Stráž proti prokletí
hrálo se Denně
od: 31. března 2011 22:35 do: 06. září 2011 23:57
Dobrodružství vedl(a) Encharion
| |
 | soukromá zpráva od Vypravěč pro Sedíš na posteli. Tvá chráněnkyně práv vstoupila do domu a slyšíš že s někým hovoří. Nestává se často, že by jste měli hosty. Cizí hlas je tvrdý a se severským přízvukem, přesto hovoří klidně. Zdá se že hovoří s tvou opatrovnicí o něčem důležitém a snad proto nedokážeš odhhadnout o čem se baví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Životopis fajn, až na legendu tvých hrdinských činů a smrti otce. Nebudu ti jej upravovat, pro dobrodružství uděláme něco jiného... Tvůj otec je hrdina, je již starý, ale přesto stále zdatně vládne zbrani. Ze severu se množí zprávy o dávném zlu, jenž již jednou zaplavilo zem a tvůj otec se vydal se svými rytíři na průzkum. Ty jsi zůstal, aby jsi připravil vaši državu na boj. Nyní po týdnu se otec vrátil, přijel i s nkolika muži, které neznáš. Nechal pro tebe poslat do vesnice, jakmile dorazil... a tvůj příběh nastává teď Zastavil jsi se před dveřmi velké síně, ze které slyšíš vášnivý hovor. Není nepřátelský. Jasně vak poznáš že otec nesouhlasí s někým kdo právě mluvil. Do hovoru zakročil i někdo jiný a pevným hlasem sjednal ticho, spíše však mluvíc k oponentovy tvého otce. Před dveřmi síně vidíš mladého muže a dívku. Muž je zřejmě válečník, jenž přijel s ostatními pro tebe neznámými muži. Dívka je na první pohled čarodějka a díky divokému vzezření je nejspíše ze severu. To že stojí před dveřmi síně jasně znamená že nemají na poradě své místo, nerozdíl od tebe, který jde o trošičku později, než začala. Stráže ti otevřou dveřa a ty spatříš otce sedícího ve vyvýšeném křesle a kolem něj u stolu sedí ntrojice mužů. Mimo jiné je zde Hrabě Lothar, jenž byl s tvým otcem v nejedné bitevě, zdá se že právě s ním se tvůj otec hádal. Dále je zde starší muž,evidentně válečník z jihu, třebaže na sobě má oblečení seveřanů a pak čaroděj, jehož jsi jednou viděl u krále. Všichni čtyři se zdají být v debatě, když však vstoupíš ustanou. Tvůj otec povstane a ukáže na tebe. "Zde je, zdá se že se zapoměla. Dcero, dovol abych ti představil tyto urozené muže." Tvůj otec začíná formálně, i když ví ž Lothara znáš. Vrchní čaroděj jeho veličenstva a druhý čaroděj řádu mágů Uther. Hrabě Lothar, můj přítel a spolubojovník, ikdyž dle jeho nynějšího názoru spíš nepřítel. Tento válečník je pak jeden ze tří strážců, jenžnás doprovázeli ze severu. Zdá se že se zlo probralo a na dalším pstupu se asi nedohodnem." Otec se posadil. Zdá se že je vyčerpán, zřejmně únava a možná i nějaké zranění, jenž na severu utržil, bez rozmyslnyní pokračuje Uther. Jak jistě víte mladá dámo, Kdysi zemi zasáhlo zlo. Je naší poviností o tom infmovat krále, ale než ke králi dorazí posel, jehož jsem vyslal je třeba přiravit se na boj zde. Je chválihodné, že tvůj otec již podnikl tvým prostřednictvím přípravy, to vše však nebude stačit. Nepřítel má převahu nad námi tak velkou, že se náš lid neobejde bez pomoci zvenčí, proto musíš neprodleně vyrazit do země Feanor, (leží na východě) Kde elfové a lidé mají společnou vládu nad zemí. usíš informovat královskou odinu o začínající válce. Doufám že chápeš že situace je vážná. Půjdou s tebou dva strážci, jenž stojí u dveří, kterými jsi přišla. Nyní prosím ptej se, myslím žeotázek máš víc než dost a já rád ti odpovím." |
| |
 | soukromá zpráva od Cirilla pro Dům na pokraji Ah kdopak to jen může být? Sem přece nikdo nechodí Jsem zvědavá, chtěla bych se tam jít podívat, ale to by Yorina určitě nebyla ráda určitě by mi dala hromadu knih ke čtení a domácí práce. Ale já chci víc. V boji jsem dobrá a jen proto že jsem holka, trčím tady. Pché, prý jsem se měla naučit kouzlení, ale zatím jenom čtu a uklízím. Kdybych to neslíbila mému ochránci co mě sem přivedl, asi bych utekla. Prý ze mě bude dobrá čarodějka. Ale nevěřím tomu, ONA se brání mě učit kouzla, samá teorie a praxe nic. Nechápu proč pomalu vstanu a přikradu se ke dvěřím, pootevřu je a doufám že to nikdo neslyšel Musím slyšet víc
//teď nevím jak domek přesně vypadá. bud stojím za pootevřenými dveřmi a mám nastřažené uši a snažím se něco zachytit, nebo jdu potichu dál, co nejblíž k místu hovoru a stopnu si za nejbližší dveře nebo zeď a snažím se, abych zůstala neobjevena
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vykoukla jsi otevřenými dveřmi do chodby a pak jsi prošla kuchyní, kde jsi se nedaleko dveří do pracovny zastavila, právě odtuď vycházely hlasy a ty jsi poznala o čem je řeč. Muž chtěl od tvé chráněnky tebe a ta odmítala jen uvažovat o té možnosti. K čemu jsi se nedozvěděla, dokuď muž nepromluvil. Nemůžeš ji tady jen tak nechat, když přichází zlo, nyní se nezastaví a ani já, ani ty nic nezmůžeme, nezakročíme li okamžitě. Tady na jihu jsi v bezpečí, ale ani zde ji neuchráníš navždy. Povstal padlý a tentokát to neskončí jinak než jeho smrtí, nebo smrtí nás všech." Čarodějka se podívala na muže vražednými pohledem, třebaže jsi neviděla do místnosti cítila jsi to i z tónu jejího hlasu. "Nedovolím ji vystavit tomu nebezpečí, to co pro ni plánuji se nijak neshoduje s padlým, ani se všemi prokletými. Chtěla jsem aby vyrostla tak jak má právo, jako normální žena, která sice ještě poslouchá za dveřmi, ale jinak je zcela ukázněná." |
| |
 | soukromá zpráva od Nalthia pro Klika cvakne a dveře se skřípotem otevřou. Koutkem oka spatřím sluhu, oblečeného v livreji. ,,Copak je, Willame?" zeptám se s mírným povzdechem. ,,Vyskytly se někde další problémy? Pokud ne, neobtěžuj mě malichernostmi, chci si odpočinout." Sluha se ukloní. ,,Má paní, o žádný problém se nejedná, ale poslali mě pro vás, abyste se ihned dostavila do velké síně," pronese formálně. ,,Kdo byl ten člověk, který tě poslal?" ptám se dál. ,,Váš otec," pronese sluha a v jeho hlase slyším mírný úlevný tón. Vzhlédnu od pergamenů a podívám se na sluhu. ,,Otec se vrátil?" Sluha přikývne. ,,Jistě, má paní. A není sám. Nicméně, nejsem oprávněn říkat vám nějaké další podrobnosti, váš otec si vědom, že byste se jinak nedostavila." Jak milé od otce, pomyslím si. ,,Dobře, Willame. Děkuji. Můžeš jít," řeknu a sluha s úklonami opustí můj pokoj. Opřu se o opěradlo židle a protáhnu se. Promnu si tvář, s heknutím se zvednu a ještě si několikrát protáhnu ztuhlé svaly. Asi bych si měla dnes po večeři zaběhat, tohle vysedávání a vydávání rozkazů není pro mě. K pasu si připnu svůj meč, schovaný momentálně ve zdobené kožené pochvě a opustím pokoj. Procházím vesnicí, pár vojáků se mi ukloní, ale tomu já nevěnuji pozornost. Přede mnou se tyčí velká síň. Když do ní dorazím, těsně před vstupem vyslechnu za zavřenými dveřmi rozčilený rozhovor, který je ale brzy utišen drsným hlasem, který neznám. Přede dveřmi navíc stojí dva stráže, muž, jakýsi válečník a žena, podle rysů nejspíš seveřanka, ale prozatím se tím nezabývám. Jakmile si mě všimnou, kývnu na ně a oba mě vpustí do místnosti. Trvá mi pár vteřin, než se rozkoukám. Vidím zde otce a pár dalších mužů, mezi nimi je i hrabě Lothar, otcův dlouholetý společník a spolubojovník. Když si mě ostatní všimnou, přivítám se s otcem a následně mi jsou představení ostatní přítomní. Je tu jeden čaroděj, jmenuje se Uther a pak je zde i muž, který se tajemně neoznačuje jménem, ale přízviskem ,,strážce ze severu". Čaroděj Uther mi pak vysvětlí, proč si mě sem nechali zavolat a co je mým úkolem. Chvíli si to v hlavě přerovnávám a na jazyk se mi dere jedna otázka za druhou. ,,Přirozeně chápu, jak je situace vážné. Ale povězte mi, mistře Uthere, nebude stačit, když pošlete do Feanoru jen ty dva strážce? Jsem si jistá, že to oba zvládnou a moje schopnosti by se navíc uplatnily zde než někde na cestách." Vím, že odpověď na mou otázku bude negativní, ale přeci jen je mým zvykem to zkusit. Ať tak či onak, jsem zvědavá, co mi Uther odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla pro Dům na pokraji O čem to ten muž mluví? Proč sem přišel pro mě? K čemu bych byla dobrá? I když si myslím kdovíjak nejsem opatrná, tak jsem odhalená Kdybych neposlouchala, tak by mi určitě nic neřekla vystoupím ze svého úkrytu. Podívám se nejdřív na Yorinu Omlouvám se, že poslouchám za dveřmi, ale byla jsem zvědavá. Slyšela jsem někoho přijít a pak hlasy pokorně sklopím oči, ale v skrytu duše jsem ráda, že jsem aspoň něco slyšela. Otočím se k návštěvníkovi a zvednu k němu zrak Dobrý den, pane. Když dovolíte, kdo je to ten padlý a kam bych měla jít? Kdo vůbec jste? asi to bylo moc otázek při tak nezdvořilém vstupu, ale musím se něco dozvědět
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čaroděj Uther se mírně usmívá, ale zdá se že nad tím již zazněla debata a dopadla právě takto. "Nejde o informování někoho, ale krále a dvojice mladých strážců to prostě dělat nemůže, to musí udělat šlechtic a to jsi ty." Jeho odpověď je krátká a strohá, ale zdá se že ještě něco zasáhlo do rozhodnutí a ty jsi si jistá že s tím tvůj otec nesouhlasil, ale zřejmě ustoupil, ať už důvody byly jakékoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Nalthia pro ,,Myslím, že chápu. Tedy dobrá, vydám se na tu cestu, když je to mou povinností," kývnu hlavou a zahledím se na strážce. Poté obrátím zrak směrem na Uthera a zeptám se: ,,Kdopak jsou ale mí společníci? Patří k nějaké určité frakci? Směle se ukloním neznámému strážci. Ačkoliv jsem se zeptala Uthera, čekám, že by snad mohl odpověď onen strážce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čarodějka se jen mírně usměje, když vstoupíš. Muž, jenž se na tebe nyní dívá si tě měří zvláštním pohledem. Jmenuji se Eler, a jsem starší strážce. Přišel jsem sem od trpaslíků. Prokletí někde v hlubinách země vykopali padlého služebníka. Jenž nyní velí hordám. Brzy vyjdou na povrch a nikdo ze strážců neví jak se vypořádat s prokletou bytostí boha. Poslední vůdce hordy byl démon. Strážci jej zabili, ale ten jenž jej zabil zemřel na následky zranění, jenže padlá božská podstata je mnohonásobně silnější než démon a je nesmrtelná. Proto jsem přišel pro tebe. Kdokoliv nám pomůže v odhalení způsobu skoncování s padlým je pro nás přínosem. Rekrutujeme po celé zemi, ale jen silou armády nezvítězíme. Musíme vyrazit k severu a postavit se armádě, i přesto že nevíme co s padlým. Když ji zastavíme na severu, dokážeme získat čas. Čarodějka jenž doposud stála mlčky přistoupí k tobě blíž. Chtěla jsem jít jen já a tebe ponechat zde v bezpečí a nechám tě zde, budeš li si to přát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uther kývne na strážce jenž stojí vedle tebe a ten přikývne. "Jak jistě víte, byla doba, kdy zlo zaplavilo svět a pustošilo jej, tehdy zakladatelé řádu strážců objevili způsob jak získat sílu proti prokletým, jsou to ti, kteří v pokroucené formě bytí jsou připoutáni ke zlu. Proti takovým se my strážci cvičíme a bojujeme pouze s nimi. Nikdy nebojujem ve válkách národů, nebo pánů. My jsme tím, čemu by se dalo říci že je štítem proti zlu, ale bez pomoci ostatních nesvedeme se zlem nic. Proto musíš informovat krále, aby svolal armádu a přizval armády i ostatních národů, ať je situace jakákoliv, proti počákům zla se musíme postavit tady na severu. Jiné cesty není, porazíme li první nápor, máme šanci že se zkáza oddálí a budou moci přijít strážci i z jiných zemí a s nimi i armády králů. Společnými silami pak můžem porazit zlo. Strážce přikročil blíže k tobě a nevesele se usmál. Musíš spěchat prokletí vyšli z pozemí a je jich spousta. Pokuď nedorazí královská armáda dříve, než se zlo dostane k sereské bráně (severská brána- pevnost v horách, kde sídlí početná posádka, dokáže pojmout tisícovky vojáků a byla vystavěna po válce se zlem, aby zabránila jeho vniknutí do země, jsou ještě jižní, východní a západní brány, ale žádná z nich není tak strategicky výhodná, jako severská, jenž leží mezi horami a chrání jediný průsmyk, kterým se dá snadno projít. Cesta přes hory je skoro jistou smrtí) Posádka by je zadržela maximálně dva dny, než by je převálcovali počtem. Je třeba veškeré síly, kterou může král okamžitě vyslat. |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla pro proč se na mě tak divně dívá? Nemůžu za to, že jsem holka. určitě si myslí, že nic nevydržím a padnu únavou za prvním kopcem. Teprve teď se podívám na čarodějku novým pohledem a mé zorničky jsou trochu rozšířené. Ne strachem, ale úžasem. Uvědomuji si, že ve skutečnosti nechci, aby se jí něco stalo, že ji mám vlastně ráda a nahrazuje mi matku. Taky vím, že bych zde nemohla jen tak čekat v nevědomosti. Vždyť teď se mi nabízí co jsem vždycky chtěla. Jít dál a bojovat. Jemně, ale rozhodně jí řeknu Přece si nemyslíš, že bych tady mohla zůstat sama. Chci jít s Tebou a bojovat. Nemohla bych čekat tady neinformovaná co se děje. Vždyť ani tady by to nemuselo být za čas bezpečné. Vezmu ji za ruku. Chci bojovat a pomoct. Půjdu taky, pane řeknu rozhodně. Jsem vzrušená z nadcházejícího dobrodružství, ale cítím i obavy |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Yorina tvář trochu posmutní a je na ní vidět že tvůj dotek ji trochu překvapil. "Jelikož půjdeme mezi lidi a do království, měla by jsi vědět, že čarování je dovoleno jen v jakési jejich instituci, keré říkají kruh magie. My jsme pro ně odpadlíci a takové nechávají zabíjet speciálně trénovanými rytíři, kterým se říká paladinové. Jen někteří z nich jsou rozumní, jako třeba tady tento, ale nemůžeš se na to spoléhat, kdyby jsi tedy někdy použila magii, vždy tvrď že jsi mladší čarodějka a tvým učitelem je Argus. Je to starý čaroděj a zapomíná dost na to, aby nevěděl že u něj studuješ. Sice teď magii neovládáš, ale třeba jednou budeš." Muž se dívá trochu nerozhodně. Pak se obrátí ale k čarodějce, když skončí a zdá se že je trochu nesvůj. "Jsem sice paladin, ale hlavně jsem strážce a vše co pomůže je pro mě důležitější než kontrolovaná magie. Myslím ale že bychom měli vyrazit. Vemte co potřebujete, přeci jenom není času nazbyt a já mám své úkoly. |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla pro Dům na pokraji Magie přece není zlá, když ji moudře používáš. Nemůžou přece odsoudit každého, kdo má pro ni talent a používá ji pro dobro ostatních nebo sebe, jen proto, že není v nějakém tom jejich spolku To co jsem slyšela mě pobouřilo. Hlupáci. To tedy nevím, jestli chci magii budu někdy ovládat víc. Argus, snad to jméno nezapomenu Budu dbát na tvoji radu a pokusím se nepoužívat žádná kouzla Mám svoje meče. Nějaký takový paladin si na mě nepřijde. Pché řeknu a v tónu hlasu je znát náznak šibalství
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Yorina se usměje, i ona cítila tvoji jízlivost vůdči hostu, ale to že se s ním hádala ještě neznamenalo, že by mezi nimi nebylo přátelství. Tady, kde žijete je daleko k civilizaci, Je to země mezi trpasičím králostvím a lidskou říší, na východ od vás jsou svobodné národy elfů, ale nikdo ze zmiňovaných by nechtěl do této krajiny, je to pustina a tedy i ideální místo pro vyvrhele standartní společnosti, kterými jsou zaklínači, nebo čarodějové neřídící se řádem jenž je úzce spjat s vírou ve stvořitele a tudíž i v dogmatické zákony. Yorina promluví a v jejím hlasu není ani náznak veselosti. To co přinesl Eler není nic, co by sneslo odkladu a balení věcí, prostě si vem baťoh, do něj co budeš potřebovat na cestu a vyrazíme ještě dnes. Pak se obrátí na Elera. Co myslíš, mám si vzít šaty, nebo zbroj čarodějů pustiny? Eler se mírně ušklíbl. Ještě jsi zbroj čarodějů pustiny neviděla, ale jak znáš Yorin, nebude to zrovna cudná zbroj, usuzuješ tak i podle červenání strážce. Ten se jen ušklíbl a pak se podíval na tebe. Znám tvého pěstouna, myslím že pokuď si pochytila jen kousek z toho co se učí u zaklínačů tak magii používat opravdu nebudeš muset, ale pro tvé dobro je se ji naučit, protože bude zle a hodí se jakákoliv výmluva a kdyby se někdo ptal tak mu dosvědčím že jsi z kruhu a klidně mu to odpřísáhnu i na všech božích zákonech, ale nemysli si, že by jsi byla v bezpečí. Paladin dokáže zabít čaroděje docela snadno, pokuď tedy není necudně oděn. Yorina na tebe kývla aby jsi šla do pokoje a sama se vydala do pracovny. Ještě přes rameno promluvila ke strážci. Jo dej si co chceš, v kuchyni je nějaké jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Putuješ již dlouho, z jižní země, kam tě prodali jako otroka se vracíš po šesti letech. Máš jen to co máš na sobě a pár drobných, ale jsi svobodný a vracíš se domů. Sněžné hory nebyly nikdy tak úplně pod něčí nadvládou, ale přesto jste se počítali k říši lidí, k mocnému králoství Rolskému. Sparkové přišli odnikud, silný bojovnýá národ se zvláštní kulturou bojoval dlouhá léta proti všem, ale v době kdy vás zničili a zotročili byli s národy v míru. Přesto někteří z tohoto hrdého lidu se nechávali najímat otrokáři z osamělých ostrovů pro lov otroků. Z jednoho takového ostrovu se vracíš zkažená a úplatná společnost otrokářů bez smyslu cti měla však pravidlo, díky němuž jsi svobodný a to vítězství v turnaji na život a na smrt. Vracíš se jako ostřílený bojovník arény a s několika jizvama. Doufaje že nalezneš své dítě, nebo alespoň odplatu. Pouze s dýkou u pasu se však naděje na jakoukoliv válku jeví až kdesi v budoucnu. Z myšlenek tě vytrhl pohyb a pak jsi na pokraji zorného pole spatřil čtyřnohého tvora, jen na tak dlouho, aby ti zase zmizel. Trošku jsi se zneklidnil, cític past. Někde na druhé straně se pohnulo též něco ale nezahlédl jsi vůbec nic. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta známá ubíhá vždy rychle pod nohami, které po ní jdou s radostí, třebaže v srdci má člověk jakýkoliv bol, tady se zdá mírnější. Již jsi tři dny cesty od rodné vesnice, v lesích, jenž patří k území, po němž se kočovným způsobem pohybují kmeny elfů. Nemáš strach z toho, že by jsi se s někým setkala, některé, kteří putují krajinou stejně jako ty již znáš. Zvuk lesa jako by se změnil. Jindy rušný den v lese utichl, ne úplně, ale jako by se všechno co je v lese schovala a přestalo i hlasitě dýchat, aby nepřivolalo na sebe pozornost něčeho. Strach je přímo hmatatelný, jako by se i stromy bály a vítr stále stejně silný zdá se pohybuje větvemi pomaleji. I ty jsi se zastavila a ruka sklouzla k pasu, kde máš zavěšen meč. Stojíš a posloucháš, zdá se že se nic neozívá, ale to jen pro někoho, kdo nezná les stejně jako ty. Kroky více tvorů vychází ze země a ty dotýkající se země a zbraně pozvedáš zavřené oči ke směru odkuď vychází. Jsou tiché, ale les nenávidíc to co se v něm pohybuje jako by ti sám našeptával kterým směrem se vydat. Otevřela jsi oči, tak kam směřují je jen několik málo minut běhu cesta, která vede až k jižnímu moři, místu, kde sídlí ostrovní říše. Národ zkorumpovaných otrokářů, pirátů a lapků. Zdá se že to co zneklidňuje les je právě tam... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stojíš na náspu první zdi a díváš se na seřazené šiky, jenž pochodují do pevnosti. Vojáci byli pryč čtyři dny, po které se zdokonalovali v boji a pochodovali krajinou. Jejich návrat byl dřívější, ale slunce pozdního odpoledne slábne. Měli se vracet sic až ráno, ale zdá se že mladý Ban (označení šlechtice) Teodor naznal, že dřívějším návratem nic nepokazí. Vojáci jdou spořádaně a slunce zlatí slábnoucími paprsky jejich přilby a zbroje. Díváš se na malou armádu a přemýšlíš o svém, když k tobě přistoupí Arl (ozn. šlechtice) Earl se zváštním osměvem ve tváři. Jeho bílý fous jenž ponechává poměrně dlouhý, ale řádně upravený se vlní v lehkém vánku a pohled jeho poměnkových očí je pevný a silný. Je bratrancem krále a býval i vrchním rádcem, než odešel na odpočinek a přenechal svoji pozici staršímu čaroději Utherovi, druhému čaroději kruhu magie. Usmívá se, přesto má starostlivou vrásku na čele. Někdy si říkám jak je můj synovec zbrklý a jindy se zas zdá tak tichý a uvážlivý že v něm vidím náznak něčeho co jsem viděl naposledy u Artura, (Artur de Lota (král, otec nynjšího krále, jenž padl v bitvě, která rozhodla o osvobození západní provincie okupované vojsy krále Fredrika, tehdejšího i nynějšího krále Fendoru. Jenž se rozprostírá na západě a táhne se daleko až k nekonečnému oceánu)) někdy přemýšlím že by synovec potřeboval spíš hledat ženu, než cvičit vojsko, ale zdá se že jej to baví. Pak sklouzne pohledem k tobě a jeho tvář ztratí zasněný pohled. Před hodinou přiletěl sokol od elfů, (lidé se svobodnými elfy nemají nejlepší vztahy, ale zdá se že Arl Earl na to nějak zapoměl a s blízkými sousedy dokonce podporuje i vzájemný obchod a nejen dobré sousedské vztahy, snad i díky tomu se k tobě chová lépe než většina lidí, kteří v tobě vidí kromě kněze i elfa) nesl zprávu, jenž jsem moc dobře nepochopil, zněla takto - Střez se příchází tma - . Na krátký vzkaz se toho nedá mnoho napsat, ale i tak si myslím že je to důležité varování a rád bych věděl více. Proto tě pošlu k stařešinovi jejich kmene, aby jsi zjistil více. Zatím můžu povolat jen domobranu a zvýšit bdělost a počty hlídek. Zde je dopis pro stařešinu. Předal ti list zapečetěný dračí hlavou probodutou kopím, starým znakem Arlů jižních zemí. Elfí kmen by měl být touto dobou tři dny po cestě na jih a pak pět dní cesty na východ. Dal bych ti sebou i vojáky, ale elfové je moc rádi v lesích nevidí, stejně jako kněze, tak kdybys byl tak laskav, nechal jsem ti donést cestovní šat do tvých komnat. Arl Earl se odmlčel a pohlédl jak se jeho desetiletý syn vítá u brány se strýcem, opět se jeho obličej rozzářil úsměvem, přesto šlo poznat že jeho pohled se dívá i po kraji, jako by snad mohl odtuď zahlédnout to co jej nyní znepokojuje. |
| |
 | soukromá zpráva od Lisset pro Pohraničí P.S.: doufám, že nemáš nic proti mému okřídlenému příteli, a že si ho mohu ponchat |
| |
| soukromá zpráva od Nalthia pro řeknu Utherovi a čekám na jeho odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Důležité PS: Nejsi pán šelem, nevidíš očima sokola a jako hraničář jsi spíše vycítila díky tepu lesa kde je to co tvory lesa zneklidňuje a lidé to nejsou, protože to by jsi slyšela kácení stromů a ani to lesu nevadí. Vyděšena jsou zvířata a i tvůj sokol se příliš nikam nežene. Natož na průzkum, zdá se že je rád že je nahoře, ale varovný signál vydal. Vše v lese se bojí a i ty postupuješ obezřetně a mě by stačilo že vyrazíš, protože k cestě se nedostaneš,... a to už je už příběh. Zatavila jsi se a opřela jsi se instinktivně o strom, jen zlomek vteřiny předtím, než se do místa odkuď jsi přišla upřeli pohledy dvou tvorů. Stáli na dvou nohách, ale spíš vypadali že by se postavili na všechny čtyři. mírně zhrbeni s pokroucenými těla a tváří jako by již pár let hnila. Místy na nich chyběla kůže, nahrazena byla jakousi podivnou narudlou rohovinou, která připomínala spíš krunýř. Lekla jsi se při pohledu na ta stvoření tak že ti srdce pulzuje až v krku. Chvíli se uklidňuješ, víš že tam někde jsou a že nejsou jen dva. Zdá se ale že je zajímá něco jiného než ty, ale to je jen díky tomu že jsi se skryla rychleji než tě spatřili. Všimla jsi si že nemají střelné zbraně, ale šavlovitě prohnuté meče, které se rozšiřují směrem ke špici a tam vytváří doslova sekáček. Díky zvláštním pohybům se zdá že nejsou nejrychlejší, ale zdání může klamat. Na sobě mají zbroje, kteé jsou nevalně provedené pospojované kde co kůže želeuné plíšky, místy nic a někde jen látka. Hlavy mají bez pokrývek a díky tomu jsi sis všimla i toho jak vypadá jejich kůže. Nikdy jsi nic podobného neviděla, ale necítíš se proto nijak dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uther se mírně ukloní tvému otci, je to docela decentní. Tím se zdá omluvil a odešel ke vstupním dveřím, které za sebou zavřel a pokračoval dál chodbou zjevně s těmi dvěma strážci. Otec sedí v křesle a dívá se na tebe, zatím co Lothar se nyní naplno ozve. Tak ty nevidíš jak s tebou vymetá? Chová se jako by mu to tady patřilo a ty byl povinován poslouchat na slovo. Dobrá je to rádce našeho krále, ale takhlek se chovat nemá. Co ti má co poroučet co máš dělat a jak. Lothar přímo udeřil na tvého otce a zdá se že je rozezlen. Tvůj otec sedí naprosto klidně a jen mávne rukou. Je arogantní, ale krále varovat musíme a musíme jednat rychle, takže ano uděláme co říká a tak jak říká. I když moc nechápu proč chce aby jela Nalthia, budu to respektovat a až přijede král, tak jej spravím o tom, jak jednal. Teď je nejdůležitější, aby jsi udělal ty co je třeba. Svolej horaly do zbraně, budeme je potřebovat v horách, aby nás neobešli nepřátelé a pak se sejdeme u pevnosti, bojím se že tohle nepůjde moc hladce a informuji radši starosty měst, aby se připravili na rychlou evakuaci k jihu a připravili domobranu, aby jejich ústup kryla, co kdyby bitva nedopadla tak jak má. Lothar si odfrkne a podívá se ještě jednou ke dveřím. Urazil bych tomu parchantovy hlavu, ale ty rozhoduješ. Zatracení čarodějové. Pak se otočí k tobě, políbí ti ruku, tak, že jsi to ani nečekala azcela upřímě promluví. Pěkně nám rosteš mladá paní, škoda jen že nejsem mladší, nu dávej na sebe pozor. S tím odejde a zdá se že nikdo nechtěl zůstat jen proto že si s tebou otec sám chtěl promluvit. Ten chvíli pozoruje tebe a pak teprve promluví. Bojím se že tohle nedopadne nejlépe, královská armáda dorazí k již obléhané pevnosti, budou ztráty a to myslím si nemůžeme dovolit, ale uděláme co jen půjde, abychom je udrželi co nejdál od pevnosti. Víš to co jsem viděl je hrozné pokroucení tvorové více démoni než něco jiného a to prý tito tvorové pochází z lidí. NEchápu co je tak mohlo změnit. Jsou jako zvířata, jako... Musíš se vrátit co nejdřív a musíš vyrazit co nejrychleji. Jeli cokoliv co potřebuješ mluv, bojím se že tohle nedopadne nejlépe, ale je naší poviností udělat co půjde, jen lidi si musí myslet že určitě vyhrajem, ale to ty víš. |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla pro Dobře odpovídám čarodějce jdu se zbalit. Podívám se ještě na Elera předtím než odejdu. Zná ho? Později se zeptám na víc. Byla jsem u zaklínačů natolik dlouho, abych se v boji nemusela stydět. Dobře mě naučili. Škoda, že jsem tam nemohla zůstat déle. je mi to opravdu líto, ale jsem i hrdá na to, že sjem tam byla. Byla jsem v pevnosti u zaklínačů a něco dovedu! Umím se o sebe postarat. Magii se nebráním, chci se v ní zlepšit, ale meč je mi milejší. Odcházím do svého pokoje se sbalit. Z truhlice vyndám a opráším svůj batoh. Jak už je to dlouho, co jsem někam takhle šla? Vyndávám z truhlice nějaké bylinky, co jsem dostala když jsem odcházela z pevnosti. Jsou dobré na rány. Dva lektvary - jeden co mi léčí otravy a jeden co mi na hodinu zlepší sluch a zrak. Nebývá mi po něm dobře, když odeznívá. Nerada ho používám, ale je užitečný. Dva vrahcí malé nože, dva lehké meče. Strčím do batohu ještě náhradní košili a kalhoty. A kus čistého plátna. Z vlnitých světlých vlasů zapletiu jeden tlustý cop. Na sobě mám kalhoty, halenu a boty do půli lýtek. Vytáhnu na cestu teplý tmavý plášť s kapucí. Vypadám v tomhel oblečení ošuntěle, ale nic lepšího nemám. Z pod polštáře vytáhnu svůj poklad. Moje červené korále od pěstouna. Připevním si je na krk. Do boty, aby mi nepřekážela, si dám jeden nůž a za opasek druhý. Jeden meč si připevním k pasu a druhý na záda tak, aby mi nepřekážel při nošení batohu a také, abych ho mohla snadno vytáhnout. Ještě si srovnám postel, jak jsem zvyklá. Tuším, že zde nebudu spát dlouho, ale i tak to udělám. Rozlédnu se tu a jdu dál. PO cestě přiberu ke své výbavě křesadlo, hřeben a malé zrcátko. V kuchyni najdu měch a naplním ho vodou. Vezmu si jídlo na pár dní. Nejdřív jsem myslela, že vezmu i Yorině, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Jdu do pracovny, kde jsme se předtím bavili a čekám Yorinu a Elera, až budeme připraveni jít. Jsem zvědavá jaká je ta její zbroj. I on se přitom začervenal. nechápu proč by nemohl porazit čaroděje v té zbroji. pro sebe se usmívám. Těším se na nadcházejíchí dobrodružství, tomu že se něco naučím. Zároveň ale cítím trochu smutek, že z tohohle baráčku odcházím tak rychle. Ani s ním, jsem se nestihla rozkoučit |
| |
 | soukromá zpráva od Lorenius pro Sleduji rozlehlou krajinu z pevnosti. Právě se navrací vojsko, které bylo s mladým panem Theodorem na cvičení. Vrací se o něco dříve, ale všude na pohled panuje klidná nálada, kterou příjemně laděné počasí jen podtrhuje. Z mých myšlenek o mém putování mě vytrhl až Arl Earl. Je velmi vážený nejen pro svůj titul a příbuznost s králem, ale zejména pro svoji moudrost, diplomacii a starost o lid. Promlouvá o svém synovci a jeho "otcovská" láska z něj přímo čiší. Je ještě mladý a než dosáhne moudrosti a trpělivého rozvažování, tak musí urazit dlouhou cestu. Ale jeho duch v sobě skrývá velký potenciál, nikdo nevidí do budoucna, ale on bude mít pod správným vedením velké šance dosáhnout velkých cílů. Možná vidíte, že žena by dokázala usměrnit některé jeho příliš vznětlivé stránky povahy. Dál se dívám na Arla a jeho zasněný pohled, který náhle vystřídá mírný záchvěv znepokojení. Pověděl mi o příletu sokola od elfů. To by zas nebylo tak neobvyklé, protože Arl Earl, jako jeden z mála, udržuje přátelské vztahy s elfy. Ovšem po přečtení vzkazu se moje tvář velmi zarmoutí. V moudrech našeho lidu je několik zkazkách o tmě, ale mě kněžství má mladého trvání a nemám takové znalosti. Stařešinové určitě budou vědět více. A určitě byste byl mezi prvními, koho by se mimo lesní svět snažili varovat. Převezmu dopis a rychle si ho schován do kabátu. Určitě vyrazím okamžitě. A bude opravdu nejlepší, když půjdu sám. Budu dávat pozor a se zprávou se vrátím co nejdříve. S úctou se mírně pokloním a odejdu do svých komnat. Při mém odchodu je tvář Earla zase mnohem klidnější, čiší z ní láska, ale i obavy, starostlivé. Přesto já jsem znepokojen mnohem více. Vzkaz přišel velmi krátký a nejasný a podle toho mála, co si vybavuji, tak kdekoli se hovořilo o veliké tmě nebo temnotě, tak to nevěstilo nic dobrého. Před cestou se ještě pomodlím pro ochranu poselství a potom vyrazím přesně podle pokynů Arla na cestu. Sebou mám jen cestovní oblek, jídlo a pití na cestu, svoji hůl a pár osobních věcí. Počasí na cestu vypadá příjemně, přesto mám divný pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jsi vešla do pracovny Uviděla jsi čarodějku v cestovních šatech, nic nezvyklého, paladin seděl u stolu a jedl maso, co jste měli mít na večeři, zdálo se že je hodně hladový, ale šlo vidět že se snaží nehltat. Čarodějka neměla sebou nic, jen hůl a u pasu dýku a přes rameno plášť, Zřejmně již má věci venku u koně, napadlo tě. Když paladin dojed, opustili jste dům, čarodějka zamkla a podívala se na dům smutným pohledem. No nebyl zas tak pěknej, ale bude mě mrzet, když jej tu nenajdu. Posadila se na koně do dámského sedu a dívla se na paladina jak naskakuje na vysokého mohutnějšího koně. Ty máš koně, jaké používají zaklínačinevysoký, strakatý a tak trochu hloupý, alespoň neuteče když se něco děje. Vyrazili jste docela svižně, Paladin jedouc kousek před vámi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyrazil jsi navečer, oděn jako pocestný, nevíš zda to bylo schválně, ale tvůj plášť má na levém rameni symbol plameny, znak oltáře. Dostal jsi ve stáje dva koně, na jednom bylo nachystané vše co je třeba k přespání a nějaké jídlo u druhého koně byl vedle sedla krátký meč, sedlo bylo zhotoveno přímo k nošení takové zbraně. Kněžskou hůl jsi uložil po druhé straně sedla, kde na ni bylo narychlo, ale pečlivě udělané držení, i když se snažili, nemohli chytit odstín sedla. Cesta plynula svižně a již na druhý den jsi byl podle mapky, která byla na tvém oblečení v místech, kde jsi se měl vydat na lesní cestu, ale než jsi stačil stočit koně spatřil jsi na cestě kousek dál ležícího muže, druhý zdál se bezradný a vyčerpaný. Zjevně prošli něčím, co bylo nad jejich síly. Ležící muž umíral a nepotřeboval jsi k tomu ani magii. Jsi ochránce života, máš moc uzdravovat, ale ani né dva dny cesty od pevnosti by jsi lepky nečekal a co jiného toto mohlo způsobit? |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro K večeru bylo vše připravené k mému odchodu. už je to dlouho, co jsem byl někam takto vyslán. Nynější Arl je si mě navzdory mé rasy velmi váží a stará se o mě, proto k němu chovám velkou úctu. Moje výbava byla více než dostačující. Cesta ubíhala v naprostém poklidu až do doby, když jsem se dostal k lesní pěšině, která vede přímo do říše elfů. Na cestě jsem v dáli uviděl dva muže. ihned jsem se k nim rozjel. Když jsem kousek od nich sesedl a uvázal koně, podíval jsem se jim do tváře. Jejich výrazy byly zmučené něčím hrozným. Vzal jsem svoji hůl a nějakou vodu a ihned jsem vykročil k nim, abych jim pomohl, jak jen budu moci a zjistil, co se tu stalo. Měl jsem divný pocit, že to souvisí s naším varováním. Už jsem viděl mnoho mrtvých a raněných, ale nikdy ne na dva dny od mého pána. Udržoval opravdu dobré sousedské vztahy a kvůli obchodu si ho vážili i ti né tolik přívětiví. A jejich těla prošla něčím opravdu hrozným. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dorazil jsi k dvojici a ten jenž byl ještě relativně v pořádku sebou trhl, ale když tě spatřil uklidnil se, snad si všiml jen znaku, nebo mu opravdu přítomnost elfa udělala radost. Je ti jasné že bez magie nezmůžeš mnoho, rány jsou již obvázané , ale krve ztratil muž příliš a navíc se zdá že některí zranění stále ještě krvácí. Tělo nese stopy po zbrani, ale neviděl jsi mnoho takových zranění a tak nevíš přesně, ale cítíš že to lapkové nebudou. Ti by zabíjeli, nebo jen loupili. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro I když jsem opatrně přišel, ten muž, který byl ještě trochu při vědomí sebou nejdříve trhnul. Cítil jsem, že je strachy bez sebe. Oba dva jsem si velmi dobře prohlédnul a potom jsem přistoupil k tomu, který byl při vědomí. Nic neříkal a při jeho stavu jsem se ho zatím na nic neptal. Cítil jsem, že jsou to oběti něčeho zlého. Rozhlédl jsem se bedlivě kolem sebe, mezi stromy a do dáli, jestli neuvidím něco zlého. Trochu to vypadá jako past a lepší se ujistit. Pokud nic nevidím, otočím se zpět k raněnému, kterého mám u sebe, dívám se mu do tváře a po tom, čím prošel mu má tvář připomíná andělskou studnu klidu. Neboj se, jsi v dobrých rukách, poslouchej můj hlas... Přiložím mu ruce k ranám a šeptám mu slova, která ho uklidňují. Hůl mám položenou hned vedle sebe a soustředím se na léčení jeho zranění. Dám mu napít své vody. Klidně lež a odpočívej, pokusím se pomoci tvému příteli S těmi slovy vezmu hůl a popojdu k jeho společníkovi, abych viděl, jestli mohu pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla pro Můj koníček, mám ho ráda, i když není zrovna nejchytřejší. Alespoň není žádný strašpitel. Jen tak ho něco nevyděsí. Na koně se vyhoupnu jako poslední. Jako čarodějka kouknu na dům. Myslela jsem si, že budu ráda, když odsud odejdu, ale ted když nadesla ta chvíle, tak cítím smutek. Snažím se dohnat Yorinu. Kam to přesně jedeme a jak dlouho nám to asi bude trvat? |
| |
| soukromá zpráva od Lisset pro Překvapení |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Daří se ti zastavit krvácní, ale muž je na tom bídně. Potřeboval by odpočinek, vesnice jsou v těchto místech nedaleko, ale jak si všímáš, ten druhý je sice schopen jít, ale někoho takto zraněného nedotáhne už nijak daleko. Díváš se i na méně zraněného muže. Vyléčil jsi trochu jeho zranění, ale cítíš že po tak náročné léčbě už o moc víc nesvedeš. Muž se na tebe celou dobu dívá má vyděšenou tvář a když se zdá že se zvedáš chytne tě za lem pláště. "Pane, mysleli jsme že to bude snadný. Prostě zřícenina v lese, ale pak jsme viděli že se to na nás dívá a začali jsme utíkat, nakonec nás dohnalo. Pene, já myslím že to byl démon. Jen díky elfům jsme vyvázli. Začali střílet na to, ale zdálo se že najednou tam byli všude. Musíme utéct pane, za chvíli tady můžou být. Hlas se mu třepe, zřejmně si ani neuvědomuje jak daleko utekl, protože žádný boj není slyšet, nebo již skončil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Yorina se dívá chvíli na muže před vámi a pak smutně praví. Jedeme do Uruku, hlavního města říše lidí, již několik staletí se nazývá Grondar, ale dříve se jmenovala Teviter. Jak jsi jistě poctivě četla, tak víš že Tevinteru vládli čarodějové, jenž používali veškerou magii, i tu dnes zakázanou a přivedli říši až k záhubě. Černá nemoc tehdy zabila tisíce lidí, alespoň tak se tomu tvrdí. Já myslím že je změnila na prokleté a že právě čarodějové Tevinteru v nekontrolovatelné chamtivosti po moci dali sklíčit prvnímu boji s démonem, který byl poražen až po několika letech, co pustošil zemi. Jen díky strážcům al zahynul a proto by jim měl být každý povinován pomoci, když znovu přichází zlo, jenž může zničit svět. Pokuď v jejich čele stojí démon, nebo dokonce jeden z prokletých služebníků boha, pak je opravdu zle a strážce budem potřebovat více než dřív. Proto se snad tak dívala na paladina a proto snad i tak rychle vyrazila na cesty. Jindy by jsi u ní takovou (zbrklost) jen těžko hledala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pohnula jsi se z úkrytu, ale příliš daleko jsi se nedostala, ucítila jsi pohyb kousek stranou a pak jsi obrátila pohled do tváře stejně překvapeného elfa. Když zjistil kdo jsi, trochu se usmál a pokynul směrem, kam se dvojice podle něj vydala. Tohoto elefa neznáš, ale zdá se že on zná tebe, přeci jenom se tudy pohybuješ docela dlouho. Společně sledujete bytosti pěknou chvíli, než je spatříte kousek pod vámi ja stojí u svažujícího se svahu. Na zemi vidíte nějaké věci, zřejmě zde byl njaký člověk, na zemi leží vak a z něj nějaké vysypané věci. Tělo nikde nevidíš. Elf opatrně vytáhne šíp a vloží jej do připraveného luku. Pokyne ti, zdá se že je chce dostat tam, kde stojí a je si jistý že se to povede. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro Snažím se dělat co se dá, ale mé síly nejsou zdaleka takové, jako u vážených starších kněží. Ten méně zraněný je spíše v šoku a vyděšený. Trochu jídla pití a bude relativně fizicky vpořádku. Druhý muž je stále v bezvědomí. Krvácení jsem úspěšně zastavil a myslím, že i vnitřní zranění jsem spravil, ale jeho stav vyžaduje klid a žádný pohyb. Vesnice nejsou sice daleko, ale mám tušení, že mé poslání nesnese odkladu. Když se zvedám, abych si došel ještě pro nějaké věci do vaku, tak mě jeden ze zraněných chytl za rukáv a s vyděšeným výrazem a velmi zmatečně mi líčil, co se stalo. Ve strachu lidé vidí mnoho věcí, ale podle zvláštního druhu zranění mám pocit, že jeho vyprávění je více pravdivé, než bychom si přáli, ale před pravdou nesmíme utíkat. Můžu ho buď doprovodit do města, ale mám pocit, že zde jde o něco většího a je potřeba spěchat. Nebo ho mohu vzít sebou k elfům, ale do lesa se nebude chtít vrátit a nebo mu tu nechám potřebné jídlo a pití a vypravím se dál sám. Každopádně potřebuji nějaké informace. Sehnu se k muži, vezmu ho za ruku a vlídnou tváří k němu hovořím Mé poslání mě vede zpět k elfům a je velmi důležité. Nebezpečí teď je vzdáleno, ale tvůj společník potřebuje klid a není momentálně schopen cestování. Musí odpočívat, ale přežije to. Od vašeho setkání jste velmi daleko. Pokud nebudete chtít jít se mnou zpět, nechám vám tu nějaké jídlo, pití a průvodní listinu se kterou vás ve městě v klášteře pustí a ošetří. Je pravděpodobné, že vás tady i někdo vezme nebo vyrazíte, až se udělá tvému společníkovi lépe. Pamatujete si ještě na něco důležitého, co by mi mohlo pomoci? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž se dívá na tebe a pak mírně přikývne. Toho co nás napadl zabili, ale jinak nevím, byli všude a odevšud se vynořovali, myslím že elfové neměli šanci, ale zdálo se že je napadli. chvíli se zdá že jej něco napadá, než znovu promluví. To místo co jsem viděl vypadalo jak Pantorum. V ilustrované knížce pohádek jsi četl příběh o dávných elfech, jenž žili ve velkých městech. Příběh, v němž vystupovalo Pantorum, jeko propadlé město elfů, jenž do hlubin poslali Tevinterští mágové, v té knize bylo na obrázku jako velký vstup, jenž je propadlý do země v podivně klesajícím údolí. Rozloučil jsi se s muži a osiřel jsi. Nechal jsi jim jednoho koně, aby jej vátili Arlovi a pověděli mu to co tobě. Na druhém koni jsi nechal jen to nejnutnější vybavení. Stan jsi nechal na koni, stejně tak, jako většinu zbytečností. Nejbližší vesnice je tři hodiny cesty k severozápadu po cestě, jenž vede i k sídlu Arla. Muž se zdál že ten vzkaz doručí osobně, i on si uvědomoval jeho vážnost. Jeho vděk byl velký. v hodině tísně jsi mu pomohl a jsi si jistý že jsi našel někoho, kdo ti rád splatí dluh, budeli moci. Tvá cesta vede k elfům, tím samým směrem, kde byli napadeni ti dva, ale je li zde Pantorum, jak to že jej nikdy nikdo nenašel? Nezdá se ti moc možné že by ani elfové nevěděli o něm, ale je možné vše.... |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro Poslouchám nové zprávy od muže, který je teď už mnohem klidnější i když je na něm znát, že prožil cosi hrozného. Než odešel, vylíčil jsem pro jistotu cestu k Arlově sídlu, poslal jsem s nimi zpět jednoho koně a nechal si pouze nejnutnější výbavu. Před odchodem jsem jim předal napsaný dopis s pečetí plamene. S tímto dopisem by vám měli povolit audienci u tamního Arla Earla, je to moc dobrý člověk. Vyličte mu vše, co jste viděli a že by bylo moudré alespoň mírně varovat i okolní kraje. Mé kroky musí pokračovat dál. Nechť vás věčný plamen provází a ochraňuje na vaši cestě. Mé kroky se nyní měli vydat do lesa. Neměl jsem ani tak strach, jako spousty myšlenek, které se mi honily hlavou a dost špatné tušení. Krom toho Pantorum měla být legenda a i když se jich mnoho zakládá částečně na pravdě, není možné se v jejich interpretaci na nic spolehnout. Zdálo se divné, že by v elfí říši unikl jejich pozornosti, ale ještě méně pravděpodobné, že by o něm věděli a nic neřekli, i když názory národa jsou málokdy jednotné. Mohlo být chráněna a utajeno, ale takové utajení nezmizí samo od sebe. Více odpovědí zjistím asi až na místě. Vydal jsem se obezřetně po lesní cestě směrem ke svému cíli doufaje, že dorazím k cíli bez toho, abych narazil na ta stvoření. |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla pro Dům na pokraji - cesta do Uruku A kolik je strážců? Co všechno dovedou? Odkud jsou? napadá mě tolik otázek. Sice jsem něco četla o Teviteru, ale slyšet to znovu není k zahození. Nemůžou být přece nesmrtelní. Nebo ano? Nevím přesně proč jsem položila tu poslední otázku, ale nemůžu na to přestat myslet. Její sklíčenost mi je cizí. Takhle ji neznám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Strážců je hodně, většina z nich je na severu, nedaleko severní brány, jenž brání příšerám ze severních pustin ve vstupu do Grondaru, myslím že tomu říkají gryfí věž a je to dva dny severně od sídla zaklínačů, kde jsi se učila. Pak jsou na jihu u trpaslíků, na chvilku se zarazí a pak pokračuje. No strážci jsou jinak tak nějak všude, stejně jako zaklínači hledají monstra, tak oni hledají prokletý. Při tvé druhé otázce se zasměje, že se i paladin otočí. Ne, ale ukazuje to, jak málo jsi četla, protože by jsi věděla, že pokuď se člověk dostane v magii, kterou vlastně beraš z duchovního světa, hodně daleko, může se stát že do tebe začne proudit více síly než je možné, to dělali tevinterští docela běžně, ale někteří z nich šli ještě dál až do srdce. Říká se že se zbláznili, ale já si myslím že je prostě plně ovládli démoni a díky tevinterským mají zaklínači co dělat. No a ti, kteří jsou ovládnuti démony se v ně sami mění a stávají se zrůdami. Řéká se jim Ohavnost. Protože mág ovládnutý démonem je mnohem silnější než mág, protože má přímý zdroj temné magie a démon v mágově těle je taky silnější, protože mimo to tělo, nebo s vlastním je omezen v tomto světě, je to asi rozdíl jako mezi slepicí a orlem. I když démona bych ti nepřále potkat, pořád se dá zabít, ohavnost, to radši uteč. Dívá se na paladinova záda a na jeho znak na plášti, jenž nese symbol probodnuté dračí hlavy kopím. Kdyby se cokoliv stalo, věř mu. Kdysi mě zachránil před upálením na hranici tak kouzelně, že jej povýšili na nejvyššího paladina a on místo toho šel ke strážcům. Myslím že to byla pro paladiny děsivé ztráta. Podívá se znovu na tebe a její obličej je opět vážný. Pamatuji si toto. Vždy, když se probouzí zlo, mění se lidi a vyvstávají jejich temné stránky. Zlo lze porazit, ale musí být mnoho silných a oddaných duší, slabí se přikrčí a zlí povstanou. Zrady, násilí a klam se pomalu rozlízá před úderem zla, aby mu připravil cestu a jeli vůdcem padlý bude potřeba hodně silných myslí, aby mu odolalo. Strážci jsou proti tomuto imuní, ale i oni platí vysokou cenu v čase příchodu zla. Její ruka se chvíli svírá na hrušce sedla a pak se zdá čarodějka uvolnila. Uruk je prolezlý intrikami normálně, nyní to bude jak - vstoupit do ohně, buď tě očistí, nebo spálí.- (Slova oltáře.) Yorina se zdá už nemá co dodat, poslední slova pronesla tak jako by se to nedalo vyjádřit jinak. Zdá se že není tak proti víře, jak se vždy zdálo, ale ani pro takovou, jaká je. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Seděla jsi u ohně, když přišel vůdce vašeho kmene se zprávou od pana Lothara. V nížinách jej titulují kníže, pravda vládne severním horám, ale někdo to dělat ,musí a kdyby nebyl skvělým válečníkem a stratégem, asi by jej nikdo neposlouchal. Vždy tví lidé byli jiní než lidi z nížin. Tvrdí a houževnatí zoceleni chladem. Řekl ti že zlo povstalo a že se máš hlásit ve Východním štítu. Pevnosti, jenž hránila jak cestu do hor, tak cestu ze severních pustin přes hory do nížin. V severních pustinách jsi již párkrát byla, je tam sice přívětivěší počasí než na horách, kde žijete, ale občas se tam dá narazit na nějakou pokřivenost, nebo monstrum a to se pak jeden docela zapotí. Kromě vás tam chodí jen zaklínači na svoji první zkoušku a občas strážci, kteří tam hledají prokleté, nebo pátrají po svých záležitostech. Do pevnosti jste dorazili navečer, aby jsi se dozvěděla že máš doprovázet strážce do pustin. Včetně tebe vybrali ještě jednoho zaklínače a jednoho čaroděje, též z řádu strážců. Nu což zlo je jejich parketa, ale kam a proč jdete jsi se dozvěděla až jste se zastavil v hluboké noci v malé jeskyni k noclehu. Jen v záři ohně Sňal váš velitel plášť a ty jsi poprvé v životě spatřila elfa. Mezi strážci jich bylo docela dost, ale nikdy nechodili na sever. Když promluvil pochopila jsi že jsi byla přizvána k opravdu velké věci. Jmenuji se Fingol, začal strážce. Fingol jak víš od jinch strážců je jejich velitel, který žije již dvěstě let jako strážce, říká se že je mu již tisíc let, ale tuto pověru vyvrátí hned dalšími slovy (předchozí doba zla byla cca před 750 lety. Nedávno jsem se dozvěděl, že v pustině je stará tvrz Tevinterské říše, (říše, v níž vládli kouzelníci zničena první dobou zla a dobře tomu tak) ve které vznikl řád strážců. Měli by tam být i důležité listiny ohledně zla. Bohužel nedorazil jsem dost rychle na to, abych se tam dostal dřív než pustinu zaplaví prokletí, kteří se chystají zaútočit do nížin. Lituji i toho, že jsem vás odtáhl od hlavního boje, ale budou to muset zvládnout bez nás, (Mají na to tři pevnosti a několik tisíc lidí a dorazíli vojska sousední říše Feanor, které jsou blíže než vojska vaší říše Grondar) my se musíme postarat o vyzvednutí těch dokumentů a všeho, co by se nám mohlo hodit. Pevnost je dva dny cesty na sever, takže než se stihnem vrátit, bude nejspíš po bitvě. Elf se odmlčel a podíval se přímo na tebe. Jinak lituji smrti tvého otce, byl to dobrý muž, doufám že jsi stejná jako on, protože takové dnešní doba potřebuje. Pak se podívá na ostatní a v jeho očích je cítit obrovská síla, uvědomuješ si, že budí docela strach, i když má tak jemné rysy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyrazil jsi po cestičce, chvíli jsi jel, ale pak jsi musel sesednout. Postupuješ krajinou a dáváš pozor na okolí. Po dvou hodinách cesty jsi dorazil k místu, které bylo určitě bojištěm. Nikde nevidíš žádná těla, jen stopy boje a krve. Postupuješ obezřetně dál, až konečně zjistíš kde jsou těla. Odporná stvoření leží na hromadě na dně dolíku, jenž býval místem, kde dřív stál strom, než jej nějaká bouře vyvrátila. stále leží vedle jámy s kořeny vzhůru. V tělech stvoření jsou jen zlomené šípy a rány po mečích, zdá se že elfové vyhráli, ale tím co je v lese si nemůžeš být jist. Ty víš co jou ty bytosti zač, jako kněz jsi se o nich učil. Jsou to tvorové jenž byly pokřiveny hříchem a zlem do podoby jenž se blíží podobě zla jenž bylo v jejich srdcích. Sice je to taková poučná fráze, ale při pohledu na těla zcela pravdivá. Již jsi se otáčel od jámy, když jsi uslyšel elfí slova. Pozdě, ale přece. Divil bych se, kdyby kněz jednou přišel, když je ho třeba. Kousek za tebou stojí elf a v ruce drží luk se založeným šípem na tětivě. Nemá nijak výhružné postavení a i držení jeho těla se zdá být klidné. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro Cesta ubíhala klidně. Jel jsem i pomaleji, abych mohl věnovat více pozornosti okolí. Nebýt nutnosti po čase na cestě sesednout z koně, tak les vypadl pořád stejný. Teprve po několika dalších hodinách jsem se přiblížil k místu, kde se na první pohled odehrálo to, o čem mi vyprávěli zranění pocestní, které jsem našel na cestě. Rozhlížím se kolem. Všude jsou známky bitvy, stopy odporné krve, která je na první pohled krví zlou. Prudce temně červená, skoro až černá krev, spousty skvrn kolem, šípy, stopy mnoha postav, které spolu zápasili. Ve stopování nejsem zběhlý, ale zkušeností s bojem mám více, než bych si přál. Nikde nejsou žádné těla, ani elfí, ani těch démonů. Těla nemizí jen tak. Jdu dál po stopách směrem k údolí, když po chvíli narazím na odpověď. Všechna těla jsou shromážděna v nějaké ďolíku na jednom místě. Jejich podoba mě zarazila, ale to, že jsem je tu takto našel mě trochu uklidnilo. Elfové své nepřátelé vždy hromadí po bitvě na jednu hromady, aby se ujistili, že nikdo nepřežil a zamezili poškozování lesa a nikdy nenechávají své mrtvé na bojišti, pokud je mohou dostat k sobě. Ačkoli mám ze všeho divný poct, tohle je nejvíce pravděpodobné. Jdu blíže k těm bytostím s holí v ruce, abych zjistil co jsou zač. Nikdy jsem se s nimi zatím naživo nesetkal, ale jsou to opravdu ty démoni o kterých jsem mnoho četl. Bytosti naplněné, usoužené a zmučené čistým zlem. Odporná stvoření, který ve mě jako jedni z mála životních sil opravdu vyvolávají hněv a opovržení... Když už zjistím vše potřebné, chci se vrátit na cestu k elfů, když tu uslyším hlas. Rychle se otočím s holí a vidím, jak nade mnou postává jeden z elfů. Jeho pozdravení není překvapivé. Elfové nemají rádi lidi a už vůbec né kněze. Minulost kněžích k nim nebyla přívětivá, takže se jim tolik nedivím a od těch co mě neznají nečekám, že pochopí moji volbu. Krom toho je to určitě kmen, který bojoval, cítím, že je v něm hodně žalu nad ztrátou svých padlých. Úplně přejdu rejpavý pozdrav a vydám se k elfovi. Když k němu dojdu pozdravím ho tradičním elfím způsobem a s jasnou tváří promluvím Zdarvím tě příteli, mé jméno je Lorenius z elfí říše, posílá mě Arl Earl po zprávě, která mu od vás byla doručena. Vyrazil jsem hned, jak to šlo a věz, že mě nijak netěší, že jsem boj propásl. Pokud je potřeba, mohl bych pomoci s jeho následky. Prosím, doveď mě ke stařešinům, abych jim předal své poselství a projednali jsme co je potřeba projednat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elf si tě chvíli měří a pak pomluví. Arl dostal veškeré informace co potřeboval. Zlo se probralo a zaplaví zemi. Slabí podlehnou svodům a silní povedou, ať už k čemukoliv. Elf se ušklíbne. Nejsi z našeho lidu, chápu že se snažíš být přátelský, ale příště se nesnaž chovat takto mile, prosím. Elf se zdá že by vyrazil, pak se ale zastaví jako by v půli pohybu. Neposlal mi Arl zprávu? |
| |
| soukromá zpráva od Lisset pro Překvapivé setkání |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elf vystřelil a ty jsi následovala jeho příkladu, obě bytosti se skáceli k zemi a bylo ticho. Elf se na tebe podívál a mírně přikývl. Pak pokynul k tělům a opatrně vyrazil. Když k nim došel, vytáhl svůj i tvůj šípa otřel je do látky, kterou vytáhl ze zavazadla. Pak ti šíp vátil a prořízl jednomu z tvorů tepnu. Odchytil krev, co vytekla do malé hliněné lahvička a díval se po kraji, pak jej cosi zaujalo na zemi a chvíli šel směrem zájmu, než se zastavil a podíval se před sebe. Pokynul ti. To co jsi spatřila předčilo tvé očekávání, v zemi byla díra a kolem ní byl oblouk popsaný elfími runami. Olima erin nóre. Jeho hlas je přímo kouzelný, jak kdyby nepocházel z tohoto světa, ale ze světa samotných andělů, Sic mu nerozumíš, ale cítíš zármutek v jeho hlase. Pomalu vyrazí k průchodu do nitra země. Jasně vidíš že svah nad průchodem se utrhl nedávno. A tak odhalil vstup. Vypadá to, jako by jej něco roztrhlo zevnitř. Elf se zastaví poklekne a dívá se do nitra. Talant - Istari (čaroděj), fenume orsi. Pochytila jsi jediné slovo, slovo, jenž elfové skoro nepoužívají, protože patří ke starému jazyku, který již nikdo z nich nezné, správně by mělo znít Istar. Tak jak jej vyslovil on značí spíš ducha. Snažíš se porozumět, ale nejde to. Elf ti znovu pokynul a vyrazil obezřetně do nitra průchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro Někteří elfové jsou opravdu nezdvořilý a nevidí, že ne všichni jsou jako oni. Normálně bych to řešil, ale teď jsou na řadě mnohem důležitější věci. Vzkaz, který k nám přišel vůbec nebyl dostačující, kdyby ano, nebylo by potřeba, abych sem vyrazil. Lidská diplomacie vyžaduje co nejpřesnější informace, aby se podařilo shromáždit co nejvíce spojenců. Opravdu nebudeme řešit můj původ v tuto dobu, ale jinak myslím, že je urážlivé soudit někoho, koho evidentně vůbec neznáš. Mírně zarputile se u posledních slov zatvářím, protože nemám rád, když někdo vynáší soudy, ale jsou zde důležitější věci na práci. Dopis od Arla mám. Je směřován pro stařešiny. Jsi.li stařešina, tak je směřován právě pro tebe, jinak bych tě požádal, abys mě k nim zavedl. Podle toho, jak vypadá, ho rozhodně na stařešinu nevidím, ale není to vyloučené a soudy člověk má vynášet jen v jistotě. |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla pro Maličko se zamračím. Nečetla jsem málo. Jak si ale mám všechno z knih pamatovat, když jenom čtu a nedělám nic jiného. A domácí práce nepočítám. Jen dva dny cesty od pevnosti? To není daleko řeknu, ale spíš pro sebe. Vím, že magie prodloužuje život řeknu trochu dotčeně. Mám dojem, že mě podceňuje a tají mi něco. Chvíli mlčím, sleduji paladina na koni. A ta ohavnost se dá jak zabít? Dokáže to strážce? Nebo paladin. A ty by jsi to zvládla? Ptát se jeslti si myslí, že já bych to zvládla nemá cenu. Ptám se sama sebe jeslti bych měla na to zabít takového démona? Musím si přiznat, že netuším. Proč se lidi mění? Copak to nevidí? Když se přidají na špatnou stranu, ublíží si. Co je k tomu vede? Tomu nerozumím. Jakou cenu platí strážci, co se s nimi přesně děje když se zlo vrací? nenechám ji ani odpovědět, když ještě vyhrknu Jak tě zachránil? Proč tě chtěli upálit? Jak dobře se znáte? zdánlivě sedím nakoni klidně, ale v duchu jsem celá napjatá |
| |
 | soukromá zpráva od Guna´Sol II pro Pochutnávám si na pečeným zajíci a sleduju žhnoucí uhlíky. Všude v okolí je poměrně ruch. I zvířata cítí že se něco blíží a v noci nemohou klidně odpočívat. Bodejž taky, zprávy o blížícím se útoku prokletých nenechávaj v klidu ani mě. Dojídám maso a přemýšlím o cestě ke svému Arlovi, u kterého bych se měla hlásit a přidat se do řad, bránící vpádu prokletých. Zmých myšlenek mě vytrhl vůdce kmene. Donesl mi zprávu od Lothara, že se mám hlásit ve Východním štítu. Když mi Starší zprávu předal zase odešel, nejspíš shánět a povolávat další. Zbytek masa jsem si nacpala do pusy a odešla jsem se podívat po bratrech, abychom vyrazili spolu. Žádného jsem nezahlídla, moc jsem se také hledáním nezdržovala. Nejspíš pospíchali napřed, natěšení na to co je čeká a že se konečně pořádně uplatní ve službách hlídek. To jim spočítám až je uvidím, i když jsou již dost velcí, stále jsou to mý malý bratříčkové a já za ně cítím zodpovědnost. Vydala jsem se tedy na cestu do Východního štítu sama. pevnost Výchdoní štít - večer Na večer jsem dorazila do pevnosti, kde byly přípravy na obranu v plném proudu a tak tu byl hrozný ruch a shon. Nahlásila jsem se a byla jsem přidělena ke strážci a jeho doprovodu, jako třetí do počtu, kteří na mě již čekali. Hned jak to šlo jsme vyrazili. To proč potřeboval doprovod jsem pochopila skoro hned. Nešli jsme do jedné z našich pevností, ale přímo na sever směr pustina. V téhle době by byli sebevrazi všichni kdo by se tam vydali samy, když se to tam hemží prokletýma. Sice jsem chvíli přemýšlela, proč jsem v jeho doprovodu zrovná já, ale pak jsem to vypustila a řekla jsem si že to byla jen ruka náhody, která mě přivedla na tuto cestu. jeskyně - hluboká noc Zastavili jsme se až pozdě v noci v jedné z malých jeskyní. Rozdělali jsme oheň, připravili jídlo a uchystali si místo na spaní. Zrovna když jsem přemýšlela nad tím kam jdeme, co nás čeká, co máme za úkol a chtěla jsem se na to zeptat pro více informací, tak k nám začal strážce promlouvat. *Poznala jsem Fingola* problesklo mi hlavou, *to mi bratři neuvěří*, když si sundal plášť a představil se. S očivydným zájmem jsem si prohlížela prohlížela a hodnotila elfa. Nikdy dříve jsem žádného neviděla a tak to muselo nejspíš působit komicky, neboť jsem na něj vysloveně civěla. Povídal o tom že měl namířeno do staré tvrze v bývalé Tevinterské říši pro nějaké listiny a že tam nedorazil včas před prokletými. Proto tam vyrážíme s ním abychom je vyzvedli. Půjdeme dva dny na sever. Hodně mě zarazilo a potěšilo, když se elf podíval na mě a řekl že lituje smrti mého otce a doufá že jsem stejná jako on. V to jsme doufali oba, sice mě nějakou dobu cvičil ale jestli jsem nebo budu stejně dobrá se zjistí na tom jak dlouho budu žít. Elf ve mě zanechal rozporuplné pocity, nebyla jsem schopna mu na to nic říct a tak jsem jen všechno poslušně odkývala. Nakonec jsem se zmohla alespoň zeptat těch dvou: "A co vy? Jak se jmenujete, ráda bych věděla abych na vás nevolala hej nebo počkej. Jsem Guna." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elf se zdá být zcela klidný, přistoupí k tobě a dívá se chvíli na tebe. Ten dopis si vezmu já, nepatřím ke starším, ale jelikož se náš kmen stahuje do hvozdů, tak bys jej asi ani nedoručil. Musíme se opevnit v Jitřence, kdyby bylo třeba pomoci, ať se Arl obrací tam. Elf se podívá kousek za tebe a mírně kývne že rozumí. Jinak, neber to špatně, ale opravdu nemáme rádi, když elfové mimo náš lid používají naše gesta. Jeho omluva je formální, myslí ji síce vážně, ale zdá se že se mu moc nelíbí kněz v lesích. Můžeš vzkázat Arlovi, že jsme jeho spojenci, až zavolá přijdem, ale teď tady zůstat nemůžeme. Musíme sjednotit síly kmenů, a připravit se do války. Prokletí jsou hnáni arcidémonem vzhůru na povrch, bude válka, mnoho bitev mnoho krve. Pokuď chceš pomoci, tak zachraň hraničářku. Je někde tam, vstoupila do míst, kam nesmíme. Provázena Ištari (je to elfí označení pro něco co nejde pochopit, není ta ani zlé, ani hodné, má to prostě svůj důvod k jednání, který opravdu nejde pochopit.) Ukáže směrem k severozápadu. Stále stojí a čeká, budeš li mít dotaz. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Yorina se mírně zamračí. Magie neprodlužuje život, čarodějové žijí déle jen kvůli světu snů, do nějž plně vstupují a tím chrání svá těla před stárnutím, pokuď však překročíš hranici, pak ano, život se ti zastaví a ty platíš svojí duší za delší život a ohavnost je pak nesmrtelná. Yorina se ušklíbne, když se ji ptáš na ohavnost. Ani já, ani paladin by se ohavnosti nepostavil, jedině že by musel. Jsou mocní a proti něčemu takovému se snad ani nedá bojovat. Ano, pokuď je paladinů, nebo čarodějů víc, mají šanci ohavnost zabít a jde tam pak o sedm kruhů magie, první čtyři jou živelné, taková ohavnost se dá zdolat. No a pokuď je ohavnost z dalších tří, jsou šance mizivé. Jenom jedni čarodějové byli schopni takové ohavnosti zvládnout, ale ti jsou již mrtví. Říkalo se jim světlonoši a vládli neuvěřitelnou silou, Tevinetrští je ale vyhladili, stejně jako jejich lid, pocházeli z jednoho lidu elfů, jenž se zdál že je snad přímo od stvořitele, byli jiní jako je noc a den, ale již nejsou, takže na poslední typ ohavnosti, které se říká přízrak temnoty potřebuješ malou armádu. Čarodějka zdá se že se ti snaží vysvětlit a dojasnit co jen jde, čatla jsi o kruzích magie, jsou to živelné kruhy, ty jsou čtyři, pak kruh krve, smrti a času. Čerodějka jej však nazívá temným, pak se tedy jedná o označení démonů a démon jenž je nad časem je vlastně v ohavnosti temný. Četla jsi že osmý kruh magie byl zničen Teviterskými mágy, když vstoupili do srdce říše snů. Pak tedy ten zničený kruh byl právě kruh světlonošů a jejich magie. Ohledně toho proč se lidi mění. Je to jednoduché, ženou se po moci a po krvi, to dělají přeci pořád. Jen zlo jim k tomu dává zdánlivě více silnějších prostředků. Pak se podívána paladina. Strážci jsou výjmeční v tom, že cítí zlo, jeho myšlenky a tužby a přitom mu odolávají, ale cena za to je co mají je jejich život. Když se stanou strážci, nemůžou prostě říci že nebudou a ke konci života jim vypovídá mysl poslušnost a tak dříve než se tak stane, jdou na poslední výpravu do podzemí a bujují se zlem tak dlouho, než nezemřou, proto si jich trpaslíci hodně považují, protože jeden starý strážce vydá za dest nejlepších trpaslíků v boji se zlem. Po poslední otázce čarodějka chvíli sedí a pak teprve promluví. Bývala jsem učednicí kruhu. Když jsem zjistila, že mě chtějí nechat podstoupit obřed zbavení citů, uprchla jsem. Milovala jsem jednoho z paladinů a právě jej poslali aby mě přivedl zpět do kruhu, nebo mě zabil. Sice mě dostihl a nechal uvěznit, ale o mém osudu rozhodla štěstěna. Bylo rozkázáno že mě popraví a v den mé popravi přišel, aby mě popravil sám, jeden z jeho doprovodu ale chtěl dodržet zákon a tak jej při potyčce nešťastnou náhodou zabil. Pak řekl ať odejdu. Vše vylíčil nejvyšímu paladinovi, jenž právě dorazil do města a ten přijel na popraviště a prohlásil mě za odpadlíka a muže jenž mě zachránil pasoval na rytíře a svého nástupce. Čarodějka se ušklíbla Bylo pro ně důležitější dodržení zákona, než moje likvidace. Chvíli se dívala na paladina a pak tišeji promluvila, aby to snad neslyšel. Tvůj pěstoun měl mladšího bratra a Eler je tím bratrem, ale neví o tom. Mají stejný kodex vyššího dobra. Když potřeboval pomoc obracel se na mě, za ty roky co se známe jsme docela dobří přátelé, stejně jako s tvým pěstounem. |
| |
| soukromá zpráva od Lisset pro Průchod kamsi |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čaroděj se usměje a podá ti ruku. Já jsem Marcus mág čtvrtého kruhu magie a léčitel. Pak se podívá na zaklínače, který se zdál být pohoužen do vlastních myšlenek. Hm, Geret, těší mě. Chvíli se dívá na tebe a pak sklouzne pohledem na Fingola. Nemyslím že je dobrý nápad hnát se do pevnosti, kde je narušený závoj světů, i když chápu tvé důvody, nevím zda to prospěje tak jak čekáš. Fingol zdá se že chvíli přemýšlí o zaklínačových slovech a pak se podívá na čaroděje a tebe. Dokážu vás provést přes prokletý, ale s narušeným závojem opravdu mnoho nenaděláme. Pevnost sice ustála první vlnu zla, ale co se tam stalo, nebo kde leží jsme nevěděli a nevíme, ale je to místo, kde vznikli strážci, kteří zničili zlo a jak to udělali nevíme, takže pokuď je naděje že je to v pevnosti, pak to musíme zjistit, ale jestli nechcete jít, můžete se za rozbřesku vrátit do pevnosti, když slíbíte že nic co se tady řeklo nepovíte. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ava Aista Řekne a pak jako by v pochopení promluví tvým jazykem, Jeho krásný hlas, jako by tiše zpíval, když říká. Co ztraceno je zde, zničeno se vrací. Duše volají po svobodě a my musíme jít. Není již času, zastavit, pak zničí svět, útéci již není kam zlo se k moci vrací. Dívá se na tebe a pak zcela bez přípravy založí šíp do luku a vystřelí do temnoty. Uslyšela jsi náraz šípu jak vkouzl do masa a pak žuchnutí na tvrdou podlahu. Jelikož šíp zmizel ve tmě, nevíš co se stalo, ale zdá se že odpověď na tvou otázku, jesouli tam další se právě dořešila. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro No, konečně se mluví v rozumné a zodpovědné rovině. Elfova slova zní věrohodně. Rozumím, zde máš psaní od Arla a vaše ujištění a zprávu velmi rád vyřídím a jsem si jist, že v případě potřeby je to vzájemné. K osobním věcem už se dále nevyjadřuji, není to v tuto chvíli podstatné, zejména, když je něčí život v ohrožení, život, který mohu zachránit. Mám pocit, že mě kroky vedou právě na místo, kam elf ukazuje, protože nic není bezdůvodné a i moje cesta sem, i když hlavní cíl, který mi byl svěřen jsem splnil. Když elf řekne vše, co chtěl, obrátím se na něj ještě s dotazem. Ohledně té hraničářky, víte něco bližšího o místě, kam se vydala, co by bylo dobré vědět? Uvítám každou informaci, která by mi mohla jakkoli pomoci k její záchraně. není rozumné vrhat se po hlavě a bez rozmyslu na taková místa. |
| |
| soukromá zpráva od Guna´Sol II pro Přijmu ruku léčitele Markuse a kývnu hlavou na pozdrav. Pak se představí Geret jež je zahloubaný. Chvíli na to vysloví své obavy a Fingol mu na to odpoví. "Mno takže pánové, zaprvé! Já teda neodcházím! Mám to jako úkol a každý úkol je tak trochu jako slib daný sobě. I když jsem tu z povolávacího rozkazu, jdu do toho jako bych si to zvolila sama. Všichni bojeschopní čekají aby mohli sice bránit své majetky před prokletými a ti co přežijí budou na to jistě hrdí a vyprávět o tom. Ale já jim budu jednou vyprávět zajímavější příběh, kdy když oni čekali na to až přijdou, tak já jsem se vydala do pustiny přímo mezi ně." na pár vteřin jsem se odmlčela a představila si jak bratři budou hltat každé slovo z toho co jim jednou budu vyprávět. "Abych pokračovala, jak víme že je pevnost dva dny odsud, když nikdo neví kde vlastně je, jak nás chceš Fingole převést přes prokletý když momentální koncentrace prokletých v těchto oblastech bude taková, že by ji prošla asi jen armáda takových jako jsme my. Já jen bych nerada zahučela hned první den. Jo a může mi někdo říct co je to ten Narušený závoj světů? Nezní mi to moc jako název zbraně, tak že to bude asi něco takové toho čarodějnického bo podobného a to mi opravdu nic neříká." Ještě jsem se zamyslela zda jsem něco nechtěla a vzpoměla si: "Jooo, abych nezapoměla, něco o první době zla jsem slyšela v příbězích a povídačkách, ale ..." zadívala jsem se na Fingola a uznalým respektem v hlase " asi o tom budeš vědět něco přesnějšího a každá informace či poučení z těch dob nám bude ku prospěchu, tak že jestli by jsi byl tak laskav a podělil se o své vyprávění s námi o první době zla a strážcích." Sedla jsem si pohodlně s jednou nohou pod sebou a druhou pokrčenou tak abych si o ni mohla opřít loket ruky o kterou byla opřena moje hlava a čekala na odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla pro
Nejvíc mě překvapí, že Eler je mladší bratr mého pěstouna. Nevěděla jsem, že má bratra a mladšího. Ale proč to neví on, to mi vrtá hlavou. Proč mu to neřekli, vždyť má právo to vědět. Podle mého má každý znát svoji rodinu. Vědět o ní. Rodina, přátelé, lidé mě blízcí. Dívám se na Yorinu překvapeně, zaraženě. A proč jsi jim to neřekla Ty? O co jde? Vždyť mají právo to vědět. Proč jim bránit? tlumím hlas, ale pobuřuje mě to. Je to nehoráznost.
Takže ta ohavnost je opravdu ohavnost. Když si na ni ani Yorina netroufne a paladin. Začínám chápat, proč je kruh magie, proč jsou tu ty jejich zákony, lovení odpadlíků. I když ne všichni jsou špatní. Ale jak se to má rychle poznat než bude pozdě? Je příšerné takhle magii, tu úžasnou věc, zneužít. Obrátit ve zlo. Křečovitě svírám hrušku u sedla. Kypí ve mě zloba z nespravedlnosti a bezmoc s tím něco dělat.
Dívám se na čarodějku a přemýšlím, jak ji muselo bolet, když milovala a přišla o svoji lásku takovým hrozným způsobem. Je mi jí líto. Myslím na to, jak já jsem byla odvržena, protože jsem byla někomu slíbena. a pak znovu, i když jsem byla dobrá, tak protože jsem holka. Měla jsem všechno ráda a najednou jsem to neměla. svoji určitoui jistotu. Neumím si představit jak bylo jí, když jí usiloval o život její vyvolený. Všechno se zhroutilo tak rychle. Chce se mi křičet, řvát na celý svět za jeho hloupost a nespravedlnost. Nebudu se vyjadřovat, k tomu se se jí kdysi stalo. Vždycky když se mluví o magii, toužím ji ovládat trošku víc, ale nevěřím si zase tolik v tomhle směru. za dva roky u čarodějky, kdybych byla šikovná, bych uměla docela dobře kouzlit. a ona mě vedla jen ke čtení.
Proč vyhladili světlonoše, když vládli takovu silou? Byli užiteční. K čemu udělali čarodějové takovou věc, když museli vědět, že bez nich ohavnost neporazí. Alespoň ne všechnu. Co jim vadilo na posledním kruhu magie? //jakou silou vládli světlonoši? nějak si pod tím neumím moc představit :) |
| |
| soukromá zpráva od Nalthia pro Když skončí, slabě se usměji. ,,Spolehni se na mě, otče, už jsem dospělá a v boji zběhlá. Nic se mi nestane. Vyřídím tuhle věc co nejrychleji a zanedlouho mě tu máš." Obejmu otce a políbím ho na tvář. ,,Vrátím se, otče, to ti slibuji." Otec mlčky přikývne a položí mi ruku na rameno. Mám se u k odchodu, ale u dveří se zarazím a ještě se naposled podívám na otce. ,,Jsem ráda, že jsi ze mě vychoval válečnici, otče." A s těmito slovy místnost opustím. Vrátím se do svého pokoje a z dřevěné truhly vytáhnu svoji zbroj, která je neuvěřitelně lehká, zato pevná a odolná. Tvoří ji vysoké kožené boty, ženský hrudní plát. Jednu ruku, tu, která drží meč, zakrývají od ramene až po zápěstí další pláty, ale ty jsou z tvrdšího, ocelového materiálu černého zabarvení. ( Pokud můžu uvést příklad, podobné brnění měla na sobě Leliana, pokud jsi viděl trailer na DA, jakože si myslím, že jsi viděl ) Meč si nevyměňuji, svoji zbraň mám ráda a používám už ji dlouho. Ještě si do batohu přibalím několik drobností, jako třeba proviant, léčivé bandáže a sadu na opravu zbroje. Víc nepotřebuji. Neohlížím se, když opouštím svůj pokoj. Venku vyhledám Uthera. ,,Jsem připraven," povím mu a čekám, že mě zavede ke strážcům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elf chvíli přemýšlí, zdá se že neví co přesně by měl říci. Včera v noci se utrhl svah nad vstupem do toho místa, dveře ale byly zavřeny a nešly otevřít, až do dnešního rána. Dveře se rozletěly a zevnitř se vyhrnuli prokletí. To místo bývalo pohřebištěm v dávných dobách. To co šlo s hraničářkou je pozůstatek jednoho spícího elfa. Není skutečný, spal příliš dlouho, ale přesto je hmatatelný. Nevím proč se zjevil jí, ale my elfové na to místo nesmíme. Stařešina nám to zakázal, nevím proč, ale je to spojeno s dávnou minulostí našeho lidu. Ef se zdá být trochu nejistý, ale pak pokračuje. Pokuď si to co bývalo elfem přálo hraničářku, má ji, k čemu nevím. Dávní elfové bývali jiní, ale ne zlí. To, proč tama vyšli prokletí je kvůli tomu, že dávný artefakt zrcadlo, jenž spojovalo město trpaslíků a elfí říši je uloženo tam. Trpasličí město bylo zničeno prokletými již při první válce. Elf pokrčí rameny. To je tak asi vše. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro Vyslechnu si všechno, co mi elf poví. Jsou to spíš kousky příběhu, ale alespoň vím více o tom, co se stalo. Napadá mě mnoho důvodů, proč se věci událi právě teď, ale zatím jsou to spíš myšlenky různých spekulací. Jediné, co vím, že to nebyla náhoda. Děkuji moc za informace, vydám se ihned na cestu. Nemyslím si, že hraničářka bude nutně potřebovat moji pomoc, ale mám pocit, že je nutno to prozkoumat. Opatrujte se před zlem a s bohem. V duchu a v myšlenkách jim ještě požehnám, protože bych se teď opravdu nechtěl zabývat teologickou debatou, potom se rozloučím a vydám se na cestu směrem k rozvalině. |
| |
| soukromá zpráva od Lisset pro Průchod kamsi |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Geret se opře o stěnu jeskyně a přehodí přes sebe plášť Strážci jsou schopni prokleté cítit, snad proto že jsou s nimi spjati. Takže chceme li se jim vyhnout stačí nejít tam kde jsou, ale přesto se jim asi nevyhneme, že Fingole? Fingol jen přikývne. Zdá se že si je vědom nebezpečí a i toho, že se možná zapotíze více než obránci pevnosti. Když se pak zeptáš na závoj čaroděj se mírně ušklíbne.Poslední bitva se udála v pevnosti strážců, celá armáda prokletých dobývala pevnost. Říká se, že nebylo možné ji udržet jen se stovkami proti tisícům, ale strážci to dovedli, přežilo jich jen pár a v poslední den boje zabili démona co vedl prokleté. Tehdy se narušil závoj, možná byl potrhán již předtím. A to, čím závoj je, no my čarodějové jsme schopni jím prostoupit když koncentrujeme magii, ostatní lidé na pokraji závoje sní, když je závoj celý, prostupujete do něj a z něj a nic nepronášíte, ale naušíli se, když do něj vstoupíte, může při vašem návratu projít cokoliv. Jednoduše je nejlepší v takovém místě nespat a nečarovat. Poslední otázky se znovu ujmul Fingol. Můj otec byl mezi těmi, co zabili démona. Když jsem se narodil, vedl mě abych po něm převzal místo mezi strážci. Stále přebývali tady v pustině, ale do pevnosti se nevraceli, žili v severní bráně a na své první místo zapoměli. Podle nich tam již nebylo co zachraňovat. Jenže před pár dny, ještě než se objevili prokletí se v mé pracovně otevřela otcova truhla, jenž nešla nikdy otevřít. Dloho jsem studoval dokumenty v ní a našel jsem zmíňku o tom, že nejmocnější ze strážců Ereg, z rodu vznešených elfího národa odhalil původ prokletí. Pokuď by se znovu mělo objevit je prý nutné odstranit prvotní příčinu. To bylo vše co jsem se dočetl. Ereg padl když zabil démona a já myslím že prvotní příčina by mohla být popsána v jeho pracovně v pevnosti. Jenže místo kde je pevnost jsme nevěděli. Vznikla v dobách zla a její význam zanikl v dobách zla a tak jsem s Geretem pátral v severní pevnosti po místě, kde pevnost je a podařilo se nám najít odkaz na její umístnění. Dle Gereta tam nic není, ale já doufám že tam něco je, něco co by nám mohlo pomoci skoncovat se zlem. Fingol se posadí vedle Sol a zlehka se usměje na ostatní. Víš, myslím že o tomhle poslání nebudeš vyperavovat ještě dlouho, protože tvé poslání neskončí nalezením odpovědí, ale skoncováním se zlem a měli bychom to udělat tak, aby znovu nepovstalo. Myslím si, že možná vyhrajeme pár bitev, ale zlo se nezastaví, když jednou vyšlo, bude ničit, dokuď nezničíme toho, co vede prokleté a to že je někdo vede je zcela jisté. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Paladin otočí náhle koně a dřív než čarodějka může pokračovat ve vysvětlování se k vám připojí. Zdá se že se tady bavíte, mohu se připojit. Yorina se zdá že by jej nejradši za jeho vtíravost zabila, ale přesto mile odpoví.Jistě, vysvětli Cirill jak to bylo se světlonoši. Paladin se trochu zarazí. Já myslel že máte dívčí dýchánek a vy zatím toto. Nu oltář tvrdí že světlonoši nesli sílu stvořitele, to samé tvrdí i elfové. Jenže teviterští je vyhladili, bylo to i díky tomu, že světlonoši nedokázali zdolet sílu jejich magie. Jak jistě víš tevinterští se nazastavili před ničím a tak postupně ničili světlonoše, jenž jim bránili v průniku do nevyšších sfér magie. Když odstranili posledního z nich, věříme my strážci že zničili něco co drželo stvořitelovi služebníky stranou a oni pak mohli vstoupit do tohoto světa, ale jak vstupovali to nevíme, víme že jeho služebníci pomáhali lidem, ale zdá se že byli i jiní a ti po zničení světlonošů mohli přijít. První vůdce prokletých byl prý démon, ale já myslím že to byl prokletý služebník a nyní stojíme znovu proti jinému jemu podobnému, ale mnohem mocnějšímu. Musím tedy varovat strážce že né na povrchu, ale dole u trpaslíků je třeba bojovat, neboť tam je jeho sídlo i zřejmně důvod proč povstal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uther již je vskutku na nádvoří a zdá se že je poněkud zasmušilý. Tak cesta do králoství trvá dva dny, dávám vám jeden den, pak by pomoc již přišla pozdě, ale dbejte toho, aby vůbec nějaká přišla. Dívá se na tebe a ty cítíš že má z něčeho obavy, dívaje se na tebe ve zbroji mu ke klidu moc nedodává, ale zdá se že nemáte opravdu mnoho času. Zde jsou listiny. Hodně štěstí, budete jej potřebovat stejně jako my. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dorazil jsi k místu, které popsal elf, vidíš na zemi dva mrtvé prokleté, oba zastřeleni šípem zdá se ale že šípy někdo vyjmul z ran. Jen kousek od těl je na dohled vstup do hrobky, je otevřen jako by někdo zevnitř rozbyl kámen, jenž hrobku uzavíral. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vstoupili jste do hlubin průchod byl jen cestou do o několik desítek metrů nižší komory, po cestě jsi narazila na zastřeleného prokletého, šíp si již elf vzal. Když jste vstoupili do velké místnosti, spatřili jste ohniště, stále ještě hoící a ozařujcí místnost. V ohni hoří olej, místnost je zchátralá, jako by zde již dlouho nikdo nebyl. Elf na tebe pohlédne. Cesta zla, zničení a zmaru. Z cesty přátelství teď vchází stín, jenž pohltí zadusí, ztráta přátel bolí, zrcadlo to spojí. Zdá se že elf překládá slovo od slova svůj jazyk do tvého. Nedá se říci že by jsi mu rozuměla více, ale zdá se že i jemu dělá velké problémy s tebou hovořit, natož ti předat podstatu svých slov. Pomalu jde dál, na konci místnosti jsou dvě cesty a on se vypraví po té vpravo, stále nachystán ke střelbě, jde tak jemně, jako by se ani zemně nedotýkal. Oproti jiným elfům, zdá se jemnější a přitom impozantnější, naplňuje tě velice hřejivým pocitem. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Před vstupem do jeskyně jsi seslal náročné kouzlo ochrany života, jenž tě chrání částečně chrání před zraněním a prosvěcuje okolí namodralým světlem. Vstoupil jsi do hrobky, vstupní portál býval kdysi součástí mohyly postavené nad samotnou hrobkou. Nyní je ale částečně pod zemí, zdá se že musela být postavena již dávno. Pomalu scházíš po schodišti, díky světlu vidíš dalšího mrtvého prokletého, jenž byl opět zabit šípem a ten byl vytažen z jeho těla. Zdá se že již před tebou někdo šel, kdo je neměl moc v lásce. Rána od šípu je stejná, jakou jsi viděl u jednoho z těch nahoře, dokonce prochází stejně krkem, protínajíc tepnu na krku, velice výjmečná to přesnost střelby na to, aby to byla náhoda. Sestoupil jsi po schodech, jenž po obou stranách nesly výjevy života elfa uloženého ke spánku, jemuž elfové říkají spánek starších. Ukládají se k němu, až jsou již unaveni světem a nechtějí v něm dál žít. Svým způsobem neumřou, ale opustí svět, aby se do něj již nikdy nevrátili. Dnešní elfové se ke spánku již neukládají, neboť jejich dlouhý věk končí smrtí, ale dávní elfové bývali nesmrtelní a stále je mezi elfy několik málo rodů, které se dožívají i tisíce let, pokuď tedy nezahynou dříve. Výjevy na stěnách začínají od vstupu dětstvím a končí uložením ke spánku. Ten jenž je zde uložen, býval bojovníkem, vidíš u něj kouzla, které používal se zbraní v ruce. Zdá se ti že takovou techniku používají tajemní bojovníci, jenž bývají zaklínači, ale dle jeho kousků, jenž jsou na stěnách vyobrazeny proti nepřátelům se umění zaklínačů nedá srovnávat s uměním Toho, jenž zde leží. Na posledním obraze jej vidíš jak stojí proti muži s černými křídly, jenž je několika násobně vyšší než elf a jak mu elf probodává srdce, pak jej vidíš klečícího a pak jdoucího ve zbroji do hrobky. Výjevy na stěnách jsou u konce a ty jsi vstoupil na prostranství, je to vstupní hala do hrobky a pokladnice. uprostřed hoří oheň, jenž někdo zapálil ve velké míse, v níž hoří olej. Na protější stěně vidíš dvě cesty, jednu dolů a jednu do chodby, jenž se zdá že se mírně svažuje a točí. Na stěnách jsou elfí kresby dávných časů. Nádherná vyobrazení neznámých umělců, jenž svými kresbami snažili se vyjádřit duši odpočívajícího. |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla pro Dům na pokraji - cesta do Uruku
Nejsem nadšená, že se k nám tak rychle přidal, ale snažím se tvářit mile. Až bude příležitost, musím se dozvědět od Yoriny víc. Yorina mi povídala o kruzích magie a akorát jsme se dostali k světlonošům. Ptala jsem se jakou vládli silou a proč je tevinterští vyhubili. Bedlivě naslouchám tomu co Eler říká. Síla stvořitele? To muselo být úžasné! Chtěla bych vidět co uměli povzdechnu si Taková ohromná síla. Jen si říkám, jestli není možné, že by nějaký světlonoš přežil? přemýšlím dál Mohl se přeci někdo ukrýt, aby nebyli všichni vyhubeni. Aby mohli znovu povstat lehce se zasměju možná se ubírám špatným směrem a snažím se to zjednodušit. Ale určitě by to ušetřilo hodně životů. Proč si myslíte, že tu služebník? Pomohl mu někdo? |
| |
| soukromá zpráva od Lisset pro V chodbách |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Erel se chvíli dívá na čarodějku a pak mírně pokrčí rameny. Jak a proč vede prokleté padlý služebník nevíme, to neví nikdo. Jen je jisté že s ním přichází do světa i zloba a to je špatné. Lidé jsou chamtivější, než obvykle. No a strážci ten boj sami nevyhrajou. Odpověď je možná u trpaslíků, ale kdekoliv se dá hledat. Když bylo zlo poraženo mysleli všichni že je konec, ale nebyl a jak to vše ukončit nikdo neví, poražením padlého to není, snad Fingol bude vědět víc. Vede strážce od smrti jeho otce, který zemřel, když spolu s několika málo strážci bojovali a porazili démona jenž vedl prokleté posledně, ale ten je daleko na severu, až někde za severní bránou, my musíme do Uruku a varovat krále. Poslat pak zprávu strážcům bude další mým posláním. No a odpovědi snad najdeme společně. Yorina se zdá že při paladinových slovech přemýšlí nad něčím jiným, ale její další slova tě ujistí že ne. Elfové věří že světlonoši s padlými i démony bojovali již před příchodem lidí. Proto nikdy nebyly takové doby zla, jako ta před sedmysty lety. Nechápu proč, kdyby někdo z nich přežil již dávno nebojoval. Byla jsem často v úniku a byla jsem i hodně daleko, dál než bych měla jít a vím že osmý kruh magie je zlé a prokleté místo. Je to temnota, ta nejhlubší možná, byloli tam světlo, nevím, ale již jistě není. Světlonoši nejsou, nebo nečerpali tu sílu tam kde ostatní čarodějové. Museli by jít někam jinam pro ni, kdyby byli, ale že by se mohl jejich kruh změnit, tomu moc nevěřím. Spíš zanikl a ta temnota co tam je nyní je něco jiného, možná není osm kuhů magie, ale deved, nebo i více. Žádný čaroděj nikdy nešel za osmý kruh, ale třeba může být i další. To jsou ale všechno jen spekulace. Myslím že nejlepší bude si na to sednout až zjistíme víc. Stále se motáme jen v doměnkách a co já vím, tak na cestě do Uruku ještě nikdo nevyřešil tajemství spojená s temnotou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Procházíte točitou chodbou, jenž se svažuje pod sál, ze kterého jste přišli. Vstoupíte otevřenými dveřmi do pokladnice a to doslova. Je zde obrovské bohatství, kromě zbaní zavěšených na stěnách je zde mnoho truhel a na zemi stojí hliněné, zlaté stříbrné vázy, sochy a sošky. Uprostřed místnosti je velký rám a v něm je vsazené tmavošedé zrcadlo, jehož povrch se vlní jako vodní hladina. Elf přistoupí k rámu a zlehka se jej dotkne a tiše, tak že nerozumíš slovům mluví tou svou řečí, pak se obrátí k tobě, a ukáže na kladivo, jenž leží na stříbřité kovadlině vedle zrcadla. Toť cesta k přátelů, však hrůza, děs a bol, kde byla radost přátelství. Nyní jen smrt stojí na břehu a zde most, jenž vede tam i zpět. Ten most, byl dílem přátel a dnes nepřítel po mostu jde. Jde na něm vidět že s tebou mluví tak aby jsi porozuměla a radši vše opakuje víckrát. Nástroj přátel tvoření, ať je nástrojem zničení. Most rozbij ranou kladiva, přes co vzejde, to zničí ráz. Já neudržím ruku, jenž zničit nedokáže, když rozmach pak rána srdce zasáhne. Bojem projít, i věky všemi však toto nad síly, jen ten kdo neví co bylo jen ten kdo necítil tu radost může zničit prokletí, jenž bývalo radostí. Zde dar za vše co učiníš, vem po čem sdce zatouží. Pevný luk i ostrý šíp, jasný štít i ostrý meč, vše je tvé, ne chamtivě. Přání mé i má rodost, dám ti víc než jen toto. Přistoupil ke kovadlině a vysunul desku ve stolu pod ním, tam se nacházely všemožné tinktury a začal tvořit. Nejprve vzal svoji krev a dal ji do dalšího flakonku pak v kádince rozdělal tinkturu ze stolu a zalil ji jinou, pak do ní vlil svoji i prokletého krev a pak do toho všeho kapl jednu kapku z malinkaté lahvičky, zlehka vším zakvedlal a překlopil nádobku víčkem s hadičkama, pak pod jednu hadičku postavil malý flakonek a začal pronášet slova, z jeho těla začalo stoupat světlo a naplnilo nádobku mihotavým světlem, počaly se uvolňovat páry a přes hadičky proteklo pár kapek růžové tinktury, jenž skončili v malé lahvičce. Elf ji zavřel a přešel k tobě. Zdál se vyčerpán. Opět se počal snažit mluvit a zdálo se že mu to jde čím dál líp. Prokletý zlý a bezcitný jednu slabost má, ta slabost koluje nejen tam kde srdce má, ale i v síle tvoření. Jen díky síle uvidíš, kam cesty vedou, kde spojení. Jen díky cestě vidíš svět, jen díky síle pravda je. Toť největší můj dar, já nejsem nic, jsem jan stín, co odešel a není zpět. Však nyní naplním zpět svět. Ne v duši elfů, ale lidí, já musím dát svou naději. Zde síla jenž snad zastaví zlo, zkázu i zmatení. Vypij vše až dokonáš most zničíš, to přání mám. Pak na cestu vydej se, jasný pohled a silná krev. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čaroděj se zasměje. Bojovník a filozof, no výborně, už chápu proč jsme na ni čekali. No závojem projít chtít nebudem, tomu se vyhnem, budeli možné, přeci jenom to není bezpečné, větší starostí jsou prokletí v krajině a co se týče démona, s nímž bojovali strážci, tak tento jenž vedl kdysi prokleté není ze světa za závojem, ale odjinud. Tedy alespoň si to myslíme. Kruhy magie i světa za závojem nejsou jak kraj, jenž prozkoumáte, každá myšlenka to místo mění a je to místo je nekonečné. Když tam člověk je tak jde po nějaké cestě k něčemu, jinak by tam setrval navěky a ani by o tom nevěděl. Po čarodějově vysvětlení se zdálo že všichni už jsou připraveni spát, jen Fingol stále seděl a přemítal, než konečně promluvil. nevybral jsem vás náhodou na tuto cestu. Vím že se nevrátíme všichni. Je to příliš riskantní, ale vyčkáváním bychom své šance jen snížili, i počtem bychom je snížili. Pokuď kdokoliv odejde dnešní noci, ráno jej hledat nebude nikdo z těch co zůstali. Tady je list. sepsal jsem jej ještě před výpravou, jsou v něm velice důležité věci. Pokuď by někdo chtěl odejít, ať jej odnese do jakékoliv pevnosti, nebo kteréhokoliv hlavního města a předá jej komukoliv ze šlechty. Tím se zřekne cesty s námi se ctí a může říci že jsem jej poslal. Jeho pohled je zase plný síly, doslova se v ní utápíš, když skončí podívá se každému do očí a zdá se že je se právě i usmál. Spěte, dnešní noc jsme v bezpečí. S tím jako by utnul veškeré debaty, zvedl se a postavil se ke vchodu do jeskyně, dívaje se do pustiny pod vámi. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro Po mém příchodu do jeskyně cítím zvláštní pocity. Všechno kolem je tak pradávné. Postupuji dolu temnou chodbou a brzy narazím na dalšího prokletého. Přesná rána do krku a šíp opět pryč. Tady jsou už i známky po vytažení. Když jsi uvědomuji položení předchozích ran, tak je jasné, že jde o velmi zkušeného střelce. Také bude rozumný, šetří střelivem a hlavně, k prokletým necítí zrovna ty největší sympatie. Sedělo by to i na povolání hraničáře. Rozhlédnu se po zemi, abych si všiml jakékoli stopy, která by mi v případě potřeby na nějakých křižovatkách mohla pomoci. Po chvíli začnu na stěnách chodby vidět vyobrazení prastarého ukládání se ke spánku u nesmrtelných elfů. Ten obřad jsem nikdy bohužel neviděl provádět, ale je to prý úchvatné a v dnešní době je urozenost naší krve o dost menší a jen zřídka se stane, že se najde takový stařešina, který nezemře násilnou smrtí a ještě je natolik unaven světem, že se rozhodne pro tuto možnost. Sleduji všechny vyobrazení až k obrovské vstupní hale, kde jsou další nádherné malby, který už ovšem znázorňují, nebo se o to alespoň snaží, krásu duše zde přebývajícího. Teď už mi to je jasný zde leží duše bojovníka uložená ke spánku. Podle obrazů to byl velmi vážený, dobrý a statečný bojovník. Bojoval nejen za elfí národ, ale i za dobro pro všechny. Nakonec se postavil samotnému arcidémonovi, podle obrazů, i když by to mohla být i metaforu anděla smrti. Poté byl jeho poslední cíl života splněn a on se odebral s únavou životem a uspokojením k věčnému spánku. To je úžasné, cítit tu naší historii, její tak vznešenou část, na kterou už se dneska zapomnělo. Už chápu, proč jsem elfové nesmějí. Podle pověstí pouze elfí krev dokáže otevřít dveře a narušit posvátný spánek a to je výslovně zakázané, je to vysoce hrubá neúcta. A pokud si dobře vzpomínám, tak je to dovoleno pouze ve stavu nejvyšší nouze, tedy tehdy, když hrozí vyhubení elfího národa. Tedy ten duch, kterého viděli by mohl být znovuprobuzený válečník. Jméno jsem tu nikde nenašel, to je ale pochopitelné. Znát jméno takto mocných duchů je velmi mocné v některých případech. Po chvilkovém zabrání do myšlenek o naší minulosti a úžasu se opět vydám na cestu. V sále se ještě porozhlédnu po malbách na stěnách, abych zjistil více o našem předkovi, protože zachycení duše, i když samozřejmě nepřesné, nám nejvíce řekne o charakteru člověka. Poté stojím před dvěma chodbami. Jedna vede do pokladnice a druhá do hrobky. I když by mě mnozí považovali za blázna, tak pokladnice mě teď opravdu nezajímá, potřebuji se dostat k hrobce. Koukne se po obrazech kolem vstupu a po stopách na zemi, jestli nenaleznu stopy hraničářky, které určitě vedli také k hrobce. Pokud bych neobjevil nic zajímavého, tak bych vykročil do chodby... |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla pro Podívám se z Elera na Yorinu a zpátky. V sobě mám ještě tolik otázek, ale možná opravdu není vhodné klást je tady po cestě. Možná bych měla počkat než se někam dostaneme a budeme moci mluvit v klidu. Nelíbí se mi odpověď, že světlonoši nejsou, ale proč jinak by nepovstali a nebojovali? Představa dalšího, neprozkoumaného kruhu magie mě naplňuje zvláštním pocitem, zvídavým, co tam je a zda bych byla schopná se tam dostat. Ta představa mě láká. Opravdu mě to táhne. Zvednu levou ruku a sáhnu si na svoje čerené korále. Bude tam Gwynnbleid? Uvidím ho ještě? ptám se zároveň obou. Chtěla bych s ním ještě sedět u ohně a mluvit nebo mlčet. Ten úžasný klid, ničím nerušený. Chtěla bych mu říct.. no co bych mu chtěla říct? Zase tak povídavá nejsem, abych tlachala dlouho a o ničem, to vím. Ale mohli bychom se bít, trénovat. Tahle představa se mi zamlouvá. Jak daleko se dneska dostaneme a kde budeme přenocovat? Nemůžeme přece jet celou noc. Zvířata by to nevydržela budu se snažit mlčet a držet krok s ostatními, abych nezdržovala. Čím dřív se někam dostaneme, tím líp. Mezitím pozoruju okolní přírodu a poslouchám okolní zvuky |
| |
| soukromá zpráva od Lisset pro Cesta kamsi |
| |
| soukromá zpráva od Guna´Sol II pro Ke Geretovi. Podívám se na Gereta když domluví a více méně zaskočeně: "Jak spjatí s prokletýma? To jste jako jejich příbuzný nebo oni vaši?" K Fingolovi. Notnou chvíli na něj koukám co to právě dořekl. Je vidět že se mi to v hlavě mele a snažím se pobrat informace: "No stále nějakým věcem nerozumím. Nechápu to jak jsi řekl že magicky indisponovaní lidé jako já, na pokraji závoje sní, tím pádem nastává otázka a můj předpoklad, že pokud se k tomuto místu dostaneme, já budu muset počkat na kraji nejspíš spát nebo snít, to je jedno. Zatím co vy si půjdete někam, kam vás nebudu moci následovat. Neb neprojdu už víte z jakého důvodu. Teda jedině bych asi prošla, pokud se momentálně domnívám špatně a mohla bych tedy projít, jen z důvodu, že závoj je narušený. I když tomu snění a spaní furt nerozumím. Vlastně jak budu vědět že jsem prošla, teda pokud tím budeme muset projít a že se mi to jen nezdá. Nebo v jiném případě, když tím projít nebudeme chtít a já se ocitnu v blízkosti, jak budu vědět že nechrápu, když budu snít o tom že normálně žiji a pokračuji v cestě nebo úkolu. Dále když bueme předpokládat že závoj světů mezi námi a nevím čím asi démony byl celý a nenarušený, kde se tedy vzal ten démon proti kterému bojovali přeživší strážci? Když budeme předpokládat že onen závoj, byl již dříve narušený, tak víme tedy odkud ten démon mohl přijít. Otázkou tedy je, jak se závoj mohl tedy narušit a kdo mohl démona přes závoj přenést když do narušeného závojíčku v kráčel a zda to měl v úmyslu či to byla náhoda, pokud se opět dobře domnívám, že eeee jak to mám říct, no že na druhé straně závoje jsou démoni nebo něco takového zlověstného, jak mi to připadá. Mno a pokud onen dotyčný co vstoupil do závoje a měl v úmyslu démona přenést, již bychom tedy věděli další cíl naší cesty. No asi moc přemýšlím, už dříve mi to vyčítal otec." Když se Fingol posadil vedle mě a řekl mi jak jsem pochopila, že asi se jen tak domu za bratry nedostanu, napadla mě jen jedna věc. "Ráda pomohu skoncovat se zlem, tak aby opět nepovstalo, ale jedině pod tou podmínkou, že nezemřu dříve než vy!" Až takový úkol jsem prostě nečekala a ani to vlastně úkol nebyl, byla to pro mě povinnost. Kdo by nechtěl skoncovat s něčím co ohrožovalo jeho budoucnost, budoucnost jeho blízkých a jeho země kterou miloval takovou jaká byla a to ať byla jakákoliv. Tak že to prostě ze mě spíše vypadlo z obavy, zda vůbec takové břemeno zvládnu a zda nebudu jen další mrtvolou na cestě k naději o záchranu toho čeho si člověk váží. Věřím Fingolovi, vyzařuje z něj něco čemu prostě věřím a nenechá mě zemřít, když půjde do tuhýho. Možná mě pocity klamou, občas se to stane, jsem jen člověk, ale na tenhle pocit zatím dám. Mimo hru: Sorry za tu žlutou, ale je to pro mě přehlednější a i jednoduší když je tím označena přímá řeč, než když je to jen tučně nebo tučně s kurzívou. Snad ti to nevadí. |
| |
| soukromá zpráva od Guna´Sol II pro Omlouvám se za ten bordel :/ Cesta do pustiny - jeskyně hluboká noc Utopená ve fingolově navrátivší se síle, lehnu jak nejvěrnější pes a usnu skoro jakom spánkem blažených. Mé lehké chrupkání nebo chrápání, já nevím neslyším se, je tím důkazem. Dnešní zbytek noci se vyspím jistě do růžova, pokud se něco nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyšel jsi na konec místnosti a začal jsi pomalu sestupovat dolů. Na stěnách jsou opět elfí kresby, ale pouze znaky a čáry, vyjadřující spíš zase duchovno, nž něco konkrétního. Po pár krocích si všimneš že na zemi jsou stopy. Jediné stopy, vedou nahoru, ven z hrobky. V množství prachu se ale bořili jen natolik, kolik bylo nezbytně nutné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Než začala noc, utábořili jte se vedle jednoho potoka, máte jednoduché stany, jeden jenž má tempář a který ma přední i zadní stanu otevřenou a váš, takový menší budoárek. Jelikož se to nechtělo Yorině stavět, tak si trochu pomohla magií. Ráno jste vyrazili po lehké snídani. Yorina tě učila o magii a paladin prozkoumával cestu před váma. Přeci jenom jste byli stále ještě v docela nebezpečné pustině. Jenže na divoké kmeny jste nenarazili. Třetí den jste dorazili na pohraničí. Bylo pozdní dopoledne, když jste spatřili dvojici mužů, jenž se k vám blížila na koních. Nespěchali, ale také nejeli žádným vycházkovým krokem. Když k vám dorazili, všimla jsi si že jednejí s paladinem a vám dvěma vůbec nevěnují pozornost. Zdálo se že paladina znají a když odjížděli, Erel se otočil k vám. Zdá se že král mě očekává, i když nevím jak může vědět, že jedeme do Uruku, ale asi ví víc než jsem si myslel. Zřejmně jej informovali trpaslíci. Popojede ještě kousek k vám. Nyní jsme tedy již v Grondaru, tady se musíme bát jen lidí, ale někdy jsou horší lidé, než rozzuřená smečka vlků. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozbila jsi kladivem zrcadlo, šlo to poměrně snadno. Elf s trochu bolestným výrazem přikývl a podal ti flakónek. Chvilku jsi zvažovala zda máš, nebo nemáš a pak jsi jej vypila. Zdálo se že se nic neěje a pak jsi ucítila prutkou bolest. Klesla jsi na kolena neschopna pohybu a pak jsi se spropadla do temnoty. Otevřela jsi oči. Stála jsi uprostřed prozářeného dne a kousek před tebou stál dlům tvých rodičů Tar již seděl na lavici před domem a ukusoval nějaké syrové maso. Z domu se linula vůně chystaného oběda. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Probudila jsi se ráno. Fingol stál tam, kam odešel ráno. Čaroděj i jeho věci byly pryč a Geret v jeskyni nebyl, ale jeho věci stále leželi na místě kde je odložil. Zdálo se že jsi se probudila jako poslední. Fingol se na tebe obrátil a cítíš že v jeho tváři je bolest. Zdá se že jsem trochu zanedbal své povinosti. Pustinou jít během dne asi nebudem moci, i odtuď vidím prokleté. Jsou všude, jako mravenci rozlezlé kam jen si odváží jít. Geret hledá cestu, kudy by se jim dalo vyhnout, ale možná budeme donuceni jít až v noci. |
| |
| soukromá zpráva od Lisset pro Probuzení |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyrazila jsi od domu a než jsi se nadála, stála jsi znovu před ním, ale z druhé strany než předtím. Zadní dveře, kterými se chodilo na zahradu jsou pootevřené. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro Posvítím si holí a pokračuji dál po jediných stopách, které vidím na zemi a mají svůj směr. Ostatní stopy jsou hrubé a patřili jistě prokletým, ale tyhle, ty vypadají jinak... |
| |
| soukromá zpráva od Lisset pro Kouzla a čáry? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sestoupil jsi do místnosti tři krát tři metry. Barevnými světly jsou zde vymalovány hvězdy na stropě. Na jedné stěně jsou prázdné držáky na luk, toulec a meč. Uprostřed místnosti je postaven oltář, přes nějž je položena jemná silná deka, na jednom konci deky je polštář vyšitý do dokonalých tvarů jenž opět nevíš co znamenají, ale zdá se že i ony mají nějaký duchovní význam. Nánye alasea Omentielvanen, zazní za tvými zády jasný hlas, jemný jak nejjemnější píseň a jiskřivý jako čirá voda. (Jsem rád že se setkáváme), Bratři nenavštěvují mě již tisíce let, Strach se usídlil ve jejich srdcích. Jas světla stvořitele pohasl v duších. Smrtelnost lidí dotkla se jich a bol a žal trápí jejich duše. Však ze setkání s tebou jsem šťasten. Bolí mě vás takto vidět. Stále nemůžeš uvěřit v to koho vidíš. Elf na vyobrazeních vypadal obyčejně, ale tento se zdá být mu nepodoben. Třebaže na obrazech byla stejná tvář, ta kterou vidíš je naplněna světlem. Oči jiskřivé a mocné odrážejích sílu jeho duše, máš strach i posvátnou úctu z něj. Dotkl se tvého ramene a prošel kolem tebe. Cítil jsi ohromnou sílu v jeho doteku, tak dokonale kontrolovanou v jemný dotek, který se zdál býti spíše pohlazením. Poslání to již skončilo. Síla světla neodráží se již ve světě a všichni ztratili již cestu, sešli z ní a ti jenž po ní kráčeli dohnáni byli zlobou těch co sešli, povražděni a zapomenuti. Nikdy by nevkročil do světa padlý anděl stvořitele, nemněl li by k cestě doprovod, pozvání a proti sobě světlo. Není již světla v lidu sličném. Není již radosti, síly a nesmrtelnosti těla a duše. Duše lidu ztrádá a s ní i jejich těla. Světla v nich není a i ty jsi se odvrátil a skončil na půli cesty ke světlu. Elf se posadí a zdá se že jeho hlas ztratil smutek. Najednou, jako by zazněla jiná píseň radostná. Našel jsem duši zbloudilou, jenž nesla poslední stopu jasu. Zde v místech, kam jsem k odpočinku zašel již dávno. Přišla když temnota místo světla vstoupila sem. Bránou, která vedla k přátelům z kamene, Nyní však již jen k temnotě a ke zlu vedla. Ta jenž světlo snad přines z míst, kde ztracena je. Ta jenž zničila co kdysi krásné bylo, k přátelství cesta. Hledá cestu a ty moh bys ji vést, ochránit a dovést k osudu a poznání tomu. Kdysi jste se učili od nás, jen nechápali jste nás a nyní když k vám promluvila Asa, poslední světlonoška, tvrdíte že váš je jiný než náš. Ty znej pravdu, je jen jeden, který všemu vládne. Však jeho služebníků je mnoho. Když poznali se sešli z cesty a padly v očích pána. Ten odsoudil je mimo své světlo a oni odsouzeni stanuli v temnotě. Však jen lidé je volali k sobě a oni poslechly jejich volání již mnohokrát. Na stráži jsem stával se svými druhy a chybu lidí odčinil jsem zbraní. Však zraněn na duši sešel jsem k odpočinku a rána ta se neuzdraví. Slabí jste, duši vám vyrve a na prach spálí, nezůstanete li pevní a na cestě světla, jen světlo zničí temnotu. Já připravil jsem ji na tu cestu. Jen sama se musí najít, jen sama sobě musí odustit a bude připravena jít. Příteli mluv, pomohu ti buduli moci, však již vyčerpán jsem a nevládnu již únavě bolesti jenž drásá mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Asi po hodině co jsi se probudila se objevil Geret, oči černé jako uhel a na rameni šrám. Cesta půsmykem je volná, ale ti parchanti jsou snad všude. Můžeme jít jedině ledovcem, ale budeme půl dne cesty od pevnosti a cesta samotná bude trvat tři dny a ledem. Geret se zdá být trochu mimo, ale slyšela jsi již že když je zaklínač v takovém to stavu, je nebezpečný a smrtící. Zbystřené smysly zaklínače odrážejí jen oči a pozvolné pohyby vláčné jsou jen sklidněním těla před bojem. Fingol zlehka přikývl. Takže ledem. Tu cestu znám, je ale možná stejně nebezpečná, jako prokletí. V ledu jsou monstra, kterým bych se rád vyhnul, jenže pokuď jsou prokletí všude rychle by zjistili kam míříme a i kdybychom tam došli tak by se již nikdo nevrátil. Nuže dobrá, půjdeme. ledem. Cesty ledovcem znáš. Z ledovce vylézají monstra, které v něm sídlí, jsou jiná než ostatní a slyšela jsi že tam ijí i prokletí draci. Nikdo ze seveřanů by tam dobrovolně nevstoupil, ale to by se dalo říci i o pláních plných prokletých. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kolem tebe proběhlo dítě, krátce se na tebe podívalo a vběhlo do domu, z něj po chvíli vyšel muž, přes jas dne jsi mu neviděla do tváře, ale poznala jsi hlas strýce. Pojď dovnitř, copak tam hodláš sedět celý den? Na stole je jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro Po chvíli jsem došel do malé místnosti a podle všech věcí, to bylo poslední úložiště sličné duše. Nerozuměl jsem mnoha obrazům, symbolům i věcem, ale není se čemu divit. Tohle je z dob, kdy ještě svět byl mnohem mladší a hlavně vznešenější. Vstřebával jsem velmi zvláštní atmosféru kolem sebe, když se za mnou ozvaly slova starého elfského jazyka, a to hlasem, jehož krása se dá slovy jen těžko popsat. Ihned se otočím, abych viděl, kdo ke mě takto mluví. Lidi tímto jazykem nemluví, to je velice výjimečné, že ho vůbec někdo umí a elfové ho nikdy vůči mě nepoužívají pro svoji volbu, kterou jsem učinil kromě opravdu opět výjimečných situací. Před sebou jsem spatřil podobu elfa,kterou jsem viděl na malbách, ale jeho sličnost a moc se nedala vyjádřit ničím pozemským. Teprve v tuhle chvíli jsem si uvědomil, jak moc se od jeho doby náš svět změnil. A jak moc zejména náš národ opustil svoji vznešenost. Při pohledu na něj jsem cítil bázeň v samotném srdci, ale zároveň i radost z pohledu na něco tak sličného. Jako se stát na chvíli jednorožcem. Když se mě dotkne, je to jako by mnou projela obrovská duševní síla. Jako když sesílám velmi náročné kouzlo, ale s opačným efektem. Nikdy jsem nevěřil, že se setkám s něčím tak neuvěřitelným. Jsem tak z toho tak unesen, že jen nevěřícně sleduji a poslouchám slova, která se mi zarývají do všeho co vím o světě a úplně mění smysl mnoha věcí, které jsem do té doby považoval za jasné. Když duch domluví a obrátí se ke mě, po chvíli se konečně vzpamatuji ze svého mírného zasnění, nad něčím tak nádherným. Pokloním se a promluvím konečně na uvítanou Nányë alassëa omentielvanen nya verya nildo, elfové mají vstup na toto místo zakázaný už stovky let. Nevím, proč se tak stalo. Ale chápu tvůj žal a smutek z pohledu na náš svět, i když bych se samozřejmě neodvažoval tvrdit, že tomu rozumím, jako ty. Ale setkávám se s nesnášenlivostí, slabostí, strachem a opovržením už mnoho let. Doufal jsem, že jako kněz získám sílu na to, abych náš lid pozvedl a vedl ho směrem k vznešenosti dávných časů, ale místo toho jsem byl odvrhnut Skloním se mírně k zemi a hlavou mi projede strastiplný pohled, jako bych si vybavil všechny křivdy a opovrženíhodné činy, kterých se mi za dobu svého kněžství dostalo. Po chvilce jsem opět zvedl hlavu a přemýšleje stále nad slovy elfa, jenž jsem se všechny snažil správně pochopit, jsem pokračoval Jestliže je to, co říkáš pravda, pak pravdu nikdo nezná, a pokud ano, tak ji tají. Přečetl jsem mnoho učených spisů našeho národa i oltáře, ale společný v nich byly jen drobné náznaky, o tomhle se nikdy nehovořilo. Oltář uznává sám sebe jako jako jediné kněžství správné a elfové, kteří zůstali v lesích se stáhli do vlastních myšlenek o svém lidu a přírodě, kterou chrání. V dnešním světě jsou si všichni tak vzdáleni, že je těžké si představit společné kořeny a bytí. hlavou se mi dál honí spousty otázek. Jak je to možné? Jaktože nikdo nic neví? Měl jsem vůbec šanci nalézt správnou cestu? Kde jsem udělal chybu?... Po chvíli zamyšlení se otočím s prosebnou tváří ke zde přebývajícímu Kdybych mohl být tak smělý a požádat tě o pomoc. Jsem ze všeho teď tak zmatený a vůbec nevím, kde bych měl začít, abych dokázal navrátit své kroky zpět ke světlu a především navrátit našemu lidu to, co už dávno opustil, jestli je to vůbec možné? Jestliže už stovky let žije všechno kolem v klamech a lžích, je velmi těžké nalézt v něm tu správnou cestu. A ta hraničářka, to jí mám ochraňovat, kde vlastně teď je?. Něco mě sem v duchu táhlo, ale nevím, jestli to byla tvá přítomnost nebo její přítomnost. Mé intuice jsou nevyzpytatelné a nikdy jsem jim úplně neporozuměl. |
| |
| soukromá zpráva od Lisset pro Rodný dům |
| |
| soukromá zpráva od Guna´Sol II pro Probudím se, rozhlídnu se a nikdo v jeskyni není. Jen Geretovi věci. Vyjdu k Fingolovi, ten stojí stále na místě. *Příští noci bude muset odpočívat, budem se muset domluvit na hlídkách, takhle to nepůjde.* pomyslím si. "A co čaroděj?" zeptám se, neb se mi o něm nezmínil. Počkám na odpověď a jdu si zkontrolovat věci a něco pojíst. Čekám na Gereta... Asi za hodinu se vrací Geret. Zpráva není zrovna potěšující. Mno co se dá dělat. Podívám se na ty dva. "Doufám že máte dostatek jídla, o vodu se tam starat nemusíme, taky vhodné oblečení. Stejně se už nemůžeme vracet. Jinak po cestě nasbírám trochu suchého dříví, kdyby jsme potřebovali rozdělat oheň. Snad se nic nestane, nerada bych ho tam rozdělávala. Předpokládám že se prokletí ledovců obávají stejně jako my, ale taky bych předpokládala že jejich okraje by mohli být hlídané, aby někdo jako my to náhodou nevzal přes ledovce jim do zad. Joooo bude to krušná cesta. No na řeči již nebude čas, tak že kdyby něco náhodou, bylo mi ctí vás poznat chlapi." Vhlavě se mi točí myšlenka, zda je to dobrý nápad jít k tvrzi, jestli jsem raději neměla sbalit dopis a vypadnout. Nic mi v tom nebránilo, ba naopak. Pohled na Fingola ani zprávy od Gereta mě moc neuklidnili. Dochází mi, že když teď vykročíme není cesty zpět. *Asi je ve mě zvědavost silnější...* prožene se mi hlavou, *...když do toho jdu. Taky mě zajímá odkud se Fingol znal s mým otcem a jak dobře. Snad na to bude čas se jednou zeptat.* S tím že rezignuji nad svým vybavením, mám prostě to co mám, bohužel či bohudík, jsem připravena vyrazit. Nad zjevem Gereta se nepozastavuji, je vidět a cítit že je v ráži, nechtěla bych ho momentálně urazit ani naštvat. Nemuselo by to dobře dopadnout. Zato jsem se pozastavila nad výrazem Fingola, nerozuměla jsem mu, ale ten výraz jsem nestudovala, spíše že jsem ho jen zahlédla, když jsme mluvili. Dopis co jsem dostala předešlý večer schovám mezi své věci. Snažím se zahrabat a zamaskovat pozůstatky v jeskyni aby na první pohled nebylo poznat že tu dnešní noci někdo byl - jistota je jistota. mimo hru: Opravdu by bylo vhodné kdybys napsal jaké vybavení mám u sebe nebo alespoň limit co mohu mít u sebe. Aby to bylo jednou dané. Oblečení, zbraň, základní vybavení v bagáži (křesadlo, lano, moly... atp...), jídlo cca kolik dní, měchy na vodu,... To je asi základ... |
| |
| soukromá zpráva od Cirilla pro Cesta do Uruku
Pořád jedeme na koních. Na takové dlouhé cestě jsem už delší dobu nebyla a začínám být rozbolavělá. Jsem z toho trochu rozmrzelá. Přes den toho moc nenamluvím, za to poslouchám Yorinu. Paladinovi vidím většinu času jen záda nebo vůbec. Většinu času je před náma.
První den jsem toho sama moc neřekla a ke svým otázkám jsem se nevracela. Poslouchala jsem spoustu pouček a řečí. A i když nejsem ze čtení nijak nadšená - v odmku jsem nebyla. Nevím jestli to bylo tím, že jsem četla pořád nebo že mi chybělo dobrodružství. Teď jsem ale spokojená, nemusím číst a přesto se ke mě infomace valí. Hltám je. První večer jsem ráda, že stan stavět nemusím a Yorina pomůže magií. Něco pojím, opláchnu si ruce a obličej v potoce. POdíváms e na svého koníka a jdu spát.
Druhý den, když cítím, že máme s Yorinou chvíli pro sebe se jí zeptám Bude tam Geralt? Říkala jsi, že Geralt a Eler jsou bratři, a přesto o tom nevědí. Ty to víš, tak proč jim to neřekneš? Nemají právo to vědět? ptám se čarodějky a dívám se na ní. Jsem zvědavá co mi řekne, jaký to má důvod. A pak bych se chtěla zeptat, naučíš mě nějaké praktické kouzlo? Něco co bych využila? Ráda tě poslouchám, ale taky bych si chtěla něco vyzkoušet v mém hlase je slyšet očekávání. Jsem napjatá z toho co řekne. Přece nejsem tak špatná, říkám si pro sebe. Myslím si, že bych měla něco umět, když jedeme na taková místa
Ten večer ještě zajdu za Elerem a posadím se vedle něho, nohy natažené před sebou. Může se zdát, že se dívám do ohně, ale ve skutečnosti hledím skrze něj Elere? potichu promluvím Jedeme do boje zní to nejistě a o světe toho moc nevím. Jak poznám mezi tolika lidmi ty zlé, ty špatné? Zlo, když povstane, ochromí hodně lidí, i ty dobré, ty kteří si třeba nejsou jistí co chtějí a jak toho dosáhnout. Přesto je snadná cesta okouzlí a vydají se jí. Jak je přivést na správnou cestu, aby si neublížili? na srdci mám však další otázky, nenechám paladina ani začít mluvit Víš, já jsem se měla stát zaklínačkou a chtěla jsem to. A pak jsem se dostala k Yorině s tím, že bych mohla být čarodějkou. A zatím jsem se mnoho nenaučila. nedokončila jsem ani jeden z výcviků, nevím k čemu jsem dobrá. Z kouzel nic neumím. A pak nemám ráda zabíjení, ale mám ráda boj. V Kaer Morhen jsem denně cvičila tolik způsobů jak rychle zabít, umím to dobře, ale nelíbí se mi to. Jak poznám kdo si smrt zaslouží a kdo ne? odlmčím se, abych se nadechla A nakonec, už dlouho jsem s někým nebojovala. Mohli bychom si to vyzkoušet? Jen abych se procvičila. Nechci být úplně nepřipravená až dojde k boji. Nechci ani stát pozadu Třetí den není moc jiný od těch předchozích. Dopoledne se dostaneme k pohraničí. Jedou tam dva jezdci. Podívám se na Yorinu a na paladina, ani jeden mi nepřipadá nijak zvlášť rozrušený. Jsem ostražitá, rukou přejedu meč u pasu, zpátky chytím koníkovi uzdu. Nevím jestli jsem překvapená nebo zaražená, že nám vůbec nevěnovali pozornost, ani jedno slovo. Grondar. Rozhlédnu se po okolí. Pojedeme ke králi? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elf se mírně usměje. Světlo nech tě provází. Dívka nyní je na cestě ke světlu, ležíc v bezpečí v pokladnici. Elf se na tebe chvíli dívá a pak odloží zbraně a uloží se na lůžko. Do dnešního dne jsem byl poslední, nyní je opět naděje. Střez ji temnota teprve přijde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vstoupia jsi do síně, jenž bývala jídelnou i kuchyní, jediné chody do podkroví a dvoje dveře do dalších místností. Jedny, ty jenž vedly do tvého pokoje jsou otevřené, vše je čisté a uklizené, přesto vše je tak jak jsi to zanechala, když jsi narychlo utekla. I druhé dveře jsou otevřené, ložnice rodičů, místo kde planou svíčky a leží tvá matka. Otec sedí u stolu a zdá se že je o desítky let starší, takřka bílé vlasy spadají podél jeho tváře. Strýc k němu přikročí a dotkne se jeho ramene. Lisset se vrátila. Tvůj otec pozvedne tvář a ty spatříš bolest. Tam kde přebývala síla je nyní jen bolest a zármutek, jakmile tě ale spatří i přes slabost se k tobě vrhne a chytne tě do náručí neschopen zadržet slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Fingol se jen mírně usmál, když jsi se jej zeptala na čaroděje. Bál se, odešel časně ráno i s dopisem. Snad bude mít dost síly pro další boje. PS: To znamená že dopis nemáš ty, ale čaroděj. Zabalili jste věci a pomalu se vydali na cestu na tvůj dotaz opět odpovídal Fingol. Myslím že ledevec je pro nás bezpečný. Prokletí nemají rádi monstra a obráceně, což znamená že se teď bijou mezi sebou. No na oheň máme olej, nic co nebudem potřebovat sebou nepotáhnem, zbytečně by nás to omezovalo. Přeci jenom ne vše v ledovci se dá jen tak snadno zabít. Vyrazili jste hned jak jste byli připraveni. Sešli jste asi kilometr ze skal a pak jste prošli průsmykem, bylo zde několik mrtvých prokletých pozůstatek to Geretova průchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Lisset pro Zase doma |
| |
| soukromá zpráva od Guna´Sol II pro Tak jsem si zabalila co jsem měla a vyrazila jsem za ostatníma. Nechávám se vést a jdu tiše za ostatními. Po cestě si prohlížím prokleté, jejich těla mě znervózňují. Ještě jsem s žádným nebojovala, bůh ví co mě čeká až se střetnem. Lehce nedostatečná výbava mě taky znervózňuje, moc doufám že se tam nic nestane a že ledovec rychle přejdem. Trochu se uchychtnu, neb mě napadlo, že by to byla celkem sranda, kdyby jsme monstra jež nemají v lásce prokleté, trochu popudili aby proti nim vyrazili. Tak trochu jako hrábnout do mraveniště a poslat je správným směrem. Asi by to byl masakr, ale spíše pro monstra. Proti takovému počtu nemají nejspíš šanci. Byl to jen záblesk myšlenky, spíše krátký obraz který mi proletěl myslí. Dále špicuji uši a pozorně se dívám, šlapajíc za ostatními. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Otec usedne a tvůj strýc místo něj promluví. Tvá matka zemřela, sklácena horečkou a čekajíc dítě. Odešli oba, dítě a ani matku jsme nedokázali zachránit. Snad bohové přáli si takový úděl. Otec tě stále drží za ruku a pak tiše promluví. Omlouvám se ti za to co jsem udělal. Jsi moje dítě a přesto jsem ti nerozuměl, lituji toho že jsem tě tlačil do něčeho co nebylo tvé, ale mé přání. Prosím odpusť. Dříve než stačíš cokoliv udělat nebo říci objeví se v místnosti kněz, jehož znáš, je z vaší vesnice, ale jeho tvář jindy milá je rozhněvaná, zdá se že tě pohledem nedokázal ani zaznamenat, jen se dívá tvým směrem a zdá se že tě nevidí, pakpozvedne kněžskou hůl a udeří jejím spodním koncem do země a vztáhne k tobě ruku mumlajíc neznámá slova. Vytržena a překvapena probereš se na zemi, kam jsi upadla. Cítíš že sen nebyl snem a ty že jsi byla odtržena mocí, které jsi nedokázala vzdorovat. V místnosti není nikdo, jen rozbitý portál a poklady které zde byly už předtím. Elf, jenž tě sem dovedl je pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bez obtíží prošli jste cestou, jenž zaklínač proklestil. Stále má ten zvláštní pohled, ale vidíš že pomalu již se vrací k normálu. I když je to stále jen zaklínač. Fingol se před ledovcem zastaví a pohlédne na pláň zdá se že vidí to co zakrývají odlesky na bílém sněhu, zdá se že vidí armádu jenž po ledovci jde. Nikdy bych nečekal že je jich tolik. Řekl a obrátil se na zaklínače. Příteli. Doufám že jsi si jist cestou, kterou jsi vybral a ukáže k jeskyni ani né míly vzdálenou, kudy se dá vstoupit do labyrintu pod ledovcem. Zaklínač se jen ušklíbne. Čím blíže povrchu, tím bezpečnější cesta je, ale když půjdeme níže, změní se ledovec ve skálu a pak v rozpálené peklo. Tam jsem nikdy nebyl, ale co je tam je nad síly armád. Takže doufejme že cesta bude průchodná. Fingol se mírně usměje a podívá se na tebe, pak pokrčí rameny a vypraví se na cestu následujíc zaklínače. Jakmile vstoupíte do ledovce zdá se jako by jste byly v prosklené síni ze všech stran nejasně rýsující se obrysy ve stěnách, podleze i stropu hrají si s představivostí, přesto je led neprůhledný. Jak jdete stále dál, strop potemní a vy kráčíte spletitým labyrintem desítek křižovatek a slepých cestiček, u niž vidíte i na jejich konec. Zaklínač vás vede jistě, aniž by zaváhal v křižovatkách, aniž by jste potkali i jediného tvora. Led stmavl a pak nastala zvláštní tma, zřejmně je venku noc, ale v ledu jako by se drželo světlo a je v něm přítmí stále stejné prozařované světlem nejen ze stropu ale i ze stěn. Tehdy, když už se zdálo že zastavíte se zaklínač zastavil a pohlédl do jedné cesty, kterou jste minuly. Nehnutě stál snad minutu, než se podíval na vás. Ta cesta vede do nitra, musíme jít, nebývala tady a dnes tu je, zdá se že se něco dere na povrch, pojďte, zde nesmíme zůstat a čím dál se dostaneme, tím lépe pro nás. Cítíš jak ti těžknou nohy, jdoucí po tvrdém ledu a v chodbách kde se zdá jako by nebyl ani vzduch. Zastavíš se jen na chvíli, aby jsi nabrala ztracený dech, když cítíš že se tě něco dotklo. Fingol se prudce otočil a bodl za tebe, přičemž tě zlehka řízl do boku a projel jen oděvem. Zaklínač malátnou a zmatenou tě chytil a odhodil stranou na led. Mírně si se před stěnou zamotala a prudce narazila do ledu zády. Nyní teprve vidíš co se tě dotklo hadu a myši podobný tvor stojící na dvou a s šesti páry, jen dva pár kunčetin má ve vzduchu a ty zakončeny klepety jak kudlanka. Nelítostně bušící náhle kolem sebe. Spatřila jsi jak Fingolfin byl sražen jedním klepetem a tvor se po něm vrhl s tlamou hada plnou zubů jak jehly chtějíc jej roztrhat a v tom okamžiku se zaklínač zvedl do vzduchu výskokem a ťal. Hlava se dokutálela k elfovi, jenž dopadl na obě nohy a jednu pozvedl, jak zastavil letící hlavu podrážkou boty. Vidíš jen jeho vlasy a pak se obrátí k tobě s padajícím tělem za zády. Zaklínač stojí a dívá se do chodby, kterou jste šli. Zřejmně jen tento.Řekl a obrátil se k vám. Nyní jsi při smyslech malátnost a únava zmizeli jak po vydatném spánku. Fingol ještě chvíli stojí a stále přitlačujíc hlavu k zemi, než se obrátí k tobě. Jsi dobrá návnada. Omlouvám se za ten kabátec, slibuji že ti koupím nový až se vrátíme do severky. Zaklínač se zasměje, jako by ten zvuk sem ani nepatřil. Takže doufám že se dočkám tomu. Elfové byly vždy známi svou spořivostí, myslím že koupíš jen jehlu a niť a zašij si sám, že? Elf se jen zlehka usměje a podívá se znovu na tebe. Jsme již za půlkou cesty, odpočnem. Jděte spát, vystřídáme se na hlídkách a počkáme zde až do plného světla. Dívá se stále na tebe a pak se mírně ušklíbne. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro Po tom, co si vyslechnu velmi stručnou odpověď na moje otázky, prastará duše, která zde přibývala mnohé doby, zmizí. Ještě chvíli stojím a zamýšlím se nad posledními slovy, a potom se otočím a zamířím chodbou zpět směrem do druhé chodby, která vede k zmíněné pokladnici |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Prošel jsi chodbou zpět a jdeš do druhé chodby. Po krátké točité chodbě jsi stanul nad místem posledního odpočinku bojovníka, alespoň tak soudíš. Je to pokladnice je zde několik zajímavých věcí, ale co tě upoutá je dívka ležící na zemi a před ní je obrovský rám, jako by zrcadla, ale zrcadlo v něm nebylo, střepy, které připomínají spíš krystaly válí se všude kolem. Vedle dívky leží zvláštní dlouhý meč, velmi podobný tomu, který měl elf. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro Po chvíli jsem dorazil až k pokladnici. Rozhlížím se všude kolem na poklady, které tu byly za mnohé doby nastřádány. Mnoho z nich má určitě velkou hodnotu. Po chvíli se zastaví můj pohled na dívce, která leží před roztříštěným zrcadlem na zemi. Zrcadlo vypadalo magicky a stejně tak meč, který leží vedle ní. Vlastně by se zde nalezlo více magických věcí. Vím, že dívka je momentálně na místě, kam ji nemohu následovat a kde musí sama překonávat své překážky, ale až se probudí, musím dostát svého poslání, tedy vést ji a ochraňovat ji. Rozhlédnu se opět po pokladnici, zda-li tu není něco, co by se mi mohlo hodit do svého inventáře na následujících cestách a nepatří samozřejmě ležící dívce. Uvítal bych nějakou hůl, jsem na ně zvyklý, ale ani mečem nebo cimitarem na tyči bych nepohrdl. S luky mi to zas tak nejde. Teda oproti lidem dobře, ale na elfa nic moc :-D Až si prohlídnu drobnosti, tak se usadím k dívce a odeberu se k meditaci nad sílami kolem nás a k modlení za ochranu našich životů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V pokladnici jsou především drahé předměty, občas se zde najde něco co mí pro určité lidi hodnotu, ale nic co by jsi přímo potřeboval. Cítíš že se dívka probrala, ale nezdá se že by se chtěla nějak vzbudit. Místo na kterém byla již opustila, ale vyčerpáním z dobrodružství hned usnula. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenius pro Chvíli se ještě rozhlížím po pokladnici, když moje oči ustanou na dívce, která se nachází na zvláštní oltáři. Příjemně se posadím a sleduji stále její stav. Po chvíli se diívka probere a s malátnou a naprosto vysílenou chůzí se posune kousek vedle, kde spočine a okamžitě usne. Mám takový zvláštní pocit, že byla tak moc unavená, že ani nezaregistrovala, že se v místnosti nachází ještě další osoba. Dál si j pečlivě prohlížím a čekám, až se opravdu probudí ze své dlouhé cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Lisset pro Zase doma |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin |
| |
| No, vzhledem k tomu, že vypravěč se opravdu nemá k nějakému psaní, tak pochybuji o tom, že se to změní. Jsem nerad, že tohle dobrodružství skončí, ale nenapadá mě žádná adekvátní náhrada... |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR