Romantika na druhou
hrálo se Jindy
od: 09. září 2010 14:54 do: 22. prosince 2010 22:28
Dobrodružství vedl(a) Dyrim
| |
 | Jednoho zamračeného odpoledne... |
| |
| Shrnutí... Akademie Cross je výběrovou školou. Schází se tu rozmanitá společnost studentů, která má obvykle jednu společnou vlastnost, jsou prostě ti lepší, ti nadprůměrní. Přesto i oni se dělí do dalších dvou skupin. Podle kolejí na noční a denní. Ta denní působí více reálně, ta noční má jakési kouzlo. Kouzlo, které by se dalo charakterizovat jako charisma, krása, intelekt... oni jsou ti doopravdy nadprůměrní. Denní třída má svou kolej na pravé straně lesa a noční na levé. Z obou vedou cesty, které se slučují, až těsně před školou, která stojí dál. Z jedné koleje se nedá dostat do druhou, pokud neprojde kolem školy. Navíc noční kolej stojí za mostem, na kterém je vrátnice, skrz kterou mohou projít jen studenti z noční třídy a případně prefekti. Prefekti jsou dva studenti z denní třídy, kteří dohlíží na to, aby se v noci nic ve škole nestalo, když se tam učí noční třída, a aby studenti z denní třídy moc neotravovali studenty z noční. Většina studentů z denní třídy je totiž zamilovaná do někoho z noční. Noční třída je vlastně takový fenomén. Navíc většina z nich jsou děti velice známých osobností. Například hereček, modelek, obchodníků... a oni sami mají velké dispozice k tomu, jít po jejich stopách. Pár z nich už si dokonce vydělává jako modelové nebo příležitostní herci. Případně pracují ve firmách rodičů. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro První školní den. Denní třída přesně podle pokynů nastoupila do auly a vyslechla si úvodní proslov ředitele školy. Byl sice takový... procítěný. Dalo by se říct, že doslova sršel emocemi, ale nakonec jste se dozvěděli vše, co jste potřebovali vědět, jako jsou koleje, rozvrhy a podobně. Zazvonil zvonec a vy jste se pomalu začali rozcházet do tříd. Už i vy dva jste byli na odchodu, když vás zastavil takový bělovlasí mladík o něco málo starší než Mikael v uniformě noční třídy (většina holek na něj zírala pomalu s otevřenou pusou, byl opravdu krásný). Mikael ho znal. Byl to Zero jeden z loňských prefektů, který letos přestoupil, ale Kim tu byla nová a jeho tvář viděla poprvé. "Ředitel s vámi chce osobně mluvit," oznámil vám prostě a odešel. Zamířili jste tedy do kanceláře ředitele školy a tam způsobně zaklepali. "Dále," ozvalo se zevnitř a vy jste vstoupili do nevelké pracovny. "Kim-chan, Mikaeli-kun," ozvalo se a oba jste cítili, jak vás ředitel objal. Málem mu z očí tekly slzy. Skoro jako staré rodinné shledání. "Potřeboval bych od vás jednu malou laskavost," začne opatrně, "Kiryuu-kun má letos moc práce jinde a moje milovaná Yuuki-chan odjela pryč. Shází mi proto prefekti," vysvětlí a na konci se na vás zadívá s pohledem štěněte. Je naprosto jasné, co od vás chce. |
| |
 | soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Z moje pokoje, který sme zdílela s mojí nejlepší kamarádkou Mai už od páte třídy, sme s evydali an ředitelův proslov. Cestou s k nám připojili i Nicolas s Adamem, další kamarádi ze základky. Ani nevím, proč sme všichni čtyři an tuhle školu šli.. asi se nám nechtělo loučit.. co já vím! A navíc rodiče byli nadšení a udivení že jsme se sem dostala i s mojima známkama.. To víte čistá trojkařka.. mohla bych mít samé jedničky, ale copak bych dala učení přednsot před hraním fotbalu, ajkida nebo střelnici? Můj otec je obchodník, ale kdysi, když byl mladý dělal hodně bojové sporty a jelikož se mu narodila holčička a on si tolik přál chlapečka.. mě do toho začlenil taky, čert vem moje pohlaví.. mojí velmi malou výšku (sem asi o hlavu menčí než většina prvaček) a moje prsa (jo sem hodne vivinutá no a?! k mojí výšce mi to celkem sluší) a moje matka je basketbalistka.. Sme chudák no.. od 4 se věnovat několika bojovým sportům, hraní fotbalu a ještě od 10 chodit na střelnici.. ale mě to baví.. To je jedno, čert vem mojí minulost.. O 15 minut později.. Říkali že je ředitel ulítlí, ale takhle?! Jeho proslov nabytý emocemi sem.. poněkud nechápala.. ano aji já sem hodně emotigenní a hyperaktivní a všechno moc prožívám a všemu se nekontrolovatelně směju a moc mluvím.. a nevím co všechno, ale u mě je to pochopitelné.. u něho ne.. To senilní nebo co? Než se dotal k tomu důležitému, tak sem s kámoši kecala opodál a lozila po stromech.. v sukni se to špatně. Když sem se chtěla rozejít do třídy, zastavil mě, nějaký kluk z noční třídy. Když mi řekl že mě chce vidět ředital, trochu mě to zaskočila a zmateně sme zamrkala ,,D-dobře.." vykoktala sem nakonec. Všimla sem si, ža zastavil ještě jednoho kluka. Viditelně staršího než já. Přehazovala sem pohled z jednoho na druhého. Oba byli moc hezcí.. Ale proč mě chce vidět ředitel? To mám průšvih už první den? To sem takovej smolař? Rozběhla sme se za tím klukem, který šel viditelně stejným směrem (Mikael) ,,Nevíš co může chtít?" koukla sme se na něho tázavě. Ať už odpoví nebo ne, společně dorazíme do ředitelny. Kdybych tušila že mi ředitel skočí kolem krku, a začne skoro brečet, nejspíš bych uhla.. nestihla sem to. Jenom se zírala jako zhulená myš. Nějak sem nechápala o co šlo. Jo, pak sem se to dozvěděla..Ušklíbla sem se a dala ruce v bok a přehoupla se z jednoho boku na durhý. ,,Takže po nás chcete, abychom odháněli ty řvoucí slepice od noční třídy, hlídali je ať neporušují pravidla co se noční třídy týče atd. atd?" Moje upřímnost nezná mezí.. |
| |
 | Ranní pospávačka v aule a až příliš emocí i na mě Probudí mě paprsky slunce, které dopadají do mého pokoje skrz okno. Jacob už stihl roztáhnout závěsy, obléknout se a odejít na snídani. Zívnu do ticha pokoje a ještě dobrých deset minut se válím v posteli. Nakonec se přinutím vstát a doploužím se do koupelny, kde si opláchnu obličej vodou. Chvilku na sebe mrkám do zrcadla, než se projedu vlasy hřebenem a upravím se, abych vypadal alespoň trochu k světu. Následně se vrátím do pokoje a obléknu se do své uniformy. Naštěstí mě Jacob včera večer donutil vytáhnout ji z kufru, který se momentálně válí u nohou postele. Něco jako vybalování ještě pár dní, se štěstím týdnů počká. Nedělám si iluze, že stíhám snídani, takže rovnou vyrazím směrem k aule a předem se obrňuju vůči projevu ředitele. Jestli bude jen z poloviny takový jako minule, i spát při něm bude těžké. Naštěstí se zdá, že ta poslední řada je ideální k tomu položit hlavu na rameno sousedovi a vesele chrupkat. Jacob je zvyklej. Bohužel po dobré půlhodince už do mě zase strká a třepe se mnou, abych se probral. Už? Kde je na tomhle světě spravedlnost. To to nemohl trochu protáhnout? Lepší spát tady než na hodině. Zvednu se a protáhnu se. Majznu při tom Jacoba přes nos, jak se rozmachuju s rukama. Pomalu se začínám odebírat k východu ven z haly, když mě zastaví Zero. Střelím po něm trochu nevraživým pohledem, protože mám zkušenost, že vidět jeho znamená jen problémy a hlavně nějakou činnost navíc. "Hmmm," zabručím odpověď a moc nepřemýšlím o obsahu jeho sdělení. Každopádně sebou trhnu, když na mě najednou promluví energické mrně. Chvilku na ni koukám jako sůva, než poberu, co po mně chce. "Ne," zmůžu se na odpověď a dokonce ji doprovodím zavrtěním hlavy, což je na mě docela výkon. Zbytek cesty probíhá v oboustranném mlčení. Po očku si tu holku prohlížím a musím konstatovat, že je relativně hezká. Samozřejmě nemá na holky z noční třídy, ale v naší koleji bude patřit k nejhezčím. Navíc až vyroste, tedy pokud bude ještě růst. Když dorazíme do ředitelny, tak mě projev lásky opravdu nepřekvapí. Po dvou letech si zvyknete na lecos. Prefekti?! Valím na ředitele oči a snažím se pochopit, proč si vybral mě. Osobu milující svou postel, která nemá ani v nejmenším touhu po tom, toulat se po nocích po školních pozemcích. Kim se ozve jako první a já ještě doplním její otázku. "Proč my?" |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Ředitel sleduju vaše reakce, načež se chopí odpovídat. "Ano přesně to mám na mysli," přitakává okamžitě Kim. "Navíc byste měli víc pravomocí a noční škola je opravdu krásná, hlavně když svítí hvězdy," dodává ještě a v očích mu jiskří. Potom se otočí na Mikaela a usměje se jako starostlivý otec. Yuuki mu asi hodně schází. "Protože Kim je velice zdatná a schopná, ale bude k sobě potřebovat někoho, kdo ji bude umět poněkud krotit. Navíc, co by se ti líbilo víc, než ležet v trávě a koukat na hvězdné nebe?" odpoví a při poslední větě se Mikael celkem rozzáří. V očích má poněkud nepřítomný pohled, patrně jak si to představuje. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Více pravomocí = více svobody a času na dovádění lumpáren. Noční třída mi je celkme ukradená.. a ani nevím proč.. kluvi tam jsou krásní to ano, ale je na nich něco.. zvláštního.. jsou až moc dokonalí.. nemám ráda dokonalé lidi.. Při slovech ředitele se nervozně usměju a trochu začervenám. Jo jasně.. moje aktivita.. viditelně toho o mě hodně ví.. zajímalo by mě odkud. Pak se podvím na Mika.. vypadá zasněně.. asi jsme každý úplně jiní.. Moje oříškové oči sjedou zpět na ředitele. ,,Tak dobře, já to beru.." zaculím se nevinně.. maska nevinnosti.. ta se mi líbí.. |
| |
 | soukromá zpráva od Claire pro Nenávidím cestování přes den. Naštěstí jsem spala celou cestu autem, takže když kolem poledního zastavíme před kolejí, jsem i vyspalá. Počkám až mi řidič otevře dveře od auta a vystoupím ven. Mé vlasy se zalesknou na slunci ve spršce světle fialové a bleděmodré. Přesto stále hlavní dominantní barvou zůstává bílá. Podívám se směrem k budově, kde budu od teď žít a přejede mi mráz po zádech. Tolik upírů na jednom místě. Snad to zvládnu v pořádku. Štěstí že je tu Zero-dono. Kdyby nebylo jeho, tak bych sem ani nepřijela. Rozejdu se po mostě černé podpatky klapou o dlažební kameny. Za mnou jde řidič s mýma dvěma kufry, ve kterých mám svůj celý život. Snad kromě domu, který jsem si sebou jaksi přivést nemohla. Projdu kolem vrátnice, aniž bych se zastavila. Spíše zrychlím. Stvoření, co tam sedí je mi odporné. Na nádvoří na mě čeká pomocná ruka. Jakmile Zera uvidím, tak se v duchu rozzářím. Navenek, ale zůstávám stejně neutrální. "Ráda tě vidím, Zero," řeknu neformálně a vykouzlím na tváři úsměv. Ovšem je to úsměv mnohem mírnější než ten, který se rozlévá v mé mysli. "Takže si dorazila," odpoví Zero a rozejde se spolu se mnou ke koleji. "Nakonec ano. Navíc, bych neodmítla tvou nabídku. Zvláště po tom, co se stalo," přikývnu a poslední větu pronesu poněkud smutně. "Chápu," řekne jen a dál mlčí. Přizpůsobím se jeho mlčení a vejdu do vstupní haly koleje. Je okázalá, ale neubírá jí to na funkčnosti. Křišťálový lustr a sametem potažená křesla. Mramorové podlahy a mahagonové zábradlí na schodech. "Působivé," řeknu, jak si prohlížím tu nádheru. "Tvůj pokoj je nahoře první zprava. Máš ho společně s Rimou," oznámí mi a zmizí. Trochu mě bodne u srdce. Doufala jsem, že mě třeba představí nebo jinak seznámí s ostatními. Nasměruju řidiče do pokoje, kde zatím nikdo není, ale má spolubydlící už tam má věci. Nechám řidiče věci položit u vyřezávané dvoukřídlé skříně a propustím ho. Jakmile se za ním zaklapnou dveře, převléknu se do školního. Sice je to trochu předčasné, ale zdá se mi to lepší než tu chodit ve svých minišatech se síťkovými doplňky. Chvilku se ještě zdržuju na pokoji, než se rozhodnu sejít dolů do haly. Nikdo tam ještě stále není. Typuji, že buď ještě spí nebo dorazí až navečer těsně před vyučováním. Uvelebím se do křesla a obejmu si kolena. Zajímalo by mě, jestli si tu najdu nějaké přátele. |
| |
 | soukromá zpráva od Daniel pro Dělám jako že se těším.. pane bože, proč mi to Zero dělá! Kdyby nepřevzal to místo po Kanamem.. kopnu ho někam.. to zase bude hádek. Vystoupím z auta a hodím přes rameno taško a do druhé vezmu velký čenrý kufr na kolečkách. Na řidiče se jen usměju na znamení, že může odjed že to už zvládnu a vydám se ke koleji.. proč mě tam vůbec chce.. zná mě.. No právě asi proto.. připojí se u mě u brány. ,,Ahoj zero.." pozdravímh o s úšklebkem ,,Nevypadáš nadšeně.." konstatuje ,,Měl bych?" úšklebek na tváři zůstává. ,,Nevím.. mohl si to odmítnout.." ,,Nemohl.." řeknu. Vejdeme dovnitř. Nikdo tam není. Doprovodí mě až do pokoje. Samozřejmě že se mezitím chytneme jako psi.. naštěstí tam byl Shiki, jak se poté představil a náš spor ukončil jasný zdělením že se chováme jak malí.. a pak se se zrzavou upírkou někam vypařili. Povzdychl sem si. A s ním mám mít pokoj? Draculo, potěš mě.. nakonec sme se se Zerem rozloučili.Vybalil sem si věci, ale ještě sme se neřpevlíkal. Měl sem an sobě bílou košili a džíny. Když sem šel do haly, seděla tam na křesle nějaká upírka. Pěkná.. Pomyslels me si s úsměvem, když sme si jí prohlídl a oběvil se za ní a opřel si ruce o opěradlo křesla ,,Taky nová?" Usměju se přátelsky, kdyby se náhodou lekla. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Ředitel se mi přesně trefí do vkusu, když mi vylíčí noc pod hvězdičkami. Na tyhle romantické blbosti mě jeden užije. To by bylo opravdu fajn. Ta vlhká tráva, mírný větřík, zářící měsíc a hvězdy. Sem tam nějaký strom rýsující se proti obloze. To by bylo... Proberu se ze snění s otevřenýma očima teprve, když se vyjádří Kim. Kupodivu se vyjádří pozitivně. Potom si vzpomenu, že ředitel říkal cosi o přehnaně aktivní dívence. Přejedu ji pohledem a povzdechnu si. S tebou bude problémů. Už teď to vidím. "Dobře...," řeknu pomalu a hned, jak to slovo opustí moje rty, mi je jasná, že to byla největší chyba v mém v životě. To se mi záhy potvrdí, když se nám ředitel zase vrhne kolem krku, jako kdybychom mu slíbili lízátko. Tentokrát mu dokonce tečou opravdové slzy. "Tady máte pásky," řekne a podá nám bílé pruhy látky s červeným symbolem školy. Automaticky si ho nasunu na rukáv. Připadá mi nějaký těžký... Že by ta tíha zodpovědnosti? Je to možné. Každopádně hned poté se odporoučím z ředitelny, abych nepřišel ještě k dalšímu úrazu. Počkám na Kim a potom se na ni obrátím. "Sice je teprve první den, ale když to začalo tak nevalně, netřeba v tom pokračovat," řeknu a znovu si povzdechnu. Zároveň s tím se pomalu vydám ke škole. "Že to na mě nepráskneš, když dneska zatáhnu školu?" zeptám se s nadějí v očích a doufám, že s tou holkou bude dát alespoň trochu vycházet. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Vypadá jako kdyby byl v tranzu. Když se jeho oči probudí k životu a k realitě pomalu ze sebe vysouká souhlas. Nevypadá moc nadšeně.. jenom se na to uchychtnu a vemzu si pásku kterou mi ředitel podává. Prohlídnu si jí a pak jí dám na rukáv uniformy. Trochus e mi stáhne žaludek. Jako kdyby se mělo něco stát. Ale ne tváři mi pořád září úsměv. Vyjdu s Mikaelem ven a na jeho větu jen pokrčím s úsmevem rameny. ,,Co ty víš.." rojezdeme se ke třídě. Když tam skoro sme spustí na ma svojí prozbu.. taky byvh to zatáhla, ale ne chce se mi hend první dne mít problém.. ,,Neboj nejsem bonzačka.." ušklíbnu se a pohodím vlasy které sahají až po lopatky, jen ze předu jsou krátce setřihnuté,nikdy sem svoje vlasy neměla ráda..byli takové.. obyčejné.. hnědé.. asji moje oči.. takové měla každá druhá.. nikdy sme si o sobě nemyslela že sme pěkná.. jen obyčejná .Než se vytratím ve třídě, ještě na něho mrknu a pak se s vysvětlením že sme byla za ředitelem a proto jdu pozdě a sednu si na místo. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Trhnu sebou, když na mě někdo promluví. Zvednu oči, v nichž mám poněkud bojácnější výraz, a spatřím pěkného blonďatého upíra v bílé košili. Hezký. Prolétne mi hlavou při pohledu na něj. "Ano," přikývnu a pokusím se vykouzlit na tváři úsměv. S trochou snahy se mi to i celkem povede. Je sice trochu kostrbatý a vyznívá spíše stydlivě než přívětivě, ale smát se nenaučíš za den. Zvláště smát se na upíry, které vůbec neznám. "Jsem Claire," představím se a natáhnu k němu ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Na tváři se pokusí vykouzli úsměv. Já se pořád přátelsky usmívám. Má zlváštní vlasy. Takové barevné.. Příjmu její ruku ,,Daniel.. skusím hádat.. přinutil tě Zero, že sme máš jít že jo?" úsměv se ztáhne do úšklebku který naznačuje že jmenovaného nemám mco rád |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Když zmíní Zera, tak automaticky zkousnu spodní ret. Jakmile se někdo začne bavit o Zerovi, až příliš to směřuje ke mně. "Ano. Zero mě o to požádal a já souhlasila," přikývnu a sleduju jeho reakci na jeho jméno. "Proč chtěl, abys nastoupil?" zeptám se zvědavě. Možná tak trochu doufám, že tu nebudu jediná, i když pravděpodobnost, že by byl stejný jako já je velice, velice malá. Jak bych se asi měla zachovat, kdyby byl stejný? Byla by větší pravděpodobnost, že se staneme přáteli? Nebo spíš ne? Spustím nohy dolů z křesla a sednu si normálně. Hlavně kvůli té minisukni, pod kterou by mohlo být pár věcí vidět, ale taky proto, že mi to přijde vůči Danielovi neslušné. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro ,,To kdybych věděl.. nemám páru.. Zero je.. jakt to říct slušně.. vypočítavej.. určitě má něco za lubem.." odhadnu a znova se vřele na Claire usměju. ,,Odkud ho znáš?" |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Mikael se na tebe jen usměje a dodá něco ve smyslu díky a je pryč. Možná až moc rychle na to, jakým působil líným dojmem. Dojdeš do třídy a učitelka se na tebe jen zběžně podívá. Už chce něco říct, načež si všimne pásky, kterou máš přes ruku a polkne slova. Být prefekt možná nebude tak špatné. Hodina ubíhá pomalu, navíc tvoji přátelé sedí v druhé polovině učebny. Kdo pozdě chodí si místo nevybírá. Možná ti i místo drželi, ale holt se nepovedlo. Sedíš v úplně poslední řadě nejblíže ke dveřím (schodovitá třída s dveřmi nahoře). Navíc máš z okna výhled na strom, pod kterým ve stínu leží Mikael. Všimneš si, že už kolem něj prošel jeden profesor, ale zarazil se při pohledu na jeho pásku. Tudíž on si vesele vyspává dál s rukama složenýma za hlavou. Taková menší pohoda v protikladu třídy, kde je pomalu hrobové ticho, až na učitelku, která cosi píše na tabuli a občas k tomu něco řekne. Ani nevíš co, protože se nedokážeš moc soustředit. Na učení tě nikdy moc neužilo. Ale co dělat, když tu nemáš kámoše. Po půl hodině už je to k nevydržení. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Pomooooc!! Já chci ven!! Sakra.. měla sem jít s Mikaelem.. najednou se nějaký kluk přihlásí jeslti může na WC.. pustí ho i když nerada.. jakmile otevře dveře rychle se jima protáhnu a kluk na ma zůstane jen zírat a vůbec nechápe, učitelka mě ani neviděla.. teda doufám. Dostanu se až ke stromu ke je Mikael.. vypadá to že spí.. z druhé strany na strom vyšplhám a sednu si na větev přímo nad ním (ne nemůže mi vidět pod sukni xD) ,,Vypadáš celkem nevinně, když spíš.." usměju se na něhoz výšky |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Přikývnu, když zmíní jeho vypočítavost, ale neřeknu, že vím, co má v plánu. Tedy nevím to úplně přesně, ale vím toho dost, abych do toho nestrkala nos víc, než je nutné. Ještě bych mohla přijít k úrazu nebo hůř, naštvala bych Zera. "Známe se relativně dlouho. Celkem běžně jsme se potkávali, ale až před nedávnem jsme se začali bavit," řeknu neurčitě a vzpomenu si, jak jsem ho vždy míjela v té velké dvoraně a naše kroky se rozléhaly všude kolem. Vždycky jsem se mu vyhýbala. Možná proto, že jsem věděla, co je zač. Lovec upírů a sám upír, když proměněný. "A ty ho znáš odkud? Nezdá se, že bys ho měl příliš v lásce," zeptám se a má zvědavost se začíná prodírat na povrch. Ačkoliv v Zerově životě se nešťourám, tak v životě všech ostatních ano. Takový malý zlozvyk, který se někdy hodí a jindy ho proklínám. Přivodil mi už tolik problémů. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro ,,Já? Přes jeho dvoječe Ichira.. oba jsme po něm jednou pátrali a po Shizuce.. a tak nějak jsme se scukli.. už ani přesně nevím.. párkrat sme si navzájem zachrnaili život.. takové klišé.." ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Učitelka si tě opravdu nevšimne anebo tě záměrně ignoruje. Ať tak či tak, celkem rychle se dostaneš ven. Jediný problém je najít to místo, kde je Mikael. Ono to zevnitř přeci jen vypadá trochu jinak než z venku, ale po deseti minutách propátrávání školních pozemků opravdu najdeš onen strom, pod kterým vesele vyspává. Na strom vyšplháš se svou praxí poměrně snadno a ta větev je o tolik pohodlnější než školní lavice. Nicméně i po tvém proslovu je pod stromem mrtvo. Mikael vesele vyspává dál. Už chápeš proč většina lidí vypadá nejroztomileji, když spí. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Uchychtnu se a trochu začervenám. Je vážně sladkej.. Pomyslím si. Ještě chvilku si ho prohlížím a pak tiše seskočím kouske vedle něho. Utrhnu pár stébel trávy a počimrám ho s tichým smíchem pod nosem. Sem docela zvědavá na jeho reakci. Asi bude naštvanej.. ale já se stejně budu smát tak co. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Shizuka... Vybaví se mi několik nepříjemných vzpomínek, na které by bylo lepší zapomenout. "Ichira jsem nikdy neviděla. Jen jsem o něm slyšela. A Shizuku jsem znala před tím, než se stala ta věc se Zerovou rodinou. Byla něco jako teta," odvětím a raději se nezmíním, že to byla doopravdy teta. Mít mezi příbuznými čistokrevné upíry nemusí být zrovna bezpečné. Zvláště potom, co Kaname udělal Shizuce. Tedy oficiálně to udělal Zero, ale od něj vím pravdu. Navíc dokážu cítit svou krev a něm ji cítím až příliš naředěnou. "Kdy ti zachránil život?" zeptám se a nedokážu si představit Zera, jak zachraňuje nějakého upíra. Já ho znám jen jako vraha a zabijáka. Ne že by mi to vadilo, jen ta představa mi přijde mírně bizardní. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro ,,Nepředstavitelný co? Vlastně to udělal nevědomky. Oba jsme ůtočili na Shizuku a chtěli jí zabít, akorát mse to o sobě nevěděli a to sme stáli u jednoho stromu. Já za stromem on před ním. Shizuka se oběvila předemnoua chtěla zabít mě, jenom Zero si myslel že jde po něm zezadu a tak do ní vystřílle zásobník a Shizuka zdrhla.. když pak přišel na mě.. ten jeho výraz v tvářu byl k nezaplacení.." zacukají mi koutky když si an to vzpomenu. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro "Hmmm," zamumlám ze spaní. Něco velice nepříjemného se totiž rozhodne mě probrat z mé říše snů. Pootevřu oči, ale okamžitě je zase pěkně rychle zavřu. Pochopil bych hodně, ale záplavu hnědých vlasů a řehtající se obličej ne. Po pár vteřinách to zkusím znovu, ale ten obličej je tam pořád. Tentokrát oči znovu nezavřu. Povzdechnu si. "Proč?" zeptám se jednoduše Kim. Já věděl, že to bude jen hafo problémů. Ty výhody za to pomalu ani nestojí. Dokonce ani ta vyhlídka na spánek pod hvězdami. Kdyby mě alespoň nechala v klidu spát. Copak v sobě nemá ani špetku lidskosti? Koukám na ni z pod přimhouřených víček a dál ležím. Proč se zvedat? |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Poslouchám se zájmem Daniela a na konci se musím usmát. Zerův výraz si dovedu představit opravdu dobře, ačkoli jsem ho na živo nikdy neviděla. "Chtěla bych tam být," řeknu. Až moc pozdě mi dojde, co přesně jsem řekla. Nejdřív myslet a až potom mluvit. Shizuka oba-san... proč zrovna ty? Vždyť jsi nikomu nic neudělala. Trochu se zachmuřím. "Znáš tu ještě někoho jiného, kromě Zera?" zeptám se po chvilce, když mě přejdou chmurné myšlenky. Tak co? Jsem tu jediná cizinka, která tu zná jen dva upíry, nebo je na tom ještě hůř a zná jen Zera? Shiki a Zero... Vlastně by mě docela zajímalo, kde Shiki je. Ještě jsem ho neviděla. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Uchychtnu se ,,Asi sem chtěla vidět tvůj výraz.. " přiznám a sednu si veld eněho a dám ruce za hlavu. ,,Už chápu, proč si chtěl zatáhnotu školu.. je tam nuda jak já nevím co.." zívnu a protáhnu se. Výdycky sme byla spíš noční tvor.. ve dne spát v noci dělat kraviny. Jo to je moje. ,,Mimochodem, chtěla sem se tě zeptat.. proč je noční a denní třída oddělená?" Vím že v noční jsou ti významní, ale někteří v denní taky.. moc mi to nedává smysl.. kdo by se chtěl učit celou noc a spát ve dne.. no.. ne já ne. Ve škole totiž většinou spím. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro ,,Hmmm.. Rimu.. a pak jaště pár dalších.. ale nedá se říct, že bych se s něma bavil nějak moc extra..ty?" zadívám se na ní tázavě. Nešel bych tu kdybych nikoho neznal.. to by byla sebevražda.. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro "Jenom Shikiho a Zera," řeknu a smutně se pousměju. "Je to tady pro mě celé nějaké neznámé. Mám trochu strach. A nejen z toho prostředí," svěřím a poslední větu dodám potišeji a tak nějak mimochodem. Jak mě asi přijmou, pokud zjistí, kdo jsem. Postaví se za mě Zero nebo mu to bude jedno? Asi mu to bude jedno, dokud budu plnit svou úlohu v jeho plánu. Úlohu v plánu... Být tebou bych se bála Zero. Tvůj nepřítel už určitě taky rozehrál hru a kdo ví, na čí straně je převaha a kdo má víc figurek. Nepodceňuj ho. Před očima se mi vybaví Kaname. Kuran Kaname. Zároveň s tím bezděčně zatnu ruku v pěst. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Zavrtím hlavou. Tenhle důvod prostě nechápu. "Nehorázná," dodám a vzpomenu si na loňský školní rok. Jak mě Jacob vždycky dokopal dojít alespoň k hlavním zkouškám, abych prošel do dalšího roku. Jinak mě ve škole vlastně vůbec neviděli. "Nemam tušení. Říká se, že studenti z Noční třídy jsou nějak speciální. Jediný, co jsem o nich stihl zjistit, je že když se s nima zapleteš, máš s tím jen hromadu problémů. Viz Zero a Yuuki. Bývalý prefekti, pokrčím rameny. "Zero byl ten kluk v uniformě Noční třídy, co nám řekl, že máme jít za ředitelem. Nikdo vlastně neví proč přestoupil. A Yuuki je dcera ředitele, která odjela s bývalým předsedou noční třídy Kuranem kamsi do neznáma a i s pár dalšími studenty z Noční třídy, vysvětlím, kdo jsou Yuuki a Zero. Doufám, že já zůstanu v Denní třídě a nic se nezmění. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Zazubím se a pocuchám ji. ,,Neboj, tady tě nikdo neukousne, ať si kdo si.. většina z nás má tady temnou minulost, která by se jen tak někomu nelíbila.." Můj veselý výraz ale vymění ustaraný když si všimnu její pěsti.. ,,Děje se něco?" zeptám se, možná trochu ustaraně. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Zavřu oči. Můj veselý výraz se změní ve vážný. ,,Takže mi chceš říct, že tím že jsme se stali prefekty se na nás začne sypat spousta problémů jo?" Super.. problémy jsou mé druhé já.. Pomyslím si ironicky. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Podívám se na něj trochu vykuleně. Proč mluví o temné minulosti? To sem zase něco plácla nebo mě jen špatně pochopil? Pokud vím, tak jsem o tom nic neříkala. "To mě mělo uklidnit?" zeptám se s náznakem úsměvu a furt nechápu, která bije. "A ne-e," zakoktám se mírně. "Co by se mělo dít?" zeptám se ještě více zmateně a už nemám nejmenší tušení, co se teď děje. Asi mi něco uniká... O čem sakra mluvíš Danieli? |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro "Doufám, že ne, ale už to tak asi bude," souhlasím a zavřu oči. I přes zavřená víčka proniká nějaké světlo, takže se koukám do mírně oranžové. Je celkem teplý konec léta. Fouká mírný vítr a trochu mi cuchá vlasy. Sem tam je slyšet ptačí štěbetání. Dokonalá idylka, tedy až na to, že je tu se mnou ještě ta holka. A teď jen usnout a odpočívat... |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Všimnu si toho že nechápe a usměju se. ,,Nechtěl sem tím říct, že zrovna ty máš temnou minulost, ale tvářila ses tak.. nějak.. ustaraně, jako kdyby tě tu měli všichni za něco ukamenovat, navíc jak sem se zmínil o Shizuce tak si se sachmuřila.. a jak si sě zmníila že nesmáš strach jenom z tohohle prostřědí, je jasný že i z někoho dalšího a učielé to rozhodně nejsou.. a navíc ses tvářila zamyšleně tudíž víš něco o Zerově plánu, ale já nebudu vysláchat.." pousměju se.. jo, jako menší sme chtěl být psichiatr.. divný co? Ale furt mě to trochu láká.. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Ústa sem měla mírně pootevřené a vlasy mi cuchal teplý výtr. Na to že je Září je celkem pěkně a teplo.. ale vůbec se netěším až bude zima.. brr! Spala sem až do doby než mě probudil holčičí křik.. pooteřvela sem oči. Slunce už nebylo tak horké a silné.. pomalu zapadalo za obzor.. a mě došlo kolik je hodin. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Poslouchám ho a čím víc toho slyším, tím víc jsem... vyděšená. Dalo by se říct, že ve mně četl jako v otevřené knize, což je něco, čeho se bojím skoro nejvíc ze všeho. Co je mé, má mé zůstat, bez ohledu na cokoli. Málem vyskočím z křesla, na tváři mám poněkud nejistý roztěkaný a velmi nevěrohodný úsměv. "Já... já... musím jít!" vysoukám ze sebe a rozejdu se svižným krokem ke dveřím. Musím pryč. Co nejrychleji! Málem se i rozběhnu a za kliku vezmu takovou silou, že dveře narazí do stěny. Vůbec to neřeším a jakmile jsem venku z budovy koleje, tak se doopravdy rozběhnu a to velice rychle. Za pár vteřin jsem pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro ,,Hmm?" Koukal sem se za ní nechápavě. Dobře sme jí viděsil.. nečekal sme že si to sebere takhle.. podrbal sme se na hlavě a povzdychl si. Za pár sekund vejde Zero. ,,Co je?" Nechápe. Jen pokrčím rameny a odejdu do knihovny s výrazem já nic já muzikant. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Když se rozhlédneš kolem sebe, tak Mikaela pohledem nenajdeš. Jeho místo pod stromem je prázdné. Dopadá tam jen stín rozložité koruny, která se rozprostírá nad tebou. Mírně tě bolí záda, jak jsi spala opřená o strom, ale to se rozchodí, snad. Nicméně možná by bylo dobře začít se pohybovat, protože slyšíš celkem hlasitý dívčí křik, který k tobě doléhá od hlavní brány. Z toho, co jsi slyšela od starších studentů, by to měl být projev lásky k Noční třídě, která by podle úrovně slunce měla právě teď nastupovat na vyučování. A pokud si vzpomínáš, tak jedna z tvých povinností co by prefektky byla postarat se o to, aby se Noční třída v pořádku bez újmy na zdravý a na nervech dostala za bránu školy. Nicméně to se dělá špatně, když tam nejsi. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Většinu odpoledne strávíš v knihovně a pak konečně nastane večer a tedy nástup do školy. Claire už jsi znovu neviděl, ale přijelo mnoho dalších studentů. I když je pravda, že Noční kolej pro vznešené upíry obsadilo jen pár dalších. O největší překvapení se postaral Hanabusa, když se objevil ve dveřích s kufrem. Zero se na něj překvapeně podíval, ale potom jen beze slova přikývl. Aidou se něj pousmál vděčně a zmizel v patře. Další pozdvižení se už naštěstí nebo bohužel nekonalo. Před školní bránou je... dav. Celá cesta je lemovaná studenty a především studentkami Denní třídy. Ječí to, huláká to a snaží se vás to dotknout. Jediné, co jim v tom brání, je Zerův ledový pohled a nějaký druhý bělovlasý kluk v uniformě Denní třídy, který postává stranou opřený o strom, ale jeho pohled je pomalu stejně výhružný jako Zerův. Těžko říct, koho se bojí víc. Claire jde až úplně na konci vedle Shikiho a Rimy. (Claire-Shiki-Rima) Shiki ji jednou rukou objímá kolem ramen a druhou drží za ruku Rimu. Má ve tváři mírně starostlivý výraz a Claire se tváří, jako kdyby měla v další vteřině vzít nohy na ramena. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Tak fajn jde se pracovat.." Upravila sem si sukni a vydala ke škole kde dívky už vyhlížely studenty (bylo tam i pár kluků) kteří měli jít do školy. Všichni se tlačili jeden přez druhého. Koukla sme s ena hodiny na školní budově. 7 pryč.. a v 7 je tady přísný zákaz vycházení. Vyšplahala sem na zeď školy (vyšplahala sem na strom a z něho skočila na zeď) a postavila se na bránu. ,,Jako rpefetka vás musím požádat, ať se vrátíte do pokojů, už je dávno zákaz vycházení!!" Křiknu na ně. Moje tvář je přísná a zamračená. Všichni stichnou a koukají na mě. ,,Prvačka a prefekta?! Nejsi náhodou nějaká oprsklá?!" Křikla na ěm jedna holka z vyššího ročníku. ,,Možná jsem.." ušklíbla sem se ,,Ale tobě to může být putna, protože porušuješ školní pravidla.." ,,Ale ty taky!!" Vyhrkla rozčileně. ,,Já můžu.." ukázala sem na pásku prefekta a vyplázla jazyk ,,Ale to není fér!!" Ozvalos e davem a na mě se spustily hromadné nadávky a jek moc to není fér a tak. Trochu se pobavím.. ,,Tak dobře.. když nějaká holka sem dokáže vyšplaht, můžete tu zůstat, ale budete se jenom dívat jasný?!" Holky chvilku přemýšlely, ale pak přikývli. Asi sem jim to zdálo férové.. Zkoušely to.. nepodařilo se.. až jedna na to přišlA.. vyšplahala na strom a hop! Zazubila sem se. Když se blížila noční třída, holky se postavili do pozoru, do doby než hanabusa an jednu z nich ''vystřelil'' WTF?! Proběhlo mi v mysli a seskočila sem z brány.. a byla poražena partou běsnících holek které mě převálcovaly.. Sakra za co?! Naštěstí je držely dál chladné pohledy Zera a Mika.. a já se mezitím snažila dát do kupy než budu znovu převalcovaná. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Když sme se přvlíkal do uniformy Shiki mi řekl něco v tom smyslu že Zero něco chystá a je v tom Kaname.. Jak nečekané.. ta ironie. Před školou.. vua! čekal sme holyk ale tolik?! Ehm.. proč mě to nepřekvapuje.. chudák ta holka kterou právě převálcovaly. Bavil sme se o Nečem s Hanabusou.. Narcis jedne.. Jeho ''výstřel'' převlcoval málem nás oba.. nebýt zera a toho kluka z denní.. asi ho zkopu.. Ale zajímalo by mě rpoč je Claire tak vyděšená.. vypadá jak králík který svěsil uši a a chce utéct před liškou.. |
| |
| Za branou Noční třída nějak projde branou a za nimi branou projdou jen prefekti. Znuděně vyhlížející Mikael a poněkud pomuchlaná Kim. Jakmile přejdu pomyslnou hranici, brána se začne zavírat, až nakonec s celkem hlasitým třísknutím zaklapne. Claire nadskočí a Shiki má co dělat, aby ji uklidnil. Zjevně opravdu není ve své kůži, protože z druhé strany se ke Claire přidá Zero. Narozdíl od Shikiho se jí ani nedotkne, ale zdá se, že jeho přítomnost pomáhá o něco málo více. Všichni studenti Noční třídy zamíří do tříd a Kim s Mikaelem je následují, dokud za ni nezaklapnou dveře. Na chodbě - Kim, Miki Miki se protáhne a zívne. "Já se jdu někam uložit ke spánku," oznámí jen věcně a rozejde se pomalu chodbou pryč. Nezdá se, že by se svou práci nějak výrazně staral. Ačkoli jeho výkon před školnou byl až zarážející. Ve třídě - Dan, Claire Usadíte se nějak, případně porozestavíte. Zero se postaví až úplně nahoru k oknu a vedle něj na lavici sedí Claire. Dívá se stejným směrem jako on, ven z okna. Shiki s Rimou obsadili lavici ve středu a momentálně Rima vytahuje Pocky chocolate. Aidou se drží pár metrů od Zera a trochu nejistě ho sleduje. Zjevně ještě stále neví, jak to Zero s jeho příchodem přijal. Zbytek studentů převážně sedí v lavicích. Profesor zatím nedorazil. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Nad jeho oznámením jen věcně protočím oči a ušklíbnu se. Všimnu si že nademnou je otevřené okno, přikrčím se a hop! Vyskočím na parapet a z něho oknem ven. Chvilku sem lozila po stromech, skákala na nich a tak.. už asi chápu proč mi někdy říkají opice. Když sme se dostala trochu hloub do lesa tak sem uslyšela hlasy... až moc známé hlasy. Potichu sem seskočila ze tromu a přoblížila se ke keři ze kterého hlasy vycházeli. ,,Mluvil si s tou Kim?" Ozval se Nikolas. ,,Nemluvil, celý den sen jí neviděl.. " Odvětil Adam. ,,Nechápu to.. jak mohli udělat prefektu z někokoho.. tak.." ,,Nezodpovědného? přiznej se.. žárlíš.." ,,C-co?! Nežárlím.. a tochi určitě tu někde je.." Rozhrnula sem keř a ušklíla se na dva kluky kteří málem vyjekli jak mě viděli. Adam s Nikolasem byli hezcí kluci.. a milý.. jen.. ste s ejim museli dostat pod kůžu. Oba byli vysocé a měli docela vymakané těla. Nikolas byl snědý s čokoládovými vlasy a modrýma poměnkovýma očima. Adam byl jenom lehce opálený se špinavěblond vlasama a černýma očima. Jak říkám.. pěkní kluci.. ale měli jednu chybu.. fyzycký věk 16, mentální 7? možná 8.. Byli jak malí.. ,,Kim!" Vyhrkl Nikolas, rychle sem mu zacpala pusu a šla za nima do keře. ,,Ticho!" Přiložila sme si prst k ústům ,,Co tady děláte? Budete mít průšvih.." Koukla sem se na ně ustaraně, možná trochu přísně. ,,Chtěli jsme s tebou mluvit.. Auu!" Sikl bolestně a koukl se na svou dlaň. Měl jí podřenoua trochu od krve. ,,Co si dělal?" Vytáhla sem z kapsy kapesník a ovázala mu to. ,,Nevím.. ais sme se někde odřel nebo něco" ,,Padejte odsat, neměly bstetu být.." podívám se na ně přísně a oba polknou.. proč cítím problémy? |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Stál sem vedle Aida a všiml si jeho .. neklidného pohledu. ,,Proč vlastně nejsi s Kanamem?" Špitl sme směrem k němu když sem si všiml že mu Zero nevěnuje pozornost. Stejně to furt moc dobře nechápu.. Zero je teď hodně silný.. ale pořád není čistokrevný.. je to vlastně jedno.. Aido se na mě koukl pohledme typu 'fakt to hceš vědě?' Než sem ale stačil něco říct ucítil sem krev.. a viditelně sem nebyl jediný.. všem ve třídě začali zářit rudě oči. Bylo to docela daleko odsud a byla to jen troška krve.. ale pořád to byla krev.. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Sedím na lavici a oči mám upřené ven. Nevím ani na co se koukám. Jsem celá nějaká otupělá. Dalo by se říct, že mám takový strach, že už ho ani nevnímám. Moc... moc... Jediná myšlenka, která mi neustále lítá hlavou. Opravdu je tu až příliš upírů. Ti vznešení by mi ani nevadili de facto, ale ten zbytek. Najednou mnou projede mravenčení. Cítím krev. Necítím jí sice moc, ale cítím ji. Moje reakce je okamžitá. V jednom okamžiku sedím na lavici a v druhém a se odrážím od parapetu okna. Během zlomku sekundy jsem pryč v noční tmě. Nemusím hledat dlouho. Jdu celkem snadno po čichu. Zastavím pár metrů od skupinky dětí. Prohlížím si je a ti chlapci nejsou vůbec špatní. Ta holka je taková malinkatá... Jak už je to dlouho? Opravdová lidská krev... Vyjdu normálním krokem zpoza stromů na tváři mám po dlouhé době opravdový úsměv. Toho kluka s odřenou dlaní rozpoznám okamžitě. "Dobrý večer," pozdravím melodickým hlasem a přejdu až k nim. Na tváři mám milý vlídný úsměv. Zastavím se u Adama a podívám se ještě jednou, ale tentokrát tak, aby mě viděli, na jeho ruku. "Copak se ti stalo?" |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Tomu říkám bleskové zmizení. Jakmile Zmizela Clarie já ani sekundu po ní. Jo jenže, kams e mohla podět? Nejspíš za tou krví.. určitě.. Vydal sem se tdy za ní.. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Příjde k nám jedna holka z noční třídy. Zamračím se a vstanu. Tohle se mi vůbec nelíbí.. Navíc jak se sem dostala tak rychle.. má být ve třídě a my jsme .. docela daleko od školy. Adam trochu zrudne, ale nahodí ten jeho namachrovaný úsměv. Vstane a chce k té holce přijít.. děckař jedne.. ale já ho zarazím. Nechápavě se na mě podívá. Nevím.. nevím rpčo, ale něco se mi nezdá.. ona přímo hypnotyzuje pohledme tu odřenou ruku. ,,Také zdravím.. musím tě ale požádat, aby ses vrátila dot řídy.." Pravidla jsou pro vešchny stejná. A je jedno z jeké jsou třídy.. Být to úplně obyčejná holka je mi to putna, ale tahle.. je vzláštní.. Adam se na mě pořád enchápavě kouká, ale už za ní nechce jít.. neposlechnotu mě by pro něho znamenalo kastraci.. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Zamračím se, když ho ta holka zastaví. Přesto stále neztrácím svůj optimismus. Takováhle šance se nenaskýtá moc často. Navíc tohle se zdá být až nehorázně snadné. "Ano to bych měla," přitakám jí, ale potom si povzdechnu. "Taky si myslíš, že škola je taková nehorázně nudná," řeknu a otráveně a rozhodím rukama, "Navíc se mi zdá, že vy se tu celkem dobře bavíte. Můžu se připojit?" Ve tváři výraz, který dokonale odpovídá tomu, co jsem řekla. Znuděná holka, která se chce trochu pobavit. Navíc... ono to vážně není moc daleko od pravdy. Přece bys mi to nezkazila ne? Mrňousku. Když budeš hodná, nechám tě přežít. Ale když ne... Nejsem přece svatá. Už jen to, že jsme ochotná se s vámi bavit... měla bys být poctěna. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Existuje pár nepříjemných vlastností, které na sobě každý nenávidí. Mojí je, že jakmile se cokoli děje v okruhu půl kilometru, musí mě to probudit. Člověk si v klídku pospává v trávě, když se mu přes obličej mihne stín a on je tak násilím probuzen. Jeden by doufal, že už budu mít praxi v umění: "Vzbuď se, jen když budeš chtít" a ono nic. Otevřu oči a pomalu se postavím. A hned vidím další stín. Vystřelím ruku a zachytnu za uniformu jednoho ze studentů Noční třídy. (Reflexy z baseballu se jednomu i celkem hodí.) Ve svém ospalém stavu, ani moc neřeším jak to, že se pohyboval tak rychle, nebo proč má taková sílu, že to mnou smýklo o pár metrů dál, než jsem ho zastavil. "Co se to sakra děje a proč nejsi ve třídě?" zeptám se otráveně a můj pohled (zase něco na způsob Zera) dává celkem jasně najevo, že mě to otravuje a nehodlám s ním ztrácet víc času, než je nezbytně nutné. A už to začíná. Trable hned první noc. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro někdo mě zastavil.. prefekt.. no boží.. to jim ředitel nemohl říct že sme upíři?! Fajn klid. Nervozně sem se usmál. ,,Jedna holak zdrhla, tak jí jdu najít.." vysvětlím. Prosím, ať mě nechá.. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Oni odcházím.." lemo přejedu klukama pohledme. Polknou a vydají se rychlím krokem pryč. O nudě ve škole nic neříkám, ať je venku, mě je to jedno, ale.. něco jim chěla udělat.. vypadá jako masový vrah.. nelíbí se mi. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Nespokojeně zamlaskám a mezi očima se mi objeví malá vráska. Tahle hra mě už opravdu přestává bavit "Tím sis podepsala ortel," řeknu relativně nakvašeně. Než stihne zareagovat, chytnu ji jednou rukou ve vlasech a zvrátím jí hlavu dozadu. Druhou rukou jí držím obě ruce. Neberu moc ohledy na to, jestli ji to bolí nebo ne. Přeci jen, je to ona, kdo mi zkazil večer a já se teď musím spokojit s mrňavou holkou místo pěknýho kluka. Otevřu ústa a odhalím tak dlouhé špičáky. Oči mi planou mírně rudou barvou. Nejdřív jí přejedu jazykem po krku a potom do něj zabořím své špičáky. Tak dlouhou... Tělem mi projede vlna blaženosti. Zároveň s její krví se mi hlavou míhá několik jejich vzpomínek. Vždycky byla taková vzdorovitá a neposedná. Dnes tomu bude s největší pravděpodobností konec. "Dost," ozve se za mnou tichý ale dost autoritativní hlas. Ucítím ruku na svém rameni, jak mě tahem odrhne od té prefektky. Z úst mi stékají pramínky krve. "Měli bychom jít," už poznávám Hanabusu a celkem ochotně jdu. Či spíš se nechám táhnout. Z té krve jsem ještě trošku otupělá. Odejdeme kamsi směrem ke škole a Kim tam necháme sát v šoku. Možná se jí bude trochu točit hlava, možná omdlí, kdo ví. O to se nestarám. "Díky," řeknu po chvíli Hanabusovi. "Není zač," odvětí a pustí mě. "Potřebuju vzduch," řeknu najednou a ladným skokem vyskočím na větev stromu a dál výš. Nakonec skončím na jedné ze dvou nejvyšších věží v průčelí školy. Shodou okolnosti na kříži. Moje silueta se rýsuje proti noční obloze a vlasy mi mírně vlají ve větru. Po dlouhé době se cítím opravdu fajn. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Viditelně se jí nelíbí že kluci odešly. Ortel? než stačím ale něco říct, ucitím jak mě chtla vzadu za vlasy a zatáhne. Au!! Sakra!! bolestivě siknu když mi zavrátí hlavu dozadu. Chtěla sme jí odstrčit ale chytla mi obě ruce v zápěstích a já se nemohla ani pohnout.. ono se to s těma vlasama blbě.. Vidím její naštavný výraz a najednou se zarazím. Její oči začnou rudě zářit a když otevře ústa Tesáky?! Ona je upír?! Proběhne mi hlavou. Cítím jak mi jazykem přejela po krku. chtěla sme se odtrhnout, nebo něco, ale nešlo to. Věděla sme co chce udělat.. Najednou sme ucítila ostrou bolest jak do mě zabořila své tesáky. Leknutím sem trhla a zaklonila hlavu ještě víc. Samozřejmě nechtě. Zůstala sem nehybně stát.. Najednou se mi začaly klížit oči.. uslyšela sem jen něčí hlas a viděla rozmazanou osobu s blond vlasy.. holka mě pustila a já se svalila na zem pokrytou spadaným listím. Cítila sme jak mi po krku stéká krev a máči oblečení. Chtěla sme vstát ale bolelo mě celý tělo. Pak mě pohltila tma.. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Poslouchám ho a jen nechápavě zavrtím hlavou. V jeho slovech nenacházím žádnou logiku. "To, že ona bez dovolení opustila třídu, neznamená, že ty můžeš taky," řeknu úsečně, "A to i za předpokladu, že chceš, aby se vrátila zpátky," dodám. Na chvilku se odmlčím a sleduju ho. Působí otráveným dojmem plus, že má relativně na spěch. To ovšem neznamená, že bych ho měl pouštět. Minimálně proto, že mě probudil, ho nemám rád. Navíc ta aura dokonalosti, jako vyzařují všichni studenti noční třídy... Prostě je nemusím. "Ty se teď okamžitě vrať do třídy nebo to nahlásím Zerovi a on z toho vyvodí nějaké důsledky," řeknu rázně a je vidět, že to myslím doopravdy vážně. Prosím buď hodný studentík a jdi. Nekomplikuj to ještě víc, než to je. *** Po jeho prohlášení ucítíš ve vzduchu mnohem silnější zápach krve. Navíc tahle voní trochu jinak. Poněkud lahodněji sladčeji. Určitě je dívčí. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Mám 4 možnosti a)říct mu o tom že sme upíři.. b) protě ho k tý holce bezeslov odvést c) jít do třídy a říct o tom zerovi d) jít jakože do třídy a víz to oklikou.. Možnosti C a D se vylučují.. Zero by nepohnul ani prstem a kdybych to vzal oklikou.. asi by na to přišel.. Navíc je diocela dost jasný, že ta krvácející je nejspíš prefekta.. a i kdyby ne.. ,,Tvoje kámoška za chvilku nejspíš vykrvácí.." řeknu jenom. Bože prosím že mě pustí.. v tom horším případě půjde s emnou. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Pakliže před chvilkou mluvil nelogicky, teď mluví naprosto scestně. Jaká kámoška? Copak tu mám nějakou kámošku? A vykrvácet? A to zase sebral kde? Je to idiot nebo se tak jenom chová? Kami-sama za co mě trestáš? Povzdechnu si znovu. "Fajn lepší výmluvu jsem ještě neslyšel," řeknu otráveně a rozejdu se směrem ke škole a "táhnu" ho za sebou. (ještě jsem ho nepustil) "Proč se tak moc snažíš ulejt se z vyučování?" zeptám se nakonec, protože mi to opravdu přijde jako mnoho povyku pro nic. Zero mi bude dlužit. O své studenty se má starat sám a ne nechávat to na nás, jen proto že jsme prefekti. To by měl vědět, když byl sám prefekt. Nebo že by mu ta nová funkce tak moc stoupla do hlavy? |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Povzdychnu si. Já to tušil.. Samozřejmě se táhnotu nenechám.. no jác hyntu ho a táhnu .. a teď nemá šnaci.. přece jen upíří síla.. nakonec ho dovedu až k prefektce, který leží v mdlobách an zemi a rána na krku jí pořád trochu krvácí. Clarie.. Probehně mi hlavou a jakmile mě prefekt pustí (jestli xD) vypařím se jako pára nad hrncem, přímo pod strom na kterém Clarie je. ,,A to si udělala proč?" Naražím na prefektu |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Stojím tam na špičce a pod sebou mám celou školu jako na dlani. Ale já se nekoukám dolů. Koukám se před sebe. Kamsi do dálky k horizontu. Potom pod sebou ucítím přítomnost. Přítomnost osoby, která mi ještě před několika minutami naháněla panický strach. Teď už ne. Teď je všechno v pořádku. V tom nejlepším "Proč bych to neměla dělat?" zeptám se klidně a z mého hlasu se nese podtón autority a moci. Působím jako úplně jiná osoba. Mnohem sebejistější, mnohem mocnější. Mé plaché já zmizelo kdesi pod příkrovem té čerstvé krve. Červené oči mi září do tmy a zhluboka dýchám noční vzduch. Ještě stále je prosycen vůní krve. Stejné krve, která je zaschlá v dvou pramíncích na mé bradě. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Najedniou je úplně.. jiná.. zdá se být mnohem klidnější ale i mocnější.. nabhne mi husina, ale nedám nic znát. I kdyby byla já nevím kdo, nebylo to správné.. ,,Tady na škole jsou pravidla a to moc dobře víš.. aš se o tom dozví ředitel, bude šílet.. " řeknu vážně.. a zero nejspíš taky.. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Sleduju ho s ledovou lhostejností. Kdo si myslí, že je, aby mě poučoval, o tom co smím a co nesmím? Jen nějaký vznešený. Tsss šlechtici. Jejich tituly a schopnosti jim stoupají do hlavy. Neví, kde je jejich místo. "Pravidla nejsou od toho, abych se jimi řídila. Pravidla jsou od toho, abyste se jimi řídili vy," řeknu klidně. "Nicméně pro tvůj klid v duši ti mohu slíbit, že už to na pozemku školy neudělám. Přiznávám, že to bylo poněkud neuvážené a mohly by z toho vyvstat komplikace," dodám s takovým tím vlídným pohledem, který vládce věnuje svému poddanému, když mu ustoupí. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro A kua.. one je fakt čitokrevná!! Doprčic! Je pravda že mě svými.. slovy i myšlenkami trochu naštvala, ale s tím nic nenadělám. Sakra, já chci zpárky kanameho! Jeslti se proflákne že je čistokrevná, převezme velení nad třídou a bum.. budeme v háji.. super.. ta ironie.. WTF?! A ten pohled má znamenat co?! Vím že je čitokrevná, ale když byla takové to plaché štěně líbila se mi víc.. teď tu udělala bordle, z jedný holky která o nás neměla ani ponetí udělala upírku levlu E.. teda pokud to přežije a teď se na mě bude dívat takhle?! BOže Zero dovol mi jíá dát facku.. Tvářil sem se klidně a vyrovnaně. Na tváři sme měl pořád ten milý úsměv až provokativní úsměv.. a vypadal sdme že jí neposlouchám.. já jí poslouchal jen.. asi sem to dělal schválně.. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Ten kluk mě... štval? Ano tak by se to dalo nejjednodušeji určit. Navíc mé součastné já si pamatovalo, jak vyděsil mé běžné já. Měla jsem chuť ho praštit, či lépe prorazit jím nové dveře do stěny školy, ale ovládla jsem se. Rozhodně se to nehodilo, pokud jsem chtěla utajit svou totožnost. Vytáčej mě. Prosím. Velmi se snaž mě vytočit a jednou to fakt nevydržím. Nepřeju ti vědět, co to znamená. Kaname je narozdíl ode mě hodný milý klouček. Mě vychovali pro boj. Pakliže rodina Kuranů byla ta vládnoucí, my byli generálové jejich armád. Rána ode mě je trochu jiná než od něj. Nakonec se rozhodnu, že ho dál nechci vidět. Nakloním se dopředu a "přepadnu" dolů. Letím po hlavě a těsně před zemí se v elegantním kotoulu přetočím a dopadnu na mírně pokrčené nohy. Ohlednu se ještě nahoru na Daniela a rozejdu pomalým krokem směrem ke třídě. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Pod víčka ti začalo pronikat světlo a uslyšela jsi vzdálený hlas. "Kim....? Kim...?!" Přišel ti povědomí. Po pár minutách ti i došlo, že na tebe mluví ten druhý prefekt. Jak jen se jmenoval. Ležíš na něčem a přesto se ti točí hlava. Celkově jsi hrozně dezorientovaná. Poslední na co si pamatuješ, jsou mlaskavé zvuku a pronikavou bolest v krku. Když si tam sáhneš, ucítíš obvaz. "Už jsi vzhůru," ozve se najednou a bělovlásek ti pomůže se napřímit a sednout si. Když se rozhlédneš, tak zjistíš, že je ti to tu povědomé. po chvíli ti dojde, že jsi na ošetřovně. "Co se ti stalo?" ptá se tě a v očích má trochu bojácný výraz. Pravděpodobně se o tebe bojí. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Kde.. kde to sem.. co se stalo? Pomalu si vybavuju bělovlasou ženu jak ěm kousá do krku.. a doufám že to byl jen sen.. po zjištění bolesti a obvazu, si uvědomím že nebyl.. Znova se rozhlídnu. Bíle zdi.. ten smard.. to je ošetřovna.. Uvědomím si pomalu, protože mě bolí aji myšlení. Mikael mi pomůže se posadit. Na jeho otázku jen kývnu. Sedí, s rukama v klíně, havu sklopenou. Snažím se vybavit co se stalo a opě si letmo přejedu po ráne na krku, kterou zakrýva obvaz.. ,,Upíři.." vypadne ze mě. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Blbej kluk. To mi nemohl pomoct? Ne on se prostě musí vypařit. Ach jo. Štěstí, že je tak lehká. Ale stejně by mě zajímalo, jak to, že o tom věděl. Donesu Kim na ošetřovnu a postarám se o její zranění. Nevypadá to moc nebezpečně jako divně. Dvě rány v krku. První, co mě napadne jsou upíři, ale to je blbost. Potom nezbývá než čekat. Čekat až se probere. Zas tolik krve neztratila, takže by to mělo být relativně brzo. A opravdu po čtvrt hodince začne otevírat oči. "Kim...? Kim...?" ptám se honem. Znovu zavře oči, ale naštěstí je zase otevře. "Už jsi vzhůru," zkonstatuju a pomůžu jí se posadit na lůžku. "Co se ti stalo?" následuje okamžitě. Doslova na ní visím pohledem. Zajímá mě, jak si to udělala. Takovýhle zranění. Její odpověď mě ale překvapí. Nečekal jsem že odpoví stejně, jako jsem si vymyslel já poprvé, jak se to stalo. "Upíři neexistujou," zkonstatuju jednoduše a čekám, co z ní vypadne rozumného. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Já.. já si nevymýšlím!! Přišla ke mě holka z noční a.. kousla mě.. já.. opravdu si nevymýšlím..měla tesáky a..a..a.." Vážně zmatukuju. Zase mě rozbolí hlava. Bolestvě syknu a oběa rukama se za ní chytnu a sklopím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Poslouchám jí a jen na ni valím oči. Buď je fakt hodně mimo nebo tomu opravdu věří. Těžko říct, co je horší. No asi bych jí to neměl vyvracet. Možná by ji napadlo ještě něco horšího. Nebo by mohla utéct s tím, že ji neposlouchám. Potom se najednou zasekne a chytne se za hlavu. "Fakt jsi v pohodě?" zeptám se a přiskočím k ní,a bych ji když tak chytil, kdyby znovu omdlela. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Bolest hlavy za chvilku zase přejde. Ale cítím se omámeňe. Podívám se na Mika, je jasné že mí nevěří.. teda.. já nevím.. sem zmatená... ,,Kolik je hodin?" zeptám se. Vím kdo by mi to mohl objasnit.. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Nenavidím ji, nenavidím ji, ano, nenavidím ji.. Nádech a výdech. Fajn budu v klidu.. přestanu jí číst myšlenku a budu ok.. Štve mě to.. jen doufám že se tohle její povrchní já brzy vytratí.. a Zero, ty se mnou máš teďka kuva problém.. Seskočím ze střechy a vydám se také pomalu do třídy.. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro "Hodin?" zopakuju nejdřív nepřítomně, jak mi nedochází smysl otázky. "Uběhla sotva hodina, co jsi byla v bezvědomí," řeknu nejdřív. "Každopádně už bude kolem půl jedné," dodám. Přeci jen služba už nějakou tu chvilku trvala a já si ještě pospal. Proč to potřebuje vědět? Aby věděla, jak dlouho byla v bezvědomí? Asi jo. Moc nad tím přemýšlím. To není můj styl. Měl bych spát a ne se starat o ni. Čert mi to byl dlužen! |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Jdu za ředitelem" Ředitel chodí spát, až když nám končí směna. Nazula sem si boty a vydala se do ředitelny. Šla sem pomalu, hlava se mi ještě pořád motala. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Mikael se tě pokusí zastavit, ale nakonec mu dojde, že je to asi blbost. Proto nad tebou jen mávne rukou, skoro jako kdyby lámal hůl, a zmizí v chodbách školy. Typovala bys to na to, že jde zase vesele chrupkat. Každopádně ty vyrazíš směr ředitelna. Cestou nikoho nepotkáš, a když procházíš kolem třídy, tak slyšíš hlas jednoho z profesorů. Zjevně se tam učí. Zaklepeš na dveře a ředitelův hlas tě pozve dál. Vejdeš a instinktivně uhneš, aby tě ředitel neobjal. Než stačíš ale cokoliv říct, sám si všimne obvazu kolem tvého krku. "Kdo?" zeptá se jednoduše a zatváří se vážně. "A ano opravdu jsou upíři," dodá po chvilce stejně klidně, rozhodně nežertuje. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Nějaká bělovalsá holka, nevím.. chtěla vysát kluky z denní, kteří se tam motaly, naštěstí ale odešli, tak si zlostně kousla do mě.." přejedu rukou po obvaze a očima uhnu někam do pryč. Cítím se.. jak to říct.. špinavá? Ono to není nic příjemnýho, i když sposuta romantiček zblbá do upírů si myslí, bůh ví jak to není romantický.. Není.. bolá to ajk čert, je vám blbě a cíti te se.. ajk sem už říkala, špinaví. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro "Claire," ozve se od okna a ty uvidíš toho kluka, co střílel po holkách. Navíc ten hlas je ti povědomí. Když budeš chvilku vzpomínat, uvědomíš si, žes po slyšela, když tě pustila ta holka. Reakce ředitele na sebe nenechá moc dlouho čekat. Je výraz nabere na pár sekund výraz naprostého překvapení. "Claire,..." zopakuje a blonďák, pravděpodobně taky upír, protože je z noční třídy, přikývne. "Kolik?" zeptá se posléze ředitel. "Je to individuální, ale typuju, že nejmíň rok dva," pokrčí kluk rameny, "Každopádně by se ale měla jít vyspat," dodá, když se trochu zapotácíš. "Eh... jistě," přikývne ředitel, "Doprovoď ji prosím," řekne ještě a začne listovat v nějakých papírech, Zdá se, že je duchem nepřítomný. "Půjdem?" stojí najednou vedle tebe a z jedné strany tě podpírá. Ta rychlost? Určitě je to upír. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Kdyby mě nepodepřel, asi spadnu.. asi určitě.. podívám se na něho z prvu nechápavě a pak se usměju a kývnu a výjdeme směr můj pokoj. ,,Co si myslel tím ''Nejmíň dva roky'' ''? Zeptám se a zvědavě si ho prohlídnu. Je vážně pěknej.. ale který upír ne.. problém je v tom, že já vždycky byla ulítlá na blonďáky se světlýma očima.. nevím rpoč, ale černovlasí kluci, se mi nikdy nelíbili.. |
| |
 | soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro "Tvoje proměna v upíra," odpovím okamžitě, ale potom mi dojde, co jsem to zase vypustil z úst. "A doprdele," ulevím si a koukám na tu prefektku s obavami v očích. Debile. Nejdřív myslet potom mluvit. Jako kdybych ji musel děsit víc než je nutný. Jo na to jsem expert. Odstřelit mě... No to stejně Zero asi už plánuje. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Asi si mi to neměl říkat co?" Usoudím po jeho ulevení. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Kupodivu to vezme celkem klidně, ale kdo ví, jestli to není jen přetvářka. Základem ale je, že ji to nesloží. "Nejde o to, že jsem ti to neměl říkat. Ale o to, že jsem tě neměl vyděsit," řeknu popravdě. Stejně by se to jednou dozvěděla. Něco takového fakt utajit nejde, ať se snažíte, jak se snažíte. "Ale neříkej to nikomu, prosím. Ani upírům," řeknu posléze, protože vím v jaké je Claire situaci. "Claire by to mohlo ublížit," dodám, aby věděla proč. Jen doufám, že se jí nebude chtít pomstít. Pokud totiž bude Claire normální tak se jí lekne a bude se před ní krčit strachy. Nebo lépe poběží se schovat k Shikimu, který se jí bude snažit ochránit a to by pro tuhle holku mohlo dopadnout hodně špatně. Být napůl čistokrevný něco znamená. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Upřímně? Viděsil si mě, ale nepatřím mezi holky, které by začali histerčit, nebo se složily.." Pak se na něho podívám. Bud ta holka není taková mrcha, nebo jí má rád.. těžko říct.. jenom se usměju ,,Neboj, budu mlčet.." naznačím že mám pusu na zip. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Vyslechnu ji a oddechnu si ještě jednou. Jo holky o jakých mluví, znám moc dobře. Jsou skvělé fanynky, ale když dojde na kritické situace, jeden se může spolehnout, že s nimi budou jen a jen problémy. "Díky," usměju se. "Něco mi říká, že se ti asi sama zítra přijde omluvit," řeknu a potom pro sebe šeptem dodám, "Pokud se tě nebude bát tak moc, že pokaždé, když tě uvidí nevezme roha." Zastavíme přede dveřmi jejího pokoje. Otevřu jí opatrně dveře, abych nevzbudil holku, se kterou má pokoj a počkám až vejde. "Dobrou," rozloučím se s ní a zavřu dveře. Dovnitř bych nikdy nešel. Přeci jen je to dívčí pokoj. Potom už zamířím zpět do školy. Doufám, že mi Zero neutrhne hlavu. Jen to že jsem byl u toho když se to stalo.... Áááá to je pech zase jednou. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Všichni se probudíte relativně včas. Snídaně je dobrá věc, ale povinná není a venku za okny nám svítí sluníčko. Kim sice ještě trochu svědí kůže pod obvazem, ale jinak nic vážného. Horší je to s raním rozvrhem. Prváci mají matematiku a ze včera slíbené zkoušení (což ovšem Kim neví, protože to zatáhla xD). Samozřejmě, že učitelka vyvolá ty, co jsou nejméně připraveni. Třeťáci jsou na tom o poznání lépe. První hodina etikety. Navíc ten profesor. Jednookaři jsou fajn ne. Zvláště když o nich víme, že jsou lovci upírů (že, Sam?). Bohužel je vám přidělen jakýsi projekt. De facto jde jen o to sepsat něco ve dvojici, pár vět, ale někoho hledat? Navíc to musí být kluk holka. Miki se může rozloučit s Jacobem a Sam s Melanie. Máte ho odevzdat nejlépe do zítra. Zbytek hodin potom proběhne v absolutním klidu. Kdo chce si pospí, ti pilnější si dělají zápisky, jak mrňata, tak ti větší. Následuje volné odpoledne. Tedy jak pro koho volné. Prefekti mají tak čtyři hodinky volno, než jim začne směna. Ten zbytek se, ale může těšit slunnému odpoledni s vyhlídkou na poklidný večer. Anebo se může pustit do toho pitomého projektu, aby hned ze začátku roku nedostal špatnou známku. |
| |
 | soukromá zpráva od Samantha Jade pro Nebylo to až tak zvláštní, že jsem už od brzkého rána pendlovala mezi koni ve stájích. No co, zatím to nikdo nezakázal. Ředitel asi moc dobře věděl, jak by mě to namíchlo. Navíc, neměl důvod. Byla jsem vzorná studentka s vynikajícím prospěchem, i když nevalnou aktivitou. Jiní lidé do stájí prakticky nechodili. Možná, že to byl další důvod, proč se mi tu tak líbilo. Jediná škoda byla, že jsem si hned po ránu nemohla zajezdit na koni. Byla bych pak celá nesoustředěná a to by byla chyba. Myslet jen na udržení se v sedle a psí kusy okolo toho... Určitě bych se pak chovala... jinak. To by mohlo být podezřelé a lidi by mou "skrýš" mohli objevit. Uteklo to příliš rychle, vyhřebelcovala jsem nejnovější klisnu a už byl čas jít. Rozverně jsem zamrkala na koně před sebou, zlehka ho poplácala po šíji a usmála se. "Přijdu zase, až mi zbyde čas, dobře? Drž se, maličká. Brzo si na sedlo zvykneš a budeš přeborník." S posledním pohlazením po hřívě jsem byla nucená urychleně opustit stáje a doslova sprintovat ke koleji. To mi nevadilo. Byla jsem dobrá běžkyně. Nedělaly my problém ani dlouhé ani krátké tratě. Možná to mělo něco společného s mou výdrží z MMA. Asi dost. Trénink člověka zocelí. A to se hodí. Pro tělo i duši. Vběhnu do pokoje, rychle čapnu již připravenou tašku s učením a na brášku, který by měl tímhle rokem nastupovat do prvního ročníku se jen vesele zazubím. "Druhej den, co? Máš matiku, že? No... drž se, znám ji, je hrozná. Určitě tě vyzkouší, tak si cestou zopakuj učivo, ty jeden uličníku, nebo mi pokazíš pověst." Tiše jsem se zasmála, zběžně ho objala a zmizela směrem školy. Nebyla jsem ani zadýchaná, když jsem doběhla Melanie na cestě. Její pohled se dal snadno přeložit jako obvyklé "Už zase?" Mrkla jsem na ni. "Ne, ne. Nejdu až tak pozdě. Vlastně... jsem to dohnala. Díky bohu za MMA, běhá se po něm jako bys letěl. No... netvař se tak. Jo, jo, neměla jsem chodit do stájí, ale víš, že si nemůžu pomoct, Mel. Máme tam novou klisnu a je úžasná! Budu muset vymyslet jaké jí dám jméno. Ty jejich se mi nelíběj. Vlastně jsem si ty koně pojmenovala po svém - a jak hezky poslouchaj! Mám dojem, že se jim jejich původní jména taky nelíbili. A stejně se o ně moc nikdo jiný nestará, když to ode mě poslouchaj den co den, vryje se jim to do paměti dobře..." Nakrčím pobaveně nos, když se zatváří kysele. "Jo, jasně, už jsem zpátky z krajiny snů. Ve škole. Nudné jako obvykle, co? Tak pojďme, ať nezmeškáme první hodinu." Zlehka ji vezmu kolem ramen a společně s ní vykročím vstříc každodenně se opakujícímu stereotypu. Etiketa, no bezva. Učitel je divnej. Není divu, když vezmeme v potaz, co je zač. Bohudík, že není nějakej proklatej vampýr či co... ale neznervózňoval by mě tolik, kdyby na mě furt nekoukal, jak kdyby mi ulítly včely. Jsem snad výstavní kousek v muzeu či co? Frustrovaně vydechnu nosem. Zabořím pohled do knihy otevřené na špatné stránce, než-li té, kterou probíráme a vypustím. Zaskočí mě až projekt, který přednese. Nebo Melino drcnutí do mého ramene? "Projekt?" zasyčím směrem k Mel. Znepokojeně našpulím rty a nakrčím obočí. Vůbec se mi nelíbilo, jaká udal pravidla. Nikdy dřív nerozlišoval pohlaví. Vyšlu učitelovým směrem jeden úšklebek a doufám, že ho zachytí. Ostatně, co mi mohl udělat? On nebyl upír. Byl jen vylepšený člověk. Určitě bych se mu nějakou dobu ubránila. Divila jsem se, že mi ještě nečučí otráveně do očí. Kdyby ano, vyplázla bych na něj drze jazyk, tím jsem si byla jistá. "To mě štve, chtěla jsem bát s tebou, Melanie-san. To je otřesný. S kým budu teď?" Rozhlédnu se letmo po třídě. Většina lidí se už začala párovat do dvojic. Znechuceně jsem si zavrčela, ale jinak jsem svůj vzdor novému pravidlu nijak neprojevovala. Pohled mi zalétl k Mikaelovi. Zdá se, že pro něj Jacob taky nepřicházel v úvahu. Najednou jsem si nepřipadala tak zle. Pobaveně jsem se zazubila. "Tak co, Melanie-san, jak by se ti líbil jako partner Jacob-sama? Možná, že když budeš v přítomnosti hezkýho kluka, na pár chvil zapomeneš na ty parchan-... ehm, chci říct chlapce z Noční, ne? Tak hodně štěstí." Mávnu na ni naposledy, chytnu tašku, hodím si ji přes rameno a uvolněnou plavnou chůzí přejdu k Mikaelovi. Zlehka se opřu o jeho stůl a zastříhám zvědavě obočím. "Zdá se, prefekte, že vám schází partner. Ráda se vetřu na jeho místo - ale pod jednou podmínkou. Za mé přítomnosti žádní studenti Noční třídy, jasný? Stejně mě zajímá, jak seš na tom. Už je to pár týdnů, co jsme se naposledy neformálně bavili, co?" Mrkne na něj, ale stejně se zdá být frustrovaná a každou chvíli, ač se snaží předstírat, že to nedělá, starostlivě přejede pohledem opodál stojící Mel, pravděpodobně se vybavující s Jacobem. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Dnešek je po všech stránkách horší než včerejšek. Z postele mě netají teplé sluneční paprsky, ale Jacob a vůbec ne jemně. Nejdřív se mě pokusí udusit polštářem, potom moje peřina odletí kamsi do neznáma a na konec na mně skončí obsah skleničky. Ledová voda. „Ty idiote!“ Okamžitě jsem se napřímil na posteli a probodával Jacoba nenávistným pohledem. Bohužel mi to bylo houby platné. Jacob se jen zakřenil a ukázal na hodiny. „Bych se vzbudil sám,“ odseknu mu, ačkoliv vím, že to není zas tak docela pravda. Vstal bych se štěstím v půlce první hodiny. S hodně velkým štěstím. „Známe,“ odvětil Jacob a hodil mi na postel uniformu. Dopadla celkem těžce. „Co v tom je?“ zeptám se a zamířím do koupelny, postarat o ranní hygienu a osušit si hlavu, po jeho decentním buzení. „Před pár minutama, když jsi měl ještě půlnoc, tu byl ten, no ten…. Sakra jak jen se to on… No prostě profesor na etiketu a ti tam přidal. Byl jsem zrovna v koupelně, takže nevim co,“ odpoví neurčitě a pokrčí rameny. Před očima mi proběhne obličej jednoočka. Vyjdu ven z koupelny a začnu se oblíkat. Tedy rád bych se začal oblíkat, ale v kalhotách ucítím něco, co mě poněkud zastaví. „Hele Jacobe jdi na snídani. Já dneska nějak nemam hlad,“ řeknu směrem k nejlepšímu kámošovi a položim kalhoty zase zpátky na postel. Jacob jen pokrčí rameny a odejde. Jedna z věcí, které na něm miluju, je, že se nikdy na nic neptá a nestrká nos do cizích záležitostí. Jen co za ním zapadnou dveře, vytáhnu dlouhý vak, který se doteď schovával v jedné z nohavic. Takový ten klasický, ve kterém se přenáší bokkeny a katany. Na tváři mi naskočí výraz mírného překvapení. Na kendo přece nechodím a pokud vím, tak to ani neplánuju do budoucna. Otevřu ho a najdu krásný, určitě hodně drahý a pravděpodobně hodně starý, japonský meč. Chvilku si ho prohlížím s obdivem v očích. Je opravdu velkolepý. (odkaz) Jak ho přetáčím v rukou, najdu na něm upevněný vzkaz. „Po tom, co se stalo včera, bys ho měl nosit u sebe.“ Před očima se mi znovu přehraje ona scéna z lesa. Kim ležící na zemi v bezvědomí a na jejím krku dvě silně krvácející rány. Povzdechnu si a vrátím meč zpátky do vaku. Všechno se zase komplikuje. Záhadná zranění, báchorky o upírech, staré meče. Že já na tu funkci prefekta kývl. Nicméně není moc času na bědování nad vlastním osudem. Rychle se obléknu a vyrážím do školy na hodinu. Za normálních okolností bych to asi zatáhl, ale dnes ne. První hodina je etiketa, takže bych mohl dosat odpovědi na některé otázky. Do třídy dojdu ještě několik dost minut před zvoněním, dokonce dřív než Jacob. Ten se ještě cpe na snídani. Dorazí až se zvoněním, takže se hned začne věnovat škole a mého nového vaku si ani nevšimne. Nejdřív se snažím dávat pozor, ale po pár minutách mě přepadne dřímota. Z tý mě probere až hlas. Dívčí hlas. „Cože?“ zamžourám. „Jakej projekt?“ nemám nejmenší páru, o čem je řeč. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Po chvilce si na lavici hrcnu. Je mi úplně jedno, co si kdo myslí o tom, jak je to nevhodné, neslušné a na hodině etikety absolutně proti řádu, ale případné zájemce o poslání na místa, kam slunce nesvítí, tam mile ráda vypravím bez sebemenšího zaváhání. Zjevně se s tím nehodlám párat. Na Mikaelovu reakci se od srdce rozesměju. "No jo, no jo. Zapomněla jsem, s kým mluvím. Nový prefekt má asi na starosti jiný věci, než dávat pozor nebo být vůbec vzhůru, co?" Zazubím se na něj pobaveně. Zastříhám obočí jako nějaký králík a po chvilce uvažování se svezu na židli vedle něj. "Já jsem Samantha. Třeba si mě ještě pamatuješ, jestli ti nová rpácička nevykouřila mozek totálně z hlavy." Mrkne na něj. "Máme dělat projekt. Pár vět, nic obtížného. Musí to být kluk a holka, máme sepsat pravé já toho druhého z dvojice, víš? Věděl bys to, kdybys nespal. Takže, možná by śis mohl dát dobrý ráno a začít mi věnovat trochu pozornosti." Povzdechne si. "Tak teda ještě jednou. Chceš s tím projektem pomoct nebo si necháš hodit nějakou nehezkou známku, protože všechno zaspíš, chmm? Ale moje podmínka platí. Žádní studenti Noční třídy. Slůvko o nich a končím, jasný?" Zamrkám na něj a protočím panenky. "To snad abychom si domluvili, kdy ten projekt uděláme... Kdy máš volno?" Přejde rovnou k věci, zjevně si ej jeho souhlasem naprosto jistá. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro (Andy a Alexander - Jste ve třídě od začátku, rovná se, žádné náhlé příchody, prostě se začleňte. V noci se stalo "jen" to, že byla cítit krev a tři další studenti (Claire, Daniel a Hanabusa) opustili třídu. Zbytku to Zero zakázal. Po asi půlhodince se všichni vrátili do třídy. Jinak nic neobvyklého.) Vyučování s úspěchem skončilo. Claire se nijak zvlášť neprojevovala a znovu usedla k nohám Zerovi. Žádná patrná změna. Možná hlavně proto zůstal noční třídě její klid. Tedy alespoň prozatím. Odcházíte se svítáním a z dálky k vám doléhají osamocené hlasy studentů Denní třídy, kteří líně míří ke škole. Nahání se večer ne ráno. Po ránu jsou na to všichni ještě moc ospalí. Navíc mnozí si rádi přispí. Na koleji se všichni nějak odeberou na pokoje a posléze do postelí. Až na Zera, který se pouze převlékne a vytáhne Bloody Rose. Většina z vás ví, že Zero pracuje pro Asociaci a aspiruje na nového ředitele, takže nic moc překvapivého, že jde "pracovat". Dnes ale zjevně nemá v plánu odejít sám. "Claire?" tázavý pohled. "Danieli," rozkazovačný pohled. Je vidět ke komu má větší sympatie. Každopádně za chvilku určitě odejde, sť sám nebo s nimi, a jak se říká: Když kočka není doma, myši mají pré. Ale samozřejmě vám nic nebrání v tom, abyste si hráli na hodné studenty a šli si lehnout. Vyspat se na večer taky nemusí být od věci. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Potom spustí proud slov o tom, co máme dělat a mě mimoděk před očima naběhne obličej Kim. Proč se mi zdá, že ty dvě jsou si tak zatraceně podobný? "Jasně," řeknu tím tónem, že je mi naprosto jasný, o čem mluví. Myšleno ironicky samozřejmě. "A proč vlastně o nich nechceš mluvit?" chytnu se toho jediného, co mi alespoň něco říká. Nějakej projekt mě moc nezajímá, ale holka, co se mnou mluví, přestože nemá ráda noční třídu a já jsem široko daleko jediný, kdo s nimi má něco společného, to už je něco jiného. "Čas..." na chvilku se zamyslím, "Kdykoli? Pokud nechceš zatahovat školu, tak po ní. Pokud ti to nevadí, tak hned příští hodinu," odpovím popravdě. Přeci jen už mě pár let zná, a tudíž si musela všimnout, že se můj obličej na hodinách nevyskytoval moc často. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Usměju se, ale nijak zvlášť. Pokývám souhlasně hlavou a mrknu na něj, snad pobaveně. "Jo, to jsem já," přisvědčím s tichým smíchem a zhoupnu se na židli jako na houpačce. Když už zase stojí nohama pevně na zemi, já se rozhlédnu po třídě. Někteří se snad pustili do projektů, jiní očividně ne. A mě se enchtělo. Byla jsem možná nadšenec do učení, ale ne sebevrah. Nad jeho poznámkou si povzdechnu. "Fajn, fajn, tak zpomaleně a zjednodušeně, jo? Prostě - uděláme profil toho druhého. Takového, jaký si myslíme, že je. Chápeš? Je to jednoduchý. Prostě se můžem jenom sejít, říct si o sobě něco a pak už to jedním vrzem hodíš na papír nebo jinak zpracuješ a máš vystaráno. Snadné, ne?" Povzbudivě se zazubím a poplácám ho po rameni. "Jen klid, nějak to zvládnem, uvidíš." Zakřením se. Trhnu sebou, úsměv mi rázem ze rtů zmizí. Přimhouřím oči, nakrčím nos, znepokojeně našpulím rty a na čele mi naskočí vráska starostí. "Já... eh. Myslím si, že jsou přeceňovaní, víš? U nás je taky spousta hezkejch kluků. Ale holky i kluci jedou vždycky jen po studentech... z... prostě po těch druhých. Je to nefér a vůbec." Vymlouvá se opatrně, ale její lež, jelikož je pravdivá, není zase tolik poznat. Pokrčí zlehka útlými ramínky a zavrtí hlavou. "Dík, ale popravdě... já školu meškat nemůžu. Sejdeme se po ní? Někde kde nás nebudou rušit? Třeba za kolejí v lese u říčky, co říkáš? Je to tam povětšinou klidný..." |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Pochopí, že opravdu nevím, která bije a začne vysvětlovat pěkně polopaticky. Přesně tak se na mě musí. Řekněte mi do detailu, co chcete a já to přesně podle instrukcí udělám. "Dobře, takže ti mám ve výsledku výlít srdíčko nebo jak to říkáte vy holky. A profesor to určitě bere tak, že utužíme kolektiv tím, že se lépe poznáme. Je mi to jasný," tentokrát to říkám otráveným tónem typu: Fakt se mi do toho nechce, ale co nadělám. Když po mě hrábne, tak jen povytáhnu obočí. Možná jsem jsem línej, ospalej a já nevim, co všechno ještě, ale tohle? Malej fakt nejsem. Tohle vim i bez ní. Vždycky to nějak jde. Její reakce mě nepřekvapí. Už před tím dala jasně najevo, že se jí noční třída nějakým způsobem příčí. Možná mě jen zarazilo, že až tak moc. "Copak. Připadáš si přehlížená a v jejich stínu?" zeptám se pobaveně a sjedu ji hodnotícím pohledem. Vůbec nevypadá špatně. Nechápu proč si to tak bere? Má pěknou sportovní postavu. Určitě o ni bude zájem mezi kluky. Přeci jen jsme realisté. Víme, že na ty z noční třídy nikdy nebudeme mít. I když mě je to jedno. Holka sem holka tam. S tim vždycky naděláte. Potom odmítne mou velkomyslnou nabídku zatáhnout školu. Pokrčím rameny. Je mi to jedno. Ať si klidně hraje na pilnou studentku. Já to k životu nepotřebuju. Přijdu si napsat testy a to mi stačí. Učit se dá stejně dobře z učebnic někde v klídku ve stínu pod stromem a ještě si u toho stihnu schrupnout. "Jo klidně. Kdybych náhodou dlouho nešel, tak možná někde spim," varuju ji radši předem, protože se znám. Pokud mám možnost tak se natáhnu. Zvláště potom, co mě ten blonďák včera vzbudil. Ale je pravda, že díky tomu jsem stihl najít Kim dostatečně včas. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Pobaveně se nad jeho konstatováním ušklíbne. "Jo, asi nějak tak. S jedním detailem. Jak to říkají ty holky. Nemluvím takhle příšerně upnutě, to bych asi radši dřív umřela na chudokrevnost, než něco tak... bárbínkovského." Odvětím se smíchem a jemně ho drcnu do ramene, na znamení jakéhosi uvolnění, jako kdybych tím snad něco naznačovala. Na jeho další otázku... dalo by se říct, že zavrčím. Dívám se na něj na pár chvil tak nevraživě, že ten chlad musel prolézt i morek jeho kostí. Pak se ovšem vrátím ke klidné masce a tiše si povzdechnu, vrtíc u toho nechápavě hlavou. "Připadám ti snad jako ten typ holky? Co si bude hrát na chuďeru, co ji všichni přehlížej? To sis o mně udělal hezkej obrázek. Ale jednot i povím. Jestli chceš tohle téma dál rozvíjet, tak ti místo pomocí s projektem vysypu koš na hlavu, protože na tohle fakt nemám čas, náladu ani vlastnosti." Její hlas zní nezúčastněně a tvrdě. Na jeho další poznámku se ovšem zase pobaveně zubí, leč trochu křečovitě. "Fajn, tak já tě kdyžtak přátelsky nakopnu, aby ses vzbudil. Okolo čtvrté odpoledne buď tam, dobře? Sakra, zvoní... už musím jít." Rychle vypadnu ze dveří. Závidět jim? Závidět?! Jak hot o mohlo napadnotu. Těm příšerným patogenickým zrůdám, co mají místo očí krevní patok a tesáky jako šavlozubej tygr? Ne, dík. Začnu se uklidňovat. Zbytek školy projdu svým obvyklým schématem. Klidně sedím v zadní lavici, zírám povětšinou z okna a přemítám nad minulostí. Na každou otázku odpovím tak, jak to chce učitel slyšet, ale jen, pokud mě přímo proti mé vůli vyvolá. Jinak se o slovo či pozornost nijak nehlásím. Zdám se být zasněná, zamyšlená... a možná i zaražená. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Tak to jsem střelil asi trochu vedle. Pomyslim si, když mě začne vraždit pohledem. Jsem si jistý, že kdyby to šlo, tak už teď mám v sobě několik děr a jsem mrtvý. Holky jsou děsivý stvoření. Zvláště takovýhle. Pro jistotu to nekomentuju. Fakt se bojim, že by opravdu udělala to, co řekla, a koš na hlavě mít nechci. Musel bych do pokoje a umýt si hlavu... náročný. To mytí. Dobře takže tohle téma je před ní tabu. No to nebude nic složitýho o tom nemluvit. Stejně typuju, že se mě bude na něco ptát a já jí budu jen odpovídat. Nic komplikovanýho. Navíc nepotřebuju si předělávat víc problémů, než už mám teď. "Tak to dík," nakrčím čelo, když se zmíní o nakopávání. Jedno drastický probuzení mi dneska už stačilo. Díky Jacobe. "Jasně čau," řeknu ještě za ní, ale na rozdíl od ní se nikam nehrnu. Směrem k Jacobovi vyšlu zasalutování, posbírám si v klidu věci a zamířím pomalým krokem ven na školní pozemky... né na školní pozemky ne. Na kolej. Je čas si vorazit. Dneska už jsem viděl třídu zevnitř a to mi na dlouho dopředu stačí. Ty stísněný prostory a dusné ticho mi nedělají dobře. Až tam dojdu. Uklidím všechny věci zpátky na místo = hodím tašku i se školou pod postel a pokusím se zapomenout, že vůbec existuje. Dobře ten meč ne a posléze ho sebou vezmu, aby neměl profesor jednoočko kecy, kdyby mě náhodou viděl. V pokoji se zdržím dostatečně dlouho, abych mohl s přehledem dorazit na oběd se zbytkem školy a potom zamířím rovnou na ono místo srazu. Nemusím snad říkat, že tam bylo tak nádherně, až se mi z toho začaly klížit oči. Je tu krásně... |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Škola skončila. Hip hip hurá, říkal můj výraz, když jsem se mohla konečně vytratit z dohledu všech těch lidí. Nesnášela jsem to, jak na mě všichni zírali, když jsme se chovala jen trochu jinak. Věděla jsme s jistotou jedno. Melanie bude zuřit. Pokud ji tedy Jacob nezaměstná víc, než je jeho povinností. Mohla by se zamilovat, to by mi přišlo vhod. Lepší než ty zatracené upírské existence. Zvedla jsem se ze židle, kývla na učitele a s taškou vypadla ze třídy. Musela jsem na vzduch. Do klidu. Někam jinam. Změna prostředí mi prospívá. Vyběhla jsem. Tnetokrát jsem běžela jinak, užívala jsem si každý krok. Nespěchala. Času jsem měla dost, tak proč bych to dělala, že? Když jsem vtrhla k nám na pokoj, z kuchyně se linula vábivá vůně. Špagety? Pousmála jsem se. Pomyšlení na jídlo mi hned pozdvihlo náladu. "Jsem doma!" zvolala jsem do prostoru. Prohrábla jsem si prsty vlasy, scuchané mírným větříkem a svlékla si mikinu, odhodíc ji kamsi směr botník. Rodinný oběd proběhl jaksepatří v bratrově nepřítomnosti. Lilith se nijak nevyptávala, na mém výrazu viděla, že by se toho moc nedozvěděla a jen by mě podráždila. Byla jsem jí za to vděčná. Hned co jsem umyla nádobí, zamířila jsem zase ven. Zahlédla jsem Lilin pohled. Usmála jsem se. "Stáje!" vyhrkla jsem na vysvětlenou a vyběhla z bytu směrem do stájí. Mezi němými koňmi jsem byla jako doma. Pustila jsem se hned do přehazování sena a hřebelcování a když bylo vše hotové, projela jsem se se Snowbloom. Divoký trysk, létající vlasy, ošlehané tváře... Byl to povznášející pocit. Úžasný. Bylo to, jako bych opustila vlastní tělo. Byla jsme kůň, byla jsem vzduch, byla jsem slunce. Když jsme skončili, vytřela jsem Snow do sucha a znovu vyhřebelcovala, načež jsem se vytratila ze stájí do lesa, kde už jsem měla smluvenou schůzku. Podívám se na Mikiho. Zdálo se, jako by zase chrněl. Dobře naladěná z divoké jízdy se pousměju, přicupitám k němu zezadu a ozvu se jedním tichým, ale pokud možno děsivým: "Baf!" Jsem připravená se bránit, kdyby se mi v úleku rozhodl dát nakládačku. "Nazdár, Miki. Tak, jsi připravený? Polekala jsem tě?" Vyptává se s tichým smíchem a hupsne sebou do trávy. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro "Hmmm," zabručím a převalím se na druhý bok. To buzení přišlo na můj vkus trochu moc brzo. Pomalu začnu otevírat oči, abych je následně zase zavřel. Na podruhé je ale už udržím otevřené. Jen trochu mžourám do světla. Kde je má krásná temná čerň? Zaostřím na zem vedle hlavy a sleduju mozaiky ze světla, jak paprsky nepravidelně dopadají skrz rozložité koruny stromů všude kolem na zem. Všechno pěkně v teplých barvách. Přeci jen, ještě stále je léto. Za sebou slyším zurčení potoka. Naprostý klid a pohodička. Jednoho by to málem uspalo znovu. Povzdechnu si a zvednu se do tureckého sedu. "Ne, ale lepší to nebude," řeknu ospale a protřu si oči. Nějaká moc živá zase. Nemyslíš? Kde se ve vás bere ta věčná energie bere? Maj na to holky snad nějaký speciální geny? Na jednoho to má pomalu stejný dopad, jako rána pěstí přímo do obličeje. Odhrnu si vlasy z očí a chvilku ji jen sleduju. Jak se potichu směje a válí se v trávě. Takové malé soukromé sluníčko. Po chvilce se zvednu a dojdu k potoku. Těch pár kroků. Skloním se nad ním a opláchnu si obličej. Trochu se ušklíbnu. Ta voda je studená. Napiju se ještě a vrátím se zpět k Samanthě. Zakempím pod nějakým dubem a opřu se pohodlně o jeho kmen. Tak abych ji měl pěkně na očích. "Se ptej," vyzvu ji a posléze zívnu. Ještě jsem trochu rozespelej. Ať to máme rychle za sebou a já si můžu ještě zdřímnout. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Probudilo mě odporné zvonení budíku. Stejně jako Mai.. nesnáším ranní vstávání.. Mai alias Kiki se vyhrabala z postele.. respektive spadla na zem, ještě zabalená v peřině.. nemusela sme ani otevýrat oči abych to zjistila, ta rána byla dosatečně jasná. ,,Au.." ozvla ase znuděně. ,,Co je?" zabručela sem.. dělala sme blbou.. ,,Spadla sem.." řekla. Otevřela sem oči, to už se ale pomalu zvedala. Po ránu vypadá každý hrozně, aji Kiki. Dlouhé, hnědé rozcuchané vlasy, kruhy pod očima.. říkám hrozně, a já na tom nejsem určitě o moc lépe, navíc s tím obvazem. Taky sem se vysoukala z rpohřeté postýlky a protáhla se.. repsektvie křupla si za krkem. Kiki si všimla mého obvazu a tázavě nadzvedla obočí. ,,Co si dělala OMG?" ,,Hmm?" koukla sme s ena ní zprvu nechápavě, a až pak si uvědomila na co se ptá.,,Skákala po strome, však víš, no a škrábla se brutálně o suchou větev.." ,,Tak to si jedař.." pokývala hlavou a zasmála se. Bože, ona je ještě ujetější než já. Šla sem do koupelny a udělala ze sebe trochu člověka. Vyčistila si zuby, umyla obličej, učesala vlasy. Protě jako každé ráno.. pak tam po jmě šla Mai. došla sem k židli, kde sme měla nahazené věci, co sme ze sebe včera svlíkla a dlouhé bílé tryčko, s podpisi celé bývalé třídy, které nosím jako pyžamo si vysvlíkla a chtal si bolíct podprsenku, ale když sem jí zvedla bylo tam něco.. zvláštního. Byla to pistole. Potěžkala sem jí v ruce, nebyla moc těžká. ( odkaz ) Vypadala, jako upravená, stříbrná devítka. Na hlavici byl vzkaz. Odmotala sem ho a přečetla si ho. Po tom, co se stalo včera, bys jí měla mít u sebe Ps. nepotřebuje náboje, ale člověka s ní nezabiješ Zírám, koukám, rozhlížím se. Nikde nikdo.. těžko říct kdo mi jí dal. Ředitel? Nevím.. těžko říct.. Pistole není moc velká, ani nápadná, takže se mi v pohodě vleze do vnitří strany saka školní uniformu, kterou stejně nosím rozepnutou. Schovám ji tam. Jak říkám.. nejde vůbec vidět, že jí mám. A zrovna včas, protože Kiki zorvna výjde z koupelny a začne se taky oblíkat. Ještě rychle skočím na záchod, a vzkaz spláchnu. Nemuselo by dopadnout dobře, kdyby to někdo našel. Pak seberu učebnice a vydáme se na snídani, a potom do třídy. I když mám na rukávu značky prefekta, noční třídy procházející nás si ani nevšimnu. Pořád mi zní Aidovi slova v hlavě.. Jednou ze mě bude upír jo? Heh.. pomyslím si. Jasně že se bojím, jen blázen by se nebál.. ale i tak.. dva roky minimálně to je docela hodna času.. ne? Heh? Skoušení? Na učitelku se tvářím.. poněkud.. překvapeně.. tak jasně,. když sem tu včera výbec nebyla.. už nikdy nezatáhnu školu a alspoň už sedím vedle Nikolase, Adama a Mai.. to víte. musíte umět podplácet.. Samozřejmě.. za 4.. klasika.. to te rok začíná.. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Zastříhá pobaveně obočím. Tak lepší to nebude, jo? Chci vidět tvůj projekt! I když... vlastně radši ani ne. Vzhledem k tomu, že v něm budu figurovat já. To radši ten den nepřijdu do školy a smluvím si náhradní termín na ukázku toho svého... Jo, to by asi šlo... Jen oschytnout toho jednovočka a máme to... A pak ho umluvit, samozřejmě. Chce to nějakou výmluvu. Právě nad výmluvou přemýšlím, ležíc v trávě a čekajíc, až se Miki vrátí. Když přijde, jakýmsi kotoulem vzad se vyhoupnu do něčeho na styl tureckého sedu, ovšem tak, aby mi to protáhlo všechny šlachy - přesně podle rozvičky našeho trnéra v pozici pět. Lokty se zapřu do stehen a na dlaně si položím bradu, oči jemně přivřené, užívajíc si sluníčka, které se jí svými paprsky vpíjí do kůže. "Tak jo. Ale bude se ti to zdát možná divný. Přesto, odpověz na všechno." "Kdo si myslíš, že jsi? Nejoblíbenější barva, kniha, film, zvíře, číslo a jídlo? Koníčky? Kdo tě vytvaroval..? Ehm, myslím, proč jsi takový, jaký jsi?" Byl to jen začátek. Pár otázek na rozehřátí. Přesto, nijak jsem jeho přítomnost nevnímala. Bylo příjemné jen tak tam sedět, jemně se protahovat, slunit se, poslouchat šumění lesa a rozplynout se do prostoru. Nevnímat čas jeho přemýšlení... jen si užívat ticho, vžívat se do každé zpomalené vteřiny. Bylo to, jako by se čas zastavil a já plula na úplně jiném místě... |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro "Divný je to už teď," zasměju, možná trochu křečovitě. Představa, že tady budu vykládat o své osobnosti holce, kterou pomalu ani neznám, mě nenaplňuje moc velkým optimismem. Nejradši bych ji poslal do háje, ale chápu, že ona chce mít dobrou známku. Navíc by mě Jacob zmlátil, kdybych někomu ničil jeho studium. "To že si sám lempl a na školu kašleš, neznamená, že musíš lidi stahovat sebou." Prolítne mi hlavou jedna z jeho pouček. Pak spustí. Jen zamrkám, ale stihnu postřehnout všechno. Teda alespoň myslím, že všechno. Přinejhorším se snad zeptá znova ne? Tohle bude ještě zajímavý. Zhluboka se nadechnu a začnu odpovídat. A to asi tím stylem, že zavřu oči a začnu mluvit tím svým typickým klidným, jak říká Jacob, uspávacím hlasem. "Předpokládám, že jsem člověk a byl bych rád, kdyby mi to přesvědčení zůstalo," první otázky obvykle bývají ty nejjednodušší. "Nejoblíbenější barva pravděpodobně černá nebo bledě modrá. Záleží jestli spím přes den nebo přes noc," ušklíbnu se. Předpokládám, že to pochopí a když ne... její mínus. "Kniha... to bude těžší. Pravděpodobně Katedrála moře. Když už čtu, tak dávám přednost historické beletrii," odpovím po kratším zamyšlení. Ke knížkám se fakt moc nedostanu. Nebo spíš je rozečtu a usnu někdy na druhý stránce. Aby se to nestalo, tak mě musí opravdu zaujmout. "Film jednoznačně Gladiátor," tady zase nepřemýšlím vůbec. Kdo neviděl nepochopí. Kdo viděl pochopí. Živý kus historie s krásným příběhem. "Zvíře... kočka. Jsou stejný jako já," řeknu jednoduše a vzpomenu si na Alku. Měl jsem ji rád. "Číslo devět a neptej se proč, sám nevim," zasměju se. "Pizza jednoznačně," jako kdyby nad tím někdo přemýšlel. Jednoduché, chutné a prostě praktické. "Baseball a spaní," koníčky taky nejsou nic komplikovaného. Tohle jsou vlastně dvě jediný věci, kterým se v životě aktivně věnuju. "A takovej jakej jsem... nevim. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Řekl bych odjakživa, ale popravdě nevím. Pomalu si nevzpomínám, co jsem dělal, než jsem přišel na tuhle školu. Myslím, že před tím jsem i normálně chodil na hodiny a učil se. Teď mi to přijde nepředstavitelný, ale bylo to tak," zasměju se a pod zavřenými víčky se mi míhají staré vzpomínky na starou školu. "Co dál?" otevřu oči a zadívám se na ni. Jestli třeba nenastala nějaká změna, mezitím, co jsem je měl zavřené. A taky mě zajímá její výraz. Tak co? Máš ještě míň ráda než před tím? |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Ze třídy odcházím v doprovodu Rimi a Shikiho. Už jsem se stihla uklidnit a ta krev mi vyprchala z hlavy. Sama se divím, že jsem se psychicky nezhroutila. Pořád mám před očima tu holku. A taky její krev a vlastně všechno. Ta scéna se mi v hlavě přehrává pořád a pořád dokolečka. Musím se jí dojít omluvit! Ale co když se mě bude bát? Co když na mě bude křičet? Co když mě bude nenávidět?... Ne nemůžu za ní. Ale musím. Měla bych se jí omluvit. Ale když... V hlavě mám pořádný guláš a kdyby mě Shiki nedržel za ruku a prakticky mě netáhl za sebou, tak bych minimálně pětkrát vrazila do dveří nebo jiných věcí. Na koleji se sesunu do měkoučkého křesílka a přitáhnu si nohy k tělu. Málem se celá klepu, ale prozatím se ovládám. Zároveň po očku sleduju Hanabusu a Daniela. Hanabusa mě moc netrápí. Zná mě a něco ví. A prozatím je v pohodě. Ovšem reakce Daniela mi dělá trochu strach. Zase. Zase mi to ničí život. Co jsem komu udělala, že musím být takováhle. Hořekuju v duchu a potom sebou trhnu, když zaslechnu svoje jméno. Otočím se na Zera. Stačí mi jediný pohled na jeho oblečení, abych pochopila, co po mě chce. Přikývnu a zvednu se z křesílka. Vyběhnu nahoru do patra a vytáhnu ze skříně oblečení, ve kterém jsem přijela. Černý lesklý kožený korzet se síťovaným dekoltem. Černou minisukni s řetízkem. Vysoké kozačky taktéž jak jinak než černé. Na ruce s ještě navleču síťované rukavice bez prstů. Potom už jen seběhnu dolů k Zerovi. "Jsem připravená," řeknu trochu zbytečně a čekám, až vyrazíme. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Na jeho poznámku o divnosti se pobaveně ušklíbnu a vyseknu mu menší poklonu, snad jako kdybych to vzala jako pochvalu, spíš než něco jiného. Děvče, měla by ses mírnit. Je to přecejenom mužskej. My možná jsme schopný dělat několik věcí najednou a nečiní nám to sebemenší potíže, ale chlapům... viditelně jim to dělá problém. Budeš muset zpomalit tempo. "Chmm?" zamručím, když se dlouho neozývá a už spustí odpovědi, každou si v hlavě patřičně třídím do škatulek. Možná je zajímavé, že si nci nezapisuji. Což o to, mám dobrou paměť. He, tak člověk jo? Sem si nevšimla... Pomyslně na něj vypláznu jazyk, ale ve skutečnosti dělám nehybnou mrtvolku, jenž se vyhřívá stejně jako plazi. "Chápu, taky bych byla ráda, kdyby mi to vydrželo, ale měla jsem na mysli spíš... Co si myslíš, že jsi za člověka? Jaký typ? Obětavý? Přátelský? Nebo spíš hulvát? Popiš se ze svého pohledu..." Snažím se jeho projev trochu rozvést. Nad další odpovědí pobaveně nakrčím noz a tázavě vyzdvihnu jedno obočí. "Radši postel, trávu? Kdepak nejradši?" Položím mírně dvojsmyslnou otázku a překulím se na břicho, hlavu si uložíc na paže jako na polštář a mírně zapředouc, jak mi paprsky začínají prohřívat i záda. Takže historie ho bere. Hmmm, to si zapamatuj. To by se mohlo hodit. Mám ten dojem... že se mi v hlavě začíná rýsovat perfektní nápad... Už to vidím... A ke všemu stačí jenom zrcadlo... Obyčejné zrcadlo... Ale nějaké co můžu rozbít... Hmmm... Honí se mi hlavou lenivé myšlenky. Pizza. Jak typické pro muže. Snadná a rychlá příprava a chutná to dobře, nehledě na množství kalorií a nezdravých vlivů na tělo, ale to už je jim ukradený. Zazubím se kamsi směr tráva. "Škola tě asi moc nebere, co? Chápu. Je to příšerná nuda. Někdy bych taky usnula, ale ten hluk mi v tom tak nějak brání. Ale když se to tak vezme... když si vystřelím z učitele, umí být hodina docela zajímavá..." zamručím spokojeně. "Co si pamatuješ o své minulosti? Proč jsi se stal prefektem? Jak se ti to líbí? Zneužíváš někdy jeho privilegia?" Pokračuje, ale za každou otázkou nechá dostatečný odstup, aby ji pobral. |
| |
| soukromá zpráva od Mikael pro Že má ke každé mé odpovědi po ruce nějakou poznámku, mě ani moc nepřekvapuje. Spíš bych byl překvapený, kdyby to jen v tichosti pobrala a na konci řekla, že jí to stačí. "Jaký typ člověk?..." zopakuju a zamyslím se, "Líný, sobecký, nemám rád lidi, co furt musí něco dělat, a tak," odpovím a je mi dost jedno, že i ona patří do kategorie, o kterém jsem mluvil. Ale ty určitě moc dobře víš, že bych s tebou nemohl nikdy vycházet. Ty, Kim... všechny holky jsou stejný. Uječený, s blbejma nápadama a moc aktivní. Jsem člověk, co má rád svůj klid. "Záleží na tom, kdo je v té posteli se mnou," vypláznu na ni jazyk. Že jsem línej neznamená, že nemám smysl pro humor. Navíc jsem kluk ne? Nejlépe nějaké pěkné stvoření... kdyby mi to ovšem nebylo úplně jedno. V duchu se zasměju a představím si svou postel a v ní Samanthu. První, co bych udělal, by bylo vykopnout ji, protože je to moje postel. Pak se začne vyjadřovat o svém postoji ke škole. To poslouchám s trochu větším zájmem, než všechno ostatní. Přesně jak jsem si myslel. Ten typ holky, co se umí všude bavit a hlavně to musí dělat neustále. "Moje minulost? Stará základka, pár přátel. Nic zajímavýho," pokrčím rameny. Tady opravdu není nic, co by stálo za zmínku. "Prefektem jsem se stal teoreticky z donucení. Či spíš jsem podlehl ředitelovu jemnému nátlaku na mou představivost," zasměju se, když si vzpomenu na přestavu spánku pod hvězdami. "Jinak moc se mi to nelíbí. Je to spousta otravy navíc. A privilegia... profesoři mě nechávali na pokoji už před tím, takže nic moc změna. Ale možná by se to jako jejich zneužívání dalo vzít," můj postoj k tomu, být prefektem je všeobecně známý. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Hodím po něm jedním očkem a výčet jeho vlastností, které na sebe prozradil si zapíšu do hlavinky, načež se poslední z nich musím od srdce zasmát. "Tak to je skvělé, určitě budeš rád, až s tímhle skončíme. Zkusím to urychlit." Mrknu na něj pobaveně a zase se převalím, rozvalujíc se na travnatém prostranství, jako by to byla obří postel. Nad jeho poznámkou o posteli se znova rozesměju, překulím se přes jakýsi rádoby kotoul do sedu a vypláznutí jazyka mu vrátím, povytáhnouc jedno obočí víš v tázavé, leč pobavené grimase. "Pes! Pochopitelně!" vyhrknu jeho směrem s úsklebkem a zamrkám, hlavinku mírně ke straně, jak ho přejíždím zkoumavým pohledem, snad jakobych ho přeměřovala vzhled vs. informace. Po chvilce hlavou zavrtím a podívám se jinam. Bůhvíproč. Zastříhám obočím a zamručím. "Jo tak představivost, jo? To byl tedy útok! Už to vidím!" Zachichotám se a jemným pohybem se vyhoupnu do stoje, zády se ledabyle opříc o strom. Nedbám na tvrdou kůru, která trochu dře do zad. Dost pravděpodobně celou noc prospí upírům pod nosem! Divím se, že ho ještě nezakousli, když měli tu možnost... Dneska to asi nechám být, ale... Budu muset za ředitelem. Přecejenom, chci to udělat už dlouho, ale letos... tohle už bylo moc. Prvačka a spáč. Je mi jedno jaká nouze ho k tomu vedla, ale tahle opatření... byla značně nedostatečná. "Jasně. Myslím, že něco už jsem pobrala, takže tě zanechám tvému vnitřnímu klidu a chrupkání a zaskočím si zajez- ... éh, zaskočím si na svačinu. Kdyby ses potřeboval na cokoliv zeptat, kdykoliv si mě najdi." Mrknu na něj, zlehka zamávám a vklidu se vydám odkráčet ze koleji. Těsně na jeho dohled, i když spíš až za ním si cestu zkrátím řadou hěvzd a přemetů, abych procvičila ztuhlé údy. A hurá do stájí! Snad mě tam nikdo nepřekvapí... Ale upíří za dne nevycházejí ne? A lidi,... koně je nazajímaj. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Příjdu na kolej a snažím se z Aida vyzdímat o clarie informace.. mlčí jako zařezaný... to je jak za trest! Když usliším svoje jeméno, podívám se na toho, kdo ho vyslovil.. Zero.. nečekaně.. Kývnu že chápu, a výjdi do pokoje, kde se převlíknu do džínů a bílé košile s dlouhým rukávem. Odjdu k Zerovi a Claire zadívám se zvědavě na Zera. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Zbytek hodin už je v pohodě. Možná trochu větší nuda, ale je to snesitelné. Tentokrát totiž nepřijdeš pozdě a zabereš tak místo u své party. Profesoři po vás sice co chvíli hodí výstražný pohled, ale vám je to srdečně jedno. Na obědě se taky nic moc nestane. Dokonce je to celkem dobrý. Tak tisíckrát lepší než na starý škole. Možná, že tady nevaří podrážky od bot. A po obědě... variant je spousta, ale než někam dojdeš, tak na tebe z poza rohu někdo vybafne. Tedy vybafne. Nenápadně tě zatáhne do prázdné třídy. A kdo to je? Kdo jiný než náš blonďatý frajírek z noční třídy. "Jak ses vyspala?" zeptá se a posadí se na jednu z lavic. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Zbytek vyučování proběhne v pohodě. Sice se učitelům moc nelíbí, že já a moje parta vyrušujeme, ale proč by nás to mělo trápit že? Samozřejmě sem se nevyhla otázkám typu ,,Co to máš na krku a co si dělala" Oběd je taky celkem dobrý, rozhodně lepší než na základce. Teda až an tu mufinovou válku co přišla potom (jako zákusek byli mufiny) Opatrně a rychle sme se vypařila za a) nechtěla sme být od čokolády za b) viděla sme profesorku a o dalš 4. vážně nestojím a za c) chtěla sme si ten mufin sníst. Hehe.. procházela sem prázdnou chodbou, kolem tříd, nějadnou ěm někdo ale čepl a vtáhl do jedné z prázdných tříd. He?! Instinktivně sme sáhla do vnitří kapsy saka a vytáhla Dark blood (jméno té pistole, je to napůsané na rukojeti) a namířila dotyčnému na hlavu, přímo mezi oči. Když sme si ouvědomil, komu ty ledově modré oči a husté blond valůsy patří, oddychla sme si a pistoli schovala. ,,Blázníš? Málem sem ti ustřelila hlavu.." vyčetla sem mu a opřela ze zády o zeď, kousek od Aida. Na jeho otázku sem jen tázavě zamrkala. ,,Ehm.. dobře.. díky za optání.." čekala sme že řekne něco.. jiného, když už se chová tak tajemě. Ale učitě se menou nechce mluvit jen o tom jak se cítím a jak sem se vyspala. Tak copa chceš? |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Jen co doprovodím Kim do jejího pokoje, se vrátím do třídy. Schytám od Zera trochu nepříjemný pohled, ale nad tím v duchu jen mávnu rukou. Starám se ti o Claiřiny problémy, tak si nestěžuj. Kdybych tu nebyl, musel bys to dělat sám. Sednu si někam stranou od vznešenější části třídy a dokonce se i snažím učit. Být géniem má ale jednu fatální nevýhodu. Tohle všechno už dávno vím. Navíc se vedle mě uvelebí Daniel a snaží se ze mě tahat informace o Claire. Perfektně Claire. Jako obvykle jsi zabodovala. Někdy mám sto chutí všechny čistokrevné pozabíjet. Ušetřilo by to spoustu problémů spoustě lidem. Danielovi samozřejmě nic neřeknu a jen zarytě mlčím, ale rád bych to řekl. Být jediný, vyjma Zera, kdo to ví... stejně jako to že Kaname zabil Shizuku. Pravda to ví i Claire, ale stejně by se z toho jednomu málem rozskočila hlava. Na koleji už to i vypadá, že bude klid. Claire se tváří jako vyděšené štěně a klepe se jak ratlík. Klasika a dobře jí tak. Když po mně vrhne tázavý pohled, jen pokrčím rameny. Já ji soudit fakt nebudu. Nemám na to kompetenci a ani ji na to mít nechci. Pak se ale zjeví Zero a rozhodne se přes den pracovat. Což je zjevné, už je z toho jeho ohozu. Pousměju se a zamířím po schodech vzhůru. Kolem se prožene záplava fialových a tyrkysových odlesků. To znamená jen a pouze jediné. Takže lov. Princezničku je třeba nakrmit, aby se dnešní noc neopakovala. No snad to zabere, ale u Claire jeden nikdy neví. Je nestálá jako aprílové počasí a skrývá v sobě mnoho ještě neprobádaných zákoutí. V pokoji za sebou zaklapnu dveře a okamžitě zapluju do postele. Potřebuju se vyspat na odpoledne. Zajímalo by mě, jak to Kim asi zvládá. Tvářila se tvrdě, ale moc bych na to nevsázel. Musí to pro ni být obrovský šok. Navíc kdo ví, jak to dopadne, pokud se nenapije krve čistokrevného. Momentálně Claire nic nemůže udělat, je pod její skoro absolutní kontrolou, tedy kdyby Claire chtěla. Ale jestli jí dá Claire napít... spíš asi ne... No rok je dlouhá doba a dva ještě delší. Všechno se může změnit. S tím usnu s medvídkem v náručí. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Ve stáji je klid. Koně tě zjevně vidí rádi, stejně jako ty je, samo sebou když vynecháme Zerova bělouše. Jen, co se přiblížíš k jeho boxu, hned se vzpíná na zadních a výhružně řehtá. Nikdo, kromě tebe tu není, ale zrovna o Zerova koně je už postaráno. A to perfektně. Vyhřebelcovaný, umytý, rozčesaná hříva i ocas. Právě teď spokojeně chroupe mrkev, což je trochu divný, protože ta se dává obvykle z ruky. Že by tu před chvilkou někdo byl? |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro "Tak moc si nevěř," zasměju se její reakci, "Než se s tím naučíš zacházet a než budeš dost dobrá, abys mě trefila, když nebudu chtít, tak to ještě nějakou chvilku potrvá. A věř mi že to nebude zítra." Proč jí nechávat iluze, že? Na obyčejný upíry to možná fungovat bude, ale vznešený jsou trochu jiná klasa. Zvláště, když po nich jednu dobu střílel Zero a učil je tak slalom. "A copak se ti zdálo?" ptám se dál. Nejde mi tak úplně o to, co odpoví, ale spíš o to, jak bude reagovat. Pořád vypadá celkem dost v pohodě. Možná, že jsem si jen dělal zbytečné starosti. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Ehm.. vážně to chceš vědět?" Kapka. Je mi to torchu blbý říkat. Co mám říct? Zdálo s mi o tom jak mě Claire opět zakousla? No.. jo.. v podstatě jo. Jenom, když to vidíte v tom snu asi 5X z pěti ruzných pohledů.. i vám se z toho mírně zvedne žaludek.. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro "Vypadáš na to," ušklíbnu se a vypláznu na ni jazyk. Má na můj vkus až příliš vysoké sebevědomí a to škodí zdraví. Ale na to jsi už přišla včera, že jo? Přílišná sebedůvěra. Kdyby ses je prostě nesnažila chránit nebo neposlala Claire do háje... No asi by to dopadlo stejně, ale nebyla by to až tak moc tvoje vina. Pak se trochu zasekne u odpovědi na mojí otázku a mě je jasný, že asi nespala zrovna dobře. Či lépe, že se jí nezdálo a nádherném slunečném dni a spoustě vodních radovánek. "Myslím, že to tuším," řeknu, ale nechám jí prostor pro odpověď. Někdy je lepší to někomu říct. Jindy, ale zase ne. "Co máš teď v plánu?" zeptám se následně, ať mi odpoví nebo neodpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Zdálo se mi o včerejší noci, jenom v trochu horším světle" Přiznám nakonec, neřeknu to přesen, ěla emyslím, že tohle bude stačit. Ale až teď sme začala přemýšlet, jeslti to byla moje chyba. Možná.. kdybych jí nevyprovokovala.. jo byla to moje chyba no a?! Sakra.. cítím se.. hloupě.. ale přece bych nenechala kousnout svý nejlepší kamarády! No, nemusela sme být tak drzá ale.. na to žádný ale asi nění.. sem neponaučitelná. Ucítila sme takový ten lehký tlak v hlavě, jak se vám chce začít brečet. Na chviličku sem dokoce ucítila slzy. Uhls sem hlavou do strany, zadívala se do země a počkala až zmizí. Myslím, že sem je zahnala, ale nebyla sem si jistá, jeslti mi neukáply na zem. Pak se opět podívám na Aida ,,Chtěla sem se jít na chvilku učit, nechci dostat další čtyřku..ty?" vzpoměla sme si na dnešní zkoušení z matiky. Nikdy sem nepatřila mezi jedničkáře, vždycky sme byla spíš ten slabší průměr, ale trojka byla pořád lepší než čtyřka. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Poslouchám ji a když odvrátí hlavu, tak je mi jasné, co se děje. V holkách umím číst celkem dobře, taky je to vlastně jedna z mála věcí, kterým se věnuju opravdu rád. Dám jí čas, aby si otřela oči a vrátila se do normálu. Ostatně já nemám kam spěchat. jsem vyspaný, odpočinutý a škola mě teprve čeká. Jen se vybreč. Někdy to doopravdy pomáhá. Potom se rozmluví o tom, co chtěla dělat, než jsem ji takhle vyrušil. "Chceš pomoct?" zeptám se automaticky. Je to tak trochu naučený reflex. Protože jsem byl vždycky ten nejchytřejší, tak za mnou občas přišla Ruka nebo i další a ptaly se na radu. A já blbec jim samozřejmě neuměl říct ne. "A co ses vůbec chtěla učit?" dodám, i když vím, že čtverku dostala z matiky. Něco mi ovšem naznačuje, že by asi neskákala radostí do stropu, kdyby se dozvěděla, že ji tak trochu sleduju. Ale dělám to pro tvoje dobro. Co kdyby ses náhodou někde zhroutila nebo tě přepadli závratě? |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Rovnice.." přiznám. Nesnáším matiku, nesnáším počítání a rovnice o jedné neznámé je pro mě horor.. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Jakmile jste oba připraveni, Zero zavelí k odchodu. Málem rozrazí vstupní dveře na kolej a vyjde z nich rázným krokem, až za ním vlaje plášť. Claire se při tom pohledu mírně pousměje. Možná je to pro tebe trochu nezvyk vidět někoho jako ona v něčem tak odvážném. Navíc vypadá, že už se tolik neklepe a nekouká se tak moc vyděšeně. Každopádně se oba dva vydáte za ním. Cesta není příliš dlouhá. Celkově zabere tak maximálně půl hodinky. Sejdete dolů do města a nejdřív jen procházíte hlavními, hustě zalidněnými, třídami. Potom se ponoříte do chudší části města. lidí je tam o poznání méně a Zero i Claire se zdají být více ostražití. Vůbec, vypadají jako dobře fungující tým. Dojdete až na nějaké menší liduprázdné náměstíčko. Kolem se tyčí dvou a třípatrové budovy. Na jedné straně se i táhne podloubí. Domy vypadají opuštěně a většina oken je vysklených. Zero kývne na Claire a zmizí za nejbližším rohem. Claire vytáhne odkudsi meč. Či spíše se jí mezi rukama objeví stříbrné světlo a z něj se ten meč vytáhne. Rytiny na čepeli mírné září světle fialovou barvou. "Už jsi lovil upíry na úrovni E?" zeptá se tě posléze a protočí v ruce meč. Konečně nepůsobí ani jako strašpytel ani jako aristokratka, ale prostě normálně. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Nakonec ze sebe vysouká ty rovnice. Oplatím jí její nejistý úsměv tím sebevědomím, kterým oplívám. "Tak vyndej tužku, papír a učebnici," řeknu suverénně a sesednu z lavice dolů na židli, kterou si přitáhnu ke stolu, u kterého sedí ona. Pokud to udělá tak další hodinu její hlavinku zatěžuju různými příklady a chytáčky. Na konci byl to už ale měla dobře chápat, pokud teda neni úplně natvrdlá. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Bleskne mi hlavou když už mě týrá nějakou tu minutu. Za tu hodinu, už to píšu tak stuopidně uatomaticky, že nad tím ani moc nepřemýšlím. Když skončím podívám se na něho vděčným ale trochu unaveným pohledem. Od toho kousnutí se cítím nějaká vyčerpaná, ale to bude dou ztrátou krve.. teda.. doufám.. Dva roky jo? Znova nad tím začnu přemýšlt, ale nedám nic na jev. ,,Díky.." usměju se vděčně a zbalím věci. Asi za hodinu musím jít hlídkovat. To tak sehnat Mai, něco s ní prodrbat a pak hurá do práce. ,,Budu muset jít.. ještě jednou děkuji.." mrknu a vypaříms e ze třídy jako pára nad hrncem, teda pokud mě nějak nezastaví nebo tak. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro ,,Upřímě? Ne, nemám na to schopnosti" přiznám. Poprvé, co se tvářím vážně a ne s tím svým rošťáckým úsměvem. Já toho Zera jednou zabiju, proč mě do toho tahá?! |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Už od začátku mám takové malé tušení, že neví do čeho jde a jeho rozpaky mi to potvrdí. Rozesměju se. "Cos Zerovi udělal, že do toho teda tahá?" zeptám se a vydám se pomalým krokem k jednomu z baráků. Jemu naznačím, ať zůstane tam, kde je. Tak vylezte broučci moji. Nebo vás mám pohnat? Usměju se o poznání ďábelštěji a domu, ke kterému jsem popošla, se vysypou všechna okna. Teda ta, co byla ještě v celku. "Být tebou se držím dál a hlídej jestli se náhodou neobjeví lidi," řeknu přes rameno a vyčkávám. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro ,,Nesměj se! Asi Zera skopu.." samozřejmě to myslím za srandy. Proč mě do toho zatáhl? Protože si lezeme na nervy, ale zároveň se máme celkem rádi. (Něco jako Sasuke a Naruto xDDDDD) Jenom si prostě děláme naschvály. Jenom kývnu. ,,Ty Claire, můžu se na něco zeptat?" Rozhlídnu se jeslti někdo nejde. A pak se přes rameno na ní podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Trochu překvapeně se otočím a povytáhnu obočí. "Jistě," řeknu a čekám, co z něj vypadne. Copak se děje? |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Zírám na něj tak trochu... šokovaně? Možná slabé slovo. Několikrát naprázdno otevřu pusu a potom se začnu řezat. Takový malý velký záchvat smíchu, který by trval asi hodně dlouho, kdyby mě z něj nevyrušil příchod dvou upírů na úrovni E. Zrovna teď... Pane bože! Stále se směju, ale to mi nebrání v tom, abych znovu protočila meč v ruce a vyběhla proti upírům. Tedy vyběhla, odrazila se a skončila za jejich zády s mečem na plocho a potřísněným krví. Rytiny tentokrát září intenzivní fialovou. Dostatečně intenzivní,a by to i moje vlasy zbarvilo do fialova. A co je s upíry... No zbyl z nich prach. To bychom měli, prozatím. Vrátím se k Danielovi a pořád mám menší tik v obličeji, jak se snažím nesmát. "Odvážnej," podotknu nejdřív a napřáhnu meč, tak že má jeho špičku pod krkem. "Na tohle by ses neměl ptát, zvláště když víš, že jsem čistokrevná," řeknu a snažím se o vážný výraz ve tváři. "Nicméně..." pokračuju a skloním meč, "Máš pravdu. Schyzofrenička... jo asi se tomu tak říká. To štěně jsem kvůli Shizuce. To, jak s ní zacházeli, co jí dělali, to mě naučilo se bát. Kdyby někdo jako třeba Kaname přišel na to, kdo jsem, pravděpodobně by mi udělali to samé. Ta aristokratka... Vždycky jsem pila jen krev upírů a jakmile se napiju lidské krve moje schopnosti se tak trochu trojnásobně zvýší a v tom okamžiku je opravdu celý svět pod tebou," radši neříkám, že, kdybych v tom stavu bojovala proti Kanamemu, tak opravdu nevím kdo by vyhrál, protože on pil Shizučinu a Yuukiinu krev a já žádného čistokrevného, "Nu a teď jsem normální, protože mě to Zero naučil. Když jsem poprvé přišla do asociace, tak se mě ujal a jen, když jsem na lovu, umím být svá." Potom, co skončím, si odhrnu vlasy z obličeje a pousměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Oběví se dva levely E. Zůstávám.. bezstarostný. A myslím že zůstanu i na dále po tom co Claire předvede. I když mi dá měč pod krk, jenom se usmívám. Jako by mě někdy něco viděsilo. ,,Chápu.. díky za vysvěltení.." usměju se. Mám sice dorbou náladu, ale stejně zera skopu, jakmile ho uvidím. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Vezme to celkem dobře a rychle. Upřímně jsem za to ráda. Nejsem moc dobrá v komunikaci s lidmi, kteří mě berou jako čistokrevnou nebo naopak jako něco podřadného. Možná právě proto se Zerem tak dobře vycházím. "Super," zazubím a máchnu mečem dozadu načež se k čepele uvolní veškerá ta fialová záře a ta jako čepel vletí do domu za mnou. Domu se nic nestane, ale je slyšet táhlé zakvílení několika upírů. "Tak a teď musím vyčistit celé tohle náměstí," řeknu a zabodnu meč do dlažby, kupodivu to jde až příliš snadno na to, že je to šutr. Od čepele se do okolí začnou šířit kruhy, jako kdybych hodila žabku na jezero. Mají světle fialovou barvu a stejně jako ona čepel před chvílí, i ony projdou jakoby nic skrz prahy a stěny. Efekt na sebe nenechá dlouho čekat. Začne se ozývat různý skřek a vytí, načež z domů vyrazí rozzuřené úrovně E. "Neumaž se," zavolám ještě na Daniela a jdu je kosit. Proti mojí rychlosti nemají šanci a záře z meče co chvilku proletí vzduchem a zpopelní několik upírů najednou. Po deseti minutách už po upírech není ani stopy a kromě těch prvních rozbitých oken, není na náměstí patrná nejmenší změna. To zase jednou bylo. Docela jsem se protáhla. Meč se mi v ruce rozplyne a já trochu ztěžka oddechuju. Navíc jsem se zapomněla napít a teď už tu žádní nezbyli. "Sakra," ulevím si a zamířím k Danielovi. "Půjdem?" zeptám se, ale očima ještě těkám po okolí, co kdyby náhodou se neobjevil nějaký upír, kterého bych mohla vysát. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Ticho, jen zvuk klapotu kopyt... Jaký ráj... Blaženě si povzdechnu. S úsměvem vejdu dovnitř a okamžitě se mi po tváři rozlije široký a spokojený úsměv. Mezi koňmi... Tady bylo moje místo. Sem jsem zapadala. Tohle byla jediná budova, kde jsem byla opravdu Sam. Ta Sam, jako která jsem se narodila. Ne nějaká hraná slečna. Ale já... Já... "Zdravíčko, drahoušci," zašveholím k přítomným koním. "Summer! Páni, budu ti muset pročísnout hřívu a vyhřebelcovat tě - hned z tebe bude ta pověstná kráska. Jestli se to letos podaří, zkusím tě dostat na závody. I když nevím, jestli budu moci sedět v tvém sedle... Musíš to zkusit, holka, už jsi dost stará." Poplácám krk koně, jenž svou hlavu vystrkuje z boxu až ke mně a nozdrami mi hrne na rameno teplý dech. Pohladím jí po čumáku. "Ách, ty jsi jediný rebel tady, že? Opravdu mi nedovolíš tě pořádně vytřít do sucha? Jestli tě bude Zero nechávat takhle zbídačeného tak -" Promlouvám k Zerovu koníčkovi až do chvíle, než ho uvidím. Obdivně hvízdnu, i když mě odhání, stejně docapkám až k jeho boxu. "O tebe je postaráno! Takže dneska nebudeme zkoušet tu hru na slepou bábu? Škoda. Tvá nezkrotnost je ti ctí, ale nechat o sebe pečovat není slabost, víš, zlatíčko? I když to vypadá, že dneska si Zero dal tu práci. Rozhodně tu někdo byl..." Zazubím se na koně vesele. Možná se ještě zdržuje poblíž. "Já jen doufám, že nepotkám tvého páníčka. Totiž, ne že by byl nějaký odpudivý - tak jsem to nemyslela. Neuraž se... ale je zvláštní. A nenechá k sobě lidi přiblížit - jako ty! Seš mu tolik podobnej... Až na to, že ty už mi trochu věříš. Jsi ochotný to zkusit. Občas i zafrkáš v odpověď. Ale on... Ách. Jediné, co jsem z něj za ta léta vymáčkla bylo jméno! No tak co si o něm pak mám myslet, když se se mnou odmítá bavit? Všude chodí sám a lidi se ho straní, protože jim nahání strach. Bylo by pro něj snažší zapadnout, kdyby měl alespoň nějaké přátele... No ne?" Povzdechnu si a nastavím ruku před sebe. Občas se podaří, že mi do ní položí nozdry, prostě jen projev částečné důvěry. Můj hlas... bylo to jediné, co jsem na něj mohla uplatnit. Zdálo se, že když mluvím, uklidňuje ho to. Zero s ním asi moc nekomunikoval. Polekaně ucuknu, když zevnitř boxu uslyším podezřelý zvuk. Ne... Ne! Snad Zero není uvnitř? To by to celé slyšel! Áh, můj bože... |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Po ti někdy Zerův kůň něco dovolil, dnes opravdu ne. Je ještě divočejší než normálně a vztekle se vzpíná, jen co k němu přijdeš na deset kroků. A co se týče toho zvuku, který jsi zaslechla, tak to bylo zaklapnutí dveří od té části stodoly, kde se uchovávají postroje a jiné jezdecké a další potřeby. Vyšel z nich zjev v obyčejných džínách a tričku s lahví s vodou v ruce. Ne třeba dodávat, že ten zjev do tebe zabodl tvé fialkové oči a výraz mu při pohledu na tebe a jeho koně poněkud ztvrdnul. Proč asi? Právě si se snažila sahat na JEHO koně, bez JEHO dovolení. Upřímně nenaštvala by ses na jeho místě taky? A samozřejmě otázka číslo dvě. Co tu právě teď, přes den, dělá v tomhle ohozu, s ručníkem kolem krku a mírně zpocený. Každopádně zatím to vypadá, že se odpovědí nedočkáš, protože kromě naštvaného obličeje, strnulého postoje a podobně, nemá v plánu nic dělat. Zjevně čeká, až mu podáš vysvětlení nebo zmizíš. Alespoň prozatím. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Zvednu obě ruce jako v ledabylém gestu - "vzdávám se". "Klid, klid, ššš... " Chci koně uklidnit, když vyjde právě onen zjev. Zjev bylo ovšem dost zvláštní označení. Zběžně ho sjedu pohledem. Neupravený, zpocený... snad posiloval? Tady? I když, u Zera je možné všechno. Bylo to zvláštní - jak tam tak stál a jeho zloba proudila skrz celé stáje přímo do středu terče - tím jsem byla já. Asi bych tomu řekla spíš... vzrušující.. ale nikdo by mě nepřinutil vyslovit to nahlas. Bylo to absurdní! Stojí přede mnou zrovna on, vzteky bez sebe a mě to přijde komické! Měla jsem co dělat, aby mi necukaly koutky. Zachovala jsem naprostý klid. Pokud mi mohl něco udělat, prosím, ale to neznamená, že bych se měla stresovat či strachovat. Jistě... šel z něj respekt - opravdu, ale... Mě to nezastrašilo. Pokud ostatní děvčata, tak budiž, ale já měla tužší kořínek a hlubší skušenosti. Prvandy ho neznaly tak dobře, netušily, co čekat od jeho charakteru. I když... ani já to nevěděla přesně, ale měla jsem nějakou představu. Jeho vztek jsem chápala - nepřímo, ale ano. Snažila jsem se tu dostat do přízně jeho koně. Faktem je, že já jsem si ve svém srdci tak nějak přivlastnila celou stáj. Patřil mi tu jen jeden. Ale o všechny jsem se starala rovným dílem. Nebylo to z povinnosti. Já je prostě měla ráda. Všechny. Do jednoho. I Zerova, i když jeho kůň mě v lásce neměl. Ale copak na tom záleželo? Teď? Prudce vydechnu a očima zaletím kamsi k těm jeho, s teatrálním zakoulením. "Nazdárek, Zero," prohodím mimoděk lehce pobaveným tónem. Možná uličnicky? Přesně takové jsikřičky se mísily s šibalstvím v mých očích. Můj postoj byl uvolněný, pohodářský. Zjevně jsem se přistižením netrápila. Chceš mi vynadat? Do toho. Chceš odpovědi? Ptej se. Já se ti zpovídat nemusím. Stejně tak jako ty to neděláš mě. Bradu vystrčím mírně kupředu naznak vzdoru, jinak ovšem v klidu vyčkávám. Asi se z jeho strany nedočkám žádné akce, ale nemínila jsem mu dát záminku. K ničemu. Neklidně přešlápnu. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Vždyť je čistokrevná.. proč mě to překvapuje?! Zatrepu mírně hlavou, abych se vzpamatoval když na mě promluví. ,,Jasně.." Zazubí se trochu nervozně a vydám za ní.. Takže Zerovi šlo o to, abych si to s ní ujasnil? Proto mě sme vzal? Stejně ho zabiju.. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro "Ahoj Samantho," odpoví ti na pozdrav a trochu uvolní postoj. Jeho oči ovšem blesky metat nepřestanou. Pomalým krokem vyjde proti tobě, nicméně nezastaví se u tebe, ale dojte až ke svému koníkovi. Napřáhne ruku a pohladí ho nozdrách. Jemu tu hlavu do ruky pomalu cpe a žádné hysterické výlevy. Zjevně tady má někoho raději než tebe. "Hodná Lily," usměje, ale jako fakt, usměje se na ni Zero a nabídne jí z dlaně cukr, který Lily celkem ochotně zchroupe. Potom se otočí k tobě, ale už zase s tím nepřístupným kamenným výrazem. "Obvykle je taková jen na upíry a Yuu...," zasekne se a na chvilku se mu přes tvář mihne zvláštní výraz. Bohužel nestihneš zaregistrovat jaký. "Netajíš náhodou něco slečno lovkyně?" zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od Claire pro Pohled na Danilela mě rozesměje. Vypadá jako kdyby ho přejel parní tank nebo viděl ducha. Asi ještě neviděl čistokrevné v pořádné akci. I když tohle bylo leháro. Byli horší, budou horší a všeobecně bude hůř. Vyrazíme pryč z náměstíčka klidným krokem. Není kam spěchat, ačkoliv bych si už docela zdřímla. Zalezla do postýlky. Zachumlala se... Jů. Tuhle zodpovědnost nemám moc ráda. Je to jako kdybych nesla odpovědnost za hrozně moc lidí a ona je to vlastně taky pravda. Na to se hodí Zero a né já. Vyhládlo mi. Fakt blbec, že jsem na to zapomněla. Zero mě určitě seřve, že jsem neschopná... Trochu se rozklepu a oči znovu dostanou ten bojácný pohled. Je po lovu a já se vracím do starých kolejí. A právě teď staré koleje znamenají mojí ratlíkovskou část, která se bojí potrestání. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Pozoruju Lilyno počínání. Nemůžu nepřiznat, že jsem se cítila podrážděná. Jistě, byla jeho. Prokristapána, ten kůň ho zbožňoval. Ale proč nemůže alespoň... zlomek přívětivosti věnovat i mně? Mně, která se tady o všechny tak přepečlivě stará. No jaký to má význam, tohleto? Zaškaredím se, ale nijak jinak na to nereguji. Nebyl důvod. K čemu působit Zerovi ještě větší potěšení. Uražená Samantha by ho akorát pobavila. "Jsem Sam, ale dík," hlesnu v odpověď a očima pronásleduju Lily, jemu pohled už nevěnuju. Má smůlu. Na jeho kamenný výraz mi v očích začnou plát vzdorné jiskřičky. Ale mísí se tam i s pobavením nad jeho chladným chováním. Kdyby se dovedl odvázat... Kdyby alespoň na chvilku dokázal... Povzdechnu si. To nebyla moje starost. Když chce zůstat takovým jakým je, budiž. Je to přece jeho věc. Já se mu do toho nemám co plést. Akorát by se mi vysmál. Nakrčím znepokojeně obočím, podívám se mu do očí s jakýmsi tázavým výrazem. "Já nejsem žádná lovkyně," odseknu mu přidrzle a založím ruce na prsou v jakémsi obranném gestu. "A ty by sis měl dávat pozor na jazyk. Někdo může poslouchat. Navíc... kromě tajemství těch zvrácených sadistických stvůr vážně nemám moc věcí, které by stály za to tajit. A ty ostatní takové jsou čistě kvůli osobnímu významu. Nevidím důvod..." Zmlknu. Nemělo cenu snažit se mu to vysvětlit. Ve svém návalu odvahy popojdu o kousek blíž. Nechce se mi vyřvávat přes celé stáje a tak se posunu tak, aby na mě Lily nemusela reagovat, ale byla bych dost blízko, abych mohla mluvit tiše. "Co tady vůbec děláš, Zero? Nevypadá to, že by ses tu jen procházel..." Kývnu rukou k jeho stavu oblečení a ručníku. "Jasně, nemusíš se mi zpovídat, ale občas bys mohl s někým trochu mluvit. A vůbec už proto, že jsem asi jedinej člověk, kterýho na tomhle místě potkáš a kterej tě sem nepřišel jen hledat." Moje oči na něm doslova visí, zkoumavě. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro "Kdybych řekl, že jsem byl lovit ty sadistické zvrácené stvůry, přestala by ses chovat jako namyšlený fracek, který ví úplně všechno nejlíp a všechno musí být podle něj? Někdy by ses mohla zamyslet nad tím jak se chováš. Pakliže si o mě hodně lidí myslí, že jsem arogantní, tak ty se podívej do zrcadla, jak jedná s lidma," řekne klidným hlasem a v očích má ledový pohled, který by tě s přehledem zvládl zmrazit. Ano ještě nikdy jsi neviděla Zera opravdu naštvaného, ale zdá se, že se ti právě povedlo nemožné. Ne že by z něj sršely blesky, ale ten ledový hlas. Pokud se nebojíš, tak si blázen nebo sebevrah. "Ještě nějaké hraní si na spřízněnou duši,a bys ze mě něco vytáhla nebo můžu jít? Víš ti upíři se sami nepohlídají," dodá stejným hlasem a čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Když dorazíme na kolej, prostě rychle zajedu do pokoje a do postele. Shiki se jen ušklíbl a dál hrizal svý tyčinky nad knížkou. Ale to už sem nevěděl o světě. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Dál jsem udržovala vzpřímený postoj. Nechala jsem ho,a by se do mě strefoval. Aby mě urážel. Nebýt to on, být to někdo, u koho byhc věděla, že to bude mít cenu... bránial bych se. Slovně. A kdyby to nepomohlo, asi bych mu jednu natáhla. Ale v tomhel případě by se to nedočkalo cíleného efektu a já neměla čas se tím zabývat. Byla čistě jeho věc, co si o mě myslí a jestli jsem namyšlený rozmazlený fracek, budiž. Možná jsem. Ale jsem to já a mě už nezmění. Ani on ani nikdo jiný. A já jsem na své já pyšná, ať si říká co chce. "Kdybys mi to řekl, mohla bych začít o tvých slovech uvažovat," připustím. Náš souboj možná nebyl vidět. Ale my bojovali. Tím, že jsme nedělali nic. Jen slovy a narážkami. Dál jsem čelila jeho mrazivému pohledu. I když mi byla zima, nedávala jsem to znát. Hřála jsem se myšlenkou toho místa. To byly stáje, proboha! Moje svatyně! Jediné místo, které mi dávalo takovou životní sílu. A já nemohla prohrát! Klidný hlas, který se nezachvěl, navzdory tomu, co se odehrávalo uvnitř mě byl důkazem síly a vlivu, působení těch koní na moji osobnost. "Já si na spřízněnou duši nehraju," odseknu okamžitě. Možná jsem se bála, ale podstatou tohohle souboje bylo nedat to znát. Ale pokud byl všímavý, viděl to. Lehce se kelpající ruka, zrychlený dech, prudké zvedání hrudníku, jiskřičky strachu v očích... Těch příznaků bylo dost. Ale krocených. Nepatrných. "Tak promiň, když jsem se výjimečně vymanila ze své zkašenosti, nafoukanosti, pýchy a chtěla se možná trošku někomu zavděčit, že jsem tě tím tak urazila." Odfouknu si vlasy z čela. Současně si odfrknu, zní to skoro jako pravý kůň. Unaveně přivřu oči. Můj postoj se kupodivu znovu uvolní. Spíš zmalátní. Obavy a strach, to slovo upíři... to všechno na ěm začínalo doléhat. Bylo to i jeho ledovým hlasem. Krutým vzhledem. Přesně tohle je specifikovalo, přesně tohle... Ne! Na to nemysli! Minulost je minulost, teď už jsi v bezpečí! Jediný rozumný hláske byl tak slabý rpoti pisklavým zastrašeným. Moje hlava se začala bouřit. Tak jako obvykle, když mě chytala minulost do svých spárů. Měla jsem pocit, že pukne. "Já... já... já... Promiň!" vyjeknu a z posledních sil se přinutím k běhu. Musela jsem pryč. Pryč odtamtud. Pryč. Bylo to to jediné, na co jsem dokázala myslet. Po pár metrech běhu se přestanu kontrolovat, překopnu se a zhroutím se na zem. Ale jedno bylo jisté. Byla jsem pryč. Alespoň o kousek. Tak začni racionálně myslet, Sam! Odstraň je ze své mysli! Vyškrtni je ze svého života... Upíři, upíři, upíři... Ne! To musí skončit. Nejseš nějaká ustrašená chudinka nebo jo? Upíři, upíři, upíři... Konec! Bože, konec! Tohle... musí... skončit. Usilovně zatnu ruce v pěst. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Je to klasika. Střídání stráží řvoucí studentky a příchod těch krásných idolů. Dnes je s nimi ještě jeden pěkný přírůstek a to drobná růžovovláska. Upíři ji znají pod jménem Katsumi a pro ostatní je to jen nejnovější kráska, o které je třeba snít. Mikeal se na to dneska buď vykašlal nebo někde spí... no spíš to druhé, jak ho tak zná Kim, která může jen v duchu nadávat a snažit se nepodlehnout davu. Štěstí, že Zero vysílá své ledové pohledy na všechny strany. Ale i tak se zdá, že to skoro nestačí a navíc... je nějaký podrážděný, skoro jako kdyby ho někdo před chvilkou vytočil. Claire zase bojácně vykukuje zpoza Shikiho a svírá jeho ruku. Tentokrát se ale nesnaží zdrhnout co nejdál od Daniela. Zjevně už s ním nějak vychází. Přesto se raději drží starého známého Shikiho. Hanabusa se nese jako páv a září. Doslova září. Vyspinkaný do růžova a jeho BANGy lítají sem a tam. Nicméně před tím než vejde do brány jedna velká změna. Vzdušný polibek a mrknutí adresovaný přímo prefektce. Samozřejmě, že jen co to viděla zbylá děvčata, vrhla se po ní. Poté už dojdete všichni do třídy a Kim na školní pozemky. Je čas se učit/dát se do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Ach jo.. Až ho uvidím, zabiju ho. Uričtě.. Než zmizí noční třída za bránou kouknu se na Aida, který pořád dělá to svý BENG. Zadívá se na mě těma svýma nádhernýma modrýma očima a.. pošle mi vzdušný polibek.. a ještě na mě mrkne. Trochu vyjukaně a nechápavě sme na něho zírala. Milé překvapení.. možná by mi to aji vykouzlilo na tváři úsměv kdyby se na měn ty pipiny nevrhl s úmyslem mě zabít. Naštěstí sme je odhenala do pokojů a měla pokoj. A vydala se za prací.. zas budu ve škole spát to vidím.. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Ve třídě je nuuuda. Jinak se to popsat prostě nedá. Takže ještě před začátkem první hodiny se zvednu ze židle a mávnu na Zera, že jdu. Má sice blbou náladu, ale teď musí řešit jiný problémy. Třeba jako že se Claire zapomněla napít. Seskočím dolů k tabuli s rukama v kapsách vyjdu ven ze dveří. Hlavu mírně zakloněnou a opravdu si i začnu pískat. Jo život je fajn, když si ho dokážete zorganizovat k obrazu svému. To já uměl vždycky. Jakmile jsem venku, tak ale poněkud zrychlím a začnu pročesávat pozemky kolem školy. Narazím tam jen na jednu studentku, kterou pošlu do říše snů jediným dotekem. Do rána se neprobudí. Kde sakra si Kim? Odmítán se kvůli tobě uhnat! Začne mě už trochu štvát, že ji nemůžu najít, když najednou zahlédnu mezi stromy další siluetu a... je to ona. "Odvážná, jeden by myslel, že nepřijdeš po tom, co se stalo včera," řeknu. Pokud se otočí uvidíme opírat se o kmen stromu. Zároveň ji propaluju pohledem a na rtech mám rošťácký úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Usměju se a pokrčím rameny ,,Sem v pohodě.." Dobře, trochu to hraju, narazit na to míste kde se to stalo, nejspíš se znova rozbrečím, ale snažím se na to nemyslet.. dva roky jsou dlouhá doba. ,,Neměl bys být ve třídě?" Má nádherně modré oči.. Sakra nemysli an to! Je to upír! Je jako ta.. ta co mi to udělala.. Zamyslím se na chvilku a znova se mu zadívám do očí. Ne není.. on by mi neublížil.. Sme najivní? Možná.. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro "Já? Myslíš, že to potřebuju?" narážím tak na naše odpolední doučování, kdy jsem jí do hlavy vtloukal tu matiku a ona to dokonce pochopila. "Navíc je tam nuda a Zero má blbou náladu. Ten kdo ho vytočil musel bejt fakt odvážnej anebo sebevrah. Osobně mam typ na toho, kdo to byl. Vysvětlovalo by to absenci druhé prefekta," dodám potom s pokrčením ramen. Kdyby se chtěla ptát, kdo to byl, tak jen zavrtím hlavou. Nikdy nemluvím o svých šéfech, ať je to sebe hnusnější. Vykročím směrem k ní a zastavím se těsně před ní. Skloním k ní obličej a jednou rukou jí přejedu po lícní kosti. Svoje oči pořádná zabořuju do těch jejích. "A ty bys tu měla být?" zašeptám jí do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Chvilku na něho tázavě zamrkám a pak se ušklíbnu ,,Jasně.. Mike.." Ani mě to nepřekvapuje, ale nemá někde spát vůl. Začne se ke mě přibližovat, necouvnu, jen se mu dívám překvapeně do očí a sme zvědavá co udělá. Sklíní se kě me a rukou mi přejde po lícních kostech. Lehce se zachvěju, ale pořád se mu dívám do očí. ,,Na co přesně narážíš?" řeknu stejně tiše jako on, ale trochu přiškreným hlasme, tohle sme nečekala a nemůžu popřít že Aido je vážně pěknej.. ale halvně ty jeho oči. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro "Ale myslíš, že Claire je tu jediný hladový upír?" dodám a mírně jí skousnu lalůček. Ne tesáky, prostě jen laškovně. Žádná krev nic. Potom se odtáhnu a se širokým úsměvem jí cvrknu do čela. "Měla by ses víc bát," řeknu a vypláznu na ní jazyk, "Ne všichni jsou hodní jako já," to už je dodám tak trochu... smutně? Nebo laskavě? Já nevím proč ale na téhle holce mi prostě z neznámých důvodů záleží. A navíc i v očích se mi odráží něco... Co se to tu děje? |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Skousne mi ušní lalůže a já se znova zachvěju, možná i tiše vzdychnu. Uši mám hrozně citlivé. Nakonec se ale odtáhne a mě se uleví, ale i tak se mu pořád dívám do očí. ,,Já vím.." Pousměju se. Něco mě napadne.. tak.. proč to prostě neudělat.. Postavím se na špički a jemě ho políbím na rty. ,,Ale ty si hodný.." zašeptám a usměju se. Možná trochu smutně? Asi.. Nikdy sme nebyla moc ten typ hlky co nejdřív myslí a až pak koná, prábě naopak, ale.. věděla sem že bych neměla.. měla sem prostě odejít.. ale né.. já ho políbím.. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Co se to...?! A potom to s tím, že jsem hodný. To mi řekla tak maximálně Yuki někdy. O mně se tvrdí jiné věci. Přede vším ti, kteří ví, co všechno vím a tajím. A taky jak jsem loajální až to někdy dost bolí všechny ty ostatní. Nicméně pousměju se a jazykem si přejedu po rtech. "Sladké," řeknu jen tak mimochodem, jako kdybych degustoval víno. Je moc blízko. Uvědomím si najednou, ale potom si vybavím tu studentku, co jsem potkal cestou. Ještě to počká. Své pousmání přetransformuju v široký úsměv. "Neprovokuj, kdo ví, co by se mohlo stát," řeknu a zvednu jeden prst v klasickém gestu tytyty. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Pokrčím rameny ,,Horší než to včera to nebude.." řeknu pořdá s tím nevinným úsměvem. ,,Teda pokud mě nezabiješ.." ušklíbnu se a jemě ho šťouhnu do žeber když na mě ukáže a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro "Ale co bych z toho měl?" dodám a místo kousnutí ji lehce políbím a přejedu jí po lícní kosti. Jsem to ale provokatér. Pomyslím si s úsměvem. Ale mě to prostě baví. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Ty plný žaludek a já bolavý krk.." Zachvěju se když ucítím jazyk na moje krku, ale když mě políbí tak se mi jen víc rozšíří úsměv a zavřu oči. Je to celkem příjemné. Jednou rukou mu zajedu do vlasů a rpohrábnu je.. Vážně to chcete vědět? Chodila sme jen se dvědma kluky.. ona byli blonďáci a měl svělté oči, ale nikdo nebyl tak hezký jako aido.. A taky provokativní |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro "Krev neni všechno," řeknu stylem, a tohle si zapamatuj. A potom mi zajede do vlasů. Možná jsem trochu šanpónek, ale tohle mi jako ostatním moc nevadí. Naopak je to celkem příjemné. Mám rád, když mě někdo hladí... Sem jak holka. Rozesměju se při té představě a jednou rukou jí začnu hladit po vlasech. "Není ti zima?" napadne mě najednou protože má jen tu krátkou sukni, která jí končí někde v polovině stehen a dneska se celkem dost ochladilo. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Začne mě hladit po vlasech.. jo je to příjemné a já vím, že bych měla okamžitě přestat a jít si po své práci.. ale copak sme někdy poslouchala svůj zakrněl mozek? Ne.. Jo, mám trochu strach, že mi něco udělá, kdybych byla neopatrná a třeba se někde řízla, ale.. tohle za to myslím stojí. Nebyla mi zima, dokud najednou nazafoukal ten studený výtr ,,Teď už jo.. " úřiznám s nervozním úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro "Teda... jako že je tam teplejc a nefoukám," dodám honem a na začátku se trochu seknu, jak se to hned snažím přivést na pravou míru. Sem zase jednou něco vypustil z pusy. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Nejspíš by mě ani nenapadlo za tím hledat něco jiného. Vydáme se ke škole. ,,Ehm.. Aido? Můžu se na něco zeptat?" Kouknu se na něho opatrně. Počkám jeslti svolí jeslti ano, zeptám se. ,,Jeké to asi bude když.. když se začnu měnit na level E?" optám se potichu a opatrně. Chci to vědět.. chci to vědět ať vím co čekat. Dva roky je dlouhá doba, ale.. někdy se to stane. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Její otázka mě ale vyvede z míry. Chvilku přemýšlím, jak jí odpovědět a nakonec s povzdechem rezignuju. "Přestaneš se ovládat a jediné, co budeš chtít bude krev. Neumím to přesně popsat, protože si to neumím vůbec představit. Když se narodíš jako upír, tak nikdy nic takového nemůžeš zažít. Možná kdyby ses zeptala Zera, tak ti to popíše," řeknu, ale je jasné, že ani já sám tomu moc nerozumím. "Nicméně, když se napiješ krve čistokrevného upíra, tak se staneš normálním upírem... no normálním.. spíš zvláštním, ale budeš se moct ovládat. Příkladem toho je zase Zero. Pil Yukiinu krev, pil Kanameho krev a tím i Shizučinu krev a teď je asi mocnější než vznešení upíři," řeknu a pokusím se jí tak povzbudit. Bohužel mi nedochází, že neví, kdo je Kaname, Yuki a Shizuka, ale co... hlavnímu sdělení snad porozuměla. Dojdeme až do nějaké volné třídy a já za námi zavřu dveře. "Tady už je tepleji," usměju se na ní a posadím se na jednu z lavic. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Asi docela chápu o čem mluví. Byla sme totiž za ředitelem vyzvídat. Ne to že se chová jako malý dítě mi toho moc neřekl Vysvětlil mi ale co sjou to levely E, co vznešení upíři a co čistokrevní. Takže Kaname a Yuki byli čistokrevní.. a ta Shizuka taky.. Bod pro mě. ,,Zeptat se Zera? Mám strach, že na to mám moc velký velký pud sebezáchovy.." Oklepu se. Je sice zaprav že Aido říkal že má DNESKA nějakou podrážděnou náladu, ale mě se zdá, že jí má furt. Jo dobře, asi se ho trochu bojím.. ale co? Furt je to upír a jedne z nejsilnějších tady.. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro "On by jednoho zastřelil jen proto, že se ho zeptá, kolik je hodin," řeknu v legraci, ale něco málo pravdy za tím je. Zero umí Bloody Rose vytasit opravdu rychle a ještě rychleji umí stisknout spoušť. "Jsi unavená?" napadne mě najednou, když mi dojde, že ona vlastně nespala přes den jako já. (Že chrápala pod stromem Haník neví) Nechápu proč ředitel nutí prefekty vhodit přes den do školy. A hlavně proč vybral ji. Je ještě malá. Mikael je... ano Mikael je Mikael. Nic ho nerozhází všechno bere s klidem a když má v ruce baseballku, i já bych mu radši uhnul. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,Hm?" Zadívám se na něho tázavě a pak se usměju ,,Ani ne, přes den sem chvilku spala.." přiznám. Sem zvyklá dlouho nespat.. z mejdanů a tak. A ve vyučování se vyspíte vždycky. ,,Jaká vlastně... ta.. " Zavvzpomínám chvilku na jméno ,,..Claire je?" Proč se ptám? Abych věděla, jeslti mi dá svou krev, jeslti ne sem v háji dvojnásobně. |
| |
 | soukromá zpráva od Tengoku Katsumi pro Ale poprvé jít mezi nimi je poprvé, takže pohled sklopím k zemi tak, abych měla na zřeteli dalších pár metrů cesty přede mnou a zároveň nemusela sledovat to dění kolem. Zvednout pohled a... tvář by mohla zahořet v podobných barvách jako její vlasy. Což... by nemuselo být nijak přínosné. Chování Hanabusy bylo... vyzývavé? Možná... Její povaha byla odlišná a s tím mohla jen těžko něco udělat. Zvlášť když její věčná nesmělost byla dost velkou překážkou k tomu, aby se takto chovala. Ale možná... kdyby byla jiná, byla by horší. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Podařilo se ti zakopnout celkem šikovně. To něco kvůli čemu si se totiž natáhla na zem, byli nohy volně natažené do prostoru. To ti ovšem došlo až po chvilce, kdy jsi se jakž takž vzpamatovala z toho šoku, který jsi utrpěla. Poslední Zerův výraz byl silně rozhořčený, ale stejně v něm byl vidět náznak překvapení, jak jsi vzala nohy na ramena. Asi čekal, že budeš tvrdší děvče. "Žiješ?" ozve se otázka, která může pocházet jen z jediného zdroje. Nicméně je zajímavé, že se přesunul od toho potoka až sem. Samozřejmě že leží. Polovinu jeho těla skrývá rozložitý strom, možná proto sis ho nevšimla. Ruce má složené za hlavou a jak se stmívá, tak pozoruje červánky na hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Potom zavede řeč na Claire a já se ocitnu tak trochu v rozpacích. "Claire je... jiná," vypadne ze mě nakonec. "Je jiná než všichni ostatní upíři tady. V prožila si hrozné dětství a vlastně jediný, komu věří a nebojí se ho, je Zero. Navíc jí dost upírů nemá rádo, kvůli tomu, jak se chová. Mezi upíry totiž většinou nejsou takové plaché šedé myšky," vysvětlím tak nějak zaobaleně. Snažím se zahnat ty vzpomínky na chvilku, přeci jen je to smutné a při tom mě něco napadne. "Máš kluka?" |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Měla bych jí litovat? Možná.. Ale neznám jí, nemůžu soudit.. Byla to spíš řečnická otázka, ale pokud chce, ať odpoví. Nevím proč když jí vídím mezi ostatníma, tak je taková.. vážně viděšená, ale když sme jí viděla ten večer.. Vypadám zamyšleně a nevědomky si přejedu po krku, kde mě kousla. Z mylšení mě probere až jeho otázka. ,,Ehm.. kluka?" Zmateně zamrkám a zadívám se mu do očí. Proč mám pocit že rudnu? ,,No.. Ne.." Vypadne ze mě nakonec. Možná to vyznělo, jako bych si tím ani nebyla jistá, ale spíš mě zaskočila jeho otázka. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Nicméně reakce na mou otázku je uspokojivá. "Výborně," zazubím se a než si stihne uvědomit něco dalšího, tak jí svírám v obětí líbám. Samo sebou na rty. Navíc měla by být poctěna, jsem přece ten krasný a dokonalý Idol-sama, né snad? Opravdu velice sladké... hmmm a já sladké rád. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Hm? Co? Čekala sme že mě kousne, nebo něco podobnýho, ale ne. Než si uvědomím co se děje, oběví se u mě, obejme mě a začne líbat. Byla sem z toho.. trochu.. vyjukaná. Nečekala sem to. Vyjukaně mrkám, zatím co mě jeho sladké rty líbají. A.. tak nějak váhám.. jeslti ho odtrčit, nebo mu polibky opětovat. Tomu já říkám zmatenost, ale.. tohle se nestává každý den a i přes to.. mám z toho.. divný pocit.. Pak se nakonec poddám, i když abych byla upřímná, nevím jeslti sme udělala dobře. Uavřu oči, jednu ruku kolem krku, druhou mu zajedu do vlasů a začnu polibky oplácet. Vlastně já s tím začala ne? Já mu dala první pusu, ale.. byla to jen pusa.. tohle je něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Claire byla vlastně.. v pohodě a hrozně milá holka, ale přiblížit se teď k ní, dostane infarkt.. A Hanabusa.. bože už zase.. radši ignorovat. Ve třídě si sednu na parapet okna a.. chce se mi spát.. bože.. Zívnu a protáhnu se. Dnešní večer bude o držku.. doufám že se nic nestane.. Zadívám se na Claire a jeslti si mě všimne, usměju se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Daniel pro Claire byla vlastně.. v pohodě a hrozně milá holka, ale přiblížit se teď k ní, dostane infarkt.. A Hanabusa.. bože už zase.. radši ignorovat. Ve třídě si sednu na parapet okna a.. chce se mi spát.. bože.. Zívnu a protáhnu se. Dnešní večer bude o držku.. doufám že se nic nestane.. Zadívám se na Claire a jeslti si mě všimne, usměju se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Hodná holka. A tak roztomilá. Její ruka v mých vlasech je příjemná a já udělám to samé jí. Jen s tím, že ji začnu hladit. Své rty přesunu na okraj její tváři a jemnými polibky mapuju její krk a klíční kost. Druhou rukou ji přestanu objímat a začnu rozepínat knoflíky na jejím školním saku, které mi tak trochu vadí. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Rukou kterou mě objímal se přesune na školní sako.. vadí mi to? Trošiku, ale furt mám pod sebou košili. ,,Co když někdo příjde?" pšitnu, ale nezastavuju ho, to už je na něm. Ale sem tem v docela blbém rozpoložení typu.. Mám ho nechat, nebo to mám zatavit? |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Odtáhnu od ní své rty a vypletu ruku z jejích vlasů, zároveň nechám na pokoji i její sako. Věčná škoda. Potom se posadím zpět na jednu lavice a houpu nohama volně v prostoru. "Co teď máš v plánu dělat?" zeptám se zvědavě a nezúčastněně ji pozoruju. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Protáhnu se a zívnu. ,,Najít Mika a skopat ho za to, že nepřišel, teda jestli ho najdu.." Ušklíbnu se a zadívám z okna. Blbeček, určitě teď někde spí.. jako většinu dne. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Tváří se ležérně znuděně, jako kdyby to dělal mimoděk a tebe si příliš nevšímá. Navíc máš pocit, jako kdyby se kolem o pár stupňů ochladilo. Není ti vysloveně zima, ale tak jako vlezlo. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Udělá se trochu zima, lehce se oklepu. Když sme u toho, ani nevím, jakou schopnost má. Ale ptát se ho nebudu. Nejsem sice tak rychlá jako on, ale sem od něho jen asi dva kroky. A ne že bych seděla a ignorovala to.. na to sem moc aktivní a tupá. seskočím z lavice, příjdu k němu, protě si ho přitáhnu a políbím.. jak jednoduché.. A sladké.. Navíc, já mu předtím neřekla ať přestane ne? A ať už řekne cokoliv, tohle mi za to stálo.. tohle dokonalé tělo, tak blízko mě, nedokonalému člověku. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Nechám ji ať mě políbím a potom se odtáhnu. Nasadím provokativní úsměv. "Co když někdo přijde?" zopakuju její otázku, kterou mi položila před chvilkou. Jinak ale dál sedím těch pár centimetrů od ní a dál se usmívám, jak čekám na její reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro ,,A co když ne?" Nejlepší je na otázku odpovědět otázkou. Znova si ho přitáhu a plíbím. Jeho ego viditelně bylo uraženo.. což mě ani nepřekvapuje. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Následně pořádně zívnu a natáhnu ruce nad sebe v gestu protažení, plně si vědom toho, jak dávám své tělo na odiv. "Jsem unavený, asi si půjdu lehnout," řeknu posléze a seskočím z lavice, načež pomalým tempem (na upíra opravdu pomalým) vyrazím ke dveřím ven ze třídy. Vzdáš to? |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro A si udělám.. přesně tohle.. Bože, dejte mi někdo mozek.. Rychlo ho zezadu obejmu kolem pasu a tím i zastavím, teda doufám. Sakra, on to tělo má fakt dokonalý.. Kawaiii!! ,,Tohle děláš schválně, že jo?" Ušklíbnu se, ale to on nemůže vidět. Hlavu mám položenou na jeho zádech.. celkem příjemný pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro chvilkus tojím na místě potom protáhlým znuděným tónem řeknu: "Jak myslíš, že to bude pokračovat, nebo jak chceš, aby to pokračovalo?" Ani se neotočím přes rameno a ve tváři mám výraz očekávání. Co od téhle malé holčičky čekat. Má na to nebo ne? |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Sakryš.. hihi.. Jeho otázka mě poněkud zaskočí. ,,Tam kde to skončilo.." Jednoduchá odpověď, možná to aji čekal. Můj výraz je lhece.. nervozní, možná nejistý, co řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro Otočím se na ní a skloním své rty k jejímu uchu. Zároveň s tím jednou rukou zajedu pod její sukni a přejedu jí prstem přes kalhotky po rozkroku. "A víš kam až to může zajít?" zašeptám jí do ucha a olíznu jí lalůček |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Ne.. Projede mi hlavou. Jeho prst přejede po mém klíně. Zachvěju se a vzdychnu. To že mám tváře absolutně rudé říkat nemusím. Musím se ho chytnout, jinak by se mi asi podlomila kolena. Nikdy sem s klukem nezašla moc daleko. Ani nevím proč. ,,Vím.." přiznám potichu. Říct nevím, je blbost. Nemám z toho viloženě špatný pocit, přece jen už mi je 16, ale stejně nevím.. třeba sem ho měla odstrčit.. třeba.. měla.. a není to jedno? |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro "Perverzačko mrňavá," řeknu a políbím ji. Potom ji celkem snadno chytnu do náruče a vydám se ven ze třídy. I kdyby se zmítala, tak by jí to asi moc nepomohlo. Na sako kašlu a klidně ho tam nechám. "Pojď alespoň do tepla nebo mi nastydneš," řeknu starostlivým hlasem a dám jí pusu na čelo. Potom už si jí nesu na kolej do svého pokoje (který samozřejmě zamknu). |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Vemě me do náruče, chvilku sice nechápavě mrkám, ale nechám se. Proč taky ne.. vím že to není zrovna.. správné, ale kéž by mě teď viděly holky z denní.. No dobře tak ne, nejspíš bych nepřežila. On má o mě vážně starost.. kawai!! Já taju.. No né doslovně samozřejmě. A asi začnu žárlit, oni mají milionkrát lepší pokoje než my! Ale co sem měla čekat že? Jsou to upíři, takže mě to ani nepřekvapuje. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jade pro Pomalu, spíš udiveně zdvihnu hlavu, abych se podívala za hlasem. Tvář na druhé straně mě překvapí. To nebyl tak líný, aby se od potoka natáhnul až tady? Vydržel ujít celý ten kus a nespat při tom? V těch myšlenkách byl silně hořký nádech, ale odmítala jsem se zrovna teď krotit. Byla to pravda. Byl to spáš a ... a vůbec! Já neměla náladu se s ním vybavovat. Byla jsem... A pak jsem si to uvědomila. Nebyla jsem. Totiž, krev a vzpomínky... ztratily se. Zbyl jen vztek. Nekonkrétní, všudypřítomný a hanebný vztek na všechno a všechny a na celý svět. Na osud, smrt, život, štěstí, smůlu. Na existenci obecně. "Ehm, mno..." protáhnu a rychlými tahy zápěstí si otřu uslzené oči a pár pramenů spustím do tváře tak, abych to alespoň částečně zakryla. Pak se začnu postupně sbírat do sedu. "Já... eh, to nic nebylo. Připozdívá se a asi jsem tě přehlídla. Promiň, možná tam budeš mít modřiny." Znělo to poměrně rozpačitě. "A ty... co ty tu vlastně děláš? Myslela jsem, že se chceš hned po našem... malém dostaveníčku u potůčku spakovat a jít rovnou do postele, vzhledem k tomu, že přes noc máš zajišťovat bezpečnost... A vůbec. Díváš se na západ slunce?" Přetočí pohled na kamsi na západ k obzoru. |
| |
| soukromá zpráva od Hanabusa Aidou pro "Už je ti líp?" zeptám a dívám se na ni, jak se mi rozvaluje v měkkoučké posteli a kolem ní mé saténové polštáře a má saténová peřina pod ní. Nedat ji tam dám, už ji ženu ven. Je tu fajn. Přejdu k oknům a zatáhnu závěsy, takže se v pokoji rozhostí absolutní tma. Já samozřejmě perfektně vidím, ale ona by mohla mít problém. Přejdu k vypínačům a zapnu lampu. Na hlavní světla, ale lampu v rohu místnosti, která vydává tlumené oranžové světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra Sarah Lauren *Alex* pro Obejmu jedne polštářek a jen kývnu že jo. Vypadám jak malé dítě, které dostalo vysněnou hračku. Bože, někdy sem vážně jak malá.. Zatáhne závěy, takže je v pokoji úplná tma. Vidím sice obrysy, ale jít, tak se určitě přizabiju. Za chvilku, ale rožne lampičku, která pokoj osvětlí oranžovým tlumeným světelm. Příjemné. Posadím se do tureckého sedu, pořád objímající sametový pošltář a pořádně si pokoj prohlídnu ,,Já fakt začnu žárlit.." Lehce se ušklíbnu. Takový pokoj nemám ani doma. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR