Smrt je jen začátek
hrálo se Jindy
od: 31. května 2013 21:10 do: 05. února 2014 21:08
Dobrodružství vedl(a) Nalfaen
| |
 | soukromá zpráva od Vypravěč pro Je pondělí ráno, začátek dalšího pracovního týdne. Aspoň tedy pro smrtelníky, smrtonoši samozřejmě pracují sedm dní v týdnu. Tak jako tak, začátek nového pracovního týdne to prostě je a Sabrina zavedla, že každé pondělí v osm hodin se budete scházet na společné snídani v hezké a útulné restauraci Kladivoun. Sabrina je holka, co tě měla převést na Druhou stranu, ale místo toho ti nabídla místo ve skupině. Krátce před tvou smrtí totiž šel dál superpopulární smrtonoš Kyle a ty jsi měla zaplnit volné místo, které ve skupince vzniklo. Ano, všichni smrtonoši pracují ve skupinkách. Nad nimi je jeden Posel smrti, který dostává seznam těch, co mají za ten den zemřít a rozděluje smrtonošům, kdo se o koho postará. Je jediný z těch vyšších, kterého smrtonoši znají. A on sám zná také jen svého nadřízeného. Celý ten řetězec by měl vést až k samotné Smrti, ať už je to personifikované cokoliv. Každopádně ve tvé skupině je Poslem Sabrina, byla povýšena poté, co dosavadní vůdce skupiny již řečený Kyle odešel na Druhou stranu. První věc, co ti řekli, bylo, ať děláš co máš a nesnažíš se nic pochopit. Nehleď nahoru, starej se o své. Nepřemýšlej nad tím, kdo nebo co stojí nad Sabrinou a píše ty seznamy. A můžeš mít dost pohodlný prodloužený život. Tvá skupina dělá na "vnějších příčinách" jako jsou vraždy, sebevraždy, přírodní katastrofy a jiné věci. Podle tvých zkušenějších kolegů, kteří prošli více skupinami, je to jenom dobře, protože prolézat celé dny domovy důchodců a špitály je dlouhodobě k nevydržení. Jako každý smrtonoš jsi dostala kosu a kutnu. Kutna je hrubý černý háv, který když si vezmeš, zneviditelní tě před obyčejnými lidmi. Nehmotné věci se pro tebe stanou hmotnými a hmotné nehmotnými. S tímto hávem můžeš procházet zdmi, lidmi.. naopak nehmotné duše zemřelých se pro tebe stávají hmotnými. Kutna je naštěstí celkem skladná, protože se ti objeví v rukou jen když o ni požádáš. Stejně jako kosa. Tou ale nekosíš lidi, jak to smrtky ve filmech dělávají. Máš to na svou obranu. Musíš totiž s duší vstoupit do Propasti, přes kterou se musí přejít, aby se duše zemřelého dostala na Druhou stranu. Propast je černočerná dimenze přecpaná spoustou kvílejících a věčně trpících duší zkažených lidí. Přes černotu vede Most duší, což je jediná cesta ze Světa na Druhou stranu. Trpící duše se málokdy pokusí napadnout duši doprovázenou takovou autoritou Smrti, jakou jsou Smrtonoši, ale občas se to stane. Kosa je pak jediná věc, co duši vrhne zpět. I kosa se zjeví jen, když ji povoláš. Přechod přes propast je nejdůležitější úkol smrtonoše. Když to k zemřelému nestihne, duše obvykle sama následuje modré světlo. Ale sotva do něj vstoupí, přenese se do Propasti na Most duší a bez autority smrtonoše se na ni okamžitě sesypou trpící duše a stáhnou ji s sebou. Proto jste opravdu důležití. Za celou dobu se ti jedinkrát stalo, že jsi duši nestihla. Tahle ale své světlo nenásledovala a vydala se do města. Tím se z duše stal duch a někde se ztratil. Sabrina to nechala na lovcích duší, což jsou speciální skupiny smrtonošů specializované právě na uprchlé duše, duchy. Jak to dopadlo už nevíš. Postižena jsi nijak nebyla. Podle ostatních ze skupiny když občas zmeškáš svého zemřelého, nic se ti nestane. Nikdo ale ještě nezkoušel udělat to víckrát za sebou, aby viděl, co se stane. Jako smrtonoš jsi téměř nesmrtelná. Museli by tě rozkrájet a spálit, aby se tvá duše podruhé zvedla z mrtvého těla a zasvítily před ní světla. Každý smrtonoš ale může sám odejít, jako to udělal například Kyle po desetiletích své služby. Všichni smrtonoši mohou vytvořit portál do propasti a sami projít přes Most duší. A vstoupit do toho bílého světla na konci Mostu, kde je nenávratný vstup na Druhou stranu. Většina smrtonošů to volí, když už si prožijí svůj lidský život. Smrtonošstvím jim byl prodloužen, ale už mohou jít. Dorazíš do Kladivouna a zamíříš k vašemu rezervovanému boxu. Každé pondělí po tři roky ten stejný box. Usadíš se. Sabrina už je na místě, pije kávu, jí vafle a hraje si hry na svém mobilu. Tento plochý iPhone vám všem koupila, když nastoupila do funkce Posla. Narozdíl od Kylea, který pořádal srazy každé ráno a rozdával žluté lístečky, ona se rozhodla shromažďovat jen jednou za týden a posílat vám úkoly přes textovky. "Nazdárek," usměje se, když se objevíš. Richard, Gabriela a Daisy, zbytek skupiny, zde ještě nejsou. |
| |
 | soukromá zpráva od Clara Whiter pro Být Smrtonošem bylo nakonec fajn. A doporučení, abych nezkoumala co za tím vším je jsem se držela. Je dobře, že ani mi nevíme co je za tím světlem. Ale pohled na tu propast... člověka nutí sekat dobrotu za každých okolností. Nerada bych tam skončila. Poprvé, když jsem to viděla myslela jsem, že to se mnou sekne. Ten jekot se vám prožere hluboko do mozku. I přes to, že jsou to zlé duše... je mi jich líto. Vím, že některé duše si to zaslouží, že jsou i fakt zlí lidé... ale věčné utrpení je podle mě příliš tvrdý trest. Ale s tím nic nenadělám a tak radši o tom nepřemýšlet. Pamatuji si, když jsem dostala svůj plášť a kosu. Byla jsem vůči tomu dost kritická. Bylo to takové... klišé... černý háv a kosa? Ví ti nahoře jaké je dnes století? A tak či onak... s mečem by se pracovalo podle mě lépe než s kosou. Byla to dřina naučit se s ní mávat tak, abych zasáhla vážně jen to co jsem chtěla a ne všechno kolem. Ale znovu... radši jsem nic neříkala. Jsem přece jen nováček. Nemůžu si vyskakovat. Na své nové tělo jsem si zvykla. Ze začátku to bylo těžké. Vždy když jsem koukala do zrcadla viděla jsem někoho jiného. Cizího. Teď už jsem viděla sebe. Zvykla jsem si na svou podobu. Zajímalo by mě však... kde vzali to tělo? Vytvořili ho? Nebo prostě jen ta žena zemřela a dokud to nikdo nezjistil využili těla? Ale kdyby ano, kde jsou její přátelé a rodina? Zaparkovala jsem svou motorku a sesedla. Pro někoho jako jsem já je motorka ideální. S ní se dostanu vlastně kamkoliv a můžu se vyhnout zácpám. Doprava v New Yorku je hrozná. Mít auto už bych to rychleji zvládala podzemkou. Ale motorka... je ideální. Je sice už postarší, ale funkční a spolehlivá. Zamkla jsem ji a vyrazila do podniku kde už čekala Sabrina na náš ranní brífink. Dle všeho jsem tu byla z ostatních první. Aspoň ona trochu modernizovala a místo lístečků nám posílala sms. Prej to Kyle dělával. „Ahoj Sab.“ Pozdravím ji a přisednu si. Objednala jsem si kávu a minerálku. „Jak to šlape?“ zeptám se aby řeč nestála. Zatím nemělo cenu se bavit o práci, když tu ostatní nejsou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Skvěle," usměje se Sabrina. "Thomas se konečně rozhoupal a dneska večer jdeme na večeři," pochlubí se ti. O Thomasovi, sexy kolegovi z práce, mluví už dobré tři měsíce. Líbí se jí a ani ona mu nikdy nejspíš nebyla úplně lhostejná, doteď se ale držel zpátky. Sabrina dělá celkem nudnou, zato docela výnosnou práci manažerky jedné menší pobočky Národní banky. "Nazdar holky," ozve se za vámi pobavený hlas a objeví se Richard. Ríša, jak mu většinou říkáte, je dobrá duše. Zemřel před pěti lety, když se pokoušel pomoci ženě napadené ve stanici metra. Opravdu člověka, jako je on, hned tak nepotkáte. Toho Propast určitě nečeká. "Jak se máš ty?" zeptá se tě potom Sabrina, když se s Ríšou pozdravíte a on se usadí a objedná si. Mezitím dorazí tvá minerálka a káva. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Ah tak to je skvělé!“ pogratuluji ji. „Konečně. Musí o tebe vážně stát, když se tak dlouho držel zpátky.“ A nebo je stydliví. Ale to není u fešáků obvyklé. Takže o ní musí stát a tak byl opatrný. To je jediné vysvětlení. Sabrina má podle mě našlápnuto na vážný vztah. Objeví se Richard, usměji se na něj. „Ahoj hochu.“ Oplatím mu pozdrav. Měla jsem Ríšu ráda. Byl to hodný kluk. Měla jsem ho ráda jako... jako bráchu. Prostě tak na mě působil. „Pořád stejně.“ Pokrčím rameny. „Žádná změna. V práci moc chlapů nepoznám u Ruky jsou zase spíš muži za zenitem... jo... koupila jsem si novou pohovku.“ Znělo to velice záživně. Zaváhám a zamyslím se. „To je katastrofa. Musím si někdy vyrazit do pořádného klubu.“ Zavrtím sama nad sebou hlavou a napiju se. Je fakt, že jsem se pořád držela starého životního stylu. Tolik let jsem žila s chabým srdcem a zvykla si nedělat různé věci... a ten zvyk se mě drží. Vždyť už můžu tancovat nebo si nechat rozbušit srdce nějakým fešákem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zajdi někdy s Daisy," navrhne ti Ríša. "Jo, ta snad paří i ve spaní," přikývne Sabrina souhlasně. Daisy je z vás nejstarší, ale tráví noci jako puberťačka. V šedesátém osmém ji přejel náklaďák. Žila spořádaným životem a nikdy si nic neužila. Tohle chápe jako svou šanci žít, ne přežívat. "Nebo s Gabkou," zmíní Ríša poslední členku vaši party. "Ne, s tou určitě nechoď," zavrtí hlavou Sabrina rezolutně. "Pokud si jako brutální pařbu nepředstavuješ dvě hodinyk na běžeckém pásu a potom sto kilo benčpress." "Mluvil někdo o benčpressu?" objeví se za vámi Gabka, celkem příjemná a sympatická holka. Zemřela před čtyřmi lety na udušení následkem morbidní obezity. Dnes je fitness trenérka, která ve studiu snad i přespává. "Nikdo, Gabi," usměje se rychle Sabrina. "Jenom že Clara by chtěla zapařit," vysvětlí jí Ríša. "Aha," kývne Gabka a posadí se. Pak se podívá na tebe. "Jdeš sama nebo s Daisy?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Uchechtnu se, když zmíní, že Daisy paří snad i ve spaní. A nebo s Gabi, ale to je hned zamítnuto. Gabi je fajn, moc fajn... ale díky svému minulému životu je posedlá štíhlou linií až je to podle mě trochu přehnaný. Můžeme vůbec ztloustnout? Napiji se kávy a mi o vlku a vlk za humny. Objevila se Gabka, která zaslechla poslední slova Sabriny a hned na to zareagovala. Sabrina to naštěstí zamluvila. Gabka je fajn, ale nebavte se s ní nikdy o fitnes a cvičení. „No... asi s Daisy. Ještě jsem na pařbě nebyla.“ Řeknu a pokrčím rameny. „Pořád se ještě držím starých zvyků. Kvůli srdci jsem nemohla dělat nic co by mě rozrušilo nebo jinak rozbušilo srdce.“ Poklepu si na místo kde mám srdce. „Jsou to už tři roky, ale asi jsem pomalejší.“ Pousměji se. „Trvalo mi rok než jsem si zvykla na nový obličej. A skoro měsíc než jsem si zvykla na tyhle prsa. Je to docela rozdíl mít najednou o dvě čísla větší poprsí.“ Zavrtím nad tím hlavou. Po pravdě jsem kdysi byla spokojená. Teď... nemůžu nikam bez podprsenky a ty škrtí. Bývalo to jednoduší. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To já si na ně zvykla celkem rychle," ozve se za vámi Daisy, jejíž tělo je v tomto ohledu opravdu celkem vyvinuté. "Ahojky," posadí se k vám. Sabrině zavibruje mobil, ona jej vezme a protočí oči. "Za chvíli musím do banky," řekne otráveně. Pondělky má většinou volno. "Takže honem k práci," pronese a otevře kabelku, z níž vytáhne tenký sešit v černých kožených deskách. Je to týdenní seznam, který dostává v neděli večer na schůzce s bossem, jak mu říká. Nikdy vám do toho seznamu ale nedovolila nahlédnout. Otevře jej a podívá se. "Dneska budete mít každý jen jednoho," informuje vás. "Všichni budou dopoledne. Přesné souřadnice a podobně vám jako vždycky zašlu hodinu předem," pronese a otočí stránku. "V úterý jsou dva pro každého. Ale ve středu budeme muset pracovat všichni společně, možná ještě i s jednou skupinou. Bude nějaká rituální sebevražda sekty či co. Čtvrtek nehoda autobusu, opět budeme pracovat všichni. V pátek jsou jen tři, takže někdo bude mít volno. Kdo si o něj první řekne.. Sobota pro každého dva." Neděli máte jako volný den. Každá skupinka pracuje šest dní v týdnu a jeden den, který je jí určen, má volno. Vám vyšla hezky zrovna neděle. Sice se říká, že smrtonoši pracují sedm dní v týdnu, ale to jenom proto, že to dobře zní. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se. „To nechápu jak jsi to zvládla.“ Řeknu ji. Ale musíme se věnovat práci, protože se po Sabrině shánějí v práci. Přikývnu a napiji se kávy, poslouchala jsem týdenní program. Dneska to jde, ale pak budeme muset spolupracovat s jinou skupinou. Sekta.... magoři. Je to stejné jak s náboženstvím... nechápu jak někdo kvůli tomu dokáže být tak zblbnutej, že poslouchá na slovo nebo se zabije. Kravina. A autobus... to jde. Lepší než školní autobus. Nesnáším, když umírají děti. Připadá mi to prostě nespravedlivé. Takhle mladí by umírat neměli. „To jde.“ Řeknu a teď se napiji vody. „S kterými skupinami budeme spolupracovat?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemám ponětí, boss byl stejně tajemný, jako vždycky," odpoví Sabrina s odfrknutím. "Prej 'všechno se dozvíš, až bude čas, prdelko'," zapitvoří se. "Nesnáším ho," zamračí se. Že k bossovi Sabrina žádnou láskou neplane víte už hodně dlouho. Nikdy vám o něm neřekla nic konkrétního, ale pokaždé, když o něm mluví, tak se kysele šklebí. "No nic, musím do banky," řekne Sabrina a zvedne se. Platit nemusí, veškerá útrata u tohoto stolu se jí každý měsíc strhává z účtu. Tyhle pondělní snídaně jsou vždy na ni. "Tak se mějte. Jo, Clar, můžeš na chvíli?" podívá se ještě na tebe. Zvedneš se a jdeš k ní za boxy. "V brzké době nás jeden opustí," řekne a podívá se k vašemu boxu. "Ti nahoře ho asi povýší. Nevím, který to bude a ani kdo ho nahradí. Říkám to zatím jen tobě, protože ty to určitě nebudeš." Ještě ti chybí měsíc do tří let, které jsou taková základní služba. Do těch tří let jsi zobák, který nemůže být povýšen. "Jak říkám, ještě nevím, kdo to bude a kdo ho nahradí. Ale až dostanu zprávu o novém smrtonošovi, půjdeš za ním ty a všechno mu vysvětlíš. To je všechno, teď už fakt musím. Ahoj." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Prdelko?“ zaškaredím se. Nedivím se ji, že ho nesnáší. Zdá se, že je to trochu sexista. Pak Sabrina musí jít, ale ještě si mě zavolá stranou. Vstanu a jdu za ní. „Aha...“ Ohlédnu se k boxu. Koho asi povýší? Vsázela bych na Richarda... myslím, že ten by byl dobrý šéf. Znovu se podívám na Sabrinu. „Já?“ opakuji po ní. Já abych přibrala nováčka? No... všechno je jednou poprvé a měla bych mít s tímhle nějaké zkušenosti. „Jasně. To zvládnu.“ Přikývnu a rozloučím se s ní, protože už musí běžet. Vrátím se do boxu. „Tak fajn. Daisy? Kdy razíš za nějakou zábavou? Potřebovala bych zaučit.“ Pousměji se na ní. Já se ještě zdržím. Chtěla jsem dopít kávu než vyrazím do práce. Čas jsem ještě měla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, původně jsem si chtěla dneska odpočinout, ale nemůžu nechat kamarádku ve štychu," zasměje se Daisy, která je očividně vděčná za záminku k další pařbě. "Tak dneska v sedm tady?" nabídne ti a potom se otočí ke Gabce. "Nešla bys taky někam?" zeptá se jí tak ze slušnosti a ze zvyku a už se odvrací, když se Gabi pousměje. "Vlastně bych klidně šla s vámi," odpoví. Richard se zalkne kávou a Daisy vytřeští oči. "Jo, vyrazíme si všechny tři," zasměje se Gabka vesele. Pak se podívá na hodinky a zamračí se. "Ale sakra.. už musím do práce.. Mějte se." Zvedne se a zamíří pryč. "Pracovat," odfrkne si Daisy. Ona zvolila tu jednodušší cestu, jak může neplacený smrtonoš přijít k penězům. Vždy zkontroluje peněženku mrtvého, než jeho duši odvede. Přijde si tak na docela solidní peníz. A nepovažuje to za krádež, protože mrtvý už ty peníze přece nepotřebuje. A ani jako vykradačka hrobů se necítí, žádný hrob přece nevykradla. Navíc se i duší mnohdy zeptá, jestli si může ty peníze vzít. Jasně, duše jsou většinou tak rozrušené, že odkývou cokoliv, ale i tak. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se. „Tak fajn.“ Souhlasím. Pak se Daisy spíš ze slušnosti zeptá i Gabky jestli nechce jít. A k překvapení nás všech přijala. „Dámská jízda. Super.“ Řeknu. Pozvali bychom i Richarda, ale ten by nám kazil dojem svobodných slečen. Gabka už musí jít. „Tak večer.“ Rozloučím se s ní a znovu se napiji kávy a zkontroluji čas. „Na práci není nic špatného. Pro někoho je to naplňující. Já jsem ráda, že můžu pracovat a zabít tím tak čas.“ Bráním nás zaměstnané. „Navíc mám Nanu ráda a potřebuje pomoc s obchodem. Sama by to už nezvládla.“ Dopiji kávu a pak se napiji minerálky. „No a já taky půjdu. Uvidíme se večer. Pá Richarde.“ Líbnu ho na líčko a vyrazím ven z Kladivouna a ke své motorce. Za patnáct minut jsem měla otevírat. Ale nebylo to daleko a s motorkou tam budu za chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za okamžik jsi v práci. Zaparkuješ motorku před obchod a vejdeš dovnitř. Nana míchá nějaké mastičky, když vejdeš, jen tě pozdraví a věnuje se své práci. Obchod sice otevíráš ty, ale ona je tady vždy před otevírací dobou. Takže otevřeš a obsloužíš první zákazníky. Jste v New Yorku na celkem rušné ulici. O zákazníky nemáte nikdy nouzi, turisti si koupí úplně cokoliv. Asi po hodině práce ti zavibruje mobil a přijde ti SMSka od Sabriny. Ian McFord Westminster Street 318/5 PDS 10:31 Westminsterská ulice je asi dva bloky odtud, PDS (přibližný čas smrti) bude za necelou tři čtvrtě hodinu. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Ahoj Nano.“ Pozdravím ji, když vejdu. Vytáhnu peníze z trezoru a přendám je do kasy, pak jsem mohla otevřít. Nana měla obchod v dobré lokaci, takže to není tak, že se tu otevřou dveře jen jednou za hodinu. Brzy začali chodit zákazníci. A taky mi brzy přišla smska o tom kdo má posílit naše řady. Ještě jsem deset minut pracovala, ale bylo na čase abych vyrazila. „Nano. Musím na chvíli pryč. Ale brzy se vrátím.“ Slíbím ji. Ještě štěstí, že Naně je to jedno. Dostat se na místo bylo snadné a ještě jsem měla dost času. K mé smůle tím uvidím jak zemře. Ale bude lepší v tomhle případě tu být dřív než později. Nerada bych, aby mi někam utekl. Myslím, že budoucího smrtonoše by mi tak snadno neodpustili. Zamkla jsem motorku a pak zašla do uličky, kde jsem si přivolala plášť a kosu. Nasadila jsem si plášť a šla na místo. Dobrých deset minut k dobru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nějakou dobu jen tak stojíš a opíráš se o kosu. Když vtom se najednou vedle tebe objeví hrobaříček. Vypadá jako zelená kříženina opice a kočky, pokrytý je napůl srstí a napůl šupinami, má kratší zadní nohy a mnohem delší přední. Hrobaříčci dávají události do pohybu. U vražd a sebevražd jich není potřeba, ale u nehod jsou to oni, kdo nahlodají lano, odjistí zbraň, přidrží plynový pedál... Kovaříček si tě změří pohledem a potom už se vydá na opačnou stranu ulice. Vyšplhá na nějaký obchod a začne odšroubovávat vývěsní ceduli. Až ta najednou spadne na nějakého hnědovlasého mladíka, jemuž lebka křupne jako zralý meloun. Hrobaříček se rozplyne a mladíkova druhá verze se zmatená objeví nad tělem, ke kterému se začnou sbíhat lidé. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Objevil se hrobaříček. Ošklivá stvoření... občas jsem tak uvažovala co by se asi stalo, kdybychom je zastavili. Ten muž by nezemřel? Nebo by si ho smrt našla jindy a jinde? Dívala jsem se, jak pracuje, ale když tabule spadla, zavřela jsem oči. Nepotřebovala jsem to vidět, detaily jsem vidět nepotřebovala. Je mi jasné, že tohle je krvavá záležitost. Vzdychnu a vydám se k mladíkovi. „Iane?“ oslovím ho. Jasně, že je to on, ale takhle se duše může zaměřit na něco známého a bude mi věnovat pozornost. Teď je pořád ještě zmatený, brzy přijde šok. Jen staří lidé jsou vyrovnaní, když zemřou. Tak nějak jsou už na to připravení. Ti jsou nejlepší. Nedělají problémy. Některé duše se i brání. Většinou muži. Ženy jsou často hysterické. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladík se s trhnutím otočí k tobě a o krok instinktivně couvne, když vidí zubatou s kosou. "Do prdele," zamumlá a podívá se vedle sebe, kde leží jeho tělo. Nějaký chlápek už začal s resuscitací, ale je to zbytečné. Kdyby bylo resuscitaci souzeno, aby byla úspěšná, nebylo by jeho jméno na seznamu a ty bys nebyla tady. "Já nejsem mrtvej!" vykřikne potom chlapík a rozhodí rukama. "Nejsem! Nemůžu být!" zaječí. Vtom jím projde muž a on ztuhne. "Kurva! Kurva! Kurva" To nejde! To není fér! Proč zrovna já?!" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Mlčela jsem. Chápala jsem to. Takhle jsem tenkrát reagovala i já. Jen jsem byla méně sprostá. Já místo kurva říkala sakra a do háje. „Je mi líto. Ale nevím proč zrovna ty. Smrt si nevybírá. Neprohlíží si zlaté stránky a nevybírá si jména co se mu líbí. Je to prostě osud.“ Natáhnu se a poplácám ho chlácholivě po rameni. „Ale nemusíš se bát. Čeká tě dobré místo.“ Aspoň si to myslím. Nevím co je za světlem, ale myslím, že zlí lidé se dostávají do propasti jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ian složí obličej zoufale do dlaní, když se rozsvítí modrý portál do Propasti. Vezmeš jej za loket a vejdete do světel. Ocitnete se na dlouhém a úzkém mostu z bílých kamenů, všude kolem vám je jen černočerná tma. Ianova duše je nevidí, ale ty v přelévající se temnotě vidíš zmučené duše. Jestli je pro smrtonoše v hávu duše hmotná a kompletně jako člověk, potom duše v Propasti jsou jako zombie. Pomalu se rozpadají. Že jsou duše nezničitelné? Kecy... Ian se automaticky vydá kupředu, kde vidí svítit své bílé světlo. Ty se vydáš za ním, ale neustále se díváš pod vás, kde v černočerné tekutině, snad parodii na vodu, se převalují duše a neustále kvílí. Občas se některá duše přiblíží k mostu a ty výhrůžně pozvedneš kosu, aby se duše zase rozprchly. "Co mě tam čeká?" zeptá se Ian, jehož fascinace z přibližujícího se bílého světla připravila o frustraci. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zajímalo by mě kdy se proti takovým věcem obrním. Bylo mi ho líto. Přála bych si, abych ho měla jak utěšit. Když se objevilo světlo, vzala jsem ho za loket a vešli jsme do něj. Iana začalo světlo na konci přitahovat jako můru světlo. To světlo mělo nějaký uklidňující účinek a taky duše magicky přitahovalo. Vydala jsem se za ním a dávala pozor, aby si na něj někdo z propasti nedovolil. „Nevím.“ Odpovím mu, aniž bych vzhlédla. „To se dozvím až jím jednou také projdu. Ale jestli mám hádat, tak myslím, že nebe.“ Pronesu. Když existuje propast pro zlé duše tak musí být místo i pro dobré. „A nebo reinkarnace. Myslím, že jedno nebo druhé. A možná, že tam každého čeká to v co věří. Tak či onak nemusíš se bát. Vedl jsi dobrý život. Takže tě čeká něco dobrého.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nebe?" usměje se Ian a zadívá se do bílého světla. Zastavíte se před ním. "To zní dobře," pokýve hlavou a podívá se na tebe. "Díky," pronese, potom udělá krok kupředu a světlo jej pohltí. Ty nějakou dobu zůstaneš a zíráš do světla. Co by bylo, kdybys jím prošla také? Víš, že můžeš... Ale otočíš se a vydáš se zpět. Cesta zpět je vždy pocitově mnohem kratší. Během chvilky stojíš zpět na rušné ulici, která se od tvého odchodu nezměnila. Uběhly možná tři vteřiny. Chlap nalevo stále vytáčí pohotovost. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Měj se dobře.“ Rozloučím se s ním. I přes to, že už byl pryč já zůstala o něco déle a dívala se do světla. Lákalo mě to... projít jím. Ale myslím, že to byla jen zvědavost. Tady mě čekala ještě spousta věcí. Zvláštní je, že tohle bylo vždycky takové... sladkobolné. Když duše nakonec takhle pokojně odešli byla jsem z toho tak trochu smutná. Ale jen do chvíle než jsem ze sebe shodila plášť. Vrátila jsem se zpátky na ulici, neuběhl tu skoro žádný čas. Je fajn, že tady nikdy neuteče skoro žádný čas. Aspoň se nikdo nediví proč mizím třeba na celé hodiny. Vrátila jsem se do uličky, kde jsem shodila plášť a jak jeho tak kosu nechala zmizet. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Už to bylo dobrý. Šla jsem zpátky k motorce a vrátila se do práce. Tohle bych měla.... teď se můžu těšit na večer. Trochu se odreaguji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zbytek dne zůstaneš v práci, abys Naně ukázala, že pro tebe tato práce něco znamená. K večeru obchod zavřeš a na sedm hodin jdeš ke Kladivounovi, kde už jsou i Daisy i Gabka. Daisy je oblečená v lehkých bílých šatech, Gabka má růžové upnuté tílko a černé stejně upnuté tři čtvrteční kalhotky. Má vlhké vlasy, nejspíš se před chvíli sprchovala ve fitku. "A, tak už jsme komplet," usměje se, když tě vidí. "Zajímalo by mě, co Saba s Thomasem," řekne Gabka zamyšleně, když se zvednete a vydáte se za Daisy. Daisy vás dovede k nějakému klubu. "Tak holky, usmívejte se a vystrčte prsa," poradí vám a projde okolo dlouhé fronty až k vrátnému, který si vás změří a potom vás pustí před protestující frontu. Uvnitř je diskotéka přesně taková, jako znáš z filmů. "Hele jaké dneska máte cíle?" zeptá se Daisy, když se rozkoukáte. "Musíme tomu přizpůsobit styl.. Chcete se jen tak pobavit, flirtovat, zatančit si, užít si s neznámým chlapem nebo chcete najít nějakou vážnější známost? tady jsou všichni nezadaní..." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Když jsem odcházela z obchodu dala jsem Naně pusu na tvář a zamkla. Bydlí nad obchodem, takže používá výtah u nouzového schodiště. Pak jsem se vydala rovnou ke Kladivounovi. Holky byli připravené. Já neměla čas se převléknout, takže jsem na sobě měla džíny a rudou blůzu zastrčenou do kalhot. A kabelku samozřejmě. „Ahoj.“ Pozdravím je. „To mě taky. Nedivila bych se, kdyby spolu skončili v posteli. Podle toho, jak kolem sebe chodili po špičkách se v nich všechny ty hormony museli nahromadit.“ Zazubím se. Vydali jsme se za Daisy, která nás rovnou vedla do jednoho klubu. Asi tu byla známá veličina protože frontu zcela ignorovala. Vystrčit prsa? Podívám se dolů a zamyšleně se zamračím. Napřímila jsem se v zádech, to asi myslela. Když jsme vešli nevěděla jsem kam se dívat první. Barvy, hluk, lidi, tanec... úplně jako z televize. Líbilo se mi to. Samým nadšením se mi rozbušilo srdce. „Styl?“ zopakuji. „Řekla bych, že všechno kromě tedy užívání si s neznámým chlapem.“ Přece svůj první milostný akt neprožiji s nějakým cizincem ne? Prohlídnu si lidi, hlavně ženy tady. Měla bych si z nich asi vzít příklad. V té blůze zapnuté až ke krku musím vypadat upjatě. Vyhrnula jsem si rukávy a rozepnula si první dva knoflíky, abych ukázala trochu té kůže. „Snad se moc neztrapním.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Užívání s neznámým chlapem je nejlepší," zazubí se Daisy a ty s Gabi zavrtíte hlavou. "Vy panny," povzdechne si nad vámi jako zklamaná matka a potom pokrčí rameny. "Fajn, tak to nebudeme přehánět," zamumlá a rozhlédne se kolem sebe. Stejně tak učiníš i ty a Gabka, tentokrát se zaměříte pouze na muže. Je tu průřez věkovými kategoriemi. Uhrovití kluci, kteří mají ještě do večerky čas, mladí kluci, co se přišli opít, zatančit si a příležitostě zaskákat, muži, kteří se přišli porozhlédnout po nějaké té šťabajzně a i starší muži po rozvodu, kteří sedí u baru a přišli si spíše popovídat. Gabka se zahledí na nějakého kluka a to neujde ani tobě, ani Daisy. "Ale," zakření se Daisy a kluka si prohlédne. "Celkem dobrý kousek. Breitlingy, mikina Everlast, skvělá postava. Bude to nějaký thai nebo kick boxer s celkem tučným kontem," odhaduje ho Daisy dále. "Dělá thai box, pracuje v autoservisu, breitlingy jsou dárek od bohatého strejdy. Jmenuje se Jack. Chodí k nám do fitka," zasměje se Gabka. "Tak jdi do..," začne Daisy, ale to už se Gabka k muži vydá. ".. něj." Dořekne Daisy už jen do vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zasměji se. „Dej tomu čas. Třeba k tomu někdy v budoucnu dospějeme.“ Řeknu pobaveně. Po tom co jsem se trochu upravila jsem se taky rozhlížela po mužích. Daisy upoutal jeden muž a mě s Gabkou taky. Vypadal dobře a ty jeho pěkně vykrojené rty si přímo říkali o polibek. Byl to pěkný kousek samce. Ale toho si zabrala Gabka, protože ho už znala z dřívějška. Zasměji se když se k němu vydala dřív než Daisy domluvila. „A já si myslela, že z nás je nejvíc upejpavá Gabka. A teď se zdá, že to budu já.“ Řeknu pobaveně. „Nepůjdeme si pro pití?“ navrhnu Daisy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, Gabka je celé dny ve fitku," přikývne Daisy. "Ale kdo ví, co tam dělá? Chodí tam spousta sexy chlapů a ona je hezká holka s perfektní tělem. Těžko říct, jaký tělocvik s nimi provozuje..." Zasměje se, potom přikývne a vydáte se k baru, kde si objednáte drink. "Teď se podíváme po někom pro tebe," zamyslí se a začne se rozhlížet. "Tamten," ukáže po chvilce na jednoho muže, který stojí u baru a otáčí do sebe štamprle. "Vypadá jako někdo, kdo si chce po práci odpočinout a nehledá žádnou ženu. Ale jsi hezká a kdyby ses vedle něj postavila, třeba neodolá. Navíc je opilý... Hlavně ho neoslovuj ty..." Zobrazit SPOILER  |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „To mě nenapadlo. Já myslela, že je tam všechny týrá skoro k smrti. Ne že by tam po nich hopsala.“ Vydáme se k baru a objednáme si drinky. Já si dala pití co se jmenovala ohnivá mandarinka. Znělo to zajímavě. Pak se Daisy začala dívat pro někoho pro mě a zaměřila se na pěkného muže co popíjel u baru. „Já nevím... je hezký, ale je opilý. Nebývají muži pak sprostí a neurvalí? A já si vždycky myslela, že tohle lovení známostí pod parou dělají spíš muži.“ Znovu se na muže podívám. Když muž do sebe takhle kope panáky většinou to znamená, že se snaží něco zapít. Starosti? Problémy? Rozchod? „Myslíš, že mám?“ ujišťuji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Není sťatý," odpoví ti Daisy a zadívá se na muže. Vypadá, že je na takové pití zvyklý a že ho těch pár štamprlí hned tak neporazí. Má náladičku, ale úplně opilý není. "A kde jsi vzala, že jsou opilí muži neurvalí a sprostí? Jenom ti alkoholici... Většinou jsou takové stydlivé zlatíčka," pousměje se. Pak se na muže zadívá pozorněji. "Vidíš tu bundu? Minulý rok ji dostávali hasiči z elitního sboru..." Pokrčí rameny a postrčí tě. "Běž do něj. V nejhorším si tě nevšimne..." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Znovu se na muže zadívám, je fakt, že co já můžu říkat? Mám nulové zkušenosti v podstatě s čímkoliv co ostatním připadá normální. Své první hranolky jsem měla až po své smrti. „Z televize a vyprávění.“ Odpovím na její otázku odkud to mám. Stydlivá zlatíčka? Upozorní mě na bundu. Jak tohle všechno ví? Takže je hasič? Nebezpečná práce. Tohle je nevýhoda našeho zaměstnání. Může se stát, že budeme muset odvést někoho na kom nám může nějakým způsobem záležet. „No dobře... dobře...“ Řeknu Daisy a vydám se k muži. Byla jsem nervózní. Jsem ale zvědavá jestli ta její finta vyjde. Nemám ho oslovovat první. Jak dlouho, ale tohle tak může trvat? Opřu se vedle něj o pult a předstírám, že o něm nevím a prohlížím si nabídku před sebou. Kromě pití tu mají i různé drobnosti na chuť. A dostala jsem chuť na nesolené buráky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Objednáš si nesolené buráky a k tomu ještě nějaký drink, ten předchozí jsi pomalu vypila. Muž je zpočátku úplně bez zájmu, ale vidíš, jak tě po čase začne po očku sledovat a nakonec se k tobě otočí. "Ahoj," usměje se. Vypadá vážně celkem dost střízlivě. "Já jsem John. Objednáváš si?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro První mě nepostřehl a já si říkala jestli se na to nemám vybodnout. Koukla jsem se v jednu chvíli i na Daisy, ale pak se zdálo, že si mě všiml. Objednala jsem si buráky a další drink. Ten předchozí byl dobrý, ale dávali do něj čilipapričku a já nebyla z ostrého nikdy odvázaná. Tak jsem si tentokrát dala něco se sladším názvem. Nakonec se ke mě otočil a oslovil. Podívám se na něj. „Ahoj. Clara.“ Řeknu a otočím se k němu i tělem. „Jo. První drink mě moc neoslovil. Chci zkusit teď něco jiného.“ Pokrčím rameny. „Co piješ ty?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro John ti odpoví, že pije irskou whisky. Potom tak nějak navážete rozhovor a povídáte si. Vlastně je to mnohem jednodušší, než jsi čekala. Dozvíš se, že John je dobrovolný hasič a v civilním zaměstnání pilot aerolinií. Ty mu řekneš, kde pracuješ, a on odpoví, že v tom obchodu byl. On sám na nadpřirozeno nevěří, ale jeho matka umí vykládat karty, takže s tím vlastně vyrůstal. Fandí New York Rangers, jeho oblíbené jídlo jsou lasagně. Kolem půl desáté se podívá na hodinky a zaplatí útratu za sebe. Na drink tě nepozval, takže za tebe ani neplatí. Ale požádá tě o telefonní číslo. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Začali jsme si povídat, bylo to snadné. Prostě se s ním bavit jako s kamarádem, kterému vlastně můžeš říct všechno protože nic z toho neví. Dozvěděla jsem se toho o něm docela dost. Dobrovolný hasič, jinak lítá s letadlem. Čas utíkal jako nic a on už musel jít, požádal mě o telefonní číslo a tak jsem mu ho s úsměvem dala a rozloučila se. Když byl pryč tak jsem se rozhlédla, abych zjistila kde je Gabča a Daisy. Jestli už odešli nebo někde trsají se svými objevy. Proběhlo to lépe než jsem čekala. Byl hezký, milý a měl dobrou práci. Proč je vlastně sám? To se fakt divím. Po takových mužích ženy většinou doslova pasou ne? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro John si s úsměvem vezme tvé číslo a potom tedy jde. Gabka sedí u baru a povídá si a směje se s Jackem. Daisy tančí tělo na tělo s nějaký opravdu sexy chlapem. Takže se otočíš zpět k baru a objednáš si ještě něco. Uvažuješ, jestli nemáš jít domů, ale potom už k tobě přijde Gabka, jejíž Jack také odešel. "Daisy se pěkně rozjela, že?" ukáže hlavou na divoce se líbající pár uprostřed tanečního parketu. "Myslíš, že znají aspoň první písmena svých křestních jmen?" zeptá se tě. "A co? Chtěl tvoje číslo?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Obě jsem pohledem našla. Zdá se, že se dobře bavili. Takže jsem se otočila zpět a objednala si další pití. Možná bych měla už jít. Jen za holkama zajdu, řeknu že jdu, aby mě pak třeba nehledali... Ale najednou přišla Gabka, taky se podívám na Daisy. „Určitě jo. Daisy není zase až tak velká štětka.“ Řeknu Gabce. Nemyslela jsem to samozřejmě zle. „Myslím, že má nějakou svou úroveň.“ Pousměji se. „Jasně. A prej už byl i párkrát v našem obchodě. No uvidím jestli zavolá.“ Pokrčím rameny. „A co ty a Jack?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, za tři dny," mmíní Gabka s úsměvem. "Zavolá ti třetí den. Je to klišé, ale chlapy to pořád baví," pokrčí rameny. "Super," zazubí se, když se zeptáš na ni a na Jacka. "Už jsem o něm leccos věděla, ale teď toho vím více. Je boží. Dala jsem mu taky číslo a uvidíme," zazubí se. Potom už k vám dojde Daisy, která si schovává mužovu vizitku. "Tak jdeme, ne? Jak jste se bavily?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Za tři dny? To jako fakt? No to jsem zvědavá jestli se toho taky bude držet.“ Uchechtnu se. „Zdá se, že jsme všechny měli dobrý lov.“ Řeknu spokojeně, když řekne, že ten její si taky vzal číslo. Objevila se Daisy, která navrhla odchod. Překvapilo mě to. Čekala jsem, že se ztratí s tím svým. „Super. Lepší než jsem doufala.“ Řeknu ji a napiji se svého pití. „Čísla jsme dali a teď uvidíme.“ Podívám se na ní. „Ale koukám, že ty jsi si vzala číslo na něj. Takže ty své číslo nedáváš a voláš jim?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neslyšela jsi o pravidlu tří dnů?" zeptá se Gabka. "Já teda ještě nikdy nerandila, ale brácha a jeho kámoši to využívali dost času. Tři dny se holce neozvou, aby jí ukázali, že zas tak moc po ní nejedou a pořád jsou pány situace," vysvětlí ti. Potom se objeví Daisy, která přikývne. "Je to jednoduché. Muži jsou lovci a my jsme všechny hezké. Stačí se jen postavit a je to. Občas musíte odmítnout nějakého blba, ale většinou to vyjde," pronese s úšklebkem. "Jo, já si beru čísla od nich. Dlabu jim na jejich tři dny, situaci mám pod palcem sama." Vyjdete ven do teplé noci a rozhlédnete se kolem sebe. "Tak jdeme ještě někam? Pojďme! Noc je ještě mladá!" chce jít Daisy ještě někam. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Vyprsknu. „Chlapy a ten jejich pocit nadvlády. Ale je dobře, že nechápou, že vládnou ženy. Pokud totiž nekývneme můžou se jít klouzat.“ Uchechtnu se. Já sice ještě žádný vztah neměla, ale tohle prostě vědí všechny ženy. Rychle jsme dopila a vyrazili jsme ven z klubu. Daisy navrhla, abychom ještě někam šli. Je fakt, že je brzy. „Nooo... neměla jsem šanci si zatančit. Je tu nějaké místo, kde se dá tancovat a při tom nevadí, že to moc neumíš?“ zeptám se ji. V nočních klubech se Daisy vyzná. Nedivila bych se, kdyby vymetla už všechny v New Yorku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Obývák?" řekne Daisy se smíchem. Potom zavrtí hlavou. "Ne, takových klubů je spousta," ujistí vás a potom vás provede uličkami New Yorku a zastaví před dalším klubem. Tady ta fronta je o něco kratší, ale Daisy s vámi ji i tak předběhne a nechá se pustit. "Tak se dívejte na ostatní a učte se, smrtky," pobídne vás Daisy a vrhne se do víru diskotéky. Domů se dostaneš v půl jedné a je ti jasné, že ráno to bude kocovina jako trám. Možná jsi nikdy netancovala, ale opilá už jsi za ty tři roky od smrti byla. Rychle se sprchuješ a jdeš spát. Druhý den ráno tě vzbudí divoké klepání na dveře. Zní to jako kdyby ti někdo bušil u hlavy do bubnu. Jdeš otevřít a pustíš dovnitř Sabrinu, než ji ale dovolíš cokoliv říct, nejdříve se rychle dáš do kupy, teprve potom ji posloucháš. "Tak ta nová se jmenuje Victoria Robinson," informuje tě. "Sejme ji autobus až v Brooklynu. Tady máš adresu. přibližná doba smrti je deset hodin pět minut," podává ti papírek a dívá se na hodinky. "Teď je devět." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Vážně jsme se bavili. Sice jsem neuměla tancovat, ale v davu se to ztratilo a navíc se vážně stačilo jen chvíli dívat a šlo to napodobit. Domů jsem se vrátila přiopilá, ale měla jsem ještě dost síly a rovnováhy, abych se osprchovala a pak teprve padla do peřin. Ráno mě probudilo bušení na dveře. Můj byt byl malý. Obývák spojený s kuchyní, ložnice a koupelna. Pro jednoho člověka tak akorát. Hodila jsem na sebe župan a šla otevřít. Byla to Sabrina. Ale než jsem se s ní bavila, šla jsem se první trochu probrat. Zatím co Sabrina čekala, připravila kávu a pak jsem ji mohla poslouchat. Zamlaskám. „Další ženská? Trochu jsem doufala v nějakého chlapáka.“ Pousměji se a vezmu si od ní papírek. „Tak jo... dopiju kávu a vyrazím tam.“ Slíbím ji a napiji se kávy. Životabudič. „Co tvoje rande?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo," přikývne Sabrina s pousmáním. "Zdá se, že smrtonošky jsou mnohem častější než smrtonoši," vysvětlí ti. "Ale taky jsem doufala v muže, zvlášť, pokud povýší Richarda." Podotkne. Potom se zazubí. "Rande bylo skvělé. Thomas je úžasný," řekne ti. Potom se ale zamračí. "Měla jsem včera skvělou náladu. Ale v noci si nás zavolal boss a kartáčoval dva jiné Posly. Úplně mi zkazil náladu, kokot. Nevím, jak to s ním vydržím. Chtěla bych si stěžovat jeho nadřízeným, ale žádného neznám..." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Taková škoda. Ale co naplat.“ Vzdychnu. „Takže si taky myslíš, že povýší Richarda?“ zeptám se ji. Pak mi začne povídat o Thomasovi, ale i když rande bylo skvělé, tak ji náladu zkazil šéf. „Kartáčoval?“ zeptám se. Tohle jsem ještě neslyšela. To jako chválil nebo jim nadával? „Jestli se to týkalo jiných poslů proč jsi u toho měla být i ty?“ nechápu. Pak přikývnu. „Jasně. To je pak problém. Protože k těm vyšším místům se dostaneš jedině přes bose a ten ti těžko umete cestičku k tomu, aby jsi si na něj stěžovala.“ Docela bezvýchodní situace. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Buď ho, nebo Daisy, ta je nejstarší," odpoví ti Sabrina. "Já to nebudu určitě, už jsem Posel a výš to hned tak nepůjde. A vy s Gabkou jste smrtonošky krátce," vysvětlí ti to. Potom si povzdechne a přikývne. "Jo, musela jsem přijít taky. Chtěl, aby to byl odstrašující příklad i pro ostatní." Pokrčí rameny. "No, k jeho nadřízeným se asi nedostanu, takže to budu muset skousnout." Potom už se s tebou ale rozloučí a jde. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Tyjo... lituji tě. Nechtěla bych se s ním stýkat.“ Zamyslím se. „Hele a co si postěžovat jinde? Chci říct, že brzy budeme spolupracovat s jinými skupinami. Třeba jejich šéfové jsou víc... normální a třeba by to donesli i na vyšší místa.“ Navrhnu. „No a nebo to skousnout.“ Pokrčím rameny a napiji se. „Půjdu se obléknout. Ráno je doprava děsná a do Brooklynu i s motorkou by to mohlo trvat déle.“ Dopiji kávu. „No... máš pro mě nějaké rady? Přece jen tohle je moje první zasvěcování.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Budeme asi spolupracovat s jinými skupinami pod stejným bossem, takže asi nic," zavrtí Sabrina zklamaně hlavu. Pak se pousměje. "Vzpomeň si, jak jsem zasvěcovala já tebe. Nejdříve seznam Victorii s tím, že je mrtvá, počkej si, až to vstřebá, a potom na ni vybafni se smrtonošstvím. Seznam ji s tím, že bude mít nové tělo, nebude se moct stýkat s rodinou, ale bude mít dál relativně normální život. Kosu a háv ji potom předám já, až to bude v pohodě." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Souhlasně přikývnu, když mi říká co dělat. „Dobře. A kam ji mám pak odvést?“ zeptám se a jdu do ložnice. Dveře nechám otevřené, abych se dál mohla při převlékání bavit se Sabrinou. Nebylo proč se stydět. Obě jsme ženy. „Nemůžu ji nechat jen tak potulovat. Sejdeme se někde?“ Obléknu si spodní prádlo, džíny a na to žluté triku s fialovou hvězdou na prsou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vezmi ji v jedenáct do Kladivouna, tam se s ní seznámím," odpoví ti Sabrina po krátké úvaze. "A neboj se toho. Za smrtonoše jsou vybíráni lidé, u kterých je předpoklad, že to zvládnou dobře..." Potom se podívá na svůj mobil. "Já musím jít, moje ovečka umře za deset minut. Tak v jedenáct," mávne na tebe a vyrazí ze tvého bytu. Řekla bys, že má mírné zpoždění, soudě podle toho, jak ti málem vyrazila dveře. Ty vyrazíš do Brooklynu. Doprava je tady hrozná, ale zvládneš to tak akorát na čas. Hrobaříček proběhne kolem tebe. Nevidíš, co přesně se stane, ale během chvilky už se shlukne dav okolo ležící mladé dívky. Černý háv na tebe skočí skoro sám a přenese tě do spirituální části světa, před tebou se objeví duše oné mladé ženy. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Dobře. Budeme v našem boxu.“ Řeknu ji. „Nebojím se. Trochu nervózní, ale nebojím se.“ Ujistím ji a pousměji se. „Tak zatím.“ Rozloučím se a dokončím přípravy. Pak si dojdu do garáží pro svoji motorku a vyrazím na cestu. Stihla jsem to skoro na čas. Nehoda nastala jen chvíli před mým příchodem. Plášť a kosa se skoro automaticky objeví a uvidím duši mladé ženy. Nadechnu se a vydám se k ní. Ty hysterické výlevy jsou vždycky nejhorší. Je to pořád to samé. I když jednou jsem měla něco zajímavého. Muž co umřel byl poněkud zvláštní. Prohlásil, že je mnou zklamán a že se těšil na setkání s kostrou. Podivín... ale každý se se smrtí vypořádává po svém. Zastavila jsem se kousek za ní. „Victorie?“ oslovím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Victorie je pohledná černovláska s modrýma očima, ale na její současnou podobu se nedíváš. Za chvíli dostane jiné tělo a duše se vzhledu nového těla přizpůsobí. Poté, co Victorii oslovíš, projdete si klasickým kolečkem. Popírání, vztek, smlouvání, přijmutí. A potom jí vyklopíš, co jsi zač a co bude ona. Celou dobu tě ale trochu znervózňuje mladý kluk, který jako by se na vás díval, ačkoliv na sobě nemá žádný černý plášť. Je možné, že jenom zírá nikam, ale ve chvíli, kdy jím projde zdravotník, je ti jasné, že to tak není. Při průchodu zdravotníkova těla se na okamžik nerozplyne jako duch, ale zůstane pevný, jen muž prostě projde. Tímhle způsobem lidí přecházejí přes vás, když máte plášť. Jenže on ho nemá... Po chvilce se vydá k vám. "Zdravím," kývne. "Victorii si převezmu," řekne sebejistým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Otočila se na mě a začalo to. Mlčela jsem dokud to z ní všechno nevypadlo a pak jsem začala já. Po chvíli jsem si všimla mladíka co se na nás dívá. Nejspíš koukal někam jinam, ale zdálo se mi, že hledí na nás. Je to takový ten pocit, kdy si říkáte... kouká na mě? Nebo jinam? Prostě to nemůžete poznat. Jako moje máma co ji ujíždělo oko. Koukala se na televizi a pak ji ujelo oko a vypadalo to, že kouká na mě. Ale při tom pořád koukala na televizi. A já si nebyla jistá jestli se kouká nebo mi chce něco říct. Zarazím se, když klukem projde člověk. Byl nehmotný, jako mi, ale neměl plášť. Takže byl duch? Vydal se k nám. Tohle se mi nelíbilo. Neměl plášť... takže co byl zač? Když to řekne zamračím se a postavím se před Victorii a kosu chytnu oběma rukama, jak jsem byla připravená se po něm ohnat. „Tak na to zapomeň. Victorii jsem dostala na starost já. A mám své rozkazy ve kterých ty nejsi.“ Ať je co chce... nic o něm nevím. Mám své rozkazy a přece jen tak někomu a bez pláště nepředám duši, kterou jsem dostala na starost. „Takže si jdi po svých.“ Mračím se na něj a pak přimhouřím oči. „V jiném případě budeme muset bojovat. Dobrovolně ti ji nevydám.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsi jen mladá smrtonoška," odfrkne si mladý kluk. "Nemůžeš se mi postavit," ušklíbne se a podívá se na Victorii, která se zachvěje. To jsi u ducha v životě neviděla a ty mimoděk chytneš pevněji kosu. "Neslyšel jsi? Zmiz!" ozve se zboku autoritativní hlas. Všichni tři se otočíte k nově příchozímu muži. Na sobě taktéž nemá černý plášť, ale vidí vás a lidé kolem si jej nevšímají. Kluk zasyčí a o několik kroků ustoupí, jeho sebejistota je ta tam. "Je naše!" zavrčí kluk. "Není, jinak bych tady nebyl. Nemáte na ni právo.. Vrať se a vyřiď jim, že tady nejste vítáni," přikáže nově příchozí muž klukovi, který na něj nenávistně pohlédne a najednou je pryč. "Pokračujte podle rozkazů," podívá se potom muž na tebe a najednou je pryč i on. "Co.. co to bylo?" chce vědět Victorie. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zamračím se ještě víc. Drzej spratek! „To se ještě uvidí jestli nemůžu.“ Řeknu rozhodně. Nehodlala jsem ustoupit ani o píď. Skoro mě popadne infarkt, když se ozval další hlas. Podívám se na dalšího muže. Taky bez pláště... a šílenými vlasy! Nenosili takové účesy v Pomádě? Tak či onak to, že se tu najednou zjevují lidé, kteří nás vidí, nemají pláště a zjevně nejsou zrovna neškodní... to je něco nového. Ať už byl ten muž kdokoliv měl nějakou autoritu, protože toho spratka vykázal pryč. Na chvíli se na mě otočil a řekl ať pokračuji ve své práci a byl pryč. Narovnám se a přestanu kosu svírat. „To nevím. Ale zjistíme to. Tohle totiž není obvyklé.“ Řeknu Victorii. „Radši půjdeme... dneska se dějí divné věci.“ Vezmu ji za ruku. „Vezmu tě za šéfovou. Dokud jsi jen duše jsi dost zranitelná. Radši ti rychle seženeme tělo.“ A taky se musím zeptat Sab co to mělo znamenat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přesunete se do Kladivouna, kde se Victorie seznámí se Sabrinou. Ta ji začne dávat informace o tom, jak to všechno funguje. Že ona je vaše šéfová, dostává od bosse týdenní seznam a ona potom vám smrtonošům posílá konkrétní úkoly smskou. Victorie se samozřejmě zajímá, kdo je nad bossem, ale Sabrina jí dá stejné doporučení, jako tobě. Nestarej se a nesnaž se pochopit. Sedíš vedle nehmotné Victorie, Sabrina sedí v boxu naproti vám a mluví k tobě, aby to nevypadalo divně, že mluví na prázdnou židli po tvé levici. Samozřejmě jí vylíčíš, co se stalo, ale ona k tomu nemá moc říct. Nechápe, co se stalo. Mohla ti dát jen svůj názor. Podle ní byl ten kluk smrtonoš z jiné skupiny a chtěl Victorii pro ni, a ten druhý týpek mohl být někdo z vyššího managementu. Victorie si ale třeba myslí, že ten kluk byl Satan... Potom dostane Sabrina smsku a zvedne mobil, aby si ji na displeji přečetla. zatváří se udiveně a podívá se na tebe. "Boss chce s tebou mluvit," řekne ti. To je velice neobvyklé, vždy, kam ti paměť sahala, fungoval ten řetězec kdosi -> boss -> Sabrina -> vy. "Zve tě na oběd do čínské restaurace Had v centru, už jsme tam byli, na oslavě Richardova výročí. Tak teda běž a snaž se nedávat najevo, co za názory ti o něm zprostředkovávám. Já zatím Victorii seženu tělo a kutnu." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Když Sabrina Victorii informovala, tak jsem ji popsala co se stalo. Sabrina si myslela, že by to mohl být někdo z jiné skupiny, ale na druhou stranu... kde měl plášť? A kosu? Pobavila mě však Victoriina poznámka o Satanovi. Ne že by byla bezvýznamná... asi stejně jako my ostatní. Ale neviděla jsem jediný důvod proč by se o něj měl Satan zajímat. A pak se stalo něco mnohem podivnějšího. Ztuhnu, když mi Sabrina řekne, že se mnou chce mluvit Boss. A ještě k tomu oběd což nebylo moc formální. Zavrtím se na židli. „Neudělala jsem nic špatného.“ Zamračím se. „Že ne?“ ujišťuji se. „Pokusím se.“ Vzdychnu a podívám se na hodinky. „Neměla bych jít? Nechci ho nechat čekat.“ Sice bych tam byla zbytečně brzy, ale do oběda zase není tolik času. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Plnila jsi rozkazy shora, takže určitě ne," ujišťuje tě Sabrina, že jsi nemohla udělat nic špatného. "Možná ti boss jen chce vysvětlit, co se stalo. I když..," pokrčí rameny. Jistě, i když... Nikdy nic nevysvětlili, proč by měli teď. Ale je opravdu doba oběda, takže už vyrazíš. Cestu k Hadovi si nepamatuješ, ale s malou pomocí iPhonu a jeho google maps nakonec dorazíš do cíle a zapluješ do čínské restaurace, kterou si pamatuješ. "Zdravím Claro," uslyšíš za sebou a otočíš se k muži ve starším, ale luxusním obleku. "Prosím, posaď se," pokyne ti a odsune ti židli u jednoho stolu. "Omlouvám se, jestli ti nechutná čínská restaurace, ale já jsem na ni zvyklý," vysvětlí. Má ten flegmatický a cynický hlas, jako se dá slyšet ve starých černobílých filmech od mafiánského kápa. Tomuhle chlápkovi chybí jen doutník. Aha, tak ne, už ho vytáhl. Pravý kubánský. Zapálil si a nabídl ti. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Vzdychnu. „Tak dobře. Půjdu. Dám ti pak vědět co se dělo.“ Řeknu a vydám se na schůzku. Mračila jsem se. Nelíbilo se mi to. A netěšila jsem se na setkání se šéfem o kterém jsem slyšela jen to špatné. Když jsem dorazila už tam byl i když nevím jestli se prostě zjevil nebo přišel po mě. „Zdravím.“ Řeknu a přijmu místo, které mi nabídl. „V pořádku. Mám ráda všechny druhy vaření. Kromě suši.“ Řeknu. Byl přátelský... ale ten jeho hlas... a nebo jen jsem zaujatá a slyším co chci? Vytáhl doutník, který si zapálil a nabídl mi. Zamračím se. „Ne děkuji. Ale doufám, že to uhasíte až budeme jíst.“ Být to někdo jinej tak bych mu to kouření zatrhla. „Objednáme si první nebo půjdete rovnou k věci?“ chci vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nejprve si objednáme," přikývne boss s pousmáním, nicméně jeho oči se nesmějí. Objeví se malý Číňan, který vám podá jídelní lístky. Boss si objedná právě sushi a potom počká, než si objednáš ty. Číšník si vezme tvou objednávku a odejde do kuchyně. "A nyní přejdeme k věci. Mí nadřízení mě informovali o jistém.. incidentu, který se přihodil, když jsi vyzvedávala novou smrtonošku," začne. "Tobě to samozřejmě nepřišlo zas tak závažné, ale musím říct, že naše šéfy to zvedlo ze židlí.. nebo na čem sedí..." Objeví se Číňan, který před vás položí vámi objednané jídlo. Boss se odmlčí, než se číšník opět vzdálí. Potom si jednoduchým pohybem rozprostře na stehna ubrousek a zhasí doutník. "Dobrou chuť," popřeje ti a vezme si první rybu. Potom se vrátí k tématu. "Podle mých nadřízených jsi situaci zvládla bravurně, když uvážíme, proti komu jsi se postavila. Proto ti na jejich rozkaz uděluji pozici Posla smrti. Ještě ale nejsi tři roky mrtvá, takže nemůžeš být šéfem vlastní skupiny. Získáš schopnosti Posla a staneš se členem Lovců. Ti, jak možná víš, pracují ve dvojicích. Tvého partnera ti představím za okamžik." Potom se boss na chvíli odmlčí a pozoruje tě. Titul Posla smrti je titul Sabriny a dalších šéfů skupin. Někteří smrtonoši se jej nikdy nedočkají. "Poslové smrti dostávají oficiální cestou plat, mohou se nacházet ve spirituálním světě bez hávu, mohou vytahovat duši z těl žijících lidí a další věci. S tím tě seznámí tvůj nový kolega." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Přikývnu a prohlédnu si nabídku. Já si objednala Rámen. Já sice suši nejedla, ale nevadilo mi když to jedl někdo jiný. Měla jsem trochu pocit, že si to objednal schválně. Dělá rád naschvály nebo co? Pak začal mluvit o tom proč tu jsem. Já si rozhodně nemyslela, že to nic nebylo. Ale neopravovala jsem ho. Než se stačil dostat k jádru pudla přinesli jídlo. Dala jsem si první lžíci do pusy. Ramen chutnal dobře. Při třetí lžíci jsem ji málem spolkla, jak jsem se zalkla překvapením a lžíce mi div nevjela celá do hrdla. Rozkašlu se. Pěstí se začnu tlouct do prsou. „To je trochu přehnané.“ Řeknu po chvíli konečně. „Není to tak, že bych to jednou nechtěla dotáhnout výš, ale tohle mi připadá příliš brzy. Zase jsem nic moc neudělala.“ Zamračím se a otřu si pusu. „Pocit zodpovědnosti a trochu té odvahy ze mě neudělá někoho dost zkušeného a silného, abych takovou práci dělala.“ Snažila jsem se z toho nějak dostat. Ještě ráno jsem měla obavy kvůli Victorii a teď tohle. Proč mi toho najednou tolik házejí na hlavu? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pláčeš na špatném hrobě," řekne ti boss, aniž by pohnul brvou. "Někteří smrtonoši poctivě slouží celá desetiletí a povýšení se nikdy nedočkají. A potom je tu pár hvězdiček, kterým ještě neslehla hlína na hrobě a už velí skupinám." Pomalu pokouše větší sousto a polkne. "Podle čeho se ty povýšení dělají nevím a nebudu to zjišťovat. Patříš teď k Poslům a jsi přeřazena do skupiny lovců. Tvým šéfem už nebude Sabrina, ale Cole Jenkins. A jako partnera dostaneš zkušeného Martina Lowa." Potom se boss na chvíli zamyslí. "Můžu zajistit, abys zůstala do konce týdne u své původní skupiny, pokud budeš chtít. Ale v pondělí se budeš hlásit Jenkinsovi." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Nešťastně si povzdychnu. „Až se mi kvůli zbrklému povýšení něco stane budu chodit toho chytráka strašit.“ Znovu si povzdychnu. Je jasné, že nic nenadělám. Jsem prostě povýšena a basta. Tady zdá se nějaké „přijímám“ nebo „nepřijímám“ neexistuje. Znovu se pustím do polévky. „Týden počkáme. Pokud hned odejdu, tak bude Sabrině scházet jeden smrtonoš. Victorie se musí první trochu zaučit.“ Řeknu nakonec, když jsem to trochu promyslela. „Pak se tedy do toho dám no...“ Pokrčím rameny. „Kdy má ten Low dorazit?“ zeptám se a napiji se vody. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Těžko, mrtvá už jsi," pousměje se boss bez jakéhokoliv veselí. "A pokud bys zemřela znovu, těžko budeš ve stavu, že bys někoho mohla strašit." Boss se podívá na hodinky a pokrčí rameny. "Měl tu dorazit před deseti minutami. Ale tak aspoň využiji příležitosti a řeknu ti něco o lovcích. Možná jsi o nich slyšela, ale určitě nic relevantního," podotkne. Vlastně o lovcích víš jen to, že je to mezi smrtonoši celkem prestižní místo a loví duše. "Je to celkem hodně bojové místo. Lovit duchy znamená opravdu je lovit. Někteří duchové se ztratí a nechají se v poklidu odvést a ještě poděkují, jiným se ale na světě zalíbí a tak se s lovci perou. Proto smrtonoši zařazení k lovcům mají mnohem lepší schopnosti, než obyčejní smrtonoši. A ty jsi navíc Posel, takže dostaneš ještě další práva. Radím ti si je za ten týden aspoň prozkoušet." Potom se boss na okamžik zamyslí. "Nebudeš už potřebovat kutnu, abys mohla chytit duši. Rovněž budeš moci vytahovat a zase vracet duše do žijících těl. Plazmu asi ještě mít nebudeš, čtení myšlenek taky ne.. Teleport taky ne.. Hm.." Zase se zamyslí. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Vždyť já vím. To byli jen plané hrozby.“ Bere moji výkružky až příliš vážně. Pak se podíval na hodinky s tím, že Low má zpoždění. Nemeškal a začal mi povídat o schopnostech lovců duchů. Já mezitím dojedla ramen. Pokud jde o tu práci... dokázala jsem si to představit. Nejsem hloupá a je mi jasné, že některé duše nechtějí jít. Hlavně asi ty zlé co? A bylo to asi dobře, protože když mi prozradil některé schopnosti co existují... asi bych se znovu zalkla. „Fíha... takové schopnosti?“ divím se. „A co nějaký bojový výcvik? Chci říct... umím mávat docela dobře kosou, ale nějaké složité souboje to jde mimo mě.“ Je to skoro jako být Superman. Jen schází ta super síla. Létání je skoro jako ten teleport. Radši bych létání. Létání musí být zábava. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To už bude práce lovců, aby tě vycvičili," odpoví ti boss. "Někteří z nich ovládají plazmu, ti jsou nejnebezpečnější, protože plazma duchy rozpouští. Ale zbytek se musí spokojit s fyzickými střety s duchy. Takže nějaký bojový výcvik asi dostaneš." Pokrčí rameny. "Ale těch schopností je samozřejmě mnohem více, zmínil jsem jen ty hlavní. Pak je tady ovládání mysli, napojení se na oči cizího člověka, změna podoby, vtělení do cizí bytosti, přeměna ve zvíře a další a další... Smrtonošům se to neříká, protože je to zbytečné. Nicméně smrtonoši jsou jen malá část nemrtvých a převádění duší na druhou stranu také nejsou všechny naše povinnosti. Musíme udržovat rovnováhu za každých okolností, musíme se starat i o to, abychom byli my sami nestranní, musíme se starat o případné časové kontinuity a podobně..," vysvětlí ti boss. "Teď jako Posel to budeš vnímat mnohem více, než jako pouhopouhý smrtonoš." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Jo... ještě, že jsem už dojedla. Tohle by mě docela odrovnalo. Tolik schopností a ještě víc? To je fakt něco... kde ty schopnosti vůbec berou? Je možné, že je propůjčuje samotná Paní Smrt? Musím říci, že jsem byla u vytržení. Znělo to velice... no... dobrodružně. Myslím, že každý člověk... i člověk po smrti touží po dobrodružství. Je fakt, že jako smrtonoš... no to je dobrodružství. Ale časem se z toho stává jednotvárná práce. Ale tohle by bylo dobrodružství s velkým D! A pak boss mé nadšení zchladil tím svým „pouhopouhý smrtonoš“. Zamračeně se na něj zadívám, neskrývala jsem ve svém výrazu, že mě teď naštval. „Pouhopouhý smrtonoš? Je to zodpovědná a důležitá práce. Nemluvte o nich jako kdyby byli méněcenní.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano, je to velice důležitá a zodpovědná práce," souhlasí vážně boss. "Ale.. podívej se tam na toho retardovaného kluka, co myje nádobí," ukáže ti hlavou ke kuchyni. "Dej mu kutnu a kosu a odvede ti práci smrtonoše skvěle." Napije se vody. "Neříkej mi, že sis jako smrtonoš někdy namáhala mozkové buňky. Oslovit, vysvětlit, převést, oslovit, vysvětlit, převést, můžeš u toho přemýšlet o večeři a poslouchat muziku. Děláš to tři roky... Věř mi, nevíš, co je to za opruz dělat to po desetiletí. Na začátku ti to připadá hrozně vzrušující, ale jakmile stojíš na Mostu po milionté, už to taková pecka není." Pořád mluví cynicky a nevzrušeně. Znova se napije. "Říkám pouhý smrtonoš, protože to tak je. Smrtonoši jsou kukly. Na světě jich jsou tisíce a jen pár z nich se dostane k tomu, aby například udržovali rovnováhu mezi stranami. Každý smrtonoš má předpoklad stát se něčím víc, jak jsem řekl, je to kukla, ze které se mlže vyklubat přenádherný motýl. Ale nejde tady o desetiletí věrné stereotypní práce, to dělají tisíce smrtonošů a nemůžeš povýšit všechny. Jsi lovec, těch si ti nahoře všímají hodně, jsi na dobré cestě k vyklubání." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Jeho vysvětlení... bylo na hlavu. Jasně, že je to po čase jednotvárná práce. Mě to došlo už po roce. Ale to s tou kuklou a motýlem... to znělo prostě divně. Napiji se vody. Teď jsem si nebyla jistá jestli je nepříjemný jak říkala Sab. Nějak jsem měla spíš pocit, že je znuděnej... proto si nebere servítky. Už si svoje zažil a tak nemusí nic předstírat. „A uvědomujete si, že bez smrtonošů by jste byli až po paty nanořený v prdeli?“ pozvednu obočí. „Možná je to jednotvárná práce, ale na druhou stranu bez nich by se většina duší rozprchla do světa a zbytek by stáhli do propasti. To, že by někdo dorazil ke světlu by byl pomalu zázrak. Smrtonoši jsou možná malá kolečka, ale kdyby se neotáčela, tak by se celý stroj zhroutil. Jsou proto důležití. A proto mi připadá vaše označení „pouhý“ velmi urážející.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Boss si povzdechne, jako by nechápal, proč se s tebou pořád ještě vybavuje. Ale jeho další slova zní stále tak klidně, jako na počátku vaší konverzace. "Zkusím ti svůj postoj vysvětlit z hlediska vojenské terminologie," pronese. "Smrtonoši jako celek jsou pěchota. Základ každé armády, bez pěchoty by si generálové ani neškrtli. Ztráta pěchoty by byla pro armádu likvidační. Pěchota se skládá z mnoha a mnoha pěšáků, kteří dohromady dávají dohromady onen důležitý celek. Ale jeden jedinec sám o sobě je pouhým pěšákem, jenž, opět říkám, sám o sobě vůbec nic neznamená. Narozdíl třeba od generála, který je také jedinec, ale už důležitý pro celou armádu." Pokrčí rameny a zavrtí hlavou. "Samozřejmě je to jen můj názor.. můj a vedení našeho systému, ale ty můžeš mít přirozeně jiný názor, to je všem úplně fuk, co si myslíš," znovu pokrčí rameny, opět naprosto nezaujatě. Možná už jeho nepříjemnost trochu chápeš. "No, přestože bych rád rozebíral tyto teorie, je tady Martin." Ukáže boss za tebe, odkud od dveří přichází mladý muž v riflích a bílém volném tričku. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Pozvednu znovu obočí, když se mi to snaží vysvětlit po vojensku. Nechápu, kde přišel k tomu, že takhle to bude lepší. Jít na ženskou přes vojenskou logiku, je blbost. Na druhou stranu jsem pochopila co se mi snažil vysvětlit. Nebyla jsem hloupá. A podle mě si ten jeho názor pořádně protiřečí. Říká, že bez pěšáků by byli všichni v háji. Jo to je pravda. Jenže bez každého jednotlivého pěšáka by nebyla armáda a velitelé by neměli čemu velet. Odfrknu si. „Rozumím tomu. A ano, nesouhlasím. A pokud jde o to, že vám i vládě je můj názor ukradený.... to nevadí. Je to vzájemné.“ Pokrčím taky rameny. Přece se jím nenechám dožrat. Jak on mě tak já jemu. Otočím se a zadívám se na muže, který mi bude partnerem. Vypadal docela sympaticky. To jsem tedy zvědavá co se z něj vyklube. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jenže voják jako jednotlivec neznamená nic," odpoví ti na tvůj názor, že si protiřečí. Tento názor jsi ale nevyřkla nahlas... "Když ztratíš jednoho nebo deset pěšáků nic to neznamená. Když ztratíš generála..." Potom už se objeví Martin, který se na vás zazubí, přitáhne si židli, otočí si ji a sedne si na ni obkročmo k čelem k vám, lokty si opře o opěradlo. "Nazdar kyselý ksichte," pozdraví bosse, který zůstane netečný, a potom se otočí k tobě. "Ahoj, jsme Martin, tvůj nový parťák," představí se a natáhne k tobě ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Myslím, že bychom se takhle dokázali dohadovat věčně. Proto navrhuji, abychom se shodli na tom, že se neshodneme.“ Pousměji se. Na to, že ztráta generála je fatální bych mu taky dokázala odpovědět. Vždy se mezi pěšáky najde někdo dost inteligentní, aby mohl být nový generál. Ale to co jsem řekla jsem myslela vážně. Já i on jsme byli příliš tvrdohlaví a přesvědčeni o své pravdě. Možná bychom si dokázali takhle vyměňovat názory i hodiny. Skoro jako partie šachu. Náš rozhovor tomu byl trochu podobný. Ale objevil se Martin, který velice neotřela pozdravil bosse. Usměji se a stisknu mu nabízenou ruku. „Zdravím. Clara.“ Pustím zase jeho ruku. „Kyselý ksicht? No... nemyslím si, že je to trefné. Kysele se moc netváří.“ Zkoumavě se na šéfa zadívám. „Spíš by víc sedělo... Trucovitej nebo naprdnutej.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Boss se na tebe klidně podívá. "Nemám nic proti zdvořilé výměně názorů," řekne bez mrknutí. "Ale takovéto chování si vyprošuji. Jsem tvůj nadřízený a ty se tak budeš chovat." Sotva domluví, skolí tě šílená bolest hlavy. Ale opravdu naprosto neuvěřitelná. Chytíš se za spánky, zakvílíš a během chvíle ležíš na zemi a zmítáš se. A pak to najednou ustane a není po ní ani památky. Ale kdyby sis měla vybrat mezi tou bolestí a skoku do Propasti.. nebylo by to snadné rozmýšlení. Pomalu se zvedneš zpět na židli a teprve teď si všimne, že se v místnosti nic nehýbe. Lidé přimrzli v okamžiku, před tebou se ve vzduchu zastavila moucha. Bossova tvář je stále bez emocí, když z tebe uhne pohledem, celá restaurace se dá zpět do veselého pohybu, jako by se vůbec nic nestalo. "Martine, je tvoje, já mám ještě nějakou práci," řekne potom boss ke tvému kolegovi, ke kterému se zachoval tedy mnohem shovívavěji a potom se zvedne, hodí na stůl stodolarovku, popadne kabát, rozloučí se s vámi a jde. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Boss mě potrestal za mou drzost. Dal mi pěknou prdu do hlavy. Když jsem se narovnala a rozhlédla se vše bylo zmrazené. To je dobře. Protože by mě tohle představení uvedlo dost do rozpaků. Horší než ta bolest. Trapas. Znovu se posadím a mnu si spánky. „Áááááhhh... ten toho nadělá.“ Pronesu když odešel. „Nemůžu ani odmítnout povýšení, říká o smrtonoších urážlivé věci, tváří se jak kakabus a při tom nesnese ani malé popíchnutí.“ Postěžuji si. „Je to škarohlíd.“ Přestanu si masírovat spánky a otočím se na Martina. „No to je jedno. Takže... co bude teď?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté, co boss odešel, ti Martin vlastně neřekl nic nového. Koupil ti pití a trochu jste se seznámili. Zdá se vážně docela fajn. Jediné, co udělal navíc, bylo to, že ti dal své číslo. Všechny úkoly půjdou přes něj, takže o to se starat nemusíš. Po zhruba hodince se rozloučíte a jdete oba svou cestou. Ty všechno vysvětlíš Sabrině a své skupině. Druhý den je povýšena trochu překvapivě Daisy, nejspíše jakožto služebně absolutně nejstarší. Dostane svou vlastní skupinku smrtonošů. Během týdne zasvětíš Victorii. Není to nic těžkého, ta holka se učí rychle a zas tak moc toho na učení není. Takže po týdnu se můžeš vrhnout do života lovce. Moc práce jste ale s Martinem zatím neměli. Pětkrát jste museli zasahovat. Martin ti napsal SMSku, sešli jste se poblíž daného místa a on ti dal peníze, které za tuto akci máš dostat. Zatím to bylo vždy kolem tisícovky (kč). Potom jste šli do nějaké opuštěné tovární haly, našli zmateného ducha, uklidnili ho a převedli klasicky přes most na druhou stranu. Už si neoblékáte hávy, abyste se mohli dotknout duchů, ale při přechodu Mostu stále svíráte kosy. Otázka maximálně půl hodinky, potom ses vrátila do práce s o něco těžší peněženkou. Večer ses naučila celkem pravidelně chodit s Daisy do klubů. Že už nejste ani jedna v původní skupince ještě neznamená, že se s ostatními nestýkáte. Gabka s vámi nechodí, protože se vídá s oním Jackem. S Johnem ses párkrát viděla, ale vůbec nic z toho nebylo. Povídalo se s ním dobře, ale nějak jste ani jeden necítili nic víc. Takže jste se v dobrém rozloučili, že chození nemá cenu. Dál jsi chodila s Daisy do klubu a čím dál tím víc se osmělovala. Seznámila ses s klukem Dylanem, hezkým a frajírkem. Ale ten tě chtěl jen co nejrychleji dostat do postele, a tak jste spolu ani nezačali chodit, prostě jsi odešla. Po proflámovaném večeru, který ale nevedl k žádnému seznámení, ses osprchovala a šla si lehnout. A potom tě vzbudil mobil. Martin ti volá, ve tři ráno. Popuzeně to zvedneš a on ti oznámí, že máš za dvacet minut být na náměstí nedaleko od svého domu. A že tentokrát už se zapotíte. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Martin byl v pohodě. Sice můj nadřízený, ale rozhodně úplně něco jiného než boss. Chvíli jsme ještě poseděli a povídali si, dal mi číslo a vyrazili jsme domů. Já dala vědět Sab co se stalo. Další týden jsem byla v podstatě jak u smrtonošů tak u lovců. Musela jsem Victori zaučit, sice nic těžkého a složitého, ale prostě jsem ji na jejich úkolech doprovázela. Rozhodně jsem neplánovala se odtrhnout od moji party jen proto, že jsem teď u Lovců. Nakonec znám je tři roky a jsme přátele. Vlastně to byli asi mí jediní přátele, když nepočítám Nanu. Chodila jsem s Daisy ven a učila se doopravdy se bavit a taky balit chlapy. Ale zůstalo to spíš u flirtu, zatím všichni nebyli... no...vhodní na něco pevnějšího. Neměla jsem štěstí... nebo dobrý odhad na muže. John byl fajn, ale prostě to mezi námi nejiskřilo a nepřitahovalo, spíš byl jako kamarád. Zkusili jsme to, ale prostě to nešlo. Shodli jsme se na tom a v přátelském duchu se rozloučili Moje úkoly jako lovce byli banální. Jednoduché. Duchové co jsme naháněli byli jen opravdu zbloudilí a nijak se nebránili. Takže to bylo snadné. Myslím, ale že pro začátek mé nové kariéry to bylo dobré. Ale samozřejmě to nevydrželo věčně. Ve tři ráno mě probudil Martin s tím ať naklušu a že tohle nebude tentokrát žádné leháro. Škoda, že lovci nemají pracovní hodiny, takhle v noci by mě nikdo neotravoval. Ale tak to nebylo... musela jsem být k mání 24 hodin denně. Vstala jsem, dala se rychle do pořádku. Pět minut... můj rekord. A vystartovala jsem z bytu na smluvené místo. Takže co to bude? Duše co se bude bránit? To jsem na to zvědavá. Jak se asi s takovou duší bojuje? A jak se chytá? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Venku je celkem chladno, ale díky tomu, že žiješ v New Yorku je zde i ve tři ráno světlo z veřejného osvětlení a rušno. Martin na tebe čeká na smluveném místě, sedí na patníku, nohy má natažené do silnice, po které zrovna nic nejede, popotahuje z cigarety a zamyšleně hledí na nebe. Když tě slyší přicházet, odhodí cigaretu na zem, zvedne se a zašlápne ji. "Čau," pozdraví tě a od úst se mu zvedne obláček páry. "Dneska máš první ostrý zásah," řekne ti s úsměvem a potom se otočí a kývne hlavou k opuštěné tovární hale, které stojí asi dvě stě metrů od vás. Celá tahle oblast je plná opuštěných továren a skladišť, které se při průmyslové revoluci vyrojily jakou houby po dešti, ale od krachu na burze ve dvacátých letech zejí prázdnotou. Takových míst je v New Yorku spousta a právě v nich si libují duchové. "Ten chlápek dobře chápe celou věc. Není to jen zbloudilý duch, který nerozumí nové situaci a zešílí, ale je to vrah, který pochopil, že když je posmrtný život, může být i peklo a moc se mu dál nechce..." Vysvětlí ti Martin a znova vydechne páru. "Tady máš," zamumlá a poplácá tě po zádech. Přitom cítíš, jak se ti po těle rozlije neznámý, ale velice příjemný pocit.. moci. "Pro tento úkol ti byla přidělena Plazma. Šetři, nevím, kolik jí je." Plazma je hmota, ze které jsou stvořeny veškeré duše. Někteří ji nazývají tranzdimenzinální hmotou, jiné mateřskou látkou, ale Martin ji označuje jako Plazmu. Víš, že mít schopnost tvořit a ovládat plazmu je poměrně velký mezník, lovec bez plazmy a lovec s plazmou jsou v hierarchii úplně jinde. Při některých nebezpečnějších misích je lovcům bez schopnosti ji tvořit přidělené určité množství už vytvořené plazmy. Tedy ne schopnost ji tvořit, ale pouze ovládat. V takovém případě ji můžeš vyčerpat. Jakmile se tak stane, zabolí tě srdce. Každý potom může pokračovat, ale to už vysíláš pryč vlastní plazmu. A rozkládáš si tak vlastní duši. "Tak jsi připravená?" zeptá se Martin a natáhne ruku, ve které se mu s dramatickým zvukem a v záplavě kouře objeví jeho kosa. Ta je celá černá, pokrytá stříbrnými ornamenty, má zubaté ostří a bodci na konci. Ty natáhneš také ruku, ale tobě se v ní kosa zjeví bez jakýchkoliv doprovodných efektů a je stejně obyčejná, jako vždy. Rovná, z obyčejného dřeva a bez jakkoliv zvláštní čepele. "Nezapomeň, každé seknutí mu ubere plazmu. S tvou kosou to vidím tak na šest seknutí, než ho rozložíš. Pokud proti nám mezitím bude vysílat svou plazmu, tak nám tím výrazně pomůže, rozloží se vlastně sám. Jenom se nenech trefit a když už vyšleš plazmu ty, tak se tref," poradí ti Martin. // Duchové bojují především vysíláním své plazmy proti lovcům. Plazma může způsobit různé efekty, od obyčejného odhození, přes popálení až po výbuch, záleží, kolik plazmy se použije. Duchové ale nemají schopnost plazmu tvořit ani nemají přidělenou žádnou zásobu, jako máš teď ty, takže využívají svou. Někteří duchové mají plazmy víc, jiní míň, ale pokud vysílají jednu kouli plazmy za druhou, je jen otázka času, než se rozloží. Často ale útočí jak jsou zvyklí ze života, pěstmi a podobně. Jsou pro tebe hmotní, takže jejich pěst bolí. Mají obrovskou sílu a navíc kůže pod jejich dotykem skoro zmrzne. Seknutí tvou kosou je bolí a ubírá jim životně důležitou plazmu. Pokud plazmou zasáhneš ty ducha, obvykle se v něm vytvoří díra, která už se nezacelí. Bolí jej to a plazma se mu odčerpává až s několikanásobnou rychlostí. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Ahoj.“ Řeknu a zastavím se před ním. Přidělí mi plazmu. Zavrtím se. Taky si nechám zhmotnit svou kosu. Pak se musím zeptat kde tu svou pěknou sebral. Martin mi pak řekl s čím máme dostaveníčko. Strachy podělaný zločinec co se mu nechce do pekla. Věděla jsem, že to jednou přijde. Přikyvovala jsem, že rozumím. Pak se mě zeptal jestli jsme připravená. „Nejsem. Ale pojďme na to. Budu se snažit... hodně snažit, abych nic nezvorala.“ Pousměji se. Pevněji uchopím kosu. Trochu jsem se bála, ale byla jsem odhodlaná do toho jít. A vyřešit to. Ten duch půjde kam patří a basta. Žádné ústupky, žádné selhání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemáš se čeho bát, je to mladý duch. Ještě neumí ani lítat, ani posedat, klonovat se, číst myšlenky, převtělovat se do tvých fobií a tak. Je zatím prakticky neškodný," vysvětlí ti s úsměvem, nadhodí si kosu a chytí ji jen pravou rukou v těžišti kolmo k zemi. Je na něm vidět, že on opravdu nemá nejmenší obavy. Zautomatizovaným gestem vytvoří kolem celé továrny bublinu, kterou žádná plazma bez tělesné schránky nemůže opustit, takže duch, co ještě neumí posedat, nemůže uniknout. Vstoupíš do prostoru chráněného tímto speciálním polem a víš, že duch vás může odkudkoliv sledovat a kdykoliv zaútočit, a z tohoto vědomí se ti zježí chlupy na zátylku. Všechno jako kdyby jsi najednou vnímala mnohem silněji, v tom neskutečném tichu. Své kroky, výdechy, nádechy, tiché dopady podrážek Martinových tenisek za tebou. Dojdete ke starým dveřím tovární haly, Martin k tobě dojde, vezme tě za paži a provede tě dveřmi, jako by tam vůbec nebyly. A najednou jste v obrovské temné hale, zaprášené a plné beden, krabic regálů a kdo ví, čeho ještě, dokonalé bludiště. Martin tě poplácá po zádech, cítíš mírné zachvění, a potom se noc před tebou změní. Nevidíš jako třeba za dne nebo za šera, ale vidíš, ačkoliv jinak. Skvěle rozeznáváš veškeré objekty, jejich barvu, obrysy, vlastně vše... Pořád je před tebou tma.. ale prostě vidíš... |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Oh tak dobře. To mě trochu uklidnilo.“ Řeknu mu. Sledovala jsem, jak vytvořil kolem továrny bublinu. Pak jsme přešli ke vchodu a on se mě dotkl a prošli jsme dveřmi... fakt skrz. Super trik. To bych taky brala. Jednou to taky budu umět. A víc. Další trik mi předvedl hned uvnitř. Nevím jak to dělal, ale najednou jsem viděla ve tmě továrny. Ne jako za světla a ani jako za šera... ale prostě jsem viděla. Pevněji jsem uchopila kosu a začala se rozhlížet. Pocit, že by se mohl duch kdykoliv zjevit bylo nepříjemné. Měla jsem tendenci se neustále ohlížet jestli na nás nepůjde zezadu. Továrna je velká... jak dlouho ho asi budeme hledat? „Musíme to tu celé projít nebo máš nějaký způsob jak ho vystopovat?“ zeptám se Martina. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, chtěl jsem, abys ho našla sama, ale co..," pokrčí Martin rameny a natáhne ruku. Pak se za ní natočí doprava a ukáže ti směr. Vydáš se jako první kupředu, on jde pomalu za tebou. "Přišli jste si pro mě?" slyšíš po chvíli před sebou a duch vyjde zpoza nějakých beden. Je to vysoký a kostnatý muž díky drogám těžko určitelného věku ve vytahaném tílku, džínách, s bradkou, dredy a potetovanými pažemi. "Smrtky. Myslel jsem, že vypadáte trochu jinak... Ale já s vámi nikam nejdu," pokrčí rameny. Opravdu to bere hodně racionálně, jak říkal Martin, dokonale si uvědomuje situaci. Martin se tiše postaví za tebe a opře se o kosu. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „No... pokud tuhle práci chceš prodloužit na dobu neurčitou, tak klidně ho budu hledat sama.“ Řeknu. Pokud jde o mě, tak prolézání každého koutu byl jediný způsob, jak bych ho hledala. Vydali jsme se po směru, který Martin ukázal a brzy se duch objevil. Muž... vypadal děsně. Přesně ten druh člověka, kterým by se každý měl vyhýbat. „Nejsme smrtky. Smrt už dávno nechodí osobně. Teď má podřízené. Sama by to nestíhala.“ Poučím ho klidně. Martin měl pravdu. Zcela pochopil o co jde a rozhodl se, že radši bude strašit než aby riskoval peklo. „Bohužel pro tebe nemůžeme tě nechat tu pobíhat. Tvůj čas na tomto světě vypršel. Už tu pro tebe není místo. Pojď v klidu s námi, prosím.“ Požádám ho. „Ušetři nám i sobě spoustu námahy, tak jako tak tě odvedeme ať už po dobrém nebo po zlém. Okolí je zajištěné, nemáš kam utéct.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nikam nejdu. Radši vás zabiju jako toho s tím černým pláštěm," odfrkne si vrah. "My jsme vyšší šarže," řekne Martin za tebou klidně. "No tak, Stefane, děláš si to jen horší," pokračuje tvůj parťák. "Brutálně jsme zavraždil člověka a smažit se v pekle se mi nechce," vysměje se vám Stefan a potom pokrčí rameny. "Chcete vidět něco fakt cool?" Zasměje se a dá ruce k sobě, aby v nich vytvořil kouli plazmy. Víš, co bude následovat, ale nevíš, jak se bránit. A uskočit nestihneš. Vrah po tobě kouli mrští, ta tě zasáhne do břicha a ty odletíš. Narazíš do zaprášených krabic, které se na tebe sesypou. Břicho tě bolí jak po ráně od boxera, pavučiny a prach máš úplně všude, ale pořád držíš kosu a můžeš se hýbat. Martin ti jenom decentně uhnul, když jsi letěla, abys jej nevzala s sebou. Teď slyšíš, jak Stafnovi znuděným hlasem vysvětluje, že jsi nová. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Au. Au...“ Hekám a zapřu se o kosu, abych se mohla postavit. Začnu ze sebe shazovat bedny a jednou rukou si mnu bolavé místo. Tak je to, když se to zkouší po dobrém. Sakra... proč jsem nebyla schopná uhnout? Měla jsem pocit, že jsem měla dost času... za to nejspíš může to, že nejsem trénovaná. Moje reflexy jsou pomalé. „Fajn. Chceš hrát tvrdě ty hromado prachu? Máš to mít.“ Řeknu naštvaně. Přece si tu nenechám nakopat zadek takovou smažkou ne? Narovnám se a přestanu přenášet váhu na kosu. Uchopím ji znovu oběma rukama. „Konec řečí.“ Zamračím se a tvářím se odhodlaně. Vydám se krokem k duchovi, ale pozvolna přecházím do běhu, chtěla jsem zaútočit přímo. Plazmu jsem si šetřila, zatím nevím jak je ten parchant rychlý. S duchem bojuji poprvé. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vlastně je to hrouda hmotné plazmy," opraví tě Martin s pousmáním. "Jeho prach už byl uložen v neoznačeném hrobě." Rozběhneš se na ducha a mávneš kosou, ten se ti ale vyhne a praští tě do čelisti. Hodí ti to hlavou a před očima se ti roztančí hvězdičky. Potom tě Stefan praští do břicha a povalí tě na zem. Když tě chce kopnou do hlavy, Martin k němu natáhne ruku, vystřelí kouli plazmy a odstřelí ducha kamsi do krabic. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Martin si rýpl. Samozřejmě, že vím, že je z plazmy! To co jsem řekla měla být urážka! Stefan byl rychlý, takže jsem schytala pár ran. Tušila jsem, že to tak dopadne. Jen jsem nebyla tak úplně připravená, že to bude dost bolet. Zapomněla jsem, že duchové mají velkou sílu. Martin zakročil a odhodil ho plazmou pryč. Šmejd rychlej.„ Zanadávám a potřesu hlavou, abych si vyjasnila pohled. “Chápu, že mi hodláš pomáhat minimálně, abych se něco přiučila.„ Řeknu Martinovi a znovu se zvedám. “Ale co mi takhle dát pár rad? Nebo se mám učit stylem pokus omyl? A ty budeš dávat pozor abych u toho aspoň neumřela?" znovu si třu břicho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemůžeš umřít," řekne Martin s úsměvem a to je také jediné, co k tomuto řekne. Smažka se v krabicích postaví a podívá se na obrovskou díru, která mu zeje v břiše. Když se do ní zadíváš, vidíš, že je Stefan opravdu tvořen jen tuhou plazmou. Na povrchu vypadá jako kůže a oblečení, ale uvnitř je to stejná průhledná hmota, jaká se vystřeluje z rukou, jen ztuhlá. "Au," zasyčí Stefan a podívá se zpět na tebe. A opět vykročí. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Nabroušeně se na Martina zadívám. „Já vím sakra! Moc dobře víš, jak to myslím.“ Štvalo mě, jak si ze mě utahoval. Měl ze mě, zelenáče, doslova srandu. Podívám se znovu na Stefana, který se vynořil z krabic. Měl pěknou díru v břiše. Zajímalo mě jestli by se rozdělil na dvě půlky kdyby byla díra o něco větší. Nebo, že by se tělo propadlo a tak by zmizel trup a byl by jen nohy a hruď. Napadají mě divné myšlenky. Vzdychnu... můj první vážnější úkol a připadám si jak nekňuba. To se mi nelíbí. Musím se zeptat pak Martina kam můžu jít, abych trénovala. Chvíli jsem čekala než se Stefan trochu přiblíží a rozhodla se, že zkusím plazmu. Napočítala jsem v duchu do deseti a pak jsem proti němu vyslala plazmovou kouli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Než k tobě Stefan dojde, jeho rána v břiše se zacelí. Sama od sebe ne, on si ji sám zaplnil úmyslně další plazmou. To samozřejmě udělat může, ale hodně mu to vyčerpá zásoby. Než k tobě ale dojde, vyšleš proti němu kouli plazmu i ty. Trefíš ho do ramene, rána mu vytvoří díru v rameni a otočí ho kolem osy. Navíc ho to vychýlí z rovnováhy a plácne sebou na zem. Ale okamžitě se zvedne a znova si ránu zacelí. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Trefila jsem se i když to nebyl přímý zásah. Jen rameno... ale i to byl docela úspěch. Trochu jsem čekala, že uskočí. Znovu si díru zacelil. To mi nepřipadalo moc chytré. Ubíral si tak plazmu a v podstatě si tak dával do pořádku jen svůj vzhled. Dokud se mohl pohybovat a čím bojovat neviděla jsem důvod, aby takhle plýtval. Ve chvíli, když už se zase zvedal jsem se k němu rozběhla a sekla po něm kosou. Já rozhodně nebudu zbytečně plazmou plýtvat. Nevím kdy se mi bude hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se Stefan zvedá, zasekneš mu kosu do ramena. Je to vůbec poprvé, co nějakého ducha svou kosou opravdu sekneš. Čepel kosy vrahovi zajede do ramena jako nůž do másla, projede mu celým trupem a vyjede z těla až pod levou kyčlí. Tentokrát se rána zacelí sama od sebe. Stefan zaúpí a vytvoří v rukou kouli plazmy, ale ty jej instinktivně praštíš do čelisti a koule plazmy zaletí někam do tmy a roztříští několik beden. Ruku máš v jednom ohni, ale Stefan se nějak zalkne a vykulí oči. Vydrápe se na nohy a zavrávorá. Začíná blednout. Martin dojde k tobě a poplácá tě po rameni. "Měl jsi jít s námi, Stefane. Duše zničené Kosou smrti odchází rovnou do Propasti, bez možnosti jít po Očistci dál... Propast není příjemné místo," zavrtí Martin hlavou. Stefan polkne a potom už je konce. Nevybledne a nezmizí, ale jako kdyby imploduje, vtáhne se do sebe a je pryč, jak je poslední kousek jeho plazmy vytlačen do Propasti. "Skvělé," usměje se Martin na tebe. "Za odměnu si nech tu plazmu, stejně ti za chvíli dojde. A tady..," podá ti zalepenou obálku. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Stefan byl asi využíváním plazmy oslaben, protože se mé ráně nevyhnul. Zkusil mě ještě zasáhnout plazmou, ale podařilo se mi jeho ruku zablokovat i když to bylo jako strčit ruku do ohně. Tak či onak... byl konec. Martin mě pochvalně poplácá po rameni a poučí naposledy Stefana. Míří rovnou do propasti. Zamračím se a začnu třepat rukou, abych se zbavila bolesti. Byla jsem příliš velký dobrák. Neměla jsem radost z toho, že jsem ho poslala do věčných muk. Sice je to vrah a násilník, ale moje smýšlení o propasti se nezměnilo. Teď jsem měla jednu duši na svědomí. Stefan byl za okamžik pryč. Otočím se na Martina, který se rozhodl mi nechat plazmu co mi na začátku dal. Použila jsem ji jen jednou, takže mi většina zůstala. Pak mi podal obálku. „Díky.“ Řeknu a schovám si ji do kapsy. Momentálně mě nezajímalo kolik jsem dostala. Ale jestli to půjde tímhle tempem budu si moci dovolit lepší byt v lepší čtvrti. „Martine? Existuje nějaké místo, kde lidé jako mi můžou trénovat?“ zeptám se ho. „Chci být silnější. Nerada dostávám do tlamy.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Existuje, ale zatím tam nemáš přístup," odpoví ti Martin. "Chodí tam i vyšší šarže, myslím tím i ty opravdu vysoké. Až se předvedeš, budeš znát víc, jak ty věci fungují a kdo dává rozkazy, ale zatím ti zas tak nevěří." Rozhlédne se kolem sebe a potom přesune pohled zpět na tebe. "Choď do fitka a začni brát nějaké nějaké bojové lekce. Osobně ti doporučuji thai box, sám tam chodím," poradí ti a podá ti vizitku nějakého studia. "Tak jdeme domů, ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Existuje, ale je přístupná jen elitě. Smůla pro mě. Nedivila bych se, kdyby nováčci jako já skončili pod drnem dřív než se zvládnou předvést. Já vím, že technicky nemůžeme zemřít znovu. Ale zní to lépe než třeba... konec existence. Ale doporučí mi co dělat. Zamyslím se nad tím. Zdá se, že prozatím nic lepšího dělat nemůžu. „Jasně. Díky.“ Řeknu a vezmu si vizitku, kterou přidám do kapsy s obálkou. Pak se zeptal jestli jdeme domů. Pozvednu nad jeho otázkou obočí. Protože to znělo, jako že se mu moc nechce. Podívám se na hodinky. „Je už pozdě na to jít zkusit dohnat spánek.“ Řeknu. „Spíš si zajdu někam na snídani.“ Pokrčím rameny. „Chceš jít taky?“ nabídnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, promiň, manželka dneska odchází brzy do práce a já hlídám děti," vysvětlí ti Martin s omluvným úsměvem. Že má manželku a děti tě ale celkem hodně překvapí. Snubní prsten totiž na ruce nenosí a o svém soukromí se téměř výhradně nezmiňuje. Víš ejn to, že má rodinný dům v Queensu. "Tak se zatím měj. A zajdi do toho klubu. Pro nováčka neznám lepší fyzickou přípravu," doporučí ti, poplácá tě po rameni a přejde cestu, aby se vydal na stanici metra, které jej doveze domů do Queensu. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Překvapeně zamrkám a zůstanu zírat. Manželka? A děti? Ohromilo mě spíš to, že to jde než že je zadaný. To mě netrápilo. Martin mě nijak zvlášť nepřitahoval. Nebyl to moc můj typ. Ale manželka a děti? Netušila jsem, že to můžeme. Tak nějak jsem žila s pocitem, že tyhle věci jsou tabu po naší první smrti. Randění a nějaký ten přítel v pořádku... ale pořídit si rodinu. Poškrábu se na spánku. Proč jsem si to vlastně myslela? Tahle těla nejsou mrtvá. „Jasně. Zajdu si tam. Díky a měj se.“ Rozloučím se s ním a dívám se za ním. Pak se konečně podívám kolik peněz mi hodila tahle prácička a vydám se do bistra. Je to takové to bistro, které otevírá jako první. Klasicky americké, kde se dělají tučná, ale dobrá jídla s barovými stoličkami a juboxem se starými hity. Trochu jak z osmdesátých let. Ale je to fajn místo. A dělají skvělé palačinky. Asi se tam nadlábnu a pak teprve půjdu domů. Podívám se na stánky o tom klubu. Pokud jde o fitnes tak to vím kam jít. Gabka mě s radostí umoří skoro až k smrti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za Stefana najdeš v obálce rovných tři sta dolarů (cca 5 tisíc Kč). Potom jdeš do bistra udělat něco dobrého pro svůj žaludek a žlučník a vydáš se do svého malého bytu. Tam zapneš notebook a najedeš na stránky thai boxového studia, které ti Martin doporučil. Fotky vypadají dobře, je to poměrně velká budova s posilovnou, tréninkovými místnostmi, tělocvičnami. Vše je zařízeno hezky a moderně. Stránky se navíc chlubí velkými úspěchy svých odchovanců a nabízejí program pro začátečníky i pokročilé, amatérský thai box i profesionální, několik druhů tréninků, silový, rychlostní, vytrvalostní, osobní přístup. Poplatek za vstup do tohoto klubu Dragon, jak se nazývá, činí šest set dolarů (10 tisíc Kč). V ceně je zahrnut trenér, 24 hodinová možnost využívání veškerého vybavení studia, sparing partner, vyřízení administrativy pro možnost profesionálního působení a jiné. Co se týče fitka, s tím problém opravdu nemáš. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Bylo to celkem mastný. Ale Martin to doporučil. A já tréning rozhodně potřebovala. Ten tréning rychlosti by se mi hodně hodil. Zkontroluji stav mého účtu, měla jsem na to dost peněz to ano. Ale znamenalo to, že svůj plán o lepším bydlení budu muset ještě odložit. Ale jestli si budu takhle vydělávat tak bych mohla za čtvrt roku ne-li dřív jít do nového. Takže jakmile jsem se rozmyslela, jsem se přihlásila a provedla platbu přes internetové bankovnictví. Teď bylo ještě brzy, ale později tam zavolám a domluvím se na první termín s trenérem. Později taky zavolám Gabče a domluvím se s ní. Když to bylo hotovo šla jsem se osprchovat. Nakonec jsem se válela ve smetí a navíc jistě budu i samá modřina po střetnutí se Stefanem. Aspoň, že mám dneska volno a můžu si všechno zařídit. Kdybych měla štěstí možná bych mohla na první hodinu jít už dneska. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po platbě ti obratem přijde e-mail s poděkováním za důvěru vloženou do studia Dragon, číslo na recepci a doporučení, co si s sebou vzít na první hodinu. Nějaký oděv na cvičení, nejlépe šortky, tričko a tenisky se sálovou podrážkou. Potom nějakou malou svačinu, alespoň litr a půl čisté vody a doporučená je i energetická tyčinka. Poté se zajdeš umýt a prohlédneš se v zrcadle. Modřiny způsobené Stefanem procházejí zrychleným procesem hojením a už jsou v závěrečné fázi. Do deseti minut po nich nebude ani památky. Po koupeli zavoláš Gabce, která je z tebe opravdu nadšená a jakmile ti začne popisovat, co s tebou udělá, máš chuť změnit si jméno a telefonní číslo a přestěhovat se do Austrálie. Ale nedá se pochybovat o tom, že Gabčin trénink ti bude velmi užitečný. Navíc ti nabídne padesátiprocentní slevu a zeptá se tě, kdy přijdeš. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Nečekala jsem, že ten e-mail přijde tak brzy. Zdá se, že to mají automatické. Pokud jde o to co sebou, tak jsem měla všechno až na ty boty. Nemám tušení co to je sálová podrážka. Ale v obchodě se sportovním vybavením mi to řeknou. Modřiny se už pozvolna ztráceli. Byli to docela rány, čekala jsem, že to potrvá déle, ale ne... hojilo se to normálně. Takže můžu být v klidu. Pak zavolám Gabce, která byla nadšená z mého rozhodnutí a už jen poslouchat to co se mnou udělá mě vysílilo. Měla jsem chuť to odvolat... ale nemohla jsem. Moje nová práce vyžadovala abych byla ve formě. Je to nutné jinak bych moc dlouho jako Lovec nevydržela. Navíc jsem se zapřísahala, že to dotáhnu daleko. Chtěla jsem se dostat co nejvíš to šlo.... abych mohla bossovi dát tu jeho povýšenost sežrat. Takže jsem se odhodlala a řekla ji, že jestli má čas tak bych mohla už dneska. Asi bude lepší začít s tímhle a pak se pustit do Dragona. První denfitnes... druhý den Dragon. Díky rychlejšímu uzdravování nebudu po tom fitku tak zničená jako kdybych byla jen normální člověk. Myslím, že jinak bych asi potřebovala dva dny na zotavení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S tím Gabka souhlasí a dá si s tebou sraz po obědě u Kladivouna. Takže ten den nějak dotáhneš do poledne, možná něco nakoupíš, a potom jdeš k neoficiální centrále tvé bývalé skupiny, kde už tě Gabka čeká. Ve fitku ti pořídí pernamentku, představí tě několika trenérům, ale vezme si tě na starost sama. Převléknete se a jdete na to. Běžící pásy, činky, sedy lehy, dřepy, opět cviky na břicho, záda, stehna, ramena, záda.. člověk by ani neřekl, kolik různých svalů má a jakými cviky je možné je posílit. Následuje krátká pauza a potom intenzivní cvičení se švihadlem. A potom opět činky. Gabka tvrdí, že jako Posel musíš mít mnohem větší výdrž, než všichni ostatní nováčci, takže ti dá zápřah jako pokročilému cvičenci. Možná to je pravda, ale tvé tělo rozhodně nemá pocit, že by nebylo začátečník. Skončíte až k večeru, osprchuješ se ve fitku a upřímně doufáš, že se dostaneš domů. Gabka, která všechny cviky poctivě prováděla s tebou, je úplně v pohodě, směje se s kolegy a po práci si ještě půjde zaběhat. Teď ti přijde SMSka od Daisy, ať jdeš pařit. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Dopoledne jsem si zašla do obchodu koupit si ty boty. Naštěstí prodavač věděl co sháním. K tomu jsem si ještě koupila závaží na kotníky a zápěstí. Kdyby se mi někdy zachtělo cvičit doma. Na pořádné vybavení fakt nemám a nějaké velké činky nemám ani místo. Tohle bude stačit. Pak jsem se vrátila domů. Dala si lehký oběd, připravila si věci na cvičení a šla za Gabkou. Dala mi fakt do těla. Myslela jsem, že umírám. Gabka byla úplně v pohodě, ale já se večer sotva ploužila. Dostat se domů bude fakt výkon. Poděkovala jsem a rozloučila se s Gabkou, když přišla zpráva od Daisy že se jde pařit. Na to jsem vážně neměla. Takže jsem ji napsala omluvnou sms s tím, že jsem celý den byla s Gabkou ve fitku a že na paření už nemám. S tím jsem se s radostí začala ploužit domů. Jediné co mě hnalo vpřed je asi představa postele. Moc jsem toužila po posteli. Snad si moje tělo se vším poradí a zítra budu schopna pohybu. Jinak nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nějak se přeci jen dostaneš domů a vyčerpaně padneš do postele. Druhý den se vzbudíš kolem poledne a regenerace vskutku udělala své, svaly už skoro necítíš. Dáš si lehký oběd, sprchu, sbalíš si věci a zamíříš do Dragona. Moc lidí tam moc není, ožije to tady tak kolem čtyř, až většina lidí přijde z práce. Sotva přijdeš, přijde k tobě jeden trenér, který se ti představí jako Ian. Okamžitě ti začne ukazovat studio a přitom se tě ptá, co si od tréninku představuješ, aby věděl k jakému trenérovi tě zařadit. "Máme vlastně několik druhů tréninků. Chodí tady holky, co se chtějí naučit jen základní chvaty do sebeobrany, další to mají jako takový lehoučký trénink místo sezení u televize, pak tady máme holky, jejichž ambicí je stát se profesionálkami a mnohým se to daří... Takže se ptám tebe, čeho bys chtěla dosáhnout. Co je tvým cílem, který očekáváš od studia? Naučit se bránit, zpevnit si postavu, vyhrávat medaile?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Probudila jsem se a s úlevou, že mě nic nebolelo. Takže jsem byla schopná dnes pokračovat. Dala jsem si lehkou snídani. I já jsem věděla, že není dobré se nacpat před tělesnou námahou. Pak člověk zvrací. Vzala jsem si věci na cvičení a vydala se do Dragona. Po tom co jsem se nahlásila na recepci a dostala svou kartičku, že tady fakt chodím si mě převzal trenér. Svalnatý černoch, který mě tu první provedl a pak se zeptal co si pod tréningem představuji. „Nestojím o to být profesionálka, ale přesto bych se chtěla dostat do té úrovně kdy bych mohla, kdybych chtěla.“ Řeknu vážně. „A jako první bych potřebovala zapracovat na své rychlosti. Jsem pomalá až běda.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nejdříve musíš trénovat všechno, rychlost, síla a výdrž jdou ruku v ruce," vysvětlí ti Ian. "Až jakmile budeš na vyšší úrovni, můžeš si vybrat, na co se zaměříš více." Ukáže ti ženské šatny a nechá tě převléknout se. Potom si tě zase vyzvedne a rozhodne se, co s tebou bude dělat jako první. Zatím s tebou může zůstat jen on, po dobu základního tréninku. "Ideální by bylo, kdybys krom tréninku tady chodila i do fitka," pronese Ian, když tě vede na jednu žíněnku. Ze stropu tady visí boxovací pytel. "Tady tě budeme učit techniku a ve fitku zesílíš. tady se posiluje taky, ale z časových důvodů je lepší to fitko," řekne a podá ti rukavice. Sám si žádné nenasadí a ukáže ti správnou techniku úderů do pytle. Potom boxuješ do speciálních lap nasazených na rukou trenéra. Učíš se používat všechny úderové plochy těla, nejen ruky. Nárt, kolena, loket... Neučíš se jeden úder delší dobu, ale Ian tě učí přecházet z jednoho úderu do druhého. Nemusíš to podle něj umět dokonale, když to splní účel. celý trénink je velmi intenzivní. Když trenér řekne, že si odpočinou ruce, dostanou zápřah nohy. Končíš v šest hodin večer, kdy už máš celkem dost. Sotva se osprchuješ a převlékneš, zavolá ti Martin. Sraz za patnáct minut pod jedním mostem nedaleko... |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Přikývnu, že rozumím, když mi řekne že první musíme udělat základy a pak se teprve můžeme na něco zaměřovat. Taky mi doporučí fitko. „To je už zařízené. Včera jsem byla na první lekci.“ Řeknu. Pak mi podal rukavice a měla jsem boxovat. Ian byl docela trpělivý trenér. Snažila jsem se tedy co nejvíc, abych se naučila údery co nejrychleji, ale správně. Neměla jsem moc času k odpočinku, protože když odpočívali ruce, nohy makali a tak dále. Ale pořád jsem měla pocit, že fitko bylo horší. Skončili jsme až večer a já se zase těšila až dorazím domů. Ale nebylo mi přáno. Když jsem viděla kdo mi volá, zoufale jsem zaúpěla, ale zvedla jsem to. Sraz pod jedním mostem nedaleko... aspoň, že se nemusím hnát někam na druhý konec města. Rozloučila jsem se s Ianem a vyrazila na smluvené místo. Snad to nebude nic náročného, protože jsem zrovna teď nebyla zrovna v kondici. Všechno mě bolelo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když dorazíš na místo setkání, máš pocit, že jsi na špatném místě, protože na štěrku vedle protékající řeky se sešlo na dvacet mužů a žen. Martin je ale mezi nimi a tváří se celkem vážně, takže se postavíš po jeho boku. Než ti stihne dát vysvětlení, postaví se všichni do kruhu a doprostřed pustí muže v džínách, teniskách a černé mikině, pod kterou očividně nemá triko. Už jsi jej viděla, když jsi přebírala Victorii. Tehdy zastrašil toho kluka. Z pohledů, které na něj vrhají ostatní v kruhu, není těžké poznat, že máš před sebou někoho, kdo je opravdu vysoko. "Díky, že jste přišli tak narychlo, lovci," osloví vás muž a všechny vás přejede pohledem. Máš pocit, že se na tebe díval o trochu déle, než na ostatní, ale třeba je to jen pocit.. "Strážci nás informovali o duších, které unikly z Očistce," pronese vážně muž. "Křídla pátrají ze vzduchu a strážci zajistili centrum města. Na nás ale zbývá periferie. Buďte velmi opatrní, snad vám nemusím připomínat, že duchové, se kterými máme co do činění, už mají velmi dobře rozvinuty všechny schopnosti. Nemáme blíže specifikovaný počet, ale mělo by jich být kolem tří až pěti." Muž se odmlčí. "Máme podezření, že je do úniku zamotaná jedna ze stran. Pokud uvidíte nějakého zástupce, stáhněte se a zavolejte křídla," instruuje vás. "Teď se rozdělíme po čtveřicích," muž rychle obejde kruh a štěrk pod jeho nohama jen křupe. Všichni se rozdělí do skupin po čtyřech, ty s Martinem ale zůstanete jako dvojice, proto se k vám přidá onen tajemný muž. "Hodně štěstí nám všem," popřeje muž skupince a potom se otočí k vám. "Jak se jmenujete?" zeptá se vás. "Ať vám nemusím říkat hej ty. Já jsem Phil." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Když jsem uviděla ten menší dav zastavila jsem se na místě a chvíli nevěděla co dělat. Ale pak jsem v hloučku uviděla Martina tak jsem nejspíš byla na správném místě. Přidala jsem se tedy k nim a stoupla si vedle Martina. Pak se všichni seřadili do kruhu a doprostřed se postaví ten mladík s divným účesem, kterého jsem už jednou viděla. Takže on je šéf? Úplný opak bosse. Divný účes nám začal vysvětlovat co se stalo. Neznělo to vůbec dobře. Zvlášť pro začátečníka jako jsem já. Zdá se, že to jsou trable i pro ně... tak pro mě to musí být tedy pořádný průser. Jak mám sakra bojovat s tak zkušenými duchy, když jsem měla obtíže i s tím začátečníkem Stefanem? Lovci se začali rozdělovat do skupin po čtyrech, ale já s Martinem jsme zůstali sami. Tedy až do chvíle než se k nám přidá Divný účes, který se představil jako Phil. „Já jsem Clara.“ Představím se, když nás vyzve. Zdá se, že tenhle šéf nezná své podřízené... asi jich má víc, když ani neví jak se jmenuje Martin, který je u nic déle než já. Počkám až se představí i Martin než se znovu ozvu. „Kde začneme?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Začneme tam, kde jich bude nejvíc," odpoví ti Phil a rovnou se vydá pryč, ty s Martinem spěcháte za ním. "Ti zkušení duchové se nedají vycítit. Ale mnohdy se k nim stahují mladší duchové a ti se vycítit dají," vysvětlí ti Martin. Chvíli jdete tiše, Phil kráčí vpředu a rozhlíží se kolem sebe, vy dva jdete rychle za ním. "Už jsme celkem blízko. Zkus je vycítit. Není to žádná zvláštní schopnost, prostě bys měla být schopná je cítit," nakloní se Martin k tobě a zkouší tě něco učit i v takto ostré akci. A opravdu, cítíš něco blízko. Hodně blízko. A vtom před vás vyskočí šklebící se duch v podobě staršího muže v obleku. Phil vymrští ruku a ducha zasáhne obrovská koule plazmy. Neodletí, ale zavrávorá a okamžitě zbledne. Phil ani nezpomalí, jenom bledého ducha odstrčí stranou, aby vám nezavazel, a on potom imploduje a přesune se do propasti. Phil se neotočí a spěchá dál. Zajdete do nějaké zapadlé uličky a opět cítíš přítomnost duchů. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Phil se stal náš vůdce a hned vyrazil. Já s Martinem jsme za ním spěchali, aby nám neutekl. Šel docela rychle a rázně. Martin se mě cestou snažil něčemu přiučit. Přikývnu, že rozumím a pokusím se duchy vycítit i když jsem si nebyla jistá jak to udělat. Prostě jsem se soustředila na to co cítím. A opravdu... brzy jsem ucítila něco... zvláštního. Prostě něco co jsem normálně necítila. Duch... vylekal mě, když tak najednou vyskočil, ale Phil ho rychle vyřídil a ani při tom nezpomalil. Pocit zmizel, ale jen na chvíli, protože se znovu objevil. Teď už to ylo snadnější, když jsem věděla na co se soustředit. Rozhlédnu se, když cítím přítomnost duchů. Kolik plazmy mi ještě zůstalo? Od té doby co mi nějakou Martin před dvěma dny přenechal jsem ji nepoužila... Asi jsem ji měla pořád dost, jinak by mi jistě nějakou novou přidělili. „Cítím je.“ Řeknu tiše Martinovi, abych mu tím dala najevo, že už vím jak na to. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Whoa..," ujede Philovi a prudce se zastaví, takže mu málem vrazíš do zad. Před vámi stojí vyrovnaná asi desítka duchů a před nimi je jako další linie smečka vzteklých vrčících psů. Očividně živých, jen zmagořených. Otočíš se přes rameno, ale únikovou cestu z uličky vám zahradilo šest policistů, kteří na vás míří pistolemi. Všichni mají v očích prázdný výraz. "Aspoň že se neroz..," začne Martin a potom se ta desítka duchů před vámi rozroste, jak se duchové naklonují. "..dvojili." Phil se otočí k tobě. "Claro, otázka za sto bodů. Jak bys řešila takovou situaci?" zeptá se tě celkem klidným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Vypoulím oči, když vidím co je před námi. Nasucho polknu, když vidím co je za námi. A je mi na omdlení, když vidím, jak se rozdvojili. Káravě plácnu Martina do ramene. „Musel jsi to říkat?“ vyčtu mu. Takže proti čemu stojíme? Posednutí psy, policisti, hromada duchů a navíc už zkušených. Překvapeně se zadívám na Phila, který se na mě otočil a chtěl abych řekla, jak bych tohle vyřešila. Mě? Zelenáče? Který nestál před více než jedním duchem a má zkušeností co by se za nehet vešlo? Podívám se před sebe, za sebe a pak znovu na Phila. „Zdrhla bych.“ Odpovím mu vážně. „A přivedla si posilu, protože tohle mi připadá pro nás tři jako moc velké sousto.“ Pokud nemá v rukávu něco co dokáže najednou zlikvidovat víc duchů najednou... tak bych rozhodně volila ústup. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pěkně, sto bodů pro tebe," přikývne vážně Phil. Potom ze sebe stáhne mikinu, pod kterou už nic nemá. Rozcuchá se tak. "Dalších sto bodů, když mi řekneš, kudy bys zdrhla," řekne a podá ti svou mikinu. "To mi podrž a přemýšlej." Vystoupí vpřed a nakrčí se. Potom mu explodují lopatky a celou ulici zaplní černá křídla z nádherných pevných per, rozpětí pomalu dva metry. Stalo se to v jediné vteřině ale přesto ten okamžik není o nic méně impozantní. Stojíš jen kousek za ním, takže můžeš obdivovat každý detail na černém peří. Psi si ten moment ale náležitě nevychutnávají, místo toho se rozštěkají a slintaje se rozběhnou vpřed. Phil rozevře křídla a z nich vzápětí vyjde oslepující bílé světlo. Psi se okamžitě převalí na záda, ukáží vám svá břicha a jen tiše kňučí. Potom se za vámi ozve střelba, jak policisté začnou pálit. Martin tě popadne a strhne k zemi, kulky létají těsně nad vámi. Protože je Martin na tobě, moc toho nevidíš. V příštím okamžiku ale palba ustane a policisté leží v bezvědomí na zemi. Pak slyšíš svištění plazmy a následně tě Martin vytáhne zpět na nohy. Policisté leží vyrovnaní na zemi, psi i duchové jsou pryč. Phil už křídla nemá, vezme si mikinu a natáhne si ji zpět na holou kůži. "To ale pořád byli jen sluhové," zamumlá. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Odpověděla jsem správně. No ono asi ani jinak odpovědět nešlo. Musela bych být magor, kdybych chtěla se všemi bojovat. A magor nejsem. Položí mi další otázku a mezitím mi svěří do úschovy svou mikinu. Proč se tu svléká? Ale začala jsem uvažovat jak bych zdrhla. Cesta vpřed i vzad byli zablokované. Takže... Moje myšlenky byli zpřetrhány a brada mi padla až na zem, když jsem uviděla křídla. Tohle bylo pro mě něco fakt nového. Křídla byla krásná. Černá a vypadali hebce a jako každá ženská mám ráda všechno co je hebké a měkké. Ráda bych si zkusila jaká jsou na dotek. Nevím co to má Phil za moc, ale psy se před ním submisivně svalili na záda a v tu chvíli jsem už nic neviděla. Protože policisté začali střílet a Martin mě strhl na zem a zavalil, aby mě ochránil. A já nic neviděla. Takže jsem neviděla, jak se mu podařilo zneškodnit policisty, kteří najednou leželi na zemi a duchy co zmizeli. Sebrala jsem se ze země a poděkovala jsem Martinovi. Podala jsem Philovi mikinu. „Tyjo... super.“ Pronesu uznale. Pořád bude chtít vědět jak bych odsud utekla? „Jen sluhové? Tak to ti páni musí být pořádně silní.“ Pronesu a zachmuřím se. Tohle nebylo moc pro mě. Tedy chtěla jsem tím říct, že jsem příliš nezkušená. Budu ostatním jen překážet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Sbíráš zkušenosti," řekne ti Phil a zadívá se ti do očí. "Máš šanci sledovat zkušenější v práci. Sleduješ, nepřekážíš." Pousměje se. "Jednou, až budeš stát na mém místě, to řekni nováčkovi s podobnými myšlenkami." Dojde k policistům, všechny je jednoho po druhém poplácá po zádech a oni se jednoduše zvednou a odejdou. "Měli bychom jít dál," řekne Phil poté a protáhne se. "Svědí to," zamumlá jenom a poté už vykročí. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro S úlekem se na Phila zadívám. Umí snad číst myšlenky? Nebo šlo tak vidět na co jsem myslela? Přikývnu, že rozumím a pak se pousměji, když řekne, abych tohle jednou taky řekla nějakému nováčkovi až budu na jeho místě. Zdá se, že ve mě věří, že to dotáhnu až na jeho úroveň. Je docela fajn. Phil pak poplácal policisty a poslal je pryč. Jak tohle udělal? Ale tahle příjemná chvilka byla zase hned u konce. Museli jsme pokračovat. A ti silnější duchové nás teprve čekali. Ani si nedokážu představit co všechno na nás vytáhnou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Umím," přikývne Phil a zadívá se kupředu. Pak se otočí zpět k vám a zaváhá. "Díky za pomoc," řekne nakonec, i když vlastně všechno oddřel sám. "S pokročilými duchy mi pomohou mí kolegové." Kývnutím se s vámi rozloučí a vykročí vpřed. "Tak to je..," pousměje se Martin. "Potřeboval krýt záda s nižšími duchy a na toho staršího už si zavolá křídelníky. Ale my už aspoň máme padla," zazubí se. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Aje.... takže ví o všem co jsem si o něm myslela. I to s tím divným účesem. Začnu se rozpaky červenat. „Hodně štěstí.“ Rozloučím se s Philem, který byl za chvíli pryč. „To ano.“ Řeknu a strčím si ruce do kapes. Byla jsem po pravdě ráda, že jsem nemusela jít. Asi by to bylo i jako pro přihlížejícího příliš nebezpečné. A ostatní by se nemohli zdržovat tím mě zachraňovat. „Říkám si, proč se mě ptal co bych udělala, když měl v rukávu takový trik.“ Řeknu zamyšleně. „No nic.... půjdeme domů? Dneska jsem byla v Dragonu, jsem docela mrtvá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Phil se tvé myšlence o účesu jen zazubí a poté odejde. Pak se zeptáš, proč se Phil zeptal na tvůj názor, když sám si se situací hravě poradil. "Zkoušel tě," pokrčí rameny Martin a už se vydá zpět. "Neměl strach, věděl, že si s duchy poradí. I já to věděl, znám ho a viděl jsem ho dostat se z horších věcí. Ale tys to nemohla vědět a on chtěl znát tvůj názor, jako učitel, co chce vědět názor žáka," vysvětlí ti s úsměvem. "A co si o tom studiu myslíš?" zajímá se potom upřímně. "Mi to opravdu pomohlo. Předtím, než jsem se naučil s plazmou, a vlastně i potom." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Aha....“ Pronesu a zamyslím se. No... pokud bych proti takové přesile stála já.... tak útěk by byl rozhodně nejlepší možnost. Proto souhlasil. „Jasně.“ Souhlasím. Nejspíš má pravdu. Aspoň se zdá, že Phil se nezlobí, že jsem jeho účet považovala za výstřední. Následovala jsem Martina. „No... byla to teprve první hodina. Docela náročné, ale musím říct, že horší mi zatím připadá fitko.“ Pokrčím rameny. „Ale docela dobrý. Spíš můžu hodnotit až to někdy využiji.“ Řeknu s pousmáním. „Můj mentor je Ian. Zdá se fajn. Ale uvidíme kolik bude mít se mnou trpělivosti.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tomto se s Martinem rozejdete a ty se konečně doma svalíš na postel, jako jsi plánovala už při cestě ze studia. Další měsíc mrtvého Děláš všechno pro to, aby ses co nejrychleji dostala nahoru. Obden chodíš do fitka a trápíš se pod vedením Gabky a dny mezi tím doplňuješ tréninkem ve studiu Dragon. Ian nakonec tvým trenérem není, jen zastupoval kolegyni na dovolené. Touto a nyní tvou trenérkou je Amber. Vypadá hodná a roztomilá, což také je, pokud si na ni zrovna někdo nevyskakuje. V malé tělocvičně nabité testosteronem je to zcela běžné. Se všemi muži, i sebesilnějšími, si vždy hravě poradila několika dobře mířenými údery. Ve tvém výcviku pokračujete velmi rychle, ačkoliv Amber nechápe, jak je možné, že se dáváš tak rychle dohromady, navíc když den před tréninkem máš ještě fitko. Upřímně řečeno nebýt té skvělé noční regenerace Posla, nebyla bys schopná dostat se za tak krátký časový úsek tak daleko. Martin říkal, že ještě neviděl někoho, kdo by na sobě tak makal, a ani těm nahoře tvá snaha podle něj neunikla.A tvá snaha neunikla ani tvému tělu. Těžko říct, jestli můžete ztloustnout, ale určitě můžete mít tělo modelky, jak se přesvědčuješ. Obyčejné duchy bez větších schopností už zvládáš celkem v pohodě, vždycky je nejdříve pořádně zmlátíš a potom jim zasadíš poslední úder plazmou, která je rozmetá a pošle do Propasti. Martin tě navíc seznámí s další dvojicí Poslů. Ricco je pohodový chlapík, který ti s oblibou říká "zobáku" a vyhrál by soutěž v popichování. Zemřel při zkáze dvojčat, byl jedním z manažerů pohřbených zaživa. Randy je jeho žačka stejně jako ty jsi Martinova. Někdy máš ale dojem, že jejich vztah není jen takový, přímý důkaz ti však nikdy nedali. Náznaky tu ale jsou. Randy je ale o patnáct let mladší. A včera večer, poté, co jsi poslala do tmy masového vraha, ti Martin slíbil, že ti představí "Dýho". Dý je přezdívka velkého šéfa lovců v této oblasti, stejně jako Boss tady velí smrtonošům, on velí lovcům. Podle Martina má stejnou hodnost jako Phil, ale jinou funkci. Zatímco Phil nikomu nevelí a jakýmsi bojovníkem, Dý velí poslům v této části New Yorku. "Bylo by fajn, kdybys udělala dobrý dojem," řekne ti Martin předtím, než se rozejdete do domovů. Už je kolem půlnoci. "Zítra v pravé poledne v restauraci 'Andělská křídla'. Ironie, že? Každopádně.. buď tam..." // Doveď to do zítřejšího pravého poledne. ;-) |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Pokračovala jsem tréningu. Nakonec moje trenérka je Amber. Neměla jsem s tou výměnou problém. Nakonec asi je lepší, že mě trénuje žena. Je to takové přirozenější. Amber se divila, jak zvládnu tak intenzivní tréning. Vysvětlila jsem ji, že jsem cvičila i předtím jen po svém, takže jsem nebyla úplně z formy. A taky hodně bolesti zamlčuji... a mám masážní vanu. Ale neslo to své výsledky. Jak jako v práci Posla tak pro mou figuru. S tímhle tělem bych klidně mohla být modelka. Všechno se vypracovalo a taky se mi rýsovali svaly. Martin mě seznámil s dalšími Posly. Ricco a Randy. Oba byli fajn a Ricco rád popichoval. Bavilo mě to. Měla jsem dojem, že mezi nimi je něco víc než jen vztah učitele se studentkou, ale nerýpala jsem v tom. Jestli mezi nimi něco je je to jejich věc. A aby toho nebylo málo. Martin mě najednou chtěl seznámit s velkým šéfem Poslů. A sakra.... já nevím jestli jsem na takové věci dobrá. Nakonec jak dopadlo moje setkání s Bossem. No... pokud to nebude studenej čumák.... „Budu se snažit.“ Ujistím Martina, že se budu snažit udělat dojem. Doma jsem se podívala na jejich stránky, abych věděla jak se tam obléci. Proč mě chtějí s ním vůbec seznamovat? Já svého šéfa jako smrtonoš poprvé viděla při povýšení. To jsem snad tak nadějná? Takže jsem celý večer zkoumala svůj šatník co bych si tak mohla vzít. Něco vhodného, ale muselo se v tom dát i dobře pohybovat. Pak jsem šla spát, abych byla na zítřek odpočinutá. Samozřejmě jsem tréning odvolala. Ale po snídani jsem měla pořád dost času, takže jsem se zajela podívat ke škole svého bráchy, abych se na něj koukla. O bráchu jsem se bála nejvíc. Měl problémy a ty deprese... bojím se, aby si jednou něco neudělal. Ale měla jsem dojem, že psycholog mu pomáhá. Odtamtud jsem jela rovnou do restaurace. Snad to dopadne dobře. A měla jsem docela hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když dorazíš k restauraci, je jedenáct padesát a je zavřená, prý z technických důvodů. Nechápavě se zahledíš na dveře a chceš odejít, ale najednou se dveře otevřou a stojí v nich číšník, který tě zve dál. "Prosím, jste očekávána," usměje se a nechá tě vejít. Restaurace je zařízena velmi luxusně, patří k těm s nejlepší v pověstí v celém městě. Proto jsi také oblečena velmi hezky. Narozdíl od Martina, který sedí u jednoho ze stolů v roztrhaných riflích a mikině. "Jé, promiň, zapomněl jsem ti říct, že jsme v těchto věcech méně formální," omluví se Martin se zazubením, když vidí tvůj outfit. Zvedne se a odsune ti židli, aby sis mohla sednout. "Objednej si, Dý se zdrží." Posune k tobě jídelní lístek. Číšník stojí diskrétně opodál, aby mohl přiskočit, jakmile lístek zavřeš. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zůstala jsem překvapeně stát před restaurací a dívala se na zavřené dveře. Zavřeno? Jsem na správném místě? Otočím se, asi zavolám Martinovi, když mě zastaví zvuk otevírání dveří a zase se otočím. Číšník řekl, že jsem očekávána. To jako šéf zabral celý tenhle noblesný podnik? Hmm... ten má teda asi peněz. Vešla jsem dovnitř. Jako prvního uvidím Martina, který byl oblečený dost ledabyle. Pochopila jsem, že jsem se takhle oblékla zbytečně. Vzala jsem si lesklou blůzu a sukni nad kolena. K tomu lodičky. „No jo.... to by se hodilo. Nevymýšlela bych pak celý večer co na sebe do tak nóbl podniku.“ Pousměji se a sednu si. „Jaký Dý je?“ zeptám se Martina a prohlížím si nabídku. Dala jsem si červené víno a kořeněný biftek s americkými brambory. Měla jsem chuť na maso. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Uvidíš," ujistí tě tvůj učitel a nacpe si plnou křupek, které před ním leží ve velké míse. Velké míse před nějakou dobou úplně plné, teď už prázdné. "Anthony, dones mi ještě jednu mísu." Mávne potom sotva polkne na číšníka, který k vám přiběhne. "Už nech ty křupky na pokoji, zase nedáš oběd," ozve se za vámi pobavený hlas a otočíte se k nově příchozímu muži. Oblečený je v bílých teniskách a volných bílých teplácích, horní část těla má úplně odhalenou, takže lze vidět jeho přívěsek i tetování. "Omlouvám se za svůj outfit, nedávno jsem měl malý problém s křídly a nosit tričko jsou horší muka než být Martinův student," omluví se ti muž s pousmáním, když se mu zadíváš na hruď, a dojde k vám. "Nazdar dárečku," pozdraví se muž s Martinem, který se zvedne, aby si mohl s druhým mužem potřást rukou. "Dý," zazubí se. "Kazíš mé žákyni morálku," vytkne mu s úsměvem a potom se posadí. Dý se potom obrátí k tobě a políbí tě na ruku. "Rád tě poznávám, Claro, dostávám na tebe jen samé pozitivní ohlasy," informuje tě a hodí sebou do jedné židle. Objednat si tedy můžete všichni společně a potom Anthony jde do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Pousměji se a koukám, jak se cpe brambůrky. To, že můžeme jíst je fajn, ale to neznamená, že nám nemůže být špatně. V tu chvíli se objevil Dý. Otočím se na něj a zůstanu koukat. Byl fakt moc pěkný. Zaujalo mě jeho tetování a pobavilo mě to, jak měl prázdné místo kolem bradavky. Hmmm... mňam. Mňam. „Trička v tomhle případě jen zdržují. Jen v zimě to musí vypadat trochu divně.“ Řeknu. Dárečku? Kde k tomuhle přišli? „Co?“ zamrkám. „Morálka? Já nějakou mám?“ uculím se. Dý se pak obrátí na mě a políbí mi ruku. Jo... ten je úplně jiný než boss. „Díky. Snad to vydrží.“ Usměji se a pak jsme si spolu objednali. „Už dlouho se chci zeptat. Z jakého důvodu mě povýšili na Posla?“ otočím se na ně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Máš," přikývne Martin vážně. "Proto jsi taky tady. Kdybys ji neměla, chodila bys pozdě, utíkala by ti spousta duší, měla bys všechno na háku, neposlouchala bys. Máš morálku a tady tenhle ti ji kazí." Dý se jenom zazubí. "Jinak jsem Dean," představí se. "Dý mi říká jenom tady tenhle a zas tak moc to nemusím," upozorní tě ještě přátelsky, abys používala jeho skutečné jméno. "Nó..," protáhne potom, jak uvažuje. "Poslyš, je hezké, že si myslíš, že jsem vysoko, ale zas tak moc ne," pokrčí po chvilce rameny. "Nevím, podle čeho se to vybírá, ale podle mě je to předem určené, stejně jako to, kdy a jak umřeš, tak je určené i to, kam se dostaneš v posmrtném životě. Jenže to nikdy nevíš." Objeví se číšník s jídlem pro vás všechny. "Díky, Anthony," usměje se Dean a pustí se do své kachny a i Martin začne porcovat svůj masový koláč. Jídlo je samozřejmě vynikající, jak se dalo očekávat. "No?" otočí se po několika soustech Dean na Martina. "Proč jsi mě požádal o schůzku?" zeptá se tvého učitele, takže očividně on sám si tě nepozval. "Chtěl jsem tě požádat, abys udělil Claře přístup do Komplexu. Aspoň první úroveň," řekne Martin Deanovi. Ten nejprve pomalu pokouše sousto a ještě pomaleji polkne. Pak se napije a nakonec se na Martina podívá. Ten čas využil k úvaze. "Bude moct do některých částí tréninkového centra, dál ne," odpoví nakonec. Martin se zazubí. "Díky." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Oh... tak to pak ano. To mám.“ Souhlasím. Měla jsem za to, že morálka je trochu něco jiného. Měla jsem mylné představy. „Dean. Dobře.“ Souhlasím. To mi přece jen znělo trochu lépe než Dý. To mi znělo trochu jako... no... taková ta gangsterská přezdívka. A pak mě napadlo, jestli Dean náhodou neumí taky číst myšlenky. Doufám, že ne... to bych se fakt už musela hanbou propadnout. Dean pak řekl, že neví proč mě povýšili. A že za to podle něj může náhoda. Já tomu moc nevěřila. Nakonec jsem neodpracovala ty tři roky. Navíc se to stalo skoro hned po tom co jsem poprvé potkala Phila. To není náhoda. „Tak nic. Snad se to jednou dovím.“ Pousměji se. Přinesli nám jídlo a já se pustila do brambory, přidala jsem si trochu tatarské omáčky do které jsem si namáčela brambory. Pak se Dean zeptá Martina proč nás sem svolal. Takže to nebyl on? Podívám se zvědavě na Martina. Co má za lubem? A brzy to z něj vypadlo. Docela mě tím zaskočil. A Dean tím, že to povolil. „Moment. Ne, že bych byla nevděčná, ale já myslela, že dostat se tam vyžaduje spoustu práce a čas... říkal jsi, že se tam nedostanu ještě hodně dlouho.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dean na tvé myšlenky nijak nereaguje, takže snad ne. Nebo se tím prostě je nenechává rozhodit, protože je na čtení myšlenek ostatních zvyklý. "Čas se dá nahradit spoustou práce," otočí se k tobě Martin. "A ty jsi poslední měsíc opravdu makala. Každý den jsi zlámala dva duchy a poslala je tam, kam patří. Bereš to už jako rutinu, to, jak se vypořádáváš s masovými vrahy... Ještě před měsícem jsi měla problémy s obyčejným feťákem." Pokrčí rameny. "Myslím si, že brzdit tvůj potenciál s omluvou, že máš spoustu času, by byl hřích," vysvětlí ti. "Abys mohla jít dál, potřebuješ ještě ovládnout plazmu, a to můžeš jedině v Komplexu. S tím, jak ses rozjela, bys klidně mohla mít do roku křídla," vloží se do toho Dean jakmile polkne sousto. "Věř mu, on ví, o čem mluví," kývne Martin. "Pokud má někdo potenciál, tak jde nahoru hodně rychle. Když se zeptáš křídelníků, tak většina z nich se dostala tak daleko čtyři roky od své smrti. Tři roky povinně přečkali jako smrtonoši a potom během jednoho roku bum a jsou nahoře. Já křídla nikdy nedostanu a jsem s tím smířený, ani Ricco je nikdy nedostane, ani boss a proto je tak zapšklý. Jsme tady už moc dlouho na to, abychom se mohli dostat výš. Nezaujali jsme jako mladí a teď už jsme bez šance. Ale ty to můžeš někam dotáhnout tak pořád neodmlouvej." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Nevěděla jsem, že ty s potenciálem se můžou tak rychle vyšvihnout. Do roka vlastní křídla? Po pravdě pořád nevím jistě co jsou ty s křídly zač. Jaký post zastávají? Napiji se a pak se usměji. „Já neodmlouvám.... tedy... možná trochu ano. Ale jde o to, že já nechci věci uspěchat dokud nebudu fakt připravená. Jsem ráda, že se dostanu nahoru, ale nechci plavat mezi žraloky bez řádné možnosti jim vrazit a odehnat je.“ Pokrčím rameny a sním další kousek masa. „A taky je to možná tím, že já nikdy neměla zase tak velké ambice, abych se drala nahoru.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hozením mezi žraloky se naučíš nejvíce," podotkne Martin s pousmáním. Potom se zatváří překvapeně, když promluvíš o svých ambicích. "To těžko.. Já neměl ambice jít nahoru a nic jsem proto nedělal. Ty s tímhle makáním máš ambice dostat se opravdu vysoko, akorát si to nepřiznáš," zavrtí hlavou a zazubí se. Potom promluví zase Dean. "Komplex je místo, které se nachází v prostoru mimo tento svět, jako Propast," vysvětlí ti šéf. "Má různé úrovně a vrstvy, ty budeš patřit k takzvané první úrovni, to znamená tréninkové centrum pro plazmu a nejrůznější tělocvičny pro bodybuilding. Myslím, že tam je taky obchod s kosami, plášti, nějaké bary, bowling a tak..," pokrčí rameny. "Kolik už máš černých mincí?" zeptá se tě Dean ještě po chvilce a poté vidí tvůj nechápavý výraz. "Aha, vlastně ještě žádnou, promiň. Černé mince se dávají spolu s penězi jakmile máš přístup do Komplexu. Za černé mince se dá v Komplexu koupit lepší kosa, plášť s nejrůznějšími vlastnostmi, plazma, pokud nemáš ještě schopnost ji tvořit, a dají se pronajímat některé schopnosti." Zazubí se. "Ti, kdo vytvořili tenhle systém, to mají skvěle vymyšlené. Vždycky je tady nějaká motivace..." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zasměji se. „To nejsou ambice. To je pud sebezáchovy. Nemůžu dělat práci Posla, kdybych dostávala furt na hubu. Nebo mě zahubili.“ Bráním se. Pak si vzpomenu na to co jsem jednou řekla... nebo si aspoň myslela. „No dobře... možná trošičku ambicí. Abych starému bossovi mohla bez starostí ukázat prostředníček.“ Pokývnu hlavou. Pak mi začnou vysvětlovat co je zač ten Komplex. Znělo to skvěle... zvlášť to o těch obchodech, takže takovou kosu jako má Martin? Jsem zvědavá jestli tam budou nějakou co mi padne do oka. Heh... musím říct, že bych se nedivila, kdyby měli i růžovou. Překvapeně zamrkám, když se mě zeptá na černé mince. Zatvářím se nechápavě a to byla dostatečná odpověď. Dál vysvětloval k čemu černé mince slouží. „Pronajímat schopnosti?“ vykulím oči. To znělo hustě. „A co jsou vlastně zač ty černé mince? Jsou to fakt jen černé mince? Nebo jsou něčím zvláštní?“ zajímá mě. „Ale musím říci, že to zní hustě. Jako každá žena... jsem samozřejmě nejvíc zvědavá na obchody.“ Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bossovi?" zašklebí se Dean a povytáhne obočí. "Tak se ten šašek nechává titulovat?" podívá se na Martina, který přikývne. "Jmenuje se Madison. Jeho rodiče čekali holku," zazubí se Dean a mrkne na tebe. "Jo, pronajímat schopnosti," přisvědčí potom na tvůj dotaz. "Třeba čtení myšlenek na jeden den, procházení zdmi na týden a tak," pokrčí rameny. "Prostě to motivuje k co nejlepším výkonům, protože černé mince získáváš až jako hodnocení po úkolu, ne jako ty peníze předtím," vysvětlí ti tvůj současný šéf. Pak se oba zasmějí, když řekneš, že jsi nejvíc zvědavá na obchody. "No jak jinak," přikývne Martin. "Jako já jsem se tam jako zelenáč taky vyřádil. Našetřil jsem si spoustu černých mincí a potom si pronajal na jeden den skoro všechny nabízené schopnosti. A pak jsem si hrál na šarži.. Jo, to byly časy," zakření se. Objeví se Anthony, který posbírá vaše talíře a zase tiše odejde. "Restaurace ti vynáší?" zeptá se Martin Deana, který pokrčí rameny. "Nemůžu si stěžovat. Nedávno jsme se dostali mezi dvacet nejlepších restaurací v New Yorku, takže prosperujeme." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „No... to nevím. Tak či onak mu tak říkáme.“ Odpovím a vyprsknu, když mi prozradí, jak se jmenuje. „To musím říct Sabrině.“ Řeknu pobaveně. Pak Dean vyprávěl, jak si kdysi našetřil černé mince a nakoupil si všechny schopnosti. „Těch schopností musí být fakt hodně. Nebyl jsi tím přehlcený?“ ptám se, protože si nedokážu představit, jaké to musí být ovládat tolik schopností. Pak mě znovu překvapí. „Tohle je tvoje restaurace?“ řeknu udiveně. „Teda... tak to jsi na tom dobře.“ Rozhlédnu se. „Andělská křídla jsou dost luxusní záležitost.“ Znovu se podívám na ně. „Jak dlouho ti trvalo než jsi si mohl dovolit tenhle podnik koupit?“ zajímá mě. Je fakt, že asi čím výš jsi tím víc peněz dostáváš za úkoly. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ani ne, to necítíš," pokrčí Dean rameny a zazubí se. "Ostatně, teď jich mám ještě víc a natrvalo a taky se necítím přehlcený." Potom zavrtí hlavou. "Já si na něj nešetřil," odpoví ti s pousmáním. "Koupil jsem ho za odměnu, kterou jsem dostal spolu s křídly," vysvětlí ti. "Tehdy to samozřejmě nevypadalo tak, jako teď, musel jsem do toho ještě hodně investovat. Jenom tamta orientální stěna stála padesát tisíc*," zamyslí se a podívá se ke stropu. "Ten lustr stál dokonce sto, je tři století starý. Tak jako tak, trvalo mi asi dobrého půl roku, než jsem to všechno splatil. Naštěstí smrt očividně není ve finanční krizi." Poté Deanovi zapípá mobil a on rychle přelétne očima po displeji. Ušklíbne se. "Budu muset jít, omlouvám se," zvedne k vám oči a zatváří se omluvně. "Můžete tu zůstat a dát si, co chcete. Na účet podniku. Claro, přístup máš od dnešní půlnoci. Rád jsem tě poznal. Dárečku, čau. Mějte se," v rychlosti se s vámi rozloučí a spěchá ke dveřím. // * 50 tisíc dolarů = 850 tisíc Kč 100 tisíc dolarů = 1 700 tisíc Kč |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Vzhlédnu a hvízdnu, když mi řekne kolik to stálo. A to byli jen dvě věci. Celkově to muselo stát mnohem víc. Ale zdá se, že se to vyplatilo. Jeho investice se mu vracela. Tohle je nóbl podnik. Zajímalo by mě kolik hvězd už tu bylo. „To rozhodně.“ Souhlasím, že smrt nemá o peníze nouzi. Dean, ale musí jít. „Škoda. Díky za všechno. Měj se Deane.“ Rozloučím se s ním. Rád mě poznal? To znělo jako, že se už neuvidíme... nebo přinejmenším dlouho ne. Škoda. Dívala jsem se za ním a pak se podívám na Martina. „Je skvělej.“ Řeknu s úsměvem. „A taky fešák.“ Nevinně zamrkám. „Mimochodem... dárečku? Kde k tomu přišel?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Úplně něco jiného, než Madison, co?" zazubí se Martin a vyprskne smíchy, když zamrkáš a řekneš, že je tvůj šéf fešák. "To asi je. Ale varuji tě předem, s podřízenými si nic nezačíná," varuje tě s pousmáním. "To je dlouhý příběh," zasměje se potom. "Ale ve zkratce. Byl jsem jeho učitel a tehdy jsem ještě sám byl dost mladý... A prostě mi říkal, že jsem takový dáreček pro něj od Smrti," pokrčí rameny. "Měli jsme zajímavý vztah. Díkybohu, že nemůžeme umřít, protože některé ty mejdany si o to přímo říkaly," zasměje se a zahledí do dáli. Pak se ale probere a luskne prsty na číšníka. "Anthony, ty křupky prosím..." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zasměji se, když znovu uslyším to jméno. Myslím, že Sabrina mi bude líbat nohy až ji tohle prozradím. Tohle ji pomůže ho přetrpět. Martin mě varuje, že Dean si s podřízenými nezačíná. Zavrtím hlavou. „To je jasný. To by nedělalo dobrotu.“ Řeknu. I když je to škoda. Ale co naplat. Pak mi začne vyprávět co to je s tím dárečkem. Pousměji se, podle toho co říkal se zdá, že jsou nejlepší přátelé. A nejspíš ano. I když asi od té doby co Dean povýšil už nemá tolik času. „To je hezké.“ Řeknu. „Jako ta přezdívka. To, že jste pařili tak, že by to normálního člověka asi zabilo.... to už tolik ne.“ Napiji se a vyprsknu, když si Martin řekne o další křupky. „To jsou tak dobré nebo na ně máš nějakou uchylku?“ pochechtávám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vždycky jsem zbožňoval křupky, ale tyhle jsou skvělé," uculí se Martin, a jakmile Anthony donese celou mísu, zase se do nich s chutí pustí. Ale nabídne ti. Vážně jsou dobré, zatímco v klasických slaninových křupkách není skoro nic cítit, tady to je, jako kdyby ses opravdu cpala slaninou. Potom ti zazvoní telefon, utřeš si ruce do křupek a zvedneš to. Volá ti Daisy. "Čau. Dneska obří párty na Kennedyho pláži. Má být celou noc teplo, takže si vezmi plavky. Sraz v sedm nebo osm?" zeptá se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zasměji se a zkusím je taky. Vážně byli dobré. Pořádně slaninové. Ty normální jsou slabý odvar. „Souhlasím.“ Řeknu. Ozve se mobil. Omluvím se Martinovi a zvednu ho. Daisy a že je na pláži velká pařba a s koupáním. Hmm... plavky. Předvedu svou skvělou postavu. Usměji se. „Super. V sedm.“ Souhlasím. Dneska jsem se nedřela, takže mám sílu na nějakou tu zábavu. Domluvím se s Daisy a pak zavěsím. „Dneska na Kennedyho pláži je pařba s koupáním. Nechceš jít taky?“ nabídnu mu. Vím, že má rodinu ke které se rád vrací, takže jsem nevěřila že by šel, ale chtěla jsem být slušná a nabídnout mu to, kdyby náhodou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, díky, už mi není dvacet," usměje se Martin. "Užijte si to," popřeje ti a zhltne poslední hrst křupek. "Tak já půjdu, musím do ředitelny," zavrtí hlavou. "Synek se popral.. Budu ho muset nechat týden doma, aby nebylo vidět, jak rychle se mu zhojily rány. Pokud tedy nějaké dostal, což si nemyslím," zakření se a rozpustile zaboxuje do vzduchu. Zdá se, že je na syna spíš hrdý, než že by byl rozlobený. Olízne si prst, vytře z misky poslední křupkové drobky, mávne na tebe a číšníka a jde. Je teprve jedna, do sedmi spousta času. Keneddyho pláž V sedm hodin skoro přesně jsi na Keneddyho pláži. Celá dlouhá pláž je ohraničená přenosnými ploty a hlídají ji ostří hoši. Přestože oficiálně párty ještě nezačala, uvnitř už to jede. Projde kolem tebe několik starších dam, které si na tento večírek stěžují, na protějším chodníku vše sleduje několik policistů, ale akce byla řádně nahlášena a schválena a koukat je tak jediné, co mohou dělat. Zaplatíš vstupné, dostaneš razítko na ruku a můžeš za zábrany. Ještě tady není zas tak moc lidí a pořád je světlo, takže nemáš takový problém najít Daisy, která navíc čekala u vchodu. Má růžové plavky, které zakrývají vše důležité, ale nic víc. Ale postavu na ně určitě má. "Doopravdy to začne až se setmí," těší se už tvá kamarádka a rozhlédne se kolem. "Tohle je plebs. Ajťáci, co sem zaskočili cestou z práce," míní a rozhlíží se po tvářích vysokých a kostnatých nebo naopak malých a korpulentních týpků v nemožných svetrech a kalhotách. "Kousky přijdou až později, co tihle budou doma, protože už bude po večerce," slíbí ti. "Do té doby se zkusíme nezlámat, jo?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Rány se mu rychle hojí? Takže... syn podědil něco z otcovy strany? Nebo je jeho žena taky posel? Nevěděla jsem, že se tohle dá dědit. „Jasně. Snad se učitelka po tobě moc nesveze. Ahoj.“ Rozloučím se. Já dopiji pití a taky vstanu. Poděkovala jsem číšníkovi a taky šla. Cestou domů jsem se zastavila v obchodě a koupila si nové plavky. Ty staré by mi už neseděli. Pak jsem se vrátila domů a zavolala Sabrině abych ji prozradila jméno našeho Bosse. Sbalila jsem si tašku, potřebovala jsem ručník, opalovací krém a někam jsem musela dát mobil a peněženku. Snad mi tam nic neukradnou. Před sedmou jsem se vydala na pláž, kde se to už scházelo. Zaplatila jsem vstup a vešla. Daisy na mě čekala u vchodu, takže jsem ji nemusela složitě hledat. „Ahoj.“ Pozdravím ji a sundám ze sebe volné šaty, abych zůstala jen v plavkách. Taky se rozhlédnu, měla pravdu. Nic moc tedy. Spíš jsem z toho byla trochu rozpačitá, když jsem se na ně dívala. Jen doufám, že některý z nich se mnou nebude chtít flirtovat. Nejsem tak povrchní fakt že ne... za jiných okolností jsem neměla problém s nimi mluvit nebo se i spřátelit. Ale flirt nebo něco vážnějšího... jsem byla mimo jejich ligu. „Jasně. Snad se nám to podaří. Co kdybychom si zatím někam dali věci a trochu si zaplavali?“ navrhnu. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Daisy rychle přikývne, když vidí, jak se na ni jedna partička mužů zálibně dívá a všichni se vzájemně hecují. "Jsou tady převlékárny, které jsou hlídané," vysvětlí ti a zavede tě k několika budkám. Tam něco málo zaplatíte a dostanete plastové číslo na gumičce, jako se dává v šatně například v divadle. A pak už se vrhnete do vln. Venku je horko a voda je příjemně chladivá. "Jenom to ne," zadoufá Daisy po chvilce s pohledem upřeným k pláži. Z budky zrovna vyšla skupinka mužů v plavkách a také se vrhají do vln. Pohled na jejich obnažená těla není nic příjemného. Daisy se rychle rozhlédne kolem sebe. Ve vodě kolem vás je spousta hezkých holek s perfektním tělem, ale ty taky čekají na večerní krasavce. "Někdy lituju, že jsem tak hezká," zamumlá Daisy. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Přikývnu a jdeme si dát věci na bezpečné místo. Pak se vrhneme do vln, příjemně to chladí a vyvolalo to úsměv na mé tváři. Když uslyším Daisy jak zasténá otočím se a taky koukám na muže co se jdou koupat. Zasměji se tomu co Daisy řekla. „Jo jo... je to prokletí.“ Řeknu pobaveně. „Ale tak musíš jim přičíst bod k dobru, že mají odvahu to zkusit.“ Mrknu na ni. „Já být na jejich místě... tak sem ani nepřijdu. A nikdo jim nemůže zazlívat, že zkoušejí štěstí. Nakonec hezká holka je schopná se zamilovat i do šeredy. Už jsem to viděla mnohokrát.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To sice jo, ale tihle nevypadají, že řídí Maserati," pokrčí rameny Daisy. Pak se podívá kousek vedle a zazubí se. "Tamto je kousek," ukáže ti hlavou muže v černých šortkách po kolena, který se prochází po pláží. V ruce drží sluneční brýle a tváří se nějak zamyšleně, ale všechny ty hezké holky se po něm otáčejí. "Ten je tvůj, chlapa nemáš déle než já," usměje se. Pak se ale zadíváš pozorněji a vidíš, že vedle muže jde Amber ze studia. V modrých plavkách vypadá skvěle, má ještě lepší postavu, než ty a Daisy. Uvidí tě ve vodě a potěšeně na tebe zamává. Potom vyrazí k vodě a muž jde za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Znovu se zasměji. „To nejspíš ne no...“ Souhlasím a pak Daisy zaregistruje asi toho nejhezčího muže co tu na pláži zatím je. Asi na ně má radar. Taky se otočím. „Tak díky, ale myslíš, že němu vůbec stačím dojít než se na něj vrhnou všechny ostatní?“ pousměji se. Pak si všimnu ženy vedle něj a poznám Amber. Všimne si mě a zamává mi, já ji taky zamávám. Muž jde za ní. „To je Amber. Vyprávěla jsem ti o ní.“ Řeknu Daisy než k nám Amber přijde. „Ahoj.“ Pozdravím ji. „Nečekala jsem, že na tak velké pláži a mezi tolika lidmi potkám někoho koho znám.“ Pozdravím ji. Pak kouknu na muže za ní. „A ještě s přítelem. Nevěděla jsem, že jsi zadaná.“ Přece jen už se známe měsíc a vidíme se co druhý den. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo," přikývne Daisy a plavete spolu ke břehu. "Jakto že má Amber takového krasavce?" zeptá se závistivě. Potom doplavete na břeh, ona ji zblízka zhodnotí a pronese jen tiché "Aha." "Ahoj Claro, taky jsem to nečekala," zazubí se Amber a obejme tě. Potom se zasměje a zavrtí hlavou. "Nejsem a brácha taky ne," vysvětlí ti, vzhlédne k muži a se zazubením ho poplácá po hrudi. Daisy tě velice nenápadně dloubne do žeber a postrčí tě trochu dopředu. O Ambeřině bratrovi už jsi slyšela a to nejen od ní. Jmenuje se Daniel, ale říká se mu Danny. Je to odchovanec Dragona, velký úspěch studia. Vyhrává v thai boxu jednu soutěž za druhou. "Je naštvaný, že jsem ho tady vytáhla," zasměje se Amber, ale Danny zavrtí hlavou a zazubí se. Zblízka vypadá ještě líp než zdálky a když se usměje, i ve tváři je ještě hezčí, než když je zachmuřený. "Ahoj, jsem Daniel," představí se vám se zazubením. Potřese si rukou s Daisy, ale usmívá se mnohem víc na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Hehe....“ Uchechtnu se jen, když plaveme ke břehu a z blízka Daisy pochopí proč. Amber pak řekne, že tohle je její brácha. Podoba tedy nic moc. „Ah... tak tohle je ten tvůj bratr. Těší mě.“ Usměji se na něj a potřesu si s ním rukou. Jakmile se přestal chmuřit, vypadal ještě lépe. Daisy do mě významně šťouchla, to vypadalo fakt nenápadně. Zamračím se na ní, když už mě chce pobízet nemusí to dělat tak okatě. „Já jsem Clara a tohle je má kamarádka Daisy.“ Představím i Daisy. Zdá se, že jsem se Danielovi líbila víc než Daisy, protože jeho pohled byl víc zaměřený na mě. „A teď mi tedy vysvětli proč jsi naštvaný, že tě sem Amber vytáhla? Pláž, voda, hudba, pití a spousta pěkných děvčat. Myslela bych si, že všichni muži se sem budou hrnout.“ Ukážu palcem na zástupy mužů. To jak se drželi pohromadě vyvolávalo dojem, že je tu víc mužů než žen. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ukážeš Dannymu k hloučku mužů a on se k nim otočí. Povytáhne obočí. "Hm..," pokrčí rameny a otočí se zpět k vám. "Nemám rád místa, kde je moc takových mužů. Moc konkurence, víš?" pousměje se směrem k tobě. Amber jej se zakřeněním plácne po ruce a Danny k ní sklopí pohled. Pak si povzdechne a otočí se zpět k vám. "Netančím," vysvětlí vám s protočením očí. "Neumím to, a když to zkusím, vypadám jako postižený při epilepťáku." Potom vám názorně ukáže, jak podle něj vypadá postižený při epileptickém záchvatu, a vy se složíte smíchy, protože to fakt nešlo. "No nic, třeba se tu dneska ještě potkáme, zatím se měj," usměje se na tebe a potom se rozběhne pryč, k nějakým třem chlapům, co teď přišli. Ti už jsou hezcí a podobné postavy, jako on. Daisy jen tiše hvízdne. "Říkám jim Dannyho parťáci," vysvětlí vám se smíchem Amber. Trojice Dannyho bouřlivě přivítá a potom se všichni tři nově příchozí vydají zjistit, kolik je tady holek a jakých, a Danny jim dělá průvodce. Ještě než ti zmizí z dohledu, naposledy se na tebe podívá a vyzývavě se usměje. A ty se přistihneš, jak se ti rozbuší srdce. "Červenáš se," informuje tě ochotně Daisy a i s Amber se zachichotají. Amber se potom také rozloučí a vydá se za nějakou kamarádkou. "Daniel tě zaujal?" zeptá se Daisy jízlivě, když je Amber v prachu. "Ahoj, ty.. ty.. plavky ti.. hrozně sluší.. Nechceš drink?" ozve se vedle vás zakoktání a ty vidíš, jak se jeden vysoký ajťák s mastnými a kudrnatými vlasy fascinovaně dívá na Daisy. Ta se nefalšovaně zděsí a přitiskne se k tobě. "Promiň, já jsem lesbička!" vyhrkne rychle. Ajťák zklamaně odejde. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Jeho poznámka o konkurenci vyvolá ve mě smích. Ale pak na oko zvážním. „To chápu. To máš pak těžký.“ Pokývnu věcně hlavou. Pak, ale přijde s pravdou ven. Stydí se za svůj tanec... tedy... asi ne tolik, protože nám to předvedl a všichni se prohýbali smíchy. „Tobě... by možná seděl davový tanec. Takové to poskakování na místě, když jsou lidi na sebe nalepení.“ Řeknu. Pak se rozloučí, protože chtěl jít za přáteli. „Snad ano.“ Přikývnu a dívám se za ním, jak běží k přátelům, kteří vypadali už mnohem lépe. Daisy to náležitě okomentuje. Amber mě znovu rozesměje. „Trefné.“ Zazubím se. Znovu se zadívám na Dannyho, byl vážně fajn a hezký. Nezdál se, jako nějaký floutek. Když se na mě ohlédne a usměje se, začnu se červenat aniž bych chtěla. Čehož si obě ženy všimnou. Amber, ale už jde. „Docela ano....“ Pokrčím rameny. Pak nás vyruší nějaký ajťák, který pozval Daisy na drink a ta hned předstírá, že je lesbička. Abych jejich tvrzení podpořila, tak jsem ji majetnicky objala kolem ramen. „To je děs.“ Pronesu, když odejde. „Kdyby si aspoň umyl vlasy. To je nechutný.“ Zavrtím hlavou. „Pojďme si dát něco k pití.“ Pobídnu ji. „Ty moje srdíčko.“ Zacukruji na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Daisy protočí oči a potom už jdete k jednomu ze stánků, abyste si nechaly namíchat nějaký drink. Barman vám udělá čárku na předloktí, splatné je to za odchodu. Takže si bez momentálního placení vezmete drinky i s těmi deštníčky a jdete se jen tak projít. "Dívej na ty frajírky," ukáže ti Daisy hlavou k partě kluků, která momentálně vyšla v plavkách z převlékáren. Nezní ale moc nadšeně, spíš jako by ti ukázala něco, u čeho si můžete klepat na čelo. Frajírci opravdu sedí. Všichni jsou opálení, mají krsáně vyrýsovanou postavu, na hlavě trendový účes s melírem, někteří mají náušnici nebo piercing. navíc sotva dorostli do věku, kde mohou být legálně na takovéto akci. Tebe ale zaujme kluk na kraji asi dvanáctičlenné skupinky. Tvůj bratr vypadá vypadá v této skupince jaksi nepatřičně. Jeho bílá pokožka ostře kontrastuje s opálením kamarádů, postavu má možná hubenou, ale osvalenou by ji nenazval ani největší optimista. Brýle momentálně odložil, ale ani účesem se ostatním nemůže rovnat, ačkoliv ho nemá nijak špatný. Plavky má snad jako jediný na pláži ty trenýrkové, nikoliv šortkové. Přijde ti, že je v té skupince jen proto, aby se ostatní měli do koho trefovat. V každé skupince je někdo takový. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zazubím se na ní a vydáme se pro pití. Dostali jsme čárku na ruku... musí být asi hodně vodotěsná, protože normální fixa by se hned smazala ve vodě. Zastavím se a podívám se na frajírky na které poukázala Daisy. Učebnicoví příklad frajírků. Kteří chodí pořád na školu... tihle se spíš hodí do school story. Jak se sem asi tak dostali? Falešné průkazky? Zaskočí mi, když uvidím mezi nimi i svého bratra. Vypadal mezi nimi jako pořádný chudák. Tvářil se jako kdyby tu byl jen z donucení. Proč ho pozvali? Z kamarádství rozhodně ne. „Hele...“ Kývnu k němu. „To je můj brácha.“ Řeknu ji a tvářím se zachmuřeně. Pak mě něco napadlo. „Myslíš, že by jsi pro mě mohla něco udělat?“ otočím se na ní. „Myslíš, že by jsi se na něj mohla na chvíli na lepit a flirtovat s ním? Aby se trochu vyšvihl? Určitě by mu to pomohlo se sebevědomím a taky by se vyšvihl před těmi kluky. To by mu ve škole pomohlo.“ Odkašlu si. „Udělala bych to sama, ale bylo by to trochu... divné. Nakonec je to můj brácha.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemáš s flirtováním se zoufalými kluky moc zkušeností, že?" podívá se na tebe Daisy. "Zaprvé mi to těžko někdo zbaští, že jsem si vybrala zrovna jeho, budou si myslet, že jsem prostitutka, kterou si zaplatil, a bude na tom ještě hůř." Podívá se směrem ke tvému bratrovi, který se drží na okraji skupiny a snaží se vypadat neviditelně. Což zas tak jednoduché není. "Navíc on sám tomu neuvěří taky," dodá Daisy. "Místo, aby mu to zvedlo sebevědomí, si bude myslet, že to je vtípek jeho kamarádů, kteří ho na něj poslali pro své pobavení, a to mu sebedůvěru ještě víc podkopá," dodá ještě Daisy. "Jediná možnost by byla, že by ho vyhecovali, aby šel za námi sám a potom bychom byly milé a tak..." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Daisy mi vysvětlila, jak by to působilo. Zamračím se. „To mě nenapadlo. Achjo...“ Dívám se na bráchu. „Je to chudák. Je chytrý, milí a je s ním legrace, ale je příliš citlivý a moc si všechno bere. Snaží se být nenápadný... prostě absolutně žádné sebevědomí. Tahle jeho povaha ho ničí.“ Vzdychnu a pak si loknu pití. „A po mé smrti je to ještě horší.“ Podívám se na Daisy. „No... docela pochybuji, že ho pošlou zrovna za námi. Na pláži je spousta žen.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Musely bychom vystihnout moment, kdy se do něj budou strefovat, a zrovna jít kolem a pěkně se vrtět," řekne ti Daisy a znova pohledem zhodnotí tvého bratra. "Přitom není nijak ošklivý," zamyslí se, protože je fakt, že ve tváři je poměrně pohledný. "Kdyby se opálil, nechal se depilovat a posiloval.. tím myslím hodně posiloval, byl by i lepší, než ti kokoti vedle něj," míní tvá kámoška. "Co kdybys ho zkusila dostat do Dragona? Naučit se boxovat by pro něj mohlo být neuvěřitelně přínosné. Třeba zkus přemluvit Amber nebo Dannyho, jestli by ho nevzali. Že je ti ho líto, zaplatíš za něj.. nebo tak... něco vymyslíš." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Není. Že jo? Ale zkus ho přesvědčit, když jsi jeho milující sestra. Dát se trochu do pořádku, je z něj hvězda školy.“ Souhlasím nadšeně. Pak navrhla, abych ho nějak dostala do Dragona. Mohla jsem si dovolit zaplatit mu to. Po tom měsíci jsem si docela vydělala. Ale pořád jsem bydlela ve starém bytě. Záloha na byt, který jsem chtěla byla pořád ještě trochu moc vysoká. Pětiměsíční nájem chce. Přehnaný, ale střešní byt za to fakt stál. „To bych mohla. Ale teď tedy musíme zařídit, aby se s námi sám nějak pustil do řeči. A co mu říct, když se bude ptát proč to dělám? Na lítost bych nevsázela... možná, že mu chci pomoci, protože mi připomíná kamaráda?“ navrhnu a znovu se na bráchu podívám. „Kéž by se to podařilo. I já bych měla o starost méně... a rodiče také. V tomhle stavu jak je... je pořád krok od sebevraždy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hlavně buď opatrná," řekne ti Daisy. "Nahoře nevidí přímý kontakt s někým, koho jsi znala za života, moc rádi. Sice jsem znala chlapa, který se normálně prozradil rodině a stýkal se s ní a prošlo mu to. Ale ten už měl křídla..." Podívá se na tvého bratra. "Nevím, má dnešní studnice nápadů je vyčerpaná," pokrčí rameny. "Ale nemusíš dneska, však víš, kde má školu a kde bydlí, ne?" ujistí se, že ho můžeš vypátrat kdykoliv jindy. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „To chápu. Ale nemám v úmyslu mu něco říkat. Už jsou tak nějak s mou smrtí smíření.“ Poplácám ji po rameni. „Promiň. Příliš tě využívám.“ Řeknu omluvně. „To je pravda. Občas rodinu z dálky kontroluji. Jen tedy ještě nevím jak bych mohla s bráchou navázat kontakt, aby to vypadala jako náhoda.“ Zamyslím se. Těžko říci. Nemůžu k němu prostě přijít a on by sám od sebe nikdy nešel za mnou. Omylem do něj narazit? Fakt originální, ale momentálně mě nic nenapadá. „Fajn. Nebude ti vadit, když prozatím se budeme držet poblíž? Stejně prozatím tu není moc chlapů co by za něco stálo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Fajn, klidně," pokrčí Daisy rameny, že se budete držet poblíž. "Jdu svést jednoho toho frajírka a pak ho odkopnu. Není nic lepšího na večer než likvidování ega čurákům," zazubí se, nechá tě mezitím být a jde se točit kolem nejhezčího kluka z party. Ten je hodně překvapený, že se o něj zajímá i starší holka, a jako beránek se nechá odvést ke stánku a Daisy už si užívá pití zadarmo. Zbytek party se tak nějak rozejde, po dvojicích, trojicích se všichni vydají opačným směrem. S tvým bratrem zůstal jen jeden z mladíků, který s ním držel už kdysi. Nikdy nebyli nejlepší kamarádi.. spíš ten kluk byl jediný, co se mu aspoň neposmíval, když už nic. A občas se ho zastal. Jmenuje se Aaron a zapadá do party určitě víc, než tvůj bratr, ale zase nevypadá jako ukázkový debil. Nemá nic v uších a na hnědých vlasech má melíru tak akorát. Opálený a vyrýsovaný je stejně jako ostatní, ale přesto zůstane s tvým bratrem, než aby šel s ostatními. Připadalo ti, že i on byl mezi nimi trochu nesvůj. "Pojď Lanci, trochu se pobavíme," pobídne Aaron tvého bratra a vydá se kupředu, tvým směrem. Bratr jde za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Uchechtnu se. „To jistě. Třeba ho i rozbrečíš.“ Řeknu a dívám se jak jde za ní. Kluka si omotala kolem prsty rychle, jako nic a za chvíli se už bavila na jeho účet. Trošičku mi ho bylo líto. Znovu upiji z pití a kouknu nenápadně na bráchu. Parta se pomalu rozešla. Jediný kdo s ním zůstal byl Aaron. Těžko říci co byli... přátele přímo ne... ale Aaron se v téhle partě dal považovat za toho hodného. Choval se k bráchovi lépe než ostatní, občas se ho zastal, bavil se s ním... zdá se, že se ho drží proto, že sám není takové pako jako ostatní. Řekla bych, že se drží téhle party jen proto, aby zapadl. Ale jinak má vyšší inteligenci než oni. S bráchou se může bavit i o jiných věcech než je o chlastu a sexu. Zpozorním, když slyším co Aaron řekl a vydali se směrem ke mě. Jdou za mnou nebo chtějí jen kolem mě projít? Nedokázala jsem to určit. Tak či onak jsem se pootočila a předstírala, že se dívám na lidi jak se koupou. Ale pořád jsem je koutkem oka pozorovala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenom kolem tebe projdou a zamíří ke stánku. Tam si oba koupí pivo v kelímku. Že tady vůbec jsou považují prodejci za jasný signál, že už jsou plnoletí. Což taky ostatně jsou, tvůj bratr už osmnáct měl a Aaron je o dva měsíce starší. Dostanou čárku na ruku, vezmou si pivo a rozhlédnou se kolem sebe. Teď přestane hrát hudba a na pódiu se konečně objeví očekávaný DJ Gregor, velice uznávaný new yorkský DJ. Všechny vás pozdraví a konečně začne mixovat hudbu, která zní naplno. Začne se navíc stmívat, takže lidé s tancováním přestávají mít zábrany. Ajťáci se pozvolna stáhli a přenechali svá místa mnohem hezčím mužům. A je tady opravdu narváno, na to, že tě Danny najde, bude-li tě hledat, by sis moc nevsadila. Daisy se na účet mladíčka napila a teď ho odkopla a vrátila se k tobě. Bratr s Aaronem se ti ztratili v davu lidí. "Pojď si trsnout," vezme tě Daisy z ruku a táhne tě blíž k DJovi. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Protože pláž není malý klub, ale je opravdu rozlehlá, a hudba hraje všude stejně nahlas, nevytváří se nikde žádný megashluk. Krom prostoru před pódiem, na kterém stojí DJ, a přesně tam tě Daisy zatáhla a přesně tam jste vletěli jako torpéda. Máte určitě sebevědomí a několik chlapů z vás nemůže spustit oči, ale pozornost na vás upřená je mnohem menší, než kterou by Daisy chtěla a na kterou je zvyklá. V každém klubu jste hvězdy, ale tady je hvězd prostě moc, jsou tu snad nejhezčí holky z celého New York. Mezi nimi i vy dvě šednete. A Daisy nemá ráda, když ji někdo zastiňuje, takže po nějaké době opustíte prostor pod pódiem a jdete tančit do větší skupiny blíž u vody, kde těch pěkných holek tolik není. Cestou si koupíte další pití. Svého bratra už nezahlédneš, ani nikoho z jeho skupiny, ani žádného z Dannyho parťáků, protože ta pláž je opravdu obrovská a je zde příliš mnoho lidí. Z pláže odcházíte kolem třetí ráno, kdy už se to na tvé ruce čárkami jen hemží. Nějak se ti podaří se převléknout, ostraze u dveří potom při placení necháš luxusní dýško, protože špatně spočítáš peníze, a potom se doplazíš domů, kde zalehneš. Do krásného nového dne se vzbudíš až v pravé poledne. Kocovinu nemáš, cítíš se, jako kdybys včera vůbec nepila. Nejsi ani nijak odřená a potlučená z toho, jak jsi sebou jednou nebo dvakrát sekla, mobil i peněženku máš, takže se to obešlo bez následků. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Daisy byla nespokojená, protože nebyla ve středu pozornosti. Mě osobně to nevadilo, já tancovala hlavně proto, že mě to bavilo. Prostě pro sebe. Pak se asi urazila a šli jsme tancovat do větší skupiny, kde bylo víc mužů, které by mohla ohromit. Po celou dobu oslav jsem už Dannyho neviděla a ani bráchu a partu frajírků. A já nebyla zase tak ochranářská, že bych ho hned běžela hledat. Skončila jsem docela pod parou. A bůh ví, jak se mi podařilo dostat se domů bez úhony a se všemi věcmi. Tomu se klidně může říkat zázrak. Další sen jsem se probudila úplně v pohodě. Je fajn, že moje tělo přes noc dokáže zpracovat a zbavit se všeho škodlivého. Žádná kocovina! Nádhera. V pohodě jsem se nasnídala, dala si kávu a sledovala televizi. Jo a taky drhla čárky z ruky dolů. Plánovala jsem, že zajdu zkontrolovat bráchu. Do školy, jestli tam byl schopný jít. Pokud tam nebude zajdu k němu domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj bratr podle očekávání ve škole není, přestože ho za necelý měsíc čeká maturita. Ani Aaron se do školy nedostavil, stejně jako celý zbytek frajerské skupiny. Nenápadně obhlédneš situaci okolo domu a je ti jasné, že bratr je pravděpodobně opravdu doma. Takže se přesuneš zpět domů. Máš tak akorát nejvyšší čas, aby ses vydala do Dragona, Amber tě tam čeká ve dvě. Jsi trochu zvědavá, jak bude vypadat ona. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Brácha byl doma. Nejspíš se snažil vyležet z toho alkoholu. Chudák. Ale tak občas by se měl odreagovat. Snad se včera bavil. Vrátila jsem se domů a připravila si tašku do Dragona. Amber mě má čekat. Jsem na ní zvědavá, ale nemyslím si, že to včera přehnala, když věděla, že dneska má práci. Připadala mi vždycky taková zodpovědná. Ještě jsem se upravila a vydala se do Dragona. Budu tam o něco dřív, ale mezitím si tam můžu dát nějaký energetický drink a trochu se rozcvičit. Taky jsem si vzpomněla na to, že teď mám přístup do trénovacího zařízení naší posmrtné společnosti. Měla bych se tam jít podívat.... kde že to je? Zamračím se. Nemůžu si vzpomenout, kde že to je. Musím se pak zeptat Martina. Když jsem dorazila do Dragona, převlékla jsem se do úboru na cvičení a šla si koupit to pití. odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Amber je podle očekávání úplně v pohodě. Během posilování si pokecáte o tom, co jste včera dělaly. Ona sbalila nějakého chlapa, vzala si jeho číslo, ale ještě si není jistá, jestli mu chce zavolat. Jestli vůbec chce nějaký vztah. Bez chlapa prý je jí celkem dobře. "Ale když už jsme u těch čísel," začne a naloží ti závaží na mrtvý tah. "Brácha po mně chce tvoje číslo. Teď odlétá na Turnaj do Istanbulu, ale jakmile se vrátí, chce tě určitě někam pozvat," zašklebí se. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Jak jsem si o Amber myslela. Byla v pořádku. Moje mínění o ní nebylo nijak sníženo. Pustili jsme se do tréningu a povídali si. Prozradila mi, že se tam s někým seznámila, ale ještě neví jestli mu zavolá. Je spokojená tak jak je. Zdá se, že vztahy jsou dost komplikované. Asi si nedávno nějakým prošla. Já bych byla ráda, kdybych si prošla aspoň tím prvním. Pak mě zaskočí otázkou. Její bratr by na mě rád dostal číslo a někam mě pozval až se vrátí z turnaje. Zamrkám. „Jasně. Klidně mu dej na mě číslo. Zdál se mi fajn.“ Souhlasím po chvíli. S odpovědí jsem chvíli počkala, protože jsem nechtěla působit příliš dychtivě. „Doufám, že nebudu moc nemožná. Na rande jsem už byla, ale po pravdě pokud jde o vztahy nemám žádné zkušenosti. Ještě nedávno jsem měla nemocné srdce. Nemohla jsem dělat nic co by mě nějak rozrušilo. Takže ani randit. Ani sex... natož cvičit.“ Svěřila jsem se Amber. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nebudu do toho zasahovat, protože jsem zaujatá," pousměje se Amber. "Pro mě je brácha nejlepší chlap na světě," vysvětlí ti se smíchem. Potom chápavě přikývne. "A to srdce.. ti vyléčili, nebo transplantovali? Promiň, moc se v tom nevyznám, nejsem doktorka," zajímá se. Navleče si na ruce lapy, tobě dá rukavice a projdete si sérii úderů pěstmi a lokty. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „No jestli si tohle o něm myslíš, jako jeho sestra tak to musí být fakt skvělej chlap.“ Usměji se. Protože jestli nedokáže být kritický sourozenec pak kdo? Pustili jsme se do směsici úderů pěstmi a lokty. „Transplantace.“ Ke které nikdy nedošlo, ale mělo. No jo... trochu si vymýšlím... v podstatě říkám věcí, které se měli stát před mou smrtí. „Pak dva roky zotavování a už jsem zdravá jako řípa. Jako kdybych se zdravá už narodila.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jako má i své chyby," pokrčí rameny Amber. "Samozřejmě. Neumí nikde přijít včas, občas je až moc bezstarostný, někdy se chová jako odrostlé děcko. Ale je s ním sranda a umí řešit problémy, i když se to nezdá." Potom začne zvonit mobil. "Ten je tvůj," usměje se Amber shovívavě, když se začneš rozhlížet po studiu, že to nikdo nezvedá. Dojdeš tedy rudá je stolku a zvedneš to. Martin, do háje. "V šest hodin na letišti, odlétáš do Berlína. Přidělili ti zahraniční misi." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se. „Jistě. Ale zdá se, že má víc předností než chyb.“ Zazvoní mobil a mě hned nedojde, že je můj. Amber mě na to musela upozornit. Omluvila jsem se a šla ho zvednout. Martin. Další úkol? Sotva jsem začala s tréningem. „Ahoj. Co je?“ a vykulím oči. „Ti povím... takovéhle věci by měli dávat vědět trochu dřív předem. Co kdybych se třeba vdávala? Takhle náhle je to na prd.“ Zamračím se. „A uhradí mi pobyt a všechno?“ chci vědět. Pobyt v Berlíně by mě mohli stát všechny úspory co mám na nový byt. Jakmile jsem se dozvěděla podrobnosti zavěsila jsem a vrátila se k Amber. „Musím v šest odletět kvůli práci do Berlína. Fakt skvělý, když mi to dají vědět takhle na poslední chvíli.“ Řeknu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Moje svatba je také nezajímala, proč by měla tvoje?" zeptá se s povzdechnutím Martin. "Ale na tomto úkolu už se s tebou nebudu podílet," informuje tě. "Dostaneš parťáka, ne učitele, ale parťáka. Do Berlína odletíte spolu," vysvětlí ti. Bude to tak tvá vůbec první akce od povýšení na posla, co ti Martin nebude krýt záda. Zatím sis vždy mohla dovolit zaváhat nebo škobrtnout, a věděla jsi, že on to zachrání, teď už s tebou nebude. A kdo ví, co bude ten parťák zač. "Platit budeš za své, ale nechávej si účty, dáš mi je, já je dám Deanovi a ten to nahoře nechá proplatit," uklidní tě potom a následně zavěsí. Amber se podiví. "Letíš do Evropy? Páni.. Hm.. Co vlastně děláš? Jsi nějaký obchodní zástupce?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Bez tebe?“ pronesu překvapeně a znepokojeně. „No dobře. To zvládnu. Neboj Martine. Budeš na mě pyšnej.“ Ujistím ho. Pak mi řekne ať si nechávám účty, které mi pak proplatí a zavěsil. Takže parťák... nesmím udělat Martinovi ostudu. Musím to zvládnout bezchybně... ba bravůrně. „Ne to ne.“ Řeknu, když se mě zeptá co dělám. „Dělám prezentace. Lidi si mě najmou pro nějaký výrobek a já ho pak prezentuji na různých akcích. Většinou jde o nějaké nové vymoženosti. Jako... nový vysavač, kávovar nebo léky a prostě všechno co tě napadne.“ Pokrčím rameny. „Takže dneska tréning musíme trochu zkrátit. Potřebuji aspoň hodinu na sbalení a hodinu na odbavení na letišti.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak to už končíme," řekne Amber a podívá se na hodiny na stěně. jsou přesně čtyři, jestli máš být v šest na letišti, je to tak akorát. Jenom nevíš, jestli letadlo odlétá v šest, nebo máš být jenom na letišti. Doma musíš zjistit, jak to s tím letem New York - Berlín je. Osprchuješ se, převlékneš a potom se s Amber rozloučíš a vyrazíš domů. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Podívám se na hodiny. „Achjo... neuvědomila jsem si kolik je hodin. A sotva jsme začali.“ Zamračím se. Musela jsem se jít osprchovat a převléknout. Pak jsem se šla rozloučit s Amber. „Drž mi palce. Ozvu se až se vrátím. A nezapomeň dát bráchovi moje číslo. Pa.“ Rozloučím se a jedu domů. Zabalím si tam malou tašku. Jen nějaké oblečení, hygienické potřeby a knížku do letadla. Tak Berlín... snad z něj aspoň něco uvidím, když už tam musím. A co ten můj partner? Jakej bude? A zůstaneme parťáky už napořád nebo to bude jen na tenhle úkol? Ještě jsem něco rychle slupla a pak vyrazila na letiště. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na letiště dorazíš před šestou, letadlo odlétá v sedm, takže času na odbavení máš dost. Popravdě nevíš, jak toho parťáka poznáš, takže ti nezbývá doufat, že on tě pozná sám. "Ahoj," ozve se za tebou a ty se k novému parťákovi otočíš. Nebo spíš parťačce. "Clara, že?" usměje se a podá ti ruku. "Já jsem Katrin," představí se ti. Má příjemný hlas a zdá se být sympatická. Oblečená je v lehkých červených šatech po kolena, na pravém rameni má černý batoh. "Jestli tě budu štvát, řekni mi to, je to moje první akce bez učitele, tak jsem trochu nesvá," vysvětlí ti a obě se vydáte k odbavení. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Čekala jsem na svého parťáka. Rozhlížela jsem se a koukala na každého chlapa co se ke mě přiblížil. A pak mě někdo osloví. Byla jsem dost překvapená, že je to žena... čekala jsem chlapa. Nakonec Martin mluvil o parťákovi... muži. „Oh... ahoj. Jo. Jsem Clara.“ Přikývnu a stisknu si s ní ruku. Já na rozdíl od ní měla na sobě tenisky, džíny a blankytnou košili zastrčenou do kalhot. Jediné co jsem měla po kapsách byl mobil, peněženka a v ruce jsem držela knihu co si nesu do letadla. Ostatní půjde do zavazadlového prostoru. Zarazila mě další věc... taky je nováček? A zdá se, že neví, že jsem na tom stejně. „V pohodě. Já jsem na tom stejně. Tohle je taky moje první akce bez učitele.“ Řeknu a zamračím se. „Myslím, že se asi ti nahoře snaží ověřit naše schopnosti. Po pravdě jsem čekala, že můj parťák bude zkušenější. Ale dva nováčci?“ natočím hlavu na stranu, jak jsem nad tím přemýšlela. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Katrin vypadá také hodně překvapená, že nejsi zkušenější, než ona. "Musí nás mít za hodně schopné," míní. "Nebo jsme je nějak naštvali a teď se nás chtějí tiše zbavit," nejistě se pousměje, jako kdyby to nejprve myslela jako vtip, ale po jeho vyřčení už jí nezněl tak vtipně. Dojdete k odbavování, kde projdete rámem, proskenují vám batohy, ukážete pasy, a můžete jít dál. Koupíte si letenky do první třídy, přeci jen jestli to proplácí Smrt, tak není důvod šetřit. Posadíte se vedle sebe na dvojsedadlo a zapnete si pásy. "To jsem zvědavá, o co půjde, snad to zvládneme." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „To si nemyslím. Nedávno jsem mluvila s Deanem a říkal, že slyší na mě jen samou chválu. Takže jsme určitě nikoho nenaštvali.“ Odmlčím se. „Tak si říkám jestli nechtějí prověřit dva nadějné Posly.“ Pousměji se a jdeme na odbavení. Koupili jsme si letenky, první třídou a za chvíli seděli na místech, kde bylo spoustu prostoru kolem nás i na nohy. To se mi líbilo. „Určitě zvládneme. Musíme. Já nemám ráda selhání.“ Podívám se na ní. „Hlavně ne po tom co jsem slyšela, že si o mě nadřízení docela dost myslí. A taky nesmím zklamat svého učitele. Měl by kvůli mě ostudu. Takže to musíme zvládnout co nejlépe to půjde. Ať už jde o cokoliv.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Asi máš pravdu," pousměje se Katrin. "Můj učitel měl koneckonců křídla, určitě by neplýtvali takovým učitelem na žáka, kterého se chtějí zbavit." Mít učitele s křídly je obrovská pocta a znak velké důvěry, to víš, ačkoliv Katrin sama si to možná úplně neuvědomuje. Ty jsi měla skvělého učitele, jednoho z nejlepších. Ale křídla nemá. Potom už se posadíte do letadla a čekáte na vzlétnutí. "Jo, rozhodně nechci selhat. Můj učitel říkal, že pokud ten úkol zvládneme, dostanu konečně svou plazmu," usměje se. "Konečně. Už mě nebavilo si ji v Komplexu pořád kupovat." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Podle toho co říkala, je jasné, že ona je na jiné úrovni než já. Má učitele s křídly. Ne že by Martin nebyl dobrý. Nevyměnila bych ho ani za učitele s křídly. Teď už ne. Ale že dostala učitele s křídly... no to je něco. A pak... už byla v Komplexu a zdá se, že už měla dost úkolů na kterých získala černé mince, aby si tam mohla nakupovat. Noooooo.... ale na druhou stranu se zdálo, že se tedy zacvičuje déle než já. Asi. „Ty jsi už byla v Komplexu?“ zeptám se ji. „Já dostala přístup teprve včera a tak jsem tam ještě nebyla. Jaký to tam je?“ zajímá mě. „A co všechno mají v tom obchodě? Mají tam nějaké pěkné kosy?“ vyzvídám. „A koupila jsi si i nějakou schopnost?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo," přikývne se zazubením. "Nevím, jak bych ti to popsala," pokrčí rameny. "Představ si asi nějaký luxusní zaoceásnký parník, nebo tak něco. Obchody, bary, fitko, tělocvična, bazény, zelené zahrady.. To ti popisuju první level, jak to vypadá dál to nevím," popíše ti to. Pak se zase široce usměje. "To si piš, už žádné rovné a strohé kosy. Pěkně zahnuté, barevné, zdobené, s trny, bez trnů, dvousečné..," rozplývá se. Pak zase kývne. "Jo, mám asi dvacet dávek plazmy, noční vidění a procházení zdmi, na tři dny. Zbytek už mi vypršel," řekne trochu posmutněle. "kdybych se o tom dozvěděla dřív, dokoupila bych, ale takhle narychlo už to nešlo." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Začala mi popisovat, jak to tam vypadá. Docela jsem si to uměla představit. A navnadilo mě to, abych se tam šla co nejdříve podívat. Ale mnohem nadšeněji popisovala kosy v obchodě a mě se rozzářili oči. Já chtěla nějakou pěkně krvavě rudou a kdyby měla i nějaký zajímavý tvar nebo ozdoby taky bych nic nenamítala. „Wow... už se těším až se tam podívám.“ Zazubím se. Pak mi řekne co má, kolik plazmy a jaké schopnosti. Trochu jsem se zastyděla. „No... a já nemám nic.“ Poposednu si. „Taky mě napadlo jít tam, jenže dvě hodiny před odletem.... sotva jsem to stíhala.“ Vzdychnu. „Já chodím trénovat do Dragona, ale jen něco přes měsíc... ale schopnosti žádné nemám a ani plazmu.“ řeknu omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mě učitel vzal do Dragona taky," přikývne Katrin. "Párkrát jsem si tam zatrénovala, ale nikdy nic intenzivního. Spíš jsme trénovala s plazmou v Komplexu, než s tělem v Dragonu," vysvětlí ti. Zdá se, že Dragon je celkem oblíbené studio pro výcvik mladých Poslů. Randy říkala, že ona do Dragona chodí také, a má několik kamarádů, které tam jejich učitelé berou taky. Letadlo se konečně rozjede po ranveji a hladce vzlétne, brzy si můžete odepnout pásy. "Musím říct, že jsem celkem nervózní," přizná Katrin. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Přikývnu. „V tom případě jsem na tom asi fyzicky lépe než ty. Já tam chodím pravidelně. Třikrát do týdne a do toho třikrát týdně fitko. V tom případě bych navrhovala, aby ty jsi operovala z dálky a používala plazmu a schopnosti zatím co já bych byla na fyzické útoky.“ Navrhnu předběžnou strategii. Konečně jsme vzlétli a mohli jsme si odepnout pásy. Katrin se přizná, že je nervózní. Já ani ne... spíš jsem byla zvědavá o co půjde. „To já se budu strachovat až ve chvíli, kdy se dozvíme co budeme muset udělat.“ Řeknu ji s úsměvem. „Jen klid. To nějak zvládneme. Kdyby jsme na to neměli tak by nás na tuhle akci neposílaly.“ Uklidňuji ji. „Spíš bych si dělala starosti s tím, abychom sehnali pokoje v nějakém hotelu. Nemáme žádnou rezervaci.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Fajn," přikývne souhlasně Katrin. Potom se pousměje a zavrtí hlavou. "Já taky nejsem nervózní z toho úkolu," pokrčí rameny. "Letíme do Berlína, to je mé rodné město. Budu tak naměkko, že nevím, jak budu při tom úkolu vypadat." Vysvětlí ti. "Takže s ubytováním bych si nedělala starosti. Znám v Berlíně každý kout, spoustu penziónů a motelů," ujistí tě. Ale potom už si vytáhne sluchátka a pustí si nějakou muziku, u tebe přijde řada na knihu, kterou jsi s sebou vzala. Berlín V Berlíně přistanete asi v sedm hodin ráno následujícího dne. V letadle jste se prospaly, takže jste možná trochu ztuhlé, ale unavené určitě ne. Na letišti si koupíte nějakou snídani. Tedy, Katrin vám koupí. Vypadá to, že v Německu anglicky moc lidí neumí. Naštěstí je němčina Katrininým rodným jazykem, takže si můžete v klidu objednat kávu a vafle. Naštěstí aspoň tady na letišti berou dolary. "Pak musíme jít směnit za eura," řekne Katrin. "Tady nám projde veškerá světová měna, ale dál v Berlíně už se bez eur nikam nedostaneme." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Aha... no jestli se stane, že budeš naměko, tak si klidně poplač. Já ti to vyčítat nebudu a ani to na tebe neprásknu.“ Slíbím ji. Pak mě ujistí, že bydlení seženeme, přikývnu a už jde poslouchat hudbu. A já se pustím do knížky. Román... mám ráda romány, kde jsou okouzlující, pohlední piráti a unesená, krásná žena, která je ale upejpavá nebo zatvrzelá, ale pak stejně roztaje. Klasika... Berlín Cestou jsme se i prospali, ale ztuhla mi ramena, takže jsem ráda, když můžeme vystoupit a já se hned protáhla a uvolnila ztuhlé svaly. Katrin uměla samozřejmě německy... takže nám objednala kávu a vafle na snídani. Já uměla leda tak jako další jazyk francouzštinu a trochu španělsky. S chutí jsem se napila kávy a zakousla se do vafle. „Hmm... jasně.“ Souhlasím. „Tady určitě někde bude směnárna. Nebo v hotelu by taky mohli měnit.“ Řeknu a utřu si pusu. „Ale já moc eura nemám ráda. Pořád jim nerozumím. Jedno euro je kolik tedy? 32? A ono se to mění nebo nemění? Fakt nevím... navíc se to hůř počítá.“ Odmlčím se. „Neřekli ti náhodou kdy dostaneme instrukce o úkolu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mění se to," pokrčí Katrin rameny. "Euro je silnější než dolar, ale netuším, kolik," zamumlá a vytáhne svůj mobil. Rychle něco naťuká do prohlížeče a potom zase mobil schová. "Euro je 1,3 dolary, to znamená, že za čtyři dolary dostaneme tři eura." Vysvětlí ti a pustí se do své snídaně. Přikývne. "Jo, v deset máme sraz v hotelu Bran se šéfem berlínských lovců, který nám dá podrobnosti. Upřímně nevím, proč nám dali zahraniční misi, berlínští by si jistě poradili bez nás. Jsem ráda, že jsem tady, ale nechápu to." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Katrin mi řekla, jak to je s tou měnou. Nevím jestli má cenu si to pamatovat, je to pořád taková... divná věc. Nemám eura ráda. Ale pak mi řekne, že se máme sejít s místními lovci v hotelu Bran. Možná bychom se tam mohli rovnou ubytovat. Znovu se napiji kávy a zdlábnu zbytek jídla. „Já myslím, že je to prostě zkouška. Je jasné, že by se bez nás obešli. Ale tak uvidíme. Zmákneme tu práci, pak se budeme chvíli poflakovat kolem. Když už jsem tady chci si to tu trochu prohlédnout a pak zase zpátky domů.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To si piš, že nepojedeme hned zpátky do Ameriky," kývne Katrin a s úsměvem se rozhlédne kolem sebe po letišti. Celá šťastná si přitom čte všechny německé nápisy. Jakmile dojíte, chytnete taxík a potom si projedete náměstí. Katrin ti ukazuje jednotlivé stavby a něco ti k nim říká. "Normálně to lidé neví, ale já tady studovala architekturu, tak o historii něco vím," vysvětlí ti a ukáže ti k radnici, aby ti řekla, kdy byla založena a co s ní bylo zajímavého. V jedenáct vyrazíte do restaurace, kde vám Katrin objedná oběd. "Teda doufám, že nám to proplatí," řekne Katrin, když se cpe biftekem. "Že nám neřeknou, že to nebyla dovolená a měly jsme utrácet co nejméně." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se a pak jsme se šli trochu projít. Katrin se mi svěřila, že tady studovala architekturu a začala mi povídat zajímavosti o stavbách na které jsme narazili. Na oběd nás zavedla do restaurace a německy objednala. „Nestraš.“ Vzdychnu. „Ale snad ne. Martin mi říkal ať si prostě necháváme účtenky a ty mi pak proplatí. Navíc si nemyslím, že smrt má o peníze nouzi. Tak bych řekla, že to bude v pořádku.“ Napiji se limonády. „Kouknu se, jak vypadá ten hotel, kde se máme sejít.“ Řeknu a vytáhnu mobil, najedu na internet a dám si ten hotel vyhledat. Je fakt, že do pětihvězdičkového jít nemůžeme. To by nám asi fakt neproplatili. Nebo bych mohla zkusit zavolat Martinovi a zeptat se ho jestli můžeme nebo neriskovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel je hezký a útulný, ale nijak přehnaně luxusní, ubytování by tam nemuselo být moc drahé. Takže jakmile se najíte, chytíte opět taxík a jedete do tohoto hotelu. Už na recepci si vás tam najde onen šéf. Představí se vám jako Klaus a mluví perfektně anglicky, takže nejsi odkázána jen na překlad Katrin. "Váš úkol je v jedné staré tovární hale na okraji města, na to jste určitě zvyklí z New Yorku, že je to oblíbená destinace," informuje vás. "Je to smečka duchů a oblíže nespecifikovaném počtu. Byli bychom si s nimi už dávno sami poradili, ale máme striktní rozkaz, že to máme nechat vám." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Hotel vypadal dobře a ne moc draze. To by nám mohlo projít. Po jídle jsme se tam rozjeli a ještě jsme si ani neobjednali pokoje a už se objevil ten šéf s kterým jsme se měli setkat. Pohledný muž jménem Klaus. Umě anglicky, takže jsem mu rozuměla i já a vysvětlil nám o jakou práci jde. Podívám se na Katrin. „Myslím, že je to jasné. Tohle mi až příliš zavání slovem „Zkouška“.“ Pousměji se. „Určitě si chtějí ověřit co už zvládneme.... no... jen mi nesedí to, proč jsme měli kvůli tomu měli jet až do Berlína.“ Podívám se na Klause. „Díky. Jen co si hodíme věci do pokojů vyrazíme se na to podívat. Adresa?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Klaus vám dá papírek s adresou a potom se už rozloučí a chvátá pryč. Očividně měl celkem naspěch. Takže papírek si schováš do kapsy, zaplatíte si pokoj se dvěma lůžky, vezmete si klíče a jdete po schodech nahoru do druhého patra. Pokoj je hezký, ale nijak luxusní, Dvě postele, malá televize, skříň, stůl, židle, křeslo. Dveře do malé koupelny se záchodem. "Tak co? Jdeme hned?" zeptá se tě Katrin. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Klaus byl během mžiku pryč. Takže mi dvě jsme vyrazili na pokoj, byl docela útulný a navíc víc jsme toho nepotřebovali. Byla tu televize a měli jsme vlastní koupelnu. To stačí. Hodila jsem svou tašku na postel a protáhla se. Katrin se zeptala jestli rovnou půjdeme na věc. „No... mohli bychom. Ale taky bychom se mohli první osprchovat. Nakonec jsme byli dlouho na cestě.“ Navrhnu ještě ze sebe spláchnout špínu z cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Katrin souhlasí a nejprve se tedy osprchujete. Potom se Katrin převlékne z lehkých šatů do zelených kapsáčů, obuje si pevné pohorky a hodí na sebe černou mikinu. Poté počká, jak se ustrojíš ty, a vyrazíte. Před hotelem si zastavíte taxík a necháte se dovézt asi tři sta metrů od opuštěné tovární haly. Tak vystoupíte, zaplatíte taxikáři, který se na vás trochu nechápavě podívá, ale pokrčí rameny, odjede a nechá vás za Berlínem. Přítomnost duchů z haly velmi dobře cítíš, bude jich hodně nebo budou poměrně dost mocní. Nebo obojí. Podíváte se s Katrin na sebe a potom vyrazíte k hale. Pomalinku se stmívá, ale světla je zatím víc než dost. Takže když vejdete dovnitř, nepotřebujete k rozhlížení speciální zrak. Vyjdete zpoza jednoho betonového bloku přiraženého ke sloupu a zahledíte se do díry pod vámi. Naproti vám jsou zavřená nějaká bílá vrata, nebo to aspoň byla jejich původní barva, dnes jsou samozřejmě šedé. Nalevo je nějakých třicet metrů od vás zrezivělé schodiště vedoucí jen do zazděných dveří. "No.. rozhodně to vypadá jako sídlo duchů," přikývne Katrin a nepřestává se rozhlížet. Nezáleží na tom, jak nahlas to řekla, duchové o vás ví dávno. Přítomnost služebníků Smrti starším duchům jen těžko unikne. Nikde je nevidíte, ale nepochybuješ, že oni vidí vás a teď si vytváří názor. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Obě jsme se osprchovali. Katrin se oblékla skoro bojově. Já se oblékla zase do džínů a jiné tričko a mikinu. Pak jsme vyrazili, nechali jsme se dovést kus před naším cílem a zbytek jsme došli. Kdo ví co si myslel taxikář, ale to byla jeho věc. Ať si třeba myslí, že jsme divné. Došli jsme do továrny... dokonalé hnízdiště duchů. „To ano.“ Odpovím. „Proč si duchové nevyberou někdy nějaké lepší místo? Kdybych si měla vybrat šla bych třeba do lunaparku, kde je to trochu veselejší. “Já půjdu první. Ty za mnou. Jak jsme říkala předtím. Já budu tělesná síla a ty budeš útočit z dálky.„ Pronesu a nechám si v rukou zhmotnit kosu. “Jdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Na veřejných místech je najdeme mnohem snáz," pokrčí Katrin rameny, že je pro duchy mnohem výhodnější stahovat se do ústraní. Zároveň ale víš, že ani úplně odlehlá místa duchové nemají moc rádi, protože jim přeci jen shon kolem chybí. Poté promluvíš a Katrin souhlasně kývne. V ruce se ti bez jakéhokoliv efektu objeví rovná černá kosa s obyčejnou čepelí. Ona natáhne ruku taktéž, ozve se tiché lupnutí, vypadá to, jako kdyby se jí od dlaně roztáhl dým, který se potom stlačil do podoby kosy. Černá, celkem hodně zahnutá s hezkou stříbrnou čepelí. Rukojeť sama ale nic moc. Vydáte se dopředu, když se naproti vám otevřou jedny z těch bílých vrat a ven vyjde pětice duchů. "Kruci," zamumlá Katrin a celkem to vystihne. Všech pět duchů má totiž hmotná těla, jak posedlo nevinné lidi, v tomto případě nějaké zarostlé zedníky, kteří jsou pořád v kombinézách od malty. V případě, že duch ovládá hmotné tělo, je nemožné použít kosu i plazmu, protože obojí zasahuje nejprve duši nevinného člověka, až potom ducha. Jediná možnost je ducha z těla vytáhnout, což je schopnost, kterou jsi získala se jmenováním na Posla. Ovšem mezi vámi a duchy je díra a dva z duchů mají krumpáče, třetí dokonce nůž. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Objeví se duchové, ale v ovládnutých tělech. To nám věc pěkně komplikuje. Co hůř... mají zbraně a mi těm lidem nemůžeme ublížit. Aspoň ne nijak vážně. Vzdychnu a prohlédnu si je. „Nechtěli by jste jít dobrovolně?“ zeptám se jich. „Jinak s vámi budeme muset bojovat a až bychom vás porazili půjdete rovnou do propasti. Není to hezké místo.“ Řeknu jim vážně. „Pokud půjdete dobrovolně můžeme vás zavést do světla. Pořád máte šanci postoupit dál. Zůstávat tady nemá smysl a věčná muka... za to to přece nestojí.“ Zkusím je ještě přemluvit. „Pořád ještě máte šanci jít na lepší místo. Nebe, reinkarnace.“ Pokrčím rameny. „Navíc i kdyby jste nás porazili. Tak přijdou další Poslové a další a další. Nikdy vás nenechají na pokoji. Nevím jak vám, ale mě by tohle nestálo za to.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jenom pokud nás zabijete kosou," pousměje se jeden ze zedníků s krumpáčem a postoupí vpřed, čímž se jasně identifikuje jako vůdce. "Jenže to se určitě nestane, protože ty kosy hodíte tady dolů do té díry," zašklebí se a mávne na ducha s nožem, který si přiloží čepel k hrdlu. "Jinak tady Freddie udělá na krku nevinného zedníka pěkně krvavý škleb," řekne se smíchem. Katrin se zamračí a duch s nožem si přitlačí nůž silněji ke kru, až vytrysknou první kapky krve. Nakonec je Katrin nucena odhodit svou kosu do díry a naznačí ti, abys tak učinila také. "Takhle to bude mnohem rovnější souboj, co?" zasměje se vůdce duchů. "To se nebojte, samozřejmě to na další lovce čekat nebudeme." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zamračím se na duchy, nechtělo se mi přistupovat na jejich vyhrožování, ale... co dělat? Nemůžu nevinné ohrozit. Potlačila jsem zavrčení a hodila kosu do díry. „Jste naivní, když si myslíte, že to, že se přesunete vám pomůže. Stejně jako vy nás mi můžeme vycítit vás. Nakonec vás jiní Poslové najdou.“ Řeknu. „No a teď, když jsme odhodili kosy co kdyby jste odhodili i vaše zbraně?“ navrhnu. Já mohla bojovat i tak. Beze zbraně. Ale pokud budou mít zbraně, pořád by mohli ublížit svým hostitelům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Duchové na okamžik zaváhají, ale poté i oni odhodí zbraně do díry. Katrin se vedle tebe zatváří šokovaně, ale tebe to nepřekvapilo. Ani oni nechtějí své hostitele v průběhu boje poranit, neboť cítí jejich bolest a to by je mohla indisponovat. A zdá se, že si v tělech silných dělníků celkem věří, proti vám, dvěma holkám. "Myslím si, že až se zbavíme vás, budeme v bezpečí," odpoví ti vůdce. "Než vyšlou další posly, budeme pryč. Uchýlíme se pod ochranu barona a už nás žádný posel nevycítí. A pro Křídla budeme příliš málo důležití, než aby se s námi zahazovali," řekne s neochvějnou jistotou. "Tak, a teď pojďte," ukáže vám, abyste díru obešly. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Vydala jsem se k nim kolem díry a nespouštěla je z očí. „Mám pocit, že si to představujete jako Hurvínek válku. Pokud nás porazíte... čemuž nevěřím. Tak se ocitnete na černé listině všech Poslů. Tady to funguje jako u Poldů. Zabijete jednoho z nich a hned po vás jdou všichni poldové ve státech.“ Trochu jsem blafovala, ale chtěla jsem tomu věřit. „A kdo má být ten baron? A kde berete tu jistotu, že se na vás nevykašle?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vydáš se kolem díry a Katrin jde druhou stranou, ačkoliv to možná není nutné, ti duchové nevypadají, že by utíkali. "Nevypadáte tak důležitě," řekne vůdce skupiny a pokrčí rameny. "Pokud bychom zabili někoho mocného nebo populárního, potom by se na nás všichni sesypali, ale vy podle mě nejste ani jedno. Budeme to muset risknout," vysvětlí ti se zašklebením. "Takhle vyšlou další lovce, mnohem silnější, na které tu nebudeme čekat. Ale rozhodně po nás nepůjdou všichni." Zatímco řeční, dojdeš ke kraji otvoru a teď jdeš po jeho kratší straně. "Baroni jsou naši nejmocnější duchové, pod jejich vlivem se můžeme schovat a nepůjdeme vyčuchat. Potom jednoduše najdeme nějaký kontakt na peklo a vyhneme se soudu, ale to počká, nejdříve se musíme zbavit vás." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Přimhouřím oči. „Možná nejsme důležití, ale máme přátele a známé. A ti mají přátele až se nakonec dostanou k někomu nahoře.“ Pokrčím rameny. Řekne mi o baronovi, ale kdo je to přesně neřekl. Tihle baroni jsou pěkně mocní a vsadím se, že se schovávají v posedlém těle. Nedivila bych se, kdyby někteří baroni byli známí lidé. Funkcionáři nebo tak něco. „Zbavit se nás? Nějak si věříte. Možná nejsme žádní z těch shora... ale nejsme bezmocní. Máte snad dojem, že to, že jsme bez kos nás dělá zranitelnější? Naivní.“ Zdá se, že je čas ukončit kecy. Byli tvrdohlaví a nechtěli se nechat přemluvit. „Připravte se tedy že půjdete do propasti. A věřte, že mi to radost nedělá. Myslím si, že žádná duše si nezaslouží věčná muka. Ani člověk s tím nejčernějším srdcem.“ Zrychlím krok a připravím se na boj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Co vám vůbec je, jste vyvolení, smrt vás nechala být.. Nemůžete umřít," řekne vůdce trochu nechápavě a rozpřáhne ruce. "I kdybychom vás zabili, zase procitnete," zavrtí hlavou. Je pravda, že když vás zabijí, aniž by vám zlikvidovali plazmu, prakticky se vám nic nestane. Když řekneš, že půjdou do Propasti, podívá se na kosy, které leží dole. "Bez kos nás tam nepošlete," odfrkne si. "I kdybyste nás zničili, do Propasti se nedostaneme." Dojdeš k prvnímu duchovi, který se před tebe postaví. Víš, že mu musíš položit obě ruce na hruď a potom prudce trhnout, což není tak jednoduché, jak to zní. Duchové si jen tak nenechají sebrat tělo. Zatím stojí před tebou jediný duch a před Katrin taktéž, zbylí tři stojí mezi nimi a ještě se nezapojují. Máš trochu strach o Katrin, přišla o výhodu plazmy a nevíš, na jak velké úrovni je s thai boxem. Pokud ji zmlátí do bezvědomí, budeš sama proti pěti. Těla dělníků mají dost velkou sílu a nevíš, jakými znalostmi bojových sportů disponují duchové, kteří tato těla posedli. Klidně může být jeden z nich duch Bruce Leeho. Vlastně nemůže, Martin Bruce převáděl přes Most. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zamračím se. „Nenechala nás být. Mi všichni taky zemřeli. Ale díky potencionálu, který jsme vlastnili nám nabídli tenhle druhý život. A nemyslete si. I na nás jednou dojde.“ Jednou se duše... člověk prostě opotřebuje a zatouží po klidu a pak sami odcházíme do světla. „Ne?“ zeptám se. „A jak to víte?“ zastavím se před jedním z mužů. Koutkem oka pohlédnu na Katrin. Snad je na tom dobře s bojem. Ano nemůžeme zemřít, ale to neznamená, že to sakra hodně nebolí. Tak fajn.... musíme jít na to. Musíme to zvládnout. Postavila jsem se do postoje a zaútočila na něj. Plánovala jsem ho vyvést z rovnováhy a pak vytáhnout duši. Zaútočila jsem sérií úderů, které jsem dobře znala. Za ten měsíc jsem se toho naučila hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na to už ti nikdo neodpoví, protože se začneš prát s prvním mužem. Nebo prát.. to je asi silné slovo. Pořádně mu namlátíš. Chudákovi dělníkovi vyhodíš čelist, pak popadneš ducha samotného a vytáhneš ho ven. Je to muž kolem třicítky, oblečený v moderně roztrhaných džínách a černém tričku. Jedinou rychlou ranou jej pošleš k zemi, protože nic jiného s ním dělat nemůžeš, nemáš ani plazmu ani kosu. Mohla bys akorát otevřít portál a odtáhnout ho ke světlu násilím, ale bez kosy by to byl risk. Takže postoupíš dopředu, aby ses postavila dalšímu muži. Katrin se s prvním dělníkem také moc nebabrala. I přesto, že říkala, jak je na thai box marná, předvede několik krásných úderů. Duch se vytasí s parádními kryty, ale Katrin ho prorazí a sestřelí ho k zemi. Potom vytáhne ven ducha, vytvoří v ruce obří kouli plazmy a připlácne dlaň duchovi na hrudník. Ten se pak okamžitě rozletí v kapky plazmy. I Katrin pak postoupí k dalšímu muži. Vůdce bandy zatím zůstává nezaměstnán a tváří se celkem klidně. Jasné proč ti je až ve chvíli, kdy zaútočíš na druhého muže. To už je úplně jiné kafe. Zablokuje tvou první ránu a kopne tě kolenem do žeber, zablokuje ti další ránu a praští tě čelem, až uděláš několik nejistých kroků zpět a sleduješ tančící hvězdičky. I Katrin narazila, doslova. Její protivník se vyhne ukázkovému pravému háku, popadne Katrin za paži a za vlasy a praští jí hlavou o zeď. Očekáváš, že půjde ihned k zemi, ale kupodivu se rozvrávoraná udrží na nohou, byť ji z roztrženého čela prýští krev. Muž ji poté praští do brady a teprve teď se jí podlomí kolena a flákne sebou do prachu. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro První dva jsme zvládli dobře. Ale všimla jsem si, jak jejich vůdce zůstává klidný. To nevěstilo nic dobrého. A taky ne. Další můj soupeř už byl lepší rváč a ten Katrin taky, schytala jsem dvě ošklivé rány, že jsem musela ustoupit a rychle mrkat. Katrin se taky držela, jen chvíli. Chlap ji nešetřil a za chvíli už byla na zemi. Sakra.... takže tu proti mě zůstali tři duchové. Dva rozhodně dobří v boji a jeden.... no to nevím. Ale asi není šéf pro nic a za nic. Potřesu naposledy hlavou. Musím to zvládnout. Sakra... přece to tady nepodělám ne? Jestli je tohle zkouška, tak to přece nemůžu zvorat! Znovu jsem se postavila do postoje. Teď jsem na to šla už opatrněji. Tentokrát jsem čekala až on zaútočí jako první a odhadovala jeho pohyby. Koutkem oka jsem občas koukla po tom druhém. Jestli na mě půjdou oba... docela se to zkomplikuje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uvědomuješ si, že je musíš vyřídit hlavně rychle, protože i ten jeden, co už jsi ho složila na zem, se za chvíli může probrat a opět se zapojit do boje. Katrin toho svého zabila, takže ten už je neškodná. Duch, co složil Katrin, se ale opravdu vydá k tobě. Na jednu stranu je to asi dobře, protože Katrin nehodlá zabít roztříštěním plazmy, ale na druhou stranu.. Proti tobě teď stojí dva boxeři. Ale trénovala tě sestra mistra světa, a to už něco znamená. Konečně víš, proč tě nikdy nešetřila, vždycky ti hrozně namlátila a ty musela pokračovat v boji. Teď, i když schytáš spoustu tvrdých ran, jsi pořád připravená pokračovat. Nevysiluješ se útoky, jen se kryješ a čekáš, až přijde tvůj čas. A on přijde. První z mužů se odkryje a v tu chvíli tvá pravačka bleskově vystřelí a první z mužů zavrávorá. Než ho můžeš dorazit, zaútočí na tebe druhý a opět se musíš krýt. Ale první zasažený muž už není tak v kramflecích a brzy udělá druhou chybu, kterou ztrestáš. A pak třetí a teď už ho hákem pošleš k zemi. Druhý duch je zatím bezchybný a pokračuje v tvrdé kanonádě. Je to ten, který sestřelil Katrin, je opravdu dobrý. Ale potom se najednou ze země zvedne Katrin a vrhne se zpět do boje. Její regenerace a tvrdá hlava ji rychle postavily na nohy. Boss na muže, který bojuje s tebou kývne, a ten se vydá zpět ke Katrin, aby se začal prát s ní. Katrin jde do krytu a ustupuje ke stěně. Proti tobě se s klidným výrazem postaví velitel. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Teď, když jsem byla opatrnější to šlo mnohem lépe. V duchu jsem děkovala Amber, že mě tak nešetřila. Ještě před měsícem by mě jedna tahle rána složila. Teď... to ustojím a mnohem víc. Přešla jsem do krytu a vyčkávala na mezeru v jeho obraně. Vždy je nějaké místo. I ten největší mistr má tu a tam slabé místo. A když se objevila, udeřila jsem a hned se musela zase stáhnout, protože ke mě přišel ten druhý. Trochu se to zkomplikovalo... ale pořád jsem si vedla dobře. Svého protivníka jsem poslala k zemi a obrátila se na druhého. Ale Katrin se dala dohromady a vrhla se mi na pomoc. Už jen dva... vůdce pobídl posledního kumpána ať se věnuje Katrin a vůdce se postavil mě. Je jasné, že on tu bude největší oříšek. A zdá se, že se postavil mě, protože jsem pokud jde o boj nebezpečnější než Katrin. Jistě není vůdce pro nic a za nic. Proto jsem byla opatrná a nevrhala se do útoku po hlavě. Zůstávala jsem v obraně a sledovala muže přede mnou. „Pořád ještě se můžete vzdát. Máte poslední šanci.“ Pronesla jsem. „Není přirozené, aby jste tu zůstávali. Váš čas vypršel. Měli by jste jít dál. A ne krást životy jiným.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kdo určuje, kdy ti vyprší čas?" zeptá se tě velitel. "Rozhodli jsme se nepodřídit smrti. Někteří z nás hodlají jít dál, jenom chtějí odejít po svém. Ale třeba já bych tady rád ještě nějakých pár desítek let zůstal." Pokrčí rameny. Duchové, kteří si osvojí schopnost posedat lidská těla, se opravdu mohou začlenit zpět do života ukradením cizí identity. Většina duchů se ale tuto schopnost nikdy nenaučí, a tak jen přežívají v tomto světě, neustále ve strachu před Posli. Ale konkrétně tito duchové umí posedat lidská těla, takže s touto argumentací nejspíš neuspěješ. Potom už na tebe opravdu zaútočí a to je opravdu jiné kafe. Žádnou díru v obraně nemáš šanci vidět, protože tě zasype takovou sérií úderů, že nemáš ani šanci se podívat. Tak jako tak, dlouho takovou kanonádu nevydržíš. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Jo... a na úkor lidí, kterým ukradneš jejich čas.“ Zamračím se. Sobečtí parchanti. Kdyby to byli aspoň lidé co třeba už jsou duševně mrtví. Pak na mě zaútočí a já se můžu jen bránit. Zasypal mě údery a já neměla šanci ani jeho pohyby sledovat. Tohle bych dlouho nevydržela, ale nenapadalo mě co udělat. Pokud šlo o styly, on měl jistě navrch... takže jsem musela udělat něco jiného. Uskočila jsem dozadu a pak ještě víc dozadu z jeho dosahu, pak jsem se zapřela o zem a rozeběhla jsem se na něj. Rukama jsem si zakryla hlavu. Prostě jsem do něj chtěla vrazit celou svou vahou a silou a tím ho povalit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Stejně, jako byl život ukraden mně. Život není fér a smrt teprve ne," pokrčí muž rameny a dál do tebe buší. Pak ale ustoupíš a rozběhneš se vpřed. Je mu jasné, že ho určitě vychýlíš z rovnováhy, takže udělá poslední věc, co mu zbývá, aby nebyl povalen k zemi. Vystřelí proti tobě dávku své plazmy. Cítíš nejprve ohromný žár a potom strašlivý mráz, nohy se ti odlepí od země a ty odletíš pryč. Dopadneš velice tvrdě na záda, uslyšíš křupnutí a potom cítíš pulzování v hlavě. Dostala jsi naštěstí celkem malou dávku, ale zase z bezprostřední blízkosti. Veškerou kůži na těle máš jasně rudou, ale přímo spáleniny nemáš a můžeš se i normálně hýbat. Navíc teď, když otevřeš oči, vidíš, že jsi spadla do díry. A asi pět centimetrů od tvé pravé ruky leží jen tak v prachu Katrinina černá zahnutá kosa. A naproti tobě je stěna, po které by se celkem dalo vyšplhat nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Život není fér to možná, ale smrt? Kdo může být víc fér než smrt? Nezáleží ji jestli jsi starý, mladý, muž, žena, bohatý nebo chudý... když ti prostě dojde čas tak to prostě je. Smrt se nenechá překecat, podplatit a ani nemá slitování. Prostě je. A každý tvor se rodí a žije s tím, že jednou prostě umře. Každý to ví a přesto, když to přijde dělá jako kdyby pro něj pravidla platit neměla. Tak strašně... sobecké! Můj pokus nevyšel. Ten parchant použil plazmu. Ne moc, ale dostala jsem to pěkně z blízka a bolelo to jako čert. „Uh... ah...uhm...“ Hekám, když tak nějak přicházím k sobě. Ne, že bych omdlela, ale můj mozek na chvíli zamrzl šokem a bolestí. Tělo mě bolelo jako čert... ale nic doopravdy vážného. Začnu se zvedat, funěla jsem při tom námahou. Všimnu si kosy. Je Katrin, moje bude někde jinde, ale teď bude stačit tahle. Možná přece jen tohle k něčemu bylo. Seberu kosu a vydám se ke stěně po které se dá vyšplhat. Ještě, že tady žádná pravidla boje nejsou. Tady člověk klidně může podvádět. A já teď mám kosu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Držet Katrininu kosu je trochu jiný pocit, než držet tu svou. Ta tvoje je prostě normální rovná kosa, stejně dobře bys mohla držet v ruce obyčejný srp nebo cep. Ale Katrinina kosa.. když ji držíš, tak ji skoro cítíš. Prostě víš, že tam je, a dodává ti jakousi vnitřní sílu. Ne moc, ale prostě cítíš změnu. Slovy se to nedá popsat. Vyšplháš nahoru i s kosou a vůdce, který doteď byl zády k tobě a sledoval souboj Katrin se svým posledním muže, se k tobě rychle otočí. Ale ne dost rychle. Věděla jsi, že ho kosou rozhodně nemůžeš seknout, proto ses rozhodla bodnout jej do boku koncem rukojeti. Nevěděla jsi to, ale kosa má očividně zvláštní schopnosti. Když velitele praštíš, celý trup a ruku mu najednou pokryje jinovatka, on vytřeští oči a ztuhne. Druhou ruku a nohy má normálně použitelné, ale je v šoku. I se všemi svými znalostmi toho, jak "TO" chodí, s tímto nepočítal. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Vyšplahala jsem nahoru a šéf byl docela blízko. Byl hloupý, že si mě neohlídal. Využila jsem jeho nepozornost a praštila ho koncem kosy. To, že ztuhl a pokryje ho jinovatka, překvapilo o mě. Tohle je fakt super kosa. Takováhle schopnost... musím se ji pak zeptat jak si to zařídila. Teď, když byl rozhozený přiskočila jsem k němu s tím, že mu vytáhnu duši. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Popadneš velitele za hruď a vytáhneš jej ven z těla zedníka. Konečně tak můžeš vidět, jak vypadá ve skutečnosti. Je to mladý kluk, určitě neměl v době smrti víc, než šestnáct let. Je o něco menší než ty a útlejší. Oblečený je v bílém tričku a džínových šortkách. Má rozcuchané blonďaté vlasy. Zedníkovo tělo dopadne se zaduněním na zem a ty mladého velitele držíš za límce. Jeho zjev tě ale trochu překvapil a navíc jsi nečekala, že se oklepal z toho zmrazení. Jak jsi škubla, abys ducha vytáhla z těla, přitáhla sis jej k sobě velmi blízko a on toho okamžitě využije. Prudce škubne hlavou a praští tě čelem do nosu, který ti okamžitě zlomí. Vykroutí se ti a odskočí od tebe. "Šéfe?" otočí se na zlomek sekundy poslední muž ke svému veliteli a Katrin této desetinky sekundy dokáže patřičně využít a jediným úderem pošle muže k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro To, že je to tak mladý kluk mě překvapilo. Už jsem chápala proč tak lpí na životě. Ale mého překvapení využil a dal mi čelíčko a zlomil mi při tom nos. Zaúpěla jsem a ustoupila, chytila jsem si krvácející nos. Sakra... tohle bolelo snad víc než zásah plazmou! Tahle bolest šla totiž rovnou do mozku. Ustoupila jsem od něj a ve volné ruce svítala kosu. „Už to chápu.“ Pronesu a zadívám se na něj přes hřbet ruky. „Zemřel jsi mladý. Nedivím se, že máš pocit, že to nebylo fér a chceš tu zůstat.“ Řekla jsem mu. „Měla jsem ze začátku stejný pocit. Zemřela jsem mladá kvůli nemocnému srdci. Půl roku před tím než jsem měla jít na operaci. Taky mi to nepřipadalo fér.“ Řeknu mu. „Nechtěla jsem odejít. Proto jsem se dala ke Smrtonošům. Ale bez možnosti jakou jsem dostala já... co tě čeká?“ zeptám se ho. „Budeš žít na ukradený čas. Nemůžeš mít děti, rodinu... žádná budoucnost.“ spustím ruku. „Rozmysli si to dobře. Jsi mladý, neměl jsi šanci vykonat něco doopravdy zlého. Tvoje duše půjde na dobré místo. Proč tedy riskovat věčné zatracení? Věčná muka? Navždy. Nikdy to neskončí. Stojí ti to za těch pár let na tomhle světě?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trojice mužů, které jste srazily k zemi, se zvedne, ale kluk se na tebe zamyšleně zadívá, a když se k vám muži chtějí vrhnout, nataženou rukou je zarazí. Všichni mladého velitele okamžitě uposlechnou, ale tváří se překvapeně. "Máš pravdu," řekne nakonec. Katrin, která si zrovna utírala ústa od krve, se na něj vztekle podívá, jako by nechápala, proč to nemohl říct před zhruba deseti minutami. "Půjdu," kývne kluk a zadívá se na své kumpány. "Za ně ale rozhodnout nemohu," pronese. Jeden z mužů z trojice vystoupí a zamračí se. "Děláš si srandu? Měli jsme dohodu!" zavrčí a vrhne se ke klukovi, Katrin a další z mužů ho zadrží a srazí na kolena. "Ty jsi vrah, my ostatní ne," pokrčí kluk rameny. On a dva muži se už rozhodli, že půjdou, ten, kterého teď ale Katrin s dalším mužem drží je ale odhodlaný tady zůstat. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Asi jsem ho donutila k zamyšlení... a taky bez hmotného těla už asi neměl tolik jistoty. „Jsem ráda, že jsi se nad tím zamyslel.“ Řeknu a utřu si krev do rukávu. Katrin se tvářila naštvaně, ale podle mě bylo úspěch, že jsme je přesvědčili aby si to nakonec rozmysleli. Jeden z nich však nechtěl jít. Otočila jsem se na něj. „Nemáš jistotu, že půjdeš na špatné místo.“ Řeknu mu vážně. „Všechny duše v propasti nejsou zlé duše co prošli světlem. To jsou lidé, kteří vykonali v životě něco zlého a báli se projít světlem. Bránili se jako ty. A tak je tam poslali Poslové. Máš strach co se stane až jim projdeš, protože máš vsugerovanou směšnou představu toho, že zlí jdou do pekla a hodní do nebe. Ale nikdo s určitostí nedokáže říct co se stane, když projdeš světlem. Teď máš dvě možnosti. Risknout to a zkusit co tě čeká... nebo půjdeš rovnou do propasti.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro I muž, který se zdál být rozhodnutý, že se nikdy nevzdá, začal váhat, a nakonec i on svolí, že sám přejde na druhou stranu. Nemá co ztratit. Takže si vezmeš svou kosu a dáš Katrin zpět tu její, duchové potom opustí těla, která posedli, a nechají se v poklidu dovést na druhou stranu. Ve chvíli, kdy se objevíte na mostě, se všichni čtyři muži k sobě semknou, když vidí ty černé laguny plné plujících rozkládajících se duší. Nechají se odvést ke světlu, poděkují vám a vstoupí do něj. Cesta zpět vám trvá ještě kratší dobu než tam a za okamžik jste opět v tovární hale, ve které už není vidět ani na špičku nosu, takže musíte vytáhnout mobily a pustit na nich baterky. Navzájem se na sebe podíváte. Jste špinavé od zaschlé krve a oblečení máte ve strašném stavu. "Nemohli to vzdát dříve?" zavrtí Katrin hlavou. "Ale asi jsme teda byly úspěšné. Páni, takhle je ukecat, dobře ty.." Pak se podívá k zedníkům. "Co s nimi?" Když jsi byla smrtonoš, byla toto jedna z tvých prací. Občas se stalo, že jsi byla i se svou skupinou vyslána na nějaké místo, které jste museli uklidit po lovcích. Umýt krev, uklidit zuby a v případě zraněných civilistů to hlásit Sabrině, která to zase hlásila výš. Lovci se o úklid nikdy nestarali. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Ulevilo se mi, když i ten poslední duch se nechal přesvědčit. Usmála jsem se a přikývla. Vydali jsme se na cestu. Myslím, že jakmile duchové uviděli propast byli asi rádi, že si to rozmysleli. Ono je něco jiného o tom slyšet a úplně něco jiného to vidět na vlastní oči. Odvedli jsme je ke světlu, kde nám poděkují a rozloučí se. Já jim popřála hodně štěstí. Pak jsme se vrátili do továrny, kde mezitím už byla pořádná tma. Rozsvítili jsme si na mobilech. Podívám se na Katrin. „No jo... ale tak uzdravíme se. A získali jsme nějaké zkušenosti. Hlavní je, že se nám je podařilo přesvědčit.“ Řeknu a pousměji se. „To co jsem říkala jsem myslela vážně. Nemyslím si, že je správné, aby duše v propasti trpěli navždy. Proto se snažím tam posílat co nejméně duší. Vždycky když to udělám... trochu to zatíží mé svědomí. Dělala jsem to i pro sebe.“ Pokrčím rameny. Jsem zvědavá... jestli tohle na někoho udělá dojem. Musím říci, že překecat tolik duchů najednou je docela výkon. „No... musíme to tu uklidit. Nevzala jsem si číslo na toho... ehm... jak se jmenoval? Kurt? No nevzala jsme si na něj číslo tak nemáme komu zavolat o úklid. Musíme to udělat samy.“ Aspoň, že vím jak na to. Kdyžtak řeknu Katrin co dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Klaus," odpoví ti Katrin a zadívá se na bezvědomé zedníky. "Jako smrtonoši jsme někdy po lovcích uklízeli," řekne ti. "O civilistech jsme ale museli vždy informovat nadřízené. Hm.. kdo je teď vlastně naším nadřízeným?" "To netuším, ale postarám se o to," ozve se odněkud ze shora mužský hlas, potom slyšíte zasvištění a do očí vám vletí zvířený prach. Mobily osvětlíte muže, který právě seskočil ze stropu. Je oblečený v džínách a obutý v teniskách, horní polovinu těla má holou, logicky, protože mu ze zad vyrůstají majestátní černá křídla. "Gratuluji," pousměje se. "Můžete jít. Do osmačtyřiceti hodin se máte hlásit Deanovi v New Yorku." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Než jsem stačila Katrin odpovědět, leknutím poskočím, když se ozve cizí hlas. Objevil se muž s černými křídly. Zdá se, že celou dobu pozoroval jak si vedeme a asi podá hlášení. Takže to byla zkouška, jak jsem si myslela. Podívám se na Katrin a pak zpět na muže. „No dobře. Jsem ráda, že úklid můžu přenechat někomu jinému. A díky.“ Pousměji se. „Tak co Katrin? Vrátíme se do hotelu? Sprcha a čisté oblečení je to co potřebujeme.“ Pousměji se. „Osmačtyřicet hodin... to máme aspoň den na to se tu ještě držet.“ Aspoň nám dali možnost se tu porozhlédnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Od úklidu tu jsou smrtonoši," pousměje se muž s křídly a mávne na vás, že můžete jít. "Sprcha a hlavně teplá postel," odpoví ti Katrin na to, co teď potřebujete nejvíce. Takže se vydáte ven z haly. Ještě než vyjdeš, se krátce otočíš, abys viděla, jak muž, už bez křídel na zádech, klečí u zedníků a kontroluje jim puls. "Víš, co je na křídlech nejlepší? Že vždycky, když chtějí bojovat, si nejprve sundají vršek," usměje se Katrin unaveně, když si nesprávně vyloží důvod tvého ohlédnutí. Zavoláte si taxík a jedete do hotelu. Ten taxikář se na vás dívá ještě více zvědavě, než ten předchozí, a není divu. Nic ale neříká. Vysadí vás u hotelu a zase odfrčí do berlínské noci. V hotelu už všichni spí, včetně recepčního. Musíte si odemknout hlavní vchod, máte od toho klíče. Nonstop hotely tady asi nejsou v módě. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Ohlédla jsem se na okřídleného. Trochu jsem váhala jestli je to v pořádku. Nakonec jsem ho neznala, ale mluvil o Deanu a New Yorku a měl křídla. Katrin si to vyloží tak, že muže okukuji. Pousměji se a podívám se na ní. „Pro ženský to musí být, ale trochu složitější. Zajímalo by mě jak to dělají ony.“ Pronesu a neopravuji ji, že jsem ho nešmírovala. Stopli jsme si taxík... koukal na nás, samozřejmě. Nakonec jak jsme vypadali? Ale nic jsme nevysvětlovali. A on se neptal. V hotelu naštěstí už všichni spali, takže to bylo pro nás poholdnější. Nemuseli jsme se odhmotnit, abychom pro ně byli neviditelní. Vrátili jsme se do pokoje a já nechala Katrin aby šla do vany první. Dostala docela ošklivou nakládačku. Já zapnula televizi a šla se podívat do zrcadla jak vypadá můj nos. Budu si ho muset rovnat? Musím říci, že jsem byla zvědavá jaké hodnocení dostaneme. Doufám, že nadprůměrné. Myslím, že jsme to zvládli dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nosí sportovní podprsenky bez zapínání," odpoví ti Katrin. "Přes krk a pod lopatkami. A nebo tyhle." Přetáhne si na okamžik přes hlavu mikinu a tričko, aby ti ukázalo, jakou má podprsenku ona. Křídla vyrůstají z lopatek a s tímto tedy ženy nemají problém. Taxikáře z Katrin ale málem klepne, tak se rychle oblékne. Na pokoji jde Katrin do vany a ty si pouštíš televizi a prohlížíš se v zrcadle. Přestože krev na tváři a ve vlasech je převážně tvá, vypadá to, jako kdyby byla cizí, nemáš žádná viditelná zranění, ze kterých by mohla vytéci. Nos je rovný, lebka zhojená.. Možná máš někde ještě nezhojené modřiny a sem tam nestihl odpadnout strup z odřeniny, ale jinak jsi v pořádku. V televizi zrovna dávají nějaký pořad o vaření, a tak zákonitě dostaneš hlad. Jenomže už jsou tři v noci. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zachichotala jsem se, když taxikáře málem trefilo, že Katrin ukazuje svou podprsenku. Ale chápavě jsem přikývla. Jestli někdy budu mít křídla, tak si tohle budu muset pořídit. Zrcadlo jako kdyby bylo kouzelné. Žádné škody, které bych musela napravovat. Nos vypadal normálně a krev jako kdyby nebyla moje. Byla jsem ráda. Teď s tím aspoň nebudu mít starosti. Připravila jsem si věci na převlečení a pak koukala na televizi. Nesedla jsem si, nechtěla jsem si zašpinit postel. A zrovna dávají pořad o vaření. Pohladím si břicho, které na to zareagovalo. Tohle nebyl žádný špičkový hotel, kdy si můžeš objednat na pokoj kdykoliv a cokoliv. Až se umyji asi si zajdu do nějakého nonstopu nebo možná restaurace jestli tu v okolí bude nějaká otevřená. Vzala jsem si mobil a na internetu hledala v okolí nějaké místo kde bych se mohla nadlábnout. Katrin možná bude chtít taky i když mě připadalo, že ta chce hlavně do postele. Asi je zmožená. Já se cítila docela dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jediné jídlo, co v tuto hodinu v okolí najdeš, je v jednom hladovém okně tři bloky odtud. Počkáš, až se umyje Katrin, pak se osprchuješ také, a jdeš se najíst. Katrin už s tebou nepůjde, protože ve chvíli, kdy vyjdeš z koupelny, už tvrdě spí. Vyjdeš tedy ven a dojdeš k tomu stánku. Koupíš si pořádný burger. New Yorkským nezdravým jídlům sice ta berlínská nemohou konkurovat, ale i tak to bylo celkem dobré a dokázalo tě to zasytit. A nebylo to drahé, což je dobře, protože účet ti nedali. Ale i ty jsi už celkem unavená, regenerace stojí celkem dost sil. Takže se vrátíš na pokoj a jdeš spát. Dopoledne tě v deset hodin vzbudí SMSka od neznámého čísla. Katrin ještě stále tvrdě spí. Ahoj Clar, nezasla bys se mnou na pozdni snidani? :-) Danny |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Našla jsem si místo kde se dá najíst. Pak se prostřídám s Katrin a chtěla jsem ji nabídnout aby šla se mnou, ale ta už spala. Takže jsem šla sama. Dala jsem si burger, hranolky, cibulové kroužky a colu. Všechno jsem zdlábla a cítila se lépe. A hlad vystřídala ospalost. Vyrazila jsem zpátky a zachumlala se do postele. Probudila jsem se až další den a ten už táhl na poledne. Rozespale jsem koukla na mobil. Ozval se Danny... ah... to mu Amber neřekla, že jsem v Berlíně? Upravím si polštář, abych se o něj opřela zády v sedě a začala psát. Ahoj. Ráda bych, ale jsem teď pracovně v Berlíně. Ale až se vrátím ráda bych si dala pozdní snídani. :) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Obratem ti přijde další SMSka. Ale to je nahodicka.. ja taky. :-D Ještě jsi trochu rozespalá, takže ti plně nedojde význam těch slov. Potom se ozve zaklepání, oblékneš si župan a jdeš otevřít. Za dveřmi stojí upravený Danny v padnoucím černém obleku. Rozhodně jsi v šoku, že ho vidíš. "Ahoj?" zazubí se Danny, když vidí tvůj výraz. Podá ti krásnou kytici a kousek poodstoupí. "Takže co ta snídaně?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Ještě, když jdu ke dveřím nechápavě koukám na mobil a tak když vidím Dannyho za dveřmi, vykulím oči. Tohle jsem nečekala... fakt že ne. „A... ahoj.“ Řeknu stále překvapená a už mi podává květiny. Prohlédnu si ho, měl na sobě pěkně sednoucí oblek... a já nemám žádné večerní šaty! Ale slušelo mu to. To rozhodně. „Děkuji. Je moc krásná.“ Vezmu si od něj kytici a přičichnu. To přijel až sem kvůli mě? Jak zjistil, kde bydlím? Ne to určitě ne... to by bylo trochu... divné. Roztomilé, ale divné. „Já...“ Odmlčím se. „Musím se obléknout. Ale nemám nic vhodného... pozvala bych tě dál, ale kolegyně s kterou spolupracuje pořád ještě spí... tak... ehm... můžeš počkat na chodbě?“ rozpačitě se ohlédnu na Katrin jestli jsme ji neprobudili. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jasně," přikývne s úsměvem. Potom se podívá na svůj oblek a zasměje se a zavrtí hlavou. "Klidně si obleč teplákovku. Takhle oháknutý jsem kvůli schůzce, co mám tady ve městě," vysvětlí ti a potom zůstane čekat na chodbě. Jakmile tedy v pokoji uděláš všechno, co jsi chtěla, vyjdeš na chodbu za Dannym. "Promiň, jestli to nebude splňovat tvé požadavky na romantiku," omluví se ti Danny rovnou a rychle koukne na hodinky. "Raději bych to tedy nebral jako první rande," zazubí se a sejdete dolů na recepci, odkud vyjdete ven na rušnou ulici. "Ale říkal jsem si, že když už jsme oba v Berlíně, mohl bych si udělat malou zajížďku a zkusit tě překvapit." Jdete jen kousek, než zastavíte před podnikem s názvem Der Waflehaus a vejdete dovnitř. Uvnitř je to velice příjemné, takové malé, útulné, šest boxů zajišťující soukromí tak akorát, atmosféru decentním dekoracím dokresluje dobře zvolená a tichá hudba. Danny zapluje do jednoho z boxů a posune k tobě jídelní lístek. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Ujistí mě, že nemusím mít nic do společnosti. To se mi ulevilo. Usmála jsem se na něj a zavřela dveře. Napustila jsem vodu do umyvadla a dala tam kytici. Pak jsem si rychle vyčistila zuby, oblékla, učesala, trochu namalovala a nechala Katrin vzkaz, že jsem na rande tak ať se nebojí. Pak jsem vyšla ven na chodbu za Dannym. Takže měl v Berlíně nějaké zařizování. Trochu se mi ulevilo. „Takže spíš něco jako poznávací zájezd?“ usměji se na něj vesele, když řekl, abych to nebrala jako první rande. „No to jsi mě tedy překvapil. Tak mě nikdo nepřekvapil... snad nikdy.“ Prozradím mu, že jeho úmysl vyšel. No víc vyjevená jsem snad už byla jen když jsem zjistila, že jsem mrtvá a duch. Odvedl mě do jedné restaurace. Hezoučké a řekla bych, že tohle bude to pravé. Usadili jsme se v boxu a Danny mi podal jídelní lístek. Poděkovala jsem a začala si prohlížet nabídku, naštěstí měli i anglickou verzi. Rozhodla jsem se pro opečený chleba s jakousi vajčkvovou směsí. Znělo to dobře a jen při té představě se mi hromadili sliny v puse. Mám ráda opečený chleba. K pití jsem si dala zázvorovou limonádu. Pak počkám až si objedná Danny než promluvím. „Takže. Co za schůzi to máš mít?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Danny si objedná vafle s jahodovým sirupem a pomerančový džus. Potom se pousměje. "Mám tady schůzku ohledně jednoho turnaje. Ve Státech je podobný typ nelegální, ale tady v Evropě frčí. A já si musím udržovat i nějakou světovou pověst," vysvětlí ti se zazubením, co že tady vlastně dělá. "Ještě včera jsem boxoval v Istanbulu a dneska už schůzka v Berlíně. Celkem hektické." Donesou vám jídlo a Danny za vás oba už rovnou zaplatí. Je vidět, že se opravdu nechce moc zdržovat, ani s placením na konci. Co se týče konverzace to ale nedá znát, ani nevypadá nijak nervózně. "A co tvoje prezentace?" zajímá se. "Amber mi řekla, že prezentuješ nějaké nové výrobky. Tak jak ti to dopadlo?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Teda... to rozhodně.“ Prohlédnu si ho. „Musel jsi v zápase fakt zazářit, protože na tobě nejde znát, že jsi včera boxoval.“ Uznám, že nevidím žádné následky. Přinesli jídlo a Danny rovnou zaplatil. Zdá se, že tohle bude opravdu krátké setkání. Ale bylo milé, že si ve svém nabitém dni našel trochu času za mnou zajít. A to najít kde bydlím mu taky muselo dát nějakou tu snahu. Což mi prozrazuje, že se mu asi fakt líbím a hodně. Kousla jsem do chleba, krásně to křupalo. „Hmm...“ Polknu. „To ukážou až první prodejní výsledky, ale pokud jde o můj osobní názor... tak jsme zazářili.“ Usměji se. „Myslím, že jsme udělali dost velkej dojem.“ Pokývnu hlavou a napiji se. „Už se těším až zjistím jak dopadlo. Ale snažím se moc neočekávat, abych nebyla pak zklamaná.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ksicht si umím chránit. Ale břicho mám jak Milku," zasměje se Danny a pustí se do vaflí. Když řekneš, jak se vám dařilo, usměje se. "Tak gratuluji, určitě to bude perfektní výdělek," míní. "ty umíš německy, nebo jsi přednášela v angličtině?" Potom se napije pomerančového džusu a poslechne si odpověď. Poté si ještě vyměníte pár frází, mezitím dojíte. Danny ti pomůže vstát, doprovodí tě zpět k hotelu, popřeje ti hezký den, jemně tě pohladí po rameni, což bylo gesto, které si zjevně nemohl odpustit, naposledy se na tebe usměje a potom už spěchá na svou schůzku. Podle toho, jak hypnotizuje hodinky pohledem, bys řekla, že má zpoždění. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zasměji se jeho přirovnání. „Díky. Ne. Neumím. Přednášela jsem anglicky, ale moje spolupracovnice umí německy takže do mikrofonu překládala.“ Vysvětlím mu. Páni... lhala jsem fakt obratně a znělo to věrohodně. Když jsme dojedli, Danny mě doprovodil zpátky k hotelu a pohladil mě po rameni, usmála jsem se na něj. Asi jsem se mu fakt líbila. „Uvidíme se doma. Ať ti to dopadne.“ Rozloučím se s ním a dívám se jak spěchá pryč. Asi se zpozdil víc než by chtěl. Pousměji se a vrátím se na pokoj. Bude tam Katrin? Všimla si vůbec, že jsem byla pryč? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se vrátíš zpátky do hotelového pokoje, Katrin už je oblečená v těch lehkých šatech, které na sobě měla včera v letadle. "Tak mi o něm něco pověz," zazubí se, když vidí tvůj úsměv. "Je hezkej? To za tebou letěl až do Berlína? Jak dlouho spolu jste?" chce okamžitě vědět. Sedne si na postel a sedne si do tureckého sedu. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Katrin už byla vzhůru a chtěla vědět všechno o Dannym. Usměji se a sednu si na druhou postel. Sundám boty a taky si udělám pohodlí. Jako dvě školačky, které hned drbou o rande. „Jmenuje se Danny a je to mistr v bojovém umění. Jestli je hezký? Moc hezký. Fakt řízek.“ Zazubím se. Dala jsem na mobilu vyhledat jeho jméno, abych mu ho předvedla. „No a říkal, že měl v Berlíně nějaké jednání, tak toho využil, aby mě pozval na snídani. Byla to fakt rychlovka, tak to nemám prej brát jako rande. A nejsme spolu.... poznali jsme se předevčírem, ale tak nějak jsme si padli do oka.“ Podám ji mobil, abych ji ukázala fotku. „Jinak jsem mu nalhala, že dělám prezentace výrobků a že ty jsi tu moje spolupracovnice co překládá do němčiny.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Najdeš Dannyho jméno v adresáři a ukážeš Katrin fotku, kterou jsi před chvílí vyfotila, abys měla Dannyho obrázek u kontaktu. Katrin se na obrázek zadívá, potom se zatváří šokovaně a nakonec se začne nevěřícně smát. "To je můj učitel," řekne ti se smíchem a podívá se na tebe. "Daniel Connor, je to křídlonoš," řekne ti. "Má ségru Amber, umřeli spolu," vysvětlí, jak je možné, že má křídlonoš sestru. "A oba je nechali tady jako smrtonoše." Zavrtí hlavou a vytáhne svůj mobil. "Mám mu napsat, kdo jsi, nebo ho chceš tahat za nos?" zeptá se se smíchem. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Myslela jsem, že dnes mě nemůže nic víc překvapit než objevení Dannyho. Ale mýlila jsem se. Katrin se začala smát a prozradila mi, že tohle je její učitel. Křídlonož. Padla mi brada skoro až na zem. A Amber taky. Umřeli spolu... takže Amber taky. Katrin vytáhla svůj mobil s tím, že mu napíše kdo jsem. Položím se na záda a promnu si spánky. „To je teda překvapení....“ Pronesu a přemýšlím. „Nemyslím si, že by bylo dobré ho tahat za nos. Až by se to provalilo... způsobilo by to problémy a mohl by si připadat ublíženě.“ Pronesu. Zvednu se na loktech a zadívám se na ní. „Ale nepřijde ti blbý mu to oznámit takhle?“ natočím zamyšleně hlavou. „A co když se už pak neozve? Nakonec jsem podřízená. Nejsou proti tomu nějaká pravidla?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vážně tě to tak překvapilo?" podívá se Katrin na tebe. "Když jsi viděla, že je z Dragona a je to mistr, a do Dragona chodí fakt hodně Poslů.. Já bych s tím asi tak nějak počítala," míní a pokrčí rameny, jako že neví. "A jak mu to chceš oznámit?" zeptá se tě a ruka s mobilem mu klesne. "Je to otázka času, než se to dozví, když jsem tvoje parťačka..," řekne. Pak zaváhá a nakonec zavrtí hlavou. "O žádném takovém pravidlu jsem neslyšela," protáhne. Pokrčí rameny. "Nemyslím si, že by s tím byl nějaký problém, pokud ho nemáte vy. Koneckonců, má sice vyšší hodnost, ale není tvůj přímý nadřízený, to je Dean." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „No jo... jako vím o tom, že jich tam chodí hodně. Ale nenapadlo mě, že by mohl být i on. Protože... je slavnej. Já myslela, že kvůli nestárnutí se nesmíme moc zviditelňovat.“ Pokrčím rameny a posadím se. Má samozřejmě pravdu... bude lepší, když mu to řekne ona. Já bych nevěděla jak to udělat. „No snad to nějak dopadne.“ Řeknu nakonec. „Tak mu napiš. Ale chci vědět co ti odpověděl.“ Řeknu ji podmínku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zas tak slavný není," opáčí Katrin s pokrčením ramen. "Je mistr světa v thai boxu, ale to není totéž, jako kdyby byl mistr světa ve formuli. Zná ho pár stovek zasvěcenců, noviny mu věnují jen malý sloupeček na zadní stránce rubriky sportu. Jakmile se stáhne do ústraní, bude to v pohodě. Sám mi to říkal, že si svou slávu hlídá." Přikývne a odemkne displej svého mobilu, aby učiteli napsala, kdo vlastně jsi. Zprávu odešle a potom se zvedne. "No, já se asi taky zajdu nasnídat." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Aha...“ Odmlčím se. „To jsem nevěděla.“ Pousměji se a dívám se, jak odesílá sms. Jak se asi zachová? Pak Katrin řekne, že se půjde najíst. Taky se zvednu. „Půjdu s tebou. Po jídle se můžeme jít ještě porozhlédnout po městě. Domů se můžeme vrátit i později.“ Znovu se obuji. „Na co máš chuť? Já už jedla, ale dám si aspoň kávu.“ Pousměji se. „Jinak... jaký máš pocit z naší mise? Chci říct... myslím si, že jsme to zvládli víc než dobře. Ale co ty?“ zajímá mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Koupím si dole v krámu nějakou bagetu," upřesní Katrin, co si dá na snídani, a vydáte se dolů. "No.. Celkem nám namlátili. Aspoň tedy mi. Upřímně nevím, jak nám to posoudí. Kdyby se nakonec ten mladý nerozhodl tě poslechnout, dali by nám pořádnou nakládačku. Ti další tři už byli na nohách," míní s neurčitým pokrčením ramen. Vyjdete z hotelu a zapadnete do obchůdku hned vedle, kde si kat koupí bagetu s kuřecím masem a požitkářsky se do ní okamžitě venku zakousne. Pak jí zapípá mobil a ona ti ho bez přečtení podá. To me neprekvapuje, na cloveka se prilis rychle hoji. Ale to nic nemeni, ne? ;-) Celkem sranda, ze jsi zrovna ty jeji partacka. Jinak gratuluji k akci, nahore jsou z vas hotovi. Dean se pred Ramirem nafukoval jako balon. :-D Danny |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Jo, ale mi měli zase jednu kosu. Myslím, že to pořád bylo vyrovnané.“ Řeknu s pousmáním. „Ale je fakt, že do nás bušili pořádně.“ Souhlasně přikývnu. „Zatím můj nejtěžší úkol.“ Pak ji zapípá telefon a ona mi ho podá, abych si zprávu přečetla. Takže nic nemění... super! To jsem ráda! A to další ve mě vyvolá pořádné uculování. „Prej to nic nemění. A prej gratuluje k akci. Nahoře jsou z nás hotoví. Dean se před Ramirem nafukoval pýchou jako balón.“ Přetlumočím ji zprávu. Natočím hlavu na stranu. „Kdo je Ramir?“ zajímá mě, protože se zdá, že ona to má vědět. Podám ji zpět mobil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Katrin si od tebe vezme zpět mobil a rychle přejede textovku očima. Pak se zazubí. "Jsem ráda, že se nic nemění. Vy dva budete skvělý pár," řekne s úsměvem. "Ramir je šéf sousedního rajónu," vysvětlí ti potom. "Všichni Poslové v New Yorku jsou podřízeni nějakému Křídlonoši, my jsme pod Deanem." Zkoumavě se na tebe podívá. "Křídlonoši se dělí na dvě větve. Na bojovníky a velitele, kteří si jsou rovni. Bojovníci bojují, logicky, a velitelé velí Poslům. Je to vlastně stejné, jako u Poslů. Někteří bojují a jiní velí skupinám Smrtonošům. Akorát od těch velitelů už se moc nečeká nějaký postup, takže jakmile se dostaneš do nějaké vedoucí pozice, tak konec..." Mávne na taxík, který u vás zastaví. "Okružní jízda Berlínem?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Pozvednu obočí, když řekne, že budeme s Dannym skvělý pár. Zdá se, že už to předpokládá. Já bych tak úplně nepředbíhala událostem. Kdo ví jak to dopadne. Sotva jsme se poznali. A i když jsou sympatie na obou stranách nemusí to stačit. „Snad ano.“ Přikývnu. Pak mi řekne kdo je Razmir a vysvětlí mi, jak je to s Posly. To jsem nevěděla, že je to takhle zařízené. Myslela jsem, že jsou prostě okřídlení a ti co jim velí a tak dále. Pak navrhne okružní jízdu. Usměji se a přikývnu. „Jasně. Jdem na to. Až si to tu trochu užjeme.“ Vstanu a nastoupím do taxíku. „Tak kam první?“ zeptám se ji. To ona to tu zná. Tak mě napadá... nechce se jít podívat na svou rodinu? Jestli tu ještě nějakou má. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Takže si uděláte okružní jízdu Berlínem, Katrin ti ukazuje jednotlivé významné budovy a místa a říká ti něco o nich. Ukáže ti i pár míst ze svého dětství. Hezký rodný dům, ve kterém už žije jiná rodina, školu a oblíbené hřiště. O rodině se ale po celou dobu nezmíní. K večeru zamíříte na letiště, protože další přímý let Berlín - New York letí až pozítří a to byste nestihli tu osmačtyřiceti hodinovou lhůtu. V letadle se prospíte. New York Do New Yorku dorazíte ve čtyři hodiny ráno, ještě za chladu a tmy. Na letištní úschovně si trochu překvapeně vyzvednete dvě obálky, v každé naleznete tři tisíce dolarů (padesát tisíc korun), ale žádné černé mince. Katrin protáhne obličej, ale nic neřekne. "Najíme se a ohlásíme se Dýmu, ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Takže jsme si prohlídli trochu Berlín. Ukázala mi i něco za svého života. Dům, hřiště... ale o rodině se nezmínila a já se nevyptávala. Nakonec jsme, ale vyrazili na letiště a letěli domů. Let jsme prospali. New York Na letišti nás čekali peníze. Tři tisíce! Konečně budu moci zaplatit ten stropní byt. Hurá, budu se stěhovat. Usmála jsem se, trochu mě však překvapilo, že nemáme černé mince. Podle toho, že z nás byli nahoře nadšení jsem nějaké čekala. A Katrin viditelně taky, ale nezmínila se o tom. Navrhla však jídlo. „Jasně. Ať máme plné žaludky abychom nemuseli trávit jen tu samou chválu co uslyšíme.“ Zavtipkuji a hodím si tašku na rameno. „Musím říci, že se těším co uslyšíme. Nejsem pyšná, ale musím říct, že chválení mě hřeje u srdce.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neřekla bych, že nás budou chválit, aspoň ne moc," řekne Katrin, když si hodíte přes ramena své batohy a vydáte se k východu z letiště. "Dean moc nechválí, nejlepší, co jsem od něj slyšela, bylo dobrá práce." V tuto hodinu nemáte šanci, že byste narazily na nějakou slušnou restauraci, takže opět zůstanete u rychlého občerstvení. To kdyby viděla Amber... Po jídle Katrin napíše Dannymu, jestli vás Dean přijme. Odpověď dostane téměř obratně. Nadseny z te hodiny neni, ale prijme vas. Andelska kridla za pul hodiny. Danny Takže si tedy zavoláte taxík a zamíříte k Deanově restauraci. Domů to nemá cenu, alespoň k tobě, takže batohy máte stále u sebe. Brzký ranní provoz v New Yorku je jako denní provoz v každém jiném městě, takže dostat se ke křídlům vám zabere přesně tu půlhodinu. Ještě je zavřeno, ale personál uvnitř se očividně připravuje na otevření podniku, takže Anthony vám odemkne a pustí vás dovnitř. Dean sedí u stejného stolu uprostřed, jako minule. Na sobě má džíny a černou mikinu po zvyku křídlonošů na holé kůži. Nevypadá nijak ospalý, jako kdyby jste se sešli odpoledne. Vedle něj sedí dvojice mužů. Danny a Martin. Danny má na sobě černé šortky a bílé tričko, Martin má džíny a koženou bundu. Zatímco Martin vypadá, že právě vstával, Danny je na tom stejně, jako Dean, ale vypadá veseleji. Když přijdete blíže, Dean vám ukáže ke křeslům, abyste se posadily naproti. Danny se zazubí na Katrin a na tebe zamrká, tím jediným dá najevo, že jsi pro něj něco víc, než jen parťačka jeho žačky. Martin kývne na Katrin a na tebe se usměje, i když takovým tím způsobem "Rád tě vidím, ale radši bych ještě spal." "Takže, podle Luka jste odvedly dobrou práci," začne Dean a Katrin tě pod stolem nenápadně šťouchne. "A nahoře si to myslí taky. Měl jsem vám to předat osobně," vysvětlí vám a podá vám oběma další obálky. Rozbalíte je. V té tvé je čtyřicet černých mincí. Podle Katrinina překvapeného výrazu je to dost. Krom toho tam ale najdeš další tři tisíce. "Dvacet mincí za úkol, dalších dvacet je bonus za povýšení. A stejně tak ty peníze," pronese Dean. "Už nepatříte k Poslům, nýbrž k Lovcům. Než mi řeknete, že lovci jste teď, tak to je pouze jedna z funkcí Poslů. Nyní máte hodnost Lovců a funkci stopařů." Potom promluví zubící se Danny. "Je to asi nejlepší job, co vám smrt může nabídnout, i když je to jen přechodná pozice z Posla na Lovce. Budete po celém světě stopovat prchající duchy, veškeré výdaje vám budou proplaceny a jakmile najdete místo, kde se duchové usadili, zavoláte Lovce. A dostanete odměnu. Takže zadarmo projedete svět a ještě dostanete zaplaceno," sdělí vám Katrinin učitel. Pak si vezme slovo i Martin, protože mu asi připadáte lehce zmatené. "Rozdíl mezi Posly a Lovci je ten, že Poslové jsou opravdu posly Smrti, přicházejí zvěstovat smrt a starají se o duchy před tím, než odejdou do světla nebo případně do Propasti. Lovci se o ně starají potom. Nejsou ojedinělé případy, kdy se duše dostane z Propasti zpátky ven. Pokud je to únik silné duše nebo je to větší počet, starají se o to křídla, ale o ty ojedinělé úniky se starají právě Lovci. Poslové nikoli, neboť tyto duše bývají už příliš silné. Zatím jste jen stopařky, budete pracovat společně a úkoly vám bude zadávat přímo tady Dean, já s Dannym už vám nemáme do toho co kecat. Ale stejně budeme," zazubí se. "Každopádně tu přechodnou dobu, co budete stopařky, se do boje moc nedostanete. Využijete to k tomu, abyste se ještě zlepšily." Jako Lovec máš teď vyšší hodnost než všichni ostatní, co znáš, když pomineme křídla. Sabrina je jen Posel, Ricco je Posel, Daisy, i Martin je pouze Posel. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Dorazili jsme do restaurace, kde na nás už čekali. Trojlístek, který jsem ještě neviděla. Danny, Martin a Dean. Pobídli nás, abychom se posadil tak jsme tak udělali. Zadívala jsem se na Dannyho, který na mě mrkl a pořád se usmíval, ale jinak nedal najevo, že se nějak víc známe. Dean započne rozhovor. Dostali jsme další obálky, které jsem zvědavě otevřela a vytáhla čtyřicet černých mincí a další tři tisíce. Jen podle výrazu Katrin jsem poznala, že je to hodně. Pak nám vysvětlí proč. Překvapeně zamrkám a ohromeně vzhlédnu. Další povýšení? Tak rychle? Vždyť jsme Poslem měsíc. Tohle jsem fakt nečekala.... to jsme museli opravdu hodně zazářit. Schovám si peníze i mince do tašky a poslouchám dál. Vysvětlili nám co bude naše nová práce, jak to bude fungovat a tak dále. Neznělo to složitě. A nebudeme moc bojovat. Takže budeme mít možnost pilovat naše schopnosti. Já tedy leda tak bojové, protože zatím jsem žádné zvláštní schopnosti neměla. Ani jsem ještě neuměla dělat si vlastní plazmu. A taky jsme se stali s Katrin parťačky. Usměji se na kluky, když Martin řekne, že nám s Dannym už nemají do práce co kecat, ale stejně budou. To mi nevadilo. Pořád jsem byla ještě zelenáč. Rady ocením. „No... musím říct, že jsem to nečekala. Takhle rychle.“ Řeknu nakonec. „Ale rozhodně toho využiji, k tomu abych se zlepšila.“ Řeknu a pak zaváhám, protože přece jen jsem měla svoji lidskou práci. Teď se ji už těžko budu moci věnovat, když budu muset kvůli práci cestovat. Musím najít Naně za mě náhradu a skončit. Z toho jsem ráda zrovna nebyla. Měla jsem tu práci ráda. „Díky.“ Řeknu nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pokud máš talent, je to povyšování opravdu raketové," přikývne Dean na to, že jsi opravdu překvapená. "Starat se o duchy může prakticky kdokoliv, ale jen málokdo má předpoklady pro křídla. Proto když se někdo takový objeví, snaží se ho dostat co nejrychleji nahoru, protože je nás velmi málo." Poté promluví Danny. "Jako Lovci nyní dostáváte další schopnosti. Procházení zdmi, noční vidění, stopování.. ještě něco?" vyjmenuje a podívá se po Deanovi a Martinovi, kteří zavrtí hlavami. "Jako stopaři zatím nic dalšího ne, jako bojovníci dostanete další schopnosti," slíbí vám. "A co se tebe týče.. měla by sis zajít do Komplexu a zařídit se tam. Jako Poslovi ti možná stačil Dragon, ale jako Lovec budeš potřebovat thai box zkombinovat se schopnostmi a to tě tady nenaučí," chytí se slova Martin a otočí se k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Chápavě přikývnu, když mi řekne, že s talentem to jde nahoru rychle. „Rozumím.“ Řeknu. Danny nám pak řekl, že dostaneme schopnosti rozzářím se. Konečně nějaké budu mít. Takže... procházení zdmi, noční vidění a stopování.... co je to to stopování? Jak to funguje? Martin mě pak pobídne k tomu, abych šla co nejdříve do Komplexu, přikývnu. „Rozhodně to mám v plánu. Zatím nebyl čas, ale co nejdřív to napravím.“ Seženu si tam taky novou kosu. Taky s nějakou schopností. „Budu pokračovat v tréningu jak v Dragonu tak začnu v Komplexu.“ Řeknu rozhodnutě. „No... ještě něco musíme probrat?“ zeptám se a podívám se po všech přítomných. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, já nic víc nemám. Vy?" podívá se Dean po Danovi a Martinovi, oba zavrtí hlavami. "Tady je má vizitka s číslem," přisune k vám Dean dvě černé kartičky s nic neříkajícími stříbrnými čísly, ani jméno tam není. "Úkoly budete dostávat přímo ode mě. Na misích se nechávejte účtenky, peníze dostanete potom také ode mě. To je všechno. Katrin, ty provedeš Claru Komplexem." Katrin přikývne a zvedne se. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Pousměji se. „Dobře.“ Řeknu a převezmu si vizitku, přikývnu a schovám si ji do kapsy. Pak si číslo uložím do mobilu. Dean řekl, že úkoly nám bude dávat on, ať si necháváme účtenky a tak dále. A aby mě Katrin provedla komplexem, taky se zvednu. „Jooooo....“ Pronesu ještě a vytáhnu peněženku a na stůl dám paklík účtenek sepnutých svorkou. „Účtenky.“ Usměji se vesele. Pak se podívám na hodinky. „Tak asi... dobrou noc? Uvidíme se.“ Rozloučím se s nimi. Krátce pohlédnu na Dannyho a pak se usměji na Martina. Otočím se a vydám se s Katrin ven z restaurace. „Kde vlastně ten Komplex sídlí?“ zeptám se ji venku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dean účtenky zběžně prolistuje. "Dobrý, žádný interhotel nevidím," přikývne, "takže bych s tím nahoře neměl mít problém." Když popřeješ dobrou noc, všichni tři se zasmějí. "To už spíš dobré poledne," odtuší Martin, ačkoliv ještě není ani šest ráno. Rozloučí se s vámia potom vyjdete ven. Zeptáš se Katrin, kde sídlí Komplex. "Nevím," pokrčí rameny. "Ale chceš tam hned nebo ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro To, že jsme si nevybrali luxusný hotel nás zachránilo. Nejspíš by nám nic zbytečně drahého nepoplatili. „Nechtěli jsme vás zruinovat.“ Řeknu. Pak se zasmějí tomu, že jsem jim popřála dobrou noc. Pokrčím rameny. „Pak tedy dobré ráno.“ Znovu se usměji a s Katrin odejdeme. Překvapeně na Katrin pohlédnu, když řekne, že neví kde Komplex je, ale zavést mě tam může. Zaváhám a podívám se na svou tašku. „A pořád budeme tahat naše bágly. Co kdybychom se sešli za dvě hodiny? Obě skočíme domů, hodíme tam věci, sprcha, převléknout a zpátky.“ Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ok, za dvě hodiny tě vyzvednu u tebe," řekne Katrin, mávne na tebe a potom už přeběhne ulici a zmizí v davu. Ty dojdeš domů, vybalíš si batoh, dáš si sprchu a snídani a potom počkáš na Katrin, která přijde přesně. Obléknutá je teď v bílých teniskách a červené teplákovce adidas. "Tak kudy to vezmeme?" zeptá se tě, když k tobě před tvým domem dojde. "Dobře, tak třeba tudy, nebudeme si to zbytečně komplikovat, ne?" zeptá se a kývne na domovní dveře. Zatváříš se nechápavě, ale ona ke dveřím přistoupí, zmáčkne kliku a otevře je. A za nimi nejsou schránky a schody, ale lesklá hnědá podlaha a zlaté zábradlí hned naproti. Zůstaneš šokovaně zírat, ale Katrin tě popadne za ruku a vtáhne dovnitř. Pak dveře zavřeš a ty se otočíš. Dveře, které se zavřely, nejsou dveřmi od tvého domu, ale jsou to dveře od dámských záchodků, ze kterých jste teď podle vší logiky vyšly. Komplex Nacházíte se asi v pátém patře Komplexu. Všechny patra jsou kruhová s obrovskou dírou uprostřed. Další patro je o něco větší, než to pod ním, a stejně tak je větší onen prázdný prostor ohraničený zlatým zábradlím. Dost to připomíná amfiteátr. Každá řada za jedno patro, svažující se až dolů k pódiu. V tomto případě ovšem úplně dole místo pódia je velký nádherně zelený park s mnoha kašnami, fontánami a lavičkami. Celé je to.. gigantické, to je to správné slovo. Park samotný je větší, než Central Park v New Yorku, i když rozhodně není tak zarostlý. Je zde také mnoho štěrku a podobně. "Každému patru se říká kruh," řekne ti Katrin, zatímco ty si ještě pořád fascinovaně prohlížíš celou scénu. Když se podíváš nahoru, vidíš skleněnou kupoli, která ukazuje krásné modré nebe. Pokud se ohlédneš za sebe, připomíná ti to zase trochu obchoďák. Po celém obvodu patra, nebo kruhu, jsou dveře, někdy prosklené, někdy ne. Sem tam nějaká restaurace zasahuje židlemi a stolky přímo i do patra. "Ten tvar je trochu na nic, když třeba vyjdeš ze záchodků a chceš jít do tělocvičny přímo naproti," ukáže ti Katrin rukou. "A musíš to celé obcházet. Někteří křídlonoši to neřeší a prostě tu díru přelítnou, ale to my nemůžeme." Vysvětlí ti. "Tohle je pátý kruh, ten je na tělo. Jsou tu posilovny, tělocvičny.. Pořádně se najíš v osmém patře a na relaxaci je třicáté druhé patro, to je poslední." Dojdete ke zlatému zábradlí a zadíváte se dolů. Pod vámi můžete vidět malou část čtvrtého, třetího, druhého i prvního patra a samozřejmě celý rozlehlý park. "Jinak celé toto se jmenuje Forum a je to hlavní část Komplexu. Odtud se vstupuje do dalších částí." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Katrin byla přesná. Já taky byla ve sportovním oblečení jako ona. Možná dostanu rovnou chuť potrénovat. Tak či onak, vzala jsem si černé mince. Prostě ten obchod musím navštívit. Když však otevřela dveře do baráku a ono tam nebyla obvyklá chodba zírala jsem. Katrin mě vtáhla dovnitř až jsem zalapala po dechu. Byla jsem z toho všeho dost vykolejená. Ohlédla jsem se... záchodky? Začnu se rozhlížet a divím se, že tím údivem nemám oči navrch hlavy. Tohle byl úplně jiný svět! A jak to tu bylo obrovské. „Týýýjo...“ Pronesu ohromeně a nevím kam dřív s očima. Katrin začne vysvětlovat, přejdeme k zábradlí a já pořád zírám. Když domluvila ještě okamžik trvalo než jsem byla schopná něco udělat... nebo promluvit. Otočím se na Katrin. „A do jakých pater můžeme my? A... jak jsi to udělala? S těmi dveřmi?“ zeptám se. Znovu se rozhlédnu. „Tohle je tedy hustý místo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tady ve Foru můžeme kamkoliv," řekne ti Katrin s úsměvem. "Nemůžeme ale vstoupit do černých dveří v prvním kruhu. Tam je vstup do Archívu, Ústředí a tak dále," vysvětlí ti tvá nová parťačka. Pak se zasměje. "To je schopnost, máš ji taky," pousměje se. "Ze všech dveří na světě se dá udělat vstup do Komplexu, vždy si musíš jen představit, kam se chceš přemístit. Jako kdyby spojíš dvoje dveře. Například teď jsem propojila dveře od záchodků a dveře od tvého domu. Viděla jsi příšerky s.r.o.? Tak nějak to funguje..." Rozhlédne se kolem. Je to momentálně celkem prázdno, na celé té kruhové plošině tvořící páté patro je krom vás sotva dalších dvacet lidí. "Jediný problém je ta délka," řekne Katrin. "Už první kruh má obvod šest kilometrů, dostat se na druhou stranu klusem trvá půl hodiny. Prodává se tady schopnost zhmotňování, která funguje jen v Komplexu. Jedná se o přemísťování po Komplexu. Ale stojí deset mincí za týden." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Takže černé. Dobře. Budu si to pamatovat. Katrin mi vysvětlí princip toho, jak to funguje. „Aháá... už rozumím. Pak to musím zkusit.“ Pousměji se. Vysvětlí mi problém cestování na tohle místě. Tak to vypadá na dobrou procházku. Proč tu neudělali něco jako veřejnou dopravu? „Tak to mi za to nestojí.“ Pronesu. „To radši delší cestou.“ Zadívám se na ní a usměji se. „První do obchodu. Už se na něj těším. A pak bych se chtěla podívat tam kde se trénuje.“ Rozhlédnu se. „Tak kudy? Co všechno asi za čtyřicet mincí můžu získat?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Obchody jsou ve dvanáctém patře," řekne ti Katrin a ukáže na velké oblouk asi tři sta metrů od vás. "To jsou schody, další jsou naproti. Jsou tu dvoje," vysvětlí ti a potom se k nim vydáte. "Za čtyřicet se toho dá koupit celkem dost," odpoví ti. Vejdete na schodiště, které je mramorové a velmi široké, schody jsou celkem nízké, takže je berete po dvou. O sedm pater později se ocitnete na dvanácté plošině, která je už mnohem větší a také mnohem zalidněnější. Kolem vidíš lidí nejrůznějšího oblečení, barvy kůže a jazyků. Jsou jich desítky, možná stovky. "Že by dneska byly slevy?" povytáhne Katrin obočí, když vidí, kolik je tady lidí. "Tady se prodávají schopnosti," ukáže za vás. "Kosy jsou tam," ukáže naproti, skoro tam ani nedohlédneš, je to dobré čtyři kilometry vzdušnou čarou. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Přikývnu a vydáme se spolu do obchodu. Nebo spíš na promenádu. Bylo tu hodně obchodů s různými věcmi. A taky hromada lidí. Já tedy věděla, že jsme po celém světě, ale vidět pohromadě tolik lidí jako jsme my... to je něco jiného. Chvíli jsem pozorovala lidi.... je to jasné. Lidé umírají každou chvíli. Co minutu? Nebo sekundu? A tak musí být i dost lidí co se o ně postará. Pak si začnu všímat obchodů a zvědavost se vrátila. „První kosy. Mám pořád tu co jsem měla jako smrtonoš. Chce to novou. Zvlášť, když jsme už po druhé povýšila.“ Řeknu Katrin a jdeme spolu do obchodu. Chvíli potrvá než tam dojdeme. „Čas tu utíká normálně?“ zeptám se. Je fakt, že než dojdeš odtud tam nebo jinam, tak uteče nějaká ta chvíle. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pěšky se tedy vydáte na opačnou stranu kruhu. "Danny a další křídlonoši lobbují za lepší přepravu, tak snad brzy uspějí," zadoufá Katrin, když máte v nohách už dobré tři kilometry. "Čas tady ubíhá pomaleji," přikývne na tvou otázku. "O polovinu. Hodina tady je půl hodiny venku." Konečně dojdete k obchodům s kosami, kterých je tady nepřeberné množství. Prolezete několik krámů a stále nacházíte hezčí a lepší. Nejlevnější z kos se schopnostmi je mírně zahnutá kosa s černou rukojetí a "ledovým bodcem." Je to ta samá kosa, jakou má Katrin. Stojí třicet mincí. Před ní jsou ještě dvě kosy, jedna za deset a druhá za dvacet, ty jsou ale jen hezky zahnuté nebo zdobené, nemají žádnou vlastnost. Další kosa stojí až padesát mincí, ač má jen silnější mrazící vlastnost. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Tak to taky doufám. Tohle není sranda takhle pochodovat. I když tu čas utíká jinak, jen dostat se tam kam zrovna chceš je žrout času.“ Pokývnu hlavou a pak začneme probírat obchody. Samozřejmě jsem byla z kos nadšená. Některé byli úžasné, ale na ty jsem neměla. Musela jsem být skromnější. Narazila jsem na kosu jakou má Katrin, ale.... nebyla jsem nadšená. Chci říci... je skvělá to ano, ale na druhou stranu měli bychom obě stejné. A já bych chtěla mít něco odlišného. „Něco za čtyřicet nemáte?“ zeptám se. Přece tu musí něco být. Kdyby aspoň měla jiný tvar než ta Katrina... třeba jiný tvar nebo jinou schopnost, ale stejná úroveň. Ne to ne... ať žije masová výroba. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za pokladnou je starší žena, což tě trochu překvapí. Přeci jen, stáří není něco, s čím byste se vy museli trápit. Žena za pokladnou se omluvně pousměje. "Smrt není velkoobchod, zlatíčko, je mi líto. Čtyřicet je pro Posly moc a pro Lovce málo, takže taková cena není," vysvětlí ti. "Tak si počkej na ty za padesát," navrhne ti Katrin a kývne hlavou k regálům plným rozličných kos právě za padesát. "To už je mnohem širší výběr." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Starší žena mi odpověděla, že to nejde. Čtyřicet mincí najednou zdá se nikde nevyužiji najednou. Katrin navrhne, abych s koupí počkala. Je fakt, že jen deset a můžu si koupit kosu, která je i lepší než ta Katriny. Tyjo, ale když už jsme šli až sem... „Tak dobře. Ještě s tím počkám. Stará kosa mi slouží dobře. Ještě ji chvíli službu prodloužím.“ Pousměji se. „Děkuji. Na shledanou.“ Rozloučím se s paní a vyjdeme zase ven. „Promiň, že jsem tě sem tahala i když jsme nic nekoupili.“ Omluvím se Katrin. „Tak se vydáme na místo kde se trénuje?“ navrhnu. „Jen tak mimochodem. Co ta žena? Já myslela, že mezi námi žádní staří lidé nejsou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "V pohodě," mávne Katrin rukou a vyjdete ven. Pak zamíříte do tréninkového centra, takže opět jdete několik desítek minut k výtahu. "Ona není jedna z nás," vysvětlí ti Katrin, jak se to má se ženou za pokladnou. "Spousta lidí z místního personálu jsou duchové, co se jim nechtělo pryč, a bylo jim nabídnuto dočasně tady pracovat." Pokrčí rameny. "Ale mnohdy tady pracují i Poslové, vyděláváš si tím mince, dávají myslím dvě za hodinu." Dojdete k výtahu a sjedete zpět do pátého kruhu. Katrin si nejprve zajde do obchodu, který je hned u výtahu, a za jednu minci si koupí bagetu a energetický drink. Potom teprve zamíříte ke dveřím do tělocvičny. "Máme tu ringy na box, thai box atd, i žíněnky na karate, taekwondo a tak. Támhle jsou posilovny, tam šatny a sprchy. Jsou tady i hřiště, na volejbal, basket, fotbal dokonce i lední hokej, ledové plochy jsou tam. Vždycky ale musíš ohlásit rezervaci den předem." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Aha takhle.“ Pronesu a jedeme výtahem o patro níž. „Nepoznala jsem, že je duch. Vypadá normálně.“ Pokrčím rameny. Katrin si pak šla něco koupit, kupodivu jídlo. Mě ti připadalo jako plýtvání kupovat si tu za mince jídlo. Ale nezmiňovala jsem to. To je její věc. Pak mi vysvětlí jak je to s ringy a hřišti a vším tím možným co tu je k nalezení. „Co? To si to tedy nemůžu dneska vyzkoušet?“ našpulím nespokojeně rty. „Zdá se, že dneska mi nic nevychází. Chtěla jsem to prubnout.“ Vzdychnu. První kosa a teď si nemůžu ani zatrénovat. „No.... podle tebe. Co bych měla trénovat? Abych to nakombinovala s tím co mě učili v Dragonovi.“ Zeptám se. „Aspoň si to na zítřek zamluvím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ze tvého výrazu Katrin asi nemá moc problémů vyčíst, co se ti honí v hlavě, protože řekne: "Pořád je lepší si kupovat tady jídlo za mince, než venku za normální peníze. Tam mám nájem, leasing... Chodím tady nakupovat i normálně, za deset mincí, to je pět hodin v obchodě, máš jídlo na měsíc." Pokrčí rameny. "Včetně všech těch exotických chuťovek. Je to mnohem levnější, než venku." Zamračí se. "trochu mě štve, že se nedá směňovat mince za dolary, ale co už." Vydáte se k tělocvičnám a ona zavrtí hlavou a zasměje se. "Ne, hřiště na kolektivní sporty si musíš zamluvit. Do tělocvičny může přijít každý. A když je jedna plná, jdeš do druhé. Je jich tady plno." Pak se na tebe s úsměvem podívá. "Mě se ptáš?" povytáhne obočí. "Já trénuju normálně thai box, ale učím se už pracovat se světýlky. To je schopnost, která ti obalí ruce nebo nohy, abys měla silnější úder." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Když mi to Katrin vysvětlí musím uznat, že má pravdu. Takhle je to výhodnější. Tohle jsou moje první mince, takže jsem měla takový pocit šetření. „Máš pravdu.“ Přiznám ji. Katrin mi pak vysvětlí, že to není tak jak jsem to pochopila. Může se prostě i přijít a cvičit jen to prostě není všude. „Tak to je dobře. To jsem ráda.“ Pousměji se. Problém byl, že mi neporadí. Ona sice už něco trénuje, ale to je vhodné asi pro ní. Já jsem v boji na jiné úrovni a tak by mi mohlo sedět něco jiného. „Funguje tu signál? Že bych třeba zavolala nebo aspoň poslala sms Dannymu nebo moji trenérce o radu.“ Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, to nefunguje," zavrtí hlavou Katrin. "Ani internet tady není. Když k izolaci od světa přičteme časový rozdíl bylo by navazování spojení s vnějším světem poněkud problematické," řekne Katrin trochu vědecky a potom se zasměje. "To byla citace," vysvětlí ti. "Na signál už jsem se kdysi ptala jednoho křídlonoše." Potom se zadívá na tělocvičnu. "Není tvoje trenérka Amber?" zeptá se. "Proč se neporadíš s ní? Ona trénuje i tady..." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zasměji se, když mi vysvětlí, že kdysi se na to taky ptala. „To je fakt. To by bylo trochu nelogické.“ Souhlasím. Pak si někoho všimne. Amber. Sestra Dannyho. „To je, ale štěstí.“ Řeknu a vydám se k ní. „Ahoj Amber!“ zavolám a spěchám za ní. Nevím jestli už ví, že taky patřím do tohohle světa. Přinejmenším ji hodně překvapím. „Jsem moc ráda, že jsem tě potkala. Potřebovala bych od tebe trenérskou radu.“ Usměji se na ní. „Jsem tady poprvé a uvažuji kam se přihlásit na tréning. Co by bylo pro mě nejlepší?“ „Jo a Katrin asi znáš, že? Je to teď moje parťačka.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ahoj Clar," zazubí se Amber a obejme tě. "Teda.. Trochu nezvyk tě tady vidět. I když přiznávám, že jsem tě podezřívala. Raději jsem tě ale nechtěla konfrontovat, kdybys náhodou.. no.. byla na jiné straně." Otočí se ke Katrin a obejme se i s ní. Za několika "Jak se máš, zlato?" ti dokáže, že s ní se opravdu už delší dobu zná. Pak se ale otočí zpět k tobě. "Můžu tě dál trénovat, jestli chceš. Povýšili mě a jsem teď královsky placená, takže jsem v Dragonu dala výpověď. Budu bydlet tady, to znamená dvakrát více času na všechno," zazubí se. "Když budeš chtít pomoct, brnkni." Podívá se na hodinky, kde se vteřinová ručička teda nepřetrhne. "Ale dneska už musím jít." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Taky ji obejmu. „To ano. Po pravdě mě to ani nenapadlo. Úplně jsem na to, že tam chodí i další než jen já. Takže mě to dost ohromilo, když jsem se to o Dannym a tobě dozvěděla.“ Usměji se a pak čekám než se ty dvě pozdravili. Řekla, že mě může dál trénovat. Že ji povýšili a teď bude žít tady. „Tak to je super. Moc gratuluj.“ Řeknu. A nabídla mi, že mě bude dál trénovat. „To bych byla ráda.“ Musí však jít. „Počkej... jak ti mám zavolat? Když tady prej telefony nefungují.“ Namítnu zmateně. Jestli bude žít tady a i trénovat... těžko se ji dovolám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Katrin se chápavě usměje. "Požádej si o takzvanou stříbrnou sim kartu. Máš iPhone pětku, tam se dají dát dvě simky. Po celém Komplexu je telefonní signál, jenom ne ten pozemský," vysvětlí vám a potom se zasměje. "Všechno je tady moderní, nejsme sto let za opicema jenom proto, že jsem mrtví. Se stříbrnou simkou se dá volat po Komplexu, s normální po světě. Když budeme každá jinde, nespojíme se, ale pokud budeme ve stejné dimenzi, nebude problém." Vytáhne z kapsy svůj mobil, rovněž iPhone, sundá zadní kryt a vytáhne sim kartu zastrčenou vedle té normální. Vypadá jako takový kovový plíšek. Pak všechno vrátí zpátky. "Pracujeme teď i na zavedení internetu, to ale bude asi ještě chvíli trvat. Každopádně tu kartu ti dají na Ústředí, tam nemáš přístup, tak musíš přitlačit na Deana. Je povinnen ti vyhovět. A přitlač hodně, protože ten lenoch chodí na Ústředí jednou za uherský rok." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Dostala jsem vysvětlení, že to tu jde. Ale se speciální kartou, kterou nám ukáže. „Aha... to je dobře. V tom případě to pak není problém.“ Usměji se, ale pak ještě řekne, že není nikde ke koupi. Že si o ní musím říct Deanovi a hodně tím na něj tlačit. „No... to bude těžké. Ale budu se snažit. Dobře... až ji budu mít tak ti zavolám a domluvíme se na tréningu. Díky, Amber.“ Přikývnu. „Ale nebudu tě dál zdržovat. Díky a uvidíme se.“ Rozloučím se s ní a jakmile odejde otočím se na Katrin. „Tak to bychom měli. Tak se půjdeme podívat na nějaké to hřiště nebo jinam? Mohli bychom si spolu trochu zatrénovat.“ Navrhnu ji. Taky jsem si říkala, že později bych mohla zkusit zavolat Dannymu a někam ho pozvat. Na naše první rande. Jenže kam? Danny není obyčejný muž. „Co myslíš? Kam bych měla Dannyho pozvat na rande?“ zeptám se na názor Katrin. Nakonec ona ho zná dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ty chceš pozvat jeho?" zeptá se Katrin trochu překvapeně. "Ale je fakt, že není špatné ukázat trochu zájmu, jinak by mohl ztratit on ten svůj," přikývne s pousmáním. "Tak co mu třeba nabídnout, že by sis s ním ráda vyšla, ale místo a tak bude na něm," uculí se. "Tak ukážeš zájem i jakousi iniciativu, ale stejně to bude na něm. Ale varuju tě.. Danny není moc na.. tradiční metody. Večeře, káva..." Pak se vydá kupředu. "Zajdeme do posilovny," rozhodne. Posilovna je velká, všechny stěny tvoří zrcadla, abyste s činkami mohli vidět, zda-li je držíte rovně a různě se nekřivíte nebo nekroutíte. Katrin si cvičí své váhy a ty zase své, Gabka už ti to vysvětlila. Vyřešíte si své kolečko. Je to posilovna zadarmo a je tu vlastně všechno, co ve fitku, a ještě mnohem více, takže další návštěvy fitcentra jsou asi zbytečné. A i o Dragonu budeš muset pouvažovat. Když docvičíte, půjčíte si mýdla a ručníky a jdete se do oddělených sprch osprchovat. Když vyjdete dveřmi do bistra před tvým domem, Katrin se s tebou rozloučí a jde domů. Podle tvých hodinek je deset hodin dopoledne. Dovnitř jste odešli v sedm a byly tam asi šest hodin, takže to sedí. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se. „Jasně. Předtím překvapil on mě. Tak teď bych mohla trochu já jeho.“ Přikývnu. Katrin uzná, že je to dobrý nápad, ale ať nechám výběr místa na něm a že se mám připravit na to, že není moc na tradici. To by mohlo být zajímavé. „Fajn. Udělám to tak.“ Zachichotám se. Pak se rozhodne, že půjdeme do posilovny. Posilovna byla zadarmo a bylo to tu skvěle zařízené. Fitko zdá se už nebude nutné. I když tím Gabku asi zklamu, na druhou stranu však může být pyšná na svou práci. S její pomocí jsem se dostala vážně do formy. A Dragon... to si nechám. Protože jsem měla pořád v plánu tam nějak dostat bratra a tak bych si ráda kontrolovala, že tam dochází. Ještě jen nevím jak ho tam dostat. Po cvičení jsme se šli osprchovat a pak jsme se vrátili domů... tentokrát jsem otevřela dveře já. Chtěla jsem si to zkusit a fakt to šlo. Rozloučila jsem se s Katrin a zkontrolovala čas. Deset dopoledne. Spočítala jsem si čas a sedělo to. Šla jsem domů, kde jsem se posadila na pohovku a první zavolala Deanovi, abych na něm vyžebrala tu speciální kartu do mobilu. A pak zavolám Dannymu. Překvapí ho to? Doufám, že ano. Ale ne tím špatným způsobem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dean slíbí, že ti kartu obstará, ale neřekl určitý čas, kdy ji budeš mít. Potom zavoláš Dannymu, který má ale vypnutý mobil. Může být v Komplexu nebo na tréninku, tak mu místo toho necháš textovku. Sotva ji odešleš, ozve se znova Dean. Na okamžik si bláhově myslíš, že snad už sehnal tu kartu, ale ne. Chce, abys přišla v jednu hodinu opět do Komplexu, první kruh. Na nějaký brífink nových Lovců. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Forum S Deanem jsem to probrala a pak zkusila zavolat Dannymu, ale ten nebyl dostupný, tak jsem mu aspoň napsala zprávu. Až bude moci, tak se ozve. Snad. A pak najednou zase Dean, myslela jsem si, že už má pro mě kartu, ale ne... oznámení o brifinku, kam se musím dostavit. Slíbila jsem, že tam budu. Udělala jsem si oběd a ve dvanáct jsem vstala a přešla ke dveřím. Radši vyrazit dřív... taky než tam dojdu, radši budu mít rezervu. Moje domovní dveře mě pustili zpátky do Koplexu. Fakt super způsob, teď jen doufat, že mě to vyhodí někde blízko prvního kruhu. Co se tam asi bude řešit? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Propojíš dveře od záchodků v prvním kruhu a své domovní, takže se opravdu vynoříš v prvním kruhu. O několik desítek metrů dál jsou ve zdi zasazeny velké černé dveře. O několik dalších stovek metrů dál jsou další. A mezi nimi jsou menší obyčejné dveře. U jedněch dveří vidíš stát hlouček lidí, tak se tam vydáš. Jsou tam černoši, bílí i žlutí, celkem jich je kolem třicet. Z hloučku se vedle tebe vynoří Katrin. "Jsem celkem zvědavá, co nám řeknou," zamumlá. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Nemusela jsem cestovat nikam daleko. Naštěstí. U dveří se už sešel menší dav. Jen doufám, že tu jsem správně. Jakmile jsem se k nim přidala objevila se Katrin, což mi potvrdilo, že jsem tu správně. „To já taky.“ Řeknu a projedu si rukou vlasy. „Asi jsme tu, ale zbytečně brzy. Myslela jsem, že chvíli potrvá než sem dojdu, ale vyhodilo mě to hned vedle.“ Podívám se na hodinky. „To jsme se dlouho neviděli co?“ zavtipkuji s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ty si vybíráš, které dveře propojíš," řekne ti se smíchem Katrin. "To jo, no..," kývne. Pak se chvíli nic neděje a po této chvíli se tiše otevřou obyčejné dveře před vámi. Vejdete do zatemněné místnosti s kobercem na zemi, je zde asi padesát polstrovaných židlí rozestavených naproti interaktivní tabuli. Vypadá to jako místnost na firemní prezentace nebo možná multimediální učebna ve škole. Posadíte se na židle, Katrin pro vás uzurpuje místa v první řadě. Jakmile si sednete opět se nic neděje, ale poté zhasne i těch několik málo světel, co dosud osvětlovalo místnost, a rozsvítí se jen tlumené modré světlo namířené před tabuli. Chvíli se opět nic neděje, ale potom se objeví muž v červenomodré košili a moderních džínách. Nebylo by na něm nic divného, nebýt černého kolečka, které se mu vznáší několik palců nad hlavou. Vypadá to, jako kdyby velmi rychle rotovalo. Tak rychle, až vypadá nehybně. Takovou černou jsi ale nikdy neviděla. I nejčernější černá je proti této jako světle šedá. Je to jako kdyby skoro pohlcovala okolní barvy. To kolečko přímo září, pokud se to dá říct o černé. "Dobrý den, já jsem..," postaví se před vás muž, překvapeně se zadívá na vaše šokované pohledy a potom se pousměje. "No jasně, pardon, zapomněl jsem si deaktivovat smrtozář," omluví se vám a v tu chvíli rotující kolečko nad jeho hlavou zmizí. Muž si odkašle. "Dobrý den, já jsem Ryan Thomas, patřím k těm, které jste jako smrtonoši vždy nazývali vyšším managementem." Představí se vám. "Než začnu, chci se zeptat.. Jsme tu všichni? Máte tady všichni svého parťáka?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Když se dveře otevřeli vešli jsme do místnosti, která vypadala jako stvořená na prezentaci. Nebo jako kdybychom byli zkušební publikum na nějaký nový film. Katrin nám zabrala místa ve předu, usadili jsme se a čekali co se bude dít. Když se objevil muž... nebylo by na něm nic zvláštního. Tedy rozhodně byl pěkný a mě se vždycky líbili na mužích takovéhle košile, ale co to má nad hlavou? Všichni jsme zírali. „Tyjo co to je?“ hlesnu ke Katrin. Muž začne mluvit, ale pak se zarazí a uvědomí si, že na něj zíráme a vysvětlí nám co to je. Tedy aspoň název. Smrtozář? Co to je? K čemu to je? Pak pokračuje... vyšší management? No ty jo.... Než pokračuje, tak se zeptá jestli tu jsme všichni a mají tu své parťáky. Podívám se na Katrin a pak znovu na Thomase a souhlasně přikývnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ryan přikývne. "Dobrá," zamumlá a rozhlédne se po vás. "Možná jste si někdy kladli otázku, jestli život začíná početím nebo porodem..," začne. "Jako smrtonoše vás krmili tím, že pravý život začíná smrtí. Já to zase změním. Život začíná ve chvíli, kdy dostanete svá křídla." Podívá se po sále. "Všechno k tomu směřuje. Smrtonoši se stávají lidé s určitým potenciálem. Za ty tři základní roky se u nich rozvine a nebo ne. Pokud ne, pokračují jako smrtonoši, pokud ano, směřují vzhůru. Tam, kde se zastaví jejich potenciál, zastaví se i jejich kariérní postup. Všichni smrtonoši ale mají šanci dostat se ke křídlonošům." Na chvíli se odmlčí, než pokračuje. "Vy jste už nesmírně blízko. Možná si spousta z vás říká, proč to šlo nahoru tak rychle. Odpověď je jednoduchá, máte potenciál, kterému ty křídla přísluší. My potřebujeme křídlonoše, protože to je naše hlavní jednotka a je jich děsivě málo. Posla může dělat kdokoliv. Pokud můžete být křídlonoši, musíte jimi být co nejdříve." Vysvětlí vám a odkašle si. "Jak už jsem řekl, vy jste blízko. Jste Lovci, mezi vámi a křídly už nestojí hodnost, jen pár funkcí. Teď jste stopaři, odbudete si pár týdnů, potom půjdete k bojovníkům, vrátíte pár duší zpět, kam patří, a dostanete křídla." Opět se odmlčí, aby se podíval, jak to na vás zapůsobilo. "Teď vám řeknu něco o našich úkolech, které vás budou jako křídla zajímat. Zatím jste se starali vždy o mrtvé. Jako smrtonoši jste je převáděli, jako Poslové pro ně chodili a jako Lovci je taháte zpátky. Křídla už se o duchy a duše nestarají, alespoň ne o ty normální. Smrt má mnohem více úkolů, než starat se o zemřelé. Musíme se starat o časové skluzy, výkyvy reality a podobně, s tím vás teď nebudu zatěžovat. Našim nejdůležitějším úkolem je udržovat světovou rovnováhu." Pousměje se, jako kdyby mu to přišlo trochu vtipně. "Neřeknu vám, co je za tím bílým světlem, ale řeknu vám, co je těsně před ním. Z těch desetitisíců lidí, co odcházejí každý den, je několik desítek těsně před vstupem do světla označeno a není jim tak umožněno jít dál. Jedna ze stran si je vybere jako své bojovníky, kvůli nějakým predispozicím." A opět se odmlčí, podívá se ke stropu a sesumíruje si v hlavě další slova. "Ty strany jsou dvě. Dobro a zlo, zjednodušeně řečeno. Berte je třeba jako peklo a nebe, i když tak jednoduché to zdaleka není. Musíme držet mezi těmito dvěma stranami rovnováhu. Chápu, že všichni z vás by nejraději pomohli dobru, ale tak růžové to není. Dám vám příklad. Krádež auta. Dobro by chtělo, aby zloděj za trest zemřel v ukrutných bolestech, zlo by ho odměnilo. Díky nám bude zloděj potrestán pár roky vězení. Za nepozdravení by dobro popravovalo, zlo by zase popravovalo za pozdravení. Ta rovnováha musí být." Ryan po vás přejede pohledem. "V minulosti je mnoho příkladů, kdy jsme selhali. Středověk je skvělý. Kvůli moru jsme měli obrovské množství práce, tolik neplánovaných úmrtí každý den... Rekrutovali jsme smrtonoše jako na běžícím pásu, ale nestíhali jsme. Museli jsme zapojit křídlonoše do převádění duší a dobro převzalo iniciativu. Vymklo se nám z vodítka, porazilo zlo a pak to začalo. Inkvizice, upalování čarodějnic, vybíjení templářů." Nevesele se zašklebí. "Kontrolu jsme převzali až na počátku novověku. Další naše selhání už bylo výsledkem podcenění situace a chyby jednotlivce. Jeden náš polní agent byl nasazený na takového chlápka s legračním knírkem. Roznášel politické letáčky pro NSDAP. Spustil ho na okamžik z očí, nechal ho spojit se se zlem a všichni víme, jak to dopadlo. Situaci jsme měli zpět pod kontrolou až v roce čtyřicet pět. Hodně jsme se zapotili i během studené války a karibské krize, ale teď už je nějakou dobu situace opět stabilní. Nemáme zprávu o žádné chorobě, které by dobro nebo zlo vypustily pro naše ochromení, rakovina a HIV jsou mimochodem naše, to jsou plánovaná úmrtí. Malomocenství, cholera, mor a černý kašel naše nebyly a daly nám celkem zabrat..." Ryan se poškrábe na bradě, jako by zvažoval, co ještě vám říct. "Vojákům dobra říkáme andělé, vojáci zla jsou pro nás démoni. Osobně si nejsem jistý, kteří jsou větší svině. Většina andělů i démonu žije mimo tento svět, v jiné dimenzi, ale někteří žijí i tady. Neodkážeme vycítit, kdo je kdo, pokud se neodhalí, a stejně tak oni nepoznají nás. Občas se snaží zmanipulovat některé politiky, navázat kontakt s vysokými hodnostáři a podobně, v tom jim bráníme. Většinou se jen mydlí navzájem někde v jiné sféře, to je necháváme, obvykle to není problém. Každý anděl a každý démon byl původně obyčejným člověkem, kterého smrtonoš převedl přes most. Těsně před vstupem do světla dostanou nabídku, že mohou pokračovat v životě, budou mít vznešený cíl, budou neuvěřitelně mocní a podobné kecy. Málokdy odmítnou. Bohužel už nečtou ty malá písmenka na smlouvě, tedy že když zemřou, putují do Propasti. Proto je ta Propast tak plná, že tam jdou zlé duše jsou kecy, dámy a pánové. Ale kecy, které jsme rozšířili sami a byli bychom velmi neradi, kdybyste to falzifikovali. V minulosti jsme nechali smrtonoše duchy varovat, aby nepřistupovali na nic takového, ale nefungovalo to, tak jsme toho nechali. Pokračování v životě jako mocná bytost zní pro duše vystrašené smrtí příliš lákavě." Ryan pokrčí rameny. "Andělů a démonů je mnohem více, než nás, ale my zase podvádíme. Jako služebníci Smrti je to náš spojenec, ne nepřítel. Máme několik životů navíc, jako v počítačové hře. Samozřejmě v jednom momentu už je duše tak poškozená, že opravdu umíráme. V takovémto případě ale jdeme s plusovými body Dál. K soudu, do ráje nebo já nevím, co tam dál vlastně je. Zatímco naši nepřátelé mají jen jeden život a po smrti jdou rovnou do Propasti. Je to tak, ale jsou vážně sveřepí." Pak se podívá na hodinky, zatváří se trochu překvapeně a začne mluvit rychleji. "Proč vám to vlastně vysvětluji? jako Lovci přijdete do kontaktu s dušemi, které uprchly z Propasti. Občas se stane, že jedna ze stran dokáže vytáhnout zpátky nějaké své elitní bojovníky nebo generála. Pokud budete mít jakékoliv podezření, že ta uprchlá duše není jen duše člověka, který odmítl podřídit se smrti, raději to nechte být a dejte vědět křídlům. Ti už ve spolupráci s námi tuto duši vygumují. Zruší její existenci. Tak to je asi vše, děkuji vám za pozornost, můžete jít." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Jak mluvil zírala jsem s otevřenou pusou. Znělo to dost šíleně to všechno co říkal. Dobro, které za každé sebemenší provinění zabíjelo? A zlo chválilo? No dobře u zla je to očekávané, ale dobro? Tohle dobro se už mě jevilo jako zlo. Ten druh o kterém Ryan mluvil bylo fanatické dobro. Ve jménu dobra konající se neuvěřitelná zvěrstva. Oklepu se. Začala jsem se z toho všeho co jsem slyšela potit. Jestli tenhle seminář měl za úkol vyděsit, tak měl úspěch na plné čáře. Takže na nás je, abychom škody co ti dva napáchají mírnili nebo jim předcházeli? Sakra.... to bude teda dřina! Kdyby nás nebyla tak je jasné, že by dobro a zlo lidstvo vyvraždilo. Pro dobro by nikdo nebyl dost dobrý a zlo by zase... asi zabilo těch málo co by dobro uznalo za dostačující. Jestli by někdo takový vůbec existoval. To je vážně šílené. Znovu se oklepu při představě, že bych třeba potkala někoho koho jsem už odvedla, ale z něj by byl anděl nebo démon. Doufám, že ne... Konečně byl přednášky konec. Děkovala jsem za to bohu. Nevím kolik bych toho ještě snesla. Vydala jsem se rychle ven, potřebovala jsem vzduch. Venku jsem se zhluboka nadechla a vydechla. Cítila jsem se vyčerpaná. Musela jsem to nějak strávit. Otočím se na Katrin. „Musím říci, že po tomhle mám chuť se opít. Trochu silné kafe.“ Zavrtím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Trochu to zveličil," řekne Katrin. "Danny už mi vysvětloval, jak to funguje. Dobro a zlo nejsou dvě sourodé skupiny, ale dvě frakce, jako třeba fotbal a hokej. Je tam spousta lig a týmů. Někteří jsou takoví, jiní jsou makoví. Někteří andělé jsou opravdu absolutně svatí, jiní jsou fanatici. Není jeden jako druhý." Pak se zasměje. "Chceš jít na rande nalitá?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zadívám se na ní. „Takže to není až takový extrém jak říkal? Víš je docela totiž šok zjistit, že dobro může dělat něco takového....“ Narovnám se a vzdychnu. „Ještě žádné rande nemám. Danny se neozval, takže nevím na čem jsem.“ Pokrčím rameny. „Takže co teď?“ zavrtím rameny, abych to ze sebe setřásla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Určitě je to takový extrém, jako říkal," odpoví ti Katrin rychle, aby ti nedávala nějaké falešné naděje. "Nedá se říct, že by lhal ani to obešel. Prostě mluvil jen o té fanatické části dobra a zla. Ale jsou i liberálové." Potom přejde ke dveřím. "Nejprve bychom se měli vrátit zpátky do světa, aby měl Danny vůbec možnost ti odpovědět," navrhne ti s pousmáním a otevře dveře, která vás přesunou před tvůj dům. "Ukážeš mi svůj byt?" zaškemrá Katrin, ale potom ti zapípá mobil. Opravdu ti přišla SMSka, která byla podle všeho odeslána už před půl hodinou místního času. Jasne, vyhovuje ti to v sedm? Vyzvednu te. A neber si nic slavnostniho. ;-) D. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „No... tak aspoň, že ne všichni. Takové pokroucené fanatické dobro mě děsí.“ Fakt hrůza. Přehnané. „Takové, kteří zabíjejí nebo sekají ruce jen za nadávku... ti podle mě spadají pod zlo.“ Zamračím se. „No nechme toho.“ Vrátíme se spolu zpět do reálného světa. Je fakt, že jsem zapomněla, že tady by mi zpráva od něj nepřišla pokud ji poslal z reálného světa. Objevili jsme se před mým domem a Katrin mě požádá, abych ji ukázala kde bydlím. Ale než stačím odpovědět zapípá mi telefon. Usměji se. „Tak jo... mám rande.“ Řeknu a podívám se na hodiny. „Jasně. Do schůzky je ještě spousta času. Ale brzy se budu stěhovat.“ Jdeme do domu a vedu ji po schodech do mého skromného, ale útulného bytu. „Už jsem nahodila nabídku na jeden střešní byt v lepší čtvrti.“ Pozvu ji dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Máš to tu hezké," řekne Katrin upřímně, když vejdete do tvého bytu. Je malý, ale vážně hezký a útulný. "takže se stěhuješ do větších prostor, jo?" zazubí se. "Já teď bydlím v takovém zatuchlém 1+1, ale šetřím si na byt v Komplexu." Uvaříte si kávu, dáte si nějaké sušenky a ještě si chvíli povídáte. Řekneš ji o bratrovi a potom tě nechá najet na jeho profil na facebooku a prohlédne si nějaké jeho fotky. "Je pěkný," řekne s pousmáním a podívá se na něj. "Hm..," vyjde z ní zamyšleně. "Má přítelkyni?" zajímá se. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Díky.“ Usměji se na ní. „Dalo to práci.“ Dám postavit vodu, abych ji pohostila. Otevřela jsem pixlu se sušenkami. „Ano. Už dlouho jsem chtěla větší byt. Hlavně střešní.“ Řekne mi, že si šetří na byt v Komplexu. „Je v bydlení tady a bydlení v Komplexu nějaký rozdíl?“ zeptám se. Pak jsme si povídali a já ji řekla o bráchovi, na notesu jsem ji pak ukázala jeho profil a fotky. „To jo.“ Usměji se a dívám se na jeho fotku. Zasteskne se mi. „Přítelkyni?“ zamrkám. „Ne. Myslím, že ne.“ Odpovím. „On je hezký v obličeji, ale je docela vyžlička. Chci ho nějak dostat do Dragona, aby na sobě zapracoval jen jsem ještě nepřišla na to jak.“ Podívám se na ní. „Proč se ptáš?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Máš tam na všechno více času, máš určitě příjemnější sousedy, můžeš využívat některé výhody, ale zas tak moc velký rozdíl to není," odpoví ti Katrin. Potom se zadíváte na bráchův profil. Na těch fotkách vypadá jako opravdu pěkný kluk, vzal si čočky a je vyfocený v obličeji, takže není vidět tělo. "Hm.. Clar, řekni mi.. Kolik let bys mi tipla?" podívá se na tebe Katrin. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Otočím se na ní a prohlédnu si ji. „Hm... když budu zlá tak nanejvýš 25 let. Ale spíš tak 23.“ Odhadu její věk. Tušila jsem, že ji je však méně než jsem řekla. Jinak by se mě totiž neptala. Znovu se zadívám na fotku bráchy. „Bojím se o něj, Katrin. Má nízké sebevědomí a je citlivý. Nosí brýle... hodně ho šikanují. Když jsem byla na živu, tak jsem ho držela nad vodou, ale teď trpí depresemi. Muži jeho věku pak pod tlakem školy páchají sebevraždy nebo začnou brát drogy.“ Zarazím se. „Proč jsi se vlastně ptala?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No jo, už vypadám jako velká holka," zasměje se Katrin. "Nevypadá nějak utlačovaně," řekne poté a podívá se znova na ty fotky. Je fakt, že se online projevuje mnohem sebevědoměji, i ze statusů to jde poznat. "No.. ale víš, že nahoře nemají moc rádi styk s rodinou. Buď ráda, že tě aspoň nepřeložili..." Pak pokrčí rameny. "Líbí se mi," přizná se jednoduše. "Jestli mám těch dvacet tři, jak říkáš, a on devatenáct.. Pokud teda nemáš nic proti..." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se. „Ano. Ale to je normální. Přes internet se chová jinak. Je si jistý víc sám sebou. Ale v reálu je to jiné.“ Zaklapnu se vzdychnutím notes. Jen jsem se kvůli tomu rozesmutnila. „Jsem ráda. Můžu tak na ně dohlížet aspoň z dálky.“ Pousměji se. Pak řekne, že by o něj měla zájem. Otočím se na ní a chvíli se na ní dívám. Pochybuji, že by to říkala, kdyby to nemyslela vážně. „Nemám.“ Usměji se. „Ty by jsi ho mohla i dotáhnout do Dragona. Kdyby se ti to povedlo, tak ti jeho členství proplatím a ty můžeš říct, že jsi to zaplatila ty...“ Zamyslím se nad tím a pak sama sobě pokývnu na souhlas. „To by šlo ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vidí tvůj pohled zasměje se. "Co je? Nevěříš mi, nebo co?" povytáhne obočí. "Je to hezký kluk, co není namyšlený. To je neskutečně vzácná kombinace a já se umím chytit příležitosti," uculí se. "Nesnáším ty kluky, co si o sobě moc myslím," vysvětlí ti. "A jestli je tvůj brácha vyžle.. tělesný vzhled je něco, co se dá během tří měsíců změnit. Důležité je srdce.. a obličej, no, jasně..." Pak zvedne ruce. "Hele klídek, jo? Ještě ani nevíš, jestli mě bude chtít," klidní tě a poté ji zapípá mobil. Zvedne ho a přečte si smsku. "Kámoš něco chce. Promiň, budu muset jít." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se a zavrtím hlavou. „Věřím ti. Ale to víš... jsem starší sestra. To je instinkt.“ Pokrčím rameny. Pak začne brzdit mé nadšení. „Jasně, že bude. Jen na něj nebuď hrrr jinak ho vyplašíš. A taky ti možná ten zájem nebude ani věřit. Ale ty si jistě s ním poradíš.“ Přikývnu. Pak ji pípne telefon a musí jít. Přikývnu. „Jasně. Díky.“ Řeknu a vyprovodím ji. Podívám se na hodinky a jdu si vybrat co si vezmu na sebe na rande. Vzala jsem si své nejlepší džíny a hezkou halenku s výstřihem do V. A pak jsem se vrátila k počítači a znovu si otevřela profil bráchy a začala si projíždět fotky. Nejvíc jsem se zastavovala na novějších fotkách kde byl on a rodiče. A podívala jsem se i na starší, kde jsem byla i já... mé staré já. Trochu jsem si u toho poplakala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V domluvenou hodinu sejdeš dolů a přesně na čas před tebou zastaví černé porsche, SUV. Danny vystoupí, aby ti mohl otevřít dveře a zase je za tebou zavřít. Danny má na sobě po zvyku křídlonošů jen lehké oblečení, čistě bílé tričko, černé šortky, krátké ponožky a bílé tenisky. "Ahoj," pozdraví tě s úsměvem. "Vážně ti to sluší," začne, "ale nevím, jestli je ta halenka nejlepší nápad," zazubí se. Posadíš se dovnitř auta, Danny auto obejde zepředu a sedne si za volant. Nastartuje a jeho velké auto neslyšně vystřelí ulicemi. Nejede nijak agresívně ani rychle, jako dobrý řidič, který si ale nemusí nic dokazovat. "Už jsem ti říkal, že nemám rád klišovité večeře?" podívá se na tebe Danny a zamíří na výjezdovou silnici z města. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Když byl čas, byla jsem už připravená a i klidná. Brzy se Danny objevil v pěkném autě. Jako gentleman mi otevřel dveře od auta a zase je za mnou zavřel. Pochválil můj vzhled, usměji se na něj, ale pak zaváhám, když se zmíní o halence. „Proč? Je nevhodná?“ zeptám se. Rozhlédnu se po zařízení auta. „Pěkný brouček.“ Ohodnotím auto a pak si prohlédnu jeho. „Taky pěkný.“ Usměji se na něj. Rozjeli jsme se, nejel nijak šíleně, bylo to skoro jako vyhlídková jízda. „Myslím, že ne. Ale už jsem byla varována.“ Znovu se na něj zadívám a pak si všimnu, že míří pryč z města. „Tak co jsi si vymyslel?“ zajímá mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To mi řekneš ty, až skončíme," nechá Dannyotázku vhodnosti či nevhodnosti halenky na tobě a vyrazí ven z města. "Jo no, vymódil jsem se," začne se smát, když ohodnotíš jeho vzhled. Určitě se nedá říct, že by vypadal jako nějaký vandrák. Všechno to jsou značkové věci z velmi dobrých materiálů a hlavně tenisky mohly stát i několik stovek dolarů (tisíce korun), ale to nic nemění na tom, že se vzhledem svého oblečení si spíš nedal záležet, než dal. Ale voní příjemnou kolínskou. "Uvidíš," ujistí tě s tajemným úsměvem, že se včas dozvíš, co vymyslel. Zařadí se do dlouhé fronty aut, co míří z New Yorku, a zazvoní mu mobil. "No, cvrčku?" zazubí se, když mobil zvedne. "Budu, cvrčku. ... Jo, je. ... Jasně, předám," pousměje se a podá ti svůj iPhone, který je z nové generace, ale je podobný tvému. "Katrin," vysvětlí ti a potom zatroubí na nějakou plechovku před vámi, co se pořád nerozjíždí. "Nazdar Clar, nebudeš mi to věřit, ale když jsme šla od kamaráda, potkala jsem tvého bráchu. No dobře, možná jsme to náhodou vzala kolem jeho domu, ale potkala jsem ho venku ještě s jedním jeho kamarádem. Mám jeho číslo. Byl fakt milý." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Dobře.“ Souhlasím a pohodlně se opřu. Zazvonil mu telefon a já se trochu obávala jestli se mu neobjevila nějaká práce. Cvrček? Pak mi najednou telefon podá a prozradí mi, že je to Katrin. „Ahoj.“ Řeknu do telefonu a Katrin na mě hned vybalí to, že se potkala s bratrem a má jeho číslo. „Fakt? Tyjo... tak rychle jsem to nečekala. To ti musel fakt padnout do oka.“ Pousměji se. „A jak se tvářil? Co říkal? “ zajímá mě. Zazubím se. „Jasně, že je milý. Je to můj brácha.“ Zvědavě natočím hlavu na stranu. „Takže mu zavoláš? Už to máš nějak vymyšlené?“ zajímá mě dál. Jsem ráda, že mi zavolala a informovala mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Spíš jsem na něj byla zvědavá," opraví tě Katrin rychle, aby sis nemyslela, že je taková dychtivá. "Tvářil se překvapeně, ale nevypadal, že bych ho nějak extra vyvedla z míry, možná proto, že kolem nebyli žádní blbí kámoši." Potom se na opačné straně drátu na chvíli zamyslí. "Nemám to vymyšlené," přizná. "na to jsem ještě neměla čas. Ale nebudu teď kazit rande tobě, zatím není nic víc, co bys měla vědět," zasměje se, rozloučí se s tebou a položí mobil. Ty ho vrátíš Dannymu, který ho schová zpět do šortek. "Něco nového?" podívá se na tebe s úsměvem. Už jste vyjeli z New Yorku a teď projíždíte přilehlou aglomerací. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se. „To zní dobře.“ Řeknu. Kéž bych tak mohla být doma. Jistě bych pak slyšela o tom, jak se seznámil s jednou dívkou. „Díky, že jsi mi to zavolala.“ Rozloučím se s ní. Vrátím Dannymu mobil a ten se mě zeptá co je nového. „Katrin se zalíbil můj brácha. Dneska se s ním setkala a vzala si na něj číslo.“ Usmívám se. „Katrin na něj bude mít dobrý vliv.“ Zadívám se z okna a pak zase na Dannyho. „Pořád mi ještě neřekneš kam jedeme?“ pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To teda bude," přikývne Danny s upřímným úsměvem. "Vždycky byla na všechny hrozně hodná.. a kluci ji po zásluze trestali." Zazubí se a zavrtí hlavou. "Ani ne," protáhne, "ostatně, už jsme tady." Zabrzdí za aglomerací na takovém odlehlém štěrkovém parkovišti u lesa. "Mám tady jedno takové hezké místo," řekne s úsměvem a vystoupí, obejde auto a otevře i tobě. Pak za tebou zavře a auto zamkne. Uvědomíš si, že ještě nemáš schopnost nočního vidění. Máš ji dostat až o půlnoci, jako každou novou schopnost. Danny si to uvědomuje. "Nechceš mi dát ruku, aby ses neztratila?" nabídne ti se širokým zazubením. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Podívám se na něj. Katrin neměla štěstí na muže. Nevyptávala jsem se. „Brácha je hodnej. Ten ji neublíží.“ Řeknu s jistotou. Pořád mi nechce říct, kde jsme, ale už jsme na místě. Zase se zadívám z okna, ale byli jsme na štěrkovém parkovišti u lesa. Co asi vymyslel. Zase mi otevřel dveře a já s úsměvem poděkovala. Rozhlédnu se, ale nic moc nevidím. Noční vidění ještě nemám. Až později. A Danny to věděl. Usmíval se na mě a nabídl mi, abych ho vzala za ruku. „Chytré.“ Ocením a přistoupím k němu. „Ale ráda.“ Dodám tišeji a vzala jsem ho za ruku. Příjemně hřál. Tělem mi projelo příjemné brnění. „Tak mě veď.“ Pobídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Díky," zakření se Danny a potom vyrazí vpřed, přímo do lesa. Celkem vidíš, měsíc je skoro v úplňku a obloha je jasná, ale sem tam zakopneš o kořen a Danny tě nenechá spadnout. Po několika minutách zničehonic les končí a vy se ocitnete na okraji vysoké skály. Danny si vyvleče ruku a rychle ze sebe stáhne tričko. "To mi prosím podrž," poprosí tě a podá ti ho. "A pojď sem," natáhne se pro tebe a vezme tě do náruče. Během zlomku vteřiny se mírně prohne a potom i přes to mizerným osvětlením vidíš, jak mu z lopatek vystřelí křídla. Narozdíl od Philových černočerných křídel má však Danny křídla zářivě bílá. Než stihneš cokoliv říct, Danny udělá dva rychlé kroky a seskočí ze skály. Přitiskneš se mu k odhalené hrudi.. nakonec to není tak špatné, jak zatnul svaly, aby mohl ovládat křídla. Nebo to si myslíš aspoň do chvíle, kdy doopravdy ztratíte pevnou půdu pod nohama. Chvíli volně padáte, potom se ozve bouchnutí, jak křídla mocně rozrazí vzduch, tobě krátce zavlají vlasy, a potom měkce dopadnete. Danny neletěl, jen křídly ztlumil dopad. Když tě opět položí, křídla už nemá. S úsměvem si od tebe vezme tričko a opět si jej natáhne. Trošičku se ti klepou kolena, ale musíš uznat, že už v tuto chvíli je toto rande absolutně nezapomenutelné. "Dobrý? Měla by sis zvyknout, za chvíli budeš mít vlastní," usměje se na tebe a jemně tě vezme za ramena, než se ujistí, že jsi v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Danny mě odvedl až na okraj skály. Nepřibližuji se k okraji, ale nakloním se, abych viděla, jak je to hluboké. Docela hodně. Otočím se na Dannyho, který si svlékl triko a podal mi ho. Tušila jsem co se bude dít. Přišla jsem k němu a nechala se vzít do náruče. Vzhlédnu a uvidím, jak se mu za zády objeví křídla. Krásně bílá. Myslela jsem, že všichni mají černá křídla. A vidím, že ne. Znovu jsem měla chuť je pohladit. A pak... skočí ze skály. Vykřikla jsem a přitiskla se k Dannymu. Ale můj strach trochu zmírnilo to, že jsem se tiskla k jeho pevné hrudi, která ještě zpevnila, jak zatnul svaly. Neletěli jsme, ale jen zmírnil pád. S váhou navíc, jako jsem já by stejně asi nedokázal létat. Pustil mě zase na zem a vzal si tričko. Cítila jsem se trochu zvláštně a nejistě v kolenou. Danny mě chytil za ramena dokud jsem znovu nezískala pevnou půdu pod nohama. „Dobrý. Jen jsem to nečekala.“ Řeknu a zadívám se na něj. Pak se začervenám, když si vzpomenu jak jsem se k němu předtím tiskla. „Už jsem v pořádku.“ Řeknu a rozhlédnu se. Byli jsme už na místě? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Výborně," usměje se Danny a pustí tě. Pak rozpřáhne ruce a otočí se kolem dokola. "Jsme tady," pronese a mávne rukou. Zničehonic se před vámi objeví desítky svíček, které jen tak levitují ve vzduchu. Další mávnutí ruky je všechny zapálí a umožní ti tak se rozhlédnout po místě, které Danny vybral. Je to krásný palouček pod bílou skálou, osvětlený svíčkami vypadá obzvlášť krásně. Danny sáhne do kapsy a vytáhne složený červený kapesník. Několikrát s ním zatřepe, až ho roztřepe do velikosti deky a rozloží ji po zemi. Pak sáhne do kapsy podruhé a vytáhne na světlo svíc něco, co vypadá jako malá obruč. Roztáhne ji do mnohem větší velikosti, položí ji na zem a opět mávne rukou. Uvnitř obruče to zavíří a namísto zelené trávy tam vznikne černočerná tma. Danny do oné tmy zaboří ruku a vytáhne piknikový košík, láhev vína a dvě skleničky. Potom zase mávne rukou, tma se z obruče vytratí, on ji opět stáhne do podoby malého kolečka a schová ji v kapse. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Rozhlédnu se a co se stalo... mi sebralo dech. Chytila jsem se za srdce, jak se mi z toho srdce rozbušilo. Rozhlížím se, ve světle svíček to tu bylo vážně kouzelné. Danny rozhodně udělal dojem. Zadívám se na něj a nevím co říci. Byla to prostě nádhera. Ale on neskončil. Z malého kapesníku vytvořil deku a pak vytáhl nějaké obruče. A ať už je to cokoliv z obruče vytáhl piknikový košík, víno a skleničky. Je fakt, že s takovými udělátky jsem nemohla tušit co se chystá. Usměji se a o pár kroků ustoupím, abych si celý ten pohled vychutnala. Světlo svíček, deka, piknikový koš a pohledný muž, který tu na mě čekal. Sakra kéž bych uměla malovat. Tohle je dokonalá chvíle hodna zachycení na kresbu. Zavrtím hlavou a přistoupím k Dannymu. „To je vážně nádhera. Ohromil jsi mě tak, že jsem vážně chvíli nedokázala najít slova.“ Pohladím ho po paži. Nejraději bych ho políbila, ale tak daleko ještě nejsme. I když teď bych byla ráda. Sundala jsem si boty a stoupla si na deku a pak se posadila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Miluju vás nováčky," zazubí se Danny. "Dáte se ohromit těmi nejstaršími triky. Ty deky se ve Foru prodávají na každém rohu." Pak se zamyslí a podívá se na tebe. "Kdyby to teda nebyl kruh," připustí. Napodobí tě a zuje si tenisky, pak se posadí na deku a otevře víno. Přiťuknete si a napijete se. Je opravdu výborné, ale nepoznáš ani značku ani ročník. Celkově bylo toto rande dokonalé, to je ti jasné, i když jsi jich moc nezažila. Po připití otevřete piknikový koš s grilovaným kuřetem, bylinkovým chlebem a zeleninou a dáte si do nosu. Danny je po celou dobu okouzlující a vtipný. Je to takový ten pohodář, co ho jen tak něco nevyvede z míry. Něco si o sobě řeknete. Dozvíš se o něm, že je Křídlonošem už tři roky. Po třech letech u smrtonošů mu trvalo pět měsíců, než svá bílá křídla dostal. Tedy dostal jenom křídla, všechny překvapilo, když se zbarvila do bílé barvy, a ne klasické černé. Bílou barvu prý má jen několik "vyvolených" a nejspíš je to v rodině, protože Amber krátce po něm získala křídla taky, a také bílá. Neví ale, co ta barva vlastně znamená. Danny bydlí v Komplexu, trvalé bydliště má pro lidské úřady zapsané v nějakém činžáku v černošské čtvrti, tam si to žádný úředník tutově nepůjde zkontrolovat. Poštu mu váš člověk na centrální poště přesměruje. Zbožňoval skákání s padákem, ale od té doby, co má křídla, už ho to moc nevzrušuje. Za života byl voják a sloužil i v Iráku, ale nezemřel tam. Ke své smrti se ale nedostane. Nejoblíbenější film Zelená míle, nejoblíbenější jídlo krevety a nejlepší kapela Bon Jovi. Narodil se 1. prosince 1979 do znamení střelce a tohoto data mu letos bude třicet čtyři, zemřel ve dvaceti sedmi. Katrin poznal už jako smrtonoš před pěti lety, a ve chvíli, kdy on dostal křídla, ona si odkroutila základní tři roky a on byl určen jako její učitel. (// Napiš, co mu prozradíš ty o sobě.) Celé rande trvá dvě a půl nádherné hodiny, potom Danny zase všechno posbírá, košík schová zpět do obruče, deku složí do velikosti kapesníku a schová ji do kapsy. Potom si svlékne triko, opět ti ho podá a vezme tě do náruče. Zkoumavě se podívá na skálu, ale potom si nechá ze zad vyrůst křídla a několikrát jimi mocně mávne. A stojíte nahoře. Položí tě na zem, vydechne a protáhne se. Potom křídla opět nechá vrůst do těla a oblékne se. Dá ti ruku a dojdete k autu. Ke tvému domu už je to jen chvilka. Vystoupíte z auta a na chodníku před vstupem do tvého domu se rozloučíte. "Tohle bylo první rande," připomene ti, jak předtím nechtěl, abys vaše krátké setkání brala jako rande. Nakloní se k tobě a jen lehce tě políbí, jenom se vám o sebe otřou rty. "Tak zase někdy?" zeptá se, pohladí tě po ruce, potom se rozloučí a odjede do noci. Hodinky ti ukazují jedenáct hodin. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Otevřel víno a přiťukli jsme si. Pak vytáhl jídlo a pustili jsme se do toho. Při tom jsme si povídali a mě bylo vážně dobře. Prozradil toho o sobě hodně a mě to všechno opravdu upřímně zajímalo. O své smrti se nezmínil a já to z něj netahala. Někdy to může být docela soukromá záležitost. A zaujalo mě to, že nikdo neví proč mají bílá křídla. Jak on tak Amber. Zajímavé. Možná to prozradí čas. Pak jsem začínala povídat já. Řekla jsem mu něco o své rodině a taky, že jsem se narodila se špatným srdcem. Díky tomu jsem toho v životě moc nezažila. Protože jsem se musela šetřit. V podstatě jsem začala pořádně žít až po smrti. Tak jsem mu spíš řekla to co mám ráda nebo nemám. Že mám nejraději modrou barvu, miluji sladké, nesnáším brouky, nenávidím brokolici a fazolové lusky. Mám ráda hudbu s 60 a 80 let. Nejraději Queens a Modern Talking. Že jsem vždycky toužila jít do lunaparku, nikdy jsem tam nebyla a vůbec jsem řekla, že chci zkusit hodně věcí, které mi rozbuší srdce tak, že mi div nevyskočí z hrudi. Mám co dohánět. Rande bylo skvělé a uteklo jako nic. Nejraději bych tu s ním ještě zůstala, ale jistě má nějaké povinnosti. Pomohla jsem mu s úklidem a pak všechno zase schoval do kapes. Pak jsem se podívala nahoru a jsem zvědavá jak tohle zvládneme. Ale Danny byl silný. Znovu mě vzal do náruče a vyletěl s námi nahoru. Viditelně to pro něj nebylo snadné, ale zvládl to. Pak mě odvezl domů a doprovodil až ke dveřím. Usměji se. „Ano. A úžasné rande.“ Začervenám se a pak mě lehce políbí na rty. Začervenám se ještě víc. Bylo to příjemné. „Určitě. Děkuji za krásný večer.“ Rozloučím se s ním, stisknu mu ruku a pak se dívám jak odjede. Usměji se a vejdu do domu. Za chvíli jsem v bytě a pořád se usmívám. Přejedu si prsty po rtech, zachichotám se a jdu do sprchy. Ze sprchy jsem pak zalezla do postele. Třeba se mi o něm ještě bude zdát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V sedm hodin ráno tě vzbudí smska od Deana. Z nějakého důvodu máš na jeho jméno nastavený takový odporný bzučivý tón, který tě probere spolehlivěji, než výstřel z děla. Nepamatuješ si ale, že bys to nastavovala a defaultní to určitě není, to by sis pamatovala. Takže se přetočíš na bok, popadneš mobil a přečteš si, co ti šéf chce. Máte s Katrin první úkol, za dvě hodiny necelých deset kilometrů od tvého bytu. Je to přímá linka metra, cesta ti nezabere více, než patnáct minut. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zívnu a zase mobil odložím. Přetočím se na bok a zase zavřu oči. Ale nespím, jen mám zavřené oči. Poležela jsem si ještě deset minut a pak jsem vstala. Měla jsem pořád dost času. Takže jsem si v klidu dala kávu, snídani a koukla na zprávy. Chvíli jsem snila o včerejšku a v duchu doufala, že se Danny brzy ozve. Tentokrát by měl on a někam mě pozve. Ale určitě se ozve. Po tom, jak se včera snažil udělat dojem to je jasné. Pak jsem se oblékla do džín a kostkované košile a vyrazila jsem na místo setkání. Takže.... teď budeme stopovat. Jsem zvědavá jak nám to půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dorazíš na místo, kde máte být, s mírným předstihem. Je to zapadlá ulička za nějakým řeznictvím. Brzy po tobě se objeví i Katrin, oblečená v upnutých džínách a volné bílé halence. "Nazdárek," pozdraví tě a zívne. Vypadá stejně, jako ty jsi mnohdy vypadala po nočních výpravách s Daisy. Je namalovaná a učesaná a vypadá hezky, ale prostě je na ni vidět, že moc nespala. "Tak co rande?" zeptá se s pousmáním a začne procházet kolem stěn. Musíte nalézt stopu po duchovi. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Ahoj. Tyjo... co jsi v noci dělala místo spánku?“ zeptám se s úsměvem a vyrazíme na lov. Vyčmuchat ducha. Jsem zvědavá jak si na poprvé povedeme. Zeptá se na rande. Zářivě se usměji. „Naprosto úžasné! Danny se předvedl. Vzal mě do lesa, všechno osvětlil svíčkami, připravil piknik a povídali jsme si a když jsme se loučili, tak mě lehce políbil...“ Dotknu se srdce. „Prostě skvělé.“ „Jo a taky mi předvedl svá křídla a nesl mě v náručí, aby jsme seskočili ze skály a pak mě zase nahoru vynesl... tyjo... ten má fakt pevnou hruď!“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ani se neptej," zamumlá Katrin. "Jde to tak moc vidět?" Potom přikývne a zazubí se. "Má nádherná křídla, že?" pronese. "Ty černá se mi osobně moc nelíbí, křídlonoši s nimi vypadají jako havrani. Ale ta bílá jsou nádherná." Přejede prsty po zdi. "Bělokřídlí jsou silnější, než ostatní, rychleji se učí a jejich potenciálový strop je výš. Programy se o ně většinou perou." Zasměje se. "Jo, to mi zní jako on," přikývne. "Znám ho už šest let," řekne ti. "Je to skvělý chlap, akorát si musíš zvyknout, že nemá moc času. Tréninky, turnaje a ještě mise. Ty máš ale tu výhodu, že můžeš chodit trénovat s ním.. Pouvažuj, něco se naučíš, budete spolu a on se ještě bude cítit důležitý." Zarazí se u jedné zdi a znovu po ní přejede prsty. "Tady prošel," řekne ti a posunky ti naznačí, abys došla k ní. Dotkneš se místa, které ukazuje. V tu chvíli se ti v hlavě zjeví vize černocha v otrhaném oblečení, který prošel touto zdí a zamířil k východu z ulice. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se na ní. „Vypadáš unaveně. Ano. Jde to vidět.“ Přikývnu. „To ano... doufám, že si na ně budu moci brzy sáhnout. Vypadají tak jemně.“ Prozradí mi, že bělokřídlí jsou silnější a v našem systému se o ně perou. To jsem nevěděla. Pak se vyjádří k našemu rande a doporučí mi, abych chodila trénovat s ním, abychom byli víc spolu. „To je dobrý nápad. Až s ním příště budu mluvit zkusím se s ním domluvit.“ Souhlasím. Katrin objeví místo kudy duch prošel. Došla jsem k ní a taky se toho místa dotknu. Přikývnu. „Jdeme za ním?“ zeptám se. Teď jsme přece uměli procházet věcmi... i když jsem to tedy ještě nezkoušela. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ale moc nejsou," řekne ti Katrin. "Křídlonoši s nimi často zasazují pěkně tvrdé údery a musí vydržet i střely z kulometu..." Přikývne. "Jo, jdeme za ním," souhlasí a vydá se k východu ze zapadlé uličky, kudy šel i duch. Ocitnete se na rušné hlavní ulici, Katrin jde tak, že má ruku položenou na zdi a jde podél ní. Napodobíš ji a v hlavě máš představu noci, kterou duch černocha prochází. Jdete s několikahodinovým odstupem v jeho stopách a vždy máte zprostředkováno, co bude duch bezprostředně dělat. Těsně předtím, než dojdete ke křižovatce, v hlavě vidíš, že duch ji přešel a šel doprava. "To je celkem husté," zasměje se Katrin. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Ahhh! Nekaž mi iluze.“ Zasměji se. „Střely z kulometu? Tyjo...“ Vydali jsme se za duchem. Pronásledování zatím probíhalo dobře. Ale kdo ví kam až šel. Ale je fakt, že tahle schopnost je fakt užitečná. Katrin si ji pochválí. „To rozhodně.“ Usměji se. „A co tedy budeme dělat až najdeme kde se ukryl?“ zeptám se. „Prostě jen zavoláme komando a máme po šichtě?“ aspoň tak jsem to pochopila, když nám naši práci vysvětlovali. Připadalo mi to trochu málo... ale je fakt, že tohle je dočasné. Brzy zase povýšíme. Aspoň to tedy říkali. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano, to je vše," pousměje se Katrin a potom společně přejdete křižovatku a zase položíte prsty na stěnu. Tady se duch vnořil do zdi. Katrin se rozhlédne kolem, trochu nejistě se na tebe podívá, potom se zhluboka nadechne a projde stěnou. Okamžitě ji následuješ. Je to jako projít přes vodopád, ale jsi suchá. Nacházíte se opět v nějaké tovární hale, tentokrát ale rozhodně ne opuštěné. Nicméně momentálně výroba z nějakého důvodu stojí. "Ale kruci," zamumlá Katrin a ty se jdeš podívat, co ji ta znepokojilo. Všechny pásy běží a sypou se z nich pomeranče, které se potom kutálejí po podlaze. Nemá je však kdo ukládat do krabic, neboť zhruba desítka zaměstnanců leží na zemi s vytřeštěnýma očima. Dotkneš se jedné z krabic a vidíš toho ducha, jak se postupně všech dotkl a oni se udusili. Do posledního vstoupil, takového vysokého blonďáka. "To jsou všechno neplánovaná úmrtí. Poslové budou mít poplach, musí najít všechny duchy. A nejspíš se zapotí i naši lidé na úřadu koronera," míní Katrin. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Prošli jsme zdí. Oklepala jsem se a rozhlédla se. Továrna, ale takhle fungovala. Když uslyším Katrin jdu se podívat co objevila. Zarazím se a rozhlédnu se po té spoušti. „Pane bože...“ Vydechnu. Přejdu k jedné krabici, které se dotknu a uviděla jsem co se stalo. Ten duch je pozabíjel a posledního posedl. „To nechápu. Proč to udělal?“ zeptala jsem se zachmuřeně a začnu mrtvé obcházet a zatlačovala jsem jim oči. „Myslíš, že už to vědí?“ zeptám se Katrin. Myslela jsem to jestli o těch neplánovaných úmrtí vědí. Asi bychom to měli hlásit a pak jít dál po stopě toho vraždícího ducha. Taková zbytečná smrt. Rozhlédnu se po mrtvých. Kolik z nich mají doma rodinu? Ženy a děti, které na ně čekají? Vehnalo mi to slzy do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kdo ví?" zachmuří se Katrin a rozhlédne se kolem. "Duchové, kteří jdou do Propasti, nejsou žádní králíčci. A pobyt tam jim určitě nepřidá." Pak přikývne. "Úmrtí vždy vycítí. Ale u neplánovaných není na místě připravený smrtonoš, takže rovnou nastupují Poslové," vysvětlí ti. Má spoustu informací, protože je mrtvá mnohem déle, než ty, a navíc její učitel je křídlonoš. "Musíme dál. Za to mu přidají roky v propasti," ujistí tě Katrin. "Pokud ho Křídla rovnou nevygumují, teď už můžou, ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Otřu si oči. „To rozhodně. Myslím, že duchové se v propasti s největší pravděpodobností zblázní. Jinak nevidím jediný důvod proč by je zabíjel.“ Vzdychnu. „To je docela možné.“ Přikývnu na to, že ho možná vygumují. „Jasně jdeme.“ Řeknu a dotknu se znovu zdi a dívám se kam teď náš vtělený duch jde a následuji ho. „Nevěděla jsem, že duch může tak snadno někoho zabít. Vlastně jsem si myslela, že kromě posednutí člověku nemůžou nijak zvlášť ublížit.“ Prozradím Katrin. „Tady je vidět, jak se toho musím ještě hodně naučit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsou duchové a duchové," řekne Katrin. "Někteří neumí ani vysílat plazmu, jiní se jsou schopní teleportovat, mají telekinezi, mohou číst myšlenky.. Časté je i částečné zhmotnění, potom vznikají ty legendy o bílých paních a tak..." Pokrčí rameny. "Pokud duchové najdou útočiště u barona, většinou je poslové nenajdou a křídlonoši mají jiné věci na práci. Pak se ten duch někde objeví a už je opravdu hodně mocný. A když občas narazíme na samotného barona, musí na něj jít křídla, protože ten už je třeba schopen ovládnout myšlenky desítek lidí... Duše má obrovský potenciál, ale tělo jej brzdí." Jdete dál po tovární hale a stěnou z ní vyjdete na další rušnou ulici. "Hádám, že se ten duch snaží najít barona. Neukazuje se všem, ale uprchlíkům z Propasti celkem ano. Aby ho vycítil, musí ale dlouze rozjímat, a to znamená, že zůstane na jednom místě." Jdete co nejrychleji, abyste smazaly duchův náskok, a čím dál tím víc se mu přibližujete. Nakonec procházíte New York asi tři hodiny a už vás opravdu pořádně bolí nohy. Z domu do domu, mnohokrát přes sebe dokonce musíte přehodit pláště, aby vás obyvatelé neviděli. Zdá se, že ani duch sám neví, kam chce jít. Několikrát se vracíte. A potom vás váš smysl na vyhledávání duchů, co máte od té doby, co jste se staly Posly, upozorní na blízkost ducha. A je to tak, vejdete do další tovární haly. Tentokrát se jedná o etiketování balené vody. Tady moc zaměstnanců není, takže se na zemi také válí jen tři udušené mrtvoly. Skrčíte se za krabicemi a díváte se. Duch v těle mladého blonďáka sedí na zemi v tureckém sedu zády k vám, oči má zavřené a vypadá to, jako kdyby meditoval. Najít barona není nic snadného, zabere to spoustu času. Katrin tiše položí ruku na zem a místo označí další vaši speciální schopností. Teď musíte setrvat na místě, než dorazí tým. Podle toho, o jakého ducha se jedná, vyšlou buď dvojici Lovců, nebo až tým Křídlonošů. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Víš toho hodně. Ještě, že jsme spolu v týmu. Já nevím ani z polovinu toho co ty.“ Pousměji se na Katrin uznale. „Tak to jsem se tedy zatím setkala jen s těmi slabšími.“ Prozradí mi další novinku. Jestli chce duch vyhledat barona musí dlouho rozjímat, což znamená zůstat na jednom místě. Možná proto bloudil tak dlouho po městě, asi pokus nás setřást. Stopování se nám protáhlo na dobré tři hodiny a pak jsme ho konečně dostihli. Schovali jsme se za bednami. Další mrtví. Aspoň, že jich tu bylo méně. V tomhle případě jsem ráda, že jsou továrny vesměs automatizované. Kdysi by tu jinak bylo desítky lidí a ti mohli být teď mrtví. Katrin místo označí a zůstali jsme schované. Museli jsme počkat na Lovce nebo křídlonoše, kteří se o něj postarají. Mi jsme bohužel nic nemohli dělat. Řekla bych, že na nás je asi příliš silný. Jen doufám, že se baron neobjeví dřív než posila. Vykukovala jsem z poza beden a dívala se na ducha. Naštěstí tam jen tak seděl a nic nedělal. Radši jsem ani nemluvila, abych na nás neupozornila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dívej!" sykne po několika minutách Katrin a hlavou ti ukáže na opačnou stranu místnosti. Do tovární haly bez jakéhokoliv pokusu o nenápadnost vejdou dva mladíci (odkaz, odkaz). Oba dva na sobě mají jen riflové šortky a tenisky, vrchní část těla si nechali odhalenou. Takže buď to jsou frajeřiví exhibionisti, nebo křídlonoši. Oba mají na pravém rameni tetování. "Jsou od Gryfů!" podívá se na tebe překvapeně Katrin a pak zvědavě obrátí zrak zpět k situaci. "Nevím, která lajna, ale na ducha je to celkem silný kalibr." Duch očividně oba muže zaregistroval, a tak se pomalu postaví. "No, nevím, co jsi očekával," řekne první z mužů. "Je mi líto, ale nejspíš se budeš muset vrátit zpátky," pousměje se druhý z mužů. Pak se rozhlédne kolem dokola. "Hej! Stopaři! Vylezte a pojďte se přidat, za odměnu." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Objevili se dva muži. Podle toho, jak jsou do půli těla nazí, to byli křídlonoši. Katrin je pozná podle tetování a připadá ji, že na jednoho ducha je to až silný kalibr. To se mi nelíbilo. Duch se postavil a otočil se k nim, ale zatím nic neudělali. Jen mu oznámili, že se musí vrátit zpátky. Pak se jeden z nich rozhlédne a zavolá, abychom se přidali. Za odměnu? Nějak se mi to nezdálo. Chci říci... podle Katrin jsou tihle dva víc než schopní se o toho ducha postarat. Spíš to pro ně bude hračka. A oni nás vybízejí, abychom si šli bouchnout? Nebo něco takového? Položila jsem Katrin ruku na rameno, abych ji zastavila, kdyby se chtěla postavit. Jsem paranoidní? Možná, ale radši budu za hlupáka než skočit někomu do pasti. Jen mi to prostě nesedělo. Proč na něj poslali někoho tak silného? Podívám se na Katrin a zavrtím hlavou a přitisknu si prst na rty. Mě to připadalo prostě tak, že jsou to falešní křídlonoši... nebo ti zlí a snaží se nás vylákat ven. Nebo jen ověřují jestli je vzduch čistý. A jestli je tenhle duch tak silný, že sem posílají tak silné křídlonoše.... nemyslím si, že by nás ohrozili bojem s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já je znám," řekne Katrin, setřese tvou ruku a postaví se. "Ten s náušnicí je Jason, ten druhý Mick, strašní volové, ale naši," zakření se na ty dva, kteří jí úsměv oplatí. A toho využije duch, který se bleskově pohne vpřed. Mick se mu obratně vyhne, praští ho do čelisti, popadne jej za hrudník, vytáhne ducha z cizího těla a flákne s ním na zem. Tělo potom položí ohleduplně kousek dál na zem. Duch se ale bleskově vyhoupne zpět na nohy. Rozzáří se mu ruce a strčí s nimi do Jasona, ten vyletí do vzduchu, několikrát se přetočí, vystřelí mu křídla a těmi se ve vzduchu elegantně zastaví. Pak vypálí několik dávek plazmy, neuvěřitelně rychle za sebou, velké množství a velmi přesně. Duch se prvním dávkám vyhne, ale dalších pět ho v těsném sledu zasáhne do hrudníku a on vletí do krabic. Jason dopadne na zem do pokleku, s roztaženými křídly. Mezitím se ducha chopí Mick. Takto silného ducha už plazma neproděravěla, ale je na něm vidět, že je oslabený a bledší. Mickovi se obalí ruce fialovou září a poté praští černocha do žaludku. Ten se zlomí, Mick ho chytne za zátylek a přinutí jej pokleknout. "Tak co teď s ním?" podívá se na Jasona. "Nazdar Katrin, měly jste vylézt dřív, takhle jste přišly o možnost podílet se na zábavě," podívá se Jason nejprve k vám, pak si nechá zarůst křídla a dojde k duchovi. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Katrin řekne, že je zná a postaví se. No aspoň se nemusím dál stresovat. Taky se narovnám a sledujeme souboj. Musím říct, že mě to docela ohromilo. Takový boj jsem ještě neviděla. Vypadalo to hustě. A ten duch byl taky silný. Ale proti nim neměl šanci. Brzy skončil na přimáčknutý k zemi a přemýšleli co s ním. Odkašlu si. „To je kvůli mě. Nebyla jsem si jistá jestli jste na naší straně. Bylo mi divné, že na něj poslali někoho tak silného.“ Odmlčím se a podívám se na ducha. „Ale asi to bylo dobře. Kdybychom se do toho pletli, asi bychom to pěkně schytali.“ Pokrčím rameny. A taky mi tohle nepřipadá jako dobrá zábava. Já se v boji nevyžívám. Což tihle dva asi ano. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Původně nechtěli," přikývne Mick. "Ale zabil příliš mnoho lidí, tím se sám postavil mimo kompetenci lovců," vysvětlí ti zase Mickův parťák Jason. Duch pokusí slabý pokus o to, aby se zvedl, ale Mick, který jej stále drží za krk, mu to nedovolí. "Já bych ho vygumoval," míní Mick a duchovi se v očích poprvé objeví strach, a to pořádný. Jason ale zavrtí hlavou. "To je až poslední možnost," řekne tiše a natáhne ruku. Tu mu obalí kouř, který se okamžitě stlačí a zhmotní do podoby černé kosy. Ta je vskutku krásná, leskle černá, zahnutá, pokrytá stříbrnými symboly na rukojeti a několika černými na zubatém ostří. Musela stát jmění. "Dalších pár let v Propasti by mělo odpovídat," zamumlá potom Jason a zasekne čepel kosy duchovi zeshora přes rameno do hrudníku, proklá ho skoro až ke kyčli. Potom se ozve tiché lupnutí a duch imploduje. A Jason nechá kosu zmizet. "Mno, díky za vyhledání," podívá se na vás Mick a protáhne si ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Chápavě přikývnu. Začali znovu řešit co s ním. Padl návrh ho vygumovat. Což ducha vyděsilo. Ale místo toho se rozhodli dát ho zpátky do propasti. Nevím jak on, ale asi bych byla raději kdyby mě vygumovali. To pak aspoň nic neucítí. Bude mít klid. Takhle bude zažívat další mučení. Prohlédla jsem si kosu. Byla fakt pěkná. Ani si neumím představit kolik ho asi stála mincí. Duch zmizel a bylo po práci. „Prosím.“ Řeknu. Jsem ráda, že je to za námi. „A co duchové těch co zabil?“ zeptám se a podívám se na mrtvé zaměstnance. Začnu je znovu obcházet a zatlačovat oči. Chudáci. Musela jsem se zeptat i když raději bych šla už domů. Smrti jsem měla pro dnešek až nad hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ti už se dávno rozutekli po New Yorku. To je práce Poslů," řekne Mick, a když se pokusíš zatlačit prvnímu muži oči, chytne tě za loket a otočí tě k sobě. "Zbláznila ses?" sykne nevěřícně. "Oběti úniku plynu nemívají zatlačené oči a nikdo jiný tady přece nebyl," řekne už mnohem smířlivějším tónem. "Tenhle měl štěstí, únik přežil," ukáže na blonďáka. "Zaneseme ho zpátky do balírny pomerančů." Otočí se a hledá očima Jasona, který mezitím někam zmizel. Po chvilce se ale vynoří zpoza krabic. "Fajn, žádné kamery uvnitř, silniční jsem poupravil. Za deset minut se střídají směny, tak je najdou. Za půl hodiny se to tu bude rojit hasičema a policajtama." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Lekla jsem se, když mě najednou Mick zarazil, abych to nedělala. Zamrkám a pak zrudnu, tohle mě nenapadlo. K čertu. „Tak to jsem asi udělala průser.“ Řeknu a narovnám se. Promnu si kořen nosu. „Tem v té druhé továrně jsem jim oči zatlačila.“ Přiznám se. „Sakra. Tohle mě vůbec nenapadlo.“ Podívám se s obavami na Katrin. Jestli to tedy někdo neupravil tak, aby to vypadalo jako nehoda, tak budu mít na svědomí pátrání po vrahovi co zabil deset lidí najednou.... sakra. To bude můj první průšvih! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mick na tebe vytřeští oči a potom hmátne po mobilu a rychle vytočí nějaké číslo. "Westminster street 34/5, balírna pomerančů. Pošli tam někoho na úklid, jinak nám FBI půjde po dvou Lovkyních. ... Jo, podezřelé z desetinásobné vraždy." Pak telefon zase schová a podívá se na tebe. "Teď mohou těla buď odnést a nechat FBI čmuchat nebo celou továrnu podpálí, desítky lidí bez práce," oznámí ti a podívá se na Jasona. "V tom lepším případě, v horším už tam jsou poldové a stáhli si záběry z ulice. Duch tam samozřejmě vidět není," řekne vám a potom se podívá zpět na Micka. "No nic, můžete jít," propustí vás. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro První jsem zrudla a pak následně zbledla, když jsem slyšela co říkal do mobilu. „Sakra!“ zakryji si rukou oči. Uvědomovala jsem si, jak jsem to zvorala. Jason si samozřejmě přisadil a ještě víc mě tím zdeptal. Sakra vím, že jsem udělala blbost! Nemusí ještě přikládat do ohně. „Díky.“ Řeknu mu nakonec a vydám se pryč. Co jsem taky měla říkat? Omlouvat se? Tím nic nenapravím. Vymlouvat se? Jen tím sama sebe ponížím. Lepší je přiznat si chybu a jen doufat, že z toho nebude ještě větší průšvih. Podívám se na Katrin. „Promiň. Moji chybou se možná staneme obě hledané kvůli masové vraždě.“ Omluvím se ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak to je asi dobře, že nás nemůžou popravit," pousměje se Katrin a pokrčí rameny. "I když bych celkem ráda viděla ty výrazy, jak jsme připoutané na tom lehátku, vypustí do nás smrtící tekutinu a.. nic..," zašklebí se. Vyjdete ven a potom se rozejdete každá ke svému domovu. Jen co přijdeš k sobě, zapneš televizi, abys viděla, co se děje. Ve zprávách na všech kanálech běží jen výbuch balírny pomerančů přímo v centru New Yorku, zemřelo deset zaměstnanců. Únik plynu a pravděpodobně fatální chyba jednoho z baličů, který si chtěl zapálit v hale cigaretu. Momentálně je policejní brífink, kde se má policie vyjádřit ke spekulacím o cizím zavinění. Novináři udělají kolečko kolem pultíku, ke kterému přijde Phil, onen křídlonoš se zvláštním účesem. Titulek ve spodní části obrazovky hlásá Zvláštní agent Phil Silver, FBI. "Pane Silvere, proč se do toho zapojil federální úřad pro vyšetřování?" vypálí okamžitě jeden z novinářů. "Policie měla podezření, že šlo o desetinásobnou vraždu, v takovémto případě si případ vždy přebírá FBI. Nicméně náš tým pro to nenašel jediný důkaz, naopak byla nalezena spousta důkazů, že šlo skutečně o nedbalost jediného zaměstnance a technická závada na plynovém potrubí," odpoví Phil novinářům. Potom se záběr přesune zpět do studia na moderátorku za pultíkem. "To byl vyšetřující agent tohoto výbuchu Phil Silver. Výbuch v centru města poranil několik lidí procházejících po chodníku, nikdo ale nebyl zraněn nijak vážně. Budova balírny je zcela zničená a dvě okolní budovy hasiči uchránili od nejhoršího, i tak jdou ale škody do statisíců. Bez práce je nyní padesát lidí. Guvernér New Yorku slibuje přísnější kontroly plynovodů i dodržování bezpečí na pracovišti." Moderátorka vzhlédne. "V New Yorkské ZOO se narodila samička..." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Jo. To by asi zírali.“ Souhlasím. Pak jsme každá vyrazila domů. V bytě jsem si zapnula televizi. Právě včas abych zjistila co se stalo. Takže nebudu obviněná z vraždy. Trochu se mi ulevilo, ale jen trochu. Pořád... mnoho lidí kvůli mě přišlo o práci a další byli zraněni. Vypnula jsem televizi a zakryla si rukama obličej. „Sakra. Sakra...“ Vzdychnu a jdu do lednice. Vylovila jsem nanuk, nanuky mi vždycky zlepšili náladu. Ale musela jsem na to furt myslet. Takže jakmile jsem ji dolízala vzala jsem telefon a zavolala Martinovi abych zjistila jak v moc velkém průšvihu jsem. Ale je fakt, že tohle je můj první velký průšvih. Možná mi to nebudou házet na hlavu... moc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Co? Ty můžeš za ten výbuch v balírně?" nevěří svým uším Martin, když ti zvedne telefon. "Když jsem tam viděl Phila, bylo mi jasné, že to únik plynu určitě nebyl, ale žes to byla ty by mě nenapadlo." Pak se chvilku odmlčí. "Nevím, v jak velkém jsi průseru. Tohle jde mimo mě. Nejsem už tvůj učitel, takže to nejde přese mě, a nezapomínej, že jsem jenom Posel. Znám spoustu lidí na vyšších místech, ale sám jsem jen Posel. Nic se mi nikdy neříká. Nejspíš si tě předvolá Dean. Teda, doufej, že se ti předvolá Dean." Je ti jasné, co tím myslí. Pokud tě bude řešit přímý nadřízený, je to celkem v suchu. Jinak by si tě předvolala Komise a to už nejsou žádní králíčkové. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „No v podstatě je to moje chyba. Těm mrtvým jsem zatlačila oči a tak jsem znemožnila to zamaskovat jako únik plynu.“ Vysvětlím mu, že jsem přímo ten výbuch nezpůsobila já. Spíš to byl důsledek toho co jsem já provedla. Ale vysvětlí mi, že o tom nic neví a ani vědět nebude a že musím doufat, že to bude řešit Dean pokud vůbec se to bude dál řešit. A samozřejmě doufat, že si mě nepozve Komise. „Budu v to doufat. Asi bude tedy lepší, když nechám linku volnou.“ Vzdychnu. „Zavolám ti pak jak to dopadne. Díky.“ Rozloučím se s ním a zavěsím. Položím se na pohovku a mobil nechám položený na konferečním stolku. Nevím co dělat. Normálně bych asi někam šla, něco dělala, ale teď jsem nebyla schopná nic vymyslet... natož dělat. Pořád jsem se děsila toho, kdy mi mobil zazvoní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lehneš si a mobil položíš vedle sebe. Netrvá to vůbec dlouho, než ti přijde smska. Andelska kridla, za pul hodiny. Dean Okamžitě se zvedneš a vyrazíš, protože cestu máš tak akorát na půl hodiny. Spěcháš a dorazíš asi o pět minut dřív. Je to vůbec poprvé, co jsi v Deanově restauraci ve chvíli, kdy je otevřeno. Naštěstí jsi s tím počítala a těsně před odchodem se převlékla do něčeho vhodnějšího. Dean už je uvnitř, u jednoho ze stolů, oblečen v bílém padnoucím obleku, k tomu má světle modrou košili a černou kravatu. "Ahoj," pozdraví tě a ukáže ti, aby sis sedla. "Kávu, čaj?" slyšíš okamžitě Anthonyho, který se zničehonic vynořil vedle vás. Ještě před chvílí obsluhoval staršího obtloustlého pána ve smokingu a jeho o půl století mladší manželku v bílých šatech. "Mi kávu, díky," řekne Dean. "Jíst nebudeme." Jakmile Anthony odejde, Dean se na tebe zadívá. "Musel jsem na kobereček ke svému šéfovi. Vaše mise byla v Archívu označená jako úspěšná, duch byl dopaden. Díky včasné informaci jednoho z křídlonošů byl tým na místě prakticky okamžitě a stihl to zahladit. Aby to působilo věrohodně, muselo být několik chodců zraněných, ale jedná se jen o modřiny a oděrky. Lidé bez práce jsou na podpoře.. a upřímně, dávky jsou zhruba stejné, jako v oné balírně plat..." Odmlčí se, když vám Anthony donese objednané nápoje a poté se opět vzdálí. "Bylo mi sděleno, že komise se kravinami nezabývá, a tvé potrestání je tak zcela na mně. Tu půl hodinu, co jsi sem šla, jsem měl několik urgentních hovorů. Martin, Danny, Amber, Phil a další, kteří chtěli vědět, co s tebou udělám. Byla to tvá první akce jako Lovce a předtím jsi byla vždy bezchybná, navíc máš velký potenciál. Proto ti za tuto misi neudělím žádnou odměnu. Katrin dostane šedesát černých mincí, ty ne. Chyby z první mise se nikdy nepíší do záznamů, abys věděla, takže jsi čistá, toto se nikdy nestalo. Problémy asi měl Křídlonoš, který na vás měl na první misi dohlížet a vykašlal se na to, ale to už není naše starost." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Polknu, když přijde sms. Převlékla jsem se a hned jsem vyrazila. Nemělo cenu to oddalovat. Ať to mám za sebou. Andělská křídla měla otevřeno a uvnitř byli hosté. Naštěstí jsem se oblékla lépe, jako kdybych šla na pohovor. Tedy seriózně. Takhle jsem aspoň nebyla do očí. Přijít v džínech a tričku, asi bych schytala dost nevěřícných pohledů, jak je možné, že se sem dostane lůza. Hned jsem Deana uviděla, měl na sobě bílý oblek. Slušelo mu to, ale cítila jsem se mizerně, tak jsem to nemohla náležitě ocenit. Znovu polknu a jdu k němu. „Ahoj.“ Pozdravím a posadím se naproti němu. Objeví se Anthony a nabídne nám pití. Dean si objednal, ale já ani nepípla. Nakonec jsem tu kvůli tomu, abych dostala vynadáno... nemůžu být tak drzá, abych si ještě něco objednala. Když se na mě Dean zadívá, provinile jsem sklopila pohled na desku stolu. Začal povídat a překvapilo mě, že v podstatě se nic nestalo. Tedy je to označeno za to, že se nic nestalo. A jediný kdo má nejspíš průšvih je křídlonoš, který nás měl na naší první misi hlídat, ale vybodl se na to. Konečně zvednu oči a zadívám se na něj. Všichni se starali co se mnou bude? I Phil? Přikývnu, že tomu rozumím. „Děkuji. A mrzí mě to. Vůbec mě nenapadlo co bych tím mohla způsobit. Jediné na co jsem v té chvíli myslela bylo to, jaká je škoda tolika životů a že by si zasloužili lepší smrt.“ Odmlčím se. „Jsem příliš útlocitná.“ Vzdychnu. Znovu se na něj zadívám. „Ale už se to nebude opakovat.“ Slíbím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Phil byl do případu osobně zainteresován tím, že byl hlavní vyšetřovatel," řekne ti Dean. "Volal by, kdyby se to týkalo kohokoliv. Ostatním na tobě ale skutečně záleží," pousměje se. Potom přikývne. "Věřím ti, ale příště si dávej pozor na jakékoliv změny, které yb nám mohly znemožnit kamufláž," varuje tě a vypije si svou kávu. "No, to je asi vše. Můžeš jít. Další úkol vám opět pošlu." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Pousměji se. Dobře Phil to chápu, ale to, že ostatním na mě opravdu tak záleží mě potěšilo. A zvedlo náladu. „Dám si pozor.“ Slíbím a rozloučí se se mnou. „Jistě. Díky.“ Rozloučím se s ním a vyjdu ven z restaurace. Čekala jsem to horší a bylo to lepší než jsem mohla doufat. To, že mi tuhle akci nezaplatí mě rozhodně nezabije. Venku jsem se protáhla, stres ze mě spadl. Jsem ráda, že to takhle dopadlo. Vyrazila jsem zase domů a vytáhla mobil. Poslala jsem všem sms s tím, že je všechno v pořádku a že děkuji za jejich starost. Konečně jsem se mohla uvolnit a přemýšlet co podniknu se zbytkem dne. Zkontrolovala jsem taky zprávy na počítači jestli se mi neozval ten majitel bytu o který jsem se zajímala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Obratem dostaneš smsky s tím, že jsou všichni rádi. Katrin napsala, že se jí ulevilo, a Amber zase, že ji to vůbec nepřekvapilo. Dannyho zpráva na konci obsahovala pozvání na další rande. "Akorát tentokrát je mé pozvání a tvé místo a čas," píše ti. Chlápek ohledně bytu se neozval. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usmála jsem se, když jsem postupně dostala odpovědi. A ještě víc, když mě Danny pozval na rande. Jenže tentokrát byl čas a místo na mě. To bylo horší. Klidně bych se s ním sešla hned, jenže nevím jak je na tom s časem. Nejspíš mu budu prostě navrhovat časy až trefím nějaké co se mu bude hodit. Ale místo... těžko můžu trumfnout jeho překvápko. A navíc já nemám takové možnosti jako on. Nerada bych ho zklamala. Začala jsem hledat na internetu nějaké akce. Noční promítání pod širákem znělo dobře, ale první rande byl piknik a tohle by se tomu podobalo. To ne... A pak jsem zkusila zavolat Daiy. Ta má vždycky přehled co se ve městě děje. Třeba mi dá nějaký typ. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ahoj Claro, promiň, teď nemůžu mluvit. Po městě pobíhá spousta duchů, mám plno práce. Zavolej zítra, jo? Tak ahoj!" A zavěsí. Daisy je jako Posel jednou z těch, co po pátrají po zaběhnutých duších z továren. // Nic delšího mě nenapadlo. :-/ |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Ani jsem nestačila nic říct a tipla mi to. Samozřejmě jsem to chápala. Takže jsem se znovu pustila do hledání něčeho co by mohlo být zajímavé na rande. Nakonec jsem našla něco co by se mu mohlo líbit. Sportovní centrum. Bylo tam všechno co se týkalo sportu a zábavy. Tedy lezecká stěna, trampolíny, taková ta zeď na kterou vyskočíš a přilepíš se. Nejvíc mě zaujal větrný tunel... je fakt, že Danny uměl lítat, ale mohlo by to být fajn. A další. Minulé rande bylo klidné a romantické. Teď bychom se mohli trochu zapotit. Napsala jsem Dannymu sms s tím, že jestli má čas ještě dneska ať si vezme něco sportovního a vyzvedne mě za dvě hodiny. Pokud se mu to nehodí tak zítra. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přijde ti souhlasná smska, takže dojdeš domů, najíš se a převlékneš. Za dvě hodiny skutečně před domem zastaví Dannyho černé porsche a on vystoupí, aby se s tebou uvítal. "Ahoj," usměje se a zadívá se ti do očí. "Mám si přečíst, co jsi nám nachystala, nebo to má být překvapení?" zeptá se a otevře ti dveře. Je oblečený sportovně, jak jsi mu napsala. Má bílé tenisky, černé tepláky a obyčejné bílé triko, trochu upnutější, ale ne moc. Obejde auto a posadí se i on. V interiéru potichu hrají Green Day. "Ták?" pousměje se. "Nepodváděl jsem, takže fakt nevím, kam?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Danny dorazil jak jsem napsala, vystoupil aby se se mnou uvítal. Zvláštní, že stačil jediný pohled jeho očí a začala jsem se červenat. „Ahoj.“ Pousměji se. „Ah... myslím, že doopravdy tě překvapit nedokážu.“ Řeknu a nasednu. Slušelo mu to i v tom sportovním oblečení, vsadím se, že jemu asi sedne všechno. „Sportovní centrum.“ Řeknu mu a pousměji se. „Říkala jsem si, že když první rande bylo klidnější, tak to druhé by mělo být trochu víc... akčnější.“ Pokrčím rameny. „Ale přiznám se, že nebylo lehké něco vymyslet. Ty jsi zastánce neobvyklosti a máš rád adrenalin. Takže jen musím doufat, že se budeš bavit a nebude to pro tebe příliš... nudné.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo ták, takže ty bys chtěla něco akčnějšího, jo?" zasměje se Danny a podívá se na tebe. "V tom případě lidi našeho typu sportovní centrum asi plně neuspokojí," pokrčí rameny a otočí se zpět k silnici. Ještě jste nevyjeli a on vypne motor a sundá nohy z pedálů. "To je lepší si zajít do výcvikového centra v Komplexu, ne? Tam je všechno ještě lepší a nemusíš se nijak omezovat. Vyzkoušíš si čtení myšlenek, křídla ve větrném tunelu..." Vystoupí a otevře ti dveře. Potom zamkne porsche a otevře tvé domovní dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Překvapeně se na něj zadívám. „To tam všechno je?“ zeptám se. No jistě, mělo mě to napadnout. „Ještě jsem si to tam moc neprošla. Máš pravdu, to bude lepší.“ Řeknu a vystoupím. Když jsem vystupovala pohladila jsem ho po paži a usmála se na něj. „Tak akčnějšího... chci aby jsi se taky bavil. Není to tak, že by mě klidné a romantické večery neuspokojovali.“ Vysvětlím mu, aby si nemyslel, že mě musí brát pak na nějaké divočiny pořád. Otevřel mé domovní dveře a já vešla. „V tom případě mě budeš muset vést ty. Já to tu ještě pořádně neznám.“ Řeknu mu a těšila jsem se na to, že by mě znovu mohl vzít za ruku." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nebude třeba tě provádět," ujistí tě Danny a vejde za tebou. Má pravdu, spojil tvé domovní dveře rovnou s dveřmi od jedné z výcvikových místností. Nevíš, která z nich to je, ale je to vlastně celkem jedno. Faktem je, že tady je úplně vše. Je to obrovská místnost, ze které téměř nejde dohlédnout na konec. jak na šířku, tak na délku i na výšku. Gigantické je správné slovo. Všechny stěny, strop i podlaha jsou bílé. A celá místnost je pokrytá jednotlivými atrakcemi, nebo jak jinak to nazvat. Posilovací stroje, ringy, basketbalové koše, větrné tunely, boxovací pytle, terče, kruhy visící ve vzduchu a mnohem více. "Tak co první? Tam dál je to vše zasvěceno křídlům. Všichni si je mohou zkusit. Támhle je to zaměřeno na tělo a tady se trénuje muška. Máš už vlastní plazmu?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Rozhlédnu se. „Páni. To je fakt velký.“ Řeknu a konec místnosti je v nedohlednu. „Ještě ne.“ Zavrtím hlavou a podívám se na Dannyho. „Vím, že tobě s křídly to možná bude připadat nudné. Ale já bych si moc chtěla zkusit ten větrný tunel. Aspoň budu znát dopředu ten pocit až dostanu vlastní křídla.“ Pak se zarazím a vezmu ho za ruku, kterou stisknu ve své. „A jen tak mimochodem. Ještě jednou díky, že jsi si dělal o mě starosti po tom průšvihu co jsem udělala.“ Stoupnu si na špičky a políbím ho na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, chtěl jsem se přimlouvat, ale Dean tě od začátku nechtěl potrestat," řekne ti, že i bez těch telefonátů by Dean nerozhodl jinak. "Tak pojď," přikývne a nechá se vzít za ruku. Vede tě k jednomu z větrných tunelů. Je vodorovný a velmi široký, lidé uvnitř se máváním křídel snaží dostat ke kraji a dotknout se tlačítka, čímž přejdou do dalšího levelu. V tom je vítr silnější, musí se vyhýbat různým balónkům a podobně. Někteří v tunelech jsou do půl pasu nazí a mají opravdová křídla, ale drtivá většina je oblečená a křídla mají přes oblečení. Nejsou to ale pravá křídla, jen taková modrá a zářivá, umělá. "Tak, vy si chcete zkusit křídla?" objeví se před vámi malý černoch s knírkem. "To bude za deset mincí, dvacet minut," udělá mu nabídku. "Vážně, Freddie? Už zase? Zmizni a doufej, že to neřeknu Philovi," povzdechne si Danny, černoch si jej až teď všimne a vytřeští oči. Udělá několik kroků pozpátku a ztratí se v davu. "To vyzkoušení je zdarma. Křídla na dvacet minut. Další motivace, aby ses snažila je získat..." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Vzala jsem ho za ruku a nechala se odvést k jednomu z větrných tunelů. Dívala jsem se na ty obsazené, jak se tam lidi snaží a bojují s větrem. Vypadalo to jako super zábava. Objevil se nějaký černoch s tím, že za zkoušku je deset mincí. Teda... to je docela drahý. A ještě, že tu byl Danny, protože já bych se nechala nachytat. „Známá firma?“ zeptala jsem se Dannyho a dívala se za podvodníčkem. Pak se usměji na Dannyho. „Dobrá motivace.“ Řeknu. „Nějaké rady od profíka?“ zeptám se a jdu k větrnému tunelu blíž. „Jak ty umělá křídla fungují?“ zajímá mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, Freddie.. Teda, nevím, jak se jmenuje doopravdy, ale říkáme mu tak, protože má knírek jako Mercury," vysvětlí ti Danny a pousměje se. "Patří k Poslům, udržují si ho, protože má celkem přehled co se kde děje..." Otevře ti dveře do tunelu a vejde tam s tebou. "Už si nepamatuju, jaká ta křídla jsou," řekne Danny. "Myslím, že v nich nebudeš mít cit, asi jenom ucítíš, jak bolí, ale neucítíš vítr v peří a podobně," zamyslí se. "Je to jednoduché. Mávej a mávej, když budeš chtít letět pomaleji, tak zabírej celými křídly nahoru a dolů, když budeš chtít letět razantně a rychle tak mávej s malým intervalem. Tomu prudkému mávání říkáme sprint a moc dlouho ho nevydržíme. Když chceš zatočit doprava, dáš pravé křídlo trochu níž, a na tom, jak nízko ho dáš, záleží, jak moc se otočíš. Převracení křídel plochou proti větru se brzdí.. Ale to ti je obojí k ničemu, co?" zasměje se a vyjde ven. Zmáčkne nějaké tlačítko a najednou se ti na zádech objeví dvě modrá zářivá křídla. Nemáš v nich cit, ale cítíš je na lopatkách. Zkusmo s nimi máchneš a odletíš dozadu, narazíš do plexisklových dvířek a svezeš se na zem. Když se chceš zvednout, na jedno křídlo si lehneš a druhé tě přikryje. Danny vejde rozesmátý dovnitř a postaví tě na nohy. "Nízký start ještě nedělej. Raději nejprve vždycky vyskoč do vzduchu a potom máchni oběma současně. A proboha nikdy nemáchej jedním jinak, než druhým." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Můj první pokus dopadl prachbídně. Vlákla jsem sebou o zeď a sesula se na zem jak uschlá hruška a křídla si dělala co chtěla. Danny zase vešel dovnitř a já nafoukla uraženě tváře, když se mi smál. „Měj trochu pochopení. Tohle je pro mě poprvé. Ráda bych viděla tebe, jak jsi zkoušel létat poprvé.“ Bráním se, ale pak se na něj usměji. „Na podruhé to snad bude lepší.“ Řeknu a počkala jsem až zase vyjde ven. Jakmile začal foukat vítr, vyskočila jsem do vzduchu a snažila se souměrně mávat křídly. Doufám, že se ze mě nestane něco jako kulička v paintballu. Bolelo by to. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Poprvé jsem letěl dobře," pousměje se Danny. "Důkazem mi budiž to, že tady s tebou teď mluvím. V opačném případě by tomu tak nebylo," povzdechne se a prohlédne ti křídla, jestli jsi je nějak nepoškodila. "Tahle věcička tady ještě nebyla, tak mě Phil prostě strčil ze srázu a leť," vysvětlí ti, sezná, že je vše v pořádku, a vyjde z tunelu. Pak zase zapne vítr. Tentokrát si dáš záležet, abys do nejdříve vzduchu vyskočil,a a potom najednou oběma křídly mávla. Skutečně zůstaneš ve vzduchu a posuneš se dopředu. Máš ale pocit, že ztrácíš rovnováhu, podsadíš jedno křídlo pod druhé.. a uděláš senzační otočku. A potom sebou flákneš. Těch dvacet minut nakonec bylo pořádně přetrpěných. Ale i Danny uzná, že plachtit ze srázu je asi přeci jen o něco lehčí, než udržet při prvním letu stálou polohu a netlouct křídlem do plexiskla. Ale zvládla jsi to, nezabila se a s čistým svědomím můžeš říct, že už umíš létat celkem dobře. Zrychlovat, držet směr i brzdit. Jenom se startem a zatáčením bude kříž, ale jinak dobrý. "Křídla mají i své schopnosti," řekne ti potom Danny, když ti pomůže vylézt z tunelu poté, co křídla zmizí. "Naučit se létat je jedna věc, dělat akrobatické kousky druhá, ale schopnosti jsou třetí. Například světlo. Dokážeme svá křídla rozsvítit. Je to vlastně jen demonstrace síly, zvířata utečou, duchové znejistí a s anděli nebo démony to ani nehne, ale rozsvítit ta křídla a legračně nepoblikávat taky není jednoduché," upozorní tě s pousmáním. "Tak, kam teď?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Překvapeně se na něj zadívám. „Jooo... tak to jsem fakt ráda, že je tady tohle.“ Souhlasím, že on to měl horší. „Teda... docela otřesný způsob učení.“ Našpulím zamyšleně rty a hlavou mi proběhla vidina toho, jak ho Phil jednoduše strčil ze srázu a pak kouká jestli se naučí létat nebo se rozplácne. Nakonec to nebylo tak hrozné. Docela mi to nakonec šlo i když jsem sebou několikrát plácla. Ale když jsem vycházela z roury vesele jsem se zubila. Danny mi pak vysvětlil jak je to s křídli. „Nemluvě o tom, že si tak můžeš ve tmě posvítit.“ Zavtipkuji. „To jsou moc užitečná křídla.“ Vzala jsem ho zase za ruku. „Teď vybírej ty.“ Řeknu mu a zadívám se na něj. „Mimochodem... tak mě napadlo. Vím, že máš hodně práce a tak se nebudeme moci moc často vídat. Ale tak mohli bychom spolu trénovat... tady ve Foru. Co říkáš? Mohl by jsi mě i něco naučit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dole předtím rozprostřel tlakové bubliny, které tě zastaví. Ale to jsem nevěděl," zasměje se Danny a pokrčí rameny. Když vyjdeš ven, nabídneš mu, že můžete trénovat spolu. "Většinou trénuju v křídlonošské části," vysvětlí ti Danny. Je fakt, že jsi snad ještě neviděla nikde trénovat křídlonoše, mají vlastní černé dveře do své soukromé oblasti. "Ale zanedlouho ukončím boxerskou kariéru. Jako křídlonoš vydělávám dost a nemám tolik času, na věčné turnaje a podobně. Takže bych s tebou někdy mohl trénovat tady," přikývne a zazubí se. "Nevíš, do čeho jdeš." Pak se rozhlédne a s úsměvem zamíří k boxovacímu pytli. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Divím se, že z toho nemáš trauma.“ Pohladím ho po paži. Danny mi prozradil, že on trénuje v jiné části, ale prej že hodlá skoncovat s dráhou boxera a to by mu mělo dopřát více času. „To bych ráda.“ Pak mě varuje, že nevím do čeho jdu. „Ale vím. Bude to bolet a vždycky dostanu na držku. Ale budu se zlepšovat a jednou se ti možná vyrovnám.“ Pokrčím rameny a následuji ho k boxovacímu pytli. Zadívám se na něj z profilu. „Moc se mi líbíš. Proto bych s tebou chtěla být co nejčastěji. I kdybych při tom měla trpět jako kůň.“ Řeknu mu a rozpačitě uhnu očima. „A navíc mi to prospěje.“ Dodám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kromě boxovacího pytle vyzkoušíte ještě další aktivity, například tě Danny vyzve na souboj v ringu. Porazí tě bez jediného úderu. Zasypeš ho sérií ran a on se jen brání, jak slíbil, nepoužije žádný kop ani úder. V jednu chvíli se prostě jen dobře natočí a ty si dáš sama loktem do brady a spadneš na zem. Potom zvládnete ještě světelný baseball s několika Posly. Místo míčku je světelná kulička, která občas změní směr. Potom už ale jdete zpět domů. Danny otevře dveře a objevíte se ve vchodě tvého domu. "Bylo to s tebou hezké," usměje se, když se loučíte u schránek, a tentokrát je polibek mnohem delší a hlubší. Potom ti Danny jen popřeje dobrou noc, slíbí, že se ozve a jde. Ozval se hned druhý den, ale bohužel ne tak, jak jsi chtěla. Na dva týdny odjíždí na výcvikový kemp s křídlonoši z celého New Yorku. V nejznámější velkoměstě na světě tak zůstane osob s křídly jen hrstka, Dean a jeho kolegové, šéfové smrtonošů, Poslů a Lovců. Pro nutné případy prý chrání město několik křídlonošů z Británie, ale zatím jsi žádného neviděla. Dannyho nepřítomnost tě ale nemusí zas tak mrzet, protože večery býváš obvykle dost unavená. Neminul den, abyste neměli nějaký úkol. Ukáže se, že únik osob z Propasti není jen něco nemožného, ale spíš nic neobvyklého. Duchové už ale nikdy nikoho nezabili a přišli pro ně pouze Lovci. Každopádně sledování vždycky zabere aspoň polovinu dne a férově nachodíte aspoň třicet kilometrů. Občas, když trénujete v Komplexu, posloucháte jiné stopaře, jak jejich duch utekl na Maledivy nebo do Thajska, ale ti vaši se nejraději toulají jen tak po Mannhattonu. Katrin začala chodit se tvým bratrem a dostala jej do Dragona, to je asi nejvýznamnější zpráva uplynulých čtrnácti dnů. Řekla, že tam ráda trénuje, a zeptala se, jestli tam nechce chodit s ní. Chtěl. Poplatek mu zaplatili napůl rodiče a napůl on sám. Takže Katrin se stala tvým největším zprostředkovatelem Lanceho života. Ráda se ti chlubí s jejich rande, ale naopak moc nemusí, když se neustále a bez přestání vyptáváš na podrobnosti z jeho života. Něco ti ale přeci jen řekla. Že zanedlouho maturuje, což víš, ale třeba i že pracuje v městské knihovně, doma píše na počítači knížku a zbožňuje world of warcraft, což se ho Katrin usilovně snaží odnaučit. Ale jinak chodí do Dragona skoro každý den, takže se pomalu začíná formovat, a Katrin se snaží rande přesunovat dost na pláže, kde má možnost se i opálit. Lance je ale prý až neuvěřitelně chytrý a milý, zatím takovým tím nemotorným způsobem. Ale Katrin je na něj hodně shovívavá a Lance se opravdu snaží. A je vidět, že se Katrin opravdu líbí. Proto ti hrozně ráda barvitě líčí jejich rande, ale je naštvaná, když chceš mluvit ne o nich, ale o něm. Bere tě víc jako svou nejlepší kamarádku, než Lanceho sestru, což svědčí o tom, že s ním určitě nechodí kvůli tobě. Pondělí Čtrnáct dní uteklo jako voda a dnes ti nepřišla od Deana žádná zpráva s úkolem. Jen, že se máte večer v osm hezky obléknout a jít do Andělských křídel. Do té doby máte volno. Už v deset hodin ráno, ti ale přišla smska od Dannyho. Píše, že je zpátky a je hrozně rád, že opět "pod Sluncem a v dosahu signálu." Dneska tě ale na rande nepozval, protože plány na večer už má jiné. Svalit se doma na sedačku a znovu umřít. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Nevím jistě jestli si Danny randě užil, já rozhodně ano. Ale netvářil se nějak nespokojeně. Doprovodil mě domů, což byla otázka chvíle, ale rozloučení rozhodně stálo za to. Místo letmého polibku tenhle už byl delší a hlubší. Až se mi srdce rozbušilo. A zase jsem celá zrudla. Danny se mi druhý den ozval, ale ne proto aby jsme si znovu smluvili schůzku, ale proto, že musí na dva týdny pryč. Mrzelo mě to, ale chápala jsem to. A nakonec se ukázalo, že je to dobře. Protože jsme měli docela napilno a byla jsem vždycky ráda, že jsem dorazila domů a mohla padnout. Tělo si muselo první na všechno to pochodování zvyknout. Čase budu proti únavě víc odolnější. Samozřejmě jsem nezapomněla na tréning a tak jsme chodili s Katrin trénovat do komplexu a taky si domluvila pár schůzek s Amber, která mi pomáhala s přípravou na společné trénování s Dannym. Katrin se dala dohromady s bráchou. Měla jsem z toho radost, protože Katrin už ho dá do pořádku. Dokonce s ní začal chodit do Dragona a tahá ho na pláže, aby se zbavil té své bělosti. Tu a tam jsem se šla tajně mrknout jak jim to jde a po nějaké době se už opravu začal Lance zpravovat. Zbavoval se své postavy jako párátko a nabíral svalovinu. Katrin mi vyprávěla, jak probíhala jejich randě. Ale vždycky se naštvala, když jsem se víc vyptávala na něj než na ně. Já samozřejmě Katrin měla taky za kamarádku a vždycky jsem se ji omluvila, ale nemůžu si pomoci. Je to můj mladší brácha o kterého jsem se vždycky bála a navíc ho nemůžu vídat. Měla by to zkusit pochopit a ne se vždycky naštvat. Ale to chce čas. Pokud šlo o mě, tak už jsem konečně jednala o novém bytě. Majitel se ozval. Už stačilo jen podepsat nějaké papíry a mohla jsem se stěhovat. Už jsem se těšila. Je fakt, že větší byt asi těžko zaplním tím co už mám, ale teď jsem docela vydělávala a budu si moci postupně nakoupit nové vybavení. Po dvou týdnech – Pondělí Dnes jsem měla volný den. Po dlouhé době. Hurá! Přišla mi zpráva od Deana ať večer přijdeme do Andělských křídel a hezky se oblékneme. Nějaká akce? Hmm... Šla jsem si vybrat večerní šaty, které jsem si připravila, spolu s botami a doplňky. Taky se ozval Danny, který se už vrátil, ale že první bude chvíli mrtvý ležet doma než spolu zase někam vyrazíme. Jen si odpočine. Nedokážu si představit co tam všechno dělali, ale zdá se, že ho to totálně vyčerpalo. Ale co se zbytkem dne? Vytáhla jsem obálku kam jsem si dávala černé mince a přepočítala je. Mohla bych si zajít konečně koupit nějakou tu lepší kosu. Zatím jsem ještě neutratila ani jednu černou minci a šetřila si na tu nejlepší kosu, kterou jsem mohla dostat. Ano. Konečně si ji zajdu vybrat. A pak si půjdu zatrénovat. Vrátím se domů tak o dvě hodiny dřív, dám si koupel, obléknu se... ano to mi vyjde. A do Andělských křídel přijdu tak akorát. To je dobrý plán. Oblékla jsem se sportovně, vzala černé mince a vydala se do Fora. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Celkově máš 360 černých mincí. Takže jdeš do Fora nakupovat. Projdeš několik obchodů s kosami, ale povětšinou mají skoro stejnou nabídku. Kosy druhého stupně končí s cenou na dvou stech mincích a kosy třetího začínají až na pětistovce. Kos za dvě stě mincí je tady ale opravdu hromada a jedna je lepší než druhá. (// Do pošty, jakou si vymyslíš. Nějak to pořešíme.) Po nakupování si zajdeš zatrénovat a poté jdeš domů, kde se osprchuješ a převlékneš do večerních šatů. A potom už zamíříš směr Andělská křídla. Cestou potkáš Katrin v hezkých lesklých šatech rudé barvy, které ji sahají skoro až na zem. Takže dojdete spolu. Jakmile vejdete, nejprve se rozhlédnete kolem sebe. Je zde skutečně spousta dam v drahých večerních róbách, a jejich choťové v na míru šitých luxusních smokinzích. Stoly uprostřed jsou vyklizené, takže to vypadá na nějaký ples pro smetánku. Dean je oblečený v padnoucím černém smokingu u jednoho ze stolu na kraji. Vedle něj sedí rovněž v luxusním smokingu další muž s podivným účesem. Když přijdete a pozdravíte se s Deanem, ukáže vám váš šéf na muže vedle. "Holky, toto je Raul. Raule, Katrin a Clara," představí vás a muž se nadzvedne, aby vám oběma potřásl rukama. "Rád vás poznávám," řekne přitom. "Raul poměrně vysoce postavený křídlonoš, přišel s vámi pokecat a možná vám přidělit nějaké další schopnosti.. Prvně si ale vezměte jídelní lístky, večeře je na účet podniku." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Vyrazila jsem do obchodu a prohlížela si kosy. Našetřila jsem si celkem dost a mohla jsem si tak dovolit hodně dobrou kosu. Rozhodování bylo těžké, kosy za 200 bylo hodně a všechny vypadali dobře. Ale pak mi padla jedna do oka. Ostří bylo zahnuté víc než normálně a bylo bílé, napojovalo se na násadu, která byla černá a měla pokroucené ostny. To co drželo ostří a násadu pohromadě vypadali jako šrouby vytvořené z červených krystalů. Kosa mi připomínala hlavu nějakého nebezpečného ptáka s pěkně ostrým zobákem. Byla zbarvena bíle, červeně a černě, hezky se ty barvy doplňovali. Natáhla jsem se a přečetla si štítek se schopnostmi. Hmm... oheň. Katrin měla zase chlad. Oheň a chlad... to se dobře doplňuje. „Vezmu si tuhle.“ Řeknu a vezmu ji do ruky. Padla jako ulitá. Zaplatila jsem za ní a zkusmo s ní máchla. Cítila jsem jak ostří protíná vzduch. Usmála jsem se a nechala kosu rozplynout tam kam kosy vždycky mizí. Se svou koupí jsem byla spokojená. Pak jsem šla trénovat. Dvě hodiny před smluveným časem jsem odešla domů a naložila se do vany. Vzhledem k tomu, že jsem už měla oblečení vybrané mi to ušetřilo spoustu času. Vzala jsem si černé večerní šaty s rozparky na obou stranách. Chtěla jsem mít volné nohy. Dlouhé a přiléhavé šaty jsou sexy a fajn... ale na druhou stranu, kdybych potřebovala bojovat.... byla bych v háji. Takhle jsem měla volné nohy a navíc to vypadalo velice svůdně. K tomu jsem si vzala střevíčky, stříbrné naušnice, řetízek a náramek a byla jsem hotová. Namalovala jsem se. Vlasy jsem si rozčesala a ty nechala volně spadat v rudém vodopádu na ramena a záda. Oblékla jsem si dlouhý kabát, abych v tomhle nepochodovala jen tak po ulici. Přitahovala pozornost a vyrazila. Cestou jsem potkala Katrin v krásných rudých šatech. Pochválila jsem ji oblečení a šli jsme do restaurace. Tam to vypadalo skoro jako na nějakém banketu smetánky. Všude byli páry v drahém oblečení. Moje šaty byli z výprodeje i když to tak možná nevypadalo. Spíš mi víc vadilo, že všichni tu měli partnera a mi jsme tu byli singl. Našli jsme Deana, který vypadal skvěle v tom svém obleku. Z Dannyho se mi rozbušilo srdce a byl moc hezký a milí. Ale nemohla jsem si nalhávat, že mi Dean nepřipadal sexy. S ním tam byl další muž s podivným účesem... po pravdě... od pohledu mi připadal velmi nesympatický. Asi bych se dost i vyděsila, kdyby na mě vybafl z temné uličky. Ale to byl jen vzhled. Uvidíme jaký bude. „Ahoj Deane.“ Pozdravím ho a usměji se na něj. Pak kouknu na druhého muže. „Těší mě.“ Potřesu si s ním rukou. Zamrkám, když mi bylo prozrazeno, že s námi bude probírat schopnosti. Oh... takže to oblečení bylo kvůli tomu abychom zapadli. Ah a já si myslela, že nás pozval na nějaký svůj večírek. Ale nové schopnosti jsou taky fajn. „Díky Deane.“ Usměji se na něj, když nám řekne, že si můžeme dát jídlo na účet podniku. Rozhlédnu se a ukořistím jídelní lístek a pak se rozhlédnu znovu po volném místě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Obě se posadíte naproti Raulovi a Deanovi a zakoukáte se do lístků. Brzy se objeví mladší číšník. Anthony obsluhuje vedlejší stůl, a přijme vaše objednávky. Katrin si dá svíčkovou, Dean biftek a Raul špízy. Na pití chtějí všichni minerálku. Jakmile číšník odejde, promluví Raul. "No, jak už Dý říkal přišel jsem vám přidělit nové schopnosti. Musíte být mnohem lépe vybavení, než teď, jakmile se vydáte duchy uprchlé z Propasti lovit, ne jen hledat," uvede to. "Duchové, kteří dokáží uprchnout z Očistce, jsou už obvykle trochu jiná liga. Nepopírám, že je Propast momentálně trochu nestabilní a utéct odtamtud může každý hňup, každopádně předpokládejme, že uprchlí duchové jsou silní." Pokrčí rameny. "Když pomineme samotné duchy, může se navíc stát, že už se střetnete se zástupci jiných stran. Zatím to byli jen duchové, kdo byli vašimi protivníky, od loveckého statusu to mohou být i andělé nebo démoni. Smažme se to udělat tak, aby s nimi bojovali vždy jen křídlonoši, ale ne vždy se to podaří a lovci musí být připraveni," vysvětlí vám. Poté se objeví číšník, který před vás postaví objednané nápoje. Jakmile odejde, Raul pokračuje. "Katrin se s andělem ani démonem dosud nesetkala, mám pravdu? Clara jednou," podívá se na tebe. "Napadá tě kdy?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Pokud šlo o mě já si objednala grilované krevety s toustem, salátem a k tomu ještě sladký, tvarohový koláč. Proč se upejpat, když nás pozval? K pití jsem si dala jemně perlivou minerálku, jako ostatní. Abych tolik nevybočovala. Raul nám začal vysvětlovat, že s postupem prostě musíme dostat lepší schopnosti se kterými se budeme moci postavit silným protivníkům. Věděla jsem, že to přijde. Asi na ty silné brzy narazíme. Napila jsem se minerálky, když nám je přinesli a mlčky jsem poslouchala. Raul řekl, že jsem se už jednou potkala... anděla nebo démona? Zamyslela jsem se. Nemusela jsem vzpomínat dlouho, jen jsem nedokázala určit jestli to byl anděl nebo démon. Démony jsem si představovala trochu jinak. Zadívám se na Raula. „Když jsem jako smrtonoš šla vyzvednout posilu do týmu. Takže ten spratek byl anděl?“ ujišťuji se. Zamračila jsem se. „Takže proto mě najednou povýšili? Že jsem se mu postavila?“ zeptám se. Vždyť jsem neměla ani tucha co byl zač.... ale musela jsem přiznat, že bych neustoupila ani kdybych to věděla. Na to jsem svou zodpovědnost brala příliš vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Démon," upřesní tvou otázku Raul. "Jmenuje se Kezarus. Spousta andělů a démonů se takhle směšně pojmenovává... Kezarus je poměrně mocný démon, i když spíš otravný, než nebezpečný. Je to jeden z těch, které vyhodíš dveřmi a oni se vrátí oknem. Pětkrát jsme ho poslali do Propasi a pětkrát se vrátil. Je moc chytrý, než aby se nechal vygumovat." Raul se nevesele pousměje a pokrčí rameny. "Každopádně ano, to bylo to setkání. Abys věděla, Victorie má obrovský potenciál. Víte, jak smrtonoši mají určitý potenciál, který se může rozvinout? Tak existují lidé, kteří mají onen potenciál obrovský. Mohou se z nich stát bělokřídlí nebo důstojníci andělů či démonů, podle toho, na jakou stranu se přidají. Andělé i démoni o Victorii hrozně usilovalo a pokoušeli se ji všemožně zabít. Pokud by zemřela před svým termínem, neměli bychom na ni totiž nárok. Jsou to pitomé zákony, ale já je nepsal. Museli jsme přepsat její termín smrti, abychom ji dostali jako první a mohli ji tak ochránit před peklem i nebem, povzneseně řečeno. Pro další příklad nemusíme chodit daleko, Danny. Obrovský potenciál, neustále se jej pokoušeli zabít a tím získat. Museli jsem jemu i Amber upravit termín smrti, abychom je mohli mít my. No, Victorii jsme upravili datum smrti, abychom ji mohli mít my. Normálně jsme za ní poslali smrtonoše, tebe, aby ji všechno vysvětlil, jako ve standardním případě. Andělé respektovali prohru a stáhli se, démoni ale vyslali Kezara, aby Victoriinu duši získal násilím. Samozřejmě jsme to očekávali... Phil je jeden z nejmocnějších křídlonošů v New Yorku a když na Kezara bafl, tak se lekl a vzal do zaječích. Potom jsme Victorii změnili tělo a už je v bezpečí. To je hlavní důvod, proč nenecháváme mrtvým jejich původní těla. Dokonce i to, že někdy jsou ta těla ve stavu, který bychom určitě někdy nedokázali napravit, a mohl by je potkat někdo, kdo je znal před smrtí, je sekundární. Primárně měníme těla proto, aby andělé ani démoni své případné původní cíle nenašli..." Potom se Raul pousměje. "Nepovýšili tě proto, že jsi se postavila démonovi. Už jsi měla rozvinutý potenciál a mělo to přijít každým dnem. Akorát jsi to tím urychlila, když se na tebe zeptal Phil, to je všechno." Číšníci vám donesou jídla a vy se chopíte příborů a pustíte se do nich. To však Raulovi nezabrání, aby pokračoval. "Měl bych vám teď vysvětlit schopnost, kterou máte od Poslů, ale pravděpodobně jste ji ještě nepoužili. Vstup do Spirituálního světa, neboli zkráceně Spiritu. My, jako služebníci Smrti, se nacházíme ve dvou rovinách, které se navzájem překrývají. V reálné a spirituální. V reálné jsou všechny tělesné schránky a duše, které jsou chráněné těmito schránkami. Ve spirituálním jsou duše bez těl, andělé a démoni. Pro obyvatele spirituálního světa jsou nehmotní obyvatelé reálného a naopak. Jako duch nebo démon projdou člověkem, člověk projde duchem i démonem... Nemohou se navzájem dotknout. My máme právo na pohyb v obou rovinách, to znamená, že se můžeme dotknout jak člověka, tak ducha, jak víte. Je to výhoda okamžité reakce, ale na druhou stranu, obě ty skupiny vás vidí a mohou se vás dotknout taky. To znamená, že když se například perete s démonem, lidé vás mohou vidět. Proto bude potřeba přecházet do Spiritu, čímž se pro lidi stanete neviditelní, stáhnete se z reálného světa a zůstanete pouze ve spirituálním. Pro smrtonoše je vstupenkou do Spiritu háv, vy můžete přecházet libovolně. Jenom prosím nepřecházejte do spiritu nebo reálu před lidmi... Přesunutím do Spiritu pro vás zůstanou hmotní andělé, duchové a démoni a lidé se stanou nehmotnými. Stěny ovšem zůstanou hmotné, proto je potřeba mít schopnost procházení zdmi.. Stěny z reálného světa se totiž do Spiritu promítají jako takzvaná aura, což je pro vás jako reálná stěna. Auru stěny můžete s duchem rozbít a jeho to bude bolet, za chvíli se aura stěny ale zase spraví, protože její předloha, ta pravá stěna, je neporušená." Podívá se na vás. "Chápete to?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Démon.... chm... spíš bych vsázela na anděla. Démony jsem si totiž představovala.... něco jako příšery. Blanitá křídla, šupinaté tělo, rohy nebo tak něco. Jistě... jenže zapomínám, že démoni vznikají z mrtvých lidí. Proč by tedy měli vypadat jako rohaté zrůdy? Pitomá lidská labilita... nebe, peklo, andělé a démoni. Pořád jsem to ještě měla zažrané v mozku. Raul dál mluvil a mluvil a já ho poslouchala. Na chvíli mi srdce vynechalo, když mi prozradil, že museli Victorii upravit čas smrti, aby ji získali pro sebe a nedostali ji ti zlí. A pak ještě dodal kopanec do břicha, když prozradil, že to stejné udělali Dannymu a i Amber. Na tváři se mi usadil ponurý výraz. Vím, že to jinak nešlo. Jinak by je získali ti špatní. Zabít předčasně člověka kvůli mocenským machinacím mě znechucovalo. Ano žijeme dál, ale museli jsme se vzdát všeho ostatního. Identity, rodiny, přátel... prostě všeho. Nemluvě o prožitém trauma z vlastní smrti. A teď se mi žaludek zauzloval, když řekl že i já měla potencál... nebo mám. Zatrnulo mi z představy, že mi to možná udělali taky. Musím doufat, že ne... že až tak moc nadaná nejsem. Nevím totiž, jestli bych jim tohle dokázala odpustit. Přinesli jídlo, ale já se ho ani nedotkla. Chuť k jídlu mě přešla. Když skončil zeptal se jestli tomu rozumíme. Zamračila jsem se. „Asi se z toho pozvracím, ale zatím rozumím všemu.“ Odpovím a napiji se pití. Litovala jsem, že jsem si neobjednala něco tvrdšího. Teď bych to potřebovala. Nebo pořádně velkou tabulku mléčné čokolády na nervy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zbylé osazenstvo stolu pokračuje v jídle a Raul přitom i v mluvení. "Vašimi novými schopnostmi bude tvorba plazmy, aktivní čtení myšlenek a uklízecí kouzla," prozradí vám, na jaké triky se můžete těšit úderem dnešní půlnoci. "První asi nemusím představovat, budete moct tvořit neomezené množství vlastní plazmy. Aktivní čtení myšlenek můžete v daném okamžiku zaměřit na jednoho jediného člověka a čtete pouze to, na co zrovna teď myslí. Žádné vzpomínky a podobně.. Většina andělů a démonů je ale chráněná," vysvětlí. "Uklízecí kouzla jsou nutná, neboť nyní budete už nepořádek uklízet sami. Mezi kouzly je zmatení kamer nebo vymazání záznamů v důsledku poruchy. Všelijaká kouzla na vyčištění koberců, oprava zdí.. můžete i upravit vzpomínky člověka, nanejvýš ale čtvrthodinový časový úsek. Trochu jako muži v černém." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Mlčela jsem a upíjela vodu. Dál jsem poslouchala. Nadechla jsem se a donutila se pustit se do jídla. Ale každé sousto mi padalo na dno žaludku, jako kámen. Nové schopnosti jsou fajn. A vím, že jsem z nových zpráv otřesená jen dočasně. Postupně to strávím. Časem. Ale teď toho na mě bylo tak nějak příliš. A taky mě mrzelo, že nemám nikoho kdo by mě objal a šeptal, že je všechno v pořádku. Útěcha by se mi teď docela hodila. Ne každý den někdo rozšlape někomu jeho pevně zakořeněné iluze. Ale aspoň to mělo i své světlé stránky. Ukázalo mi to jak jsem naivní. Musím dospět. „Čtvrt hodiny je dost málo. Pokud budeme muset bojovat před svědky, budeme muset dost spěchat, abychom jim včas stihli vymazat vzpomínky. A díky tomu budeme dělat chyby. Kvůli spěchu.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Čtvrthodinový souboj jsem snad ještě neviděl," podotkne Raul. "Kor čtvrthodinový souboj před svědky. Pokud se duch, anděl či démon dokáží zhmotnit v reálném světě tak, že je lidé spatří, určitě to čtvrt hodiny nevydrží. A pokud se nepřenesou do reálného světa, nic vám nebrání přejít do Spiritu." Raul pokrčí rameny a napije se minerálky. "Pokud byste něco obzvlášť zbabrali a čtvrt hodiny se někým řezali před svědky, tak vyšší křídlonoši samozřejmě mají právo na hlubší změnu vzpomínek. To už je ale mimořádný opravný prostředek, který by mohl mít neblahé následky." Slova se potom po delší době chopí Dean. "Nacvičte si rychlé přechody do Spiritu, protože teď už se málokterá akce bude odehrávat v opuštěné hale. Trénujte přesnost a rychlost vysílání plazmy z dálky a stejně tak boj zblízka. Naučte se také bojovat a přitom neustále číst myšlenky soupeře. I pokud bude mít mentální ochrany, stále na něj používejte onu schopnost, ač nic nevyčtete. Tak nebude moci on číst myšlenky vám." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro No jistě. Přejít do Spiritu. Na to jsem zapomněla. Přikývnu, že chápu. Pak nám poradí co jako první trénovat, co bychom měli mít v malíku jako první. Byli to dobré rady. Jen doufám, že nám dají trochu času na ten tréning než nás pošlou do akce. Jestli nechtějí, abychom hned něco zvorali, měli by nám poskytnout čas naučit se s novými schopnostmi pracovat. „Budeme se držet tvé rady.“ Řeknu Deanovi. Nevím co dalšího bych mohla říci. A ani jsem nechtěla, spíš jsem doufala, že už bude konec a já budu moci odejít a trochu se vydýchat. Ne... vlastně ne... spíš jít někam vybít tu frustraci, která se ve mě teď usadila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Fajn, teď budete mít tři dny volna, během kterého intenzivně trénujte, především nové schopnosti a to, co jsem říkal," pronese Dean. "Čtvrtého dne vám napíšu kdy a kde se setkáte s Ryanem Flynnem, což je šéf New Yorských Lovců, velmi vysoká šarže. Technicky vzato je to už teď váš nadřízený a já ne, ale je momentálně na dovolené a já hu zastupuji. Za tři dny se ale vrátí a přijme vás." Dean se pousměje. "Chvilku budete bojovat s duchy, kteří jsou opravdu špatní, zabijáci. A potom už přímá cesta ke křídlům." Pak se Dean podívá přímo na tebe. "A nečerti se tak, byla bys raději, kdybychom nevinným lidem ty časy neměnili, získali je andělé nebo démoni a my je potom museli posílat do Propasti?" zeptá se tě. Pak mávne rukou. "Můžete jít." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Přikývnu, že rozumím. Tři dny volna, tak to si musím fakt máknout. Překvapeně zamrkám, když řekl, že už Dean není náš nadřízený, ale teď to bude nějaký Ryan Flynn. „Oh... ale uvidíme se ještě, že?“ zeptám se Deana. Docela jsem si ho oblíbila. Mrzelo by mě, kdyby se teď zpřetrhal kontakt s ním. Pak mě Dean řekl, abych se nečertila. Vzdychnu. „To ne. Nejsem naštvaná na vás. Ale na to, jak to funguje. Samozřejmě je lepší, že je dostaneme dřív než ti zlí, kteří dělají úplně to samé.“ Zavrtím hlavou. Nemělo cenu to vysvětlovat. Prostě mě systém jakým to všechno funguje zklamal. „Díky za večeři.“ Řeknu Deanovi. Nakonec jsem přece snědla půlku a dortík celý. Sladké je dobré na nervy. „A díky za schopnosti a instruktáž.“ Dodám k Raulovi. „Dobrou noc.“ Vstanu a vydám se ven. Čekala jsem na Katrin. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyjdeš před restaurací a počkáš na Katrin, která si ještě odskočí. Potom k tobě dojde a rozhlédne se po pomalu se stmívajícím New Yorku. Díváte se po nějakém neobsazeném taxíku, když jí zapípá mobil v kabelce a ona si přečte zprávu. Potěšeně se zazubí. Na okamžik zaváhá, ale potom k tobě vzhlédne a usměje se. "Nechtěla bys poznat mého přítele, třeba ti to zlepší náladu.." Nabídne ti. "Musíme se ale převléct. A můžeš pozvat Dannyho, jestli chceš. Ty svaly se musí rozhýbat..." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Dýchala jsem a dívala se před sebe zatím co jsem čekala. Prvotní šok ustoupil a už jsem to pomalu stravovala, ale ještě chvíli potrvá než se s tím smířím. Já sice nejsem věřící, ale upravovat čas smrti? To je do nebe volající špatnost. Myslím, že se raději nikdy nechci dozvědět jestli to udělali i u mě. Katrin se objevila a já mezitím ze sebe setřásla většinu chmur. Začali jsme hledat taxi, když se Katrin ozval mobil. A pak navrhla, abych se seznámila s jejím přítelem. Bráchou a ať pozvu Dannyho. Zaváhám. Jasně, že jsem chtěla, ale trochu jsem z toho měla obavy. Abych se nepodřekla nebo třeba... já nevím.... nechci, aby mi zakázali je hlídat nebo mě dokonce přesunuli do jiné země. „Ráda.“ Rozhodnu se nakonec. „Ale Danny mi dneska psal, že je mrtvej. Radši bych ho nechala odpočívat. Mohl by být nabručený. Ale dvojté rande někdy můžeme naplánovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mrtvej už je dlouho, víc už to nejde," pousměje se Katrin, ale pokrčí rameny a přikývne. "Tak se běž převléknout, sraz je za hodinu v klubu Oceán. Víš kde, už jsme tam byly. Na rohu deváté a osmé," informuje tě. Samozřejmě víš, je to jeden ze dvou klubů, kde jsi s Katrin byla. Domů to máš půl hodiny a od domu do klubu asi deset minut, takže doma máš dvacet minut čas. Do klubu Oceán ale dorazíš přesně na čas. Je to klub střední kategorie, to znamená, že poměrně velký luxus a lůza se sem nedostane, ale nikoho z opravdu vyšších vrstev tady také neuvidíš. Všechno svítí v tmavě modré barvě. Ve směsi tančících těl nemáš nejmenší šanci najít ani Katrin ani svého bratra, takže se posadíš k barovému pultu, objednáš si drink a doufáš, že tě dokáží najít oni, koneckonců u baru je podstatně méně lidí než na parketu. Objeví se vzápětí, oba uřícení z taneční zábavy. Nejprve ti zrak pochopitelně padne na bratra. Katrin si jej opravdu vzala do parády a proměnila jej k obrazu svému - v hezkého kluka. Nevidíš, jak je na tom s tělem, ale v obličeji je opravdu velmi hezký. Katrin ho zbavila rozcuchaných černých vlasů, co mu padaly do obličeje a zakrývaly ji. Nechala mu udělat modernější účes. Rovněž bratrovo oblečení je plné nově nabytého sebevědomí. Bílé tenisky, džíny a moderní bílá košile, která v uv světle září jako maják. Na ruce má prstýnek, kolem krku řetízek. Drobnosti, které vypadají dobře, ale bratr si na ně nikdy nepotrpěl. A voní příjemnou kolínskou, to můžeš cítit i celkem na dálku. Katrin se zubí, sama si nechala rudé vlasy rozpuštěné a oblékla se do svých oblíbených červených ramínkových šatů volného střihu v délce po kolena. Na nohou má bílé střevíčky a v ruce bílé psaníčko. "Jé, ahoj Claro," zazubí se Katrin. "Jaká krásná náhoda. Tohle je můj přítel Lance. Lanci, má nejlepší kamarádka Clara," představí vás. Lancovi se při zmínění tvého jména na tváři po zlomek sekundy objeví zvláštní výraz, ale skoro si toho nevšimneš. Usměje se a natáhne k tobě ruku. "Rád tě poznávám. Ty jsi ta její kolegyně z agentury, že? A Dragona. Často o tobě mluví." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se a už na to nic neřeknu. Jasně, že bych ho sebou chtěla vzít, ale myslím, že by nebylo správné ho uhánět. Mě by docela nakrklo, kdybych někomu řekla, že jsem unavená a on mě pak stejně někam tahal. A vzhledem k tomu, když vím, že by to otravovalo mě tak to neudělám nikomu jinému. „Dobře. Zatím.“ Rozloučím se a jdu domů. Tam jsem se jen převlékla do modrých, krátkých šatů a nazula střevíčky. Přes rameno malou kabelku stejné barvy a vyrazila jsem. Oceán bylo dobré místo. Nenarazím tam na žádné šupáky a vyloženě ochlasty co se jen nalévají, ale ani žádné boháče. Prostě to bylo pro střední třídu. Dobré místo na seznamování... tedy.... pokud jsem už neměla známost. Vešla jsem dovnitř a prohlížela si vlnící se těla na parketu. Tady to žilo. Proudila tu energie, která mi rozproudila krev a zvedla náladu. Teď jsem litovala, že jsem přece jen Dannyho nepřitáhla. Moc by se mi líbilo si s ním zatančit. A jsem si jistá, že by to mezi námi zajiskřilo. No pozdě bycha honiti. Katrin a bráchu jsem nikde neviděla, proto jsem se rozhodla jít k baru a objednala si pití. Však si mě najdou. A taky jsem měla pravdu. Katrin mě asi zahlédla, protože se vynořili z masy těl blízko místa kde jsem seděla. Katrin to zahrála tak, že je naše setkání náhodné. Usmála jsem se na ně a prohlédla si bratra. Dost mě ohromilo, jak se změnil. Stal se z něj hezoun. Doslova. Katrin ho nejspíš i donutila, aby se konečně vykašlal na brýle a zvykl si na kontaktní čočky. Podle mě mu i brýle slušeli, ale bez nich vypadal ještě lépe. Srdce se mi sevřelo radostí a dojetím, když jsem viděla jak šťastně vypadá. Když uslyšel mé jméno všimla jsem si, že to s ním pohnulo. Nezapomněl na svou sestřičku. Můj úsměv však nepolevil i když mě to dojalo. Tohle je vlastně poprvé od mé smrti co jsem se ocitla tak blízko u něj. „Ahoj.“ Pozdravím je. Pak stisknu jeho ruku. „Taky tě ráda poznávám. A ano to jsem já. A ty jsi ten přítel o kterém pořád básní. Jsem ráda, že tě můžu konečně poznat.“ Mrknu na něj vesele. „Co si dáte k pití? Vypadáte docela vyprahle.“  |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak básníš, jo?" zazubí se Lance a podívá se po Katrin, která jen pokrčí rameny, rychle jej líbne a otočí se k baru. "Jasně," kývne a přejede očima nabídku nápojů. "Pití je na mně, nazdar bando," ozve se za vámi pobavený hlas a ty vidíš přijít Dannyho. Má na sobě bílé tenisky, černé šortky po kolena a bílé tričko, takže vlastně úplně klasickou kombinaci. Nepatrně kulhá, ale usmívá se stejně zářivě, jako kdy jindy. Je trochu zarostlý, ale jinak vypadá stejně jako předtím. "Ahoj borče, netvař se. Musíš to rozhýbat," zazubí se Katrin a nechá se od Dannyho obejmout. "Lanci, tohle je můj kamarád Danny," představí tvého bratra a Dannyho. Neujde ti, že Dannyho představí jako svého kamaráda a ne tvého přítele, jako by u toho znejistěla. "Danny, Lance Piers, můj přítel." Muži si potřesou rukama. Danny se nakonec se širokým zazubením otočí k tobě. "Ahoj?" zakření se. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Uchechtnu se a napiji se pití, přivolám k nám barmana, aby si mohli oba objednat, když hlas, který jsem tedy nečekala. Otočím se na Dannyho. Fakt to byl on. Kulhal a byl poněkud zarostlý, což mu taky slušelo, ale byl tady. Podívám se na Katrin. Pravděpodobně mu zavolala a dokopala ho sem. Pousměji se a znovu se na něj zadívám, přivítal se s Katrin a pak mu představila Lanceho. „No ahoj vousáči. Myslela jsem, že jsi mrtvej.“ Řeknu a jdu k němu, nakloním se a lehce ho líbnu na rty. Byla jsem ráda, že je tady. Aspoň si nebudu připadat opuštěně. A blbnout tu nějakému chlapovi hlavu se mi taky moc nechtělo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, jsem, už šest let, dá se to přežít," uchechtne se Danny tak tiše, aby ho Lance neslyšel. "Regenerace, mrtvý ráno neznamená mrtvý večer," vysvětlí ti potom s pousmáním a posadí se na barovou stoličku. "Líbí se ti moje vousy?" zeptá se potom a přejede si rukou po bradě. "A chci slyšet upřímnou odpověď. Chtěl bych si je nechat, myslím, že mi seknou," prohlásí ne zcela sebekriticky a zazubí se. "Vypadáš dobře," ocení ho Katrin s pousmáním a Lance přejede pohledem z Dannyho na tebe. "Takže vy dva jste spolu?" zeptá se. "Zatím spíš jen tak randí a jsou líní přejít dál," odpoví za vás Katrin a napije se svého drinku. "Další takový," ozve se Lance a vy se podíváte směrem, kterým se dívá. O bar ob dvě místa o vás se opřel muž v černých šortkách a bílé mikině natažené na očividně holé kůži. "Proč si někdo obléká mikinu a ne tričko?" zavrtí Lance hlavou a obrátí se zpět k baru. "Pořád potkávám takové týpky," pousměje se a napije se svého drinku. Danny si muže v bílé mikině změří pohledem, ale nic neřekne a i on se otočí k baru, aby objednal drink konečně také sobě a zaplatil za vaši první rundu. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zasměji se jeho poznámce. „Tak to jsem ráda, že tě sem Katrin pozvala. Připadala jsem si tu jako křen.“ Pak se zeptá na své vousy. Katrin řekne, že mu sluší. Já si ho kriticky změřila a pak se usmála. „Sednou ti.“ Přikývnu, natáhnu ruku a taky mu přejedu rukou po zarostlé tváři. „Budu si muset, ale zvyknout. Budou škrábat.“ Zazubím se. Lance se pak zeptá jestli jsme mi dva spolu. Ale Katrin mu odpoví za nás. „Není kam spěchat.“ Pokrčím rameny. Lance pak poznamená něco co jsem nepochopila, ale když jsem se podívala kam se dívá pochopila jsem. Prohlédla jsem si muže, tak jsou tu dvě možnosti. Buďto se předvádí a nebo je to křídlonoš. Tipuji to druhé. Danny ho sjede pohledem a pak se otočí k baru, aby si objednal a zaplatil nám pití. „Asi chtějí sbalit ženu. Ženský na svalouše docela berou.“ Pokrčím rameny a pak se zamyslím. „Pořád je potkáváš?“ pozvednu obočí. „Kde prosimtě?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Různě," odpoví ti Lance. "V Dragonu se jich motá plno, ale potkávám je třeba i normálně na chodníku, v restauraci.. Divní týpci, šortky a mikina na holém těle," zavrtí hlavou a pousměje se. Danny zamíchá svůj drink, zadívá se na vířící tekutiny a na okamžik se zamračí, okamžitě ale nahodí zpět okouzlující úsměv. "Frajírci," pokrčí rameny a Lance přikývne. Vtom Katrin plácne Dannyho po zádech, aby získala jeho pozornost, a trefí se přímo do lopatky. Danny bolestně zasyčí a šlehne po své žačce vražedným pohledem, Katrin se jen mile usměje a zvedne ruku, jako že se omlouvá. Potom ukáže hlavou k baru kousek od muže v bílé mikině, kde se posadila nějaká žena. Danny si jí všimne a okamžitě otočí hlavu na opačnou stranu. "Začíná se nám to tu nějak slétat.. doslova..," zamumlá a obrátí do sebe zbytek drinku. Ihned si však poručí další. "Myslíš, že půjde za Finnem?" podívá se Katrin po svém učiteli, ten neznatelně pokýve hlavou. "Ten je moc malá ryba, ona jde po žralocích. Dean, Ryan, Phil.." Lance se dívá se na svou milou a Dannyho trochu nechápavě, ale neptá se. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Divný, že jich vídá tolik. Za mého života jsem žádné takové neviděla. Trochu jsem se obávala jestli někdo neprojevil zájem o Lanceho. Snad ne. Podívám se na Dannyho, který do sebe kope pití jako kdyby šlo o vodu. Katrin ho plácne do zad a jeho to zabolí. Tak daleko k regeneraci. Rozhodně ještě nebyl v pořádku. Podívám se na ženu o které ti dva mluví, po pravdě to šlo mimo mě jako to nedocházelo bráchovi. Napiji se pití a stoupnu si vedle Daniela, lehce mu položím ruku na rameno a nakloním se k němu. „Co je zač?“ zeptám se ho tiše, mluvila jsem mu tiše do ucha takže to vypadalo, jako kdybych mu šeptala nějaké sladké tajemství. Nechtěla jsem, aby Lance byl zmatený ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Říkáme jí lepík, protože se na každého přilepí," vysvětlí ti Danny. "Jinak je to místní štětka s křídly. Jde po šaržích. Ulovila Deana, Phila, Ryane, Toma... Já se jí nebojím, ale nepotřeboval jsem ji dneska vidět," zamračí se. Otočí se a podívá se na ni znova. Žena si zrovna všimla muže v bílé mikině na holé kůži a okamžitě si k němu přisedla, ovine jej rukou a přilepí se k němu. "Ten kluk se jmenuje Finn, křídlonoš. Není moc vysoko, takže se k němu má jen proto, že je členem Změny. Ubohé," zatváří se pohrdavě a objedná si další drink, ze kterého upije. "Ale dost o lepíkovi," zakření se, vezme tě kolem pasu a posadí si tě na klín. "Jak ses měla?" zajímá se. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Danny mi vysvětlí co je to za ženskou, kriticky pozvednu obočí a kouknu na ní, jak se zrovna lepí na toho křídlonoše. „Ale fuj...“ Pronesu. „To je mi tedy úroveň...“ Pronesu. Zdá se, že tahle ženská se rozhodla, že se vyzdvihne nahoru ne díky svým schopnostem, ale přes postel. Aspoň, že se mi nezkouší nalepit na Dannyho. Nerada bych tu předvedla scénu jak bych ji skopala do hranata. Člen Změny? Než jsem se, ale stačila zeptat co to znamená, vzal mě kolem pasu a vytáhl si mě na klín. Potěšeně se usměji, líbilo se mi to. Opřu se rukama o jeho ramena a podívám se na něj. „Dobře. Co jsi byl pryč pilovali jsme s Katrin naše schopnosti a trénovali. Koupila jsem si krásnou novou kosu.“ Mluvila jsem tlumeně, aby mě ostatní neslyšeli. „Dneska jsme vyfasovali nové schopnosti a zažila jsem další citový šok z toho, když mi řekli víc o tom, jak věci fungují.“ Pokrčím rameny. „Ale už je to dobrý.“ Pohladím ho po ramenou. „Máme teď tři dny volno, abychom se naučili se schopnostmi pracovat. Zdá se, že brzy s Katrin získáme vlastní křídla.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Už máte křídla," zazubí se Danny vesele. "My křídlonoši se umíme vycítit navzájem a vy křídla máte. Potřebují nějaký čas, aby vyrostly, proto se udělují několik týdnů před oficiálním jmenováním na křídlonoše. Neřekli vám to, protože spoustě lidí to nepřipadá příjemné, já jsem si ale jistý, že to zvládnete." Napije se a málem pití rozlije, když jej Katrin stejně jako tebe popadne kolem ramen jednou rukou, a znova mu tak zatlačí na lopatky. Zavrčí jako zraněný býk a Katrin dá ruku rychle dolů. "Totiž..," odkašle si omluvně, "pojďte tančit." Danny sena ni podívá a ona mu pohled oplatí. "Jednou za čas tě to nezabije," zazubí se, "učiteli." Potom vezme za ruku Lanceho a jde tančit s ním. Ona tančí skvěle a Lance hrozně, takže se dobře doplňují. Je vidět, že Lance není hezounem dlouho a ještě se v tom nenaučil dobře chodit, zatímco Katrin o tom, že je hezká, ví už delší dobu. Danny se podrbe na zarostlé bradě a potom pokrčí rameny. "Zatančíme si?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Ooohhhh...“ Pronesu překvapeně a zamyslím se. „Tak to abych si pořídila ty sportovní podprsenky. A tílka.“ Zazubím se. „No to jsem na to zvědavá.“ Zajímalo by mě jestli budu mít černá křídla... nebo bílá? Ne tedy, že bych si o sobě příliš myslela, ale bylo by to fajn, kdyby ano. Leknutím povyskočím, když nás Katrin najednou oba popadne kolem ramen. Chudáka Dannyho to zabolelo a zavrčel na ní. Skryji úsměv, musím říct, že to jeho vrčení bylo... sexy. Je to takové chlapské. Chtěla ať si jdeme zatančit. Podívám se na Dannyho. Vzpomínám si, že nerad tancuje. Protože mu to nejde. Katrin s Lancem šli hned tančit. Chvíli jsme se na ně dívala a Danny se mě nakonec zeptá jestli nechci tančit. Vsadím se, že doufá, že řeknu ne. Usměji se na něj a sklouznu mu z klína. „Jasně. Ráda.“ Řeknu a vezmu ho za ruku. „Odvaž se. To, že ti to moc nejde je jedno. Koukni na ně. Jemu to taky nevadí.“ Pobídnu ho a vedu ho na parket. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vejdete na parket a Danny začne doslova zářit. Nad parketem totiž svítí uv světlo a Dannyho bílé tričko a tenisky svítí kolem jako maják. "No super..," zabručí, rozhlédne se kolem sebe a olízne si rty. Pohled mu padne na Lanceho. "No, horší být nemůžu," zamumlá s pousmáním a když začneš tančit ty, začne taky. A nakonec to není vůbec strašné, tančí celkem dobře, mezi lidmi, co se tady sešli, dokonce spíše vyniká. Hlavně proto, že i přes zpočátku rozpačité chování na parketu je to pořád ten pohodářský Danny, který věci tak moc neřeší. A když to přestane hrotit, tak mu tanec jde. "Co jsi mu to provedla?" ozve se vedle tebe nechápavě Katrin, když vidí, jak se Danny odváže a tančí. Kolem jejího učitele se totiž zrovna utvořil kruh a on jede bomby ve středu za potlesku ostatních. "Myslíš, že ještě působí ty stimuláty, co do nich pumpovali na kempu?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „To zvládneš.“ Usmívám se na něj, chvíli čekám než chytnu rytmus a začnu tančit. Dannymu ne že by to nešlo, ale styděl se a to ho krotilo. Ale nakonec se odvázal a začal tančit dobře. Víc než dobře. A prej, že to neumí. Vedle mě se objeví Katrin a diví se. Víc než já, zná ho nakonec déle. „Doufám, že ne. Ráda bych s ním ještě někdy tancovala.“ Zasměji se a sleduji ho stejně jako ostatní. „Možná prostě jen setřásl stud.“ Mrknu na ní. Nadechnu se a vklouznu do kruhu a přidám se k němu. „Jsi fakt skvělý.“ Pochválím mu. „Kde jsi přišel k tomu, že neumíš tančit?“ zajímalo mě kdo mu to nakukal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Žádný boxer netančí," řekne Danny prostě a potom se UV světlo ztlumí a skončí jedna písnička. Teď se začne hrát ploužák, takže tě Danny chytne za boky a přitiskne se k sobě. desítky párů na parketu vás napodobí, výjimkou nejsou ani Katrin a Lance, kteří si zrovna jak se podíváš vymění dlouhé polibky. Kousek od vás tančí lepík nalepená na Finna, který je jí očividně okouzlený. Danny mu věnuje jeden soustrastný pohled a potom se usměje na tebe. Skloní se k tobě a také tě dlouze políbí. "Ty tančíš skvěle. Praxe?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „No viditelně jsou to jen řeči.“ Usměji se a zastavím se, když hudba zpomalí. Danny mě přitiskne k sobě, já spojím ruce na jeho zátylku. Ohlédnu se a vidím, že i Lance s Katrin se k sobě mají. Taky si všimnu lepíka s Finnem, kterého viditelně dokonale oblbla. Naivka. Bylo mi ho docela líto. Ale přestanu si jich všímat, když se ke mě Danny skloní a políbí. Zavřela jsem oči. „Hmmm...“ Zabručím, první v odpověď, ale pak se na něj usměji. „Díky. No... asi tak nějak. Tančit jsem začala teprve nedávno. Moje kamarádka mi s tím pomohla, abych nebyla úplné dřevo.“ Nechám ruce klesnout na jeho hrudník a opřela jsem ji hlavu o jeho rameno. „Jsem ráda, že tě sem Katrin zavolala. Díky tomu mám s kým tancovat a ke komu se přitulit.“ Usměji se spokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, taky jsem rád, že mě zavolala," pousměje se Danny. "Ale už tu dlouho nebudu, musím se pořádně vyspat. Máte tři dny na trénink..? Tak zítra v osm ráno v tělocvičně 328, vezmeme si vás do parády," zasměje se. Ještě tančíte asi půl hodiny a potom jde Danny domů, stejně jako Lance, takže odchází i Katrin. Protože bez nich nemáš důvod zůstávat, jdeš tedy taky. Nějakou dobu jdete všichni společně, potom odbočí Lance a Katrin o kousek dál, Danny tě doprovodí až před tvůj nový byt, kde se s tebou polibkem rozloučí. Potom si otevře dveře od výtahu a přesune se do Komplexu. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se. „Tak to zní dobře. I když podle toho jak jsi to řekl, že asi zítra budu nenávidět.“ Tentokrát ho políbím já. Po půl hodině, ale musíme jít. Lance musí kvůli škole a Danny aby si odpočinul. A co my dvě tady samotné? Jen by nás otravovali nějací muži. Takže nás hoši doprovodili. Katrin a Lance se od nás odpojili dřív, Danny mě zavedl až k domu. Políbíme se na rozloučenou a pak se vydá do Komplexu. Zajímalo by mě kdy dostanu příležitost pozvat ho k sobě. No možná bude lepší až budu přestěhovaná v novém bytě. Vrátila jsem se domů, kde jsem se osprchovala a nastavila si budík, abych nezaspala zítřejší tréning. Zalezla jsem si do postele a brzy usnula. Budu to potřebovat. Zítra mě určitě čeká těžký den. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Druhý den ráno si dáš lehkou snídani, oblékneš se do sportovního a domovními dveřmi se přesuneš do tělocvičny 328 v Komplexu. Tělocvična je poměrně rozlehlá, s dřevěnými parketami na podlaze a vysokým stropem. Dost velká na to, že jste tady jen čtyři. Katrin s Dannym už zde jsou a spolu s nimi ještě jeden neznámý muž. Matně si na něj vzpomínáš. Ten večer, co jste se s Dannym seznámili, byl v oné partě, se kterou Danny vyrazil pryč. Dannyho parťáci, jak je nazvala Amber. Oba muži mají na sobě identické černé tepláky a bílé tenisky (odkaz), Danny má ale bílý nátělník a druhý muž černý. Kimberly má na sobě červenou teplákovku a na nohou plátěnky. "Fajn, bažanti," osloví vás obě neznámý muž a vystoupí vpřed, Dannyho nechá za sebou. "Já jsem Dennis. Měly jste skvělé trenéry, jedna Dannyho a druhá Amber. Takže základy už díkybohu probírat nemusíme." Sepne ruce a zahledí se ke stropu, jako kdyby děkoval bohu. "Dnes do toho, co jste se naučily, přidáme schopnosti, světýlka... Ale nejprve si dejte na rozehřátí dvacet koleček a pak se rozcvičte." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Ráno jsem něco málo pojedla a převlékla se do sportovního. Vlasy jsem sepnula do culíku a vyrazila jsem do Komplexu. Hned jsem se ocitla v tělocvičně, kde jsme se měli sejít. Katrin i Danny už tu byli a spolu s nimi ještě další muž. Poznala jsem ho, viděla jsem ho v té Dannyho skupině. Amber nakonec tu jeho partu myslela asi doslovně. Pracují spolu? Ani jsem se nestačila s Dannym pozdravit a už začal ten muž mluvit. Dennis. Takže je to náš trenér? Dobře. Podívám se na Dannyho a dám se do běhu. Nikam jsem se nehnala, běžela jsem svým tempem, které mě rozehřeje, ale nevyčerpá a ani se nezadýchám. Vždycky mě pobaví to, když si vzpomenu, jak ze začátku bych byla po chvíli takového běhání udýchaná. Ale byla jsem zvědavá na dnešek. Vsadím se, že na konci budu ráda, že ještě stojím. odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co doběháte se protáhnete a postavíte zpět před Dennise. "Fajn, teď vás naučíme se prát," pousměje se a mávne na Dannyho, který se postaví vedle něj. Dennis se otočí k němu. "V noci jste dostaly schopnost, které přezdíváme světýlka. Oficiálně se tomu říká zhuštěná energie pro posílení kopů, úderů a odolnosti, ale neznám nikoho, kdo by to tak nazýval." Kývne na Dannyho a potom ho praští do břicha. Jak jeho pěst letí vzduchem, obalí ji světle modré světlo. Už jsi to viděla, použil to jeden z křídlonošů na tvé první misi stopařky. Dannyho břicho přikryje tmavě modré světlo a poté dopadne na solar Dennisova pěst. Ta Dannyho vyzvedne do vzduchu, kde se Dany přetočí a vystřelí mu bílá křídla. Roztáhne je a elegantně dopadne na zem. Díky nátělníku se křídla dostala ven aniž by porušila tkaninu. "To byla světýlka v praxi, posílení úderu. Danny použil štít, ale štít byl slabší, než úder. Je stupnice síly světýlek. Půlnoční modř je nejslabší, potom je tmavě modrá, světle modrá a bílá, ta ne nejsilnější. Danny použil kryt slabší, než byl úder." Vysvětlí vám a Danny mezitím schová křídla a dojde opět k vám. "Kdyby byl použil stejně silné světýlko jako já, tedy světle modré, nic by se nestalo. Použitím tmavě modré jsem ho vyhodil do vzduchu. Kdyby nepoužil žádný kryt, rozmasakruju mu žaludek. Pokud by použil bílý kryt, zlomil by mi ruku... Chápete?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Doběhali jsme a protáhli se, pak lekce začala. Předvedli nám ukázku, což vypadalo moc dobře. Usměji se na Dannyho, když předvede pěkný manévr a zase se snese na zem. Měla jsem chuť mu zatleskat. Dennis nám pak vysvětlí princip světýlek. Nebylo to nijak složité na chápání. „Všechno jasné.“ Přikývnu a podívám se na své ruce a pak zpět na ně. „Ale jak se to dělá?“ zajímá mě. Pochybuji, že bude stačit si to prostě přát. To by bylo příliš snadné ne? Přesto jsem to zkusila a soustředila se na své ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Natáhneš ruce před sebe a soustředíš se, vzápětí je obalí tmavě modré světlo, tak tmavé, až je skoro černé. Vypadá to trochu jako tmavě modrý oheň, jehož jazyky ti olizují celé předloktí. Nebo spíš jako kometa, dlaň září nejjasněji a k loktu se světlo pomalu vytrácí, takže to vypadá jako ohon za kometou. Zkusmo vystřelíš do vzduchu pravý hák.. a otočíš se kolem vlastní osy a tvrdě dopadneš na záda. Katrin, která to chtěla zkusit taky a už natahovala ruce, je zase spěšně svěsí. "Moc hezké," ocení tě Dennis s úsměvem a počká, až se zvedneš. "Světýlka jsou stejně jako oheň nebo ženská dobrý sluha, ale špatný pán," vysvětlí vám. "Naučit se je použít není vůbec složité, věda je naučit se kdy je použít. Bílé světýlka se dají použít jen několikrát, světle modrá jsou také omezená počtem. Musíte se naučit, kdy je výhodné nastavit soupeřově bílému úderu modrý kryt. Možná vás to vychýlí z rovnováhy, ale on si vyčerpá svou bílou..." Mávne rukou a před vámi se objeví dva boxovací pytle. "Zatím se naučte ty světýlka vyvolávat, a zkuste už i přejít ke světlejším barvám. Údery pěstmi, lokty a kopy kolena, chodidly a ploskami." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se, když vidím, že se mi to povedlo. Prohlédnu si ruce obalené půlnoční modří. Je mi jasné, že tohle je to nejslabší. Ale pro mě byl úspěch, že jsem to zvládla. Zkusmo praštím do vzduchu a síla úderu mě vychýlí z rovnováhy a slítnu na zem. Posadím se a třu si záda, která jsem si narazila. Dennis můj pokus ocení a já se zvednu. To co řekl následovně... překvapeně jsem pozvedla obočí. „Co prosím?“ zareaguji na to, že žena je dobrý sluha, ale špatný pán. To znělo dost šovinisticky. Pak se objeví dva pytle na boxování a abychom to zkoušeli na nich. Pochopila jsem, že tohle se dá vyvolat silou vůle. A to jak silné světýlka budou asi taky bude záležet na vůli. Přistoupila jsem k pytli a znovu se podívala na své ruce a soustředila se na to, aby je obalilo modré světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Začnete cvičit na boxovacích pytlech. Ty jsou očividně stavěné na trénink světýlek, protože ani bílým světlem, které ti jednou při maximálním soustředěním pokrylo ruce, je neodhodíš. Nějakou dobu procvičujete údery a kopy a potom přejdete na další dovednosti. Dennis vám vysvětluje, jak přejít do Spiritu na ulici plné lidí. Nejprve musíte aktivovat tzv. filtr vnímání, což je schopnost, kterou jste v noci také dostaly jako novou. Když aktivujete filtr vnímání, lidé si vás přestanou všímat. Nestanete se neviditelnými, ale budete tak nezajímaví, že i když zmizíte uprostřed rušné ulice, nikoho to nebude zajímat. Teprve když je filtr aktivní, můžete tedy přejít do Spiritu. "Doteď jste přecházet nemusely, duchové nemají rádi společnost, a proto vyhledávali opuštěná místa. S anděly a démony ovšem budete svádět souboje i v centru města a tam už je to nutné. Protože nějaký cvok pobíhající po Central parku a střílející něco z rukou do neznáma by nebylo to pravé..." Nejdůležitější je myslet na to i pod palbou. Filtr, přechod, čtení myšlenek a útok. To je řetěz, který se vám Danny s Dennisem snaží vštípit. Zapnout filtr a přejít do Spiritu, čímž zmizí lidé a zůstanou pouze nepřátelé. Nejbližšímu začnete číst myšlenky, i kdyby byl chráněný, ale zabrání mu to číst myšlenky vám, protože vy zatím chráněné nejste. A potom můžete začít bojovat. Tohle trénujete asi dvě hodiny, až to umíte dokonale a filtr zapínáte před přechodem do Spiritu zcela automaticky. "Dobrá, to byla ta sranda, teď něco složitějšího," míní Dennis a zamíří k východu z tělocvičny, vy tři jdete za ním. Ocitnete se na čtvrtém podlaží Fora a jdete ke schodům, kterými sejdete do prvního kruhu. "Už mě to fakt sere, tohle Forum," utrousí Dennis po cestě k Dannymu. "Jo, doufám, že se s tím Změna chystá něco udělat," souhlasí Danny a poté dojdete k jedněm z těch černých dveří, kam nemáte přístup. Tabulka vedle nich hlásá Křídlonoši - New York. Dennis se pokusí dveře otevřít, ale nic se nestane. Rozhodí rukama. "No tak, co je? Dva křídlonoši stupeň třicet tři a dvacet osm a dvě křídlonošky stupně nula.. Máme právo na přístup!" vyjede na dveře. Danny k nim přistoupí a kopne do nich. Černá barva zabliká a dveře zhnědnou, Danny je otevře. Ocitnete se ve velké společenské místnosti, plné polohovacích křesel, pohodlných sedaček, plazmových televizí, knihoven a dalších věcí. Uvnitř je asi patnáct lidí, z toho čtyři ženy. Všichni na sobě mají šortky nebo sukně a jedinou vrstvu látky na horní části těla. Mikiny na holé kůži, například. Danny s Dennisem kývnou na lidi vevnitř a potom jdou do rohu místnosti, kde jsou točité schody dolů. Ocitnete se před dvěma dveřmi. Muži a ženy. "Sejdeme se v tělocvičně tři," řekne vám Dennis a spolu s Dannym vejde do mužů. Vy vejdete do ženských dveří a ocitnete se v obdélníkové šatně s asi stovkou skříněk rozmístěných po obvodu stěny. Zhruba polovina skříněk je neobsazených, některé křídlonošky mají ale očividně třeba tři spojené. Některé obsazené skříňky jsou různě pomalované, polepené, asi pět skříněk je polepených dětskými obrázky. Dvě skříňky vedle sebe jsou křiklavě růžové. Krom skříněk jsou tu ale u stěn velká zrcadla s fény a dvoje dveře, jedny vedou do sprch a druhé na wc. Naproti vchodových dveřím jsou další dveře, které vedou do tělocvičen. "Kdo si může skříňku nabarvit na růžovo?" nechápe Katrin. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Dál jsme trénovali, docela jsem se naučila světýlka používat, jen tedy ta bílá byla trochu náročnější, ale jednou se mi to podařilo. Pak jsme přešli k další lekci. Jak použít filtr, pak do spiritu a čtení myšlenek... Dennis to do nás tloukl tak dlouho dokud jsme to nedělali automaticky. Naštěstí to nebylo nic složitého, takže po dvou hodinách jsme to zvládali dobře. Podívám se na Katrin, když nás teď vedou jinam. Následovala jsem Dennise spolu s ostatními. Znovu to slovo... „Změna“. Co to má být? Musím se pak zeptat. Zastavili jsme se před černými dveřmi, znejistím... nakonec ještě nejsem křídlonoši. Takže by nás asi neměli pustit. Ale Dennis byl jiného názoru. Zdá se, že dveře přesvědčil, že tam s Katrin můžeme. Uchechtnu se jeho způsobu přesvědčování. Když jsme vešli rozhlížím se. Vypadalo to tu dobře. Viditelně odpočinková místnost. Ale Dennis nás vedl dolů po schodech a řekl, že se sejdeme v tělocvičně tři a rozdělili jsme se. Vešli jsme do šaten. Skříňky které už někomu patřili nesli znaky vlastnictví. Obarvené, pomalované, polepené. Katrin se nad tou růžovou divila stejně jako já. „To fakt nevím. Nějaké bárbíny?“ pokrčím rameny. Já fakt růžovou nesnáším, ne takovouhle růžovou. Je to takové moc.... prostě mi to připomíná ty děsné fifleny na základce. „A nebo je to taková recese.“ „Ty skříňky co jsou pospolu patří asi parťákům. Asi bychom si taky měli vzít skříňky vedle sebe.“ Podívám se po volných a pokrčím rameny. Ty volné byli všechny stejné a tak k jedné prostě přistoupím a nahlédnu dovnitř. „Co říkáš na Dennise? Jako nezdá se mi špatný, ale ta jeho slova o tom, že oheň a ženy jsou dobří sluhové, ale špatní páni.... to mě docela zarazilo. A při tom mi nepřipadá jako nějaký šovinista.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak já znám Dennise už nějaký ten pátek," pokrčí Katrin rameny. "Občas mě trénoval, je to profi trenér, zaučuje mladé křídlonoše, proto to Danny nechal na něm.. A není to šovinista, spíš takový bohém, starý mládenec." Nakouknete do skříněk, ale v těch nic není. Spodní polička, vrchní polička a velký prostor mezi tím se třemi věšáky. Skříňka se stává vlastnictvím zacvaknutím svého zámku. "Dennis je v pohodě, proti ženám jako takovým nic nemá. Ale je to takový ten chlap od táboráku, za vším hledej ženskou," pousměje se. Jelikož ve skříňkách nic nemáte, jdete rovnou ke dveřím do tělocvičen. Vyjdete na široké a velmi dlouhé chodbě plné dveří. Kousek od vás jsou dveře do mužské šatny, ze kterých zrovna vyjde jeden křídlonoš v šortkách a tílku a zamíří do jedné z posiloven. Tělocvičnu tři najdete rychle, je hned vedle druhé a první, které jsou zase hned vedle vašich dveří. Vejdete dovnitř a ocitnete se v obyčejné tělocvičně pokryté ovšem různými překážkami. Jako opičí dráha. Dennis s Dannym procházejí kolem a máváním rukou něco přidávají, něco odebírají a něco přesunují. Potom vám Dennis vysvětlí, co budete dělat. "Zatím nemáte vyvinutá křídla, takže něco jsme odstranili, více se zaměříme na plazmové střely," oznámí vám. "Danny vám to předvede." Kývne na parťák a aDanny se postaví na startovní čáru. Pak se rozběhne vpřed, padne k zemi, skluzem podjede nízkou překážku, plynule se přetočí a zvedne se do kleku, třemi dávkami plazmy vyslanými okamžitě za sebou zlikviduje tři vzdálené terče. Překulením do boku se vyhne míči, který odkudsi vyletěl. Zvedne se a další dávkou plazmy sestřelí další terč. Rozběhne se vpřed, jednou rukou se zapře o vysokou překážku a přešvihne se přes ni, během přeletu vyšle další plazmu a zlikviduje další terč, který se objevil na opačné straně místnosti. Dopadne do kleku a zruší dva terče, které se objevily před ním a kličkovaly. Vyhne se dalším několika míčům a běží dál, vyskočí na úzkou lávku, kterou rychle přeběhne, vyhne se míčům a zničí další tři terče. Vyšplhá se jen rukama po laně na zdviženou plošinu, odkud zlikviduje terč, který se zjevil vedle vás, další plazmou odstřelí míč, který na něj letěl, dotkne se nějakého kůlu a potom seskočí z plošiny dolů, vystřelí mu křídla a těmi ztlumí dopad. Zase je schová a stejnou cestu absolvuje zpátky. "Čas 2:13, 100% úspěšnost," pousměje se Dennis, když zadýchaný Danny dorazí a plácne ho po rameni. "Vy bělokřídlí bastardi," zašklebí se Dennis, Danny na něj mrkne. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Oh tak bohém.“ Pousměji se. „Dobře. To beru.“ Přikývnu. Docela se mi ulevilo. Na šovinistu nevím jak bych zareagovala. Nemám takový druh lidí ráda. Vyšli jsme ze šaten a šli rovnou do místnosti tři. Nebylo nijak složité ji najít. Vešli jsme a viděli překážkovou dráhu a oba muže jak ji upravují. Ještě nám nenarostla křídla, takže bylo jasné, že to museli upravit tak, aby tam nebyla žádná překážka, ke které bychom je potřebovali. Dennis mi to pak i potvrdí. Danny nám měl ukázat pak jak na to. Netrvalo to dlouho a měla jsem oči vykulené obdivem. Danny to měl v malíčku, ani jednou nezaváhal a prostě jel. Ale podle toho, jak byl zadýchaný to nebylo snadné ani pro něj. Tentokrát jsem mu zatleskala. „Tyjo... jsi fakt dobrej Danny.“ Usměji se a zadívám se na překážkovou dráhu. Je mi jasné, že mě to tak dobře nepůjde a udělám spoustu chyb. „No...“ Prokřupu si prsty. „Já to zkusím první. Na poprvé, ale nečekám žádné zázraky.“ Pousměji se a pokrčím rameny. Přesto se budu snažit to udělat co nejlépe. Dám do toho všechno. Nebudu se ani náhodou flákat. „Tak jo. Jdu na to.“ Řeknu a připravím se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozběhneš se a jen periferně vnímáš, jak Dennis zapnul stopky. Běžíš sprintem a potom rychle padneš na bok, abys proklouzla pod nízkou překážkou. Překulíš se a zůstaneš v kleku, jako jsi to viděla u Dannyho. Před tebou se objeví tři statické terče. Nemáš problém je zlikvidovat první ranou, ale interval mezi vysláním jedné dávky a druhé dávky je pořád dost dlouhý, měla bys být schopná vystřelit je v rychlém sledu za sebou, to víš. Pak běžíš sprintem k vysoké překážce, po obou stranách se vynoří po jednom štítu, to už není nic jednoduchého, sestřelit je za běhu. Vystřelíš pět dávek, než je zlikviduješ. Přehoupnout se přes tu vysokou překážku jednou rukou taky nezvládneš, musíš se chytit oběma rukama, vytáhnout se nahoru a přeskočit ji. Logicky jsi tak nemohla sestřelit další terče za letu, ale sestřelíš je až po dopadu. Terče kličkují a celkem vystřelíš na všechny tři desetkrát, než se ti do podaří. Potom běžíš k lanu, po kterém se rychle i za pomoci nohou vyšplháš. Jsi připravená, že se štít objeví na opačné straně místnosti vedle startovní čáry, ale máš trochu strach, abys nezasáhla přátele. Vyšleš plazmu a tentokrát se na dálku trefíš přesně, štít přímo vedle Dennise zlikvidován. Dotkneš se kůlu a jelikož nemáš křídla, musíš zase sešplhat dolů. Stejnou trasu jako sem absolvuješ i zpět. "6:52, 63% úspěšnost. To je na poprvé krása," kývne Dennis. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Rozhodně to nebylo ani trochu jednoduché, ale to jsem ani neočekávala. Dala jsem do toho všechno, ale snažila jsem se zase příliš nepřepínat, protože jsem musela ještě absolvovat stejnou cestu zpět. A kdybych se vyčerpala hned na poprvé bylo by to v háji. Poslední terč mě dost znepokojil, protože jsem nechtěla nikoho zasáhnout. Ale můj strach mě nejspíš donutil to udělal pořádně a poslední terč zasáhla perfektně. A pak zpátky. Když jsem doběhla, zhluboka se nadechnu a předkloním se. Rukama se opřu o kolena a vydýchávám se. Dennis mi oznámí výsledek. Dostala jsem se přes padesát procent, dokonce i pes šedesát. To je lepší než jsme si myslela. Pousměji se. „Díky.“ Narovnám se a setřu si pot z čela. Otočím se na Dannyho. „Jak dlouho ti trvalo než jsi to dal na sto procent?“ zeptám se ho a pak se podívám na Katrin. Jsem zvědavá jak to zvládne ona. Doufám, že dobře... ale moje část, která je tak trochu soutěživá doufala, že to neudělá lépe než já. Stejně nebo možná o procento méně a byla bych spokojená. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Asi tři dny," odpoví ti Danny se zazubením a líbne tě. "Je bělák, to se nepočítá," uklidní tě Dennis. Danny pak přejde ke Katrin. "Neudělej mi ostudu, maličká," poradí ji s pousmáním. Ona mu odpoví zdviženým palcem a postaví se na startovní čáru. Když se rozběhne, Dennis zmáčkne stopky. Katrin je dobrá, hodně dobrá. Je vidět, že tady se zúročí křídlonošský učitel a taky délka jejího studia. její výstup vzhůru za křídly trvá déle než u tebe, měla mnohem více času naučit se s plazmou i s překážkovými dráhami, na které jistě není poprvé. Když doběhne zpět, i ona se opře o kolena a vydýchá se. "4:56, 81% procent. Nádhera," pokýve hlavou Dennis a Danny se zazubí. "Taky to dalo práci.." Katrin ho plácne po ruce. Dennis se otočí na tebe. "Znova." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Pousměji se, když mě líbne. „Tři dny? Tyjo...“ Dennis řekl že je bělouš, takže se to nepočítá. Pak Danny povzbudil Katrin a ta se do toho pustila. Bylo mi jasné, že bude lepší, šlo ji to dobře. Povzdychnu si a projedu si rukou vlasy, když se vrátila nepotřebovala jsem ani znát výsledky. Prostě jsem viděla, že je lepší. Vím, že měla za učitele Dannyho a taky měla víc času, ale stejně mě to trochu štvalo. Hodně jsem na sobě dřela a proto jsem chtěla být i lepší. Samozřejmě jsem nechtěla aby byla Katrin špatná... jen jsem chtěla být lepší. A Katrin byla o dvacet procent lepší. To bylo až příliš velký rozdíl. Dennis mi řekl ať to udělám znovu. Přikývnu. Teď, když už mám dráhu odzkoušenou to musí být lepší. Musím se Katrin vyrovnat. Ale vím, že až to bude zkoušet ona podruhé, taky bude lepší. Zamračím se a připravím se. Několikrát se nadechnu a znovu vyrazím na dráhu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Opravdu ti to už jde mnohem lépe, a když se vrátíš, zní Dennisův verdikt následovně: "5:18, 75 % úspěšnost. Vážně krása." Potom se ale rozběhne Katrin a opět jde vidět, že je lepší. Pohybuje se se stejnou plynulostí, jako Danny, nezasekává se uprostřed pohybů, ale plynule přechází z jednoho do druhého. V mnohem rychlejším čase, než jsi to zvládla ty, vyšplhá na plošinu a zneškodní terč vedle vás. Dotkne se kůlu a potom uklouzne. Danny s Dennisem zareagují okamžitě a vytvoří pod plošinou polštářová kouzla, Katrin ale zpanikaří a rozhodne se situaci vyřešit sama. Mikina teplákovky na ní praskne a z lopatek jí vystřelí křídla. Jsou stejně velká, jako u ostatních křídlonošů, pokrytá černým peřím. Ale ne tím krásně narovnaným a slehlým jako u ostatních, ale pera jsou jakoby zmuchlaná a trčí do všech stran. Sem tam mezi nimi prosvítá oranžová kůže křídel. Katrin křídla roztáhne, aby ztlumila dopad, jako to udělal Danny, ale jí se to tak dobře nepovede. Stále dost tvrdě dopadne vedle polštářových kouzel a svalí se na zem, překulí se a přilehne si levé křídlo zatímco pravé jí přikryje, jako se to povedlo tobě ve větrném tunelu. Danny s Dennisem k ní rychle doběhnou a zvednou ji na nohy. "Máš ho zlomené," zamumlá Dennis, když levé křídlo přejede dlaní. Katrin se zatváří bolestně. "A stáváš se tak prvním Lovcem, který si zlomil křídlo," zakření se Danny, Katrin se bolestně pousměje a zase Dannyho plácne. "Máš ještě křídla moc slabá na létání i zpomalování pádů, ještě si musíš nějaký čas počkat, než s nimi budeš moct rozbíjet stěny," dodá Danny a podívá se na Dennise. "Vezmi ji na ošetřovnu." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Můj druhý pokus byl mnohem lepší, ale pořád jsem byla za Katrin. Byla jsem ráda, že jsem se zlepšila, ale byla jsem zklamaná, že jsem nezvládla Katrin ani dotáhnout. Vydechnu a znovu se předkloním, abych se vydýchala, ale hlavu mám zvednutou a dívám se jak to jde Katrin. Když vidím, že teď to zvládá s lehkostí jako Denny stisknu rty a zatnu prsty do svých kalhot. Nikdy by mě nenapadlo, že budu až tak soutěživá. Mám Katrin ráda a na soutěživosti nebylo nic špatného, pokud to nezmění můj vztah k ní. Naštěstí frustrace, kterou jsem cítila byla určena mě samotné a ne vůči Katrin. Neštvala mě Katrin, ale štvala mě vlastní neschopnost být lepší. Ale ve chvíli, kdy Katrin uklouzla tyhle pocity se vypařili. Katrin chtěla zkusit pád zmírnit křídly, ale to se ji vymstilo. Při dopadu si jedno zlomila. Taky jsem k ní přiběhla a tvářila se starostlivě, naštěstí si jinak neublížila. Danny řekl, že její křídla jsou pořád příliš slabá. Což by vysvětlovalo, že vypadali tak... zuboženě a trochu jakoby nezdravě. Pousměji se. „To ti budou omlacovat o hlavu ještě roky.“ Řeknu pobaveně. „No hlavně, že se ti nestalo nic vážnějšího.“ Projedu si s povzdychnutím vlasy. Uhnula jsem na stranu, aby ji mohl Dennis odvést na ošetřovnu. Já však plánovala pokračovat v tréningu. Zatím co si bude Katrin léčit křídlo, měla bych trénovat abych se na ní dotáhla. Počkala jsem až budou pryč a pak se otočila na Dannyho. „Jak to, že ji už vyrostla křídla? Tedy... myslela jsem, že vyrostou samy až přijde ten správný čas.“ Zajímá mě jak to funguje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Protože už přišel ten správný čas," odpoví ti Danny s pousmáním. "Ta naše byrokracie vás trochu brzdí. Smrtonoš, Posel, Lovec a až potom Křídlonoš, jinak to nejde. Vy jste teprve Lovci, ale křídlům to nevysvětlíš," pokrčí rameny. "Chceš ještě pokračovat?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Zamyšleně se ohlédnu na vlastní záda. To jsem tedy zvědavá kdy bude ten správný čas u mě. Danny se pak zeptal jestli chci pokračovat. Přikývnu. „Chci. Musím se zlepšit.“ Řeknu a vrátím se na začátek dráhy. „Ale jestli nechceš nemusíš tu být. Nerada bych tě zdržovala. Než se zlepším může to chvíli trvat.“ Řeknu. Byla jsem rozhodnutá neodejít dokud nebudu mít aspoň stejnou úspěšnost jako Katrin. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ty už máš křídla taky," ujistí tě Danny, když se ohlédneš na svá záda. "My křídlonoši se umíme navzájem vycítit. Dokud nebudete oficiálně Křídlonošky, jste na stupni nula, ale už máte křídla. To říkal Dennis těm dveřím, než jsem je nakopl." Pousměje se. "Křídlonoši mají vnitřní hierarchii, dělí se do stupňů. Začínáš na jedničce a jdeš nahoru. Je to trochu jako úrovně v počítačové hře. Stupně křídlonošů pod sebou dokážeš vycítit přesně, u těch nad sebou jen zhruba. Zkus to," pobídne tě s úsměvem. Zahledíš se na něj a opravdu cítíš, že je křídlonoš. Tak, jako poznáš ducha, poznáš, že on je křídlonoš. A když se soustředíš, vytane ti v mysli, že jeho stupeň je něco kolem třicítky. "Třiatřicet," upřesní Danny, když ti nahlédne do mysli, a pochvalně kývne. Ohlédne se k překážkám. "Netušil jsem, že jsi tak soutěživá," pousměje se. Nevypadá ale, že by mu to nějak vadilo, když on sám patří k těm opravdu hodně soutěživým, jinak by nebyl mistr světa v boxu. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Aha... já to slyšela, ale myslela jsem že ještě chvíli potrvá než mi vyrostou.“ Zamračím se. „Pak mi musíš říct, jak je můžu vytáhnout ven.“ Řeknu a otočím se na něj. Pobídne mě, abych zkusila vycítit, že je křídlonoš a jaké úrovně. Zkusila jsem to a šlo to. Odhadla jsem přibližnou jeho úroveň, spletla jsem se jen o tři úrovně. Projedu si rukou vlasy. „Ani já ne.“ Řeknu. „Jen prostě nechci být pozadu. Není to tak, že bych chtěla Katrin zastínit, ale prostě nechci být ta slabší já.“ Připravím se na začátek dráhy, znovu se nadechnu a vyrazím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Řekni si Philovi, ten ti křídla vytáhne," uchechtne se Danny. "Zatím to ale ještě nezkoušej, ani bys o nich neměla vědět, jenom já nikdy neudržím tajemství Smrti.. Mohlo by to být nebezpečné je vytahovat." Potom se zasměje. "Jste dvě, vždycky bude jedna slabší," zašklebí se a pokrčí rameny. "Ale budeš se muset fakt snažit. Možná je Katrin černokřídlá a hrozně mladá, ale pořád je to moje žačka," pošle ti vzdušnou pusu a poodstoupí. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „V pořádku. Nechám tomu volný průběh. Radši nedělám věci na které nejsem ještě připravená.“ Řeknu. Sice bych už ráda měla křídla, ale myslím, že bude lepší, když to nechám až na dobu, kdy bude správný čas. Pozvednu obočí. „Snažíš se mě vyhecovat?“ zeptám se a nevesele se usměji. „Docela se ti to daří.“ Řeknu a zadívám se na první překážku. Pak sama sobě přikývnu a rozběhnu se. Měl pravdu. Budu se muset hodně snažit, abych Katrin dohnala a ještě víc, abych ji překonala. A nejspíš se udřu k další smrti pokud někdy chci být i soupeřem pro Dannyho. Ale prozatím mi bude stačit, když se vyrovnám Katrin. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "na to ani nemysli," řekne Danny a poplácá tě po zádech. "Já jsem třiatřicítka, nikdy mě nedostihneš," hecuje tě a potom o kousek poodstoupí. Natáhne ruku a do dlaně mu vletí stopky, které Dennis položil na zem. "Tak hodně štěstí," popřeje ti, a jakmile vyrazíš, zmáčkne je. Cesta ti docela jde, dáš 76 %. Potom ale Danny několikrát mávne rukou a objeví se více terčů a více míčů, které tě budou zasahovat. Místo lehkých volejbalových ale nastavil těžké medicimbaly, takže každý úder celkem bolí. "Plazma taky nebude zrovna šimrat," ujistí tě. "A pokud se naučíš zvládat těžší dráhu, lehčí už ti nepřijde tak hrozná." Těžší dráhu zvládneš na poprvé na 53 %, což je pořád nad polovinou a Danny to ocení uznalým pokývnutím. Schytáš sice pár modřin, ale jinak jsi celkem spokojená, zas tak moc míčů tě nezasáhlo. Že tvá střelba nebyla nic moc tě samozřejmě trápí, ale to se zlepší. "Přesnost a rychlost, to je to, co ti při střelbě chybí," řekne ti Danny. "Vysílat přesné dávky na pohybující se cíl a rychle se sebou, to je to nejdůležitější, co musíme umět." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Usměji se a mrknu na něj. „To se ještě uvidí, drahoušku.“ Řeknu sladce. Vím, že mě jen hecoval, možné to bylo i když až za dlouho. Pak odstoupí a připraví si stopky. Moje další úspěšnost byla zase o něco lepší. Ale pak se Danny rozhodne mi to ztížit a vysvětlil mi, že těžší úroveň mi pomůže víc se zlepšit. Pak až budu dělat zase to předtím, budu mnohem lepší. „Dobrý nápad.“ Přikývnu a pak vyrazím. Dostala jsem se přes polovinu, to bylo dobrý a když Danny uznale pokývl a já byla na sebe pyšná. Dál jsem trénovala, ale můj problém byl ten, že mi nešla moc dobře střelba. To mě zdržovalo. Nebyla jsem sama, kdo si toho všiml. Danny mi k tomu udělil pár rad. Projedu si rukou vlasy, vzadu na zátylku jsem byla zpocená. Bylo to nepříjemné. „Jak to můžu vylepšit?“ zeptám se. „Existuje nějaký tréning, který mi v tom pomůže?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Danny pokrčí rameny. "Samozřejmě," přikývne. "Tady v křídlonošské části zatím být sama nemůžeš, ale v jedné z tělocvičen ve Foru určitě najdeš rychle a chaoticky poletující terče. Když tam strávíš několik hodin, určitě to bude znát." Kývne na tebe a vydáš se přes dráhu znova. Výsledek máš o něco málo lepší, než předtím. Přibudou ti další modřiny, které už se hojí. "Dneska už stačí," řekne Danny potom. "Déle už by to mohlo být kontraproduktivní, nic se nemá přehánět," pronese rozhodně. Za vámi se otevřou dveře a vstoupí nějaká žena. "Ahoj Danny," pozdraví. "Nazdar Kaelyn," pousměje se Danny. "Už odcházíme, je to jen tvoje." |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Přikývnu. „Dobře. Pak to tam vyzkoušeím.“ Souhlasím a pak pokračuji. Danny to nakonec ukončí s tím, že to nemám přehánět a nejspíš se už moc nezlepším. Zaváhám, ale pak přikývnu. Nakonec on je tady ta třiatřicítka, ví co říká. Sebrala jsem ručník a utřela si jím zátylek a krk. „Díky, že mi pomáháš.“ Řeknu mu a zadívám se na něj. Najednou se otevřou dveře a dovnitř vejde nějaká žena. Neznám ji, ale Danny samozřejmě ano. „Dobrý den.“ Pozdravím ji a vydám se ke dveřím. Ohlédnu se na Dannyho. „Máš ještě čas?“ zeptám se ho. „Co takhle jídlo? Jen bych se skočila osprchovat.“ Navrhnu mu. Je fakt, že mi docela vyhládlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zveš mě na rande?" zeptá se Danny s úsměvem a podrží ti dveře tělocvičny.Ještě se ohlédneš, abys viděla, jak Kaelyn nechává zmizet tvé překážky a nastavuje si vysoké stěny, vodní tunely, terče poletující ve vzduchu. "Kaelyn je nejlepší křídlonoš v New Yorku, zatrénuješ si s ní jindy," pousměje se Danny a nechá tě projít, pak za vámi zavře dveře. "Dobře," přikývne. "Ve sprchách jsou mýdla a čisté ručníky pro ty, co si je zapomenou vzít s sebou, ale do budoucna si pořiď zámek a najdi si skříňku, kam si dáš šampón, kondicionér a tak... Fény tam máte, ne?" Otevře ti dveře od dámské šatny, dovnitř se nekouká, ale stejně by nic neviděl, chodba a místnost se skříňkami je krytá stěnou. "Kdy a kde?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Taky se na něj usměji. „Můžeš to tak brát.“ Řeknu mu a než vyjdu ven ohlédnu se. Pěkně si dráhu předělala, se zájmem jsem koukala. Danny mi řekl, že Kaelyn je nejlepší z New Yorku a že si s ní zatrénuji jindy. Konečně vyjdu ven a otočím se na něj. Informoval mě, abych si pro příště přinesla vlastní věci na mytí a ručník. Přikývnu. „Přinesu.“ řeknu, ukáže mi dámské šatky a pak se mě zeptá kdy a kde se sejdeme. Zadívám se na něj a na chvíli se zamyslím. „U mě. Za hodinu a půl.“ Řeknu a pousměji se. „Uvařím ti.“ Mrknu na něj a vejdu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Budu se těšit," usměje se Danny a oba zajdete do svých šaten. Osprchuješ, utřeš se jedním z ručníků a vyjdeš ze šatny. Ve společenské místnosti je liduprázdno, takže zamíříš ke dveřím a vyjdeš ze společenské místnosti na první kruh Fóra. A zůstaneš jen překvapeně stát, protože kolem zábradlí stojí spousta lidí. A stejně tak kolem zábradlí v druhém a třetím kruhu. Všichni něco pokřikují v nejrůznějších světových jazycích. "Ale do prdele," ozve se Danny, když vyjde ze společenské místnosti za tebou. "To už je pátá demonstrace za posledních několik měsíců," poznamená znepokojeně. Objeví se před vámi nějaký muž, který vám do rukou vtlačí transparenty. Tvůj má nápis "Stop", Dannyho má "Kosme grázly!". "Pojď se přidat, Dane!" vyzve muž tvého kluka. "Kdo tentokrát?" chce Danny vědět. "Nejstarší sestra pěti mladších sourozenců, rodiče jim umřeli. Stará se o ně ona. Žádní jiní příbuzní," vysvětlí muž. Danny se zamračí. "Už se formují dobrovolníci, kteří půjdou proti hrobaříkům," dodá muž ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Dala jsem se do pořádku a vyšla ven. Ale moc daleko jsem se nedostala, protože venku mě čekala docela podívaná. Všude byli lidé, něco pokřikovali. Za mnou se objevil Danny, který pronesl, že je to demonstrace. Jaké demonstrace? O ničem nevím. Leknu se, když mi někdo vrazí do ruky transparent a Dannymu taky. Neznám ho, ale Danny ano a on jeho. Oni chtějí jít proti hrobaříkům? „Co to přesně znamená?“ otočím se na Dannyho. "Oni chtějí zabránit smrti té ženy? To se může? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Co by to znamenalo?" podívá se na tebe Danny a pokrčí rameny. "Jednoduše nenecháme tu holku zemřít. Hrobaříčci přes desítky křídlonošů nikdy nemohou projít. Ale tyhle demonstrace celkem zabírají. Děláme je, když si smrt s někým obzvlášť zahrává. Ne často, ale někdy nám něco prostě hejbne žlučí." Pak se Danny zasměje. "Jasně, že se to nemůže. Ale pokud nezabere demonstrace, stará dobrá stávka obvykle funguje skvěle. Když už máme sloužit smrti, bude muset i ona prokázat službu nám. Je to vzájemné." Muž vedle vás přikývne. "A jestli nás Smrt nebude respektovat, drtivá většina z nás projde bílým světlem a může nám políbit prdel," vysvětlí ti. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Danny mi to osvětlí. Nikdy by mě nenapadlo, že jim tohle může projít. Je fakt, že to nebylo fér. Ta dívka... přišla o rodiče a má hromadu sourozenců o které se musí postarat. Už tak si s ní osud pohrál. Aby ještě zemřela ona... nebylo to fér. Co by bylo s jejími sourozenci? Tolik sourozenců nikdy nezůstane nakonec spolu. Možná by je dali do stejného domova, ale nikdo by neadoptoval pět dětí. Rozdělili by je. Podívám se na muže, který řekl, že by většina se na smrt vykašlala a šli by do světla. Moc jsme tomu zase nevěřila. Byl by to konec této existence... kdo by na to měl odvahu? „Chápu.“ Pronesu. „Takže... jídlo odložíme a půjdeme se té dívčiny zastat?“ zeptám se Dannyho a zamávám transparentem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Danny přikývne a jde si stoupnout k zábradlí. Strčí si transparent do podpaží a mávne rukou, ve které se mu zjeví nějaký kus papíru. Vypadá to jako prastarý pergamen. "Má zemřít pozítří," řekne, když si přečte několik řádků, které se mu na pergamenu zjeví. Pak onou rukou mávne znovu a pergamen zmizí. "Dost času na večeři." A má pravdu, asi hodinu ještě demonstrujete, než se objeví několik mužů se smrtozáří rotující jim nad hlavou, kteří slíbí, že si se Smrtí promluví. Potom se demonstrace poklidně rozejde a ty s Dannym zamíříš domů. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Pousměji se. „To ano.“ Řeknu a přidáme se k demonstraci. Uběhla sotva hodinka, když se objevili muži se smrtozáří a ujišťoval davy, že to se smrtí proberou. To ostatní docela uklidní a v klidu se začnou rozcházet. Já a Danny jsme taky šli. „Vlastně budeš poslední návštěva u mě doma, před tím než se odstěhuji. Musím říct, že mi můj byt bude trochu scházet. Už jsem si na něj docela zvyklá.“ Řeknu mu a vezmu ho k sobe domů. Naštěstí jsem se takhle vyhnula chodbě baráku, ta nevypadala nic moc. Ale můj byt byl útulný. „Udělej si pohodlí. Chvíli to potrvá.“ Řeknu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Máš to tu hezké," usměje se Danny, když ti bytem prošmejdí. "Ale okolí..," podívá se z okna. Pak zvedne ruce. "Já vím, mrtvá holka si nemůže vybírat. S Amber jsme začínali podobně. Pak se ona dala na fitness a já začal s boxem. Je to sranda, že? Jsi po smrti, ale stejně musíš makat dál," zasměje se a posadí se na sedačku, na kterou mu ukážeš. "U speciálních jednotek nás krmili s tím, že odpočívat budeme v hrobě. No.. zjevně ne..." Pak odejdeš do sprchy, po tu dobu trpělivě čeká. Poté jdeš do kuchyně a začneš připravovat večeři. Ještě chvíli sedí, ale nakonec mu to nedá, zvedne se a s nosem napřed se vypraví za tebou do kuchyně. Pohladí tě po zadečku a zadívá se na plotnu. "Co to kuchtíš?" zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro „Díky.“ Řeknu mu a přikývnu, když zmíní okolí. „To ano. Ale není to špatné, sice špína a někdy to docela smrdí, ale naštěstí tím jen procházím a doma mám čisto.“ Zasměji se jeho poznámce o tom, že musím makat i po smrti. „To jo... ale řekla bych, že je to tak lepší. Žít si v bohatství, brzy bych se začala nudit. Jen mě mrzí, že jsem musela opustit Nanu. Měla jsem ráda ten klid a pohodu v jejím krámku.“ Znovu se zasměji, když řekne, že mu říkali, že odpočívat bude v hrobě... jo kéž by... Odešla jsem do koupelny, kde jsem to zkrátila na minimum a pak šla vařit. Bohužel musel počkat než uvařím, kdyby jsme nebyli na protestu mohl přijít už k hotovému. Danny, ale nevydržel v klidu čekat a šel se za mnou podívat do kuchyně. Trhnu sebou, když mě pohladí po zadečku a začervenám se, ale usměji se. „Teď se peče rybí koláč. Ten jsem naštěstí měla připravený. K tomu dělám žemlovku.“ Znovu zrudnu, protože mi to nepřipadalo nic moc. Mít tak víc času... udělala bych nějaké fakt luxusní dílo. „Doufám, že ti bude chutnat. Recept mé babičky.“ Ohlédnu se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vypadá to dobře," pousměje se Danny, když ti zkontroluje jídlo pod rukama. "A určitě to bude i skvěle chutnat," míní. Pak se ale jde posadit a mezitím si napíše pár smsek a zkontroluje na mobilu e-maily. Ty zatím stihneš dodělat večeři a povečeříte. Danny ti jídlo pochválí a potom ti pomůže s nádobím. Nic víc ale nestihnete, protože ho povolají do jedné akce. Ty se tedy osprchuješ a jdeš si lehnout. Druhý den ráno se vzbudíš v osm hodin. Na mobilu nemáš žádnou zprávu, to znamená, že teď nemáš práci. |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Pojedli jsme, ale k mému zklamání nic dalšího nebylo. Musel jít do akce. Nebyla jsem spokojená. Trochu jsem doufala, že se spolu trochu pomazlíme, prostě dostat se trochu dál. Když to takhle půjde dál, tak se dostaneme na třetí metu až za pár měsíců. Šla jsem se osprchovat a spát. Když jsem se probudil, bylo osm ráno. A žádná zpráva. Takže volno. Převalila jsem se a ještě si na hodinku schrupra. Pak jsem vstala a najedla se. Rozhodla jsem se, že je načase uzavřít jednu kapitolu svého života. Zavolala jsem majiteli nového bytu, domluvila si dnes schůzku. Vyměníme si papíry, klíče a ještě dnes se odstěhuji. Když si najmu stěhováky, večer už můžu bydlet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podkrovní byt už na tebe čeká. Zavoláš majiteli a potom stěhovákům. Pak už to běží jako na drátkách, začíná se stěhovat. Kolem třetí hodiny odpoledne ti zavolá Danny s otázkou, co děláš. Když mu odpovíš, rozhodne se, že přijede stěhovákům pomoci. I díky němu máte všechno hotovo už po páté hodině. Ty stěhovákům zaplatíš a Danny jim nechá tučné spropitné, protože se s ním jako s bratrem v tahání skříní podělili o piva. Pak si tvůj byt prohlédnete, ale na vybalování už nemáš čas, protože Danny tě pozval k sobě, aby trochu odčinil ten včerejšek, jak rychle vypadl. "Dneska nemám službu, nikdo mě nemůže přinutit jít do akce," usměje se. Vezme tě za ruku a společně projdete dveřmi přímo do jeho bytu. Jedná se o velice prostorný apartmán, a když říkám velice, myslím velice. Možná čtyři nebo pět tvých podkrovních bytů. Je tady rozlehlý obývací pokoj, sauna, posilovna, tělocvična. Ale skutečně se jedná o apartmán, byt, nikoliv vilu. Je celý velice vzdušný a hodně prosvětlený, většina stěn ven je prosklených. Celý apartmán je vyveden v hnědé a bílé a zařízen je hodně moderně. Jelikož jste stoprocentně někde v Komplexu, nejvíce jsi zvědavá na výhled. A co vidíš, tě dost překvapí. Jste v nějakém osmém patře, kolem je několik stejných domů, oválné budovy tyčící se vzhůru k modré obloze, dole je samá zeleň, lavičky a podobně. "Křídlonošů je po celém světě hodně," vysvětlí ti Danny s úsměvem. "No, na co máš chuť?" |
| |
| soukromá zpráva od Clara Whiter pro Takže začalo velké stěhování... tedy spíš malé. Já zase tolik věcí nevlastnila, ale přesto jsme musela najmout stěhováky. Je mi jasné, že i s těmi pár věcmi bude můj nový byt prázdný. Ozval se Danny, který zjišťoval co dělám, tak jsme mu prozradila, že se stěhuji. Vzhledem k tomu, že dnes nemá službu, tak se přihnal, aby pomohl. Já nosila ty drobnější věci, ale na mužích jsem nechala ať dotáhnout věci jako gauč, skříně, postel a tak. Moc dlouho to netrvalo, takže bylo teprve po páté a už byli hotoví. Zaplatila jsem jim a Danny jim ještě nechal spropitné. Pak si Danny prohlédl můj nový byt a já taky. Jak jsem si myslela, vypadal prázdně. Na vybalování nebyl čas. Danny mě pozval k sobě. Souhlasila jsem, vzal mě za ruku a odvedl přímo do svého bytu. Zírala jsem. Byl totiž obrovský. „Tyjo...“ Pronesu obdivně. Přešla jsem k oknu a vyhlédla ven, viděla jsem další domy, ale když jsem se podívala dolů, jako kdyby domy stáli uprostřed parku. Samá zeleň. No výhled by mohl být lepší, ale i tak to tu má suprové. Otočím se k Dannymu. „Máš to tu opravdu pěkné.“ Řeknu a zadívám se na něj. Ptal se na co mám chuť. „Hm... Já nevím.“ Dojdu k němu a obejmu ho. „V podstatě cokoliv. Já jsem hlavně ráda, že můžeme být spolu aniž by hrozilo, že tě kdykoliv odvolají.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak udělám nějakou všehochuť," zasměje se a když jej obejmeš, líbne tě na rty. Pak už se ale chopí prkénka na krájení a nože a začne připravovat jídlo. Naseká žampióny, přidá kukuřici a hrášek, hodí to na pánvičku, okoření, pak dá zapéct brambory. Vypadá to rychle, jednoduše a zároveň chutně, ale uvidíš, až ochutnáš. Brzy je jídlo hotové. "Tak co, už se těšíš na křídla?" zeptá se tě Danny s úsměvem, když servíruje na stůl. "Věř mi, bude to úplně něco jiného než doteď. Nebojujeme ani zdaleka jen s démony, musíme se vypořádat i s přízraky, poltergeisty a podobně," zamrká na tebe. Pak sáhne po vínu. "Máš radši červené nebo bílé?" chce vědět. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR