Space Police Story!
od: 24. července 2021 02:12 do: 06. května 2022 11:16
Dobrodružství vedl(a) Dreadworth
| |
 |  |
| |
 | ! Generál Alen Erton ! Generál Alen Erton je ztělesněním snu Republiky a časovanou bombou křižníku SPC Charibdys. Stejně jako dnes, i před padesáti lety znal jméno Alen Erton každý policista v galaxii… Od Nurwagi po Arthiah nebylo zřejmě možné najít nebezpečnějšího pašeráka. Zobrazit SPOILER  A stejně jako svět všech ostatních, i ten Ertonův náhle smetla válka.
Zobrazit SPOILER Celé následující dvacetiletí plní Erton i SPC Charybdis svojí úlohu; čistí oblast od staré vojenské techniky a rozbíjí organizovaný zločin. Poslední dva roky kotví na orbitě planety Kiraba. Zdá se, že zastarávající loď i stárnoucí generál, který se zvolna dostává do otupělosti a stařecké melancholie, běží svou cílovou rovinku. Co se stane, až jednoho pondělního rána nezazní z reproduktorů generálovo skřípavé: „Dobrý ráno, holčičky,“ každý tuší. SPC Charybdis se vydá na poslední plavbu do srdce Republiky. Za vlastní demolici. Dvacet tisíc osob přijde o domovy a někteří i o práci. Vždyť celý křižník i s jeho posádkou je trhlinou ve zlaté pavučině financí Republiky. Zhmotnělým snem jednoho starého pašeráka… Zobrazit SPOILER |
| |
 | Princezna "královna!" Shahnaz Jedna z prvních misí přihrála na palubu SPC Charybdis dědičku vlády planety Bakhrar... Zobrazit SPOILER Zatím ale princeznu v azylu svírá nečinnost a doslova královská nuda. Její Výsost se proto utápí ve výstřednostech. Ať již jde o lechtivé outfity, nesčetné avantýry spojené s demolicí celých rodů, nebo jednorázové výstřelky... Například ochočený erysaur přivedený na oslavu generálových sedmdesátých narozenin, jako Shahnazin dar pro Ertona. Zobrazit SPOILER Netvor ihned po příchodu přetrhl vodítko a za doprovodu princezniných žalostných povelů - „Fuj! Zlobivý kluk! Vždyť jsi před chvilkou večeřel! Nech toho už!“ - začal s konzumací přítomných číšníků rasy dugas. Neměl se k zastavení ani po opravdu zoufalém a ubrečeném: „Prosím už dost... Vždyť Ti bude špatně...“ Po zhltnutí vrchního byl erysaur na místě zastřelen blastery většiny členů důstojnického sboru a princezna dodnes generálu Ertonovi zazlívá jeho zdařilou ránu doprostřed netvorovy lebky. Zobrazit SPOILER (Přeživší dugové, krátce po incidentu. Zdroj: deník Hvězdokupa) Mezi Shahnaz a dugy od narozeninového masakru panuje vzájemná, hluboká nenávist. U Shahnaz proto, že je nucena ze své renty strhávat kompenzace poškozeným rodinám a žije v královské kajutě (i s vycpaným erysaurem) lehce nad hranicí chudoby. Princezna na tento zásah do své důstojnosti reagovala prohlášením sebe samé za královnu Bakhraru, ač na to z hlediska zvyklostí planety nemá vůbec žádné právo. Nečinnost a malé finance následně motivovaly Shahnaz do další, zákeřné výstřednosti: Tou se stala účast na bojových akcích posádky křižníku. Přihlásila se do základního, tříletého výcvikového programu a nyní se pravidelně vydává na mise kapitánky Michelle Fenty, která ji nemůže ani cítit, ani v účasti na akcích nijak zabránit. V případě Shahnaz tolik nevadí, že její bojové schopnosti jsou podprůměrné. Je totiž velice schopnou čarodějkou. Největší nepříjemnosti pro Fenty je princeznina zbrklost, notorické svádění všeho, co nosí kalhoty a zvýšená, ubíjející administrativní činnost, vyplývající pro kapitánku z důvodu účasti člena královské bakhrarské rodiny na zcela rutinních operacích. |
| |
 | Cpt. Victor Paris …pokud je generál Erton ztělesněním ideálu Republiky, Victor byl, již od dob svých kadetských let, její nablýskanou tváří… Byl. Kapitán Paris složil každou zkoušku s vyznamenáním. Nejlepší střelec i nejlepší bojovník ročníku. Jeho kariéra se měla dotknout orbity i proto, že v posudku mu stálo: vůdčí typ, oddaný Republice, stmelující a motivující kolektiv, silné sociální cítění. „Dokud máme v mužstvu tyhle prťavý mindráčky, lidstvo galaxii udrží.“ zazněla srdečná pochvala na Paridovu adresu i ze strany generála Ertona. Victor Paris, svobodný, věčný mládenec oddaný jen své práci, gentleman a skutečný demokrat (dokonce abstinent a nekuřák!), se projevoval jako vzor pro muže všech ras a národů. Mezi drsnými důstojníky působí jako úkaz i proto, že nejen sám nemluví sprostě, ale navíc se dosud stará o cenzuru generálových neortodoxních hlášení, ve kterých všechny vulgarismy rychlým stiskem tlačítka pohotově vypípává. „Dobrý ráno, holčičky. Šestej oddíl dneska zatýká na povrchu nějaký s*pííííp*. Kdo chce vědět víc, prokouše se dokumentací. A taky je mi dneska zas*pííííííp*ch 79 let. Kdo mi chce potřást pazourou, dostaví se v 20:00 na šnaps.“ [/b] Tak zněl ranní projev generála Ertona v den osudných narozenin. Osudných pro Victorův život. Nikdo neví, kdo dal na večerní párty Paridovi do sklenky s aperitivem narkotika. Erton mezi důstojníky vykládá, že Bishop. Bishop mezi přáteli tvrdí, že Erton. Hermann mlčí. Princezna Shahnaz u soudu vypověděla, že to byly dugové. V každém případě si všichni pamatují Bishopovo tvrzení, že: „jedna sklenka nikoho nezabije.“ Paris, v nebývale výřečné náladě, si toho večera přiťukl s každým důstojníkem a políbil každou důstojnici. Vzpomínky pak skládal jako mozaiku až v průběhu výslechů a soudního řízení. Markantní okamžik bylo jeho pořvávání a házení prázdných patron na okno kajuty své bývalé přítelkyně: „XAZ-34-001! Otevři! Bylas nejlepší mašina mýho života!“ Androidka nejen, že neotevřela, ale později si stěžovala těmito slovy: „Incident mi přinesl nevítanou publicitu. I když je to absurdní, někdy se teď stydím vyjít bez šatů na ulici. Přitom jsem obyčejnou androidí personalistkou a mé kryty nemají vyvolávat žádné nepatřičné fantazie, jsou ze základní výbavy! Přesto na mě teď někdo každou chvíli hvízdá a říká mi mašino.“ Zobrazit SPOILER Potom skončil Paris sám v prestižním klubu Rogue, na povrchu planety Kiraba, aniž věděl, jak se tam vlastně dostal. Protože přišel v civilu, vyslechl si náhodou přítomného velvyslance durmidů, jak se velmi nevybíravě vyjadřuje nejen o Republice, ale zároveň předestírá své sympatie všem jejím protivníkům. Velvyslanec měl rázem Parida kolem krku a Parid na zádech čtyři bezpečnostními droidy, se kterými se pokoušel svést pěstní souboj. Byl však po zásazích elektrošoky z klubu vyveden. Ostraha kapitánovy emoce špatně vyhodnotila a usoudila, že tím to celé skončilo. „Víte, když zhasla světla, všichni si mysleli, že jde o běžný výpadek, ale já měl velice nedobré tušení. Víte, z toho člověka čišelo jakési hluboké, vnitřní, řekl bych až metafyzické zlo a… víte, já prostě věděl, že se vrátí.“ uvedl krátce po uklidňující injekci přítomný dobulad . „Potom cvakly zámky a uprostřed sálu se rozžehly ty obušky.“ Vzpomínal se strachem v hlase. Zobrazit SPOILER (Svědčící dobulad. Zdroj: Hvězdokupa) Paris, vybaven termovizí a ochromujícími pendreky, ztloukl přítomného durmida i ochranku složenou z droidů a humanoidů. Podle svědků do některých tvorů na zemi bil i v okamžiku, kdy se již nehýbali a ďábelsky se při tom chechtal. „Ehehe... Ehehe! EHEHEHEHE!“ Zobrazit SPOILER Poslední snímek zničeného droida „Víte, my dobuladé ve tmě dobře vidíme, takže jsem měl všechno opravdu přímo z první ruky a asi si teď říkáte, proč jsem nezakročil. A já opravdu chtěl. Jenže, víte… já byl celou dobu strašně vyděšený… Kdybyste to jen viděli… Víte, ten muž je skutečný netvor.“ Paris pak shromáždil všechny cizince kolem baru, kde je nutil zpívat plných sedm slok hymny a recitovat přísahu Republiky. Durmidí velvyslanec tím byl zcela zlomen a po neúspěšné sebevraždě narukoval na SPC Charybdis, protože jeho kodex válečníka jej nutí brát každou přísahu smrtelně vážně. Victor Paris byl nakonec pouze degradován, doživotně označen jako policista nevhodný komukoliv velet a přinucen zaplatit rozbité droidy. Svou hodnost získal Victor po několika letech zpět, ale vlastní tým již nikdy mít nebude. Slouží proto, stejně jako Vy, pod kapitánkou Michelle Fenty. Z pozitivního a motivujícího muže, překypujícího energií, se Paris stal spíše zasmušilým, popudlivým a unaveným vykonavatelem spravedlnosti. S nikým se ve volném čase nebaví a zvláště androidce XAZ-34-001 se vyhýbá obloukem. Victor je znalcem historie války s Konfederací a sbírá staré vojenské medaile. „Protože nový už mu nikdo nepučí.“ glosuje vždy generál, když někdo zabrousí na téma Paridova koníčku. Zobrazit SPOILER |
| |
 | ! Cpt. Michelle Fenty ! Major E. D. Drown V registrech SPC Charybdis lze nalézt, že zástupcem generála Ertona je Major E. D. Drown, PsD. Nikdo jej však na palubě nikdy nespatřil. Z důvodu neochoty financovat pašerákův křižník šetří Republika všemi dostupnými prostředky a nepřítomnost vyšších důstojníků je jedním z nich. Kromě generála tak loď nehostí žádnou vyšší šarži než kapitánskou. Major Drown je přítomen jen papírově, na půl úvazku a ani Erton netuší, jak vlastně vypadá. Právě proto, pokud se kohokoliv zeptáte na zástupce generála, budete bez zaváhání odkázáni do kanceláře Cpt. Michelle Fenty. Michelle Michelle se narodila na měsíci planety Foba, periferní oblasti spadající pod Konfederaci. Povrch satelitu svírají i dnes tvrdou rukou svých droidů nadplanetárních korporace a není právě příznivým místem pro dětství i dospívání dívenky z chudé a početné rodiny.  Michelle provází od mala dva nesporné dary. Jedním je nadprůměrná inteligence. Právě ta jí pomohla - ještě neplnoleté a drogově závislé - pochopit, že pokud neuprchne, zemře se štěstím do svých čtyřicátých narozenin. Zobrazit SPOILER S podivuhodnou lehkostí se proháněla na cvičišti, mezi blasterovými paprsky na bojištích a stejně tak proplula intrikami důstojnictva. Zajistit skupinu rukojmích a provést ji přes oblast ovládanou nepřítelem ji prošlo stejně hladce, jako získání nejdražšího vybavení pro vlastní jednotku. Schopnosti Cpt. Fenty, ač narušované čas od času silnými plicními obtížemi, byly nakonec příliš dobré. A vlastní vedení se jí začalo obávat…  |
| |
 | Sgt. Marcus Bishop Výňatky z denníka. Narodil som sa na malej bezvýznamnej planéte zvanej Thugaa. Bola to špinavá chudobná diera a moji rodičia boli feťáci. Bol som ešte chlapec, keď republika dobila (tí čo tomu šéfujú a majú kolo zadku smotanu tomu hovoria ,,oslobodila,,) hviezdokupu, v ktorej sa nachádzala aj moja planéta. Boli sme bezvýznamná okrajová planetka a nový policajný zbor sa skladal z toho najväčšieho odpadu, aký sa dal v tejto časti galaxie zohnať. Polícia pod zástavou republiky tu vládla, tí parchanti brali výpalné od bežných obchodníkov a boli podplatení mafiánmi a majitelmi kasín a bordelov. A presne vtedy, som sa rozhodol, že definitívne chcem byť fízel a užívať si na vysokej nohe ako oni. To som bol ale ešte zasran a tak som sa zatial mohol venovať len tomu čo mi išlo. Výtržnosti, krádeže, bitky, chlast, drogy. Proste klasické detstvo. Keď som dosiahol dvadsať rokov, podarilo sa mi cez známosti dostať do polície. Ten pocit, keď som si nasadil odznak a vedel som, že teraz som tu pánom ja a všetci mi môžu hovno, bol na nezaplatenie. A trvalo to presne jeden mesiac. Jeden posratý doondiaty mesiac, keď k nám doletela republikánska kavaléria a vraj policajná reforma. Celú našu stanicu rozpustili a mňa ako zelenáča odpratali na tento lietajúci šrot, ktorý zbiera iný lietajúci šrot vo vesmíre. Ako bývanie som dostal malú kadibudku s postelou a umývadlom. Plat som mal minimálny a nemohol som si dovoliť kúpiť ani chlast. Keď som sa raz dostal na raziu opustenej lode, objavil som zlatý grál. Šperky, cennosti, drogy a chlast sa tam len tak povalujú a čakajú kedy ich niekto vezme. Preto som sa hlásil na každú jednu raziu a prehliadku opustených lodí, na ktoré sme natrafili. Nebolo to vždy bezpečné, na niektorých sa stále schovávali pašeráci, alebo chapadlovci, ktorí sa s nami nechceli podeliť. Takto som si žil dobre asi desať rokov až som bol prevelený do inej jednotky a tam som stretol Michelle. Hneď som vedel, že tá buchta musí byť moja, bola tak drsná a chladná ako ľad a odolávala mi hrozne dlho. A čím viac mi odolávala, tým viac som ju chcel dostať. Vedel som, že tá musí byť v posteli dračica. Stál mi len išla okolo mňa. Niekoľko krát sa so mnou aj bavila, no vždy záhadne nás vyrušil ten pošuk Paris. Vedel som, že po nej ide a tak som si jedného večera z neho chcel vystreliť. Zvrtlo sa to viac ako som očakával. A jak som sa skoro dosral v ten večer od smiechu, tak som sa potom skoro dosral na vypočúvaní od strachu. Ale dostal čo si zaslúžil blbec jeden. Všetko sa zmenilo, keď sa raz posrala jedna plechovka v malom obchodnom centre v nižsích poschodiach. Mal som volno a šiel som si kúpiť niečo na pitie, keď sa ten vysratý robot pokazil a detekoval poplach, že horí. Lenže nehorelo. Lenže jemu sa spustila najvyššia požiarna hrozba a začal zatvárať bezpečnostné dvere a spúšťať protokol otvorenia vonkajších dverí, aby sa oheň uhazil. Ľudom dal na únik len jednu vyjebanú minútu. Nakoniec sme sa všetci dostali mimo uzavretý priestor, až na jedno dieťa. Viem, že niesom ztelestenie šľachetnosti, pretože som mal práve pod bundou flašku alkoholu, ktorú som šlohol, ale viem že nenechám vycucnúť dieťa do vesmíru. Cez bezpečnostné dvere by som neprešiel, ale vedel som o slabej vzduchotechnickej prepážke, ktorú by som dokázal odstreliť. Podarilo sa mi to, a viete si ma predstaviť ako som sa tlačil cez vetraciu šachtu. Pri poškodení prepážky sa automaticky zavreli náhradné protitlakové dvere v šachte. Mal som len niekoľko sekúnd kým by sa otvorili vonkajšie dvere. Poznal som ten požiarny protokol. Dostal som sa dnu a toho robota rozstrielal na sračky. Nepomohlo to, ale podarilo sa mi potom deaktivovať požiarny poplach termínálom na stene. Všetko to bolo na kamerách a tak som si zaslúžil povýšenie na seržanta. Ale to nebolo to jediné čo som získal. Tento môj kúsok akosi obmäkčil aj Michelle a súhlasila s rande. Mali sme toho veľa spoločného. Neznáša droidov tak ako ja, miluje klasické poctivé zbrane. Ona striela presne do čierneho, a ja rozstrielam na sračky to čierne a aj všetko v jeho bezprostrednom okolí. Vymieňali sme si zážitky ako sme odkráglovali ľudí aj chapadlovcov, proste skvelá ženská. Až sme sa vzali. Lenže ako to u žien býva, po nejakom čase začala byť divná a nieje s ňou vôbec reč. Je protivná, odmeraná a v posteli je ako zdochlina. Dá mi asi len na vianoce a potom sa čuduje, že chodím vyvetrať svoju salámu niekde inde. Lenže o tú jej drzú sexy papulku by som nechcel prísť, tak sa stále snažím ako kretén aby to fungovalo. A tak som na tejto pojebanej lodi už dvadsať rokov. Aaaale zvykol som si už. Nemám sa zle. |
| |
 |
Kondenzované H₂O – Prázdnota |
| |
 | Niina L. Hériunur (čteno Nýna Érjunu) Nesnáším, když se se mnou zachází jako se strojem, takže mi udělalo radost, když mi Niina řekla, že letíme pryč, ikdyž nemáme hotový navigační systémy, ani vyladěnej tunelovej pohon. No co žejo, hlavně, že budeme pryč. Niina mi slíbila, že když bude muset zničit loď, mě si vezme s sebou. Ještě aby ne, jsem vynikající ve všech směrech, ve kterých takovej bejt mam. Akorát prej mam počítat s tim, že už nikdy nebudu součástí nějaký lodi asi. To mě trochu mrzelo, ale zas tak extra ne jo. Třeba se plete a šanci mít budu. Otevřeli jsme hangár a než jsme vypálili, ukradl jsem si z bezpečnostní kamery poslední fotku. Škoda, že tam nebylo vidět, jak Niina do kamery dělá takový to gesto, co se dělá, když si o někom myslíte, že je kretén. Zobrazit SPOILER Zbláznila se nedodělaná navigace, zakolísal díky tomu výkon a vyplivnulo nás to na nějakým odporným bitevním poli změněným ve vrakáč. Dole dementní planeta plná zeleně, kterou Niina nesnáší. Okamžitě jsem jí oznámil, že na senzorech je plně funkční Republikový křižník. Zatahala za páky, a schovala nás na jednom z vraků. „Co teď Meisso?“ Zeptala se mě a já byl tak hrdý, že si váží mojí rady, že jsem chvíli ani neodpovídal. „Meisso?!“ Vytrhla mě ze zamyšlení. „Tohle neopravíme, budeme je asi muset požádat o pomoc.“ Odtušil jsem. Věděl jsem, že to znamená zničit loď, jak Niina říkala. A ona slovo drží. S povzdechem vyslala signál. Pro jistotu ho poslala i takovou tou debilní starou metodou. Musel jsem vypípat tři tečky, tři čárky a tři tečky. Vůbec nevim proč, beztak už to nikdo ani neumí. Ale Niina věřila, že je to stále přijímaná metoda přenosu a žádosti o pomoc. Ještě jsme poslali předpřipravený počítačový hlasový GSDSS signál na frekvencích Republiky. Začala balit a já jí říkal, co ještě kde nechala hozený. Po dlouhý době, už dávno jsme měli sbaleno, se ozval nějakej senil, představil se. Tehdy jsem mu rozuměl Elton, teď už vím, že to byl generál Erton. Pořád netušim proč, ale když jsme s Niinou vylezli ven, ona dva vaky svých věcí na laně připnutý ke skafandru, viděli jsme, že k nám letí pět letounů a z nich vylezlo třicet policajtů. Myslel jsem, že je po nás. „Loď je v sebedestrukčním režimu viď?“ Pípnul jsem přes sluchátko ke své velící důstojnici. „Jop, cesty zpátky neni. A ani o ní nestojíme Meisso. Kdybys pochyboval, vzpomeň si na hangár a velitele Árjerena.“ Kdybych mohl, ošiju se. Hajzl to byl a já už ho nikdy nechtěl vidět. Sebrali mě spolu s vaky a naložili nás do jednoho z letounů. Velitel jednotky oznámil Niině, že je zatčená, ale nemá se bát, pokud neni nebezpečná. Kdybych mohl, budu se smát. Já jsem neškodný, Niina je jen mírumilovná. Ale neškodná určitě neni. Tři týdny nás drželi separovaný. Dost mě proto překvapilo, když si pro mě a pro vaky přišla sama, dokonce bez dozoru jí pustili dovnitř. Sedla si tam. „Máme bydlení, máme práci a máme trochu klidu a bezpečí prcku.“ Usmívala se. Pak mi všechno řekla. Vyslýchali jí, ale neřekla nic. Prý jen tomu veliteli lodi, Ertonovi, řekla, že by ráda pomohla s likvidacema. Jasně, že když jsme loď viděli, došlo nám, že to je přerostlej popelářskej stroj. Ale co, jí to baví a já se přizpůsobím. Na druhou stranu je to opravdu velká a pěkná mašina. Představili jí tým, do kterýho nastupuje. V průběhu pár měsíců mi řekla, že do něj patří i následující: nějakej rasistickej pošuk s náběhem na rakovinu varlat, Marnus asi. Nebo Marcus, jména mi dělají problémy. Zhrzenej pan Předpis – teda Paris, a pak ještě nějaká psychotronička. No a celýmu tomu cirkusu velí jakási Fenty, která, nevím proč, si prej toho pošuka vzala a už vůbec nechápu, proč se Niině zamlouvá. Ale neni moje místo soudit kohokoliv, ať už je sebedivnější. Ostatně divný pro mě je normální pro někoho jinýho žejo. Já si taky hovím na polici s pokoji mé drahé nadřízené a nechci být považován za lenocha. Niiny bydlení, odkaz na plnou velikost Kdyby to šlo, štípal bych asi pětku řití pětku drát, když se jednou Niina objevila na ošetřovně. A ještě k tomu v kómatu. Prej jim na prohlídce vraku praskla ve skladišti nádrž s mořskou vodou, asi od převozu velryb. Niinu alergická reakce na tohle svinstvo naprosto odstavilo. Strávila na lůžku dva týdny. Bylo u toho i pár posměváčků, co mělo blbý řeči, že jak někdo může být alergický na slanou vodu. Jenže ono to není jen o tý soli, je to celkově ta kombinace složení. Prostě rozpuštěná sůl ve vodě stejnej trik neudělá. Na druhou stranu jsem se dmul pýchou, když vytáhla z bryndy celou tu jejich partičku. Zasekli se na jednej chodbě na nějakým malým bitevním plavidle a náraz jinýho smetí jim vypnul lodní podporu života. Rezervy brzo došly a tak odblokování zaseklých dveří a vytáhnutí týmu do bezpečí zbylo na mojí nadřízenou. Zvládla svoje maximum, dala 6 hodin a třináct minut na 3% kyslíku. Při návratu plného okysličení se zhroutila a skončila znova na ošetřovně, kde jí tentokrát zjistili všechna předchozí zranění, při tahání ostatních si totiž zlomila levou nohu. Vyšetření objevilo 6 předchozích, starých zlomenin v té samé noze, umělý koleno v pravý, zlomený pár žeber a dvě velice masivní jizvy po velkým noži. Všechno to bylo ze stejný doby podle nich. No ještě aby ne. To už se tak stane, když tě dva drží a třetí ti trubkou láme nohy a pro jistotu tě dvakrát bodne nožem, co ukrad vlastnímu papánkovi. Nechápu doteď, proč Niina odmítla vypovídat, ikdyž jí to ukončilo jasnou kariéru a její sen. Pochopitelně o tom nechtěla mluvit, ale to něco málo jim řekla. Musela. Tvrdila, že to byla nehoda, nikdo jí to ale neuvěřil. Zobrazit SPOILER O vztazích, co má na palubě, se radši moc rozpisovat nebudu. U nás by se to vlastně asi označilo jako děvka. Netušim, co se s ní stalo, ale dokud nepotkala tu kanalizační techničku, Danu, střídala chlapy i ženský, jako by za to byla placená. S Danou byla půl roku, ale i to selhalo. Od tý doby, už přes rok, je sama. Je pořád ve strojovně se mnou, ikdyž jí říkám, že by měla zase zkusit randit. „Ale hovno, mám tebe a mám tyhle miláčky.“ Plácne vždycky rukou do hlavních lodních motorů. Teď už je to ale dva týdny, co se mi téměř s ničím nesvěřuje. Chodí rozesmátá, mám obavy, že něco začala brát. Takhle jsem jí vídal naposledy na škole, s takovým nadšením, elánem a chutí do života. Nikoho nemá, to je jasný, ale tráví nezdravě času v technických částech lodi. A tam nemám přístup. Co mě ale utvrzuje v mých pochybách o jejím poškozeném zdravém rozumu je to, že místo pozdravu „Zas Ráno!“ teď ten jejich tým zdraví „Dobré ránko, kolegové!“ a prší štěstím a v očích má takovou krásně živou jiskru. A to mi nahání hrůzu. -Meissa, palubní AI lodi Völva - prototyp E; záznam pořízen v den 31. narozenin Niiny L. Hériunur, přesně 6 let na palubě křižníku SPC Charibdys |
| |
 | Poručík Luna, doktorka psychotroniky, se hlásí do služby Jmenuju se doktorka Luna. Zní vám to divně? To je správný! Moje skutečný jméno znají jenom oficiální záznamy a moji nadřízení. Mám ráda svoji přezdívku. Luna. Přesně tak totiž vypadám, víme? Moje bílé vlasy vybočují ze všech tabulek a zvyklostí. Z matky si kvůli tomu utahovali, že se spustila s ledním medvědem. Neměla mě proto úplně v lásce. Oči mám ve skutečnosti modré. Ale to ví tady na palubě málokdo. Jenom ti, co tu jsou tak dlouho, jako já. Takže zhruba 17 let. Nosím totiž ochranné čočky. A to od toho menšího výbuchu, kdy mi pak z oka vyoperovávali miniaturní částečky skleněné zkumavky. Skoro celý den! Ale oko to dalo. Dnešní medicína je prostě neuvěřitelná! Vybrala jsem čočky zlaté barvy. Tak nějak mi to k sobě sedí. Takže kromě neobvyklých vlasů mám už i neobvyklé oči. Protože proč ne. Nikdy je nesundavám. Líbí se mi to. Kromě vší tý svojí neobyčejnosti v obličeji, mám i poměrně dost přitažlivý tělo. Je to super věc, takový hezký tělo. Dobře se na to totiž lákají muži do laboratoře. A tam se pak dějí věci, to vám ani nemůžu vyprávět! Musím říct, že nejsem skutečná doktorka. Ne taková, jakou si představujete. Jsem doktorka psychotroniky. Tenhle titul jsem získala poctivě na meziplanetární škole. Na planetě... název si nepamatuju, není to důležitý. Dělala jsem zaměření biologie a psychotronika. Mám totiž určitý psychotronický schopnosti. Někdo by je nejspíš označil za magický, já ale dobře vím, že je to všechno jenom věda, věda a zase věda. I když tomu svýmu štítu ještě furt nemůžu přijít na kloub. Chová se zvláštně. Ale magie to není. Kdybych mohla rozpitvat svůj mozek, určitě bych na to přišla. Magie neexistuje. Když už jsem to nakousla, tak vám řeknu něco o svých schopnostech. Schopnosti. Jedná se o už zmíněný štít! Musí vycházet nejspíš z mýho mozku, kam se nedostanu. Svoje buňky už mám totiž prozkoumaný do těch nejmenších podrobností. Štít se chová fakt zvláštně. Objevuje se jenom někdy, jako takový obranný reflex. Třeba když na mě skočí Vetřelec... tak jsem si pojmenovala takový ty malý mrchy, na který občas narazíme při průzkumech. Odrazí ho to jako pingpongový míček. Proto chodím všude jako první a dělám návnadu. Je to vlastně moje jediná užitečná vlastnost. V boji jsem k ničemu a jsem na to patřičně hrdá. Nesnáším zbraně. Hlavně ty moderní, střílecí. Dělá to jenom randál a ze všech těch užitečných a zajímavých orgánů to nadělá fašírku. Vždycky jim říkám, ať střílejí po nohách, rukách... ale nikdo mě neposlouchá. Nejoblíbenější cíl je hlava, a ta je zrovna tak zajímavá! No ale zpátky k tématu. Už jsem se zmínila, že to občas vypadá, že jsem děsně roztržitá? Často odbíhám od tématu. Ale tak to není. Je to tím, že můj mozek je tak děsně sexy. Tím myslím chytrý. Dokážu myslet na víc věcí zároveň. Takže... já myslím na spoustu věcí zároveň, ale říkat můžu jenom jednu. A pak to vypadá, jakože neudržím nit. Chápeme se? Ale nejsem roztržitá! A jestli si myslíte něco jinýho, zkuste mi to přijít říct do mojí laboratoře z očí do očí!
Takže, svůj štít jsem samozřejmě podrobila i praktickému zkoumání. Třeba jsem se nechala tak trochu zavalit už zčásti pobořenou stěnou. Ochotně mi u toho asistoval Bishop. Myslím, že doufal, že to nebude fungovat a chtěl mě pak vidět v tom rozervaným oblečení. Jo... skoro jsem tam umřela. Ale zjistila jsem, že mi na tohle štít nefunguje! A to za to stojí, nemyslíte? Od Parise jsem si pak nechala prostřelit levou ruku. Dvakrát. Podruhý už to štít chytil. Poprvý jenom probliknul, nestihl to. Ale poctivě se snažil! Při týhle rekapitulaci svýho života si tak nějak uvědomuju, že čtvrtinu svojí kariéry na týhle lodi jsem strávila v nemocnici. Ale všechno v zájmu vědy! Každopádně... z mých výzkumů vyplývá, že mě štít chrání hlavně před fyzickým ohrožením od nejbližších bytostí. Když jsem totiž Bishopa uprosila, aby mi vrazil jednu pěstí, tak ho to odhodilo na druhou stranu místnosti. Chechtala jsem se ještě asi dalších deset minut. Vážně, nejlepší moment mojí kariéry. Jenže jak ten pitomej štít pozná co je co, je pro mě prostě záhada! A jak do toho zapadají kulky by mě taky zajímalo. Vážně bych potřebovala vidět svůj mozek... Možná by se mi pak povedlo přijít na to, jak takový štít spustit i u jiných bytostí. Z toho by mohl být podnikatelský záměr století! Jo a... taky mám domácího mazlíčka. Původně to byla mainská mývalí kočka, kterou jsem si přivezla ještě ze svojí domovský planety. Ale trochu se mi to zvrtlo. Kvůli nedostatku dobrovolníků provádím experimenty na sobě... a svojí kočce. Už to vlastně není ani moc kočka. Je mnohem hezčí, zářivější, a tak nějak si myslím, že se mi vážně povedla. Chtěla jsem ji rozmnožovat a zaplnit naši loď novým druhem! Sehnala jsem jí samečka mainské mývalí kočky a doufala, že se nějak dají dohromady, že on pozná, že to v ní prostě je... Bylo to hrozně složitý, neumíte si představit, co je opletaček s blbým kocourem. Stálo mě to spoustu peněz, slibů, přesvědčování a jedny kalhotky. A Sisi ho sežrala, jakmile jsem se otočila. Asi budu potřebovat většího samce. A Bishop nechce. Vlastně nikdo z posádky. Všichni na týhle lodi jsou prostě hrozně úzkoprsý. A přitom jsem jim říkala, že když se chov podaří, budou si moct nechat jedno mládě! Sisi O svojí minulosti nikomu nevyprávím. Není moc o čem. Má hvězdná vědecká kariéra mě totiž čeká tady. Už se k tomu blížím. Pracuju teď na něčem vážně velkým. A kde mě najdete? Většinu času trávím samozřejmě v laboratoři. Nebo jsem na misi a snažím se získat něčí orgány. Nebo zrovna v baru někoho poučuju o fungování těla. Nebo spím. Tak se stavte na návštěvu, těším se! Laboratoř Část mé sbírky Kajuta |
| |
 | Kajuta AZ95953: Jsem Utalag z rasy Limax.  Vylíhnul jsem se jako dvacátý v pořadí. Byl jsem nejsilnější z nejslabších mého ročníku. Je mi necelých patnáct a půl roku, ale i tak jsem toho za ten svůj krátký život stihl celkem dost. Naše rasa byla kdysi nazývána jako Strážci času. Ta doba však dávno minula. Podej mi další koblihu dráha. Abych Ti to trochu osvětlil, naše rasa je skoro na vymření. Je nás tak málo, protože se líhneme jen jednou za 5 Malusciánských let, to jest cca 60 let lidských. Pro nás čas plyne trochu jinak než pro lidi. První čtyři roky jsem strávil na své domovské planetě Meluscium. Po završení dospělosti což je právě 4. rok ,je pro nás povinností opustit planetu a začít vstřebávat nové vědomosti a pak se jednou vrátit a tyto vědomosti uložit. Doma na planetě smí zůstat vždy jen jeden ze sourozenců, který má za povinnost přivést jednou na svět nové Limaxe. Planeta má specificky biotop, což způsobilo to, že naše tělo je pokryto silnou kůží, ale zato nemáme žádné kosti. Na planetě panují takové gravitačního podmínky ,že je v podstatě nedobytná. Planetu je možné kdykoli opustit, ale vrátit se je možné jen jednou za „ehmm“ let. Další koblihu a tady si to podrž. Asi 3 roky jsem potuloval po různých planetách a hledal informace které bych vstřebal. Víš, my máme takový dar, říká se tomu geneticky sdílená paměť. Mám veškeré vědomosti které měl můj předchůdce jen je třeba je aktivovat. Zní to pěkně že? Ale je to trochu složitější, tím tě však nebudu zatěžovat. Jenže při tom hledání jsem nenarazil na to co bych už nevěděl. No a ta má zvědavost mě nakonec zavedla na planetu Aspersum. Nevím jak, ale nalodil jsem se na pašeráckou loď. Samozřejmě mě vyhmátli a na trhu prodali do otroctví. No to byla divočina na tom trhu. Ale když sem se dostal na řadu já, to začaly lítat neskutečné cifry. Nakonec mě koupil nějaký Sus Scrofa, takový prase od pohledu. Zobrazit SPOILER Měl jsem vlastně štěstí v neštěstí, tenhle Scrofa mě chtěl živého. Co jsem se pak dozvěděl, tak ostatní mě chtěli na pitvání. Jeden z důvodů proč je nás taky tak málo, je pravé naše unikátnost. Lidští vědátoři přišli na to, že naše uzliny se dají využít k výrobě androidů kteří díky tomu vykazovali známky vlastního vědomí. Samozřejmě dnes se tyto neurony vyrábějí synteticky, dosahují však jen 63% výkonu oproti pravé Limaxové uzlině. Když na to teď pomyslím, vysychá mi kůže na těle. Mohlo to být pěkně nepříjemné. Ono pár těch uzlin máme i v končetinách, no a ty nám po oddělení znova dorůstají. Ruku na hlavní uzlinu, kdo by si chtěl nechat pořad řezat končetiny. Brrrr. Zpět ke Scrofovy . Byl to prodejce nelegální vojenský techniky. Hekoval starší droidy a prodával je povstalcům a jiné verbeži. Čas od času se k němu dostal i nějaký ten android který viděl nebo věděl to co neměl , ale odstranit se nesměl. Tak pravě zde začalo mé skoro dvouleté otročení. No otročení je silné slovo, už po jednom lidském měsíci jsem uměl víc ,než se Scrofa naučil za celý svůj mrzký život. Mě to vlastně vyhovovalo, Scorfa bohatnul a bral čím dál lukrativnější zakázky. A já se díky tomu dostával k novým vědomostem a technologiím. Moje práce se skládala ze sestavování a přestavování droidů a občas i androidů. Měl jsem doma i pár vlastních droidů. Povol, povol ještě trochu. Scrofa byl mizera každým coulem, ale na materiálu nešetřil, takže nebyl problém si občas něco objednat i pro sebe, na své ambiciózní projekty. On tomu stejnak hovno rozuměl na co to všechno je. Tohle už bylo za hranicí jeho chápání, hlavně že to vydělávalo. Mým největším koníčkem a láskou se nakonec stala Felis tehdy nejnovější poškozený bojový android třídy Panzer IV. Zobrazit SPOILER Felis se nakonec stala mým uměleckým dílem. Kompletně sem ji rozebral a znova sestavil, ale s mnoha vylepšeními, jako například adaptivní slitinová kostra. Bylo proste vidět, že to navrhovali lidé, nic proti nim nemám, ale nedisponovali takovými technickými znalostmi jako já. Vyhodil jsem sériově vyráběný palivový modul a nahradil ho kvantovým temnohmotovým fůzním micro reaktorem. Jen si to představ tenhle drobeček má tolik energie, že by moh pohánět tuhle skořápku 50 lidských let. Ale k čemu tolik energie ,když je řídící modul k ničemu. Poprvé a naposled jsem použil svojí uzlinu. Neptej se mě na to jak sem to provedl, bylo to nechutné a překvapivě ne tak bolestivé jak sem čekal. Vytvořil jsem tedy speciálně pro ní Limaxový neuronový modul. A další z mých mistrovských kousků jsou 2 adaptivní řídicí protokoly Ghost a Fantom. Oproti Felis mi teď přijdou všichni droidi a androidi jak dětské hračky. Promiň já to tak nemyslel. Byla to idylka, do té doby, než se mi donesla zpráva, že Scrofa prodal mojí Felis nějakému podřadnému hnusákovy za pár mrských kreditů. Měl sem 2 dny než by si jí odvezli. Zbořil jsem tedy tenhle domeček z karet jednou dobře cílenou zprávou na policejní stanici. Hned druhého den se sem nahrnula zásahovka v plné zbroji. Myslím že tolik nelegálního zboží dlouho nikde neviděly. Ale z mé technologie jsem tam nenechal ani stopy. Uá uá uá uá uá, sakra neblbni, au au au. Uf to byl kravál. A je to. Kde sem to skončil? Jo už vím. V tom chaosu jsem aktivoval u Felis všechny autonomní protokoly. No a od té doby jsem ji už neviděl. Myslím, že je to asi 6 let co se tohle stalo. Ty seš tak titěrná jak se do tebe mám sakra dostat. Když jsem se dozvěděl ,že tenhle šroťák vyplouvá, neváhal jsem a přihlásil se rovnou k policii. Věř tomu nebo ne, ale včera mě povýšily a převelely ke kapitánce Michelle Fenty. Prohni se! Už tam skoro budu. Hmmmmmmmmmmmmm. Ou jéé, je to tam. No vida, ještě tohle nasadit a bude to hotový. Rozrazily se dveře a do místnosti vtrhly čtyři androidí ženy. Ukončit záznam a smazat. Ukončit servisní meuuumuumumm. Policejní stanice: Tak, říkáte že netušíte proč jste tu. Ne pane. Byli jsme informováni o údajném digitálním a hardwarovém obtěžováním od místních pokojských, které slyšeli z kajuty jedné z prominentních profesionálních společnic podezřelý rozhovor. Zkrácená výpověď: Ve spěchu jsme otevřeli dveře. V kajutě na posteli ležela androidka s roztaženýma nohama do písmena V a v pase prohnutá dozadu. Nad ní se vlnil nějaký upocený slimák a řval . „Ou jéé, je to tam“. Chudák děvče, bylo úplně mimo a celé rozkuchané. Zaútočili jsme tedy na něj, abychom ochránili nebohé děvče. Máte k incidentu co dodat? Ano pane To nebohé děvče, jak se zde uvádí, je má klientka a kamarádka. Zavolala mi a požádala mě o pomoc. Vzhledem k tomu ze měla poškozený senzomotorický balanční čip TCF 199019. Vyžadovalo to opravu na místě. Tento čip je umístěn v břiše, v těžko přístupné části. Takže to vyžaduje trochu zručnosti. Než jsem však stačil svou klientku přepnout ze servisního módu do normálního, napadly mě tyto androidky. Byly úplně šílené, vzali si na mě sekáček na maso nebo co. Než jste dorazili, stihli mi amputovat obě ruce a jednu nohu. Ty plechovky si to snad i užívaly. |
| |
| Chill v kajute ".... v hviezdokope Hádes M49 došlo k uvolneniu pluránia v dôsledku gravi..." "Kokotina." Ťuknem prstom do dotykového poľa ručného ovládača po dvadsiaty krát a hologramový program sa prepne. ".... vyhrali znova Mizaburianský Jaštery a toto je ich sedemnás..." "Chujovina." Znova ťuknem prstom a hologramový obraz sa rozplynie aby ho okamžite nahradil nový. ".... sedem galaxií je v ohrození chápete ma? Sedem, pretože nepoznajú jediného pravého boha Šalaz..." "Piči to nič nedávajú normálne? Jebem na to!" Moja artikulácia je značne diskutabilná, ale keďže som doma sám, aj tak mi nemusí nikto rozumieť. Odhodím na sedačku ovládač na hologramové brýle, které si dám z hlavy nešikovne dole a spadnú mi na zem. Z malého skleneného stolíku vezmem skoro prázdnu flašku whiskey a postavím sa. Zatočí sa mi hlava a zatackám sa. Manželka je v práci, ja som si na dnes vzal voľno, pretože nebola plánovaná žiadna razia, ani nabratie nového odpadu. Ale prisahám na Ertonove gule, že keby teraz bola Michelle doma, tak by som jej vyprášil tu jej riť až by plakala. Odpijem si z flašky, zatvárim sa zhnusene a vydám zvierací zvuk, ako keď sa jeleň chce páriť. Proste taký ten grcajúci pazvuk, keď sa napijete poriadne z chlastu a nemáte to čím zapiť. Cítite ako vám to zabíja chutové bunky a páli v krku ako keby ste vypili lávu posypanú klincami. "Oh fuj, to chce niečo silnejšie." Dnes som si sľubil, že sa dám dole a užijem si to, keď už mám deň voľna. Michelle dokáže byť ako osina v zadku a ešte ako moja nadriadená, nieje v pohode s tým, že sa chcem občas zabaviť. Ona je totálne proti zábave. Vypiť si alebo ochutnať aj nejaké iné lakocinky, ktoré nám tento vesmír ponúka. Napríklad borga kryštál. Zdvihnem kvetináč s umelým kaktusom, kvôli ktorému som sa skoro pretrhol aby som si ho mohol nechať. Všetko v tomto prekliatom byte je tak ako chce ona! Všetko! Nábytok, elektronika, farby, podlaha, vlhkosť vzduchu, ale tento môj posratý umelý kaktusík som si vybojoval a má tu svoje miesto. A ona ho nenávidí. Ale nebojoval som oňho, pretože by sa mi tak páčil, ale preto, že to zlatíčko má dvojité dno. Jednou rukou dvihnem kvetináč a druhou odklopím spodnú časť. A tam na mňa čaká zabalený v látke pohlcujúcej pachy. Borga kryštál. Exemplárny kúsok, veľký ako menšie jablko. Je už skoro nemožné ho zohnať v celom vesmíre a ja som ho našiel v batohu jedného blbca, ktorý sa rozhodol, pašovať drogy na starej vyradenej obchodnej lodi. Ten chlap sa už prehľadávaniu brániť nemohol, pretože ho zoškrabávali zo steny po výbuchu granátom. Prisahal som, že tam už tak bol, keď som prišiel. Ale k veci ... Ten kryštál stačí raz oblíznuť a ste v siedmom nebi. Receptory šťastia vám v hlave doslova explodujú a vás čaká niekoľko hodín v blaženej eufórii. A to plánujem teraz urobiť. Pustím si nejaké porno a oblíznem túto nádheru po celej dĺžke. Zvalím sa do pohovky, napravím si spoďáry, moje jediné oblečenie, ktoré mám na sebe a objednám si extra veľkú pizzu s feferónkami. Potom si urobím pohodle, oblíznem kryštál a sfetujem sa na obraz boží! |
| |
| PRÁVĚ TEĎ V PŘEDALEKÉ GALAXII… Bzučící obušky dopadaly v nepravidelném rytmu do bloků modrovlasé androidky. Z kapitána Victora Parida padaly krůpěje potu a kanuly na měkčenou podlahu tréninkové haly. Neozbrojená ZerΩ uhýbala, kryla a propouštěla sílu útoku do prázdna. Victor varioval tempo nebo ukračoval stranou aby napadal androidku z boku. Seržantka však pracovala s úhly se strojovou samozřejmostí, přizpůsobovala se kapitánově rytmickému staccatu i klamavému pocitovému rubatu. Muž i robotka byli dokonale soustředěni.  „Divné jméno,“ protáhla princezna Shahnaz na sedačce nové restaurace 18. paluby a zamyšleně usrkla brčkem trochu z tyrkysového koktejlu. „Utalag.“ Měřila si dále limaxe pohledem kočičích očí. Dnes hraně naivních. „Jste slizcí na celém povrchu?“ zkřivila zamyšleně koutek a jako by mimoděk vtáhla konečky rtů, aby si je navlhčila.  V prázdném tanečním klubu Sépia právě podeváté dozněl hit loňské sezóny „Bez Tebe jsem bez sebe!“ a lektorka Hedsy kývla hlavou na splavenou poručici Hériunur. Hedsy „Tak jo, Niino. Pustím to znovu, zkus u toho víc uvolnit levé koleno. Musí to být pěkně lehounké. Nesmíš se při tom unavit a v závěru songu sebou trhat jak servisní droid, chápeš?“ Nedělní ospalé odpoledne zkrátka trávil každý po svém. Poručík Luna, Ph.D. právě zavařovala mozek dobulada, který ji ráno věnoval na výzkumné účely. Nebyla to lehká práce, protože vážil 20 kilo a nevešel se do žádné doktorčiny sklenice. Doktorka proto celé dopoledne sháněla nádobu odpovídající velikosti. Nakonec v obchodním centru koupila jedno kulaté akvárium. Byla škoda, že bylo plné, jenomže ta velikost byla úplně přesná a Luně se nechtělo zlítat celý křižník a shánět podobné! Nakonec jej vzala, jak bylo. Rybky zkrmila své Sisi a ty, co kočka nemohla sníst, vylila i se zbývajícím obsahem do odpadní šachty. Pak se doktorka spokojeně pustila do konzervace dobuladího mozku. Mezitím seržant Bishop živě konverzoval s odpovídajícím, velmi výřečným vodovodním kohoutkem. Jejich psychedelickou idylu ale narušilo důrazné: „BÍÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍÍP.“ „Počkej chvilku,“ omluvil se Marcus celému umyvadlu a otočil se na hromadu svých svršků, svíjejících se před ním jako živá chobotnice. „BÍÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍÍP.“ ozývalo se z té duhové, kroutící se haldy. „BÝP!“ zabručel Marcus hrdelně v odpověď a dřepl unaveně do sedačky. „BÍÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍÍP.“ pokračoval vzdouvající se hadrový hlavonožec. „BÝB BÝÝÝÝP!“ napodoboval Bishop neuměle znovu ten pískavý zvuk, zatímco na něho stěny kajuty přátelsky pableskovaly a vibrovaly. Jeho kaktus mezitím prozpěvoval pohodové blues. „BÍÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍÍP.“ nedala se odbýt chobotnice, „BÝÝÝ-BÝÝ-BÝP!!!“ odpověděl Bishop. Pak se však jeho zorničky roztáhly v prudkém pochopení. „No ale!“ zatvářila se Shahnaz popuzeně na Utalaga, jako kdyby on byl strůjcem všech katastrof. Hned na to začala těkat očima zprava doleva. „Proč zrovna teď?! Nemají s námi soucit… Vždyť je neděle! Musím se převléknout!“ ukončila svou paniku a zatvářila se náhle velmi významně. Aniž se obtěžovala zjistit, kdo bude platit, vztáhla nad stůl ruce v magickém gestu a přímo před limaxem rozervala prostor jako vetchou košili. ZerΩ našla skulinu v Paridově útoku, jemným dotykem dlaně nechala sklouznout obuch kolem svého ramene a přímý kop si našel kapitánovo břicho s neúprosnou přesností. Náraz Victora nadzvedl ze země. Po dopadu do pokrčených nohou Paris zavrávoral a taktak zůstal stát. Vydechl únavou a bolestí. „To ten krám.“ ukázal uštvaně na blikající beeper odložený vedle tatami. „Vzalo mi to koncentraci.“ připl si pípák na opasek a vydal se k východu. „Musím si ještě dát sprchu, řekni jim, ať zatím nepanikaří.“ Blbé to trochu bylo. Beeper Kakaového cirkusu se rozezní trojným bzučením jen v kritických okamžicích. Znamená to neohlášenou akci a nutnost stát do pěti minut v plné výzbroji na spodní, 28. palubě, připraveni k transportu na povrch planety Kiraba…  |
| |
| Takové normální nedělní odpoledne "JESTLI NĚKDY BUDU MÍT DĚTI, TAK JENOM PROTO, ABYCH JE KONZERVOVALA DO ZKUMAVKY JAKO VAROVÁNÍ PRO PŘÍŠTÍ GENERACI!!!" "JSI MALÁ NEVDĚČNÁ MRCHA! NEMŮŽU UVĚŘIT, ŽE TĚ VYVRHLA MOJE VLASTNÍ KREV!" "TO SI REKLAMUJ U MOJÍ ZATRACENÝ MÁMY A MĚ Z TOHO LASKAVĚ VYNECH!" Ječivý soprán mojí nahluchlý babičky rezonuje celou laboratoří. Můj vlastní zdatně konkurující ječák dává poznat, že jsme skutečně z jedné rodiny. Až se někdy divím, že mi nepopraskají všechny zkumavky. Časté hovory přes komunikátor mezi námi dvěma vystěhovaly většinu blízkých kajut. A i ti největší odvážlivci už si přestali stěžovat. Není divu. Jako bývalá operní pěvkyně má bábi hlas skutečně impozantní. A její naprosto nevysvětlitelná touha po dětech, který stejně nikdy neuvidí, mě přivádí k zuřivosti úplně stejně, jako Krogany narážky o neschopnosti rodit živý potomky. Sisi leží zavrtaná v klubíčku, tlapky na uších, kolem roztrhaný pelech, pod který se snažila schovat. Vypadá, že vzdala snahy se prohrabat o patro níž a už jenom útrpně čeká, až to skončí. Ten pohled mě vytočí ještě víc. Bez rozloučení típnu hovor zrovna v okamžiku, když se bábuška nadechuje a nadouvá tváře jako ropušník těsně před výbuchem. Dnešní den mě v mojí zaujatosti proti dětem ještě více utvrdil. Dobuladův mozek, který už mám bezpečně uložený v akváriu, v sobě stále obsahuje i tu pastelku. Nechala jsem ji tam schválně. Abych to mohla bábi ukázat jako argument. No, nefungovalo to úplně tak, jak jsem čekala. "Už můžeš vylézt, Sisi." Zabručím na přerostlou kočku a komunikátor odhodím mezi ostatní bordel na stole. Při troše štěstí už ho nedokážu najít. Přejedu pohledem tu spoušť na podlaze. Je skvělé, mít přerostlýho mazlíka, nikdy vám není smutno, je to jako obří plyšový medvěd. Ale jakoby mi nestačil vlastní bordel! Jako všechno ostatní, i tohle se rozhodnu uklidit až později. Potřebuju se uklidnit a neexistuje lepší způsob, než rozpitvání ráno získaného exponátu. Je skvělý, že si na vás někdo vzpomene v takovýhle situaci a věnuje vám svůj vlastní mozek. Úplně mě to dojalo. Pečlivě jsem si do svého notýsku zapsala datum a čas, kdy k tomu došlo, společně s upozorněním na příští rok. Abych mu k tomuhle významnému výročí nezapomněla poslat květiny. Já prostě MILUJU tvory, kteří mohou libovolně přicházet o orgány nebo končetiny a nic jim to ve své podstatě neudělá! Laboratoř je u mě jediné místo, které se blýská čistotou a pořádkem. Když teda nepočítám Sisin bordel, ale ten nikdy nepočítám. To je totiž JEJÍ bordel! Akvárium s mozkem položím na dlouhý stůl a připravím si různé velikosti skalpelů, sklíček a zkontroluji mikroskop. Natáhnu rukavice a pustím se do práce. Nepostupuju úplně podle protokolu. S něžným výrazem zajedu oběma rukama až po lokty do vazké hmoty. Jak se tak přehrabuju jednotlivými laloky, zkoumám tvary a nepravidelnosti uvnitř, vyprchává ze mě všechen vztek. Tohle je prostě úžasnej mozek! Zrovna se chystám ruce vytáhnout, aniž bych poškodila nějaké důležité části, a vzorky toho, co mi na nich ulpí dát pod mikroskop, když na mě od počítače začne ječet beeper. "U Eitovejch mozečků, ještě ty začínej! Nebylo už dneska toho kraválu dost?!" "BÍÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍÍP...." "JE NEDĚLE ODPOLEDNE!!!" "BÍÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍÍP...." "Zatraceně! Nojo, nojo, vždyť už jdu!" Vytahování rukou z mozku ale přesto nijak neuspěchám. Orgán je to křehký a já nechci, aby se tam vevnitř něco pocuchalo. Sundám rukavice, zavřu akvárium, a přesunu jej na jednu z poliček. Po tom, co jsem přišla o několik vskutku vzácných exponátů jenom proto, že se je Sisi snažila v mé nepřítomnosti ulovit, jsem začala všechno uklízet. Dráždí jí nejspíš všechno, co nějak narušuje rovné plochy. Občas skočí i na mě, protože moc vyčuhuju zpoza stolu. Pak už si jenom v rychlosti opláchnu ruce, převléknu kalhoty, zbytečně kočku upozorním: "Nic tu neznič!", a zcela nepřipravená na misi se vydám na 28. palubu. Až cestou si uvědomím, že jsem si zapomněla sundat laboratorní plášť. Rukávy jsem si během hrabání se v mozku sice vyhrnula, ale stejně je od mozkomíšní tekutiny lehce potřísněný. Na jednom rukávu trochu víc. A potom trochu na hrudi, o kterou jsem nejspíš zavadila špinavou rukavicí. Je mi to už ale jedno. Třeba si toho nikdo nevšimne a svou funkci návnady budu takhle plnit ještě líp. Ke svému neskonalému údivu dorazím mezi prvními. Přemýšlím, jestli se mi něco takového už někdy stalo... |
| |
 | Běžný den...a co je to vlastně ten běžný den? Konečně jsem si užíval den volna. Nebo volna... Vlastně den, kdy nebyla dopředu plánována žádná akce. Už skoro měsíc jsem to odkládal, takže teď už je na to fakt nejvyšší čas. Sice to podle všech byl jen můj debilní nápad, ale když jsem na té staré nákladní lodi našel ten car papíru s receptem na Hvězdnou Whiskey, nemohl jsem ho tam prostě nechat jen tak ležet. |
| |
| Hrozné načasovanie! Mám voľno a užívam si ho sám so sebou. V poslednej dobe bolo hrozne ťažké si ukradnúť trochu času osamote. Teraz ale viem, že sa Michelle domov nevráti tak brzo. Som sfetovaný jak pucka! Nenávidel som tento byt, absolútne sa mi nepáči, ale dnes, sú na mňa všetci tak milí. Rozprávam sa s každým predmetom v byte a mám pocit, že som konečne našiel skutočných priateľov, ktorí mi naozaj rozumejú. Myslím, že som zrobil chybu, keď som si vzal až štyry tabletky Wostraminu (Upozornenie na krabičke: Silný opiát. Vezmite jednu tabletku v prípade akútných bolestí. Neprekračujte stanovenú dávku.) a olízol Borga kryštál. Dva krát. K tomu som vypil dosť alkoholu. Ale srať na to, mám sa úžasne, konečne som zabudol na všetok stres a hádky s Michelle, zožral som celú XXL pizzu, pretože sa musím udržať v kondícií a zabávam sa. Keď si uvedomím, že to hnusné pípanie je urgentné povolanie do akcie, vtiahne ma to naspäť do reality. "A kurva." Pozerám na svoj beeper a uvedomujem si, ako ťažko som v prdeli. Srdce mi začne hrozne byť a chce sa mi z celej situácie hrozne smiať. Ale viem, že musím ísť. Začnem pobehovať po pohybujúcej sa podlahe a snažím sa normálne obliecť. Došlapujem bosí na chladnú podlahu ale mám pocit, akoby horela. To je super flip pomyslím si. Snažím sa obliecť si košelu, ale nejde to, vždy pchám ruku do zlého rukávu. Mám pocit, že sa tá košela schválne pohybuje aby som si ju nemohol obliecť. "Prosím košela, môžem si ťa obliecť? Vážne musím ísť." A v tom si uvedomím, že tam určite bude aj Michelle. "Oooh nie, tá mi naloží, ja som úplne na sračky!" A v tom si spomeniem na detoxikačné tabletky, ktoré vymyslel nejaký génius na potlačenie alkoholu v krvi. Na druhý deň po chlastačke ma stále zachránia z opice. Hodím ich do seba tri a dúfam, že budú mať nejaký účinok aj na fet. Podarilo sa mi obliecť ako tak do normálneho oblečenia. Ja si výstroj aj zbrane nechávam v našej šatni, nechce sa mi po akcii s tým trepať ešte do bytu. Už som chcel vyraziť z bytu, keď som si uvedomil, že na stole v obývaku som nechal všetky drogy aj kryštál len tak pohodené. Dobehnem rýchlo k tomu a všetko to ukrývam pod kvetináč. Ešte sa lúčim s kryštálom, ktorý je za mnou už teraz smutný. Cítim jeho emócie. "Dobre zlatíčko, teraz ideš spinkať a potom sa zas spolu zabavíme. Chceš ešte pusu? Ooooh skoro si ma dostal, vieš jak by som vyzeral potom keby som ti ju dal?" Konečne vyrazím z bytu a snažím sa pôsobiť čo najviac v chille ako sa len dá. Ignorujem zvuky a halucinácie. Som dostatočne skúsený, že viem ako tak rozlišovať čo je real a čo nie. Keď naskočím do výťahu, našťastie začnú tabletky účinkovať a myslím, že aspoň minimálne trochu utlmili alkohol v krvi. Keď dojdem do šatne, sedí tam už tá šialená vedátorka a Hermann. Po ceste im len tak zasalutujem na pozdrav a snažím sa na nich nerozprávať. Stále som totálne rozmrdaný, srdce mi bije ako jebnuté a trasú sa mi ruky. Kurva jasne som vedeniu dal vedieť, že dnes niesom v službe a nemajú ma otravovať! S pokusom o maximálnu koncentráciu sa snažím zapnúť si nepriestrelnú vestu s veľmi vela kapsami, na ktoré som hrdý. Na lavičku si pripravím pás s granátmi a trhavinami, pištol a brokovnicu. Netuším do čoho ideme, tak neviem či si mám brať všetko a preto svoju malú ručnú bazuku nechám v skrinke. Stále sa mi svet krúti a chce sa mi zo všetkého smiať, ale hádam, že teraz na to nieje vhodný čas a musím to nejak zvládnuť. |
| |
| ...aneb když se nechcete ztrapnit S ladností slona seskakuji z pódia, při dopadu mi velice hlasitě zapraská v levé noze, ale teď na to opravdu nemám čas. „Promiň Hedsy, ale tohle je průser, musim letět,“ zahalekám, zatímco v plným běhu, kterého jsem při kulhání schopná dosáhnout, popadám svoje civilní věci v báglu, o kterým tvrdím, že si ho beru do fitka a už nevnímám žádné zvuky z okolí. Vypínám vše a soustředím se na cestu přede mnou. Cestu vedoucí přes dvě třetiny lodi a o celých sedmnáct pater dolu. Ale jak, už mám výrazně pod pět minut. Metrem? To sotva. Výtahem to taky trvá věčnost, i když Republika nešetřila a jsou opravdu rychlý. No nedá se nic dělat. Spatřím dveře výtahu, jak se s nevolí otevřely a z nich vyšel mladý pár, zatímco dovnitř se už už tlačí postarší chlápek. Zobrazit SPOILER „Z cesty!“ Štěknu na ně agresivně a všechny tři proběhnu hlavou namířenou proti nim jako beranidlo. „Pardon!“ Zahalekám ještě ze zavírajících se dveří, protože jsem dědulu trefila do ramene. To asi chvíli pocítí. Podívám se, kam výtah míří. Nahoru! Tak to ne. Rozkopnu ovládací panel a velice svižně popřehazuju dráty. Dvakrát mě to sice štíplo, ale jedu dolu. První úspěch. Podívám se na sebe do zrcadla. „A sakra,“ šeptnu, na sobě velice těsné černé legíny, holé nohy a tílečko tak propocené, že zpod něj prosvicuje úplně vše. Nemám čas na sundavání něčeho, co je na mně vyloženě přilepené, prostě to chytám a strhávám. A v moment, kdy vytahávám jedno ze svých černým trik se otevírají dveře. A na mě civí dobrých patnáct příslušníků všech možných ras, jak tam stojím do půl těla nahá. Ani na tohle nemám čas, s trikem s ruce, poutkem batohu v zubech a hlavou útočně skloněnou vtrhávám mezi ně a řítím se chodbou. Jeden rukáv, druhý. Pouštím batoh a chytám ho rukou, zatímco druhou si navlékám triko přes hlavu a stahávám podél těla. To už je za mnou dobrých dvěstě, třista metrů, ale je mi teď jedno kdo všechno mi viděl prsa. Není čas zaobírat se nesmysly. Batoh na záda, furt bosá, ale na to kašlu. Ještě musím sáhnout do své skříňky na šatně, jinak jdu do boje v legínách a triku. To nemám šanci stihnout. Najednou zahlédnu odstavenou transportní motorku, takový starý pekáč, a svitne mi naprosto geniální, stupidní nápad. Otočím si batoh na břicho, naskakuji na ní, sáhnutím do postranní kapsy batohu vytáhnu modrý, naprosto obyčejný klíč a bez problémů s ním motorku nastartuji. „Vrátím to co nejdřív!“ Řvu na evidentního majitele, zděšeného událostí. „A slibuju, že jí osobně odservisuju!“ Už v plném trysku. Zobrazit SPOILER Nejedu ale přes celé dvě třetiny lodi po tomhle zpropadeném patře plném nákladních vozíků, transportérů a nehod. Mířím přímo proti jedné z obvodových zdí lodi. Kličkuji mezi kontejnery a cestou se levou rukou hrabu v batohu. Nahmátnu malý zařízení v šestnácti-symbolovou klávesnicí a naťukám kód. Těsně přede mnou se otevře malý kousek stěny a já vletím s motorkou do potrubí na palivo k hlavním motorům. Naštěstí vím, že je prázdné. Po zavření dveří za mnou se potrubí vrátilo do původního nastavení a mě to vystřelilo správným směrem takovou rychlostí, že málem omdlím. Než se vzpamatuji, dřu jedním z rohů o kulatou stěnu potrubí a vzpamatovávám se, až když cítím spálenou rohovinu. Achjo, zase mám připálený roh. Za chviličku ale znovu ťukám do klávesnice a tlak v potrubí klesl. Vylítám dalším technickým průchodem ven, ale tam se otírám o ten nejblběji postavený kontejner ze všech. Končím dost tvrdě v přepravkách s vínem z Kiraby. Když se odtud vyhrabu, což nebylo dlouho, mám to jen pár metrů do šatny. Jestli jdu včas, to nemám tušení. A rozhodně nejsem v plné polní. Každopádně po hlubokém nádechu a naprosto vyřízená vcházím dovnitř krokem, který nepřipouští možnost, že jdu pozdě. |
| |
| Den plný překvapení. Felis UI Utalagovi laboratoře: Dobré ráno, je Neděle, v kajutě je 22°C, salát v sekci C36 je připraven ke konzumaci, na dnešní den máš naplánovanou 1 akci, projekt 53384 byl dokončen dle plánu. Dobré ráno, dekuju Felis za informace. Posnídal jsem čerstvě sklizený šťavnatý salát a vyrazil si vyzvednout nový společenský oděv. Musím říct , že byl pěkně drahej, ale což na seznamovací akci jsem chtěl vypadat šik. Oranžová tunika s bohatě zdobenými plamennými ornamenty. Po dlouhé době sem zas trochu zapadl mezi ostatní, alespoň oblečením. Zbývaly mi ještě 3 hodinky do schůzky s Marcusem v jednom z lepších barů. Využil jsem volný čas trochu pracovně, téměř hotový UI pro projekt 53383 jsem uložil a začal pracovat na nelegálně upraveném a hecknutém historickém droidovi. Včera mi ho akorát přivezli, abych ho dal dohromady, prý ho zákazník vyhrabal doma ve sklepě. Letmo jsem prošel zdrojový kód a pár nejzávažnějších chyb odstranil. Před odchodem jsem nechal Felis stáhnout UI a provést hloubkovou diagnostiku a opravu chyb. V baru jsem čekal 2 hodiny, vypil 5 koktejlů a Marcus nikde, neuráčil se napsat alespoň zprávu ,že nedorazí. Snad mu do toho vlezlo něco důležitého. Otevřel jsem adresář svých kolegů a začal listovat, kdo by mohl jako náhrada za Marcuse. Luna ne, s tou jsem domluvený až na zítra, tak kdo by mohl mít čas. Hm. Co zkusit Shahzahn? Napsal jsem zprávu a obratem mi přišla odpověď. Jsem v baru na 18. palubě. Na nic jsem nečekal, zaplatil útratu a vyrazil vstříc novému přátelství. Shahnaz už seděla v pohodlném křesle a popíjela tyrkysový koktejl. Jak se patří, zdvořile jsem jí pozdravil a usadil se naproti do stejně pohodlného křesla. Trvalo to zhruba jeden koktejl než jsme se trochu navzájem představili a pak mi došli témata na další konverzaci. Shahnaz si mě začala měřit svým pohledem a já začal být trochu nervózní, jestli ten alkohol co jsem vypil na ni nepůsobí nějak moc. Vědět tak nad čím přemýšlí? No, nebo to radši nechci vědět. Na svém sítnicovém displeji jsem otevřel vyhledávač a zadal fráze: téma hovoru s princeznou, téma hovoru s ženou. „BÍÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍP BÍÍÍÍÍÍP.“ Uf, vysvobození . V duchu jsem si zajásal. Konečně moje první mise, musím se pořádně vytáhnout. Otočil jsem hlavu na kolem procházejícího Dugase s úmyslem zaplatit. Crr crrrr crr crrrr. Otočil jsem hlavu zpět, abych zjistil co to je za zvuky. Prááásk!! Do obličeje se mi rozprskl Shahnazin tyrkysový koktejl. Áááááaáá, moje oči, to pálí, áááááá v tom je sůl, pomóóóc!! Aby toho nebylo málo pod zadkem mi chytla ta pohodlná sedačka a můj nový drahý outfit s plamennými vzory se na mě seškvařil na uhel. Pohotový číšníci byli opravdu rychlý, skoro jako by to čekali, nastříkali na mě celý jeden pěnový hasící přístroj. Celej ohořelej, opuchlej ,zasněženej, skoro slepej a o pěknou sumu chudší, jsem se belhal do nejbližší lékárny pro regenerační gel. Nanášení gelu na popálené a poleptané oči mi přinášelo neskutečnou úlevu. Jen doufám že mi ty oči neupadnou. Felis zapni hlasovou navigaci na 28 palubu. Spusť projekt 53383, nahraj řídící program. Proveď kompilaci posledního spuštěného UI a proveď integraci na řídící program. Opravdu si přeješ zkomplikovat poslední otevřený UI? Varuji tě toto UI je….. Ano souhlasím a pospěš si. Ještě chybí poslední věc. Jaký si přeješ nahrát vzhled. Prohledej Spacenet a pošli mi 2-3 navrhy které lze koupit, na vlastní návrh teď fakt nemám čas . Požadavek je: se znakem policie, nic komerčně používaného, nesmí být příliš agresivní. Hotovo, nalezeno, odesílám. Sakra vždyť já hovno vidím. Tak ten prostřední. Zobrazit SPOILER Hned jak to bude ať se dostaví na 28 palubu a ať mi vezme mou výstroj. O 5 minut později předodletová šatna: Do šatny se otevřou dveře a vstoupí nějaký malý robot. Zobrazit SPOILER Jako by nestačilo že se vláčím přes celou loď, ale ještě sebou musím vláčet tuhle hromadu krámů, to je vopruz. Mám to doručit nějakýmu Utalagovi. Hm? Je tu? Máte recht, já bych se k tomu taky moc nehlásil, vypadá to spíš jak BDSM kostým než výstroj. Seru na to ať si to uklidí sám. Celou hromadu vztekle hodí na zem. Tak prej jedete vodkrouhnout pár emzáků? Paráda. Otočí se na Lunu. Zdarec slečinko, když tak na tebe koukám, vypadá to, že ty sis jednoho podala už cestou. Podle barvy toho sajrajtu co máš na sobě nechci radši vědět kterou stranou si ho vykuchala. Ale tebe žeru ty se mi líbíš. Zobrazit SPOILER Upřel zrak na Herrmana. Hoho. To je kvér, určitě střílí tak době jak vypadá. (Teatrálně) Tas svůj kvér pistolníku tvá hodinka nadešla. Pchju, pchju, byl jsi rychlejší dostal jsi mě. Umírám, hroutím se k zemi! A ty? Na zemi se přetočí k Marcusovi a chvíli ho pozoruje. Zrychlený dech, rozšířené zorničky, těkající oči. Nakloní se k Marcusovi (šeptem) Ty vypadáš jako pěkně hustej frajer, jít takhle sjetej na emzáky, klobouk dolu udělal bych to samý. Neboj neprásknu tě a až se vrátíme seženu ti pořádný brko a pro mě nějaký kvalitní vir. No a pak se možná pořádně sjedeme, co ty na to bejku.. Do místnosti se vpotácel ohořelý Utalag, hlavu samý puchýř a oči zabalený do regenerační gelu. Omlouvám se měl jsem nehodu, ale snad nejdu pozdě. Zobrazit SPOILER Malí robot se rychle otočil a vrhl se na Utalaga. Emzák!! A je celej vohořelej, dělejte, doražte ho, ten to má za pár. No tak, nebo vám sežere mozky! Co to je ? Malému robotovi se na každé ruce místo jednoho prstu vysunul iontový 10 centimetrový hořák. Hej hustý! Někde z místnosti se ozvalo: ten bude asi tvůj ty blboune, přinesl ti hadry. Tumáš hajzle, nažer se mého fu-kung. Pořádně tě dogriluju! Au! Identifikuj se! Projekt 53383. Přestaň! Mrňousi. Já ti dám mrňouse. Nažer se, uáá. Hlasová autorizace: Utalag Autorizace přijata. Co? To sem řekl já? Já tě taky autentizuju!! Kop!! Prásk! Au to bolí! Vypnout motorické funkce! Cos mi to udělal ty šmejde, pusť mě, ať ti můžu nakopat prdel! Dělej! Ztišit! Robot ztuhnul a ztichnul, jen hlava se zůstala otáčet a na displeji se měnily výhružné výrazy. Felis cos mi to poslala, vypadá to jak velká dětská hračka a ještě ke všemu je to vzteklí, drzý a agresivní. Metr před robotem se zhmotnil velký hologram s rukou se zvednutým prostředníčkem a nápisem !!MĚ NEUMLČÍŠ !! Zkomplikovala jsem poslední otevřený UI jak sis přál? To snad ne! Neříkej ze to je UI toho poškozeného droida? Hologram se změnil na nápis !! SÁM SI POŠKOZENEJ!! Já tě varovala! Tak to je v háji, teď když sem skoro slepej tak to nijak neopravím, ale za hodinku už snad budu v pohodě. Co se vlastně stalo v tom baru? A kam zmizela Shahnaz? Honilo se mi hlavou, mezitím co jsem ze sebe sloupával seškvařený oblek a soukal se do výstroje. Na a jak budu vlastně říkat tomu praštěnýmu robotovi? Guzmo. Jo to by šlo. |
| |
 | Je mi 28 let, jsem poněkud staromódní exemplář, libující si v dávno zaniklých časech. Nosím oblek, češu se na patku, jsem vždy hladce oholen, i mé vystupování je uhlazené a vždy korektní. K zásahové jednotce jsem se přidal proto, abych se pokusil pozvednout úroveň života na této lodi prožrané dekadencí, morálním úpadkem a rozkladem všech pozitivních hodnot. Takže chronický idealista zakládajicí si na svém bezúhonném charakteru. Dlouhé roky stereotypní služby mě přivedly k mému hlavnímu koníčku, což je entertainment. Umělecké sklony zděděné po rodičích realizuji coby producent zábavných projektů, píšu scénáře, vytvářím klipy, programuji smyslově vydatné shoty, které pak prodávám do různých médií. Krom toho jsem schopen tyto simulace vyvolat přímo v myslích lidí, coby neškodné halucinace sloužící jen k odreagování od šedé reality. Mou noční můrou je už od dětství strach z uzavřených prostor. Nerad jezdím výtahem, protože mám fóbii, že zůstanu někde uvězněný. Proto jsem se naučil překonávat většinu bezpečnostních systémů, aby se mi nestalo, že se odněkud nebudu moci dostat. Krom toho mám psychoterapeutické nadání a dovedu v omezené míře léčit narušené jedince, kterých, jak se mi zdá, stále přibývá. Vyznám se v lidských myslích a vždy se je snažím potěšit, nikdy toho nezneužívám. Pokud však nejde o výslech zločinců, pak jsem schopen zahalit jejich mysli do hororových vizí, a dostat z nich to co chci já nebo mí nadřízení. Platí však, že čím je cíl inteligentnější, tím menší mám šanci na úspěch. Poplach mne zastihl v mé kajutě právě ve chvíli, kdy jsem dokončoval svůj nový hit: Vizour vyžahnu! Víckrát už tě neuvidím, Vizour vyžahnu Vizour vyžahnu..ou jé. Víckrát už tě nepolíbím Vizour vyžahnu, ou bejby Vizour vyžahnu... Víckrát už tě nepohladím Jsem spokojený, bude to trhák! Beep!!! Beep!!! Beep!!! Popadl jsem ze stolku svůj Ares predator Viper Gun a zasunul jej do náprsního pouzdra. Tak jak jsem byl, jsem vyrazil bez většího znepokojení směr paluba 28. Chvíli si ještě pobrukuju laciný nápěv, do mysli se ale začínají vkrádat otázky. Poplach v neděli. Název nové písně? Haha. Planeta Kiraba? Proč, zatraceně? Uvidíme, co se z toho vyvrbí... |
| |
| JE ZLE Prvním znamením, že je něco v nepořádku byla nepřítomnost kapitánky Michelle Fenty. To si Luna s Hermannem uvědomili hned, jak do malé šatny vešli. Nestalo se snad jedinkrát, že by Michelle Fenty nepřišla první, nebo alespoň druhá. S postupným příchodem dalších a dodatečnými vpády opozdilců bylo jisté, že se něco děje. Zobrazit SPOILER Jen co dorazil expert na překonávání bezpečnostních systémů, poručík Augun, v závěsu za ním vlezl do místnosti i generál Erton. V teplácích a šedivém triku. Žena se vymrštila do pozoru, aby zjistila, že tak učinila prakticky sama a Erton jí ihned zchladil svým obvyklým, skřípavým: „Pohov, dětičky.“ Na to krátce zachrchlal a zakousl se do čokoládové tyčinky. Tehdy bylo jisté, že je zle i když se generál tvářil zcela neutrálně. Zobrazit SPOILER Ilustrační vyobrazení ochranných oděvů třídy A, R a B. Ti, kteří neměli vlastní výzbroj, se po navlečení do obleků ozbrojili služební B - 96 a útočnou puškou FG -200. Zobrazit SPOILER Celý tým se po chvilce vydal do odletového hangáru a usadil na svá místa v transportu. Po uplynutí odpočtu se plavidlo, řízené Niinou a ZerΩ vydalo k cestě na povrch. Zobrazit SPOILER Průlet atmosférou byl rutinně proveden a pilotky pod sebou spatřily přibližující se obrysy aglomerace. Let trval 34 minut a 36 sekund. Načasování bylo přesné a šedohnědá špína ghetta se přibližovala. Jenže právě, když se měla loď začít nořit do nízkých mraků, kryjících její přistání, ozvala se ohlušující rána. Transport se silně otřásl, světla zhasla a helmy posádky zachrastily o kovová madla sedadel. |
| |
| JE ZLE... asi? Tohle nevypadá vůbec dobře. Za a) většinou nebývám na místě mezi prvními. Nebo jinak - rozhodně se zatím nestalo, abych byl na místě dřív než 3. Už jen proto, že Fenty byla na místě vždy první, takže tohle místo bylo už obsazeno. A za b) když do místnosti nakráčí i samotnej šéf, dojde mi, že se něco muselo dosrat. A to dost. Místo Fenty cizí ženská, komandér se cpe cukrem - to nevěstí nic dobrého. Každopádně se snažím nějak soustředit na to, co nám říkají o následujícím úkolu a nevěnovat moc pozornosti tomu, co zase vyvádějí ti magoři kolem. Akorát mi obočí vystřelí vzhůru když jako velitele akce jmenuje Marcuse. Normálně bych s tím neměl problém, ale teď? Vždyť je kurva úplně na mol! Nebo čím se to ten pošuk zase sjel... |
| |
| YUP...JE ZLE Nádech, výdech. Nádech, výdech. To si říkám celou dobu, co se snažím tvářit, že mě nic nebolí a nejsem úplně splavená. Na konci Ertonova projevu jsem k němu krok popošla. „Díky že jste mi taky neudělil výhružný proslov,“ a bez čekání na odpověď jsem se oblíkla. Pušku si sice beru, ale to jen jako rezervu, beru do ruky fasovanou pistoli, ale něco mi říká, že to je špatný nápad. Odkládám jí a z trezoru ve skříňce vytahuji úplně jinou, evidentně podomácku sflikovanou zbraň nápadně připomínající revolver, který malému děcku opravil hodně nemotorný otec. Všude trčí kabely a na hlavni má dokonce vedený holý dráty. Zobrazit SPOILER Strkám zbraň do pouzdra už za chůze do transportu, dokonce si popoběhnu. V kokpitu sice první nejsem, ale stejně tam musím být co nejdřív. „Uhni,“ zavrčím na co-pilotujícího droida, sednu do křesla. „Třicet vteřin do odletu“, oznámím prostě do interkomu v lodi i přilbách týmu. Vyžádám si povolení ke startu, ale mezitím už mám motory nastartovaný a udělanou předletovou kontrolu. Tu dělá hlavně co-pilot, ale tohle tempo vyžaduje oba piloty velice aktivní. Zobrazit SPOILER Hned co všichni nalezou, tak ani nečekám, až se usadí, zavřu vrata transportéru a okamžitě vzlétám. Za tu dobu, co pilotuju já, si už museli zvyknout, že mě nějak netrápí, jestli jsou v pohodlí, hlavně, že jsme venku z lodi co nejdřív. Skrz vnější vrata hangáru proletím hned, jak je možné se tam vejít. Cesta dolu byla jasná rutina, skener nic neukázal, jen já mám celou dobu divný pocit. Jako kdyby se to zdálo až moc snadný. Na druhou stranu, proč ne, nemůže být vždycky všechno úplně na hovno. A přesně v ten moment, kdy jsem o tom přesvědčená, zachytím na poslední chvíli střelu. Strhávám to vpravo a prudce stahuji rychlost, ale přesto je zasažená levá přední část lodi. Odnesla to vyrovnávací tryska a tak nás náraz hodil do solidní rotace. Ani si neuvědomím, že mám zmáčklý interkom, jak jsem do něj omylem udeřila při nárazu. „Kurva...dělej, tak se srovnej ty svině plechová. Přece nechcípnu v Republikovým střepu po zásahu nějakou zasranou, podomácku dělanou raketou!“ Vrčím a skučím, zatímco dělám vše pro to, aby z nás nezbyl mastný flek. Náhodně zahlédnu oknem kousíček zeleně. Park. Kde se v tomhle všivým místě vzal park, to nechápu, ale je to jediný místo, kde, s trochou štěstí, přistaneme ve zdraví. S velkou trochou štěstí. Zobrazit SPOILER „Tohle bude kurevsky těsný. Tak doufám, že si všichni držíte žaludky. Bude to houpat!“ Už zahlásim přímo k posádce, když si všimnu, že je komunikace zapnutá. S lodí to háže všemi směry, přidávám i ubírám. Občasně jdu výkonem jednoho nebo druhýho motoru až na 103%, abych to srovnala. „Doprdele,“ povzdechnu si prostě všem do sluchátek a s úpornou snahou vmanévrovat se do pozice „minimální škody“ to naperu přímo do koruny jednoho z velkých stromů v parku. Přetížené trysky i motory si vydechly a zhasly. Je ticho. |
| |
| Není zle, pohoda Snažím sa tváriť, že tam niesom a dať sa trochu dokopy. Sústredím sa na všetko čo sa dá, len aby som nerobil pičoviny, ktoré mi letia hlavou. Napríklad som dostal hroznú chuť ísť pomasírovať Michelle, ale vedel som že je to somarina. V tom moje sústredenie preruší ten starý páprda čo ne a ne otrčit kopytá. Prišlo mi divné, že sa Michelle postavila do pozoru a potom mi došlo, že to ani nieje Michelle. Kto to kurva je a kde mám ženu? Je tu stále skôr ako ja. Dedula sa napcháva sladkosťami a ja som dostal tiež hroznú chuť. Čokoláda, alebo želé chobotničky, oooo alebo tie malé žlté kokotinky čo sú najprv kyslé a potom sladké.... Potom začné starý rozprávať. Počujem len bla bla bla teroristi, bla bla bla civil, bla bla vypáliť celý .... tanga .... Hmm, má tá nová na sebe tangá? To by ma zaujímalo. Sakra musím sa sústrediť. Potom starý poslal Victora ako svoju malú čubku po sladkosti. Počkať ... kedy vlastne prišiel Victor? Mám trochu okno. Pristaneme na střeše paneláku, všetko rozmrdáme a ideme domov. Je to jasné. Toľko kecí kolo toho. A v tom sa tu objaví Sha ... Shan ... dačo, nikdy si to nezapamätám, ale hrozne by som ju chcel ohnúť. Aj by som to skúsil, ale nepríde mi veľmi dôveryhodná a často pracuje spoločne s Michelle. Nemám záujem o ďalšie scény na pracovisku. Ale rajcuje ma tak na ňu len mrknem okom. Potom nás preruší nejaký posratý hovoriaci kávovar. Neznášam robotov! A tento vyzerá byť až extrémne otravný, ale keď dorazil nejaký sopel čo to vlastní a ten robot ho začal mlátiť, mal som čo robiť aby som nezomrel. Je to tak nechutný pocit, keď sa chcete smiať až vypľujete plúca, ale musíte to zadržať, aby nebolo vidno ako ste zfetovaní. A tak si kušem do pery až do krvi, len aby som vydržal sa nesmiať. Neviem čo je ten sopel zač, ale zdá sa mi, že to má byť nový člen našej partie. Asi sme si mali prečítať jeho zložku, ale ja som ... nemal čas. Potom dedula predstaví Anne a že nemáme byť stydlivý. To si píš, že stydlivý nebudem. Tá Anne je kočka! Sakra tak tej by som rozkusal tie tangá zubami! Určí ma ako velitela, čo je super. Ale keď starec odchádzal, ešte som sa odhodlal a zakričal som. "Hej šéfe, a kde sa nachádza moja žena? Michelle?" Miesto neho mi ale odpovedala tá nová buchta. "Kapitánka pro nás plní důležitý úkol, do jeho splnění Vám nemůžeme říci víc, seržante." Do riti, kurva tak to mám smolu. Tak tá raketa nebude doma boh vie ako dlho, a ja som sa mohol doma zabávať až do noci! A oni ma vytiahnú tu na debilnú misiu zabíjať teroristov. Tak to sa môže stať len mne! Neviem kedy zase ženuška vypadne z bytu, aby som ja mohol byť free. Tá nová kočka kecá bla bla bla a potom potom som na rade asi ja, ako ich kápo. Jedno čo ma teší najviac, je ... že budem veliť aj tomu teploškovi Parisovi. Má vyššiu hodnosť, ale v teréne velím teraz ja a to si užijem. "Takže, nič lepšie sme si nemohli priať, ako rozbíjať staré roboty v nedelu. To je otrava. Ale vezmite si zbrane ... a výstroj akú chcete." Tak, toľko k mojej úvodnej reči. Ale nič viac zmysluplné sa mi teraz nepodarilo poskladať. Hodím cez seba pás s granátmi a výbušninami, do puzdra zasuniem svoju pištol a do ruky vezmem brokovnicu. Chvílu som zvažoval, či mám zobrať aj svoju malú bazuku. Uvedomujem si, že som dosť sfetovaný na to aby som z toho strielal tak som to radšej nechal v skrinke. Otrávene nastupujem do transportéra, keď tá rohatá mrcha s desne sexy zadkom to udělala znovu a pohla sa, keď som ešte nesedel. Stratil som rovnováhu a skoro som spadol ksichtom Viktorovi do klína. Len som si zakričal smerom do kokpitu.. "Kurvaaa! Dávaj pozor!" Potom tak sedím a pozerám na miesto oproti mne, kde väčšínou sedí Michelle. To by ma zaujímalo kde je. Ale keď viem, že je Paris tu tak som kľudnejší. Trávi s mojou ženou viac času ako by som si prial. Obaja sú kapitáni a ten blb ešte musí bývať tam kde my. To čo sa mu stalo si zaslúžil, nemá sa mi čo motať kolo ženy. Potom sa to celé dosralo. Hodilo ma doľava, potom doprava, potom kolotoč. Nejak sa mi podarilo niečoho chytiť a len som kričal do interkomu. "Pristaň s tým okamžite!" Takto to dopadne, keď šoféruje nejaká ryba s rohami a vedla nej mašina čo by mala radšej hrať v porno filmoch! Pristátie bolo ... proste tomu hovorme pristátie. Priskočím ku dverám a stlačím otvárenie dverí. Otvoria sa a mne sa naskytne pohľad zo stromu. Je to pekne vysoko! Čo je ale hlavné, toto ródeo ma celkom prebralo a cítim sa už viac pri zmysloch. Stlačím interkom a poviem všetkým do sluchadiel. "Príde vám to ako strecha budovy? Mne teda nie!" Ďalšie slová sú venované Niine. "Niina, neviem či tam u vás bežne pristávate na stromoch, ale my Terrani (ľudia) to tak nerobíme sakra!" Otočím sa a všimnem si Auguna. Kurva kedy sa tu ten objavil? Ale okay, tak naňho mávnem rukou a zavelím. "Augun, dostaň nás nejak dole. Zhoď lano alebo niečo." Viem že máme na takéto situácie nejaký plán, ale neviem si na nič spomenúť teraz, som rád, že žijeme. |
| |
| Akce dovnitř a ven Ačkoliv celá operace byla nastíněna jako rutina, neuběhlo ani 34 minut a 36 sekund, abychom se všichni, mladí, staří, uhlazení, slizcí, muži i ženy, ocitli na pokraji smrti, sešrotování, či obojího. Nestačil jsem se ani šéfa Ertona doptat o jaké VIP rukojmíčko se jedná, což mě zajímalo nejvíc. Snad to bude vědět roštěnka z rozvědky. Hodil jsem na sebe doporučenou výbavu a vlastně tak trochu čekal, že se věci vyřeší samy. Různorodý tým složený z profíků na slovo vzatých, dostal na povel na můj vkus poněkud emočně nestabilní seržant Marcus Bishop! Už tady něco smrdělo. Navíc se nedostavila hlavní šajba Michelle Fenty. Místo ní se nám představila seržantka Anne Hedon. Luna, Shannaz, Hermann, Nina, Utalag, malý robot. Některé jsem znal lépe, jiné méně. V hlavě už jsem si sumíroval, co kdo umí, a jak se budeme vzájemně doplňovat... Křách. Prásk! Pic! Bzoooor! Kabina naší lodi se náhle setmí, jak nečekaná střela shodí obvody. Náraz, pár saltíček a ticho. Záložní zdroj okamžitě obnoví energii. Velitel akce zareaguje jako první, odepne pásy a riskuje přeběh ke dveřím. Kabina se povážlivě zhoupne. Augune, dostaň nás nějak dolů! Zavelí Marcus. Tak lano? Má někdo lano? Na to není čas. Odepnu se z křesla a opatrně se připlížím k Bishopovi. Zírá na mne jak zjara, když se ho chystám obejmout. Záhy však pochopí. Vezmu ho do rukou a myšlenkou aktivuji teleportační hračku v mé hlavě. Vziiip! Objevíme se oba dole pod stromem. Pak se přemístím zpět do lodi a postupně stejným způsobem deportuji zbytek posádky. Objímání některých si užívám více než jiných, třeba Utalaga.Přemisťovač navíc občas zahapruje a tak se stane, že než se objevíme tam, kde chci, proskáčeme z větve na větev. Skončí to tak, že mi zvoní v hlavě a je mi kapku na blití. Když jsme všichni dole, jsem v takovém stavu, že i nametený Marcus se na mě dívá pohledem víc než ustaraným. Dílčí úkol splněn, veliteli! Usměju se připitoměle. Pak si sednu na bobek a na chvíli sevřu hlavu do dlaní. Snažím se vydýchat, než ostatní vymyslí další postup... |
| |
| Zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Bylo to uprostřed briefingu, kdy mi konečně došlo, že se nejedná o žádné cvičení, ale že půjde asi opravdu do tuhého. Horší to pro mě snad už být nemohlo. Vše na co jsem se podíval bylo zastřeno neproniknutelnou mlhou. Jediné co jsem viděl byl můj sítnicový displej, kde mi v rohu blikaly hodiny a odpočítávaly čas do plánovaného výsadku, hned vedle otevřeného Guzmova zdrojového kódu. Znepokojivý však byl malý stavový řádek který vypisoval počet chyb v kódu. 482847 chyb z toho 999 závažných chyb. To bylo na můj vkus strašně moc, já jsem byl zvyklý, že mé kódy vykazovaly max 10 běžných chyb. Po skončení Ertonova projevu jsem z našeho týmu cítil opravdu všelijaké emoce, na to jediné jsem zrak nepotřeboval. Celý briefing me trápil stud za Guzma. Takové ostudné ántré jaké tady předvedl, to muselo určitě pošramotit mou důvěryhodnost jako technika a programátora. Mezitím co jsem na sebe natahoval ochranný oděv s exoskeletem. V hlavě se mi zrodil nápad. V rychlosti jsem dokončil oblékání a začal jsem se belhat ke Guzmovi. Hej Guzmo. Robot odvrátil své digitální oči na opačnou stranu. ???? Jo promiň. Vrátil jsem robotovo volume na výchozí hodnotu. Slyšíš mě? Ne! Tak neblbni potřebuje od tebe pomoct. Nasrat!! S emzákama se už nebavím. Hele tak jinak, máš rád svoje nové tělo ? To si kurva piš! Ty mi chceš taky vyhrožovat? Ne. Jen tě informuji, že bys o něj mohl přijít. To kecáš. Ne. Tohle tělo patří mě. Jestli nevěříš koukni se na výrobce. Sakra. A taky můžu říct, že jsi mi ho ukradl. Nene já nic neukradl! Hele, řeknu ti to takhle, jsi cizí vědomi v mojem výrobku, protože nejsi registrovaný a tvůj zdrojový kód je těžce poškozený a zavirovaný. Mám dvě možnosti co s tebou. První možnost je, že se s tebou domluvím a budeš se mnou spolupracovat a nebo tě budu muset nahlásit a to znamená tvé kompletní smazání. Tak si vyber. Hmm, asi sem si vybral tu první možnost ty sráči. To rád slyším. Pro dnešek budeš míma očima. Hele to jsme si nedomluvily, že mě budeš takhle zneužívat. ???Errase??? Vrrr. No jo. Guzmo posbíral zbylé Utalagovi věci nacpal mu je do náručí. Ze skříně se zbraněmi sebral bouchačky a odvedl ho do transportního letounu, kde ho usadil na jednu ze sedaček. Celou cestu něco brblal, ale tak nesrozumitelně, že mu nebylo rozumět. Utalag se uvelebil a dal se do práce. Pro ostatní to vypadalo velice prazvláštně. Vypadalo to jako by dirigoval orchestr a mezitím psal něco do vzduchu na neviditelných klávesnicích. Během toho co Utalag čaroval, Guzmo ani necekl, seděl a na displeji se mu míhaly řádky nějakého 3d prostorového kódu. Po deseti minutách tohoto zvláštního divadla se Guznovi na displeji objevil nápis RESTART. Guzmovo tělo se začalo hroutit do vlastních útrob a začal se objevovat podivný černý rotující prstenec. odkaz Utalag šáhnul do této hmoty, odebral kus a nasypali si to do oka. Černá hmota obalila Utalagovi oko a ztuha. Na výrazu v tváři bylo poznat, že to nebylo nic příjemného. Ale zoufalá situace si, žádala zoufalý čin. Nadechl se, párkrát ještě udeřil do vzduchu a černá hmota se opět začala formovat zpět do podoby robota. Tak a teď mám tak 5-10 minut než proběhne úplná synchronizace obrazu s Guzmem. Mohlo to být sice náhradní nano oko ,ale na to teď nemám čas. Vlastně jsem rád, že jsem v tak krátkém čase zvládl udělat update sítnicového displeje a opravit třetinu závažných chyb na Guzmovi. On je opravdu zvláštní exemplář. Ve volné chvíli jsem začal vyzvídat jak je ta věc velká a jak je těžká. Zhrozil jsem se , když mi seržantka Hedon odpověděla. Prý je to uložený v přepravním boxu o rozměru 2x1m a váze 300kg. Byla to snad věčnost než se dokončila synchronizace a na displeji se objevilo něčí zazoomované poprsí. Na co to koukáš? Co? Já vidím co ty. Já za to nemůžu, ty baby mají fakt krásný kozy. Naší další rozmluvu o poprsí, přerušila rána a utěšující zpráva od naší pilotky Niiny, že padáme. Nasadil jsem si helmu a doufal, že to nebude moc bolet. Zavřel jsem oči, v domění, že mi to pomůže udržet v sobě oběd. Asi by se mi to i povedlo, kdyby se Guzmo připoutal. Odrážel se od stěn jak pingpongový míček a já si celý ten let vychutnal jeho očima skrz sítnicový displej. Pak ke mně přišel Augun, myslel sem, že se mě chce zeptat jak mi je. Objal mě a blik, byli jsme kdoví kde na trávě a já blil znova. |
| |
| VÍTEJTE V PARKU!
|
| |
| Zelená, zelená samá zelená. Právě jsem byl sloku před koncem svého operního vystoupení v poloze klečmo na udusané hlíně. Na dispej mi opět začal nabíhat obraz a já se začal trochu orientovat kde že to vlastně jsem. V žaludku mi snad už nemohlo nic zůstat. Poslední nádech a poslední mocné zařvání a mé utrpení by bylo u konce. Bzzzzz íííí bzzzz kchrrrrr klap. Servomotory v helmě zasténaly a v ten nejnevhodnější okamžik se hledí zaklaplo. Dávící reflex byl silnější než panika která mě zachvátila. Na hledí se rozprskl zelený lívanec a v helmě se rozlil nepříjemný zápach. Operní zpěv pokračoval dál, chvílemi s nádechem grindcore. Z polohy klečmo jsem bleskurychle přešel do polohy ležmo a začal ze sebe strhávat helmu. Za normálních okolností mi trvá helmu sundat asi 3 vteřiny, ale při panickém záchvatu se snadno zapomene jak se taková helma sundavá, trvalo mi to asi 30 vteřin, během kterých jsem řval, blil, ryl nohama do země a pral se s helmou. Nakonec se mi nad helmou podařilo zvítězit, lehl jsem si na zadá a nadechl se z plných plic čerstvého vzduchu. Fuj, ten vzduch je tu nějakej zkaženej a hořkej. Blbost! To tím vzduchem nebude, teď sem přece vyhodil jídlo snad za celý týden. Škoda že sem si nevzal koblih, ten by mi teď spravil chuť. Zvednul sem se, oprášil a odepnul z opasku jednu zeleně zářící ampulku. Ampulku jsem otevřel, vyndal jeden bonbónek a opět pevně uzavřel. Bíp bíp bíp, POZOR VYSOKÁ RADIACE bíp bíp bíp. Začnou všem naráz hlásit ochranné obleky, alarm trval však jen 3 vteřiny a pak zas utichl. Jeden bonbónek ještě nikoho nezabil, tak mlč alarme. Podrážděně utiším alarm a strčím si bonbónek do úst. Účinek se dostavil prakticky ihned, žaludek mi to srovnalo a náladu zvedlo, je to přeci jen prvotřídní plutonium. Všechny mé části které nebyli zakryté oblekem začali zeleně světélkovat. Bonbónek účinkuje jako vždy správně, ale proč se pořad cítím jak omámený a ta pachuť v ústech pořad zůstává. Že by za to nemohl ten můj obsah střev ? S helmou v podpaží provádím diagnostiku ovzduší. Zaznamenán velký obsah omamných spórů. Aha tak to to vysvětluje. Když nad tím tak přemýšlím, nejsou zas tak hořký. Vlastně docela ujdou. Otevřu ústa a nechávám dopadat spory na vypláznutý jazyk. Teď už je mi konečně dobře. To by stačilo! někdo na mě zařve. Zatáhl jsem jazyk zavřel ústa a začal si prohlížet mapku od seržantky Hedon. 870m se mi nezdálo zas tak moc daleko. Je to teda o 870 m dál než bylo v plánu, ale zvládnout by jsme to mohly. Než jsem si mapku pořádně prohlédl, Guzmovy kamery mi ukazovali žlutou mlhu všude kolem. Aktivoval jsem tedy sdílení polohy svého exoskeletu ,abychom se navzájem úplně neztratily a vydal se pryč z téhle žluté mlhy směr nás cíl. Hned za tou mlhou počkám na další rozkazy, říkal jsem si při okopávání všech těch kořenů, keřů a stromů, které se mi pletly do cesty. Třeba najdu i trochu vody, abych si mohl umýt helmu. |
| |
| Exoti v parku Vydal som rozkaz, aby nás Augun dostal dole. Mal som na mysli, aby pripravil laná na zlanenie. On ale prišiel ku mne a objal ma. V tom momente som mal chuť mu jednu vraziť, niesom predsa žiadny homoš, aby som sa objímal s chlapmi. Ale nakoniec mi to došlo. Pomohol mi aj fakt, že sme sa zrazu ocitli dole pod stromom. "Oooh" skryvím ústa a zavzdychám trochu, nenávidím teleporty! Odtiahnem sa od Auguna a urobím zopár krokov, aby som to rozchodil a pritom sa so zbraňou v rukách obzerám všade naokolo v plnej pohotovosti. Niektorí z týmu si to pekne zlanili ako komando a nepresunuli sa v objatí ako dvaja homoši. Rozhodne mi to k nálade neprispelo. Hlavne ten Parisov výraz v ksichte. Neďaleko mňa sa zhmotnila Sha... proste Sha. Premeral som si ju očami a to čo som si pomyslel som omylom povedal aj nahlas. "Kiež by si sa takto zjavila u mňa v sprche." Trochu som sa zarazil, ale nevadí. To ešte tie drogy. Okolo nás je len posraty prales. Keď sa na zem presunula aj Niina, tak som po nej hodil kyslým pohľadom. Nech sa naučí lietať a pristávať v kritických situáciách. Potom prišlo hlásenie od tej novej ..... kto si má pamätať jej meno. Budem ju volať Fešanda. Na jej hlásenie len poviem. "Takže nejaký mamrd to do nás napáli a ešte do nás pičuje, že sme narušitelé. Vieme ako sa dostať cez tú zeď f...?" Skoro som ju nazval fešanda, ale kusol som si tentokrát do jazyka. Keď na nás ten strom začal chcať žltu či zelenú šťanku, tak som chvílu ostal ako zhypnotizovaný. Ešte stále sa mi svet točí a vidím občas rozmazane, a s tými padajúcimi spórmy to bolo úžasné predstavenie. Zavrel som si prilbu tesne pred tým ako na mňa dopadli prvé spóry. Úplne som sa prebral z rozjímania až vtedy, keď si ten sopel začal ryhať do prilby. Panikáril a kopal nožičkami ako nejaká sushi sépia na brehu. Prisahám, že som videl v živote toho vela, ale toto bolo príliš. Bez slova naňho pozerám a neviem či sa mám začať smiať alebo chytiť nervy. Nakoniec som sa rozhodol pre to druhé. "Čo je toto za exota!?.... Dámy a pání, náš nový prírastok do partie.... Tak takúto sračku som ešte v živote nevidel." Pri tom nervózne rozhodím rukou. Dopovedal som to keď sa práve pozbieral a zožral niečo rádioaktívne. To už nemôže byť lepšie. Nakoniec som chytil vážne nervy a už sa naňho zamračil a zakričal som. "To by stačilo! .... Prestaňte blbnúť kurva a do bojového postavenia! Niekto nás zostrelil a ten niekto nás môže prísť doraziť! Okamžite do zbrane a smerom k mestu!" Cítim, že som stále sfetovaný, ale viem, že toto je život ohrozujúca situácia a ako velitel musím týchto exotov dostať domov v celku. Až na Parisa, na toho seriem. Myslím, že máme jasný plán. Projít až k tej zdi, dostať sa cez ňu, zamieriť k budove teroristov a zabaviť sa. |
| |
8878.jpg) |
|
/cdn.vox-cdn.com/uploads/chorus_asset/file/10817727/jump.gif)
| |
| Trochu tvrdší přistání "Co je to za hovado ten pilot?!?" uklouzne mi, když s námi začne naše skvělá pilotka divoce měnit směr. Jasně, tenhle starej střep prodělal několik ofenziv, ale pořád se s tím dá lítat v klidu. Navíc to má pokud vím i celkem slušnou pasivní i aktivní obranu. Nebo má mít... Pokud zase někdo buď nezesral údržbu nebo jim vůbec ukázal, jak se to zapíná. Tak jako tak, za pár vteřin už nouzově přistaneme - dobře, upřímně... Spíš havarujeme - v koruně nějakého zasraného stromu. Rychlá rekapitulace - velitel na plech, ta zatracená nová ženská ví jenom tak hodně zhruba, kde jsme, Utalag blízké všude kolem sebe a Shahnaz ne mimo jako ostatně pokaždé. To zní jako velká šance na úspěch podniku. A jo, málem bych zapomněl. Nás transportér už určitě nikam nepoletí... Aspoň že ten robot, co spadl z lodi, vypadá, že trochu ví, o čem mluví... Teď loď nikam nepoletí určitě, ale jestli ji dokáže rozchodit, proč ne... Zatím ale funguje podle rozkazů od Marcuse, zkontroluju svou pušku a vydám se směrem k našemu cíli na lehký průzkum |
| |
| Tvrdé přistání, ale všichni živí Po tom, co mě Augun přenesl dolu, se v klidu rozhlédnu, kývnu Paridovi v náznaku poděkování za pochvalu. Přemýšlím, jestli zvládnu tu pikslu dát dohromady v tomhle zeleným humusu. Jakmile se otřásl strom a začal padat pyl, okamžitě jsem zaklapla hledí svojí helmy, kterou jako pilot mám na hlavě stejně celý let. A na zápěstí zkontrolovuji stav vzduchových filtrů exoskeletu. Náraz jim ubral, jsou jen na 70% kapacity. „No co,“ odtuším suše, zatímco ignorovuji Utalagovo radiační hlášení a se svojí reakcí počkám až po Hedonině hlášení situace. Posléze věnuji Hermannovi gesto plné lásky a k němu i tomu praštěnýmu fízlbotovi stručně prohodím: „Tak si příště pilotujte sami, esa.“ Jsem ale v klidu, byla by fakt těžká klika, kdyby to vyšlo líp. Sice jsem doufala v přistání na zemi a ne na stromě, ale dobrý. Mě stačí, že všichni žijeme. Marcusovo šklebení nějak nevnímám, beztak je to křeč z toho jeho fetu. Škoda, že tu není Fenty, jejich skeče jsou vždycky top kvalita pro morálku zbytku týmu. Mrknu ještě jednou na letecké snímky, které ukazuje naše kontrašpiónka a svižně tím směrem vyrazím, jen ale mimo dosah pylu z jejich přistávací plochy. Teprve tam sahám do svých věcí, abych zkontrolovala, že mám vše. Nahmátla pistoli i pušku, obojí v rychlosti sjedu pohledem, jestli je vše ok, u pušky raději udělám i svižnou rozborku, sborku. Pak sáhnu do utilitek a vylovím jednoho z malých republikových průzkumných čmuchalů. Pro naše potřeby si ho nastavím a vyhodím do vzduchu, kde se zatřepe a podle nastavení se z něj stane předsunutá svítilna. Zobrazit SPOILER Sama si nechávám světla na skeletu vypnutý, nejsem fanoušek snadných cílů pro nepřátelskou palbu. Sonda má za úkol nikoho z týmu neoslnit, všechny tři, které u sebe mám, však mají za úkol naopak oslnit nepřátele. Tím nám je samozřejmě ukážou. Každopádně sondu jsem vyndala jen jednu, nehodlám plýtvat. Teď už se řadím mezi ostatní a doufám, že nebudu potřebovat víc energie, než mi v těle zbývá. |
| |
| V nepřátelské zóně Když se ujistím, že všichni lidé z našeho týmu mají uzavřené helmy, mé napětí povolí. Ještě skočím do lodi pro nějakou vodu... Přemístím se prozatím naposled a když vše dobře dopadne, vrátím se i s kanystrem s H2 O. Pomůžu Utalagovi, aby se umyl. Vytáhnu z jedné z kapes modré umělohmotné rukavice a očistím slimoidův obličej, helmu a skafandr. Hermann se vydal na průzkum, nikdo z ostatních se zatim k ničemu nemá. Veliteli, ehm, myslím, že jsem lokalizoval budovu z njž na nás vystřelili. Kdyby měl někdo program na vyhodnocování nebezpečí a nepřátelskiosti prostředì, tuším, že by vykazoval vysoké hodnoty. Veliteli, je to támhleten barák! Ukážu na jeden z mála mrakodrapů, které jsou vidět i přes džungli, která zarostla tento kdysi jistě úhledný park. Doufám, že ty žluté spóry neproniknou skrz filtry našich dýchacích přístrojů. Dodám věcně a čekám jak ostatní zareagují.Vzal bych s sebou nějaká ta lana, ať se dostaneme přes zeď. Podívám se na Victora Parise a čtu v jeho očích. Vznikne tu spor o to, kdo může za přistání, o to, kdo co zaplatí, nebo zda člověk chybuje víc než droid? To snad ne. Pilot podle mého nechyboval, a i kdyby, co z toho teď kdo bude vyvozovat za závěry? Řeknu trochu podrážděně a tajně doufám, že se zde projeví nějaká přirozená autorita, která dá náš tým do chodu. Můj zrak bezděčne padne na Parise... |
| |
| Blbej den Říká se, že si máte na každém dni najít něco pozitivního a nenechat se rozhodit tím negativním. Snažívám se toho držet. Jen v některé dny je to těžší, než jiné. Tak třeba dneska. Získala jsem mozek dobulada. To je něco, co se vám nepovede každý den! Ale místo toho, abych si to mohla náležitě užít, ponořit se do zkoumání jednotlivých laloků a zase se něco nového dozvědět, trčím tady. Na jiné planetě, v tom pitomým oblečku, a se zbraní, která ani nevím, jak se jmenuje. Nesnáším ten oblek a nesnáším tu zbraň. A aby toho nebylo málo, vede dnešní misi zfetovaný Bishop. Není se tedy čemu divit, že v průběhu mise zachovávám uražené mlčení, dávajíc najevo, že jsem měla rozhodně lepší plány. V průběhu těžkopádného přistání si zanadávám jenom trošku a jenom se modlím, že mám dobře zabezpečenou zbraň a neustřelí mi to nohu. A i když jsem to už kontrolovala, stejně tomu nevěřím. Ze stromu dolů mě dostane Augun. Stihnu se jenom podrážděně nadechnout, a na výdech už jsem dole. Někdy mě vážně mrzí, že svůj štít neumím ovládat vědomě. Bylo by zábavné sledovat, jak bych odmrštila každého, kdo se ke mě přiblíží moc blízko bez mého svolení. Jasně, mohla bych ho zkusit uškvařit, ale kde je v tom nějaká zábava. Zatímco si Utalag zvrací do helmy, rozhlížím se kolem. I když se mi to zrovna dneska úplně nehodilo, nedokážu potlačit zvědavost z objevování neznámého. Kdyby nás nevedl Bishop, měla bych vlastně nejspíš mnohem lepší náladu. Je hrozně těžký mít respekt k někomu, koho jste odmrštili přes celou místnost. Navíc má nižší hodnost. A taky je zfetovanej. Nemá mi sakra co poroučet. V okamžiku, kdy se na nás začne spouštět žlutý déšť, zaklapnu helmu. Nesnáším to, protože mám vždycky pocit, že se v tom musím udusit. Každopádně tentokrát neváhám, protože to konečně začíná být trochu zajímavý. Ze záhybů svého obleku vytáhnu jednu ze zkumavek, které mám za každých okolností u sebe. Nachytám do ní trochu prášku na pozdější zkoumání a už při lapání si hmotu zvědavě prohlížím. A to už se Bishop rozčiluje a velí k odchodu. A Augun ho oslovuje veliteli, jakoby si to ten šašek snad zasloužil. Na Bishopa hodím zamračený pohled, bezpečně schovám zkumavku, a stále beze slova se přesunu tradičně do čela naší skupinky a vydávám se směrem k určenému cíli. V průběhu cesty se rozhlížím jak po nepřátelích, které bude potřeba na sebe nalákat, tak po zajímavém materiálu, který bych mohla ještě nabrat. |
| |
| NA HOVNO Bolo mi fajn. Pekne v teplúčku, pohodlí, doma na pohovke a stačil jeden kreténsky civilista, čo si nevie sám utrieť riť, aby ma vytiahli sem na túto debilnú planétu! Sledujem panikáriť tú královskú šťabajznu a tá nová nafúknutá Fešanda sa na mňa snaží urobiť asi dojem svojou pubertálnou intonáciou. „Pomozte mu někdo! Vždyť umírá!“ rozeřvala se Shahnaz do interkomu panicky, jen sebou zvracející Utalag začal na zemi trhat a rozrývat nohama hlínu. „Tak je to asi v pořádku.“ dodala vzápětí zcela klidně, když pozorovala, jak si limax spravuje žaludek plutoniem. Odpověď na Marcusovu otázku od Anne Hedon: „To se ptáte mě, veliteli?“ Ačkoliv seržantky hlas zněl tak neutrálně, jak dovedla, v posledním slově bylo cosi nehezky jedovatého. Na to som jej odvetil rovnako ako ona mne. "Tak nabudúce buď radšej ticho, ak nemáš aj riešenie problému." Sakra, nechcel som byť taký protivný, ale mám dosť problémy ovládať svojé emócie práve. Hrozne mi stúpa adrenalín a mám chuť začať strielať všade naokolo. Tie stromy sa nejak divne pohybujú a začánam byť dosť paranoídny. Ale to nič! To zvládnem. Pohľad na Niininu prdel ma udržuje v kľudnej nálade. To sa ale okamžite zmení, keď z lode vyskočí nejaký debilný plechovkomat. Spomínal som už, že nenávidím robotov? Tak je to pravda, ale úplne najviac nenávidím robotov, čo melú zákony a poučky len preto, aby ma nasrali. Bla bla bla upozorňuje ma na umístění a ja za to zodpovedám. Skočím tej kovovej vykopávke hneď do reči. "A čo si ty moja matka do piče, že ma upozorňuješ? Odhadujem, že niesi ani UI tak drž volume na nule!" A chcel by ostať tu .. v bezpečí, opravovať našu loď. "Ani za boha! Ideš s nami a budeš v prvej línií na prieskume. Odchod ihneď, to je rozkaz!" Ďalší dojde Augun, z ktorého mám stále ešte husiu kožu, za to ako sme sa objímali. Ukazuje mi budovu odkial nás zostrelili. "Augun, nezaujíma ma budova z ktorej na nás strielali. Zaujíma ma budova v ktorej je civilista! A teraz už všetci pohyb vy komedianti!" Našťastie sa väčšina z nich správa profesionálne a robí čo má. Všimol som si aj vedátorkyn pohľad na mňa a chcel som jej na to len ukázať fakera, ale udržal som sa. Nemám ju rád, ale dal by som jej. |
| |
| NEČEKANÝ SOK Anne Hedon po Bishopově nelogické uštěpačnosti zúžila oči, v jejím výrazu však byla přítomna i jakási potměšilá spokojenost. "Rozkaz, veliteli." odpověděla bez zaváhání a pozorovala jak Hermann a později i Utalag odcházejí na výzvědy, aniž by vykřikujícího Bishopa brali na vědomí. Zobrazit SPOILER Tygrovaný netvor, vysoký přibližně jako člověk, právě inteligentně pařáty tiskl Hermannovi pušku k zemi a jeho jehlovité zuby se chystaly zakousnout do krku seržantova skafandru... |
| |
| Ještě za sebou slyším, jak se dohadují, ale nijak to neřeším. Být to všechno na Marcusovi, na celej úkol by se nejradši vysral a akorát v posteli - no, asi i všude jinde - klátil naši ženskou část výpravy. No, jako taky bych si dal říct, ale nemusím to dávat najevo takhle očividně. Užít si s někým z lodi? Proč ne... Ale vztahy tam fakt nijak zvlášť nefungují.... |
| |
| Raptor Tak takhle to dopadá, když se bandička chlupatejch vydá do neplánované akce. Každej za sebe. Jeden bleje oběd, jinej zbytečná slova. Někdo se chce objímat a někdo chce bejt užitečnej, tak jde sám na průzkum. Někdo dokonce ztrácí čas a koncentraci obviňováním druhých... Že si ten pranetvor vybral Hermanna a ne Parise? Může jich tu být vícero? Není čas zkoumat. Jsou to chladnokrevní tvorové, zabijáci se smrtícími instinkty. Myslím tím dinosaury... Vědkyně Luna nabádá k čemusi zcela nesmyslnému. Prý nemiřte mu na hlavu! Málem mě tím fakt rozhodí. Zareaguju tak rychle, jak to jen je možné, vytáhnu z pouzdra stokrát a tisíckrát naučeným pohybem svůj těžkej kvér a sypu to tříštivym přímo mezi oči nepřítele. |
| |
| HRDINA UTALAG V AKCI Připadal jsem si fakt trapně když mi Augun pomáhal umýt obličej a helmu. Ještě že jsem to neviděl. Guzmo zíral opačným směrem než jsem byl já a vlastě jsem mu to vůbec neměl za zlé. Po krátké očistě jsem se vydal vpřed, společně s Hermannem a Guzmem který byl stále míma očima. Takhle to dál nejde, musím vymyslet jiný způsob jak nahradit své oči, pohled zkrz Guzma je velice zmateční, takhle snadno něco přehlédnu. Po hmatu jsem si zkontroloval svou výstroj, vše bylo v naprostém pořádku až tedy na helmu a zbraně. Zbraně! Sakra! Kde mám zbraň? Přece jsem si alespoň jednu musel vzít. Ještě v letadle jsem ji u sebe měl. Třeba mi ji nese Guzmo. Z interkomu v přilbě jsem zaslechl Parisovo hlášení. Bum!!! Ozvala se tupá rána a Hermannovo brblavé zasténání. Guzmo který šel kousek přede mnou zaregistroval cosi velkého a dvounohého jak se vrhlo na Hermanna a porazilo ho na zem. Tohle jsem ještě nikdy neviděl. Tísícizubá bestie otevřela svá ústa a hodlala ochutnat kus Hermanna. Na krátký okamžik jsem v hrůze stuhl. Co dělal Herman nevím ale já měl jasno, zachráním ho i kdyby mě to mělo stát život. Bleskurychle jsem vyrazil vstříc nelítostné bestii. Úderem levé nohy zesílené mým exoskeletem jsem odrazil smrtící útok na Hermannovo špatně kryté hrdlo. Následoval úder hřbetní částí ruky z otočky do spánku netvora. Netvora to trochu rozhodilo. Tyto dva údery stačily víc než na to, aby si mě všiml a ležícího Hermanna nechal být. Někde za zády jsem zaslechl Lunu jak křičí, aby ho nikdo nestřílel do hlavy. Její vědecký zápal naprosto chápu, proto jsem se vrhl obřím skokem do strany, utrhl jsem dlouhou vysící liánu a v mžiku umotal laso. Netvor se na mě vrhl, ale mé reflexy byli mnohem rychlejší. krok stranou a obrat, netvor probíhá těsně kolem mě. Připadám si jak toreador, neskutečný pocit. Netvor se otočil a znova zaútočil. Vyčkal jsem na správnou chvíli když byl těsně vedle mě. Provedl jsem úhyb do strany a na krk mu navlékl liánové laso, provedl jsem další půlobrat a zapřel se nohama do měkké země. Servomotory exoskeletu úpěly, ale bestie se nakonec zastavila. Bez zaváhání jsem se bestii kotoulem prosmekl kolem nohou a dalším parakotoulem za zády zase zpět. Zmatený netvor naštvaně zařval a já v tu chvíli zatáhl za liánu. Obtočená liána kolem netvorových nohou se utáhla a znehybnila ho. Na vzpouzející zvýře jsem výtězoslavně zařval nedávno natrénovaným hrdelnám řvem. Vrrráááá!!!! Za mnou se ozvala salva z Auguvových zbraní , která mě probrala z mého akčního zasnění. Od chvíle co jsem ztuhl mohla utéct snad jen necelá vteřina. S otevřenými ústy ze kterých právě vychází jakési Vrrráááá si opět připadám jako pitomec. |
| |
| To chce klid Těkám pohledem z jednoho člena týmu na druhého a nechápu, kde se vzala ta dnešní agresivita. Jasně, přistání jsem nezvládla tak, jak bych sama chtěla, ale žijeme a nikdo se nezranil. Utalaga nepočítám, ten vypadá zlikvidovaně už od briefingu. Už, už se chystám něco říct, když v tom koutkem oka zahlédnu Hermanna s podivně žíhaným oblečením. To na sobě přece neměl, ne? Ne, neměl! To neni náš bručoun, to je zatracená přerostlá drůbež. Vidím ale, že někteří členové týmu jsou v plně útočném režimu, asi ještě nastartovaní z přistání a přepravy na pevnou zem. V záchvatu absolutního klidu určím pro následující moment práci naší látající baterce: osvítit raptora pro střelce, aby ho viděli naprosto jasně a zřetelně a nespletli si tak ještěrku s naším akčním průzkumníkem. Droidík se tedy jen otočil a za těch několika metrů zasvítil na zvíře, čímž z něj udělal perfektně viditelný terč. |
| |
| SHOW Čas pro některé na okamžik zmedovatěl.  Rychlým tempem postupujete vpřed a zbraně máte v pohotovosti. Náhle se před Vámi košaté koruny rozevřou a Vy před spatříte plot z ocelových prutů… Myslíte, že cesta z parku je na dosah, jenomže… Vás překvapí dav lidí, shlížejících z dřevěných vyhlídek, umístěných nad oním plotem. Mají s sebou děti, svírající v rukou plastové figurky, svačiny, mapky a upomínkové předměty. Někteří tatínkové právě dalekohledy zírají na Vaši skupinu a ukazují nadšeně na Vaše zbraně. Pár maminek naopak pohotově odvádí své rodiny se strachem v očích pryč. „To je určitě nějaká show!“ vykřikne tlustý muž s dugaburgerem v ruce. Vaše překvapení je beze zbytku využito. Z keře se ozve krátké zavrčení a dvanáct ještěrů, krytých hlaholem masy lidí, skáčou ze svých skrýší. Na nic nečekají. Útočí rychle, sehraně a bez milosti. Nejde o lov, ale o pravděpodobnou, cílenou pomstu. Uspořádání podle Marcuse --- *Alie je značka firmy, specializující se na výrobu androidích společnic pro citlivé, osamělé muže. |
| |
| SHOW "Zkurvysyn zasraný..." procedím mezi zuby když dozní výstřely. Jsem fakt rád, že jsem si předtím zavřel hledí už při transportu lodí, jinak bych si teď musel z kníru vybírat hromadu sraček z hlavy toho ještěra. Teď ze sebe jeho stále ještě se poškubávající mrtvolu shodím stranou a zvednu se na nohy. *OK zmrdi... Teď teprve začne zábava.* proletí mi hlavou, když schovávám pistoli do pouzdra a ze země sbírám svou pušku. Miluju ji kvůli optice a přesnosti, ale taky kvůli druhé věci. Té druhé hlavní pro střelbu brokovými nábojí ráže 8. A přesně ne tu teď přepnu volič střelby. Z dalších ještěrek toho moc nezbude... |
| |
| Waaaaw Zatial čo sa tu musím vybavovať s tou plechovkou, čo vyskočila z našej, na strome zaparkovanej lodi, vracia sa Paris. Rozpráva o okolí a svoju vetu ukončí slovami "že jsme přístáli v-" a zaútočí na nás ... dinosaurus. Pozerám do dialky cez oblak farebného hnusu. Stojím na mieste a do interkomu potichu dopoviem za Parisom... "V minulosti." Waaaw. Na chvíľku ma unesie predstava, že sme sa vážne presunuli transportérom do ďalekej minulosti, ale v zápetí ma začne prenasledovať myšlienka, že mám len halucinácie. Ale to bola len mikrosekunda, toľko viem, že toto nieje halucinácia. Nestihol som ale zareagovať v čas. Ostatní boli rýchlejší. Utalag musí byť asi viac zjazdený ako ja, pretože sa snaží s tým raptorom komunikovať. Augun vytiahol svoju hračku a rozmrdal to nebohé zviera na sračky. Herman s Parisom si tiež zastrielali. A ja som to sakra nestihol. Chcem si na niečo vystreliť aj ja kurva! Pozriem na Hermanna či je v celku. Vyzerá byť v pohode, ale je celý od nejakých sračiek z toho dina. Keď vidím, že sú všetci v pohodě začnem kričať do intercomu. "Hermann kde sa jebeš dopredu v tejto zlej viditelnosti? Vieš naše postupy! Prvá ide vždy Doktorka Luna!!" A trochu tichšie dopoviem. "Ktorú by už mohlo niečo zožrať konečne." A potom znova zvýšim hlas. "A ty Utalag, čo rozprávaš raptorsky? Máš zbraň tak ju použi! Inak si nám tu na hovno!" V tom sa ozve v intercome ten zaprdený starec. Máme ísť do kanála. Perfektné! Presne tam chcem ísť v nedelu, keď mám voľno! Do interkomu ale zahlásim. "Rozumiem ... pane!" To otrasné slovo ,,pane,, mi nikdy nejde z krku ľahko. Vždy sa po ňom cítim akoby som ho vyvracal. A potom aby bolo jasné, že ja som tu najväčší kápo, nariadim prísne do vysielačky, aby sa všetci zoradili podla klasického rozostavenia, ktoré sa mne práve páči. Postradatelná plechovka dopredu spolu s tou otravnou vedátorkou, za ňou schopní chlapi plus Utalag a na konci ženské. Anne neviem čo dokáže, Niina je pilotka a Sha ... len vyzerá dobre. Vzadu nebudú dúfam zavadzať. Potom dojdeme k plotu. Nejak sa cez neho musíme dostať, ale niečo tu nesedí. Prečo na nás čumí banda jeblích ľudí? Čo sme atrakcia? Pozriem na nechutného tlusťocha s dugaburgerom ... a dostal som hroznú chuť. Dal by som si a ten skurvysyn ho má. Preto len naňho navrieskam. "Čo čumíš?" To nevidel, že sme sa neďaleko zrútili? A sanitku nám nezavolal ani. A v tom sa to začalo meniť na celkom zábavnú misiu. Dinosaurus ma ešte nikdy nenapadol, Michelle mi neuverí keď jej to budem rozprávať. Bude ľutovať, že tu dnes nieje so mnou. S nami. Milé zvieratká sa vynoria všade okolo nás a hneď útočia. Na nič nečakajú. Som v strede, v bezpečí pred takým útokom a preto si môžem vybrať kam sa vydám. Toastovač ma nezaujíma. Paris ma nezaujíma. Augun ma nezaujíma. Fešanda ma nezaujíma. Hermann ma nezaujíma. Sopel ma nezaujíma. Najväčšiu cenu tu má Niina lebo je to pilot. Ak sa eskorta z Urania nedostaví, potrebujeme pilota na cestu domov. A potom je tu vedátorka, ktorá to so zbraňou nevie. A netuším ako tá jej schopnosť bude reagovať na dinosaurie zuby. A potom je tu Sha... ktorú musím aspoň raz v živote vošukať. Vytiahol som svoju krásku. Môjho miláčka. Moju krásnu naleštenú titánovú pištol, ktorá strieľa náboje vylepšené na uhlíkovej báze. Má jednu nevýhodu. Je len na jeden náboj a potom ju musím ručne nabiť. Ale ten náboj, stojí za to. Namierim na raptora (12), ktorý sa ženie na vedátorku. Môže mi poďakovať neskôr ... ústne. Vystrelím, zasuniem do puzdra a do ruky prehodím svoju nádhernú brokovnicu. Ďalej sa otočím a mám v pláne sa hneď vydať na pomoc Sha.... a Niine. |
| |
| Všechno zničej! Takový krásný exemplář! Letí mi hlavou, když velký raptor přidusil našeho Hermanna. O Hermanna strach nemám, určitě bude v pořádku, ale po bývalých zkušenostech se bojím o toho krasavce nad ním! Proto hned křičím, ať ho nestřílejí do hlavy. Ale je to jako mluvit do větru. Hlava raptora se rozprskne a já už jenom můžu vrhat znechucené pohledy na Auguna s Parisem. Copak se nikdy nepoučí? Co by jim to udělalo jednou mířit někam jinam? Přispěchám aspoň s další zkumavkou a seškrábnu si mozkomíšní mok z okolních listů. Tolik se soustředím, aby se mi do toho nedostaly žádné okolní nečistoty, že tentokrát vůbec nevnímám povykujícího Bishopa. Možná je to dobře. Všichni na mě musí čekat, a mě je to úplně jedno. Věda má prostě přednost, jednou mi za to poděkují. Pak už se řadím na první místo a vyrážíme vpřed. Mohla jsem jenom doufat, že na mě skočí další raptor a že ho zpacifikuju dřív, než ho zase někdo zničí. Dostaneme se k plotu... a k lidem... s dětma a s dugaburgery. Kam jsme to zatraceně spadli? A prý že nějaká show... Kdybych se dostala k tomu človíčkovi blíž, mohla bych mu zkusit odebrat trochu krve. Co tady asi žije za lidi? Nemám ale čas o tom moc přemýšlet. Slyším vrčení. Když se rozhlédnu kolem, zatetelím se radostí. Je jich tady tolik! Jeden z nich určitě vyvázne s nepoškozeným mozkem. Nebo jestli bude chvíle času, mohla bych jim vypreparovat játra. Z těch se dá poznat tolik zajímavých věcí! Zaměřím se na raptora, který je u mě nejblíž (12). S krytím si hlavu nedělám, spoléhám se jako vždycky na svůj štít. Raptor se chystá ke skoku. Tohle bude jen tak tak. Dívám se mu upřeně do očí. Vysílám co nejsilnější mentální vlnu s cílem raptora uspat. Skáče. Jestli usne, tak už nejspíš během letu. Budu muset potom uhnout. Zatím ale stojím a soustředím se na správné provedení mentálního útoku. Uskočit kdyžtak zkusím až pak na poslední chvíli. |
| |
| Hlavně žádná překvapení! Neutekla snad ani minuta a už se můžu zase mýt. Tentokrát mám na hlavě zbytky nějakého ještěra. Raději jsem si tu opláchnutou helmu znova nasadil. Už mě nebaví si pořád mýt obličej. Pro jistotu jsem si tu čutoru se zbytkem vody připnul na opasek třeba se tobude ještě hodit. Guzmovi jsem sebral mé zbraně, zaklapl hledí a aktivoval automatický zbraňový mód. V rychlosti jsem ještě přesměroval svůj zrak z Guzma na svůj exoskelet. Že mě to nenapadlo dřív, konečně zas normálně vidím. I Guzmovi jsem zapnul bojový mód , ale moji zbraň nedostal, musí si sehnat vlastní. Zaujal jsem své místo v Marcusově formaci. Bez keců jsem se prodíral místní faunou, až k velké stěně s mřížemi. Gozmovo skener zaznamenal hlouček lidí nahoře na stěně, jinak čisto. Tak sakra proč jsme obklíčeni zas těma ještěrama ? Poroz! Pozor! Nepřátelé všude. Pozdě, už je vidíme všichni! Samozřejmě myslím na Lunu a snažím se střílet jinam než na hlavu. Zamířil jsem na ještěra v mém zorném poli (10), respektive já ne, ale nechal jsem míření na automatu a doufal, že pracuje správně tak jak má a pak stiskl spoušť. Pokud ho to nezastaví tak fakt nevím co budu dělat, nejspíš budu řvát a pak dostane flákanec od mé pušky. Zobrazit SPOILER Guzmo se pro změnu vrhnul na přibíhajícího ještěra (8), útočil svým obuškem zakončeným iontovým hořákem z obou stran, jen doufám že s tím umí a sám se nerozřeže na cucky. Nerad bych ho tady skládal. Guzmo vypadal trochu jak robotí Berserker. Se zuřivostí s jakou se rozbíhal naproti ještěrovi to vypadá, že pokud ho skolí, o čemž pochybuji, bude pokračovat směr další volný cíl. |
| |
| S kuřecím končím Skvělý. Nejen, že jsem nás navedla do stromu, ale ještě do výběhu zatracených přerostlých kuřat. A kdyby to aspoň bylo safari, ale ne. Ona je to zoologická zahrada. To bude srážka ze mzdy i za předpokladu, že to přežijeme všichni. A když vidím stav, v jakým jsme, moc tomu nedávám. Doufám, že když už, tak že to nedá ta špionská kráva, která nás do tohohle vůbec navezla v první řadě. Většina z nás je na šrot, nebo neskutečně unavená. Ani nedržkuji na umístění vzadu, stejně jsou kuřata zvířata, která jsou v hejnech, takže si užiji určitě dost zábavy. Jdu celou dobu tak nějak napůl bokem, tak abych za zády měla Auguna a Shahnaz. Utalaga i tu Hedon hodlám mít na očích stejně jako případný další prehistorický kury. Cestou držím v levé ruce svůj revolver, raději odjištěný a v pravé si přidržuji malý skener. Soustředím se na to, abych našla nejbližší vstup do kanalizace. Už odtud chci pryč, stačí mi i do kanálu a mezi baráky. Blbá příroda. Blbý stromy! Nevnímám moc ani to, že jsme vlastně na jevišti něčeho, co ten špekatej idiot považuje za plánovanou show. Z pohledu na skener mě vyruší až zavrčení kuřat. Vzhlédnu rovnou přes mířidla revolveru, stočím ho o kousek vlevo, protože absolutně dlabu na to, že má Anne na sobě dva, já totiž taky, a zatímco mačkám kohoutek směrem k raptorovi (7), doufám, že moje světelná sonda pořád plní původní pokyn z před pár minutami: oslnit raptora. Tak nějak doufám, že si zrovna vybere toho, co bude pro mě představovat největší problém (6). |
| |
| Nové rozkazy - upoutání pozornosti Vše šlo podle protokolu. Našel jsem jednotku, vyhodnotil nebezpečí a navrhnu tu nejefektivnější pomoc. Ale velící měl jiný názor. Jestli se tomu tak dá říkat. Přirovnávání k humanoidovi....neustálá frustrace...pokřikování...evidentně půjde nalézt vysoký level toxicity. Ano, pan Bishop byl už známá firma. Posádka lodi je stejně divná a unikátní, jako sám jejich generál. Bez disciplíny, bez úcty k zákonům. Jde o divou zvěř. Ale někdy účel předčí hodnoty. Ať už bude Bishop rozsévat radost jakkoli, bez zaváhání odpovím. "[Bystrý postřeh] Nemokvám ani neprodukuji bílou pitnou komoditu z hrudních výčnělků...usuzuji špatné přirovnání...ale pro jistotu. Ne, nejsem vaše matka.." Dodám s vstřícnosti, jako bych ani nečekal možného pochopení. Seržant bishop byl vždy jednoduchého rázu, ale jeho slova někdy nedávala smysl. Né, nikdy nedávala smysl !! Možná to dělá schválně ? Ale rozkazy poslechnu. Dávají smysl. Jsme postradatelný, biologické slabé schránky ne. Tím pádem zaujmu svou roli v první řadě. A to i v době, kdy nás napadne jedno ze zdejších zvířat. Na 82,0001% nejde o divoký druh...spíš o výstavní, možná historický....to neodpovídá informacím.. K odpovědi se dostaneme i bez mé pravděpodobnosti. Jsme v parku. A podobných tvorů je tu evidentně víc. Což není na škodu. Náhlé nebezpečí zrychlí náš postup i přístup. To samo přispívá k vzrůstu efektivity. Stejně se ale nevyhneme očekávané situaci. Opětovné napadení. "[Neústupný dodatek] Další napadení. Další upoutání pozornosti. Veliteli akce...navrhuji skrýt naší přítomnost před zraky přihlížejících obyvatel...dokud si myslí že jde o součást zábavného programu zdejšího zalesněného parku." Je potřeba eliminovat nebezpečí. To ví každý. Ale aby u toho přihlíželi civilisté ? Ne !! Je nutné udržet i tu menší část překvapení. Skrytí naší přítomnosti není nic těžkého. Ani složitého. Stačí jeden smoke nebo rozstřelení zvláštní spórové fauny. Otázka jestli stejné odpovědi dosáhne i biologická část této výpravy. Přichází eliminace nebezpečí. Jeden tvor, dost hloupý na to aby zaútočil. Využiji tohoto nedostatku zvířecího čtyřnožce. Vyjdu vpřed, uchopím čelist oběma rukama a zatlačím nepřítele směrem k zemi. Každou končetinou uchopím jednu z dvou částí čelisti a pokud bude nadále klást odpor, zatlačím do strany. Případné kopnutí do slabin vyvede divoké zvíře z akce. Toho nevzchopí už ani rychlý servis. Zobrazit SPOILER |
| |
| Show pokračuje Victor Paris i Hermann byli ve střehu a raptoři je zaskočili ze všech nejméně. Seržant byl však svoji vtipnou průpovídku nucen zkrátit: "...svědky nebo-" PRÁSK! Hlava útočícího dinosaura(11) se okamžitě poté změnila na krvavou kaši. |
| |
| Jatka v parku S nezáviděníhodnou situací a se sebrankou rozzuřených praještěrů jsme se vypořádali zdárně. Každý přispěl svým osobitým způsobem a z tuhého boje jsme vyvázli beze ztrát a bez zranění. Srdce mi ještě buší jak o život, když se s trochu hysterickým smíchem ptám ostatních: Chtějí na nás volat policii?!? Vybídnu ostatní k zachování formace, kdyby se snad přiřítili další netvoři, nebo cokoliv jiného. Hlavou mi proběhne několik krizových scénářů. Mohl bych se přemístit k těm lidem nahoru a pokusit se je uklidnit...Ale taky by mě mohli rozdupat... Dav blbců může být nebezpečnější než stádo raptorů. Nebo si pospíšíme k mříži a zkusíme uniknout? Položím dotaz k Marcusovi. Omlouvám se, slečno Luno, chápu vaše vědecké zanícení, taky trochu fušuju do biologie, ale při vší úctě, svými nároky ohrožujete bezpečnost celého týmu. To se na mě nezlobte. Domluvte se s ostatními jak chcete, ale mně už do střílení příště nemluvte, prosím! Vychrlím směrem k Luně. Pak teprv se mi tep zpomalí a já už jen čekám na rozkazy. |
| |
| Sekaná No, tolik k nějakému utajení. Aspoň to vypadá, že bude i zbytek tohle výletu celkem zábava a s takhle hezkým safari jsem opravdu nepočítal. Zatímco ostatní se spoléhají na blastery a plazmové kvéry, já stále používám ten svůj starý vrak na nábojnice. Už jen proto, že si do toho můžu munici vyrábět sám a s dnešní technologií... No, výsledky jsou vskutku působivé. |
| |
| BANDA EXOTOV Bolo to ako v spomalenom filme. Ľudia to často hovoria, ale ja som to vážne tak videl. Vystrelil som na raptora, ktorý padol na zem, otočím sa a všade naokolo mňa strieka krv, odletujú končatiny a dokonca jeden raptor sa rozjebal na malé kúsky. Bolo to ako opera. Spev zbraní a vreskot dinosaurov. Keby toto niekto nahral na cédéčko, tak si ho kúpim a budem po večeroch počúvať. Musím uznať že tá sexica Sha... na mňa urobila dojem. Keď mi dopadla k nohám, ponúkol som jej ruku, aby som jej pomohol vstať. Ostatní to mali pod kontrolou, netrebalo sa vzrušovať a mohol som si dopriať aspoň krátky pohľad do jej očí a predstaviť si, čo s tými ústami dokáže. Rád by som si užíval túto chvíľu, ale zo zasnenia ma vytiahne fakt, že stále nejaké raptory žijú. A ja vážne veľmi chcem odstreliť nejakého raptora z blízka. Preto pobehujem medzi ranenými a všetkých strielam brokovnicou do hlavy. Hrozná švanda. Počas toho všetkého som si mohol všimnúť, že ten hrdzavý toastovač nezabil ani jedného raptora. Ten s ktorým sa tam naťahoval mu ešte aj ušiel! Zatial čo som sledoval ako jeho raptor mizne v džungli, len som na robota zreval. "Čo kurva robíš? Čo si pokazený?" Z hora ľudia kričia, že volali políciu. No už sa trasiem. A Augun by chcel ísť za nimi, tak ho hneď zruším. "Ser na nich, máme tu misiu." Potom sledujem Hermanna ako pokláda výbušninu aby odpálil plot. Moja prvá myšlienka bola, že to bude super. Milujem výbuchy, žijem pre výbuchy a na tento sa teším. Ale, potom si spomeniem, že stále tu pobehujú raptori. Aj keď som sfetovaný, viem že nemôžme dovoliť raptorom aby sa dostali von. Môžu tam byť nejaké deti! Alebo domáci mazlíčkovia. Keby mne nejaký raptor zožral Dickheda tak by som zúril. A asi aj plakal. Preto hneď pribehnem k tej jeho .... amatérsky pripevnenej výbušnine a hneď ju odistím. Pekná fušerina! Takto sa plastelína nelepí, v tomto uhle by boli škody fajn, ale trosky by nám popadali rovno do cesty a museli by sme sa cez ne jebať. Keby ju nalepil z ľava, všetko to odjebe doprava a my budeme mať čistú cestu. A tak na Hermanna len zakričím. "Sakra chlape! Sú tam deti! ... Tam niekde ... chceš na ne vypustiť raptorov?" Hermann je fajn chlap, raz som sa s ním bavil o zbraniach a má dobrý vkus, to musím uznať, ale občas mi príde nezodpovedný. Musím naňho stále dávať pozor. Plastelínu si nechám a odložím si ju k mojím ostatným bum bum hračkám, do mojej vesty s hrozne vela kapsami, ktorú som si natiahol aj na tento nepohodlný ochranný exoskelet. Vytiahol som malú laserovú rezačku a pomaly vyrezal otvor, cez ktorý sa prepcháme všetci. Na druhej strane som potom vyrezané tyče znova vrátil na miesto a jemne ich zavaril tou rezačkou. Potom sme sa vybrali smerom k mestskéj zdi, hľadať kanál, ktorým sa dostaneme do mesta. Svojím exotom som nariadil, aby sa držali pri sebe, pohybovali sa rýchlo poklusom, aby sme sa vyhli polícií ak je to možné. |
| |
| Vyproštění S uspokojením sleduju, jak raptor ztrácí rovnováhu, klopýtl a padá. Eliminovat nepřítele je i bez těch moderních serepetiček tak snadné! Jenom už nestíhám uskočit. Jak mě raptorova hlava přišpendlí k zemi, vyrazí mi to dech z plic. Na chvíli lapám po dechu jako ryba na suchu. Snažím se ho trochu nadzvednout a vysoukat se zpod něj. Někdy během té doby na mě cosi mluví Augun. K moralizování si vybral vážně zvláštní situaci. "Kdy..byste, po..ručíku, byl.. místo.. toho nesmysl..nýho žva..nění radši trochu uži..tečnej!" Mluvím, zatímco se snažím vyprostit zpod raptora. "Já, na rozdíl od vás, vytvářím nějaké hodnoty. Jsem za to placená, víte?" Pokračuju v odpovědi, jakmile se mi povedlo vysoukat aspoň natolik, abych měla volnou hruď a přístup ke kapsám. Vytáhnu malý skládací cestovní skalpel, přesně pro tyto účely. Když už na mě raptor leží, odříznu mu malý kousek tkáně. Pro něj to bude jako bodnutí komára, vůbec ho to nemusí vzbudit. A my se třeba dozvíme nějaké zajímavosti o týhle planetě! Skalpel pečlivě očistím, a kousek kůže vložím do prázdné zkumavky. Pokud mi po tom střetu aspoň některé vydržely nerozbité. Ta malá pauza mi umožnila nabrat nové síly. A tak se supěním vyprostím zbytek těla. Skupina už míří kamsi podél zdi. Raptorovi věnuji poslední smutný pohled. Tak krásný exemplář. Třeba ještě půjdeme okolo zpátky. Po našem zásahu tu je dost nepořádek. Určitě by se ještě dalo odebrat nějaké vzorky. Ale pro teď se už seberu a rychlým klusem doháním zbytek skupiny. |
| |
| Odvracení pozornosti Přibíhajícího ještěra složila jediná dávka z běžné FG-200. Aspoň něco dneska zafungovalo tak jak mělo. Guzmovo útok byl nad očekávání efektivní, sice jsem si průběh jeho útoku představoval úplně jinak. Podrážet ještěrovy nohy by mě nenapadlo. Myslím, že tohle byla výpočtová chyba váhové převahy, ale bohužel v neprospěch Guzma, jinak si to nedokážu vysvětlit, proč se ho snažil takto zastavit. Nicméně jako balvan posloužil výborně, takže jsem měl s dámami dost času tu potvoru odprásknout, než by někomu z nás ublížila. Na okraji svého displeje jsem zaznamenal detonaci z místa kde stála Shahnaz. Detonace byla tak silná, že mi z toho zalehly uši. Hluboký nádech a polknutí a bylo vše zas v normálu. V tu chvíli mi došlo kdo má na svědomí ten koktejl na 18. palubě, a tím pádem mé trable se zrakem. Vše mi to začalo konečně dávat smysl. Naše show se očividně líbila a tak někdo z přihlížejících volal i místní policii. To se však nelíbilo mě. Mezitím co jsme se přesouvali k mřížím a Marcus odřezával tyč po tyči. Pokusil jsem se připojit na Kiranet a nahlásit fiktivní přepadení některého z klenotnictví nebo něčeho podobného. To by snad mohlo policii zaměstnat a nám to dát trochu času navíc. Nepotřebujeme přeci abychom měli v zádech policajty. |
| |
| Kanalizace, domov náš Zatímco se ostatní hrabou v ostatcích a vrčí, svižně ze svých věcí vytáhnu šroubovák a poladím mušku na revolveru. Hned jak na mě vyjde řada, prolezu otvorem v plotu a než se všichni shromáždí, vytáhnu druhýho průzkumníka, během pár vteřin ho synchronizuji se skenerem na pravém předloktí a znovu propátrávám celé okolí. „Ney, hi mah foun’keirah! Wo’otraki! Hei keiaznili!“ Vrčím vztekle při naštvaném ťukání do displeje zařízení. Jen při extrémním rozčílení je možné mě slyšet mluvit mou rodnou řečí. Nakonec se zhluboka nadechnu. „Já věděla, že se umoudříš a nebudu tě tak muset po návratu rozmlátit,“ skoro konejšivě. Vzhlédnu, abych si porovnala výsledek skenování s tím, kam má namířeno velící nedůstojník. Hlučně si odkašlu. „Seržante, dovolila bych si silně upravit aktuální kurz,“ a s důrazným pobídnutím gestem i popostrčením několika členů v mým okolí nasměruji celou skupinu vlevo. V první řadě pobídnu Lunu, která právě poklusem probíhala kolem mě. Po zhruba padesáti metrech zastavím u poklopu. Pokusím se ho sama zvednout, ale na tohle nestačím, naštěstí mi bez otálení přiskočil na pomoc Paris. Chvíli jsme s poklopem zápolili a kapitán následně zabral s takovou vervou, že mě napadlo, jestli se nepodělá. Zrudl jako rozčilený krocan a poklop zvedl s takovou energií, že by s ním snad zahodil i mě. Narovnám se a schovám ho za sebou, než se vydýchá. Otočím se k ostatním. „Než půjdeme dovnitř, něco vám vysvětlím. Nehodlám tam kvůli některýmu z našich trigger-happy kovbojů uhořet.“ Věnuji pohled všem nadšeným střelcům z týmu a dolu pošlu připravenou sondu. „Kanalizace, u kterých nevíme, jak jsou větrané a vytížené, můžou být problematické.“ Kouknu na Shahnaz. „Ne, zápach opravdu nemyslím,“ předejdu touto větou její pravděpodobnou otázku. Zapípá mi skener a sonda se vrátí na povrch, její signalizační světla rozsvícená v tuto chvíli modře. Zobrazit SPOILER Chvíli sleduji skener, dvě vteřinky. „Metan, pentan, cyklohexan a stopové množství amoniaku. Takže,“ ukážu na sondu, „pokud bude svítit červeně a někdo vystřelí, stopro se proletíme jako rachejtle. Pokud svítí modrá, je riziko že se to stane taky. Pokud svítí zeleně, můžeme střílet. Sonda poletí nad námi vpředu a budou jí svítit jen diody namířené do boků. Nikoho tak nebude oslňovat a nebude snadné jí zpředu vidět.“ Pošlu sondu dolu, u revolveru si dokonce vypnu zdroj, protože ze zbraně trčí několik holých drátů bez izolace. Je to jedno máčknutí, stejně jako pojistka, tak mě to nezpomalí. Počkám, až Luna sleze dolu první, jako vždy a jdu hned za ní. Chci vidět, co budu moct využít k našemu prospěchu. To, co vidím, mi bere všechny naděje. Zobrazit SPOILER „No. Tak tohle je na hovno. Doslova.“ Poznamenám zcela odevzdaně. Rozsvítím světlo na helmě, abych viděla kus dál. „Už chci bejt doma!“ Zavrčím si pro sebe a čekám na ostatní, zatímco skenuji tunely kanalizace, abychom věděli kudy ideálně jít. |
| |
| Kreativita organického mozku Následuje očekávaný útok. Divoká zvěř takového druhu nepatří mezi běžná zvířata. Ani jejich nebezpečí nedosahuje velkých hodnot. Naopak. Jsou jednoduchý, předvídatelný a ovládaný svými primárními pudy. Proto vše vyšlo tak, jak mělo. Útočí ve smečce...nejsou cílem zásahu....není nutné je zabíjet.. Základní myšlenkové pochody mě donutí jednat s nepřítelem jako s malou hrozbou. Odvrácení útoku proběhne bez námahy, následující oplacená rána proběhne pomocí jednoduchého kopu. Ten okamžitě zabral. Vyděšené a poraněné zvíře odbíhá pryč. Jediné co po sobě zanechal jsou pochybnosti našeho velitele. Nepochopené zpochybnění. [Rychlá diagnostika]"Negativní. Nedošlo k narušení kovové slitiny ani komprimování systémových funkcí." Očekávatelné. Jsem vyroben tak, abych vydržel i náraz vozidla. Takový druh nepřítele pro mě není nebezpečí. A kdyby u mě došlo k snížení účinnosti, vše bych patřičně oznámil. Ve skutečnosti si účel věty uvědomím až o něco později. Seržant patří mezi lidi využívající humor jako svou obranu. Zvláštní vlastnost, ale pochopitelná. Patrně se cítí ohrožen. Jako pravidlem, přenechávám iniciativu na druhých. Je to efektivnější ? Rozhodně ne !! Ale přináší to větší klid do morálky týmu. Jasné, mohl bych mříží pohnout i bez užití výbušné látky, ale pomohli by to situaci ? Ne. Nechávám tak práci na profesionálech. Jediné co momentálně zastávám je role štítu. První do stoky, první v stokách a první i venku mimo tunely. Prostor pod povrchem....toxický vůči organismu....žádné další nebezpečí.. Jsem postradatelná oběť uvědomující okolní nebezpečí mnohem lépe než kdejaký biologický humanoid. Nemam emoce ani nálady. Nelížu krystaly ani se nerejpu v organických mrtvolách. Nikdo lepší než já není. |
| |
| VŠADE SAMÉ HOVNÁ Keď sa všetci pretlačíme na druhú stranu mreží, tak ma rohatá upozorní na zlý kurz. Tak já tu niesom cez tie technické blbosti, nemám holografickú mapu po ruke, to je práca naších hlavounov, aby nás nasmerovali správnym kurzom. Preto jej odpoviem. "Výborne, som rád že aspoň niekto tu robí dobrú robotu." A vyčítavo sa pozriem na tú novú Fešandu. A ešte si popod nos zamrmlem. "To je rozviedka jak moja prdel toto." Poklusom sa dostaneme až k poklopu do kanalizácie, s ktorým začne Niina a Paris bojovať. Schválne sa postavím tak, aby som mal dobrý výhľad na Niinu fajnú riť. Keď sa predkláňa dopredu aby dvíhala poklop. Až som ochotný jej odpustiť to trápne pristátie na strome. Potom na nás vysolí upozornenia a jej malý lietajúci vibrátor to potvrdí rozborom chemikálií. Metan, pentan, cyklohexan ... bla bla bla neviem čo to znamená, ale neznie to veľmi chutne. Rozhodne ale rozumiem upozorneniu na strelné zbrane a tak ešte poviem všetkým. "Okay, helmy zaklapnúť a všetko čo strieľa odložiť." Cestou sem som si ešte nabil svoju krásnu pištol, ktorú som odložil do puzdra a aj brokovnicu som si pomocou popruhu prehodil cez záda. Vytiahol som si svoje dve pozlátene boxery a natiahol som si ich na rukavice. Keď tu hore sú raptory, tak tam dole budú určite zmutované krokodíly alebo iná háveď. Klasická zostava, prvá lezie Luna a za ňou toastovač. Potom Níína, pretože to vie s tým vibrátorom a za ňou idem ja, pretože chcem mať dobrý výhľad. Na jej poznámku, že je to tam na hovno odpoviem. "Jo, pripomína mi to moju rodnú planétu. Cítim sa tu ako doma." Takto postupujeme kanalizáciou, smerom akým určí Niina, pretože tá ako jediná má asi predstavu kam ideme. |
| |
| V SÍTI  Zdálo se to jako dobrý nápad. Niina o necelou minutu obdržela plán stok a četa pokračovala pod jejím navigováním tunely zcela bez problémů. Sonda občas vystřídala barvy, ale Marcův rozkaz zněl jasně: Žádné střílení. A tak i cpt. Paris vytáhl jen své oblíbené ochromující obušky, které ovšem nechal vypnuté. Postupovali jste asi 50 metrů jihojihovýchodně tunelem, odvádějícím kal z parku a poté se napojili na městský kanál. Navzdory borga fantaziím jednotku zatím nenapadl žádný zmutovaný durmid, ani krokodýl a pouhé občasné šplouchnutí nebo zabublání rušilo dusot Vašich policejních bot a kovových úderů nohou X-01. Byl to dobrý nápad. Jenže... ...sgt. Utalag se celou dobu snažil připojit na Kira-net a nebylo to vůbec snadné. Jeho pokus o ohlášení fiktivní krádeže byl utlumen již v začátku. Utalagův geniální analytický mozek se snažil obejít ověření identity a bojoval s dotírající síti v nervózní tichosti. Zatímco jste poklusávali po chodníčku, vedoucím kolem tekoucích splašků, limax pozvolna slizl ve svém skafandru strachem a když jste necelých 30 metrů před sebou uzřeli mříž, oddělující kanalizaci od stok ghetta, věděl, že svůj boj s Kira-netem prohrál. !!! JsTe NaRuŠiTeLé !!! ZahAJuJi TERminaCI !!! Promítlo se všem na displayi přilby. "Co je to terminace?" zeptala se Shahnaz školácky. Než kdokoliv stačil odpovědět, za Vašimi zády se ozval monstrózní hlomoz, doprovázející hřmícím šuměním. Ať jste již začali hledat postranní chodby, nebo se poohlížet po žebřících vedoucích na povrch, do tří tepů srdce se z tunelu vynořila přílivová vlna zelenohnědé vody. Chodníčky zmizely pod hladinou a živel plný nečistot o okamžik později pohltil i Vás. Úder do skafandrů vznesl Vaše těla vzhůru a o dvě vteřiny později smýkl i s X-01, jako jediným dosud stojícím na pevné zemi, byť již zcela zatopené. Luna narazila hrudí do mříže ghetta jako první a proud jí na ni zcela přitiskl. Niina zůstala přichycena nad ní a Marcus udeřil po její pravici. Zbylí členové komanda zabubnovali o kov i beton kolem nich, jako mušky o sklo osobního vznášedla. Krátce to mlasklo, když mezi Bishopa a Hermanna přistál zmutovaný aligátor. Zobrazit SPOILER Je velký asi 120 cm a zcela znehybněn, jako Vy. Poulí na Hermanna hladově bulvy a vyplazený jazyk, protažený mříží, se třepotá v proudu. Tlak vody zatím zůstává konstantní a proud zazvonil o mříž i s X-01 jako posledním. A Vaše skafandry právě začaly samy od sebe otevírat hledí... |
| |
| Na vlně Kanál je nechutný. Neustále mi něco šplouchá pod nohama a mám před očima zeleno. Už jsem i zkusila přeleštit sklo mého skafandru, jestli nedošlo k poškození nějakého filtru, ale skoro to vypadá, že je to takhle správně. Na druhou stranu tu je tak velké množství zajímavých vzorků, že mám co dělat, abych se ovládala. Neustále svádím boj sama se sebou, pohybuji se na hraně přesně mezi nadšením zapálené školačky a naprostým znechucením pokaždé, když do něčeho neidentifikovatelného šlápnu. Z ničeho nic se mi před obličejem zjeví červený nápis. Málem si z toho ucvrnknu do kalhot. Už jsem si na tu zelenou docela zvykla a najednou tohle. Jak já nesnáším moderní technologie! S výjimkou mojí laboratoře, samozřejmě. Ale tu mám plně pod kontrolou! Ze šoku mě vytrhne až Shahnaz. "Terminace je..." Chtěla jsem okamžitě přispěchat se správnou odpovědí, ale ke svojí velké smůle to nestihnu doříct. Zoufale koukám na přílivovou vlnu. Je to jen malá komplikace, kterou samozřejmě zvládneme vyřešit, ale jestli se během ní Shahnaz náhodou něco stane, tak je možný, že umře, aniž by se dozvěděla odpověď. Neumím si představit horší smrt. Vezu se s vlnou hnusu v první linii. Snad poprvý jsem vděčná za skafandr. Tohle kdyby se mi dostalo do vlasů, musela bych je ostříhat. Mříž se blíží poměrně rychle. Nastavím před sebe ruce a pokrčím trochu nohy, abych zmírnila náraz a nerozbily se mi všechny zkumavky, uložené v kapsách na hrudi. Tlak vody je nicméně dost silný. A tak zkusím mezi sebe a mříž natlačit aspoň rameno. Nečekám dlouho a kolem mě přistanou i ostatní členové týmu, společně s krásným exemplářem jakéhosi krokodýla. Nadšeně se usměju. Tohle je úžasná planeta! Nicméně si uvědomuju, že je u nás moc blízko. A nemůžeme řešit dva problémy současně. Soustředím se a snažím se krokodýlovi do hlavy vložit iluzi, že je tu úplně sám. Třeba se pak nebude snažit ukousnout mým kolegům hlavu. Tak nějak doufám, že ostatní z mého upřeného pohledu na krokodýla poznají, že s ním něco dělám, a začnou pracovat na tý pitomý mříži, která mi málem rozbila všechny zkumavky. V tu chvíli nicméně povolí hledí mého skafandru. První kapky se dostávají dovnitř. Zpanikařím. Nechci si stříhat vlasy! Zběsile se rozhlížím po ostatních a valím oči. Dělejte sakra něco! |
| |
| Já se nevzdám.
Bylo to náročnější než jsem čekal. Zasekl jsem se hned u přihlášení do sítě, Kira-net mě překvapil svoji agresivní odezvou, okamžitě přešel do protiútoku. Při postupu kanálem ze mě čím dál víc tekl pot, protože jsem věděl že prohrávám. Bylo to asi 30 m před mřížemi když někdo ze skupiny hlasitě zaklel. Stačila vteřinka nepozornosti a Kira-net nás hekl. !!! JsTe NaRuŠiTeLé !!! ZahAJuJi TERminaCI !!!
Tok tohle je zlý. V zádech jsem cítil tlak vzduchu který tlačila voda před sebou. Nečekal jsem na nic, ani na přívalovou vlnu, vyzbrojen novou taktikou jak projít přes Firewall Kira-netu jsem zahájil nový útok. Tentokrát to šlo jak po másle, Kira-net neměl šanci. Mou radost z vítězství zkazila masa vody která mě přimáčkla na mříže společně s ostatníma. Pár metrů přede mnou jsem si všiml Niininy sondy, byla celá potlučená, ale ještě svítila. Niina mě zabije až to zjistí. Při pohledu na sondu mě napadlo jak Kira-net ošálit. Dal jsem Guzmovi instrukce, aby tu sondu chytil. Guzmo se pustil mříží a s nadáváním zmizel. Přilepený na mříže jsem zjišťoval jak tu vodu zastavit. Naboural jsem se do správy kanalizačního systému. Zjistit kde jsme nebyl problém, na mapě blikala červená tečka. A jéje, ono nás to lokalizovalo pomoci lokátorů na skafandrech.
Bz bz bzzz. Přilba se pomalu začala otvírat. Zachytil jsem vyplašený pohledy ostatních hlavně Luny která byla kousek ode mě. Tak to ne! Hned to bude. Oznámil jsem do interkomu. Odřízl jsem Kira-net od správy našich Skafandrů a okamžitě přilby všem opět uzavřel. Bylo to jen tak tak, trocha vody se do skafandru dostalo, ale opravdu jen trochu.
Na mapě byly dokonce vyznačeny nádrže ze kterých sem proudila voda. Teče to sem voda z nádrže přímo k tomu určená a druhá je nějaká nádrž v parku. Procentuální stavy nádrží ukazují už jen 54%, při takovémto průměru stok a rychlosti úbytku vody v nádržích stačí vydržet necelou minutu a bude to pryč. Hned jak to opadne otevřu mříže, pokud to udělám hned, odnese nás to hluboko do ghetta. Kus odsud je odbočka po které se dostaneme k té budově. Jo a nevíte co je to za divnou potvoru co tu na mě cení zuby ? Zkuste jí někdo dát lokátor, pokud ji jenom zaženeme možná by jsme toho mohly ještě využít v náš prospěch. Na odvrácení pozornosti Kira-netu už pracuju. Oznámil jsem všem do interkomu. Divného plaza si dále nevšímám mám své práce dost, ostatní si s nim snad poradí.
Na svém displeji jsem sledoval polohu Guzma a hned jak se dostal na dosah k Niinině sondě, heknul jí a poupravil její vysílač, na který jsem pak přesměroval sledování naší polohy. To by mělo odvrátit pozornost od nás. Kira-net tak bude sledovat sondu v domění, že jsme to my. Nastavil jsem jí ještě trasu k vojenskému areálu. Za předpokladu že se dostane z vody a bude ještě provozuschopná vydá se tímto směrem. Pokud ne, bude to alespoň vypadat že nás Kira-net dostal.
Hned jak trochu opadla voda otevřel jsem mříže aniž bych na nás upozornil Kira-net. Prozatím nás chrání můj Firewall, pokud na sebe zase nějak zásadně neupozorníme, budeme pro síť skoro neviditelní. A naopak teď můžeme sledovat my co tady Kira-net děla a co vidí. Naše cesta v kanalizaci by měla být už bez překvapení. Všem se moc omlouvám za nepříjemnosti. |
| |
| Tohle všechno musí být jen blbý sen Cesta kanálem je mi rozhodně příjemnější, než ty stromy nahoře. Všechno se jeví poklidně, ale pořád si říkám, že je třeba dávat pozor na školácký chyby. Když se na displeji rozsvítilo upozornění místní samosprávy a za zády se rozezněl hluk valící se vody, rozhodnu se udělat jedinou věc, kterou šlo stihnout. Povzdechnu si. Proud vody mě tlačí na mříže a já se tak moc snažím korigovat svůj směr, že do mříží narazím zády. Páteřní ochrana zafungovala dobře. Bohužel zjišťuji, že visím vzhůru nohama. Nedá se nic dělat. Zkusím nám dát aspoň nějaký čas a přes sílu vody zvedám ruku k hrudnímu plátu svého exoskeletu. Právě v moment, kdy se začnou otevírat hledí našich helem, se dotknu malého spouštěče mezi prsními kryty. Z téhož místa téměř okamžitě vystřelí energetický štít a vykryje velikou část tlaku vody. Poté se začne uzavírat do koule o průměru 3 metry. Zobrazit SPOILER Tlak vody povolil. Voda sice nevytekla, ale uvolnila mě. Koukám, že uvolnila i Lunu a Marcuse. Skvělý. Žabí hlavě se uvolnily nohy a našemu skokanovi Augunovi se uvolnil tlak na celý trup. No, to se dá považovat za úspěch. Neuvědomím si ale v ten moment, že jsem stále hlavou dolu. Když nám Utalag oznámil, že svojí chybu napravil, ještě čekám. Když voda začala opadávat, tak díky své poloze dopadnu hlavou na podlahu u mříží. Vztekle zavrčím, vypnu štít a zkontroluji si jeho zásobu na zápěstním zařízení. Teprve pak se seberu. „Příště by to chtělo nás upozornit na to, že se snažíš hrabat v cizí síti a možná se to posere, slimáku!“ Štěknu na limaxe zatímco si odpadním systémem exoskeletu vylévám vodu, která stihla natéct dovnitř. Pak se rozhlédnu po sondě. „Mám posledního průzkumníka. A toho tady teď odmítám vyndavat. Takže si sviťte sami a doporučuju nestřílet, protože nám nic nebude ukazovat, jestli je to bezpečný.“ Zaklapnu ke standardnímu i své osobní mechanické hledí exoskeletu a vypnu softwarovou podporu. Zapnuté jsou jen informace na displeji v helmě, interkom a interní propojení mých zařízení se zápěstním ovládáním. Nehodlám se znova nechat nutit pít tuhle skvělou vodu. „A mimochodem děkujeme doktorce, že nám z aligátora udělala domácího mazlíčka,“ pronesu už přívětivěji, protože se aspoň nemusíme vypořádávat s další zdejší roztomilou faunou. |
| |
| CHUŤ SRAČEK Kráčame kanalizáciou a vyzerá to byť všetko v pohode. Našťastie som si vzal tento oblek, ale tuho som rozmýšlal, že pôjdem len na svoj voľný štýl. Ak by som tak urobil, teraz by som toho rozhodne ľutoval. Pokojnú rodinnú prechádzku nám pokazí Utalag, ktorý ako sa zdá, niečo dojebal a zvuk, ktorý sa začal šíriť kanálom jeho slová len potvrdil. Chcel som zakričať aby sa všetci pritisli k stene, pretože sme nevedeli čo ten zvuk znamená, ale nemal som ani šancu. Keď som videl ako sa na nás valí voda, pomyslel som si, že to Parisova mama spláchla hajzel, lebo je tak tučná, že jej riť má šírku štadiónu. A tesne pred tým ako do mňa narazila vlna, som sa pousmial nad týmto vtipom, ktorý ma napadol. Jeblo ma to pekne tvrdo o mreže a tlak vody je tak silný, že sa nemôžem skoro ani pohnúť. Vedľa nás pristane aligátor. Posratý zmutovaný aligátor. Pozerám naňho a zakričím. "Ja som to kurva hovoril!" Alebo som si to len myslel? Už si nepamätám, ale rozhodne cítim ako mi zýšením adrenalínu potlačuje účinok drog v tele. Už myslím jasne, toto som potreboval, aby som sa úplne prebral. Poriadne prepláchnuť vodou! Premýšlam čo budeme robiť, ale pokial máme obleky sme v pohodě. A v tom sa začalo otvárať hledí. Podľa reakcie ostatných, niesom jediný a tak viem, že sa nejedná len o poruchu na mojom obleku. Ksicht mi opláchnu sračky! Kurva to chutí ako prdel Parisovej mámy! Utopíme sa tu v chcankách!! Rukou sa mi podarí nahmatať jeden z granátov pri mojom pase, aj vďaka nejakej ochrannej bubline čo tu vystrelila z Niininych cecok. Ak podržím granát pri mreži, malo by ju to ľahko rotrhnúť a vďaka tlaku vody, by to nemalo ostatným ublížiť. Pravdepodobne to ale ja neprežijem, preto si dávam na čas, ale nedopustím aby táto banda neschopných blbcov tu zomreli pod mojím dozorom. Kurva moja posledná myšlienka v živote bude na Parisovu mámu, len to nie! Hledí sa ale uzavrelo a má v tom prsty Utalag. Opravil to a má aj dobré správy. Tlak vody prestane do minúty. A tú minútu len ticho čakám a vypľuvam z papule chcanky a sračky a chlpy z niekoho vajec. Keď voda úplne ustane, mám plný skafander hnusu. Nechám to vytiecť a pri tom nervózne nadávam. "Boha, celého vtáka mám od sračiek! Ako keby som vytrtkal nejakú osratú riť! Opovážte sa to niekto povedať mojej žene, už tak mi ho nechce kouřit, teraz by sa ho ani nedotkla, do piče!" Potom svoj hnev otočím na Utalaga, ale predbehne ma Niina, ktorá mu tiež naložila. Tá slizáčka sa mi začína po celej tej dobe čo spolu pracujeme aj páčiť. Ale som momentálne veľmi vytočený a chuť sračiek v hube mi k dobru neprispieva, preto nenechám Utalaga, ktorý práve otvoril mrežové dvere, len tak vydýchnuť, "Čo si to kurva robil? Si tu prvý deň a nepáčiš sa mi! Otvoril si dvere, výborne, chceš teraz za to medailu? Skoro si nás zabil ty ksicht, hovorím ti, v našej jednotke si skončil!" Potreboval som si niekde vybiť zlosť a odniesol si to on. Či za tento prúser reálne môže Utalag alebo nie, je otázne, ale to mi je teraz jedno. Vyberieme sa cez otvorené dvere a mňa začne neskutočne bolieť hlava. Účinok drog vyprcháva a moja hlava na to reaguje tak ako stále. Takýto stres a nervy mi rozhodne nerobia dobre. Dnes som mal ležať doma a zabávať sa, nie sa brodiť v sračkách. Skurvená Republika! Necháme krokouše za sebou a na moje nešťastie sa mi ozve starouš Erton. Dostal som nové pokyny a preto sa prederiem do predu a vediem našu skupinku ja. 30 metrov na východ a potom jižne 227 metrov. Celú cestu som ticho a snažím sa prekonať ostrú bolesť hlavy. Dojdeme na určené miesto. Vyzerá to len ako obyčajná stena, ale za ňou, sa nachádza naša budova. Vytiahnem Hermannovu plastelínu a upevním ju na stenu. Zapojím detonátor a poviem do interkomu. "Ustúpte pět metrov a všetci k zemi. Ak sú tu ešte tie plyny tak tu bude pekne horúco. Zbrane v pohotovosti. Za stenou je sklep našej budovy. Luna, Toastovač dopredu. Keď sa všetci vzdialime a prikrčíme k zemi, sundám si rukavicu a z vrecka vytiahnem tabletku, ktorú si hodím do úst. To by mi malo pomôcť. Potom odpálim nálož. |
| |
| Z deště pod okap
 Na minimu metrů čtverečních zde nalézáte toaletu, ložnici, provizorní kuchyni, ale především kout zaskládaný nepřehledně zapojenou zastaralou i novější výpočetní technikou. Ať zde seděl kdokoliv, opustil místo ve značném spěchu. Židle je ještě teplá, mezi elektronikou je postavena nedopitá káva a válí se zde plechovka dehtové cobra-coly. Šuplíky stolu jsou narychlo zotvírané. Všem, kteří mají software nebo hardware alespoň 1, je taky z obrazovek jasné, že... "No, do hajzlu." vydechl Paris. |
| |
| MÁ CHVÍLE Stál jsem tam s odklopeným hledím a poslouchal jak na mě všichni poušti svůj vztek, vůbec jsem se jim nedivil, tohle by nechtěl zažít určitě nikdo. Snad se Marcus časem uklidní a ocení mé kvality. Nejvíce mě však mrzelo když Marcus řekl ,že je tohle moje poslední mise s ním, snad to vážně řekl jen ze vzteku. No co, co se stalo už nezměním, ale můžu zapracovat na tom co přijde. Na ovládnutého mutokrokouše jsem ještě před odchodem připevnil lokátor, pak uznale pohlédl na Lunu a dál čekal než zase vytvoříme formaci k dalšímu postupu. Postup kanalizací už byl rychlý, držel jsem se raději v zadní polovině skupiny kousek od Shahnaz. Hned jak nás dožene Guzmo zalátám a opravím ti skafandr. Nabídl jsem Shahnaz svojí pomoc při čekání na odpálení stěny do cílové budovy.
Neznámí prostor nechávám zajistit zkušenějšími a povolanějšími než jsem já, pro jistotu se držím raději vzadu, nebudu tak ostatním tolik překážet. Skrz všemožné zobrazovací módy skafandru si prohlížím opuštěné prostory. Vypadá to, že tu není zhola nic, kromě bordela co jsme pravé vyrobily. Přesunul jsem se do další místnosti, kde naši pozornost upoutalo nazelenalý světlo vycházející z pootevřených dveří. Zaujal jsem obranou pozici pro případ, že by na nás někdo odsud zaútočil. Honilo se mi hlavou jaký typy droidů by tu mohli být a jestli bych si jednoho mohl vzít sebou domu, kdyby byl zajímavý.
Čistý! Zahlásila Luna a X-01 z útrob malé místnosti. Pohled do místnosti mi na tváři vykouzlil nefalšovaný úsměv.Tohle je něco pro mě. Prohlížel jsem si první dva monitory když Paris který se natlačil do místnosti přede mnou zaklel. No, do hajzlu! Přejel jsem očima na stejný displej na který koukal Paris a hned pochopil co ho tak rozhodilo. Na monitoru byla aktivační aplikace k bojovému droidu TS-1200. Parisovo srdce nejspíš spadlo někam do kalhot, ale mé srdce radostí zajásalo. Konečně něco zajímavého! Omylem jsem své myšlenky vypustil z úst ven. Raději na nic nemačkejte, nejprve to zkontroluju. Pokud je ten dotyčný opatrný jako já, určitě by se nějak pojistil. Brblal jsem si pro sebe a při tom obcházel kout s počítači, rychle mapoval co který počítač asi děla a na co slouží. Nic tu neni! Je to bezpečné.
Pohodlně jsem se usadil do křesla odkopl hromadu starých plechovek a projel veškeré údaje na monitorech, které zobrazovaly kódy, byli tak chaotické a plné poznámek, což nasvědčovalo tomu, že ten co tu dřepěl chvilku přede mnou tomu zas tak nerozuměl. Veliteli, vypadá to ,že ten co tu byl těsně před námi nebude moc důležitý, ale odnesl si něco sebou z šuplíků. Programování moc nerozuměl, odhaduju to na IT hlídače téhle budovy. Podle mě měl tuhle budovu udržet v chodu i se vším co se tu nachází. Veliteli zkusím zjistit co se dá, stejně už aktivoval bojové droidy TS-1200 na třetím podlaží. Nic horšího se snad už nemůže stát. A pokud budeme mít štěstí třeba se mi povede je nějak heknout. Oznámil jsem svůj záměr dopředu, aby mi pak nevyčítali že jsem je neinformoval.
Protože Guzmo ještě nedorazil a já byl celý nedočkavý ,vytáhl jsem jeden ze dvou přenosných tubusových počítačů, nastavil na něm zálohovací sekvenci a připojil ho univerzálním kabelem k tomuto prapodivnému stroji. Tubusový PC měl za úkol kopírovat veškerá data a prioritně vždy ta která mu označím. Veliteli! Co by jste chtěl vědět?
|
| |
| Další část cesty Nemám náladu se dál hádat s velitelem, zvlášť když pořád ještě dojíždí na svém rauši. Nebo mi tak aspoň připadá. Nechám ho, ať si teď hraje s výbušninou on a vytvoří nám průchod z kanálu do samotné budovy. |
| |
| ZÁBAVA ZAČÍNA Vnik do budovy sa nám podaril parádne, ale žiadny odpor nás nečakal. Jedine prázdnota a nejaká miestnosť s počítačmi. Nechápem tomu čo je tam na monitoroch a vlastne ani prečo by nás to malo zaujímať. Máme jasnú úlohu, zachrániť rukojemníka, zaistiť nejakú zbraň a cestou napáchať toľko škody koľko je v naších silách. Dokonca aj keď ma bolí hlava ako hovado, tak viem čo je naša misia. Nechám ale Utalaga pozrieť na tie počítače. Aj keď pre mňa sú zbytočné, z praxe viem, že sa tam dá niečo nájsť. Cinicky som si odfukol, keď ten sopel povedal, že ten človek môže byť opatrný ako on. "Pff, videli sme aký si opatrný." Potom som sa otočil na Fešandu čo tu zaskakuje za moju ženu. "Ako to, žo tu pobehuje nejaký zmrd, keď vaši zpravodajci zistili, že tu okrem rukojemníka nieje nič živé do riti? Aspoň jednu vec by ste už mohli urobiť správne! Rozvědka jak moja riť. Alebo mi cheš tvrdiť, že ten rukojemník na nás posiela bojové droidy?" Po tom som prižmúril oči, pretože keď sa rozčulujem tak sa mi bolesť hlavy zosilňuje. Vytiahol som ešte jednu tabletku a hodil ju do seba. Potom sa ozval sopel, ktorý sa zdá byť celý nadržaný z tých počítačov. Vraj čo by som chcel vedieť. "Chcem vedieť aké je dnes menu v tej exotickej reštaurácií na osmej palube..... Čo potrebujeme vedieť, vieme. Máme tu človeka, ktorý je nepriateľský, ale podľa Fešandy to môže byť aj náš rukojemník. Augun, Princezná, ostaňte tu s tým novým slizákom a dostaňte z tých počítačov čo sa dá. My ostatní postupujeme ďalej, keď niečo budete mať tak sa hneď hláste, poďme!" Vytiahol som si svoju dvojhlavňovú pulznú brokovnicu do rúk a začal som postupovať smerom po schodoch nahor. |
| |
| Výklad I když mi dovnitř skafandru proniklo jen pár kapek, zápach, linoucí se nyní vnitřkem mého obleku, je vskutku ohavný. Vděčně se usměju na Utalaga, který nějak očividně zabránil větší katastrofě. Jenom nechápu, proč jsou na něj ostatní naštvaní. Že se pokoušel hrabat v cizí síti? Vždyť tu celou dobu jde s náma, ne? Nikam si neodběhl. Jasně, jak chodím první, často ztrácím přehled o zbytku týmu, protože se na ně zapomínám otáčet, ale jsem si skoro jistá, že jsme nepotkali nic, co by mohl nabourat! Tak trochu nechápavě sleduju jejich slovní přestřelku, zatímco tlak vody ustává a hladina se snižuje. Ještě kontroluju krokodýla, že nedělá nic co by neměl. Čekám, až se všichni vypovídají, aby moje řeč měla dostatečnou váhu. Na Bishopa vrhnu znechucený pohled, který si schovávám vždycky speciálně pro něj. A pak už konečně můžu odpovědět naší princezně. "Terminace je obecně ukončení, používá se to v mnoha oborech. Třeba v molekulární a buněčné biologii je to třetí fáze mnoha důležitých pochodů v buňce." Usměju se. "Buňka je skvělá věc, jsou hrozně rozmanitý, a různě velký! Je v nich schovaný genetický materiál! Terminace v transkripci třeba znamená její ukončení a uvolnění RNA molekuly!" Nadechnu se k dalšímu nadšenému výkladu, ale pak mi dojde kde jsme a s kým a že nastavujeme na stěně výbušninu, takže stejně nikdo nebude vnímat. Povzdychnu si. "Prostě tím chtěli odborně říct, že zahajují ukončení našich životů." Když vstoupíme do čísi kanceláře, připomene mi to má léta na univerzitě. Ve svým malým pokojíčku jsem jenom místo počítačů měla provizorní laboratoř. Bordel tam byl zhruba podobný. Tam jsem zjistila, že v takovém prostředí se věda dělat nedá a svoji velkou laboratoř tedy mnohem lépe opečovávám a udržuji v čistotě. To je něco, co se zdejší ajťák ještě bude muset naučit. Chaos na stole, chaos v mysli. Očuchám kelímek s kávou, ale přes zápach ve skafandru stejně nic necítím. Nemůžu se dočkat pořádný sprchy. Když se po místnosti rozhlížím, nemůžu si vzpomenout, cože to vlastně hledáme, a tak jenom bezcílně bloumám pohledem, zatímco ostatní jsou nějací rozrušení. Utalag to následně vysvětlí. Bojoví droidi? Takových jsme už zničili. Tak jdeme na ně! Bishop má asi stejný názor a tak se rozdělujeme a necháváme Utalaga s počítači. Jsem taky ráda, že Bishop zmínil, že tu hledáme rukojmího. Něco takovýho vlastně Erton říkal. Stavím se zase do čela a tak nějak doufám, že už po mě konečně něco skočí. Chtěla bych zase vidět modré jiskření svého štítu. Vypadá to totiž fakt hezky! |
| |
| Přehlídka kompetence a priorit členů týmu Sundám si na moment helmu, jestli mi nějak pohled na situaci nezkresluje hledí. Sleduji zbytek týmu. Nedává mi absolutně smysl, jak se všichni chovají. Jako kdybychom byli na exkurzi. Nikdo z nás nemá ani páru, kolik času máme. A všichni dávají nepříteli hromadu času se na nás připravit. Doufám jenom, že na nás odvoz počká. „Za 31:17 přijíždí autobus, holčičky. Tak rychle zabalte svačiny, ať nepřijdete pozdě. Eh-pff.“ Zakašlal generál v interkomu. Mrknu na zápěstí a okamžitě sladím čas hlášení s hodinami. 31:14 teď, to moc času není. No, to moc času nemáme, zvlášť když někteří z týmu si z akce udělali poznávací zájezd. Přejedu svižně očima po ostatních. Jeden se jde umejt, druhej má čas se vykecávat. Naše doktorka zase pronesla něco, co nikoho nezajímá a jediný, kdo má zájem přežít je zřejmě ten zpátečnickej morous Hermann. Nakonec se přecijen naše Marná velitelská postava vydala ke schodům a doktorka zafungovala jak je její přirozeností: smrti čelem, doufám ve štít, který nevím, jak funguje. Děsivý přístup. Nasadím si znova helmu, zavřu hlavní dýchací ventily a vzduch nechávám kompletně filtrovat, nechci riskovat žádný další překvápko jako plyny a toxiny. Vytáhnu revolver a cestou za ostatníma zapínám zdroj. „Jestli si mohu dovolit komentář, seržante, předpokládala bych silnější odpor, než jedno bitevní dvanáctikilo. Pokud se pletu, bude dobře. Pokud ne, nebudeme překvapení. Sama za sebe bych zvážila využít výtah k odlákání pozornosti a podminovala bych několik sloupů nosné konstrukce poblíž zmíněného výtahu, abychom mohli shodit případnou nepřátelskou přesilu pod nás a zavalit je sutí.“ Hodnotím klidně situaci. „Samozřejmě je třeba podminovat podlahy třetího podlaží, takže snad v prvních dvou nikdo nebude, aby se ve druhém daly připravit nálože. Předpokládám, že jako demoličnímu expertovi by vám taková malá řízená exploze neměla dělat problémy.“ Ohlédnu se zpátky na ty, co zůstávají. „A asi by bylo rozumné, aby co nejdříve vyrazili s menším odstupem za námi i ostatní. Pokud na nás odlet nebude čekat a za,“ podívám se na čas, 30:31, „přistávající odvoz nám dá asi prostoru tolik, kolik bude bezpečné. Budeme tu zbytek muset nechat, pokud nestihnou nastoupit.“ |
| |
| Postup Skrz mříže volíme tu nejjednodušší metodu. Alespoň podle myšlení mozkové kůry organických společníků. A takové myšlenky je dobré brát s rezervou. Nebudu zdůrazňovat jak jsem schopen ty mříže ohnout nebo rovnou vykopnout. Důležité je nechat velení vyšší šarži a udržovat stálý postup vpřed. Ten byl až neočekávaně efektivní. I přes vlnu vody, divoké zvíře a toxické prostředí se dostáváme do finální destinace. Tam kde by měl být i náš cíl. Nyní je důležité načasování !! Je nás víc...žádný organická bytost...samý mechaničtí pěšáci...důležitá je rychlost.. Myšlenkami proháním bezpečnostní analýzu. Ale jako takovou jí nezmiňuji nahlas. Proč ? To samé chování očekávám od velitele zásahu. Proč by jinak stál v čele téhle skupině ? A ono i něco takového nastane. Jen je v tom spíš chaos než řád. Pravděpodobně to vypadá na situaci, kdy se ukáže silný duch velitele zásahu.....i když to trvá....moc dlouho.............až se nakonec rozhýbu já sám. Přejdu k čerstvě opuštěnému místu a ruku položím nad už zašlé sedadlo. Zajímavé....má to správnou teplotu...musí být poblíž... Nebyla to jediná nová informace. I kafe je čerstvě uvařené a v dostatečném varu. Výsledek je jasný. "[Rázné připomenutí] Pane !! Dle teploty sedadla a čerstvě uvařeného černého nápoje, pojmenovaný jako kafe, opustil místnost 30 sekund před odpalem zdi.....je potřeba jednat..." Poslušně poučím Bishopa o jeho velitelských povinnostech. Někdo takový je vědomím často někde jinde, o to lépe mu připomenout kdo to vlastně je. A co má na svědomí. Snad má ještě nějaké mozkové buňky v provozu... |
| |
| Postup .Tak ako som zavelil sme sa aj pohli v pred smerom po schodoch. Fakta sú jasné. Skurvene veľké roboty, jeden rukojemník a jeden grázel čo pred nami zdrhá. A možno je to jedna a tá istá osoba. Hlava ma bolí a ten hrdzavý šrot čo sa k nám pripojil mi hovorí, že je potreba jednať. A čo kurva asi robíme? Jebeme sa po schodoch na ďalšie poschodie, čo je jediná možná cesta. Ako viac by sme mali asi jednať? Preto mu odpoviem. "Ak by som chcel radu, radšej sa opýtam svojho kávovaru." Za celé tie roky čo sme tu, som sa netajil tým, že nemám rád roboty. Neverím im od tej doby čo jeden skoro vypustil do vesmíru to malé dieťa. Ale tento tu, je až hrozne otravný. Musím zistiť či sa dá len tak zničiť tak sa ho opýtam. "A si vôbec registrovaný ako UI a máš občianstvo, alebo si len robot a niekoho majetok?" Potom navrhne Prdelka odpálit výtah a shodit podlažia ak bude treba. Chvíľu na ňu pozerám a v očiach mi môže vidieť narastajúci zmätok. "Áno, nálož v oblasti výťahu by nemala zhodiť celú budovu, ale je tu stále ten vyjebaný rukojemník. Preto odpaľovať nalože môže byť nebezpečné." Fakt je ale že som nepochopil ako to myslela. Pretože ak tu teraz nalepím trhavinu a my postupujeme hore, keď ju odpálim tak urobím dieru pod nami a my spadneme dole. Alebo keď to odpálim a my budeme na tom istom poschodí tak nás zabijem. Ale nechcel som priznať že som ju nepochopil, tak radšej postupujeme po schodoch v plnej pohotovosti. Moja pulzna brokovnica by mala prejsť plášťom tej práčky čo na nás poslali, ale pre istotu som si vytiahol svoju krásnu pištoľ. Pretože ak si nie som istý brokovnicou ... Moja pištoľ určite prevrta ten šrot skrz na skrz. |
| |
| KONTAKT "Ne, ten skafandr mi nevadí, nech to být Ute." zahuhlala Shahnaz přes peprmintové lízátko. "Nemáš radši rezervní zásobník?" "Vezměte si můj. Vždycky mám náhradní." řekl netrpělivě Paris a rozeběhl se za Bishopem do schodů, zatímco Shahnaz zůstala s techniky v buňce. "Děkuju... Determinace osobnosti s terminací souvisí jak?" Skupina se za velitelova nadávání dostala do přízemí. Proběhla podlažím a neshledala zde nic neobvyklého. Utalag s Augunem zatím zjistili, že celý prostor budovy je od Kira-netu stíněn zařízením uloženým ve 4. patře. "Je to nějaký šmejd. Nejde mi to nasadit." ozvalo se v interkomu když... ...Luna s X-01 neohroženě vběhli do prvního patra. "Vzadu si to stiskněte, ukazoval jsem Vám to." "Vždyť to dělám." Augun již jen stíhal přihlížet, jak limax protéká místní sítí a nepřirozenou rychlostí vytahuje ze zařízení další a další, šifrované informace. "Nejde mi to. Dal jste mi špatný zásobník."
Luna s X-01 po boku se řítili chodbou do druhého patra. - droidi dostaly posledním rozkazem pokyn k zničení svých komunikačních zařízení a odpojení se od sítě Některé z těch hovorů si Utalag stihl rychle projít. Hacker je kontakty titulován jako poručík. Poslední hovor vedl s jakýmsi kapitánem... "Tak ne, byla to moje chyba. Omylem jsem si vzala starou pušku. Takovou tu macatější." V tu chvíli, se zpoza rohu ozvalo hlasité hvízdnutí pulzních zbraní. Doktorky obranný mechanismus vůbec nezareagoval a energetickou střelu celou pohltil její hrudník. Luna ztuhla a jako socha se groteskně zhroutila vzad. Úder těla v exoskeletu o zem řinčivě zazvonil. typ droidů "Jo. Stovka to je." zajásala Shahnaz. "Ale to je fuk, budu střílet z pistole." |
| |
| Zase se to začíná trochu srát... Slyším vzdáleně jak si Bishop stěžuje, ale nijak na to nereaguju. Snažím se soustředit spíš na svůj mizerný pocit z celé téhle akce a najít v prostoru před námi skrývající se nepřátelské droidy. Být to živé bytosti, už bych je viděl termovizí, droidy jsou horší a podstatně složitěji odhalitelné pokud jsou dobře teplotně vyladěné. |
| |
| Hvízd! První patro, druhé patro, začínám se rozehřívat a dostávat do ráže. Občas střelím pohledem na X-01 a udržuji si náskok půlkrok před ním. Nebo se alespoň snažím. Je super, že mám občas možnost vidět, že se moje běžecké tréninky odráží na kondičce. Jsem zadýchaná jenom trochu, zvládnu i další patra! Blížíme se do zatáčky! A Hvízd! Nechápavě a tak trochu přiomráčeně se řítím dozadu. Moment, další schody jsou přece přede mnou. X-01 mě předběhne! Něco tu smrdí. Proč Bishop musí furt něco hulit? "Jak jste na tom doktorko?" Doktorko? Já jsem doktorka. Proč ležím na zemi? Prudce se posadím a upřu zakaboněný pohled na tmu. A na předpokládaného Hermanna, kterého jsem slyšela před sebou. Nebo za sebou. "Uurghrr!" Odpovím mu s vyraženým dechem. Jsem si jistá, že jsem chtěla říct něco jiného. Vzduch z plic mi ale vyrazil zcela samovolně, když mi tím pohybem exoskelet přimáčkl hrudník ještě víc. Sbírám se dezorientovaně na nohy. Funím u toho jak parní lokomotiva. A celý můj krunýř podivně chrastí. Najednou se v tom krámu nedá vůbec hýbat! Začínám zuřit. Protože mi dochází, co se stalo. On mě střelil. MĚ STŘELIL! A můj štít ani nebliknul! To si beru jako osobní urážku. Nesnáším střelný zbraně. "Pusťte mě na něj! Já ho roztrhnu na cimpr campr!" Mračím se zhruba ve směru, odkud předtím přišel výstřel. Přeju si, aby můj uhrančivý pohled uměl udělat z droida jenom hromadu šrotu. Hezky šroubek za šroubkem. Jedna ruka, jedna noha... Cink, cink, cink... V tý tmě by to hezky vyznělo. Ale nemůžu se k němu dostat, abych uskutečnila svou pomstu! Exoskelet je nepohyblivý. A vrže. Nesnáším, když věci vržou! Moje zuřivost stoupá. Snažím se prohrabat ze skafandru. A pořád tu něco smrdí. A čoudí. Aha. Otevřu hledí. To pomáhá. "Dostaň mě z toho krámu ven..." Cedím skrz zuby. Adresát může být kdokoliv poblíž. Mezitím někdo určitě zvládne rozsvítit. Můj vražedný zrak se stále upírá směr plecháč. A jakmile ze sebe sundám skafandr, mám v plánu mu uškvařit všechny drátky v těle! |
| |
| NOVÁ ZBROJ Guzmo opět zmizel v útrobách budovy a zbyla po něm jen tečka na displeji. Už se zde zobrazoval vzdálený přístup do tohoto PC , pozice Skarabů, pozice naší skupiny, modelovací a vývojové prostředí a pár dalších oken. Zbytek záznamů můžu procházet i po cestě za ostatními, zde jsme už zbyteční. Jak jste na tom doktorko! Ozval se Herrmanuv hlas. Sakra dostali doktorku. Guzmo přidej je zle! Chvíle ticha. Uurghrr. Ona umírá, nenene to ne, co budeme dělat! Augune, Shahzan dělejte něco. Z postávání jsem přešel do běhu.Nesmím panikařit. Třeba ji to utrhlo jenom končetinu, to by mělo být v pohodě. Sakra její tělo vlastně nedorůstá, to není v pohodě. Nebo je to průstřel. Kdybych věděl co se tam děje. Doktorko vydržte neumírejte! Srdeční tep vysoký, dýchání mělké. Snad se tam Guzmo dostane včas. A co když ne, áááá, mě snad z toho bouchne hlava. Pusťte mě na nej! Já ho roztrhám na cimpr campr! Uf, je živá a asi nezraněná. Dostaň mě z toho krámu ven… Tak to asi odnesl jen exoskelet, ještě že tak. S úlevou jsem přibrzdil a lapám po dechu, na tohle fakt nejsem stavěný. Guzmo aktivuj protokol SENTINEL prototyp zbroje TITÁN, pomoz Lunu a kryj ji. Já si tu mezitím najdu svoje plíce které jsem po cestě určitě vyplivnul. Kam zmizeli ostatní ? To sem jim utekl ? Vždyť jsem teprv za první zatáčkou ? Jsem zvědavý jak se bude TITÁN chovat, na sobě jsem to zkoušel, ale na nikom jiným zatím ne. Když vezmu v úvahu to, že se zbroj ovládá neutrálně, tak to bude asi zajímavé protože co už vím tak Luna je psychotronik, to by mohlo vytvořit zajímavou symbiózu. Luno posílám ti svůj prototyp zbroje, stačí když se dotkneš Guzma až se tam ukáže. Pak tomu droidovi klidně rozbij ciferník. |
| |
| KARMA Neschopnosť tej princezničky je tak znervózňujúca, že ju mám chuť sám zastreliť. Nemala by mať v rukáach ani zbraň, ani si nevie nasadiť zásobník krava. Neviem načo ju stále ťaháme na naše bojové misie. A potom je tu ešte tá vedátorka. Ženy by sa na takéto akcie brať nemali, mali by sedieť na stanici, robiť jedinú vec na čo sú dobré a nechať tvrdú prácu pre chlapov. Nemám tu vedátorku rád. Je desne otravná a každému dáva najavo aká je chytrá a ako sú všetci okolo nej len priblblé hovná. Aj mňa už pár krát ztrapnila, keď na mne skúšala tie svoje psycho blbosti. Dobre si pamätám tých pár sekúnd, čo som letel vzduchom, ako ma ten jej štít odjebal preč. Mal som chuť sa postaviť a rozbiť jej za to hubu, ale asi by som znova len letel vzduchom ak by som to skúsil. A snažím sa ženy nebiť, aj keď si spomínam na tú misiu na jednom vraku, ktorý využívali pašeráci pre svoj biznis. Tá pašeráčka bola nejaká chapadlovka, ani neviem čo za druh to bol, ale keď mi jej slizké chapadlo omotalo krk, tak som jej rozmlátil hlavu pažbou svojej brokovnice. Nebol som na seba hrdý, hlavne keď na zemi chrčala ako tlusté prasa, ale bol to aj fajn pocit. Nemôžem tvrdiť, že som si tam vtedy nepredstavoval našu vedátorku, ako chrčí na zemi. Aj keď je dnes deň na hovno, tak tento pohľad ma pohladil na duši. Vedátorka padá na zem ako nejaká handra a potom chrčí ako to tlusné prasa na zemi. Niekedy neviem, či ju chcem zabiť, alebo len pretiahnúť. Teraz mi to ale zlepšilo náladu a možno mi do interkomu uniklo aj krátke zasmiatie. "He he." Tam máš! Tak aký je to pocit? Há?? Aký je to pocit?? Samozrejme keby tam nebol Hermann, ktorý ju ťahá do bezpečia, tak by som to urobil ja sám. Aj keď je to hrozná krava, aj tak by som ju zachránil, pretože je to člen našeho teamu. Toastovač drží zbraň iného šrotu, ale viem že je tam ešte jeden. Mám v ruke svoju super krásnu ťažkú pištol, ale keď nemám na toho robota dobrý výhľad, tak viem, že nieje dobrý nápad tam nabehnúť len s pištolou. Zatial som stále trochu v zákryte za Toastovačom. Preto bleskovo siahnem na svoj pás s granátmi a vytiahnem jeden z nich. Je to len malá gulička, ktorú zovriem do dlane, stlačím ju prstami správným pohybom, čím ju aktivujem a hodím oproti do steny tak, aby sa pekne odrazila až ku schodom, na ktoré nevidím. Toastovač je stále ešte v zákryte takže by mu výbuch nemal nijak ublížil. Nieje to tak silný granát, aby rozjebal steny a zavalil chodbu. Je to len tlakový kranát, ktorý by mal určite poškodiť a odhodiť robotov na zem. Hneď jak ho hodím, pripravím si svoju pištol, detonácia bude takmer okamžite, pretože som ju nastavil len na nejaké dve sekundy. Keď výbuch pri schodoch odhodí robotov na zem, hneď jednému z nich (do ktorého nestrielal Hermann) prevrtam hlavu svojou zbraňou. |
| |
| První střet Zatímco se snažím poslouchat důležité informace předávané z počítačového centra, neustále mě vyrušuje odporně otravný zvuk Shahnazina hlasu, který naopak podává informace naprosto zbytečně zdlouhavě a skučivě. Mám sto chutí říct, že jsem se lekla a ustřelit jí hlavu hned, jak nás doženou. Zase nám narušuje akci žvaněním o hovnech. Vytřesu raději tu myšlenku z hlavy a zkontroluju si revolver. Vše v pořádku. Hvízdl výstřel, seběhlo se to celé rychle. Chvíli sleduji Hermanna, jak odtahuje zasaženou Lunu. Hlavně, že jsem ti nabízela, že spolu projdeme všechny alternativy, aby se zjistilo, jak ti ten štít funguje, pomyslím si kysele. Bishop mezitím hodil granát a bude střílet. Do toho si poslechnu přecitlivělého limaxe chovajícího se jako čerstvá prvorodička. Zatímco se ostatní zabývají dvojicí droidů, založím revolver a přikleknu si. Ze svých věcí svižně vylovím několik malých předmětů a s pár cvaknutími je složím v něco, co vypadá jako vysílač nouzového signálu. Odložím ho, vytáhnu dvě malé součástky a vložím si je do připravených slotů na zápěstí s počítačem. Vezmu vysílač a zapnu ho. Na displeji najela červená linka, která postupně začala zelenat. Vysílač nevydává žádné světlo, je velikosti granátu a podobu má také celkem ergonomickou. Zobrazit SPOILER Založím zařízení na hák pro vybavení na exoskeletu a znova vytáhnu revolver, doufaje, že si ostatní mezitím poradili se dvěma droidy. Je nás tu dost, beze mě a Luny jsou tu další čtyři bojeschopní členi. Pokud nejsme schopní poradit si s dvojicí běžných droidů, jak máme dojít až na střechu...? Po tom, co se vydáme znova na cestu se podívám na čas. |
| |
| Střet Informace nám nyní ukázali cestu. Jestli tu někdo byl, už tu není. A jestli před chvíli utekl, máme možnost ještě vše napravit. Ale chce to rychlý zásah !! Velitel akce to ovšem vidí jinak. Kávovar ? ......banální....stroj na předražený černý nápoj neumí mluvit.. Ne, nebyl to argument. Pravděpodobně jen další nepochopený pokus o vtip. Avšak po té řekne něco, na co mohu poskytnout okamžitou odpověď. "[Technická explikace] Mechanický droid série X...jsem vázán k galaktické policii a má primární funkce spočívá v ochraně galaxie i života samotného..." Zní to spíš jako přednastavená věta než vymyšlená odpověď. A i těm uvědomělým jedincům nemusí dojít vše. Pravděpodobně víte o programu zapojení droidu, které se pokouší galaktická policie už desítky let prosadit. Zcela jistě jste slyšeli i o droidech série X. Jedny z prvních droidů ve službách policie. A také ty nejporouchanější. Volnost programování jejich systému jim umožnila neuposlechnout i přímý rozkaz a často tak docházelo k problémům. Ty se nakonec vyřešili vytvořením nové série. Ta už byla výrazně omezenější, svázanější a víc pod kontrolou myslící ruky. Ale i tak jsem byl zapojen. A možná je to dobře. Obyčejné organické vědomí by nebylo schopné zareagovat tak rychle jako já. Díky tomu zneschopním nepřátelského droida a poskytnu tak možnost vrácení rány. Jeden z podřízených se chopí šance. A zapojí se i velitel akce. Výbušnina....efektivní...ale střílet na cíl ve tmě....už moc ne.. Opět se ukazuje jak dokáže být má účast efektivní. Budu to totiž já, kdo tým ujistí o bezpečí. Díky svému vidění rozpoznávám oba droidy i přes znatelně otupující tmu. Pokud tedy uvidím neúspěch Bishopovi akce, rozeběhnu se na druhý cíl a usadím ho na zemi opětovnou ránou. Do oblasti krku, rovnou na obvody. Zobrazit SPOILER |
| |
| Kolo kolo kolosální dekadence Všichni zjišťujeme, že tomu tady ve skutečnosti nikdo nevelí. Hrabeme se v raptořích mozcích, skenujeme screenshoty, hackujeme kiranet, posíláme si údaje o droidech, vyhodnocujeme, používáme své majstrštyky a husarské kousky a všechno k hovnu! Luna leží na krovkách a neví jestli má klít nebo se modlit. Víte vůbec, poručíci, seržanti a jiní, jak vznikla umělá inteligence? Z chyb a nedostatků té přirozené! Utalag je kámoš a já ho budu doprovázet. To on tomu tady velí a nikdo jiný. Podívám se postupně na výtah i na šifrování konverzace. |
| |
| FASTER BISHOP... BANG! BANG!
Půdorys patra Augun se snažil cestou dešifrovat hovory a k jistému úspěchu dochází; změněné hlasy patří dvěma ženám. Hlas kapitánky je velmi panovačný a poručice vystresovaný. Rozostření zastírá jejich skutečnou barvu, Augunovi se však zdá ten vyšší šarže poněkud povědomý. Části rozhovorů pro Auguna a komu nevadí si to spoilit, ať se podívá! V okamžiku, kdy se Bishop odhodlává vystoupat do třetího patra, je Utalagovou skupinou dohnán. Na Lunu se z Guzma přesunuje tmavá hmota nanobotů a postupně ji halí do prototypu Utalagovy černé, přiléhavé zbroje. |
| |
| POSTUP Akcia to bola rýchla, roboti sú na šrot a aj ten náš toastovač si vyslúžil trochu môjho skrytého uznania. Alebo ten čo ho naprogramoval. Pekne tomu druhému robotovi rozbil držku. Možno naňho neskôr nakreslím nejaké pirátske znaky, len aby bola sranda, keď sa tak bude producírovať po stanici. To už som si zapol svetlo na svojej helme, aby som videl pred seba kam kráčam. Teleporuje sa k nám princeznička, ktorá vždy keď otvorí tú svoju peknú papulku, tak dokáže ako je nám tu vlastne na piču. Neviem načo ju stále musíme ťahať so sebou, ale ak mi po tejto misii nevyfajčí, tak prisahám že na ďalšiu už s nami nejde. Vôbec nemám dobrú náladu, ale aspoň že ma prestala bolieť hlava. Dal by som si teraz jointa, ale tlačí nás čas. Druhé patro prebehneme celkom rychle, ale vieme že na treťom sa nachádza minimálne jeden ten veľký automat na kolu. Nebezpečný automat na kolu. Princeznička znova otvorí papulku, ale prďola Paris ju uzemní tak, že mi to vyčarí úsmev na tvári. Trochu sa zasmejem do interkomu, ale pritom šrotujem v hlave stratégiu akou sa posunúť ďalej. Jeden z exotov nám prezradí, že v počítači našli informáciu, že to čo hľadáme sa nachádza na piatom poschodí. Preto keď stojíme pri schodisku, ktoré smeruje na tretie poschodie, poviem do interkomu. "Potrebujeme ísť na piate, takže dve poschodia môžeme len prebehnúť." Vytiahnem si z kapsy vlastné výbušniny a pripravím si ich. Založím ich do kapsy, ktorá je ľahko dostupná. "Keď prebehneme, zavalím za nami schodisko." Pri tom pozriem na Hermanna, aby mu bolo jasné, že to urobím ja, pretože tento amaterský pyrotechnik by nás odjebal tiež. Na chvílu sa zamyslím a potom poviem svoj dokonalý plán. "Hej Sliziak" Poviem smerom na Utalaga, ktorého meno stále nepoznám. "Pošli tam ten svoj mluvíci vibrátor, aby očekoval situáciu. Potom tam hodím niekoľko svojích miláčikov, ktorí urobia peknú spúšť a keď bude zlá viditeľnosť tak všetci prebehneme. Toastovač pôjdeš prvý." To poviem smerom na X-01 a pohľadom si zkontrolujem svoju brokovnicu, či ju mám pripravenú na akciu. Svoj plán som povedal, ale vymyslel som ho len tak na rychlo. Ak by mal niekto lepší plán, určite si to radi všetci vypočujeme, ak to nebude navrhovať ten chujko Paris, alebo tá pinda z rozviedky, ktorá má celý čas na ksichte taký výraz, akoby tu bola len na exkurzii a popritom všetko čo nám povedala, bolo chybné. Preto jej kecom by som neveril už ani slovo, je neschopná. A dúfam, že princeznička už tiež bude mlčať lebo jej zapchám ústá osobne, niečím veľkým čo by sa jej určite páčilo. |
| |
| TAKTIKA Z UČEBNICE |
| |
| *Kapitán? My tu nějakého máme?* zarazím se trochu když slyším Utalaga oslovujícího pravděpodobně Marcuse. Každopádně to tu celé připomíná jeden velký zasraný bordel na kolečkách a já si pořád nejsem úplně vědom proč tu jsem. Dalekonosná puška je překvapivě na střelbu na dálku - tzn. venku. A ne na nějaké přestřelky v budově. A jen na pistoli se spoléhat nechci když netuším, co tu všechno můžeme potkat. |
| |
| Tak už jdem?? Než se z toho krámu stihnu vyprostit, droidi už jsou zlikvidovaní. Mám chvíli chuť vztekle si dupnout, ale ještě stále si držím alespoň střípky soudnosti, a pro Bishopovu radost to dělat nebudu. Tak se jenom tvářím vztekle a neodpustím si aspoň nakopnutí kusu šrotu, který mi přistál u nohou. Když se ke mě přiřítí ten Utalagův robůtek, podezřívavě ho sleduju. Tak tenhle prcek že mě vybaví novým skafandrem? To bychom se na to podívali. Natáhnu ruku a ... wow. Mám nový skafandr! A vlastně poměrně slušivej! Mám v něm hezkej zadek! Zatímco ostatní řeší, co budeme dělat dál, já se seznamuju s informacemi, který mi Utalag posílá o novém oblečku. "Jak funguje ten zdravotní autosken? Kde to pustím?" Zeptám se zdánlivě beze smyslu do éteru, když se dočtu až k téhle pasáži. A když mi Utalag ještě prozradí nevyzkoušené funkce, týkající se mých psychotronických schopností, zazáří mi očka. Možná nadešel čas si trochu zaexmerimentovat! Radost mi zkazí až když se na mě Utalag přijde podívat osobně a mluví něco o 22000 kreditech a že to nemám zničit. Zářivě se na něj usměju. Bla bla bla. Ukážu zvednuté palce, jakože rozumím a super. "Rozhodně ho nebudu ničit záměrně! Za nic jinýho neručím." Mrknu na něj. "Každopádně dobrá práce!" Uznale pokývu hlavou. Jak nemám tyhle oblečky ráda, tak tenhle se nejspíš zařadí ke světlým výjimkám! Navíc mi přijde, že Bishop je na našeho nováčka až zbytečně zlej, vždycky si ostatně někoho najde, a někdo by to měl trochu vyrovnávat. Potom už se čeká pod schody a všude je takový divný napnutý ticho. Nemám tyhle okamžiky ráda. Nejradši bych tam prostě šla, udělala co máme udělat, a odešla. Tohleto zdržování podle mě vůbec není potřebný. Jsem z toho pak akorát celá rozrušená. A začínám z toho bláznit. Má představivost pracuje na plné obrátky, protože mám skoro pocit, že nad náma něco cítím. Ale tady přece jsou jenom roboti. A ty nemůžu cítit. Když pak Utalag začne představovat svůj plán, přestanu poslouchat přesně u schodů bez středové zdi. Radši sama tak trochu nakukuju dopředu a házím netrpělivé pohledy po všech kolem. Když pak Bishop řekne, že se budu držet vzadu, tvář se mi stáhne do bouřkového mraku a prudce se nadechuji k protestům. "Co si jako myslíš? Ani jsem se u toho nezadýchala! Mám teď nový oblek, musím to vyzkoušet, jdu dopředu!" Jasně, Bishop je tady velitel, ale já jsem zase ženská. A během akce se se mnou určitě hádat nebude, a tak se deru mezi první čtveřici. To je totiž moje místo a já se ho nehodlám tak snadno vzdát. Navíc když mám možnost vyzkoušet něco nového! Na další akci už mi Utalag ten oblek určitě nepůjčí, musím využít příležitost teď. |
| |
| Další kus techniky pryč Při postupu skrze vyprázdněné části dumám, co všechno na nás ještě může čekat. Je tu ještě 25 bojových droidů a 3 dvanáctikila. To je pořád až ošklivě moc. Když tak potom poslouchám, co se naplánovalo, vytáhnu svůj složený granát a zatímco se dohadují, přidřepnu a ještě ho malinko přestavím. Doplním do něj jednu jedinou součást a je na mě vidět, že jsem z tohohle plánu dost nesvá. „Použiju EMP na blízké okolí teda. Přebila jsem maják, aby mohl vydat dva stejné výboje dřív než za minutu. Po druhým výboji se přehřeje a exploduje. Teoreticky by to samo za sebe mělo stačit na zával.“ Podávám informaci tak nějak všem, zatímco ještě přenastavuji ovládání na zápěstí. Zkouknu ostatní, snad jsou na tom psychicky líp, než já. Já chci sprchu a do postele. Nedávám to najevo, ale začínám být opravdu naštvaná. Přišla jsem tu už o dvě sondy a teď si zničím i jeden z majáků. Budu si zase muset náhodně rozebrat nějaký šrot na palubě křižníku, jinak to nevidím. Zaujmu stanoviště, povzdechnu si. Kouknu na čas na zápěstí a můžeme jít na to. Připravená hodit, a připravená znovu aktivovat, až budeme o poschodí výš. „Zasraný droidi.“ Zavrčím těsně před hodem. |
| |
| PAST Utalagův miniScarab se zavrtal do skafandru seržantky Hedon, která si ničeho nevšimla, věnovala ale limaxovi velmi nepříjemný pohled, jen se jí rukou dotkl. TS-600 Brawler Lunin štít zafungoval stejně jako před chvilkou: Vůbec. Hlava se jí rozbrněla těžkou migrénou, zatímco se spálení nanoboti sypou z jejích paží, hrudi i hezkého zadku. Utalagův oblek Titán je v mžiku seškvařen na cosi, co připomíná čoudící, rozpadající se, umaštěný alobal. situace ve 4. patře Červení jsou brawleři a černé TS-1200. Ze zbraní kterých pálí je možné očekávat impulzy i blasterové střely. Ty však zatím nepoužily. Rudá lajna je hranice, odkud se dá střílet přes zábradlí do chodby. |
| |
| ZRÁDCI ODHALENI Konečně jsme došli k nějaké vzájemné dohodě jak se bude postupovat. Nervózně přešlápnu na místě. Začínám mít trochu strach, první mise a hned tak náročná. Uklidňuje mě pohled na Lunu. Ten oblek se mi vážně povedl, vypadá líp než na mě! Jen si nejsem jistej správností jejího rozhodnutí, jít zas jako první, proti pulzním zbraním moc odolný ten oblek neni. Něco ale snese. Chápu to. Chce ho vyzkoušet, ale určitě to by to šlo třeba i z druhé řady. Radši budu mlčet. Dali jsme se do pohybu. Znervózňuje mě ale Hedon, jde hned za mnou, pokud se potvrdí toho čeho se obáváme s Augunem, tak máme nepřítele i v týle. Scarab už je na svém místě, sbírá a dešifruje data. Zatím stále nic, jen hromada nesmyslných dat. Třetí patro čistý. To je hodně zvláštní! Vždyť tu měly být alespoň dva droidi! Tohle začíná smrdět. Zahájíme tedy postup do čtvrtého patra. Marcusovi granáty vyrobily mračno prachu. Chvilku neni vidět skoro nic. Nemůžu se zbavit pochybností o účinnosti téhle taktiky, vždyť tam běžíme jak stádo na porážku. Cink! Cink! Něco cinklo o stěnu a přistálo mi to přímo pod botou. Granát?!?!?!? Dešifrováno! Hvízd! Hvízd! Seběhlo se toho najednou nějak moc. Před sebou vidím Lunu jak se z ní sype moje zbroj po zásazích z pulzních zbraní. Displej ukazuje jasně fotografie našich nepřátel a zrádců, Hedon!!!, Erton!!! a ještě někdo neznámí z rozvědky na Charibdis!!! Ti zmetci to na nás připravili a Hedon je o našem postupu informovala! No a k tomu všemu mi pod nohou výbuchne pulzní granát. Kam já jsem to vlezl! Nemůžu si teď vzpomenout proč jsem se vlastně přihlásil do zásahový jednotky. Mám opravdu smutný výraz v tváři. Že já jsem Luně vůbec něco půjčoval, hlavně jí říkám. Neznič to! A co ona udělá? Nechá do sebe střílet pulníma zbraněma, vždyť se vůbec nekreje, ani ten svůj štít nepoužívá! Teď z toho je jen hromada šrotu. Vždyť to mělo cenu dvou osobních vznášedel, nebo jedné kajuty, ale kredity vem ďas, štve mě ten potenciál co se právě rozsypal. Ach jo! Nepříjemný šok mnou projel od vybuchujícího granátu. Zase tma! Zase jsem slepí. Exoskelet suplující můj zrak zkolaboval a s ním i můj sítnicový displej. Sem v prdeli!!! Ne! Jsme v prdeli !!! Můj mozek ve zlomku vteřiny vyhodnocuje situaci a hledá nějaké řešení. Nic kloudného nevymyslel! Zoufalství! Vztek! Beznaděj! To vše se ve mně teď mísí. Za to někdo zaplatí! Konečně mozek něco vymyslel, něco zoufalého. Svůj vztek zacílím na Hedon. Oční implantáty hned a rušit komunikaci. Štěknu na Guzma. Tohle bude bolet! Pomyslím si když mi po ramenou šplhají dva kusy slitiny. Vrhám se na Hedon. Provedu plošný útok svým celým tělem. Jak sépie se snažím Hedon omotat svým bezkostnatým tělem a přitom využívat váhové převahy a smažím se jí srazit na zem (15). Mým cílem však není Hedon dostat vlastníma rukama, v to moc nevěřím, chci ji znehybnit, aby se nemohla hýbat a nikoho napadnout ze zadu. Přidus toho zrádce. Opět vyštěknu velice nahlas, ovšem už v letu. Doufám, že se kus slitiny dostane na krk našeho zrádce a přiškrtí ji do bezvědomí (3). Přeci jen má v sobě Guzmo slušnou lékařskou knihovnu, mohlo by to být rychlé. Ve svém mizerném stavu, je tohle asi jediná věc, jak mohu pomoct. Sejmout zrádce a nepřítele v týlu. Nehledě na to, že uvolním své místo pro někoho jiného. Hned co mi implantáty amputují obě oči, aby je mohly sami nahradit a neurálně se se mnou spojit, okamžitě podám kolegům hlášení a zkusím se nějak dostat k datům přes přístupy seržantky Hedon k posledním rozkazům pro naše útočníky (4). Co je vlastně cílem? Zabít nás? Zajmout? A nejsou v transportu náhodou posily? Nepřátelské posily?! Každopádně Hedon už s Ertnem a rozvědkou mluvit nebude, emulovat její hlas a znova ho zašifrovat už nebude problém, mluvit budeme už my. A pokud by nějaký z droidů přeci jen chtěl podat hlášení, musí se přihlásit do sítě! Smůla pro ně! Síť stále hlídám já! V suterénu mám stále napíchnuté počítače. Ertne tohle budeš mít drahý, to ti slibuju !!!! --- v závorkách jsou hody kostkou pro PJ, ne nepřátelé --- |
| |
| Milujeme fyziku Už to, že ve třetím patře nic nezaclání, mi připadalo zvláštní. Droidi jsou výborně připravení, předpokládám, že našeho diskutování využili k přeskupení. Mrknu koutkem oka na Hedon a Utalaga. Oba jsou tu noví, ani jednoho neznáme. A mě přijde podezřelé, co všechno se už událo. Nejdřív nás limax málem utopí, pak se snadno nabourá do sítě, která je jako nablitá na stěnu i stoly. Na druhou stranu, ta arogantní slepice z kontrarozvědky mi z nějakého záhadného důvodu celou dobu nějak vyvolává chuť jí hlavičkovat. Palba od Brawlerů moje podezření v podstatě potvrdila. Přeskupili se a jsou na nás dobře připravení. Musím uznat, že ikdyž naše špionka tak nějak naznačila, co se tu může skrývat, takhle moderní technika mě hodně překvapila. V hlavě mi blikne myšlenka na to, že nás někdo podrazil, když najednou vidím, jak na Hedon zaútočil limax. „Augune vyřeš ten konflikt vzadu.“ Houknu, zatímco svižně založím svou zbraň do pouzdra. Udeřím se malíkovou stranou pěsti do břišního krytu exoskeletu. Z pravého boku vyjely tři svítící malé tubusy. Zobrazit SPOILER Sotva vytáhnu ten modrý, zhasne. Ostatní zajedou zpátky dovnitř. Bez váhání ho prudkým hodem posílám k droidům. „Přikrčit!“ Zavřu na všechny tak, aby mě nebylo možno přeslechnout. V následujícím momentu mačkám potvrzení na zápěstním a z tubusu mezi droidy vyšlehne modrý světlo, zařízení se rozhučí jako turbína a začne k sobě stahovat všechny mašiny v okruhu 5 metrů. Na zápěstí mi svítí 83% výkon. Na 100% to dám jen v případě absolutní nutnosti – nechci, aby nám to začalo kroutit i železobetonovou konstrukci budovy. „Až to začne zabírat, zlikvidujte je!“ A sama znova vytahuju revolver, připravená jít do nich. |
| |
| HROZNÝ BORDEL Pekne som myslel na Vedátorku, pretože som nechcel aby sa jej niečo stalo.... ale hovno. čo si to nahováram, nechcel som len aby nám vpredu zavadzala. Odpratať tú ženskú niekde dozadu je to čo chcem už hrozne dlho, ale ona si myslí, že ten jej štít je nejaká superschopnosť. V dnešnej dobe je to tak na hovno schopnosť, že neviem čo tu vlastne tá ženská robí. Proti robotom s kvérmy v rukách sa trepe dopredu. Proti mojím úderom ten štít fungoval, ale roboti sa nejdú biť na päste! Ale, ona asi chce spáchať samovraždu, pretože neuposlúchla môj rozkaz a ako malé decko sa trepe dopredu. Asi už je na dne z toho, aká je to vlastne protivná mrcha a žiadny chlap s ňou nevydrží viac ako jedno rande. A tak Prdelka hodí na poschodie granát a všetci tam nabehneme. Lenže žiadny šrot tam na nás nečaká. Krivo pozriem na toho Mloka a Auguna, ktorí akože z počítačov vytiahli, že na tomto poschodí majú byť nepriateľské mašiny. "Kurva, to tu už nikto nerobí svoju prácu poriadne či čo do boha!" Zanadávam si do interu. Výstup na dalšie patro už je trochu iná záležitosť. Ani neviem kedy, spustí sa na nás všemožná paľba a niekde pod nohami nám zacingá granát. Toastovač sa asi pokazil pretože tá tona železa padá rovno na mňa! Dokážem mu len tak tak uskočiť presne vo chvíly, keď jebne ten granát. Našťastie som to ja veľmi neschytal, ale donútilo ma to sa pozrieť Utalagovým smerom. To čo uvidím ma úplne zaskočí. Ten sliziak zaútočil na Fešandu z rozviedky. Áno, súhlasím, že je totálne neschopná a neviem koľko vtákov musela vyfajčiť aby sa dostala do rozviedky, ale za neschopnosť sa predsa ľudia nebijú. Všimol som si, že proti nám stoja oveľa modernejšíe hračky, ako nám bolo povedané a úprimne ľutujem, že som si nevzal svoju bazuku, ktorá by sa teraz fakt dosť hodila. Ale tento totálne amatérsky sliziak stratil nervy v tom najnevhodnejšom momente. Sme pod paľbou a výbuch granátu dezorientoval aj mňa, ale tento nováčik je tak mimo, že útočí na vlastných. Aj keď si to tá neschopná pinda zaslúži. Prdelka s rohami tam hodí nejaký pekný granátik, ale neviem čo ten granát robí. Aj tak si myslím, že na túto presilu budeme potrebovať niečo silnejšie. Plus jeden z nás je úplne mimo a útočí na vlastných. Preto zakričím do interkomu, "Ústup! Musíme preč z tých schodov!" Nikdy nevieme kedy nám tu priletí ďalší silnejší granát. Pri tom ako to kričím sa predieram za Utalagom, ktorý zúrivo útočí na Fešandu. Schmatnem ho za kombinézu a začnem ho od nej ťahať preč silou. "Ty debil spamatuj sa!! Nepriatelia sú tam hore ty hovado!" Nemám ho rád. Neznášam neterranov a odkedy sme tu pristáli, tohto neznášam špeciálne! Prdelka s rohami sa ešte dá. Občas je s ňou reč a dobre sa na ňu pozerá, ale tento tu vyzerá ako pytel plný soplov a sračiek! Neviem čo je horšie, on alebo ten premúdretý robot. Mám v pláne ho odtiahnuť od Hedon a stiahnuť sa na nižšie patro, kde nebudeme tak pod paľbou. |
| |
| V klidu, ne? Nečekala jsem, že se to podělá tak brzo. Vlastně... nečekala jsem, že se to podělá! Všechny akce nám šly vždycky jako na drátkách, tak proč zrovna tahle ne? Jsme ve čtvrtým patře a ZASE je nějaký problém! Konkrétně se na mě škvaří ten nový skafandr. Jako vážně? Vždyť jsem ho teď dostala! Mimo to se musím vzpamatovávat z otřesu. ZASE! Po tom zásahu vrávorám vzad. Chvíli třepu hlavou, abych se zbavila protivného hučení v uších a děsivé migrény. Moc to nezabírá. A tak mluvím docela nahlas. "Utalagu! Já myslela, že to má něco vydržet!" Jo, ta lehká výčitka je v mém tónu tak trochu patrná. Ale co! Vychválil to do nebes a je z toho salát hned při prvním použití. Má se ještě hodně co učit. Niina řve přikrčit. A tak se krčím a furt couvám. Teď vepředu není nic, co bych mohla lákat jako živý cíl. Žádní raptoři, žádní krvežízniví tvorečkové. S tím bych si poradila! Ale tyhle plechovky mají moc rychlý zbraně a tak jsem vepředu k ničemu. Taky mluví něco o likvidaci. Jasný, to se mě netýká! Já budu nebezpečná zase až se ke mě někdo dostane moc blízko. Na dálku ať si bojuje zbytek. Dosoukám se až k Utalagovi a sleduju, jak se snaží ublížit tý nový. Podrbu se za uchem. Copak asi provedla? Bishop se samozřejmě zase unáhluje, řve jak na lesy, nadává a snaží se Utalaga odtrhnout od Hedon. Ale co když má Utalag ke svému jednání důvod? Copak ten Bishop vůbec nepřemýšlí? "Bishope, nehodil by se ti nějaký kurz sebeovládání?" Pronesu konverzačním tónem. "Můžu doporučit skvělýho specialistu!" Ještě furt se mi trochu motá hlava a doutnám, ale na tohle je zkrátka čas vždycky. Musím se na chvíli opřít o stěnu. V tom skafandru je teď hrozný vedro. "Utalagu, ať už děláš cokoliv, až to doděláš, můžeš mi to zas spravit?" Výmluvně natáhnu ruku s rozbitým oblekem. Když mě teď od těch střílejících robotů dělí celá naše skupinka, připadám si zase docela bezpečně. |
| |
| Mechanizovaná obrana Situace se mění. Deaktivace předešlého mechanizovaného obránce byla nezbytná. Bez ní neučiníme patřičný progres. Nyní je to ale jinak. Jsme tu zaseklí. A to je špatné. Velice špatné. Čím delší zdržení....tím delší odstup od našeho cíle... Podle klasického postupu by došlo k rozdělení. Ale komplikace se stupňují. Hned v první linii jsem obětí několika přesně zacílených ran a síla střely mě odráží zpět. Přes schody, rovnou k nohám velitele akce. Bez vážných škod vstávám zpět na nohy. Situace je zanedbaná.. Obkličuje nás skupina dalších obránců. Zrovna v době, kdy dojde i k samotné hádce. Pochybnosti jsou evidentně znát a velitel akce tak ztrácí kontrolu nad vlastním týmem. To je problém. A není jediný. Granát jednoho z členů týmů má zvláštní efekt. Singularita ? ....ne, pravděpodobně elektromagnetická imploze... Můj analytický odhad není daleko od pravdy. Než stihnu cokoli udělat, zasáhneme mě neodpáratelný tlak. Doslova mi podklouznou nohy. [Překvapené Konstatování] To je nemilé..."V zoufalé situaci vší silou prorazím podlahu schodů, tak abych si vytvořil provizorní úchyt. Zároveň mi to poskytuje moment času. Robotím monotonním hlasem tak oslovuji velitele akce. [Strategický Návrh] "Veliteli akce....jsme uvězněni v patře...obklíčeni nepřáteli...vzdálenost mezi námi a cílem se stále zvětšuje....navrhuji okamžité rozdělení a přeorganizování priorit..." Protože je to nutné !!! Ztráta kontroly nad situací je zjevná. Emoční vypětí ? Přes obyčejné hodnoty. Pomalu se vše vyhrocuje v katastrofální následky. A ty padnou na generálovu hlavu. |
| |
| HROZNÝ BORDEL (kradu, nejpřesnější) Dobře... Nečekal jsem, že tenhle plán vyjde přesně tak, jak měl - jako ostatně žádný plán nikdy nemůže vyjít -, ale fakt jsem nečekal, že se to posere takhle rychle a totálně. Luna se z pro mě nepochopitelného důvodu cpe dopředu a ne, opravdu pro mě není pochopitelný důvod typu Hele, mám novej obleček, zkuste mi do něho udělat díru!. No co... Vzadu se začal nějak škorpit Utalag s Hedon, ale na tohle nemám čas. Do toho něco vykřikuje ta naše plechovka, které pravděpodobně hranát od Niiny odpálil nějaké pojistky v té její křemíkové palici. Super. Takže jediný, kdo může střílet jsem právě asi já s Niinou. Parise nikde nevidím a spoléhat na Shannaz... No, můžu akorát doufat, že neodpálí nás jako své spojence. |
| |
| KONEC POHÁDKY Palbu droidů opětoval pouze Paris a Hermann. Seržantka Hedon byla připravena také střílet, jenomže její zorné pole náhle překrylo limaxovo tělo. DB 7.3 Pak seržantka padla na kolena, strhla si rozpraskanou kovovou smyčku z hrdla a prudce se rozkašlala. První slovo, které dokázala vyslovit byl tichý, přidušený: „…zvoneček…“
„Pohov.“ usadí Erton všechny přítomné. Má na sobě černou košili, jako by tušil, že zahajuje smuteční proslov. „Jak už jste zjistili, šlo o cvičení pod kontrolou inspektorátu. Vaše jednotka se stala terčem mnohanásobnýho udání z důvodu údajný nekompetentnosti... Odmítnul jsem se tím zabývat, jelikož to považuju za totální sračku. Republika ale měla jinej názor a proto tu máme tadyhle kapitánku, která Vás omrkla v akci. Asi to nebude růžový, protože ukončila misi předčasně. Byl bych ale zatraceně vděčnej, kdyby přihlídla k tomu, že celý cvičení podělala střela zasranejch separatistů.“ Erton si odkašlal a vrhl pohledem k bohorovně se tvářící Hedon.
|
| |
| Zasraná rozvědka... Slyšel jsem za sebou nějaký rachot, ale vzhledem k tomu, že nepřítel, který byl pro mě osobně prioritnější, byl přede mnou, neotáčel jsem se. Teda až do chvíle, kdy jsem musel přebít. Až v tu chvíli jsem viděl, jak se na zemi válí Utalag a Hedon. *Zvoneček? Jaký kurva zvoneček??!??* nechápu, ale když se od nás droidi začali stahovat, neodpustím si ještě poslední vzdornou ránu do nervového pletence jednoho z nich. |
| |
| U blbečků na dvorečku Po tom, co zabere můj vysílač, chci vytáhnout revolver a pomoct tak Hermannovi v palbě do droidů. Ve vnitřním monitoru hledí si zapnu kameru vzadu na helmě, abych viděla situaci za sebou. Nesoustředím se na to ale tolik, stihnu proto dva výstřely do nepřátel, než se ozve: „zvoneček“. V ten moment, co Erton oznámil konec akce, mi to celé došlo. Být terran, zrudnu vzteky. Přišla jsem tu o dost velkou část výzbroje. A tu mi Republika neplatí, to si vyrábím sama z výplat. Vztekle založím revolver a naprostým omylem zvýším dosah vysílače na radius 8 metrů a zapnu ho naplno. Během několika okamžiků sice nemám ve zbroji žádnou šťávu na nic jinýho, než nouzový režim – chůzi – ale za to, že jsem z droidů udělala rozměrnou kouli neopravitelného šrotu, mi to stojí. „Je, já se moc omlouvám, asi jsem v zápalu boje nepostřehla, co se stalo.“ Zahraju překvapenou, když se otočím k situaci dole čelem. A je mi jedno, jestli to hrané překvapení někdo pozná. Oficiálně v záznamu mise platí to, co se řekne nahlas. Probodnu pohledem Crowley a otevřu hledí exoskeletu. Celou cestu zpátky na křižník mlčím. Dokud se nenalodíme, stále bych to musela odůvodnit ve svém hlášení. Hned, jak dorazíme do šatny, si sednu dle rozkazu. Vyslechnu si Ertona i Crowley. Hned jak druhá zmíněná odejde, dovolím si úsměv. „Musím říct, že týden dovolené jsme neměli tak dlouho, že mi to připadá jako odměna. Už teď jsem zvědavá, co za sračky budou v těch našich hodnocení. Dáme si tu společné předčítání?“ Dál už jen v tichosti a s úsměvem sundávám exoskelet. Jen Paridovi jednoslovně potvrdím účast v baru, odložím revolver zpátky do trezoru ve skříňce. „Jo, a zamyslete se, co z osobních věcí taháte na mise a použili ste je. Bylo to cvičení, takže by nám Republika měla osobní majetek finančně nahradit. Já fakturu rozhodně vystavím.“ S tímto prohlášením se odebírám do sprchy a pak k sobě na dlouhý rozčilený spánek. |
| |
 |
|
| |
| ODDECHOVÝ ČAS „Jsem kapitánka Christine Crowley. Inspekce služebních sborů." No? Tak tohle je překvapení dene! Čekal jsem ledacos, ale tohle opravdu ne. Já jsem málem uškrtil kapitánku Christine Crowley ?! Tak to je asi průšvih! Ale jak jsem to mohl vědět, že ona neni zrádce, vždyť všechny důkazy a získané informace tomu nasvědčovaly. Myslím, že tohle bude nelichotivý záznam do mé profesní složky, ostatně nebudu ale jedinný. Kouknu po ostatních, všichni jsou překvapení stejně jak já, jen to každý dává najevo jiným způsobem. Cestou k náhradnímu transportu jsem si konečně mohl v klidu prohlédnout tu zkázu co napáchaly pulzní zbraně na Lunině vypůjčené zbroji. Tím co zbylo z Guzma jsem nechal zalátat poškozené díry. Teď ho stejně nepotřebuji, data k analíze si můžu stáhnout na dálku a Luna bude nejspíš potřebovat zdravotní sken. Tohle byl první ostrý zátěžový test a dopadl dost fatálně. Tohle budu muset nějak poladit. Na pátém podlaží se k nám připojil nejspíš ten civil kterého jsme měli zachránit. Mrknu na něj svím robotickým okem na pozdrav a pokračuju dál, nejsem zrovna v nejlepší náladě.V náhradním transportu sednu na nějaké volné místo a tu volnou půl hodinu využiju alespoň k sepsání svého podrobného hlášení. V šatně na nás čekal už sám generál Erton, řekl k tomu pár slov. Pak se ujala slova kapitánka Crowley, nařídila nám týden dovolené. To se mi docela hodilo, zhruba do poloviny tohoto týdne bych mohl mít už zas své oči zpět, snad! Hned co si to Crowley odpochodoval pryč, Niina si postěžovala na zničené vybavení a že to dá Republice nahradit. Hm, moc tomu nevěřím, že bych něco dostal zpět, ale zkusit to taky můžu. Napadá mě, kolik mohlo tohle naše cvičení stát Republiku kreditů? Z úvah mě vytrhne Paris se svým návrhem na druhý den, sednout ke skleničce v restauraci Old Times. Potvrdím svou účast a jdu směrem do své kajuty. Luno! Luno! Počkej! Popoběhnu směrem k Luně a zaostřím na ni své oči. Prosím tě, zatím si ten oblek nech u sebe, chtěl bych s tebou pak provést pár testů. Až budeš mít chvilku čas, stav se u mě v laboratoři, třeba pozítří. Volným krokem dojdu do své kajuty, vysvleču ze sebe nefunkční bojový exoskelet a usednu do své pohodlné židle. Do PC nahraju nově získaná data a nechám provést hloubkovou analízu. Dám rychlou sprchu, jídlo a jdu nakupovat potřebné součástky a vybavení. Bar Old Times: Vcházím do baru a rozhlížím se, zatím nikdo známí, až na toho civila z cvičení. U baru mávnu na barmana a mluvím s ním velice potichu. Denska napište útratu u tohoto stolu na mě. Mrknu na něj mechanickým okem a jdu si přisednout k neznámému. V ruce si nesu koktejl a dva koblihy. Zdravím příteli, my jsme se už krátce viděli, včera na tom šíleném cvičení. Já jsem Utalag, přijmi ode mě pozvání na nápoj dle vlastního výběru. Vedle sebe položím tašku s uvítacími dárečky pro své kolegy. Hned jak dorazí, předám je novým majtelům. ( Marcus : krabice prvotřídních Terotunských doutníku / Herrman: prvotřídní padesátiletá Whisky / X-01: update s virtuálním chlastacím módem / Niina: klíčky ke skřince se zajímavým kusem technologie, náhrada za utopenou sondu plus možnost využít mou dílnu / Luna: přístup k vědeckým datům u mě v laboratoři. ) |
| |
| Vstříc Starým časům Když nás generál propustí, zamířím prve do křižníkové zbrojnice. Na odchodu ještě zaslechnu co pronese Niina. Dává to smysl, ale já nic zvláštního nepoužil. Munici si upravuju sám z těch erárních, takže jsem prakticky do téhle mise neinvestoval nic kromě nervů. Jen tedy všem kývnu na rozloučenou a z hangáru vypadnu. V dílně postupně celou pušku rozeberu a žasnu nad tím, kam všude se krev těch ještěrek dostala a jak už začala naleptávat povrchovou úpravu zbraně. Když s tímhle skončím, opět pušku složím a zamknu ji do svého oddílu ve velké trezorové místnosti. Teprve pak konečně i já zamířím do sprchy a strávím v ní skoro hodinu. Prve i s exoskeletem, ať z něj trysky dostanou všechen bordel, pak i sám. Obleču se do jednoduché služební uniformy ve starém střihu a na stehno zacvaknu pouzdro s revolverem. |
| |
| KUDLA DO ZAD Kudlu do zad očakávate v podstate od každého čo sa k vám priblíži. Ale že vás podrazí posratá spoločnosť, pre ktorú pracujete viac ako dvadsať rokov, tak to nečakáte. To trápne slovo ,,zvoneček,, mi zvoní v ušiach rovnako ako Hermannova zbraň, ktorá strieľa do kopy šrotu. Potom to už ide rýchlo. Tá krava je náhle Kapitánka Piča Piča a ja som vraj bez práce. Ako keby ja som mohol za to, že ona nám dávala falošné informácie, ktorým sme verili, pretože ona je naša rozvědka a preto nám naša misia nedopadla podľa očakávaní. Tak ja za to môžem? Stojím tam bez slova, pozerám priamo na ňu a myká mi rukou, ako by som ju chcel udrieť pažbou svojej zbrane priamo do ksichtu. Rozmlátiť jej ten ksicht o podlahu a dokopať ju ako špinavého psa. Lenže sa ovládnem a len si odplivnu k jej nohám. V transporte sa veziem potichu. Vo svojom vnútri zúrim a prisahám, že ak by nebolo okolo mňa toľko svedkov, tak tú mrchu zdrapim za vlasy a vyhodím ju z lode. Na základni sa k nám hneď dostaví aj starec Erton. Čakal som, že nám vrazí do zad aj druhú kudlu, ale teraz sa za nás prihovára. Môžem sa mu na to vysrať z takej výšky, že by ho dopad môjho hovna dokázal zabiť. Tá rozvědková sviňa, ktorá ani nieje z rozvědky do mňa zase jebe a cerí na mňa zuby, ako keby vyhrala nejakú detskú súťaž o najväčšiu jeblinu vo vesmíre. Nervózne zo seba zhadzujem oblek a pri tom sa ovládam, aby som ,,kapitánke,, jednu hneď nefukol pravačkou na bradu. Dostaneme sedem dní voľna, ale to nieje žiadna výhra za takúto totálne posratú nedelu. Paris navrhne nejaký bar a aj keď jeho ksicht je to posledné, čo by som mal chuť teraz vidieť, tak musím uznať, že má aspoň raz dobrý nápad. Bar je presne to čo teraz potrebujem. Teraz, nie zajtra! Rohatá Prdelka ešte myslí na kompenzáciu použitých vecí, ale to ma nezaujíma. Výbušniny, náboje aj granáty si beriem normálne z muničného skladu. Hodil som si zbrane do skrinky a tresol som dvierkami. Exoskelet som nechal ležať uprostred šatne a skúsi mi teraz niekto niečo povedať na to. Zbrane som si naschvál odložil všetky, pretože v mojej mysli, idem teraz za tou sviňou a strieľam ju do hlavy brokovnicou. Vo vrecku mi ostali len moje dve zlaté boxery na ruky. Predstava, že jej rozmlátim hlavu na kašu je tiež príjemná. Nasrato vychádzam zo šatne, ale dovolím si ešte poznámku smerom na Ertona, ktorý tam teraz len tak stojí a mlčí. "Mohli ste nás kurva nejak varovať!" Beriem to od neho ako podraz a zbabelosť. Odkedy sa on riadi tým čo od neho chcú tí pajdrláci z hora. Mal nás varovať a nehrať tu na nás takúto trápnu hru. A je mi jedno či sa starý na to chce nejak ohradiť, vyletím zo šatne a tresnem dverami. Pre mňa za mňa nech ma vystrelí aj do vesmíru. Uvedomujem si, že som došiel na akciu totálne na sračky a tie svine v šatni absolútne nepočúvali moje rozkazy. Som v riti. Nemám tú prácu nijak extra rád, ale je to jediné čo viem robiť. Ak prídem o prácu, tak to ma určite opustí hneď aj Michelle. Pekne to na mňa ten starý chuj našil. Zamierim okamžite do spomínaného baru a začnem chlastat. Večer domov neprídem, len sedím v bare a pijem. Ak by ma chceli večer vyhodiť, že zatvárajú podnik, tak sa len presuniem do iného baru a potom na druhý deň sa znova presuniem tam. Po 24 hodinách chlastania: Čakám na Parisa, ten hajzel o tom určite vedel! Fajčí Ertonovi cikulu celý čas čo ho poznám. Musel o tom vedieť a celý čas sa určite smial za mojími zády, keď videl ako mi to nejde podľa plánu. Teší sa, že mi zničí život a brúsi si zuby na moju ženu! Keď príde, rozbijem mu papulu! Som úplne na sračku ožratý a ledva chodím, ale vo svojej opilej hlave som sa presvedčil, že za všetko môže Paris. Preto keď sa objaví v bare, tak sa vydám hneď k nemu a pokúsim sa mu vraziť poriadny pravý hák. |
| |
| Všechno dobře dopadlo! Z celýho toho humbuku se nakonec vyvrbí... nic. Jenom cvičení. Co to znamená? Podezřívavě koukám na vzorky, které se mi povedlo nasbírat. Je to podfuk úplně všechno? To snad ne. Ti tvorové na povrchu... a stoky... to všechno bylo určitě pravý. Z čehož pro mě plynou jen samá pozitiva! A taky jsem nás jednou zachránila. A vzdělala jsem Shahnaz. Konečně někdo ocení moje hodnoty a jak záslužnou práci tu dělám! Určitě dostanu plné hodnocení a třeba mě povýší! Nebo zvednou plat! A Bishop dost možná přijde o práci. No ten den snad nemohl dopadnout líp. Cestou zpátky na stanici se spokojeně usmívám. To už se ale nedá říct o zbytku týmu. Tváří se nějak sklesle. "To bylo vzrůšo, co?" Nadhodím vesele během transportu. Ale nikdo se úplně nechytá a tak se s pokrčením ramen dál tvářím šťastně a přemýšlím, jestli krokodýlovu mutaci mají na svědomí porouchané mitochondrie a jejich přeměna až v průběhu jeho života, nebo je to výsledek nějakého dlouhodobého vývoje. Mrzí mě, že tam u něj nebyl čas na vzorky. Ale aspoň mám raptora a stoku. Třeba jeho genom nějak ovlivnilo prostředí! Ve vlastních myšlenkách jsem zahloubaná i po doletu na stanici. Vytrhne mě z toho až Utalag. Prý si mám ten oblek nechat u sebe. Shlédnu dolů. Jej, zapomněla jsem se převléknout! Jak jsem si mohla nevšimnout, že se po stanici pohybuju jako roztékající se asfalt! Ale co, už to dojdu, převléknout se můžu i u sebe. "Stavím se." Potvrdím Utalagovi, a pak za ním chvilku koukám. Líbí se mi. Sice jiný obor, ale je do toho správně zapálený. Možná, kdybychom spojili naše výzkumy, dokázali bychom tomu obleku dát ještě lepší vlastnosti! Potom už konečně dorazím do laboratoře. Sisi tentokrát rozbila jenom jednu skleničku s vodou, kterou jsem zapomněla uklidit. "Hodná holka." Ocením její snahu o umírněnost a pečlivě jí poňuchám. Má tak příjemný kožíšek! A pak... konečně zasloužený odpočinek a volný čas. Uložím si svoje nové vzorky a pak už se minimálně na půl noci ponořím do zkoumání dobuladího mozku. A druhý den spím až do poledne. No kdy se vám to povede. Spát tak dlouho! Ještě pak něco trochu štrachám v laboratoři, třídím vzorky, tak trochu uklízím, destiluju, a najednou je večer! A večer se jde do báru! Ne že bych byla nějaký velký pijan, ale čas od času vyrazit mezi lidi není zase tak špatný. Navíc mě napadly zajímavý věci a to já ráda ventiluju mezi lidma. A aby se trochu provětrala, vezmu s sebou i Sisi. A taky se mi nechtělo chodit pěšky. Do baru se tedy přiřítím jako velká voda. Mám ráda okázalá ántré a vyloženě si užívám, jak na nás všichni zírají. Sisi potom začne honit odraz zřejmě něčích hodinek na podlaze a já zamířím ke stolu, kde si všimnu známých tváří. "Utalagu, zdravím! Tak jsem přemýšlela a měli bychom spojit naše výzkumy! Ten oblek má potenciál. Spojit to s biotickou složkou... napojit na DNA nositele... " "Ahoj, já jsem Luna!" Všimnu si i dalšího sedícího u stolu a hned se představím. A pak zase jedním dechem pokračuju k Utalagovi... "Prostě zkusit psychicky propojit oblek a nositele! Nepoužijeme elektroniku, ale biologii! Symbiotické propojení! Co ty na to?" Sisi |
| |
| LOVESTORY "Seržant Hermann..? To je ale příjemné překvapení... Potkáme se tam." Hlas zněl Hermannovi jaksi cize. Shahnaz byla nejspíš rozrušená, nebo na akci přistydla. Ani jedna z variant nebyla nepravděpodobná... SPC Charybdis hostí mnoho podniků, kde je možné svlažit vyprahlé hrdlo po náročné směně a za určitý počet galaktických kreditů přijít k různé zábavě i žvanci. Podle osobního naturelu je možné vybírat z těch divočejších, jakým je kupříkladu klub Taurus... Taurus ...přes jiné kluby, jakým je Rogue, zakládající si zejména na profesionalitě a modernosti prostředí... Rogue ...až po podniky, které ničím z toho nevynikají. Klientelu si ale stále drží dostatečnou, díky příjemnému personálu, nebo podávaným specialitám. V lepším případě je skloubeno obé. Právě takovým typem je třeba Ray's bar... Ray's bar Victorem zvolený bar Old Times stojí mimo klasifikace ostatních i mimo jejich devizy. Nalézá se na 10. palubě, ale spíš se zdá, že je ztracen kdesi na periferii galaxie. Zakonzervován v době, kdy bylo možné létat jen po vlastních soustavách a kdy bylo cool psát účet hosta tužkou.
Bishop se na místo dostavil s přehledem jako první, jelikož šel raději s předstihem jednoho dne. Majitelka Old Times ve 3:15 Z toho, kde strávil následujících 5 a 3/4 hodin, má Bishop jen nejasné záblesky. Ty záblesky jsou v podobě jiskřících pestrobarevných lihovin a pachu zvratků. V 9:00 však již zcela bojeschopný očekával znovuotevření baru a svou nevšední vitalitou tak nepřestával fascinovat. Majitelka Old Times v 9:01 Doktor Soitschi přišel s dostatečnou časovou rezervou a zabral stůl u okna s výhledem do palubního arboreta. Než se vymáčkl s objednávkou, obsluha již značně neklidně bubnovala o desku černě lakovanými nehty. Emily "Málem bych Vás nenašla, seržante!" spustila nadšeně seržantka Shannaz z ženijního. "Byla jsem hloupá, že jsem se nezeptala, ale myslela jsem, že budete ve Vašem obvyklém klubu, kapitán Paris mi naštěstí řekl, že se máte sejít tady, musím říct, že bych Vás v takovém podniku opravdu nikdy nehledala, chi-chi, slyšela jsem, že jste měli inspekční cvičení a prý to dopadlo nedobře, šušká se, že Vaši jednotku rozpustí, ale já jsem všem říkala, že Vás s Paridem se to určitě týkat nebude, spíš vyhodí toho feťáka Bishopa, stejně na to všichni čekají, chi-chi" Fontánu seržantky slov a dobré nálady ukončil příchod Victora. V těsném závěsu za ním šla Michelle Fenty, Niina a za nimi se znuděně kabonila Shahnaz.
|
| |
|
Aneb chybami se učíme |
| |
| WHISKY DOUTNÍKY Zvědavě koukám na toho nového. Co to mrmlá? Představil se mi takovým divným jménem, něco jako Miřikaj Saby. Alespoň to jsem mu rozuměl v tom huhňán. Pravdou je, že jsem slyšel daleko horší jména. Ten chlap si při mluvení hrozně šlape na jazyk a u toho hrozně škytá, skoro mu vůbec nerozumím, sleduju ho a snažím se dešifrovat co se mi to snaží říct. „Vejce! Co? Jaký vejce?“ V tu chvíli vešel do lokálu Herrman. Sláva, třeba Sabymu bude rozumět víc než já! Hodím po Hermannovi radostný a zároveň bezradný výraz. "Ahoj Herrmane, rád tě vidím, objednej si na co máš chuť, dneska platím já!" Mrknu po něm mechanickým okem. Od baru na Hermanna mává nějaká neznámá žena. „Kdo to je? Ta patří taky k nám ?“ Stihl jsem se Hermanna nenápadně optat dřív než se k nám usadila. Že by to byla Herrmanova přítelkyně, nebo milenka? Honilo se mi hlavou. Ta ženská ví snad vše, co se kde šustne! Vždyť ta naše mise měla být tajné ne? A nebo jsem si to jen myslel? Teď už je to jedno! Další příchozí je Victor, Mishell, Ninna a Shahnaz. Super už jsme skoro komplet. Myslím, že nadešel čas na mé malé dárečky. Na stůl položím Terotunské doutníky, které si Parid s neskrývaným zájmem prohlíží. Já mezitím vytahuji pro Herrmana flašku prvotřídní Whisky. Nevím přesně co se stalo, ale do zad jsem dostal tak nečekanou ránu, až mi flaška vyklouzla z rukou. Whiska se v záchranném gestu popohnaná několika údery rukou a nohou roztočila a dopadla mezi rozsypané doutníky na zemi pod stůl. Zmohl jsem se jen na… „Néééé!!“ Při pohledu na tu zkázu na zemi. Ohnut pod stolem zírám na příčinu této zkázy. Marcus? "Kde ses tu vzal?" Překvapeně ze sebe vyhrknu. Mrmlá úplně stejně jako Saby, který touto dobou nadšeně tleská. Už mi to došlo, oni jsou jak říkají lidé „spití pod obraz“. Posbírám všechny doutníky a znova je naskládám zpět do krabičky, třeba budou ještě použitelný, co já vím. „Marcu… pojď domů.“ Oznámí Marcusovi jeho žena. Chudák Mischell! Posbírala svého manžela Marcuse a odešli pryč z baru. Chvíli na to se do baru přiřítila Luna se svojí…. Sisi? To je to velký, chlupatý a hezký zvíře! Myslím, že jsem už o něm někde slyšel, ale ještě jsem to neviděl. Představoval jsem si to mnohem menší. Zvídavě na Lunu pohlédnu co to má za chundelatého mazlíčka. Luna mi toho chtěla zřejmě hodně co říct, mluvila o mém obleku a spojení našich výzkumů. "Jo nejsem proti, zní to velice lákavě, určitě to můžeme probrat." Luny vědecké nadšení a nápad mě zaujal, ale v tuto chvíli se mi v hlavě převalovala myšlenka, zda nemám běžet za Michell a Marcusem a zkusit je přemluvit, aby se vrátily. Je mi Michell tak trochu líto, asi by taky potřebovala upustit trochu páry a uvolnit se. Marcusovo vztek chápu, ale nevím co s tím má společného Parid? Asi nějaký dlouhodobý spor. Obrátím se na Lunu. "Zvládneš něco s Marcusem? Třeba mu uklidnit mysl?" Luna po mě hodí zmatený pohled. „Cože?“ "Hernajs, promiň! Vysvětlím ti co se stalo." V rychlosti popíšu celý incident. „Ty by jsi ho zvládal trochu uklidnit ne ? Tím se nijak nesnažím utéct od tématu se společným výzkumem.“ Luna pokrčí rameny a tváří se pobaveně. "A proč ho chceš uklidňovat? Je jenom ožralej, vyspí se z toho." „Pro mě to měl být seznamovací večer a bylo by fajn mít Vás tu všechny. Měl jsem pro Vás i malé dárečky.“ Kouknu na nasáklé doutníky. Luna protočí oči. "Ožralost vyléčit nedokážu. A i moje lékařské vzdělání mi říká, že se teď bude mít nejlíp v posteli. Máme celý týden volno, odchytíš ho jindy. Dej teď příležitost jeho manželce, ať si ho srovná sama." Potutelně a možná trochu škodolibě se usměje. „To zní rozumně, nechám je raději si to vyříkat. Na mě totiž takto alkohol nefunguje jako na Vás a taky jsem netušil, že může na lidi až takto působit a koukám nejenom na lidi.“ Dodám zamyšleně a kouknu při tom na Sabyho. Porozhlédnu se kolem zda tu někde není nějaký uklízecí robot, aby uklidil ten svinec pod stolem. Mávnu na nějakou obsluhu, nejspíš na tu dámu s fajfkou a objednám všem nějaké dobré pití, vyjma Sabyho tomu raději ten čaj. Pak se dál věnuji konvezraci. S Lunou musíme ještě probrat její návrh se kterým přišla. "Niino nechceš se také připojit k našemu výzkumu?" |
| |
| MICHELLE "Prídem o prácu. Prídem o Michelle, ostanem sám." Takéto podobné slová si mrmlem pod nosom celú noc aj celý nasledujúci deň. Chlastám lacný alkohol v tomto smradľavom hnusnom starom bare, až kým ma tá špata majitelka nevykopla. Ale však ja sa vrátim! Však počkaj! Neviem kde som sa potuloval celú noc, ale moje spomienky sú mix chlastania, vracania na ulici a tuším som aj dal niekomu do držky, čo mal ku mne blbé reči. Asi 4 promilé v krvi. Musel som sa tam vrátiť, pretože Victor Pošuk Paris a ten starý chren to na mňa celé ušili a teraz si myslia ako su chytrí a ako so mnou vyjebali. Pche, no určite. Ten starý prďola nás mohol varovať ale neurobil to. Presne cielene vybral mňa za kapitána a schválne nám dali úplne falošné informácie, aby žiadny môj rozkaz nebol dobrý. A každý vie, že Starec a Paris si tu navzájom oblizujú rite. Idú v tom spolu a preto si tu na toho hajzla počkám, aj keď na mňa tá ropucha majitelka celý caš tak divne zazerá. Hlava mi padá, oči mám otvorené len napoli a ledva sa držím na židly, ale držia ma pri vedomí známe hlasy. Tuším je to ten sopel, čo je nový v našej jednotke. A rozpráva sa s iným slizkým soplom. Dve hnusné, slizské sople sa spolu romanticky rozprávajú v smradľavom starom zatuchnutom bare. Asi ich dnes zmlátim miesto Parisa, aby vedeli, že terani sú lepší! V tom sa ale objaví to hovado. Nakráča si sem ako keby mi práve nezničil celý život. Keď uvidím ten jeho hnusný usmievavý ksicht tak mi zovrie krv. A ..... s ním prišla aj Michelle..... On bol s mojou ženou. Zas sa okolo nej motá tá sviňa! Chce ma takto odstaviť a potom mi ju ukradne, ale ja mu teraz ukážem, že si začal do nesprávneho. Postavím sa, vyberiem sa rovno k nemu (krížom krážom, rozhodne to nebolo rovno), natiahnem ruku a poriadnu mu vrazím. Obaja padáme na zem, taká to bola silná rana. Cítil som jeho ksicht na mojej ruke. Hneď som sa chcel k nemu doplaziť a zamordovať ho na podlahe ako psa, ale začul som Michelle. Zdalo sa mi, že je nejaká smutná, preto som svoju pozornosť zameral len na ňu. Dvíha ma za ruku zo zeme a ťahá ma preč z baru. Zmláteného a zraneného Parisa nechávame ležať na podlahe. Ešte som s ním neskončil ale nateraz dostal čo si zaslúžil! Až keď sme s Michelle vyšli z baru, začal som na ňu rozprávať. "Zlato, musíš mi veriť, on ma chce zničiť! To všetko on!" Snažím sa svojej žene vysvetliť ako vážna je táto situácia a musí to vedieť. Ale nezdá sa mi, že by mi verila, alebo že by to brala naozaj vážne, preto začnem byť hneď frustrovaný. Pokračujem už dosť smutným opileckým hlasom. "Mechelle vážne. A .... prečo ste zas boli spolu? Prečo sa s ním musíš stále stretávať? Zabijem ho!" Cesta do nášej izby je hrozne dlhá a ja celý čas niečo rozprávam. Rozprávam hrozne moc a moc moc a striedavo som nervózny a smutný. Už ani neviem prečo, len viem, že niekde na nejakej chodbe som Michelle nasilu chytil, silnu ju objal a plakal jej na rameno. "Michelle neopúšťaj ma, ja sa zmením, prisahám. Nájdem si inú prácu a prestanem chlastať! Neodchádzaj odo mňa, ja nechcem zostať sám. Mišelka moja." A keď som takto zo seba dostal celú túto situáciu, tak som s ňou išiel ďalej do našeho bytu. |
| |
| Konečně trocha volna. Ale za jakou cenu? Ještě, než jsem šla spát, jsem došla do skladových prostor a z rozbitých beden jsem vytáhla poškozenou ukradenou motorku. Odtlačím jí k sobě do dílny a jdu domu, spát. A já se dokonce i vyspala! Vzbudím se dopoledne druhého dne a dám si další sprchu. Ta včerejší byla v afektu velice rychlá a nedůkladná. Po dvaceti minutách strávených poctivým drbáním těla od všech nečistot strávím další půl hodinu protahováním namožených částí těla. Nechci zdřevěnět. Poté si sedám ke svému počítači a v rychlosti vytvořím fakturu určenou Republice. Nakonec jí ale neodešlu, protože je mi jasné, že mi stejně nezaplatí ani kredit. Holt si budu muset nějaké sondy a materiál ukrást. Ostatně, nebude to poprvé. Smažu soubor a vyrazím na tu nejdůležitější část dne. Do své milované dílny. Chvíli před ní stojím a spokojeně si prohlížím nedávno pořízená moderní těžká vrata. Zobrazit SPOILER V dílně se pustím do oprav a seřizování motorky. Rozebrat, vyčistit, narovnat ohnuté a vyrobit zničené díly. Pak zase vše složit. Ne, že bych to nezvládla rychle, ale je příjemné dělat něco primitivního, snadno si tak odpočinu. Doplním majiteli moderní přístroje pod vzhled originálních – abych neporušila stylovost mašiny, přidám rezervní nádrž na palivo, ta původní byla nějakým předchozím poškozením a rzí úplně zničená. Podle registračních údajů si zjistím, kdo je majitel. „Meisso, zjisti mi, kde je ten chlap teď.“ Požádám své AI. „Jakej chlap kurva, dyť je to baba!“ opáčí. „Tak jinak. Já chápu, že seš opravdu sofistikovanej komp, ale nezapomeň, že tě pořád můžu vypnout. A přestaň pořád používat hlášky ze seriálů, leze mi to na nervy.“ Udržuji si svůj klid. Meissa mi pak uraženě oznámil, kde je majitelka stroje. A kde jinde, než v té samé hospodě, kde jsem jí motorku sebrala. Hospoda Hole in the hull. Zobrazit SPOILER Vyrazím tedy na místo, cestou ještě doplním palivo do plna. Už jen zaparkuji a donesu dámě klíče. „Ještě jednou se omlouvám, že jsem jí tak ukradla. Díky ní jsem stihla briefing. Snad bude sloužit líp, než předtím.“ Je vidět, že by po mě nejradši skočila, ale asi se jí nechce nic riskovat. Během cesty a tankování jsem totiž zjistila, že z výsledku našeho cvičení má hodně lidí celkem dobrou srandu. Moje nálada je tedy na bodu mrazu a i se tak tvářím. Tady na nižších palubách už o mém beranidlu ví hodně členů posádky a asi se s ním slečna nechtěla poměřovat. Odcházím. Už jsem skoro u dveří, když zaslechnu část komentáře. „-ešatou čubku vyhodí někam na opuštěnou planetu.“ Otočím hlavu zpět, zorničky zúžené, konce rohů zčernalé jak se do nich výhružně nalila krev a zbarvila je. „Niino prosím, koupil jsem nové stoly!“ Okamžitě začal naříkat majitel, protože to samozřejmě celé pozoroval. Podívám se na něj, na stoly, na něj, na tu troufalou dámičku, a pak zase na majitele. „Mám to u tebe Thomasi,“ suše. Cesta zpátky do bytu je jako když beran prochází svým stádem. Černé konce rohů, pohled, který by vraždil. Ten, kdo si všimne, mi radši uhne. Teprve ve výtahu nejblíž mému bydlení se uklidním, barva se vrátí do normálu. „Svině jedna zasraná,“ ulevím si nahlas. Neřeším pohledy ostatních. Sprcha, slušné oblečení. Připravená k odchodu se podívám do zrcadla. Facku na jedno tvář, na druhou. Díky tomuto uvolnění naladím falešný úsměv. Cestou do Old Times jsem potkala Shahnaz. Jen kývnu k pozdravu. Totéž udělám s Paridem i Fenty. Mám chuť se jí zeptat, proč nás nechala ve štychu, ale tuším, že to byl rozkaz a asi jí to po chuti samotné moc nebylo. Samotný příchod do baru byl ale velice zajímavý. Bohužel, Marcusův marný opilecký úder na našeho slušňáka mi smazal z tváře i ten falešný úsměv, který si denně u zrcadla pečlivě cvičím. Neskutečný, oni mě prostě chtějí vidět jenom nasranou. „Marcu... pojď domů.“ Ozvala se naprosto beznadějným hlasem naše velící důstojnice. Povzdechnu si. Bylo by mi Bishopa i líto, ale chová se ke mě jako k póvlu jen proto, že nejsem Terran. Odplivla bych si, ale to jen kvůli tomu, jak se nalil. Jinak je mi obecně celkem volný. „Michelle, ten chlap musí zůstat, je ho potřeba.“ Prohodím k Fenty, když kolem mě s Marcusem prochází. Nerada to přiznávám, ale je to opravdu expert před demolice. Sice tentokrát zdemoloval sám sebe, ale na to, v jakým byl stavu, to nedopadlo ani tak blbě. Rozhovor u stolu zaregistruji až když s větou: „Niino nechceš se také připojit k našemu výzkumu?“ Naskočí mi matně téma jejich hovoru. „Zní to lákavě a zajímavě Utalagu, ale mám svůj projekt, kterému se budu věnovat. Navíc, pokud mě vyřadí z týmu, asi už se neuvidíme.“ Pokouším se opět nasadit svůj falešný úsměv, ale po chviličce se na to prostě vykašlu. Objednám si jediný alkoholický drink, který si dnes dám – sklenku kvalitního černého rumu. Sklenku v podobě lahve samozřejmě. Všem nabídnu nalít, a potom, co si se mnou dá každý, kdo chce, zbytek lahve pomalu trestám sama. Hovoru se nebráním, snad to pomůže zlepšit náladu. Největším humorem večera ale, zdá se, je Hermannův přešlap a Shahnazino pochopení situace následované prudkým odchodem. Rozesměji se, hodně nahlas, když si to celé přehrávám v hlavě už potřetí. Zobrazit SPOILER |
| |
| Co sis nadrobil... Překvapí mě, že princezna odpoví takhle rychle. A trochu divně... Ale u ní jeden nikdy neví co zrovna provádí, takže tomu nevěnuji žádnou zvláštní pozornost. Původně jsem ji plánoval vyzvednout po cestě - přece jen, když půjdu pěšky, jdu kolem - ale když se chce sejít až na místě, také nic nenamítám. Nevadí. Ještě jednou navštívím sprchu, protože mám pořád pocit, že jsem celý od sraček z toho kanálu. Teprve po druhé sprše a panáku na vyplavení iluzorního bahna z pusy panákem whiskey se to dá nějak snést a vyrazím do baru. Díky proskleným staromódním dveřím si už dopředu všimnu, kdo zhruba v hospodě sedí a zamířím k jednomu z volných stolů vzhledem k tomu, že princeznu nikde poblíž nevidím.
|
| |
| S tequilou a s kolegy Ten Utalag mě snad vůbec nevnímal nebo co. Nespatřuju v něm žádné nadšení a tak trochu začínám pochybovat, jestli vůbec byl dobrý nápad se ho hned ptát. Měla jsem si ho trochu proklepnout. Má vůbec nějakou kvalifikaci? Vzdělání? Od tak stěžejní debaty se mě raději ptá na Bishopa. O tom chlapovi jsem ochotná se bavit jenom když si z něj někdo utahuje nebo se probírají jeho záporné stránky, a on se mě ptá, jestli mu pomůžu? Nevěcně na Utalaga koukám. Všechny problémy, který Bishop má, si způsobuje sám. Rozhodně není třeba ho uklidňovat. Když mi Utalag vysvětlí, cože se tu vlastně stalo, musím se pobaveně křenit. Michelle to určitě nenechá jen tak. Tu scénu bych vlastně docela ráda viděla! Vzápětí ale zase musím zpátky do přítomnosti a krotit svoje emoce. No věřili byste tomu, ten slizoun nabídl účast na výzkumu i Niině! Ne že bych proti ní něco měla, ale společníky do laboratoře si pečlivě vybírám. Utalag má teoreticky potenciál. Niiny propriety ale na můj vkus až moc často bouchají a to laboratoři nedělá dobře. Probodávám Utalaga naštvaným pohledem a odolávám nutkání ho kopnout. Jaký by to asi bylo? Má normální kosti jako my, nebo by se mu noha prohnula? Nadechuju se, abych situaci zachránila, ale Niina mě naštěstí předběhne a odřekne to. Můj napaprčený výraz trochu povolí. Ale o tomhle si budu muset s Utalagem promluvit. Nemůže přece zvát k výzkumu kde koho! Objednám si Tequilu sunrise. A všimnu si, že tu jsou i další lidi než Utalag, Niina a ten zvláštní nazelenalý tvor, který má potenciál stát se druhým Bishopem. Co tu dělá Shannaz? Na můj vkus je až moc upovídaná. Kdyby aspoň povídala něco zajímavýho. Vtěrka jedna. A seržant Hermann tahá nějakou vlastní flašku. Nesouhlasně vrtím hlavou. Copak budeme pít v baru donesené pití? To tu přece nemůžou tolerovat! "Jakoupak zkázu, seržante. Vedeme si skvěle! Celé nám to hyzdí jen opilecké blouznění jednoho nejmenovaného člena. Ale jinak šlapeme jak hodinky! Věřím, že dostaneme krásné hodnocení." Už mi zase svítí oči. Vážně se na tu pochvalu těším. Někdo by měl ocenit práci, kterou tu děláme. |
| |
| Konec starých časů „Můžeš se zapojit třeba hned.“ odsekla majitelka baru, která se vedle Sabyho objevila s mopem v ruce a vrazila mu do pacek hadr. Pak pleskla Parisovi na tvář váček s ledem a začala vytírat spoušť pod stolem. |
| |
| Pokračování večera - Old Times a dál Večer se nám pomalu rozjížděl a po ne úplně podařeném začátku se to zase vrací zpět do klidnějších kolejí. Nemůžu se nepousmát nad tím, jak nečekaně se náš RNDr. ocitl s hadrem v prackách a dostal za úkol uklidit. Ale ten led na Paridovu tvář je podle mě zbytečný. Tak moc mu Marcus fakt neubalil... *Ale on byl vždycky slečinka...* pomyslím si v duchu a nahlas mi unikne akorát povzdech nad tím vším. I když Michelle tuhle situaci fakt nezávidím. Dost na tom, že ona jako důstojník žila se seržantem, ale Marcus jí to absolutně nijak neulehčuje. Až jsem se kolikrát divil, že z toho neměla nějaké viditelné problémy i ona... |
| |
| NOVÝ DEŇ Uvedomovať realitu som si začal až keď som ležal v posteli vedľa Michelle. Myslím, že tá sprcha mi pomohla a prebrala ma dostatočne na to, aby som si uvedomoval, čo som to zas pohnojil. Pamätám si ako som vrazil Parisovi, to je fajn pocit, ale pamätám si aj na to ako som plakal a prosil Michelle a to je už pekne trápne. Koľko ľudí ma pri tom videlo? Ani netuším. Jebať na nich. Niečo mi ale hrozne leží na hrudi. Nieťo ťažké, čo ma drtí a ťažko sa mi pre to dýcha. Ten Michellin pohľad. Nepovedala ani slovo, ale jej pohľad hovoril za všetko. Ja seriem na všetkých ľudí na tejto posratej stanici, ale aj keď je Michelle niekedy hrozná piča, aj tak je to jediný človek, na ktorom mi tu záleží. A presne ten jej zklamaný pohľad mi teraz leží na srdci. Sprcha bola fajn, tuším som bol celý čas v šatách, v ktorých som sa vykúpal v sračkách v tej kanalizácii. Musel som riadne páchnuť, ale keď tá sviňa z rozvedky, ktorá vlastne ani nebola z rozvedky, ma tak nasrala. Všetko dojebala. Všetko. Môj kvetináč je na inom mieste. Ešte viac sa prepadnem do tej diery problémov. Dúfam len, že Michelle nenašla to dvojité dno, lebo to by som si s ňou už nevyžehlil. Za ten borga by som mohol ísť sedieť na veľmi dlhú dobu. Ale lízol by som si teraz. Začína ma hrozne bolieť hlava. A práve keď vymýšlam plán, ako by som si to s Michelle vyžehlil tak prehovorila. Ani som neveril, že hovorí na mňa. Akoby to hovoril niekto iný, ale jej hlasom. Vie o mojích děvkach a vie o tom že drogujem. To je zlé, snažím sa vymyslieť nejakú dobrú výhovorku, aby som jej to vykecal, že sa mýli a zas rieši kokotiny. Lenže potom vysloví to čo ju trápi. Vraj som všetko dojebal, zkazil som jej život, v skratke. A vraj by bola radšej, ak by som sa zabil. A ja som sa nezmohol na slovo. *** Keď som sa prebudil, Michelle už bola preč. Posadím sa na posteli a moja hlava mi ide explodovať. Postavím sa, hodím do seba pilulku a z chladničky vytiahnem nedopitú flašu whisky. Pilulku zapijem alkoholom, vytiahnem cigaretu a zapálim si. Skočím sa vyšťať, potom si opláchnem ksicht vodou a hodím do seba ešte jednu pilulku proti bolesti hlavy. Dopijem whisky a fľašu hodím na zem. Odkatúľala sa v obývačke až ku gauču a spokojne si tam ostala ležať. Hodil som na seba nohavice a bundu a vyrazil som z bytu preč. Celý čas som si prehrával v hlave zas to isté čo sa včera stalo. Čo mi povedala Michelle a aj to čo sa stalo na misii. Tá kurva z vnútorného za to môže. A Erton. Dojdem do našej šatne a zo skrinky si vyberiem svojú krásnu pištol. Pohladím ju v rukách, odložím do bundy a vyberiem sa k výťahu. Ešte sa zastavím v alko shope a kúpim si litrovku najlepšej whisky akú majú. Stála majland, ale to už je jedno. Otvorím si ju ešte na chodbe a cestou do nášho bytu si z nej poriadne odpíjam. Zabuchnem za sebou dvere, prejdem cez obývačku okolo práznej flašky, ktorá tu na mňa poslušne čakala a zavriem sa do kúpelne. Sadnem si vedla vane a hodím do seba ešte tri pilulky proti bolesti hlavy. Spláchnem ich alkoholom, ktorý musím uznať, že chutí vynikajúco. Je lahodný a ani sa z neho nekrivia ústa, ako z tých lacných sračiek. Zapálim si cigaretu a neviem prečo ale spomeniem si na ten sopel. Ako sa len volá? Utalak? Niečo také. Premýšlam, že som bol naňho možno príliš kokot. Keď mlátil tú sviňu, tak on to už vedel. Nejak zistil čo je tá sviňa zač a poriadne jej za to naložil. Ak by k tomu ešte bola príležitosť, určite by som ho za to pochválil. Prešla asi pol hodina a vedľa mňa leží prázdna škatulka od cigariet a asi dvadsať špakov po zemi. Za ten čas som do seba hodil ešte asi osem piluliek proti bolesti a vypil štvrť litra chlastu. Moje lekárske záznamy stoja za hovno a bez Michelle, ktorá si ma aj tak praje vidieť mŕtveho, už to tu nemá zmysel. Radšej zdochnem takto, ako niekde sám, úplne sám, na nemocničnej posteli. Zobral som svoju pištol do ruky, ale nevládzem ju zdvihnúť. Niečo sa deje, nieje mi dobre. To bude z tých piluliek asi. Ruka s pištolou mi spadne na podlahu, mne sa pretočia oči a stratím vedomie..... |
| |
| Bádání Takovýhle kontroly by se mohly dít častěji. Utalag se nakonec ukázal být poměrně vhodným spolupracovníkem a to dlouhé volno nám umožnilo naplno se ponořit do výzkumu. Nikdy bych nevěřila, že budu na něčem takovým opravdu pracovat. Ta akcička mi ale ukázala, že oblek nemusí být jen nenáviděný krám, přes který pořádně nic nevidíte, ale že má potenciál stát se vaším nejlepším kámošem, když se správně vyrobí. A Utalag už s tím očividně nějaké zkušenosti má. Ale k dokonalosti mu chybí biotická složka výzkumu - já! Ona věta té zapšklé majitelky baru mě hlodala jenom do dalšího dne. Pak jsem to vypustila z hlavy. Rozuměj, udělala jsem si poznámku do svého notýsku Zjistit proč chlastání s limaxem končí masakry. - Majitelka baru Old times. Spokojeně jej zaklapnu a jdu se věnovat důležitějším věcem. Notýsek si beru všude s sebou. Občas jej otevřu a ptám se okolních lidí na různé dávno zapomenuté myšlenky. Bývají z toho často zmatení. Až dostane příležitost tahle poznámka, nejspíš už to taky bude pasé. Ale já z toho mám pak vždycky radost, že si to můžu odškrtnout. Když jsem přicházela do Utalagovy laboratoře, měla jsem trochu obavy. Tohle nebyla zrovna část lodi, do který běžně chodím. Ale nakonec to u něj vypadalo poměrně přijatelně. A ještě jsem dostala čerstvý salát! "Je nějak geneticky modifikovaný? To tu pěstuješ?" Vychrlím otázky a hned se rozhlížím, odkud salát pochází a kde mu to roste. Pak se ale dostaneme k jádru věci. Utalag už má hotový holografický model našeho nového obleku. Líbí se mi to. Mám ráda modrou. A taky zelenou. Jestli se to povede vyrobit, budeme muset dělat víc barevných variant. Když se bavíme o ziscích, tvrdě smlouvám. Trochu mě pobouřil Utalagův původní návrh, že bych dostala pouhých 25%. A že mezi zbytek týmu rozdělíme zbylých 25%. "Co ti s tím mají společnýho? Zajistím svojí půlku financování, zajistím výzkum biotické složky, zajistím materiály z jiných oborů... a seženu případnýho sponzora, kdyby naše zdroje nestačili. Chci 50%." Nakonec jsme si plácli. Jsem dokonce ochotná první prototypy obleků věnovat... no, možná radši zapůjčit... zbytku týmu. Aby nám to trochu otestovali v provozu. Ale dělit se s nimi o procenta nechci. Utalag taky navrhnul sdílení informací. To považuju za samozřejmost a tak hned otevírám počítač a ptám se kam to chce poslat. Jenže on to myslel jinak. Tak nějak po limaxovsku. Nejdřív na něj koukám, jakoby spadnul z višně, ale když mi to vysvětlí, celá se rozzářím. Samozřejmě jsem nadšená z jakékoli možnosti zkusit něco nového. A tohle byl vskutku nevšední zážitek. Vlastně si myslím, že mi od teď normální muži přestanou stačit, a to jsem se ani nemusela svléknout, ani absolvovat všechnu tu nechutnou proceduru s výměnou tělních tekutin! Stačil jediný dotek! A tolik informací... Prostě... wow! Další dny utekly jako voda. Když jste ponořeni v něčem smysluplném, hrozně to letí. Sháněla jsem materiál, i poznatky z ostatních oborů. Občas jsem zašla nakrmit Sisi a zkontrolovat svoje rozdělané preparáty a nedokončené výzkumy. Ale moc jsem se tam nezdržovala. Většinu času jsem strávila buď v Utalagově laboratoři, kde jsem si vyhradila vlastní koutek, a nebo na všemožných schůzkách s experty z jiných oborů. A jsem šťastná jako blecha. Tohle bude určitě významný milník mojí kariéry! |
| |
| Týden? To ani neni možný že to tak uteklo... Lahev rumu zmizela. Spláchli jsme hrdla kvalitním pitím. Během celého večera se silně pochechtávám, místy to dosahuje až vyloženě záchvatů smíchu. To se mě drží i cestou domu a dokonce ještě než usnu, dostanu poslední záchvat smíchu. Další ráno, 4:30 lodního času. Budík mě probudí svým dynamitovým výkřikem, zamáčknu ho a posadím se. Protáhnu se a podívám do zrcadla na skříni proti posteli. Zamračím se. „Meisso, denní plán?“ Promnu oči. „Volno, asi tě vyhodí přece.“ Oznámí mi můj optimistický společník. Urovnám si myšlenky, a jak se mi rozjasňuje, objeví se i velký spokojený úsměv. „Tolik volna jsem neměla tak dlouho, že snad i něco dokončím. Čeká nás skvělý týden!“ Nadšeně vyletím z postele, za poklusu popadnu kostku se svým palubním počítačem, natáhnu si svojí starou, potrhanou pilotní bundu, popadnu batoh. Ještě se zarazím a vrátím do ložnice pro čisté prádlo. Tady mě celý týden nikdo neuvidí a snad bych měla mít i čas se umýt. Cesta do dílny je pro mě tentokrát svižná vycházka. Za hodinu jsem tam. Rozhlédnu se po okolí, zkontroluji své zabezpečení a vložím energetický klíč. Vrata vyletí a já se okamžitě zavírám uvnitř. Odhodím batoh i bundu, převleču se do své nejoblíbenější kombinézy a je čas pracovat. Meissu připojím k integrovanému systému dílny. „Víš, co máš dělat, že?“ A už se hrnu do práce. Meissa spustil hudbu. A spustil jí naplno, aby to pořádně dunělo. Tak, jak to mám nejradši. Já odtlačím stranou auto. Stejně čekám na díly. Majitel si na opravu musí počkat. Nad touhle planetou to stejně opravit nemůžu už. Teda můžu, ale nechci do toho investovat svoje peníze. Ze zadní části dílny na kolejích přisunu zvláštní zařízení a pokračuji v něm. O 2 dny později... Neustálé dunění hudby, od techna přes dance a rock až po metal, mi brání ve vnímání toho, jak moc tím rozčiluji všechny bary, kluby, a obchody v okolí. A přesně to potřebuji – jak jinak se mám taky soustředit, když mě pořád někdo otravuje, že? Můj navigační počítač to moc dobře ví, a tak vím, že hudba neskončí, dokud si o to sama neřeknu. Spala jsem vůbec? Kolik je hodin? Podívám se pod sebe na hromadu plechovek s energetickými nápoji. Zapřemýšlím nad spaním, ale Meissa mi právě pustil jednu z těch nejlepších povzbuzovacích písniček, tak do sebe kopnu další plechovku léku na spánek, pečlivě a ode dna žaludku si říhnu a pokračuji v práci. O den později... Při vyklízení hromady plechovek jsem zjistila, že jsem už 4 dny bez spánku. Stočím se na dně zařízení a usnu. Další den... Vzbuzení proběhlo pomocí hudby. Náhlá změna rytmu a koncentrace basů mě vytrhla ze spaní. „Díky!“ Zařvu na palubní počítač, přestože by mě slyšel, i kdybych to šeptla. A pustím se znova do práce. Ale tentokrát už mám nastavený budík na ukončení práce. Když ten zazvoní, vyklidím vnitřek strojního prostoru, vylezu odtud a připravím se otestovat funkčnost. „Vypni hudbu,“ požádám Meissu a ten tak okamžitě učiní. „Seš si jistá, že to bude fungovat?“ Zeptá se po vypnutí techna. Zamyslím se. Úplně vidím ten výraz a mrmlání představenstva Republiky, až jim oznámíme, že náš křižník nepotřebuje tankovat. „Už milionkrát jsem ti říkala, že musí,“ zabručím a zatáhnu za páku. Nic. „A jo,“ se smíchem páku opět přesunu do polohy vypnuto a jdu připojit zdroj k zařízení. Potom znova zaberu za páku a spokojeně poslouchám, jak se uvnitř roztáčí všechny kolečka. Pohnu pákou ještě o kus dolu a celý stroj se rozsvítí jako vánoční stromeček. Světlo z něj vycházející je v první momenty zcela oslepující. Po chvíli se záře utlumí a já se rozkoukám. „Doufám, že mě nečeká další zánět spojivek.“ Zobrazit SPOILER Chvíli sleduji a poslouchám připravená vše vypnout centrálem. Člověk, když nedává pozor, může takovým jemným cinknutím mimo tempo zničit půlkilometrový okruh. Nic se ale nestalo. Spokojeně to celé pozvolna vypnu, odpojím zdroj a začnu uklízet dílnu. To zabere pár hodin. Na závěr celého dne schovám zařízení dozadu a znova přisunu rozpracované auto. Pak se zarazím. Zavětřím. Čichnu k sobě. „U všech stupňů kosmické rychlosti,“ vydechnu s odporem a následující hodinu a půl strávím ve sprše. Když už jsem spokojená se situací ohledně vůní, sbalím věci a vylezu z dílny. Než zavřu vrata a zakóduji, už za mnou stojí několik místních. „Ne, hudba hrát bude i do budoucna.“ Předběhnu jejich řvaní svým vlastním štěknutím. „Tak aby ses pak nedivila, že ti vrata zavaříme, aby ses tam nedostala!“ Zakřičel ze zadnější řady jeden z provokatérů. Natáhnu krk, ale nevidím ho. „No abyste se pak nedivili vy, až sem dám vodní děla na ochranu dílny a místo vody dám do nádrží pepřový roztok!“ Sáhnu do batohu a vytáhnu odtud teleskopický obušek. „Necháte mě projít, nebo si mám cestu udělat sama?“ po tom co uhnuli a já prošla, se k nim ještě otočím. „Abyste neřekli, že je mi to ukradený, tak slibuju, že příští výdaje do dílny budou na zvukovou izolaci.“ Na jejich brebentění už nereaguji a cestou domu si ještě zvládám udržet dobrou náladu. „Víš, co nás čeká zítra, že?“ optá se Meissa po tom, co ho odložím na polici. „Hm...“ nechci se o tom bavit. Jdu rovnou spát. Další den se trochu upravím. Když mě mají vyhodit, tak ne jako potrhaného šmudlu. „Dneska to bude legen - počkej si - dární.“ Ten špatně skrývaný výsměch mě vytočí. „Říkala sem ti, abys kurva přestal používat hlášky ze seriálů! Já tě upozorňuju, že tě vypnu a už tě nezapnu ty malej zelenej kuse tupý inteligence!“ Po chvilce trapného ticha odejdu z bytu a zamířím na briefing. Ten zmetek mě naladil asi úmyslně, protože mám chuť někoho rozstřílet. Doufám, že ty hodnocení bude někdo nahlas číst. A že ten někdo bude Crowley. |
| |
| OKO Generál Erton čekal v kostkované košili a riflích, až se všichni usadí. Seděl zde pobledlý Bishop, který až do čtvrtka čekal v komatu na své naklonované srdce a nyní po transplantaci mu byl nařízen klid. Neměl tady být, ale byl tady. Vlastně tady podle některých lékařů neměl být už vůbec.
"Co chceš, Ale?" ozval se burácivý baryton a planoucí bulva začala těkat z jedné tváře na druhou. "Rušim?" užasl Erton a každý věděl, že kdyby volal komukoliv jinému, jeho reakce by byla: "Co tam kurva děláte?" "Jsem na stomatologickym, mluv rychle než půjdu na řadu." zarachtal hlas. "Tak jo, Ede."zaskřípal Erton, kterému se viditelně ulevilo. "Slyšel jsem, že je z tebe teďka diplomat." "Mluv k věci, Ale." zaskučel hlas. "Tak jo, Ede. Věc se má takhle: Mam tady partu zkušenejch borců a Republika je posílá k šípku. Já je ale potřebuju ve službě a ty seš diplomat..." "Nevidím v tom smysl, Ale." upřelo se oko na Ertona. "Eh-eh... jde o tohle, Ede... Jako diplomat máš právo na ochranku." "Já ale nepotřebuju ochranku." "Jo... no... to je jedno... Ale můžeš jí mít, ne?" "Už chápu, Ale." oko přelétlo pohledem všechny sedící. "Fajn, beru je." "Major Drown!" zavolala nějaká žena. "Jdu na řadu, Ale... Měj se." halu naplnil hluk skřípavého odsunutí židle v čekárně a dunivých kroků, proti kterým byly i údery nohou X-01 jen nesmělým našlapováním. "Jasně, Ede. Ať Tě to nebolí." "Necítím bolest, Ale." hřměly kroky z prázdnoty. "Jasně, no... Tak teda čau." ukončil Erton hovor. Modrá s rudým okem zanikla v jediný světelný bod a zhasla. "Takže jste to slyšeli. Major Drown ochranku nepotřebuje, ale má na ní nárok. Ta ochranka zas nepotřebuje prověrku, praxi, prostě nic. Vybírá si jí diplomat, maximálně na základě doporučení. Doporučení nás - takže já to jdu sepsat. Zbytek dyžtak Kakajíčko - Vyberte s Niinou loď, Michelle, jo? Jo... Dotazy?" |
| |
| Tak to teda ne... Všichni v místnosti vypadají, jakoby jim někdo umřel. Tak nějak to nedokážu pochopit. Celý týden jsem se vznášela na růžovém obláčku, ten kolotoč ohledně nového výzkumu byl prostě skvělý! Spousta nových poznatků, které jsem mohla nasávat, spousta práce, kterou bylo potřeba udělat, ponocování někdy až do rána... A teď sedím tady. S nastoupenou jednotkou, a s generálem, který se tváří tak nějak všelijak, jenom ne spokojeně. Ale on je starý bručoun, to nejspíš nic neznamená. Začne číst a komentovat posudek. Hned na úvod mě zarazí oznámení, že je jednotka k rozpuštění a nekompetentní. Ráda bych něco namítla, ale generál jede dál, nedal příležitost ke komentářům. Nejspíš jsem musela jenom špatně slyšet. Hodnocení ostatních mi přijde tvrdý. Jasně, Bishop je neschopný, ale to se přece dá podat i jinak! A Hermann... pchá! Tak hrozný to přece nebylo. Pak se dostane i na mě. Natěšený úsměv na rtech mi ztuhne a pomalu se transformuje do nevěřícné masky. Pusa zůstane lehce pootevřená. To přece není možný. Neudělala jsem nic špatně. Cloumá mnou vztek, když Erton čte hodnocení zbytku týmu. Není to správný. Prostě není. Když pak mluví o rozpouštění, vztek je nahrazen ledovým strachem a smutkem... znamená to, že přijdu o svojí laboratoř? To určitě nemůže. Nemůžou nám všechno sebrat! Ani nás nemůžou poslat pryč! Odvádíme tu dobrou práci! Lehce se mi třese brada a vlhce lesknou oči. Erton s někým mluví. Chce z nás mít ochranku? Copak se zbláznil? Mluví o lodi, vážně nás pošle pryč? Nenene, určitě ne. To bude jenom na seznámení s diplomatem a pak se sem vrátíme, žejo? "Chápu správně, že budeme pořád tady a občas jako ochranka vyrazíme na misi? Naše... kajuty tady nám zůstanou?" Můj hlas je tak trochu přiškrcený, když vznáším dotaz. A vlastně ani moc nevnímám, co mi Erton odpovídá. "Já přece nejsem žádná ochranka." Mumlám si nešťastně pro sebe. "Jsem vědkyně! Na misi jsem dělala to co vždycky, to co mám dělat. Byla jsem furt vepředu a zajišťovala vzorky... Uspala raptora, zajistila krokodýla..." Musím vypadat jak hromádka neštěstí. Není to prostě spravedlivý. Zase mě začíná spalovat vztek. Přesně. Není to spravedlivý! Stoupnu si, jak mě napadne spásná myšlenka. Je mi jedno, co se zrovna řeší, nebo jestli mluví někdo jiný. Prostě do toho skočím a získám pozornost pro sebe. "Generále! Žádám o přezkoumání celé operace, případně zopakování testovací mise!" Tentokrát se mi hlas už nechvěje. Držím se jak klíště myšlenky na záchranu svojí laboratoře. Do karet mi hraje to, že Erton i Fenty jsou očividně na naší straně. "Ta, ta... kapitánka Crowley..." ani tý ženský nemůžu přijít na jméno... "byla vůči našemu týmu očividně zaujatá. My jsme udělali všechno správně a kdyby misi předčasně neukončila, byli bychom úspěšní, ostatně jako vždycky! Seržant Utalag zcela správně odhalil špiona uprostřed našeho týmu a velmi odborně se jej snažil SPRÁVNĚ odstranit. Kapitánka to neunesla, protože shodou okolností ona byla ten špion, a misi ukončila! Utalag taky mimochodem fungoval jako schopný technik v terénu a počítačový expert!" Začínám se dostávat do ráže. "Hermann, Niina i Augun zase jako vždycky fungovali jako perfektní střelci!" Vážně jsem tohle řekla? "A Bishop... Seržant měl osobní volno, ve kterém může dělat co uzná za vhodné. Měl nárok být tak trochu indisponován, a i navzdory tomu zvládl tým vést!" Jak hluboce jsem klesla, že se ve svém zápalu zastávám i jeho. Ale když to vezmu bez emocí a čistě racionálně, tak to tak přece je! "A já... jako vždycky jsem byla pořád vepředu, chránila ostatní a zajišťovala vzorky! Zítra bych vám podávala zprávu o prostředí a zajímavostech o té planetě..." Na sebe rozhodně nesmím zapomenout. Jasně, možná mi ta zpráva trvala trochu dýl, ale měli jsme přes týden prostě důležitější práci. "Proto ze své pozice poručíka žádám o přezkoumání." Uzavřu svoje prohlášení a napnutě čekám, co Erton a ostatní na to. |
| |
| Pokračujeme ďalej ... Prebral som sa v nemocnici. Netuším ako som sa tu dostal, ale mám pocit, že som na tomto svete už byť nemal. Obzerám sa okolo seba, na všetky tie hadičky a pičoviny čo mi trčia z ruky a cítim bolesť na hrudi. Od doktora, ktorý prišiel pár minút po mojom prebratí, som sa dozvedel, že mi museli dať nové srdce. No jasné, to preto aby moja bezcitná žena, mala ďalšie, ktoré môže zlomiť. Viem, že aj ja som to posral na viacerých frontách, ale povedať mi, že chce aby som zomrel, tak to je aj na jej bezcitnú hlavu priveľa. Nasledovali dlhé, nudné a absolútne zbytočné rozhovory s doktormi, ktorí mi dávali absolútne debilné rady do života. Myslím, že ja sám viem najlepšie, ako sa vysporiadať so svojím skurveným životom. A keď som si spomenul, že za nedlho bude pracovná porada, kde ma vyhodia, tak ten môj život bude ešte viac skurvený. Po celý čas, čo som bol v nemocnici, sa na mňa Michelle neprišla pozrieť ani raz. Verím tomu, že sa doma modlila, aby som to neprežil a pri tom sa celá nadržaná lepila na toho sviniara Parisa. Ak prídem o prácu, zabijem ho a hneď na to zabijem aj tú sviňu z vnútorného. Michelle ublížiť nedokážem, pretože aj keď je taká, stále ju mám rád. Ale to už je asi jedno. Prišiel čas na našu skvelú poradu. Keď som si dokrivkal do miestnosti, všetci z týmu už boli tu. Uvidel som aj Michelle, ale nemal som odvahu si sadnúť niekde blízko nej. Preto som si sadol čo najďalej. Som to ale srab. Pohľadom som našiel aj Parisa. Jasné, že je už tu. Vtiera sa Ertonovi do riti a preto, je vždy všade prvý, aby ho náhodou niekto nepredbehol. Potrebuje mať na Ertonovú riť vždy ten najlepší výhľad. Vždy prvý rad, aby zlízal tú najhustejšiu smotanu presne zo stredu jeho rite. Pozrel som aj na svoj tým a musím si z kútika duše priznať, že som ich videl rád. Hlavne jedna z mojích posledných myšlienok bola na Utalaga, preto mi je akosi sympatickejší. Aj keď stále vyzerá ako hnedý gec na stoličke. A je tu ešte niekto nový. Nejaká ryba, čo utiekla zo sushi reštaurácie. Neskôr sa dozviem, že je to nejaký doktor Pobleje, alebo niečo také. Ten starý prďola je dobrý aspoň v tom, že veci neobkecáva, ale hovorí všetko narovinu. Doktori mi kázali sa nerozčulovať, lebo moje nové srdce by to ešte nemuselo zvládnuť a preto sa snažím byť v kľude. Jebem na to, čo si o nás myslí tá špina z vnútorného a som prekvapený, že tu nieje. Že si nechala utiecť tú príležitosť sa nám pozerať do ksichtu, keď nás bude Erton takto ponižovať jej výmyslami. Čakám len kedy to konečne skončí a ja si pôjdem niekde sadnúť, dám si pivo a pizzu. Zomieram od hladu a v nemocnici ma kŕmili len samými sračkami. Vytiahnem si z vrecka cigarety a jednu si zapálim. Čakám na koniec Ertonovej reči, ktorý ako sa zdá, bude iný ako som myslel. Erton nám dohodil prácu u nejakého chlapa. Zaujímavé, to by nemuselo byť také zlé, ale zdá sa, že to znamená, že sa budeme musieť presťahovať. Pohľadom vyhľadám Michelle a trochu ma vydesí, že jej sa to asi netýka. Ona je kapitánka a nieje súčasťou tohto maléru. Ona má prácu na stanici stále istú. Vraj to vymyslel celé Erton, ale dobre viem, že jej sa ten nápad páči. Zbaví sa ma nadobro a ostanú si tu s Parisom ako dve hrdličky. Na to nech rovno zabudne, len cez moju mrtvolu! |
| |
| Další kolo... Sedím v prázdném malém hangáru a pozoruju ostatní v místnosti. Nevím, jestli si Erton řekl, že tou košilí nám trochu zvedne náladu, ale moc to nefunguje. Bishop vypadá, jako by měl každou chvíli zdechnout, ale nějakým zázrakem se pořád drží na židli a vypadá, že i trochu vnímá, co nám chce šéf říct. Když mi ještě na komunikátoru problikne zpráva od Emily, proletí mi hlavou i myšlenka na to, jestli mi to za to stálo. Bylo to pár dobrých nocí, ale bude to muset skončit. Jestli nás Erton převelí, bude to pro mě dobré vyřešení i téhle věci. |
| |
| Chvíle pravdy Dorazím jako jedna z prvních. Jsem nervózní a naštvaná. Ale víc nervózní. Z kapsy slavnostních armádních kalhot vytáhnu malý amulet, který jsem si přinesla ve svých věcech z domova. Celou dobu ho žmoulám. Erton mluví. Už jsem si zvykla na jeho přednes a jsem moc ráda, že se nesnaží nic okecávat. Zatímco čte všechny posudky a vytahává z nich důležité části, čím dál víc se mračím. „Niina tu nemá skoro nic, takže jí asi nebylo moc co vytknout, ale přeřadit jí mam taky... kvalifikovaně zvládnuté přistání... To jsou věci... jo... ale... agresivita vůči kolegům je tady ještě... neovladatelné výbuchy hněvu, nevhodná do týmu, nekolegiální a asociální. To už se trochu opakuje, Christine...“ Nadechnu se, že něco řeknu, ale musím sama sobě přiznat, že na tom něco je. Na druhou stranu, strávila se mnou pár minut a ví o mě úplný hovno. Svojí práci dělám dobře a investuju do přežití týmu svoje zdraví i peníze. „Neví, že sme na to zvyklí a už by nám to u růžkatý vlastně scházelo.“ Usměju se tomu na moment a pak sklopím pohled k zemi. „Díky,“ šeptnu, zatímco Erton pokračuje v předčítání. Dočetl posudky. Zaujatě sleduji podlahu, žmoulám amulet a čekám, že teď přijde křik, vzteklé máchání rukama a určení, kdo je kam převelen. Sama sedím, mlčím. A nejsem sama, všichni mlčí. Michelle nás úplně zbytečně okřikla, asi už ze setrvačnosti. Generál chvíli hovořil s lodní legendou Drownem. Z toho, co se ke mě dostalo je mi jasné, že ochranku nepotřebuje. A už vůbec nepochybuji o tom, že to vědí všichni, kdo ho aspoň od doslechu znají. Ale projít by to mělo, když na to má nárok. Zvednu oči, až když se ozve Luna. Má pravdu v tom, že Utalag odhalil špiona. Celý jeho výkon byl ovlivněn tím, že odhalil neschopnost té malé Crowleyovské svině se dobře vmísit do týmu a byla nenápadná jako fotonové dělo na pramici na obecní říčce. Neřeknu ale nic. Když se všichni vyjádří, do nastalého ticha velice klidně a zdánlivě vyrovnaně promluvím. „Znamená to, že trvale opouštíme Charybdis?“ Nic víc. Nereaguji na Luny proslov. Otázka, kterou pokládám je ve skutečnosti ta jediná, jejíž odpověď je pro mě důležitá. Koukám na Ertona, přímo do očí. Čekám na odpověď v sedě a v klidu, uvnitř mě se pere vztek a obava. |
| |
| PŘIZNÁNÍ Na místo setkání se doploužím asi poslední, své kolegy jen letmo pozdravím a jdu se usadit vedle Ninny. Vypadám vážně sklesle, není to však z hodnocením které nás čeká, to mě v tuto chvíli vůbec netrápí. Trápí mě daleko palčivější myšlenky. Generál se dal do shrnutí našeho nedávného výkonu sepsané rukou samotné Crowley. Luna to vystihla správně, Crowley neunesla své odhalení. Trochu mi to zvedlo náladu, ale pak na mě opět začala tížit vina. Vina, že za vše můžu já! Musím jim to vše říct, tohle se mi vymklo z rukou. Když Erton domluvil a všichni vznesly své dotazy a námitky, vstal jsem a nervózně si dokašlal. Chtěl bych se Vám všem omluvit. Od včerejčího dne přemýšlím nad situací, do jaké jsem se dostali. Abych byl přesnější. Nad situací do které jsem Vás nejspíš dostal já. Dost možná nebýt mě, tak si žijete své životy dál v poklidu. Přejdu tedy rovnou k věci.
K Vaší jednotce jsem se přidal v domnění že budu kryt samotnou Republikou jako její člen. Teď toho však lituji, byla to nejspíš největší chyba co jsem mohl udělal. Netušil jsem, že mají až tak dlouhé prsty. Nejsem si tím však stoprocentně jistý, že je má domněnka správná!
Ale mám pár faktů které mě v to utvrzují…. Prvních pár dní u Vás a hned prý cvičná mise která byla od prvopočátku dle mě odsouzená k neúspěchu, už jen díky tomu, že jsme měli mezi sebou krysu. Byla naplánována na den volna kdy byla většina nějak indisponována, unavena, atd. Proč Vaše jednání procházelo tak dlouho bez větších problémů, ale když jsem nastoupil já, přišlo najednou toto nesmyslné cvičení. Vidím v tom úmysl jak mě dostat ze služeb Republiky a tak se dostat ke mně a zbytku výzkumu. Při současné rychlosti výzkumu odhaduji, že se dosáhne mého výzkumu dimenzionálního posunu hmoty za přibližně 100 let. Věřím, že se někomu už také povedlo sestavit nějaký pokročilý energetický zdroj, ale jakmile se o něm dozví tato organizace, ukradnou ho a opět si ho přivlastní. Mluvím o posunu hmoty do jiných dimenzí rozměru, který nabízí nové možnosti. Je to však také jako zbraň při nesprávném zacházení. Pokud by získali můj výzkum, mohlo by to rozvrátit poměr sil ve známém vesmíru. Má technologie je totiž schopná upravovat, programovat, zvětšovat a zmenšovat téměř jakýkoli materiál. Zde jesem vám jako důkaz mého výzkumu přinesl snímek mého nanočlánku. Běžnou technologií toto není možné vyrobit. Pokud je to vše pravda jak si myslím, tak se Vám znova omlouvám, a pochopím když mě mezi sebou nebudete nadále trpět. |
| |
|
|
| |
| DOZNÁNÍ Keď sa dvihol na nohy Sopel a začal svoj neskutočne dlhý preslov o tom, že to kvôli nemu sa toto všetko posralo, tak som spozornel a uprel naňho svoj zrak. Predsa len som mal pravdu a je to sráč čo nás podrazil? Zo začiatku sú to nejaké kecy o článkoch a vede, do čoho sa absolútne nechytám. Potom konečne prišiel k jádru veci. Ten chlap je na tom rovnako zle ako ja a chce nájsť vykúpenie v tom, že vezme vinu na seba, aj keď to s tým nemá nič spoločné. Má depku z toho čo sa stalo a za všetko viní seba. Krútim hlavou a tak nejak si uvedomujem, že všetci sme tu na jednej lodi a všetci budeme pykať za to čo sa stalo. Ale nikto z nás za to nemôže. Proste sme boli v zlom čase na zlom mieste a šéfov nám robia birokratické kurvy bez páteře. Je mi nahovno, bolí ma v hrudi, Michelle je v rovnakej miestnosti ako ja, ale pripadá mi akoby bola na druhej strane galaxie a mám depku takú, že mám chuť vziať do ruky pištol znova a odstreliť si ksicht. Ale aj tak nájdem v sebe silu, potiahnem si z cigarety a chrapčavým hlasom poviem Utalagovi, zatial čo mi z úsť vychádza dym. "Seď na tej svojej želé riti a netrep sračky. Keď táto pičovina skončí tak skočíme na pivo." Tak, to je prvý krát v živote čo som emzáka pozval na pivo. Ale mám pocit, že môj život sa teraz dosť zmení, tak prečo ho nezmeniť od základu. Aj tak si nedávam veľké nádeje, že tu budem dlho. Lízol by som si borga. |
| |
| NÁDECH Generál Erton si vyslechl Luny otázku a hned odpověděl:
|
| |
| Všechno už je jedno... Musíte je do čtvrtka vystěhovat. To samý vaše laboratoř... Tupě se zase posadím, pohled upřený kamsi do prázdna. Co říká Utalag vůbec nevnímám. V hlavě si jenom přehrávám Ertonova poslední slova. Byla to jeho poslední slova, žejo? Ještě jsem slyšela něco o tom, že můžeme zůstat na Charybdys. Co bych tu dělala, když nebudu mít laboratoř? Nedává to smysl. Ostatní něco řeší, ale já to nevnímám. Nic nemá smysl. V krku cítím takovou divnou věc. A z nějakýho důvodu se mi třese brada. Vím, že lidi popisujou, že se jim to děje, když jsou fakt nešťastný. Nazývaj to knedlík v krku. Taková blbost. Znamená to, že jsem nešťastná? Nic takovýho jsem nikdy necítila. Beze slova se zvednu a odcházím. V očích cítím vlhko a to mě hrozně dráždí. Musím se napít. I kdyby mi teď kdokoliv říkal cokoliv, nevnímám a prostě jdu. Před očima jenom svojí milovanou laboratoř. Celej můj život... Po hodině až dvou v baru už-nevim-kde... "Nemám láda alkohol.... ničí mozkový žbluňky... teda... buňnky! Dycky maxsximálně jednu sklenišsku!" Povídám po dvanácti sklenkách vína a čtyřech panácích. Nebyla jsem na ně ze začátku dost odvážná. Ale od desátý sklenky mě to zlomilo a už mi to bylo jedno. Vlastně to není zase tak špatný. Cítím se tak euforicky! Hezky to hřeje v krku. Dokonce mi to rozpustilo můj knedlík. "Plotože... a to je důležšitý... po jedný se uvolníššš. Ae potom... potom!" Vztyčím ukazováček Sisi přímo před čumák. "Potom ztrácsíš konce... koncetranci! Dělala sem na to totižš výzku.. - škyt!" Jsem ráda, že tu nejsem sama. Sisi je fajn společník. Chápe mě. "A teď... je šechno v prdeli... V PRDELIIII." Zakřičím na celý bar a rozmáchnu se rukou. Podívám se do poloprázdné skleničky a jedním lokem jí dopiju. "Jak já nesnáším sprostý slova." Povídám zaníceně prázdný skleničce. "Je to ubohý... Ae je to šechno jedno. Celý můj výzkum je v háji. Ne... je v piči! Tak to tiká... řiká... Bishop... Seberou mi to... " Přes rty mi projde přidušený vzlyk. Hlava spadne na loket. "Ješžště jednu tudle věc..." Ukážu na prázdnou sklenku panáka někomu, kdo vypadá jako obsluha. "Nebo rovnou dvě..." |
| |
| Nesnáším nákupy, ale tady jde o lodě! Vyslechnu si vše, co má Erton na srdci. Sedím tam sklesle celou dobu, co mluví. Cítím, že upadám do deprese. Nechci opustit loď. Pomalu ve mě narůstá vztek. Zatím se navenek neprojevuje. Nechala jsem tady šest let svýho života, celá tahle zpropadená plechovka měla být mé ultimátní dílo! Něco, co po sobě zanechám kurva! Jestli z týhle lodě budu muset pryč, tak tahle zasraná Republika pocítí, že nasrat šprta je obrovská chyba! Nadechni se Niino. Nádech, výdech. Načernalé rohy pomalu vybledly, jak pravidelně dýchám, oči pevně zavřené, rty stažené na úzkou linku. Když oči otevřu, většina už je pryč. Fenty stojí nade mnou. Promluví, když se na ní podívám. „Musíme vybrat tu loď. Kdy?“ Zamyslím se krátce. „Jsem tak čistá, jak budu. A tak slušně oblečená, jak umím. Šla bych hned.“ Cesta k Loganovi uběhla s absolutně minimálním hovorem. Michelle nemůže za to, co se stalo. Nemůžu si to na ní vybít. Připomínám si. Že je Bishop vůl, to víme. Ale tohle musel nutně být předem připravený podraz. To, že neuspějeme. I to, že se nás pokusí roztrhat. Mám o toho feťáckýho rasistu i trochu obavy. Snad se ten idiot neodpálí někde v kajutě. To by bylo zas vyšetřování a my u výslechu. Když vidím nad vchodem ten název, Loganovy lodě, skoro vyprsknu smíchy. Vím, jak se to tu jmenuje, ale prostě je to absurdní. Co za egoistickýho dementa si dá svoje jméno do názvu obchodu. Jako „tadyto je muj kšeft, a koukejte si to pamatovat a pořád ho řikejte“ ego. To je neuvěřitelný. Vejdeme dovnitř, já se mezitím opět uklidňuji a nasazuji resting bitch face, nebo-li můj přirozený neutrální výraz. Jdeme si rovnou procházet hologramy. Překvapí mě, že se Fenty v lodích docela vyzná. Na druhou stranu, parametry se naučí nazpaměť každej druhej. Počkám, až se vypovídá. Mezitím, co listovuje hologramy, zahlédnu u pultu, jak se zákazník dohaduje neúspěšně o jiné lodi. Hologram vidím jen napůl, ale oči mi zajiskří. Bez náznaku nejistoty tu loď poznávám. Vidím i číslo hologramu. Když klient nasupeně poslal obchodníka do análních prostor a nasupeně odešel, vrátím se pozorností k Michelle. „Dobře, vidím C.A.R.79. Compact Army-like Rover, model 79. Aneb nepovedlo se nám 78 modelů, tak jsme devětasedumdesátku označili jako vozidlo obdobné těm, které používá armáda. Což znamená, že je to ořezané, nepohodlné, a brzo se to porouchá, protože se v armádě s dlouhou životností stejně nepočítá.“ Zobrazit SPOILER Zamyslím se, o kterých mluvila Fenty předtím. „Víšco? Vezmu to zpětně podle těch, který jsi zmínila.“ Nadechnu se a spustím: „Skycrawler je sice skvělá mašina, ale máš pravdu, že štíty jsou předpotopní. Taky rychlost odpovídá jeho názvu. Je to opravdu poctivej crawler. Silně si stojím za tím, že se kamkoliv prostě doplazí.“ Zobrazit SPOILER „Pokud budeme mluvit o Storm Tigeru, jeho cena je, slušně řečeno, kravská. Za mě osobně je ten stroj moc nápadný, naleštěný jak psí koule. Sice bychom opravdu vypadali, že jsme ochranka diplomata v jeho lodi, bohužel by nám to stejně nikdo nesežral, když se podíváš i na fotku naší jednotky. Navíc, museli bychom být fakt dementní, kupovat tohle naleštěný hovno. Loď, která má stejné kvality, jako každá druhá, a stojí dvakrát tolik? Notak...“ Zavrtím hlavou, jasně dávám najevo svůj názor na tuto loď i nakrčeným nosem a zkrouceným horním rtem. Zobrazit SPOILER Začínám pozorovat, jak je Michelle lehce vytočená, že všechno strhávám. A to teprve přišla na řadu ta její létací tréninková hala. „A tohle,“ přelistuji svižně na Sharu Xpace, „to je něco, co si má koupit nějaká rodina z rase, kde se nedělají porody, ale vrhy. Nevím jak ty, ale já nechci lítat s dobytčákem. To se můžu rovnou sebrat a jít někam farmařit a chovat dobytek.“ Nakrčím nos. „Je to pomalý, výzbroj je k smíchu, štíty bych prorazila kamenem – a to upozorňuju, že ve asi takhle velkým," ukážu velikost vlašského ořechu. A spát v jednej velkej ložnici s Utalagem, Lunou, nebo Paridem fakt nebudu.“ Zobrazit SPOILER Pečlivě pozoruji, jak má nadřízená ztrácí trpělivost. „Ale!“ Začnu, když vypadá, že chce promluvit. Přeruším jí tím s pootevřenou pusou. To mě vždycky pobaví. Svižně naťukám číslo, které jsem viděla na pultu a vyskočí hologram lodi. „Tohle je loď, kterou by si mohli oblíbit všichni. Loď od okrajového výrobce - Dankbur, dělá zakázkové lodě dle přání klienta. Tohle je třída HTS. Heavy Tactical Spacecraft.“ Zobrazit SPOILER „Nevím, jak se to dostalo sem, ale výzbroj, štítová výbava, rychlost. Pohodlí, velikost skladu, manévrovatelnost. Spoj si všechny čtyři tebou nabízené lodě a i tak je tahle lepší. Už jsem měla to potěšení se v ní proletět, asi tak před rokem. Nabízeli mi práci ve vývoji.“ Oči mi svítí nadšením, ale honem se zas uklidním. „Hlavně tu loď můžu snadno modifikovat podle našich potřeb – loď je přesně na to uzpůsobená. Dokonce bych mohla připojit Meissu jako autopilota a navigátora.“ „Cena?“ Rozklikne si Michelle nabídku. „Ty jsi se zbláznila, ne?“ Při pohledu na částku před sebou. Podívá se na mě. „Kdybych byla podílový vlastník, zbytek doplatím ze svého.“ Tvrdě, nekompromisně. Zrovna o tom smlouvat nebudu. „Projdi si klidně parametry. Za ty prachy lepší loď nedostaneš. A hlavně, je to silně modifikovatelný stroj. Co sakra víc chtít pro naše potřeby, než možnost udělat z toho jednou neprůstřelnou krabici, jindy ultimátní palebnou baterii, a jindy přesně to, čím je: všestranným, spolehlivým strojem.“ Nadechnu se. „A je krásná!“ Dovětek ze mě vyjde tak nějak automaticky. Pořád dokážu ocenit eleganci. To, že jsem celý den od oleje, nebo jiných toxických látek ještě neznamená, že neumím ohodnotit, že je něco vzhledově exkluzivně zpracováno. Pomyslím si hrdě a čekám na to, až se Michelle vyjádří. Uvědomuji si, že cena je vysoká a vím, že to může být až moc velká překážka. |
| |
| Balení kufrů Poslouchal jsem ostatní a hlavně šéfa, ale jen mi to potvrzovalo mé tušení. Na téhle lodi už dlouho nezůstanem a samotná kocábka podle mě půjde na generálku, spíš ale někam do šrotu. Nejlepší roky má za sebou už dávno něco podobnýho by se dalo říct i o některých členech její posádky. Každopádně jsem si zapálil jeden z doutníků i když už mi dávno došly ty, ve kterých byla aspoň špetka tabáku a musím tak bafat z nějaké tady kultivované kytky. Prostě sušené seno... |
| |
| Deprese zažehnána, mozek vypláchnut! Asi mě šálí sluch, Marcus mě opravdu pozval na pivo? Čekala jsem vztekání, nějaké nové oslovení mé maličkosti, ale pozvání na pivo vážně ne. Tak trochu zmaten kývnu na Marcusovo pozvání. Hele Marcusi? Tvé pozvání na pivo mě vážně těší, ale bylo by ode mě nezodpovědné s tebou pít alkohol. Já když piju alkohol tak v okolí mě příliš houstnou emoce. Ale ty můžeš pít pivo a já si dám něco sladkého. Pro mě je cukr jako alkohol pro vás. Co bar Old Time ? Jasnéé, daj si čo len chceš netrvám na tom aby si pil pivo. A Old Time je to isté kde sme už boli? Tam ma asi už znova nepustia. Hm, to máš asi pravdu. A co dojít vypít mé zásoby v laboratoři? Pár flašek tam ještě mám a aj to pivo se tam možná najde, nebo můžeme po cestě nějaké koupit. Své zásoby chlastu si nehodlám stěhovat na novou loď. Jo je mi to úplně fuk. Cestou do mé laboratoře mluvím o naší poslední misi a snažím se z celé té tragikomedie vytáhnout chvíle které jsou zpětně k zasmání. V laboratoři: Tak co si dáš? Otevřu dvířka od baru, ve které se nachází asi 50 lahví různého alkoholu, různě plné, různě staré a různě silné. Dej si co chceš, stejně to půjde pak asi do odpadu. Ukážu na útroby alkoholické skříňky a jdu najít nějaké vhodné skleničky a pro sebe pár talířků na sladkosti a zákusky. Tak na světlé zítřky a Crowley ať trefí šlak! Pozvednu sklenku s vodou, pač zákuskem se blbě ťuká. A pak znova a znova a znova a znova. Už jsi někdy - Škyt - létal? Připitoměle se usměju. S Luuunou jsem totiž navrhli nový oble .... oblekkk a ten umí taky lííítat. To ti musím ukázat. Rozzáří se mi podlitý oči. Chceš ho vidět? Bishop, stále trochu podozrievavo pozerajúci na Utalaga hodil do seba ďalší pohárik až do dna a povedal. "Vieš čo ... ak si ten oblek budem môcť hneď teraz aj výskúšať a preletieť sa trochu, tak ťa oficiálne vyhlásim, za môjho najlepšieho kamoša!" Oči se mi radostí zavlněly! No jasný kámo!! Tak dééém! Vléz do toho a dém to prubnout vedle do hangruuu. Škyt. A kde je vlastně Luna? Vždyť je tu skoro už jak doma a Sisi tu není. Chvilku něco mačkám na počítači, mezitím co Marcus blbne v obleku, ale s hyperglykemií to však jde o poznání hůř než jindy. 15. paluba bar Br… Gr… Cr…. to je jedno prostě nějaký bar. [b]Hele Marcusi! Luna je na 15. palubě v nějakém baru! Jdeme tam?[/b] "Jasnééé, poďme za ňou! Pozveme ju na panáka! A vieš čo bude úplne popiči? Keď jej donesiem drink a budem pri tom lietať!! Ukáž mi, kde sa to lietanie zapína." Jen na to pomyslíš. Todle nemá žádné čůdle, to je Luny páce! Pšííík! Hle sopel! O_O Očima zašilhám na nos a začnu se smát. Hele počkej ja si nasadím brusle a jedéém. S chechtáním sebou kecnu na zem a snažím si na nohy nasadit brusle. Uf! Zvedni mě! Tak já se tě chytnu a ty mě budeš táhnout jo? A pomalu jo? Jo ještě počkej vému něco pro moji kmaráádku Lůnu! Pro jistotu ale dolezu k baru po čtyřech, vezmu jednu z nejlepších flašek středně silných, pár zákusků, zabalím to do odolného batohu a vyrážíme, ale nakonec raději pojedu sám. Jízda ve mně rozproudila cukr , hlava se mi zamotala div se mi nezauzlovaly oči. Mám takový pocit, že jsme potkali Parida a nakonec možná i Lunu, nebo se mi to už jen zdálo? Něco mi říká že toho budu litovat. |
| |
| LIMAXOVE PATÁLIE Myslím, že to bude tým, že nemám žiadnych priateľov, alebo to že som prežil vlastný pokus o samovraždu, ale zdá sa, že naozaj idem s tou želatínou na pivo. Pozvanie k nemu mi prišlo ako skvelý nápad, pretože som nemal veľmi chuť byť medzi ľudmi niekde v bare. A keď sme k nemu došli a on mi ukázal svoju zbierku chlastu, potešil som sa, že sme nešli do baru. Tu je to ako alkoholový bufet a zdarma. Preto si s úsmevom vyberám flašky a pušťam sa do ich vyprázňovania. Hodiny sa len tak prelievajú a aj keď som myslel, že s Utalagom bude nuda, ukázalo sa, že sa s ním dá baviť o všeličom. Alebo to bude tým, že chlastáme ako hovada. Otváram už tretiu fľašku a moje nalievanie do pohárika a rozlievanie po stole je takmer vyrovnané. Čo by som dal teraz za borga. Len jedno líznutie. Len jeden letmý dotyk jazykom. Miesto toho sa u Utalaga doma vála na zemi rozsypaný popolník a asi tridsať špakov od cigariet. Okay, doteraz to bolo len také posedenie, ale potom príde tá ozajstná sranda. Utalag má údajne oblek, ktorý lieta. A čo by sme to boli za inžinieri a vedátorí, keby sme to poriadne neotestovali. Popravde som neveril, že mi dovolí do toho vlezť, ale on mi to dovolil! Odteraz je Utalag ala Sopel ala Želatína ala chriacheľ ktorý vypľujem na zem keď mám nádchu, mojím novým a jediným najlepším kamošom! Ledva stojím na nohách, ale trepem sa dnu do obleku, ktorý mi padne ako uliaty. Smejem sa až ma bolí brucho, keď mi Utalag navrhne aby sme išli takto za vedátorkou. Za tou mrchou v ženskom tele. Tá keď ma uvidí v jej obleku, jebne ju o zem! A potom Soplovi vystrelil z nosu sopel. Tak som sa z toho smial až som sa pozvracal na zem a pri som sa stále smial. Bolo to zvláštne. Smiať sa a pri tom grcať. Utrel som si z úst zvyšky žalúdočných tekutím do rukávu od obleku (na ktorom ostala žltohnedá škvrna od zvratkov) a sledoval Utalaga ako sa plazí niekde preč. Cesta do baru bola zaujímavá. Utalag, ktorý mal korčule, bol viac na zemi ako reálne v pohybe a ja, som sa pohyboval len vďaka stenám o ktoré som sa opieral. Vo výťahu sme sa s Utalagom opilecky objímali a ja som mu rozprával o Michelle. "Chápežž? Ona ma ... nen... toto ... nenávidí. Mňa!! Chiapež? Mňa! A to som pre ňu urobil toooľko vecí! Ženy sú proste... nev... toto .. nevďačnice! Ano! Kurvia sa len s Paridom s tým pajácom smiešným!!!" Ani ten oblek mi nijak nepomáhal držať sa na nohách. Myseľ sa mi vyjasnila, až keď sme došli pred bar, v ktorom sedela vedátorka. Keď sme vošli dnu, všimol som si, že tam sedí s tou svojou zmutovanou mačkou, alebo čo to je. Pri bare som si za veľmi zrozumitelnej artikulácie objednal ďalší drink a tiež som objednal to, čo Luna pije. Potom som sa otočil na Utalaga a povedal. "Tak, hovoril si ... mysľou? Lietat.... idem na to! Donesiem tej suke drink ako posratý lietajúci dron!" Netuším či som autopilota nechal zapnutého, pretože nemám ani predstavu ako sa to vypína alebo zapína, zobral som do rúk naše drinky, pripravil sa a išiel na to. Pohľad z Marcusových očí: Letím cez uličku ako šíp, v rukách obe drinky, frajerský úsmev na tvári. Nejaká sexica ma chcela asi pretiahnúť, ale nenechal som sa rozptylovať. Priletím tesne k Lune, levitujem na mieste a podávam jej drink. A potom jej poviem. "Čav vedátorka. Test je úspešný, čo na to hovoríš ty fešanda?" Čo sa reálne stalo: Vzlietol som a instantne rozlial obe skleničky. Pri tom som olial neďaleko sediaceho štamgasta. Pohol som sa letiac cez uličky. Zakopol o jeden zo stolov, ktorý sa prevrátil. Následne som zadkom buchol do stola na druhej strane, pri ktorom sedelo niekoľko ľudí a všetko ich pitie sa vylialo. Ďalej som letel cez uličku a vrazil do nejakej ženy, ktorá spadla na zem. Na tvári mám grimasu ako tesne pred vracaním. Z toho lietania mi je zle. Utalag ide za mnou na korčuliach a do tých stolov, do ktorých som nevrazil ja, vráža on a vylieva ľuďom pitie. Následne sa zastavím pri stole Luny. Levitujem na mieste len preto, že sa penisom opieram o stôl neďaleko Luninej ruky. Pozriem na ňu, slina mi tečie po brane, podávam jej prázdnu skleničku a poviem. "Čau vedokorkatorka. Tezt je úzpežny! Čoooo nto hoovríš ty frnda jedna?" |
| |
| ODCHOD Večer nepatřil mezi nejlepší. Paris cosi vyřvával před Utalagovým domem. Luna zvracela v baru Bross a Bishop při prvním kontaktu s ochrankou projevil zápal pro vášnivý odpor a vyjádřil jej nekontrolovatelným prolétnutím okny podniku. Účet následně vystavený byl v hodnotě měsíčního právnického platu a dvou dugaburgerů. Zobrazit SPOILER Následující ráno v 6:30 už Niina sedí na místě hlavního pilota. Žhaví motory nové lodě a... tedy zdánlivě nové lodě. Stroj má již cosi odlétáno. Zřejmě proto se dostal do Loganova hangáru. Na jeho stavu a výkonu se však služba ještě nepodepsala.  |
| |
| NOVÁ LOĎ Večer si pamätám len matne. Neviem čo presne sa stalo, ale môj rozbitý ksicht mi napovedá, že to bola zábava. Účet za rozbitý bar mám pri sebe v kapse. Znova sedíme na porade a ja si zapalujem cigaretu. Okom hodím po svojej žene, ale nechcem s ňou nadviazať ani očný kontakt. Bola to ona čo ma našla v kúpelni na zemi? Ona ma dostala do nemocnice? Neviem a záleží na tom vôbec? Prďola Erton nám zadáva novú misiu. Vlastne nám ju len pretlmočuje od nášho nového šéfa. Máme sa zúčastniť posranej přehlídky a udelovania ceny. Pretočím očami a už teraz mám z toho zlú náladu. Vylúpnem tabletku z obalu do dlane a potom si ju hodím do úst. Ta bolesť hlavy je nenormálna. Ak by som bol hocikto iný, asi by som teraz prisahal, že už nikdy nebudem piť. Ale nebudem klamať sám sebe. Potom príde reč na to, že nás opúšťa niekto z partie. Shahnaz to hneď hodila na mňa, ale keď sa ukázalo, že je to práve ona, kto nás opúšťa, musel som sa škodoradostne zasmiať. Princeznička nám tu predvádza odchod ako z pravej telenovely, plný sĺz a histérie. Ale jej schopnosť, len tak sa teleportovať by som chcel. A určite by som ju chcel aj dostať do postele. Vlastne, to že už nebude s nami v týme, je skvelá správa. Asi sa za ňou zastavím, keď sa vrátime z tej otravnej misie, kde musíme niekomu robiť pajácov. Z môjho zamyslenia ma vytrhne Michelle, ktorá nám dáva inštrukcie. Prinútil som sa na ňu pozrieť. Je rovnako krásna ako keď som si ju bral. Stále je to sexica, len keby nebola taká frigidná pinda. Mohlo nám to klapať, keby .... dá sa to ešte napraviť? Asi nie. Keď dokecá tak máme rozchod. Zastavím sa hneď za Utalagom, mojím novým kamošom. "Hej sračkoš, nazdar, to bol ale večer čo?" A podávam mu ruku. "Počuj, je tu taká vec. Nejak sa stalo, že mám u seba účet za škody, ktoré sme tam narobili. Myslíš, že by si to mohol zatiahnuť? Ja som totiž úplne švorc. Nemám to z čoho zaplatiť." Ku kamošom treba byť vždy úprimný a aspoň sa teraz ukáže jeho charakter. Či to zaplatí, alebo ma odkopne. Potom si to namierim do svojej kajuty na našej novej lodi. Nevyzerá to tu zle, ale musím uznať, že som trochu mimo z toho, že mám kajutu sám. Už celé roky bývam s Michelle. Netuším či si zvyknem niekedy na to, že už bývam sám. Zhodil som si veci na stôl a zvyšok dňa som ležal, oddychoval a minimálne dve hodiny stál v sprche pod vodou. V sprche som si zapálil asi štyry cigarety, ale všetky som omylom olial vodou. Bola potom sranda ich sledovať, ako sa strácajú v odtoku. Keď som si ráno na seba navliekal tú nechutnú odpornú hnusnú uniformu, v ktorej som vyzeral ako nejaký poslíček z bistra, mal som nervy. A keď sme sa všetci stretli tak som si neodpustil poznámku. "Boha vyzeráme ako banda džigolov, čo sa chystá na vystúpenie nejakej buzerantskej kapely." |
| |
| Zpět do práce Deja vu , brífingová místnost, kyselé obličeje a spousty emocí. Jen obsah Ertonova sdělení se změnil. Je mi po včerejšku trochu zle. Proto když Shahnaz oznámí, že je z našeho týmu vyloučená, téměř nic to se mnou neudělá. Za jiných okolností by mi ji bylo líto, ale dnes a v tuto chvíli jsem emočně úplně dutý. Takže jedeme na nějakou přehlídku a převzít nějakou cenu. Hm. To zní celkem jednoduše, bezpečně a nenáročně. Ale stejnak si myslím že tam bude nějaké ale!! Velké či malé, určitě tam bude. Jen ať se mýlím!! Prosím! Povzdechnu si pro sebe. Mundůry máme prý v kajutě. Zaraženě se zastavím. V kajutě? No jo Niina včera přeci vybírala naší novou loď. Já na to úplně zapomněl. Tak to by mě zajímalo co Niina vybrala. Začnu hledat na síti co to máme za loď. Hledání ale nedokončím. Přeruší mě totiž Marcus s novým oslovením. „Sračkoš“ Nevěřícně to oslovení potichu zopakuji.Ty vole! Nemůžeš mě jednou oslovit nějak normálně? Zhluboka se nadechnu a vyslechnu zbytek „dobrých“ zpráv. Vezmu si od Marcuse účet a kouknu kolik mě to naše přátelství bude stát? Par panáků nemůže stát zas tolik ne? Mrknu jedním okem na účet. Pak i druhým. Si děláš prdel, co se tam kurva stalo! Vytřeštím oči na tu sumu. Příchod do baru mám v mlze, nepamatuju se že by se tam něco stalo. Otevřu nové okno ve svém vyhledávači a hledám záznamy ze včerejší noci. S každým novým záznamem se mi vrací kus vzpomínek i to co bylo v před tím v mlze si opět vybavuji. Na to jak jsem šli domu, už jsem neměl odvahu se podívat, ukončil jsem to ve chvíli kdy Luna předváděla fontánu. No tak to byla jízda! Plyne z toho poučení do příště! Nechlastat v bojovém obleku a s Marcusem. S nelibostí načtu platební údaje a zaplatím pokutu. Hotovo a tohle si můžeš nechat na památku. Vrátím trochu podrážděně Marcusovi zpět vystavenou pokutu. Uvidíme se na lodi, mám ještě hodně práce. Vyrazím zpět do své laboratoře. Říkali sice, že se na loď zatím nemusíme stěhovat. Ale nač to odkládat. Konečně vyhledám typ naší nové lodi. „Heavy Tactical Spacecraft“ To by šlo. Do některé z laboratoří bych se měl v pohodě vejít. Tak je načase spustit výrobu bojových obleků pro naší jednotku, ale samozřejmě jen pro ty co projevili zájem když jim to bylo nabídnuto. Do příletu na planetu Apruva by měly být snad všechny hotový. Pomocí svého aparátu jsem provedl zmenšení potřebného vybavení které se vejde do bedny o velikosti cca 1x1x1m ve které může dál nerušeně probíhat výroba. Bednu jsem opatřil váhovým kompenzátorem, to pro to, aby se s bednou dalo vůbec hnout. V laboratoři nechávám jen takové vybavení které nebudu nutně potřebovat. K ránu se nasoukám do reprezentačního mundůru a jdu se pozdravit s týmem. Necítím se v tom oblečení moc dobře. Vůbec si nejsem jistý že v tom vypadám dobře. Nu což, ale když to musí být. Dnes mám dobrou náladu nehodlám si ji nechat zkazit. Všem kteří mají mít náš nový oblek rozdávám na lodi identifikační náramky k oblekům. Až budou obleky hotový, pomocí náramků se pak uvedou do normální velikosti. Cestu na planetu si krátím přípravou nového projektu |
| |
| Seyana Chvíli v hangáru z povzdálí koukám na HTS. Na tváři se mi postupně usadí spokojený úsměv. Pak si naskočím na plošinu jednoho z projíždějících zásobovacích vozíků a svezu se kus cesty. Seskočím, naskočím na jiný vozík a seskočím přímo u naší nové lodi. No, nové... Odřeniny už nějaké má, ale to se opraví. Už se těším, až tě dám do latě. Pomyslím si při pohledu na ní a spustím vstupní rampu. Urovnám si brašny na zádech a vkročím dovnitř. Je tu překvapivě opravdu čisto. Zdá se, že si technici od Logana dali záležet. Ještě aby ne, za ty prachy. Procházím celou loď, mám na to čas. Pečlivě prolezu každou kajutu, každou místnost, všechny laboratorní prostory. Jednu laboratoř rovnou uzamknu na svůj genetický otisk. Pak pokračuji dál. Nechci tu nic, co by narušovalo integritu lodi. Velice důkladně projdu strojovnu, vyřadím motor z provozu na chvíli, abych se podívala až úplně dovnitř. Cestou na můstek si z jedné brašny vyndám magnetickou cedulku a plácnu jí na jedny z dveří, na nejlepší kajutu na lodi. Hezky jí urovnám, aby byla ve výšce očí a uprostřed dveří. „Konečně něco, co si zasloužíš,“ pronesu do prázdna lodi a odcházím od dveří, na kterých je cedulka s nápisem: Cpt. Michelle Fenty, velící důstojník. Ještě jen tak plácnu další cedulku na kajutu blízko můstku, je tam přichycená v podstatě svisle, jak mi padla do ruky. Na ní stojí: Lt. sce. Niina L. Hériunur. Zvláštní, zveřejnit o sobě něco takového, pomyslím si a prohodím dveřmi jednu z tašek. Pak už vstoupím na můstek. Když se celý tak krásně rozsvítí, zalesknou se mi oči. Posadím se do pilotního křesla. „HTS žádá povolení k odletu,“ houknu okamžitě přes komunikátor na odletové. Když mi po pěti minutách konečně dávají povolení, už mám nastartované motory a loď v plně provozní teplotě. Vyletím vraty ven do odletové kapsy. A odtud mimo křižník. Po hodince osahávání ovládání zaletím na naše nové parkovací místo a před uzamčením lodi nainstaluji do vnitřního bezpečnostního okruhu hlídače. Malý hardware odhalující štěnice. Ať už nahrávací, nebo vysílací. Nebude nás prostě nikdo špehovat! Pak ještě přiřadím vstupová práva technickým pracovníkům hangáru a konečně využívám druhou tašku, kterou s sebou celou dobu tahám. Podám jim jí. Je v ní samé kvalitní pití. Deset lahví, pro deset techniků. Každá lahev se jménem, vím, kdo co pije. „Tady máte pánové a dámy dobroty. Starejte se o naše zlato dobře.“ Se všemi se tu znám už dlouho, jsou to takoví šikovní mravenci. Vyrojí se na lodi a krásně se o ni starají. Na poradu dorazím mezi prvními. Mám tak dobrou náladu, že ani nemrmlám nad tím, že budeme dělat pingly. Trochu mě mrzí, že nevlastním část lodi, ale vlastně je mi to jedno, hlavně že jí máme. "Heleď, růžkatá," zachraplá mi u ucha Erton. "Dílnu jsem ti uhádal a Ed ví, že tu potřebuju hlavně tebe, takže se mu nerozpakuj říct, že musíš zpátky na Charybdis, když to bude nutný... Jo a... před doktorkou ani muk, ten prostor její laboratoře už teď koupil nějakej durmid a chce tam pěstovat plísně. Dneska se tady byl ptát, jestli už vypadla." Ani se tomu neusměji. Nejsem sice Luny kamarádka, ale přijít o laborku je mrzuté. „Víte přece, že nechci, aby se mi v tom někdo hrabal. Charybdis bude absolutní unikát. Ale možná bude dobře, že budu mimo, stejně potřebujeme sehnat zbytek materiálů.“ Mezitím jsem zaslechla Michelle, jak se zbavuje velice taktně – jak má ve zvyku – naší hořlavé přítěže. Při pohledu na gejzír slz zadržuji smích kousáním se do rtu a po dalším explozivním odchodu ze scény a Paridovo představení hasičského umu se neudržím a chvíli se opravdu hlasitě směji. Smích byl přerušen až Fenty, která dala rozkazy. Teprve teď se dozvídám, že jsem s pinglama měla pravdu, protože to potvrdil sám Erton. No skvělý, pomyslím si. Odpoledne strávím vyklizením kajuty. Všechno, co je moje, se přestěhovalo na palubu HTS do mé kajuty. Ta díky tomu vypadá, jako by tam bouchla bomba. Takže vlastně úplně stejně, jako byt na křižníku. Když vidím ten chaos, spokojeně se usměju a jdu spát. Let probíhá naprosto klidně. Taky aby ne, už jsem si loď osahala včera. "HTS... Chystáte se vstoupit do apruvského vzdušného prostoru. Hlaste číslo, počet a účel Vaší návštěvy." přivítá nás ženský hlas před průnikem do svrchní vrstvy opaleskující atmosféry. „Tady hlavní pilot, poručík Hériunur z lodi třídy HTS, volací jméno Seyana, pro apruvskou letovou kontrolu. Letové číslo 1657981365. Na palubě se nachází devět cestujících. Z toho osm humanoidních forem života a jeden robotický asistent. Účel návštěvy přímá účast na přehlídce apruvských sil k příležitosti meziplanetárního dne veteránů.“ Odpovím klidným hlasem a zastavím sestup, čekám na odpověď. |
| |
| Seznámení s novou lodí Postupně poslouchám to, co nám říká Erton a neubráním se (aspoň zpočátku) celkem spokojenému úsměvu. Zbavit se najednou princezny i Shannaz? To zní jako celkem dobrý kšeft a když se na Charybdis občas vrátíme, vždycky se s nimi dá potkat dál. Vzhledem k tomu, že už tak nějak vím, kolik nám ještě zbývá času na křižníku, už v duchu přemýšlím, kolik z vybavení kajuty budu stěhovat na novou loď, kterou vybrala Niina a kolik toho nechám zlikvidovat jako nepotřebné. Přehlídka..? No, mohlo to být asi i horší a třeba jsme měli být určení jako nějaká zatracená stafáž k slavností večeři nebo nějaká podobná ptákovina, kde bychom se škvařili v nepohodlné uniformě a nechávali se očumovat místními kretény... |
| |
| Zase nová loď Říct, že mě druhý den bolí hlava, by bylo naprosto absurdním podhodnocením situace. Druhý den ráno chci umřít. Nemám ani sílu vstát a vrazit si něco do srdce. Navíc trčím na nějaký lavičce, kde jsem včera skončila, a nedokážu se přesunout do svojí kajuty. Ale já už vlastně nemám kajutu... je ze mě bezdomovec. Bezdomovec, který se má přestěhovat na nějakou novou loď. Já ale nechci na jinou loď... mě se líbí tahle... Matně se mi vybavuje minulý večer... Byla jsem už docela pod vlivem, když se objevili ti dva... Taky jsem zvracela... ale bylo to předtím, nebo potom? Bishopa jsem chtěla zabít. Ale z nějakýho důvodu jsem ho chtěla nejdřív svlíknout, o což jsem se dost vehementně pokoušela. Asi abych se líp dostala k nějaký tepně. To bude ono. Pamatuju si i Utalaga. Vypadal, že se dobře baví. To mě vrhlo do ještě hlubší deprese. Nikdo mě nemá rád. Nikomu na mojí laboratoři nezáleží. Když se trochu proberu, snažím se najít cestu někam, kde to znám. Cestou prosím procházející, aby mě zastřelili. Ale mám smůlu. Něco takovýho jsem chtěla včera i po Bishopovi, a nejspíš i po Utalagovi. A furt jsem tu. Ti lidi jsou dneska tak hrozně krutí. Sisi jde přede mnou a tak jdu furt za ní. To je moje jediný opravdový štěstí. Všechno ostatní mi sebrali. A najednou jsme v mojí laboratoři. Dovedla mě sem. Drbu jí za ušima a koukám na ty všechny skvělý exponáty a je mi ouzko. Pohled mi padne na dobuladí mozek. Zamračím se. Ten mi ale nikdo nevezme! Vlastně... všechno přestěhuju! Chtějí mě na jiný lodi... fajn. Ale tohle si beru s sebou. Začnu hromadit věci u dveří. Všechny svoje exponáty. A všechny přenosný přístroje. A rozbila jsem jenom dvě sklenice a pozvracela podlahu. Ještě furt se mi motá hlava. Rozhodnu se to neuklízet. Ať si s tím nový majitel poradí. Cha! Než začnu se stěhováním, dám si rychlou sprchu. A najdu si čisté oblečení. Potom najdu Utalaga a nechám si od něj ukázat naši novou loď. Špulím pusu a mračím se jak sto čertů, ale zbytek dne věnuju tomu, že přenáším svoje věci a neustále si pro sebe něco bručím. Kajuta není zase tak velká. Vypadá moderněji, než moje bývalá, ale není tu tolik prostoru. A ten gauč mi bude chybět. Nespokojeně mlasknu, ale vyrážím na další kolečko. Cestou nakukuju i do ostatních prostorů. Při objevení jedné z prázdných laboratoří se mi rozzáří oči. Jasně. Není to moje stará vypiplaná laboratoř, ale dá se na tom stavět. Tohle zabírám! Od té doby zbytek svých věcí nenápadně přesouvám právě do zvolené laboratoře. A na dveře nalepím cedulku se svým jménem. Při jedné z cest se také rozhodnu, že už bylo dost toho sebelitování a sebemrskčství a vezmu si osvědčený lék proti bolesti hlavy. Najednou mi je mnohem líp. Někdy v průběhu dne zjistím, cože nás to čeká zítra. Chvíli se rozčiluju a nadávám. Já přece nejsem žádná cvičená opice! Navíc ty hadry jsou naprosto směšný! Ale přesto... další den v 9:42 jsem na palubě. Sisi jsem zavřela v nové kajutě se zásobou jídla a vody. A už od rána se tvářím pěkně nakvašeně. Člověk získá novou laboratoř, a ani jí nemůže pořádně zařídit. Navíc Utalag rozdává NAŠE obleky jak na běžícím pásu a peníze jsem z toho ještě žádný neviděla. Po tom podrazu od Ertona se přece úplně změnila situace! Teď bych si to nechala pro sebe a na ostatní se vykašlala. Nikdo z nich, ani jeden, se mojí laboratoře nezastal. Obleky si nezaslouží. Zůstávám v umanutém zamračeném mlčení a po ostatních házím obviňující vyčítavé pohledy. |
| |
|
|
| |
| GIGI
Zobrazit SPOILER "Hubnoucí prášky asi nepropaguji, co?" hlesl Victor Paris při pohledu na vlastní tvář, visící mezi mnoha dalšími poutači přímo na stěně hangáru. Zobrazit SPOILER "Doktor Drown se velmi omlouvá, ale nemůže se ceremoniálu zúčastnit. Cenu za něho převezmu já." "Setnou nás a pak nám vyhlásí válku." Zobrazit SPOILER Postupovali jste tiše mezi mlčícími bojovníky, skrývající tváře. Gigi Ruston celou cestu udržela neodolatelný úsměv, stál ji však nejspíš většinu sil, protože na brčálovém koberci několikrát zřetelně zavrávorala. Na jeho konci Vás očekávali tři durmidé v nachových pláštích. Přilby držely pod pažemi. Jejich pátravé oči propalovaly každého a když jste se zastavili, prostřední z nich udělal prudký krok k Vám. Zobrazit SPOILER Sledujete jeho zvrásněnou zelenou kůži a žhnoucí rudé bulvy. Mohutné trapézové pletence, přirostlé k lebce. Hněvivě cukající čelisti a nenechavé ruce jeho druhů, váhající mezi blasterem a kopím. "C-t zn-ment?! Kde m-jr Drwn?! KDE?!!! Kde zbytek V'šho drpr-vdu?!" Gigi Ruston se v bezvědomí zhroutila vzad a durmidova pozornost se lhostejně přesunula na Vás. |
| |
| DURMIDI Tak sme konečne pristáli. Ani sa nedá slovami opísať to, aký som otrávený z toho, že musím ísť na nejaké trápne predávanie ceny. Dvadsať posratých rokov zabíjam pašerákov a pirátov a teraz mám robiť poskoka nejakému starému chumajovi, čo si na prevzatie ceny nevie ani sám zaskočiť. Keď vystúpime, moja žena povie Parisovi aby zostal na palube. Páči sa mi, že ho volá Paris a nie Viktor. Ak by ho volala krstným menom, vybuchol by som. A to, že jeho ksicht vysel na hangári ako keby bol nejaká celebrita, tak to ma sralo. Každý, kto tu pristane, vidí hneď jeho fejs. TERRAN DÁ DO TLAMY I TOBĚ, DÁŠ-LI MU PŘÍLEŽITOST! Pfff, ak si dobre pamätám, aj ja som dal do tlamy Parisovi, takže toto upozernenie je pravdivé. Tie zelené šunty by si mali dávať na nás terranov pozor. Som rád, že si to uvedomujú. Stále otrávene nasadneme do transportu, ale čoskoro začne okolo nás hustnúť atmosféra. A všetko to hustnutie pochádza od tej buchty Gigi, čo jej robíme doproved namiesto majora. Panikári, pretože zmenili miesto udalosti. No a? Vystúpime a celú cestu nepočúvam nič iné, len ako nás setnou, vyhlásia vojnu a bla bla bla. Nikto nám vojnu nevyhlási. Durmidi sú síce padnutý na hlavu, keď ide o boj, ale nedovolili by si vyhlásiť vojnu Republike. Nemohli by vyhrať. A ani nás nesetnou, pretože sme oficiálny členovia armády Republiky. To by bol vojenský akt. Ale musím uznať, že aj mne vyschlo v krku, keď sa pred nami objavili stovky Dumiďákov, ktorí nemajú nič iné na práci, len tu stáť ako poslušní vojačikovia. A to všetko pre starého Drowna? Čo je ten chlap vlastne zač? Celkom potichu prejdeme medzi durmi-prdmi až na koniec, kde stoja traja asi kápovia. Jeden predstúpi a spustí na nás svoju hatlaninu. Tvári sa nervózne. Boha, čo tu po nás vrieska? Vyzerá ako plesnivý penis s ovisnutou predkožkou kolo hlavy. Gigi asi takého veľkého vtáka nikdy nevidela, pretože od strachu odpadla. Uvedomujem si, že toto je pekný prúser, ale išli po mne už väčší vtáci ako je tento tu. Obzriem sa a svoj pohľad zastavím na Michelle. Cítim, že v tejto situácií som práve ja ten jediný, ktorý môže prehovoriť. A prečo? Pretože Durmiďáci uznávajú silu, boj, nebojácnosť, hrdosť a tvrdosť. A uznávajú Terranov. Prečo by inak mali hneď na vstupnom hangári fotku terrana a pri ňom varovanie. A prečo by chceli Terranovi udeliť cenu? Nebude si tu tento emzák čo má hlavu ako rozšlahanú vagínu, vyskakovať na terranov. Ak Durmidom ukážeme, že sa ich nebojíme, budú to rešpektovať. Alebo ma na mieste zabijú, a preto som sa ešte raz chcel pozrieť na svoju ženu. Vyzerá stále rovnako bohovsky ako keď som si ju bral. Vystúpim dopredu pred všetkých, rázne zasalutujem a hrubým silným hlasom poviem. "Sme osobné elitné komando Majora Drowna. Poveril nás prevzatím vašej ceny. Je to obrovská česť." Obrovská česť? Nasrať im na tú cenu. "Ako velitel jednotky zastupujem Majora, ktorý sa tu nedokázal dostaviť pre veľmi urgentnú záležitosť. Zbytok doprovodu, pilot, ostal na palube našej lode." Ak je pravda, že niekoho budú chceť popraviť, tak určite popravia velitela jednotky. A tou je Michelle, presne preto to nedovolím a poviem, že som velitel ja. A som hrozne rád, že som už niekoľko dní nemal žiadny fet. Lebo by som asi takúto vetu nikdy neposkladal. Stojím rovno a hladím peniso-vagiňákovi do očí, bez strachu, bez pochybností. |
| |
| Chrám války =! prostor k zahájení války Se škrobeností letové kontroly se všude počítá. Akceptuju to už naprosto bez podivů. Podle zdejších, cestou prostudovaných, letových tras sestoupím s lodí na povrch planety a zaparkuji ve správném hangáru. Spokojeně poplácám panel ovládacích prvků a jdu se převléct. Venku je jasně vidět, jak velká sebranka šašků vlastně jsme. Nikdo se necítí dobře v tomhle tučňáčím hábitu. Dle předpokladů, Drown se neobjevil, místo sebe poslal nějaký roztěkaný kuře. Zkontroluji, jestli mám vše, co potřebuji. Když nám Gigi přeložila nápis na plakátu našeho domovního Hulka, jsem ráda, že si beru vše, co můžu potřebovat. Kromě lodě... Změna plánu mě ještě víc utvrdila v tom, že jestli mám přežít, budu muset dávat hodně pozor. V průvodu se řadím do druhé řady, hned za Lunu, která vykračuje vedle Fenty. Před nimi jde už jen Gigi a já jen čekám, kdy to dopadne blbě. Ne jestli. Kdy. Uvnitř Chrámu Války se mi zvedl žaludek. Je to děsivý pohled. Z tohohle se neprostřílíme. Bezděky položím ruku na přezku opasku. Zastavíme vpředu, před trojicí něčeho, co by se jeden nebál nazvat zahleněnou zkamenělinou. Když promluvil a Gigi se začala hroutit vzad, pouze galantně udělám půlkrok bokem a lehce u toho i posunu přede mnou stojící Lunu. Tak se aspoň sekretářka nepomlátí o naše těla. Dopadne pěkně rovně na rovnou plochu. Když se kolem mě protlačí Bishop, objeví se mi v krku dost veliká ucpávka vzduchu. Co to ten idiot dělá? Probleskne mi hlavou. Překvapí mě ale, jak mluví. Zdá se mi to, nebo je střízlivej? Zamračím se. Pevně sevřu přezku opasku, připravená ho kdykoliv použít. |
| |
| Nové skvělé úkoly Samotná cesta mi ubíhá celkem v klidu. Cpu se sendvičem se slaninou a u toho si do komunikátoru pouštím nejnovější zprávy z okolí. No, vlastně zase tak nové nejsou. Všude pořád omílají to samé, ale tak to bylo vždycky. Když chce někdo vědět skutečné novinky, šlo to leda přes někoho z analytiků a ti jsou zase na kancelářské krysy kurevsky namyšlení. |
| |
| PILA V temné, vlhké, plesnivé kobce se bělaly uniformy "osobného elitného komanda Majora Drowna". Doprovod uvězněným dělala i sekretářka Gigi, jeden dobulad a dva durmidé. O něco později přibyl do saralské věznice kapitán Paris, který ale - jakožto celebrita - dostal samotku na hladomorně.
|
| |
| Vězení Nechtěl jsem zdržovat, zamířil jsem k mé pidi laboratoři a vyndal z ní jen JEDEN hotový oblek. Vlastně netuším čí jem to vlastně vzal (letecký modul/maskovací modul), na to jsem v tu chvíli neměl čas. Ale raději nějaký než žádný. Mám takový dojem, že tam byl minimálně ještě jeden téměř hotový. Guzmovi podám jednu z mých zbraní, aby ji schoval do svého jádra. Urovnám si oblek a vyrážím vstříc slavnostnímu průvodu. Ještě před odchodem předám Paridovi stručný manuál jak aktivovat oblek, stejně teď nemá nic lepšího na práci. Gigi je fajn človíček, jen kdyby vše neviděla tak černě. Vyhlášení války? Gigi, to je blbost! A hlavu nám přece taky nemůžou setnout, jsme… zamyslím se. Co sakra jsme? Vždyť nejsme vlastně nic. Oni nám tu hlavu můžou setnout! Pohled který se nám naskytl na tisíce vojáků mě v tom jen utvrdil. Kdyby to šlo, otočit se a vrátit, hned bych to v tu chvíli udělal. Jenže to nešlo. Mít v těle kosti, tak ve mě strachy chrastí jak v chrastítku. Došlo na nejhorší. Marcusův pokus zachránit situaci byl bez úspěchu. Asi jsem Gigi křivdil, měla pravdu, vážně nás setnou. Jen ne asi tady, protože se mě jeden z těch durmiďanů chopil a odvlekl někam do vězení, společně s ostatními. Nekladl jsem příliš velký odpor, asi jako hromada vystrašené želatiny. Stětí nebo hibernace, v myšlenkách si rovnám co je nebezpečnější. Jednoznačně bych raději volil stětí, hibernace by mohla být moje smrt. Raději být bez hlavy než být kus ledu. Ale neměl bych ztrácet drahocenný čas takovýma úvahama. Strach vystřídala chuť žít a zmizet z téhle díry. Mít tu tak nějakou zbraň. Povzdechnu si polohlasně. No jo zbraň. Vždyť já ji tu mám. Přišourám se k Marcusovi a Herrmanovi. Hele chlapi mám tu jednu zbraň, kdo si ji vezme? Ve vašich rukou bude teď užitečnější víc, než v těch mých. Opět si pak dřepnu a zkouším přes Guzma hledat nějaký řídící panel. Marná snaha. Vše tu v okolí maj jen mechanický. Jak řekla Gigi, Durmidé opravdu neztrácejí čas. Zanedlouho do vězení napochodovali dva strážní a začali podle slov Gigi, rozpočítávat kdo s nima asi půjde. A kam? To ví jen oni. Ve chvíli, kdy byly stáže zády, dal jsem Guzmovy povel rozdělit se napůl a krýt Marcuse. Schovaný pod oblečením by neměl být vůbec nápadný. Takto by měl Guzmo plnit tři funkce. 1.Zjistí kam Marcuse vedou a co nás možná čeká. 2.Poskytnout Marcusovi krytí alespoň poloviny těla. 3.Bude dělat můj předsunutý hackovací maják. Po tom co Marcuse odvedli začalo být dusno i tady. Durmidskému spoluvězni se zachtělo po Ninně. Musím Ninně pomoct, i když to možná nebude vůbec potřebovat. Prohrábnu kapsy zda u sebe ještě něco nemám. V jedné z kapes najdu nějaký přívěšek. Je to jeden z těch nově dokončených obleků, v tom stresu jsem úplně zapomněl že ho mám. Jeho čas však ještě nepřišel. Natáhnu na svou pravou ruku Guzmu jako rukavici, aktivuju svalové akcelerátory a pokusím se nenápadně udařit toho Durmida vší silou, nejlépe do hlavy. |
| |
| Plešatá? Ne. RŮŽKATÁ! Přecházím po cele sem a tam. Přemýšlím, jak z tohohle průšvihu ven. Mohlo to dopadnout i hůř. Ale taky líp. Ruce mám pořád položený na opasku. Když bude nejhůř, můžu ho pořád použít. Do cely vejdou dvě mochomůrky, něco diskutují jejich hatmatilkou a nakonec odvádějí Bishopa. Povzdechnu si. Nemám s tím co udělat. Snad ho čeká něco, co ve střízlivým stavu zvládne. Ačkoliv nevím, kdy jsem ho viděla naposled střízlivýho, kromě dnešního dne. Tak snad nemá jen velkou hubu a opravdu něco umí, kromě fetování a vyhazování věcí do vzduchu. Něco mnou škublo, nějaký mochomůrčí prase mě táhne do rohu a něco žvaní. "Plešatou terranku prý ještě neviděl." přeložila Gigi. Jo, tak pán si chce užít. V hlavě mi probleskne rychlý plán. Než ho ale stihnu realizovat, Utalag s Guzmem nasazeným jako břichomluveckou panenku udeří Durmida do hlavy. Trhlo to i se mnou, ale pustil mě. Využiji svých pohotových reakcí pilota a dočasný zmatení bahňáka, udělám dva dlouhý skoky stranou a s energií parní lokomotivy to prudce hlavou naperu přímo do kyčelního kloubu. Moje tělo je na tenhle typ střetu naprosto dokonale evolucí postaveno. Hned po ráně se stahuji zpátky pro případné opakování. Rohy i vršek lebky výhružně zčernal. „Já nejsem Terranka, ty zelenej kuse smradlavýho bahna,“ vrčím u toho. |
| |
| Milostné dostaveníčko v base No... Mohlo to dopadnout hůř. Ale i líp. Čekal jsem, že nás ti šmejdi sejmou díky své převaze hned na místě, ale místo toho nás velmi mile odvedou do nějaké své variace na basu. Ani mě nepřekvapí, že nedostaneme svou vlastní celu. Že s námi zavřou naše ženské? Ok, beru... Nevím sice, jak to bude zvládat Marcus, ale kdyžtak určitě najdem nějakou pásku přes oči, aby je neočumoval. Ale ti dva zelení hnusáci? To už je moc! Když odvedou Bishopa, nevím, jak se cítit. Vzhledem k jejich fascinaci bojem je mi jasné, že jak jim umře jeden z nás, přijde na řadu druhý... |
| |
| KURVA A je to v riti. Môj pokus o formálnosť zlyhal a všetkých nás pekne zaradom šupli do basy. Myslím si, že to preháňajú. Čo je to za hovadina, že zatknú nás za to, že ten starý chuj neprišiel na prevzatie vlastnej ceny. Čo s tým kurva máme my spoločné? "Prisahám, že ak sa odtialto dostaneme, tak toho starého pičusa odstrelím." A Gigi mi nepridáva na klude s tými jej rečami o tom ako všetci zomrieme. Utalag odrazu prišiel s tým, že má pri sebe zbraň. "Teda kámo, to by som o tebe nepovedal, že práve ty budeš mať zbraň." Ja som vedel že tá pokazená želatína nám ešte bude na niečo dobrá. S Hermannom pozrieme na seba a on mi tu zbraň prenechá. Dva krát sa tomu nebránim a zbraň si zasuniem za opasok. O chvílu na to, prídu dve kundohlavy a začnu si medzi nami niekoho vyberať vypočítavkou. Keď prst ukáže na mňa, musím uznať, trochu mi prebehol mráz po chrbte. nevybrali si ma preto, lebo som velitel skupiny, ani preto, lebo som tu najkrajší, ale vybrali si ma len náhodou. A to znamená, že chcú niekoho, na prvé kolo popravy. Alebo mučenia. Ale nemám strach. Nie preto, že by som bol nejaký extra drsňák. Nemám strach, pretože som rád, že vybrali mňa. Boh aj doktori vedia, že nemám pred sebou dlhý život a pravdupovediac, aj tak stojí za hovno. Všetci ostatní, to ešte môžu dokázať, dostať sa z tejto posratej smradľavej planéty. Keď ma chytili a ťahali preč, pozrel som ešte na Utalaga a Hermana a povedal im. "Postarajte sa o moju ženu!" Niečo som ale ucítil. Tú Utalagovu vec, čo po mne začala liezť. Ten jeho nano vibrátor, alebo čo to je. Musím uznať, že som čakal mučenie, alebo kata s obrovskou ancientálnou sekerou s kuklou na hlave, ale arénu? Kurva, je zo mňa gladiátor! Lepšiu smrť som si nemohol ani priať. Ten pohľad na všetko okolo mňa, aj na zbraň čo mi pristála pri nohách, mi vyčaril na tvári malý úsmev. Bude to cool smrť. Ale keď som uvidel svojho protivníka, už som taký nadšený nebol. "Tak to ani náhodou! Kurva ja som TERRAN! Vy banda smradľavých kundoidných buzerantov!" Kričím na obecenstvo zatiaľ čo dvíham zo zeme motorovú kopiu. Snažím sa ju naštartovať, ale nefunguje. Dali mi pokazenú zbabelci. "Kurvaaaaaa!!!!" To štvoruké hovado sa na mňa rozbehlo. Určite tu zdochnem. "Jebem ti mater! Prečo to nefunguje?" Je stále bližšie a bližšie. "Ty utalagova hračka, neviem ako sa zapínaš, ale rob niečo!" Vôbec netuším, čo mám s tým jeho robotom robiť. Na čele mi vyrazil pot ako sa ku mne ten balvan rúti. A v tom si spomeniem na Utalaga. Vlastne na jeho pištol, ktorú mi dal. Siahnem rukou za opasok, vytiahnem zbraň, namierim na to hovado, ktoré je odo mňa už len pár metrov a našijem doňho polovicu zásobníka. |
| |
| Primitivové! Svou okázalou nabručenost si zachovávám až do okamžiku, kdy se situace začne hrotit. Nebylo to zase tak těžké, protože mě všichni ignorují stejně, jako já je. Nikdo se ani nezeptá, jestli mi něco není! Nevděčníci! A největší z nich je Utalag! Náš odvod do cely mě ale tak šokuje, že se úplně zapomenu tvářit naštvaně. Jen se nevěřícně rozhlížím, cože se to děje. "Co si to dovolujete? Víte kdo já jsem?!" Vykřikuju zpoza mříží za odcházejícími Durmidy, když se konečně vzpamatuji a začne ve mě vřít šílená zuřivost. "TAKOVÝ, JAKO JSTE VY, MÁM DOMA VE ZKUMAVKÁCH!" Zase se dostávám do ráže. Události posledních dnů nebyly zrovna příznivé a ještě se mi stane tohle! Zavřou mě do vězení! MĚ! Vědkyni! Nasazuju krk v zájmu lidstva i všeho mimozemstva a oni na mě takhle! No to snad ani nemůžou myslet vážně! Zatímco soptím, ostatní něco řeší. Aha, odvedli Bishopa. A kam? Možná konečně přišli na to, jaký je to hrozný omyl a teď se nám budou všem jednotlivě omlouvat! Ale to mi nějak nesedí. Mrmlám si pro sebe vybrané kletby a hledám, jestli nenajdu v záhybech svého oblečení něco užitečného. Prázdné zkumavky mi k ničemu nebudou. Ale třeba najdu něco, co by dokázalo rozleptat mříže! Jasně, většinu svých kyselin mám v laborce, ale něco s sebou nosím na udržování čerstvosti speciálních exponátů, které bych náhodou mohla najít. Nikdy jsem to nepotřebovala použít na mříže. Tak asi přišel čas to zkusit. Odmítám v takovém prostředí setrvávat delší dobu, než je nezbytně nutné. A aspoň zase zkusím něco nového! Koukám se i kolem sebe, jestli bych nedokázala využít nějakou plíseň ze stěn k zesílení účinku. Snažím se počínat si alespoň trochu nenápadně, takže když by hrozilo, že mě někdo odhalí, zase se od mříží stáhnu, ale nadávám u toho jako špaček. Chci pryč. Ostatním nevěnuju moc pozornost, pokud se náhodou někomu nepovede otevřít. Jsem až moc vytočená na nějakou socializaci. |
| |
|
|
| |
| Ztraceno v překladu Durmid Utalaga, vrhajícího se do útoku, periferně zaregistroval. Groteskně amatérský rozmach limaxe ale přešel s posměšným zabrbláním. Guzmo-rukavice mu následně uštědřila tak tvrdý zásah, že durmidova lebka navzdory svalovém pletenci poposkočila a násilník zavrávoral nejen ztracenou rovnováhou. Nohy jej dále sotva poslouchaly, když se snažil vyrovnat a cosi u toho brebentil. *** Bishop se vykašlal na škytající motorové kopí, vytrhl od pasu Utalagovu služební zbraň a vypálil dávku do torsa přibíhajícího netvora. Bé devadesátšestka zakvílela třemi laserovými výboji. Ten poslední byl velmi líným. Zbraň následně ohlásila 0% baterie. Utalag se zřejmě neobtěžoval své zbraně dávat po akci nabít. *** Niina využila durmidova zaneprázdnění a taranovala jeho kyčelní kloub lebkou. Nehezky to křuplo. „Já nejsem Terranka, ty zelen-" začala výhružně. Z boku do ní ale narazilo druhé zelené tělo a durmidův parťák ji pohřbil pod sebou. Než se kdokoliv odhodlal k čemukoliv, dveře cely se rozlétly a trojice bachařů od sebe rváče roztrhla. Kdo rychle neucukl, dostal hladkým, ocelovým obuškem přes hřbet. *** Bishop zíral na hasnoucí display B -96. Na blížící se hmotu soupeřova těla, provrtanou skrz naskrz dvěma paprsky a třetí ránu, doutnající po zásahu chabého výboje. Čtyřruký mimozemšťan zpomaloval. Zamával však bojovně kopím. Roztočil řemdih. A trnitou kouli si po klopýtnutí zarazil do temene. *** Hlavní bachař mrzutě zachrochtal. "Ptá se, kdo si začal." vysvětlila Gigi, zatímco durmidi hbitě ukázali na Niinu. Vaše strana zase označila je a strážce se se zafrfláním dotazoval v koutě levitujícího dobulada, jakožto nezávislého svědka. Ten se nadnášel a klesal, převaloval jazyk mezi zuby a těkal svou bulvou z jedné strany na druhou. Nakonec zamrmlal odpověď, kterou Gigi interpretovala prohlášením: "Prý nic neviděl, protože je tady strašná tma."
*** Čtyřruký se svalil k zemi a jeho škubající nohy rozrývaly písek arény. Tribuna bouřila vzteky, durmidé zřejmě proklínali oblohu, trhali svá roucha a vztekle rozšlapávali lavice. Hry organizující durmid vstoupil doprostřed stadionu, snažil se zjednat klid, ukazoval na Bishopa, pak na zbraň, rozhazoval rukama, ale nebylo mu to nic platné. Pro seržanta přiběhlo pětičlenné komando strážců, doprovázené šesticí sluhů rasy dugas. Bishopa nakvašeně vedli durmidé zpět do věznice, pořadateli zatím dugové odepínali z šatů metály a podávali mu do rukou motorovou pilu. Více o jeho osudu Bishop nezjistil. Vrata se zavřela a seržant byl vlečen chodbami zpět. Dugové (pro osvěžení paměti) *** "Uš! Vs! Mít tak akrát!" zakrákal durmid, kterého přizvali pro vyšetření sporu a Gigi se zatvářila nešťastně. Zobrazit SPOILER Pamatovali jste si na ten jeho zuřivý pohled z přehlídky a zdálo se, že rudo kolem očí už se mu rozlévá i do svalů upnutých na lebce. "Gnrlita! Šáda! Opkvání seremniálu!" vyštěkal, když do cely znovu usadili i Bishopa. "MLUVTE-PO-VAŠEM-NEROZUMIM-VÁM-ANI-SLOVO-KURVADRÁT!!!" |
| |
| KUNDOKSICHT Vypálim jednu strelu a prevŕta tu štvorrukú kopu sračiek. Vypálim druhú a v ňom sa objaví ďalšia diera. Vypálim tretiu a zistím, že Utalag je pako! Došla baterka, nestrieľa to. Trochu s oprávnenými obavami sa pozriem na približujúceho sa protivníka a dúfam, že dve strely budú stačiť. Spomaloval a nakoniec sa knockoutoval sám. Nechápem ako sa môžu takéto druhy dostať v civilizácií tak vysoko. Republika by ich mala všetkých pobiť do jedného. Aj celú túto zbytočnú trápnu rasu kundoksichtov (durmidov). Dav začne burácať a zjavne som im pokazil celú zábavu. K nim sa pridá aj nejaký šéfko, ktorý sa pred nimi obhajuje, alebo čo. Na rozdiel od nich všetkých, ja sa bavím dobre. Roztiahnem ruky do víťazného postavenia a na ksichte mám široký úsmev. Teraz keď som jasný víťaz, prečo si do tých hnisákov nerýpnuť. Ukloním sa na jednu stranu, potom na druhú a chcel som si ísť ešte vyložiť nohu na toho ich šampióna, ale to už ma stiahli strážcovia. Čo tu robia tí malý modrý pindrliaci, to netuším. Ale toho šéfika, asi čakajú krušné chvíle, pretože mu dávajú tú posratú motorovku. "Nejebte sa do terranov vy kusy dobytka!" S úsmevom prehováram k svojmu doprovodu. Ak aj teraz zdochnem, tak aspoň som im ukázal, že terrani sa nedajú len tak! Na moje prekvapenie ma doprovodili do našej cely. Pohľadom som hneď vyhľadal Michelle, či je v poriadku. A tak mi na tvári stále ostal samoľúby úsmev. O to viac som sa začal baviť, keď som uvidel toho kundoksichta čo nás tu dal zavrieť. Niečo prská medzi tie svoje rapľavé ústa. Nerozumiem mu ani slovo, ale mne stačí, že má nervy. "Odjebal som im ich šampióna v aréne." Poviem a hneď ma chytá záchvat smiechu. Keď vidím ako sa ten prďola rozčuluje a jediné čo ma napadá, je že sa rozčuluje kvôli mne, tak mám z toho radosť. "Utalag, ty nemehlo, nabudúce nezabudni zbraň nabiť! Kvôli tebe som skoro skapal!" Vlastne som kvôli nemu stále nažive, ale poďakujem mu potom, teraz nieje čas na sentiment. Kúpim mu tú limonádu, alebo čo to pil a zas sa dáme dole. Sú to odvážne myšlienky a plány, pretože neverím, že sa odtialto dostaneme živí. Ale viem, že všetci ako sme tu, im dáme poriadne zabrať, kým nás odpravia na druhý svet. |
| |
| Nová kariéra? Vím, že do mě vrazil jeden z těch zelených parchantů. Když mě pod sebou pohřbil, zařvala jsem bolestí. Bylo to ale silně utlumeno jeho tělem. Naskočilo mi v hlavě několik možných variant, jak se zachovat. Než jsem ale cokoliv stihla spáchat, bachaři nás rozdělili. Zkusím něco, co běžně nedělám... Sbírám se ze země pomalu, popotáhnu, fňuknu a s obrovským sebezapřením vytlačím pár slz. Když na mě ukážou, že za všechno můžu já, rozhodnu se i promluvit. „J-jak bych a-a-asi mohla? Dyť mě úplně za-za-zalehl! Chtěl mě, chtěl, chtěl mě tu znásilnit!“ Fňukám dál, vykoktávám slova přes vzlyky. Takhle nějak to vídávám u slečinek na lodi. Bublá ve mě naděje, že zbytek týmu není plný idiotů, co se začnou hned smát. Skloním hlavu, ruce přes přezku opasku, snažím se vypadat absolutně neškodně. Jen nenápadně kouknu na dobulada, zajímá mě, jak se na to tváří. Doufám, že ta masová koule s okem nic opravdu neviděla a taky doufám, že mi to vůbec někdo z těch zelených hlenů sežere. Přeci jsem slabá obyčejná ženská. A podle nich ještě Terranka. Když se přiřítili i s Bishopem zpátky a ten nasranej zelenej hlen se začal něco rozhánět, zpozorněla jsem. Nerozumím mu zrovna moc, ale zní to, jako že se bude opakovat ceremoniál. Jen doufám, že myslí ten předávací a ne bůhví na co původně odvedli Marcuse. Nejvíc mě ale zaskočila reakce Gigi, to jsem pro změnu já měla obrovský problém se nezačít smát. Zacukaly mi jen koutky, než jsem se začala opět soustředit na dalších pár slziček. |
| |
| Vztek Pořádný nápřah. PRÁSK! Ten zmetek to schytal, neměl mě podceňovat. Sice asi maj tvrdou mozkovnu , ale mé vynálezy jsou tvrdší a určitě chytřejší než tihle kořenáči. Účel to splnilo, Niinu pustil a ta ho za to nabrala. Fuj! Takový hnusný křupnutí se ozvalo někde v jeho boku. Než jsem se stihl zorientovat Niinu zalehl další kořenáč, který se vykořenil někde ze stínu. Začal jsem si připravovat svou další ránu, ale v tom se do cely nahrnuly stráže ohánějíce se obuškem. Nebyl jsem dostatečně pohotový a jednu ránu schytal. Odvalil jsem se k Luně a mnul si zasažená záda. Luno! Vem si k sobě tenhle oblek (maskovací a letecky modul)třeba se ti bude hodit. Náramkem ho zaktivuješ a zvětšíš. Předám Luně panáčka velkého jak přívěsek na klíče. Ti zelenokožci tam na sebe něco pořvávali a ukazovala přitom na Niinu, nemusel jsem čekat na Gigin překlad abych pochopil, že se to snaží celé hodit na nás. Až teď jsem si všiml že Niina brečí a vzliká. Zatím nikdy jsem ještě Niinu neviděl brečet a tak jsem z toho trochu zmatený. Hraje to? Nebo je to opravdové? Začal jsem se třást, něco je se mnou v nepořádku, klepe se mi ruka, hučí mi v uších a začínám vidět trochu červeně. Otočím se na Lunu a popíšu jí svůj stav. Záhy dostanu diagnózu. To je prý vztek. Tak takový je to pocit. Během toho dohadování se k nám vrátil Marcus. Prý jim sundal nějakého šampiona v aréně. V aréně? Pro uklidnění do sebe kopnu jeden, nebo raději oba své bonbóny. Nepomáhá to! Vzápětí místnost zalije tmavě zelená zář z mé pokožky. Sorry Marcus, nemůžu myslet na všechno! Zbraně nejsou má parketa! Odseknu Marcusovi na jeho připomínku ke zbrani. Cosi ve mě vypěnilo, asi ten vztek. Musím se pak Marcusovi za to omluvit. My! My jsme Vám sem nepřišli dělat nějaký blbečky do arény! Výhružně se nafouknu. My jsme suverénní občané Republiky a tak se k nám tak chovejte! Zelenokožec začal chrchlal něco o opakování ceremoniálu. Pokud sem mu dobře rozuměl. Klidně si ten ceremoniál zopakujte, je mi to u prdele. Klidně tu cetku převezmu já, když to bude potřeba. Jako zástupci Majora Drowna si ,ale žádáme adekvátní zacházení. Pomalu se nasraně přibližuju k tomu Mzákovi s Guzmem přilepeným pod oblečením tak, aby nebyl vidět, ale zároveň mě kryl v případě náhlého útoku. Mohli by jste toho totiž šeredně litovat. Nás není radno podceňovat. Vzdorovitě, výhružně a nasraně stojím před ním a čekám až to Gigi přeloží. Začneli být situace vyhrocená přivolám nám všem naše obleky. |
| |
| Já chci pryč! Dokud se vedle mě najednou nevyloupne Utalag, dění v naší cele vlastně ani moc nevnímám. Kromě naší skupiny tu všichni mluví hatmatilkou, ze který nerozumím ani prd, a překlady od Gigy mě bytostně rozčilují. Stejně jako moje výbava, která mi je k ničemu. Možná bych mříže zvládla rozleptat, kdybychom tu byli měsíc. Možná týden. Ale já chci HNED! Rozhodně si to ukládám do paměti a budu se muset vybavit, až se zase dostanu do laboratoře. Utalag mi něco podává. Prý oblek? Zmateně koukám na malého panáčka a náramek. Dělá si ze mě legraci, nebo si jenom spletl kapsy? Víte, já mám techniku ráda. Dokáže dost zjednodušit život a hlavně urychlit spoustu procesů, na které byste jinak čekali měsíce. Nový koncept obleků, na kterém jsme pracovali, mě nadchl spojením techniky a biotiky. Ale jinak jsem tradicionalista. Určitý věci se dělají určitým způsobem. Jako třeba, když si oblékám oblek, tak si ho chci předtím prohlédnout, osahat a pak do něj vlézt, zapnout, užít si ten pocit novoty, hezky se s tím sžít... A ne že mi někdo strčí do ruky panáčka a prý že to je oblek a aktivuju ho náramkem!!! Vůbec nevím, co to se mnou udělá, až ho aktivuju! Vždyť mi to může třeba omylem urazit hlavu! Nebo ruku! Utalagovy vynálezy a vychytávky jsou zkrátka rychlejší, než stíhám sledovat, a vyvádí mě to z míry. "Co přesně se stane, když to zaktivuju a zvětším???" Hlas mi rezonuje někde na pokraji hysterie. Já chci okamžitě pryč! Když mi pak ještě Utalag začne popisovat jeho niterní pocity a pochody, propálím ho pohledem. "Nejspíš ses prostě vzteknul, Utalagu! To se tak děje, když jsi zavřenej kdovíkde, a s kdovíkým a kdovíproč!" Na závěr svého vysvětlení sevřu ruce v pěst. Jejda. Panáček v ruce se vztekle rozbliká a já se instinktivně přikrčím. Prosím, ať to má aspoň nějakou normální barvu! |
| |
| Hele, klídek... Když se Bishopa vrátí zpátky, dojde mi, že se něco asi nepovedlo úplně tak, jak si to naši věznitelé představovali. "Slušný výkon." ocením to, co předvedl Bishopa v aréně, ale také to, co za estrádu rozjela naše Růžkatá. "A vůbec vy malí zelení zasranci, přiveďte sem doktora! Vidíte, že je z toho v háji! okřiknu jednoho z dozorců, ale pak už se otočím zády k nim, protože bych asi při pohledu na simulující Niinu nedokázal udržet vážnou tvář. Utalaga s Lunou nějak moc nevnímám. Nebo aspoň než se ten sliztější z nich naštve a začne křičet. Tohle mě začíná bavit. Doteď jsem je všechny znal celkem v klidu, ale teprve teď jako by se začínali vybarvovat. |
| |
| Kakaový cirkus "...žádáme adekvátní zacházení." "...chtěl mě tu znásilnit!“ "To se tak děje, když jsi zavřenej kdovíkde, a s kdovíkým a kdovíproč!" "DSST!" "Kvôli tebe som skoro skapal!" "DSSSST!!" "Co přesně se stane, když to zaktivuju a zvětším???" "-planetu rozeserem úplně." "DSSSSSSSST!!!" "Myslím, že se snaží zasyčet "dost"." "PŘEVEZME TO GENERÁL ERTON!!!" zavřeštěla Michelle Fenty vztekem celá bez sebe. "Přeložte to Gigi! A ještě jim řekněte, že rvačku vyvolali oni. Svědkem je tenhle dobulad, který ve tmě vidí líp než kočka." O tři hodiny později opouští HTS Seyana brčálovou atmosféru Kiraby. Vaším cílem je přivézt Ertona s co možná nejmenším povykem na reparát přehlídky a stejně nenápadně jej zase vyložit na SPC Charybdis. Protože durmidé nejsou úplní blbci, jako rukojmí zůstává v saralské věznici duo kapitánů Paris a Fenty. Pro Bishopovo nemalé uklidnění - každý v jiné cele. skycrawler Na palubním monitoru se však zjeví hologram starce se zlýma očima:
"Drowna jako vždycky zastupuje kdejakej nýmand, ale to je jeho boj." zavrčel místo pozdravu. "Co je ale váš boj, posádko HTS Seyanna, je to, že máte na palubě vědce rasy limax... Vydejte nám ho a necháme vás plout si po svých. Nevydáte nám ho... a my vás rozebereme na atomy." Tón starého muže naznačoval, že vyhrožování je pro něho tak běžnou věcí jako třeba pro Sableye dýchání pod vodou a tak návykovou, jako pro Bishopa fet. "Mluví s váma doktor Angel, kdyby vás to zajímalo." |
| |
| Srdce lodi není na lodi, může být hůř? Dost se mi ulevilo, že nakonec nedošlo na boj. V porovnání s bojem je přeprava Ertona prkotina. Tři hodiny tam, tři hodiny zpět a to mi zbyde ještě spousty času, abych si odpočal a něco v laboratoři podělal.
Hele Marcus neměj strach! Nenapadá mě snad jediný důvod proč by jsme to nemohli stihnout. I kdyby se něco rozbilo, tak to s Ninnou zvládneme na 99% včas opravit. Poplácám Marcuse po rameni a jdu na skok do své laborky. Vezmu Luny oblek a jdu jí navštívit.
Ahoj Luno, chtěl bych se ti omluvit za ten poslední den. Ztráta té tvojí laboratoře mě vážně mrzí. Až budeme zpět, můžu ti poskytnout nějaké prostory u mě, jestli budeš chtít. Jo a tady jsem ti přinesl tvůj oblek. Můžeš si ho osahat a v klidu vyzkoušet, popřípadě i barevně upravit. Ten co jsem ti dal ve vězení si s dovolením vezmu a zas zmenším. Tak čau, sejdeme se na můstku. Zabouchnu dveře od Luny kajuty a jdu se podívat na můstek zda mě náhodou není potřeba.
Na můstku to vypadá stejně jako vždy, Niina na svém trůnu mezi hromadou blikajících kontrolek. U většiny vím na co jsou, ale netuším jak je zapínat, vypínat, v jakem pořadí a která hodnota je dobrá a která špatná. Kontrolky co ukazují chyby bezpečně poznám, ale když to nechává Niinu chladnou, není důvod se tím příliš zaobírat. Kdyby Ninna něco potřebovala tak se sama ozve. Proto s klidem usednu do křesla a hledím si svého.
Po chvíli zaslechnu odpočet, nebo nějaké takové to upozornění, že se chystáme vstoupit do hyperprostoru. Normálně to vnímám jen tak podprahově, protože je to pořad dokola to samé. Ani nevím zda to říká Niina nebo palubní počítač. Čekám na zamravenčení které provází vstup do hyperprostoru, ale nic se nedostavilo. Proběhne druhý odpočet a stále nic. Nahnu se tedy Niině přes rameno a kouknu na výstražnou signalizaci. Jdu tam! Zodpovím možná nevyřčenou otázku.
Vyvolám si na svém PC schéma lodi, palivové a napájecí soustavy.Na cestu do strojovny se ke mně připojil Herrman, prý pro případ kdyby tu byla nějaká škodná. Trochu ho podezírám, že v to tajně doufá.
Prohlížím zběžně svazky podél trasy do strojovny. Je tu spousty míst co si žádá údržbu, ale nic co by bylo nějak kritické. Otevřu dveře do strojovny, a koukám po něčem co by mohlo být špatně. Zůstanu všem stát mezi dveřmi jak přimražený, těkám očima mezi plánem lodi a strojovnou. Po chvíli promluvím. Hermane? Můžeš si prosím stoupnout doprostřed místnosti a říct mi co se ti tu nezdá ? ……….. Jo! Povzdechnu si. Chybí tu motor, ten motor. Rozhodím nevěřícně rukama.
Utalag můstku! Utalag můstku! Sakra Niino! To je pech, zrovna jim někdo zvenčí volá. Beztak Erton! Ten chlap má ale načasování! Otočím se na Herrmana. Možná bude rychlejší když tam doběhneš a řekneš jim to, já zkontroluju generátory štítu a zbylé systémy. Zaúkoluju Guzma aby se nespojil na systém a provedl diagnostiku všech zbylích systémů. Tohle mě vážně nenapadlo když jsem mluvil s Marcusem, jak to sakra mohli udělat tak rychle?
Jak že se jmenuje ten palubní počítač? Zamumlám si pro sebe. Počítači! Ukaž mi prosím kdo byl na lodi od t-6h do našeho příchodu. Doufám, že tu nějaký záznamy jsou. A až bude Niina volná spoj mě. |
| |
| TO SI SNÁĎ ZO MŇA ROBÍ ... V cele je celkom bordel, ale ukončí to moja žena, ktorá rozhodne, že cenu prevezme Erton. Pomyslím si, že ten starý prďola si zaslúži cenu maximálne za to, že odmieta zgegnuť aj keď už má aspoň sto rokov. Ale pokiaľ nás to odtialto dostane, tak prečo nie. Už menej súhlasím s tým, aby tu Michelle zostala ako rukojemník. Prdím na Parisa, ale ona? Máme jeden deň na to, aby sme sa vrátili a Michelle mávnutím ruky zatrhla moje pokusy o nesúhlas. Akože, som stále jej muž a mám právo o takých veciach rozhodovať .... či? Utalag sa ma snaží upokojiť, keď už sedíme na našej lodi, ale veľmi mi to nepomáha. "Rýchlo rýchlo rýchlo, neser sa s tým doriti a štartuj!" Náhlim Niinu, aby sa už pohla. Ako poznám toho nášho dědulu, tak si dá pekne na čas, kým vyrazíme naspäť. Opustili sme planétu a ja niesom o nič kľudnejší. Snažím sa upokojiť s tým, že aj tak je už medzi nami koniec a Michelle sa ku mne nevráti. Ale ako sa hovorí, nádej umiera posledná a vo mne tá nádej stále je a nedokážem sa jej zbaviť. Som úbožiak, ale to je teraz jedno, musíme ju zachrániť a hotovo. Samozrejme, by to nebola Niina, keby niečo nepokazila. Vraj jej nefunguje hyperpohon. "Doprdele ženská! Myslíš, že sme na pikniku? Štartuj!" Kričím na Niinu už trochu nervózne. Toto nieje čas na jej blbosti. Nechápem, prečo pchajú ženy na tak dôležité posty, ako je riadiť vesmírnu loď. Iný pilot tu ale nieje, takže mi neostáva nič iné, len čakať kým sa tá rohatá krava rozhýbe! O chvilku na to sa pred nami vyserú tri vesmírne lode bez označenia. Objaví sa hologram nejakeho plešatého debila, ktorý nám vyhrožuje a požaduje vydať Limaxa-Utalaga. Aj keby to nebol môj nový kamoš, tak by sme mu ho nevydali. Aspoň jedna dobrá vec na tejto posádke je, že sa navzájom nevydávame neznámym pičusom z vesmíru. A keď sa predstaví ako doktor Angel, tak to mi už načisto vybuchnú nervy. Nejaký pojebaný doktorko s menom ako zo zlého super-padouškého filmu, nám tu nebude žrať nervy. Ale zdá sa mi, že som už o ňom počul. Marí sa mi, že je naňho vypísaná odmena, ale to teraz nemám čas riešiť. Michelle ide o krk a Utalagovi asi tiež. Priskočím k terminálu, skôr ako by Niina dokázala odpovedať ako prvá a ešte viac veci dodrbať. Stisknem tlačítko a začnem rozprávať docela podráždeným tónom. "Tu je Kapitán Bishop." Kedže na lodi momentálne nieje nikto s vyššou hodnosťou, tak sa cítim dostatočne kompetentný na to, aby som prevzal velenie. A kto iný by to mal asi tak urobiť miesto mňa? Niina nevie robiť ani to, za čo je platená. Luna je ako premúdretý autista, neschopná ľudského kontaktu. Hermann je len neandertálec s veľkou zbraňou, ktorý za deň vysloví tak tri slova. Tá ryba čo ju k nám pridelili, ani neviem či vie rozprávať a Utalag je príliš mäkkýš, aby mohol rozhodovať o vážnych veciach. "Máme tak trochu naspěch, tak čo keby si odpálil s tou svojou naleštenou plešinou niekde do psej riti? Vieš ty vôbec kto my sme? Vyhrážaš sa oficiálnej Republikánskej lodi ty senýlny dedula." Potom vypnem mikrofón, aby ma už nebolo počuť a začnem svojej posádke rozdávať príkazy. "Niina! Aktivuj štíty a všetky zbrane, ktoré tento šrot má! Poznám takých ako je on, kedže chce Utalaga živého, tak nás bude chcieť len postrašiť, ale nezaútočí priamo. Oprav ten hyperpohon a zavolajte sem kurva Utalaga!!" Kričím rozkazy okolo seba a dúfam, že sa z tejto šlamastiky nejak dostaneme. |
| |
| Drobné technické problémy Dobrá... Dopadlo to celkem dobře. Asi. Z basy nás pustili a povolili nám návrat na loď a zpátky na křižník. Že s námi není Paris nevadí nikomu a že s námi není Fenty... No, to vadí asi jen Marcusovi. Možná. Ten jejich vztah stejně za moc nestál a s Marcusem bez fetu to není o moc lepší než s nafrčeným Marcusem. |
| |
| Dobře, to by bylo. Jak jsem předpokládala, nakonec se ti zelenokožci vzpamatovali. Pochopili, že nejsme žádný béčka a že si s námi nesmí zahrávat. A tak už jsme zase na lodi. Parise a Fenty si tam nechali, což by nebyla zase tak velká ztráta, ale už jenom z principu je tam nemůžeme nechat jen tak umřít. Jsou to naši občané. Jen co se dostanu na palubu, prošmejdím celou svoji knihovničku a vytáhnu si ke studiu bichli pojednávající o chemických vzorcích a sloučeninách a jejich reakcích. Už je to dlouho, co jsem byla na škole a v některých věcech potřebuju oživit paměť. V té cele jsem dostala nápad, ale nějaké věci potřebuju ověřit. Leknutím nadskočím, když ke mě vtrhne Utalag jako velká voda. Přimhouřím vztekle oči, když začne mluvit o laboratoři. Nadechnu se, abych mu řekla, co si o něm myslím, ale jede jako kolovrátek, a v další navazující větě mluví už zase o něčem jiným. Oči se mi zase vrátí do normálu a koukám na něj dost zaujatě. Jaký má asi mozek. Když natahuje ruku a podává mi oblek, sleduju, jestli má někde nějaký viditelný žíly. Vztek mě přešel. Jojo, uvidíme se na můstku. Jemu vlastně dorůstají končetiny, že? Založím si knížku a pomalu ji zavřu. Zavřu i oči a zkouším pravidelně dýchat. V posledních dnech jsem toho hodně ztratila. Moje milovaná laboratoř... Ale ta, co je tady, taky nevypadá zase tak špatně. A já přece dokážu pracovat i v omezeném prostoru. Jsem přece doktorka! Zase oči otevřu a s nově nabytým klidem vyrážím na můstek. Utalag tu není. Povzdychnu si. Ale je tu Niina a s ní spousta blikajících kontrolek. Vůbec jim nerozumím, ale i já vím, že když mi začne robotický mikroskop červeně blikat, tak je něco špatně. A tady toho bliká tolik, že si najednou vůbec nejsem jistá, že to Niina zvládá ovládat. A pak to začne jít z kopce. Modrý hologram vykresluje ksicht někoho, kdo mi je tak nějak povědomý. Ale furt si ho neumím zařadit. Jako bych ho viděla jenom na nějakým obrázku. Chce Utalaga... hm, proč? A pak se představí. Ajaj. Můj obličej zřetelně pobledne. Únosy... psychotronický cvok... A Bishop se zřejmě zbláznil taky. Koukám na něj jak opařená. "Zbláznil ses???!" Vyjeknu hned po tom, co vypne mikrofon. "Víš kdo to je??" Obrátím se na Niinu. "Musíme zmizet." Ale pak slyším Hermanna jak říká, že nám někdo ukradl motor. No může to být ještě horší? Koukám po členech posádky a s hrůzou zjišťuju, že jsem nejspíš jediná, kdo tu má nějaké psychotronické schopnosti. Jestli bude zkoušet někoho ovládnout, většina se nejspíš neubrání. Snažím se uklidnit a trochu vydýchat. Soustřeď se. Když už se Bishop tak pasoval do role našeho kapitána, zaměřím svou pozornost na něj a na jeho mysl. Ta není zrovna nejbystřejší, tak by to nemuselo být tak složitý. A zároveň bych aspoň mohla vědět, kdyby se ho pokoušel ovládnout ještě někdo další. Třeba doktor. Potřebujeme jenom trochu času. Mezitím určitě někdo něco vymyslí. Upřeně koukám na Bishopa. Vnukávám mu myšlenku, že svých slov hluboce lituje. Teď si totiž právě uvědomil, koho to před sebou vlastně má. S tímhle člověkem takhle přece nemůže mluvit! Měl bych se omluvit... Nepoznal jsem ho... Ale nikdo takový, kdo by odpovídal popisu, na palubě není... Teď zmáčkni tlačítko a řekni to. Moc se omlouvám, nepoznal jsem vás, doktore Angele. Museli jste si nás ale s někým splést, nikdo toho popisu u nás na palubě není... odpusťte mi. Teď to řekni. |
| |
| Kapitán Nemo-houcí Vzteky bez sebe napochoduji do lodi, vrazím na můstek a ještě než dosednu do křesla, už startuji motory. Poslouchám, jak se rozbíhají, nespěchám. Nehodlám odstartovat dřív, než budu mít jistotu, že se podsvětelný pohon chová tak, jak má. Na první Bishopovo poznámku nereaguji, protože předletová kontrola negramotům jako je on nic neříká. Zvednu Seyanu, vymanévruji z hangáru a po kultivovaném krátkém rozhovoru s řídící věží vypálíme z atmosféry ven. V klidu naklepu souřadnice, natočím loď správným směrem a po zmáčknutí příslušných tlačítek se nestalo nic. Na pravé konzoli kontroluji situaci a levá ruka automaticky zapíná štíty. Motor nemá důvod být v nepořádku. Kontrola sice byla rychlá, ale zrovna u motorů důkladná. Pro jistotu natočím hlavu a požádám Utalaga o prověření situace. Jeho znalosti jsou snad tak velké, jako jeho huba. Mezitím jsem zaslechla druhou Bishopovo poznámku na mou osobu. „Do prdele můžeš jít, já nemám problém sem zavřít-,“ ani se na něj nedívám, ale doříct jsem nic nestihla, protože jsem zahlídla trojici skycrawlerů. Povzdechnu si a otočím nastavení štítů na maximum. Potom, co se na obrazovce objeví Andílek, Bishop se prohlásí za kapitána, Hermann nonšalantně mimochodem oznámí, že nemáme nadsvětelný pohon, Utalag nikde není a Luna začíná opět vyšilovat, se zhluboka nadechnu a vydechnu. Potřebovala bych, aby dvě vteřiny všichni drželi huby a já mohla myslet. „Motor nám sebral Angel, seržante,“ odvětím již klidným hlasem Hermannovi, „potřeboval nás dostat do úzkých a tyhle popelnice by nás nikdy nechytnuly.“ Zvažuji situaci. Musím říct, že se mi nechce čekat, jak bude ten plešatej idiot reagovat na Bishopovo výhružky, ale dává mi to možnost zkusit vystopovat, ze které lodi nám volá. Na tom zjistit, ze kterého směru putují radiový vlny, nepotřebuji ani žádnou extra technologii, přesto použiji lodní senzory, mohl by to mít přesměrovaný. Komunikace určitě probíhá i mezi nima vzájemně, takže pokud teď Angel vysílá i k ostatním, aby taky viděli aktuální situaci, mělo by být snadné určit a označit, ve kterém křesle sedí osobně. Připravená reagovat úhybnými manévry i opětovat palbu sedím v křesle a trpělivě čekám na výsledek agresivity samozvaného kapitána a vyhodnocení radiových vln. Na obrazovce vedle Angelovo držky svítí odměna za dopadení. Sbíhají se mi sliny. |
| |
| POSÁDKA NA HOVNO Hneď ako som zavesil a snažil sa svojich parťákov pripraviť na akciu, spustila Vedátorka paniku. Či viem kto to je? Samozrejme, že viem kto to je, presne preto sa s ním bavím tak ako sa s ním bavím doriti. Nestihnem nič povedať, pretože sa ozve Hermann. To poleno. Že vraj spoura ... tak to si zo mňa robí prdel. "Aká spoura kurvafix? Na toto nieje čas, priveď sem Utalaga!" Potom ale dokončí, že nám ukradli motor..... Ukradli ... motor..... niečo také je vôbec možné? To sa da? Veď motor je veľký, ten len tak cez dvere neprenesiete. Ale je mi jasné, že bez motoru sa nedostaneme včas na stanicu a nevrátime sa včas so starochom. Myslím na Michelle a už chcem začať vrieskať, aby si konečne tato banda kokotov uvedomila, že tu ide o jej život, ale niečo sa stane. Mám poprehádzané myšlienky. Niečo nieje v poriadku, strácam myšlienky na Michelle a začínam myslieť na to, že som asi urobil chybu. Nemal som sa takto rozprávať s Angelom. Chcem sa mu om..... omlu... omllllllluuuuuu.....viiiit. Nechcem ..... chcem ... chcem aby mi ... ooooooo ooooodpustil. Čo? Prečo? Doktore ..... Doktore Angeeeeele .... oooodpusť..... oodpusťte ....... NIE! Dopiče čo sa to deje? Uvedomím si, že držím ruku na mikrofone a chcem sa rozprávať s Angelom. Chcem sa .... ospravedlniť, túžim to urobiť, prečo? Čo je to za kokotinu? Niečo cítim? To niesu moje myšlienky. To ... cítim ju ... cítim ju vo svojej hlave. A v tom sa pozriem na Lunu ako na mňa upiera svoj pohľad. "Vypadni z mojej hlavy ty sukaaaaa!" Zavrieskam na ňu a snažím sa ju vyhodiť zo svojej mysle. A potom sa spojenie preruší a už je preč. Jedine čo za sebou nechala, je neskutočná bolesť hlavy. A to som mal dnes dobrý deň a vôbec ma nebolela, ale teraz ma bolí akoby mi do nej vrazil tank. Opriem sa o stenu a držím si hlavu. "Za toto ťa zabijem ty sviňa!" Sľubujem vedátorke, ktorú z duše neznášam. Zabijem ju! Zavraždím ju, ale ešte pred tým jej vyšukám mozog z hlavy! Šlapke posratej! Moja hlava ... to je bolesť! Ale dokážem sa sústrediť a zakričím na Niinu. "Leť naspäť kurva! Na planétu! Pristaň s tým a Michelle si vezmeme násilím!" |
| |
| Angel "Gratuluji k povýšení, kapitáne." odpověděl Angel téměř laskavě. Jakoby na něho Bishop ani hrubý nebyl.
biomop Luna mezitím souboj s nadávajícím Bishopem s překvapením prohrála. Jakoby nestačil dezorientovaný a rozzuřený Marcus, uvědomila si i další, mnohem větší nebezpečí. Angelův vemlouvavý hlas... |
| |
| Dobrák Andílek Leroy Taková drzost !! Ti malí skrčci nám prolézali celou loď a ještě nám ukradli motor. Chodili si tu jak Ësitští turisté na zájezdu. A ti zelenokožci o všem věděli! Jsem mírumilovný tvor, ale odsuť pocuť. Musím však uznat, že věděli co dělají. Kdybych nevěděl, že tady na tomhle místě, přesně tady, kde stojím byl obrovský motor, tak bych si toho asi ani nevšiml. Ani kablík, ani hadička tu nevisí. Ale upřímně by mě zajímalo zda jim někdo zaplatil i za ten úklid. Páč ta podlaha se opravdu blejská jak ropákovo kulky. Během kontroly kamerových záznamů poslouchám z reproduktorů dění na můstku. Jsme v pěkné kaši. 3ku1 to je velká přesila. Nerad si to přiznávám, ale ten chlap má pravdu. Tahle loď nevydrží útok třech lodí najednou, a já s tím nic nezmůžu, nebo alespoň ne v tak krátkém čase a Niina také ne, i když je to určitě výborná pilotka. Asi bude opravdu nejlepší když mě mí přátelé a kolegové vydají. Zamířím do své kajuty sbalit si své věci, a během cesty zavolám přes interkom Niině na můstek, tak aby mě všichni slyšeli. (Soukromé vysílání na můstek) Drazí přátelé a kolegové, velice mě to mrzí, ale rozhodl jsem se, že vyměním svůj život za ten Váš. Angel má pravdu! Tohle by ta loď neustála. Nevidím jiné východisko. Niino, ty mi musíš dát za pravdu! Nemáme v přímém útoku šanci. Bude to tak nejlepší pro všechny, pro Vás. Moc se chci omluvit Luně za posledních pár dní. Bylo mi ctí s tebou spolupracovat. Kéž by jsme měli více času na výzkum. Veškerý ruch a protesty se snažím ignorovat. Tobě Marcusi také děkuji, byla to zábava, těch posledních pár dní. Snad se spolu ještě shledáme. Ale moc tomu nevěřím. A teď mi dovolte abych Vám dal šanci zachránit Parida a Michell. Plynule se přepnu do veřejného vysílání a vznesu své požadavky. (Veřejné vysílání) Zdravím Andílku tady Utalag! Vaši nabídku přijímám, ale s jednou podmínkou! A ta je závazná! Vy seženete pro tuhle loď nový motor! A až bude motor na palubě teprve pak se Vám vydám. Bez našeho motoru se odsud nehnete ani Vy ani my! Tohle je více než férová nabídka. Motor výměnou za mě! Věřím, že Váš klient si určitě připlatí. Máte na to 3 hodiny! Poroučím se! Odpojím se od veřejného hovoru, se snahou nenechat Angelovi prostor na námitky, ale zůstanu dál v kontaktu s ostatními. Čekám, že mi všichni řeknou, že jsem se úplně zbláznil. Ale já to tak prostě cítím, je to moje morální povinos se nechat vydat, ale zároveň chci zachránit Parida a Michell a to bez motoru nejde. Během hovoru s Angelem se pokusím nabourat do jejich řídicího systému, nechci se vzdát bez boje. Vrtá mi hlavou proč bych se mu měl nakonec vzdát. Je to ale přece Angelova podmínka a ta se musí dodržet, je to tak fér, přesně jak říkal. Ale to neznamená, že mu to dám zadarmo. Ostatní musí zachránit ty dva na Apruvě, a bez mé oběti to určitě nepůjde. Nevidím jiné východisko, Angel to tak přeci říkal. A on by určitě nelhal. Na druhý pohled vypadá jako férový chlap. |
| |
| Utalag je můj! No samozřejmě. V souboji myslí mě už porazí i Bishop, zdrogovaný ochlasta. Zcela beze studu čelím jeho řevu i rozzuřenému pohledu, snad jakobych ani nechápala, proč se tak čertí. Vždyť na to přišel a nic se nestalo, tak vo co mu jde. Můj pohled je ale nespokojeně zakaboněný. Poslední dobou se vůbec nic nedaří. Samozřejmě znám důvod. Já patřím do laboratoře a ne do terénu! Snažila jsem se to Ertonovi říct, ale copak mě někdo poslouchá? Budou toho litovat! A pak mě ještě rádi vrátí do mojí původní laboratoře. "Aby ses nezbláznil..." Prohodím ledabyle na Bishopovu adresu a dál se jím nezaobírám. Pak už poslouchám Angelovo divadlo a Utalagovo rádoby hrdinství. To je přece směšný. "Neposlouchejte ho." Promluvím do našeho soukromého vysílání. I když co já vím, třeba to Angel může poslouchat skrz naše mysli... netuším jak moc má schopnosti vyvinuté. "Angel má psychotronický schopnosti. Všechno co vám říká, vám bude dávat smysl, ale je to nesmysl. Utalagu, když k němu vlezeš na loď, rozebere tě na součástky." A to teda ne. Výhradní právo na Utalagovy končetiny mám já! Nějaký Angel mi ho nevezme! Snažím se zjišťovat, jestli moje odhalení má na mé kolegy nějaký vliv a dál jednám podle toho. |
| |
| VNÚTORNÉ PROBLÉMY Zatiaľ čo sa Luna hrabala v mojej hlave, prehováral k nám ten pošuk Angel. Vôbec netuším čo to tam táral, pretože som mal čo robiť, aby mi nepraskla hlava. Potrebujem si dať svoju pilulku, ale asi už ich mám len vo svojej kajute. Zatial čo predýchavam chuť chytiť vedátorku za vlasy, odtiahnuť ju niekde do skladu a tam ju pekne pomaly zavraždiť, sadnem si na zem a opriem sa o stenu. Vytiahnem cigaretu a zapálim si. Mám v riti nejaké zákazy a smernice, že na lodi sa nefajčí. A potom sa ozval Utalag. Zatial čo z neho padajú tie sračky o tom, že sa chce vzdať a urobiť zo seba hrdinu, nespúšťam zrak z Luny. Ako sa opovažuje mi liezť do hlavy a nútiť ma robiť niečo čo nechcem. Niesom jej posratá bábika a prisahám, že jej to dám ešte vyžrať. Už toho mám po krk. Všetci si tu po mne šliapu a nemajú ani poňatia čoho som schopný. A prečo tá sviňa za kormidlom ešte neletí smerom na planétu? "Kurva leť už dole! Čo si hluchá? Pristáň s tým, idem si po svoju ženu! Ten skurvysyn nám žiadny motor nedá a našu loď nezničí, pretože chce Utalaga, tak pohni už tou skurvenou loďou ty krava sprostá!" Som naozaj naozaj naozaj nasraný a bolesť hlavy mi to len zhoršuje. Michelle je niekde tam dole a chcú jej useknúť hlavu! Čo to nikomu nedochádza? Na Utalaga nijak nereagujem, ten sopel povedal, že sa chce vydať až o tri hodiny. To mám dosť času k nemu nakráčať a strčiť mu hlavu do záchoda, lebo z neho padajú len samé sračky. |
| |
|
|
| |
| Dítě na palubě, průser na světě. Poslouchám Angelovo řeč. Vcelku se mi zamlouvá, že bychom z toho měli vyváznout živí, když se zbavíme někoho, koho v podstatě ani tak neznáme. Co je nám vůbec po něm. Nadechnu se zhluboka, abych si utřídila myšlenky, ale ta vize klidného odletu přetrvává. Ruce zůstávají položené na ovládání lodi, ale nedělám nic. Vlastně ani nechci. Štíty jsou naplno, ale bez FTL pohonu stejně Skycrawlerům neuletíme. Jejich podsvětelný pohon je solidní a já mám v posádce hromadu idiotů, kteří na mě řvou uvnitř můstku, místo aby padali do palebných hnízd a čekali na vývoj situace. Kdybych tu stáhla kyslík na 5%, měla bych klid na přemýšlení, napadne mě v tom nejslabším momentě. Ale neudělám to, můžu je potřebovat. Ponořená do zamyšlení nad situací a jak by pro nás bylo ideální Utalaga vydat okrajově zaslechnu, jak na mě Marcus něco opět pořvává. Nereaguji na něj ani natočením hlavy, upřeně pozoruji situaci venku a někde v pozadí za vším tím Angelovo vemlouváním mi mozkové závity počítají pravděpodobnosti našeho přežití ve všech možných případech. Hermannovo nesmyslné dotazování na sonar a na únik na druhou stranu planety mě donutilo odpovědět. „Nejsme schopni bez nadsvětelného pohonu utéct. Možný je buď boj, nebo vydání Utalaga.“ Odpověď je až strojová, dokonce částečně rozsekaná do dílčích úseků, jak u toho můj mozek zpracovává moc informací najednou a ještě podvědomí kalkuluje celou situaci i s očekávaným chováním posádky. |
| |
| GAME OVER Luny hlas se Vám zdá protivný a její názor hloupý. Na hony vzdálený tomu moudrému hlubokému barytonu.
O tři hodiny a patnáct minut byl Angie ve svém brlohu a Erton právě při opakovaném ceremoniálu z rukou durmidů přebíral Zlaté kopí. Nejvyšší ocenění, které může nedurmid dostat. Zobrazit SPOILER "Tu zbraň si teď vezmu, když dovolíte. Musím s ní zabít konzula."
Pohled z úrovně Niiny jater "Vzdejte se, Vás potřebujeme živé." oznámil suše další muž. "Jen nám odevzdejte zbraně a my Vás odvezeme do bezpečí." |
| |
| NOVÉ PROBLÉMY Posádka je úplne na prd, hlavne Niina, ktorá sa nechce s loďou pohnúť. A už som chcel na ňu znova začať vrieskať, keď sa ozval ten dedek. A za ním hneď Erton. Tá vyschnutá chodiaca zdochlina nám ide na pomoc. Kto by to bol povedal. Viac by som si vsadil na to, že Angela na nás poslal on, ale očividne by som sa mýlil. Potom sa spolu chvíľku vybavovali, ale ja som sa staral už len o svoju boľavú hlavu a o to, aby som nezavraždil Niinu alebo Lunu. O pár hodín už sedím v bare po tom ako Erton dostal ocenenie. Toľko problémov pre kus železa. Nemám náladu, ale som rád, že je Michelle v pohode. Sedím pri bare a chlastám tie sračky čo tu podávajú. Sranda je, že mi ich servíruje štvorruká beštia. Neodpustím si poznámku k nej. "Vieš, že som dnes v aréne odjebal takého štvorrukého ako si ty? Snáď to nebol tvoj muž. Tuším, že sa aj posral keď zdochíňal na tej špinavej zemi." Hej, som nasraný, nervózny, podráždený a už aj opitý. Srať na ňu. A v tomto príjemne strávenom večeri nás zas niekto vyruší. Ucítim tlak na moju ladvinu a hneď mi dojde, že je to zbraň. Okolo mňa sa strhne trochu panika a únoscovia nás žiadajú, aby sme sa vzdali. Prečo nemôžem mať chvíľku kľud. Opiť sa a zašukať si s barmankou, z ktorej je čerstvá vdova? A potom sa sfetovať na obraz boží. Paris dostal do nosa a to mi vyčarilo úsmev na tvári. K svojmu novému partnerovi, ktorý mi tlačí na chrbát niečo tvrdé len bez záujmu poviem. "Daj mi pokoj, keď nechceš prísť k úrazu ty teploško. Nemám zájem." A ďalej si sedím pri bare a upíjam z farebného drinku, ktorý chutí ako ošťaté slipy namočené v petroleji. |
| |
| Pokus číslo 2 Tentokrát obřad proběhl bez problémů, alespoň mě se to tak zdálo. Erton tam převzal nějaké zlaté kopí. Až bude chvilinka času chci se na to kopí podívat ,zda je to jen kus zlata nebo je to něčím zvláštní, jen tak ze zvědavosti. Banket! Co se na takovéto společenské události vlastně dělá? Nejčastěji asi pije a konverzuje. A to mi zrovna moc nejde, navíc bych se musel s někým taky dorozumět. Cítím se tu nesvůj. Jsme na druhém nejvyšším podlaží luxusního mrakodrapu, mezi cizinci a mě si furt někdo plete s obsluhou. Jak ponižující! Proto se raději držím poblíž naší bandy a bavím se prakticky jen s nima. Pak se to opět pokazilo. Už jsem si začínal myslel, že jsem si ten bojový oblek bral zbytečně. Dnes už si ale nemám chuť hrát na hrdinu. |
| |
| Ani jeden večer? Vážně?! Z pevného sevření mojí mysli mě vyprostí až Ertonovo chraptění. Zatřepu hlavou, a když přijde rozkaz utnout komunikaci, neváhám okamžitě vysílání od Angela zablokovat. Až když odletí všechny tři nepřátelské lodě, uvolním se a promnu spánky. Čas do příletu křižníku využívám k tomu, abych se dala do pořádku na opakování ceremoniálu. Kašlu na hyperpohon, nemá cenu to v tuhle chvíli řešit. Tentokrát nenechávám nic náhodě, po událostech minulého předávání si beru jak svůj opasek, tak vyměním podrážky u bot za své speciální s generátorem elektrostatického pole. Vzpomenu taky na hodinky, ty si vzít musím. Mám v nich přece svůj osobní krátkodobý štít a ohýbačku světla. Pro jistotu si i vezmu svůj revolver. Ten se schovat nedá, ale ani to nemám v plánu. Jen ať se podívají, jak vypadá jednoruční dělo. Ještě si přeleštím špičky rohů a už je tu Erton. Předávání proběhlo dle očekávání, velice stejné, velice o ničem. Ale to kopí je teda lahodné. Hned bych ho chtěla prozkoumat u sebe na dílně. Celou dobu stojím v tom blbým dvojstupu a pečlivě sleduji okolí jen pohybem očí. Párty vypadá celkem dobře, na moment polevím ve své ostražitosti, protože se zdá, že tihle zelenokožci mají všechno velice dobře chráněné. Je to přece válečnická rasa, ne? pomyslím si. Že jsem se uvolnila, si vyčtu přesně v ten moment, kdy se mi o játra opře blaster. Povzdechnu si, kouknu na útočníky. „Fajn,“ zareaguji na žádost o odevzdání zbraně. Zatímco Parid dostal ránu, vytahuji pomalu svůj revolver, a zatímco ho podávám svému osobnímu ozbrojenci, malíčkem uvolním jeden z kabelů. Pak nenápadně kouknu na hodinky. Sedmdesát vteřin do výboje. No, do tý doby snad vydržíme. Doufám, že jich bude víc pohromadě, až to pšoukne. Zamračím se. „Ta naleštěná hlava je strategická. Háže strašný odlesky. Asi to příště udělám taky.“ Tak nějak doufám, že mi bude chtít dát pěstí do mojí pohodlný hlavičky. |
| |
| Muž se zbraní Utalag se rozhlédl po Luně, Niině a Marcusovi. Otevřený odpor ale nikdo z nich nezačal. |
| |
| ERTON Človek si tu nemôže ani na chvilku posedieť a ožrať sa na obraz boží. Popremýšlať nad svojím životom, nad manželkou ktorá ho nenávidí. Jediné čo má je jeho práca a aj tá ide pomaly doprdele. Kvôli jednej suke z vnútorného, ktorá si myslí, že môže všetko. Oooo nie nie, nezabudol som na teba ty špina. Ešte príde čas, kedy si to s tebou vybavím. A tak na mňa mieri jeden blaster a je mi tak trochu jedno, či do mňa urobí dieru alebo nie. A potom to prišiel trochu okoreniť ten starý senilný páprda s jeho vtipnými vsuvkami. Ale musím uznať, že som sa na tom zasmial. Tie kundohlavy asi vážne nepoužívajú toaleťák. Nie že by som ho aj ja použil vždy, boli dni kedy som došiel tak ožratý domov, že som sa posral priamo v posteli. Ale to sa neráta. Priznajme si, komu sa to nestalo po dobre prepitej noci. A potom keď začal strieľať ako blázon, tak som len prikrčil hlavu medzi ramená. Ozbrojenci padali všade naokolo a to na mňa urobilo aj dojem. Starý Erton ešte vie prekvapiť. Ale samozrejme, toho môjho nesundal. Všimol som si, že týpek čo šlohol to kopí, tak s ním rozbil okno a vyskočil von. To okno sa ale rozsypalo po tom, čo z kopí vyšiel paprsok svetla. Čo je to sakra za zbraň? To chcem. A potom sa tam rozbehol aj môj znásilňovatel, ktorý mi na chrbát tlačil niečim tvrdým. "Tak to teda nie ... nebudeš do mňa tlačiť svoj tvrdý kvér a potom zdrhneš!" Zakričal som za ním, keď som sa rozbehol k oknu na príkaz Ertona. Chlapec musí prijať zodpovednosť za svoje činy! Ale keď som dobehol k oknu, boli sme stovky metrov nad zemou. "Ako to kurva?" Otočím sa, aby som nejak zaimprovizoval, ale nič mi nenapadlo. Uvidel som Utalaga s prestreleným ramenom, ale zdal sa pri vedomí. Dúfal som, že niečo vymyslí. Nebudeme si klamať, predtým to v kanalizácii dojebal a nás to skoro zabilo, ale stále je to technik čo vynašiel lietajúci oblek. Tak dúfam, že mi na môj pohľad odpovie a vymyslí niečo. Pretože ja len tak z okna nevyskočím. To teda nie. |
| |
| Nebudu skákat oknem Čekám a odpočítávám vteřiny, připravená se vrhnout do boje, nebo pryč od okupátorů. Ve chvíli, kdy se ozval Ertonův hlas a povolil tlak na moje játra, bez váhání hlavičkuji jednoho z plešounů. Vzápětí, ještě než generál rozkázal pronásledování, chytám jednorukého holohlavce za ustřelený pahýl a za využití bolesti mu dávám jednu, druhou, třetí hlavičku. Až když uslyším hlasité prasknutí jeho lebky ho pouštím. Bohužel, zabírá mi trochu času od něj vzít svůj revolver a připojit zpět uvolněný kabel. Koneckonců se to ale udělat musí, nechci tu paralyzovat bližší okolí. „Victore! Co kdybys vzal nějakou pušku a zkusil toho hajzla z okna aspoň postřelit?“ Zařvu na Parida, v tenhle moment je mi úplně jedno, že je to kapitán. Nemám čas na ano pane, ne pane, prosím pane. Mezitím už se řítím k výtahům. Zatím hodně rychle, adrenalin otupil bolavou nohu i hlavu. „Budu na vysílačce, navigujte mě.“ Vyštěknu, zatímco mačkám přízemí a zavírání dveří. |
| |
| Volný pád A pak to začalo. Erton tasil. Byl jsem trojnásobně překvapenej. Tak zaprvé ,netušil jsem ,že Erton má zbraň. Za druhé ,že je se zbraní tak strašně rychlej. No a za třetí, proč střílí po mě a ne po mém útočníkovi. Nebýt obleku tak mám v rameni díru velkou jak pěst. Zásah mě naštěstí jen pootočil o devadesát stupňu a odražená střela zneškodnila Durmida v těsné blízkosti Marcuse. Než jsem znova nabral ztracený balanc ze zásahu, naskytla se mi hrůzostrašná podívaná. Akorát jsem viděl jak dva durmidi napjaly své svaly a tomu mému žoldákovi utrhli ruce jak nic. Myslím, že po tomto zážitku už žádnému durmidovi ruku nepodám. Známý chraplák zachrchlal jasný rozkaz. "Chyťte sráče s kopim!" Napnul jsem tedy oči do výše bych si udělal rychlý obrázek o tom kdo kde je. Guzmo skenuj co se dá!! Zachytil jsem Marcusův bezradný pohled od rozbitého okna. Rozběh plnou rychlostí k oknu. Luno! Aktivuj si taky oblek! Vykřiknu když kolem ní probíhám. Za běhu vytáhnu z kapes poslední dva nano obleky, jeden Paridův a druhý Marcusův. Ten Paridův jsem vyhodil do vzduchu a díky náramku by si ho měl oblek sám najít. No a ten Marcusův jsem mu připlácl na hruď ve chvíli kdy jsem kolem něj probíhal a vyskakoval z okna. Snad jsem Marcuse nevyhodil tou předávkou z okna ven? Ale i kdyby, tak během třech pater by měl být kompletně oblečený, to mě uklidnilo. Raději se ale neohlížím. |
| |
| soukromá zpráva od Sgt.Utalag pro -modul boje z blízká Lokálně zesílená struktura obleku na nohou a rukou pro boj z blízka i s mechanickými protivníky. Pulzní výbojové svazky na rukou a nohou schopné vyvinout výboj při úderu, který je srovnatelný se střelou z pulzní zbraně. -posilovací modul Akcelerátory- nositeli zvyšují hybnost a rychlost pohybu (+1) Posilovače- nositeli zvyšují maximální sílu (+1) Nositel si musí vybrat jaký posilovací systém si vybere, rekonfigurace obleku trvá 10 minut. - základní letový režim Do obleku byli implementovány iontové trysky pro překonávání kratších vzdáleností, pro tyto účely byl vytvořen program autopilota, pro osoby bez leteckých dovedností s databází základních manévů ( létání úroveň 1), zkušeným se doporučuje přepnout autopilota na pasivní režim, pro získání plné manévrovatelnosti a kontrolou nad letem. (Doba letu v základní konfiguraci obleku bez modulu je cca 5 minut) ____ Jo a zapomněl jsem na Michell, pokud ho chtěla tak ho má taky. |
| |
| Pád Marcus měl pravdu. Utalag něco vymyslel. Vrhl se z okna a do Marcuse za běhu strčil až příliš. Ovíněný mozek seržanta se zachvěl jako želé z dobuladího hlenu. Bishop chvíli na střepech z rozbitého okna panáčkoval a pak se překotil za limaxem. Paridova snaha o dostání se do dobré palebné pozice byla nahrazena marným pokusem o Bishopovo zachycení. Victor popadl Marcusovu nohu a váhová převaha Bishopa jej spolehlivě vytáhla z budovy ven. "rÁÁÁÁÁÁÁÁÁRRR!" Stihl ještě kapitán vykřiknout, než zmizel Luně i Ertonovi ze zorného pole.  Nejprve prorazili mračna obepínající saralské mrakodrapy. Naskytl se jim pohled na v dálce se lesknoucí Chrám války. Pak vstoupili do sféry městské dopravy. Paridův oblek se automaticky vyhnul pomalu letícímu náklaďáku a Bishopa na kapotě poponeslo zelené taxi; durmid za volantem zuřivě gestikuloval. Utalaga purpurová limuzína úderem do levé zadní tlapy roztočila jako káču. Spojení s Guzmem se přerušilo. |
| |
| Potřebujeme vozidlo! Při výskoku z okna se cítím jak superhrdina co pronásleduje padoucha. No ta druhá polovina mé úvahy je pravdivá, ale pocit superhrdinství mě opouští pouhých sedm pater od rozbytého okna, přesně ve chvíli kdy se kolem mě proletí neřízeným pádem Bishop a Parid stále bez obleku. A do prdele! Bezmocně pozoruji jejich volný pád a jejich vyděšené a nenávistné pohledy. Sám si ještě neuvědomuji jak jsem na tom já sám. Upravit korekci rychlosti! Vyštěknu na řidiči systém obleku. ZAMÍTNUTO! PROBÍHÁ REGENERACE POŠKOZENÉ ČÁSTI! Vyvalím oči na červené chybové hlášení. To je snad zlý sen. Představoval jsem si ,že poletím dolu jak řízená střela a ne jak třepotající se hovno ve větru. Mlžný opar se přiblížil takřka na dotek když v tu chvíli jsem pocítil naráz do nohou. To konečně trysky začali pracovat, chvíli mě přidrželi těsně nad oparem. Měl dokonce jsem celou půl vteřinu, abych se pokochat krásným výhledem na Chrám války a na okolní stavby. A pak vše zas najednou zmizelo a pode mnou se otevřel pohled na přetíženou několikaúrovňovou křižovatku. Na tváři se mi vyloudil krátký úsměv při pohledu na Marcuse jak se veze na kapotě zeleného Taxi. Tomu říkám stylové odchycení T… PRÁSK!! Cosi mě ohromnou silou udeřilo do nohy a svět se se mnou zatočil. Dole bylo nahoře, práva byla vlevo a za zlomek vteřiny zas vše úplně jinak. Blik, blik, tůtů, vzmm, vzmm, blik. Točil jsem se jak v mixéru a při tom propadával jednotlivými úrovněmi křižovatky. Oblek děla co mohl, ale nedostatečný výkon trysek rovnal mou dráhu letu jen s obtížemi. Na otevřeném kanále se ozvaly hlasy. "Vy zplmlt! ZPLMLT!!!" "MY ZROVNA UMÍRÁME, CHÁPEŠ?!" „ Jo a mě se chce blejt“ Za doprovodu durmidího policisty jsme se kontrolovaně zřítily na zem a durmid pokračoval. "P-kta za přkrčn rchl-st! St krdt!" Pohlédnu na něj celý zbledlý. Hee jasný, bléééé. A vzápětí vyvrhnu vše co jsem za večer snědl. Tak převedou Vám 125 a budem srovnaný Jo ? Opět pohlédnu na durmida, ale už s úlevným pohledem. Pohledem sklouznu přes jeho rameno na kluzák. A dalších 250 za vypůjčení kluzáku, máme naspěch! Co vy na to? Pronesu směrem za něj a ukážu tím směrem a doufám že se otočí. Paride, Bishope teď!! Syknu potichu. |
| |
| HOVNO POKUTA Utalag do mňa vrazil tak silno, že som takmer okamžite začal padať z okna. Tá sto kilová masa hovien ma práve vyhodila z okna! To si s ním ešte vybavím. Mal som asi mikrosekundovú nádej, že to prežijem, keď sa ma snažil zachytiť Paris. Neviem si ani predstaviť, ako trápne by to bolo, keby ma zachránil práve on. To by som sa mu možno musel aj poďakovať. Nasrať! Radšej zdochnúť ako ďakovať Parisovi. A potom už len cítim ako letím vzduchom. A vidím Parisa ako letí popri mne. Venujem mu úsmev, aj keď som posratý až za ušami. Rozplácnem sa tu na zemi na tejto skurvenej planéte. Čo už, stále lepšie ako zkapať v nemocnici pripojený na prístroje. A potom ucítim ako sa môj oblek začína zobúdzať. Cítim, že sa snaží ma udržať ako tak vo vzduchu, ale nedarí sa mu to. Padám tak rychle, že ledva vidím. Ale prelet cez mračna som si užil. Vždy som chcel ochutnať mraky, ako vlastne chutia. Chutia ako šlahačka? Alebo ako sneh? Alebo ako cigaretový dym? Bohužial som necítil nič. Ako sa vynorím z oblakov, hneď najebem do prvého taxíku, ktorý sa objaví na scéne. Poriadne tvrdo som mu dopadol na kaputu až mi to vybilo dych. Vystrúham bolestivú grimasu a chytím sa za rebrá. Ten kundoksicht na mňa niečo zjape, ale mám ho v riti. Myslel som ,že je už koniec, ale ten kokotár zabrzdil a mňa to zhodilo naspäť do ničoty. A znova padám. Vyhýbam sa autám len tak tak a v tom sa ozve kundopoliš čo nám chce dať pokutu. To snáď inteligentná bytosť nemôže myslieť vážne. Ale čo sa čudujem. Všetci neterani, možno okrem Utalaga, sú totálne hovná bez mozgu. Utalag je hovno s mozgom. Tesne pred zemou sa oblek rozhodne, že ma nenechá zdochnúť a trysky ma spomalia natoľko, že si len najebem rameno o beton. Ale žijem. Ten poliš tam po nás vrieska, že chce kredity a ja sa s bolesťami dvíham zo zeme. Utalag s ním začne dojednávať cenu a ja sa prehíňam, aby som si popraskal svoje záda, ktoré ma fakt bolia. A potom začujem ako Utalag kričí "Paride, Bishope teď!!" A ja len prekvapene pozriem, že čo? Nepočúval som ho veľmi a neviem čo teraz akože chce. Ale moje telo zareaguje inštinktivne. Ani neviem ako, vytiahnem svoj vysokovýkonný paralizér a priložím ho tomu kundoksichtu na krk. Dúfam, že ho to knockoutuje. "Máme kluzák. Nasadať." Poviem a ohnem sa dopredu aby som sa oprel o svoje kolená a nabral dych. Stále ma všetko bolí a netuším či sundať toho poliša bol dobrý ťah, ale je to Utalagova vina. Nemá len tak na mňa zjapať, keď som dolámaný a všetko ma bolí. |