Sacramentum
hrálo se Jednou týdně
od: 06. prosince 2015 21:40 do: 13. dubna 2016 18:55
Dobrodružství vedl(a) Firefly
| |
 | Všichni andělé a démoni znají ten příběh. Příběh o velké zradě. Ten den, kdy první andělé uvěznili nestvůru, která ohrožovala vesmír. Ten dne, kdy někteří z nich pod vedením Lucifera povstali proti Bohu a svým bratrům a sestrám. Ten den, kdy tolik z andělů padlo. Náš příběh se odehrává několik milénií po tom, co první andělé uvěznili Bezejmenného - netvora, který podle nich měl dostatek moci na to, aby zničil celý vesmír. Uzavřeli ho do jiné dimenze, kterou zapečetili. Lucifer se rozhodl využít chvilkového rozptýlení a v okamžiku, kdy někteří věřili, že vše špatné skončilo, vytáhl do boje se svými stoupenci. Padli společně s ním. Nyní se ovšem začínají objevovat zvěsti o podivných anomáliích rozptýlených po celém vesmíru. Znamená to, že se Bezejmenný vrátil?  |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dnešní den nebyl jeden z těch nejšťastnějších. Zrovna jsi byla uprostřed jednoho ze svých experimentů, když tě vyrušil anděl. Bohužel byl na stejné příčce hierarchie jako ty, tak pokud sis chtěla postěžovat, muselo to být zaobalené tak, aby se neurazil. Anděl byl muž, jeden z těch vysoký. Zcela očividně voják. Uprostřed čela měl vytetované třetí oko a jeho paže byly pokryté sotva viditelným zlatým písmem, které vyprávělo příběhy z Bible. Nevypadal, že by byl svojí přítomností zde nadšen. Pohledem přejel tvoji laboratoř a vypadalo to, že těžko odolává nakrčení nosu. Nepozdravil. Když promluvil, to, co měl na jazyku, tvůj den udělalo ještě o krapet horším. "Byla jsi povolána, aby si mě následovala k branám pekla. Jeden ze strážců brány je napůl démon a existují obavy, že ho brána neblaze ovlivňuje," řekl. "Tvé zkušenosti s démony snad nabídnout úhel pohledu, který nám ostatním uniká," dodal a tobě došlo, že on má být tvůj bodyguard. Jako bys nějakého potřebovala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Obavy Když jsi u brány střídal jednoho ze svých kolegů, drobnou andělu známou vášní pro oheň, chytila tě za předloktí. Jmenovala se Anne a byla jednou z tradičně krásných andělů - příjemně symetrická tvář, plavé lokny a zářivé oči. Co ji ovšem od ostatních andělů odlišovalo, byla skutečnost, že Anne se rozhodla stát se strážkyní pekelné brány na andělské straně dobrovolně. Věřila, že démoni jsou nebezpeční a co ji děsilo nejvíc, že někteří z nich bývali andělé. Jednou se setkala s Lilith a dodnes měla na památku dlouhou a tlustou jizvu na zádech. A andělé nezískávali jizvy snadno. "Hledal tě tu nějaký anděl," řekla ti. "Myslím, že patřil k nebeské armádě. Uprostřed čela měl vytetované třetí oko," dodala a poklepala si na vlastní čelo prstem. "Nevím, co chtěl, ale říkal, že se vrátí. Říkala jsem si že by si to chtěl vědět," pokusila se povzbudivě usmát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nebylo to tak těžké. Nikdo si nevšimne démona, který se schovává ve stínech, kor nižší andělé. Byli dva, muž a žena, a oba působili roztěkaným dojmem. Šeptali si mezi sebou, ale pro tebe nebylo těžké zachytit jejich slova. Venku už byla tma a všichni tři jste se nacházeli na zemi. "Našli jsme ho. Založil si bar...chápeš to? Bar!" pronesla pohoršeně anděla. Byla vysoká a hubená, na některých místech kosti napínaly kůži tak, až to vypadalo, že ji propíchnou. Její společník byl naopak nízký a bez výčitek svědomí by se dal označit za tlustého. Místo odpovědi jí jenom přikyvoval, takže pokračovala. "Nejdřív uteče z nebe a pak se rozhodne, že zasvětí svůj život alkoholu?!" její hlas nabíral fistuli. "A ještě to hloupé jméno! Azyl!" a ty si jen čekala, kdy si konečně znechuceně odplivne. To se ovšem nestalo. Aniž by vysoká anděla přestala mluvit, vydali se ulicí, která vedle do centra. Jejich rozhovor tě zaujal. Anděl, který unikl z nebe? Nedokázala sis ani plně představit, k čemu by se dal využít, kdyby ho někdo zajal. A andělé ti dokonce poskytli jméno baru, který vlastnil! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Překvapení Ten den jsi hlídal pekelnou bránu. Jako obvykle se nedělo nic zvláštního, nikdo ani nečekal, že by se andělé pokusili vtrhnout do pekla. Zároveň nikdo z andělů nečekal, že by se démoni pokusili znovu povstat, ale stejně na druhé straně brány, kterou jsi hlídal, byl anděl, aby tomu případně zabránil. Náhle před tebou stála sukuba. Chichotala se a ty jsi v ní poznal démonku, která často obšťastňovala tvé kolegy strážce, kteří zde ale nyní nebyli. Když si všimla, že nejsi jeden z jejích objektů zájmu, přestala se chichotat a protáhla obličej. Sukuba byla nádhernou ženou s dlouhými černými vlasy a nohy až do nebes. Samozřejmě byla nahá. "Ty?" pronesla zklamaně. Když se pohybovala, zanechávala za sebou černý kouř. Povzdechla si a pokrčila rameny. "Dnes nemám štěstí," řekla jen. V očích se jí náhle blýsklo. "Slyšel si, že druhou stranu brány hlídá míšenec? Napůl anděl, napůl démon?" zeptala se důvěrným tónem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tichý den Bar zvenku nevypadal moc hezky. Byl na rohu ulice, většina oken zatlučená, a kdybyste nevěděli, že je otevřený, nejspíš by vás to ani nenapadlo. Omítka se loupala na některých místech tak důkladně, až odhalovala cihlový základ, a díra ve střeše na estetické stránce budovy moc nepřidala. Uvnitř vzhledem k nepokročilé odpolední hodině byli jen tři lidé - ty, unaveně vypadající anděl u baru a kněz. Uvnitř lokálu se permamentě vznášel kouř. Když ses anděla zeptal, jestli chce něco dalšího, jen zavrtěl hlavou. Anděl vypadal staře, se zašedlými vlasy a vráskami kolem očí. Už ses chystal k leštění sklenic, když promluvil: "Slyšel jsem nahoře, že po tobě znovu začali pátrat," řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Azyl Oba jste dostali stejné rozkazy - sejít se před barem jménem Azyl na Zemi s tím druhým a zajmout anděla, který v baru pracoval. Peklo zjistilo, že anděl, ze kterého se stal barman, utekl kdysi dávno z nebe a teď ho chtělo dostat do svých spárů dřív než andělé. Nikdo si nedokázal plně představit, jaké následky by mělo, kdyby peklo mohlo vyslýchat zběhlého anděla. Aby peklo získalo tuto neocenitelnou výhodu, vyslalo dva démony, kteří měli spolupracovat - vás dva. Nikdy předtím jste se nepotkali, ale oba jste věděli, že ten druhý je výborný bojovník. Jestli jste si navzájem věřili, to bylo jen na vás. Bar zvenku nevypadal moc hezky. Byl na rohu ulice, většina oken zatlučená, a kdybyste nevěděli, že je otevřený, nejspíš by vás to ani nenapadlo. Omítka se loupala na některých místech tak důkladně, až odhalovala cihlový základ, a díra ve střeše na estetické stránce budovy moc nepřidala. |
| |
 | soukromá zpráva od Torture pro Má práce mě velmi baví. Není nejlepší zábavy, než se živit utrpením druhých a potěšeně přihlížet bolesti duše, která už z posledních sil křičí "dost". Myslím, že je to někdy na mě i znát, pokud mě někdo u toho vidí. No, co už. Dnešní zadaná úloha je ale úplně jiná. Opustit rodné peklo a vyrazit na povrch za zběhlým andělem, který údajně kdesi pracuje. Mám se tam sejít s kýmsi z pekla, kterého ani neznám a mám s ním spolupracovat. Nuž uvidím, jak moc mi to s ním půjde, natož mu hned začít věřit, že mě nenechá ve srabu, kdyby se něco pokazilo, byť si nemyslím, že bych si nedokázal poradit. Původně jsem se sice chtěl jít pokochat utrpením druhých na zemi, ale mám smůlu - musím jít před Azyl a čekat tam někoho, koho ani neznám, ale myslím, že poznat ho nebude problém. Když se zjevím u Azylu, nikdo tam ještě není. Ve své lidské podobě se postavím ke zdi, opřu se o ni zády a strčím ruce do kapes. Jedno oko nechám skryté pod vlasy a shlédnu na zem. Zapadnout se mi asi povede... Tedy - jestli se mi někdo nezaměří na obličej a nevšimne si bílého oka bez panenky a zorničky. Měli by tu s tím něco udělat, jestli chtějí návštěvnost.. Vypadá to spíš jako doupě feťáků.. Zamumlám si spíš posměšně pro sebe. I když, tyto prostory by mě neodpuzovaly. Tam se stejně schází jen trosky, které by bylo jednoduché nechat trpět. Pokračuji v mumlání a čekám na démona, který mi má pomoct s tím andělem. |
| |
 | soukromá zpráva od Adorah pro Posledních několik let je pro mě jako kdyby je někdo překreslil přes kopírák. Sedím u brány, hlídám, nic se neděje ani na straně mojí, ani na té kde sedí anděl. Je to svým způsobem zvláštní, odvěcí nepřátelé a teď tu sedí a dělí je jen jedna brána. I přesto tu jen tak dál sedím, pozoruju okolí, přemýšlím a upadám čím dál tím hlouběji do své každodenní rutiny, tu však náhle někdo naruší. Nevím odkud se vzala, ale náhle přede mnou stojí, na první pohled jí nepoznám, až po nějaké chvilce se konečně rozpomenu a spojím si jí se svými kolegy. Nicméně na jejím obličeji je vidět že nejsem ten, koho hledá a tak neříkám nic, pouze se nevesele pousměju a na poznámku o štěstí se jen pokrčím rameny. Až poslední větou si získá mou pozornost. Nadzdvihnu obočí a udiveně zamručím. „Kdo by to byl řekl, že míšence pošlou zrovna sem.“ Pak zvážním a s úsměvem dodám. „Ani na to nemysli.“ |
| |
 | soukromá zpráva od Mirael pro Měla to být hlídka jako každá jiná. Jako obvykle jsem vystřídal toho, koho jsem měl. Jenže dneska asi bude zajímavý den. Anna. Malá anděla, kterou jsem vystřídal mě informovala, že mě tu někdo hledal. Někdo z nebeské armády. "Díky Anno," pousměju se a pohladím ji po hlavě. "A neříkal, co mi chce?" zeptám se ještě. Anděl, co má vytetované třetí oko.... nikdy jsem o něm neslyšel. Asi někdo vysoce postavený. |
| |
 | soukromá zpráva od Arachne pro Uprchlík Ukrytá ve stínu jsem poslouchala, jak se andělé dohadují. No, tak to vypadá, že ani andělé nemají tak čistou duši, jak se o nich tvrdí. Předsudky, soudy a pomluvy. Štěbetalky jako tihle dva jsou všude. Ovšem téma jejich hovoru ve mě zažehne jiskru zvědavosti. Zvednu ruku, abych mohla prstem jemně pohladit chlupaté klubíčko osmi nožiček ve své dlani. Proč se obklopovat tvory, kterým se city a názory mění jako počasí. Položím pavoučka na zem. Sleduj je. Nechci žádné překvapení. Vyšlu pak ještě jednoho, aby mi našel bar jménem Azyl. Nehodlám tu bloudit městem aniž bych věděla kde mám hledat. Anděl, co utekl z nebe, aby si založil bar? Myslím, že to stojí za osobní návštěvu. Navíc, kdyby se náhodou dostal do rukou někoho, kdo by mu položil ty správné otázky.. Tolik dobrých věcí, ke kterým bych ho mohla použít. Povzdychnu si nahlas. Nemám ráda čekání. Sedím v postranní uličce na veliké bedně a netrpělivě očekávám návrat mého pavoučka. Konečně. Usměji se na tvorečka, který se mi usídlil na rameni a jen pro mé uši sděluji informaci, na kterou čekám. Ustele si v bílém kožíšku, který mám kolem ramen a já se pomaličku vydám k baru temnými uličkami. Není to tak těžké. |
| |
 | soukromá zpráva od Blood Edge Murtharg pro Poslali mě na zem. Zase. A tentokrát mi ještě přiřadili někoho na pomoc. Je cíl tak silný? Nebo to má jiný význám? To je fuk.. zdržel jsem se při cestě sem. Něco mě zdrželo?Myšlenka? Ale na co myšlenka? Země.. mělo by mi to něco říkat... krev.. utrpení.. ?? Ví nepřítel že přicházíme nebo je tak silný že díky tomu přežívá? Tahle otázka mi zněla hlavou když jsem vyšel z poza rohu, démon se kterým jsem měl pracovat zjevně již dorazil a opíral se o zídku. Měl jsem na sobě jednoduchý černý kabát, abych skryl opasek s dvěma krátkými meči u pasu. Taky jsem si na tenhle úkol vzal řetěz z pekla aby jsme anděla mohli řádně svázat a stáhnout dolů. Řetěz jsem měl schovaný pod kabátem. Jednoduché tmavé gatě a pohodlné boty. Jen v obličeji to bylo horší. Plný jizev a sečných ran. Oči snad plné krve. Vlasy tmavé a na krátko střižené. Došel jsem poblíž dalšího démona a oslovil jsem ho. "Blood Edge Murtharg." Řeknu tak aby mě slyšel jen démon poblíž. "Počítám s možným zadním východem, stačí ho zranit a můžu ho stopovat. Jinak jsem připraven." Řeknu ještě. Počkám jestli se démon nějak projeví a případně se nabídnu že do "Azylu" vejdu jako první hlavním vchodem. |
| |
| soukromá zpráva od Torture pro Tvůj hlas je mi neznámý, ale jméno trochu povědomé... Pověz, je možné o tobě něco zaslechnout z pekelných drbů? Zeptám se démona, který mě oslovil a vzhlédnu k němu. Jsem zvědavý, co se v tobě skrývá, spolupachteli. Jsem Torture. Sdělím své jméno a pokývám hlavou. Ano, hádám, že se anděl připravil na to, že by se mohlo něco takového dít... Také jsem připraven... Nuže, můžeme jít.. Narovnám se a rukou pokynu ke dveřím. Prosím... Ošklivější první... Ušklíbnu se a jako narcis pohodím ofinou. |
| |
| soukromá zpráva od Blood Edge Murtharg pro "Něco určitě, hlavně od těch které jsem lovil při trestných výpravách Přijde mi že jsem tě potkal ale kdo ví". Torture? .. zní mi to jako bych ho kdysi potkal.. kdo ví "Komplimenty kolego? He he..." Vyrážím ke dveřím nasadím energičtější krok jako kdybych se hnal dopředu jako bouřkový mrak. Chytím se svých krátkých mečů a pokud nevnímám magii ze dveří plnou parou do nich narazím ramenem i rukou a celou svou vahou abych je rozrazil dovnitř. Jestli se mi to podaří vrthnu za dveřmi dovnitř rozhlédnu se a okamžitě razím s tasenými meči za cílem. |
| |
 | soukromá zpráva od Antyr pro Podám Andělovi další sklenici a usměju se na něj. ,,Bude to všechno, nebo ještě něco dalšího?" Když zavrtí hlavou jen na něj mrknu, otočim se a vezmu do ruky špinavou sklenici. V tom řekne něco...Něco nepříjemného. Sklenici položím a zavřu oči. Pokolikáté už? To mě nemůžou nechat na pokoji? Vždyť nikoho nijak neohrožuji a myslím, že beze mě si nějak poradí. Otočím se s úsměvem zpátky na anděla: ,,No už sem si říkal, jestli na mě čirou náhodou nezapoměli." Přikloním se blíž k němu a tiše řeknu:,,A nevíš, jestli vědí kde se přibližně nacházím?" Opět na něj mrknu a začnu umývat sklenici. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si ji pohladil po hlavě, ušklíbla se a plácla tě po ruce, až to zajiskřilo. Její kůže byla horká, jako ostatně vždycky. Říkalo se, že si s ohněm zahrává víc, než je zdrávo a mezi andělskou společností tolerováno. Občas se spekulovalo, jestli je správně, že někdo takový hlídá bránu. "To ne. Ale ptal se po tobě jménem a tvářil se dost rozladěně, když místo tebe našel mě. Někdo mu dal špatné informace," odpověděla ti. "Vážně si myslím, že patřil k armádě. Měl takový ten...postoj," pronesla a zamyslela se, než přišla na přirovnání: "Jako kdyby spolkl klacek. Myslím, že kdybych ho naštvala, tak si ten klacek vytáhne ze chřtánu a umlátí mě s ním," zasmála se vlastnímu vtipu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bar Andělův vyčerpaný výraz se nezměnil. Byl jeden z mála, kdo věděl o existenci baru a důvěřoval si mu natolik, abys ho nepodezíral z podrazu. On by určitě polohu baru nikomu nevyzradil. Zatímco si mluvil, kněz se zvedl, oblékl si kabát a vyšel ze dveří. "Nevím. Ale jestli se doopravdy rozhodnou, že po tobě touží, najdou tě. Možná by si měl přidat nějaké ochranná zaklínadla," navrhl jemně zesílení ochrany baru, která ztěžovala nalezení baru. Pro anděly a démony pak bylo těžké bar vypátrat, pokud o něm už od někoho nevěděli. Anděl si povzdechl a položil složené ruce na bar. "Možná bych si nakonec toho jednoho panáka dal," připustil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Brána - pekelná strana Sukuba ti opětovala úsměv. Naštěstí ne všechny sukuby byly posedlé sváděním a byly schopné vést normální konverzaci bez toho, aniž by se po ostatních plazily. Jelikož pekelné strana brány byla překvapivě v pekle, kam až oko dohlédlo, byly kameny. Brána se nacházela v pustině, daleko od obydlených částí, a většina démonů se sem musela přemístit. Sukuba nebyla samozřejmě výjimkou a posadila se na kámen. "Nevím. Ale slyšela jsem, že pro anděly je to hrozná potupa, hlídat bránu," odfrkla si. V pekle to bylo přesně naopak. Hlídat bránu byla veliká výsada. "A andělé si myslí, jaká nejsou elita, míšence nebudou mít rádi," teorizovala dál. |
| |
| soukromá zpráva od Antyr pro Zamyšleně se na Anděla dívám a pak kývnu: ,,Nemyslím si, že bych nějaká měl přidávat. Přeci jen, pokud se někdo neprořekne, je to pro ně jako hledat jehlu v kupce sena. Zaklínadly bych je jen mohl přilákat, protože nevěřím, že si to nehlídají kde se nějaké vyskytne." Ohlédnu se po knězi co právě odešel. Jakmile si Anděl objedná panáka, jen na něj mrknu a otočím se. ,,Jinak díky za informace" Otočím se zpátky a na stůl položím sklenici. ,,Tohle je na účet podniku." |
| |
| soukromá zpráva od Mirael pro Brána "I ty malý plamínku" usměju se na ni. Ona je jedna z mála, která mě bere takového, jaký jsem. Proto ji mám rád. Jen doufám, že není stejná, jako ta proradná Gabriela, co někomu maže med kolem huby a pak jej zradí. Když zase spustí, pozorně ji poslouchám. Nelíbí se mi, že o mě jeví zájem ti nahoře. Jednou jsem to zkoušel, a jak jsem dopadl. "Spíš bych řekl, že mu tam ten klacek někdo nacpal druhým koncem. Znáš je. Jeden větší přisluhovač, než druhý." Zavřu oči a povzdechnu si. "Kolikrát si říkám, že ti za tou bránou mají víc hrdosti, než někteří naši." Co jsem mluvil jsem se díval na bránu. Teď jsem z ní spustil oči a podíval se na Annu. "Každopádně jsem ti vděčný za varování. Teď upaluj domů a pořádně se prospi," znovu se na ni usměju a párkrát ji popoženu lehkým plácnutím přes zadek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Anděl ani nestačí dopít svého panáka, když se rozrazí dveře a do podniku doslova vpadnou dva démoni - první z nich dokonce s tasenými meči, za ním vysoký muž bez zornic v mléčných očích. Otevřené dveře zvířily kouř, který byl dostatečně hustý na to, aby se dal označit za dalšího štamgasta. Zevnitř bar vypadal přece jenom o trochu lépe než zvenčí - vyleštěné dřevo, židle měly všechny čtyři nohy.. Starému andělovi sedícímu na barové stoličce trvalo pouhou půl sekundy, než se zvedl a spěšně začal couvat do kouta. Ačkoliv vypadal staře, s šedými vlasy a vějířky vrásek kolem očí, nikdy nebylo jisté, jak starý anděl může být. Tenhle ale vypadal až moc vyděšeně na to, aby za ním poslali hned dva démony. Nebyla z něj cítit žádná...moc. Magie. Byl jako vyhaslá svíce a bylo očividné, že s nadcházejícím konfliktem nechce mít nic společného. Pouze obrany baru mu zabraňovali v tom, aby se přemístil a ve dveřích, jemu jedinému známému východu, stáli démoni. Zatím se zmohl jenom na třas a těkáním pohledu z démonů na druhého anděla v baru. Ten stál za barem. Je vysoký a vyhublý a jeho překvapený výraz napovídá, že dnes večer toho čekal hodně, jen ne takovouhle návštěvu. Na pravé ruce měl vytetovaného draka a démoni okamžitě vycítili, že on byl ten cíl. On byl ten, kterého měli zajmout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bar Azyl Pavouček, kterého si vyslala sledovat anděly, nic zvláštního neviděl. Andělé zašli do jedné z postranních uliček a zmizeli - pravděpodobně se přemístili do nebe. Ten druhý ovšem donesl přesnou polohu baru a ty zjistíš, že ho někdo obetkal ochrannými zaklínadly. Bar jste nemohli nalézt, pokud vám o něm někdo neřekl, ale naštěstí pro tebe ten někdo nepočítal se osminohými zvířecími pomocníky. Bar se nacházel blízko od místa, kde jsi naslouchala rozhovoru andělů, kteří nejspíš budovu předtím obhlíželi. Bar zvenku nevypadal moc hezky. Byl na rohu ulice, většina oken zatlučená, a kdybyste nevěděli, že je otevřený, nejspíš by vás to ani nenapadlo. Omítka se loupala na některých místech tak důkladně, až odhalovala cihlový základ, a díra ve střeše na estetické stránce budovy moc nepřidala. Prostě pajzl. Ale to, co bylo zajímavější než budova samotná, byli dva démoni. Ti právě přímo vpadli dovnitř baru, jeden z nich s vytasenými meči. Nemusela si být vědmou, aby si pochopila, že nemají ty nejčistější úmysly. Ale to démoni neměli nikdy. |
| |
| soukromá zpráva od Torture pro Komplimenty? V mém případě nikdy.. Zabručím s úšklebkem a čekám, až se milostivě odporoučí dovnitř. Nahnal se tam podobně rychle jako zažívací potíž. S klidným dlouhým krokem jej následuji. Zvířený prach mi na chvíli připomínal jednoho muže, kterého jsem potkal nedávno. Když se rozhlédnu, bar se mi zamlouval trochu víc. Vypadalo to ne až tak hrozně. Stočím pohled po přítomných a padne mi na starému andělovi, kterému trvalo velmi málo času, než začal couvat do kouta. Snad jen lehce se pousměji nad tím a zabrousím pohledem k druhému, mladšímu za barem, ke kterému těkal pohledem i onen stařec. Zdáš se překvapený... Možná jsme si měli nejdříve vyžádat audienci. Pronesu s vážným výrazem a přiblížím se k baru. |
| |
| soukromá zpráva od Blood Edge Murtharg pro Rozrazím dveře a vteřinku dvě se snažím z orientovat. Starší anděl couvá, mladší je za barem a mezitím dorazí za mnou do baru Torture. Podíval jsem se na mladšího anděla a věděl jsem že on je náš cíl. Neváhám, rozbíhám se a mířím přímo k baru na anděla. Zastavit hodlám až o anděla a to tak že mu vrazím krátké meče do ramen. Torture promluví, ale to už jsem v pohybu a následně v letu jak se odrážím od baru a přeskakuji ho s meči před sebou tak abych se jimi mohl zabodnout do anděla. Jen menší zranění.. aby se tak nerval.. pak.. pak zajmout to přežije Oči mi pomale žhnou a krev se mi snad vaří návalem adrenalinu. A na tváři mi v letu hraje hodně pokřivený a pobavený úšklebek. |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro Je to příjemné tu mít zas po čase společnost. Pomyslím si. Ale ani přesto nesmím ztratit na ostražitosti. Řeknu si a tak se dál čas od času zvednu a všechno překontroluji, nic méně i tak vedle toho mluvím se sukubou. „To víš, jejich cíle jsou vyšší a důležitější než hlídat nějakou bránu“ Řeknu se silným nádechem zhnusením. „Nikdy pro ně není nic dost nóbl. A co se toho míšence týče, moc se divím že je na jejich straně a také mě překvapuje že žije. Čekal bych, že se do toho vloží jeden z jejich inkvizitorů a sesmahne ho na tenoučký škvarek, ale jak vidím svět a poměry se změnily a ne málo. Už by to chtělo podívat se zase ven, jako za starých časů, obnovit si znalosti jak to tam chodí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Antyr pro Otočím se a začnu leštiti sklenice. Když se rozrazí dveře, rychle se na ně otočím. Jak mě dokázali najít? Jeden z nich hned vyběhl s meči proti mě. Ach ty jeden hlupáku. Copak si myslíš, že si sem můžeš jen tak přijít a zabít mě? Nedokáže zastavit, ani kdyby chtěl a já mám dost času na přípravu mečů. Když se přiblíží k pultu, meče vyletí z pod pultu a ukáží se mým protivníkům. Všechny se rozletí na pošetilého démona. ,,Prosím, chovejte se slušně. Copak vás tam dole nenaučili ani základy slušného chování?" Stále stojím na místě a můj hlas se rozeznívá po celém baru. Musím je zdržet co nejdéle. Roztáhnu ruce a ze země se zvedne velmi hustá mlha, že skrz není vidět ani na metr. |
| |
| soukromá zpráva od Antyr pro Když meče vyletěli, využil jsem chvíli zmatku a skrčil se pod pult. Vidět jsem nechal už jen iluzi. Nechal jsem zviditelnit zadní dveře, ke kterým jsem navedl anděla, když se po místnosti rozezníval můj hlas. Pak když se zvedla mlha, pokusil jsem se ke dveřím dostat taky. Pokud s tím nesouhlasíš, vymažu to. |
| |
| soukromá zpráva od Arachne pro Bar Tak ochranná zaklínadla? Někdo vážně nechtěl, aby bar našel nezasvěcený. Zajímavé.. Postranní uličky a moji pavoučci se opět vyplatily. Spokojeně se zaculím. Nebylo to ani tak daleko, jak jsem si myslela. Za pár minutek jsem tam byla. Zastavila jsem se kousek od něj. Nečekala jsem noblesu s mramorem a zlatem… ale tahle napůl rozpadlá barabizna? Vypadá to spíš jako nějaké doupě pro drogové dealery a jiné pochybné existence. Rozhodně ne místo, kde bych hledala anděla. Dokonalý úkryt. Teď jsem opravdu zvědavá. Moje zvědavost dosáhla dokonce takového rozsahu, kdy jsem se rozhodla se tam vydat osobně i přes to, že přede mnou vstoupili dva jiní démoni. Ozbrojeni a nejspíš připraveni k boji. To abych si zašla ještě pro popcorn. Doufám, že whiskey tam bude mít kvalitní. Pivař vážně nejsem a víno je hnus. Odlepila jsem se z místa a ladným krokem došla ke dveřím. Myslím, že by se měly otevřít normálně. Vezmu za kliku a zatlačím. Jsem natěšená jako lidská dívka před Vánoci. |
| |
| soukromá zpráva od Torture pro Proč hned tolik násilí.. Zavrtím hlavou nespokojeně a minu starého anděla a dojdu k baru. Samozřejmě jsme si jen přišli popovídat. Zamručím a mírně se zamračím. A prosím tě, bílá vráno, nemluv tak moc nahlas. Dodám ještě nakonec a opřu se opodál o bar v momentě, kdy se na mého kolegu rozletí meče. Hmm... Zajímavé.. Mělo by mě to těšit, ale nějak ne.. Následný cirkusový trik mě zachvátí natolik, že jen zavrtím s povzdychem hlavou. Cirkus Azyl.. Otevřen 24 hodin,7 dní v týdnu... Řeknu si spíš pro sebe a uchechtnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bar Azyl Ve všem tom zmatku do baru vešel další člověk, který tak úplně člověk nebyl. Démonka byla štíhlá v černých šatech s bílými chuchvalci na ramenou, které nápadně připomínaly pavoučí sítě. Než se ovšem stačila pořádně rozhlédnout a zorientovat se v situaci, zvedla se z podlahy baru hustá mlha. V tom okamžiku bylo vidět sotva na jeden krok. "Cirkus Azyl, otevřen 24 hodin denně, 7 dní v týdnu," uslyší kousavou poznámku jednoho z démonů pár metrů před sebou, kde tuší bar. Murthargovi zabránilo v zranění anděla nečekané zjevení dalších zbraní, které na něho zaútočily. Jeho skok přes bar tedy skončil tak, že dopadl na desku baru. Zůstanou tam nepěkné vypálené otisky, o kterých snad jednou bude barman moci vyprávět historky. Torture okatě ignoroval dalšího z andělů, o kterého nikdo zájem neměl, ale než se stačil jakkoliv zapojit do boje, objevila se ona mlha. A jak se rychle objevila, tak taky zmizela. Když se tři démoni rozhlédli, zjistili, že nevidí ani barmana ani druhého starého anděla. Jediné, co viděli, byly otevřené dveře, které byly šikovně schované za barem. Pokud se rozhodnete Antyra pronásledovat, prosím, abyste nadále šeptali i jemu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za barem Azyl Ty i anděl jste měli obrovské štěstí, že se vám podařilo vyběhnout zadními dveřmi, než se stačili démoni vzpamatovat. Pochopil si, že ti dva první démoni přišli pro tebe, ale jakou agendu měla ta démonka s pavoučími sítěmi? Jestli nebudete utíkat, brzy to zjistíš. Zadní východ vedl do postranní uličky, která byla dlouhá a úzká. Venku už byla tma. Ty i anděl jste se velice svižně vydali dopředu, abyste svým pronásledovatelům utekli. Moc dlouho to ale netrvalo, když váš další postup zarazilo něco, co by se dalo nazvat trhlinou v prostoru. Tam, kde měl být konec uličky, byla pouze díra. Černá. Trochu to vypadalo jako nějaký druh portálu. Uvnitř portálu se něco zablesklo. Nech prosím nejdřív démony, ať se vyjádří a jestli budou šeptat, tak šeptej i jim. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Brána - pekelná strana Sukubě očividně bylo příjemné někomu společnost dělat. Na kameni hravě pohupovala nohama, až se jí prsa lehce pohupovaly taktéž, a ona se zamyšleně dívala skrz tebe. "Máš pravdu," přitakala. "Možná je to synátor někoho důležitého. Nevím. Je pravda, že dát ho k bráně, bylo asi nejjednodušší způsob, jak se ho zbavit." Náhle se jí vyděšeně rozšířily zorničky. Zírala přes tvé pravé rameno, a když ses otočil, viděl si něco, co se dalo při nejmenším označit za překvapivé. V bráně, která byla vlastně pouhým zabetonovaným obloukem, se utvořila díra. Nebylo to však, jako kdyby někdo vytvořil díru násilím - připomínalo to spíš portál, kterým si viděl na druhou stranu. Tam stáli dva andělé - vysoký anděl s ocelově šedými křídly (Mirael) a menší anděla s křídly čistě bílými. Dívali se do díry stejně vyděšeně, jak si nejspíš vypadal ty. Teď prosím šeptej i Miraelovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Brána - nebeská strana Když promluvil o démonech, Anna se lehce zamračila. "Takhle bys neměl mluvit," pokoušela se tě poučit, ale to už ji plácl po zadku, až poskočila. "Promiň, kdo umřel a udělal z tebe mého nadřízeného?" odpověděla ti a tiklo jí v obličeji, jako by na tebe chtěla vypláznout jazyk, ale v poslední chvíli si to rozmyslela. Místo toho roztáhla křídla, nejspíš se chtěla protáhnout, ale v tu chvíli se podívala přes tvé rameno a strachem se jí rozšířily zorničky. A když ses otočil, viděl si něco, co se dalo při nejmenším označit za překvapivé. V bráně, která byla vlastně pouhým zabetonovaným obloukem, se utvořila díra. Nebylo to však, jako kdyby někdo vytvořil díru násilím - připomínalo to spíš portál, kterým si viděl na druhou stranu. Tam byli dva démoni - vysoký démon s knírem (Adorah) a nahá sukuba, která seděla na kameni. Oba na vás skrz portál zírali stejně vyděšeně, jak si musel vypadat ty. Teď prosím šeptej i Adorahovi. |
| |
| soukromá zpráva od Arachne pro Jen, co jsem vešla, tak se zvedla mlha. Mlha uvnitř místnosti? Velmi zajímavé. Vidím naprosté kuloví. Kousavá poznámka mi neujde a celkem mě pobaví. Tohle by mohla být ještě zábava. Mlčím a udělám pár kroků dopředu. Mlha po několika vteřinách opadne. Zůstala jsem v baru sama s dvěmi dalšími démony. No skvěle. Přišla jsem za andělem a jediné, co najdu je prázdný bar a démoni v něm. Natáhnu krk, abych vi šimla dvířek za barem. Normálně nejspíš schovanými. Zvědavost mi nedá. Obejdu bar. Nejsem barbar, co by skákal na pult, aby si zkrátil cestu. Jsem dáma. Aniž bych věnovala pozornost dvojici, co jsem zanechala v baru, vydám se dveřmi za tím, kdo utekl. Jsem až moc zaujatá situací, než abych posílala nějakého ze svých služebníčků. Chci se podívat na vlastní oči. |
| |
| soukromá zpráva od Mirael pro Oči se mi roztáhly hrůzou a brada poklesla. To je průser! To je sakra velkej průser! Naštěstí jsem se rychle vzpamatoval a ze zad tasil velký meč. "Běž! Varuj ostatní!" křiknu na ni, aniž bych z očí spouštěl právě se otevírající bránu do pekla. "Hned!" to už jsme ale křikl jen zbytečně, protože jsem těsně před tím uslyšel šum křídel. Teď už jen vydržet, co se bude dít. Ti dva nesmí projít. Nesmí! Ne dokud tu jsme já! |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro "Je to víc než pravděpodobné." Řeknu s úsměvem sukubě, poté si všimnu, že jí něco vystrašilo. Když zjistím co je to, ztuhnu, chvilku zcela nechápavě koukám na portál v bráně. Hned na to se ale zase seberu a začnu si místo toho prohlížet dva anděly stojící na druhé straně, vypadají že taky nevědí která bije. Nikdo není tak šílený, aby chtěl projít branou ve dvou. Tohle nebude jejich práce, ale kdo ví, jsou to divné časy. Pomyslím si. „Okamžitě běž pro posily, já to zvládnu.“ Vyštěknu na sukubu. Zvednu se z kamene a sleduju teď již osamělého anděla stojícího na druhé straně a jakmile tasí tak jako odpověď na rukou zažehnu ohnivé koule, nějakou dobu takhle stojíme, až na něj nakonec promluvím. „Proč jste otevřeli bránu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Mirael pro Démon zareagoval podobně jako já. Jenže on netasil, ale použil magii. Vypadá to, že ani jeden se k ničemu nemáme, ale je to démon..a těm se nedá věřit. Ale i tak mě trochu zaskočil. "My? Proč bychom měli ven pouštěn takové opovrženíhodné kreatury?! Jak jsi prolomil pečetě?" zeptám se zase já. Nechce se mi věřit, že on tu bránu neotevřel. |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro Situace je poněkud vypjatá a je z ní vidět že anděl ani na chvilku nezaváhá a půjde do boje, avšak rád bych se boji vyhnul. Pak odpoví na mou otázku. Na poznámku o opovrženíhodných kreaturách se nevesele pousměji. Pak dodám. „Bohužel, asi tě zklamu příteli ale já bránu neotevřel, možná že máš o nás nízké mínění ale nejsme hlupáci, copak bych otevřel bránu a stál tu sám? I když uznávám že jsi se musel zeptat stejně jako já. Nicméně dovol mi malou spekulaci pokud jsme jí neotevřeli my ani vy tak kdo?“ |
| |
| soukromá zpráva od Blood Edge Murtharg pro Torture měl celkem zajímavou poznámku, nicméně já měl spíš spor s těmi meči které se tu zčista jasna objevily. Gr.. příště i přes meče Skončím na barové desce. Přítomnost dalšího démona se dá zaznamenat. Rychle po ní hodím okem, ale vidím že jde za tím co my. Jde k otevřeným dvířkám, já se zvedám a seskakuji za bar. Když vidím že démonka jde první jenom prohlásím k Torture: "Hádám, dámy maj přednost.. jdeš?" Naznačím cestu mečem do dveří a nadšeně se zazubím. Akce! konečně zase akce.. teď jenom ho vystopovat .. ale tak od toho tu jsem! Jenže tři démoni.. po spolu.. to andělé nebudou moc dlouho přehlížet.. a můj otisk zůstal na baru .. musíme zrychlit.. Myšlenky probíhaly spíš na pozadí já ostřil oči sluch a čich a zkoušel jsem svou schopností jestli třeba anděl na útěku nebyl neopatrný nebo jestli jeho společník. Nicméně jdu hned za démonkou a pak razím rychleji dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dnešní den měl být klidný. Trénoval si s anděly z nebeského vojska. Pro tu příležitost si je zavedl na zem, kde si vybral jako místo tréninku louku na vesnici, kde se málokdy objevil člověk. Usoudil si, že by mladí andělé taky měli "ochutnat" pozemský vzduch, než být pořád zavření v nebi jako by měli domácí vězení. Rekruti ti byli očividně vděční - všichni ti viseli na rtech, kdykoliv si něco vysvětloval a nikdo se neodvážil vyrušovat. Andělé to byli mladí a zapálení pro nebeskou věc, dokonalý materiál pro budoucí generace, ačkoliv byli původně lidé a někteří andělé na ně shlíželi zeshora. Jeden z rekrutů byl uprostřed dotazu, když se zarazil. Na louce se objevili další dva andělé. První byl cela očividně voják, vysoký a ve tváři vrytý permamentní zamračený výraz. Uprostřed čela měl vytetované třetí oko a paže mu pokrývalo sotva znatelné zlaté písmo, které vyprávělo příběhy z Bible. U pasu měl meč, oblečený do lehkého brnění. Druhý nebyl někdo jiný než sám Gabriel, i on byl ozbrojen. Také vpaal zasmušile. Zcela očividně ti něco chtěli a ty jsi měl tušení, že se ti to nebude líbit. "Brána. Otevírá se," řekl první anděl, jehož jméno si neznal. Nemusel si se ptát, jakou bránu měli na mysli. Pekelná brána se otevírala. |
| |
| soukromá zpráva od Torture pro Andělův útěk mě nepřekvapil, snad jen to, že to stihl tak rychle. Za chvíli se objevil třetí démon. Tedy - démonka. Ta zmizela za ním. Jasné, že dámy mají přednost.. Zamručím na Murtharga, přeskočím bar a vlítnu do dvířek, mudy se ženu za démonkou a andělem. Momentálně musím doufat, že démonka přede mnou neztratila cestu, protože jdu za ní. Nějak jsem si nevšiml, kudy mohl zmizet a jediná chodba je zatím jasná, no ale.. Co kdyby náhodou. Proč zmizel i ten starý anděl? Hmmm... No.. Případně si bude s kým hrát, pokud tady lady s mistrem nesní všechny sladkosti./i] |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Brána Obě vaše společnice zmizely a těžko říct, jestli se vydaly pro pomoc, nebo jen zbaběle utekly. Zatímco vy dva jste se přes díru v bráně kočkovaly, díra se rozrůstala, až byla téměř přes celou plochu brány. V tu chvíli se uvnitř toho objevilo něco, co se dalo pouze označit jako obsenci světla a hmoty. Portál uprostřed portálu. Po několika sekundách se začalo to černo vlnit a nabírat tvar. Brzy se objevila něco, co připomínalo ruku. Ručička to byla krátká a silná, ale brzy stvoření vystrčilo i hlavu, vydalo uši ohlušující skřek a vyskočilo celé. Ani jeden jste ho nedokázali identifikovat, ale kdybyste byli lidé, označili byste to za nestvůru, co se vyhrabala z nejhlubších hlubin pekla. Stálo na dvou silných nohách, přikrčené a těkalo hlavou sem a tam mezi vámi, jako by se nemohlo rozhodnout, na jakého zaútočit jako první. stvoření  |
| |
| soukromá zpráva od Antyr pro Neutíkáme. Není důvod. Vylezeme do postranní uličky. Nějakou dobu jdeme, než narazíme na podivnou věc. Něco jako portál nebo spíš černá trhlina. ,,Co to je?" Chvíli to zaujatě sleduji, než se otočím na Anděla: ,,Sem už kouzla nedosahují a můžeš se dostat zpátky." Ještě se podívám na podivnou trhlinu a jako by se v ní něco zablesklo. ,,Teď když jsi v bezpečí, vracím se zpátky. Nemůžu dovolit aby mi na bar beztrestně někdo útočil a je jedno, jestli je to člověk a nebo armáda démonů." Vydán se cestou zpátky k Baru. ,,Jo a ještě jedna věc... Nikoho nežádej o pomoc. Nestojí o pomoc Andělů. " Už se neotočím. Vlastně jde spíš o zvědavost než pomstu. K čemu jim můžu být? Jakmile je zahlédnu, zastavím se. Sakra, vždyť byli dva. Jak to že jsou najednou 3? ,,Stejně by jste mi nedali pokoj, tak vám usnadním práci s hledáním, ale chci vědět proč po mě jdete?" |
| |
| soukromá zpráva od Arachne pro Azyl Jdu rovnou za nosem. Netuším, kam se ten anděl vydal, ale je tu jen jedna cesta. Nemůžu se ztratit. A i kdyby ano, nahlas bych to nepřiznala. Moc nevnímám přítomnost dvou démonů za mnou, jelikož ti jsou pro mne nezajímaví. Nejsem tu kvůli nim. Když už, tak je to kvůli nim, že ten anděl uprchl. Copak takhle se chytají andělé? Hned na ně vyběhnout se zbraněmi? Bože... co je to učí. Jdu svým vlastním tempem, ačkoli má zvědavost jede na maximum. Když ho uvidím klidně stát naproti sobě, zastavím se. Opravdu zvláštní anděl. Prohlédnu si ho od hlavy až k patě. Jít proti třem démonům sám? Je buď tak hloupý, naivní a nebo namyšlený. Nebo možná všechno najednou. Založím si ruce na prsou a opřu se o zeď. "Jak hrubé chování k dámě." řeknu klidně. "Nejřív mě obsluha baru oslepí, pak uteče a nakonec se mnou mluví jako s havětí." Zapíchnu do něj šedé oči. "Co všechno musím vytrpět pro jeden drink?" zeptám se nakonec s obličejem bez výrazu. |
| |
 | soukromá zpráva od Honor pro Země "Halapartna je součástí Vaší paže stejně jako meč ! Držte ji se ctí a hrdostí ! "Vy tři ! Vyrovnejte řádně svá křídla ! Takhle jsou snadným cílem !" "Almatariusi ! Proveď svou otočku rychleji ! A narovnej řádně své levé křídlo !" Kráčím mezi anděly s rukama založenýma za zády a křídly složenými blízko u děla. Přestože na sobě nosím zbroj, nosím přez ní dlouhou, hnědou, lněnou róbu, která mi připadá jako vhodnější oděv pro tuto příležitost. Pýcha a sebelibost se mi příčí a proto, abych dokázal válečníkům nebes, že jsem přesně jako oni prostý válečník, nechávám na sobě tento prostý oděv. Přesto, jen hlupák by na sobě neponechal zbroj, neboť vyslanci pekel mohou zaútočit kdykoliv. Držím záda narovnaná, a s hrdostí pohlížím na válečníky nebes. Jsem na každého z nich pyšný, tak jak jen může být nadřízený, učitel, či přítel hrdý na ty jenž s ním sdílí nebezpečí, které může přijít z temnot podsvětí. Mimo to, se mi tito andělé líbí. Mají v sobě lidství. Věc, znalost či informace, která mne samotnému stále uniká. Fascinuje mne a každý moment mého bytí mne stejně jako láska pro lidstvo nutí k jejich ochraně. Povšimnu si jednoho ze šermířů, který na mne upírá tázavý pohled. Povšimnu si jej a vyrazím k němu. V tu chvíli se zjeví dvojice andělů, které přivítám kývnutím. Pomalým krokem vyrazím k nim a dlaní pokynu muži, jenž na mne upíral svůj dotaz aby chvíli vydržel. Jejich výrazy mne naplní ovšem nervozitou...starostí. Lehce se ukloním Gabrielovi na znamení úcty a přestože bych si to moc přál, na tváři se mi neobjeví můj přátelský úsměv, ale nebezpečí očekávající kamenná maska. "Gabrieli, knihovníku, vítejte na Zemi. Copak se děje ?" A potom příjdou slova, která mne zarazí jako hořící kolík. Na tváři se objeví hrůza promíchaná s šokem. Nejhorší je, že pokud je zde přítomen samotný Gabriel, je to věc vskutku vážná a v žádném případě planá. "Potom musíme jednat. Ihned.", řeknu rozhodně a podívám se na Gabriela, očekávajíc jeho slova, jeho rozkazy, poznatky, či rady. |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro Nějakou dobu se s andělem hádáme a jeden druhého pokoušíme, ve snaze zjistit kam je ten druhý ochoten zajít. Při naší debatě se však portál zvětšuje, netrvá to dlouho a brána je celá zaplněna portálem. Poté to začlo, v bráně se cosi formuje, nejdřív se vynořila ruka, na to hlava a nakonec se z brány vyvalila celá nestvůra. Tohle jsem ještě nikdy neviděl, co to sakra je za odporného chrobáka. Jako první mě napadlo že asi něco vylezlo z očistce, ale proč by lezl sem, na chvilku mě napadla hrůzná myšlenka na monstrum, tak staré že ani já nevím jestli je to realita, či legenda, tu jsem však zahnal tak rychle že se ani nestačila řádně zformovat. Teď je důležité jen přítomnost. Řekl jsem si a zaměřím se plně na monstrum, hledám cokoliv co by se dalo využít, nic ale neříkám jen stojím a čekám co bude dál, připraven kdykoliv k útoku či obraně. |
| |
| soukromá zpráva od Mirael pro Zvláštní je, že je pevně přesvědčen, že tu bránu neotevřel a ani to neměl v úmyslu. Jenže jak jsme na sebe tak pokřikovali, portál se zvětšoval a nyní zabírá celý kamenný oblouk. Kompletní pekelná brána. Za tohle mi urvou křídla! A aby toho nebylo málo, v portálu se začal otvírat ještě jeden portál. Je to divné, ale je to tak. A jako taková ta sladká třešnička na dortu z portálu v portálu začalo něco vylézat. "Ve jménu Pána, co ty seš zač?!" na chvíli spustím meč a zírám na tu monstrozitu v Pekelné bráně, která si nás oba prohlíží a zřejmě se rozhoduje, kdo z náš bude lepší hlavní chod a kdo dezert. Rychle jsem zatřepal hlavou a znovu pozvedl svůj meč, připraven k útoku. Přes mě neprojdeš ty stvůro, přes mě ne! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za barem Azyl Za anděly, které jste pronásledovali, a kde měl být konec uličky, zela černá díra. Vypadalo jako absence světla a hmoty, možná nějaký druh portálu, který jste ani jeden nedokázali identifikovat. Když Arachne začala mluvit, portál se začal vlnit. Něco přicházelo. Nějak jste tušili, že to nebude příjemná návštěva. Brzy se objevila něco, co připomínalo ruku. Ručička to byla krátká a silná, ale brzy stvoření vystrčilo i hlavu, vydalo uši ohlušující skřek a vyskočilo celé. Ani jeden jste ho nedokázali identifikovat, ale kdybyste byli lidé, označili byste to za nestvůru, co se vyhrabala z nejhlubších hlubin pekla. Stálo na dvou silných nohách, přikrčené a těkalo hlavou sem a tam mezi vámi, jako by se nemohlo rozhodnout, na jakého zaútočit jako první. Nakonec se to vrhlo na staršího anděla, a než jste se stačili cokoliv podniknout, utrhlo mi to hlavu od těla, provázející andělovým řevem. Tělo si začalo soukat do chřtánu, jako by se krmilo, pomáhající si předními tlapami. stvoření |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Brána Ať to bylo cokoliv, stvoření se nakonec rozhodlo. Vydalo ohlušující skřek a vrhlo se po Adorahovi, do pekelné strany. Pohybovalo se to tak rychle, že než stačil démon jakkoliv zareagovat, zakouslo se mu to do nohy a smýklo s ním jako s hadrovou panenkou, než ho odhodil portálem na nebeskou stranu. Adorah narazil do Miraela a tím ho srazil k zemi. Stvoření párkrát nedočkavě přešláplo, než ono samotné prošlo portálem. Opatrně našlapovalo na silných nohách a těkalo hlavou sem a tam jako nafoukaný predátor. Jestli vaše přítelkyně doopravdy šly pro pomoc, měla by se objevit co nejdříve. Stvoření znovu zaryčelo a vrhlo se po vás. |
| |
| soukromá zpráva od Torture pro Ta démonka ho dožene, což je fajn. Já dojdu chvíli po ní. Já chtěl vejít slušně.. To ten druhý je jako utržený ze řetězu.. Zamručím potichu, protože je to ve chvíli, kdy se sama Arachne k tomu vyjadřuje. Ta černá díra, byla dost divná, hlavně tam někde měl být konec uličky. Za chvíli se z ní cosi začne protahovat ven. Nejdřív ručka, pak tvář a nakonec celý. Ten ohlušující skřek byl fakt nepříjemný. U všech ďáblů, co to je? Nadhodím dotaz, protože já sám to nevím. Chvíli to po nás koukalo, pak se to vrhlo na sarého anděla a utrhlo mu to hlavu. Zřejmě to má velký hlad. Možná bych byl raděj doma... |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro Vypadalo to jako by se čas zastavil, jak jsme tam stáli a čekali, ani jeden z nás nechápal co se děje a musím se přiznat, silně mě to znervózňovalo. Konečně se stvoření hnulo a na neštěstí se rozhodlo zaútočit na mě. Byl jsem překvapen jeho rychlostí, než jsem po něm stačil vypálit, už byl u mě. Chňapl mi po noze a dřív než jsem ho vůbec pokusil setřást, letěl jsem vzduchem. Po krátkém letu jsem přistál na andělovi, kterého má váha celkem spolehlivě uzemnila. Zvednu se tak rychle, jak mi noha dovolí a po stvoření metnu dvě ohnivé koule. Doufám, že ho minimálně zpomalím na tak dlouho, abych mohl pomoci andělovi vstát a sám tasit meč. „Doufám, že posily to budou co nejdřív.“ Zamručím sám pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Mirael pro "Slez ze mě!" křiknu, když mě uzemnil démon, na kterého ta věc zaútočila. Vsadím se, že je z toho víc vyjevený, než jsem já. Když mi nabídl ruku, abych se postavil, odstrčil jsem ji bokem. Nepotřebuju jeho pomoc, abych se postavil. Zvedl jsem se ze země a jen pozoroval, jak ta věc prošla bránou na nebeskou stranu. Jestli s tím nic neudělám, tak mě Gabriel fakt připraví o křídla. Znovu pozvednu svůj meč, ale to už démon po něm hodil ty své ohnivé kuličky a taky tasil. Hned, jak na tu potvoru dopadly ty jeho koule, vyletěl jsem proti ní. Během mé hlídky portálem neprojde nic. Nic! |
| |
| soukromá zpráva od Antyr pro Dívám se na tři démony a snažím se usmívat. Když ta démonka promluví, provinile se na ní podívám a odpovím: ,,Jestli je to tak, tak se nehněvej na mě, ale na ty dva." Ukážu na ně. Snad odejde. ,,Dneska už ti bohužel nic nenaleju. Takže odejdi nebo tě budu považovat za nepřítele." V tom se ozve ten další démon, o kterém jsem si doteď myslel, že je taky holka. On se tady snad chce obhajovat. Než stačím cokoliv říct, démon se jako by díval za mě a řekl něco, co mě znepokojilo. Snaží se odpoutat moji pozornost od nich. Na to mu neskočím. Ušklíbnu se. Pak uslyším křik. To už se nesměji a na chvíli se zarazím. Rychle se otočím a uvidím to. Sakra to ne. Už mě démoni nezajímají. Musím to zabít, ať je to co je to. Sáhnu po meči a rozeběhnu se přímo na to. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro BRÁNA Ať to bylo cokoliv, rozhodně to neocenilo dvojici plamenů, které ho zasáhlo do tlamy. Zaječelo to bolestí a ustoupilo o několik kroků dozadu tak, že levou nohou se znovu nacházelo v pekle. To vám poskytlo dostatek času na to, aby se Adorah pokusil pomoct Miraelovi vstát, ale byl drsně odstrčen. Oba už jste stáli pevně na nohou, když se stvoření znovu rozhodlo proti vám vyběhnout. Na půl cesty se střetlo s Miraelem. Ačkoliv jeho meč projel části hrudníku a přední ruky jako máslem, stvoření to nezpomalilo. Hladově otevřelo chřtán, čímž odhalilo řadu ostrých tesáků, které byly všechny stejně ostré a stejně dlouhé, a chňaplo po Miraelově ruce, ve které stále svíral meč. Když Adorah pokusi zaútočit ze strany a získat tím výhodu, překvapivě silnou zadní nohou ho koplo doprostřed hrudníku, až znovu ztratil pevnou půdu pod nohama. "Něco tak nechutného jsem dlouho neviděla...," uslyšel Adorah jako v mlze ženský hlas, když znovu dopadl na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Arachne pro Další.. démon? Nespokojeně mlasknu. Ne jen proto, že mi démon za zády skočil do řeči, ale i kvůli přístupu, co měl anděl přede mnou. Vyhazuje mě? Anděl či démon, stále jsou to muži. Trochu zdvořilosti, prosím. Lekce etiky a slušného chování k ženě, by jim určitě neuškodila. Nicméně navenek jsem klidná. A to dokonce i v momentu, kdy z toho jakoby portálu vyleze ta obluda. CHladným šedým pohledem bez výrazných emocí sleduji, jak se krmí starším andělem. Tak to vypadá, že pravá zábava teprv začíná? Zamračím se, když se anděl rozeběhne přímo k tomu. Mohl to být tak cenný zdroj informací. Od kdy mají andělé sebevražedné sklony? Zemřít tak zbytečně, když mohl posloužit k velkým věcem. "Takové škody." nahlas si povzdychnu a otočím se směrem k východu. Projdu kolem dvou démonů, ale po několika krocích se zastavím, abych se ještě jednou ohlédla. Nemohu popřít, že jsem zvědavá, jak to dopadne. Je mizivá šance, že by to přežil.. ale kdyby přeci. Byl by snad dost vysílený na to, abych ho mohla zpacifikovat. Hm... teď mám dilema. |
| |
| soukromá zpráva od Blood Edge Murtharg pro Situace se začne zajímavě měnit. Zvolním krok ostatní démoni se s andělem odhodlali mluvit. A vypadalo to že anděl se vzdal. Kde nic tu nic najednou se otevírá portál a ven leze něco co vypadá že to přehnalo s chlastem. Zjevně to chce útočit, a než se my rozhodneme, "to" začne chroupat staříka. A druhý anděl se ke všemu rozhodne zaútočit. "Odveďte ho!" Křiknu ukážu směrem na anděla a sám se na obludu taky vrhnu se svými dvěma meči. Jdu jí spíš po jedné z rukou která jí částečně slouží i jako noha, hodlám jí jednu hnátu utnout a pak popřípadě druhou. Až to bude bezpečné tak to celé rozsekat a probodat. Snažím se si nezavazet s andělem, a jestli mě to podrápe tak se jenom zlověstně zasměju a utnu té obludě ránu svým vlastním mečem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZA BAREM AZYL Ačkoliv Antyrův meč projel hrudí tvora jako máslem, nezdálo se, že by ji to nějak zpomalilo. Stoření zaryčelo a odhodilo to bezvládnou mrtvolu anděla stranou. Hladově otevřelo chřtán, čímž odhalilo řadu ostrých tesáků, které byly všechny stejně ostré a stejně dlouhé, a chňaplo po Antyrově ruce, ve které stále svíral meč. V tu chvíli na něj ze strany zaútočil Murtharg, zasadí stvoření ránu do jedné ze slabších předních tlap. Aniž by odvrátilo pozornost od Antyra, překvapivě silnou zadní tlapou ho kopne doprostřed hrudníku, až ztratí půdu pod nohama. Vzdušnou čarou Murtharg překoná vzdálenost mezi ním a Arachne s Torture. Porazí je oba na zem, jelikož démonka stála až příliš blízko za druhým z démonů. |
| |
| soukromá zpráva od Blood Edge Murtharg pro Po obludě sice úspěšně tnu. Jenže zdá se že má pazoury dost silné na to aby mě jinou na které to stálo řádně koplo. Cítil jsem hodně hnusnou bolest a chvilku i svist vzduchem. Nakonec jsem přistál do "měkkého". Respektive na dva další démony. "Dámy prominou." Zavrčím podrážděně. Zvednu se na nohy a z aktivuji svou schopnost. Z mrtvého anděla tu přeci jenom byla nějaká krev takže by mi to mělo pomoct a vrhám se na hnusnou obludu znovu. Tentokrát i připraven blokovat případně útok a znovu tnout po její pazouře. Neměl jsem čas na další řeči protože jsem se snažil sekat jako zběsilý a hlavně mi pěkně vřela krev a já se snažil využít své schopnosti. Koukej krvácet ty svině! |
| |
| soukromá zpráva od Mirael pro Při výcviku mě učili mnoha věcem. Jednou z nich bylo, že nám jásat předčasně....tohle mi nikdy nešlo. Když ostří mého meče projelo tou bestií, musel jsem se usmát. Zas takový tvrďák to není. Trošku jsem se ale mýlil. Ta potvora je rozhodně odolná. Jakoby ji právě neprojel obrovský meč. Otevře si hubu a chňape mi po ruce. Když jsem se tomu pokoušel vyhnout, jen jsem zahlédl toho démona, jak zase letí zpátky. To vyvolává několik otázek, ale ty musím nechat na později. |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro „Shoř, mrcho.“ Zamumlám si s úsměvem, když jí sežehnu fasádu. Pak se vrhne do útoku anděl, vyběhnu taky, ale na místo přímého útoku, volím okliku a jdu z boku. Je to zpodivem, ale nechce to zhebnout ani s hrudníkem na dvě půlky. Udeřím tedy na bok zrůdy. Meč je jen kousek od jejího boku, když tu proti mně vystartuje její noha, ani nestačím uhnout, dřív než mě noha zasáhne do hrudi, je to silná potvora a tak se jsem se opět trošku proletěl. „Co to sakra je a proč to se mnou pořád hází tam a sem?“ Zamumlám si pro sebe když se zvedám, až poté zaslechnu něčí hlas. Že by posily blikne mi hlavou. Podívám se kdo mluví, potom se ale zase vrhnu do boje. |
| |
| soukromá zpráva od Antyr pro Jakmile probodnu hrudník, usměji se. Chcípni, ať už jsi cokoliv. Jenže ono to nepadlo a dokonce to po mě ještě chňaplo. Pustím meč a odskočím dozadu. Ještě jsem o pár kroků couvnu a rozhlédnu se. Budu muset použít ty věci kolem. Ta obluda odhodila i toho démona co na ní vyrazil. Pche amatér. Natáhnu ruku, do které se mi vrátí meč. Druhou ruku namířím s měrem k zemi a začnu ji pomalu zvedat. Při tom se začnou zvedat i okolní předměty (pytle odpadků, kusy omítky, občas i nějaká ta rozbitá cihla). Pak natáhnu ruku směrem k obludě a podívám se na znovu útočícího démona. Nahlas se zasměji a rychle změním směr ruky k druhému démonovi (Torture). Všechny ti předměty se na něj rozletí a já běžím hned za nimi. Tedy běžím já a 10 mích kopií, každá z jedné strany. Hned co doběhnu k němu, vrazím mu meč do břicha. |
| |
| soukromá zpráva od Arachne pro Pozvednu bradu, když jeden z démonů vykřikne svůj povel. Jako kdybych tu byla od toho, abych plnila něčí rozkazy. Pokud se chceš nechat pro toho anděla zabít, udělej to. Ale mě do toho netahej. Pomyslím si pro sebe a otočím se na podpatku, abych vypochodovala z té smrduté uličky. Nicméně mě k zemi srazí síla, se kterou jsem úplně nepočítala. Totiž letící hroch. Ležela jsem na zemi a snažila se vybavit si všechny mírumilovné okamžiky, abych zůstala v klidu. Na dámu se nehodí, aby se rozčilovala. Když se démon uráčí opět zvednout, jsem na nohou jako první. Opráším si krajkové šaty. Hluboký nádech, hluboký výdech. Tak, tady nezůstanu už ani minutu. Odcházím. Důležitý nebo ne, stejně tu všichni chcípnou. Nestojí mi za to, abych se tu válela po zemi. To bylo v plánu. Alespoň do té doby, než andělovi hráblo a začal útočit na démona přede mnou. Pokud se tomu dalo říkat útok. Odpadky a všechen možný bordel, co se válel po zemi teď letí vzduchem. Upřímně je mi jedno, co bude s démonem přede mnou, ale znepokojuje mě mé postavení. Co v tuto chvíli bude lepší? Ukrýt se ve výšce? Ne. To asi nebude nejlepší řešení. Kdo ví, jak vysoko může ty odpadky a kopí dostat. Navíc mám mini šaty. Nerada bych ukázala víc než by dáma měla. A lezení po stěnách jako Spiderman je nedůstojné. Takže nemám jinou možnost než zůstat na zemi a co nejrychleji se vzdálit. Zvednu ruce do vzduchu, abych uchopila dvě skoro neviditelná pavoučí vlákna. Zhoupnu se na nich, abych svou maličkost odmrštila pár metrů dozadu a s klapnutím podpatků zase ladně přistála na zemi. Moji milovaní pomocníčci pak kolem mě utvoří kokon, který mě ochrání před čímkoli, co by mi mohlo ublížit. Je pevný, pružný a neuvěřitelně odolný. Je schopný vydržet výbuch. Vydrží i náraz kopí, pokud to bude nutné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro BRÁNA Adorah se stačil ohlédnout a za sebou spatřil vysokou ženu s temně rudými vlasy spletenými do copu. Vskutku vypadala jako někdo, kdo přišel bojovat - ačkoliv se zdálo, že lesk brnění už dávno vybledl. Adorah stačil udělat ještě tři kroky, než si uvědomil, kdo dorazil. Lilith. V tu chvíli těsně kolem něj vyšlehl zelený plamen, který nestvůru zasáhl do otevřené tlamy, kterou vyjížděla po Miraelovi. Zásah byl tak silný, že jí to zvrátilo hlavu dozadu, čímž se naskytla další šance zasadit tvorovi ránu mečem do odhaleného krku. Když se hlava vrátila do původní polohy, zjistili jste, že plamen stvoření seškvařil polovinu obličeje na sotva rozpoznatelnou kaši. Ale překvapením neměl být konec. Lilith pozvedla ruku, aby stvůru zasáhla dalším ze zelených plamenů, když se vedle ní zhmotnili dva andělé a ona byla velmi hrubě odstrčena jedním z nich tak, že plamen vyšlehl až nebezpečně blízko druhého anděla. Démonka vztekle sykla a vy jste poznali, proč jí v očích zahořela nenávist - anděl, který ji odstrčil, byl Gabriel. Druhý anděl byl vysoký a široký v hrudníku, se strništěm a zjizveným obličejem (Honor). Stvůře tahle sotva pětisekundová roztržka mezi Lilith a Gabrielem stačila na to, aby znovu nabrala síly a vydala ohlušující zavytí. To upoutalo Gabrielovu pozornost, vrhl nenávistný pohled na Lilith (když jsi na pochybách, obviň nejbližšího démona) a tasil meč. Byl to on, kdo první znovu zaútočil. Posunkem Miraelovi naznačil, aby zaútočil zezadu. Adoraha okatě ignoroval a jako odměna mu měl posloužit zelený plamen, který vyšlehl nebezpečně blízko jeho hlavy. Prosím, teď šeptejte i Honorovi, díky |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro BRÁNA Aniž by Gabriel pronesl něco dalšího, dotkl se tě a najednou jste byli pryč. Zhmotnili jste se před bránou a tobě chvíli trvalo, než si se zorientoval. Očividně se tady bojovalo - Gabriel hrubě odstrčil vysokou rudovlasou ženu v brnění, která vztekle sykla a z její natažené ruky vyšlehl zelený plamen, možná až nebezpečně blízko tebe. Bylo těžké odhadnout, jestli to byl úmysl, nebo jí Gabriel vyrušil uprostřed vysílání kouzla. Trvalo ti jen chvíli, než sis uvědomil, kdo ta žena je. Lilith. Jedna z původních padlých. Brána byla doopravdy otevřená. Ale místo toho, aby spolu bojovali strážci brány (Mirael a Adorah), snažili se porazit podivnou nestvůru, kterou si nedokázal identifikovat. Stála na dvou silných zadních nohách, přední krátké tlapy měla ve vzduchu. Pravou stranu obličeje měla sežehnutou na těžce identifikovatelnou kaši - Lilithiny zelené plameny se činily dříve, než jste stačili s Gabrielem dorazit. Stvůře tahle sotva pětisekundová roztržka mezi Lilith a Gabrielem stačila na to, aby znovu nabrala síly a vydala ohlušující zavytí. To upoutalo Gabrielovu pozornost, vrhl nenávistný pohled na Lilith (když jsi na pochybách, obviň nejbližšího démona) a tasil meč. Byl to on, kdo první znovu zaútočil. Posunkem Miraelovi naznačil, aby zaútočil zezadu, tobě naznačil, abys ho následoval. Adoraha okatě ignoroval a jako odměna mu měl posloužit zelený plamen, který vyšlehl nebezpečně blízko jeho hlavy. Teď prosím šeptej i Miraelovi a Adorahovi, děkuji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZA BAREM AZYL Stvůra vydala ohlušující ryk, když na ni Murtharg zaútočil. Brzo ji pokrývalo mnoho sice mělkých sečných ran, ale to démonovi stačilo na to, aby stála nabíral na větší a větší síle. Brzo stvoření ustoupilo o několik kroků dozadu a zvrátilo hlavu, snad aby znovu zařvalo. Místo toho z jeho chřtánu vytrskl proud magie, která se zhmotnila jako oslňující světlo. Když se narovnalo, světlo vás zasáhlo všechny bez výjimky. Pytle, cihly i omítka se vypařily jako by nikdy neexistovaly, vy jste ovšem měli větší štěstí. Síla magického proudu odhodila Antyra a Murtharga tak silně, že narazili do zdi baru. Torture se v letu zastavil o Arachnin kokon, který jako zázrakem tu magickou zátěž přežil bez újmy. Chvíli to vypadalo, že to nikdy neskončí. Antyr a Murtharg byli přišpendleni ke zdi tak, že se nemohli ani pohnout a Torture magie důkladně přimáčkla ke kokonu, ve kterém byla schovaná Arachne. Najednou magie zmizela a v uličce byla po té přehršli světla až nepřirozená tma. "Je vás tady tolik, ale nedokážete tomu vzdorovat jako ti u brány?" ozval se ženský hlas, který jste slyšeli jako v mlze. Patřil vysoké ženě v brnění s temně rudými vlasy spletenými do copu. Po tom útoku, který vámi všemi otřásl, chvíli trvalo, než jste si ji spojili se jménem. Lilith. Její pravá paže plála zeleným plamenem a nestvůra ležela na zemi v nehlasném řevu, kdy téměř celá její tlama byla sežehnuta na těžce rozpoznatelnou kaši. Démonka se na vás znovu podívala a povytáhla obočí. Bylo jasné, že vás vyzývá k tomu, abyste tvora dorazili. |
| |
| soukromá zpráva od Blood Edge Murtharg pro Začínalo se mi dařit bojovat proti stvůře. I když na ní přibývaly rány nebyly moc hluboké, přesto se to dalo počítat a já cítil jak mnou proudí má síla a jak se zvětšuje. Ještě chvíli.. aspoň bych ji měl moct zdržet! Nevím pořádně co se děje za mnou, slyším hodně velký hluk a vnímám andělovu magii ale neodvážím se otočit se. Obluda odskočí a přijde něco co nenávidím. Magie... a dopr.. Rána s jakou dopadnu na zeď je hodně bolestivá a nepříjemná. Ale nemůžu nic dělat. Jen mě to tam prostě drtí proti zdi. Najednou světlo zmizelo a kouzlo přestalo působit. Postavil jsem se na nohy i když se skrývanou obtíží a cítil jsem zranění. Uvědomoval jsem si že mě drží na nohách moje schopnost. Lilith? ... Na její výzvu reaguji. Pohnul bych se rychleji ale moc mi to nejde přesto přidám do kroku s krátkými meči v rukou směrem k obludě. Až k ní dojdu rozmáchnu se a oba meče zabořím do obludy a pokusím se ji co nejvíc rozpárat až ta ohavnost umře. Nečekám moc na společníky jestli se k masakru přidají. Chci aby to zdechlo co nejdřív. Poté očistím své meče o cokoliv bližšího na zemi případně o obludu a zasunu je do pochvy. Dojdu pár kroků směrem k Lilith a pokleknu na koleno a skloním hlavu. "Má paní." Řeknu a víc nedodávám. Jestli je tu ona, tak moc dobře víc co je potřeba dál. Neodvažuji se bez jejího rozkazu dál jednat. |
| |
| soukromá zpráva od Antyr pro Útok se nepodařil. Než jsem se nadál, byl jsem namáčklý na zeď podivným proudem světla. Taková chyba. měl jsem si vybrat radši tu podivnou obludu. Podcenil jsem ji a teď tady nejspíš umřu. Pokusím se, alespoň poslat meč proti oné obludě, ale ten se ani nehne. Světlo zmizelo a já spadl na zem. Chvíli jen tak ležím a čekám, kdy mě už rozcupují zuby netvora. Jenže místo toho uslyším hlas. Nespojím si ho s žádným známým a proto se podívám nahoru. Hlas patřil vysoké ženě, kterou jsem jistě už někde viděl, ale kde. Pak mi to dojde. Lilith, nejsilnější z démonů. Démon, kterého bych neporazil ani v plné síle a desetinásobné přesile. Pomalu se začnu zvedat a přitom se podívám pro jistotu na příšeru. Teď už nevypadala tak příšerně. Došel k ní jeden z démonů a dorazil ji. Meč jsem nechal ležet. Stejně mi je k ničemu. Než se narovnám, démon se ji už klaní. Rukou se opřu o zeď a zamračím se na ní. ,,Co měl sakra ten útok znamenat? Už pár desetiletí, možná déle jsem se nijak neúčastnil bojů a dokonce ani nejsem s anděli. Když démoni přijdou do Azylu, neodmítnu je a naleju jim. Tak proč se mě teď snažili ty dva zabít?" Ukážu na oba. |
| |
| soukromá zpráva od Arachne pro Za barem Jsme snad dospělí. Dokážeme se o sebe postarat sami. Nejsem tu od toho, abych kryla záda jiným démonům. Nemám proto výčitky svědomí, že jsem se ukryla ve svém kokonu a odmítla tak pomoci démonovi před sebou, či se nějak zapojit do boje. Přesto jsem měla přehled. V kokonu je tma a ticho. Není nic slyšet ani vidět. Byla bych úplně odříznutá, kdybych neměla své pavoučky. Poslušně mi hlásili všechen pohyb a průběh. Nápor magie jsem i sama cítila. Kokon se chvěl. Pak ticho. Dokud mi nenahlásili příchod Lilith. Mávla jsem rukou a kokon se pomalu začal dělit na jednotlivé pavučinky, mizející ve ztracenu s jemnými stříbřitými záblesky. Rozhlédnu se po bitevním poli. Netuším, co měla ta záře znamenat. Nicméně ta potvora je mrtvá. Horlivý démon ji zabil a pak klekal před Lilith. Já si teda v šatech klekat na zem nehodlám. Proto jen skloním hlavu, sklopím oči a mlčím. Nemám tyhle formality ráda. Povytáhnu obočí nad slovy anděla. Narovnám se. "Oh? Já na svůj drink čekám už jakou dobu." řeknu táhle a trochu posměšně. Nicméně je to vše, co k němu řeknu. Když je tu Lilith, tak mě jeho přítomnost nezajímá. Co ji přimělo vyjít sem? Nevídám jí tak často, už jen proto, že já jsem tu skoro pořád. "Jako ti u brány?" zeptám se klidně. "Je jich víc?" další věcná otázka stejně klidným tónem bez jakékoli emoce. |
| |
| soukromá zpráva od Honor pro Nebyl jsem na pdobné chování či jednání u Gabriela zvyklý ! Žádné slušné slovo, žádné varování jen letmý dotyk a prostoupení svěcené moci anděla, stvořené z moci boží. Jen letmo naberu vzduch do plic abych něco řekl, když zmizíme. Zhmotnění či přemístění jsem nikdy neměl rád. Popravdě jsem vroucně doufal, že takové jednání či praktiky budou třeba pouze v den, kdy budeme vést válku s nekonečnými hordami démonského plemene nejhlubších hlubin pekel ! Sotva okamžik po zhmotnění uhnu před zelenavým plamenem ! Jaké to podivné čáry ovládají místní okolí ! Rudovlasá...u svatého otce ! Lady Lilith ! Generál Luciferovy armády ! Jen kvůli její blízkosti u Gabriela zastavím svou ruku předtím, abych se ohnal po její hlavě svou rukou v pevném plátovém brnění, stvořeném v andělské kovárně ! Ovšem pohled na neznámou přítomnost padlého je okamžitě přerušena když vidím hrůzný zjev ! Démonická brána, nechť jsou hlubiny pekel proklety je otevřená ! A před ní, nějaká odporná stvůra ! Bytost tak zakžená, že může přicházet jen z nejhlubších kobek temnoty a zapomění ! Gabrielovo gesto jsem naprosto ignoroval ! Neboť můj spravedlivý hněv mne naprosto ovládnul ! Jaké to ponížení ! Jaká to hanba nebeské armády ! Vyrazil jsem z místa jako mířená střela ! V rukou jsem sevřel svůj pověstný štít, který téměř zakrýval celou moji vysokou postavu. S uvolněním moci božské, mne obklopila modrá aura a svaly pod mou zbrojí se pod napojením na svatou moc napnuly jako divoké provazy lidské lodi v nejhorší a nejtěžší bouři ! Letím přímo proti té bytosti se štítem v ruce, odhodlán zatlačit ji branou zpět do zemí pekelných ! Povolávám moc tak rychle jak jen mohu, aby dodala mé již tak pozoruhodné andělské síle ještě další, dodatečnou sílu ! "KAJ SE NETVORE ! NEB VÁLEČNÍCI NEBES DORAZILY, ABY TĚ ZDE ZASTAVILY !" Povolám svatou moc motivace a stejně jako bojový pokřik přenáší mé emoce, stejně tak se já sám řítím proti nestvůře se štítem v levé ruce nastaveným před sebou ! Pravou rukou sevřu topůrko těžkého bastarda (jedna a půlruční meč) se kterým se připravím provést divoký, spodní sek ! Mávám divoce křídly a letím dopředu plnou rychlostí ! Vstříc smrti ! Vstříc službě nebesům ! Vstříc povinnosti ! "ČEST !", zařvu mocným hlasem a zaútočím. |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro Čekal jsem kavalérii a místo toho sem dorazila vodíková bomba. Bylo to povzbuzující a děsivé zároveň jí tu vidět. Povzbuzující že tu je samotná Lilith a děsivé v tom, že pokud je tu ona tak je něco skutečně velmi špatně. Nebyl však čas váhat a tak jsem se opět vrhl do boje. Na to však dorazili andělé. Neměl jsem čas si je řádně prohlédnout, ale prvního jsem poznal se značnou jistotou i bez toho, byl to Gabriel. Druhého jsem neznal, nicméně podle jednání jsem ho okamžitě zařadil mezi ty značně fanatické, volně přeloženy, ty které si je vhodné držet daleko od těla. Najednou mě znervóznělo že Lilith dorazila bez svých stráží. To už se však vrhli do útoku oba andělé. Ten větší z nich blábolí ty obvyklé andělské fráze, nevím proč, ale nikdy jsem nedoceňoval jejich teatrálnost. Tohohle řádně vymyli, to není dobré. Pomyslel jsem si. Jakmile zabijí to monstrum, jsme další cíl a ještě k tomu jsme na jejich straně, ne tohle rozhodně není dobré. Jako reakci na situaci se přesunu se na pozici tak abych byl na ráně co nejmenšího počtu andělů, lehce polevím v boji, abych byl případně připraven odrazit jakýkoliv útok směřovaný od andělů a pokud možno abych byl co nejblíže k pekelné straně. |
| |
| soukromá zpráva od Mirael pro Že by se na mě usmálo štěstí? Tvora do obličeje zasáhl zelený plamen a naskytla se mi tak příležitost mi vrazit meč do krku. Což jsem taky udělal, ale stejně se to nějak minulo účinkem. Mávl jsem křídly, abych se trochu od ní vzdálil a koukl se, kdo mi pomohl. Když jsem to ale viděl, moc nadšený jsem nebyl. Lilith syčí na Gabriela. Nevím proč, ale taky bych si na něj zasyčel....kdyby tu nebyla ta velká věc se štítem v ruce a fanatickým myšlením. Jo a taky ta bestie z portálu v portálu. Výše zmiňovaný (jak se dalo čekat) se proti té obludě rozletěl. Fanatik. Ten tu chyběl. Bože, jak já ho miluju, pomyslel jsem si ironicky a znechuceně se podíval na Gabriela, jak mi ukazuje, abych zaútočil zezadu. Teď ale není čas na osobní nepohodlí, takže jsem jej poslechl a oblétl tu bestii, abych mohl zaútočit zezadu na její záda a tím ji snad trochu pochroumat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZA BAREM AZYL Lilith se zdála být svou přítomností zde nadšená stejně jako jistý anděl. Jakmile Murtharg zabodl do stvoření své meče, napjalo se a vydalo poslední ohlušující skřek, který se několikrát odrazil od budov lemující uličku, než utichl. V tom okamžiku se stvoření rozplynulo do řídké mlhy, která se držela u země a pozvolna se rozplývala. Až v tom okažiku zelený plamen na Lilithině paži uhasl. Démonka se podívala na klečícího démona před sebou, zřejmě potěšeně jeho loajalitou. "Vstaň," nařídí mu. Když ovšem promluví Antyr, povytáhne obočí. "Jsi drzý na někoho, komu jde o život. To je dobře. Budeš to potřebovat," řekne. Zní pobaveně. Jako dospělý, který dokáže zlobící se děcko od sebe držet na délku paže, aby ho neuhodilo drobnými pěstičkami. Rukou se zapře v pase a všechny vás přejede pohledem, jako by o něčem přemýšlela. Když promluví Arachne, je mnohem přívětivější. "Tohle nebyl jediný portál, který se otevřel. Za poslední hodinu jsem pozabíjala několik auxiliů," odpoví. Zřejmě je to název pro toho tvora. Upřímně můžete říct, že jste o ničem takovém v životě neslyšeli. "Jste zatím druhá skupina přeživších, kterou jsem viděla...ačkoliv jste nepřežili všichni," dodá a podívá se na mrtvolu anděla, který se stal auxiliovou obětí. Lilith luskne prsty a mrtvola vzplane zeleným plamenem. Trvá sotva pět sekund, než shoří. "Teď půjdete se mnou. Všichni," dodá důrazně a její pohled opět ulpí na Antyrovi. "Jsi drzý, ale nejsi hloupý. Jestli se pokusíš utéct, spálím ti křídla." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro BRÁNA Jakmile byla všeobecná pozornost znovu přesunuta na stvoření, Lilith se zastavila uprostřed útoku. Naklonila hlavu na stranu, jako by něco poslouchala a najednou byla pryč. Celé to netrvalo ani tři sekundy. Gabriel se jen krátce ohlédl jejím směrem, zcela očividně nepřekvapen. Anděly její absence z míry nejspíš nevyvedla, snad dokonce potěšila. Adorah si ale nejspíš uvědomil, že je náhle v této šarvátce jediným démonem. Bůhví, kdo bude na řadě, až se se stvořením vypořádají. Stvoření se na okamžik zarazeno, zřejmě konsternované posilami. Gabrielovo ostří to zasáhne jako první - už tak pochroumaná hruď dostane další ránu. Když se chce po Gabrielovi ohnat, další rána to zasáhne do zad a stvoření zavrávorá, než spadne na zem. V tu chvíli se do boje zapojí Honor a sekem zespoda stvoření setne hlavu. Je konec. Mrtvola stvoření se rozplyne v řídkou mlhu, která se pozvolna rozplývá. Gabriel skloní zbraň. Jeho pohled ulpěl na Adorahovi a jako by vycítil jeho obavy, zasune meč zpět do pochvy a zvedne ruce na znamení, že nemá žádné vedlejší úmysly. |
| |
| soukromá zpráva od Honor pro Brána "Yáááárgh !", zvolám, když utužím stisk okolo svého meče a zuřivě, veden touhou bránit své spolubojovníky vztekle seknu ! Sleduji jak má, andělskou mocí a božskou vůlí vedená zbraň oddělí hlavu od těla, sleduji její let vzduchem pouze chvíli, neboť hned potom dopadnu tvrdě na zem, až se pozvedne prach a kouř. Na povrchu země se mé v plátové zbroji oděné boty zaryjí do země a zastaví tak sílu, jenž mne uvedla do pohybu. Mocně mávnu křídly abych získal zpět svou rovnováhu a tak jak jsou je stáhnu zpět k tělu. Neodvolávám meč ani štít, ovšem když vidím chování Gabriela, nepozvednu svůj meč proti bytosti ,která tu s námi ještě zbývá a na kterou se upřel nyní můj přímý pohled. (Adorah) Zhluboka vypustím ze svých plic zbytky vzduchu ze země. Užívám si jeho sladkou, živou chuť. S bratrským pobavením si všimnu Miraela. "Dobrá rána, příteli.", řeknu radostným tónem a souhlasně na něj kývnu. Oděn a ozbrojen, s křídly staženými, učiním tři kroky směrem k Adorahovi. Chvíli hledím jeho směrem a chvíli hledím směrem k bráně, očekávajíc další útočníky. "A vy jste, válečníku ?", hlas který k Adorahovi promlouvá nenosí stopu po podezření či úskoku. Jen hrdost z nebezpečí jenž jsme sdíleli v boji a vděk za jeho včasnou pomoc. Tón mého hlasu je přátelský a otevřený. Je očividné že ať už je andělem, démonem či jinou bytostí, v tuto chvíli si toho nevšímám a dle toho se chovám. |
| |
| soukromá zpráva od Antyr pro Podívám se na Arachne, jakmile utrousí svoji poznámku. Sakra budu ji muset něco sehnat. Pak mi Lilith odpoví. Tedy pokud se tomu dá říkat odpověď. Tak, alespoň vím, že mě nechtějí zabít. Ale proč sem sakra přišli, to už mi neřekne. Odpověď pro Arachne však, už přinese nějaké zajímavé informace. To je tu těch příšer mnohem víc? Jak to sakra může porazit řadový anděl nebo démon?" Když zmíní Anděla, podívám se na něj. Sakra byl to dobrý přítel, který mě nikdy nezradil a vždy mi byl oporou. Zamotá se mi hlava a já si znova sednu. Když ho Lilith začne spalovat, jen ze sebe vydám něco ve smyslu: ,,Sbohem příteli." Chvíli mi trvá, než mi dojde že Lilith myslela všechny, jako že všechny, včetně mě. Pomalu se zvednu a odpovím ji: ,,Utéct? To by bylo to poslední, co bych udělal." Podívám se ještě na bar a dodám: ,,Jen bych si rád něco vzal." Neodvážím se ovšem jít bez souhlasu. |
| |
| soukromá zpráva od Arachne pro Při křiku umírající potvory si jen zatáhnu uvolněný pramínek vlasů za ucho. Necítím nejmenší lítost vůči takové bytosti, ale přes všechen ten rozruch se mi rozcuchal účes. To je velmi nemilé. Alespoň, že krajkové šaty jsou bezúhony. To už by mě rozladilo. Lilith uhasila svůj plamen, tudíž žádné nebezpečí už mi nehrozí. Její dialog s andělem mě až tolik nezajímá. Spíš mě pobaví. Neměla jsem zatím tu čest s ní moc komunikovat, ale už teď mohu potvrdit, že se mi líbí. Odpověď mým směrem mě ale nepotěší. Auxilius? Takhle ho nazvali? Byla bych radši, kdyby zůstal beze jména. Něco takového by ani jméno mít nemělo. Zabraná do svých myšlenek vůbec nevnímám hořící mrtvolu. Probere mě až andělovo rozloučení. Zbytečný sentiment. Smrt je nevyhnutelná pro všechny tvory, je to něco naprosto přirozeného. Citově se poutat na někoho, jehož život je stejně křehký jako můj.. zbytečné, nepraktické a naivní. Celou dobu ho jen tiše pozoruji, ale hádám, že můj výraz je mnohem hlasitější než slova. A ani se to nesnažít maskovat. "Rozumím." odpovím Lilith. Nejsem nadšená, že nejspíš půjdeme někam, kde to nebude zrovna nejbezpečnější, ale čím víc nás bude.. tím menší pravděpodobnost, že umřu já. Složím si ruce na prsou a opřu se o zeď. Jen doufám, že mi jde pro drink. Protože si neumím představit, co by v tuhle chvíli mohlo být důležitější než rozkaz, co nám Lilith dala. |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro Ne tohle nemůže myslet vážně takhle se vypařit, ale tak co ať se stane co se stát má. Boj se rychle svažuje ke konci a já si uvědomuji, že tu stojím sám a pokud andělé obrátí svoje meče proti mně, bude to kratičký souboj. V tom mohutnější anděl uštědří bestii poslední ránu. Je konec tělo je pryč a jediné co zbylo je podivná kouřová stopa. Teď se uvidí. Pomyslím si, připraven na nejhorší. Nicméně Gabriel mě překvapí, když schová meč a gestem ruky naznačí, že nemá v úmyslu v boji pokračovat. Jsem si jist, že žádný ze zbylých andělů se nevzpříčí Gabrielově vůli a tak spustím meč, abych ukázal, že ani já nemám v úmyslu bojovat. Na to se na mě otočí statný anděl. Jsem překvapen jeho hlasem namísto hromovéhohlasu, obviňování a zuřivosti, je klidný a mírný. Napadá mě, že se změnily nějaké okolnosti, o kterých nevím, každopádně pokud ano jsem za to vděčný. „Jsem Adorah, strážce brány. A vy?“ Mezitím už zasunu meč zpět do pochvy. |
| |
| soukromá zpráva od Blood Edge Murtharg pro Na příkaz Lilith vstanu. Pozoruji okolí a chvilku přemýšlím. Brána tady? Poslouchám konverzaci přítomných a začínám mít pocit že asi vím co se bude dít dál. Pozoruji i jak Lilith luskne prsty a tělo anděla shoří během chviličky. Takže je víc bran a více utoků? .. A druhá skupinka přeživších? Čekal bych víc s tolika silnějšími démony... hmm. "Jak poroučíš má paní." Odpovím a kývnu pokorně hlavou. Pak už jen očekávám kam se vydáme. Žádost anděla nechávám na Lilith. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZA BAREM AZYL "Ne," odmítne Antyrovu žádost důrazně Lilith. Zřejmě nemá náladu ztrácet čas nad něčím, co jí v této chvíli připadá nepodstatné. Rukou pokyne Arachne, aby přišla blíž k ní a Antyrovi. Když stojíte na délku paže od ní, oběma vám položí ruku na rameno a zavře oči. BRÁNA Když se rozhlédnete, zjistíte, že stojíte před bránou do pekla, akorát na nebeské straně. Zemi pokrývá řídká mlha, na chlup stejná jako ta, která zůstala po auxilliovi. Jak Lilith říkala, nebyli jste jediní, kdo proti nestvůře více méně úspěšně bojoval. Co vás ale šokuje, je fakt, že je brána otevřená a vy tak můžete vidět na pekelnou stranu.
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro BRÁNA Gabriel vypadá, že se chystá promluvit, když se zarazí a otočí se. Ruce mu poklesnou zpět podél boků a mračí se, zřejmě nespokojen s tím, co vidí. Kousek od vás se znovu zjevila Lilith. A přivedla s sebou návštěvu. Ruce má položená na ramenou anděla (Antyr) a démonky (Arachne), kteří vypadají, jako by je někdo protáhl nejdřív mixérem a následně i klíčovou dírkou. Ať už zažili cokoliv, nejspíš to nebyla pěkná podívaná. Démonka si očividně z Gabrielova zamračeného výrazu nic nedělá. Pustí ramena anděla a démonky a rozejde se směrem k vám . Místo toho, aby se u vás zastavila, mine vás a ruku položí na oblouk brány. Nepromluví, ale oblouk začne pulzovat a výplň brány se začne znovu objevovat. Zavírá otevřenou bránu. Gabriel se rozhlédne po tom skromném osazenstvu, která čítá jak anděly tak démony. "Jste všichni v pořádku?" zeptá se všech a každého z vás si pečlivě prohlédne. "Kde jsou ostatní přežišvší?" utrhne se okamžitě na Lilith, která pokračuje v uzavírání. "Tohle jsou jediní, které jsem našla. Uvidíme, jestli tvoje milovaná přivede někoho dalšího," pronese ledově Lilith, aniž by se obtěžovala otočit.
|
| |
| soukromá zpráva od Antyr pro Nemá cenu se hádat. Arachne přijde blíž k nám a Lilith oběma položí ruku na rameno. Najednou se vše začalo točit. Hodně a dlouho a když to konečně přestalo, ocitli jsme se v...nebi. Sakra to poslední místo, kde bych právě chtěl být. Kousek od nás stojí dva neznámí andělé, teda alespoň pro mě neznámí, jeden démon a Gabriel, anděl, kterému jsem před mnoha lety sloužil. Nepočítám, že by věděl kdo jsem. Až potom si všimnu, kde přesně jsme, že jsme před bránou do pekla. Lilith k ní přijde a začne ji zavírat. Když se pak Gabriel zeptá, jestli jsme v pořádky, znechuceně se na něj podívám. Když se pak zeptá Lilith na ostatní přeživší a ona odpoví, že jsme jediní, hned vyhrknu: ,,To chcete říct, že tam umřelo tolik démonů a Andělů? A co jsou vůbec ty obludy zač a proč teď najednou přišli?" Už by to konečně někdo mohl vysvětlit. |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro Začíná se nám to tu plnit a mě se to přestává se mi to líbit, anděl a démonka kteří právě dorazili vypadají jako by je někdo vytáhl z nitra boje. Něco je velmi špatně, nicméně teď bychom konečně mohli dostat nějaké odpovědi, bylo by záhodno vědět co se děje a proč se tak děje. Navíc potom co Lilith řekla něco o jediných přeživších, jsem ještě k tomu všemu značně znervózněl. Mezitím co Lilith zavírá bránu se Gabriel začne ptát jak na tom jsme. V hlavě se mi míhá spousta otázek. Přeživší čeho a z kolika. Právě proběhlo něco velkého a já nevím vůbec nic. Ne, někdo zkrátka musí přijít s odpověďmi. Zhluboka se nadechnu a uklidním se, musím k tomu přistupovat s chladnou hlavou, jinak v tom zavládne ještě větší chaos než je teď. Mezitím se ozval jeden z andělů. Otázky byly vyřčeny a doufejme že nezůstanou nezodpovězeny. Nicméně vidím jak si nás Gabriel prohlíží, předpokládám že nejdřív se chce ujistit že všechno je v pořádku a teprve potom bude odpovídat, tak mu tedy odpovím. „Jsem v pořádku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZEMĚ Před několika minutami si cítila téměř výbuch energie, který se odehrál na Zemi. Protože jsi byla zvědavá a zrovna nebylo v pekle nic lepšího na práci, rozhodla si se, že to prozkoumáš. Sice netušíš, co by to mělo znamenat, ale kdo ví, třeba objevíš něco zajímavého? Přemístila ses do něčeho, co vypadalo jako bitevní pole po masakru. Dohromady si napočítala asi deset mrtvých andělů, kteří měli křídla zlámaná do nepřirozených úhlů a některým chyběli končetiny. Všude byla krev a ačkoliv si věděla, že vás smrtelníci nemůžou vidět, v tu chvíli si byla ráda, že se boj odehrál daleko od lidí - vypadalo to jako louka, kterou někdo spálil. Půda byla vyprahlá a poslední trsy trávy postupně stravoval vyhasínající oheň. Uprostřed toho byla na kolenou anděla s křídly složenými na zádech, opírala se o meč a dávivě kašlala. Měla dlouhé hnědé vlasy a zlatavé oči, a ačkoliv vypadala jako typický služebník boží, nemohla si setřást pocit, že ti někoho připomíná. Jako by vycítila tvůj pohled, otočila se a zorničky se jí rozšířily. Zírala za tebe. Když ses otočila, za tebou zela černá díra. Vypadalo jako absence světla a hmoty, možná nějaký druh portálu, který si nedokázala identifikovat. Portál se se začal vlnit. Něco přicházelo. Nějak si tušila, že to nebude příjemná návštěva. Brzy se objevila něco, co připomínalo ruku. Ručička to byla krátká a silná, ale brzy stvoření vystrčilo i hlavu, vydalo uši ohlušující skřek a vyskočilo celé. Nedokázala si to identifikovat, ale kdybys byla člověk, označila bys to za nestvůru, co se vyhrabala z nejhlubších hlubin pekla. Stálo na dvou silných nohách, přikrčené a těkalo hlavou sem a tam mezi tebou a andělou, jako by se nemohlo rozhodnout, na koho zaútočit první. stvoření |
| |
 | soukromá zpráva od Ezgati pro Ležím si na pohodlnej pohovke a ... nudím sa. Kolosálne sa nudím. Ako je to dlho? 100 rokov? 200? Nechce sa mi to počítať. Zívnem a pohľadom spražím jednu z tých pochybných kreatúr, ktoré sú mojimi služobníkmi. Prikrčí sa, stuhne a krátko, ospravedlňujúco kníkne. Vzápätí sa vyparí. Polohlasne zavrčím, ale nechám to tak. No potom... čo to bolo? Nesnaží si zo mňa strieľať mojou nudou omámená myseľ? Sústredím sa na ten pocit a na perách sa mi začína usádzať úsmev. Nie. Nezdá sa mi to. Na Zemi práve došlo k uvoľneniu fakt veľkej energie. Všetko lepšie ako nič. Zdvihnem sa z pohovky a už za pohybu si otváram portál na Zem. Som zvedavosť sama... Netuším, čo som čakala, ale bojisko moje očakávania celkom naplnilo. Zem vyzerá, akoby nad ňou niekto mávol ohnivými krídlami. He? Na mňa sa nedívajte, ja som to nebola... Vidím asi desať mŕtvych operencov. Bojovali s niečím, čo bolo nad ich sily a tak ich to pochrúmalo a vypľulo. Ale počkať... jeden žije. Jedna. Tiež vyzerá, že má dosť. Nevideli sme sa už niekde? Zvedavo si ju obzerám, keď anjelka zdvihne pohľad. Zíza niekam za mňa a to čo vidí, ju nerobí šťastnou. Otočím sa teda i ja. Za chrbtom sa mi otvoril pohľad na nejaký zvláštny druh portálu. Vyzerá ako brána do Ničoty. A z nej niečo lezie. Sem. Fuj, to je ale škaredá pracka. Skoro ako by patrila niekomu z mojich služobníkov. Keď kreatúra vylezie celá, mám pocit, že moji služobníci by v súťaži krásy nad ňou spoľahlivo vyhrali. Z jednoduchého dôvodu- sú proste moji. "Veľmi priateľské to stvorenie asi nebude, že?" prehodím konverzačným tónom k anjelke. Natiahnem k potvore svoju mágiu. Chcem vedieť, čo chce. Chcem, aby mi porozprávalo svoj životný príbeh. A medzi tým v sebe zbieram moc, mágiu, aby som ju mohla kedykoľvek vypustiť, až sa káže, že sa niekde stala chybička. Taká malá poistka. Hehe. |
| |
| soukromá zpráva od Mirael pro Stvůra je poražena. Mávnu mečem, abych jej zbavil tekutin z té stvůry a pak si jej zase upevnil na záda. Konečně mám čas se podívat na okolí. Gabriel, Honor a ten démon stojí kousek ode mě. Démon chvíli vypadal nervózně, ale jak viděl, že na něj neútočíme, uklidnil se. Od Honora a Gabriela bych takové gesto nečekal, ale je fakt, že pomohl s tou zrůdou, takže výjimky se dělají. "Ty taky, bratře," lehce se usměju a kývnu Honorovým směrem. Pak ale přišli i další hosté. Lilith a ty dva neznám. Nějaká žena a anděl. A oba vypadají, že si prošli tím samým co my tady. Jen je přejedu pohledem, ale pak radši pozoruji Lilith, protože šla směrem k bráně. A hlídat bránu je má svatá povinnost. Trochu jsem se ale uklidnil, když ji začala zavírat. Když se Gabriel zeptal, jestli jsou všichni v pořádku, jen jsem přikývl a přesunul svou pozornost na přítomné. Tak jsem měl pravdu. Taky se jim to přihodilo. Ale kde? "Kde tam?" zeptám se Antyra. Celkem mě zajímá na kterém byl místě, že se tam taky zjevila taková obluda. Vzhled |
| |
| soukromá zpráva od Arachne pro Přemisťování s Lilith byl zážitek, který opravdu netoužím zakusit znovu. Nerada se takhle přemišťuji, ať už je to s kýmkoli, ale s ní to bylo opravdu brutální. Raději budu chodit pěšky do konce svého života. K mému překvapení jsme se ocitli u brány. Na špatné straně. Nebylo mi tu zrovna dvakrát příjemně. Obzvlášť ne, když tu byl Gabriel a další andělé. Na jeho otázku neodpovím. Nechci. Nechci tu ani být, ale když Lilith zavelí, co jiného mi zbývá. Anděl z baru je až příliš hlučný. Jeho otázky mě rozčilují. Má jich moc, je až moc netrpělivý. Jsem neuvěřitelně rozladěná, ale nedávám na sobě nic znát. Jen klidně stojím a pohledem skenuji každého přítomného. Nicméně tu není nikdo, kdo by mě zaujal. Snad jen anděl s šedými křídly. Ale pokud to nezajímá Lilith, bude můj zájem o něj jen okrajový. Vzhled |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro BRÁNA Lilith nespokojeně mlaskne, jako matka, kterou už její vlastní děti otravují. Ale mlčí, nejspíš došla k názoru, že když jsou v nebi, odpovídat na otravné otázky andělů nemusí. Otočí se a krátce se podívá do očí Arachne, aby ji dala najevo, že její pocity sdílí. Gabriel po Lilith střelí znechuceným pohledem a vy si nemůžete pomoct, evokují vám manžele těsně před rozvodem. Takový rozvod nikdo z vás v přímém přenosu zažít nechtěl. Anděl nakonec přestane na Lilith zírat a svoji pozornost přesune na Antyra. "Nevíme, kolik andělů a démonů zemřelo," odpoví. Když s vámi mluví, jeho hlas zní mnohem smířlivěji, než když je nucen zabývat se Lilith. "Portálů se otevřela necelá stovka, vy jste zatím jediní přeživší, které se nám podařilo najít...ale neztrácejte naději, Michaela pátrá po dalších," dodá a je vidět, že v její schopnosti má možná až přehnanou důvěru. Téměř fyzicky cítíte, jak Lilith protočí oči a ušklíbne se, ačkoliv k vám stojí zády. Gabrielův pohled mezitím padne na Miraela a téměř nepostřehnutelně se zarazí. "Co se týče auxilliů, bylo by lepší, aby vám to vysvětlila přímo Michae-.." "Kdybys byl tak laskav," přeruší ho démonka a odstoupí od brány, která je už téměř zavřená. Gabriel si dává velmi záležet na tom, aby se na ni ani nepodíval, když několika kroky překoná vzdálenost mezi ním a bránou. Stejně jako Lilith, i on položí ruku na oblouk, který začne tlumeně pulzovat a objevuje se zbytek výplně. Lilith využije té chvíle, aby si vás všechny prohlédla. Její pohled se zastaví na Adorahovi a jako by si na něco vzpomněla, usměje se. "Určitě jsi v pořádku?" zeptá se ho s téměř mateřským zájmem v hlase a on si uvědomí, že Lilith byla svědkem jeho leteckého dne. Přeci jenom, dopadl k jejím nohám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZEMĚ Netvor na tvoji magii nereaguje. Připomíná jen prázdnou skořápku, kterou někdo ovládá. Černýma očima stále těká mezi andělou a tebou. Anděla na sobě má lehké kožené brnění a přes rameno přehozený vybledlý rudý plášť sepnutý zlatou sponou. "Přátelské stvoření to vskutku není," ozve se náhle po tvém boku. Neznámá vzdálenost mezi vámi překonala nebývale tiše. "Říká se jim auxillius," představí stvoření, které udělá jeden váhavý krok vpřed. Jeho pohled je nyní fixovaný na tvou neznámou společnici a kmitá hlavou nahoru a dolů. Portál za ním se s tichým lupnutím zavřel. "Nemá to rádo ohe-..." V tu chvíli se stvoření vymrští proti neznámé, která je na to nejspíš připravená. Ačkoliv její meč projel hrudí stvoření jako máslem, nezdálo se, že by to auxillia nějak zpomalilo. Hladově otevřel chřtán, čímž odhalil řadu ostrých tesáků, které byly všechny stejně ostré a stejně dlouhé, a chňapl po její ruce ruce, ve které stále svíral meč. |
| |
| soukromá zpráva od Ezgati pro Moja mágia sa len hlucho ozýva. Bez odpovede, bez známky čohokoľvek. Akoby ten tvor nikdy nemal dušu. Zaujato prižmúrim oči. Potom mnou mierne šklbne, keď sa po mojom boku ozve hlas anjelky. Na niekoho, kto bol unavený a určite aj zranený, sa pohybovala neuveriteľne ticho. Našťastie má aspoň toľko rozumu, že sa rozhodne podať pár dôležitých informácií. Počúvam ju a zároveň sledujem, ako si auxilius vyberá svoju korisť. Práve vtedy, keď mi moja spoločníčka plánuje povedať, čo tá mrcha nemá rada, zaútočí. V ten moment som už v pohybe aj ja. Odskočím a pritom švihnem po potvore, nabodnutej na anjelkinom meči, bičom. Spleteným z plameňov, ktorým udáva tvar a život moja mágia. Žeravý koniec sa obmotá okolo auxiliovej tlamy a zaklapne ju. Potom šklbnem. Tvor skĺzne z meča a odletí okus ďalej. "Auxilius? Teší ma..." zavrním. Potvore sa oheň naozaj nepáči. Reve a trie si boľavú tlamu. V pravej ruke zvieram bič, nad ľavou mi rastie ohnivá guľa. Švihnem po auxilovi bičom. Ak sa uhne, do miesta, kam skočí, hodím ohnivú guľu. Ak sa neuhne, pridržím si ho bičom a hodím po ňom guľu. Tá sa rozprskne na celkom slušný ohnivý oblak. Pri troche šťastia, by ho mohol spáliť na prach. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZEMĚ Před několika minutami si cítila téměř výbuch energie, který se odehrál na Zemi. Protože jsi byla zvědavá a zrovna nebylo v nebi nic lepšího na práci, rozhodla si se, že to prozkoumáš. Sice netušíš, co by to mělo znamenat, ale kdo ví, třeba objevíš něco zajímavého? Přemístila ses do něčeho, co vypadalo jako bitevní pole po masakru. Dohromady si napočítala asi deset mrtvých andělů, kteří měli křídla zlámaná do nepřirozených úhlů a některým chyběli končetiny. Všude byla krev a ačkoliv si věděla, že vás smrtelníci nemůžou vidět, v tu chvíli si byla ráda, že se boj odehrál daleko od lidí - vypadalo to jako louka, kterou někdo spálil. Půda byla vyprahlá a poslední trsy trávy postupně stravoval vyhasínající oheň. V tu chvíli těsně vedle tebe dopadne na zem podivné stvoření. Nedokázala si to identifikovat, ale kdybys byla člověk, označila bys to za nestvůru, co se vyhrabala z nejhlubších hlubin pekla. Syčí to a tře si spálenou tlamu, na které má spálený otisk. Kousek od tebe stojí démonka (Ezgati) a anděla. Trvá ti jen pár sekund, než v ní identifikuješ Michaelu. Vypadá, že je po dlouhé boji, jak přeci jen okolí nasvědčuje a v ruce drží meč. Démonka má v ruce bič spletený z plamenů, nejspíš to byla ona, kdo stvoření tak ošklivě spálil tlamu. Stvoření si tě všimne. Postaví se na dvě zadní tlapy a hladově otevřelo chřtán, čímž odhalilo řadu ostrých tesáků, které byly všechny stejně ostré a stejně dlouhé.
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZEMĚ Anděla stačila ještě vytrhnout svůj meč ze stvůry, když odletěla několik metrů od vás. V tu chvíli se vedle ní zjevila další anděla (Estelle) a tys jen sledovala, jak její pohled padl na stvoření, které bylo jen necelý metr od ní. Auxillius syčel a třel si popálenou tlamu, než si uvědomil, že se objevil někdo další. Postaví se na nohy, natočený směrem k nově příchozí a hladově otevře tlamu. Anděla vypadá jako snadná kořist, byla drobounká a vypadala jako laň zachycená v záři reflektorů. Teď prosím šeptej i Estelle. Omlouvám se za krátký post, chtěla jsem vás co nejdřív spojit :) |
| |
| soukromá zpráva od Ezgati pro Auxilius poslušne odletel, stačilo to. Už-už som sa naťahovala bičom a nad ľavou rukou mi zlovestne blčala guľa ohňa, keď... "Teba mi bol dlžný..." zavrčím polohlasne. Auxilius si už všimol novú korisť. Korisť... toto vyzeralo skôr ako zákusok. Čo tu takáto krehká labuť robí? To sa chce nechať zožrať? Nu... na otázky bude čas neskôr. Najprv treba auxiliovi zavrieť tlamu. Bič švihol so zlovestným zasyčaním plameňov. Ak potvora očakávala, že mu švihnem po tlame, mýlila sa. Teraz môj bič vystrelil a pevne objal paličkové nohy kreatúry. Ak očakával, že ho znovu odhodím, mýlil sa tiež. Pritiahla som si ho totiž k sebe. Ľavá ruka už neživila ohnivú guľu. Miesto toho mi ruku obmotávajú ohnivé pazúry. A sú pripravené dotrhať tvora na kusy. // Ja tiež len takto v krátkosti. Nech aj Estelle má šancu reagovať :) |
| |
| soukromá zpráva od Arachne pro Brána Přemohla jsem sama sebe, abych se nepousmála, když jsem si všimla pohledu, který mi Lilith věnovala. Ani ona tu není ráda, tak co tu ještě děláme? Zachraňujeme svět? Řešíme andělskou krizi? Upřímně je mi to jedno, ale poďme už něco dělat, ať se můžu co nejdříve vypařit. Vysoké podpatky jsou super, ale postávat v nich na jenom místě opravdu není příjemné. Jenže všude okolo je jen Lilith, co by mě pochopila, takže nemá ani cenu to říkat nahlas. Neztrácejte naději? Gabriel je opravdu naivní, pokud si myslí, že mě zajímají další přeživší. Já jsem naživu. To je to podstatné. Tečka. Klidně přešlápnu z jedné nohy na druhou a pohodím vlasy. "Takže teď tu budeme postávat a čekat až se... Michaela... vrátí. Ano?" zeptám se nahlas. Její jméno mi nejde přes pusu, ale přesto si dám záležet, abych ho řekla jasně a zřetelně. Snažím se nepropustit do svého hlasu jedinou známku nechuti, odporu či jiné negativní emoce. A že jich momentálně cítím dost. |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro Kromě toho že odvěcí nepřátelé postávají v kroužku a nesnaží se jeden druhému vyndat slezinu krkem se vlastně nic moc se neděje. Naneštěstí jediná podstatná informace, co jsem se zatím dozvěděl, bylo že se bran otevřelo podstatně víc než jsem očekával. Člověk by řekl že když se jich otevře tolik přijde nám víc monster než jedno, ale co můžu být akorát rád. Co se týče zbytku informací jsem celkem zvědavý jak se to všechno vyvrbí, na druhou stranu byl bych velmi rád zpátky na naší straně brány. Mezitím jak tu tak postáváme tak napětí mezi Lilith a Gabrielem lehce sílí. Nakonec se to zase uklidní a Lilith se obrátí na mě. Na jej otázku se doširoka usměju a odpovím s lehkou nadsázkou v hlase. „Maličko sem si sedřel loket, jinak nic.“ |
| |
 | soukromá zpráva od Estelle pro Ta chvíle klidu... Měla jsem si ji více vážit. Jedině když se na Zemi stane nějaké neštěstí, jsou nebeské schody přeplněny dušemi, často roztrhanými traumatickou smrtí a plné očekávání, že dosáhnou věčné blaženosti. Nyní byl opravdový klid. Měla jsem být za něj více vděčná, vždyť podobné katastrofy jsem neměla nikdy v oblibě. V dobách války jsem cítila lidské utrpení více, než jiní andělé. A přesto... To zvláštní napětí, ta energie, kterou jsem ze zemského povrchu ucítila, mě oslovila, omámila, a to natolik, že jsem se odvážila podívat přímo na Zemi. Tak dlouho jsem tam nebyla... Místo, odkud opravdu pocházím. Měla jsem nejdříve mít ale rozum. Nejspíš mi vždy scházel. Jakmile jsem se ocitla na louce, pochopila jsem, že mé rozhodnutí bylo samozřejmě naprosto nerozumné. Nebyla jsem bojovník. Byla jsem ten poslední v nebi, kdo by vůči nepříteli pozvedl meč. A nyní? Nyní jsem stála na bojišti! Co se to tady stalo?! Nechápavě jsem očima prohlížela spáleniště a snažila se čerpat z myšlenek, které tu možná uvízly, opuštěné od svých stvořitelů. Na takovou činnost bych ale potřebovala dostatek času a především klidu. Ten mi však nebyl darován. Přikrčila jsem se, když vedle mě cosi dopadlo. Znovu jsem vzhlédla a lehce jsem se zachvěla. Nechtěla jsem ani přemýšlet, odkud se ten tvor vzal. Hnus a zlo z něho přímo kapalo. Můj pohled padl dál. Kousek ode mě stála démonka a v ruce svírala bič. To ona... Ona s ním bojuje? Spíš jsem čekala, že budou patřit k sobě. Ale kdo tu je dál? Michaela? Pocítila jsem tu uctivou bázeň. A doufala jsem, že něco uslyším. Pokyn. Rozkaz. Jen rychle! To když mi došlo, že nestvůra si mě také všimla. Byla jsem možná malá, drobná, ale dokázala jsem si představit, že až příliš lákavá. Navíc mě o tom přesvědčili někdo jiný, i když nevědomě. To ta démonka. Krátce jsem na ni pohlédla, když mi došlo, že ji slyším. Křehká labuť... Už jsem velmi dobře chápala, že jsem lákavý kousek. Naprázdno jsem polkla. Nestvůra měla jediné myšlenky, nic hlubšího bych tam neslyšela. Rozhodně jsem nechtěla škemrat o pomoct, ale přesto jsem jakési napětí směrem k Michaele vyslala. Ví, že se nedovedu bránit. Mou jedinou šancí je, že odhadnu nepřítelův útok dřív. Stačí, když na něj pomyslí. Zatím jsem však strnule stále a čekala, co si stvůra pomyslí, abych mohla uhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Antyr pro Tak strašně namyšlená. Řeknu si,když se podívám na Lilith. Proto se raději podívám na Gabriela. Snad alespoň od něj dostanu odpověď. A skutečně, jakmile Gabriel přestane očima propalovat Lilith, podívá se na mě a odpoví. Jeho odpověď mi toho moc neřekne. Ale andělů muselo zemřít opravdu hodně. Při té představě mě zamrazí. A snad se Michaela brzo vrátí, aby nám konečně řekla, kdo jsou ti Auxilliové už mě ta nevědomost začíná štvát. Gabriel dozavře bránu. |
| |
| soukromá zpráva od Mirael pro Vypadá to, že moje otázka zůstane nevyslyšená. Co jiného bych taky od Gabriela čekat. Úplně stejný jako Michaela. Arogantní a jen všechny využívá. Ale i tak jsem si dokázal dát dohromady, že nás opustilo hodně andělů. To je hodně nepříjemné. Zajímalo by mě, kdo v tom má prsty. Hezky jej o ně připravím. Když už byla zase brána zavřená, zamířil jsem k tomu démonovi (Adorah), který mi pomohl v boji. "Na démona nebojuješ špatně. A díky. Já sám bych asi dlouho váhal, jestli jít démonovi na pomoc. Vypadá to, že všichni nejste zase tak...špatní," řeknu a dám si ruku zavřenou v pěst na srdce a lehce se ukloním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZEMĚ Netvor se napnul jako struna a skočil po Estelle, ale v polovině skoku ho zarazil plamenný bič, který ho srazil zpět k zemi. Michaela využila chvilkového zmatku a najednou stála za andělinými zády. "Jsi v pořádku?" zeptala se, ale než stačila anděla odpovědět, mrkla, a ona i Michaela znovu stály vedle Ezgati. Michaela pustila její ramena a pevněji sevřela svůj meč. "Slyšíš něco?" zeptala se Estelle naléhavě. Když se anděla soustředila, místo jakýhkoliv myšlenek slyšela jen tiché šeptání - nemohla rozeznat slova, na to by potřebovala víc klidu. Ale Michaela nečekala na odpověď. Podívala se na Ezgati a pak na auxillia, který se stále vzpamatovával z biče. Několika rychlými kroky mezi nim zkrátila vzdálenost a zabodla mu svůj meč do zad, přišpendlila ho k zemi. Tvor zařval. "Spal ho!" křikla na démonku, aby přehlušila bolestivé vytí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro BRÁNA Lilith střelí pohledem po Antyrovi, jako by ho slyšela a ušklíbne se. Chvíli se na něj dívá, jako by o něčem uvažovala, než se otočí zpět na Adoraha a usměje se. Její výraz se dokonale změní pokaždé, když se podívá z anděla na démona - z potlačovaného zvracení na mateřský úsměv. "To ráda slyším," řekne a krátce po poklepe po rameni. Když se Arachne zeptá na Michaelu, Gabriel se na ní obrátí. "Ano, přesně tak," odpoví jí tvrdě hlasem, který nepřipouští žádné námitky. Ale to už Mirael vyráží svižným krokem k Adorahovi a Gabriel ho následuje pohledem, stejně jako Lilith, která stále stojí po Adorahově levici. Když promluví, oba vypadají překvapeně. "To tvoje matka ráda uslyší," řekne Lilith se stopou jízlivosti v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Ezgati pro Beštia skočila po najnovšom prírastku v našej malej párty. Nedovolila som jej to. Už ma táto hra prestávala baviť. Ani neviem ako a obe okrídlené sa náhle ocitli vedľa mňa. Čo ale mala tá nová počuť? Nad touto záhadou budem dumať neskôr. Bojovníčka si totiž zmyslela, že je čas raz a navždy nás tej mrchy zbaviť. Prišpendlila ho k zemi ako motýľa. Oheň na mojej ruke sa pohne. Už to nie sú pazúry. Zmenšuje sa, zmenšuje, až sa z neho stala maličká gulička. Priživujem ju, až nie je červená či oranžová, ale biela. Podídem bližšie k auxiliovi a zložím prsty dlane do zobáka. Potom ich trochu pootvorím a na potvoru pribodnutú k zemi sa s hučaním vyvalí úzky prúd ohňa. Krídla mojej spoločníčky nevyzerajú ohňovzdorne a hasiť ju naozaj nemienim. Po chvíli zovriem ruku do päste, oheň v momente zmizne. Na zemi zostala len hromádka popola a do červena rozžeravený meč mojej anjelskej spoločníčky. Žiarivo sa na ňu usmejem. "Nemáš zač. Aj nabudúce. Zvlášť keď mi porozprávaš, čo sa to tu vlastne stalo. Vyzerá to tak, že som premeškala vcelku bujarú zábavu," nadhodím priateľsky a mávnem rukou k bojisku a mŕtvolám. Zvedavosť? Áno, to som celá ja. |
| |
| soukromá zpráva od Arachne pro Brána Gabriel mi odpověděl tónem, který jsem předpokládala. Donutilo mě to vykouzlit pobavený úsměv na tváři. Tohle je šaškárna, ale zábava musí být.. Sleduji přítomné znuděným pohledem a mlčky si je škatulkuji. Jak pestrá skupinka. Démon, který celou dobu stojí po pravici Lilith, očividně tomu okřídlenci pomohl. Tche.. kam zmizely naše hodnoty. Pomáhat JIM a k tomu dobrovolně? Měkota. Nespokojeně mlasknu, ale to je tak všechno, čím dám najevo svůj nesouhlas. Naopak naivita anděla mě rozesměje. Všichni nejste zase tak špatní? Oh, prosím.. Už dost těch urážek. Ráda bych si sedla. Nebo se třeba jen o něco opřela. Očima zabloudím k tomu z baru. Kdyby býval neutíkal, nemusela jsem tu teď trčet. Z nudy si začnu hrát s jedním ze svých pavoučků. Přebíhá mi po ruce a proplétá se mi mezi prsty. Miláček. |
| |
| soukromá zpráva od Estelle pro Snad jsem čekala, že to bude trvat déle. V lidských filmech, které si samozřejmě pamatuji, nepřítel nejdříve svou oběť stresuje řečmi, aby pomoc stihla přijít včas. Jenže toto není film. Tohle je realita. Došlo mi to velmi rychle, když jsem s pootevřenou pusou sledovala, jak se na mě netvor vrhl. Tušila jsem to, cítila jsem se připravena, ale strach a překvapení mě uvěznily na místě. Především jsem ale svou mysl nesoustředila na jiné možnosti. Bič, který se mihl vzduchem, mi vyrazil dech. Netvor padl a za mými zády se ocitla Michaela. Okamžitě jsem se cítila klidnější a její otázka mě donutila opustit vlastní strach a soustředit se na to, co umím nejlépe. Lehce jsem přimhouřila oči, ale nic pořádného jsem nestihla vnímat. Sotva jsem zaznamenala, že nás Michaela přemístila po bok démonky. Znovu jsem lehce zneklidněla, ale Michaele jsem důvěřovala. "Jen šepot...," zmateně jsem hlesla směrem ke své vůdkyni, ale ona už byla pryč. Společně s démonkou hodlala netvora zničit. Odvrátila jsem pohled. I když on sám mě chtěl zabít, dívat jsem se nemusela. Až když bylo po všem, znovu jsem se podívala. Michaelin meč, trčící z hromádky popela, jen připomínal, co se tu před chvíli odehrávalo. Dobře, teď už nehrozí žádné nebezpečí... Soustřeď se! Napnula jsem zase veškeré své síly a snažila se zaslechnout cokoliv, co by mohlo Michaelu zajímat. Neuniklo mi tak, že démonka zatím netuší, co je mou dovedností, ale stejně tak mi neušlo, že je to zvídavý tvor a nejspíš si vše brzy zjistí. Mé snahy ovšem šly dál. |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro Lilith jsem nikdy pořádně, neviděl a tak nejsem seznámen s jejím vystupováním ani s jejími vzorci chování, tak se snažím jednat co nejvíc neutrálně. Přeci jen nemusím jí znát abych věděl že se mám mít na pozoru pokud je blízko, ale zatím jedná příjemně, tak jen doufám že jí to vydrží. Pak se ke mně rozejde anděl, obezřetně sleduji co dělá a připravuji se na tu nejhorší alternativu, nicméně musím říct, že označit, to co udělá jako překvapení je slabé slovo. Chvilku si ho prohlížím, ale nedaří se mi najít ani náznak ironie. Nechce se mi věřit že existuje tak naivní anděl. Nakonec se k němu nakloním a odpovím mu. „Děkuji, taky bojuješ dobře, ale teď ti řeknu malé tajemství, málokdo z nás dělá něco bez toho aby z toho měl profit, a můj život za moji čest a meč se zdálo jako dobrý obchod a jen hlupák by to nebral. Nic víc, nic míň.“ |
| |
| soukromá zpráva od Antyr pro Lilith se na mě podívá, jako by uměla číst myšlenky. Úžasný, už ani v hlavě nemám soukromí. Začnu se dívat jinam, jen abych ji neviděl. Podívám se na anděla, který se rozejde směrem k démonovi a přitom mu říká komplimenty. Docela se mi líbí překvapené obličeje Gabriela a Lilith. Že by ty vševědoucí také něco překvapilo. Mám co dělat, abych se nerozesmál a nakonec se jen škodolibě usměji. Přeci jen andělé a démoni to bude ještě hodně zajímavé. Ale i tak bych teď byl radši u sebe v baru." |
| |
| soukromá zpráva od Mirael pro Jak jsem mohl čekat, zachovali se jako praví démoni. Ale Lilith mě zarazila. Ona zná mou matku? Jak a odkud? Nepočítám s tím, že by mi to řekla, ale i tak: "Odkud ji znáš? Kde je?" vypadne ze mě překvapeně. Ani jsem nějak nezaregistroval, co mi řekl ten démon. Zajímalo by mě, kde je má matka. Nikdy jsem ji neviděl, otec mi jen řekl, že odešla. Jestli ví, kde je... musím to vědět, i když to nejspíš dopadne tak, že budu muset projít peklem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZEMĚ Estelle byla schopná rozeznat některá slova. Byl to pouhý šepot, který uvnitř její mysli zněl kovově a zůstávala po něm nepříjemná ozvěna. ...musíš...přines ji...křídla... V tom okamžiku netvora zasáhl plamen a ten vyděšeně zaječel, než křik přešel do sotva slyšitelného bublání a utichl. Estelle si uvědomila, že zatímco se snažila porozumět auxilliovým myšlenkám, udělala několik kroků vpřed a teď byla až nebezpečně blízko démonky. Anděla se podívala na svůj do běla rozpálený meč, který velice rychle vychladl do takové teploty, že ho mohla beze strachu zastrčit od pochvy. "Pro ostatní to nebyla až taková zábava," odpověděla Ezgati tiše. Očividně narážela na mrtvoly ostatních andělů, které byly všude kolem vás. Dávala si dobrý pozor, aby se na ně nepodívala, když promluvila na Estelle. "Doopravdy jsi v pořádku?" ujišťovala se. "Slibuji, že odpovím na všechny vaše otázky, ale teď vás musím požádat, abyste šly se mnou. Bude to problém?" její pohled znovu ulpěl na Ezgati. Ona jako démonka by měla mít problém s tím důvěřovat neznámému andělovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro BRÁNA Když na ní Mirael vychrlí svoje otázky, podruhé během chvíle se zatváří překvapeně, ale ten výraz trvá pouhou setinu vteřiny, než zmizí. Zřejmě netušila, že míšenec neví o tom, co jeho matku potkalo. "Jestliže to nevíš, nejspíš si to tvoji rodiče nepřáli," odpoví mu neurčitě, než odvrátí pohled. Několik sekund sleduje pavoučka na Arachnině ruce, než se podívá na Gabriela. Gabriel začne netrpělivě poklepávat nohou a založí si ruce na hrudi. Vypadá to, že ať čeká na cokoliv (kohokoliv?), má to zpoždění. Vycítí, že se na ně démonka dívá a pohled jí opětuje. Poprvé nevypadají, že se po sobě vrhnou a vyškrábou si oči. Gabriel trhne rameny, jako by odpovídal na nějakou nevyřčenou otázku a Lilith pohled zase odvrátí. "Jestli budu muset čekat ještě o sekundu déle, zešílím," zamumlá a přejede si dlaní po obličeji. Nejspíš se v nebi necítí o nic lépe než ostatní démoni, jen se jí to podařilo do téhle chvíle skrývat. "Jestli se Michaela brzy neobjeví, beru Arachne a Adoraha a odcházíme." |
| |
| soukromá zpráva od Estelle pro Znovu jsem se usilovně soustředila. Chtěla jsem něco zaslechnout, něco, co by Michaele mohlo pomoci. Přestala jsem vnímat své okolí a tu... Povedlo se to. Bylo to však tak nepříjemné, že se mi obličej zkrabatil nechutí a měla jsem pocit, že si musím zakrýt uši, což jsem ovšem nakonec neudělala. Místo toho jsem se nevědomky posunula blíž k démonce. Hlas Michaely mě probral z vytržení a já s lehkým úlekem zjistila, kde to stojím. Trochu jsem uskočila vzad. "A-ano, naprosto," odpověděla jsem Michaele, ale přestože to byla pravda, díky mému úleku z blízké přítomnosti démonky to zrovna neznělo přesvědčivě. Chtěla jsem Michaele říci, co jsem zaslechla, ale přítomnost té démonky mě stále zneklidňovala. Copak mohu otevřeně mluvit před ní? Jen jsem tedy přikývla, když Michaela požádala, abychom ji následovaly. Nebylo pochyb, že její žádost splním. Ovšem s překvapením mi došlo, že se to vztahuje i na tu druhou. Nechápavě jsem se po ní ohlédla. Proč zrovna ona...? |
| |
| soukromá zpráva od Ezgati pro V duchu prevrátim oči. Anjeli a ich vyššie dobro. Umierajú predsa kvôli niečomu, v čo veria. A predsa budú nad tým bedákať... Nehovorí sa tomu náhodou pokrytectvo? Ľudia majú zábavné slovíčka aj pre takéto príležitosti. Zdá sa, že budem môcť konečne oprášiť svoju slovnú zásobu. Moju pozornosť priláka to krehké stvorenie. Z nejakého dôvodu sa priblížila o niečo viac, než by sa jej páčilo. Prekvapene a podesene odskočí. Venujem jej šelmovský úsmev. Je zábavná. Zrejme v prítomnosti démonov nebýva príliš často. Rýchlo vykoktá odpoveď na otázku bojovníčky. Tá sľúbi, že sa dočkáme odpovedí ak s ňou pôjdeme... Počkať. Stiahnem obočie a mierne nakloním hlavu. "Pôjdeme? Kam?" Nie, nebojím sa. Som len obozretná. Nevleziem niekam, odkiaľ sa nebudem vedieť dostať. A kto ma bude podceňovať, bude trpko ľutovať... |
| |
| soukromá zpráva od Arachne pro Brána Už dávno nevnímám, co si ostatní mezi sebou říkají. Mám svého pavoučka v dlani a hraji si s ním, abych se nějak zabavila. Nelíbí se mi tu, nelíbí se mi nikdo z těch mušek. Těžko se mi tu dýchá a začíná mi tu být zima. Podle mě si Michaela dává někde šlofíka a kašle na nás. Je vůbec možné, aby to někomu trvalo tak dlouho? To tam někoho oživuje? Nepřecenili jí trošku? Měli někoho poslat s ní. Třeba se ztratila a teď chudinka bloudí. Odfrknu si. Jen periferně zaznamenávám němou komunikaci mezi Gabrielem a Lilith. Pohled ale zvednu až v momentu, kdy Lilith promluví. Potěšeně se usměju. Skvěle. Vypadá to, že se za chvilku dostanu pryč. Nejradši bych nahlas řekla.. Na co čekat?! Třeba už se někde válí ve vlastní krvi.. ale mlčím a jen pohledem sjedu na Gabriela, co ten na to. |
| |
| soukromá zpráva od Adorah pro Anděl byl tak vykolejený poznámkou o jeho rodičích, že mě ignoroval a začal se věnovat svým věcem. Není co říct, musíme jen čekat na příchod někoho, kdo nejspíš ani nepřijde. Nutno přiznat že teď, když už se všechno uklidnilo a není co dělat, člověk si teprve uvědomí jak je to divné státu tu, trochu znervózním, už bych se taky nejradši vrátil a tak poznámku Lilith přivítám, konec konců člověk si nikdy nemůže úplně jist kdy těm poletuchám vypadne z ozubí nějaké to kolečko a začnou vyvádět. I tak však nezbývá než dál čekat co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZEMĚ...? Anděla se poprvé zatváří netrpělivě. "Omlouvám se," řekla, a aniž byste se stačily zeptat, za co se omlouvá, zamotala se vám hlava. Zablesklo se a najedno jste nebyly na zemi, nýbrž u brány, která vedla do pekla. Bohužel pro démonku, stály jste na nebeské straně. Když jste se konečně vzpamatovaly, všimly jste si, že nejste samy. Byly tu další dva démoni (Arachne + Adorah) a dva andělé (Mirael + Antyr), kteří na vás upírali zrak. Kromě nich tam stál i Gabriel, s rukama založenýma na hrudi a netrpělivým výrazem, který zmizel v okamžiku, kdy spatřil vaši andělskou společnici. "Michaelo," vydechl s těžko skrývanou úlevou. "Koněčně," ozval se kousavě ženský hlas. Teprve teď jste si všimli, že vedle jednoho z démonů (Adorah) stojí vysoká rusovlasá démonka - Lilith. Michaela se na ní podívala, ale než stačila jakkoliv zareagovat, přistoupil k ní Michael. Položil jí ruku na rameno a prohlídl si jí, jako by se snažil odhalit nějaká zranění, která zatajuje. "Jsi v pořádku?" "Jsem," odpověděla anděla. Podívala se po ostatních a po obličeji se jí rozlilo zklamání. "To jsou všichni, které jste stačili zachránit?" "Tys taky nepřivedla žádnou armádu," odpověděla Lilith a podívala se na vás, jako by se snažila odhadnout, co jste zač. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro BRÁNA Gabriel už otevíral pusu, že odpoví, když v tu chvíli se zablesko a objevila se Michaela - a nebyla sama. Po jejím boku stály anděla a démonka a obě se tvářily poněkud zmateně, jak se zde objevily. Michaela měla u pasu zavěšený meč v pochvě a vypadala poněkud...pomuchlaně, jako by se právě vrátila z boje. Gabrielův netrpělivý výraz okamžitě zmizel. "Michaelo," vydechl úlevně. "Konečně," zareagovala kousavě Lilith. Michaela se na ní podívala, ale než stačila jakkoliv zareagovat, přistoupil k ní Michael. Položil jí ruku na rameno a prohlídl si jí, jako by se snažil odhalit nějaká zranění, která zatajuje. "Jsi v pořádku?" "Jsem," odpověděla anděla. Podívala se po ostatních a po obličeji se jí rozlilo zklamání. "To jsou všichni, které jste stačili zachránit?" "Tys taky nepřivedla žádnou armádu," odpověděla Lilith. Její pohled byl upřený na nově příchozí, jak se snažila odhadnout, co jsou zač. Pro vás příchod Michaely znamenal odpověď na otázky, které vás pálily na jazyku. Stačilo se jen zeptat. Anděla vypadala sice unaveně, ale její přítomnost prazvláštně uklidňovala a i pro démony nebylo nepříjemné být blízko ní. |
| |
| Brána Konečně se objeví Michaela. Že by konečně někdo, kdo má pravomoc mluvit o těch, co na nás zaútočily. Dokonce s sebou přivedla další dvě andělu a démonku. Na Gabrielovy byla hned poznat úleva, skoro jako by snad ani nevěřil že se vrátí. Zato Lilith se nezdála příliš spokojená. Tahle šaškárna mezi anděly a démony už mě přestává bavit. Nad Michaelinou poznámkou se musím potichu zasmát. Opravdu zachránit? Myslím že poslat na mě dva zabijáky není zrovna velká záchrana. Ale s Lilith zase souhlasím, že jich Michaela nepřivedla také zrovna moc. ,,Tak jo, Gabriel říkal, že nám řekneš co jsou zač, proč a hlavně odkud přišli?" |
| |
| Spoločnosť sa rozrastá... Nenávidím cudzie teleporty. Vždy sa mi z nich nechutne točí hlava a na moment neviem, kde je sever. A čo neznášam ešte viac je, keď ma do nich niekto vtiahne bez varovania. Hmm... vlastne by sa to narýchlo vybafnuté ospravedlnenie dalo rátať ako varovanie. Tak dobre, hlavu jej odhryznem nabudúce. Spokojná s tým, ako som to pekne vyriešila, sa poobzerám, kamže sme sa to dostali. Brána. A ja som na jej nesprávnej strane. Hehehehe! Ach, toto môže byť ešte taká zábava! A nie sme tu sami. Čuchám čuchám démonov... a viac anjelov. A okrem toho... oh. Jej Výsosť kráľovská čubka osobne. Lilith. V celej svojej dôležitosti a tvári sa, akoby jej uleteli včely. Čože jej to sadlo na nos? Žeby sa naozaj dialo niečo väčšie, než len pár ošklbaných operencov? Žilami mi preletí dobre známy oheň. Konečne! Konečne sa deje niečo, čo ma vytrhne z mojej nudy. Mám chuť sa roztancovať. Prinútim sa však zostať stáť pokojne. Jeden z anjelov sa rozhodne prehovoriť, a podľa jeho tónu usudzujem, že jeho trpezlivosť sa kráti a nevie o nič viac, než ja. Rozkošné. Venujem mu chápavý úsmev a zvedavo si ho obzerám. Hmm, anjel... ako je to dlho? Rozhodne dlhšie, ako by sa patrilo, pretože mi robí problém si spomenúť. Hanba mi. Zdá sa, že nie je to len moja slovná zásoba, čo potrebuje oprášiť... |
| |
| Přesun a nová společnost Démonka měla pochopitelně otázky. Na jednu stranu jsem se jí nedivila, na druhou stranu jsem se zatvářila lehce nesmlouvavě. Více důvěry v Michaelu. Jistě má důvod... Ovšem zůstalo to jen v mých myšlenkách. Sama Michaela nejspíš "to celé", čemu jsem ani já a ani démonka v tu chvíli nerozuměly, chtěla urychlit. Přišlo to nečekaně. Hlava se mi prudce zatočila a já nevěděla, čeho se ve své mysli chytnout. Než jsem mohla zareagovat, bylo po všem. Stály jsme všechny tři před bránou do pekla. Bohu díky na naší straně. Cítila jsem se ihned bezpečněji. Jenže před branou jsme rozhodně nebyly samotné. Další dva démoni? Na naší straně? Nechápala jsem a bylo toho už na mě moc. Hned jsem svou mysl zaštítila a můj klid byl pryč. Zcela automaticky jsem začala chránit i mysl našich - Michaely, Miraela a Antyra. A nakonec i Gabriela. Věděla jsem, že on i Michaela by se dovedli ubránit sami, ale toto byla má práce a já ni byla zvyklá a i vycvičená. Stálo mě to sice síly, ale nedovedla jsem si pomoci, cítila jsem se ohrožena. Naši společnost pročísl jiný hlas. Lilith? Nyní už jsem oči doslova vytřeštila. Klid... Klid... Hluboký nádech a výdech a bylo mi lépe. Aspoň zčásti. Napětí nepovolovalo. Nechápala jsem její slova, ani slova Michaely. Mluví, jakoby bojovali bok po boku... Nešlo mi to do hlavy. Navíc jsem si uvědomila, že tu je ještě mé zjištění. Musíš, přines ji, křídla. V duchu jsem si opakovala slova, která jsem zaslechla. Můj pohled na Michaelu byl trochu zoufalý. Vůbec jsem netušila, co se děje a kde je mé místo. Do čeho jsem se to ve své zvědavosti jen připletla? Andělé mě znali. Věděli, že jsem klidný člověk, který ovšem prožívá své emoce. Stejně tak ví, že jsem skutečný odpůrce násilí. A také znají mé místo a ví, jaké schopnosti v mentální oblasti ovládám. Pro démony jsem vypadala jako někdo, kdo je tu opravdu omylem. Drobná postava, která spíš připomínala dívku, než dospělou ženu, bílé vlasy, neposedně se vlnící, modré znamení na čele a jasné modré oči, které si vše měřily zkoumavým pohledem. Antyr hned začal klást otázky. Výjimečně jsem s jeho povahou musela souhlasit. Potřebovala jsem odpovědi. Ano, kdo to tedy byl, kdo škodil naší straně a nejspíš i démonům? Trochu jsem sebou cukla. Nadšení, které démonka, s níž jsem před chvíli cestovala, v sobě skrývala, bylo pro mou mysl příliš čitelné. Lehce jsem se zamračila jejím směrem. Jak zrovna teď může být tak... Slovy se to nedalo popsat. Pravdou ale je, že jsem příliš zkušeností s démony a jejich chováním a smýšlením neměla. |
| |
| Brána Netrvalo to dlouho a Michaela přišla. Přešlápla jsem. Chtěla jsem nahlas pronést velmi kousavou poznámku o tom, že to opravdu trvalo a že mé bolavé nohy bude sama osobně masírovat, dokud z nich ta bolest nevyprchá. Ale udržela jsem se a mlčela jsem. Spíš jsem se momentálně snažila okatě ignorovat pocit, které ve mně její přítomnost vyvolávala. Klid. Cítila jsem se v klidu a vůbec se mi to nelíbilo. Už jen z principu. Tiše jsem sledovala nové přeživší. Moc jich tedy nebylo. To jsme na tom opravdu bídně. Anděl z baru hned sputil a zasypal Michaelu otázkami. Musela jsem se pousmát. Tak netrpělivý. Dále potom další démon. Démonka, pokud bych měla být přesná. Prohlédnu si jí od hlavy až k patě a to samé udělám s druhou ženskou, co přitáhla Michaela. Také anděl. Vypadala, jako kdyby spadla z višně. Hýřila zoufalými pohledy a očima těkala z jednoho na druhého. Pobaveně jsem se ušklíbla. Očividně jí přítomnost tolika démonů nedělala dobře. No, není tu jediná. Taky z toho nejsem nadšená. Chtěla bych být kdekoli, jen ne tady. Jenže já narozdíl od ní stojím klidně. S přiotráveným pohledem sleduji dění a co chvilku přešlápnu z jedné nohy na druhou. Brát si dnes podpatky bylo opravdu nešťastné rozhodnutí, ale kdo mohl čekat, že se to tak zvrhne? Navíc ke krajkovým minišatům se nic jiného nehodí a už vůbec ne do baru. Ano. Tam jsem měla namířeno a tam jsem chtěla zůstat. Rukou si přejedu po tmavě hnědých vlasech sepnutých do ještě před hodinou elegantního drdolu a pavoučka, kterého jsem laskala v dlani nechám zmizet v pavučinkách, co mě hřejí na ramenou. Ruce jsem si založila na objemném hrudníku a dál vyčkávala. Ovšem má trpělivost pomalu docházela. |
| |
| Sraz u brány Jen jsem zatnul pěsti a polkl příval nadávek. Mýlil jsem se, démoni jsou všichni stejní. A když už si myslíte, že něco udělali z dobré vůle...Gabriel měl pravdu. Všichni jsou to zbabělci. Stačí když narazí na někoho silnějšího a udělají cokoli, aby z toho vyvázli. Potřeboval jsem si po té nové informaci pročistit hlavu. Utříbit myšlenky a naplánovat co dál. Trochu jsem poodstoupil od skupiny a opřel se o velký kámen, co tam byl. Chvíli to vypadalo, že do sebe Gabriel a Lilith pustí, ale pak se hezky zablesklo a zjevila se Gabriela. Ta tu chyběla. I když, jsem rád, že přežil další anděl. A má s sebou další dva. Démonku a andělu. Sotva se objevila, už se rozjela další debata. Kdo jsou? Odkud se tu vzali? To jsou všichni, co přežili? Dál už skupině nevěnuji moc pozornosti. Trochu jsem se zahleděl na tu novou démonku, která vypadalo jako malé dítě o slavnosti. Už jen začít křepčit. |
| |
| BRÁNA Lilith opětovala Ezgatin pohled a sama ji přejela očima zkoumavě od hlavy až k patě. Nejspíš byla spokojená s tím, co viděla, protože se pousmála. Michaelin pohled ulpěl na Estelle, ale než stačila cokoliv říct, Antyr se rozhodl začít pokládat otázky. Anděla na něj překvapeně pohlédla - už to bylo dlouho, co se s ní někdo odvážil jednat takhle přímo a bez cavyků. I tak položila Estelle ruku na rameno, jako by se ji snažila dotykem uklidnit. "Říká se jim auxilliové," odpověděla. "Zaútočili najednou v mnoha koutech vesmíru. Já, Lilith a Gabriel jsme se snažili pomoci, kde se dalo, ale ani my nemůžeme být na několika místech najednou. Důvod, proč jste je nikdy nepotkali, je, že nejsou z naší dimenze. Pocházejí z dimenze, kam jsme kdysi dávno uvrhli Bezejmenného - jsou vedlejší produkt pečetě, kterou nakreslila Lilith. Měli ho strážit, ale zdá se, že se mu povedlo je zotročit," řekla. Na chvilku se odmlčela, jak pečlivě vážila svá slova. "Nejsme si jistí, ale bojíme se, že Bezejmenný využil auxilly, aby unikl..." Chvilky ticha využil Gabriel. "Vy jste auxilliům unikli, ale to neznamená, že jste v bezpečí. Bezejmenný je velice pomstychtivý a ješitný tvor. Pokusí se vás ulovit, jakmile opustíte naši ochranu. Proto vám chceme nabídnout kompromis...," zmlkl, protože se Lilith uchechtla. Jakmile se na ní rozzlobeně podíval, démonka se uchechtla znovu. "Ty je chceš přimět, aby pro vás pracovali! Aby spolupracovali! Dáte jim chůvu a vypustíte je do světa, aby vám pomohli dostat Bezejmenného zpět pod zámek," založila si ruce na hrudi a zavrtěla hlavou, jako by tomu sama nemohla uvěřit. Podívala se na vás. "Nemají šanci," pronesla věcně. "Nepodceňuj je, Lilith," pravila Michaela mírně a sundala ruku z Estellyna ramene, aby mohla pokynutou směrem k Ezgati. "Jedna z tvých je pyromancer. Kdyby šla s tebou, můžeš ji naučit, jak vytvořit krátkodobou pečeť, která Bezejmenného zadrží na tak dlouho, než vytvoříme novou pečeť. Estelle má výborné mentální schopnosti a dokáže ostatní ochránit před jeho vlivem. Mirael je výtečný bojovník a Antyrovi iluze jsou proslavené," její pohled padl na Adoraha a Arachne. "Omlouvám se, neznám vaše jména?" řekla, konec věty se zkroutil do otázky. Gabriel však pokračoval. "Je to jen na nich," odpověděl Lilith s těžko skrývanou zlobou v hlase. Když se ovšem otočil na vás, vypadal navýsost klidně. "Je to vaše rozhodnutí. Pokud se rozhodnete pomoci v pronásledování Bezejmenného, můžeme vám zajistit ochranu. Pokud odmítnete, můžete odejít, ale nemůžeme vám zaručit bezpečnost. Pokud Bezejmenný doopravdy ovládá auxilly, budou pouze silnější a silnější a to, co jste dnes potkali, se stane slabým odvarem." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| Brána Konečně se někdo odhodlal vysvětlit, kdo jsou. Michaelu začnu pozorovat a snažím se, aby mi neuniklo ani jedno slovo. Samozřejmě, kdo jinej by mohl vytvořit takový monstra, než démoni. Sice nemůžou za jejich zběsilé útoky, ale i tak. Hlavně toho bezejmenného měli zabít, každý jde zabít tak proč né on? Další se do vysvětlování pustil Gabriel, který nám nepřímo vysvětlil, že buď pro ně budeme bojovat, nebo jednoduše chcípneme. Lilith nám dala zase jasně najevo, že jsme velmi neschopní a že naši pomoc nepotřebuje. Popravdě musím s ní souhlasit, co tu vidím, tak je namyšlená démonka, která by neudělala nic, aby se jí nepolámali nehty, další tu démon, který by zase udělal cokoliv, aby přežil jen on a ostatní by klidně obětoval. Dvě nové příchozí zatím neznám, takže nemůžu vědět a proto zbývá jen ten anděl, který by byl ochoten spolupracovat. Pak mě ale překvapila Michaela. Pamatuje si všechno o všech Andělech a dokonce i o mě a to jsem se posledních pár set let schovával před jejich zrakem. A nebo zkrátka umí číst myšlenky. Poslední slova Gabriela bylo zase jen to, že buď budeme s nimi a nebo chcípneme. Na to mu už ale odpovím: ,,Ale my jsme nedokázali porazit ani jednoho z těch auxilliů a to nám ještě říkáte, že to jsou jen ti nejslabší. A taky musím říct, že já nejsem už žádný bojovník, já jsem jen barman, co se doteď úspěšně stranil všech konfliktů s démony." Zhluboka se nadechnu a dodám: ,,Ale jdu s vámi, stejně nemám na výběr." Určitě toho rozhodnutí budu litovat. ,,K čemu ale bude ho znovu zavřít? Vždyť se mu už teď možná povedlo utéct, určitě by se mu to povedlo znovu ne?" |
| |
| Volba Hrozba kterou nám představili je velká a neměla by se brát na lehkou váhu, navíc vidina toho že přijdou silnější a větší verze toho co jsme tu kuchali, mě na radosti nepřidává. Rovnováha sil je ta tam a já bych nerad bych viděl jak se zhroutí i ta křehká rovnováha mezi anděly a démony, i přesto že se to nejspíš jíž stalo a já o tom nevím, nebo se to stane bez ohledu na to co udělám. Každopádně mě toto stanovisko nutí zvážit důležitou otázku, zda se přidat k okřídlencům nebo ne. Lilith je mocná a ví toho víc než co já bych věděl za tři životy, ale je zaslepená nenávistí a odporem k andělům, její úsudek může být zastřený a já bych se kvůli tomu nerad nechal zabít. Má mysl je víc otevřená kompromisům než ta její, nicméně vidina toho co se mi stane pokud se přidám k andělům není nijak lákavá, ano teď chtějí spolupracovat, ale co za pár dnů? No možností stejně moc není. I tak dlouho stojím na místě a váhám rozhlížím se po ostatních. Mám takový špatný pocit, že budu jediný kdo bude ochoten kývnout na nabízený kompromis. Nakonec se rozhodnu a otočím se na Lilith. „Vážně musím být první kdo podotkne, že vzhledem k stávající situaci si nemůžeme dovolit odmítnout, ano naše čest utrpí, ano bude to pro nás krajně nepříjemné a ano je to extrémní řešení bohužel situace si to žádá, alespoň tak lze soudit podle toho jak jí popisujete a navíc je to jistě lepší než smrt a zkáza celého našeho druhu. Navíc na co si hrajeme na svobodnou vůli, co řekneš to uděláme, tak řekni ano nebo ne, ať to neprotahujeme víc než je nutno.“ |
| |
| Vážne jej tú hlavu odhryznem... Spoločnosť, v ktorej som sa ocitla, uprela svoju pozornosť v očakávaní na Michaelu. No tááák, už sa konečne rozkýv! Založím si ruky na hrudi a prsty sa dajú do netrpezlivého tanca. Akoby som ju skutočne pohla, začne rozprávať. A pár vecí začne konečne dávať zmysel... Auxiliovia a Bezmenný. V myšlienkach sa vrátim späť, do dôb, ktoré mnohý už zabudli. Telom mi prejde elektrizujúce chvenie. Sladké, sladké spomienky. Och, isteže sa Bezmenný dostal von. Neexistuje väzenie, z ktorého sa nedá dostať. Všetko je otázkou trpezlivosti. A tej mal ten bastard na rozdávanie... Hmm, naozaj? No, tie miléniá, na ktoré tam skysol, ho trpezlivosti určite naučili. Eh, teraz je to už jedno. Je späť a zrejme nasraný. Toto bude sranda! Z nadšených myšlienok ma vytrhne Lilithin hlas. Ach jé... nie je nadšená z toho, že nás chce Michaela donútiť spolupracovať... Tak pŕŕŕ! Čože? Zamračím sa nad tou myšlienkou, ale potom si uvedomím, že so spoločnosťou, takouto zmiešanou spoločnosťou, to bude ešte väčšia sranda. Pery mi roztiahne široký úsmev. Toto si užijem, i keby to mala byť tá posledná vec v mojom živote! Ale počkať... čo to Michaela povedala o mne? Ja že som Lilithina? JA?! Ja jej tú hlavu fakt odhryznem... Ó nie, Michaela... Lilith je jednou z tvojich. A ty si jej. Lilith sa narodila s bielymi krídlami, na tejto strane brány, kde teraz stojím. JA som sa narodila na tej druhej strane, zo stonajúcej zeme a šľahajúcich plameňov. Pekelný oheň mi prúdi v žilách. JA som tam doma viac, než kedy Lilith bude! Uvedomím si, že mi nad prstami poskakujú drobné plamienky, tak ich s podráždeným odfrknutím uhasím. Ja nechcem ochranu. Nepotrebujem ju. Pretože sa nechcem schovávať. Ja chcem bojovať. Dokončiť to, čo sme pred miléniami nedotiahli. Prehovorí anjel, ktorého Michaela pomenovala Antyr. A hovorí prekvapivo rozumne. Ako ďalší sa ozve démon, čo zatiaľ mlčal. A začne do toho ťahať česť a všemožné politické dopady. Politika. Toto bol dôvod, prečo som sa radšej nudila vo svojej pevnosti. Našťastie aspoň prišiel s tým, že je spolupráca nutná. Grrr, takto mi otráviť potešenie z vyhliadky na boj tisícročia! "S dovolením," vezmem si slovo s šarmantným úsmevom a pokračujem: "Podľa toho, čo bolo povedané, sme jediní bojovníci, ktoré Nebo a Peklo našlo. Je to na nás, či chceme, alebo nie. Nemyslím, že máme na výber. Ak sa aj niekto z tohto pokúsi vycúvať, tie mrchy si ho nájdu. Musíme sa teda brániť navzájom. Najlepšia obrana je útok. Takže by ma zaujímalo, akým plán útoku máme." Myknem plecom a dodám: "Keby je to na mne, skočím na neho a pôjdem mu po krku. Stratégia nie je moja silná stránka." Aaach, to som celá ja. Takt, šarm a diplomacia. Ako Ezgati vyzerá |
| |
| U brány Byla jsem ráda za přítomnost Michaely a její dotyk mi opravdu klidu dodal. I kdyby to nedokázala, nejspíš bych ho se svými možnostmi sama od sebe vycítila. Nebyl to však její klid z vlastí přirozenosti, spíš jen snaha o klid. Obrátila jsem k ní svou tvář s vděčným úsměvem, který se rychle změnil ve vážný výraz, když Michaela začala vysvětlovat, co se stalo. Ach ne... Důsledky našeho jednání nás vždy doběhnou... Minulosti nikdo neunikne... Gabriel byl trochu věcnější ohledně toho, co se chtělo po nás. I když jsem Lilith rozhodně nemusela, obávala jsem se, že má pravdu. V čem jim mohu být v boji proti Bezejmenému platná? Michaela se však snažila Lilithin výsměch a naše (nebo jen moje?) obavy zahnat. Opatrně jsem se pousmála. Ráda bych jí věřila... Znovu jsem pohlédla na Gabriela. Ve chvíli, kdy on pohlédl na Lilith. To, co jsem ucítila, bylo zvláštní. Lehce jsem dala najevo překvapení a rychle jsem sklopila oči. Připadala jsem si, jako kdybych zaslechla něco z hovoru, který měl pro mě zůstat ukrytý. Dál jsem očima sledovala zemi. Musela jsem přemýšlet, i když jsem v nitru tušila, že už je mé rozhodnutí jasné. Jak bych mohla jednat jinak? Musím jít tam, kde je mé místo. A to je po jejich boku. Zatímco jsem takto přemýšlela, poslouchala jsem Antyrova slova. Samozřejmě měl pochybnosti a ani jsem se mu nedivila, snad jen způsobu, jakým to formuloval. Z druhé strany se ozval jeden z démonů. Také měl pravdu, přesto jsem se necítila svázaná. Z úst Gabriela rozkaz zatím nezazněl. Takže se zatím rozhodují opravdu svobodně. Bůh dává přednost svobodě. Démonka, se kterou jsem přišla, Ezgati, stále hýřila nadšením. Bylo tak silné, že mě děsilo. Konečně jsem se i já odvážila zvednout a promluvit. Hlas jsem měla jemný, snad potichý, ale byl to jen první dojem. Má slova dorazila k uším každého. Nebo spíš k mysli každého. "Necítím se omezena ve své volbě a vybírám si dobrovolně, že vás," pohlédla jsem výmluvně na Gabriela a Michaelu, "budu následovat." |
| |
| Brána Úplně se mi nelíbilo, co jsme se od Michaely dozvěděli. Ale mně se nelíbilo nic, co se dělo od chvíle, kdy jsem vlezla do toho zatracenýho baru. Mlčky sleduji výměnu mezi ostatními, ani neodpovím na rádoby otázku ohledně mého jména. Ne jen, že se mi nechce, ale hlavně na to ani nemám prostor. Návrh odměním jen tichým, pobaveným smíchem. To si snad dělají srandu. Spolupracovat? S anděly? TO jako fakt? Ještě víc překvapená jsem, když s tím všichni souhlasí. Kam se poděla jejich hrdost? Jakkoli to bylo logické a nezbytné, tak jsem z toho nebyla ani zdaleka nadšená. Navíc.. ohledně schopností ostatních, jak Michaela krásně popsala, budou ty mé nejspíš zbytečné. Po dlouhém tichu, kdy jsem pečlivě zvažovala všechna pro a proti, a kdy většina už odpověděla, jsem si jen dlouze povzdechla. Jasné znamení toho, že ačkoli s tím nesouhlasím, nedá se nic dělat. "Osobně si myslím, že stejně šanci nemáme. Pokud mi to ale zaručí alespoň o pár dní delší život.. nemám na výběr." pohodím vlasy a vrhnu souhlasný pohled na Lilith. Spíš než s čímkoli, co zde bylo řečeno, souhlasím právě s ní. |
| |
| Před branou (pardon nějak nemám psavou) To, co Michaela řekla mne moc nepotěšilo. I když...silný a důstojný soupeř. Tohle může být dobrá výzva. Dobrá příležitost se naučit něco nového. Poznat něco nového. Pak ale přišlo nevyhnutelné. Dočasné spojenectví andělů a démonů? To je bláznivý a hloupý nápad. Ale v této nepříliš dobré situaci to je nejspíš jediné možné řešení. Hned se začaly ozývat názory jak démonů tak andělů. Některé chytré a trefné, jiné zas tolik ne, ale vesměs to samé. Navíc najít padlého a postavit se mu? Vzrušením se mi naježily chlupy na rukou. "Počítejte se mnou. V boji se mi málokdo vyrovná. Budu pro skupinu přínosem," přistoupím blíž a pravou pěstí si poklepu na srdce. |
| |
| BRÁNA Michaela, Gabriel i Lilith nedokážou skrýt své překvapení, když jeden po druhém nabídnete svou pomoc. Všichni tři jsou překvapení, že nepotřebujete víc přesvědčování. Michaela je ta, kdo svoje emoce skryje nejrychleji. Když se Adorah obrátí na Lilith, ta pouze krátce přikývne - i přes svůj zjevný nesouhlas věří, že spojenectví má smysl. "Děkuji vám," řekne Michaela a jde vidět, že si dává zalážet, aby se každému z vás podívala do očí. "Zabít Bezejmenného není tak snadné," odpoví Antyrovi. "Proto pečeť je zatím naše nejlepší šance," zdůrazní slovo zatím, snad aby vás povzbudila. "Tak..začneme?" tázavě se podívá na Gabriela. Ten vás celou dobu zamyšleně pozoroval. "Dvě skupiny. Jedna navštíví Proroka a druhá půjde za Jezdkyní," navrhl a, k překvapení všech přítomných, se tázavě podíval na Lilith. Démonka mu pohled opětovala, než se podívala na vás. "Arachne a Estelle půjdou za Prorokem, Jezdkyni svými schopnostmi neohromí a to je to, co potřebujeme, aby jim pomohla. Antyr půjde s nimi, kdyby náhodou narazily na potíže," rozhodne za souhlasného přikyvování Michaely. "Ostatní poctí svojí přítomností Jezdkyni...myslím, že se jí Ezgati bude líbit." Michaela znovu promluví, tentokrát jsou její slova směřovaná na vás. "Estelle, Arachne a Antyre, přemístíme vás na zemi. Musíte si promluvit s Prorokem. Je to velmi starý anděl, Bezejmenného studoval a proslýchalo se, že dokáže s Bezejmenným komunikovat i přes pečeť...vždycky jsem si myslela, že jsou to jen báchorky, ale..." nedokončí. "Ezgati, Miraeli a Adorahu, vy si promluvíte s Jezdkyní. Je mocná, pokud ji přesvědčíte, pomůže nám. Dávejte si pozor, dokáže být...popudivá," pousměje se. "Tak, připraveni?" zeptá se vás jemně. |
| |
| Brána ,,Ale pořád to jde." řeknu spíš pro sebe, když Michaela řekne, že Bezejmenného není lehké zabít. Dál už to ale nerozvádím a poslouchám, co mají v plánu. Po rozdělení úkolů mé nadšení rychle opadne. Takže půjdu na zem s nafoukanou Démonkou a Andělou, jejíž schopnosti jsou to, že ochrání naše mysli před Bezejmenným. Jako by jsme měli nějakou šanci, kdyby se rozhodl nás zabít. Navíc jdeme na zem, kde se to hemží těmi monstry, která jsou dost možná ještě silnější, než předtím. A to všechno jdeme udělat pro to, aby jsme navštívili anděla, který možná ví víc než my, ale taky už může být mrtví. ,,Můžu vyrazit hned." Otočím se na mé budoucí společnice a řeknu: ,,Nemyslím si, že bych je dokázal porazit, takže jediné, co bych mohl udělat, je že nás budu skrývat před jejich zrakem. To znamená, že se budete muset držet poblíž mě." |
| |
| Nový cieľ? Už to vyzerá tak, že sa náš malý piknik pri Bráne predsa len niekam pohne. Všetci totiž súhlasia s tým, že niečo by sa urobiť malo. Len by sa zišla trocha života do toho ich umierania... Ale tomu asi nepomôžem. No nič, budem musieť pracovať s tým, čo mám. Anjeli s Lilith už majú pre nás nové ciele. Zdá sa, že to mali premyslené už dlho pred tým, než nás zohnali dohromady. A ja že som manipulátorská mrcha... Prorok mi znel strašne nudne, a bola som úprimne rada, že ma posielajú za Jazdkyňou. A že vraj na ňu môžem urobiť dojem? Táto Lilithina poznámka spôsobí, že sa potichu, pobavene zachechtám. Tak na to môžete zobrať jed! Tá tak skoro na mňa nezabudne... I keď by som rada vedela, čo mám od nej čakať. Ale to by som samu seba okradla o moment prekvapenia. Prečo si kaziť zábavu? Zloženie svojej skupiny veľmi nekomentujem, i keď mladíkovi, ktorý o sebe tvrdil, že je skvelý bojovník, venujem široký úsmev. Nevyzerá zle, mrrrrr... teraz si však musím nechať zájsť chuť. Druhý člen je démon, ktorý u mňa nevyhral prvú cenu v obľúbenosti. Svoje skóre ale stále môže dostať do plusových hodnôt... alebo ešte hlbšie do mínusu. Kývnem na Michaelu: "Pokiaľ sú moji spoločníci pripravení, ja som tiež. A nebolo by na škodu nám prezradiť, kde máme Jazdkyňu hľadať. Nech po nej nepátrame najbližších sto rokov či tak..." |
| |
| Brána Zatím nejlepší šance. To na tom nejsme nejlépe, ale co se dá dělat. Naše možnosti jsou omezené. Nemohu si nevšimnout překvapení všech tří vyšších, když všichni souhlasíme. Kdo by něco nabízel aniž by čekal s tím, že jeho nabídka bude přijata? Nechápu jejich překvapení. Není to tím, že by se mi do toho chtělo. Nemáme jinou možnost, musíme spolupracovat, abychom přežili. Nebo alespoň já. Rozdělí nás do dvou skupin. Lépe řečeno Lilith nás rozdělí. Dosti prozíravé, protože nás zná snad nejlépe. Ovšem ani z jejího rozhodnutí nejsem nadšená. Být ve skupině s tou vyjukanou bledulkou a andělem, co mě tak hulvátsky napadl. Opravdu skvělé. "Připravena." přikývnu. Nesnáším přemisťování a mohu jen doufat, že to bude jemnější než to předchozí. Ještě je mi z toho trošku špatně. Pohled mi padne na Antyra, nebo jak ho to Lilith nazvala. "Pokud není jiná možnost.." pokrčím rameny a udělám pak kroků směrem k němu. Nikdo z nás je nedokázal porazit, ani ve skupince. Takže pokud něco takového potkáme znovu, odcházím. A to tak, že okamžitě. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR