Vypravěč - 15. prosince 2019 19:28
	SOUKROMÁ JESKYNĚ

Uesugi Kenshin - 27. prosince 2019 13:31

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Císařský palác Včera jsi povolána do paláce, po dnu stráveném odpočinkem. Jelikož jsi byla povolána na přímí rozkaz císaře, starají se o tebe jako o významného hosta. Čekáš v zahradě než tebe přijde řada v dlouhém seznamu čekatelů na slyšení. Každý ví, že čekat na slyšení může někteří i rok. O to větší překvapení, když do zahrady vstoupí oddíl gardistů, kteří se rozestaví po zahradě a na tobě upřou přísné pohledy. Poté vstoupí dovnitř několik šlechticů. "Poklekněte přichází císař!" zazní pevný hlas a do zahrady vstoupí císař. Poprvé ve svém životě vidíš císaře. Dlouhý magický hábit mám popsaný ochrannými runami. Jeho barvy jsou rudá a černá. Ladí s jeho vlasy a bradkou. Kromě císaře vstoupí služebníci a rozloží uprostřed malý pavilonek a začnou servírovat jídlo. Císař usedne a jako by nic na tebe promluví. "Byla jsi mi doporučena, coby nejlepší z válečnic řádu. Mám pro tebe úkol, který je přísně důvěrný." informuje tě aniž by zvedl pohled od jídla. "Musíš pro mne sehnat jeden z legendárních artefaktů, takzvané trojice." poklepá na svůj amulet, který slouží jako označení císařské moci. "Nyní víme, kde leží. Uprostřed hor Smutku leží klášter a v tom najdeš první stopu. Okamžitě se tam vydej. Zbytek prober s velitel mé stráže." s tím ti gestem naznačí, že máš odejít. Stráž tě doprovodí do předpokoje, kde čeká postarší elfí válečník. "Zdravíčko, tak už ti náš pán zdělil tvůj úkol. Máš nějaké dotazy? Případně potřebuješ ještě něco?" zajímá se klidně a naznačí ti ať jdeš s ním. Zavede tě do malé kanceláře a naznačí ti ať si sedneš naproti jemu.

Kazeshini - 27. prosince 2019 13:57

soukromá zpráva od Kazeshini pro Raději před císařem nebudu dělat žádné ksichty, i když bych docela ráda. Šlechta je prostě na palici a myslím si o nich své. Ale budu hodná holka a tak maximálně nacvičeně pokývnu. Odejdu tedy za kapitánem a posadím se v kanceláři naproti němu, jak naznačil. "Zdravím," odpovím mu na pozdrav. "Ví se něco bližšího o tom artefaktu, co císař chce? Jestli jsou legendární, jak říkal, kde bere tu jistotu, že to nebude jen honba za nějakou pohádkou? Máte nějaké informace nebo informace o tom klášteře v horách Smutku?" zeptám se a založím si klidně ruce. Jestli mám lítat někde po horách, tak chci vědět, do čeho jdu. Blbé je, že si mě nechal zavolat císař, protože jemu se nedá práce jen tak hodit na hlavu s větou: na to vám kašlu. Fakt tam budu muset jít.

Uesugi Kenshin - 27. prosince 2019 14:13

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V císařském paláci Generál se na tebe vážně usmívá a vypadá poněkud unaveně. Na tvou otázku si povzdechne. "No, máme relativně přesnou mapu cesty." posune k tobě starodávnou mapu. "Co se důvěryhodnosti týče. Máš právo na skepsi. Sám jsem prošel na dva tucty míst, kde ten artefakt měl na jisto být." poslední slova zní trpce. "Problém je, že tuto informaci nám přinesli naši zvědové od teroristů." jak víš, tak císařští úředníci nazývají povstalce a všechny takzvané bojovníky za svobodu. "Už vyrazila jejich malá výprava s cílem dostat se do toho kláštera. Takže to nemůžeme jen tak pusti z hlavy. Císařská rada debatovala jestli poslat velký oddíl. Na konec,jsme se rozhodli pro osamělého agenta a nebo spíše agentku." vysvětlí ti relativně ochotně jejich důvody. "Tady vem si tuto pečeť." podá ti císařskou pečeť vyraženou do onyxu. "Zavazuje všechny obyvatele, aby ti poskytli přístřeší, jídlo a zásoby. Bohužel víme, že vůdce výpravy nepřátel císařství má také jednu, vzal jí osobě, jenž ho měla zlikvidovat. Cesta do hor samotných by pro tebe neměla představovat žádný problém. Nemusíš se skrývat můžeš použít člun a nebo dokonce koně a hlavní silnici. V horách je nebezpečno císařská moc tam dosáhne jen okrajově. Tam už si budeš muset poradit sama." upozorní tě na nebezpečí, které tě na cestě čeká. "Musíš okamžitě vyrazit. Máš všechno, co potřebuješ? Máš koně, nebo ti mám dát nějaký s císařských?" zajímá se generál pevně.

Kazeshini - 27. prosince 2019 14:53

soukromá zpráva od Kazeshini pro "Ach no jistě, takže vlastně není jisté vůbec nic, ale jedou tam ti povstalci, takže se tam musí, protože kdyby tam něco opravdu bylo, tak aby to nepadlo do rukou jim. Chápu to. Odpovím a povzdechnu si. Bude nejlepší, když nebudu marnit čas. Vezmi si od kapitána mapu a sroluju ji do brašny. Pak sáhnou po pečeti a jen zběžně si ji prohlédnu. Schovám ji do oblečení tak, aby mi nevypadla ani při souboji. A už teď vím, že dřív, než ji na vesničany budu vytahovat, tak na ně zkusím dobré vychování a žádost. Nikdo nemusí vědět, že mě poslal císař. Jestli jsou tam někde povstalci, tak bude lepší jet tam inkognito. Vstanu od stolu a vydám se pomalinku ke dveřím, dřív, než ale odejdu, ještě se otočím na kapitána. Koně mám svého. Ale jestli narazím na toho vůdce povstalců, přejete si, abych ho zlikvidovala? Nejsem v řádu nejlepší pro nic za nic, zeptám se klidně a pevně. Nečiní mi to problém, je to povstalec, věřím, že je to špatný muž. Jediné, na co čekám je buď: ano nebo ne. Jsem připravena vyrazit hned, po jeho odpovědi.

Uesugi Kenshin - 27. prosince 2019 15:16

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro "Pokud narazíš na vůdce povstalců, nestojíme o zajatce. Stejně by byl popraven." s tím tě generál propustí. Před tebou leží dlouhá poklidná cesta. Otázkou je jestli se vydáš delší, ale pohodlnější a nebo tou kratší. Ta delší vede po řece. Stačí se nalodit se na nějakou s velkou lodí, které vyplouvají nahoru po řece do hor. Lodě plují prázdné a tak kapitáni rádi berou pasažéry. Touto cestou bys mohla týden strávit jen odpočinkem a povalování. Loď by tě vyložila v úbočích hor a ty bys mohla rovnou odpočatá vyrazit. Druhá cesta vede po císařské cestě přímo k horám. Podél cesty leží pravidelně hostince, takže nebude nutné také se příliš trápit tím, kde přespat. Případně bys mohla cestu ještě víc urychlit, kdybys zamířila skrz husté les zvaným odolným, jelikož odolal všem pokusům o jeho vykácení. Když budeš les objíždět potrvá cesta pět dní, pokud skrz mohla trvat i méně než tři. V každém případě budeš na večer prvního dne na okraji lesa.

Kazeshini - 27. prosince 2019 15:40

soukromá zpráva od Kazeshini pro Kapitánovi jen přikývnu na srozuměnou a vydám se tedy na cestu. Venku poplácám svého koně přátelsky a trochu jej pohladím. Zapřemýšlím kudy by bylo tak asi nejlepší cestovat. Lodí je to tsk pohodlné, je to lákavé, ale je to dlouhé. Kladli mi na srdce, jak mám vyrazit hned. Co kdybych přijela kvůli tomu pozdě, to by bylo špatné, hodně špatné. Opřu si na chvilku čelo o hlavu svého koně. "Tentokrát si budeme muset nechat zajít chuť na relax na palubě, zašeptám k němu jak kdyby mi mohl rozumět. Stejně nemáš vodu rád. Pojedeme lesem, řeknu mu a pohladím dlouhý temně hnědý krk, abych se vzápětí vyhoupla ladně do sedla a pobídla koně v cval. Nakoupím sipo cestě ještě zásoby a vyrazím. Pojedu tedy lesem, když nenajdu hostinec, budu spát venku, někdy je to dokonce lepší, ale tady takhle z kraje to snad nebude takový problém, najít si střechu nad hlavou. Asi to bude problém až později. Přijedu k prvnímu hostinci, který najdu. Už se smráká a kůň si taky musí odpočinout. Jsem unavená a nemám náladu na víc, než na jídlo a odpadnout do postele. Ustájím koně a jdu dovnitř. Zběžně přejezdu pohledem jestli je někdo uvnitř. Nějací pocestní nebo dřevorubci, co já vím, kdo může být v takové díře. Zamířím si to rovnou k hostinskému. Jednou zvěřinu a medovinu k pití. A máte volný pokoj? zeptám se a vytahuji nějaké mince na zaplacení.

Uesugi Kenshin - 27. prosince 2019 16:31

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Hostinec u císařské cesty Vyrazíš na cestu a kilometry po dobře dlážděné cestě rychle ubíhají. Za pár hodiny je už velké císařské město jen malý bod na obzoru a za několik dalších hodin se před tebou a tvým koněm začne na obzoru rýsovat pevná hradba lesa. Jak se přibližuješ začínáš chápat proč se tomu lesu říká Odolný. Stromy vypadají mohutně, jak zápasníci kteří se rozkročili k zápasu a v této pozici zkameněli. Do razí do hostince těsně před místem ne císařská cesta začíná zahýbat, aby les obešla. Hostinec je dvoupatrový se stájí tvoří malý dvorek v kterém právě stojí velký kupecký vůz u kterého stojí pacholek s holí. Otěže tvého koníka převezme mladý klučina, který se stará o koně. Mimo toho tvého jsou ve stáji dva tažní valaši nejspíše patřící kupci. Mimo nich tě zaujme válečný kůň. Zběžným pohledem shledáš běžné pocestné. Skupinka věřících v potrhaných hadrech sedí v rohu u stolu. Blíže k baru sedí kupec doprovodem tvořící pomocníkem a dvěma ostře vypadajícími strážci. Na židli u baru sedí kapitán císařské armády, který popíjí pivo. "Omlouvám se, ale medovinu nemáme. Za to zvěřinu děláme nejlepší na cestě. Můžu k vám ní nabídnout víno. Mám volný pokoj. Dva stříbrné za noc." odpoví úslužně hostinský. Všímáš si, že celá hospoda si tě zvědavě prohlíží. Kapitán císařské stráže se na tebe podívá a očividně má už dost popito. "Já už pokoj mám. Necheš přespat u mne?" zajímá se a doslova tě svléká pohledem.

Kazeshini - 27. prosince 2019 17:22

soukromá zpráva od Kazeshini pro Večeře v hostinci Přikývnu hostinskému. "Dobrá tedy, tak může být víno. A pokoj jen na jednu noc," povím a dám mu sumu za pokoj i za večeři. Pohledem sjedu chtivého kapitána a protočím očima. Samozřejmě, jak je někde ženská sama, hned mají všichni pocit, že jí můžou mezi nohy, projede mi znechuceně hlavou a otočím se na něj s líbezným úsměvem na rtech. "Ty už máš pokoj? No jsi ale šikovný kluk. A zvládl sis ho objednat sám nebo ti musel někdo pomoct? Negramotným by se mělo pomáhat. Rýpnu si do něj oprskle celkem nahlas, aby všichni věděli, že já se teda rozhodně nebojím říct z plna hrdla, co mám na jazyku a tvářím se poměrně pobaveně. Odvrátím se od něj a čekám na svoje jídlo, ale nenápadně jej sleduji, aby se náhodou nerozhodl mě nějak nemile překvapit. Ti ostatní, co si mě prohlíží, mě ň nechávají docela chladnou. Dokud jen koukají, jsou mi ukradení. Beztak tady široko daleko hezká ženská není a když už tak rozhodně nenosí rudý korzetek a plášť. Jen jak mi donesou moje jídlo, seberu si ho a sudnu si s poděkováním někam bokem od všech

Uesugi Kenshin - 27. prosince 2019 17:53

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Hospodský se ti ukloní. "Ano, madam. Jistě madam." než se naděješ máš před sebou talíř s zvěřinou a k tomu chleba. "Ale, ale tady má někdo prořízlý jazyk. " zasměje se kapitán tvé břitké odpovědi a vrátí se ke svému korbelu. Jak jej pozoruješ všimneš si, že opilost nejspíše jen předstírá. Jelikož ikdyž se pohybuje rozevlátě, stále je ve střehu. Zaregistruješ totiž, že tě sleduje stejně ostražitě, jako ty jeho. Pokud se zahledíš pozorně zahlédneš, že nemá zakalený zrak jako opilci běžně mívají. Zbytek hospody se vrátí ke věcem probíraným před tvým příchodem. Usedneš k volnému stolu a začneš jíst. Hospodský měl pravdu maso je opravdu dobré. Mezi tím se rozjede čilá debata mezi kupcem a jeho strážci. "Vážně nám na cestě nic nehrozí?" "Ne, pane. Bezejmený nepřepadá kupce s látkami. On a jeho lidi napadají vojenské konvoje a nebo císařské. Mi jsme jen prostí lidé. "Jo, já vím. Ale on a jeho bandu viděli včera, jak přechází cestu k lesu!" "To bylo dvacet kilometrů daleko a šli do lesa. No a mi jedeme od lesa." Tvou pozornost přitáhnou otrhanci. Něco ti na nich nesedí, nedokážeš říct co. Prostě ti nějaký hlásek vzadu v hlavě bije na poplach. Zvláště pak při pohledu na nejubožejšího s nich je to drobná osoba s ovázanou tváří. Skupina se otrhanců se neustále baví o modlitbách k nějakému bohu a nebo patronovy. Každopádně nikým nerušena dojíš a dokonce se před tebou objeví sklenka docela přijatelného vína.

Kazeshini - 28. prosince 2019 00:11

soukromá zpráva od Kazeshini pro Pozorně poslouchám celý hovor. Takže přepadají vojáky. Pročpak asi. Chtějí zlikvidovat konkurenci nebo je to jenom odboj? Mířili prý do lesa. To vážně všichni věří, že v tom klášteře něco je? Jistěže jsem neplula lodí. Přijela bych pozdě. Pomyslím si a koukám do talíře. Zajímalo by mě jestli ten kapitán je opravdu kapitán nebo ty hadry nosil pravý kapitán před tím, než ho napadli nějací zmetci z odboje. Jejich velitel má prý císařovu pečeť. Do háje. Když napadají už i vojenské konvoje, mohou mít oblečení a vypadat jako císařští. Nemůžu věřit nikomu. Dobře si toho kapitána prohlédnu, abych viděla, kde má zbraně. Jen tak pro jistotu. Ale ta skupinka strhává moji pozornost a nelíbí se mi to. Pozoruji je trochu lépe. Do teď jsem se soustředila jen na toho chlapa, ale tihle jsou taky podezřelí... a nebo mám jen stihomam. Ale ne, jsou divní. Co to je asi za toho boha, o kterém se baví. Dojím jídlo a půjdu odnést talíř, využiju toho, abych mohla na tu skupinu pohlédnout. Rychle měřím jestli i oni nemají zbraně nebo na nich není něco zvláštního. Pak už ale jdu, aby to nebylo nápadné.Dám talíř i čiši na pult. Měl jste pravdu, vaše zvěřina je opravdu výborná, povím hostinskému a usměju se na něj kouzelně. Lehce přikývnu hlavou. A pomalu se rozejdu a vezmu to okolo toho kapitána. Dobrou noc kapitáne, pronesu nahlas, aby bylo jasno, že se chystám odejít a jdu do svého pokoje. V pokoji se zamknu poměrně rychle a všechno prohledám. Není to paranoia, já se taky umím vyšplhat oknem. Zkontroluji si pokoj a pak výhled z okna. Zatáhnu závěsy. A to to měla být klidná cesta. Upadnu na postel. Potřebuji si odpočinout, ale štve mě, že nejspíš zapasím o každou minutu. Povzdechnu si. Krom toho, že mám zamčené dveře, k nim přísunu i židli, aby mě kdyžtak vzbudil hluk, kdyby se mi sem někdo dobýval a pořádně zavřu okno. Nemůžu si dovolit nespat, a tak se nakonec přesunu do postele, ale spím ozbrojená.

Uesugi Kenshin - 28. prosince 2019 20:20

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Hostinec Pohled na kapitánovy zbraně odhalí, že má u boku pověšený na zakázku dělaný meč. To není zas tak zvláštní. Mnozí důstojníci si kupují meče a nosí je místo těch fasuje normálně armáda. Ať už proto, že jim stanardní meče nesedí v rukou a nebo jsou málo zdobené. Mnozí drahými zbraněmi ukazují svůj status, říkají jimi jsme lepší než ostatní. Každopádně meč vypadá, že do pouzdra u boku patří a nevšimla sis ani žádných stop, že zbroj někdo svlékl s mrtvoly. Otrhanci nemají až na pár holý žádné viditelné zbraně, ale to nemusí nic znamenat, jelikož mezi hadry můžou ukrýt v případě i malou balistu. Všímáš si, že na poutníky jsou nějak moc dobře živení. Všímáš si i jednoho tlustého. Každopádně bys někoho takového nečekala mezi poutníky. Muž v rohu má by vážně mohl být kněz a nebo poutník, je vychrtlí jako by týden nejedl. Jak jej míjíš všímáš si gest, kterými jí. Okamžitě ti dojde, že se jedná o elfa a nebo půl elfa. Jelikož nevidíš uši. Stejně tak obvazy dobře kryjí jakýkoliv rys, který by mohl kdokoliv poznat. Pokojík je malý a okno míří na les. Výhledem zjistíš, že vylézt do něj by představovalo problém. Pokoj sám je hodně skromně zařízený, jen postel, stůl židle a stolička. Nic víc, ale je aspoň čistý a zámek masivní. Tvůj spánek naruší opilec, který se snaží odemčít dveře s pokoj. "Kruci, proč tam ten klíč nepasuje?" každé druhé slovo doprovodí škytnutí. "Pane, bydlíme v pokoji 1 tohle je pokoj 11. Pojďme." ozve se hlas ochránce a pak vzdalující se kroky. Následuje bouchnutí dveří a pak ticho. Znovu tě probudí lomoz přicházející z hostince. Podle zvuku tam vypukla nějaká bitka, ale zvuky rychle skončí a zbytek noci klidně spíš. Když ráno sejdeš do lokálu. Všimneš si, že tam chybí jeden stůl a je tam několik mokrých fleků, které právě utírá jedna ze servírek. Nervózní hospodský se na tebe usměje. "Dobré ráno slečno. Spala jste dobře? Nerušilo vás nic?" zajímá se a doslova se klepe nervozitou.

Kazeshini - 29. prosince 2019 03:59

soukromá zpráva od Kazeshini pro Ráno v hostinci Už jsem zažila i lepší spánek, ale bylo to lepší, než spát venku. Rozhodně to byl kvalitnější odpočinek. Vstanu brzy, abych mohla vyrazit na cestu. Trochu se protáhnu, protože budu zase dlouho sedět v sedle, a pak tedy sejdu dolů, kde mě zarazí pohled okolo sebe. Věnuji zmatený pohled dívce, co uklízí a pak hostinskému. "Dobré ráno," popřeji nazpět. "Více méně, co se tu stalo? Nějaká opilecká bitka? Byl slyšet nějaký zápas." Pronáším to celkem klidně, jako by mě to vůbec nevzrušovalo, co se tu stalo a jdu si sednout přímo na bar. "Dala bych si něco k snídani pane hostinský."Vytáhnu měšec s penězi, abych mohla zaplatit. Sjedu ještě jednou fleky na podlaze, a pak se otočím na hostinského."To byli ti divní zafašovaní chlapi? Kdo to byl? Snažím se z něj něco vytáhnout.

Uesugi Kenshin - 29. prosince 2019 17:51

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V hostinci Hospodský se na tebe lehce nuceně usměje. "Ano, normální bitka ty se občas v hospodách stávají, že." pronese nervózně. "Jistě, tady jsou koláče a čaj." posune ti košatku s ještě teplými koláčky a za okamžik i hrnek černého čaje. Mezi tím servírka skončí s úklidem a odejde s kýblem ven. "Noo, byli a nevím kdo to byl. " očividně je s celé věci stále docela rozrušený."Sotva odešel kupec s doprovodem, poklidná atmosféra, jako by zmizela. Ten voják se na ně otočil a jen se na ty podivíny vědoucně usmál. Než jsem stačil mrknout už to bylo tady." polkne při té představě hostinsky a napije se ze svého hrnku. "Odněkud nejspíš od těch otrhanců přilétla dýka, ale ten voják jí chytil za hrot a hodil na jednoho z těch otrhanců. Ostatní vytáhli zbraně, představte si v jednu z těch holi bylo skryté kopí. pak to šlo ráz na ráz. Během okamžiku jsem měl z lokálu márnici. Na zemi zůstalo ležet pět těch otrhanců. Představ si pod těmi hadry měli docela pěkné oblečení." vrtí zmateně hlavou hospodský. "Nejhorší, že s tím vojákem vůbec nehnulo, že vzal pět životů. Místo toho si povzdechl, že mu zase utekl. Zaplatil mi škody a odešel s tím, že celou věc nahlásí v nejbližším posádce. Vážně před úsvitem dorazili vojáci s vedlejší posádky. " "Byl s nimi i Jin." usměje se zamilovaně servírka. Hospodský po ní střelí zlým pohledem. "No, naložili těla a odvezli je. Jejich důstojník byl takový zamlklí a zaražený, ale byl to on." zdělí ti všechno, co viděl a věděl.

Kazeshini - 29. prosince 2019 19:11

soukromá zpráva od Kazeshini pro Příprava na cestu Ale do háje, snad to nebyli ti, co cestovali taky do toho kláštera. Pravda, mohla to být jakákoli partička lapků, ale zrovna tady v těchhle končinách a v době, kdy se začal hledat ten zpropadený artefakt... očima sleduji hrnek před sebou a poslouchám hostinského. Pomalinku přikývuji. Snažím se jen v duchu dopočítat kolik jich celkem bylo, když pět z nich už je mimo hru, tak kolik jich uteklo. Při tom, jak se ta servírka zamilovaně usměje, neudržím úsměv taky. Je to rozkošné. Jen na ni na chvilinku tiknu očima, abych hned zase věnovala pozornost hostinskému. Takže na ně měl spadeno celou dobu a jen čekal, až se vyklidí lokál, aby je mohl rozmasakrovat. To bych mu asi udělala docela čáru přes rozpočet, kdybych mu, kývla an tu nabídku přespání, pomyslím si a trochu mě to v duchu pobaví. Možná, že ho nezaráželo vzít pět životů, protože to byli špatní lidé. Pokud to byl nějaký velitel císařských vojáků, asi se nerozhodl jen tak pozabíjet skupinu chudých pocestných. Buďte rád, že tu ten voják byl, kdo ví, jestli nebyli nebezpeční. Jím u toho svoji snídani. Pak se tak na chvíli zamyslím a vzpomínám na všechno, co jsem ten večer viděla. "Poslyšte, vy jste u toho byl, že ano. Co se stalo s tím mužem, co seděl v rohu? Ten vychrtlý, co vypadal, jako kněz. Ten taky zemřel nebo utekl? zeptám se jen tak ze zvědavosti, ale vím, že teď už s tím moc nenadělám a měla bych vážně jet. Poděkuji tedy hostinskému za informace a za ochotu, zaplatím a pomalu se sbírám na odchod. Toho vojáka stejně teď nejspíš nenajdu a nemám čas pátrat nějak přehnaně po tom, kdo to byl. Namířím si to do stáje ke svému koníkovi. Chlapci, co se mi o něj staral hodím minci s poděkováním. Trochu ho podrbu a poplácám a připravím k odjezdu, tu se tak ale zarazím a vyhledám si podkoního. Hej chlapče, neviděl jsi v noci někoho běžet z hostince? Kudy utíkal, nevíš?" zeptám se, než se vyhoupnu do sedla svého koně.

Uesugi Kenshin - 30. prosince 2019 12:58

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Hospoda Hospodský se očividně cítí trochu lépe, když mu řekneš že to byli špatní lidé. Nejspíš se mu tato myšlenka zalíbila. V jeho prosté mysli vzniklo rovná se mezi zabil je císařský voják, museli být zlý. "Máte pravdu slečno." přikývne a očividně plánuje celou věc hodit za hlavu. Po tvé otázce se zamračí, jak usilovně vzpomíná. "Ne, slečno ten mezi mrtvými nebyl. Hledal ho i ten voják a tvářil se hodně nespokojeně, když zjistil, že je stále živ. Mumlal si něco o tom, že to bylo všechno nadarmo." odpoví ti nakonec hospodský a ty se dopočítáš, že jich bylo celkem šest. Chlapec na tvou otázku zavrtí hlavou. "Ne, madam. Jak vypukla do bitka, tak z lokálu vyšel jeden muž oblečení poutníka a klidným krokem zamířil po cestě." ukáže směrem na silnici, kde cesta obtáčí les. "Pak vyšel ten obrovitý kapitán. Osedlal si svého koně a pak odjel směrem na nejbližší městečko." naznačí ti prstem směr od lesa.

Kazeshini - 03. ledna 2020 19:28

soukromá zpráva od Kazeshini pro Cesta Podívám se do obou směrů. "Ach tak, dobře děkuji." Pokývnu hlavou na srozumněnou a rozloučím se. Ten už bude dávno v háji, navíc mám teď důležitější věci na práci, než se honit za záhadným chlapem. Zhodnotím ještě jednou možnosti cesty. Okolo lesa to bude delší, ale asi pro koně schůdnější. Les bude rychlejší, za předpokladu, že se v něm neztratím... Vrhnu upřený pohled k lesu. Poplácám koně po krku, určitě to zvládne. Pobídnu jej, aby vyjel. Les bude pro nás nejlepší řešení. Pomalu se rozjedeme vstříc lesu. Jsem mírně zamyšlená, pohledem sjedu korunní stromů. Co je to asi za artefakt, když se okolo něj strhlo tolik povyku? Jakmile ale vjedeme hlouběji do lesa, vrátím se zase myšlenkami zpátky a jsem ostražitá. Dávám pozor na cestu, nerada bych narazila na zbojníky a nebo nějakou divokou zvěř, co by se zrovna rozhodla agresivně bránit mladé. Koně hnát nebudu, abych ho neunavila, kdyby bylo potřeba se rozjet rychle. Jen na malou chvíli zastavím, abych podle mapy od kapitána zjistila, jestli jedu alespoň správným směrem. Beru tu mapu s rezervou, sám kapitán tvrdil, že se o její pravdivosti dá polemizovat. Ale přibližný směr by udat měla. Rozjedu se pak dál podle mapy směrem na klášter. Jedu tak dlouho dokud to jde. Jak se začne ztmívat, nebudu dál koně trápit a utábořím se na nějakém vhodném místě. Dám mu napít a nechám ho se napást na travnaté mýtině. Dokud je ještě vidět, nasbírám dříví a udělám si menší oheň, abych se zahřála. A pak teprve pojím nějaké jídlo ze zásob, co mám s sebou. Mám v plánu jít brzy spát, abych mohla vyjet nejlépe se svítáním.

Uesugi Kenshin - 03. ledna 2020 22:14

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Cesta lesem "Na schledanou madam." rozloučí se s tebou mladík a jde si po své práci. Zamíříš do lesa a několik prvních hodin se ti jede stejně dobře, jako po cestě, jelikož kolem lesa se rozkládá vymýcená planina. Až když dojedeš pod stromy uvědomíš si proč les odolal kácení. Vnější stromy jsou široké tak, že by je neobjalo ani pět mužů. Podle mapy najdeš lesní cestu vedoucí skrz a rozjedeš se po ní. Ukáže se, že je to taková lesní dálnice po které chodí nejen zvířata, ale i lidé hledající v lese obživu a podle stop i nějaký ten kupec se odváží zkrátit si tudy cestu. Podle toho, co vidíš cestu někdo pravidelně prosekává, aby byla průjezdná a i tak les místy vítězí a musíš se prodírat. Zvěře potkáš docela dost, ale všechna je dost plachá a tak se ti neplete do cesty a naopak rychle zmizí. Mezi mohutné stromy, které tvoří nepropustnou korunu, si jen těžko razí cestu slunce a tak projíždíš šerem v kterém se těžko odhaduje denní doba. Dojedeš k místu, kde se cesta větví ta používaná vede podle podle mapy do nejbližšího města. Ty podle mapy musíš poté méně používané. Přesto cesta před tebou je ještě relativně používaná a dokonce najdeš i několik cedulí říkající, že rudy se do města nejede. Jak se den začne klonit k závěru podaří se ti najít malou mítinku vytvořenou pádem jednoho z velikánů a ustlat si v jeho závětří. Už když sbíráš dříví na oheň máš pocit, že tě někdo sleduje. Když rozděláváš oheň pocit zesílí, ale sotva rozděláš oheň zase zmizí. Noc jinak proběhne v poklidu a ty se probudíš do klidného dne. Koník je sice odpočatý, ale jelikož les zhoustne nemůžeš na něm jet a tak musíš jít pěšky. Trochu tě uklidňuje, že jdeš přesně podle mapy. Jdeš celý den a pod korunami stromů se udělá hrozné vlhko a dusno. Když se blíží večer objevíš poklad, malé jezírko do kterého příští vodopád a u kterého je malé palouček.

Kazeshini - 04. ledna 2020 14:19

soukromá zpráva od Kazeshini pro Koupel Tušila jsem, že budu muset jít brzo po svých. Netěší mě to, ale co se dá dělat. Jen jak z dáli uslyším šumění vody, v duchu zajásám a ta vidina svěží vody mě popožene, abych tam byla rychleji. Jen jak se před námi otevře pohled na onen vodopád usměji se a kouknu na svého koně, jak kdyby mi měl rozumět. No není to kouzelný pohled? Co myslíš? Je, viď? řeknu mu a pohladím ho. Dojdeme pěkně na palouček, mrknu na vodu, jestli neklame dojmem a nezabije nás uprostřed lesa třeba krokodýl, ale po bližším přezkoumání zhodnotím, že tady krokodýli ani hroši nežijí a budu věřit, že tam není ani žádná záludná ryba. Zkontroluji si, že jsme tu sami a sundám koníkovi výstroj ať si taky odpočine a napase se. Nechám mu jen uzdu, za kterou ho uvážu blízko vody, aby mohl pít. Ještě nasbírám trochu dřeva, ať máme pak na oheň a pak už hurá do vody! Budeš mě hlídat jasný? povím koni nesmlouvavě a pak ho obdařím kouzelným úsměvem. Mám dobrou náladu, i když už jsem za celý den fakt unavená. Ještě jednou se rozhlédnu a svléknu se do naha. Zbraně si dám na břeh, aby byly po ruce. A oblečení kousek od nich. Tady je kuše, střílej uchýlný veverky bez ptaní, žádný okukování nebude, řeknu svému koni žertovně a zkusím jaká je voda. Je trochu studená, ale za chvíli si jistě zvyknu. Zvlažím tělo a zhluboka uvolněně si oddechnu. Nebudu nikam plavat, to je moc námahy a teď se mi nechce. Zůstanu raději blíž svému koníkovi, abych měla milou společnost a budu si s ním povídat. Chci ale odpočinout, takže si vodu náležitě užívám. Dřevo už máme tak ani nespěchám, udělám potom táborák a najím se před spaním. Namočím si i vlasy, u ohně mi pak stejně uschnou. Snad nemáš s tou cestou potíže, povím trochu starostlivě. Trochu je mi toho koně líto, tohle pro něj není vhodný terén, měla jsem to tušit a jít možná raději bez něj, ale zas bych neměla do koho hustit ty své monology.

Uesugi Kenshin - 04. ledna 2020 14:56

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro U jezírka Jezírko je průzračné a důkladným průzkumem nenajdeš nic, co by tě molo ohrozit. Malým potůčkem co z něj vytéká by se krokodýl lesem proplazil, tak za sto let. Celkově působí jezírko bezpečně. Tvůj koník se s radostí napije a začne se popásat na čerstvé trávě. Po prohlášení, že tě má hlídat zvedne hlavu a jeho pohled říká, že to dělá vždycky. Další slova o tom, že má střílet veverky odmění za frkáním, které by mohlo být smíchem. Odpočinek je vážně příjemný. Nevíš, jak dlouho si užíváš koupel, když tě vyruší zafrkání koně, který tě upozorňuje že nejste sami. O okamžik později k tobě vítr, který se pomalu otáčí vůni opékané ryby. Malý průzkum lehce odhalí, že nejste u jezírka sami. Za velkým keřem kousek od cesty je malý ohníček nad kterým se opékají dvě ryby, ale majítele ohníčku nikde nevidíš.

Kazeshini - 04. ledna 2020 20:41

soukromá zpráva od Kazeshini pro Nevítaná návštěva u jezírka Vyválím Šokovaně oči a obdařím nevěřícným pohledem i svého koně. Jak dlouhou tu jsou? A kdo to vůbec je? A kdy sem přišli?.... Jakože jsem si toho nevšimla? Rozhlédnu se okolo, jestli nikde ty cizince nevidím. Natáhnu se k okraji jezírka ke svým věcem, rychle vylezu, osuším se co nejrychleji a obleču rychlostí blesku. Urychleně schovám dýky, aby nebyly na očích. Mokré vlasy svážu do drdolu, aby nezavazely, kdyby došlo na boj a hodně hluboko do oblečení zastrčím císařskou pečeť. Nabyji kuši a pomalu, potichu se proplížím ke svému koni. Museli si nás všimnout, nebo s trochou štěstí je jen jeden a dělá si dvě ryby pro sebe. Každopádně je tábor rozbytý hned za křovím a já tu mluvila na koně. Ty ryby už se chvíli pečou, takže nebudu naivní. Je to docela nesmysl, teď rychle nastrojit koně, potrvá to dlouho a stejně po celém dni nikam nedojdeme. Cestovat v noci taky není chytré a tak mi nezbude víc, než se rozhlížet a skoro nedýchat, abych slyšela každé šustnutí, co se okolo ozve. Jen, kdyby ty stromy tu nebyly tak veliké, připadám si ve značné nevýhodě. Pomalými kroky a přikrčena obcházím křoví s připravenou zbraní, nechci se moc vzdalovat od koně.

Uesugi Kenshin - 04. ledna 2020 20:58

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro U jezírka Bleskově se oblečeš a ozbrojíš. Vydáš se zkoumat sousední tábor. Obejdeš křoví a stále nikoho nevidíš. To ticho, jenž se rozlilo lesem je znepokojivé. Najednou tě něco přiměje se zadívat k jezírku, kde se ve vodě hoví, jako před tím ty. Muž a stejně, jako ty má svoje věci na dosah ruky. Tvůj koník varovně zařehtá a o okamžik později se za tebou ozve hlas. "Slečno buď tak laskavá a odložte pomalu tu zbraň a dejte ruce za hlavu." pronese hlas s jasným šlechtickým přízvukem. Znepokojí tě, že hlas se ozval s místa, kde nikdo není. Muž v jezírku se pomalu rozplyne. ale doslova rozplyne očividně se jednalo o iluzi. "Nerad bych vám musel ublížit, ale chápu že jste možná nervózní. Nerad bych abyste si tuto nervozitu vybila na mne." vysvětluje ti muž klidně a možná i přátelsky. "Byla byste tak laskavá a sedla si k mému ohni?" zajímá se, jako bys měla na vybranou.

Kazeshini - 04. ledna 2020 22:23

soukromá zpráva od Kazeshini pro U ohniště Už vím, proč nesnáším mágy. Jako tradičně, si můžu tak maximálně pískat, zatímco oni mají čáry v rukávu. Nebudu na mága zkoušet žádné pitomosti, ještě mě uškvaří za živa. S bojovníkem bych se do křížku pustila, tohle, ale nemá smysl. Jen na sucho polknu a dech je neklidný. Poslušně odložím kuši a dám ruce za hlavu, jak po mě ten hlas chtěl. Pomalu a opatrně dojdu mlčky těch pár kroků a posadím se k ohni. Trochu mě uklidňuje, že je jen jeden, i když není uklidňující, že je to mág. "Možná, že bych nebyla tak nervózní, kdyby jste se mi tu neplížil za zády. Stačilo být slušný a dát o sobě vědět. Já pocestné na potkání nestřílím, ale většina pocestných nemá zapotřebí stražit takovéhle iluzijní pasti. Kdo sakra jste a co chcete?!" I když se snažím moc neprovokovat, zlobím se takže to trochu jde slyšet v hlase, ne však moc. "Já nemám žádné cennosti, jen projíždím lesem." řeknu ještě ve snaze to nějak zachránit.

Uesugi Kenshin - 04. ledna 2020 22:47

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro U ohniště Slyšíš, jak mág dojde k místu, kde jsi odložila kuši a podle zvuku jí zvedne. "Já znám několik slečen, které vypichují oči těm, kdo je vyruší při koupeli." pronese a dojde do tvého zorného pole. První čeho si všimneš je maska smějícího se démona, co má na tváři. Pak poznáš posledního s otrhanců z hospody. Teď je oděn do jednoduchého cestovního oblečení tmavě zelené barvy, která v lese splývá. Tvou kuši odloží na druhé straně ohně a sedne si vedle ní. Přitom na tebe stále míří levou rukou a dva prsty má složené nějakého gesta. Ty z něj ovšem žádnou magickou moc a podle pohybů je to spíš zabiják, jako ty. "Nehodlám vám ublížit ani vás okrást. Nejsem lapka. Jen mi prozraďte proč cestujete touto zapomenutou cestou a možná budeme přáteli." zajímá se a zadívá se ti do očí. Ty si okamžitě uvědomíš, že před tebou sedí elf, to poznáš podle očí. Elfovo oblečení je velmi nevýrazné, tedy kromě masky. "Viděli jsme se v hospodě, že?" zajímá se zvědavě.

Kazeshini - 04. ledna 2020 23:24

soukromá zpráva od Kazeshini pro U ohniště Celou tu dobu jej sleduji pohledem. Svitne mi okamžitě, kdo to je a nemám z toho ani trochu radost. Jestli po něm šel ten císařský voják, tak je dost možné, že je z odboje. "No pokud jste ty slečny rušil při koupeli tím, že jste jim vlezl do vody, tak se jim nedivím," pronesu jízlivě a sjedu pohledem to gesto, kterým na mě míří. Doufám, že je vážně jen jeden, i když údajně přežil tu řežbu jen on a snad tady v lese nemá kamarády. Jestli je ale spíš zabiják jako já, bude spíš samotář. Malou chvíli přemýšlím, než po něm vrhnu pohled. Jdu hrát na svůj šarm a "Jsem dobrodruh, cestuji a objevuji. Čím zapomenutější cesta, tím lepší. Skýtá mnoho zajímavých zákoutí. Nechtěla jsem vás zastřelit, vyděsila jsem se," odpovím klidně něžným hlasem a pokusím se pomalu sundat ruce dolů jestli mě nechá. Nakloním hlavu na stranu a zatvářím se zmateně. "Viděli? Hmm...," zapřemýšlím, "Nevzpomínám si na nikoho v zeleném s takovou maskou na tváři." snažím se znít věrohodně, nechci, aby měl podezření, že na něj šiju boudu. "Proč ji nesundáte? Chrání vás snad? Před urančivým pohledem jezerních slečen? ale já nejsem rusalka." pronesu žertovně. Pokouším se odlehčit atmosféru.

Uesugi Kenshin - 04. ledna 2020 23:40

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro U ohniště Elf se tvé odpovědi zasměje. "Dané slečně k tomu, aby jednoho zmrzačila stačilo, že muž procházel po druhé straně jezírka." odpoví ti a pokrčí rameny. Zvědavě vyslechne tvou historku, že jsi jen dobrodruh na cestách. Neprotestuje, když spustíš ruce dolů, ale gesto na tebe stále míří. "Ano, ty si mne vybavovat nejspíše nemusíš, ale slečnu oblečenou, jako jsi ty si jeden nezplete. Měl jsem masku obvázanou jen obvazy." informuje tě a okopíruje tvé gesto, když nakloní hlavu na stranu. Aniž by spustil pohled s tebe vstane a sebere při tom ze země tvou kuši. Po tvém žertu se teplota kolem ohně hodně sníží a naznačí ti tak, že to nebyl dobrý vtip. Případně zasáhl do živého. "Když si jí sundám poblijete se. Kyselinou jsem přišel o všechny rysi." informuje tě, ale povzdechne si. "To jste nemohla vědět. Na druhou stranu nemohu tady v divočině riskovat. Můžeš být další lovec lidí, co na mne ti hlupáci poslali. Dej ruce znovu za hlavu." přikáže ti zdvořile přitom na tebe namíří kuši a ze země sebere lano. Opatrně obejde oheň. "Prosím dejte ruce za záda. Ráno vás pustím, ale chci si v klidu odpočinout." vysvětluje, když mizí mimo tvé zorné pole.

Kazeshini - 05. ledna 2020 00:18

To snížení teploty se mnou poměrně hodně cukne, ve tváři se zračí lehce zděšené překvapení. Tak vážně z něj nějaká ta magie sálá, to je špatný, moc špatný. Tohle se mi ani trochu nelíbí. Jestli teď zjistí kdo jsem, tak mě zabije. K tomu lanu ho vyprovází můj nervózní pohled a skončí na mé vlastní zbrani. Velmi pomalu po té varovné výzvě dám ruce za hlavu kouknu na něj pohledem, jak spráskaný pes, což je mi k ničemu, když zmizí za mými zády. "Lovec lidí? Ale já nejsem lovec lidí!" cuknu sebou, abych se po něm otočila, ale hned mi dojde, že to není dobrý nápad dělat prudké pohyby, když na mě míří zbraň. Odevzdaně svěsím hlavu, nic mi teď nezbývá. Dám pomalu ruce za záda. Třeba pak přestane být ostražitý, když se nechám svázat. Jen mlčím a hledím do země. "Takže ty si chceš v klidu odpočinout? A můj odpočinek co?" potykám mu naprosto nepokrytě, když už si ze mě udělal zajatce. Kéž bych uměla ve vypjatých situacích držet jazyk za zuby. "Jsem utahaná, vyhládlá, mokrá a vyděšená! Tak mi alespoň podej moji deku, ať nemrznu. A rozpusť mi vlasy, ať mi uschnou." Pronesu trochu odevzdaně s pohledem někam do země.

Uesugi Kenshin - 05. ledna 2020 11:25

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Tvůj pohled spráskaného psa zabere, jelikož se zarazí. Když sebou cukneš, opře se ti o záda opře tvá vlastní kuše. Po sklonění hlavy se muž trochu uvolní a jen ti přiváže lokty k boků, takže rukama máš stále docela dost svobody. "Rád bych ti věřil, že nejsi lovkyně, ale nemůžu riskovat." pronese elf a očividně jej to docela mrzí, že se musí chovat, jak se chová. Přejde do tvého zorného pole a sedne si naproti tobě. "Jak říkám, úplně mne toto netěší." odpoví okamžitě na tvou jizlivou otázku ohledně odpočinku. Když mu předložíš své požadavky, klidně přikývne. Nechá kuši na druhé straně ohně odejde do tvého bývalého tábořiště. Dovede tvého koníka a donese tvou deku, kterou rozloží vedle ohně. Naznačí ti ať si na ni sedneš. "Tak jako malou omluvu přijmi rybu." podá ti rybu, která se tou dobou stačila opéct a krásně voní. Dojde ke své brašně a vytáhne draze vypadající hřeben. Sedne si za tebe a začne ti rozčesávat vlasy. "Pokud bych ti mohl radit. Touto cestou bys dál jít neměla. Na konci je chrám v kterém čekají potíže. Mimo mne k němu určitě míří nějaký císařský " na okamžik hledá správné slovo. "Vyslanec." dodá neutrálně. "Určitě se bude kolem toulat ještě pár mrchožroutů. Pokud na celé věci nemáš zájem zbytečně bys tam riskovala život." vysvětluje celkem ochotně.

Kazeshini - 05. ledna 2020 15:06

soukromá zpráva od Kazeshini pro Křehká dívenka Těší mě, že se mi povedlo zahrát mu na city dost na to, aby mi nechal v podstatě volné ruce. V tom, že pro něj přestávám být hrozbou, mě utvrdí i to jeho odložení mé zbraně a poklidné odejití pro mé věci. Tak málo by stačilo na to, abych po té kuši skočila, dělalo by se to hůř, ale zmáčknout spoušť se dá dobře i s lokty u těla. Tohle přeci snad nemůže být ten vůdce povstalců? Představovala jsem si ho jako krvelačnou bestii, tohle je štěně, co někdo zapomněl u cesty. Možná, že je podezřívavý, ale je to citlivka. Takové slabiny se musí ždímat dokud to jde. Takže dneska večer budu něžná ublížená princezna, žádné výboje. Zůstanu poslušně sedět, jak hodná holka. Pravda poměrně mě zarazí, že mi deku hodil na zem, myslela jsem, že ji přehodí přes mě, aby mi nebyla zima, ale neprotestuji a sednu si tedy na bok a nohy úhledně složím vedle sebe. Když však nabízí rybu, setká se s trochu vyděšeným pohledem. "Ne, děkuji, už jedna iluze mě dneska potkala a skončila jsem v zajetí, kdo ví, co bych snědla." Odpovím trochu rozpačitě s pohledem ke svým věcem. "Mám svoje jídlo. Když dovolíš, vezmu si něco ze zásob, klidně si tu brašnu zkontroluj, nemám v ní zbraně. Jen jídlo." povím mu a pokusím se natáhnout po svých věcech, ale velmi opatrně. Koneckonců zrovna tohle je pravda. Kuši má on a meč je postroje na koně stejně jako toulec se šípy, v brašně žádné zbraně nenajde, jestli ji prohledá. Vezmu si kousek ze svého jídla a zase si úhledně sednu zpátky. Pohlédnu na své lokty s povzdechem. Je to tak potupné, pomyslím si a pokouším se najíst. Zarazí mě, když začne zdobeným hřebenem jemně pročesávat mé havranní vlasy. Tohle jsem nečekala už vůbec. Čekala jsem, že jen vytáhne sponu a nechá to být. Vlastně by mě to nemělo zarážet, je to elf... Vlastně... jako já. Jen opatrně se po něm otočím přes rameno, věnuji mu pohled, a pak se zase mlčky otočím a nechám ho. Vlasy spadají do půli zad, jsou jemné, lesklé jako havranní pírka a je jich plno, proto jsou většinou zkrocené nějakou zdobenou sponou či jehlicí s květinami nebo drobnými perličkami. Mám ráda hezké věci. "Vím o něm, myslela jsem, že je to ruina. Zřícenina. Chtěla jsem to tam prozkoumat." Povím klidně, pak se po něm ale otočím přes rameno. "Chrámy, krypty, zřízeniny... je tam spousta zajímavých zákoutí a věcí. Má to svoje kouzlo. Jako hrdinové z románů a příběhů, co po večerech zpívají bardi v hostincích," vysvětlím a na mé tváři se objeví drobný milý úsměv, jaký se jen v téhle situaci dá na tváři vykouzlit. Otočím se pak zase zpátky dopředu. "Problémů se nebojím, na takových místech stejně většinou nikdo není. sem tam pár banditů. Proto mám meč a kuši. Pořád čekám, že najdu nějakou potvoru... nějakou bájnou, co se schovává v kryyptách a po nocích terorizuje a straší okolní vesnice... Zatím nic," dodám sklesle s povzdechem. "Taky chci, aby o mně bardi zpívali... A proč tam míříš ty? Co je na tom chrámu tak zajímavého, že by měl zajímat i nějakého císařského vyslance?" zeptám se a na chvíli odmlčím. "víš, že jsi tím varováním tak maximálně zdvihl můj zájem o to tam jet, že?" zeptám se tichounce opatrným tónem.

Uesugi Kenshin - 05. ledna 2020 16:37

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro U ohně Pozorně sleduje, jak se usadíš, ale nijak na to nereaguje. Naopak na tvá reakce na rybu se vesele zasměje, jelikož jej tvůj výraz očividně pobaví. "Neboj se. Neplýtvám magii, aby jedno jídlo vypadalo, jako jiné. Je to ryba." směje se vesele, ale nenutí ti jí. Prostě jí odloží vedle sebe s tím, že jí prostě sní on. "Dobře, když chceš podám ti tvé jídlo." pokrčí rameny a podá si tvou brašnu, kterou ovšem nejdříve pořádně prohlédne a až pak ti jí předá. Když mu věnuješ pohled, nakloní hlavu na stranu a nejspíše se pod maskou usměje. Nejspíš si to vyloží, že je ti zima, jelikož si podá vlastní deku a zabalí tě do ní. Poté pokračuje v rozčesávání tvých vlasů. Přitom naslouchá tvému vyprávění. "Jo, tohle jsem si kdysi říkal taky. Problém ovšem je, že pokud narazíš na nějakou nestvůru na kterou se musíš připravit, skončíš jako její oběd. Případně nějaké kultisty a v takovém případě bys mohla skončit stejně, jako já." varuje tě pobaveně. "Hmm, když chceš aby o tobě zpívali bardové, tak přeci stačí si vymyslet příběh a nějakému z nich zaplatit. Tak to přece dělá, celá šlechta včetně našeho drahého císaře. " poukáže na jednoduší cestu. Při tvém povzdechnutí zavrtí hlavou. "Je pravda, že na konci této cesty vstoupíš do legendy. Otázkou je jestli to bude tvá legenda a nebo legenda někoho jiného." pronese zamyšleně a přestane ti rozčesávat vlasy, jelikož je hotov a přejde na svou stranu ohně. Nad tvou otázkou se vážně zamyslí a nějakou dobu jen přemýšlí. "Abych byl upřímný jdu tam, aby se tam nedostal někdo špatný. Třeba ten hlupák, co se vydává za císařského kapitána. Přitom je to jen tupý dezertér." zavrtí hlavou a zabalí se do pláště. "Mne říkají Bezejmený kvůli této masce." pronese kysele a poklepe na svou dřevěnou masku. "Defakto už jiné jméno nemám." povzdechne si a začne studovat svou rukavici popsanou nějakými runami. S tohoto studování jej vytrhne až tvé prohlášení, že vzbudil jen zájem přitáhne jeho pozornost a pohled který na tebe upírá je najednou vražedně chladný. Doslova vidíš, jak zvažuje možnosti, které má. Jak mrká cítíš, jak zavrhuje možnosti až se jeho pohled stane znovu přátelštějším. "Můžu tě nějak přesvědčit, abys tam nejela?" zvedne se od ohně a přejde ke tvému koníkovy, zkontroluje že mu nic nechybí. Poté si něco vezme ze svého batohu a vrátí k tobě a dřepne si za tebe. "Problém je, že tvůj koník ti dá výhodu a nejspíš bys tam byla dřív než já. To znamená, že musím vyrazit už teď." S tím ti na tvář přitiskne šátek napuštěný uspávadlem. "Klidně dýchej, tohle tě uspí a dá mi pár hodin na víc." informuje tě, když se propadáš v jeho pevném sevření do temnoty. Probudí tě tvůj koník, který do tebe žduchá hlavou. Jsi zabalená do dvou dek a slunce právě vyšplhalo na obzor a nebýt koníka spala bys nejspíše dál.

Kazeshini - 05. ledna 2020 18:46

soukromá zpráva od Kazeshini pro Trpké probuzení Uspávání se bez boje neobešlo, leč to bylo marné. Cukání, ani šátkem tlumený protest k ničemu nepomohl a když jsem nechtěla, upadla jsem do bezvládného spánku. "Aaaaah!!" Vydám ze sebe zmoženě a chytím se za hlavu. Mžouravým pohledem kouknu na svého koníka."Nežduchej do mě, bolí mě hlava. Měl jsi toho chlapa kopnout do hlavy." Vypravím ze sebe vyčítavě a pak se urychleně vrhám po svých věcech, musím se napít vody. Vstanu a dojdu k jezeru, abych opláchla obličej a vzpamatovala se. "Máme kliku, bude unavený, určitě nespal." Pronesu ke koníkovi a dojdu k němu, přehodím ho jednou z dek. Seberu sedlo a začnu ho na něj dávat. "Jenom promiň kamaráde. Musíme ho dohnat. Budeš muset jet a to rychle." Povím mu posmutněle a na chvilku si o něj opřu hlavu. Pak ho poplácám a pohladím. Seberu všechny věci a harpunu, a vyhoupnu se do sedla. "Tak jedeme,honem! Poděkuj si tomu dementovi, co trpí zjevně spasitelským syndomem. Takoví jsou nejhorší!" Suptím, když popoženu koně v klus. "Jdu tam, aby se tam nedostal někdo špatný," cituji jeho slova lehce změňeným hlasem velice jízlivým tónem a pohazuji u toho hlavou. "Ach jak šlechetné!" připlesknu dramaticky horní hranu dlaně na čelo a lehce zavrátím hlavu dozadu, jako v nějaké dramatické divadelní scéně. Hraní je prostě můj život, je to jen spousta rolí. Zase se podívám před sebe, abychom nedjeli někam ze stráně. "Hrdina... pff, blbec je to! A opovaž se říct, že jsem úplně stejná, protože to teda nejsem!" Ukážu výhružně prstem na koně, kdyby mě snad chtěl soudit. Co na tom, že se v chování toho pitomce poznávám, já bych se rozhodně zachovala jinak... A to z toho důvodu, že u sebe nemám uspávadlo. Pobídnu koně v cval, abych ho dohnala. Já mu dám, že chce náskok. Spočítám si rychle o kolik bychom při tomhle tempu měli být rychlejší a hlídám si čas, abych mohla včak zpomalit a jet už jen zlehka. Nechci ho upozornit už z dálky těžkým dupotem kopyt. Chci ho hezky překvapit až mu nakopu zadek.

Uesugi Kenshin - 05. ledna 2020 19:59

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Cesta Koník se zatváří mírně uraženě, když na něj vyčítavě promluvíš. Všechny tvé věci jsou na místě, kde jsi je ty a nebo Bezejmený nechali. Voda rychle odnese malátnost a dokonce i bolest hlavy. Po dvou propláchnutí obličeje jsi zase fit. Zbytek tvého proslovu jej nechá chladným. Sotva mu nasadíš sedlo, přísahala bys, že si povzdechne. Koník tě brzy nese do hloubi lesa a je to poměrně chytré zvíře, takže zatím co předvádíš divadelní vystoupení uhne stranou, aby tě větev nesrazila ze sedla. Tvůj koník tě zná a tak se tě nesnaží soudit a jen jeden dál. Cesta a les se začne rychle měnit. Stromy se stanou temnějšími a jako by se po tobě sápali. Stromy podél cesty jsou dál od sebe a tak se ti relativně pohodlně jede. Po hodině si uvědomíš, že jedeš po staré nepoužívané dlážděné silnici, kterou spolkl les. Jedeš půl dne cvalem než zpomalíš, jelikož tvůj nepřítel by měl být někde nedaleko před tebou. Už uvažuješ za jak se mohl dostat tak daleko před tebe. Zahlédneš že se lez rozestupuje a tvůj koník zpomalí. Okamžitě ti dojde proč vidíš čtyři muže otrhaných šatech banditů, jak sledují někoho na mýtince a očividně se na něčem domlouvají. O tobě zatím nevědí. Tři z nich mají ošklivě vypadající zubaté šavle. Jeden vypadající jako krysa má luk a očividně té bandě šéfuje. Pokud se přiblížíš blíž všimneš si že na mýtině je nějaký monolit a před ním stojí Bezejmený a studuje vlastní mapu.

Kazeshini - 05. ledna 2020 20:52

soukromá zpráva od Kazeshini pro Plánování Urychleně sjedu z cesty a schovám se i s koníkem do nejbližšího houští. Láká mě představa nechat je na něj zaútočit, protože by pak byl ještě vyčerpanější, navíc by si mě nevšiml určitě, kdyby byl zaneprázdněný bojem. Ale mohli by ho zmlátit dřív, než já, to mě zase netěší. Budu si to muset nějak ohlídat. Ozbrojená se přikradu blíž a pokouším se vyslechnout jejich strategii. Mají lučišníka, ten je určitě bude krýt střelbou někde zezadu. Až se rozdělí a ti tři ho nechají o samotě. Zastřelím ho, a pak se posunu o kousek blíž i s koníkem, aby nezůstal sám v lese. Kdyby se mi povedlo ještě nenápadně zlikvodovat jednoho z těch s meči, bylo by to nejlepší. Ideální by to bylo, kdyby na pana sketu zaútočili jenom dva. Nechám je se trochu porubat. Počítám, že jednoho zvládne, mezitím se tam přikradu, toho dalšího banditu zastřelím a skočím na překvapeného pana sketu a to bude překvápko až zjistí, že umím chvatem vyhodit rameno, což zjistí velmi záhy, protože mu hodlám vyhodit levou ruku, aby s ní nemohl hýbat, porazim ho na zem, sednu si mu na trup a tu druhou ruku zajistím sama, a pak ať si mě nepřeje. Přikývnu sama sobě, tohle je naprosto neprůstřelný plán. S připravenou kuší čekám na možnost, kdy svůj plán zrealizovat.

Uesugi Kenshin - 05. ledna 2020 21:25

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Bitka plánování Bez jediného problému se přiblížíš ke skupince ta se právě dohaduje jestli na muže u monolitu zaútočit a nebo ne. Plán definovali prostě, lučišník vystřelí a pak na něj všichni tři vyrazí. Trojice tedy tasí šavle a přiblíží se k okraji mýtiny. Tím ti umožní aplikovat první část svého plánu. Jelikož lučišník se plně soustředí na cíl na mýtině, že se k němu bez problému dostaneš na vzdálenost, kdy jej můžeš zabít dýku a nebo pokud si nechceš špinit ruce, tak mu šipku kuše opřít téměř o týl. Problém je druhá část tvého plánu, jelikož trojice se drží u sebe sotva na dosah ruky. Což znamená, že pokud bys zabila jednoho z nich mohla by se zbylá dvojice otočit na tebe a né na Bezejmeného. Ten mezi tím dočte svou mapu a pobaveně se otočí na trojici. Pomalu schová mapu, protáhne si prsty. Poté tasí dlouhý elfí meč a ladně s ním švihne ve vzduchu, jako by se procvičoval. Ty si všimneš, že levou rukou udělá nějaké nenápadné gesto a před ním se začne mihotat vzduch. Bandité si toho nejspíše nevšimnou, jelikož jsou příliš upoutáni elfím mečem protínajícím v nacvičených smyčkách vzduch. "Lůzo pojďte! Vím o vás! Děláte rásmu, jako sloni!" což je teda pravda, tvůj koník ve cvalu se pohyboval mnohem tišeji než trojice mužů snažících se plížit.

Kazeshini - 05. ledna 2020 21:50

soukromá zpráva od Kazeshini pro Neprůstřelný plán č.2 Na to, abych ho zastřelila s hydraulikou se nebudu ani obtěžovat plížit se tak blízko k němu. Znám možnosti své kuše a vím jistě, že opřít mu kuši o krk, tak ho prostřelím naskrz. To není chtěné. Spíš mi dělá starost, že ti tři se nechtějí oddělit od sebe. Když ale pan sketa zahlásí, že o nich ví. chopím se iniciativy přiskočím k mrtvole a vystřelím z luku směrem na pana sketu, aby zahájila útok, podle jejich domluvy. Ale střelím trochu bokem, jak kdyby to byl špatně mířený výstřel. Přeci si ho nesundám a navíc jestli má před sebou štít, tak na to ty tři pitomce nehodlám upozorňovat. Jen ať se spolu pobijí. alespoň budu mít dost času se k němu připlížit já a až si ty chlapy evidentně sundá sám, tak na něj skočím podle plánu. chtělo to malou úpravu, ale znova je můj plán neprůstřelný. A tak tedy čekám až se tam ti vagabundi přiřítí a začnou se s ním rubat, abych mohla s koníkem zahájit přesun do jiného houští, tam koníka zanechat v úkrytu a plížit se za monolit, abych nebyla vidět. Jestli mu to bude moc dlouho trvat, tak toho třetího zastřelím a skočím na něj, jestli mu to trvat nebude, což si myslím, vzhledem k jeho zjevnému umu s mečem, skočím na něj zezadu hned po tom, co zabije toho posledního. Hlavně, aby to bylo překvápko. A fakt se na to těším, protože mě okouzlilo, jak ladně švihl s tím mečem, takže mě teď rozčiluje ještě víc.

Uesugi Kenshin - 06. ledna 2020 17:55

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro U monolitu Staré přísloví rozšířené mezi válečníky a veliteli říká: Žádný plán nepřežije setkání s nepřítelem. Toto je ten samí případ, ikdyž to tak ze začátku nevypadá. Zastřelíš lučišníka, ten se s tichým heknutím zhroutí k zemi. Jeho tři druhové si ničeho nevšimnou a jen nervózně čekají. Vezmeš luk a vystřelíš směrem Bezejmený, ten udělá krok od přilétajícího šípu. "Tak to ani neumíte střílet?" pronese zhnuseně a udělá krok směrem s kterého přilétl šíp. To už si trojice banditů dodá odvahy a vyběhne proti němu. Když schováš svého koníka do křoví, máš šanci si všimnout, že jsou to naprostí amatéři. Mávají s šavlemi nad hlavami, jako by to byli kyje. Jejich protivník si znechuceně odplivne a skloní meč hrotem k zemi. Jsi svědkem toho, jak prví z banditů zemřel aniž by pochopil, co se mu stalo. Doslova totiž naběhne na elfův meč. Druzí dva trochu znejistí a dají elfový čas vytáhnout meč s jejich mrtvého druha. Zatím, co hledáš dobré místo pro útok na Bezjemeného, elf se pustí do boje s bandity. Přesněji do jejich popravy, jelikož na rozdíl od nich umí s mečem zacházet. Nejdříve před jejich zuřivými seky pobaveně ustupuje a uhýbá, jako by tančil. Čeká na dokonalou příležitost a když se mu naskytne jediným bodem podsekne hrdlo druhého s banditů. Poslední s banditů znásobí své úsilí a zasype elfa údery. Ten je odráží a odvádí stranou s ladem tanečního mistra. Když jej toto po druhé sadě přestane bavit, složí muže třemi seky. Prvním mu přesekne šlachy a donutí poklesnout. Další dva mu vyseknou kříž do hrudi a nebohý muž padne k zemi mrtev. Bezejmený se otočí tváří k lesu, odkud přilétl šíp a okamžik čeká další střelu. "Že by ten poslední měl dost rozumu a utekl?" uvažuje, když se na něj vrháš. Docela tě překvapí rychlost jeho reakce máš sice čas mu ochromit ruku, ale srazit na zem se nenechá. Místo toho se překulí a sekne, čímž tě donutí uskočit stranou a nebo riskovat ránu na noze. "Aha, tak kvůli tobě nepřilétl další šíp." pronese poznání a trochu se na tebe zamračí. Hrot meče namíří na tebe. Očividně se tě rozhodl přestat podceňovat. "To jsi mne pronásledovala až sem kvůli takovému malému žertíku?" zajímá se a očividně se nedokáže rozhodnout jestli být naštvaný a nebo polichocen. Zasažená ruka mu visí bezvládně podél těla, ale to jej očividně neznepokojuje. Začne kolem tebe obcházet a zkoušet tvou ostražitost seky které pokud tě zasáhnou rozetnou tě na čtvrtiny.

Kazeshini - 06. ledna 2020 21:18

soukromá zpráva od Kazeshini pro U monolitu I když se k němu plížím, pochopitelně ho pozoruji. Je dobré vědět, co nepřítel umí, skýtá to jistou výhodu. A ani střílet jsem nemusela. Bylo mi jasné, že je povraždí sám. Chopím se první příležitosti, chytím ho za zápěstí a perfektně nacvičeným chvatem vyrazím jeho ramenní kloub. Ten jeho úhyb se mnou trochu smýkne, protože jsem jej stále držela za ruku. Pustím jej však velmi rychle a před sekem uskočím obratně dozadu a poměrně vysoko nad zem. tímhle gestem padá k zemi ta pomyslná maska křehké dívenky, kterou jsem si předhozí večer tak pracně malovala. Tohle nebyl jenom dobře vypadající úhybný manévr, co se povedl omylem. Tohle bylo očividně dost intuitivní a svědčí to o jasném tréninku. Zamračím se na něj, on nespolupracuje! Měla jsem to tak skvěle vymyšlené a on prostě nespolupracuje. "Žertík? Říkáš zajetí a omráčení žertík? Ty asi nevíš, co to znamená mít smysl pro humor, že? Než jsi mě uspal, přemýšlel jsi, že mě zabiješ, viděla jsem ti to na očích. Takže chápu, že ti po takových myšlenkách bylo docela jedno jestli mě tam někdo okrade, zabije nebo znásilní a nejlépe všechno dohromady." neudržím vyčítavý tón. Jak on obchází mě, tak já jeho. I když včera mohl spatřit meč u výstroje mého koníka, u sebe jej ale nemám. Vlastně to vypadá, že jsem přišla ozbrojená jen kuší v ruce. Možná že hloupé, možná že troufalé... Nechám ho párkrát na mě udělat výpad, aby měl pocit, že nahání on mě, všechny úhyby jsou rychlé a je znát dobrá bojová znalost. Reflexy mi opravdu nechybí, vlastně se mu tím snažím i docela demonstrovat, jak dobře umím reagovat. Po chvilce mě to totiž přestane bavit a před tím dalším výpadem uskočím větší kus dozadu, aby na mě jeho meč nedosáhl, jen jak dopadnu na nohy namířím proti jeho hrudi kuši. Je zcela jisté, že jak rychle umím uskakovat, tak i rychle umím střílet. "Dost hraní, už ani pohyb, jinak je po tobě! Polož ten meč na zem!" pravím velmi vážně. "Tohle není jenom tak nějaká zbraň, nechala jsem si ji upravit na zakázku. Prostřelím tě naskrz, ani nemrkneš, a že mám po tom včerejšku velkou chuť tu spoušť zmáčknout, takže žádný pitomosti!" zním varovně. Nic méně spoušť nechávám být, i když je zjevné, že bych ji klidně zmáčknout mohla a byl by pokoj. Počkám, jestli bude chytrý a ten meč odloží, když ano donutím ho udělat pár kroků od meče a sama přijdu blíž, abych jeho zbraň měla pod kontrolou já. Nechám ji však ležet na zemi a stále na něj mířím. I když se mračím a ve tváči je vepsaná dosti značná podrážděnost, v těch temně modrých očích se zračí jakási něha. Nejsou to oči chladnokrevného vraha, elf to pozná, člověk by na to byl moc tupý. Měřím si ho pohledem. Po krátké chvíli ticha přeci jen promluvím: "V jednom jsi měl pravdu. Zabiják zabijáka pozná, že ano?" zeptám se s notnou dávkou jakéhosi ironického výsměchu, protože tu na sebe oba něco hrajeme a přitom oba vidíme tomu druhému až do duše. "V čem ses ale spletl bylo naše setkání. Nikdo mě na tebe nenajal. už v té hospodě jsem věděla, že jsi elf. Podle očí a pohybů, prozrazuje tě to... My máme jakýsi smysl pro to cítit, že je něco divně, že? A ty s tou svojí skupinkou jsi byl 'divně'. I přesto jsem vás tam nechala bez povšimnutí a odešla si zvesela lehnout, protože jsi mi byl ukradený úplně stejně jako ten blbec, co se snažil hrát, že je opilý!" Znovu se na něj zamračím. Spíš než drsného lovce hlav to začíná pomalu připomínat nasranou manželku s válečkem. Je ale pravda, že ani manželku s válečkem není dobré rozčilovat, obzvlášť, dokud nevychladne. "To tys začal tuhle válku! Tys přijel k jezeru a utábořil se tam,. i když jsem tam už byla já. Věděls o mně, celou dobu jsem si povídala s koněm, netajila jsem se ani trochu, že tam jsem, protože jsem včera mluvila pravdu - já pocestné nestřílím na potkání. Vpadnul jsi mi do zad, svázal mě a omráčil a máš tu drzost to nazývat žertíkem?! Tss... o co ty jsi lepší, než ten voják v hospodě? Mimochodem, když jsme tak u něj, tak tvůj kámoš dost supěl, že jsi mu ZASE utekl. Odjel prý lesem na nejbližší městečko, ale už je to druhý den, někde tu frajer bude, protože ho evidentně zajímáš. mám mu to ulehčit? Nebo mu tě tu mám naservírovat? S ochromenou rukou už tě dostane, viď? Ty na něj totiž nemáš, jinak bys ho oddělal místo toho, abys před ním prchal. A není se čemu divit, šermíř můžeš být dobrý, ale on je velký a v těžké zbroji, že?..." V mém hlase je sice něco výhružného a ani omylem nezním, že bych žertovala. Nicméně je tam také něco zvláštního, jakýsi podtón, který říká, že na tom úplně zájem nemám, i když se tím oháním. "Tak jak vyřešíme náš zjevný problém?" zeptám se po chvilce a hlas svědčí o tom, že jsem ochotná vyjednávat.

Uesugi Kenshin - 06. ledna 2020 21:49

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro U monolitu Zatím, co na něj ty vychrlíš své obvinění on se zasměje a nevypadá příliš překvapeně, když uskočíš nacvičeným pohybem zpět. Zatím, co kolem sebe kroužíte on se zasměje. "Ano, přijde mi to, jako žertík. Jsme uprostřed ničeho. Touto cestou nikdo nechodí a tihle čtyři tu čekali na poutníky. Šance, že tě někdo potká a něco ti provede byla mizivá. Na víc jsem spoléhal na tvého koníka, že tě vzbudí, kdyby někdo šel." odpoví pobaveně a zvědavě se zadívá na tvé zbraně. On sám nemá jinou zbraň než meč, rozhodně žádnou viditelnou. První část souboje probíhá ve znamení toho, že jeden zkouší toho druhého. Ty zjistíš, že uhýbat mu není úplně šťastný nápad a meč tě mine opravdu o vlásek. Když uskočíš zpět a namíříš na něj kuši zastaví se. Jeho pohled znovu hodně schladne a očividně uvažuje, jestli jej zastřelíš jestli meč odhodí a nebo ne. Dojde nejspíše k tomu, že to riziko za nestojí a opatrně téměř obřadně položí svou čepel na zem. "Věřím ti znám spoustu kuší, které by mne prostřelili skrz na skrz a to nejsou ani tak velké, jako ta tvoje." ujistí tě a docela neochotně couvne. "Ano, já jsem do té hospody jít nechtěl. Můj doprovod na tom trval, ať bohové dohlednou na jejich duše." pokrčí rameny. "Ano, ten chytrák hrál opilého ještě hůř než já trhana. Měl by si zaplatit nějaké vzdělání." pronese klidně a dívá se ti klidně do očí. "Ach, vážně si myslíš, že povstalec nechá lovkyni lidí, aby seděla za vedlejším keřem? Já jsem tě totiž poznal Kazeshini. Jsi lovkyně lidí a dobrá, měl jsem tři možnosti. Jít dál, ale tvůj koník mi stál v cestě. Nechat tě jít předemnou a riskovat, že splníš své poslání a nebo si tu na mne počkáš. Třetí možností bylo tě nějak řešit. Stále si myslím, že jsem se rozhodl nejlépe." odpoví ti na tvé prohlášení o válce. "Jsem lepší než ten voják v hospodě, ikdyž to není voják o nic víc než mi dva. Byl jsem na tebe aspoň slovně zdvořilí, byť chováním né tolik. Nepokusil jsem se ti nijak ublížit i když jsem měl příležitost." upozorní tě na fakta, je na něm vidět že se tě vůbec nebojí a nebo rozhodně neprojevuje žádný strach. "Ve skutečnosti bys ho zabila i ve spánku. Kdyby s ním neměl nevyřízené účty můj průvodce k ničemu by nedošlo. K jeho přemožení mi jedna ruka bude stačit bohatě. Každá zbroj má slabiny a on ve skutečnosti neumí šermovat." pronese a podle tónu hlasu je o své pravdě pevně přesvědčen. Jeho pohled se stane zvědavým víc než nepřátelským. "Jaký problém? Já s tebou žádný spor nemám. Jdu do chrámu v horách a znám cestu. Na rozdíl od těch co mají ukradenou kopii." dodá klidně, ale netváří se, že by chtěl klást nějaký odpor a nebo se s tebou bít.

Kazeshini - 06. ledna 2020 22:23

soukromá zpráva od Kazeshini pro "Když je to s ním tak jednoduché, tak proč jsi zbaběle zdrhnul místo toho, abys svůj doprovod bránil? Plno slov a málo činů, že? A jestli to není voják, tak jak to, že poslal lidi z armády pro těla? Pokud jsi v armádě, tak jsi voják, i když jsi špatný voják. Pokud jsi dezertér, tak by ses neměl ukazovat před stráží, protože nejsi chtěný, tak to je." Pronesu holý fakt celkem neutrálně. Vypadám poměrně dost nazlobená a o to víc, po tom jeho zasmání se."Mě to zas tak vtipné nepřipadá. Důkaz, že tu byli tihle čtyři znamená, že tu lapkové jsou a dávat zodpovědnost koni, je jak spoléhat, na dítě, že uhasí požár. Záleželo by v jakou dobu by mě někdo napadl. Z mdlob se jen tak probudit nedá a rozhodně bych nebyla po takovém probuzení schopná bojovat. Taky si to zkus, je to super, mít bolehlav a být malátný. Já tě pak napadnu, jo? Uvidíme, jak pohotové budeš mít reakce," odseknu mu dotčeně. Přesto jsem však byla ochotná s ním mluvit... do té doby, než přiznal, že ví, kdo jsem. Jen, jak ke mně dolehne to jméno, Kazeshini, zarazím se a na moment se v mé tváři objeví překvapení a ústa jako by mírně poklesla. Cože? Byla jsem tolik let schovaná, jak...? Svraštím obočí a náhle je ten výraz o dost varovnější. Uchopím kuši do obou rukou, abych měla pevnou mušku, tohle vypadá zle. "Jestli víš, kdo jsem, tak proč to divadlo u ohně? Jestli jsi mě poznal, tak bys měl vědět, že já lovím hlavně psance z podsvětí a to, že mě poznáš říká, že ty JSI někdo z podsvětí, jinak bych ti mohla být jedno, tak kdo sakra jsi?! Bezejmený, není odpověď, tak ti říkají ostatní, mě se taky říká Rudá děvka a nepředstavuju se tak! Takže?!"

Uesugi Kenshin - 07. ledna 2020 20:28

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro U monolitu Bezjemený pokrčí rameny. "Já nezabíjím, když se tomu mohu vyhnout a nebo když se nejedná o lidský odpad." kývne na tři mrtvé bandity. "Jo, nějací vesničtí vydláci, kterým někdo dal do ruky zbraně poznají skutečného kapitána od podvodníka, který ukradl císařskou pečeť?" odpoví otázkou na to, jak mohl komandovat vojáky z nedaleké posádky. "To těžko stačí vystupovat sebevědomě a mávat jim před očima pečetí a udělají co budeš chtít." ujistí tě. "Já jsem odešel dvě hodiny před svítáním. Takže jsi nebyla bez dozoru dlouho, jestli tě to potěší. Na víc jsi začala brzy chrupkat a tak jsem si řekl, že spíš přirozeným spánkem." brání se tvému zlobnému prohlášení. "No, pokud budu mít cit v ruce, můžeme to zkusit." zkusí odlehčit situaci, když mu navrhneš, že ho omámíš a pak napadneš. Nad tvou otázkou ohledně tvé identity se zamyslí. "nebyl jsem si jist, dokud jsi nepředvedla ten odskok vzad. Jsem poznal ten bojový styl. Viděl jsem tě jen jednou a to před lety. Ty jsi mne neviděla. Tehdy jsem byl jen stín mezi stíny." přizná klidně a o krok přistoupí. Jeho pohled se ztratí v minulosti. "Tehdy jsem měl jméno a tvář. Ani jedno už nemám. Oboje mi vzali." dodá pohnutě a sundá si pomalu masku. Očividně ti nelhal popáleniny smazali všechny jen trochu poznatelné rysy jen kolem očí je kůže neporušená. Lehce ti dojde, že tak rozvrstvené a hluboké popáleniny nemohli vzniknout náhodou. "Nemohu ti své jméno říct ani, kdybych chtěl. " uvědomuje si očividně, že na tom závisí jeho život, ale zdá se, že se s tímto faktem smířil. "Takže co? Budeš na mne mířit než zemřeme na stáří?" nadhodí.

Kazeshini - 09. ledna 2020 22:52

soukromá zpráva od Kazeshini pro U monolitu Šokovaně na něj hledím a nepobírám, co to říká, protože jeho argumenty mi nedávají ani nejmenší smysl. "Dvě hodiny před svítáním? A jak to, že ses teda dotsal tak daleko?... Ne, víš co? Nechci to vědět, beztak je v tom magie," odvětím znechuceně a to jeho doznání, že si vlastně nebyl jistý tím, kdo přesně jsem, mě podráždí ještě víc. Nechám si od něj vysvětlit všechny ty pohádky, a jen ho mlčky sluduji. Na jeho tvář neříkám nic, nemám v očích ani lítost, ani úlek, jak po mně prve vyjel, že bych se poblila. Hezký pohled to není, ale to pohled na vyhřeznutá střeva venku z těla taky ne a jsem s ním v pohodě. Občas se to holt stane. O krok blíž ho jít nechám, ale varovně napřímím kuši, aby pochopil, že další krok už je stoupnutí na tenký led. "Ne, ty určitě na stáří nezemřeš, ten někdo mnohem dřív zabije. koneckonců máš v patách určitě dost lovců, kteří ti půjdou po krku, ať půjdeš kamkoli." Pronesu a zahvízdám na koně jako vždycky, aby pochopil, že má přiběhnout a nechat křoví křoví, i když bylo jistě šťavnaté. "Alibismus a výmluvy. Nic víc. Hlavně, že se máš čím obhájit. To dělá každý chlap, ať už je elf, člověk, trpaslík nebo jakákoli jiná rasa. Deset tisíc argumentů co tě vedlo k tomu se chovat idiotsky, ale upřímné 'promiň, omlouvám se,' šlo na procházku. Takže víš co? Taky mám chuť si zažertovat," prohodím trochu jízlivě a počkám na koně, kterého periférně vidím se přibližovat. Jen jak přikluše jednou rukou nahmatám brašnu s věcmi, přitom ho stále nespouštím z očí. "Dal jsi naprosto bez okolků najevo, že víš, že mám plnit úkol, Nejspíš ses toho dovtípil, když sis začal myslet, že jsem kdo jsem, nevím. Každopádně ses ne moc chytře prořekl, že máš pravou mapu a já pochopitelně nenechám po lese běhat vůdce odboje." Vytáhnu lano. "Takže od teď jsi můj zajatec ty! A jestli něco zkusíš, tak ti velkoryse prostřelím hlavu, abys měl od těch lovců pokoj. Na kolena a tu funkční ruku chci vidět za hlavou," povím naprosto nsmlouvavě a pomalu se k němu rozejdu s lanem a kuší ve druhé ruce.

Uesugi Kenshin - 10. ledna 2020 15:25

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro U monolitu Elf se tvému povzdechnutí zasměje. "Ne, nebyli v tom žádná kouzla jen lepší mapa. Zatím, co tebe poutní cesta vedla kolem všech významnějších míst v lese. Já jsem šel přímo." odpoví prostě a zahodí tajemno, jako použitý kapesník. "Nemohu ti říct své jméno, jelikož ho nevím." pokrčí klidně rameny a pak si povzdechne. Neochotně si klekne a dá ruku za hlavu. "Takže mne plánuješ svázat a nechat tu?" zajímá se klidně a možná až moc klidně. Nechá se svázat, ale když mu vezmeš mapu zjistíš, že je prázdná a elf se na tebe zářivě usmívá.

Kazeshini - 10. ledna 2020 16:55

soukromá zpráva od Kazeshini pro Přijdu k němu a tvářím se, že neposlouchám, i když ho slyším moc dobře. Tak hodná, že bych mu dopřála pohyby rukama, jako on mě, nebudu. Je to mág a i když má ochromenou ruku, pořád ho beru jako potenciální nebezpečí. Skončí s lokty napevno u těla a oběma zápěstí vepředu u sebe. A vůbec mě nezajímá, že to může být bolestivé, protžoe se nehodlám obtěžovat, dát mu tu ruku zpátky, nasranou Kazeshini nechce nikdo zažít. Mapu mu pravda vezmu a usmívat se klidně může, neměla jsem však ani v nejmenším v plánu ho tu nechat. Ještě by ho tu někdo našel, zabil a já bych u toho nebyla. To si neudělám. Jen se na něj mlčky skepticky podívám a povytáhnu obočí na ten jeho pokus o úsměv. "Nesnaž se, nejde ti to," okomentuji to ledabyle a udělám sobě službu a nasadím mu masku zpátky na obličej. dřepnu si před něj, abych mu mohla hledět do očí a neshlížela na něj seshora. "Nehodlala jsem tě tu nechat, zajatec se definuje tím, že je v zajetí, ne tím, že je zanechán napospas přírodě a úchylům. Hodlala jsem si z tebe udělat navigátora, protože máš zájem na tom se tam dostat, nebudeš nás zbytečně svádět z cesty, protože by tam mohl dojít někdo jiný a to si nelajzneš. A tímhle," ukážu prstem na pro mě prázdný list, "sis to zpečetil. alespoň nebudeš úplně k ničemu." Pravím a vstanu. Odvážu mu jeho pochvu na meč od pasu a mlčky přejdu k jeho meči. Na to ale jak pohrdavě jednám s ním, jeho meč mezmu velmi uctivě. Moje osobní spory s ním nemění nic na faktu, že on k té zbrani chová velkou míru úcty a stejnou bych jí měla prokázat já. Zasunu opatrně meč do pochvy a beru zbraň oběma rukama. Připevním ji k sedlu ke svěmu meči, a pobídnu jeho, aby vstal. "Odjíždíme, budeš sedět přede mnou ať tě mám na očích." Povím klidně a hodlám mu pomoct do sedla, protože se mu tam asi poleze docela blbě se svázanýma rukama. Nasednu pak za něj a celkem upřeně se na něj podívám. "No? Tak kam teď, pane navigátore?" Je to trochu jízlivé, ale ne moc. Spíš jak kdyby ze mě mluvilo pocuchané ego.

Uesugi Kenshin - 11. ledna 2020 10:39

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro U monolitu Elf si nijak nestěžuje, když jej pevně svážeš, jen se lehce zamračí když mu "neaktivuješ" levou ruku. "Jeden dělá, co může." odpoví, když mu řekneš že se nemá snažit o úsměv, ale když mu nasadíš masku vypadá hned spokojeněji. Tedy do bodu než mu oznámíš, že jej bereš sebou. "Aha, tak to nás čeká úžasná cesta." pronese mírně kousavě a celé to zakončí povzdechem. "No, dobře." Když elfovy odepínáš opasek, jeho oči se na tebe zamračí. Záhy zjistíš proč v opasku je skrytá bodná dýka, kterou měl na bedrech. Opasek sám je malé umělecké dílo, je z nejlepší kůže a pokován takže působí dojmem, jako by se hýbal. Elfův meč působí starodávně a už jen, když jej zasouváš do pochvy cítíš, jak tebou proudí jeho moc. Sotva dáš meč do pochvy přestane se ten hýbat a pocit moci zmizí. "Dej pozor, aby tě můj meč neovládl." upozorní tě elf, když přivážeš meč k sedlu. Na tvůj pokyn vstane a nechá si pomoct do sedla. "No, když myslíš." pokrčí rameny. Trochu se zavrtí, aby si udělal pohodlí, když se jej zeptáš kudy. Pozorně se zadívá na monolit. "Kolem Monolitu doleva skrz ten keř napravo." ukáže ti na hustý les vedle lesa. Jak se ke keři blížíš vypadá neprostupně, ale koník nezastaví a projde skrz několik větví a za ním se otevře skrytá cesta. "Ejhle." pronese pobaveně elf a záhy jedete nějakou dobu než se elf promluví. "No, kdo tě poslal nějaký, z těch šlechtikých hlupáků a nebo někdo další?" zajímá se zvědavě a gestem ti naznačí ti ať mu podáš mapu.

Kazeshini - 11. ledna 2020 20:16

soukromá zpráva od Kazeshini pro Cesta lesem Dýka je mu pochopitelně taky zabavena, nehodlám se v noci nechat podříznout. Varování o meči nijak neokomentuji, ale věnuji mu pohled. Jde cítit, že je ta zbraň nějaká zvláštní, jsem z toho trochu znechucená, všechno je magické. Budu na tu zbraň dávat větší pozor. Rozjedu se tedy určeným směrem, vyhovím mu a mapu mu rozložím do klína a podám opatrně spodní stranu do jeho dlaně, aby si ji mohl držet. Pak už se dál jen věnuji jízdě. Uznávám, že by nenapadlo jet tudy. Jen na chvíli se kouknu do své mapy, abych se ujistila, že o téhle zkratce bych nevěděla nebýt něj. Jen na mapu pozdvihnu obočí ať už se v ní dočtu cokoli a zase ji mlčky schovám. nic méně nejevím se být moc komunikativní typ. Co zmizela křehká princezna, zmizela s ní i příjemná společnost. Dávám pozor na cestu a prohlížím si okolí, aby na nás zas někdo nebafl. Vyruší mě až ta jeho otázka. A odpověď na ni nitnou dobu nepřichází. "Dejme tomu, že to by se dalo říct, že je to nejspíš někdo docela vlivný." Pronesu až po chvíli ticha, poměrně dost klidně. "Takoví dobře platí za práci. Ale tobě nemá smysl to vysvětlovat. Stejně je máš všechny hozené do stejného pytle, tak proč se tím zabývat...," pokrčím rameny a nehodlám se v tom dál piplat.Po malé odmlce se ale tentokrát zetám já. "K čemu ten artefakt vůbec je? Evidentně o něm víš víc, než já. Proč ho všichni chtějí?"zeptám se čistým hlasem. Ráda bych alespoň věděla, co to vůbec je a proč tu všichni okolo toho dělají takový povyk.

Uesugi Kenshin - 11. ledna 2020 21:14

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Cesta lesem Elf si přidržuje mapu a občas se na ni zadívá a něco zamumlá. Spíše než zaklínadlo, to znělo jako tichá nadávka na nepohodlí. Tvá mapa tě vede po cestě vlevo, tedy nejspíš jelikož tlustá čára překrývá monolit. Rozhodně nic nenaznačuje, že bys měla jít skrz křoví. Jak se rozhlíží po okolí, všímáš si že tato cesta není tak pohodlná a máš občas pocit, že tě něco dravého sleduje. "Ano, všechny mocichtivé vrahy, kteří by prodali svou matku za moc mám v jednom pytli. " odsouhlasí tvé hodnocení elf. Nad tvou otázkou k čemu ten artefakt vlastně je se elf nějakou dobu zamyslí. "Jednak je to součást celku. Jednak je to magická ochrana. Náš současný císař má čepel, která je schopna seslat jakékoliv kouzlo a které znásobí magickou i normální sílu nositele. Tento artefakt by měl být nejspíše rukojetí a nebo štítem. Podle toho jak přesný byl překlad. Každopádně držiteli poskytne totální ochranu před magii a šípy. " vysvětlí ti celkem ochotně. Je na něm vidět, že rád cestuje ve společnosti a rád se baví. "Pokud by jej císař získal byl by už jen krůček k vládě nad celou zemí a vším živým na ní." dodá po delší chvíli. Jedete několik hodin, když se elf zadívá do mapy. "Zastav prosím. Blíží se bouřka musíme si najít úkryt." sroluje mapu a seskočí s koně. "Kousek odtud by měl být starý chrám, tam bychom mohli nečas přečkat." navrhne ti a vykročí směr další keř, který je tentokrát plný bodlin a ostnů. Ty nevidíš oblohu, takže těžko říct, jaké je počasí. Na druhou stranu odhadneš, že se blíží večer. Když dojdeš k elfovy zahlédneš docela dobře zachovanou kamennou stavbu, která stojí za keřem. Bohužel to vypadá, že se skrz keř budeš muset prosekat, jelikož kolem jsou příliš husté stromy, než aby jimi koník prošel.

Kazeshini - 11. ledna 2020 22:13

soukromá zpráva od Kazeshini pro Cesta lesem Jestli jde bouřka, nebo se smráká, je to jedno. Kůň stejně nemůže v šeru jet, takže pokud chce zastavit, nejsem proti. Ovšem jen jak seskočí z koně a vydá se k houští, sahám po kuši, aby ho nenapadlo utéct. Jak se zastaví před keřem, kuši zase pomalinku skloním, seskočím také a přijdu za ním i s koněm. Zkontroluji na své mapě, že mi nekecá a nedorazili jsme k cíli, ale fakt by mohl být po cestě nějaký jiný chrám,. "A není to náhodou to místo, co hledáme, že ne?" ujistím se trochu nedůvěřivě. Prohlédnu si křoví několikrát velmi dobře a zvolím nějakou trochu nenápadnější cestu. Ne, aby bylo hned na první pohled vidět, že se někdo prosekával dovnitř. Seberu svůj meč a jdu prosekat cestu. Jemu ale nedám možnost být bez dozoru. Vím velmi dobře, že si to stížím, ale co se dá dělat, když ho táhnu s sebou. Pravou rukou budu prosekávat křoví, levou chytím lano věznící jeho zápěstí, na koníka hvízdnu, aby mě následoval. Ani jednoho od sebe nenechám moc vzdálit a jsem opatrná. Nerad bych aby na nás něco skočilo ze zálohy. Ať už zepředu nebo zezadu. Jakmile se prosečeme křovím, obhlédnu možnosti a jestli je možné, přenocovat uvnitř, aniž by nás něco sežralo, zabilo nebo proklelo. "Nastav ruce, naskládám ti na ně nějaké dřevo. Ať nám není v noci taková zima," řeknu a posbírám suché dříví, co okolo nás vidím, ať už je to ten chrám nebo ne. Stejně budeme muset někde nocovat. Jak dám dřevo jemu, naberu nějaké sama, ale ne tak, abych měla plné ruce a mohla nás případně bránit. Najdu pak nějaké strategické místo, kde můžeme rozbít tábor, doufaje, že když je to chrám, budou uvnitř nosné sloupy.

Uesugi Kenshin - 12. ledna 2020 13:47

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V chrámu Elf se na tebe skepticky zadívá, když se jej zeptáš jestli je toto není to místo, co hledáme. "Ne, není. M8me před sebou ještě několik dní cesty." ujistí tě vážně. Tvoje mapa potvrdí jeho slova, ikdyž jste se nejspíše trochu odchýlili od načrtnuté cesty jdete víceméně správných směrem. Prosekat se křovím představuje docela problém, jelikož se ukáže docela nepoddajným. Elf se nechá táhnout, ale záměrně nespolupracuje a nebýt tvé koníka, jenž jo postrkuje před sebou byla by ta práce těžší. Chrám samotný je ideálním místem pro přenocování má jen jeden vchod. Dokonce není ani moc velký. Uprostřed je socha nějaké bohyně a celý chrám má jen deset krát deset metrů. Najdeš tam i čtyři sloupy. "Jistě, rád se stanu nejen zajatcem, ale i nosičem." pronese ironicky, ale odnese dřevo dovnitř. Klidně usedne u sloupu a opře se o něj. "Nemohla bys mi aktivovat ruku? Začíná mi chladnout a je to velmi nepříjemné." pronese mírně zamračeně.

Kazeshini - 12. ledna 2020 16:23

soukromá zpráva od Kazeshini pro V chrámu "To jsem ráda, že v tom máme jasno," dodám jízlivě k té jeho kousavé poznámce o nosiči a zajatci. "Taky bys k tomu ještě mohl být mrtvola a to by tě asi až tak nebavilo." Nechám ho sednout si ke sloupu a sama rozdělám oheň nedaleko něj, aby na něj šlo teplo, když tam bude sedět. Na jeho otázku neodpovím notnou chvíli. Věnuji se rozdělávání ohně. Stáhnu si vlasy dozadu, aby se mi nepletly do obličeje a párkrát fouknu zespodu do větví, dokud můj obličej nesvítí měkké světlo. Zvednu se do kleku a opráším si ruce. Pak věnuji pohled jemu. "Když ti aktivuji ruku, napadneš mě," oznámím mu klidně. Ale zvednu se a dojdu těch pár kroků ke koni. "Jakto že je před námi ještě několik dní cesty? Podle mé mapy jsem tam přes les měla být za tři dny a tys tvrdil, že jdu okolo všech poutních míst, narozdíl od tebe. Ty jdeš přímo. Tak kde jsme nabrali těch několik dní? zeptám se, zatím co mu nenápadně projíždím věci v batohu. Pujčím si to jeho lano a jdu zezadu sloupu, o který se opírá. Připravím si ho a k jeho velkému potěšení ho bez ptaní přivážu ke sloupu za pas. Suk udělám zezadu sloupu, aby si na něj nedosáhl, ale nechám si ještě dost dlouhé dva konce. Pak se ho ujmu prošacovat poměrně důkladně, jestli nemá nějakou další dýku. A teprve pak, co se ujistim, že nemá nic, popřípadě mu to zabavím, dřepnu si k němu a uvolním mu lano, které drží jeho lokty u těla. Dám ho stranou a pohlédnu na něj. Zápěstí ale zatím neuvolním."Jsi ochotný vzdát se té runové rukavice výměnou za vrácení ruky zpět? Předpokládám, že bez ní nemůžeš kouzlit, pronesu klidně

Uesugi Kenshin - 12. ledna 2020 18:29

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V chrámu Na tvou odpověď ohledně mrtvoly následuje naštvané ticho. Elf ti tedy donese dřevo. "To je jen nepodložený předpoklad." konstatuje. "Nemám zájem ti ublížit." dodá po chvíli. Na další otázku ohledně cesty se elf zadívá nejdříve na tebe a pak si začne prohlížet svou znehybněnou ruku, jako by jí viděl poprvé v životě. V batohu elfa najdeš širokou škálu flakónků různé barvy, lano s kotvičkou, malou lucernu s olejem. Mimo toho najdeš chirurgickou sadu. Batohu má připoutanou mačetu. Elf se nechá přivázat ke sloupu. Při šacování najdeš v levé botě velký bojový nůž. Mimo toho nenajdeš už žádnou další zbraň. Když mu uvolníš provaz držícímu ruce u těla oddechne si. "Ano, jsem ale dokud zápěstí drží provaz. Těžko to mohu udělat." poukáže na fakt a pozvedne ruce. "Máš pravdu já sám magii neovládám. Tohle jsou všechno dárky od císařových hlupáků." pronese pobaveně.

Kazeshini - 12. ledna 2020 19:15

soukromá zpráva od Kazeshini pro V chrámu Nevěřím mu ani co by se za nehet vešlo, ale nejsem tak krutá, abych ho nechala celou tu dobu s vyhozeným ramenem. Mohlo by mu to vážně poškodit vazy. Povzdechnu si a sjedu pohledem jak jeho uvězněná zápěstí, tak jeho oči, říká se, že se na nich dá poznat špatný úmysl. Sklopím zase oči dolů k jeho rukám. "Neboj se, s tím ti ráda pomůžu," podotknu a chytím ho jednou rukou za provat a druhou začnu prvně rukavici stahovat, nehodlám ho pustit dřív, než bude neozbrojen. Jsem však nanejvýš jemná a stahuji rukavici pomalu prst po prstu a opatrně, abych ho netrápila víc, než je nezbytné. Za ten den moje neskonalá rozčílenost trochu opadla, ne dost, abych ho pustila, moji důvěru nemá a ani mít nebude, ale už se mi ani nechce ho zkopat, myslim, že s tou rukou trpěl dost. Jestli mě během večera naštve, tak mu do ní dloubnu, bude to adekvátní trest. Avšak ta poslední věta, kterou vypustí z úst, mě donutí mírně zpomalit. Neřeknu mu na to nic, ani a sobě nedám nic znát. Jen, co ho zbavím rukavice, trochu si ji prohlédnu, ne že by mě to tak strašně zajímalo, ale natáhnu mu ještě tu jeho chvilku nastavených rukou, což si patřičně užívám. Takže dary od císařských hlupáků jo? No počkej, já ti to osladim. pomyslím si a potutelně se ušklíbnu. Dlaněmi ho chytím za lana na zápěstí a nahnu se trochu blíž k němu. "Zapomněl jsi nějaké kouzelné slovíčko," podotknu tiše se záhadně podbarveným tónem. Je to hravý tón. Nebýt té poslední věty jsem o dost milosrdnější. Jde vidět, že čekám, co z něj vypadne a poměrně mě baví ten fakt, že jsem 'na koni' já. Nevysloužila jsem si svou přezdívku jen tak.

Uesugi Kenshin - 12. ledna 2020 19:32

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V chrámu Elf se tváří úplně normálně a ty najednou dojdeš k podezření, že jeho oči neprozradí nic co jejich majitel nechce, aby prozradili. Sundáš mu rukavici a odhalíš ruce, on se nesnaží nijak klást odpor. "Jsi vážně krutý věznitel. Prosím vrať mi citlivost do ruky." požádá tě a ty si můžeš prohlédnout rukavice do které jsou na bocích vyryty a zlatem leptány runy. Nemusíš se ani příliš zamýšlet, abys věděla že jsou to magické runy.

Kazeshini - 12. ledna 2020 19:57

soukromá zpráva od Kazeshini pro V chrámu Lehce vítězně se pousměji a rukavici hodím opodál k tomu bojovemu noži. "Stačilo jenom prosím, a kdybych byla krutý věznitel, tak mě tvá zraněná ruka ani v nejmenším nezajímá a neriskuji lež, že jsi mág i bez rukavice, dodám tentokrát už bez pobavení v hlase. A ujmu se toho mu rozvázat zápěstí. Dám mu chvilku, aby se připravil. Opatrně ho vezmu za levé zápěstí a prohmatám rameno, abych zjistila, jak jsem jej vyhodila. Pak natáhnu jeho ruku do délky. "Teď to bude trochu bolet," řeknu a škubnu mu s rukou, aby se mu kloub vrátil zpět. Zkusím hybnost a ruku mu pak pustím. "Neměl bys to teď namáhat, ať si vazy odpočinou. Řeknu, když vstávám. Seberu zabavené věci a lana a dám je do brašny. Odstrojím koně, aby si odpočinul a trochu ho pomazlim. Pak si sednu k ohni, do kterého ještě přiložím a začnu připravovat večeři. "Stejně je to hlouhost... Ten artefakt... honíme se tu po lesích pro nic za nic. A nebude to k ničemu. Ten chrám je beztak ruina. Takových poplašných zpráv o artefaktech už bylo... pronesu tiše, snad trochu rezignovaně. "Pořád jsi neodpověděl na těch několik dnů cesty," dodám a vzhlédnu k němu. "Máš v plánu mě vést špatně? Nebo mě zamotat v lesích a pokusit se utéct? Abych se odsud sama nedostala? Hmm?" pronesu spíš řečnicky.

Uesugi Kenshin - 12. ledna 2020 20:17

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V chrámu Elf po tvém prohlášení na téma krutý mučitel, nakloní hlavu na stranu. Překvapivě se nijak na bolest nepřipravuje jen čeká. Když cukneš rukou, jen narovná hlavu. "Dobře nebudu namáhat ruce." pronese pobaveně a vrací si cit do ruky. Zatím, co ty se mazlíš s koněm elf spokojeně složí ruce na hrudi. "Překvapivě s tebou souhlasím." pronese pobaveně. "Ne, nemám v plánu vést špatně, ale očekávám, že tam najdeme jen další stopu. Případně tam najde nějaký nápis ve smyslu. Síla je uvnitř a tam jí musíš hledat." zavrtí hlavu. "Hlavně tě nepovažuji za tupou. Stačilo bys našla nějakou říčku a šla podél ní až k civilizaci." informuje tě. "Podala bys mi prosím jídlo z mého batohu. Mám tam arašídy." ukáže na svůj batoh. "Když najdu ten artefakt, tak jej hodím do nejbližší strže." pronese vesele.

Kazeshini - 12. ledna 2020 20:53

soukromá zpráva od Kazeshini pro V chrámu Tohle jeho počínání s hlavou na stranu a žádná známka bolesti mě jenom donutí se znepokojeně zamračit a trochu šokovaně vypleštit pohled. Nic mu na to neřeknu, ale sleduji ho. Každý jeho pohyb. Zdá se být tak chladný, i když si očividně rád povídá, ale jakoby snad ani nic necítil. Celý den vykloubená ruka mu nedělá nejmenší starosti a ještě se zdá být pobavený a v dobré náladě. "Jde z tebe děs. A není to tím, že musíš nosit masku, ale tím, jak se chováš." pronesu tiše. "Arašídy? Měla jsem v plánu ti nabídnout jídlo, proto ho dělám před tebou. Sice nemám zájem na tom, abys měl přehnaně moc síly, ale umřít hlady tě nenechám." podotknu a dělám jídlo dál. Když pronese, že ten artefakt hodí do strže zdvihnu k němu oči. "Tomu nevěříš ani ty sám. Každý něco chce, určitě je něco, za co bys ho vyměnil, pokud ho nechceš sám pro sebe. Co by to tak mohlo být? Že by moc? Pomsta? ...Obličej?" řeknu tiše a není to pokus ho podráždit, jen mu očividně nevěřím jeho dobré úmysly. "Určitě na světě existují mágové, kteří by ti dokázali pomoct vrátit, co ti vzali. Proč bys to neměl udělat právě kvůli tomuhle? Taková imunita proti šípům es mágovi hodí. Není to zas tak nereálné, že? Nakloním hlavu tázavě.

Uesugi Kenshin - 13. ledna 2020 17:53

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Když proneseš, že z něj jde děs překvapeně se na tebe zadívá. "Proč? zeptá se nechápavě. "Já se snažím nedělat potíže." dodá a očividně je o svých slovech přesvědčen. "No, dobré jídlo si nechám líbit." pronese nadšeně. "Ano věřím." pronese rozhodně. Když zmíníš jeho obličej s jeho pohledu sálá zloba a možná i nenávist. Je to jen okamžik, ale tebe zamrazí, jelikož ten pohled je vážně znepokojující. "Na opravu obličeje potřebuješ spíše kněžku a nebo alchymistu než mága. Jenže náš drahý císař, přejte mu bohové žaludeční vředy, už třikrát investoval opravdu velké prostředky aby mne jeho psi našli. Poprvé mne překvapili, potom už ne a nechali mi ty dárky." při zmínce, že jej poprvé překvapili se mimovolně dotkne své masky. "Císař a suita kolem něj je doslova posedlá hledáním artefaktů. Nic by mi nezpůsobilo takovou radost, jako sledovat jak rujnoujou svou říši při snaze vytáhnout ten artefakt s hlubiny moře a nebo jít jej v ledovci." pronese zapáleně a při představě, hledání se pobaveně uchechtene.

Kazeshini - 14. ledna 2020 21:25

soukromá zpráva od Kazeshini pro v chrámu Sleduji tu jeho plamennou řeč s trochu znepokojeným výrazem. Je to magor, tutově ano. Jsem si jistá víc, než kdy předtím, že mě rozseká, jestli zjistí, že císař poslal mě. "A proto jsi tak děsivý," dodám tiše a sklopím zrak k jídlu. "Myslela jsem, že o tvář tě připravili nějací kultisté. Říkáš císařské gardě kultisté?" podivím se trochu. "Z té tvé zapálenosti si říkám, že by se ten císařský vyslanec měl modlit, aby na nás nenarazil, protože mám pocit, že až ho uvidíš, budu tě muset držet ze všech sil, aby sis na něm nezchladil žáhu." pronesu klidně a zcela, jakoby se mě to opravdu netýkalo. "Ale já tě nenechám někoho cizího zabít jen proto, že dělá pro císaře," zvednu k němu hlavu a informuji ho spíš, než cokoli. "Nemůžeš všechny hodit do jednoho pytle, každá mince má dvě strany. Kdyby neměla, tak ty už tu nesedíš, protože i když dělám pro někoho jiného, stále ale z hlediska politiky já jsem na straně císařství, takže bys měl být už ze zásady můj nepřítel... A přesto jsem tě nezastřelila," řeknu mírně. Můj pohled je jemný, snažím se vypadat upřímně, co můžu. S tím vstanu a vezmu připravené jídlo. Přijdu opatrně k němu, dřepnu si před něj a podám jeho pokrm. Je to očividně pokus o vstřícné gesto. Nějaké sušené maso, opečený chléb a trocha zeleniny. Na jeho pečenou rybu to vůni rozhodně nemá, i když je to sušené maso dobře kořeněné. "Není toho moc, ale lepší, než arašídy," dodám. Sednu si do tureckého sedu na vzdálenost jeho nohou, aby na mě nedosáhl rukama. Zastrčím vlasy za ucho, aby mi nepadaly do obličeje a trochu si ukousnu. Chvilku jen tak tiše přežvykuji, pak mu ale věnuji pohled. "Proč císař vynaložil tolik peněz, jak říkáš, aby tě dostal? Čím mu tak vadíš, krom toho, že jsi z odboje? Spousta jiných je z odboje a tolik se jim na paty nešlape. Musels něco provést. Proč prostě místo téhle nekonečné bitvy s ním neodjedeš do jiné země a nenajdeš si kněžku, co by ti pomohla... a já nevím, třeba nezačneš jiný život někde jinde? Že ti to stojí za to," trochu se nad tím podivím, protože mi to vážně hlava nebere. Přijde mi, že jsou s císařem v tomhle evidentně oba úplně stejní.

Uesugi Kenshin - 15. ledna 2020 17:41

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V chrámu Elf prostě pokrčí rameny. "S tím těžko něco udělám." když mu oznámíš, že je děsivý tím, že se snaží být milí. "Jak mnoho věcí, je i to kdo je kultista věcí pohledu." odpoví brystně elf. "Pro mne ve všech ohledech splňují body podle kterých se pozná kultista. Připouštím, že tobě se tak jevit nemusí." Když proneseš, že jej nenecháš někoho zabít od pohledu, začne se pobaveně smát, že nemůže mluvit. "Jsi vážně vtipná. Já se na nikoho nikdy nevrhl. Zabíjím jen když jsem napadený. Přiznávám ovšem, že to dělám bez lítosti." přizná, když se přestane smát. Elf ti poděkuje kývnutím a nadzvedne si masku, aby se mohl najíst. "Příště nech jídlo dělat na mně, i tak je ovšem výborné." zažertuje a počká než si kousneš než začne jíst. Přitom ignoruje detail, že je svázán. "Dokud žiji připomínám mu porážku." odpoví na tvou otázku proč má na něm císař zájem. "To máš jednoduché. Dokud bujeje se mnou a mými povstalci neútočí na okolní země. Defakto udržuji jistou formou odporu mír, jelikož císař utrácí zdroje a svůj čas lovem na mne." odpoví logicky. "Až jednoho dne zesne, tak se po mne slehne zem" ujistí tě vážně.

Kazeshini - 15. ledna 2020 18:37

soukromá zpráva od Kazeshini pro Jenom zamrkám a fascinovaně na něj hledím. Nejsem si úplně jistá, kdo z nás dvou je větší magor, ale ráda bych věřila, že on. "Tak v tom případě i ty jsi nějaký kultista... a nebo možná fanatik, to se ještě nemůžu rozhodnout." prohodím a pokrčím rameny. Tím smíchem mě opravdu zarazí. "Aha, tak to bys mi nejspíš mohl objasnit, na co přesně jsi myslel, než jsi mě uspal, protože to ti v očích hrálo moc dobře, že by bylo nejlepší mě tam zastřelit vlastní kuší, nic méně, jar tě nenapadla, byla jsem nahá v jezeře a tys mi vpadl do zad. Vážně potřebuješ obhajovat sám sebe, presner, jak jsem prvně říkala," pronesu možná až trochu uraženě. Sním své jídlo. A i když ho poslouchám nekoukám na něj. Až po tom jeho prohlášení, že zmizí, až zemře císař k němu zdvihnu hlavu s povytaženým obočí. Tímhle mě utvrdil v tom, že je to fanatik. "Tvoje problémy na mou hlavu, fakt. Ještě, že mě je tohle jedno." Pronesu rezignovaně. Vždycky mi tady to politické hašteření přišlo na hlavu. "Chápu, že se nejspíš vnímáš velmi kladně, ale dobro a zlo neexistuje. Ve své podstatě nejsi o nic lepší než císař, oba vás evidentně moc baví řezat do toho druhého a oba se těšíte na smrt toho druhého jak děcko na narozeniny," zákoutím hlavou a vstanu. "A s vařením se rozluč, nehodlám se nechat otrávit," dodám mimoděk, když dojdu ke koni a vezmu z věcí ty dvě deky. Jeho mu hodím a se svou si jdu sednout na druhou stranu ohně."Měl by ses prospat, máš za sebou docela náročnej den," pronesu docela nesmlouvavě a přemýšlím nad tím, že sice hovory s koněm byly celkem jednostranné na druhou stranu můj kůň alespoň není alibista. Zabalím se do deky a trochu snad posmutněle prohrabuji klackem trochu žhavých uhlíků na kraji ohně. Opaluji konec klacku a bavím se sledováním, jak chytá malým plamínkem.

Uesugi Kenshin - 15. ledna 2020 19:59

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V chrámu Elf nakloní hlavu na stranu. "Pravda. S jistého úhlu pohledu máš pravdu." odsouhlasí to, že on sám je kultista. Po dalších slovech se na tebe zamračí. "Hele já se neplížil v okolí s kuší v ruce. Já jsem naopak dal péct ryby, abych tě na sebe upozornil. Skryl se, abych viděl na oba tábory." odpoví břitce. To, co mu letělo hlavou nijak nekomentuje a tím nepřímo potvrdí tvá slova. "Jak myslíš." pokrčí rameny a zakryje se dekou. Nějakou dobu se vrtí, aby našel pohodlnou polohu. Po několika minutách začne pravidelně oddechovat. Buď spí a nebo spánek předstírá. Hraješ si nějakou dobu s klacíkem. Tou dobou začne elf tiše chrupkat.

Kazeshini - 17. ledna 2020 00:22

soukromá zpráva od Kazeshini pro Fascinuje mě, jak neuvěřitelně nechápavý dokáže být. Ale asi to dost i vysvětluje ten jeho postoj k císaři a vůbec ke všemu. Když usne, zvláštním způsobem mě to uklidní. Nemám z něj dobrý pocit. A vůbec...kdo by z něj mohl mít dobrý pocit po těch jeho plamenně nenávistných pohledech. Potichu vstanu a jdu se jen na chvíli podívat ven, jen mezi vchod chrámu. Chtěla jsem se jen nadýchat čerstvého vzduchu. Říkal, že se blíží bouře, vzduch plný vody bývá příjemný. A navic dopadání kapek je uklidňující. Jak jen trochu zrelaxuji, vrátím se zpátky, zkontroluji, jestli stále spí a lehnu si k ohni zabalená do deky. Pod hlavu si smotám svůj batoh. Doufám, že zítra nebude pršet, nechce se mi jet v dešti, když není po cestě žádný hostinec, kde bychom mohli uschnout. Tím my, myslím sebe a koně, elf ať si klidně mokne, to je mi úplně jedno. Každopádně mám v plánu ráno posnídat a vyrazit hned, bez zdržování.

Uesugi Kenshin - 17. ledna 2020 22:50

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Noc v chrámu Bouře se vážně blíží, toho si všimneš sotva dojdeš staneš ve východu z chrámu. Prostorem mezi stromy vidíš, že nad horami se již blízká a hromy ti oznámí, že bouřka se rychle blíží. Venku už začalo pršet, ikdyž déšť zatím tlumí koruny stromů. Zkušenost ti řekne, že do hodiny bude venku hrozný nečas. Voda odnáší nepříjemné dusno, které pod stromy panovalo celý den. Příjemný chlad tě osvěží. Vrátíš se do chrámu. Elf stále spí a nebo to předstírá, tak dobře že to nepoznáš. Uložíš se ke spánku v okamžiku, kdy bouřka pomalu přechází nad chrámem a rytmický klapot kapek bubnující na střechu chrámu. Tento klapot tě příjemně uspí. Probudíš se odpočatá, ale sotva otevřeš oči čeká tě šok. Elf je pryč místo něj je tam jen malý vzkaz. Moje bota obsahovala vysouvací dýku. Rozhodl jsem se tě nebudit, jsi tak roztomilá, když spíš. pryč jsou i jeho věci. No na další části cesty si dej pozor na horské hyeny. Šťastnou cestu. je na druhé straně vzkazu. Elf nezmizel beze stopy a dokážeš sledovat. Vedou dal po cestě. Podle toho, jak je rozmoklé elf vyrazil ještě v noci za deště. Tebe čeká krásný slunečný den v který slibuje krásnou cestu. Podle mapy co máš, bys měla zahnout někam do hor. Nemáš nejmenší problém elfa stopovat, jelikož běžel deštěm a v rozvlhlé zemi nedokázal skrývat své stopy. Očividně to ani nezkoušel. Jeho stopu ztratíš až když začne stoupat vzhůru na horu a mezi kameny se jeho stopy rychle ztratí. Ty se k tomu místu dostaneš po dvou hodinách elf musela cesta zabrat několik hodin běhu. Problém s cestou do kopce je v tom, že pokud chceš postupovat rychle musíš sesednout a svého koníka vést. Případně zkusit štěstí a jet dál v sedle.

Kazeshini - 18. ledna 2020 15:15

soukromá zpráva od Kazeshini pro Stopování Docela se otřesu při té čtené větě, že jsem roztomilá. "Hajzl!" ujede mi opravdu podrážděně a zkontroluji, jestli zmizela i ta rukavice a nůž, co jsem dávala k sobě do věcí, protože jestli ano, tak jsem docela v háji a bojím se teď vzít jídlo ze zásob, aby mi do nich něco nedal. Ano jsem paranoidní, obezřetnosti není nikdy nazbyt. Posbírám věci a osedlám koně co nejrychleji to jde. "Měla jsem ho zabít rovnou," řeknu svému koni a vyjedu dost rychle. Výhodou mi budiž to, že se trmácel nečasem po tom, co strávil celý den spoutaný v sedle. Musí být vyčerpaný a jestli není, a je v pohodě, jak s tou vyvrácenou rukou, tak opravdu není normální smrtelník a tohle fakt po světě běhat nemá. Když dojedu k místu, kde se jeho stopy ztrácí, dost si povzdechnu. Sesednout z koně bude rychlejší, nebudu riskovat, že si zlomí nohu, když pojedu na něm. Nasadím rychlejší tempo chůze. A mířím tedy nahoru. Měl by se modlit, aby mě už nepotkal, protože mu příště prostřelím nohu, aby nemohl chodit. Nemám náladu po tom všem cokoli řešit, dneska střílím po všem okolo sebe, co se hne. Alespoň předejdu tomu, aby na mě něco útočilo. Když je to mrtvé první, útočit to nemůže. Pokusím se tedy vystoupat někam nahoru netuše kam to vede a doufám, že odsud se prostě nějak k tomu chrámu dostanu.

Uesugi Kenshin - 21. ledna 2020 21:49

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Ve stopách Ke své úlevě najdeš mezi svími věcmi, jak elfovu rukavici tak nůž a dokonce i meč v sedle tvého koníku zůstal na místě. Oboje prozradí, že se tvůj bývalí zajatec neodvážil hrabat ve věcech, aby tě nevzbudil. Stoupáš po pěšince asi další hodinu, když se pěšina napojí na hlavní cestu a po dalších desti minutách najdeš důkaz, že jdeš správně. Na zemi leží tři mrtvá těla. Mají společného to, že jsou ještě teplá a mají na sebe otrhané hadry banditů. Stačí lehký pohled, abys odhalila, že bezejemný je použil k tomu, aby si vzal nové zbraně. První z banditů byl zabit holýma rukama, byl mu zlomen vaz. Druhému někdo do krku zabodl dýku. Třetí má v zádech zabodnutý meč. Očividně nebozí bandité plánovali přepadnout tvého bývalého vězně u dalšího monolitu a tato chyba je přišla velmi draho. Když vyrazíš dál, všimneš si stop kopyt, které jsou taky čerstvé. Naštěstí není problém sledovat cestu, jelikož dá se jít jen po ztezce nahoru. Vlevo je totiž hluboký sráz, vpravo je mohutný hřeben po kterém se nedá šplhat. Další cesta tě zavede před chrám zapuštěný do hory a v něm končí cesta. Trochu tě zenpokojí, jak ten chrám vypadá. Vypadá totiž, jako tlama nějakého monstra, jenž má návštěvníky spolknout. Ještě víc znepokojivé je, že kolem vstupu není kde se schovat a nedá se tak dovnitř vplýžit. Jak se přiblížíš blíž všimneš si, že ve vchodu stojí kůň a pod ním leží muž. V zádech má zabodlí šíp. Na první pohled, poznáš že to není elf a není mrtev. Šíp zasáhl lopatku, takže muž je nejspíše jen v bezvědomí jestli není při vědomí.

Kazeshini - 24. ledna 2020 00:54

soukromá zpráva od Kazeshini pro Raněný Hned jak spatřím chrám, neubráním se zašklebení. No jistě, pár dní cesty, že? Já věděla, že mě tahá za nos. Ta myšlenka mi proletí hlavou, ale stejně rychle mě zase opustí, když spozoruji toho střeleného může, co očividně ještě dýchá. Takže je tedy elf ozbrojený a evidentně má u sebe luk, když tohohle jezdce sestřelil. Přispěchám k němu a zjistím, jak moc je zraněný a jestli je při vědomí. Pokud ano ubezpečím ho, že mu nejdu ublížit. Ať už je, či není při vědomí, vytáhnu z boty nůž, a nařízenu kousek oblečení, abych dobře viděla na ránu, uchopím šíp pevně těsně nad jeho zády, druhou rukou si podržím jeho lopatku a opatrně a pomalu z něj šíp vytáhnu tak, aby ho to, co nejméně poškodilo. Na lopatce je spousta vazů, mohla bych mu něco udělat. Pak jej na chvíli opatrně otočím, abych se dostala na zapínání oděvů a sundám oblečení, abych se k ráně dostala. Stačí vysvléct jeden rukáv. Položím jej pak zpátky na břicho a ránu mu ošetřím a závažu. Určitě to není nikdo z císařských ani žádný lovec, co po něm jde. To by ho tu elf nenechal jen tak ležet, dorazil by ho. Teda alespoň myslím. Porozhlédnu se jestli má nějaké věci nebo o ně taky přišel a zda je ozbrojený. Odtáhnu ho opatrně ke stěně, stejně ho tu nejde kam schovat. Vytáhnu ze svých věcí deku a smotám ji. Podložím mu s ní hlavu a šíji, aby na té lopatce naležel. Vrhnu pohled do vchodu. Nesmím se víc zdržovat. Ten parchant tam už je. Vstanu, vezmu si věci a ozbrojím se. "Pohlídej to tu." povím svém koni a poplácám ho po krku. Jestli u sebe zraněný muž nemá zbraně, nechám vedle něj jednu ze svých dýk a jsem připravená vejít dovnitř.

Uesugi Kenshin - 27. ledna 2020 21:01

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Raněný Muž je v bezvědomí, čímž ti usnadní ošetřování. Jeho probuzení je nepříjemné, jelikož se s výkřikem probudí, když začneš vytahovat šíp. Jeho křik otřese celým chrámem, ale naštěstí se ti podaří vytáhnou šíp dřív než tě zhodí. Když jej začneš ošetřovat, ukldiní se. "Děkuji." zasténá a ty poznáš vojáka z hospody. Na první pohled jsi ho nepoznala, jelikož totálně změnil oblečení. "Ten elfí šmejd mne přepadl. Kdo by čekal, že bude čekat v záloze dole na cestě." zanadává tiše. Nechá se opřít o stěnu a ty zjistíš, že má docela dost zbraní. Když požádáš svého koníka, aby okolí pohlídal. "Neboj, dám ti na koníka pozor." usměje se na tebe vděčně. Než odjedeš zamává na tebe. "Tady vem si to." podá ti pergamen. "Je to návod, jak projít kolem soch. To mi řekl zadavatel." vysvětlí ti. Na papíru je: První se ukloň draku. Pak vzdej holt Tygru a jako poslední si všimni opice. nic víc. Poté zamíříš do hloubí chrámu. Dovnitř vede jednoduchá chodba v které není kde se schovat a po dvaceti metrech zahývá za roh. Před zatáčkou míjíš otevřené dveře. Letmí pohled ti prozradí, že tam žili bandité, co zabil elf. Je tam nehorázný nepořádek s kteréh vyčuhuje jedna bedna a několik lůžek. Poté chodba zatáčí do malého sálu, který vypadá, jako malá chrámová loď. Na druhé straně jsou dveře, které nesou stopy dobívání. Jsou na nich stpy sekerou, která odhalila, že pod hezkou řezbou jsou masivní železné dveře. Na dveřích není žádná klika ani zámek. Mimo dveří jsou v místnosti čtyři zdemolované sochy. Drak, opice, tygr, had na velkých podstavcích. Celá místnost nese stopy vandalismu, rozmlácené lavice, které někdo vzal na podpal. Sochy jsou hodně rozmlácené. Na zemi sou stále pěkné, ikdyž zašlé černo bílé dlaždice .

Uesugi Kenshin - 02. února 2020 19:51

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Dadatek Po krátkém průzkumu si všimneš, že kolem soch jsou jinak barevné dlaždice. Kromě klasické černobílé šachovnice tam jsou červené dlaždice. Drobný průzkum soch si všimneš, že kamený podstavec je tvořeny poskládanými kamenými kvádry. Tyto kvádry v místech, kde se zvířata dotýkají země, mají jinou barvu. Například pod tlapami tygra, opice a draka jsou dlaždice tmavější. Deska v místech kde se podstavce dotýká hadí tělo je zase světlé.

Kazeshini - 04. února 2020 03:15

soukromá zpráva od Kazeshini pro Trochu mě zarazí to zjištění, že jde to toho vojáka. Původně mi ani trochu nebyl sympatický, ale společný nepřítel dělá spojence. "Jo no, je to zákeřná bestie, dělat věci ze zálohy mu jde moc dobře," utrousím poměrně nenadšeně, z čehož je jisté, že k elfovi cítím asi tolik sympatií jako on. Vezmu si od něj pergamen s lehkým zaváháním a poděkuji. Pak už ale moc dlouho nečekám a vydám se ozbrojená rychle do chrámu doufaje, že ten padouch nemá moc velký náskok. Hledíc na sochy jdu pomalinku chrámem. Nerada bych se chytla do nějaké pasti. Zastavím a ještě jednou se podívám jak to má jít po sobě. Potichoučku si pro sebe mumlám a pak si přikývnu. "Hmm... no tak snad se něco stane," řeknu si potichu a prvně zkusím vsadit na to, že na tom pergamenu jsou to jen metafory a jde o pořadí. Přijdu tedy prvně k soše draka a zkusím si stoupnout na ty červené dlaždice před drakem. Pak si půjdu stoupnout na červené dlaždice před sochu tygra a nakonec tedy i před opici. A pak doufám, že se stane zázrak a dveře se otevřou. Protože jinak to nejspíš budu muset absolvovat znova s tím klaněním a vzdáváním úcty a to se mi fakt nechce, blbnout tu před sochama.

Uesugi Kenshin - 04. února 2020 16:12

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Tvá teorie ohledně červených dlaždic se ukáže, jako zprávná. Jelikož když šlápneš na dlaždici před sochou draka ozve se tichounké cvaknutí. To samé před sochou tygra. Bohužel dlaždice před sochou opicí stávkuje. Několikrát na ní dupeš až se naštvaně opřeš o sochu opice. Tlapa opice se pohne a dveře se za skřípění tiše pootevřou. Za masivními dveřmi je metr a půl široká chodba vysekaná v kameni, jejíž podlaha pokrytá černobílími dlaždicemi. Po pohledu na stěnu si všimneš hlav různých zvířátek, lehce znepokojivé je, že mají všechny otevřené pusy. Chodba je dlouhá dvacet metrů a chodba se otvírá do malho sálu odkud je krásné světlo prozrazující, že tam svítí odněkud slunce. V povzdálí slyšíš tichý zpěv.

Kazeshini - 04. února 2020 23:44

soukromá zpráva od Kazeshini pro Tohle místo se mi nelíbí. Prohlédnu si dobře všechna zvířata, jestli v nich nenajdu nějaou spojitost, nebo jestli se třeba neopakují. A pak se pomalu vydám kupředu, ale kontroluji, každý krok a našlapuji opatrně. Kuši si přichystám, abych mohla střílet pokud bude potřeba. Jen tak na moment se pokusím rozpoznat, jestli by ten zpěv mohl být po hlase Bezejmenný a nebo je to někdo jiný, muž nebo žena. Jsem vcelku odhodlaná, že jestli toho elfa najdu, tak mu prostřelím nohu, koneckonců on tomu venku taky dopomohl dolů z koně. Ráda bych došla až na konec a opatrně nahlédla, co se to tam děje, doufám, že po cestě nespustím žádnou past, vzhledem k tomu, že jejich hledání není moje silná stránka. Ach jo! Jak já tyhle zakázky nesnáším! zaběduji sama sobě v duchu, zatímco se plížím ke vchodu do toho sálu. Jesli mě po cestě nic nesejme, opřu se pak zády ke stěně a nahlédnu opatrně dovnitř.

Uesugi Kenshin - 05. února 2020 16:06

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Najdeš jedinou spojitost oněch zvířata to, že jsou divoká a dravá. Opatrně vkročíš do chodby, pomalu kráčíš po černých dlaždicích. Prvních pár kroků se nic neděje. Zaposloucháš se do hlasu a rozeznáš minimálně čtyři hlasy. Hlas bezjemeného tam nezaslechneš. Bohužel jak se zaposloucháš do hlasů a tak ti ujde tichounké cvaknutí, které se ozve když došlápneš na černou dlaždici na úrovni hada. S hadovy tlami vyletí drobná šipka a se zadrnčením se zarazí do pažbi tvé kuše. O úder srdce se začnou hýbat hlavy všech bytůstek dopředu a dozadu. Při pohybu vpřed vyletí šipka. Na oné šipce je okamžitě poznat, že jsou něčím napuštěny, jsou sotva větší než jehli. Prozatím šipky plice jen had.

Kazeshini - 05. února 2020 16:59

soukromá zpráva od Kazeshini pro Zatrne mi a zustanu stat na místě. Chvíli sleduji v jakém intervalu jsou šipky vystřelovány. Musí mít nějaký slepý bod, kde budu krytá, když zrovna vystřelí. Je to jen dvacet metrů, zkusím to tedy tak, že se posunu vždy do nějakého slepého místa, když se hlavy otáčí dozadu a zrovna nestřílí. Když by se mi povedlo dostat se dost blízko na to, abych halu už na to jedno otočení hlav dokázala přeběhnout, tak to udělám. Přeci jen moje nejsilnější stránka je rychlost.

Uesugi Kenshin - 05. února 2020 18:35

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Skrz pasti Tvé pozorování odhalí rytmus v kterém jsou šipky vystřelovány. Vyžaduje to od tebe docela velké gimnastické číslo a i tak ti šipky pročísnou vlasy. Když skončíš na druhé straně, všimneš si dokonce jednu šipku, která se zachytila v tvém korzetu. Ostrá vůně ti prozradí jednu zásadní věc, ta šipka je napuštěná stejnou látkou, kterou tě uspal elf. Na druhé straně je malý sál, který očividně sloužil coby rozcestí. Místnost je vykládaná mramorem a jsou uvnitř sochy zvířat. Mimo těchto soch vedou z místnosti troje dveře. S dveří naproti tobě se ozívá zpěv a jsou to masivnější dveře. Dveře vlevo jsou pootevřené a nahlédnutí skrz mezeru prozradí ti, že se jedná o skladiště s regály. Dveře vpravo jsou otevřené a podle logiky vedou do obytných prostor. Dokonce vidíš kněžku, jak tam upravuje květinu. Zaujme tě jak kněžka, tak květina. Ona květina je totiž masožravka a ona kněžka má u boku ošklivě vypadající obětní dýku, kterou onu rostlinku krmí. Momentálně je k tobě zády a nevidí tě. Mimo ní v chodbě vydíš tak tucet dveří. Bohužel všechny jsou až za ní, takže bys jí musela minout.

Kazeshini - 12. února 2020 04:07

soukromá zpráva od Kazeshini pro Řekla bych, že jsem měla docela štěstí, že mě nic nezasáhlo, pomyslím si, když zjistím, že jsem tu mohla zůstat ležet na zemi. Tu šipku v kurzetu schovám, třeba se ještě bude hodit. Ten zpěv mě dost znervózňuje. Nesnáším místa, kde to má být opuštěné, ale ono není... číhají z toho problémy. Skladiště jen tak zběžně prohlédnu, tedy alespoň co mi ta škvíra ve dveřích dovolí. Tam, kde se zpívá nejdu, to je jasné. Ale jak spatřím kněžku, přilepím se na stěnu, aby mě neviděla. Rychle prohlédnu, jak ta místnost vypadá a kam bych tam mohla dál jít. A taky jak nebezpečná je ta kytka. A vymýšlím v rychlosti plán. Zkusim se ke kněžce připlížit a bodnu jí do krku tu šipku. Nerada bych ji zabila rovnou, když o ní nic nevím. Jak ji uspím, buď setnu tu kytku nebo ji prostě obejdu, pokud nebude nebezpečná. Možná od ní tu kněžku odtáhnu někam dál, aby ji nesežrala..., pokud to celé nepůjde po mém, tak se s ní jednoduše nebudu mazat a budu střílet. A pak zkusím poslouchat u dveří a prostě jedny zvolím, ty které mi přijdou nejvíc pravděpodobné, že nejsou od prádelny, nebo od něčeho takového.... Stejně je mi ale záhadou, kde by se na takovém místě vzal nějaký artefakt. Jestli ho tu mají, tak bude beztak někde střežený. V duchu si povzdechnu, protože mě netěší ta představa, že se budu muset přes někoho probíjet nebo něco podobného.

Uesugi Kenshin - 12. února 2020 15:42

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Průzkum chrámu Sklad se podle všecho moc nepoužívá, to ti prozradí nános prachu u dveří. Kněžka si tě nevšímá a jen spokojeně krmí rostlinku. Vůbec si nevšimne, že se k ní plýžíš. Poprvé vezve navědomí tvou přítomnost, když jí bodneš jehličku do odhaleného krku. Žena se překvapeně nadechne a chce vykřiknout, ale z úst jí vyjde jen tichoučké zaúpění a složí se ti k nohám. Průzkum masožravky ti prozradí, že to není ten tip, co by aktivně lovila oběť. Naopak čeká než oběť dorazí na její sklapávací pastičky. Kněžce od ní nehrozí žádné nebezpečí a tak se můžeš pustit do průzumu chodby a místností. Naslouchání ti nic neprozradí a tak postupně nahlédneš do nejbližších dveří. Ukáže to je pokoj, kde spí kněží. Pokoj je tvořený defakto obdelníkovou místností v které je šest postelí a u každé je malá na hábity a malá skříňka vedle postele. Napočítáš dvě používané postele. Ve třech dalších pokojích najdeš to samé, stačí ti jen letmí pohled ty pokoje jsou úplně stejné. Než vstoupíš do dalšího pokoje zaslechneš chrápání a pokud se odvážíš vstoupit všimneš si, že tam spí dva muži. V pokoji naproti spí dvojice žen. Za dalšími dvěma dveřmi slyšíš rozhovor tlumený dveřmi. Dojdeš na konec chodby a najdeš tam zamčené dveře. Podle dveří bys odhadla, že slouží jako soukromé pokoje velkeněze.

Kazeshini - 12. února 2020 20:23

soukromá zpráva od Kazeshini pro Nechám tedy kněžku tam, tu šipku seberu a schovám. Chodbou jdu opatrně. Asi bych tu neměla dělat hluk, abych někoho nevzbudila. Tiše zakleju, když narazím na zamčené dveře. A rychle přemýšlím, co s tím. Pomyslně se plesknu do čela, že jsem nezkusila prohledat tu kněžku, jestli třeba úúúplně čirou náhodou nemá klíč, protože je to treba někdo významný, nebo je to družka velekněze a nebo mu jenom chodí zalívat kytky, co já vím, ale jsem tele, že jsem to neudělala. Běžet, ale přes celou chodbu tam a zase zpět mi přijde trochu nepraktické a tak, i když se mi magie docela příčí, tak si povzdechnu a vytáhnu schovanou rukavici, co jsem zabavila elfovi. Nemám tušení, co se s ní dá dělat, třeba má takovou moc, aby odemkla ty dveře. To nezjistim, dokud to nezkusím. A tak tedy navléknu rukavici a pomalu ji zkoumám je to sice blbá chvíle na to, si to zkoušet, ale lepší nebyla. Podle toho, jak vím, že s ní elf manipuloval, tak zkusím nastavit ruku s navlečenou rukavicí proti zámku a pokusím se tedy nějakým soustředěním přimět ten mechanismus, aby se odemkl.

Uesugi Kenshin - 12. února 2020 20:51

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Před zamčenými dveřmi Pomalu si nasadíš rukavici a ty cítíš, jak tvou rukou proudí magická energie. Zaměříš svou pozornost na dveře. Narazíš na malý problém, jelikož jsi elfa viděla jen rušit kouzla, ale nikoliv vyloženě kouzlit. Tvé soustředění ovšem přenese okamžitý úspěch. Vyletí z rukavice mlatý blesk a dveře před tebou doslova roztají. Za dveřmi je pokoj velekněze. Vstoupíš do pokoje, který je zaříezný, jako přijímací. Vypadá hodně podobně, jako přijímací pokoje všech mocných lidí, co jsi potkala. Drahá čtyři draze vypadající křesla kolem konferenčního stolku. V rozích místnosti jsou masaožravé kytky, které vypadají přerostle ony pastičky msožravky jsou velké, jako talíře. Z místnosti vedou další dva východy. Jeden překýrvá jen závěs a vede do obytných prostor velekněze. Ty jsou tvořeny dvěma místnostmi, jednou je lázeň v antickém stylu. Druhou je ložnice s hromadou skříní a postelý s nebesy. Druhé dveře končí normálnimi dveřmi vedoucími do pracovny, která je vyzdobená obětmi lidí a jiných bytostí, nějaké rostlině. Uprostřed které je věc, v která okamžitě poznáš artefakt. Tvou pozornost přitáhne velký stůl z temného dřeva před kterými stojí dvě židle. Stěna za velkenězem je tvořena knihovnou s hromadou prastarých knih. Trochu nepříjemností je, že další dveře vedou jen do obytných pokojů velekněze. Tvé bystré uši přitáhne pohyb v chodbě kněžka ještě nepřišla k sobě, ale napůl bezvědomí se plází do hlavního sálu. Pokud s ní něco neuděláš vplazí se do velkého sálu, odkud se ozívá zpěv.

Kazeshini - 24. února 2020 00:12

soukromá zpráva od Kazeshini pro Hledím na kytku trochu šokovaně. Dech je neklidný, uznávám, že z toho zjištění, že jí byli obětovány živoucí bytosti mě ani trochu netěší. Uvědomuji si moc dobře, jak skončím, jestli mě tu někdo chytne. Vymýšlím plán a přemýšlím, jestli se ta věc dá rozstřílet. Když v tom mě zarazí ten zvuk, ve kterém poznám kněžku. Co to je za jed!? Mě to uspalo na jak dlouho a ona ani nevydrží uspaná čtvrt hodiny? To prostě není fér. Poměrně mě to rozladilo, ale co se dá dělat. Nechci skončit naporcovaná, protože jestli vzbudí poplach, tak tady jsem v pasti a nikam neuteču. Rozběhnu se k ní, co mi síly stačí. Zkusím ji uspat a zneškodnit, a pak se tu budu pokoušet o zničení té kytky. Nicméně, nebudu dupat po těch obytných prostorách, abych na sebe neupozornila. Doběhnu k té plazící se ženské a doslova na ni skočím, přirazím ji k zemi. Překryju jí ústa, aby nemohla křičet a dám jí pořádnou ránu do hlavy, aby upadla do bezvědomí. Teď ale nastává dilema, co s ní. Protože nechat ji tady je riskantní. A tak ji potichoučku odtáhnu do toho nepoužívaného skladiště. Mám v plánu ji tam odvléct, vytáhnout lano a přivázat ji tam, bohužel pro ni, dost pevně k nějaké té polici, aby nemohla pryč a neměla šanci se ani bez pomoci odvázat. Umlčím ji nějakým šátkem, aby nemohla mluvit, a pak se zas budu plížit do té komnaty pro ten artefakt.

Uesugi Kenshin - 24. února 2020 17:49

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Úklid Když doběhneš k ženě a skočíš na ni. Uvědomíš si, že je žena stále mimo a plazí se tak nějak podvědomě. Tvůj úder jí pošle definitivně do říše snů. Docela tě překvapí, jak těžká žena je, což poznáš, když jí táhneš do skladiště. Nakonec se ti podaří jí tam dosmýkat. Jak ženu přivázuješ k regálu, všimneš si, že nejsi první kdo měl tento nápad. Jelikož dál ve skladišti leží nějaký muž. Podle polohy hlavy odhadneš, že probuzení tohoto muže je vážně nepravděpodobné, jelikož mu někdo zlomil vaz a muž se dívá na svá záda. Nejspíš to byl také kultista, ale někdo mu sebral hábit a pod ním má muž jednoduchý prostý šat ve fialové barvě. Když ženu umlčíš nevědomky se dotkneš jednoho krystalu, najednou tě překryje iluze, která tě změní na kněžku. Potom se vplížíš do hlavního sálu, kde právě spívá tucet kultistů. Uctívají opravdu velkou masožrravou kytku ve formě pastičky. Očividně se jedná o nějaký chrám, kde uctívači uctívají rostlinu, která roste z obrovitého květináče, zapuštěného doprostřed mstnosti. Rostlina samotná vypadá naprosto nehybně. Očividně aktivně neloví. Chrám samorný je tvořen poměrně velkou chrámovou lodí vytesanou do skály. Mimo ní jsou souběžně vytesány dvě menší místnosti, které od hlavního chrámu oddělují sloupy. Světlo padá otvorem ve stropě, který je podepřen sadou zrdcadel, které dodávají rostlině světlo. Jienak jsou tam klasické lavice určené k tomu, aby k nim mohl věřící kleknout. Ve vedlejších prostorech panuje strašidelné šero skrývající všechyno co by tam mohlo být a žít. Důležité ovšem je, že na druhé straně místnosti je za kyttkou další východ vedoucí kam si nahoru. Problém je tucet modlících se osob prospěvující nějaký hymnost, který stojí mezi tebou a východem.

Kazeshini - 24. února 2020 21:46

soukromá zpráva od Kazeshini pro Pohled na to tělo mě dost zarazí. Bezejmený měl na sobě zelené hadry, co si vzpomínám.... snad tu nebude někdo další. Když zjistím, že mě to změnilo, prvně se leknu, pak sebou pořádně trhnu a odskočím od té kněžky dozadu. A pak následuje notná chvíle uklidňování samy sebe. Vzhledem k tomu, že si nevidím na obličej a tady je tma, tak dost jančím, i když potichu a opravdu se obávám, co se mi stalo a jestli náhodou nejsem prokletá, protože magii nerozumím ani za mák. Nakonec se přeci jen odhodlám vyjít ven a z toho, jak jsem celá zmatená vejdu do sálu, místo zpátky do obytných prostor. Zarazím se a hledím před sebe. Bože já jsem, jak vygumovaná. Co tady dělám?! zacouvám pěkně rychle zpátky ven ze dveří a rozběhnu se do obytných prostor, aby mě náhodou nikdo z toho sálu nenásledoval nebo nechtěl zastavit. Zastavím se až jak doběhnu do chodby a opravdu neklidně dýchám. Prohrabu si ty hadry, co na sobě vidím, prohmatám si obličej a přejedu si po vlasech. Tak, jak jsem do teď byla v klidu, tak teď si nejsem jistá jediným krokem a chce se mi odsud utéct. V duchu kleju a nadávám na císaře. Uklidním se alespoň co to dá a rozejdu se zpátky do pokoje velekněze. Už toho tady mám dost. Celá ta situace mě donutí udělat zbrklou akci a namířím na tu rostlinu, ve které je artefakt tu rukavici. Hodlám tu kytku seženout na popel, sebrat to a vrátit se kudy jsem přišla.

Uesugi Kenshin - 25. února 2020 18:36

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Nikým neviděna se vrátíš do pokoje velekněze. Namíříš na květinu rukavici a soustředíš se na to, abys květinu zpopelnila. Mračíš se a soustředíš veškerou svou pozornost na květinu, nějakou dobu se nic neděje, ale když konečně vyletí blesk rukavice s tebe doslova vysaje všechnu energii. Roztlina ovšem okamžitě uschne a rozpadne se na prach a artefakt samotný zůstane ležet na malém postavečku. Problém je v tom, že každou vteřinou je pro tebe těžší i dýchat. Rukavice, jako by s tebe sála i poslední energii.

Kazeshini - 25. února 2020 20:43

soukromá zpráva od Kazeshini pro Zapotácím se a pokusím se rychle rukavici strhout dolů. Lapu po dechu a držím se na nohou seč můžu. A tohle mi budiš ponaučením. Já věděla proč magii nesnáším. Zaostřím pohled na artefakt ležící na podstavci. Pokusím se pomalu rozejít a sebrat ho. Přeci tu neumřu, když už jsem se dostala sem. Sáhnu po onom vzácném předmětu, opřu se u toho o podstavec a na chvíli se tam zastavím, abych nabrala trochu sil vrátit se zpátky. Artefakt schovám do svých věcí, stejně jako tu rukavici. Pomalu, pomaličku se vypotácím ven opíraje se o stěnu, i když se snažím odtud zmizet, co nejrychleji. Nechci jít přes ten sál. V tomhle stavu mi přijde, že tak maximálně vběhnu do pasti. Ale zpátky přes ty šipky neprojdu. Dobelhám se před dveře sálu a přemýšlím, co dál. Ještě bych mohla ztropit povyk kvůli tomu skladu a doufat, že se začnou všichni zajímat o tohle a mezitím zmizet. Jenomže já jsem tak slabá, že se nerozběhnu a až by jim to došlo, tak by pravděpodobně hledali mě. "Dohajzlu," zakleju si sama pro sebe potichoučku a odhodlává se jít do toho sálu. Zkontroluji, že stále vypadám, jako kněžna, a pak nádech a výdech a vejdu dovnitř. Snažím se nebýt moc na očích a pokusím se ty kultisty obejít za těmi sloupy ve stínu. Vzhledem k tomu, že jsem elfka, vidím líp ve tmě, takže bych si tím šerem měla umět najít cestu.

Uesugi Kenshin - 02. března 2020 17:43

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Pryč s chrámu Podaří se ti strhnout magickou rukavici dřív než s tebe vysaje i tu poslední část energie. I tak se cítíš unavená, jako kdybys běžela marathón. Opřeš se o podstavec a skryješ rukavici, ale když schováš artefakt všimneš si, že je nějaký pohaslý nemáš pocit, že bys držela v ruce magický předmět. Vyrazíš pryč a po kontrole iluze, která je stále aktivní zamíříš do hlavního chrámu. Podaří se ti vklouznout do stínů na okraji vedlejšího prostoru. V šeru zahlédneš zbytky kostí a dá ti doslova nadlidské úsilí všem těm odpadkům vyhnula. Přesto se ti to podaří. Bohužel mezitím kultisté dokončí svůj chvalozpěv. To ti dojde v okamžiku, kdy přestanou, protože ten zpěv tě doslova tahal za uši a drnkal ti na nějakou nepříčetnou notu v tobě. Všichni zamíří zpět do pokojů a nebude trvat dlouho než vypukne zmatek. V ten okamžik iluze zmizí a ty jsi znovu sama sebou. Naštěstí pro tebe kultisté nejdříve zmateně pobíhají po komnatách a nikoho nenapadne jít do hlavní síně. S posledních sil se vypotácíš s chodby za masožravou rostlinou. K tvé úlevě chodba vede ven z jeskyně někam na ven na úbočí hory. Úleva netrvá dlouho, jelikož stojíš na skalní římse. Výhled dolů je krásný, je pod tak sto stop a pak až koruny stromů. Vlevo i vpravo římsa mizí za zatáčkou.

Kazeshini - 18. března 2020 21:50

soukromá zpráva od Kazeshini pro Normálně mám výšky ráda, ale vysílená stát takhle nad propastí, když zpátky se vrátit nemůžu, není ani trochu příjemné. Zmateně se ohlédnu a letmým pohledem zjišťuji jestli tam nejsou nějaké dveře. Ještě si zkusím i kleknout a promáchnout vzduchem, jestli to není nějaká iluze a není tu přeci jen nějaká neviditelná cesta. Co já vím, co všechno magie svede. Hlavně, proč mají cestu ven, která končí tímhle? V hlavě si rekapituluji cestu, jestli jsem náhodou někde špatně nezabočila, nebo neminula nějakou odbočku. Cokoli, protože tohle není možný a jestli sem někdo dojde, tak jsem nahraná... Podívám se nad sebe jestli se nedá vylézt nahoru. Jedna z mála věcí, kterou opravdu umím, je lézt nahoru, ať už je to kamkoli, tak snad tady bude kam a povrch nebude moc strmý. Protože jestli ne, tak fakt nevím, co budu dělat. Nakonec ale naznám, že se stejně nedá nic jiného dělat, že se pokoušet někam dojít po skalní římse. I tak ale v duchu proklínám to architekta, co jim to tady navrhoval. Přitisknu se zády ke stěně a pomalinku se vydám vlevo. I tak bych raději lezla nahoru, než tohle.

Uesugi Kenshin - 19. března 2020 15:47

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Nad propastí Letmé máchnutí vzduchem prozradí, že před tebou vážně není žádná iluze. Prohmátneš volným prostorem, který tě ujistí že pod tebou je vážně sráz. Nahoru by se nejspíš šplhat dalo, problém je, že dalších sto metrů metrů je relativně příkrá skalní stěna. Jen při pomyšlení na to, že bys lezla nahoru začnou tvé unavené svaly protestovat. A tak vykročíš po římse vlevo. Záhy zjistíš, že se jde docela pohodlně. Za zatáčkou se římsa rozšíří na docela široký chodník, který se docela dobře zachoval. Rychlí pohled ti prozradí, že chodník stoupá a vede podél hory někam nahoru. Dojdeš k dalšímu ohybu, když se zadíváš nahoru nad sebe. Tam vidíš že svah končí a je tam nějaký volný prostor. Chodník zatáčí a vede dalších asi sto metrů a končí v nějaké jeskyni. Ze svého místa za zátočkou vidíš žebroví lemující vchod do jeskyně, které je ideálním místem odkud by obránci mohli přepadnout útočníka.

Kazeshini - 19. března 2020 20:48

soukromá zpráva od Kazeshini pro Vlastně je to trochu uvolňující být zase venku, i když asi jen na chvíli, ale ten čerstvý vzduch a pohled do dáli mi dělá dobře. Kéž bych se tu ocitla za jiných okolností, abych se nad tím mohla i dostatečně rozplývat. Upřímně doufám, že tam zadní obránci v tuto chvíli nejsou. Už jsem pořádně unavená, chtělo by to odpočinek. Nejhorší je, že si ho teď nemůžu dovolit. S tichým povzdechem se trochu přitisknu ke skále a opatrně se blížím, ještě se i otočím, jestli mi náhodou někdo není v patách, přeci jen nechala jsem za sebou pěkný povyk. Přiblížím se co nejblíž ke vchodu do jeskyně a jestli nikoho nevidím, opatrně se vydám dovnitř.

Uesugi Kenshin - 20. března 2020 16:32

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V dalším labyrintu Když se otočíš vidíš dva kultisty, kteří se vydaly po tvých stopách. Na rozdíl od tebe mají obrovskou závrať. To poznáš podle toho, že se i na chodníku kde bysis mohla ustlat a nebo tančit, tisknou ke stěně, jako by měla římsa pouhé milimetry. Ti dva se k tobě sunou doslova krok za krokem a v životě tě nemají šanci dohnat ani ohrozit. Jejich fialové pláště je zpomalují. Vidíš, že jsou vyzbrojeni dvojicí zakřivených šavlí. Vplížíš se do vchodu a k tvé úlevě není nikdo v dohledu. Rychle se plížíš jeskyní dál, ta se zužuje a končí otevřenými dveřmi vedoucí do bludiště. Chodeb ze svého místa vidíš, že každý chodba dělí co deset metrů na další dvě chodby vidíš dvacet různých větvení. Před každým větvením stojí socha. Jediný rozdíl mezi chodbami je v tom, že na zemi jsou různé barvy dlaždiček. Vlevo vedou zelené dlaždice. Vpravo vedou fialové dlaždice. Stejně tak, sochy vlevo jsou spíše zvířecí, od pohledu vidíš dravá zvířata s otevřenou tlamou. Vpravo jsou válečnické sochy. To, že se jedná o sochu poznáš podle toho, že jedna taková socha stojí i při prvním větvení.

Kazeshini - 26. března 2020 14:17

soukromá zpráva od Kazeshini pro Když se na ty kultisty tak dívám, jak jednoduché by bylo je shodit dolů. Chvíli nad tou možností i uvažuji a dokonce sáhnu po kuši, ale pak mi to přijde trochu zbabělé, a tak je prostě nechám být. Při pohledu na labyrint před sebou si říkám, že tady stejně nemají šanci najít. A tak se sice ještě jednou pro jistotu otočím, ale bylo to spíš pro uklidnění. Prohlédnu si dobře všechny možné cesty. Sem vedla zatím jen zvířata, lidi tam nebyli, takže cesty s lidskými sochami zavrhnu. A vydám se některou se zvířecí sochou. Tedy některou vlevo.

Uesugi Kenshin - 26. března 2020 14:54

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V bludišti Pohled na záda ti prozradí, že kulitsté jsou stále daleko a tak se vydáš chodbou v které jsou zvířata. Mineš odbočku hada a zamíříš k soše medvěda. Projdeš několik odboček, když tě tvá únavou spomalané myl upozorní na cvaknutí. Vrhneš se zpět v okamžiku kdy podlaha pod tvýma nohama zmizí. Podaří se ti jen taktak zachytit na okraji propadla. Horší je obrovské bouchnutí které ti prozradí, že pod tebou je docela velká hloubka. Jak tak visíš nad propadlem slyšíš, jak ti ozvěna vrátí dva hlasy. "Kudy?" "Musíme podle soch lidí. Na druhé straně jsou pasti." jsou to dva udýchaní kultisté. "Jasně musíme varovat velmistra, že se někdo pokusí artefakt nabít." souhlasí druhý hlas a dál už jim nerozumíš. Díky nasazení úplně posledních sil se vytáhneš s pasti a jsi totálně hotová. Přesto si uvědomíš, že v chodbě nejsi sama. Na druhé straně propadla je černovlasý muž v zelené haleně. "Jsi v pořádku?" zajímá se muž přitom jde po tenké římse k tobě. Všímáš si, že má v rameni zaseklou šipku. "Mám pro tebe návrh, když mi vytáhneš tu šipku, co mám v rameni. Pomůžu ti se odsud dostat. Bereš?" zajímá se a jde opatrně k tobě.

Kazeshini - 26. března 2020 15:45

soukromá zpráva od Kazeshini pro Vytáhnu se nahoru a praštím sebou na záda o zem. Neklidně dýchám, jak se snažím popadnout dech a uklidnit se. "Měla jsem ty dva idioty skopnout dolů, dokud to šlo." zamumlám rezignovaně. Když mi dojde, že na druhé straně někdo stojí, cuknu sebou a pohotově seberu kuši. Zelené hadry měl ten elf. Pořádný pohled mi ale prozradí, že nejde o Bezejmeného. Namířenou kuši mírně skloním, ale nepustím. "Kolik nás tady vůbec je? To se sem všichni lovci odměn sjeli zrovna dneska?" ujede mi a sleduji, jak se blíží po římse stále s kuší v rukou. Obezřetnosti není nikdy nazbyt. Ale uvědomuju si moc dobře, že jestli si nenechám pomoct, tak tu maximálně tak umřu a nic z toho. Už jsem tak vysílená, že i pomyslet na to, jak budu muset, vstávat mě bolí. Zaostřím pohled na jeho záda. "To je šipka od těch hadů? Jakto, že tě to neuspalo? Nebo... jak dlouho už tu jsi? A vůbec, proč bys mi měl chtít pomáhat? Nejsem pro tebe náhodou konkurence?" Nechám ho přijít až na druhou stranu, ale varovně na něj opět namířím kuši. Měřím ho pohledem a snažím se u toho nevypadat, že jsem hotová, což jde zjevně dost těžko, když u toho celého divadla s vytahováním se z pasti a popadání dechu byl. I to, že jsem se ještě ani nezvedla do sedu a ležím tu před ním na zemi značí, že to nebude jen tím, že se mi prostě nechce, ale tím, že už mám dost. Nejspíš by neměl moc problém mě z toho okraje zkopnout dolů, kdyby se mu moc chtělo.

Uesugi Kenshin - 26. března 2020 15:58

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro U pasti Už když zvedáš kuši přijde ti, že váží snad tunu, přesto hraješ neunavenou, ikdyž ti to nejspíše moc nejde. Přesto muž ukáže prázdnou ruku s druhá ruka mu bezvládně visí. "Nemám tušení. Odhadl bych, že císař a šlechtici hodně chtějí ten artefakt. Viděl jsem ještě jednoho s maskou." odpoví na otázku jestli je tu sraz. Jo, je to šipka s chodby kde stojí had. Nevylétla z něj, ale ze stěny. Většině jsem se vyhnul, ale tahle mne zasáhla." potvrdí ti a pomalu k tobě dojde. "Přiznávám, že nevím jak dlouho tu jsem. Po zásahu jsem ztratil vědomí." přizná a klekne si vedle tebe. Nastaví ti záda. "Tebe ta šipka taky trefila, nebo jsi to sem vylezla ze země?" zajímá se proč jsi tak utahaná. Zdáli se ozývají hlasy. "Tak už jde hlídka zkontrolovat pasti. Já měl štěstí, že se dopotácel za jednu soch a tak mne nejspíše minuly. Podle hlasů jsou to tak tři muži, takže kdybys tu jehlu vytáhla. Postarám se o ně." navrhne muž a ty si můžeš prohlédnout nenápadnou jehličku trčící z lopatky. "Předpokládám, že máš dost, co." zkonstatuje prostě a tasí fungující rukou katanu.

Kazeshini - 27. března 2020 02:45

soukromá zpráva od Kazeshini pro "Ne, mě to netrefilo. Mě tím uspávadlem omráčil dva dny zpátky ten parchant v masce, povedlo se mi spustit past u vchodu, ale nachtla sem se do ní, nicméně ty šipky smrdí stejně, jako to, čím mě uspal. To máš asi docela štěstí, že ses s ním jen viděl. U vchodu střelil ze zálohy do zad dalšího lovce. Jde po tom artefaktu dost tvrdě." pronáším to docela frustrovaně. A i když na něj stále mířím, jde poznat, že to není nebezpečné gesto. Spíš, abych se já sama cítila, že vlastně nejsem tak bezbranná. Nechám ho vedle sebe kleknout a vlastně teprve pak kuši skloním. Vlastně mě spíš převáží, a jak povolím ruku, tak mi doslova klesne a kuši upustím na sebe. Párkrát se zhluboka nadechnu a pokusím se k němu zdvihnout přes bok, alespoň do jakéhosi úsedu bokem, jak nějaká slečinka. V tu chvíli mě zaujmou ony hlasy, trhnu sebou a podívám se směrem, odkud to vyšlo. Věnuji zase pohled zpátky jemu, když i řekne o strážích. A vcelku odhodlaně opatrně jednou rukou chytím jeho lopatku a tou druhou šipku vytáhnu se snahou mu nijak neublížit. Pohlédnu na vytažený hrot a švihnu šipku ledabyle bokem. V tu chvíli mi ulpí pohled na tom, jak vytahuje katanu a dost se zděsim, což se v tom pohledu na chvíli zazrcadlí. Snad mě teď neoddělá? projede mi hlavou a pár vteřin na něj prostě jen civím, než se seberu k nějaké akci. "To je v pohodě, zvládnu to. Kdybys tu nebyl, taky bych musela," prohlásím a škrábu se na nohy s tím záměrem mu pomoct v boji.

Uesugi Kenshin - 29. března 2020 18:48

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Nezvaní hosti Jehla jde ven pěkně, když vytáhneš jehličku zabodlou hluboko do ramena muž. Můžeš si prohlédnout jehličku, která je stále fialová přesto že byla zabodlá v rameni. Muž najednou může s rukou hýbat a tiše kleje, jak se mu do ruky vrací cit. Jak se škrábeš na nohy, zavrtí hlavou a rýpnutím tě posadí na zadek. "Nejvíc mi pomůžeš, když vezmeš kuši a odstřelíš velitele hlídky. Já se postarám o zbytek hlídky. Měli by to být jen dva maximálně tři muži. Jsme domluveni?" nadhodí a vykročí chodbou pryč, aby se schoval za sochu medvěda, její stín jej dobře skryje. Netrvá dlouho a chodbami se začne rozléhat rozhovor mužů a dupot přibližujících se kroků. Záhy se na rozcestí objeví hlídka. Vážně jí tvoří trojice mužů. Poznáš ty dva, co se tě snažili doběhnout a před nimi jde muž v rudém šatu. "Dejte pozor kam šlapete! Nechci, abyste spustili nějakou past." nabádá velitel dvojici. "Ano, pane. Támhle je narušitelka!" odpoví kultista a ukáže na tebe. Trojice tasí zahnuté šavle a vykročí k tobě. První jde velitel a ti další dva jen neochotně. "Pojďte zbabělci!" přikáže velitel a rázně vykročí k tobě. Muž za medvědem čeká na tvůj výstřel, coby na signál k útoku, jelikož ho trojice už skoro minula.

Kazeshini - 30. března 2020 00:36

soukromá zpráva od Kazeshini pro S tichým vzdechem dopadnu zpátky na zem a hledím na něj trochu vykolejeně. Vlastně jsem měla v plánu střílet i tak, ale ne takhle na ráně těsně před okrajem pasti. "Počkej," syknu po něm, když se schová a docela bezbraně se rozhlédnu okolo. On si ze mě udělal návnadu... No vážně udělal. Projede mi hlavou, když slyším přibližující se hlasy. Jen se rychle ohlédnu do té propasti za sebou a pokusím se alespoň kousek odtáhnout, abych náhodou omylem nepřepadla. A pak nabitou kuši skryji pod sebe a plesknu sebou na břicho opíraje se o předloktí, abych vypadala věrohodně buď zraněná nebo vysílená, každopádně rozhodně bezbranná. Nechám je přijít kousek blíž a pak k veliteli hlídky vzhlédnu se správně nahraným strachem v očích, aby si myslel, že má navrch a ve správný moment vytáhnu skrytou kuši a pokusím se mu zblízka prostřelit hrudník. A upřímně doufám, že se o ty dva postará ten šermíř v zeleném, protože já bych je teď mohla zkusit tak maximálně přetáhnout tou kuší po hlavě, vzhledem k tomu, že se téměř nezvednu.

Uesugi Kenshin - 31. března 2020 16:45

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Bitka Muž se na tebe okamžik otočí, když řekneš že má počkat. "Na co?" zeptá se vesele a zmizí ve stínu. Tvá lest docela funguje, jelikož vůdce k tobě klidně dojde. Když se otočíš a vystřelíš s kuše, zatváří se opravdu překvapeně. Přesto prudce cukne a tak jej zasáhneš do boku. Muž se s výkřikem chytí za bok a přepadne do propadla, kde se s srdce rivným výkřikem nabodne na kůly. Jeho podřízení znepokojeně couvnou a přímo do rány muži. Ten prvního čistě setne, ale druhý se skrčí a začne se šermovat. Lehce poznáš, že muže stahuje dolů ztuhlá ruka. Přesto tlačí strážce k tobě a propadlu. Všímáš si, že za ním přibíhá další strážce. Muž si ho nevšíml, jelikož on i jeho protivník se plně soustředí na boj. Tobě se naskytne ideální rána kuší a nebo podkopnout strážce, který je k tobě tlačen.

Kazeshini - 31. března 2020 17:26

soukromá zpráva od Kazeshini pro Snažím se alespoň se trochu podepřít, abych mu mohla s tím strážcem pomoct hodit ho dolů. Pak si ale všimnu toho, co přibíhá a v rychlosti přebiji kuši. Raději se postarám o toho vzadu. Protože se bojím, že kdybych podkopla nohy tomu u mě, tak by se mohl převážit i ten muž, co se do něj silou opírá. Nebudu se zdržovat tím se pokoušet posadit nebo něco podobného. Prostě jen namířím nabitou kuši, ze všech sil se snažím držet ruce pevně, aby se mi vysílením netřásly a pokusím se toho chlapa střelit dřív, než vpadne mému spojenci do zad.

Uesugi Kenshin - 01. dubna 2020 15:04

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Bitka Podaří se ti přebít kuši dřív než se dalších strážců doběhne k tvému partnerovy. Pozvedneš kuši a vystřelíš. Strážce si je na rozdíl od velitele hlídky, vědom kuše v tvých rukou. Takže vystřelíš vrhne se stranou, ale přesto jej šipka zasáhne do ramena. Strážce tiše zakleje a chytne se za zraněné rameno. Přitom upustí svou šavli. Mezi tím tvůj nový společník zatlačí svého strážného na okraj propasti . Ten udělá něco neočekávaného a vrhne se na něj. Což muž nečeká a tak oba skončí na zemi, kde zápasí o nůž. Raněný strážce se rozběhne k tobě dřív než znovu nabiješ. Rozhodnut skopnout tě dolů se rozběhne k tobě. Než k tobě doběhne musí se dostat kolem zápasící dvojice. Naštěstí pro tebe zakopne o nohu svého kolegy. Spadne na tebe a zařve při tom bolestí. Okamžitě se tě pokusí chytit pod krkem a rdousit.

Kazeshini - 02. dubna 2020 12:17

soukromá zpráva od Kazeshini pro Onen pád na mě mi trochu vyrazí dech. Uznávám, že jindy by nebyl chlap taková zátěž, ale teď mám pocit, že je tak dvě stě kilový. Jen jak na mě vztáhne ruce, okamžitě pustím kuši a nechci mu dovolit, aby se mi ke krku vůbec dostal. Když se mu to však i přes boj povede, chytím ho za zápěstí. Vysílená a přibitá k zemi se dost těžko bojuje. Rychlým pohledem ho sjedu, abych našla nějakou možnost, jak se z toho dostat a napadne mě jen jedna možnost. Pokusím se mu dát pěstí ránu do ohryzku, alespoň co mi půjde se tady na tom málem prostoru rozmáchnout, a pak chytím vyčuhující šíp z jeho ramene a zarazím mu jej hlouběji, ve snaze ho otupit tou bolestí. Chci ho dostat ze sebe dolů, abych mohla vytáhnout dýku z boty a zarazit ji do něj.

Uesugi Kenshin - 02. dubna 2020 15:08

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Bitka Podaří se ti pustit kuši dřív a dokonce i zachytit strážcovy ruce dřív než dosáhnou tvého krku. Bohužel strážce je silnější a těžší, takže se mu jeho ruce po kratším boji vážně sevřou kolem krku a začne tě rdousit. Tedy do okamžiku než mu jednu vrazíš. V ten okamžik jeho sevření povolí strážný se jednou rukou chytí za krk a škrtí tě jednou rukou. Hned se tě pokusí znovu sevřít, ale než se mu podaří dosáhneš na šipku a zarazíš mu jí hlouběji. To už muž bolestně zařve a chytne ti ruku, kterou jsi mu tlačíš šipku do masa. To ti umožní dosáhnout na dýku v botě a bodnout jej. Bohužel on nechce umřít, musíš ho bodnout ještě několikrát než se na tebe sesune a znehybní. Mezi tím tvůj kolega nakonec přemůže strážného a udýchaně odvalí muže, co na tobě leží. "Jsi zraněná?" zajímá se a pomůže ti zvednout se na nohy. Dokonce tě i podepře. "Jsi schopná jít?" ptá se a on sám má krvácející šrám na tváři a na hrudi. "Musíme zmizet než příjdou další." pronese rozhodně.

Kazeshini - 03. dubna 2020 18:22

soukromá zpráva od Kazeshini pro Pokusím se ze sebe mrtvého chlapa sundat, ale sunu ho ze sebe opravdu pomalu. Mám pocit, že už mě síla opustila tak třikrát a teď mi definitivně mává na rozloučenou. Jsem víc, než vděčná, když mi s tím tělem pomůže můj spolubojovník. Otřu dýku do těla vedle a ruce od jeho krve taky, ale jen spěšně. Dýku zase schovám do boty a nestáhnu se po kuši. Když mě vytáhne na nohy, mám pocit, že jsem, jak hadrová panenka. Sotva udržím kuši a podepřít se nechám celkem ochotně. "Ne, nejsem. To je jeho krev." odpovím na otázku jestli jsem zraněná a pohlédnu na svoje zakrvacené šaty. "Ale ty jsi, pojďme odsud vypadnout, ošetřím ti to. Chodit zvládnu." Pronesu odhodlaně a silou vůle se pokusím zvednout svoje skoro olověné nohy. Kdyby tu nebyl, tak bych přeci taky musela nějak fungovat, ale nezapřu, že na něm spíš visím, než, že by mě až tak podpíral. Pár kroků přeci jen udělám, ale s takovou rychlostí bychom se moc daleko nedostaly. Moje snažení je záhy ukončeno, když mě nohy přestanou nést definitivně a nejspíš bych se zhroutila k zemi, kdyby mě nepodpíral. Chytím se pohotově za jeho rameno, ale spíš reflexivně, než bych se dokázala sama udržet. "Jestli odsud nevylezu živá, tak budu toho parchanta chodit strašit." Zakleju tiše.

Uesugi Kenshin - 05. dubna 2020 19:46

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Dál do labyrintu Muž se po tvé informaci, že to na tobě je cizí krev, zatváří o dost klidněji. Když poukážeš na jeho zranění, jen pokrčí rameny. "To počká. Žádné z těch zranění není smrtící." zhodnotí celou věc pragmaticky. Uděláte několik lehce koordinovaných kroků, ale záhy vám oběma dojde, že tě muž spíše táhne. Když se ho chytneš, abyses nezhroutila. Povzdechne si a otočí na tebe. "Tak se dívám, že dál nedojdeme. Dál půjdu sám a ty se poneseš." ušklíbne se a podepře tě na několik okamžiků, poté si tě hodí na rameno. Přitom tiše zakleje bolestí, když dopadneš na jeho ztuhlé rameno. Povzdechem vykročí dál chodbami. Má tě tváří dozadu, jelikož by bylo složité tě nést jinak. "Promiň ještě nedůvěřuji své chromé ruce a nerad bych tě upustil." zamumlá omluvně. "Já jsem Kenshin a ty? Taky tě poslala císařská elita?" nadhodí, zatím co se vracíte chodbou kudy přišla hlídka. Mrtvoly jsou záhy daleko vzadu a projdete několika chodbami. Jak procházíte kolem jedné soch válečníka. Všimneš si docela dobře skrytých dveří. Ty jsis jich všimla jen protože byli lehce pootevřené a ze škvíry jde světlo. Tvůj průvodce si jej nevšiml, jelikož ty sis všimla světla dopadající na záda sochy.

Kazeshini - 12. dubna 2020 14:14

soukromá zpráva od Kazeshini pro Při pokusu si mě přehodit, protestuji, praskám a bráním se s tím, že já to rozhodně zvládnu. Ale on to stejně vyhraje, protože jsem malátná, jak kotě. Cítím se potupena a vůbec mi není příjemné, že nevidím ani dopředu, ani na něj. Jak ale zakleje bolestí, tak se snažím nebýt větší zátěž a odolávám pokušení znova zkusit jít po svých. Pak si ale uvědomím, že já ale opravdu nikam nedojdu a tak jsem ticho. "Vážně sis nemohl vybrat,lepší chvíli pro seznámení." ujede mi trochu podrážděně. Teď mu tak určitě budu celá žhavá říkat jméno, když může tak maximálně mluvit na můj zadek. Nechám to jméno taktně vyšumět a odpovím až na tu druhou část jeho věty. "Dá se to tak říct... To asi nás všechny, až na toho zmrda v masce." zabrblám. Už jsem trochu rezignovaná, že mě nese a podepřu si hlavu. "Čekala jsem, že to tady bude opuštěné..." prohlásím a zarazím se, protože jsem si všimla světla. "Počkej, zastav. Něco tam je. Myslím, že dveře. Třeba je to nějaká zkratka pro kněží. Podívej, tam za tou sochou." poklepu mu přitom mírně do zad, aby se zastavil nebo jsem ho alespoň upozornila a snažím se navigovat, jak jen takhle přehozená přes rameno zvládnu. "Nejspíš kněží nechodí celým tím labyrintem, nebo myslíš, že ano?" zapřemýšlím, protože bych nerada naběhla někam, kde nás dorazí.

Uesugi Kenshin - 14. dubna 2020 16:13

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V labyrintu Tvou odpověď na téma seznámení odmění, veselím zasmáním. Mezi tím co kráčíte chodbami Keshin se tě snaží nést co nejpohodlněji pro tebe. Jeho kabátec se ukáže docela pohodlným. "Ty víš pro koho ten v masce pracuje? " zní překvapeně a zvědavě. Očividně o elfovy neví a nebo přesněji neví, že je to ten elf. "Jo, já jsem si taky nemyslel, že tu bude tolik pastí a stráží." souhlasí s tebou na téma, zalidněnosti labyrintu. Když mu řekneš, okamžitě se zastaví a otočí se bokem, abys ho mohla navést a on viděl za sebe. Tvůj společník zamíří k místu odkud jde světlo. "Na tom, něco bude. Ty stráže určitě nespadli z nebe a nebo nevyskočili z kamene." opatrně tě postaví vedle dveří a ujistí se, že jsi aspoň trochu připravená. Oba si můžete prohlédnout pootevřené dveře, které by normálně dokonale zapadli do stěny, že byjste je normálně nenašli. Opatrně špičkou meče otevře dveře. Následuje chvíle napjatého ticha rušeného jen vrzáním dveře a společně nahlédnete do strážnice. Uvnitř je stůl kolem kterého jsou čtyři židle. U stěny vlevo je stojan a v něm čtyři kopí (resp naginaty). Naproti vám jsou dveře vedoucí po několika schodech kam si dolů. Na zdi vpravo je malé umyvadlo a nebo spíše jezírko do kterého teče voda odněkud z hora. Voda odtéká žlabem kam si pryč. Už do pohledu je voda krásně studená. Na stole jsou dva talířky s rozjedeným jídlem a dvě sklenky s džbánkem uprostřed. "Zajímavé. Jsou tu dvě sklenky, ale přišli tři chlapy." uvažuje tvůj společník a pomůže ti dojít ke stolu k jedné z židlí.

Kazeshini - 26. dubna 2020 16:55

soukromá zpráva od Kazeshini pro "Ten chlap v masce je rebel. Podle mě to nemá v hlavě v pořádku. Tvrdil, jakže chce ten artefakt zničit nebo hodit někam do moře, aby se mihl dívat na to, jak se císař pomine." odpovím mu a pokrčim rameny. Při vstupu do strážnice jsem ostražitá a držím kuši nabitou, aby se z ní dalo pohotově střílet, kdyby přišlo další překvapení v podobě nových stráží. Věnuji Kenshinovi poměrně tázavý pohled, když tak uvažuje nad počtem sklenek. "To mi zas tak zajímavé nepřijde, podivej támhle. Jsou tam čtyři naginaty, určitě nemají jen dva stráže. Navíc i za námi nakonec doběhl čtvrtý přeci." podotknu jen tak věčně a hlavou pokývnu ke stojanu u zdi. Nechám si pomoct ke stolu, ale pak se opřu o stěnu a podél ní si pomalinku dojdu až k těm naginatam, abych je dobře prozkoumala. "Tohle je zbraň, kterou bych nečekala od někoho, kdo používá šavle, jako ti tady." povím jen tak zamyšleně a otočím se po něm. "Myslíš, že ti čtyři, co jsme zabili, byli i zároveň majitelé tady tohohle nebo jsou tu další čtyři kopiníci?" zeptám se, i když vím, že nemůže znát odpověď a opřu se znaveně o stěnu. "Dej mi chvilku na nabrání sil, ale pak odsud pojďme co nejrychleji vypadnout. Zjistíme, kam to vede?" pohodím hlavou na dveře vedoucí někam nahoru.

Uesugi Kenshin - 27. dubna 2020 19:34

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V labyrintu Na prohlášení, že chlap v masce je blázen se tvůj společník zasměje. "No, má aspoň smysl pro humor." prohlásí a zasměje se představě, jak by reagoval císař, kdyby se dozvěděl, že artefakt byl zničen. Pak ho smích přejde, jelikož si uvědomí, co by se stalo někomu, kdo by to zavinil a nebo se a tom podílel. Potom se zamyšleně zadívá na připravené Naginaty, nějakou dobu nad nimi uvažuje. "Hele, ono to dává smysl, když chceš bránit tu římsu, tak tyčová zbraň se štítem je docela dobrá možnost." pronese zamyšleně. "No, těžko říct, jestli jsou tu další čtyři." zamračí se a s tasenou zbraní zamíří ke dveřím, které prozkoumá. "Dobře, odpočiň si. Jen nemáme moc času. " povolí ti a nahlédne do dlouhé chodby končící dalšími dveřmi. Tvůj společník počká než se dáš dohromady a pak kývne do chodby. Ta chodba nejspíše slouží jako místo pro palbu na útočníky. Vidíš ty střílny?" ukáže na malé průzory v pravidelných rozestupech. Opatrně se vydáte dál a dorazíte na konec chodby, kde se větví. Překvapivě obě chodby vypadají stejně. Na konci chodby vlevo je socha zvířata těsně před ohybem. V chodbě vpravo je lidská socha. "Dáme zvířatům další šanci?" nadhodí tvůj průvodce podezřívavě. Ty si všimneš té samé podlahy, která se pod tebou už jednou propadla. Přitom si všimneš rytin, v místech kde by původní chodba pokračovala. Vidíš runy, říkající Bez jazyka, pravdu říká. kolem jsou runy ukazující: kniha, člověk, zrcadlo, papoušek tvůj průvodce obezřetně sleduje chodby.

Kazeshini - 12. května 2020 21:14

soukromá zpráva od Kazeshini pro Hodím podezřívavý pohled ke stojanu a povytáhnu obočí."Hmm... to by smysl dávalo, kdyby to bylo kopí. K naginatě by museli mít ještě štítaře, to je trochu nepraktické." Pokrčím rameny. "Ale co já vím, jací jsou to úchylové." Povzdechnu si a pevně doufám, že tady není dvakrát tolik lidí, než bycho tu vůbec čekali. Pokusím se využít chvíli odpočinku na maximul, abych alespoň mohla jít po svých. Možná trocho pomaleji, ale po svých, protože si připadám úplně potupena, když mě musí nést někdo, koho sotva znám. Pomalu a obezřetně se pak vydávám chodbou vedle něj, abychom si mohli hlídat krk navzájem, sice ho absolutně neznám, ale už mě tu měl možnost asi tak třikrát nechat a nemluvím o nespočtu možných situací, kdy jsem fakt mohla být mrtvá, takže alespoň pro teď se budu snažit mu trochu důvěřovat. Zamračím se na ony otvory, které moc dobře poznávám. Pomalinku se nakloním k němu. "Proč mají střílny uprostěd komplexu? Nepřijde ti to tu nějaké divné?" Zašeptám a dost obezřetně se rozhlížím, protože už opravdu nechci šlápnout na nějakou blobou past, vůbec se mi tenhle objev ve zdi nelíbí. Jak spatřím sochy na koncích chodeb, nedůvěřívě si je změřím a zavrtím hlavou. "Předtím jsem slyšela někoho z té hlídky říkat, že u zvířat jsou pasti. Navíc ta podlaha se nebezpečně podobá té v propadlu." Najednou se zarazím a trochu zaostřím na rytiny. Opatrně ho stáhnu za rukáv blíž. "Hele podívej, coje to tady? Bez jazyka pravdu říká?" Zopakuji potichu a nakloním hlavu. "To musí být zrcadlo, ale co to je za divnou otázku jen tak uprostřd prázdna?" Podivím se nad tím a opatrně natáhnu ruku k symbolu se zrcadlem. Myslím, že půjde zmáčknout nebo se možná nějak divně magicky aktivuje... a snad nás ani nic z nenadání nezastřelí. Pokud mě můj společník nechá, tak zkusím symbol stisknout.

Uesugi Kenshin - 19. května 2020 19:37

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Dál v podzemí "Ani ne. Pokud jsi dost silná osoba, můžeš naginatou rozdělit chlapa na dva kusy. Pak nepotřebuješ štít." oponuje ti, ale očividně se nechce hádat. Když poukážeš na střílny, zastaví se a zadívá ze skrz ně dolů. "Možná, jsme našli tajné dveře sloužící k výpadu. Hádal bych, že ty střílny nejsou zdola vidět a na nezvané hosty by mohli střílet. " ukáže na posuvník, kterým se dá střílna uzavřít. Po tvé odpovědi se tvůj společník zamračí na podlahu. "Jo, když to říkáš vypadá nějak podezřele. " Připustí a podvědomě couvne k druhé chodbě."Nějaká čmáranice?" nadhodí se zamyšleně. Ty mezitím zmáčkneš runu a ta pod prsty se zasune. Přitom se ozve kovové cinkání a cvakání. "Co se to ... ?" otevřou se skryté dveře. Za nimi je malá svatyně, kde je ve výklenku malá masožravá kytka. Z místnosti vede další chodba, ale co tě zaujme jsou svitky ležící ve na polici vedle objektu uctívání. "Jak někdo může uctívat masožravku?" vrtí hlavou, když jej míjíte k dalšímu východu. Ten vede do používaného podzemí. Toto na rozdíl od toho, čím jste procházeli vypadá toto místo, mnohem chrámovějším dojmem. Leštěný mramor a podél stěn gobelíny. Tyto vypadají opravdu staře. Míjíte ozdobné sochy nejspíše vládců, zrovna dorazíte na rozcestí, když se zleva ozvou hlasy, které se blíží.

Kazeshini - 10. června 2020 18:42

soukromá zpráva od Kazeshini pro Jak se ozve cvakání, cuknu sebou vyděšeně a kuší mířím okolo sebe, aby nám náhodou někdo nevpadl do zad. Naštěstí jsou to jen dveře. "Já nevím, myslíš, že bychom měli jít tudy? Trochu se bojím, abychom se nezamotali do toho komplexu ještě víc." pronesu potichu, ale starostlivě. Necítím se na nějaký velký průzkum podzemí. Tu masožravku neokomentuju. Ale podívám se na ty svitky okolo, co na nich je. "Já nevím. Možná je to nějaký přírodní kult. Třeba druidi?" šeptám k němu odpověď na jeho dotaz, kdo může uctívat takovou kytku. Když jdeme dál věnuji hodně pozornost okolí a tomu, kam šlapeme. "Jde to dolů, toho jsem se trochu bála. Měli jsme to otočit, dokud to šlo." zakleju potichu. Vypadá to, že se snad budeme muset vymotat ze středu té hory, do které si vytesali chrám. V tom ale zpozorním a zaposlouchám se. "Hlasy. Slyšíš to?" upozorním svůj doprovod. Rychle se okolo sebe rozhlížím, jestli není nějaká možnost, kam bychom se mohli schovat. To, že jsem si trochu odpočinula, abych mohla jít po svých, neznamená, že jsem schopná boje. Kuši pravda připravím k výstřelu, ale pokud bude možnost se ukrýt, raději bych zvolila tuhle cestu a poslouchám o čem mluví.

Uesugi Kenshin - 29. června 2020 17:13

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro V komplexu Tvůj společník pokrčí rameny. "No, tajná cesta je lepší než jiné. Přeci jen druhou možností je bloudit v neznámém labyrintu." odpoví ti zamyšleně a očividně jsi mu nasadila brouka do hlavy. "Co, kdybychom si cestu nějak značili, třeba tak že budem rozbíjet sochy?" navrhne ti po kratším zamyšlení. "No, na těch druidech by něco mohlo být." připustí očividně se jednalo řečnickou otázku. "Stejně, jsou to pošahanci." zhodnotí celou věc zavrtěním hlavou. Po prohlášení, že cesta míří dolů pokrčí rameny a vykročí dolů. Očividně on si tyto otázky neklade. "Jo, někdo jde!" zašeptá a stejně, jako ty se začne rozhlížet, kde se skrýt. Jeho pohled padne na soch ve stejný okamžik, co tobě. Kývne ti a ukáže do stínu za sochami, kam ihned zamíří. Pro tebe představuje mezera mezi sochou a zdí dobrý úkryt. Tvůj společník se tam musí doslova nacpat a vypadá lehce vtipně. Zatím, co on se snaží co nejlépe schovat za sochu hlasy se přibližují. Rozpoznáš, že patří dvojici lidí, kteří mezi sebou živě diskutují o astrologii a co znamená momentální postavení hvězd. K vaší smůle zamíří do místnosti, kterou jste přišli. Usměje se na vás štěstí, jelikož jsou zabráni do své disputace natolik, že by si nevšmli ani slona. Bohužel se zastaví v oné místnosti a začnou se zády vám přehrabovat svitky. Nyní máte tři možnosti vyčkat než odejdou. Napadnout je a nebo potichu zamířit pryč. Přitom chodba z které přišli vypadá používaně, zatím co ta druhá vypadá zpustle a neudržovaně.

Kazeshini - 12. července 2020 19:34

soukromá zpráva od Kazeshini pro Pomůžu mu se vecpat trochu víc za mnou za sochu. Ale když vidím, že jsou k nám zády, jen na chvíli odevzdaně svěsím hlavu a modlím se, aby si nás nevšimli. Podívám se tiše po svém společníkovi. Trochu se obávám, že jsme si takhle docela neběhli. Přepadnout je ze zálohy znamená, že se Kenshin bude muset zas vysoukat ven, což nevím, jak moc nenápadné bude. Navíc se obávám, že pokud sem pro něco šli, tak se určitě budou muset vracet i zpět a možná je tam někdo čeká a když se nevrátí, tak spustí poplach nebo něco podobného. Vyplížit se ven, znamená opět prosoukat tím úzkým prostorem nenápadně Kenshina a jeho ramena se netváří, že se sem v pohodě vlezou. Zbývá jen, počkat tady, než odejdou a modlit se, aby si nás nevšimli. Položím opatrně ruku na jeho paži, abych upoutala jeho pozornost a pak přiložím prst ke rtům. Prstem ukážu směrem do země na znamení místa kde stojíme a jen bez jediné hlasky gestikuluji rty: "Poč-ká-me ta-dy." Mám totiž obavu, že je bude chtít kosit, jak uvidí příležitost. Nejdřív přemýšlím, že bych se pokusila nabít kuši, ale obávám se, že v tom úzkém prostoru to nepůjde a strach, že mi něco upadne a upozorní to na nás mi to nedovolí udělat. A tak jen mlčím. A nedělám nic. Jen pomalu dýchám. Až jsem z toho všeho stresu nějak pozapomněla sundat svoji ruku z jeho paže.

Uesugi Kenshin - 29. července 2020 21:36

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Keshin pochopí, co se mu snažíš říct a jen přikývne. Přesto vypadá připravený k boji, ale nikam se ovšem nehrne. Dvojice kultistů k vaší úlevě najde své listiny a odkráčí aniž by si vás všimli. Keshin si hlasitě oddechne, když dvojice zmizí z dohledu. Všimne si ruky na svém rameni a usměje se na tebe. Možná i mrkne, ikdyž to nevíš jistě, že to nebyl jen odraz světla. Opatrně se dostanete zpoza soch a nakloní hlavu na stranu. "Zatracené bludiště." pronese když se tiše přesunete na rozcestí. Směrem kterým odešla dvojice jsou v pravidelných odstupech dveře. Ty jsi už viděla a poznáváš v nich pokoje. Chodba vede asi padesát metrů a napočítáš odhadem deset dveří a tedy desítku pokojů. "Co, kdybychom ukradli roucha a prošli tak víc nepozorovaně? Případně můžeme ukrást jen jedno roucho a předstírat, že jeden toho druhého vede?" navrhne ti a kouká se na druhou chodbu méně používanou vedoucí ke skladům.

Kazeshini - 29. července 2020 22:59

soukromá zpráva od Kazeshini pro Teprve ten jeho úsměv mě vrátí do rreality a dojde mi, co to dělám. Rychle ruku stáhnu a snažím se dělat, že nic. Jen ho trochu starostlivě pozoruji, jak se souká ven zpoza sochy a obdaruji ho celkem smířlivý pohledem, když si povzdechne nad bludištěm. "Jak je možné, že oni se tu neztratí, když je to tak rozlehlé?" povzdechnu si. Kuši nechám nabitou, ale zajištěnou, aby se nám s ní nestala nějaká nehoda. Zarazím se, když vidím podvědomě situovanou chodbu. "Tohle jsou určitě pokoje. V jednom takovém křídle tady už jsem byla." podívám se po něm, má celkem slušný nápad, i když se mi hnusí to na sebe obléct. "Mrazí mě, jen si představím, že bych to na sebe vzala. Ale obávám se, že bychom mohli vyvolávat zbytečné otázky, kdybys mě jakože vedl. A i když už jdu po svých, tak nemám moc síly na boje. Zkusíme, jestli se do té jejich róby nějak nacpu i s oblečením. Při nejhorším si prostě budeš na kněze hrát ty a budeme doufat, že nikoho nepotkáme. Jsme hloupí, měli jsme jim vzít ty jejich šavle a výstroj, když jsme je v tom bludišti pobili. A měli bychom vystaráno." Povzdechnu si tiše, pokrčím rameny a zkusím se potichu přikrást k nějakým dveřím poblíž, abych si poslechla, jestli za nimi něco slyším. Pokud ne, zkusím je potichu otevřít a vkrást se dovnitř, abych to tam prohledala. Hledám róby a klidně i něco cenného, pokud by tam něco bylo. Popřípadě nějaké ty jejich zbraně.

Uesugi Kenshin - 04. srpna 2020 20:56

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Když rychle stáhneš ruku s jeho ramena Keshin tázavě nakloní hlavu na stranu, ale nic neřekne. "Co já vím. Třeba každý zná jen malou část? Případně existuje nějaké pravidlo na které jsme zatím nepřišli." pokrčí rameny na tvé povzdechnutí. Keshin si tě pozorně vyslechne a pak si tě ještě jednou prohlédne od paty k hlavě. Očividně uvažuje. "No, ti dva měli pod tím svým hábitem normální oblečení, takže by to snad mělo jít." uklidňuje tě a snaží se tě povzbudit. Pak se společně připlížíte ke dveřím za kterými se ozývá jen ticho. Po letmém nahlédnutí potvrdí, co říkali uši. Pokoj je prázdný a jsou to ty samé pokoje na které jsi již narazila. Krátká prohlídka odhalí dva hábity, které snadno přehodíš přes své oblečení. Tvůj společník má jisté potíže dostat robu na ramena, ale i on to zvládne. Bohužel zbraně se tam žádné nepovalovali. Vyzbrojeni převlekem vyrazíte dál. Po pár krocích se ozve poplašný zvon. Z pokojů vyběhnou kultisté a rozběhnou se po zvuku. Nikdo vám nevěnuje druhý pohled. Všichni míří jedním směrem s kterého zní třesk zbraní. Pokud následujete dav dostanete se do velké síně, kde se tou dobou válí asi tucet mrtvol. Tvůj známí elf stojí na můstku vedoucí k něčemu co připomíná zlaté slunce v každé ruce meč a bije se s kultisty. Ti očividně nejsou úplně dobří válečníci, ale spíše spoléhají na počet. Při pohledu do míst, kam se elf probíjí vydíš podstavec přímo dělaný pro artefakt, který neseš. Na onen podstavec míří sedm světelných paprsků. Okamžitě ti dojde, že tam musíš položit artefakt aby se nabyl energii. Bohužel k němu míří i bezejmený a docela nekompromisně se probíjí přes nešťastné kultisty. "Zastavte ho přeci někdo než se dostane ke svatému místu!" vříská postava v zdobeném rouchu a pobízí ostatní k téměř sebevražednému útoku, jelikož na úzkém můstku se šavle ani kopí kultistů nemají šanci proniknout ocelovou stěnou, kterou před sebou vytváří svou čepelí( jedná se o básnický obrat, prostě šermuje tak, že vypadá jako by před sebou měl stěnu z oceli).

Kazeshini - 13. srpna 2020 21:22

soukromá zpráva od Kazeshini pro Poplach mě ze začátku trochou znervózní. Co když je to kvůli nám? Ale jak vidím všechny nekam prchat, zase se trochu osmělím. Hlavně být nenápadná. A i když je tohle skvělá šance na útěk, je asi lepší dav skutečně následovat. Jen jak uvidím ten podstavec a k němu se blížícího elfa, zatají se mi dech. V rychlosti hodnotím celou situaci s hrůzou v očích z možných scénářů. "Myslím, že to chce zničit." špitnu ke svému doprovodu. Nevím jak on, ale já tedy na moc dlouhý boj sílu nemám. Buď necháme Bezejmeného tuhle misi definitivně zničit a nebo urychleně něco vymyslím. Jak moc se mu dá věřit? napadne mě, při letmém pohledu na Kenshina. Buď to mi pomůže a nebo zradí, ale jeden bez druhého se ven možná nedostaneme. Nadechnu se a seberu odvahu. Vezmu ho opatrně za rukáv, abych na sebe upozornila a využívaje zmatku okolo nás opatrně vymotám z róby svoji tašku. "Poslyš, nechme ho jich ještě pár sundat dolů, pak bych ho mohla zkusit sestřelit. Zvládneš pak bojovat? Protože pokud ano, můžeme se spolu pak rozdělit o odměnu na půl." zašeptám a ukážu jen tak letmo artefakt v tašce, zase jej rychle schovám a pohlédnu na něj. "Poslal mě pro něj císař." Dodám a doufám, že v tu chvíli neotočí svoji zbraň proti mně. "Co říkáš? Zvládneme to?" Možná i ve skrytu duše trochu doufám, že to se mnou bude chtít dotáhnout do konce.

Uesugi Kenshin - 29. srpna 2020 19:44

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Keshin se na tebe znepokojeně zadívá. "Jestli to zničí jsme v obrovským maléru." hrůza v tvých se promítne i do jeho tiché odpovědi. Představa, co by s vámi vaši nadřízení udělali, jej na okamžik ochromí. Když jej zataháš za ruku, zamračí se na tebe a sleduje, jak vytahuješ brašnu. Ty mu nenápadně ukážeš artefakt a jeho obličejem proběhne několik výrazů, jako splašení koně. Začne to překvapením, vystřídá jej nadšení, které plynule přejde do podezření až jej vystřídá pochopení. Vyslechne si tvůj plán a přikývne. "Jo dokážu bojovat. Ty se schovej tamhle do stínu. Jakmile na něj vystřelíš necháme místní ať se o něj postarají a ve skrytu počkáme než vypadnou." upraví tvůj plán, ale jeho podezření rozptýlíš až když zmíníš svého zaměstnavatele. "To je dobře mne poslala císařská kancelář, takže máme společného zaměstnavatele." mezi tím se elf neúprosně probojovává k podstavci. Keshin zamíří na místo, kde budeš mít dobrý výhled a dělá ti stín před ostatními kultsty, aby neviděli kdo střílí.

Kazeshini - 10. září 2020 08:55

soukromá zpráva od Kazeshini pro Jen jak zmíní císařskou kancelář znatelně si oddechnu. *Takže nás poslali dva? Trochu mě to překvapilo, ale to je vlastně jedno a jsem za to ráda, že jsme na stejné lodi.* pomyslím si rychle, ale pak už se vzpamatuji, protože není čas ztrácet čas. Přikývnu mu na srozumněnou, protože jeho plán je poměrně dobrý. Jen doufám, že elf nebude tenhle útok čekat. A taky se trochu obávám, že mu dojde, že na něj střílím já, přeci jen už jsme se spolu do křížku dostali. Vběhnu rychle do stínu, nechám Kenshina mi dělat stín a nabiji. "A co když ho nesestřelím? Budu střílet znova, to ano, ale..." zašeptám avšak své obavy nedořeknu. Jen malou chvíli čekám, abych si našla dobré místo, které si nekryje. Doufám, že je dost zaneprázdněný odražením kultistů a střelím. Je poměrně daleko na nějaké velké míření, ale doufám v bok nebo nohu, to by ho mohlo dostatečně ochromit. V to, že bych ho takhle snadno sundala dolů rovnou, ani nedoufám. Jenom, co vystřelím, dojde mi, že on je celkem zmije a ještě by mohl zkusit upozornit i na nás dva. Chytnu ze zadu pohotově Kenshina za pas a stáhnu víc do stínu... Tedy, alespoň se o to pokusím a je to možná i vcelku vtipné gesto, protože se moje drobná vysláblá ručka okolo něj zahákne a tím končím. Pravda nějaký náznak na to jej stáhnout dozadu tam je, ale rozhodně s ním nepohnu. Následuje ještě jeden neúspěšný pokus, který s ním tak maximálně trochu cuknul. Rozpačitě na něj pohlédnu, protože si určitě musí říkat, co to tady blbnu. Zase frustrovaně ruku odmotám a o krok poustoupím. "Ehm..." ujede mi, abych rozehnala to podivné předchozí gesto. Pobídnu ho raději slovně. "Pojď blíž ať nejsi moc vidět, ještě by mohli začít jít po nás," vyřknu potichu. A viditelně se zastydím za to, že jsem teď takové plyšové koťátko a nic víc. *Kazeshini... velká lovkyně... bla bla bla... bohové mně je trapně.* Raději znovu nabíjím kuši a trochu pobaveně a zároveň studem se jemně culím do země.

Uesugi Kenshin - 10. září 2020 19:35

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Tvé mumlání odmění tvůj společník tichými slovy."Tak budeš střílet znovu a líp zamíříš. Máš stále relativně čas." snaží se rozehnat tvé obavy. Ty mezi tím míříš na elfa, který se mění na šmouhu a jeho čepele kreslí stříbrnou clonu mezi ním a kultisty. Přesto najdeš místo, které si nekryje. Je to noha dál od tebe, precizně na ni zamíříš a vystřelíš. Tvoje podvědomí tě nezklame, elf jako by si uvědomil, že mu hrozí nebezpečí a pohne nohou. Neprostřelíš mu stehno, jako by věděl že něco přilétá se prudce otočí proti šipce a srazí jí stranou. Tobě rázem dojde, proč má kolem sebe modré pole, jenž lehce odchylují střeli. Přesto tvůj výstřel má efekt, jelikož se proti přilétající šipce otočí a šlápne do prázdna. Následný úder hole kultisty do jeho kryty jej pošle z ochozu kam si dolů. Ty tou dobou taháš Keshina za pás, ten na to nejdříve nereaguje. Lehce se překvapeně se zadívá na štíhlou ručku, jenž se o něco snaží. Lehce se k tobě pootočí a zvedne překvapeně obočí. Po tvém ehm nakloní hlavu na stranu. Když mu vysvětlí o co ti šlo přikývne. "Dobře." odpoví tiše a udělá krok za tebou do stínu. "Dobrý, zdá se, že jsi uspěla." okomentuje celou scénu a ještě víc ustoupí do stínu. Nejspíše lehce nechtěně se k tobě přitiskne jelikož za tebou je už stěna. Najednou nemáš šanci nabíjet. Jsi totiž uvězněna mezi studenou zdí a mohutným mužem, který zaujatě dění v sále. Tam má velekněz proslov na téma, jak s boží pomocí zneškodnili útočníka a jak spadl do nekonečné jámy s které není úniku. Následuje pobídka, aby se všichni pomohli do centrální svatyně k artefaktu. Postupně v síni zůstanete sami. Kesnih se k tobě otočí a uvědomí si, jak moc se k tobě tiskne a spěšně ustoupí. "Promiň. .. já nechtěl." pronese lehce rozpačitě a rychle odvrátí v rozpacích zrak. "Tak a co podnikneme teď?" zajímá se aby odvedl debatu od celé trapné situace.

Kazeshini - 10. září 2020 20:11

soukromá zpráva od Kazeshini pro Jistě, samozřejmě že to vykryl, vlastně jsem možná ani nic jiného nečekala, když ho ale vidím, spadnout, jen nevěřícně zamrkám. "On tam fakt zhučel," zašeptám si pro sebe. Asi bych se tomu divila dýl, kdyby se na mě nenatiskl Kenshin. Trochu ztuhnu opíraje se zády do zdi. A zatímco on hledí na kultisty, já hledím do hrudníku před sebou, protože takový výhled jsem skutečně nečekala. Nadechnu se, abych to nějak okomentovala a zvednu hlavu k němu *Páni je vyšší, než mi doteď docházelo... to bude tím, že jsem neměla moc čas ho měřit.* zatřesu hlavou, abych přestala myslet na blbosti a hodlám pokračovat v komentování této situace, jenže, když on se tváří tak bezelstně a navíc je dole povyk. A tak zase jen zklapnu a vlastně mi to ani nevadí. Jen otočím hlavu, abych dolů viděla taky a sleduji dění."Tsk, prej boží pomoc," ujede mi potichu rýpavě. Ale víc k tomu neřeknu. Když se ke mně konečně otočí střetne se s mým pohledem a mě ujede rozpačitý úsměv. "Heh, trochu nás zradila stěna," prohodím jaksi nadlehčeně, když ode mně ustoupí. "Ne to nic, neomlouvej se" mávnu nad tím rukou a shlédnu dolů. "Asi bychom měli zkusit ten artefakt nabít, za prvé, než přijdou na to, že ho nemají a za druhé... Ja nevěřím, že je ten elf definitivně pryč. Mám z něj husí kůži." odpovím mu na jeho dotaz, ale pak mei dojde, že bych přeci jen měla něco udělat, než se rozejdeme dál, aby se mi zase nestalo, že k tomu nebude další příležitost. "Kenshine... Já... ani jsem se ti nepředstavila," na moment skloním krajícně hlavu v drobné pokloně. "Říkají mi Kazeshini. Pro tebe stačí Kaze. představím se, ukloním, jak se sluší a patří a věnuji mu drobný úsměv. Ale pak už moc nemeškám a pobídnu ho, abychom kvapně vyšli k podstavci. Přidám trochu do kroku a v mírném poklusu chci být co nejdříve u podstavce, abych na něj mohla dát artefakt. Ten však nevytáhnu z tašky dřív, než budu těsně u něj, moje paranoia mi to nedovolí. Co kdyby uměl Bezejmenný levitovat nebo nejakou jinou sviňskou techniku.

Uesugi Kenshin - 26. září 2020 18:08

soukromá zpráva od Uesugi Kenshin pro Keshin se tvému komentáři na téma boží pomoc, usměje ale raději neřekne nic, aby na vás neupozornil. "Ano, připouštím, že bych byl taky klidnější, kdybys ho střelila mezi oči." souhlasí s tebou a vykročí z úkrytu smerěme ke stupínku. Při tvém představení se ti mírně ukloní. "Těší mne Kaze." je na něm vidět, že spolknul minimálně jednu rýpavou poznámku. Doběhnete k podstavci a tvůj společník se zadívá dolů do tmy. "Sakra je to tak hluboké, že nevidím na dno." informuje tě a je na něm vidět, že by raději viděl rozlámané tělo dole. Jako odpověď se zezdola ozve opravdu naštvaný hlas. "Tohle ještě není konec! Ještě musíte tu cetku dostat k císaři!" hlas patří bezejmeném to poznáš bez problémů, ikdyž jej deformuje ozvěna. "Zněl docela namíchnutě. Měli bychom odsud co nejrychleji vypadnout než se vyškrábe nahoru!" ty mezi tím umístíš artefakt na podstavec. Okamžik se nic neděje, ale pak do sebe začne artefakt natahovat paprsky světla. "Tohle to má dělat?" zeptá se Keshin, když podstavec začne vibrovat a ty vibrace postupně zesilují až naplní celý chrám. Vibrace zesilují, až se změní na zemětřesení. Postupně máte oba problém udržet se na nohou, jak moc se země chvěje. Když už to vypadá, že na vás artefakt shodí celou horu, vibrace přestanou, jako když utne. Artefakt tou dobou žhne vlastním světlem a okolí osvětluje líp než jakákoliv lucerna. "Dobrý seber to a padáme!" pobídne tě tvůj společník a záhy se dá na útek k východu. "Kudy ven? Mou, nebo tvou cestou?" zajímá se zatím, co pádíte pryč. Celé podzemí vypadá, jako by jej někdo dal do šejkru a zatřásl s ním. Sochy i květináče leží rozbité na zemi. Některé police a koberce hoří. Mezi tím pobíhají vyděšení kultisté, kteří hasit ohně a odnášet svitky do bezpečí dřív je schramstne chtivý oheň. Tvůj společník s přehledem srazí kultisty, kteří vám zavazí v cestě. Na vážný problém narazíte až u východu tam stojí velekněz s třemi muži v rukou mají zahnuté šavle. "Svatokrádež! Nedovolím vám ukrást nám naši relikvii! " zařve a spolu ze svými druhy vykročí vám vstříc. "To vypadá na malér." zkonstatuje Keshin, ikdyž velekněz začne něco mumlat a hýbat prsty do magických znaků.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR