Andor.cz - online Dračí doupě

Pán Jeskyně - 18. září 2007 13:28

Zemí putuje zlo ... Panovačný mág jménem Zamgarini chce ovládnout vaši zemi ... Posílá velká vojska aby vyplenili všechny vesnice které se nebudou chtít přidat na jeho stranu ... Už jich vypálil asi črtyřicet a dvacet dalších se přidalo na jeho stranu ... Ne však všichni lidi přežili, jsou tu i tací, kteří byli zabiti nebo uprchli to jiné země aby se vyhnuli zkáze a aby neviděli umírat své blízké ... Všichni mají strach z příšerným netvorů, kteří se nejvíce podobají skřetům ...Nikdo je ale neviděl zblízka neboť ty kdo se jim připletli do cesty zabili ... Nemají slitování a srdce (pokud nějaké mají) mají z kamene ... Neví co je to láska nebo strach... Jsou stvořeni pro to aby zabíjeli ... Před očima se vám objeví obraz mýtiny nedaleko hustého černého lesa ... Přes prostředek této mýtiny teče potůček čisté a průzračné horské vody ... V hlavě vám zazní hlas: Toto je mýtina na kterou musíte přijít ... Vy jediní můžete zastavit toto šířící se zlo a zachránit tak tisíce dalších životů, včetně svých rodin .... Poté co sem dojedete se setkáte s dívkou jménem Antigol a ta vám předá další informace ... Tato výprava je velice nebezpečná a je pravděpodobné že ne všichni se dožijete šťastného konce ... Hlas na chvilku ztichl a v hlavě nyní vidíte obrázky spálených vesnic a zabitých těl ... Pokud vůbec nějaký šťastný konec bude ... Dodá hlas za chvíli potichu ... Když se proberete zjistíte že jste nesmírně unavení, ale jedno je vám jasné ... Osudy všech lidí v této zemi závisí na vás ...

Molboral - 19. září 2007 16:53
	soukromá zpráva od Molboral pro Nazdar newis v kolik se bude asi tak hrat ? nebo tu pockame az se sejdou vsichni a domluvime to ?

Narathag - 19. září 2007 16:57
	soukromá zpráva od Narathag pro Nevim nevim.

Tapion - 19. září 2007 19:22

Když se proberu z onoho podivného snu, zapřemýšlím, co mám vlastně dělat. Chvíli hledím prázdně do země, pak se ale zvednu a vydám se na cestu na onu mýtinu za snu. Vím kde to je. Jako elfče jsem tam kdysi byl. Možná. Před tím než vyrazím mi hlavou proběhne poslední myšlenka. Proč zrovna já? Trvalo mi celkem dlouho než jsem došel na místo určení. Možná dva týdny. Čas je pro mě nepodstatný, nijak ho nevnímám. Už když na mýtinu přijdu, cítím zde poctivou elfskou magii. Hned je mi líp, cítím se uvolněnější a méně napjatý. Rozhlédnu se po mýtině, zda někoho uvidím, konkrétně onu ženu, se kterou se mám setkat. Je tu někdo? zavolám a čekám, zda mi někdo odpoví. Mám dlouhé hnědé vlasy, které jsou podivnou členkou zvedlé nahoru, takže mi trčí do vrchu. Čelenka je zlatá, ale není normální, nebo spíš se nenosí normálně. Drží na hlavě kolem zadní části hlavy, nikoli přes čelo či temeno. Na sobě mám cestovní oblečení a na něm plátno, které mám přes sebe přehozené. Mám modré oči a mladou krásnou tváš. Uši mi nenarostli do vrchu jako ostatním elfům, ale více do boku. Přesto je poznat, že jsem elf. Na zádech mi visí jedenapůlruční meč a u pasu podivná flétna. Je jako koule, do které se má foukat, má pár děr na vytváření tónů a jinak nic.

Narathag - 21. září 2007 20:49

Večer Seděl jsem na suché a měkké trávě. Kolem nebylo ani bytůstky. Ten zajíc, který tu byl předtím je nyní nenávratně pryč, když se vrátil do svého domova. A já místo toho, abych byl také ve svém domově, jsem seděl nad chemickým nádobím a zkoušel svůj nový pokus. Možná bych si měl dát pauzu. Aspoň pro dnešek. Anebo možná na víc dnů. A místo vědy alchymie odjet a někam daleko. Daleko do přírody a tam si odpočinout od toho všeho. Ale dyť vlastně v přírodě jsem a odpočívám. Jenže nad prací. Možná jsem dosáhl jistých úspěchů v mém oboru, ale stálo mě to šťastný život... Celou noc prospím nad tím nádobím, ale nakonec se probudím ještě ve tmě, celý zpocený a se stračným snem v zádech. Ale dyť on vlastně ani nebyl tak strašný, jen možná trochu podivný, protože má hlava a inteligence nechápe, o čem byl. Ale nakonec pochopí. Pochopí jen část a to část s mýtinou. Ještě ten den, tu noc se vyxdávám na cestu na tu mýtinu a dalo mi to zabrat spoustu času a vzalo i spoustu sil, ale aspoň jsem si odpočinul, i když to nebyl odpočinek v pravém smyslu slova. A na mýtinu jsem přišel jako druhý vidím. Kousek přede mnou stojí nějaký postava. Na jednom konci mýtiny, za zády postavy stojí podivný člověk. Ale je to člověk, to se nedá zapřít, navíc je to jasně vidět podle jeho obličeje, který zkrátka elfovi nemůže patřit. Takový velký nos by elf neměl a takové zachmuřené výrazy by taky nerozdával a podobnost s elfy končí i při pohledu na jeho bílé vlasy, polodlouhé, rovné, tekoucí po krku dolů. Je to již celkem starý člověk tedy. A ností podivné oblečení, je to červený hábit s pláštěm stejné barvy a na zádech visí malá tornička, zdá se pečlivě upravená. Postava obutá v zajímavých kožených tmavých botech dojde k té druhé a promluví: ,,Kdo jsi a co tu děláš?" z očí vypouští zajímavý pohled, ve kterém ale není nepřátelství, pouze zvídavost formulována trochu hrubější formou. To bude věkem.

Kesten - 21. září 2007 21:17

Večer jsem byl na lovu a usnul jsem v lese a zdál se mi podivný sen. Byl tak živí a té bolesti co bylo v ní. Ráno se probudím a podívám se na již probuzeného Stína. No kamaráde máme nový cíl, jdeme na jedni mýtinu. Povím mu a zvednu se a svižným tempem se vydám ke svému cíly. Byl to podivný sen, nebo to nabyl sen ? Hmm moc jsem se nevyspal ale co. Po nějaké době dorazím na mýtinu určení a můj zrak odhalí dvě postavy. Jak duch se vynořím neslyšně z lesa a po mém boku velký černý vlk já sám jsem oděn do zeleného pláště a zelené tuniky a kožených kalhot. Na nohou mám vysoké kožené boty. Přes rameno luk a toule šípů a u pasu mám dýku a meč. Tak přeci tu nejsem sám. Poznamenám přátelským tonem v hlase a usměji se.

Tapion - 22. září 2007 19:41

Je naprosto jesné, že sám na mýtině nebudu, když tam dorazí nějaký starý člověk a půlelf. Trochu zamračeně se podívám na člověka, který mě oslovil. Jeho tón se mi ani trochu nelíbí. Prohlédnu si ho od hlavy až k patám. Vy lidi máte zvláštní způsoby. Pokud vím, nejdřív by ses měl ty představit a až pak se vyptávat. To myslím platí i u lidí. Jmenuji se Tapion a asi jsem sem přišel ze stejného důvodu jako ty. Poté se točím na příchozího půlelfa. Jeho úsměv ale neopětuji. Pouze se na něj podívám a zatvářím více přátelsky než na člověka za mnou. Také tě zdravím příteli. Jsem rád, že je zde i někdo z blízké rasy. Udělám pár kroků a pak si všimnu ještě někoho. Černého vlka. Trochu se zarazím, pak mi však dojde, že asi patří půlelfovi. Mírně se ukloním, jak je v místech kde jsem žil zvykem a promluvím řečí, které ani půlelf nerozumí. Er´lain du. Přejdu ke stromu a usadím se u něj. Vytáhnu svoji flétnu a začnu potichu hrát. Melodie se nese mezi stromy a nenachází koncde ani po dlouhých vzdálenostech. Náhle je všem na mýtině naprosto bezstarostně a lehko.Jakoby nikdy v životě neměli žádné strasti. Cítí jen ty nejkrásnější pocity, které kdy v životě zažili a jsou teď mnohem silnější, než kdy dřív byli.

Narathag - 22. září 2007 23:25

Paseka v lese Bože můj, co je tohle za stvůru? řeknu si při pohledu na vlasy toho přede mnou, nejspíše elfa. Takže co tu dělají ti ostatní, to by mě zajímalo nejvíc, ale myslím, že odpoveď je jasná, jsou tu z toho samého důvodu jako já, i když ten důvod... Ono to není tak jasné, aspoń tak mi to sen jevil, nejasně. Něco velmi, něco bylo možná spíš i jasné, ale je v tom trochu tajemství. Tak to má být, ale zase se to nesmí přehánět, to by pak nebylo ono, kdyby se hrálo na neznámou. ,,Já jsem Narathag, věděc a alchymista a ten důvod bych zatím odložil stranou. Je jasné, že jsme tu měli být, ale není moc jasné proč, i když jisté ryssy tam byly, v tom snu." řeknu tomu kontroverznímu elfovi přede mnou. ,,Dobrý den i tobě, ať jsi kdo jsi, asi jsi tu ze samého důvodu jako my všichni." povím zase tomu druhému, podle dedukce půlelfovi, ten první tam mluvil o blízké rase jako o něm a o člověku jako o mě, takže sám člověk není, může být tedy elf a ten druhé za ním půlelf, tak by to mohlo být pomocí domněnky a dedukce. Přijdu blíž k těm ostatním, tornu na zádech sundám a položím jí opatrně na zem, ale stejně uslyšíte zacinkání něčeho, co tam je ukryto. Připomíná to trochu cinkot skla, rozhodně spíš než mečů, či dýk, které by tam mohly být ukryté. Sednu si na zem vedle své torny, protože jsem znaven nejen cestou, ale tak trochu i životem a odpočívat musím trochu víc, než tito dva mladší příslušníci jiné rasy přede mnou. Pokud se ovšem za elfa a půlelfa jen nevydávají, ale to není pravděpodobné, tady se měli sejít jen dobří lidé, elfové a i ti ostatní a ně lháři a podvodníci, proto asi žádný z nich nebude zloděj, co by mě chtěl okrást, ale zloděj možná být může.

Kesten - 23. září 2007 19:42
	Posadím se do trávy na palouku a zkřížím nohy. Velký černý vlk pozoruje oba muže. Něco mu promluvím a on se posadí. Mé jméno je Kesten ale říkají mi i lovec, a proč tu jsem ? hmm jak by řekly ti co mě vychovaly, kuli budoucnosti. Jo a tenhle krasavec je Stín. Ukáži na vlka Zadívám se na oba dva a usměji se.

Antigol - 24. září 2007 20:51

Z povzdálí sleduji tři muže kteří zatím přišli na mýtinu ... Ještě jeden schází ... Nemůžeme na něj čekat celou věčnost ... Řeknu si v duchu. Zatím to vychází ... Jeden člověk, jeden půelf, jeden elf ... Jen doufám že si ten člověk nepůjde pokrku s někým z mého rodu ... Pomyslím si hořce ... Stále se rozhlížím jestli nezahlédnu trpaslíka, který tu jako jediný schází ... No nic ... budu je už muset seznámit s úkolem ... Není čas čekat ... Rozhodnu se a vyrazím směrem ke třem mužům ... Mé dlouhé modré šaty šustí když jdu trávou a dlouhé, vlnité, světle hnědé vlasy mi padají na záda ... Kráčím s hlavou vztyčenou a rozhlížím se kolem sebe zelenýma očima ... Když dojdu k mužům, probodnu pohledem každého z nich ... Nejdřív člověk pak půlelf ... Na oba kývnu na pozdrav a pak se zatívám na elfa a řeknu: Nányë alassëa omentielvanen A usměji se ...

Tapion - 24. září 2007 21:01
	Přestanu hrát na flétnu a postavím čelem k příchozí ženě. Částečně okouzlen její krásou, přestože já sám jsem elf, mlčím, pak se však trochu proberu z transu a mírně se ukloním. Er lai vial du. Rozhlédnu se po ostatních a vyčkám, co se bude dít dál. Takže to začíná nabírat obrátky.

Narathag - 24. září 2007 21:42

Mýtina Sleduji, jak se z toho neznáma okolo pěšiny najednou nečekaně vynoří ta elfka a začne rozmlouvat tou jejich řečí s příslušníkem své rasy, ostatních včetně mě si nevšímaje. No co, elfka, jako vždy... řeknu si tajně v duchu a pak se ještě rozhodnu, že se budu chovat, jako se ona chovám ke mě, tedy nejen rovnoceně, ale zatím nevnímavě, kdybych to měl říct hnusně, tak ignorantsky. Čili si ji zatím nebudu všímat, je očividně naplno zabraná do rozhovoru se sobě podobným, takže se oni zatím nebudu zajímat ani já a přejdu po mýtině s rukama na prsou kolem nic až k tomu poslednímu a řeknu mu: ,,Zdravím, příteli. A tebe taky." na oba vrhnu přátelský pohled, aby si o mě nemysleli, že jsem nějaký nepřístupný a psa či vlka přitom pohladím, ten rozdíl mezi nimi nepoznám. Přejedu od krku po hřbetu těla psovité šelmy a zadívám se jí do očí, jsem zvědav, jak na ni budu působit a jak zareaguje.

Kesten - 24. září 2007 21:59
	Podívám se po přicházející elfce a zvednu se a ukloním se. Buť pozdravena paní. Tak zase slyším elfštinu.. Stín se neklidně zavrtí a zavrčí, vycení býle tesáky. Zadívám se na vlka a pak na odvážného alchymistu. Už bych to bít tebou nedělal moc se mu to zamlouvalo, a tobě by se to po druhé taky nemuselo líbit, věř mi. Varuji ho a dál sleduji neznámou elfku.

Molboral - 25. září 2007 06:23
	Na daleké mítině před sebou vidím skupinku elfů a lidí, zdá se že na někoho čekají. Hladají snad spojence? hledájí snad někoho zvláštního a proč sem zrovna tady? Můj domov byly hory jak to že jsem se ocitl tady? Čekají ty poskvrnění elfové a človíčci na mě? "Proč otálet takhle bych nic nevyřešil" řekl jsem si a vyrazil k nedaleké skupince v naději že mé otázky zodpoví...

Narathag - 25. září 2007 17:06

Mýtina Odtrhnu rychle ruku od psa nebo vlka, leč ne poplašeně, spíše opatrně, něco takového jsem tak trochu očekával, ale nechtěl jsem působit zlým dojmem, jakým obvykle alchymisti působí. A o tu ruku bych nechtěl přijít, bude se mi ještě hodit a tedy nepotřebuji, aby mi ji nějaký pes ukousl hned zezačátku tohohle nového úkolu. A ani po něm, aby si někdo nemyslel. Přejdu na kraj mýtiny, kde nikdo není, ale vzápětí dorazí někdo další a tak si začínám pomalu říkat, jak to, že je nás tolik, navíc takový obrovský počet jsem nečekal. I když zase tak obrosvký není, je nás hrstka, ale podle toho se stejně nedá soudit. Ten nově příchozící je trpaslík, zajímavé. Když dojde k nám, věnuji mu zajímavý, trochu přátelský a trochu zachmuřený pohled, který by se ho jako ptal, co je zač. Sám trpaslík ve mě nebudí příliš neobvyklé pocity, přecijen trpaslíci jsou všude po světě známí svou otevřeností a celkem i přátelstvím vůči lidem, ale tenhle mi trochu něco připomíná, jenže co? Dál pochybuji a začnu se trochu procházet v kruhu, zajímavé pohledy přitom házejíc na toho psa či vlka, nakonec dojdu k názoru, že by to mohl být vlk, je přece jenom trochu větší, než bych čekal na psa. Pak pozdravím trpaslíka: ,,Buď zdráv, mistře trpaslíku." pak odvrátím pohled a dál přemýšlím o všem možném.

Antigol - 25. září 2007 19:35

Usměji se když uvidím přicházet trpaslíka ... Konečně jsem všichni ... Tak a teď můžeme začít ... Vítám tě zde u nás ... usměji se na něj a pokračuji: Už jsme čekali jen na tebe ... pak se obrátím ke všem: Svolali jsme vás neboť naší zemi hrozí nebezpečí ...Nezasáhneme-li včas bude zde všechno zničeno ... v mých očích se zaleskne smutek ... přesto však pokračuji pevným hlasem: Musíme se se dostat na horu jménem Anemaily a tam najít starého mága Soutena-Ahouta-Nekta ... Jeho jméno je mnohem delší ale to znát nemusíte ... Pořádně si je prohlédnu ... Budete riskovat svoje životy za záchranu všech živých lidí v této zemi? Zeptám se jich ... Jste ochotni vzít na sebe vysoké riziko že zemřete? I když to byste zemřeli tak i tak ... Jestli se vydáte na tuto cestu a povede se vám zvítězit nad zlem, bude vaše jména znát každý v této zemi a možná i za hranicemi ... Stvůry které páchají toto zlo se jmenují Gindlaidi a jsou strašně nebezpeční! V očích se mi zajiskří a zvedne se vítr ... Kdo půjde se mnou? Cesta je dlouhá a někteří se možná nedočkají konce ... Teď upřu své oči na člověka ... Zvláště ti, kteří nebudou držet pospolu a budou ty ostatní nenávidět! Obrátím se, pohlédnu na vlka a podrbu ho za ušima ...

Tapion - 25. září 2007 19:44

Udělám dva kroky dopředu a pokloním se. Trochu nemile se ohlédnu po trpaslíkovi, přejdu to však. Jsem s tebou. Můj život je už tak odevzdán utrpení a někomu, koho ze srdce nenávidím. Nemám co ztratit. Leda bys mě uměla zbavit mého utrpení. Přejdu na stranu elfky a postavím se za ni. Vytáhnu svou flétnu a začnu hrát, tentokrát má hra však není tak smutná, je v ní spíš naděje a trocha štěstí, které opět pronikají do útrob ostatních.

Molboral - 25. září 2007 19:45

ten člověk mě pozdravil jakoby věděl kdo jesem a prč sem tu. Na otázky bylo ale pozdě protože začal mluvit elf. Zvlaštní kdyby jsem si nemyslel e to dojde tak daleko a budu stat po boku elfa ale nejakym zpusobem me vzalo jak popisoval svuj problem. Vypravel tak zajimave ze jsem nemoh nerict ani slovo a proste jsem zvolal...Zdravim vas, Jsem Malboral syn Maldora z Karak Hirnu, To co tu promlouvas elfe zni jako vazna vec i kdyz u vas jeden nikdy nevi. Pokud sou v tom zivoty i trpasliku tak vam pomohu ak jen to bude v mich silach. Pocitej semnou ve vsemkoliv. Newim zdalipak to na elfa zapusobilo jako na ostatni ale pevne doufam ze jsem neudelal chybu. Muj otec by na me moh byt pysny kdybych pohoh tak zavaznemu problemu a jak je u naseho rodu zvykem, Cest je pro nas vic nez krvave zlato!

Molboral - 25. září 2007 19:48
	Vsimam si reakce ostatnich, jsou hluboce zamysleni. Vtom jeden elf prisoupil na sranu elfky a promluvil. Jeho slova znela tak zavazne ze jsem se prinutil prejit k elfce a mrknout na ni.

Antigol - 25. září 2007 20:11

Usměji se na elfa který vykročil jako první a pravím: hantalë, jsem ráda že jdeš ... Promiň, ale není v mých silách zbavit někoho utrpení, pokud je vážné a má v sobě kouzla kterým ani já nerozumím ... omluvím se elfovi ... A smím znát tvé jméno, pokud budeme spolu cestovat bylo by lepší kdybych ho znala a oslovovala tě jím ...? Možná že jsi ho říkal ale v tom případě jsem tady nebyla ... Jinak mé jméno je Antigol ... Podívám se na trpaslíka a usměji se ... buď vítán mezi námi Malborale synu Maldora z Karak Hirnu ... Ano, jsou zde i životy trpaslíků, kteří v této zemi žijí ... Ohlédnu se na ostatní a čekám ... sfddf

Narathag - 25. září 2007 20:20

Mýtina ,,Já jdu samozřejmě také, snad vám moje umění bude ku pomoci." řeknu směrem k ostatním a hlavně k té elfce Antigol. Nevím sice, co si o tom myslet, ale doufám, že bude celkem neutrální či přátelská, narozdíl od těch elfů, jaké znám. To jsou ti, kteří se chovali nestandartně, opovrhovali každým jiným kromě své rasy a lidmi teprve a nejvíc. ,,Jsem si vědom, že je to nebezpečné, jako každý a s tím počítám, doufám, že jako každý." promluvím znovu, pozorujíc přitom toho vlka, velké a černé stvoření a také jeho pána. Pak přejedu zrakem na toho velkého a podivného elfa, toho s tím divným účesem, který mi z těch, co tady stojí do oka padl asi nejméně. A nemá cenu to protahovat, takže jen čekám, jak se vyjádří někteří ostatní, kteří se chtějí také účastnit této cesty.

Antigol - 25. září 2007 20:30

Usměji se na člověka ... Děkuji že ses přidal ... řeknu a mírně se ukloním ... Mohu znát tvé jméno? Zeptám se ho a usměji se, přitom podrbu černého vlka za ušima a podívám se mu do očí ... Pěkné zvíře ... jen co je pravda ... Pomyslím si a usměji se ... Pak se podívám na toho půlelfa a řeknu: Doufám že se k nám taky přidáš? Je to náročná cesta a každý nám bude k učitku ... trochu se usměji ... ale jen nepatrně ...

Tapion - 25. září 2007 20:55
	Mé jméno je Tapion. Nevadí, že mi nemůžeš pomoci, žiju s tím a žít budu. Třeba jednou se stane zázrak. Zamyšleně se zadívám do země, poté však začnu opět hrát svou melodii.

Molboral - 25. září 2007 21:02

Stale mě tíží mnoho otázek ale myslím že již chápu podstatu důvodu proč jsem zde a pokud ten elf mluvil pravdu, bude to vskutku hrdinsky cin. Na elfa je moc zdvorila a zda se byt i mila proto mi nejde dohlavy proc mluvi o tezke ceste kde nas ceka nejspis jen boj. Je to snad mág? Je tu něco čeho sem si nevšim? a co ten vlk? Někdy tomu přídu na kloub ale zatim bude stačit základní věc a proto se zeptám: Kam to vlastně půjdem? A co odnás budeš očekávat? Cesta bude těžká jak si řekla ale pořád postrádám hlavní důvod proč my?

Kesten - 25. září 2007 21:30
	Podívám se na Trpaslíka a ukloním se a pak udělám krok v před když mě Antigoler vyzve. Rádi půjdeme jí i můj přítel Stín, Antigoler. Rádi budeme putovat zase po buku elfu, trpaslíku i lidí. Je nám ctí jít s vámi. Povím a znovu se ukloním. Mé jméno zní Kesten. Dodám po narovnání.

Antigol - 26. září 2007 20:39

Zadívám se na Molborala a řeknu: Já od vás nic konkrétního neočekávám, neboť jen vy sami volíte co uznáte za vhodné ... Pokud jde o otázku, proč zrovna VY, odpověď je celkem jednoduchá ... Na chvilku se odmlčím a podívám se na ostatní ... pak se můj pohled vrátí zpátky k trpaslíkovi a pokračuji: Jistá Rada vás zvolila neboť si myslela, že jste jediní kdo mají schopnosti zastavit zlo ... Pokud to nedokážete vy, pak už nikdo ... podívám se na Molborala, Pokud nechceš jít, nemusíš ... Nemusí jít nikdo ... Nikdo vás nenutí ... Jen vy sami rozhodujete o svých možnostech ... Ani Rada ani já vás nenutí. Bylo vás povoláno celkem pět. O každém z vás mi byli podány zprávy že přijdete, bohužel o tom posledním nemám ani zprávu kde se nyní zdržuje ... A pokud jde o otázku kam půjdeme, pak je odpověď na sever do hor ... Starý mág nás neočekává ... Ten už neočekává nikoho, je strašně starý, ale moudrý a jediný kdo dokáže zlo zastavit ... Znovu na něj pohlédnu a řeknu: Věřím že máš ještě tolik otázek, ale ty ti teď bohužel nezodpovím ... Usměji se, když vidím že půelf vykročil ... Buďte vítáni oba dva, ty i tvůj přítel Stín ... Řeknu a pohladím Stína po hlavě ... Tedy pokud již nic nenamítáte vydala bych se na cestu, čím dřív tam dorazíme tím líp ... Cesta je dlouhá a nebezpečná ...

Kesten - 26. září 2007 20:54
	Stín zavrtí ocasem a nechá se pohladit od elfky a zadívá se do lesů. No dobrá pak vyrazíme a kam máme dorazit ? Zeptám se a poposadím si luk na zádech.

Antigol - 26. září 2007 21:14
	Ke starému mágovi který sídlí v horách Anemaily ... odpovím Kestenovi ... kéž ji potkáme na cestě ... pomyslím si v duchu a zadívám se do lesa jako bych čekala že z něj někdo, nebo něco vyjde ... ale nic ... podívám se na ostatní ...

Molboral - 26. září 2007 21:16

Pohlednu na elfku a s odhodlanym hlasem reknu. Udelam co bude treba, pocitej semnou. Budu pri tobe a vas vsech stat, budu vase sekera. At nas Grimnir ochranuj. Tohle zvladnem a nebo zemreme. doreknu a libezne se usmeji na ostatni a snazim se dat najevo odvahu jenz ve me speje Tak uz abychom vyrazili, nehodlam cekat dokud ty zrudy nebudou vsechny smeteny z tohoto sveta. a zadivam se na elfku v domeni ze mi porozumi a nebude to brat jako narazku.

Kesten - 26. září 2007 21:24
	Hmm tak se podíváme do Anemailých hor. Povím a usměji se podívám se na trpaslíka. S tvojí sekrou bude při Antigol stát i jeden luk a vlk. Podívám se na elfku. A jak se má tvůj lid ? Hmm vlastně z části i můj, už dlouho jsem nezavítal do hlavního města. Zeptám se. Bylo v něm ale nádherně.

Narathag - 26. září 2007 21:41

,,Nezdržujme se, pojďme." řeknu ostatním, protože jestli tu chce někdo zachrańovat svět, tak by určitě neměl plýtvat časem. Tudíž udělám pár kroků dopředu, ale pak si uvědomím, že jsem trochu mimo, soustředěn na své pokusy a trochu se nevěnuji cestě, takže to napravím. Nevím kudy jít, takže ještě řeknu: ,,Až po tobě, paní." to řeknu směrem k elfce a doufám, že se již vydáme, takže jsem připraven trochu přidat dokroku. Mezitím dělám trochu kradmé pohledy na vlka, který jde po boku Kestenovi, teď mi dojde, že bych se měl také představit těm, co mě neznají. ,,Jinak, já jsem Narathag, alchymista" řeknu to hlavně elfce, která přišla později, než když jsem to řekl poprvé. Také to platí pro trpaslíka.

Molboral - 26. září 2007 22:11

pohlednu na clovicka ktery se prave predstavil jako alchimista o kterych mi kdyby vypraveli v Karak hirnu. Ten clovek by mohl byt vice nez uzitecny. Doufam jen ze svimi pokusy neohrozi nase zivoty ale vypada zkusene tak budu jen verit. Pristoupim na 10kroku pred nej a reknu mu klidnym tonem. Zdravim te Narathagu. O vas alchymistech sem uz hodne slysel a vetsinou v dobrem az na par pokusu, omylu. Neznam te sice zatim ale neco mi rika ze se ti da verit. sklonim hlavu a zas ji zvednu na dukaz respektu a cekam na ostatni jestli se pridaj dal na cestu a nebo tu budou stat a zvanit zatimco svet upada.

Kesten - 26. září 2007 22:24
	Podívám se na alchimistu a usměji se. Stín si ho prohlíží značně nedůvěřivě. Hmm tak alchimista, připomeň mi že se s tebou nemam zavírat v jedné místnosti..zaslech jsem cosi o jednom alchimistovi co se mu nepovědl pokus. Prý ho to rozmetalo na kusy, a nebil na to údlaně pěkný pohled. Povím a zazubím se. Doufam že jsi pelší.

Molboral - 27. září 2007 19:50
	otocim se k ostatnim a prohlasim. TAK SNAD ABYCHOM VYRAZYLI NE? a pousmeji se.

Tapion - 28. září 2007 19:36
	Když trpaslík skoro zařve na celý les, že už bychom mohli jít, přestanu hrát a otočím se na něj. Ano asi jo. Bude to lepší. Půjdeme tedy? Flétnu si pověsím zpět na opasek a ohlédnu se po Antigol s tázavým pohledem.

Molboral - 29. září 2007 22:12

Pohlednu na elfa co před chvílí hrál na flétnu a povím mu tak aby to slyšeli ostatní: Známe směr i cestu a známe i cíl tak nač ještě čekáme.Pokud svět skutečně tolik trpí tak proč ztrácet drahocený čas! To se mi vůbec nelíbí má sekera má žízeň!!! a phledem přejedu všechny a nejvic se zahledím do očí Antigol. Stále čekám na odpověd a přemýšlím: Co když sou to jen zbabělci a ve skutečnosti maj jen slova místo činů? mam jít snad sám? Ten elf aspon ví o co tu de ale co zbytek? Nač tolik čekaj a váhaj? Myslel sem že věděli co je čeká a nemine tak proč tak váhaj?

Kesten - 29. září 2007 22:20
	Podívám se na své společníky a na elfku. Tak dobrá nemá cenu to odkládat. Povím s úsměvem a Stín u mích nohou vyrazí v před do lesa a já pomalu za ním. Tak jdete cesta je dlouhá. Povím jim.

Molboral - 29. září 2007 22:26
	Okamzite stuhnu na miste kdyz slysim slova toho člověkoelfa. Zda se ze maj odhodlani a myslej to vazne, no hura. Pln nadseni vyrazim za nim a pocete kleju o tom jak nesnasim stromy.

Molboral - 29. září 2007 22:44
	zabrucim a kouknu nad sebe, Kdyz vidim behat toho elfa zveda se mi znej zaludek a proste to nevydrzim a zavolam: Tak to uz je tvuj problem ty "opicaku" a s dalsimy problemy se prodiram uzkymy vetvemy. Ještě že mam tu sekeru! pomyslím si.

Tapion - 29. září 2007 22:44
	Čím rychleji tam budeme, tím líp. Rozběhnu se za nimi, probíhám mezi stromy a náramně si to užívám. Když slyším trpaslíkovo klení, zavolám na něj. Hej trpaslíku, nenadávej na stromy, já je mám rád. Zasměju se a vyskočím na větev stromu a běžím po větvích stromů. Směju se při tom, protože jsem to už dlouho nedělal. Připadá mi to zábavné.

Kesten - 29. září 2007 22:53
	Jdu mlčky lesem a sleduji své dva společníci. Stín se s ladností šelmy pohybuje po mé boku a já se usmívám. Konečně na cestě. Mé nohy s elfí lehkostí našlapují a oči sleduji okolí.

Antigol - 29. září 2007 23:57

Obrátím se na Kestena a odpovím Elfové zrovna bojují daleko na jihu s Gelbargy, což jsou ti tvorové kteří vybíjejí vesnice a města ... Jsou s nimi strašný problémy neboť jsou odolní a už zabili hodně elfů, lidí i trpaslíků ... V očích se mi zaleskne smutek, když si vzpomenu že do války šel i můj otec ... Otočím se na trpaslíka když řekne tak zvučně že to musí slyšet i zvířata uprostřed lesa a odpovím mu : Máš pravdu mistře trpaslíku, opravdu by jsme měli vyrazit ... Podívám se na ostatní, můj pohled se zastaví u elfa a usměji se ... Když vyjdou Kesten a za ním Molboral usměji se ... Alespoň že Rada nevybrala nějaké strašpytli ... Pomyslím si a když uvidím vybíhat Tapiona vyjdu také ... Dojdu k nim když Molboral nadává na stromy a prohlásím: Buď rád že stromy jsou, poněvadž kdyby nebyly nebyl bys ani ty ... Ale zase by nebyli ani války ... Dodám trochu smutně ... Ale hned se vzpamatuji a jdu dál ... Podívám se na Stína a usměji se ... Jak dlouho ho máš, Kestene? Zeptám se půlelfa ...

Kesten - 30. září 2007 00:33

Zadívám se na Antigol a v očích se mi objeví směsice pocitů když odpovím. Mám ho od té doby co jsem opustil elfi a šel jsem na jiná místa. Je to něco řez dva roky. Podívám se na vlka a usměj se. Je to dobrý a věrný společník a navíc skvělí lovec, umí to co já ne. Já nevystopuji svojí kořist pomocí čichu, ale on jo. Má svojí hlavu. Jako každý elf nebo člověk či trpaslík. A je my v lesem podobný, nebo já jemu. Pokrčím rameny a usměji se. A právě máme další cíl. Ani jeden z nás nechce vidět, jak umírají naši přátelé nebo elfové, lidé či trpaslíci. I když to není rasa ani jednoho z nás, oba jsem s vím způsobem vyděděnci. Ti co nepatří nikam a ti jenž přijala příroda za své. Poslední slova jsou cítit žalem a smutkem. Usměji se. Nikdy jsem se nedozvěděl proč se ke mně vlastně přidal. Povím po chvíli.

Narathag - 30. září 2007 21:06

No skvěle, vypadá to, že konečně vyrážíme, což mě nad míru potěší, protože už jsem neměl chuť tu zbytečně zůstávat. Ruce dám za zády, kde se jedna chytne druhé a vydám se na cestu, tak trochu na kraji naší družinky, ale dostatečně blízko jich, takže mi asi nikam neutečou. To bych nerad, i když ani nevím, jak by se jim to mohlo povést. Možné je všechno a třeba bych to ani nevnímal, když už jsem tak starý. Když mě napadnou podobné myšlenky, zasměji se, i když jen tak potichu, smích to je. Vypadá to, že elfka a zdá se i vedoucí téhle opravdu povedené skupinky našla řeč s tím mužem, který má toho psa, jež mě celkem nerespektoval, ba dokonce jsem byl cekem rád, že moje prsty navždy neskončily v jeho kulatém žaludku, kde by jistě našly místo pro psa pohodlné. Já pro ně mám ale lepší využití. Při dalším takovém pomyšlení trochu pohodním koženou tornou na zádech, až to v ní zacinká. Toho by si ostatní mohli všimnout, pokud nejsou hluší jeden jako druhý. Ale co, jsem alchymista ještě k tomu na cestách, takže své výtvory tahám sebou. A to bych radši neměl moc tou tornou házet, abych nemusel svou práci zbytečně opakovat. ,,Gelbargové? Co jsou zač?" zeptám se elfky, když nechtěně zjistím, že již dlouhou dobu poslouchám jejich konverzaci.

Antigol - 01. října 2007 13:28

Podívám se na Narathaga , to že nám vpadl do rozhovoru přejdu bez řečí, a odpovím mu: Měla jsem vám to říct hned ... Gelbarogové jsou ti tvorové které poslal mág Zamgarini a proti kterým se budeme pokoušet bojovat ... Nevím o nich skoro nic, i když jsme s nimi bojovali ... Když pálí města, většinou zabijou všechny kdo je uvidí ... Odmlčím se a podívám se hlouběji do lesa jako bych něco čekala něco zvláštního ... Něco se stane ... Pomyslím si, Cítím to. Je to blízko ... Přeběhne mi mráz po zádech ... Ale přemůžu ten pocit a s ledovým klidem se otočím zpátky na Narathaga Jsou silní, tak silní že mrtvých vojsk přibývá, nikdo nepřežil jen jedna osoba ... odmlčím se, A tu osobu musíme za každou cenu najít! Před setměním dorazíme do vesnice Nirghtonu, pak se uvidí co můžeme dělat dál ... Jen doufám že tam dorazíme včas abych obyvatele varovali ... Jsou tam dobří lidé a mám tam přátele u kterých můžeme přespat ... Řeknu a upřeně pozoruji cestičku po které jdeme ... Bohužel myslím že jdeme příliš pozdě ... Musíme si pohnout!! Pomyslím si a zrychlím krok ...

Tapion - 01. října 2007 19:26

Jak tak skáču po větvích stromů, ucítím, jak mi myslí projde zvláštní pocit, který nejde setřást. Zastavím a podívám se do dáli před sebe. Z nějakého důvodu se mi to nelíbí. Vytáhnu svou flétnu a začnu na ni hrát. Melodie je taková zvláštní. Ani veselá, ani smutná, ale spíš vyzívající a přímá. Z nějakého důvodu je mé hraní více slyšet než jindy předtím. Melodie je hlasitá , ale neslábne, jak bývá u zvuku zvykem. Nese kilometry a kilometry daleko, aby mi odhalila, kdo se před námi skrývá. Něco tam je. Něco, co nestrpí naši přítomnost, ani nikoho jiného. Něco nenávistného. Sesočím na zem a vidím, že díky mému hraní jsem trochu pozadu. Rozběhnu a rychle ostatní dohoním. Antigol. Něco je před námi. Nevím co, ale nic hezkého to nebude. Pohlédnu na ni znepokojivým pohledem.

Molboral - 01. října 2007 19:58

Jak tak kráčím po lese znejistím a kouknu před sebe. Už odjakživa mi trpaslíci máme mnohem lepší zrak i sluch a všechny ostatní smysly a tak znejistím protože cítím něco zvláštního a nepříjemně nepřátelského. Raději skontroluju pohledem ostatní jestli si také něčeho nevšimli. Ten "opičák" právě mluví s elfkou a i přes to že ej neni skoro slyšet já je dokonale slyším. Znejistím ale vzápětí se začnu radovat. Skoro až je to na mě vidět a upřeně sleduji cestu před sebou a naslouchám a rozhlížím se po okolí s připravenou sekerou.

Kesten - 01. října 2007 20:06
	Jdu ptochu lesem se skupinou a pozoruji okolí, najednou se mi zdá, že příroda jaksi stichla. Podívám se na vlka, jehož strs se naježí a sám vlk zavětří ve vzduchu. Jedním pohybem stáhnu z ramen luk a šáhnu po šípu.at je tam co chce tak se to Stínovi nelíbí.

Antigol - 02. října 2007 19:55
	Podívám se na Tapiona ... Ano máš pravdu ... Něco před námi bude a ne nic pěkného ... Řeknu a vezmu do ruky luk a šíp .... Jsem ve střehu ... Podívám se po ostatních a na Stína, kterému se naježili chlupy ... Co nás tam za těmi stromy může asi tak čekat? Zeptám se sama sebe ...

Pán Jeskyně - 02. října 2007 20:03

V lese: Když nerozhodně vykročíte a rozhrnete poslední větve stromů zpatříte vesnici ... Ale rozbořenou ... Kolem této vesnice je pořád prach ... Vypadá opuštěně, přesto se nemůžete zbavit pocitu že toto místo opuštěné není ... Je vám jasné že se tu stalo něco strašného ... Když vejdete rozbořenou bránou, zpatříte vypálené domy, mrtvá těla naházená na hromadu, která je na druhé straně vesnice ... Přesně uprostřed této vesnice uvidíte roh bývalého kostela ... Je opálený od ohně a vypadá jako by se měl každou chvíli rozbořit ... Cítíte pach mrtvých těl, ale neodvažujete se pohnout ... Něco vám říká že tu ještě někdo je, že tu nejste sami ... Najednou se ozve rána, která vychází od rohu kostela ... Nevíte co tam je ... Co na vás čeká ... Proto stojíte na místě ...

Antigol - 02. října 2007 20:11

Trochu se uklidním a vykročím ... Když rozhrnu větve zpatřím něco co jsem nechtěla vidět, ale věděla jsem že se to stane .. To ne ... Zašeptám, To je snad zlý sen ... Obrátím se na své společníky, Tak toto býval Nirghton, slavná vesnice ... Bylo v ní spousty statečných válečníků a dobrých, čestných lidí ... Po tváři mi začne stékat slza ... Proč zrovna Nirghton? Ptám se sama sebe ... Proč ho museli vybít když jsme byli tak blízko? Aniž bych si to uvědomila, vykročila jsem směrem k městu ... Již šel cítit pach mrtvých těl ... Najednou jsem stála před bránou. Zastavila jsem se a ohlédla po svých společnících ... Prosím ať je na živu, ať je na živu Prosila jsem v duchu ...

Kesten - 02. října 2007 20:22

Pohledem přelítnu trosky a luk si dám na ramana a šáhnu po mečí a obnažím jeho čepel, potichu se vydám za Antigol. Pokud někdo přežil tak ho Stín najde. Ujistím jí a zadívám se vlka. žejo přítely že to uděláš. Stín se otdívá na město a pak na Antigol a s čenichem u země se vydá do města a já za ním. Mé oči sledují okolí, abych odhali nebezbečí co by snad mohlo hrozit me nebo Stínovi popřípadě mím přátelům.

Tapion - 03. října 2007 19:50

Ne počkej. Je to příliš nebezpečné. Znám jiný způsob, jak to zjistit. zavolám na Kestena. Vytáhnu svou flétnu a přiložím si ji ke rtům. Lehce do ní fouknu a zahraju pomalou smutnou melodii. Pak se otočím na kostel a podívám se na něj. Někdo je uvnitř. A bojí se, hodně se bojí. A někdo je taky za tím kostelem, kousek dál, ale ten už se nebojí, ale je z něj cítit zášť a nenávist. Znepokojivě se podívám na Antigol.

Antigol - 03. října 2007 20:02
	Podívám se na Tapiona a řeknu: Ano něco je někdo uvnitř, ale jsi si jist, že je někdo za ním? Podívám se mu do očí, pak se obrátím znovu ke zbořenému kostelu a udělám krok v před ... Tuším kdo tam je a Pokud má Tapion pravdu, pak je tam, ten koho hledáme ... pomyslím si. Mám sice strach ale přemůžu se a vykročím vpřed ...

Lasička - 03. října 2007 20:12

Jakmile někdo odhrne mou dřevěnou "střechu" v rohu rozbořeného kostela, schoulím se do klubíčka, zavřu oči a tvář si zakryji pažemi jako bych ji chtěla ochránit před nebezpečím. Chvějícím se prosebným hlasem plným strachu žebrám: Prosím, nezabíjejte mě. Prosím. Já... Já nechci umřít. čekám na smrtelný úder nebo na ostré drápy nestvůr, které vypálily tuto vesnici, ani jedno však nepřichází. Pomalu otevřu oči a podívám se na postavy, o kterých jsem si myslela že to jsou ty příšery. Nejsou to ony. Výraz strachu a beznaděje na mém obličeji vystřídá radost a štěstí, že po tolika dnech které strávila sama na tomto místě opět vidí lidi. Její štěstí ovšem vzápětí zmizí a na jejich místě se opět objeví strach, ale hlavně odhodlání. Postaví se, a vy vidíte že je to holčička se zlatými vlásky a s drobnou postavou oblečenou do špinavé a roztrhané bílé košilky a červené sukýnky, která na tom není jinak. Vrhne se elfa s podivnou čelenkou na hlavě a s neuvěřitelnou sílou ho obejme a položí mu hlavu na rameno. Nenechávejte mě tady, prosím. Vezměte mě sebou. Chci odsud pryč. Strašně se tu bojím, kdykoli se můžou ty obludy vrátit a jsou tu duchové, duchové všech těch lidí, kteří tu zemřeli a v noci vycházejí ven a taky by mě odnesli do podsvětí, kdybych se neschovala. A není tu už skoro nic k jídlu. Bojím se tu sama ... Udělám všechno co budete chtít, budu vás ve všem poslouchat jen mě tu nenechávejte, prosím ... zvedne obličej plný slz a zahledí se elfovi do očí. Prosím, vezměte mě sebou ...

Kesten - 03. října 2007 20:13
	poleschnu si to co pověděl Tapion. Hmm no dobrá tak víme že někdo přežil a že má společnost. Poznameném s po Antigolině boku se vydám ke kostelu

Kesten - 03. října 2007 20:23

Podívám se na holčičku co objímá elfa a potichu a mylím hlasem na ní promluvím. Nikdo z nás ti nechce ublížit děvče. Povím a skloním meč a jedou rukou pohledím velkého černého vlka po mém boku a podívám se na Antigol. Asi bychom měli odejít a to rychle. Podotknu a rozhlídnu se zase o kolo, ale pak se pohledem vrátím k malé holčičce. Vezmeme tě sebou, přece tě tu nenecháme. Ujistím jí a přeletím pohledem ostatní.

Molboral - 03. října 2007 20:26
	Vtasim obě sekery a s pomalímy kroky du kupředu. Naslouchám pozorně a obezřetně dávám jednu nohu před druhou a snažím se zachytit sebemenší zvuk. Sekery mam připravené a jdu směrem ke kostelu odkud pry Tapion zpozoroval cizí postavu. Doufám že jich tu neni víc. pomyslím si.

Antigol - 03. října 2007 20:32

Podívám se na děvče, které objalo Tapiona a přijdu k ní ... Panebože děkuji že je na živu ... Pomyslím si v duchu, usměji se na ni a řeknu tichým uklidňujícím hlase: Neboj se ... Přesně jak říká Kesten, nikdo ti nechce ublížit a už vůbec tě tu nechat ... Odmlčím se, položím ruku dívce na rameno a pokračuji: Možná že se ti o tom nebude chtít mluvit a nebudu tě do ničeho nutit, ale říkalas že tu byly nějaké obludy ... Kdo jsou? A kdo jsi vlastně ty? Ptám se a přitom hledím do vystrašené tvářičky dítěte a pohladím ji po vlasech ...

Tapion - 03. října 2007 20:46

Lehce vytřeštím oči, když se ke mě děvče vrhne a obejme mě, protože jsem to nikdy nezažil. Hned mi však dojde, že mi asi nechce ublížit, pokud nepočítám to, že se dusím, jak silně mě drží. Chytím ji za ruce a rozevřu jí je, aby mě neudusila. Vezmu ji do ruky a podívám se na ni. Asi by jsi měla jít tady ke slečně elfce, protože a můj přítel trpaslík a půlelf se jdeme podívat za ten kostel. Myslím, že tam něco pořád je. Podám děvče Antigol a vytáhnu svoje dvě elfské šavle, které mám v pochvách na zádech. Jdeme?

Kesten - 03. října 2007 20:56

Podívám se na Tapiona a přikývnu, pak pohledem zklouznu k holčíce a nakonec k Antigol. Stíne zustan tu s nimi prosím, přiteli. Požádám černého vlka a ten se na mě zadívá a pějde vedle holčičky a prohlídne si jí. Děkuji ti Stíne. Povím mu a zadívám se na holčičku a usměji se. Neboj se neublížiti, je to přítel uvidíš Povím jí abych jí uklidnil a pozevdnu meč a pomalím krokem se vydám za kostel. Jo jdme ne. Povím těm dvěma.

Tapion - 03. října 2007 21:02
	Pomylým krokem se rozejdu za Kestenem, obě šavle v rukou. Napínám uši, abych zaslechl každý pohyb, který proběhne. Zatím nic neslyším, ani necítím žádnou silnější koncentraci zla. Musíme pomalu a potichu. řeknu tiše na Kestena a podívám se po naší skupině. Snad se jim nic nestane.

Molboral - 03. října 2007 21:02
	pohlédnu na holčičku a s klidným hlasem jí povím přímo do očí: Neboj se. Ted si malá víc v bezpečí než kdykoliv jindy. Hned sme tu a pujdem společne pryč. Už ti nikdo neublíží to ti přísahám. pousměji se na ní a otočím se. Přitom opatrně pokračuji v cestě za kostel s ostatnímy.

Kesten - 03. října 2007 21:10
	Hmm jo to mi došlo. Jednou rukou ukáži elfovi at se dá na levo a já se vydám do prava a ještě mu naznačim aby počítal do pěti než tam vlítne, abychom tam byli ve stejnou dobu. A trpaslíkovi naznačím aby šel se mnou.

Narathag - 03. října 2007 21:27

Ztracená ves Nestačím se divit, co všechno ti mí společníci vymysleli za způsoby, jak zjistit, jestli to někdo je. Nejzajímavější byl pro mne ten způsob, který použil Tapion. Sám bych na nic takového nikdy nepřišel, ale budiž, způsob to byl dobrý a já ho chválím. Také mě udivilo to malé děvče, už jsem byl připraven udělat kdovíco, abych se vyhnul smrtícímu šípu nebo sečné ráně mečem, ale nakonec nebylo nutné ani jedno, takže jsem pouze srovnal svůj postoj, když jsem předtím tak trochu z opatrnosti uskočil. Také mě překvapil Molboral, který sice chtěl pouze ochránit to děvče a nechtěl, aby se bálo, ale dostalo mě, že jí přísahal. Snažím se působit nenápadně a celkem to vychází, navíc se všichni věnují té dívence, takže já a můj podivný výraz v obličeji zmizí dřív, než se po něm ostatní otočí. ,,Mají pravdu, jsme hodní." pokusím se taky podpořit společnou snahu a dokázat, že moje dušeš není až tak úplně zlá, jak občas vypadá výraz v mém obličeji.

Molboral - 03. října 2007 21:35
	Obzvlášt našapuji tiše a držím se Kestena. pak si pomyslim: Pokud to bude jeden ztěch co to tu srovnali se zemi a způsobilo holčičce ztrach a zabilo to jeji nejmilejsi draze za to zaplati! po teto uvaze sem nanejvys obezretny a s jednou sekerou u tela a druhou v obranem postoji postupuji dal pripraven na nejhorsi.

Lasička - 04. října 2007 12:55

Když se mě elf snaží odtrhnout, zesílím svůj stisk a se zoufalým výrazem ve tváři se držím, a nehodlám se pustit. Jeho paže jsou však přeci jen silnější a tak se ocitnu u té elfky. Smutně sleduji, jak ten elf odchází, chci jít s ním aby mě tu nenechal, ale jakmile uslyším milý, chlácholivý hlas toho muže s vlkem, otočím se k němu zahledím se do jeho očí. Nenechá mě tu, slíbil to ... Nevím co říct, po tváři mi stékají slzy štěstí a tak se jen usměji a nejprve jen opatrně pohladím vlka, pak ho však obejmu a hladím ho po vlasech. Ty jsi ale krásný vlk. Jak že se jmenuješ ... Stín? To je hezké jméno ... povídá mu a při slově jméno se jí trochu zadrhne hlas. Když uvidí přicházet trpaslíka se sekyrou, rychle vstane, a schová se za stojící elfku, jen kousek vykukuji, abych viděla co udělá. Když však promluví klidným hlasem, všechen strach opadne a vyjdu ze svého "úkrytu" a stojím přímo před ním. Jakmile domluví, jsem trochu zmatená. Ještě mi nikdo nikdy neřekl něco takového a tak ho letmo políbím na tvář na znamení díku. Pak se otočím k tomu starému muži a zvědavě si ho prohlížím. Usměji se, když promluví a obejmu ho. Děkuji, bohové že jste vyslyšeli moje modlitby a seslali my tyto lidi. Jen se bojím že je to sen a za chvíli se probudím a všechno to bude pryč ... Pak se podívám zpět k elfce a k jejím otázkám. Opravdu se mi nechce odpovědět, ne teď a rozhodně ne na tomhle místě. Vzpomínky jsou tu tak živé. Já ... já nevím. Byly obrovští a tlustí a ... rozhlédnu se po okolí jako bych čekala že tu ještě nějaký je. A ... prosím, nechtějte to po mě. Ne tady. rozbrečím se elfce na rameno.

Kesten - 04. října 2007 17:26

Stín se nechá bejmout od holčičky a nijak se nebrání když ho hladí, najednou z něj není ten velký černý vlk, jímž je, ale spíše přítulný pse. Nechá si od holčičky líbit i to za co by jiným ukousl ruku, pokud by se mu to nelíbilo, ale od ní mu to nevadí. Stále se drží po jejím boku a ostražitě se rozhlíží kolem, i když k tomu není důvod, ale to holčička se mu líbí a to o dost víc než alchymista jen, že ho pokosil pohladit, ten by už mě po ruce, kdyby se Stína pokusil obejmout.

Molboral - 04. října 2007 19:48
	Hlavou se mi prave nehoni nic jineho nez touha po pomste za to co tomu devcatku provedli. Az najdu toho kdo to udelal rozsekam ho na kusy! Tohle je barbarstvi a co nesnasim nejvic je to kdyz za to trpy nevini!

Pán Jeskyně - 04. října 2007 21:02

Molboral, Kesten a Tapion: Když zajdete za zbořený kostel, naskytne se vám pohled dalších mrtvých těl a mezi nimi chodí černý pes, který má i přesto že je tu špína a prach, krásně lesklou srst a jak se zdá je dobře živený ... Není ani vychrtlý, ale není ani přežraný. Zdá se že hodně běhá ale vipadá nebezpečně a jakmile vás spatří začně zuřivě vrčet a vycení tak bílé špičáky ... Pečlivě si prohlédne každého z vás a pohled se mu zastaví na Tapionovi ... Přikrčí se a vyskočí přímo po něm ...

Molboral - 04. října 2007 21:07
	Okamzite sekam obema sekerama po vlkovi v rychlem oblouku smerem od hlavy a mirim do hrudniku.

Pán Jeskyně - 04. října 2007 21:18
	Molboral: Na poslední chvíli se tvé sekery zaseknou psovi do hrudníku a padne Tapionovi k nohám ...

Kesten - 04. října 2007 21:42
	Povšimnu si vlka a chystám se uhnou, ale než se k tomu dostanu vzduch protne tpaslíkova sekera a zabije toho vlka. Podívám se na Molborala a pokývám hlavou na zmanení díku. Dík no to bychom měli a můžeme se vrátit ne. Navhnu mu. Podle elfa by tu byl stejně jen jeden ne ? Dodám na vysvětlenou.

Narathag - 04. října 2007 22:02

Vypadá to, že mě tu zapomněli a odešli za ten kostel. A možná jsem se zapomněl já sám, to spíš. Neváhám vykročím vpřed, naberu směr místa, kam šli oni, ale než si uvědomím, který to směr byl, chvíli mi to dá a stejně se nedokážu dokonale soustředit. Nakonec orpavdu vyjdu a za chvíli jsem již za kostelem s ostatními, kteří tam zatím dělali něco podivného. Přijdu právě když Molboral zavrtává čepele svých seker do nějakého podivného stvoření a zdá se mi, že ho zabil. Z mého pohledu a z tohoto místa to tak vypadá. Přijdu blíž k nim, abych to mohl lépe prozkoumat. Uvidím zvláštního psa, který již leží bezmocně u Tapionových nohou, to jak ho Molboral zabil. Rychle k němu přiskočím a aniž by si někdo mohl všimnout, co dělám, vytáhnu malý flakónek, lahvičku, kterou okamžitě přiložím k ráně toho psa. Mohl by to vypadat jakobych toho psa křísil nebo ho chtěl oživit, zakapat mu rány nebo něco takového. Skutečnost je ovšem jiná. Když se podíváte blíž a z lepšího místa, uvidíte, že do prázdného flakónku nabírám psovu krev... ,,Je to dobrá surovina pro lektvary. A teď již pojďme, mohlo by jich tu být víc." vysvětlím ostatním.

Kesten - 04. října 2007 22:43

Znechuceně se zadíván na to co dělá alchymista a mírným hlasem ho varuji. Pokud něco takového uděláš někdy se Stíno krví tak ti tu ruku useknu jasný ? Varuji ho a zadívám se na zkrvavené trpasličí sekery. Měl bys je otřít a zbavit krve, nechceme to děvčátko ještě víc polekat Povím mu potichu a zasunu svůj meč do pochvy u pasu, vydám se nazpět. Když dojdu k děvčátku a těm jenž tam zůstali s ním tak můj pohled padne na Stína a na jeho výraz, a na postoj jakým stojí u holčičky. Hmm tak ty jsi si našel novou kamarádku Stine, to je dobře. Usměji se na holčičku a podrbu Stína za ušima a pak si kleknu před holčičku a usměji se. Líbíš se mému příteli a tohle se nedá říct o každém jenž jsme potkali. Povím jí s úsměvem a zlehka přejedu ukazováčkem pravé ruky po jejím nose a zadívám se jí do očí. Stín si mě při těch slovech změří pohledem, a dál stojí u holčičky.

Molboral - 05. října 2007 06:23

Ještě než si sekery otřu a vydám se zpátky k holčičce, zvednu pravou sekeru nad hlavu a svolným ale drtivým pádem odseknu vlkovi hlavu od těla, a prohlasím: Jestli jich je tu víc, tak at přídou ale všichni víme že tohle nemoh udělat jen vlk a je jen otázkou času kdy narazíme na majitele. skloním oči a utírám ostří sekery a pomalu se vrací k holčičce a přitom dbám na ostražitost a nepřestávám se ohlížet za vlkem a alchymistou. na tom vlkovi mi něco nesedělo, takhle zvláštního vlka sem ještě neviděl. Co když nepřítel je stále někde poblíž a co když ten vlk mu měl tu holčičku přinést. Pokud ano majitel se vrátí brzo. pomyslím si a usměju se na holčičku před sebou ale s ostražitostí se zadívám okolo sebe a pečlivě zkoukám budovi i zříceniny a snažím se něco odhalit. Co? to budu vědět až to najdu.

Narathag - 05. října 2007 14:33
	soukromá zpráva od Narathag pro Chtěl bych zjistit, jestli ta krev nemá nějaké magické účinky, jako třeba, že posiluje sílu po vypití elixíru připraveného z ní nebo něco takového.

Antigol - 05. října 2007 15:24

Když se mi dívka rozpláče na rameno, obejmu ji chlácholím: To bude dobré ... Nenecháme tě tady, je to tu moc nebezpečné ... Jakpak se vlastně jmenuješ? Zeptám se jí a pohladím ji po vlasech. Když přijde Kesten a Molboral podívám se na ně a podle výrazu u trpaslíka mi je jasné že se tam něco stalo, podívám se na děvče a pak zpátky na Molborala ... a řeknu: Myslím že bychom měli rychle jít ... ať se tu stalo cokoliv nemá cenu tu zůstávat dýl a riskovat tak zbytečně životy ... V tom mi pohled spadne na trpaslíkovi sekery a ač je asi utřel mému pohledu neuniknou červené skvrny, které ale nejsou nikterak velké a vytřeštím oči ... Pak se podívám na děvčátko a pohladím ji po vlasech, usměji se na ni, chytnu ji za ruku a řeknu: Půjdeme pryč z této vesnice, ano? A až budeme dostatečně daleko dáme si něco k obědu ... podívám se po ostatních ...

Lasička - 05. října 2007 19:33

Když se vrátí ten muž, majitel vlka a usměje se na mě, okamžitě přestanu brečet a taky se na něj usměju. To jsem ráda, on se mi taky líbí. odpovím mu a bezstarostně se zasměji. Poté se opět otočím k elfce. Smích mi z tváře zmizí jakmile uslyším její otázku na mé jméno. Zahledím se do země, abych se nikomu z přítomných nemusela dívat do očí a trochu smutným hlasem odpovím: Já nemám jméno. Všichni ostatní, se kterými jsem vyrůstala a učila se byly dětmi členů cechu a tak měly jména. Ale já nemám rodiče, proto mi nikdo nedal jméno. Jediný, kdo člověku může dát jméno jsou jeho rodiče. Ale ... na chvíly se od mlčí a pak pokručeje jakoby vážným, pro ni netipyským skoro dospělým hlasem. Můj učitel říkal, že je ještš jedna možnost, kdo ti může dát jméno. Pokud se najde člověk, který je ochoten za vás položitživot, kdo vás miluje víc než sebe. Vím že někdo talový je a že jednou, ještě nevím kdy, ale jednou ho určitě najdu a dá mi to nejkrásnější jméno na světě ... vážnost z jejího obličeje vyprchá a objeví se opět ten dětský, bezstarostný úsměv ... Ale do té doby mi říkejte Lasička, všichni mi tak říkají. Je to taková moje přezdívka. Dal mi ji můj učitel, že prý jsem sice malá, ale za to rychlá a mrštná jako lasička. Říkejte mi Lasička ...

Kesten - 05. října 2007 19:50

Stín se podívá na Lasičku a olízne jí jednu tvář a zadívá se na mě. Usměji se. Tak dobrá Lasičko drž se u Stína dá na tebe pozor. Povím holčičce a zvednu se a podívám se po ostatních. Měli bychom dál. Udělám pár kroků dopředu a vycítím Stínův pohled. Jo něco k jídlu si dáme v tom bych neviděl problém Dodám a polalím krokem vijdu a jen doufám že mi bude Lasička stačit. Stín stále stojí vedle Lasičky.

Lasička - 05. října 2007 20:02

Podrbu Stína za uchem, když mě olízne a zasměji se. Vidím, že jeho pán otchází a tak se zmateně podívám nejdřív na něj, pak na elfku a trpaslíky stále stojící na místě, pak znovu na muže. Nakonec se rozběhnu k tomu muži, chytnu se ho za ruku a druhou pohladím Stína, který běží po mém boku. A jak se jmenuješ ty ? A proč jste šly za ten kostel? Našly jste tam něco? A kam vůbec jdeme? A půjdou ostatní s námi? bombarduji ho otázkami a při té poslední se zastavím, otočím a přejedu pohledem všechny, co zůstaly stát a čekám.

Kesten - 05. října 2007 20:12

Sehnu se k Lasičce a bez potíží jí vednu ze země a dál jí nesu. Stín jde vedle nás. Já jsem Kesten, a jsem lovec a Stín mě doprovází. Povím jí s úsměvem. No za tím kostelem jsme našli jiného vlka, ale ten nás chtěl zabít. A pokud jde o to kam jdeme, tak jdeme na jedno moc špatné místo, abychom zarazily to co se děje. A ano ostaní půjdou s námi. Odpovím na její otázky a usměji se. Nemáš se čeho bát dáme na tebe pozor všichni.

Lasička - 05. října 2007 20:22

Kesten ... to je krásné jméno. Na jaké špatné místo? Žádné místo není horší než to za námi. Ještě jednou se podívám na ruiny vesnice abych se utvrdila svá slovy. A co se děje ošklivého ? Myslíš si, že ty obludy napdly i jiné vesnice? Vy je chcete zarazit? Zděsím se. To ne ... jsou obrovští, a silní, s nikým nemají slitování ... Je neporazíme. Je nás málo a jich je hodně. Všichni mají dlouhé meče. To se nám nikdy nepovede.

Molboral - 05. října 2007 20:23

Zahledím se na holčičku. Nemoh stále uvěřit že mohla jen tak přežít ale je vážně roztomilá a chytrá. Po celou dobu dělala to co měla a navíc se zpřátelila s ostatními. O tebe se uz postarame malicka, at nam pride do cesty cokoliv ani oni ale hlavne ani ja kvuli prisaze kterou sem ti dal, ti nikdo a nic neublíží. pomyslím si a s vaznejsím obličejem je pozoruji. Pak se jakoby vzpamatuji a řeknu: Máš pravdu. Měli bychom raději jít. Lasička má určitě hlad jako já, vid ty princezno naše. usměji se na ni Snama si už konečně v bezpečí a jak ti řekl tady Kesten naše dobrodružství závisí na tom jak se k sobě budem chovat a pomáhat si. Já ti přísahal ochranu a tu dodržim tak dlouho jak jen budeš chtít a potřebovat, máš mé slovo... A ted vyražme někam pryč. Tady už nic nezmůžem.

Antigol - 05. října 2007 20:25

Podívám se za odcházející Lasičkou a otočím se na Molborala, Co se stalo za tím kostelem? Zeptám se ho a podívám se směrem k Lasičce. Mám o ni celkem strach, na cestě nás čeká jistě mnoho nebezpečí, která jen sami těžko překonáme, a navíc s ní ... Věděla jsem že bude mladá, ale nikdo mi neřekl jak, předpokládala jsem že jí bude nad patnáct a ne kolem pěti ... Ustaraně se podívám na Molborala ... Co si o tom myslíš ty? Zeptám se ho ...

Molboral - 05. října 2007 20:43

Za tim kostelem byl zvlastni vlk. Vsichni ale umiraj stejne byla to otazka par vterin. odmlcim se a pak znovu dodam. O holcicku si nedelej starost, nemohla si to tusit ted je na nas abychom ji pomohli. Myslim ze problemy nebudou je chytra a ma spoustu otazek jako kazdy tady, na ne bude cas odpovedet. Ja mam oni take strach ale dokud tu sou moje sekery nic co by ji chtelo ublizit přes ně neprojde. Takže já udělám hodně proto abych se postaral o její bezpečí vy budete muset zvládnout ten zbytek já bych nemoh být chůva s čepcem na hlavě. zasměji se a se slzou v oku od teto predstavi a pln smichu zas pokračuji. Takze jídlo atak dále už musíte zvládnout vi. Netvrdím že to bude n pořád ale nějakou dobu bychom si jí měli nechat a nebo aspon jí najít nějaké bezpečné místo u zprávných lidí. Jenže široko daleko newim kde někoho takovýho najdeme protože ty zrudy možná potáhnou naším směrem. Ten vlk za kostelem podle mě má svého majitele a ten se určitě vrátí. Není přece vyloučeno že on hledal tu holčičku. Měla velké štěstí že sme přišli. podívám se směrem k Lasičce a apk se rozhlédnu kolem sebe a stichým hlasem dodám Antigol. Kdybysme přišli dýl mohl jí jistojistě zabít a nebo hůř,ten vlk vypadal jako stvůra a majitel nebude jiný a pokud ovládá temný čáry mohl by jí ztotročit duši. Takže navthuju jít co nejdál od tohohle místa a prostě jí najít někoho kdo se oní postará, něco jako novou rodinu.

Lasička - 05. října 2007 20:49

Podívám se na trpaslíka, který nás dohonil jako první usměji se nad jeho slovy. Řekl mi princezno ... to mi ještě nikdy nikdo neřekl ... To je od tebe velmi laskavé, mistře trpaslíků. Budu ráda, pokud mě bude ochraňovat někdo jako ty, a budu ti za to navždy zavázána. Ale teď nám žádné nebezpečí nehrozí. přejedu pohledem kolem dokola abych se ujistila že to tak opravdu je. A jestli ti to nevadí, mohla bych znala tvé jméno ? usměji se.

Molboral - 05. října 2007 20:56
	já jsem Malboral syn Maldora z Karak Hirnu. Pocházím z hor. a máš pravdu, ted nám nebezpečí určitě nehrozí a dlouho hrozit nebude. pousměji se na ni.

Kesten - 05. října 2007 21:10
	Jo nic ti nehrozí, a až se od tud dostaneme a někde se utáboříme tak já a Antigol. Půjdeme sehnat něco k jídlu. A Stín a Molboralem a ostatnímy zůstanou s tebou. Povím Lasičce a pak se podívám na elfku. Tedy pokud budeš chtít jít se mnou, nerad lovím sám. Povím s úsměvem.

Antigol - 05. října 2007 21:16

Dojdu je, podívám se na trpaslíka a zamyslím se Dát ji někam do nějaké rodiny? To ne ... Zadívám se na Lasičku a vzpomínám na to když byla tak malinká, když jí byli dva roky ... a když byla šťastná ... Je vůbec možné že je jí teprve kolem pěti? Ptám se sama sebe, Není to možné, vždyť to bylo tak dávno, ale jméno sedí ... proud myšlenek se mi změní Nemůžeme ji přece jen tak někde nechat ... To nejde nedokázala bych to ... Podívám se na Lasičku a přitom pokračuji v cestě ... Nakloním se k trpaslíkovi a řeknu tak aby to Lasička nezaslechla: Nemůžu ji jen tak někde nechat. Já ji totiž znám, ale vůbec mě nenapadlo že by mohla být tak malá a že uplynulo tak málo let od té doby co jsem ji viděla naposledy ... Myslela jsem že to bylo aspoň deset let a oni to byli 4 roky .. Odmlčím se a zadívám se na Lasičku jak se ptá všech okolo ... A usměji když slyším jak slušně oslovuje Molborala ... Když jí odpoví podívám se na něj ... To ale není pravda, že nám nehrozí nebezpečí ... Hrozí nám až moc ... Řeknu tiše a podívám se na Lasičku jestli nás neslyšela a pak pokračuji: Kde přesně ses narodil, Molborale? Trochu se usměji na Lasičku ...

Antigol - 05. října 2007 21:26
	Podívám se na Kestena a usměji se, Jistěže s tebou půjdu lovit ... Přece je tu nenecháme umřít hladem, ne? Rozesměji se a jeden pramínek vlasů se mi zatoulá do obličeje , takže ho musím odhodit a podívám se Kestenovi do očí ...

Molboral - 05. října 2007 21:27

V Karak Hirnu, ve městečku Železná pěst. Tenkrát sem se jako malí učil kopat. Unás téměř každý byl kamenokop a těžily sme především železo a rudu. Tam sem prožil dětství. když sem byl dosělí což mi bylo 41, dostal sem možnost vojenské školy a to sem neom odmítnout, protože mě to vždy lákalo. Otec pořád říkal že být dobrý trpaslík neni jen ohánět se sekerou a krumpáčem, být dobrý znamená dělat to se ctí, trpasličí přesností a hlavně být trpaslík s rozumem tam kde je. Učil sem se všemu co umím do ted. odmlčím se a zadívám se dodáli. po asi 2minutách řeknu: je to ale už dávno ale přesto mi to chybí. Unás vhorách bylo vždy krásně.

Lasička - 05. října 2007 21:28

Jéé ... obličej se mi rozzáří při Kestenově zmínce o lovu. Já půjdu s tebou, jestli ti to teda nebude vadit. Ještě nikdy jsem na žádném lovu nebyla, žila jsem jen ve městě, tam není kde lovit ani nikdo, kdo by mě to naučil. Až asi před měsícem jsem se přestěhovala do téhle vesnice ale nebyl čas, aby mi někdo lov ukázal. Byly bych ráda, kdybych mohla jít s tebou. A to ty zvířata střílíš lukem? To musí být zábava. Ale já bych se do žádného zvířete netrefila. zasměji se a rukama napodobím střelbu z luku. A ta Antigol, jak ses zmiňoval, to je ta elfka nebo ještě někdo další?

Molboral - 05. října 2007 21:31
	Ted mě omluvte ale víc vám říct nemohu. Jako každý trpaslík i já dodržuju naše zákony a pravidla. Nerad bych pak zkončil jako trolobijce. Beztak sem vám řekl až příliš. dodám a pohlédnu před sebe a naslouchám okolí a sem pořád ve střehu.

Kesten - 05. října 2007 21:39

Podívám se na Lasičku a usměji se. Hobrá naučím tě lovit a stopovat, ale dnes ne. Musíš si odpočinout ano ? Podívám se na Antogol. Usměji se. Ano to je ta elfka a jmenu se Antigol. Zadívám se elfce do očí. Ne to přeci nencháme..a kolik máš náhradních hrotů na šípi, já dvacet. A část dám na Lasičciný šípi. Pokud můžeš nějaké postrádat tak jí je také dej. Požádám jí. Bodeme ti muset udělat luk a šípi, ano ? A pokud budš chtít tak tě to s Antigol naučíme jak lovit. Ale začneme až zítra. Povím Lasičce s úsměvem.

Lasička - 05. října 2007 21:48
	No dobře ... řeknu trochu zklamaně, protože se na to moc těším ale na druhou stranu je pravda, že jsem trochu unavená. Položím mu hlavu na rameno a nechám se ukolébat houpáním jeho kroků. Jak daleko ještě půjdeme? zeptám se po chvíli.

Kesten - 05. října 2007 22:46
	Nevím, asi půjdeme do setmění. Klidně usni pokud chceš. Povím jí tichým hlasem a vyšlu tázaví pohled na Antigol.

Narathag - 05. října 2007 22:52

Po prozkoumání krve jsem zjisti, že bohužel žádné magické účinky nemá a mít nebude, takže ji vyleju do trávy, abych zbytečně neplýtval místem v mých flakóncích, ale zatím ho nevymyju, není totiž čím. Vodou, kterou mám na pití, to je přece plýtvání a nic jiného jinak nemám. Strčím flakónek zpět do mé torny a pak si teprve uvědomím, že ostatní jsou již kousek dál ode mne. Neváhám a pokračuji za nima, abych tu ještě nezůstal, takže za chvíli je už dohoním, i když mé staré nohy to přece jenom trochu zabolí. Dojdu k nim a srovnám s nimi krok.

Antigol - 05. října 2007 22:52

Poslouchám rozhovor Lasičky a Kestena a přitom přemíšlím o předchozích letech ... Když se Lasinčka zeptá jak dlouho ještě půjdeme podívám se na Kestena a zachitím jeho tázaví pohled ... Zamyslím se a odpovím, Myslím že bychom si měli někde udělat přestávku, nemá cenu jít když je někdo unavený, navíc Lasička potřebuje spánek a má určitě hlad, viď Lasičko? Usměji se na ni, ale výraz v mých očích je spíše ustaraný ... Půjdeme ještě kousek a pak si dáme pauzu, co vy na to? Řeknu a podívám se po Kestenovi a Molboralovi ...

Kesten - 05. října 2007 23:03
	Pokývám hlavou. Máš pravdu, tak ještě kousek. Povím a usměji se na Lasičku a začnu se rozhlížet po vhodném místě.

Lasička - 05. října 2007 23:12
	Chápavě přikývnu a hlavu opět položím Kestenovi na rameno a zavřu oči. Po chvíli, jako bych zapomněla na všechny kolem, si začnu potichu zpívat pomalou, smutnou písničku a usínam.

Tapion - 07. října 2007 09:39

Mírně se usměju při pohledu na usínající dívku, pak se ale otočím na trpaslíka. Zapomněl jsem ti poděkovat příteli. Vím, že je to dost nezvyklé od elfa, říkat trpaslíkovi příteli, ale myslím, že na téhle výpravě není místo pro spory, o kterých už stejně nikdo neví, jak vznikli. Zvlášť, když jsme to nebyli my, kdo ty spory začal, myslím tím nás dva. Chtělo by to najít nějaké klidné místo, kde bychom mohli v klidu spát. Vytáhnu svou flétnu a začnu potichu hrát. Melodie je pomalá a uspávající, takže Lasička jejím vlivem usne. Melodie se však lyne dál,aby mi prozradila, kde najdeme nějaké klidné místo, kde nás nebude nikdo rušit.

Pán Jeskyně - 07. října 2007 11:55

Cesta: Když vyjdete z vesnice za váma se ozve vytí vlků, kteří se znovu připlížili a aby se mohli ve vesnici dosyta najíst ... Žádný z nich se ale neodváží připlížit a všichni zůstávají ve vesnici ... Po, asi patnácti minutové, chůze se dostanete na palouk, kde je krásně čisté jezírko, do nějž vtéká studená horská voda, tráva je zde měkká skvětle zelená a kouset dál je lesík ... Vipadá to tu jako z pohádky, jen něco se vám nezdá... Přesně uprostřed je vyhaslé ohniště, které bylo zapálené naposledny tak před týdnem. Jste ale velice unavení, i když když jste vyšli z vesnice jste byli nabití energií. Cítíte tu magii, ale nebojíte se jí ... Nemůžete jasně myslet a jediné co víte že máte, nebo chcete udělat je obstarat si jídlo a pořádně se vyspat. V tom ale z toho lesíku vyjde překrásná žena, má blonďaté valsy dlouhé až po pas, je štíhlá, a její oči mají barvu čisté studánky ... Když promluví máte pocit že na světě zmizelo všechno zlo a že je zde jen dobro ... Pouze elfové, nevidí tu překrásnou ženu, vidí totiž před sebou stařenu, která se snaží mluvit nasládlým hlasem, a přitom cítíte že lže ... Kestenovi cosi říká aby jí nevěřil, vidí ji v podobě mladé, celkem pěkné dívky s černými kudrnatými vlasy, které jí padají na ramena ... Ale její hlas pro něj zní, jakoby skřehotala a něco mu říká, že je to lhářka a podvodnice ... Přijde až k vám a řekne: Vítejte, toto je kouzelný palouk, který vám navrátí vaše síly ... Jen se podívejte ... A opravdu, jen co ukáže rukou na ohniště, začne v něm plápolat oheň a ucítíte vůni pěčeného masa, které se opéká na klacku. Hned vedle ohniště je šest přikrývek. Zde se můžete najíst a napít, och ano, zapomněla jsem Rozesměje se nádherným smíchem. Jistě ... Kývne hlavou a u ohniště se objeví pět sklenic s vínem a jedna slenice se šťávou. Tak tedy, zde se můžete i napít a vyspat ... Nikdo vás nebude rušit, o to se postarám já sama, budu na vás dohlížet dokud se pořádně nenajíte, nenapijete a nevyspíte ... Pohled jí spadne na Lasičku a pohladí ji po vlasech. Máš tam skvělou šťávu, Lasičko Řekne a usměje se ... Když se podívá na Narathaga oči jí zajiskří a stále se usmívá, podívá se na Molborala a nic se jí na tváři nezmění, ale když se podívá na Kestena, Stína a Tapiona, oči jí zchladnou a úsměv zamrzne, je jí jasné že jí prokoukli, ale zamračí se jedině až se pohledem zastaví na Antigol ... Nevyhraješ, dobro prohraje a zlo zvítěží, myslíš si že jsi silná, musím přiznat že máš pravdu, umíš bojovat, ale uvnitř jsi slabá a máš na duši jizvy. Nikdy mu to neodpustíš a také proto nevyhraješ ... Víš o kom mluvím, viď? Řekne hlasem tak nasládlým až se vám nelíbí ale rozesměje se tak krásně že vás obavy hned přejdou ... Jejím slovům rozumněli pouze Antigol, Tapion a Kesten, ale ostatní, jsou okouzleni její krásou natolik že nerozumněli ...

Kesten - 07. října 2007 12:43

Nedůvěřivě si prohlídnu palouk. Něco mi tu nesedí.. A pak se z lesa vynoří ta žena, vypadá mladě, ale cosi my říká bych jí nevěřil, cítím, že lže. Poté co promluví k Lasičce ztuhnu a Stín výhružně zavrčí. Nic si od ní neber Lasičko, není taková jaká se zdá. Povím dívce varovně a pak se vzdorovitě zadívám na ženu. Nikdo tady spát nebude, a tvé jídlo si nevezmeme. Můj hlas zní pevně. To se uvidí kdo vyhraje a Antigol není sama má přátelé co jí pomůžou.Má más. Povím a podívám se na Antigol. A rázným hlasem abych je všechny probral a by mě slyšeli povím. Jdeme dál, tohle není dobré místo. Stín stále vrčí a dívá se na ženu a já s Lasičkou v náručí a se Stínem po boku vyrazím do lesa.

Lasička - 07. října 2007 15:02

Když se před námi objeví palouk s jezírkem, probudím se a nadšeně si všechno prohlížím. To je nádhera, tady musíme zůstat na noc. pomyslím si. A je tu jídlo a pití a ta paní je moc milá. Když mě před ní Kesten varuje, nechápavě se na něj podívám. Vždyť je milá, nabízí nám jídlo a pití. Já bych tu zůstala, mě se tu líbí. seskočím na zem a pomalými krůčky jdu za tou ženou, která mi nabízí pití, protože mám strašnou žízeň.

Kesten - 07. října 2007 15:59

Než stihnu cokoliv povědět lasička se mi vymekne a jde k té žene, jenž se jí zdá milá a hodná. Stín zavrčí a pomalu se vydá vedle ní a sleduje tu ženu a cení při tom bíle tesáky. Ne Lasičko !! Povím a v hlase mi zazní varování, dostanu se před ní kleknu si na zem a zadívám se jí do očí. Ona vypadá jako milá paní, ale není, a lže mám,ona mám nechce pomáhat. Povím jí s naléhavostí v hlase. Nesmíš jí věřit prosím Lasičko, podívej se na Stína ani on jí nevěří. Povím naléhavě a hledím jí do očí. Prosím, prosím, nevěř jí chce ti ublížit, není hodná.

Lasička - 07. října 2007 16:32

Když za mnou Kesten vykřikne, zastavím se a s nechápavím výrazem se otočím. Jsem překvapená, když si přede mě klekne a s prosebným pohledem se mi podívá do očí. Ale ... Proč by nám lhala? Vždyť ... vypadá mile ... A .... znervózním a podívám se na tu ženu, pak zpět na Kestena. Při zmínce o Stínovi se k vlkovi otočím a zjistím, že stojí vedle mě s vyceněnými tesáky. Zarazím se a znovu se na ženu podívám, teď však s podezřením a jakýmsi pocitem rozdvojení. Na jednu stranu mě to táhne k ní, k jezírku, jídlu a pití ale na druhou stranu Kesten říká že to není správné a že se mám vrátit. Chvíli bezradně stojím, nevím na kterou stranu jít ale nakonec se rozhodnu poslechnout a vrátit se zpět za ostatními. Je mi to líto, omlouvám se za svou neposlušnost, jako bych náhle pochopila, jakou hloupost jsem udělala. Myslela jsem že se nic nestane když se napiju trochu té šťávi. Ale už to nikdy neudělám, když řekneš že je to nebezpečné.

Narathag - 07. října 2007 16:35

Nevím, kde se tu ta žena najednou vzala, ale zdá se mi docela pěkná či mírumilovná, takže nevím, proč si nevzít a nevím, o čem Kesten mluví. Sice bych mu moc nevěřil, ale není možné, že tohle je nějaká iluze a ona opravdu není taková, jak se zdá? To mě zaujalo a radši si tu ženu lépe prohlédnu, ale když to udělám, nic nového než krásu nenajdu. Nevím, proč se Kesten tak vzrušuje, těžko říct, ale stejné je to i s tou ženou. To mi vnukne neskutečný nápad. ,,Tak to můžeme zjistit." řeknu Kestenovi a rozhlédnu se okolo a přejdu k těm sklenicím, v nichž by mělo být víno. Nahlédnu nejdřív opatrně dovnitř, pak trochu zamíchám tekutinou ve sklenici a posléze nasaji pach, ale jen trochu, navíc si ho k nosu přivanu rukou, abych nedostal pnou dávku, kdybych čichal ze shora. ,,Tohle není žádný test vína, dělám alchymistický posudek." řeknu Kestenovi a ostatním, kteří by se mohli divit, proč tady čaruji jako zkušený vinař nebo proč jsem se ještě nenapil. Pokud jsem až doteď nezjistil žádný neobvyklý jev nebo skutečnost, že by ten pach vína byl nějaký divný, vzpomenu si na naléhaá slova, která Kesten vyřkl před chvílí a začnu se přehrabovat v torně. Vytáhnu malou bílou pixlu, ve které něco chrastí, otevřu víko a vytáhnu malou bílou tabletku. Pokud bude něco v nepořádku, tabletka se okamžitě rozpustí na znamení, že to byl jed nebo něco špatného. Pokud bude nápoj v pořádku, tabletka bude plavat na hladině vína. ,,S vaším dovolením." řeknu té ženě, ovšem na žádné dovolení již nečekám, tabletku hodím do vína a jen doufám, že sklenice či pohárek nevybouchne. ,,Test jedů a nebezpečných složek." řřeknu směrem ke Kestenovi, ovšem myslím si, že pokud by ta žena byla opravdu zlá, měla by v rukávu něco víc než jen otrávené víno a ani to by v tom případě nemusela trávit.

Kesten - 07. října 2007 16:51

Podívám se na Lasičku a natáhnu k ní ruku. To je dobré, já nevím proč, ale něco mi říká že lže a nechci aby ti ubížila Lasičko. Povím jí a druhou rukou jí podám svojí čutoru s vodou. Napíj se odemě pokud chceš, ale ničeho co nám nabízí se nedotýkej prosím. Podívám se na alchimistu. Dělej jak myslíš, ale já bych tu zůstával co nejmíň, měli bychom jít. A to rychle. Povím k němu a k ostatním. Nelíbí se mi tu Stín stále sleduje tu ženu a vrčí a cení zuby.

Pán Jeskyně - 07. října 2007 20:44

když se Lasička vydá k té ženě usměje se, ale její úsměv v zápětí zmizí, poněvadž ji Kesten zase volá zpět a ona ho poslouchá ... Na chvilku se jí mihne na tváři stín ale ten hned přejde a povídá sladkým hláskem: Ničeho se nemusíš bát, Lasičko, ani ty alchimisto, nic tu není otrávené, ale pochybuji že nejste unavení a že se nechce vyspat ... Zahledí se Kestenovi do očí ... Narathag: Když tam hodíš hodíš tabletku tak spadne do vína, to vyšplíchne, ale když se na tu tabletku znovu podíváš tak plave na hladině ... Vínu tedy nic není ... Tak vidíš, Usměje se ta žena ... Vždyť jsem ti říkala alchimisto že tam žádný jed není ... Pak se podívá zase na ostatní a pokračuje: Proč tu tedy nezůstanete a neodpočinete si? Zeptá se vás ...

Kesten - 07. října 2007 20:54

Podívám se na ženu a schovám čutoru s vodou. Ale proč ti nevěřim Hee. Zavrčím a vzdoruji, zavrtím hlavou. Jako malý jsem slyšel dost.. Podívám se po svích společnících, zvláště po těch s lidskou krví. Musíme dál,nesmíme tu zůstat. Povím jim. Jestli tu žůstaneme tak se zítra taky nemusíme probudit. pokračuji v tom je abych je odradil, protože cítím ža lidé neslyšeli to co ta žena pověděla Antigol. říkej si co cheš, stejně ti neuvěřim. Povím ženě.

Antigol - 07. října 2007 21:19

Podívám se na tu ženu a zamračím se, už už chci něco říct, když tu se do toho vloží Kesten ... Vděčně se na něj podívám a usměji se ... Pak se ohlédnu na Lasičku a zblednu, když vidím že jde k té ženě, Ne, Lasičko prosím vrať se ... Řknu jí a zděšeně se na ni podívám ... Jak může jít k takové šeredné babě? Zeptám se v duchu ... V tom mi to dojde ... Ano, pro ně je krásná a líbezná ... Oddechnu si když se Lasička vrátí zpátky ke Kestenovi ... Ohlédnu se na Kestena: Ano, máš pravdu, musíme odsud co nejdřív pryč ... Pojďte ...

Kesten - 07. října 2007 21:24
	Jo Antigol má pravdu musíme prič a to rychle. Povím a zase vezmu Lasičku do náruče a jdu směrem k lesu a vrčící Stin jde po mém boku. Zůstaň u mě prosím Lasičko a nechoť k ní. Pošeptám jí.

Molboral - 07. října 2007 21:25
	Zahlédnu se na ženu a s nechutí se zeptám: Proč odnás chceš abychom si odpočali a napili se a do syta najjedli? Co od toho žádáš? Kdo vůbec si a co tu děláš a proč si na nás tak zdvořilá?

Lasička - 07. října 2007 21:36

Trochu si oddychnu, když mě vezme do náruče. Bála jsem se, že se na mě bude zlobit, že jsem ho neposlechla, ale když ona byla tak krásná, chtěla bych být jako ona. Neboj se, nikam už nepůjdu. Zůstanu s tebou a se Stínem. usměji se na vlka a Kestena obejmu kolem krku. Ale pořád nechápu, co na ní bylo špatného? Chovala se hezky, byla krásná ... zeptám se, zároveň jeho i Antigol, která vypadala trochu vyděšeně. Než stačí kdokoli odpovědět, řeknu: Vím, krása není všechno, to říkával můj učitel. Že hlavní je pevná vůle udělat pro to, co chceme všechno a před ničím se nezastavit. Ale ... pošeptám Kestenovi tak, aby to Antigol neslyšela. Co ta paní řekla, že byla Antigol tak vyděšená? Nevím proč, ale neposlouchala jsem, nepřišlo mi to v té chvíli důležité ...

Kesten - 07. října 2007 21:51

Pohladím Lasičku po vlasech. Tvůj učitel byl moudrý, a měl pravdu. No já jsem z půlky také člověk a z půlky elf. A vychovaly mě elfové a naučily mě to co znám a umím. Elfové mají schopnost vidět věci takové jaké jsou, nevím jak ta žena vypadala ve skutečnosti nebo kdo je, ale něco mi říkalo že jí nemám věřit,a že musíme pryč. Povím Lasičce. Ta žena jí povídala že nevyhraje , a také to že dobro prohraje a zlo zvítězí, pak jí povídala další věci. O tom by ti ale měla povědt sama. Také jí pověděla, že je slabá. Povím potichu Lasičce a zadívám se na Antigol. Ale ona není slabá a navíc není sama má přátele. Pamatuj si Lasičko slabá budeš jen tehdy, pokud budeš o sobě pochybovat, a pokud nebudeš mít přátelé co by se za tebe postavily. Antigol má alespoň jednu osobu co by se za ní postavila, takže není slabá. Povím jí a usměji se na ní.

Pán Jeskyně - 07. října 2007 22:24

Když vás ta žena uvidí odcházet, změní se jí docela podoba, je to stará, vrásčitá, hnusná postava, která nestojí, ale vznáší se ... Vlasy má černé a rozcuchané ... Začne ječet vysokým, ale ne už sladkým hlasem až se musíte ohlédnout a spatříte ji tak ,jak vipadá doopravdy ... Sice vypadá zuboženě, ale již cítíte že je silná a že je točarodějnice ... Podívá se na Lasičku kalnýma očima a řekne: Chováš se stejně hloupě jak tvoje matka, jsi taky taková, úplně stejná! Zeptej se téelfky, Odplivne si, Elfky A-Antigol, jaká byla ... Ubohá, Ano byla velice ubohá! Dala se na cestu dobra a bojovala za něj, ona se podrobila vůli a umřela, ale kdyby se nepřidávala k JEJICH straně, žila by tu s tebou teď a byly byste obě šťastné! Na tváři se jí objeví úsměv a odhalí tak černé a prožrané zuby ... A-A tvůj otec, pane, to byl chlapík, silnej a dal se na dobrou stranu. Ano ten, ten věděl co má dělat a rozhodl se dobře, ale zeptej se jí! Zavřeští a ukáže dlouhým ohnutým prstem s černým nehtem na Antigol. Ať ti řekne pravdu, cha cha cha cha ... Rozesměje se a zmizí ... Zanechá po sobě jen kouř, černý a smradlavý ...

Kesten - 07. října 2007 22:43

Podívám se na Lasičku a pohladím jí po vlasech. Já jsem tvojí matku neznal, ale určitě bojovala za to čemu z hloubi duše věřila Lasičko, a bojovala proti zlu a to chce dost vůle a odvahy, neposlouchej tu ženu. Ale zkouznout ke zlu to je snadné. Povím jí potichu. Takhle to vidím já a ano zeptej se Antigol a uvidíš co ti poví..a je jen na obě jak se rozhodneš čemu uvěříš, a čemu ne, mi ti můžeme jen poradit a povědět, ale rozhodnutí je jen na tobě Lasičko. Zadívám se jí do očí. Já tu jsem protože chci bojovat proti zlu, nechci se stát jeho součástí Lasičko. A taky nechci aby se ti něco stalo. Povím jí šeptem.

Narathag - 07. října 2007 23:12

Mé sympatie k té ženě si zase polepšily, když jsem uviděl, jak ta moje tabletka plave na hladě, což by znamenalo, že je to víno v pořádku. -ale na druhou stranu je možné, že je v tom nějaký nový druh jedu a možná i něco horšího a jiného, takže jsem váhal, zda se napít a rozhodně bych počkal na ostatní, co o tom řeknou. A oni řekli. Myslím, že nebudu trhat partu, a proto půjdu s nimi, i když je ta žena krásná. S rukami sepjatými u hrudi opouštím místo, kde stojí vína a šťáva a putuji k ostatním. Když odcházíme, říkám si, jak to asi s tou ženou bylo. Odpověď mi přinese ohlédnutí za rameno, kde ji uvidím ve strašné podobě a řeknu si ještě, že měli ostatní asi pravdu a já bych měl zdokonalit svoje testovací tablety. Vrhnu se na to hned, jak budu mít čas, takže ne teď. Usměji se. Rozhovory ostatních neposlouchám, jdu kousek za Kestenem.

Lasička - 08. října 2007 13:15

Když se za námi ozve řev té ženy, leknu se a otočím se jejím směrem. Co se s ní stalo? Vždyť předtím byla tak krásná ... a teď je stará a ošklivá ... Proč? chci se zeptat Kestena, když tu se na mě ta stařena podívá a začne mluvit o mých rodičích. To ... to nemůže být pravda ... pomyslím si. Chci aby přestala, aby nic takového neříkala, nechci to slyšet. To není pravda ... zakřičím na ni co nejhlasitěji dovedu. Já nemám rodiče. Nemám. A nikdy jsem neměla, protože kdybych měla, dali by mi jméno. Rozbrečím se, když nepřestane mluvit. Zacpu si uši, abych to neslyšela. Vím, že rodiče mám, každý je musí mít ale nechci si to přiznat. Někde uvnitř to vím, ale je to zakopané v rohu ale teď se to dere na povrch. Nemám, rodiče. Nemám. Rozběhnu se k ní. Mám na ni vztek, chci praštit než k ní však doběhnu, zmizí. Stojím na místě, kde ještě před chvílí byla, rozhlížím se obloze a zakřičím: Můj otec se nepřidal na stranu zla, ani moje matka neumřela ... Já žádné rodiče nemám. Ne... poslední slovo však nedořeknu, spadnu na zem a ztratím vědomí ...

Kesten - 08. října 2007 19:54

Pozeběhnu se křičící Lasíčkou a zvihnu jí ze země a opatrně jí nesu pryč. Stín jde vedle mě a pozoruje okolí. To bude dobré. Povím jí tichým hlasem, i když je v bezvědomí.Opatně jí položím na zem o kousek dál a šáhnu do váčku u pasu a vytáhnu jakýsi lístek a rozmělním ho mezi prsty a přiložím ho Lasičce pod nos. Mělo by jí to přivést nazpět k vědomí. A pak se s ní v náručí vydám k lesu. A se Stínem v patách. Musíme se dosta co nejdál.

Pán Jeskyně - 08. října 2007 22:00
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hele, nemám nic proti tomu jak píšeš ... Píšeš docela dobře, ale měl bys lépe číst příspěvky od PJe ... Neměl bys pokračovat co si Tapion(nebo někdo jiný) vymyslel a kdybys lépe četl tak by ses dočetl že ta žena zmizela ... Takže je mi to líto ale tvůj příspěvek musím smazat ... Díky za pochopení ...

Molboral - 09. října 2007 06:12
	Zmizela, kčertu stim všim co se tu děje. pomyslím si a pohlédnu na lasičku. Kesten jí už nese pryč. Chudák holka, zažila toho moc. Ted nás potřebuje víc než cokoliv jiného. Doufám že se z toho dostane. Pův jejích rodičů zdá se být nezjistný. Mi na to ale přídem. Oddechnu si a snažím se dohnet Kestena s obavami o Lasičku.

Pán Jeskyně - 09. října 2007 12:02

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hele, nemám nic proti tomu jak píšeš ... píšeš skvěle, to se musí nechat, ale měl by sis raději lépe číst příspěvky od Pjky, takže se na mě nezlob ale ten tvůj příspěvek musím smazat ... Napsala jsem tam že zmizí a ne že klečí při tvé hudbě na zemi, navíc Lasička omdlela AŽ po tom co zmizela ta žena ... Ještě něco ... Tenhle příspěvek jsi napsal jako PJ ale tady PJ nejsi takže tě prosím o to abys sem nepsal co se stane, když to mám napsat jako PJjka JÁ!

Molboral - 09. října 2007 20:41
	Bude v pořádku? Jak je jí? Naléhám na Kestena s důležitostí. Přísahal sem že jí budu ochranovat a že se jí nic nestane pokud nedej grimnir zemře tak si oholim snad hlavu. Doudám že to nebude vážné, vypadá spíš jako by omdlela. Snad se vzpamatuje brzy, nesmím ztrácet naději! přikáži svému rozumu a dál hledím na dívčinu bledou tvář.

Kesten - 09. října 2007 20:55

Podívám se na Molborala. Ano bude, je jen v bezvědomí, ale ten lístek co jsem rozmělnil a dal jí pod nos jí z toho dostane. Neboj nic se jí nestne nedopustím to. Odpovím mu a povzbudivě se na něj usměju. Sice jsem jen půlelf, a jak by řekli něteří elfové s nimiž jsem se setkla Půlčlověk. Ale to co mě naučili tak to umím tak, jako oni sami, bude v pořádku. Nedělej si starosti Molborale, nic se jí nestane. Už nikdy. Povím sitým hlasem.

Antigol - 09. října 2007 20:55

Vyděšeně se ohlédnu po té stařeně ... A beze slova schopna se dívám a poslouchám jak říká Lasičce o jejích rodičích ... Už už mám cosi na jazyku, ale Lasička je rychlejší ... vyděšeně se na ni podívám ... Žena zmizí a Lasička se zhroutí ... Před očima se mi taky udělá černo ale hned se vzpamatuju a přiběhnu ke Kestenovi, který již Lasičku odnáší ... Nemůžu tomu uvěřit ... Je tak silná ... Zašeptám a pohladím Lasičku po vlasech ... Myslím že s ní nic není, jen je asi hodně vyčerpaná a asi omdlela ... Řeknu Molboralovi. Doufám ... Dodám, ale již pro sebe ... Na tváři se mi objeví ustaraný výraz ...

Kesten - 09. října 2007 21:08
	Podívám se na Antigol. Ano to je... Bude v pořádku. Povím jí. Kdo byla ta baba ? Ty jsi jí vyděla takovou já byla že ano, zatím co já a ostatní s lidskou krví jsme vydli jen masku a klam kouzla. Pozamenám. A pak jí potichu povím. Ona se pletla..zlo neviraje, a ty nejsi slabá.. pokud náš někoho kdo se za tebe postaví a pokud si věříš.. Povím jí a usměji se na ní.

Molboral - 10. října 2007 06:16
	Až bude lasička v pořádku, měli bychom pak vyrazit někam dál od toho místa. Navrhuju zajít někam do města. Tam si můžem nakoupit vše co potřebujeme, jídlo, vodu a taky si tam můžem odpočinout. Hlavně ona. kývnu na lasičku.

Kesten - 10. října 2007 15:16

Podívám se na trpaslíka. Voda se dycky najde a jídlo mám tu běhá kolem, odpočinout si můžeme kdekoliv, ale asi máš pravdu. Povím mu a pak se zadívám na Stína a na stále se přibližující se les. Budeme potřebovat nají místo na přenocování příteli a to rychle. Povím vlkovi a ten se na mě podívá a pak se rozběhne k lesu. Dobrá místo na přenocování se by jsme skoro měli. Povím trpaslíkovi. A dál směřuji k lesu a za hledajícím vlkem.

Molboral - 10. října 2007 16:19
	Hm zas ty stromy. zamumlám si pro sebe.

Tapion - 10. října 2007 19:53
	Tiše následuji skupinu, jsem trochu pozadu, ale stačím jejímu tempu, nechce se mi ji však dohánět. Pohled na onu starou babu mi něco připomněl. Jestli se dostane ven, bude s námi konec. Hledím do země a mlčky skupinu následuji.

Pán Jeskyně - 11. října 2007 13:57
	Po půl hodině chůze se dostanete na pseku která je v lese. Vedle teče lesní říčka, která je čistá ... Můžete slyšet zvěř, která běhá po lese ... Jste unavení, jakoby vám předchozí setkání s tou ženskou ubralo hodně sil ...

Kesten - 11. října 2007 16:31

Rozhlídnu se po pasece a usměji se. Taky bychom mohli zůstat. Povím a opatrně položím Lasičku na zem a Stín si lehne na břicho vedle ní. Přikiji ještě Lasičku svím pláštěm. A podívám se po svích společnících. Může někdo z vás dojít pro dřevo a rozdělat oheň ? Zeptám se a do jedné ruky vezmu luk a podívám se na Antigol. Mezitím co my budeme na lovu. Pokud tedy ještě chceš jít Antigol. Zeptám se a odepnu si od opasku čutoru s vodou a dojdu k trpaslíkovi. Podám mu láhev s vodou. Až se Lasička probudí tak, bude asi dehydratovaná, dohlídni prosím na to aby tohle vypila. Molborale. Požádám ho a zadívám se na holčičku.

Molboral - 11. října 2007 17:32

Dobrá spolehni se. Zůstanu tu sní a pak jí dám napít. Ostatní at dou pro dřevo já zatim pomocí křesadel rozdělám ohen z toho co je tady poblíž. Odpovim Kestenovy a pohlednu na Lasičku jak leží vedle vlka ne mechu. Okolo je klid a překrásná příroda ale i tak raději dávám bedlivý pozor a nepouštim jednu sekeru z ruky. Snad budem mít dneska klid. Musíme všas někam do civilizace, Pro holčičku je to tu nebezpečné. popřemýšlím a usměji se na Kestena a Antigol. Nakonec začnu křesat kamínky o sebe dokud neroždělám první malej ohínek. Přitom vyskládám okolo kameny a udržuju malí plamínek tak dlouho, dokud ostatní neseženou suché dřevo. Pak pohlédnu na zbytek družiny a prohlásím: Dnes bude teplo pokud mi rychle přinesete nějaký dřevo. Jestli chcete aby naše malá společnice nenastydla tak sebou pohněte. Rozhlídnu se po všech a dál přemýšlím co snámi bude.

Tapion - 11. října 2007 19:19
	Usadím se k nějakému pěknému stromu a odložím si vedle sebe své šavle. Opřu si hlavu o kmen a zavřu oči. To že jsem unavený mě dost znepokojuje. Snad ho udržím. Nesmí utéct. Vzpomenu si, co se dělo před lety v mé rodné vesnici. Otřesu se a pohlédnu na nebe. Jak je krásné. Jenom kdyby bylo blíž. Znovu avřu oči a navnímám okolí.

Narathag - 11. října 2007 20:41

,,Věz, že bych pro něj rád došel, ale nemám nic, čím bych mohl useknout strom, navíc nevím, zda tě mohu poprosit o půjčení jedné z tých seker?" konec věty zakleju v otázku, kterou směřuji na Molborala. Jestli mi samozřejmě sekeru nepůjčí, tak tu oheń nikdo nerozdělá protože Tapion vypadá zase velice nepřítomně, takže s ním asi počítat nemůžu. Tudíž by ta naše malá společnice nastydnout mohla, i když nevím, zdá se mi ještě celkem teplo, i když je to možná tím, že jsem již odolnější ze svých experimentů, kde jsem se dokázal i párkrát pokrýt snížkem.

Tapion - 11. října 2007 20:44
	Když Narathag řekne slovo useknout, zhrozím a vyskočím. Neopovažuj se kácet stromy! To ať tě ani nenapadne! V lese je dost dřeva na oheň. Ale stromy se kácet nebudou. Otočím se a rozjedu se do lesa, abych nějaké dříví nasbíral.

Kesten - 11. října 2007 20:47
	Podívám se na alchymistu co promluvil a nakloním hlavu na stranu. Nikdo po tobě nechtěl abys ty stromi pokácel, ale spíš, abys nazbíral dříco se váli na zemi Narathagu. Povím mu klidným hlasem.

Narathag - 11. října 2007 21:01

,,Ty jsi najednou nějaký ostražitý." řeknu Tapionovi. ,,Pro nás lidi rozdělat oheň znamená i získat dříví, které ale je nejlepší získat pokácením stromu. Jsem zvědav, kolik dřeva zde leží na zemi." dořeknu ještě. Slova těch dvou, hlavně Tapiona mi unikají a míjí se významem, protože to zkrátka beru tak,. že je to méně důležité, hlavně když bude oheň, jak opatříme dřevo je už jedno. Ale stejně se vydám do lesa, abych tam nějaké sezbíral, ovšem na kraji asi nebude, takže zajdu hlouběji do lesního úseku, abych tam nějaké našel.

Molboral - 12. října 2007 06:13
	Skoro vybouchnu smíchy když narathag řekle slovo useknout strom, mojí sekerou a ještě před elfem. Ale abych zbytečně neprovokoval tak se jen pousměji a zamumlám si : Dobrej nápad stromů je tu dost. a přitom se neudržim zasměji se.

Tapion - 12. října 2007 16:10
	Jak tak procházím mezi stromy, sbírám po zemi spadané větve a že jich je tu celkem dost, potichu si prozpěvuju starou elfskou píseň, která se mi zrovna vybavila. Prý posekat stromy. Nemá úctu k přírodě. Když nasbírám dostatek dřeva na oheň, vrátím se zpět za trpaslíkem a děvčátkem. Položím dřevo před trpaslíka a pak se vrátím ke svému stromu.

Molboral - 12. října 2007 17:15

Tapion nasbíral dost dříví tak se ihned pustim do pyraminy než to ale udělám podívám se na něj a řeknu: Děkuju Tapione, tohle bude prozatim stačit. Za krátký čas je nám všem okolo teplo. Lasička vypadá už lépe, oheň jí dostatečně zahřeje. Okolo je klid, krasna příroda ale stmívá se takže sem rád že sme to téměř vše stihli do tmy. Ted už jen zbývá jídlo. Pohlédnu do lesaq kam se vydala Antigol s Kestenem a čekám kdy zněj vyjdou.

Molboral - 14. října 2007 13:41

Rozhlednu se kolem ohniště kde malá Lasička ještě pořád vysílením spí. Přejedu pohledem Tapiona a Narathaga. Oba se zdají být nějak zařezaný do sebe. Nevdržím to a hlasem který by zbořil zed a kdo ví co ještě promluvim: Nesnášim ticho předurčuje špatné věci. Podtě se spíš seznámit. Každý máme co říct. Třeba nějaké příběhy. Proč by tu mělo být ticho když sme v bezpečí? domluvim a rozhlédnu se okolo sebe. Noc zahalila vše ale jako trpaslík svíh zrakem vidím dobře. Nikde se nic nehne až podezřele nic. Občas zaslechnu hmyz a noční ptáky ale to je tak vše. Oheň praská a ticho by se dalo krájet. Nakonec mě to znervozňuje. Připravým si sekeru do ruky a mlčky čekám na odpověd.

Antigol - 14. října 2007 17:41
	Podívám se na Lasičku a pak na Kestena, Promiň byla jsem ještě trochu mimo ... Jistě že s tebou půjdu ... Řeknu a vydám se na cestu k lesíku ...

Kesten - 14. října 2007 19:15

Přikývnu a zadívám se na Lasičku jenž je přikrytá mím pláštěm a vedle ní je Stín a usměji se. Vadím se za Antigol do lesa. Kolem nás je spousta stop, jak se zvěř chodí napít k nedaleké řece. Během chůze v lese si jich všímám a usměji se, když najdu stopy stáda laní jenž tu byly před malou chvílí. Podívám se na Antigol. Tak naše milá večeř má před námi jen malí náskok. Povím elfce s úsměvem a vydám se na sever za stádem a trošku prodloužím krok. Už dlouho jsem nelovil s nikým z elfů. Pomyslím si vesele a usmívám se jak se proplétám mezi stromy a stopuji naší kořist.

Pán Jeskyně - 15. října 2007 12:48

Kesten a Antigol: Jdete lesem a asi po deseti minutové chůzi před sebou uvidíte dva srnce a dvě srny s mláďaty ... Pasou se beze strachu a ani si nepovšimnou vaší přítomnosti ... Lasička: Začínáš se pomalu probouzet a otevřeš pomalu oči ... chvilku nevíš co se děje, ale brzy ti dojde že jsi odešla z vesnice ... Nemůžeš se ale pohnout, tělo jako bys měla ze dřeva ... Před očima se ti zatemní když se snažíš posadit ... ale za chvilku to přejde ...

Lasička - 15. října 2007 13:06
	Pomalu otevřu oči, nejdřív jen ležím a snažím se vzpomenout co se stalo a pak se pokusím posadit. Antigol? ... řeknu a rozhlížím se po mýtině a hledám zmiňovanou. Když ji nenajdu, otočím se na trpaslíka a ostatní, kteří opodál sedí u ohně. Kde je Antigol? A Kesten? vstanu, trochu zavrávorám a zmateně se rozhlížím kolem. Kam šli? Vrátí se?

Antigol - 15. října 2007 19:46
	Jdu mlčky vedle Kestena až do doby než uvidím zvěř, zastavím se a poslouchám, pak se s úsměvem obrátím na Kestena : Chceš střílet? Nebo mám střílet já nebo budem stčílet oba?

Kesten - 15. října 2007 19:53
	Opdívám se na Antigol a usměji se. Ne střílej ty. Povím a nasadíl šíp na tětivu, ale čistě jen pro případ že by minula, ale vím že to se nestane.

Antigol - 15. října 2007 19:57
	Podívám se na Kestena a usměji se: hanta ... Řeknu elfsky a nasadím šíp na tětivu a vystřelím, dívám se na šíp jak letí vzduchem ...

Pán Jeskyně - 15. října 2007 19:59
	Antigol Zvěř uslyší zadrnčení šípu a zvedne hlavu, je už ale pozdě neboť jeden srnec padá k zemi se šípem v krku ... Ostatní se dávají na útěk a zmizí hluboko v lese ...

Kesten - 15. října 2007 20:07
	Usměji se na ní a schovám šíp do doulce u pasu. Pěkná rána. Povím uznale a vydám se k mrtvému srnci. Zastavím se nad jeho dělem a vytáhnu z něj Jantařín šíp a podám jí ho. Pohlídáš ho na chviku aby nám neutek, já se za chvíli vrátím. Musím jen spnit slib co jsem dál. Povím jí s úsměvem a podám jí i svůj luk.

Molboral - 15. října 2007 20:47

Když se Lasička probudí a rozhlíží se a přitom hledá Antigol doslova sebou trhnu. Ihned vstanu a dojdu kní se skleničkou v ruce. Natáhnu kní ruku s nádobou a řeknu mírným klidným hlasem: Neboj se malá, Antigol a Kesten se vrátí věř mi. Šli jen pro nějaké jídlo. Koukni rozdělal sem ohen aby nam nebyla zima. Jen chvilku vydrž a... Tohle vypij, dal mi to Kesten. Prý ti to pomůže. Podám jí skleničku a držim se vedle ní.

Lasička - 15. října 2007 20:54

Podívám se na Molborala, vezmu si od něj nádobu s vodou a dlouze se napiji. Potom mu ji podám zpět. Děkuji. řeknu a usměji se. Potom dojdu k ohni, zabalená do Kestenova pláště a posadím se vedle toho starého muže, jehož jméno už jsem nejspíš zapomněla a z druhé strany nechám místo na sednutí pro Molborala. Jak dlouho jsou pryč? a ... jak dlouho jsem vlastně já spala? ptám se, a natuhuji ruce k ohni abych se zahřála.

Antigol - 17. října 2007 08:23
	Podívám se na Kestena a v očích mám otázky, ale řeknu jen: Dobře ... A vezmu si od něj jeho luk a dívám se jak odchází .... Jak se asi daří Lasičce? Už se probrala nebo je ještě pořád v bezvědomí? Ptám se sama sebe ale raději si nechci odpovídat ...

Kesten - 17. října 2007 19:01

Podám Antigol luk a vydám se do lesa. Po krátké chvíli najdu to co hledám. Vyjmu z pochvy u pasu nůž a vyhoupnu se na strom. Chvíli prolézám korunou stromu a pak najdu správnou větev na výrubu těla luku a odříznu jí, pak vyberu ještě deset menších a užších větévek na šípy a seskočím se stromu na zem. Dotknu se jeho kůry a usměji se. Děkuji příteli za teto dar, bude mi dobře sloužit. Poděkuji mu a vydám se k Antigol. když k ní dojdu tak jí podám deset rovných a tenčích větviček na šípy a jednu na tělo luku. Poneseš to prosím já se postarám o našeho přítele. Povím jí a sehnu se pro mrtvé zvíře a přehodím si jej přes ramena.

Antigol - 17. října 2007 21:51
	Podívámn se na Kestena, Ale jistě... Odpovím vezmu větvičky a vydávám se k potoku ...

Kesten - 18. října 2007 21:50
	přikývnu a vydám se za Antigol k našemu táboru. Jak je asi Lasičce ?

Narathag - 20. října 2007 14:03

,,Vlastně ani nevím, ale neboj, oni se vrátí." řeknu Lasičce. Uvědomuji si, že jsem obpět tak trochu mimo, nejspíš zase zamyšlen do nějakého experimentu, který jsem zapomněl provést předtím, než jsem se vydal na tuhle cestu. Chvíli sedím, ale pak vstanu a trochu se projdu, protože už mi pomalu zdřevěněly mé, už tak dost zkostnatělé nohy. Párkrát obejdu oheň a několikrát kouknu na Molborala, co dělá. Pak se opět posadím, radši blíž k ohni a přemýšlím.

Molboral - 21. října 2007 10:18

Podívám se na lasičku přejedu pohledem Narathaga a pak zas zpět na Lasičku: Jak se citíš? Je ti už líp? Trochu si nás vystrašila, zdálo se že si omdlela. Nespala si moc dlouho. Kesten a Antigol budou hned zpátky šli jen pro nějaké jídlo a neni to ani hodina. Vydrž maličká, rozdělal sem oheň takže nám do té doby nebude zima a oni nás snadněji najdou pokud by se ztratili což unich stejně nehrozí. Zasměji se a podívám se k lesu kam před chvílí odešli Kestan s Antigol a pak zpátky k Lasičce. Umě si v bezpečí a tady.pohlédnu na alchimistu...s panem "kouzelníkem" taky. Znova se rozesměji. Ochvíli později přiložím a dávám si velký pozor na okolní prostor. Možná máme oheň ale nemusíme mít bezpečí. Projistotu budu opatrnější jako tenkrát v dolech, nebýt jako ostatní opilí z bitvi se skavenama nevšiml bych si že sou tu další. usměji se spíš byly další...

Lasička - 21. října 2007 15:22
	To je mi líto, nechtěla jsem vás vystrašit, zatvářím se trochu provinile. Když ta paní mluvila tak strašně ošklivě. A byla zlá. řeknu jako by to byl nějaký argument. Poposunu se blíž k ohni a poslouchám ho. Když skončí, udiveně se podívám na Narathaga. Ty jsi opravdu kouzelník ?

Molboral - 21. října 2007 21:33
	Kouknu na Narathaga a začnu a se strašně smát.

Tapion - 22. října 2007 19:25

Zasměju se při otázce Lasičky a pohlédnu na ni. Tenhel a kouzelník? To by dopadlo. Kdepak holčičko. Kouzelník určitě ne. Vstanu a udělám pár kroků do prostoru. Kouzelníci byli velmi vážení lidé, kteří se snažili pomáhat, ano pamatuju tu dobu, kdy lidští kouzelníci chodili za elfskými, aby jim poradili, protože si nevěděli rady. Nechci tím nijak urážet lidskou rasu, ale časy se trocuh změnili. Lidé měli vždy velkou schopnost učit se. Ale hlavně jejich život není dlouhý a tak vše zaznamenávají do spisů, což elfové nedělají, protože žijí dostatečně dlouho, aby své vědomosti předali i několika generacím. Lidé si brzy znalosti osvojili a k učení dalších jim stačí kus papíru. Obdivuhodné. Bohužel ne všichni lidé dokázali odolat pokušení moci a stali se z nich velmi zlí a mocní černokněžníci. Černá magie byla elfy chráněna, aby se nedostala ven, ale vše jednou uteče. Někteří lidé ovládli mocnou černou magii, nebo spíš ona ovládla je.Černokněžník je mnohem mocnější než kouzelník. Ale není svým pánem. Ta žena byla možná příkladem černokněžnice, ale velmi špatné. Usměju se na Lasičku, jestli je spokojená s mým výkladem.

Pán Jeskyně - 23. října 2007 13:13
	Antigol a Kesten: Když dojdete k řece stáhnete srnce z kůže a umyjete ho ... Když jste hotoví vydáte se zpátky do tábora ... Asi po pěti minutách se objevíte v táboře, kde sedí Narathag, Tapion, Molboral a Lasička u ohně ...

Lasička - 23. října 2007 14:28
	Podívám se na Tapiona, když začne mluvit a snažím se to co říká pochopit. Spíš ona ovládala je? Jak může magie ovládat člověka? Nějaký jiný kouzelník může někoho ovládat pomocí magie, ale magie sama ? zeptám se když skončí. A ty jsi kouzelník, že o tom tolik víš ?

Kesten - 23. října 2007 18:41
	Potom co srnce stáhneme z kůže a doneseme do tábora ho naporcuji a dám jeho maso péct na oheň. Také dám před oheň kousek kůže co jsem vyřízl ze srnčí kůže aby uschla. Podívám se po ostatních. Budu něco vyprávět pokud vám to nebude vadit. Navrhnu jim.

Antigol - 23. října 2007 19:16
	Podívám se na Kestena a řeknu: Ale jistě vyprávěj ... Miluji příběhy ... A usměji se ... Pak si sednu vedle Lasičky, obejmu ji a zeptám se jí: Jak ti je? Cítíš se aspoň trochu lépe? Pohladím ji po vlasech ...

Lasička - 23. října 2007 19:57

Podívám se na Antigol, sedící vedle mě a upřeně se jí zahledím do očí. Je ... je to pravda? ptám se roztřeseným hlasem. Je pravda že je má ... má ... zadrhnu se, jako bych nedokázala vyslovit to slovo, jehož existenci jsem tak dlouho popírala. má matka mrtvá ? Jak umřela ? A jak to že ji můj otec nezachránil ? Byl její muž, ochránce, měl být s ní a zabránit tomu. A ... a je pravda že se přidal na stranu zla, jak říkala ta babizna ? Mluvila pravdu ? Na stranu těch oblud ? Že ... najednou zmlknu, jako bych si vzpomněla na něco, co mi předtím uniklo. Antigol, myslíš že věděl že jsem v té vesnici ? Že tam ty obludy přišli kvůli mě ? Že je tam poslal můj otec ? zděšeně se na ni podívám a pak si uvědomím, že nechci aby mi na poslední otázku odpověděla. Bojím se, že to bude pravda.

Kesten - 23. října 2007 20:04

Tento příběh jsem slýchával když my bylo o něco méně než tobě Lasičko. Povím a zadívám se na Lasičku a usměji se, pak se podívám na ostatní a usměji se. Je to příběh o elfce a obrovské orlice. Začnu opracovávat klacek jenž jsem vybral na tělo luku a ztiším hlas. Je to již dávno. V těch dobách byli lesy plné zvěře a elfové byli ještě mladým národem a teprve získávali své postavení mezi rasami světa. Trpaslíci žili kdesi v horách a lidé byli primitivní národ co se učil používat nástroje, a sít obilí. Začnu své vypravování a při tom opacovávám luk. Jedné noci se narodila mladá elfí královna Daregiel. Jak Daregiel rostla stával se z ní nádherná elfí dáma, a také výborný lukostřelec a lovec. Jednoho dne se vydala na lov, ale ten den neměla ulovit žádné zvíře, ale získat přítele na celí život. Po dlouhých hodinách strávených pozorování zvěře, se dostala k mýtině. Na okraji mýtiny mladá elfí princezna strnula napůl ochromena údivem a napůl hrůzou. Na mýtině před ní ležel obrovský orel se zlomením křídlem a pomalu umíral hlady a bolestí. Zadíval se na Daregiel a v jeho očích byla prosba o pomoc. Po krátké době se dívka přemohla a vydala se k orlovi. Nebála se, beze strachu došla k ohromnému orlovi a položila mu ruce na zranění křidlo a použila léčebnou magii jenž ovládala a vyléčila zlomené křídlo nemocnému orlovi. Orle se vztyčil do plné výše a zamával křidly a podíval se na svojí zachránkyni, Daregiel se na něj smála a uklonila se mu. Napadlo jí, že by mohl mít hlad a tak mu pověděla, ať tu na ní počká, že mu opatří nějaké maso a odběhla do lesa. Netrvalo dlouho a její šíp našel svůj cíl, a Daregiel ulovila statnou srnu a dotáhla jí na mýtinu, kde na ní čekal orel. Ten se podíval na ulovené zvíře a po krátké chvíli ho spořádal . Daregiel se na to dívala a měla dobrý pocit, že pomohla tam kde to bylo za potřebí. Ti dva se na pasece dlouho pozorovali, až se začalo stmívat a mladá elfa se chystala na cestu domů. V tom jí obrovský orel dovolil aby mu vylezla na záda a odvezl jí domů. Když se snášeli na volné prostranství před palácem, tak ten pohled na ty dva mezi elfi vyvolal pozdvižení. Protože všichni z elfů si myslely, že obrovští orli jsou jen mýtus a jak se zdálo tak nebyl, a navíc jeden z nich právě nesl domů jejich mladou paní Daregiel. Mezi elfi se nesl potěšení šepot a všichni si na ní ukazovali a šeptaly Sokolnice.¨ Podívám se po ostatních a usměji se. A tak se Daregiel od té doby řečená Sokolnice dostala toho dne domů. Od toho dne jí orel navštěvoval pravidelně a lítávali spolu po krajině. A jeden o druhém se toho dozvěděli dost a dost. Daregiel se dozvěděla, že to není orel ale orlice a dala jí jméno Pírko. A tak se zrodilo přátelství mezi královnou elfů a orlicí. Jak plynul čas tak Daregiel dospívala a postupně převzala vládu na elfím rodem od své matky. Každá rok k ní, ale přilítala Pírko a ukazovala jí pyšně své nádherné děti, jenž vychovávala. Byli to krásné a hojné časy, ale vše jednou končí. Po dlouhé době míru a klidu se nad elfi začali stahovat válečná mračna a rozpoutala se válka mezi elfi rasou a gnomi. Rozhodující bitva se odehrávala na jedné velké pláni, poslední ochranné baště elfů. Gnomů bylo víc a elfové museli ustupovat. Ať už královna elfů vymyslela sebelepší bitevní plán nebo taktiku,gnomové prostě vítězili hrubou silou. Na této planině stálo elfí vojsko v plné síle a čekalo na blížící se gnomi. Elfové věděli, že nesmí ustoupit a pustili se gnomů ze vší parádou, tisíce elfech lučištníku pod vedením královny vypouštěli své smrtící šípy do řad útočníků a pak nastoupili šermíři a rozsévali smrt do řad gnomů. Ale i gnomové rozsévali smrt na všechny strany a nehleděli na své ztráty. Po nějakou dobu to vypadal na to, že elfové vyhrají tuto rozhodující bitvu, gnomská vojska byla postupně zatlačována, ale pak se na obloze za gnomi obělili obrovští ťuhýci a pustili se do plenění elfech vojsk, a elfové byli nuceni zase ustoupit. V tom se nad údolím ozval orlí křik a pleskot obrovských křídel. A nad elfí armádou se vznášelo dvacet obrovských orlů a s nimi i Pírko a pustili se to svých odvěkých nepřátel nepřátel ťuhýků až peří lítalo. Elfí armádou zahučelo jméno Sokolnice jak spatřili orly a s obnovenou vírou ve vítězství se pustili do boje a po nějaké době porazily gnomi a rozprášili je. Mezitím na obloze nad nimi orly vyhráli svůj boj a po zabíjely ťuhýky a jejich kusy roznesli po okolí. Jeden orel však zůstal se smrtelnými zraněnými ležet na zemi a pomalu umíral. Tím orlem byla Pírko. Jakmile to královna elfů spatřila rozeběhla se po bojišti k Pírku a do jejího posledního dechu zůstala u ní a plakala. Všichni elfové se radovaly z výhry nad gnomi, ale pouze Sokolnice truchlila pro přítelkyní a pro tu jenž jim přispěchala na pomoc, když to bylo nejvíce za potřebí a přitom nemusela, a také při té pomoci zahynula. Podle pověsti Královna vyplakala té noci slzavou řeku, jak truchli nad ztrátou přítelkyně jenž zachránila elfí rod. Dokončím potichu svůj smutný příběh a napnu tětivu na již hotovém luk, podívám se po ostatních. Pak na Lasičku. Už jen šípi. Nechce někdo něco vyprávět at mi to jde lépe od ruky ? Povím svím přátelům. A začnu pomalu dělat šípy.

Narathag - 23. října 2007 21:00

Podívám se na Lasičku a pak na Molborala, také se nepatrně usměju, ale není to kvůli důvěřivosti Lasičky, jak to tuším z Molborala. Chystám se malé odpovědět, ale přeruší mě Tapion. Začne jako vždy srážením ostatních a dalšími takovými jemu hodnými způsoby. Ne, nepotřebuju tohohle elfa poslouchat, na elfa je moc sarkastický, takoví oni nebývají. Kouknu na něj s klidným výrazem, který jakoby říkal: Tomu se říká elfská chytrost... Ale on to vyjádřil, já kouzelníkem, nejsem, ale stejně to nahlas neřeknu, Tapiona můj pohled opustí a než stačím říct cokoli víc, jsem nucen zaposlouchat se do vyprávění.

Antigol - 24. října 2007 17:27

podívám se na Lasičku která na mě vychrlila otázky a trochu se pousměji, ale je to smutný úsměv který hned zmizí a já se na ni zadívám a řeknu tichounce: Ano, bohužel je pravda že tvoje matka umřela ... Byla to milá žena a byla ochotná všem pomoct. Odmlčím se a podívám se do ohně, Víš Lasičko, já toho vím hodně ale pochop prosím že ti nemůžu říct úplně všechno ... Znovu zmlknu a podívám se do ohně, moje oči se najednou zalijí slzami, ale nestékají mi po tvářích ... Tvůj otec ji nezachránil, protože nebyl na správným místě ve správnou dobu ... A ... No ... Oni už nebyli spolu ... Dostanu se do rozpaků, ale pak dodám: Ale teď by si už měla spát, jistě seš vyčerpaná, ale jedno ti řeknu, tvůj otec by tě nikdy nechtěl zabít ... Nevěděl že jsi v té vesnici ... Zmlknu a pohladím ji po vlasech ... Pak se otočím na Kestena a řeknu: Tvůj příběh byl opravdu moc krásný ...

Kesten - 24. října 2007 20:26

Když dodělám první šíp, tak se zadívám na Antigol a usměji se. Jsem rád že se líbil alespoň tobě.. Povím a nasadí noví šíp do luku jenž jsem před chvílí udělal pro lasičku. Postavím se a zamířím na deset metrů vzdálený kmen stromu a vystřelí. Šíp zasviští vzduchem a zasáhne přesně svůj cíl, střed kmene a to ve výši očí. Hmm to by šlo..budeš mít dobrý luk Lasičko. Zhodnotím svojí práci a dojdu pro šíp. Stín se na mě podívá a z jeho výrazu je patné, že si myslí. že se zase jen vytahuju. Poté co se vrátí s šípem se usadím k oni. Začnu pracovat na dalších devíti šípech. Než začnu tak se zadívám na vlka a usměji se. ale nutak příteli. Povím mu vesel. Stín mě ještě jednou poctí pohlede a dojde si lehnout vedle Lasičky. A já zatím dál vyrábím šípy pro Laisčku.

Lasička - 25. října 2007 09:08

Podívám se Antigol se smutným výrazem a přikývnu, jako že chápu a zaposlouchám se do Kestenova příběhu. když skončí, po tvářích se mi kutálí slzy. co nejrychleji si je setřu, aby je nikdo neviděl a podívám se na vypravěče. To bylo hezké. oběhnu oheň k němu a vezmu si z jeho ruky luk. Natáhnu ho, jako bych chtěla vystřelit šíp, i když tam žádný není. Budu nejlepší lučištnice na světě. usměji se. Lepší než ta elfí princezna, Daregiel. A ... Proč se jí vůbec říkalo Sokolnice když Pírko byla orlice ? zeptám se a usadím se k ohni vedle něj.

Kesten - 25. října 2007 17:12

Dokončím výrobu třetího šípu a podívám se na Lasičku. Sokolníci využívají k lovu sokoly a jiné dravé ptáky a spolupracují s nimi. Tak proto jí říkaly Sokolnice. Vytvořilo se mezi nim velice silné pouto..A proto byla schopná Pírko vycítit, že jí Daregiel bude potřebovat a přiletěla jí pomoci. Povím Lasičce a usměji se na ní. Zadívám se na luk v jejích rukách. Ano budeš dobrá lučištnice, ta nejlepší. Naučíš se jak se pohybovat lesem, jako Antigol, číst stopy. Budeš se v lese pohybovat jako elfí lovec a budeš tak i střílet. Povím jí s úsměvem. Budeme tě to s Antigol učit tedy pokud bude chtít. Povím a tázavě se zadívám na Antigol.

Antigol - 25. října 2007 20:27
	Pozoruji Kestena a Lasičku a musím se rozesmát když uvidím Kestenův tázavý pohled ... Ale jistěže budu taky učit ... Že vůbec pochybuješ ... Usměji se a pomyslím si: Alespoň budu Lasičce nablízku ... I když si jsem jistá že by s Kestenem a Stínem byla v pořádku ... A jsem si jistá i toho že by se jí nic nestalo ... Usměji se a podívám se na Lasičku...

Kesten - 25. října 2007 20:35

Usměji se. A pokývám hlavou. No rači se zeptat ne ? Odvětím a pokouším se nerozesmát, ale nepovede se mi to. Pak se dám do práce na zbývajících šípech. Poté co je udělám tak se natáhnu po již suché části kůže jenž jsem vyříznul a sešiji jí tak aby s ní vzniknul toulec a šípy do něj zasunu. Podívám se na Stína jenž se jenž mezitím spořádal vnitřnosti a to co jme nedali péct na oheň a spojeně leží vedle Lasičky. Usměji se a položím toulec se šípy vedle Lasičky.

Lasička - 29. října 2007 16:09

Poslouchám Kestenovo vysvětlení a při tom hladím Stína po hlavě. A mezi tebou a Stínem je taky takové pouto ? Vycítil by, kdyby jsi byl v nebezpečí a přišel by ti na pomoc jako Pírko ? podívám se na něho se zvědavým výrazem. Pak se podívám po ostatních, jestli nechtějí taky vyprávět příběh, když ale všichni mlčí, zadívám se do ohně a na opékající se maso. Kdy už bude to maso hotové ? Mám docela hlad a tak pěkně to tu voní. řeknu.

Kesten - 29. října 2007 20:51

Podívám se na maso a nabodnu jeden kosek na nůž a podám ho Lasičce. Už je hotové. Povím jí a sám si vezmu další kousek masa. No a pokud jde o to pouto tak ano. Podívám se do ohně. Sice jsem mu nezachránil život, ale přidal se ke mě. Podívám se na ní a usměji se. Víš ale radči bych aby kuli mě nenasadím život, nerad bych o něj přišel..Dost jsme toho spolu prožily a on mi už jednou život zachránil. Povím Lasičce a zadívám se na Stína. Jinak jeste Masu už je. Povím jim a sundám maso z ohně.

Lasička - 30. října 2007 13:00
	Opatrně si od něj vezmu maso a utrhnu z něho malý kousek. Pofoukám ho, protože je ještě horký a strčím si ho do pusy. Je to dobré, lepší než krysy. řeknu a sním další kousek. Pak se podívám opět na Kestena. Opravdu ? Vyprávěj nám o tom, prosím. řeknu a prosebně se na něj usměju.

Kesten - 30. října 2007 19:20

S úsměvem se zadívám na Lasičku. Tak dobrá. Je to asi rok zpátky. To jsme už se Stínem nějaký ten den putovaly. Jedné noci jsme se utábořily v lese. Podívám se na Stína. Bylo asi něco kolem půlnoci když jsem zaslechnul vytí vlků a jejich plýživé kroky kolem našeho tábora.. Mohlo jich bít asi něco kolem patnácti. No jednou se pokusily dostat na vzdálenost co se mi moc nelíbila a tak jsem jim daroval pár svých šípů a Stín to jen laksně sledoval. Ale oba dva jsme věděli, že to takhle nepůjde dál a, že to bude horší. Povím a odmlčím se. Najednou se z lesa vynořil o něco menší vlk než je Stín a zavyl. V tu ránu byl můj přítel na nohouch a vrhl se do smečky vlků. Skočil po tom co zavyl a pustil se do něj, až chlupy létaly. To byl totiž vůdce místní smečky a Stín věděl, že na jeho zavytí vyrazí i ostatní vlci a zabijou nás..vyděl jen jedinou možnost zabít ho a stát se vůdcem jejich smečky. Vysvětlím a pokračuji. Po krátké době nakonec Stín zabyl menšího vlka a s vrčením se zadíval na ostatní členy smečky a ty se potom co Stín párkrát zavyl rozutekly do lesa a už nám daly pokoj. Stín se vrátil ke mě a ráno jsme se vydaly na další pouť. Dokončím a usměji se na Lasičku. No je to nudné, ale já jsem měl o něj té noci docela strach.. Povím jí a podrbu vlka.

Lasička - 01. listopadu 2007 20:38

Hodný vlček, moc hodný. podrbu Stína za uchem když Kesten skončí vyprávění. Chystám se ještě něco dodat ale neudržím zívnutí. Vylezu si Kestenovi na klín, zabalím se do jeho pláště, který mám celou dobu přehozený přes ramena, a řeknu: Nebude ještě někdo vyprávět ? Moc ráda poslouchám pohádky. Můj učitel nám každý večer nějakou vyprávěl, znal jich tisíce, možná víc. Nebo nám vyprávěl poučné příběhy o zvířatech, o lišce, o vráně ... Ale já stejně měla nejradši pohádky o statečných rytířích a krásných princeznách v drahých šatech. zasněně se podívám do ohně a představím si sebe, jako tu princeznu, jedoucí na koni s krásným rytířem. Ale takové asi neznáte, to jsou pohádky pro malé holčičky, ne pro dospělé. dodám trochu zklamně ale na všechny usměju.

Kesten - 01. listopadu 2007 21:21

Pohladím lasičku po vlasech. Hmm tak poslouchej bylo nebylo. Začnu vyprávět pohádku. Byla jedna nádherná a mladá královna, ale trošku lehkomyslná, neposlouchala svého otce a toulala se. Ale zase na druhou stranu znala to co jiné malé královničky ne. Znala město stejně jako hrad.. Jednou se ve městě seznámil s jedním zlodějíčkem a ten jí ukázal celé město, tak jak ho znal on. Jak plynul čas tak oba dva rostli a dospívaly. Malá královna rostla a měnila se v nádhernou ženu, na její počest se pořádaly plesy a bankety, tančilo sní mnoho princů, knížat, vévodů. A ještě víc mužů se jí dvořilo, ale no na měla ráda jen jediného, zlodějíčka z města. Muže bez titulu a hradu, ale zato muže co se nepřetvařoval, muže zásadového a četného. Po každém plese spolu tančily celí zbytek noci v královských zahradách. Když bylo Dagne osmnáct let tak jí postihla zvláštní nemoc. Celé dny jen prospala, nejedla, nepila, jen spala.Vyprávělo se, že jí prý proklel jeden její nápadník, za to že si to nechce vzít za muž. Král dal po celém městě vyhlásit, že kdo jí vyléčí tak si jí vezme za ženu a nebude záležet na jeho původu. Ale na zámku se nikdo neobjevil, až na jednoho zloděje z ulice. Všichni se mu vysmály a vyhnali ho s hanbou ven, ale on se nevzdal, miloval jí a to mu dávalo sílu.. Po nějaké době se dověděl co jí zachrání a vydal se to hledat. Byla to jedna květina. S názvem Zlatina. Dlouhé měsíce jí hledal až se nakonec dověděl de jí najde a bez prodlen se tam vydal a nehleděl na to co mu hrozilo. Musel projít přes území velkých zlích obrů a pak musel jít za majitele té rostliny a zabít ho. Majitelem byl totiž velký drak. PO měsíci se dostal před dračí doupě a beze strachu vešel dovnitř a tam uviděl velkého draka. Drak se ho hned zeptal co chce a proč ho kuší a mládenec u pověděl proč podstoupil tu cestu. Ale drak se jen usmál a pověděl mu, že mu tu rostlinu dál, ale že on mu musí vlézt do tlamy a vytrhnout mu zub. Zloději se tam moc nechtělo a nakonec souhlasil když nerad. Vlez do tlamy a vytrhnul drakovy bolavý zob. Drak mu potom dal rostlinu jenž má moc zachránit jeho královnu. Mladý zloděj se vrátil do království a předal rostlinu králi a napjatě čekal. Po půlce dne za ním přiběhla princezna a objala ho a políbila. Za nějaký čas byla svatba. Byla to ta největší hostina jakou kdy to město zažilo a mluvilo se o tom ještě dlouho. Na hostinu byly pozváni i lidé z ulice a nejen šlechta, celé město slavilo společně s manžely. A dokud neumřely tak žijí dodnes. Skončím své vyprávění a podívám se na Lasičku.

Tapion - 03. listopadu 2007 19:05
	Když Kesten vypráví příběh o drakovi, pozorně poslouchám a užívám si jej, protože jako malý jsem vždy rád poslouchal pohádky a příběhy. Hezký příběh Kestene. Co myslíš, je pravdivý, nebo jen výplod něčí fantasie? Vždycky jsem chtěl odhalit zdroj těchto povídek, ale nikdy se mi to samozřejmě nepodařilo. Usměju se a pokrčím rameny.

Lasička - 03. listopadu 2007 23:09
	Poslouchám Kestenovu pohádku a snažím se zůstat vzhůru ale jeho hlas je tak uspávající, že se mi oči pomalu zavírají a já propadám do světa snů. A žili spolu šťastně až do smrti.

Kesten - 03. listopadu 2007 23:41
	Podívám se na spící Lasičku a opatrně abych jí neprobudil, jí zvednu a zabalenou do pláště jí položím na zem. Stín si potichu lehne vedle ní aby jí zahríval svím kožichem. Jsem rád, že se vám ta pohádka líbila, ale nevím co je na naní pravdy, ale část by pravda být mohla. A Zroj pohádek je jen v tojí fantaziji Tapione. Povím elfovi ak abych nevzbudil Lasičku.a usměji se.

Tapion - 04. listopadu 2007 18:58
	Usměji se a odpovím pobaveně Kestenovi. Tak proto všechny elfské pohádky nejsou takové jako ta tvoje. Všechny byli ttiž pravdivé. Elfové neoplývají přílišnou fantasií, vidí vše takové jaké to je ve skutečnosti a nijak jinak. Nevím zda je to výhoda či nevýhoda, ale je to tak. Zahledím se na spící děvčátko a zapřemýšlím nad tím, co se jí asi zdá.

Kesten - 04. listopadu 2007 19:22
	usměji se. Jo to moc dobře vím, ale já nejsem elf mám v sobě i lidskou krev. Povím mu a pokčím rameny.

Antigol - 06. listopadu 2007 19:50
	Poslouchám Kestena a Tapiona. Ale to není pravda, elfové mají velkou fantazii. Někteří elfové vidí věci podle sebe a ne podle skutečnosti. Bylo by to kruté, kdyby jsme si nemohli taky něco vymyslet. Je plno pohádek, které nejsou založeny na skutečnosti ... Znám jich hodně. Jako málé mi vyprávěli příběhy, vlastně pohádky ... Vložím se do jejich rozhovoru a podívám se na Lasičku která klidně spí.

Tapion - 06. listopadu 2007 20:23

Podívám se na Antigol a usměji se. Možná mají elfové velkou fantasii, ale jsou určité věci, které jim zabraňují si vymýšlet. Proto elfské pohádky jsou podle pravdy a nejsou vymyšlené. Elfské slovo je vážené a všichni mu věří a žádný elf by ze svých úst nevypustil lež, pokud by se nejednalo o životy jiných. Vytáhnu svoji flétnu a pohladím ji. Stejně jako tahle flétna. Nikdy mi nezalže a nikdo ji nemůže obelhat. Prostupuje do lidských srdcí a říká, jací ti lidé jsou. Také dokáže přinést do srdcí těch kterých chci radost, či smutek, možná i strach, podle toho jak hraju. Upřímně jsem ještě neobjevil píseň, která by působila strach, ale přijdu na ni. A aby se Lasičce lépe spalo.... Nedořeknu větu a začnu tiše hrát pomalou, unavující melodii, která všechny kolem uspává a navozuje pocit klidu a bezpečí.

Antigol - 07. listopadu 2007 13:09

Podívám se na Tapiona a řeknu: A jaká jsem teda já? Pak ale začnu hrát a mě se začínají klížit oči ... Cítím se tu bezpečně a klidně. Najednou mi hlavou přejede myšlenka na tu strašnou babu a okamžitě se proberu. Ne! To není dobrý nápad! Nemůžeš nás uspat. Co když ... Cítím se unavená a proto se raději postavím. A dost! Ihned přestaň hrát. Není dobré abychom všichni usnuly a nikdo nehlídal, jsem si jistá že jsme všichni unavení, ale někdo potřebuje hlídat! rozčilím se a zamračím se ....

Tapion - 07. listopadu 2007 19:02

Usměju se a nepřestanu hrát. Melodie se trochu změní a jakoby říká "Já své flétně nemohu podlehnout". Hudba trochu zesílí, aby byli její účinky silnější. Přestanu hrát a podívám se na Antigol. Jsi hodně silná, jinak by jsi kouzlu tolik neodolávala. Ale síla není všechno. Žádný hrdina nezachránil svět přes noc. A taky se musel vyspat. Dnes už nic víc neuděláme, měla by jsi spát. Vážně se jí podívám do očí a přiložím si opět flétnu ke rtům, hrát však nezačnu.

Kesten - 07. listopadu 2007 19:08
	Sažím se zdorovat magii, a jakmile přestne Tapion hrát tak se na ně podívám. Hmm jo měli by jste jít spát. Povím a přez nohy si položím meč a zadívám se do houstnousí tmy

Antigol - 07. listopadu 2007 19:24
	Podívám se na Tapiona a řeknu: Tak dobře, ale nesmíš usnout ... Pak si sednu a zachvilku si lehnu a podlehnu kouzlu ...

Tapion - 07. listopadu 2007 20:36
	Zůstanu vzhůru s tebou Kestene. Ve dvou to bude lepší. Můžu nám aspoň zahrát něco na probuzení. Usměju se a podívám se na Antigol. Tak běž spát, my vás pohlídáme.

Pán Jeskyně - 08. listopadu 2007 22:17
	Na mýtině, večer Nakonec i vás, Tapiona a Kestena, přemůže spaní a podlehnete mu. Našťestí se v noci nic nestalo a vy se začínáte probouzet do slunného rána. Ptáci zpívají a slyšíte jak se v lese pohybují lesní tvorové. Na trávě je rosa a některá se zachytila i vám, všem, na oblečení, popřípadě na přikrývce.

Kesten - 08. listopadu 2007 22:34

Ráno mě z lehké dřímoty probere zpěv ptáčků a slunce jenž se proráží skrze mlhu. Podívám se po spícím táboře a usměji se. Mám rád tyhle krásné, ale krátké okamžiky. Pomyslím si a nic mi nevadí že jsem večer trošku usnul na stráži. Stín Zvedne hlavu a podívá se na mě a pak se zase schoulí vedle spící Lasičky. Znovu se usměji a podívám se na ty dva. A pak na spící družinu. Potichu se zvednu a vydám se do lesa.. Pár kroků za táborem se sehnu a začnu sbírat jahody.

Antigol - 08. listopadu 2007 22:44

Ráno slyším zpívat ptáky, ale ještě se rozhodnu pospat. Najednou uslyším kroky, které se vzdalují z tábora a prudce otevřu oči a posadím se. Moje ruka automaticky chytne luk do ruky, ale když spatřím Kestena oddychnu si a luk pustím. Pak se podívám na Lasičku, která spokojeně spí vedle Stína. Potichu se zvednu a vydám se k potoku. Když k němu přijdu umyji si obličej a ruce. Ta studená voda mě probudí a pak se vydám za Kestenem. Myslela jsem si, že většina lidí již pohádky zapomněla, ale jak slyším tak ne. Když jsem byla malá pohádky jsem zbožňovala ... Spala jsem nebo jsem slyšela dobře že tě vychovali elfové? Řeknu potichu, když k němu ze zeda přijdu ...

Kesten - 09. listopadu 2007 20:55

Podívám se na Antigol a zvednu se s hrstí plnou jahod.Ano vychovali, našli mě a vychovali, naučily mě vše co znám. Pohádky se mi vždy líbily stejně, jako příběhy. Když jsme byl jednou na lovu tak se ke mě přidal Stín a od té doby spolu putujeme. Povím jí a pokrčím rameny. Hmm ne lidé pohádky nezapoměli, pořád je znají a zají jich dost. Povím Antigol. Usměji se. Lasička bude mít dobrého učitele, jsi dobrý lovec.

Antigol - 10. listopadu 2007 13:50
	Podívám se na Kestena a usměji se. Děkuji, ale nepochybuji o tom že ty jsi lovec ještě lepší ... řeknu, Mohu ti pomoct, nebo jsi již zkončil? zeptám se ho a přitom se podívám na hrst plnou jahod, kterou drží ...

Kesten - 11. listopadu 2007 11:09

Usměji se. Pomoct jistě, že můžeš. Povím a znovu se sehnu a nasbírám ještě pár jahod.... Hmm možná, ale třeba se netrefím ani do stromu. Povím s úsměvem. No dobrá trefím se, a řekněme, že jsem dobrý lovec.. ale to konec konců posoudíš ty ne ? Zeptám se s úsměvem a podívám se k táboru. Až skončíš tak bychom se mohli vrátit, at vyrazíme čeká nás dlouhá cesta a podle toho co říkala ta babizna tak i nebezpečná. Povím potichu a čekám až Antigol dokončí sbírání jahod.

Lasička - 11. listopadu 2007 15:24

Ne, to ne. To nemůže být pravda ... s trhnutím se probudím a prudce se posadím. Podívám se na ostatní, spící vedle mě, pak k lesu odkud slyším hlasy Antigol a Kestena a s úlevou si zase lehnu. Byl to jen sen, nic jiného než npční můra. Všechno je v pořádku. uklidňuji se a vyčítám si, že jsem se tak hloupě polekala snu. Snů se bojí jen malé hloupé holky z města. Já ne. Ještě chvíli jen tak ležím ale za chvíli mmi to nedá, vstanu a potichoučku se plížím k lesu směrem, odkud slyším hlasy. Uvidím Kestena, stojícího ke mě zády a Antigol která je přímo naproti a asi mě už viděla. Dám si prst přes pusu na znamení, aby mě neprozradila, a co nejpotišeji se přiblížím za něj. BAF!!! vykřiknu se smíchem a vyskočím mu na záda. Dobré ráno, jak jste se vyspali?

Kesten - 11. listopadu 2007 16:36

Když za sebou zaslechnu krůčky tak se neotočím, ale čekám. Potom co na mě Laička vyhafne se otočím a usměji se. No já jsem se vyspal dobře, a zrovna jsem povídal tady Antigol, že budeš mít dobrou učitelku. Povím a kleknu si přední. To bylo dobré, moc dobré..Jo a nedáš si jahody ? Zeptám se jí a nabídnu jí ty co jsem nasbíral. S úsměvem se zadívám za holčíčku a když uvidím přicházet svého přítele tak se jí zeptám. Doufám že ti nebyla v noci zima, a kde jsi nechal našeho kamaráda Stína ? Zeptám se jí a podívám se na Stína jenž mezitím došel vedle Lasičky a jenž si mě prohlíží. No kdepak jsi byl co ? Pokárám ho a usměji se na něj.

Antigol - 11. listopadu 2007 19:01

Sehnu se s úsměvem a začnu trhat jahody. Za chvilku jich mám plnou hrst. Najednou uslyším kroky... Nejsou hlasité a poznám že musejí patřit někomu hodně lehkému. Nějakému dítěti, protože jediné dítě, které zde je je Lasička neotočím se ale v duchu se usměji. Když vybafne na Kestena podívám se na ni. Taky jsem se vyspala dobře a co ty, Lasičko? Při zmínce o učitelce se musím usmát. To ano, dobrou učitelku mít budeš, ale budeš také mít ještě lepšího učitele. řeknu a podívám se s úsměvem na Kestena a vstanu. Máš pradvu, Kestene, asi by jsem opravdu měli jít ... řeknu a podívám se směrem k táboru...

Tapion - 11. listopadu 2007 19:08

S trhnutím mě probudí Lasiččino bafnutí na Kestena. Ospale otevřu oči, nebo spíš se je pokouším od sebe rozlepit. Podívám se jak už jsou všichni vzhůru a silně si zívnu, jak nebývá u elfů zvykem. Dobré ráno. Neřeknu to moc nahlas, ale přesto mě všichni slyší. Pokusím se vstát, když se o to však pokouším, vypadá to spíš na to, že se chci dobrovolně zmrzačit. Když se mi to povede, komediálně spadnu zpět na zem. Přestanu se pokoušet a prostě zůsanu ležet na zemi.

Antigol - 11. listopadu 2007 19:41
	Podívám se směrem odkud se ozve "Dobré ráno"... Když se Tapionovi nepodaří vstát usměji se a řeknu: Půjdu za ním podívám se na Kestena a na Lasičku a usměji se. Vstanu s hrstí plnou jahod a vydám se do tábora. Když přijdu kleknu si k Tapionovi. Co se stalo že nemůžeš vstát? zeptám se ho a trochu se usměju. Tak pojď, vstaň. Musíme se vydat na cestu. Tak pojď stávej. řeknu a podám mu ruku ...

Tapion - 11. listopadu 2007 19:58
	Zasměju se a podívám se na Antigol. Nic jinýho než ranní rozespalost. řeknu se smíchem a posadím se. Chytím Antigol za ruku a pomocí ní se postavím. Díky. Usměju se. Tak teda půjdeme ne?

Antigol - 11. listopadu 2007 20:05
	Podívám se na spícího Narathanga a usměju se. Ano, měli bychom vyrazit, ale to se musí nejdřív pan alchymista probudit. řeknu a usměji. Pak přejdu ke starci a zatřepu s ním. Narathagu, musíme jít ... řeknu a pak znovu přijdu k Tapionovi. Dáš si jahody? zeptám se a natáhnu k němu ruku s jahodami.

Lasička - 11. listopadu 2007 20:19

Usměji se a vezmu si od něj nabízené jahody. Děkuji. řeknu a nasypu si je do pusy. Pak se však zarazím. Ale co budeš mít k snídani ty, když jsem ti je všechny snědla? zeptám se. Shýbnu se a co nejrychleji natrhám dlaň jahod. Podám mu ji, i když podstatně menší než ta, kterou dal on mě a usměji se. Pak se otočím a rozběhnu se za Antigol do tábora. Podívám se spícího Narathaga nad kterým se sklání Antigol. To musíš takhle. řeknu, ztáhnu z něj přikrývku a zařvu VSTÁVAT !!! Je ráno, za chvíli vyrážíme. zasměji se a posadím se vedle něj a čekám až vstane.

Kesten - 11. listopadu 2007 20:28
	Vezmu si od ní jahody a nasipu si je do pusy. Děkuji. Povím jí a usměji se a rozběhnu se za Lasičkou do tábora a STín běží po mám boku. A v táboře s úsměvem sleduji jak Lasička budí alchymistu. Mo klidně bych nechal STína at ho probudí, ale to by se mu líbilo ještě míň. Usadím si luk na zádech a sleduji kdy vstane.

Pán Jeskyně - 21. listopadu 2007 12:58

Chvilku upřeně pozorujete Narathaga, ale ten se nehýbá. Když se na něj podíváte pořádně zjistíte že již ani nedýchá. Je to smutné, ale musíte se s tím vyrovnat... Byl již starý a zemřel přirozenou smrtí podpořenou svými "pitomými" výzkumi ... Už ho nemohl nikdo z vás zachránit... Při lepším prohlédnutí tábora zjistíte, že tu není ani Molboral. Není po něm ani stopy. I na jeho místě, kam ulehal se tráva již zvedla a není ani stopy po tom že by tam někdo ležel přes noc.

Lasička - 21. listopadu 2007 13:24

Podívám se na stále ještě ležícího Narathaga znovu jím zatřesu. Tak vstávej. řeknu a otočím ho na záda. Vyděšeně vyskočím a vykřiknu když uvidím jeho oči, mrtvé oči. Antigol, Kestene, něco se mu stalo. On ... skloním se k němu a položím hlavu na jeho hruď on nedýchá. vykřiknu a se slzami v očích mu začnu svýma drobnýma rukama stlačovat hruď jako bych chtěla přimět jeho srdce znovu začít být. Ne, nesmíš umřít.

Antigol - 21. listopadu 2007 13:29
	Přiběhnu k plačící Lasičce a podívám se na Narathaga, pak se k němu skloním. Lasičko, pojď ... Nemůžeš tu být ... On je ... On umřel a stím nic nenaděláš. řeknu roztřeseným hlasem a pohlédnu na Kestena a Tapiona. Pojď pryč, řeknu jemně a vezmu Lasičku do náruče a nesu ji pryč.

Kesten - 21. listopadu 2007 18:34
	Podívám se na mrtvího Narathaga a smutně zavrtím hlavou. Už je mu líp Lasičko, necítí boles. Povím dívence a dojdu po luk a šípi co jsem jí předešlé noci vyrobil a vlkem po boku se zadám za Antigol a Alasičkou. Až se ti bude chtít tak se začneme učit ano ? Zeptám se jí a usměji se na ní. Musí přijít na jiné myšlenky. A podívám se na jelí Luk a šípi co nesu v ruce.

Lasička - 22. listopadu 2007 16:57

Nemůžu uvěřit tomu co se stalo, nemůže být mrtví. Když mě Antigol vezme do náruče, chvíli se vzpírám, chci mu pomoct ale nakonec to vzdám, zabořím obličej do jejích vlasů a nechám se odnést pryč. Uslyším vedle sebe hlas Kestenův hlas a uslzenýma očima se na něj podívám. Opravdu? zeptám se při jeho zmínce o učení. Utřu si slzy svýma špinavýma rukama takže mám pod nima čmouhy a pokusím se usmát. Pak se otočím zpět k tělu alchymisty a znovu se mi chce brečet ale překonám se. To ho tu necháme jen tak ležet? Byl to náš přítel.

Tapion - 22. listopadu 2007 18:57
	Při pohledu na mrtvolu našeho starého spolucestujícího tiše skloním hlavu a odříkám elfskou modlitbu. Lasička má pravdu. Měli bychom ho pohřbít, nemůžeme ho tu jenom tak nechat. To je myslím i z pohledu lidí hnusné.

Kesten - 22. listopadu 2007 20:02

Jen pokývám hlavou a podívám se na Stína. Už zase pohřbíváme přátele starý brachu. Povím mu a odložím Lasičiny věci a sehnu se pro mrtvého muže, zvednu jeho bezvládné tělo. Počkejte tu na mě, zachvěli jsem nazpět Povím jím a za tichého zpěvu elfské smuteční písně se vydám s jeho tělem do lesa kde ho pohřbím. Po nějaké době se vrátím. Můžeme dál. Povím a zvednu Lasičiny věci ze země. Jo až se i bude chtít tak začneme.

Antigol - 23. listopadu 2007 13:31
	Hladím Lasičku po vlasech a trochu se pousměju když si rozmázne špínu pod oči. Zvednu volnou ruku a setřu jí zbytek slz ... Už toho bylo dost, pomyslím si. A hlavně je toho příliš na takovou malinkou dívku. Bude to dobré, Lasičko. pošeptám ji. A s Kestenem tě budeme učit, hned jak si řekneš, ano? Zeptám se jí taky a trochu se pousměju na Kestena.

Kesten - 23. listopadu 2007 19:34
	Pokývám hlavou a usměji se. No asi bychom měli vyrazit ne ? Nadhodím a Stín se línou chůzí vydá napřed.

Pán Jeskyně - 26. listopadu 2007 13:23
	Když vyrazíte na cestu jdete chvíli bez problémů... Pak ale vejdete na lesní cestu a za zatáčkou zpatříte roztrhané tělo, které kdysi patřilo Morbollarovi. Příšerně zapáchá a vše kolem něj je krev (dost oškliví pohled pro pětileté děcko) . Když přijdete blíž zpatříte že kolem těla jsou otisky vlčích tlap ... (ještě jsou čerstvé)

Antigol - 26. listopadu 2007 13:29

Jakmile zpatřím Molborallovo tělo otočím Lasičce hlavu a přikryji ji oči volnou rukou (v druhé ji pořád drřím) ... Ach pane Bože, co nás ještě čeká? zašeptám vyděšeně při pohledu na roztrhanou mrtvolu ... Prosím vás, pojďme odsud pryč ... řeknu a podívám se na Lasičku. Pak se podívám na stopy vedoucí kolem jeho těla. Určitě se vzdálili teprve před chvílí. pomyslím si, Tohle nebylo určeno v proroctví! Někde se stala chyba, již nemáme šanci zachránit svět před zkázou. Pak se podívám na Tapiona. Ledaže ... Leda bychom... pracně přemýšlím jak se dostat z maléru ...

Kesten - 26. listopadu 2007 20:19

Jdeme lesem a jakmile narazíme na roztrhané tělo našeho druha tak se zamračím a podívám se na stopy. Vlci Pomyslím si a podívám se na svého přítele. Budou poblíž asi, stopy jsou čerstvé.... b>Jo měli bychom a to rychle, asi nemáme moc času. Při takám Antigol. Buť ve střehu příteli. Povím Stínovi co očuchává stopy a pak se zadívá na me. Tapione půjdeš prosím hned za Stínem, pak Antigol a já nakonec, rychle. Musíme pryč..pokud o nás ví..je to smečka, co loví a mi, jsme na jejich území... Povím a vlk co šel po mém boku se ujme vedení a podívá se na Tapiona a já si sundám za zad luk a nasadí do něj šíp a zadívám se kolem a čekám co na to ostatní.. .

Lasička - 29. listopadu 2007 20:05

Jakmile opustíme mýtinu kde jsme tu noc spali stále se tisknu k Antigol a nemohu uvěřit tomu že je Narathag mrtví. Po tváři mi sem tam steče slzička ale jinak jsem potichu. Jsem ještě pořád trochu v šoku takže nevnímám okolí ale jakmile se Antigol zastaví a zašeptá něco jako zděšenou modlitbu zmateně zvednu hlavu z jejího ramene a otočím se tam kam se dívá ona. Na kratičký okamžik než mi její ruka zakrije oči uvidím jen něco, co vzdáleně připomínalo tělo a spoustu krve. Za normálních okolností bych se jí vyškubla a podívala se co to je ale po té, co jsme ztratila Narathaga nechci vědět jestli to opravdu bylo to co si myslím. Jen zpátky položím hlavu na Antigolino rameno a ukápne mi další slza.

Tapion - 29. listopadu 2007 20:49
	Vytasím své šavle a zadívám se za nás do lesa. Pak se rozejdu za Stínem. Kestene jak myslíš, že jsou daleko? Necítím je. Nejistě se otočím za Kestenem a pak zpátky na cestu, kudy jdeme.

Kesten - 29. listopadu 2007 21:17
	Nevím a nehodlám čekat až bodů tak blízko, až budou moc zautočít..ale mohli by belt docela blízko. Odpovím a mé oči sledují les a smyli jsou napjaté. Hmm snad pár minut... Povím a přejisi, abych se pletl a oni byli dál..

Antigol - 07. prosince 2007 15:11
	Jakmile zjistím, že Lasička se ani nechce dívat a položí mi hlavu zpátky na rameno, rukou, jenž jsem jí přikryla oči, vezmu z opasku krásný, modrý meč a podívám se na své společníky, kteří ještě zůstali. Nech hlavu jak máš, Lasičko. Zašeptám a vydám se potichu po cestě za nimi. Všechno bude v pořádku, ujišťuji Lasičku i sebe zároveň ...

Pán Jeskyně - 07. prosince 2007 15:29

V lese: Již jste minuli mrtvé tělo patřící kdysi Molboralovi. Jdete již více než tři hodiny v kuse, necítíte únavu, nejste schopni normálně přemýšlet, hlavou vám víří krásné vzpomínky i představy, nemáte hlad ani žízeň. Najednou uslyšíte zvuk vody a slunce, které bylo vysoko nad vámi, vám prozrazuje že je poledne. Na jídlo jste měli jen pár lesních plodů. Jdete dál a potůček, jenž pořád teče vaším směrem se rozrůstá v mohutnou řeku, ale tak krásně čistou a zároveň hlubokou, až vám to připadá nemožné. Po další hodině chůze začínáte slyšet vodopád a zachvilku dojdete k jeho začátku. Dojdete až na kraj, konečně tu už nejsou stromy, a zpatříte nádherný pohled: Před sebou, sice daleko na severu, uvidíte vysoké hory, které půlí mraky. Když se podíváte ze srázu pod sebou uvidíte, že pod vámi je asi dvaceti metrová propast, na jejíž dně leží nádherné jezírko. Není to však jejízrko, ani překrásný pohled, který upoutá vaši pozornost, nýborž starý elf, který se vedle vás zjeví tak potichu a tak náhle, jako vyrostl ze země. Výborně, řekne vám. Vidíte tamhle ty hory? Otáže se a ukáže rukou, na hory na severu. Aniž by čekal na odpověď pokračuje. Na té nejvyšší z nich žije starý mág jménem Soutena-Ahouta-Nekta. A ty hory se jmenují Anemaily ... Již stačí málo. Jste totiž skoro u cíle. Můsíte však dokázat, že máte v srdcích dobro a že jste ochotni jeden pro druhého riskovat život. Pak se podívá na Lasičku, kterou Antigol ještě drží v náruči. Tebe čeká jeden z nejtěžších úkolů. Je vlastně skoro na tobě, jestli starého mága přesvědčíte. Tam dole Ukáže rukou do údolí, Žije jeden velice moudrý muž. Čeká tam na vás. Máte někdo nějaké otázky? Zeptá se a podívá se každému z vás do očí.

Kesten - 07. prosince 2007 17:21

Cesta Jen jdu potichu za svími druhy. Po nějaké době si zase dám luk na zadá a jdu dál. Vedle mě jde můj věrný vlk a mí přátelé nic se nezdá takové jeké to je, a cesta ubíhá dál. Když si vedla nás zjeví elf tak ho poslouchám a přemýšlím. Kdo jsi ? A co nás tam čeká, povídal jsi že stačí jen málo, ale bude to těžké že ? Podívám se na ty jenž doprovázím a pak na muže. Je nějaká bezpečná cesta, jak se tam mohou dostat ? A.. Poslední větu nedopovím. Nechci aby se jim něco stalo. Povím muži místo toho a čekám jestli mi něco poví.

Lasička - 07. prosince 2007 19:56

Cesta Po celou cestu mlčím, občas povzdechnu a ukápne mi slza ale jinak se jen nechám nést. Když za sebou uslyším hlas nějakého muže, zvědavě zvednu hlavu a zpozorním. Nepochopím úplně co říká, něco o nějakých horách a mágovi. Pomalu ho přestávám vnímat a nořím se zpět pod hladinu svých myšlenek když se obrátí ke mě a mé oči se setkají s jeho. Skloním pohled ale když o mě promluví, překvapeně se na něj podívám. Nejtěžší úkol? Mě? Ale, to ... ten já určitě nedokážu splnit. Neumím skoro nic, ten úkol by měl plnit třeba Kesten nebo Tapion. Oni umí skvěle bojovat, rychle utíkat a jsou chytří, všechno vymyslí, ale já? Proč zrovna já? nechápavě se ptám.

Pán Jeskyně - 07. prosince 2007 20:12
	Jsem Rainton a můj syn vás čeká dole ve vesnici. Bez něho nemůžete pokračovat. Ví o starém mágovi skoro vše. Otočí se ke Kestenovi. Ano, cesta je jednoduchá, ale obelstít mága již ne. Na to jsi byla vybrána ty, mé milé dítě. Otočí se k malé Lasičce a pohladí ji po tváři. On má rád malé děti, a nikdy by jim neublížil ... Zašeptá. Je to vše? Zeptá se potom zvučným hlasem ...

Kesten - 08. prosince 2007 20:14
	Podívám se po muži. No mě už nic nenapdá..pokud nám tedy nechceš něco povědět.. Zeptám se.

Antigol - 08. prosince 2007 21:32
	Podívám se na Raitona a usměji se. Zdravím tě, Raitone. Vás jsem tu nečekala ... Řeknu a ukloním se mu. Za jak dlouho dojdeme k té vesnici? Zeptám se ho a podívám se dolů ze srázu. Lasičko, pojď na chvilku dolů prosím. Už mě bolí ruce. Řeknu a postavím Lasičku na zem a pohladím ji po vlasech. Běž se napít, už jsme dlouho nepili... Řeknu a ukážu na čistou řeku.

Kesten - 08. prosince 2007 21:57
	Podívám se na Lasičku a pak na Antigol a na ostatní. Půjčíte mi své láhve na vodu ? naplním je. Nabídnu se ostasním.Pak se usměji na Lasičku. Budu rád pokud půjdeš se menou Lasičko. Povím s úsměvem.

Lasička - 08. prosince 2007 22:09
	Seskočím na zem a stále nechápavě sleduji toho pána. Když mě Antigol pošle k řece, kývnu a pomalu se vydám tím směrem. když na mě promluví Kesten, otočím se a usměji se na něj. Já taky, a víc. usměji se a vytrhnu mu jeden z měchů z ruky a rozběhnu se křece.

Kesten - 08. prosince 2007 22:18
	Podívám se za Lasičkou a pomalu se vadám za ní a usmívám se. Stín se za ní rozběhne a vesele pobíhá kolem ní a vrtí oháňkou. Když dojdu k řeče tak se usměji na Lasičku. Jsi rychla. Povím a začnu plnit mněchy vodou z řeky. Už dlouho jsem ho takhle neviděl Povím Lasičce a zadívám se na Stína, nato veselí s jakým pobíhá kolem Lasičky. Usměji se. Koukej bejt hodnej Stíne. Povím a zasměji se.

Lasička - 09. prosince 2007 10:59
	Usměji se, podrbu Stína na hlavě a začnu do měchu nabírat vodu. Podívám se na Kestena, který vedle mě také plní měchy vodou, zašpuntuju ten svůj a položím ho vedle na břeh. Naplním si dlaně vodou a celou hrst na něj vystříknu. Usměji se a chystám se po něm stříknout další.

Kesten - 09. prosince 2007 18:01

Usměji se když po mě cákne vodu a položím naplněné měchy do trávy na břehu a zlehka po ní také cáknu vodu. Podívám se úkosem na Stína. A ty se nesměj Povím vlkovi a cáknu po něm vodu. Stín se na mě podívá a oklepe se pak po mě skočí a povalí mě na záda. Zasměji se a zatřesu ho ze sebe. Ty si chceš hrát jo brachu. Povím mu cáknu po něm další vodu. Tentokrát se Stín vrhne do mělkého koryta řeky a pěkně se v něm zmáčí než vyleze nazpět. Kde se jako by mimochodem oklepe u mě a pořádně mě pocáká. Vítězoslavně se na mě podívá což mě donutí ke smíchu a pomalu s výrazem vítěze odejde opodál kde se natáhne na trávu. Jo to mam zato. Povím a se zazubení cáknu znova po Lasičce další vodu.

Lasička - 09. prosince 2007 19:02
	Když vidím Stína, jak Kestena povalí na záda zasměji se. Šikovnej vlk. pochválím ho a vyrazím do útoku. Stříkám na něj vodu a otočím hlavu, vždycky když se vlna vody řítí na mě. Když si Stín lehne vedle, zastavím se a smutně se na něj podívám. No tak pojď, přece tam nebudeš ležet. vykřiknu na něj a stříknu vodu i po něm.

Kesten - 09. prosince 2007 19:57
	Vesele stříkám na Lasičku vodu a pak i na Stína. Jo přeci tam nebudeš jen tak ležet Popíchnu ho. Vlk se zvedne a líně se přišourá k Lasičce, strčí do ní čumákem a pak hočičku povalí a začně jí olizovat tvář. Já se jen usměji. Samou láskou bi tě snědl. Povím a zamračím se na něj.Po nějaké době toho nechá a lehne si vedle Lacičky.

Lasička - 09. prosince 2007 20:26
	Když mě povalí na záda snažím se ho ještě víc pocákat vodou ale jakmile mi začne olizovat obličej vzdám to, začnu se smát a pohladím ho. Já taky ... I když jedla jsem už hodně zvířat ale vlka ještě ne.

Kesten - 09. prosince 2007 20:37
	Zasměji se. JO já jsem vka taky nikdy nejedl..a co se takhle cačít učit pokud chceš ? Navrnu a rozhlídnu se kolem a všimnu si stop zvěře co sem chodí pít.

Lasička - 09. prosince 2007 20:46
	Jéé vykřiknu a nadšeně vyskočím na nohy. Vezmu do ruky svůj nový luk a postavím se vedle něj do pozoru. Tak co mě naučíte v první hodině, pane učiteli?

Kesten - 09. prosince 2007 21:11

Podívám se na ní. No proto že jsi nikdy nejedla vlka tak se ho naučíme stopovat. Ukáži na jednu stopu kterou nechal v blátě stín. Tohle je otisk tlapy našeho přítele Stína, ukáže ti mak a odkud zrovna šel. Vidíš, tady vylejzal z vody a šel mě pocákat. Povím a ukáží jí směr stopy. Tak Stíne utíkej jsi k jídlu. Povím mu a usměji se. Stín se zvedne a rozběhne se nazpět ke skupince. Rozbírám měchy a podívám se na Lasičku. Dívej se na jeho stopy a jdi po nich všímej si kam a jakým směrem je ohnutá a polámaná tráva, to ti poví kam šel a také podle otisku poznáš jestli šel nebo běžel. To poznáš podle hloubky otisku. Povím a zavedu jí j jiní stopě. Tohle stopa laně stála tu a pila proto je ta stopa hlubší. Povím jí. NO pokud tomu rozumíš tak jdeme ulovit Stína. Povím s úsměvem.

Lasička - 10. prosince 2007 20:13
	S co největší pozorností poslouchám výklad a snažím se to pochopit. Sleduji stopy a snažím se zapamatovat každé slovo. Snad ano odpovím trochu nejistě když se mě zeptá jestli tomu rozumím. Stína? Já myslela že budeme lovit ty laně, co tu pily. Stína by jsme stejně neulovily , je na nás moc rychlí. usměji se a vydám po Stínových stopách a podle jeho rad se snažím všámat si každého detailu.

Kesten - 10. prosince 2007 20:23
	Usměji se. To laně taky, ale tady se naučíš číst stopy, zítra střílet z luku a pak jdeme na laně, každým dnem se to bude stěžovat, dnes lovíme Stína a zítra budete třeba s Antigol lovit mě. Povím a sledu ji. Dobře dobře, ale máme vítr v zátek..ucítil by nás, a stejně už cítí, je prohnanej, ale nechá se od tebe ulovit.. Povím a ukáži na ležícího vlka.

Lasička - 10. prosince 2007 21:13

Dobře, jdeme teda na Stína. řeknu a vydám se po stopách za vlkem. Už se těším až tě zítra ulovíme. usměju se a pokračuji ve stopování. A mám tě. vykřiknu a obejmu ležícího vlka kolem krku a zabořím mu hlavu do jeho hebké srsti. Neměli bychom se přeci jenom vrátit, ostatní čekají. řeknu a rozhlídnu se po cestě po které jsme přišli. Vystopuju nás, podle stop najdu kudy jsme přišli. vyhrknu nadšeně vrátím se k místu, kde jsme byli u řeky. Tam se zastavím a koukám na změť stop které jsme tam zanechali.

Kesten - 10. prosince 2007 21:24
	Usmívám se a jdu za Lasičkou. U řeky se na ní podívám. Dobře dobře.Šli jsme sem tak hledej stopy z jednoho směru a to opačného. Povím a ukáži na tu právnou. Takhle, to chce ale nějakej ten cvik,ale jsi dobrá.. Povím a Stín se vydá kousek po stopě, ale za chvíli se zastaví a podívá se na Lasičku. No stopuj, jde to to skvěle. Pochvílám jí s úsměvem.

Lasička - 11. prosince 2007 20:54

Podívám se na stopu, kterou mi Kesten ukázal a zatvářím, že nechápu jak jsem si jí mohla nevšimnout. Otočím se, dám do ní nohu ve kterém jsme předtím přišli a řeknu s úsměvem. Tak ta byla určitě moje, na tebe moc malá a Stína zase velká a jiný tvar. podívám se za sebe na další stopy a dám nohu do předešlé stopy a takhle pozpátku jdu ještě kousek ale pak se otočím zpátky a sleduji je už normálně. Těď už je to jednoduché. řeknu a jdu až zpět ke skupince. Antigol, Kesten mě naučil trochu stopovat. Našla jsem stopy jak jsme šli k řece. usměji se na ni ajsem ráda, že se mi to povedlo. A co vy jste tu mezitím dělali?

Kesten - 11. prosince 2007 21:03
	Pomalu dojdu za Lasičkou a usměji se. A taky vystopovala Stína, je šikulka. Povím a pohladím jí po vlasech. Ale až se dostaneme do lesa tak to budeš mít těší, budeš hledat mě..sice s tebou půjde Antogol a Stín, ale bude to těší, ale ne o moc... Slíbím a usměji se. A ty příteli jí nebudeš radit jo, jak by to nebylo fér. Povím Vlkovi a zamračím se na něj. Přkývnu a rozdám měchy. No můžeme vyrazit ?

Antigol - 11. prosince 2007 21:22

Podívám se na Lasičku a zatvářím se překvapeně. Lasičko, ale ty jsi šikulka. Odpovím a podívám se na Kestena. My? My jsme si tady povídali s Raitonem. Řeknu a usměji se. Prý máme jít dolů k jezeru a tam přespat. Také nám prozradil, že pokud půjdeme stejným tempem jako až do teď měli bychom do té vesnice přijít už za týden. Vidíš, tamtu dole? Řeknu a ukáži do dáli, kde se rýsuje malá vesnička. Tam se setkáme s Raitonovým synem a ten nás zavede ke strému mágovi. Dopovím a podívám se na starého elfa jako bych čekala že mi přitaká ...

Lasička - 12. prosince 2007 12:47
	Už se na to moc těším. usměji se. A stín je hodnej vlk, radit mi určitě nebude. Když řekne Antigol, co se dozvěděla od toho elfa překvapeně se na ni podívám. Týden? To půjdeme tak dlouho? zeptám se při představě tak dlouhého putování. Ale alespoň se to toho stihnu naučit co nejvíc. tak jdeme. řeknu a vyrazím směrem do údolí.

Kesten - 12. prosince 2007 19:26
	Usměji se a vyrazím za rázně si vykračující Lasičkou. Stín jde vedle ní, pozoruje okolí. Jo jsem si jistě, že ti radit nebude. Povím s úsměvem a srovnám s ní krok. Vidíš. Zastavím jí a ukáži jí na jednu stopu. Tuhle stopu tu nechala divoká kočka, je o něco větší něž domácí a divočejší. Povím a ukáži jí na stopu, která se podobá stopě kočičí, ale je jen o něco větší..

Pán Jeskyně - 15. prosince 2007 19:51
	Vydáte se na cestu a když dojdete dolů k jezeru zjistíte, že je již večer...

Kesten - 15. prosince 2007 21:23
	Když dojdem k jezeru tak je už večer a další den za mámi. Asi se utáboříme ne ? Navrhnu ostatním a podívám se na Lasičku. Nejsi unavená ?

Pán Jeskyně - 16. prosince 2007 17:39
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sedíš na břehu jezera do kterého padá obrovský vodopád. Je tu ticho. Najednou za sebou však uslyšíš něčí hlas jak promlouvá, nejspíš, k nějaké dívce. Samozřejmě, že jsi zvědavý kdo to je, ale neotočíš se a dál házíš do vody kamínky ze břehu.

Pán Jeskyně - 16. prosince 2007 17:39
	Když se rozhodnete utábořit zpatříte, že na kameni u vody sedí mladý a urostlý půlelf. Na sobě má šedý plášť a hází do vody kamínky, jež zbírá na břehu.

Lasička - 16. prosince 2007 18:03
	Vůbec. Možná bychom měli jít něco ulovit k večeři. usměji se a popojdu kousek k jezeru jestli tam nejsou nějaký stopy zvířat, jež tu pili. I kdyby tam nějaké byli, stejně bych se neviděla protože si všimnu toho muže, jež sedí u vody. Rychle se vrátím zpět ke Kestenovi a ostatním. Kdo je to? zaptám se potichu.

Kesten - 16. prosince 2007 19:03
	Pomalu jdeme k jezeru. Když se nazpět přiběhne Lasička tak si všimnu jakého si urostlého půlelfa co hází kamínky do vody. Stín se na něj trošku nedůvěřivě podívá a já si ho také prohlídnu. Nevím Lasičko, ale zeptáme se. Dobrý večer příteli. Pozdravím muže a usměji se, pomalím krokem si to namířím k němu velký černý vlk mi jde po buku s leduje ho.

Antigol - 16. prosince 2007 19:51
	Stoupnu si vedle Lasičky a pohladím ji po vlasech. Pak se podívám na toho muže v plášti, zdá si nás nevšiml, nebo že nás ignoruje. Kesten má pravdu, řeknu a usměji se, Měli bychom se zeptat. A zároveň s Kestenem vyjdu k tomu půlelfovi ...

Icinilth - 16. prosince 2007 21:24

Kámen za kamenem, házím oblázky do vody. Ruka v kožené rukavici hnědé barvy stále opakuje ten stejný pohyb, kterým se uvolňují kameny z dlaně a pak se několikrát málo odrážejí o vodní hladinu. Žabky mi nikdy nešly, ani když jsem byl malý. Kámen skočí odražen od vodní hladiny obvykle pouze dvakrát, nanejvýš třikrát. Než bych se v tom vyžíval, radši tímhle způsobem krátím čas čekáním na kdo ví co. Najednou se za mnou ozve hlas nějaké dívky či koho, takhle to rozeznávám podle sluchu, pak uslyším i nějakého muže, jak mluví. Že bych čekal právě na tohle? Najednou si uvědomím, že ten muž mluvil na mě. Asi bych mu měl tedy odpovědět. Ještě chvíli zůstanu na místě a hodím do vody další kámen. Ten tentokrát neskočí ani jednou a jen rozčeří vodu v místě, kde dopadne. Pak se s povzdechem otočím směrem k muži, který na mě promluvil. Kápi šedočerného pláště mám staženou dozadu a na muže se podívám a řeknu: Dobrý... Trochu si přeměřuji ostatní celkem mírumilovným pohledem hnědých očí a pak se podívám na toho muže, který mě oslovil a čekám, co bude chtít. Nebo mě přišel jenom tak pozdravit? Středně vysoké čelo mi náhle zakryje pramen dlouhých hnědých vlasů a já se ještě podívám na vodní hladinu, čekajíc co řekne muž.

Lasička - 16. prosince 2007 21:49
	Když vidím, že ten muž nevypadá moc nebezpečně odvážím se popojít kousek dopředu a zvedavě se na něj podívám. Dobrý den. řeknu. Kdo jste? Víte, tam nahoře jsme potkali takového trochu divného elfa a ten nám řekl, že tady na nás někde tady dole má čekat jeho syn. Tak jestli to náhodou nejste vy.

Kesten - 16. prosince 2007 21:55
	Usměji se když mě v tom co chci povědět předběhne Lasička, postavím se na ní. Stín se jí postaví po pravé straně a prohlíží si muže. A čekám co odpoví ten muž.

Antigol - 16. prosince 2007 21:56
	Podívám se do očí toho půlelfa a musím se usmát Lasiččiné otázce. Ale Lasičko, Řeknu, stále se usmívajíc. Na syna toho elfa máme narazit až ve vesnici. A neříká se o někom, že je divný, to je škaredé. Napomenu ji. Ale když už jsi začala s tím představováním, pokračuji po krátké odmlce, Jmenuji se Antigol, tato dívenka je Lasička, zde přítel půlelf se jmenuje Kesten a jeho vlk je Stín Usměji se.

Icinilth - 18. prosince 2007 21:03

,,No řekl bych mladá dámo, že to asi opravdu nebudu já a nevím ani, kdo byl ten elf tam kdesi nahoře. Je možné, že to byl někdo odsud z vesnice jako ten syn, ale v tomhle vám opravdu neporadím." odpovím dívce. Pak se podívám na vlka, kterého si s sebou vede ten muž. Vlky jsem neměl nikdy moc v lásce, a proto se k němu nehlásím a podívám se na něj trochu nevěřícně. Zkontroluji pak i muže. Řeknu té ženě: Jmenuji se Icinilth a ves je kousek tímto směrem. řeknu a trochu pohodím hlavou směrem kudy mají jít.

Antigol - 19. prosince 2007 13:09
	Kývnu mu na pozdrav a trochu se usměji. Ty tam bydlíš? Myslím v té vesnici ... Zeptám se a podívám se na stmívající se oblohu. Nejsi unavená, Lasičko? Obrátím se na Lasičku. Asi by bylo nejlepší tu zůstat, co vy na to? Obrátím se na ostatní a pak na Iciniltha. Nebude ti vadit, kdybychom ti chvíli dělali společnost? Zeptám se ho.

Icinilth - 19. prosince 2007 15:35

,,Ano, to bydlím." řeknu po chvíli přemýšlení a zkoumání vodní hladiny té ženě, která se zeptala. Možná je vidět, že jim trochu nevěřím, což by se mi nemělo stávat. To nemělo. Takže Lasička. Trochu divné jméno pro takovou dívku. řeknu sám sobě a zahledím se na krátko na dívku zkoumavým pohledem, který jako by chtěl zjistit, co je zač a proč má takové jméno. Na mysli mi vyplyne, že je to jméno jako každé jiné a proč jsem si jenom myslel, že není a odpovím si, skrytě. Pak znovu pohlédnu na ženu, když se mě znovu zeptá: ,,No... Ani ne." řeknu, protože jsem trochu zaskočen její otázkou.

Kesten - 19. prosince 2007 15:54

Prohlídnu si muže a usměji se jeho odpovědi. Hmm tak dobrá, pokud ti to nevadí.. Zkonstatuji skoro líně a podívám se kolem, mé oči padnou na stopy zvěře a pak se úsměvem zadívám. Nepůjdeme si zalovit Antigol, at Lasičku učíš i ty ? Myslím že zvyklosti lesa jí nejlíp naučíš ty. Kleknu si k Lasičce. Budeš nám stopovat co ? Pokud tedy zlákáme Antikol aby se vydala na ten lov s námi.. Zeptám se a zadívám se na obě dvě. Můj vlčí přítel si nedůvěřivě prohlíží Iciniltha. Ale no tak Stíne chovej se slušně. Povím svému příteli a podívám se na Iciniltha. Omluv ho je trošku nedůvěřivej, to je celí. Povím mu omluvně za svého přítele.

Lasička - 19. prosince 2007 16:53

Aha, omlouvám se, jestli vás to urazilo. To jsem nechtěla. řeknu a zklopím hlavu. Vidíš? Příště buď radši ticho. pomyslím si. když se mě Kesten zeptá, jestli si nechci jít zalovit na všechno rázem zapomenu a nadšeně se usměju a přikývnu. Pojď Antigol, bude to legrace. prosím ji. A představovat ostatní někomu jinému by jsi neměla. Jméno je mocná věc a záleží jen na nás, jestli ho někomu vyzradíme. Nikdo nemá právo vyzrazovat jméno někoho jiného.

Antigol - 19. prosince 2007 17:06
	Usměji se na Kestena a pak i na Lasičku. Pokud mě dokážete přesvědčit ... Řeknu se smíchem a podívám se na stopy zvířat, jež tudy prošla. Podívám se na malou holčičku, která tak pěkně prosí a usměji se. Tak dobře ... Řeknu a odmlčím se. Pak se podívám na toho cizince, jež je nějaký zamlklý. A proč jsi tedy přišel sem? Zeptám se ho zvědavě, protože vesnice je podle toho elfa odsuď týden daleko.

Icinilth - 19. prosince 2007 21:49

Podívám se na elfku, jako by přesně uhodila na hlavičku, proč tady jsem. Nějak podvědomně jsem nechtěl, aby mi tuhle otázku pokládali, ať už z jakéhokoliv důvodu, ale odpovím po pravdě: ,,Odpočinek." řeknu trochu ledabylým tónem. Na vlka se jen otočím, ale nic neříkám ani jemu, ani majiteli, s vlky je to tak často, aspoň co jsem viděl. Pak se podívám na dívku, která před chvilkou mluvila. Vypadá to, že dneska už se rozum i prodává. Nebo rozdává? řeknu si, ale pak se zasměju v duchu a řeknu si, že je to velmi chytrá malá dívenka. Ale že by byly děti čím dál tím chytřejší, tak to se zase říct nedá. V duchu se zasměji ještě jednou a pak řeknu muži: ,,Není první vlk, který mi nedůvěřuje. Už dnes ráno jsem jednomu kousek odsud moc nevoněl." Trochu se tomu zaměju.

Kesten - 19. prosince 2007 21:56
	usměji se na Icinilthala. Hmm jsou to zvláštní stvoření. Povím a zadívám se na hladinu jezera. Tak za odpočinke hmm.. je tu hezky to ano. Povím pak muži. Tak vyrazíme Antigol ? Zeptám se s úsměvem. Doufam že nepohrdneš pozváním na jidlo ? teda potom co ho ulovíme . Povím a pousměji se na něj.

Antigol - 22. prosince 2007 19:33

soukromá zpráva od Antigol pro Pocházím z hor Gruuku, kde jsem žil po celý svůj výcvik. Mí rodiče se tenkrát přestěhovali z města do barbarské vesnice, kde jsem byl později vychován. Podmínky byly více než tvrdé a naučili mě barbarskému způsobu života. Už jako malý jsem bežně a často bojoval v přírodě proti různým potvorám jako například proti goblinům i jiným zeleným kůžím. Když mi bylo 12 odešel jsem a začal žít sám v nedalekém průsmyku.Pak jsem odešel i odsud. Šel a hledal různá dobrodružství. Kromě boje mám zkušenost s lovem, kterým jsem se jako malý musel živit. Naučil jsem se ho od hraničářů. Nezapomínám ale, že jsem stále válečník. Boj je moje radost. Ale obyčejně bývám velice vynalézavý. Někdy hýřím nápady, někdy usínám.

Icinilth - 28. prosince 2007 11:44

,,To bych musel být velký hlupák." řeknu Kestenovi. Trochu mě udiví, že jsem si tak rychle zapamatoval jeho jméno, protože obvykle, když poznám někoho jiného, nového, tak mi to nějakou chvíli trvá, než si v mysli uchovám postup, jak ho jmenovat a bývají s tím i problémy. Ne proto, že bych měl kdo ví jakou sklerózu, ale spíš proto, že obvykle mám trochu zavařený mozek z toho všeho kolem mě a musím si pamatovat ještě mnohem víc jmen. A tak už se mi taky stalo, že jsem jména popletl a proto se vždy radši ještě zeptám. Ještě dodám: ,,Rád bych vám lovit pomohl, ale tuto dovednost příliš neovládám a je mi jasné, že v tom případě bych byl pro vás na lovu spíš zátěží než pomocí a plašil bych vám zvěř." řeknu opět Kestenovi a trochu se usměju.

Kesten - 28. prosince 2007 12:07

Podívám se na Iciniltha a usměji se. No pokud chceš pomoci tak můžeš rozdělat oheň, tedy pokud tě to neurazí, že bys dělal takovou práci, pro někoho podřadnou. Požádám ho a pak dodám. Ale je to práce zasloužilá a nanejvíše užitečná a potřebná.. Sad jsem ho neurazil to jsem neměl v plánu.. A navíc by mě to mrzelo. Omluv mé způsoby prosím, pokud se ti zdají příliš hrubé, ale většinu života jsem prožil v lesích...A proto nemám tak vybrané chování.. Povím omluvně abych ho snad neurazil.

Antigol - 28. prosince 2007 17:17

Dívám se z Iciniltha na Kestena a poslouchám jejich rozhovor. Ale nebylo by fér, abychom tu nechali někoho osamotě. Zamyslím se, Kesten s Lasičkou to určitě zvládnou sami. Podívám se na Lasičku. Kestene, tak běž s Lasičkou jen ty. Určitě to zvládnete sami. Řeknu Kestenovi a pak se podívám na Lasičku. A ať se ti daří. Popřeji ji s úsměvem. Teda, pokud ti nevadí, že tu zůstanu s tebou? Otáži se ještě Icinilhtina.

Kesten - 28. prosince 2007 18:40

Podívám se na Antigol a přikývnu idyž nerad, ale přikývnu usměji se a pohledem skloznu ke Stínovy a podívám se mu do očí. Te nyloudí tichá zavrčení a já jen mlasku. Ale no tak batříčku. Povím vlkovi a sundám si se zad luk. Jdeš semnou ty chlupáči nebo ne ? Zeptám se vlka který si lehnul a leduje Iciniltha. Jak chceš. Já tě nuti nebudu. Povím k němu. Kdyžtak se ho pokuste nezšlápnou nevím proč je tak paličatej, někdy je nako osel a ne vlk. Povím k muži a pak se usměji na Lasečku. Tak co jdeme ? Poj ved mě..já to menumí..a netrefím ani barák. povím Lasičce a zasměji se a vydám se směrem k lesu ovšem jdu pomalu a nevšímam si stop. Poď Lasičko musíš mě zachránit a poct mi.. Povím dívence s úsměvem. A pomalu jdu

Icinilth - 28. prosince 2007 21:54

Podívám se na Kestena, když mi řekne, co mám udělat. Trochu se zarazím, když uslyším, co všechno řekne, ale nakonec mu odpovím: ,,Ale proč by mě to mělo urážet, rád to udělám." řeknu s trochu zaraženým tónem v hlase. To tedy opravdu nevím, proč zrovna pro mě by ta práce měla být podřadná, copak jsem nějaký odporný nafoukaný šlechtic? To tak opravdu vypadám? ptám se se zaujetím sám sebe. Pak ještě dopovým Kestenovi: ,,To jsem celkem rád, že ho nemáš, protože ani mě nikdo etiketě neučil a tak bychom si asi moc nepopovídali, kdybys ho měl." řeknu o Kestenově chování a trochu se zasměju. Pak jen tak pro sebe poznamenám: ,,To já bych v lese asi nepřežil." zazní potichu můj hlas a pak si povzdechnu. ,,To je mi spíš potěšením." řeknu pak té elfce, Antigol. Vybrané chování... hehe... jen dělám, co uznám za vhodné... Ale tohle je mi teda podivná skupinka cestovatelů. Nebo jimi snad nejsou? Vypadají tak, uvidíme, co z nich vypadne. řeknu si ještě tiše v hlavě.

Antigol - 28. prosince 2007 22:17
	Usměji se na Iciniltha. Tak to jsem ráda. Ale teď pro dříví, jinak budeme to maso jíst syrové. Pobídnu ho stále s úsměvem a čekám na něj. Celkem sympatický chlapík. A pohledný. Pomyslím si při pohledu na něj a podívám se mu do očí. Co se děje ve vesnici, že zde odpočíváš, nebo máš rád přírodu? Zeptám se ho abych navázala rozhovor

Icinilth - 28. prosince 2007 22:25

,,Právě jsem ti to s tím dřívím chtěl navrhnout." řeknu Antigol. Vyrazím směrem k lesu, kde bychom mohli něco najít, třeba sesbírat, však ještě uvidíme. Když pak Antigol naváže rozhovor, poslouchám ji s divným pocitem, jakobych ji už někde viděl nebo s ní mluvil. Pocit rychle zaženu, abych byl schopný odpovědět: ,,Ve vesnici se teď děje spousta věcí, ty tady asi nejsi poprvé, jak vidím. Je to tam teď... ehm... Takové trochu přepjaté, nevím, jak to přesně nazvat. A přírodu mám samozřejmě rád také, doufal jsem, že se v ní na chvíli osvobodím od toho každodenního života. Ale jsem zároveň rád, že jsem tu někoho potkal, přece jenom bavit se s někým je lepší než jen přemýšlet." dopovím. Pak se podívám na místo, kde jsme byli až doteď, ještě je vidět, ale za chvíli bude za stromy. Kam se vlastně poděl ten vlk?

Antigol - 28. prosince 2007 22:42

Zadívám se na něj a pak pomalu odpovím. Máš pravdu, nejsem tu poprvé, ale jak jsi to poznal? Zeptám se ho s údivem. No tak Antigol ... Zeptej se ho! Řeknu si v duchu. Hmm ... N-nechtěl bys třeba... Zakoktám se, a trochu poplašeně se na něj podívám. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Nechtěl bys jít třeba s námi? Vypravím ze sebe a tázavě se na něj podívám. Mohlas to vymyslet líp ne?! Napomenu se v duchu, jako by ten hlas, který mě napomíná patřil mé matce. Přivřu oči a když je znovu otevřu jsou lesklé, jakoby od slz...

Icinilth - 28. prosince 2007 22:53

,,Ty bys to poznala taky, kdybych se ptal já a když se hned zajímáš o vesnici a to, co se v ní děje, tak kdo by si toho nevšiml? řeknu a mil se na ni usměju, jakoby mě něco v ní pobavilo nebo přimělo vykouzlit úsměv. Pak jdu chvíli bez ohlížení se na ni nebo cokoli jiného, co je na cestě a co míjíme, dokud Antigol opět nerozčísne ticho svým hlasem. ,,S vámi? Ale... To je trochu těžčí, nemůžu přece jen tak někomu říct, že s ním půjdu, ať už jde dotyčný kamkoli. Nechtěl bych být moc zvídavý, ale mohla bys mi aspoň prozradit, kam jdete, nebo co máte v plánu? Zatím mi to přišlo tak, že vy asi nebudete rodina. Tedy, někdo by to tak pochopil, ještě navíc když s sebou máte... eh... Lasičku? Ano. Vypadáte jako manželé s dcerou." řeknu a pár chvil se tomu se usmívám, ale pak pokračuji: ,,Ale nakonec mi přišlo, že to asi nebudete. Ale taky mi přišlo, že asi nebudete jen tak obyčejní kolemjdoucí chodci nebo hraničáři, možná na to vypadáte, ale nechováte se tak. Nic ve zlém." řeknu a ještě se na ni jednou usměju.

Antigol - 28. prosince 2007 23:22

Rozesměji se, když řekne svou bývalou domněnku. Opravdu nejsme manželé a ani Lasička není nikoho znás dcera. Znám Lasičku od narození, bohužel její rodiče zemřeli, a my ji našli v jedné rozbourané vesnici. Tam nás také potkalo neštěstí... Řeknu a sehnu se abych začala zbírat dříví, jež máme pod nohama. Bylo nás víc, jeden alchymista, byl starý a zemřel přrozenou smrtí a pak trpaslík. Toho roztrhali vlci. U toho kopce se nám ztratil další náš společník. Elf... Řeknu a podívám se nad stromy, kde se tyčí kopec s vodopádem. Jak vidíš sám, zbyla nás málo a na cestě nás může potkat ještě mnohé nebezpečí. Vstanu a v náruči držím suché dřevo a tenké větvičky. Měli bychom jít zpátky ... Řeknu a pousměji se.

Icinilth - 29. prosince 2007 19:14

,,Ach tak." odpovím tiše Antigol ve chvíli, kdy se začne shýbat pro dříví. Přitom mě napadne, že už taky začnu sbírat, vlastně nevím, co tu okouním a nic nedělám. Seberu pár klacků a pak se trochu zamyslím: Tak to je mi nějaké podivné. Sám pro sebe v hlavě přemítám, co je tohle za podivnou výpravu jdoucí odněkud někam. Pomyslím si, že jsem to možná přeslechl, ale Antigol ještě neřekla nic o tom, kam jdou nebo jaký je jejich případný úkol. Tak se to rozhodnu zjistit: ,,Antigol, a kam vlastně jdete, jestli mi to můžeš říct." Je mi to stejně trochu divné. Na její pokyn k cestě zpět tiše přikývnu a když uvidím její úsměv, tak jí ho oplatím.

Antigol - 30. prosince 2007 19:37
	Zadívám se na něj při cestě zpátky a pak zamyšleně řeknu. No .. Musíme najít jednoho takového starého mága, který sídlí v tamtěch horách, a my se ho máme pokusit přesvědčit, aby vyčistil zemi od zla ... Řeknu a ukážu na hory, jež se tyčí nad lesem, daleko před námi. Ve vesnici na nás čeká ještě jeden muž a ten nám taky pomůže. Dopovím. A když přijdeme zpátky na místo, začnu rozdělávat oheň...

Icinilth - 30. prosince 2007 19:48

,,Aha, to je zvláštní... chci říct zajímavé." řeknu a pak se opravím, aby to neznělo špatně. Tak něco takového, čemu se říká zlo a myslí se tím přesně to, o čem se kdysi tak mluvilo... Něco takového tedy opravdu existuje? řeknu si, když dumám nad tím, co mi Antigol řekla. Zadívám se na ni a znovu si řeknu: Tyhle oči přece nemůžou lhát. Eh, tedy, asi to bude pravda. Trochu se rozplývám, ale nakonec se opět ovládnu. Vypadá to, že jsme zpět. Antigol už začala rozdělávat oheň, takže jí jdu pomoct. Přinesu větve, které jsem měl blíž k místu, kde zakládá oheň.

Lasička - 02. ledna 2008 16:56

Čekám, až vyrazíme když tu Antigol řekne že nejde. Zamračím se, a zatvářím ukřivděně. Ale Antigol, pán to tu zvládne sám. Pojď s námi, tam bude větší zábava. Rozdělat oheň zvládne každý sám, ale ulovit něco k jídlu to už tak lehké není. Prosím, prosím. řeknu a smutně a prosebně se na ni zadívám. Když vidím, že ji asi nepřmluvím otočím se k ní zády, zpět ten ukřivděný výraz, vezmu Kestena za ruku a vydám se od ní pryč. Až se vrátíme a povyprávíme Antigol že to byl ten nejlepší a nejzábavnější lov určitě bude litovat. Bude to nejlepší lov který by kdy zažila, jenže když ho nezažije a bude místo toho rozdělávat oheň, tak bude muset být nejlepší nějaký jiný. na chjvíli se odmlčím. A to by bude nějaký, na který s námi půjde, teda jestli s námi půjde. Ale ten už nebude tak zábavný, jako ten dněšní. Takže každopádně přijde o hodně. dokončím svůj proslov a usměji se. Jak řekla, zvládneme to sami. A kdy mě naučíš střílet z luku? Už dneska?

Kesten - 02. ledna 2008 17:33

Pomalu jdu s holčičkou do lesa a poslouchám jí. Půjde jindy a ty jí ukážeš jak jsi šikovná stopařka, a dobrá lučištnice. Povím a ukáží na deset metrů vzdálení strom. Vídáš ? Támhle je náš cíl. Podívám se na strom s pomalu vyndám s toulce šíp. Ano naučím tě střílet dneska. Pomalu a tak aby to viděla nakročím levou nohou do předu a levou posunu mírně do zadu. Potom pozvednu levou ruku v níž svírám luk a do druhé uchopím šíp a pomalu ho nasedím na tětivu luku, šíp mám opřen a prsty ruky v níž svírám luk. Tak takhle se postaví, já džím luk v levé ruce a proto mám nakročenou levou noho do předu a stojím tak trošku bokem k cíli. Potom lehce položíš šíp na trstý v ruky v níš držíš luk a nasadíš ho na tětivu a napneš jí rty by ses měla dotýkat hřbetu ruky ve které držíš šíp a pak pokud se podíváš na hrot šípu tak to co se trošku nad ním tak to trevíš to je tvůj cíl tak míříš. Povím a vypustím šíp na střed stromu a ten se po krátkém letu také do středu stromu zabodne. Pak položím luk na zem a kleknu si vedle Lasičky. Výš jak na to ? Zeptám se jí a ukáži na strom. Taťkon jsi na ředě ty ? Ano. Povím jí potichu a sleduji jí.

Lasička - 03. ledna 2008 14:03

Jakmile mi Kesten začne vysvětlovat jak mám střílet z luku, pozorně ho poslouchám a dělám přesně to samé co on. Vždyť je to lehké ... pomyslím si a s nadšením sleduji šíp zabodnutý přesně v tom místě, kam chtěl. Správně se postavit, namířit, natáhnout a vystřelit. To zvládnu. usměji se. Vezmu do ruky svůj luk a jeden ze šípů. Takže, levou nohu dopředu, pravou mírně do zadu. začnu odříkávat postup, jak jsem si to zapamatovala a přitom každý z kroků udělám. Luk drřím v levé ruce, šíp v pravé. Položím ho na prsty levé ruky a nasadím na tětivu. Když se pokusím nasadit šíp na tětivu, vypadne mi z ruky. Rychle ho zvednu a na podruhé už mi to vyjde. Napnout tětivu a zamířit. Cíl bych měla vidět kousek nad hrotem šípu. A s těmi slovy přivřu jedno oko, snažím se co nejpřesněji zaměřit i když se mi trochu klepe ruka a pak tětivu pustím. Skloním luk a čekám, kam šíp doletí.

Pán Jeskyně - 03. ledna 2008 19:30
	Lasička: Šíp popoletí jenom kousíček a spadne na zem

Kesten - 03. ledna 2008 19:55
	Pomalu se zvadnu a dojdu pro svůj šíp a i pro její. Svůj si zasunu do toulce a její jí podím. To bylo dobré, ale víc napni tětivu luk...co nejvíc to půjde. Povím a povzbudivě se usměji. Každy se to ušil i já, Antigol a naše Sokolnci, každy a nikdo se naterfil na porvé.. Pokusím se jí povzbudit.

Lasička - 03. ledna 2008 21:27

S napětím sleduji svůj šíp kam doletí a když uvidím že skoro nikam, sklamaně skloním hlavu. Vezmu si od Kestena podávající šíp a zasunu ho do tětivy luku. nad jeho povzbuzujícími slovi se usměji a znovu luk natáhnu, tenkorát víc podle jeho rady. Má pravdu, nikomu se to nemůže podařit napoprvé. Ale teď už to určitě vyjde, i když to není tak lehké jak se z prvu zdálo. Zaměřím pohled na kmen stromu a zamířím, tětivu natáhnu ještě víc, i když se trochu obávám aby nepraskla a pak ji pustím.

Pán Jeskyně - 07. ledna 2008 12:48
	Lasička: Ani tento pokus se ti nepovedl, ale nezoufej, příští bude jistě lepší :) Tvůj šíp doletěl skoro až ke stromu...

Kesten - 08. ledna 2008 19:42
	Usměji se a dojdu pro šíp. To bylo lepší, ale skus to znovu. Pochválím jí a usměji se a pak jí podám šíp. Neboj ten luk to vydží, také jsem se bál že ho zlomím, ale žádnej jsem nezlomil, a když ho zlomíš tak ti udělám nový. usměji se a pohladím jí po vlasech. Tak střílej Lasičko.

Lasička - 13. ledna 2008 14:42

Když to ani na podruhé nevyjde, mám chuť s tím lukem třísknout o zem a vzdát to. Vždyť to vypadá tak jednoduše, to jsem jenom já tak nešikovná? pomyslím si a pokusím se usmát, i když můj pokus nebyl zrovna přesvědčivý. Dobře. a s těmi slovy znovu natáhnu luk, tentokrát svou největší silou, zamračená a odhodlaná udělat cokoli, jen aby šíp alespoň k tomu stromu doletěl, když už ne aby se do něj zabodl a vystřelím. Jakmile je pryč, vytáhnu rychle další a znovu vystřelím, a pak ještě jeden.

Pán Jeskyně - 16. ledna 2008 18:12
	Lasička: První šíp se zabodne do kmene stromu... Spíš k zemi, ale další dva, které byly vystřekleny velice rychle ke stromu sotva doletí

Kesten - 16. ledna 2008 18:41

Sleduji Lasičino počínání a usměji se když se její šíp zabodne, a i když ty delší sotva doletí k cíli. Sehnu se k holčičce, vezmu jí a vyhodím do vzduchu. To bylo dobré. Povím vesele a postavím jí na zem, kleknu si před ní a podívám se jí do očí. To se zlepší jde o cvik. Pohladím jí po vlasech a pak se vydám pro její šípy. Donesu jí je a podám jí je. Tak co chceš ještě chvíli cvičit nebo jdeme lovit ? Zeptám se jí s úsměvem a z mého hlasu je slyšet že z ní mám radost.

Lasička - 18. ledna 2008 20:11

Překvapeně se podívám na strom a na šíp v něm zabodnutý a nadšeně vykřiknu. No, asi půjdem spíš lovit, když už mi to aspoň trochu jde. odpovím Kestenovi když se vrátí s mými šípy. Děkuju moc, za luk i za to žes mě to naučil. Už se nemůžu dočkat až to ukážu Antigol, ta bude koukat. Já vím, není to ještě nic moc ale aspoň něco. řeknu když se vydáme někam do lesa na lov. A když už je řeč o Antigol, tobě se líbí? řeknu s neviným úsměvem jakoby nic.

Kesten - 18. ledna 2008 22:05

Jdu vedle Lasičky a sleduji stopy. Střílení z luku ti jde dobře a půjde ještě líp, stejně jako kladení otázek. Lasičko, tak proto ti říkali Lasička ? Zeptám se a usměji se na ní. Co myslíš ty ? Jsi dost chytrá a nedělej že ne. Zeptám se jí s úsměvem a moje oči se do ní zabodnou. Jsem zvědav co poví, ale pravdou zůstává, že nechci aby se ani jedné z těch dvou něco stalo a také to že je Antigol krásná a chytrá elfka. Na tváři se mi oběví usměv a dál sleduji stopy... A nemusíš mi děkovat udělal jsem to rád Lasičko, moc rád. Pokud budeš chtít naučím tě vše co znám a umím nic co se týče divočiny ti nezůstane skryto, pokud budeš chtít budeš se pohybovat lesem a střílet z luku, lovit a léčit jako elfka. Povím ještě.

Lasička - 18. ledna 2008 23:02

Nad jeho odpovědí se trochu zamračím, čekala jsem přeci jen jinou ale potom odpovím: Chytrá jak v čem. Pokud se jedná o tohle, tak když člověk vyrůstá v jedné obrovské místnosti s lidmi všech věkových kategorií tak i když se dospělí snaží tomu zabránit, přeci jen občas něc zaslechneš nebo uslyšíš. na chvíli se odmlčím a pak pokračuji. No a když vezmu v potaz všechny okolnosti, jako že je Sntigol hezká, šikovná, chytrá a to, jak zklamaně ses tvářil když se rozhodla s námi na ten lov nejít a zůstat radši s tím... s tím divným chlápkem ... usměji se. Ale neboj, já jí nic neřeknu, držet slovo umím. To bylo jedno z prvních pravidel které jsem se musela naučit, abych neměla problémy. Nad jeho slovy o tom že budu jednou dobrá jako elfka se mi po tváři mihne smutek ale okamžitě ho zaženu. Myslíš? Nejsem elf ani z poloviny, ani ze čtvrtiny, podle toho co si můj Učitel pamatoval o mých rodičích. Takže tak dobrá být nemůžu, to je jisté. Ale to nevadí, tedy zatím. Teď ještě neumím skoro nic. usměji se.

Kesten - 18. ledna 2008 23:24

No vidíš ty jsi vyrůstala v jedné velké místnosti a já s elfi, učili mě a cvičili, a navíc nemusíš bejt ani z části elf, slyšel jsem o muži, člověku jehož vychovali elfové, učili ho a on byl dobrej jako oni. Podívá se jí do očí a usměji se. Ano Antigol je hezká a chytrá žena a i šikovná a já nechci aby se době nebo jí něco stalo. Povím a pak jdu dál. Jsi všímavá, a hmm ano líbí se mi pokud to chceš vědět, ale na tom sejde pramálo. Lidi jako já jsou osamělí. Lasičko. Lehce se usměji. Možná nic neumíš, ale budeš, jednoho dne budeš, s lukem budeš zacházet jako já, nebo Antigol ostatní lovci lidští lovci se na tebe budou dívat s obdivem. Pokud budeš chtít. Podívám se na ní a ukáži na jednu stopu. Divoká kočka a je na lovu. Povím a odbočím. jsem lovec, chodec samotář ten koho vychovali elfové a lid nepřijali, žiji mezi dvěma světy Lasičko. Povím potichu a ani nevím proč jí to povídám. A dál sleduji stopy a čekám co poví..

Lasička - 18. ledna 2008 23:50

Ale ty nejsi osamělý, a už nikdy být nemusíš. Máš mě, a Antigol. Neopustím tě. Vždyť být sám je, je smutné. Být s někým a vědět že někomu na tobě záleží je přece tak krásné. Proč se tomu bránit. řeknu trochu smutně ale s jakousi nadějí a zápalem v hlase. A z toho, že tě ani elfové ani lidé nepřijali si nic nedělej, já byla mezi ostatními dětmi taky jako páté kolo u vozu. A právě proto bysme měli držet pohromadě, a vytvořit nový, třetí svět který by byl pro nás. usměji se. A tam budeme žít šťastně navěky, v našem třetím světě. pak se podívám na stopu na zemi a prozkoumám ji. Takže tohle je divoká kočka, znám jen městské kočky se kterými jsem si hrávala na ulicích. Byli takové malé, a vždycky plné blech. Ale tahle stopa je na ně asi moc velká, ty divoké jsou asi větší, že? A to jako budeme lovit tu kočku?

Kesten - 19. ledna 2008 00:11

usměji se. Ne nebudeme divoké kočky jsou větší než ty městské a divočejší, ale i stejně hravé a náderné. Jsou o něco menší než náš Stín.. Já vím že nejsem osamělí Lasičko. Povím s úsměvem a dál jí vedu lesem. Připrav si luk a šíp, mi lovíme Laň. Povím šeptem a skrčím se a ukáži jí na malí palouk před námi, kde se pase pět Laňí. Laň mamá lepší maso než kočka. Povím a zadívám se na jednu Laň přes napnutou tětivu luku v němž je založen šíp. Pověs pokud chceš aby jsme ulovili právě tyhle, jinak počítej potichu do tří, ale ještě předtím vyber kterou pozveme na večeři. A až dopočítáš do tří tak najednou vystřelíme miř jí na krk, to jí zabije hnedka. Povím a čekám kterou si vybere.

Lasička - 19. ledna 2008 11:48

Jdu za ním a snažím se jít co nejpotěšiji, jak jen to dokážu. Když se před námi rozprostře palouk s laněmi, rozáří se mi na tváři úsměv ale hned ho zase vystřídá výraz naprosté soustředěnosti. Vezmu luk a šíp jak to udělal Kesten, natáhnu tětivu a po té zamířím na jednu z laní. Tady tu, na levo, co je k nám nejblíž. řeknu a potichu a pak začnu počítat. 1 ... 2 ... 3 tětivu, natáhnutou co nejvíc pustím a šíp vystřelí.

Kesten - 19. ledna 2008 11:58
	Na Lasičky slova jen kývnu hlavou a pak přes tětivu luku sleduji náš cíl. 1 2 3 Vypustím na stejno s Lasičkou šíp, mířím na krk našeho cíle. Potom co vystřelím rychle nasadím na tětivu nový šíp a znovu namířím... Co kdyby..

Pán Jeskyně - 20. ledna 2008 10:39
	Lasiččin šíp nedoletí ani k nebližší lani ale Kestenův zasáhne laň do krku, ta se bezmocně zhroutí na zem...

Kesten - 20. ledna 2008 18:05
	Výjdu z nyšeho úkrytu a vydám se k lani. Cestou seberu Lasiččin šíp. Svůj opatrně vytáhnu z Laně otřu ho do trávy a uložím do toulce. Pak podám svůj luk Lasičce a us,ěji se na ní. Vezmeš mi ho prosím, jo a taky máš tvůj šíp. Povím a obojí jí podávám.

Lasička - 20. ledna 2008 18:20
	Když vydím laň padnout k zemi, nadšeně vykřiknou a rozběhnu s Kestenem k ní. Z toho, že můj šíp tam ani nedoletěl si nic nedělám. Jéé ... ulovily jsme ji. Ale ... vezmu do ruky věci které mi podává a změřím laň zamyšleným pohledem. Nyslíš že ji sníme celou? Přeci jen, je docela velká, i když máme všichni určitě hlad.

Kesten - 20. ledna 2008 18:34

Usměji se a zvednu laň a předím si jí přez ramena a pomalu se vadám k táboru. Jo a co nesníme a ani Stín tak to se zebalíme na další cestu. Jsme dobrý ulovili jsme jí. Pak se na ní spiklenecky usměju. A všude můžeš tvrdit že jí minul. A pak se vdám dál. Lovec vec ovládá i léčení, elfští lovci i pomocí magie což mi trošku jde taky, ale při léčdvě velkych zraněních jako jsou smtelná poranění nebo vážné zloneníny omdlím, je to moc náročné a navíc mi to nikdy moc něšlo radči jsem se spoléhal na bylinky, jinak kdybych někdy musel použít léčebnou magii a omdlel tak mám ve váčku pár lahviček s jantarovou terutinou a ta mi vráti část sil a proberu se. Jen chci abys to věděla jinak o léčení ti toho asi víc poví Antigol a já se snad v něčem zdonalím. Pivím dívence na cestě k táboru.

Lasička - 21. ledna 2008 13:26

No jo, já bych na Stína zapomněla. Promiň, ty bys určitě snědl i tři tyhle laně. řeknu po cestě do tábora směrem ke vlkovi. Střílet z luku, poznávat stopy, ulovit zvíře, potichu chodit lesem, léčit, bylinkami i magií ... Nikdy mě nikdo nic nenaučil, kromě kradení abych mohla zůstat v cechu a to jen proto, že z toho měl učitel zisk. A teď ... řeknu udiveně. Někteří lidé jsou ... na chvíli se zarazím když si vzpomenu co jsou Antigol a Kesten ale hned zase pokračuji. Samozřejmě myslím i ostatní rasy takže bych asi měl říct bytosti jsou vážně zvláštní. Ale to jedno. Jen nemůžu uvěřit tomu, co se děje. Když si vzpomenu, jak jsem strašně nechtěla jet do Vesnice ale chtěla zůstat ve městě ... kdybych to udělala, nikdy bych vás nepotkala. a to by bylo strašné ...

Kesten - 21. ledna 2008 13:55
	Jdu lesem s mrtvou laní a usmívám se. Poslouchám Lasičku a když skončí tak pomalu začnu zase já. No Stín ne tak jednu a to musí mít moc velkej hlad. Podívám se na ní a pak jdu dál. A proč bys tomu nemohla uvěřit to je tak těžké uvěřit, že tě někdo může něčemu přiučit jen tak ? A pak jdu potichu dál šumějícím lesem. A navíc toho budeš umět daleko víc. Dodám ještě s úsměvem.

Lasička - 21. ledna 2008 16:43

No, tomu ne. Ale spíš, proč jsou lidé tak rozdílní. Někdo je hodný, rád tě něčemu naučí a druhý, ani prstem nepohne jen tak za nic. pokrčím rameny. Jen mi to přijde ... divné a takové zvláštní. Ale to je jedno, mám občas takové divné nápady a otázky. A tohle nejspíš jedna z těch, na kterou nikdo nezná odpověď. usměji se a dál pokračuji v cestě. A proč vůbec táhneme sebou celou tu laň ? Vždyť, budeme jíst jen maso z ní, můžeme kůži a vnitřnosti a kosti nechat tady. Nebo on to Stín dojí všechno ?

Kesten - 21. ledna 2008 18:11

Usměji se. No já ti bohužel neumím odpovědět na všechny tvoje otázky a protože jsem se rozhodnul že budu žít o samotě jen se zvířaty a s těmi kdo se ke mě dobrovolně podají. Proto ti nemůžu povědět proč se jiný chovají jinak než druzí, ale má to co dělat s povahou lidí, bytostí. Ale já tu budu pro tebe vždy a já i Stín se budeme moc přetrhnout, abychom tě ochránili a naučili tě to co umím. Usměji se na ní. A navíc si tě Stín moc oblíbil a já taky. No a pokud jde o to proč jí táhneme celou, tak no vnitřnosti, a hlavu dáme Stinovi a ten si s tím poradí, no z kůže se dají dělat věci jako toulec na šípy a tak, ale dneska jí jen stáhnu a kůži spálíme, asi no a kosti. něco dáme Stínovi a ty velký necháme na místě, příroda si s nimi poradí. Pak se usměji. Zítra ti ukážu jednu věc a ta se ti bude líbit tedy, alespoň mě se líbila, když jsem se jí učil. A byl jsem z stohu uvitržení když mi to ukazovala jedna elfa co mě to učila. Vydala zvuk a jí se na prst posadil malí ptáček a po nějaké době zase odletěl. Povím a usměji se.

Lasička - 21. ledna 2008 21:49

Tak to jssem ráda, taky jsem si vás moc oblíbila, oba. řeknu a usměji se. Když se zmíní o tom, že mě zítra naučí něco zajímavého, nadšeně vykřiknu a usměji se. Tak to už se nemůžu dočkat. Slyšela jsem, že elfové dokážou mluvit se zvířaty ale nikdy jsem to neviděla na vlastní oči. Ti kejklíři, které jsem občas zahlédla ve městě taky tvrdily, že to dokážou ale byli to jen podvodníci, všimla jsem si že pod tím podiem byl někdo schovaný a táhl pod ním kus masa, takže když tomu psovi jakoby řekl, aby šel tam k tomu kruhu tak šel vlastně za masem. Ale Eva, jedna z mých kamarádek, říkala že to není pravda a že jsou to opravdoví kouzelníci. Ona taky všem uvěřila všechno, proto byla mezi prvními které ... zarazím se a pak se usměji. A takže to umíš taky, s tím ptáčkem ? Prosím, ukaž mi to. sepnu ruce a s prosebným výrazem se na něj podívám.

Kesten - 21. ledna 2008 22:01

Usměji se. Ale oni spí je večer, sice by to šlo i třeba s vlkem, ale to až díl. Pak jdu a nasliním si rty a zapískám. Z mého hrdla si vyjde melodické zapískání. Pak se nadechnu a úst my vyjde zvuk dravého ptáka. Musíš mluvit jejich řečí, ale i to se naučíš a pak se jim jen dívat do očí a dát jim na jevů úctu a to že jsou tví přátelé, pak se tě nebudou bát a přijdou. Jde to přeba i s veverkou. A z úst se mi vyjde kňouravé zapískání. Je to nádherná schopnost a proto chodec, lovec hraničář nebude nikdy sám. Podívej se někdy Stínovi hluboko do očí a něco mu pověs a uvidíš jestli ti bude rozumět on to vycítí a ty to za čas dokážeš taky, proto si sním rozumím i když neumí mluvit. Nebo bys radči lasičku ? Zeptám se a podívám se na ní.

Lasička - 21. ledna 2008 22:18

Když vydá zvuk jako pták, dašeně hledím do czduchu a vyhlížím nějakého dravce, až se snese sem k nám. To je úžasné, nikdy jsem neslyšela veverku, ono jich přeci jen ve městě moc není. A lasičku, ano, přivolej lasičku. Nikdy jsem vlastně žádnou neviděla, natož abych znala její hlas. A to je tea ostuda, nevědět jak vypadá někdo, podle koho mi říkají. usměji se. Ale máš pravdu, teď budou všichni spát, počkáme do zítřka. Jen, jak si ty zvířátka můžou myslet že jim neublížíš, když přes rameno přehozenou mrtvolu laně? Co když si myslí, že je jen chceš nalákat a zabít? No, popravdě, já bych se jim ani ndivila. S naší kořistí opravdu nevypadáš jak milovník zvířátek. usměji se. Snad pochopí že jíst se musí a přiletí. pak se podívám Stínovi do očí. Takže, pokud jsem to dobře pochopila, tak když mu teď něco řeknu, bude mi rozumět? Stíne, jaké to je být vlkem? zeptám se, ale pak se zarazím. to je vlastně hloupá otázka, nemůžeš vědět jaké to je být člověkem jako já nevím jaké to je být vlkem takže asi nemůžeš povědět jestli je to jiné. Ale, nejsi unavený když celý den, co mi se sotva trmácíme a k večeru jsme unavení, jakto že ty máš pořád dost síly i když toho kolem nabjeháš mnohem víc? A nikdy nevypadáš unaveně. řeknu a stále se mu dívám do očí. Pak se ale otočím ke Kestenovi. No jo, ale jak mi může odpovědět? Já štěkotu nerozumím.

Kesten - 21. ledna 2008 22:49

Pomalu jdu. A Stín se drží vedle holčičky. Když dojdeme do tábora tak shodím Laň na zem a začnu jí stahovat z kůže a kuchat, vnitřnosti dám Stinovi a ten je sní. A pak si lehne vedle holčičky a nechá se hladit. No zítra ti přivolám pár zvířátek a náš milí vlk není unavení protože tak žije celí život. Podívám se na ní a otřu nůž do trávy a dám ho do pochvi. A pak si sednu vedle holčičky. On ti rozumí ale neví jak odpovědět. Povím jí. A já když zvířata volám tak to oni cítí a ví že jim nechci ublížit víš ? Zeptám se jí. A dívám se do ohně. Pojť ukážu ti jak já naporcujem. Vyzvu jí.

Lasička - 22. ledna 2008 20:10

Fůůj, to je nechutný .... chudák laň. řeknu a otočím hlavu na bok když pozoruji Kestena jak stahuje z laně kůži a vnitřnosti dává Stínovi. Přeci jen, když kucháš krysu vypadá to trochu jinak, je menší, je z ní míň krve, menší vnitřnosti které jsme občas jedli a navíc, laně jsou krásná vznešená zvířata, narozdíl od krys kteých je ve městě hodně a jen smrdí, lezou odpadníma stokama a žerou zbytky. odůvodním svou nechuť k mrtvému zvířeti. Porcovat? Jak ji vůbec budeme vařit, nebo spíš péct nad ohněm nebo jak se tomu říká. My vždycky ty krysy dávali do kotlíku horké vody a vařili, ale tady asi nemám tak velký kotlík, abysme ji moghli celou uvařit, pokud máme vůbec nějaký kotlík. a nebo jsme je nabodli na klacek a pak opékali, to by mohlo jít, ne? zeptám se zvědavě a nadšeně popisuju své zážitky.

Kesten - 23. ledna 2008 22:44

Poslouchám lasičku a pak se zvadnu a vydám se porcovat Laň. Jo Laňe jsou nádherné a hrdé, a proto že zabíjím jen kuli tomu abych se najedl, ja a mí přátelé. Povím a uříznu z laňe pátek masa. Naporcujeme jí kousky, pátky a pak ty plátky dáme na rozehřáté kamenný u ohně a ta těch maso upečeme. S úsměvem se na ní podívám. Chutná dozajista líp než krasy a těško bys hledala tak vejkej kotel na celou laň a pést jí v kuse by trvalo moc dlouho. Povím a pustím se zase do porcování masa. Když skončím tak dám pár kamenů k ohni a utřu si ruce do trávy a zadívám se do temnoty a usměji se. Pojť se mnou kousek do lesa ? Vyzvu jí. Něco zkusím.

Lasička - 24. ledna 2008 17:03
	Zvědavě a se zájmem pozoruji jak Kesten rozřezává laň na plátky a poslouchám přitom jeho výklad. Jistě, co to bude za pokus? zeptám se na jeho otázku. Nadšeně vyskočím a běžím za ním.

Kesten - 24. ledna 2008 18:03
	Podívám se na Lasičku a usměji se. Pak se kouknu na Stína a zavrtím lhavou a vlk zůstane sedět na místě. Pomalu se vydám s dívenkou do lesa, kde se zastavím a podívám se do lesa pak si lednu před Lasičku a usměji se. tak lasičku, jo ? Zeptám se.

Lasička - 24. ledna 2008 21:32
	Jdu potichu s Kestenem a jsem napjatá a těším se, co mi chce ukázat. Lehnu si vedle něj a když se zeptá jestli lasičku, nadšeně přikývnu. Hledím do tmy a čekám, až se zvířátko vynoří.

Kesten - 24. ledna 2008 21:46

Usměji se a nasliním si rty. A z mích rtů se vyloudí směsice skřípavého pištění a pískání. Dám jednu ruku na zem a dívám se na trávu a pak zapískám znovu a pak ještě jednou. Pro ten pohled bych byl schopnej udělat cokoliv. Pomyslím si když se znovu zadívám holčice do očí. Po pár minutách čekání se začne práva nedaleko nás chvět a za chvíli mi po ruce a až na rameno vyleze nádherná hnědá lasička. Lehce jí sundám a ramene a dám si jí na pravou paži a pohodně jí tam usadím a podívám se jí do očí. Druhou rukou jí lezce pohladím na hlavičce. Tak co krásko ahoj, jsi nádherná. Neboj se nás jsem tví přátelé.. Povím něžně a s úctou. Tahle malá kráska tě chtěla vidět kamarádko. Povím a podívám se na Lasičku. Polmalu natáhni ruku ke mě a dotkni se mého ramene a naše kamarád se na tebe přeleze..Neboj se nekousne tě, věří nám ví že jí neublížíme. Povím jí s úsměvem.

Lasička - 25. ledna 2008 08:55

Usměji se na pískajícího Kestena, je to legrační, když vydává takový zvuk. Čekám, kdy se začne něco dít a rozhlížím se všude kolem. Jelikož ve tmě vidím hůř než Kesten, zahlédnu zvířátko až když je tesně u nás. Nadšeně se usměji, div nevykřiknu ale na poslední chvíli se zarazím, abych ji nevyplašila takže jen v úžasu otebřu ústa. Je vážně krásná. Děkuju. řeknu. Udělám co mi řekne a když mi lasička přeleze na rameno, trochu se zachvěju ale snažím se hýbat co nejmíň. Rukou ji jemně pohladím po hřbětě. Kestene, že si ji můžu nechat. Ty máš Stína a já bych měla lasičku. zeptám se s prosebným úsměvem. Lasičko, nechtěla bys zůstat se mnou? natočím hlavu abych se lasičce dívala do očí. Řekni jí to radši ty, mě asi nerozuměla.

Kesten - 25. ledna 2008 12:18

S usmívám se na Lasičku a malou lasičku. Hmm no nějakou dobu asi ano, ale já a Stín bychom ti rádi našly v lese jiného přítele. Povím s úsměvem. Tak co kamarádko zůstaneš nějaký čas s námi ? co ? Zeptám se lasičky s úctou lasička se jen dívá do očí holčičky a pískne. Hmm asi s tebou nějakou dobu zůstane. Hmm na povídání se zvířaty by ses měla zeptat Antigol já umím poprosit jen pár zvířat aby ke mě přišlo, vlky, ptáky, lasičky a porozumět jim natolik abych jim rozuměl.. ale Antigol jich určitě bude umět poprosit i jiná a to bych se také rád naučil. Povím a pokrčím rameny a dál se dívám na hočičku a usmívám se. Jsem rád že je šťastná.

Lasička - 25. ledna 2008 19:47

Jiného? Koho? Vždyť, lasičky jsou tak roztomilé. řeknu s úsměvem a znovu ji pohládím. To písknutí znamenalo souhlas? Hurá, to je fajn. Jak ti jen budeme říkat? Lasička ne, to jsem já. Něco vymyslíme. Třeba Princezna. Co myslíš, líbilo by se jí to ? zeptám se Kestena. Jé, Antigol nás bude učit oba. To bude legrace. Už moc těším. Teda, jestli nás bude učit. Jestli nebude radši rozdělávat oheň s tím chlápkem. Přišel mi trochu divný. řeknu a při vzpomínce na něj trochu ohrnu nos. Ale co když tu má ta lesička někde maminku? A my bysme jí takhle odvedli pryč, to by potom byla smutná.

Kesten - 26. ledna 2008 10:37

Podívám se na Lasičku a usměji se. Koho hmm vlka Lasičko. Povím s úsměve a zadívám se na holčičku a na lasičku . Ano to písknutí bylo na souhlas a jméno je jen na tobě.. povím potichu a dál se na ty dvě dívám. Nic hezčího jsem neviděl. Pomyslím si když vidím šťastnou dívenku. Ne je už dospělá Lasičko. Je to velká lasička a je jí hmm asi rok. Povím a dál se na ní dívám a pak si lehce a proti své vůli povzdechnu když se zmíním o Antigol. A Lasičko to by byla nádhera kdyby nás učila oba. Ale pokud bude chtít radši rozdělávat oheň s naším přítelem tak jí nemůžeme bránit, ale pořád je něco co se mohu naučit a některé věci tě dokáže neučit lépe třeba, jako to mluvení se zvířaty, umí to dozajista s více než já, o láčení pomocí magie toho bude znát taky víc. A na víc jí budeš dozajista potřebovat až mě budeš zejtra lovit. Dodám s úsměvem a zadívám se na ní. Tady pokud bude chtít. Povím pak a zadívám se do lesa. Zvednu se a ze zad si sundám luk nasadí do něj šíp zamířím na strom vzdálen asi padesát metrů a vypustím šíp a ten se po krátkém letu zabodne tam kam jsem chtěl. Pak pro něj dojdu a zase se vrátím k lasičkám. Hmm jinak žádné lovení nebude protože já tě nechám samotnou běhat po lese. povím starostlivě a posadím se vedle ní, nadechnu se nočního vzduchu a znovu se na ní podívám s úsměvem.

Lasička - 26. ledna 2008 10:58

Vlka? Jéé ... to by měl Stín kamaráda, nebo kamarádku. To by bylo skvělý, jen, on by ten vlk byl asi větší než já. usměji se. Znovu se podívám na lasičku. Tak tedy, pokud jsi dospělá, zůstaneš s námi. A budu ti říkat, nikdy by mě nenapadlo že vymyslet jméno, teda to jak někomu budu říkat, tak těžké ... Už to mám, budeš Písk, podle toho písknutí. Není to sice nic moc, ale mě se to líbí. povím lasičce a otočím zpět ke Kestenovi a neunikne mi jeho povzdechnutí. Neboj, určitě nás to ráda všechno naučí, a ráda. Nebo ti u ní zařídím soukromé lekce. Ono, nakloním se k němu blíž a usměji se, není zas až tak těžké tak trochu manipulovat z lidmi, když vypadáš takhle. A s tím lovem, nebudu sama, určitě se mnou půjde Písk a Stín, teda jestli se ti dva budou mít rádi. No a Antigol půjde určitě taky. řeknu a s úžasem se dívám, jak i potmě dokáže přesně trefit cíl. A za jak dlouho se už uvaří to maso? Začínám mít docela hlad.

Kesten - 26. ledna 2008 11:15

Pohladím jí po vlasech a usměji se na ní. No ty kameny už budou na hřáté takže pak na ně dáme maso a bude to hmm trvat jen chvíli neboj. Pohladím po hlavičce Píska. Máš hezké jméno a Stín bude jen rád, že bude mít kamaráda, nebo kamarádku. Lehce pohladím Lasičku po tváři a usměji se. Ano pokud bude chtít tak nás bude učit, pokud ne tak na to zbudeme sami Lasičko. Zadívám se k táboru. Asi bychom měli jí, ale si třeba nedělali starosti. Navrhnu. Jo máš pravdu nabudeš běhat po lese sama, ale Stín ti nedokáže poradit čeho si všímat on se řídí převážně čichem při stopování, takže ti bude muset poradit Antigol, nebo náš noví přítel pokud se vyzná ve stopách. Poznamenám s úsměvem a podám Lasičce ruku. Tak co půjdeme ? Nebo tu ještě budeme ? Je tu hezky, ale pokud máš hlad tak bychom měli začít péct maso.

Lasička - 26. ledna 2008 13:12

Přikývnu a vstanu, vezmu ho za ruku a s Písk na rameni se vydáme k táboru. No, doufám že náš nový přítel, nebo jak mu říkáš ty stopy nebude umět. Představa, že bych měla jít lovit s ním a Antigol, to radši ne. Doufám že zítra už zvládne rozdělat oheň on sám. řeknu. Ale proč by si měli dělat starosti? Vždyť jsme spolu a se Stínem, nic se nám nemůže stát. Ale dobře, a hlavně ať už je to maso. usměji se. Dojdeme do tábora, kde jsou u ohně rozehřáté kameny, které tam Kesten předtím dal. A teď na ně to maso normálně položíme a ono se upeče? To je jednoduchý. Tak jdem na to. řeknu s úsměvem, ale pak se zarazím. Co vlastně jedí lasičky? Nějakou trávu jako králíci? Nebo mléko jako kočky? Nebo maso jako psy?

Kesten - 26. ledna 2008 13:38

Jo proč si dělat starosti s něčím co bude až zítra. Povím a usměji se. Stín se od tebe nehne ani na krok pokud budeš chtít Lasičko, nespustí tě s očí. Povím jí a pak dojdeme do tábora a já začnu podle toho co povídá dávat maso na teplé kameny. S tím masen náš pravdu. Akorát ho pak otočíme a ono se rovnoměrně opeče. Pak se posadím vedle holčičky a podívám se na Píska a pohladím ho po hlavičce. Nedělej si starosti on si něco k jídlu najde, stejně jako by to dokázal Stín, je to tvůj přítel a společník stejně, jako můj je Stín a nyní i tvůj oni se o sebe postarají. Usměji se a hlídám maso.

Lasička - 26. ledna 2008 14:48

Už se moc těším, moc pěkně to voní. řeknu a usměji se. Takže maso, řeknu a sundám si Písk z ramene. Jsi si jistý, že je to on? Já nevím, nepoznám to. podržím si lasičku před očima a snažím se zjistit její pohlaví. To je divný, u lidí je to jasný ale chudáci zvířata, jak maj potom vedět jestli jsou holčička nebo chlapeček? I když, myslím že má Kesten pravdu a budeš chlapeček, teda doufám. uždíbnu kousek masa a dám ho Pískovi před čumák. Bude ti chutnat? Je sice syrový, ale když něco ulovíš tak je to taky syrový. když si maso z mé ruky vezme a oblízne mi prsty, rozesměji se a pohladím ho. To je legrační. Ale radši běž na lov, víc asi nedostaneš, moc bych tě rozmazlila a ty bys potom zapoměl, jak se loví. Tak utíkej. položím ho na zem a pošlu směrem k lesu. A najde cestu zpátky? Po tmě?

Kesten - 26. ledna 2008 16:54

Usměji se a sleduji Lasičku a Píska a hlídám maso, aby se nepřipálilo, otočím ho a pak se dívám jak Lasička nabídne Pískovi kousek masa a pošle ho na lov. A najde neboj on se nestratí ani v naprosté tmě. Povím s úsměvem a nabodnu na nůž jedno maso a podám ho Lasiče. Na, ale je teplé. Povím jí aby se nespálila a pak se podívám po Antigol a našem příteli. Vemte si pokud chcete přátelé. Povím s úsměvem a sám si také vezmu a posadím se a dívám se směrem k lesu. Takže se ti zatím výuka líbila ? Lasičko. Zeptám se jí s úsměvem. A na zem vedle sebe položím svůj luk a toulec šípů.

Lasička - 26. ledna 2008 21:00

Vezmu si maso, nedočkavě ho pofoukám a zakousnu se do něho. Hmmm ... Je to výborný. řeknu. To jsem ulovili s Kestenem. řeknu Antigol a tomu druhému chlapovi. A taky mi přovolal lasičku, opravdovou lasičku. Říkám jí Písk, teda vlastně jemu protože je to kluk ale teď je na lovu. usměji se a ukážu směrem k lesu. Pak se otočím zpět ke Kestenovi. Byla super, už umím střílet z luku, teda jako vím jak na to, teď to akorát musím potrénovat abych mohla příště už tu laň zastřelit, zatím tam ten šíp ani nedoletěl. prokládám to svými zážitky směrem k Antigol. No a zítra prý půjdeme spolu stopovat Kestena, že jo Antigol? Takže kdybych měla dnešní výuku ohodnoti, byla by to jednička s hvězdičkou. usměji se a obejmu ho.

Kesten - 26. ledna 2008 21:18

Poslouchám Lasičky vyprávění a usmívám se. Jsem rád že je šťasná. Zasměji se když mě obejme a poosadím si jí na kolena. Jsem rád, že ti chutnalu Lasičko a ano pokud půjde Antigol s tebou tam mě zajtra budete stopovat. Povím a usměji se na Antigol a pak se vrátím k Lasičce. Jo dneska ti to na tu jednočku s hvězdičkou šlo a už jen cvičit. Povím s úsměvem a sundám si blášť a zabalím jí do něj. Nechce se ti spát ? Zeptám se jí s úsměvem. Příště to budeš ty kdo jí uloví určitě. Dodám s úsměvem a dívám se jí do očí.

Antigol - 27. ledna 2008 15:20

soukromá zpráva od Antigol pro Pohádka pro Lasičku: Byla jednou jedna malá holčička a ta měla přenádherné vlasy. Ty vlasy měly jednu zvláštnost. Měly barvu slunce. Ráno, když slunce vycházelo, probouzela se s rudými vlasy, a přes den byly nádherně zlaté. Bohužel, i dny nejsou vždycky pěkné, tak jako teď, a obloha byla zatažená. Vlasy tehdy dostaly černou barvu. Když slunce zacházelo, bylo většinou rudé. Vlasy se mu přizbůsobily a pak v noci, byly zase černé. Začnu pohádku, kterou mi kdysi vyprávěli. Na chvilku zakloním hlavu a na obličej mi začnou padat kapky deště. Lehce se usměji a pak se znova zadívám na Lasičku. Tak vyrůstala princezna Enelka na královském zámku a byla velice šťastná. V den jejich šestnáctých narozenin se začali sjíždět nápadníci, ale ona žádného z nich nechtěla. Dalo by se říct, že byla tak trochu rozmazlená. Samozřejmě to krále i královnu velice trápilo a tak se orzhodli, že se své dcerušky, kterou velmi milovali, proč nikoho nechce. Usměji se a na chvilku se odmlčím. Vezmu si toho, který mi přinese vodu, která mění barvu podle slunce. Tak jako mé vlasy. P rohlásila panovačně. A jak řekla tak se taky stalo. I když ne přesně, jak si to plánovala. Všichni věděli, že existuje takzvaná "Sluneční voda" a mladí muži, byli rozhodnuti i princezně přinést. I začali se znovu sjíždět nápadníci ze všech známích koutů světa, ale žádný nepřinesl Sluneční vodu. Princezna již začínala být pomalu smutná, ale neměla ani trochu potuchy, že syn vodního krále a královny sluncese rozhodl splnit její i své přání zároveň. Vzal si džbánek a nabral do něj Sluneční vodu, která v jeho sídle tekla pořád. Jmenoval se Voděn. Jeho otci se ani trochu nezamlouvalo, že by si jeho syn měl vzít smrtelnici, obyčejnou dívku, a tak se vydal za svou manželkou, aby se rozhodl jak zakročí. V tu dobu, se už ale Voděn vydal na cestu a vůbec si nevšímal otcových protestů. Využil schopností, které ho král vody naučil a proměnil se v ni. Vtekl do potůčku a s tím potůčkem rovnou do královské zahrady, kde stála princezna Enelka. Seděla na břehu a vila věnec, když se před ní najednou objevil neznámí, sice hezký, mladík. Vykřikla strachy, ale než stačila říct jakékoli slůvko, vtiskl jí do ruky Voděn skleněný džbánek se Sluneční vodou. Překvapeně se na ni podívala a pak se usmála na toho hocha. Už už mu chtěla poděkovat, jenže, když jí pohled sklouzl zpátky na džbán … Odmlčím se a usměji se na Lasičku. Už se nedívala na Sluneční vodu, ale na úplně obyčejnou.I zle se zamračila na překvapeného Voděna. Ten chtěl něco namítnout, ale nedostal se ke slovu, protože ho přerušila otcova kledba. Když slova dozněla spustil se děšť, princezniny vlasy dostali černý nádech. To však nebylo všechno. Místo toho, aby zmokla, dopadali na ni perly. Nemohla se dotknout vody. Voděn byl velice zklamán z chování svého otce a dal se do prošení o odpuštění. Vodní král se nedal obměkčit moc, ale slíbil, že zruší kledbu, když mu Enelka přinese čistou vodu do jeho království, ale nesmí ji Voděn vipít dřív, než se napije Enelka. Mezitím se princezna sehnula k zemi a zvdla jednu z mnoha perel a schovala si ji pro štěstí. Enelka si potom vzala džbán a vydala se s Voděnem na cestu. Trmáceli se skoro celý den, až našli vodopád, který tekl z království Vodního krále. Elenka natáhla ruku se džbánem, ale jakmile byla voda v polovině džbánu, přestala téct... Začala tuze plakat a aniž by si to uvědomila, naplnila džbán lszami. Nevšimla si ani, že Voděn, který potřeboval vodu více než kdo jiný, ztratil vědomí a spadl na zem. Jakmile si toho všimla, začala volat Vodního krále. Ten se objevil až po třetím zavolání a s ním i krlovna slunce. Hned jak zpatřila svého syna, zbledla a s ní i slunce. Emilka se také otočila k Voděnovi a nalila mu vodu do úst. Když se ho dotkla první kapka padla mrtvá k zemi, kdežto Voděn vyskočil na nohy. Hned se svého otce zeptal jak jí může zachránit. Ten se na něj jen smutně zadíval a pak pravil: Může ji zachránit pouze kapka vody, které se dotkla. Perla. Voděn neváhl ani chvilku a vyndal perlu, kterou měla princezna u sebe, a chtěl ji podat králi. Než však stačil natáhnout ruku změnila se na kapku vody. Okamžitě to pochopil a vylil ji do princezniných úst. Několikrát pohnula výčky a pak otevřela oči. Vodní král s královnou slnce i králoští rodiče Enelky jim požehnali a oni žili šťastně po mnoho dalších a spokojenýh let. Dokončím pohádku a usměji se. Tak... to je všechno.

Lasička - 27. ledna 2008 16:50
	Jen trochu. odpovím na jeho otázku jestli se mi chce spát. Usměji se přitulím se k němu. Tak jo, ale co pohádka? Já bez pohádky neusnu. důležitě se na všechny podívám. Včera povídal Kesten, dneska třeba Antigol. Prosím, Antigol, pověz mi pohádku. zaprosím a smutně se na ni podívám.

Antigol - 28. ledna 2008 11:03

Vezmu si od Kestena maso a sním ho. Opravdu to je dobré. Tak dobře, dneska budu vyprávět já. Byla jednou jedna malá holčička a ta měla přenádherné vlasy. Ty vlasy měly jednu zvláštnost. Měly barvu slunce. Ráno, když slunce vycházelo, probouzela se s rudými vlasy, a přes den byly nádherně zlaté. Bohužel, i dny nejsou vždycky pěkné, tak jako teď, a obloha byla zatažená. Vlasy tehdy dostaly černou barvu. Když slunce zacházelo, bylo většinou rudé. Vlasy se mu přizbůsobily a pak v noci, byly zase černé. Začnu pohádku, kterou mi kdysi vyprávěli. Na chvilku zakloním hlavu a na obličej mi začnou padat kapky deště. Lehce se usměji a pak se znova zadívám na Lasičku. Tak vyrůstala princezna Enelka na královském zámku a byla velice šťastná. V den jejich šestnáctých narozenin se začali sjíždět nápadníci, ale ona žádného z nich nechtěla. Dalo by se říct, že byla tak trochu rozmazlená. Samozřejmě to krále i královnu velice trápilo a tak se orzhodli, že se své dcerušky, kterou velmi milovali, proč nikoho nechce. Usměji se a na chvilku se odmlčím. Vezmu si toho, který mi přinese vodu, která mění barvu podle slunce. Tak jako mé vlasy. P rohlásila panovačně. A jak řekla tak se taky stalo. I když ne přesně, jak si to plánovala. Všichni věděli, že existuje takzvaná "Sluneční voda" a mladí muži, byli rozhodnuti i princezně přinést. I začali se znovu sjíždět nápadníci ze všech známích koutů světa, ale žádný nepřinesl Sluneční vodu. Princezna již začínala být pomalu smutná, ale neměla ani trochu potuchy, že syn vodního krále a královny sluncese rozhodl splnit její i své přání zároveň. Vzal si džbánek a nabral do něj Sluneční vodu, která v jeho sídle tekla pořád. Jmenoval se Voděn. Jeho otci se ani trochu nezamlouvalo, že by si jeho syn měl vzít smrtelnici, obyčejnou dívku, a tak se vydal za svou manželkou, aby se rozhodl jak zakročí. V tu dobu, se už ale Voděn vydal na cestu a vůbec si nevšímal otcových protestů. Využil schopností, které ho král vody naučil a proměnil se v ni. Vtekl do potůčku a s tím potůčkem rovnou do královské zahrady, kde stála princezna Enelka. Seděla na břehu a vila věnec, když se před ní najednou objevil neznámí, sice hezký, mladík. Vykřikla strachy, ale než stačila říct jakékoli slůvko, vtiskl jí do ruky Voděn skleněný džbánek se Sluneční vodou. Překvapeně se na ni podívala a pak se usmála na toho hocha. Už už mu chtěla poděkovat, jenže, když jí pohled sklouzl zpátky na džbán … Odmlčím se a usměji se na Lasičku. Už se nedívala na Sluneční vodu, ale na úplně obyčejnou.I zle se zamračila na překvapeného Voděna. Ten chtěl něco namítnout, ale nedostal se ke slovu, protože ho přerušila otcova kledba. Když slova dozněla spustil se děšť, princezniny vlasy dostali černý nádech. To však nebylo všechno. Místo toho, aby zmokla, dopadali na ni perly. Nemohla se dotknout vody. Voděn byl velice zklamán z chování svého otce a dal se do prošení o odpuštění. Vodní král se nedal obměkčit moc, ale slíbil, že zruší kledbu, když mu Enelka přinese čistou vodu do jeho království, ale nesmí ji Voděn vipít dřív, než se napije Enelka. Mezitím se princezna sehnula k zemi a zvdla jednu z mnoha perel a schovala si ji pro štěstí. Enelka si potom vzala džbán a vydala se s Voděnem na cestu. Trmáceli se skoro celý den, až našli vodopád, který tekl z království Vodního krále. Elenka natáhla ruku se džbánem, ale jakmile byla voda v polovině džbánu, přestala téct... Začala tuze plakat a aniž by si to uvědomila, naplnila džbán lszami. Nevšimla si ani, že Voděn, který potřeboval vodu více než kdo jiný, ztratil vědomí a spadl na zem. Jakmile si toho všimla, začala volat Vodního krále. Ten se objevil až po třetím zavolání a s ním i krlovna slunce. Hned jak zpatřila svého syna, zbledla a s ní i slunce. Emilka se také otočila k Voděnovi a nalila mu vodu do úst. Když se ho dotkla první kapka padla mrtvá k zemi, kdežto Voděn vyskočil na nohy. Hned se svého otce zeptal jak jí může zachránit. Ten se na něj jen smutně zadíval a pak pravil: Může ji zachránit pouze kapka vody, které se dotkla. Perla. Voděn neváhl ani chvilku a vyndal perlu, kterou měla princezna u sebe, a chtěl ji podat králi. Než však stačil natáhnout ruku změnila se na kapku vody. Okamžitě to pochopil a vylil ji do princezniných úst. Několikrát pohnula výčky a pak otevřela oči. Vodní král s královnou slnce i králoští rodiče Enelky jim požehnali a oni žili šťastně po mnoho dalších a spokojenýh let. Dokončím pohádku a usměji se. Tak... to je všechno. Líbila se to pohádka?

Lasička - 28. ledna 2008 19:28

Poslouchám pohádku, kterou mi vypráví Antigol. Někdy v polovině, spíše už ke konci pohádky se vrátí Písk, vyleze si mi na klín a tam se ulevebí do klubíčka, pohladím ho a pousměji se. Když skončí, už skoro usínám. Byla krásná, jen trochu ... divná. Tedy alespoň pro mne. Lidské pohádky, bývají většinou jednoduší, princezna chtěla vodu, byla rozmazlená, král ji zaklekl, musela donést vodu, donesla ji, byla svatba a konec. Ale elfí děti asi mají rádi složité pohádky, nebo jsou natolik chytré že jim to složité nepřipadá a o těch našich si naopak myslí, že jsou hloupé. usměji se. Ale byla moc krásná, díky Antigol.

Kesten - 28. ledna 2008 19:42

Poslouchám pohádku a usmívám se. Podívám se na Píska co se vrátil z lovu a co se vyškrábe k Lasičce a usměji se ještě víc. Ano Antigol byla hezká Pak se zadívám na Lasičku a usměji se. Hmm ale ne to si nemyslí, když byl ve vesnici kde jsem vyrůstal jeden lidský lovec tak taky vyprávěl pohádky, strávil tam celou zimu a vyprávěl a každý večer kolem něj byl houf elfích dětí a mezi nimi i já, jako jediný půlelf a všichni jsme poslouchali a dech se nám tajil když vyprávěl o dracích a princeznách, odvážných bojovnících a zlích čarodějnicích a to byli lidské pohádky. Povím a vzpomínám. Byla to nádhera chýše ve která bydlel a kdy jsem byli každou noc s ostatiními dětmi voněla po bylinkách a měl moc příjemný hlas. Pak se znovu podívám na Lasičku. Měla bys jít spát, zítra nás čeká dlouhá cesta a navíc mě pak musíš vystopovat. Povím s úsměvem. Ale pohádky od elfů byli taky nádherné pokaždé. Stejně jako ta tvá Antigol asi takhle nikdy vyprávět nebudu. Povím Antigol a usměji se.

Lasička - 29. ledna 2008 21:36
	Máš pravdu, všechny pohádky jsou krásné, ať už do elfů lidí, trpaslíků či kohokolu jiného. Pohádky jsou prostě pohádky, a to je na nich to nejhezčí. usměji se. Pohladím Písk po hlavě a Kestenův plášť si přitisknu ještě blíž k tělu. Když myslíš, tak tedy dobrou noc, všem. řeknu a zavřu oči.

Pán Jeskyně - 01. února 2008 11:49
	Když Antigol začne povídat pohádku, trošičku se rozprší, ale ne moc, jen spíš takové kapičky. Lasička: Po své postední větě, jakmile zavřeš oči, usneš klidným a pokojným spánkem. Nevnímáš už vůbec nic kromě snu, který se pomalu mění v pohádku, kterou ti vyprávěla Antigol... Uvědomuješ si, že ty jsi ta rozmazlená princezna a už ti ta pohádka nepřijde zas až tak složitá...

Kesten - 05. února 2008 22:32

Podívám se na Lasičku která mi spí v náručí a lehce a opatrně jí položím na zem, zabalím jí ještě lépe do svého pláště a Písek se k ní stočí a z druhé strany si k ní lehne Stín aby jí zahříval. Chvíli se na ty tři jen tak dívám a usmívám se a pak se zadívám do ohně ani mi nevadí, že trošku prší..Jen tam sedím a pozoruji tančící plameny. Po nějaké době se podívám na své společníky a usměji se. Měli by jste jít spát zítra nás čeká dlouhá cesta vezmu si hlídku. Povím a zaposlouchám se do okolních zvuků.

Antigol - 11. února 2008 19:48
	Podívám se na spící Lasičku a usměji se. Malé děti jsou tak sladké, když spinkají. pomyslím si. Dobrou noc. šeptnu k ní ale už mě nejspíš neslyší. Dobře, ale vzbuď mě na druhou hlídku. Zatím dobrou. a s těmi slovy si lehnu do trávy na svůj plášť a usnu.

Pán Jeskyně - 11. února 2008 19:57
	Je klidná noc, déšť za chvíli ustane a je ticho, přerušované spokojeným oddychování spících a zvuky lesa a jeho obyvatel. Během noci se vystřídáte na hlídce. Ráno se všichni se probudíte do slunečného dne, po mracích nebo včerejším deštíku ani stopy.

Lasička - 17. února 2008 15:00

Probudím se a rozhllédnu se po místě, kde jsme tábořili. Pohladím Písk, spícího vedle mě a když zsjistím, že ostatní ještě spí potichounku vstanu a jdu kousek do lesa. Nedokázala bych jen tak tam sedět a nudit se, určitě bych je vzbudila. A to nechci. Můžu třeba ... snažím se přijít na něco užitečného, co bych mohla udělat nebo čím bych se alespoň zabavila. Pak uvidím na stromě před sebou nějaké plody. Usměji se. Vezmu luk a šíp a namířím na jeden z nich, jsou moc vysoko než abych na ně dosáhla a tak se alespoň procvičím, než se ostatní vzbudí. Vystřelím několik prvních šípů, které zdaleka minou svůj cíl a vydám se pro ně když si uvědomím, že mě od tábora nejspíš nevidí a mohli by si dělat starosti. Vrátím se, a uhlíkem namaluji na kámen šopku směrem, kde je můj strom a pod to namaluji nějakou čmáranici, co jen zdaleka připomíná tlapku. Snad to pochopí. pomyslím si a vadám se znovu trénovat lukostřelbu.

Kesten - 17. února 2008 22:10
	Probudím s a sleduji Lasičku co cosi čmárá na kámen a sleduji jak odchází. Je dobrá.. Poví a potom co odejde, tak ještě chvíli počkám a se Stínem se vydám po jejích stopách. Když jí najdu jen postávám spolu se Stínem podál a sleduji holčičku a usmívám se..

Lasička - 21. února 2008 20:27

Vidím, že střílení do vzduchu na plody je moc těžké, skloním luk a rozhlédnu se kolem. Vyhlídnu si jeden ze stromů kousek ode mě. Položím luk na zem a vydám se k tomu stromu. Ostrým kamenem do něj lehce vyryji malé kolečko, kolem něj větší, kolem další a pak ještě jedno. Tak, jak jsme to vádávali na turnajích, které se jednou do roka pořádali ve městě. Spolu s ostatními dětmi jsme se tam propašovali a obdivovali Rytíře ve nablýskané zbroji, dámy na tribunách v bohatých šatech i lukostřelce, s nádhernými luky kteří mířili na takové podobné terče. Podívám na své dílo s úsměvem a vrátím se zpět ke svému luku a vypustí proti terči celí toulec šípů. Jeden či dva se zabodnou do stromu, zbylé skončí na zemi. Vydám se pro ně a když se vracím zpátky, všimnu si Písk který zvednutou hlavičkou k místu, odkud jsme přišli a pozorně sleduje a poslouchá cosi, co mě uniklo. Co se děje, Písk? zeptám se a vydám se pomalu tím směrem. Až pak si všimnu Kestena, stojícího ve stínu stromů. Tvář se mi rozzáří úsměvem a vyběhnu k němu a obejmu ho. Dobré ráááno. Jakpak ses vyspal? A jak dlouho už tu takhle stojíš? Měl ses ozvat, já bych si tě vůbec nevšimla. Takže jsi můj vzkaz pochopil ?

Kesten - 21. února 2008 20:42

Usměji se když si mě všimne a rozběhne se ke mě. Kleknu si a nechám jí vběhnout do své náruče a obejmu jí. Já jsem tě nechtěl rušit při cvičení. Povím s úsměvem. Zvednu jí a donesu jí ze se před její terč. Kde jí položím na zem a pohledím jí s úsměvem po vlasech. Jo pochopil jsem ho.. A stojím tu dost dlouho na to abych viděl že děláš pokroky. Dík vyspal jsem se dobře. Hmm vstáváš brzo. Povím s úsměvem a ze zad si sundám luk a zasedím do něj šíp a zamířím na její terč a pustím tětivu a šíp se zabodne do jeho středu. Už to chce jen cvičit. Pak pro něj dojdu. Budeme se střídat jo pár šípu ty a pár já. Navrhnu. Začínáš. Vyzvu jí a opřu se o svůj luk.

Lasička - 21. února 2008 21:03

Brzo? Já jen jakmile se jednou probudím tak nedokážu moc dlouho ležet a být ticho. Tak jsem šla radši pryč, abych vás nevzbudila. usměji se. Když mě vyzve ke střelbě, přikývnu a s naprostým soustředěním zamířím a vystřelím, šíp se zabodne do stromu ale nízko pod terčem. Vytáhnu další a další, rychlím pohybem ruky jako to dělávájí zkušení lovci a vystřelím. Jeden z nich se zabodne do krajního kruhu terče. S nadšeným úsměvem vyskočím a vyjeknu, rozběhnu se pro šípi a když se vrátím, vybádnu ho. Teď ty.

Kesten - 21. února 2008 21:23

kleknu si na zem a do ní lehce zabodnu dva šípi. Vytáhnu ze země jeden a zamířím na střet terče a šíp se zabodne tak kam jsem chtěl. rychlím pohybem ruky šáhnu pro další a vytýhnu ho ze země. Nasedím na tětivu zamířím a vystřelím a šíp se zabodne do vnějšího kruhu, tam kam jsem chtěl. Zvednu se a dojdu pomalu pro šípi a pak se podívám na holčičku. Jsi dobrá tak znovu, bylo to dobré. Usměji se a zadívám se k táboru. Hmm Stíne. Povím vlkovi a ten se vydá pomalu nazoět k táboru.. Snad ještě nespí. Povím s úsměvem.

Lasička - 22. února 2008 20:04

Usměji se a vystřelím dalších několik šípu, které se zabodnou do stromu, jen jeden z nich mine a dva z nich dokonce do okraje terče. Doběhnu pro ně a podívám se na Kestena. Myslím, že trénovat lukostřelbu můžeme zase večer, teď bychom se měli vydat na cestu, ať jsme u toho mága co nejdřív. řeknu. Takže musíme něco najít k snídani. zamyslím se když si vzpomenu na ty plody, kvůli kterým jsem vůbec vytáhla luk. Tam nahoře, podívej, ukáži tím směrem. Tam jsou nějaké plody, možná by mohli být k jídlu, minimálně vypadají hezky.

Kesten - 22. února 2008 20:32

Sleduji Lasičku při střelbě a usměji se a přikývnu, když pohlásí že trénovat můžeme zase večer. Podívám se na ty plody na které ukazuje a usměji se. hmm dobrá tak jse dostamene dolů ne ? Když se dobře trefíš tak spadnou na zem a ty příjdeš o šíp, ale když špatně tak sice nepříjseš o šíp asi, ale to ovoce bude na kaši, nebo tam můžeš vylést. Povím a ozhodnutí nechám na ní. Hmm jo jsou k jídlo, chunají, jako jablka, teda tak podbně.. Dodám a čekám jak se rozhodne..

Lasička - 22. února 2008 20:45

Hmm ... myslím že se do nich určitě netrefím, to už jsem zkoušela takže tam vylezu. odpovím aniž bych se dlouho rozmýšlela. Vyhrnu si špinavou sukýnku a zauzluji ji, aby mi co nejméně překážela avydám se ke stromu. Pevně se chytnu dolních větví a vyhoupnu se na ně, potom na další až se dostanu až k plodům. Pohodlně se usadím na větvi co nejblíže k nim a jeden z nich utrhnu. Hladově se do něj zakousnu. Máš pravdu, chutnají jak jablka. křiknu dolů s úsměvem. Chytej. dodám a utrhnu další plod a pustím jej dolů směrem ke Kestenovi a tak pokračuji dokud jich není dost na snídani. Přelezu tedy zpět ke kmeni a větev po větvi se zpouštím dolů až z poslední větve seskočím na zem. Tak a je to, a ani to nebylo těžké. Tohle bylo oproti holým stěnám domů ve městě hračka. usměji se a vezmu do náruče co nejvíc plodů kolik unesu a vydám se k táboru. Tedy, věřím že ty bys to taky zvládl ale já jsem v lezení určitě rychlejší.

Kesten - 22. února 2008 20:58

Sleduji Lasičku jak obratně leze po větvích stromu a usmívám se. Už vím proč jí říkali. Chytnu plod co mi hodí a zakousnu se do něj a pak sleduj jak leze dolu a pozbírá plody co nazbírala.. vydím se za ní k táboru. Hmm jo taky bych tam vylez, ale tobě to šlo nepochybně rychleji než by to šlo mě, máš hold větší cvik. povím s úsměvem. Jsi opravdu jako lasička, Lasičko, mrštná, rychla a tak.. Povím s úsměvem. budeš dobrý lovec lasičko.

Lasička - 24. února 2008 13:51

Díky. řeknu s úsměvem a jsem ráda, že jsem v něščem lepší než on. Když dojdeme do tábora, schodím na plody které jsme nasbírali a přikradu se za Antigol. Dobré ráááno. Neseme vám snídani až pod nos. řeknu vesele a stáhnu z ní pokrývku. Jakpak jsi se vyspala? To my jsme s Kestenem už trénovali lukostřelbu a nachystali snídani, zatímco vy dva- vrhnu pohled po tom muži, který se k nám připojil včera. -tu vyspáváte.

Kesten - 24. února 2008 14:14

Pomalu jdu s Lasičkou do tábora a usmívám se. když se rozhodne probudit Antikol tak se opřu svůj luk a s usměvem to sleduji. Musím se ovládat abych se nesmál, a tak se jen usmívám. Dobré ráno. Dofám, že vám bude chutnat. Povím a s úsměvem se posadím do trávi. Velký černý vlk se drži po boku Lasičky a sleduje to se značmím zalíbením. Já se jen usmívám a čekám co bude dál a kdy vyrazíme na další cestu..

Antigol - 24. února 2008 18:17

C-co? Kdo my dva? Zeptám se rozespale a pohlédnu na Lasičku. Pak se podívám směrem, kterým se podívala i ona, ale nikdo tam neleží. Jací dva? Jsme tu jen tři, pokud nepočítám zvířata. Promluvím znovu a pohladím Lasičku po vlasech. Víš, on totiž odešel už včera večer, Lasičko. Řeknu, když si vzpomenu na včerejšek. Podívám se na Kestena a usměji se. Vy jste, ale šikulky, a už ti jde lukostřelba? Zeptám se znovu Lasičky a vstanu. Je tu někde potok? Zeptám se přitom Kestena.

Lasička - 24. února 2008 19:07

Znovu se podívám na místo, kde se mi zdálo že vidím toho chlápka ze včerejška. Antigol měla pravdu, nikdo tam není. Dám su ruku na čelo, zavřu oči a znovu je otevřu, nikdo tam však není. Asi se mi to jen zdálo. Aha, já si toho vůbec nevšimla. usměji se, snažím se nedát najevo že mě to trochu zaskočilo. Tak tedy, kdy vyrazíme? zeptám se a snažím se dát jiné téma. Zkřížím nohy, sednu si vedle Antigol a pustím se do snídaně v podobě dalšího z jablek.

Kesten - 24. února 2008 19:38

Vezmu si jedno o ovocí co nasbírala Lasička a zakousnu se do něj. Už jí ta střelba jde líp než včera zlepšuje se. že jo Lasičko. Povím holčičce a usměji se na obě dvě. Pak se podívám někam do dálky a v duchu počítám. Asi půl hodiny pomalé chůze od sud je potok Antigol. Povím po chvíli a postavím se na nohy a na záda si dám luk. Jasně, že půjdeme pokud chcete, jíst se dá i za chůze. Povím a usměji se a začnu pomalu sbírat jablka. Nebo tu můžeme ještě chvíli zůstat, jak chcete. Dodám. A usměji se na obě dvě. Dneska bude hezky.Je nádherná obloha. Povím a zadívám se na oblohu. Stín se postaví vedle mě a zadívá se kamsi do dálky..

Lasička - 28. února 2008 16:52
	Tak jdeme. řeknu a vydám se dál cestou, kterou jsme šli včera. Písk mi sedí na rameni rozhlíží se kolem. Kestene, zdálo se mi to nebo jsi včera říkal že mi chceš pořídit vlka? zeptám se zvědavě. Lasičák je fajn, ale vlk je vlk, nádherné velké okouzlující zvíře.

Kesten - 28. února 2008 17:13

Pomalu s a úsměvem jdu za Lasičkou která si to štráduje cestou a usmívám se. Stín mi jde po boku. Jo to jsem povídal, ale příjde na to pokud se tomu vlkovi bude chtít. Ale pokud ano tak budeš mít vka, přítele co ti pomuže, když ostatní utečou, někoho kdo bude pořát s tebou ať se hneš kamkoliv. Povím s úsměvem a podívám se na Stína. Ano vynasnažíme se ti najít vlka. že jo chlupáči. Povím a usměji se.

Pán Jeskyně - 24. března 2008 19:01
	Jdete už týden a zatím jste nenarazili na žádné stopy, že by tu někde mohla být nějaká vesnice, či nějaký dům. Když už si pomalu začínáte myslet, že jste se stratili uvidíte nad stromy kouř a vydáte se jeho směrem. Za nějakou domu se octnete na kraji malé vesničky. Přímo před vámi je jakýsi kruh domů a v prostředku tohoto kruhu stojí kostel. (Lasičce hodně připomíná ten, u kterého jste ji našli)

Kesten - 02. dubna 2008 21:45

Jsou tomu už cele dny co jsme byli u toho jezera a pořád jsme nenarazily na žádná stopy po vesnici a ani to baráku prostě po ničem až nyní. Zahlédneme kouř z komína a po krátké době dorazíme i ke okraji vesničky. Na chvíli se zastavím a dívám se na uskupení domu a v jeho středu kostel. Usměji se. No dneska se vyspíme v posteli..a ani nebude muset moknout pokud večer rozprší, nebo můžeme spát na seně, ale stejně to bude pod střechou. Ne, že by mi na tom záleželo, ale jednou za čas.. Pokrčím rameny a pomalím krokem se vydám k vesničce a jejím domků. černý vlk se pomalu vydá za mnou..

Lasička - 03. dubna 2008 17:33

Ráno za ránem, večer za večerem, noc za nocí, den za dnem plyne další týden naší cesty. Každý den ujdeme kus cesty, po té jdu s Kestenem na lov nebo se zdokonalovat v lukostřelbě. Už mi to docela jde, tedy ne nějak úchvatně ale od prvních pokusů jsem už udělala velký pokrok, skoro vždycky šíp doletí na vzdálenost kam chci. O tom že trefím cíl se mi může ještě zdát ale sama vím že vše nejde lehce. Taky už umím poznávat některé stopy. Písk už si na naši přítomnost zvykl, a my na jeho. Je sice pravda že ho dospělí neberou moc vážně, jen jako mou hračku ale pro mě je to malý kamarád. Ale nemůžu se jim divit, v porovnání se Stínem je nic, ale já ho mám ráda. Ale Kesten mi slíbil, že se pokusí mi vlka pořídit, a tak čekám. Konečně, po letech svého dosavadního života si konečně připadám šťastná, nic mi nechybí a konečně mám to co dítě potřebuje a co mi když jsem vyrůstala v cechu chybělo, lásku. Z budoucnosti, kdy nás prý čeká nějaký kouzelník kterého máme přemluvit aby šel zacgránit svět, si nic nedělám, pomalu jsem na to skoro zapoměla. Až to přijde, pak se o to budu zajímat. Teď mě to rozhodně netíží. Mám plnou hlavu zážitků poslední doby, nikdy předtím jsem nikam necestovala, nespala v lese, všechno mi přijde úžasné. Když dojdeme do vesnice, už zdálky jsme vidděli kouř a tak jsem zvědavá jak to tu bude vypadat. Vesnice uprostřed lesa, odlehlá od všech ostatních protože za tu dobu co jsme ušli od jezera jsem jinou civilizaci nemíjeli, jsem si představovala nějak strašidelně, jako v příbězích. Když jsme ale přišli blíž, vidím že je úplně obyčejná, dokonce hodně podobná té kde jsem posledních několik měsíců svého života žila. Trochu mě to zklame, ale řeknu si že mě to mohlo napadnout, lidé jsou stejní a staví si stejné vesnice. Jo, přitakám na Kestenovi. A mají tu i kostel, budeme se moct jít večer pomodlit. Snad se na mě nezlobí, když jsem v kostele už dlouho nebyla. řeknu. Ale na tu teplou postel se těším. Jen myslíte, že tu mají hostinec? V naší vesnici kde jste mne našli žádný nebyl, byla tak malá že by se neuživil, a tahle vypadá podobně velká.

Kesten - 04. dubna 2008 21:51
	No pokud tu nebude hostinec tak se určitě najde nějaká kupka sena někde ve stáji, u sedláka..nebo tak, necháme se překvapit ne ? Zeptám se s úsměvem a dál šlapu k vesnici. A pozoruji přibližující se stavení a zvětšující se věž kostela.

Laura - 22. dubna 2008 19:30

Šla jsem několik dnů ba možná i týdnu když sem konečně narazila na vesničku. Vločka kolem mne poskakovala jako štěně. Já měla hlavu zahalenou kápí , takže nebylo poznat, co jsem. Po vstupu do vesničky jsem zamířila ke kostelu. Obešla jsem ho ze všech stran. Pak sem se na jedné straně zastavila, protože mne upoutala nějaká skupinka. Poznala jsem, že je tam člověk, půlelf a eflka. Vločka je velká bíla fenka vlka. Jakmile zahlédla dalšího vlka okamžitě se naježila a začala vrčet směrem k nim. "Klid Vločko, buď v klidu. Nic nám neudělají" řeknu a utišim jí. Hlavu mám mírně nadzvedlou a stále zahalenou. Ovšem nemám jí zvedlou tak aby mi bylo vidět do obličeje.

Kesten - 23. dubna 2008 17:29

Pomalu rozvážným tempem dorazíme k vesničce, a potom co jí celou projdeme dorazíme k jejímu kostelu. Kde si nás nás nebo spíše mého přítele všimne bílá fenka a začne vrčet dokud jí žena neokřikne. Velký černý vlk se jen zadívá na venku a lehce zavrčí, ale jinak se ani na krok nehne od Lasičky. Ne příteli. Klid. Povím mu a prohlédnu si ženu k níž zřejmě vlčice patří. Stín má upřený oči na vlčici a sleduje jí. Já se tomu jen usměji když to vidím. Omluvte te ho..je to palčák. Povím k ženě která okřikla vlčici. Hmm moc býlích vlčic jsme nepotkali. Dodám a prohlídnu si její vlčici, když jsem si jist, že jí můj přítel sleduje. Ale nijak nereaguje, neježí se nevrčí asi nečeká, že by byla hrozbou, a já mu věřím. Snad se nepleteme, příteli.

Laura - 23. dubna 2008 18:40

"Ovšem to je v pořádku. Vločka je také paličatá. Promiňte, že sem zahalená, ale ukázati se vám nemohu." řeknu přikleknu k vlčici pohladím jí po hlavě, něco jí zašeptám do ucha a ona si lehne. Je v klidu. "A omluvte mou nezdvořilos jmenuji se Roreesaris Azraelová a tohle je Vločka." dodám. Ukloním se, udělám krátký pohyb rukou, vlčice vstane a jdeme si prohlédnout vesničku. Já hlavně hledám jestli tu někde nevisí plakáty s odměnou na mou hlavu doufájíce, že na žádný nenarazím. Když ne tak hledám nějakou hospodu. Hmm, podivná skupinka. Ale zdá se mi, že Vločce se ten vlk líbí, a Vločka se zas líbi jemu. při této myšlence se pousměji. Jdu se sklopenou hlavou, aby mi nebylo vidět do obličeje. Vločka se ještě ohlíží po tom vlkovi, ale jde stále po mém boku.

Kesten - 23. dubna 2008 21:48
	Pokývám hlavou a podívám se na vlčici. Já jsem Kesten a můj přítel je Stín. Představím sebe i vlka a s usměvem se dívám jak se vlčice ohlíží za Stínem. No tak kde by jste řeli, že bude hostinec ? Já se vyznám v lesích..ale že bych se vyznal ve vesnicích.. Povím a usměji se na Lasičku a pak se podívám na Antigol.

Lasička - 25. dubna 2008 16:51

Jdu vedle Kestena a Stína aprohlížím si vesnici až si podle Stínova vrčení všimnu té druhé vlčice a té ženy vedle ní. Vlčice je nádherná, vesele vipísknu a usměji se, mám ráda zvířátka. Ale ta žena je divná, tvář má celou zahalenou pod kápí, ani kousek z její tváře nejde vidět. A takový lidé mi připadají divní. Udělám krok zpátky a chlácholivě pohladím Písk po hlavičce, z přítomnosti cizího vlka je nervózní a má tak trochu strach, však trvalo docela dlouho než si zvykla na to že ji Stín neublíží. Tenhle je ale cizí a v potravinářském řetězci jsou lasičky v nižší úrovni než vlci a v běžnhé přírodě utíkají. Když ale vidím že se docela přívětivě, i když stále odtažitě představí a Kesten jí, odhodím své prvotní pochybnosti a stopnu zase zpátky vedle Kestena. Já jsem Lasička a tohle je moje lasička a jmenuje se Písk. odpovím a usměji se. Pak odejde a Kesten promluví a já se rozesměji. Ukáži na jednu větší budovu kolem které jsme procházeli. Tamhle, to bude jistě hostinec. Ty mně učíš žít v lese, já ti dám lekci ve vesnici. Hostince bývají větší budovy, musí se tam vejít nálevna, kuchyně a někdy stáj do přízemí, pokoje pro hosty a majitele do vyžších pater. Pokoje majitelů bývají nad kuchyní, aby hosty nerušil případný zápach z ní. A když nálevna je zde, ukáži na okna vedle dveří budovy ke které jsme během mého pečlivě naučeného výkladu došly tak kuchyň bude támhle v zadu a pokoje hostinského a jeho rodiny tamhle. při každé nově zmíněné části budoy úkaži na okna kde by se podle této léty prověřené teorie měly nacházet. A navíc je tady vývěska s názvem hostince, je to určitě on. Tak jdeme dovnitř? zeptám se s úsměvem.

Kesten - 25. dubna 2008 17:07
	Usměji se a kývnu hlavou. Jo to beru. Povím a poslouchám Lasičky výklad a sleduji to co mi ukazuje. Jo já bych šel.. Povím a usměji se když vlk zamíří k hostinci. Hej tak asi jdeš co ?? Zeptám se vlka, ten se zarazí a otočí se na mě a sjede mě pohledem. No dobrá no jdeme. Povím a usměji se na Lasičmu a vydám se za vlkem k hostci…….

Laura - 25. dubna 2008 20:56

Ve vesnici Procházím se po vesnici a hledám, plakáty s odměnou na mou hlavu a bohužel jsou na každém rohu i na budoivě hostince takže Kesten, Lasička a Antigol(kterou moje postava samozřejmě nezná) to museli zahlédnou. Je tam napsáno i mé jméno a já jsem se jim představila.A sakra myslím, že budou ještě problémy a né malý. pomyslím si. Ale i přes to se vydám do hostince.Tam si všimnu Kestena a ostatních. Stejně du dál. Projdu kolem nich a vejdu do hostince. Najdu si nějaký volný stůl sednu si na židli, vločka si lehne hned vedle židle a čekám na hostinského. Co když si toho plakátu všimnou? Co když to zohlásej po celý vesnici? To bych potom měla velký malér a musela bych pryč. prolétne mi hlavou. Začínám bejt lehce nervózní, ale né moc. Docela se i bojím toho, že si toho někdo všimne a půjde po mne. Bojím se toho co bude dál. Nechápu jak někdo může jít po někom koho podrápal vlkodlak. pomyslím si.

Antigol - 25. dubna 2008 22:03

Vesnice: Asi po týdnu se dostanemě do vesnice, o které jsem doufala. Pak zahlédu tu zahalenou ženu a její vlčici. Nikdy jsem ty dvě neviděla a to jsem tu žila ... Nemluvím, protože jsem zahloubaná do svých myšlenek, ale jakmile se představí, je slušností se představit taky. Jmenuji se Antigol ... Řeknu a zadívám se na ni. Připomíná mi to hlas elfky, ale jistá si tím zcela nejsem ... Pomyslím si, ale nahlas nic neřeknu a jen se podívám na Kestena. Pomalu se vydáme směrem k hostinci na který nás upozornila Lasička. Podívám se na plakát, který visí na zdi a přeletím pohledem i jméno, které je na něm vyzobrazeno. Ale to je přece ta žena, kterou jsme potkali s tou vlčicí ... Pomyslím si, když vcházíme dovnitř. Rozhlédnu se a zamířím rovnou k hostinskému.

Pán Jeskyně - 25. dubna 2008 22:33

Vesnice: Roreesaris Azraelová V hostinci je docela šero a taky plno ... Vidíš, jen pár prázdných stolů a mohutného hostinského, který právě obsluhuje nějakou rodinku s malinkým dítětem. Jakmile tě však zaregistruje omluví se a přijde k tobě. Co si budete přát, madame? Zeptá se a trochu se ukloní, to, že jsi ještě stále zahalená mu nepřijdem nijak divné. Kesten, Lasička, Antigol: Jakmile hostinský obslouží Roreesaris přijde k vám třem a usměje se. Zdravím, taková krásná rodinka. A hlavně ty maličká viď. Usměje se na Lasičku a zatahá ji za tvář. Budete si přát pokoje? Máme tu ještě tři volné, ale předpokládám, že vám budou stačit dva ... Ten jeden je speciálně pro děti, jako je tady malá ... Lasičce se začínají klížit oči, protože jsme šli hodně dlouho a je velmi unavená ... Za okny se začíná pomalu stmívat.

Laura - 25. dubna 2008 22:38

V hostinci Když příde hostinský tak mu řeknu "Sklenku elfského vína a tady pro Vločku misku vody a abych nezapoměla tak nějaký volný pokoj pro jednoho.". Ohlednu se na ty co je nazval hostinský rodinkou a všimnu si, že je tam Keste, Antigol a Lasička. Vločka se na ně také podívá a rozběhne se k vlkovi. Radši jí ani nebráním. Vločka se se Stínem přivítá. Hmmm super vločka se mi zamilovala aurčitě zatáhne sem. pomyslím si a otočím hlavu zpět.

Kesten - 25. dubna 2008 22:45

Hostinec Pomalu vedu do hostince a usadím se u stolu a podívám se po hostinském. A spíše Stín než já si všimne bílé vlčice. Pak si to k nám namíří hostinský. Jen se usměji na jeho reakci. Ano ty dva pokoje si vezmeme a něco k jídlu, jsme dlouho na cestě.. Máme takovej menší výlet. Povím a usměji se. Než dopovím tak se k nám přidá vlčice Stín ne na mě jen zadívá. No tak příteli.. Povím mu s úsměvem a nějak mu nebráním a už mlčím, jen se usměji na Lasičku a Antigol. Stín se zadívá na Vločku a lehce do strčí čenichem. A začne se s ní vítat.

Antigol - 25. dubna 2008 22:55
	Hostinec: Když nám řekne rodinka trochu se zarazím, ale Kesten už objednal dva pokoje, takže mlčím. Já si dám jenom vodu ... Řeknu ještě za hostinckým a podívám se na Lasičku, která nám u stolu skoro usíná. Najíš se a půjdeme si lehnout, ano? Zítra musíme najít toho kouzelníka ... Řeknu a usměji se. Pohledem přitom zavadím o Kestena...

Laura - 25. dubna 2008 23:00

Vločka jim začne jakoby naznačovat ať jdou ke mě. Jako by nás chtěla seznámit. Ani jsem se neotáčela.a čekala na sklenku vína. Ach jo, proč mi tohle Vločka dělá jako by nestačily problémy, které mám teď. pomyslím si a dál sedím zahalená u stolu. Nakonec se přeci jen otočím. A Vločka je pořád láka ke mě a očividně jí to baví. Vůbec se na ní nesnažím volat, protože by to nepomohlo. Prosím, ať ot zde nikdo ve vesnici nezjistí, že to sem já, které jdou po krku prosímprosím sama sebe v duchu.

Pán Jeskyně - 25. dubna 2008 23:01
	Hostinec Roreesaris Azraelová : Hostinský přikývne a vzápětí ti donese klíč se slovy: Máte štěstí madame, byl poslední. Jinak za chvilku bude ta voda a to víno. Řekne a odběhne. Po chvilce se vrátí s elfským vínem a vodou. Kesten, Lasička, Antigol: Po chvilce se hostinský vrátí s vodou a gulášem pro Kestena a Lasičku s přáním: Dobrou chuť. A zároveň donese dva klíče od pokojů.

Laura - 25. dubna 2008 23:07
	Když hostinský přinese vodu a víno, poděkuji a rovnou mu zplatím potřebnou sumu i za pokoj. Pomalu začnu upíjet víno. Když víno dopiju zavolám na Vločku, která neochotně příde napije se vody a pak odejdeme do pokoje. Zavřu za námi dveře, zamknu je. Po dlouhý době si zase sundám kápi, lehnu si a usnu. Jsem otočená směrem ke zdi.

Kesten - 25. dubna 2008 23:11

Hoszinec Podívám se na hostinského a usměji se. Děkujeme. Povím a v měšce voní to pěníce a pustím se do jídla. Guláš chutná dobře, ale stejně to není on. Dojde mi když ho dojím. Stín si dál hlaje s Vločkou a polamu se s d odloudá k té ženě. Hmm příteli.. Já se zadívám ven z okna a pomalu usrkávám vodu. Mam bít v lese, venku a ne ve vesnici..ale co. Podívám se na Lasičku a podám jí klíč. Antigol má pravdu, zítra musíme najít kouzelníka. Někdy mezi tím odejde ta žena s vlčicí a Stín se za ní dívá, a pak se vrátí k nám. A ty by jsi měl jít taky. Povím vklovi a ten se podívá na holčiku.

Lasička - 25. dubna 2008 23:19

V hostinci, na tvrdé lavici, pomalu usínajíc Vejdeme do hostince a já se posadím na tvrdou dřevěnou lavici vedle Kestena. Když přijde hostinský a zatahá mě za tváře nasadím vzpurný výraz malého dítěte které si chce připadat velké a nemá rád když se k němu chovají jak k dítěti. Ale Kestene, vždyť mi nepotřebujeme dva pokoje. Stačí jeden. Co je to za výmysl? Pokoj speciálně pro děti. To tam budou hračky a medvídci? Já nejsem tak úplně malá abych musela usínat s méďou, to sám víš. A čím víc peněz nám na horší časy zbyde, tím líp. obořím se na něj. Pak ale hostinský přinese jídlo a já se do něj hladově pustím. Když dojím, Kesten mi podá klíč a pošle mě nahoru spát. Nasadím otrávenej výraz ale přeci jen se vydám do pokoje, je pravda že už jsem unavená. Dobrou noc. rozloučím se a vydám se nahoru. No jo, chcou bejt sami. pomyslím si. Pak si všimnu Stína jsoucího za mnou. No vidíš, tak jsme si zbyly. pohladím ho a vpustím za sebou do pokoje. Ještě než si lehnu pustím Písk z okna aby se proběhl, je zvyklí na noční procházky kdy se potom ráno vrátí. Pak si zalezu do postýlky, ukážu na volné místo vedle sebe aby si tam lehl Stín. Pak už jen zabořím hlavu do jeho hebké srsti a nechám si zdát ty nejkrásnější sny.

Kesten - 25. dubna 2008 23:27

Hospoda Jen se usměji nad jejím výrazem. Jo to vím, ale jdi si lehnout, zítra nás čeká zase dlouhá cesta. Povím a pak sleduji jak pomalu odchází se Stínem. Ten jde po jejím boku a jen jednou se na jí podívá, jako bý říkal. Jo. Když zmizí na schodišti tak se zase zadívám ven a pak na Antigol. Hmm asi se půjdu projít, přidej se jestli chceš. Povím s úsměvem a zvednu se od stolu. A tázavě se na ní podívám.

Antigol - 25. dubna 2008 23:33
	Hospoda: Přikývnu a taky vstanu, mám pocit, jako bych potřebovala na vzduch. Myslíš, že je moudré nechat Lasičku samotnou? Zeptám se když se ocitneme venku a podívám se na Kestena. Je to přece jenom malé dítě ... Řeknu ještě potom.

Kesten - 25. dubna 2008 23:38
	Hospoda.. Pomalu výjdu ven. No nic se jí enstane, a navíc má tam Stína. Povím s úsměvem a vydám ven z vesnice. Hmm nemám rád vesnice a města. Postesknu si a zadívám se na Antigol. příjdou mi těsná a malá. Dodám a nadechnu se vzduchu a rozhlédnu se po stichlé vesnici..

Antigol - 25. dubna 2008 23:41
	Venku: Přikývnu a usměji se. Máš pravdu ... Nic se jí nestane ... Řeknu s úsměvem a zadívám se na lesy, které mě táhnou. Tak se pojď projít do lesa ... Taky nemám moc ráda vesnice ... Narodila jsem se v lese a jsem v něm ráda ... Řeknu a zamířím směrem k lesu ...

Kesten - 25. dubna 2008 23:57

venku. Přikývnu a s úsměvem se vydám za Antigol k lesům co mě táhnou. Většinu života jsem v lesích. Povím a dál jdu vedle Anigol a usmívám se. Hnn dnes by byla krásná noc nebít v té vesnici..alespoň že si Lasička odpočine. Povím a potichu vkročím do lesa a oči mi zazáří a já se zlehka opřu o strom. A zadávám se dolu na vesnici. Je to zajímavé..tady se cítím doma, prostě mám rád lesy, a volnost. Povím a zadívám se Antigol do očí, a když se je pokusím odtrhnou tak zjistím že to jde těžko..nebo že bych nechtěl ? Zkouším se k tomu přimět, ale dál se jí dívám do očí. No tak jak se to chováš.. Zazní my v hlavě hlas když zarazím ruku, aby se zvedla a dotkla se její tváře. Ne můžeš litovat..ale. A tak se na ní dívám a jen se usmívám a mám pocit že jí vidím poprvé. tak krásná.. S velkým ovládáním si sudám z ramen luk a opřu se o něj..ale nemůžu se vyhnout tom abych se pohledem vrátil k Antigol. No tak. A kde jsi vyrůstala Antigol ? Zeptám se nakonec.

Antigol - 26. dubna 2008 12:52

soukromá zpráva od Antigol pro Venku: Zamyšleně se opřu o strom naproti Kestenovi a nejsem schopná z něj spustit oči. Vzrůstala jsem na Jihu, můj otec byl králem a mě vychovával sám. Matka mi zemřela když mi byli asi dva roky. Odpovím zamyšleně a pozoruji jeho oči. Doma jsem již dlouho nebyla ... Vyslali mě abych vám pomohla, pokud to bude v mých silách. Řeknu po chvílce. Co s tebou je? Raději se uklidni než se něco stane, nebo nedej bože že by ses do něj zamilovala ... A co kdyby se to už stalo ... Na cestě jsme už hodně dlouho a já ho mezitím poznala ... Pomyslím si v duchu. Kde jsi vyrůstal ty, Kestene? Zeptám se potom.

Kesten - 26. dubna 2008 13:19

soukromá zpráva od Kesten pro Poslouchám Antigol a dívám se na ní. Já jsem vyrůstal v sevreních lesích v jedné elfí vesniče, své rodiče jsem nepoznal, ale elfové co mě našli se o mě strali, jako o vlastního. Učil jsem se spolus jejich dětmi a byl jsem jako jeden z nich, pomáhal jsem hlídat hranice, pást.. Povím a zavzpomínám. Jednou se ke mně přidal Stín a já jsem pak odešel z vesnice a stal jsem se hraničářem, mužem bez domova, mužem co má za domov lesy, louky, hory…. Sem tam jsem dělal průvodce, stopaře…. Poznal jsem pár přátel. Úzčastnil jsem se nějakých výprav a tetkon jsem bil břizvám, k téhle a jsem rád že tu jsem. Povím v kosce celí svůj život a usměji se. Cestuji s ní dlouho, ale stejně mám pocit, že jí znám díl… A proč jsi ty nebyla dlouho doma ? Alespoň se máš kam vrátit. Ano zamiloval se chodče… dlouho sní potuješ. Zní mi v mysli hlas a já vím, že má pravdu cítím to když se na ní podívám.. Stejně je tu líp než v hostinci. Povím pak s úsměvem.

Antigol - 29. dubna 2008 18:49

soukromá zpráva od Antigol pro Nespouštím z něj oči a poslouchám každé slovo, které vyřkne. Proč jsem doma dlouho nebyla? Otec se vydal do války když jsem odešla a od té doby nevím, co se tam děje. Naposledy za mnou byl posel před ... Já nevím, jak je to dlouho... Řeknu a v očích se mi objeví smutek. Ano, je tu mnohem lépe než v hostinci. Nemám ráda vesnice, spíš lesy ... Přisvědčím s úsměvem. Co se to děje? Snad jsi se opravdu nezamilovala ... Podívej se na něj znovu a řekni co cítíš. Lásku. Možná mám se kam vrátit, možná ne ... Nevím, jetsli náhodou tu válku neprohráli a soupeři neobsadili město ... Řeknu po chvíli potichu a nespouštím z něj oči. Já jsem taky ráda, že tu jsi, Kestene. Řeknu a zadívám se na něj.

Kesten - 29. dubna 2008 19:53

soukromá zpráva od Kesten pro Když vypráví o tom, že se nemá kam vrátit, tak z ní nespouštím oči. Ano miluji ji. Pomyslím si a pustím svůj luk na zem a dojdu se postavit vedle ní. Víš celí svět je mim domovem, domovem co nikdy neprojdu, ale na celém světě není jediné místo, jak bych se rád vrátil, ale vím, že jsem rád, že tu jsi semnou Antigol. Povím a lehce jí pohladím po tváři. Tvůj otec bude v pořádku. Povím a podívám se jí hluboko do očí a usměji se. Jsem jen člověk bez domova a s přáteli a Povím a pomalu jí políbím na rty. Promň, ale taky jsem člověk co miluje jednu princezničku, jménem Anigol, miluje jí k zblázní, když jsem si dlouho snažil nalhávat, že ne, ale pravdou je to, že ano miluji tě a vždycky budu Antigol. Povím potichu a dívám se jí do očí. A budu i pokud nemiluješ ty mě.

Antigol - 29. dubna 2008 21:43

soukromá zpráva od Antigol pro Překvapeně se na Kestena podívám. To snad nemůže být pravda ... On mě miluje... Pomyslím si šťastně a obejmu ho kolem krku. Kestene .. Nemáš za co se omlouvat ... Já tě taky miluji, ty můj hraničáři ... Usměji se na ně a políbím ho. Taky jsem si namlouvala, že to nemůže být pravda a až do této chvíli své city k tobě skrývala, ale teď už to nedokážu, Kestene. Vždycky, když jsem se na tebe podívala, pocítila jsem teplo a věděla jsem, že jsem v bezpečí, když jsem s tebou ... Já i malá Lasička ... Usměji se a po tvářích mi začnou stékat slzy štěstí. Miluji tě, Kestene ...

Kesten - 29. dubna 2008 22:11

soukromá zpráva od Kesten pro Podívám se na Antigol, překvapeně a udiveně. Miluje mě.. Pomyslím si a ctí,m jak se mi srdce rozbuší když mě obejme a políbí.¨ Pomalu jí polibek vrátím a připadám si jako v nebi. Pokažde, když jsem se na tebe podíval tak mi poskočilo srdce, a nemohl jsem se smířit s tím, že by se, tobě nebo Lasiče něco stalo, já a ani můj přítel. Povím a utřu jí slzy z tváře. Když jsme šli s Lasičkou lovit, tak se mě ptala jestli se mi líbíš a já jí pověděl, že ano. Povím s úsměvem a políbím jí. Ne nechci, ale se tobě nebo Lasičce něco stalo, a navíc mě musí ještě vystopovat a to pod tvím vedením. Povím s úsměvem a znovu jí políbím. Miluji tě a už to nemusím skrývat. Pak se jí podívám do očí a pomalu se nadechnu a podívám se na ženu co miluji k zblánění a nádherném měsíčním světle. Možná jsem ti to už povídal, ale jsi nádherná a miluji tě k zbláznění Antigol. Povím a obejmu jí kolem pasu, jako bych se kál, že se rozplyne v lese. A znovu jí pomalu políbím.

Laura - 30. dubna 2008 15:14

Vločka chvíli ležela, ale pak začla škrábat na zeď vedlejšího pokoje nejspíš chtěla za tím vlkem. Mě to vzbudilo. Jen sem vločku naštvaně pozorovala a pak sem jí okřikla "NECH TOHO!". Nachvilku přestala a já pak opět usla. Ona zase začla škrábat na zeď a kňourat do toho. Vzala jsem polštář a přikryla si hlavu, to ale nepomohlo. "Vločko já bych ráda spala jestli tě to nezajímá!" zakřičím na ní. "Já tě vyhodim ven!" začnu jí vyhrožovat i když to nemyslím vážně. Ona to, ale nebere na vědomí a dál škrábe a kňučí. Ja se z tebe jednou zbláznim pomyslím si. Jdu odemknout dveře. Jen odemknout. Ani sem si nenasadila kápi. Zapoměla jsem na to.

Lasička - 30. dubna 2008 16:42

Doba, která uběhla mezitím co jsem usnula a teď se probudila mi připadá jako vteřina, i když vím že doopravdy to bylo mnohem déle. Posadím se, zamžourám očima po pokoji po zdroji zvuku který mne vzbudil. Nic nevidím, není divu když je tu tma jako v pytli, žádné hvězdy na obloze, jen tlumené měsíční světlo jehož paprsky dopadají na zem skrz okno. Nic ale neslyším, ten hluk co mě vzbudil ustal. Znovu si lehnu, je tu až moc ticho. Žádné zvuky lesa na které jsem byla zvyklá, a ta tma. Po dlouhé době si opět vzpomenu na to co jsem viděla v té vesnici. Znovu má noční můra. Snažím se myšlenky nějak zaplašit a znovu ustnout, ani jedno se mi však nedaří. A pak se znovu ozve ten zvuk. Teď už rozeznám škrábání tlap na stěnu, vycházející nejspíše z vedlešjího pokoje. To bude vlčice té ženy v kápi, kterou jsme potkali u kostela. Jak že říkala že se jmenuje? ... no nevím, to je jedno. Nejspíš ta vlčice takhle vivádí kvůli Stínovi, cítí jiného vlka a tak chce za ním, za kamarádem. pomyslím si. Vstanu, přejdu po pokoji ke dveřím a tiše odemknu. Rozhlédnu se po tiché chodbě než se zorientuju kde by měl být pokoj odkud vycházeli ty zvuky. Podívám se na Stína a řeknu mu potichu šeptem: Tak pojď, podíváme se za tou vlčicí, jestli její paní spí nebo ne. Ale když to vzbudilo i mě počítám že ji také. a vydám se k vedlšjímu pokoji. Dojdu ke dveřím, zaklepu a čekám jestli se někdo ozve.

Laura - 30. dubna 2008 16:47
	Po chvilce se ozve klepání na dveře, já si uvědomím, že nemám kápi. Rychle si ji nasadím. "Dále." houknu ke dveřím. To už .Vločka začíná skákat radostí, nejspíš tuší, že je tam ten vlk. Začíná mnohem víc kňučet. já trochu ustelu postel a posadím se, Čekám kdo otevře.

Lasička - 30. dubna 2008 19:04

Když se ozve dále, doufám že jsem obyvatele pookje nevzbudila ale že už byl vzhůru. Pomalu otevřu dveře a vstoupím. Dobrý den, teda vlastně asi dobrý večer. Omlouvám se, jestli jsem vás vzbudila nebo jestli chcete spát, já odejdu ale jen jsem myslela že vaše vlčice tak vivádím až mě vzbudila kvůli Stínovi. řeknu a podívám se na ženu. Jak jsem si myslela, je to ta žena kterou jsme potkali u kostela, alespoň soudě podle té kápi co má zase na hlavě. Málem bych se zapoměla představit, pokud si mě nepamatujete, jak jsme vás já, Kesten a Antigol potkali u kostela. Všichni mi říkají Lasička. A vám? Jak se jmenujete vy? Teda jestli mi to můžete říci. zeptám se s úsměvem. Myslím, že Stín a vaše vlčice by mohli být kamarádi.

Laura - 30. dubna 2008 19:11

"To je v pořádku stejně už sem byla vzhůru. Jmenuji se Roreesaris Azraelová."řeknu a pod kápí se usměju pak dojdu zavřít dveře. Vločka je okamžitě přivítá. "Řeknu ti tajemství, ale nesměla by jsi to nikomu zde ve městě říci dokonce ani Antigol a Kesenovi ne. Pokud mi slíbíš, že to nikomu neřekneš tak ti to prozradím" řeknu dívence a vyčkávám na její odpověď. Pro jistotu zamknu dveře aby nás nikdo nerušil. Vločka si okamžitě začne hrát se Stínem. Myslím, že ji mohu věřit. pomyslím si Na to bych nesázela řekne mi nějaký hlas v hlavě. Už zas ty? Di do háje, neotravuj mě tvejma blbejma připomínkama. Budu si věřit komu chci! odpovím hlasu a ten už mne pak dále neotravuje

Kesten - 30. dubna 2008 19:53
	Stín Jakmile se ozvou ti zvuky tak se velký černý vlk postaví a sleduje stěnu a potom co se Lasička vydá vedle do pokoje tak se vydá za ní. Jde o krok za ní a jakmile spatří Vločku tak se na ní dívá a pak si s ní začne hrát, když vidí, že si Lasička povídá s ženou co potkali u kostela, ale stejně ho víc zajímá vlčice.. Se kterou si hraje.

Lasička - 30. dubna 2008 20:44
	Tajemství? zeptám se udiveně a v očích se mi rozzáří veselé jiskřičky nadšení. Přeběhnu přes pokoj a posadím se na postel vedle Roree. Zvednu ruku se zdviženým ukazováčkem a prostředníkem a důležitě řeknu: Slibuju že to nikomu neřeknu, ani Kestenovi a Antigol. usměji se a ruku dám zase dolů. Já ti potom taky řeknu tajemství.

Laura - 30. dubna 2008 20:52

Pomalu si sundám kápi a pohlédnu na Lasičku. Ta zahlédné, ošklivý obličej podrápaný od vlkodlaka. "Jednou když sem se o úplňku procházela po mých rodných lesích Ashenvale, tak se mi stalo něco strašného. Z křoví na mne vyskočil vlkodlak a takhle mi zohavil obličej. Samozřjemně, že ještě ten večer jsem se proměnila na vlkodlaka a k mé smůle to někdo viděl. A ten někdo to rozhlásil ve všech městech. No a pak všude vyvěsili plakáty s odměnou na mou hlavu. Musela jsem z Ashenvale zmizet, jinak bych nepřežila. Snažím se co nejvíce se vesnicím a městům vyhýbat, ale ne vždy to jde. V této vesnici jsem bohužel ty plakáty také našla. Proto to nikomu nesmíš říct. Chtěli by mne hned zabít. Ale přeci jenom tu kápi nenosím kůli tomu, aby mě nikdo nepoznal, ale kuli tomu jaký mám obličej" vyprávím a když skončím do očí se mi vhrknou slzy a já si schovám obličej do dlaní. Vlasy mám svázané do drdolu takže není poznat jejich délka. Mé vlasy mají červený nádech.

Antigol - 30. dubna 2008 22:18

soukromá zpráva od Antigol pro Usměji se a políbím tě, vycutnávám si každý tvůj polibek Opravdu se na to ptala? Zeptám se s úsměvem a přitisknu se k tobě. Připadá mi, že tě znám celý život a ne jenom... Já nevím jak je to dlouho ... Podívám se ti zhluboka do očí a políbím tě, přičemž tě něžně kousnu do rtu. Taky tě miluji Kestene ... A vždycky budu, slibuji ... Zašeptám a přitisknu se k tobě přičemž zavřu oči a vnímám tvé teplo a tělo.

Kesten - 30. dubna 2008 22:33

soukromá zpráva od Kesten pro Ano ptala. Povím s úsměvem a svívám tě v objetí a vychutnávám si každí tvůj polibek. Taky tě nikdy neopustím. Pošeptám ti do ouška a políbím tě na ouško a pak se zase vrátím ke tvým rtům a pomalu tě políbím. Přičemž jemně vsaju tvůj horní ret a lehce tě začnu hladit po těle, vnímám blízkost tvého těla a jeho teplo . A pomalu tě a dlouze tě líbám, můj jazýček si pomalu najde cestu mezi tvé rty a do tvých úst. Pak se odtáhnu a chvíli se ti dívám do očí a pak tě začnu zase pomalu líbat. Opravdu je tu líp něž ve vesnici. Povím potichu mezi polibky. Ale bude se mi líbit všude kam půjdeš.

Antigol - 30. dubna 2008 23:11

soukromá zpráva od Antigol pro Po zádech mi přeletí mráz vzrušení. Moje ruce tě začnou hladit po hrudníku a na bříšku. Pootevřu rty a začnu si hrát s tvým jazykem. Když se odtáhneš usměji se a pohled ti opětuji. Hm ... Je to tu mnohem lepší ... Taky zašeptám, ale když zmíníš svou poslední větu přestanu tě líbat a smutně se ti zadívám do očí. Kestene, ta cesta bude nebezpečná, pro všechny z nás a rozhodně to nebude příjemná procházka ... Čeká nás plno nástrah a nebezpečí, než aby se ti to líbilo ... Sama z toho mám špatný pocit, už kvůli tomu, že vás na tuhle výpravu vedu. Zamumlám a přitisknu se k tobě, jako bych se bála, že se mi najednou ztratíš ...

Kesten - 30. dubna 2008 23:48

soukromá zpráva od Kesten pro Taky bych si neodpustil, aby se tobě nebo Lasičce něco stalo. Zeptám a užívám si tvé polibky na svém krku, když mě líbá na ústa, tak tí polibky se stejnou vášní oplácím. A hladím tě po těle. Možná, by bychom se měli vrátit, hmm a nebo ne do rána času dost a tady je hezsky. Zašeptám ti potichu do ouška a začnu tě líbat na krčku. A a ini se mi tam nechce. Mé ruce jí zase zajedou pod tuniku a začnou tě hladit po sametové kůži a mé try se pomalu vrátí na tvé rty a jazyk si najde svou cestičku do tvých nádherných úst.

Antigol - 01. května 2008 00:00

soukromá zpráva od Antigol pro Trochu se zamračím, ale pak se zase usměji. Lasička to tam snad ještě vydrží, ne? Má tam přece Stína ... Je tu mnohem líp než ve vesnici ... Zašeptám a znovu tě začnu vášnivě líbat. Rty znovu pootevřu a začnu si s tvým jazykem hrát. Když mi rukama zajedeš pod tuniku trochu se zachvěji, ale polibky jsou o to vášnivější a já se k tobě přitisnuco nejvíc a také tě začnu hladit pod tunikou.

Kesten - 01. května 2008 00:13

soukromá zpráva od Kesten pro Trošku se odtáhnu a usměji se na tebe. Ano máš pravdu. Povím z mích ramen sundám plášť a ten skoro neslyšně sklouzne na zem usměji se na ní a rychle ti rozepnu sponu na tvém plíšti. Takhle se mi líbíš víc Antigol. Povím potichu a pak tě začnu znovu vášnivě líbat a hraji se s tvým jazykem ve ústech. Jemně tě hladím po těle a mé ruce pomalu jednou víš ke tvým ňadrům. Přisknu se k tobě a dál tě vášnivě líbám a hladím pod tunikou. Tělem mi, jako řekou protéká vášeň a touha a tu se snažím vkládat do svých polibků a doteků.

Antigol - 01. května 2008 00:21

soukromá zpráva od Antigol pro Usměji se a rukou ti prohrábnu tvé krásné vlasy. Ruku ti dám na rty a políbím tě na nosánek. Psst ... Dost bylo řečí ... Miluji tě ... Zašeptám a stáhnu ruku zpátky na tvé tělo pod tunikou a znovu tě začnu hladit. Když se dotneš mých ňader moje touha vzplane ještě víc. Něžně tě začnu kousat do rtu a pak se mé rty přesunou na krk a potom zpátky na rty. Vychutnávám si každý tvůj dotek, laždý tvůj polibek a cítím se tak šťastná, že to víc už asi ani není možné.

Kesten - 01. května 2008 00:31

soukromá zpráva od Kesten pro Už nemluvím jen tě líbám, když mě něžně kousneš do rtu tak mnou projede obrovská vlna vášně a vytáhnu jednu ruku z pod tuniky a rychlil a plynulím pohybem ti sundám z ramen pláš´t, pak si pomalu sundám tuniku a vystavím své tělo chladnému nočnímu vzduchu a přitisknu se k tobě a zase tě začnu vášnivě líbat. A hladit pod tunikou, pomalu tě začnu líbat na krčku a prákrát tě to něj lehce kousnu a pak se vrátím zase ke vrátím tríkům a pomalu ti začnu sundavat tuniku.

Antigol - 01. května 2008 00:45

soukromá zpráva od Antigol pro Užívám si tvé dotyky, které pokračují na tvém nahém hrudníku už bez tuniky. Projede mnou další vlna vzrušení, když mi tuniku začneš sundávat. Něžně ale vášnivě tě líbám na krk a pak i na hrudník a nakonec zase na rty. Jednou rukou tě přestanu hladit a rychle ze sebe sundám tu svou a přitisknu se k tobě ještě víc, kdy ucítím chladní noční vzduch. Znovu položím obě ruce na tvá ramena a trochu odtáhnu a podívám se ti do očí. Miluji tě ... Pomyslím si a znovu se k tobě přitisknu a začnu tě líbat na rty a dokonale si tvé dotyky užívám ...

Kesten - 01. května 2008 01:00

soukromá zpráva od Kesten pro Užívám si tvé doteky na své hrudi, když mě s takovou něhou a vášní líbáš na krku tak se jen trošku usměji nad přívalem touhy co projede mím tělem. Jakmile ucítím jak se ke mě tiskne tvé nahé tělo tak tě začnu líbat snad ještě vášnivějí, tvůj pohled do očí ti vrátím Taky tě miluji... Dám, si užívám tvé doteky a polibky. Pomalu tě přestanu líbat na rtech a začnu tě vášnivě a něžně líbat na krčku, a jedu níž přes klíční kost ke tvým ňadrům kde si jazykem hraji s tvými bradavkami a chvíli je jemně vsávám mezi své rty a pak jedu stále níž a přitom tě stále líbám na těle až se dostanu ke tvému bříšku a chvilku tě líbám, lehce tě hladím po zadečku a druhou rukou tě lehce uchopím za ruku a pomalu tě začnu stahávat s sobě na lesí půdu.... Při čemž tě líbám na po těle.

Lasička - 02. května 2008 17:26

Nedočkavě se na ni podívám, strašně mě zajímá jaké mi poví tajemství. Když si však sundá kápi a odhalí zohizděnou tvář, leknu se a rukou si zakryji ústa v úžasu. Me že bych se jí lekla, že by mi něco udělala ale překvapí mě to, vůbec bych nečekala že pod svou kápí skrývá zrovna tohle. První okamžiky údovu pominou a mě už to nepřijde tak děsivé. Poslouchám co říká a když se ji na konci objeví v očích slzy, obejmu ji a pokusím se ji utěšit. Já sice nevím jaké to je, když se musíš skrývat protože tě chtějí ostatní zabít, protože jsi vlkodlak ale vím jaké to je být sama, opuštěná bez nikoho. Nikoho jsem neměla, byla jsem sama, nikomu na mě nezáleželo. Až jednou jsem našla Kestena, Stína a Antigol, teda vlastně oni spíš našli mě a zůstala jsem u nich. Mám je moc ráda, znamenají pro mě víc než si dokážou vůbec představit, ale oni mě mají taky rádi. A teď, když jsem našla tebe, můžeš u nás zůstat abys nebyla tak sama, jestli teda chceš. Ostatní lidé tě odhánějí, nechtějí s tebou nic mít ale na světě se vždycky najde někdo, kdo tě bude mít rád, každýmá právo na lásku. snažím se ji povzbudit. Je mi jí trochu líto, ne proto že by byla vlkodlak, tedy ne že bych jí to přála, že by to bylo něco příjemného ale s tím se dá žít. Ale bez lásky ... Mě se taky děti když jsem ještě žila v cechu, smáli. Nemám jméno a rodiče, proto se mi smáli, Lasička je jen přezdívka. řeknu jí, i když to s ničím vlastně nesouvisí. Víš, já ti taky řeknu tajemství. Já znám tvoje, ty budeš znát to mé, teda nejen mé ale i Kestena a Antigol. Ono sice není správné vyzrazovat cizí tajemství ale když je trochu i moje, tak to se určitě smí. uvažuji a nakloním se k ní blíž, jako bych se bála že by nás někdo mohl slyšet. Víš, ty se touláš po lesích a krajích proto, že tě hledají a tak útíkáš. Ale mi před nikým neutíkáme, teda jen možná trošku. Antigol je elfka, kouzelnice a její lid nám třem dal úkol najít nějakého starého mága, který jediný může pomoci světu před zlými skřety, kteří zničili mou vesnici. řeknu tajemným hlasem. Ono, já bych se vlastně neměla snažit je zničit, jsem jim vděčná protože kdyby nevypálili mou vesnici tak by mě Kesten s Antigol nenašli a já bych je nepotkala a ty bys teĎ nepotkala nás, takže bychom byli vlastně všichni trochu smutní, nebo spíš méně šťastní ale nadruhou stranu zabili tolik hodných lidí ... začnu zase uvažovat nahlas. Každopádně, můžete se s Vločkou připojit k naší výpravě, jak je vidět skvěle si rozumí se Stínem.

Laura - 03. května 2008 10:48

Podívám se na Lasičku a smutně se na ni usměju. Možná bych se k nim mohla přidat. Jsou docela fajn pomyslím si. "Nikdo nic nechápe, nikdo neví co je to být vlkoldak. O úplňku se proměnit v krvelačnou smyslů zbavenou bestii. Když někoho zabiju tak za to nemůžu, ale to nikdo nechápe. Ani můj nejlepší přítel to nepochopil." řeknu s povzdechem. Při vzpomínce na mého přítele jsem se rozplakala ještě víc. "Milovala jsem ho, on mě taky, ale ne tak jako já jeho, protože, když se dozvěděl, že jsem vlkodlak opustil mě." dodám a dívám se z okna. Pak si sáhmu rukou dozadu a rozpustím si je. Mám je až po pas. Vrátil by se ke mě? Vrátil by jse kdyby zjistil, že jsem těhotná? prolétne mi hlavou.

Antigol - 03. května 2008 20:14
	soukromá zpráva od Antigol pro Když mě začneš líbat na krku a jedeš stále níž začnu tě hladit po vlasech a pak po zádech. Nebráním se stáhnutí na zem a lehce se usměji. Najednou tě přestanu líbat na rty a začnu tě líbat na krku a na prsou. Myslí mi proběhne Lasička, ale jen se pousměji se a nepřestávám tě líbat. Ruce ti klouzají po celém těle a mé tělo se tiskne k tomu tvému.

Kesten - 03. května 2008 22:20

soukromá zpráva od Kesten pro Jen se usmívám a vychutnávám si tvojí blízkost a teplo tvého těla. Tisknu se k tobě a líbám tě, hladím tě ve vlasech a pak si s tebou lehnu na lesní půdu a trošku se zachvěji, ale sám nevím jestli je to nočním vzduchem nebo touhou po tobě, jen jedno vím, že tě nechci pustím a přestat líbat, hladově tě líbám na ústa. Ale není to hlad to jídle, ale touha po tobě, po ženě co dlouhou dobu miluji, po ženě co mám pocit, že jí znám celí svůj život. A co budeme dělat teťkon ? Zeptám se mezi polibky y nevinně se usměji. A pak jí dál líbám a můj jazyk jí rejdí v ústech.

Antigol - 06. května 2008 07:44

soukromá zpráva od Antigol pro Usmívám se a užívám si tvé doteky a tvou blízkost. Blízkost těla muže, kterého miluji nade vše ... Muže, který je pro mně celým světem a životem, jeho náplní. Když se mě zeptáš na to, co budem teďkon dělat usměji se a zatvářím se jako ďáblík. Hmm ... Že bysme šli zkontrolovat Lasičku, jestli leží v posteli a spinká? Zpetám se provokativně a s usměvem. Co budeme dělat teďkon? Naoko se zamyslím a pak se znvu usměju. Co myslíš .... Dořeknu a znovu tě začnu líbat na rtech a na krku a jedu stále níž a přitom tě hladím po těle.

Lasička - 06. května 2008 13:28

Když se zmíní o tom, že se každý úplněk změní v krvelačnou bestii, trochu se zarazím. O vlkodlacích jsem sice slyšela ale tenhle fakt mi nejspíš unikl, nebo jsem spíš na něj nevzpomněla. A ... to když se o úplňku proměníš, to svou mysl asi neovládáš, to ten vlk že? To ... ono, asi můžeš ublížit i někomu komu bys nechtěla. řeknu, více pro sebe než pro ni protože ona to dobře ví, já si to spíš potřebovala ujasnit. A co když budou Kesten s Antigol proti? Že prý by to mohlo být nebezpečný, jak by se to dalo udělat? Každý měsíc ... kdybychom šli dva dny před úplňkem dopředu před tebou, ty bys zustála na místě a pak až by už zase nehrozilo nebezpečí, bychom na tebe počkali a šli bychom dál. Každý měsíc bychom sice ztratili tak čtyři dny ale to nevadí. ... Jak daleko vlastně za noc vlk uběhne? Cestu, co by šli lidi dva dny asi ne, doufám ... Když se rozpláče a zmíní se o tom, že ho milovala, jen se smutně podívám, nevím co říci. Jen ji znovu obejmu a hlavu jí položím na rameno. Já ... nevím co bych měla říci, já co toho o lásce moc nevím. Ale jedno vím určitě, můžeš být šťastná protože jsi alespoň cítila, vědělas že tě někdo má rád i když teď už tu není. Já ji pocítila až teď. Ale teď máš nás, a já tě taky mám ráda, i když se známe tak krátce, a nevadí mi že jsi co jsi, každý jsme něco. řeknu a usměji se. Když si rozpustí vlasy vyskočím a usměji se. Jéé, máš krásné vlasy. Mohla bych ti něco učesat? Nějaký, speciální Lasičkovský účes. a aniž čekám na odpověď vylezu na postel za ni a pokusím se jí vlasy rozčesat prsty a pak zčesávat do podivného copánku.

Laura - 06. května 2008 16:06

Smutně se usměju. Mám jí to říct? Nebo nemám? Ale jo ona je na mě tak hodná zaslouží si to vědět. pomyslím si. "Víš já nejsem sama, ani bez Vločky bych nebyla sama. On ten co jsem ho milovala, mi na něj zanechal památku, není to zatím vidět, ale počítám, že tak za měsíc dva už to vidět bude" řeknu záhadně a dál si nechávám zaplétat vlasy. Vlastně sem ráda, že je tu se mnou a že se jí mohu svěřit. Myslím, že s touhle dívčinou si budu rozumět a snad i s Kestenem a Antigol. prolétne mi hlavou. Sem zvědavá jestli Lasička pochopí co jsem jí tím chtěla říct.

Pán Jeskyně - 07. května 2008 13:07

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ptro úvod: Žiješ ve vesnici, která nese jméno Cimmuria. Přišel jsi sem, když jsi byl malý kluk, ktetrý ztratil rodiče ve válce. Tehdy tě to hodně mrzelo, ale dnes si na ně už vlastně ani nepamatuješ. Ani nevíš, jak se jmenovali. Vše co si pamatuješ je jen od té doby, co jsi sem dorazil. Vše ostatní je zamlžené a nejasné. Dostal jsi se do jakéhosi cechu zlodějů, kteří se tě nakonec ujali a začali tě učit svému umění. Ze začátku jsi to neměl lehké, neboť ses od ostatních dětí hodně lišil. Oproti ostatním jsi byl elf s hodně zvláštní povahou. Pokoušeli se tě dát do školy, která má sídlo o kus dál ve vedlejším městě, ale vyhodili tě odtamtud, neboť tvé chování se do školy prostě nehodilo. Nikdy jsi se nenaučil víc než jen číst a trochu psát. A i toto byl zázrak. Začal jsi totiž být tělem i duší zoděj. Tak se postupem času stalo, že jsi se stal jedním z nejlepších zlodějů ve vesnici. Malí kluci vyrostli v muže a přestali se ti posmívat, ba i naopak, spřátelili jste se. Nejlépe se ti zatím kradlo v noci, ale i ve dne jsi hodně úspěšný. Po pár letech krádeží jsi zjistil, že nejvíce peněž mívají vždy cizinci, kteří sem zabloudí, nebo jen přijdou. Úvodní příspěvek: Začíná se stmívat. Ležíš natažený na posteli a přemýšlíš kam by jsi se dneska vydal krást. Najednou pod svým oknem uslyšíš hlasy, které určitě nepatří nikomu z vesnice. Když se zvědavě podíváš z okna na ulici, zpatříš nějakou skupinku, postávající u hostince. Rozlišíš mezi nimi malé dítě, vyopadá to, že je to děvče, dále vidíš vlka stojící mezi ní a nějakým půlelfem, vedle něj zase zpatříš elfku. Po chvilce je obejde nějaká zahalená žena a po boku jí jde vlčice. Přepadne tě nutkání tam za nimi jít, jsou to přece cizinci. Oblékneš si černý plášť a vydáš se tam. Po chvilce se dveře znovu otevřou a ty uhneš do stínu domu, vyjde ta elfka s půlelfem a zdá se, že míří k lesu. Vycítíš, že tohle je tvá příležitost. Ta malá holka tam musí být úplně sama :-).

Kesten - 07. května 2008 20:18

soukromá zpráva od Kesten pro Usmívám se a užívám si tvé doteky a polibky na svém těle. Hmm no Lesička se o sebe postará sama, nemusíme jí kontrolovat jak spí, jen jí ráno probudit, asi. Odpovím a lehce tě povýtáhnu na horu, ke svým rtům a začnu tě hladově líbat a hladit tě po těle. Mám pocit, že je to věčnost co jsi mě nelíbila, ale přitom to je pár úhozů srdce. Co myslí ? Zeptám se nevinně a podívám se na ní a zase jí začnu líbat. myslím že tě moc miluji a také to že tě moc chci Antigol. Povím a pomalu jí položím na záda a začnu jí líbat na krčku a pak níž. Chvilku si hraji s tvími ňadry a rak jdu stále níž a hladím tě po tělíčku. Moc tě chci

Antigol - 11. května 2008 18:55
	soukromá zpráva od Antigol pro Myslíš, že se neprobudí sama? Zeptám se tě provokativně a zasměji se nad tvým nevinným výrazem. Také tě miluji, Kestene ... A také tě moc chci ... Zašeptám mu do ouška a nechám se položit na záda. Miluji tě ... Pomyslím si a také tě začnu líbat po celém těle.

Kesten - 11. května 2008 19:05
	soukromá zpráva od Kesten pro Podívám se ti do očí a na chvilku tě přestanu líbat. Hmm no to nevím, ale zase na druhou stranu kam by šla ? A je tam Stín a ten nedovlí aby jí jikdo ublížil. Povím a zase, tě začnu pomalu líbat. Pousměji se když mi pošeptáš do ouška těch pár slov. Já tě taky chci moc. Povím a lehce tě políbím na ouško a pomalu ti začnu sundávat kalhoty..

Lasička - 12. května 2008 18:03

Ne, jistě že nejsi sama. Teď máš nás. vyhrknu hned jak začne mluvit o tom že sama nebude ani bez Vločky. Když ale mluví o tom, že jí 'zanechal památku' chvíli nic neříkám, honí se mi hlavou jaké dárky se asi zanechávají z lásky na památku když někdo někoho opustí protože je ten druhý vlkodlak, dárek se kterým se ten dotyčný cítí že není sám. Nějaké zvířátko, ale když má Vločku a navíc říkala i bez Vločky. Nebo nějaký obrázek, sošku ... Nebo je to něco kouzelného ... fantasie se rozlétla na plné obrátky do všech stran takže už ani skoro nevnímám konec věty. Jedním uchem ho však přeci jen zaslechnu ten rázem zastaví všechny mé představy. 'není to zatím vidět, ale počítám, že tak za měsíc dva už to vidět bude' ... 'za měsíc dva' ... 'ten kterého jsem milovala zanechal' ... 'nejsem sama' ... myšlenky mi víří hlavou, jedna předbíhá druhou a ani jedna není domyšlená, jen útržek kterým je okamžitě přetrhnout novou, až nakonec všechny útržky mi dají dohromady jen jediný možný, pro mě známí výsledek. Nadšeně vypísknu, pustím svůj pracně vyčesaný účes, který se okamžitě rozpustí a zakryji si dlaněmi ústa. Byla jsem již mnohokrát při narození miminka ale vždy to šlo mimo mě, bylo to dítě někoho jiného, člověka pro mne cizího. Ty ... ty budeš mít miminko? vyhrknu nadšeně, stále se nemůžu vzpamatovat z překvapení. To je skvělé ... teda ... asi ano, pokud ho chceš .. i když pokud tě jeho otec opustil ... musel to být ale prevít, opustit tě s miminkem když si navíc ... najednou se zarazím, když mě z mých vlastních slov napadne myšlenka. Co když to tak bylo se mnou taky? Maminka otěhotněla ale tatínek miminko nechtěl, a tak maminku opustil, nechtěl se starat o dítě. Třeba ... třeba ji ani neměl rád ... A ona se sama nedokázala o mě starat, tak mě musela dát pryč ... nebo sama umřela, kvůli tomu že ji opustil ... zlý, odporný, hnusný, grázl ... do očí mi vhrknou slzy, slzy lítostí nad utrpením matky a slzy vzteku na toho špinavého psa, na to nejubožejší stvoření. Dosud jsem žila představou že neexistují, už však vím že to není možné. Teď žiji novou představou, touto. Zapomněla jsem, co říkala ta žena, čarodějnice kterou jsme potkali ještě když byl s námi ten trpaslík a alchymista. Nevzpomenu si a ani si vzpomenout nechci, toto je teď mé vysvětlení a s tím chci žít, a nenávidět. Slzy v mých očích však Rose vidět nemůže, sedí zády a já si slzy rychle otřu, nechci aby mě viděla brečet. Usměji se, slezu z postele a kleknu si před ní na zem abych se jí dávala do očí. Že i když tě tvůj muž opustil, že si to dítě necháš, že se o něj postaráš a nenecháš ho někomu jinému, i když sama na to nemáš dost sil. My ti pomůžeme. řeknu prosebně.

Laura - 12. května 2008 18:13

"Neopustil mne, on mě vyhodil. Kdysi jsme spolu žili v této vesnici. ani to nebyl můj muž. Nevěděl, že čekám dítě. A samozřejmě, že si to miminko nechám. Přeci nejsenm hloupá abych ho dávala někomu jinému. Bojím se, že ho tu někde potkám. Tahle vesnice je mi až příliš známá, až přílíš." řeknu Lasičce a do čoí se mi znovu vhrknou slzy. "Ale nejhorší je, že to dítě bude nejspíš také vlkodlak."dodám a dál brečím. Znovu si nasadím kápi. Sou mi vidět nějaké prameny vlasů, ale jen málo. Obličej strčím do polštáře a dál pláču.

Zorax - 12. května 2008 18:40

Ležím na posteli a hlavou se mi honí myšlenky a vzpomínky na včerejší večer,kdy se mi podařil skvělý lup. Z myšlenek mě vytrhnou kroky a hlasy pod mým oknem. Že by cizinci? S nadějí vstávám a příjdu k oknu. Lidi,působící hluk,který mě vytrhl z myšlenek stojí nerozhodně u hostince. Vezmu si svůj černý plášť a vydám se do teplé noci. Už jsem skoro u dveří,když se náhle otevřou a vyjde ta žena s mužem. Rychle, tak ze ani nemohli postřehnout že se tu schovávám ve stínu domů. Počkám až mi zmizí z dohledu a vejdu do hostince,kde většinu lidí znám. Kývnu na hostinského,kterému je jasné,co potřebuji. Po chvilce vyjdu nahoru a zaklepu na dveře,které mají patřit té ženě s vlčicí.

Laura - 12. května 2008 18:44
	Automaticky se otočím ke dveřím. Lasičku schovám za sebe tak aby nebyla vidět. Vločka okamžitě zbystří a vrčí směrem ke dveřím. Kdo to může být. Doufám, že to není někdo kdo chce mojí hlavu. pomyslím si "Dále!" křiknu ke dveřím.

Zorax - 14. května 2008 23:57

Vstoupím do místnosti a rozhlédnu se kolem sebe. Vydíte celkem mladého muže, urostlého hlavně v ramenou, který je celý v černém. Zdravím vás. Kývnu vám na pozdrav a pořádně si vás prohlédnu temně černýma očima. Všiml jsem si, že jste tu noví, tedy jak u nás říkáme, cizinci. Doufám, že se vám u nás bude líbit. Pronesu s trochou obezřetností. Pohled mi spatne na vlčici, trchu se zamračím, ale hned se zase usměju.

Antigol - 15. května 2008 00:00
	soukromá zpráva od Antigol pro Nad tvými slovy se už jen pousměji a dál nic neříkám a jen si užívám tvé doteky. Má pravdu, je s ní Stín kam by šla? Pomyslím si. Jakmile mi začneš sundávat kalhoty mé polibky začnou být ještě vášnivější a toužebnější. Ruce se mi trochu třesou, když začnu dělat to samé, ale ne zimou či nervozitou, ale vášní a touhou.

Laura - 15. května 2008 07:06

Ne to není možné. Je to on, je to ten co mne vyhodil když zjistil, že jsem vlkodlak. Bože proč, proč, proč sem ho musela potkat? pomyslím si. Stojím tam jak přimražena a jen na muže upírám svůj zrak. Jedním pohybem ruky vločku odvolám. Po chvilce jsme konečně schopná něco říct. "Ne nejsem tu nová, a ty mne znáš velice dobře a já tebe." uačnu mluvit a sejmu si kápi. Zorax může vidět elfí ženu s vlasy až po pas a s červeným nádechem. Mám zohyzděný obličej. No a pozná ve mě ženu, kterou asi před ani ne měsícem vyhodil, když zjistil, že je vlkodlak. "Zoraxi, to jsem já Roreesaris Azraelová. Víš a já s tebou čekám dítě." dořeknu stále na něj upírajíce svůj zrak a čekám na odpvěď.

Lasička - 15. května 2008 18:29

Opustil j aniž by to věděl? To ale ... zamyslím se a napdne mě další představa. Co když to můj tatínek taky nevěděl? To by potom ... ale to určitě ne, kdyby už byla maminka v koncích a nevěděla co dál dělat, šla by za ním dřív než by mě dala pryč ... určitě to bylo jak jsem si myslela... hajzl ... pomyslím si. Ale proč jsi mu to neřekla? Třeba by u tebe zůstal, určitě ... - určitě není jak můj otec - A kdybys ho teď potkala řekla mu to, třeba by se k tobě vrátil, a k tomu malému ... Hned ráno ho půjdeme spolu hledat. rozhodnu se, věřím tomu co říkám a jsem přesvědčená že to tak opravdu bude. A pak se ozve zakepání a dovnitř vejde muž v černém. Zpoza Roseiných zad na něj hledím a když ho osloví jako svého muže, usměji se. Předtím jsem mu chtěla vynadat ale když řekla že to nevěděl ... Co nejtišeji slezu z postele a jdu si sednout za Stínem a Vločkou, tohle si asi budou muset vyřídit sami.

Kesten - 15. května 2008 20:33
	soukromá zpráva od Kesten pro Pomalu ti sundám kalhoty, a tvé polibky ti oplácím svými. Pomalu si nechám sundat kalhoty a přitom tě vášnivě líbám. Lehce tisknu své tělo k tomu tvém a vášnivě tě lívám a pak se s tebou začnu pomalu a něžně milovat…

Laura - 16. května 2008 15:48
	tak tohle je vločka :-)

Zorax - 19. května 2008 20:02
	Překvapeně se podívám na tu ženu. Ror! Co tady děláš? Vypravím ze sebe a pak se podívám na to malé dítě a znovu věnuji tázavý pohled Roreesaris. Dítě? Děláš si legraci? Seš si jistá tím, že je to mé dítě? Zeptám se stále překvapeně. Kdybych to byl tehdy věděl nevyhodil bych tě, to doufám víš. Proč jsi se vrátila? Zeptám se nakonec a nespouštím z ní oči.

Laura - 20. května 2008 16:14

"Jsem si naprosto jistá, že dítě čekám s tebou , protože sem s nikým jiným takovejhle vztah neměla."začnu mluvit a sklopím zrak pak se zhluboka nadechnu a znovu se mu podívám do tváře. "Když jsi mě vyhodil odešla jsem do lesů zvaných Ashenvale. Až tam jsem zjistila, že čekám dítě, věděla jsem, že je tvoje, ale neodvážila jsem se vrátit. Asi po dvou dnech někdo zjistil, že jsem vlkodlak a všude ve městech a vesnicích to roztroubil. Musela jsem odtamtud zdrhnout, protože je tam vypsaná odměna na mou hlavu. No a náhodou sem narazila na tuhle vesnici jakoby osud chtěl abychom se znovu setkali. K mé smůle sem tu také našla ty plakáty, ale snažím se chovat tak abych nebyla podezřelá. Strašně si mi chyběl." dokončím a popojdu k Zoraxovi.

Zorax - 30. května 2008 23:44

Beze slova poslouchám, co mi říká a nemohu uvěřit jejím slovům. Když ke mě popojde o krok ustoupím zpátky ke dveřím a nespouštím z ní oči. Mě po tobě taky ... Pomyslím si, ale nahlas řeknu úplně něco jiného. Aha ... Hm ... Víš ... Pokud je to tak jak říkáš, nejbezpečnější by pro tebe a tvé dítě bylo, kdyby jsi z téhle vesnice odešla. Nadobro. Řeknu po chvilce přemýšlení a pohled mi sklouzne na malou v rohu místnosti. A tohle dítě? To je taky moje? Ušklíbnu se a ukážu prstem na dítě a čekám na její odpověď ...

Antigol - 30. května 2008 23:49
	soukromá zpráva od Antigol pro Užívám si každý tvůj dotyk. Každý polibek. V hrudníku se prohnu vášní a touhou po tobě ... (promiň, ale v tomhle jaksi zkušenosti nemám takže už vůbec nevím co napsat XD)

Laura - 30. května 2008 23:55

"Ne Lasička není ani moje dítě. Já tě nechci znovu opustit. Nedokážu bez tebe žít. Mému srdci se po tobě stýskalo. Nechci znovu odejít, i když budu muset. Vydám se s tou skupinou se, kterou sem se tu potkala někam někoho hledat. A mi dva už se nikdy neuvidíme." řeknu smutně, sklopím hlavu a otočím se směrem k oknu. Po mé tváři mi začnou stékat slzy a dopadat na podlahu. Nakonec si sednu na postel. Strčím obličej do dlaní a začnu plakat.

Zorax - 31. května 2008 00:05
	Na tváři se mi objeví lítostivý pohled a starostlivě se podívám na Roresarris. Taky se mi po tobě stýskalo Ror, ale uvědom si prosím, jaké s sebou přinášíš nebezpečí ... Nejen pro tu malou ... Lasička? Divné jméno ... Ale i pro mě. Půjdu s tebou Ror, už tě nechci nikdy opustit. Položím jí ruku na rameno a posadím se vedle ní na postel.

Laura - 01. června 2008 07:32

Uplakanýmá očima se na Zoraxe podívám. Otřu si poslední zbytky slz a zašeptám "Díky." pak se podívám na Lasičku. Kde má asi rodinu? Jaké je její pravé jméno? ptám se sama sebe. "Kesten a Antigol, to jsou ti dva co přišli s Lasičkou, nejsou její rosdina. Já ani nevím kde má rodinu, ani nevím jaké je její pravé jméno. Řekla mi, že jí tak ti dva říkají, Lasička."řeknu a položím si hlavu na Zoraxovo rameno.Kam mají, Kesten, Antigol a lasička namířeno? opět se zeptám sama sebe. "Lasičko kam máte vlastně namířeno?"zeptám se Lasičky. V tu chvíli mi na klín, předním tlapama vyskočí Vločka. Je pěkně těžká. Já jí pohladím po hlavě a ona mi olizné obličej. Pka přejde k Zoraxovi a sedne se. Upřeně ho pozoruje.

Kesten - 02. června 2008 08:45
	soukromá zpráva od Kesten pro Jen se sní miluji a je to tio nejhezčí co jsek kdz zažil. Mím tělem pulzuje touha po té obdivihodné ženě, a každý její dotik a polibek je něco napopsatelně krásného.. Potom co skončíme smilovám se naní jen usměji a políbím jí. Bylo to nadherné, ale už bychom asi mohli vyrazit nazpět. Povím a držím tě v obětí. (Tak to drobek urychlíme ne :D)

Lasička - 02. června 2008 15:58

Nehnutě sedím v rohu místnosti a snažím se splynout se stěnou pokoje, aby si to ti dva mohli vyříkat co nejvíce v soukromí a přitom myslím na mé rodiče, jak to bylo s nimi. Neubráním se však tomu abych poslouchala. Když se ten muž zmíní o mě, jestli jsem jeho dítě, dělám jako že jsem to přeslechla a dál se vjenuji drbání Stína, když ale řekne že Lasička je divné, jméno už nevydržím zůstat klidná. Milí pane, myslím že Lasička by vůbec nebylo divné jméno, i kdyby to bylo jméno. vstanu, dám si ruce v bok a přejdu přes místnost abych stála přímo naproti němu. Hledím mu do očí, ruce v bok a na tváři co nejtvrdší a neúprosný výraz. Jenže ono to jméno není. Některé děti nemají to štěstí, že i když se na jejich matku její muž vykašle, odejde a nechá ji být mohou zůstat s ní. Některé mladé maminky nejsou schopny vychovávat děti sami a proto je musejí dát pryč. A když to dítě dají pryč potají a dříve než by si mohlo cokoli pamatovat tak prostě jméno nemá, protože jméno člověku mohou dát jedině rodiče! Nebo člověk který toho dotyčného natolik miluje že by za něj byl ochoten položit život. řeknu k němu přísným hlasem ale poslední větu řeknu potišeji, jakoby sem nepatřila a jako bych při jejím vyslovení trochu posmutnila. A dokud na světě existují takovíto nezodpovědní muži, budou zde bohužel pobíhat i děti beze jmen. dořeknu znovu tím skoro dospělím, káravým hlasem. Pak se otočím k Rore a pokrčím rameny. Já vlastně ani nevím. Hledáme nějakého kouzelníka. Jdeme už dlouho, od té doby co mě našli v jedné z vesnic které padli za oběť těm bestiím. Opravdu nevím, a je mi to i docela jedno kam jdeme. Hlavně že jsem s nimi protože u nich je teď můj nový domov. odpovím. Pak skloním hlavu. Takže když už se k tobě tvůj muž vrátil, nepůjdeš s námi? Já myslela že by to bylo fajn, Stín s Vločkou si skvěle rozumnějí a Antigol s Kestenem by určitě nebyli proti. Ale teď ... samozřejmě tě nebudu nutit. Jsem ráda že se k tobě vrátil a budete žít jako rodina, a tvé, vaše dítě bude šťastné i když je co je.

Laura - 02. června 2008 16:06

Vezmu Lasičku a posadím si jí na klín. "Lasičko, mi s vámi půjdeme, neboj. Stejně zde v této vesnici nemůžu zůstat, jelikož by dřív nebo později zjitili kdo jsem a šli by mi po krku a to já nechci. Už kuli dítěti ne." řeknu jí a pohladím ji po vlasech. Pak se na ni usměju. Vločka k nám skočí na postel, konkrétně vedle Zoraxe a položí mu hlavu do klína. Přitom si lehne. "Stín s Vločkou si roumějí hodně dobře, řekla bych, že se do sebe zamilovali." dodám a uchehtnu se nad tou myšlenkou, že se mi zamiloval vlk.

Zorax - 03. června 2008 13:34

Poslouchám Rereesaris a pak se podívám na tu malou. Tak malá a chytrá? Ale máš pravdu, jelikož to není jméno, nemůže být divné ... Ale pokud by to jméno bylo, bylo by to divné, protože jsem zatím nikdy nepotkal nikoho, kdo by měl pravé jméno Lasička. Jen tak mimochodem, to, co jsem řekl o tom jméně ... Bylo to proto, že jsem něvěděl, že to není jméno oravé, ale jenom jméno takové, aby ti tvé pravé jméno mohl dát tvůj otec nebo jak ty říkáš, člověk, který za tebe klidně položí život jak tě miluje zaltíčko. Usměji se a pohladím ji po vlasech. Možná si tím chtěla naznačit mě a Rory, ale mohu tě upozornit, že kdybych věděl, že je Rory těhotná, nikdy bych ji neopustil. Rozumíš? Pohladím přitom Vločku po hlavě. Jistěže půjdeme s vámi. Kde jsi vlastně přišla k té feně vlka? Zeptám se Roreesaris a podívám se na tu vlčici.

Laura - 03. června 2008 13:42

"No stalo se to před někilika týdny. Zrovna jsems e procházela v lese, to už sme spolu nebyly, když jsem zaslechla nějaké zoufalé kńučení. Rozběhla jsem se za tím zvukem a dorazila jsem na palouček kde leže zraněná bíla vlčice. Měla podrápaný bok a byla celá od krve. Rány jsem jí ošetřila. Další dva týdny jsem se o ni pečlivě starala. Umyla jsem z ní krev a zjistila jsem, že je ještě bělejší než se na první pohled zdálo. POjmenovala jsem ji pro to Vločka. Stali se z ná dvě nejlepší kamarádky. Viď Vločko?"převyprávím a při poslední větě pohladím Vločku po hlavě. "Co by si si přál bay to bylo? Já bych si přála holčičku."řeknu a zeptám se Zoraxe.

Antigol - 04. června 2008 09:59

soukromá zpráva od Antigol pro Běžím k mostu hned za Dardanem. Ještě pořád mám před sebou myšlenku co kdyby ten šíp trefil jeho. Najednou mě ze zamyšlení probudí praskot mostu na kterém právě jsme a v dalším okamžiku už cítím chladnou vodu. Snažím se plavat, ale proud je na mě příliš silný, navíc jsem sde nikdy dobře plavat nenaučila ... Cítím, že se potápím a denní světlo mi mizí z očí. Nevím, jak dlouho jsem byla v bezvědomí, ani jak jsem se dostala na tuto pláž. Cítím jen, že ležím na něčem kamenném a cítím sůl. Musíme být blízko moře. Otevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe. První co uviodím je

Kesten - 04. června 2008 20:57
	Stín Stín si hraje s Vločkou a nějak si moc toho muže nevšímá. Až potom co ho opustí Vločka se na něj podívá a pomalu se došourá k Roreesaris a posadí se vedla postele a podívá se na muže a vycení zuby, pak se, ale podívá na Lasičku a lehce jí strčí do nohy.

Zorax - 06. června 2008 21:56
	Beze slova poslouchám, co Roreesaris vypráví a pohled mi přitom zavadí o nepřítelský pohled toho druhého vlka. Vždycky jsem si přál mít syna, ale pokud budeš chtít holčičku tak vůbec nejsem proti. Hlavně pokud to malé bude zdravé a alespoň z části tak rozumné jako ty, Ror. Odvětím s úsměvem...

Antigol - 06. června 2008 22:03
	soukromá zpráva od Antigol pro Usměji se a políbím tě. To ano ... Ta procházka se protáhla, že? Usměji se a začnu se oblékat. Jsem zvědavá, jestli už Lasička spí ... Pomyslím si nahlas a usměji se na tebe. Miluji tě, Kestene ... Přijdu k tobě a něžně tě políbím.

Kesten - 06. června 2008 22:12

soukromá zpráva od Kesten pro Polibek ti vrátím. Hmm protáhla jo tak drobek. Přiznám a začnu se také blékat. No to já také, konec, koncu to se dozvime. Povím s úsměvem a podívám se na tebe. Taky tě miluji Antigol Povím ti a něžně a dlouze tě pobím. Pak si na záda usadím luk a znovu tě políbím. Můžeme jít ? Zeptám se tě a znovu tě políbím a lehce tě chytnu za kuku. A s úsměvem se zadívám na vesnici před námi a pohledem vyhledám hostinec, v němž je Lasička a můj čtyřnohý přítel.

Antigol - 06. června 2008 22:19

soukromá zpráva od Antigol pro Přikývnu a přitisknu se k tobě. Ano, můžeme už jít ... Odpovím s úsměvem a také se podívám na vesnici. Začínám cítit únavu a myslí mi proběhne dnešek. Bude to ještě složitější .. Zamumlám si spíš pro sebe a trochu se zamračím, s láskou jsem nepočítala ... Zamyšleně kráčím vedle tebe až dojdeme k hostinci. Hostinský sebou prudce trhne, když se otevřou dveře a ospale se na nás podívá. Jo, to ste vy .. Přeju dobrou noc, ta malá zůstala nahoře ... Prohodí jen a znovu usne tvrdým spánkem.

Kesten - 06. června 2008 22:26
	Jen kývnu hlavou s po tvém boku jdu do vesnice. děkujeme přítely. Povím hostinckému a podívám se s usměvem na teba. Tak co myslíš spí Lasička nebo ne ? Zeptám se s úsměvem a lehce tě políbím, než začneme vycházet schody.

Antigol - 06. června 2008 22:30
	Usměji se a zatvářím se zamyšleně. Ano, myslím, že spí ... Odpovím s úsměvem a otevřu dveře do pokoje, kde má být Lasička. Její pokoj je ale prázdný. Vyděšeně se na Kestena podívám a všechen úsměv se mi vytratí ze rtů i z tváře. L-lasička ... Je pryč ... Dostanu ze sebe.

Laura - 06. června 2008 22:32

"No měli bychom si jít všichni odpočinout. Lasičko jestli chceš nechám jít vločku s tebou a se stínem do tvého pokoje. Já už jsem taky unavená." řeknu a políbím Zoraxe na tvář. Pak postavím Lasičku a sama se zvednu. Otočím se na Vločku, která jako by pochopila co jsem řekla a byla připravená odejít se Stínem a Lasičkou do jejich pokoje. Pousměji se. Vločka jakoby slyšela co Antigol řekla, protože se k nim rozeběhla a tahala je pak ke mě do pokoje. já nemám nasazenou kápi.

Kesten - 06. června 2008 22:43

Podívám se na Antigol a ruka mi sjede k meči. Lasičko ? Zevolám chodbou. Stíne ? Zavolám svého přítele. Kde jsou co se mohlo stát a proč, odešli dobrovol.. Pka se k nám vydá tam blílá vlčice a dovede nás do pokje ke své paní.¨Spustím ruku z meče a podívám se na svého přítele a Lačku. Tak tady jste vy tuláci. Povím a podrbu dvého přítele, tan se na mě podívá sice, jako na blba, ale já se jen usměji. No dobrá no, snad jse se tu choval slušně co. Zeptám se ho a non na mě jen vycení zuby a podvá se po sněhobíle včici. Hmm Snad jset tu Roreesaris, nenutili ponocovat ? Zeptám se obou dvouch s usměvem a mrknu na Lasičku a pak se podívám na Roreessaris a usměji se. Tak ty sis našel ...Hmm kam maradku jo Stíne. Povím chlupáči načež mě probodne pohladem a já se usměju. No už mlčím, až nec nepovím. Dodám a usměji se na Vločku.

Laura - 06. června 2008 23:15

Ajaj. pomyslím si. Nemám kápi takže Kesten okamžitě uvidí zjizvenou ošklvou tvář a je jasně vidět, že šrámy jsou od vlkodlaka. "Ne to ne." vypustím s úst a na sucho polknu. Jinak Kesten vidí mladou elfí ženu s vlasy až po pas, které mají červený nádech jsem vysoká 175 cm a dost štíhla (zatím :-D). Koukám dost vyděšeně. No tak a teď to všechno praskne. Budu jim to muset říct, ale bojím se toho.napadne mě. Vločka začne lákat Stína aby si sní hrál.

Kesten - 06. června 2008 23:25

Podívám se na Roreessarisu tvář, ale nic neříkám. Jen se usměji a jako by nic povím. Dobrá, pokud tě ani ejden z těch dvou nez.. Pak koutkem oka zachytnu jak Stín laškovně skočí po vlčici. Nezrdžoval a taky že se Stím nenudí. Povím a chvilku sleduji, jak si ty dva hrajou a usmívám se. Vlasně mi je fuk, že ty jizvi jsou od vlodlaka, pokud nechce ublížit Laciče, nebo Antigol a to očividně nechce a pokud jí věří i Stín, tak jsem spokojen. Stín pomalu obcházi kolem Vločka a čeká co asi bílá vlčice udělá.

Laura - 06. června 2008 23:32
	Vločka, ho začne lákat pomalu, ale jistě ven. Vždycky na něj jakoby doráží a pak kouske uskočí. a takhle pořád. Dokud nebudou úplně venku. "No myslím, že Vločka se Stínem sou něco víc než přátelé, skoro bych až řekla, že sou do sebe zamilovaní." řeknu. Zdám se být docela nervozní. Nejistě se pousměji.

Kesten - 06. června 2008 23:41
	Stín se nechává lákat ven a jen na oko je se zdráha. venku trošku nakloní hlavu a podívá se na vlči a pak po ní skočí. Sleduji jak ho Vločka láká ven a usměji se. Jo taky se mi zdá, dlouhu jsem stím tulákem potovali sami. Povím a pokčím rameny. No budu jen rád kdaž bude rád no. Povím a usměji se.

Antigol - 08. června 2008 21:03

Vyděšeně se podívám na Kestena a rozhlédnu se po chodbě. Najednou se objeví ta vlčice a odvede nás do sousedního pokoje. S úlevou zjistím, že je tu i Lasička. Lasičko ... Ještě že tak ... Vydechnu s úlevou a pohladím ji po vlasech. Pak se pozorně podívám na tu ženu. Někoho mi připomíná a pak si vzpomenu na ten plakát u dveří. No co ... Každý jsme jiný. Do jejich rozhovoru s Kestenem se nazapojoju. Jsem ráda, že je všechno v pořádku. Možná, že byste chtěli jít s námi, když si ti dva tak rozumnějí a navíc ... nebylo by na škodu, když se naše malá skupinka trochu rozroste ... Co vy na to? Obrátím se na Kestena a Lasičku s úsměvem.

Lasička - 09. června 2008 23:22

Když začne Zorax spekulovat nad tím jestli by Lasička bylo divné jméno nebo ne jsem ještě pořád trochu rozrušená. To že jsi nikdy nepotkal nikoho kdo se jmenuje Lasička neznamená, že by to bylo divné jméno. Já taky nikdy nepotkala někoho kdo by se jmenoval Zorax a taky neříkám že je to divné jméno. řeknu trochu jakoby naštvaně a z mého hlasu je slyšet věci týkající se jmen je jedna z mála věcí za kterými si stojí a budu se o ně hádat klidně do nekonečna. Myslím, že to že jsi to nevěděl tě vůbec neomlouvá. Není hezké mluvit ošklivě o cizích ať už opravdových nebo jiných jménech. A neříkej mi zlatíčko, nejsem tvoje zlatíčko. Pro tebe jen "Divná" Lasička. A pokud se ti to nelíbí a je to pro tebe až moc divné, říkej si mi jak chceš, mě je to jedno, jsem zvyklá na spoustu náhradních jmen. odseknu. Ten chlap je divný, vůbec se mi nelíbí. Proč se musí navážet zrovna do jmen? A vůbec, myslím že se jen vymlouval, jak může někdo něvědět o tom že čeká s někým dítě? Tss ... pomyslím si a pak se otočím k Roree a usměji se. To je dobře že půjdeš - půjdete s námi. Ráno to řekneme Kestenovi a Antigol. řeknu. Mě se sice nechce jít spát, já se tam sama v pokoji trochu bojím. Tedy ne že by se mi něco stalo, mám Stíne a on je ten nejlepší ochránce jakého jsem mohla mít, teda hned po Kestenovi, usměji se a podrbu Stína za ušima. Ale spíš se mi vrací noční můry a ... najednou se Vločka pohne směrem ke dveřím, vyběhne na chodbu a po té za sebou táhne Kestena s Antigol. Když je vidím, trochu provinile se usměji, vím že o mě asi měli strach ale já je nechtěla budit, a navíc jsem ani nevěděla jestli jsou vůbec u sebe v pokoji. Jistě že jsme se chovali slušně, mohli bychom se chovat jinak? zeptám se s úsměvem. Ne, nenutili. To ona nás Vločka vzbudila. řeknu. Když se baví o tom že se Stín s Vločkou do sebe zamilovali, usměji se i když trochu posmutním, snažím se to na sobě nedát znát. Stín má Vločku, Roree má Zoraxe, Kesten má Antigol, a co já ? Z myšlenek mě probudí až hlas Antigol. No, o tom jsme se právě bavili než přišel Zorax, že by s námi mohla Roree jít když je sama. Jenže pak přišel i tatínek takže chtějí jít jako rodina všichni. Jsem ráda že se ti ten návrh líbí. usměji se.

Kesten - 10. června 2008 08:33

Podívám se na ty dva a pak, na Lasičku a usměji se na ní. No když to nevadí, lasičce, tak já nejsem proti. A mam zato, že ani Stín není proti. Povím a podívám se na dveže nimaž mizal můj přítel. Pak se podívám na hočičku a kleknu si před ní a usměji se na ní. To víš že jsme si nemysli, že je otravovala. ty nic takovího ani neumíš co ? eptám se s úsměvem. A navíc, ti nedokážu povědet ne. Přiznám se. No tak asi pujdeme spát ne ? Zejtra nás, nespíš čeká dlouhej den. Povím a podívám se na všechny a pak se usměji na Lesičku. A tebe zejtra čeká lov. Povím a usměji se. A docela se na to těším až budu lovná zvěř a ty lovec co mě má chytit. Přinám se.

Laura - 10. června 2008 09:09

Pokoj Uf nevšiml si toho, že Lasička, řekla něco o tatínkovi. Díky bohu. oddechnu si v duchu. "Díky, že mě nechcete hned zabít. Před všema co jsem se zatím ukázala tak to nedopadlo dobře. Hned an mě brali, stříbrné zbraně, vidle, kopí, meče, dýky a já nevím co všechno ještě." řeknu a trošku se pousměji. Vločka Vločka kolem stína začne laškovně obcházet a šťouchat do něj čumákem. Pokoj "No Kesten má pravdu měli bychom jít spát. Já myslím, že se od Stínma a Vločky dočkáme možná i štěňat."dodám a sednu si opět vedle Zoraxe. "A málem bych zapoměla. Tohle je Zorax. " představím ho a obbejmu jednou rukou kolem pasu. "Zoraxi tohle Kesten a Antigol." představím ty dva a ukáži na ně. Pak čekám co dál.

Antigol - 12. června 2008 22:10

Pokoj Nemáme důvod na tebe brát tyto zbraně ... Těší mě Zoraxi. Podívám se na muže v koutě a pak se obrátím na ty dva. Tak a jde se dohajan, ty naše velká lovkyně a lovná zvěři. Usměji se a vyjdeme na chodbu. Teda Lasičko, pěkně jsi me vyděsila, když jsi takhle zmizela ... Usměji se na děvčátko, když se za náma zavřou dveře a mi přejdeme do vedlejší místnosti. A teď šup a spát, zítra mám eopravdu namáhavý den .. A ty až moc ... Řknu si spíš pro sebe a zaženu ji do postele. A my bysme měli jít spát taky, Kestene ... Obrátím se na milovaného muže a odejdu do pokoje. Dourou noc, Lasičko ... Řeknu ještě u dveří a pak zmizím ve vedlejší místnosti.

Kesten - 12. června 2008 22:40

pokoj Jo proč bychom, je na tebe brali..A jsem rád že poznávám i tebe příteli. Povím muži po jejím boku. A pak vyjdu za Antigol a Lasičkou z pokoje. Doboru noc Lasičko. Povím a podívám se po svém příteli. Ale tan je někde z dohledu. Pak se podívám po Antigol, jak zmizí v pokoji, ale pak se má pozornost obrátí zase k holčočce. Usměji se na ní a pomalu se vydám ze milovanou ženou do pokoje a zavřu za námi dveře. Pomalu dojdu k Atigol a políbím jí na rty. Už jsem tu. Povím a polamu se začnu slíkat.... Stín Stín sleduje jak kolem něj krouží Vločka a pak jí olízne čenich a i on začne kolem ní kroužit.

Antigol - 13. června 2008 07:26
	Pokoj Usměji se a obejmu Kestena kolem krku a polibky mu oplácím. Počkej ... Zasměji se. Já jsem ale nežertovala s tím namáhavým dnem. Opravdu bychom měli už jít spát. Podívám se mu vážně do očí.

Kesten - 13. června 2008 07:37
	Pokoj usměji se na tebe a kouknu se ti do očí. Já vým a pak ty nás tu vedeš, já jsem jen hmm lovec. Povím s usměvem a políbím tě a obějmu kolem pasu. Hmm ale ve stoji se nám bude blbě spát. Podívám se ti do očí.

Antigol - 13. června 2008 07:44
	Pokoj Kdo říkal, že budeme spát ve stoje? Zasměju se. Ale prosím tě ... Jsi víc než JEN lovec ... Zamračím se naoko a políbím ho.

Antigol - 13. června 2008 07:56
	soukromá zpráva od Antigol pro promiň, musdela jsem už končit ... tak se uvidíme v sobotu ... Budu tam s mamčou a kámoškou (myslím si , že nás nepřehlédneš XD) tak se měj pěkně ... pp

Kesten - 13. června 2008 08:01
	soukromá zpráva od Kesten pro Pokoj Usměji se a políbím tě. No, ale zatím to tak vypadá. Pomalu se s tebou vydám k posteli a posadím tě na ni a já si sednu vedle tebe. Hmm tak já nejsem jen lovec, no možná máš pravdu, jsem zamilovaný lovec, do jendé bezvadé a chytré ženy. Povím s úsměvem a políbím tě.

Laura - 29. července 2008 10:17
	Pokoj "Zoraxi, měli bychom jít spát." řeknu a sama se natáhnu na postel. Vločka Dál kolem Stína krouží.

Kesten - 02. srpna 2008 04:38
	Stín sleduje,jak kolem něj krouží bílá vlčice a pak po ní laškovně chňapne. Ale nestiskne, nechce jí ublížit.

Laura - 10. srpna 2008 21:17
	Vločka Krouží, dál a občas se o něj otře.

Kesten - 10. srpna 2008 21:24
	Stín Jen se dívá, jak kolem, něj Vločka krouží a otáčí se tak aby na ní vyděl a když se otře tak zavrtí ocasem a pak si pomalu lehne na zem a podívá se na Vločku.

Laura - 10. srpna 2008 21:27
	Vločka Šťouchne do Stína čumákem a laškovně pohodí hlavou.

Kesten - 10. srpna 2008 21:29
	Stín Pomalu se postaví na nohy a nakloní hlavu na stranu, jako by si jí prohlížel, ale pak jí pomalu olízne čenich.

Laura - 10. srpna 2008 21:31
	Volčka Taktéž mu olízne čenich. Pak začne dotírat. Snaží se Stína vyprovokovat. Ale ne tak aby byl zlej, ale trošku jinak.

Kesten - 11. srpna 2008 21:04
	Stín Stín nakloní hlavu na stranu a laškovně po Vlačne chnapne a pak se vadá ven z hospody.