Duše prvního - 20. července 2012 07:19

Je několik zemí v tomhle světě, každá ze zemí má ve svém názvu určitý živel. Živly v názvu zemí odpovídají dovednostem mágů ve Věži mágů z každé země. Každá země má jen jednu věž mágů a pod ní město, které je zakázané pro lidi z venčí a otevírá se jen někdy. Tyhle země živlů jsou ty nemocnější, ale existují i malé a bezbranné země, které musí mágové chránit. Tohle je doba před první válkou magie, doba kdy se u domu druhého Gudena objevilo dítě, které mělo změnit svět. Vy o tom však nic netušíte, protože jste studenti na magické univerzitě, každému z vás je mezi 12-13 lety a již brzy proběhne zkouška dospělosti, kdy se ze studentů stanou Gnister, tedy nejnižší stupeň mágů ve věži Země Ohně. Tato zkouška je slavná tím, že o ní nesmí žádný učeň nic vědět dopředu a taky se to nikomu ještě nepovedlo.

Duše prvního - 20. července 2012 13:36

soukromá zpráva od Duše prvního pro Dovednosti: Calidum regionem - Žhavá země (položíš dlaň na zem a ta začne směrem kterým se díváš hořet) Ignis telum - Ohnivá střela (mezi prsty se nashromáždí hořící magická energie, která vyletí když rozevřeš dlaň) Draco saliva - Dračí slina (nashromáždíš sliny v ústech a plivneš, díky many se zažehne) Calculus nubes - Žhavý mrak (před dlaněmi se vytvoří mrak žhavých plynů) Copias - Rozdělení (Utvoříš tři svoje kopie, které se do tebe po zásahu vrátí)

Duše prvního - 20. července 2012 16:39

soukromá zpráva od Duše prvního pro Dovednosti: Adolebit corpus - Zahoření (celá osoba vzplane jako zápalka, oheň mu nějak neubližuje, ale chová se jako normální plameny) Hyacintho mico - Modré vzplanutí (nejprve se musí zažehnout a poté může použít tuhle formuli, modrý plamen při doteku nepálí, ale přímo vysává sílu a energii.) Ignea intuitu - Ohnivý pohled (v očích se objeví plameny, když se někomu podívá zpříma do očí, dotyčnému to vypálí zrak) Lamina ignis non extinguitur - Čepel která nehasne (nejprve musí zahořet a poté použít tuhle formuli, oheň utvoří hořící čepel) "Všechna tato kouzla se ti můžou vymknout z kontroly, na to nezapomeň."

Dalius Grey - 20. července 2012 18:17

soukromá zpráva od Dalius Grey pro Mám pár otázek: 1.) Hyacintho mico je něco jako manadrain? Teda vysácání čakry v Narutovi... :D 2.) Ignea intuitu způsobuje trvalé poškození zraku? Oči protivníka nějakou formou vzplanou (vypálení sítnice) nebo jde pouze o nějaký kouzelný blok? Je to bolestivé? 3.) Lamina ignis non extinguitur bude koncentrací všech těch plamenů které jsou na mém těle po vzplanutí? Jestli jo, tak bude ta čepel, která bude nejspíš prodlužením mě ruky, jazněji zářit a mít větší teplotu než obyčejný plamen po vzplanutí? 4.) Jestli bereme v potaz mojí skoro imunitu k ohni (a jeho různým podobám), tak jakým způsobem pořešíme to, když se mi kouzlo vymkne? Nějaká exploze, vzplanutí obrovského plamene nebo vznik nějakého nekontrolovatelného kouzla (něco jako nějaké ohnivé zvíře), které bude devastovat vše v mém okolí. Třeba i mé spolubojovníky. Další otázky ještě můžou vzniknout... Dík za odpověď. :)

Duše prvního - 20. července 2012 18:31
	soukromá zpráva od Duše prvního pro 1. inspirace :) 2. způsobí i to i to, podle odolnosti proti kouzel a ano bolí 3. můžeš to zkusit, ale spíše přibude další plamen a ten na tobě zeslábne 4. když se ti kouzlo vymkne, může tvůj plamen uniknout od tebe a zapálit okolí, může nekontrolovaně vzrůst nebo tě taky může přizabít tím, že vypotřebuje všechnu energii

Duše prvního - 21. července 2012 07:06

soukromá zpráva od Duše prvního pro Dovednosti: Calidum regionem - Žhavá země (položíš dlaň na zem a ta začne směrem kterým se díváš hořet) Ignis telum - Ohnivá střela (mezi prsty se nashromáždí hořící magická energie, která vyletí když rozevřeš dlaň) Ardens omnes memorias - Vypálení vědomí (pokročilé kouzlo, které jsi se naučila díky velké píli, v podstatě mu v hlavě začne bolestivý žár a po skončení je jeho mozek jen prázdná schránka) Solaris discus - Sluneční kotouče (vyletí dva do ruda rozžhavené železné kotouče)

Duše prvního - 21. července 2012 19:14

soukromá zpráva od Duše prvního pro Dovednosti: Ignis imaginem - Hořící dlaň (dlaň se rozžhaví do ruda a působí jako nekonečný cejch) Solaris discus - Sluneční kotouče (vyletí dva do ruda rozžhavené železné kotouče) Calculus nubes - Žhavý mrak (před dlaněmi se vytvoří mrak žhavých plynů) Copias - Rozdělení (Utvoříš tři svoje kopie, které se do tebe po zásahu vrátí, můžou působit jako štít či zmást nepřítele, ale sami kouzlit nedokážou, tedy rozhodně ne při tvé úrovni tohoto kouzla)

Duše prvního - 29. července 2012 20:56
	Tak zatím začneme bez ostatních, chci, aby každý napsal to, co dělá v den zkoušky od probuzení do příchodu na dvůr univerzity

Emisar Théros - 29. července 2012 21:52

Ráno Probouzím se již velice brzy, chladné ráno a otevřené okno mi k tomu dopomůže, posadím se na posteli a podívám se z okna ven. Hmm...jasno ? takhle za šera to není moc dobře poznat. Zívnu a zalezu do koupelny, pustím na sebe horkou sprchu, která mě parádně zahřeje, ale na probrání je lepší ledová, tak obrátím kohoutek doprava. Když se umyji, uvážu si červené roucho se žlutě barvenou kůží na krajích a z rohu vezmu opřenou dlouhou hůl. Dneska to bude zajímavé, schválně koho mi přidělí. Prohodím pod "fousy" a zaklapnu za sebou vchodové dveře, namířím si to rovnou k univerzitě. Cesta je poklidná a ulice celkem liduprázdné, jen občas projde raní hlídka, která má ještě službu. Není divu, je teprve pět ráno. Když dojdu k univerzitě a pohlédnu na vysoké schody, zamračím se, stisknu dlaně a pronesu Passere gjennom porten med varmen av rakitt Shořím jasným plamenem a s menším výbuchem se zjevím nad schody. Tam už čeká ctěný Solguden, vypadá klidně a dobře naladěný, podá mi ruku a poté spis. To jsou moji...? Ani nedořeknu větu a Solguden kývne na souhlas. Dalius Grey, znám toho chlapce jen od vidění, říká se, že zabil své rodiče, když ho chytl ohnivý amok. Solgudenova tvář se zasmuší a jen přikývne Je to tak, nikdo neví co se tenkrát stalo, ale ty patříš k tak zvaným Sidigům, lidem kteří ovládají více druhů magie, ty jediný z naší vesnice ho můžeš zastavit, když se to stane, ty a tvoje blesky. Já jen souhlasně přikývnu a obrátím list, kde je další žák, přesněji žačka. Lana Kairi Snow, průměrně průměrná dívka s průměrnými schopnostmi, ničím nepřečnívá ani nezaostává, z takových jsou často dobří mágové, co se nedají strhnout na cestu zla. Počkat...není to dcera toho Lorda z vodní ? toho, jehož rodina byla téměř vyhlazena při jedné z politických čistek ve vodní ? Další přikývnutí jsem se od Solgudena dočkal Ano, vidím že máš dobrou paměť přišli sem před osmnácti lety, to byla ještě ona naživu. Té ubohé holce řekli, že se její rodiče rozvedli, když ji byli čtyři a ona tomu lehce uvěřila. Když si přečtu jméno a popis další žákyně, která nosí jméno Isilwen, trochu se pousměji. Ano..to je ona, s tou byla legrace, vždycky.... Není to legrace ! to by někdo jako ty mohl vědět, když nevíš kdo jsi, ani co je smysl toho že existuješ, sám jsi před temnou stranou unikl jen díky Prvnímu V obličeji se mi objeví polekaný výraz, jak jsem tohle mohl vůbec říci ? To bylo dost hloupé a zřejmě jsem naštval druhého. A poslední ? Když si přečtu jméno, na tváři my vyraší studený pot. Cože ? synáček šlechtice - praštím se do čela - co jsem komu udělal, že dostanu rozmazlenýho spratka !? Ha ha ha ha ha ha, soucítím s tebou, tohle dítě má ale talent, rozhodně v něm cítím velkou sílu, mladý Emisare, ještě nejsi plně dospělí mág, pracuj na tom a nyní mě omluv, musím jít připravit další týmy, ty jsi tu dost brzy. Ukloním se a sednu si na lavičku, prohlížím si stále fotografie svých svěřenců a čekám na první příchozí.

Isilwen - 29. července 2012 22:17

Ráno Probudím se ještě před svítáním, obléknu si své bílé šaty, učešu si vlasy a udělám ranní hygienu, nasnídám se a pomalým krokem vyrazím na dvůr univerzity. Sem trochu nervózní, je mi z toho trochu špatně, sem pobledlá a vypadám jako kdybych se vůbec nevyspala. Ach jo, co když to nezvládnu? Co když se zrovna proměním, když to nebude třeba? Co po tom? Všichni se mi opět budou smát, jako se mi smějí už teď... pomyslím si s povzdechem Vrazím do jedné holky, je starší než já(Prostě nějaká další co je na univerzitě nikdo z těch co tu jsou.) "Uhni ty míšenko, ty špinavá krvi. Tady nemáš co dělat, stejně to neuděláš, nemáš šanci." zavrčí na mě. Jen se jí omluvím, dojdu k vratům na dvůr a otevřu je. Vstoupím na dvůr univerzity a rozhlédnu se kolem. Ať si říká co chce, mě je jedno co si kdo o mě myslí. pomyslím si.

Idraset Stonewall - 30. července 2012 11:08

Ráno Probudím se nějakou tu chvilku po svítání. Líně se převalím v posteli a zamžourám ven z okna. Ježiši to je dneska ale špatný den. Nesnáším zkoušky zvlášť když mě bratři neustále nutí se na ně učit. Nejraději bych se na to úplně vybodl pokud na to nemám tak by mě prostě nepustili, pomyslím si mrzutě a zvednu se z postele. Bez valného spěchu přejdu do koupelny abych ze sebe spláchl ospalost z noci. Po chvíli které strávím ve sprše teprve začnu vybírat co si na sebe vlatně vezmu. Nakonec se rozhodnu pro prosté oblečení tmavě červené barvy s erbem mého otce na hrudi. Raději bych si ho nebral, ale jakmile by to otec zjistil tak by mě roztrhl jak hada. Vylezu z budovy a vydám se směrem k akademii. Je opravdu nádherný den na lenošení nemýt dnes tu pitomou zkoušku tak bych se asi vytratil z výuky. ne počkej dnes jsouo vlastně cvičné souboje. Tak to ne tam chci. Přestává se my to líbit čim dál tim víc, přemýšlím zatímco jdu. Po cestě pozdravím pár přátel, kterých jsem si udělal poměrně dost za dobu svého výcviku, kteří jsou natolik akční aby takto brzy vstávali trénovat nebo na brzké hodiny. Dojdu ke schodům vedoucích k nádvoří akademie. Vydám se po schodech vzhůru a ani na ně moc nenadávám což je oblibou některých méně zdatných žáků. Na vrcholku schodů je brána kterou projdu a vstoupím na nádvoří.

Lanna Kairi Snow - 30. července 2012 22:50

...Ráno..?! Probudila jsem se s velmi špatným pocitem. Na to, kolik by mělo být hodin bylo příliš světla. Vymrštila jsem se do sedu. Už zase! Zaklela jsem v duchu, rychlým pohledem zjistila kolik je hodin a vystřelila z postele. „Už zase jsem zaspala!“ zaúpěla jsem zoufale do prázdných prostor mého domova. Otec byl tedy už pryč. Jak jsem u všech čertů mohla dopustit, aby se tohle stalo? V den zkoušky! Naštěstí jsem ještě měla slušnou šanci, že přijdu včas. Během několika málo minut jsem se převlékla z věcí na spaní do tmavě modrých kalhot, světle hnědé krátké tuniky a opásala se modrým šátkem. Prsty jsem si aspoň trochu prohrábla vlasy a opláchla jsem si obličej, aby nebylo vidět, že jsem se sotva stihla probudit. Obula jsem se a párkrát se nadechla a vydechla. Pak jsem už jen vyběhla z domu a mířila k univerzitě. Už na cestě jsem cítila, jak mě začíná bolet břicho kvůli vynechání snídaně. Ach ne, ještě abych jim tam omdlela hladem, ušklíbla jsem se a běžela dál. Ještě na rohu doprava a pak malou úzkou uličkou doleva, pár schodů, pak několik desítek metrů klikaté uličky do kopce mezi budovami – a byla jsem před velkými schody k univerzitě. Jen jsem se na ně zašklebila jako na nepřítele a vyrazila zčásti během, zčásti s pár skoky, zčásti jen rychlým krokem nahoru po schodech a pak do dvora. Vběhla jsem tam poněkud zadýchaná – ale včas! Jsem dobrá! musela jsem se usmát. Ani jsem si nestačila uvědomit, jak se té zkoušky obávám a jak bych měla být nervózní.

Duše prvního - 03. srpna 2012 10:05
	POSLEDNÍ TERMÍN PRO DALIUSE, NAPSAT DO 18:00, POKUD TO NESTIHNE MÁ SMŮLU jeho postava bude PJ zabavena a nadále za ni bude pokračovat PJ[/b][/u]

Dalius Grey - 03. srpna 2012 21:01

Ráno Na obličej mi dopadá světlo z venku, ledabyle zatažené závěsy se pohupují ve vánku z otevřené ventylačky a já se snažím vyhnout paprskům. Poté mi to probleskne hlavou. Zatraceně, dneska máme zkoušku a já tady vyspávám a možná meškám Cuknu sebou, rychle se překulím na bok a podívám se na ciferník budíku. Čtvrt na osm, to je paráda... Řeknu s ironickým tónem v hlase a vyskočím z postele, dávám si naspěch, ale ne zase moc. Protože moje životní moto zní. Čím delší dobu strávíš tím, že spěcháš tím kratší čas můžeš dělat něco užitečného. Rychle od sebe hodím lupínky s mlékem, vyčistím si zuby a osprchuji se, poté ještě napustit vodu do lahve a obléct se. Když je vše hotové a já s jednou botou částečně obutou koukám na hodinky, oddechnu si. Díky bohu, je teprve půl, docela rychle jsem to stihl. Zabouchl jsem za sebou dveře, otočil zámkem a seběhnul schody. Vystřelil jsem z dveří jako raketa a málem porazil nějakýho chlápka. Omlouvám se pane Křiknu dozadu a naznačím rukou omluvné gesto, když konečně dorazím ke schodům, vidím že nahoře už stojí snad všichni spolužáci, akorát jedna holka ještě vybíhá nahoru. Sakra, musím si hejbnout Řeknu sám pro sebe a tím se povzbudím, nasadím ostré tempo a vybíhám schody, vypadá to že jsem asi úplně poslední, ale ještě jsme nezačali. uff, to bylo těsný, za chvíli přijde učitel Ortel a rozdělí nás do týmů, s kým asi budu, doufám že ne s tím princátkem, ten mi leze pěkně na nervy. Pomyslím si a zlostně se podívám na Idraseta, rozhlédnu se a jelikož ještě nikdo z vyšších nejde, posadím se na lavičku.

Emisar Théros - 03. srpna 2012 21:41

Nádvoří Jsem opřený o zeď u velkých vrat, které se každý den v osm hodin ráno otevírají, aby začala výuka, ale tak tomu dnes nebude, dnes tudy vyjde mistr Ortel, aby rozdělil tuhle mládež do družin, jak tak koukám, tak ještě zde nejsou všichni ti, co patří ke mě. To by mi tak ještě scházelo, jako jedinej mít opozdilce...a hele, tamhle dobíhá třetí a hned za ní čtvrtej, tak přece to stihli, jo to jsou moji žáci ne příliš brzy, jen když včas. Napřímím se a všechny si je prohlédnu od nohou až k hlavě. Většina z nich už vypadá tak dospěle, doufejme že mají klidnou pubertu, jinak bych to nemusel přežít, ha Řeknu si pro sebe a vylezu ze stínu, projdu se pomalu do na kraj nádvoří a sednu si vedle lavičku kde sedí jeden z mých budoucích žáků, když vtom se začnou otevírat vrata...

Duše prvního - 03. srpna 2012 22:03

Začátek Velká kovová vrata, zdobená různými ornamenty ohně od shora až po práh se začnou s počátečním vrzáním otevírat, vidíte že je tam tma. Jako první se objeví dlouhá hůl s červeným rubínem nahoře. Hůl je zdobená a z černého dřeva, poté vyleze celý mistr Ortel. Dlouhé šedé fousy až po pás, na hlavě jeho typickou hranatou čepičku a oblečený v tmavě rudém hábitu se zlatým lemem. Je to malí muž, asi 170 centimetrů vysoký a na očích má brýle. Nadechne se a začne svým starým mrčivým hlasem. Mojí milý drazí žáci, dnešní den je pro vás velice důležitý, rozhodne se totiž, zda zbytek života strávíte jako mágové a ochránci své země, nebo jako neúspěšní mágové, co jsou nuceni dělat nudné práce. Proto si vaší šance važte a přistupte k ní s veškerou sílou, odvahou, chytrostí, odhodláním a touhou kterou v sobě máte. Nyní budete všichni přiřazeni do družstev. Když domluví, zhluboka se nadechne a vezme si list papíru na dřevěné podložce. Posune si brýle výše na nos a začne. Takže začneme mládeží...ehm, dnešní den je pro vás velice důležitý, rozhodne se totiž, zda zbytek života strá... Jeden z jeho pomocníků se k němu nakloní a něco mu zašeptá do ucha. Stařec sse podrbe na hlavě a zasměje se. Mládeži, omlouvám se, zamotal jsem se v bludišti mých myšlenek. Tak tedy přejdeme k rozdělení do týmů. První tým bude tvořit čtveřice žáků Qare, Will, Ero, Rasen a jejich mistr pan Trabes Denethor. Druhý tým bude tvořit Tomas, Zarbez, Uršula, Ino a jejich mistrová Angela Potendo. Třetí tým bude tvořit Dalius, Idraset, Isilwen, Lanna a jejich mistr Emisar Théros Čtvrtý tým bude tvořit Odren, Paul, Aneta, Sam a jejich mistr Francoa Gorde Pátý tým bude tvořit Domino, Fred, George, Himaru a jejich mistrová Kristýn Chanse Šestý tým bude tvořit Jarik, Krelis, Lukas, Camel a jejich mistr Edvard Varus A poslední, nikoli méně důležitý, tým sedm bude tvořit Vlado, Beret, Nina, Misory a jejich mistr Lares Trohem. Nyní se prosím všichni pozdravte a přemístěte se na svá stanoviště kolem vesnice, kde budete, každý tým zvlášť, pod dohledem svého mistra či mistrové plnit zkoušku. Jaká to bude, to je jen na vašem mistrovi, pokud bude těžká važte si toho, pokud bude lehká využijte toho. Máte na to celý den, o půl noci bude slavnostní vyhlášení, které provede sám Solguden, nechť se zde mí milí žáci sejdete všichni ve zdraví a s radostí všichni odcházíte, končím proslov Když skončí, vezme svoji hůl od pomocníka a zajde zpět do vrat, která se zavřou.

Idraset Stonewall - 03. srpna 2012 23:06

Začátek Vzhledem k tomu že tu nejsem ani brzy ani pozdě tak se tu lidé nacházejí už když jsem přišel. Přelétnu je pohledem. Je zde pár žáků které znám, s pár se kamarádím a pár mě nezajímá. Pozdravím se s přáteli a pak se opřu o zeď a čekám zatímco se schází zbytek. Doufám že to nebudou příliš protahovat je to nuda. S kým asi budu v týmu? Přemýšlím zatímco sleduji ostatní. Není tu v podstatě nikdo koho bych v týmu přímo nechtěl i když některé lidi mám raději než jiné. Ze všeho nejvíc nesnáším když si nějaký syn sedláka do mě začne navážet kvůli rodině v těch chvílich to většinou dopadne špatně. Když jsme konečně všichni zde jak studenti tak i mistři, byť někteří to měli o prsa, tak to konečně začne. Otevře se brána věže a ven vystoupí stařík. Všichni utichneme a posloucháme jeho proslov. Tenhle stařík má být silným mágem? Tak to doufám že už nebude nikdy válka by mu ruplo v zádech, pomyslím si když zapomene i co už řekl. Poslechnu si seznam mých spolužáků a nějaké ty detaily o zkoušce. Ježiši celý den? To snad ne co tam budem celý den dělat hrát piškvorky? povzdechnu si v duchu i když vím že s tím příliš mnoho nenadělám. Raději se zaměřím na členy svého týmu. Dalius Grey má ošklivej pohled. S tim asi nebudu příliš dobře vycházet byť by mohla být dobrá podpora. Nebo naopak dobrý cvičný objekt při tréninku, usměji se směrem k Daliusovy a přesunu pohled na Lannu. Pěkná dívka. Moc o ní nevím příliš jsme se nepotkávali. Budu se s ní muset lépe poznat, pomyslím si a zaměřím se na Isilwen. Půlelfka. No uvidíme aspoň bude sranda, pousměji se a podívám se na posledního z naší skupiny. A poslední mistr. Párkrát jsem ho už potkal, zamířím směrem k němu. Hádám že s vámi máme nyní jít? Zeptám se ho zdvořile. Nechci si nadělat nepřátele hned na začátku na to budu mýt spoustu času až zkoušku uděláme.

Dalius Grey - 04. srpna 2012 00:52

Začátek Přiběhnu opravdu rychle, ale když zjistim, že mám ještě čas, tak se zastavim a zhluboka nadechnu. Vzpoměň si na kontrolu... Všechen vzduch pomalu vydechnu. Je opravdu horký a opravu pozorným lidem nemohla uniknout lehká deformace vzduchu teplem. To je vončo. Posadim se na lavičku. To dá ostatním příležitost k tomu, aby si mě lépe prohlédli. Na hlavě mám rozcuchané vlasy, které mají opravdu tmavě černou barvu. Na sobě mám jenom tmavé kraťasy, tvrzené boty a tmavou koženou vestu. Tento můj převlek nabízí možnost k tomu, aby si lidé všimli mé vypracované postavy. Na mága je nezvyklá... Taky u sebe nemám žádnou hůl nebo jinou zbraň nebo pomůcku. Najednou si ke mně někdo přisedne. Jenom zdvořile kývnu hlavou na pozdrav. Najednou se vrata otevřou, takže odvrátí mou pozornost od úřísedícího, a z nich pomalu výjde mistr Ortel. Nejspíš bych si řekl, že je to obyčejný stařík, který už má nejlepší léta za sebou, ale můj výcvik mě naučil nesoudit o lidech podle jejich vzhledu. Najednou mé oči sklouznou na Stonewalla. Můj obličej ztratil neutrální pohled. Nenávidim, když se někdo povyšuje... Vzduch kolem mě se o pár stupňů oteplil, ale pak se zas vrátil do normálu, když si mou pozornost znovu získal mistr Ortel. Když se přeřekně, tak začnu přemýšlet. Opravdu se na něm podepsal zub stáří nebo to na nás jenom hraje? Bedlivě poslouchám mistra Ortela, když říká, jaké budou skupiny. Hned druhé jméno ve mně vymaže chuť poslouchat ty ostatní. To snad není možný! Proč zrovna ze VŠECH lidí musím bejt s ním?! Nevěřičně zakroutim hlavou. Budu to muset překousnout... Mistr Ortel se zrovna dostal k popisování toho, co nás dneska čeká. Založím si ruce na hrudníku a jednou si podrbávám bradu. Copak nás to čeká za zkoužka? Mistr Ortel se otočil a odešel. Vrata se za nim zavřela, jako by tam před chvílí ani nestál. Pokrčím sám pro sebe rameny a začnu se rozhlížet po okolí. Na nádvoří se začínají tvořit hloučky. Najednou k mé lavičce příjde... Co může chtít?! ...Idraset. Zase se vzduch kolem mě o několik stupňů oteplí. Najednou promluví na člověka, který sedí vedle mě na lavičce a v tom mi to dojde... To bude asi můj nový mistr. A sakra! Cítím se trochu trapně, že jsem ho předtím nepozdravil zdvořileji. Podrbu se rukou na zátylku a hlasitě polknu. Teprve potom potichu promluvím. Těší mě...

Isilwen - 04. srpna 2012 09:41

Na nádvoří Cítím pohledy skoro všech tady, sou nepříjemné. Někteří hledí přímo nenávistně, jiní zase naštvaně a další znechuceně. Nesnáším to, neví proč mě tak nemají rádi, tedy vím, ale nechápu to. Rodinu si prostě nevybíráme. Byla jsem tu první. Stojím v koutě a pozoruji všechny co tu jsou. Když vstoupí mistr Ortel tak se moje pozornost obrátí k němu. Poslouchám co říká. Hm, myslím, že to na nás pouze hraje. pomyslím si. Podívám se po ostatních členech mého týmu. Idraset se na mě také podíval. Když otočí hlavu jinam, tak se pomalu vydám směrem k našemu mistrovi. Dojdu tam a pokloním se mu a pozdravím ho elfským pozdravem, kterým se zdraví pouze urození elfové. Ale já elfy nemám ráda, oni mě nenávidí....moje matka nechala zabít otce. Aby to nevypadalo, že ta pletka s ním byla dobrovolná, začala tvrdit, že ji znásilnil...I když co já vím?. Jinak mlčky čekám co se bude dít. Myslím si, že částí zkoušky bude i týmová práce. přemýšlím jak bude vypadat zkouška.

Idraset Stonewall - 04. srpna 2012 15:19

Další otravná zkouška Zatímco se scházíme o mistra tak naše spolužačka nejspíš mistra nezná. Mistr na ní zavolá takže k nám konečně trefí. Zato jsi hodně ukecaný mistr, pomyslím si, ale raději nic neříkám. Jsou lidi které si nemohu poslat proti sobě a tento mistr mezi ně bohužel patří taky. Jmenuji se Idraset Stonewall, představím se potom co se představí i on je to slušnost i když jsem si jistý že on mé jméno zná stejně tak jako já to jeho. Když vydá příkaz abychom ho následovali tak se vydám za ním. Na chvíli se zastaví na vrcholku schodů. Pak zdělí že čeká dolu a teleportuje se. To je línej i slézt pár schodů? no alespoň jeho magie vypadá účinně, pomyslím si a bez čekání na ostatní se vydám na cestu dolu. Nijak neženu a jdu normálním krokem jako bych šel na výuku nebo za ním. Neřekl žádný čas kdy máme dorazit dolu jen že tam máme dorazit tak se toho držím. Otravný doufám že brzy postoupím na vyšší úroveň abych se ho zbavil pochybuji že s ním bude nějaká zábava, pomyslím si. zatímco jdu dolu tak přemýšlím o tom co by nám tento mistr mohl asi tak zadat za úkol na ukončení výuky. Doufám že se rozhodne pro cvičný souboj. Ovšem u tohohle nevím. Možná budeme luštit křížovky aby něco vyhrál, pousměji se nad tou myšlenkou. Když slezu dolu tak se postavím před mistra a čekám až se rozhodne vyrazit dál.

Emisar Théros - 04. srpna 2012 15:21

Co dál ? Když starý mistr dořekl vše co bylo potřeba, opřel jsem se a čekal až ke mě mí studenti přijdou, pomalu se začali shromažďovat, nakonec jsem spatřil tu dívku co patří ke mě, jak zoufale pítrá po nádvoří. Lanno, tady jsme, pojď se přidat. Zavolám na ni a zamávám, aby mě lépe našla. Když se u mě všichni shromáždí a pozdraví mě, vstanu. Jsem rád, že vás poznávám, jmenuji se mistr Emisar, stačí mistře...ne nejsem hodní mistr co vás bude utěšovat a dávat vám další šance při selhání, moje zkouška bude pravá prověrka vašich schopností. Hodím na ně vážný pohled, který se však za nějakou chvíli změní v lehký úsměv. Vezmu svoji hůl, zatočím s ní nad hlavou a vrazím si ji pod paži. Tak mě následujte děcka Řeknu nadšeně a rázným krokem dojdu až je schodům. O ne, už zase..udělám to znova. Takže, zatím, sejdeme se dole Řeknu s úsměvem, přiložím dlaně k sobě a pronesu. Passere gjennom porten med varmen av rakitt V tom okamžiku mě pohltí plameny a já zmizím. Objevím se pod schody, jelikož jste všichni ještě nahoře tak se posadím a vytáhnu cigaretu, pomocí vnitřního žáru ji zapálím a začnu potahovat. Jestli to nestihnou dokud nevykouřím cigaretu, bude to s nimi těžké, nejsme přeci pomalí mágové z knížek, jsme válečníci a jako takoví musíme být rychlí a vytrvalí. Poté však mávnu rukou a znovu si potáhnu, ovšem jen velice málo. Však oni to stihnou, nyní jsou to moji žáci a já jim musím věřit.

Isilwen - 04. srpna 2012 17:37

Cesta dolů Jdu kousíček za ostatními. Sem ráda, že mě prozatím ignorují. A nemají ubohé narážky na mou "nečistou" krev. Mistr se nám představí. Pak se ozve ten, hm jak to slušně vyjádřit? Znuděný, oterávený a otravný královský mazánek. Dojdeme ke schodům dolů. On se přemístí a čeká na nás. Usměji se. Vždycky sem ráda brala schody po dvou tak to dělám i teď. Chm, doufám, že se na mě nebudou moc zaměřovat a nedonutěj mě se proměnit... pomyslím si. Měla bych se to naučit ovládat, byla by to velice užitečná schopnost. napadne mě a jsem rozhodnutá o pomoc požád mistra až bude vhodná chvíle.

Dalius Grey - 04. srpna 2012 18:29

Schody a cesta po nich Hned jak se všichni schromáždili kolem lavičky, tak jsem je projel pohledem od hlavy až k patám. U osob opačného pohlaví si v duchu řeknu. Hm... Mistr vstane a pronese svůj menší proslov. Přísný, hm? Okamžitě si vzpomenu na peskovaní mých předchozích mistrů, kteří mě každý den trénovali od rána do večera, abych se dokázal kontrolovat. Jestli si myslí, že je přísný, tak... Domluví a vyrazí svižně ke schodům. Tam vzplane a zmizí. Poté se objeví dole. Mistr má asi nějakej mindrák nebo se před náma předvádí. Skupinka vyrazila po schodech. Najednou jedna ze skupiny začne brát schody po dvou. Tak to teda ne! Nedopustím, aby k mistrovi doběhla jako první. Vzduch kolem mě začal být opravdu horký. Teď vlnění vzduchu mohl vidět kdokoliv (myslím efekt, který vzniká průchodem světla stoupajícím horkým vzduchem) . Vyskočil jsem svižně na zábradlí a začal po něm sprintovat dolů. Jak jsem běžel, tak za mnou šel opravdu nesnesitelně horký vánek. S lehkostí jsem se dostal do vedení a uháněl dál. Ha! Mě v rychlosti jen tak někdo neporazí! Otočím hlavu a zamávu rukou jakoby na rozloučenou. Měj s... Najednou mi ale po něčem sklouzne noha. A dopr... Ztratím kontrolu nad tělem a zaškobrtnu o jakousi dekoraci na konci zábradlí. Mé nohy zůstanou u zábradlí, ale hlava už letí napřed. Narazim obličejem do země, až se mi v hlavě zajiskří. Ve skutečnosti jsem při úderu vydechl všechen vzduch, co jsem měl v plicích, a ten s prasknutím ve vzduchu vzplanul. Obličej velice dobře zabrzdil hlavu o spálenou zemi a umožnil zbytku těla, aby hlavu dohnal. Takže jsem se na zemi sroloval jako nějakej špatně položenej koberec. Zatím, co se nehybně válím na zemi a z místa, kde mám obličej se kouří, tak kolem mě všichni ostatní projdou k mistrovi. Takovej trapas... Co to do mě dop*dele vjelo?! Proč jsem se předváděl jako nějakej zas*anej fakan? Pomalu se začnu škrábat ze země. Nejdřív si kleknu, takže se odhalí pohled na můj obličej. Pokud člověk pomine nějaké odřeniny, tak mám obličej černej jako od sazí a z nosu a pusy se mi kouří. Ahh... Zanaříkám a vydechnu obláček kouře. Pomalu se zvednu a oklepu odřené nohy od bordelu, který se k nim kvůli krvi přilepil. Zajímavější je, že se má krev už zahustila a žádná další nevytéká. Při bližším pozorování to skoro vypadá, jako by se z ní vypařovala voda. Když se úplně narovnám, tak to hlasitě zapraská. Chytnu se jednou rukou za čelist a druhou za čelo. Zatočim ve směru hodinových ručiček až do té doby, než to hlasitě lupne. Příjdu ke skupince jako by se nic nestalo. Obličej mám pořád tmavý od plamenů. O co jsem přišel? Snažím se na obličeji vytvořit příjemný úsměv, ale vzhledem k tomu jak teď vypadám... :D

Emisar Théros - 04. srpna 2012 19:54

Když mi kolem ramena proletí něčí tělo, které sebou flákne dost bolestivě o zem, nejprve je mi do smíchu, poté si však uvědomím svoji pozici mistra, nikoli přítele rozhodně se nemohu považovat za přítele této skupiny, dokud neprojdou mojí zkouškou. S překvapením zjistím, že to je Dalius. Cože ? zrovna on ? tak to bych nečekal. Vstanu a vztyčím se na Daliuse, který je nyní v polosedu, popadnu svoji hůl a zaobleným koncem ho udeřím do břicha až ho to položí. Co si zatraceně myslíš že děláš, CO ? Ještě jsi ani nezačal se životem a už děláš nesmysly, které tě o něho mohou připravit. Vážně o něho stojíš tak málo ?! Křiknu a namířím konec hole, na které je rudý krystal na jeho obličej, krystal pomalu změní barvu na modrou, náhle začne proudit elektřina jak holí, tak krystalem. Copak, ty nechceš zemřít, nechceš uvolnit po své smrti energii, která smete všechny o kolo ? Nemáš zodpovědnost jenom za sebe, tak si to uvědom. Náhle se moje chladná tvář změní ve více dobráckou a elektřina přestane proudit, sehnu se k Daliusovi a podám mu ruku, vtom si všimnu ohořelé země pod Daliusem. To, to stačil jeden výdech ? co to je za děcko Překvapení však nedávám najevo a pohlédnu na schody. No, zdá se, že jelikož jste nezasáhli, tak je vše týmová práce na bodě mrazu a TI DVA ani nepřidali do kroku, no asi budeme muset začít od začátku. Pokrčím rameny a kupkou hlíny zahrnu spálenou zemi, poté se posadím zpět na své místo. Pohněte vy dva. Křiknu na Lannu a Idreseta a vezmu z kamene do poloviny rozdělané cigáro.

Isilwen - 04. srpna 2012 20:03

Zkouška? Chm tamto je princátko a ta holčina si dává jen bacha aby nezakopla no uvidíme. pomyslím si. "No to se ti nezdařilo." řeknu Daliusovi. Sáhnu si pod šaty k opasku a vezmu kapseník a podám ho Daliovi. "Na utři si obličej ať se nelekne každej koho potkáš. A si v pohodě jinak?" zeptám se ho přátelsky. Skusím na ně jít přátelsky oni se do mě taky nenaváží kvůli tomu co jsem...zatím. "Já jsem isilwen." představím se mu a podám mu ruku naznak přátelsví.

Idraset Stonewall - 04. srpna 2012 20:23

Schody Sleduji jak kolem mě proběhne Dalius a snaží se doběhnout tu půlelfků. Zavrtím hlavou a jen sleduji jak se velmi pěkně proletěl a rozbil si pod schody hubu. A tímhle chtěl dokázat co, zamračím se. Osobně my to přijde naprosto nedůstojné. Pokračuji v cestě dolu. Mistr vstane a začne mu hubovat. dokonce spatříme magii. Blesková magie? Nemá mýt každý mág pouze jeden typ v našem případě oheň? Dost otázek, pomyslím si zatímco mistr přestane nadávat Daliusovy a pustí se do nás. Tak promiňte že se nechci zabít na praštěných schodech, odseknu v duchu, ale nahlas nic neřeknu oba dva jak Dalius tak mistr mě začínají prudit. Přidám do kroku. Mohl říct že chce abychom běželi, nadávám v duchu. Dole se postavím kousek od nich a podívám se na Daliuse a Isilwen. Jak málo stačí člověku ke štěstí jedny schody. Ale co ten popel? On použil magii? Nebo mistr? Tázavě se podívám směrem k mistrovy a pak na spálenou zem. Proč by používal magii takhle? By ho zranil takže to byl on? Otočím pohled na Daliuse. Spolupráce? To je mám učit scházet schody? Pomyslím si mrzutě. Jistě mistře, odpovím místo svých myšlenek už jsem si zvykl že na ně nikdo není zvědaví. Stejný jako s otcem. Nesnesl poznámky. A bratři jsou po něm oba, pomyslím si zatímco čekám.

Dalius Grey - 04. srpna 2012 22:17

První průšvih Mistr mě srazí zase na zem holí. Okamžitě uvnitř sebe pocítím žár. Ten samý, který jsem vždy pociťoval, když mě trénovali jiní mistři. To není dobrý... Okamžitě se snažim uklidnit, ale když na mě někdo řve, že jsem nezodpovědnej, tak to jde těžko. Najednou se Mistrova hůl pokryje blesky. Úplně mě to zhypnotyzuje. Blesky? Příjde mi, jako bych už něco podobného viděl, ale nemohu si zaboha vzpomenout kdy, kde a u koho. Mistr mi podá ruku a vytrhne mě ze strnutí. Promiňte. Už se to znovu nestane... Už na to nemyslím. Jako bych na to nemyslel. Co to se mnou bylo, že jsem se tak předváděl? Najednou ke mně přikročí dívka ze schodů. Když na mě promluví, tak se usměju a podrbu se na zátylku. Jo. Když mi nabídne kapesník, tak se pro něj mlčky natáhnu. Utřu si obličej. Odhalim mladičký obličej, který je lehce pobledlý. Pod tmavě hnědýma očima mám polštářky z nevyspalosti. To už se to stalo znovu? Nemám čas o tom přemýšlet, protože se představí a natáhne ruku. Isilwen... Podám ji ruku, která pro ní musí být nepřirozeně horká. Skoro jako bych měl horečku. Dalius... Uvědomím si, že pořád držím její ruku. Je mi najednou nějak horko. Ne tak jako obvykle... Zčervenaly mi tváře. Pustím její ruku a místo své ruky jí dám ten kapesník. Promiň, že jsem ti ho... ušpinil. Nevim proč, ale pořád se na ní dívám a nevšímám si okolí.

Isilwen - 05. srpna 2012 22:35
	Dole Usměji se. "To nevadí, je to je kus látky, dá se to vyprat." zazubím se. Je to jeden z mála, který se ke mě nechová jak k něčemu bezcenému... "A myslím, že bychom se všichni měli začít více snažít o týmovou práci. Mám takový dojem, že tímhle ta zkouška začala." řeknu ostatním. Chm dozajista už začla. pomyslím si.

Dalius Grey - 06. srpna 2012 23:28

Dole Když se usměje, tak ve mě něco hrkne. Taky se kostrbatě usměju. Hm... Co to se mnou je? Žebych se tak silně praštil? Zatřepu hlavou a čekal bych, že se dostaví nějaký nechtěný pocit, ale nic se nestalo. Vzpamatuj se! Otočím se k ní zády, abych na ní neviděl. Teď není čas se rozptylovat a nekontrolovat se. Když ještě řekne něco o týmové spolupráci, tak se ji v duchu vysměju, jako by to mohlo smazat moje chvilkové zaujetí, a ani se k ní neotočim. Týmová spolupráce... Nikdy jsem v týmu nepracoval a popravdě ani nevim, zda jsem něčeho podobného schopnej... Znovu si vzpomenu na neustálou tréningovou rutinu. Dny, týdny, měsíce a roky jsem byl sám. Nikdy jsem se nespoléhal na ostatní. Vždyť taky žádní ostatní nebyli... Zadívam se na skupinku se kterou musim spolupracovat. Neznám je. Jsou mi cizí. Zničehonic jim mám svěřit svůj život a spolupracovat s nimi. Najednou se nit negativních myšlenek vůdči skupince utne. Co když je zranim? Nebylo by to poprvé, co jsem někoho zranil, a bohužel ani naposledy... Můj obličej se změní ve smutnou zamyšlenou grymasu pokrytou odřeninami. Musim se snažit. Ať už se oni budou snažit, či ne, tak musim mít vše pod kontrolou. Pro jejich dobro... Otočim se čelem k Mistrovi a zeptám se. Mistře, řeknete nám prosim, co bude obnášet nadcházející zkoužka? Malou chviličku počkám a pak ještě dodám. Nebo aspoň kde se zkoužka bude konat? Můj obličej ještě zvýrazňujě otázky lehkým tázavým pohledem. *To sem ale prašivej, aktivistickej a nedočkavej čokl... :D XD

Emisar Théros - 07. srpna 2012 00:04

Otočím se k Daliusovi a trochu se ohnu, aby jsem na něho nemusel koukat s patra. Taky by to mohl blbě pochopit, zrovna tohohle nepotřebuju naštvat No výš, to není žádné tajemství, moje zkouška se skládá z několika rozdělených "testů" chcete li na více místech, tak například, tohle je parádní místo na přemýšlení, támhle jsou šedé schody a tady zelená tráva, nic víc nic míň žádné barvy, co by rozptylovali mozek a proto zde bude "test" vaší logiky, tedy intelektu...může se zdát že je to hloupost, ale otestuji ho hádankami. Řeknu a při poslední větě se usměju zatvářím tak, aby můj výraz říkal něco jako //vím, nezdá se ti to co ?// Když se narovnám, pohlédnu na svoji skupinku mých roztomilých studentíků. Psychicky nevyrovnaný kluk, holka co se mění ve zvířata, syn šlechtice a průměrně průměrná osoba, parádní tým. Povzdechnu si, ale jelikož neznáte pointu, tak nevíte proč. No - vztyčím prst - je docela možné, že se při testu zraníte, ať těžce nebo lehce, umřít vás nenechám. - pousměji se a udělám gesto značící "možná" - jelikož k tomu, aby jste mě překonali v jedné z fází testu budete potřebovat spolupráci a ta se nejlépe provádí s lidmi, které znáte. Takže, nejprve se představme, řeknete své jméno, co máte rádi a co ne a co je vašim snem.....no dobře, začnu já: Jmenuji se Emisar Théros, je mi třicet let, bydlím v domě kousek za vesnicí a patřím do elitní skupiny bojových mágů, nyní jelikož je čas míru nemám mnoho práce, a proto jsem vyfasoval vás čtyři. Jelikož jsem ještě ze staré školy, nemám náladu na vaše odmlouvání a názory. Moje nejoblíbenější jídlo je grilované kuře, ale nesnáším sladká jídla. Mým snem bylo vždycky naučit se používat všechny živly, no, pomalu se k tomu blížím, ještě zbývají tři, no a nyní předám štafetu Lanně, prosím pokračuj.

Isilwen - 07. srpna 2012 00:29

U schodů-seznamka Usadím se na lavičku pod schody a pozoruji dění kolem. Zaposlouchám se do řeči mistra a zamrazí mě. Bylo mi jasné, že něco takového přijde, ale modlím se ať mohu mluvit jako poslední...Projede mnou záchvěv. V duchu si oddychnu, když začne mluvit mistr a pak pozoruji Lannu a čekám co se o ní dozvíme. Vypadám pobledle a trochu nejistě. Ne...já...nemůžu jim nic říct, budu muset...Budou si myslet, že sem cvok? Dalius se chová zvláštně...Idraset je no...já nevím. Zvláštní a vypadá unuděně a Lanna? No nevím. Normální holka. přemítám si v hlavě. Přijde mi to věechno jenom jako sen. Nejradši bych se probudila a den začla lépe a klidněji. Třeba bych i pomohla Daliovi a mistr by nám nehuboval, že je naše týmová práce na houby. Možná bude lepší když to budu mít co nejdříve z krku. napadne mě.

Idraset Stonewall - 07. srpna 2012 08:39

U schodů Poznámka půlelfky o týmové práci mě vážně vytočí a chvíli je to na mém obličeji i vidět. Naučte se nejdříve chodit děti, spolknu urážlivou odpověď kterou mám na jazyku a zase ovládnu svůj obličej. Jistě že budu spolupracovat, ale až bude co k spolupráci, odseknu půlelfce a otočím se od ní. Podívám se na mistra který začne mluvit a zřejmě se při tom dobře baví. To si ze mě dělá prdel. To by snad i luštění křížovek byla větší zábava než nějaké jeho hádanky, zatvářím se zmateně jelikož nevím jestli si nás mistr nedělá srandu, ale vzhledem k tomu že ho neznám tak si tim nemohu být jistý. Následně nás vyzve abychom se představili. Sám se představí jako první a pak předá slovo Lanně. Podívám se na Lannu a čekám co o sobě řekne. zatím my připadá jako jediná z týmu že aspoň něco zvládá i když to bude možná tím že jsem s ní ještě ani pořádně nemluvil.

Isilwen - 07. srpna 2012 09:11

U schodů Do očí se mi pomalu hrnou slzy. Je stejný jakao ostatní, a ještě ke všemu je to nafoukaný princ...no ti ani jiní být neumí. Nepotkala sem nikoho z královské rodiny kdo by nebyl... pomyslím si. Patří mezi další kdo se ke mě otočili zády. No aspoň přitom neutrousil poznámku k mému původu. Smutně sklopím hlavu. Asi je to můj osud, nemít přátele...Taky proč bych měla mít jsem jiná než ostatní, nejsem člověk. přemítám o svém původu. Na zem dopadají krůpěje slz a dělají tam mokre skvrnky. Nechci aby mě takhle viděli, ale chci aby mě i ten nafoukanec bral jako jednu z ostatních. Vždyť jen jinak vypadám, nejsem zas o tolik jiná nebo ano? Možná mám trochu špičaté uši a trochu jiné oči, ale uši nejsou vidět. Když se na mě podívá, člověk podívá jen rychle tak to ani nepozná. Proč lidé nenávidí půlelfy? zeptám se sama sebe, ale na tuto otázklü neznám odpověď.

Duše prvního - 08. srpna 2012 17:28

soukromá zpráva od Duše prvního pro Úprava dovedností Útočné: Calidum regionem - Žhavá země (země asi tři metry kolem tebe se stane opravdu horkou, dobrá ochrana před zvířaty) - 1. kruh Ignis telum - Ohnivý vlasec (v mezerách mezi prsty se nashromáždí hořící magická energie, která vyletí když rozevřeš dlaň, utvoří tenké ohnivé provázky) - 1. kruh Calculus nubes - Žhavý mrak (před dlaněmi se vytvoří mrak žhavých plynů) - 2. kruh Ostatní: Copias - Rozdělení (utvoříš tři svoje kopie, které jsou pouze holografická projekce) - 1. kruh Ruplator - Zápalka (na místě, na terém se zaměříš se zažehne malý plamínek, vhodné na rozpalování provazů či zapálení papíru) - 1. kruh Irema - Zkrocení plamene (vyruší ohnivá kouzla, která jste použili //uhasí vámi zapálení oheň atp.//)

Duše prvního - 08. srpna 2012 17:32

soukromá zpráva od Duše prvního pro Úprava dovodností Útočné: Calidum regionem - Žhavá země (země asi tři metry kolem tebe se stane opravdu horkou, dobrá ochrana před zvířaty) - 1. kruh Ignis telum - Ohnivý vlasec (v mezerách mezi prsty se nashromáždí hořící magická energie, která vyletí když rozevřeš dlaň, utvoří tenké ohnivé provázky) - 1. kruh Ignis imaginem - Hořící dlaň (dlaň se rozžhaví do ruda a působí jako nekonečný cejch) - 2. kruh Ostatní: Copias - Rozdělení (utvoříš tři svoje kopie, které jsou pouze holografická projekce) - 1. kruh Ruplator - Zápalka (na místě, na kterém se zaměříš se zažehne malý plamínek, vhodné na rozpalování provazů či zapálení papíru) - 1. kruh Irema - Zkrocení plamene (vyruší ohnivá kouzla, která jste použili //uhasí vámi zapálení oheň atp.//) Transmutatio - Proměna (nezvládáš své emoce a někdy se ti to stane osudným v tom, že se proměníš ve zvíře) - neznámé zařazení

Duše prvního - 08. srpna 2012 17:34

soukromá zpráva od Duše prvního pro Úprava dovodností Útočné: Calidum regionem - Žhavá země (země asi tři metry kolem tebe se stane opravdu horkou, dobrá ochrana před zvířaty) - 1. kruh Ignis telum - Ohnivý vlasec (v mezerách mezi prsty se nashromáždí hořící magická energie, která vyletí když rozevřeš dlaň, utvoří tenké ohnivé provázky) - 1. kruh Ardens omnes memorias - Vypálení vědomí (pokročilé kouzlo, které jsi se naučila díky velké píli, v podstatě mu v hlavě začne bolestivý žár a po skončení je jeho mozek jen prázdná schránka) - 2. kruh Ostatní: Copias - Rozdělení (utvoříš tři svoje kopie, které jsou pouze holografická projekce) - 1. kruh Ruplator - Zápalka (na místě, na kterém se zaměříš se zažehne malý plamínek, vhodné na rozpalování provazů či zapálení papíru) - 1. kruh Irema - Zkrocení plamene (vyruší ohnivá kouzla, která jste použili //uhasí vámi zapálení oheň atp.//)

Duše prvního - 08. srpna 2012 17:41

soukromá zpráva od Duše prvního pro Úprava dovodností Útočné: Clavicular - Klíč (oheň dokáže přepálit zámek atp. v podstatě zvládne přepálit tenký kov //cca 3 mm//) - 1.kruh Ignis telum - Ohnivý vlasec (v mezerách mezi prsty se nashromáždí hořící magická energie, která vyletí když rozevřeš dlaň, utvoří tenké ohnivé provázky) - 1. kruh Adolebit corpus - Zahoření (celá osoba vzplane jako zápalka, oheň mu nějak neubližuje, ale chová se jako normální plameny) - 2. - 4. kruh //ty na úrovni 2.// Hyacintho mico - Modré vzplanutí (nejprve se musí zažehnout a poté může použít tuhle formuli, modrý plamen při doteku nepálí, ale přímo vysává sílu a energii.) - 2. - 4. kruh //ty na úrovni 2.// Lamina ignis non extinguitur - Čepel která nehasne (nejprve musí zahořet a poté použít tuhle formuli, oheň utvoří hořící čepel) - 2. - 5. kruh //ty jsi na úrovni 3.// Ostatní: Copias - Rozdělení (utvoříš tři svoje kopie, které jsou pouze holografická projekce) - 1. kruh Ruplator - Zápalka (na místě, na kterém se zaměříš se zažehne malý plamínek, vhodné na rozpalování provazů či zapálení papíru) - 1. kruh Irema - Zkrocení plamene (vyruší ohnivá kouzla, která jste použili //uhasí vámi zapálení oheň atp.//)

Lanna Kairi Snow - 08. srpna 2012 21:55

Začátek a všechno ostatní.. Doběhla jsem opravdu jen tak tak. Chvilku na to se začala otvírat velká kovová zdobená vrata, kterými vystoupil starý mág menší postavy – mistr Ortel, jak mi došlo. Poněkud mě překvapilo to, jak se nám předvede a nejistě jsem se zamračila. Tady něco nehraje, takhle senilní snad přece není.. pomyslela jsem si. Pak už začal vyjmenovávat týmy. Uvědomila jsem si, jak jsem asi bývala mimo, ta jména mi byla povědomá, ale sotva jsem si pod nimi dokázala představit podoby jejich majitelů. U našeho mistra jsem byla už tuplem ztracená. Chm, sranda, jak se k nim mám přidat, když nevím, koho hledat? Rozhlížela jsem se kolem. Ostatní se začali rozcházet, což mě ještě víc znervóznilo. Nakonec na mě náš mistr zavolal, za což jsem mu byla zčásti vděčná, na druhou stranu jsem cítila jak mi stoupá krev do tváří tím nepatrným ponížením, že jsem je nedokázala najít sama. Popoběhla jsem k té skupince a nenápadně si je prohlédla. Klidně vypadající tichá dívka, na první pohled mi na ní nepřišlo nic zvláštního, než mi pak došlo, že jde o půlelfku. Páni.. nikoho takového jsem nikdy nepoznala. Napadlo mě, přičemž jsem si řekla že se to pokusím napravit. Další byl chlapec, očividně šlechtic. O takových jsem obecně nikdy neměla dobré mínění, ale třeba tenhle změní můj názor. A poslední, zvláštně vypadající kluk, přišlo mi, jako by byl o něco starší. Nikdy jsem si netroufala odhadovat charaktery.. tak s tím radši nebudu začínat. „Zdravím,“ vydechla jsem a poslechla si co nám mistr řekl. Pak jsme se všichni vydali za ním. Jakmile jsme se vydali po schodech dolů, dívka zrychlila a ten zvláštní kluk, jako by to vzal jako výzvu se rozeběhl dolů. Pousmála jsem se, přišlo mi to trochu zbytečné, i když jsem na okamžik taky pocítila nutkání se rozeběhnout. Najednou jsem uslyšela ránu a v další chvíli viděla už jen toho kluka jak leží na zemi. Co se mu to sakra stalo?? Málem jsem se rozeběhla abych se zeptala jestli je v pohodě, ale zarazila jsem se při pohledu na mistra, když už stál u něj a spustil na něj ukázkový seřvák. Zklidnila jsem se a pokračovala, když mě a Idraseta mistr popohnal. „Promiňte,“ zamumlala jsem, zrychlila krok a došla dolů. Pousmála jsem se při poznámce té holky o týmové práci a pak mi úsměv na rtech zmrazí ´velmi milý´ přístup šlechtického chlapce. Tak tímhle jsi nezačal dobře… A následovala další mistrova řeč, a já se jen trochu zděsila při zmínce o hadánkách. Dělá si srandu? To je naschvál, hádanky mi nejdou..! zaúpěla jsem v duchu. A pak? Sakra, co to? Představování? Ne.. zaúpěla jsem znovu. A já jako další na řadě? Skvělé.. „Ehm.. tedy.. Jmenuji se Lanna Snow, druhým jménem Kairi. Ale říkejte mi Lanna. No.. Je mi dvanáct,“ začala jsem tápat v tom, co mám říkat dál. „Žiju s otcem v domě nedaleko centra vesnice.. Ráda čtu, mám ráda vodu.. a posezení u ohně. A.. um..,“ zamyslela jsem se nad snem. Jaký je můj sen? Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Pak mě to napadlo. „Mým snem je stát se dostatečně silnou, abych mohla chránit ty které mám ráda,“ usmála jsem se nakonec a čekala, co o sobě prozradí ostatní.

Emisar Théros - 08. srpna 2012 22:04
	Lanna vypadá trochu polekaně a zaraženě, ale nakonec to nějak sesmolí. To my připomíná staré časy Když dokončí co jsem ji dal za úkol, jen s Hmmm pokývnu a dodám. Dobře, tak to vezmeme popořadě...Isilwen. Když se na mě podívá, spatřím její trochu ubrečené oči. Objeví se mi na tváři přemýšlivý výraz a podepřu si bradu prsty. Co ji asi je ? hmmm že by stres ?

Isilwen - 08. srpna 2012 22:21

Představování Poslouchám Lannu a do očí mi vhrkne ještě více slz. Chybí mi otec...i když jsem ho skoro neznala. Hrkne ve mě když na mě mistr promluví. Všichni vidí mé uplakané oči. "Jmenuji se Isilwen, je mi 12. I takhle mladá žiju v domku u vesnice. Lidé mě tam strčili. Nechtěli abych byla s ostatními v sirotčinci...chtěli se mě zbavit. Starám se o sebe sama...otce nechala zabít má matka...královna eflů. Prý s ním nešla dobrovolně, ale někteří říkají, že si to vymyslela a já věřím, že otec byl dobrý člověk a nic takového by neudělal." šeptnu. Hlas se mi třese... "Mým snem je pouze jediná věc. Chci aby mě lidé brali takovou jaká jsem...chci aby se ke mě chovali normálně a ne aby mnou opovrhovali...což se nikdy nestane, protože jsem prostě jiná. Mám ráda pečenou zeleninu se sýrem." dopovím a pak se odmlčím.

Emisar Théros - 09. srpna 2012 08:33

Hmmm...to je velice zajímavá a jistě i složitá minulost, tvůj sen však není nesplnitelný, staň se dostatečně silnou, ze svých slabin udělej své silné články a jednoho dne tě určitě někdo pozve na večeři. Řeknu a při poslední větě vztyčím dva prsty na každé ruce a udělám gesto pro uvozovky. Děvče, i když nejsem půlelf, máme téměř stejně těžké dětství, já to překonal a stal se silným, ty to překonej a staň se ještě silnějším. Inu dobře, Idrasete teď ty a netvař se ta nafoukaně, jako by jsi byl něco víc.

Idraset Stonewall - 09. srpna 2012 08:47

představování Poslouchám jak Lanna trochu zmateně vydá informace o sobě. Obyčejná dívka. To se my líbí, pomyslím si i když na tváři nedám nic znát. Otočím se k Isilwen která přednese svůj život. Jistě politování hodné to je. Ale brekem to nezměníš. Zřejmě toho o lidí moc nevíš, pomyslím si. Mistr se hned na to obrátí na mě. Zlomek vteřiny si pohrávám s myšlenkou že bych mu řekl co si o těch jeho řečech myslím, ale rychle to zavrhnu. Na to my příliš připomíná otce a s tím i to jak ho nesnáším. Tohle my Ortel udělal naschvál. Určitě si to otec přál i když se divím že se nepostaral aby mě měl jeden z bratrů. Jsou oba po něm pouhé hračky nebo spíš politické trumfy v otcovích rukou. I když jsou to mágové tak k němu lpí. Zatím mě má v hrsti musím se stát mágem, pomyslím si. Jistě mistře, odpovím mu místo toho a skloním trochu hlavu. Hned na to se zase narovnám abych nemluvil k zemi. Jmenuji se Idraset Stonewall. Muj otec je Dran Stonewall a má matka Idasta Bloodscare. Rodiné pozemky se nachází na hranicích. Rád se bavím. Nemám rád některé lidi a mým snem je stát se mágem , řeknu svůj život i když jsem do něj nejspíš připletl příliš mnoho z etikety. Hold co do mě otec nabušil se blbě dává pryč. Být pod bratrem asi bych ho podřízl v noci, pomyslím si. Svoje bratry nenávidím mnohem víc než otce. Oni se jím nechají ovládat.

Dalius Grey - 09. srpna 2012 16:39

Představení Poslouchám představování Lanny. V centru města jo? Pche. Knihy... Posezení u ohně? Bože, co si to myslí? Chce se stát bojovým mágem nebo nějakým poustevníkem? Sám pro seb zkritizuju její představení. Nic proti ní vlastně nemám. Jen mám zrovna takovou náladu. Na řadu příjde Isilwen. Ty jo... Někoho mi připomíná. Skoro ji rozumim, i když mé odloučení od rodiny je zcela z jinýho důvodu. Pak příjde řada na Idraseta. Poslouchám ho jen polovičně. Takovýhle mám ze všeho nejradši... Od narození už mají všechno a když je někdo nutí pohnout zadkem, tak začnou ohrnovat nos. Najednou se ve skupince rozšíří ticho. To je asi moje řada, co? Budu s nima upřímnej? Dobře, nebudu nic tajit. Ať vědí jak jsou na tom. Sednu si do tureckýho sedu a spustim svůj "proslov". Já jsem nějakej Dalius Grey. Můžete mi říkat jak se vám zachce. Moje matka zemřela při porodu mé maličkosti, moje rodina zemřela při požáru a nejlepší na tom je, že mě za to všichni obviňujou. A víte co? Maj naprostou pravdu. Neudělal jsem to sice úmyslně, ale stalo se to hlavně kvůli tomu, že jsem se vůbec objevil. Nikdo mě nepřijímá a všichni mě maj za magora. Kvůli tomu jsem byl "vyhnán" mimo vesnici, kde mě trénovali různí mistři. Takže pokud si myslíte, že jste měli těžký děctví, tak se vzpamatujte. Sklonim hlavu a zadívám se na dlaně svých rukou. Můj sen... Na dlaních vzplanou ohýnky. Je vidět, že na malou chvíli mám slzy na krajíčku. Plamínky zhasnou hned jak se zas vzpamatuju a ovládnu své vnitřní city. Sevřu ruce v pěsti. Mým snem je ovládnout sám sebe, aby se už nikdy nezopakovalo to, co se stalo mým rodičům. Poslední větu jsem řekl opravdu vážně a bez slyšitelných emocí.

Emisar Théros - 09. srpna 2012 18:12

Začínáme Když Dalius a ostatní dokončí své představení, jen rychle dodám Dobrá, těší mě. a namířím si to k nim, požádám Idraseta a Isilwen aby mi uvolnili místo a posadím se mezi ně. Upřu si hůl o rameno a z kapsy vytáhnu malou knížku. Otevřu ji. Dobrá, inspiraci jsem již získal...no jak jsem řekl, začneme testem vaší schopnosti myslet a tu si otestuji hádankou, každý dostane jednu, tedy zazní čtyři, samozřejmě se mezi sebou můžete radit, od toho je práce v týmu a od toho jste vy čtyři spolu. Odkašlu si poškrabu se na bradě. No dobře, takže první, věřím že ji Lanna zvládne přece jenom, není to zas tak složité... Jsem věc celkem magická, co postává někdy na stole, dávám světlo či teplo, a klid, když srdce bole. Koukám na vás světlým okem, které s pohybem lehce uhýbá, když větší vánek zavane, jasu mého oka ubývá. Hodněkrát se stane, když projdeš kolem rychleji, oslepnu a usínám, a svůj osud tiše proklínám. Vím, že příjde den, kdy mé tělo se zkrátka ztratí, sama si ho ubírám, a zpátky se už nenavrátí ... Kdo jsem? Od té doby zmlknu a gestem vám předám slovo. //Samozřejmě, kdyby jste nevěděli, tak vám to řeknu, aby hra neskončil, ale hádejte ju ? :-)//

Isilwen - 09. srpna 2012 19:02

Hádanky Podívám se na Lannu a poslouchám mistra. Tak nějak tuším co to je. Čekám jestli Lanna bude vědět. Můj pohled jasně říká, že bych jí poradila. Bude to velmi zajímavé. Tohle je poměrně jednoduché, ale pravděpodobně přijdou těžší.. pomyslím si a dál jen čekám jestli to Lanna zvládne sama. Nyní už stojím vedle ní. Už mě nebaví sedět. Co budou asi další zkoušky? Všechny budou jistě o týmové práci, pravděpodobně bude chtít otestovat naše magické schopnosti, ale jen doufám, že nás nepošle proti sobě. Nechci s nikým z nich bojovat. přemýšlím při čekání.

Lanna Kairi Snow - 09. srpna 2012 19:40

Ostatní se představují, na řadě jsou hádanky.. Panebože.. Cítila jsem si mezi nimi tak..malá? Hloupá..? Jako dítě, mimino, které ještě neochutnalo život. Dalius a Isilwen si zažili takové věci, že mé dřívější trápení - když jsem byla opravdu maličká - nad tím, že nemám matku, mi najednou připadalo jako přinejmenším malicherné. Skousla jsem si ret, bylo mi Isilwen líto. Zkusím jí pomoct.. Není přece důvod, proč ji nenávidět..? Budu ji brát, jaká je.. Aspoň se o to pokusím, zařekla jsem se. Představení Idraseta mě nijak nepřekvapilo, ale na jednu stranu to o něm ani moc nevypovědělo. Třeba se ukáže, že by doopravdy nemusel být tak hrozný jak se zatím předvedl.. Uvidíme, jak se bude chovat.. Daliusovo představení mě poněkud.. zarazilo. Překvapilo mě, s jakým nadhledem o takových událostech mluvil. A rozhodla jsem se mu to neuvěřit, což se mi potvrdilo, když pak sklopil hlavu. Muselo ho to mrzet a trochu i bolet, i když to nedával nijak najevo. Muselo, jinak by jako svůj sen neřekl to, co vyslovil. Stočila jsem pohled k mistrovi, přičemž jsem se dozvěděla, že je čas na hádanky - se mnou jako první hádající na řadě. Zadívala jsem se do šera okolo a pečlivě poslouchala jak zní hádanka. Byla celkem dlouhá, s velkým množstvím nápověd.. ...Když větší vánek zavane, jasu mého oka ubývá,.. opakovala jsem si v duchu. ...mé tělo se zkrátka ztratí, sama si ho ubírám,.. Podívala jsem se po ostatních, na Isilwen jsem viděla, že by mi pomohla, kdybych to potřebovala. Což se nestalo - i tak jsem se na ni pousmála jako důkaz vděku. Podívala jsem se na mistra a přikývla jsem. "Už vím. Odpovědí je svíce, mistře," usmála jsem se.

Emisar Théros - 09. srpna 2012 19:47

Hádanky Přijde na to poměrně rychle, docela mě to i překvapí, ale stejně, bylo to docela lehké. Nemám v plánu je nechat propadnout, budu dělat vše proto, aby prošli, zdají se mi nadějní. Ano..výborně Lanno, šlo to celkem rychle..no dobře, nyní má otázku na Isilwen, věřím že bude také lehká Znovu si odkašlu, až to vypadá že jsem nachlazený nebo co, rozhlédnu se po okolí a projedu po stromech nedaleko. Dobrá, mám to, tahle hádanka bude kratší... tak tedy, Lipová alej má po obou stranách cesty po dvanácti stromech. Na každém stromě je deset větví a na každé větvi po dvou kaštanech. Kolik je tam celkem kaštanů?

Idraset Stonewall - 09. srpna 2012 20:03

Hádanky Nakonec po mě se představí Darius. Rozhodně to co říká zní smutně. Uvidíme jak si nakonec povede dále. Rozhodně to může být užitečná schopnost, pomyslím si. Mistr se posadí mezi mě a Isilwen a řekne první hádanku Lanně. Protočím oči v sloup. Co to je za ptákovinu? Uhasí to vzduch dává to světlo a teplo, přemýšlím. něco s ohněm? Pokrčím rameny ani by mě to nepřekvapilo vzhledem k tomu kde jsme. Lanna už však zná odpověď nejspíš jsem to řekl příliš pozdě než aby jí to nějak pomohlo. Svíčka. Jestli takové budou i ostatní hádanky tak to bude pěkná nuda, pomyslím si. Mistr se otočí k Isilwen a řekne jí hádanku. Musím se pousmát. Lehký. Alespoň za něco mohu otci poděkovat. Než jsem nastoupil sem měl jsem dobré učitele, pomyslím si. Počkám jestli si to spočítá sama.

Isilwen - 09. srpna 2012 22:08

Moje hádanka Zamyslím se nad tím co mi mistr řekl. Usmívám se. Rozhodně tonepočítám, protože to je poměrně jasné. Tak tohle je jednoduché. Mistr to buď dělá schválně a nebo nevím. pomyslím si. "Kdyby to nebyla lipová álej, ale kaštanová tak bych řekla, že 240, ale vzhledem k tomu, že kaštany rostou na kaštanu tak tam není žádný kaštan. Takže moje odpověď je nula. Kaštany na lípě nerostou." pousměji se na mistra a čekám na odpověď mistra. Tak copak dostanou ostatní? poymslím si.

Emisar Théros - 09. srpna 2012 23:02

Hádanky Kývnu hlavou na souhlas. Jsi docela bystrá, dobře Isilwen. Řeknu s úsměvem a zamyslím se, vymýšlím další hádanku, nějakou kterou by zvládl, ale zatím mě napadají jen samé příliš složité. Dobře...Idrasete, slyšel jsem, že jsi na hádanky expert, no dám ti něco lehce složitějšího, le i tak je to dosti jednoduchý. Takže hádanka zní takto: Slyšel jsi mě před chvílí, teď mě slyšíš zase. Za chvíli zemřu, ale jen do doby, než mě znovu nezavoláš. Kdo jsem? Dál nic neříkám, otevřu dlaň a v tom momentě se v ní zažehne plamen, asi jsem již přišel na znění další hádanky pro Daliuse....docela se k němu i hodí.

Idraset Stonewall - 09. srpna 2012 23:24

Hádanky Docela obdivně se podívám na Isilwen. Je chytřejší než jsem si myslel. to mě nenapadlo. zatím to vypadá že budu jediný kdo nesplní, pomyslím si a trochu ironicky se usměji. Kdyby alespoň byla zkouška z boje tu bych ocenil mnohem víc než tohle slovíčkaření. I když jak otec vždy říkal slova jsou velmi mocné zbraně. Tento mistr o tom něco ví, pomyslím si a pak se obrátí na mě. To si ze mě dělá srandu. Já a expert na hádanky? Dělá si ze mě dobrý den, zamračím se na mistra, ale pak se věnuji jeho hádance. No vím alespoň jedno. S ohněm to nemá nic společného, pomyslím si. Tak co asi teď slyším. A co jsem slyšel před chvílí. A co mohu zavolat? Přemýšlím a zavřu oči abych se mohl lépe soustředit. Obvykle nemám problém s koncentrací proto jsem taky dobrý v soubojích, ale tohle je něco trochu jiného. A slyším to teď? Neumřelo to již? Co jsem slyšel když my říkal hádanku? Nějaký pták? Přemýšlím zatímco čas pomalu utíká. Zvuk jsem slyšel. Ale ten nemohu zavolat. Takže to může být jen jedna věc, uvědomím si po chvíli a otevřu oči. Je to hlas? Zeptám se mistra.

Emisar Théros - 09. srpna 2012 23:45

Poslední hádanka HLAS ?! křikne mistr a vzduchem se roznese ozvěna. Slyšíš ? ano ve své podstatě to vlastně hlas je a to je ten obdiv slova, řel jsi hlas že ? a přitom jsi měl říci ozvěna, ale co je to ta ozvěna ? je to hlas, hlas který posilují stěny chrámů či vysoké hory, ano odpověděl s správně. Řekne mistr s úsměvem a vypadá potěšen tvojí úvahou, i když jsi spíše uhodl jen náhodně a o tom co řekneš jsi v této oblasti nepřemýšlel, tvůj mozek a štěstí ti pomohlo dobře zodpovědět. Mistr stoupne s podporou své hole, udělá několik kroků a pak se otočí na podpatku. Mrotáhne si prsty a protřepe nohy. No, po poslední hádance se pustíme do něčeho...zábavnějšího abych tak řek. Takže čtvrtá a poslední hádanka. Tak tedy... Kde je dnešek dříve než včerejšek, výš to Daliusi ?

Dalius Grey - 10. srpna 2012 00:05

Hádanka Poslouchám hádanky ostatních jenom okrajově a vypadám strašně moc zamyšleně. Ve skutečnosti v tom tureckém sedu jsem jak na jehlách. Bože... To jsou hrozně tšžké hádanky. To není fér! Fronta sepomaličko přibližovala a já byl čím dál tím víc v panice. Proboha, já dostanu nějakou těžkou. To je jasný! Já dostanu tu nejtěžší, co mistr zná. Chcemě potopit hned při prvním testu. Jako odstrašující případ. Nakonec jsem zbyl jenom já. Mistr vyřkl svou hádanku. Kde je dnešek dříve než včerejšek? Opřu se o jednu ruku bradou a začnu přemýšlet. Dnešek.... Včerejšek.... Dnešek.... Včerejšek.... Zavřu oči a začnu se drbat druhou nezaměstnanou rukou na hlavě. Začnu přemýšlet opravdu co to jde. Po chvíli mi hlava vzplamene. Plamen pokryje úplně celý vršek hlavy. Já sebou ani necuknu, jako bych to vůbec necíti. Ve skutečnosti o tom ani netušim. Dnešek je v čase před včerejškem. Takže by dnešk mohl být dříve v zítřku... Plamen zhasnul nezanechav žádného poškození. Teď se mu z hlavy pouze čadí. To musí být ono. Otevřu oči. Když se chystám říct svou odpověď, tak se mi na obličeji udělá výraz, jako by po mé odpovědi mistr explodoval a vyhladil celou vesnici. Dnešek je dříve v zítřku... Jsem napjatej jak kšandy.

Emisar Théros - 10. srpna 2012 00:41

Nečekaná odpověď Když Dalius vyřkne svoji odpověď jsem velice zaražený, takovouto odpověď jsem tedy vážně nečekal. Vsadil jsi mi brouka do hlavy chlapče, tvá odpověď měla znít "Ve slovníku", ale to co jsi řel je velice chytrá odpověď. Výborně. Řenku a uznalo pokývám hlavou, podívám se na ostatní a je na nich vidět rovněž lehké zmatení z toho, jak to vlastně Dalius myslel. Začnu chodit sem a tam. No aby jsem to objasnil, myslel jsi to zřejmě tak, že dnešek je dříve než-li zítřek, ale zítra již bude dnešek, včerejšek a zítřek bude dnešek, tedy jelikož bude "dnešek až zítra" a "včerejšek" je dnes. Ukončím, ale vypadají ještě více zmateně, mávnu jen rukou a pevně stisknu hůl. Zatočím s ní rychle ve vzduchu a poté bouchnu spodkem do země. Přejdeme tedy k silové části vaší zkoušky, já si ještě potřebuji něco zařídit, vy jděte zatím jezeru, za patnáct minut se tam sejdeme. Řeknu, udělám holý gesto jako by jsem držel něco čím se přikrývám a zmizím, tentokrát bez ohně i zvuků pouze zmizím, vy čtyři sedíte/stojíte u schodů a máte jít k jezeru, které je asi kilometr severně od místa kde sedíte, tedy na kraji vesnice, až za hradbou.

Idraset Stonewall - 10. srpna 2012 08:25

hádanky V duchu si oddechnu že my to uznal i když si o mě myslí víc než zkutečně dokáži, alespoň co se hádanek týče. Hned na to se zeptá daliuse. Překvapeně se na mistra podívám soudě podle otázek zřejmě nemá rád kluky. To má být nějaký háček? Zamyslím se. Podívám se na Daliuse jestli má nějaký nápad. Dalius řekl nějaký nesmysl který jsem nepochopil. Zamyšleně nad tím přemýšlím, ale mistrovy se odpověď líbí tak to raději nechám zvlášť když to začne vysvětlovat. Nakonec nám řekne že máme být za patnáct minut u jezera. Je zhruba kilometr. to nemusíme spěchat, pomyslím si. Půjdeme? Zeptám se ostatních. Pokud souhlasí tak vyrazím rychlejším krokem.

Isilwen - 10. srpna 2012 09:53

K jezeru! Poslouchám poslední dvě hádanky. Já bych s tím taky měla problém. Nemohla jsem jim ani napovědět nebo poradit, protože sem neměla páru..Idrasetova byla v celku jednoduchá, ale Daliova ne. Bylo to zákeřné. Pak nám řekne, že máme být za 15 minut u jezera. No bezva! pomyslím si. "Jo měli bychom hejbnout kostrou jestli tam chceme být včas." řeknu k ostatním. Čekám ne ostatní a pak vyrazím rychlejším tempem. Mistr se normálně zbláznil, teď by se mi hodilo proměnit se na koně abych je svezla... pomyslím si.

Lanna Kairi Snow - 10. srpna 2012 12:13

Další část zkoušky je tu.. Poslechla jsem si zbylé hádanky a v duchu si nesmírně oddechla, že mi mistr připravil tu, kterou mi zadal. S hádankou pro Isilwen bych problém neměla, ale hádanky pro Idraseta a Daliuse mi přišly složitější. Sotva jsem na ně vymyslela odpověď, ale stejně už bylo pozdě a kluci už odpověděli, takže jsem neměla šanci ani jednomu z nich zkusit poradit. Navíc mě Daliusova odpověď a následné mistrovo vysvětlování trochu zmátly. Hned na to nám mistr oznámil, že je čas na další - silovou - část zkoušky, a že se sejdeme za čtvrt hodiny u jezera. "Jezero není tak daleko, ne? Když půjdem trochu svižnějším krokem, jsme tam za 10 minut," dodala jsem k tomu, co říkali ostatní, usmála jsem se a vyrazila s ostatními k jezeru. Třeba budeme muset plavat? To by byla sranda, nevědomky jsem se usmála, na plavání bych se docela těšila.

Dalius Grey - 10. srpna 2012 12:36

Cestak jezírku Když mistr nic nenamítá vůdči mé odpovědi, tak se mi značně uleví. Nejradši bych si hlasitě oddechl, ale bojím se, že bych tím prozradil, že jsem nevěděl, zda je má odpověď správná. Proto radči mlčím. Jezero?! Celkem hlasitě polknu nasucho. To je celkem nepříjemný. Vzhledem k tomu, že neumim plavat... Promluvim k ostatním. Myslim, že bychom neměli ztrácet čas. S těmito slovy vyrazím svižným krokem směrm k jezeru. Po cestě jsem mlčenlivý a pouze si sám pro sebe přemýšlím o tom, co by mohla znamenat příští část zkoužky. Kdyby nás nechal bojovat v týmu proti němu, tak bychom byli v pěkný bryndě. Dříve řikal, že jeho snem je ovládnout všechny živly. Dokonce řikal, že mu zbývají pouze dva živly. Doufám že jeden z nich je voda, protože by mě vodou dokonale vyřadil... Vzpomenu si na tréningy, které se taky odehrávyla u jezera. Když docházelo na souboj a já se vymknul kontrole, tak mě vždycky schodili do jezera. Vždycky jsem ze probral celý mokrý na břehu. Tréningy u jezera pro mě nikdy nekončily dobře. Postěžuju si sám pro sebe.

Duše prvního - 10. srpna 2012 14:36
	U jezera Přicházíte k jezeru, je to spíše takové jezírko, cca na šířku padesát metrů a ani není příliš hluboké, víte, že má maximálně dva metry. Kolem rostou lipové lesy a je zde několik dřevěných altánu se stoly a lavičkami. Je to zde prázdné, ale z dálky slyšíte nějaké otřesy. Dorazili jste během dvanácti minut a mistr zde ještě není, naopak přišel o deset minut později.

Emisar Théros - 10. srpna 2012 14:41

U jezera Zjevím se, opět bez záblesku a bez zvuku v altánu, zvednu ruce a udělám omluvné gesto. Omlouvám se lidi, ale něco mě zdrželo. Projde kolem vás a bliknutím světla se přemístí na střechu jednoho z altánů, hodí dolů balík v němž jsou čtyři obyčejné dřevěné hole, asi dva metry dlouhé. Nejsou ani nějak zdobené, jen jsou na konci zaoblené a okované. Vezměte si je, nyní si vás vyzkouším v tom, jak umíte zacházet s holí v boji na krátkou vzdálenost. Jak jistě víte, ze všech, kteří projdou se stávají tak zvaní bojoví mágové, kteří musí umět zacházet se svoji holí. No váš cíl, bude bojovat se mnou a zbavit mě mé hole, nejlépe vyrazit či něco podobného, zdržte se používání bojové magie, ani já ji nepoužiji a aby to bylo spravedlivé, použiji stejnou hůl jako máte vy. Řeknu a vytáhnu svoji dřevěnou, rovněž obyčejnou hůl, začnu s ní pomalu točit před sebou. Takže můžeme začít, rozhodně neskoušejte útočit po jednom, to by jste byli bez šance, spolupracujte, obkličte mně a připravte mě o ten klacek. Stojím na vršku a čekám na vaše reakce. Zdá se, že mi dají zabrat, přece jenom, jsou to čtyři nadaní studenti.

Idraset Stonewall - 10. srpna 2012 14:56

u jezera k jezeru dorazíme a ještě máme poměrně dost velkou časovou rezervu. Jak jsem si myslel. Žádný spěch není potřeba, pomyslím si a usměji se během cesty jsem se nijak nevybavoval spíš jsem se kochal okolím i když ho již znám nazpaměť. Uvelebím se v trávě a koukám se na jezero dokud nepřijde mistr. Ten se nakonec objeví o deset minut později než sám zadal. A to si tolik zakládá na dochvilnosti, pomyslím si a postavím se. Mistr se teleportuje na střechu a shodí nám hole. Následně nám vysvětlí další část zkoušky. Konečně něco zajímavého, pousměji se a vezmu si svoji hůl. Kousek poodstoupím abych někomu neublížil a zatočím holí abych vyzkoušel její váhu. Uvidíme. rozhodně bych si brzy měl pořídit vlastní hůl. Je lepší když bojuji s něčím co znám, pomyslím si a čekám. Mistr se postaví proti nám a vyzve nás abychom začali. Nemůžeme se domlouvat řekli bychom mu svou taktiku. A nesmíme používat magii to bude těžký, pomyslím si a podívám se jestli už mají všichni svoji hůl. Pokud ano tak vyrazím tak abych ho kruhem oběhl a dostal se k němu z boku. Chytnu lépe hůl a vedu na větší vzdálenost první úder na nohy. Využijte toho odkryji ho. Ať toho někdo z nich využije prosím, pomyslím si.

Isilwen - 10. srpna 2012 15:04

Ale ne... Podívám se na Idraseta, který se nad další zkouškou usmívá. Já posmutním. Tady neprojdu, může mě rovnou vyloučit z týmu. Nikdo mě nikdy neučil s holí ani s žádnou zbraní, krom své dýky, kterou mám. Taky kdo by mě učil? Všichni, kteří mě kdy trénovali mě trénovali pouze na magii ne na boj zblízka. Ach jo...budu vypadat jak idiot a ještě mě vyhodí... pomyslím si nešťastně. Je na mě vidět dost jasně co si myslím. "Mistře....to mě rovnou můžete vyhodit...neumím s holí...ani s ničím jiným, kromě dýky a trochou magie..." řeknu nešťastně..Do očí se mi hrnou slzy. Pevně oči zavřu. Vezmu si hůl a zase oči otevřu, sem naštvaná sama na sebe chovám se jak malé děcko...Podívám se na Idraseta abych věděla, jak s holí zacházet. A rozběhnu se na druhou stranu než on. Aby nás měl mistr na dvou frontách, i když mu to nebude dělat žádný problém nás odrazit.

Dalius Grey - 10. srpna 2012 17:45

Jezero Svižným tempem dojdeme k jezeru. Jeho kráse mě nijak neočaruje, protože jsem tu už byl mnohokrát. Co asi mistr zamýšlí? Jdu si sednout na lavičku. Po chvíli mě to ale omrzí, proto si lehnu do trávy a sleduju poletující práčky. Najednou uslyšim mistruv hlas, jak vychází z altánku nedaleko místa, kde ležím. Sednu si a pozoruju ho. Hm... Najednou se přemístí na střechu altánu. Dolů popadají hole. Hůl? Mistři mě učili bojovat nablízko, ale mám radši boj bezezbraně... Vezmu jednu a jako by nic se začnu přibližovat k altánu, kde je mistr a potěžkávat hůl v rukou. Párkrát s holí zatočím a dělám, že mi to moc nejde. Nemyslím u toho. Je to takové bezmyšlenkovité jednání, které má za cíl vítězství. Idraset se rozeběhne, aby mistra obešel z jedné strany. Isilwen se panicky rozeběhne na druhou stranu. Já si to ale pořád šinu na čelní útok. Začnu se rozebíhat, až nakonec je moje rychlost celkem slušná. Časování je v téhle záležitosti nejdůležitější. Už jsem skoro u mistra. Někdy v téhle chvíli by už mohli mí spolubojovnici nanést aspoň první úder. Použiju hůl k odrazu od země a vyskočení do výšky, kde je mistrův trup. Když k tomu připočtu rychlost a to, že letim nohama napřed, tak je to dokonalý pro kop a schození ze střechy altánku. Teď je ale otázkou, zda se mi to podaří....

Lanna Kairi Snow - 10. srpna 2012 22:00

Jezero Dorazili jsme k jezeru s dobrým časem k jezeru. Posadila jsem se na zem a rozhlížela se kolem. Nebývala jsem tu moc často, a bylo tu dle mého názoru docela hezky. Jenže jsme sem nepřišli, abychom se kochali okolím, to mi bylo jasné. Mistr dorazil s 10-ti minutovým zpožděním se stručnou omluvou, načež hodil ze střechy altánu, kde se uhnízdil, čtyři dřevěné bojové hole. Vzala jsem si tu, která na mě zbyla a trochu si ji vyzkoušela v rukou, jak se mi drží a tak. Nikdy jsem s takovou zbraní, navíc takhle dlouhou, nebojovala. Kdykoli dřív jsem držela v rukou dřevěný klacek, šlo o náhražku meče při hře. Tohle ale nebyl meč. A tohle není hra. Otec párkrát projevil pokus mi něco ukázat, ale moc toho nebylo a už jsem to zapomněla. Vzhlédla jsem k ostatním, Idraset vyrazil jako první - z boku. Hned po něm Isilwen z druhé strany. Rozeběhla jsem se k altánu a pomocí hole a stěny altánu se snažila dostat nahoru k mistrovi, abych zaútočila zezadu. Na poslední chvíli jsem si ale všimla zepředu vykopávajícího Daliuse, a tak jsem uhnula stranou, trochu blíž k Idrasetovi a zkusila jsem zaútočit holí na mistrův trup do stejných míst, která se pokoušel zasáhnout Dalius.

Emisar Théros - 11. srpna 2012 09:44

Cvičný boj Všichni čtyři začali obíhat moje pozice, zepředu jeden, zprava dva, zleva jeden. Zahájili útok téměř souběžně. Počkám až všichni udeří, ale jelikož Dalius na mě míří nohou, rozhodnu se jinak. Upevním pozici své hole, chytnu hůl za vrcholek a udělám na holi něco jako stojku. Dalius hůl podkopne a to my hraje do karet, při padání skočím na jeho záda, odrazím se a se saltem dopadnu na trávu za Daliusem. Ostatní rovněž udeřili, ale všechny údery se zastavily o tyč. Rada číslo 1: Nikdy neutočte na schopnějšího protivníka stojícího, výš než je úroveň vaší hlavy. Zatočím rychle holý rozkročím nohy, levou ruku položím na zem a hůl držím v pravé, kterou vztyčím nahoru. Tohle byl zajímavý pokus, ale měli útočit po jednom, aby jsem ten malý trik udělat nemohl, kdyby nezaútočili všichni naráz a já to udělal, tak mě druhý útočník srazí dolů.

Lanna Kairi Snow - 12. srpna 2012 10:38

Cvičný souboj Moje hůl se s třeskem zastavila o hůl mistra a já si uvědomila, že jsem čistě nevědomky na okamžik zavřela oči, protože jsem neměla páru, jak nám mistr unikl. Vtom do hole kopnul Dalius a já opírající se o mistrovu hůl tou svojí tak ztratila rovnováhu a zapotácela se směrem doprostřed střechy altánu, kde ještě před pár okamžiky stál mistr. Rychle jsem se rozkoukala a vyslechla si mistrovo poučení o výšce protivníka. Něco na tom asi bude.. V tom případě mám problém, ušklíbla jsem se. S mou výškou se najde jen málo osob, které by nebyli vyšší než já. Ohlédla jsem se po ostatních jak jsou na tom a pak se nadechla. Tak do toho. Seskočila jsem z altánu. "Pojďme, zvládneme to..!" snažila jsem se je povzbudit, i když bych to víc potřebovala já sama. Navíc v té chvíli už asi ostatní vyrazili znovu do útoku - ani v nejmenším nepotřebovali moje pobídky nebo povzbuzování. Taky jsem vyběhla do útoku, abych nezůstala pozadu.

Idraset Stonewall - 13. srpna 2012 11:49

Cvičný boj Mistr se vyhoupne ne vrcholek a zablokuje všechny naše údery. Hned nato seskočí dolu k čemuž využije kop Daliuse. Zatraceně je mnohem rychlejší než jsem si myslel. Vyhnout se takovému množství útoků. Načasovaný jsme byly perfektně i když to nejspíš bylo jen náhodou, pomyslím si a podívám se na obě holky. nemají moc rádi boj na blízko, pomyslím si. Dalius je z nás zřejmně jediný kdo umí pořádně bojovat. Abychom mu sebrali hůl tak musíme jít po něm ne po holi. Musím mu dát příležitost, přemýšlím a zaměřím se na mistra. Aniž bych z něj pustil pohled ho začnu obcházet abych mu byl zase z boku. Když ostatní vyrazí do útoku tak se taky rozběhnu. Pustím se do mistra útokem na jeho kříž. Doufám že Daliuse napadne se držet zpět, pomyslím si.

Dalius Grey - 14. srpna 2012 17:35

Boj Můj útok se nezdařil. Vše se seběhlo celkem rychle. Místo toho, abych zasáhnul kopem mistra, tak jsem podrazil jeho hůl. Trochu se kvůli tomu zpomalím. Sakra! Pomyslel jsem si automaticky předtím než mě mistr kopnul do zad. Moje rychlost se znovu vrátila na původní, ale teďkons jsem padal nekontrolovatelně dolů do trávy. Naštěstí padám rukama napřed, takže se mi podaří zmírnit pád něčím, co přibližně vypadalo jako parakotoul. Ale ani ten se mi nepovede dokonale, protože místo toho, abych zůstal ve stoje, tak se ještě přetočím a zastavim se na břiše. Nadzvednu se ze země a odplivnu trochu trávy. Tak to ne... Postavim se tak, že se prudce odrazím rukama a postupně vzpřímim skrčené nohy. Svoji hůl jsem ztratil při pádu dólu, ale naštěstí leží na zemi hned vedle mě. Podsunu pod hůl nohu přibližně veprostředku a zvednu švihem nohu. Hůl vylétne těsně nad pas, kde ji chytnu do ruky. Otočím se na mistra a uvidim, jak na něj Idraset útočí. Dost hraní... Teď to rozjedu naplno. Rozeběhnu se k mistrovi a chystám se nanýst odlákávající obouruční úder holí. Takový, aby ho jasně vykryl. Když ho vykreje, tak pustim jednou rukou svou hůl a chytnu tu jeho. Okamžitě se k němu tou rukou přitáhnu a zautočím na něj přímým úderem kolene (vymyrštím levou nohu a mám její špičku směrem k zemi; přitom pravá noha stoupne na špičku; síla úderu se ještě znásobí prohnutím v pánvi). Pokud se mi to povede, tak pustim levou ruku, kterou mám u těla kvůli přitažení k mistrovi holi, a švihnu obloukem dlaní ke svému uchu. tím pádem bych mu měl nanýst úder loktem na jeho pravou tvář.

Isilwen - 15. srpna 2012 09:35

Boj Počkám až všichni zaútočí, nechci útočit zároveň s nimi a zaútočím až na konec. Obíhám mistra a útočím holí zezadu, mířim mistrovi na nohy. Je na mě vidět, že to s holí neumím skoro vůbec, že vlastně jen okoukávám od ostatních jak se drží atd... Alespoň, že Idraset a Dalius s tím umějí zacházet lépe než já a Lanna. Nepochybuji o tom, že tohle na mistra zabere, stejně nám zase uteče a nebo nás všechny odrazí, pokud se to Daliovi nepovede. Tohle bude nejspíš dlouhý boj, a dlouhá zkouška. Už vidím jak nás všechny vyhodí... pomyslím si. Mno sem pesimista prostě. Já za to nemůžu.

Emisar Théros - 16. srpna 2012 19:00

Tentokrát opravdu útočí každý s menším časovým rozestupem, před tím si mě však obchází. Ano výtečně, zabránit protivníkovi v úhybu, bohužel se mnou to nebudete mít lehké Když mě obchází, tak se narovnám, ale ani se nepodívám za sebe, znovu vytvořili jakýsi čtverec. Nejprve na mě zaútočí Idraset, jde po mě obyčejně zezadu, vím o něm, ale dělám že netuším že útočí, ale jak mile se napřáhne, vykopnu pravou nohu dozadu a jeho hůl narazí na podrážku, potom ho z otočky praštím do lýtka, chytnu za ruku a hodím před sebe, jako další, překvapive rychle útočí Dalius. Obyčejný švih, čekal bych něco lepšího Ránu zablokuji a pousměji se nad tím, jak to bylo zoufalé, ale on zřejmě neskončil. Chytl moji ruku a snaží se mě přitáhnout, to se mu však podaří jen trochu, nakonec přece jenom vykopne nohu. Já se však chytnu jeho ramen a udělám hvězdu přes jeho postavu, přičemž hůl držím stále celkem pevně, když jsem za ním, ještě se mě snaží zasáhnout zadním koncem své hole a já musím uhnout. Chtěl jsem ho přiškrtit, ale musím se odtáhnout Při úhybu jsem pustil hůl a zlomek sekundy ji nechal volně, poté jsem ji chytl za konec a uskočil od Daliuse, vtom už útočí Lanna. Zatraceně, jsou dobrý Jen tak tak se stihnu otočit a zabránit hornímu úderu, ovšem síla a nerovnováha mě donutí sklouznout, podjedu mezi nohama a přitom se ji snažím podrazit, ona však nadskočí, ještě se ani nezmátořím a další úder již vede Isilwen, překulím se a tak udeří do hlíny těsně vedle hlavy. Další útok je však již příliš rychlý a nečekaný a má ho na svědomí Idraset, když zvednu hlavu, schytám úder za krk. Kde se tady kurva vzal Trochu mě to položí, ale znovu se odkutálím asi tak osm metrů a potom si kleknu. Lidi, jste fakt dobří, jen málokomu se podaří zasáhnout mě, ani Solguden to nedokázal, sic měl zavázané oči. Nad poznámkou se pousměji a hodím svoji hůl před sebe. Skloním hlavu na znamení uznání. Takže, zbavili jste mě mé hole, tedy jste prošli i silovou částí, vím můžete mít námitky že jsem vás nechal, ale jelikož jsem podváděl, musím to udělat, když mě Idraset udeřil, použil jsem v poslední chvíli magický štít, jinak bych byl nyní bez hlavy. Na dálku tedy rozlomím hůl na čtyři části a přenesu je k vám čtyřem. Nechte si je na památku, nebo s nimi přiložte do táboráku, to je na vás, ale nyní přistoupíme ke zkoušce magické síly. Jistě vím, že nejste bůh ví jak zruční v užívání útočných kouzel, ale zničit mého klona, který se bude pouze bránit a uskakovat, by neměl být velký problém, tedy Copias Vedle mě se z kouře zhmotní moje přesná kopie a já se v mžiku přemístím na střechu altánu. Tak mu dejte co proto, pokud bude zasažen tak se vypaří, takže bychom mohli stihnout společný oběd ne ?

Idraset Stonewall - 16. srpna 2012 20:27

pokračování zkoušky Na chviličku to vypadá že mistra trefím, ale ten pak muj úder zablokuje přesně jak jsem čekal. Dokonce neskončí jenom u toho a hodí se mnou o zem tak že minu Daliuse jen o kousek. Vydrápu se na nohy právě v čas abych viděl jak holky donutili mistra spadnou na zem. Vyrazím kupředu a udeřím holí po mistrově hlavě. Trefím což jsem ani nečekal a mistr se vzdá. Alespoň k něčemu byli zbrojmistrovy rady o boji a jeho věčné prohánění mě a mých bratrů po nádvoří, pomyslím si. Děkuji mistře, řeknu a sehnu se pro kousek dřeva který nám poslal. Dám si ho za opasek neboď by nejspíše nerad viděl kdybych ho zahodil. Usměji se když mistr zdělí další část zkoušky. konečně se přestaneme nudit a začne zábava. Moje oblíbená část škoda že se bude pouze bránit, pomyslím si a rychlím krokem se vzdálím od ostatních abych jim magií neublížil. Ignis telum, rozevřu dlaň a z ní vyletí provázky plamene. použiji je jako bič a zaútočím s nimi na mistrova klona.

Emisar Théros - 17. srpna 2012 08:03
	Klon začal uskakovat před ránami biče, až najednou překvapivě od klonu zazněla slova, která zřejmě byla zaklínadlem. Tollendum luto Další rána ho zasáhla, ale místo toho, aby zmizel se v místě rány zajiskřilo a Idraset dostal skrz bič dávku elektřiny, nikoli smrtící ale docela paralyzující. Poté odběhl na místo, kde nebude mít nikoho v zádech.

Idraset Stonewall - 17. srpna 2012 10:03

Souboj Vykřiknu bolestí když zasáhnu klona a do mého těla proletí elektřina. Klesnu na kolena a lapám po dechu. Zatraceně co to bylo? Klon zvládne kouzlit? Na jaký úrovni je? rozhodně nechápu jak mě mohl zasáhnout zkrze mé vlastní kouzlo, pomyslím si a ztěžka se zvedám na nohy. Dobře chápu, zabručím a protáhnu se. Musím použít kouzlo které se mnou nebude v kontaktu. A nebo, napadne mě plán a přistoupím blíž k ostatním. Zasáhněte ho až sse my bude vyhýbat nedokáže se pak vyhnout vám, řeknu a vyběhnu k mistrovy. Chvíli ho nechám myslet že chci na něj zaůtočit přímo, ale jen do doby než se dostanu pod tři metry od něj. Zarazím se a udeřím dlaní do země. Calidum regionem, použiji kouzlo pro rozpálení země. chci dostat mistrova klona do vzduchu i když se my za to nejspíše oplatí nějakým ne moc přívětivým způsobem.

Lanna Kairi Snow - 19. srpna 2012 22:03

Zkouška pokračuje.. Vyčkávala jsem než jsem se dala do útoku, vrhla jsem se k mistrovi hned po Daliusovi. Zvrchu jsem po mistrovi máchla holí, on ale uhnul a odrazil moji hůl. Jen tak tak jsem odskočila, aby mi nepodrazil nohy a já neskončila bezbranně na zemi. Hned na to už útočila Isilwen a okamžitě po ní Idraset. Ano! Povedlo se! Mistr nás tak nějak pochválil a pak rozdělil svou hůl na čtyři části aby dal každému jednu část. "Děkuji.." Vzala jsem ji do ruky a zkoumavě na ni pohlédla, poslouchajíc co nám mistr říká dál. Takže magie, hm..? Fajn.. Zasunula jsem zbytek mistrovi hole za svůj šátek kolem pasu aby mi nepřekážel v ruce. Už jsem se chystala, že zaútočím, ale Idraset mě předběhl a zaútočil na klon.. který se bránil kouzlem! Překvapeně jsem zamrkala, něco takového jsem nečekala. Stočila jsem pohled k Idrasetovi když nám řekl že máme útočit až bude mistr uhýbat. Pohledem jsem se pověsila na mistrova klona, chtěla jsem dávat pozor, abych mohla zaútočit. Klon uhnul do strany, aby neměl nikoho z nás za zády a Idraset se k němu rozeběhl a znovu zaútočil dalším kouzlem. Přiběhla jsem vedle Idraseta a sevřela ruce v pěsti. "Ignis telum," vyslovila jsem kouzlo a rozevřela prsty, aby mi z dlaní vystřelily hořící střely mířící na mistrův klon.

Emisar Théros - 19. srpna 2012 22:48

Zkouška Když byla země pod mistrem rozžhavena, tak opravdu jen obyčejně vyskočil do vzduchu, žádné přemístění či další věci. Možná že to klon neumí, ale rozhodně se umí dobře bránit magii. Zrovna když Lanna vypálila své ohnivé střely, vytvořil před sebou dosti hustý oblak prachu o které se oheň částečně rozehnal a ztratil formu i rychlost. Potom už stačilo klonu jen dopadnout na zem. Náhle se však začalo dít něco divného a to bylo to, že nejen že klon zvládl menší ochranné kouzlo, ale začal dokonce snad i útočit. Napřímil dlaně asi třicet centimetrů od sebe a vytvořil mezi nimi čtyři ohnivé hroty, které vypálil každý na jednoho z vás. A vzápětí se vznesl oblak kouře na celý prostor, takže se docela snížila viditelnost. Ale nezdálo se, že by hroty letěli jedním směrem, ale jako by je dokázal ovládat na dálku.

Idraset Stonewall - 19. srpna 2012 23:06

zkouška Povedlo se my donutit klona vyskočit a Lanna stihla i zareagovat a udeřit na něj. Ten se včak ubrání a nejen to ještě k tomu začne útočit. Co to sakra je? Mistr si určí pravidla a pak je sám poruší? Pomyslím si a zanadávám když se zhorší viditelnost. Vidím jen Lannu která je ke mě nejblíž. Pozor, vykřiknu a stoupnu si před ní když si všimnu kam šipky letí. doufám že to zbylý dva z týmu zvládnou. To není vůbec pěkný od mistra. Budu muset udělat dvojitý kouzlo, pomyslím si a zvednu ruce. Ignis telum, rozevřu prsty a vytvořím vlasce. takto je netrefím takže Irema, použiji kouzlo abych zvíšil přesnost a navedu vlasce na střeli které mám v dosahu chci je vyrušit svou magií.

Dalius Grey - 20. srpna 2012 02:11

Nekončící boj Můj útok neproběhl podle mých představ. Co taky čekat, když bojuju s silnějším nepřítelem. Naštěstí nejsem sám. Takže to, co já a ostatní členové týmu postrádáme v síle doplňujeme přesilou. Mistr nakonec podlehl záplavě úderů. No... A to nepoužíval žádnou magii. Mistr rozláme svou hůl na čtyři části. Pomalu se sehnu pro svůj kousek. Hm. Nějaká symbolická odměna za vítězství? Ale ne... Určitě jde jenom o dřevo na zatopení. Dojdu k nejbližšímu altánku a nechám tam svůj kus hole. Pak si pro tebe příjdu. Mistr mezitim vysvětloval další část zkoužky. Takže proti klonu, jo? Ještě se nestačím psychicky připravit, když v tom to začne. Sakra! Ještě nejsem připravenej. Kdybych zaútočil hned teď, tak bych... Sleduju z povzdálí boj mých "spolužáků" neschopen jim nijak pomoct. Pravidelně dýchám a snažim nalézt to správné místečko v mé mysli, které mě totálně uklidní a zabrání tomu, aby se mi boj vymknul zpod kontroly. Sleduju celkem slibné kombo Lanny a Idraseta. To je ono! Ještě trochu a... Mé myšlenky přeruší oblako prachu, který má zamaskovat blížící se střely. Sakra! Kvůli nedostatku času udělám jediné, co mě zrovna napadlo. Prudce cuknu rukama směrem k zemi a celý vzplanu. Adolebit corpus Oheň mě obtéká, jako by to byl můj blízký přítel. Následně s tlesknutím spojim ruce před sebou a změnim charakter plamene. Hyacintho mico Nyní se plamen, který mě obklopuje změnil na modrý. Ještě do kouzla vložim o trošku víc energie než obvykle. Stojim tam celý napjatý a čekám, kdy mě ta střela zasáhne. Pokud ji stihnu spozorovat, tak se ji ještě pokusim chytnout do rukou, abych z ní vysál maximum magické energie před tím než mě zasáhne. Snad to výjde...

Isilwen - 20. srpna 2012 08:19

No bezva, mistr podvádí Vezmu kus klacku a zatím ho dám stranou, bude mi teď naprosto k ničemu. Mistr nám řekne, že máme zničit jeho klona, který se bude bránit a uskakovat a nebude útočit. Chtěla jsem něco udělat, není to tak, že bych se bála, ale semlelo se to všechno tak rychle, že předtím oblakem jsem vůbec nic nestihla. Do háje, on opět podvádí, tohle není žádná ohrana tohle je útok. pomyslím si. "Mistře tohle je teda pěkný podvod!" houknu na mistra. Nevím proč, nevím jakto, ale začínají se ve mě shromažďovat emoce, je jich příliš. Stlesknu ruce a vyřknu Copias vytvořím tři své kopie. Doufám, že to klona zmate a ten hrot pošle místo do mě do klona. Nemám se totiž jak bránit. Všechny 4 se rozběhneme směrem kde by měl být klon. Snažím se ho zahlédnout a jen doufám, že mě nezasáhne, pokud by mě zasáhl, pro mě nějak blbě, mohl by mě zabít, ale to by se snad nemělo stát, pokud má mistr aspoň trochu rozumu. Taky doufám, že se ztovna neproměním, i když kočka nebo vlk by se mi teď hodili, nebo klidně něco většího třeba lev..

Emisar Théros - 20. srpna 2012 09:14

Co to sakra Sedím a souboji se věnuji jen letmo, ale najednou zjistím, že můj klon začal útočit a to bez zjevného rozkazu. Zatím to nevypadá nějak hrozně, jen prach na zastření zraku, počkat to mají být ohnivé hroty, to nemůžou vykrýt. Zrovna když hroty zaměřily cíle a namířilo se to na vás a i Isilwen konstatovala, že to její klony zřejmě rozeznalo, zaznělo vzduchem. Volantes ignea draco a vtom se nad rozprostřel oheň ve tvaru obrovského draka, který vás měl zřejmě dorazit. To nemůže být normální, to vás chce zabít ? Zatraceně co se to děje, musím to stopnout zhluboka se nadechnu, nashromáždím magickou energii v plicích a vše najednou vyfouknu. Vy můžete vidět jak se prach rozvířil, takže nyní vidíte celou děsivou krásu onoho kouzla. A taky vidíte mistra který z docela vyděšeným výrazem snaží zrušit svého klona, pokusí se o to třikrát. To ale už hroty vyráží proti vám, je to mžik, asi stihnete jen zavřít oči, ale když je otevřete, vidíte kolem sebe jakousi průsvitnou namodralou bariéru. Sakra nemůžu to zrušit, to snad ne, že by nad ním někdo převzal kontrolu, to ho musím zničit Chvíli se soustředím na hůl co jsem nechal opřenou v altánu a v mžiku ji mám u sebe. Transformatio in brachium promění se v kopí, které vrhnu po klonu, je soustředění na manipulaci s drakem, který se právě připravuje zaútočit a tak ho zasáhne plná síla hodu. Po nějaké chvilce magie draka zmizí a klon se rozplyne v kouři. Co se to zatraceně stalo podívám se na své svěřence, vypadají docela zmateně Držte se spolu a za mnou, vypadá to, že tu máme nezvanou společnost. Ale no tak, to se mě dotklo Emisare, můj starý hloupí žáčku. Jaký pak nezvaný host, jen jsem si chtěl ozkoušet jak jsou na tom děti z tvé školy, no a zjistil sem, že jsou na tom dokonce i hůř než ty. Hlas se chvíli nese prázdnou krajinou, ale poté se před vámi a před mistrem začne formovat černý kouř do nějaké postavy. Tato postava je vysoká, má dlouhé bílé vlasy a vybledlý obličej, je oděná v bílé, až na černý plášť kryjící záda a polovinu rukou.

Idraset Stonewall - 20. srpna 2012 09:33

Zkouška Sice zasáhnu jak kouzlo moje tak i Lanny, ale nepodaří se mi je zničit. Co to má bít? Zanadávám v duchu když se kolem nás objeví bariéra. Zvednu pohled k neby kde se najednou objevila záře. Chvíli mi trvá než ji identifikuji. Vypadá jako ohniví drak a chystá se k útoku. To si ze mě dělá prdel? Jak tohle mám se svou magií zastavit? Pokusím se o svoje nejsilnější kouzlo chtěl jsem si ho nechat jako trumf v rukávu, ale zřejmně mám smůlu, pomyslím si. Začnu nahromaďovat magii, ale pak se rozplyne kouř a já spatřím mistra jak se o něco snaží. A co to dělá teď? Hraje na nás divadlo? Pomyslím si, ale to už zasáhl klona kopím. Byl to opravdu pěkný hod a draka to zničilo. No vídíte a já bych zaútočil na draka na klona jsem neviděl, pomyslím si. Co to mělo... začnu, ale mistr mě přerušil že tu někdo jde. Ozve se hlas a pak se objeví nějaký chlapík. Nečekaně, ušklíbnu se na jeho poznámku že jsme slabší než mistr. Nepodařilo se my zastavit kouzlo klona co bych mohl udělat s tímhle? Kdybych použil celou svoji magickou energii najednou možná bych dokázal zastavit jedno kouzlo, ale teď když už jsem oslabený z boje s klonem tak to nevím. Doufejme že ta situace nenastane, pomyslím si a podívám se za sebe na ostatní. Lanna je stále za mnou a zbylé dva vidím o kousek dál stejně překvapený z průběhu jako já. Lehce změním postoj abych mohl co nejrychleji vyšvihnout ruce nahoru kdybych chtěl kouzlit.

Isilwen - 20. srpna 2012 10:10

Narušitel Zjevně klon rozeznal mé klony, takže to bylo bez efektu. Nějak nevím co se stalo. Chtěla sem zaútočit na klona, když se objevil ohnivý drak. Začnu ustupovat du k ostatním. Nemáme se jak bránit... Kouř se rozplyne, u nás stojí mistr a jsme v jakési bariéře. Mistr hodí kopí po klonovy a je zdánlivě po všem, ale když se chystáme odejít objeví se nějaká velmi podivná postava. HM? Že by nějaký odpadlík? pomyslím si. Při poznámce o tom, že jsme horší než mistr se v duchu ušklíbnu, ale moje tělo se pumpuje zlostí na toho cápka. Pokusil se zabít mě a mé členy týmu. Nesnáším když se někdo pokouší zabít osoby mě spoň trošku blízké. Tihle lidé sou v pohodě, Mistr, Idraset, Dalius i Lanna, nechovají ke mě odpor. Snažím se uklidnit, ale nedá se to zastavit. Mojeoči začínají měnit barvu. Ale ne, uklidni se. pomyslím si. Naštěstí se ve formě zvířete dokáži ovládat abych nezaútočila na spojence....

Lanna Kairi Snow - 20. srpna 2012 21:07

Zkouška a nečekaný návštěvník Bohužel můj i Idrasetův útok se minuli účinkem, mistrův klon se všemu vyhnul a odrazil to. Pak použil magii k vytvoření čtyř šipek, pro každého určená jedna. Překvapeně jsem vytřeštila oči. "To si snad dělá srandu..??" sykla jsem nevěřícně, když ty šipky klon mrštil naším směrem a pak nás náhle zahalil hustý kouř. Sakra! Už jsem se chtěla chystat k nějaké obraně, pokoušela jsem se zbystřit smysly abych mohla popřípadě uhnout, ale to už přede mne skočil Idraset. To mě překvapilo tak, že jsem na okamžik nebyla schopná pohybu. "Díky..," zamumlala jsem jen a pak jsem si všimla vysoko nad námi velkého draka. "To snad..--" Instinktivně jsem se přikrčila. A najednou kolem nás byla bariéra. Zamrkala jsem a s údivem pozorovala mistra, jak se snažil zlikvidovat svého klona, dokud se mu to nepodařilo. Rozhlédla jsem se abych zjistila jestli jsou ostatní v pořádku a zbystřila po tom, co mistr řekl. Takže někdo se baví tím že dělá potíže..? nechápala jsem. Tón hlasu toho neznámého mi připadal vyloženě nepřátelský, nelíbil se mi a měla jsem z té osoby samotné špatný pocit, div že mi z toho nepřejel mráz po zádech. Teprve si uvědomím, že stojím kousek za Idrasetem, což by mi bránilo v jakékoli manipulaci s magií nebo tím kouskem dřeva za mým pasem, a tak uhnu, abych stála vedle něj. A zadoufala jsem, že nás s tímhle cizím týpkem nečeká boj.

Dalius Grey - 22. srpna 2012 12:29

Boj? Najednou se předemnou objeví modrá bariéra, která mi na malou chvíli zabrání v pohybu a pohltí útok. Tak to je dobrý... Zrušim své kouzlo a modrý oheň pokrývající moje tělo blafne a zmizí. Mistrovi se nejspíš klon vymknul zpod kontroly. Najednou mě něco vevnitř upozorní, že tu něco nehraje. Mistrovi? Vymknout klon... Moje tělo je napjaté i po tom, co kopí protne klona a ten zmizí. Ani mě nepřekvapí, když mistr řekne to, co řekl. Už jsem podezříval, že se tu děje něco nekalého. Když se před námi zformuje pochmurný stařík, tak zacouvám o pár kroků a promluvim na ostatní v klidu a nahlas. Mistře, to s tím klonem má na svědomí on? Kdo to vlastně je? Pokud stojí ostatní členové týmu blízko u mě, tak na ně zašeptám. Musíme ho považovat za nepřítele. Bude lepší se držet pohromadě.

Emisar Théros - 22. srpna 2012 13:12

Starý známí Pozorně se dívám do temných a řezavých očí mého starého, mistra řekl bych, jsou to opravdu děsivé oči, které mě strašili už jako bažanta. Jen tam stojí a zdá se že zaslech dotaz Daliuse, nadechnu se, aby jsem mohl odpovědět, ale jeho chrčivý hlas mi skočí do řeči. Jistě "mistře" proč mě nepředstavíš svým cvičeným opičkám, které jsi dsotal aby jsi je použil jako štít ? Vidíte jak jak se ta postava stále zlověstně usmívá a jako by pobízela, tomu aby bylo jeho jméno známé. Já jsem stále nervóznější, nikdy nevím co může udělat, ne kvůli sobě, ale hlavně kvůli těm děckám. Tohle je jeden z nekromancerů, je dokonce i na listině nejhorších, muž jménem Taros, můj bývalý mistr Na poslední větu dám velký důraz zuřivosti, ale Taros se jen stále až sadisticky kření. Ano, ano to byly časy, škoda jen že jsi mě nenechal vzít tvoji duši do podsvětí, nyní si ji nech, ty přežiješ, ale vezmu si duše těchto malých krys, dej mi je ty bezcenné odpadky, co neporazí ani hovno jako ji ty Jeho hlas se změní, nyní je zase plný agrese a chtíče, jako když se upír sápe po oběti, jako když piraňa touží po krvi. Hne se kupředu a kolem jeho pravé ruky se začne hromadit nějaký světlezelený oheň. To si vážně myslíš, že je vydám !? křiknu a zaujmu bojový postoj, jde vidět jak holí kterou nyní držím pevně v rukou proudí elektřina a jak jiskří. Dobrá, tak tě tedy budu muset zabít, to mě docela mrzí měl jsem vizi že jednou budeš možná rovnocenný soupeř. Řekne s povzdechem a skloní hlavu, shodí ze sebe černý plášť a tasí šavli, ta ozářena rovněž tím zeleným ohněm. Vy čtyři, vypadněte odtud, sežeňte Solgudena a řekněte že se vrátil Zařvu na ně, ale to už letí temné ostří směrem k mé hlavě, zablokuji ho holí a blesky zajiskří, obrovský tlak mi působí na kolena, přitom on ani nezatne zuby, já však hned po úderu klesnu na kolena. Stále moc slabý Řekne znuděně a sekne znovu. Tentokrát z boku, znovu nastavím hůl, ale nyní se mnou energie mrští směrem kterým sekl, tedy doprava asi pět metrů. Vidíte že se jen těžce zvedám, má zřejmě opravdu strašlivou sílu. Taros se pohrdavě podívá na svého bývalého žáka. Tsss, tohle má být elita, velká sračka je to, alespoň to bude snadnější. Řekne a zamíří k vám. Glandis volaneder versu ozve se výkřik od místa kde by měl být váš mistr, Taros se však ani nepodívá tím směrem a asi osm ohnivých střel odrazí bleskovými pohyby svého meče.

Isilwen - 22. srpna 2012 13:43

Narušitel Moje tělo se plní zlobou. Nedokáži to zastavit. Vnímám co se děje, vnímám co kdo říká, hlasitěji a zřetelněji než jindy. Moje oči mají zelenou barvu a vypadají jako u nějaké kočkovité šelmy. Když vidím jak ubližuje mistrovi tak časovaná bomba vybuchne. Klesnu na kolena, křičím bolestí a držím se za hlavu. Ruce a nohy se mění na černé osrstěné tlapy pantera a celé mé tělo dostane úplně jiný vzhled. Nyní tu před vám stojí černý leopard namísto mě. Vrčím a mrskám ocasem. Pohazuji hlavou aby utekli. Nebo se jim to snažím alespoň naznačit. Nevím jak dlouho takhle vydržím, ale měla bych toho zneužít. Mocně zařvu a rozbíhám se prti našemu nepříteli s vytasenými drápy a vyceněnými zuby.

Idraset Stonewall - 22. srpna 2012 13:51

Konec zkoušky Jsem příliš daleko než abych slyšel Daliusovou potichou otázku, ale tu hlasitou jsem slyšel. Mistr nám ho představí jako svého mistra a jednoho z nejhorších nekromantů. Tak to chce elitní mágy aby ho porazili, pomyslím si, ale pak oznámí že chce nás. Co je tohle za ocasa jako bychom mu s naší současnou magickou energií k něčemu byly, pomyslím si. podívám se na mistra když na nás křikne a začne s ním bojovat. To mu asi moc nepomůžeme, pomyslím si a otočím se na Lenu. Běž přiveď Solgudena budu tě krýt, řeknu jí rychle. Sotva to dořeknu tak se ozve výkřik. otočím se k Isilwen, ale ta se začne měnit. S vyvalenýma očima se koukám jak se promění na kočku. A tohle je co? Pomyslím si zatímco se kočka rozběhne na nekromanta. Blbá kočka, pomyslím si a chytnu Lannu za loket. Běž rychle, vyzvu ji a pustím ji. Počkám až se rozběhne a pak běžím s ní tak abych byl mezi ní a těmi dvěma co bojují. Copias, navíším počet pro zmatení soupeře a kdybych potřeboval překážky.

Lanna Kairi Snow - 22. srpna 2012 21:54

Na zkoušku se kašle Mistr nám skoro neochotně představil toho nezvaného příchozího. Ten se nepříliš lichotivě rozpovídal, až mi z toho už opravdu naskočila husí kůže a zamračila jsem se. Zaslechla jsem, co pověděl Dalius a tak jsem k němu stočila pohled a přikývla, jako že se mi to zdá jako dobrý nápad. Když nám pak mistr přikázal, že máme vypadnout, podívala jsem se po ostatních a chtěla je pobídnout, že musíme vyrazit. To už se ale ke mě otočil Idraset s tím, že mám jít jen já a že mě bude krýt. Překvapeně jsem vykulila oči. "Ale to nejde, nemůžu vás--" zarazil mě Isilwenin výkřik. Vylekaně jsem na ni pohlédla a šokovaně sledovala tu proměnu. Co to.. Jak to??! nechápala jsem to. Nechápala jsem nic, kromě toho, že Isilwen očividně trpěla, dokud se neproměnila úplně na krásného a velkého leoparda s černou lesklou srstí. Pootevřela jsem pusu a trhla sebou, když se leopard - vlastně Isilwen - rozeběhl proti tomu nekromancerovi. Idraset mě chytnutím mého lokte otočí k sobě. Běž rychle. Jediný pokyn. Zamračila jsem se na něj a nadechla se k negativní reakci. Na okamžik jsem se zarazila. Na jednu stranu jsem opravdu chtěla utéct, na druhou stranu jsem je tam nechtěla nechat, příčilo se mi to. "...Koukejte být v pořádku až se vrátím se Solgudenem!" řekla jsem nakonec a rozeběhla se jak nejrychleji jsem mohla směrem zpátky odkud jsme k jezeru přišli.

Dalius Grey - 22. srpna 2012 23:09

Prekérná situace Situace není z nejlepších. Během malé chvíle jsem se mohl přesvědčit, že ani mistr nedokáže soupeřit se svým bývalým nepřítelem. Sakra! Co budu dělat? Dostal se ke mě strach. Nebyl to však strach o sebe. Strach o ostatní. Neznám je, ale už mi na nich trochu záleží. Každopádně to vypadá bledě. Nezbývá mi nic než to udělat... Isilwen se začne měnit v kočku. Co to dopr... Otočim se k ostatním členům týmu. Vypadněte odsuď nebo to taky schytáte! Tvářím se opravdu nasraně a vážně. Otočím se čelem k nepříteli. Mistře, do čeho jsme se to ku*va dostali? Pomalým krokem se k němu blížím. Nechte mě to s nim vyřídit a džte se dál! Myslim to ku*evsky vážně!!! Prudce švihnu pažema. Adolebit corpus Vzplanu plamenem, který plane mým hněvem a pohání ho cosi hluboko uvnitř. Ta nekontrolovatelná síla. Rozeběhnu se k nepříteli. Pokusim si počkat na správnou chvíli, kdy bude Isilwen dostatečně daleko od nepřítele. Až ji odhodí nebo se jinak oddálí. Poté se k němu rozeběhnu. Musim to udělat! Když je dostatečně blízko a pokusí se na mě zaútočit, tak vyskočim nad něj a schoulim s do klubíčka. Kdesi hluboko uvnitř mě to začne žhnout. Je to přesně ten pocit, než ztratim kontrolu. Nyní ale nevynakládam žádnou sílu na to, abych to potlačil. Právě naopak. Všechnu svojí sílu směřuju na posílení toho, co se má stát. V ten samý okamžik nejsem vidět ve svých plamenech. Žár se několiksetkrát zesílí. Dokonce mi začíná pálit kůži. Plamen začne bíle zářit. Najednou se vzpřímim jako v nějaké křeči a zařvu nelidskou bolestí. ÁÁÁÁÁáááááá!!!! Tento křik vám trhá uši, až vás nutí pociťovat moji bolest (slovní obrat). Exploze! Nevim jak silná a jestli jsem nezranil nikoho ze svých, ale každopádně jsem uvólnil úplně všechnu svou sílu najednou. Uvólněná energie mě odmrštila. Poslední, co jsem stačil udělat, bylo dopadnutí na zem do jakéhosi parakotoulu. Pak všechno zčernalo a já ztratil vědomí... Na zemi u jezera leží moje bezvládné tělo, které je celé popálené a kouří se z něj.

Duše prvního - 23. srpna 2012 12:53

Útok Isilwen --> Pantera Když Isilwen, alias panter zaútočí, je jasně pozorovatelný lhostejný výraz v obličeji toho jistého muže, který dvěma seky málem zabil elitního mága. Panter se však překvapivě zakousne do jeho ruky, místo bolestného křiku však jen sykne a chytne pantera za krk druhou rukou, jako by ho to ani nebolelo, vyrve jeho zuby ze své ruky a drží ho za hrdlo, kočka používá zadní nohy, aby se uvolnila a tak s ní Trabes švihne o zem. Idraset Podařilo se mu vytvořit celkem osm klonů, kteří mají být jako iluze. Emisar --> mistr Konečně dokáže vstát, ale když pohlédne na Daliuse, tak je mu jasné že je již pozdě, jeho plameny absolutně navýšili svoji teplotu že žár dosahuje i na jeho tvář a je vidět jak je tvář Daliuse zkřivená bolestí, jelikož ho tohle již musí pálit. Dalius exploduje a uvolní obrovské množství energie, asi d okruhu pěti metrů není nic než ohořelá hlína, všechno spáleno na prach a on leží, jeho oblečení je ohořelé a kůže rudá od popálenin. Výbuch byl však tak silný že vás všechny odmrštila tlaková vlna a Trabes nebyl žádná vyjimka, i když zůstal na nohou. Ano, to je ta síla kterou jsem hledal, ale ten výbuch již musel upozornit vaše slizké kamarádíčky no nevadí, než sem dorazí tak vás všechny vysaju a pošlu bohu smrti bude za to neskonale vděčný. Řekne a míří nejprve k Lanně. Vy jste sice živí a jste vzhůru, ale jste pořádně omlácení, rovněž vám je jasné že něco takového muselo vzbudit pozornost, přece jenom to byla pořádná rána i záře. To už slyšíte z dálky, jak se vzduchem nese zvuk hlasu a rozumíte jen. Fi ... m h .. us tu ... revelat ... m Od zad vám však přiletí nějaký bílý paprsek, který míří na Tarose, ten paprsek se pohybuje strašlivou rychlostí a tak váš protivník nastaví meč, ze kterého se uvolní mnoho zeleného ohně a utvoří něco jako štít. Paprsek do něho vrazí a začne se rozprostírat a ohnivá energie prolétává kolem, rovněž je Taros tlačen obrovskou silou dozadu. Solguden ... tak brzy ? Řekne hlas Tarose a tentokrát v něm je i kousek překvapení. Jistě že tak brzy, nenechám nikoho, aby si dělal z mých lidí vojáky. Řekne jeho hlas a z ohnivého výru se zhmotní vysoký hubený muř, s hnědými až po lopatky dlouhými vlasy. Vysoké čelo typické pro intelektuály, výrazný obličej, krátké fousy a šlachovitý krk, oblečený v oranžovém hábitu, přes nějž zřejmě pro tento boj navlékl zbroj. V pravé ruce drží Zlatý meč boha slunce a druhá hoří bílým plamenem. Taros vypadá velice znepokojeně, až místy ustrašeně, je to sice velice silný nekromacer, ale může se měřit s někým jako je Gudem ? Tady zatím končím, Gilantes mors ! Řekne zaklínadlo, zmizí v černém kouři a někam uletí, ale země kde stál zrudne a najednou prorazí plesnivá ruka, ze země vyleze asi osm polorozpadlých a páchnoucích zrůd. Solguden však jen luskne prstem a všude pod nimi zaplane oheň, který je spálí. Otočí se k vám se znepokojivým výrazem. Doufám že kromě vašeho mistra a Daliuse jste všichni v pořádku, o ty dva si nedělejte starosti vezmu je sebou, ale měli by jste rychle zapadnout do vesnice a nejlépe se taky stavit na prohlídku Potom zmizí a sním i tělo mistra a Daliuse.

Isilwen - 23. srpna 2012 13:20

Já a au.. Nějakým zázrakem se mi ho podařilo pokousat, ale bohužel to nepomohlo. Než mě odtrhl tak sem mu zaryla zuby mnohem hlouběji, ale ankonec mě odtrhl. Držel mě za hrdlol, docházuel mi kyslík, bránila jsem se tlapama, ale nedařilo se. Když se mnou praštil ozem zařvala a zakňourala sem bolestí. Ozvalo se hlasité "Křup!" zlomil mi tím přední levou tlapu a před očima, jsem měla černo. Celé tělo mě bolí, nemohu se pořádně pohnout. Bohužel sem u Daliova výbuchu byla až příliš blízko, odhodilo mě to do jednoho altánku, narazila sem do stolku co tam je a o něj sem së zastavila. Mám trochu ohořelé chlupy, ale není to nic vážného. Pravděpodobně mě Solguden ani neviděl, ale nevím. Snažím se vydrápat na nohy když je po všem, ale celé tělo mě bolí, navíc mám zlomenou tlapu a moje tělo se nechce promenit zpět. Bohužel je to zrovna ta chvíle kdy to vydrží několik hodin. Ležím na boku, nedokáži se zvednout a prudce oddechuji.

Idraset Stonewall - 23. srpna 2012 14:21

problémy Podaří se my vytvořit několik klonů i když mě to poměrně dost vysílí. Vím že nemám proti tomuhle soupeři žádnou šanci. Během soubojů v době výcviku kterých jsem si prošel dost jsem získal poměrně slušný odhad mých šancí. Isilwen se sice podaří nekromanta zranit, ale jemu to nijak nevadí. Pak se ozve rána. Dalius po značné dávce tvrdých slov doslova vybouchne. Tlaková vlna s námi praští o zem a já přijdu o klony která ta plošná vlna zničí. Sakra ten idiot, pomyslím si. Jsem pomlácený, ale jinak mi nic není. Nekromant něco poznamená že to nejspíš bylo vidět a zamíří k Lanně. Pokusím se vydrápat na nohy. Najednou se však objeví plamen. Konečně dorazil. Že si dal ale na čas, poznamenám a unaveně se posadím na zadek. Sleduji jak si poradí s těmi nemrtvími. Ale magii má opravdu dobrou. Ten nekromant byl taky pěkně nabušený, pomyslím si, ale to už Solguden zmizí i s Daliusem a mistrem. V jednom má pravdu. Je čas vypadnout, pomyslím si a oddechnu si. Zvednu se ztěžka na nohy a vydám se k Lanně. Pokud ještě není na nohách tak ji nabídnu ruku. Pokud je tak se jí jen zeptám: Jsi v pořádku? Pokud je tak se vydám směrem kterým jsem viděl letět kočku. není to zas tak těžký vzhledem k tomu že ve stěně altánku je poměrně pěkná díra. Opatrně tam dojdu a podívám se na pantera. Hodně zajímaví, zabručím si pro sebe. Opatrně se přikrčím a lehce natáhnu ruku k kočce. Jsem připraven kdykoliv cuknout kdyby si ji chtěla dát k snídani.

Lanna Kairi Snow - 23. srpna 2012 23:06

Řešení na poslední chvíli Běžela jsem co mi síly stačily, byla jsem už dost daleko, když jsem ale i tak zaslechla Daliusův řev. Prudce jsem se zastavila a otočila. Panebože! Musím.. musím ještě přidat! Jen jsem se otočila, přímo přede mnou, na vzdálenost jen pár kroků stál Solguden. "Já.. potřebujeme pomoct. Vrátil se.. Taros," vydechla jsem. Jen přikývl, připadalo mi, jako by už všechno věděl. Stačilo mi abych se jednou podívala do tváře tomu muži a bylo mi jasné, že bude všechno v pořádku, pokud se ihned dostaneme zpátky k ostatním. Beze slova jsem se otočila a rozeběhla se zase zpátky. Za opravdovou chvíli - i na mé poměry - jsem se dostala zase zpátky. Ještě jsem sotva popadala dech, když už ke mě zamířil ten nekromancer. Vylekaně jsem couvla. Co mám teď jako do háje dělat?? Patou jsem škobrtla o několik kamenů za sebou, zakopla a upadla na zadek jak malé dítě. Najednou směrem zezadu vyletěl rychlý paprsek směrem na nekromancera, ten si vytvořil nějaký štít. Hned na to zmizel a zanechal po sobě jen několik hnusných stvoření, která Solguden hned zničil. Otočil se k nám a pověděl nám, že máme co nejdřív zmizet do vesnice a srozumět hlídky o útoku, a o mistra s Daliusem že se postará on. Oba vypadali neuvěřitelně zřízeně, trochu mě to znejistilo. Když Solguden zmizel, ještě jsem chvíli civěla do prázdna. Nějak jsem ještě nebyla schopná z toho šoku se pohnout. Najednou se přede mnou objevil Idraset a podával mi ruku. "C-co..? Jo.. jsem v pořádku..," přikývla jsem a chytla se ho za tu nabízenou ruku abych se vytáhla na nohy. Pak jsme oba vyrazili k tomu altánku. "Isilwen..?" přijdu do altánku o něco rychleji a zbrkleji než Idraset, ani mě nenapadne, že by panter mohl být nebezpečný, vždyť je to přece jen pořád Isilwen. Ale jak bych mohla pomoct..? "..Jsi.. jsi v pořádku?" zmohla jsem se jen na takovou stupidní otázku.

Isilwen - 23. srpna 2012 23:15

Auvajs Ležím tam na pravém boku naštěstí...prudce oddechuji. První přiběhne Idraset. Kouká na mě a opatrně ke mě přiblíží ruku. Ani se nehnu. Dělá jako bych ho měla kousnout. Chvíli po něm sem přiběhne Lanna. Zeptá se mě jestli jsem v pořádku. Odpověděla bych jí, kdybych mohla. Jistě si všimnou mé tlapy, která je teď nahoře(přední levé), že je v nepřirozené poloze i pro kočku. Znovu se pokusím vstát, ale když se lehce zapřu o levou předníé nohu zakňučím bolestí. Budou mi muset pomoci na nohy jinak se nehnu. Sakra, už bych se potřebovala proměnit zpět, jakto, že se to ještě nestalo? ptám se sama sebe. Až se tak stane budu nehorázně vyčerpaná. Snažím se využít stolku co je za mnou abych se postavila na nohy a mohlo držet levou zvednutou, ale moc to nejde. Kňučím bolestí. Nechci zařvat, mohlo by je to polekat

Lanna Kairi Snow - 23. srpna 2012 23:47

Altán Došlo mi, že jako panter mi Isilwen asi těžko odpoví. Zkoumavě jsem si ji prohlédla. "Má něco s tlapou..," zamumlala jsem, ani jsem nemusela. Bylo to docela zřejmé. Když zakňučela po prvním pokusu zvednout se, soucitně jsem si skousla ret. Kňučení bolestí jsem nemohla poslouchat ani u obyčejných zvířat, natož u pantera o kterém jsem věděla že je to jen holka jako já. Uznávám, já se neměním na zvířata, ale v základu nemůže být takový rozdíl..? Podívala jsem se na Idraseta. "Musíme jí pomoct. Sama ji neunesu," řekla jsem a zkusila se nějak dostat z druhé strany ke hřbetu Isilwen, abych strčila ruce pod její pravý bok a zkusila ji nadzvednout. S její snahou o to stejné, a s Idrasetovou pomocí by se nám to snad mohlo povést.

Duše prvního - 24. srpna 2012 23:23

Dalius Paní doktorko, vypadá že už přichází k sobě... Slyšíš ženský hlas a když pomalu otevřeš oči vidíš, že jsi v obvazech a sklání se nad tebou žena v bílém plášti s červeným křížem na rameni. V ruce má malou baterku a svítí ti do očí. Reaguje ... halo slyšíš mě chlapče ? Za ní vidíš tvář, kterou znáš. Je to mistr Ortel a usmívá se, zřejmě má radost z toho, že jsi živý a zdravý. Pane Ortele, prosím prozkoumejte ho. Uvidíš modré světlo, které tě obklopí a ucítíš po celém těle pálivou bolest. Poté ustoupí a světlo zmizí. Vypadá, že jeho síla je již plně redukována řekne ortel a přistoupí. Omlouvám se Daliusi, ale asi týden se nebudeš moci pořádně hýbat ... dámy myslím, že bychom ho měli nechat odpočívat. Lanna, Isilwen, Idraset Když chytnete Isilwen a chcete ji odnést, tak si všimnete že se její váha najednou rapidně sníží. V podstatě i transformovala svůj tvar. Nyní nevypadá až tak moc jako panter, vlastně ano, ale tvé proporce jsou lidské, jen máš černou srst, kočičí oči a ostré špičáky. Její srst za chvíli začne odpadávat a objevuje se lidská kůže, ale je zjevné že její oblečení zmizelo takže.... :D

Isilwen - 25. srpna 2012 22:28

Altáneček Cítím, jak na mě dopadá chlad. Je to tím, že už mám zase jen kůži. Moje oči mají opět normální barvu a prostě sem to zase já. Mám zlomenou levou ruku a sem celá potlučená. Na hrudníku sem trošku popálená a jinak sem samá modřina a škrábanec. Není divu, když se proletěla stěnou altánku, navíc když se mnou ten chlap praštil o zem. Posadím se a schoulím se aby mi byla co nejmenší zima. To je pech. Proč zrovna dneska se mi muselo stát, že sem bez oblečení. pomyslím si. Chvěji se zimou, dřím si levou ruku a do hočí se mi vhání slzy bolesti. Je to skoro nesnesitelné. Měla bych jít za doktorkou, ale vzhledem k mojí situaci by nabylo dobré tam jít. Alespoň dokud nebudu mít něco na sobě.

Idraset Stonewall - 28. srpna 2012 15:12

Po boji Panter nevypadá že by mě chtěl kousnout. Zamyšleně ji sleduji a přemýšlím jestli se promění zpět nebo takhle zůstane. Lanna si zřejmě nedělá starosti s tím že by jí kočka mohla kousnout a navrhne abychom ji zvedly. Pokrčím rameny a přistoupím blíž k panterovy. Zrovna když ji chceme pomoct postavit tak se začne měnit. Udělám krok do zadu abych ji poskytl dost místa. Promění se zase na člověka i když bez oblečení. Skloním pohled a trochu zčervenám. Přetáhnu si triko přes hlavu a podám ho Lanně. Pomoz jí do toho nejspíš se s tou rukou neobleče sama, řeknu jí. Jsem trochu vyšší než ona takže by ji to mělo zakrýt celou a když tu budu pobíhat do půl těla nahý já tak to ani nebude vypadat blbě. To je dneska den, pomyslím si, ale musím se pousmát. POčkám až bude oblečená a pak ji pomohu s Lannou vstát. vydáme se tak rychle jak to jde k vesnici.

Lanna Kairi Snow - 02. září 2012 11:36

V altánu Zrovna jsem už s Idrasetem málem Isilwen zvedli, když se začala měnit. Trochu mě to překvapilo, až jsem se zarazila a sledovala jak se mění, než mi došlo že pod odpadávající srstí nemá oblečení. S pokusem o taktnost jsem odvrátila pohled a pak si vzala Idrasetem nabízené triko a přešla jsem k Isilwen. "Ukaž.. Zkus tu ruku neohýbat..," poradím jí s pokud možno mírným a milým tónem a chystám se ji chytit za nezlomenou část ruky, abych jí pomohla ji provléct do rukávu. Sama jsem už zažila pár zlomenin a není to opravdu moc příjemný. Zkusím Isilwen tak nějak celkově pomoct obléct a pak si ještě odvážu složený šátek který mám kolem pasu jako opasek, protože po jeho rozložení ho můžu Isilwen ještě uvázat kolem boků pod tím trikem aby to měla jako jakž takž sukni, protože jen samotné triko přece jen není spolehlivé. Díky bohu že jsem si ráno pod tu tuniku vzala ještě tílko.., pomyslím si s pobavením, když se mi po odebrání šátku tunika uvolní a nebýt tílka, byla bych tu skoro do půl těla já. S Idrasetem pak pomůžeme Isilwen vstát. "Tak.. pojďme.. Mám tě nějak podepřít? Jsi v pohodě?" zeptám se ještě radši Isilwen jestli nepotřebuje ještě nějak pomoct. Pak tedy vyrazíme k vesnici jak nejrychleji to jde.

Isilwen - 02. září 2012 11:48

Altán a pryč Nechám si pomoct, a dělám co mi řeknou. Ta ruka bolí jako čert. Možná ji mám zpřelámanou an víckrát, ani bych se tomu nedivila. POmohou mi se vyškrábat na nohy. "Díky.." šeptnu. V mém hlase je slyšet vyčerpání. Vydáme se k vesnici a já sotva jdu. Bude to peklo jít přes tu kamenitou cestu, hlavně když sem bosá, ale to zvládnu. "Když nezvládnu svoje emoce, tak se prostě proměním v jakékoliv zvíře, nemohu to ovlivnit. Jen mohu být ráda, že sem se neproměnila třeba v mravence, nebo tak něco." šeptnu jim. Chci aby to věděli aby se příšetě nedivili. "Naštěstí mohu ovládat svoje tělo a myšlenky, takže bych nikoho z vás nenapadla." dodám při cestě do vesnice.

Lanna Kairi Snow - 04. září 2012 20:03

Rychle do vesnice Jen jsem zavrtěla hlavou, jako že nemá za co děkovat, pro jistotu jsem ještě hlídala aby třeba neupadla nebo tak něco a vyrazili jsme v rámci možností co nejrychleji do vesnice. Hlavu jsem měla sklopenou a koukala jsem do země, vlastně jsem o ničem nepřemýšlela, proto jsem sebou trochu trhla, když Isilwen znovu promluvila. Podívala jsem se na ni a poslouchala, co říkala. Vysvětlovala tu svou proměnu. Ač se mi to zdálo na okamžik jako výhoda, uvědomila jsem si, jak musí být hrozné, že to nemohla ovládat. "..Aha..," na nic smysluplnějšího jsem se nezmohla. Byla jsem ráda, že nám to takhle vysvětlila. "Díky za vysvětlení..," pousmála jsem se. "..Vlastně mě ani nenapadlo, že bys nám mohla ublížit..," široce jsem se usmála a pořád jsme pokračovali do vesnice.

Idraset Stonewall - 05. září 2012 08:36

cesta Mávnu rukou ať to nechá být. Za svoje tělo se nestydím a tak si s tím moc hlavu nedělám. Dávám pozor na cestu a případně pomohu isilwen pokud to bude potřebovat. Trochu se zaposlouchám do toho co říká. Mě to rozhodně nepřijde jako něco špatného. Právě naopak. To zní zajímavě. Škoda že mě to nemůžeš naučit to by se mi líbilo, řeknu a pousměji se. První kam zamíříme je na ošetřovnu. Chci tam dovést Isilwen aby se jí podívali na tu ruku.

Duše prvního - 06. září 2012 14:05

Příchod Netrvá to moc dlouho, ujdete asi sto metrů, když v dálce zahlédnete nějaké postavy jak běží směrem k vám, při bližším pohledu vidíte, že se jedná o paladiny. Všichni jsou oděni v lesklích ocelových zbrojích, kterými prostupuje černý plášť. Všichni vlastní meč a na zádech nesou energetickou pušku, což je zbraň, kterou používají jen speciální jednotky z řad paladinů, a která koncentruje magickou energii a tvoří z ní energetické projektily. Když jsou blízko u vás, tak se zastaví, jeden z nich k vám přistoupí a sejme přilbu. V kukle pod ní nyní vidíte obličej, je mladý a může vám připomýnat muže ve věku 16 let, na tváři jen jemné vousy a jen minimum vrásek, žádné jizvy nic. Jste v pořádku, vy dva, vidím, že vaše společnice má znatelný problém, takže bych vás asi měl přemístit do nemocnice, Solguden to neudělal zřejmě z toho důvodu, že mohl vzít jen dva, nás šest vás přeneseme hned potom, co nám popíšete to co se událo u jezera. Poté kývne směrem na ostatní a ti kolem vás utvoří kruh.

Isilwen - 06. září 2012 14:11

Paladini Po sto metrech namáhavé cůze nás zastaví paladinové. Povzdechnu si. RUka bolí jako čert a sem příšerně vyčerpaná. Oni sou asi uplně blbý... pomyslím si. "Ráda bych vám to popsala, ale...jsem dost vyčerpaná a v mé hlavě je guláš z toho všeho co se stalo. Navíc mám pravděpodobně zpřelámanou ruku do toho všeho je mi zima a sotva jdu." šeptnu, hlas se mi třese, protože je mi zima. Podlamují se mi kolena a mám pocit, že na mě jdou mdloby. Zdravou rukou se opřu (buď o Lannu nebo Idraseta podle toho kdo je na mé lévé straně). Neudržím se a klesám k zemi na kolena.

Idraset Stonewall - 06. září 2012 15:58

Další vládní pitomci Jdeme sice pomalu, ale přesto k vesnici když uvidíme skupinku paladinů jak k nám přibýhají. Začnou s dlouhým proslovem. Zřejmně mají času dost. Isilwen to nevydrží a spadne potom až na kolena. Nejdřív nás přeneste pitomci. Co se stalo už vědí správní lidi tak se jich pak můžete zeptat. Ona potřebuje do nemocnice, odseknu mladíkovy z ostra. Jeho přístup mě značně vytočil a asi bych po něm hodil nějaké kouzlo mýt volné ruce a nepodpírat isilwen.

Lanna Kairi Snow - 06. září 2012 20:41

Cesta do vesnice Postupovali jsme docela pomalu, bylo to nutné, vzhledem k tomu, že jsme s Idrasetem museli pomáhat Isilwen. Po nějaké době nás zastaví skupinka paladinů, kteří se vyjádří naprosto nesmyslně. Už jsem se nadechovala, že jim něco řeknu, ale zrovna promluvila Isilwen, a pro její vyčerpání jí bylo sotva rozumět. Soucitně jsem se na ni zadívala, ráda bych aby jí někdo už pomohl. Pak se o mě opřela, tak ji zkusím lépe podepřít, aby neupadla, ale nepovedlo se mi to a Isilwen se svezla na kolena. Hned jsem se k ní skrčila. "Můžeš vstát..?" zeptala jsem se a sekla po paladinech co nejrozčilenějším pohledem jsem dokázala. Znovu jsem ale nemohla nic říct, ujal se toho Idraset, přičemž jsem uznala, že je seřval dostatečně. Propálila jsem je pohledem, a čekala na jejich reakci.

Duše prvního - 07. září 2012 07:06

Paadin se zarazí a odstoupí, poté poklekne a položí celou dlaň na zem, stejně jako všichni ostatní, z pod jejich dlaní k vám doleze něco fialového, poté vidíte jen fialový záblesk a v tu ránu stojíte na čekárně v nemocnici. Z místnosti vyjde nějaký mág, poznáváte v něm vašeho bývalého mistra, jménem Ortel. Vy jste ti další, ano druhý se o vás zmiňoval, proto jsme vyslali četu a ta zdá se splnila svůj úkol, ale vypadá to, že je tady slečna zraněná, počkej někoho zavolám. Řekne a poté odejde ke dveřím o kus dál a křikne dovnitř SESTRO, tady je vás potřeba. Z místnosti vykluše mladá holka s černými vlasy a střední postavou, okamžitě pozná že se jedná o Isilwen a přiloží dlaně na její ruku, Isilwen pociťuje úlevu od bolesti a brnění konečků prstů. Tak, mělo by to držet, zkus s tím moc nehýbat, bariéra kolem kosti je ještě slabá, pro jistotu dostaneš dlahu. Řekne a zaběhne do místnosti pro býlý předmět ve tvaru ohnutého dřeva, přiloží to na tvoji ruku a začne obvazovat. Možná bude dobré, když zajdete všichni na prohlídku k doktorovi o patro niže.

Idraset Stonewall - 07. září 2012 09:39

Nemocnice Teleportuje nás konečně do nemocnice kde už čeká mistr Ortel. Mám rozhodně co dělat abych nevynadal ještě jemu koho to posílá za pitomce, ale ovládnu se a spokojím se s tím že probodnu pohledem mladíka co jim nejspíš velí. Nechci tropit hluk před mistrem už jen proto že by se to mohlo dostat k otci a s ním nechci už nic mýt. Vyběhne sestra a začne ošetřovat Isilwen. Trochu si oddechnu že tu je alespoň někdo s mozkem. Já jsem v pořádku nedostal jsem se do přímého střetu s cílem narozdíl od ní, kývnu k Isilwen. A rozhodně to nebyl příliš těžký tah. Nikdy bych nezaútočil přímo na čaroděje jehož schopnosti přesahují schopnosti celé naší skupiny dohromady, pomyslím si. Sice mám ještě stále vztek, ale už jsem se uklidnil natolik že udržím nehybnou tvář.

Isilwen - 07. září 2012 09:47

Nemocnice Konečně nás přesunou, zjevně pochopili, že na řeči bude čas později, přijde k nám Ortel. "Ano...splnila i když s obtížemi." řeknu vyčerpaně. Ortel zavolá sestru a ta se o mě hned začne starat. Když mám obvázanou ruku tak si ještě vyhrnu tričko od Idraseta na levém boku a ukážu jim popáleninu, je to od magického ohně a vůbec to nevypadá dobře. Způsobil mi to omylem Dalius. Nikdy bych neřekla, že by šlechtic mohl být tak ochotný...Po mě matka ani nevzdechne a pravděpodobně by mě viděla spíš mrtvou než mezi mágy a živou. Ani bych se nedivila kdyby toho hajzla poslala ona, zlaťáků má na to dost. pomyslím si. Potřebovala bych domů, abych se převlékla a konečně si mohla lehnout. pomyslím si. Podívám se na Ortela. "Jak jsou na tom Dalius a mistr?" zeptám se. Oba vypadali dost zle, mám o ně starost. Projde kolem nás nějaká dívka, nevypadá zdravě. Usadí se nedaleko a čeká až na ni vyjde řada. Podívá se na me zhnuseným a pohrdavým pohledem, pak pohled odvrátí. Povzdechnu si.

Duše prvního - 07. září 2012 18:46

Když se Isilwen zeptá na stav mistra a Daliuse, tak se na tváři Ortela objeví drobný úsměv a to je dobré znamení. No, žádní saláti to tedy nejsou, Dalius je mimo ohrožení života a váš mistr se již jednou probral, ale bohužel zase usnul a spal, i když jsem odcházel, oba dva by měli být v pořádku, tedy rozhodně po fyzické stránce, pokud mají něco s hlavou, tak se to dozvíme až začnou pořádně myslet. Poté se posadí na lavečku čekárny a spojí prsty mezi sebe. Tak, nemyslím si, že by bylo vhodné je nyní rušit, mají za sebou perný den ... no jelikož jste to neřekli vyslané četě a mi, tedy rada to potřebujeme vědět okamžitě a ne spoléhat na Emisara ehm..tedy mistra, až se probere, tak po vás budu chtít, aby jste mi popsali, ale přesně co se stalo ... pokud slečna chce, může odejít, jelikož je zraněná, tak by ji asi prospěl menší odpočinek, vy ostatní pár slov ještě zvládnete ... nebo ne ?

Isilwen - 07. září 2012 19:00

Čekárna Sedím na lavičce a poslouchám Ortela. Řekne, že mohu jít domů, ale vzhledem k mému stavu by nebylo zrovna moudré abych šla sama tak tu počkám s Lannou a Idrasetem. "No plnili jsme zkoušku, měli jsme porazit mistrova klona, s tím, že se bude pouze bránit. Jenže když jsme útočili, tak klon začal také útočit, objevila se mlha a letěli na nás hroty. Nebýt mistra tak by nás zasáhli. Mistr zníčil svého klona a pak se tam objevil ten, nekromant myslím, už si nepamatuji jméno. Já jsem vybuchla vzteky, protože ublížil mistrovi a proměnila se na pantera. Lanna utíkala pro pomoc, já běžela proti němu, kousla sem ho do ruky, ale srazil mě k zemi. Pak přišel na řadu DLius, řekla bych, že měl také jakýsi výbuch vzteku, mě to odhodilo skrz stěnu altánku, takže jsem toho moc neviděla, ale vím, že tam dorazil Solguden(snad se to tak píše :D) a ten co nás napadl zmizel, místo něj se tam objevilo ěnco ohavného, což bylo hned zničeno. Solguden odnesl mistra a Daliuse a mě pomhli Lanna s Idrasetem. No a pak jsme se vydali k vesnici, kde nás zastavili paladini a místo toho aby nás hned přenesli tak po nás chtěli abychom jim řekli co se stalo...i přestože viděli v jakém jsem stavu.(Jen mi přijde divné, ž ortel nereaguje na mojí popáleninu)" řeknu mu to já.(Doufám, že Ortel není Solguden, mám v tom trochu maglajs:D).

Idraset Stonewall - 07. září 2012 21:12

Čekárna Protočím oči v sloup když i mistr Ortel začne otravovat s tím že mu to máme popsat. Solguden o všem ví tak proč se nezeptají jeho. Když jim to nechce říct tak k tomu má určitě důvod, pomyslím si otráveně. Než se stihnu nějak ohradit tak Isilwen začne povídat. Hodím po ní trochu otráveným pohledem, ale nechám ji mluvit. Ani příliš neposlouchám co se tam stalo neboď to sám vím. Tomu že mě přeskočí se ani nedivím neboď jsem opravdu nic nedělal. Nebyl jsem tak blbý abych útočil na někoho jako byl ten nekromant a raději jsem se připravoval na obranu. Tak už to ví a snad nás přestanou s tím všichni otravovat, pomyslím si. Napadne mě že bych mohl dodat že nekromant tvrdil že je učitelem mistra, což nepopírám jako nemožnou variantu, ale rozhodnu se že to neřeknu. Pokud o tom vědí tak to vědí a pokud o tom nevědí tak je to nemusí zajímat je to mistrova věc. Sedím potichu s kameným obličejem a čekám až tahle nudná část bude za námi.

Duše prvního - 07. září 2012 21:26
	Dobrá, děkuji za vše, každé slovo nám pomůže a nyní vám již dám pokoj a asi vás formálně pošlu domů, ale asi si dělejte co chcete .... vy by jste si měla sehnat nějaké šaty a něco udělat s těmi popáleninami, alespoň nechat obvázat. Poté odejde...

Isilwen - 07. září 2012 21:32

Nemocnice Ortel odejde a já si oddechnu, že po nás už nic nechtěl. "Ehm...proto tady jsme aby nám ošetřili všechna zranění." prohodím. "Doprovodíte mě pak domů? Bojím, se že to sama nezvládnu navíc vám musím vrátit věci." řeknu Lanně a Idrasetovi. Dojdu ke dveřím odkud přišla sestra a zaklepu na ně. Sotva chodím, ale trošku jsem si odpočala, když jsem seděla. Počkám až vyjde ven. "Mám na boku popáleninu, mohla byste mi ji ošetřit?" zeptám se a vyhrnu si trochu tričko, jen do msíta kde popálenina je. Zdravou rukou se pak opírám o zeď, ještě pořád sem hodně vyčerpaná. Doufám, že u mě nebudou otravovat ještě elfové s tím, že mě chtějí zabít na příkaz matky, to by byla opravdu třešínka na dortu...a skvělé pokračování dnešního dne.. napadne mě.

Lanna Kairi Snow - 08. září 2012 11:06

Nemocnice Konečně jsme se dostali do nemocnice a sestra se ujala ošetření Isilwen. Ovázala ji ruku, a pak s námi promluvil mistr Ortel. Vyzval nás, abychom mu popsali co se stalo. Už jsem chtěla začít, ale Isilwen mě předběhla. Sekla jsem po ní nehezkým pohledem, měla by jen sedět a nedělat vůbec nic, natož aby mluvila jen ona. Potřebovala si hlavně odpočinout. Trochu jsem se zamračila, měla jsem nutkání ji přerušit a dopovědět to sama, hlavně mě ale zarazilo, jak moc jsem se zastyděla za to, co jsem udělala. Nebo spíše neudělala. Ostatní přišli k úrazu a já místo toho abych tam byla s nimi jsem utekla. A ani jsem nepřivedla pomoc jak jsem měla, Solguden už dávno šel na místo, kde se objevil ten nekromant, takže jsem pro něj ani běžet vlastně nemusela. Sklopila jsem hlavu a koukla stranou. Ani jsem pořádně nevnímala, když nám bylo řečeno, že můžeme jít klidně domů. Ze zamyšlení mě vytrhla až Isilwenina otázka. "Hm? ..Jasně, v pohodě, já tady počkám..," pousmála jsem se, asi je trochu vidět, že mě něco žere. Znovu jsem jen sklopila hlavu a zavrtala se do výčitek.

Duše prvního - 12. září 2012 20:05
	Tak co ? :D

Idraset Stonewall - 15. září 2012 18:54

Ošetřovna Konečně se mistr spokojí s vysvětlením které jsme mu podali a rozhodne se nás propustit. Isilwen si nechá ošetřit spáleninu a obrátí se na nás jestli bychom jí doprovodili. Jistě, kývnu na souhlas. normálně bych jí nejspíš řekl ať si ho klidně nechá, ale došlo mi, že by jí to k ničemu nebylo. Chvíli ještě počkáme než sestřička ošetří její spáleninu. Pak se spolu vydáme na cestu k Isilwenině domu. Nechávám se jí vést s tím že ji v případě nutnosti podepřu. Ani mi moc nevadí, že tu pobíhám po vesnici do půli těla svlečený neboť při tréninku je to docela běžný. Jsem zamyšlený. přemýšlím o tom co ten nekromant chtěl a co to bylo za výbuch který nás odhodil.

Isilwen - 23. září 2012 00:09

Cesta ke mě domů Když mě sestra ošetří tak mě Lanna i Idraset doprovází domů. Nikdy bych neřekla, že se takhle může chovat nějaký syn šlechtice. Je přátelský a nechová se povýšeně. Snaží se pomáhat. Navíc...bere mě takovou jaká jsem, nepohrdá mnou, a i kdyby nedává to najevo. "Idrasete, si jiný, než jaký jsem si myslela, že budeš, když jsem zjistila, že jsi syn šlechtice. Ale jsem ráda, že jsi takový jaký jsi....že se nechováš jak nějaký rozmazlený princátko, který se bojí si umazat ručičky...příklad, můj nevlastní bratr. Je to syn mojí matky." prohodím unaveně, ale pousměji se. Po cestě je naviguji ke mě domů. Dojdeme k malému domku, může mít tak 3, max 4 místnosti. Zdravou rukou zapátrám pod truhlíkem u okna a najdu klíč. Odemknu dveře a vstoupíme. Jsou tu cítit květiny. Stojíme v menší místnosti kde je jedno křeslo, vedle kterého stojí rozkvetlý fikus, a pár oken. Vede to ještě do 3 místností. Podlaha je dřevěná. Otevřu jedny dveře a zavedu je do kuchyně s jídelnou. Je tu stůl se čtyřmi židlemi a takovéty ty důležité věci co sou v kuchyni třeba. Na stolku leží talířek s čokoládovými muffiny. "Nabítněte si a klidně se posaďte, já se dojdu převléknout." vyzvu je a odejdu do svého pokoje, kde se převléknu do krátkých, zelených šatů a k nim mám zelené sandále. Dojdu do kuchyně a vrátím jim věci, které mi půjčili. "Moc děkuji, že jste mě doprovodili. Zítra bychom se mohli jít podívat za mistrem a Daliem, myslím, že oba rádi uvidí, že jsme živý." usměji se na ně a usadím se ke stolu.

Idraset Stonewall - 23. září 2012 09:09

U isilwen Ze zamyšlení mě po cestě najednou vyruší Isilwen. Chvíli na ni zmateně koukám než mi dojde o čem to vlastně vůbec mluví. Jistě nejsem jediný, odpovím ji a trochu se pousměji. To bude tím, že nesnáším to čím jsem. Pokud nás mistr uzná jako mágy a budeme moct plnit mise tak se vše změní. Otec již proti mě nebude mýt žádnou moc a já budu žít konečně svobodně, pomyslím si, ale už se věnuji Isilwen abych nezabrousil zase do myšlenek. Tvému bratrovy taky nemusí zbýt nic jiného než se tak chovat, ale máš pravdu může být i takový, řeknu abych něco dodal. Sám znám jak to vypadá když na člověka jeho otec tlačí. Isilwen nás dovede k jejímu domu který je značně menší než muj vlastní ve městě, ale přesto se mi zamlouvá mnohem víc. Máš to tu pěkný, pochválím ji když vstoupíme dovnitř. Dovede nás do jídelny a skočí se převlíknout. Opřu se o jednu ze stěn a rozhlížím se kolem sebe. Pokud se Lanna rozhodne se posadit tak ji podržím židly a přisunu ji pak blíž ke stolu. Udělám to v podstatě aniž bych si to uvědomoval jak to mám vžitý. Copak by asi řekl otec kdyby mě tu viděl? Ušklíbnu se když si představím jak rudne vzteky. Po chvíli přijde Isilwen už převlečená a vrátí nám nae věci. Zase si obleču tričko a lehce si ho na sobě upravím abych nevypadal jako bych právě vylezl s postele. Naprosto automaticky, stejně jako předtím, aniž bych o tom přemýšlel jsem vyrazil ke stolu ve stejnou chvíli kdy si k němu zamířila Isilwen a podržel jsem jí židly. Pokud si Lanna ještě nesedla tak to samý udělám i pro ni a teprve pokud obě sedí tak se taky posadím.

Lanna Kairi Snow - 23. září 2012 22:10

U Isilwen doma Když je Isilwen ošetřená, doprovodili jsme ji s Idrasetem k ní domů, kam nás zavedla. Dávala jsem pozor kdyby náhodou klopýtla nebo tak něco, abych ji jistila. Musela jsem se usmát, když si prohodili Isilwen s Idrasetem několik přátelských slov. Nakonec jsme jí bez úhony pomohli domů. "To jo, je to tu pěkně vybavené," ohodnotila jsem s úsměvem a zároveň tím přitakala Idrasetovi, který se ozval okamžik přede mnou. Isilwen nám nabídla čokoládové muffiny, které vypadali naprosto úžasně, ale já v té chvíli neměla na jídlo ani pomyšlení. "Díky, ale nějak nemám ani chuť," ozvala jsem se jen s omluvným úsměvem. Isilwen se mezitím šla převléct. Zamířím ke stolu a už natahuji ruku po židli, abych se posadila, když mi ji Idraset podrží. Překvapeně jsem zamrkala. "Děkuju..," zamumlala jsem a zabodla pohled do stolu. Pořád mě nepřešel ten sžíravý pocit zbytečnosti, který jsem v sobě objevila už v nemocnici. Postupně se ve mě ta zoufalost mění na zlost na sebe samu, že jsem jim tam byla naprosto k ničemu a ještě jsem jako jediná vyvázla bez jakékoli úhony. To už se ale vrátila Isilwen a podala nám naše věci. Vzala jsem si svůj šátek a ovázala si ho kolem pasu, abych si znovu stáhla tuniku. Usmála jsem se. "Ale vždyť o nic nešlo, nemáš za co.. A máš pravdu, mohli bychom tam zajít.. Já bych hlavně ráda viděla jak na tom jsou," pousmála jsem se a stočila pohled stranou.

Duše prvního - 24. září 2012 19:57
	O ČTYŘI DNY POZDĚJI - naše skoro nezraněná trojice dostala zprávu, že oba pacienti jsou již téměř zotavení a již k nim mohou být puštěny návštěvy - ruka Isilwen se ukázala bíti jen silně naražená a tedy má již jen ortézu

Idraset Stonewall - 24. září 2012 20:15

Čas běží Ten den jsme si hezky popovídali a pak jsme se rozešli domu. Doma jsem spálil všechny otcovy dopisy a uložil se ke spánku. Dalších pár dní proběhlo celkem nudně. neměl jsem co dělat a tak jsem trávil většinu svého času lelkování na střeše svého domu a koukáním na mraky. Občas jsme se setkali s Lannou nebo s Isilwen. Taky jsem trochu trénoval, abych nevypadl ze cviku, ale jinak se nic nedělo. Ani v podstatě nevíme jestli jsme prošli nebo ne neboď o tom měl rozhodnout náš mistr. A vzhledem k tomu že to neví nikdo tak jsme ani nemohli plnit nějaké lehčí samostatné mise. Po čtyrech dnech se vydám k nemocnici. opřu se před ní o branku a čekám na holky. Jsem zde první a tak jsem se rozhodl že na ně počkám abychom tam šli naráz.

Lanna Kairi Snow - 24. září 2012 21:09

O něco později... Onoho dne jsme si ještě trochu popovídali, než jsme se já a Idraset rozešli každý domů. Tam jsem se přivítala s otcem, který už věděl o všem, co se stalo, a tak se docela staral, jestli jsem v pořádku, a co ostatní, a tak. A dny plynuly. Věčně jsem nevěděla co dělat. Snažila jsem se jakkoli zabavit - trénovat, kreslit, číst, ale u ničeho jsem nedokázala vydržet příliš dlouho. Byla jsem příliš nesoustředěná a roztěkaná a to mě ještě víc rozčilovalo, protože jsem s koncentrací na jednu činnost nikdy neměla problémy. Za několik dní jsem ale dostala zprávu, že Dalius a mistr už jsou téměř v pořádku a mohli bychom za nimi zajít. Domluvili jsme se a já právě mířila na míst setkání s Isilwen a Idrasetem před nemocnicí, abychom zašli navštívit zbytek týmu. Když jsem dorazila, Idraset už byl na místě. "Ahoj," pousmála jsem se na něj a rozhlédla se, jestli už nejde i Isilwen.

Isilwen - 24. září 2012 21:18

Do nemocnice Než Idraset a Lanna odešli, ještě jsme si trochu povídali. Já jsem si šla pak lehnout a usla jsem prakticky hned. Spala jsem až do odpoledne dalšího dne, jak moc jsem byla vyčerpaná. Upekla jsem si brambory se zelenou a sýrem a naovbědvala se. Když jsme chtěli navšštívit ten den mistra a Daliuse, řekli nám, že ještě nejsou dostatečně zotavení. Mě si vzali do parády a místo dlahy mi dali ortézu, díky níž můžu dělat víc věcí. Další 3 dny jsem se docela nudila. Dnes když máme jít navštívit ty dva, tak jsem trochu pekla. Upekla jsem čokoládové a karamelové muffiny a také kuře. Kuře jsem dala na tác a uložila do košíku a přikryla mísou aby nevystydlo a vedle jsem dala do uzlíčku z látky mufiiny. Pak jsem se vydala k nemocnici. S jednou rukou to trvalo udělat déle, ale to nevadí, poradila jsem si. Lanna a Idraset už na mě čekají. Dojdu k nim a pozdravím je s úsměvem. "Omlouvám se, jen sem pro ty naše dva marody něco upekla." usměji se a společně se vydáme za Mistrem a Daliem.

Emisar Théros - 25. září 2012 20:20

V nemocnici Dneska byla celý den zase pěkná nuda, doktoři mě nechtěli pouštět moc mezi lidi a že prý by se mohly projevit známky temné energie, která do mě pronikla skrze onen meč. No nevím, raději jsem ale přece jenom strávil čas mimo pokoj, posedával jsem na chodbě a klábosil s doktory, taky jsem se zeptal na Daliuse, ale nikdo koho jsem se zeptal nic nevěděl, ale jelikož již nebyl na jipce, tak by měl být v pořádku. Zamíříl jsem k blízkosti vchodu do nemocnice, když vtom jsem zahlédl tři známé tváře. Hmm ... košík typuji nějaké jídlo, co nebude vhodné pro nemocniční prostředí. Vykročím ze stínu sloupu a pozdravím. "Zdravím ... jsem rád že vás vidím ... takhle, že jste všichni relativně v pořádku, první den poté když jsem se probral, jsem o vás měl trochu starost než mi vše řekli ... a kam si to štrádujete ? za Daliem ? "

Isilwen - 25. září 2012 20:29

Mistr Chystáme se vyrazit dovnitř, když ze stínu vyleze mistr. "Za Vámi a za Daliem." pousměji se. "Vy byste měl ležet a ne tady pochodovat." vyhubuju mu, jako by byl malé neposlušné dítě, ale usmívám se. "Tak za ním půjdeme společně." pousměji se na mistra a vydáme se dovnitř k Daliově pokoji. Jsem ráda, že je v pořádku. pomyslím si. Vlastně, že oba jsou v pořádku. napadne mě ještě. "Nesu vám pečené kuře a muffiny s čokoládou a karamelem. Pro vás pro oba." prohodím po cestě.

Idraset Stonewall - 25. září 2012 20:58

Nemocnice Stojím opřený o zábradlí u okraje nemocnice. Po chvilce čekání dorazí Lanna a pozdraví mě. Usměji se na ni. Ahoj jak se máš? Zeptám se jí zatímco čekáme na poslední článek naší skupiny. Isilwen dorazí po chvíli a táhne se s košíkem narvaným jídlem pro ty dva. Neomlouvej se času je dost. Dej to sem ať se s tím netaháš, řeknu jí a převezmu od ní košík aby svoji jedninou ruku mohla používat normálně. Vejdeme do nemocnice a hned narazíme na mistra. Vypadá celkem v pořádku dokonce až možná znuděně. Ne všichni jsme bez zranění. ovšem myslím že po setkání s nekromantem se i tomu dá říkat štěstí, odpovím mistrovy. Zamíříme k Daliusovy.

Dalius Grey - 29. září 2012 17:11

Nemocnice Poté, co mě nechali samotného jsem chvíli nemohl pochopit, kde to vlastně jsem, ale nakonec mi to docvaklo o nějakou chvíli později. Jako by měl můj mozek zpoždění. Nakonec zavírám oči a usínám hlubokým spánkem. Ve snech mě trápí pořád stejná noční můra. Jsem kdesi v podzemí a mám pocit, jako by ze mě postupně unikal život. Když se kouknu na svou hruď, tak zjistim, že ze mě srší blesky, které končí v jasně modrém kruhu, který mám pod nohami na zemi. O něco zajímavější je fakt, že celé mé tělo je pokryté plameny... Ne, celé mé tělo je z plamenů. Můj hlas zní úplně jinak než normálně. Nakonec mě nějaká zahalená osoba probodne čepelí z blesků. Necítim bolest. Pouze uvólnění. Následně mě má magická energie roztrhá a já se vzbudim... První den jsem se snažil, i přes opakující se noční můry, prospat. Stejně jsem se nemohl hýbat. Bylo to nejrozumější řešení. Proč jsem ale udělal tu hloupost, kvůli který jsem v týhle situaci? Další den jsem taky odpočíval, ale už jsem nemohl spát celý den v kuse. Začal jsem zkoušet, co mé tělo snese. Samozřejmě jsem začal opatrně. Nejdříve jsem hýbal prsty. To mě nebolelo, tak jsem postupně přidával další a další části těla, ale druhý den jsem dokázal hýbat pouze předloktím. Všechno ostatní mě ještě bolelo. Tak nezbývalo nic jiného než zkusit usnout. Nebude to tak hrozný... Pořád ale nechápu, proč jsem to udělal. Jsou to cizí lidé a já kvůli nim riskuju životem... Třetí den byl o něco lepší. Tělo už začínalo být citelné na dotek. Zajímalo by mě, jak dlouho mi zůstanou popálení po tomhle incidentu. Všechny předchozí ztráty kontroly nebyly tak silné, ale ani má kontrola magiie nebyla na takové úrovni jako teď. Ten den jsem se pokusil o něco, z čeho by sestřičky nebyly zrovna na větvi. Počkal jsem, až bude vzduch čistej, a pak jsem si sednul. Bylo cítit to napětí na kůži, ale silná bolest se nedostavila. Tak jsem se shoupnul z kraje postele a stoupnul si na podlahu. Pocítil jsem chvilkovou slabost, ale na nohou jsem ustál. Naneštěstí pro mě v ten samý okamžik do pokoje přišla sestřička. To bylo křiku... Čtvrtý den. Už jsem se cítil naprosto v pořádku, teda až na šrámy po popáleninách, tak jsem chtěl vypadnout domů, ale doktoři furt něco mumlali o tom, že si mě tu chtějí ještě pár dnů nechat. To jistě! Hned jak jsem našel svoje pročazené smradlavé věci, které jsou od posledního incidentu ještě víc tmavší než obvykle. Oblíknul jsem se i přes citelné napětí na kůži. Zase mě načapala sestřička. Mějte se tu pěkně! Otevřel jsem okno a seskočil dolů. Po nějakém tom křiku a chvilce utíkání jsem se konečně dostal k hlavnímu vchodu. K mému překvapení jsem byl celkem udýchaný.... Nejspíš jsem se ještě úplně nezotavil. ..., ale to nebylo jediné překvapení. Když jsem se koukal za sebe, zda mě někdo nepronásleduje, tak jsem narazil na celý svůj tým. Zabrzdil jsem a opřel se o zeď, aby mě nebylo vidět. Čauky! Co tu děláte? Ne, na to mi odpovíte, až odsud vypadnem. Cítim se trochu jako lovná zvěř, když čekám jak zareagujou a hlavně, co udělá mistr.

Emisar Théros - 29. září 2012 23:28

Nečekané shledání Po vyjádření všech pouze uznale kývnu směrem k Idrasetovi a dodám. "Ještě, že máme tak bystrého Gudena ... nebýt ho asi jsme všichni mrtví ... ale dost těchto řečí, raději bychom měli vyrazit k pokoji Daliuse" Řeknu a rozhlédnu se, chodba vypadá docela prázdná, ale vidím, že z poza rohu čouhá něčí noha. Absolutně si toho nevšímám, tedy až do té doby, než zjistím kdo to je, nejprve promluví a můj zrak mě poté ujistí. "Co tu děláš Dalie ? tedy chci říci ... jak to, že neodpočíváš to tě tady nechali jen ta se ..." Poté mi dojde o co mu jde a zakroutím hlavou. "Kdyby jsi byl ... normální, tak bych o tom mohl uvažovat, ale musíš zde zůstat minimálně do koce týdne." Řeknu a to už zpoza chodby vylítne jedna sestra co vypadá jako sup a začne na nás oba chrlit všelijaké bláboly s tím, že se máme okamžitě vrátit na pokoj a že já bych už z toho mohl mít rozum, když ne to děcko.

Idraset Stonewall - 30. září 2012 11:37

Nemocnice plná bláznů Kývna na slova mistra. Budeme muset zesílit abychom vám příště k něčemu byly. Doufám že nám pomůžete, řeknu směrem k mistrovy. Chystáme se vyrazit se podívat na Daliusekterý byl k výbuchu nejblíž. Stále si neumím příliš zařadit kdo že to vybouchl jestli to použil nekromant nebo mistr nebo kdo. Najednou před nás Dalius přiběhne sám. Překvapeně se koukám na jeho spáleniny nevypadá zrovna nejzdravěji i když je mu to zřejmně jedno. To už chce zase machrovat? To si nepamatuje když chtěl machrovat před holkama posledně? Pomyslím si mírně otráveně. Mistr se do něj hned pustí. Raději to nekomentuji neboď pochybuji že pustili ven mistra. Hned na to nás dožene jedna ze sestřiček. Už předem si zakreji uši aby mi neurvala uši. Potichu čekám až přestane křičet a pouze si dávám pozor abych nepřevrátil košík s jídlem který jsem odebral isilwen aby se s tim netahala.

Isilwen - 30. září 2012 12:44

V nemocnici Vydáme se za Daliem. Mistr na moje hubování nijak nereagoval. Chceme za ním jít, když on nám vystoupí naproti ze stínu. Mistr mu vynadá a chvíli na to se sem řítí nasupená sestřička a začne ze sebe chrlit nadávky a seřve je jak malé děti. Jak si založím ruce naprsou, klapu nohou o zem a pozoruji mistra s Daliem. "Mistře je hezké, že jste Daliovi vynadal, ale sám tu nemáte co pobíhat. Měl byste mu jít příkladem když už mu hubujete a jít si lehnout hezky do nemocničního pokoje a odpočívat." přidám se k sestřičce. "To vám to kuře ani muffiny nedám a sníme si to s Idrasetem a Lannou pokud si vy dva okamžitě nepůjdete lehnout." pokračuji a cítím jak se na mě zase hrnou návaly vzteku. Snažím se zhluboka dívat. V mých očích se najednou objeví strach z další proměny. Ne klídek Isilwen, klídek, nic tak hrozného neprovedli uklidni se. pomyslím si. Zatnu pěst na zdravé ruce a nehty si zarývám do dlaně. Zavřu oči a je vidět jak jsem napjatá. Snažím se zhluboka dýchat a uklidnit se.

Duše prvního - 10. října 2012 14:15
	O týden později - nové úkoly Uplynul další týden v tento čas se stihl všichni plně zotavit a vrátit se ke svým povinnostem. Ať jste trénovali, užíval či pospával, ta jste měl oficiální volno. Je zřejmé, že jste si popovídali vše co je potřeba a nějak přečkali týden. Dnes je však pondělí a vy a váš mistr se máte sejít před úřadem, de vám má být přidělen nový úkol.

Idraset Stonewall - 10. října 2012 18:41

O týden později Další týden po návštěvě jsem strávil poměrně nezáživně. Dost jsem trénoval, občas jsem se potkal s isilwen nebo s Lannou. Potom co pustili mistra a Daliuse z nemocnice jsem se setkal párkrát i s nimi. Volna jsem využil hlavně k tomu abych ležel na střeše svého domu a sledoval mraky. Bylo mě tam k nalezení skoro vždy když jsem netrénoval nebo nevařil a tak. Přišel mi další dopis od otce, ale ten jsem rovnou spálil aniž bych ho otevřel nebo na něj odpověděl. dokáži si perfektně představit co tam psal. Naprosto určitě se tam rozčiloval nad týmem ve kterém jsem a jak se odváží někoho jeho krve šoupnout do takového týmu. Určitě mi tam nadával jakto že jsem nechal toho nekromanta uniknout. Jako bych ho neznal ten se nikdy nezmění, pomyslím si. Otec tu má svoje oči. Oba moji starší bratři mu dávají vědět téměř o všem co se u mágů stane. Oba jsou veliteli oddílů a tak mají větší přístup k informacím. Po týdnu nám čas flákání skončí a mají nám přidělit první úkol. z toho že mi tato zpráva přišla jsem usoudil že jsme mistrovou zkouškou prošly. V pondělí ráno se připravím a vezmu si na sebe rovnou oblečení vhodnější do přírody a na práci. Zamířím k úřadu před ním se máme s mistrem setkat. Dojdu před úřad a rozhlédnu se okolo jestli tu už někdo není. nikoho nezahlédnu takže jsem nejspíše opět dorazil první. Opřu se o zídku a čekám až dorazí i zbytek.

Lanna Kairi Snow - 14. října 2012 11:53

Čas utíká V nemocnici jsme se ještě setkali s mistrem a s Daliusem, než jsme kvůli jejich stavu museli zase odejít. Během dalšího týdne, kdy jsme měli volno, jsem povětšinou trénovala. Zkoušela jsem si kouzla, která jsem se zatím naučila, dokud jsem s nimi nebyla aspoň trochu spokojená. Otec si na mě udělal párkrát během týdne trochu času a tak jsem si s ním mohla procvičit své základy v boji s holí. Občas jsem se potkala s ostatními z týmu, nebo jsem si vylezla na velký rozložitý strom kousek od našeho domu s nějakou knihou a tam se usadila a četla si dokud na to bylo dobré světlo. Po týdnu jsme ale pod záminkou nového úkolu byli zavoláni před úřad. Těšila jsem se, jak se znovu setkám s ostatními a doufala jsem, že nový úkol se nezvrhne stejně jako předešlá zkouška. V ten den, kdy jsme se měli sejít, jsem se jen v rychlosti oblékla do prvního oblečení, co mi padlo pod ruku, nasnídala se a zamířila k úřadu, kde jsem už viděla čekajícího Idraseta. „Ahoj,“ pozdravila jsem s úsměvem, když jsem k němu došla, a rozhlédla jsem se, jestli už nejdou i ostatní.

Isilwen - 17. října 2012 20:28

Další posun času-že by mise? Přes ten týden jsem se dost nudila. Obča jsem trénovala, ale s poraněnou rukou to moc dobře něšlo, vzhledem, k tomu, že kouzla se dělají rukama. Díky bohu mi předevčírem ortézu sundali a já mohu zase požívat obě ruce. Ještě před svítáním jsem byla v lese. Ráda chodím předsvítáním do lesa. Je tam příjemný vzduch a klídeček. KDyž se však vrtáím domů, čeká mě nemilé překvapení-domeček je uvnitř vzhůru nohama. Okna jsou vytlučená, kytky jsou vysypané z květináču a v domku je vše rozházené. Klíč sem měla u sebe, takže dveře jsou vyražené z pantů. Povzdechnu si. V kuchyni na stole, nebo na tom co z něj zbylo najdu lístek. Přečtu si ho. Zdravíme tě špíno! Nepleť se do cesty našemu bratrovi a odejdi z týmu, to kvůli tobě nedokázal chytit toho nekromancera, máš na něj špatný vliv, tvoje nečistá krev je jedovatá. Jestli to neuděláš tak přijde řada na tebe. Pamatuj na to míšenče. dole už je jen podpis a pečeť z vosku, Idrasetovi rodiny. Zamračeně vezmu lístek a rychle se vydám na místo setkání. Do očí se mi hrnou slzy. Ne Idraset za to nemůže. Nemá k tomu důvod, pokud se nepřetvařuje, ale ne to ne... pomyslím si. Dojdu k nim. Zatím je tu jen Lanna a Idraset. Pozdravím je a je vidět, že jsem bečela a netvářím se vesele. V ruce držím zmuchlaný kus papíru a vůbec mi není do řeči. S tímhle chci počkat na mistra.

Idraset Stonewall - 17. října 2012 21:55

Před budovou Chvíli jen tak lelkuji a během chvíle dorazí první z mého týmu a tou je Lanna. Dobrá ráno přeji. Vyspala jsi se dobře? Zeptám se jí i když je to spíš vtlučená zdvořilost než aby mě to opravdu zajímalo. Jakmile mi odpoví tak se zase vrátím k koukání na oblohu. Už se úplně vyjasnilo a osobně doufám že nebudeme muset čekat na zbytek skupiny příliš dlouho. O další chvíli přijde Isilwen a pozdraví nás. Vůbec jsem si jí nevšiml když přicházela jak potichu chodí. Zrovna jsem se kochal nějakým hlasem. Dobré ráno jak... Začnu a skloním při tom hlavu. Uprostřed věty se zarazím a zamračím se když si všimnu jejího výrazu. Stalo se něco? zeptám se jí. z jejího pohledu na mě mi není zrovna příjemně jako bych něco provedl a ani o tom nevím. Všimnu si zmuchlaného papíru který drží v ruce. Tázavě se na ni podívám, ale neptám se dál abych ji nezahltil otázkami.

Dalius Grey - 20. října 2012 15:25

Týden mého života Poté, co nás načape vrchní sestra, tak se vzdám jakékoli zbývající naděje na útěk. Když se nedaří, tak se nedaří... Nespokojeně jsem se zase vrátil do pokoje. Neposlouchám výstrahy, které na mě chrlí nemocniční personál. Prostě jsem se úplně ohradil od vnějšího světa a snažil se na nic nemyslet, aby mi ten čas utíkal o něco rychleji. Konečně přišel den, na který jsem tak toužebně čekal. Konečně mě propustili z nemocnice. Rychle jsem se oblékl a na plné rychlosti se odtamtaď vyřítil. Co kdyby si to propuštění rozmysleli? Když už jsem byl za městskou bránou, tak jsem zpomalil. Moje tělo dosti ochablo, protože jsem byl zadýchaný a bolely mě nohy. Zatracená nemocnice! Šel jsem nějakou chvíli, až jsem se dostal k mostu přes řeku. Oba břehy byly vysekané do vzdálenosti pěti metrů. Taková malá pojistka, kdybych náhodou ztratil kontrolu. Na druhé straně řeky se nachází moje "pískoviště". Zde jsem naprosto izolován od vnějšího světa. Všude podél cesty jsou umístěné kovové a někdy i dřevěné konstrukce, které mi slouži jako tréninkové pomůcky. Ale to nejdůležitější je můj "domeček" vytesaný ve skalním masivu. Je to celkem pěkný kus práce. Po schodech se člověk dostane k hlavnímu vchodu. Vchod postrádá dveře, protože jsou prostě zbytečné. Uvnitř jsou dvě místnosti. Ta první mi slouží jako jídelna a kuchyň zároveň. Ta druhá místnoat je moje ložnice. Tam mám uložené své oblečení a hromadu jiných věcí. Nejdřív se převleču do krátkých kraťasů a namotám na ruce bandáže. Poté zase výjdu ven. Pořádně se protáhnu. Svaly pěkně tahaj, protže jsou po mém pobytu v memocnici zkrácené. V kůži cítím lehce šimravé napětí, ale to mě vůbec nerozptyluje. Hned vedle "domu" je do země vražen kovový sloupek, na kterém je nasazen a pevně připevněn kožený návlek naplněný pískem. Začnu do něj tlouct rukama přímky. Poté do toho zapojuju háky, lokty a nakonec i kolena i kopy nohou. Frekvence mých úderů je stále větší a větší. Za chvíli je země kolem sloupku totálně nasáklá mým potem. Když už nemůžu zvednout ruce a jen tak tak stomím na nohou, tak popojdu pár kroku od sloupu a svalim se na zem. Ležim tam na zádech v měké trávě a pozoruju obláčky, jak klidně plují po modravé obloze. Následující dny jsem strávil skoro stejně, treninkem. Pravda ze začátku to bylo namáhavé se znovu vrátit k původní formě, ale po pár dnech intenzivního tréninku jsem tu ztrátu dohnal. Když už jsem nemohl trénovat, tak jsem jedl, spal a nebo meditoval. Dokonce se ke mě jedenkrát stavil trenér, aby se mnou praktikoval magii. Také mi řekl o tom, že se další den budu muset vydat do města, protože můj tým nejspíš dostane úkol. Konečně tedy přišel den, který mě vyvedl z tréninkové rutiny. Pondělí sice není mým oblíbeným dnem, ale i přes to jsem vstal s překvapujícím elánem. Bylo ještě brzo ráno, tak jsem si našel čas na ranní rozcvičku. Když bylo po rozcvičce, tak jsem se v klidu nasnídal. Po snídani jsem se šel převléknout. Vzal jsem si své černé třičtvrťáky a černou vestu. Když jsem byl připraven, tak jsem se vydal na cestu. Po klidné procházce, která končila v místě setkání, jsem se konečně setkal se svým týmem. Kromě mistra tu už byli všichni. Nazdárek lidčky. Pozdravim s úsměvem na tváři.

Emisar Théros - 20. října 2012 21:42

Premiérový úkol v této partě Tak konečně to přišlo, úplně první výprava s mým týmem nováčků mimo vesnici mágů, bude to zajímavé, opět plnit pod těch letech dřiny nějaké odpočinkové mise jako je špionáž. Ne vlastně to dělají až později, nyní budu jen dohlížet aby se neflákali při práci pro sedláky řekl bych. Ale měl bych si hejbnout, protože za pár minut mám být u Solgudena pro znění mise. Sbalím si teda věci o kterých si myslím, že je budu potřebovat a pro jistotu si sebou svoji hůl vezmu. Nehodlám se zdržovat chůzí a tak se prostě jen teleportuji před kancelář, aby chudáka nechytl šok, zaklepu a vlezu do místnosti. "A Emisare, to jsi ty, tam na stole máš svitek s tím co by jste měli dneska udělat není toho moc, tak to udělejte pořádně." Přikývnu a vezmu si složku, pozdravím na rozloučení a svitek rozvinu ještě na chodbě. "Takže co tu máme ... vyhnat krtky ze zahrady pana Mumínka, pomoci s úklidem padlích stromů, vyvenčit psy nebo zamést ulici ... no nic zajímavýho tady zdá se není, tak je asi zklamu." Zavinu svitek a zasunu ho za pásek, znovu se mi nechce se zabývat chůzí a ta kse znovu jen přemístím na místo, kde se máme sejít. Zhmotní se z kouře před svými studenty už s rukou zdviženou na pozdrav. "Nazdar děcka tak co jak je ? těšíte se na misi já celkem jo, bude to pohoda ... no teda pro mě. Vyberte čím začít, vyháněním krtků, uklízením dřeva z lesa nebo úklidem ulic ?"

Isilwen - 20. října 2012 22:07

Ráno.. Idraset mě pozdraví a sklopí pohled. Chvilku na to přijde Dalius. Pozdravím ho a pokusím se pousmát, ale moc to nejde. Vznikne z toho spíš úšklebek. Podívám se na Idraseta... "Hm moc dobře sem se nevyspala." zalžu. Pak se u nás zhmotní mistr...usmívá se. Všichni se mohou usmát jen já ne...prostě po dnešním návratu z procházky...už mi do smíchu není. "Mistře...co kdybych začla tímhle." řeknu a podám mu dopis, který jsem našla dnes doma. "Idraset, nic proti tobě Idrasete, já vím, že za nic nemůžeš, má moc "milé" bratry. Když jsem se vrátila domů z ranní procházky našla jsem vnitřek domku vzhůru nohama a ležel tam tenhle dopis." řeknu k mistrovi a vlastně všem ostatní. Do očí se mi vhánějí slzy. "Chtějí po mě abych odstoupila z týmu...nebo místo domu, přijde řada na mě." celá se třesu, mám strach a v mém hlase je náznak pláče, třese se mi.

Emisar Théros - 21. října 2012 08:33

Překvapivá zpráva Po celou dobu je pozoruji jen jako skupinu a na nikoho se vyloženě nezaměřím, ale i tak mi Isilwen přijde nějaká unavená nebo já nevím, asi ji něco trápí. Když jim vyložím výběr misí a Isilwen mi poté podá papír, hodím po ní (cihlu) tak trochu překvapený a tázavý pohled, rozbalím papír a přečtu si tu zajimavou zprávu, která mě zrovna nepotěší. "Hele, co to má znamenat ?" A Isilwen mi to plná rozhořčení a smutky vylíčí, zdá se, že dneska opravdu nemá dobrou náladu. Položím ji ruku na rameno a uklidňujícím hlasem řeknu. "Žádné zbytečné slzy, něco s tím uděláme." Poté se otočím na Idraseta a vypadám docela naštvaně, i když on může poznat, že na něho naštvaný nejsem. Poté pronesu takovým tím, rozhodným hlasem. "Idrasete ... tvůj rod zaútočil za prvé na bojovníka této země a především na člena mého i tvého týmu, žádám tě o to, aby jsi mi povolil proti tvým bratrům něco podniknout. Jistě by to pro nás byla zajímavá mise."

Idraset Stonewall - 21. října 2012 09:31

Ne zas tolik překvapivá zpráva Isilwen se mojí otázku rozhodne ignorovat. Jsem dost zmatený a nějak si nedokáži vysvětlit co se děje. Během chvíle dorazí Dalius, na jehož pozdrav odpovím pokývnutím hlavy. Možná bych mu i odpověděl, ale zrovna jsem příliš zmatený z toho co se tu děje. Hned na to se zhmotní mistr. Pokrčím rameny že to asi není důležitý když mi to nechce říct a začnu věnovat pozornost mistrovy. Vyhánět krtky? Uklízet les? Nebo ulice? Co to je sakra za mise. Les zapálíme a oheň ho uklidí dostatečně, pomyslím si a zamračím se. Zároveň se musím v duchu pousmát když si uvědomím že tím samým museli projít bratři. Jak ti to museli nesnášet, pomyslím si s uspokojením. Pak se Isilwen konečně ozve a řekne nám co ji trápí. Během jejího vyprávění doslova zkamením. Nechápavě koukám na Isilwen. Co že udělali? Proč nešli po mě došla jim odvaha? Pomyslím si a trochu zalituji že jsem poslední dopis spálil bez přečtení. Mistr se na mě otočí a promluví na mě. Téměř ho nevnímám. Ne ti jsou moji, zavrčím a otočím se. Rozběhnu se ulicemi do města a nechám je všechny za sebou. Běžím co nejrychleji a tak než doběhnu před dům jednoho z mých bratří tak skoro nepopadám dech. Ignis telum, použiji kouzlo a rozsekám jím dveře na kusy. Ani nezkouším jestli je odemčeno. Vejdu dovnitř a rozhlížím se po bratrovy. Je možný že tu není a bude na misi, ale to mi nebude vadit.

Emisar Théros - 02. listopadu 2012 19:59

soukromá zpráva od Emisar Théros pro Zbrklé Idrasetovo jednání Sice jsem požádala Idraseta, aby jsem mohl udělat něco proti jeho bratrům, ale on se zdá být dost naštvaný, zamračím se a hned v okamžiku, kdy se zlými úmysly vyrazí nejspíš k domu své rodiny rozhodnu se ho zastavit. Jeho nohy jsou sice rychlé, ale já se vrhnu za ním. Doženu ho asi na půli cesty, chytnu ho za tryko a tím ho zastavím. "NEUKVAPUJ SE !" Křiknu naštvaně a otočím ho k sobě. "Je jasné, že jsi naštvanej, ale přece nubudem jako oni, my nepoužijeme násilí, nech to na mě já jim "domluvím" Řeknu klidně a udělám prsty znamení pro uvozovky, můj pohled se zaměří na jeho oči a aniž by to mohl zaregistrovat. Použiji trochu magie, aby jsme ho přesvědčil trochu účiněji.

Idraset Stonewall - 02. listopadu 2012 20:18

soukromá zpráva od Idraset Stonewall pro Mistr Mistr mě dožene asi na polovině cesty a chytí mě. Probodnu ho naštvaným pohledem. Pusťte mě. S bratry si promluvím řečí kterou rozumí. odseknu mu a pokusím se mu vykroutit. Jemná magie na mě nemá vliv jsem příliš naštvaný než aby mě dokázala uklidnit a silnější bych už odhalil. Nepleťte se do mých záležitostí. Buď mě pusťte nebo si počkám až přestanete hlídat a spálím oba jejich domy na prach. Nemůžete dávat pozor pořád, odseknu mistrovy.

Emisar Théros - 02. listopadu 2012 20:28
	Jakmile se Idraset vydá pryč si něco vyřídit, tak se vrhnu za ním a zdá se, že nespěchám za ním, aby jsem mu mohl pomoci ničit.

Emisar Théros - 02. listopadu 2012 20:38

soukromá zpráva od Emisar Théros pro Neodbytný Idraset Idraset je příliš rozčilený na to aby ho dokázala ovládnout moje jemná magie, zlost je opravdu hodně silný bojovník. Na jeho námitky zakroutím hlavou a povzdechnu. "Asi vím jak ti je, ale jako tvůj mistr ti nemůžu dovolit spáchat čin, za který tě můžou zavřít. Mám ovšem lepší řešení, v této zemi není trestné vzít sebou dva lidi do přírody, vezmeme je mimo vesnici a tam jim dáš ponaučení. Věřím, že ve vlastním zájmu o něm nikomu neřeknou, ovšem pokud by jsi jim zničil domy, mohlo by to stát Isilwen život." Zním dosti naléhavě a snažím se znít přátelsky a tak, že mám stejné zájmy jako on. Chtěl jsem je sice trochu postrašit a možná jim i dát ponaučení, ale takhle to bude lepší. Musí to být mimo město a aby to nikdo neviděl.

Idraset Stonewall - 02. listopadu 2012 20:58

soukromá zpráva od Idraset Stonewall pro neodbytný mistr Probodnu ho zamračeným pohledem. A vy jste se zbláznil. Oba jsou mistry jako vy. Utkat se s jedním přímo bez útoku ze zálohy je bláznovství. A ne navíc oběma najednou, odpovím mu. Měl jsem v plánu jim vrátit jejich vlastní minci případně zaútočit jelikož to ode mě nebudou čekat. Ať je to jakkoliv otec ještě neví že ho ignoruji takže si myslí že jsem jeho poslušný synek. Měl bych najít členy jejich skupin. Jsou to patolízalové takže jim určitě pomáhali, ale nejsou nijak schopný. Pokud na správné lidi zatlačím tak mi řeknou všechno, pomyslím si, ale neřeknu to nahlas svuj boj hodlám bojovat sám a po svém. Už jsem se trochu uklidnil a uvažuji realističtěji. to mě však v mém rozhodnutí nezvyklalo.

Emisar Théros - 06. listopadu 2012 19:26
	soukromá zpráva od Emisar Théros pro tak jo Když vidím, že je neodbitný tak jen dodám. "Tak jdi, ale budu tě z dálky pozorovat, kdyby se něco vymklo, tak zasáhnu ... tvé bratry znám, vím co dovedou a upřímně ... zase taková sláva to není." Poté se otočím a jdu zpět.

Idraset Stonewall - 06. listopadu 2012 20:23

soukromá zpráva od Idraset Stonewall pro Mistr se konečně nechá přemluvit na to aby mě pustil. Nedostali by se na pozici mistra kdyby je měl nějaký kouzelníček co právě dostudoval porazil, řeknu mu na odpověď a vydám se rychlím během k prvnímu domu mého bratra. Po nějaké době se tam konečně dostanu, ale nevyrazím dveře jak jsem měl původně v plánu a pokusím se je otevřít. Uvědomil jsem si že bych takhle přišel o moment překvapení který bych potřeboval abych dostal bratra do kolen. Pokud dveře nejdou otevřít tak je teprve rozsekám na kusy kouzlem a vstoupím dovnitř. Ať tím nebo oním způsobem tak vstoupím dovnitř. Pokud prvním tak se rozhlížím po bratrovy a pokud druhým tak hledám jeho pracovní stůl s dopisy.

Duše prvního - 17. listopadu 2012 08:35

soukromá zpráva od Duše prvního pro Dveře jdou otevřít snadno, jelikož byly odemčené a již když si k nim přistupoval, tak ti bylo jasné, že minimálně jeden z bratrů je doma, jelikož zněla hudba. Vletěl jsi do místnosti a valil jsi do jejich pokoje, otevřel dveře a tam ten mladší seděl na židli, kouřil doutník a měl nohy na stole. "Copak bratříčku, že jsi se tady ukázal, už tě ti šmejdi co si s něma hraješ na kozla sraly ? "

Idraset Stonewall - 17. listopadu 2012 12:07

soukromá zpráva od Idraset Stonewall pro Bratr Dveře se dají lehce otevřít. Doufám že je doma pouze jeden z bratrů. Nasadím nevyzpitatelný obličej a vydám se do pokoje bratrů. Naučil jsem se předstírat a zakrývat svoje skutečné pocity už dávno. Pokud jsem chtěl otce přesvědčit že jsem jeho hodný syneček tak jsem se to musel naučit. Vstoupím do místnosti a zde sedí mladší z obou bratří. Hned se na mě obrátí s otázkou kterou jsem přesně očekával. Jsi předvídatelný bratře. Vždy jsi byl lehkomislný a nechal se ovládat otcem, proletí mi hlavou. Ano bratře. Přišel jsem se zeptat jestli pro mě otec nemá něco pořádného, odpovím mu a dojdu k němu blíž. Dojdu asi metr od něj než se zastavím. Dobře že jsi tu sám bratře. s dvěmi by bylo víc práce, pomyslím si. Ignis telum, použiji kouzlo a bleskově bratra chytím do sítě vlasců ohně. Stáhnu je aby se nemohl hýbat a chytnu ho druhou rukou na hrudi. Použij kouzlo a udělám z tebe škvarek, varuji ho ledovým hlasem. Shodim svoji nevýraznou tvář a v očích se mi zableskne hněv. Nebojím se že by mě vyloučili bratři by nikdy nepřiznali že je porazil nějaký mág co právě vyšel.

Duše prvního - 17. listopadu 2012 15:24

soukromá zpráva od Duše prvního pro Kouzlo se ti podaří a bratr je náhle spoután tak, že nemůže pohnout snad ani jazykem v puse. Části těla, kde se obmotávají ohnivé vlasce pálí a rudnou a tvůj bratr tiše kvílí bolestí. "Ty zatracenej hajzliku, spálím tě na popel Ignea intuitu" Křikne a použije kouzlo, v jeho očích začne hořet a poté jako by se zažehly ohně v očních důlcích, na místech na které se dívá tě to začne nesnesitelně pálit. Bolest tě donutí zrušit kouzlo a když se podívá na tvá kolena, tak na ně klesneš. "Jestli se ti podívám do očí, je s tvým zrakem konec, mé oči jsou rychlejší než tvé ruce." Řekne temně a šlápne ti na ruku, bolest je hrozná, prostě jako když ti někdo šlápne na ruku. "Takže, teď mi řekneš, co to jako mělo být, kurva výš jak ty spáleniny pálí ?!"

Duše prvního - 17. listopadu 2012 15:27
	Po chvilce co jsme byl pryč se vrátím na místo, kde jsou ostatní, poté co Idraset odešel a já se za ním vrhnul se tady toho moc nezměnilo. Přiběhnu k nim a troubím na poplach. "Idraset šel pomstít Isilwen, chce své bratry možná i zabít, ale hlavní je to, že sám nemá šanci, musíme mu jít pomoct, všichni za mnou a necourejte se."

Idraset Stonewall - 17. listopadu 2012 16:26

soukromá zpráva od Idraset Stonewall pro Kapánek se mi to vymkne z rukou a bratr mě dostane na zem. Dupne mi na ruku. Potlačím výkřik a zavřu pevně oči. A teď ho neuvidím. Musím uvolnit tu ruku abych vytvořil svoje nejsilnější kouzlo potřebuji obě ruce, pomyslím si přes bolest. Irema, vykřiknu a zamířím kouzlo do očí bratra. Podle toho jak mi stojí na ruce odhadnu jeho polohu. Doufám že se mi podaří mu vymknout jeho plameny z kontroli na dost dlouho aby ho to překvapilo a odstoupil mi z ruky. Ignis telum, vykřiknu hned na to a máchnu volnou rukou po bratrovy abych použil šlahouny jako bič. Připravím se na bolest pokud mi to nevijde tak mě to bude hodně bolet.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR