku ani meditace, chvilka odprostění od těla mi příliš nestačila k nabrání sil. Přesto ale lepší než nic. Podívám se na tu trosku co přinesli a mozek mi v panice začne opět rychleji pracovat. Zřejě už nás nebudou potřebovat, teď už se na nás jen vyřádí. Musíme pryč...NE! Nepůjdu pryč dokud ten zrádce nebude mrtev! Jen si přijďte, dostanete co si myslíte že chcete, akorát pak si budete přát, abyste to nikdy nechtěli. Přivřenýma očima všechny sleduji. V nohách cítím nesnesitelné mravenčení a ruce necítím vůbec, jak jsou odkrvené. Asi tu zůstanu, i kdybych nechtěla.

Calwen - 16. září 2008 08:11

Vy hnusný uslintaný potvory proč na nás pořád čumíte? Co po nás asi chcete? Jak dlouho nás necháte ještě naživu? Otázky se mi honí hlavou jedna za druhou, ale odpovědi stále nepřicházejí. Kdybych aspoň nebyla tak strašně unavená. Netuším jestli se odtud dostaneme živí. Snažím se vymyslet, nějaký plán jak jim utéct. Současně však nepřestávám se snahou uvolnit si ruce. Najednou se nepatrně pousměji. Povolily! Mám volný ruce! To však nesmí zatím nikdo zjistit. Nechám tedy pouta na svých rukou. Jsou teď dostatečně volná, abych je mohla, až nastane vhodný okamžik, úplně sundat.

Sekim - 22. září 2008 15:24

Zatroubení rohu... Sekim vyšel ze stanu a se úšklebkem si stoupl před vás... Další zatroubení... Všichni skřeti se postavili vedle a vytvořili malý neorganizovaný dvojstup. Třetí zatroubení... Velitel Skřetů přišel i s rohem k Sekimovi a postavil se do pozoru. Nastalo ticho, poprvé v táboře. Vidíte, že někteří stojí nehybně, plni bázně, jiní vypadají nedočkavě... Sekim se otočil a pomalu došel mezi vás. Po jednom si vás počlivě prohlédl. Zjevně přemýšlel. Nenechal se nikterak rozptylovat... Najednou se vás zmocni podivný pocit. Pocit úzkosti a beznaděje. Nikdo z vás se nemohl ani pohnout. Poté vytřeštil oči. V tu chvíli jste všichni ucítili mrazení v zádech a naskákala vám husí kůže... Nikdo nepochybuje, že to má co dělat s magií... Sekim se uklidnil, olízl si rty a bezcitně se na vás usmál. Hmm... Milerád bych si s vámi popovídal... Ale je v tom "ale"... pozvedl svou pravici a mezi prsty mu lehce zajiskřiklo... Milý Curu nám řekl víc než dost... Škoda jen, že si to nebude pamatovat... Pozvedl i levici a mezi oběma jeho rukama se začal zmítat malý, tenký blesk... Ano, nebojte se... Mám s vámi své plány. A můj pán také... Sklopil hlavu a začal se soustředit. Blesk nabral na objemu a sem tam změnil barvu... Skěrti v pozadí si začali vzrušeně šuškat... Teď... Za..ži..je..te... Co... Je... PEKLO! Poslední slovo vykřikl a rozšířili se mu zorničky... Jeho nelidský pohled si budete dosmrti pamatovat... Blesk... Hrom... Cítíte děsivou energii, kterou na vás poslal... Pak už jen temno... První se probere Glynn... Stojíte pořád u kůlů, jen skřeti nikde. Pod vámi raší drny zelené trávy a nad hlavou vám prozpěvují ptáci... Calwen u nohou prospává mladý vlček... Jediné co připomíná události jsou kůly a zabodnutá dýka...

Glynngenys - 03. října 2008 11:34

Když otevřu oči, zamžikám, neboť to, co vidím, jsem tak docela nečekala. Tomuhle říká peklo? Nezmýlila jsem se v něm, je to žabař...Nebo snad takhle blufuje? To bych si na něj posvítila... Podívám se na štěně u Calweniných nohu, jestli s ním snad není něco v nepořádku. Ono už samo o sobě je divné, že plachý vlk sám od sebe vyhledá přítomnost humanoida, i když ona je hraničářka. Nebo se snad mezitím něco stalo a já si to nepamatuju? Zkusím pohnout ztuhlýma rukama, jestli se mi snad nepodaří uvolnit z pout.

Badrulbudur - 03. října 2008 20:57

soukromá zpráva od Badrulbudur pro Moje průzkumná zombie je náhodou objeví, jak tam stojí přivázáni ke kůlům. Pořádně si to tam prohlédne a prohlédne si i je... Potom se vrátí ke mně, všechno mi to řekně a já se nad tím zamyslím Hehe, bude sranda... Někdo mi je už předpřipravil... Protože teď nemám žádné další nemrtvé, pošlu tu zombii v noci ukrást do nejbližšího stavení lopatu a vykopat pár koster na hřbitov... Potom z nich udělám kostlivce (oživím je) a vydávám rozkazy: Jděte za zombií, při tom na ní ukážu, a až najdete několik maníků přivázaných ke kůlům, trochu je postrašte... Pak se ke každému přibližte zezadu, předekněte mu pouta a rychle zmizte... HLAVNĚ JIM NEUBLIŽUJTE!!! To poslední opravdu zařvu. Ti u kůlů se z pout nemají šanci dostat a proto tam zatím jsou... Pak se začnou plnit mé rozkazy... Pozoruji to ze křoví kus dál, ale oni si mě nevšimnou, protože je zaměstnají kostlivci. Potom se vrátím do svého dosavadního doupěte - opuštěného baráku nedaleko (nebo něčeho podobného - prosím řekni mi to)... Potom pošlu svou zombii (je to můj oblíbenec a mám k ní silný citový vztah), aby je hlídala a vše, co budou dělat mi říkala. Samozřejmě, že bude schovaná, aby si jí nevšimli... Snad si nevšimnou mrtvolného zápachu....

Sekim - 03. října 2008 23:50

Vlček zničehonic začne být nervózní. Zavětří, přikrčí se a začne vrčet, sledeujíce křoví... Něco se tam skutečně pohnulo. A za další okamžik se k Vám dostal hnilobný zápach. Křoví zašustilo znovu, tentokráte o malinko více. Štěně už to nevydrželo a vyrazilo tím směrem. Slyšíte zvláštní skřek a vzdalující se těžkopádný dusot... Není Vám zcela jasné, co se stalo. Ale vlček už se nevrátil. Vaše veškeré pokusy o vymotání se z provazu byli marné. Od téměř věčnosti, co jste nuceni stát u kůlu máte ruce téměř necitlivé, nemluvě o nedostatku jídla a tekutin. I calwen, ač se snaží a má uvolněné ruce, není pro samou křeč schopna pohybu. Aby toho nebylo málo, začalo se smrákat a dít podivné věci. Slyšíte šum. Neznámí se přibližují. Jejich obrysy jsou již zřetelnější. Je jich několik. Po chvilce se vynoří ze tmy úplně. Hladké a vybledlé kosti, ze kterých jsou jejich těla složená, jsou ještě místy pokryty čerstvě skypřenou půdou. Jsou průměrně vysocí a někteří mají na sobě cáry hadrů. V nastupujícím šeru vypadají hrozivě. V očních důlcích se jim leskne vycházející měsíc a ještě něco. Nějaká jiskra. Pomalu se rozestoupí a pozvolna, potichu Vás obestoupí a témeř bez jediného zvuku se přibližují stále blíž...

Sekim - 04. října 2008 00:08

soukromá zpráva od Sekim pro Za chvíli se k Tobě vrací Zombie a předává Ti zprávy. Ale není sama. Na noze mu visí zahryznuté štěně a ať se nemrtvý při své zprávě snaží a ošívá sebevíce, nemůže ho shodit dolů. Když dokončí svou zprávu a ty mu začneš přidělovat další rozkazy dojde Ti trpělivost a milému vlčkovi přidáš holí tetování ve tvaru lebky a velikou bouli. Štěně se jen bezvládně sesune k zemi. Zombievec se přestane ošívat a kývne na znamení, že rozumněl. Pak jde poslušně splnit Tvé príkazy. Ty jen sklopíš zrak a přemítáš, co s vlkem. Přitom se mimoděk ohlédneš po svém přechodném příbytku - rozpadající se barabizně u zapomenutého, zarostlého hřbitova. Povzdychneš si a pomalu začneš přemýtat o změně bydlení. Ten zápach začíná být silný i na Tebe...

Calwen - 04. října 2008 10:18

Stojím stále u kůlu a pozoruji malé vlče, které mi spí u nohou. Kde ses tu najednou vzalo? Přemýšlím nad tím co tu dělá. Občas se sice stává, že se mladé vlče zaběhne od maminky, ale tady a teď? Nemá snad za úkol nás hlídat? Když vlček začne být nervózní a odběhne do křoví, začnu mít také divný pocit. Co se to tu sakra děje? Že by přece jen Sekim nakonec uskutečnil své výhrůžky? Nechci jen tak nečinně stát a čekat co přijde a tak se snažím překonat bolest celého těla i křeče v rukou a trochu se rozhýbat. Moje snaha je však zatím marná a ze tmy se začínají vynořovat divné postavy, které přistupují až k nám. Mám chuť začít křičet, ale nevydám ani hlásku.

Badrulbudur - 04. října 2008 10:35

soukromá zpráva od Badrulbudur pro Smrad... Je tam nějaká krypta? Jestli ne, tak jí tam pomalu vybudují... Podzemní krypta, kde budou mrtvolky bydlet a já budu mít baráček sám pro sebe... A to štěňátko vlčátko se pokusím přimět k pohybu, jako zachovalýho zombíka... Pak je pošlu k těm u kůlů a ať se chová jako předtím. Ty se budou divit, proč s nima chodí rozkládající se vlček... To všechno ale dělám až potom, co se vrátím z pozorování...

Boží posel - 04. října 2008 13:28
	soukromá zpráva od Boží posel pro Celá "velkolepá" krypta spočívá ve sklepě tvého chatrného obydlí. Kamenná podzemní místnůstka tři na tři sáhy, z drtivé většiny pokryta plísní.

Sekim - 09. října 2008 03:18

Kostlivci se najednou zastaví. Vypadá to, jako by přemýšleli. Jen kdyby toho mrtví byly schopní. Zvláštní. Po chvilce, jako by by jim zničeho nic něco docvaklo. Neohrabaně sebou trhnou a každý z nich se přišourá, téměř bezhlučným krokem, k jednomu z vás. V měsíčním svitu se zableskne ostří jejich kostěných pařátů. V tu samou chvíli, stejně tiše, před vás dojde malý znamý vlček. Začne vrčet. Jen trochu jinak než předtím... Nemrtví ho zcela ignorují. Sek... Sek... Sek... Sek.... Žuchnutí. Provazy, které vás poutaly se svištivým žuchnutím schoulili na zem. Jste překvapeni. Nejen, že se konečně můžete volně, zhluboka nadechnout... Ale proč? Proč to dělají? Z jejich mrtvolného, hnilobného zápachu se vám začíná dělat špatně. Herlag se sesunul k zemi úplně... Možná kvůli ruce... Možná... Vlček se pomalu přibližuje a vrčí ještě výhružněji než předtím... Tiché a rychlé dunivé kroky... Kostlivci se rozeběhli pryč... Na druhé straně zašustil keř. Zvláštní. Stejný jako, když do něj předtím vběhl vlček... Ten se však začíná uklidňovat a pomalu dojde až ke Calwen a olízne jí tvář... Je až nezvykle nápadné, jak mláděti svítí oči. Malinko do ruda... Ale nic jiného na něm zatím nepozorujete... Napadá vás spousty otázek... A pramálo odpovědí. Nemluvě o tom, že je noc. Zima. A vy jste nazí uprostřed lesa...

Sekim - 09. října 2008 03:25

soukromá zpráva od Sekim pro Kostlivci se k tobě šťastně vrátili a dokud jim nedáš další rozkazi... Uložili se do klidového spánku do útulného, vlhkého, plísní prolezlého sklípku tvého schátralého příbytku. Za další chvylku se k tobě připlouží i Zombík, pomaleji než obvykle (pořád má prokousnutou nohu). Opět podává hlášení... Jako správný pomocník se snaží vyslovovat a podat to srozumitelnou řečí. Sice slyšíš hlavně chrčení, mrtvolný podtón bez intonace a zjišťuješ, že některé hláský služebník prostě nevysloví, ale rozumíš mu... Nakonec rezignuješ na překládání toho co říká a jednoduše si to přečteš z jeho vědomí díky telepatickému spojení... Mimojiné dává hodně důrazně najevo, že toho "zuřivýho vlka fakt nemá rád!".

Badrulbudur - 12. října 2008 23:35

soukromá zpráva od Badrulbudur pro Vyslechnu zombíčka a řeknu mu Zuřivého vlka se neboj, řeknu mu, ať tě ignoruje. A už nemusíš na výzvědy. Další věcí, kterou udělám je regenerace nohy (tý zombie), aby mohla rychleji chodit... Zároveň vyzkouším na jednom z kostlivců, jestli vyšší počet končetin (nohou) má za následek vyšší rychlost (pohybu). Dále se telepaticky spojím s Vlčkem: Každé ráno mi budeš dávat hlášení, co dělají a co dělali. Chci o nich zjistit vše. A taky neubližuj mým nemrtvým, hlavně tý zombii, na jejíž noze jsem tě zabil... Zatímco se děje tohle se pomalinku připravuju na stěhování (proto rychlejší nemrtví), abych mohl následovat ty divný... no ty tentonoc, co byli přivázáni ke kůlům...

Glynngenys - 13. října 2008 11:22

Unaveně hledím na přibližující se nemrtvé. Nějak už nemám sílu na jakékoli emoce. A tak to, že nás odpoutali i to že odešli, přijmu pouze jako fakt a nijak se tím nezabývám. Něco mi říká, že bych před záhadným vlčetem měla být ostražitá, ale toto varování z mozku dojde všemi nervy do periferií příliš tlumeně, jako by rána kladivem dopadla do hromady peří. Co mne probere je až bolest, všudypřítomná a nesnesitelná, když se pokusím odkrvené svaly a ztuhlé klouby vrátit do přirozené polohy. Udělám krok a zapotácím se, zamotá se mi hlava z dehydratace. Usoudím, že bude nejlepší se velmi pomalu a opatrně posadit a chvíli se opřít o kůl, který už se mi stal téměř domovem. Když největší bolest odezní, je to celkem pohodlné. Nejlepší v tuhle chvíli by bylo spááát...

Boží posel - 15. října 2008 21:36

soukromá zpráva od Boží posel pro Zjistil jsi, že přidáním končetin se nemrtví skutečně zrychlili... Jen jsou o něco nemotornější a stejně tak zjišťuješ, že nemůžeš přidávat nohy donekonečna, pokud jich je už moc, ani s tvým nejvyšším úsilím pohyb nemrtvého neskoryguješ... Ale snažíš se... Děláš pokroky... A jsi stále unavenější... A stejně tak i nadšený z každičkého úspěchu... "Uzdravený" Zombivec šel do svého koutku v "katakombičce". A vlček zjevně rozumněl tvým příkazům...

Badrulbudur - 19. října 2008 16:38

soukromá zpráva od Badrulbudur pro Stěhovací kostlivci pomalu dostávají jistou podobu: 1 pár rukou a 1 pár nohou navíc, aby více unesli a mohli jít rychleji. Dále nechám prohledat svůj úkryt a najít nějaké nářadí na práci se dřevem, abych si udělal takovou bednu na přepravu... Bedna bude vypadat jako rakev a když v ní budu, tak mi zhruba nad srdcem bude plápolat malinký magický ohníček. Celkem si udělám 8 stěhovacích zombií a k bedně nechám přidělat držadla do každého rohu pro dva "stěhováky". Občas také pošlu kostlivce, ať projdou okolo těch divnejch tam u kůlů... Snaď je to vyleká a konečně se pohnou... Už jsem připraven a asi se za chvíli začnu nudit... Věnuji také nějakou sílu na zachování vzhledu a "vůně" vlčka, ať nic nepoznaj...

Sekim - 29. října 2008 09:05

Opět zvláštní zašustění křoví... Kostlivci se zdají být stejně neodbytní, jako zvláštní... Všichni už jste slyšeli o nich spousty povídaček a vždy jste se jim jen smáli. Je to divné... Jednomu by to nahnalo hrůzu... Mrtví mají zjevně něco za lubem. Což je prazvláštní. Nevypadají, že by byli schopní myslet... A tentokráte jdou na jisto. Nesnaží se ani nijak maskovat. Hbitou chůzí se došourají až k ležícímu Herlagovi... Co se seběhlo dál bylo velice rychlé. Ale vým to připadalo jako věčnost a navěky se vralo do paměti... Nemrtví Herlaga bez milosti roztrhali na krvavý cár. Udělalo se vám značně "blivo". Mísí s ve vás pocity nenávisti, strachu a kdo ví čeho ještě. Přecijen jste Herlaga alespoň trochu znali. A co Vlček? Nic. Dostal jednu ránu kostěným pařátem do čumáku a odkutálel se pod nejbližší strom. Ani nedutl. Pomalu se zase noříte do reality a začínáte si uvědomovat prostor a čas. Kostlivci se totiž otočili. V očních důlcích se jim zle zalesklo...

Boží posel - 29. října 2008 09:10

soukromá zpráva od Boží posel pro Všiml sis něčeho zvláštního... Při Herlagově skonu... Opět se zjevila Tajemná v modrém. "Co je zač? To ji ostatní nevidí?" probleskne Ti hlavou... Ona smutně koukne na Herlaga a ty vidíš jak jí z tváře ukápla slza. Pak se na tebe podívala a důrazně poklepala na dýku zabodnutou v Herlagově sloupu. S každým jejím dotekem, jako by se maličko pohula. Byla čím dál smutnější. Prosebně se na Tebe podívala. Jakoby popotáhla. Další slza skanula. A pak zmizela...

Glynngenys - 29. října 2008 19:39

Další jednání těch nemrtvých mne uvede trochu do reality. chci protestovat, chránit bezbranného a poslat je odkud přišli, ale vydám ze sebe jen heknutí. Teď mi utkví v hlavě další myšlenka, která vůbec nesouvisí s nastalou situací. Kde mám svůj torques? Začnu rukama šátrat po zemi kolem sebe a po čtyřech se přesouvám směrem k hořeništi, zkrátka jak tuším směr, kde skřet upustil můj šperk. Vše, do čeho nyní vkládám energii je nahmátnout ho, sevřít v ruce a nandat si jej na krk.

Calwen - 01. listopadu 2008 14:53

Stále pokračuji ve snaze co nejvíc rozhýbat své ztuhlé ruce a nohy. Občas se kouknu vlčka, protože si myslím, že je na něm něco divného, i když zatím nevím co. Když nemrtví dojdou až k Herlagovi a roztrhají ho, mám pocit, že všechno je jen zlý sen. Nejenom kvůli tomu, že jsem mu nedokázala pomoct. To nás všechny zabíjí? Musíme se bránit! Rozhlížím se po okolí, jestli se někde nenajde aspoň větev, kterou bych jim přerazila jejich smradlavý hnáty.

Curunigol - 09. listopadu 2008 17:02

Jsem vyčerpaný mučením, nedostakem jídla a především tekutin. V hlavě mi hučí a třeští. Z té bolesti je mi zle i od žaludku. Když mi kostlivci uvolní pouta, sesypu se na zem na hromadu. Jen silou vůle se zvednu na rozřesená kolena. V okamžiku, kdy kostlivci začnou trhat Herlagovo tělo na kusky, jako by se čas zastavil a já hledím kamsi do neurčita. Pak je najednou po všem. já spatřím, co se stalo a ten výjev, smrad mrtvol vnitřností můj stav, to vše najednou zapříčíní, že se mi žaludek obrátí o 180° a já začnu zvracet. Dávení a vyvrhování uz prázdného žalutku mi vezme zbytek sil a já se zhroutím do vlastních zvratků. Chvíli hlasitě oddechuju, dech mám plitký a nepravidelný. Nakonec se zvednu na lokty odplazil se ke kůlu, kdy byl připoutaný Herlag. Vším silou co ve mě zbyla jsem se kůlu chopil, vzepjal jsem se a vyplazil se. Natáhnu ruku a chopím se dýky, zabotnuté v kůlu. jenže nevím, zda budu mít dost sil, abych ji dokázal vytrhnout.

Boží posel - 10. listopadu 2008 11:53

soukromá zpráva od Boží posel pro Jakmile ses dotkl dýky, sama ti vklouzla do dlaně a lehoulince, téměř neslyšně vyjela z kůlu... Záblesk... Celý svět se Ti před očima proměnil... Každá věc a kterou pohlédneš, každý předmět, každý tvor i člověk má okolo sebe zvláštní barevný stín... Vidíš tolik nových barev, které jsi nikdy předtím nespatřil. Slyšíš zpěv... Opět... Ten krásný a líbezný... Samou bázní, pocitem štěstí, bezpečí a svobody se ti až roztřesou kolena... Je to nádherné... Před tebou se pomalu zjeví i tajemná, mystická dívka. Nyní si ji můžeš dobře prohlédnout. Nejen její šaty, splývající až k zemi, v kolenou zúžené, připomínající noční oblohu jsou modré. I její kůže má modrý odstín. Její dlouhé vlasy jen v trochu tmavším odstínu, jemně poletují unášeny vánkem. Má příjemný výraz, připadá ti, že ta by se nikdy na nikoho nedokázala ani křivě podívat, natož rozzlobit. Její ladné křivky tě na okamžik ochromí. Nemůžeš jí srovnávat s žádnou dívkou, kterou jsi doposud viděl... A co tě na ní o nic méně zaujme, jsou její světlá, jiskřivě blyštivá křídla... Pomalu dojde až k tobě. Pohladí tě... Obejme tě... A věnuje ti polibek, jeden jediný... Cítíš, jak tě zaplavuje nový příval síly a energie. Zapomínáš co je strach. Připadáš si jako velký hrdina z dávných legend. Jako by ses v tomto okamžiku znovu narodíl. Cítíš lehke pnutí na těle. K tvému milému překvapení se ti zacelují rány... A ten polibek... Nemůžeš ho s ničím srovnávat... Je v něm něco nadpřirozeně krásného... Něco nevysvětlitelného, co teď cítíš jenom ty... Teď víš, co je pocit absolutního štěstí... Tenhle okamžik se ti nadosmrti vryje do paměti... Chtěl bys další... Instinktivně se k dívce nahneš... Najednou tě lehce zamrazí. Tajemná se ti rozplyne v náručí... Opojen energií spadáš zpět do reality. Kostlivci... Cítíš ale také zvláštní svíraví pocit... Přecijen Herlaga jsi nějaký čas znal. A on už se nevrátí. Je pryč. Navěky... Barvy pomalu pohasínají. Vzhlédnes. Ve stínu kostlivců víš něco zvláštního. Kromě světlé, mdle barvy tam mají červené a černé linky... A ještě něco si stačíš uvědomit. Vlček který leží opodál v bezvědomí a ty ho vidíš jen periferním viděním, má ve stínu několik rudých linek... Nevíš co to znamená. Jsi z toho trochu zmaten... Barvy již pohasli na stejnou úroveň jako předtím... Zjišťuješ, že všichni kostlivci se dívají na tebe. A nejen kostlivci. I nazí, vyčerpaní a bezbraní spolubojovníci. Pozvedl si čepel. Svítí bledým namodralým světlem...

Sekim - 10. listopadu 2008 12:07

Curunigolovi se to nakonec podařilo. Z kůlu vytáhl dýku, kupodivu, téměř neslyšně a bez sebevětší námahy... Koukáte, jak si notnou chvíli dýku prohlíží a zaujatě zírá kamsi do prázdna... Za okamžik se postaví na nohy. Vidíte, jak zranění na jeho těle pomalu ustupují a hojí se... Kostlivci se úplně zastavili. S bázní zírají svýma prázdnýma očima na Curunigola. Ten jen stojí, občas se pohne a zmateně kouká ze strany na stranu... Po notně dlouhé chvilce se zjevně vzpamatuje... Nevíte proč, ale kostlivci stále stojí nehnutě na místě. Pak jako by dostali nějaký šok se pohnou a zaútočí... Nekoordinovaně... Jako by ve zmatku, kdyby toho jen nemrtví byli schopni. Všichni útočí zjevně na Curunigola. Možná za to může ta dýka, možná ne...

Badrulbudur - 11. listopadu 2008 19:38

soukromá zpráva od Badrulbudur pro Myslí se spojím se svými kostlivci. A když zjistím co dělají, dost mě to překvapí... Proč útočí? Snad mu moc neublíží... Tak se ti kostlivci postupně vytratí, jeden tam však zůstane... Zničehonic na všechny "zaútočí" - jen je omráčí. A než se proberou, nechám ke kůlům donést jeden měch s vodou a nějaké jídlo. Ovšem vynechám věci, které jí psi a vlci... Přece takovouhle chybičkou neprozradím svého špeha To jídlo nebude zkažené, ani otrávené. Chci je opravdu nakrmit, aby už konečně vyrazili. Potom kostlivci odejdou, a přes noc na místě ohniště magicky vytvořím oheň. Počkám, až se probudí a tím ohněm jim svítím. Taky se jim tam snažím udělat tepleji... Když už budou v pohodě, tak tam začnu ochlazovat jejich okolí, aby je zima vyhnala....

Curunigol - 13. listopadu 2008 13:24

Ze všeho co se děje jsem nějaký zmatený. Nejdříve mě zajmou a vycucnou mi vzpomínky z hlavy. Pak mám vidiny a pak nás osvobodí nemrtví. Pak opět vidiny, pak ti nemrtví co nás osvobodili rozthají chudáka Herlaga a opět vidiny. Vezmu dýku a zase vidiny a pak na mě nemrtví chtějí zaútočit. Nerozumím tomu, ale já se roztrhat rozhodně nenechám. Kdybych je věděl, jakou souvislost mají ty barvy kostlivců a ty šrámy na tom vlčkovi a těch kostlivců. Ale to teď nevymyslím. Prostě se budu bránit. Kolik těch kostlivců je? Nesmím se nechat obklíčit. Prohlížím si útočníky a snažím se je spočítat. Ustupuju, aby mě nemohli obklíčit. kostlivci se pohybují obvykle velmi pomalu a já mám po posledním vidění spousty energie.Cvičně si prohodím dýkou v ruceznám několik typů držení dýky a způsoby jak je ve zlomku vteřiny přehodit. Kdyby bylo nejhůř, můžu zkusit udery. ale nevím jestli budu mít dost psychické síly. No uvidíme. Hlavně se nenechat trefit těmi pařáty. Nehodlám útočit, ale snažím se být hodně v pohybu, aby mě kostlivci nemohli trefit, ale já sám přitom mohl bodat jako včela a tvrdě sekat. Škoda, že mám jen dýku, na tyhle potvory by byla lepší drtivá zbraň, nadělal bych z nich kostní moučku.

Glynngenys - 13. listopadu 2008 22:08

Když konečně můj nákrčník zapadne na své místo, zaplaví mne jakási úleva. Mírně se usměju a vrátí se mi trocha vůle jednat. Konečně si všimnu, že se ty kostěné lidské pozůstatky snaží zaútočin na Curunigola. V duchu na jeho účet vyšlu uznalou poznámku. Po tom co vytrpěl tu dokáže tak poskakovat a bránit se! Rozhlédnu se, jestli kolem nenajdu nějaký vhodný kámen nebo jiný tvrdý předmět, který bych po kostlivcích mohla hodit.

Sekim - 14. listopadu 2008 08:48

Curu napočítal skutečně všechny čtyři kostlivce. Malinko ho ale překvapili. Pohybují se daleko rychleji, než by čekal. Jak Curunigol pomalu ustupuje, nemrtví jen zmateně krouží okolo. Občas provedou výpad a místy (díky Curově hbitosti) jejich pokusy dělí od nahé pokožky skutečně jen pár coulů. Jako by však ztratili něco ze své počáteční agresivity. (Curu:) Pomalý ústup skončil kousek od kůlu, kde před "chvílí" byla ještě přivázaná Glynn. Přes samou pozornost o pohyb kostlivců a jejich výpady jsi na dřevěný výčnělek úplně zapomněl... a narazil do něj zády při ústupu. Výpad... Kostlivcův pařát se zabořil do kůlu v místech, kde před chvílí byla tvoje hlava. Instinktivně jsi bodl... Bezúspěšně. Dýka projela mezerou mezi kostlivcovými žebry a ani se ho pořádně nedotkla... Kostlivec sebou pořádně cukl. Pařát mu zůstal vyset na kůlu, tělo se kousek odpotácelo. Rychle jsi přechytil dýku po banditsku a s mírným čtvrtobratem a rozmachem sekl... Tentokráte kostlivec na okamžik zazářil blédě modrou barvou, za chvíli přecházející v tmavši odstín a okamžik nato se jeho tělo rozsypalo v prach. Poslední památka na něj zůstal pařát kynklající se ve vánku. Zbývající kostlivci se zachovali vskutku nezvykle. Tentokráte začali ustupovat oni. A že tak rychlí pohyb jste ještě neviděli. Natož od nemrtvích. (V této chvíli Glyn skutečně nachází krásný oblázek, který jí sedne akorát do ruky... Není divu, jste na zarostlé loučce a moc jich tu není) Jak vám všem přicházejí už všechny smysly k sobě, cítíte chlad a hlad ještě intenzivněji, než tomu bylo na kůlech. Zvláště teď, když nejste odevzdáni na pospas a můžete se svobodně hýbat. Přestáváte pomalu cítit i stud sami před sebou, alespoň někteří. Vlček pomalu přišel k sobě. Opět začal vrčet. A vydávat zvuk vzdáleně podobný štěkotu. Blaf... Přesně uprostřed, mezi všemi kůly se rozhořel oheň. Náhoda? Avšak příjemně hřeje... Vlček je ještě nervóznější... Za okamžik vystartuje a vběhne do křoví. Když se štěkotem ani za chvíli nepřestane, Calwen se vydá za ním. A co nevidí... Na dřevěném podnosu, jídlo vkusně upravené a připravené pro víc než pět osob... Vlček se po pár okamžicích zcela uklidní...

Calwen - 14. listopadu 2008 10:45

Najít pořádnou větev se mi bohužel nepodařilo. Curunigol však jednoho ze čtyř kostlivců přemohl pomocí dýky a ostatní začali ustupovat. Začíná mi být pořádná zima a je mi nepříjemné, že nejsem oblečená. Když vlček začne vrčet, věnuji mu veškerou svoji pozornost. Co to děláš? Ty se snažíš štěkat? Najednou se mezi kůly rozhořel oheň a vlček zase vběhne do křoví. Když nepřestává štěkat, neovládnu svoji zvědavost a jdu rovnou za ním. Co to tady leží? Jídlo? To snad ani není možný!Vezmu těžký podnos s jídlem do obou rukou, kouknu se na vlčka a zašeptám: „Děkuju!“ Pak se vydám zpátky k ohni. „Nevím co teď chcete dělat, ale já jdu jíst.“ Řeknu ostatním a položím tác na zem. S úsměvem ještě dodám: „Netuším jak se to tam objevilo, ale je toho dost pro všechny!“

Glynngenys - 14. listopadu 2008 12:18

Se sadistickým potěšením vrhnu kámen vší silou po kostlivci, mířím na hlavu. Navíc mne těší, jak je Curu zahnal svou nově nabytou, nejspíš magickou dýkou. Pomalu se zvednu, ale kolena se mi podlomí a zřítím se na zem, alespoň se mi daří pád koordinovat, abych si neublížila. Přisednu si aspoň blíž k ohni, který příjemně hřeje. Moc se nezamýšlím nad tím, jak tam vznikl. Možná vítr rozfoukal uhlíky z hranice, kde nám spálili věci? Uvidím Calwen, jak k nám spokojeně kráčí s tácem jídla. "Netuším jak se to tam objevilo, ale je toho dost pro všechny!" Tato věta ve mne nejdřív probudí nejprimitivnější pudy což se projeví tak, že veškeré mé vědomí se zaplní jedinou myšlenkou: JÍDLO! Už ne hlad, ale JÍDLO! Ale snad díky tomu, že jsem příliš zesláblá na to, abych tam okamžitě doběhla, se mi zase navrátí ostražitost. Moment! nejezte to! Nepřijde vám divné, že se NAJEDNOU na místě, kde jsme takovou dobu hladověli, objeví podnos s jídlem? Kdybyste našli keříček bobulí nebo azrdoušeného zajíce, prosím, ale to vám to není podezřelé? Kdoví co to s vámi udělá...Není to nakonec jen iluze? řeknu podrážděně. Dívám se na neuvěřitelnou porci úžasně vypadajícího jídla, žaludek mi vydává zvuky jako smečka pouličních koček a jedné krávy, ale já si odmítám vzít.

Calwen - 22. listopadu 2008 13:13

Iluze? Mě to jídlo připadá až neuvěřitelně skutečný. Všechno krásně voní a já mám pocit, že se nedokážu ovládnout a sním všechno co budu moct. Kdybych aspoň neměla tak strašnej hlad! „Je to divný, ale kdyby nás chtěl někdo zabít, tak to přece udělal už dávno. Co to s námi udělá nevím, jenže jak jinak tady sehnat jídlo? Na běhání po lese a sbírání bobulí už vážně nemám energii.“odpovím Glynngenys na otázky. Pak ale dostanu nápad a podám kousek masa vlčkovi. Co si o tom myslíš ty? Voní krásně viď?

Badrulbudur - 22. listopadu 2008 13:32
	soukromá zpráva od Badrulbudur pro Vlček podané sousto očichá, a opatrně ho vezme do tlamy... Potom poodběhne o kousek dál a jako pravý vlk to sežere... Potom se vrátí k "človíčkům" a žoudá o další...

Curunigol - 23. listopadu 2008 20:28

S úlevou se svezu na zadek a sednu si na zem. Oddechuju. Po nějaké chvíli mě začne tlačit něco do zadnice a já si po tom všem uvědomím, že jsem uplně nahý. Pohlédnu na děvčata, co tu jsou se mnou, jsou také v rouše Evině. Po tom co jsme v posledních dnech všechno prožili a vytrpěli stud opravdu není na místě, navíc, všechny jsou pohledné a mají krásná vypracovaná těla...ani já se snad nemám za co stydět. Nakonec vstanu a opráším si holej zadek, dojdu k děvčatům a přikleknu: " Můj názor je takový: Jíst musíme. Jinak pomřed hladya nebo ještě možná dřív celkovým vyčerpáním. Nemáme ubraně ani nástroje kromě této dýky. Takže moc toho ani neulovíme. Takže ve výsledku je jedno, jestli pomřem hlady a vyčerpáním, nebo otráveným jídlem. Nábídnu si pořádný kus jídla a pak pokračuju v řeči: "Měli bychom si rozmyslet co podniknem dál.Najít si nějaké oblečení, nemůžeme tu chodit jenom tak." I když na pohled je to příjemné. "A neměli bychom nechat ten oheň vyhasnout. A taky vymyslet, jak budem spát. " Měl bychpár nápadů, ale řeba přijdou i s něčím holky.

Sekim - 24. listopadu 2008 20:39
	Vlček podané sousto očichá a opatrně ho vezme do tlamy... Potom poodběhne o kousek dál a jako pravý vlk ho sežere... Nakonec se vrátí a žebrá o další...

Glynngenys - 25. listopadu 2008 23:14

Pozvednu oči vsloup. Nemyslím, že je otrávené. Mám jinou obavu - že je očarované nebo něčím napuštěné, čím by nás někdo mohl ovládat. Je otázka, za jak dlouho to začne působit. sleduju vlčka, kterému první sousto zjevně nic neudělalo. JÍST! JÍST! JÍST! křičí můj žaludek. Ale mozek stále váhá. Mohla bych nějakou chvíli počkat, co to udělá s nimi. Pokud nic, můžu se do toho klidně taky pustit. usoudím nakonec. Curunigolovy další pragmatické návrhy zatím přejdu bez poznámky. Takhle vyčerpaná musím řešit problémy postupně.

Calwen - 27. listopadu 2008 10:46

Když vlček kousek masa neodmítne, začnu jíst také. Všechno je dobré a já nevím co sníst dřív. Na vlčka jsem, ale nezapomněla a podala jsem mu tentokrát větší kousek masa. Během jídla se snažím přemýšlet o tom jak vyřešit naši situaci. Nic důležitého mě však nenapadá. Netuším kde jsme. „Ty máš nějaký plán?“ zeptám se nakonec Curunigola. „Měli bychom asi najít nějakou vesnici, kde by nám dali něco na sebe.“

Boží posel - 01. prosince 2008 11:02

soukromá zpráva od Boží posel pro probudila ses v levném hostinci po dalším nudném, bezstarostném dni. Jen si měla trochu vyschlo v hrdle... Obratně ses převalila na druhý bok. Sluneční světlo procházející primitivním okénkem neskutečně bodalo do očí. Až teď sis všimla tmavého stínu sedícího v rohu místnosti... Rád Tě vidím... Neznámý se pousmál, ale jinak nepohnul ani prstem. Něco od Tebe chci. Pomalu sáhl do pláště, ve kterém byl celý zahalený a vytáhl malý přívěšek. Ani na chvíli z tebe však nespustil oči a dál se mírně smál... V těchto končinách se vyskytuje někdo a něco, co mě velmi trápí... Odmlčí se a začne si pohrávat s přívěškem. A ty mi pomůžeš. Je to v tvém zájmu.... Zazubnil se. v koutcích úst se mu rýsovaly silné špičáky. Dotyčný udělal jednu chybu. A to se nepromíjí... Je přítěží, které mě ty zbavíš... A hodil ti přívěšek na postel. Je to mág, který se paktuje s mrtvolami... Ukaž co je v Tobě. S pomocí tohohle přívěsku ho najdi... A zabij ho... Pomalu se postavil a popošel blíž. Zaujali tě jeho narudlé oči... A věř mi... Druhou šanci už ti nedám... Pohladil tě po vlasech a rozplynul se v obláčku šedivého dýmu...

Boží posel - 01. prosince 2008 12:47

soukromá zpráva od Boží posel pro Probudil ses v levném hostinci po dalším nudném, bezstarostném dni. Jen si měl trochu vyschlo v hrdle... Obratně ses převalil na druhý bok. Sluneční světlo procházející primitivním okénkem neskutečně bodalo do očí. Až teď sis všiml tmavého stínu sedícího v rohu místnosti... Rád Tě vidím... Neznámý se pousmál, ale jinak nepohnul ani prstem. Něco od Tebe chci... Pomalu sáhl do pláště, ve kterém byl celý zahalený a vytáhl malý přívěšek. Ani na chvíli z tebe však nespustil oči a dál se mírně smál... V těchto končinách se vyskytuje někdo a něco, co mě velmi trápí... Odmlčí se a začne si pohrávat s přívěškem. A ty mi pomůžeš. Je to v tvém zájmu.... Zazubnil se. V koutcích úst se mu rýsovaly silné špičáky. Poblíž se vyskytuje jistý předmět. V rukou, kde by neměl být... Je přítěží, které dotyčného zbavíš... A hodil ti přívěšek na postel. Je to dýka, ne ledajaká. Občas slabě modře září... Ukaž co je v Tobě. S pomocí tohohle přívěsku ji najdi... A přines... Pomalu se postavil a popošel blíž. Až ji budeš mít. Poznám to. A sám si Tě najdu... Přátelsky Tě chytil za rameno. Zaujali tě jeho narudlé oči... A věř mi... Druhou šanci už ti nedám... Naposledy se zasmál a rozplynul se v obláčku šedivého dýmu...

Kertamaika - 02. prosince 2008 21:04

soukromá zpráva od Kertamaika pro Ale já tebe ne..zavrčím, převaluje se na druhý bok. Světlo mne nepříjemně oslepuje, nedokážu zaostřit na stínovitou postavu v koutku. Stejnak vím, kdo mne zase otravuje. Já doufala, že budu mít nadosmrti pokoj. Co zas chceš? zakrákám, mám sucho v ústech. Ten chlast včera byl až příliš levný. Vyslechnu si onu "žádost" s dost neurčitým výrazem. Copak jsem nějaký odstraňovač nepohodlných osob?! Kdy si uvědomíš, že chci vlastní život? zamračím se, přesto však přijmu přívěšek. Uhnu před rádoby laskavým pohlazením a potěšeně vyprovodím dým ze svého pokoje. Sotva se zcela rozplyne, zvednu se z hrbolatého lože, přehozím přes sebe tradiční plášť, popadnu věci a sejdu dolů do lokálu, kde si objednám skrovnou snídani. Je načase zase jednou vyrazit.. Kůň tlumeně zařehtá, když, obtížen znovu o váhu těla, vybíhá ze stájí a míří pryč. Na pultě se stále ještě točí dva stříbrňáky..

Boží posel - 11. prosince 2008 11:03

soukromá zpráva od Boží posel pro Pomalu se plazíš houštím. Zavětříš, jestli se tomu tak dá říct. Tvé lístky ustrnou a přestanou šustit. Trny se napřímí. Vyčkáváš... Cítíš, že tvé tělo za poslední dobu zesláblo. Ne tak nedostatkem světla, jako spíše "hladem". Víš, že smočit kořínky v teplé krvi, tě nasytí na dlouho... Pomalu se suneš blíž. Tvá oběť je větší než ty. člověk. A není sám. Ale ostatní tě nezajímají. Nejsou cítit krví. Zato ta jeho... Dostat se k němu ale nebude jednoduché. Narážíš na překážku, které sis nevšiml. Dřevo. On sám je v dřevěné ohradě a ostatní ho nesou... Pálí... V jednom místě těsně nad dřevem hoří malý plamínek. Vyhýbáš se mu.... Skulinka. Vtěstnal ses dovnitř. Ostatní osoby, pomalu nesoucí dřevěnou "překážku s plamínkem" si tě nevšímají... Uvnitř je tvá vytoužená kořist. Něžně natrhneš kůži v několika místech a přiožíš kořínky. Cítíš, že síla dotyčného je vskutku veliká... Napadený se s trhnutím probudil. Částečně tě zalehl a nabodl se na další z nespočtu tvých trnů...

Ševel - 11. prosince 2008 12:46

soukromá zpráva od Ševel pro Ve chvíli, kdy se dostanu poblíž těla, živelný hlad je k nevydržení. Z dlouhého šlahounu začnou rychle rašit další a ty se dále větví, z nich se začnou formovat trny, pronikající k životu pod vnější slupkou. V tu chvíli se tvor zazmítá. Známé postupy se aktivují, známka odporu. Vznímání okolí zaregistruje otevřená ústa a drobné chvění, k tomu pocit zděšení, který působí jako afrodisiakum hladu. Růst ostatních šlahounů ustane a rychlým tempem vyraší jeden silnější směrem k ústům a vniknou do nich. Řev, pak však drcení čelistí a přetržený šlahoun odumírá. Dva další otvory nad ústy. Další šlahouny, rychle prorostlé až dovnitř. Vevnitř spousta života, spousta krve. Šlahouny naráží na něco jiného, než jen krev, sídlo impulzů. Šlahouny se napojují, prorůstají, dávno zakódované prvky se aktivují. Otevřít ústa. Entita je stále slabá, nutné zesílení. Nutná ochrana před ohněm. Zbytek rostliny se začne vtahovat ústy dovnitř. Trubice, plochy, oblasti plné krve, rytmický pohyb, sídlo života. Šlahouny v řídícím centru vnímají děs, děs a bolest, která jenom euforizuje další růst. Trny se zadírají do dýchací trubice, do srdce, pronikají do ledvin, tenké šlahouny se říčí tepnami a sají krev. O chvíli později se v kleci houpe tělo. Vypadá vcelku normálně, až na to, že všechny žíly se zdají být naběhnuté a podivně zelené a že nos s ústy spojuje tenký zelený provázek. Vevnitř se za kůží ukráva entita, kouzlo, které se nepovedlo, hlídací pes, který se urval z obojku... vampirický rostliný elementál, stvoření temných druijdů, v řeči drujdů nazývaný Festuar.

Boží posel - 11. prosince 2008 15:36

soukromá zpráva od Boží posel pro S trhnutím ses probral. Něco pohybujícího se tě svírá. Rakev je ti pastí. Ten "tvor" se sem dostal uzoučkou skulinkou. Přesto však je cítit rytmické houpání z úplné nesehranosti Tvých nosičů... Šlahoun se ti snaží prorůst až do hrdla. Instinktivně zatneš zuby a vší silou stiskneš. Podařilo se ti ho odkousnout... Ale šlahoun není jediný. Za ním se plazí stále další a další. Prorůstají ti do nosu. Cítíš, že se něco na nich mění. Trny! Nejprve malé, ale rychle se zvětšující. Rostlinka je silná. Cítíš chhuť vlastní krve. Svíjíš se intenzivní a nepříjemnou bolestí... Jakmile se dotkla tvé krve, zaslechl jsi něco jako sání a zamlaskání... Zelený predátor ta zkusil znova a snaží se ti prorůst ústy...

Boží posel - 11. prosince 2008 15:45

soukromá zpráva od Boží posel pro Vyrazila jsi pryč. Jen směr kam, ten ti pořád není jasný... Poledne dávno přeběhlo. Ptala ses sdama sebe, co to mělo znamenat? Co byl tern cizinec zač? A i kdybys chtěla zabít toho koho chtěl, jak ho poznáš? Samé hádanky a žádné řešení. Jen na krku se ti houpe přívěšek, co ti nedá spát... Po dlouhém cvalu se tvůj kůň unavil. Nikam jsi nepospíchala nechala ho na jedné louce v klidu pást. Pohráváš si s přívěskem a sem tam si hrdě odfrkneš. Zakrýváš tím tak to, že tě skutečně nic nenapadá. Za pár okamžiků se Ti však přívěšek v rukou temně rudě rozáří. Slabounce, leč nelze si toho nevšimnout. Zbystříš... V dalším okamžiku slyšíš slabý výkřik. Po chvilce proměněný v tlumený jekot. Ozývá se z nedalekého lesa, ohraničujícího konec mýtiny... Přívěšek začne drobně pohasínat.

Kertamaika - 11. prosince 2008 21:16

soukromá zpráva od Kertamaika pro Mýtina A je to tady.. povzdechnu si a sklouznu ze znaveného koně. Už je po poledni a přívěsek se neozývá. Co si ten chlápek vůbec myslel, že udělám? Pokud doufal, že ho poslechnu, dost se spletl... Hodlám nejdřív zjistit, o co vlastně jde.. Pravdaže pokud je ten maník nekromant, je to můj obor... Skoro. ušklíbnu se pochybovačně a nechám koně volně se pást, zatímco se posadím a rozmrzele si hraji s přívěskem. Zbystřím v okamžiku, kdy se přívěsek rudě, byť tlumeně rozzáří, následován výkřikem a jekotem z hloubi lesa, u něhož právě "parkuji". Nezbývá než se vydat tím směrem. Koně nechám na mýtině, vím, že přiletí, kdybych potřebovala, na jediné zapísknutí. Tiše kráčím, mírně obloukem, k místu, odkud se jekot ozývá. Všemožně se snažím, aby mne nebylo slyšet, poočku sleduji i přívěsek.

Boží posel - 12. prosince 2008 11:02

soukromá zpráva od Boží posel pro Když dorazíš k místu, vidíš vskutku neobvyklou podívanou. Dvě postavy nesou rakev rychle obrůstající zelenými šlahouny. Vzávěsu za nimi jde dalších šest postav s nejrůznějšími věcmi v rukou (od nábytku po nářadí). Postavy nejsou ledajaké. Smrdí, klátí se a místy z jejích prohnilé kůže vykukují bělavé kosti. To co tě však na nich zaujme nejvíce, je nadměrný počet končetin. A každá noha i ruka je úplně jiná, jakoby náhodně spojena s tělem... Nemrtví se zastavili. A jejich chladné, rudě zbarvené oční důlky se upřely na tebe. Rakev se zachvěla. Ten řev vychází z ní. Zelené šlahouny se pohybují neobvykle rychle. Zeleň pokrývá téměř celou rakev, kromě místa, kde těsně nad dřevem se vznáší malý plamínek. Zhruba v úrovni, kde by dotyčný mohl mít srdce. Po chvilce vycitiťuješ, že plamínek je magický... Další tlumený, přiškrcený, přidušený a hlavně velmi bolestný výkřik prtrh klid tichého šustění rostlinky...

Sekim - 18. prosince 2008 13:52

Jíte s ohromnou chutí. Pořádné sousto Vám už strašně dlouho chybělo. Oheň pěkně hreje a na malý okamžik se cítíte spokojení. Po dlouhých dnech v zajetí konečně svobodní... Oheň začíná dohořívat. Zpočátku si toho téměř vůbec nevšímáte. Máte dobré jídlo, z ohně ještě teplé. A pro hravého vlčka s teploučkým kožíškem pořádně ani necítíte chlad... Po notné chvíli, kdy se již začíná smrákat začne být chlad nesnesitelný. Oheň vyhasíná. I přez vaše snahy ho udržet to z nějakého důvodu nejde. Za okamžik zhasl definitivně a obklopila vás tma. Chladná a nevyzpytatelná...

Kertamaika - 18. prosince 2008 21:15

soukromá zpráva od Kertamaika pro Jdou zařídit poslední místečko..ušklíbnu se. Je snad jasné, že jim to překazím. V nekromancii se pohybuji na pevném ledě, pokusím se tedy okamžitě odeslat veškeré mrtvé pomocníky odeslat, kam patří. S osvobozováním zrakveného tolik nepospíchám, ví bůh, kdo to je a jestli to nebyla past. Zkusím místo toho zjistit, co to je za kytku, že nepustí zjevného čaroděje z té dřevěné přistýlky.

Boží posel - 19. prosince 2008 10:20

soukromá zpráva od Boží posel pro Podařilo se a všichni nemrtví se zhroutili v bezvládné hromádky těl. Rakev s žuchnutím dopadla na zem. Jdeš pomalu a obezřetně blíž. Rakev je obrostlá zvláštní zelenou květinou. Roste a pohybuje se obdivuhodně rychle. Celá obklopuje "příbytek" dotyčného. Sténání znenadání polevuje.... Výhonky Zelené rostliny sew nehezky kroutí a na konečcí velmi rychle rostou trny. Podobnou rostlinu jsi v životě neviděla.

Boží posel - 19. prosince 2008 10:24
	soukromá zpráva od Boží posel pro Něco se stalo. Ztratil jsi kontakt se všemi svými nemrtvými nosiči. O okamžik později jsi pocítil žuchnutí. Rakev velmi tvrdě dopadla na zem. "Zelený plevel" tě nehorázně dráždí, dusí, škrábe a pomalu, ale jistě zabíjí...

Boží posel - 19. prosince 2008 10:28

soukromá zpráva od Boží posel pro Pomalu se dereš do oběti. Svíí se. Z nějakého důvodu tě však na chvíli zaplaví vlna strachu. Zapracuje instinkt. Znejistíš. Nejspíš to nebude tak jednoduché. Buch. Ta věc okolo které se proplétáš a uvnitř které je tvá kořist spadla na zem. Osoby které ji drželi najednou nejsi schopen vycítit. Zato teď sis všiml, že tě pozoruje ještě jedna osoba. A pomalu se k tobě blíží, ale v podstatě tě vůbec nezajímá. Teď jsi lovec a bojující téměř vyhraný boj s kořistí...

Glynngenys - 19. prosince 2008 16:30

Po nesnesitelných minutách, kdy jsem jen pozorně sledovala calwen a vlčka, jak spokojeně baští, jsem usoudila, že nemůžu zemřít hlady sedíc před tácem plným jídla a váhavě taky ochutnala. Musela jsem se strašlivě soustředit, abych nehltala velká sousta a nesnědla toho moc...Nakonec, stejně mám tak scvrklý žaludek, že toho moc nesním. Střídmě tedy sním několik vydatných kousků a poodejdu blíže k vyhasínajícímu ohni. Jídlo mi přeci jen dodalo úžasnou sílu, aspoň mi to tak připadá. Začnu tedy trošku cvičit a rozhýbávat ztuhlé bolavé svaly, abych se trochu zahřála. S podezřením začínám pozorovat rostoucí tmu kolem nás...

-Dark Sword- - 20. prosince 2008 13:02

soukromá zpráva od -Dark Sword- pro Rozespalí se dívám na muže a nechápavě ho poslouchám. Kdo to je co tu dělá?Jak se sem vůbec dostal? Když jsem se ho na to chtěl zeptat hodil mi nějaký přívěšek na postel a přistoupil ke mě.Lekl jsem se jeho rudých očí.Jak mile zmizel vstal jsem z postele a šel si opláchnout obličej abych se ujistil, že jse mi to všechno jen zdálo.Když jsem tak udělal a otíral si svůj mokrý obličej podíval jsem se na postel ale přívěšek tam pořád ležel? Nebyl to sen.Ale zajímalo by mě proč si zrovna vybral mě a kde najdu toho komu to mám ukrást. Mezi tím co přemýšlím nad svím ůkolem se oblíkám. Dostal jsem hlad. Na to mi zakručí v břiše. Měl bych si dojít sehnat jídlo. Dám si kapuci přes hlavu a jdu si sehnat jídlo.

Badrulbudur - 20. prosince 2008 21:00
	soukromá zpráva od Badrulbudur pro Napřed zpanikařím. Co se to děje? Potom se začnu soustředit. Využiju svých shopností a přepálím šlahouny. Potom se snažím ten ohavnej plevel zničit střídavě ohněm a mrazem...

Boží posel - 26. prosince 2008 16:32

soukromá zpráva od Boží posel pro Jak se noříš stále hlouběji do své oběti, něco Tě překvapí. Přestáváš cítit některé šlahouny. Cítíš bolest. Panikaříš... Z tvých šlahounů se nejdříve začne kouřit a za okamžik vyšlehnou i drobné plamínky různých barev. Za chvíli výko z dřevěvěné "schránky" vyletí s ohlušujícím výbuchem. Cítíš, jak je tvé tělo značně potrháno... Ta část, ve které máš cit a kterou můžeš ovládat je stále omotána kolem tvé oběti. Jsi překvapen, zmaten a začínáš částečně panikařit. Na druhou stranu Tě však pomalu naplňuje vztek...

Boží posel - 26. prosince 2008 16:38

soukromá zpráva od Boží posel pro Z výhonků agresivního plevelu se začne kouřit. Nejprve zčernají a po chvilce z nich vyšlehnou plameny různých barev. Díky tvé panice se stalo ale ještě něco. Špatně jsi odhadl své síli a za okamžik se ozval výbuch. Drtivá většina zelené kytky se rozletěla na všechny strany, společně s ohořelým víkem rakve... Nedokážeš soustředit své síli natolik, abys byl schopen si tak pečlivě vyhrát s teplotou, aby vznikl byť jenom chlad na místě kde je zelený predátor, natož mráz... Něco ti však říká, že to zdaleka nebude všechno... Zelený neřád se stále hýbe, svíjí a je na něm patrné, že je v mírném šoku. Je ti jasné, že teď bude mnohem agresivnější....

Boží posel - 26. prosince 2008 16:42
	soukromá zpráva od Boží posel pro O chvilku později se z rakve začne kouřit. Vystoupnou drobné plamínky nejrůznějších barev. Okamžik na to vyletí víko rakve s ohlušujícím výbuchem a jeho oheřelé kusy společně s trsy zelené rostliny dopadnou (mimojiné i) kousek od tebe... Není ti úplně jasné, co se tu děje...

Badrulbudur - 27. prosince 2008 11:46

soukromá zpráva od Badrulbudur pro Hlavou mi přebíhají matené myšlenky:Co to je zač? Kdo to na mě poštval? A co mi to vlastně udělalo? A proč jsou moji ubozí kostlivci mrtví? Tyto myšlenky mi pulzují v hlavě a chvíli kvůli nim nedávám pozor na plevela. Pak si na něj ale vzpomenu a začnu do něj bušit vším co najdu: větve, kameny. Zkusím na něj i plivnout. Potom mi dojdou síly a já se trochu uklidním. Začnu sbírat svou mentální energii k velkému útoku. Tento útok ale nebude mít za cíl protivníka zabít. Na to jsem moc slabý. Svého protivníka chci pouze odmrštit aby na mě nedosáhl a snažím se utéct.

Kertamaika - 29. prosince 2008 17:01
	soukromá zpráva od Kertamaika pro Tak ta kytka asi nebyla tak silná, jak vypadala..ušklíbnu se a odstoupím ještě kousek dál, abych mohla, snad i vskrytu, sledovat, co vyleze z té bedničky, jež právě bouchla. Pár třísek mne dohonilo, včetně trsů té podivné kytičky. Až vyřeším tohle, vrátím se pro ni.. Schopnost poutat magii je zajímavá.. Byť poměrně častá..

Ševel - 15. ledna 2009 11:38

soukromá zpráva od Ševel pro Zmatení. Struktury snažící se analizovat situaci se zamotávají ve smyčkách. Znovu. Výbuch, teplo a ztráta kontroly nad částí těla. Příznaky - kouzlo. Kouzlo - kouzelník. Kouzelník - nebezpečí, ohrožení entity. Ohrožení entity a hlad - pomsta. Současný úkryt ne bezpečný. Na chvilku stáhnu šlahouny a začnu rozšiřovat své vnímání a hledat zdroj nebezpečí. Hledat tři základní věci, tři základní elementy - krev, magii a emoce. Hledání vyčerpává, ale krátké vysílení je přípustné. Je přípustné, pokud najde cíl.

Boží posel - 16. ledna 2009 14:49

soukromá zpráva od Boží posel pro Cítíš silnou magii, které se instinktivně bojíš a spoustu spálené krve... Stále žije. Bojí se, panikaří... Kořist se začala svíjet ještě více než před tím... Cítíš jemné rány. Napadený se tě snaží zranit, buší do Tebe kameny a dřevem, vším co nachází kolem sebe. Nakonec cítíš na sobě cosi vlhkého, nejspíš plivanec... Za okamžik jeho zápolení ustane. Cítíš jak jeho magická síla roste, a teď lehce začínáš panikařit ty.

Boží posel - 16. ledna 2009 14:53
	soukromá zpráva od Boží posel pro Víš že máš málo sil i na útěk. Jak jsi mlátil do zelené rostlinky, pomalu ses vyškrábal z rakve. Tu už znovu nepoužiješ. Vidíš, rozsypanémrtvolky okolo sebe. Ovládáš svůj strach. Koncentruješ sílu. Nejsi schopen odhadu, nemáš přesnou jistotu o tom, co způsobí následující kouzlo. Víš jen, že musíš sebratz co nejvíce sil, abys přežil.

Boží posel - 16. ledna 2009 15:02

soukromá zpráva od Boží posel pro Souboj který zpobvzdálí sleduješ je vskutku zajímavý. Z rakve vyskočil maly mužík. Vypadá tajemně, nelze určit jeho věk, alerozhodně to není žádný mladík. Oděv má v barvách ohně, ale o něco temnější - žlutá tam není žádná, oranžové málo, červené více a černo-červené nejvíce. V ruce drží hůl s jakousy rytinou na hlavici. Čaroděj hůl zahodí a začne do zelené kytky mlátit pěstmi, poté kameny a dřevem, které se povaluje poblíž. Vypadá to, že se po chvilce uklidní. Jako by zkoprněl. Prostě se zastavil. Cítíš jak se soustředí a magická aura okolo něj pomalu roste. Zelená rostlinka zjevně ještě není vůbec mrtvá. Jako by se připravovala na další úder... Co to je jenom sakra za kytku?

Kertamaika - 17. ledna 2009 16:29

soukromá zpráva od Kertamaika pro Překvapeně pozoruji poskakujcího mužíka, jediné, co se však hýbe, jsou pouze oči, zbytek těla zůstává strnulý dle učení neviditelnosti a tmavý plášť poměrně splývá s lesním okolím. Stejně si mne všimne, až rozšíří tu auru mezi stromy, ale čím později to bude, tím lépe. Snažím se poznat, na kterou stranu ten mužík patří - kdyby používal Temnou magii, poznala bych to, a také zjistit něco o té kytce.

Boží posel - 06. února 2009 16:48

soukromá zpráva od Boží posel pro Malý okamžik jsi ustrnul. Nic se neděje. Jenže za okamžik se toho přihodí víc... Tvé soustředění se vyplatilo a zaplavil Tě příval nové energie. Velmi silné... Jak se Tvá aura rozšiřuje, zaznamenal jsi ještě něco. Nebo někoho. Jehož magická síla reaguje ne tu Tvou... Jsi trochu zmatený. Na malinký okamžik nekontroluješ své soustředění. Další výbuch. Tentokrát zelená květinka odlétla kamsi do křoví. Přesně z místa, za kterého jsi cítil magii... Jsi trochu vyčerpaný, v šoku... A plně si uvědomuješ, že tohle mohla být Tvá poslední vteřinka. Tvá hůl se teď válí na zemi. Možná ještě v jednom kuse...

Boží posel - 06. února 2009 17:03

soukromá zpráva od Boží posel pro Na okamžik jsi ustrnul. Stejně jako Tvá kořist. Pak se toho stalo víc. Oslnivý záblesk. Spalující žár. Tvým Tělem znovu projela bolest. Vznášíš se. Třesknutí. Po chvilce s žuchnutím dopadneš do nedalekého křoví. Jsi na tom špatně. Nutně potřebuješ doplnit energii a zregenerovat. Šlahouny Ti slábnou. Zavětříš. Vedle Tebe někdo je. Další, z koho sálá magická síla. Jen trochu jiná. Instinktivně se oběti omotáš kolem nohy. Původní kořist je daleko a zjevně o Tebe nejeví zájem... Vypadá to, že tahle bude snadnější... Má tenkou hebkou kůži. A Tebe až šlahouny brní z magické energie, co z ní sálá.

Boží posel - 06. února 2009 17:03

soukromá zpráva od Boží posel pro Na okamžik jsi ustrnula. Stejně jako Kytka a kouzelník. V dalším okamžiku se toho stalo víc... Mágova aura se rozšírila a Ty jsi měla možnost ji vycítit. Cítiš, že máte něco společného, a přesto je on odlišný. Jsi si jistá, že nepatří mezi slabochy. Ozvala se rána. Další výbuch. Zelená rostlinka se opět proletěla vzduchem. Ke Tvému znepokojení dopadl její největší kus vedle Tebe. Zároveň přívěšek od cizince začal slabě zářit a brnět... I přes tvůj úkryt vidíš, že se kouzelník dívá Tvým směrem... Zatáhnutí. Zelený plevel se Ti omotal kolem nohy...

Boží posel - 06. února 2009 17:19

soukromá zpráva od Boží posel pro Jsi zloděj a zlodějina je Tvou vášní. Ač jsi měl něco málo ve váčku, přesto jsi hostinskému ukradl snídani (o velikosti oběda) téměř pod nosem a pořádně se nacpal. Venku jsi nezahlédnut nasedl na pěkného statného koně, který se ani moc nebránil a v duchu s úsměvem poděkoval jeho majiteli. Pomalu ses vydal kam Tě cesta z vesnice vedla. V hlavě sis přehrával, to co cizinec s rudýma očima říkal. Cestou sis hrál s přívěškem. Jak by Ti jen mohl pomoci? Jak ho tak mneš v dlani, nejednou se lehce rozzáří a Tebe zabrní ruka. Po chvilce jízdy to ustane. Nedá Ti to a zastavíš koně. Otočíš se... a brnění opět začne. Obrátíš koně a pomalým krokem jedeš k místu, kde přívěšek brní nejvíce... Přívěšek Tě svedl z cesty a tys vjel do lesa. Po chvíli dojedeš až k malé mýtince. Pěkná, zelená, vonící lučním kvítím. Uprostřed jsou čtyři kůly a opodál vidíš sedět u doutnající hromádky, co zůstala po ohništi tři postavy a vlčka. Přívěšek stále září a ruku ve které ho držíš téměř necítíš.

Boží posel - 06. února 2009 17:38

U ohniště Noc byla zpočátku chladná a Vy jste se tiskli u doutnajícího ohniště. Za nějaký čas jste si již na zimu přivykli a ani Vám to nepřišlo. V průběhu noci se navíc, kdo ví proč, oteplilo... Spalo se Vám nakonec docela příjemně. Jídlo bylo výtečné a budete dlouho vzpomínat, jak úžasné potěšení je po tak dlouhém hladovění. Ráno jste si přispali. Probudili jste se, až když bylo slunce vysoko na obloze. Na kraji mýtiny se objevila postava na koni. Jste ještě rozespalí a moc z ní nevidíte... Nicméně stále se někteří z Vás cítí nesví. Stále jste totiž nazí...

Kertamaika - 08. února 2009 14:19

soukromá zpráva od Kertamaika pro Pozdě, pozice prozrazena.. Teď už mi na tom moc nezáleží, ta zelená kytka se mi začala omotávat kolem nohy. Ležérně jí vyšlu na uvítanou pár plamínků, použiji magii světlé strany. Druhou rukou stisknu přívěšek, jenž začal opět zářit a brnět. Takže tohle je můj cíl.. Uvidíme..vyhlédnu z úkrytu. Cítím, že na mě kouká. "Nejspíš se výborně bavíš.."prohlásím ironicky. "V tom ti nebudu překážet, ale byl bych radši, kdybys to svinstvo nerozhazoval na míle kolem sebe.." Ať..usměju se krátce, když se upravenou osobou prohlásím mužem. Kápě mi stále kryje obličej a plášť tělo, neměl by to poznat. Ani po hlase..

Glynngenys - 09. února 2009 16:51

ráno Přes dlouhé obavy, co se mi stane z toho jídla, jsem nakonec přeci jen usnula a až do rána mne nevzbudil ani strach, ani zima ani cokoliv jiného.Povedlo se to až slunečním paprskům, které mne tak neodbytně šimraly na víčkách. Posadím se a zamrkám, rozhlížejíc se po okolí, jako bych se snažila zorientovat. Něco upoutá mou pozornost, ale chvíli mi trvá, než zaostřím. Pak se ale s bušícím srdcem zvednu na nohy a přemýšlím, jestli nemám vzbudit ostatní. Nakonec je nechám být, však už nebudou spát dlouho. Podvědomě sáhnu k pasu a pak v duchu zakleju. Nemám žádný opasek, na němž by visel nůž a bylinky. Vždyť já ani nemám šaty. Jediné co mám je můj torques. Bude to muset stačit. Popojdu blíže k jezdci, tak abych ho viděla, ale nebyla v přímém ohrožení. (Jak vypadá? Dívá se na nás? Je ozbrojen?)

Boží posel - 12. února 2009 18:51

soukromá zpráva od Boží posel pro Kertamaika: Pozdě, pozice prozrazena.. Teď už mi na tom moc nezáleží, ta zelená kytka se mi začala omotávat kolem nohy. Ležérně jí vyšlu na uvítanou pár plamínků. Druhou rukou stisknu přívěšek, jenž začal opět zářit a brnět. Uvidíme..vyhlédnu z úkrytu. Cítím, že na mě kouká. "Nejspíš se výborně bavíš.."prohlásím ironicky. "V tom ti nebudu překážet, ale byl bych radši, kdybys to svinstvo nerozhazoval na míle kolem sebe.." Neznámému kápě kryje obličej a plášť tělo...

Badrulbudur - 15. února 2009 17:16

soukromá zpráva od Badrulbudur pro -> Kertamaika Já a bavit se? Jsem rád, že ten hnus nemám místo mozku. A o nějakém míření mimo tebe jsem se nemohl ani snažit, páč jsem o tobě nevěděl. Ses měla ozvat. Jsem docela nerudný. Při tomto proslovu si tu osobu prohlížím (jak vypadá, co má na sobě?) Dále se podívám po holi. Zjistím, že je v celku, ale nějak poškrábaná od trnů toho zelenýho hnusu. Dodá mi to ale nějakou duševní sílu (Aspoň něco mi zůstalo.) Natáhnu po holi ruku, a její známý tvar a váha mi vrátí i rozvahu. Pomalu se zvednu, ale dávám si pozor, abych se neotočil k tý postavě ve křoví zády. Kdo to může být? Co tady chce? Patří ke skupince těch cvoků u kůlů? S tímto si ji (Kertamaiku) pořádně prohlížím a vyčkávám, co udělá dál.

-Dark Sword- - 16. února 2009 19:14

U ohniště Podívám se na tři postavi ležící u ohniště ale v tom se jedna postava zvedne a jde blíž ale po chvilce se zastaví.Chci na ni promluvit ale vyruší mě bolest ruky kterou držim řetízek.rychle h opustim a pomalu si mnhu ruku.Při tom se podívám na stojící postavu. jak se máme.Co tady děláte takhle ráno u prostřesd lesa?Kdo jste? Hm třeba by měli u sebe pár pěkných drobnůstek. Poušklebim se a pomalinku si sundám z hlavy bílou kápi aabych líp slyšel dívčinu odpověď.

Boží posel - 24. února 2009 09:59
	soukromá zpráva od Boží posel pro Kouzelník docela nerudně spustí: Já a bavit se? Jsem rád, že ten hnus nemám místo mozku. A o nějakém míření mimo tebe jsem se nemohl ani snažit, páč jsem o tobě nevěděl. Ses měla ozvat. Trochu zkoumavě si Tě prohlíží... Snaží se nenápadně, ale Tobě to neujde... Udělá k Tobě pár váhavých kroků. A v ruce si pohupuje se svou holí.

Kertamaika - 24. února 2009 15:13

soukromá zpráva od Kertamaika pro Ušklíbnu se nad jeho reakcí. "Nemluvím o míření - mluvím o rozhazování kolem sebe. Ale nech být.."zamručím. Všimnuvši si, že mne stále ještě pozoruje, zúží se mi oči do štěrbinek, též pozorujících jeho a zejména jeho hůl. Kdo ví, jak bude reagovat.. ---------------------------------------- MH: nechci to svěřovat veřejně, ale nečteš pořádně příspěvky. Jasně říkám, že mluvím v mužské osobě, aby si myslel, že jsem chlap. A vůbec jsi nezmínil reakci kytky na mé ohřátí.

Ševel - 02. března 2009 13:25

soukromá zpráva od Ševel pro Magická energie drnčí mým tělem a probouzí v něm skrytý potenciál. Kontakt s mou základní matérií, magií ve spojení se zoufalým hladem mě vybudí k rychlé akci, pomalu zatáhnu trny a jemné, něžné šlahounky vyšlu podél nohou najít důležitější,kritické části těla. Zároveň ve skulptuře, analizující události začne probíhat proces, popsatelný snad jako učení. Stopy magie mohou být nebezpečné při obvyklé metodě útoku. Vlnky v centru magického orgánu se začnou vlnit jako klubka červů a zatímco se zelené šlahouny rychle a tiše sunou k hlavě a rukám, probíhají návrhy postupu proti magickému tvorovi a jejich zamítnání. Ve chvíli, kdy se šlahouny dostanou k hlavě se část šlahounů uchytí poblíž rukou a zapustí několik dlouhých kořínků. Informace, vložené do entity během její evokace předpokládají, že vyvolání magie vyžaduje pohyb rukami a artikulované výdechy dýchacím otvorem. Proto entita začne připravovat znehybnění cíle - kořeny, mající poté připoutat ruce k zemi a bujení spousty tenkých šlahounků poblíž hlavy, mající zacpat ústní otvor jsou jen prvky útoku.

Glynngenys - 02. března 2009 17:20

u ohniště Ó, máme se báječně. Nikdy jsme se neměli líp. Pořádáme tu velkolepý večírek, už několikadenní. A bylo to vskutku bouřlivé, však vidíte, jak jsme zlikvidovali veškeré šatstvo ba i jakýkoliv jiný hmotný majetek. Budou z nás puristé s plnohodnotným významem slova "pure". Totiž nenajdete u nás už nikdy nic jiného, než co nám dala od začátku Matka příroda. Jsme dokonale "čistí". Pojďte s námi posedět, můžeme vám nabídnout téměř čerstvý popel a jste-li labužník, posypeme vám ho zelenou travičkou. Mluvím jasně, poměrně nahlas, ale především mi z úst jízlivost téměř kape. A moje oči...ten pohled je úpně tvrdý, ale zároveň je v něm výsměch a pohoršení.

-Dark Sword- - 02. března 2009 17:34

U ohniště Podívám se na ženu a udivim se tomu co mi řekla. Ta ženská je snad cvok.To jsem zvědavej jaký budou ti její přátelé ale tak třeba se to vyplatí se k nim připojit.Mohl bych to zkusit. Díky ti za přijetí rád si k vám sednu a zse s někym pokecám.Dlouho jsem s nikym nemluvil. Dokončim větu a šáhnu si pro zbytek jídla co sem si nechal. Díky za jídlo ale popel mi moc nejede mám tu své vlastní jídlo to mi bude stačit. Pousměju se a podívám se a podívám se na nahou ženu.

Glynngenys - 02. března 2009 18:22

u ohniště Ach zajisté. Nenamáhejte se, nemusíte se dělit, my už jedli. Ale než si k nám přisednete, požádala bych vás abyste odložil veškeré své zbraně včetně jazyka, je-li i ten vaší zbraní, a nechal je u koně. Věřím, že váš kůň nepohrdne trochou trávy. A nyní když se tedy připojíte k naší společnosti, bychom ocenili, kdybyste se představil jako první. Kdo jste a co vás přivádí do těchto...lákavých míst? usměju se sebevědomě, ale pro chvíli odložím výsměch stranou. To že na mne civí mě až tak neznervózňuje. Koneckonců, jsem "oděna" do svého nákrčníku a ten je ze všecho nejdůležitější. Pokud vidí co jsem zač, pak ho přeci žádné primární ani sekundární pohlavní znaky nemusí zajímat, že?

Calwen - 03. března 2009 13:01
	U ohniště Večer se nám bohužel nepodařilo přijít na něco co by naši situaci vyřešilo. Ani netuším kdy jsem konečně úplně usnula. Spala jsem, ale nakonec docela dobře. Probudila jsem se až když se neznámý člověk začal bavit s Glynngenys. Kdo to je? Mohl by nám pomoct? Ještě než stačí odpovědět Glynn na všechny otázky, posadím se a pozdravím. „Dobré ráno!“

-Dark Sword- - 03. března 2009 13:55

U ohniště Zesednu z koně a pomalinku si začnu uklízet zbraně do brašny, kterou mám připevněnou na koni ale jednu zbraň si u sebe nechám kdyby náhodou.Mám ji schovanou v pravim rukávě tak aby ji nikdo neviděl.Na otazku na, kterou se mě (Glynngenys) zeptal a odejdu k ohništi kde si najdu ůtulné místo na sezení a posadim se.V tom se kdo si probudí. Hm.Koukám, že tady měl doopravdy někdo rušnou noc. Podívám se na probouzející ženu a pousměju se. Dobré ránko. Po těchto slovech se zakousnu do jídla.

Boží posel - 16. března 2009 15:11

soukromá zpráva od Boží posel pro Neznámý/á v plášti: Ušklíbnu se nad jeho reakcí. "Nemluvím o míření - mluvím o rozhazování kolem sebe. Ale nech být.."zamručím. Všimnuvši si, že mne stále ještě pozoruje, zúží se mi oči do štěrbinek, též pozorujících jeho a zejména jeho hůl. Ve stejné chvíli se toho ale děje více: Magická energie drnčí tělemrostlinky a probouzí v něm skrytý potenciál. Kontakt s jeho základní matérií, magií ve spojení se zoufalým hladem ho vybudí k akci, pomalu zatáhne trny a jemné, něžné šlahounky vyšle podél nohou najít důležitější, kritické části těla. Vlnky v centru magického orgánu se začnou vlnit jako klubka červů a zatímco se zelené šlahouny rychle a tiše sunou k hlavě a rukám postavy v plášti. Ve chvíli, kdy se šlahouny dostanou k hlavě se část šlahounů uchytí poblíž rukou a zapustí několik dlouhých kořínků. Informace, vložené do entity během její evokace předpokládají, že vyvolání magie vyžaduje pohyb rukami a artikulované výdechy dýchacím otvorem. Proto entita začne připravovat znehybnění cíle - kořeny, mající poté připoutat ruce k zemi a bujení spousty tenkých šlahounků poblíž hlavy, mající zacpat ústní otvor, jsou jen prvky útoku.

Boží posel - 16. března 2009 15:14

soukromá zpráva od Boží posel pro Ve stejné chvíli se toho ale děje více: Magická energie drnčí tělem rostlinky a probouzí v něm skrytý potenciál. Kontakt s jeho základní matérií, magií ve spojení se zoufalým hladem ho vybudí k akci, pomalu zatáhne trny a jemné, něžné šlahounky vyšle podél Tvých nohou najít důležitější, kritické části těla. Vlnky v centru magického orgánu se začnou vlnit jako klubka červů a zatímco se zelené šlahouny rychle a tiše sunou k Tvé hlavě a rukám. Ve chvíli, kdy se šlahouny dostanou k hlavě se část šlahounů uchytí poblíž rukou a zapustí několik dlouhých kořínků. Informace, vložené do entity během její evokace předpokládají, že vyvolání magie vyžaduje pohyb rukami a artikulované výdechy dýchacím otvorem. Proto entita začne připravovat znehybnění cíle - kořeny, mající poté připoutat ruce k zemi a bujení spousty tenkých šlahounků poblíž hlavy, mající zacpat ústní otvor, jsou jen prvky útoku.

Badrulbudur - 16. března 2009 21:30

soukromá zpráva od Badrulbudur pro Vytřeštím oči na ten hnusnej plevel, prorůstající se postavou v plášti. Pod mým pohledem tato postava trochu znejistí... Pořádně uchopím svou hůl a začnu se soustředit. Snažím se z posledních sil s pomocí hole napřed popřepalovat kořínky zapuštěné do těla postavy pod pláštěm. Potom se soustředím na magický orgán toho zelenýho hnusu: do malého prostoru soustředím co nejvíce chladu, co jsem schopen. Jsem však již dost vyčerpaný a proto tam neudělám žádnou vážnější škodu. Protože jsem to s výdejem energie přehnal a hůl už mi není moc velkou oporou, cítím, jak mi tělo vypovídá službu a já padám na zem. Z posledníc sil ještě zachroptím na postavu v plášti: Pozor na ten plevel. Málem tě zabil S tímto výkonem na chvíli ztratím vědomí

Boží posel - 03. dubna 2009 11:03

soukromá zpráva od Boží posel pro Muž s holí vytřeští oči na hnusný plevel, který se Tebou snaží prorůstat... Ty sama trochu znejistíš... Uchopí svou hůl, na jejíž konci je několik vyrytých lebek. Jinak je hůl bez ozdob. S posledních sil a snad i s pomocí hole, začne přepalovat kořínky, té zatracené rostliny... Za chvíli ze zase začne soustředit úplně jinak a do Energeticky nejsilnější části rostliny začne pouštět vlnu chladu... Neudělá však moc velkou škodu... Jen se vyčerpá víc... Ztrácí oporu i v holi a sesouvá se na zem. Poslední zachroptění, co od něj slyšíš: "Pozor na ten plevel. Málem tě zabil..." Poté ztratí vědomí úplně...

Boží posel - 03. dubna 2009 11:13

soukromá zpráva od Boží posel pro Druhá osoba Ti jen tak nedá klid... Nejdřív z ní začne téci Energie, která pálí, hodně pálí... Tak že přestaneš cítit některé kořínky. Víš že najednou už nejsou spojeny s Tebou... Přesně ty kořínky, kterými jsi útočil na svou oběť. Za okamžik, další vlna Energie... Tentokrát chlad, zpomalující a běsně nepříjemný... Přímo do Tvého magického centra... Místa, ze kterého vycítil nejsilnější proud magické Energie... Poté slyšíš, jak se snaží cosi říci, ale nedořekne... Jen se značně změněným tónem padá na zem. Některé jeho životní funkce byly značně utlumené...

Kertamaika - 03. dubna 2009 19:37

soukromá zpráva od Kertamaika pro Sotva popatřím jeho vytřeštěné oči, bleskurychle se otáčím - vztyčené úponky rostliny mne dosti znervózní. Okamžitě uhybám z dosahu a zprvu nechám kouzelníka konat jeho práci. Však zdá se, že onen porost je téměž nezničitelný, zato kouzelník se jev být vyčerpaným. Sesouvá se k zemi - pokusím se tedy kolem něj učinit bariéru, aby se k němu kytička nedostala, sama se ji pak pokouším zničit. Sil mám zatím věru dosti, věnuji se tedy zprvu kořenům. Daruji jim silnou dávku veselého zeleného ohně, který však má původ v končinách temnějších jak tahle kytka. Pokud by to snad nezabíralo, zkusím taktiku kouzelníka - chlad. Trocha krutého mrazu by snad také mohla zamezit šíření rostliny. Pak musíme pryč.. Během chvíle tu z té kytky bude prales..

Boží posel - 26. dubna 2009 00:23

U ohniště Když se Calwen probudila, nebyla sama. Vlček, spící jí poblíž, se pomalu převalil a postavil na nožky. Zavětřil. Podíval se na cizince a jen lehce stočil hlavičku... Pokud se mu někdo blíže zadívá do očí uvidí lehce narudlé zorničky... Stejně tak se ze sna pozvolna probral i Curunigol. Protřel si oči a jen nevěřícně zíral na cizince. Jen s otevřenou pusou zíral, nevěříce vlastním uším. On nám může pomoct a dostat z týhle šlamastiky a oni ho urážejí... Divím se, že ještě neobrátil koně a nenechal nás tady... Sakra, v tomhle stavu se nám může cokoliv stát... Myšlenky mu v hlavě proudili jedna za druhou... O chvilku později začal kůň neznámého frkat a vzpínat se na zadní... Až se svému pánu vyškubl a s hlasitým řehtáním odběhl pryč... Teď pro změnu sklaplo cizinci a s otevřenou pusou hleděl on... Co se to tu děje...? Projelo mu hlavou... Bylo marné na něj pískat, volat, běžet za ním... Ani na magii by nejspíš nereagoval... svého koně i s veškerým nákladem již nespatřil... Zklamaně si tedy přisedl k vám, jako jediný oblečený se žvancem v ruce... Až byl v půlce jídla a téměř sit, když si všiml, že někomu z vás kručí v břiše. Tak tedy klidně sedíte okolo vyhaslého ohniště. Dvě nahé ženy, nahý muž, oblečený cizinec a vlček... Slunko se již pomalu vyhouplo k polednímu. Slyšíte vzdálené hlasy, nejspíše nějaká obchodní karavana, která má namířeno do města. Asi budete nedaleko málo používané obchodní stezky. A jak si tak v klidu sedíte, stane se neobvyklá věc. Ten přívěšek, který cizinec držel v ruce při tak vřelém přivítání a upustil, začal levitovat nad zemí. Pak se bleskurychle přesunul k Oblečenému a obepnul se mu kolem krku. Přívěšek zářil mdle modrou barvou a zjevně Cizince trochu pálil. Ten ať dělal co dělal, nemohl ho dostat z krku dolů...

Boží posel - 26. dubna 2009 00:30

soukromá zpráva od Boží posel pro Jedna postava se sesunula k zemi. Ač žije, nehýbe se. Druhá na ẗebe začala útočit. Nejprve žár a poté chlad. Ale nejedná se o klasické živly. Tato magie má původ jinde. V končinách daleko temnějších. Proto i na Tebe působí trochu jinak... Neubližuje Ti to tolik... Ale dostáváš panickou hrůzu... Jak se tak suneš a rosteš a sem-tam vycítíš magii, zjišťuješ, že okolo Nehýbajícího se je jakási-takási bariéra. Dokázal bys ji překonat, jen by Tě to ale zdrželo a vyčerpalo... Pouze okolo něj.

Ševel - 30. dubna 2009 10:40

soukromá zpráva od Ševel pro Chlad. Oheň. Dotek temna. Temná magie, jedna z mých esencí. Dala život. Dává smrt. Nepálí, jenom zabíjí. Linie magie se svinou pod jejím úderem. Pryč. V panické hrůze entita začne částečně růst kupředu a za sebou zanechávat menší šlahouny, ještě se chvíli svíjející. Snaha odlákat pozornost. Nezabírá. Entita na zemi. Utlumené fuknce. Magický štít. Možná ochrana před útočníkem. Zmatek, chvíle uvažování. Mnoho typů magie. Nedostatek informací. Pudové síly vyhrávají. Zbytky života. Ochrana štítem. Zoufalá potřeba doplnit energii. Entita se začne procpávat štítem a zkouší se schovat za bytost s utlumenými fukcemi.

Boží posel - 07. května 2009 15:06

soukromá zpráva od Boží posel pro Jsi mimo... Vidíš černo, občas se Ti promítne nějaký obraz či vzpomínka... Chvíli se Ti zdá, jako bys zdálky viděl jakousi éterickou bytost. Svědle modrá s křídly. Mladá dívka. Velmi krásná... Propadáš se dále do temnoty. Vzpomínáš a zase zapomínáš různé okamžiky ze svého života. I z putování a celé této honby za dobrodruhy... Zase se zatmělo. Spousty pestrých barev... Temno...

Boží posel - 07. května 2009 15:13

soukromá zpráva od Boží posel pro Ševelovy energetické proudy se pod Tvým útokem svinuly. Ostatně, celá rostlina... V panice začala růst rostlinka prudce dopředu. Menší šlahouny nechával za sebou. Ty se v hromádce prachu ještě chvilku svíjely... Entita zjevně panikaří. Vyrazila směrem k ležícímu kouzelníkovi. Jen trochu jinak, než před chvílí. Pomalu se začal zavrtávat do štítu. Jako by jeho sílu vstřebával a sám si tvořil podobný... Pomalu se mu daří dostat se skrz... Dostal se teď do zvláštní pozice. Před Tebou ho částečně kryje kouzelníkovo tělo.

Kertamaika - 11. května 2009 18:14

soukromá zpráva od Kertamaika pro Zdá se, že mráz na rostlinku přecijen zabírá - začala se svíjet, pak však vzala kouzelníka přímým útokem. Je zase čas jednat.. Vyšlu vstříc ševelu další dávku arktidy, pak pronesu kouzlo levitace na kouzelníka, sobě jednoduchý štít a nepříliš esteticky zdrhám ku svému koni. (dávka zaměřena především na stažení kytičky z kouzelníkova štítu, abych ji nevzala s sebou.)

Boží posel - 13. května 2009 10:52

soukromá zpráva od Boží posel pro Opět se začalo něco dít... Souboj zdaleka nekončí... Než ses stačil prodrat štítem, dostal jsi další mrazivý zásah... Vzápětí se postava kouzelníka s utlumenými životními funkcemi bezvládně vznesla do vzduchu. Cítíš, že v té magii má prsty druhá bytost, před kterou se snažíš krýt... Mráz Tě značně zpomalil... Dotyčná osoba se nemotorně rozeběhla pryč. Až teď si všímáš, že v dálce (kam osoba běží) je jakési teplokrevné, čtyřnohé zvíře, větších rozměrů (kůň). Bezvládný kouzelník se lehce vznáší za ní...

Glynngenys - 13. května 2009 22:49

U ohniště Když se cizinci stane ta nepříjemná věc, totiž že ho opustí jeho kůň, začnu se smát. Je to spíše smích proudící ze zoufalství, než že bych byla až tak moc škodolibá. Nicméně mi trvá docela dlouho, než se konečně uklidním. Otřu si z očí slzy a trochu se vydýchám. Kdysi mi jeden pomatený asketický človíček tvrdil, že před bohem (neřekl ale kterým) jsme si všichni rovni. No ale nejsme, vy pořád ješět máte aspoň oblečení. A ješět trochu se uchechtnu. Tentokrát už jen decentně. eprve pak si všimnu, že se cizinec zkouší oběsit na vlastním šperku. Ale no tak, ješět je nějaká naděje, nesnažte se to ukončit a už vůbec ne takhle. Muž by měl padnout mečem. Vstanu a pokusím se sejmout přívěšek od jeho krku.

Ševel - 14. května 2009 10:42

soukromá zpráva od Ševel pro Umírání hlady Rostliny neznají beznaděj. Když potrava začne mizet a do toho čaroděj přestane útočit, vlnky rozvažování se rozeběhnou tělem. Síla definitivně dochází. Hrozí zrušení vysílením. Krajní alternativa - lov zvířat. Analýza vlastních sil. Sil je málo. Přesto nějaké jsou. Postava prchvá k tvorovi, vykazujícímu podobu transportního tvora. šance jak zastavit transportní zvíře Několik možností přemluvit okolní stromy, aby nastavili při ncestě mágu větev. Stojí hodně sil. Zabít zvíře. V tuto chvíli mimo možnosti. Další alnetraniva... Zrušení útoku na cíl, opětovný lov. Nejisté. Vyhodnocení situace. Útok na magickou bytost nebezpečný, výsledek nejistý, všechny postupy zatím selhaly. Postava vládne magií. Nebezpečný cíl. Entita po vyhodnocení situace zamíří opačným směrem od prchajícího mága. Tam pomalu zapustí kožen a začne čerpat energii alespoň ze země. energie tiolik nechutná, je méněcenná, ale je. Až se mág vzdálí, entita rozpostře své šlahouny, pomalu je roztáhne do spirály podobné trojčetnému fraktálu, menší a menší šlahounky, zavinující se do jiných. Komunikace s rostlinami. S duchem lesa. Hledám život. Teplý život. Ukaž směr.

Boží posel - 18. května 2009 12:19
	soukromá zpráva od Boží posel pro Zelená rostlina to vzdala a vydala se opačným směrem. Jste v bezpečí... Badrul stále leží v bezvědomí, spíše plynule přechází do spánku. Občas něco ze sna zadrmolí...

Boží posel - 18. května 2009 12:19
	soukromá zpráva od Boží posel pro Zelená rostlina to vzdala a vydala se opačným směrem. Jste v bezpečí... Badrul stále leží v bezvědomí, spíše plynule přechází do spánku. Občas něco ze sna zadrmolí...

Kertamaika - 05. června 2009 17:20
	soukromá zpráva od Kertamaika pro Přehodím kouzelníka přes sedlo a vydám se hledat bezpečné místo k přenocování. Tady to bezpečné rozhodně není..

Boží posel - 16. června 2009 09:09

Dark Sword zpanikařil. Přívěšek ho začal škrtit. Vzduch mu pomalu docházel... Nedokázal včas zareagovat... V tu chvíli, Curova dýka se bledě rozzářila a pomalu se vznášela směrem ke Swordovi. Curunigol ji odmítal pustit. Dýka zrychlila. Curu ji chytil obouruč. Nebylo mu to však nic platné. Dýka sebou škubnula a vyrazila vpřed. Přišpendlila Cura k Dark Swordovi. Hrotem přesně trefila zákeřný přívěšek. V tu chvíli se oba, všechny jejich věci, dýka i přívěšek proměnili v prach... Calwen jen vykřikla a Vlček vyskočil. Vlk začat panikařit a zmítat se. Jako by se mu něco dělo... Jeho oči rudě žhnuly. Vyskočil. Jedna mířená rána. Jodno kousnutí ukončilo Calwenin život. Bezvládná se zhroutila a jen krvavý pramínek se mísil s hromadou prachu... Vlčkovi oči se změnili do normální hnědé barvy. Smutně zakňučel. Olízl Calwen tvář a život v něm pohasl. Strnul a již se nikdy více nepohl... Glynn osaměla...

Glynngenys - 24. června 2009 10:26

Jentaktak uskočím, když kolem mě proletí Curunigol, vlající za svou dýkou a vzápětí už ze sebe oklepávám prach, který z těch dvou zbyl. Chvíli se tím směrem dívám se zamračeným výrazem a pootevřenou pusou, protože tohle je něco, co můj mozek jaksi odmítá akceptovat. Mistr Magič Tajuplný je vtipálek, koukám. poznamenám nepřítomně. Otočím se na Calwen, abych se jí zeptala na názor a uvidím ji s prokousnutým hrdlem od toho mrtvého štěňátka. Rozhodím rukama a poprvé v životě mě přemůže panika. Dobrých pět minut stojím na místě, otáčím se, rozhlížím se a s prázdným výrazem ve tváři opakuji jen Co? Co? Chci se vzbudit, ale nějak to nejde. Mám snad tenhle surrealistický sen nechat dojít do konce? A to si mám udržet zdravý rozum? Aaaaaaž zjistím, který bůh tohle dopustil, neobětuju mu už ani plesnivé myší zvratky. Anebo naopak ano! Teprve nával vzteku mi vrátil trochu "chladnou" hlavu. Mám tu snad stát a čekat až mne sežerou mouchy? Ne, vyrazím nejrychlejším tempem jakého jsem schopna podívat se směrem odkud jsem před chvílí zaslechla hlasy. Musí tam být obchodní karavana nebo vojsko, zkrátka někdo, kdo má nějaké jídlo a oblečení.

Boží posel - 30. září 2009 22:18

Kdesi Všude bílo... Žádné lesy, žádné cesty, moře, řeky, ani nic jiného... Jen odstíny bílé barvy... Těžko lze rozpoznat, kde je nahoře a kde dole... Najednou každý z vás pozoruje několik zhmotňujících se fleků... Uprostřed bílého ničeho. Fleky pomalu dostávají nejrůznější odstíny šedi... Poté i barvy... Nakonec i tvar a pach... Zhmotňují se postavy a nejen postavy... Jak se každý z vás rozhlíží, včetně sebe napočítá tři postavy - Glynngenys, Kertamaiku, Badrulbudura a rostlinu - Ševela. Připadáte si zvláštně. Jako žijící stíny. Prázdní ale volní. Povznášející pocit. Tohle není svět ve kterém jste byly nedávno, tohle je svět snů... Ani jeden z Vás netuší jak jste se sem dostali. Ani co jste dělali předtím. Uvědomujete si kdo jste, co jste a pomalu se vám sestavují zpřeházené vzpomínky... Uslyšíte praskání. Všichni se otočíte. Spatříte hořící hostinec. Dobře povědomí Glynn... Pak zmizí. Tiché hvízdnutí... Na opačné straně se zjeví dřevěný stůl a na něm lístek, který jen Kerta dokáže přečíst. Stojí na něm: Uteč. Pak stůl i lístek zmizí. O chvilku později se zjeví čtyři kostlivci. Mistrovské nekromantské dílo. Pomalu se rozsypávající na prach. Pak Ševel zaskučí. Cítí bolest, jakou mu před nedávnem způsobil chlad a bolest. Bolest za okamžik pomine. Zjeví se kůly a u nich několik stínů. Vypadají jako lidé. Stojí nehnutě u kůlů, kromě jednoho. Ten jeden rychle sekne a jednomu ze stínů upadne ruka... Scenérie se rozplyne... Ozve se smích. Zhmotní se další osoba. Začne vás pomalu obcházet otrhaný, popálený cizinec... Hlavu má krytou pod kápí, lehce kulhá a rány si potírá mastí a chladí oblázkem... Někteří z vás ho znají - Sekim...

Sekim - 30. září 2009 22:39

Kdesi Vítejte, v mé malé skromné sféře... Už jsem na Vás dlouho čekal... Hehe... S vámi se jeden opravdu nenudí... Hmm... Odmlčí se. Každému z vás věnuje dlouhý pronikavý pohled. Necháme si dlouhé proslovy na později... Když už mi děláte starosti, ukažte alespoň, co ve vás je... V této sféře, každý z Vás zvládne vše, na co jen pomyslí, nebude-li má vůle jiná. Je zde cesta, jak se odsud dostat, tak ukažte, co ve vás je... Hehe... S těmito slovy se rozplyne. Na místě kde stál zbyde mince stojící přesně na hraně. Na jedné straně je vyobrazený drak, na druhé labuť... Prostor okolo vás se pozvolna začíná měnit. Je čím dál větší šero a do kruhu, 10 sáhů v průměru, se okolo vás zhmotnila zeď. A ve výšce 3 sáhy se zhmotnil strop, stejně jako podlaha, na které stojíte. Vše vypadá jako precizně opracované kameny, zvláštní hmotou pevně spojené k sobě. Vzápětí, v pravidelných vzdálenostech, se na zdech vynořili pochodně. Mince, je přesně uprostřed vzniknuvší místnosti. Jste polapeni...

Ševel - 07. října 2009 17:42

Kdesi Entita se zhmotní kdesi. Na venek vypadá ve své současné formě jako chaotický propletenec ostružiní, se zvláštním, vláknitým kořenem vespodu a velmi ostře vypadajícími trny. Zmatek. Barvy nemají význam. Ne ve své formě, pouze ve svém významu. Význam barev je nejasný. Entita je zmatená. Na něco takového nebyla připravena. Příkazy, vetkané v jejím předivu se přebíjejí jeden z druhým. Pak příjde bolest. Bolest aktivuje nejsilnější příkaz - Přežít! Přežít - odstranit zdroj nebezpečí, nebo utéct. Zdroj nebezpečí není, zbývá utéct. Smysly entity kolabují. Kontakt s duší lesa se nedaří navázat. Entita je osamělá. Základní příkazy, vetkané tvůrci si protiřečí. Fuknce se skládají, překrývají. Entita se zmateně rozplete,do útvaru podobného hvězdě, stonky s ostrými trny trčící do všech směrů. Snaží se poznat prostor. Náhle entitu udeří poznání Prostor je tvořen myšlenkou. Primátním tvůrcem entity je myšlenka. Entita nachází cosi povědomého. Stonky se zkroutí do spirál, vzdáleně připomínající ty, které v jiném času a prostoru používali kelti. Entita začíná rozumět prostoru. Začíná se orientovat. To vše se skládá s primárním příkazem UTÉCT. Člověka, objevivšího se v prostoru entita zaregistruje jakou pouhý výboj, impulz myšlenky. Mnohem závažnější jsou zdi a oheň. Ty entita vnímá. OHEŇ. Bolest pominula, ale je tu oheň. zdroj bolesti. Primární altenrativa vyhrává. Eliminovat zdroj ohrožení. Entita se svine do nového tvaru, její zdroj se pokusí vytvořit myšlenku. Na vrcholku květiny vypučí pěticípý, žlutý květ. Entita se pokusí vyslat myšlenku na ukončení ohně. Entita nechápe hašení. Chápe jenom oheň, jeho podstata je jí známa. Oheň ubližuje. Oheň může mít konec. všechno má konec. Entita vyšle impulz myšlenky oheň konec do svého okolí.

Boží posel - 12. října 2009 16:46
	Žena se zničeho nic vypařila s mohutným zasyčením...

Glynngenys - 18. října 2009 22:15

Kdesi Ten už mě ale fakt začíná štvát! zavrčím v duchu, když mi zase překazil plány. Znuděně počkám, než se obraz usálí, a pak se zklamaně rozhlédnu. To je vše? Čekala jsem víc invence. ušklíbnu se. Zahledím se na minci. Předpokládám, že tu není proto, abycho si za ni koupili cestu ven, že? mluvím k Sekimovi aniž by mi vadilo, že už u toho není. Prohlížím si tu minci. Hm, labuť. Labuť umí mít pořádnou sílu, když se naštve. Ale drakovi se nevyrovná, drak je vždy mocnější. Jenže drak je magický, vyšel z myšlenky. Labuť je skutečná. Chceš abychom si vybrali mezi nekonečnou mocí v tvém vymyšleném světě a krásnou, ale ubohou realitou?Je mi líto zlato, v těch tvých pilinách se mi nelíbí, radši budu ve skutečném světě. pomyslím si. Už jsem trochu líná mluvit. Stejně vím, že moje myšlenky slyší. Kopnu do mince tak, aby spadla labutí nahoru. Ještě bych ti mohla v té tvojí pomatené hlavičce udělat trošku větší bordel, co? zašklebím se. Koneckonců, tohle je jen souboj myšlenek. Ty si myslíš tuhle místnost. Ale víš co? Něco jí chybí. DVEŘE. Víš, to v místnostech obvykle bývá. promluvím v myšlenkách opět k Sekimovi. Pak začnu zhluboka dýchat a přesunout svou mysl na vyšší hladinu, tak, abych se dotkla Sekimovy. A plně se soustředím. Pečlivě analyzuju celou místnost, až ve stejném smyslu, jako je vytvořena, na jedné zdi zformuju obrys stínu koštěte, které je tam přeci opřeno.

Boží posel - 31. ledna 2010 12:47

Sféra snů "Cink... Cink... Cilililink..." Mince dopadne a pomalu se ustálí vedle vzniknuvšího koštěte... Pochodně zvolna pohasnou... Ne úplně... Rozprostře se šero a ticho... Nikdo z Vás se nehýbe... Klid... "Buch - buch... Buch - buch..." Vnímáte tlukot srdcí Badrula a Glynn... Ševel strnul... Něco cítí... Něco zvláštního... Magického? Mince se lehce rozzáří. Pomalu mění tvar. Zhmotňuje se... Nohy... Křídla... Dlouhý krk... Labuť! Podívá se smutně na každého z vás... Chce vydat hlásku... Nejde to... "Šplouch..." Náhle se labuť rozteče. Voda, vznikla z ní voda! Vytvoří velkou kaluž. Nemožné... Voda zaplavuje místnost už po kotníky... Kde se jí vzalo tolik? Pořád přibývá další z místa, kde labuť stála... Oprávněně Vás zachvacuje panika... Panika, kterou prohlubuje znějící Sekimův smích...

Havran-údržbář - 24. března 2010 13:42
	Vytaženo z odpadu.

Havran-údržbář - 11. května 2010 15:35

Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář.

Havran-údržbář - 29. června 2010 10:19

Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář.

Havran-údržbář - 16. srpna 2010 17:32

Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR