Strážci času
hrálo se Denně
od: 12. dubna 2009 13:13 do: 20. prosince 2009 20:18
Dobrodružství vedl(a) Beregon
| |
Vznik Strážců Času a Řádu Chaosu se datuje od počátku řecké civilizace.Tehdy bylo objeveno městečko Maldervin. Maldervin nebylo však jenom nějaké obyčejné městečko. Eifcénos a Grelethus zjistili,že toto městečko neleží na této planetě... ani v této dimenzi. Leží někde v dálce,v místě,na které se nedá dosáhnout. Městečko mění svou polohu každý měsíc a je tedy obtížné se do něj dostat. Co je však překvapilo více bylo,že v městečku nebyl ani živáček,obyvatelé tu prostě nebyli. A přitom tu vše bylo perfektně udržované,zahrady byly pravidelně kosené,keře by do takových tvarů nedokázal vystříhat ani ten nejlepší zahradník své doby a voda v kašnách byla perfektně čistá. Bylo to podivné,ovšem posléze bratři objevili něco,co jim všechny myšlenky na zmizelé obyvatele vyhnalo z hlavy. Zjistil,že Maldervin necestuje pouze prosterem,ale i časem. A že pomocí artefaktu,který se nacházel v hlavní komnatě palá ce uprostřed mohou ovládat jak místo,tak i čas. A později na ně začal mít vliv maldervinu účinky. Postupně oba bratři získali obrovskou moc a nesmrtelnost. Byli totiž prvními,kteří do města vstoupili a město si je vyvolilo za vládce starající se o něj. Eifcénos se své role svědomitě ujal a staral se,aby město prosperovalo. Hrnulo se do něj spoustu lidí,vždy´t každý tam měl právo volby,každý byl svobodný,nesoudilo se podle barvy kůže,řeči nebo vyznání. A každý při vstupu do města získal dvě zvláštní schopnosti. Moci dvou bratrů se sice nikdo nemohl ani přiblížit,ale nikomu to nevadilo. Stačilo jim vědomí,že jsou vyjímeční. Grelethus se většinou držel v pozadí a spíše než vládě samotné se věnoval průzkumu a výzkumu města. Při pomyšlení,že díky Orbu Času (jak artefakt bratři pojmenovali),by mohl vládnout světu,se mu v hlavě zrodil plán. Nechal svolat schůzi všech občanů Maldervinu a pověděl jim o Orbu. Mluvil o tom,co by sním mohli dokázat. Kolik národů naučit žít ve svornosti jako oni,kolika katastrofám zabránit. A kolik bohatství získat. Grelethos byl vždy dobrý řečník a dav úplně uchvátil. jenom menšina dokázala prohlédnout iluze věčného blahobytu a uviděla,jak se Grelethusovi práší od huby. Začali protestovat,snažili se ostatní přesvědčit,o co Grelethusovi doopravdy jde,ale plamen,který se Grelethusovým nynějším spojebncům rozhořel v očích nemohl býti uhašen rozumnými argumenty. Dav společně s Grelethusem pochodoval na palác,ve kterém bratři vládli,zanechávaje rozumné občany daleko za sebou. Když přišli na nádvoří paláce,začali se po Eifcénovi dožadovat orbu. Eifcénos,vyda rozvášného davu a chamtivého výrazu ve tváři svého bratra,zjistil,že jeho bratr propadl své moci. Eifcénos odvedl svého bratra dovnitř a snažil se ho přesvědčit o tom,že historie má zůstat netknutá,že orb je příliš nebezpečný. No Grelethus se bratrovým slovům jenomvysmál a dožadoval se orbu. Když mu ho bratr odmítl dát,snažil se mu ho Gelethus vytrhnout z rukou. ovšem eifcénos jej za žádnou cenu nechtěl vydat do rukou svého bratra. V tento okamžik vše zašlo příliš daleko. bratři,kteří až do této chvílebyli nejlepšími přáteli,teď proti sobě bojovali. A taktéž obyvatelé. Město již bylo duševně rozděleno. A poté se rozdělilo úplně. Orb,o který se bratři přetahovali,se rozdělil na dvě kusy. Eifcénuv kus byl naplněn láskou a lítostí ke svému bratrovi,Grelethusův zase záští a chamtivostí. A poté se ve středu místnosti objevila puklina. Stále se rozšiřovala a rozšiřovala,až nakonec rozdělila celé město na dvě poloviny. Přes propast,která je oddělovala,byl postaven obrovský most s bránou zamčenou na klíč,který nikdo neměl. Byla to jediná možná cesta pro Grelethuse a jeho přisluhovae,aby se dostali na druhou stranu a naopak. orb však rozdělením neztratil mnoho ze své moci. Proto ho mohl Grelethus pořád použít ke svému plánu. Oba bratři také zjistili,kam se poděla zbývající moc orbu. pokaždé,když narodí někdo hodný moci a přístupu do Maldervinu,orb mu předá část síly rovnou síle jednoho obyvatele maldervinu. Proto získá zvláštní schopnosti,které objeví někdy v 14ti letech. Oba,Grelethus a Eifcénos si byli vědomi cenou těchto lidí a proto je začali vyhledávat. je jenom na nich,jestli se přidají k Eifcénovi a jeho strážcům Času nebo Grelethusovi a Řádu Chaosu. Takto to již funguje tisíc let a mezi těmito vyvolenými jste i vy. Jak se rozhodnete? |
| |
Maldervin, Sídlo Řádu Chaosu - Nebeská Katedrála, Poradní místnost Už nám konečně pověz pravdu, Keziahu! Ohromný, ramenatý muž s děsivě zmrzačeným obličejem vstal ze své židle a nenávistně pohlédl na vyzáblého starce naproti němu. Plním Grelethusovy rozkazy, Marduku. Jak jsem vám všem již oznámil, vše se děje na jeho výslovný příkaz. Mě jenom pověřil dohledem nad jistou... speciální záležitostí. A také dohledem nad vámi. Marduk zavrčel. Ano, Grelethus ti předal velení. Ale mě se na tom něco nezdá. Nehnul bych ani brvou, kdyby Grelethus zmizel a všem nám zanechal jenom rukou psaný vzkaz ve kterém není ani zmínka o důvodu jeho odchodu, natožpak o předpokládaném návratu. S klidem bych přijmul Grelethusovo rozhodnutí učinit tě vůdcem Řádu za jeho nepřítomnosti. Možná bych i toleroval všechny ty tvoje tajnosti. Ariana, Mardukova nejoblíbenější učednice, věděla nejlépe, co bude následovat. Koneckonců ona jej zná nejlépe. Samozřejmě pokud nepočítáme Grelethuse. Lathenie se do jejich sporu nezapojovala. Trpělivě čekala až Marduk domluví. Ani Angelius se k tomu nevyjadřoval. Zastával v Řádu významnou funkci a členem tribunálu nebyl jenom kvůli tradici, která povolovala nejvýše 3 členy. Počet se dal změnit jedině tak, že druhá strana se to rozhodne porušit. A to není moc pravděpodobné. Keziah se ušklíbl A jaký je tvůj závěr, Marduku? Doufám, že nejsi tak hloupý abys tu vykládal o tom, že tajně chystám vzpouru zatímco tu Grelethus není. Tak hloupý snad nejsi snad ani ty, drahý příteli. Prozatím nechci z ničeho vyvozovat závěry. Jsou tu však dvě věci, před kterými nemohu zavírat oči. Zaprvé mi vysvětli, proč poslední měsíc necestujeme časem. Rozhodně to není kvůli Grelethusově nepřítomnosti, cesty časem jsme podnikali i když byl Grelethus na cestách pár desetiletí. Druhá otázka se týká i té první. Proč místo cest časem posíláš vybrané členy na výpravy po celém světě a zakazuješ jim o tom mluvit? Myslím, že na tyto otázky ti dokáži odpovědět Marduku. Všichni se otočili. Ten hlas znal každý. Nedal se zapomenout. Grelethus se vrátil. Byl zahalený do pláště a za ním sluhové vláčeli na vozíku něco, co bylo přikryté plachtou. Pane, vrátil jste se... Vyhrkl překvapeně Keziah. Ano, vrátil. A neměj obavy, Marduku. V naší věci budeme pokračovat. Jenom byla na chvilku pozastavena kvůli něčemu naléhavějšímu. Sluhové dotlačili vozík doprostřed místnosti aby na něj každý viděl, obsah ovšem nechali zahalený. Poté kousek poodstoupili. Nejspíše vám všem dlužím vysvětlení pro můj náhlý odjezd. Hledal jsem zmínky o něčem, co by nám poskytlo znatelnou výhodu nad Strážci. A musím říci, že jsem to skutečně našel. Přistoupil k vozíku a odhrnul plachtu. Odhalil tak Azurově modrou kouli o průměru asi jeden metr. Hledal jsem po celém světě, abych tohle našel. Samozřejmě mi pomáhalo pár nadaných členů, které Keziah určil. Není vám jasné, co to je? To vám neřeknu, dokud si nebudu sám úplně jistý. Tedy spíše tím, co přesně je za branou, ke které je potřeba tento klíč. Je ovšem jasné, že poté bychom mohli Maldervin obsadit jenom pro sebe. Všichni v sále si najednou začali šuškat, ovšem Grelethusovi stačilo zvednout paži aby si sjednal ticho. Zítra začneme znovu měnit minulost. Všichni členové se vrátí ke svým původním úkolům, Vyslancům bude jejich mise sdělena včas. Poté Grelethus odešel a sluhové odvezli Klíč. Po jeho odchodu zavládla bouřlivá diskuse... |
| |
Ariana Rawen Hned jak se vrátíš ze školy domů (žiješ v podstatě sama jenom se služkou a kuchařkou, obě sloužící Řádu), rychle si hodíš věci do pokoje a rychle vyrážíš ven. Jako obvykle zamíříš ke skále, která se po vyslovení správného hesla otevře. Ani mu nemusíš říkat, kam to bude. Uvnitř vstoupíš do teleportu a zvolíš Alej Nářků. V okamžiku kratším než mrknutí oka se přemístíš do Maldervinua uháníš do Nebeské Katedrály. Dnes máš poznat svého nového partnera a také se dozvědět informace o další cestě. Popravdě řečeno jsi štěstím bez sebe. Poslední měsíc se nic nedělo a ty jsi nebyla jedna z těch, které Keziah vybíral na pomoc Grelethusovi. Když však dorazíš do své kontrolní místnosti, všimneš si, že už tam někdo je. Poznáváš v něm Angeliuse Luthiena. Již tě párkrát seznamoval s příští misi, takže předpokládáš, že je zde z toho důvodu. Angelius Luthien Bůhvíproč se tě Grelethus rozhodl dát do týmu ještě s někým. Jako bys nebyl sám o sobě dost dobrý. Naštěstí by to nemělo být hlídání nějakého nováčka na první misi, alespoň podle Marduka. Najednou do místnosti vejde nějaká dívka, zřejmě tvoje nová partnerka. Nevzpomínáš si na ni, ale máš pocit, že jsi ji někdy viděl. |
| |
Amy De Moon Po škole se vrátíš domů, hodíš si věci vedle postele a rodičům jako obvykle řekneš že jdeš na kroužek. O tvém členství v Řádu totiž nevědí a takto vysvětluješ, kam tak často chodíš. Přiběhneš k již dávno známému teleportačnímu místu a za chvilku již utíkáš směrem Katedrála. Najít tu správnou Kontrolní síň ti netrvá moc dlouho, cestu již máš zažitou. Máš se tam sejít spolu s Valeriusem a zjistit, kam vás konečně pošlou. Valeria si už celý měsíc neviděla, ovšem při těch vašich vzácných rozmluvách ti odmítal říci důvod. Teď to z něj snad dostaneš. Valerius Silverleaf Už asi půl hodiny tu jenom tak sedíš a přemýšlíš, co řekneš Amy. Už hodněkrát se tě ptala na to, co jste s Grelethusem dělali. Doteď jsi se vždycky dokázal záhadně vytratit, ovšem teď jí budeš muset něco říci. Ona se nevzdá a určitě na to nezapomene, znáš ji na to až moc dobře. Zachvíli uslyšíš její kroky. Zhluboka se nadechneš, než vejde do místnosti. |
| |
Joe Troi Po skončení školy běžíš co nejdřív pryč. Máš se sejít s Lady Arabellou v Kontrolní místnosti. Dnes máš jít po dlouhé době na další misi, poslední měsíc se z nějakého důvodu nic nedělo. Když jsi se ptal lady Arabelly na důvod, odpověděla ti, že Řád přestal vytvářet časové trhliny. Proč? To nikdo neví. Zdá se však, že dnes to znovu začalo. Objevila se jedna, ovšem kam vede se dozvíš teprve tam. A stejně tak i jméno svého nového parťáka. Doběhneš až k jezeru, poté podél břehu dojdeš až ke skalní stěně, heslem otevřeš průchod a pomocí teleportu se přesuneš na Náměstí Elysia. Poté již jenom stačí přejít přes most do Citadely Nekonečna a najít tu správnou Kontrolní místnost. Samuel Eriosi V Kontrolní místnosti už sedíš asi deset minut a přemýšlíš o tom, co se událo za poslední měsíc. Pro většinu členů to byl nudný měsíc, jelikož Řád zjevně upustil od cest časem, ovšem pro tebe ani zdaleka ne. Nevíš, proč vybrali zrovna tebe mezi členy pomáhající Serkadiosovi. Obsah vaší mise byl přísně tajný a nikomu jste o ní nemohli nic říci. Rychle zaplašíš myšlenky a obrníš svou mysl. Penbarin ti řekl, že tvůj nový společník bude umět číst myšlenky, co kdyby náhodou něco zaslechl? Poté jej zahlédneš přicházet. |
| |
Christopher Keith Irwin Jericho, Verillon Draconier Většinu odpoledne jste strávili vzájemným zkoušením svých schopností. Trénink potřebujete, jelikož poslední měsíc jste jenom váleli šunky. Když vám bylo oznámeno, že půjdete na další misi, radostí jste téměř vyskočili z kůže. Jakmile nadejde čas, opustíte tréninkovou místnost, nechávaje za sebou jednu figurínu obrostlou břečťanem a hadrového panáka, který vypadá, jako by ho roztrhala vlčice. Zamíříte do kontrolní místnosti a čekáte na Koordinátora. |
| |
 | Trénink - u Koordinátora Máchnu rukama, ze země začnou rašit šlahouny, které se v tu ránu omotávají kolem figuríny. Na čele mi vyraší krůpěje potu, není to jen tak, musím trénovat, hlavně...měl bych začít zas pořádně trénovat. Člověk snadno vypadne z formy a dostat se zpátky je těžší. Uf... Oddychnu si a otřu pot z čela. Tak to bychom měli co? Zeptám se Verillona. Konečně jsme dostali nějaký úkol...ještě týden a zlenivěl bych tu úplně... Po boku Verillona se vydám k pracovně koordinátora, kde se dozvíme, co nás čeká. Hořím nedočkavostí, co si na nás přichystali, ale ať to bude cokoliv, tak to bude lepší než se poflakovat a nicnedělat. Zdálo se mi to, nebo jsem trochu vyšel z formy? |
| |
4057.jpg) | Maldervin - sídlo řádu Chaosu ... Sedím v křesle,pokuřuji doutník a poslouchám dění okolo do kterého se však nijak nevměšuji.... Po Greletusově odchodu se rozpoutá žhavá diskuze dokteré mě zapojuje jen kouř v místnosti... Nakonec mi je sděleno o oné dívce kterou ke mě přiřadili.... Bez odporu na to kývnu a po pár minutách opouštím místnost a jdu k sobě kde si v klidu odpočinu a popřemýšlím nad nesmyslným faktem „Proč mě k někomu přižarovali?“ Nakonec se přemístím do kontrolní místnosti která na mě spíše působí jako kuřácký salónek prozatím však nezakouřený.To však začnu měnit zapálením doutníku.... Usadím se do křesla nohy hodím na stolek předemnou a následně vyčkávám její příchod....Při kouření dalšího doutníku který voní po vanilce se vrátím k myšlence proč ke mě vůbec někoho přiřazovali když jsem sám dost schopný. Z přemýšlení mě vytrhne její příchod.... Chvilku váhám zda je to vážně ona ale nakonec usoudím že ano... Zdravím...jistě mě znáš ale nějaká ta slušnost ve mě je...Jsem Angelius a tvé jméno? zeptám se a mám dojem že už jsme se někdě setkali ale vzhledem k mému povolání je to vícenež pravděpodobné.... I když nějaká ta slušnost ve mě je není to dost aby mě dohnala ke galantnosti ba dokonce aby mě dohnala vstát takže uveleben v křesle s dohořívajícím doutníkem čekám co z dívky vyleze.... |
| |
2564.jpg) | Škola -> Domov -> Maldevrin S nedočkavým pohledem sleduji hodiny. Ani se nenamáhám dávat pozor. Neuvěřitelně se těším do Maldevrinu, kde jsem už delší dobu nebyla. A abych nebyla se svou výmluvou a měsícem nicnedělání moc nápadná (ne že by si toho rodiče všimli), tak jsem chodila každý den cvičit do nedalekého lesa. Věci z lavice si shrnu do tašky o dvě vteřiny dřív než zazvoní. Za pár minut už se prodírám davem u hlavního vchodu a vzápětí sprintuji směrem k domovu. Během svého působení u Řádu jsem se zdokonalila v tělesných dispozicích. Předtím pro mě bylo téměř nemožné udělat deset sedů lehů. Doma odhodím tašku a přebytečnou mikinu. Od dveří ovšem nijak neodhadnu vzdálenost a oboje dopadne na zem hned vedle. ,,Tak já jdu," zakřičím do téměř prázdného domu. No dobře, matka je v podkroví, které si přetvořila na ateliér. otec je v práci, kde je ostatně 23 hodin denně, 7 dní v týdnu. Přesto jsem si měla vytvořit nějakou výmluvu. A co jiného by rodiče nadchlo víc než kroužky malířství a jazyků? Přesně tak, nic. Seběhnu těch pár schodů a málem hodím držkopád. Sama sebe však na poslední chvíli zachytím pomocí větru. Jsem to ale šikovná Pomyslím si a ironicky se ušklíbnu. Znovu sprintuji, tentokrát na určené místo teleportu. Teď mi to trvá trochu déle, ale dočkám se. Ucítím tupý náraz, který mi naznačí (dost nešetrně), že už jsem v Maldervinu. Znovu se rozeběhnu, ale už neběžím tak rychle. Prokličkuji několika ulicemi až do Katedrály. Tam se na okamžik zastavím a nadechnu se nádherného vzduchu. Tohle mi chybělo. Projdu několika chodbami a nakonec vejdu do té správné Kontrolní místnosti. Čekám na Valeria. Na začátku jsem ho nesnášela, ale po tolika výpravách nejde nenávidět. Nejsme sice nejlepší přátelé (minimálně z mé strany ne), ale pracujeme spolu. Takže jsem připravená na něj hned vyjet, kde celou tu dobu byl a proč se mi, sakra, vyhýbal. Mám dlouhé, víceméně rovné, tmavohnědé vlasy, hodně podobné barvou čokoládě. Oči mám laděné ve stejné barvě, pleť spíše světlou. Jsem průměrně vysoká a štíhlá. Na sobě mám obyčejné rifle, černé botasky a pod černou mikinou fialové triko. Na hlavě mám černou kšiltovku. |
| |
 | Maldevrin Po dlouhé době konečně odpočinek. Rozvaluji se na posteli ve svém pokoji a přemýšlím nad posledními událostmi. Asi by měla být pro mě pocta, že jsem s ním mohl spolupracovat an hledání toho klíče, ale lepší bude, když o tom enbudu mluvit. Náhle vedle mě začne zvonět budík. Sakra už ?? ani odpočinout jsem si nestihl. Proč jsem si tudle příšernou věc musel brát sebou ?? Vypnu budík a na postel se posadím. V mžiku oka se objevím u skříně s věcmi. Jelikož kalhoty už mám na sobě vytáhnu si svoji vestu a pod si vezmu černý triko. Kam, že se to dneska půjde ?? Zaklapnu skříň a vyrazím směr kontrolní místnost svoji normální rychlostí tudíž jsem tam co by dup. Když doběhnu spatřím Amy. Sakra tak tadle mi za tu dobu úplně vypadla z hlavy. Poškrábu se na hlavě a obětujují pohled. Ahoj Amy dlouho jsme se neviděli co. Pousměju se, ale nijak nereaguji. Vždycky vedle ní mám pocit, že mi vidí do halvy čim to bude ?? |
| |
 | Vejdu do kontrolní místnosti s klidem mé osobě vlastním. Vychovaně se ukloním členům tribunálu, pak si prohlédnu svéjho nového společníka. Vypadá jako někdo hodně živý, jako by v něm planul vnitřní ohěň. To já jsem jeho pravý opak... Pomyslím si ironicky. Pak se usměju a natáhnu jeho směrem ruku. "Nazdar...Same. Lady Arabella mi řekla tvé jméno. Prý spolu budeme spolupracovat. Předpokládám, že u Strážců jsi již nějakou dobu, stejně jako já. Doufám, že budeme schopni dobře spolupracovat, a že se budem DOPLŇOVAT. Poslední slovo tak trochu ztiším, ale stejně je dobře slyšet. Jsem informován o tom, že můj společník by měl být můj pravý opak. Takže když si vezmu v úvahu své myšlenky... |
| |
 | Maldervin - sídlo řádu Chaosu Ve škole to bylo stejné jako vždy. Hloupé kamarádky a houf kluků, žadonících o doprovod. Tedy, oni chtějí dělat doprovod mě. Pokaždé. Dovolila jsem, proč ne, že? Dnes mě doprovázel Michael. Doprovodil mne až k somu, vypadal celkem vyčkávavě. Nevím, na co čekal, vlastně vím na co, ale na to jsem já ani nepomyslela. Před dveřmi jsem mu jen zamávala a odešla. Doma jsem si dala rychlý oběd. Je fajn, mít celý dům pro sebe. Otec už nemá do domu ani přístup, ovšem nevím, co bych dělala, kdybych nebyla v Řádu. Řád je rodina. Ani jsem se nepřevlékala, jen jsem se opět obula a šla na mě známé místo. Ke skále. Brzy jsem se ocitla v Maldervinu a poté v Nebeské katedrále. Dovnitř jsem vstoupila jak jinak než ladně, vzpřímená, bez úsměvu. Ahoj.. Něžně se usměju na Angeliuse, rozhlédnu se, abych našla mého partnera, ale nejspíš ještě nedorazil. Ano, je samozřejmé, že tě znám. Už jsi mě několikrát seznamoval s misí. Jsem Ariana. Je nezvyklé, aby mne někdo zapomněl, ale nevadí mi to. Kdy přijde můj nový partner? Mluvím tiše, hlasem hebším než samet. Hledím na něj sytě modrýma očima, bílou, porcelánovou pleť lemují havraní vlasy. Celá vypadám velmi drobně, křehce a rozhodně ne nebezpečně. Čistě bílé šaty, jež mám na sobě, tuto nevinnost ještě více podtrhávají. |
| |
| Maldervin - Sídlo Řádu Chaosu - Kontrolní místnost - s Arianou Když řekne že jsem s ní již několikrát hovořil o misích trochu se zamyslím a nakonec se mi rozjasní.... Aspoň že to není žádný Střevoidní nováček Dokouřím doutník a pobaveně se usměji Právě si ve mě upevnila noční můrů Ariano : Spolupráce s někým Pomyslím si a s tím pobaveným úsměvem odpovím No...tvůj partner je přímo zde Rukama poukáži na sebe... Myšlenky mi proudí v hlavě že je ani nestačím pobírat... Vždy jsem pracoval sám....jenom sám....proč musím najednou s někým....kdybych zaučoval porozuměl bych tomu ale není to tak úplné není nováček navíc nováčky neučím.....nikdy....nejsem zvyklý ohlížet se při misi na detail že je tam někdo se mnou a já ho ještě musím chránit protože to není expert..... Nepůsobím naštvaně spíše stále pobaveně nad tím že asi očkávala někoho jiného.... připadám si vedle ní jak Vlk po boku jehňátka nad touto myšlenkou jenž si vduchu řeknu dost ponuře se uchechtnu... Vzhlížím k ní z křesla ve kterém div neležím a dna sobě mám černé kalhoty a košili stejné barvy porozepnutou u krku... Na rukách je jasně vyditelných několik masivních prstenů... Vyčkávám na její další reakci a bedlivě jí pozoruji hnědýma očima o odstín tmavšíma než krátké rozčepířené vlasy a čekám co bude.... |
| |
 | Maldervin - Sídlo Strážců Času Vážně nechápu, jakej to mělo smysl. Sedím tiše na židli a přemýšlím o zvláštním úkolu se Serkadiosem. Přitom si začnu pohazovat s malou ohnivou koulí. Chvíli si ji jenom tak přehazuji z ruky do ruky, poté jí nechám rotovat kolem hlavy, takže to vypadá jako bych měl svatozář a nakonec jí nechávám poletovat po kontrolní místnosti. Vážně to nechápu. Proč jenom Serkadios... Myšlenku nedokončím, jelikož vzápětí zaslechnu něčí kroky. Rychle si obrním mysl a zvednu se právě ve chvíli kdy Joe, můj nový partner, vejde do dveří následován Lady Arabellou a Lordem Penbarinem. Joe se představí a tak mu to oplatím. Jo, nazdar Joe. Mě o tobě Lord Penbarin taky řekl. U Strážců jsem asi už dva roky. Co máš za schopnosti? Slyšel jsem, že čtení myšlenek. O těch ostatních se lord Penbarin nezmínil. Co se týče mě, já mám nadliskou sílu a kontrolu ohně. Při té příležitosti si nechám ohnivou kuličku doteď kroužící po místnosti dosednout na dlaň a prsty ji zhasnu. Co se týče darů, od Serkadiose jsem dostal dar přeměny na vlka. Lord Penbarin mě obdaroval šestým smyslem, Lady Arabella mi umožnila ovládnout skrytou sílu v mém nitru a Královna Bristianne mi dala schopnost rozeznat pravé úmysly, i když to se spustí jenom občas a samovolně. A navíc se tomu nedá vždy věřit, takže se spíše spoléhám sám na sebe. A ty? |
| |
| Maldervin - Sídlo Řádu Chaosu - Kontrolní místnost Ty jsi můj partner? To celkem mění situaci, myslela jsem, že je to nějaký nováček. Když ohledně toho byly takové tajnosti. Výborně. Usměju se na něj, jen maličko, já se celkově usmívám jen náznakem. Prohrábnu si černé vlasy a udělám několik dalších kroků do místnosti. Ladný, maličkých, takových spíš tanečních. Posadím se do křesla, nerozvalím se tam jako on, já sedím způsobně. Výborně, že jsme partneři jsme si již ujasnili. Přestupme tedy rovnou k věci, o co se jedná? Nejsem zvyklá chodit kolem horké kaše, jednám narovinu. Navíc, já nejsem žádný nováček. V Řádu jsem už 14 let. Jistě, je jasné, že jako malá jsem neabsolvovala cesty do minulosti, ale ostatní mám již zmáknuté. |
| |
| Máchnu rukou a Sam zjistí, že má obličej ve vodě. Potom lusknu prsty a voda se promění v páru. Tu přivolám a proměním v kus ledu. Chytím ho do rukou a mrštím s ním o zem, až se tam zarazí. "Kromě daru ovládání vody jsem jasnovid. Mé dary jsou Serkadios - Dýchání pod vodou Lady Arabella - Porozumnění Lord Penbarin - Houževnatost Královna Bristianne - Schopnost rozeznávat pravdu od lži. Doufám, že se budem doplňovat..." |
| |
| Maldervin - Sídlo Řádu Chaosu - Kontrolní místnost Pousměji se nad jejím chováním a když si sedna trochu se v křesle narovnám a zapálím si cigaretu... Popravdě čekal jsem taky nějakého nováčka a jsem rád že nikoho takového tu nevidím Nám to bude skvěle klapat Pomyslím si a doufám že to bude pravda,pak začnu s vysvětlováním. Takže máme rok 1789 je Velká Francouzská Revoluce v plném proudu, král a královna jsou uvězněni a my jim máme pomoci k útěku.Máme zachránit Marii Antoniettu a Ludvíka XVI. ze zajetí a přesvědčit se, že bezpečně opustí Francii aby mohli vyhledat stoupence a revolucionáře rozdrtit. My budete nějací dva šlechtici se kterými se oba znají....Stačí jako stručný shrn? Zeptám se nakonec a čekám na případné otázky Rázná,nedočkavá,možná i trochu zvědavá a působí tak nevinně až to není možný říkám si když detailně pozoruji |
| |
| Kontrolní místnost Propíchnu ho ledovým až nenávistným pohledem. ,,Přesně. Takže - kde jsi to celou tu dobu, sakra byl?" Zeptám se ho okamžitě. Štve mě, že měl nejspíš nějakou důležitou misi a já nic. Zase. Vrrr... To je k vzteku pomyslím si. A zachytím část jeho myšlenek. Začne mi cukat v koutku, ale snažím se na sobě nedat znát pobavení. Třeba proto, že jsem mozkovid? Pomyslím si a vzápětí ještě víc obrním svou mysl - stále ještě si nejsem jistá všemi jeho dary, stejně jako on mými. Alespoň něco, že. ..A nevíš kam že to máme jít?" Zeptám se. Sice dělám ráda dusno, ale čeho je moc, toho je příliš. I když.. Jak kdy. |
| |
| Kontrolní místnost Jak na mě vyjede jen zakroutim hlavou. Furt malá namyšlená holka škoda,kdyby se aspoń za tu dobu co jsem tu nebyl praštila do halvy a něco se v ní změnilko třeba kdyby aspoň roztála. S nezájmem se na ní podívám. Byl jsem pryč nic víc tě nemusí zajímat. pokud vím ani nejsi pověřena vědět patřičné informace. A hlavně na mé pouti nebylo nic zajímavého kromě hledání jednoho předmětu. Ano ta koule, kdo ví k čemu je to klíč. A zda správně funguje Pak se zeptá na cíl naší poutě a já se na ni podívám překvapeně. Ty to nevíš ?? To je dost blbý, jelikož mě taky nikdo neřekl kam se jde, ale uvidíme jen doufám, že tam bude teplo a klid. Ač to po našem příchodu většinou nebývá. |
| |
| Kontrolní místnost Jeho myšlenky jsou dost nepříjemné. Malá holka.. Kdyby se praštila do hlavy.. nemám daleko k tomu, abych nevěřícně otevřela pusu a karate hmatem ho dostala na lopatky. Přesto se však snažím uklidnit, což se mi daří jen díky daru sebeovládání. ,,Tsse," zasyčím jen po jeho odpovědi. Tenhle kluk, co se ani neumí učesat, mi může vlízt.. No, vy víte kam. Proč mám pocit, že mi to až sděluje? Pomyslím si, když zaslechnu jeho další myšlenky. Zvláštní, jak mi to přímo servíruje, jak na zlatém podnose. ,,Super. Nejspíš se zase dostanem někam, kde to bude - za á smrdět, za bé tam bude zima nebo za cé to bude ohrožení života," zavrčím a vzápětí mě do mysli udeří další jeho myšlenka. Copak se vůbec neumí kontrolovat? Přesto musím uznat, že má pravdu - po našem příchodu není klid nikde. Zase bych si ráda zabojovala pomyslím si. V posledním měsíci jsem si vyzkoušela pár nových věcí, které mě dřív napadaly, ale nebyl čas na jejich zkoušení či snad uplatnění. |
| |
| Pak se nakloním k Samovi a řeknu: "Abych byl upřímný, ovládám leda vodu, ostatní skupenství mohu zpracovávat pouze v podobě vody. Siceje umím přeměňovat, to je ale tak vše. A teď k misi. Členové řádu opět pokračují s cestami časem. My musíme jedny zastavit, to znáš." |
| |
| Maldervin - Sídlo Řádu Chaosu - Kontrolní místnost To je dobře, posílání nováčků na důležité mise je jen mrhání časem, řekla bych. Mrhání časem a plítvání silami. Pohodlněji se usadím a přehodím si nohu přes nohu, ruce složím do klína a pohledem kolouška jej sleduji. Když domluví, usměju se. Výborně, takže Velká francouzská revoluce. Promnu si ruce, bude to zas něco zajímavého. Marii Antoinettu jsem stejně vždy obdivovala, bude dobré ji darovat život. Revoluce je beztak jen rebelie s neblahým koncem. Ač přestrojena za dobrý počin. Jemným, nepatrným pohybem vrátím vlasy za ucho a pousměju se. Ano, to stačí, děkuji ti. Čekáme ještě na něco, nebo si mohu jít lehnout? Zeptám se zdvořile. |
| |
| Maldervin - Sídlo Řádu Chaosu - Kontrolní místnost Vysím na ní pohledem a pozoruji každý její pohyb což ve mě probuzuje čím dál tím víc dojem lovce a nevinné kořisti... Vyslechnu její názor a pousměji se Líbí se mi tvůj názor na věc... zhodnotím její řeč a pak se zeptá jestly je to vše... No...ještě jedna věc než vyrazíme...chci se zeptat jaké jsou vlastně tvé schopnosti? zeptám se stejně zdvořile |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro No, tak černě bych to zase neviděl, Amy. Do místnosti vstoupí vám již známý koordinátor Marcus. V ohrožení života samozřejmě budete, ale ujišťuji vás, že zima tam rozhodně nebude. Co se týče smradu, to nechám na vás. Vaše mise se bude odehrávat v římské říši, Vaším úkolem bude zavraždění Gaia Octavia, Caesarova chráněnce a budoucího císaře. Zrovna je nemocný. Musíte to provést tak, aby to vypadalo, že zemřel na svou nemoc. Poté otevře dveře do další místnosti a vám se naskytne již známý pohled do místnosti plné šatů, kde se změní váš vzhled a vštípí se vám znalost jazyka. Nakonci již je otevřen portál do minulosti. Valeriova nová identita je Petronius, Caesarův sluha. Amy bude Livie, Gaiova nová chůva. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro No, tak černě bych to zase neviděl, Amy. Do místnosti vstoupí vám již známý koordinátor Marcus. V ohrožení života samozřejmě budete, ale ujišťuji vás, že zima tam rozhodně nebude. Co se týče smradu, to nechám na vás. Vaše mise se bude odehrávat v římské říši, Vaším úkolem bude zavraždění Gaia Octavia, Caesarova chráněnce a budoucího císaře. Zrovna je nemocný. Musíte to provést tak, aby to vypadalo, že zemřel na svou nemoc. Poté otevře dveře do další místnosti a vám se naskytne již známý pohled do místnosti plné šatů, kde se změní váš vzhled a vštípí se vám znalost jazyka. Nakonci již je otevřen portál do minulosti. Valeriova nová identita je Petronius, Caesarův sluha. Amy bude Livie, Gaiova nová chůva. |
| |
| Maldervin - Sídlo Řádu Chaosu - Kontrolní místnost Vím o jeho zkoumavém pohledu, sama však nedávám nic najevo. Až když se zeptá na mé schopnosti, otočím k němu hlavu. Lépe ti to ukážu. Nepříliš rychle vstanu z křesla a dojdu zhruba doprostřed místnosti. Opět se dám neposedný pramínek za ucho. Nezkontroluji, jestli se dívá, nebo je připraven. Lehce si fouknu na otevřenou dlaň a ze rtů vychází jemný stříbřitě bílý vánek, zatočím se dokola a vše kolem nás je zmrzlé na kostku ledu. Je to krásné, třpitivé a lesklé. Ovšem vím, že by nebylo dobře, nechat to tak. Dojdu k jedné ze stěn pokryté ledem a položím na ní ruku. Od nejvzdálenějšího konce se led postupně začně stahovat a mizí zas zpátky tam, kam patří. Ke mě. Dary mu již neřeknu, to už není schopnost, ale dar. A i my mezi sebou, musíme mít určité tajnosti. |
| |
| Maldervin - Sídlo Řádu Chaosu - Kontrolní místnost Bedlivě koukám co předvádí a v očích mám náznak úžasu... Jakmile skončí párkrát tlesknu a prohodím Už vím kde vzal Andersen inspiraci k Ledové královně Sice by mě zajímalo co má za dary ale pochybuji že by mi to řekla vidím jí to na očích a k tomu ani nepotřebuji žádné dary ani schopnosti.... I když zajímalo by mě jaké pro totu zajímavou schopnost najdeme využití uprostřed Francouzké revoluce Poznamenám zamyšleně a skoro to zní jako bych jí schazoval a sebe se svýma schopnostma nadřazoval ovšem není tomu tak.... Máš nějaký nápad královno? zeptám se a slovo "královno" maličko zdůrazním abych podtrhl předchozí poznámku o Ledové královně.... |
| |
| Maldervin - Sídlo Řádu Chaosu - Kontrolní místnost S lehce pobaveným úsměvem poslouchám, co říká. Když mluví o ledové královně, na takřka porcelánové pleti se objeví náznak ruměnce, vlastně nejen náznak. Červenám se. Spíše dávám pojmu ledová princezna nový rozměr. Usměju se mile. Poslouchám jeho další větu, nedám na sobě znát žádnou emoci. Jen poslouchám. Pak se opět usměji. Zmrzlé francouzské náměstí, podlaha v paláci, zmražené zámky.. to vše jistě poslouží. Navíc, dá se to využít i jinak. Led se dá vlít i do žil. Náhlá smrt. Dívám se na něj upřímně, roztomile, jako by se mnou vůbec nehlo, že mluvím o vraždě. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Na pojem Ledová princezna se také pousměji a dále vyslechnu její návrhy na využití ledu.... s Přikyvováním vše odsouhlasím až na její poslední dodatek... Led v žilách??Brrr Přeběhne mi z toho mráz po zádech a zděsím se natolik že na okamžik zprůhledním... Nejvíc mě dorazí to jak nevinně o tom mluví... I přes ochromení ze sebe dostanu kloudnou větu Na vrazdící kněžnu moc nevypadáš....ale máš pravdu určitě se to bude hodit MH: Prej máme psát soukromě už jsem s tim měl začít s předchozím příspěvkem ale zapoměl jsem na to xD |
| |
 | Tréninková místnost -> U koordinátora Na tréninku si nejprve vyzkouším všechny možné zvířecí podoby ale útok si vytrénuji hlavně ve své nejoblíbenějjší podobě kterou se stala černá vlčice...Po očku sleduji počínání Christophera a jen se nad tím pousměji.... Pak si stoupnu před zrdcadlo a začnu měnit podoby...To už není tak jednoduché jak se zvířetem jelikož soustředit se na správný odstín barvy vlasů a nebo třeba tvar obličeje není zrovna jednoduché ale nakonec přece.... Když na mě pak Keith promluví jen s pousmáním příkývnu a s posledním pohledem do zrdcadla zakotvím u po ramena dlouhých hnědých vlasů světle hnědých očí a vzhledu tak na 18 let (viz.ikona) V tmavě modrém oblečení jdu po Irwinově pokud do místnosti za Koordinátorem... Na jeho poznámku se zase pousměji a konečně promluvím Pravda...taky na tom nejsem nejlíp sleduj přeházeli se mi barvy....Tohle by měla být fialová řeknu a myslím na fialovou barvu vlasů...ovšem místo fialové se mi na hlavě zjeví růžová.... Prohlédnu si jeden z pramenů a otřepu se nad příšerným odstínem a raději to vrátím do "původní" formy a čekám co mi na to řekne on.... |
| |
| soukromá zpráva od Amy De Moon (M) pro Trochu se pootočím, když zaslechnu hlas. Ten hlas poznám samozřejmě dřív než se otočím. I tu zvláštní mysl, která je vždy pečlivě chráněná. Přesto ne dokonale - dokonce i já cítím náznaky myšlenek. ,,Opravdu? Takže tam bude teplo?" optám se Marcuse s lehkým úsměvem. Další jeho věta je mi odpovědí. Poslechnu si úkol. To nebude těžké. Jedy jsou téměř všude, stačí si jen vybrat. Vzápětí se otevřou dveře, abychom se mohli přeměnit. Změny vzhledu si napřed moc nevšímám, zajímá mě jazyk. Vím, že ho brzy zapomenu, ale stejně. Potom zhodnotím svůj vzhled. Tentokrát nic moc. Obyčejná tóga, delší černý kudrnatý vlasy. Díky jednomu zrcadlu si všimnu, že vypadám.. No, trochu moc rozbitně. Brrr. Takže chůva povzdychnu si, když zaslechnu svojí roli. Nesnáším děti. To bude utrpení. ,,Nezapomeň si chránit myšlenky," zasyčím na Valeriuse. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Ahoj Same, jsem rád, že tě můžu potěšit další misí. Samozřejmě mě těší potkat i tebe Joe. Nabídne Joemu ruku a když si potřesou, pokračuje. Co se týče vaší mise... Půjdete do Francie v roce 1789. Revolucionáři drží Krále a Královnu v Bastile, a později budou popraveni. Máme důvodné podezření, že členové Řádu se je budou pokoušet osvobodit. Vy dva budete revolucionáři. Samuel bude Philipp Anatole, Joe Samuel Dupont. Poté otevře dveře do další místnosti a vám se naskytne již známý pohled do místnosti plné šatů, kde se změní váš vzhled a vštípí se vám znalost jazyka. Nakonci již je otevřen portál do minulosti. (Jak se vám změní vzhled nechám na vás) |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Ahoj Same, jsem rád, že tě můžu potěšit další misí. Samozřejmě mě těší potkat i tebe Joe. Nabídne Joemu ruku a když si potřesou, pokračuje. Co se týče vaší mise... Půjdete do Francie v roce 1789. Revolucionáři drží Krále a Královnu v Bastile, a později budou popraveni. Máme důvodné podezření, že členové Řádu se je budou pokoušet osvobodit. Vy dva budete revolucionáři. Samuel bude Philipp Anatole, Joe Samuel Dupont. Poté otevře dveře do další místnosti a vám se naskytne již známý pohled do místnosti plné šatů, kde se změní váš vzhled a vštípí se vám znalost jazyka. Nakonci již je otevřen portál do minulosti. (Jak se vám změní vzhled nechám na vás) |
| |
| soukromá zpráva od Ariana Rawen pro Opt ladně dpjdu ke křesílku, dp kterého se posadím a skoro celá v něm zmizím. Se svou drobností, bych zezadu přes opěradlo nebyla vůbec viditelná. Nikdy jsem nebyla nucena náhlou snrt použít, ani jinak závažně ublížit. Ovšem jak já, tak jistě i ty použijeme moc k ochraně života i v případě, že prtivník zemře, nebo se pletu? V modrých očí se krátce mihne němá otázka, nedám na sobě nic znát a tvářím se opět normálně. Nebo snad nejsi schopen špatností pro vlastní dobro? V tom případ pochybuji o jeho uplatnění v řádu. V konečném boji se stejně se smrtí počítá. Mh: dík za zprávu, fakt sem si nevšimla:D |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Popravdě jsem rád že nestojím na opačné straně šachovnice...proti tobě bych vážně stát nechtěl řeknu s letmým úsměvem A samozřejmě své schopnosti usíme plně využít k dokonalému splnění naší mise i kdyby mě to mělo stát cokoli Prohlásím hrdinně i když vduchu přemýšlím jestly to myslím vážně nebo se o to jen snažím.... Ta holka je šílená...byla by schopná ubodat nejmilejšího člověka a jen říct že dotyčný jí sám několikrát upadl na nůž a pro její nevinný vzhled by jí uvěřili i očití svědci Pomyslím si celkem vyděšeně nad tou představou.... Opět se tu nepříjemnou myšlenku snažím zahnat a na chvilku zase zmizím aniž bych si to plně uvědomoval...To se mi stává málokdy ale také mě málokdo vyvede z rovnováhy tak jako ona.... |
| |
| soukromá zpráva od Ariana Rawen pro Nemyslím si, že bych pro tebe byla nějaký větší soupeř, sám jsi se jistě ujistil, že schopnosti a dary nejsou to hlavní. Leckdy se musíš spolehnout jen na sebe. Výborně, Lathenie na tebe musí být jistě hrda. Lehoulince se pousměju. Opět. Jak je vidno, dary se hodí kdykoli. Zvlášťě dar přesvědčivě lhát.Ani sám Angelius nerozezná lež od pravdy. A rozeznám to ještě já? Pozoruji, jak mizí a znovu se objevuje, zvednu obočí a zamyšleně jej sleduji. V okolí vyvolávám podivné reakce.. |
| |
| U koordinátora Wow...to je fakt vážný... Pronesu naoko důležitě a pak se začnu smát. To je velká katastrofa, když si špatně obarvíš vlasy... Pokračuji ve smíchu, mrknu na Verillon. Co kdybys náhodou chtěla modrou a místo ní bys měla žlutou viď? To by bylo strašný... Bok po boku kráčíme ke koordinátorovi, pro zadání našeho nového úkolu. Natáhnu před sebe dlaň. Abych nebyl nezdvořák a provokatér... Na dlani pomalu začne růst lilie, nejprve stonek a poté velký květ. Taková menší kompenzace... Pousměju se na ni a podám jí květinu. Původně to měla být růže, ale nějak se mi to nepovedlo, tak je z toho lilie, ono je to také poznat, na stonku jsou menší trny, které by u lilie být neměly. Můžeme pokračovat? A jako gentleman nabídnu dámě rámě, samozřejmě protože jsme přátelé, není v tom žádný jiný úmysl. Slečno.... Oslovím ji, aby se mě chytla a mohli jsme pokračovat dál v chůzi. Eh... Začnu se trochu červenat. ...moc se mi ta květina nepovedla...měla to být růže... Přiznám se a podívám se na ni. Já to říkal....vyšel jsem ze cviku... Pokrčím rameny a záhy dodám úsměv. |
| |
| Mávnu rukou a přede mnou se objeví vodní zrcadlo. V tom se prohlédnu. Zajímavé změny-protáhly se mi rysy a jsem o něco vyšší. Také jsem štíhlejší, a vypadám slabší, než předtím. "Ok, dem na to." Po těchto duchaplných slovech vyrážím do portálu. Otevře se před námi náměstí nedaleko bastilly a právě včas, abych viděl sjíždět gillotinu a padat hlavu jistého nebožáka. No jo, zase v akci. Už mě přestávalo bavit trénovat o samotě. Pak si obrním myšlenky a s tvrdým výrazem v tváři se pošoupnu směrem k ostatním. |
| |
| soukromá zpráva od Valerius Silverleaf pro Mlčky sleduji Amy a čekám na koordinátora. Když se dostaví Markus pozdravím ho úklonou. Výborně Řím je krásné město, ale co je Octaviovi ?? Pokud se to teda ví. Přitom se začnu oblékat vezmu si na sebe bílou tógu a sandály. V tomdle se bude blbě běhat. Sakra. Pak si prohlédnu Amy. Tohle by měla nosit častějc. Nakonec začnu pomalu přecházet do staré latiny a na upozornění Amy se jen pousměji. Jistě a ty nezapomeň, že já jsem ten, kdo ti kryje záda. Pak už jen čekám na poslední fázi. |
| |
| soukromá zpráva od Amy De Moon (M) pro Hm. Že by mi to až tak slušelo? Pomyslím si, když zaslechnu jeho myšlenky. Znovu se podívám do zrcadla. No, nic moc. Vyčkávavě pohlédnu na Marcuse. Nevypadá dneska zrovna moc sdílně. ,,Tak ty mi kreješ záda, jo?" zamumlám směrem k Valeriusovi. Je to celkem potichu, ale vím, že mě slyší. Dál už Valeria víceméně ignoruji, čekám na instrukce. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro V to doufám odpovím na poznámku o Lathenii A souhlasím i když já se svýma schopnostma či darama bych pro tebe nebyl soupeřem Namítnu ale s úsměvem který zmizí při bližším prozkoumání jejího zamyšleného pohledu.... Na co tak koukáš? zeptám se udiveně |
| |
| U koordinátora (to je ale blbý slovo xD) Na jeho poznámku o vlasech se naoko zatvářím naštvaně ale pak se zasměji společně s ním Až na detail že žlutá s modrou nejsou odstínově přibližně stejné jako třeba fialová je o dost tmavší růžová.....zpozorovala jsem že se mi to drobně míchá o odstíny tudíž když chci třeba tmavě hnědou tak se musím soustředit spíše na hnědou do černa aby ta hnědá nezesvětlala protože...... Zarazím své vyprávění když uvidím lilii rostoucí z jeho ruky.... Chvilku to pozoruji se zatajeným dechem a když mi jí nakonec věnuje místo aby se mi červenali tváře mi zrudnou konečky vlasů Děkuji Chvilku lilii pozoruji a všimnu si té drobné výrobní chyby a tou jsou trny Pozorváním Liliorůže si ani nevšimnu že mi nabízí rámě....zaregistruji to až když mě osloví... Oh...jistě Věnuji mu trochu omluvný úsměv a levou rukou se chytnu a v pravé mám tu trochu nepovedenou ale přesto krásnou a hlavně originální Lilii Na jeho přiznání se s pohledem k jeho červenajícímu obličeji usměji a řeknu Nic se neděje...alespoň se mohu chlubit novou květinou....Liliorůží řeknu se zvednu květinu abych jí po cestě znovu pozorovala..... A co zajímavého mi ještě vykouzlíš? zeptám se se zvědavostí v očích a úsměvem na tváři |
| |
| U koordinátora To jsem si teda naběhnul...že já radši nemlčel... Samozřejmě si dělám srandu. Chvíli se směju, pak se trochu uklidním. To víš...já jsem muž a pro nás tohle není tak důležitý... Rejpnu do ní a lehce ji šťouchnu do boku. Madam ráda detaily že? Zdá se, že se jí můj neúmyslný kříženec líbí, ano, vypadá zajímavě, to se musí nechat. Pobaveně se usměju, když se jí obarví vlasy místo líček. Maličkost Verillon... Odpovím jí a trochu se začervenám. Verillon se mě drží a společně pokračujeme dál, mezitím zkoumá můj výtvor. No vidíš, to mě nenapadlo, možná bych z toho mohl vyšlechtit nový druh...díky za inspiraci... Mrknu na ni. Není nad inspiraci od krásné a rozumné slečny že? No, nevyšlo to, ale je to jako v přírodě, někdy vede chyba k pokroku, tomu se říká evoluce, ale na boha si hrát nemůžu. Liliorůže...řeknu ti, to zní zvláštně...ale tak nějak by se to jmenovat mohlo... Tohle je nakonec lepší než výtvor, který jsem původně vymýšlel. Vzešlo z toho něco nového, něco, co tu ještě nebylo. Je z ní unešená a já taky, vážně je zajímavá, jak květina, tak Verillon. Vykouzlím? Připadám si jak nějaký pouťový kouzelník...ne...tak třeba....no...třeba se mi to zas nepovede a vznikne z toho něco...nového...a možná lepšího...stačí najít inspiraci....jen si říkám, jestli tohle není trochu proti přírodě... Mluvím trochu nejistě, ale přirozeně se pousmívám. |
| |
| U koordinátora To jsem ti pro smích? Zeptám se naoko naštvaně a na jeho rejpání se stejně zasměji Ano...mám ráda detaily Přiznám a zase svůj pohled odvrátím ke květině...Mou pozornost zase upoutá on No...dej pokoj s inspirací...vživotě jsem pro nikoho nebyla žádnou inspirací...a už vůbec ne ke tvoření nových druhů květin řeknu s úsměvem který proměním ve smích když se na mě oboří s kouzlením... Rozhodně tě neberu jako kouzelníka ale neříkej že by si s tímhle někde v této kariéře neuspěl... V jeho společnosti se nasměji víc než kdykoli jindy....to snad není možný pomyslím si a pousměji se nad touto myšlenkou.... Znovu pohlédnu na květinu ale nakonec spočinu pohledem stejně na Irwinovi |
| |
| soukromá zpráva od Ariana Rawen pro Nejsi maličko nervózní? Zeptám se ho s klidem a poprvé za tu dobu se pořádně pobaveně usměju. Z toho co vidím vím, že tvá schopnost je zneviditelnění se, že? Opět se usměju, přehodím nohu přes nohu a ruce složím do klína. Hlavu lehounce nakloním na stranu a pozoruji ho chytrýma očima, které jako jediné na mně vyzařují teplo a nějaké city. Je normální, že jen tak mizíš a objevuješ se, Myslím že ne, bojíš se mě snad? Teď už se vážně rozesměju. Zní to jako by si vítr pohrával se zvonkohrou. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Nojo, tak jste se celý měsíc flákali a ještě stále si nemůžete uvědomit, že prázdniny už skončily? houkne na vás. Zřejmě narážela na fakt, že jste přišli o minutu později. Co se týče vaší mise... Půjdete do Francie v roce 1789. Revolucionáři drží Krále a Královnu v Bastile, a později budou popraveni. Máme důvodné podezření, že členové Řádu se je budou pokoušet osvobodit. Vy dva tomu budete muset zabránit. Žádnou zvláštní identitu mít nebudete. Keith se bude jmenovat Philipp Anatole, Verillon Elisabeth Dupont. Poté otevře dveře do další místnosti a vám se naskytne již známý pohled do místnosti plné šatů, kde se změní váš vzhled a vštípí se vám znalost jazyka. Nakonci již je otevřen portál do minulosti. (Jak se vám změní vzhled nechám na vás) |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Nojo, tak jste se celý měsíc flákali a ještě stále si nemůžete uvědomit, že prázdniny už skončily? houkne na vás. Zřejmě narážela na fakt, že jste přišli o minutu později. Co se týče vaší mise... Půjdete do Francie v roce 1789. Revolucionáři drží Krále a Královnu v Bastile, a později budou popraveni. Máme důvodné podezření, že členové Řádu se je budou pokoušet osvobodit. Vy dva tomu budete muset zabránit. Žádnou zvláštní identitu mít nebudete. Keith se bude jmenovat Philipp Anatole, Verillon Elisabeth Dupont. Poté otevře dveře do další místnosti a vám se naskytne již známý pohled do místnosti plné šatů, kde se změní váš vzhled a vštípí se vám znalost jazyka. Nakonci již je otevřen portál do minulosti. (Jak se vám změní vzhled nechám na vás) |
| |
| soukromá zpráva od Christopher Keith Irwin Jericho pro Pro smích? Nikdy...to bych si nedovolil... Pronesu nevinným tónem a šibalsky na ni mrknu. A proč bys teď být nemohla? Vlastně už jsi...ta květina měla být pro tebe, takže jsi mojí inspirací byla... Na krátký okamžik jí položím ruku na záda. Možná uspěl...možná taky ne...ale tohle není zrovna mé poslání...jsme určeni k něčemu jinému... Ano, osud nás vybral a tak se toho budeme držet, někdy by křížení nových druhů nemuselo být špatné, ale spíš si to nechám jako koníčka. Trochu znervózním, když se na mě Verillon dívá, tedy střídavě hledí na květinu, ale i tak. Byl jsem tak nervózní, že jsem málem zakopl, co málem, nebýt toho, že jsem pád zbrzdil rukama, tak bych se válel na zemi. Rychle se zvednu a dělám, že se nic nestalo. V místnosti na nás čeká Angela, tedy myslím, že se tak jmenuje. Ehm...za to jsme přeci nemohli...že jste nás nikam neposlali.... Ale s ní se dohadovat nemá cenu, ani kdyby nám nebyla nadřízena. Jůůů....Paříž....revoluce... Oči se mi rozzáří jako malému dítěti u vánočního stromku. Nasadím vážný výraz. Rozumím... Kouknu na Verillon. Philipp Anatole? Mohlo to bejt i horší... Nastane čas vybrat si oblečení. Vyberu si něco v čem na první pohled budu vypadat jako člověk poněkud majetnější, možná na sebe budu poutat trochu pozornost, ale tímhle získám vyšší společenské postavení. Tak jdeme na to? Mrknu na Verillon. Zadívám se na portál a přemýšlím, jak to ve Francii vypadá, v téhle době, ano v literatuře je popisována, ale nikdy to není takové, jako když se tam člověk octne. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Trochu namyšleně si odfrknu když se mě zaptá zda nejsem nervózní... Ano...já se umím zneviditelnit Odsouhlasím a nespouštím z ní oči... Pozoruji do jaké pozice si sedla a krátce jí pohlédnu do očí ze kterých lze možná zpochybńovat její dosavadní schování či naopak.... Ne nebojím se tě zavrčím trochu otráveně....Nesnášim když si ze mě někdo dělá legraci... pche...já se nebojím ničeho Uznávám že zrovna normální to není ale nemusíme to rozebírat....pokud vím máme práci a čas běží řeknu a vstanu z křesla... Je na mě jasně vidět že mě rozhodila...Její smích je možná hezký ale mě přijde výsměšný.... A to máme hrát manžele.....už teď se hádáme jako bychom jimi byli už bůhví jak dlouho Pomyslím si a čekám na ní rukama opřený o opěradlo křesla |
| |
| soukromá zpráva od Ariana Rawen pro Všimla jsem si.. Poznamenám a pobavěně pokývnu hlavou. Už se mu dál nesměju, i když pobavení mi z očí nemizí, už se na něj ale nepodívám, ani nijak dál nedám najevo, že mě jeho nejistota baví. Jeho ego by nejspíš mou hru neuneslo. Sice se i normálně bavím tím, že z namyšlených a asebejistých mužů dělám třesoucí se kokty, ovšem jemu dělat nic nebudu. Jeho život, jednání, myšlení se mě netýká a neovliňuje. Po misi si může dokazovat všem ostatním, jak je silný a neoblomný. Výborně, pusťme se tedy do práce a nemeškejme hloupými komediemi. Zvednu se z křesla a poodejdu. Otočím se k němu zády. Hlas mám ledový, rysy tvrdé a stojím vzpřímeně, jako by se mě nic nemohlo dotknout. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Buď uraženou hraje nebo se mi povedlo tuto důstojnou dámu opravdu urazit ušklíbnu se nad svou myšlenkou a odkašlu si Jinak asi jsem neřekl naše identity drahoušku,jsi kněžna Silvia de Lambdalle velmi dobrá přítelkyně Marušky řeknu k ní a svou roli bych nejradši nezmiňoval ale raději jí to řeknu hned A já....jsem tvůj manžel Samuel slovo manžel řeknu tak nějak divně jako by cosi jako manželství znamenalo nějakou smrtící kletbu Po této informaci přejdu ke dveřím které vedou do velkého šatníku na konci s portálem.... Tam jak již víme nám vštípí jazyk pozněníme podobu a vlítnem do Velké Francouzké revoluce na náš úkol.... Dveře držím otevřené a jako tipický zámecký sluha předvedu drobnou uklonu a rukou poukáži do dveří se slovy : Dáma první |
| |
| soukromá zpráva od Ariana Rawen pro Jeho odkašlání si přejdu mlčením, otočím se a s jiskrnýma očima čekám, co mi ještě poví. Výborně.. Kněžnu si zahraji velmi ráda. Rozumím, manžílku. Jeho pozastavení se nad slovem manžel jsem si všimla, nijak to však neřeším a že by se mě to dotklo? Ani v nejmenším. Děkuji, drahý! S pobaveným úsměvem projdu kolem něj. Dělám si z něj legraci. Stoupnu si na své místo. Celá tato místnost jako by vypadla z francouzského zámku 18tého století. Překrásné. Když skoínčím s "přeměnou". Jsem vyšší, štíhlá rusovláska. Na hlavě mám však nasazenou bílou kudrnatou paruku. Pleť mám stejně bledou jako předtím, jen posízenou pihami. Na sobě mám zelené kanýrované šaty. Slušivé. Pohlédnu na svého "manžela" abych se podívala, jak vypadá on. Připraven, můj milovaný? Lehce drze se pousměju a poodejdu k portálu. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Při jejích "něžnostech" mi přeběhne mráz po zádech...Počkám až vejde a vlezu za ní a hned za námi zavřu.... Po přeměně se nejdřív zahledím na ní a pak jen ve zkratce pohlédnu na sebe... Hnědé lehce vlnité vlasy asi po ramena jinak hlavní rysy postavy zůstali stejné...Oblečení sladěné do tmavě zelené a černé barvy...(styl viz. Interview s upírem - Louis - na začátku upírského života nebo Angel - Angelus - život s Darlou) Osobně jsem rád že nemusím mít paruku jako většina z té doby...ono mě bohatě stačí ty delší vlasy.... Sluší ti to Poznamenám a jako by do mě hrom uhodil vypadá to že mám zas o něco jinačí náladu jelikož se nad jejím vzhledem mile pousměji a její při drzlý úsměv přejdu s pobavením v očích.... Vždy připraven odpovím když k ní dojdu před portál Pak se zluboka nadechnu a s výdechem jí nabídnu rámě,počkám zda se chytne a společně vejdem do portálu........ |
| |
| soukromá zpráva od Verillon Draconier pro Jeho slova přijdu úsměvem a při jeho pádu si neodpustím zasmání... Nakonec dojdem k Angele která nás nejdřív div neseřve za to že nám nikdo nic nezadal a jako bychom za to mohli my a pak nám konečně vysvětlí úkol... Francie je bezva....krále máme nechat popravit...to by byla slušná podívaná ale to že se tam budou motat lidi z řádu se mi nějak nelíbí....by mě zajímalo s kým se střetnem Zamyslím se a málem nepostřehnu že nám otevřela dveře k portálu.... Včas to aregistuji a vejdu hned za "Anatolem" Mám jednu malou otázečku poznamenám když procházím oblečení a hledám něco co by se mi líbilo... S předstíraným zájmem o šaty a pohledem na nich vyslovím otázku Kdo je Elizabeth Duppont? Zeptám se na své nové jméno nějak nevím jestly toto jméno opravdu existovalo protože jestly ano tak se mi to nějak vyčoudilo z hlavy.... Procházím šatníkem a nemohu si nic vybrat áchjo... povzdechnu si celkem hlasitě.... Myslíš že by lidem v jejich době hodně vadilo kdybych měla kalhoty?! Je to spíše definováno jako nadávka na fakt že kalhoty v tomto roce nebyli ženami užívány vůbec a nebo jen ve velmi vyjímečných případech.... Očima stále něco hledám ale můj pohled je hrozně zaoufalý.... |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro (Takže jelikož Amy odešla, začneme od začátku. Půjdete někam jinam než minule.) Cassidy stála v Aleji nářků a čekala na Lathenii. Dnes ráno když se probudila nalezla na nočním stolku vedle postele dopis od samotného Tribunálu. Divné, vždyť něco takového se nestává často a navíc, proč by Tribunál posílal něco jí? Vždyť v řádu není ani moc dlouho. Ovšem když přeetla svoje jméno na obálce a i v dopisu to bylo adresované jí, nemohlo být pochyb že o žádný omyl nešlo. V dopisu se psalo, že byla vybrána na důležitou a tajnou misi společně se samotnou Lathenií a nějakým Valeriusem Silverleafem. Nebylo tam řeeno co za misi to je ovšem bylo jasné, že s cestami časem to nemá nic společného. Na vteřinu přesně přišla Lathenie na místo setkání následovaná Valeriusem. Byla krásná jako vždy. Ovšem takovým, dalo by se říci božským způsobem. Často ve vás vzbuzovala nutkání blahořečit jí a klanět se jí. Lathenie vypadá jako z pohádky Ledová královna. Její bledá, téměř průsvitná kůže ladí k jejím dlouhým stříbrným vlasům a její oči... Kdo se do nich podívá, ztuhne jako led. Lathenie upřela své ledově modré oči na Cassidy a řekla: Jsi tady na vteřinu přesně. Následuj nás. Valerius o té misi ví stejně jako Cassidy. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro (Takže jelikož Amy odešla, začneme od začátku. Půjdete někam jinam než minule.) Cassidy stála v Aleji nářků a čekala na Lathenii. Dnes ráno když se probudila nalezla na nočním stolku vedle postele dopis od samotného Tribunálu. Divné, vždyť něco takového se nestává často a navíc, proč by Tribunál posílal něco jí? Vždyť v řádu není ani moc dlouho. Ovšem když přeetla svoje jméno na obálce a i v dopisu to bylo adresované jí, nemohlo být pochyb že o žádný omyl nešlo. V dopisu se psalo, že byla vybrána na důležitou a tajnou misi společně se samotnou Lathenií a nějakým Valeriusem Silverleafem. Nebylo tam řeeno co za misi to je ovšem bylo jasné, že s cestami časem to nemá nic společného. Na vteřinu přesně přišla Lathenie na místo setkání následovaná Valeriusem. Byla krásná jako vždy. Ovšem takovým, dalo by se říci božským způsobem. Často ve vás vzbuzovala nutkání blahořečit jí a klanět se jí. Lathenie vypadá jako z pohádky Ledová královna. Její bledá, téměř průsvitná kůže ladí k jejím dlouhým stříbrným vlasům a její oči... Kdo se do nich podívá, ztuhne jako led. Lathenie upřela své ledově modré oči na Cassidy a řekla: Jsi tady na vteřinu přesně. Následuj nás. Valerius o té misi ví stejně jako Cassidy. |
| |
 | soukromá zpráva od Cassidy *Cassy* Cestwood pro Stojím v Aleji nářků. A čekám. Na Lathenii a jakéhosi Valeria. Co je to, sakra, za jméno? Uch.. Kde jsou? Zeptám se sama sebe. V poslední době je dost horko a tak se snažím zmírnit teplotu vzduchu. V příští chvíli mám co dělat, abych se neklepala zimou. Obejmu se vlastními pažemi, ve snaze zmírnit tak chlad. Jistě, jednodušší by bylo to tu zase oteplit, ale.. Na to jsem moc líná. Jo, to mám z toho, že chodím brzo pomyslím si ironicky, když mnou projede další záchvěv chladu. Pak přijde Lathenie. Za pevně obrněnou myslí mě napadne, že je krásná. Není jako normální lidé, má stříbrné vlasy, světlou pleť a.. Já vlastně ani nevím, jakou barvu mají její oči. Nepodívala jsem se do nich. Byla jsem upozorněna, že by to nemuselo dobře dopadnout. Za ní jde nějaký chlapec - no, spíš kluk v mém věku - nejspíš Valerius. Na něm mi nepřipadá nic až tak zvláštního. Že jsem tady na vteřinu přesně? Jsem tu už celou věčnost! pomyslím si. ,,Jistě," odpovím však Lathenii a vydám se za ní. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Ještě než stihnete projít portálem do Francie roku 1789, uslyšíte někoho běžet na chodbě a poté do místnosti vpadne nějaký kluk (Lukas). Promiňte že jdu pozdě. Řekli mi to až teď. řekne a snaží se vydýchat. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Ještě než stihnete projít portálem do Francie roku 1789, uslyšíte někoho běžet na chodbě a poté do místnosti vpadne nějaký kluk (Lukas). Promiňte že jdu pozdě. Řekli mi to až teď. řekne a snaží se vydýchat. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Ještě než stihnete projít portálem do Francie roku 1789, uslyšíte někoho běžet na chodbě a poté do místnosti vpadne nějaký kluk (Lukas). Promiňte že jdu pozdě. Řekli mi to až teď. řekne a snaží se vydýchat. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Angela pomalu odchází z místnosti, při zmínce o kalhotách však zastaví a její tvář zbrunátní. Kalhoty?! začne skřehotat. Kdo s kouskem mozku by si vzal kalhoty? Opovaž se je vzít na sebe, jestli nechceš skončit pod gilotinou nebo na hranici, děvenko. Poté se zase přišourá ke dveřím, ovšem zrovna když chce chytit kliku, někdo dveře otevře a jelikož se otevírají dovnitř, leží Angela na zemi. Ve dveřích stojí nějaká dívka. Angela se zvolna zvedá ze země a přitom na ni ječí. Co si to dovoluješ! Příště dávej pozor ty trdlo! A ještě k tomu si přišla pozdě!!! Přišla si o celou instruktáž a málem odešli bez tebe! Tohle se jistě objeví na tvé kartě slečinko! Poté se otočí k Verillon a Chrisovi. Vy dva, řekněte jí, co je to za misi! A doufám, že aspoň ty máš dost rozumu na to, aby sis nebrala kalhoty. Po poslední větě směřované na Faryl Angela odejde z místnosti. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Angela pomalu odchází z místnosti, při zmínce o kalhotách však zastaví a její tvář zbrunátní. Kalhoty?! začne skřehotat. Kdo s kouskem mozku by si vzal kalhoty? Opovaž se je vzít na sebe, jestli nechceš skončit pod gilotinou nebo na hranici, děvenko. Poté se zase přišourá ke dveřím, ovšem zrovna když chce chytit kliku, někdo dveře otevře a jelikož se otevírají dovnitř, leží Angela na zemi. Ve dveřích stojí nějaká dívka. Angela se zvolna zvedá ze země a přitom na ni ječí. Co si to dovoluješ! Příště dávej pozor ty trdlo! A ještě k tomu si přišla pozdě!!! Přišla si o celou instruktáž a málem odešli bez tebe! Tohle se jistě objeví na tvé kartě slečinko! Poté se otočí k Verillon a Chrisovi. Vy dva, řekněte jí, co je to za misi! A doufám, že aspoň ty máš dost rozumu na to, aby sis nebrala kalhoty. Po poslední větě směřované na Faryl Angela odejde z místnosti. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Angela pomalu odchází z místnosti, při zmínce o kalhotách však zastaví a její tvář zbrunátní. Kalhoty?! začne skřehotat. Kdo s kouskem mozku by si vzal kalhoty? Opovaž se je vzít na sebe, jestli nechceš skončit pod gilotinou nebo na hranici, děvenko. Poté se zase přišourá ke dveřím, ovšem zrovna když chce chytit kliku, někdo dveře otevře a jelikož se otevírají dovnitř, leží Angela na zemi. Ve dveřích stojí nějaká dívka. Angela se zvolna zvedá ze země a přitom na ni ječí. Co si to dovoluješ! Příště dávej pozor ty trdlo! A ještě k tomu si přišla pozdě!!! Přišla si o celou instruktáž a málem odešli bez tebe! Tohle se jistě objeví na tvé kartě slečinko! Poté se otočí k Verillon a Chrisovi. Vy dva, řekněte jí, co je to za misi! A doufám, že aspoň ty máš dost rozumu na to, aby sis nebrala kalhoty. Po poslední větě směřované na Faryl Angela odejde z místnosti. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro (Takže jelikož Samuel odešel, začneme od začátku. Půjdete někam jinam než minule.) Lucyana seděla na lavičce uprostřed náměstí Elysia a čekala na lady Arabellu. Dnes ráno když se probudila nalezla na nočním stolku vedle postele dopis od samotného Tribunálu. Divné, vždyť něco takového se nestává často a navíc, proč by Tribunál posílal něco jí? Vždyť u strážců není ani moc dlouho. Ovšem když přečetla svoje jméno na obálce a i v dopisu to bylo adresované jí, nemohlo být pochyb že o žádný omyl nešlo. V dopisu se psalo, že byla vybrána na důležitou a tajnou misi společně se samotnou lady Arabellou a nějakým Joem Troiem. Nebylo tam řeeno co za misi to je ovšem bylo jasné, že s cestami časem to nemá nic společného. Na vteřinu přesně přišla lady Arabella na místo setkání následovaná Joem. Byla krásná jako vždy. Vzbuzovala ve vás pocit bezpečí a naděje, ze všech členů tribunálu byla taková nejlidštější. Arabella vypadá jako pravá princezna z pohádky, jmenovitě Zlatovláska. Dlouhé zlaté vlasy dosahovaly až na zem. Vypadala možná křehce, ovšem jak bylo známo, není dobré posuzovat podle zevnějšku. A u lady Arabelly to platilo dvojnásobně. Lady Arabella věnovala jeden ze svých slavných úsměvů Lucyaně a oslovila ji: Zdravím, doufám že nečekáš moc dlouho. Následuj nás prosím. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro (Takže jelikož Samuel odešel, začneme od začátku. Půjdete někam jinam než minule.) Lucyana seděla na lavičce uprostřed náměstí Elysia a čekala na lady Arabellu. Dnes ráno když se probudila nalezla na nočním stolku vedle postele dopis od samotného Tribunálu. Divné, vždyť něco takového se nestává často a navíc, proč by Tribunál posílal něco jí? Vždyť u strážců není ani moc dlouho. Ovšem když přečetla svoje jméno na obálce a i v dopisu to bylo adresované jí, nemohlo být pochyb že o žádný omyl nešlo. V dopisu se psalo, že byla vybrána na důležitou a tajnou misi společně se samotnou lady Arabellou a nějakým Joem Troiem. Nebylo tam řeeno co za misi to je ovšem bylo jasné, že s cestami časem to nemá nic společného. Na vteřinu přesně přišla lady Arabella na místo setkání následovaná Joem. Byla krásná jako vždy. Vzbuzovala ve vás pocit bezpečí a naděje, ze všech členů tribunálu byla taková nejlidštější. Arabella vypadá jako pravá princezna z pohádky, jmenovitě Zlatovláska. Dlouhé zlaté vlasy dosahovaly až na zem. Vypadala možná křehce, ovšem jak bylo známo, není dobré posuzovat podle zevnějšku. A u lady Arabelly to platilo dvojnásobně. Lady Arabella věnovala jeden ze svých slavných úsměvů Lucyaně a oslovila ji: Zdravím, doufám že nečekáš moc dlouho. Následuj nás prosím. |
| |
 | soukromá zpráva od Edward Bodelér pro Po vpadnutí a omluvě se vydýchám a zeptám se: "A kam, že to jdeme?" zeptal jsem se. Protáhl jsem se a vzápětí mi vzplála ruka. "Eh... promiňte" uhasil jsem jí a usmál jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Edward Bodelér pro Po vpadnutí a omluvě se vydýchám a zeptám se: "A kam, že to jdeme?" zeptal jsem se. Protáhl jsem se a vzápětí mi vzplála ruka. "Eh... promiňte" uhasil jsem jí a usmál jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Zrovna když se chystáme projít portálem zarazí nás hlas dobíhajícího muže. Já myslel že jdem jen ve dvou?! Pomyslím si už předem nabručeně a otočím se na toho mameluka. Kam jdeš ty netuším ale my jdeme do Francie roku 1789 Odvětím trochu nepříjemně...Už jen proto že vypadám na tenhle svět jak magor a taky si tak připadám (Dívka po mém boku na obrázku sice nasedí ale Ar se jistě popíše po svém :) Tedy pokud se vám obrázek zobrazí :D)  |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Zrovna když se chystáme projít portálem zarazí nás hlas dobíhajícího muže. Já myslel že jdem jen ve dvou?! Pomyslím si už předem nabručeně a otočím se na toho mameluka. Kam jdeš ty netuším ale my jdeme do Francie roku 1789 Odvětím trochu nepříjemně...Už jen proto že vypadám na tenhle svět jak magor a taky si tak připadám (Dívka po mém boku na obrázku sice nasedí ale Ar se jistě popíše po svém :) Tedy pokud se vám obrázek zobrazí :D) |
| |
| soukromá zpráva od Edward Bodelér pro "Někdo mi řekl, že mám jít sem..." řeknu a palcem si zapálím cigaretu. "Do roku 1789 jo? Tak to jsem se měl asi líp vymódit" uchechtnu se a celej vzplanu. Po chvilce se zase uhasím ale už s jinačím oblečením a bez cigarety. |
| |
| soukromá zpráva od Edward Bodelér pro "Někdo mi řekl, že mám jít sem..." řeknu a palcem si zapálím cigaretu. "Do roku 1789 jo? Tak to jsem se měl asi líp vymódit" uchechtnu se a celej vzplanu. Po chvilce se zase uhasím ale už s jinačím oblečením a bez cigarety. |
| |
 | soukromá zpráva od Lucyana Lawes pro Sedím na na stinné lavičce na náměstí a zasněně pozoruji vše okolo.Zasněný pohled byl u mě tradiční ale tentokrát v něm byla i zamyšlenost.Zamyšlenost nad dopisem jež jsem dnes ráno dostala od tribunálu.Jeho obsah byl pro mě nejasný...nechápala jsem.Ovšem když jsem si náhlédla do své blízké budoucnosti viděla jsem setkání s Lady Arabellou a tím mužem o kterém se psalo.Joe Troi. Vzhledem k tajnůstkaření jsem neviděla nic dál a tak jdem tu a vyčkávám.Vím že Lady přijde jako vždy přesně.Nikdy nikam ještě pozdě nepřišla a jakmile jsem zlatovlasou princeznu spatřila oplatila jsem jí její zářivý úsměv tím svým. Nikoli Lady.Věděla jsem kdy přesně přijdete ustistím ji zdvořile a pak pohled svých doslova nepřirozeně žlutých očí zaměřím na Joe a opět se usměji. Ahoj Joe...já jsem Lucyana Oslovím ho a podám mu ruku s přátelským úsměvem. Po představení následuji Lady společně s Joem a po cestě se krátce zeptám Lady...mohu se zeptat o jaký úkol se jedná? Svým zvonivým hlasem jsem se ani Lady nemohla rovnat i když blízcí mi říkali že mám hlas hezčí já si to nikdy nemyslela. (V případě že naše cesta pokračuje přes slunečné náměstí zrychlým krok jako bych chtěla naší chůzi popohnat....při případě že jseme stínem vduchu doufám že se slunci vyhnem) |
| |
| soukromá zpráva od Ariana Rawen pro S ledovým klidem se otočím na nově, POZDĚ, příchozího a sjedu ho pohledem od hlavy k patě. Momentálně vypadám jako vyšší, štíhlá blondýnka. Pleť mám stejně bledou jako předtím. Na sobě mám červené kanýrované šaty Nezdržujme se nedůležitými plky, raději se převleč a zahoď tu cigaretu. Náladu na nováčky vážně nemám a vadí mi, že mi Marduk (nebo jak se jmenuje) neřekl, že budeme tři. Dál už na ně nečekám, nehodlám nováčkovi nic vysvětlovat, jdu k portálu a vstoupím do něj první. Ať mu postoj při vstupu vysvětlí třeba Angelius. Uvidíme se dole, manžílku. S tím skočím. Ladně dopadnu na zem a ocitnu se uprostřed Francie sužované revolucí. odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Ariana Rawen pro S ledovým klidem se otočím na nově, POZDĚ, příchozího a sjedu ho pohledem od hlavy k patě. Momentálně vypadám jako vyšší, štíhlá blondýnka. Pleť mám stejně bledou jako předtím. Na sobě mám červené kanýrované šaty Nezdržujme se nedůležitými plky, raději se převleč a zahoď tu cigaretu. Náladu na nováčky vážně nemám a vadí mi, že mi Marduk (nebo jak se jmenuje) neřekl, že budeme tři. Dál už na ně nečekám, nehodlám nováčkovi nic vysvětlovat, jdu k portálu a vstoupím do něj první. Ať mu postoj při vstupu vysvětlí třeba Angelius. Uvidíme se dole, manžílku. S tím skočím. Ladně dopadnu na zem a ocitnu se uprostřed Francie sužované revolucí. odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Z její ledovosti mi naskočí mráz po zádech ale souhlasně přikyvuji na její slova ovšem u posledních se zarazím uprostřed kývnutí. Doufám že nemá stejný přítup ke kouření jako k tomu že on jde pozdě a ještě si pokuřuje... Když mi pak má naoko budoucí žena zmizí za portálem dorazíme posledními slovy. Brrr Otřesu se při slově manžel v její roztomilém podání. No...tak se převlíkni ty..ty Zarazím se jelikož nevím ani jak se jmenuje.Nemám pamět na jména...mohl se mi tisíckrát představovat a já to stejně nevim.Vzhledem k ruce a tím co s ní předtim udělala mu vymyslím střelhbitě svou přezdívku. ...Ty Ohniváku Prohrábnu si dlouhé hnědé vlasy tak aby mi nepadali do obličeje jako že to stejně udělali ale znovu se nad tím nepozastavuji. Hejbni ať se jí tam něco nestane.Identitu si vymyslíš nebo nám budeš hrát sluhu?!Rodinného přítele? Bratra? Při posledním slově po něm hodím "velmi nadšený" výraz. Já zatím přejdu k porátlu a čekám co on vymyslí.Jsem připraven jít raději jako poslední. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Z její ledovosti mi naskočí mráz po zádech ale souhlasně přikyvuji na její slova ovšem u posledních se zarazím uprostřed kývnutí. Doufám že nemá stejný přítup ke kouření jako k tomu že on jde pozdě a ještě si pokuřuje... Když mi pak má naoko budoucí žena zmizí za portálem dorazíme posledními slovy. Brrr Otřesu se při slově manžel v její roztomilém podání. No...tak se převlíkni ty..ty Zarazím se jelikož nevím ani jak se jmenuje.Nemám pamět na jména...mohl se mi tisíckrát představovat a já to stejně nevim.Vzhledem k ruce a tím co s ní předtim udělala mu vymyslím střelhbitě svou přezdívku. ...Ty Ohniváku Prohrábnu si dlouhé hnědé vlasy tak aby mi nepadali do obličeje jako že to stejně udělali ale znovu se nad tím nepozastavuji. Hejbni ať se jí tam něco nestane.Identitu si vymyslíš nebo nám budeš hrát sluhu?!Rodinného přítele? Bratra? Při posledním slově po něm hodím "velmi nadšený" výraz. Já zatím přejdu k porátlu a čekám co on vymyslí.Jsem připraven jít raději jako poslední. |
| |
| soukromá zpráva od Edward Bodelér pro Koukám na ženu jak zmizí a jen nevěřícně kroutím hlavou. "Stačí Lighter, nebo Lukasi, to je na tobě" usměju se na muže. "Sluha? Tak jo a jestli jsis toho nevšiml jsem už převlečený" řeknu a vytáhnu si krátkou cigaretu. Natolik krátkou abych jí vykouřil hned. Jakmile dokouřím přesunu se k portálu a celkem nevědomě kouknu na muže. Hraju sluhu jen z toho důvodu, že nevím co se bude dít uklidňuju se. |
| |
| soukromá zpráva od Edward Bodelér pro Koukám na ženu jak zmizí a jen nevěřícně kroutím hlavou. "Stačí Lighter, nebo Lukasi, to je na tobě" usměju se na muže. "Sluha? Tak jo a jestli jsis toho nevšiml jsem už převlečený" řeknu a vytáhnu si krátkou cigaretu. Natolik krátkou abych jí vykouřil hned. Jakmile dokouřím přesunu se k portálu a celkem nevědomě kouknu na muže. Hraju sluhu jen z toho důvodu, že nevím co se bude dít uklidňuju se. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Fajn...Zapalovači Syknu jedovatě.Ta nepřátelskost je zjevně proto že sem s nim nepočítal a navíc jsme nesnášel akce na kterých bylo moc lidí.Moc lidí které jsme musel hlídat! Arianě jsem věřil protože byla sakra schopná ale tohle?! Stojím u portálu a počkám než dokouří. Sakra taky bych si zapálil!To mi dělá naschvál Tiše zavrčím a když si pak stoupne před portál nemůžu si pomost a sprostě do něj kopnu a vhodim ho do 18.století. Zlomyslně se ušklíbnu a pak následuji ty dva do minulosti. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Fajn...Zapalovači Syknu jedovatě.Ta nepřátelskost je zjevně proto že sem s nim nepočítal a navíc jsme nesnášel akce na kterých bylo moc lidí.Moc lidí které jsme musel hlídat! Arianě jsem věřil protože byla sakra schopná ale tohle?! Stojím u portálu a počkám než dokouří. Sakra taky bych si zapálil!To mi dělá naschvál Tiše zavrčím a když si pak stoupne před portál nemůžu si pomost a sprostě do něj kopnu a vhodim ho do 18.století. Zlomyslně se ušklíbnu a pak následuji ty dva do minulosti. |
| |
| soukromá zpráva od Valerius Silverleaf pro Opatrně následuji Lathenii. Hmmm velice zajímavé tajná mise tak tajná, že o ní nevim ani já. Následuji jí krok za krok a neustále jí sleduji. Tak krásná a řsesto z ní vyzařuje nebezpečnost a krása. Občas mi připomíná chodící smrt převlečenou za malého kolouška. Když dorazí do Aleje nářků zastavím se a a prohlédnu si druhou ženu. Tak další ženská začínám mít pocit, že jediný muži co tu jsou, jsou ve vedoucích psotech. Ach Vale musíš se snažit. Na důkaz toho, že vnímám přítomnost ženy pokývnu jejím směrem hlavou. Tohle jí jako pozdrav musí stačit přec jen musí si uvědomit, že vždy pokud bude někde poblíž Lathenie bude vždy ta druhá. Při téhle myšlence se pousměji a čekám co se bude dít dál. |
| |
Tato jeskyně se na prázdniny pozastavuje |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Jakmile vstoupíte do portálu, vše rázem mizí a vy se propadáte do historie. Čas od času vám hlavou probleskne vize období, které právě míjíte, například obě světové války. Již měsíc jste tento pocit neprožili, snad jste již stihli zapomenout, ovšem teď když cestujete časoprostorem se vám rázem vše vybaví. Vaše první cesta, vaše pocity, smíšená nedočkavost a strach zároveň... tyto vzpomínky se vám vrací. Naposledy se vám v hlavě objeví vize Napoleonských válek a již se ocitáte v minulosti. Ariana jako první osoba elegantně vystoupí z portálu do malého parčíku na Pařížském předměstí. Je něco kolem půlnoci a žádní lidé v dohledu, je tedy perfektní doba udeřit. Čistě vzápětí z portálu vyletí Lukas, který kvůli nešetrnému kopanci do portálu propadl a uchoval si svou rychlost. Jelikož nemá šanci uhnout, vrazí do Ariany a srazí ji do trávy. Vzápětí následuje Angelius. Je vám jasné, co přijde teď. Musíte se dostat do Bastily a osvobodit krále a královnu. Ovšem nestačí je jenom dostat z cely. Potřebujete způsob, jak je dostat pryč z města a hlavně ze země. A to nebude lehké. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Jakmile vstoupíte do portálu, vše rázem mizí a vy se propadáte do historie. Čas od času vám hlavou probleskne vize období, které právě míjíte, například obě světové války. Již měsíc jste tento pocit neprožili, snad jste již stihli zapomenout, ovšem teď když cestujete časoprostorem se vám rázem vše vybaví. Vaše první cesta, vaše pocity, smíšená nedočkavost a strach zároveň... tyto vzpomínky se vám vrací. Naposledy se vám v hlavě objeví vize Napoleonských válek a již se ocitáte v minulosti. Ariana jako první osoba elegantně vystoupí z portálu do malého parčíku na Pařížském předměstí. Je něco kolem půlnoci a žádní lidé v dohledu, je tedy perfektní doba udeřit. Čistě vzápětí z portálu vyletí Lukas, který kvůli nešetrnému kopanci do portálu propadl a uchoval si svou rychlost. Jelikož nemá šanci uhnout, vrazí do Ariany a srazí ji do trávy. Vzápětí následuje Angelius. Je vám jasné, co přijde teď. Musíte se dostat do Bastily a osvobodit krále a královnu. Ovšem nestačí je jenom dostat z cely. Potřebujete způsob, jak je dostat pryč z města a hlavně ze země. A to nebude lehké. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Jakmile vstoupíte do portálu, vše rázem mizí a vy se propadáte do historie. Čas od času vám hlavou probleskne vize období, které právě míjíte, například obě světové války. Již měsíc jste tento pocit neprožili, snad jste již stihli zapomenout, ovšem teď když cestujete časoprostorem se vám rázem vše vybaví. Vaše první cesta, vaše pocity, smíšená nedočkavost a strach zároveň... tyto vzpomínky se vám vrací. Naposledy se vám v hlavě objeví vize Napoleonských válek a již se ocitáte v minulosti. Ariana jako první osoba elegantně vystoupí z portálu do malého parčíku na Pařížském předměstí. Je něco kolem půlnoci a žádní lidé v dohledu, je tedy perfektní doba udeřit. Čistě vzápětí z portálu vyletí Lukas, který kvůli nešetrnému kopanci do portálu propadl a uchoval si svou rychlost. Jelikož nemá šanci uhnout, vrazí do Ariany a srazí ji do trávy. Vzápětí následuje Angelius. Je vám jasné, co přijde teď. Musíte se dostat do Bastily a osvobodit krále a královnu. Ovšem nestačí je jenom dostat z cely. Potřebujete způsob, jak je dostat pryč z města a hlavně ze země. A to nebude lehké. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Cestou do minulosti mám v hlavě zmatek a cítím že jsem vypadl z rytmu.Snažím se své vzpomínky vypudit ale i kdybych dělal nevím co nemohu je dostat pryč.Své vlastní vzpomínky začínám nenávidět ale je přeruší až další nával na mou hlavu z období kolem naší situace. Jen co tohle přestane naskytne se mi pohled na nyní pevně reálný noční parčík. Zběžně se rozhlédnu a povšimnu si že nikdo kdomě nás dvou...vlastně teď už tří tu není. Tedy vlastně zprvu nevidím nikoho než sebe dokud se neozve (jako že počítám že se ozve) hlas mé momentální ženy která nadává na sluhu co jí srazil. Neumíš dávat pozor Lukaviane! Zavrčím na něj pěkně nevrle a nohou ho schodím z mé drahé polovičky které jak se na tuto dobu sluší pomohu vstát. To že jsem Lukase automaticky překřtil mi je vcelku jedno.Pro mě je momentálně jen sluha a já jeho pán což dává volnost mému zlomyslnému a zlejšímu charakteru. Ovšem nutit se do galantností k dámě mi zrovna dvakrát nevoní. Takže.... Začnu a opět se rozhlédu kolem. Ví někdo z vás kudy do Bastily? Zeptám se jen tak jako bych se ptal kudy se dostanu na nejbližší nádraží. Tak mysli sakra...Francie je přece tvoje neoblíbenější země a rád tam cestuješ tak bys to tu měl znát! Kudy?! Kudy?! Napomínám se vduchu a snažím se přemýšlet. Počkat...v Bastile jsem taky jednou byl....když jsem byl ještě amatér a tak trochu mi to tu nevyšlo....No jo....ale oni mě omráčili a pak sem se v Bastile probudil sakra! Kudy tudy do Bastily?? Zeptám se sám sebe.Ovšem podvědomě nahlas. Ale ono nebude těžký dostat se dovnitř....ven to bude horší Dodám a pohlédnu na oba své společníky čekajíc na vyjádření. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Cestou do minulosti mám v hlavě zmatek a cítím že jsem vypadl z rytmu.Snažím se své vzpomínky vypudit ale i kdybych dělal nevím co nemohu je dostat pryč.Své vlastní vzpomínky začínám nenávidět ale je přeruší až další nával na mou hlavu z období kolem naší situace. Jen co tohle přestane naskytne se mi pohled na nyní pevně reálný noční parčík. Zběžně se rozhlédnu a povšimnu si že nikdo kdomě nás dvou...vlastně teď už tří tu není. Tedy vlastně zprvu nevidím nikoho než sebe dokud se neozve (jako že počítám že se ozve) hlas mé momentální ženy která nadává na sluhu co jí srazil. Neumíš dávat pozor Lukaviane! Zavrčím na něj pěkně nevrle a nohou ho schodím z mé drahé polovičky které jak se na tuto dobu sluší pomohu vstát. To že jsem Lukase automaticky překřtil mi je vcelku jedno.Pro mě je momentálně jen sluha a já jeho pán což dává volnost mému zlomyslnému a zlejšímu charakteru. Ovšem nutit se do galantností k dámě mi zrovna dvakrát nevoní. Takže.... Začnu a opět se rozhlédu kolem. Ví někdo z vás kudy do Bastily? Zeptám se jen tak jako bych se ptal kudy se dostanu na nejbližší nádraží. Tak mysli sakra...Francie je přece tvoje neoblíbenější země a rád tam cestuješ tak bys to tu měl znát! Kudy?! Kudy?! Napomínám se vduchu a snažím se přemýšlet. Počkat...v Bastile jsem taky jednou byl....když jsem byl ještě amatér a tak trochu mi to tu nevyšlo....No jo....ale oni mě omráčili a pak sem se v Bastile probudil sakra! Kudy tudy do Bastily?? Zeptám se sám sebe.Ovšem podvědomě nahlas. Ale ono nebude těžký dostat se dovnitř....ven to bude horší Dodám a pohlédnu na oba své společníky čekajíc na vyjádření. |
| |
| soukromá zpráva od Edward Bodelér pro Kopanec do pr.. zadní části mého těla, byl celkem tvrdý a nečekaný. Počkej až se vrátíme, ti přismahnu to tvoje háro pomyslím si naštvaně. Cesta portálem není zrovna věc, která by byla nějak příjemná. Je vlastně velmi, ale opravdu velmi nepříjemná. Teda aspoň pro mě. V hlavě se mi objevují nepříjemné vzpomínky na vojenskou službu, ze které jsem utekl jednoho krásného dne, když jsem přišel na své schopnosti. Bylo mi 23. Hrůzy cvičáku se mi promítaly hlavou. Ještě větší byli hrůzy z mé první války, ze které jsem dezertoval. Pak se mi v hlavě objevují vzpomínky ještě z dětství. Zavřené oči nepomáhají, ale radši je neotevírám. Nakonec vyletím z portálu jako pes s hořícím ocasu a dopadnu na onu ženu, co do portálu vešla přede mnou. Kurva zakleju v duchu. Jakmile se z portálu vysouká i Angelius hned mě seřve za to, že se válím na jeho ženě. Naštěstí jsem si hned uvědomil, kde jsme a chopil se své role. "Omlouvám se za svou chybu, paní" řeknu omluvně a zvednu se ze země. Promnu si nakopnuté místo a celkem ošklivě se podívám na Angela. Ještě že je tma. Stejně ti to háro připálím pomyslím si. |
| |
| soukromá zpráva od Edward Bodelér pro Kopanec do pr.. zadní části mého těla, byl celkem tvrdý a nečekaný. Počkej až se vrátíme, ti přismahnu to tvoje háro pomyslím si naštvaně. Cesta portálem není zrovna věc, která by byla nějak příjemná. Je vlastně velmi, ale opravdu velmi nepříjemná. Teda aspoň pro mě. V hlavě se mi objevují nepříjemné vzpomínky na vojenskou službu, ze které jsem utekl jednoho krásného dne, když jsem přišel na své schopnosti. Bylo mi 23. Hrůzy cvičáku se mi promítaly hlavou. Ještě větší byli hrůzy z mé první války, ze které jsem dezertoval. Pak se mi v hlavě objevují vzpomínky ještě z dětství. Zavřené oči nepomáhají, ale radši je neotevírám. Nakonec vyletím z portálu jako pes s hořícím ocasu a dopadnu na onu ženu, co do portálu vešla přede mnou. Kurva zakleju v duchu. Jakmile se z portálu vysouká i Angelius hned mě seřve za to, že se válím na jeho ženě. Naštěstí jsem si hned uvědomil, kde jsme a chopil se své role. "Omlouvám se za svou chybu, paní" řeknu omluvně a zvednu se ze země. Promnu si nakopnuté místo a celkem ošklivě se podívám na Angela. Ještě že je tma. Stejně ti to háro připálím pomyslím si. |
| |
| soukromá zpráva od Ariana Rawen pro Za ta léta, co cetuji už mi to nevadí. Nevolnost nevnímám a naučila jsem si mysl natolik obalit ledem, že nepříjemné vzpomínky nevidím. Prostě jako by žádné nebyly. I když, i tak jich je pomálu. Já mám přece už od malička všechno, co chci. Nebo ne? Ladně dopadnu na nohy jako první a rozhlédnu se kolem. Nikdo jiný tu není, výborně. Zrovna se otočím směrem k neviditelnému púortálu, když z něj vyletí ten druhý a svalí mě na zem. "Idiote! Koukej kam padáš! A okamžitě ze mě slez!" Zasyčím na ně, když už mi na nohy pomáhá Angelius. "Oh, jak galantní, drahý." Podám mu drovnou ručku a nechám se vytáhnout na nohy. Upravím si šaty a uhladím vlasy, než se zadívám na našeho nynějšího sluhu. "Chovej se, jak se patří, pokud nechceš skončit jako kostka ledu a ujišťjuji tě, že pak by ti nepomohl ani oheň samotného pekla." Odpovím mu odměřeně a otočím se k němu zády. Mě je jedno, že jsou oba o docela dost starší. Fakt mě to nijak netrápí. Pak už mě zaujme hlas mého "manžela", ptá se, kudy do bastily. "Dostals vzpomínky nějakého tupce?" Ušklíbnu se a s kývnutím naznačím směr, kterým se okamžitě vydám. Nezáleží na tom, že už jsem tu byla, ale prostě to vním. Vždyť mi to vštípili, je to jako bych tu žila odjakživa. |
| |
| soukromá zpráva od Ariana Rawen pro Za ta léta, co cetuji už mi to nevadí. Nevolnost nevnímám a naučila jsem si mysl natolik obalit ledem, že nepříjemné vzpomínky nevidím. Prostě jako by žádné nebyly. I když, i tak jich je pomálu. Já mám přece už od malička všechno, co chci. Nebo ne? Ladně dopadnu na nohy jako první a rozhlédnu se kolem. Nikdo jiný tu není, výborně. Zrovna se otočím směrem k neviditelnému púortálu, když z něj vyletí ten druhý a svalí mě na zem. "Idiote! Koukej kam padáš! A okamžitě ze mě slez!" Zasyčím na ně, když už mi na nohy pomáhá Angelius. "Oh, jak galantní, drahý." Podám mu drovnou ručku a nechám se vytáhnout na nohy. Upravím si šaty a uhladím vlasy, než se zadívám na našeho nynějšího sluhu. "Chovej se, jak se patří, pokud nechceš skončit jako kostka ledu a ujišťjuji tě, že pak by ti nepomohl ani oheň samotného pekla." Odpovím mu odměřeně a otočím se k němu zády. Mě je jedno, že jsou oba o docela dost starší. Fakt mě to nijak netrápí. Pak už mě zaujme hlas mého "manžela", ptá se, kudy do bastily. "Dostals vzpomínky nějakého tupce?" Ušklíbnu se a s kývnutím naznačím směr, kterým se okamžitě vydám. Nezáleží na tom, že už jsem tu byla, ale prostě to vním. Vždyť mi to vštípili, je to jako bych tu žila odjakživa. |
| |
| soukromá zpráva od Joe Troi pro "Ahoj Lucyano. Mé jméo záš, emusím se tedy představit. A teď k misi, o tom ti poví Lady..." Poté pokračuji s ostatími, o krok za Lady, jako ějaký strážce. Ostatě, mé mise byly nejčastěji tohoto charakteru... |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Lady Arabella vás odvede pryc z namesti az k jedne z prepravnich stanic v Maldervinu. Vaše mise bude velmi nebezpečná, ovšem o to je duležitější. Jak jistě vite, jak Strážci tak Řád maji ve svem drzeni cast Maldervinu. Ovsem toto uzemi je jenom nepatrna cast celeho mesta. Mozna jste si toho moc nevsimli, jelikoz zde jste jenom kratkou dobu,ale osidleno je v podstate jenom par ulic, prozkoumano jenom o malo vice. Lady Arabella se najednou zarazi, a jeji ton se zmeni, najednou jiz neni klidna, ale zni nalehave a dokonce prosebne. Slibte mi, ze nic z toho, co vam ted reknu, nikomu nereknete. Je to prisne tajna informace a jediny, kdo o tomto vi je Serkadios a ostatni clenove tribunalu, dale jeste par vyvlenych osob, u kterych jsme si jisti jejich vernosti. Po vasem ujisteni pokracuje. Ta doba, po kterou se nic nedelo... Nebylo to kvuli tmu, ze by se Grelethus rozhodl odpocivat. Maldervin je rozlehla oblast a dokonce i nekomu tak mocnemu jako je Grelethus trva dlouho, nez prohleda cely Maldervin. Prozatim se nedostali moc daleko, ovsem jiz se jim podarilo najit nejaky artefakt... Nevime, co to bylo ci k cemu to je, ovsem na tom prozatim nezalezi. Maldervin skryva mnoho uzasnych mist a jeste uzasnejsich veci a nasim ukolem je je vyhledavat. Ovsem pokud jsou zvesti pravdive, puvodni obyvatele mesta zjevne milovali pasti a hadanky... a to se jeste nezminuji o moznosti stretu se Radem. Lady Arabella vstoupi do budovy a jeste predtim se vas zepta. Mate nejake otazky? Pokud budu moci, odpovim. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Lady Arabella vás odvede pryc z namesti az k jedne z prepravnich stanic v Maldervinu. Vaše mise bude velmi nebezpečná, ovšem o to je duležitější. Jak jistě vite, jak Strážci tak Řád maji ve svem drzeni cast Maldervinu. Ovsem toto uzemi je jenom nepatrna cast celeho mesta. Mozna jste si toho moc nevsimli, jelikoz zde jste jenom kratkou dobu,ale osidleno je v podstate jenom par ulic, prozkoumano jenom o malo vice. Lady Arabella se najednou zarazi, a jeji ton se zmeni, najednou jiz neni klidna, ale zni nalehave a dokonce prosebne. Slibte mi, ze nic z toho, co vam ted reknu, nikomu nereknete. Je to prisne tajna informace a jediny, kdo o tomto vi je Serkadios a ostatni clenove tribunalu, dale jeste par vyvlenych osob, u kterych jsme si jisti jejich vernosti. Po vasem ujisteni pokracuje. Ta doba, po kterou se nic nedelo... Nebylo to kvuli tmu, ze by se Grelethus rozhodl odpocivat. Maldervin je rozlehla oblast a dokonce i nekomu tak mocnemu jako je Grelethus trva dlouho, nez prohleda cely Maldervin. Prozatim se nedostali moc daleko, ovsem jiz se jim podarilo najit nejaky artefakt... Nevime, co to bylo ci k cemu to je, ovsem na tom prozatim nezalezi. Maldervin skryva mnoho uzasnych mist a jeste uzasnejsich veci a nasim ukolem je je vyhledavat. Ovsem pokud jsou zvesti pravdive, puvodni obyvatele mesta zjevne milovali pasti a hadanky... a to se jeste nezminuji o moznosti stretu se Radem. Lady Arabella vstoupi do budovy a jeste predtim se vas zepta. Mate nejake otazky? Pokud budu moci, odpovim. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Lathenie vás odvede až ke zdi oddělující část Maldervinu patřící Řádu od té okupované Strážci. Náš velitel Grelethus znovu odešel na výpravy za artefakty a do té doby, než se vrátí je lord Keziah pověřen velením. Jedním z jeho rozkazu je infiltrovat Citadelu nekonečna a ukrást z ní jistý předmět. Také by bylo třeba zabít jistou... osobu velkého významu. Toto je naše mise. Já busu přestrojena za vaši mistryni a vy dva budete mí žáci. V této chvíli budete mít jiné identity. Valerie, ty budeš Joe Troi, Cassidy, tvoje identita je Lucyana Lawes. Já budu Angela Delour. Až budete uvnitř, vloupejte se do jedné z kontrolních místností a poškodte teleportační zařízení. Mělo by to odvrátit pozornost na dost dlouho aby jste se stihli vloupat do pokladnice, která je patro pod Kontrolními místnostmi. Na její otevření budete potřebovat tento klíč. Lathenie podá Cassidy malý zlatý klíček. Hledejte tam dřevěnou hul s jedném koncem v neustálém ohni. Až ji budete mít, vratte se ke zdi a počkejte na mě na druhé straně, je to bezpečnější. Já se mezitím soustředím na tu osobu... Poté vám Lathenie změní vzhled. Cassidy je rázem extrémně štíhla, k tomu ještě docela malá. Kuzi má abnormálně bledou a oči žluté. Valerius je statný a svalnatý kluk s krátkými hnědými vlasy. Poté vás Lathenie provede tajným tunelem na druhou stranu a svou podobu též změní. Vypadá ted asi jako šedesátiletá baba. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Lathenie vás odvede až ke zdi oddělující část Maldervinu patřící Řádu od té okupované Strážci. Náš velitel Grelethus znovu odešel na výpravy za artefakty a do té doby, než se vrátí je lord Keziah pověřen velením. Jedním z jeho rozkazu je infiltrovat Citadelu nekonečna a ukrást z ní jistý předmět. Také by bylo třeba zabít jistou... osobu velkého významu. Toto je naše mise. Já busu přestrojena za vaši mistryni a vy dva budete mí žáci. V této chvíli budete mít jiné identity. Valerie, ty budeš Joe Troi, Cassidy, tvoje identita je Lucyana Lawes. Já budu Angela Delour. Až budete uvnitř, vloupejte se do jedné z kontrolních místností a poškodte teleportační zařízení. Mělo by to odvrátit pozornost na dost dlouho aby jste se stihli vloupat do pokladnice, která je patro pod Kontrolními místnostmi. Na její otevření budete potřebovat tento klíč. Lathenie podá Cassidy malý zlatý klíček. Hledejte tam dřevěnou hul s jedném koncem v neustálém ohni. Až ji budete mít, vratte se ke zdi a počkejte na mě na druhé straně, je to bezpečnější. Já se mezitím soustředím na tu osobu... Poté vám Lathenie změní vzhled. Cassidy je rázem extrémně štíhla, k tomu ještě docela malá. Kuzi má abnormálně bledou a oči žluté. Valerius je statný a svalnatý kluk s krátkými hnědými vlasy. Poté vás Lathenie provede tajným tunelem na druhou stranu a svou podobu též změní. Vypadá ted asi jako šedesátiletá baba. |
| |
| soukromá zpráva od Cassidy *Cassy* Cestwood pro Poslouchám Lathenii. Lucyana Lawes? Co je to za jméno? pomyslím si. Poté vezmu klíč a po chvíli soustředění se kolem něj vytvoří maličký kvádr ze zrcadel. I kdyby nás chytili, nikdo se k němu nedostane, kromě mě. Dřevěnou hůl v ohni? To by nemělo být těžké napadne mě. Pak nám Lathenie změní vzhled. Podívám se na svoje tělo. Jsem vážně moc štíhlá. Že by ta Lucyana byla anorektička? Vlasy mám taky o něco tmavší, pleť naopak velmi světlou. Podívám se na odraz zrcadel na kvádru, v němž je klíč. Jsou jantarově žluté. Hnusná barva.. pomyslím si a zandám kvádr do kapsy kalhot. A popravdě, ten Valerius vypadá teď o něco lépe. Lathenie je rozhodně ošklivější, stáří jí nesluší. A pak.. Jdeme na druhou stranu. K těm dobrým. Trochu se otřesu, nikdy jsem strážce neměla ráda. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Pousměji se nad hrozením mé "ženy" našemu "sluhovi" a pouze souhlasně kývnu. Když se mě pak drahá polovička zeptá na vzpomínky uv domím si že v hlavě mám najednou všemožný guláš svých vzpomínek i vzpomínek mého hraběte. Zavrtím hlavou jako bych to chtěl přeházet na místo ale nijak se to nezlepšilo.¨ No...co tak v té míchanici vysledovávám tak nemám vzpomínky tupce ale trochu bláznivého hraběte s mým životem. Odpovím prostě. Pokud mě omluvíš drahá musím si srovnat myšlení jinak mi přeskočí. S jednoduchou úklonou se odporoučím k náhlému zmizení. Sladká neviditelnost při které já vidím ostatní ale oni mě ne.Navíc tok myšlenek může vklidu proudit bez toho aniž bych ho vnímal. Pomyslím si uvolněně a po pěti až deseti minutách se zase zviditelním (v případě že se ti dva vypadali na cestu tak je neviditelný doženu a pak se zviditelním) a pousměji se na Arianu. Tak...má drahá inteligentnější polovičko jaký je tvůj nápad? Zeptám se a nabídnu jí rámě. Z toho co najednou vím o své roli jsem zjistil že mé IQ není moc vysoké a že za mě vždy myslela manželka. Muži v těchto dobách jsou chudáci....nejen že se žení dobrovolně ale taky nehají ženy aby jim poroučely....nu což aspoň se na to mohu nyní vymluvit a budu mít leháro Pomyslím si škodolibě vůči těm dvěma. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro Pousměji se nad hrozením mé "ženy" našemu "sluhovi" a pouze souhlasně kývnu. Když se mě pak drahá polovička zeptá na vzpomínky uv domím si že v hlavě mám najednou všemožný guláš svých vzpomínek i vzpomínek mého hraběte. Zavrtím hlavou jako bych to chtěl přeházet na místo ale nijak se to nezlepšilo.¨ No...co tak v té míchanici vysledovávám tak nemám vzpomínky tupce ale trochu bláznivého hraběte s mým životem. Odpovím prostě. Pokud mě omluvíš drahá musím si srovnat myšlení jinak mi přeskočí. S jednoduchou úklonou se odporoučím k náhlému zmizení. Sladká neviditelnost při které já vidím ostatní ale oni mě ne.Navíc tok myšlenek může vklidu proudit bez toho aniž bych ho vnímal. Pomyslím si uvolněně a po pěti až deseti minutách se zase zviditelním (v případě že se ti dva vypadali na cestu tak je neviditelný doženu a pak se zviditelním) a pousměji se na Arianu. Tak...má drahá inteligentnější polovičko jaký je tvůj nápad? Zeptám se a nabídnu jí rámě. Z toho co najednou vím o své roli jsem zjistil že mé IQ není moc vysoké a že za mě vždy myslela manželka. Muži v těchto dobách jsou chudáci....nejen že se žení dobrovolně ale taky nehají ženy aby jim poroučely....nu což aspoň se na to mohu nyní vymluvit a budu mít leháro Pomyslím si škodolibě vůči těm dvěma. |
| |
| soukromá zpráva od Valerius Silverleaf pro Sleduji svoji proměnu. Postava se mi protáhne a svaly co na sobě mám se ještě více zocelí. Krátké černé vlasy trochu dorostou a svoji barvu změní na hnědou. Vítejte pane Troii Sleduji proměnu svých dvou společnic a nestačím se divit. Bylo by lepší, kdyby obě zůstali tak, jak byli vypadali mnohem lépe. Na to, že Lathenia daruje ten klíč Cassidy hledím s nedůvěrou, ale přece jen je to Lathenina vůle. Zase budu strážcům připomínat, že se mi mají vyhýbat ?? Nakonec stojí připraven před Lathenií. Joe je připraven vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Edward Bodelér pro Jelikož si mne nikdo nevšímá, pochopitelně, jsem přeci sluha, tak se oddávám svým vlastním myšlenkám. Zapalovač, kde mám zapalovač? Aha tady... mno dám si ho někam, kde bude hned po ruce... jeden nikdy neví, kdy se bude jeho schopnost hodit... přemýšlím při hledání zapalovače, který nakonec najdu v zadní kapse u kalhot. Takticky si ho přendám do rukávu, kde mám takovou malou kapsičku, jako ve všech mích bundách a podobném ošacení. Kurva tak ví někdo jak se tam dostat? Já jsem jen obyčejnej sluha, co se nikdy nehnul od svejch pánů dál než na nějakejch patnáct metrů... podle toho, co jsem našel vedle mých vzpomínek. Kterej kretén mi dal tuty vzpomínky? Podle nich jsem jen a jen sloužil... no to je jak na vojně... jen doufám, že nebudu muset žádat o povolení k sraní a utření prdele přemýšlím a popřípadě následuju své "zaměstnavatele". Zhluboka si povzdechnu a pomyslím na krabičku cigaret v jedné z kapes. Až se vrátíme, tak si dám aspoň dvě pomyslím si. |
| |
| soukromá zpráva od Edward Bodelér pro Jelikož si mne nikdo nevšímá, pochopitelně, jsem přeci sluha, tak se oddávám svým vlastním myšlenkám. Zapalovač, kde mám zapalovač? Aha tady... mno dám si ho někam, kde bude hned po ruce... jeden nikdy neví, kdy se bude jeho schopnost hodit... přemýšlím při hledání zapalovače, který nakonec najdu v zadní kapse u kalhot. Takticky si ho přendám do rukávu, kde mám takovou malou kapsičku, jako ve všech mích bundách a podobném ošacení. Kurva tak ví někdo jak se tam dostat? Já jsem jen obyčejnej sluha, co se nikdy nehnul od svejch pánů dál než na nějakejch patnáct metrů... podle toho, co jsem našel vedle mých vzpomínek. Kterej kretén mi dal tuty vzpomínky? Podle nich jsem jen a jen sloužil... no to je jak na vojně... jen doufám, že nebudu muset žádat o povolení k sraní a utření prdele přemýšlím a popřípadě následuju své "zaměstnavatele". Zhluboka si povzdechnu a pomyslím na krabičku cigaret v jedné z kapes. Až se vrátíme, tak si dám aspoň dvě pomyslím si. |
| |
| soukromá zpráva od Ariana Rawen pro Jen protočím oči nad odpovědí mého "manžela". Tupec dostal myšlenky tupce.. Ušklíbnu se pro sebe a pokračuji. Nemám důvod na něj čekat. Procházíme ztemnělými, prázdnými ulicemi, když si všimnu kočáru i koní. Nějaká pozdní vyjížďka. Dojdeme až tam, Lucase nechám stát kus ode mě a sama jdu za kočím. "Pane, prosím, je to otázka života a smrti, potřebuji váš kočár.." Upřu na něj nebesky modré oči a zamrkám. On sleze, ne aby mi jej dal, ale aby se mnou mluvil. Předstírám, že mu jen ve své naléhavosti chci dát ruku na paži jako němou prosbu, místo toho však jen odvedu pozornost a druhou rukou mu dám parádní pěstí. Huhu, výborné, to by nikdo nečekal. Kočí se složí. ANo, mohla jsem použít led, ale to ještě nechci. "Lukasi, zapřáhni koně, jedeme do Bastily!" Nastoupím do kočáru, na Angelia ani nadále nečekám. On však stejně za chviličku, když už se kočár pomalu uvádí do pohybu rozjede. "Sleduj a uč se." Odpovím mu pouze stroze a sleduji, jak kočár kodrcá po kamenité cestě. No, alespoň náš "sluha" nemá vzpomínky tupce a cestu si pamatuje. Brzy zastavíme kus od brány, kde vystoupím a jdu až ke dvěma strážím. "Excusez-moi, monsieur. Jen tudy projíždíme a nejspíše jsme sjeli z cesty, pomůžete mi prosím?" Zamrkám na ně. Mě se tak strašně líbí, jak jsou muži tupí, když vidí ženu. Zvlášť ten jejich rytířský syndrom je komický. Přijdou ke mě blíž, aby se zeptali, kam vlastně chci jet. A to je můj popud. Sáhnu na oba najednou a než si to uvědomí, šplahá po jejich těle led. Nakonec z nich zůstane jen ledová socha. Nezabila jsem je, rozmrznou a budou žít. A navíc si nebudou nic pamatovat. "Odkliďte je!" Houknu jen na ty dva v kočáře za mnou. Sáhnu na kovovou bránu a opět se dám do práce. To se mi na mé moc líbí. Umím nejen věci obalit ledem, ale taky je změnit na led. Z brány se brzy stane křehká ledová síť. "Drahý, rozbij prosím tu bránu." Stačí, aby do ní bouchl a rozpadne se. Ovšem já si nebudu ničit prsty. Když je to hotové, pokračujeme dál. Sebejistě jdu až k Bastile. Jdu někam k zadní části, kde stejným způsobem jako bránu změním i určitou část zdi. Ovšem tak, aby se budova nezřítilla. "Lukasi, jen do toho. Teď je řada na tobě." Potřebuji, aby to svou moc rozpustil. No co, moc se nenadře, ale je to nováček. "Teď ty. My tady počkáme a ty zatím běž, najdi krále a královnu a osvoboď je." No, nemyslím si, že by na tom bylo něco těžkého. Vždyť on se umí zneviditelnit. Nikdo si jej tedy nevšimne, může to projít, najít je, ukrást klíče nebo cokoli a pokračovat dál. |
| |
| soukromá zpráva od Ariana Rawen pro Jen protočím oči nad odpovědí mého "manžela". Tupec dostal myšlenky tupce.. Ušklíbnu se pro sebe a pokračuji. Nemám důvod na něj čekat. Procházíme ztemnělými, prázdnými ulicemi, když si všimnu kočáru i koní. Nějaká pozdní vyjížďka. Dojdeme až tam, Lucase nechám stát kus ode mě a sama jdu za kočím. "Pane, prosím, je to otázka života a smrti, potřebuji váš kočár.." Upřu na něj nebesky modré oči a zamrkám. On sleze, ne aby mi jej dal, ale aby se mnou mluvil. Předstírám, že mu jen ve své naléhavosti chci dát ruku na paži jako němou prosbu, místo toho však jen odvedu pozornost a druhou rukou mu dám parádní pěstí. Huhu, výborné, to by nikdo nečekal. Kočí se složí. ANo, mohla jsem použít led, ale to ještě nechci. "Lukasi, zapřáhni koně, jedeme do Bastily!" Nastoupím do kočáru, na Angelia ani nadále nečekám. On však stejně za chviličku, když už se kočár pomalu uvádí do pohybu rozjede. "Sleduj a uč se." Odpovím mu pouze stroze a sleduji, jak kočár kodrcá po kamenité cestě. No, alespoň náš "sluha" nemá vzpomínky tupce a cestu si pamatuje. Brzy zastavíme kus od brány, kde vystoupím a jdu až ke dvěma strážím. "Excusez-moi, monsieur. Jen tudy projíždíme a nejspíše jsme sjeli z cesty, pomůžete mi prosím?" Zamrkám na ně. Mě se tak strašně líbí, jak jsou muži tupí, když vidí ženu. Zvlášť ten jejich rytířský syndrom je komický. Přijdou ke mě blíž, aby se zeptali, kam vlastně chci jet. A to je můj popud. Sáhnu na oba najednou a než si to uvědomí, šplahá po jejich těle led. Nakonec z nich zůstane jen ledová socha. Nezabila jsem je, rozmrznou a budou žít. A navíc si nebudou nic pamatovat. "Odkliďte je!" Houknu jen na ty dva v kočáře za mnou. Sáhnu na kovovou bránu a opět se dám do práce. To se mi na mé moc líbí. Umím nejen věci obalit ledem, ale taky je změnit na led. Z brány se brzy stane křehká ledová síť. "Drahý, rozbij prosím tu bránu." Stačí, aby do ní bouchl a rozpadne se. Ovšem já si nebudu ničit prsty. Když je to hotové, pokračujeme dál. Sebejistě jdu až k Bastile. Jdu někam k zadní části, kde stejným způsobem jako bránu změním i určitou část zdi. Ovšem tak, aby se budova nezřítilla. "Lukasi, jen do toho. Teď je řada na tobě." Potřebuji, aby to svou moc rozpustil. No co, moc se nenadře, ale je to nováček. "Teď ty. My tady počkáme a ty zatím běž, najdi krále a královnu a osvoboď je." No, nemyslím si, že by na tom bylo něco těžkého. Vždyť on se umí zneviditelnit. Nikdo si jej tedy nevšimne, může to projít, najít je, ukrást klíče nebo cokoli a pokračovat dál. |
| |
| soukromá zpráva od Edward Bodelér pro Jdeme až ke kočáru, kde má "paní" složí kočího a mě přikáže, abych zapřáhl a usedl na místo kočího. Vyrazíme rovnou do Bastily. O pár chvil později zastavím kočár před branami Pařížského vězení a Ariana zmrazí dva strážně. Fuj, zima... oklepu se při pohledu na led. Slezu z vozu a pomalu dojdu k bráně, která se mezitím rozpadla na několik kusů. Znuděně jsem šel za nimi, když mě ze záplavy myšlenek na cigaretu vytrhne něco o tom, že jsem na řadě. Jen pokrčím rameny, zippák se mi jako kouzlem objeví v ruce a lehkým pohybem odklopím krytku. "Pokud vám to nebude vadit, madam, měla by jste kousek ustoupit. Bude tu velký žár" usměju se a zapálím zapalovač. Plamínek vyskočí a radostně se roztančí. Čas od času se nakloní ke mě a olízne mi prst. Pravačku, ve které držím zapalovač, dám pod levačku a ta z vesela vzplane. Zhasnu zapík, schovám ho zpět do rukávu a promnu si ruce. Obě mi vzplanou. Prokřupnu si klouby na rukou a ruce prudkým pohybem od ramen k pasu svěsím. Celý vzplanu. Usmívám se jako malé dítě, které dostalo nové hračky. Pořádně se rozpálím a namířím si to k zamrzlé stěně. Ta se, ani ne do pěti sekund, rozteče - přesněji vypaří. Kameny okolo díry se rozpálí doběla a začnou se hodně pomalu tavit. "Mno... stačí" usměju se a zopakuju onen prudký pohyb paží. A zhasnu. "Za ty šutry se omlouvám... sem se nechal unést..." usměju se omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Edward Bodelér pro Jdeme až ke kočáru, kde má "paní" složí kočího a mě přikáže, abych zapřáhl a usedl na místo kočího. Vyrazíme rovnou do Bastily. O pár chvil později zastavím kočár před branami Pařížského vězení a Ariana zmrazí dva strážně. Fuj, zima... oklepu se při pohledu na led. Slezu z vozu a pomalu dojdu k bráně, která se mezitím rozpadla na několik kusů. Znuděně jsem šel za nimi, když mě ze záplavy myšlenek na cigaretu vytrhne něco o tom, že jsem na řadě. Jen pokrčím rameny, zippák se mi jako kouzlem objeví v ruce a lehkým pohybem odklopím krytku. "Pokud vám to nebude vadit, madam, měla by jste kousek ustoupit. Bude tu velký žár" usměju se a zapálím zapalovač. Plamínek vyskočí a radostně se roztančí. Čas od času se nakloní ke mě a olízne mi prst. Pravačku, ve které držím zapalovač, dám pod levačku a ta z vesela vzplane. Zhasnu zapík, schovám ho zpět do rukávu a promnu si ruce. Obě mi vzplanou. Prokřupnu si klouby na rukou a ruce prudkým pohybem od ramen k pasu svěsím. Celý vzplanu. Usmívám se jako malé dítě, které dostalo nové hračky. Pořádně se rozpálím a namířím si to k zamrzlé stěně. Ta se, ani ne do pěti sekund, rozteče - přesněji vypaří. Kameny okolo díry se rozpálí doběla a začnou se hodně pomalu tavit. "Mno... stačí" usměju se a zopakuju onen prudký pohyb paží. A zhasnu. "Za ty šutry se omlouvám... sem se nechal unést..." usměju se omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Joe Troi pro "Lady, chci vědět, jakého charkateru by měly být ty pasti a také jestli máme hledat něco specifického. Také to, jak velká je šace na střet s řádem a zda se tomu nemáme vyhýbat natolik, že popřípadě máme utíkat, nebo máme bojovat... Pokud nemáme přesné informacef, nevadí, zkusíme, co můžeme. Ale já jsem raději informovaný a připravený, než neinformovaný, připravený a pak překvapený." |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Po měsící nicnedělání konečně dostanete další misi... Když vejdete do koordinační místnosti, sedí tam již vám známá koordinátorka Angela. Už jste se asi měsíc neviděli, přesto se na ní nic nezměnilo. Stále je to ta stará rašple jak vždycky. Nojo, tak jste se celý měsíc flákali a ještě stále si nemůžete uvědomit, že prázdniny už skončily? houkne na vás. Zřejmě narážela na fakt, že jste přišli o minutu později. Co se týče vaší mise... Půjdete do Francie v roce 1789. Revolucionáři drží Krále a Královnu v Bastile, a později budou popraveni. Máme důvodné podezření, že členové Řádu se je budou pokoušet osvobodit. Vy dva tomu budete muset zabránit. Žádnou zvláštní identitu mít nebudete. Jména si vymyslete sami. Poté otevře dveře do další místnosti a vám se naskytne již známý pohled do místnosti plné šatů, kde se změní váš vzhled a vštípí se vám znalost jazyka. Nakonci již je otevřen portál do minulosti. (Jak se vám změní vzhled nechám na vás) |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Po měsící nicnedělání konečně dostanete další misi... Když vejdete do koordinační místnosti, sedí tam již vám známá koordinátorka Angela. Už jste se asi měsíc neviděli, přesto se na ní nic nezměnilo. Stále je to ta stará rašple jak vždycky. Nojo, tak jste se celý měsíc flákali a ještě stále si nemůžete uvědomit, že prázdniny už skončily? houkne na vás. Zřejmě narážela na fakt, že jste přišli o minutu později. Co se týče vaší mise... Půjdete do Francie v roce 1789. Revolucionáři drží Krále a Královnu v Bastile, a později budou popraveni. Máme důvodné podezření, že členové Řádu se je budou pokoušet osvobodit. Vy dva tomu budete muset zabránit. Žádnou zvláštní identitu mít nebudete. Jména si vymyslete sami. Poté otevře dveře do další místnosti a vám se naskytne již známý pohled do místnosti plné šatů, kde se změní váš vzhled a vštípí se vám znalost jazyka. Nakonci již je otevřen portál do minulosti. (Jak se vám změní vzhled nechám na vás) |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Po měsící nicnedělání konečně dostanete další misi... Když vejdete do koordinační místnosti, sedí tam již vám známá koordinátorka Angela. Už jste se asi měsíc neviděli, přesto se na ní nic nezměnilo. Stále je to ta stará rašple jak vždycky. Nojo, tak jste se celý měsíc flákali a ještě stále si nemůžete uvědomit, že prázdniny už skončily? houkne na vás. Zřejmě narážela na fakt, že jste přišli o minutu později. Co se týče vaší mise... Půjdete do Francie v roce 1789. Revolucionáři drží Krále a Královnu v Bastile, a později budou popraveni. Máme důvodné podezření, že členové Řádu se je budou pokoušet osvobodit. Vy dva tomu budete muset zabránit. Žádnou zvláštní identitu mít nebudete. Jména si vymyslete sami. Poté otevře dveře do další místnosti a vám se naskytne již známý pohled do místnosti plné šatů, kde se změní váš vzhled a vštípí se vám znalost jazyka. Nakonci již je otevřen portál do minulosti. (Jak se vám změní vzhled nechám na vás) |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Po svém výstupu s odstraněním brány jste rychle zapadli dovnitř a spěchali najít královskou celu. Věděli jste, že absence stráží je pouze dočasná a váš vnik nebyl zrovna nenápadný. Naštěstí to netrvá dlouho a již nalézáte královskou "celu". Zřejmě i v této době má královský pár jistá privilegia. V cele je obrovská péřová postel a asi 6 dalších menších pro děti. Uprostřed je obrovský stůl, na němž jsou vidět zbytky večeře. Očividně velmi drahé. Jediný, kdo je vzhůru, je královna Marie Antonietta, ostatní spí. Když zahlédne Arianu, nevěřícně se na ní zadívá a šeptem dodá: Silvia de Lambdalle? Drahá přítelkyně... myslela jsem, že vás popravili! Jak se ta prachsprostá rebelie vyvíjí? Dokázali jste najít stoupence a jdete nás vysvobodit? Poté se začínají probouzet i další obyvatelé místnosti. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Po svém výstupu s odstraněním brány jste rychle zapadli dovnitř a spěchali najít královskou celu. Věděli jste, že absence stráží je pouze dočasná a váš vnik nebyl zrovna nenápadný. Naštěstí to netrvá dlouho a již nalézáte královskou "celu". Zřejmě i v této době má královský pár jistá privilegia. V cele je obrovská péřová postel a asi 6 dalších menších pro děti. Uprostřed je obrovský stůl, na němž jsou vidět zbytky večeře. Očividně velmi drahé. Jediný, kdo je vzhůru, je královna Marie Antonietta, ostatní spí. Když zahlédne Arianu, nevěřícně se na ní zadívá a šeptem dodá: Silvia de Lambdalle? Drahá přítelkyně... myslela jsem, že vás popravili! Jak se ta prachsprostá rebelie vyvíjí? Dokázali jste najít stoupence a jdete nás vysvobodit? Poté se začínají probouzet i další obyvatelé místnosti. |
| |
soukromá zpráva od Otec Času pro Po svém výstupu s odstraněním brány jste rychle zapadli dovnitř a spěchali najít královskou celu. Věděli jste, že absence stráží je pouze dočasná a váš vnik nebyl zrovna nenápadný. Naštěstí to netrvá dlouho a již nalézáte královskou "celu". Zřejmě i v této době má královský pár jistá privilegia. V cele je obrovská péřová postel a asi 6 dalších menších pro děti. Uprostřed je obrovský stůl, na němž jsou vidět zbytky večeře. Očividně velmi drahé. Jediný, kdo je vzhůru, je královna Marie Antonietta, ostatní spí. Když zahlédne Arianu, nevěřícně se na ní zadívá a šeptem dodá: Silvia de Lambdalle? Drahá přítelkyně... myslela jsem, že vás popravili! Jak se ta prachsprostá rebelie vyvíjí? Dokázali jste najít stoupence a jdete nás vysvobodit? Poté se začínají probouzet i další obyvatelé místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro K mé rádoby ženě a sluhovi se připojím tedy až v kočáře.Štve mě že se mnou ta holka zametá ale líbí se mi jak je akční.Navíc ani já sám nemusím tolik přemýšlet když je tu ona a mohu dát volnost mému lhostejnému ležérnímu přístupu. Poté co dorazíme k Bastile má drahá polovička zmrazí stráže a nařídí nám abychom je odklidili. Nechám to na Lukasovi a přejdu k zamrzající bráně. Excelentní mon petit Pochválím její umění a poté rozbiji bránu. Jdeme dál kde si Ariana...vlastně Silvia opět začne hrát s ledem. Tentokrát však rozbíjí Lukas a nehorázně se u toho předvádí. Jako by byl něco víc...pche....namyšlenec už od prvního pohledu Má žena pak začne mluvit cosi o tom že bych tam měl jít sám ale na to jen zakroutím hlavou. Ma cherie mě ti dva tolik neznají...nebudou mi nejspíš věřit takže jdeme... Chytnu jí za ruku a zneviditelním se.Má neviditelnost přeleze i na ní a můžeme vyrazit....Než to však uděláme syknu k Lukasovi. Ty to tu hlídej...kdyby něco včas nás varuj! Poté jdeme ruku v ruce do útrob Bastily hledajíc správnou celu.Tu nalezneme vcelku rychle a kousek dál uvedeme strážného s klíči do bezvědomí. Když celu odemykám pustím Arianu a oba se zviditelníme. Po otevření dveří shédneme luxus této cely až mě to udivuje. Pche....příště se budu vydávat za nějakého krále...šlechtici maj stejný cely jako obyčejní lidé.... Královna je udivena naším příchodem...tedy hlavně příchodem mé ženy která jak se právě dozvídám měla být popravená. Mademoiselle královno....myslím že byste se neměla moc ptát a raději nás rychle následovat.Monsieur králi vy také prosím. Promluvím jak se všichni začnou probouzet. Poté rychle vyjdu ven z cely a nechám Arianu vysvětlit jim v kostce co se dá nebo je nějak pobídnout či jim pomoci a hlídám venku zda nejdou stráže. Já bych kouřil až bych brečel... |
| |
| soukromá zpráva od Angelius Luthien pro K mé rádoby ženě a sluhovi se připojím tedy až v kočáře.Štve mě že se mnou ta holka zametá ale líbí se mi jak je akční.Navíc ani já sám nemusím tolik přemýšlet když je tu ona a mohu dát volnost mému lhostejnému ležérnímu přístupu. Poté co dorazíme k Bastile má drahá polovička zmrazí stráže a nařídí nám abychom je odklidili. Nechám to na Lukasovi a přejdu k zamrzající bráně. Excelentní mon petit Pochválím její umění a poté rozbiji bránu. Jdeme dál kde si Ariana...vlastně Silvia opět začne hrát s ledem. Tentokrát však rozbíjí Lukas a nehorázně se u toho předvádí. Jako by byl něco víc...pche....namyšlenec už od prvního pohledu Má žena pak začne mluvit cosi o tom že bych tam měl jít sám ale na to jen zakroutím hlavou. Ma cherie mě ti dva tolik neznají...nebudou mi nejspíš věřit takže jdeme... Chytnu jí za ruku a zneviditelním se.Má neviditelnost přeleze i na ní a můžeme vyrazit....Než to však uděláme syknu k Lukasovi. Ty to tu hlídej...kdyby něco včas nás varuj! Poté jdeme ruku v ruce do útrob Bastily hledajíc správnou celu.Tu nalezneme vcelku rychle a kousek dál uvedeme strážného s klíči do bezvědomí. Když celu odemykám pustím Arianu a oba se zviditelníme. Po otevření dveří shédneme luxus této cely až mě to udivuje. Pche....příště se budu vydávat za nějakého krále...šlechtici maj stejný cely jako obyčejní lidé.... Královna je udivena naším příchodem...tedy hlavně příchodem mé ženy která jak se právě dozvídám měla být popravená. Mademoiselle královno....myslím že byste se neměla moc ptát a raději nás rychle následovat.Monsieur králi vy také prosím. Promluvím jak se všichni začnou probouzet. Poté rychle vyjdu ven z cely a nechám Arianu vysvětlit jim v kostce co se dá nebo je nějak pobídnout či jim pomoci a hlídám venku zda nejdou stráže. Já bych kouřil až bych brečel... |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR